Členem od 22. listopadu 2022
Naposledy aktivní:
*Dnes je to v inštitúte na nevidržanie odkedy sa zmenilo vedenie cíti sa ešte horšie než predtím. Úplne cíti pohlady ostatných aj to ako stišujú hlasi keď vojde do miestnosti.* /Alebo čo je pravdepodobnejšie si poriadne paranoidna./ *Pripomenie jej ten racionálny hlások v jej hlave ktorí má večšinou pravdu. Sama sebe musí uznať že je to pravda ale ten fakt nič nezmení na tom že potrebuje na vzduch. Hodí na seba čierne tričko s dlhím rukávom ,čiernu riflovú vestu, rifle rovnakej farby vezme si ostrie a pomali sa vikradne z inštitútu. Nestojí o to abi ju niekto sledoval rozhodne nie na miesto kam má namierené. Vidá sa na metro a nasadne na najbližší spoj do bronxu.*
*Max začal ráno tréninkem a nezastavil se až do brzkého odpoledne. Když konečně skončí, převlékne se do, jak už to tak u lovců bývá, převážně černého oblečení, keré trochu narušuje snad jen šedý károvaný šátek okolo jeho krku, a začne přemítat, jak, kde a čím přesně stráví odpoledne, když pohledem zavadí o drobnější, krátkovlasou blondýnku, která se, zdánlivě bez povšimnutí vytratí z Institutu. Díky jejím špičatým uším mu nedá příliš námahy si domyslet, o koho se jedná. Sám tedy prohodí ještě pár slov s dalšími členy Institutu a vydá se za ní. Sám si vezme ostří, stélu schová na obvyklé místo uvnitř bundy a vydá se za ní. Prozatím si udržuje odstup, narozdíl od jiných členů Institutu nemá v plánu ji kontrolovat, je spíš upřímně zvědavý, co konkrétně má v plánu. Navíc… Za současné situace by se jí podpora v podobě druhého Lovce mohla hodit, kdyby něco nevyšlo podle jejích představ.*
*Konečne sa dostane na určené miesto a víde z metra. Chvílu pokračuje len tak ulicou ale potom zapadne do postraných uličiek a rýchlo zamnieri do horších častí Bronxu.* /Dúfam že to nebude príliš skoro. Ale..../ *Pozrie sa kritickím pohladom na oblohu a len pokrčí plecami* /... no dúfamť môžem že?/ *Hovorí si kím prechádza stále horšími miestami a sem tam sa vihýba pochibním existenciam až kím nepríde na zamýšlané miesto. Jeda stará opustená ubitovňa. Zvonku vizerá rovnako ako všetky budovy okolo. Otrieskaná fasáda, vysklené a zatlčené okná, o vchodových dverách sa ani nedá hovoriť. Budove nevenuje ani pohlad a prejde vchodom dovnútra je zrejmé že tu nieje prvý krát. Vo vnútri to nevzzerá o nič lepšie než vonku. Popraskané steny na niektorých miestach dokonca deravé. Pokial tu ešte zostal nejaký nábitok tak je napoli rozpadnutí. Ničomu z toho nevenuje pozornosť a víde starými schodami do druhého poschodia kde sa konečne zastavý pred jediními slušne vzzerajúcimi dverami na ktoré jemne zaklope. Nedostane sa jej ale odpovede a tak po chvílke zakope znova. Tentoraz sa už dvere otvoria a zjaví sa v nich mladá žena vizerajúca asi na dvadsať má dlhé čierne vlasy a hnedé oči.* Ahoj prepáč viem že idem v strašnom čase. Zobudila som ťa? *Rýchlo zo seba vysipe ale navzdori jej ospravedlňovaniu je jasne že tú žemu velmi rada vidí.*
*Když vyrazí za Kylou, nechá si dostatečný odstup na to, aby mohl aktivovat jak runu neviditelnosti, tak tichosti, aby zbytečně nepoutal pozornost ani Kyly, ani nikoho dalšího. Následuje ji až do domu, ale zůstane pod schody. Když zaslechne jejich výměnu, nastraží uši a stejně rychle jako vešel zase vyjde s tím, že na ni může počkat venku. Minimálně z toho, co slyšel, se jednalo o návštěvu soukromého charakteru a po vlastním extempore v čajovně pár dní zpátky by si připadal jako pokrytec, kdyby měl někomu vyčítat, že se vytratil z Institutu zrovna z tohohle důvodu. V rychlosti se podívá na telefon, spíš jen aby se ujistil, že jej zatím v institutu nikdo nepostrádá a přesně v tu chvíli mu padne zrak i na pečlivě složenou účtenku s Hiramovým číslem a vzkazem. Při jeho přečtení se pobaveně usměje, načež číslo vyťuká a napíše SMS jednoduchého znění: 'Ahoj, sice se nenudim, ale rikal jsem si, ze bych mohl napsat i tak. Mas nekdy v dohledne dobe volno? ;)' Chvíli na zprávu jen kouká a přemýšlí, zda dělá dobře.* /Co by se mohlo pokazit? Nebude to poprvé, co lehce proti pravidlům. Snad ne naposledy…/ *S tím zprávu odešle, opře se o zeď a čeká, až si Kyla vyřeší, co potřebuje.*
*Rozospalí víraz na tvári mladej ženy nahradí malí ale milí úsmev.* Ale to nič. Som rada že si prišla. *obíme kylu potom ustúpi a nechá je vojsť do izbi ktorá je zariadená úplne inak ako zvišok donu a je v nej docela útulne. Kyla vojde a nechá zo seba spadnúť "všetko v poriadku masku" Unavene sa zrúti na gauš a zloží si tvír do dlaní.* Bolo to zlé už predtím Tonka ale toto.... *Zamrmle a ucíti ako ju Tonka chlácholivo hladí po vlasoch. Bez toho abi sa na ňu pozrela začne rozprávať a hovorí o všetkom čo sa jej za posledný čas stalo. Po hodnej chvíli sa zastaví a ospravedlnujúco pozrie na svoju spoločníčku.* Prepáč neviem čo to do mňa vošlo nemáš zapotrebí počúvať moje mindráky.... *Vetu ani nedokončí preto že je Tonka preruší.* To nevadí Ty si si so mnou zažila niečo podobné pamätáš? *Odpovie jej s úsmevom a sadne si vedla nej na pohovku.* Poďme ale k tomu kvôli čomu si tu čo povieš? *Spíta sa a keď Kyla prikívne zakoní jej hlavu na stranu a zahrizne sa jej do krku. Kyla hlasno zastoná a po lícach jej stečú slzi keď sa jej upírsky jed dostane do krvy. Obíme Tonku okolo pása a dalej ju nechá abi sa na nej krmila. Absolútne stratí pojem o čase aj o svete ale hlavne o svojich problémoch taraz pre nu existuje len extáza z jedu v jej žilách. Keď sa Tonka odtiahne chvílku sa spametáva a potom pokračujú v rozhovore na konci ktorého sa upírka zasa prisaje k jej krku. To sa poakuje mnoho krát.* Už pôjdem *Zamrmle Kyla a pokúsi sa vstať. Sama nevie kolko času uplinulo odkedy sem prišla možno hodiny? Natiahne ruku k upírke ktorá jej pomôže vstať a prehodí si jej ruku cez plkece abi ju podoprela.* Zavolám ti taxi takto metrom nemôžeš. *Povie jej keď sa dostanú k vchodu budovi ale ich ďalší rozhovor utíchne keď si všimnú postavu čakajúcu vonku pred vchodom.*
*Netrvá dlouho, než mu přijde odpověď; 'Noo pondělí mám volné, úterý a pátek...ale obecně si můžu udělat volno kdykoliv <33'. Pobaveně se usměje hlavně nad tím smajlíkem, než odepíše 'OK, predbezne pocitam s uterkem. :)) ' Ale než stihne nějak více rozvinout myšlenku, Kyla vyjde z budovy podpíraná tmavovláskou. Na to, co se právě odehrálo nepotřebuje nijak hlubokou úvahu, z pouhého pohledu je to naprosto jasné. Jen lehce pozvedne obočí, ale nekomentuje to. Alespoň ne teď. S upírkou si vymění všeříkající pohled a sám ztlumí hlas, když promluví.* Tady bych to snad i převzal. Pokud možno za všestranně přátelských podmínek. Vy si necháte pro sebe, že tu kterýkoli z nás kdy byl a vrátíte se co nejrychleji zpátky domů, aby vás pokud možno neviděl nikdo další. Já se postarám o to, aby tohle setkání zůstalo mezi námi třemi a Kyla se dostala bezpečně do Institutu. *Řekne to mile, skoro až jako nabídku, ale zároveń je v tom něco nekompromisního, jako by snad ani neočekával odpověď. S tím Kylu podepře z druhé strany, zatímco volnou rukou vytočí číslo na Uber.*
*Keď uvidí Maxa stuhne.* /Možno mu to nedojde./ *Preletý jej omámenou myslou. Ale samezrejme mu to dojde hneď jak ju uvidel. Ako inak sa dá visvetliť že má zreničky routiahnuté že skoro nevidieť dúhovky a ranky na krku po upírskich zuboch. Cíti ako sa Tonka vedla nej napruží keď k nim Max vikročí.... *To je dobré nechaj to tak prosím. *Zašepká jej k upokojeniu sitácie mapomohli aj Maxove dalšie slová. Venuje Tonke poslední pohlad a pozerá ako upírka mizne v starom baráku. Potom sa už len oprie o Maxa a vrávoravo kráča kam ju vedie.* Tak čo ako to bude? Napíšeš hlásenie hneď ako prekročíme prah inštitútu alebo ma necháš sa aspoň trochu vyspať a začneme až zajtra?* Spíta sa mrmlavo pričom sa jej trochu pletú slová čo je spôsobené nielen jedom ale aj stratov krvy.* Inak jak to že si neprišiel skôr? Musel si ma sledovať predca až z inštitútu.
*Všimne si, jak se upírka v první chvíli napne, aby ji bránila, ale vypadá to, že jak jeho slova, tak Kyla ji zvládnou uklidnit dost na to, aby následovala jeho radu. Sám Kyle pomůže blíže k cestě, kde by je měl uber vyzvednout. Pak lehce zavrtí hlavou a skoro až pobaveně se usměje.* Chápu, proč si to myslíš a za současné situace ti tu podezřívavost nemám za zlý. Ale nesledoval jsem tě, abych tě měl za co nahlásit. Mám vůči kolegům víc respektu. *Odmlčí se a povzbudivě ji poplácá po zádech, v očích se mu přitom lehce zablýskne.* Krom toho, ani já nechci mít v hlášení, že z toho slečna odešla bez čipu a ty s yin-fenem v krvi. Ne pokud nás někdo neodchytí cestou. Takže si myslím, že pro nás oba bude lepší o tomhle pomlčet. Ale budu potřebovat vysvětlení tohohle celého. Ne teď. Klidně až se vyspíš. Ale potřebuješ pomoc a bez tvojí spolupráce toho moc udělat nemůžu.
Viac rešpektu? To bi si bol prví. *Pobavene zamrmle keď ale Max spomenie čip vystrie sa tak rýchlo že to dokonca aj sama ešte pred chvílou považovala ze nemožné a pozrie sa mu priamo do očí.* S tou čipovačkou sa k nej anil en nepribližuj inak ju použijem ja na teba. *Zavrčí na neho ale hneď po tom sa jej zatočí hlava a musí sa posadiť. Oprie sa o stenu uličky a pozrie na Maxa.* Droga nerobí z človeka závislého. Závislého robí potreba uniknúť realite.... aspoň na chvílku. *Zamračí sa na neho, vitiahne stélu a prejde si liečivú runu.* A tá moja chvílka je kvôli tebe o dosť kratšia než som dúfala. *Dodá už s jasnejšou hlavou.
To je zajímavý způsob, jak říct 'díky že jsi mi neočipoval kamarádku, nechceš mě prásknout a předešel jsi tomu, že mě někdo najde zdrogovanou v Institutu a bude mít podstatně víc nepříjemnejch otázek než ty.' Možná někdy vyzkouším. *Zavrtí nevěřícně hlavou, ale pobavený úsměv mu z tváře nezmizí. Když ale zmíní závislost, trochu zvážní a zavrtí hlavou.* Sama víš, co děláš, Kylo. Nepochybně i jak riskantní to je. Věř mi, že to chápu, ale tohle není dobrý řešení. *Lehce zvedne ruku, pokud by ho chtěla přerušit.* Nemyslím konkrétně Yin-Fen, každý z nás někdy hledal cestu, jak z tohohle na chvíli ven. Ale za současné situace by to taky mohla být tvoje poslední akce podobného typu. Nechci ať máš problémy, alespoň ne větší, než teď. *Klekne si k ní, ale dost daleko, aby neměla pocit, že se jí potřebuje nacpat do osobní zóny.* Jinak se omlouvám, že to představení musí proběhnout zrovna takhle. Max. *Počká až doaplikuje runu, než jí podá ruku.*
/To ako vážne./ *Pomislí si prekvapene keď počúva čo jej hovorí. Keď si k nej klakne a podá jej ruku mikne jej pravím kútikom a rukov mu potrasie* Kyla rada ťa spoznávam Max. *Povie a postaví sa pričom potichu zastoná bolesťou keď jej noha zaprotestuje ale nijak si to nevšíma.* Dakujem že si mi neočipoval kamarátku, nechceš ma napráskať a predišiel si tomu, že ma niekto nájde zdrogovanú v inštitúte. *Zopakuje jeho verziu poďakovania a zasmeje sa.* Niesi hladný ja umieram od hladu. Kúsok od tialto je jeden docela dobrí podnik. *Povie nakoniec a oprie sa rukou o stenu predca len ešte nieje úplne v poriadku.*
Lepší. *Zasměje se a pomůže jí na nohy, přitom ji podepře.* Sám umírám hlady a narozdíl od tebe mi to nic netlumí. *Vyplázne na ni jazyk, ale sám se zasměje. Když u nich přistaví uber, pomůže Kyle do auta a kývne na ni.* Řekni adresu, když víš, kam chceš jet. *Povzbudí ji a sám se usadí. Šátek, kterým si obvykle sám kryje runy jí tentokrát obmotá kolem krku, aby nebylo vidět její stopy po upířím kousnutí. Jednak nemohl vyloučit, že taxikář není Civil, ale i kdyby byl, nedokázal by nejspíše dost dobře vysvětlit, proč má jeho společnice pokousaný krk, aby se to neobešlo bez přinejmenším rozpačité konverzace. Zatímco jedou, všimne si i zprávy od Hirama a na telefon se pousměje, než ho opět sbalí.* Jen mi prosím řekni, že to není další fastfood. *Bylo to z jeho strany spíš jen škádlení. Věřil, že Kyla jak se svým výcvikem, tak původem nejspíš nebude ten člověk, co by se v podobném typu jídla vyžíval.*
*Nechá si pomôcť do auta a nadiktuje šoférovi adresu jednej rešteurácie kam rasa chodila. Nebolo tam draho a hlavne tam ponúkali Norskú kuchiňu..* Jak si to zistil? *Zahrá na neho prekvapený víraz.* Kúsok od tialto je docela slušný mekáč, majú super burgre. *Povie a nemôže si pomôcť ale pobaví ju keď vidí ako sa Max zatvári. Potom si oprie hlavu do operadla a so zatvorenými očami oddichuje kím auto nezastaví na adrese ktorú udala šoférovi. Tento krát sa jej už podarí vistúpiť bez pomoci a previnilo pozrie na Maxa keď aj on vystúpi.* Nemám so sebou žiadne peniaze. *Prizná a preistotu si ešte raz prehladá vrecká ale podarí sa jej nájsť len pár drobných.*
*Zašklebí se na ni, když zavtipkuje o mekáči, ale nechá ji odpočívat. Když je řidič vyhodí před restaurací, uklidni ho, že to na mekáč opravdu nevypadá. Zaplatí řídiči a chvíli sleduje, jak Kyla prohrabává kapsy. Když vidí její výraz, jen s úsměvem zavrtí hlavou a povzbudivě ji poplácá po rameni.* To nic. Hádam, že návštěva restaurace nebyla součástí původního plánu. Ber to jako odškodný za to predčasný ukončení. Příště mi to můžeš vrátit. Vím teď o jedný fajn čajovně v Brooklynu. Skvěle tam vaří. *Usměje se a kývne na ni, aby ho následovala. Podrží jí dveře a společně se usadí v jednom z odlehlejších boxů, kde nejsou tolik na očích, ale mají dobrý výhled na celou restauraci i venek. Když dorazí servírka, rovnou si objedná nakládaného lososa se zeleninou a domácí ledový čaj, Kyle nechá na výběr kolik času potřebuje. Když servírka odejde, ztlumí hlas a podívá se na ni.* Chápu, pokud se o tom nebudeš chtít bavit, jsem pro tebe v podstatě cizí, ale… Chci abys věděla, že tohle dál nepošlu a kdyby ses chtěla svěřit, ať už teď, nebo jindy, najdu si čas. Chápu, že je to teď pro tebe těžký, těžší, než obvykle, ale věř, že většina není z reform nijak odvázaná. Všichni máme venku kamarády… V Německu to bylo dost podobný. Jedna lovkyně má tátu vlkodlaka. Bývalý lovec, přeměněný po napadení na misi. Asi si dokážeš představit to nadšení, který zavládlo s novými reformami. Většina Institutu ho měla ráda, najednou byly vztahy… Přinejmenším neohrabaný.
*Ulahčene si vidýchne.* Nie to nebola.... ale vlastne ako pre koho. *Zavtipkuje a nasleduje Maxa do reštaurácie.* Beriem ťa za slovo. *Posadí sa k stolu a keď príde servírka objedná si Fårikål a pomarančoví džús. Potom len počúva Maxa a pomali prikivuje. Keď im prinesú nápoje na ex do seba naleje celí pohár a hneď si objedná ďalší ten im už donesú rovno s jedlom. CHvílku sa v ňom bez slova prehrabuje ale potom sa pozrie Maxovi do tvátre.* Volá sa Tonka a prví krát sme sa stretli v Norsku. Ona tam bola na dovolenke.... no skrátka obidve sme boli ešte skoro deti a hneď sme sa spriatelili. Aj keď...*mávne rukov* ...priatelstvo s civilom veď vieš. Ale aj po tom čo odišla domov sme zostali v kontakte až kím som neodišla do idrisu. *Preruší rozmprávanie abi zjedla niečo zo svojho jedla a potom pokračuje.* Nedokážeš si predctaviť moje prekvapenie keď som ju stretla pár dní po príchode sem. Samozrejme to bolo po tom čo prešla premenou. Naše priatelstvo to ale neovplivnilo. *Pokrčí plecami.* Vždy som si rozumela lepšie s podsveťanmi. No a ako si si mohol všimnúť našli sme si novú super zábavu. *Schválne mu rozpráva tento príbeh abi sa aspoň na chvílu vyhla iním témam.* Keď skončí znova sa venuje svojmu jedlu ale nakoniec na neho znovu pozrie.* Ďakujem za dnešok, vážne. Určite si dokážeš predstaviť že to čipovanie ma doháňa k šialenstvu. Nie len to že chcú abi som značkovala svojich priatelov ako nejaké zvieratá ale chcú abi som jeden ten čip dostala aj ja.
*Sám se pustí do jídla a během toho poslouchá vyprávění Kyly. Nechá ji se vypovídat, občas se mezi jídlem na něco doptá, ale nechá ten rozhovor spíše na ní.* Tohle zní jako zajímavý způsob jak si zajistit trvalé přátelství. byť neplánovaný. *Usměje se, když upije z čaje a opře se o stěnu boxu.* Ono ani přátelství s civily za mě není na škodu. Člověk si tak uvědomí vlastní smrtelnost. *Pousměje se, ale je v tom něco posmutnělého.* Alespoň má člověk jakous takous jistotu, že nejspíš neumře předčasně v boji s démonem, nebo tak něco. *Pousměje se smutně a sám se rozpovídá o svých zkušenostech v Německu. O Ilse, své blízké přítelkyni, která zemřela v nedávných bojích s démony v Berlíně. Dlouho věřil, že z nich jednou budou Parabatei, nepřímo se k tomu schylovalo, ale tím nechtěl Kylu zatěžovat. Z jeho hlasu a z toho, co vypráví, o jejich společných trénincích, o tom, jak trénovali děti, společných zkušenostech v boji, je však poznat, že mu na ní dost záleželo. Když Kyla načne téma čipování, přikývne a lehce se zamračí.* Chápu tu původní myšlenku, ale… Někdo opravdu nevidí, že tohle není dlouhodobý řešení. Že to vůbec není řešení, pokud nechce mít ve vzduchu druhou válku. Nebo to spíš nechce vidět… *Dodá zamyšleně. Když ale zmíní, že by měla dostat čip i ona, nepřímo mu to připomene rozhovor s Grace.* A to proč, kvůli tomu, že máš trochu špičatější uši? *Zamračí se. Až ho lehce zamrazí při myšlence, že měl pravdu už se svou prvotní úvahou.* /Tohle není jen boj proti Podsvětu. Někdo se snaží rozvrátit vztahy v Institutu./ *Lehce zavrtí hlavou.* Čipování Podsvěťanů je zvrhlý samo o sobě, ale u Nefilim? /Přece nemůžu být jedinej, komu dochází, že tohle celý má úplně jinej cíl. Rozvrátit nás jako tým, abychom se příliš nevzpouzeli, báli se spolupracovat, věčně se ohlíželi přes rameno./ Kylo, pamatuj si jednu věc. To, že máš vílí krev neznamená, že jseš 'horší lovec' nebo 'méně lovec.' Jestli ti tohle někdy někdo řekl, kašli na něj. Dotyčnýho v první řadě ani nezajímalo, jaký máš kvality, priority. Tenhle názor za to nestojí. Jestli tvůj původ něco znamená, tak to, že vidíš do věcí, který si půlka lovců neumí ani představit. A to přece není špatná vlastnost, hm? *Usměje se na ni povzbudivě.* Doufám, že se brzo uvidíme na hlídkách. Nebo si mě klidně odchyť na trénink. Ve dvou je to vždycky zajímavější. *Když oba dojí, zaplatí, opět jim zavolá Uber, tentokrát rovnou s adresou, aby je vyhodil někde poblíž Institutu. Nechtěl riskovat, že Kyla půjde sama, ať už kvůli jejímu stavu, nebo kvůli ostatním. Tohle muselo zůstat mezi nimi a Tonkou. Doprovodí ji až do pokoje, kam jí ještě donese vodu.* Dej se dokupy a moc se neukazuj, dokud se to alespoň trochu nezahojí, dobře? *Mávne na ni ještě ve dveřích, než sám zamíří do knihovny.*
*Počúva Maxa zatial čo je až kímsa nedostane k úvahám o čipovaní.* Neviem ale začínam si myslieť že niekto moc dobre vie čo to celé spôsobí a úmiselne ženie lovcov proti posdseťanom ažb kím to podsvet nevidrží, nerupnú im nervi a potom Spolok povie že vojna je ich vina a my sme tý dobrí. *Jeho ďalšie slová ju naozaj dojmmú skloní hlavu a keby v tejto chvíli mala trochu viac krvi v žilách začervenala bi sa.* Ďakujem, znamená to vela. Naozaj. Žial vela ostatných vidí v prvom rade vílu. Je jedno že som pri obrane Alcante pred vílamy takmer zomrela a že mi zostali trvalé následky..... *Nedokončí a vráti sa k jedlu potom mlčí až k dverám svojej izbi kde sa otočí na Maxa. To dúfam aj ja. *Odpovie na jeho ponuku a na ďalšie slová len prikívne. Keď za sebou zavrie dvere prejde k posteli zrúti sa do nej a tvrdo zaspí.*
./V Síni Dohod v Idrisu se dnes, 14. listopadu 2024, schází nejvýznamnější zástupci Spolku lovců stínů, aby se stali svědky slavnostního vyhlášení výsledků voleb na pozice Konzula a Inkvizitora. Místnost je připravena se vší vážností a působí až posvátně. Drapérie z červeného a stříbrného sametu visí majestátně ze stropu a po stranách haly se nacházejí stojany s erbovními znaky Spolku. Stříbrná barva drapérií odráží světlo od křišťálových lustrů, což vytváří měkký třpyt a dodává prostoru mystickou atmosféru. Na vysokých stolech podél stěn jsou připravena pečlivě zvolená občerstvení, jejichž nabídka zahrnuje výběr malých pokrmů – delikátní kanapky, drobné sladkosti i výběr tradičních jídel Idrisu. Nechybí zde ani různé bylinkové nápoje a jemná vína, která hosté upíjejí při tichém hovoru. Při vstupu do Síně jsou hosté uvítáni jemnou vůní kadidla, která se vine prostorem, a pocitem slavnostního napětí, který visí ve vzduchu. U vstupu do Síně Dohod se hosté podrobují důkladné kontrole elitními strážci z Gardu - Centuriony, kteří zde dbají na bezpečnost celého průběhu ceremonie. V průběhu dnešního večera jsou v Síni přítomni nejen členové Rady, ale i důležití hosté z jiných Institutů, včetně delegátů z Akademie, kteří zde symbolicky zastupují budoucí generace lovců stínů. Každý host má na sobě formální oblečení, černé či červené róby a obleky, doplněné stříbrnými a zlatými insigniemi, které podtrhují jejich rodovou příslušnost a prestiž. Někteří z nich nesou i symboly svých Institutů nebo rodových znaků, zdobené drahými kameny či jemnými výšivkami, které v tlumeném světle září. Hosté se rozptylují po prostoru, někteří hovoří v tlumených hlasech s ostatními členy Rady, zatímco jiní tiše pozorují okolní shon. Centurioni stojí poblíž vchodu i po stranách haly, s neutrálními výrazy a přísným pohledem, který zajišťuje, že se akce odehrává bez jakýchkoliv problémů. Jejich přítomnost je sotva patrná, ale o to více připomíná význam a důležitost této ceremonie. Těžký, tlumený zvuk kroků na mramorové podlaze se mísí s šepoty, které se nesou prostorem, když se hosté usazují na svá místa a v tichosti očekávají zahájení ceremonie./
*Yasmine vstupuje do Síně Dohod s krokem, který by mohl působit téměř nezaujatě, kdyby nebylo těch jemných, téměř neviditelných pohybů, které prozrazují její přirozený respekt k tomuto prostoru. Její dlouhá červená róba, ozdobená stříbrnými akcenty, se jemně vlní s každým jejím krokem. Na ramenou má červený plášť se znakem Rady, který zdůrazňuje její postavení Konzula, zatímco její pohled prochází shromážděnými hosty, jako by každého jednotlivce viděla a zároveň ho přehlížela.* /Idris. Místo, kde čas, zdá se, plyne jinak. A přesto... dnes je den změn./ *Yasmine se na okamžik zastaví na prahu, její tmavé oči se upřou k podlouhlému stolu, kde budou brzy sedět noví vůdci Spolku. Uvědomuje si, že za chvíli předá svou roli někomu jinému – někomu, kdo bude pokračovat v tom, co ona sama začala, a zároveň povede Spolek svou vlastní cestou. Tahle ceremonie, ta starobylá forma předání moci, je však jen tradicí. Skutečné testy přijdou až později. Její pohled zabloudí ke skupině důležitých hostů, jejichž přítomnost v Síni Dohod ještě umocňuje váhu dnešního dne. Rodiny Fairlaw, Tsai, Rougerenard, Hawkstone - každá z těchto rodin má své zásluhy i své vlastní ambice. Ví, že mnozí z nich přišli s očekáváním, že jejich zájmy budou vyslyšeny, že nový Konzul a Inkvizitor budou sloužit nejen Spolku, ale i jejich vlastním představám o budoucnosti lovců stínů.*
*Inkvizitor vstupuje do Síně Dohod s pomalým, sebevědomým krokem, který o něm říká vše, co slova nemohou. Jeho vysoká postava působí téměř nepohnutě, jako kdyby každým krokem vypouštěl z prostoru kolem sebe vzduch, až se napětí v místnosti zvýší. Šedá róba s temným lemováním mu visí volně přes ramena, její barva a jednoduchý střih podtrhují nekompromisní vážnost jeho postavení. Na hrudi se mu třpytí symbol Spolku, jako tichá připomínka jeho oddanosti kodexu a hodnotám, na kterých stojí jejich svět. Mikael se zastaví na prahu a jeho přítomnost vyvolává tiché šepoty mezi některými hosty. I když už výsledky zná, na jeho tváři se nic nemění – jeho pohled je pevný, odměřený a chladný. V jeho očích je něco těžkého, cosi, co tam nebylo dříve – sotva znatelný stín zklamání, který se mísí s hrdostí. Přes svou přísnou tvář se přehnal lehký, téměř nepostřehnutelný záškub, když pomyslí na to, co ho dnes čeká. Mikael si promne čelist, jeho pohled zamíří do davu hostů. Vidí známé tváře – rody, které jej podporovaly, rodiny, které s ním sdílely ideály. Staré rody jako Fairlaw, Tsai, a samozřejmě jeho vlastní Rougerenard. Jeho krev, jeho dědictví, jeho zásady byly součástí toho všeho. Bylo to právě díky tomuto spojení, díky neochvějné víře ve staré hodnoty, že dokázal zůstat silný i v těch nejtemnějších časech.* /Dnešní den přináší konec, který jsem si sám nezvolil./ *Pro Mikaela byla pozice Inkvizitora symbolem kontroly, zodpovědnosti a jistoty, že jeho slovo a rozhodnutí chrání Spolek před nebezpečím zvenčí i zevnitř. Všechny ty roky, kdy si držel přísný odstup a tvrdý postoj, všechny ty chvíle, kdy stál proti i těm, kteří patřili mezi nejvýše postavené rody. Vždy to dělil s vědomím, že nikdo a nic nezůstane mimo jeho dohled. V duchu si uvědomuje, že ho čeká těžký okamžik. Předání moci bylo něco, co vždy vnímal s určitým odporem – přece jen, jeho víra byla postavena na disciplíně a pevnosti, a jeho kontrola nad situací byla vždy nedotknutelná. Ale dnes musí odložit svou autoritu, musí se vzdát svého postu v zájmu kontinuity Spolku. Je to nezbytné, ale zároveň nesmírně těžké.*
*Caleb vstoupí do Síně Dohod s výrazem, který by mohl napovědět, že raději by čelil pěti démonům najednou než veškeré té pompě a teatrálnosti před ním. Je oděn do černé zbroje, přičemž každá část jeho výstroje je naleštěná do temného lesku, jako by byl spíše připraven na bitevní pole než na slavnostní ceremonii. Zbraně samozřejmě odevzdává u vstupu Centurionům. Každý jeho krok je tichý, pevný a sebejistý, jakoby mu těžká atmosféra vůbec nevadila. Po jeho boku jde Hailey, a jak se zdá, Caleb to už napůl lituje.* /Tak tady to máme - další večer strávený mezi úředníky a lovci, co dávají přednost politice před démony. Alespoň tady není nutné nic vyplňovat, razítkovat nebo archivovat. Jediný démon, který mi dnes hrozí, je možná nějaký nadmíru výřečný člen Rady./ *Caleb si dovolí jeden rychlý pohled směrem k Hailey. Ne že by mu na tom snad záleželo – vždyť jeho největší starostí tady je přežít večer bez toho, aby někomu řekl něco nevhodného. Tedy, spíše nevhodnějšího než obvykle. * Vítej v Síni Dohod. Místo, kde se scházejí všechny rodinné sváry a přetvářka pod jednou střechou. *Pronesl s tichým, ironickým úsměvem směrem k Hailey. *Drž hlavu vysoko, jako bys tady byla odjakživa. Hraj to stejně, jako bys měla v New Yorku vlastní institut.* Jeho pohled sklouzl přes místnost, kde se tyčí rodinné insignie a znaky všech významných rodů. Všude jsou prapory, stříbrné a černé drapérie – všechno jak ze scénáře nějakého příliš dramatického středověkého filmu. Představitelé jednotlivých rodů stojí seskupeni v malých hloučcích, někteří ho letmo pozdravují pokývnutím hlavy, jiní si ho měří pohledem, jako by čekali, co zrovna tenhle newyorský lovec přijde rozbít. * /Pokud mě můj instinkt neklame, tak tady se dá říznout atmosférou tak hustou, že by se dala mazat na chleba. No, není to můj typ večírku, ale aspoň tu nemusím mít na sobě kravatu./
*Joshua Fairlaw vstupuje do Síně Dohod s ledovým klidem, který jako by do prostoru přinášel vlastní tíhu. Jeho krok je tichý, plynulý a vyzařuje z něj jistota muže, který ví, že všechno jde přesně tak, jak má. Černá róba, kterou si pro tento večer zvolil, není jen oblečením – je to symbol jeho neochvějného přesvědčení, jeho ctižádosti a nemilosrdné touhy po změně. Pro změnu, která přichází, byl ochoten udělat cokoliv – úplatky, sliby, nevyřčené závazky. Všechno už je připraveno. Joshua ví, že svět Spolku, jak ho nyní známe, se brzy změní.* /Dnes se konečně začne měnit běh našeho světa. Bez slabosti, bez pochybností. Konečně nastane řád, který zaručí, že nefilim zůstanou tím, čím mají být – strážci. Nikoli sluhy podsvěťanů a démonických zplozenců./ *Jeho pohled, chladný a vypočítavý, sklouzne po místnosti, hodnotí a posuzuje každou přítomnou tvář. Vidí zde známé rodiny – Tsai, Rougerenard, Fairlaw. A také Hawkstone. Jeho oči spočinou na Calebovi Hawkstoneovi, který stojí opodál vedle zrzavé ženy. Caleb, kterého Joshua znal ještě jako chlapce, nyní vyrostl v muže s pronikavým pohledem a jistým postojem, který by se dal téměř nazvat odvážným.* /Mladý Hawkstone. Zdá se, že se mu dostalo dostatečného výcviku. Přesto. Jeho ideály jsou naivní. Brzy pochopí - ostatně jako všichni - že naše světlo musí být bez slitování. Podsvěťané jsou odpadem. Nejsou hodni naší ochrany, a to, že jim kdosi poskytl základní práva, byl jen dočasný ústupek./ *Jak prochází místností, jeho zrak padne na Yasmine Elderhood, současného Konzula Spolku. Předstoupí před ni s úklonou, která je sice formální, ale postrádá opravdovou pokoru. Joshua dobře ví, že Yasmine o výsledcích volby ví – ale netuší, že on o nich ví též. Jeho pohled se střetne s jejím a on na chvíli zauvažuje, zda ona pochopí, kam až je ochoten zajít.* /Dlouhá léta trpím nečinnost Spolku. Pozoruji, jak se jeho struktury stávají bezzubé, zkažené slabostí a kompromisy./ Ctihodnosti. *Pronesl tiše, s úsměvem, který působil tak hladce, jako by vyšel z úst politika.* Věřím, že nás čeká večer plný překvapení.* Dodá směrem k Yasmine, a na rtech se mu objeví úsměv, který by mohl být považován za zdvořilý. V jeho očích je však patrná jediná věc – očekávání.*
*Michael se objevuje u vchodu do Síně Dohod v těžké černé róbě, jejíž tmavá látka jako by pohlcovala světlo v okolí. Přesně střižený límec a detaily na okrajích jeho róby naznačují, že jde o oděv šitý na míru pro muže, který si je vědom své pozice a autority. Michael se rozhlíží po místnosti s ostře zkoumavým pohledem, jeho přítomnost vyzařuje neochvějnou sílu a respekt. Oči mu však zůstanou chladné a zamyšlené, bez jediného záchvěvu vřelosti. Jakoby se mezi hosty pohyboval víc jako pozorovatel než někdo, kdo je přišel slavit. V rukou přidržuje okraj své róby, pohybuje se s přesností a lehkostí člověka, který zcela ovládá svůj prostor. Jak prochází místností, zahlédne Joshuu Fairlaw, který už se zabývá konverzací s Yasmine Elderhood. Michael se na moment zastaví, přikývne Joshuovi na pozdrav, ale jeho výraz zůstává nečtený. Jen ve stínu jeho očí je patrné, že se mu nelíbí, jak se celá tahle záležitost kolem volby začíná vyvíjet. Sám tuší, kam volby směřují, a Joshua Fairlaw v roli Inkvizitora pro něj zůstává stejně nepříjemnou, jako nevyhnutelnou skutečností. Navenek však nedává najevo ani náznak svého vnitřního nesouhlasu. Minimálně od něj zjistil, že pozici Konzula získal - netěší se však na jejich spolupráci. Místo toho pokračuje v chůzi, klidný a rezervovaný, a jeho pohled začne bloudit davem, dokud nezahlédne jednoho ze svých synů. Zastaví se poblíž Caleba, který stojí po boku rudovlasé ženy – civilky, kterou Michael okamžitě rozpoznává díky absenci run, ale i tím, že byla neplaceným nájemníkem v jeho rezidenci celé měsíce, zatímco se o ní mělo decentně mlčet. Jeho tvář se zkrabatí nespokojeností a zamračeným pohledem hodnotí Hailey od hlavy až k patě. Přechod mezi očekáváním, že dnes uvidí své syny, a skutečností, že jeden z nich přivedl na takovou událost civilku, ho přiměje zhluboka nadechnout, aby svou nelibost potlačil.* Synu. *Osloví svého mladšího syna chladně a s mírným náznakem zklamání v hlase. *Řekni mi, byl to opravdu moudrý nápad přivést na tento den - civila.* Jeho pohled, zúžený a pronikavý, spočine na Hailey, jako by hodnotil její přítomnost zde se stejnou přísností, s jakou by posuzoval nevítaného hosta. Na tváři mu zůstává strohý, nevrlý výraz, který jasně naznačuje jeho nesouhlas. Po krátkém, ale zřetelném pohledu, který směřuje k Hailey, se Michaelova pozornost vrací zpět k Calebovi. V očích má chladnou autoritu otce, který zvykl být v rodině dominantní figurou a který stále očekává, že jeho synové budou dodržovat jistá pravidla. *Sebastian?* Zeptá se, zatímco pátrá po svém starším synovi pohledem v davu. *Není to snad den, kdy by se měl ukrývat.* V jeho hlase zazní lehký náznak podráždění, jakoby očekával, že na tak důležité události jako je tato budou oba jeho synové neustále na očích a po jeho boku. Jeho pohled zůstává upřený na Caleba, čekaje na odpověď, a zároveň hledá známé rysy Sebastianovy tváře mezi shromážděnými hosty.*
*Kráča pomalím krokom po chodbe vedúcej do Siene dahôd a s nepatrným úsmevom si pripomína deň keď tadialto išla prví krát. Bolo to v deň jej petnástich narodenín keď ju stríko priveidol do Alcante.* /Nič sa tu odvtedy nezmenilo. No... okrem mňa./ *Hovorí si zaťial čo sa blíži k dverám siene. Má na sebe červené spoločenské šaty a topánky bez opetkov. Vlasi má dnes uhlovo čierne. Keď príde pred dvere bze toho abi čokolvekpovedala nechá stráže abi ju prehladali a potom svtúpi do siene. Zastaví pol kroku za prahom a z hlboka sa nadýchne vo sviežom vzduchu ucíti príjemnú vôňu kadidla. Následne sa rozhliadne po sieni. Pritom ju naplní pocit zbožnej úcty ostatne ako vždy keď vstúpi do tejto miestnosti. Honosná výzdoba siene a príležitosť ktorej sa účasní tento pocit len umocnia. Očami rýchlo preletí dav a zaregistruje niekolko známich tvárí ale zatial si nevšimne nikoho s kým bi práve v tejto chvíli chcela hovoriť.*
*Možná by měla mít obavy, možná by se neměla cítit tak v klidu. Ale cítila se naprosto normálně, jako kdyby nešlo o nic jiného než další normální den. Možná za to mohla její povaha pro smyslem pro zodpovědnost a řád. Neměla totiž ráda nepořádek natož zbrklé rozhodnutí. Navíc nebylo cesty zpět ona se pro svou cestu rozhodnula tak byla dnes tady. Lhala by kdyby si nepřipadala jako pěst na oko po boku Caleba, ale jinak to nešlo sama by se do Idrisu nedostala a ostatní neznala natolik aby je o to mohla požádat. Dnešní oděv nechala na doporučení Caleba, jelikož nechtěla působit jako pěst na oko. A tak doufala, že aspoň díky stejnou kroji se jí podaří nepoustat přílišnou pozornost. Pohledem se utrhne k němu. Pokývne hlavou*Já vím. Nebo aspoň mi to přijde jasné, pokud ti nechci působit jako turista.*poví tiše a příliš se nerozhlíží naopak se snaží dívat skrz dav lovců než se příliš soustředit na všechno kolem. I když sál je velice impozantní a její historické srdíčko plesá radostí nad touto pastvou pro oči. Bylo na ní vidět, že dnes není nijak extra výřečná jako obvykle, ale dle ní to je nejlepší volba. Moc nemluvit a nepoustat nežádoucí pozornost. Tohle byl cíl jejího večera. Aspoň byl do doby, dokud jejímu zraku neunikne kdo se k nim blíží. Hawkstone. Doufala, že ho nejbližší době neuvidí, ale omyl. Jako kdyby pár měsíců v Idrisu nestačilo, aby pochopila jedno - není tu vítána. Jak v Idrisu tak v jejich domě. Ale rozhodně Hailey patřila k těm nejtvrdohlavějším lidem pod sluncem a proto nenechala svého syna odvést na neznáme místo bez toho aniž by si zvykl. Taková byla a je. Neopouští členy své rodiny. Při jeho slovech jí beze studu cukne koutek úst do pobavení. Zvedne hrdě hradu a podívá se vzpříma mu do očí. Nic nepoví, ví že by to nebylo moudré, ale rozhodně nehodlá skrývat pobavení nad jeho slovy. Jak moc se snaží najít pochybení rozhodnutí a činech jeho syna. Pokud někdo měl nezdravě moc rozumu v rámci zdravého uvažování řekla by že je to Caleb.*
*Caleb se podívá na Hailey, která se snaží působit nenápadně, a nemůže si pomoci – koutky úst se mu zvednou do drobného úsměvu. Když se objeví jeho otec Michael a pustí se do svých výčitek ohledně přítomnosti „civila“, Caleb cítí, že tahle příležitost vyžaduje klasické podání jeho specifického humoru. Zvedne bradu a otočí se k Michaelovi s uvolněným výrazem, který je naprosto odlišný od otcova zamračeného pohledu.* Překvapení. * Pronesl Caleb s ironickým podtónem a pokrčí rameny, jakoby ho celá tahle situace bavila víc, než by si Michael mohl přát. *Řekl jsem si, že když už tu máme takovou velkou "rodinnou" událost, tak by bylo fajn, kdyby se Hailey podívala na to, jak se slaví. /Nebo spíše, do čeho se chce vrhnout. Po hlavě./ Myslel jsem, že bys ocenil tu exkluzivitu. *Caleb si založí ruce na hrudi a nakloní hlavu, dívaje se na otce se směsicí lehkého úsměvu a výzvy, což byl výraz, který ho už několikrát dostal do potíží, ale on ho nikdy nepřestal používat. Poté stočí pohled na Hailey, která s hrdě vztyčenou hlavou vypadá, jako by se na Michaela chtěla dívat zpříma, a Caleb si v duchu pomyslí, že tohle by mohla být zábava. Koneckonců, když člověk tahá do Idrisu „civilku“, aspoň by z toho mohl vytěžit trochu zábavy. Otočí se zpět k Michaelovi s tím stejným uvolněným úsměvem.* Byl bys raději, kdyby to byl upír? *Jeho výraz zvážní nad vzpomínkou nad Adeline, nicméně prozrazuje, že by si nedovolil udělat takový krok, kdyby nebyl předem promyšlený. Spolek by se měl připravit na přítomnost Hailey, která se chystá projít přeměnou.* Sebastian. Nejspíš se někde přežírá u cateringu a předstírá, že tady není.* Naznačuje, že celá tahle konverzace pro něj představuje jen další kousek ironií nabitého světa Idrisu.*
*Gabriell takýto deň nemohol prirodzene vynechať. Posledné dni trávil v rodinnom sídle, kde sa rodina pripravovala na príchod spoločne. Trúfal si tvrdiť, že posledné generácie boli pevne zomknuté nie len krvou. Ako zvyčajne bol jeho krok tichý, jemný akoby sa strácal v jemných červených látkach, ktoré mu objímali telo. Tušil, že na nich padne nejedno oko, avšak to už bolo dané osudom. Rodové insígnie mu zdobili hruď ale aj rukávy, avšak on nebol ten kto bol v rodine podstatný. Jeho najmladšie sestry, dvojičky dosiahli veku kedy na ne prizrel nejeden mladý lovec. Boli krásne po matke, avšak mali na tvári sebaistotu svojho otca. Sám Gabriell však ešte nevedel, že Chan Wei už má chlapca, ktorý jej ukradol srdce ešte na akadémií. Aj napriek veľkému menu však každý člen rodiny pri príchode do Siene Dohôd mlčal. Gabriell tak prižmúrenými očami pozoroval okolitých návštevníkov. Skutočne nechýbal nik kto v ich svete čokoľvek znamenal. Keby bol mladší určite by sa neotáľal pristúpiť k rôznym hlavám rodu, otvoriť debatu či diskusiu pripliesť sa k náhodným konverzáciám. Avšak dnes? Jeho výrečnosť ubúdala z vekom, a značne ubudla aj s odchodom jeho parabatai z New Yorkského Inštitútu. Okrem učenia a tréningov sa tak prichytil, že rozprával do vetra, aby si pripomenul, ako znie jeho hlas. Neďaleko v dave si povšimol Kylu Grayraven, len kývnutím hlavy naznačí pozdrav a naďalej pristal pri svojich sestrách. Nemohol si však odoprieť myšlienku od šálky čaju.*
*Otočí se směrem k Joshuovi Fairlawovi s jemným úsměvem na tváři, který však nedokáže zcela zakrýt drobné napětí, jež se zaleskne v jejích očích. Její úsměv je vlídný a vřelý, jak je pro ni typické, ale nepatrný záblesk ostražitosti a vnímavosti prozrazuje, že ví, s kým má tu čest. Už dlouho zná Fairlawovu ambici, jeho touhu po kontrole a síle – v určitém ohledu jej chápe, ale zároveň si uvědomuje, že jeho představa řádu může mít nebezpečné následky. Po celá léta byla ona tím klidným hlasem rozvahy a rozumu. A teď stojí tváří v tvář muži, který, jak tuší, má plány, jež mohou tuto rovnováhu narušit. * Pane Fairlaw. *Přivítá ho s lehkým úklonem hlavy, jejíž pohyb je elegantní a přesný, jako kdyby byla sama symbolem harmonie a disciplíny, kterou Spolek představuje. *Jsem ráda, že jste dnes večer zde. V takových chvílích je důležité, aby se představitelé našich rodů sešli pod jednou střechou.*Její hlas je klidný, avšak pevný, a její slova nesou lehkou váhu, která má připomenout hodnoty, na kterých je Spolek postaven – hodnoty, které ví, že Joshua vnímá jinak než ona. Yasmine si dovolí na okamžik prohlédnout jeho výraz. Joshua Fairlaw je muž, který umí skrývat své skutečné úmysly za dokonalým úsměvem a uhlazenými gesty, a ona si je toho velmi dobře vědoma. Přesto ji nepřekvapuje, že na jeho tváři zahlédne náznak uspokojení, který jasně naznačuje, že se Joshua cítí jistě, téměř až vítězně. V jeho očích čte nevyřčená slova o tom, co považuje za nezbytné změny. Změny, které si, jak ona tuší, mohou vyžádat vysokou cenu.* Ano, překvapení jsou dnes jistě na místě. *Odpoví s lehkým nádechem ironie, sotva znatelným pro toho, kdo Yasmine dobře nezná. Její oči se přitom zaměří na Fairlawův výraz, který zůstává nemilosrdně klidný a kontrolovaný, jakoby v sobě již nesl rozhodnutí o osudu všech, kteří ho dnes sledují. Ta bezchybná maska sebejistoty a kontroly působí jako ocelová zbroj.*Nicméně. *Pokračuje Yasmine jemným, ale pevným tónem. *Doufám, že dnes večer všichni společně nalezneme směr, který povede k posílení Spolku. Směr, který nás nebude nutit vzdát se soucitu a úcty k našim závazkům.*Tato slova vyřkne s klidnou rozhodností, dávajíc jasně najevo, že ví, jaké myšlenky a hodnoty stojí za jejím přístupem. Ví, že Joshua by mohl nesouhlasit, že by mohl věřit v sílu spíše než v porozumění, ale ona není ochotná poddat se cestě, která by popřela základní hodnoty jejich světa. Na okamžik přeruší pohled a rozhlédne se po Síni Dohod, jako by hledala ostatní přítomné, spojence, kteří vnímají svět stejně jako ona. Přestože její slova zůstávají neutrální, v její tváři je patrný jemný výraz obavy – nebo možná pouhého připomenutí toho, že moc bez rozumu může vést ke zkáze. Ví, že Joshua má své vlastní představy o řádu a disciplíně, ale ona je tady proto, aby zajistila, že Spolek neztratí svou lidskou stránku.*
*Aj keď nerád sa účastnil tohto dňa, ale predsa len to bola jeho povinnosť, ako člena rady. Nemal práve najlepšiu náladu a nechcelo sa mu hrať s bratom na frašku, pričom samozrejme zaujal svoje miesto po boku svojej rodiny. Pričom pohľadom zdrbával svojho mladšieho brata, pretože sa nevedel spratať do kože. Na sebe mal červený smoking, cez ktorý mal prehodený plášť rady. Oblečenie mu zdobili strieborné insignie a rodový znak. Mal zdvihnutú hlavu, keďže pozoroval, čo sa okolo neho dialo a moc sa mu nechcelo zapájať do diania, keďže to chcel mať čím skôr z krku.* Uži si to v New Yorku. Aspoň konečne môžem ukázať, čo vo mne je. *Počuje slová brata, ktorý rozhodne nemal problém si do neho zabŕdnuť počas toho, ako sa účastnili tejto slávnosti. Ušrnie sa na neho, pričom mu povýšene odpovie tým istým tónom, ktorým si začal aj on.* Tak to toho máš veľa pred sebou. Ale stále nemáš šancu ma dohnať. *Na to ho začne ignorovať, pretože vedel, že dnes nemá náladu na popichovanie sa s bratom.* /Ako keby som išiel do New Yorku dobrovolne./ *Pomyslí si, pričom mu samozrejme padne pohľad na člena rodiny Tsai, ktorý sa tam objavil, ale zatiaľ ho nechával na pokoji. Nemal aj tak v pláne sa s niekým dnes kamarádičkovať.*
*Podarí sa jej nájsť si pohárik nealkoholického nápoja, dnes večer chce mať čistú hlavu, a zamieša sa do davu. Všimne si Caleba a Hailey ale nechá ich na pokoje kedže sa zdá že majú vážnejší rozhovor s Calebovím otcom chvílku ďalej prechádza sieňou keď uvidí vstúpiť Gabriela. Sama pre seba sa pousmeje a vydá sa k svojmu oblúbenému kolegovi. *Ahoj, vizeráš dobre. *Zloží mu kompliment a pohadom preletí mladé ženy pri ktorých stojí.* Dobrí večer. *Pozdravý zdvorilo s miernim prikívnutím. Hneď na to uprie spítaví pohlad na Gabriela ako bi sa pítala či ich predstaví.*
*Gabriellov pohľad len letmo prechádzal po stoloch s občerstvením keď mu do uší preletí pomerne známy hlas. Severský prízvuk, ktorý si Kyla aj napriek času v americkej metropole naďalej udržiavala. Úctivo mu padne hlava na pozdrav zatiaľ čo jeho chrbát nepozná ani náznak hrbenia. Bol to jeden zo zlozvykov, ktorý z neho ešte v mladých rokoch vycepovali. Aj napriek faktu, že Kylu považoval za pomerne schopnú jeho pohľad prebehol po okolí Sály s miernou neistotou. V tomto momente bola jednou z jeho zverencov aj keď by boli vekovo pomerne blízko.* Zdravím Kyla. *Na tvári sa mu vynorí jemný úsmev a rukou jej pokynie k jedlu, o niečo ďalej od jeho sestier. On sám už netúžil budovať politickú kariéru, bol to už mŕtvy sen, ktorý mu z pod rúk uniklo pred rokmi, avšak nechcel týmto spojením pošpiniť svoje sestry. Boli mladé, nádejné a plné života nehovoriac o tom, že v Sále bola už tak ponurá atmosféra. Výber nových vodcov tvoril vrásky na každého čele. Mohlo sa to tak zdať kruté, ale vždy bola jeho rodina a ich meno na prvom mieste.* Neočakával som, že sa tu objavia aj New Yorčania. *Pousmeje sa zatiaľ čo si prepojí dlane a kráča k stolíku s čajmi. Jeho tvár postrádala široké okuliare s hrubými sklami a tak dostal nejden zmätený pohľad od okoloidúcich. Povšimol si aj mladého muža, ktorý už chodil po chodbách v New Yorku. Kvôli jeho absencií sa však ešte nemali šancu plnohodnotne spoznať. Nechal to však na neskoršie jednanie.* Nie, že by som mal nízke mienky o ich zodpovednosti.. *Pokúsi sa o vtip avšak bolo verejne známe, že na jeho humore sa pomaly podpisuje jeho vek.* Ako sa cítite? *Opýta sa opatrne zatiaľ čo ruku natiahne k šálke s čajom.*
*Michael se zamračeně podívá na svého syna, jeho černá róba zdůrazňuje vážnost celého večera, a ještě více kontrastuje s Calebovým ležérním postojem. Calebův ironický podtón a zjevný nedostatek respektu k formálnímu významu večera v něm vyvolává nesouhlas, který není ani trochu zakrytý. Stojí tam se založenými pažemi a jeho pohled sklouzne od Caleba k Hailey, která se snaží vypadat nenápadně, ale Michael ví, že si je její přítomnosti všimne každý, kdo v Síni Dohod má co říct.* Humor si nech na jiné dny, synu.* Pronese chladně, tónem, který jasně dává najevo, že Calebova lehkovážnost v této chvíli není vítána.* Tahle událost má význam nejen pro Spolek, ale i pro náš rod. Hawkstone tu nejsou diváci, ale součást dějin. Dnes se rozhoduje o budoucnosti, a já nemám v úmyslu dovolit, aby ses tomu vysmíval.*Jeho pohled se opět upře na Hailey, tentokrát kriticky hodnotící, jako by se díval na něco, co zcela nezapadá do jeho světa. Povzdechne si, lehce zakroutí hlavou, jakoby tím gestem chtěl vyjádřit svou skepsi nad celou situací.* A co se týče tvé - společnosti. *Pronesl s ledovým odstupem, záměrně nepoužívaje Haileyino jméno, aby ukázal svůj distanc. *Není důvod ji členit mezi nás na takové události, když ještě ani neprošla proměnou. Což, upřímně řečeno, pochybuji, že vůbec zvládne.* Tahle slova pronese bez sebemenšího náznaku empatie či pochopení, jen s tvrdou, chladnou praktičností, která pro něj byla charakteristická. Michaelovi oči se vrátí zpět ke Calebovi, tentokrát se v jeho pohledu objeví něco jako tiché varování, jakoby ho chtěl upozornit na to, že ne všechno se dá odbýt sarkasmem a sebevědomým úsměvem.*
/No tak predstavovanie asi nič./ *Povie si sklamane keď jej Gabriel pokinie k občerstveniu a nasleduje ho. Jeho nie velmi dobrí vtip prejde miernim zdvihnutím kútikov. Potom ale pokrčí plecami. V našom svete existujú dve bojeská. Na jednom sa bojuje čepelami..*úsporním ale velavravním gestom ukáže na selú sieň...* na druhom slovami. Je dobré mať prehlad o tom čo sa deje na oboch. *Vysvetlí a pohladom zaletí k politickej smotánke.* Len tak mimochodom kto sú tie slečni čo ti robili spoločnoť? *Prejde pohladom od politikov a pozrie na Gabrielove sestri.* Hádala by som príbuzné. že? *Poznamená, viberie si zo stola bilinkoví čaj a napije sa. Až potom odpovie na jeho otázku.* Vlastnne je mi dobre. Ak mám pravdu povedať sa tu cítim viac doma než na iných miestach.* Žila som tu od trinástich až kím ma neposlali d oNew Yorku.
*Pokud jí něco dělalo vždy podvědomě vrásky byl to rozhodně jeho otec. Fakt, že její syn bude vyrůstat blízkosti někoho, kdo má v hlavě jen řád a ani špetku empatie. Narozdíl od jeho matky, která se ke svému vnukovi chovala rozhodně vřeleji než by čekala. Ale to neměnilo nic na věci, že i když je matkou jejich vnuka to ONA není vítana. Není ani vítán fakt, že se tu dnes nachomýtá v jeho společnosti. Jeho syna. Měla chuť si promnout kořen nosu, ale neudělá to a ani si nepovzdechne. Bylo by to příliš neformální, příliš troufalé takto na veřejnosti. Namísto toho zachová chladnou hlavu. Nedovolí si ani na minutu změnit postoj těla do lehké nejistoty, nedovolí si ani zrakem mu uhnout. Naopak se zdá, že se ho snaží odhadnout a to taky dělá. Čekala slovní útok, ale opět mířen na Caleba. Jako kdyby tam nestála, bavit se o ní před ní jako kdyby bylo normální. Nebo jako kdyby mu nestála za slova, někdo kdo je mu méněcenný. A možná proto se jí na rtech objeví nenucená lehký a zdvořilí úsměv.*Nemusíte se obávat, že bych narušila Váš velkolepí večer. Pokud by ho něco mohlo zkazit, tak fakt, že mě tu neustále budete označovat za civila. Jen klidně to řekněte hlasitěji ať se ještě víc očí otočí.* pronese pevním hlasem a pak svůj hlas o oktávu sníží, tak aby to slyšel jen oni dva.*Mimochodem, když mátě chuť mluvit o mně tak se mnou. Ne s vašim synem, pokud máte chuť mě urážet tak mě. Ale asi přestávám chápat jedno jsem civil, co vám znepříjemňuje večer a mohl narušit plány nebo civil, co nestojí ani za řeč natož s ním mluvit. Dost si protiřečíte pane Hawkstone.* pronese tonem, který ho varuje. Že ona nebo Caleb jeho cílem rozhodně dnes nebudou. Pohledem se podívá ke Calebovi a zdvořile se dotkne jeho předloktí se slovy.*Nechtěl jsi mi ještě něco ukázat?* nadhodí s nadějí, že její narážku pochopí a věnuje ještě krátkou pozornost jeho otci.* O tom jestli přežiju nerozhodujete vy. Přeji Vám dnes hodně štěstí a co se stane stane se pane Hawkstone.* pokud něco Hailey rozhodně nebyla, tak někdo, kdo ze sebe nechá dělat něčí slabost nebo cíl. Možná jí to Caleb bude mít za zlé, že si dovolila promluvit. Ale nesnesla fakt, že jí urážek zaobaleně a i Caleba.*
To je určite pravda. *Prikývne a hľadí na sálu, tiché šumy, rodinné rozboje, vypnuté hrude.. všetci cítili podstatnosť dnešku. Naladenie spoločnosti bolo vypäté, nehľadiac na rasu či kraj, nefilim sa tomuto fenoménu taktiež nevyhli. Obával sa tak, že skutočný boj ešte len vypukne. Jeho tvár tak na moment zdala byť ako z kameňa, ponorená do myšlienok zatiaľ čo si predstavoval možné situácie čo ich čakajú. Z diaľky sa mohol ponášať priam na nehybnú sochu uprostred galérie, aj keď vzhľadom mal od renesančných diel ďaleko.* Áno, mladšie sestry. Ešte bez manželov takže som ich chcel aspoň na chvíľu ochrániť pred náletmi mladých mužov. *Nejeden rod posielal návrhy k dohodám o sňatku, ich meno malo váhu či už išlo o syna či dcéru. Ich šťastie bolo, že sa nezdalo, že otec sa potreboval prikloniť k dohodám a zatiaľ im nechával voľnú ruku. Lyžicu stočí v šálke a s tichým cinknutím si odpije.* Idris má svoje čaro a vo svojej podstate je to domovina nás všetkých. V tejto dobe jedna z mála vecí čo nás skutočné spája. *Usmeje sa smerom ku Kyle, istým spôsobom ju chcel upokojiť avšak zdalo sa, že žena bola rozvážna, priam chladná.* Máte tu ešte nejaké známosti? *Opýta sa nezáväzne skôr zo zvedavosti, chcel vedieť s kým si miešanka dala dole štíty, ak vôbec pred niekým.* Priatelia z mladých čias?
*Caleb cítí, jak mu tělem projede náhlá vlna šoku, když slyší Haileyina slova. To, že se rozhodla promluvit tak otevřeně a odvážně k jeho otci, mu zanechává pocit jemného sevření v hrudi, jakoby jeho sebejistota najednou zakolísala. Sice si vždycky vážil její síly a odvahy, ale tahle situace byla něco úplně jiného. Toto nebylo obyčejné setkání, nebyla to žádná bezvýznamná debata. Tady stál jeho otec, Michael Hawkstone, muž s nespornou autoritou a vlivem, obzvláště v politických záležitostech Spolku. Beze slova natáhne ruku a jemně uchopí Hailey za zápěstí, palcem jí mírně stiskne. Jeho pohled se na chvíli střetne s jejím, a přestože jeho výraz zůstává vnějškově klidný, oči jí jasně signalizují – "Ticho. Teď ne." Otočí se k otci, snaží se potlačit jakýkoliv náznak nervozity a přistoupí k věci s pečlivě voleným klidem, tentokrát bez obvyklého humoru. Protože pod povrchem té ledabylé, flegmatické vrstvy, se nachází i jeho inteligentní a diplomatická schránka, nakolik si ji schovává pro chvíle, jako je právě tato. Calebův pohled se přesune zpět k Hailey na krátký okamžik, ale pak se opět zaměří na svého otce, jeho oči jsou chladné a vypočítavé. Caleb ví, že politická hra jeho otce je komplikovaná, ale pokud tu má stát a hájit svá rozhodnutí, udělá to s rozvahou a jistotou.* Každý nový nefilim je pro nás přínosem, zvláště v této době, kdy se náš svět mění. Možná bychom se všichni měli zamyslet nad tím, co to znamená mít někoho, kdo je ochoten obětovat vše, aby se stal jedním z nás.* Calebův hlas je pevný, ale ani na okamžik neztrácí svou diplomatickou zdrženlivost. Ví, že teď není čas na projevy odvahy nebo vzdoru. Ví, že jakékoli jeho slovo může Hailey stát její budoucnost jako nefilim, pokud se nevyjádří opatrně.* Koneckonců. *Dodá Caleb, jeho tón je nyní měkčí, ale stále vážný.* Možná by ses měl zamyslet nad tím, kdyby to nebyla ochotna podstoupit. A projevit přinejmenším uznání, když ne vděk, že riskuje svůj krk za vyžehlení mých přešlapů a pověst tvého odkazu. *Jeho slova zůstávají viset ve vzduchu jako jemná, ale zároveň neodbytná výzva. Caleb ví, že nebude snadné změnit otcův názor, ale udělal vše, co bylo v jeho silách, aby ho přiměl vidět Haileyinu přítomnost jako akt statečnosti a nikoliv hanby.*
Nezáleží na tom kde sme sa narodili tu sme vždy doma. Jediné miesto kde sa nemusíme pred nikím skrívať. *Prisvečí na jeho slová o domovine a napije sa čaju.* Mám tu stríka ale na oslave nieje. Tieto naškrobené párty ako tomu hovorí niesú nič pre neho. Inak tu mám niekolko známich kolegov zo služby ale to sú len kolegovia. *Odpovie a hneď na to musí potlačiť zachichotanie keď sa znova pozrie ku Gabrielovím sestrám. Práve sa k nim pripojila dvojica mladíkov- Zdá sa že vo svojej úlohe garde trochu zlihávaš. *Podpichne ho.*
*Aj napriek svojim vlastným slovám sám nemal príliš silný vzťah k Idrisu. Prirodzene išlo o krajinu na ktorej mu záležalo avšak pri výbere medzi Inštitútom v ktorom vyrastal a Idrisom jeho voľba by bola nadmieru jasná. Peking bol pre neho záchranné hniezdo, priestor kde vždy počul na chodbách ľahký smiech svojej rodiny a sestier. Teraz keď bola jeho staršia sestra Li Fang matkou po novom sa objavovali aj zvonivé hlásky detí, novej generácie rodiny Tsai. V tomto smere mal isté svetlé nádeje do budúcna, dúfal, že budú schopní im zaistiť život, ktorý si zaslúžia. Pri pohľade na sálu však v tomto tvrdení strácal sebavedomie.* Neviem či by som dnešok nazval práve.. party. *Narovná sa a dopije šálku čaju. Nebol najlepší avšak gurmánstvo ani neočakával.* Už sú sebestačné, predpokladám, že si tú chvíľu svoje sukne obránia aj samé. *Pousmeje sa a prezrie si dvojicu chlapcov.* Ešte sami nevedia k čomu skutočne pristúpili. *Vydrie sa mu z hrudi chrapľaví smiech, pokiaľ niekto v ich pokolení bol ten typ čo by sa bezmyšlienkovo natiahol rukou k úderu boli by to práve ony dve. Len potichu tak pozoroval ako chlapci so stiahnutými chvostami odstúpili a šli radšej k jedlu.* Moja prítomnosť bol asi len prejavom nadbytočnej opatery. *Prizná a pozrie sa smerom k rodine Hawkstone, ktorá sa zdala, že prišla do úzkych.*
*Lotty bola presvedčená, že sa bude musieť zúčastniť tejto ceremonie. Ale tak predsa len sa zúčastní, predsa len to bola jej povinnosť aby sa toho zúčastnila. Mala na sebe čierne šaty, pričom sa snažila pôsobiť, že tam patrí. To že ešte nemala tak vysoké sebavedomie moc nepomáhalo. Akadémia ju vyškoli, že lovci sú nafúkaný a lepšie je pritakať ako sa púšťať do vojny, ktorú by človek prehral. Vojde do Haly trochu neskôr, pričom dala aspoň Sebastianovi vedieť, že sa trochu bude potĺkať, ale nebude robiť blbosti alebo provokovať. To rozhodne nemala v pláne. Trochu sa potĺka pri občerstvení, pričom sa nejako dostane do blízkosti. Caleba s jeho otcom a Hailey, čo fakt dobrá kombinácia nebola. Trochu si vypočuje ich rozhovor, čo smeroval veľmi zlým smerom.* /To neznie moc dobre./ *Pomyslí si a trochu uvažuje, či tam ísť a pomôcť alebo počkať na Sebastiana. Nakoniec sa rozíde ich smerom.* Dobrý večer. *Povie všetkým trom, pričom sa rozhodne, trochu tváriť nezaujato, pretože vie, že by moc zasahovať nemala.* Ďakujem, že sa môžem účastniť tejto udalosti. *Povie smerom ku Michaelovi, pričom sa obráti smerom k Hailey a chytí ju za ruku.* Nechceš si ísť so mnou prezrieť sál? *Opýta sa jej a naznačuje jej, že je lepšie vypadnúť nech to viac nezhorší.*
*Vstoupí do síně dohod a ihned ji zasáhne tíživá atmosféra týhle prestižní události. Brzy si uvědomí, že nemá čas ztrácet se v obdivování dekorací, který ani po kotníky nesahají těm magickým ve Faerii…. Zhluboka se nadechne a drží si pohled upřený přímo před sebe, aniž by přitahovala pozornost…. ví, že by měla zůstat co nejvíc neviditelná. Vlasy má v jednoduchým upnutým culíku. Její černá uniforma lovce stínů bez symbolů či znaků rodu se odlišuje od ostatních, který nesou znak svého rodu s hrdostí a elegancí. Cítí jak se její hruď svírá strachem, ikdyž má svůj výraz pod kontrolou. Hlavou jí probleskují různý myšlenky o tom, koho zde možná potká … spojence i protivníky. Postaví se poblíž jedný z bočních stěn, kde stojí v ústraní, ale stále má dobrý přehled o celý síni. Vidí jak se hosti jemně klaní a potřásají si rukama a konverzují v tlumených hlasech. Nechce na sebe přitáhnout pozornost…. Je tu jen jako formální reprezentant, voják, aby vyjádřila diplomatickou přítomnost a tím splnila povinnost vůči Spolku. Ikdyž stojí v pozadí, její smysly jsou napnutý k prasknutí. Každý pohled, každý pohyb, každý závan vůně kadidla v ní probouzí pocity nejistoty.. A zároveň ví, že zde nesmí udělat chybu. Zůstává teda stát ve stínu, napůl skrytá, s očima upřenýma na přítomné a připravená rychle reagovat, pokud by si její přítomnosti někdo všiml.*
Hej skôr sa to podobá na mínové pole. Prisvedčí a same si je plne vedomá napetia v miestnosti ktoré by sa dalo krájať a čím dalej tím hustlo. Starí odchádzajú... prejde pohladom na konzulku a inkvizitora ...a noví prichádzajú. Len kto tí noví asi tak budú? Spíta sa skôr rečnícku otázku. Jej úvahy nahlas preruší až Gabrielov smiech a rýchlo ju vráti do diania okolo. Keď vidí ako chalani odchádzajú musí sa ich sklamaním tváram sama zasmiať. Jej pozornosť však rýchlo upúta niečo iné. Čo myslíš o čom tam hovoria. Starý Hawkstone sa tvára akoby ho mal trafiť šlak. Ukáže bradov smerom kde stoja Caleb s Hailey a jeho otcom.
*Michael se zamračeně podívá na Caleba, jeho výraz zůstává tvrdý, avšak v očích se na okamžik mihne náznak uznání. Calebova diplomatická odpověď ho zřejmě přiměla alespoň trochu přehodnotit svůj přístup. Přesto jeho pohled sklouzne zpět k Hailey, a ten dřívější náznak měkkosti se ztratí v chladném záblesku nedůvěry. Michael ví, že jakékoliv slabosti nebo nedostatky v rámci nefilim komunity nejsou jen osobní problémy, ale mohou se rychle stát hrozbou pro celý Spolek. A přestože Calebova slova ocenil, Haileyina troufalost mu stále leží v žaludku.*Synu.* Začne pomalu, jeho hlas je hluboký a pevný, jakoby každé slovo mělo svou vlastní váhu.* Tvá slova mají svá opodstatnění.* Na okamžik se odmlčí a pohled jeho ostrých, ocelově modrých očí přechází z Caleba na Hailey. Pokud v jeho výrazu byla chvíli předtím nějaká měkčí emoce, nyní je pryč, nahrazená chladnou profesionalitou a možná i náznakem pohrdání. *Ale. *Jeho hlas je nyní o poznání tvrdší, zaměřený přímo na Hailey. *Každý, kdo se chce stát nefilim, by měl také znát své místo. Zůstat pokorný. Uvědomit si, co to obnáší – přijetí Spolku, plné oddanosti jeho kodexu a pravidel.* Podívá se na ni s pohledem, který by snadno mohl přimět i ty nejodhodlanější k pokusu o ústup.* Naše řady jsou už tak dost narušené pochybnostmi a politickými hrami, nepotřebujeme další potíže.* Přesune se zpět ke Calebovi, lehce přikývne, jakoby chtěl naznačit, že jeho argumenty byly slyšeny a že jsou určité věci, které uznává. Nicméně jeho tvář zůstává napjatá a jeho pohled neústupný. Poté, aniž by se na Hailey ještě jednou podíval, přejde dál, jeho pohled upřený do davu, jakoby hledal někoho jiného, komu by se mohl věnovat. Zejména ve chvíli, kdy je rozhovor narušen mladou nefilim, o které zatím slyšel poskrovnu, a která se zdá být s Hailey známá. Pouze ji přívětivě přikývne na pozdrav a nechá dámy dámami.*
*Nemohla to nechat být, nemohla být zticha šoupat nohama. Ne ona musela zas otevřít tu svoji neukázněnou pusu a říct pravdu, i když to ví všichni přítomní. Sakra. Nemohla své slova vrátit zpět, nemohla se začít ani omlouvat. Jen by to tím mohla zhoršit a dle výrazu Caleba pochopila jak chyba to byla a možná proto poraženecky klopí pohled. Lehce a ošije a lehce couvne o krok zpět. Semkne rty do úzké linky. Pochopila kde je její místo a mělo by být. Vzadu a v tichosti. Nedovolila si ze svých úst vyřknout další slova, ani ve chvíli kdy jeho otec opět promluvil. Kdy vlastně jí s jasným uvědoměním Caleb zachránil tu její civiliskou zadnici před problémy, které mohli nastat, ale ani to neznamená že všechny problémy jsou vyřešeny. Můžou být řešeny později. Její nepokora a drzost. Zatne čelisti a tiše poví.*Máte pravdu Pane Hawkstone.* vic nepoví. Jen Caleb vedle ní mohl slyšet jak skřípe tiše zuby, aby držela jazyk za zuby. Ale neštěstí přijde Lotta, aby jí zachránila z této dusné atmosféry.*Ráda, děkuji. poví a přidá se k ní mezitím se zdvořile s obouma rozloučí a přidá se raději k Charlott. Kdy jsou dost daleko od nich tiše poví. *Můžeme o tomto incidentu s nemluvit nebo dělat, že nebyl? Vím, že to byla chyba.* vydechne tiše. Jenže když šlo o Tobiase nebo Caleba jednoduše nepřemýšlela racionálně a to byl její problém. Který by mohl v budoucnu přerůst v pohromu.*
*Seojun svojho brata ignoroval, keďže sa ho snažil vyprovokovať k bitke, ale on o ňu nemal záujem. Nie na verejnosti. V súkromí si mohli robiť, čo chceli, ale na verejnosti sa mali obaja chovať, tak aby neboli moc zlý. To ale neplatilo u jeho brata Sang-wona, ktorý rozhodne mal v pláne ho vyprovokovať.* Ako keby si bol v niečom lepší. *Ofrkne mu jeho brat, pričom sa na neho Seojun iba pozrel, že ho naozaj zaškrtí, ale oprie sa do nich ich mladší brat.* Prestaňte s tým. Tu nie. *Pričom Seojun mu len kývne, že chápe a nechá to tak. Tým sa ale jeho pohľad uprie na lovca, ktorý určite nechcel byť videný, pretože sa schovával v tieňoch. Čo pre neho pôsobilo oveľa viac nepríjemnejšie ako rozhovor s rodinou. Kývne rukou, pričom sa vyberie smerom k žene, ktorá celkom určitý čas spôsobila rozruch. Počul o nej a aj vedel ako vyzerá, keďže sa o také veci musel zaujímať, keďže mu ich hodili na krk. Povzdychne si a prihovorí sa Grace, keďže moc dobre neurobila, že sa objavila takýmto štýlom.* Schovávať sa je hlúposť, keď všetci vedia ako vyzeráte. *Povie jej, pričom upozorní na to, že to nebol dobrý nápad.* Lepšie by im bolo ukázať, že ste niečo dokázala. *No aj keď možno hej, ale pre neho to nič neznamenalo. Zovrie pery, pričom ich ohrnie, pretože tu skutočne nie je rád.* /Radšej by som lovil démonov, ako sa baviť na takomto mieste./ *Pomyslí si, pričom sa venuje opäť Grace.*
*Caleb se v duchu uvolní, když Hailey pochopí jeho jemný signál a nakonec ustoupí od dalších slovních výměn. Uleví se mu i nad tím, že jeho otec – přestože pevný a neústupný – nemá zcela zavřené oči a uši vůči argumentům, které mu předložil. Přinejmenším byl ochoten Calebova slova zvážit, což nebylo vždy samozřejmostí. Caleb si na okamžik dovolí letmý úsměv, když vidí, jak jeho otec pokračuje dál ve své neústupné cestě za kontrolou, zatímco Charlotte mezitím odvádí Hailey někam stranou. Než se však stačí plně uvolnit, všimne si, že jeho otec stále něco – nebo spíš někoho – vyhlíží. Caleb přejede pohledem po místnosti, zvědavě se rozhlíží, aby zjistil, koho to otec hledá. V ten moment mu zrak sklouzne na postavu, kterou by za normálních okolností snad ani nevnímal, kdyby nebylo její podoby, která mu připadá až příliš známá. Grace. Myslel si, že je mrtvá. Že zmizela navždy, když před rokem beze stopy zmizela a po ní nezůstalo jediné hlášení ani zpráva. Myšlenka, že je Grace naživu, v něm okamžitě vzbudí zmatek a rozhořčení. Bez dalšího zaváhání zamumlá směrem k otci, aniž by čekal na jakoukoli odpověď.* Pokud mě omluvíš.* Otočí se a okamžitě zamíří směrem k Grace, pohyb rychlý, ale kontrolovaný. Jak se přibližuje k postavě, kterou považoval za mrtvou, jeho kroky se zpomalují, jakoby si stále potřeboval ujasnit, jestli to, co vidí, je skutečné nebo jen nějaký podvod. Jakmile k ní dorazí, zastaví se a jeho hlas je pevný, ale skrývá v sobě nevyřčený hněv a zmatek.* Myslel jsem, že jsi mrtvá.* Pronesl bez jakýchkoli okolků, přičemž jeho oči prozrazují směsici otázek, které se mu hromadí v hlavě. Stále udržuje svůj obvyklý klidný tón, ale je zřejmé, že tahle situace ho zasáhla hlouběji, než by chtěl dát najevo.* Co tu děláš? Kde jsi byla celý rok? *Zadívá se na ni, jakoby se snažil vyčíst odpovědi přímo z jejího pohledu. V tom afektu naprosto přehlédne, že byla doposud zapředena do konverzace s novým přírůstkem Institutu, kterého ještě neměl příležitost osobně přivítat.* Omlouvám se za mou nezdvořilost. *Kývne na podzrav Yeomovi, ale v tento překotný moment se nezdá vhodný na formální představení.*
*Lotty sa pousmeje na Hailey, pričom vie že nebolo jednoduché sa postaviť niekomu takému. Sama to zažila a tiež sa moc nezachovala milo pred radou. Zatiaľ čo Hailey mala iba problém s Mikailom, tak Lotty sa pustila do inkvizitora, čo bolo oveľa horšie. Pokrúti hlavou a povie jej.* Spravila som väčšiu blbosť, takže viem aký je to pocit. *Povie jej, ale nehovorí nič, čo by jej pomohlo.* Môžem niečo poradiť? *Navrhne jej.* Lepšie je si to myslieť v hlave, pričom sa chovať priamo naopak. To som sa naučila na akademii, kde som mala problém s inými lovcami. Slová nie vždy všetko vyriešia, keď sú povedané v hneve. *Povie je, pričom aj ona si začala dávať pozor na to, čo hovorila.* Ako keby to neexistovalo. *Povie jej s úsmevom, pričom zmení tému.* Dáš si niečo na pitie? To pomôže, aby si si nevšímala pohľadov, ktoré sa upierajú. *Sama ich nemala rada, pričom pár členov rady sa na ňu pozerali, keďže ju spoznali z jej riešenia, ktoré nebolo moc príjemné. Radšej sa im vyhýbala.*
*Podívá na Seojuna který k ní právě přišel a zdá se být milý... a pokusí se potlačit svojí nepřirozenou nervozitu. Zhodnotí ho rychlým pohledem a uvědomuje si, že má bystrý zrak a očividně mu nic neuniká. Na jeho slova o schovávání odpoví mírně odtažitým, ale přátelským tónem.* Díky za radu. *Řekne s malým úsměvem a krátce kývne, jakoby si chtěla udržet odstup, ale zároveň ocenit jeho upřímnost.* Jen plním své povinnosti… ale máte pravdu, možná bych ...* V tom však její pohled sklouzne ke Calebovi, který se k nim blíží rychlým, avšak kontrolovaným krokem. Ihned si všimne, že nevypadá vůbec spokojeně. Srdce se jí trochu zrychlí, protože si není jistá jak tahle nečekaná konfrontace dopadne. Jeho pohled je pevný, ale v jeho očích zahlédne něco hlubšího ... rozhořčení, možná i zmatek. Když je Caleb u nich, zhluboka se nadechne a rychlým pohledem se podívá na Seojuna čímž Calebovi naznačí, že tahle konverzace možná není vhodná pro další uši. Když Caleb pronese svoje první slova bez obalu, což ji zasáhne, odpoví s lehkým nádechem sarkasmu a pokousí se odlehčit situaci.* Taky tě ráda vidím. *pronese s trochu ironickým úsměvem, i když uvnitř cítí napětí.... Calebova reakce ji trochu znervózňuje, ale doufá že si uvědomí, že teď nemůže být zcela otevřená.. že nemůže mluvito ničem nahlas. Její pohled zůstává na něm upřený, tichá prosba o pochopení, že svoje slova nemyslí vážně.*
*Joshua se na moment zastaví, když mu Yasmine Elderhood odpoví, a jeho rysy zůstanou klidné, přestože v jeho pohledu probleskne náznak pobavení. Jeho ústa se zformují do jemného úsměvu, který však působí stejně chladně a odtažitě, jako by byl z mramoru. To, jak Yasmine promlouvá o síle a důstojnosti, jej jen utvrdí v jeho přesvědčení, že Spolek potřebuje výraznou změnu – a to především v tom, co se týče přístupu k podsvěťanům. Vidí v jejích slovech sentiment a falešnou víru ve staré hodnoty, které podle něj již dávno ztratily na významu. Zaregistruje i osobu, o které slyšel. KYLU Grayraven.* /Ohavnost./ *Joshua si dovolí krátký pohled na Kylu, jeho tvář se zkroutí do znechucené grimasy. Jeho oči však zůstávají klidné, téměř ledově chladné. Pomalu, jako by si vážil každého slova, odpoví.* Ctihodnosti. *Řekne s pokorným skloněním hlavy, ale jeho tón je lehce ironický, jakoby jen přehrával roli zdvořilého účastníka ceremonie. *Vaše slova jsou opravdu inspirativní. Odpovědnost, důstojnost, soudržnost – to jsou krásné ideály. Nepochybuji, že pro Spolek a naše budoucí vůdci budou mít význam. *Jeho úsměv se rozšíří, ale oči zůstávají tvrdé, jakoby si plně uvědomoval, že jeho skutečný názor by mohl vyvolat u Yasmine nepříjemné reakce.* Ovšem někdy je třeba jít ještě o krok dál. *Dodá tiše, jeho hlas má v sobě téměř hadovitý tón. * Někdy nestačí držet se pouze starých hodnot. Musíme si připustit, že svět se mění, a musíme být připraveni reagovat, abychom nebyli zaskočeni. Spolek potřebuje vedení, které je připraveno čelit novým výzvám a přetvářet staré struktury tak, aby sloužily našim skutečným potřebám.* Joshua si dá záležet, aby jeho slova nezněla jako otevřený útok na její víru ve stabilitu a tradiční hodnoty, přesto v jeho řeči zaznívá náznak kritiky, tak jemný, že ho nelze snadno vyčíst. Na okamžik se rozhlédne po Síni Dohod a v duchu si představí, jak by vše mohlo být jiné pod jeho vedením. Jeho pohled zůstane na okamžik na Calebovi, ačkoli se zdá, že mladý Hawkstone má vlastní problémy, jak se zaměřuje na ženu, o které Joshua též slyšel, po svém boku.* Dnešek je však o oslavě. *Řekne s mírným úsměvem, jakoby jen mezi řečí. Jeho hlas se vrátil k vlídnému tónu, který může na povrchu působit laskavě, avšak každý jeho detail zrazuje chladnou vypočítavost. *Doufám, že dnešní večer Spolku připomene, že pravá síla nespočívá jen v jednotě, ale také v neústupné vůli přizpůsobit se. Možná právě proto máme dnes tuto příležitost setkat se a oslavit - změnu.* Joshua přikývne Yasmine jako na závěr své řeči, přičemž jeho pohled je neproniknutelný a bez přímého výrazu – jen ledový klid a chladná jistota muže, který má vše naplánované do posledního detailu. Ví, že Yasmine nemá ponětí, jak daleko je ochoten zajít, aby Spolek vedl směrem, který on považuje za správný.*
*Bolo to už dlho, čo nevidel svojich kolegov z New Yorku, ale vedel, že dnešným dňom nastal čas sa vrátiť. Aj tak sa stretnutia zúčastniť musel, takže sa aj s celou rodinou vychytali, načo sa presunuli do Idrisu cez blízky portál. Po svojom pravom boku mu kráčal mladší brat, po ľavom mladé dievčatko menom Luna, ktorú si Sunil adoptoval potom, čo jej rodičia zahynuli v boji. Zvyšok rodiny kráčal pred nimi alebo za nimi, keď do hlavnej miestnosti vošli. Hneď pozeral, či niekde nezahliadne niekoho, koho z Ameriky pozná, ale zatiaľ sa držal v úzadí pri rodine. Nervózne si povzdychne, a prehrabne si prstami skrátené vlasy.*
*Do siene vstúpil s mysľou vyostrenou a pohľadom, ktorým by možno aj vraždil, keby sa to dalo. Nie je znova pripravený na tieto formality a očakávania, hlavne nie po sklamaniach, ktoré dokázal vytvoriť nie len lovcom, ale aj rodine. Možno to znie, že príliš dramatizuje, ale ťažoba volieb a celého tohto veľkého slávnostného stretnutia robí aj z obyčajnej diskusie dramatický výstup v divadle. Vie, že musí mať istý krok, bradu zdvihnutú a sledovať, počúvať, vnímať svoje okolie. Vyhýbal sa pri tom pohľadom, ktoré by mu mohli priviesť nechcenú spoločnosť, keby s nimi nadviazal očný kontakt. Jeho červené sako s čiernym rolákom pod tým, sú pomaly ako kazajka, z ktorej sa chce vyškriabať a vrátiť sa do svojich pohodlných kožených topánok a tréningovým paliciam. Pri tom, aký veľký muž to je, snaží sa nevynikať, a skoro mu to aj vychádza, nebyť toho, ako zahliadne CALEBA a HAILEY a jeho reakcia je skoro až počuteľná, pretočiac očami do strany. Radšej tak sleduje hlavné body diania a tak nejako si v hlave celý ten čas preberá, kto bude následovník a čo to zmení. Či vstupujú do temnej éry, alebo tej zlatej. Či budú veci pri starom, alebo sa úpadok Spolku o to viac urýchli. Nie je si istý, koho chce vidieť v pozícii Inkvizitora a Konzula, ale je jasné, že to môže zmeniť príliš veľa vecí, na ktorých teraz stoja jeho dni. A či sa ako člen Rady bude musieť podriaďovať horším mysliam, než stretol doteraz.* /To ešte len uvidíme. Každopádne čo by malo byť, tak sa stane./ *Napadne mu, snažiac sa udržať svoju pozornosť iba na jednom bode, nerozptyľovať sa spoločnosťou, okolím, alkoholom, alebo samotnými myšlienkami, čo mu ako bláznivé skáču do hlavy.*
*Yasmine se mírně pousměje, když Joshua dokončí svou řeč. Na okamžik si ho pozorně prohlédne, její oči jsou klidné, avšak v jejich hloubce se skrývá sotva znatelný stín nelibosti. Jeho slova o změně, o přizpůsobení, jí zanechávají mírnou pachuť. Ví, že Joshua bude za okamžik vyhlášen jako nový Inkvizitor, a přestože vždy respektovala rozhodnutí Rady, tato konverzace ji rozhodně nepřesvědčila o tom, že by mu s radostí předávala otěže moci. S diplomatickým úsměvem nakonec přikývne.* Pane Fairlaw. *Pronese zdvořile, její hlas je jemný a klidný. *Vaše slova jistě budou rezonovat v nás všech. Děkuji vám za váš pohled.* Na okamžik skloní hlavu v pozdravu, poté však o krok ustoupí a rozhlédne se po Síni Dohod. Cítí, jak se v místnosti pomalu usazuje očekávání, napětí visí ve vzduchu, jako by všichni přítomní tušili, že významný okamžik je na dosah. Zhluboka se nadechne a vědomě si zachová klidnou, vlídnou tvář, zatímco se vydá směrem k čelu ceremonie. Jakmile dorazí na pódium, gestem ruky si vyžádá ticho a všechny oči se okamžitě upřou na ni. *VÁŽENÍ ČLENOVÉ SPOLKU. *Začne klidným, ale autoritativním tónem, který má moc upoutat každého v místnosti. *Děkuji vám všem, že jste dnes zde, abychom společně oslavili významný okamžik v historii našeho Spolku. Stojíme zde jako zástupci všech rodin nefilim, sjednoceni v naší misi chránit tento svět před temnotou, která ho ohrožuje.* Yasmine se krátce odmlčí, nechává svá slova doznít a sleduje, jak přítomní napjatě naslouchají. *Pozice Konzula není jen funkcí nebo titulem, ale především závazkem, který jsem přijala s hlubokým respektem k našim hodnotám, k našemu odkazu. Všichni jsme zde proto, že věříme v sílu Spolku, v loajalitu, kterou jsme přísahali, a v závazek chránit svět, i když to znamená, že často musíme čelit nepředstavitelným výzvám. *Její pohled jemně sklouzne po všech přítomných a na okamžik se setká s očima Joshuovy, než se vrátí zpět ke všem ostatním. *Nefilim nejsou silní jen svou oddaností, ale především jednotou, kterou máme navzdory všem rozdílům mezi námi. Ať už jde o odhodlané bojovníky z Institutů nebo o moudré členy Rady, každý z vás zde představuje důležitou část našeho společenství. Snad mohu v této chvíli říct, že život ve službě Spolku v pozici Konzula nebyl pro mne pouze povinností, ale především ctí. *Yasmine znovu přikývne, její pohled se zaleskne náznakem slz, avšak její hlas nabere opět sílu, když přidá závěrečná slova. *Dnes však je čas, abychom se ohlédli za tím, co jsme dosáhli, a přivítali ty, kteří nás povedou vpřed. Než ale oznámím výsledky, ráda bych předala slovo našemu Inkvizitorovi, Mikaelu Rougerenardovi, aby s vámi sdílel svá závěrečná slova. *Yasmine se otočí směrem k Mikaelovi Rougerenardovi a lehce pokyne rukou, aby jej pozvala na pódium. S nepatrným úsměvem na rtech ustoupí stranou, uvolňujíc mu místo, a se zdvořilostí ho vyzývá, aby nyní promluvil před všemi přítomnými.*
*Pobavene ju sleduje, pretože vidí, že je nervózna a jemu je to absolútne jedno, z ktorého dôvodu to je. On jej ale nedával radu. Lovci boli supi pripravený kohokoľvek zdrbať, keď nevyhovoval podmienkam. Má byť pripravená na to, že lovci ju nenechajú na pokoji. Nie keď vedia aké riziko predstavuje. On si to veľmi dobre uvedomuje, preto sleduje jej reakcie a slová, ktoré mu potvrdzovali, že sa nehodila k nim. Bola jednou z nich, ale nemala to chovanie, ktoré by potrebovala.* Povinnosti sú jedna vec. Ja som tu tiež z povinnosti a nebavím sa vôbec. *Povie jej, pričom keď sa pridá Caleb je mu jasné, že si to ešte viac užije, pretože jej chovanie sa zmenilo ešte viac. Ak nechcela ukázať, že niečo spolu mali, tak to nemala robiť tak okato. Jej ironický pozdrav ho dostal. On len kývne takisto na pozdrav Calebovi, ale rozhodne sa odmietne pohnúť preč.* /To vyzerá ako nejaké drama. Ako keby som pred chvíľou neodišiel z jedného do druhého./ *Pomyslí si a na jej výraz len mykne plecami.* Nie na darmo má väčšina Soulských lovcov neznáša. *Povie.* Ja nie som práve z tých najmilších. *Pričom jeho pohľad sa zmení na chladný, aký mal obvykle. Od jeho smrti parbataia nebol práve osobou, s ktorou by ste chceli spolupracovať. Hlavne bol nepríjemnejší ako obvykle.* Je jedno kto bude konzul. Aj tak sa nič nezmení. *Povie vlastnú poznámku, keď sa otočí smerom, kde rozprávala aktuálna konzulka, ktorá už ňou čoskoro nebude.*
*Rougerenard klidným, avšak autoritativním krokem přistoupí k pultu. Stále ve své charakteristické šedé róbě, která se díky světlu vrhá do různých odstínů, se postaví před shromáždění a rozhlédne se po Síni Dohod. Jeho oči, chladné a pevné, přejedou přes řady nefilim a zástupců hlavních rodů. Mikael vždy věřil v pevnou ruku, v neústupnost a v sílu, a jeho výraz to odráží. Pomalu si rozloží své poznámky na pult, vyrovná je a po krátké odmlce začne číst připravený projev.* Dámy a pánové, vážení členové Spolku.* jeho hlas je pevný a důstojný, nesoucí se místností s naprostou jistotou. *Než začnu, rád bych poděkoval naší ctěné Konzulce, Yasmine Elderhood, za její laskavá slova a především za její neúnavnou službu Spolku. Vím, že ve své roli působila s důstojností a oddaností, kterou mnozí z nás obdivují. *Jeho oči na okamžik spočinou na Yasmine a přikývne jí s výrazem respektu, poté se však jeho pohled opět upře na shromáždění. *Dnes stojím před vámi, abych se rozloučil s pozicí Inkvizitora, funkcí, kterou jsem nesl s hrdostí a vědomím hluboké odpovědnosti. Sloužit Spolku v této roli bylo nepochybně jedním z nejdůležitějších a nejnáročnějších období mého života, ale také obdobím, které mi přineslo obrovské uspokojení a příležitost postavit se před výzvy, které zpevnily naši komunitu. Přede mnou dnes stojí vznešení potomci naší tradice, a když se ohlédnu zpět na dobu svého mandátu jako Inkvizitora, nemohu necítit hlubokou hrdost na to, co jsme společně dokázali. Jsem hrdý na jméno rodu Rougerenard, který nesl tuto zodpovědnost s odhodláním a bezchybností, jaká se od nejstarších linií nefilim očekává.* Jeho hlas je pyšný jako páv, téměř triumfální, když pokračuje dál.* Za mého mandátu jsme stáli pevně a neústupně tváří v tvář mnoha nebezpečím. Podařilo se nám porazit víly v Zimní válce – konfliktu, který mnozí považovali za nevyhnutelný – konfliktu, který si žádal pevnou ruku a neústupnost vůči kompromisům. To bylo mé rozhodnutí a mé kroky, které vedly k tomu, že naše řady zůstaly silné a neporušené. Také jsme obstáli v těžké zkoušce během démonické nákazy, známé mezi lidmi jako COVID-19, která zasáhla celý svět. A přestože démonická přítomnost ohrožovala náš svět více než kdy jindy, byl to můj přístup, mé směrnice, které zajistily, že se Spolek nevzdálil od své mise. Zajistili jsme, že každý nefilim věděl, co má dělat, a že neexistuje prostor pro chaos.* Mikael se na okamžik odmlčí, jakoby chtěl nechat svá slova doznít v myslích všech přítomných. Jeho hlas se nyní zdá být téměř radostný, když mluví o své vlastní roli v historii Spolku, nechává svou osobní hrdost probublat na povrch. Jeho oči se setkají s pohledy některých přítomných, a v jeho výrazu je cosi výhružného – jako by se opovažoval kohokoliv z nich zpochybnit jeho zásluhy.* A nyní, s vědomím, že jsem splnil svou povinnost na nejvyšší úrovni, předávám slovo zpět naší ctěné Konzulce, Yasmine Elderhood, aby oznámila výsledky této významné volby. Ať Spolek pokračuje v síle, kterou jsem mu po svém odchodu zanechal.*Ukloní se formálně, jeho oči stále plné pýchy, a ustoupí stranou, přičemž jeho výraz jasně říká, že tento okamžik považuje za své osobní vítězství a že jeho odkaz v Spolku bude trvat navždy. S těmito slovy ustoupí o krok zpět, lehce se ukloní a uvolní pódium Yasmine Elderhood, zatímco jeho pohled zůstává přísný a nesmlouvavý. Mikael Rougerenard ví, že nastává nový čas, ale v jeho srdci zůstává hluboká hrdost na vše, čeho dosáhl během svého mandátu.*
*Yasmine Elderhood sleduje, jak Mikael Rougerenard dokončuje svůj proslov a s pýchou a triumfem ustupuje z pódia. Když si s ním vyměňuje místo, její klidný, diplomatický úsměv zůstává nedotčený, ale v jejích očích se mihne stín pochybností. Nepřekvapilo ji, že si Mikael přisvojil zásluhy za každý triumf, každé vítězství, jako by byly výhradně jeho přičiněním. Mírně přikývne, jako by si v duchu říkala, že přesně takový proslov od něj očekávala. Znalost jeho pýchy a potřeby uznání ji však nezastaví; chápe, že i jeho způsob vedení měl svůj význam, i když pro ni osobně měl ten přístup k jednotě nefilim daleko jiný nádech. Jakmile zaujme jeho místo za pultem, nechává chvíli ticho rezonovat místností, aby přítomní mohli strávit Mikaelova slova. Poté se mírně nadechne a znovu zvedne pohled k publiku, přičemž její klidný a vlídný hlas pronikne tichem.* Vážení členové Spolku.* Začne, její tón je tichý, ale pevný a autoritativní.* Dnešní ceremonie se chýlí ke svému vrcholu, a je mi ctí, že mohu oznámit rozhodnutí Rady, která s pečlivostí a rozvahou zvolila naše nové vůdce. Vůdce, kteří povedou Spolek do nové éry a zajistí, aby náš odkaz a závazek chránit tento svět zůstal neotřesen.* Její pohled se jemně posune mezi hosty a na okamžik se zastaví na několika významných tvářích – rodinách, které představují sílu a historii Spolku. Každý pohled odráží její hlubokou úctu a zároveň jemné povzbuzení. Yasmine věří, že jednotu a sílu nelze prosazovat jen přísností; pro ni je to závazek, který je zakořeněn v každém z nich. * Jménem Spolku oznamuji, že Rada rozhodla, aby mou pozici Konzula převzal muž, jehož jméno je v naší historii hluboce zakořeněné, a jehož rod si získal respekt díky dlouholetým zásluhám a odhodlání chránit naši věc. Vážení členové Spolku, Konzul – Michael Hawkstone.* Yasmine odmlčí na krátký okamžik, aby nechala doznít potlesk, který zaplňuje Síň Dohod. Pohledem zachytí Michaela Hawkstona, který stojí v publiku s neochvějným klidem a sebevědomím. Jakmile se potlesk utiší, Yasmine se znovu ujme slova, tentokrát její tón zněl více formálně, avšak stále klidně.* Funkce Inkvizitora, pozice, která si žádá železnou disciplínu, pevný morální kompas a bezmeznou loajalitu Spolku. Rada vybrala někoho, kdo má hluboké pochopení pro hodnoty naší společnosti, někoho, kdo neuhne, když přijde čas na nelehké volby.* Její pohled se zastaví na Joshuy Fairlawovi, který stojí s nevyřčeným triumfem v očích, jako by se na tuto chvíli připravoval dlouhé měsíce.* S velkou důvěrou a odhodláním Rada jmenuje novým Inkvizitorem – Joshua Fairlaw.* Tentokrát je reakce publika smíšená, zatímco potlesk se pomalu rozléhá prostorem. Yasmine vnímá, že někteří z přítomných přivítali toto jmenování s jistou rezervovaností, zatímco jiní nadšeně tleskají novému Inkvizitorovi. Snaží se udržet svůj výraz neutrální, ale v jejím pohledu lze číst drobnou stopu klidu, jako by i ona přijímala tuto volbu s určitou obezřetností. *Děkuji vám všem za vaši oddanost a přítomnost zde dnes večer. Společně budeme pokračovat v boji za naši věc a v posilování jednoty Spolku. Děkuji. *Yasmine mírně přikývne, uzavře svůj proslov a ustoupí stranou, aby přenechala prostor novým vůdcům, kteří nyní ponesou břímě zodpovědnosti za osud Spolku.*
Nyní mají vaše postavy prostor na reakce. Inaugurační projevy budou herně za 2 hodiny - v reálném čase až zítra dopoledne. Pokud musíte ze hry odejít, můžete se odebrat ze Síně Dohod - Quest bude stále započítán. Můžete ve hře pokračovat i zítra a pozítří.
*Rozhovor s Kylou aj keď pomerne príjemný bol prerušení oficiálnymi výsledkami. Naznačil jej tak, aby sa obaja stíšili a letmo skočí pohľadom k svojmu otcov. Aj napriek svojmu veku na ňom nikdy neboli vidieť vrásky, avšak teraz si všimol slabú čiaru, ktorá sa mu vytvorila na čele. Slová oboch figúr sa mu dostávali pod kožu, bolo očividné, že rečníctvo im nebolo cudzie. Sám cítil, ako mu v pľúcach slabo stojí vzduch, obával sa nadýchnuť akoby každý ďalší pohyb pľúc spôsoboval pálenie. Pri vyslovení mien, akoby v Sále padla lavína, slov, citov, emócií, potlesku. Gabriell v tomto momente len tlieskal spolu so sálou, avšak jeho pohľad smeroval k jeho otcovi. Tvár mal nečitateľnú, sám nevedel uznať či je s výsledkom spokojný, alebo nie.* Ospravedlňujem sa, avšak je na mieste sa pripojiť k zvyšku rodiny. Stretneme sa v New Yorku Kyla. *Povie a jemne sa pokloní, jeho krok sa už nezdal tak ladný, ako pri príchode. Ruky mal však stále pevne prepletené pri hrudi. Pripojil sa tak ku svojmu otcovi. Práve teraz bolo potrebné pri ňom ostať našľapovať v jeho tieni, avšak vedel, že jeho návšteva nebude príliš dlhá.*
*Calebova tvář se zkřiví do lehkého zamračení, když zachytí ten sarkastický tón v Graceině hlase. Jeho pohled se na chvíli zúží, nechápaje, proč si z něj v takové chvíli dělá legraci, když tu málem obživla přímo před jeho očima. Neviděl ji celý rok a neměl tušení, kde byla nebo co dělala. Tohle nebylo místo ani čas na hraní her. Všimne si však drobných náznaků nervozity v jejím postoji, v očích, které na něj prosí o pochopení. A když k tomu Yeom přidá svou pobavenou poznámku, Caleb si uvědomí, že možná ani Grace nechce, aby to celé bylo tak nápadné. Caleb se nadechne, potlačí frustraci, která se v něm hromadí, a zatne čelist, aby nevybuchl. Jeho pohled přejede na Yeoma, který si neodpustí cynický komentář o tom, že se nic nezmění, ať už bude nový Konzul kdokoli. Calebovy rty se lehce otevřou, jako by měl v úmyslu něco říct na jeho slova, ale v tu chvíli začne mluvit Yasmine Elderhood, a Caleb se rozhodne mlčet. Postaví se vedle Grace, lehce se k ní nakloní a zašeptá s výrazem, který nelze ignorovat.* Tady jsme ještě neskončili. *Řekne jí tiše, ale důrazně, a přitom se narovná, aby sledoval průběh ceremonie. Poslouchá Yasminein proslov s upřímnou pozorností, váží si jejích slov o jednotě a závazku. Cítí, že s jejím odchodem Spolek přijde o klidnou sílu, kterou Yasmine představovala, ale zároveň je mu jasné, že ona tuto pozici nepovažovala za břímě, ale za čest. Když pak na pódium přistoupí Rougerenard a Caleb slyší jeho pyšný tón, lehce protočí oči a snaží se potlačit vnitřní znechucení. Rougerenardovy úspěchy jsou vykreslené tak, jako by to byly jeho osobní triumfy, a ne společné snahy Spolku. Caleb ví, že Rougerenard byl vždycky ten typ, který si na pýchu nepotrpěl jen v skrytu mysli, ale přenášel ji i do svého působení. Poté však Yasmine oznámí výsledky voleb a Calebovy oči se rozšíří, když slyší jméno svého otce jako nového Konzula. Krve by se v něm nedořezal. Naprázdno polkne, jeho mysl na okamžik zcela vypne, když si uvědomí, co to znamená. Na jednu stranu ví, že jeho otec může být pevný vůdce, ale zároveň je Caleb svědkem všech chladných rozhodnutí, která Michael udělal. Přesto to stále považuje za lepší volbu než Joshuu Fairlawa jako Inkvizitora. Když jeho jméno zazní a Caleb vidí reakci davu, je mu jasné, že Spolek se zřejmě dočká tvrdého režimu. Fairlawova pověst radikála mu je dostatečně známá, a Calebovy obavy jen sílí. Jakmile projev skončí, Caleb nečeká na inaugurační proslovy. Jako kdyby vysvětlení od Grace bylo v tuto chvíli důležitější než poslouchat další slova jeho otce, který právě převzal jednu z nejvýznamnějších pozic ve Spolku. Lehce se ohlédne k Yeomovi a zhodnotí, že zůstávat zde už není nutné. Otočí se ke Grace, pevně jí uchopí za zápěstí, tentokrát s rozhodností a beze slov, a rychle jí naznačí, aby šla s ním.* Potřebuju na vzduch. *Oznámí nahlas před Yeomem, ačkoli je to jasná výmluva. Bez dalšího vysvětlování rychlými kroky se vzdaluje od Yeoma i celé ceremonie. V jeho pohledu je náznak vzteku, frustrace a touhy po odpovědích, které mu Grace dluží.*
*Poslouchá slova Seojuna a přitom se snaží vnímat jeho náladu… Vidí v něm jistou rezervovanost, ale taky zahořklost, kterou nedokáže úplně přehlédnout. Chvíli mu hledí do očí jako by mu chtěla odpovědět na něco nevyslovenýho.. chce navrhnout že by si to mohli zpestřit, ochutnat tu hromadu jídla.. nebo prostě jen uzavřít sázky, ale nakonec si to rozmyslí. Jen přikývne a lehce se usměje.* Díky za názor. *Odpoví nakonec klidně, ale její hlas je podbarvený únavou… jakoby byla unavená nejen dnešním večerem, ale celou svou pozicí v tomto světě. Její pohled sklouzne ke Calebovi, který se k ní naklání a důrazně jí připomíná, že jejich rozhovor neskončil. Potlačí tichý povzdechnutí a na okamžik zavře oči, aby našla vnitřní klid. Ví, že tenhle moment nemá kam utéct ani jak se vyhnout tomu, co Caleb nepochybně chce slyšet. Poslouchá projev Yasmine Elderhood, jehož slova o jednotě v ní probouzí smíšený pocity. Přitom si nemůže pomoct, ale všimne si Calebova pohledu při jmenování jeho otce novým Konzulem. Michael Hawkstone. V jejím pohledu se objeví stopa smíření jako by se s tím rozhodnutím už dávno vyrovnala, protože nic jiného jí asi ani nezbývá… Chce Calebovi gratulovat, ale ve chvíli kdy otevře ústa, ucítí jeho pevný stisk na svým zápěstí. Věnuje Seojunovi omluvný pohled, jakoby mu chtěla naznačit, že tahle rozmluva bude muset pokračovat jindy. Následuje Caleba mimo dav, stranou od ceremoniálního shonu a jakmile jsou dostatečně daleko Grace se zastaví…vytrhne se z jeho sevření a postaví se mu čelem, s pohledem plným tichýho odhodlání.* Nejsem dítě.. Calebe. *Mne si rukou zápěstí, ale moc dobře ví že on čeká jiný odpovědi… který mu nemůže dát.* Já.. o tom nemůžu mluvit. Ne po dnešku.. už vůbec. *Její pohled na chvíli změkne jako by chtěla ještě něco dodat, ale nakonec si to rozmyslí.*
*Caleb se zastaví až v tichém koutku, kde je dostatečně daleko od ostatních hostů a jejich zvědavých pohledů. Pustí Graceino zápěstí, ale jeho ruka na okamžik zůstane na její paži, jako by si nebyl jistý, jestli ji má pustit úplně. V jeho pohledu je stále rozhořčení, ale zároveň i únava. Tento večer, ceremonie, novinky o otci a Joshua Fairlaw jako nový Inkvizitor – všechno to se na něj začíná pomalu valit jako těžký balvan, a Caleb si uvědomuje, že to přece jen nebylo tak lehké přejít, jak si myslel. Odvrátí na okamžik pohled a dlouze vydechne, než se podívá zpět na Grace, tentokrát s o něco klidnějším výrazem. Vidí, že ona sama v sobě má nějaký vnitřní neklid, a přestože by měl podle všech svých zásad chtít od ní odpovědi ihned, cítí, že jeho vlastní únava a frustrace tohle jen komplikují. Trochu změkne, tón jeho hlasu je méně strohý než před chvílí, ale stále pevný.* Víš, Grace.* Začne tiše, jako by vážil každé slovo. *Nedokážeš si ani představit, co mi proběhlo hlavou, když jsem si myslel, že jsem ztratil dalšího nefilim.* Dá si ruce v bok a skloní hlavu, jakoby se na okamžik ponořil do myšlenek. Myslí na svého bratra, který se trápil, na Institut, který zoufale potřebuje každého nefilim ochotného se vrhnout do New Yorku - místa s největší démonickou aktivitou. Na chvíli se odmlčí, jakoby čekal, že mu Grace nabídne nějaké vysvětlení, a mezitím se pomalu opře o nejbližší stěnu. Cítí, že únava z něj začíná vysávat energii, ale něco v něm ho nutí zůstat pevný a nespadnout do pohodlí letargie. Jakýmsi tichým způsobem jí dává najevo, že tohle není o jeho naštvání nebo zlomené důvěře, ale o zodpovědnosti. Ale možná je to jen jeho přetvářka.* Celý rok jsem o tobě neslyšel jediné slovo, žádnou zprávu. *Jeho slova zní překvapivě otevřeně, což by Caleb za jiných okolností možná nedokázal takto projevit. Ale v tuto chvíli je unavený a cítí, že skrývání už nemá cenu. Možná je to i taktika, jak z ní vydolovat, za čím stojí.* Nemyslíš si, že si zasloužím vysvětlení? Minimálně jako správce Institutu, pod který spadáš? *V Calebově hlase se objeví náznak zjemnění, které si málokdy dovolí ukázat. Přesto se snaží zachovat tu profesionální distanci, kterou si vždycky stavěl mezi sebou a ostatními. Ale Grace byla kdysi součástí jeho týmu, součástí jeho světa. Měl pocit, že mu dluží odpovědi.*
*Počúva slová, ktoré znejú od Inkvizítorky Elderhood. Fairlawove slová sa mu vôbec nepáčia, a tento muž mu je až príliš známy, už minimálne z toho, že sa s ním v prítomnosti otca stretol párkrát, a hlavne z rečí, ktoré sú vo svete nefilim už bežné. Nie je si istý, či tohto muža chce vo vedúcej pozícii, lebo napriek tomu, ako by mal byť medzi lovcami poriadok a disciplína, predsa len mu to príde už príliš. Preto s napätím očakáva vyhlásenie výsledkov a keď započuje meno svojho otca ako Konzula, automaticky zdvihne ruky, aby jemne zatlieskal, ale jeho tvár je nepohnutá a pevná ako skala. Nemá teraz chuť na to ísť svojmu otcovi gratulovať, napriek tomu sa s ním snaží nadviazať očný kontakt, keď vystúpi, aby mu naznačil, že tam je a že to vidí a nemusí sa hanbiť za svojho najstaršieho syna. No ani to nestihne, lebo len čo sa vyhlási druhé meno, ruky spustí pozdĺž svojho tela do vreciek a obzrie sa po sále. Nevie, aké reakcie má očakávať, ale zrejme mal očakávať celú túto slávnosť, pretože ho to nijako neprekvapilo - nepotešilo, ani nesklamalo.* /Presne, ako to má byť…/ *Najskôr sa snaží pomyslieť si v mysli, ale vie, že niekde vo vnútri ho to začína hrýzť. Musí sa teda otočiť na päte, aby vyšiel z miestnosti, zahĺbiac sa do mysle, nevediac, čo si má myslieť, alebo čo si vlastne chce myslieť. Svet sa okolo neho mení, a on nemá istotu, o ktorú sa zachytiť. Dokonca ani rozhovor s matkou by teraz nebol dobrý nápad, nie to keď si začína všímať, aké osoby sa vlastne na tomto stretnutí objavili, samozrejme, ale jemu to akosi nedochádzalo - stačí sa však sprítomniť a vidí ich všetkých priamo pred sebou ako na podnose. Aj keď to možno teraz ani nechce.*
*Na okamžik zaváhá než pohlédne přímo na Caleba…vnímá i tu únavu a tíhu, která na něm leží. V jeho očích zahlídne něco co ji donutí zamyslet se nad tím, jestli opravdu celou dobu věděl všechno nebo jestli byl stejně jako ona jen figurkou na šachovnici někoho mocnějšího. Když mluví o ztrátě dalšího nefilim něco v jejím srdci se ozve a zabolí. Na jednu stranu je ráda… že na ní nezapomněl ale nikdy nechtěla aby měla takový dopad na ostatní a zároveň má pocit, že neměla na výběr.* Zasloužíš si vysvětlení. A nejen ty…*Na okamžik odvrátí pohled jako by se dívala kamsi do minulosti a pak se podívá zpět na něj. *Jenom… musím přiznat, že mě překvapuje, že se mě vůbec ptáš. Celou dobu jsem si myslela, že jsi … věděl. Nebo aspoň… měl nějaký podezření.* V jejím pohledu se na chvíli objeví stín pochybností, možná i lehké viny. Zhluboka se nadechne a trochu se přiblíží, aby mu mohla mluvit co nejtišeji, aniž by je kdokoli jiný zaslechl. *Ale… tohle není to správný místo na takový rozhovory. Tady nemůžu mluvit volně… stejně jako ty. *V její tváři je jasně vidět, že se necítí příjemně. Pohled jí sklouzne ke Calebovi jako by ho prosila o trpělivost. Čeká jestli její náznaky pochopí a dá jí šanci vysvětlit všechno na vhodnějším místě a za příznivějších okolností.*
*Caleb na chvíli zůstane zcela zaražený, její slova se mu pomalu vkrádají do mysli a nutí ho přemýšlet. Za tím klidem se skrývá nečekaný vír emocí. Graceina slova ho zasáhnou jako blesk z čistého nebe a zanechávají ho v pochybnostech, kterým nerozumí. Jeho mysl se otáčí v kruzích a snaží se najít jakýkoli náznak, který by mu dával smysl. Nikdy by žádného nefilim Institutu jen tak nepustil z očí, nikdy by nedovolil, aby zůstal sám, pokud by věděl, kde je, a že se něco děje.* /O čem si ksakru myslela, že vím?/ *Jeho vnitřní hlas je zmatený a rozhořčený. Cítí se, jako by ho někdo přinutil hrát hru, o které neměl ani tušení, že se hraje. Byla pryč celý rok, a přesto tu stojí a tváří se, jakoby to všechno byla naplánovaná součást nějaké velké hry. Už když mluvila, cítil, jak se mu žaludek stahuje. Její slova ho zraňují způsobem, kterému nerozumí. Očekával snad, že po roce mlčení mu nabídne omluvu? Nebo snad vysvětlení, které by mu pomohlo pochopit, proč ho tu nechala bez jakékoliv odpovědi? Chybí mu respekt, se kterým k němu vzhlížela. Ale teď, když tady stojí a mluví k němu tímhle podivně odtažitým tónem, začíná mít pocit, že tohle bude jiný rozhovor, než si kdy uměl představit. Na krátký okamžik se mu oči přivřou, jakoby potlačoval nevyřčenou frustraci, pocit nerespektu a nevědomosti, který se mu rozléhá v hrudi. Ale nehodlá se nechat unést emocemi. Caleb není ten typ, co by dovolil citům převzít kontrolu, zvlášť ne před někým, kdo nad ním nemá až tak příliš velký vliv. Místo toho se zhluboka nadechne a donutí se udržet pohled na ní, i když jeho rysy jsou tvrdé avšak výraz už klidnější, neboť nemá náladu na nějaké hry. Je rád, že je živá - to je celé.* A o čem jsem měl vědět? *Zeptá se nakonec, jeho hlas hluboký a tichý, jako kdyby chtěl, aby chápala, jak absurdní mu to přijde. Kdyby o něčem věděl, kdyby měl nějaké podezření, rozhodně by tu nyní nestál a nevyptával se jak zmatený idiot. Všimne si, jak se její pohled trochu zachvěje, jak se vyhýbá jeho očím a zírá někam do prázdna, zatímco se v místnosti rozléhají hlasy ostatních. Na jeho tváři se mihne výraz hlubokého nepochopení, když si uvědomí, jak daleko od něj mentálně i fyzicky Grace vlastně je. Celá tahle situace mu připadá stále méně skutečná a víc jako nějaký špatný sen. *Dobře. *Řekne nakonec s mírným povzdechem a snaží se do hlasu vnést trochu klidu, i když uvnitř v něm stále doutná pocit frustrace a nejistoty. Snaží se jí dát prostor, který si očividně potřebuje udržet, i když mu to přijde těžké. Ale jestli něco chce vědět, tak alespoň nějaký základ, nějaký náznak, kterého se může chytit. Protože to, co po sobě zanechala za chaos, nemůže být zredukováno na několik nedořečených slov. Zhluboka se nadechne, jeho oči se krátce zatoulají k Yeomovi, který je možná stále sleduje s tím svým věčně cynickým pohledem, a znovu se zaměří na Grace. Potlačuje v sobě touhu ji říct, že jí to nežere, přehlušit ten chaos slov, který mu víří v hlavě, a raději se soustředí na to jediné, co skutečně potřebuje vědět.* Můžeš mi ale říct alespoň kde jsi byla?* Jeho tón je teď mnohem měkčí, než by kdy přiznal, ale není to slabost. Je to spíš nutnost, jakási zoufalá potřeba porozumět alespoň částečně tomu, co se stalo. S jeho otázkou se v místnosti rozhostí těžké ticho, přerušované jen hlasy přítomných, kteří slaví nebo mluví o politických výsledcích. Ale v tuhle chvíli to pro Caleba ztrácí význam. Všechno, co ho teď zajímá, je vysvětlení. Potřebuje dostát svému postavení správce Institutu. Po chvíli dodá tiše. *A vrátíš se do Institutu?* Jeho slova jsou prostá, ale zároveň v sobě nesou nevyřčenou naději, že ho nezanechá tápat. Nakonec přes její všechny eskapády, byla zručná nefilim. Nepohne se, nepustí její pohled a čeká, trpělivě, na její odpověď.*
*Michael stojí ve stínu mohutných sloupů Síně Dohod, s klidem, který se zrcadlí v jeho pohledu. Poslouchá proslov dosavadní Konzulky Yasmine Elderhood s vnitřní úctou, ačkoliv by to na sobě nikdy nedal znát. Yasmine byla v čele Spolku symbolem síly a jednoty, a on nepopírá, že její odchod znamená ztrátu, především pro diplomatičtější část Spolku. Přesto – všechno má svůj čas. Jejich tradice si žádá nové vedení, nový směr, a Michael je připravený tu výzvu přijmout. Když jeho jméno zazní jako nově zvoleného Konzula, přijímá to s chladnou důstojností, jak se na rodu Hawkstone patří. Nezvedá ruce ke gratulacím, neprojevuje emoce. Stojí tam pevně, jako by jeho jmenování bylo jen formálním potvrzením něčeho, co bylo už dávno dané. Pak přijde druhé jméno. Joshua Fairlaw. Michael se sotva znatelně ušklíbne a jeho oči se na okamžik zúží, když slyší tohle jméno. Fairlaw. Muž, o kterém všichni vědí, jakou má reputaci – radikál, bez zábran, s neskrývaným pohrdáním k podsvěťanům a k těm, kdo se kdy odvážili nabourat čistotu jejich řad. Není tajemstvím, že Fairlaw byl ochoten pro dosažení této pozice udělat cokoliv. V Idrisu se šeptá o úplatcích, slibech a protislužbách, které tahle volba stála, a Michael si nečiní iluze, že by to bylo jinak. Tento muž byl ochoten ohnout pravidla, manipulovat zákulisím – všechno jen proto, aby dosáhl svého cíle. Michaelovy myšlenky jsou klidné, ale ostré, jakoby hodnotil situaci ze všech stran a zvažoval, jakou hrozbu může tento nový Inkvizitor představovat pro jejich svět. */Fairlaw je nebezpečný. Ale i takový muž může být v případě potřeby nástrojem./ *Pomyslí si, přičemž přemýšlí, zda tento mocenský krok dokáže Fairlaw ukočírovat bez toho, aby narušil stabilitu Spolku. Jeho pohled se konečně setká s pohledem jeho nejstaršího syna, SEBASTIANA, který stojí opodál, v ústraní, téměř jako by chtěl zůstat neviditelný. Michael však nenechá nic náhodě. V takovém okamžiku musí rodina stát pohromadě, zvlášť když teď on sám stojí v čele celého Spolku. S lehkým pokývnutím vyrazí směrem k Sebastianovi, v ruce drží sklenici s vínem, jemně se kývající v jeho prstech. Když dojde ke svému synovi, zhluboka si přihne a prohodí větu směrem k němu, jako by snad jen pokračoval v myšlenkách, které si probíral sám pro sebe.* Tak, synu. * Řekne klidně, ale s náznakem sarkasmu v hlase. * Kolik to asi Fairlawa stálo?* Jeho oči sklouznou přes dav přítomných, hodnotí pohledy, šepot a znepokojení, které vznáší nad hlavami všech jako temný mrak. Zná všechny tahy a kroky, které vedly k této volbě, a je mu jasné, že tato konstelace nebude procházka růžovou zahradou. Otočí hlavu k Sebastianovi a jeho oči se na okamžik setkají se synovými. Vidí v jeho tváři smíšené emoce – něco mezi odtažitostí a frustrací, možná i pochybnosti o tom, co jejich rodina teď představuje. Michaelovi je to jasné. Sebastian byl vždycky ten, kdo se díval na věci hlouběji, možná až příliš, někdy na úkor rozhodnosti, kterou Michael považoval za základní vlastnost lovce stínů. Ale přesto, v této chvíli potřebuje jeho podporu. Jejich rodina nemůže vypadat rozpolceně, ne v tak důležitém okamžiku. *Doufám, že nehodláš stát někde stranou, Sebastiane. Tohle není jen má chvíle, ale naše chvíle.* Jeho hlas je pevný a autoritativní, bez náznaku měkkosti. Pak se na moment odmlčí a přistoupí ještě o krok blíž, aby mohl hovořit tišeji, ale jeho slova zůstala pro Sebastiana jasná. *Nezapomeň, že jsme teď pod drobnohledem. Fairlaw může být v mnoha věcech nepřítelem, ale může být i mocným spojencem, pokud ho dokážeme udržet na uzdě. Dnes je den, kdy musíme ukázat jednotu. *Jeho oči krátce sklouznou směrem k Fairlawovi, který přijímá gratulace od několika dalších členů Rady. Michael se pak obrátí zpět k Sebastianovi, jeho pohled je ostřejší než obvykle, jako by vážil každé slovo.*
*Stihol zachytiť pár známych tvárí, ale väčšinu z Talianska alebo ľudí z New Yorku, s ktorými až tak silný vzťah nemal.* /Teoreticky som si tam našiel pevnejší vzťah jedine so Sebastianom...po tom všetkom. Po Mirjam a Sanderovi./ *Uvedomí si nešťastne, ako rýchlo toho stratil toľko, ale zároveň si uvedomí, že to už toľko nebolí. Že je možno aj rád, že sa to všetko stalo, lebo potom by dievčatko s rukou v jeho veľkej dlani nebolo v jeho zverení. V tom si všimne Sebastiana, ktorý akurát vychádza von.* /Presne niečo, čo by som práve potreboval./ *Pousmeje sa. Vezme si malú na ruky, nakoľko si za posledné dni všimol, ako ťažko zatiaľ zvláda odlúčenie potom, čo si naňho za posledné mesiace zvykla, a spolu s ňou sa začne predierať von. Úprimne, slová, ktoré boli prednesené, počúval len na pol ucha. Dokým tie sľubované zmeny neuvidí na vlastné oči, nebude v nich veriť. Zhlboka sa nadýchne a usmeje sa na malú.* Hneď je lepšie, keď tu nie je toľko lovcov, no nie? *Povie veselým hlasom, načo si malá schová tvár do jeho krku a prikývne. V prítomnosti neznámych bola veľmi plachá, ale Sunil veril, že keď si zvykne na inštitút v New Yorku, hneď bude veselšia. Očami pátra po SEBASTIANOVI. Nájde ho stáť vonku pred budovou spolu so starším mužom, ktorému sa podarilo k nemu dostať o pár sekúnd skôr. Sunilov krok sa preto zastaví, a rozhodne sa počkať na moment, než bude mať muž čas.*
*Musí si zobrať chvíľku na to, aby spracoval, čo je vlastne nateraz ten správny krok. Nie že by ho prekvapilo nové postavenie jeho otca, práve naopak, už odmala to akosi očakával, veril v to. Keď sa ich pohľady stretnú, ten svoj od otca odtrhne a vyhľadá v dave aj matku, tá sa však s hrdým, naradosteným úsmevom rozpráva s dvojicou lovcov, a necháva tak otca, aby sa k nemu priblížil rýchlejšie, než by si stihol vymyslieť nejaké adekvátne odpovede, ktoré by otca nechali pokojným. Keď muž, ktorého tvár celý život pozoruje a počúva jeho hlas, pristúpi, kývne mu so slabým oslovením “otče”. No zároveň vie, že otec od neho veľké množstvá slov očakávať nebude, pozná ho celý život, Sebastian na rozhovory nikdy nebol tak dobre stavaný ako on - možno aj to je základným kameňom jeho sklamaní, ktoré v najstaršom synovi vidí. Aj keď hovorí o súdržnosti rodiny. Ruky si založí za chrbtom a pozrie smerom, kam hľadí otec, aj keď pohľad nasmeruje hneď na to na páry nôh, ktoré sa okolo nich prepletajú, aby nedával najavo tému ich rozhovoru. Pokúsi sa zahrať to na nautralitu a všednosť odpovedí? Povie otcovi, čo chce počuť? Alebo sa mu postaví svojimi názormi a tvrdohlavosťou, už len aby dokázal svoje postavenie v loveckom svete ako plnohodnotný člen, i keď mal svoje prešľapy? A kto ich nemá? Rozhodne sa však, že problémy, ktoré z jeho “rebelského” postavenia môžu plynúť, keby sa teraz otcovi vysmial do tváre, zatiaľ odsunie stranou, uvedomujúc si dôležitosť tohto momentu. A on teraz nechce byť ten syn, za ktorého sa má hanbiť. Stojí pevne a vyrovnane, jeho oči chladné, trochu tak zrkadlovo odrážajúc otcove studené zrenice a rozhodnosť v nich.* Ja sa od vás neoddeľujem. *Vysvetlí najskôr jasne a zreteľne, aj keď sem prišiel nepovšimnutý a skrytý v rohu, no prišiel. Pomaly celý lovecký svet vie, kto je najstarší syn Michaela Hawkstona - studený psí čumák. O tom naznačuje už len jeho partnerský stav, ktorý, tak aspoň dúfa, jeho otec vyťahovať nebude.* Gratulujem ti, otec, každopádne netuším, či je toto pre nás výhra. *Obzrie sa.* No radšej tam uvidím teba, než kohokoľvek iného, kto by mal mať Fairlawa pod dohľadom. Nezabúdam, že je moja povinnosť reprezentovať, no zároveň sa nebojím ukázať nespokojnosť. O to sa však teraz neobávaj. *Povie potichu, keďže teraz stoja bližšie, a môžu sa tak rozprávať bez toho, aby ich niekto ďalší počul, iba keby sa sústredil, alebo prišiel viditeľne vyhľadať ich spoločnosť.* Pokračovanie tohto rozhovoru by sme si mali nechať na inokedy, nemyslíš? Sú veci, ktoré v tomto dave radšej nebudem vyťahovať. Kde je vlastne Caleb? Nikde som si ho nevšimol. *Prenesie a zmení trochu tému, aby sa mohol obzrieť. Byť vysoký skoro dva metre mu príde v tento moment vhod, aby zahliadol ryšavú šticu, ktorá sa akosi otvorene blíži k jeho miestu.* /Sunil? Však jasné, že tu bude, je to veľká lovecká ceremónia./ *Neusmeje sa, aj keď je rád, že ho tým pádom môže jeho newyorský, aspoň bývalý, kolega zachrániť od ďalšieho pokračovania rozhovoru. Preto sa ešte natočí na otca a podá mu ruku, formálne, aby mu ju pevne stisol.* Ešte raz, gratulujem. Som rád, že si to získal, len dúfam, že to nebude stáť veľa našu rodinu. *Druhú časť povie potichšie, no nakoniec sa pokúsi o nejaký ten rodinný prejav, keď otcovi skúsi chytiť pevne rameno, čo by napríklad pri Fairlawovi určite neurobil. Zdá sa mu, že je na jeho prístupe jasne vidieť, že je syn a mal by byť hrdý, a snaží sa to uhrať čo najlepšie dokáže.* Aj by som si s tebou pripil, no radšej to nebudem riskovať. Ospravedlň ma, prosím. Potrebujem niečo prebrať s pánom Nurgalievom z nášho inštitútu. *Povie pevne, neodtrhávajúc pohľad od otcových očí, aby mu ukázal, že sa nebojí, že mu dôveruje ako lovec lovcovi, ale aj ako syn otcovi, a že tam prosto Sebastian je. Napriek ich chladnej výmene slov je pre neho stále rodina najdôležitejšia, preto nerobí problémy, preto otca podporí a uvidí, čo sa dá robiť, aby mu naznačil spoluprácu a súdržnosť, otvorene a jasne. No nateraz iba neradostne nadvihne kútiky úst v akejsi imitácii úsmevu, a otočí sa, aby sa okolo ľudí dostal k SUNILOVI.* Zdá sa, že ty si ako bunka. Nevedel som, že sa takto rozdelíš za tú chvíľu, čo budeš v Taliansku. *Zamumle poznámku, len čo nahliadne na dievčatko na ryšavcových rukách.* Som Sebastian. *Predstaví sa, zahliadnuc, že dievča nie je v úplnom komforte.* /Však aj nemá byť prečo./ *Napadne mu, zdvihne ruku, aby jej ňou pokýval, a tak si môže byť istá, že je to niekto známy a že je už dostatočne veľká, aby jej niekto podal ruku.*
*Michael si svého syna prohlíží s pohledem, který by mohl rozdrtit kámen. Chladný, pronikavý pohled, jakým se díval na mnoho mladších lovců, kteří se dopustili chyby. Sebastianovo zdrženlivé oslovení ho nijak nevyvede z míry. V jeho hlase je dostatek respektu, a to je to, co Michael očekává. Při zmínce o jeho zvolení jako Konzula Michael mírně kývne, téměř neznatelně. Jeho pohled však sklouzne k Sebastianovi ostřeji, když zmíní, že neví, zda je to výhra. Není však žádné tajemství, že jeho frustrace tentokrát pramení z něčeho hlubšího – z očekávání, které na Sebastiana jako nejstaršího syna vždy kladl. Když Sebastian pronese své obvyklé stručné a téměř odtažité odpovědi, Michael si zachová kamenný výraz, i když v koutku duše ho pálí hořkost. Synovo formální chování vnímá jako další důkaz jejich neustálé distance.* Ne, to bys neudělal. Ale zrovna tak se ani nepostavíš tam, kam patříš. *Odpoví Michael tiše, ale s tvrdým podtónem, který je pro něj tak typický. Pohledem sklouzne k davu, kde stále pulzuje atmosféra napětí a nadšení z vyhlášení výsledků. Fairlawovo jméno rezonuje mezi přítomnými, ale Michaelova mysl se zaměřuje na jeho rodinu – na Sebastiana, který se od něj vzdaluje, a na Caleba, jehož přítomnost neustále hledá pohledem.* Caleb má své způsoby, jak se ztratit z očí, když je to nejméně vhodné. *Zamumlá, ale v jeho hlase je více pobavení než zloby. Michael si na Caleba zvykl – jeho mladší syn měl vždy svůj vlastní způsob, jak se vyrovnávat se světem.*Pokud ho najdeš, připomeň mu, že i on má odpovědnost vůči rodině. Tohle není jen jeho večer. *Pohledem stále sleduje Sebastiana, jako by čekal, že se jeho syn náhle vzchopí a projeví více odhodlání.* Ostatně stejně jako ty. *Ohodnotí jeho pokus se vytratit před pozorností, když Sebastian zmíní potřebu jít za Sunilem, Michael mírně pozvedne obočí, jako by hodnotil, zda je tato výmluva vůbec hodná jeho času.* Tohle není místo na řešení záležitostí Institutu, synu. Tohle je chvíle, kdy bys měl být vidět. Společně se mnou. Nebo alespoň projevit dostatek úcty, abys věnoval pozornost své matce. *Michaelův pohled se na okamžik přesune k místu, kde jeho žena stojí a hovoří s ostatními lovci. Její hrdost a spokojenost je zřejmá, ale Michael si všímá, že na sobě nenechá znát, jak moc jí chybí přítomnost jejích synů, kterou částečně nahrazuje vnuk Tobias. Michael si promne prsty na skleničce vína, jeho pohled se znovu vrací k Sebastianovi.* Máme povinnosti. A ty nejsou jen na bojišti nebo v Institutu. Jsou i tady, ve chvílích, kdy na nás ostatní hledí. Ať už se ti to líbí nebo ne. *Michaelova slova jsou přímá, tvrdá, ale v jeho pohledu je něco hlubšího – něco, co naznačuje, že jeho přísnost není jen o disciplině, ale i o snaze naučit Sebastiana hodnotám, které sám celý život zastává.* /Jistě. Jdi za svým kolegou./ *Jeho oči sledují, jak Sebastian odchází, a na okamžik se zdá, že Michael uvažuje, zda jeho slova padla na úrodnou půdu.*
*Počúva slová aktuálnej konzulky a usmeje sa, keď počuje meno Hawkstone a za ním meno Fairlaw. To rozhodne znelo zaujímavo a to čo nastane ešte len bude sranda. Založil si ruky a bavil sa na tom, ako Calebov výraz sa rýchlo zmenil. No zatiaľ nezabrdal, aj keď v jeho prípade to bolo aktuálne rozhodnutie a rozhodne sa to využiť inokedy. Mal na to dosť času, keďže bude v inštitúte ako on. Na Calebov odchod s Grace sa sa jeho výraz zmení.* /Výhovorky. Ak si myslel, že toto na mňa platí, tak mal smolu. Len mi ukázal svoju vlastnú slabinu./ *Pomyslí si, pričom jeho výraz naznačoval, čo si v skutočnosti o takej veci myslí. Na to ho to prestane baviť. Prejde smerom k občerstveniu, kde si vezme víno, pričom vie ako to má s iným alkoholom ako je pivo.* /Dnes toho mám plné zuby./ *Pomyslí si, pričom vrazí trochu do Kyly a svoje pitie vyleje na svojho brata, ktorý sa tam nachomietol.* TY si kreten, to si urobil schválne. *Počuje jeho slová a on sa na tom iba uchechtne. No neodporuje tomu, keď si to myslíš.* Myslíš? A není to náhodou jedno. *Povie ironicky, pričom do neho brat sotí a on vrazí do Kyly tak, že skoro spadne.*
*Nieje treba abi ju Gabriel tíšil samú ju vísledky volieb zaujímalú. Pozorne počúva oznámenie ale keď sa sieňou rozlahne potlesk ona sa k nemu nepridá a len pokojne stojí.* Samozrejme. Nebudem ťa už zdržiavať. Vlastne mám sama teraz nejaké povinosti. *Odpovie a potom čo Gabriel odíde chce sama odísť ale niekto do nej vrazí. Najskôr chce niečo povedať ale nakoniec sa to rozmislí a odíde zo siene domov do New Yorku.*
*Překvapí jí trochu, že jí Lotta za to neodsuzuje naopak se snaží uklidnit jí. Lece zavrtí hlavou.*Co když jednou bud Hawkstone také inkvizitor. Vyšlo by to naprosto stejně a nemění to fakt, že bych už si měla pamatovat jedno. Starší nefilim mi nestrpí vlastní názor, ne když ještě jsem cizí. Lepší mlčet a nepoutat pozornost.* poví tiše a vydechne znaveně. A Lotta se mýlila neudělala to v rámci hněvu. Ale ochrany, nelíbilo se jí jak do Caleba ryje. Jak moc svému synovi ukazuje, že není tak dobrý jak si on představuje. Nemění nic na faktu, že jej na popud Caleb pak i dál dráždí. Lehce semkne rty do úzké linky a zavrtí hlavou.*Myslím, že drink v mém případě by ted nebyl nejlepší. Ale pokud je tu něco nealkoholického tak si ráda dám. Aspon spláchnu tu hořkou pachut v ústech.* přizná jí. Navíc se jí lehce zhoupne žaludek, kdy ohlasí výsledky. Jak dojdou Idrisu zpět bude se muset na něco Caleba neodkladně zeptat.*
*Lotty chápala Hailey, tiež si toho zažila dosť zo strany lovcov a hlavne tým, že ona polovicu času žila medzi ľuďmi, tak sa vedela vcítiť priamo do nej.* Politika nefilim je iná ako ľudská. To je ten problém. Nefilim netrpia, keď im druhý odporujú. Pokiaľ sa im nepáči niečí názor, tak ho hneď zavrhuju. Sama som si tým prešla, keďže som medzi nimi netravila dlhý čas. Niekedy je lepšie nevyjadrovat svoj názor, alebo si ho vydobiť. Ak chceš niečo im dokázať, tak jedine tým, že sa nimi nenechas zlomiť. *Povie jej a zamieri smerom k občerstveniu a podá jej nealkoholické víno. Sama si tiež vezme a pri vyhláseniu výsledkov len zaupí.* To bude zlé. Hawkstone sa ešte dá, ale Fairlaw? No nazdar, to aby si všetci začali dávať pozor. *Povzdychne si. Voľba ju práve nepotešila a vedela, že to bude len a len horšie.* /Super a teraz zistiť ako sa zbaviť dohody s upírom, pretože potiaľ na to príde Fairlaw, tak som v peknom háji. Debilný Upír./ *Pomyslí si a teraz by si niečo alkoholické radšej dala. Nie to ešte aby sa tvárila moc nadšene.* Vážne nechceš nič alkoholické? *Opýta sa jej a tvári sa celkom zúfalo, pretože vážne nevedela, čo má urobiť. Už len to, že bol zvolený Hawkstone bolo zlé, ale mohlo to byť horšie keby bol zvolený Fairlaw.*
*Pokud něco nechápala zřetelně bylo to hlavně tím, že jí na tohle rozhodně nikdo pořádně nepřipravil. Některé věci jednoduše by měli být přirozené, ale pro ní nejsou. Podívá se na Lottu se lehkým úsměvem.* Pochopila jsem, věř mi stačil jedne pohled a bylo mi jasné, že si kopu hrob. A asi začínám chápat, jsi voják nemluv dělej, co se ti řekne. To je fakt, který bude pro mě těžké pochopit. *přizná tiše, ale ví že pokud ho pokorně nepříjme Caleb by mohl změnit názor, že na to není připravená stát se lovcem. Proto tiše vydechne. A už víc nepoví. Poučila se. Ale uvnitř jí to rozpalovalo do běla. Rozhodně neměla v plánu s někým s z nich se setkat pokud nemusí ne do doby než projde tou nejtěžší zkouškou, kde by jí nejraději viděl pan Hawkstone mrtvou jak směle se vyjádřil k celé situaci. Olízne si rty a.*Myslím, že zůstat s čistou myslí. Je pro mě nejlepší volba. Nechci přidělat si na další potíže.*navíc si v alkoholu často neholduje. Když se narodil Tobias neměla na nic takového čas, jako dopřát si večer sklenku vína nebo zajít do baru. I když už je to nějaký pátek, co je Tboias v Idrisu, tak ona dřela na tom,aby dohnala aspoň vydrží to co Lovci měli dané v krvi. Ona se jednoduše flákat ted nemohla, nemohla si dopřát odpočinku ne než dosáhne prvního cíle. Ten další bude záležet zda zvládne první.*
*To bolo jediné dobre, že Hailey chápala, že tu to funguje inak. No nechala to tak predsa len prejsť si tým musela a nebolo to práve najpríjemnejšie. Ako aj ona na akademii si tým prešla, pričom slová lovcov neboli príjemné a hlavne toho, ktorý jej najviac pomohol stál opodiaľ, pričom sa rozhodol ju ignorovať. Čo si urážok od neho vytrpela a koľko toho ju naučil, jej otvorilo oči a mohla povedať, že od vtedy si pekne pred lovcami dáva pozor na jazyk.* Najlepšie je nechať sa učiť od lovca, čo ti povie to najhnusnejšie. A ukáže ti krutú realitu. *Povie jej pričom sa pohľadom vráti na najmladšieho brata Seo-juna, Soo-mina. Ten jej pohľad vráti rovnakým štýlom, pričom sa uškrnie, aby ju schválne vytočil.* Rozumiem. Problémov už stačilo. /Ako keby mne sa problémy nevyhýbali. Naposledy som zapálila zase nejaký bar a mala tu česť bojovať s démonmi. Len nech problémy skončia, aj keď si to nemyslím./ *Pomyslí si a nechce zapáliť ďalšie miesto aj keby len náhodou.* Myslím si, že dnes to bol najmenší problém. Ja som zapálila v New Yorku kostol a zatiaľ ešte neprišli na to, že som to bola ja. Takže radšej to nikomu nehovor. *Povie jej, aby ju trochu uvoľnila.*
*Pokud nebylo něco zřejmé trávila čas v institutu, který nebyl rozhodně akademii. Kde by si na ní mohl denně udělat čas. Přeci jen to bylo místo, kde musela držet krok a spolehnout se na obsah knihovny. Nikdo tam nebyl od toho, aby jí vychovával a navíc nebyla už v tom věku, kdy by jí někdo mohl tvarovat. To ona musela být tvárná vědomě a snažit se. A pochybuje, že by Caleb kromě upřímnosti k ní se zachoval nehezky. Ale také věří, že její dnešní řeč nenechá bez připomínky a faktu proč měla dneska mlčet. Ale dobře ví, že si bude vědom i toho, že ona sama si to uvědomila vytrestal se sama. Skoro by i vyprskla smíchy nad přestavou, že Lovec vypálil kostel. Ale drží se a tiše šeptne.* V tom případě bys to měla hlavě institu říct dřív, než se to dozví sám. Hodina kázání nebo raději pokárání. Věř mi bude to pak horší než strhnout náplast.* poví upřímně, ale jde vidět, že se jí snaží povzbudit ve faktu, že bude lepší kdy to zamete někdo s ní pod koberec než sama.*Ale já nic nepovím. Budu dělat, že jsem to v životě neslyšela.*poví jí a dělá i tak. Nepotřebovala se míchat ještě do cizích problémů. Ona už ty problémy měla.*
*Joshua stojí v centru zájmu, jeho černá róba zdobená jemnými stříbrnými detaily odráží tlumené světlo Síně Dohod. Jeho výraz je neochvějný, ledově klidný, a přesto v jeho očích tančí náznak vítězoslavného uspokojení. Každý krok, každý pohyb jeho rukou je pečlivě kontrolovaný – Joshua je muž, který vždy ví, jak zapůsobit. Když přijímá chladné gratulace, zachovává si profesionální zdvořilost, avšak jeho úsměv je sotva znatelný, téměř jako by si užíval kontrast mezi upřímností a neochotou těch, kteří mu dnes musejí poblahopřát.* Vaše gratulace mě těší, samozřejmě. *Ponese klidným hlasem, když mu jeden z členů Rady potřese rukou. V jeho tónu je sotva postřehnutelná ironie, která naznačuje, že si je plně vědom toho, jak neochotné některé gratulace ve skutečnosti jsou. Joshua ale nemá v úmyslu hrát uraženého. Naopak, každý pohled, který na něj spočine, každá ruka, která mu potřese, je pro něj potvrzením jeho triumfu. Když přistoupí další lovec s chladnou gratulací, Joshua si jej přeměří pohledem, který by mohl mrazit. Jeho úsměv se lehce rozšíří, ale stále zůstává na hraně zdvořilosti a skrytého výsměchu. *Vaše podpora je - ocenitelná. *Poznamená a přikývne takovým způsobem, že je jasné, že jeho poděkování má více vrstev. Pro Joshuu je tento okamžik naplněním jeho dlouhodobého plánu, jeho ambicí. A i kdyby to stálo množství protislužeb, úplatků a zákulisních machinací, pro něj je to jen cena za vítězství. Když kolem něj projde Yasmine Elderhood, jeho pohled ji sleduje o něco déle, než by bylo zdvořilé. Její odměřenost a chladné přijetí jeho jmenování jsou jasné, ale Joshua jen pokývne hlavou na znamení uznání, které se zdá být skutečné – nebo je alespoň perfektně zahrané.* /Elderhood. Přesně taková, jak jsem si myslel. Pevná, ale snadno předvídatelná. Takoví jako ona se nikdy nepřizpůsobí změnám, které přijdou./ *Joshua se otočí zpět k davu, jeho pohled spočine na Michaela Hawkstonea, nově jmenovaného Konzula. Joshua zvedne sklenici s vínem v tichém přípitku směrem k němu, jeho výraz zůstává chladný, ale jeho oči naznačují, že tento okamžik je začátkem nové éry. Když se však Hawkstone obrátí jiným směrem, Joshua jen nepatrně přimhouří oči.*
*Nad tým len pohodi rukou a viac by to neriešila.* Bola to iba blbá náhoda a Upír. Poučenie pre mňa nahrať sa so zapalenymi sviečkami a zapalovačmi. Aj keď v mojom prípade je to jedno, keďže aj keď to neurobím úmyselne, tak sa to stane. Šťastie na mojej strane není. *Povie a na to, že kazanie je by bolo lepšie len mykne plecami. To že to nepovedala bolo zámerne aj tak si polícia myslí, že to bol nejaký bezdomovec, čo tam prespaval.* Na to sa už zabudlo. Sú aj horšie veci, ktoré treba riešiť a to démonov. *Pozrie sa po sale a radšej sa vyhýba pohľadu na zvyšok osadenstva, ktoré by jej mohlo robiť problémy.* Som zvedavá, ale čo dostanem povedané od Sebastiana. Dnes som sa chovala dosť slušne. *Povie si pre seba, pričom sa hrá s pohárom.*
*Michael se postaví vedle své ženy Cornelie, která právě přivedla jejich vnuka Tobiase. V ruce drží sklenku kvalitního červeného vína, jehož temná barva se odráží ve světle Síně Dohod. Jeho výraz je uvolněnější než před chvílí, kdy musel čelit ne vždy upřímným gratulacím k nově získané pozici Konzula. Po jeho boku však Cornelie působí jako pevný bod, jakým byla po celý jejich společný život. S pohledem plným hrdosti a jemného úsměvu spočine na mladém Tobiasovi, který stojí před ním. Jeho postoj je vzpřímený, mladistvý, avšak už teď se na něm rýsuje fyzická zdatnost a potenciál lovce stínů.* Muž z tebe roste, Tobias. *Pronese Michael s výrazem, který by se dal téměř nazvat otcovsky vlídným, kdyby ovšem stále nezachovával jistou dávku rezervovanosti. Jeho ruka spočine na Tobiasově rameni, stisk je pevný, jakoby chtěl zdůraznit nejen svá slova, ale také tíhu odpovědnosti, kterou mladík nese jako další generace Hawkstonů. Michaelovy oči na okamžik změknou, než se jeho pohled opět rozhlédne po místnosti. Instinktivně hledá své syny, kteří by měli být po jeho boku – rodina musí stát pohromadě, obzvlášť v den, jako je tento. Jeho pohled spočine na Sebastianovi, který se pohybuje u skupinky lovců, ale nedává najevo žádné známky toho, že by měl v úmyslu se vrátit ke svým rodičům. Michael si povzdechne, ale neříká nic. V Sebastianovi vidí část sebe samého – ten vzdor, ta potřeba ukázat, že může být svůj, ho připomínají jeho vlastní mladá léta. Místo toho obrátí pozornost k druhému synovi, Calebovi. Ten však není tam, kde ho očekával. Když konečně zachytí jeho postavu na druhé straně sálu, zůstane na něj hledět o něco déle. Caleb je zapředen do rozhovoru s Grace, ženou, kterou Michael nikdy nepovažoval za vhodnou pro blízkost svých synů nebo pro newyorský Institut. Jeho čelist se na okamžik napne, když pozoruje jejich interakci. Caleb působí příliš zaujatě, příliš vtaženě do hovoru s ženou, kterou Michael vědomě držel stranou – právě kvůli jejímu nevyzpytatelnému vlivu a tajemstvím, která kolem ní vždy visela. Bez jakékoliv snahy o skrytí svého nesouhlasu odvrátí zrak zpět k Cornelii. Jeho tón zůstává klidný, avšak v podtextu je znát nespokojenost. *
*Jak se zdálo Lottka to nehodlala řešit, což jí na čele vytvoří vrásku. Pokud něco nebylo fér, bylo přiznat své chyby i ty staré a zamlčené, ale rozhodně to bylo něco co by mělo dělat lovce lovcem. Z chyb se poučit a příště je nedělat, jinak vás to bude stát vše. I když i chápe její stranu, nebylo přípustné dělat chyby, ne ve světě nefilim. Tohle pochopila u Hawkstonu velice rychle. Navíc jak se zdálo Micheal svého mladšího syna považoval za lehkomyslného, i když nebyl. Jen dokázal na věci hledět méně upjatě, méně staromódně. Už chtěla něco říct, kdy jí zrak padl na Cornelii. A ještě víc spočine zrakem na svém synovi. JEJICH SYNOVI. V krku se jí objeví knedlík. Od doby, co opustila Idris si s Tobiasem snaží volat i psát jak to jen jde, ale návštěvy byli už méně reálné. Bylo lepší, kdy se ted držela dál. Aby si zvykl, ale bolel jí fakt vidět ho a nemoc se ho dotknout nebo obejmout. Tohle nebylo místo pro rodinné setkání.*Potřebuji navzduch.*poví nezaujatě a zamíří k terase, neví jestli jí Lotta bude ochotná následovat. Ale ona potřebovala být mimo dosah Michaela Hawkstone dřív než by opět řekla něco nevhodného, než aby si jí Tobias všimnul a přiběhl k ní. Nechtěla, aby ho pokáral za vnukovo vroucné chovní ke své matce.*/Sakra, Calebe to jsi mi nemohl říct!/* kleje v vzduchu a lehce zakloní hlavu a zhluboka se nadechne. Bylo to tolik výzev a chtělo to velkou dávku sebeovládání se všemu vyhýbat odpírat si. Jelikož tohle nebylo o ní, ted ne.*
*Na chvíli se odvrátí, aby si urovnala myšlenky. Jeho otázka, jeho tón, jeho očekávání… všechno to na ní doléhá těžkým tlakem, který ji nutí cítit tíhu každýho rozhodnutí, který za poslední rok udělala. Když se znovu otočí k němu v jejím pohledu je náznak lítosti. Byla připravená na nepřátelství, na obvinění, možná i na chladný hněv….ale ten jeho klidný tón, ta upřímná snaha pochopit jí zaskočí i když to u Caleba měla čekat.* Byla jsem na Zimním dvoře… plnila si povinnost vyslance.*Její hlas na okamžik zadrhne, ale pokračuje, než jí Caleb může skočit do řeči.* A možná máš pravdu… možná jsi měl vědět víc. A pravda je, že nemám vůbec rpostředky na to kontaktovat institut… všechny moje hlášení jdou .. k výše postaveným.*Její oči se na chvíli zachvějí, ale rychle se vzpamatuje a znovu na něj upře pohled.* Nebyla jsem pryč, protože bych si to vybrala.. to snad chápeš. A nemyslím si že moje pozice v insitutu závisí na mým rozhodnutí. *Ví, že by se chtěl spolehnout na její odpověď, že by chtěl mít jasno. Ale pravda je, že ona sama si není jistá. Po tom všem co se stalo není vůbec jistý, jestli ještě má svoje místo mezi lovci stínů. Ale Caleb si zaslouží alespoň nějakou odpověď, i kdyby to měla být jen poloviční pravda.* Vrátím se… pokud budu mít dovoleno. Pokud mě tam ještě chceš. *Její slova jsou jednoduchý. Ví že Caleb má nějakou moc rozhodnout, jestli bude znovu součástí toho světa.. Ale zároveň ví, že její návrat není jen na něm.. je i na vedení spolku a při dnešní volbě její vyhlídka vrátit se do NYC není zrovna růžová.*
*Caleb stojí naproti Grace, jeho klidná vnější fasáda je výsledkem letité praxe a sebeovládání, které si osvojil jako vedoucí Institutu. Přesto uvnitř cítí, jak ho všechno okolo dusí. Jeho otec je právě zvolen Konzulem, což znamená, že na jeho rodinu padá ještě větší tíha odpovědnosti. Grace se objevila po roce, plná tajemství a polopravd, a zároveň na něj čeká Hailey, která se chystá projít přeměnou – procesem, který už sám o sobě není jednoduchý, natož v tenhle chaotický večer. Caleb cítí, jak se mu hromadí frustrace, ale drží ji pevně na uzdě. Poslední věc, kterou teď potřebuje, je ztratit kontrolu. Hluboce se nadechne, snaží se najít slova, která by byla tak vyvážená, jak jen to situace dovolí.* /Zimní dvůr. Samozřejmě. Místo, kde se pravda a manipulace proplétají v jedno. Kde i nejmenší gesto může mít fatální následky./ * Není hloupý, ví, jaké intriky se na Zimním dvoře mohou odehrávat, a jak snadno se tam člověk může stát figurkou ve hře, kterou ani nezačal. Jeho mysl se otáčí v kruzích, jak si skládá všechny kousky dohromady. Být vyslancem na Zimním dvoře není jednoduchý úkol, ale přesto - proč by někdo jako Grace – se svou minulostí, kterou na Zimním dvoře napáchala – byla vybrána právě na tuto misi? Jeho oči se střetnou s jejími, když zmíní, že všechna její hlášení šla výše postaveným. Na okamžik se mu zableskne v pohledu něco mezi nepochopením a zklamáním.* Samozřejmě, že jsem to nevěděl.* Řekne tiše, jeho tón je pevný, ale ne zraňující. Zhluboka se nadechne a pokračuje klidněji.* Kdybych měl podezření, že se děje něco, co ti brání komunikovat, něco bych udělal. Víš, že nejsem ten, kdo by tě soudil za to, co se stalo. *Když zmíní, že se vrátí, pokud jí to bude dovoleno, Caleb jen mírně kývne hlavou. Nemá rád tu nejistotu v jejích slovech, tu rezignaci, která z ní vyzařuje. Grace, kterou znal, byla odhodlaná, silná, nikdy by neřekla něco takového s takovým tónem. Ale teď je jiná. Možná je to tím, co zažila na Zimním dvoře, možná je to tím, co se stalo, když byla pryč. *Podívej.* Promne si kořen nosu v unaveném gestu z celého večera.* Pokud je něco, co ti brání v tom se vrátit – a teď myslím cokoli, Grace – musíš mi to říct. Nemůžu hrát naslepo, zvlášť ne teď, když se svět mění rychleji, než bych chtěl. *Na okamžik zavládne mezi nimi ticho. Caleb se krátce ohlédne na rozruch v sále, kde stále doznívá napětí z výsledků voleb. Jeho otec, Hailey, Tobias i Sebastian - všechen ten chaos mu na moment připadá tak vzdálený.*
*To že tá žena vôbec len tak odišla bola riadna blbosť, pretože mohla zabrániť tomu, čo za chvíľu prišlo. To že sa tí dvaja nemali radi bolo jasné a že sa pobijú sa schyľovalo od začiatku. Hlavne ani Seojun ho neoblial naschvál, jednoducho sa ale tváril, že to urobil. Jeho brat sa po ňom oženie, že mu chce vraziť, lenže on to čaká a chytí ho za ruku, ktorú mu skrúti za chrbát.* Prečo sa nevieš chovať ako normálny človek. Je to taký problém sa aspoň chovať normálne na slavnosti? *Vytkne mu, pričom ho vedie von z miestnosti, aby nerobil problémy. Ak sa majú pobiť, tak to urobia vonku a nie pred očami druhých. Vidí pohľad svojho otca, ktorý z toho nie je nadšený a najradšej by oboch poslal niekam, kde by ich zavrel na týždeň, aby sa začali chovať normálne. Lenže to u nich dvoch nešlo, len Soomin mykol plecami, že s tým nespraví nič a nebude sa im pliesť do cesty. Vyjde von zo sálu, kde ho pred nejakou zrzkou (HAIILEY) vyšmarí o zem.* Čo si týmto chceš dokázať? *Opýta sa ho, pričom čaká, že sa do neho pustí nazad, keďže ho hodil na zem.* Týmto si otcovu priazeň nijako nezískaš. *To ale jeho brata iba viac naštve.* Trhni, ako keby ma to zaujímalo. *Povie mu jeho brat, pričom sa ho znova pokúsi udrieť, ale znova zlyhá, pretože Seojun sa vyhne. Všimne si, že je cítiť alkoholom a u nich v rodine moc alkohol nebol dobrý, lebo každý z nich mal nízku toleranciu.* Super to si vážne musel ožrať? *Opýta sa ho, pričom ho radšej prirazí o stenu, aby ten debil nespadol. HAILEY si všimne až po chvíli a pretočí očami.* Asi to moc dobrý večer nie je, že? *Opýta sa jej, pričom drží svojho brata a najradšej by ho na mieste zabil.*
*Povzdechne si ... jako by si uvědomovala, že jejich rozhovor nikam nevede. Vidí jeho únavu a jeho frustraci a taky ví, že je už vyčerpaný tím jejím neustálým odpíráním odpovědí. A upřímně ona sama je unavená z věčnýho obcházení pravdy... z toho neustálého balancování mezi tím, co může říct a tím co nesmí.* Moc dobře víš jak politika tady funguje.. a když říkám, že jsem si to nevybrala, můžeš si domyslet kdo za tím stojí. *Její hlas trochu ztichne jako by se v ní na chvíli objevil stín pochybností o všem, co dosud považovala za jistý. Přejede rukou přes čelo jako by tím gestem chtěla setřít zbytky pochybností, který jí ještě tížily.* Jestli můžeš.. po tý ceremonii se tu ještě na den zrdžím. Musim před radu. Asi mě stejně budou hlídat, ale na tvoje slovo hodně lidí dá, můžeš si mě pak najít. *Její pohled na chvíli sklouzne stranou jako by přemýšlela, jestli neřekla příliš. Možná konečně prolomila ten kruh, ve kterým se oba točili. Možná mu dala aspoň malý náznak, že v tom není ztracená. Že má svůj důvod proč dělá to co dělá.*
*Caleb si zamyšleně promne bradu, zatímco jeho mysl začne okamžitě pracovat na Graceiných slovech. Domyslet si, kdo za tím stojí. Tohle nebylo tak těžké, jak by se mohlo zdát. Politikou Spolku prolézalo víc intrik než v nočních klubech podsvěťanů, a pokud by měl ukázat na jednoho člověka, který by měl moc a vliv Grace odsunout na Zimní dvůr, Rougerenard by byl na vrcholu seznamu. Nebylo by to poprvé. Jeho jméno mu znělo v hlavě jako zlověstná ozvěna, stejně tak jako všechny ty důvody, proč by mohl chtít Grace odstranit. Možná věděla něco, co vědět neměla. A možná – a to byla ta nejděsivější možnost – byla prostě nepohodlná.bJeho oči se na ni znovu upřou, tentokrát s klidnou intenzitou. Vidí její únavu, to, jak se její tělo zdá být těžší, než by mělo být. Vidí i to, jak její pohled sklouzává stranou, jak se snaží něco skrýt – nebo možná jen zpracovat. Caleb se zhluboka nadechne a nakonec pomalu přikývne.* Dobře. *Řekne klidně, jeho hlas už neobsahuje tu ostrou hranu z předchozího rozhovoru. *Najdu si tě. Po ceremonii, možná i dřív. *Na chvíli zavládne ticho, Caleb přemýšlí, zda říct víc, ale nakonec se rozhodne, že méně je někdy více. Udělá krok k ní, jeho pohled zůstává klidný, avšak soustředěný, a pak ji svými pažemi sevře kolem ramen v něčem, co by mělo připomínat objetí. Není to žádné vášnivé gesto, je to pevné a konejšivé objetí - minimálně cítí, že to tahle holka právě potřebuje. Když ji pustí, pohlédne jí do očí, jeho rty se nepatrně zvednou v náznaku úsměvu. Když se otočí, jeho pohled okamžitě padne na Michaela, který stojí poblíž se svým vnukem. Calebovi se koutky úst lehce zvednou v úsměvu, který je tentokrát naprosto upřímný navzdory frustracím dnešního večera. Rychle se vydá jejich směrem, jeho krok je lehký, ale rozhodný. *Vypadá to, že děda tě tady dělá svým parťákem, co? *Dlaní si s ním plácne, poté jeho ruka spočine na jeho rameni. Jeho pohled se však přesune na Michaela. Chvíli na něj hledí, jeho tvář je neutrální, ale v jeho očích se zračí určitá chladná ostražitost. Caleb si nemůže pomoct, ale v hlavě mu stále vrtá ta myšlenka – věděl jeho otec předem o své volbě? Mohlo by to vysvětlovat některé jeho nedávné kroky. Caleb však zůstává klidný, nehodlá teď vyvolávat žádný konflikt. Podá mu ruku a pevně ji stiskne. *Gratuluju, otče. *Řekne s náznakem úsměvu, ale jeho tón zůstává formální. Nechce otevírat jakékoli další otázky před Tobiasem. Jakmile však stiskne jeho ruku, v hlavě mu stále hlodá ta pochybnost. Něco mu nesedí. Když se rozhlédne po místnosti, jeho pohled okamžitě padne na Hailey, která stojí stranou. Caleb lehce nakloní hlavu a pohledem ji naznačí, že by neměla stát bokem. Není čas stát stranou, zvlášť ne v tak důležitý večer.*
*Když se jí podaří uklidnit omluví se z přítomnosti Lottky. Potřebovala chvíli nemluvit a možná se trochu projít. Ale ovšem její plán jí doslova překazí Caleb. Který jí vyzve k tomu, aby se opět připojila k jeho rodině. I když jim je nesmírně vděčná, že přijali svého vnuka jako za vlastního, pořád jí nebylo příjemné v jejich přítomnosti trávit čas. Ale i přesto jí Caleb kývl at jde k nim. I když by nejraději se otočila a šla pryč. Neudělá to, jelikož by ti tím potvrdila jen slova jeho otce. Pokývne Cornelii na pozdravila rty se jí stočí do jemného úsměvu a pohladí Tobiase po vlasech. Měla pocit, že zas o velký kus vyrostl, vlastně nebude chybět ani dlouho, aby možná jí dorostl. Ale mlčela jak slíbila navíc měla neblahé tušení, že jeho otec její mlčení schvaluje víc než mluvení.*
*Sleduje jak přikývne na její návrh a v jejím nitru se mísí pocit úlevy a úzkosti. Když ji pevně sevře v objetí na okamžik ztuhne. Je to gesto který nečekala ... ne od něj, ne tady, ne teď všem na očích. Ale právě to jí připomene, že navzdory jeho tvrdé fasádě je to pořád někdo, komu na druhých záleží. Po několika vteřinách mu objetí váhavě oplatí ikdyž je spíš symbolický než skutečný. Nechává ho odejít její oči ho sledují jak odchází směrem k jeho rodině. Sleduje Caleba jak míří, ke svýmu otci a na chvíli ji napadne, že právě Michael by mohl mít odpovědi, který Caleb hledá. Možná měl pravdu ... možná je tahle šachová partie větší, než si kdy dokázala představit. Možná je sama jen pěšákem, kterého přesouvají mocnější hráči podle svých potřeb. Ale to neznamená, že by si nechala sebrat poslední zbytky kontroly, který ještě má.. Poodejde směrem k občerstvení a ochutná místní víno* /Tohle se s Faerií nedá vůbec srovnávat./ *Pomyslí si když pije zdejší naředěnou břečku.. její smysly jsou úplně otupělý z Faerie.*
*Novopečený Konzul Spolku, stojí pevně a vzpřímeně, jeho přítomnost ve společnosti Cornelie a Tobiase je jako monument rodinné hrdosti a síly. Tobias vedle něj vypadá hrdě a důležitě, a Michael si nemůže pomoct, aby se v jeho tváři neobjevil náznak pýchy, když v mladíkovi vidí pokračování rodu Hawkstone. Když však spatří přicházet Caleba, jeho výraz se lehce změní – směs úvahy a klidného očekávání. Calebův formální tón při gratulaci Michael přijme s mírným kývnutím a pevně stiskne jeho ruku. Cítí v jeho pohledu něco, co tam už dlouho neviděl – opatrnost, možná pochybnosti. Ale Michael neřekne nic, jeho pohled se přesune zpět na Tobiase, který si se svým otcem plácne.* Tobiasi.* Pronese Michael hlasem, který je hluboký a autoritativní, ale s náznakem jemnosti, kterou si vyhrazuje pro členy rodiny. *Nyní, když jez tebe téměř muž - budeš muset začít dohlížet na svého otce, aby nezapomínal, jak se chovat v přítomnosti konzula. *Jeho rty se zvlní do slabého úsměvu, ale pohled zůstává ostrý a pozorný. Když se k nim připojí Hailey, Michael si nemůže pomoct, aby její přítomnost nevnímal jako určitou komplikaci. I přes její úsilí zapadnout a její zdvořilé chování cítí, že její místo mezi nimi stále není pevné. Jeho oči na okamžik zabloudí k Calebovi, jakoby se ptaly, zda si jeho syn uvědomuje, co všechno riskuje tím, že ji přivedl do Idrisu právě v tento večer. Přesto se udržuje v naprostém klidu, jeho pohled se stočí k Hailey, která pohladí Tobiase po vlasech. Zachytí pohyb v místnosti, když se k němu blíží jeden z funkcionářů, jehož přítomnost značí jedinou věc – čas se krátí. Michael na okamžik pozvedne obočí, jemně kývne hlavou na znamení, že zprávu přijal.* Zdá se, že je čas.* Jeho pohled sklouzne na Hailey, která vypadá, jako by byla přítomná a nepřítomná zároveň, jak se snaží nevnímat jakoukoli těžkost v situaci.* Hailey. *Řekne klidně, ale jeho hlas má podtón důrazu, který nedovoluje odpor.* Postarejte se prosím, aby Caleb nezmizel – máte na něj lepší vliv než já. /A Sebastian? Toho též opět nevidím. Vůbec si neuvědomují důležitost tohoto okamžiku! Ani jeden!/ *Poté se narovná, přísný výraz na tváři se trochu zmírní, když kývne hlavou směrem k funkcionáři, který čeká u dveří do hlavní části síně. Bez dalšího slova se Michael vydává k pódiu.*
*Caleb si všimne jemného napětí, které zavládne, jakmile se připojí k rodinnému shromáždění. Tobias vypadá nadšeně, jeho mladá energie září jako maják, a Caleb se na chvíli soustředí jen na něj. Je to v těchto momentech, kdy se mu daří alespoň na okamžik zapomenout na chaos kolem něj – na svého otce, jehož přítomnost ho vždycky trochu svazuje, na Grace, která je zahalena tajemstvími, a na Hailey, která se zjevně necítí mezi Hawkstonovými doma. Jeho pozornost se však rychle vrátí k Michaelovi, když slyší jeho poznámku směrem k Tobiasovi. Caleb se neubrání ironickému úsměvu, který zlehka trhne koutky jeho rtů. Přesto zůstane mlčet, protože ví, že na otcovu pečlivě kontrolovanou přítomnost není místo pro jeho obvyklé poznámky nebo humor. Když Michael osloví Hailey a pověří ji "dohledem" nad ním, Caleb cítí, jak v něm mírně vzplane podráždění. Zvlášť když zachytí ten krátký, přísný pohled, který Michael vrhne jeho směrem – jakoby zpochybňoval všechno, co Caleb dělá, každé jeho rozhodnutí.* /Samozřejmě, protože nic, co děláme, nikdy není dost dobré./ *Pomyslí si Caleb s lehkým nádechem frustrace, ale na povrchu se to nijak neprojeví. Zachová si svůj klid, svůj vlastní způsob, jak čelit otcovým neustálým očekáváním a nárokům. Sleduje, jak se Michael otáčí a odchází směrem k pódiu, a na okamžik zůstává stát na místě. Má pocit, jako by se kolem něj svět na chvíli zastavil. Jeho pohled sklouzne k Hailey, která stojí vedle něj tiše, její přítomnost nenápadná. Očividně se snaží držet krok a nevyčnívat, ale Caleb si nemůže pomoct, aby se necítil zodpovědný za její nervozitu. Jeho modré oči se setkají s jejími, a Caleb se snaží, aby jí dal alespoň trochu jistoty. Když znovu zvedne pohled, jeho oči se setkají s Tobiasovými, který je stále plný energie a dychtivosti. *Mám pocit, že děda tě povýšil na svého zástupce.* Mrkne na něj a lehce ho poplácá po rameni, aby Tobias pochopil, že to nemyslí vážně, ale přátelsky. Caleb si znovu prohrábne vlasy a povzdechne si, jeho mysl těžká všemi povinnostmi, které se na něj za poslední hodiny nahrnuly. Jeho pohled sklouzne zpět k Hailey, která stále stojí tiše vedle něj. *A ty.* Řekne nakonec pouze pro její uši a jemně jí pokyne hlavou směrem k davu. Nenech se tím vším odradit. Caleb na ni ještě jednou povzbudivě kývne a pak se rozhodne vydat směrem k pódiu, kde má být přednesen inaugurační projev jeho otce. Má pocit, že každým krokem se kolem něj stahuje kruh očekávání a odpovědnosti.* Musím s tebou ještě něco probrat. Nebudeme se vracet hned do New Yorku.*Pronese mimoděk směrem k Hailey, zatímco jeho kroky vedou do hlavní části síně, přičemž jeho myšlenky stále těkají mezi minulostí a přítomností. Cítí tíhu tohoto večera – nejen z pohledu rodinného, ale i profesionálního.*
*Viděla na tváři svého syna, že by jí chtěl obejmout, ale lehce nepatrně zavrtí hlavou a namísto toho tiše sevře jeho ruku, jíž jí vklouzne do té její. Tiše ho hladí po hřbetu ruky. I jeho ruka byla znatelně vetší a silnější, ale jeho blond vlasy a modré oči pořád stejné. Přesně jako jeho otce. Ani si neuvědomovala jak čas rychle plynul. Ale pokud něčeho nelituje, je že ho tak dlouho schovávala před tímto světem. I když si ted vědoma jaký risk to byl. Ale chtěla mu dát normální dětství a také jak už Calebovi se svěřila. Nevěděla jak by to před léty vzal a zda by jí Tobiase nevzali a jí jednoduše neposlali zpět ke svému životu. Jak se říká strach živý sílu, sílu člověk musí umět využít moudře. Nakonec se i zdálo, že bude ušetřena dalších slov jeho otce zvlášť ve chvíli, kvůli které se tu všichni sešli. Na usměrnění svého syna nic neřekne ví že nesmí. Naopak sebou trhne, když zazní její jméno. Polkne sucho v ústech.*Pokusím se. Nemohu nic slíbit.* poví upřímně, jelikož nebyla jeho chůva a on byl dospělý muž. I když na ní Caleb může vidět, že by nejraději mu drtila ruku jak to ted dělal Tobias, který její rukou jemně cloumal a tak ho pohladí po rameni a usměje se na něj. Chlapec se usměje o to víc. Dnes nevěděla zda chce být neviditelná nebo ne. Ale aspoň fakt, že držela svého syna za ruku jí uklidňovalo natolik, jako když člověk vejde do bezpečí domova. Tiše sleduje dění jak se vydává směrem k podiu mezitím tiše vedle ní promluví Caleb. Kdyby tak neučinil, asi by doufala, že zapomene na její přítomnost a to co předvedla. Ale omyl*Jestli mi chceš připravit kázání, myslím že není třeba. Oprátku handy jsem si nasadila před hodinou. Ale rozkaz budu tam. Mám se co učit, pořád a víc.* poví tiše bez výčitek bez obhajovaní. Jednoduše mu jen přiznala, že si je vědoma své chyby a že bere nevědomí vážnost jeho slov a že očekává rozhovor.*
*Joshua vystoupí na pódium s ledovým klidem, který je pro něj typický. Jeho krok je plynulý a vyrovnaný, pohled chladný a ostrý jako čepel serafinské dýky. Na tváři má masku zdvořilosti, ale ti, kdo ho znají, mohou v jeho očích zahlédnout něco hlubšího – neochvějnou ambici a důslednost, kterou nelze přehlédnout. Sál utichne, jakmile Joshua zaujme místo za řečnickým pultem, a když promluví, jeho hlas je pevný, autoritativní a přesto klidný.* Ctihodní členové Spolku, vážení přítomní.* Začne s náznakem úklony, jeho hlas rezonuje v prostoru, každý jeho tón promyšlený a přesný.*Dnešek je dnem, který si budeme pamatovat – nejen kvůli výsledkům voleb, ale kvůli příležitosti, která před námi stojí. Spolek byl a vždy bude tím, co drží tento svět v rovnováze. A my, lovci stínů, jsme jeho páteří, jeho pilířem. Bez nás by svět propadl chaosu a temnotě.* Joshua se na okamžik odmlčí, jeho pohled klouže po shromáždění. V jeho očích je klidná sebejistota, ale také jakási jiskra, která naznačuje, že jeho slova mají hlubší význam.* Nefilim byli vždy ti, kdo stáli mezi světlem a stínem, mezi pořádkem a chaosem. Byli jsme ti, kdo nesli tíhu odpovědnosti, a ano, také ti, kdo za ni platili nejvyšší cenu. Ale právě díky této oběti, díky naší odvaze a odhodlání, stojí svět tam, kde stojí. Není pochyb o tom, že jsme byli vyvoleni, abychom plnili tuto svatou povinnost. *Jeho slova záměrně rezonují s konceptem vyvolenosti, ale zároveň se pohybují na hranici přijatelných formulací, které nelze snadno zpochybnit. Joshua si je vědom každého svého slova a každé nuance, kterou pronese. V jeho slovech je znát důraz na jednotu a disciplínu, ale zároveň se v nich skrývá i náznak hierarchie, která mu není cizí.* Svět venku se mění. Hrozby, kterým čelíme, jsou stále sofistikovanější, nebezpečnější. Nemůžeme si dovolit být slabí, nemůžeme si dovolit zaváhat. Jako nový Inkvizitor Spolku slibuji, že udělám vše, co je v mých silách, abych zajistil, že naše mise bude pokračovat – silnější než kdy dřív. Budu chránit Spolek, naše hodnoty a náš odkaz. A ano, budu také vyžadovat, aby každý z nás – od nejmladšího učedníka po nejzkušenějšího člena Rady – naplňoval své povinnosti s maximálním nasazením. *Joshua zakončí svůj projev s jemným úklonem, jeho slova zanechávají v místnosti tíživé ticho, které se pomalu mění ve vlažný potlesk. Ti, kdo sedí v první řadě, se tváří neutrálně, někteří snad až příliš zamyšleně. Ale Joshua, sám se sebou spokojen, se otočí a opouští řečnický pult s ledovým klidem, vědom si toho, že jeho vize nyní začíná ovládat budoucnost Spolku.*
*Michael vstoupí na pódium hned po Fairlawovi, se kterým si stačí vyměnit pohled. Jeho postoj je vzpřímený, pohled bystrý a jeho aura přirozené autority naplňuje Síň Dohod. Je to muž zrozený pro vedení a jeho slova, ať už je milujete nebo nenávidíte, vždy zasáhnou cíl. Když se rozhlédne po shromáždění, na jeho tváři se objeví mírný, avšak zdrženlivý úsměv – gestem, které spíše potvrzuje jeho důstojnost, než by odhalovalo jakékoli emoce. Když začne mluvit, jeho hlas je hluboký, klidný, avšak pronikavý.* Vážení lovci stínů, členové Rady, vážení přítomní. Dnešní den je nejen oslavou kontinuity Spolku, ale i připomínkou poslání. Pozice Konzula není jen čestným titulem. Je to závazek – závazek vůči vám všem, vůči těm, kdo slouží v Institutech po celém světě, a vůči našemu světu, který jsme přísahali chránit. *Jeho pohled se přesouvá po sálu, chvíli setrvává na známých tvářích, na vůdcích rodin a jejich dědicích. V jeho očích se odráží odhodlání, ale i očekávání, že každý z nich bude hrát svou roli v budoucnosti Spolku. Michael se na okamžik odmlčí, aby jeho slova měla prostor se usadit. Když pokračuje, jeho hlas nabírá na intenzitě.* Během mého mandátu se zasadím o několik klíčových cílů, které považuji za nezbytné pro naši budoucnost. Prvním z nich je udržení Studeného míru. Víme, že dohoda s vílami, ač nepopulární, je nutná k zajištění stability a k tomu, abychom předešli dalším konfliktům. Ale mír není slabost – je to nástroj, který musíme používat s rozvahou a silou. Druhým cílem je redukce čísel démonických mutantů, pozůstatků Zimní války. Dále budu usilovat o napravení a obnovu Institutů, které byly během Zimní války zhanobeny. Každý z nich musí být připraven sloužit jako pevnost a útočiště pro členy Spolku. Ale nejdůležitějším cílem mého mandátu bude udržení řádu. Řád je to, co nás odlišuje od chaosu. Je to základ, na kterém stojí náš svět.* Jeho tón se na chvíli změní, stane se osobnějším, avšak stále pevně kontrolovaným.* Je pro mě ctí, že jsem byl zvolen vaším Konzulem. Slibuji, že své povinnosti budu vykonávat s nejvyšší oddaností a respektem k vám všem. *Michael zakončí svůj projev lehkou úklonou směrem k publiku. Na chvíli v sále zavládne ticho, než se začne rozléhat potlesk, který je sice zdvořilý, ale zároveň přináší pocit respektu. Michael se postaví vzpřímeně, jeho pohled stále plný odhodlání, a pomalu se vrátí na své místo, vědom si, že jeho slova byla vyslyšena.*
*Caleb stojí v davu, jeho výraz neutrální, ale oči mu neustále bloudí mezi pódiem, kde právě probíhají inaugurační projevy, a Hailey, která je po jeho boku. Naslouchá slovům svého otce i Fairlawa, každé z nich v něm rezonuje jinak. Fairlawova slova o nadřazenosti a disciplíně mu připomínají přesně to, proč se kdysi chtěl držet dál od politiky Spolku. Cítí, jak ho jemně svírá podráždění, když slyší ten pečlivě maskovaný tón, který neslibuje nic jiného než tvrdost a kontrolu. Pak ale zazní hlas jeho otce – pevný, autoritativní, ale přesto klidnější. Caleb se krátce zamyslí nad tím, jak moc se Michael změnil od doby, kdy byl jen členem Rady. Jeho projev má svou váhu, svou jasnost, ale Caleb nemůže nevidět tu vrstvu pečlivé kalkulace, která za tím vším stojí. Jeho myšlenky přeruší Hailey, která na něj tiše promluví. Caleb se k ní otočí, koutky úst mu zacukají, když slyší její očekávání kázání. Nemůže si pomoct, aby se na chvíli neusmál, i když to maskuje jako pouhé povytažení koutků. Jeho pohled na chvíli změkne, ale jeho tón zůstává klidný, jako by jí chtěl ukázat, že ačkoli se situace zdá být napjatá, on ji nepovažuje za tak dramatickou, jak si možná myslí.* Jestli čekáš kázání, tak tě zklamu. Myslím, že tuhle lekci sis už dala sama. To je to poslední, na co teď myslím. *Jeho pohled se na chvíli vrátí k pódiu, kde jeho otec pokračuje ve svém projevu. Caleb si neodpustí krátký nádech, jakoby chtěl něco dodat, ale nakonec jen pokrčí rameny a otočí se zpět k Hailey.* Proces přeměny – už má pevné datum. * Jeho tón se teď stane vážnějším, i když se snaží udržet jistou lehkost, aby Hailey nezahltil. Ví, že tohle rozhodnutí pro ni není jednoduché a že každé slovo musí volit opatrně.* Krátce po ceremonii. Nebyl jsem si tím jistý, když jsme odjížděli, ale dostal jsem zprávu od Spolku těsně před odjezdem. A volba mého otce jako Konzula to rozhodnutí jen urychlí. * Snaží se v jejím výrazu najít známku, že je připravena, nebo alespoň odhodlána.*
*Program ceremonie dosáhl svého konce. Hosté se baví hudbou i občerstvením a nově zvolení Konzul a Inkvizitor stále přijímají gratulace, které před svým projevem nestihli přijmout. Quest je ukončen, ale můžete zde setrvat a hrát do sobotní půlnoci - poté musíte místnost neprodleně opustit, anebo začít novou hru. Postavy, které neposlaly odchodový příspěvek: * Caleb Hawkstone, Charlotte Dearborn, Grace Lengthorn, Hailey Rose, Sebastian Hawkstone, Sunil Nurgaliev, Yeom Seo-Jun.
*Kdyby si víc všímala podia byl by to lepší. Ale ne ona se musela podívat jeho směrem a upřímně jeho zvednutý koutek jí doslova odzbrojil. Vážně se ted Caleb bavil na její účet? Vážně se uculoval! Možná díky tomu jí nevědomě na tváři vyklouzne lehký úsměv a následovný povzdech na znamení, že se vzdává dostal jí. Tobias k ní zvedne tázavě pohled a Hailey na něj jen mrkne a pohladí ho opět po vlasech Tob sej en tiše zazubí a sleduje dění před sebou a nepouští přitom její ruku. Když už myslela, že jí dnes večer nic nepřekvapí omyl. Trhne hlavou k němu a podívá se na Tobiase, který je naštěstí soustředěný na dědu. Lehce rty naznačí že ticho. Neřekla mu to, jelikož pořád je ve věku, kdy by si neměl dělat vrásky rozhodnutí dospělých lidí kolem něj, ale na jeho slova poví jen tiše.* Pak doufám, že se slova tvého otce nepotvrdí. A štěstěna bude stát na mé straně.* poví pevným hlasem a víc k tomu nepoví. Ale jedno je jisté odehrává se v ní strach, nadšení a další směsice emocí, které neumí popsat. Ale pokud někdo toužil žít víc než umřít byla to rozhodně Hailey a její tvrdohlavé já. Nad jeho dalšími slovy pokývne. Když padne rozhodnutí a jen slova Caleba se stejnou pravdivými rozloučí se s Tobiasem a slíbí mu, že si zas napíšou, ale že ted musí jít něco neodkladně zařídit. A tak dnešním večerem její krátká návštěva Idrisu končí.*
*Jeho pohled se na chvíli upře na Hailey, když k němu tiše promluví. V jejích slovech slyší pevnost, ale také náznak nejistoty, kterou se snaží zakrýt. Caleb na okamžik zvedne obočí, jeho rty se zvednou do malého, téměř pobaveného úsměvu. Nepotřebuje empatii, aby poznal, že uvnitř Hailey se odehrává emocionální hurikán. Ale není typ, který by to komentoval – alespoň ne takovým způsobem, aby ji zbytečně zatížil. Místo toho si udržuje svůj typický klid a lehkost.* Pokud se štěstěna drží mě při všech mých blbostech, určitě si najde čas i na tebe.* Mrkne na ni s jemným humorem, jeho tón je nenucený, ale v pozadí jeho slov je přeci jen jistá vážnost. Když však spatří, jak se Hailey obrací na Tobiase, aby se s ním rozloučila, a pak se po krátké chvíli připojuje k jeho matce, jeho výraz se na moment změní. Sleduje, jak se obě ženy odebírají pryč ze sálu, pravděpodobně se vracejí domů, a Caleb nemůže potlačit drobný povzdech. Ne že by byl sentimentální – to je u něj téměř nemyslitelné – ale na chvíli si uvědomí, jak moc toho večera zůstává na jeho bedrech. Pohlédne na Tobiase, který vypadá, že by nejraději běžel za matkou, ale zároveň ví, že jeho místo je teď po boku dědečka. Rozhodne se setrvat. Tohle není jen o něm, o jeho rodině, nebo o Hailey – tohle je o reprezentaci Institutu. Protáhne se, jako by se snažil zahnat únavu, a jeho pohled krátce zabloudí k davu kolem. V duchu si povzdechne, když spatří, jak se všichni pomalu rozcházejí do menších skupin a začínají si mezi sebou vyměňovat zdvořilé fráze a politické komentáře. Caleb se na moment usměje pro sebe. Reprezentace, jasně. To je přesně to, co teď potřebuje – další hodinu předstírat, že ho zajímají všechny ty prázdné řeči.*
*Sunil čaká pomerne v pokoji, nakoľko nechcel dievčatko plašiť. Tešilo ho, že mu začala tak rýchlo dôverovať napriek tomu, čo sa jej stalo. Možno zo Sunila cítila, že aj on pociťuje smútok, a tak sa rozhodla mu veriť v tom jej smútku. Boli si vlastne sebe navzájom takou oporou. Všimne si, ak oje Sebastian nespokojný v konverzácii so svojím otcom. Schovával to pomerne dobre, ale predsa len to mohol človek, ktorý Sebastiana vydával pomerne často okamžite postrehnúť. V tom neustále urovnanom nič nehovoriacom pohľade a postoji bolo napätie, nie znudenie. Preto si Sunil vydýchne, keď v mužovi uvidí, že narozdiel od svojho otca Sunila vidí rád, a nedokáže udržať na uzde smiech, len čo sa mladý Hawkstone priblíži.* Ach, chlape. Ani nevieš, ako si mi chýbal. *Podotkne pobavene, a pozrie na dievčatko, ktoré nervózne od Sunila pozerá na prichádzajúcu osobu.* Sebastian, rád by som ti predstavil Lunu. Adoptoval som si ju rovnako ako si ona adoptovala mňa. A Luna...toto je Sebastian. *Predstaví ich navzájom, načo šokovane vypúli oči, sotva započuje slová jeho adoptovanej dcéry.* To je ten kamarát, čo je vo vzťahoch rovnaký chudák ako ty? *Rýchlo jej prekryje ústa. Ešteže hovorila v taliančine.* Ja...ehm...rada ťa spoznáva. *Povie Sunil okamžite Sebastianovi, aj keď sa takmer hneď rozosmeje. Samozrejme, že vedel, odkiaľ to malá brala. Ale výhradne malej hovoril, aby pred Sebastianom nehovorila, že jej hovoril toto. Snažil sa jej totiž predstaviť ľudí, ktorých spozná v New Yorku, ale nejako mu pri tom vykĺzla aj táto poznámka, a ona si ju zapamätala az moc dobre.* Takže...čo povieš na to, kebyže sa presunieme už k portálom a späť domov? Tam bude pokračovanie v tejto konverzácii určite príjemnejšie než tu. *Navrhne Sunil, a začne sa presúvať k portálom, ktorými by sa mohli dostať do New Yorku.*
*Rozumie, čo mu chce otec zdeliť. Chápe jeho postoj, jeho očakávania a frustrácie, ktoré on sám vytvára, no zároveň má pocit, že im nemôže vyjsť vústrety. Nie teraz, napriek tomu, ako tento deň očakával a pripravoval sa naňho, nie je podľa jeho predstáv. Minimálne jeho vnútorné rozpoloženie mu nedokáže vnútiť myšlienku, aby sa hrdo narovnal, nahodil úsmev plný falše a odhodlania hodiť sa na krk prvému lovcovi, ktorý sa rozhodne poškvrniť jeho rodinu. No jeho otec je na vodcu pripravovaný zrejme celý jeho život - vystupovanie, rozprava, to ako stojí a gestikuluje, ako na neho hľadí z väčšej vzdialenosti, než naozaj stoja.* /Zrejme sa jeho pohľad na mňa už nedá dať do správnych koľají./ *Napadne mu, a ani nemá motiváciu vzbudzovať teraz rešpekt v iných lovcoch tým, že bude ako tieň svojho otca.* /Pre jeho pozornosť som urobil už dosť./ Pridám sa za Vami s matkou neskôr. Bude to rýchle. *Prenesie, akoby sa chcel ospravedlniť, pretočiac však jemne očami nad mudrovaním svojho otca.* Jasné, otče, lenže na tieto šarády tu máš iných členov rodiny. *Zaznie od neho trošku ostrejšie, no nakoniec iba zatne sánku, vzdychne a zabodne svoj pohľad znova do otcovej tváre, akoby mu tým chcel naznačiť, že si stojí za svojimi slovami, že možno aj pre toto si začali viac s Calebom rozumieť, odkedy sú v newyorskom inštitúte spolu. Ale zároveň mu tým naznačuje, že sa vráti k nim, aby otca ešte viac nesklamal. Vyberie sa teda za svojim ryšavými kolegom s dievčatkom na pleciach. Neusmeje sa, nemá na to náladu a Sunil ho pozná, že to tak je. Nadvihne iba stroho obočie a zadíva sa na malé dieťa, ktoré využíva na zakrytie hlúpych poznámok taliančinu.* Viem, že nepovedala toto, na to to bolo príliš krátke, ale… radšej asi nechcem vedieť, čo povedala. *Zamumle Sunilovi a prikývne na jeho poznámky. Naozaj nemá chuť zaoberať sa viac než niekoľko slovnými odpoveďami, skúmajúc akurát tak okolie seba a dvojice, pri ktorých teraz stojí. Chvíľku s ním vedie konverzáciu, alebo to tak teda aspoň vyzerá - v skutočnosti ju vedie Sunil, on počúva, no myseľ mu lieta kadeľahšie.* Bude to horšie. *Zamumle Sunilovi a zabodne do neho modré oči.* Musím vyhľadať Caleba. *Dodá ešte.* Nebudem tu dlho, musím ísť za otcom, ale ak Caleba uvidíš, odkáž mu, že sa porozprávame v New Yorku. *Dodá ešte, než sa vzpriameným rozhodným krokom, vzbudzujúcim aspoň trošku hrdosti a cti, pridá k svojej rodine aspoň tak, ako si to môže dovoliť, než ceremónia skončí. Keď sa z budovy dostane, nevidí navôkol nikoho, ku komu by sa pripojil, a tak zahĺbený v myšlienkach kráča sám k portálu naspäť do inštitútu. Tento deň sa mu zdal príliš dlhý.*
*Cítí jak se atmosféra místnosti stává dusivější jak ji tíha dnešního večera stále víc a víc svírá. Teď po těch všech proslovech už ví, že tu nemá co dalšího říct ani co získat. S tichým povzdechem se rozhodne pro odchod. Narovná se , narazí si límec uniformy blíž ke krku a pevněji sevře rukávy kabátu.... Pomalu téměř nepozorovaně zamíří ke dveřím. Prochází kolem stráží, který stojí u vchodu a krátce jim kývne, aniž by přitahovala pozornost. Jakmile je už venku, chladný vzduch Idrisu ji zasáhne jako náhlá vlna, která ji aspoň na chvíli uvolní.... Zhluboka se nadechne, nechává chlad vklouznout do plic a vydává se ulicí dál... pryč od Síně Dohod. Potřebuje prostor. A klid*
*To že ho žena úplne odignorovala nechal tak. Pokrútil hlavou a pozrie sa na spacifikovaného brata. Rozhodne sa ho dotiahnúť domov, keďže aj tak oslava pomaly končila, takže bolo lepšie ho dotiahnuť domov. Soomina nechal na pokoji, keďže on bol v kľude, ale tento idiot sa nevedel správať.* Tak pre dnešok mám dosť. *Povie, pričom ťahá brata smerom k portálu, kde ho vyhodí priamo v Soule a do postele.* To mi teda bolo treba ešte riešiť tohto debila. *Povie a sám sa ide ešte vyspať, kým sa vráti do New Yorku.*
*Nechá Hailey odísť, pričom chápe, že sa tam necíti dobre. Chvíľu bola sama, pričom si ani len nevšimne, že sa ku nej práve priblíži práve Soomin, ktorý sa nakoniec vyparil od rodiny, aby ju vytiahol von. Chytí ju za ruku, pričom ju vytiahne von. Lotty nevie, čo po nej chce, pretože sa moc nikdy nebavili až tak, aj keď jej pomáhal so skúškami. Trochu sa zmetene na neho pozrie, keď ju vytiahne von na vzduch.* Čo po mne chceš? Celý večer ma ignoruješ a teraz za mnou prídeš? *Opýta sa ho a on si iba povzdychne, keďže moc s ňou o tom nemohol hovoriť. Vedel moc dobre, že je na neho naštvaná.* Tu nie. Musíme sa porozprávať súkromne. *Povie jej pričom jej ukáže, že pôjdú portálom do new Yorku.* Fajn. Ale chcem vysvetlenie. *Povie mu a ide s ním do New Yorku, kde sa porozprávajú v Súkromí v jej izbe.*
*Caleb sedí na kamenné lavici v rohu Síně Dohod, jeho postoj je uvolněný, téměř lhostejný, jakoby celý večer byl jen dalším obyčejným dnem. Vedle něj Tobias, který má na rozdíl od něj výraz plný zvědavosti a lehkého neklidu. Calebovy světle modré oči těkají po místnosti, sledují proud lidí, kteří se rozcházejí po skončení ceremonie. Pohled mu na chvíli padne na místo uprostřed Síně, kde stál během projevu jeho otec, ale dlouho se tam nezdrží. Namísto toho obrátí pozornost zpět k Tobiasovi, který si znuděně hraje s lemováním své vesty.* Připadá ti to tady nudný, co? *Zeptá se, přičemž jeho hlas má typický lehký, přátelský tón. Tobias pokrčí rameny, ale než může cokoliv říct, Caleb pokračuje. *Věř mi, mohlo by to být horší. Mohl bys tady muset stát uprostřed a pronášet řeč jako děda. Ale víš, co je na tom všem nejlepší? *Na chvíli se odmlčí, jako by chtěl Tobiasovi dát prostor na odpověď, ale než stihne cokoli říct, Caleb ho přeruší.* Že to tady má historii. Skutečnou. Třeba támhle. *Ukáže prstem na mohutný sloup u stěny.* Tam jsem se schovával s Maxem. Bylo to během Temné války. Temní lovci prorazili barikádu.* Caleb pokrčí rameny, jeho tvář si zachovává klidný úsměv, když se Tobias zeptá, jak to dopadlo.* No, jsme tady, ne? Takže bych řekl, že jsem si vedl docela dobře. *Na chvíli se odmlčí, jeho pohled sklouzne zpět na prostor Síně Dohod. Pak se k Tobiasovi nakloní a šeptem dodá.* Ale mezi námi – ten sloup udělal většinu práce. *Když se Tobias uchechtne, vypadá to, že mu celý ten večer připadá o něco snesitelnější. Caleb se na něj podívá s mírným úsměvem. Miluje tyhle momenty – neformální, nenucené. Tohle je jeho způsob, jak být otcem. Bez přehnaného mentorování, bez těžkých slov. Prostě takový, jaký je. Když ceremonie skončí, Caleb se zvedne a kývne směrem ke dveřím. *Tak pojď, hrdino. Děda by si asi nepřál, aby ses tady ztratil a skončil v nějaký politický debatě. *Caleb si během cesty ještě stihne urovnat myšlenky na celý večer – od projevů po všechny ty pohledy a intriky, které neunikly jeho bystrému oku. Ale teď to všechno odkládá stranou. Teď je čas na to, aby byl jen otcem, který se svým synem zamíří zpět do sídla Hawkstone, kde na něj čeká zasloužený odpočinek.*
*Quest je ukončen.*
*Calebovy kroky tiše dopadají na kamennou cestu, která vede k majestátní Síně Dohod. Měkké světlo Idriského slunce dopadá na jeho ramena. Jeho postava, v elegantní, ale účelové lovecké zbroji vyrobené Železnými sestrami, působí pevným a neochvějným dojmem. Zbroj je zdobená jemnými runami ochrany a síly, které se lesknou v chladném světle ranního slunce, a přestože není vyzbrojen – žádné dýky, kindjal ani serafinské čepele nejsou na svém místě – jeho pohyb a držení těla naznačují, že i tak umí být nebezpečný. Černé runy na jeho pažích a krku jsou jasným důkazem jeho oddanosti Spolku, jehož zvyky a pravidla ctí, i když má často tendenci je zpochybňovat. Hluboce se nadechne, když dojde ke schodům vedoucím k síni. Na okamžik zvedne pohled k majestátní budově, jejíž architektura připomíná moc a slávu lovců stínů. Už několikrát tu byl, ale dnes je to jiné. A Tobias zůstal doma. To rozhodnutí bylo nakonec jednodušší, než Caleb očekával. Tobias, ač tvrdil, že je připravený čelit všemu, co se ten den stane, byl stále jen chlapec. Jedenáctiletý kluk, který, i přes všechny své předčasné životní lekce, neměl vidět svou matku, jak podstupuje proces, který by ji mohl zabít.*
*Netušila nebo spíš podvědomě si snažila nalhávat jedno. Že to přijde tak brzo, že kdy ten den přijde bude plně připravena. Ale na něco takového člověk nemůže být připravený, ale jedno bylo jisté. Nešla dnes do Alicante se strachem nebo pochybami. Ale myslí klidnou jako hladina jezera. Co se dnes mělo stát, stane se. Možná by někdo mohl říct, že je to sobecké vůči jejímu synovi. Ale není. Tobias byl ve věku,, kdy děti většinou obdrží svoji první runu. Moc dobře chápal, co se děje. Byl to chytrý hoch, ale i když by si přála. Aby to Hawkstone před ním zamlčeli úplně ví, že by stejně na to přišel a zlobil se, že mu to neřekla. Ale dnes ho tu nechtěla z dvou důvodu. Dítě by nemělo vidět rodiče umírat kdyby na to přišlo a další bal, že tentokrát tu byla kvůli sobě. Musela si ujasnit jedno před tímto dnem. Dělá to kvůli tomu, aby neztratila svého syna? Prvně si to myslela, ale ne dělá to pro sebe. Cítí, že tahle trnitá cesta je tou její, že by po ní měla jít aby ochránila to na čem jí nejvíce vždy záleželo rodina, přátelé. Takže tam Tobias i Caleb svou roli hráli, ale už ne tu sobeckou část. Nedokázala přemýšlet jednoduše už tak sobecky, že to pro někoho dělá, když to pravda není. Dělá to protože jí na nich doopravdy záleží. Ale už si více nedovolí být rozptylována vlastními myšlenkami a nechá svou mysl pohltit tichem, které místnost dohod vyzařuje. Tohle posvátné místo umělo bud lidi děsit nebo v nich vyvolat klid. Porozhlédne se po po Síni dohod jen očima ani hlavu nepootočí jako kdyby doufala, že tu spatří před cermonii aspon jednu známou tvář. Jen jednu.*
*Jeho kroky se zastaví těsně před masivními dveřmi síně. Opráší si rukavice, jeho pohled na okamžik sklouzne k okolí. Jakoby hledal jakýkoli náznak, že se věci mohou pokazit. Ale všechno je klidné. A přesto cítí, jak mu v hrudi buší srdce. Ne kvůli strachu, ale kvůli napětí. Hailey je uvnitř a právě teď stojí tváří v tvář svému osudu. Caleb na okamžik zavře oči, jeho rty se téměř neznatelně pohnou, jako by pronášel tichou modlitbu – něco, co u něj není obvyklé. Ale dnes je den, kdy si ani on nemůže dovolit nechat věci náhodě. Otevře oči a jeho tvář ztvrdne. Masku klidu a sebedůvěry nasazuje jako druhou kůži. Poté pomalu natáhne ruku, aby otevřel dveře síně, připraven vstoupit dovnitř a čelit tomu, co přijde. Ať už to bude cokoliv. Uchopí masivní kliku dveří Síně Dohod, chlad kovu se mu na okamžik zaryje do dlaně, a zatlačí na dveře. S táhlým zvukem se otevřou, odhalujíce interiér posvátného prostoru. Jeho oči okamžitě sklouznou k runami pokrytým stěnám a klenbám, které se tyčí nad ním, jako by samotná architektura chtěla připomenout význam okamžiku, který se tu právě odehrává. Vše v místnosti je prosté a zároveň vznešené, jak se na rituál povznesení sluší. Dnes tu není žádné pompézní publikum, žádné přihlížející davy. Jen několik málo svědků, které pravidla Spolku povolují – zástupci Rady, ceremoniář, a Hailey. Jeho pohled okamžitě najde ji – stojící uprostřed síně, jen pár kroků od stolu, na kterém leží Pohár smrti. Její postava vypadá drobně ve srovnání s majestátními stěnami kolem, ale její držení těla prozrazuje odhodlání. Caleb si všimne napětí v jejích ramenou, jemného záchvěvu nervozity v jejích rukou, které se jí však daří maskovat. Ví, že v sobě nese víc síly, než dává najevo, ale dnešní zkouška je jiná než všechny, kterým kdy čelila. Zůstane stát na kraji místnosti, na okamžik, jeho pohled na chvíli zůstává na Hailey, než ho stočí k Poháru smrti. Ten nástroj, který rozhodne o jejím osudu. Zastaví se na několik metrů od Hailey, dostatečně blízko, aby ji podpořil svou přítomností, ale zároveň respektoval prostor, který tento moment vyžaduje.* Připravená? *Na moment se jeho pohled stočí k ceremoniáři, který vše tiše sleduje, připraven zahájit rituál. Caleb se zhluboka nadechne a vrátí svůj pohled zpět k Hailey. Tentokrát v jeho očích není žádný humor, žádná lehkomyslnost.*
*Mlčenlivý bratr Nehemiah stojí uprostřed Síně Dohod, jeho postava zahalená v těžkém šedém rouchu, které splývá s podlahou, na níž jsou vytesány runy staré jako samotný Spolek. Kapuce mu zakrývá většinu tváře, jen tenké rty a záblesk bledé kůže zůstávají viditelné ve světle luceren. Kolem jeho těla je cítit jakási zvláštní, skoro hmatatelná aura, něco mezi klidem a přítomností pradávné moci. V jedné z rukou drží starobylý svitek, který je zdobený runami, a ve druhé ruce opatrně třímá Pohár smrti. Pohár se leskne ve světle luceren, jeho povrch září čistým, téměř éterickým světlem, jako by si byl vědom svého úkolu. Nehemiah nepromluví, protože jeho slova nepatří do světa slyšeného, ale jeho hlas se rozléhá v myslích přítomných jako jasný, ale tichý zvuk zvonu, rezonující jejich dušemi. Nepřítomným hlasem, který je slyšet jen ve vaší mysli, osloví všechny přítomné.* /Dnes večer jsme se shromáždili, abychom byli svědky zkoušky, která odhalí pravou podstatu jednoho lidského života. Tento rituál je starý jako Spolek samotný, a jeho síla leží nejen v runách, ale i v odhodlání toho, kdo jej podstupuje. Hailey Rose, přistup. / *Jeho těžká kapuce se pomalu natočí směrem k Hailey, jejíž postava se zdá být nepatrná pod tíhou okamžiku. Mlčenlivý bratr zdvihne Pohár smrti, jehož povrch se třpytí s mystickým světlem, a sám se přemístí blíž k runami vyznačenému středu místnosti. Pohár v jeho rukou působí majestátně, jako by vyzařoval vlastní vědomí. * /Před tímto okamžikem nemůže být úkryt. Před tímto okamžikem neexistuje klam. Zde se odhalí pravda tvé duše a síla tvého odhodlání. Pokud je tvé srdce pevné a tvá vůle silná, Pohár tě přijme. Pokud ne - jeho moc tě spálí./ *Jeho hlas zní v mysli s klidnou, ale neúprosnou vážností.*
*Pohledem klouzala po síni už ani nedoufala, že tu někoho uvidí - že uvidí jeho tvář. Srdce se jí rozbuší, nikoliv nervozitou, ale faktem že tu je. I když věděla, že by neměla tak lpět na jeho přítomnosti. Přeci nemůže jí vodit neustále za ručičku nebo být po jejím boku do nekonečna. Ale i přes všechny tyhle rozumné fakty to pro ní hodně znamenalo ho tu mít. Ruce se jí lehce potili při pohledu na pohár, který byl ani ne pár metrů od ní, stačilo to jen vypít a přežít. Snadné, kdy to člověk řekne takto. Ale kéž by to znělo tak lehce než to co jí čekalo. Semkne rty do úzké linky.*Ted nebo nikdy.* poví tiše na odpověď nepoví zda je připravená, jelikož to může zhodnotit jen proces proměny zda je dost připravená na to, aby se stala nefilim. Aby byla připravená na to stát se jím. Dovolí si krátce pohlédnout na Caleba a tiše poví tak, aby to slyšel jen on.* Ale pokud tím vším úspěšně projdu. Potřebuji od tebe laskavost dost by pro mě znamenala. Vyber mi příjmení, kterého si myslíš že bych mohla být hodna.* mohla si vybrat sama, mohla. Ale nechtěla. Něco jí říkalo, že tahle čest by měla patřit Calebovi stejně jako Tobiasovi, ale Hawkstone jako Hawkstone ne? Nad tou myšlenkou se musel v duchu culit. A víc už pak nepoví jen přikývne, že je připravená. Nebylo cesty zpět. Pak už nebyl ani prostor na další slova, jelikož předstoupili mlčenlivý bratři. Tiše naslouchá každému slovu snaží si vrýt do paměti sebemenší detail a emoce dané chvíle. Když předvolá její jméno jistými klidnými kroky přistoupí uctivě skloní zrak před bratry. Majestátní pohár už jen svoji silnou aurou vyzařoval sílu a slova doprovázená bratry tento okamžik jen prohloubí. Pokývne hlavou. Netroufá si je přerušit a dělá jen nezbytné gesta, že rozumí.*
*V hloubi duše se však neubrání jemnému záchvěvu obav. Přesto se udrží – jeho rysy jsou uvolněné, téměř bezstarostné, jako by byl pouhým pozorovatelem této události. Jen mírné zvednutí koutků jeho úst naznačuje, že ho její tichá prosba pobavila. 'Příjmení, které by si zasloužila.' Její slova si v mysli přehrává znovu a znovu, skoro jako by hledal odpověď, kterou by mohl dát – až na to, že odpověď není teď důležitá. Alespoň ne pro ni. Zůstává zcela potichu. V tuto chvíli jsou slova zbytečná, příliš hlučná, příliš nepatřičná. Hailey má teď svůj okamžik, svůj boj. A Caleb ví, že tohle je něco, co musí zvládnout sama. Jeho pohled se jemně stočí k poháru, který drží Mlčenlivý bratr Nehemiah. Pohár smrti. Ta věc, která rozdělí světlo od temnoty, odhalí pravdu duše a určí, zda Hailey přežije – nebo se ztratí. Jeho pozornost se znovu stočí k ní, když přistoupí blíž k Mlčenlivým bratrům, její pohyby jisté, i když cítí, že uvnitř ní svádí bitvu. Jemně přikývne, spíš sám pro sebe, když ji sleduje. Hailey má odvahu – to o ní vždycky věděl. Možná i proto je teď tady. Možná proto je teď tak klidný. Protože ví, že pokud má někdo šanci to zvládnout, je to právě ona. A i když jeho výraz zůstává klidný a odtažitý, v jeho očích je něco jiného. Hluboko uvnitř sebe ví, že by ji nerad ztratil. Ať už jako matku jeho syna, jako lovce, nebo prostě jako Hailey.*
*Nehemiah upře pohled na Hailey, jeho mrtvé oči zakryté stíny kapuce však jakoby viděly až na samé dno její duše.* /Postav se do kruhu. Přijmi symbolickou runu Clairitas na své paži a buď očištěna./ *V jedné ruce držel pohár, v druhé měl jemnou stélu, která byla speciálně určena pro tento okamžik. Její hrot byl sotva viditelný, ale jakmile jej pozvedl, stéla zazářila slabým, éterickým světlem. Nehemiah jemně přistoupil blíže a pomalu začal pohybovat stélou směrem k Haileyině levé paži. Pohyb jeho ruky byl pečlivý, až obřadně pomalý, a na jejím předloktí se postupně začal objevovat symbol jedinečné runy Clairitas - runa, která civily nespálí a neudělá z nich Zavržené. Tato runa nebyla určena k boji ani k posílení schopností – jejím účelem bylo očistit, připravit tělo i mysl na přechod. Stéla, kterou Nehemiah držel, se ani na okamžik nezachvěla, jeho pohyby byly naprosto přesné, jako by byl tento proces součástí jeho samotného. Po dokončení kresby runy na ni Nehemiah položil dlaň, jakoby ji jemně zpečetil, a runa na okamžik zazářila jasněji, než se opět usadila do slabého světla. Pak stélu odložil stranou a vzal pohár pevně do obou rukou. Jeho hlas znovu naplnil místnost, jeho slova pronikala hluboko do každé mysli.* /Nyní, Hailey Rose, stojíš na prahu světla a stínu. Přijímáš-li své místo mezi nefilim, musíš složit přísahu./ *Nehemiah pozvedl pohár tak, aby na něj Hailey mohla pohlédnout. Jeho pohyb byl opět pomalý a ceremoniální, jako by každý detail měl svůj význam.* /Přísaháš, že zasvětíš svůj život ochraně tohoto světa před temnotou? Přísaháš, že budeš věrná Spolku, jeho zákonům, hodnotám a poslání? Přísaháš, že přijímáš všechna rizika, povinnosti i oběti, které tato cesta vyžaduje, a že budeš sloužit se ctí, dokud tvé světlo nevyhasne?/ *Jeho hlas byl jako melodie, každé slovo rezonovalo s vážností okamžiku. Pohár zářil slabým zlatavým světlem, odrážejícím jas runy na Haileyině paži. Nehemiah čekal, klidně, trpělivě, jakoby byl ochoten věnovat jí veškerý čas, který potřebovala, aby odpověděla.*
*Pokud existoval okamžik, kdy člověk vytěsní všechen čas starosti a tíhu světa. Bylo to v tento okamžik, bylo to i ve chvíli kdy tvoření runy na její kůži nebylo nic příjemného. Ale také nic strašného, měla pocit, že začíná její tělo mysl být očištěna od všeho povrchního a špinavého. Skoro by i zapomínala dýchat, což si musela v duchu neustále opakovat, at dýchá pomalu a klidně. At sebou nešije at drží tělo hrdě vzpřímené. Už si ani nedovolí najít pohledem Caleba neexistovalo nic jiného než slova bratra pohár, který před ní spočívá. Ani netuší kdy se postavila do kruhu, kdy se stéla dotkla její kůže, kdy skoro zapomněla kde právě ted stojí. Dokud ticho neprolomí slovy, které si žádají její přísahu.* Zavazuji se chránit tento svět před démonickými silami, zavazuji se přísahou k věrnosti k Spolku. A přijímám všechna rizika, oběti, dokud mé světlo nevyhasne a mé tělo se neobrátí v popel.* pronese poklidně a pevným hlasem bez špetky zaváhání nad slovy nebo zbytečným přemýšlením. Ne, pokud si něčím byla jistá je to, že dělá správně. Přísaha, kterou skládá jí bude provázet. Pak tiše vyčkává.*
*Stál tiše na okraji kruhu, jeho postoj byl uvolněný, ale přesto pevný – jakoby se snažil udržet jakýsi neviditelný štít mezi sebou a vážností celé ceremonie. Oči mu však zůstávaly bystré, pozorné, jak sledoval vše kolem sebe. Haileyina slova, pronesená s pevností a odhodláním, na něj měla zvláštní efekt. Nebylo to sentimentální – Caleb nikdy nebyl typ, co by podléhal emocím – ale bylo v nich něco, co mu připomnělo, proč Spolek existuje. Proč se lidé jako ona, navzdory všem rizikům, rozhodnou jít touto cestou. Pak však jeho oči začaly klouzat po okolním davu. Většina přítomných mlčky sledovala rituál, ale v několika tvářích byla znát skrytá nervozita. Caleb si toho sotva všiml, jeho mysl se už zaměřila na konkrétní postavy. Fairlaw stál nedaleko, jeho výraz byl sotva čitelný, ale Calebovy oči zůstávaly chvíli přikované k jeho tváři. Inkvizitor byl znám svými radikálními názory a Caleb si nemohl pomoct, aby se nezajímal, co si právě teď myslí. Byla to jeho přítomnost, která v místnosti přidávala na napětí, i když to možná většina lovců stínů nedokázala pojmenovat. Caleb se musel nutit, aby od něj odtrhl pohled – příliš dlouhé zírání by mohlo vyvolat otázky, které teď rozhodně nepotřeboval. Jeho oči se pak přesunuly na Michaela Hawkstona, jeho otce. Postava nového Konzula stála s obvyklou elegancí a klidem, který Caleb tak dobře znal. Michaelův výraz byl naprosto neutrální, jakoby skrýval jakékoli emoce, které by mohly být vyvolány Haileyiným rituálem. Caleb na moment lehce nadzvedl obočí. Nemohl si pomoct, aby se nezeptal sám sebe, co si o celé věci Michael skutečně myslí. Jeho otec byl mistrem v zakrývání emocí – něco, co Caleb považoval za stejně obdivuhodné jako frustrující. Sebastianova absence ho nijak nepřekvapila. Zatímco někteří by mohli očekávat, že by Caleb pocítil prázdnotu nebo snad zklamání, že jeho bratr není přítomen, Caleb to přijal jako samozřejmost. Sebastian měl své vlastní povinnosti v New Yorku, kde dohlížel na Institut. Navíc Caleb věděl, že Sebastian nikdy nebyl typem, který by se nechal unášet emocemi na podobných ceremoniích. Byl to pragmatik, který raději jednal, než aby přihlížel.*
*Nehemiah se otočí k poháru, který drží pevně oběma rukama. Jeho tělo působí nehybně, jakoby byl sochou z masa a kostí, zatímco jeho mysl zůstává ponořená v tichém, hlubokém soustředění. Pohár smrti, vytesaný z temného stříbra, zdobený jemnými runami, se zdá vyzařovat slabé pulzující světlo. Tekutina uvnitř – krev anděla – se jemně třpytí, jakoby zachycovala odlesky neviditelného světla. Krev nikdy nevysychá, její magická vlastnost je stejně neochvějná jako účel, ke kterému byla stvořena. Nehemiah se pomalu otočí zpět k Hailey, jeho pohyby jsou obřadné a plné gravitas. Každý jeho krok jako by rezonoval tichem síně, zatímco pohár, zdánlivě těžší než by měl být, drží pevně. Stín kapuce zakrývá jeho tvář, ale aura, která ho obklopuje, je nepopiratelně přítomná. Mlčenlivý bratr přistoupí k Hailey, jeho postoj je přímý, jako by představoval neochvějnou spravedlnost a sílu Spolku. Pozvedne pohár a jemně ho natáhne směrem k ní, jeho gesta jsou pomalá, přesná, jako by čas sám ztratil význam. Jeho hlas, hluboký a rezonující, se znovu rozezní v prostoru, pronikající každým koutem místnosti.* /Přijmi krev anděla do svého těla, abys byla povznesena nad lidskou křehkost. Tato krev tě spojí s nefilim, s naším posláním a naším odkazem. Každá kapka, která projde tvými rty, je slibem tvé věrnosti a ochoty přijmout osud, který tě čeká./ *Nehemiah drží pohár tak, aby byl v dosahu jejích rukou, ale stále ho pevně svírá, jako by tento akt sám o sobě vyžadoval nezměrnou vážnost. Jeho mrtvé oči – pokud by je kdokoliv mohl zahlédnout – se zdají sledovat přímo do Haileyina nitra, jakoby zkoumal každý kout její duše. Celá síň je naplněná tichem, které je narušováno pouze Nehemiahovým hlubokým hlasem a jemným třpytem andělské krve uvnitř poháru.* /Nyní pij a staň se jednou z nás. Pokud jsi připravena, překroč práh smrtelnosti a přijmi světlo, které tě spojí s nefilim navždy./ *Nehemiah zůstává nehybný, pohár stále natažený, jeho přítomnost silná jako skála, čekající na okamžik, kdy Hailey učiní svůj krok a zakončí přeměnu.*
*Jeho slova jako kdyby se ztrácela v prosotu mimo čas a chvíli. Jeho slova bylo jediné, které jí při tétot cestě ted doprovázela, slova kterých se nebála naopak je hrdě přijímala. Slova, které by jí měli znít v uších do konce světa, do jejího posledního výdech a tak tomu bude. Nespouštěla zrak z poháru, který se stal něčím mnohem víc než pohled na mlčenlivé bratry v tichosti vyčkávala na výzvu. Čekala až se k ní pohár přiblížit natolik, aby jí vyzvali k polknutí andělské krve. Krve, která se měla stát její součástí. Každý krok nebo gestu milosrdných bratří byl jako ztracen v čase. Ani netuší, kdy místnost a lidi kolem ní přestali existovat kdy se plně soustředila na jediné. Slova, které jí dovolila napít se. Slova, které byla nevyhnutelná. Při napití si opakovala slova přísahy, při každém polknutí jejím hrdlem zněl slib, který učinila. Po napití uctivě odstoupí z dosahu poháru. Ale to přijde potom nebyla rozhodně připravená a nikdy asi nebude. Agonie, která jí zasáhla víc jak rána do žaludku. Chvíle, kdy její tělo se nekontrolovaně složilo k zemi, kdy jediné co mohla vidět byli rozostřené vjemy světel a šrumu nebo možná světlo? Netuší. Pokud něco bylo jisté její tělo jako kdyby jí nepatřilo, bolest otupující jakoukoliv možnost nad něčím přemýšlet nebo myslet. Jediné, co jí bylo útěchou jaká si pomyslná ledová ruka, která osahávala její mysl. Nedokázala by tento traumatizující okamžik nijak popsat, ale pokud by zvládl nad něčím v tuhle chvíli přemýšlet bylo by to, že by se zuby nehty držela svého života, jen aby ho smrtka nemohla sevřít ve svém sevření. Doufala, že tyhle bolest a třas někdy přestanou, že se bude moct probudit z této nekonečné noční můry. Z jednoho oka jí možná ztekla nepatrná slza. Když ta otupující bolest mizel s tím i nekontrolovaný třas jejího těla. Měla pocit jako kdyby jí někdo přelámal všechny kosti v těla a nutil jí otevřít oči do této noční můry. Zhluboka se poprvé, podruhé nadechne. V ústech měla sucho a když konečně poprvé své oči pořádně otevře a zamrká vidí strop síně. Měla by se posadit a postavit. Hned. Věděla, že nesmí tu ležet déle než je nezbytné. Když se jí podařilo vyškábat do sedu modlila se snad ke všem bohům světa, aby jí někdo pomohl se zbavit té bolesti těla. Ale když přišlo na vstávání přišlo jí to skoro nemožné, ale i tak přes protest jejího těla se škábala jak neohrabané hříbě na nohy.*
*Caleb stál nehnutě, ruce měl založené na hrudi a jeho pohled byl upřený na Hailey. Síň Dohod byla tichá, narušovaná pouze hlasem Mlčenlivého bratra a ozvěnou Haileyiny přísahy. Celý rituál působil až surrealisticky, jako by se nacházeli v jiném čase, mimo běh světa. Caleb, navzdory své povaze, byl fascinován tím, co viděl. Bylo to poprvé, co měl možnost sledovat přeměnu civilisty na nefilim – proces, o kterém slyšel tolik příběhů, ale nikdy ho nezažil na vlastní oči. Když Hailey pozvedla pohár a začala pít krev anděla, Caleb si všiml jejího odhodlání, ale i drobných náznaků nervozity v jejích pohybech. Sledoval, jak odstoupila, a jak se její tělo náhle napjalo. V ten moment věděl, že přeměna začíná. Když se Hailey zhroutila k zemi, Caleb okamžitě zareagoval, téměř automaticky. Přistoupil blíž a rychlým pohybem ji zachytil dřív, než by stačila tvrdě dopadnout na kamennou podlahu. Jednou paží ji zachytil dostatečně pevně, aby ji podepřel. Viděl, jak její tělo bojuje, jak se třese a zmítá pod silou procesu, který proměňoval její bytost. Jeho klidná tvář maskovala myšlenky, které mu vířily hlavou. Vojenský výcvik a roky strávené mezi lovci stínů ho naučily, že bolest a utrpení jsou součástí jejich existence. Přesto sledovat někoho, kdo dobrovolně podstupuje tento rituál nebylo příjemné. Dlouhou dobu ji držel ve svém náručí, jeho pohled chvílemi zabloudil k Mlčenlivým bratrům, kteří stáli tiše jako stíny, nehnutě sledující rituál. Caleb cítil, jak se Haileyino tělo pomalu uklidňuje, jak se třes začíná zmírňovat. Nakonec, když její dech začal být pravidelnější, sklonil se blíž a tiše, ale pevně promluvil.* Hailey? *Jeho hlas byl nízko položen, ale autoritativní. * Můžeš vstát? Nebo chceš ještě chvíli počkat? *V jeho tónu nebyla žádná výčitka, žádná netrpělivost. Jen upřímná otázka a snaha zjistit, jak na tom skutečně je. I přesto, že věděl, že proces bolesti a přeměny bude pokračovat ještě několik dalších dnů, kdy její tělo může reagovat všelijak. Když se pokusila posadit, Caleb ji stále pevně držel, připraven ji podpořit, kdyby ztratila rovnováhu.*
*V tomto stavu si ani neuvědomovala jeho blízkosti, ale jak začínala přicházet k sobě cítila na své horké kůži jeho ledové prsty. Že by celou dobu cítila jeho příjemně chladivé konečky prstů? Že by si ten stav jen představovala těžko říct. Ale až po divné snaze se vyškrábat nahoru jí dojde, co dělá a jak to probůh dělá. Dovolí si konečně se uklidnit. Uvědomit si, že dýchá, že vidí a že je tu. Není sama. Když se jí podaří konečně se uklidnit a přestat trestat své tělo tím, že se snaží bez pomoci vstát opře se o nabízenou pomoc tudíž Caleba. Při zaznění svého jména lehce trhne hlavou směrem k němu a poprvé za tu dobu se mu podívá do tváře. Ale nevydá ani hlásku, polkne slzy, které měla na krajíčku. Slzy úlevy a pocitu bezpečí, který pro ní Caleb v tuhle chvíli představoval. Byl pro ní pevnou věží aniž by si to uvědomoval.* Myslím, že lepší to nebude. Ale asi to zvládnu.* pošeptá tiše, jako kdyby i její vlastní hlas selhal. Nechá si o něj pomoci. Když stojí pevně sevře jeho předloktí. Měla chuť si vydechnout, ale neudělá to ne dokud nebudou mimo zrak Michaela Hawkstone. Ne, dokud nebudou mimo sín. Ačkoliv měla sucho v ústech ještě tiše poví.* Snad si měl dost času si promyslet moji laskavost. Mě to totiž přišla jak věčnost..* šeptne opět. Jako kdyby se těmi slovy snažila ho ujistit, že je pořádku, že jí nic není. Ale nebyla to pravda, jen tím utíkala od pravdy.*
*Jeho ruce zůstaly pevně podepřené pod Haileyinými pažemi, když se s námahou zvedala na nohy. Neřekl ani slovo, místo toho jen krátce přikývl, když si všiml, že její dech je teď pravidelnější. Přestože jeho pohyby zůstávaly klidné a jisté, jeho oči se nehnuly z její tváře. Držel ji pevně, ale ne přehnaně – přesně tak, jak bylo potřeba, aby se nezhroutila zpátky k zemi. Jakmile si byl jistý, že stojí, lehce ustoupil, ale zůstal těsně u ní, připravený znovu zasáhnout, pokud by se začala kácet. Mírně se narovnal a přejel pohledem síní. Mlčenliví bratři stáli v dokonalém tichu, jako sochy strážců starověkého chrámu. Calebovi se jejich přítomnost vždy zdála až příliš strohá, ale nyní se soustředil na jiný cíl. Když Hailey zašeptala něco o laskavosti, koutkem úst jí věnoval lehce pobavený úsměv – ten druh úsměvu, který měl v repertoáru jen tehdy, když chtěl situaci trochu odlehčit.* Jo, měl jsem času dost. *Pronesl tiše, spíš k ní než do prostoru, jeho hlas zněl spíš jako suché konstatování než útěcha. *Ale jestli mi teď zkolabuješ pod nohama, tak o tom jménu klidně můžeme rozhodovat jinde *Krátce na ni mrkl, čímž dal najevo, že to myslí napůl vážně a napůl s humorem. Přesto se nehnul ani o centimetr, stále držel ruku blízko, připraven zachytit jakýkoliv další náznak, že by mohla ztratit rovnováhu. Koutkem oka zaznamenal pohyb. Michael Hawkstone. Samozřejmě. Calebův otec kráčel směrem k nim, jeho krok byl tichý, ale plný autority. Když se přiblížil, Caleb lehce natočil hlavu, aby mohl Michaela sledovat. Otec měl v rukou rituální stélu, která zářila slabým zlatavým světlem. Caleb se od Hailey mírně odklonil, ale zůstal na dosah.. Jeho oči však zůstávaly upřené na Michaela. Caleb cítil, jak se napětí v místnosti zvýšilo, ale neodvrátil zrak. Měl na otce vždy smíšené pocity, ale musel uznat, že když šlo o tyhle chvíle – o okamžiky, kdy šlo o symboliku a tradici – Michael přesně věděl, co dělá. Caleb zůstal stát tiše, jako by nechtěl rušit vážnost okamžiku.* Tohle je poslední krok, tvá první runa. *Zamumlal směrem k Hailey, aniž by jeho hlas narušil ticho síně. Věděl, že první runa je jen začátek, ale zároveň že představuje ukončení jejího prvního kroku do světa lovců stínů. Sleduje Michaela, jak přistupuje blíž, stéla v jeho rukou připravena nanést runu Zraku.*
*Doopravdy byla vděčná, že je tu s ní Caleb. Nedokázala by si představit, že by tu s ní byl jiný lovec a podpíral jí. Jelikož tahle samotná chvíle pro ní byla dost intimní, vidět jí v agonii bolesti bylo něco, co si nepřála aby bylo pak šuškání po institutu. I když je jí jasné, že o její proměně se bude mluvit, ale pochybuje že by Caleb roznášel detaily. Takový nebyl. Když se od ní lehce vzdálil měla najednou pocit, že teplo jí opouští a nahrazuje jej chlad. Věděla, že se nesmí začít třást zimou. To může potom. Při jeho slovech jí cukl koutek úst.* Nepřestaneš mě překvapovat Calebe Hawkstone.* poví s tichou pobaveností, jelikož jí doopravdy nenapadlo, že to bude mít tak rychle a snadno.* Ne, jediné co dneska mám v plánu je vydržet ještě pár hodin vzhůru a pak si jít lehnout. Žádný kolaps se nebude dít. Nesmí.*poví pevně, byla odhodlaná zůstat vzhůru, i když začínala pociťovat únavu a tělo vyžadovalo klid po náročném procesu, který nejspíš ještě pár dní bude běžet. Po síni se rozezněli kroky, nefilim který v ní probouzel jedno. Nevítanost, snahu v ní odhalit slabost. Ale nedovolí si podlehnout emocím jako posledně v Idrisu. Pokusí se držet co nejvíc vzpřímene a tvářit se vyrovnaně, ale oči má zabodle někam do prázdna. Neměla chut vidět výraz v jeho tváři nebo vůbec snahu něco číst na to byla příliš unavená a vysílena, než aby vedle ještě tichý boj. Co rozhodně nečekala, že její první runu bude nanášet Michael, možná trochu nevědomě koukla na Caleba a pak zpět k Michaelovi kdy opatrně přikývne hlavou na jeho slova. Nabídne mu kus kůže a nebrání se nedovolí si ani ceknout.*
*Vychází právě z jedný místnosti Gardu, kde musela podat hlášení o dění na Zimním dvoře a dostat další pokyny.. Na sobě má pořád tu stejnou uniformu, kterou měla na slavnosti když se ohlásily výsledky voleb a nemůže se dočkat až si někam v poklidu sedne a převlíkne se do něčeho pohodlnějšího. Na Zimním dvoře to ale bude jen na chvíli.. protože se nemůže jen tak promenádovat v teplácích po dvoře, když má reprezentovat.. Vzpomene si na časy, kdy se tam účastnila plesů a nosila i zdobený šaty.. to byly momenty který její poslání dělalo aspoň trochu snesitelnější.. Ale teď jí čeká úkol aby předstoupila před krále Jasona a oznámila mu, kdo se ujal moci ve Spolku. Sice nemá nárok projevit svůj názor na to, ale už teď tuší že Jason asi nebude dvakrát spokojený.* /Nejsem si tím jistá.. ale Jason není pitomý, pověst Joshuy Fairlawa určitě dosáhla i do Faerie../ *Dlouhou chodbou míří právě k místnosti kde se nachází portál, který jí vezme do Faerie.. Je v doprovodu dvou strážců.. to asi kdyby měla jiný úmysly než plnit úkoly od spolku.*
*Stál opodál, v postavení, které bylo uvolněné, ale přesto plné neochvějného klidu. Jeho pohled sklouzl k Hailey, která se snažila držet vzpřímeně, i když její tělo mělo očividně jiný názor. Na jejích slovech o překvapování mu znovu zacukal koutek úst. Místo odpovědi jen lehce potřásl hlavou.* /Tohle je jen začátek, holka./ *Byl to klasický Caleb – neřekl toho moc, ale jeho gestikulace mluvila za něj. Když do předstoupil Michael Hawkstone, Caleb nevydal ani hlásku. Jen klidně sledoval svého otce, jak se blíží. Když se Michael postavil před Hailey, Caleb se lehce narovnal, ne proto, že by cítil nějaký strach nebo respekt, ale spíš z instinktivní potřeby být připraven na cokoliv. Otec sice držel rituální stélu, ale Calebovi bylo jasné, že by s ní mohl stejně dobře někoho srazit k zemi, pokud by to považoval za nutné. Možná na ni chtěl hodit nějakou lehkou poznámku, aby jí odlehčil situaci, ale tenhle moment – první runa – měl svou váhu, a i Caleb si to uvědomoval. Jeho pohled se krátce střetl s Michaelovým. Byla v tom tichá výměna – něco mezi respektem a nevyřčeným uznáním, že otec teď vede rituál a Caleb by měl jen stát stranou. To Calebovi vyhovovalo. Zatím. Chvíli ještě počká, než Mlčenliví bratři a členové Spolku pronesou několik významných slov na počest Spolku a Haileyino začlenění. A když už se dav začne pomalu rozcházet, kývne bradou na Hailey, že mohou odejít též.* Pořád držíš? Nebo tě mám rovnou odnést? *Krátce se zamračil, ale tón jeho hlasu zůstal lehký.* Ne že bych si na to stěžoval, ale myslím, že už jsem si svoje v Síni odpracoval. *Chystal se ještě něco dodat, když koutkem oka zahlédl pohyb na druhé straně chodby. Někdo, kdo tu rozhodně neměl být, nebo aspoň ne teď. Pohyb jeho hlavy byl rychlý, oči okamžitě zaostřily. Grace. Samozřejmě. Znal ji dost dobře na to, aby poznal ten její výraz, jakoby byla pohroužená ve svých myšlenkách a přitom dokonale věděla, kde je. Vyrazil směrem k ní a záměrně zablokoval její cestu dřív, než stihla projít kolem.* Grace. *Přešel blíž, ale tentokrát si udržoval větší odstup, jeho postoj byl uvolněný, ruce v kapsách, ale jeho pohled se jí pevně držel. Očividně ho zajímalo, co dělá – a kam jde. Strážce, který ji doprovázel, ignoroval, jako by pro něj byli neviditelní.* Máme tady nějaký diplomatický spěch, nebo prostě jen běžíš, abys někoho předběhla? Slíbil jsem, že si tě najdu. Kam máš namířeno? *Pustil ruce z hrudi a udělal k ní pomalý krok, jeho postoj zůstal klidný, ale bylo jasné, že tahle hra se blíží ke konci. Už to nebyl Caleb, kterého znala z New Yorku, ten, co rád přeháněl a hledal zábavu v každé situaci. Zůstal stát pár kroků od ní, jeho modré oči se pevně držely jejího pohledu. Ticho, které následovalo, bylo těžké, a Calebovi bylo jasné, že teď záleží jen na tom, co řekne ona.*
*Nikdo nepromluvil po celou dobu než byla runa dokončena. Jak se zdálo bylo to pro dnešek vše a ona by si nejraději úlevou vydechla možná na pár chvil lehla zas na zem. Ale kdyby to udělala nejspíš by doopravdy už nevstala. Pak nadzvedne obočí a vydechne přičemž se uchechtne.* Stojím. Ale nevím na jak dlouho, čím dřív půjdeme tím líp. Kdybych se ted nechala nést, jen bych si utrhla ostudu i když tvá nabídka je sebevíc lákavá nechat se nést a zavřít oči. Protože pokud něco teď doopravdy potřebuji je vyspat se Calebe.* poví s tichou prosbou v hlase. Doopravdy byla unavená a bála se, že její tělo selže jakmile se uvolní, takže si nedovolí ani napětí setřást z ramen. Opět si odfrkne nad jeho slovy odpracoval. Až budou zpět v institutu tak mu tohle větu ještě připomene škádlivě. Trhla hlavou ke Grace. Ah, jistě snoubenka Sebastiana? Viděla ji snad jen dvakrát pak od té doby o ní nic neslyšela. Neptala se, neměla právo a ptát a ani ted.*
*Teď když už měla namířeno zpátky na Zimní dvůr už ani nečekala a nedoufala, že by se ještě měla s Calebem vidět... třeba na ní zapomněl a nebo změnil názor, což očekávala spíš.. že bude odsouzená. Pak jí ale jeho tělo zastoupí cestu a donutí jí až udělat krok nazpět.. cítí se sevřená, když si uvědomí že hned za ní stojí dva další nefilim... nejen fyzicky ale i psychicky.. jak by mu v jejich přítomnosti měla upřímně odpovědět?* Diplomatický spěch... *Odpoví hned a vezme mu jeho slova z úst, aby se vyhnula nějakýho slovního přeřeku před někým před kým by měla spíš mlčet.* Díky.. ale musím zpátky na Zimní dvůr. *Podívá se na něj a pak i na Hailey na kterou se jen mírně usměje jako by to mělo symbolizovat tichý pozdrav. Pak se zase vrátí pohledem ke Calebovi.. netuší co má on v plánu, neví jak jí on vnímá a rozhodně si ho nechce znepřátelit.. moc lidí už jí v životě nezbylo.*
*Koutkem oka zahlédl Hailey, která se teď sotva držela na nohou. Mírně k ní natočil hlavu, jeho hlas zněl suše, ale s podtónem jistého humoru, který byl pro něj typický.* Jestli ti povolí nohy, tak mě varuj předem.* Na její slova o jen lehce přikývl, aniž by se na ni podíval. Měl teď jiné priority. Když se však Hailey znovu ozvala s poznámkou o spánku, zvedl ruku v gestu, které mělo říct něco jako „v klidu“, a s lehce pobaveným úsměvem jí krátce odpověděl.* Spánek ti zařídím. Nejdřív ale vyřeším tohle. *Jeho pohled se znovu přesunul ke Grace. Ta slova „diplomatický spěch“ si už vyložil podle svého, ale nehodlal se nechat oblbnout. Její výraz, napětí v jejím těle, způsob, jakým se na něj podívala – všechno to naznačovalo, že mu rozhodně neřekla všechno. A Caleb neměl náladu ani čas na hry.* Zimní dvůr? *Jeho hlas byl klidný, ale v podtónu byla slyšet ostrost. Překřížil ruce na hrudi a krátce pohlédl na strážce, kteří stáli za ní. Pak se znovu zaměřil na Grace.* Zajímavé, protože mi připadá, že tady máš ještě něco nedodělaného. *Nečekal na její reakci. Otočil se ke strážcům a jeho tón se změnil, stal se tvrdším a autoritativnějším.* Děkuju za asistenci, chlapi, ale teď si ji beru s sebou. New York to zvládne líp. *Zamračil se, aby jim dal jasně najevo, že další protesty budou zbytečné. Nakonec on byl nyní synem Konzula, jeho jméno znamenalo víc než kdy dříve. Pak rychlým, plynulým pohybem uchopil Grace za zápěstí. Jeho stisk nebyl bolestivý, ale pevný – rozhodně jí dal najevo, že teď má na starosti on. Krátce se otočil na Hailey, která postávala vedle něj. Jeho hlas byl znovu odlehčený, i když stále zněl rozhodně.* Tady jsme skončili. Všichni si můžeme vydechnout v Institutu. *Zatlačil Grace jemně, ale nekompromisně směrem k místnosti s portálem. Jeho kroky byly rychlé, ale přesné, jako by neměl v úmyslu ztratit ani vteřinu.*
*Zdvořile pokývne na pozdrav Grace. Ale tím doopravdy její schopnosti dneska končí. Už jen rýpavá slova Caleba a jí přimějí se lehce zamračit a zároveň humorně nadzvednout obočí s podtextem rozkaz pane. Jako kdyby věděla, kdy jí nechají vlastní zásoby síly na holičkách. Kdyby si věřila natolik nejspíš by je tu nechala a sama se odvláčela do Institutu ke spánku, ale nedal jí na výběr. Moc je neposlouchá, ale dle tonu hlasu obou jeden z nichsi je jistý druhý ne. Nakonec zvedne pohled ke Grace, která se tvářila pochybně.* Doufám, že půjdeš s námi. Jelikož tu máš jednu ubručenou Hailey a pokud si nelehne, tak přísahám že požádám aby Caleb odnesl tebe ne mě.* poví tiše a přitom se uculí načemž jí dá najevo, že at u provedla cokoliv jí to je fuk. Grace se k ní od první chvíle chovala zdvořile a mile. Takže jí to oplatila stejnou mincí, chtěla aby se vrátila s nimi pokud to znamená, že jí ti dva nechají vyspat. Sobecká Hailey? Možná, jen byla rozladěná z proměny, která jí dráždila každý nerv ještě ted. Vděčně zamíří spolu s nimi přímo k portálu vedoucí do NY.*
*Nadzvedne obočí nad jeho .. lehkovážnou? odpovědí. Moc si to nedovede vysvětlit jak dokáže být Caleb v takový situaci tak vážný a zároveň dát najevo že o nic nejde, i když jí jde o hodně.. Nestihne ani pořádně otevřít pusu až už jí táhne někam pryč stejně jako na tý slavnosti.* Calebe počkej... *Ohlídne se za sebou, když klopýtá po cestě ale strážci je prostě nechávají odejít. Nechápe to..* /To stačí jen aby něco řekl a už mu jdou všichni na ruku? Nemůže to být tak jednoduchý.. určitě teď půjdou dát hlášení, že jsem na Zimní dvůr ani nedorazila. A nebo Caleb má pro mě připravenýho ještě neco horšího./ *Netuší nic.. jen ho slepě následuje do místnosti, kam měla stejně namířeno.* Nevypadá to, že bych měla na výběr. *Trochu zaprotestuje směrem k Hailey a teprve teď si všimne její runy .. oči se jí překvapením rozšíří. Na tkovou změnu nebyla připravená a ani netušila, že by to vůbec bylo možný. Teď už jí jen napadá kolik změn ještě insitut pro ní přichystá.*
*Caleb se nezastavil, ani když za ním Grace slabě zaprotestovala. Její slova ho jen lehce pobavila, což dalo najevo tím, že koutky úst nepatrně cukly směrem nahoru. Pevně ji držel za zápěstí, což jí neumožňovalo žádný únik, i kdyby to snad zkusila. Jeho stisk byl dostatečně pevný, aby jí ukázal, že tentokrát nemá na výběr. Pokračoval v chůzi, zatímco koutkem oka sledoval Hailey, která je unaveně následovala, ale přesto se snažila držet krok. V jejím stavu to bylo něco mezi odvahou a čirým šílenstvím, což Caleb nemohl neocenit.* Hailey, jestli omdlíš ještě před portálem, můžeš z toho vinit Grace, nikoliv mě. *Poznamenal směrem k ní a krátce na ni mrkl. Jeho tón zněl téměř jako kdyby se bavil, ale v podtextu bylo jasné, že sleduje její stav. Byl si vědom toho, že její tělo se ještě nevzpamatovalo z přeměny, a i když věřil v její odhodlání, byl připraven ji případně zachytit. Grace, která se stále trochu cukala, táhl za sebou s takovou samozřejmostí, že to vypadalo, jako kdyby s ním šla dobrovolně. Její komentář o tom, že nemá na výběr, ho přiměl k rychlé odpovědi.* Správně. *Pronesl suše, aniž by na ni pohlédl.* Možná tě uklidní, že nikdo nemá.* Zastavil se, když dorazili k přístupové bráně k portálu. Kontrolní stanoviště bylo obsazeno dvěma mlčenlivými bratry a jedním Centurionem z Idrisu. Caleb se otočil na Grace a Hailey, krátce si je přeměřil pohledem, jako by hodnotil, jestli obě dvě přežijí cestu. Pak se otočil zpátky ke kontrolnímu stanovišti.* Caleb Hawkstone, Grace Lengthorn, Hailey Rose. Směřujeme do newyorského Institutu. *Oznámil stroze, aniž by čekal na jakékoliv otázky. Jeho hlas byl pevný a autoritativní, což dalo jasně najevo, že nemá náladu na zbytečné průtahy. Mlčenliví bratři jen přikývli a začali prověřovat jejich identity. Caleb mezitím věnoval Hailey letmý pohled. Když se kontrola dokončila, portál se rozsvítil slabým modrým světlem, které postupně sílilo, až bylo téměř oslepující. Caleb se zhluboka nadechl, pohlédl na Grace a mírně jí stiskl zápěstí, aby ji upozornil.* Tak pojď. Rád bych měl dneska všechno z krku. *Pronesl a jako první vykročil směrem k portálu. Na moment ho obklopilo jasné světlo a pak už se ocitl v knihovně newyorského Institutu.*
*Konečne má zase po dlhom čase deň volna kd nemusí biť na hliadke alebo upratovť v inštitúte a tak sa viberie do mesta. Má na sebe svoju oblúbené oblečenie potrhané rifle a tričko bez rukávou so zbraní má pri sebe len ostrie a dve díky. Obuté má kanady a samozrejme nechída ani jej čiapka s pentagramom ktorá jej zakríva uši. Dnes nemá náladu používať ilúzie. Tesne pred odchodom s inštitútu zavolá Tonke svojej upírskej kamoške s ktorou sa spoznala keď prišla do mesta a rýcho si dohodne stetnutie v jednom zapráskanom bare v Bronxe. Potom sa viberie na cestu nastúpi na metro a nechá sa doviesť nedaleko dohodnutého miesta. Zvišok cesty pôjde peši.*
Tohle je moc hezký, nemyslíš si? *Pověděla Nerissa, Seděla na klíně Zaynovi, doktora, kterého potkala nedávno a trávila s ním následně čas. Líbilo se jí na něm, že i když to byl statný muž, byl zároveň dobrá duše, která se dala snadno zmanipulovat. Také ocenila ten fakt, že nebyl jako ostatní lidští muži, které většinou potkávala. tenhle byl galantní, opatrný, jistě submisivní a to se Nerisse zamlouvalo. jemně mu dala pramínek černých vlasů za ucho a políbila jej na rty.* Přinesl by jsi mi prosím z auta mé cigarety? Ještě objednám pití a půjdeme kouřit. *Mrkla na něj a vstala. Zayn udělal stejně tak a s jemným úsměvem zamířil ven z klubu. Nerissa se mezitím otočila k baru.*Ještě jednou dvě dvojité vodky. *Mrkla na barmana.*
Vstúpi do treťo triedneho zapráskaného baru osvetleného len tlmene niekolkími svetlami ktoré ešte fungovali a rozhliadne sa okolo. Toto rozhodne nieje miesto kam by zanmieril slušní človek. Fetáci, prostitútky, kriminálne živli. Jak civili tak podsveťania..... Zhodnotí čo vidí okolo seba a pomalím krokom sa vidá k baru abi počkala na Tonku. Sadne si na ošúhanú barovú stoličku a kívne na barmana. Panáka vodky. Objedná si a oprie sa o bar. V tonto podniku rozhodne nieje prvý krát a ironicky sa tu cíti lepšie než v inštutúte. /Spodina medzi spodinou./ Prebehne jej hloavou myšlienka ktorej sa uchechtne a kopne do seba panáka ktorí pred ňou pristál. Ešte jeden. Povie barmanovi a pohladom zachití mladú ženu ktorej najskôr nevenuje pozornoť ale potom si ju obzrie lepšie. /Tú som tu ešte nevidela./ Povie si zo zamračením a dalej ženu pozoruje.*
*Nerissa si počkala na to, až se jí dostane jejího pití a pak se usmála. Následně na to vstala a mrkla na barmana a vydala se ven. Jaké bylo ale její překvapení, když zachytila pohled mladé ženy. Moc si ji neprohlížela, jen na ni mrkla a uculila se, poslala jí vzdušný polibek a radostně vyšla z baru ven v momentu, kdy zaslechla zvuk střelby. Poplašeně vykulila oči a zamířila rychle ven, před bar, kde spatřila dovijici mužů, kteří stáli před Zaynem, který se držel za ránu, která mu prošla nejspíše bokem.* Zayne! *Vyhrkla ihned a doběhla k němu. Spatřila, jak muži, kteří od něj utíkali drželi v ruce jeho peněženku. Nerissa zavrčela. Jindy by se za nimi pustila se záminkou zabít je, ale nyní se věnovala svému dokotorovi, kterého si tak oblíbila.* Notak, broučku, koukni na mě. Pomooc! Zavolejte někdo pomoc, prosím! *Křikla Nerissa, zatímco mu tlačila rukou na ránu.*
Stále pozoruje blondínku keď sa ozve strelba vsskoči zo stoličky a vibehne pred bar. Dvojica mužov zrejme páchatelov práve mizne v tme a žena ktorú predtím sledovala klačí nad postrelením mužom. Viťiahne molil a vitočí 911. Zatial čo behom príde k dvojici na zemi a kakne si k nim. Operátorovi záchranej službi ríchlo popíše situáciu a nadiktuje mu tiež adresu baru. Strhne si čiapku a priloží ju postrelenému na ranu abi spomalila krvácanie. Poriadne na tú ranu tlačte slečna. Záchranka je už na ceste. Pane, Pane počujetema?!! Vidržte pomoc už ide.... Snaží sa zraneného udržať pri vedomí. Sama nevie čo presne má robiť abi nejak pomohla. Stélu použiť nemôže a čo sa tíka páchatelov toto je ludský zločin takýe sa dotoho nemôže pliesť.*
*Když k nim přistoupila žena, tak tiše zavrčela. Pak ale čepku stiskl a natlačila mu ji více na ránu.* Vydrž, drahoušku, ono to přejde. *Vydechl tiše Nerissa, zatímco se na ni Zayn jen povzbudivě usmál. Pak se letmo koukla na ženu vedle sebe.* Vtipné, sám je doktor, a teď jednoho potřebuje. *Podotkla a dál mu tlačila na ránu.* Děkuji za pomoc, drahá. *Hlesla ještě Nerissa směrem ke Kyle a když se jemně sklonil dolů k Zaynovi, její vlasy jí lehce sklouzly z uší a odhalily tak špičkou zakončené ucho.* Ne že budeš hrát...jak se to říká...ano...hypochondra... *Ušklíbla se.*
*Už začínalo biť počuť sirény sanitky. Kyla si trochu vydýchne, zranenie sa nezdalo biť až tak vážne a muž bol pri vedomí.* To nestojí za reč. Odpovie Neri. Potom sa už len dáva pozor na zraneného kím nepríde sanitka. Keď sa k nemu Neri nakloní a vlasi jej odhalia uší Kyla prekvapene nadvihne obočie a sama si uvedomí že čiapku ktorá skrívala jej vlastné uši teraz víla zastavuje svojmu priatelovi krvácanie. Skôr tam bude každého komandovať jak ho majúú liečiť. *Utrúsi nervózne vtip. Záchranka konečne zastaví a zraneného si vezmú na starosť zdravotníci. Netrvá dlho a muž je v sanitke pripravený na cestu do nemocnice.* To bol teda zážitok. *Vydýchne si Kyla a pozrie na vílu.* Nedáte si niečo na zahnanie stresu? *Spíta sa a mikne bradov naspeť k baru.*
*Nerissa sledovala dění před sebou a to, jak sanitka nakonec odvezla Zayna.* Ten je až moc uťáplý na to, aby jim byl nadával. *Ušklíbla se dívka a pak si jen povzdechla. Následně na to se podívala přes rameno na ženu, která jí pomohla.* Děkuji vám za pomoc, ten muž pro mě, no řekněme, dost znamená, určitě. *Podotkla dívka a pak se dlouze nadechla.* tedy, chvilku, třeba mě to brzy přejde ale proteď jsem ráda, že je naživu. *Usmála se Nerissa na ženu a natáhla před sebe ruku.* Můžeš mi říkat Neri. *Uculila se na ni a zlehka naklonila hlavu na stranu.*
*Nad Neriními poznámkami sa pousmeje.* To nič nebolo.... *Odpovie a príme podávanú ruku.* Kyla *Povie len a zamieri do baru.* Dnes som nečakala takéto predstavenie. Jeden si ani nemôže dať volno. Práva ho prenaleduje aj do špinavého baru.* Posťažuje sa a zakrúti hlavou. Zazvoní jej mobil na ktorí jej príde správa od Tonky že sa za stretnutie nemôže dostaviť.* Skvelé ešte aj toto.* Povie naštvane a vojde do baru k svojej stolička a pitiu.. Ak ju Neri nasleduje otočí sa na ňu.* Odkial vlastne si? A čo taká víla robí na mieste ako je toto? *Spíta sa a exne ďalší panák.*
*Nerissa pokrčila rameny.* Inu, někdo na to má prostě špatné štěstí. Řekla bych, že kdo je tomu předsouzený, tomu se to na paty prostě lepit bude. Ale, teď bych si dala panák. Mohu tě na něco pozvat? Zachránila jsi mému doktorovi asi život, tak tohle bude skutečně to nejmenší. *Pověděla Nerissa. Pak zvědavě naklonila hlavu na stranu, ale nakonec se zaměřila na její otázku.* Inu, tak nějak zkoumám nové podniky. Tohle prý byl jeden, kam Zayn často chodí, chtěl mi ho ukázat. Spíš mě zajímá, co v takovém podniku dělá lovkyně? *Optala se Nerissa.*
Hej, štastie je sviňa čo. *Pritaká na jej a potom len počúva čo rozpráva.* Ale prosím ťa urobila som zrovna tolko čo ty. *Mávne rukou nad jej ponukou potom ale dodá.* Ale ak na tom trváš tak pijem vodku. *Zadíva sa na Neri a nakloní hlavu na stranu.* Páni ako sa slušný chlap dostane sem? *Spíta sa rečnícku otázku a kopne do seba ďalšiu vodku.* No mala som sa tu stretnúť s kamarádkov ale to jak sa zdá padlo. *Odpovie a pokrčí plecami. Predtím jej to nedošlo ale čím ďalej tím viac sa jej zdá že túto vílu odniekial pozná ale nedokáže si ju zaradiť.* Nebola si niekedy v norsku? *Spíta sa ale sama si nemislí že by sa stretli tam.*
*Nerissa se na ni uculila a poupravila si svoje oblečení, které se skládalo z černých šatů nařasenou sukní. Vlasy měla v culíku, který zdobila černá mašle.* Tak fajn, vodka tedy. Dobrý výběr, dám si s tebou. *Usmála se víla a zamířila zpět do baru, občas se koukla, jestli jí Kyla následuje a nakonec tedy objednala drink pro sebe i pro ní. Pak pokrčila rameny.* kdo ví, sama ho teprve poznávám. Třeba není tak slušný jako jsme si o něm zatím myslela. *Povzdechla si Nerissa. Pak kývla hlavou.* No, jelikož moje společnost tu také není, tak si můžeme vystačit samy, co myslíš? *Zeptala se. Pak zavrtěla hlavou.* Ne, nikdy. I když, prý je tam hezky. *Podotkla.*
Hmm, možno nie. Ale buď úprimná ak bi to bol takí anielik bola by to potom nuda nie? Zasmeje sa a kopne do seba ďalšieho panáka. Do hája musím brzdiť inak skončím pod stolom… Povie si a keď pred ňou pristane ďalší pohárik nechá ho ležať. Hej to bude super babská jazda Prisvedčí a oprie sa lakťom o bar. Mala by si tam niekedy zájsť tda ak nebudeš lutovať. Zavrtí hlavou a konečne vzdá svoje hádanie odkial Neri pozná. Ppočuj mám taký pocit že ťa odniekial poznám ale nedokážem si vspomenúť odkial. Nestretli sme sa už?
*Nerissa sledovala, jak se lovkyně usmála a musela nadzvednout i ona koutky rtů do úsměvu. Pak ale zavrtěla hlavou.* Ne, v životě jsem tě neviděla...ovšem, možná jsme se viděly na nějakém jiném místě. Jsem tedy většinu času ve Faerii, ale pokud jsem tu, tak se potlukuji tak nějak kolem barů a klubů. Poslední dobou jsem byla často v Pandemoniu, je to poblíž Institutu, ne? Možná, že jsi mě mohla vidět tam? *Tipla si Nerissa a sama se napila.*
Hmm, možno..... *Dodá mapoli zamyslene ale nakoniec to nechá tak. Veď sa časom určite vspomenie.* Vo Faerii som ešte nebola. Aké o tam vôbec je a z ktorého dvora vôbec si? *Zarazí sa pri svojej poslednej otázke.* Teda ak ti nevadí že sa pítam. *Rozpačito si prehrabne vlasi akoby si nimi chcela zakriť svoje vlastné špicaté uši aj kd nato ich má príliš krátke. Ale svoje otázky myslela vážne a sa zaujatím počúva všetko čo by jej víla mohla povedať.*
*Nerissa se usmála.* Jaké to tam je? Inu, jakožto někdo kdo odtama pochází ti mohu říct, že krásné, samosebou, ovšem, pro mne už to je stereotyp. Viděla bych to jinak já a někdo, kdo by tam přišel poprvé. pro mne už to je...inu...sterotypní svět, ano. Ale má své kouzlo. neříkám, že tenhle svět jej nemá, ačkoliv...ačkoliv Faerie je kouzelnější. jsem se Zimního dvora. *Podotkla s úsměvem na tváři, a jednu nohu si přehodila přes druhou.* Určitě nevadí, kdyby mi to vadilo, tak ti nebudu odpovídat. *Mrkla na ni Nerissa a pak naklonila jemně hlavu na stranu a sjela si kylu pohledem. Jindy by už vymýšlela různé ptákoviny, ale věděla, že před lovkyní by se měla hlídat.*
*Zaujato počúva všetko čo jej Nerissa rozpráva a keď zmieni že je zo zimného dvora prekvapene nadbihne obočie. Matka jej raz spomenula že bi odtial mohol pochádzať jej otec ale sama si tím nebola istá.* Strašne rada by som sa tam niekey pozrela. *Poznamená a chce ešte niečo dodať alôe preruší ju muž ktorí sa k nim pridá a natiskne sa na bar príliš blízko k Neri než abi to bolo slušné. Je to muž asi okolo dvadciatky s nakratúčko ostrihaními vlasmi a je jasné že už má niečo vipité.* Pozvem ťa na drink čo piješ zlato? *Prehodí k Nerisse a z jeho správania je jasné že neberie "nie" ako odpoveď*
*Nerissa jí chtěla odpovědět, ale to se k ní natiskl muž. Nerissa se zamračila, sjela si ho pohledem, ale pak se otočila na Kylu. Usmála se na ni, odrazila se od místa, kde u baru stál muž a došla k ní.* Vlastně, nedala by jsi si pití ty? *Mrkla na ní a aby její divadýlko ještě více usvědčila, tak omotala Kyle jednu ruku kolem pasu, přitáhla si ji do náruče, opřela si bradu o její rameno a nadechla se její vůně.* Hraj se mnou, prosím... *Vydechla tiše, aby ji slyšela jen Kyla.
*Chce ožranovi iečo povedať ale to je už Neri pri nej. Akonáhle ucíti jej ruku na páse znervóznie a keď si ju Neri pritiahne k sebe stuhne ako lata. Keď jej potom zašepká jej prozbu uvolní sa a tiež ju obíme ale Neri stále zrejme môže pod rukami cítiť že sa úplne neuvolnila.* Máš pravdu ďalší panák by bodol vhod. *Adopvie a pritiahne sa k Neri ešte bližšie. Opilec na ne vivalí oči a zamračí sa.* Krása, ďalšie úchiláčky. Také ako vy len potrebujú poriadneho chlapa. To vás hneď vilieči. *Príde k Neri a chití ju za rameno.* Hej Tebe to hovorím. *Povie a silne ju zatiahne za rameno abi ju otočil k sebe.*
*Nerissa jen tiše zavrčela, zadívala se na muže a zamračila se.* Podívej, doporučovala bych ti, aby jsi si dal pozor na to, co říkáš. Nech mě na pokoji, nebo to s tebou špatně dopadne. *Zavrčela nebezpečně. Volnou dlaní chytla do ruky dlaň Kyly.* Navíc, nemyslím si, že by jsi se o něco chtěl pokusit tady, když tu vlastně jsou lidi. Někdo by tě určitě zastavil. *Pověděla Nerissa a zlehka si přejela jazykem po rtech. Jindy by ho rovnou někam vytáhla a zabila, věděla ale, že žena za ní je lovkyně a musí se mít na pozoru.*
Csss.... Také ako ty aj tak za tú námahu nestoja. *Zavrčí opilec naštvane. Otočí sa a odíde k nedalekému stolu odkial prišiel. Kyla jej stisk dlane opetuje a ďalej s Neri hrá ale ako náhle je muž z dohladu rýchlo sa od nej odtiahne.* Prasa jedno hnusné. Myslela som že nikdy nedá pokoj a budeme ho musieť spacifikovať. *Zavrčí a vipije pohárik čo jej pred nejakím časom barman doniesol.* Ale musím povedať že to naše divadielko bolo pekné /A príjemné..... Čo to kecáš zavri hubu./ *Okríkne sama seba a na Neri sa trochu nervózne usmeje.*
*Nerissa sledovala muže, jak odcházel a když se jim otočil zády, ještě na něj vyplázla jazyk. Pak se podívalaa zpět na Kylu.* To teda, musím uznat, že to bylo pěkné. Díky za spolupráci. Těchle...individuí, kteří si ani nezaslouží označení člověk, je tu tolik. Nenapočítala bych ej ani na prstu obou dlaní. *Povzdechla si a pak se napila.* Každopádně, dovol mě pozvat tě ještě na jeden drink, za tvou pomoc. *Nabídla se Nerissa, která se na Kylu zářivě usmála.* /Zatraceně, nebýt toho, že jsi lovkyně...tak bych toho chlapa už dávno nechala dusit v jeho vlastní krvi./ *Zavrčela tiše sama pro sebe v mysli.*
Rado sa stalo. S takímito blbcami mám problémi stále. Večne majú problémi s tím čo robíš s tím čo si..... *Nedopovie ale podvedome si znova prejde rukov po valsoch ako by si chcela vlasmi zakriť uši.* Skrátka to už premňa je skoro denná rutyna. *Na Nerin návrh rada prikívne.* Ďakujem, tak teda ešte raz dokola.* Povie barmanovi. /Je milá, možno by som ju mohla skúsiť niekam pozvať? Ako vážne mzslíš že by niekam išla zrovna s tebou?/ *Pri svojom vnútornom monológu prejde vílu pohladom.* /Radšej dopijem a pôjdem. Predsa len už začínam mať dosť a Aniel vie čo by som vivádzala./ Takže hovoríš že často chodíš do Pandemonia? Kedy sa tam chistáš nabudúce?
*Až teď si Nerissa všimla jejích uší. Proto když Kayla sáhla směrem ke svým uším, tak naklonila hlavu na stranu, přistoupila blíže a lehce chytla její ruku do té své, aby se tak mohla lépe na její uši zadívat.* Hm, to se jen tak často nevidí. Jaký rodič? *Optala se na to, z jaké strany má vílí geny. Tak nějak si domyslela, že asi lovkyni nebylo příjemné mít uši takto odhalené. proto použila iluzi, která jí špičky skryla.* Hm...lepší? *Optala se. Pak se na ni mile usmála.* To se mi líbí, hodná. *Mrkla na Kylu, a počkala, až se k nim dostanou jejich drinky. Pak kývla na souhlas.* Ano, jsem tam...jsem tam skutečně často. *Pověděla.* To nevím, až se mi zase bude chtít, jsem...no, řekněme, že se nedržím moc sterotypu ohledně toho, kam mne vítr zavane.
*Keď si Neri všimne jej uši najskôr na sekundu stuhne ale potom si uvedomí že jej to vlastne nieje nepríjemné.* Otec. A nepítaj sa odkial je lebo to netuším možno zo zimného dvora ale.... *Pokrčí plelcami.* S mamou sa stretávali asi len pár dní. *Keď na ňu víla zošle ilúziu zavrtí hlavou.* Nie prosím zruš to. Tu sa nemusím skrítvať. Narozdiel od inštitútu. *Poslednú vetu zamrmle polohlasne ale s tím ako je Neri blízku ju zrejme počuje.* Medzi podsveťanmi som sa vždy cítila lepšie než s lovcami. *Visvetlí a vpije posledného panáka ktorí pred ňou pristane potom sa na Neri zadíva.* To abi ame sa potom nejako skontaktovali.... *Nakrčí čelo potom viťiahne pero a kúsok papiera, napíše svoje číslo na mobil a dá ho Neri.*
*Nerissa se uculila.* Dobře, nebudu se ptát. *Zvedla pak ruce v obraně a ušklíbla se na lovkyni. Pak naklonila zvídavě hlavu na stranu.* Hm, vypadal jsi, že bys je chtěla skrýt, když je to tak, tak dobrá. *Usmála se, načež pak jemně pohla rukou a nechala iluzi padnout. Místo toho vytvořila jinou iluzi, v podobě květin žluté a růžové barvy za jejím uchem. Stejnou květinu pak vytvořila pomocí vodní magie v drinku Kyly, kdy nechala část pití zamrznout a vytvořit lesklý, průhledný květ.* lepší? *Optala se a zlehka si přejela jazykem po rtech. Jakmile jí pak předala lístek s číslem, jemně se Nerissa usmála.* Bohužel nemám telefon. Ale využívám ohňové zprávy. *Usmála se.*
No hej, starí zlozvik. *Pokrčí plecami. Ďalej len sleduje ako Neri čaruje.* To je super. *Skonštatuje potešene.* Nikdy som nezdedila nič z mágie víl. Popravde som vždi dúfala v piromanciu ale..... *Zasa len pokrčí plecami. Keď si víla prejde po perách jazikok, naprázdno prehltne a rukov zablúdi k nerisinej ale stiahne ju skôr než sa jej stačí dotknúť.* Jasné tak teda pošli správu až sa ti bude chcieť. *Povie a začudovane si uvedomí že sa jej začína točiť hlava a tiež sa začína správť uvolnenejšie než bi chcela alebo skôr mala.* Asi už budem musieť ísť.
*Nerissa ji pozorovala a usmívala se.* Inu, dobrá. Bylo to vcelku příjemné setkání. Díky za pomoc mému kamarádovi a taky za záchranu u baru. Asi taky půjdu, za chvilku. *Usmála se na ni Nerissa a sama se pak ještě otočila k baru.* Až budu mít čas a bude i vhodná doba, napíšu ti, dobře? *Mrkla na ni Nerissa.*
Tn nestojí za reč. *Mávne rukov.* Ja ďakujem za spoločnosť. *Vstane zo stoličky a virovná svoj účet u barmana, skontroluje či má všetky svoje veci a usmeje sa na Nerissu.* To určite urob budem sa tešiť. *Pre seba absolútne netipicky jej pošle vzdušný bozk a potácavím krokom sa vidá von z baru k najbližšej zastávke metra.*
*Nerissa jii ještě chvilku sledovala, usmívala se a poté, co se ještě chvilku napila zamířila do nemocnice aby zjistila, jak je na tom její lékařský objev.*
*Konečne má trochu volna a ako v poslednej dobe skoro vždy v inštitúte nemôže vidržat. Tak na seba hodí svoj punk autfit. Tielko, potrjanú riflovú bundu do pol chrbta, krátku čiernu sukňu a vysoké topánky, zpo zbraní si vezme len dýku. Celé to doplní niekolkími náramkami a cvočkami pobitím obojkom, dá si záležať abi si makeupom skrila svoje runy a viberie sa do mesta. Netrvá to dlho a dorazí metrom do Bronxu. Odtial zamieri postraními uličkami na známe miesta. V jednej z uličiek zabúcha na omšelé kovové dvere a chvílku počká kím jej otvoria. Mužovi ktorí sa objaví vo vnútri zaplatí vstupné a po krátkom úzkom schodisku vojde do upírskeho klubu. Ten z vonku nevyzerá nijak dobre ale vo vnútri sa nachádza luxusní noční klub krížený s opiovím brlohom. Nachádza sa tu bar aj taneční parket ale skoro polovicu podniku tvoria menšie súkromné miestnosti kam klienti chodia za súkromím a zábavou. Kyla zamieri rovno k baru posadí sa na skoličku....*Vodku.* Vypíta si od barmana skúr než sa jej stačí spítať čo si dá a rozhliadne sa okolo. Vzhladom na to že je ešte dosť skoro podnik je skoro prázdna.*
*Pred pár dňami sa u nej stavil známy z Európy a strávil u nej nejaký čas, samozrejme,, že na to obdobie nechala svoje ovečky potulovať sa kade tade, len nie po dome, pretože by to znamenalo, že sa nedožijú rána. Félix je upír skrz na skrz a nachádza potešenie v násilnom pití krvi priamo zo žili, mučeniu a ďalším úchylkám, kterým sa ona sama vyhýbala, odkedy bola čistá krv na svete. Teda nie tá panenská ani miminkovská, ale tá z jej vlastnej výroby. Lenže odkedy sa stavil a zas odišiel, stratila svoje zábrany a zničila svoje mantinely a opať sa vrhla do víru skazenosti upírej existencie. DNes si to namierila do baru, kde nemusí dbať na slušnosť. Vnútri to voňalo zmesov krvi, sexu a drog v roznych podobách... Zastavila sa u baru a prezerala si ľudí, ako výlohu s bonbónmi.*
*Kopne do seba svoj drink a objedná si ďalší, z toho si ale len usrkne a pozerá ako sa sem tam dovnútra trúsia ludia a upíri. Zatial ake neprišiel nikto kto bi ju zaujal. Dopije aj druhý pohárik a zrovna dostane tretí keď vojde žena ktorá vzbudí jej záujem. Pozerá sa po luďoch pohladom ktorí hovorí sám za seba.* /To je presne...../ *Vetu vo svojej hlave nedokončí a slebuje neznámu blondínku.* /Fajn čo teraz?/ *Spíta sa samej seba a fakt že s tímto nemá žiadne skúsenosti jej nijak nepomáha. Doteraz vždy niekto oslovil ju.* /Ale čo snád tovíde./ *Mikne plecom a pristúpi k blondínke.* Ahoj Môžem ťa na niečo pozvať? *Spíta sa ženy bezstarostním tónom.*
*Pousmeje sa keď ju osloví blondínka s krátkym zostrihom. Nasaje jej pach, zreničky sa jej rozšíria záujmom.* Pozvanie od samotného lovca... To by sa mi len ťažko odmietalo. *Zavrní ako spokojná kočka a elegantne vystrie ruku v záujme si s ňou potykať.*Ele. *Predstavi sa a pokynie smerom k baru.* Usadíme sa. *Nepýta sa proste oznamuje.* Hmm, zaujímalo by ma, čo tak mladého lovca donúti ísť na miesto ako toto... práca to asi nebude. *dedukuje podľa jej zvolenej garderóby.*
Lovec? Tu sú nejakí lovci? Spíta sa naoko prekvapene ale podávanú ruku príme. Ak bola predtím trochu nervózna teraz z nej nervozita opadne a len sa potešene usmeje. Môžeš mi hovoriť Raven. Predstaví sa a premeria si Ele pohladom zatial čo kráča k jednému z boxov ktoré sa nachádzajú pozdĺž jednej zo stien. Život nemôže biť len samá práca človek sa musí aj zabaviť, no nie? Povie keď sa usadí a pozrie na Ele. Čo si dáš? Keď tak objednám pri bare. Alebo by si radšej niečo silnejšie? Spíta sa otázku ktorá je zároveň aj pozvánkov. Teba som tu ešte nevidela si tu nová alebo si len potrebovala zmenu? Pokračuje v konverzácii akoby predtím nič nepovedala.*
*Prstom si poklepe po nose a usmieva sa vševedúco.* /Kto by len zabudol na voňu nefilskej krvi./ *Nasleduje ju k boxom veľmi obozretne. Krv lovca ju láka, aj keď nie je nijak čistá. Aspoň jej toľko nezaťemňuje myseľ.* Niekedy je práve tá práca zábavou. /Lov býval fakt super. Dokonca aj po tom, čo bol človek zmlátený a takmer na smrteľnej posteli, vždy to bola zábava./ *Zaspomína na svoj život u ľovcov.* /Teraz je to skor o prežití... čiže nutnosť... ale ak by sa z toho dala spraviť zábava, hneď by som na to kývla./ Dám si čokoľvek si dáš ty. /Predsa len, alkohol z tvojej krvi bude niečo znesiteľnejší, nez ten čistý.../*Povie v dvojzmysle, ale myslí si presne to po čom túži.* Kde je domov tomu, kto ich má stovky... Povedzme, že žijem tu i tam. Som tu nová i stará. Domáca i cudzia. *zhrnie a pohodlne sa usadí.* Nebudeme chodiť okolo ako neskúsené deti, preto sa spýtam narovinu. Požaduješ za svoju krv nejaké služby, alebo ti zachutil obchod typu, moja krv za tvoju ?
Hmm, tiež tak nejak cestujem kam ma pošlú. *Povie a počúva kím upírka rozpráva. Keď sa dostanú k tomu čo budú piť požiada svoju spoločníčku o chvílku strpenia a odíde k baru keď sa vráti nesie si so sebou ešte dva panáky vodky a jeden do seba hneď kopne.* Tak to mi na teraz stací. /Koniec koncov chcem si to vichutnať./ *Dodá pre seba v duchu. Pri dalšej otázke sa skoro rozosmeje.* Ty sem asi nechodíš často že? Tu sa dohody neuzatvárajú a čo sa tu stane tu aj zostane. Tam vonku... *Mikne hlavou k vchodovím dverám.* ....sme sa mi dve nikdi nestretli. *Vysvetlí a nakloní sa k Ele.* Ale máš pravdu prestaňme chodiť okolo horúcej kaše.* Povie polohlasne.* Chceš krk či zápäsťie? Alebo? *Vetu nedokončí a len si skusne spodnú peru až ucíti v ústach kovovú chuť krvi.* /Pri ANIELOVI čo to robím!!!!/ *Zreve na seba keď sama nepoznáva osobu ktorá vivádza tieto kúsky ale nespraví nič abi tomu zabránila.*
Všetko je dohoda. Vždy je to niečo za niečo... nikdy nie je nič zadarmo... možno si len na svete príliš krátko aby si to pochopila. *Poučí ju a to či ju to urazilo alebo nie ju vobec netrápi. Tiež sa mohla uraziť... ale prišla sem za nejakým účelom a buď to dostane od nej alebo od niekoho iného, i keď nefilskej krvi sa nehovorí nie.* /Hmm, takže mám dokonca na výber. Hotový bufet./ *Nakloní sa k lovkyni a pohladí ju po mieste kde najviac cítiť tep v stehennej tepne.* Na hrdlo si nepotrpím. *Povie len a nijako neskríva, po ktorom mieste túži najviac.*
Jediná dohoda ktorá tu platí je tá že Ty dostaneš čo chcš a ja tak isto. *Odpovie a keď zacíti Eleinu ruku vysoko na svojom stahne slastne zavrní. /Čo to ROBÍŠ?!/ *Kričí na seba. Je pravda že do tohto podniku chodí dosť často ale nikdy nenechala veci vivinúť sa tímto spôsobom. Predvou ale je že tú malú racionálnu časť svojho ja ktorá na ňu teraz kričala sa jej darilo velmi dobre ignorovať. Pohladí Ele po hrane čeluste vstane a veme ju za ruku.* Poďme si nájsť trochu viac súkromia. *Povie len a odvedie ju k zadním miestnostiam.*
*Nechá sa zaviesť dozadu. Jej osobne je jedno kto u uvidí a či vobec. Predsa len je na mieste kde je to normálne a vyhľadávané. Ale ak sa niekto hanbí, je to jeho vec. Jej vysoké čižmi klopkajú o podlahu a znie to ako pokojný tlkot srdca. Ako tichý odpočet toho čo sa ochvílku udeje. Usadí sa a spraví si pohodlie. Z Ramien si nechá spadnuť hrubý kabát a odhali tak bledú studenú pokožku, kontrastujúcu z jej čiernym tričkom na tenkých ramienkach.*SKús sa trochu viac uvoľniť... Príde mi, že tvoj tep musí počuť aj upír na druhom konci zeme. *popichne ju, a zviaže si vlasy do vysokého ohonu. Neznáša keď sa jej na ne dostane čo i len trochu krvi.*
*Nechá Ele vojsť prvú vojde hneď za ňou a zatvorí dvere. V miestnosti je príjemné prítmie a okrem malého stolíka a pohodlného gauča tam už nič nie je. Posadí sa vedla Ele a pozrie jej do očí.* To nieje tím že by som bola nervózna. *Odpovie a vizlečie si bundu takže zostane len v tielku čo mala pod ňou. Zostane sedieť a rozmíšla čo spraviť. Samozrejme toto nieje prví krát čo dovolí upírovi abi sa na nej nakŕmil ale je to prví krát čo ju priťahuje aj upír samotní.* /Ako toto asi skončí?/ *Spita sa sama seba ale nech už je odpoveď aká chce bude sa jej páčiť. Znova si zakusne do peri ale tento raz silnejšie a nakloní sa len na pár centimetrov od Ele.* Už to nepreťahuj.
Keď ja preťahujem tak rada... *Zatvári sa nevinne ako neskúsená školáčka, ktorá akoby nemala tušenia že použila dvojzmysel. Potom si oblízne pery a usmeje sa ako dravec. Použije svoju rýchlosť aby sa dostala nad Raven a položila ju na lopatky. Následne sa mučivo pomaly presovala po jej tele až medzi jej nohy. Roztiahla jej od seba stehná a pomaly skáňala hlavu. Úmyselne zvyšovala napatie a pozorovala tvár lovkyne, až kým sa jej zuby nedotkli pultujúcej tepny na jej stehne. Zahryzla sa do nej rýchlosťou útočiacej kobry. Keď sa krv začala valiť do jej úst, len sa odtiahla a miesto saťia, ju jemne zlízavala z horkého stehna.*
*Keď sa Ele usmeje prebehnú Kyle po chrbte zimomriavky v tom najlepšom slova zmysle. O sekundu na to je na chrbte a ani si nestihne uvedomiť ako sa do tejto polohy dostala už je nad ňou Ele a pomali sa presúva nižšie po jej tele. Jej už aj tak rýchlo bijúce srdce sa rozbúcha ešte viac, ríchlo plitko dýcha a čaká čo sa bude diať. Vo chvíli keď sa do nej upírka zahrizne nashas zastoná, po lícach jej stečie niekolko sĺz a celím ťelom jej prejde neskutočne slastný pocit spôsobený jedom. Hodnú chvílu tam len leží a vichutnáva si čo sa deje nakoniec si ale Ele pritiahne k sebe a pobozká ju pričom jej poranená pera stále krváca.*
*Vychutnáva si nefilskú krv stekajúcu jej do hrdla a slastne prehĺta, keď je jej rozkoš prerušená ústami lovkyne. Na perách cíti jej krv, no nie tak intenzívne ako z jej lona a preto sa rozhodne dať jej najavo ako to cíti.* /Nie toto chcem... / *Rukami sa jej zaprela do ramien a nesúhlasne na ňu pozerala.* Obchod je obchod, moja krv za tvoju. Žiadene bozky či sex, len a len krv. Ak chceš niečo viac, musíš niečo ponúknuť. *Vráti sa k jej krvácajúcej nohe a znova sa do nej ponorí zubami. Nie je nijak agresívnejšia či milšia. AK si to užíva darca, je krv sladšiai pre ňu. *
*So smiechm sa nechá dostrčiť, pohodlne sa natiahne na gauč a nechá upírku nech ju znova pohrizie. Vo chvílikeď ucíti jej špičáky a do tela sa jej dostane nová dávka jedu znova zavzdichá a nechá sa unášať na sladkých vlnách jedu ktorí jej prúdi žilami.* Nechaj si svoju krv to čo chcem už aj tak dostávam.* Podarí sa jej zo seba medzi vzdichmi dostať. Privrie oči a všetko okolo seba nechá len tak plinúť. Všetky svoje povinosti aj svoje problémi a nezhody. To všetko v tíchto chvílach stratilo víznam aj čas sa stratil. Nevie či tu leží minúty, hodiny alebo dni a ani ju to nezaujíma.*
*krvavú nádieľku si vychutnáva každým dúškom čoraz viac. musí si ale neustále pripomínať, že jej nesmie vziať príliš krvi. nesnaží sa nijako konkrétne nech sa jej Raven odovzdá úplne, chce hlavne slasť vo svojich ústach, aj keď trošku líznutej vodkou.* /Mala by som už prestať./ *Pripomenie si, no napriek tomu neprestáva.* /Ešte pár súst a pustím ju./ *Opakuje si ale vodka v krvi jej zahmlieva zdraví rozum. Toľké roky na čistej zdravej krvi... a stačí náznak alkohollu a už jej to pletie zmysli. Pritlačí si stehno viac na ústa a možno trochu poškriabe pokožku nechtami, no neuvedomuje si svoju chativosť.*
*Stále necháva upírku nech si robí čo chce.* /Už by mala skončiť./ *Ozve sa v jej mysli slabučký hlások ktorý Kyla ale ignoruje.* /Už bi maozaj mala skončiť..... Nie už dosť./ *Nedá hlások stále pokoj a nakoniec ho Kyla poslúchne otvorí oči a aj napriek jedu a strate krvy sa snaží pozbierať.* Nemáš už dosť? *Spita sa zvodne upírky.* Nezdá sa však že by reagovala na jej slová.* Dobre to stačí..... Hovorím dosť! *Okríkne upírku ale nezdá sa že by chcela prestať s tím čo robí. Kyla malátne vezme svoju bundu a viloví z nej svoju dýku ktorú priloží upírke zozadu ku krku. Stačí zatlačiť a čepel jej oddelí krčné sttavce.* Hovorím že máš prestať. *Povie ladovo pokojným hlasom a jemne zatlačí abi Ele ucítila jej čepel..*
*Otvorí ústa a nechá z nich skapávať krv. rukami pusti svoju obeť a zdvihne ich do znaku vzdatia sa. no hlavou nepohne ani o milimeter. Vie čo cíti na svojom zátilku.* Ak nemáš na svojom drobnom tele skrytú runu, ktorá vyrovná tvoju rýchlosť s mojou, nemyslím si že máš šancu. *Rýpne si, i keď už nemá v úmysle, vziať si viac jej krvi. Myšlienky sa jej začnú prečisťovať. Keď sa dýka z jej krku vzdiali, vymaní sa z jej blízkosti a siahne po prázdnom poháre od vodky. Položí ho pred seba a nechtom si prejde po zápestí. Naplní pohár až po okraj a posunie ho po stole k Raven.* To by malo vynahraďiť tvoju stratu.
Keď upírka prestane a pustí ju s úlavou si vidýchne vážne jej nechcela ublížiť ape spravila by to ak by musela. Už som raz povedala že nechcem tvoju krv. Potácavo vstane a schová dýku naspeť do bundy. Viloví z jen stélu a aktivuje si liečivú runu. Pristúpi k Ele tak tesne akoby ju chcela pobozkať. Na dnes mi stačilo ale velmi rada sa tu s tebou znova stretnem ak by si mala záujem. Žmurkne na upírku a malátne víde z miestnosti. Super večer. Povie si spokojne aj keď stále omámene z jdu. Zastaví sa ešte pri bare a zaplatí svoj účet. Potom víde na ulicu a zamieri do inštitútu.
/hmm, lovca si vždy rada vychutnám./ uvidíme. *Povie neurčito a sleduje ako lovkyňa opúšťa miestnosť a postupne jej kroky miznuce z podniku.*/tak a ja už tiez zmiznem. ten lovec mi bude na pár dní stačiť. /*usmeje sa sama pre seba, otrie si krvavé ústa a znova sa skrije pod svoj hrubý kabat. odchádza.*
*Zasekne sa keď ju opraví a rukov si pretrie čelo.* Ano to teda bola....* /Ani si nevieš predstaviť./ *Dodá v duchu a spolo s Javierom vojdú do metra. *Prepáč v poslednom čase sa toho deje fakt moc a proste.... *Vetu nechá nedokončenú ale po chvíli zasa pokračuje.* ...skrátka som potrebovala na chvílu vipadnúť z inštitútu. *Uzavrie tému a len potichu kráča vedla partáka. Znova prehovorí až keď vistúpia v bronxe z vaku.* Bolo tu v poslednej dobe niečo hlásené? *Spíta sa anaposledy rýchlo skontroluje svoju vístroj.*
/Tohle je strašně zvláštní osoba, pořád o něčem chce mluvit, ale ve skutečnosti neznám důvod, když se k ničemu nechce pořádně vyjádřit./ *Zasmál se v duchu pro sebe, a celou dobu ji následoval. Vypadal, že se tady vyzná lépe jak on, i když podle doslechu od ostatních, tady moc času netrávila, nebo alespoň tak to pochopil. Celou cestu metrem bylo ticho a Javier přemýšlel, o čem se s ní má bavit. Pokud mu na vše bude odpovídat tímto stylem, na jakékoliv angažování by se nejraději vykašlal.* Byl jsem teď dlouho mimo, takže úplně nevím, ale co jsem se tak letmo díval na záznamy, tak z této oblasti dlouho žádné hláško nebylo. *Vysvětlil své myšlenky a zastavil se u nejližší lavičky, u které svítila lampa, aby si mohli naplánovat kroky. Nacházeli se u Seton Falls Parku, kde vystupovali na konečné zastávce jedné z linek MHD.* Tak jaký máš plán, vypadáš docela rozhodně, co se naší hlídky týče. *Promluvil, aby prolomil ledy.*
*Na jeho odpověď krátko přikývne.* Tiež o žiadnich aktuálnich problémoch z tejto oblasti neviem ale aj tak by sme mali biť opatrný, jeden nikdy nevie. Prjdeme to tu zadními uličkami so denzormi a potom sa uvidí. *Navrhne a hneď si pripraví svoj senzor.* Hovoril si že si bol dlho preč. Kde si bol ak sa môžem spitať? *Opíta sa priatelskím tónom. Chce začať konverzáciu. Neušlo jej že sa na ňu pár krát pozrel akoby nemala všetkých päť pohromade.* /A ani sa mu nedivím správam sa čudne. Daj sa do kepi a sústreď sa!/ *Prikáže si a počká až bude Javier pripravený viraziť.*
*Vyrazil směrem, který mu ukázala, vytáhl senzor a nenápadně se zpětně podíval za sebe, aby viděl, zda-li ho následuje.* Byl jsem zpátky v domovině v St. Louisu. Dělo se tam toho teď hodně, tak jsem se domluvil že budu nějakou chvilku trávit tam.* Pověděl upřímně a pokračoval v chůzi.* A co ty? Jaktože nejsi tak často v institutu? Jsem tu sice nový, ale předpokládal jsem že když jsem v NYC tak tu bude ostrost docházky trochu na jiném levelu než u nás.* Uchechtl se a na konci uličky se zastavil.* Vlevo? Vpravo? Rovně?
Aha *Chápavo prikívne a ďalej počúva čo hovorí.* Dúfam že tam veci neboli až moc vážne. Povie a skontroluje svoj senzor. Necítim sa tam dobre. Vlastne keď ma sem prevelili žila som krátky čas v Praetor House a až potom som sa presťahovala do inštitútu. Hovorí a ae pritom sa stále obzerá okolo seba a kontroluje svoje okolie. Som zviknutá že sa na mňa večšina pozerá z vrchu, ale neviem prečo som si mislela že tu to bude iné. Pokrčí plecami a pokračuje. No a tá posledná schôdza mi tiež nijak nepridala. Skončí keď a dostanú na rozcestie. Hmmm.... skúsme v pravo. Rozhodne sa a vikročí uličkov doprava.*
*Opět ji začal následovat.* Proč se tam necítíš fajn? Je to hezké místo. *Nadhodil a doufal, že to není moc netaktní. Na senzoru stále žádný záznam aktivity, tak pokračovali dál v kontrole okolí. * Pokud se tedy můžu zeptat, proč se na tebe takhle dívají a co se stalo na schůzi? Mi přijdeš jako fajn holka. *Snažil se ji uchlácholit, ale zároveň nelhal. Opravdu vypadá mile.*
Vážne? *Prekvapene na neho pozrie s nadvihnutím obočím. Chceš povedať že ti nikto nič nepovedal? *Spíta sa a potom si v odpovedi na jeho otázky ukáže na špicaté ucho.* Otec je Gwyllion. *Povie nakoniec a zabočí do ďalšej ulički.* Na tej schôdzi sa hovorilo o tých čipoch a bolo povedané že jeden z nich mám dostať aj ja. *Doplní znechutene a chce ešte niečo dodať ale zastaví a spozornie. Ruka jej okamžite skĺzne k ostriu čo jej vysí na opasku. Síce nič nevidí ani nepočuje ale niečo sa jej naozaj nezdá. Zlé tušenie ale zmizne tak rýchlo ako sa objavilo a Kyla sa nakoniec uvolní.*
Netvrdím že jsem si nevšiml tvých uší, ale nechtěl jsem mít předsudky. *Prozradil a na chvíli zmlkl, aby mohl přemýšlet. * To jako vážně po tobě chtějí? *Udivil se.* Jakože chápu důvod proč čipy zavedli, ale odsuzuju ten fakt, že jim je chtějí dát na sílu. Pokud s tím podsvěťan souhlasí? Dobře. Pokud ne? Proč bychom to měli dělat na sílu? Asi si neuvědomují, že ta jejich "hrozba" když podsvěťané nebudou pod kontrolou je mnohem menší než ta, kterou způsobují násilným čipováním. Co budou dělat ať se hromadně vzepřou a vypukne válka mezi nefilim a podsvětem? *Rozpovídal se o svých pocitech a domněnkách, když na něj zapůsobil pocit, že je někdo sleduje. Viděl Kylu v pozoru s rukou připravenou k vystartování, sám byl ledově klidný a spoléhal na své pohotové reflexy. Místo toho se pořádně zaposlouchal, jestli náhodou něco uslyší. Bohužel nic nedohledal, špatný pocit přesto neodešel.* Co myslíš, že to bylo? Vypadá že nejsem sám kdo ten špatný pocit cítil.
Skontroluje svoj senzor ktorí znova nič neukazuje a po chrbte jej prejdú zimomriavky. Asi tuším ale dúfam že sa mílim. Odpovie a vráti sa k rozhovoru čo viedli predtím. Takže už rozumieš prečo sa mi tam nechce zostávať? Spíta sa. Hej to si Myslím aj Ja. Až to čipovanie zájde dosť ďaleko budeme mať na krku otvorenú vojnu. Vojnu ktorú nemôžeme vihrať. NIe ak máme bojovať s démonmi a podsveťanmi naraz. Dá sa do kroku a prejde ešte jednu uličku keď sa znova ozve tá nepríjemná predtucha a tentoraz nezmizne. Z poza rohu pred nimi sa ozvú kroky a krátko po tom sa vinoria dvaja muži. Obaj majú nezdravo našedlú pokožku a prázdny skenní pohlad akoby ich misel bola dávno preč a oni boli len bábkami na šnúrkach. Obaja sú oblečený v rozodratom čiernom oblečení ktoré pripomína nejakú uniformu, jeden je vyzbrojený sekerov a druhí Mečom. Pri anielovi….. zhrozene Kyla vidýchne ale je vidieť že tušila že na niečo podobné narazia.
Jo, chápu. Musí to pro tebe být těžké. *Přitakal a sám si vzpomněl jaké to bylo být šikanovaný. Vzápětí se zpoza rohu vynořili Zavržení. Vypadali pasivně, ale člověk nikdy neví. Byli ozbrojeni, to ho lehce znepokojilo.* A ti se vzali zase kde?! *Řekl poněkud rázněji a chopil se svého ostří.* Měli jste tu v poslední době nějakou aktivitu tvoření zavržených? *Zeptal se s vážností v hlase, protože si toho vědomý nebyl.*
Asi pred siedmimi mesiacmi som na jedného narazila. *Povie rýchlo a siahne po svojom ostrí. Aktivuje ho zrovna vo chvíli keď sa na nich zavrhnutý vrhnú. Sekerník sa zaženie po Javierovi zatial čo ona sama má čo robiť abi svojim ostrím zablokovala úder mečom. Rýchlim úderom protivníkov meč odrazí a sekne ho po predlaktí. Z rany sa vivalí čierna krv ale zavrhnutí na samotné zranenie nijak nereaguje a napriahne sa k ďalšiemu úderu. Kyla sa presunie k Javierovi a oprie sa o jeho chrbát svojim abi sa navzájom krili.*
*Potom co po něm vystartoval zavržený se sekerou, se rychlým švihem ostřím ohnal a vykryl příchozí úder. Následně ho bodl do ramene a ihned odskočil. Zavržený se nad tím ani nepozastavil a pokračoval v akci jako kdyby měl cíl eliminace. Opřeli se s Kylou o sebe zády a ostří měli oba vytasené.* Tak to pojďme ukončit, co myslíš? *Pronesl poněkud koketně a zároveň s lehkým náznakem pobavení. Udělal krok vpřed aby vykryl další úder, a sám udeřil na citlivé místo. V momentě kdy totiž odrazil ruku nepřítele a ta otevřela přístup k hrudníku, přesně na toto místo Javier zaútočil. Zabodl své ostří přímo doprostřed hrudi a v tomto momentě se zavržený přestal snažit o jejich eliminaci a začal padat k zemi. Své ostří z něj vytáhl jako kdyby ho vytahoval z pochvy a otočil se, aby zkontroloval Kylu.*
*Úplne sa sústredí sa svojho protivníka, vykríva úderi meča zavrhnutého a zároveň ich aj opláca. Cíti ako sa Javier stále opiera o jej chrbát čo znamená že je v poriadku. vo chvíli keď po nej jej protivník sekne kolmo dole. nechá ranu skĺznuť po čepeli svojho ostria a hneď na to sekne po hlave svojho protivníka. Jej úder dopadne a zazrhnutí sa zrúti k zemi. Otočí sa k Javierovi pripravená mu pomôcť aôe vidí že aj on už skončil.* Až zistím kto tieto monštrá virába roztrhám ho na kúsky. *Zavrčí pomedzi zaťaté zubi. Prajde svojho partáka pohladom či neje zranený ale zdá sa biť v poriadku.* mali by sme sa vrátiť a hneď to nahlásiť čo myslíš? *Spíta sa javiera a ak súhlasí zamierí najkradšou cestou do inštitútu.*
*Když shledal, že je Kyla v pořádku, usmál se.* Jo to máš teda sakra pravdu. * Pronesl a své ostří konečně schoval. Naposledy zkontroloval mrtvá těla zavržených a poté se otočil a vydal se za svou společníci a navrátili se do institutu.*
*Vracia sa do inštitútu a o druhej hodine ráno prejde hlavnou bránov a zamieri rovno na oštrovnu. má na sebe krátku sukňu tesne nad kolená krátke tričko a na tom všetkom riflovú bundu. Trošku sa motá a celkovo vizerá že je trochu priprtá konečne sa dopotáca na ošetrovňu a začne sa prehrabávať v šuplíkoch a skrinkách kím nenájde obvaz a dalších pár vecí čo hladala sadne si na jednu z postelí a začne si opatrne sťahovať starí obvaz z pravého kolena. Moc nevníma čo sa okolo nej deje a ani si nieje istá či na ceste sem vážne do niekoho skoro vrazila alebo sa jej to len zdalo. Aj keď odpoveď na to ju ani moc nezaujíma.* /Páni tá mi teda dala.../ *Povie si sama pre seba keď hodí kus obvazu flakatého od krvi na zem a prezerá si svoju nohu. Nakoniec si aktivuje liečivú runu a zrazu sa jej okrem nohy vičistí aj mysel.* /A do hája fakt som do niekoho vrazila...../ *Zasekne sa uprostred myšlienky.* /...a tuším ten chalan išiel za mnou./ *Dôjde jej to čo predtím moc nevnímala. Rýchlo si nohu skrije a nervózne pozrie ponad plece za seba.* Ahoj Javier čo že takto v noci chodíš po chodbách? *Snaží sa celú túto situáciu zahovoriť.*
*Večer trávil psaním svých myšlenek v domnění, že ho napadne, jak pokračovat ve své knize. Najednou se podíval na hodiny celý unavený a zjistil, že jsou dvě ráno.* /Sakra./ *Pomyslel si. Zvedl se od stolu s notebookem, a mířil do kuchyňky, aby si nalil sklenici mléka. Chvíli si tam postál, vychutnal si každou kapku a při cestě zpět na pokoj, když procházel chodbou u ošetřovny, vrazila do něj Kyla. Nikdy s ní zatím nemluvil, takže to bral jako docela dobrou příležitost se seznámit a sledoval ji.* Ahoj, to víš, trochu jsem se zasekl u práce a šel se napít. Jakto, že ty ještě nespíš? Je vše v pohodě? *Zeptal se zaujatě přitom když mu sjel pohled k její noze.*
*Hej to vieš zas ma trochu trápi koleno. Nervózne odpovie a keď si všimne kam sa pozerá rýchlo obvaz vezme a zmuchlá ho v rukách abi nebolo vidieť krv na ňom aj keď jej nebolo moc.* Zajtra večer máme spoločnú hliadku že? *Rýchlo nadhodí len abi niečo povedala. s Javierom sa pár krát stretla na chodbách a doteraz si maximálne povedali tak "ahoj" ale z toho čo o ňom vedela sa jej zdal simpatickí a zo všetkého najviac sa na ňu nepozeral povíšenecky. Za čo bola velmi vďačná.* Tak to abi som už čo najskôr zapadla do postele. *Mikne kútikmi v úsmeve a odíde z ošetrovne. pričom sa ešte snaží z ruky zotrieť atramentové razítko z klubu. Druhí ďeň skoro celí prespí a zobudí sa asi hodinu prad termínom hliadky. Podarí sa jej najesť a prichistať sa na hliadku. Nakoniec na seba v zbrojnici hodí lahkú vístroj dobre sa ozbrojí ostriami a pri bráne čaká na svojho partáka.*
*Udiveně se na ni díval, protože moc nepochopil tu bleskovou rychlost konverzace a už Kyla byla v čudu.* Tak zase ahoj. *Prohodil dodatečně když odcházela a pak se sám vydal do postele. Nedělalo mu moc velký problém usnout, zato probudit se. Nezaspal sice moc, ale určitě vstal později než plánoval. Tak akorát aby se stihl před hlídkou najíst, rozcvičit se, vyzbrojit se. Na sobě lehkou zbroj, u levého boku andělské ostří, u pravého runami pokrytou dýku pro větší sílu. Na pravé botě měl speciální kapsičku, kde měl schovanou stélu - když měl jiné boty, míval ji za opaskem u dýky. Na levé paži měl přidělané pouzdro na vrhací nože, kde míval vždy minimálně tři. Ve větší náprsní kapse skrýval čarodějné světlo, senzor a přístroj na čipování podsvěťanů. Dorazil k bráně, kde už na něj čekala parťačka a přistoupil k ní.* Tak kam dneska míříme? *Nadhodil aby předešel trapnému tichu.*
*Keď sa otočí k Javierovi kívne mu na pozdrav.* Ahoj prepáč ten včerajšok, niečo som vipila a nebolo mi úplne dobre...... *Nechá vetu nedokončenú. * Tak že vraj máme ísť do Brooklynu povedali ti o tom niečo viac? *Rýchlo prejde k pracovním veciam abi sa vihla trápnim a nechcením otázkam. Počas toho ako sa ho píta zamieri von na ulicu a odtial na najbližšiu stanicu metra.*
*Chtěl k tomu něco dodat ale přerušila ho.* /Potvůrka jedna, je nějaká moc akční./ *Prolítlo mu hlavou a vzápětí mu došla ta kravina, co Kyla řekla.* Neměli jsme jít náhodou do Bronxu? *Zasmál se, ale neustále pokračoval v chůzi za ní. *Vypadá že to byla opravdu perná noc. *Popíchl jí.*
/Wow, meeting po tak dlhej dobe? Že by sme konečne videli všetky tváre lovcov, ktorí teraz v inštitúte prebývajú?/ *Sunil bol v pomerne dobrej nálade. Ráno sa dobre najedol, zacvičil si, potom sa opäť najedol, a než sa po druhom tréningu ukázal na stretnutí, dal si aspoň sprchu, takže jeho dlhé vlhké vlasy mal momentálne vypnuté do vysokého drdola. Pohľadom prejde miestnosť, a rozhodne sa usadiť do stredu dlhého stola v prípade, že by sa Caleb, hlava inštitútu, rozhodla sedieť za hociktorým vrchom stola. S tým si prepletie prsty a položí si ich na brucho, zatiaľ čo sa pohodlne oprie dozadu, a vystrie si pod stolom nohy. S tým čaká aj na príchod zvyšku lovcov, a predovšetkým drží miesto svojmu priateľovi, aby mohli sedieť pri sebe.* Zdravíčko. *Pozdraví každého, kto sa rozhodne vojsť cez dvere do spoločnej miestnosti, a všetkých si vždy prebehne očami, než sa presunie opäť na niečo iné. Prevažne na výhľad za oknami.*
*Jelikož Matthew nechtěl mít profil toho co vždy přijde včas a toho co vše fláká tak dnes přišel kupodivu s předstihem. Předtím si ještě byl trochu zaběhat. Vešel do místnosti a pozdravil všechny* Ahoj *všichni a potom čeká až všichni přijdou*
*Sander mal dnes.. v poriadku deň. Nedostával už žiadne nemilé správy od svojho otca. Od momentu čo boli v Osle tak sa akoby stratil pod zem. Možno to sám nechcel dvojici príliš pripomínať. Na sebe nemal nijak reprezentatívne oblečenie. Nové kompresné tričko s dlhým rukávom, nakoľko to posledné mu bolo Samanthou zničené na tréningu. Stálo ho nepekné peniaze a tak ho mal v pláne čo najviac vynosiť. Na spodnej časti mal len čierne tepláky, ktoré boli na stehnách a leme mierne od farby. Aj jeho ruky boli zafarbené, akoby od uhlíku. Opráši si tak dlane do nohavíc v snahe sa zbaviť farby kým sa sám nevydá do knižnice. Oči sa mu rozžiarili keď uvidel Sunila už sedieť za stolom.* Ako sa máš? *Opýta sa chlapca zatiaľ čo skoro až prirodzene mu položí dlaň na plece kým sa posadil. Keby v miestnosti ešte nik nebol tak by sa možno až naklonil do bozku. Avšak počul už pár krokov z chodby a tak si držal svoj odstup.*
*Samantha pro jednou zas tolik nemeškala, skutečně si dala budík na telefonu asi půlhodiny předem, aby stíhala a skutečně...dorazila, když ještě místnost byla takřka prázdná. Vkročí do ní v pohodlném, na pohled slušném oblečení, jen tenisky hrají pestrobarevně od akrylu i jiných typů barev, které na plátno používala. Pozdraví se svým kolegům, kteří jsou již přítomni, věnuje jim dokonce drobný úsměv a to pro velké překvapení i Sanderovi, ač je to možná chování na veřejnosti, než že by jím skutečně zdravila i jeho. V pohledu má však pri pohledu na Sandera přesto určité napětí, museli vyřešit jejich situaci... a přesune se ke stolu, kde očekávala, že bude schůze probíhat, až Caleb dorazí.*
*Neprešlo toľko času od hliadky so Sunilom a od rozhovoru s Calebom, preto ho ani neprekvapilo, že sa hlava inštitútu a jeho milovaný brat rozhodol o tomto stretnutí. Dnešný deň mu začal trochu neskôr a keď vyšiel zo svojej izby, musel sa najskôr najesť, upratať zbrojnicu aspoň tak, aby stihol ešte krátky tréning vo výcvikovom sále a hneď za ním prišiel na stretnutie. Nevie, koľko lovcov sa objaví a už sa mu v hlave objavilo niekoľko možností, čo by sa dnes mohlo preberať. Keď vojde dnu, nájde tam sedieť už niekoľkých. Iba im kývne všetkým naraz na pozdrav, bez akejkoľvek ďalšej emócie sa usadí niekam na kraj, kde by mohol teoreticky sedieť Caleb a oprie sa do operadla, prekríži si ruky na hrudi a sťažka vydýchne.* /Už nech to máme za sebou a vyriešíme toho čo najviac./
Vráti sa z nočnej hliadky a sotva zo seba zhodí vístroj padne do postele. Zo spánku ju prebudí otravné pípanie budíka. So zavrčaním ho zaklapne a vstane. Dá sa ako tak do poriadku hodí na seba čierne kapsáče a čierne volné tričko s dlhím rukávom. Potom sa trochu otrávene viberie do knižnice na schôdzu. Keď príde do miestnosti preletí všetkých prítomnýh pohladom a sadne si na volné miesto pri stole a čaká čo sa bude diať.
*Gabriell bol ohľadom stretnutia pomerne polarizovaný. On sám si bol vedomí, že od momentu čo prišli so Samanthou do Inštitútu čipovanie nebola ich priorita. Samozrejme tak nejak sa základy očakávali, ale zlé výsledky mali nepochybne svoj dôvod. Ak však mal byť úprimný pomerne sa tešil stretnutia, ktoré bude viesť Caleb. Možno mal od Hawkstona pomerne vysoké očakávania a zaujímalo ho či ich skutočne vyplní, alebo nie. Na sebe mal bielu košeľu a slušné nohavice v ktorých ho bolo možné vidieť pomerne často. Vojde do miestnosti kedy na osadenstvo už len kývne hlavou a vzhľadom na to, že na mieste nebol samotný vedúci spravil si čaj, kedy jednu šálku položil aj pred Samanthu a druhú si vzal do ruky on. Dnes chcel, aby išlo o niečo rýchle. Reské. Na mieste kde sedel však mal položených pár papierov, primárne hlásenia z hliadok, keby na to padla reč. Nemal však v záujme ich prezentovať sám od seba. Dnes si chcel ušetriť hlasivky.*
*Dlouho váhal nad tím, zda je vhodné Hailey brát na schůzi Institutu. Jakožto civil neměla mít vůbec ponětí o Světě stínů, ale jako matka jeho syna a aspirant na Povznesení, by měla být minimálně představena, aby se předešlo zbytečný konfliktům. Proto ji měl za sebou v závěsu, když kráčel do knihovny o několik minut později, než by chtěl. Na schodišti slyšel kroky ostatních nefilim, kteří se chystali do knihovny.* /Složky, izolepa, pití, Hailey. Na nic jsem snad nezapomněl./ *Pohlédl na ní postranním pohledem, ale zůstával mlčet. Zkrátka vešel do místnosti a pohledem skenoval přítomné. Všichni mlčeli.* To jsme v slušném počtu. Díky, že jste si udělali čas. *Odtáhl si jednu židli od stolu a přitáhl si ji k vysoké zastaralé tabuli, kterou měl v úmyslu použít při schůzi. Pohledem Hailey vybídl, aby se posadila ke stolu k ostatním.* Hailey se k nám pro dnešek přidá. Jakožto aspirující lovec stínů bude fér, když bude mít přehled do čeho jde. *S pohledem upřeným na otevřenou složku v ruce se snažil tvářit nezaujatě a doufal, že její přítomnost nevyvolá velký rozruch, že to zkrátka všichni přijmou jakkoliv nestandardní to je.*
*Skutečnost, že netušila, jak dnešní den bude probíhat jí snad znervózňovalo víc než by tušila. Ale na řeči svého těla dokázala udržet si samotný klid jako vodní hladina. Vlastně si připadal trochu jako blázen v rukou svírala dva koláče ceesecake s lesními plody a v druhé ruce slaný koláč se špenátem. Vlastně ani netušila kdy se octila za Calebem div neupustila jídla. Trošku to bylo vtipné, že se rozhodla nakrmit snad celý institut jídlem. Ale na druhou stranu od toho neočekávala nic. Jen to, že jsou věčně v pohybu a pochybuje, že někdo z nich při nabitém rozvrhu měl čas zaběhnout do kuchyně. Kdyby mohla přemýšlet raději nad koláči ve svých rukách než nad tím faktem, že ted se musí zocelit a smířit s pohledy druhých. Nikdy neřešila názory ostatních, ale tady šlo o víc, ale díky bohu dneska hlavním tématem schůzky bylo něco jiného než ona a doufala, že tam zapluje nenápadne.*
*Usmeje sa na svojho priateľa, ktorého hlas hneď rozpoznal.* Dá sa...ale oveľa lepšie, keď ťa vidím. *Žmurkne naňho. Áno, nebol nijako veľmi diskrétny, ale všetko sa dá uhrať do autu, no nie? Ak by sa niekto spýtal, mohli by povedať, že je to Sunilova prirodzená flirtovacia nátura.* A čo ty? *Uistí sa ešte raz. Očami mu automaticky prejde po rukách schovaných pod kompresnou látkou, ale nijak viac to nekomentuje. Radšej si iba užíva, že je ten pokoj, kým je. Obával sa toho, čo sa dnes bude na stretnutí vyťahovať, a aký bude na tom mať postoj, nakoľko vždy na všetko reagoval pravdivo, bez masky na tvári. Všetkým vždy hlavou kývne, a tak to je aj vtedy, keď dovnútra vojde Caleb s neznámou ženou, ktorú chvíľku na to predstaví. Prekvapivo mu zrazu do reči veľmi nie je. Ale určite dostane chuť na to, čo zacíti, čo potvrdí aj jeho brucho hlasným zakručaním. Definitívne bol ochotný si nabrať ako prvý, len čo to bude možné.*
Jelikož se Matthew jeví naposled aktivní před 16 minutami, bude přeskočen. Stále sedí a poslouchá, více se neprojevuje. Sander je na řadě.
Celkom dobre, stihol som navariť pomerne rýchlo.. *Sander mierne odmerane pozoroval novo prichádzajúcich. Obzvlášť mierne odignoroval Sebastiána a Kylu. Aj na prekvapenie jeho samotného však venoval Samanthe mierný úsmev. Aj keď ho to netešilo, možno fakt, že v nepeknej kaši boli spolu ho nútila k viac náklonnému správaniu. Stoličkou sa mierne posunul k Sunilovi, aby pre všetkých spravil miesto zatiaľ čo spozoruje mladú ženu prísť do miestnosti po boku Caleba. Poznal ju, minimálne z videnia. Pamätal si ju ešte z času keď prišiel. Nepamätal si mnoho, ale minimálne mu utkvela jej tvár. Meno, keby ho Caleb neprezradil, by nevedel.* /Povznesenie hm?/ *Pomyslí si a ženu si prezrie. Na pohľad vyzerala mlado, avšak človek mohol len hádať jej vek. Nerobil to, nakoľko sa to nepatrilo, ale.. uvažoval či by pre ňu povznesenie nebolo už vekovo rizikom? Minimálne 3 roky sa pohybovala v okolí dolnosveta a stále sa neposunula? alebo to má možno celkom blízko.. Ťažko povedať.* /Tie koláče tam dlho nebudú ak ostanú pri Sunilovi./
*Sklouzne pohledem přicházející lovce a místo pozdravu kývne Calebovi, když se objeví a mlčky čeká na další slova, ač si Hailey sklouzne nedůvěřivým pohledem. Očekávala, že se dnes nebude probírat snadné téma a zejména se bude točit okolo případů a povinností a tak se neozývala, aby nijak nekradla Calebovi nit.*
*Jemne nadvihne obočie.* /Dobrá účasť. Som prekvapený./ *Pomyslí si a aj keď má tvár nečitateľnú, jemne mu vyskočí jedno obočie dohora. Nejaký pohľad venuje aspoň Tsaiovi, ktorý sa zjavil vo dverách medzi poslednými a zrejme nemal túto schôdzu na starosť ako minule.* /Grace tu nie je. Mohol som to čakať. Potom jej o tom poviem… Možno./ *Prebehne mu hlavou trochu mrzuto a sleduje, ako sa lovci začínajú naberať pri stole. Nakoniec vstúpi aj jeho brat a za jeho pätami… Hailey.* /Kde nechali Tobiasa?/ *Prebehne mu hlavou a stále ostáva sedieť nehybne, počúvajúc, čo sa ide riešiť, keď Caleb prejde k tabuli a Hailey sa usadí ku stolu. Nemá asi k tomu čo povedať, mohol očakávať, že sa v inštitúte civilka znova objaví, ale kým to nebola Adeline, nerieši to. Aj koláče a občerstvenie odignoruje. Nechce sa zapájať do žiadnych debát a rozhovorov, ktoré sa netýkajú toho, prečo tu prišiel, preto iba hľadí na svojho brata.*
*Nedôverčivo pozoroval možný budúci prírastok. Nepochyboval, že ide o niekoho s kým mal Caleb blízko. Neodhodlal sa však hádať. Venoval však mladej žene úsmev. Mierne ho prekvapovalo vysoký počet ryšavých obyvateľov. Pokiaľ by išlo o stereotyp takéto zloženie by očakával v Írsku a nie tu. Spokojne si pritiahne šálku čaju k telu zatiaľ čo jeho pomerne strohý pohľad sa zameria na tabuľu ku ktorej sa postaví meškajúci Hawkstone. Prekvapovala ho účasť, postrádanie mladej Lenghtorn ho trochu prekvapilo, podobne, ako u Charlotte. S jej režimom jej však občasné stretávky dokázal odpustiť, pokiaľ išlo o skutočne pádny dôvod.* Príjemný pohľad. *Prehodí s ľahkým úsmevom, avšak jeho tón by sa dal vysvetliť, ako pochvala.*
*Stále skenoval jednoho lovce po druhém, zaražený jejich mlčenlivostí.* Je tohle schůze Institutu nebo Města z Kostí. Snad tu nejste jak na popravě. *Vyhodil rukama do vzduchu, přičemž naznačil, že se klidně mohou pustit do koláčů a spolupracovat mezi řečí, zatímco se přebíral v složkách a hledal, čím vlastně chtěl začít. Trochu ho zamrzelo, že se nikdo neměl k tomu, aby se Hailey sám od sebe představil. Holt to ale za ně dělat nebude a nechá tomu přirozený průběh.* Žádnou osnovu jsem si nepřipravil. Chci se zeptat na ten Bronx, kolik toho víme, jaké máte strategie. A co se udělalo s mrtvolami těch Zavržených. Jednu bych potřeboval mít v Institutu. /A pak jednu čerstvou, o tom později./ *Opřel zády o tabuli a složil ruce na hrudi.*
* Chápavě pohlédne na neznámého lovce, a jak je hned možné odloží tohle menší občerstvení mezi ně. Když jej odloží usadí se na jakékoliv volné místo bez dalších řečí, aby Caleba nepřerušoval a tiše pokývne na pozdrav. Rozhodně se nedalo říct, že by byla nahrbená nebo vyděšená naopak tvářil se klidně, možná v očích se jí zračila lehká zvědavost, ale držela tělo vzpřímeně. Byl to dlouholetý zvyk, když se na ní lidi dívali přes prsty. Přeci jen mladá dívka s dítětem, ale také to zocelilo, jediná věc na světě co snad byla slabinou jí samotné byla rodina, jinak byla klidný člověk, hodně. Navíc jí neuniklo jak se Caleb zatvářil, jen pokrčí rameny. Byla s tím smířena. A chápala, že někteří chtěli bud jen čas to vstřebat nebo spíš se snažili vyhodnotit zda tu zůstane nebo a že to nebylo jisté všechno záleželo na povznesení a zda ho ve svém věku přežije. Takže byla svým způsobem kus mrtvého masa, ironie. Ale byla i ráda, že jí nikdo nevyslýchá, stále je toho hodně, co se musí naučit a pochopit. *
*Rýchlo sa natiahne za slaným koláčom, ktorým si narve líca, a tak ostáva ticho. Na svojho priateľa sa len láskyplne usmeje, keďže bral jeho varenie ako úspech a bol mu za to vďačný. Ale momentálne bol stále hladný, takže len prežúva, a sleduje, či niektorý z lovcov vo vedení sa chopia slova, aby začali hovoriť o nejakom probléme...alebo či len budú na seba ticho pozerať, mimo jedenia.*
Si vo veľmi dobrej útočnej pozícií. Takýmto tempom je do dvoch minút polovica preč. *Ľahko drgne do Sunila lakťom. Povedzme si úprimne už boli snahy ľudí v Inštitúte rozrozprávať. Sander však do nedávna rozprával len s Mirjam a Sunilom. Po tom čo sa Mirjam premenila na vlkolaka mu tak každý deň ostal len Sunil. Rozhodne si nesťažoval nakoľko práve on ho dokázal skvelo podržať. Okrem toho? Samanthu do nedávna nenávidel a dal sa s ňou na spoločnú vlnu len kvôli dohodnutému sňatku. Sebastián na neho útočil len sa nadýchol a na Kylu zas útočil on. Niekedy sa jednoducho nepodarí.* Nechaj mi aspoň kúsok. *Pripomenie mu pri čom ho len ľahko zaťahá za vlasy, aby sa od tácky s koláčom odtiahol. Kúsok si tak ukradne kým sa opäť pozrie na Sunila.* Vy ste niekoho chytili či nie? Vtedy v Queense? *Preskočí medzi Sunilom a Sebastiánom. To hlásenie si čítal. On sám so zavrženými tú česť nemal, informácie mal len z tých častí čo si prečítal.*
*Sedí a divá se okolo sebe, civilku která tam přišla neznal a nijak extra ji ani neřešil. Dal si slaný koláč a čekal co se bude dít*
*Ucukne jí při "vtipu" koutek a opře se o opěrku židle, na níž seděla, aby ostatní lépe na Caleba viděli bez předklánění. Na hlídce v Bronxu v poslední době nebyla, neměla tedy tolik, co dodat k tomuto tématu.*
*Pretočí oči nad Calebovymi slovami a obzrie sa po tvárach ostatných, ktorí sú potichu, ale viacerých ich zaujalo jedlo, ktoré Hailey priniesla. Svoj pohľad nasmeruje aj k Sunilovi, či teda bude niečo hovoriť, hneď na to na Sandera, ktorý sa ozve namiesto neho, ale keď sa mu zdá, že Sunil nepovie nič, zakusne si do líca a svoje oči zabodne do Caleba. Vzdychne a odkašle si.* Na hliadke s Matthewom sme našli mŕtvolu, ktorá je s týmto možno spojená. Muž, dobodaný. So Sunilom na cintoríne… *Mykne hlavou k ryšavému lovcovi, ale z Caleba nespúšťa pohľad.* Dve mŕtvoly s runou Zraku na čele a pravdepodobne lovkyňa, ktorá to spôsobila. Myslím si, že to nebude len jej robota. *Povie jednoducho. Mykne plecami a pozrie na Tsaia, či povie niečo viac ohľadom tohto prípadu. On to teda začal riešiť skôr a tak všetko, čo Sebastian počul predtým, než mŕtvoly našiel, sa dozvedel od Tsaia.* Kvôli telám a lovkyni som kontaktoval Spolok. Ak chceš mŕtvolu, popýtaj ich, možno majú požičovňu. *Dopovie ešte nízko postaveným hlasom a nakloní hlavu na stranu.*
*Sedí opretá o operadlo stoličky a potichu pozoruje miestnosť. Prechádza pohladom po všetkých zúčasnených a zároveň poičúva čo Caleb hovorí.* Súhlasím, zatial je ohladom toho nejak ticho ale myslím že sa sme zatial nevideli to najhoršie. *Povie keď príde reč na mrtvoli na cintoríme.* Neverím že tá žena pracovala sama. A keď sme už pri tom, ako dopadli naše previerky? *Spíta saCaleba s nadvihnutím obočím.* Nie že bi som verila že v tom ide niekto od nás ale je dobré mať jasno a birokraciu za sebou.
Bronx je rušný už posledné mesiace. Ešte na jar sa tam objavovali drevaci bez zubov. Bola to však len vec ktorá sa našla jeden krát. Anomália. Bližšie informácie sme k nim nenašli. Objavili sa však v čase jednej party na ktorej sa objavili dolnosveťanské drogy. Prítomný však boli aj civilisti. *Napraví si na očiach okuliare, ktoré sa mu mierne šmýkali po nose. Dnes netúžil príliš rozprávať, ale zdalo sa, že mu nič iné neostávalo. Zverenci boli dnes tichý, alebo sa venovali koláčom. Úplne sa tomu nedivil, ale čo mal spraviť všakže. Pohľad tak zameria na Caleba zatiaľ čo loví v pamäti.* Prvá obeť sa našla v júly, tá bola už dávno odovzdaná. Muž nemal žiadne spojenie k svetu tieňov. Vtedy išlo o runu odvahy. Na mieste boli dvaja mŕtvi civilisti. Ten podnik je odvtedy zavretý. *Dodá, hovoril pomerne pomaly, akoby sa snažil vysvetliť všetko zrozumiteľne.* Runa bola precízne nakreslená. Je možné, že muž bol už v bezvedomí, keď bola na neho kreslená. Nezdalo sa, že javil odpor. *Zhrnul tak prvý prípad na ktorom bol prítomný aj on, spoločne s Kylou.* Čo sa týka zatratených tak sa našli ďalší teda v Queense. Vtedy bola už zatknutá lovkyňa, či prešla vypočúvaním už som v kompetencií nemal. *Dodá, ani jej meno sa mu nedostalo do uší. Aj to by v podstate stačilo k napojení sa, avšak nemali ho. On sám ženu nevypočúval, a vzhľadom na miestnosť asi to nespravil ani niekto iný. Bola však už väznená inde, vypočúvanie tak nemuselo byť len na nich.*
*Stále nebyl spokojený s tichou atmosférou, která schůzi opanovala. Navíc se ještě začali dohadovat o jídlo, jako kdyby toho Hailey nepřinesla po kýblech.* /Mohlo mě napadnout, že jakmile před ně postavím žrádlo, pozornost bude jinde./ *Věnoval vědoucí pohled Hailey a pak se podíval na Sebastiana, který překvapivě byl sdílnější, než všichni ostatní zde dohromady.* Ten muž byl, předpokládám, civil. *Doplnil za bratra, neb rád měl ve věcech jasno. Poté se podíval na Kylu lehce unaaveně.* /Byrokracie asi není to slovo, které chceš použít. To je teď jedno./ Nevím, nejsme tu od toho, abychom na sebe ukazovali prstem a ještě měli konflikty mezi sebou. Prostě budu věřit, že z Institutu to není. Nemám žádný způsob, jak to dokázat. *Uzavřel téma loajality ,ačkoliv několik sledovacích prvků by se možná našla, ačkoliv i ty smetl ze stolu, neboť se daly kouzlem snadno zmanipulovat. Poté obrátil pozornost ke Gabriellovi, jehož sdílnost ocenil občasným přikývnutím.* Strategie žádná na stolení. *Položil mezi ně otázku, která vyzněla spíše jako oznámení.* Zatímse nemáme čeho pořádně chytit. *Odlepil se tabule za sebou a postavil se k ní čelem, načež na ní napsal řadu několik číslic.* Tohle je číslo na čaroděje Axela Queens. Jestliže naleznete mrtvolu, budete urgentně volat mně a jemu, abychom se dostavili na místo činu a mohli zajistit čerstvé stopy. *Obrátil opět zpět k nim, věděl, že to není nejlepší strategie, ale bez vodítek nemohl pomalu nic.* Do té doby platí zvýšená hlídková aktivita v Bronxu. *Obeznámil je a než přešel k další věci, nechal jim ještě možnost klást otázky či návrhy.*
*Prekvapilo ho, keď Kyla navrhla, že mali všetci prejsť nejakými previerkami. Aspoň Sunil veril, že to nikto z inštitútu nemohol spraviť, lebo by si navzájom už dýchali na krku. Preto si radšej plní líca až do momentu, kedy ho Sander bolestivo potiahne za vlasy. Rýchlo sa teda od koláčov odtiahne, ale ten, čo už má v ruke, naďalej spokojne prežúva. Očami iba prebieha medzi hovoriacimi zástupcami inštitútu, a telefón si vytiahne až vtedy, keď si všimne čísla na tabuli. Meno dobre nerozumel, takže si osobu uložil jednoducho len ako "kráľovná Alexandra - mŕtvoly".* Je to ale dobrý nápad? Už o nás vedia. Keď sme po dievča bežali, a potom sa vrátili k mŕtvolám, celú dobu som mal pocit, že nás ešte niekto sleduje, ale boli sme v nevýhode, a potrebovali sme vyriešiť problém pred nami, takže som to nemal ako skontrolovať. Ak sa teraz presunieme prevažne do Bronxu, dáme tak páchateľom viac priestoru v iných sekciách mesta. A ak sú to lovci, potom nebudú mať problém presunúť svoju základňu rýchlo a svižne. *Dodá. Väčšinou dobré nápady nemal, ale tento sa mu viac než pozdával.*
*Sander miloval keď Sunil bol raz za čas múdry. Nekrivdil mu, ale keď skutočne videl ako chlapec uvažuje obľuboval to.* Prečo kontaktujeme Axela Queensa? Nie je to práca Vyšších Čarodejov? *Mávne rukou zatiaľ čo sa oprie do stoličky. Jeho svetlé oči pozorovali Caleba. Nikdy sa moc nerozprávali, ale stále muža rešpektoval aj keď o ňom nemal práve skvelú mienku. Aj napriek jeho nechuti si vyberie telefón a číslo si naň odfotí. Teraz sa mu písať nechcelo.* Nevieme čo boli zač tie posledné obete? Náhodné vyberanie ľudí na zatratenych mi príde.. hlúpe. *Všetko mu to prišlo v celku bizarné. Načo by to niekto robil? Ak išlo o organizovanú skupinu ako hovoril Sunil a Sebastián.. nevidel v tom benefity viac menej pre nikoho.* Tak vedieť o nás museli už od začiatku, a našli sa telá v Bronxe aj v Queensa. Neviem či práve Bronx je ich cieľom. *Mykne slabo plecami so Sunilom tak na istej línii súhlasil. Otázku či by to mohol spôsobovať niekto z nich však radšej vyradil.* Ale zas.. hľadať ich ako ihlu v kope sena.. *Sám zaprie svoj návrh. Možno informácie zo zatknutej by im boli viac než len na úžitok.*
*Hodí trochu nesouhlasným pohledem po obou mužích - Sanderovi a Sunilovi, protože se trochu pošťuchovali, co jí nepřišlo košér, to že si byli blízcí a vlastně jak moc se jí řešit nechtělo, měla trochu vážnější problém, než co Sander dělá ve volném čase. Pokud to výrazně nekazí jméno jeho rodiny. Poslouchala pečlivě vše, co v místnosti bylo řečeno, aby jí nic neuniklo, tiše kalkulovala výsledky, které však nebyly tak jednoznačné.* Rozumím. *Přikývne na pokyn, aby jej nenechala s nulovou odezvou a ohlédne se na Sandera, který vyslal do éteru otázku na niž souhlasně přikývla, také by ji to zajímalo. Po slovech Sunila polkne tón, který by byl shovívavý, protože svým způsobem dokázala pochopit proč slova formuloval jak formuloval.* Myslím, že krýt to bylo myšleno tak, že hlídky v dané oblasti budou frekventovanější, ale stále budeme hlídkovat i na ostatních místech. Vzhledem ke stále zvýšené aktivitě démonů po otevření brány do Pekla si nemůžeme dovolit zcela odříznout ostatní části města... *Poté se očí na Caleba a pokračuje myšlenkou, která ji napadla k tématu.* Možná se můžeme zkusit zaměřit na to, zda nedávno neopustil nějaký lovec některý z Institutů, či Idris, aniž by se někde nahlásil, třeba to bude zběh, připadně se zkusit zaměřit na rodiny nefilim, kteří byli připraveni o runy či jejich členové v minulosti zmizeli, klidně i v období Kruhu. Mohli mít potomky, či by to mohla být jejich práce. Dle hlášení, jestli se nemýlím, zatknutá žena byla staršího věku, co by mohlo i odpovídat? *Navrhne nějaký další postup, který by snad mohl přinést nějaké ovoce.*
*Prikývne na bratovu poznámku súhlasne. Muž bol civil. Je rád, keď sa k rozhovoru pripojí aj Tsai a nie je to debete medzi dvoma bratmi, ktorí sa o tom teoreticky bavili pred pár dňami. Vypočuje si aj ten prípad v Bronxe a prikývne, zamysliac sa.* /Jasné, tá párty…/ *Prebehne mu hlavou a je rád, že tam vtedy bol, aby si to nemusel iba predstavovať, ale má informácie z vlastnej skúsenosti.* Keď už spomíname toho… čarodeja… *Začne hovoriť a zamračene mrkne smerom k číslu na tabuli a je vidieť, že k nemu zrejme nemá dobrý vzťah.* … na jeho párty sa tiež objavil démon. Bol to… Du'sien, myslím. *Doplní. Je to zrejme informácia, ktorú mnohí z lovcov zabudli, aj keď tam bola Grace otrávená démonickým jedom, ktorý u nej liečil a za to zrejme dostal mínusové body u Mirjam, ale tá tu nie je, pochopiteľne. Je to informácia, ktorú len tak vypustí medzi tým, ako rozprávajú Caleb, Tsai a na to aj Sunil, ktorý vyjadril svoje informácie. Na Sanderovu poznámku tiež súhlasne prikývne. Nerozumie, prečo sa musí Axel všade ťahať, no… nejde podrypávať bratove rozhodnutia, možno vie Axel o tom niečo viac.* No, zdá sa, že osoby z cintorína boli turisti. Aspoň to si so Sunilom myslíme. *Pre potvrdenie jeho slov pozrel na Sunila, no aj tak potom dvihne plecia.* Ale to my nemáme odkiaľ vedieť. *Zamrmle nakoniec a ohľadom hliadok v Bronxe iba stíchne. Mykne hlavou do strany, ale nepovie nič. Je zvedavý, ako na Sunilovu poznámku zareaguje jeho brat. No to sa už ozve Samantha. Ako ju počúva, popod nos si so súhlasom zamrmle. V hlave sa snaží vytvoriť si akúsi mapu, aby porozumel tomu, čo sa tu debatuje a aby si vedel informácie zaradiť a zároveň premyslieť návrhy, ktoré padnú.*
*Gabriel bol milo prekvapený, že sa niekto do debaty zapojil. Možno milo, než čokoľvek iné. Sander a Sunil sa u neho zatiaľ nezapísali, ako rečnícke typy. Možno prítomnosť vedúceho ich donútila sa zapojiť do konverzácie viac, ako zvyčajne.* Obete v Queense pri sebe nemali doklady? *Opýta sa dodatkovú informáciu keď začuje možnú informáciu. Napadalo mu všeličo. Pomsta kruhu, ničenie stratených loveckých príslušníkov. Obete však stále museli byť ľuďmi. * Možno čarodejka Bronxu by mala niečo pre nás užitočné. *Dodá keď rozhovor padol na pôdu o Axelovi. O mužovi mnoho nevedel, len to čo mu ponúkli spisy, zatiaľ nemal tu česť ho stretnúť tvárou v tvár.* Myslíš si, že by boli tí lovci oficiálne dokumentovaný pri presunoch? *Pozrie sa na Samanthu zatiaľ čo jeho šálka s čajom len ležala na boku a chladla.* Neboli prípadne nejaké úniky z vezení? *Dodá k nápadom Samanthy, ktoré sa mu pomerne páčili. Oficiálna časť im v tomto smere mohla pomôcť najlepšie. Prípadne by im vedela povedať viac ďalšia obeť.*
*Už se chystal Sunilovi odpovědět, ale jak se stihl nadechnout, vstoupila mu do toho Samantha a v podstatě jako kdyby mu přečetla myšlenku, odpověděla Sunilovi dřív. Zvedl koutek rtů a s náznakem vděku přikývl.* /Ta holka by mi ještě mohla dělat mluvčího./ Nevidím důvod, proč ho nekontaktovat. *Pozvedl ramena s pohledem na Sagittarúse.* Již dříve nám pomohl zavírat portály a odhadnout toky magie. *Odpověděl, ale poněkud vztahovačně. Samanthy návrhy s úvahami Gabriela byly asi jediné, nad čím skutečně přemýšlel a co mu dávalo smysl.* Líbí se mi nápad prověřit bývalé stoupence Kruhu, i kohokoliv spojeného s vílami. Může to být stále pouhé odvedení pozornosti od něčeho většího.* Poznamenal na adresu Samanthinina návrh a zkoušel neupínat přílišnou pozornost na Kylu, které se nechtěl vědomě dotknout, ačkoliv nemohl kolem tématu našlapovat.* Věc další. Jelikož jsou to měsíce, co jsme se moc nepohnuli, pandemie ustala, Spolek vyžaduje progresi v čipování podsvěťanů. Nyní. *Pozastavil se a přešel ke stolu, kde si opět založil ruce na hrudi.* Vůbec nám nenáleží tohle rozhodnutí soudit, nebo se mu vzpírat. Mějte své osobní názory, já je mám též. Ale jsme vojáci, musíme plnit rozkazy. *Podíval se na každého z nich, aby přečetl ve tvářích jejich náladu.*
*K väčšine nemal čo dodať, ale rád si obhájil aspoň svoj vlastný nápad.* Je mi jasné, že hliadky inde určite nebudú pozastavené, ale ak sa hliadky hocijako naklonia k tomu, aby sa chodilo do Bronxu, môžu si všimnúť zmeny v našom rozdelení, a tie navyše dni bez kontroly ostatných častí využiť proti nám. *Dodá. Nebol až tak hlúpy, aj keď tak vyzeral. Spokojne sa za svoje inteligentné poznámky ponúkne sladkým ovocným koláčikom.* Démonom je jedno, kedy chodíme von, hodinky ani kalendár nemajú. Ale ak sú to lovci, alebo hocijaké iné inteligentné stvorenia, vedia to využiť proti nám. *Spokojne si odkusne, a zamľaská si. Počká na pokračovanie Sebastiana, načo sa pridá svojím ďalším pozorovaním.* Keď sme cintorín prehľadávali, mali tam jeden hrob otvorený pre turistov. Väčšina sviečok už vyhorela, ale boli tam aj dve, ktoré museli byť stále čerstvé. Mohli byť zapálené maximálne 10 minút. A nikoho sme pri našom príchode nevideli. Takže zrejme to museli byť oni dvaja - žena a muž, ktorí sa prišli pozrieť na inú kultúru tesne po tom, čo sa zatvára. *Cítil sa veľmi dobre so svojou dedukciou. Spokojne si zlíže džem z prstov. Zasekne sa, keď počuje o čipovaní. Bolo to niečo, s čím nesúhlasil ani trochu.* A to máme čipovať všetkých? Aj tých, čo boli premenení bez svojej vôle, a žijú medzi civilmi bez najmenšieho problému? Pri spáde celej situácie by sme skôr mali čipovať už aj lovcov, nie? *Áno, bol odporný, ale nerozumel niečomu takému. Ak bol niekto kriminálnik, mali by ho chytiť a vyriešiť. Takto sa im Dolnosvet ešte viac postaví chrbtom, a ich vzťahy budú na prasknutie.* AK chceme nejakú dôveru od Dolnosvetu, toto nie je najlepší krok. Iba podotýkam. *Snaží sa trochu zmierniť svoj tón. Už nemá chuť ani na koláče pred sebou.*
Pořadí: Sunil, Matthew, Sander, Samantha, Sebastian, Kyla, Tsai, Caleb, Hailey. /Pokud zrovna nereagujete, oznamte do NonRPG, že můžete být přeskočeni./
Spíš si myslím, že právě mohli mít potvrzené převelení, nebo byli nahlášení zmizení či prostě odchod z Institutu, ale nikde jinde se už neobjevili. *Vysvětli Tsaiovi, se Sunilem vesměs souhlasila na téma hlídek, na druhou stranu...museli se někde odpíchnout a našpulí zamyšleně rty a kývne, když ji její parabatai doplní, na co se výmluvně natáhne s bezhlesným "můžu?" pro jeho čaj, aby svlažila hrdlo. Nechtěla však nějak narušovat konverzaci, takže to jen naznačila rty a pokud by snad svolil, odpije mu z čaje. Sama si pro žádný nešla, jinak by přišla pozdě, co by dobrou vizitku neudělalo. Téma, na které však navážou poté jí udělá uzel na vnitřnostech metaforicky. Nemusela mít podsvěťany ráda, aby nesouhlasila s čipováním, už když se s ním přišlo. Stačila jich jejich reakce jen na samotné jednání o něm, vlastně i na to, když prvně probíhalo. Copak Spolek neviděl, že tohle je žene jen do další války, jaká proběhla jen před pár lety s vílami, ač ne z tohoto důvodu? Tolik si věřili, i když počtově byli v nevýhodě a pouze to mohlo podnítit podsvěťany k tomu aby proměňovali civily ve velkém, nechávali démony plodit čaroděje a kdoví co ještě, jen aby se Spolku vzepřeli? Ne, že by četla budoucnost, ale přišlo jí to jako pravděpodobná reakce vzpoury - verbovat stoupence do války. Už tak vztahy s nimi byli napjaté. Polkne nelibost a s nádechem protlačí na tvář pečlivě nečitelný výraz, opět v tichém souznění se slovy zrzka.*
Ak budeme čas hliadok pravidelne obmieňať v každej časti New Yorku, nebudú si môcť nájsť štruktúru. A nemyslím, že budú sledovať každého z nás a naše povinnosti. *Prenesie zamyslene na Sunilovu poznámku, ale prakticky s ním aj súhlasí a potom už naďalej zmĺkne a prikyvuje na jeho dedukciu z kobky, v ktorej našli dve telá spoločne. Debata sa viac rozprúdila, takže už nemá potrebu niečo dodávať, pokiaľ by to nemalo byť dôležité a nakoniec s niečím takým aj Caleb príde, ale nezdá sa mu to ako správny čas na to, aby reagoval. Nakoniec sa zahľadí na povrch stola pred sebou a zamračene mlčí. Caleb ho prekvapil jeho poznámkou.* /Teraz? Prečo?/ *Napadne mu, pričom si začne nervózne jednou rukou klepať po lakti na druhej ruke. Nechce sa k tomu nahlas vyjadriť. Zdá sa mu, že lovci budú proti tomuto rozhodnutiu Spolku a sám si nie je úplne stopercentne istý, vzhľadom na to, aké meno má Spolok v posledných rokoch, spolu s ich korupciou a s tým, aké naštrbené vzťahy sú medzi lovcami a podsveťanmi už teraz.*
*Počúva čo hovoria ostatný a sama pre seba si prikivuje. Vstane od stola a naleje si čaj.* Mali by sme preveriť aj mrtvich. Teda aspoň tých čo boli za mrtvich prehlásený ale nenašli sa telá. Biť mrtvi je dobré kritie. *Povie a potom znova počúva o čom jej kolegovia hovoria. Až kím sa nespomenie čipovanie. Zabodne pohlad do dosky stola a mimovolne zovrie svoj hrnček tak že praskne a po stole sa rozleje horúci čaj a krv.* Náš vlči kontakt u polície nám pomôže získať telá a zamaskovať miesto činu, čarodej z qeensu pomlže s višetrovaním..... *Hovorí pričom stále pozerá do stola ale je jasné že robí čo môže abi sa ovládala.* ....a potom do nich napálime čipi ako by to boli nejaké zvieratá čo je treba ddržať na reťazi. Povec čo od toho čakáš okrem toho že nás začne nenávidieť celí podsvet?
*Vec bola otázkou času kým sa reč preklopila. Lovci boli po vojne frustrovaný a unavený, chceli zmenu aj ju dosiahli. Či už však zmena bola objektívne dobrá a viedla rasu a celý spolok k dobrému rozhodnutiu bolo veľmi otázne. Gabriell svoje city do týchto problémov nevkladal. Jeho rodina mala isté konekcie v politike, práve jeho ujo bol na mieste hlasovania. Dlhé večeri sa debatovalo za rodinným stolom o čipovaní, nikdy však neprišli k dobrej definícií. Samotný Gabriell predsudok pre dolnosveťanov neprechovával. Musel však uznať, že vzhľadom na vec práce to bolo benefitujúce. Pre neho? Nie zlý nápad, ale jednoznačne zlé podanie. Už sa za tie roky naučil udržiavať svoj bezslovný výraz.* Máme na čipovanie nejaké kvóty? *Opýta sa medzi rečou zatiaľ čo cítil, že atmosféra ztuhla. Aj jeho parabatai sa zdržala slova a to u nej bolo menej časté. Slová Sunila mierne odtlačil, nepridával do ohňa benzín. Chlapec by dokázal spustiť viac, keby bol k tomu vyzvaný, alebo by sa jeho názoru venovala pozornosť. Ku Samanthe tak posunie svoju šálku čaju zatiaľ čo len vyčkáva, kedy sa ku slovu dostane Kyla. Vedel, že mladá miešanka by to nenechala bez slov.* Zákon je tvrdý.. *Nechá slová jednoducho odznieť zatiaľ čo predpokladal, že všetci v miestnosti si boli schopný slová doplniť.* Vedenie Inštitútu nie je miesto pre filtráciu vašej nespokojnosti k tomu musíte siahať vyššie. *Dodá zatiaľ čo sa oprie do stoličky a prehodí si jednu nohu cez nohu. Tu bol každý pánom, avšak riešiť vec politicky, sa stával pre mnohých problém. ž len základné diplomatické zasiahnutie bolo pre mnohých náročné. Spolok teraz nespokojnosť podsveťanov netrápila, išlo im ešte do nedávna o kožu.*
Je úplně jedno, kde budeme. Jestli, jak říkáte, nás sledují, pak se vždycky přesunou na místa, kde nebudeme. Důležité jsou důkazy a stopy, které ještě objevené nebyly. Pokud je epicentrem Bronx, jak se domníváme podle té party, pak toho nejvíc bude tam. *Zkoušel Sunilovi vysvětlit, že návrhy, které mu předesílá, řádně promyslel. Když se ale otevřeně začal stavit proti čipování, ačkoliv se dost hlasitě snažil této debatě vyhnout.* /Věděl jsem, že jsem tohle měl nechat až nakonec./ *Protřel si unaveně tvář dlaní a na chvilku se odmlčel, aby Sunilovi uštědřil pohled, který naznačoval, aby držel hubu. * Všichni. * Odpověděl mu úsečně. Nestávalo se často, že by se nechal vyvést z míry, ale když mu někdo předhodí jeho vlastní bezmocnost spolu s tím, že za tím nenese žádnou odpovědnost, nahromadilo se toho příliš. Když se k nespokojenosti přidala ještě se svými výroky Kyla, nejraději by bouchl pěstí do stolu, aby další komentáře zarazil. Nakonec se zhluboka nadechne, je lovec stínů, trénovaný v sebedisciplíně.* A co si vy dva myslíte. Že jsem si to vycucal sám z prstu? *Procházel kolem nich, což dělal vždy, když se potřeboval sebrat.* Že mám možnost říct Spolku, že nesouhlasíme a dělat to nebudeme? *Nespokojeně mlaskl. Chtěl, aby se nejdříve zamýšleli a pak mluvili. Aby se též rozmysleli, co vlastně po něm chtějí za odpověď. Nic z toho nebylo v jeho síle ovlivnit.* Zatím ne. *Odpověděl po dlouhé odmlce Gabriellovi.* Ale s tímhle přístupem přesné kvóty brzy budou. *Pohledem směřoval směrem ke Kyle a Sunilovi, a zatím nechával stranou, že Kyla bude též muset být očipovaná. Nechtěl přilévat do ohně víc, alespoň ne před všemi.* Nastřelovací zbraně naleznete ve Zbrojnici. Čip se nastřeluje do krku. Jsem si jist, že si mnozí z vás ještě pamatují. Za další. *Přestal stepovat po místnosti a vzal si do ruky papíry, ve kterých měl zaznamená velmi hrubě s čím dál, neb už tohle chtěl mít z krku vzhledem k dusné atmosféře ohledně čipování.* Hailey bude trénovat s Charlotte, která tady zrovna není. *Pronesl nespokojeně směrem ke dveřím a poté mírně vyčítavě pohledem zavadil o Sebastiana.* Což mě přivádí k dalším hromadný tréninkům se mnou, které budou probíhat nějaký všední den. To ještě určíme. *Četl dál, ačkoliv příliš připravený nebyl.* Hlavně proto, abyste byli více kompatibilní na hlídkách. Ohledně nálezu mrtvol, postup je jasný. Zavolat mě a Axela. Bronx bude více hlídkově frekventovaný, abychom zajistili více vodítek. Čipování bude probíhat u všech podsvěťanů nehledě na pohlaví, rasu, věk. V případě jejich nespolupráce jste pověřeni je zatknout, v případě útoku. *Pozastavil se a povzdechl.* Máte nárok na jakoukoliv sebeobranu. *Dokončil s výrazem značně nespokojeným. Nejenom s morálkou Institutu, ale i s bezmocí a svízelností situace.* Nějaké otázky? /Kromě výkřiků o čipování. Nejsem vás psycholog./ Pokud ne, můžete si jít plnit povinnosti. *Kývl hlavou ke dveřím.*
Matthew měl na toto svůj vlastní názor ale nechtěl ho nějak vyjadřova, viděl že když se o to snažili lovci před ním tak to stejnak nic nezměnilo a tak jen poslouchá a potom odjede
*Sunil cítil, ako v ňom zovrela krv. Kyla mala prekvapivo pravdu. Bola polovičný fér, takže má teraz čipovanie platiť aj na ňu? A to skutočne má prísť k nejakej rodinke vlkolakov, ktorá by ani muchu nezabila, ale jednoducho im všetkým násilne streliť niečo do krku? Aj ďeťom? Už dávno cítil, že so Spolkom zrejme nemôže byť niečo v poriadku, ale nečakal, že to zájde až takto ďaleko. Svižne sa zdvihne.* Môžte pokračovať v konverzácii, ale so mnou nerátajte. To si už radšej dám snať vlastné runy, ako násilne a bolestivo kontrolovať nevinných a deti. *Povie rázne. Ukradne si zo stola posledný sladký aj slaný koláč, a vypochoduje z miestnosti, aby sa šiel upokojiť do svojho raja - sklenníka. Bol rád za tých pár, čo sa postavili na tú istú stranu, ale teraz potreboval vychladnúť.*
*Pri počúvaní diania mal takmer chuť položiť Sunilovi ruku na hruď, aby ho mierne pribrzdil. Sander bol v istom spôsobe rebelnej povahy, ale veľmi silne záležalo, že v čom. Pokiaľ mohol robiť naprieč svojmu otcovi takmer nikdy neváhal, ale pri veciach Spolku sa držal z krátka. Cítil, ako z jeho priateľa koluje hnev, nebol si istý, kedy niečo také videl naposledy. Počas slov Caleba aj Gabriella tak len mlčal. Tak, ako bol naučený, počúvať príkazy. Vedel, že čipovanie nie je príjemné pre nihoko, ale.. čo mali robiť iné? Nečipovanie môže niesť len ďalšie problémy pre všetkých. Nechcel, aby sa Sunilovi niečo stalo kvôli jeho morálnym zásadám. Musel sa k veci donútiť. Nevedel, ako sa s ním o tomto porozpráva. Sander nebol rečník a tak len dúfal, že na neho Sunil dá. Keď sa Sunil postaví a odíde, na chvíľu len bezradne sleduje. Akoby si nebol istý či skutočne môže odísť.* Ďakujem za stretnutie. *Kývne jednoducho pri čom pomerne rýchlo za sebou len zasunie stoličku a vybehne za Sunilom.*
*Jak řekl Gabriell, zákon je tvrdý...ale je to zákon. Mínila se, byť s nelibostí, rozkazům podřídit. Žádné protesty z její strany nepřišly, raději se natáhla po přisunutém čaji a...vlastně ho Tsaiovi nechtíc vypila, aby něco dělala při hutné atmosféře. Vytáhne si mobil, aby si zapsala číslo Axela, načež polkne. Smrt jako taková byla nutnost, netěšilo ji být popravčí četou a věřila, že jí co nevidět bude, jak se to mezi podsvěťany více rozšíří.* Je někde místo, kam ti budeme dávat nějaký seznam se jmény očipovaných nebo tak něco? Je žádoucí se spojit s vůdci jednotlivých ras - ať jde o nejvyšší čaroděje nebo třeba alfu? Nebo to necháváme náhodnému průběhu na koho při hlídce narazíme? *Položí sama dotaz. Raději by momentálně, vzhledem k nespokojenosti ostatních s čipováním - i té její - volila metodu náhodného výběru, než mobilizovat ihned skupiny proti lovcům. Za Sunilem se neohlížela, nechávalo jí to hořkou pachuť na jazyku a úzkostný pocit. Nechtěla sama přilévat do ohně tématu.* Sandere... *Osloví svého bratrance, ale s určitou naléhavostí a pohledem skočí na dveře, jimiž odešel Sunil. Zřejmě si byli dost blízcí. Bezhlesně tak nabádala bratrance, aby přítele přivedl k rozumu, než o něj přijde stejně jako o parabatai. V pohledu měla obavy a tělo držela napjatě, víc ale neřekla.*
*Počúva Caleba a pošúcha si dlaňou čelo. Keď si predstaví, že by mal teraz zobrať zbraň a čipovať Triss, nepríde mu to správne, napriek tomu sa neozve, pretože je to rozkaz. Pomaly sleduje, ako Sunil naštvane odchádza a chápavo mykne hlavou do strany.* /Nemôžeme riskovať, že nás budú brať ako vzbúrencov a nakoniec si nás podajú zaradom./ *Napadne mu, jeho pohľad popreskakuje medzi ostatnými lovcami pri stole, sledujúc následne odísť aj Sandera. Nakoniec zabodne svoj zamračený pohľad do tváre svojho brata. Pomaly vstane, opretý dlaňami o stôl.* Fajn. *Zamrmle si, kývne hlavou k ostatným, prejde okolo stola a podíde k svojmu bratovi, chytí ho za rameno a slabo sa k nemu nakloní, aby mohol rozprávať potichšie.* Asi to nie je vtip. Vieš, že sa vzpierať nebudem, zákon je zákon, ale… *Odkašle si, trochu sa stiahne a pozrie Calebovi do tváre.* … z tohto nebude nič dobré. *Dokončí nakoniec skôr akosi… neisto, určite nie nepriateľsky voči Calebovi, pretože mu rozumie a zrejme budú musieť poslúchnuť oni všetci. Kývne na brata hlavou a odpochoduje z miestnosti vážne a rázne rovno do zbrojnice.*
*Bolo zrejmé, že Sunil bol Talianskej krvi. Jeho vášnivosť bola v niektorom smere obdivuhodná, ale nie teraz. Len si položí okuliare na stôl a pretrie si oči, akoby ho už celé stretnutie pálili. Z pľúc sa mu predrať tichý povzdych. Stále bol však rád, že Caleb ukončil dnešnú debatu pomerne ručne a stručne bez akýchkoľvek okolkov. Bol to oznam, nie vec pre debatu. Sám to tak niesol bolo to niečo čo niesť musel. Istá frustrácia však dopadala na každého nakoľko oni boli tí pešci v poli, ktorý budú túto ťarchu niesť.* Pokiaľ bude potrebné niečo prejsť rád pomôžem. *Dodá pri slovách o učení Hailey a Charlotte kým si siahne späť po čierne rámy.* Dnes mám ešte pár vecí v kalendári. *Dodá jednoducho zatiaľ čo si pozbiera pár papierov, ale pred odchodom ešte vezme jednu knihu z regálu. Kým kývne smerom na odchod.*
*Zmeria si prítomných pohladom zatial čo sa jej v tvári mieša poníženie sklamanie a hnus.* Ano zákon je tvrdí. Opakujte si to až budete čipovať podsvetanou vrátane mňa. Určite si to poriadne užijete. *Prudko vstane a rýchlo opusti mestnosť.*
*Sledoval jednoho po druhém odcházet, poslouchal projevy nespokojenosti a brblání. Najednou s větší obavou. Spolek mu neřekl, co udělají s lovci, kteří se nepodřídí Zákonu, ale minimálně tušil.* /Jestli to zajde až tak daleko, tak mám pocit, že ti ty runy nakonec opravdu odeberou./ *Vyprovázel Sunila pohledem z knihovny. Maličko se v něm zhlédl, když byl možná o 10 let mladší, ovšem morálka by mu nikdy nedovolila se stavit nahlas na odpor Zákonu. Ačkoliv s čipováním nesouhlasil, obětovat runy mu přišlo přemrštěné.* /Nakonec podsvěťané budou sice očipovaní, ale jejich život půjde dál. Žádná jiná omezení nebudou, alespoň v to doufám./ *Viděl, že zůstala nakonec pouze Samantha, když se i jeho bratr vydal na odchod. V tu chvíli si přitáhl židli a posadil naproti ní. Bratrovi věnoval podobný pohled jako Sunilovi před pár minutami.* /A já jsem asi takový kret-n, že to potřebuji připomínat./ *Sevřenou pěst si mnul druhou rukou a zběžně pokýval na Samanthy dotaz. Beze slov sáhl po šuplíku, ze kterého vytáhl štos složek a na to postavil přístroj, který připomínal senzor, ovšem byl čtyřikrát tak větší a měl displej.* Tohle je registr podsvěťanů v okolí New Yorku. Není aktuální, tudíž by bylo žádoucí oslovit vůdce ras, nebo minimálně Preator Lupus, aby hlásili nejenom čísla nových příslušníků, ale i jména a rezidence. Jinak bych to nechal nahodilému průběhu, pakliže by byl odpor velký, oslovil bych vůdce ras. Koneckonců, podepsali se pod to, aby udrželi mír. *Odpověděl, značně znaven morálkou Sandera a Kyly a obav, co s nimi bude. Naprosto to přehlušilo fakt, že Samantha, Tsai i jeho bratr se zachovali střídmě.*
*Zhluboka se nadechne, když všichni nakonec odejdou a Caleb si sedne naproti ní, přesune na něj pozornost a štos si přitáhne, aby ho prolistovala, jakoby spíše ale čekala, až nikdo nebude v doslechu.* Vpohodě? *Zeptá se tiše a do prostoru na stole, který mezi nimi natáhne ruku v neurčitém gestu přátelské podpory. Nebyla příliš kontaktní, bylo skoro vzácné, že nabízela nějaký konejšivý dotek. Nedotkla se jej ale a nebylo to nijak invazivní, prostá nevyřčená nabídka.* Čeká nás náročné období, myslím, že bude vhodné s nimi promluvit po jednom, třeba to při takovém rozhovoru lépe stráví a přijmou, než když je strhává davová panika, nebo jak to mám nazvat. *Zkusí svého velitele povzbudit. Nemyslela si, že bude fungovat je oslovit, měla dojem, že jim spíš vydají nepohodlné a problematické či nechtěné členy, než ty, které si budou chtít ochránit. Ale spolupráce aspoň naoko lovcům také může pomoci. Bude muset promluvit s lovci, kteří tu měli k některým podsvěťanům aspoň trochu blízko. Sama s nimi totiž moc jednat neuměla, měla tolik vštípený odpor k podsvěťanům, než aby vyjádřila před nimi nesouhlas s nastálou situací a snažila se jim přiblížit a přimět je k pochopení situace ze všech stran... Udělá samozřejmě ale co bude moct a co bude muset. Narozdíl od Sunila pro ni poslání a její rasa byly její život. Naneštěstí ani toto nemohlo lovkyni vyburcovat k tomu se cítit nakloněna podsvětu a případnému otevřenému vzbouření. Povzdechne si a zamračí se na šanon. Už teď tušila, že obavy budou oprávněné a útoky proti nefilim nastanou spíše dříve než později.*
*Opět si unaveně protřel dlaní tvář a pohledem spočinul na ruce lovkyně, které jej k něčemu vybízela. Automaticky vzal přístroj připomínající větší senzor a natáhl ho k ní, neboť si myslel, že to po něm chtěla.* Oni určitě ne. *Už více smířený se situací sledoval, jak se v registru orientuje, poměrně mu začalo docházet, že ne všichni se otevřeně vůči tomu staví. Přesto však její návrh nedokázal úplně uchopit.* Myslíš, že by to měl být standardní postup? *Namítal, ovšem k Samanthě s větší něhou a respektem, protože věděl, že ona mu za rozhodnutí Spolku nedává vinu.* Odkdy začalo být na denním pořádku nefilim přesvědčovat, aby konali své povinnosti. *Nadhodil spíše rétorickou otázku.* Nás se nikdo neptal. Naše výchova byla jiná. Znali jsme své místo. *Vzpomínal na Akademii a chození po střepech, což by dnes bylo považované za týrání.* Mezi námi. Také z toho nemám radost. *Rukou ukázal směrem ke dveřím.* Též budu muset nastřelit čip do krku někomu, na kom mi záleží. /S Adeline jsme už o tom mluvili. Prostě není jiná cesta./ Ale nic víc to neznamená, žádná jiná omezení. Pouze budeme vědět, kde se kde kdo nachází. Vsadím se, že kdybychom si vyžádali informace od Portera z CIA, tak jejich telefony nám řeknou úplně stejné informace. *Opřel se zády do židle, možná mírně zaskočen faktem, že na ni všechno tak vyplivl.*
Na ně se neptám. *Stáhne ruku i s přístrojem, když nevyužije možnosti on, ona využije té si ho prohlédnout. Protočí ho mezi prsty, aby prozkoumala věc ze všech stran a bezděčně přejíždí po stranách prsty, jakoby si chtěla vrýt povrch do paměti. Snad fotogenická a hmatová paměť nebo tak něco.* Nemyslím. Jenže ani čipování nebyl dřív standartní postup a nechci, aby kvůli nějaké hlouposti naši nefilim přišli o krk nebo runy. A mít rozpolcený Institut v této chvíli, kdy ve městě řádí tolik démonů, na akcích se dávají podsvěťanské drogy a někdo tvoří Zavržené je sebevražda. *Odmlčí se a zařízení mu po stole pousne zpátky.* Čím lépe budou okolnosti a fakta chápat oni a sžijí se s tím, tím lépe to předají podsvěťanům a snad dojde sice na nelibé porozumění, ale třeba se povede vyhnout válce. Alespoň tady. *Dokončí svou myšlenku poté, co nejopatrněji, ve snaze, aby její slova dávala smysl a povzdechne si.* Myslím, že rozdílem je, když je to svobodná volba být vystopovatelný po telefonu a očipovaný. Bohužel si musíme vzpomenout, že poslední "čipování" v historii, která je podsvětu blízká, došlo ke genocidě židů. A čarodějové a upíři minimálně si tohle období příhodně budou pamatovat lépe než jiní... *Přejde fakt, že mezi podsvěťany má blízkou osobu a opře se loktem o stůl, aby si o něj skoro unaveně opřela tvář. Malíčkem si promne víčko, jakoby ji svědilo a pak se s povzdechem znovu narovná. Působí roztržitěji než jindy a s jakousi unavenou dospělou moudrostí, která se k poměrně mladé tváři nehodila. Lovci ale dospívali a mentálně stárli rychle, vzhledem ke všemu co prožili. A ona se účastnila mimo jiné také Zimní války s vílami. Smrt jí nebyla cizí, byla starou známou, jako stín, který se táhl za nejedním lovcem.* Nemáš chuť na trénink nebo vypadnout pryč z Institutu? Můžeme být první, kdo naběhnou na nové rozkazy a zajít na místa v Bronxu, která jsme minule nestihli...a třeba se stavit na čínu? *Vzpomene si, že ji má Caleb docela rád a zřejmě i jim prospěje si utužit morálku pro ně samé, než budou kázat jiným.*
*Prudce zvedl k ní pohled, jako kdyby ho to překvapilo, že se ptala vlastně na něj. Nakonec pouze přikývl, neboť ji už zahrnul valnou většinou informací. Dlouho si přebíral její názory, snažil se vidět její perspektivu, zároveň ale viděl i tu perspektivu Spolku, ke které se lovci stavili odmítavě. Aniž by se ptali, ihned si utvořili názor. Tato zaujatost se mu příčila.* Za sebe si myslím, že je to jejich vlastní hloupost neuposlechnout rozkazu. Jestli je to opravdu tak špatný nápad, jak se jeví, pak to musí ukázat čas. *Nevěděl, co jiného se vůči tomu dalo dělat, ve vyšší politice měl místo pouze Sebastian, a to pouze vzdáleně.* Spolek v tom vidí rozdíl. Ta genocida byla cílená, čipování má údajně pouze zajistit bezpečnost. Aby se vědělo, kde, kdo je a jaká kouzla tvoří. *Vysvětlil stanovisko Spolku, se kterým částečně souhlasil. Věřil, že je to způsob, jak si zajistit určitý přehled. Sledoval jeji unavenou tvář, zdála se tak najednou poněkud zrantelná.* /Nejspíš už toho musí mít také po krk./ Jestli máš po tom všem ještě dost síly. *Pozvedl nedbale rameny a zavřel před nimi složky. Byl poměrně otevřený všemu, i když se chtěl ještě stavit za Hailey a zjistit, jestli to zpracovala.*
Ta genocida myslím taky začala tím, že se vytvoří bezpečný prostor pro židy, kteří byli vytlačení ze společnosti, jestli se nepletu. *Podotkne a když nepřímo souhlasí, sama pokrčí rameny.* Co jiného dělat, než plnit své povinnosti? Jestli začneme teď nebo zítra už na věci nic nezmění a upřímně mě víc bude rozlazovat, čím delší bude prodleva, než to přijde. Jako když oddaluješ se postavit něčemu z čeho máš strach. *Pokrčí rameny.* Nemusíme ale nikam jít, jestli se na to necítíš. *Postaví se, zavření složek je svým způsobem dostatečné uzavření schůzky i pro ni a vyčkávavě na něj ještě pohlédne. Volba nakonec byla skutečně jen na něm, hlídky po jednom nebyly košér, i když si velitel někdy dělal po svém...*
*Úplně nesouhlasil s přirovnáním čipováním ke genocidě Židů. Sice viděl podobnost v onom označování, ale bezpečný prostor se pro Podsvěťany žádný netvoří, pouze chce Spolek vědět přímo, kdo porušuje Zákon. Zůstal však mlčet. Navzdory své zatnuté čelisti, která prozrazovala mnoho nevysloveného. Možná se jenom naučil, že ženám se neodmlouvá.* Ne. Můžeme vyrazit hned. *Promluvil do ticha po dlouhé odmlce a prudce vstal od stolu.* Vyzvedneme ze zbrojnice sadu pistolí a můžeme je donést i k Preatoru Lupus a pověřit je čipováním nových. *Shrábl ze stolu poslední věci, otevřel zásuvku a vše do í neuspořádaně shrnul.* Pokud na to nebudeme sami, bude to působit víc kredibilně. *Ačkoliv si vážil její pohotovosti a oddanosti práci, nedokázal pustit z hlavy přístup ostatních lovců, jenž ho nechali v napjaté náladě. Rovnou se vydal směrem ze dveří z knihovny směrem do zbrojnice, aby se převlékl a vyzbrojil na hlídku.*
*Nadzvedne obočí, ale následuje jej.* Zajdu se převléct do své zbroje.*Oznámí mu, a chvíli ještě jde rychlým krokem, než popoběhne, aby Caleba nenechávala čekat a v rychlosti si vezme řádnou výzbroj, stejně jako minule, jen nátepníky tentokrát nasazuje až cestou za velitelem Institutu. Měla stále smíšené pocity z čipování, z toho, že by měla dát někomu čip do krku. Vzhledem k lidské historii věřila, že podsvěťanům to jako blížící se genocida připadat bude. Možná jí ani tak nevadilo zakročit proti podsvěťanům jako to, že v tom viděla následky, které se nikomu nebudou líbit a zřejmě zbytečně budou umírat nefilim nebo budou ohroženi, kdyby si chtěli prostě jen vyjít o volnu z Institutu sami. Dorazí až ke Calebovi a natáhne ruce.* Ukaž, pomůžu ti s tím... *Nabídne, že mu odlehčí a letmo se pousměje. Vlasy tentokrát neměla tak přísně, prostě je měla v obyčejném nízkém ohonu.*
*Pre Gabriella hliadky neboli v tomto čase už nezvyčajnosťou. Išlo o hlavnú časť jeho poslania ako lovca a vo svojej podstate to tak aj bral. Povinnosť a niečo nevyhnutné a potrebné. Obzvlásť teraz keď sa New York aj naďalej hemžil tvormi noci. Bol už večer tma zakryla mesto, avšak ako sa naučil, New York nikdy celkovo neupadal do spánku. Len sa posúval medzi rôznymi skupinami ľudí. Najprv čakal Kylu pred Inštitútom a keď sa náležite stretli vyrazili do štvrte Brooklyn Heights. Večer pred tým odtiaľ prišlo hlásenie týkajúce sa podivných zvykov a tak sa to zdalo, ako ideálne miesto na hliadku. Na sebe mal povinnú výbavu, runy precízne nanesené a po vreckách mal rôzne hlúposti, ktoré by sa mu mohli hodiť. Svätená voda, alebo malý nôž zo striebra a železa boli do istej miery jeho povinnou výbavou. Naginata v jeho ruke bola však dominanta jeho vzhľadu, ktorý len dotváral uhladené vlasy do úzkeho copu.* Ako sa máš Kyla, mám pocit, že nie je často priestor na pokojný rozhovor. *Opýta sa lovkyne po jeho boku zatiaľ čo v pravej ruke drží senzor, špeciálne ho v tom momente nenastavoval, nesnažil sa nič priamo stopovať.* Čo máš v živote nové? Nejaká čiapka? *Snažil sa byť priateľský, sám zastával, že aspoň nekonfliktné postoje sú kolektívu prospešné a snažil sa tak podľa toho sám riadiť.*
*Hodí na seba vístroj a vezme si niekolko rôznich zbraní od ostria až po niekolko nožov na hádzanie, pridá k tomu senzor a niekolko čarovných svetiel a víde pred inštitút kde sa stretne s gabrielom. Na pozdrav mu len kívne a potom ho nasleduje. Na jeho otázky najskôr reaguje mlčaním ale keď sa jej spíta na čiapku šibalski sa uškerí a nasadí si svoju už tradičnú okultnú čiapku.* Ale to vieš všetko pri starom. Hliadky, upratovanie, varenie.... Mimochodom ako ti chutil ten Fårikål čo bol včera na obed? *Spíta sa a snaží sa zakriť fakt že ju jeho názor na jej kuchárske umenie velmi zaujíma. Všetci v inštitúte až na pár vínimiek bolo priatelský ale s Gabrielom si zatial rozumie nejlepšie.*
*Pomaly kráčali ulicami Brooklynu, kde teraz bolo možné zazrieť už tak rôzne indivíduá. Nočné hodiny takých ľudí priam vábili a tak Gabriell neraz prekračoval ľudí na zemi, alebo sa vyhýbal podivným skupinám. Pomocou runy neboli vidieť, avšak stále sa takých jedincov stránil. Pokiaľ si nevedia uchovať pud sebazáchovy nedokázal ich len tak rešpektovať. Pozrie sa na Kylu keď z počiatku mlčí a medzi nimi boli počuť len zvuky áut. Nenarozprávala veľa, možno rozprávala ešte menej ako on sám, čo mohlo byť pomerne prekvapivé.* Mlčanie beriem za neuspokojivú odpoveď, viem, že na severe ste museli šetriť kyslíkom, ale tu ho je dostatočne. Aj keď môže mierne zapáchať. *Pousmeje sa pri čom keď zbadá, ako si opäť nasadí čiapku jemne si povzdychne do úsmevu. Nemiloval Kylin výber šatníku, prišlo mu nepodstatné čiapku nosiť z iného dôvodu, ako skrývania a jej pôvod v Inštitúte už bol zvyčajne známi. A v betónových teplách sa zdala byť obzvlášť nadbytočná.* Nie je to práve moja šálka kávy, ale minimálne to bolo niečo nové, než Sanderove mäso s ryžou, alebo príležitostné polievky. *Skonštatuje zatiaľ čo počúva naokolo, či náhodou nezachytí zvuk, ktorý bol v hlásení popisovaný. Jeho senzor v dlani však začal vydávať signál, ktorý ich viedol k obytným domom po ľavici.* Možno budeš mať ďalšie mäso do polievky. *Dodá zatiaľ čo trochu pridá do kroku, aby zistil či ide signál z vnútra, alebo strechy budovy. Rad hnedých bytových domov mu však nič neodhaľoval.* Keby niečo nezvyčajné počuješ, daj mi vedieť, myslím, že písali len o Dahakoch, ale... nikdy si nemôžme byť príliš istý.
Keď myslíš. *Zamrmle a nakečí nos. Keď obchádza obzvlášť smradlavého opilca ležiaceho na zemi.* To je jedna z vecí čo mi tu chíba na domove. Čerství vzduch. *Posťažuje sa a poteší ju Gabrielov víraz z jej čiapki. Preto ju vlastne aj nosí. Rozkazi a nariadenia večšinou dodržiava do bodky a jej čiapka je jej malá vzbura proti sistému. Keď sa dostane k jej vareniu len na jeho slová kívne.* /No aspoň to nezvozil pod čiernu zem./ Tento druh mesa radšej oželiem. Ešte by sme sa všetci povracali a Caleb by ma obvinil zo snaha sabotovať posádku inštitútu. *Zavtipkuje ale s vážnou tvárov prikívne na rozkazi a aktivuje svoje ostrie. Postaví sa Gabrielovi hrbtom abi ho mohla zozadu kriť a nič nemalo šancu prekvapiť ich zo zadu.*
Na Staten Island to je pomerne znesiteľné, teda pokiaľ sa neráta to obrovské stroskotanisko lodí.. okrem toho je to tam pomerne príjemné. *Povie pri čom aj on sám bol z tohto udivený. Avšak naposledy by bol radšej keby sa tam dostal pod inými okolnosťami, ako ísť odhaliť či Mirjam bola nakazená lykantropiou, alebo nie. Odpoveď však teraz už vedeli.. Absencia jeho sesternice v Inštitúte bola minimálne pre neho citeľná a sám sa z tejto novej reality ešte nedostal späť na nohy.* Myslím si, že také niečo sa môže stať aj bez takého mäsa. Stačí keď dáš Sunilovi, alebo Samanthe varešku do ruky a skončí to podobne. Divím sa, že zatiaľ nemajú do tej miestnosti zákaz. *Povzbudí ju pri čom sa následne plne sústredí na prácu, ktorej čelili. V obytných domoch sa nesvietilo, okrem možno pár okien. Chvíľu tak počúva pri čom privrie oči, ale hlasné zvuky nikde neboli k nájdeniu. So senzorom tak spraví pár pohybov okolo seba, aby zistil z ktorého smeru idú presne. Moc sa mu však nedarilo a senzor ich viedol priamo do steny domu. Vlámať sa nemal v pláne pokúsil tak ešte ruku zodvihnúť ku streche odkiaľ sa signál na jeho prekvapenie zvýšil.* Musíme poliezť. Poď. *Naznačí jej pri čom ukáže na schodisko popri budove, ktoré slúžilo primárne, ako únikový východ. teraz im však skvelo poslúži. Postupuje tak ku schodom a následne hore zatiaľ čo pozoruje senzor a okolie okolo nich. Boli blízko, veľmi blízko a tak sa obával, že by ich mohli prepadnúť z hora, zoskočenie, alebo akýkoľvek útok. Ako sa dostávali vyššie, typický škrípaví zvuk sa začal drať do uší. Senzor odloží zatiaľ čo sa pozrie sa Kylu či je pripravená a v poriadku. V očiach tak má pýtaví pohľad kým sa neobjavia na neochránenej pôde, kde im dahakovia pôjdu po krku.*
*Naposleda sa potichu zasmeje historke o kuchini a potom sa už plne sústredí na úlohu. Nasleduje Gabriela po poziarnom schodisku a strasie sa keď jej z odporného škrípania prejdú po chrbte zimomriavky.* /Hnus ako nechti na tabuli./ *Stúpa ďalej až sa s Gabrielom ocitnú na povale. Gestom naznačí Gabrielovi abi sa rozdelili a pokrili večšiu plochu sama potom vikročí napravo popri stene. Ostrie drží obojruč pripravené a opatrne potichu našlapune, neujde ani pár krokov a do nosa sa jej natlačí odporný zápach akoby po hnijúcich odpadkoch. Potlačí napnutie a postupuje ďalej.* /Ahh tak tam si./ Povie si keď zazrie biele larvovité telo démona. Zdá sa jej že drevak o nej ešte nevie. Lavačkov viťiahne niekolko nožov na hádzanie a dva z nich hodí po démonovi.*
*Pokyny Kyli pochopil a následoval podľa nich, okrem toho, zdalo sa, že okrem jeho primárneho cieľu Kyla narazila ešte na ďalších nezvancov. Na moment sa však zahľadel do tlamy nepríjemne zapáchajúceho Drevaka, avšak zdalo sa, že na rozdiel od tých v Bronxe, tento zuby mal. Jeden drevak však pre neho nebol príliš veľký problém, keď videl, ako sa okolo antény . Suchá pokožka sa tak drala o liatiny naokolo zatiaľ čo Gabriell sa snažil tento zvuk vyblokovať. Zdalo sa, že išlo o dvoch Dahakoch, ktorý sa preplietali navzájom, akoby si stáli v ceste. Zatiaľ čo sa snažil pomocou dlhšej naginati dostať pod ich pancier, aby ho priam zlupol v druhej ruke aktivoval ostrie, ktoré mu nabralo v dlani slabý jas. Musel však stále byť na špičkách nôh, nakoľko chápadlá na neho išli z každej strany.* Kyla! *Pripomenie lovkyni, aby sa čo najskôr posunula od drevakov pri čom pomocou pevného stisku ostria presekol dve chápadlá, ktoré sa skotúľali zo strany budovy. Čierne oči démona na ňom boli prekvapivo sústredené a Gabriell tak pohľad tvora nedokázal striasť. Ucítil tak, ako mu jedno chápadlo zachytilo ruku s naginatou v snahe ho odzbrojiť. Ďalšie chápadlo na neho však išlo z ľava v ktorej držal anjelské ostrie, na jeho šťastie na toto dokázal dostatočne rýchlo zareagovať a sekavím pohybom sa oslobodil. Dehak však rozhodne nekončili nakoľko si do merku už vzali aj Kylu.*
*Oba nože zasiahnu svoj ciel a démon zaškrečí bolesťou viužije to, kotúlom sa dostane k démonovi a prebodne ho ostrím skrz na skrz až ho pribodne k podlahe. démon posledný krát zavreští a zmizne v oblaku iskier a dymu. Počuje Gabrielove víkriki nemá sa však čas na neho obzerať. Ďalším parakotúlom sa vihne chápadlu dahaka.* Ako si na tom?! *Zakričí na Gabriela, hodí po démonovi čo ho drží ďalšie dva nože a rozbehne sa priatelovi na pomoc. Nestihne sa k nemu ale dostať lebo sa k nej rozletia dalšie chápadlá. Po jednom sekne a usekne ho, ďalšiemu sa jej podarí uhnúť.* Už idem vidrž! *Zavolá na Gabriela kím si k nemu prebojováva cestu.*
Myslím, že kontext vyčítať vieš. *Povie mierne otrávene zatiaľ čo si rukou strasie kvapky ichoru zo svojej uniformy.* /Treba to uzavrieť, sú len dvaja./ *Uskočí jednému z chápadiel zatiaľ čo pozerá, kde jeho naginata pristála keď ho démon odzbrojil. Bola niekoľko metrov od neho avšak to mohlo byť priam kritické v momente, keby sa démon rozhodol pohnúť. Od pásu si tak vytiahne bič, ktorým švihne do vzduchu a zachytí tak anténu pri démonovi. Gabriell mal sily viac než dosť a s hlasným prasknutím sa pohla z miesta kedy letela priamo na jedného z démonov. Ten zachytil kus kovu priamo do tváre a Gabriell sa tak vydal v pred, preskočil chápadlo, ktoré plieskalo okolo seba ešte stále v matnej zmätenosti a vzal naginatu do ruky, kedy démona prudko bodol do nekrytého chrbtu. Samozrejme to nebol koniec nakoľko boli dvaja. Kvílenie jedného však teraz znelo, ako príjemná pieseň, ktorá bola následne umlčaná jeho ostrím.* Toho druhého ti zamestnám, ty choď zozadu, majú tam nekryté miesto. *Povie Kyle nakoľko kúsok pancieru na začiatku odstránil práve pre tento dôvod. Jednoduchý prístup na neskôr.. okrem toho, vtedy ho tak nejak odhodilo.*
*Zrútenie antény jej ulahčí od chápadiel a tak sa rýchlo rozbehne dostať démonovi do chrbta ako jej Gabriel prikázal. Démon ktorí venuje plnú pozornosť Gabrielovi si ju nevšíma a tak mu do zraneného chrbta zarazí ostrie až po rukoveť. Démon zavreští a zmizne do pekla.* Tak to by sme mali. Niesi zranení? *Spíta sa zatial čo príde ku Gabrielovi a snaží sa očiltiť svoju zbraň. Ríchlo preletí Gabriela pohladom a keď vidí že je v poriadku odíde pohladať svoje hádzacie nože. Keď ich nájde schová si ich a viťiahne senzor prístroj nič neukazuje.* Malo bi to tu biť čisté. Aspoň podla tohto tu. *Mierne zamáva senzorom a schová ho.* Pojdeme? *Spíta sa a prejde k požiarnim schodom kde počká či sa k nej Gabriel pripojí.*
*Kyla dokončila ich prácu zatiaľ čo Gabriell sa jemne oprel o svoju zbraň a očistil svoju výstroj. Ichor a démonský prach tak padali po streche a práve prach bol ochvíľu unášaný jemným vánkom. Obzrie sa naokolo kým do seba vtesná výhľad na nočné mesto a pozrie sa na Kylu.* Nie, všetko sa zdá v poriadku a ty? *Uistí sa pri čom letmo prihliadne na jej nohu, ktorá už spravila pár problémov. Tentokrá sa však zdala držať v poriadku a tak sa nijaké otázky na túto tému nepýtal. Vybral ešte na moment senzor, kedy sa zdalo, že všeobecná démonská energia bola len zostatková z už zabitých Dehakov.* Ešte dnes musíme prejsť minimálne Downtown, tak sa vždy niečo objaví. *Povie kým kývne bradou smerom k vyšším budovám v diaľke. * Nemáš chuť na kávu, prípadne čaj? *Opýta sa odrazu nakoľko ucítil, že sa mu na jazyku pýta trochu energie. Okrem toho po ceste mali pár obchodíkov a pred nimi bol ešte dlhý večer.* Ale dobrá práca, kto ťa učil Kyla? *Nakloní hlavu na stranu zatiaľ čo ešte prejde miesto po démonoch a následne zamieri na požiarne schodisko, ktoré im vŕzgalo pod nohami.*
*Dá Gabrielovi na schodoch prednosť a pomali sa pusťí za ním.* Základný vícvik mama nebolo vela iných lovcov čo by bolo ochotný učiť niekoho ako ja. Neskôr keď ma prevelili do Alcante sa ma ujal stríko. Ten ma poriadne popreháňal. *Rozhovorí sa zatial čo sa dostanú zo schodiska znova na ulicu.* Ak by si mal záujem poznám kúsok od tialto jednu reštiku. Teda je to niečo medzi maličkím bistrom a pouličním stánkom ale robia skvelú kávu. *Navrhne na jeho ponuku a zamieri smerom k bistru.* Môžem ťa o niečo poprosiť? Pomohol by si mi presťahovať zvišné veci čo mám ešte v pretore? *Spíta sa.* Nieje toh moc, dvom nám bude stačiť jedna cesta tam a bude to. *Hodí na neho psie očká a dúfa že ju neodmietne.* Už sme skoro tu. Varujem ťa káva je jediná dobrá vec čo majú, z toho čo nazívajú jedlom by si sa mohol otráviť. *Zasmeje sa a zahne do jednej z menej používaných uličiek a vojde do maličkého bistra. Hneď na prahu ale zostane stáť a okamžite siahne po svojom ostrí ale zaťial ho neaktivuje. V niestnosti nikto nieje ani zákazníci ani obsluha za pultom. Pomali opatrne obíde pult a pozrie dozadu do maličkého skladu.* Tu v zadu je krv a zadné dvere sú otvorené. *Povie polohlasne abi ju Gabriel v predu počiul.*
*Nepredpokladal, že by sa lovkyňa tak rozrozprávala. Predsa len ju analyzoval skôr za tichší typ, ktorý primárne príjmal rozkazy a kvôli pôvodu sa naučil mlčať. Možno jej však schádzal istý sociálny kontakt o ktorý bola kvôli férskej podstate ukrátená.* Skutočne? Z osobných skúseností študenti z Alicante vychádzajú.. naivný. *Odvetí pri čom myšlienka mu spadla napríklad na Matta. Išlo však o pomerne známi problém, dieťa ktoré celý život obýva bezpečné steny Alicante a do skutočného terénu sa dostane až v 18 roku života.. Tréning spraví mnoho, avšak ani Idris nie je schopný pripraviť na všetko. Kyla sa však zdala byť trénovaná dobre, minimálne prijateľne a tak len kývol.* V tom prípade ukáž cestu. *Kývne lovkyni zatiaľ čo ju v tichosti a s rozvahou následuje. Runy sa dali zvrátiť, avšak ich vzhľad vždy vyvolá pár pohľadov. Jej požiadavka ho však prekvapila, mierne sa tak narovnal v chrbte zatiaľ čo sa na ňu tázavo pozrie či je žiadosť skutočná.* Ešte stále nie si presťahovaná? *Povie na oko prekvapene zatiaľ čo po chvíli odmlčania pristane. Preator mu teraz nebol práve milým miesto, avšak pokiaľ išlo o nevyhnutnosť, bol ochotný skloniť hlavu a pomôcť.* Dobre, len mi daj presný dátum a čas. *Odvetí pri čom sa obzrie po uličke do ktorej ho zaviedla. Nepoznal to miesto, vyzeralo byť zabudnuté časom avšak dôveroval jej.* Overila si si či majú otvorené? *Opýta sa keď uvidí tmu v priestoroch, zahliadne, ako sa ostrie slabo zaleskne v jej dlani. Najprv sa v ňom vyvolala nedôverčivosť, avšak keď vysloví svoje pozorovania privrie oči a nazrie podobne, ako ona dnu. Do dlane však vezme senzor, ktorý na moment zapne.* Pokiaľ to nie je dolnosveťanská alebo démonská aktivita nie je to v našej kompetencií. Vyzerá tam byť niečo podozrivé? *Opýta sa zatiaľ čo jej kryje chrbát.*
Ja som tam neštudovala. Pridelili ma tam pracovne naštastie som slúžila pod stríkom takže ma mohol aj dodatočne trénovať. *Osvetlí mu situáciu a pokračuje.* Ale som len tam mám ešte pár vedí čo treba odniesť a samej by mi to trvalo večnosť. *Keď sa znova vráti do skladu viťiahne čarovné svetlo a hodí ho na zem abi aspoň trochu osvetlila miestnosť. Potom zapne svoj senzor ale prístroj nič neukáže. Prejde skladíkom a víde zadními dverami a znova ju takmer napne.* Mislím že toto je podozrivé doať nemislíš? *Spíta sa rečnícku otázku a podíde k nespoznatelne potrhanej mrtvole ktorá leží v uličke.* Podla uniformi to bol predavč z bistra. *Čupne si vedla mrtvoli a prezrie čo z nej zostalo.* Už si videl abi niečo podobné spravil človek?
*Gabriell mal svoje domienky, avšak nerozmazával ich. Vedel, kedy bolo múdre si nechať veci pre seba a tentokrát to tak skutočne bolo. Nebol ten, ktorý by zvyčajne hovoril neuvážene, aspoň to považoval za svoju najsilnejšiu stránku.* Pokiaľ je to skutočne tak nevyhnutné.. *Povie jednoducho pri čom svoju odpoveď už koniec koncov dal. Čím ide do priestorov hlbšie tým silnejší puch tela skutočne bol. Prišlo mu však podozrivé, že démonská aktivita bola nulová.* Vlkolak? *Napadne mu zatiaľ čo prezerá zvyšok miestnosti či náhodou nenájde akékoľvek stopy. Ľudia boli často zvieratá, pre neho nebolo vylúčené, že mohlo ísť o ľudského páchateľa. Spravil však pár fotiek zatiaľ čo sa pozrel na krv na podlahe, nevyzerala byť príliš stará.* Prekvapuje ma, že si to skôr nikto nevšimol.. Aké má ten obchod otváracie hodiny? *Opýta sa, vedelo by to celkom slušne ohradiť čas, kedy by smrť mohla prebehnúť.* Nechce sa mi veriť, že by civil nekontaktoval políciu.. alebo len skutočne nikto nechodil v pondelok do bistra.. *Povie pri čom prejde ku dverám, ktoré zavrie a otočí tabuľku closed.*
Nemyslím niesu tu stopi po zuboch. Je to skôr potrhané. *Povie zatial čo prezerá mrtvolu.* Otvárajú skôr večer, največší zhon je tu ráno keď ludia chidia z nočnej šichty. *Vstan od tela a prezrie zvišok uličky, nájde však len rozsipané vrece z odpadkami.* Običajne tu ale slúžia dvaja. Kde je truhý predavač? *Zamislí sa keď sa vráti dovnútra za Gabrielom. Nechce sa mi veriť že by nezavolal políciu keby sa mu podarí ujsť? *Zamračí sa a nakloní hlavu na stranu.* Že by ho vrah uniesol?
*Uvažoval, aký tvor by mohol mať dostatok sily na to pretrhnúť tkanivo. Teraz na mieste mu však príliš mnoho nenapadalo. Vzal tak telefón na ktorý pečlivo všetko dokumentoval. Jeho starý drobný Iphone nemal práve skvelé rozlíšenie, ale pre ich dokumentáciu to bolo dostačujúce.* Takže by sme mali prvých podozrivých? *Nadhodí pri čom si prejde dlaňou po zátylku.* Spíšeme čo sa bude dať, následne môžeme dať echo spojke, ktorú máme u polície. Pravdepodobne nám budú schopný zistiť aspoň nejaké informácie o podniku. Killián.. Seymore? Beta vlkolakov, keď sa vrátime, pripomeň mi nech mu dám vedieť, áno? *Požiada Kylu zatiaľ čo sa snaží nájsť kúsok látky, alebo niečo podobné, čo by sa dalo využiť na neskoršie stopovanie.* Ak boli dvaja.. stačí nám aj malý predmet a budeme kolegu vedieť vystopovať... *Premýšľa nahlas zatiaľ čo si čarovným svetlom prezerá drobné zákutia, kľučky, či náhodou nie je niečo vypadnuté, alebo zachytené.*
Jasné. *Zamrmle si popod nos, vitiahne malí bloček a pero a starostlivo ale rýchlo do neho zapíše nálezi z miesta činu a detajli o nájdenom tele.* Killián Seymore. *Zopakuje a prikívne zaťtial čo si píše poznámky. Keď skončí nechá Gabriela hladať v prednej miestnosti a vráti sa do skladu. Zrovna prezerá klučku dverí zo skladu do predajne keď za sebou začuje niečie kroki otočí sa a vidí že vo dverách stojí asi tridsiaťnik v uniforme predavača bistra. Muž neurčito stojí vo dverách so sklonenou hlavou a nehibe sa.* Pane ste v poriadku? *Podíde k nemu ale muž na jej prítomnosť nijak nereaguje.* Pane počujete ma? *Natahne k nemu ruku a v tej chvíli dostane úder do hrude ktorí ju hodí dozadu na regál ktorí sa s ňou prevráti.* Gabriéééél! *Zakričí keď sa jej podarí lapiť dych ktorí jej vyrazil úder aj náraz do regála. Vstať sa jej ale už nepodarí lebo sa musí uhíbať ďalšiemu úderu predavača. Svoje ostrie pri dopade stratila a tak vyťiahne dýku a sekne po útočníkovi.*
*Miestnosť sa zdalo kompletne prázdna, okrem smetí na zemi, ktorým by bolo len ťažko pripisovať vlastníka. Našiel však kúsky dotrhanej uniformy, či však patrila mŕtvemu, alebo páchateľovi.. Uvažoval a snažil sa v mysli rozložiť celý svoj katalóg, v jeho uvažovaní ho však vyrušil náhli treskot, za ktorým nasledoval výkrik Kyly. Zdalo sa, že stopovanie koniec koncov potrebné nebude. Ihneď vyberie ostrie, ktoré zaraz aktivuje. Keď si všimne ležiacej Kyly a muža nad ňou len ho skopne, aby sa mu podlomili nohy a muž bol jednoduchší na spacifikovanie. Na prvý pohľad aspoň zo zadu vyzeral, ako civil, avšak jeho telo pri bližšej inšpekcií bolo deformované. * /Dofrasa./ *Prebehne mu hlavou, nakoľko nastalo niekoľko možností, zabiť zatrateného civila, alebo ho zatknúť a počkať na premenu časou.. ktorú pravdepodobne neprežije. Vyberie stélu a pomerne rýchlo nakreslí runu pút tak, aby rýchleho civila pred ním ešte na zemi prichytil. Následne ho rukou zachytí o uniformu a silou ho vyšvihne a hodí o stenu, potreboval ho omráčiť kým sa Kyla dokázala pozbierať.* Si v poriadku? *Precedí cez zuby, zatiaľ čo zatrateného pridržiava pri stene.* Zabijem ho.. *Hlesne zatiaľ čo sa pozrie na Kylu či na toto rozhodnutie skutočne pristane, morálne to mohlo byť pošramotené, avšak v tomto momente to bolo praktické rozhodnutie.*
*Zasiahne Zatrateného do stehna ale ten na ranu nijak nezareaguje a napriahne sa k dalšiemu úderu, ten však nedopadne preto že v tej chvíli Zatrateného Gabriel skopne k zemi. Kyle sa zatmieva pred očami, motá sa jej hlava a pri dýchaní cíti v hrudi ostrú bolesť, preto moc nevníma čo sa okolo nej deje. Viťiahne svoju stélu a rýchlo si aktivuje runu na liečenie. Chvílku počká a keď sa jej zrak aj rebrá dajú do poriadku pozrie na Gabriela.* Ano teraz už som. *Vezme svoju dýki, vstane a prejde ku Gabrielovi a Zatratenému ktorého drží.* Už je mrtví len o tom nevie. *Povie a vrazí Zatratenému dýku zlava z boku do hrude čím mu prebodne lavú plúcu aj srdce. Potom čo sa jeho telo zrúti na zem skloní sa knemu a utrie skrvavenú čepel do predavačskej uniformi Zatrateného. V rýchlosti prehladá telo ale nenájde pri ňom nič zvláštne. V prehliadke pokračuje až kím nejájde na jeho pravom predlaktí runu.* Kto toto urobil? *Pozrie na Gabriela a na tvári jej jasne vidieť hnev. Máš nejaké správi ešte o iných lovcoch v meste alebo to bol niekto z našich?!
*Gabriell nebol zvyknutí mať na svojom ostrí krv ľudskú a nie ichor. Bol bojovníkom, avšak keď videl, ako Kyla prebodla muža, ktorý nebol démonom. Srdce sa mu mierne stiahlo. Išlo o podobnú náturu, ako pri posadnutých. Ľudské oči na nás stále hľadeli, ale za nimi.. vždy bolo cítiť prítomnosť démonov. Tu? Išlo o úbohého, ktorý svojim nedopatrením, alebo malichernosťou iných ukončil 2 životy. Keď začne jeho telo padať len ho pustí pri čom spadne k jeho nohám. Z adrenalínu sa mu prudko zdvíhala hruď zatiaľ čo sa pozrie tázavo na Kylu či je v poriadku. Priloží si dlaň na spánok zatiaľ čo uvažuje o spisoch na presun a rôznych žiadostiach.* V meste sú všetci oficiálne zapísaný lovci v Inštitúte.. nechce sa mi veriť, že by niekto z nich.. *Nedokončí vetu zatiaľ čo sa skloní k rune na mužovej ruke. Bola perfektne nakreslená, nevyzerala neisto, alebo trasľavo keby ju kreslil civil sám. Vyzerala, ako vystrihnutá zo šedej knihy.* /Podľa hlásení vieme zistiť, kde väčšina z nás dnes bola.. pokiaľ chodili skutočne dvaja máme dvoch komplicov../ Do mesta sa však dá dostať aj neoficiálne, to je ale ako hľadanie v kope sena. *Hovoril nahlas kým sa snažil prísť na efektívny spôsob.* Nahlásime to spolku, možno sa k nám dostane bližší pohyb a pokiaľ nie.. *Povzdychne si a začne prezerať vrecká zabudnutého či náhodou nenájde doklady.* Môžeme sa opýtať ich blízkych či nevedia viac..
*Všimne si Gabrielov starostliví pohlad a slabo sa usmeje.* Nič mi nieje. *Ubezpečí ho a z hlboka sa nadýchne abi dostala svoj hnev pod kontrolu. Všimla si aj víraz na Gabrielovej tvári keď Zatratateného zabila ale rozhodne sa to roešit neskôr.* Tiež sa mi nechce veriť že by to bol niekto z inštitútu ale prešetriť sa to musí, keby pre nič iné tak preto abi sme ich čo najskôr vilúčili ako podozrivých. *Na jeho dalšie sklová súhlasne prikivuje ale keď spomenie rodiny obetí zavrtí hlavou.* Nie najskôr sa musíme spojiť s naším človekom u polície. Nebude dobré ak pôjdeme za pozostalími ešte pred políciou. Vznikne z toho len zmetok a problémi. *Vstane a prejde do prednej miestnosti.* Zavolaj tej našej spojke, ja zatial toto anonimne ohlásim.
Dobre. *Prikývne keď ho uistí pri čom sám začne opätovnú dokumentáciu. Snaží sa spomenúť, aký rozpis dnes bol. Všetci by mali byť na hliadkach nakoľko po odchode Mirjam im unikalo miesto na zálohu. Okrem toho bol pondelok, takže o dôvod navyše aby všetci boli v priestoroch mesta. Ešte odfotí a spíše podrobnosti pri čom ešte stále pečlivo pozoruje runu. Bola to runa odvahy v boji. Bola to náročnejšia runa na kreslenie, ale aj napriek tomu.. Ticho povzdychne kým ešte prezrie či náhodou nebude nájdená stéle, alebo čokoľvek podobné. Po tom len napíše zhrňujúcu, ale presnú správu Killiánovi pri čom sa pozrie na Kylu.* Mali by sme ísť, nech sa im vyhneme. *Povie pri čom potvorí dvere od skladu, aby vyšli zadnými dverami. Zdalo sa, že dneska im občerstvenie skutočne nebolo súdené.* Ešte je pred nami dlhá noc. *Dodá a následne len počká kým Kyla dotelefonuje.* /Zatratený sú nepoužiteľný či do boja, alebo na čokoľvek iné.. lovec by zariadil viac sebou, ako zatratenými./ *Uvažoval nad motívom, avšak nič nebolo jasné. Veci, ktoré im boli dostupné boli strohé a nijak nepridávali väčšej predstave.* Ešte downtown a na dnes padla.
*Vitočí číslo a po niekolkých zazvoneniach sa v slúchadle ozve policajná telefonistka. Rýchlo jej opíše situáciu a nadiktuje adresu bistra pričom sa snaží hovoriť nesúvisle a histericky akobi bola lec civilka ktorá prišla a našla tieto jatky. Slúchadlo pevnej linky nakoniec nehá visieť na kábli a pripojí sa ku Gabrielovi.* Pravda už sú na ceste. Tak nech to máme dnes za sebou. *Nájde svoje ostrie ktoré pri útoku stratila, schová ho za opasok a víde za Gabrielom do noci.*
*V ten večer, kdy Chiara odjela, si Remi vzal do ruky vizitku, jež mu zanechala Alessandra. Věřil, věděl, že to, že našel její jméno a zprávy v mobilu Chiary byl účel upírky a bylo to záměrné. A to se mu moc nelíbilo. Chia byla jeho malá ségra, někdo, komu nechtěl aby bylo ublíženo. A to, že se s upírkou zapletla, i když to bylo přeci jen možná jen na jednu noc, kdo ví a známost jen tak na sex, ale byla to pořád upírka, co ubližovala kolem. A to se mu moc nelíbilo. proto si vzal černé kalhoty, bílou košili a zamířil do domu upírky. Když dojel na místo, nejprve zazvonil, ale jak mu nikdo neotvíral, vešel ve tmě na pozemek. Nedělal si nějak ale problém s tím, co by se dělo, prostě vyrazil díky své síle dveře od domu a vešel.* Hei, Alessansro!!! *Zvolala. Pak znovu. Nikdo se ale neozýval. proto začal slídit. Na jeho gusto až moc velký dům, ale tak, přeci jen to byla milionářka. Vylezl do druhého poschodí, kde mu do oka padla hned její koupelna. A Remiho, vtipálka od přírody, nenapadlo nic jiného než aby se sebral, svlékl se a vlezl si do vany, kterou začal napouštět. pak si jen zaklonil hlavu a v klidu začal relaxovat, čekajíc, až se upírka objeví.*
*Aless si vyřizovala nějaké věci v městě, když jí v mobilu spustil tichý alarm, jenž dával na vědomí, že má nezvaného hosta v domě. Proto rychle vše vyřešila, vyšla ven, nasadila si helmu a nasedla na svou motorku, načež se rozjela v plné rychlosti k sobě. Byl večer a v ulicích proto nebyl takový provoz, proto se domů dostala v celku rychle. Na příjezdové cestě hned před hlavními dveřmi zaparkovala svůj milovaný stroj, sundala si přilbu, kterou pak vzala do ruky, sesedla z motorky a hned na to se vydala do domu. Jen co se za ní zavřely hlavní dveře, vydala se chodbou až ke schodišti, kde se zastavila a zaposlouchala se. Věděla, že v tuhle dobu v domě nikdo neměl být a i přesto slyšela tlukot srdce. Lehce se pousmála a vydala se nahoru. Na sobě měla černé kožené kalhoty, černý korzet bez ramínek a na tom rudou koženou bundu, v jedné ruce svírala motorkářskou přilbu, zatímco v druhé rukavice, které si už také stačila sundat. Vlasy měla rozpuštěné. Vyšla na horu a zamířila do své ložnice, přes kterou se šlo do koupelny. Zrovna procházela svou prostornou ložnici, když si všimla, kdo je ten nezvaný návštěvník, který se momentálně nacházel v její vaně. Došla až ke dveřím a bokem se opřela o rám dveří.* Co tu sakra děláš? *Zavrčel nevrle Aless a propalovala ho pohledem.*
*Jistě, že jí Remi slyšel přicházet, a jak by také ne. Jeho smysly byly na to dost citlivé. proto, jakmile ji spatřil mezi dveřmi, se jen uculiil.* Zdravím tě, mrtvolko, měl jsme se fajn, díky za optání. *Mrkl na ní, načež si lokty opřel o rám vany.* A co tu dělám? No, dala jsi mi asdresu, pamatuješ? Pozvala jsi mě, řekla jsi, že mohu přijít, tak jsem tady. Snad se ti něco nelíbí, nebo snad ano? *Našpulil hraně pusu, jako kdyby se chystal k pláči, ale pak jen nesouhlasně mlaskl.* To víš, když mě chceš provokovat, tak počítej s tím, že ti budu za zadkem, má milá mrtvá. *Zavrněl, načež na ni pak ale upl vážný, dlouhý pohled. Ne uplně do očí, spíš si jí pohledem sjížděl od hlavy až k patě, než pohled odvártil.*
Ano pamatuju si to moc dobře, ale taky vím, že jsem řekla navštívit, ne vloupat se a to je rozdíl, můj milý. *Mračila se na něj, než se vrátila do ložnice, aby odložila přilbu a rukavice na jednu z lenošek, které tam měla. Když se pak vracela zpět do koupelny, rozepla si svou bundu.* A chtěla bych vědět, jak tě já jen můžu provokovat. Pokud vím, od doby, co jsem byla u tebe, jsme se neviděli, takže o čem to vlastně žvaníš? *Došla k němu blíž, zastavila se a dívala se na něj naštvaným pohledem, načež si založila ruce na prsou.* A ještě se válíš v mé oblíbené vaně? Hm, hrozné. *Ušklíbla se.*
*Remi pokrčil ihned rameny a zvedl dlaň, aby si z jejího hřbetu mohl odfouknout pěnu.* nevím, na detaily si moc nepamatuju, takže jsme se řídil, nějak tím, co jsme věděl. *Mrkl na ni a opět se pohodlně vyvalil do vany. Když pak přišla, tak se na ní podíval a zasmál se.* nevíš? Ale tak, přemýšlej trochu. *Zavrčel, načež se ale odtáhl a zadívals e na ni.* Ta noc na pláži, s Chiarou. Neříkej mi, že jsi jí psala a potkala jen tak omylem, protože to by byla lež, mrtvolko. *Popíchl jí, a naklonil hlavu na stranu.* Lezeš mi do zelí, to se mi nelíbí, proto jsem tady, abych si s tebou o tom promluvil. *Pronesl nakonec. Díval se na ni přísným pihledem, ve kterém sice něco hrálo ještě na odlehčení, ale jinak byl jeho výraz striktní a vážný. Pokud šlo o Chiu, pak ano.*
Když ty nepřemýšlíš, proč bych měla já? *Uculila se i on na malou chvíli naklonila hlavu na stranu, aby si ho sjela pohledem, načež pak dělala, že se snad zamyslela nad tím, co řekl.* Ach ta noc na pláži, už si vzpomínám. Byla dokonalá nemyslíš? *Ušklíbla se na něj a přešla k velkému prosklenému oknu hledíc do zahrady ven.* Na pláž chodím často, když mám čas, takže potkat jí, ach ano přiznávám, bylo to tak trochu v plánu. Proč bych měla lhát, že ne. Potkali jsme se, vyměnili čísla, pokecali, hm užili si spolu, mimochodem ta holka je v posteli fakt skvělá, ale to už jsi asi taky zjistil viď. *Popichovala teď ona jeho, načež se jí na tváři objevil ďábelský úsměv.* Myslím, že budeme dobré kamarádky, určitě se ještě uvidíme, až poletím do Říma za obchodem. *Pronesla ještě schválně, otočila se a kolem vany se odebrala ke dveřím do ložnice.* A jinak, jak bylo na vílím plese nekrofilku? *Rýpla si do něj ještě.*
*Remi se na ni na ten podnět zamračiil.* Alessandro, neser mě zatraceně, víš dobře, o čem mluvím kurva. *Zavrčel nebezpečně. Pak ji dál poslouchal, ještě než by stačila dojít až do ložnice, bleskově vyskočil z vany, načež mu to trvalo skutečně jen kousek na to, aby došel až k ní, tvrdě ji natiskl zády na stěnu za ní, chytl ji pod krkem a silně stiskl. Chvíli jí jen nebezpečně koukal do očí, než zavrčel.* Ty se od Chiary budeš držet dál, je ti to jasný? Nesáhneš na ni, necháš ji na pokoji, bůh tě chraň aby jsi z ní kdy pila, Alessandro, bůh tě chraň. protože pak přede mnou nenajdeš úkryt.* Začal používat svou magii, kterou ji manipuloval myšlenky a nutil jí cítit návaly strachu.* Nenajdeš místo, kde by jsi se schovala. Zabil bych tě, pokud by jsi jí zkřížila vlásek, jak jsme řekl minule. *Sevřel ji o něco silněji, teď mu bylo jedno jak silně.* Ale pokud se jí něco stane, tak ti garantuju, že ty to nepřežiješ. *Hleděl jí nebezpečně do očí.* Nakonec ji ale s trhnutím pustil, načež se vrátil do koupelny a dal si ručník kolem pasu.*
*Slyšela ho jak vyšel z vany, ale než stačila říct cokoliv dalšího, už byla natlačená na zeď a její krk pevně svíral Remi. Sama ho chytla za zápěstí ruky, kterou jí držel a chtěla ho od sebe odtáhnou, přece jen silnější než ona byla určitě, ovšem to by nesměl opět proniknout svou magii do její mysli a začít si s ní hrát.* /Kurva!/ *Prolétlo jí hlavou a snažila se bojovat proti jeho moci, stisk její ruky na tu jeho se upevnil, ale hned na to povolil, když jí zachvacoval strach. Hleděla mu do očí, ale po chvíli je pevně stiskla k sobě a bojovala sama se sebou. Když jí pak pustil, chytla se za krk a tiše zavrčela. Měla zlost a velkou.* Kdybych chtěla, tak tu malou naivní husičku zabiju už dávno a ani bych u toho nemrkla! Navíc je dospělá a má dost rozumu na to, co a s kým dělá a pokud se ti to nelíbí, pak je to jen tvůj problém! *Křikla po něm rozzuřeně a vydala se za ním, načež jej pevně chytla za paži, až ho nehty poškrábala, otočila k sobě a vycenila špičáky.* Už jednou jsem ti kurva řekla, abys mi nelezl do hlavy! *Vrčela.*
*V kombinaci s tím, co řekla a to, jak jej chytla v momentě, kdy se Remi otočil čelem k ní se rovnou napřáhl a silně jí udeřil do spánku tak, že mu upadla k nohám. Remi se hned na to sklonil, přidřepl k ní a chytl drsně její bradu mezi prsty a donutil jí se na sebe podívat.* To by jsi si zkusila jen jednou a byla by jsi mrtvá, Alessandro. Mrtvá, to ti garantuju. ještě jednou se k ní přiblížíš, tak ti slibuju, že tě to bude nejenom že hodně mrzet, ale taky i hodně bolet.* Zašeptl s vrčení.* A já ti řekl, aby jsi nechala moje blízké na pokoji kurva! ty by jsi měla teď držet hubu a krok!! *Zařval na ní nazpět, načež ji se škubnutím pustil a vstal. Hodně, hodně v sobě potlačoval nutkání si do ní ještě kopnout.* Kurva! *zařval ještě, než se vydal vedle, aby se mohl začít oblékat do toho, v čem přišel. natáhl na sebe zatím jen spodní prádlo a kalhoty.*
*Celou dobu mlčela a jen na něj hleděla, uvnitř ní ale už zlost přímo bublala, takže když jí nechal a odešel vedle, pomalu se postavila na nohy a otočila se k němu, sama měla co dělat, aby po něm neskočila a neroztrhala ho na kusy. I tak se ale vydala hned za ním. S hlasitým zavrčením mu skočila na záda a povalila ho na zem, přičemž mu pevně stiskla vlasy a donutila ho tak zaklonit hlavu dozadu.* Tak tohle sis můj milý dovolil naposledy, je ti to jasné!* Zavrčela mu do ucha. Aniž by čekala na nějakou odpověď nebo snad na jeho pokus se bránit, postavila se a držíc jeho vlasy pořád ve své dlani jen tahala směrem ven z ložnice až na chodbu ke schodišti, Remi s vrčením se po zemi táhnul za ni. Aless přece jen trochu využila své síly a rychlosti a dostala je na ono místo rychle, aby nemohl použít další z jeho magických triků. Tam jej hodila k zábradlí a když se k ní otočil čelem, chytla ho pod krkem a vyzvedla lehce do výšky, načež na nic nečekala a přehodila ho přes zábradlí dolů. Ze stěny kolem schodiště popadla železnou bojovou hůl, kterou tam měla jako jeden ze sběratelských kousků a pomalu scházela dolů.* Řekla jsem, kdybych chtěla, ublížím jí, ale já nechtěla a nic jsem jí neudělala, stejně jako nikomu z tvých blízkým a ty si sem stejně přijdeš a děláš scény! Co si o sobě kurva myslíš!* Vrčela rozčíleně.*
*To co udělala, absolutně nečekal. Ani se nenadál, a už ležel na zemi hozen z druhého patra. Musel se chvilku soustředit na to, aby se nějak vzpamatoval, ovšem v momentě kdy viděl Alessandru s tyčí rychle vystřízlivěl. Probudily se v něm jeho bojové instinkty, tak, jak je otec ušil. Věděl ale, že iluze mlhy by teď byla až moc, vzhledem k malému prostoru a tomu, že proti němu stála upírka, která tu žila a znala to tu. Proto se postavil na nohy a zavrčel.* Věř mi, tohle udělat nechceš. *zasyčel. Rozhlédl se kolem a jelikož si i on všiml zbraní na zdi, nenapadlo jej nic lepšího, než se natáhnout také po meči.* už jen že jsi to zmínila, tě tím vinní. *Zavrčel nebezpečně, načež se po ní vrhl.*
*Sešla dolů.* Ty nemáš ani ponětí, co chci nebo nechci udělat. *Zavrčela a když se na ni vrhnul, chytla tyč na obou koncích a zabránila mu tak v to, aby jí mečem cokoliv udělal, jelikož ostří jeho zbraně se zarazilo o její tyč, kterou Remiho vší silou odstrčila a zas jí uchopila jen jednou rukou.* Všichni jste stejní, myslíte si jak víte, co chci dělat nebo ne, co udělám nebo neudělám, jaká jsem a nebo nejsem. Jenže nikdo mě ve skutečnosti doopravdy nezná, ale přesto mě budete soudit jen podle toho, co vidíte, slyšíte nebo si myslíte. Je mi to celkem jedno, klidně v tom pokračujte dál. A ano zmínila jsem jí, ale neublížila! Tak už to kurva konečně pochop!!! *Zařvala už vytočeně, měla toho víc než dost.*
*Remi od ní kousek odklopýtal a zadíval se jí do očí.* Jen se na sebe podívej! ty jsi prohnilá do morku kostí! Mému kamarádovi jsi pouštěla do hlavy sračky a pak sji se mě snažila zfetovat! nediv se mi kurva, že jsem obezřetný! *Odhodil meč stranou.* Ale pokud se se mnou chceš zaplétat, tak nikdo jako jsi ty nebude v kontaktu s Chiarou! Jsi prohnilá a zlá, a ona se nebude s takovými stýkat! Před těmi já ji budu bránit, ať se děje cokoliv, rozumělas? *Zavrčel nazepět.* A přestň tady kurva fňukat, možná kdyby jsi se chovala jinak, než se chováš, pak by si ostatní nedomýšleli. Logiika, Alessandro, snad nejsi tak blbá. *Prskl. Pak zvedl ruce vzhůru.* Nemám za potřebí se s někým jako jsi ty, rvát. Pokud tě budu potřebovat pryč, apk tě zabiju, ale proteď tě nechám hledět si svého byznysu, pokud nebudeš strkat nos do toho, kam jsem ti řekl že ho strkat nemáš. Mrcho jedna šílená.
Mě budeš vyčítat, že jsem prohnilá? Podívej se na sebe, vy víly taky nejste zrovna svaté, takže mi tu nemáš co vyčítat. *Zavrčela a hůl odhodila na zem, načež se vrhne opět po něm a svalí ho na zem. Obkročmo se na něj posadí a pořádně mu jednu vrazí.* Nebudeš mi v mém vlastním domě vyhrožovat. Je mi u zadku, jestli mě urážíš, ale vyhrožovat nebudeš! Na to jsi moc malý pán! *Vycení znova špičáky a chytne ho pevně jednou rukou pod krkem. V tuhle chvíli ho měla plné zuby, nakráčel si sem a myslel si, že jí bude říkat, co má dělat? V tom případě byl blbý jedině on.* Zabít bych měla tebe! *Pronesla naštvaně a stále ho držela pod krkem.*
*Chtěl jí na to něco říct zpátky, ale to už ležel na zemi a ona jej držela pod krkem. jelikož měla sílu, tak bránit se silou by mu bylo nejspíše více k neužitku. proto místo toho, aby jí začal nějak mlátit, vklouzl do její hlavy a vyhledal tam emoce, které v ní vyvolávaly pocit zmatení. V momentě překvapení, kdy její stisk zlehka povolil, si ji přetočil pod sebe, ted to byl on, kdo na ni obkročmo seděl, načež se jí zadíval přísně do očí, v jedné dlani schoval obě její zápěstí nad její hlavou, zatímco z kapsy vytáhl zapalovač.* Ještě chvilku a chytneš jako papír! *Zaječel na ni.*
*V téhle chvíli toho měla Alessandra už vážně po krk, proto se mladíkovi zadívala upřeně do očí.* A dost! Už toho nech! *Zavrčela a oční kontakt udržovala dál. *Sedni se a už se konečně uklidni! *Pokračovala dál, hledíc mu do očí. když jí pak pustil a slezl z ní, aby skutečně udělal, co mu řekla, sama Aless se nejprve posadila a pak postavila. Pohlédla na něj a přešla do velkého a prostorného obývacího pokoje, kde si u barového pultu vzala sklenku, do které nalila dvojitou whisky. Tu první do sebe hodila prakticky na ex, druhou, kterou si nalila si vzala s sebou. Nechala automaticky otevřít celou jednu skleněnou stěnu domu vedoucí do zahrady a zamířila tam. Bylo jí teď cekem jedno, co dělá Remi, ona sama se potřebovala zklidnit. Došla na terasu až k okraji velkého prosvětleného bazénu, kde se na jeho okraji zastavila a tiše si povzdechla.
*V jeho zápalu mu nedošlo, že se na něj chystá použít a taky používá encanto. proto jediné, co mohl udělat bylo sednout si kousek opodál a sedět. ještě chvilku tam takhle byl, než skutečně trochu vychladl. To byl moment, kdy její kouzlo přešlo, ale i tak byl Remi už dost zklidněný. Prohrábl si vlasy, na chvilku si sevřel kořen nosu, než jen zamručel, vstal, a došel do kuchyně, kde si drze vzal lahev whiskey a napil se z ní. pak se dlaněmi opřel o linku a hleděl před sebe.* Kurva. *Zavrčel nakonec, než se vydal nahoru do ložnice a koupelny, snad aby našel svoje oblečení./
*Upírka ještě chvíli stála u bazénu a přemýšlela než do sebe hodila celý obsah sklenky, otočila se a vrátila se do domu, kde sklenku odložila na stolek. Jelikož nikde neviděla Remiho, došlo jí, že je asi nahoře a tak se vydala tam. Ve dveřích ložnice se zastavila a sledovala ho.* Nic jsem jí neudělala a neměla to ani v plánu. Jediný můj plán bylo, trochu tě tím vytočit, ale to bylo tak všechno. S ní jsem se seznámila, povídali jsme si a vyspali se spolu. Ale určitě jsem nechtěla nijak ohrozit její život a ani nechci. Tohle je pravda. Jestli tomu uvěříš, že už na tobě, já nemám důvod lhát, alespoň ne v tomhle. *Pronesla už klidným hlasem a chvíli na něj koukala, než se vydala k posteli a sundala si bundu. Chtěla si dát sprchu a zklidnit se tak úplně.*
*Remi se na sebe chystal nasadit košili, ale jakmile slyšel že přišla a začala mluvit, tak se zarazil. Pak nechal košili košilí a přemýšlel. Měla pravdu, opravdu mu jen psala, navíc, Chi neměla žádné kousance, ani nic jiného, toho by si Remi všiml a nebo věděl, že by mu to řekla. On byla ale v afektu, a možná proto tu předvedl to, co předvedl.* Naštvalo mě to rýpání, to, že by jsi ji mohla zabít, kdyby jsi chtěla. Chi je jako moje jediná, nejbližší rodina, nikoho tak blízkého na světě nemám. *Přiznal a otočil se, aby se zadíval upírce do očí.* Záleží mi na ní, je to moje nejlepší kamarádka a zároveň malá ségra a já bych asi neustál, kdyby se jí něco stalo. Co se jí týče, jsem na to vše háklivý. *Dodal ještě, zatímco si Aless mohla všimnout, že se mu začaly lesknout oči. Remi si to ale uvědomil, proto se rychle otočil zády a začal se soukat do své košile.* Promiň, byl jsem v afektu a ukvapil se.* Řekl nakonec tiše.*
Jenže to je pravda. Kdybych byla až taková svině za jakou mě máš, zabila bych jí hned a neztrácela čas nějakým povídání. V tom už nějaká logika je nebo snad ne? *Podívala se na něj.* Šlo mi o to tě prostě jen vytočit. Chia je náhodou moc fajn holka a došlo mi, že jste si blízcí. *Jeho lesklých očí si všimla, co jí však zarazilo nejvíc, byla jeho omluva, kterou nečekala. Chvíli mlčela, než zezadu přešla k němu a položila mu ruku na rameno.* Já nejsem tak zlá, za jakou mě máš Remi. *Zašeptala, ale když si pak uvědomila co řekla, rychle stáhla ruku a odebrala se do koupelny, kde se začala svlékat do sprchy. V duchu si pak nadávala, že je pitomá a měla raději už pak mlčet.*
*Ještě chvilku jí stál zády, než ale zaklel, otočil se, a došel k upírce, chytl ji za paži a otočil k sobě. Hleděl jí do očí, nějak netušíc, co by měl říct. Nakonec na to ale přišel.* A cop jsi tedy zač? Působíš tvrdě, zle a tak se i prezentuješ, kradeš, dealuješ, ale řekni mi...pokud tedy nejsi zlá a mrcha...jak jsi mi ostatně sama říkala...co jsi zač, Alessandro?* Špitl, hledíc jí do očí, pořád jí držíc za paži, ani si to neuvědomil, že ji pořád držel.* Chceš aby si mysleli ostatní, že jsi mrcha a svině? proč, když tvrdíš, že jsi jiná, proč teda všechno...tohle? *Zavrtěl nechápavě hlavou.*
*Mohla tušit, že to nenechá jen tak a zeptá se. O to víc si v duchu nadávala, protože to neměla říkat, jenže jí to v tu chvíli nějak samo vypadlo a vzít zpátky se to nedalo. Teď se už mohla z toho jen nějak vymluvit.* To… to bys nepochopil. *Hleděla na něj.* Když si o tobě myslí to nejhorší, většinou si dávají pozor a nechtějí se s tebou do ničeho pouštět. Mají respekt a bojí se tě. Je to prostě jednodušší, pro přežití. *Lehce se mu vytrhla ze sevření.* I jako člověk jsem…musela jsem…prostě… už se mě na to neptej. *Zakončila to nakonec takhle, otočila se němu zády a objala se rukama.*
*Ačkoliv byl ještě před chvilkou naštvaný, a lehce to s ním cloumalo i teď, nějak chápal. Remi byl chápavý, když chtěl a teď cítil, že to bylo na místě. Proto došel až k ní, zlehka jí položil ruce na ramena a povzdechl si.* Zkus to. *Špitl tiše, načež použil svou magii. Ne proto, aby jí teď rozhodil. Jemně proklouzl do její mysli, kde uchopil veškeré emoce a pocity, které jí nyní nutili cítit se nepříjemně a začal je hýčkat a uklidňovat, jako rozbouřené moře. Každou nitku emocí zašmodrchanou z napětí a nervů urovnával tak, aby se dívce přeci jen nějak ulevilo.* Já to pochopím. Nech mě tě pochopit, Alessandro. *Zašeptal tiše, stále jemně uklidňujíc její mysl a držíc ji zlehka za ramena. Chtěl ji pochopit, sám nedokázal říct proč. Možná proto, že jej zajímalo zda nelže, zda si z něj nedělá dobrý den. Ale na druhou stranu chtěl vědět, co jí nutilo chovat se tak, jak se chovala. protože teď, jak tu byla to nebyla ta holka z klubu. Tohle byla citlivá a zranitelná osoba.*
*Cítila ho ve své mysli. Ze začátku jej nechala, ale pak se opět začala bránit a odtáhla se od něj, hledíc mu do očí, nakonec pohledem uhnula.* Ne nepochopíš, nikdo to nepochopí. I tak bys mě odsoudil, jako všichni. Jsem prohnilá, zlá a šílená mrcha, takhle mě vidí všichni, takhle mě vidíš ty a takhle vnímám sebe. Nech to být a nešťourej se v tom, nech tohle všechno spát. Prostě… nepochopil bys to. *Zopakovala to znova a prohrábla si nervózně vlasy. Proč se najednou zase cítila nesvá? Proč nedržela hubu? Nikdy by se v tom nezačal hrabat, neptal by se jí. Jenže bylo pozdě. Začala chodit po pokoji sem a tam a přemýšlet, co teď. Nemohla mu ukázat, slabinu, ať už byla jakákoliv, nemohla si to dovolit. Ne před ním. Už tak si dovolil víc, než kdokoliv za dobu, co byla tím, kým je a teď se snažil zjistit pravdu? Ne to nemohla dovolit.*
*Ještě chvilku na ní hleděl. Pak ale nakonec pokrčil rameny.* No fajn, chtěl jsem ti pomoct, možná ti dát šanci ukázat, jaká jsii a nechat někoho, aby tě pochopil. Očividně, když ti to nabízím, tak asi nesoudím tak rychle. Ale pokud to tak cítíš, nutit tě do toho nemůžu a ani nebudu, je to tvoje věc a i když bych ti teď upřímně rád pomohl, a sama váš, že neumím lhát, pak bych to udělal. Ale nemůžu tě nutit. Pokud s tím chceš bojovat sama a nechat ostatní, aby nedostali šanci poznat tě takovou, jaká dokážeš být...pak tě to bude žrát dál. *Pronesl nakonec.* Měj se, Alessandro. *Hlesl ještě, než se vydal ke schodům. U těch se na moment zastavil, ale pak z nich sešel, jdouc směrem ke dveřím od vchodu a vyšel ven do teplé, letní noci. Sám ani nerozuměl svým pocitům, byl zmatený, hlavně z toho, co k ní cítil a z toho, jak se chovala. Co k ní cítil?* /Počkat, cože??/
*Alessandra jej celou dobu poslouchala a bojovala se svým vnitřním já. Když jí řekl, co řekl a pak odešel, zůstala tam stát sama a v hlavě najednou měla obrovský zmatek.* Kurva, kurva, kurva. *Zanadávala a praštila rukou do stěny, až kus zdi opadl. Povzdechla si a pak. Sama se sebou sváděla boj zda má jít za ním nebo ne, ale nakonec za dalších tichých nadávek se rychle vydala za ním. Díky své rychlosti se objevila před ním a chytila ho za ruku.* Nechoď pryč, prosím. *To poslední slovo pronesla skoro šeptem. Ona neprosila, nikdy o nic a teď to vyslovila, jen aby zůstal? Ale proč? Proč by to sakra dělala? Nechápala to. Stála před ním a hleděla mu do očí.* Vím, že jsi to myslel upřímně, jen to není tak jednoduché jak si ty myslíš. Potřebuju jen… čas. Žiju takhle desítky let, pak si sem přikráčíš ty a převrátíš to všechno naruby a čekáš, že se otevřu?
*Tím, jak rychle se objevila před ním, tlumeně vykřikl a chytl se za srdce* ty mě chceš zabít, nebo co? *Pohlédl na ní. Lekl se, už jen proto, že byl zaobraný do svých myšlenek a taky proto že absolutně nečekal, že se tu objeví. Pak už ji poslouchal.* Je to jen na tobě, moje nabídka platí. Takže až budeš chtít, tak jsem tu. Ale pro teď, když tak hezky prosíš, *Na moment se odmlčel, než povytáhl jeden koutek rtů do úsměvu.* Bych asi mohl zůstat. *Zhodnotil nakonec, než na ní ale dál hleděl.* Budeme tady, neboo..mě pozveš dál? Nebo tam mám nakráčet sám? Víš, že s tím problém nemám. *Podotkl vzhledem k dnešní přepadovce.*
Ne zabít tě nechci. Pro teď. *Pronesla, když se jí lekl, mohla to ale čekat, přece jen zjevila se před ním jako duch. No co už.* Až budu připravená, pak ti třeba řeknu, ale ne teď. *Zašeptala a pustila jeho ruku, když si uvědomila, že ho stále za ni držela.* A na to, že prosím si moc nezvykej, je to jen… výjimečně. *Lehce se pousmála, než jej obešla a přes rameno na něj koukla.* Vím, že nemáš, ale další rozbité dveře už kupovat nebudu, takže pojď dál. *Pronesla a sama se vydala do domu, když vešla, sebrala ze země meč, co tam nechal a dala ho zpět na své místo na zdi, stejně jako bojovou hůl. Když pak vešel do domu a zavřel dveře, koukla na něj.* Dáš si něco? *Optala se a sama zamířila k baru.*
*Remi vešel za ní do domu, načež se chvilku rozhlížel. Pak ale došel za Aless a zezadu jí položil ruce na boky.* Dal. *Zašeptal a sklonil se k jejímu krku, ne který jí následně přitiskl své rty.* tebe, mrtvolko. *Zašeptal. Sám nevěděl, kde se ty přechody v něm braly. Teď ale chtěl opravdu jediné- jenom ji. Otočil si ji čelem k sobě a pokud jej nechala, chytl jí bradu mezi ukazováček a palec a vášnivě ji políbil, zatímco druhou ruku jí položil na záda a natiskl blíže k sobě. hlavou se mu mezitím honilo tolik věcí, ale snažil se je upozadit, teď chtěl jen Alessandru.*
*Když ucítila na svém krku jeho rty, překvapeně se zachvěla. Nějak nečekala, že by k tomu došlo, tedy ne teď hned.* Mě? Ale nepovídej nekrofilku? *Zavrněla a když si jí otočil k sobě a pak políbil, ihned mu se stejnou vášní polibek opětovala, jednou rukou mu zajela do vlasů a druhou si položila na jeho hrudník.* Jsem z tebe zmatená. *Přiznala po chvíli, když se od něj lehce odtáhla a pohlédla mu do očí. Byla to pravda. Celý večer byl šílený, hádali se, prali se, křičeli, skoro se zabili a pak to všechno. Mátlo jí to a nějak tušila, že jej taky. Ještě chvíli na něj koukala, než se k němu přitiskla a polibky si teď kradla ona sama. Dravé a vášnivé.*
*Ihned se jejím polibkům oddal, ba jí je i opětoval, aby cítila, že to myslí pro teď opravdu vážně. Chtěl ji, potřeboval ji, ale sám si nedokázal ještě říct proč.* A co bych měl říkat já, sereš mě, občas mám chuť tě zabít, ale zároveň cítím že tě nějakým způsobem potřebuju, zatraceně. *Zavrčel, načež si ji podebral pod stehny a nepral se s žádným rozmýšlením, prostě ji položil na linku a přitiskl své tělo na to její.* Teď to ale nech bejt, teď tě potřebuju, Aless. *Zašeptal jí do rtů, než jí začal polibky, jež vracel, prohlubovat. Rukama zabloudil na její záda, tím, jak se svlékala do plánované koupelny měla jen podprsenku a kalhoty, rukama našel rozepínání a podprsenku už za chvilku zahazoval za sebe.*
I ty mi piješ krev a nejraději bych ti zakroutila krkem, ale z nějakého mě neznámého důvodů, tě chci mít u sebe, svým způsobem tě potřebuju a nechápu proč. *Zavrněla a lehce jej kousla do rtu, načež u polibky dál a dál opětovala. Když si jí vyzvedl na linku baru, lehce si obmotala nohy kolem jeho pasu. Oběma rukama mu začala rozepínat košili, kterou z něj následně na to strhla a odhodila kdesi za něj, hned se pak vrhl na jeho kalhoty. Zatímco se lehce odtáhla a koukla mu do očí. V těch jejích už hnuly vzrušené plamínky. Lehce se kousla do rtu a jazykem přešla po těch jeho. Na malou chvíli nechala jeho kalhoty tak a své ruce položila na jeho obnaženou hruď. Lehce přes ni přejížděla a mapovala tak každý kousek.* Nelíbí se mi jakou máš nade mnou moc. *Zamručela tiše a rty se přisála na jeho krk.*
*Remi si to vše náramně užíval. Naopak, on si to, že jí měl v podstatě ve svých rukou, užíval více než dost. Měl moc nad mocnou osobou, a to se mu více než líbilo. Cítil se dobře, muselo se to nechat. Tiskl si k sobě Alessandru blíže, hladil jí po těle a postupně z ní strhával veškeré její oblečení, než jí nakonec zajel rukou do vlasů jež stiskl a donutil jí tak zaklonit hlavu a zadívat se mu do očí.* Ale no, jestli mi nelžeš, moje milá. *Zavrněl, načež jí silně plácl přes zadek a o to více k sobě natiskl. Hned na to si jí ale popadl do náruče a odnesl do obýváku, kde jí shodil na pohovku a mlsně se na ní uculil.*
*I Aless si to užívala o tom nebylo pochyb. Každý jeho dotek, každý jeho polibek, jeho blízkost.* Poznal bys, kdybych lhala. *Zašeptala a když jí plácl po zadku, jen se uchechtla. Jen co pak dopadla na pohovku, zapřela se lokty a jednu svou nohu pokrčila v koleni. Hlavu naklonila lehce do strany a s šibalským úsměvem na tváři si ho prohlížela.* copak nekrofilku, na co čekáš? Došly ti mrtvolky? *Dobírala si ho a provokativně si přejela jazykem po spodním rtu, než se sama natáhla a za okraj kalhot si ho stáhla k sobě.* Pořád máš na sobě moc věcí. *Zavrtěla hlavou a hned mu rozepla kalhoty a rychle mu je stáhla i s jeho spodky a hodila na zem, načež se jen spokojeně uculila.* Chci tě. *Zašeptala mu do rtu, když si ukradla pár dravých polibků.* A moc. *Dodala ještě, než se k němu přitiskla.*
*Nechal jí dělat vše to, co dělala, ale jakmile se na něj zespod podívala, zasmál se. Popadl ji za pas, přetočil si jí nad sebe a usmál se.* Tak když e ti nelíbí, jakou mám nad tebou moc, tak mi ukaž jakou moc dokážeš mít ty. *Zavrněl, načež se jí podíval so očí, odhrnul jí vlasy z obličeje, natiskl si její tělo na své a políbil jí, dlouze a vášnivě. Pak se ale přeci jen položil,. dlaně nechal položeny na jejích bocích a čekal, co se bude dít, co v ní doopravdy je. Už z minula věděl, že dokázala být pořádně divoká a nespoutaná, chtěl jí ale ukázat, že může mít i tak trochu navrch.*
Líbí, nelíbí. Jsem z toho spíše asi víc překvapená. *Uculila se na něj a když jí pak políbil, polibek mu stejně tak opětovala. Jakmile se pak znova položil, naklonila hlavu lehce na stranu a pozorovala jej. Po chvíli se k němu sklonila a políbila jej na rty, z nich se přesunula na krk, do kterého ho lehce kousla, načež jazykem postupovala z krku až na jednu jeho bradavku, do které ho také nezapomněla zlehka kousnout, přičemž se jen uchechtla, zvedla pohled a našla si ten jeho, než s úsměvem pokračovala dál a jazykem mířila přes břicho níž a níž. O tom, že byl už jen z toho dost vzrušený, nebylo pochyb. Upírka se lehce ušklíbla a vzala si jej do úst, pomalými pohyby a hrou jazyka, jej chtěla trochu potrápit, schválně se mu u toho dívala do očí. Ještě chvíli pokračovala, než přestala, natáhla se k němu a vtiskla mu polibek. Opět se na něj posadila obkročmo, tentokrát se jen lehce nadzvedla a nasměřovala si jej do svého nitra, než pak dosedla až na doraz a slastně zavrněla. Hned na to se na něm začala pohybovat, párkrát jen pomalými pohyby, ale ty pak začaly nabírat na rychlosti, přičemž se jí z úst linuly vzrušené vzdechy. Jednou rukou se mu zapřela do hrudi, zatímco tou druhou si sama přejížděla po svém těle.*
*Remi, celý odvázaný z toho, co mu prováděla skoro i zapomněl dýchat. Dostávala jej k šílenství, sám sobě si říkal, že to s ní nebude dlouhodobé, ale pomalu si přestával být jist. Jakmile ji měl nad sebou, své dlaně jí položil na boky a přitiskl k sobě blíže, tak, aby ji tlakem na stehnech nutil samotnou k pohybu, ještě rychlejšímu, než mu předváděla. Po chvilce ale přeci jen neodolal, za záda si jí přitiskl k sobě a stejně tak i on se nadzvedl, aby mohl položit své rty opět na ty její. Tohle vše, co se mezi nimi dělo, bylo jako neskutečné výbuchy elektřiny, euforie a touhy, které on nechával volný průběh.* To je ono, tak se mi líbíš, mio caro. *Pronesl zadýchaně, chválíc její pozici, tempo a to, co mu prováděla.*
*Užívala si to stejně jako on. Jeho doteky na jejím těle jí doslova rozpalovaly. Na jeho podnět, opravdu své pohyby ještě více zrychlila , přičemž se zapřela jednou rukou o jeho stehno a lehce zaklonila hlavu dozadu. Zavřela oči a nechala se unášet vlnou neskutečného chtíče, který jí momentálně zcela ovládal. Po chvíli se zase narovnal a své tempo lehce zpomalila. Škádlila jej? Rozhodně, to by nebyla Aless. Naklonila se dopředu a za stálých i když pomalejších pohybů líbala každý kousek jeho hrudi, postupoval pomalu výš až na krk, který jemně okusovala. Měla nutkání se zakousnout, ale věděla, že by to jen vše zkazilo, už jen proto, že jeho víly nebyla pro upíry zrovna dobrá.* Líbí se mi, co to s tebou dělá, jak šílíš a chceš víc. *Zavrněla mu do ucha, opět se narovnala, než opět nasadila rychlé tempo, jenž dál a dál nabíralo na intenzitě a rychlosti. Jeho ruce ze svých boků pomalu přesunula na svá ňadra a spokojeně zamručela.*
*Užíval si to, to samozřejmě, a to více než dost. Tsikl si jí k sobě, spokojeně si užíval, co mu prováděla. pro teď jí chtěl nechat volnost, možnost, aby mu ukázala, co v ní skutečně je. Chtěl, aby se odvázala, chtěl, aby ukázala co dokáže. Ve svých dlaních sevřel její ňadra, načež si ji ale chytl tak, aby mohl i on sám vracet své pohyby nazpět. Zase, potřeboval se projevit i on. Jeho pohyby nebyly ale moc v souladu s těmi jejími, ba naopak byly rychlejší, intenzivnější a chtivější. Potřeboval ji tak moc.* A mě se líbí, že se tomu poddáváš. *Zavrčel a držel si ji u sebe. Jednou rukou ji zabloudil do vlasů a donutil zlehka zaklonit hlavu, zatímco si ji dál se vší touhou bral dál a dál.*
Oh kurva. *Vykřikla hlasitě, když se začal pohybovat i on sám. Oči jí touhou a vzrušením potemněly ještě víc. Svou ruku si položila na tu jeho, kterou měl stále na jejím ňadru, zatímco se druhou zapírala o jeho hrudník. Užívala si každičkou sekundu jejích spojení, šílela z něj a i ona jej svým způsoben potřebovala víc a víc.* Mlč už. *Zavrčela s úsměvem a kousla se do spodního rtu, přičemž tlumila další vzdechy linoucí se z jejího hrdla. Přestávala racionálně myslet, nechala se zcela unášet touto situací. Nehty mu přejela po hrudi a zanechala lehce načervenalé šrámy, zatímco se i její pohyby staly mnohem intenzivnější a divočejší, než předtím. Když jí pak donutil zaklonit hlavu, jen zavřela oči a po chvíli i nahlas zasténala.*
*Jen se pobaveně culil, nad tím vším, co jí způsoboval, co jí dělal. Tiskl si ji k sobě, líbal, hladil a laskal, tak, jak jen on chtěl, aby jí ale dokázal, že o ni skutečně jeví zájem. Držel si ji u sebe, bláznil z jejích dotyků a hlasitých stenů, užíval si ty okamžiky spojení až do momentu, kdy cítil, jak se blíží jeho vrchol. V ten moment ale polevil všem jejím privilegiím, jež jí dal. Prostě ji přetočil pod sebe na břicho, sám si klekl za ní a vytáhl její pozadí nahoru tak, aby do ní mohl opět proniknout a dát jí to, co chtěl on sám- čistou rozkoš. Nepoutal se, nechal se unést rychlými pohyby, vlastními steny a jednu dlaň jí zapletl do vlasů, aby jí donutil zaklonit hlavu, zatímco druhou rukou jí chytl zezadu pod krkem.* Cítíš to taky? *zavrčel,* Jen mi hezky ukaž, jak umíš křičet, mio caro. *Zašeptal, on sám věděl, že nemá daleko ke slastnému vrcholu.*
*Naplno si užívala, vše co jí dával. Za svůj dlouhý život měla dost milenců a také milenek, ale s ním to bylo všechno tak jiné, tak intenzivní. Myslela si, že to všechno způsobilo především to, jak se nesnášeli a hádali, že to byl nějaký ten spouštěč toho všeho, nenapadlo jí, že by to mělo jiný význam, pokud tedy nějaký jiný skrytý byl. Když pak ve svých pohybech povolil a stáhl jí pod sebe na břicho, překvapeně zamručela, přece jen i její vrchol byl už na dosah a nechtěla o něj přijít. Až když opět nasadil své divoké tempo a zašeptal jí do ucha, co zašeptal, jen se uculila.* Ano cítím, jak by ne, když z toho pocitu doslova šílím. *Zavrčela nadrženě a prohla se ještě víc v zádech. Každým dalším jeho přírazem se víc a víc přibližovala ke svému konci, nakonec se tomu všemu nechala natolik poddat, že skutečně samým vzrušením a rozkoší křičela i jeho jméno, do doby než jejím tělem projela až neskutečná vlna orgasmu, který jí doslova odzbrojil.*
*Remi pocítil svůj vrchol v podstatě hned poté, co Aless. Ještě chvilku vydýchával, než z ní ale vystoupil, sám si lehl na záda a jí si přitáhl k sobě. pažemi ji objal kolem těla a natiskl se k ní, zatímco jí vtiskl polibek do vlasů a vydechl.* Jo, tohle bylo fajn. Můžeme se hádat častěji, pokud to vždy nějak skoční takhle. *Zasmál se zlehka, než se na ní podíval.* Nechtěla by jsi mi už konečně teda říct, s kým to vlastně spím, Aless? Nebylo by to trošku fér? *Optal se jí, ale i tak mu hrál v očích plamínek toho, že to bylo myšleno v nadsázce.* Dáš si teď tu koupel, nebo chceš ještě počkat? *Zajímal se dál a dal jí vlasy z obličeje, aby se jí mohl zadívat do očí.*
*Jen co si ji přitáhl k sobě do náruče, položila si hlavu na jeho hrudník a přehodila přes jeho nohy jednu svou, zatímco mu konečky prstu jemně přejížděla po hrudi.* Jestli chceš, naštvu tě klidně ještě teď hned. *Uchechtl se.* A kdykoliv jindy taky, moc dobře víš, že mi to jde jedna radost, ale jo tohle zakončení hádky má něco do sebe. *Přiznala nakonec s úsměvem na tváři, který jí však po jeho dalších slovech zmizel.* S kým spíš? To ale přece víš ne? *Pronesla i když tušila na co narážel, jenže v tuhle chvíli si nebyla jistá, zda to chce rozebírat, říkala mu, že chce čas.* Ještě bych asi chvíli zůstala tady a pak si dala koupel. *Hleděla i ona jemu do očí.* Nebo snad spěcháš?
*Remi se na ní usmál a pak se poposunul lépe, aby na ní dobře viděl. jednu ruku si dal pod hlavu a tím si ji podepřel, zatímco se mu na tváři vykouzlil úsměv.* No, já nijak nespěchám, zítra nic nemám, takže tu můžu zůstat klidně i přes noc, jak si bude jen madam přát. *Mrkl na ní, načež se uculil.* Tak tedy koupel. *Zavrněl, načež vstal, vzal si ji do náruče a odnesl do koupelny, Tam ji ale položil na roh vany, aby vypustil vodu jež tam měl on, která byla už studená. Přidřepl si vedle vany a čekal, až se voda vypustí.* Takže, Alessandro. *uculil se od ucha k uchu a podíval se na ni.* Co mi o sobě ještě řekneš? *Optal se, *nebo mám snad začít já, je-li to téma choulostivé? *Nadzvedl tázavě obočí.*
Pokud tedy nikám nespěcháš, můžeš tu zůstat celou noc. Klidně i den, zaleží na tobě. *Usmála se, především tomu, že najednou jí oslovoval jinak než mrtvolko, což jí přišlo překvapivé i když čekala, že to bylo jen v rámci sexu. Culila se i když jí pak vzal do náruče a odnesl si jí nahoru do koupelny, kde jí nechal chvíli sedět na rohu vany. Aless se zapřela rukama o okraj a prsty jedné nohy pomalu přejížděla po jeho stehně směrem výš.* Huu to už musíš být hodně zvědavý, když mi říkáš jménem a ne tou podělanou přezdívkou. *Ušklíbla se a přejela si jazykem po rtech.* Hm, popřemýšlím, mezitím můžeš začít ty. *Mrkla a sledovala ho.*
*Remi se zaculil.* Mrtvolka budeš pořád, mio caro. *Zavrněl, podíval se na ni a mrkl jedním okem. pak se zamyslel.* Hm, a kde bych měl začít? U rodiny, vyrůstání, hledání domova, hledání sebe, nevím má milá, o co tu jde, musíš mě trochu navést. *pronesl. Rozhodně jí nechtěl dát tohle zadarmo, chtěl alespoň vědět, o čem byla řeč, co bylo to, co jí nutilo dělat z ní takovou mrchu. Jsitě, pro někoho to bylo jen nějaké jedno trauma, pro někoho celé dospívání, prp někoho obrana před světem. Remi to chtěl ale vědět, chtěl vědět, co přesně to nutilo dělat tuhle zatraceně sexy upírku, jež před ním seděla.*
*Při vyslovení přezdívky, kterou jí dal, na něj jen vyplázla jazyk.* No jak myslíš nekrofilku, když ty tak, já tak. *Mrkla a usmála se na nej, nohu, kterou ho hladila nechala opřeno o jeho stehno a dál seděla na okraji vany, čekajíc, až se napustí teplou vodou.* Tak co kdybys to vzal od začátku, u rodiny a pak pokračoval dál. *Pronesla a natáhla se na poličku pro láhev pěny do koupele, kterou přidala do vody.* Na oplátku ti pak můžu prozradit i něco já ze svého života, když už si tu tedy tak povídáme a poznáváme se. *Odložila lahvičku a koukla na něj. Jestli si chtěl povídat, pak proč ně, mohla mu o sobě něco říct, ovšem byla si vědoma toho, že si bude muset dávat pozor na to, co mu řekne. Byly přec nejen věci, které nikdo nevěděl a ona mu nevěřila ještě natolik, aby mu je prozradila.*
*Nad tou přezdívkou jen protočil očima.* Hádám dobře, že to je proto že jsi mrtvá a já si s tebou rád užívám? *Nadzvedl obočí, ale tak nějak hádal, že se trefil. když pak byla voda napuštěná, tak si tam nejprve vlezl on, a pak k ní natáhl ruku. Počkal, až dojde taky, otočil si ji k sobě zády a rukama ji objal kolem ramen, zatímco si ona jeho hlavu položila na jeho hrudník.* Hm, tak rodina. Hele, napadlo mě, co takhle otázka odpověď, otázka odpověď na střídačku, hm?*Zamyslel se, než začal.* Máma umřela při porodu, nikdy jsem jí nepoznal. vyrostl jsem na Zimním dvoře, ale dvůr jako takový jsem nikdy neviděl, až tedy teď na plese. Jo, a jednou jako malý, ale jen letmo, moc si to nepamatuju. pamatuju si ale výchovu otce, chtěl ze mě bojovníka, jako byl on, tvrdého a chladného muže, kterého chtěl udělat všemi, no, jako všemi prostředky, nevím, detaily moc hezké nejsou. Když jsme z toho měl rozum, tak jsem nakonec utekl. *Dořekl.* A co ty, kde jsi vyrostla? A co tvůj vztah s tvou vlsstní rodiinou?
Nejsi zase tak hloupý, vidíš, přišel jsi na to. *Uculila se na něj a pak si k němu vlezla do vody, kde se pohodlně usadila, opřela si hlavu o jeho hrudník a jednu svou ruku položila na tu jeho, kterou jí objímal. Přišlo jí to tak zvláštní. Byla zvykla na románky na jednu či více nocí, ale nikdy to neskončilo takhle, vždy buď odešla ona nebo dotyčného poslala pryč, navíc si nikoho nezvala domů za tímto účelem. Ale Remi byl jiný, ve všech směrech a Aless nevěděla, co si myslet. Z jejích myšlenek jí nakonec probral až jeho hlas, když mluvil dál.* Dobře, tak si tedy zahrajeme hru na otázky a odpovědi. *Souhlasila si upírka, načež už pak jen bedlivě poslouchala jeho vyprávění, než se pak lehce na něj otočila a sjela si ho pohledem.* Myslím, že je dobře, že bojovník nejsi, tohle tvé šílené chování k tobě sedí daleko víc. *Zazubila se a znova se o něj opřela a na chvíli se odmčela.* Narodila jsem se v Barceloně jako jedináček. Rodiče si přáli syna no, dostali mě, myslím, že se s tím nikdy nesmířili. Alespoň později to dávali dost najevo. V době, kdy jsem žila všichni chtěli syny, aby převzali jejich firmy a dělali rodině čest. Já byla jen dcera, která se učila doma, sice jsem byla rozmazlovaná, měla jsem co jsem chtěla, od věci po nejlepší učitelé, ale pořád mi něco chybělo. Jenže tehdy mi nedocházelo co. Matka s otcem trávili svůj čas prací a budováním své dokonalé reputace a já se naučila, že být sama nemusí být tak zle. *Pronesla nakonec jen to nejhlavnější, co prozradit chtěla.* Když jsi pak utekl, co jsi dělal? Hádám, že to bylo už sem, do našeho světa. *Optala se jej teď ona.*
*Remi se na ní uculil a ušklíbl se.* Myslíš, že bych nebyl dobrý bojovník, nebo bych nebyl za až tak atraktivní? Říkáš, že ta šílenost je moje? Ale přitom bych byl ten samý člověk, možná jen s maskou, a za ní bych byl svůj a šílený. To je to samé, jako ty. Taky máš masku tvrdé ženy, za kterou se ale skrývá něžná dívka. *Uculil se.* Hm, takže jsi vyrůstala s tím, že jsi v okolí viděla, že nejsi zas až tak chtěná. To je...vcelku smutné. A chápu, že i nepříjemné. *Pronesl a pak se nadechl, aby pokračoval.* Přesně tak, dostal jsem se sem, spíše tedy, do Itálie, do Říma. Nějak jsem nikdy nebyl rodiinný typ. Musel jsem být jako dítě u pěstounů nebo v domovech, odevšaď jsem utíkal. pak jsem ale potkal rodinu, u které žila jejich adoptivní dcera, Chiara. Od té už jsem utéct nedokázal. Zůstal jsem s ní, s nimi, až do dospělosti. Měla zrak, nikdy neměla problém s tím, co jsem, v její dětské naiviitě a fantasii, jež měla, mi lehko uvěřila můj původ. Takže se známe od mala. *Usmál se.* A teď já. Chtěli z tebe rodiče vychovat mravnou dívku, co se prodvá, nebo spíše v duchu toho, jak ostatní vychovávali své syny, tak, aby jsi převzala to co měli? Nebo, na čem byla tvá výchova založená? A jaké to se sebou neslo omezení a strastii?
Neříkám, že bys nebyl dobrý bojovník, jen že si tě tak neumí představit. To, co děláš teď se k tobě hodí mnohem víc. Navíc z masky se klidně může stát už praví tvář, když jí nosíš déle a pokud bys zůstal u otce, časem by tě zlomil a udělal z tebe svou kopii. A nevím jak jsi přišel na to, že já jsem něžná dívka. *Poznamenala a dál jej poslouchala, musela uznat, že ani on to neměl moc lehké.* Měl jsi štěstí, že jsi je potkal a mohl jsi s Chiarou takhle trávit čas, že o tobě věděla pravdu a nemusel jsi předstírat, kdo jsi. Aspoň jsi nebyl sám. *Pronesla a na chvíli se odmlčela, přemýšlejíc nad jeho otázkami.* I já měla zrak a s mou divokou a zvědavou stránkou to občas dělalo neplechu, mysleli si, že jsem divná. Nejlepší učitele mě proto učili doma. I když otec byl proti, měla jsem nakonec převzít firmu, ovšem za cenu toho, že si najdu manžela a firma pak přejde na něj. Jenže já o to nestála, nechtěla jsem se tak uvázat a nechtěla jsem ani žádnou firmu. Měla jsem jiné sny a touhy, chtěla dělat věci, co mě baví a ne co mi někdo nařizuje. A taky jsem si za tím šla. Bylo mi to jedno. Celé dětství jsem byla sama, vyrůstala jsem sama a tak jsem si chtěla dělat i věci po svém. Chtěla jsem cestovat a být slavná novinářka a jen co mi bylo 18, jsem si to splnila. Pak se ale věci zkomplikovaly, ale o tom mluvit nechci. *Pronesla tiše a na chvíli zavřela oči, snad jako kdyby se vrátila do té doby. Jenže ona na to myslet nechtěla, nechtěla se vracet do téhle části minulosti a tak se zeptala na další otázku.* Říkal jsi něco o hledání sebe, v čem to spočívalo? Bylo to už v době, kdy jsi žil tady?
*Remi se uculil./ Asi máš pravdu. Myslím, že být tam s ním, je ze mě někdo jiný. Cítím to, ten jeho tlak, to, jak to na mě doléhá z minulosti, když jsem v úzkých, nebo když jde o život. Prostě vždy, když přijde na boj, z části se ve mě probouzí to monstrum, to, to vše necitlivé, co ze mě chtěl. A jak vím, že jsi něžná? Stačí mi málo. Letmé dotyky, to, jak občas mluvíš, to, jak ti vyhovuje pohodlí, i to, jak jsi za mnou běžela, aby jsi to urovnala, mio caro. *Špitl a dál ji poslouchal.* Ne, s ní ne. Nikdo jiný mi tak nepadl do oka, nikdo jiný mi tak nevěřil, a spíše jsem byl přítěž, řekněme, že ty rodiny nebyly nic moc, jen aby z dětí měli peníze. *Přiznal nakonec.* Hm, to mi zní jako příbeh dívky z minulého století...kolik je ti vůbec let, Aless? To zní jako že ti už pěkná řádka je, co stařenko? *Rýpl si do ní, aby alespoň trochu odlehčil atmosféru.* Dobře, nebudu tě nutit o tom mluvit, třeba se k tomu dostaneme časem. *On takový problém neměl, byl jako otevřená kniha a chtěl to Aless jasně předvést.* Jo, jo hledal jsme se až tady. Tehdy v Římě jsem poznal, že mám zálibu v hudbě, hlavně v kytarách. Taky jsem zjistil, že lidé nejsou tak zlí a hrozní, ani hračky pro nás, jako mi cpal do hlavy otec. Chia mi to jasně dokázala a sám jsme se o tom přesvědčil i já. A tak jsem nějak začal opomíjet ty věci, co mě otec učil, ty hrůzy, strasti a úkoly, kterými mě zkoušel, aby mě vystužil, niic hezkého, každopádně, ale poznal jsem, že tenhle svět a lidi tady jsou skvělí. Občas na hlavu a hloupí, a zlí, ale jinak skvělí. Sám jsme se v tom začal orientovat více, když jsem se přestěhoval do New Yorku, a založil si vlastní byznys. *Usmál se.* Teď já. Moje otázka už padla, kolik ti vlastně je?
Minulost je věc, která se bohužel člověka jen tak nepustí ať se snaží sebevíc, vždy v něm kus zůstane a stále mu to připomíná ať už maličkostmi, vzpomínkami či jinými věcmi. *Pronesla a nad jeho výrokem o něžné dívce se jen otočila a pohlédla mu do očí.* A nepletl ses? Mrcha jako já má do něžné dívky daleko, třeba jsem měla jen slabou chvilku. *Pokrčila rameny a opět se k němu uvelebila, hlavu si tentokrát opřela o jeho rameno. Byla nesvá z toho, že si to o ni myslel. Copak ona takový vážně byla? Proč se tak ale necítila? Hlavou jí létaly otázky jedna za druhou.* A ohledně mého věku? No pár desítek let už mi je. Narodila jsem se v roce 1917, takže teď je mi nějak 106 let, svou proměnu jsem však prodělala když mi bylo 26 let, takže takhle budu vypadat i za dalších sto let. *Pousmála se a nevědomky mu po ruce přecházela konečky prstů, zatímco si přes jeho nohu přehodila tu svou.* A kolik je vlastně tobě? *Položila teď otázku ona jemu.*
*Remi pokrčil rameny.* Nepřišlo mi, že by mrchy kdy měly slabé chvilky, pokud máš slabou chvilku, pak v tobě ještě něco slabého je, má milá. *Uculil se, čímž ji zároven i trošku popíchl. Jakmile zmínila svůj věk, tak vykulil oči. Typoval ji pár desítek, ale ne přes stovku.* No teda, tak to bych ti měl opravdu říkat stařenko. Páni, pěkný rok, to už ti je teda celkem dost. *Zasmál se, a zasmál se, když pak zmínila i věk jeho.* No, vlastně, mě je 24 let. Řekl bych, že stárnutí se mi teprve zastavilo, jo, jsem poměrně mladá víla, dalo by se říct. Pořád se učím dalším kouzlů a věcem, ale i tak už dost umím. Ale jo, jsem ještě mládě. *Odpověděl, a pak se zamyslel.* Hm, jaká to byla firma, kterou jsii měla převzít? Nějaká velká? Znám ji? existuje furt? *Ptal se dál.*
/Možná, že to něco slabého co tam je, jsi ty, protože se tak cítím od doby, co ses objevil v mém životě a jsem z toho zmatená a nesvá./ *Prolétlo upírce myslí, ale nahlas už na tohle téma neřekla nic, neměla co a tohle by se neodvážila říct nahlas, už kvůli tomu, že by to používal proti ní.* Sice je mi přes stovku, ale jako stařenka rozhodně nevypadám, ani se necítím a rozhodně nedělám věci jako stařenky, ty mládě jedno. *Otočil hlavu, tak aby na něj viděla a uculila se sladce.* Tak vidíš, máš toho ještě dost před sebou. Uč se jaký jen kouzla chceš, ale do hlavy už mi nelez. *Hleděla na něj.* Firma mého otce se nesla název Silver Arrows a dlouhou dobu spolupracovala s další velkou společností White Star Line, která postavila Titanic, jenže po jeho potopení se otcova firma od nich oddělila, už kvůli tomu všemu okolo. Vlastně celou dobu pak nějak spolu bojovali a házeli na sebe špínu, nejdřív zanikl White Star Line a rodinná firma rok poté. Což je stejně jedno, on už by neměl kdo ji spravovat. *Pokrčila rameny a přemýšlela o další otázce.* Předtím jsi říkal, že to s otcem nebylo snadné a že z tebe chtěl udělat bojovníka za každou, co ti vlastně provedl? *Zašeptala.*
*Na to Remi pokýval souhlasně hlavou.* To máš pravdu, nevyapdáš na stařenku a vůbec taková nejsi, i když mrtvá, pořád krásná a k nakousnutí.* Na to jí opravdu kousl do ramene a pobaveně se zasmál. pak ale pokrčil rameny.* Nepolezu ti do hlavy, pokud mi nepůjdeš po krku nebo pokud to neuznám za vhodné. Nenechám si rozkazovat, mio caro. *Zavrněl jí varovně, ale i tak svůdně do ucha.* Aaa, a hádám že to vše bylo kvůli potopení té legendární lodi, co? *Nadzvedl obočí.* Tak to ej tedy náhoda, že jsi byla v téhle rodině. O Silver Arrows jsem slyšel, ale ne moc. Ale vím, že existovala. *uculil se. Úsměv mu pak ale povadl, když se ej Aless zeptala na to, na co se zeptala. Chvilku přemýšlel, než se na ní podíval.* Když už si sdlěujeme věci...jak moc konkrétní mám být?
*Jen co jí kousl do ramene, se hlasitě rozesmála.* Kousat mě můžeš jen v rámci hrátek, jinak tě kousnu já a pořádně. *Uculila se na něj a prohrábla mu vlasy.* A co znamená, uznám za vhodné hm? To až se třeba budeš nudit nebo ti něco nebudu chtít říct? *Pozvedla jedno obočí a sledovala ho, než se od nej lehce odtáhla, otočila se k němu čelem a posadila se mu do klína s tím, že ruce si spojila za jeho krkem.* Jen se neboj, ještě si necháš rozkazovat. *Mlsně si olízla ret a potutelně se na něj uculila.* A ano hádáš správně, bylo to kvůli tomu, ale to už nebyla moje starost. Mě už tohle nezajímalo. *Pronesla a hleděla na něj.* Zkus být co nejkonkrétnější. *Zašeptal a vtiskla mu polibek.*
*Remi se jen zasmál.* Ne, to znamená kdykoliv ucítím, že to potřebuješ. To víš. *Rozhodil rukama.* Asi budu hodná duše, přeci jen, kdo ví. *Políbil ji na tvář.* Nenechám, zase si moc nemysli, mrtvolko. *Poslal jí tentokrát vzdušný polibek a natiskl opět k sobě.* Hm, tak to pak rozumím úpadek. A, co nejkonkrétnější, tak mě nech si vzpomenout. *na moment se zamyslel.* Řekněme, že jednou mi pomocí lektvaru připravil o zrak skoro na měsíc, jen proto, abych se naučil si rozvíjet i jiné smysly. Nechával mě přes dny a nocii bez jídla a pití samotného v divočině s tím, abych se vrátil a přežil vše, co si na mě lesy Faerie připravily. O liidech mi namluvil jen to nejhorší. Hm, předhazoval mi smrt matky, jo a taky jsem nemohl nikam jinam než z domu a jeho pozemku, dokud on sám neřekl. nemohl jsme mu říkat nikdy tati, jen pane, tresty za neúspěchy byly většinou hladovení a zavírání ve sklepení domu. prostě no, táta za všechny prachy. *Dořekl nakonec, a snad aby nemohla hned položit další otázkou se zeptal on.* Jak se stalo to, že se z tebe stala upírka?
*Pozvedla obočí.* Počkej, jak když to potřebuju? Jakože mi tím budeš pomáhat? Ale proč bys to dělal? Já, to nechápu. *Optala se trochu zmateně, než se pousmála a naklonila se k němu ještě víc.* Ale necháš, v posteli určitě někdy jo, to nepopřeš, mi dulce hada. *Zavrněla mu do rtu, než se lehce odtáhla a přivinula se opět k němu, poslouchajíc, co vyprávěl. Musela uznat, ž jeho otec by dost kretén, když mu tohle prováděl.* Asi se nikdy nepřestanu divit tomu, co někdy rodiče dokážou udělat svým dětem. Já… mrzí mě, co všechno sis musel prožít. Tohle není správné, ani u lidí, ani u víl. *Zašeptala po chvíli zcela upřímně, což se divila i ona, že to řekla, načež se pak zamyslela.* Jak už jsem řekla, měla jsem Zrak a když už jsem pak cestovala, potkávala jsem víc podsvěťanů a dozvídala se tak nějak víc. Zajímalo mě to, fascinovalo. Jenže mě pořád tak nějak držely věci tady, tedy jen jedna, jenže když se pak všechno pokazilo, neměla jsem už co ztratit. O upírech jsem toho věděla dost, věděla jsem, do čeho jdu. A na mé pracovní cestě na Aljašku, jsem pak jednoho potkala. Dali jsme se do řeči, hodili pár drinku a já změnila svůj život. Dobrovolně. *Když o tom vyprávěla, seděla na něj obkročmo, objímala ho kolem krku a hlavu měla položenou na jeho rameni a opět se na chvíli zamyslela.* Viděl jsi svého otce od té doby?
*Remi pokrčil rameny.* A proč bych to nedělal? Máš mě za někoho necitelného, kdo tě nechá trápit se ve vlastní hlavě, když mám moc ti pomoct a zklidnit mysl? *Uculil se.* Ne, to opravdu ne, to spíš pomůžu. *Mrkl na ni, než se sklonil a rty natiskl na její rameno. Pak už jí poslouchal a musel se usmát. Tak nějak si pohrával s myšlenkou, zda ji říct nebo ne, ale nakonec ji vypustil ze rtů.* A pak mi neříkej, že nejsi něžná dívka, když mě tu dokážeš politovat a sdílet se mnou to vše, co ti říkám. *Zadíval se na ni, než se k ní natiskl.* Víš co není správné i to, co je správné, ale teď už je na tobě, co si vybereš ty, víš? *zavrněl, než se odmlčel a nechal ji mluvit.* Tak to by jsi si rozuměla s Chi, ta s tím podlední dobou blbne taky. Ale jo, respekteuji vaše rozhodnutí, i to, proč to děláte, proč se necháte měnit, ale u ní by mi asi nedovolil strach nechat jí to podstoupit, tu proměnu. Co kdyby to nevyšlo a ona...ne, o tom nechci ani přemýšlet. *Zamručel, a spíše si už vyslechl její otázku. Hned zavrtěl hlavou.* Ne, neviděl, a jsem za to rád. II když jsme tam byl na plese, jak jsi mi sama i řekla, což nevím, jak se k tobě doneslo, ale jinak ne, neviděl jsem ho. *Odmlčel se a přemýšlel nad další otázkou.* Proč jsi začala dělat to, co děláš? Dealovat a krást auta?*
Ne není to tak, že bych tě měla za někoho necitelného, ale jde o to, že ty a já se spolu jen hádáme a ve většině případů si jdeme po krku, proto mě překvapuje, že tohle jsi udělal nebo chceš ještě udělat. Prostě jen nejsem zvyklá, že je na mě najednou někdo tak milý a chce mi v něčem pomáhat. Jsem jen obezřetná. *Pokrčila rameny a lehce se odtáhla, aby na něj viděla.* Proč jen jsem měla tušení, že když něco takového řeknu, že se toho chytneš. Já se prostě jako něžná dívka necítím a nevidím a ty jsi asi slepý. *Vyplázla na něj jazyk a sama se k němu více natiskla.* Jenže ona to chce z jiného důvodů, protože jí tenhle svět fascinuje, chce do něj patřit už kvůli tobě. Já neměla moc na výběr. Byla bych mrtvá tak či tak, s tím rozdílem, že jako upírka mám pořád svůj život, jen jsem silnější, rychlejší a mohu potlačit pocity, co nechci. Chiara to vidí moc jednoduše a to je její problém, chce proměnu sice ze své vůle, ale ze špatného důvodů. A ano je tu i ta možnost, že to nezvládne. *Pronesla a koukla na něj.* Tak pravdou je, že znám pár víl, co si občas něco vezmou a nebo vymění, takže proto vím, že jsi tam byl, kontakty. *Pokrčila rameny a lehce se usmála.* Já sama nevím. Když jsem se dostala z klanu, kde jsem se učila kontroly a všemu ostatnímu, toulala jsem se po světě a nějak hledala, co vlastně dělat. Chvíli jsem se snažila vrátit ke své práci, ale už to nebylo ono. Nakonec jsem se nějak dostala k drogám, k Yen fenu hlavně a pak už to šlo nějak samo. Obchody se rozšiřovaly, produkty taky. Když jsem se v tom pak naučila chodit, stačilo jen najít pár lidí pod sebe a udělat z toho něco víc. Neprodáváme na ulicích, jak to dělají lidé, prodáváme jen zámožným klientům a ty nejlepší výrobky. Docela by ses divil, kolik vysoce postavených podsvěťanů a také lidí se Zrakem něco chce, po něčem touží. My jim to prostě jen dodáme. A auta, to je jen občas, většinou jen, když se potřebuje někdo zbavit auta někoho, kdo nějak nečekaně zmizel. Občas i mou vinou. Ale to je jen výjimečně. Pokud jde o auta, mám je ráda spíše u závodů. *Pousmála se, řízení prostě milovala a nejen aut, ale i motorek. Lehce se zavrtěla Remimu v klíně a přemýšlela, na co se teď jeho zeptat.* Jak to, že někdo jako ty nemá žádnou přítelkyni, žádnou lásku?
*Jen se pobaveně uculil.* Mysli si, co chceš mrtvolko, já vím co dělám a děla to budu, v tom mi nijak nezabráníš. *Vyplázl na ni tentokrát jazyk on a zamyslel se.* Slepý, ne, ne to opravdu nejsem, to jen ty jsi naivní husička.*Zhodnotil nakonec, než si ji k sobě opět se smíchem přitiskl a psolouchal.* Chia je taky naivní. Kolikrát jsme ji říkal, že je součástí mého světa i tak, ale už tolikrát to zmínila. Nevím, nechce se mi to líbit, a abych řekl pravdu, mám o ni strach, více než by bylo zdrávo. Ale to, že je moje slabina už jsi poznat mohla. *Dodal ještě, než ji nechal mluvit.* Hm, takže pokud to chápu, tak je to zase jen proto, aby jsi měla pocit moci, co, nemám pravdu? protože, ty máš asi hodně ráda věci pod kontrolou, no ne? *Zazubil se. Pak se ale jen ošil.* No, řekněme, že už jsme jednu lásku měl, ale skončilo to katastrofálně, a od té doby se nějak bojím vázat a pouštět city na volno. protože pak je tu ten risk, že toho někoho ztratíš. *Pronesl pouze, to jí muselo otázku zodpovědět. Sám se na chvilku zarazil, než konečně svou otázku vymyslel.* Co ty, za ten věk, našla jsi někoho? Nebo tě to zatím ještě nenapadlo?
Ale zabráním, až budu mít prsten, už mi do hlavy nevleze nikdo, ani ty ne. *Vyplázla na něj jazyk zase ona a zazubila se, načež mu mokrýma rukama prohrábla vlasy.* A tu husičku si nech, to není pravda. *Zamručela a lehce jej kousla do krku, přičemž se uchechtla.* A co se týče Chiary, přejde jí to časem Pozná, že jí je lépe, tak jak je. No a že je tvá slabina, jsem dneska pocítila dost dobře. *Usmála se a pohlédla mu do očí, když na něj koukla.* Vidím, že jsi na to kápl. Pocit moci a kontroly, jo to zní jako já. *Přejela mu jazykem přes spodní ret zatímco se má dívala do očí, než jej zase poslouchala, co říkal.* Ach tak. *Špitla.* Ono vždy u všeho je tu možnost ztrát, asi to prostě patří k tomu. *Dodala a chvíli na něj koukala, než se odtáhla, posadila se, přitáhla k sobě kolena a objala si je.* Já… já nevím co znamená láska, milovat nebo být milovaná. Nevím to, neznám to. Ani ze strany rodičů, ani z té jiné stránky. Ani nevím, zda jsem toho schopná. Já… Já… já myslím, že mám vany už asi dost. *Zašeptala pak, načež se postavila a z vany vyšla, natáhla se pro ručník, zabalila se do něj a odebrala se vedle do ložnice. Takhle otázka jí rozrušila víc než myslela.*
Tak budu alespon vědět, co ti mám sundat společně s oblečením, abych se k tobě dostal. *Přejel jí dlaněmi po těle a uculil se od ucha k uchu.* Jo, je to moje...hodně citlivé místo. *Přiznal fakt ohledně Chi a v hlavě se jen tiše modlil, jestli tím že jí to neřekl neudělal nějakou chybu, které by v budoucnu litoval. Ta jeho upřímnost.* /Ta mě jednou dostane do hrobu./ *Pak už ale poslouchal dál a potutelně se culil.* Jo, pocit kontroly, to jsme viděl, jak máš pocit kontroly, a zároveň se ti líbí když tě píchám zezadu. *Zasmál se fér pobaveně. Pak ale mávl rukou.* Možná kdybych byl v ten pravý čas na pravém místě a stihl zabít dřív toho vlkodlaka, co jii zabil, byla by ještě teď se mnou. *Přiznal. pak ji sledoval, jak se dala na odchod. Pohodlně se vyvalil do vany a zazubil se.* Ale ale, snad to není ta milá, hodná Aless, ta, kterou Alessandra tak moc schovává a brání a nechce, aby ji někdo viiděl. *Pronesl provokativně a podložil si hlavu rukama. Viděl v tom tak velký rozdíl, v tom, jaks e chovala když se poznaly a v tom, jak se chovala teď.* A pak mi tu zkus tvrdit, že jsii tvrďačka. *Uchechtl se.*
Ono bude stačit, když sundáš jen to oblečení a prsten necháš být drahý. *Zachvěla se při jeho doteku.* Neboj se, nehodlám to proti tobě použít, pokud si to myslíš, že tím, že jsi mi to prozradil, jsi mi dal nějakou páku. *Zašeptala mu do ucha a lehce se usmála.* Ha ha, jen se bav, kdo říkal, že to myslím v posteli, teda občas jo, ale jinak mi nevadí, když tam kontrolu převezme někdo jiný. *Vyplázla na něj jazyk, než se na chvíli odmlčela.* To kdyby, si říká hodně lidí, jenže věci, co se staly změnit už nejdou. *Dodala ještě k tématu. Když pak byla už v pokoji a slyšela jeho poznámky, jen pevně stiskla ruce v pěst.* Drž hubu Remi! *Zavrčela podrážděně a praštila rukou do stěny, zrovna v tuhle chvíli neměla na tyhle jeho provokace náladu. Tušila, že dřív nebo později to všechno použije proti ní.* Pitomec jeden. *Zamumlala si sama pro sebe a otevřela dveře velké šatny. Osušila se a oblékla si na sebe černou průsvitnou noční košilku s krajkou a kalhotky stejné barvy a vrátila se do ložnice.*
*Remi se jen pobaveně culil a sledoval ji. Bavil se, dostal jí a v tom si byl jist. Sledoval, jak je nervózní a nesvá, jak se trhá a brání se pravdě, kterou uvniitř měla, jen ji popírala.* Inu ale, sand by se mrtvolka nečertila, copak to tu máme? *Vstal, kolem pasu si dal ručník a zamířil za ní.* Jsi mi ale nějaká naštvaná, jak je možné, že pokud to co jsem řekl není pravda tě tolik naštve, hm, Alessandro? *Nadzvedl koutek rtu do úšklebku, než si přejel jazykem po rtech a došel až k ní. Sám ručník zahodil, opřel se rukama o okraj postele a do postele samotné udělal přes matraci kotrmelec. pak se zadíval na Aless.* Až moc se tomu bráníš, takhle z tebe jednou bude jedovatá, nepříjemná stařena, která bude asi tam milá a příjemná jako osina v prdeli. Vše beereš až moc vážně, osobně, a to je ten problém, moje milá. *Mrkl na ni a podložil si hlavu rukama.*
A co kdyby ses v tom přestal dál šťourat? Dělá ti to radost? Hm, bavíš se na tom dobře? Očividně ano. *Zavrčela a otočila se k němu čelem, když vešel do ložnice. Štvalo jí, že měl v tomhle pravdu a ještě víc jí štvalo, že mu vůbec něco řekla. Proč to udělala? Proč se nedržela toho svého a nemlčela, tak jak to dělala celou dobu, proč sakra jemu. Hleděla na něj a přemýšlela, než si nakonec jen prohrábla vlasy a rozešla se k posteli. kde se na ni nejdříve posadila.* Jediná osina v zadku seš tady teď ty a tyhle tvé pitomé provokace. Nechápu proč jsem ti vůbec něco řekla. *Pronesla a pak si lehla do postele vedle něj, načež se otočila na bok čelem k němu a hleděla na něj.*
*Remi jen zvedl ruce na svou obranu.* Bavit se? Ne, nebavím se na tom fakt, že se ti v minulosti stalo něco nepěkného. Bavím se na tom faktu, že se pořád bráníš tomu, kdo v tobě spí, koho jsi tak utlumila. A pak se tobráníš pravdě. *Uvedl fér na pravou míru. Sledoval ji, jak přišla k posteli, a když si lehla, tak stejně jako ona se otočil na bok tak, aby na ní viděl.* proč jsi mi to řekla? Hm, protože jsi to sama řekla předtím. zaujal jsem tě, nějakým způsobem, a tak jsi se rozhodla mi to svěřit. Možná proto, kdo ví ale, viď? *Uculil se na ni od ucha k uchu, než bse zasmál a položil ji ruku na pás, za který ji k sobě natiskl.* Možná by to chtělo začít myslet nad tím, kdepak je ta naše pravda, ta, kterou tak urputně skrýváš, hm? *Nadzvedl obočí.* Podle m by jsi nebyla tak špatná, kdyby jsi byla hodná.x *Podotkl.*
Ano zaujal, nebo jsem prostě jen hloupá, když ti ještě nevěřím natolik, abych ti něco řekla a stejně nějakou část prozradím a to se mi nelíbí, že jsem to udělala. Víš, pár věcí co nikdo, takže ano bráním se tomu, protože to můžeš použít proti mně. *Zamračila se na něj a když si jí k sobě přitáhla, své ruce si položila na jeho nahou hruď a zadívala se mu do očí, načež chvílí mlčela a přebírala jeho slova. *Kdybych byla hodná, jak ty říkáš, byla bych slabá a stálo by mě to všechno, na čem mi záleží, tak jako kdysi a to já nechci. Já už to nechci zažít znovu. Takže pokud nějaká pravda je, zůstane skrytá jako do teď. *Zašeptala. Bylo jí jedno zda to pochopí nebo ne.* A jestli o tom někomu řekneš, zakroutím ti krkem. *Pousmála se nakonec.*
*Remi se na ni zazubil.* Pokud mi nedáš důvod a záminku, tak to neudělám. Navíc, co bych proti tobě tak používal? Že jsi bývalá dědička Silver Arrows? To hádám že se ví a ted už je jedno. Že jsi dealerka a zlodějka? Prosimtě, nesnaž se mi namluvit že to taky lidi neví. Aless, nehraj tady důležitou, řekla jsi mi jen to, co je ostatní plně zřejmé. * Mrkl na ni jedním okem, než se uculil.* Ale na druhou stranu je hezký pocit než že si to budu domýšlet vědět, že jsi mi to řekla sama. *Zhodnotil nakonec. On sám byl rád, že v tomhle byl otevřený, jediná informace kterou jí neřekl bylo jeho pravé jméno a ti stejně věděla jen Chii, to ale Aless taky vědět nemusela. Jakmile mu řekla to, co řekla jen se uculil, hlavně nad onou výhružkou.* Pak mi nesmíš dávat záminku, mio caro. A vše bude mezi námi. *Byla pravda, že jediné co odhalil byla to, že nebyla ve skutečnosti tak silná, jak se dělala, ale skutečně skrývala slabou dívku, zraněnou a v silné zbroji. Jen zamručel, přitiskl si ji k sobě a slastně vydechl.* Jo, dneska se bude usínat pěkně. *Zhodnotil.*
*Už se nadechovala, že něco řekne, ale raději to nechala být, neměla chuť se zase hádat a nechat ho, aby do ní šil a provokoval. Nemyslela, že by měl proti ní použít, to kdo byla jako člověk, nebo je teď. Nechtěla, aby proti ní používal to, že je slabá. Protože uvnitř byla. Jenže si to nechtěla přiznat. Desítky let žila s maskou, kterou se naučila nosit tak hrdě, že se její maska stala její skutečnou tváří a to kým byla doopravdy potlačilo až na samé dno její existence. Až rozhovor s ním jí připomněl, že ta jak on říkal něžná stránka někde existuje a jí to najednou vyděsilo. Ano řekla mu o své minulosti, původů a také proč se stala upírkou a jak se dostala k tomu, co dělá teď, ale stále mu neřekl pravý důvod proměny, pravý důvod jejího chování a toho, proč pohřbila samu sebe a přijala tuhle tu stránku. Možná by měla zapomenout úplně, možná by mohla nechat zmizet všechny ty vzpomínky a být jen tou mrchou, za kterou jí všichni mají. Protože ona nechce být slabá, už ne.* Neříkej mi, že už jsi tak unavený. *Rýpla si do něj.* A pak, že já jsem tu ta stará. *Pronesla a pousmála se nad tím, jak si jí k sobě tisknul.*
*Natočil se na ní a jen se ušklíbl.* No a co když jsem? Vážil jsme sem dost dlouhou cestu, pak jsme se tu pomlátily a pak jsem se s tebou vyspal, tak to je jasné, že budu lehce unavený. Navíc, kolik je vůbec hodin, kolem půlnoci? Pfff, já tady nejsem ten mrtvej, abych v noci běhal a řádil, moje milá, to jsi ty. *Vyplázl na ni jazyk, než si zavřel oči.* A ráno mě nebuď, mám čas, nikam nejdu a rád bych se vyspal. Pokud tedy to probuzení nebude nějaké, však víš, příjemné. *Mrkl na ní a pak se zasmál, než zase zavřel oči a jí si k sobě natiskl o něco blíž.*
Ale chudáčku malý. Ach ta dnešní mládež už nic nevydrží, žádná výdrž, to je hrozné. *Dobírala si ho se smíchem a prohrábla mu vlasy, než se sama k němu víc natiskla a přehodila si přes něj jednu nohu.* Neboj ráno tě nechám spát. Sama budu mít půlnoc, takže se vstáváním spěchat nebudu. A co se týče toho příjemného probuzení, to si ještě rozmyslím, jak tě nakonec probudím. *Uculila se na něj a vtiskla mu ještě polibek, než se sama pohodlně k němu natiskla a zavřela oči. Bylo na ni sice ještě brzo, ale nic plánu neměla a nikam se jí jít nechtělo, ne teď když ho měla u sebe v posteli. Proto se jen usmála a pomalu usínala.*
*Fér se jen zasmál.* Jen si taky odpočiň, stařenku, však si to taky zasloužíš. *Rýpl si tentokrát on,. načež se k ní ale stejně tak jako ona k němu natiskl a zavřel oči. Pro dnešek usínal překvapivě s čistou hlavou a v klidu, a to si myslel, že bude odcházet s její hlavou v ruce a s rudou před očima. Místo toho musel ale tenhle večer zhodnotit jako pěkný a úspěšný. Spokojeně ještě zamručel, než přes sebe a i Aless natáhl lehkou deku a konečně dovolil i sám sobě ponořit se do světa spánku.*
Bylo něco málo po jedenácté hodině dopoledne, kdy se Alessandra zavrtěla a se zívnutím pomalu otevřela oči. Slunce už svítilo a ozařovalo celou ložnici, ovšem díky speciálním oknům s UV filtrací, upírce slunce nemohlo nijak ublížit a tak si mohla alespoň takhle dopřát den. Chvíli jen tak zírala do stropu, než otočila hlavu a pohlédla na spícího féra vedle sebe. Spal na boku tváří k ní, jednu svou ruku měl ovinutou kolem upírčina pasu a držel si jí tak u sebe. Musela se pousmát. Ač nerada, musela uznat, že byl sladký. Pomalu se otočila na bok k němu a prohlížela si jej. Jeho vlasy které mu spadaly do tváře mu jemně odhrnula a dál jej sledovala jak spal, než se k němu přisunula a políbila jej na rty, zatímco její ruka lehce přejížděla po nahé Remiho hrudi a mířila na břicho a dál dolů, až do jeho klína, kde jemně stiskla jeho chloubu a párkrát po ni přejela dlaní, zatímco se polibky přesunula na Remiho krk.*
*Remi ještě spal. Zprvu, když j začal mozek nějak probouzet mu nedocházelo, co se vlastně děje, ale po chvilce procitl o něco více. To už si stačil uvědomit, že Aless není vedle něj ale na něm a líbá jej na krku, zatímco její ruce provádí neposedné, leč pro něj příjemné činy.* I tobě dobré ráno, mio caro. *Zavrněl tiše, načež konečně otevřel zlehka oči a jednou rukou si ji k sobě za pas přitáhl. Ze rtů mu mezitím uniklo pár vzrušených nádechů a výdechů z toho, co dívka prováděla. Druhou ruku jí zapletl Remi do vlasů a jemně ji hladil, než jí ale hlavu zvedl a zadíval se jí do očí. pak už na nic nečekal a své rty přiložil na ty její, snad aby cítila to, ž je s ní a plně myslí i tělem přítomen každým špatnostem, jeřž by se měly dít.* Tady si vzal někdo má slova k srdci, co? *Přopmenul jí jeho noční připomínku, než usnlu.*
Dobré ráno, mi dulce hada. *Zavrněla tiše, když viděla, že její způsob probouzení jej už dostal ze spáru snění. Když si jí k sobě ještě více přitáhl, jen spokojeně zamručela a uculila se, zatímco pohyby její ruky nabraly lehce na intenzitě. Chvíli mu hleděla do očí a když spojil jejich rty v jedno, polibky mu opětovala. Vášnivě a chtivě. Svým tělem se tiskla k tomu jeho, opírajíc se zlehka volnou rukou o matraci vedle něj.* No přemýšlela jsem, že bych na tebe vylila ledovou vodu a probudila tě tak, ale pak jsem si řekla, že tvoje probuzení, které jsi včera navrhnul je mnohem lepší. *Zavrněla mu do rtu, když se lehce odtáhla a pohlédla mu do očí, načež ty její potemněly vzrušením. Potutelně se usmívala, o něco pevněji stiskla jeho chloubu a ještě víc zrychlila, užívajíc pohled na něj.*
¨*Remis e zasmál.* Jo, to bych ti musel asi jednu střihnout, Mio caro. *Zasmál se pobaveně, ale hned na to zaklonil hlavu a pootevřel rty, nechajíc přes ně přelít vzrušené steny, jež se linuly z jeho nitra. Po chvilce se ale i tak opět naklonil, aby se jí zadíval do očí a mlsně si přejel jazykem po rtech.* Sakra, ty víš jak potěšit chlapa, to jsou ty roky praxe, stařenko? *Pronesl. Pak se ale opřel o lokty, posadil se a zadíval se jí do očí.* Taky umím zlobit, nemysli si. *Zavrněl, načež jí jednu ruku dal za krk, přitáhl k sobě a dlouze, hladově políbil. Tiskl si ji k sobě jak jen mohl, zatímco i jeho ruka zamířila prozkoumávat upírčino tělo směrem přes ňadra, břicho a ještě níž, zatímco se do polibku potutelně culil.*
Tak to mi došlo, že bys mi to nedaroval, ale jako taková mala provokace by to bylo fajn, třeba si tu ledovou spršku nechám na jindy. *Zazubila se spokojeně a užívala si to, co s ním prováděla a jak na to on reagoval. Hleděla mu do očí a sama si provokativně skousla spodní ret.* Tak neříkám, že praxi nemám. To víš, za ty léta se to nasbírá, takže to můžu na tebe využít. *Uculila se a když si ji přitáhl do polibku, jen spokojeně vydechla.* Umíš? Opravdu, ale nepovídej. *Škádlila jej a na chvíli pohyby ruky v jeho klíně zpomalila, hned uslyšela jak Rei nesouhlasně zamručel, načež se ona jen uchechtla.* Ale copak, něco se snad nelíbí? *Dobírala si ho a dál mu polibky opětovala. Cítila jeho ruku jak prozkoumává její tělo, přivřela oči a po chvíli a i hlasitě zavzdychala. Nemohla popřít, že si to užívala.*
Ty jedna malá provokatérko. *Zavrčel, načež jí popadl oběma dlaněmi za boky, přeročil pod sebe a vtěsnal se mezi její nohy, tak, aby se k ní mohl dostata mít jí pod svou mocí. V jedné dlani schoval obě její zápěstí nad upírčinou hlavou, načež se uculil.* Jak se ti líbí tam dole, moje milá? *Zavrněl spokojeně, načež se k ní přivinul, polibky jí začal ob sypávat krk, zatímco se provokativně třel svým klínem o ten její. Culil se, užíval si to, co jí prováděl a byl si plně vědom toho, co to dělalo i s ní. proto se od ní po chvilce odtáhl jen proto, aby mohl sledovat její výraz, když zabloudil mezi její nohy svými prsty a začal ji dráždit. Mlsně se kousl do rtu a culil se.* Však já ti ještě ukážu, ty jedna. *Zavrčel.*
Ty přece rád, když tě někdo provokuje nebo se snad pletu? *Ušklíbla se na něj a když si jí přetočil pod sebe a chytil jí ruce nad hlavou, jen na něj překvapeně pohlédla.* Ale, snad si někdo nemysli, že může mít nade mnou kontrolu. *Uchechtla se a pozvedla obočí, načež se lehce pod jeho tělem prohla a z úst jí unikl tichý sten. Tělo se jí chvělo touhou a když ucítila jeho prsty ve svém klíně, jen překvapeně vyjekla a koukla mu do očí.* Ukážeš? Ano? A copak, už se tě bojím. *Provokovala jej, zatímco se pod ním lehce zavrtěla. Chtě nechtě znova hlasitě zavzdychala.* Parchante jeden. *Zavrněla, když lehce zaklonila hlavu dozadu a trhla rukama.*
*Jen zavrtěl hlavu.* Ba naopak máš naprostou pravdu, mio caro. *Zašeptal celý unešený. Pak ale naklonil hlavu na stranu, zatímco se uculil.* Ale můžu, a neříkej, že se ti to nelíbí. Naopak si myslím, že se ti to líbí až moc, moje milá Alessandro. *Zavrněl jí do ucha, načež jí skousl kůži pod ním a spokojeně se zasmál, nebo spíše, vítězně. Už jen proto, že si sama protiřečila.* Víš, moje milá, můžeš se snažit dělat se, jak jsi nad věcí, ale řeč tvého těla nelže, vím, že se ti to zatraceně líbí, a že by jsi mě chtěla stejně jako to, co ti dělám, nemám pravdu? *Zazubil se, když se jí zadíval do očí, zatímco pohyby v jejím klíně přestal a začal se věnovat tomu, aby na sobě neměla žádné oblečení.*
*Kdyby mu řekla, že se jí to nelíbí, lhala by, protože pravdou bylo, že z jeho doteků naprosto šílela. Nesnášela ho za to jak ji štval, ale zároveň jí to tak přitahovalo.* Ano máš pravdu, kurevsky se mi to líbí a chci těm šíleně moc tě chci, spokojený? *Pronesla vzrušeným hlasem. Když pak přestal aby jí vysvlekl, tiše zavrčela a pozorovala ho. Jakmile už na sobě neměla kousek látky, zapřela se o jednu ruku a druhou si ho stáhla k sobě do polibku. Dravého, chtivého a vášnivého. Svým tělem se tak natiskla na to jeho a zachvěla se.* Zatraceně.* Zamručela mu do rtu a dál jej líbala.*
*Spokojeně zamručel a stejně tak, jako se ona tiskla k němu,s e tiskl i on k ní. laskal ji dál a dál pod svámi doteky, užíval si to, jak ji mohl mučit, ovšem, přinášelo mu to tu obět, že mučil i sám sebe. Proto ještě chvilku vydržel, než se ale lehce odtáhl, jen aby do ní mohl vniknout a spokojeně zamručel.* Jo, i já chci tebe, Aless. *Zasyčel, načež jí začal dávat to, po čem oba dva prahli- plnou dávku rozkoše a touhy, jež v sobě měl a chtěl jí to dát nazpět. Chtěl, aby se roztékala pod jeho rukama, šílela z jeho dotyků, chtěl, aby sténala jeho jméno. Chtěl, aby si jej pamatovala jako ten, kdo jí dal to, co si ona zaslouží.*
*Nelíbilo se jí jak jí mučil, ovšem když se nakonec odtáhl jen aby do ní mohl vniknout, prohla se v zádech a hlasitě zasténala. Jednou rukou si jej za krk přitáhla k sobě a přitiskla se svými rty na ty jeho v dravém polibku, zatímco nehty druhé ruky, mu přešla po zádech zanechávajíc rudé šrámy. Jednou nohou si jej objala tak, aby do ní mohl proniknout ještě víc.* Šílím z tebe. *Zavrněla mu do rtu a užívala si každičkou sekundu jejich spojení. Každý dotek, každý polibek. Rukou sjela z jeho zad až na jeho vypracovaný zadek, který pevně stiskla ve své dlani. Všechno co jí dával, dávala i ona jemu. V tuhle chvíli to byl tanec chtíče, touhy a rozkoše, který nabíral na intenzitě každičkou sekundou.*
*Spokojeně se uculil a hodlal si tu chvíli, to, co mezi nimi momentálně bylo, užít na plno. prostě jen ona a on, nikdo jiný, kdo by jim mohl říkat, jací jsou, a co dělat. Nikdo, kdo by je odsoudil, za to že snad víla a upír, teď to byla jen Aless. Ani jeho otec uvnitř jeho hlavy, nic takového, prostě jen ona a Remi, v záplavě dokonalé touhy.* Potvůrko jedno. *Zavrněl po chvilce, držíc si ji u sebe a tiskl si ji na své tělo, po chvilce se sklonil, aby jí mohl políbit a laskat dála dál její kůži jak na krku, i na hrudníku. Byli zkrátka jen a jen oni dva. A to bylo vše. Dál a dál jí dával to, co po něm tak moc chtěla a bral si to, co mu ona dávala, držel si ji těsně blízko, jako kdyby nechtěl, aby mezi nimi byla nějaká mezera.
Ano? *Zašeptala omámeně, když jí oslovil. Ani pro Aless v tuhle chvíli neexistovalo nic jiného, než tato chvíle. Vnímala intenzivně dotyky a polibky, jež jí dával. Jeho tělo na tom svém. Rozkoš, kterou jí dával a kterou na oplátku dávala ona jemu. Pro teď byli obyčejní, jeden jak druhý. Až teď si uvědomovala, že něco takového ještě nezažila, že s nikým se necítila ještě tak jako teď s ním. Netušila čím to bylo, ale líbilo se jí to a chtěla, aby tato chvíle neskončila. Přivinula se k němu ještě víc, protože ani ona nechtěla, aby je rozděloval co by jen kousíček volného místa. Snad jako kdyby e měli jeden do druhého vpít, zapadali do sebe jako puzzle. Hladila ho po těle, líbala, sála, jemně kousala, mezitím se jí z úst linuly slastně vzdechy a především jeho jméno.*
*Usmál se. Cítil povit výhry, tak mocný a silný, když slyšel své jméno z jejích rtů. Když už tak nějak cítil, že jej od vrcholu dělí opravdu jen málo, uculil se a natiskl se k ní ještě víc, jen proto, aby se jako naschvál mohl odtáhnout a zlehka ji chytit pod krkem.* Pojď, mio caro, pro mě. *Zašeptal, i on z jejích výrazů a vyjadřování řeči těla cítil, že nemá k vrcholu moc daleko. proto jako na povel o to víc nabral na tempu a užíval si ji, to, jak se jeho vrchol blížil rychlostí blesku. Chtěl to samé dopřát i jí. Hleděl jí do očí a usmíval se.*
*Když se od ní najednou lehce odtáhl, zamračila se, nelíbilo se jí, že ho necítí na svém těle, ale jakmile na ni pohlédl a chytil jí pod krkem, překvapeně zavrněla. Musela uznat, že tohle se jí líbilo. Ona sama měla ráda kontrolu nad vším, co se práce a ostatních věci týkalo. Ovšem pokud šlo o postel, nevadilo jí když občas tu kontrolu převzal i někdo jiný. Kdyby byla stydlivá, snad by se i při jeho slovech červenala, ale ona se jen pousmála a zahleděla se mu do očí také.* Pokud mám já, tak se ty udělej hezky pro mě, mi dulce hada. Prociť to, jak nejvíc můžeš. I já chci slyšet vzdychat moje jméno z tvých úst. *Zavrněla a dál mu hleděla do očí, používajíc trochu encanta. Chtěla jen, aby in to procítil na maximum, tak jako to tehdy dopřál on jí díky své magii. Ona sama už měla na mále a když se po chvíli prohla v zádech a s hlasitých výkřikem jeho jména vyvrcholila, na tváři se jí zjevil blažený úsměv.*
*V ten moment Remi jako kdyby se jí naprosto odevzdal. Zadíval se jí upřeně do očí a ještě chvilku vydržel, než se ale i on celý napl,. zlehka zaklonil hlavu a se zachraptělým protáhnutím jejího jména to byl i on, kdo po chvilce vyvrcolil. Ještě chvilku jí hleděl do očí, než se ale přeci jen sklonil, opřel se čelem o její rameno a hlasitě vydýchával.* zatraceně. *Zašeptala a pak se na ni podívala usmál se.* jsi dokonalá, tohle se mi líbilo, to můžeš dělat častěji, když spolu budeme spát. *Zavrněl, než se natáhl a políbil ji. Pak se jí zadíval do očí.* No, asi nás vezmu do sprchy a pak půjdu, určitě toho máš hodně na práci, a já si najdu spíše nějaký volný víkend, kdy bych s tebou mohl být, co myslíš? *Zavrněl.*
*Sledovala ho a usmívala se, když pak vyvrcholil, jen si skousla spodní ret a spokojeně se usmívala. Tiskla si ho k sobě a objímala ho, tělo se jí chvělo ještě v dozvuku orgasmu, jež jí zaplavil.* Takže líbilo? *Pousmála se.* Pokud tedy chceš použiju to pak znova, když budeme zase dělat nemravnosti. *Uculila se a polibek mu opětovala, když se pak odtáhl a posadil se, vstal a natáhl k ní ruku, chytila se ho a vstala taky.* Tak tedy jdeme do sprchy. *Pronesla a rozešla se směrem do koupelny, když se lehce zarazila.* Počkej, ty chceš se mnou strávit celý víkend? *Optala se překvapeně. Tohle nečekala.*
*Remi ji chtěl původně vzít do náruče, jako správný galán, ale nakonec se jen uculil.* Hm, asi tě budu muset zničit víc, tak aby jsi nevstala. *Zamyslel se. Paks e ale uculil.* No a proč by ne? Chtěl bych poznat jak tebe, tak i tu, co dřímá uvnitř. *Uculil se jako měsíček na hnoji, předehnal ji a jako první v koupelně začal napouštět vanu a culit se od ucha k uchu.* Baví mě to s tebou, a nejenom sex, ale taky i to povídání. Opravdu že ano. Můžu tě poznávat, ale, myslím že mám ještě dost času na to, tě soudit. *Pronesl, načež došel až k ní a vzal ji za ramena.* respektuji a chápu, že jsi měla nějaký důvod změnit se. A nechci na tebe tlačit, aby jsi mi to řekla, vím, že to je občas složité pobrat. Ale i tak si myslím, že v sobě máš krásnou bytost, každý má. A moc rád bych ji poznal. *Usmál se, než se odmlčel.* A pokud jsme tě nějak urazil, nebo se tě dotkl otázkami, pak se omlouvám. Víš, chtěl bych s tebou trávit čas, ale nechci trávit čas jen s maskou. *Dodal ještě potichu.*
Zničit víc? Ale nepovídej a to dokážeš? Opravdu? Tak na to jsem teda zvědavá. *Zasmála se a odebrala se s ním do koupelny, když se v půlce zastavili a on na ni pohlédl. Poslouchala jeho slova a pokaždé co pokračoval dál na něj hleděla překvapeným výrazem. Nevěděla co říct, nikdy k sobě nikoho nepustila tak blízko, jako jeho za tu chvíli, co se znali a přesto z toho měla nějakým způsobem strach. Možná proto že každou chvíli čekala, že jí podrazí, že udělá něco, co jí ublíží a proto se snažila držet si stále svou tvrdou masku. Jenže když takhle mluvil, šlo jí to těžko.* Trochu jsi mě otázkami naštval, ale dalo se to přežít. Nemusíš se za to omlouvat. *Špitla a koukala na něj.* Víš, už tak ses dostal dál, než kdokoliv jiný, jenže ti stále nevěřím natolik, abych ti řekla všechno. Za ty roky jsem žila v obraném modu a ten se těžko dává pryč. *Zašeptala, ona sama si nemyslela, že je krásná bytost. Sebe samu viděla jen jako odporné monstrum, které se z ní stalo. *
By jsi se ještě divila. *Pronesl Remi a mrkl na ni jedním okem.* Však já ti to jednou předvedu, jense neboj. *Pak, když ji poslouchal, tak kývl na souhlas.* Já ti chápu, a nedivím se ti. *pronesl, načež vlezl do vany a natáhl ruce, aby pomohl i jí. Pokud přijala, posadil se tak, aby jí měl naproti sobě.* Důvěra je něco, co se pěstuje těžko a je něžná jako okvětní lístky těch nejkřehčích květin. Pokud máš za sebou těžké časy, je to pochopitelné. i tak jsem ale rád, že jsme si alespoň nějakou získal. *usmál se na ni upřímně.* A nakonec, kolik nám je? Víš, kolik je ještě čas? Myslím si, že více než dost, a abych pravdu řekl, myslím si, že nechci naše spojení a to, co mezi sebou máme jen tak rychle utišit. Chtěl bych, aby to mělo trvání, chtěl bych tě poznat. *Dořekl nakonec.*
Jasně, předvedeš, to chci teda vidět. *Dobírala si ho dál s úsměvem na tváři, chytila se ho za ruku a vešla do vany, posadila se naproti němu a opřela se. Hleděla na nej.* Nikdy jsem nikomu nevěřila kromě sebe, dokonce ani své vlastní rodině. *Přiznala tiše a pohodlně se usadila.* Získal, ale jen úplně malinkou, prozatím možná. *Lehce se pousmála a nohy si dala přes ty jeho, zatímco jej dál poslouchala. Nepřestával jí překvapovat. I když věděla, že víly nemůžou lhát, stejně v ní hlodal malý hlásek, aby byla na pozoru. Na chvíli se zamyslela i upírka.* Popravdě, ani já nějak nechci, aby to co nějak mezi sebou máme skončilo. I když mě štveš a někdy tak, že bych ti zakroutila krkem, ale to je asi to zpestření, aby to nebyla taková nuda. Jen jestli mě chceš poznat, bude to trvat. *Špitla.*
*Nad jejími poznámkamii jen nakrčil obočí a zavrtěl hlavou, nic víc k tomu ale neříkal. Pak se ale uculil.* Jak se tomu říká, ta správná Itálie? To je ono? No jistě že, jak jinak. *zasmál se pobavěně. Itálie být musí, to přeci ano. *Zavrněl a natáhl se k ní, aby ji políbil.* Já si...asi rád počkám, mio caro. *Zavrněl spokojeně. takhle sedělii ještě nějakou dobu, než nakonec nepřišel ten čas, kdy se měl dát Remi na odchod. Proto si posbíral své věci, oblékl se, Aless ještě vtiskl několik polibků, než opustil její dům a zamyslel se. Teď by se mu hodilo jet domů, odpočinout si a promyslet, co se to vlastně děje s jeho hlavou. A přesně tak nakonec i udělal.*
Hádám, že bez Itálie mezi námi to asi jinak nepůjde. *Uchechtla se a dál pak spokojeně seděli ve vaně. Když se pak Remi chystal na odchod, ještě si vyměnili pár polibků, než nakonec upírka zůstala sama. Byl den a práci měla až večer, proto se rozhodla, že si ještě na nějakou chvíli lehne a prospí se. A to také udělala. Když se osušila, nahá si vlezla do postele a přehodila přes sebe přikrývku. Ležela na boku a hleděla přes velký okna ven, zatímco se jí hlavou honilo plno věcí. Především to, co se stalo během posledního dne. Remi se jí dostával pod kůži, dostával se k ní a ona se s ním cítila zranitelná i když netušila proč. Měla toho plnou hlavu, musela to nějak vstřebat a odpočinout si. A tak zavřela oči a po chvíli usnula.
*Gabriell sa dohodol so Sanderom na ľahkom občerstvení. Sám nechcel ísť cez čiarku, nakoľko bolo stále otázne koľko nefilim sa skutočne ukáže. Nechcel dúfať vo vysoké počty kedy sa objavia traja a na ich stole tak budú kvantá jedla, ktoré nemožno zjesť. Pripravili tak niekoľko džbánov s vodou v ktorej boli rôzne zmesi byliniek a pár kociek ľadu. Na stole sedeli chlebíčky, pár jednohubiek a ovocie nakrájané na menšie kúsky. Gabriell trval na svojich sľuboch nakoľko chcel, aby sa Charlotte najprv zabývala medzi stenami starej katedrály dal jej čas a túto stretávku aspoň trochu odsunul na bočnú koľaj. Avšak teraz? Bol ideálny ak nie najvyšší čas nakoľko Charlotte z aklimatizácie prešla na mierne vyvádzanie. Či už išlo o afére z pred pár dňami kedy prišla do Inštitútu.. pod vplyvom. Vzhľadom na jej vek, pokiaľ nešlo o vplyv internetu tak to bol zlý vplyv. Tak či onak, zatiaľ čo čakal na zvyšných členov posadil sa do jednej zo sedačiek a spravil si trochu čaju. Nie že by pohrdol vodou s bylinkami, ale sám preferoval teplú variantu. V rohu miestnosti v jednej zo skriniek bolo pár spoločenských hier, ktoré boli vyložené a na očiach. Zatiaľ čo Gabriell si k svojmu čakaniu pribral zoznam, ktorý chcel prebrať.*
*Keď kráča do spoločenskej miestnosti, veľmi dobre je oboznámený s tým, čo Charlotte vyviedla. Nie že by bol problém s jej účasťou na Pride, má to byť nevinná zábava a ľudia v jej veku sa účastnia stále. Ale Charlotte sa zrejme rozhodla nevenovať pozornosť slušnému a bezproblémovému zúčastneniu, ale rovno vyviedla dva problémy, z ktorých ani jeden nie je úplne malý. V jeho tvári je vidieť, že je naštvaný, alebo skôr prísnosť v jeho očiach odráža aj mierne sklamanie. Charlotte mu predsa povedala, že nebude problémová a pozrime sa. Nedodržala to. Tréning s ňou sa síce už posunul, učí ju obranu s rôznymi typmi zbraní, keďže už sa naučila aspoň základné postoje, výpady a úskoky… Nešlo jej to síce perfektne, ale to budú vylepšovať postupne. A síce je na ňu prísny, rovnako ako býval na Grace, zrejme bude Charlotte potrebovať kontrolu všade, kam sa vyberie. Aspoň tak cestou do miestnosti o tom uvažuje. Keď vstúpi dnu, zazrie v miestnosti zatiaľ iba jedinú osobu a to Tsai Mei Lana. Jeho tvár sa nijak nemení a nie je na ňom vidieť žiadnu emóciu, mimo tej serióznosti.* Dobrý deň. *Pozdraví však, jeho hlas je neutrálny a je celkom rád, že prišiel medzi prvými. Aspoň sa na neho nebude upierať viac pohľadov, zároveň však dúfa, že sa stretnutia zúčastnia viacerí lovci, nie že nakoniec skončia iba oni dvaja a Charlotte, ktorá by mala prísť, ak nechce, aby to bolo ešte horšie. Prebehne pohľadom po občerstvení a keď zbadá vodu, vyberie sa ku stolu a naleje si, potom sa otočí a usadí do jedného zo sedadiel a napije sa.*
/Ach, ale aj keď som mal teraz raňajky, ešte by som si niečo dal. Hádam, keď jedlo pripravoval Sander, tak bude vedieť, koľko toho dokážem do seba dostať.../ *Sunil bol stále až po uši zamilovaní do svojho priateľa...a táto realita sa nemala ešte nejakú dobu zmeniť. Aj preto ho netešilo, že ak mali byť na verejnosti, mali sa správať čisto ako kamaráti. Ale nechcel to svojmu rozkošnému chlapcovi robiť ešte ťažšie, než ako to už teraz má, a teda prikývol. Bude si však musieť riadne strážiť ruky, aby si náhodou bielovlasého chlapca nevzal do náručia ako medvedíka. S hlasným nádychom sa zastaví ešte na chodbe pred vstupom a následne vojde, jeho známy úsmev je už pripravený na jeho perách.* Zdar vospolok. *Pozdraví všetkých, čo už vnútri sú, a v momente zbehne k stolu s jedlom, kde si ukradne dva najväčšie krajce obložených chlebíčkov.* Oh, Grabiel, to máš čaj? Už som ťa ho videl viackrát piť, a vždy vonia úžasne. Čo to máš za typ a dodávateľa? *Spýta sa, načo si zakusne a má v momente nebíčko v ústach. Už teraz vedel, že len čo budú Sunil a Sander sami v izbe, tak mu bude hovoriť, aký dokonalá kuchár je. Pre teraz sa však iba rozhodne poďakovať za skvelé jedlo, len čo chlapca uvidí.*
*Mirjam vedela, že má ísť o pokojnú stretávku, hlavne aby sa medzi sebou spoznali starí a noví členovia inštitútu, ale napriek tomu bola pripravená na hliadku, ktorú mala neskôr so Samanthou. Aj sa tešila, dievča chcela lepšie spoznať aj mimo rodinné a parabatai vzťahy, ktoré medzi nimi existovali. Preto ako prvé zo svojej izby zamierila práve k Sam, s ktorou sa navzájom ešte skontrolovali, či majú všetko potrebné, a potom vytiahla vak, do ktorého si nahádzali všetko potrebné, ako aj uvoľnila miesto Samanthe. Mirjam totižto chcela, aby mali všetko blízko seba, aby sa mohli okolo 16. hodiny zdvihnúť a rovno ísť.* Ale určite by som sa aspoň trochu najedla. Jedlo vraj pripravoval Sander, takže sa aspoň nemusíme obávať, že by sa nedalo jesť. *Na poslednej časti sa zasmeje, nakoľko videla aj niektorých iných členov inštitútu variť, a reálne verila len Sanderovi s vareškou v ruke. Síce sa čiernovlasej lovkyni zadzalo, že v mimike Samanthy videla, že s ňou nesúhlasí, ale nechala to pre teraz tak.*
*Sander mal doobeda plné ruky práce v kuchyni. Ráno si naštastie stihol ísť na ranný beh, ale okrem toho sa len točil od raňajok pre Sunila, občerstvenie na stretávku a taktiež obed. Niekedy mal pocit, že by z tohto zabitého času mal mať aspoň nejaké provízie. Možno aspoň tringelt! Chodby Inštitútu však boli poslednou dobou.. iné, nebezpečné. Bolo to pravdepodobne spôsobené paranojou z toho, že by ich niekto so Sunilom mohol vidieť. Akoby mala Samantha oči naozaj všade. Možno práve tej možnosti sa bál najviac. Jeho sesternica bola jednoducho nočnou morou, ktorá sa len tak premávala po meste. Príliš sa na nevyobliekal. Mal na sebe len čierne kompresné tričko a tepláky, ktoré už okrem farby boli aj od korenín. Tak či onak prišiel trochu neskôr nakoľko ešte potreboval poumývať kuchyňu v ktorej po jeho práci bola padnutá bomba. Ešte s miernými krúžkami na prstoch tak vojde do miestnosti kde sa slabo pousmeje. Začal kalkulovať kam by si mal sadnúť, vedľa Mirjam? Nie tam bola Samantha.. vedľa Sunila? To bolo nesmierne okaté.. Zahryzne sa do vnútornej časti pier kým sa posadí na sedačku, ktorá bola prázdna medzi Sunilom a Mirjam. Mimo gauč a mimo extrémneho kontaktu. Narozdiel od toho u Triss sa skutočne snažil, aby sa nevyzradili hneď na začiatku.* Všetci v dobrej nálade. *Povie so slabým úsmevom zatiaľ čo prebehne po osadenstve, samozrejme SEBASTIÁN do tohto tvrdenia nezapadal. Sander niekedy uvažoval či mal ten muž tvár z hliny a drobný pohyb by ho donútil k rozpadu celej tváre.*
*Vedela, že ju čaká problém, ale moc ju to netrápilo. Bola myšlienkami inde zo stretnutia, ktoré mala v tom čase. To že skončila opäť zdrogovaná jej neprišlo tak blbé, pretože u tej drogy nemala halucinácie, len jednoducho sa cítila dobre. Čo asi ostatným vadilo, takže si vypočuje prednášku, ktorú si akože vezme ku srdcu. Lenže ju trápil papierik, ktorý mala vo svojej izbe, kde sa jej vyhrážal, že dopadne ako jej rodičia. Nevedela, kto to je, ale bolo jej jasné, že buď pozná ju alebo jej rodičov, ale nikomu to nechcela povedať. Vojde do miestnosti, pričom je radšej ticho, pretože aj tak nevedela čo povedať. Mala na sebe dlhé rukávy, pretože by sa najradšej dnes skryla. Posadí sa na sedačku, pričom sa pozrie a iba kývne, že tam je, aj keď tam moc nechce byť.*
Zdravím vás. *Pousmeje sa keď sa spoločenská miestnosť zdala skutočne plnšia a živšia, ako kedykoľvek doteraz. Ryšaví lovec sa z jeho skúsenosti nebránil akémukoľvek rozhovoru. Takých členov Inštitútu niekedy skutočne vedel oceniť. Boli dobrým lepidlom pre kolektív kedy neustále nútil vzájomnú komunikáciu. Pri každom príchode len mierne kývne hlavou, akoby jednotlivcov vítal. Následne sa tak otočí na SUNILA pri čom pri jeho otázke si len napraví okuliare na nose a pouvažuje.* Tieto posledné som kupoval v Aateaz. Je ich tam mnoho, toto je zmeska čierneho čaju. *Vysvetlí pri čom na túto tému by dokázal hovoriť nekonečne dlho. Teraz však bolo potrebné prebrať pár drobností.* Chcem vám približne povedať, čo dnes potrebujeme prebrať. Následne bude priestor na akékoľvek otázky na kohokoľvek. *Začne pri čom sa slabo narovná v sedačke. Nechcel sa stavať, všetci pokojne sedeli a tak sa nevyžadoval vyvyšovať.* Pokiaľ niekto príde s oneskorením stále bude mať na otázky priestor, ale officiálnu časť preberiem len raz. *Povie pri čom si vyberie papier a ešte raz sa na neho zbežne zahľadí kým s pomerne nečítateľným pohľadom položí šálku na stôl.* Hlásenia aj naďalej chodia nepravidelne, nepresne. Pokiaľ je tento pokyn nezrozumiteľný rád si s vami sadnem a ukážeme si to krok po kroku. Vzhľadom na váš vek, však okrem Charlotte očakávam každého, že vie čo a ako. *Začne pri čom to bola skôr pripomienka než čokoľvek iné.* Ďalej, každú sobotu o 9:00 bude spoločný tréning. Dochádzka bude zaznamenávaná a ospravedlnenia budú evidované a musia byť pádne. Musíme sa dostať do spoločného rytmu, nakoľko toto mi bolo často vyčítané, že nie všetci sú na rovnakej úrovni. Musíte sa tam dostať a navzájom sa tak musíte ťahať. Ide o tímovú vec, ktorá tak bude platná na každého, bez výnimiek. *Túto výčitky si zapísal najmä po rozhovore s Grace. Nerovnomerný výcvik, bol tak čas s tým niečo robiť.* Na príjemnejšej nôte, máme v Inštitútu nový prírastok, ktorý ste si už mohli všimnúť. *Pousmeje sa na mladú lovkyňu Charlotte zatiaľ čo k nej slabo zodvihne ruku.* Chceš sa nám predstaviť CHARLOTTE? *Pousmeje sa pri čom jeho oči sa zmiernia a zmäknú. Položí následne papier na stôl, akoby pozýval členov okolo stola, aby si prečítali jeho poznámky.* Pokiaľ máte teda otázky, je na nie priestor. Ak nie.. môžete využívať svoj voľný čas tu. Vždy keď príde nový člen budeme mať takéto posedenie. Nech sa premiešame, tak, ako je to potrebné.
*Co si budeme na tohle setkání tak nějak zapomněl jako na většinu důležitých věcí. No to byl prostě Matt co se dá dělat. Rychle šel ze svého pokoje do společenské místnosti kde se to mělo odehrávat. Rychle vešel do místnosti v průběhu toho co už bylo setkání v průběhu. Podíval se do místnosti a co si budeme bylo mu lehce trapně, no ale lepší přijít zase aspoň někdy než vůbec ne. Podíval se na ostatní v místnosti a řekl* Omlouvám se, zapomněl jsem že to je dnes *a poté si šel potichu sednout a poslouchal co se děje*
*Po chvíli ako si sadne už sa do miestnosti hrnú ďalší lovci. Grace medzi nimi nevidí, čo ho zamrzí hlavne preto, že ona by mala iste dobré poznámky a zároveň by tým mohla dvihnúť svoje postavenie medzi lovcami, aby z nej nemali pocit, že je na tom podobne, ako teraz Charlotte. Preto iba sedí, sleduje tváre, ktoré už pozná a ktoré zas nepozná až toľko a cíti, ako jeho introvertná osobnosť nad ním drží akúsi ruku, kedy je pre neho najlepšie, ak sa s ním nikto nebude chcieť rozprávať priamo, kým nezačne ich stretnutie oficiálne. Na tých, ktorí mu venujú nejaký pohľad, iba kývne hlavou a ako vojde CHARLOTTE, venuje jej trochu intenzívnejší pohľad a síce nie je dobrý v čítaní emócií, vidí na nej, že je nervózna. Hlavne keď sa dnes bude spoznávať aj s ďalšími a hneď na to sa budú preberať ťažkosti, ktoré Lotty spravila. No i keď je naštvaný, že sa správala nezodpovedne, nakoniec ju nebude pred všetkými kárať, aby ho za to potom neznášala. Otočí hlavu k TSAIOVI, ktorý začne oficiálnu časť a Sebastian si sám pre seba prikyvuje, hlavne s návrhom spoločného tréningu. To síce nie je jeho komfortná zóna, no ako niekto, kto trénuje lovcov už niekoľko rokov to považuje za vhodný spôsob ako si zvyknúť a naučiť sa bojovať popri ďalším lovcom. Keď sa pozornosť nasmeruje na CHARLOTTE, je rád, že takéto stretnutia neprebiehali, keď bol on nový v inštitúte. A snaží sa, aby sa mohla oprieť aspoň o jeho známu tvár, keď by bola nervózna z toho, ako na ňu všetci pozerajú.*
*Uznanlivo prikývne. Síce o čajoch nič nevedel, keďže saho aj tak SANDER stránil ako papier ohňa, tak sa rozhodol, že proste naňho nebude tlačiť a počká, než príde on za ním. Medzitým si sadne blízko GABRIELA a počúva ho o čaji, než sa začne prihovárať už k všetkým. Celú dobu iba potichu spokojne je, a keď sa na seba so SANDEROM pozrú, iba mu ukáže na jedlo na svojom tanieriku a potom palce hore. Nemienil totižto hovoriť cez GABRIELA, chcel ostať na jeho dobrej strane. Pri ohlase o nepresnom a nepravidelnom podávaní hlásení GABRIEL hovorí, snaží sa tváriť, že v miestnosti nie je, nakoľko sa vždy nejako zranil, kvôli čomu prišlo hlásenie o hliadkach od neho neskôr. Ale aspoň ho potešila možnosť pravidelnejšieho tréningu, počas ktorého sa chcel viac zamerať na svoju vlastnú ochranu, nakoľko nemienil spôsobiť, že ostatným lovcom kvôli nemu vypadajú vlasy od nervov. Akurát GABRIEL skončí a vyzve nejakú novú lovkyňu, aby sa predstavila, keď už aj SUNIL do seba hádže posledné sústo. Iba sa na CHARLOTTE usmeje a čaká, čo o sebe povie.*
*Sander zložil SUNILOVIi len pohľad s úsmevom, ktorý viac menej činil jeho tajný kód, že si uvedomuje, že teraz sa k nemu nemôže priznávať, ale vynahradí mu to hneď, ako to bude možné. Pri pohľade na SEBASTIÁNA, mierne uvažoval, kde bola Grace. Nie, že by niečo vedel na sto percent, ale mal už niekoľko nocí, kedy sa budil na zvuky z vedľajšej izby.. čo bola izba Grace a mal pár vecí, ktoré by poznamenal. Nechcel však v jednom v mžiku, ako sa preberajú hliadky a spoločné tréningy spomenúť to, že keď sú spolu.. je to trošičku počuť. Ak mal byť však úprimný celkom sa na pravidelnosť tešil. Bolo to presne to čo mu od príchodu mierne schádzalo. Spoločné jedlá si vedel vynahradiť so Sunilom a Mirjam, teraz už aj Gabriell sa sem tam pridružil, alebo náhodne narazil na niekoho iného. Tréningy však boli vždy len na lovcovi a tak sa mu niečo takéto zdalo, ako dobré riešenie.. len ho zaujímalo, ako často všetci budú skutočne chodiť. Keď si povšimne, ako SUNIL spokojne chrúme jeho porciu, uchechtne sa čo mierne zničí atmosféru miestnosti, na čo si následne vezme chlebíček na tanierik aj on. Pokúsi sa aj nenápadne postaviť pri čom naleje niekoľko pohárikov a postaví ich na stôl, aby si ľudia vzali. Potom len opäť padne do kresla snaží sa príliš neznervózniť mladú lovkyňu, ktorá mu za tie dni v Inštitúte stihla ukradnúť aj mobil. Slabo sa na ňu však usmeje, aby ju uistil, že vyťahovať to na ňu nebude. Aspoň nie zatiaľ. Uvažoval nad otázkami, príliš mu ich nenapadalo, avšak chcel aspoň do konca sedenia, nejakú naškrabať.*
*Očami chvíľku prebieha medzi SADNEROM a SUNILOM, nakoľko sa na jej prekvapenie neposadili k sebe.* /Asi budem musieť chlapcovi vysvetliť, že čím viac sa bude odťahovať, tým to bude okatejšie.../ *Povzdychne si pre seba a vezme si od stola aspoň pohár s nápojom, pričom jeden prinesie aj SAMANTHE. Tašku s pripravenými vecami nechala zatiaľ medzi nimi, prípadne ju vedela dať niekam do rohu, ak by niekomu zavadzala. Ale pre teraz všetci sedeli a Mirjam bola rada, že nemusela teraz nikoho riešiť v nemocničnom krídle.* Ešte by som aj ja rada podotkla, že mimo pravidelných hlásení hliadok je potrebné hlásiť aj vaše návštevy v nemocnici. Rozumiem, že ak sa iba porežete, chcete si zobrať iba jednu náplasť, vtedy mi to stačí napísať niekde na papierik a nechať to na stole pri vstupe. Táto informácia je potrebná len kvôli zaobstaraniu zásob. *Po týchto slovách pozrie smerom k SEBASTIANOVI, a pokračuje.* Ale ak je niekto zranený horšie, radšej ma zavolajte, nech sa na to pozriem. Potrebujeme totiž každého z nás, aby bol v čo najlepšom stave čo najrýchlejšie. AK v inštitúte nie som, nahláste tieto informácie aspoň GABRIELOVI, ktorý v horších prípadoch môže povolať Mĺkvych Bratov. *Požiada ešte raz, aj keď si už myslela, že niečo takéto bude samozrejmosť.* Prípadne sa na to môžem ešte s GABRIELOM pozrieť, že ako by sme zaviedli toto hlásenie tak, aby to bolo vám najlepšie. Ak má niekto nejaké nápady, kľudne nám ich povedzte, než pôjdem. *Prehodí si nohu cez nohu a spokojne si odpije. S očakávaním sleduje novú lovkyňu, a čo zo seba dostane.*
*Chvíľu sleduje SEBASTIANOV výraz a dúfala, že sa to nevytiahne teraz. Mala diný jednoducho pocit z toho celého stretnutia moc sa jej tam nechcelo byť. Jedine čo ju potešilo, že sa na ňu SANDER pousmial z toho, že mu zobrala mobil, ale to mu vysvetlí, že to bola iba hra a aj tak ho mala v pláne vrátiť. Nič by sa tak či tak nestalo. Len GABRIEL vysloví jej meno, tak sa jej okamžite v hlave vybaví.* /Prečo práve ja? Prečo mám pocit, že ma postavil pred šibenicu a rozprávaj o sebe./*Pomyslí si a vážne sa jej do toho nechce. Povzdychne si, pretože sa jej práve moc do toho nechce. Postaví sa a s doslova hraným úsmevom spustí.* Ahoj som Charlotte. Som tu nejakú chvíľu. O živote lovcov sa práve len dozvedám, takže moc otázky ohľadom tohto na mňa nemajte. Variť odomňa nečakajte, pokiaľ nechcete vyhorieť. Zodpovednosť za mňa majú Sebastian a Caleb, tak keby niečo, obráťte sa na nich, hlavne CAleba. Mám rada modrú oblohu a žiarivé úsmevy. *Povie a je tam počuť ironia, keďže sa jej do toho nechcelo.* Tu poslednú vec neberte vážne. Stačí to takto? *Opýta sa TSAIA a vezme si chlebíček na nervy, pričom sa znovu posadi na svoje miesto.*
*Gabriell len pozorne sledoval mnohé odozvy, ktoré sa rozhodili po miestnosti. Pohľad v tvári zvyčajne nefilim rozhodil. Teda okrem prítomného Hawkstona. Neočakával, že by sa dostavil Caleb. Pomerne dlho bol v nedohľadne a bez slova možno opäť zmizol, alebo sa len prehrabával vo svojej dokumentácií? Bolo to ťažké rozhodnúť. Sám sa však snažil nedržať prítomnosti Caleba príliš silno, nakoľko po pravde ho ani neočakával. Pohľady Sunila keď hovoril o hliadkach zachytil, rovnako, ako nespokojný výraz Mirjam na Sebastiána. Toto chcel, otvorenú konverzáciu z ktorej by si mnohý mohli vziať k srdcu. Predsa len keď mu Mirjam rozčúlene hovorila, že polku vecí čo potrebovala bola minutá, bolo zrejmé, že niekto nevedel, ako sa správať, alebo čo robiť. Keď sa CHARLOTTE dostane k slovu, bolo zrejmé, že má ostrý jazyk.* Pokiaľ toto bolo to čo si o sebe chcela povedať, tak áno. *Prikývne pri čom dievča sa zdalo byť ešte vo svojich náladových rokoch. Rozumel, že takáto zmena mohla byť zaťažujúca, ale musela byť silná. Pokiaľ sa však takto bránila, bolo to na nej.* Dobre, pokiaľ je to všetko ďalšie informácie budú naďalej na nástenke. Na otázky je priestor aj naďalej, alebo keď máte dotaz otázku, ako Mirjam. *Pousmeje sa na svoju sesternicu pri čom sa postaví zo sedačky a prejde ku stolíku s jeho predpripraveným čajom.* Taktiež chcem, aby ste sa všetci rešpektovali aj keď sa možno nestretnete v názoroch či čímkoľvek inom. Nechcem vidieť pohŕdanie. *Dodá zatiaľ čo kývne k MIRJAM, dlho nemal príležitosť sa so sesternicou porozprávať.* Pripravená na hliadku vidím? Máš ešte čas na hru šachu? *Nadhodí, pri čom tak popostrčí, aby aj ostatný sa mierne uvoľnili.*
*Zachytil SANDEROV úsmev a samozrejme, že mu ho opätoval. Už teraz vedel, že sotva chlapec príde do jeho izby, už ho bude mať Sunil vo svojim náručí a bude ho upokojovať, že všetko je v poriadku. Pre teraz sa ale rozhodol, že dá chlapcovi priestor a tak počká, než sa nová holka predstaví a GABRIEL ukončí oficiálny začiatok meetingu. Sunil sa opäť postaví, tentokrát však už pri stolíku čapne niečo sladké a k tomu si vezme jednu z naliatých limonád. Podíde k CHARLOTTE.* Takže...to ty si vzala Sanderov mobil? *Spýta sa potichu, aby ich nikto iný nepočul, ale usmeje sa na ňu, aby je naznačil, že je s tým v poriadku.*Musím uznať, že načasovanie bolo kreatívne. Kto by mohol čakať, že mi niekto tesne predtým chrstne farebnú kriedu do očí. *Zasmeje sa svojím známym hrdelným smiechom.* Ale napadlo mi, že možno by si mohla zbehnúť niekedy do skleníka, ak by si potrebovala svoj čas. Akurát ho prerábam a už je takmer dokončený. A možno by sa ti aj páčilo mať raz za čas súkromie. Poradím, choď sa niekedy pozrieť v noci. *Mrkne na ňu, nakoľko Sunil vedel najlepšie, ako krásne v skleníku je, nech tam prídete v hociktorú hodinu, ale práve v noci je to iné.*
*Pozrie na svojho bratranca a potom na hodinky nad vchodom.* Vieš, že partičku šachu by som nikdy tebe neodmietla. *Upokojí GABRIELA a spolu so svojím drinkom sa zdvihne, ospravedlní sa SAMANTHE a vyjde k stolíku s hrami, kde si jednu šachovnicu vezmú. Mir si ešte naloží niečo z jedla, aby na hliadku nešla s prázdnym žalúdkom a vráti sa ku GABRIELOVI akurát včas, keď už stihol hru rozložiť. Usadí sa oproti nemu a do úst si vloží kúsok obloženého chlebíka.* Samozrejme, že sme už pripravené. Inak by som semani neprišla, ak by sme už všetko nemali. *Venuje svojmu protivníkovi úsmev a odpije si z domácej limonády.* Vedela som presne, že ak bude variť Sander, to jedlo bude vynikajúce.* Pousmeje sa pre seba a počká, až GABRIEL začne, aby spravila svoj ťah.* Ako sa inak darí, posledné dni. Naposledy som bola tak naštvaná na ten nedostatok v zásobách, že som sa zabudla aj spýtať. Nie je toho na teba priveľa? *Chce sa uistiť, nakoľko ja keď je GABRIEL ten starší a šikovnejší, vždy mala potrebu ho chrániť rovnako ako aj on všetkých ostatných.*
*Sander na moment nevedel čo so sebou. Pohľad Mirjam mu jedmne naznačil, že robí niečo nesprávne. Nevedel však povedať čo a značne ho to stresovalo. Táto neistota ho ubíjala. Mal pocit, že sa len ponorí do sedačky, zatiaľ čo Sunil vyzeral, že sa mal jednoducho skvelo. Niekedy skutočne chcel buď jeho herecké schopnosti, alebo istú flegmatickú tendenciu, ktorú naozaj mal. Ešte dopočúva Gabriella kým sa v zápätí s nezáujmom otočí na Samanthu a pousmeje sa smerom ku MATTHEOVI. S chlapcom už mali nejaké tie stretnutia. Či už na plese, alebo tréningu, ich spoločne hliadky tiež neboli práve zlé a tak rád chlapca opäť videl.* Čo ťa tak moc zdržalo? Či len zábudlivosť? *Opýta sa zatiaľ čo sa trochu posunie smerom k nemu aj s tanierikom v ruke.* Nechceš nejaké? Sú tam aj vegetariánske.. Ak si glutenfree tak ale nič pre teba nemám. Nikto, ale nemá alergiu. Aspoň myslím. *Dostane sa do rieky myšlienok pri čom sa otrasie a opäť pozrie na chlapca.* Niekedy by sme sa mohli zas dať na tréning.
*Lotty to možno prehnala, ale jednoducho mala blbú náladu. Jednoducho si nemohla pomôcť hlavne keď do toho moc ísť nechcela. Pozrie sa na SUNILA potom čo sa ku nej prihovorí a doslova sa začervená, pretože to bola náhoda, že sa to stalo práve u neho. Povzdychne si, pretože by sa asi o tom moc hovoriť nemalo, ale predsa len sa pousmeje, pretože to aj tak bolo dosť zábavné.* Áno, ale má ho aj tak už späť. *Povie mu a bola rada, že sa nepreberala táto vec a tá s drogou, pretože na tú nebola pripravená. Ako by sa na to vykecala.* Na moju obhajobu to bola hra a aj tak by som mu ho vrátila. Len to bolo také dokáž čo všetko dokážeš. *Povie a na jeho slova prikývne. Možno by bolo fajn sa niekedy pozrieť tam a odreagovať sa tam.* To znie fajn. Myslím si, že je to dobré miesto, kde sa niekto môže upokojiť, keď toho je na neho moc. *Povie, pričom asi by to celkom dosť využívala. Hlavne teraz, keď bude mať asi zákaz niekam ísť.*
Tak, človek nikdy nevie, aké okolnosti očakávať. *Pousmeje sa pri čom s istou radosťou v tvári rozloží dosku na stolík. Šach hrávali už ako deti, bola to jedna z tých hier, ktorá bola v príbytku Tsai priam podporovaná. On aj jeho sestry sa tak stali.. pomerne dobrými hráčmi a keď Mirjam navštevovala, vždy svoje schopnosti radi ukázali. Sesternica tak mala čo dobiehať, ale teraz by už rozdiel nebol ani matateľný. Nad jej pripravenosťou sa musí len zasmiať.* Aspoň si donútila Samanthu, aby prišla na čas. *Povie pri čom tento čin by si niekedy skutočne zaslúžil medailu. Jeho parabatai bola s jej dochvíľnosťou čisté zúfalstvo, i keď bola pravda, že posledné mesiace sa zlepšila.* Aspoň sa nemusíte starať kam ísť pred hliadkou. *Pousmeje sa zatiaľ čo si zastrčí čierne vlasy za ucho, aby videl na šachovnicu. Začne tak prvý výstup panáčikov, zatiaľ čo len stlačí imaginatívne stopky, aby naznačil Mirjam, že môže ísť. Na čas nikdy nehrávali, teda nie takto spolu. Okrem toho, niečo také sa kvôli nim dvom ani neoplatilo kupovať.* Posledné dni som mierne stagnoval. Musel som ísť aj do Pekingu, nakoľko som tak mal niekoľko dokumentov čo som potreboval. Všetko sa deje.. prirýchlo. Stále však nemám príliš veľa zodpovedností. Som len učiteľ či nie? *Miesto zástupcu Gabriell oficiálne nezískal, stále bol učiteľom, ktorý sa snažil utriasť dianie. Jeho právomoci tak siahali práve na veci, ako táto stretávka, alebo spoločné tréningy. Okrem toho? Primať nových členov, alebo iných vyradiť nemohol.* Stále mám rezervy v tom čo môžem spraviť. *Dodá jednoducho pri čom k sesternici zodvihne pohľad.* Čoskoro bude mať sestra svadbu, za pár dní ti príde pozvánka. *Prezradí jej tajomstvo, ktoré síce nemal.. ale sám chcel Mirjam potešiť.*
*Jej začervenanie Sunila pobaví. Hlavne kvôli tomu, aká drobná dievčina bola, a teda sa svojou výškou dostávala Sunilovi tak maximálne po hruď.* To rád počujem, že by si mu ho vrátila tak či tak. Pretože síce som aj ja za všetky vylomeniny, ale mali by sme to predsa len byť my, ktorí chránia všetkých ostatných pred démonmi. *Žmurkne na ňu.* A nie, radšej ti nepoviem nič z toho, čo som za svoj život spáchal aj ja, lebo potom ma ešte označia ako zlý vplyv na teba. *Sunil sa opäť rozosmeje. Samozrejme, ešte pár vzad robil so svojimi bratmi vylomeninu za vylomeninou. Ani strach z drevenej papuče ich mami ich niekedy nezastavil.* Podarilo sa mi reštaurovať zopár lavičiek, takže kľudne si tam môžeš so sebou zobrať aj knížku alebo ako aj Sander maľovanie a oddýchnuť si tam od všetkého. Ak by si aj chcela nejaký špeciálny kvietok, mohol by som sa do toho pozrieť a nejako ho tam nasadiť. *Navrhne jej. Chcel, aby sa cítila ako doma, nech sa už bude diať hocičo. Sunil vyrastal medzi lovcami, takže nevedel, aké to mohla mať Charlotte, ale chcel jej pomôcť čo najviac sa dalo.* A mimo to, ako ti ide trénovanie a spoznávanie nášho sveta? *Zaujíma sa. Posunie k nej svoj tanierik so sladkým aby si vzala.*
*Hranie šachu jej aj chýbalo. Síce si ako malá pamätala to zúfalstvo, keď ju dokázali bratranec a sesternice poraziť, ale za posledné roky sa zlepšila a mala tak aj lepší pocit zo samej seba. Teraz jej už hra prinášala iba príjemné spomienky na detstvo a dlhé hodiny, počas ktorých sa mohla hlavne s Gabrielom porozprávať.* Och, to som sa teda uistila, že budeme na čas. Radšej som jej povedala, nech je pripravená pol hodinu dopredu, a teda bola hotová presne na čas. *Usmeje sa na bratranca aj so svojím skvelým plánom. Vlasy si schová do nízkeho copu, aby jej hlavne nepadali do jedla a spokojne odkuskuje.* Inak, určite si bež dať z jedla aj ty. Verím síce, že Sunil do seba hodí aspoň polovicu, ale ale aby sa to dojedlo všetko. *Popchne bratranca, aby sa presunul od čaju k niečomu inému. Síce Gabrielove čaju vždy milovala, to bez otázky. Nervózne si však svojho oponenta prezerá. Nie kvôli tomu, že by sa obávala jeho stratégií, ale kvôli tomu, či toho nemá na chrbte Gabriel až priveľa.* Takže máš dostatok času sa o seba poriadne starať. Jedlo, tréning a všetko ostatné? *Tým posledným hlavne myslí hormonálnu stránku, aby bol Gabriel vždy kompletne v poriadku. Jedným z dôvodov, prečo Mir chcela vedieť viac o liečení bolo kvôli tomu, aby dokázala pomôcť Gabrielovi a ostatným, než by sa im stalo hocičo - či by prišli so zlomenou kosťou alebo aj s niečím iným. Urobí ďalší postup svojím panáčikom a rovnako ako Gabriel jemne cinkne po neviditeľnom stopovači. V tom sa kompletne zastaví. S otvorenými ústami a očami plnými prekvapenia pozrie na Gabriela.* To už tak skoro? A ja ešte nemám šaty ani svadobný dar! To dievča za toto zaplatí! *Nevie inak, ako sa riadne pobaviť na konaní svojej sesternice. Už však chcela riadne spoznať jej snúbenicu a povedať jej o tom, do akej úžasnej rodiny sa to práve dostala.*
To je pri nej najlepšia taktika, nie vždy funguje, ale zvyčajne áno. *Zasmeje sa zatiaľ čo hodí letmý pohľad ku svojej prabatai, ktorá zatiaľ len sedela pri stolíku. Bola to tá jedna drobnosť na ktorej musel každý pracovať. Gabriell bol často pomerne arogantný, iný mohli byť nedochvíľny, alebo zábudlivý. Taká.. osudom daná starosť. Nad jej poznámkou o jedle sa len zasmeje. Zodvihne tak svoju šálku čím jemne naznačí, že mu to zatiaľ netreba.* Nechcem si skaziť chuť. Ešte sú nejaké v chladničke.. presne keby sa tú jedli všetky. Chcel som si ich pár nechať na večeru. *Pousmeje sa spokojne, pri čom áno, možno išlo o niečo mierne sebecké, ale stále išlo len o dva chlebíky či nie? Nikomu by bytostne nechýbali. Aspoň to neočakával.* Všetko čo ti len napadne. Už nemávam také problémy, ako na začiatku. Všetko je omnoho jednoduchšie, keď sa v tom človek naučí chodiť. *Odvetí nakoľko jej otázke porozumel. Z počiatku ešte vo Francúzsku sám nevedel čo ho očakávalo, avšak teraz sa všetko zdalo tak, ako malo. Sám túto tému príliš nerozoberal, ale cenil si Mirjam a jej ohľaduplnosť. Posunie panáčikom a mierne sa nad jej udivením zasmeje.* Tak pozvánka je jedna vec, ešte nejaký ten mesiac na nákupy budeš mať čas. Neviem kde sa na koniec rozhodli mať obrat.. nevedeli sa dohodnúť čo som počul. Možno to zmenili úplne a bude to prekvapenie. *Zasmeje sa zatiaľ čo len pokrúti hlavou.* Podľa mňa aj šaty čo si na plesoch už mala by ti pristali.. a svadobný dar. S tým sa nemusíš trápiť. *Skonštatuje, ani on sám, zatiaľ nevedel čo by svojej sestre podaroval. Dúfal, že mu čoskoro niečo svitne.* Do všetkého idú pomerne po hlave.. Predsa len chcú mať svoje deti.. a Li Fang už nejaký ten vek má.. *Dodá, Li Fang bola ešte aj od Gabriella o dva roky staršia a vždy chcela vlastné dieťa. Nikto si však nie je istý či to bude za týchto okolností možné.* Čo ty Mirjam.. láska na obzore?
*Pokrúti hlavou.* To je samozrejmé, ale hlavne treba si sledovať veci. Lebo nemusela som to byť práve ja, čo to mohol zobrať. *Povie a pousmeje sa. Predsa len to vážne nemusela byť práve ona, čo tgo práve zobrala, pretože tam bolo viac osôb, čo by nebolo práve najlepšie. Nemusel by dostať nazad svoj telefon.* To áno, pokiaľ máš poriadny výcvik, takže ja by som vám v tejto chvíli bola viac menej na obtiaž. *Povie mu a trochu si povzdychne. Aj keď sa lepšila stále to nebolo ono. Hlavne by veľmi rada zistila niečo o rodine, pričom radšej nepovie o záhadnom lístočku z Pridu, ktorý dostala.* Myslím si, že už by to bolo jedno, keďže už všetci si myslia, že som problémová. Pričom tie veci, čo sa mi stávajú sú čisté náhody. Ale stým už nič nespravím. *Povie a mykne pleciami, keďže nevie čo k tomu by dodala. Keďže už bola na dvoch akciach a zakaždým ju zdrogovali. Buď mala také blbé šťastie alebo to bola len zhoda okolností.* Premyslím si ten kvietok, ale myslím si, že to tam bude pekne. *Vezme si sladký koláčik od Sunila a povzdychne si.* Občas mám pocit, že mi vybuchne hlava z tých informácii, ktoré sa po mne chcú. Tréning sa dá, ale tiež to bude trvať. Bohužiaľ. *Povzdychne si a má vážne nevýhodu, že si nepamätá zvyšok. Hlavne aspoň vedela dôležité o rasách vonku.*
*Bola rada, aký mal Gabriel vzťah ku svojmu parabatai. Zo začiatku sa obávala, či bude dievča skutočne dobrým partnerom pre niekoho ako Gabriel, ale ten vyzeral byť s výberom spokojný a tak sa nemienila Mirjam pýtať.* Ach, takže takto si si to vymyslel. Mohla som očakávať, že máš taktiku vždy pripravenú na niekoľko ťahov vpred. *Usmeje sa naňho a naďalej automaticky posúva panáčikmi. Niekedy sa drží svojich starých stratégií, inokedy skúša zariskovať, aby spravila hru živšou.* Som za teba rada potom. Ale kebyže sa hocičo deje, vždy tu budem pre teba, Gabriel, aj kebyže na mesiaci musím bývať. *Zasmeje sa na hlúposti, ktorá jej práve napadla a pokračuje ďalej v hraní, pričom postupne do seba dostáva jedlo.* Aj tak! Niekedy je ťažké nájsť presne to, čo chceš. A keďže ani poriadne neviem, aká je tá jej snúbenica, čo má rada, akú má povahu...tak je všetko náročnejšie. Hádam mi Li Fang dá aspoň dva mesiace, aby som si všetko poriešila. *Pokrúti nad svojou drahou sesternicou hlavou.* A nie, plesové šaty nechce mať. Niečo kratšie by bolo lepšie. Našla som celkom šikovné dievča, ktoré má menší second-hand, tak teoreticky môžem pozrieť aj tam, lebo veci od nej sú tak krásne a jedinečné. Niekedy ti ich ukážem. *Navrhne Gabrielovi a posúva svojou figúrkou. Keď však začne Gabriel spomínať rodinu...a hlavne lásku, Mir v sebe opäť ucíti to nepríjemné zúfalstvo a doslova sa cíti, ako keby jej niekto držal hodinky nad hlavou a pripomínal jej, že aj keď je mladá, ak chce vidieť svoje deti ako lovec vyrastať, mala by začať čo najskôr.* Nič také.Žiadna láska. *Odpovie viac stroho, ako chcela, ale aspoň vôbec odpovedala. Práve teraz by brala objatie od Zacharieho, ale hovorila si, že na tú časť života musí jednoducho zabudnúť. Ani sa jej zatiaľ neozval, takže ani nevedela, či mu vôbec niekedy na nej záležalo.* Ale čo ty? Už si predsa len bol takmer všade po svete.
*Prikývne.* Máš pravdu, ale úprimne som vtedy bol rád, že ma tam nenechal stáť slepého. Ale to je dobré na to byť lovcom. Spoľahnete sa na seba. *Podotkne dievčine. Chcel jej ukázať podobný prísun náklonnosti, aký by dostala u neho doma. Šlo to ale celkom ťažko, keď polovica tudajších lovcov boli antisociálni, alebo len nemali náladu sa rozprávať so všetkými.* Vieš pomôcť aj tak. Napríklad Mirjam je aj na bojovom poli, ale zároveň ju môžeš často vidieť, ako pomáha ostatným. Samozrejme, aj to jej zabralo riadny výcvik, ale to neznamená, že len preto, že nemáš silu, nevieš pomôcť. *Podotkne a ukáže na svoje bicepsy, ktoré sa určite nedali prehliadnuť.* Ja na druhú stranu zase neviem obrániť samého seba a tak sa častokrát spolieham na Mirjam, že ma zachráni. Tak či tak, nie si jediná, ktorá má špeciálny výcvik. Obávam sa, že o chvíľku budem v kompeltnom tréningovom module pod dohľadom Gabriela aj ja. *Zasmeje sa na tom, ale vnútri cíti len nervozitu. Už teraz sa bál, čo s ním Gabriel narobí.* A len preto, že teraz vyzeráš ako problémová osoba...to neznamená, že si. Ako sa vidíš ty sama seba? *Zaujíma sa Sunil. Aj keď vyzeral na prvý pohľad ako hora, pod prsnými svalmi schovával veľké srdce, ako ho naučila jeho mamka. Aj preto sa pôvodne vybral za dievčaťom. Na kvietok len prikývne.* Stačí mi názov alebo približná kresba a farby, a nejako ho už skúsim nájsť. *Sľúbi jej a sám si spokojne dá zo sladkého.* Cukor! Keď mne šla vybuchnúť hlava na akadémii, dal som si veľa cukru, šiel som sa prevetrať von behom, alebo som si poriadne dal do tela v tréningovej sále. Možno ti niečo z toho pomôže. A teoreticky nič mimo rún, základných znalostí démonov a približnom stave vzťahov s dolnosveťanmi ani nič iné nepotrebuješ. *Upokojí ju, nakoľko si sám pamätal svoje školské roky, a aké problémy niekedy mal s učením.*
O tom je šach Mirjam, hádam si na to nezabudla. *Povie s lišacím úsmevom zatiaľ čo si kvôli sústredeniu len zloží gumičku zo zápästia a zopne si vlasy do nízkeho copu. Teraz by pre niekoho mohli skutočne vyzerať, ako súrodenci. Narovná si chrbát, ktorý mu slabo praskne. Možno už skutočne išlo o znamenie jeho staroby pri dverách.* Vďaka Mirjam, dúfam, že aj ja ti budem dostatočnou oporou.. a na mesiac sa nejakou chybou nedostaneš. *Odvetí hravo pri čom sa na moment pozrie z okna a pozoruje výhľad na New York. Na moment tak pozastaví hru, ale predstavné cinknutie Mirjam ho z tohto tranzu dostalo.* Ešte určite budú v Pekingu nejaké posedenie. Okrem toho Rae sa zatiaľ nezdala náročná, je veľmi skromná. Príde mi, ako niekto s kým by si si rozumela. *Pousmeje sa, Li Fang mala v tomto dobrú ruku. Aj keď jej trvalo si partnerku nájsť, zdalo sa, že raz, ako niekoho našla už sa jej len tak nepustí.* Budem sa tešiť, sám by som si mohol zohnať nové košele. Na niektorých sa mi už všetko rozpadáva. *Skonštatuje pri čom sa pozrie na vyhrnuté rukávy na košeli z ktorej veľmi jasne trčali nitky a už jej chýbal aj gombík na rukáve. Pri jej zamietnutí zo stola sa však slabo pozastaví.* Je všetko v poriadku Mirjam? *Pousmeje sa pri čom sa k nej skloní, aby na ňu lepšie videl.* Chceš sa o tom potom porozprávať? *Opýta sa v zápätí a na jej opätovnú kartu len pokrúti hlavou.* Všade po svete a stále nič? Už som na to jednoducho pristarí. *Snaží sa ju trochu rozveseliť.* Niektoré veci sa nemenia a knihy či práca sú mi stále milšie.
*Poté co se usadil tak poslouchal co vše jim chtěl Gabriell říct. Nebyla to žádná extra novinka zase kárání o tom jak nepodávají hlášení ale to byla klasika. Co si budeme Matt byl jeden z těch lidí kvůli kterým se toto opakovalo dokola a dokola protože stejně jako na toto setkání na to zapomínal. No jo no co se s ním dá dělat že jo. Poté se také zmiňovali nějaké společné tréninky ze kterých nebyl Matt úplně nadšený ale nic s tím asi stejně neudělal po té co domluvil tak se rozhlédnul a přišel k němu SANDER. Poslouchá ho a potom řekne jeho směrem* Přesně tak jako pokaždé jsem zapomněl. Je ale sranda že ty největší kraviny si pamatuji... jinak ne děkuji, možná za chvíli si dám *řekl jeho směrem, a potom řekl ještě jeho směrem* Jo to bychom mohli, pokud na to teda nezapomenu *zasmál se jeho směrem a poté ještě dodal* Jinak co si myslíš o tich sobotních trénincích ??
*Stále nevedel Matthewa úplne odhadnúť. Prišiel mu, ako dobrák, ale niekedy boli taký ľudia ľahký na pokazenie. Či už lovcami, alebo dolnosveťanmi.. alebo niečím horším. V teréne s ním zvyčajne veľký problém nemal. Avšak aj keď si boli vekom podobný, niekedy medzi nimi stála reč. To sa snažil polepšiť. Byť viac otvorený, ako Sunil.. alebo aj Mirjam poslednou dobou. Jednoducho si dovoliť nebyť.. upätý neustále.* Možno by si mal neustále nosiť runu na pamäť. *Zasmeje sa pri čom rozumel, týmto ťažkostiam. Sám b niekedy dokázal zabudnúť hlavu. Avšak officiálne veci sa snažil vždy dodržovať, dokázal tak spraviť mierne očko a dobrý dojem.* Niekedy ti klopnem na dvere najbližšie dni a nebudeš mať na výber. *Pousmeje sa pri čom nebol tak odviazaný, ako pri Sunilovi, ale snažil sa čo to dalo. Jeho úsmev sa však mohol zdať niekedy mierne nútený.* Tréningoch? Oh *Zamyslí sa aj keď svoj pohľad mal pomerne jasný.* Podľa mňa je to dobrý nápad, aspoň nedopadneme opäť, ako vtedy na love. Aspoň.. teda dúfam. *Poznamená pri čom sa rozhliadne okolo. To bolo skutočne nízke dianie v histórií Inštitútu.*
Nezabudla. *Pokrúti nad ním hlavou a pokračuje v rýchlejšom tempe po svojom súperovi, aby mu trošku pritiahla uzol okolo krku.* Ale tebe teraz začne značne páliť pod zadkom. *Sľúbi mu so šibalskými iskričkami v úsmeve. Znovu sa jej zacnelo za týmto jednoduchším obdobím v minulosti.* Ty si mi oporou už teraz, to ti sľubujem. *Upokojí ho a s väčším nadšením počúva o neveste. Rae...bolo to pekné meno. Iné, jedinečné. Mirjam sa to určite páčilo. Zasmeje sa ešte na hroznom stave košiel, ktoré Gabriel nosil a pri tom naďalej pokračuje v hre. Postavičiek už bolo na ploche len zopár a šance na výhru sa neustále preklápali.* Áno....z väčšej časti áno. A nie...aspoň nie tu a teraz. Porozprávame sa neskôr? *Navrhne Gabrielovi, nakoľko ozaj nemienila vyťahovať svoje randenie s čarodejom, a ako aj skončilo, pred všetkými týmito lovcami, ktorí sa snažili iba zabaviť. Pomaly sa však obávala, že zrejme ostane rovnako ako Gabriel sama. Sťažka sa nadýchne a venuje svojmu súperovi odstránenie poslednej postavičky. Ostali čisto na kráľoch.* Beriem to ako remízu.* Navrhne a postaví sa od stola, aby po sebe upratali. Po tomto už nechala Gabriela, aby sa venoval svojmu a Mirjam si medzitým šla opäť naložiť, aby bola poriadne najedená, než so Samanthou odídu.*
*Samozrejme vie že je stretávka ale moc sa jej tam nechce vzhladom na jej minulé zážitky. Nakoniec sa ale predca len rozhodne prísť oblečie si potrhané rifle, kanady a svoje tričko s dlhím rukávom a logom Warcraft III: Reforged. Po krátkom zvažovaní nechá svoju kultistickú čiapku ležať na posteli.* /Nebudem sa skrívať./ *Povie si a vidá sa do spoločenskej miestnosti. Keď sa tam dostaví jemne zakope na dvere a vstúpi. Ríchlo prejde pohladom po luďoch v miestnosti a niektorím rýchlo kívne na pozdrav. Rýchlo prejde miestmnosťou a sadne si vedla chalane ktorého pozná z vícviku.* Ahoj *Pozdravý ho keď si sada a potom len potichu sleduje miestnosť. Pričom ignorovala blonďáka ktorí ju očividne neznášal. Niečo také už bola pre ňu rutina.*
*Stál tam a díval se na Sandera přišel mu jako v pohodě člověk, přeci jenom už v institutu nějakou dobu byl a už i poznal několik lidí tam a všichni mu přišli fajn. Co se týká tich sobotních tréninků ne že by mu vadilo že bude trávit čas s lidmi v institutu. Přišli mu všichni zatím fajn, jen ví že to bude další věc na kterou zapomene potom řekne směrem k Sanderovi* Ta runa není asi špatný nápad, asi to budu muset zkusit *pousmál se, co si budeme tyhle officální věci mu moc do hlavy nešli..možná by pomohlo si pořídit diář, nebo si to napsat třeba na čelo.* To zní jako dobrý nápad hele na to určitě nezapomenu *řekl jeho směrem ohledně toho že mu zaklepe na dveře. S Sanderem se mu trénovalo fakt dobře, byl to silný a dobrý lovec prostě někdo koho po boku chcete třeba na hlídce mít* To máš asi pravdu, no doufám že na ně nebudu zapomínat jinak mi Gabriel urve asi hlavu. Nemyslím si že je od toho už teď daleko *zasmál se*
*Pamätala si že tam niečo také bolo, ale moc si toho nevšimla, keďže tam bolo moc ľudí a hlavne zvláštnych ľudí, takže bola rada keď sa odtiaľ dostala aj s dvomi stretnutiami, ktoré nechcela.* Je dobré mať niekoho, na koho sa môžeš spoľahnúť. *Sama si to uvedomovala, že zatiaľ nemá vzťahy, že by sa na niekoho spoľahla, až na Sebastiana. Mohla byť rada, že sa vôbec odtiaľ dostala v poriadku, aj keď ju varoval, že je blbá a to čo urobil ju zmiatlo. Lenže na to spomínať nechcela, pretože by sa rovno vybrala za ním sa opýtať, že prečo to urobil. Začne sa smiať pri jeho slovách a povie mu.* Tak to tým, že ja som malá, tak sa rýchlo dostanem niekam a zase von bez toho aby si ma všimli. Len tam nesmie byť toľko ľudí, ale dá sa to aj zvládnuť. Zase menší ľudia sú obratnejší a rýchlejší, treba odhadnúť aj ich presné zámery. *Povie so smiechom a ona by sa zaradila do toho týmu, že udri a rýchlo sa stiahni, alebo ktorý bude lákať pozornosť. Vlastne v tom bola najlepšia, keďže vždy si ju problémy našli sami.* To si zase nemyslím. Tak lepšie ja som pod tréningom Caleba, Sebastiana a k tomu začnem s Gabrielom. Takže pecka. Ale nesťažujem si. Tréning so Sebastianom je zábava. *Povie mu, pričom neprizná, že bola nervóznejšia z toho, čo si na ňu prichystal Caleb ako Gabriel. Vojde si rukou do vlasov a povzdychne si.* Nejde o to že som problémová, len jednoducho si ma problémy nájdu. Jednoducho som magnet na veľké problémy. *Povie, pričom je to naozaj pravda. Nie že by sa o to snáď pokúšala, pretože kto by chcel mať hneď problém len čo príde domov. Zamyslí sa nad kvetinou a vie že niekde by mala mať kresbu.* Myslím si, že niekde kresbu mám, potom by som ti doniela. *Povie mu s úsmevom.* Niekedy to zaberie a inokedy nie. Záleží ako moc toho na mňa je. Tak asi by mi mal niekto vysvetliť poriadne rozdiel medzi vílami. Upírov ani netreba, tých vôbec nemusím. Vlkodlaci sú v poriadku, pokiaľ není úplnok a čarodejov poznám celkom dosť. Ehmmm... nevieš ako sa volá tá runa, keď sa chceš schovať pred civilmi? Neviem si ju dobre zapamätať. *Opýta sa ho, pretože by jeho pomoc potrebovala.*
Tak...odteraz sa môžeš spoľahnúť na každého, koho vidíš v tomto inštitúte. *Upokojí ju s úsmevom a spokojne ho seba naleje celý pohár vody, aby zapil všetko, čo do seba doteraz dostal.* Ak sa chceš zamerať na rýchlosť, potom by som sa spýtal Mirjam alebo možno aj Grace. Obe sú malé, ale rýchle. Tie ti poradia lepšie ako Caleb alebo Sebastián. *Navrhne jej. Samozrejme, aj Sunil sa učil od svojho otca, lebo si mali blízko k sebe svojimi zbraňami a fyzičkou. Sunil však musí pozdvihnúť svoje obočie.* To je prvýkrát, čo počujem niekoho hovoriť o Sebastianovi v kontexte zábavy. *Prizná sa. Nie, že by niečo proti mužovi mal, ale mimo Grace nevidel, že by mal s niekým blížší vzťah. Zase na druhú stranu, s Grace si bol zrejme blízky až-až, kvôli čomu Sander veľmi rád prespáva u Sunila.* Aj ja som magnet na problémy! Skús si tipnúť, koľkokrát som mal napríklad rozbitú hlavu. *Navrhne jej. Chcel ukázať dievčaťu, že sa nemusí cítiť zle. Ak totiž šlo o problémy, Sunil ich priťahoval viac, než niekedy dokázal vyriešiť. Našťastie aspoň zatiaľ nikoho omylom neoplodnil, za to bol rád. Zamyslí sa nad jej školskou dilemou.* Grace bola celkom dlho medzi vílami, na tie by si sa mohla spýtať priamo jej. A runa? *Zamyslí sa, čo by tým dievča mohlo myslieť.* Asi myslíš runu neviditeľnosti? Lebo väčšina rún má klasický názov ako v nrmálnom jazyku. Špeciálne je napríklad len iratze na hojenie. Ale dôležitejší ako názov je tvar a spôsob kreslenia runy.
*Predstavenie Charlotte je viac nervózne, než očakával, ale zdalo sa, že všetci ju prijali. Lovci sa hneď podelili do dvojíc, trojíc, iba on ostáva sedieť na svojom mieste a sleduje, ako sa CHARLOTTE dostáva do konverzácie s vysokým mužom, skoro tak vysokým ako Sebastian. Rád by sa s mladou lovkyňou porozprával, keďže sa jej problémy ďalej viac neriešili a on je vlastne aj rád, že sa do toho nemusel zapájať pred všetkými, ale bude to s ňou môcť prebrať osobne. Predsa len to pre ňu bude asi lepšie a nebude to potupné, aby ju takto zhadzovali už pri zoznamovaní. Po nejakom čase vstane zo sedačky, najskôr podíde ku stolu, aby si vzal nejaké jedlo, pretože mu vyhladlo a čo to minimálne vedel o lovcoch bolo, že Sander vie veľmi dobre variť, čo sa mu potvrdí aj v sekunde, čo si vloží jedlo do úst aj dnes. Sám pre seba si uznanlivo prikývne hlavou a keď dožuje, vyberie sa za CHARLOTTE a SUNILOM. Keď podíde zboku k lovkyni, chytí ju za rameno, čím upúta jej pozornosť, ale pohľad venuje prevažne SUNILOVI, pretože od neho chce na pár minút ukradnúť jeho spoločnosť v ich zoznamovaní.* Pardon, ak vyrušujem. Na chvíľu by som si ukradol Charlotte. *Prenesie ani nie nepríjemne, ani nie priateľsky, no CHARLOTTE určite vie, o čom sa s ňou chce rozprávať. Vezme CHARLOTTE bokom a aj keď si prekríži ruky na hrudi, jeho hlas neprezrádza, že by na ňu išiel vybuchnúť.* Si nezodpovedná, vieš o tom. *Poznamená najskôr a nadvihne jedno obočie.* Sama by si sa mala poučiť, ale takéto vyvádzanie sa nedá dlho tolerovať, hlavne ak si v očiach Spolku. Musíš si dávať viac pozor. *Pokračuje. Aj keď hovorí pokojne, je v tom výčitka.* A kradnúť ľuďom veci nie je vhodné ani v civilskom svete, to vieš. *Upozorní na jej minulosť a vyrastanie medzi ľuďmi, aby si uvedomila, že nemá podliehať návrhom niekoho iného, hlavne ak ich nepozná.* Vieš, kto ťa zdrogoval? Aké boli efekty? Mrknem sa na to. *Zmení nakoniec trochu tému.*
*Samantha nepřišla pro jednou pozdě jen díky tomu, že ji vyzvedla Mirjam. Sama měla obdobný nápad vyrazit po setkání na hlídku dle rozpisu, takže na sebe hodila větší část zbroje a nátepníky, zbraně a pár dalších potřebných věcí si zachytila do rukou, aby se mohla ustrojit na místě, kde si skutečně věci odloží na jeden z parapetů, podpírajíc je vlastním bokem. Postupně je tak na sebe upevňuje, jak ostatní přicházejí a každému věnuje minimálně přikývnutí a uvolněný výraz, když ne přímo úsměv. Jen SANDER od ní schytal chladný, přísný pohled, ale to nebylo nic neočekávaného. Byli vychováni k rivalitě, ale pro ni byl stále rodina. Taky tu byla na žádost jeho otce, aby na něj dohlédla, že se k čarodějce nebo jinému podsvěťanovi už nepřiblíží - rozhodně ne v romantickém slova smyslu. Odporné. Pohled jí padne i na nejnovější členku, která v péči jedné takové bytosti byla. Slyšela něco o soudě a věcech, co se o ní daly dozvědět, nakonec dost možná se ukáže i na jejich tréninku, či ji možná dostane na hlídku. Čím víc ví, tím líp. Jeden z nátepníku - ten pro lukostřelbu - nechá zatím na parapetě, o který se opře pozadím než se usadí k Mirjam, nechávajíc iniciativu na Gabriellovi a případně i Sebastianovi. Proslov prvního zmíněného i následné dotazy a poděkuje slušným, byť ne naprosto vřelým tónem - vzhledem k oficiálnímu setkání - MIRJAM za pití a upije z něj. Nakonec se přesune i pro nějaké to jídlo, protože lovkyně měla pravdu, že by měla něco sníst. Pokud tam Sander opravdu nedal jed, teď toho určitě zalituje. Jen kývne, když ji opustí pro hru a sama si začne probírat v hlavě trasu jejich hlídky a kudy se tam nejsnáze dopraví. A hlavně nejrychleji, prakticky tak ignoruje ostatní, dokud s ní přímo někdo nemluví. U toho si sem tam nabídne z občerstvení, načež položí nátepník na stůl v náznaku, že brzy půjdou a vyhrne si rukáv kvůli nanesení některých run, které by se mohly hodit a než vyprchají, tak to chvíli potrvá. Skočí pohledem po ostatních a kývne i GABRIELLOVI v náznaku rozloučení, kdyby pak nebyl čas a pohledem se pokusí zachytit i MIRJAM v náznaku, že by se měly pomalu chystat, načež zamíří ještě za svým PARABATAI.* Doufám, že brzy si zahrajeme šachy my. *Prohodí, protože na sebe neměly mnoho času. Samantha se tu ještě usazovala, ve volném čase se snažila trénovat nebo mapovat město, číst starší hlášení, aby vyhodnotila ohnisková místa démonů, či ta, kde jsou nejčastěji problémy s podsvěťany a také sledovala média kvůli "záhadným" úmrtím a zmizením, které by se jich mohly týkat.*
*Sander pozoruje vstup KYLY do miestnosti. Mal s ňou niekoľko hliadok. Neboli skvelé, obaja ich prežili, nerozumel však, ako lovkyňa nerobila nič so svojou skazenou nohou. Sám sa do medicíny nevyznal, avšak pokiaľ niekto nebol schopný bezpečne pracovať v teréne možno sa mal zamyslieť nad tým čo by robiť mal. Možno variť? Sander by to určite ocenil.* Niekto si prispal? *Opýta sa jej zatiaľ čo nakloní hlavu na stranu, zdalo sa, že už sa zbavila svojej čiapky. Robilo mu to zlú pachuť v ústach? Mierne, ale po dohovore Gabriella a pár rozhovoroch s Mirjam sa rozhodol toto už naďalej neriešiť. Pokiaľ niekoho však nemal rád, vždy si kvôli tomu vedel nájsť dôvody. Ako napríklad u Natea kde mu prekážalo celé chlapcovo bytie.* Celkom okaté takáto ignorácia keď sa máme lepšie spoznať. *Dodá smerom k lovkyni pri čom sa snažil mať pomerne priateľský tón. Vtedy na tréningu, čo už bolo aj tak dávno, nechal v sebe viac menej konať emócie. Zvyčajne to nerobil a tak išlo o skrat na ktorý.. nebol práve hrdý. Pozrie sa následne na MATTHEWA.* Alebo ak máš funkčný mobil, nie ako niektorý.. len si hodíš upozornenie. *Navrhne s miernym úsmevom pri čom ukáže jeho už ledva funkčný iphone. Stále dobre fotil, ale nevyzeral úplne vábne.* Tak, to povedať neviem.. možno. Nevyzerá ako niekto kto by to spravil. Ale zdanie môže klamať.
*Mir vlastne akurát dojedla, keď si všimla SAMANTHIN pohľad. Sama pozrie na hodinky a prikývne. Rozlúči sa s GABRIELOM aj SANDEROM a sama si vezme svoje veci v batôžku, nakoľko sa chcela obliecť až vonku, nech tým neotravuje ľudí vnútri. Zopne si nanovo vlasy.* Tak poďme. *Kývne na SAM a vydá sa smerom k miestu ich hliadky.*
Tak to sa ešte uvidí. *Povie mu, pričom sa pousmeje. Nepoznala ich natoľko aby m mohla dôverovať tak, že by im úplne zverila do rúk svoj život. Jednoducho ešte takú dôveru nemala a tej osobe, ktorej dôverovala sa dozvedela že jej klamal. To je celkom dosť na niečiu dôveru.* Môžem to skúsiť možno mi poradia viac, čo by som mohla potom využiť v tréningu. Ďakujem. *Povie mu a diví sa, že si o ňom nevedia predstaviť že je Sebastian zábavný. To ju celkom prekvapí, pretože taký s nou nebol.* To je to až tak moc veľké predstavenie? Áno prísny je, ale je s ním aj zábava. *Takze moc nechápala, prečo by to bol taký problém. Zamyslí sa pri jeho otázke a po chvíli mu na to odpovie.* Myslím si, že minimálne tisíckrát. *Odpovie mu a na vily sa teda bude musieť spýtať Grace. Keďže asi o nich vedela viac ako ostatný.* Ďakujem aspoň mi to vyriešilo dilemu s nimi. *Poďakuje sa a po chvíli uciti na ramene Sebastianov dotyk. Prikývne, že s ním pôjde, keďže veľmi dobre vie o čo sa ide jednať. Úsmev jej zmizne z tvare a najprv si vypočuje čo ma na srdci a potom si povzdychne. Potiahne si rukávy na tričku a potom sa znova na neho pozrie.* Neukradla som to so zámerom nevrátenia. Veď mobil ma späť. *Povie a druha vec bola zodpovednosť.* Dávať viac pozor. To sa ľahšie urobí, ako dokážeš dávať pozor, pri viac ako tisíc ľuďoch. Je to nemožné. Si všimnúť každú maličkosť. *Povzdychne si a pokruti hlavou.* Neviem kto to bol, pretože tam bolo moc ľudí. *Nehovori o papieriku, kde mohla byt droga, pretože to bola vec, o ktorej hovoriť nechcela.* Popravde mam pocit, že táto droga bola iná. Nemala účinky, že by halucinácie a tak. Bolo to ako keby sa človek uvoľnil a nemyslel na zle veci. *Povie mu, čo vlastne cítila pri tom. Bolo to zvládne, ale bolo to iné ako keď bola v klube.*
*Hra s Mirjam ho bavila, samozrejme, ani jeden neboli špičkovými majstrami, obaja však svoje kroky poznali dobre a tak sa zdalo, že aj po rokoch sú si naďalej vyrovnaný. Slabo sa pousmeje keď ho MIrjam uistí, že sú si aj napriek všetkým oporou. Hnevalo ho, že nebol prítomný keď ho potrebovala najviac, napríklad po smrti jej rodičov. Bol na pohrebe, avšak okrem toho bol vycestovaný a mal na krku nejednu triedu mladých lovcov. Vyčítal si to, ale minulosť napraviť nemohol. Pracoval tak len na prítomných činoch a snažil sa čo najlepšie stáť pri svojej rodine.* Môžeme zajtra doobeda. *Navrhne jej, nakoľko bolo vidno, že MIRJAM niečo ťažilo na srdci. Gabriell do hlavy nevidel a tak sa mohol len a len pýtať. Na ukončenie hry si len podajú ruky zatiaľ čo sa otočí ku svojej PARABATAI.* Vyzerá, že ťa socializácia príliš neoslovila. *Podpichne ju čím jej naznačil jej miernu.. absenciu. Vedel, že Samantha nebola práve extrovertná .* Vždy si pre spoločný šach spravím čas. Pokiaľ sa raz vyhrabeš z tvojich papierov. *Pousmeje sa obom lovkyniam tak len zamáva, pri čom do diaľky im popraje príjemnú hliadku.*
*Potom čo ju osloví pozrie na SANDERA s nič nehovoriacim vírazom.* Nemám náladu na nadávky alebo blbé narážky v rozhovoroch, tak som myslela že to takto bude pre más oboch jednoduchšie. *Pokrčí plecami.* A vlastne áno s kamoškov sme boli v B+ a vrátila som sa asi o tretej ráno tak som dospávala. *Povia len tak v očakávaní SANDEROVHO nepriatelstva ale keď to nepríde trošku sa uvolní.* Hmm, o čom je reč? *Spíta sa keď sa rozhovor stočí v mobilním telefónom.* Ten vyzerá že sa už čoskoro rozpadne nechceš si poriadiť noví? Možno niečo takéto? *Navrhne priatelsky a vitiahne smartphone na ktorom je krit aj pozadie obrazovky s motívmi malieb od Luisa Roya.*
*Prikývne.* A kebyže niekedy potrebuješ pomoc, kľudne aj iba s vyplnením času, pomocné ruky sa mi vždy v záhradke zídu. *Venuje jej úsmev, ktorým sa jej naží naznačiť, že mu môže dôverovať, ak bude chcieť.* A jasné. Prípadne sa spýtaj aj Samanthy. Tak, vy holky ste všetky nejaké malinké, ale zase to dosť vynahradíte svojou rýchlosťou. *Zasmeje sa na tom a trochu poodstúpi, keď k ním príde SEBASTIAN, aby mu spravil miesto k krúžku. Pozrie medzi nimi oboma, načo ešte mrkne na CHARLOTTE, že jej drží palce a vzdiali sa, aby si šiel pre niečo na jedenie. Od stola si prezrie miestnosť a pohľad mu, samozrejme, skončí na SANDEROVI a na tom, ako sa mračí. Mal čo robiť, aby k nemu neprišiel a nesnažil sa mu tú vrásku na čele medzi obočím vyrovnať prstom. V tichosti si tak je a premýšľa, ku komu by sa pridal, aby reč nestála.* Možno...spoločenská hra? *Napadne mu nahlas a ide sa pozrieť, čo všekto mimo už zahraného šachu, tu ešte mali.*
*Vypočuje si, čo mu na to má CHARLOTTE na to povedať a popri tom sa trochu zamračí.* Je jedno s akým zámerom alebo nezámerom si to ukradla, ale ukradla. Môžeš byť rada, že to bol jeden z nás a nič sa nenahlási. Rozumiem, že tam bolo mnoho ľudí, ale ktorý z nich dobrovoľne niekomu niečo odcudzí? *Najskôr povie a nadvihne obočie, ale je to iba rečnícka otázka. Potom si povzdychne a premkne si koreň nosa medzi prstami.* Budeš sa musieť naučiť orientovať aj v davoch. Dôležité je všímať si veci okolo seba, nemusíš sledovať celú rozlohu davu. *Vysvetlí jej, ako to myslel. Samozrejme, že sa ani on nevyhne každému, ak by bol vo veľkom dave, môže sa stať čokoľvek, preto na ňu nie je tak nepríjemný, ako sa cítil, keď na to stretnutie kráčal.* Uhm, dobre. Podstatné je, že sa nestalo niečo horšie, aby sa odhalil tieňosvet. Chápem, že si sa chcela zabaviť, inštitút je… *Pokrúti rukou vo vzduchu.* …povedzme, nie veľmi zábavné miesto. Ale život lovca nie je o zábave. Dávaj viac pozor a nenechaj sa využiť alebo zabiť, mŕtva nikomu nepomôžeš a sebe už vôbec nie. Iba ťa upozorňujem. *Dopovie, keď k nej dvihne jeden prst a potom si prejde po čele a otočí sa ku stolu, aby si vzal jednohubku a vloží si ju do úst.* Ak chceš niečo podniknúť, pokojne choď za niektorým z lovcov, je ich tu mnoho, ktorí s tebou budú ochotní tráviť čas mimo tréningu a učenia. *Doplní nakoniec ešte a tým chce naznačiť, že ak sa chce CHARLOTTE posunúť ďalej k niekomu ďalšiemu, predsa len ju vzal od SUNILA za zámerom chvíľkového rozhovoru, tak môže, viac to pitvať nebude, zrejme už si aj tak vypočula od niekoho ďalšieho. On sa aj tak dlho nezdrží.*
*Dívá se na Sandera a potom si všiml jak vstoupila Kyla nijak extra to neřešil, viděl ji na tréninku a občas někde na chodbě a byli spolu na pár hlídkách. Dívá se po místnosti a zajímá ho jestli se bude ještě něco dít potom se podívá zrovna na SANDERA, ten moc nadšeně nevypadá ale nechtěl to nějak řešit a tak nějakou dobu jen pozoroval místnost a potom se podíval na SANDERA a řekl* To není taky špatný nápad hele, ale musím s tím něco začít dělat nebo se asi nedožiju příštího roku *zasměje se*
Len som sa opýtal. *Dodá pri čom sa zhlboka nadýchol, aby si zahryzol do jazyka. Pravdepodobne mu nestálo za snahu zaťal tak päsťou kým sa snažil pomaly vytratiť z konverzácie. Pohľadom aj vyhľadal SUNILA, či by mu náhodou neskočil do rozhovoru s niekým, nakoľko sa zdalo, že so Charlotte mu to išlo od ruky. Sander mal tušenie, že mu to s deťmi a mladšími išlo, ale nie až tak. * Nie je mi treba, pokiaľ z neho pošlem správu, alebo niečo odfotím.. je to dostačujúce. *Mykne plecami a schová si telefón do vrecka teplákov.* Okrem toho, s technológiou príliš pracovať neviem. Nemám na to bunky. *Vysvetlí pri čom následne zodvihne ruku, akoby sa chcel ospravedlniť a nenápadne sa vytratil ku ryšavému chlapcovi.* Dal si už dostatočné rady do života? *Pousmeje sa zatiaľ čo si vezme do ruky pohár s vodou a postaví sa ku oknu, kde boli mierne od zvyšku. Hlavu si oprie o sklo, zatiaľ čo uvažoval, čo by povedal.* Potom ti to nejak vynahradím.. okay? *Pozrie sa na neho mierne previnilo, vždy sa cítil zle keď sa k nemu ani len nedokázal priznať. Avšak v takomto kontexte sa cítil o to horšie.* Aspoň Samantha už vypadla.. *Poznamená pri čom mu kývne ku jedlu.* Chutilo?
*Akurát začínal premýšľať medzi "Človeče, nehnevaj sa" a nejakými kartami, keď započul za sebou až priveľmi známy hlas. Samozrejme, že svojmu priateľovi venoval najžiarivejší úsmev za tento celý deň.* Trošku áno, trošku nie. Dievča je hlavne stratené a je vidno, že sa tu necíti veľmi doma. Takže som sa ju snažil presmerovať na viacero ľudí a navrhol som jej, že sa môže prísť niekedy schovať do skleníka. *Objasní Sunil s pokojom v hlase. Dievča mu prišlo šikovné a milé, takže veril, že sa čoskoro dostane medzi ostatných a ani si nevšimnú, že prišla ako posledná. Potom mu však zmäkne pohľad.* Je to v poriadku, dobre? *Priblíži sa k nemu a na moment ho chytí za ruku. Jemne mu ju stisne a potom ju pustí.* Proste to niekedy nejde, no nie? *Snaží sa situáciu nadľahčiť, aby sa toľko chlapec netrýznil.* A chutilo, naozaj veľmi. Chcel som sa ti aj poďakovať, len si bol nejaký neistý ráno. *Podotkne a spokojne si vloží ďalší kúsok koláčika do úst. Vedel, že ak niečo nevymyslí, Sander sa bude cítiť o chvíľku nepríjemne, že si ich niekto všimne, ak sa budú len rozprávať.* /Môj paranoidný rozkošný priateľ./ Čo povieš na jedno kolo "Človeče, nehnevaj sa"? *Navrhne a krabicu s hrou vezme k prázdnemu stolčeku, ďalej od ostatných.*
Jsou dva typy introvertů. *Pobaveně na svého PARABATAI ještě mrkne, kývne na jeho poznámku a i ona opustí místnost a posléze Institut.*
Neviem si predstaviť, že sa do Inštitútu dostanem až v 17, alebo 16. Znie to, ako nočná mora.. obzvlášť v New Yorku. *Súhlasne prikývne zatiaľ čo odloží pohár a založí si ruky na hrudi. Bolo to defenzívne gesto než čokoľvek iné.* Takýmto tempom budú v skleníku všetci. *Zasmeje sa pri čom sa na neho zahľadí.* Čo si tam zmenil, ako posledné? Mohli by sme tam možno dať nejakú skrinku na knižky.. alebo nejaké botanické kresby. Mirjam by nám poradila poznámky k liečivým účinkom a.. *Nadchne sa pri čom začal hovoriť viac nahlas, ako chcel. Prebehol tak očami po miestnosti, ale nikto im však nedával moc pozornosti. Prehrabne si tak vlasmi a mierne sa otrasie a opäť sa len prekvapene pozrie na Sunila keď sa mu dotkne ruky, ale na tvári sa mu vytvorí úsmev.* Aby som ti tam aj ja skúsil trochu pomôcť. *Navrhne, nebol práve schopný záhradkár, ale dokázal nakresliť rastlinu bez problémov.* Prepáč, ráno som nevedel kde mi hlava stála.. robiť tri jedla naraz a zároveň piecť bolo namáhavejšie, ako som očakával. *Ošije sa pri čom pri jeho návrhu len kývne hlavou a súhlas. Nemal poňatia, ako sa to hralo, nikdy to popravde nevidel.* Budeš mi to, ale musieť vysvetliť. *Povie pri čom sa posadí oproti nemu zatiaľ čo mu omylom slabo kopne do nohy.* V Nórsku sme vždy hrali kartové hry. *Povie drobné pozorovanie zatiaľ čo sa snaží rozložiť hru.* Prídu mi omnoho praktickejšie.
*Zazvoní jej mobil a nájde si na ňom správu od kamarádky. Pozrie na Marrha a s ospravedlnujúcim výrazom sa pomali zdvihne.* Prepáč musím ešte niečo zariadiť. *Povie rýchlo na vysvetlenie a zanmeri k dverám a von z inštitútu.*
*Mlčí, pretože sa nechce už baviť o krádeži, pričom by sa to zase dostalo do bodu, že mohla sa rozhodnúť inak. Mohla spraviť niečo inak a aj tak by to bolo len na nej, že spravila niečo zle. Zovrie pery, pričom nebola jej vina, že si nevedela dať poriadne pozor v dave. Povzdychne si, keď povie.* Takže ďalšia vec, ktorú musím vedieť. Čo ďalšie ako sa nenechať pohrýzť upírom? *Berie to zo srandy, ale nehovorí o tom, že s nimi už mala skúsenosť, skôr s jedným, ktorému by sa buď oblúkom vyhla alebo by mu najradšej zarazila kôl do srdca. Na tieňosvet mu iba povie.* Taká blbá nie som, aby som ho odhalila. *To bola ale pravda, že v inštitúte nebola zábava. Tak preto išla von a stalo sa práve to.* Ja viem, lenže náhoda je blbec. *Povzdychne si a ale pamätá si, že nešla neozbrojená. Takže keby náhodou, tak sa mala ako ubrániť. Zahryzne sa do pery a pozrie sa na okolie a vidí Sandera so Sunilom, ale tam radšej nechcela ísť.* To mám ísť niekomu pokaziť rande? *Opýta sa, pričom trochu ukáže na SUNILA a díva sa na neho, či to myslí vážne. Možno od nej zistil, čo potrebovala, ale vážne nechcela niekam ísť. Hlavne videla väčšinu odchádzať. Takže si iba niečo vypočuli a hneď sa stratili.* To býva celý čas takto, že sa všetci vyparia po krátkom stretnutí? *Opýta sa ho, či sa to deje často.*
Nebuď drzá. Takých hrdinov sme tu už mali. Keď pôjdeš do terénu, budeš len vďačná za to, čo sa naučíš. Lovci sú v strehu celý život a čím viac vieš, tým dlhšie prežiješ. *Povie jej už trochu nervóznejšie, pretože je to samozrejmé. Vyhovárať sa na náhody a na to, že priťahuje problémy, to je len krycí manéver, ako neprevziať zodpovednosť do vlastných rúk.* Možno je to zábava porušovať pravidlá. Ale ak budeš dôverovať akýmkoľvek indivíduám tam vonku, no… *Mykne plecami a trochu to berie ako výhružku a dúfa, že Charlotte začne konečne tieto veci brať viac vážne, než pôjde na prvú hliadku alebo lov. Nech to znie akokoľvek nudne, disciplína je dôležitá na to, aby ostali celí a aby udržali nažive aj ďalších. Potom vzdychne a trochu uľaví zo svojho tónu, aby to nechal doznieť v jej hlave. Nebude za ňu zodpovedný večne a Charlotte si musí sama určiť priority, či chce dodržiavať pravidlá a popri tom sa zabávať, alebo sa zabávať, vyhľadávať problémy a nechať sa zabiť. Uvoľní aj na svojom postoji a hodí pohľadom smerom k dvom mladým lovcom.* Rande? *Nevšimol si ani, že by tí dvaja niečo medzi sebou mali, nečíta emócie práve najlepšie a druhá vec je, že ho to ani nezaujíma, nemá prečo, je to ich osobná vec, nemusí to s nimi riešiť celý inštitút.* Vidíš, väčšinou som z tých, ktorí sa vyparia prví. Nie každý stojí o zbližovanie sa nasilu. Stačí, že máš prehľad. *Odpovie jej a obzrie sa k dverám, kde očakáva niekoho ďalšieho, no nikto neprichádza a tak by zrejme mal Grace napísať, kde sa nachádza.*
Neznie to až TAK zle. Ale je pravda, že by som chcel v tak mladom veku do pár rokov odchádzať. *Prizná sa Sanderovi a pousmeje sa.* Tak si tam aspoň budú všetci čítať a oddychovať. Aj to je dobrá vec. *Podotkne a prikývne.* Áno, polička by sa mohla určite hodiť. Dali by sme tam naše knihy, ktoré chceme zdieľať s ostatnými a bol by to taký lepší relax. Lebo v knižnici sú hlavne náučné zväzky. *Podotkne a premýšľa, že ako by to mohli spraviť. Medzitým už berie krabicu s hrou so sebou a ide na odľahlé miesto.* A tak...mne bude stačiť, ak len budeš pri mne a pustíš mi nejakú svoju hudbu ako vtedy. *Navrhne mu. Nemal potrebu nútiť Sandera robiť, ak videl, že si užíval pri svojom kreslení. Opäť má však chuť Sandera pevne objať, aby sa už prestal stresovať.* Hej! Kľud, kľud. Všetko je v poriadku, dobre? *Snaží sa upokojiť svojho rozkošného priateľa. Jemne sykne, keď ho Sander kopne, ale nepovie nič, aby sa mu už neroztopil od stresu.* Jasné, v poriadku, len mi daj moment. *Požiada a rozloží dosku medzi nimi. Sadnerovi dá modrých panáčikov, a sebe si nechá oranžových. Položí ich na ich začiatok a potom vytiahne aj kocky.* Na striedačku hádžeme kockou a podľa počtu bodiek na kocke posúvaš svojích panáčikov v smere hodinových ručičiek, až sa dostanú sem, do domčeka. *Začne vysvetľovanie.* Pri šestke sa posúvaš alebo vyťahuješ si panáčika na hernú plochu, aj hádžeš znovu. Ak sa dostaneš panáčikom na môjho, môj sa vráti na začiatok a opačne. *Dokončí.* Dáva to zmysel? Môžeš kľudne začať. *Navrhne chlapcovi a podá mu kocku.*
Neviem si to predstaviť, že by som.. lovenie dokázal brať seriózne, ak by to do mňa nebolo vbité od narodenia. *Uvažuje nahlas zatiaľ čo sa pohráva s farebnou figúrkou v prstoch.* Boli by tam príjemné hodiny, určite lepšie, ako v knižnici, alebo niekde inde. *Prizná sa zatiaľ čo si spomenie na to, ako svoje mladé roky prsedel v knižniciach učebniach akadémie a aj tak mu knihy aj naďalej neboli blízke.* Tej hudby už príliš nemám. Viac menej počúvam 4 albumy.. už.. 5 rokov? *Ráta si v hlave kedy bol v Londýne, zdalo sa to, ako večnosť. Ak však bol z toho pobytu za niečo vďačný, bol to práve fakt, že mu tak ukázali Davida Bowieho. Od vtedy však nepočúval nič iné ani nejak nemal pocit že potreboval svoju hudobnú kartotéku rozširovať. Asi bolo len jedné šťastie, že mal hluché ucho nasmerované do miestnosti a tak poznámku Charlotte nezapočul. Inak by mu pravdepodobne praskla v oku žilka. Len tak pokojne počúva Sunilov výklad pravidiel zatiaľ čo si položí hlavu na stôl.* Hrávate to aj doma? *Opýta sa zbežne zatiaľ čo na striedanie začnú hádzať kockami. Zdalo sa to byť jednoduchšie, ako kartové hry čo hrával pred tým.* Ale len veľmi rýchlo čítaš? *Zasmeje sa kým si nevyberie telefón na stôl, nakoľko mu skoro vypadol z vrecka.* Je tu dobré svetlo. *Poznamená pomimo zatiaľ čo sa pozrie na Sunilovú tvár. Fotografie by tu boli skvelé, ale aj portrét by tu mohol niekedy skúsiť.* Raz mi tu budeš sedieť. *Dodá zatiaľ čo si predstavuje, ako by Sunil položil hlavu pre ten najlepší výsledok kresby.*
*Sunil si opäť sťažka povzdychne. Kebyže môže, už teraz by vytrhol Sandera zo spárov jeho otca a nechal by ho žiť život, ktorý si chlapec sám žiada. Kebyže je civil, možno by si zarábal svojimi kresbami a bol by oveľa šťastnejší ako teraz. Pozdvihne svoje obočie.* A prečo si nekúpiš aj ďalšie albumy. Určite sa dá ešte niečo v danom žánri nájsť. *Podotkne a opäť si odkusne, Sunil vlastne celú stretávku furt niečo jedol. Ale zatiaľ sa nikto nesťažoval. Aj tak ľudia jedli zo slušnosti len trochu, takže aspoň ostalo viac pre ryšavca. Celú dobu vníma len Sandera a každý pohyb svalov v jeho tvári.* Hrávame všetko možné. Tentokrát si to nevidel, ale keď pôjdeš so mnou ajtieto vianoce a prídeme skôr, spoločenské hry sa hrajú na každom voľnom priestore. A keď sa otvoria darčeky, tak sa na druhý deň opäť všade hrá...Ak teda budeš chcieť ísť so mnou na dlhšie. *Poslednú časť už povie potichu. Vždy si prevezme od Sandera kocku, až sa im obom dostane prvý panáčik na hernú plochu. Čo však určite Sunil nečakal, že s ním začne Sander...flirtovať? Prekvapene naňho hľadí, ale nakoniec sa len usmeje pre seba.* Od teba sa nechám nakresliť aj každý deň. *Žmurkne naňho a pokračuje v hodoch, až zrazu nastane situácia, že musí vyhodiť Sanderovho panáčika.* Prepáč. *Podotkne a šestkou si Sunil vytiahne druhého panáčika na hernú plochu.*
*Chce na to niečo odpovedať, ale určite by mu to pripadalo drzé a jej zase nemiestne niečo také povedať, tak si len povzdychne a pomyslí si.* /Ale ja sa na hrdinku nehrám. Veď veľmi dobre viem aký je terajší rozdiel medzi mnou a upírom. Viem že som absolútne v háji, pri takom stretnutí./ *Pomyslí si, ale pre raz v živote drží zobák, pretože inak by mohla vykecať niečo zle, čo by ho asi ešte viac naštvalo, ale myslela si, že by to aj dokázala viac, ale to riskovať nemieni. Na to má dostatok rozumu, pričom by blbosť ako roščuľovanie druhých praktikovala skôr na niekom úplne neznámom.* Tak to prrr... Ja nedôverujem druhým, pokiaľ ich dobre nepoznám. Dokonca aj o kamarátovi, ktorého som poznala roky som sa dozvedela, že mi klamal. *Povie a chytí sa za pusu, pretože o tom, že stretla niekoho známeho mala mlčať. Lenže ona nevedela, čo presne a rasu bol, len mohla vylúčiť lovcov a upírov. Keďže bol vonku za denného svetla. No ale nemala absolútne o ňom hovoriť. Pozrie sa tým smerom, keď sa spýtal na rande a iba prikývla. No nemienila sa do toho starať, pretože to bola vec tých dvoch a popravde im to aj pasovalo. No ale v inštitúte sa asi také veci vravieť nemali, keďže niekomu by to mohlo dosť prekážať.* Tak asi dnes máš smolu a skysol si tu so mnou. *Povie so srandy, aby uvoľnila tú napätú situáciu. Nemala z nej dobrý pocit, tak sa ju snažila uvoľniť.* Nechceš si niečo zahrať? *Opýta sa ho, pričom na neho hodí prosebné oči. Aspoň by sa trochu zabavila a potom mohla pokračovať v tréningu.*
Neviem, aké. Okrem toho, peniaze miniem radšej inde. Pravdepodobne na potraviny. *Pousmeje sa pri čom len pozoruje, ako do Sunilového žalúdku padá viac a viac jedla. Stále mu prišlo fascinujúce, ako mal chlapec, taký veľký apetít. Keby nepoznal jeho matku, povedal, by, že ho ako dieťa nekŕmili. Začal sa domnievať, že išlo o pravý opak a teraz mal len nadľudsky roztiahnutý žalúdok. Lovec tak mohol byť len rád za svoj rýchli metabolizmus.* Určite pôjdeme na Vianoce na dlhšie. Či sa za mňa už budeš hanbiť? *Pousmeje sa, avšak skutočne by ho to potešilo pokiaľ by mu to Sunil a jeho rodina dovolila. Minulé Vianoce boli jedny z najlepších čo kedy zažil. Bol by blázon, keby sa im chcel vyhnúť, alebo nie? Okrem toho, cnelo sa mu za jeho rodinou, čo bolo zvláštne vzhľadom na to, že ich videl raz, možno dvakrát. Avšak tých pár rozhovorov a ústretovosti voči nemu mu stačilo. Pri Sunilovom súhlase sa len oprie o svoju päsť, zatiaľ čo sa snažil nevyzradiť čo obsahoval jeho skicár.* /Je to divné Sander, nehovor to.. nie teraz/ *Pokarhá sa pri čom sa náhle zamračí keď mu z poľa zmizne panáčik.* Prestáva sa mi to páčiť. *Posťažuje si zatiaľ čo len ofučane opäť hodí kockou.* Máš dnes hliadku? *Nadhodí zatiaľ čo sa na chlapca zvedavo zahľadí.* Či mám dnes chystať ešte večeru, alebo nie.
*Je rád, že sa Charlotte rozhodla neodvrávať, aj keď si, samozrejme, mohla pomyslieť čokoľvek a či ju jeho slová nejak poznačili uvidí nabudúce. Dúfa, že sa mladá lovkyňa bude čo najmenej stretávať s pofidérnymi ľuďmi a situáciami, pretože tí sú na každom kroku a to sa ešte hádam nestretla s tými najhoršími zo sveta tieňov. Jej slová mu pripomenú jeho posledný rozhovor s Grace a tak ju iba znova chytí za rameno.* Priatelia sa vyberajú ťažko. *Zamumle jej a potom sa otočí spolu s ňou ku krabiciam spoločenských hier a sťažka, porazenecky si vzdychne.* /Tak už keď som ju zdrbal, na zlepšenie nálady sa môžem trochu obetovať./ *Pomyslí si a pošúcha si čelo dlaňou.* Tak fajn. Vyber niečo. *Navrhne jej. On nebude vyberať, pretože trištvrtinu tých hier ani nepozná alebo ich v živote nehral, nevie, ktorá je pre dve osoby a dobré by bolo, ak by sa k nim ešte niekto pridal, no zároveň nechce, aby sa k ním niekto pridával, koho nepozná. Predsa len sa so Charlotte cíti lepšie, keďže ju viac pozná a aj posledné dni je jeho nálada trochu jemnejšia. A nevadí mu to.*
Ale no ták! Však nejem až tak veľa. Ale keď toľko počas dňa spálim, musím to nahradiť, inak tu vychudnem. *Podotkne Sunil. Áno, jedlá boli viac tukové tu v Amerike, a to sa mu nepáčilo, lebo aj keď mal ešte apetít, takto bude ten tuk o chvíľku vidno aj na jeho postave.* Nič také! A však som ťa práve pozval, prečo by som sa mal teda hanbiť? *Nechápe. Do úst si hodí bobuľku hrozna. Samozrejme, že by sa nehanbil. Jeho rodina milovala Sandera a chceli ho mať na každej rodinnej oslave. To však ešte nemienil hovoriť, aby chlapca nevystresoval ešte viac. Ale bude mu to pomaly naznačovať. Radšej sa sústredí na hraciu plochu.* Tak...je na tebe, ako budeš hrať. Niektoí si pri každej šestke dajú radšej rýchlosť vo svojom panáčikovi, iní si najprv vyhádžu celý svoj začiatok von a potom sa snažia postupne dostať do domčeka. *Skúsi mu poradiť a po smutnej jednotke vráti kocku Sanderovi.* Je to...stratégia založená na náhode. *Skúsi mu vysvetliť. Hlavne, táto hra sa rada hrala u mladších v jeho rodine, takže by bolo fajn, kebyže ju Sander aspoň trochu pozná, než príde k nim.* Nie nemám. *Odpovie a obzrie sa.* Nechceš sa najesť...u mňa? *Navrhne mu, nakoľko mu už Sanderov dotyk chýbal. Chcel mať chlapca vo svojom náručí, kým budú spolu jesť a rozprávať sa. Hlavne chcel bozkávať jeho pery, až bude červený na ušiach.*
*Je rada, že nevytiahol to, že s priateľom sa pohádala. Viac menej by ani viac povedať nevedela, keďže nevedela, čo presne je zač. Hlavne si nebola istá, či mu dokáže odpustiť to, že ju dlho ťahal za nos a nič jej nepovedal. Pre ňu to bola dôležitá vec a nevedela, či ešte vôbec cenu dôverovať niekomu takému. Možno mu odpustí, ale to chcel čas a hlavne nesmela myslieť na neho, aj keď to bude práve ťažké po tom, čo urobil.* To je pravda. *Povie a potom sa vyberie vybrať nejakú hru, pričom sa rozhodne pre obyčajné karty, keďže sa dali hrať vo dvojici a aj sa mohol pripojiť ďalší hráč, ak by chcel.* Budú stačiť obyčajné karty? Myslím si, že niečo náročnejšie sa hrá s viac osobami. *Posadí sa dúfa, či ho to bude aj baviť. Predsa len nie každého by to mohlo baviť. Hlavne aspoň pravidlá s nimi boli jednoduché, takže to netrebalo moc vysvetľovať.*
Myslím si, že tvoje telo by nevychudlo ani na púšti. *Zasmeje sa nakoľko Sunil sa niekedy skutočne zdal byť niekoľko krát väčší, ako on. Sander však vedel, že aj on sám si už zvykol na toľké varenie. Okrem toho, Sunilova mama mu neustále posielala jej recepty keď bola v ich vile. Takže niekedy sa nenápadne dokázal blysnúť pred Sunilom. Jeho vplyv však bol cítiť celkovo. Či už išlo o cestovinu, alebo neustále robenie pizze. Mal pocit, že by ju spravil lepšie, ako väčšina stánkov v New Yorku.* Ale nepozval si ma nie poriadne. *Mrkne na neho s úsmevom zatiaľ čo len nevinne mykne plecom. Chcel pekné pozvanie, nie okľukou, ktoré s mohol sám zle vyložiť. Možno to bol len návrh a nič sa nepotvrdí. Sander chcel mať veci s istotou.* Stratégia o náhode neznie, ako spoľahlivá stratégia. *Povie pomerne jasnú vec. O to v zásade šlo, ale Sander bol v tomto smere celkom nevnímaví.* Mám večernú s Mattom... ale teraz poobede mám teoreticky čas. *Dopovie pri čom nadvihne obočie, akoby naznačoval či sa chcú vytratiť, alebo nie. Ich izby boli do istej miery bezpečné. Po tom čo však počul cez steny sa bál hovoriť príliš nahlas, alebo.. čokoľvek iné.* Ale ako ho poznám Matthew na to pravdepodobne zabudne. *Zasmeje sa na lovcových dnešných slovách.* A nejaké zvyšky som ešte skryl v chladničke..
Ja sa obávam, že presne tam by som nevydržal ani deň. *Zhrozí sa Sunil, ale potom sa zamyslí.* Nie, počkať, deň by som nevydržal na zasneženej hore. Zrejme ani jednu hodinu a už by som bol niekde zakopaný, kde by som potichu v samote čakal na svoje zamrznutý koniec. *Je dramatický, ale to schválne, aby pobavil chlapca oproti sebe. Musí však uznať, že áno, mal by byť viac priamočiary k chlapcovi.* Takže...Chcel by si ísť so mnou na vianoce ku mne domov? Lebo nie len rodina by sa tešila...ale aj ja. *Usmeje sa naňho a verí, že tentokrát už to je dostatočne priame pozvanie, aby sa Sanderovi páčilo. Nemôže sa však zastaviť v hlasnom smiechu.* A nie je náhodou všetka stratégia o náhode? Nikdy nemôžeš vedieť, čo sa stane. Aj keď máš všetko na svojom mieste, niečo sa môže pokaziť. *Pokrčí ramenami a obzrie sa po už aj tak prázdnej miestnosti.* Zahrať si môžme aj nabudúce v skleníku, čo povieš? *Navrhne mu a začne sa zdvíhať.* Poďme pretie zvyšky teda. *Otočí sa k zvyšku.* Ahojte teda.* Zamáva CHARLOTTE a vytratí sa z miestnosti potom, čo po sebe uprace. Pomôže ešte s prenesením zvyškov do chladničky a už si to aj s večerom vyberá schodmi nahor.*
*Sleduje ju k hrám a usadí sa do sedačky tak, aby bol približne oproti nej, keď sa tiež usadí. Chvíľu premýšľa nad tým, čo sa chystá Charlotte vybrať za hru a dúfa, že to nebude nič, čo ho nebude baviť alebo nejaká detská hlúposť. No Charlotte ako adolescent by tiež asi priveľmi nevyhľadávala detské hry, ktoré zrejme u nich v inštitúte ani nie sú. Čudoval by sa, keby boli. Keď uvidí, že vybrala karty, natiahne si spojené ruky pred sebou a kývne hlavou zo strany na strany.* Môže byť. *Prenesie a trochu tajomne sa usmeje, akoby chcel naznačiť, že ju zničí. Karty síce nehráva, ale vie ich hrať dobre, prevažne sa naučil hrať počas mladších rokov, rodičia niekedy hrávali s ďalšími lovcami.* Tipujem, že vieš ako sa hrá. *Podotkne a usadí sa tak, aby dosiahol na karty na stole v príjemnom uhle.*
*Gabriell sa po odchode väčšiny ponoril do jednej zo svojich kníh. Nešlo o nič čo nečakal. Zdalo sa, že ani toto nebude cesta ako spojiť Inštitút. Začínal tak zvažovať aj výchovu bičom. Ako na deti. Pomaly sa postavil zatiaľ čo začal zo stolov zbierať prázdne taniere, poháre a všetko ostatné. Sám nevedel, ako dlho bola Samantha a Mirjam preč. Avšak keď mu cinkol telefón, vedel, že sa niečo stalo. Otvorí správu od Samanthy pri čom mu pri obsahu správy len unikol všetok vzduch z pľúc. Prekryl si ústa zatiaľ čo sa okamžite nez slova roznehol z miestnosti. Išiel si pre výstroj a išiel po ne. Nebola tam iná možnosť. Čo najrýchlejšie sa tak vydal za dvojicou do Bronxu.*
*Pozrie sa smerom za odchádzajúcim Sunilom a ešte mu tiež zamáva. Predsa len sa ide ponoriť do hry. Pozrie sa na Sebastiana a zasmeje sa, pretože si asi myslel, že ju môže tak ľahko poraziť. Tak to bol trochu na omyle, keďže v detskom domove moc ani nemali čo hrať, tak to buď skončilo u deskoviek, čo mali rozstrácané figrky alebo u kariet, ktoré mala v ruke. Hlavne to bola zábava, ktorá sa dala hrať s viacerými hráčmi a tak sa mohlol pridať ktokoľvek, lenže všetci už odišli, takže jej aj nervy tochu opadli.* Samozrejme. Keď vonku prší a nie je čo robiť, tak to bola jedniná zábava, ktorá bola po ruke. *Rozdá karky, pričom by sa chytila za hlavu, pretože hneď zo začiatku dostala zlé karty. keďže každá bola iná. Na stôl položí jednu pričom to bol srdcový kráľ.* /Hneď smola zo začiatku. Tipické./ *Pomyslí si, ale nedá to na sebe poznať.*
Niekedy ťa naozaj musím zobrať do Osla. Ani ten kabát by ti tam asi nestačil, ale potrebujem vedieť, ako by si to tam zvládal. *Zasmeje sa pri jeho dramatickej rozprave o smrti na hore. V tomto smere sa asi nikdy nezhodnu. Asi nebolo ideálne si niečo začať s Talianom pokiaľ neobľubujete teplo a silné letné slnko. Na druhej strane. ani Sunil skvelo nepochodil. I keď bola pravda, že vzhľadom na Sunilovu rodinu, často do Osla chodiť nebudú. Keď však dostane poriadnú pozvnáku len sa víťazne usmeje a spokojne prikývne.* Veľmi rád a beriem ťa za slovo. *Zasmeje sa zatiaľ čo mu začne pomáhať a zbierať hru, nakoľko sa Sunil celkom rýchlo rozhodol.* To znie dobre. *Príjme jeho návrh pri čom sa len bezradne zasmeje. Keď Gabriell len mlčky vybehne von, znepokojí sa však. Nestihne sa ho však nič opýtať a tak sa za ním len rýchlo pozrie na chodbe. Obával sa, že sa niečo stalo Mirjam.. Keby sa niečo stalo Samanthe nevadilo by mu to, ale Mir? To si nevedel predstaviť z tej predstavy mu len bolo ťažko. Akonáhle tak vyšli z miestnosti len Sunila slabo polapil za ruku zatiaľ čo išli pre jedlo. Mal z toho zlý pocit. Nič však zatiaľ nepovedal nahlas.*
*Keď odchádza Sunil, pozrie jeho smerom a aj keď zakýval iba Charlotte, aj Sebastian kývne k nemu hlavou a vráti sa ku kartám. No to už z miestnosti vybieha Tsai, čo ho trochu rozruší, pretože sa zdalo, že sa niečo stalo. Premýšľa, či by nemal ísť s ním a pridať sa, nech šlo o čokoľvek, no nemá potvrdené, či sa to týka loveckých záležistostí alebo niečoho osobného a tak ho nechá ísť, pričom vie, že Tsai je schopný lovec, overilo sa mu to, odkedy ho pozná a zopárkrát ho videl vo vedúcej pozícii.* /Keby niečo, zavolá nás, hádam./ *Napadne mu a vráti svoju pozornosť k Charlotte, vezme si zo stola karty a pozrie do nich. Sťažka vzdychne. Karty nemá najhoršie, ale ani nie veľmi dobré, pričom keď zahliadne tvár Charlotte, zdá sa, že ani ona nezískala práve dobrý výber kariet.* Začni. *Navrhne jej. A sleduje, ako Charlotte postupuje v hre, pričom sa mu celkom darí a nejak intuitívne mu to ide od ruky.*
*Nech sa dialo čokoľvek, tak určite si poradia viac dospelí, ako keby sa do toho mal zapájať niekto ďalší. A myslela si, že si vedia dostatočne poradiť, keďže boli od nej starší a skúsenejší, ako Sebastian. Hlavne si myslela, že keď je niečo moc zle, tak si budú vedieť poradiť. Chcela sa ho spýtať, či nechce ísť za nimi, ale radšej bola ticho, predsa len keby sa niečo dialo, tak by aj jemu dali vedieť. Aspoň tak si to myslela. Pozerá sa na karty a povzdychne si, keď ju vyzve, aby začala ako prvá. Samozrejme si musela zobrať kartu, keďže jej žiadna nepasovala. Hlavne hra išla rýchlo, takže sa nemusela obávať, že by to skončilo hneď jej prehrou. Zostávala jej posledná karta a ani tá jej nesedela, takže bolo jasné, že keď bol teraz na rade Sebastian, tak vyhrá, ale ani jej to nevadilo.* Myslím si, že si asi vyhral. *Povie a potichu sa zasmeje.*
*Keď vyhrá prvé kolo, spokojne si odfrkne a oprie sa do sedačky.* Nevadí, ďalšie kolo. *Navrhne jej a nadvihne obočie, pričom pokartá a znova karty rozdá. Znova to nie je nejlepšia kombinácia kariet a tak si len popod nos nepríjemne zavrčí a začne s ťahaním. Po chvíli je mu aj jasné, že Charlotte toto kolo vyhrá a on nebude mať navrch. Nechá znova rozdávať Charlotte, sleduje pritom jej ruky a vydýchne. Vidieť, že s kartami to vie, jeho otázka, či to vie hrať bola na začiatku asi celkom zbytočná. Nechce sa jej pýtať, kde sa to naučila, či v škole, alebo či to už vedela skôr. On zatiaľ skontroluje svoj mobil, ktorý už vie ovládať celkom dobre a potom sa vráti ku hraniu, keď sú karty rozdané.* /Výborne./ *Pomyslí si, keď má konečne nejaké dobré karty a Charlotte začne hru.*
*Keď prejde aj druhé kolo tak si povie, že toto bolo lepšie kolo, ako to predtým a hlavne mala lepšie karty. Trebalo aj dobre pri tom premýšľať, keďže nevedela, čo za karty má a ako má dať tie svoje, keď nejaká chýbala, tak to bol znak toho, že tú kartu nemal. Takže mohla pokračovať, ale rovnako to bolo aj u nej. V hre išlo o to kto sa kariet zbaví prvý a nie vzdy to tak vychádzalo. niekedy naberieš aj celú ruku kariet a sú ti k ničomu, keďže ti nepasuju. No svet sa nezrúti len kvôli nejakej hre, preto sa na Sebastiana usmejem, keď má celkom dosť kariet na ruke a ani jedna jej nesedí.* Myslím si, že hrať karty je dobré skúšanie náhody a dobrého rozhodovania sa čo dať. Ako sa na druhého pripraviť. *Povie, pričom zloží kartu, ktorá jej konečne pasovala. Ale vedela, že už je to jasná prehra a tak zložila karty a povedala.* Vyhral si. *Uznala vlastnú prehru, pretože vedela, že niekedy je to nutné urobiť. Hlavne sa dosť bavila. Aspoň nemyslela na výcvik, divný lístoček a na kamaráta. Aspoň jej to pomohlo. Postaví sa aby to upratala.* Myslím, že tiež už pôjdem, aspoň si ešte niečo pred spaním prečítam. *Povie mu, pričom uprace karty achvíľu čaká aby mohla ísť do svojej izby. Potom sa zamestná knihou, pri ktorej aj zaspí.*
*Keď vyhrá, uloží všetky karty na kôpku a podá jej ich. Povzbudivo sa pousmeje a pomaly vstane.* Dobrá hra. *Prenesie, podá jej ruku ako tímový hráč, trochu pre zábavu a prikývne.* Bež, aj tak je už neskoro. *Povie a jeho tvár je zase vážna, akoby sa teraz chvíľu nebavili. Obom im to išlo dobre a musel súhlasiť, že karty sú naozaj dobrým cvičením premýšľania. Potom ju vyprevadí pohľadom.* Dobrú noc. *Povie a obzrie sa. Ešte vynesie všetky riady postupne z miestnosti a odnesie ich do kuchyne. Trochu mu to trvá. Poumýva všetko, nechá v kuchyni a potom sa ešte vráti do spoločenskej miestnosti, aby pozhasínal a taktiež zmizne do svojej izby, premýšľajúc nad Grace, nad Charlotte, nad stretnutím a nad tým, ako Tsai v rýchlosti odišiel z miestnosti a inštitútu. Príde do svojej izby, aj keď by rád išiel ku Grace, nebude ju rušiť a ani nevie, či je vo svojej izbe. Tak sa iba prichystá do postele a veľmi rýchlo zaspí.*
*Vycítil ten pohled na svých zádech a cítil, jak mu prsty automaticky tuhly na klice dveří. Zamrká, keď sa otočí k Charlotte a postřehne ten jej pobavený úsměv.* Ej, já neunikám. Já len. Vystupujem strategicky. *Ozve se se smíchem přes zavřené rty, když za sebou zavře dveře salonu. Potom se ještě na chvíli zastaví a ohlédne se přes rameno na zavřené dveře salonku, jako kdyby ještě čekal nějakou odpověď. Vzdychne, ačkoliv se na Sebastiana přes zavřené dveře už nepodívá.* /Drž sa, brácho./ *Pomyslí si a rozejde se po chodbě dolů k výcvikovému sálu, přičemž si ještě dělá zastávku v knihovně. Dovnitř vejde se znepokojeným výrazem na tváři, neboť poslední slova Charlotte mířená na Sebastiana nepovažoval za vhodná.* Ti dva si mají co říct. *Vysvětluje obratně, ze šuplíku ze stolů vytahuje kodex, který je úplně nový, a znovu se rozejde na chodbu, která vede do suterénu. Přemítá nad tím, zda má Charlotte plísnit za její komentáře, ale prozatím se toho zdržuje. Prozatím. Kodex otevírá a všímá si, že vněm není ani čárka poznámek.* Rád bych ti předal ten můj, do kterého jsem si vepsal vlastní poznámky. Musel jsem ho ale dát někomu jinému. *Vlídně se na lovkyni usměje, ačkoliv ten úsměv patří vzpomínce na svého syna Tobiase, který podstupuje výcvik na Akademii.* Tu máš. *S těmito slovy ji podává kodex stínů a schází po schodech do výcvikového sálu, kde je v tuto hodinu neobvykle prázdno. Své dokumenty pokládá stránou.* Říkala jsi, že si nic nepamatuješ, ale jsem si jistý, že tvé tělo nezapomnělo, pokud jsi dřív trénovala. *S těmito slovy se vydává ke stojanům s holemi a vybírá ty, které by patřičně seděly k jeho i její výšce, přičemž k ní přistupuje a hůl vedle ní přeměřuje.* Bude ti sedět. *Podává ji hůl a přechází k žíněnkám, připraven na lehký souboj.*
*Pri jeho slovách ma chuť sa zasmiať, pretože v tom moc stratégie nebolo, ale tak len nadvihne obočie a pokruti hlavou. Bolo to lepšie ako povedať niečo iné, pretože tým by si moc nepomohla. Hlavne jej bolo ľúto Sebastiana, pretože nech už bude ten rozhovor viesť ktorýmkoľvek smerom, tak to nebude moc dobre.* Majú, ale treba sa aj vcítiť do tej situácie. Ta atmosféra v miestnosti nebola moc dobrá, takže nech sa tam stane čokoľvek, moc príjemné to nebude. /A to som si to všimla aj ja, čo som tu len týždeň./*Pomysli si, nechce do toho rýpať. Predsa len sa to Sebastiana opýta neskôr. Nechcela sa to pýtať Caleba, pretože je lepšie sa opýtať osoby, ktorej sa to týka. Nemala moc rada to, keď sa o druhom rozprávalo za chrbtom. Pozrie sa na Kodex, ktorý jej vloží do ruky a aspoň má čo študovať nove.* To nevadi, rada si do neho napíšem vlastne poznámky a podnety. Predsa len na tom sa človek dobre učí. *Povie a ani sa nevypytuje komu dal ten svoj. Bola to jeho vec. Hlavne za ním putuje do sálu, kde keď uvidí čo ju čaká, tak sa má chuť plesnuť do tvare.* /Ja fakt si nepamätám nič./ *Pomysli si, ale spomenie si, že niečo skúšali na ňu chlapci a ona im dosť ublížila, len si nepamätala, ako to urobila.* Neviem… Ale za skúšku sa nič nedá. *Povie a je trochu nervózna z toho, že nevie čo má čakať. Vezme palicu do ruky a pozrie sa na ňu, pričom cíti jej váhu. Zodvihneme ju, pričom ruku drží v jej prostriedku. Prejde na žinenku a čaká čo bude ďalej, nejak ale tušila, čo by mohla robiť. Len si tým moc istá nebola.*
*Přikývne na její slova, která, ač vážná, jsou důležitá.* S tou atmosférou máš možná pravdu, ale i ta nejtemnější bouře nakonec přejde. *Otevře v sobě svou poetickou stránku, která ho donutí se uchechtnout.* Máš postřeh, to se mi líbí. *Dodává věcně, nicméně úsměv nekoresponduje s podmračeným výrazem.* Ale měla by sis dát pozor na to, co říkáš. Myslím, že jsi mu sebevědomí dvakrát nedodala. *Pevně uchopuje hůl a před tím, než si nakročí do bojového postoje, ho napadne ještě přidat teoretickou část.* Klasicky chodíme na výcviky v šedém úboru, ale tuto tradici v tomto Institutu se snažíme dodržovat alespoň při oficiálních trénincích. Zatím to zvládneme v teplácích, ale později ti Železné sestry zařídí vlastní zbroj, jak pro trénink, tak i pro lov. *Pozoruje Charlotte, jak drží hůl, a zdá se být potěšen tím, že je připravena to zkusit. Přistupuje k ní, stále drží svou hůl v rukou, přičemž se tváří zamyšleně.* Máš pravdu. Všechno se začíná pokusem, nemá cenu obávat se. *Při těch slovech se podívá na její hůl a pokývne hlavou. Začíná se pomalu pohybovat kolem ní, sleduje, jak drží hůl a jak se pohybuje. Poté, co udělá pár kroků, se zastaví a otočí se k ní.* Dobře, začneme tím, že mi ukážeš, jak se cítíš s tou holí v ruce. Zkus nějaký základní útok nebo obranný manévr, cokoliv, co ti přijde na mysl. *Zaujímá obranný bojový postoj, připraven vykrýt potencionální rány.* A neboj, nehodlám tě hned srazit k zemi. Jen jsem zvědavý, kam tě instinkt povede. *Pronese na odlehčení, přičemž nespouští oči z jejích pohybů, uvědoměje si, že ji neřekl, v jakém postoji má vlastně bojovat. Je to však záměr, aby zjistil, kolik si toho její tělo pamatuje.*
Ale aj tá najtemnejšia búrka ťa môže zraziť na kolená a zničiť. Preco po tých najhorších búrkach vždy bývajú obrovské škody? Pretože nikdy nie je možné sa na ne predom pripraviť. Jednoducho cena býva vždy priveľká. *Povie a mykne pleciami. Aj ona sama poznala hádky, ťažké rozhovory, ktoré nie vždy boli príjemne. Jednoducho nikdy sa človek nemohol na to dostatočne pripraviť, nech by dopadli akokoľvek.* To som ani v pláne nemala. *Povie na to, že mu moc sebavedomia nedodala.* Niekedy aj slova, ktoré moc nedodávajú odvahu vedia podstrčiť viac, ako by si niekto myslel. *Drží palicu, pričom prechádza naokolo a snaží prísť na spôsob, ako ju použiť. Počúva aj Calebove slova, na ktoré prikývne, že tomu rozumie. Niečo videla aj v televízore, ale nejak sa to nesnažila napodobniť a niečo ich učili na herectve, ale tam nesmeli nikomu ublížiť. Vezme palicu do oboch rúk, pričom sleduje, kam by mohla zaútočiť. Vykročí pravou nohou, aby mohla zaútočiť, pričom smeruje smerom k nohám, ale v poslednej chvíli zmení smer. Zdvihne palicu, aby išla smerom k hlave.*
*Zachytí její slova, zatímco ona drží hůl a hledá svůj přístup.* Však ano, bouřky mohou zanechat zkázu. Ale též, můj drahý sokole, bouřky občas odhalí věci, které bychom jinak nikdy nespatřili. *Přednese opět poeticky, nikoliv mířeně na Charlotte, ale víceméně jako kdyby sváděli spolu filosofickou bitvu. Nejspíše ho Charlotte navádí k minulosti a poezii, se kterou trávil čas na Akademii, nebo tu, kterou mu pěl jeho vlastní otec, který měl pověst básníka.* A navíc, po bouři vždy přijde klid. *Říká to s humorem, jímž je pověstný, ale také s určitou seriózností. Je přesvědčen, že i ten nejhorší konflikt je někdy nutný pro růst a zlepšení. Když Charlotte drží hůl a začne se připravovat na útok, dá jí prostor. Sleduje její pohyby s ostražitým zájmem, připravený vykrýt jakýkoliv její útok. Když uvidí, jak mění směr útoku, není překvapen a rychle zdvihne svou hůl, aby se ubránil, přičemž následuje náznak rány na levé stehno a poté stáčí hůl Charlotte tak, aby ji zamezil pohybu.* To nebylo špatné. Měla bys si však dát pozor na to, abys neprozradila svůj úmysl. Pokud soupeř ví, co máš v plánu, je mnohem snazší se ti bránit. Ale musím říct, že tě tvůj instinkt nezklamal. *Chválí ji, než se znovu postaví do bojové pozice. *Takže teď to zkusíme znovu, ale tentokrát zkus do rány dát víc síly, ať je pro mne těžší ji odrazit. Vše je zakotvené ve tvém postoji, nohy bys měla být na úrovni ramen. Ne dál, či blíže. *Špičkou hole poukáže ke kotníkům, nicméně se zdrží kontaktu.* Poté si nakroč levou nohou, pokud jsi pravák. Lehce pokrč kolena. Zadní chodidlo měj natočené ven, abys ustála manévry útočníka. Špička předního chodidla má být namířena na soupeře.* S tímto vysvětlením ji předvede ukázkový bojový postoj a znovu se připravuje na další útok.*
*Má volno a zrovna sa jej nechce nikam do mesta tak sa rozhodne si zatrénovať. Prezlečie sa do lahkého tréningového úboru a zamieri do výcvikového sálu. Nečaká že by tam v túto hodinu niekto bol preto pri tom ako vojde zostane na chvílku zarazene stáť keď vo vnútri uvidí mladého muža ktorého doteraz vydela len na fotkách a udržovala s ním len písomnú korešpondenciu. Jej prekvapenie sa ale stokrát zvíši keď si všimne s kím Caleb trénuje, s mladou ženou s ktorou sa raz stretla v kaviarni a ktorú vtedy pokladala za civilku.* Nechcela som rušiť pán Hawkstone. *Povie rýchlo potom čo si uvedomí že na oboch pozerala s otvorenými ústami.* Len idem..... *Vetu nedokončí a rýchlo prejde k jednej s lavičiek na ktorú si uloží tašku na tréning. Vytiahne z nej tubu s masťou a sťahujúci obvaz, sadne si a vyhrnie pravú nohavicu až nad koleno ktoré pretína hrubá červená jazva a samotní kĺb je viditelne deformovaný. Rozmasíruje si koleno gélom ztuby a pevne ho stiahne obväzom, potom prejde k jednému z boxovacých vriec a začne trénovať. Postavý sa ale tak abi mohla po očku nenápadne sledovať Caleba a Lotte. Vážne je zvedavá ako jej to pôjde.*
*Pozrie sa na neho a pokrúti hlavou.* Po búrkach sa objaví vždy dúha, ale nie všetko je vždy farebné. Netreba sa pozerať na svet s rúžovými okuliarmi, pretože inak pekne narazíš do zdi. *Povie a ona vlastne netuší, či sa sním snaží viesť nejaký filozofický boj, pretože v určitej chvíli to tak vyzeralo. No sama to nemohla potvrdiť.* Hovorí sa kľude, ktorý pretrvá chvíľu a potom nastane ešte väčšie peklo? Moc by som sa nedivila tomu, keby spod zeme vylietli démoni a zaplavili svet. *Mala viac menej pesimistický názor na svet a nedokázala ho vidieť v inom svetle. Takže preto o tom rozprávala takým štýlom. Počúva jeho rady, ako by mala vykonať útok a nedáva na sebe poznať, že ju baví počúvať, čo má robiť. Nevšíma si druhú osobu, ktorá príde do vnútra, pretože by ju to mohlo vykoľajiť z sústredenia. Tentokrát ide priamo po hlave, pričom sa skôr snží zasiahnúť rameno, ako hlavu. Hlavne sa hneď po útoku stiahne nazdad, aby mohla odraziť jeho úder.*
*Trpce se uchechtne jejím odpovědím, nicméně se spíše chce zaměřit na trénink, než na povídání, tudíž odpovídá prostě a úsečně.* Nuže, máš pravdu, růžové brýle zrovna nepatří mezi mé oblíbené doplňky. * Soustřeď se. *Připomíná jí mírně, zatímco sleduje její pohyb. Caleb vycítí její úmysl a rychle se připraví na její útok. Změna směru je o něco rychlejší než minule, ale stále se mu podaří odrazit její ránu, než se stáhne.* To je lepší. *Vidí, že se její soustředění ještě zintenzivnilo. Při tom všem zaznamená příchod další osoby do sálu. Otočí se a překvapeně uvidí Kylu, se kterou také měl předtím jen písemnou korespondenci. Není si však zdálky jistý, zda se skutečně jedná o ni. Odstoupí mírně od Charlotte, aby naznačil, že první série útoků skončila.* Dobrý večer. *Zdraví Kylu z dálky, přičemž ještě zvedne ruku do vzduchu jako gesto mávnutí.* Něco si vyřídím, zatím můžeš procvičovat údery na figuríně. *Prohodí k Charlotte, přičemž se rozchází směrem k míšence, hůl stále drže v rukou.* Grayraven? *Optá se s formálním kývnutím, zda ji zařadil správně. Ovšem její tělesná stavba ji prozradila ještě dřív, přesto se mu to jeví jako slušnost. Ačkoliv je vychovaný, že ruku k potřesení nabízí vždy žena, ve své pozici si zvykl, že se někteří mohou zdráhat. Nabídne jí tudíž s neutrálním výrazem svou dlaň k potřesení, aby se oficiálně představili.*
*Stihne vrecu uštedriť len pár úderov a popritom sledovať Caleba s Lotte keď za ňou Caleb príde.* /Ide jej to docela dobre ale vzhladom k jej veku by to malo biť lepšie. Prečo sa pred tím tvárila ako civil? Budem sa musiť trochu povipitovať/ *Rozmýšla zatial čo za ňou Caleb príde. Na jeho prvú otázku len prikívne pričom pozorne sleduje jeho tvár a hladá v nej akékolvek známki nechuti či nepriatelstva, nič však nenájde. Príme podávanú ruku a sama pritom starostlivo udržiava svoj neutrálny výraz.* Rada vás konečne poznávam osobne pám Hawkstone. Verím že moje správy boli dostatočné? *Skúsi najskôr hovor stočiť k práci abi si Caleba trochu viac oťukala a mohla lepšie odhadnúť jeho postoje a povahu než sa ho skúsi spítať na Lette.*
*Nepdpoveda na to, že ružové okuliare nie sú jeho obľúbený doplnok, predsa len koho by aj boli. Ten kto ich nosí, tak je najväčší idiot pod slnkom a necháva si skákať po hlave. Na jeho podotknutie, že sa má sústrediť len trpko sa usmeje.*/Veď ja sa sústredím. Nemôžem za to, že niekomu to nestačí./*Pomyslí si a trochu si odfrkne, pretože ju to trochu urazilo, ale že by sa cítila urazene tak to nie. Hlavne je za pochvalu rada, aj keď ju moc v potaz neberie, keďže mohlo to byt lepšie. Hlavne neznesie pokial niečo robí a vôbec jej to nejde. Vtedy sa cíti frustrovane a naštvane. Otočí sa smerom k figurinam a prikývne Calebovi. Nech s nou chcel hovoriť o čomkoľvek jej sa to netýkalo. Prejde k figuríne a udrie ju celkom dosť silno, pretože si predstavuje cudziu hlavu na jej mieste.*/Pokial mam predstavu na koho útočím viem sa sústrediť lepšie./*Pomysli si, pričom počúva aj rozhovor, ktorý vedie Caleb s Kylou.*
*Napřáhne ruku ke Kyle stále s neutrálním výrazem ve tváři, ovšem lehce stáčí koutek do strany, když pevným stiskem sis ním potřese rukou.* Zprávy. *Soustředěně se zamyslí a přikývne.* Některé se ke mně dostaly, ale většinu korespondence vyřizovaly moji zástupci. Já jsem pouze schválil vaše místo. *Upřesní situaci nespouštěje z míšenky zrak, nepopírá, že je její vzhled pozoruhodný, nicméně se svou novou pozicí si zachovává formálnější odstup, aby si zachoval nějakou špetku autority.* /Zprávy bych si měl od Gabriella vyžádat. Mohly mi dát komplexní pohled na situaci, jaká zde vládne./ *Jakmile dokončí myšlenky, ruce za zády pouští, nechává je volněji viset podél těla v uvolněnějším postoji, všímaje si najednou její zraněné nohy. O krok ustupuje vzad, aby získal lepší úhel pohledu a ruce skládá na hrudi s podmračeně soustředěným pohledem.* To je suvenýr z posledního lovu? *Optá se se pro něj typickou lehkostí, ale pohled ke Grayraven nezvedá.* Slyšel jsem, že to byla řežba. *Teprve teď zvedá svůj pohled k lovkyni, absolutně nechápaje, že noha je takto zdeformovaná a špatně zhojená.*
*Prikívne a tiež podvihne kútiki.* Za prijatie ďakujem. Vedúci inštitútov večšinou nechcú mať pod strechou niekoho ako som ja. *Keď sa zamerá na jej nohu podráždene sa zamračí.* Čo je? To ste ešte nevidel kripla? *Chvílku si podrží podráždený výraz ale potom to nevidrží a priatelsky sa zasmeje. Dúfa že je jasne že len nemiestne žartovala.* Nie bolo to tam síce drsné ale toto odtial nemám. Bránila som Alcante keď tam zaútočili víly. Toto je pozornosť od jedného z ich ritierov. *Neurčito mávne k svojej nohe.* Keď ma dostali k mlčanlivím bratom tak mi noha doslova vysela len na šlache a pár svaloch. Robili čo mohli ale nič lepšie nedokázali. *Pokrčí plecami a predde k svojej taške vytiahne flašku s vodou a napije sa.* Ale nemám sa na čo sťažovať. Ten riťier mi skoro vzal nohu, ja som si vzala jeho hlavu. *Vráti vodu do tašky a otoči sa naspeť k Calebovi. Vidím že slečnu zaúčate, myslíte že bi sme jej mohli ukázať malí cviční súboj? *Spíta sa so zvedavo nadvyhnutím obočím.*
*Necháva ich chvíľu sa rozprávať, predsa len si to mohla aspoň vypočuť, za to by ju nemal kto hubovať. Predsa len sú v jednej miestnosti. Chvíľu sa venuje tomu, aby dávala údery a zároveň sa snažila uhnúť, predsa len to nebolo také jednoduché, ako na hodine šermu, ktorý mala iba chvíľu. Hlavne sa venovala herectvu, takže vedela rozoznať pretvárku a hlavne aj keď niekto klamal. Na slová o kriplovi sa iba otočí a odfrkne si.* /A to že ja som drzá./ *Pomyslí si, ale iba to počúva. Už aspoň vedela, z koho si nemá brať príklad, pretože aj keď to možno myslela humorne, tak to bolo dosť nemiestne. Hlavne poukazovať na to, nie je vždy niekomu príjemné. Otočí sa smerom k nim, keď bola spomenutá, ale moc neverila tomu, že by sa Kyla mohla rovnať Calebovi. Možno tak, že udrží s ním krok, ale není schopná ho poraziť. Nech už ide o staré zranenie, tak ani tak tomu neverila. Oprie sa o palicu a čaká, čo povie Caleb, pretože na to bola zvedavá.*
*Pozoruje Kylinu reakci na jeho zvědavý pohled na její nohu. Když odpoví na jeho otázku, přikývne v pochopení. Nepůsobí překvapeně nebo znechuceně, spíše si uvědomuje, jak vážně její zranění asi bylo. V rychlosti si odvodí, že zranění, které utrpěla, se stalo když víly vnikly do Alicante, tudíž je staré zhruba deset let.* Jeden by řekl, že něco takového už dokážeme spravit bez převazování. *Poznamenává nahlas, nakonec mírně zavrtí hlavou, nechce její zranění hodnotit nebo rozebírat.* Divím se jen, že jste se nedala na ošetřovatelství nebo jinou disciplínu, a stále jste oddaná lovu. *Uznale pokývne, načež opět ustoupí o krok, aby se podíval, jak si vede v přípravě Charlotte. Zejména, když ji Kyla zmiňuje a poukazuje na její přítomnost. Též si uvědomí, že tu nemůže strávit mnoho času, protože ho čekají ještě další povinnosti a korespondence.* Spíš bych rád probudil její potenciál a instinkt. *Uvědomuje Kylu, přičemž ruce stále nechává založené na hrudi.* Charlotte. *Oslovuje ji, aby získal její pozornost.* Toto je Kyla Grayraven, další lovec stínů. *Napadá ho je představit netuše, že se ženy již znají.* Grayraven, nový přírůstek institutu, Charlotte. *Dodává a pomalým krokem dochází k místu, kde položil své dokumenty.* Budu muset ještě vyřídit nějaké korespondence, vy si tu prozatím můžete trénovat. *Obě ženy mají neobvyklý případ. Jedna míšenka, druhá s amnézií. Nepřipadá mu však vhodné, aby to na poukazoval.* Pro tebe, Charlotte, mám připravený plán, co by ses v daném časovém úseku měla doučit, nebo připomenout. *S listy papírů se vydává zpět jejím směrem a podává jí je do ruky.* Gabriell a Samantha na to dohlédnou, ale pokusím se být co nejvíce po ruce. Sebastian se tě ujme také, ale už teď můžeš zkoušet a trénovat s ostatními. Kylo, hlavně mi ji nezmrzačte. *S odlehčeným tónem poznamenává, přičemž ještě čeká na nějakou reakci od obou žen, než se rozhodne vzdálit.* /Ačkoliv s tou nohou, nevím, možná Charlotte dobrý tréninkový panák./ *Nemístnou poznámku si nechává pro sebe.*
*Znova pokrčí plecami.* Liečenie mi nikdy moc nešlo a v boje som stále dosť dobrá. *Na ďalšie slová len prikívne.* Ako poviete. *Keď ich predstaví príde k Lotte a podá jej ruku.* Rada ťa zade vidím. Zároveň si pripadám trochu hlúpo mala som si uvedomiť že si lovec. *Pokrúti nad sebou hlavou, a priatelsky sa pousmeje.* Nebojte budem si dávať pozor. *Stihne ešte na Caleba zakričať vo chvíli keď mizme vo dverách.
*Sleduje Caleba a prebodáva ho pohľadom, pretože ju zase hodili na krk niekomu inému.* /Akoby som sa tomu nedivila, že budú si ma prehadzoavať z jednej strany na druhú./ *Pomyslí si a vie že mu to nedaruje pri najbližšiom tréningu. Lotty iba mykne pleciami a necháva ho odísť, predsa len ani ona sa tam o moc dlhšie nezdrží, pretože to nemala ani v pláne. Pozrie sa Kylu a iba nadvihne obočie so slovami.* To nemohol tušiť nikto, ani ja sama som to nevedela. Hold osud je vždy iný a býva celkom krutý. *To bolo čo vedela, ale ak by aj chcela späť spomienky, tak sa bála toho, čo by za ne mohla zaplať. Nech bola cena vysoká, tak mať ich späť by bolo dobré. Povzdychne si a pzrie sa späť na Kylu.* Mám pocit, že si tu so mnou hádžu ako s tým panákom.*Ukáže na panáka, na ktorom skúšala chvaty, čo po nej chcel.*
*Prekvapene nadvihne obočie.* Ty sama si nevedela že si lovec? To sa často nestáva. Rada by som niekedy počula viac. Ak teda o tom budeš chcieť hovoriť. *Dodá rýchlo a dúfa že ju nijak neurazila.* To vieš tuším tu dlho nemali nikoho kto by potreboval vícvik a tak chvílku asi potrvá než nájdu správny ritmus. Ak ďaleko vlystne si s tréningom? Mohla by som ti dať nejkaké rady a tak podobne a ak by si chcela mohli bi sme trénovať pravidelne. Alebo by sme mohli vypadnúť a ísť niečo podniknúť?
*Mykne pleciami a povie jej.* Nie nevedela. Ale to je na dlhšie rozprávanie. Hlavne polovicu počul už spolok a niečo si nechávam pre seba. *Pokrúti hlavou. Podľa toho, čo mali v pláne, tak sa tréningy netýkali len jej, ale asi celého osadenstva inštitútu, ale to jej radšej nechcela hovoriť. Zatiaľ vedela len o Grace, ktorá sa mala priamo pripojiť ku nej. Zdvihne ruky, pretože ona vážne nevie kde je s bojom.* To ja práve neviem. Od určitého času si nepamätám nič a teraz mám všetko dobehnúť. Takže odpoveď na tvoju otázku je, že nemám ani páru, čo robím. Len hýbem svalmi a snažím sa nepadnúť na zadok. *Povie jej. a pokrúti hlavou. Vážne nevedela, čo má robiť, maximálne jej prichádzalo prirodzené zautočiť a stiahnuť sa. Maximalne vedela trochu šermovať, ale to bolo všetko.* Možno nabudúce. Potrebujem si premyslieť, ako si vybudovať kondičku.
Ach tak. Tak možno nabudúce. /Asi bude lepšie keď ju nechám abi si to nejak utriedila sama./ No aj keď som toho moc nenatrénovala tak mám na dnes dosť. Ak by si niečo potrebovala tak stačí len povedať. *Ešte raz sa la Lotte usmeje, vezme si veci a víde z miestnosti smerom k svojej izbe.*
*Gabriellova noha bola už v poriadku. Či sa tento fakt mohol mohol povedať aj o ostatných členoch Inštitútu bola vec druhá. Tušil, že jeho rozhodnutia budú pod paľbou otázok. Tie však neprichádzali, aspoň zatiaľ nakoľko väčšina obyvateľov ešte stále prebývali na lôžkach v Inštitúte. Jeho práca na neho stále vyčkávala. Každý večer si prečítaval hlásenia, ktoré následne rozoberal do dokumentácií a triedil ich. Aj keď tam spojenia neboli uvažoval či by mohli. Démon v dieťati bola nepríjemná záležitosť, vždy to mohlo spôsobiť rozpor v morálke, Gabriell však už videl omnoho krutejšie veci, aby ho to mohlo nejakým spôsobom ovplyvniť. Prijal to, nakoľko odolávanie krutosti by pre neho bolo len vnútorný konflikt, ktorý nevyžadoval. Pre aspoň drobné uvoľnenie z neustáleho kolobehu práce sa tak rozhodol, aspoň na chvíľu usadiť s knihou v pohodlných kreslách spoločenskej miestnosti. Na sebe mal voľné plisované nohavice krémovej farby, zatiaľ čo torzo mu zakrýval čierny vlnený sveter. Nebol osoba, ktorý obľuboval oblečenie, ako tepláky, nie inak, ako na spanie. Vlasy mu voľne padali na ramená, zatiaľ čo mu na nose sedeli jeho okuliare na čítanie. Nohu mal vyloženú na spodnej tácničky stolíku zatiaľ čo jeho oči len rýchlo behali po stránkach Sisyfusa. Aj keď pre niekoho zvláštny výber na oddych, pre Gabriella išlo skôr o nostalgické čítanie než čokoľvek iné.*
*Prochází pomalu chodbou z kuchyně nahoru do knihovny, aby vrátila jednu z knížek o runách.. Na sobě má světlý džíny a černý triko s dlouhým rukávem. Konečky vlasů má ještě mokrý po ranní sprše, když nechala Sebastiana spát a zase se rychle vytratila, aby si udělala snídani. Ale víc se už do svýho pokoje nevracela, aby ho zbytečně nebudila..* /Jestli normálně vstává brzo, tak jsem ho pěkně zdržela.../ *Ve dveřích společenský místnosti se zastaví, když tam uvidí z dálky nějakou osobu, okamžitě v ní rozeznává Gabriella a trkne jí, že teď je možná příležitost si promluvit a vstoupí dovnitř..* /Docela by mě zajímalo jak to teda maj.. jestli to tady řídí caleb.. nebo ti nový./ Dobrý odpoledne... *Udělá několik kroků, všímá si že čte a nechce být nezdvořilá.. takže mu dá prostor aby jí řekl, jestli ho vyrušuje.* Neruším? *Její hlas zní ale dost rázně jako kdyby to ani nebyla otázka.*
/Vážne si už musím presťahovať svoje veci./ *Povie si rozmrzele a posadí sa na posteli. Od lovu v kanáloch už ubehol nejaký čas ale noha sa jej ešte nedala doporiadku na to abi opustila inštitút. S povzdychom vstane oblečie si čierne rifle a tričko s dlhím rukávom rivnakej farby. Svoju čiapku nechá trntoraz v izbe. Zoberie si odtial zo sebou len menšiu krabicu a odkrivká do spoločenskej miestnosti. Vo dverách miesmosti sa zastavý a keď vidí kto je vnútri skoro sa otočí na päte a odíde.* /Nebuď jak malá./ *Povie si a nakoniec vojde dovnútra.* Dobré ráno. Usmeje sa na lovkiňu s ktorou sa stretla len na minulom love. Gabrielovi len neurčito kívnea a červená jak paprika tak rýchlo ako je schopná odkrivká k odlahlému stolíku. Sadne si k nemu a z krabice vyberie niekolko čiastočne namalovaných figúrok, olejové farby, štetce a lupu na stojane. Tvári sa že je zabraná do práce ale po očku sleduje svojich dvoch spoločníkov.*
*Jeho pokoj zrejme nebol súdený vydržať príliš dlho. Potvorené dvere boli asi samé osebe zlým rozhodnutím a tak keď si všimne, Grace vo dverách len jej kývne, aby vkročila dnu. S mladou lovkyňou si koniec koncov, ešte ani len nemali šancu správne predstaviť. Jej tónina ho však donútila si položiť okuliare na hlavu, ako znak, že jeho čítanie bolo ukončené. Z pier sa mu už tak tak, išiel predrať tichý povzdych, ale na koniec ho bol schopný zastaviť. Nechcel nahlas vyslovovať čo mali obe lovkyne na srdci. Jeho cieľom bolo predsa len udržať kolektív. I keď by to znamenalo, že sa všetci spoja proti jeho rozhodnutiam.* Zdravím. *Kývne smerom k novo príchodzej, ktorá ešte stále kríva.* Môžme už očakávať, že Inštitút okupuješ trvalo? *Opýta sa kým jeho pomerne neutrálny výraz pozoruje miešanku. Očakával aspoň snahu o miernu komunikáciu, avšak zdalo sa, že išlo len o priestor kde si šla Kyla robiť koníček.* Ako sú na tom vaše zranenia? *Opýta sa do priestoru zatiaľ čo prebehne po oboch ženách v miestnosti. Všetci odišli s istými zraneniami, aj Gabriell aj keď u neho išlo o povrchovú záležitosť. Jeho hlava sa zatiaľ oprie o uzavretú päsť zatiaľ čo úpenlivo čaká na odpovede.*
*Rovnou teda přejde ke křeslu, ale neposadí se na něj.. Spíš se postaví za něj a opře si o něj ruce. Než stihne něco říct, zaslechne docela nepříjemnou poznámku směrem k lovkyni, která zrovna přišla... docela jí to překvapí. Neumí na první pohled rozeznat míšence, dokonce ani neví že něco takovýho existuje.. ale všimne si, že Kyliiny uši jsou trochu víc špičatý než u normálního člověka. Runy ale jasně ukazují, že je nefilim a tak jí tak i bere.* /Možná se znají už z dřívějška.. do toho se míchat nebudu./ Já jsem v pohodě.. děkuju za optání. *Odpoví úsečně ale jen proto, aby se dostala k tématu, který chtěla řešit už hned jak porazili posledního démona.* Chtěla jsem se ale zeptat..kdo nás na ten lov rozděloval? A čí to byla strategie? *Zvedne tázavě obočí a podívá se na Gabriella, protože jí přišlo že on měl větší informace o chodu institutu.. V hloubi doufá, že se nerozdělovali před tím než na akci přišli, protože to by pak znamenalo že přišla pozdě a prostě se přidala tam kde chyběli lidi.* /Ale Sebastian říkal, že ani on s tím nesouhlasil.. takže to bylo rozhodnutý předem./
*Očervenie ešte o odtieň viac a stále sa Gebrielovi nepozrie priamo do očí.* Pri najbližšej príležitosti si presťahujem veci čo mi ešte zostali v pretore. *Odpovie a ďalej si pripravuje veci na malovanie.* Ešte deň alebo dva a to moje prekliate koleno bude tak dobré akolen môže biť. *Znova skloní hlavu .* /Ale no ták tak ťa odniesol domov. Bola si zranená nemôžeš sa za to hambiť./ *Snaží sa presvedčiť samú seba. Aj tak ale nezdvihne pohlad ku Gabrielovi až kím mu Grace nepoloží otázku ohladom rozdelenia na love.* Tiež by ma zaujímalo ako to s tím delením vlastne bolo.
*Gabriell sa lepšie oprie o sedačku, nakoľko jeho chrbát sa mierne šmýkal dole, zatiaľ čo knihu uloží zaklapnutú na stolík. Očakával tieto otázky, možno skôr od niekoho, ako Sebastián, než Grace. Stále však bol ochotný túto vec rozobrať. Aj keď z jeho pohľadu išlo o experiment nechcel, aby sa tieto slová dostali medzi ostatných. Ak mal byť úprimný tešilo ho, že aspoň Grace už bola v minimálne funkčnom stave.* Príchod z oboch strán bol v princípe daný už Hawkstonovcami v momente, ako položili pascu. *Začne uvažovať nad celým procesom pred lovom, ktorý koniec koncov bol len zhoda náhod. Ani on sám neočakával, že sa objaví až taký nával démonov, také čísla nie je možné očakávať. Nehovoriac o neodhadujúcej sile samotného dieťaťa.* Rozdelenie bolo orientačne vytvorené kým sa čakalo na príchod ostatných, bolo však otázne, kto všetko na hlásenie o love skutočne príde. *Vedel, že boli zranený, samozrejme, že to vedel, minimálne o Nurgalievovi niečo tušil u neho však neočakával také komplikácie, ako mal. Prerátal sa, vedel si to priznať. Hlásenie Sebastiána o Grace však vytvorilo dojem, že lovkyňa nepríde vôbec.* Ale išlo o moje rozhodnutie, ktorému ste mohli oponovať. *Dodá jednoducho, nikdy nič nie je vpísané do kameňa, jeho pohľad následne padne na Kylu. Nemal k nej nijaké tvrdé city, alebo len názory, avšak zvažoval či v jej dlhodobom zdravotnom stave bola schopná plniť svoje povinnosti na lovoch. Mierne sa však pousmeje a aj keď bol na druhej strane od vypočúvacieho stola nepociťoval nervozitu.* Očakával som aj príchod Matthewa Ravenshaw, ten by bol v našej skupine, ako podpora na diaľku. Avšak, neprišiel.
/Ze preatoru? Nejsou tam snad vlkodlaci?/ *Situace pro ní začíná být matoucí čím dál víc, ale není pro ní teď podstatný vědět o všem, co se týkalo týhle tajemný lovkyně která postojem a možná i vzhledem evokovala něco z vílích dvorů.. prostředí, který Grace tak moc znala.* /Aha.. takže se rozdělovalo podle toho, kdo se uráčil přijít./ Myslím, že jestli budu mít za zády démona, už bude pozdě oponovat tomu rozhodnutí.. příště bych si strategii ujasnila ještě před tím, než se někam vydáme... *Svůj hlas trochu zklidní, protože pořád má ke Gabriellovi respekt a možná i trochu cítí empatii k jeho situaci.* /Vždyť nás asi ani nezná.. nemusí to být pro něj lehký nás poskládat tak, abysme se sehráli.* Chci říct... *Promne si čelo a pokračuje klidnějším hlasem.* Že bych radši bojovala s někým koho znám a komu můžu věřit. Nic proti.. *Podívá se na Kylu a pak zase na Gabriella.* Ale vůbec vás neznám a vaše technika boje .. je dost jiná. Přišlo by mi víc logický, kdybych bojovala vedle Sebastiana, který mě vycvičil.. a vy. *Podívá se na Gabriella a troufale poví svůj názor, i když si je vědomá že je jen poloviční lovec stínů.* Jste možná měl být se svou parabatai... Možná bysme se tak vyhnuli zbytečným zraněním. /Znám tu jen Sebastiana, takže je jasný že nebudu sehraná s nikým jiným... ale právě proto jsem měla být po boku někoho, koho aspoň znám./
*Počúva Gabrielovi vysvetlenie a prikivuje.* Možno si rozdeloval podla toho kto prišiel ale dávať večšinu nedoliečených ludí ktorých je ešte aj menej do jednej skupini bola podla mňa riskantné. *Pokrčí plecami a kívne hlavou ku Grace.* Ako povedala kolegiňa, až budeme po smrti bude na stratégiu neskoro. *Povie zdvorilím tónom a po malom zaváhaní odloží figúrku na ktorej pracuje a zatvorí farbu. Prejde bližšie k ostatním dvom abi nemusela prekrikovať celú miestnosť.* Mimochodom som Kyla a ty? *Podá Grace ruku a pritom je prejde pohladom.* Tiež síce niesmom zviknutá na tvoj štíl ale nakoniec sme si poradili. Učia nás predsa prispôsobivosti nie? *Naoko sprisahanecky žmurkne na Grace.*
*Jej rozporu rozumel, ale v jeho očiach len o to viac poukázala na problém, ktorý sa v za týmito stenami objavil. Potichu ich tak počúva kým dostanú aspoň počiatok zo seba, ako potrebovali.* Stratégia bola rozhodnutá na mieste, nakoľko lov bol zvolaný ešte počas našej hliadky so Samanthou. Na vrchu bol dôvod rozdelenia vysvetlený a tých pár minúť nad kanálom by nás z biedy nedostali. Ale budem rád, pokiaľ sa takéto veci budú diať pred tým, kým tam tá možnosť bude. *Osvetlí zatiaľ čo sa jedna noha prehodí cez jeho stehno, takéto dodatky mal rád. Skutočne, dokázal sa od tvrdený do istej miery odosobniť avšak stále sa vec točila okolo toho istého. Fakt, že nie sú zohratý. Niečo takéto však bolo len ťažko vyčítať. Pokiaľ bol niekto na chybe, bola to priveľká voľnosť, ktorú miestny lovci v tréningoch mali. Pokiaľ niektorý vôbec bývali za jeho stenami.* Rozumiem, bola to skúška ohňom. *Vysvetlí pri čom jeho tón hlasu, nebol nijak ostrý. Gabriell bol zvyčajne pomerne pokojný priam flegmatický typ osoby, zvýšenie hlasu mu tak často bolo cudzie.* Ale to je problém Inštitútu, ktorý sa snažíme odstrániť. *Povie pri čom si zľahka napraví okuliare, ktoré sa mu kĺzali po vlasoch.* Prihliadať na preferovanú dvojicu, alebo partnera je nepraktické, v ideálnych podmienkach je to nepochybne výhoda, ale okrem toho? Katastrofa, ktorá len čaká kedy vypukne. *Povie s tichým povzdychom.* Mojím cieľom bolo, aby si všetci uvedomili medzery, ktoré sa objavili. Neviem v akom stave bol Inštitút posledné roky, ale pokiaľ sa stály obyvatelia takmer nepoznajú, rozhodne to nie je príliš pozitívne.*Do istej miery túto drobnosť Calebovi mohol vyčítať, jeho absencia sa za tie roky ukázala a medzi členmi bol predel.* Bol to krutý pokus, priznávam, ale bol potrebný. *V jeho myslí boli riešenia jednoduché, miešanie hliadkových dvojíc, spoločné tréningy prípadne aj sedenia.* Nedoliečený ľudia nemali byť na love. *Dodá pomerne stroho Kyle, každý je dospelý a vie kde sú jeho hranice. Pokiaľ siaha za ne, nepochybne sa popáli*
*Zkouší pochopit všechno, co jí Gabriell říká ale záplava slov jí v tom docela zabraňuje.. Podívá se na Kylu a její nabízenou ruku* Grace.. *Se zdvořilým kývnutím odvěti a podá jí taky ruku, ale víc se soustředí na Gabriella.. ten vypadal, že má odpovědi na její otázky.* /Takže on a ta Samantha to mají na starosti.* /Nejsme sehraný.. to je pravda a praktický to neni, pořád je to ale extrémně riskantní./ Asi.. nesouhlasím. *Překvapeně zamrká nad jeho rozhodnutím a zavrtí hlavou.* Když už, tak pro takovou ukázku by bohatě stačil společný trénink ať se káže, kde máme mezery... ale poslat nás na tak těžkou akci, když ani nevíme co nás tam bude čekat? S lovci, který vůbec neznám? Někteří skoro přišli o život. *Nakrčí znepokojeně obočí a nedokáže se dovtípit tomu nezodpovědnýmu rozhodnutí.. aspoň jí to připadá jako hazard se životy těžce vycvičených lovců, kterým sice ona byla jen způlky ale tak moc se snažila zapadnout a možná proto je i tak tvrdá na Gabriella.. Chce vypadat, že jim stačí a že je jako oni ostatní.* A dřív to bylo ... no. *Povzdychne si a zkouší zapátrat v paměti.* Měli jsme společný tréninky každou sobotu, tím se mezery zavíraly.. každý věděl svoje místo. Ale to bylo, když tu byl Caleb.. *Poslední větu spíš jen nechá zaznít do místnosti.. a bylo jí jedno jak si jí Gabriell převezme. Zajímalo jí ale, jestli teď zabral jeho místo a jaký změny to pro ní bude znamenat.* /Jestli budu muset ještě jednou do něčeho podobnýho, asi prostě neposlechnu.../
*Keď lovkyňa prejaví svoj nesúhlas len kývne hlavou. Rozumel jej pohľadu, vedel čo si pod ním predstaviť, avšak napriek tomu by mu to neprišlo dostatočné. Samozrejme, jeho riskantné rozhodnutie bolo silne poznačené jeho zlým rozhodnutí v časti rozdelenia. Stále však jeho cieľ bol myslený dobrým smerom.* Lov by sa udial tak či tak a vo svojej podstate, by sme ani v správnom rozdelení neboli schopný vyviaznuť bez zranený. *Odvetí s istým presvedčením.* /Možno smrť by bola isté prebudenie, ktoré sa zdá byť potrebné./ Aj keby si po boku Sebastiána, ja pri Samanthe, stále by to nebolo naše spasenie.. *Povzdychne si zatiaľ čo uvažuje nad všetkými možnými výsledkami, ktoré lov mohol mať. Nevedel či mal Sebastiánovi, Grace, prípadne aj Kyle vyčítať fakt, že sa všetci navzájom nepoznali. Na spoločnú komunikáciu však bolo treba dvoch a tak uvažoval či sa aj ostatný snažili vystrieť ruku pre tých čo prišli neskôr.* Ale neprišli a to pre tentokrát stačí. *Dodá pri čom sa predkloní zo sedačky zatiaľ čo sa zahľadí na lovkyňu.* Nemusíš sa obávať, že niečo takéto sa bude opakovať, potrebujem však, aby sa všetci dostali na jednu loď, nakoľko teraz sa len všetci trápia vo svojich záchranných vestách. *Prizná pri čom už nemal v pláne niečo tak radikálne spraviť. Bol si istý, že niečo takéto vyvolá otázky aj v Hlave Inštitútu, možno aj v ňom sa objaví záujem o dianie pod jeho rukami.* Čo bráni spoločným tréningom teraz? *Uprene ju pozoruje, nakoľko chcel vedieť aj iný pohľad, ako od svojej sesternice, alebo parabatai.* Alebo je to len postrádanie Caleba?
*Hned na znamení nesouhlasu zavrtí hlavou, ale její víc lidský přístup podněcoval prostý fakt, že byla vychovaná celých 8 let jako civil .. to jí od jejího rodu tak odklánělo.* Vím, že by lov proběhl tak či tak... ale prostě.. nemůžu omlouvat ten hazard s našimi životy. Měli jsme extrémní štěstí, že jsme z toho vyvázli živý.. *Pomalu si uvědomuje, že ho asi o svým názoru nepřesvědčí, ale sama zůstává neústupná a stojí si za svým, že to mohlo proběhnout mnohem snáz.* /Že nepřišli o život? A to je závěr?/ *Pocítí z Gabriella aroganci nefilim, možná skrytě obdivuje jeho nadhled a odosobnění, ona ale má ale důvod se obávat o životy ostatních, minimálně jednoho z těch co se lovu účastnili.. Pak se ale narovná v zádech, když zmíní Caleba... je to jako zásah do černýho, který ji úplně odzbrojí.* /Takže o nás ví.../ Ne... *Úsečně odpoví a dívá se na židli před sebou, výraz naprosto bez emocí.. Nepřipadá jí fér, že do toho tahá osobní city, ale nahlas nic neříká zkusí si zachovat trochu ze svojí důstojnosti* Myslím, že jeho práci můžou dělat i jiný.. ale on aspoň na vývěsku dal, že se společný tréninky budou konat.. představil nováčky a nenechal nás, abysme se potkali rovnou při akci.. *Uvědomí ho a zkouší se od toho nepříjemnýho pocitu, že není objektivní co nejvíc vzdálit.*
A čo s tým chceš spätne robiť? *Opýta sa mierne so záujmom, nakoľko výčitky mu prišli oprávnené, ale teraz už viac menej nepodstatné. Pokiaľ by od neho lovkyňa vyžadovala ospravedlnenie predal by ho, avšak nerozumel jej cieľu, ktorý v tom momente chcela dosiahnuť. Rozumel jej názorom, ale nie je cieľu. Bolo možné, že to je jeho neznalosťou k nej, akoto osobe. Nepoznali sa na nijakej kamarátskej úrovni, všetky informácie mal len zo spisov, ktoré o nej prečítal.* Pokiaľ oznámenie je to čo potrebujete neprekáža mi ho dávať. *Odvetí jednoducho, organizácia tréningov mu neprekážala, posledný pod jeho rukou neprebehol však, tak ako očakával. Veril, že Sander bol jediný s neovládateľnou neznášanlivosťou. Na perách sa mu však objavila jemná kyslosť keď slová padnú na nováčikov, ktorý ešte v dobe kedy Gabriell nebol v Inštitúte ani neboli vedením ubytovaný.* Momentálne najnovšia tvár, ktorá sa objavila je Matthew a Kyla. Boli predstavený na poslednom tréningu, ktorý som viedol. *Z jeho pohľadu mali s Grace podobnú melanchóliu, len si nerozumeli. Pomocou nástenky chcel minimálne podnietiť to, aby vaše vzťahy neboli vedené za ručičku.* Sám však nemám právomocí príliš veľa, vedenie je stále pod Calebom. *Povzdychne si zatiaľ čo sa opäť oprie o sedačku a pohľad mu padne na okno v miestnosti.* Keď prídu nový členovia, spravíme posedenie na uvítanie. Tréningy sa môžu stať pravidelnou vecou opäť. Avšak doposiaľ som sa stretol len s minimálnou odozvou a pravidlá, ktoré nám majú pomáhať sa nedodržujú.
No teď už asi nic.. ale bylo by dobrý mít ujištění, že tohle neni standardní postup a že příště tyhle akce budou líp organizovaný. *Namítne trochu podrážděně, aniž by si uvědomila, že si možná na někoho kdo je v exilu dovoluje až moc a že by měla znát svoje místo a chovat se jako bojovník.. Gabriell jí ale zatím nedal příčinu o něm pochybovat, že jsou jeho úmysly nečistý.* Bylo by to fajn.. nepotřebujeme hromadnou kolaudaci, ale společný trénink, kde možná vysvětlíme že andělským ostřím se nevrhá jako s dýkou a že jich nemáme na rozdávání.. to by se hodilo. *Předhodí mu jednu z chyb, kterou jeho lovci udělali.. a pak už se radši stáhne.* /Takže Caleb je ve vedení.. a kde teda kruci byl? Nevěřím, že by tohle odsouhlasil..../ Nebyl tam.. *Lehce se zamračí, protože si představuje že by to možná mohlo dopadnout jinak a taky jí zajímá, kde zase vězí.* O tom tréninku jsem vůbec nevěděla.. kdy proběhl? *Namítne trochu omluvně, i když od tý doby co je tady tak se snaží vývěsku kontrolovat pravidelně a čistit i sekce, který jí byly přiřazený.*
Potom ťa uisťujem, že už ani ja nechcem robiť takýto krok. *Aj keď sám Gabriell pociťoval konflikt vo svojom pohľade a jeho istý pesimizmus prekrýval jeho prvotné myšlienky, nepotreboval, aby New York kde už tak boli v nevýhodných počtoch prišiel ešte o to viac členov. Aj keď by smrť člena bola rozhodne budíček pre ostatných, nešlo by o dobrú vizitku pre jeho meno.* Pokiaľ na to bude priestor čas a bude to od mojou rukou, pokúsim sa vám dať viacej informácií. *Dodá nasledovne zatiaľ čo sa sa pomaly postavil, nakoľko cítil, ako mu za ten čas pomaly tuhli nohy a chrbát pri slabom pohybe popraskal.* Hádzanie ostria je len jedna.. z mnohých chýb, ktoré sa objavujú. *Povie s miernym uchechtom nakoľko sám bol už mierne frustrovaný z tejto skutočnosti. Kyla bez zbroje bola ďalším príkladom, ktorý nikdy neočakával, že by musel riešiť.* /Kde Caleb je kým mu chradne Inštitút je otázka na ktorú nik nemá odpoveď./ Zdá sa mi že na začiatku Februára, je možné, že vtedy si tu ešte nebola. *Uzná jednoducho zatiaľ čo prejde pomalými krokmi k dverám.* Dáš si čaj? *Odbočí od rozhovoru zatiaľ čo sa zahľadí na lovkyňu, debata, ako táto bola na dlho, chcel však Grace vypočuť a jej návrhy aplikovať, aby nemala pocit, že len volá do prázdna bez akejkoľvek reakcie.*
*Spomenul si, že mu Grace spomínala rozhovor s vedúcimi lovu, ktorého sa naposledy zúčastnili a Grace mu otvorene naznačila svoju nespokojnosť s predelením, so spôsobom boja ostatných a ďalšie veci, ktoré mohli byť z istej časti jedným z dôvodov, prečo lov dopadol tak, ako dopadol. Nie to, že bol nespokojný aj s rozhodnutím Grace, Sunila a Kyly zúčastniť sa v ich stave, v ktorom sa vtedy nachádzali. Nevie teda, kedy to stretnutie malo byť, no v spoločenskej miestnosti to už bolo o niečo živšie, keď prechádzal poloprázdnym inštitútom. Keď vstúpi, práve zahliadne troch lovcov - krátkovlasú lovkyňu, sediacu opodiaľ, akoby sa ani nezúčastňovala rozhovoru; vysokého Aziata, ktorý práve zrejme nalieval nejaký nápoj, zrejme čaj; a Grace.* Vy ste už začali. *Podotkne hlbokým hlasom a usadí sa, pričom dvom zúčasneným v debate kývne na pozdrav.* Čo som zmeškal? *Opýta sa nepokojne, no jeho seriózna tvár napovedá, že má svoje názory, ktoré ak by mohol, rád preniesol. Ak už vlastne nepovedala Grace, čo mala na srdci.*
*Trochu se je uleví, když její slova potvrdí.. ale pořád necítí, že je to z jeho strany upřímný. Bude to asi tím jeho odstupem, který si k ní zachovává.. ona si to ale neuvědomuje.* /Vůbec ho neznám, ale vypadá schpnější než ty ostatní, co tu byli před ním./ Kdo je to učil? Je to plýtvání.. *Namítne k vrhání ostří, což by mělo být opravdu jen poslední možností, když dojdou zbraně.* Proč se nevyzbrojili víc... *Zeptá se spíš do prázdna a pak si všimne ve dveřích Sebastiana.* /Asi mě hledal, když jsem zmizela z pokoje../ Jen jsem se potkali, tak jsem namítla,, že by bylo lepší sestavit týmy podle toho jak umíme bojovat a využít naše silný stránky.. Mezery můžeme pak trénovat na trénincích..*Shrne mu její názor a pak celkem vřele přikývne na nabídku čaje.* Děkuju.. to je milý. *Přidá malý úsměv a konečně se posadí do křesla, i když už se chystala k odchodu.. vypadá to, že Sebastian k tomu bude taky mít ještě pár slov a nerada by jeho připomínky vynechala.* Jestli byl poslední trénink před třema měsíci, tak je to docela slabý... To je můj názor. *Pokrčí lehce ramena a složí ruce na kolenou, mluví ale jen ze svý vlastní zkušenosti a nezná zvyky ostatních institutů.*
*Gabriell za tú dobu, kým bol v New Yorku si takticky vytvoril svoje čajové stanice vo viacerých miestnostiach. Spoločenská miestnosť nebola rozdielna a na poličkách okrem kanvice sa tak objavilo aj niekoľko čajových nádobiek keramiky. Pokiaľ si na niečo potrpel bolo to práve to. Vo dverách však onedlho spozoruje Sebastiána, s mužom zatiaľ nemal príliš veľa šancí na to sa spoznať, najhlbší rozhovor bolo jeho jednostranne mrnčanie na plese v Idrise. * Čo presne sa malo začať? *Opýta sa mierne vypočítavo zatiaľ čo si na bočnom stole rozkladal všetko potrebné na čaj. V jednej hlavnej nádobke si prvotne lístky namočil s prvou dávkou vody, tak len očistil keramiku na pitie a vylial to do niečoho, ako menšieho koša. Upratoval ho on takže neočakával námietky. Zatiaľ čo pozoroval sfarbenie tekutiny v prípravnej nádobke, počul zhrnutie lovkyne za jeho chrbtom. Len potichu však nalial tri poháre, jeden podal Grace, jeden si nechal v rukách a tretí podal pochopiteľne Sebastiánovi.* Čierny. *Kývne jednoducho zatiaľ čo si sám k tekutine privonia. Bola to istá dávka energie, nakoľko konverzácie ho už mierne vyčerpávali. Stále sa točilo okolo toho istého.* Nepredpokladal som, že vás bude potrebné viesť, ako ovce. *Povie jednoducho, išlo len o zvyk. Lovci by mali byť navyknutí na pravidelné poobedné tréningy či už boli pod dozorom autority, alebo nie. Oficiálny tréning sa pre neho vyskytoval vtedy keď bolo potrebné niečo riešiť. Ako napríklad bol jeho príchod, alebo príchod Matthewa a Kyly.* /Slabé a aj tak s malou účasťou./ *Chrbtom sa následne oprie o stôl zatiaľ čo pozoruje pohyb novo prichodeného lovca.*
*Vypočuje si Grace a jej zhrnutie, ktoré mu už spomínala po love a potom venuje pohľad Tsaiovi, nakloní sa dopredu a lakťami sa oprie o kolená.* No diskusia. Čo iné tu tak robíte. *Podotkne trochu nervózne a pretočí očami. Keď sa lovec k nemu otočí, venuje mu ďalší pohľad a ako mu podá malú šálku s čajom, vďačne ju prijme kývnutím hlavy, no nenapije sa, iba si šálku pridrží v rukách.* /No, niekto si sám zájde aj na hliadku, to ale nebudem spomínať./ *Preblesne mu hlavou na poznámku, že ich treba viesť ako ovce.* NIe ako ovce. No lovci by sa mali naučiť niektoré základné body, niektorí. *Odpovie najskôr a premkne si koreň nosa medzi prstami.* To sa dá naučiť aj v dvojici. Spoločné tréningy v pároch nie sú nič nové, vlastne sú žiadúce. *Hovorí ďalej a mrkne pri tom na Grace.* Ale pokiaľ sa také tréningy dejú, dobré je tímy tvoriť podľa toho, ako lovci spolu fungujú. *Pokračuje a pozrie smerom na Tsaia.* No, nevyčítam to len vám, samozrejme. Traja lovci tam ani nemali čo robiť. *Povie nakoniec a tak pozrie vyčítavo na Grace, pretože ona vedela, že ju myslí. No zároveň, Grace vyviazla z boja ako jediná bez ďalších zranení. Keby vedel, tímy by žiadal zmeniť - oni dvaja si stále kryli zadok. Tak by mali aj Tsai a Samantha.*
*Nechá Sebastiana odpovědět, protože nechce nahlas přiznat že se vlastně chystala mluvit s někým z vedení.. To že ho tu potkala takhle náhodou jí prostě vyhovovalo.* Podle toho co jsem tam viděla, tak je potřeba je asi vést jako ovce.. *Vezme si od něj šálek čaj a trochu z něj přivoní, ale protože je horký tak se hned nenapije.* Ta ohnivá zpráva byla taky dost nejasná... Někteří byli zraněný a povolání vzali prostě jako rozkaz bez ohledu na svůj stav, někdo měl asi rozhodnout je do akce nepustit. /Možná si prostě neuvědomuje jak vnímáme vůdčí pozice? Sebastian je ale jeho nadřízený ne? Takže ho asi teď i poučil./ *Upije si z hrníčku čaje a nechá konverzaci volně plynout mezi nima, nechce do toho už víc zasahovat.. svoje řekla, ale chci si vyslechnout i Sebastiana jestli náhodou nezměnil názor.. Pohledem se u něj zastaví a neví pořádně jak se v jeho přítomnosti tvářit.. Mobil jí upozorní, že má nepřečtený zprávy, takže si je rychle zkontroluje a odepíše.*
Lovci musia byť schopný ustáť, akékoľvek okolnosti. *Povie zatiaľ čo jeho oči mierne prejdú po Grace a Sebastiánovi. Ich zdieľanie názorov mu prišlo mierne zvláštne, avšak zatiaľ si len robil mentálne poznámky. Nič viac.* Nehovorím že nie sú benefitom, Grace som už spomínal, že išlo o preverenie. Nefilim nemôže byť navyknutý len na jedeného partnera ide o prispôsobivosť. *Odvetí pomerne s ľahkosťou, nakoľko trpký tón nebol nijak badateľný.* Je bizarné, aby bojovníci s temnotou sa nedokázali stotožniť s bojom svojich kolegov. *Povie pri čom si len zastrčí drobný prameň vlasov za ucho.* Okrem toho, neustále rovnaké dvojice sa môžu navzájom učiť hlúpostiam. *Pozrie ľahkým pohľadom na Kylu, predstava, že by trénovala spoločne s Matthweom a len s ním bola desivá.* Preto trvám na striedaní, tak, ako na hliadkach. *Dodá zatiaľ čo si pokojne odpije. Fakt, že zástupca zastával takého názoru mu prinášalo zmiešané pocity.* Hovorím o všetkých lovcoch. *Pozrie smerom ku Grace nakoľko sa mu zdalo, že seba z obrázku pomerne promptne vystrihla. Každý sa vždy mal čo priučiť, včetne Gabriella.* Mali sme vás odvolať. *Prikývne zatiaľ čo si sám vytvorí výčitku.* Očakával som, že ste schopný bojovať, ale nepredpokladal som, že ľudia odchádzajú z lôžka, aby sa dostali na lov. *Išlo o nedorozumenie. Možno Gabriell skutočne vnímal miestne princípy inak. Zatiaľ mu však všetko prišlo len.. priam nexistujúce.* Čo je chyba môjho úsudku o tom nepochybujem. Stále ma to len utvrdzuje v tom, že pokyny pre Inštitút nie sú jasne dané. *Pozrie sa na Sebastiána zatiaľ čo Gabriell dopije svoju prvú šálku. V tichosti tak začne chystať ďalšie.*
*Zamračí sa a odkašle si.* Mne nerobilo problém bojovať v skupine, v ktorej sme boli. Nie je to prvý a ani posledný krát zachraňovať riť a podporiť. *Podotkne na Tsaiove výčitky o tom, že vraj neboli schopní sa prispôsobiť. No tím Samanthy nebol problém, no ten druhý tím, ktorý viedol Tsai. Oprie sa dozadu a napije sa, pričom chuť čaju akosi nevníma.* Stotožniť sa stotožníme, pokiaľ lovci nehádžu svojou najpodstatnejšou zbraňou v boji proti démonom. *Podotkne jasne a trochu spraží Tsaia pohľadom. Nemôže tvrdiť, že by taký Sander, Mirjam alebo Tsai boli zlými lovcami, no niekoľko praktík, ktoré niektorí lovci v inštitúte využívali, boli jednoducho nesprávne. Znova si odpije, nakrčí nos a pozrie na Grace, ktorá sa tvári nezainteresovane. Samozrejme, že ak by bola úplne neschopná, neprišla by, no on vie, že bola vtedy u Axela, takže zrejme mala pocit povinnosti dostaviť sa. Aj tak jej trochu vyčíta, že prišla nie plne vyliečená. Pozrie zas na Tsaia.* Pokojne si sadneme a prediskutujeme to, ak budete mať záujem. Ale hlavná hlava inštitútu sa, bohužiaľ niekde znova motá. Možno by bolo dobré nájsť môjho brata. Ja sa po ňom poobzerám. *Navrhne len tak, ako nepatričný návrh, keďže organizácia lovu nakoniec padla na hlavu dvoch parabatai. A on nakoniec už nie je zástupcom vedúceho inštitútu.*
*Odtrhne oči od mobilu a zamkne ho, Axelovi už neodpovídá.* S tím souhlasím.. *Kývne na Gabriella, ale to co viděla rozhodně nebylo něco, čemu bylo možný se přizpůsobit.. to by urazila sama sebe, kdyby se ponížila házet ostří vzduchem jako kdyby to byl kus železa.* Ale nejdřív je to asi je potřeba naučit, když to evidentně neumí.. Chápu, že když přijmete lovce tak čekáte, že bude po výcviku. Ale to co jsem viděla.. s tím se fakt ztotožňovat nechci. *Pohledem sklouzne ke dveřím, nechce přímo poukazovat na Kylu, která je někde v rohu místnosti a asi je ignoruje. Nadzvedne obočí, když Gabriella uslyší říct, že jí hází do jednoho pytle s ostatníma.. to se přirozeně dotýká její ctižádosti a věnuje mu lehký zamračení* /To je urážka./ *I když si uvědomuje, že je pro ní důležitý se sehrát s ostatníma, tak rozhodně nechce být součástí skupinky 'těch slabších' , trvalo jí dlouho se odtamud vyhrabat. Zhluboka se nadechne, aby neřekla něco co by Gabriella mohlo naštvat.*/Máš povinnosti.. prostě mu to zatím odkývej. Není už tvoje starost, aby všichni přežili../ Budu trénovat s ostatníma, ale než se všichni ostatní naučí základní pravidla, tak si partnera na lov budu volit sama.. *Zvedne bradu a uvolí se k malýmu kompromisu i když na to nemá vůbec žádný právo. Její nadřízený je Caleb a Sebastian a jenom ti to asi můžou rozhodnout.*
*Ku Sebastiánovi nepociťoval autoritu, čo by pravdepodobne mal. Avšak jeho vystupovanie mu neprišlo príliš po chuti. Jeho tvár však bola strohá zatiaľ čo ho len potichu počúval a chystal svoj čaj. Tušil, že charakterom bol Sebastián pomerne priamočiary, možno si v istom smere boli podobný, ale Gabriell sa snažil vyhnúť predsudkom, ktoré by si mohol postupne vytvárať.* /Pokiaľ nebolo prispôsobenie problém, išlo len o zranených, ktorý sa ocitli v jednej skupine. O zranených, ktorý sa tam ani len nemali objaviť./ *Ani on nesúhlasil s hádzaním ostria, Kyla však sedela na vedľajšej sedačke pomerne nezainteresovaná a tak sa k tejto veci nevyjadroval. Dúfal, že si zo slov Sebastiána bola schopná vyvodiť svojej chyby a nebolo potrebné to opakovať. Nurgaliev bol ledva pri vedomí, stále ho to neospravedlňovalo, avšak principiálne to nechcel skrášľovať. Bola to chyba, ako chyba. Tvrdý pohľad Sebastiána v ňom však nič nepohne a len si opäť odchlipne zo šálky. * Preberiem to rád, koniec koncov sme sem so Samanthou boli zvolaný kvôli pomoci. *Gabriell a Samantha prišli, ako zástup kým vedenie nebolo prítomné. Zdalo sa však, že aj keď sa Caleb v budove nachádzal jeho vedenie naďalej nebolo k nalezeniu. Istú nespokojnosť zo strany Grace ucítil. V jeho očiach však chybovala podobne ako iný, pokiaľ nie jej schopnosťami, tak jej rozhodnutím sa dostaviť.* Hm, problémy sa odkrývajú sami. *Dodá jednoducho zatiaľ čo sa zahľadí na Sebastiána. Prechovával isté slová, ktoré však nevyslovil.* /Koho len je možné obviniť za nedostatočný výcvik? Spolok? Neprítomné vedenie? Učiteľov? Alebo samotných nefilim./ Nemyslím si, že sa k diskusií pridáva čokoľvek podstatné. *Povie zatiaľ čo odloží šálku vedľa seba na stôl a zahľadí sa na spoločnosť.* /Len to potvrdzuje moju mienku./
*Vypije čaj a šálku uloží na stôl. S vďakou, no neveselo, skôr akoby podpichovačne iba nadvihne kútiky úst.* Vďaka za čaj. *Povie a zahľadí sa na Grace, ktorá vyzerala, že sa niekam chystá, tak ako sa on, zhodou náhod, chystá do výcvikovej miestnosti na tréning osamote a dúfa, že aj naozaj bude osamote.* Veľa šťastia, Grace. *Podotkne naoko profesionálnym tónom a pozrie ešte smerom k Tsaiovi. Nejde komentovať túto krátku výmenu názorov, v ktorej vlastne nešli úplne proti sebe, no má pocit, že už teraz polemizovať nad tým lovom je ako hádzať hrach o stenu.* /Každopádne, lovecká akadémia je miesto, kde sa majú lovci učiť základné pravidlá boja, hlavne pokiaľ ide o ťažší typ lovu/ *Hlavne mohol byť rád, že si všetci vzali zbroj, keď už prišli buď doráňaní alebo nedostatočne ozbrojení. Vrhacie nože sú predsa k dispozícii každému. Mrkne zamračene smerom na Kylu a zhlboka vydýchne.* Pokojne sa môžeme dohodnúť na ďalšom stretnutí. Aj na tréningu. *Navrhne smerom k Tsaiovi a snaží sa zahnať myšlienku, že teraz bude aj tak musieť tráviť čas buď sám alebo s inými lovcami, keďže sa Grace chystá do Faerie. A Tsai aspoň vyzeral, že približne vie, čo robí, aj keď lov nedopadol práve najlepšie. No decko bolo mŕtve a aspoň táto démonická aktivita zažehnaná. Snaží sa zachytiť pohľad Grace a na rozlúčku sa na ňu pokúsi pousmiať, no nie je to úplne potešený úsmev. Zvrtne sa na päte a pomaly sa poberie k dverám miestnosti.* Majte sa. *Pozdraví sa a už nasmeruje svoje kroky k výcvikovej sále so zvláštnym pocitom, že síce nechcel Grace otravovať a pred Tsaiom nič ukazovať, necítil sa práve príjemne. Je rád, že už je preč. Diskusia, aj podľa Tsaiovych slov, zrejme už nikam nesmerovala.*
/Opravdu tahle diskuze bez Caleba nikam nevede.. potřebujeme někoho, kdo bude mít hlavní slovo a poví nám správný postup. Evidentně se totiž na tom nemůžeme shodnout./ S tréninkem souhlasím.. ráda se přesvědčím jak bojujou ostatní.. *Kývne hlavou a když jí dosud nikdo neukázal, že možná až moc otevírá pusu, tak v tom směle pokračuje. Čaj taky dopije a postaví hrnek na stůl, protože vypadá že je z čajovýho setu a nechce ho odnášet do kuchyně, aby se netratil.. Pak se narovná v zádech připravená vyrazit, protože mobil jí pořád zvoní od smsek. Podívá se na Sebastiana a malý úsměv mu opětuje.. Na chvilku zvažuje, že prostě kolem něj jen projde a přede všema ho na rozloučenou políbí.. Neví jak dlouho bude pryč a tohle je asi jejich poslední setkání. Než se ale rozhodne, už ho vidí se otáčet na patě a odejít z místnosti.. tak profesionálně, až jí to trochu zamrzí, což sejí odrazí v obličeji.* Doufám, že se někdy sejdeme v sále, Gabrielli.. Ráda se naučím jak bojovat proti naginatě. *Rozhodne se trochu ocenit jeho schopnosti, kterých si při boji všimla. Trvalo jí totiž dlouho než objevila jak se ta dlouhá zbraň vlastně jmenovala.* Děkuji za čaj a naviděnou.. *Odchází z místnosti a hned vytahuje mobil, aby odepsala na zprávy od Axela.*
*Zdalo sa, že rozhovor smeroval ku koncu. Pre jeho samotného to bolo pomerne výhodné, nakoľko sa zdalo, že miestnosť bola takmer plná. Zozbiera tak len dopité šálky z rúk svojich kolegov, zatiaľ čo len zvonka sleduje ich tiché výmeny pohľadov. Len tak na moment skákal od osoby k osobe, kým sa sám neunavil a len prejde ku oknu, aby ho otovoril, nakoľko téma aj vzduch boli pomerne ťažké.* Do skorého vydenia. *Pousmeje sa smerom ku všetkým, ktorý v tom momente odchádzali z miestnosti. Aj Kyla sa zdala že si pozbierala svoj drobný koníček a nasmerovala sa smerom do svojej izby. V spoločenskej miestnosti sa tak opäť odhalil pokoj. Ticho si vydýchne zatiaľ čo si zloží okuliare z hlavy ktoré si lemom svetru očistí. Mohol tak naďalej pokračovať vo svojom čítaní. V jeho tele sa však začal ozývať hlad a tak po pár minútach len opäť zavrel a podobne, ako všetci sa vytratil z miestnosti do chodieb.*
*Každému jednomu lovci přišla s blížícím se večerem ohnivá zpráva s tím, aby se dostavili na jedno určité místo jako posila pro boj s démony. Byli jste svoláni na lov, protože nastražená past zafungovala více než dobře a polapila ne jednoho, ne dva démony. Přesně proto jste vyzvání na konci zprávy k tomu na sobě mít minimálně střední zbroj a přijít plně ozbrojeni tam, kde vás již čekají profesionálně působící lovci oděni na hlídku. Zpočátku jste vyzváni k tomu počkat, než dorazí ostatní, zatímco parabatai dvojice řeší následující strategii. Detaily zásahu se dozvídáte následovně, jen co dorazí poslední očekávaný člen skupiny. Tam dole vás čeká více než deset démonů několika druhů, past však nezachytila všechny, takže zatím do ní nemáte lézt, démoni nakonec nemohou uniknout. Prvotní cíl je jednoduchý - zaměříte se na ty, co se nepolapili, abyste si vyčistili záda a mohli s druhou skupinou skřípnout démony uvnitř pasti. Poslední výzva před rozdělením ze strany zrzavé lovkyně klade na srdce, abyste byli ostražití, opatrní a za žádnou cenu protivníky nepodceňovali. Pro případ nouze jste rozděleni do dvou skupin, jak se rozdělí i parabatai dvojice. Gabriell je tím, kdo skupinu přerozdělí dle předchozí domluvy s polovičkou ve dví a tak skončíte následovně: Skupina Gabriella: Sunil, Grace a Kyla. Skupina Samanthy: Sebastian, Sander, Matthew a Mirjam. Obě skupiny se pak již následně vydávají ke kanálům mezi nimiž je past a v tunelu démoni. Jejich zvuky jdou slyšet už v okamžiku otevření kanalizace, stejně jako k vám zavane zápach kanalizace, který jasně informuje, že tohle nebude čistá práce a po návratu se všem jistě bude hodit sprcha. Jediné světlo v kanále jsou dva kužely dopadající otvorem, který jste otevřením vytvořili. Někde zdola se ozve tleskání a smích utvořený ústy dítěte. Trochu škytavý a ochraptělý, přesto zní děsivě zlomyslně. Gabriellovu skupinku hned po sestupu do tmavého prostoru přivítá trojice kuri démonů a dvojice dahaků, kteří se nepolapili do pasti. Za suchého skřípání se proti SUNILOVI a GRACE vymrší několik chapadel hned od dvou démonů s ještěří kůží. Mezitím KYLA se opět setkává tváří v tvář s dvěmi kuri démony a GABRIELL se dostává do palby zbývajícího kuri démona. Druhá skupina se zdá, že bude mít poklidný začátek. Než se však ve tmě pořádně mohou rozkoukat, už směrem k SANDEROVI míří jehlovitý konec scorpiosova ocasu a ze tmy se za zvuku cvakání zubů blíží trojice mantidů, kteří míří proti ZBÝVAJÍCÍM lovcům v závěsu s pomalu se blížícím raumem, který by skupinu měl donutit rychle jednat a zbavit se hrozby, než se k nim dostane ta větší, prozatím v dálce, kde není bezprostředním ohrožením. //NONrpg: Jeďte rovnou interakci dle skupin, ideálně v pořadí v jakém nahážete příchozí posty, Vypravěč se objeví, až jej budete nejméně čekat - respektive vám řekne v chatu, že se chystá hodit post, abyste ty své nemuseli po odeslání opravovat, prosím tedy o sledování chatu.
*Mirjam sa schválne pripravovala hlavne pre rýchle ošetrenie lovcov, aj preto si hneď po dočítaní ohnivej správy skontroluje nielen výzbroj, ale aj menší batôžtek, ktorý mala na kríž cez hruď zapnutý, aby jej priveľmi neposkakoval počas boja na chrbte, a mohla si doniesť viac lektvarov ako obvykle. Obom, SUNILOVI aj GRACE ešte pred začatím hliadky ponúkne kontrolu, aby sa uistila, že sú lovci schopní boja. Nie je práve nadšená z rozdelenia, kedy ide so väčšej skupine, a práve dvaja lovci v najhoršom stave sa nachádzajú v skupine druhej, ale musela iba veriť svojmu bratrancovi, že vie, čo robí. S týmto myšlienkovým pochodom vojde do kanalizácie, kde si už po pár sekundách snaží na hustý zapáchajúci vzduch zvyknúť. Nemá však veľa priestoru, nakoľko sotva niečo zaútočí na Sandera, už počuje, ako sa k nim približuje nepríjemné cvakanie. V ruke si rozžiari čaorvné svetlo, ktoré hodí pred seba, aby na démonov videla lepšie, aj keď má aktivované runy. Obe katany má v sekunde v ruke, a vybehne na prvého z mantidov. Jedným švihnutím presekne démonoví predné končatiny, načo sa druhou v rýchlom slede zameria na hlavu.*
*Sunil sa už do akcie aj tešil. Posledných pár dní pre SANDEROV pokoj na duši strávil v posteli, a len minimálne trénoval, takže sa musel hneď po dočítaní ohnivej správy riadne prv zahriať, a vymeniť si všetky obväzy. Rana vyzerala už omnoho lepšie, ale Sunil cítil, že ešte nejakú dobu potrvá, než bude na 100%. Napriek tomu sa rozhodol účastniť. Nakoľko sa MIRJAM ponúkla, ešte sa nechal opätovne skontrolovať, načo nervózne pozrel smerom k SANDEROVI, nakoľko mal chuť ísť s ním a obrániť ho, ale dúfal, že s MIRJAM v skupine bude plne v poriadku. Po kontrole ešte vypil niečo na bolesť a na energiu, načo sa konečne vydal otvorom dole do kanalizácie. Nestihol si ani poriadne zapnúť čarovné svetlo, a už na nich aj niekto zaútočil. Chapadlo sa omotalo lovcovi okolo nohy, tak ho rýchlo sekerou presekol, a ak sa tak stalo aj u GRACE, vedľa ktorej stál, tak presekol aj tie pri nej, než si do každej ruky vzal po jednej sekere a začal sekať do všetkého, čo v prítmí čarovného svetla videl. Ide mu hlavne o to, aby sa k čarovnému svetlu, ktoré mu vypadlo z ruky, opäť dostal, a rozžiaril ho na jeho maximum.*
*Hodí do seba profen na bolesť a oblečie si strednú výstroj a svoju kultistickú čiapku ktorá jej zakríva uši, vyzbrojí sa niekolkími ostriami a vydá sa na miesto ktoré jej určila správa. Po príchode je rýchlo pridelená do skupini lovcov s ktorej lepšie pozná iba Gabriela a ostatných dvoch z videnia. Po krátkom brífingu si rozsvieti v lavačke čarovné svetlo a do pravej ruky vezme aktivované ostrie. Nechá ostakných ísť pred sebou a ako posledná vstúpi do kanála. Netrvá to dlho a dvojica v predu má plné ruky práce s chápadlami démonou. Kyla v rovnakej chvíli začuje za chrbtom škrek a otočí sa práve včas abi videla ako sa k nej rútia dve Kuri.* /Skvelé už zasa tieto mrchy./ *Stači si ešte v duchu zanadávať a hneď na to kotúlom uhíba žltej tekutine ktorú okolo seba rozstrekuje prvá kuri.*
*Sanderovi správa spravila mierne vrásky na čele. Bol rád, že sa niečo skutočne do pasce lapilo, ale na druhej strane sa obával risku. Obzvlášť na mieste, ako v kanál. Už v podzemných chodbách so Sunilom cítil, že luk na takýto boj nebol pohodlný. Luk tak nechal doma, miesto toho si zo zbrojnice vzal kušu, ktorá bola na úzke miesta viac kontaktná. Nedržala sa mu v ruke tak prirodzene, ale kuša bola jednoduchšia odroda streľby. Klasické ostrie okolo stehien, rovnako, ako bič na páse boli postačujúce, avšak mal hneď niekoľko és v rukáve. Stele mal pripevnené na hrudi zatiaľ čo si na predlaktia pripevnil pevnejšiu kovovú výzbroj, rovnako, ako pláty, ktoré mu chránili lýtka. Potom sa podobne, ako všetci ponáhľal na dohodnuté miesto. Rozdelenie skupín ho však prekvapilo a jeho pohľad letmo preskočil k SUNILOVI. Vedel, že pokiaľ by sa niečo dialo, bolo tu dosť ľudí na to, aby si navzájom pomohli. Boli tím, alebo nie? Ticho vydýchol zatiaľ čo sa mu zatajil dych do vstupu do podzemia. Všetky runy mal nanesené a tak jediné čo mu prekážalo v pokojnom žití bolo cvakanie démonov za jeho chrbtom. Aj keď na jedno ucho nepočul dokázal sa v priestore za istý čas zorientovať. Bolo však načase nakoľko osteň sa mu snažil zasiahnuť torzo. Mierne sa mu zdral aj o ruku, ale koža z ktorej bola výstroj vyrobená bola dostačujúca na odolanie. Pôvodny pud bolo natiahnuť sa po luk, alebo kušu, a zamerať sa na oči. Pri rýchlych pohyboch démona sa však obával o zvyšok svojich kolegov a tak si odmotal bič od pása zatiaľ čo prudko šibol smerom k ostňu, ktorý na moment zachytil. Jeho sila sa však s tou Sunilovou nerovnala a tak aj rúčku biču aj ostrie držal spoločne. Zdalo sa však, že démona to dostatočne zamestnalo bič mu tak unikne z ruky zatiaľ čo sebou nechá potiahnuť bližšie ku rukám, kedy sa mu jedno podarí úspešne odseknúť. Syčanie sa mu zareže do ucha zatiaľ čo sa odrazí od zeme, následne o stenu a vyskočí tak na chrbát Scorpiosa. V domnienke, že sa omylom bodne aj sám.*
*Už len očakával, kedy sa to stane. Vrátiť sa narýchlo do Inštitútu, načrtnúť si všetky potrebné runy do boja na výdrž, silu, rýchlosť, tichý pohyb, obratnosť a ďalšie, ktoré by mohol potrebovať, si načrtol iba z dvoch tretín, zobrať si strednú zbroj, aby sa mohol lepšie pohybovať, dve anjelské ostria, dve dýky, vrhacie nože a pre istotu ešte jeden kratší meč. Nemohol nič nechať na náhodu a tak sa plne ozbrojený dostavil na dohodnuté miesto. Rád ostáva pozadu a kryje ostatným chrbát, vždy mu ostávala taká pozícia, ak situácia inak nerozhodla. So skupinou nemá problém. Keď zahliadol v druhej skupine GRACE a SUNILA, nie je si istý, či má byť s ich rozhodnutím spokojný, ale na dohadovačky nie je čas. Skupiny sa pohýnajú a on so svojou smeruje do tunela. Po chvíli pokoja sa však objavia prví démoni a pohľad na Rauma ho znechutí a ihneď vytasí dve ostria, ktoré mal po ruke. SANDER sa púšťa do boja a keď sa objavia mantidi, rozhodne sa prebehnúť popri ostatných a ihneď po poprednom mantidovi vrhne jeden z nožov. Ak chce použiť ostrie, musí sa dostať dosť blízko, ale vyhnúť sa pretiahnutým pažiam.* /Ako vtedy s Triss./ *Napadne mu a keď po ňom švihne jedna z paží, len tak tak sa uhne, aby ho netrafila hneď druhá v rýchlych výpadoch za sebou. Sekne ostrím po jednej z paží, tá sa na chvíľu stiahne, no to už zaútočí ďalšia paža druhého mantida.*
*Samantha tak úplně nesouhlasila s rozdělením skupin, když si povšimla GRACE a SUNILA, nicméně autoritu jich jako dvojice, ale i Gabriella samotného nepodryje a s kývnutím doobtáhne poslední runy. Vzhledem k tomu, že byla připravena na běžnou hlídku, byť kvůli možnému aktivování pasti měla i tak střední zbroj, v pouzdrech na zádech měla luk a toulec s šípy, zatímco u pasu měla při každém boku dva krátké ocelové meče pokryté runami a dvě ostří. Na stehnech v pouzdrech a taky na hrudi měla připevněné pouzdra se stříbrnými shurikeny a v botách po jedné železné dýce. Klasická hlídka, kdy se připravila na boj zdálky stejně jako z blízka a taky na možnost ztráty větších, pádnějších zbraní. Po donanesení případně obnovení některých run stélu schová do uzavíratelného pouzdra na vnitřní straně stehen a mezi prvními vklouzne do kanálu. Samotné jí svítí andělská ostří, v každé ruce jedno. Mantidi byli nepříjemnou společnosti, stejně jako protivníky. Raum v dálce ji znepokojoval více. Pár rukou, co se po ní vymrštil ji přiměl bodnout po jedné ruce a ostří prošlo skrz. Démon se na pár okamžiků stáhnul, než nanovo zaútočil. Tentokrát se uhnula do strany a prudkým seknutím shora dolů jej o jednu ruku připravila. Pak už nebyl problém bodnout vstříc hrudi démona a nechat jej se rozpadnout v záblesku.*
*Po rozseknutí démona si napraví batoh na hrudi a chrbte. Hlavne si stiahne trochu remene, nakoľko sa jej zdalo, že bol ešte stále priveľmi povolený a hádzal ňou zo strany na stranu. Akurát to stihne na to, aby zachytila posledného démona, mantidu, ktorá sa k Mirjam pomaly rútila, a vyšla teda oproti nej. Opäť použila rovnaký spôsob ako predtým, kde najprv sekla po predných končatinách a až potom po hlave. Prvýkrát avšak hlavu minula, takže si vyslúžila úder do tela. Ustála ho hlavne vďaka tomu, že sa démon na ostrie nabodol a tak si ho Mir dokázal pridržať, kým mu tentokrát hlavu odsekla čisto. Obzrie sa po ostatných, kto potrebuje pomoc.*
*K místu setkání se snaží utíkat jen jak jí to její rána dovolí.. teď už má aspoň i mobil, aby jí navedly google maps, když zmeškala všechny v institutu. Přichází už oblečená a vyzbrojená a když už jsou všichni na místě.. Postřehne pouze přerozdělování ve skupinách a protože přišla pozdě, není čas se dohadovat. přidává se k SUNILOVI a zůstává zticha. Neví, jestli se řešila nějaká strategie předem, ona jí nejspíš zmeškala.. prostě svojí skupinku slepě následuje zatímco z nich mluvila jen snad z jedním z nich. Snaží se zachovat klidnou hlavu, ale malá rána na boku a fakt, že tu pořádně nikoho nezná a ani strategii ji maximálně znervozňuje. Postranním pohledem si hlídá SUNILA, ale nervozita přiživuje její ostražitost, takže každý nepatrný zvuk kontroluje pohledem.. Pomocí runy, která jí umožní vidět pohyb tepla zaregistruje pohyb démonů a připraví si dýky.. to ale těkne pohledem k SUNILOVI, který se rozhodl rozsvítit čarodějný světlo a pootevře ústa. Nestihne na něj zareagovat, protože chapadla vyšlehnou jejich směrem a i když se snaží uskočit, její tělo je oslabený a chapadlo jí stáhne na zem a pak si všimne, že ho SUNIL hned potom přesekne.. Zadýchaně s kývnutím poděkuje a drápe se zpátky na vlastní nohy se syknutím.*
*Zatiaľ čo zvyšok sa sústreďoval na Mantidy, Sander mal istú divokú jazvu na chrbte Scorpiusa. Ihlica na chvoste sa vždy len približovala ku trupu a naďalej sebou šibala. Jedna ruka ešte stále lapala po Sanderovi pri čom druhá sa rozpadala na zemi. Sander sa tak snažil len uhýbať telom zatiaľ čo sa sústreďoval na jeden výpad, ktorý by sa postaral o zvyšok. Švih rukou bol úspešný osteň z chvosta dopadol s hlasnou ranou na zem. Už to bola jednoduchá práca. Z chrbtu na neho už nebol dosah okrem silného úderu chvostu, ktorý teraz už jednoducho ustál. Vedel však, že mu ostane pár modrín. Z vrchu tak ostrím bodol cez hlavu zatiaľ čo mu zbraň prešla celým telom a démon sa začal pod jeho osobou rozpadať. Zahliadol tak zvyšok, ako sa sústreďovali na mantidy a zatiaľ sa pozrel ďalej do tunelu odkiaľ bolo možné počuť Rauma. Nechcel nechávať nič na náhodu, obával sa ich po tom čo spôsobili Sunilovi. Z chrbta tak zložil kušu a postavil sa mierne nabok od diania. Z počiatku zamieril na oči, ktoré boli pomerne veľkým cieľom a s jednoduchou kušou ich tak bolo ľahké zasiahnuť. Nevýhoda bola, že nešlo o príliš silné zabodnutie. N spomalenie a získanie času pre zvyšok to však stačilo. Šíp sa tak zabodol v tvári démona a jednom oku zatiaľ čo sa jeho krik ozval tunelom.* Je tam ešte jeden. *Upozorní zvyšok, zatiaľ čo mu MIRJAM padne do oka a prstom ju nasmeruje ku Raumovi hlbšie v tuneli. Naďalej tak démona menšími šípmi spomaľuje a snaží sa ho oslepiť.*
*Tento lov považoval za pokusný. Chcel vidieť spoluprácu, ktorá by v skupine nastala, alebo či pôjde o boj každého sám za seba. Aj keď by preferoval jedného na boj na diaľku, skupiny sa snažil rozdeliť pomerne primerane. Predsa len lukostrelec v tuneloch bol pomerne riskantný, úzky priestor kde sa pohybovalo mnoho osôb a démonov.. dúfal, že si všetci uvedomia nevýhody, ktorá by mohla nastať. GRACE však prišla v horšom stave, ako očakával. Stále však vo veci mal subjektívny pohľad a chcel, aby jeho parabatai bola blízko medikovy. Sunil, aj keď bol posledné dni na lôžku by mal byť dostatočne v poriadku na to, aby odrazil, aspoň niekoľko potrebných cieľov.* Nepremáhaj sa, a opatrne. *Kývne smerom k SUNILOVI pred tým, ako skĺznu dole zatiaľ čo pohľadom prezrel mladú Lengthorn. Jej povesť ju predbiehala. Sám nemal tú možnosť ju vidieť v boji a tak ju považoval za divokú kartu aj keď jej zdravotný stav svedčil o opaku. Slabších bolo potrebné vykryť. Chcel, aby sa nefilim po jeho boku navzájom pridržali keď im to bude treba, chcel vidieť či táto cesta bola skutočne reálna, alebo nie. Okrem iného mu do srdca bilo isté ego, nepochyboval o sebe a veril, že minimálne z mladého NURGALIEVA a KYLY sa niečo vykľulo. Poťažká si naginatu v dlani zatiaľ čo si pred vstupom len upevní nízky cop a s prísnym pohľadom prešiel dole. Pri prvotnom pohľade na situáciu bol plán jednoduchý, s točivým pohybom zbrane sa na diaľku zaženie po kurim ktorému presekne niekoľko nôh. Tvár a nohy boli vždy jeho hlavným cieľom a tentokrát nešlo o výnimku. Po aktivácií ostria sa mu hmota v dlani rozsvietila a zatiaľ čo na moment ustúpil, aby si udržal bezpečnú vzdialenosť sa zahnal po ďalších pároch nôh a démonske bytie ukončil ostrím do trupu. Po výzbroji sa jed len zošmykne pri čom trochu zasyčí. Pozornosť sa tak presunula na jeho skupinu kde na moment analyzoval dianie. Povšimne si, ako je GRACE na zemi. Pomerne promptne k nej pribehne zatiaľ čo k nevystrie ruku, aby sa mohla postaviť.* Rýchlo na nohy, alebo sa udržiavať späť. *Povie smerom k lovkyni zatiaľ čo naginatou bodne do ďalšieho chápadla, ktoré sa k nim blížilo.*
*Nenecháva sa zasiahnuť a keď sa rýchlymi seknutiami po pažiach, aby im nedovolil sa k nemu a ostatným priblížiť, dostane k mantidovi, oboma ostriami silno sekne po jeho hlave a keď ju presekne, mantid pred ním sa rozpadne. V prudkom pohybe sa otočí k Raumovi, na ktorého útočí MIRJAM a hneď na to sa k nej pridá SANDER, keď sa kanalizáciou ozve jeho hlas, že sa objavil ešte jeden Raum, blížiaci sa z tmy tunela. Napodobní SANDERA, vytiahne zopár hádzacích nožíkov a keď sa priblíži na dostatočnú vzdialenosť, aby nožmi trafil oči, urobí to. Zopárkrát za sebou vrhne zo štyri nože, no príliš veľa si ich nevzal a keďže si tri chce nechať na neskôr, na horšiu časť, rozhodne sa na Rauma zaútočiť. Priblíži sa k prvému, ktorý po ňom švihne chápadlom, len tak po ňom sekne jedným z anjelských ostrí a snaží sa tak cez švihajúce chápadlá dostať k druhému z Raumov. Keďže má runu na nočné videnie, pohybuje sa ľahko, no jedno z chápadiel ho švihne po ruke. Bolesťou trochu sykne, ale adrenalín ho posúva vpred. Tak sa akotak dostane k druhému z démonov a zaútočí zboku. Ruka ho páli a nevšíma si, keď ho ledva minie ďalšie z chápadiel. Ostrím jedno odsekne a všimne si, že Raum je kvôli nožom a šípom oslepený. To využije a zaútočí.*
*Preseknutie chápadla okolo GRACE netrvalo dlho a bol rád, že sa mu to podarilo tak dobre. Snažil sa držať GABRIELOVÝCH slov, ale keď na nich útočili zo všetkých strán chápadlá a GRACE bola na zemi, sotva stíhal reagovať na každé nové. Aj preto si vydýchne, keď k nim priskočí GABRIEL a vezme GRACE na nohy, aby sa s ňou dostal ďalej. Sunil tak mal väčšiu možnosť sa zahnať bez toho, aby sa bál, že by mohol GRACE omylom rozseknúť hlavu. Riadne sa napriahol a postupne si všimol, že všetky chapadlá, ktoré naňho útočia, sú stále kratšie. Áno, začínal ten neustály pohyb v boku cítiť, ale držala ho pokope predstava, že obráni svoju kolegyňu, ktorá už od príchodu vyzerala otrasne. Začne teda kráčať smerom k tme a monštru, ktoré na nich svojimi chápadlami útočí. Podarí sa mu aspoň dotknúť vypadnutého čarovného svetla, ktoré zvýši jas a tak si ho Sunil kope pred sebou, aby videl.*
*Kotúlom sa vyhne jedu a zároveň sa dostane k jednému z démonou na dosah ostria. Zaženie sa po ňom a podarí sa jej useknúť mu jednu z nôh. ďalší útok sa jej nepodarí pretože po nej sekne prednou končatinou druhá kuri. Vyhne sa jej piruetou pričom sa jej bolestivo pripomenie pravé koleno. Normálne by trochu ustúpila abi získala viacej priestoru ale vie že jej kolegovia majú svoje problémi a nemieni im pustiť démonov do chrbta. Zatne teda zuby a zostane na svojom mieste. Keď na ňu zranená kuri znova zaútočí znova sa jej uhne a tentoraz jej vrazí ostrie do tela. Démon so zaskučaním zmizne.*
*Zatne zuby nad tím jak musí překousnout svoje zraněný ego.. Chtěla se na to tady vykašlat, věděla že je zraněná a nepředvede se v nejlepší světle a to její pýchu zraňovalo. Bylo tu moc nových lovců. Ale taky se na to dívala z tý stránky, že je nemůže nechat samotný.. Urychleně se chytí nabízený ruky GABRIELLA, na boku jí štípne rána ale dostaneme se zpátky na nohy.. Přikývne na jeho povel. Jeho cop a elegance jí trochu uzemňují a uklidňují.. působí na ní uhlazeným dojmem, takže má pocit, že má tento muž situaci ve svých rukou a měla by následovat jeho pokyny a nevymýšlet vlastní cestu.. Do obou ruk sevře svoje kratší dýky, světlo ze SUNILOVA čarodějnýho světla jí v kombinaci s runou co měla nanesenou trochu oslepovalo.. Nikdy po jeho boku nebojovala a ani netrénovala, takže asi nejsou vůbec sehraní. Dahaka vidí poprvý v životě.. když se chvilku drží vzadu, prohlídne si ho a všimne si opancířovaný ještěří kůže, která vypadá dost tvrdá..ale jeho větší černý oči vypadjí jako dobrá slabina. Vytáhne vrhací nože a vymrští je tím směrem, když je zaměstnává SUNIL. Trefí se a oslepí tak jednoho z démonů, runy na vrhacích nožích ho zpomalí a způsobují extrémní bolest.* Vypadá to, že tohle je jejich slabina.. *Houkne na SUNILA a už klidnějším krokem přejde k démonovi, který se svíjí v bolestech a skřípe.. Vytahuje andělský ostří, aktivuje ho jménem anděla a pošle démona jednoduchým bodnutím do pekla.*
*Na moment sa držal opodiaľ. Periférne sa však snažil sústrediť, aj na KYLU, ktorá sa zdala byť zatiaľ dostatočne schopná bojovať sama. S lovkyňou zo začiatku chodil na hliadky výhradne on. Vedel čo približne mohol od nej očakávať, aj keď isté drobnosti mu stále na jej osobe neboli pochuti. Čiapka bola detail, ktorý by vynechal. S GRACE sa tak na moment stiahol zatiaľ čo pozoroval, ako sa Sunil zahnal proti démonom. Obludy sa riedili v počtoch a pre bezpečie každého ich bolo potrebné zneškodniť všetkých. Nechal tak lovkyňu na moment samú zatiaľ čo vykročil smerom ku KYLE. Aj keď bol Sunil ten zranený zdalo sa, že aj lovkyňa si zažila svoje, okrem toho pohyb Grace ku ryšavému kolegovi mu dalo istotu v jeho rozhodnutí. Bola tvrdá, možno tak, ako sám od nej očakával. Presunie sa tak ku KYLE zatiaľ čo podberie Kuriho zo spodu a mierne mu sekne do brucha. Medzi tým sa zdalo, že jeden sa už rozpadol na prach. Dlhou zbraňou bodne do tváre, podobne, ako pred tým. Jeho výška v kombináciu so zbraňou robila dlhý dosah a pomerne bezpečný. Onedlho si však poťažká ostrie zatiaľ čo sa pod jeho rukou rozpadne aj posledná blízka hrozba. Zvolanie GRACE mu ešte mierne strhne pozornosť no zdalo sa, že hrozba bola na dobu neurčitú zažehnaná.*
*Samantha se po vzoru svých kolegů pustila do boje se zbývajícím druhem démonů, který se objevil nakonec ve dvojici. Raumové. Naposledy, kdy se s nimi tady setkala ji poslali na ošetřovnu na pár dní, protože s Matthewem nebyla sehraná a ten se tak stáhl na boj na dálku. Dnes tady mladý lovec nebyl, stejně jako vedoucí Institutu, pokud se nepřidali v mezičase.* SANDERE, přestaň střílet, pojď! *Vyzve světlovlasého lovce, že už démony dostatečně oslepil, ale s tím jak se k nim sbíhali lovci a raum se hýbal by je její bratranec mohl ještě ohrozit. Samantha se sklouzne po slizkém povrchu kanálu po kolenou a sekne po raumových nohách u země, sliz ji však zanáší ještě dál a tak rovnou sekne stejným způsobem i po druhém z nich, než ostří použije k tomu, aby se zarazila. Na znechucení bude čas potom, momentálně bylo třeba pomoct dorazit dva démony a tak se přidá k SEBASTIANOVI, aby zneškodnili i druhého démona, jemuž stojí za zády a je tak čelem směrem k pasti, odkud má rozhled na svou skupinu a semtam přes démony v pasti zahlédne i druhou skupinu.*
*Obě skupiny si dosud vedly dost dobře. PRVNÍ SKUPINA se vypořádávala se zbývajícím dahakem, zatímco ze tmy se s cvakavým zvukem blíží další dvojice pavoučích démonů, jejichž hroty se zalesknou od čarodějných světel. První kuri vyrazí proti GRACE a TSAIOVI a druhý se vrhne po SUNILOVI, který má zároveň ve své cestě dahaka, jež stále ještě měl jeden pár chapadel, jimiž divoce sekal po lovci. V jeden moment se jeho chapadlo vymrští po lovcově kotníku, aby s ním sekl o zem podobně jako předtím jeho padlý druh s lovkyní. DRUHÁ SKUPINA se vypořádává s oslepenými raumy, kteří nejsou ani tak jednoduší na poražení a to ač klesne první z nich na kolena po úderu lovkyně. Zbývající chapadla obratně seknou po MIRJAMINĚ krku a bocích, se zjevným plánem ji sevřít a přetrhnout zřejmě vejpůl. Po SANDEROVI se jen natáhnou, aby jej prozatím odhodili ránou z dosahu, než vyřídí bližší hrozbu, zatímco se démon vyrovná zpět do jeho plné výšky. SEBASTIANA mezitím nenechá druhý raum ani moment vydechnout, ale jeho útok je podařený. Během momentu se démon rozsype v záblesku ostrého světla, které přiláká ke dvojici další účastníky mejdanu. SEBASTIAN nemá moment klidu, aby se vyléčil, protože jako po větší hrozbě se jeho směrem vydají dva mantidi. Narozdíl od SAMANTHY, po níž úskočně jako had bodne scorpios svým ocasem.*
*Cítil, ako sťažka dýchal.* /Sakra, som na tom horšie, ako som si pôvodne myslel./ *Uvedomí si, ale napriek tomu sa nevzdáva, nakoľko vedel, že nie je jediný, kto prišiel do tohto boja v neúplnom zdraví. Z preťaženia cíti, ako sa aj rána na jeho boku namáha a tak mu ostáva už len jedno. Všimne si, čo spravila Grace a chce sa teda k telu démona dostať bližšie, ale v tom ho niečo stiahne na zem, až mu to vybije dych. Ešte odsekne chapadlo a dúfa, že tým vytvoril dostatočný otvor pre Grace, zatiaľ čo sa snaží pozviechať na nohy. O jednu zo sekier sa musí ale oprieť, kým si rukou siahne na bok. Na jeho nešťastie po odtiahnutí objaví, že sa jeho rana kompletne otvorila a leje sa mu odtiaľ teraz krv.* TSAI, budem musieť byť viac vzadu. *Zavolá na svojho veliteľa tímu a rozhodne sa postaviť ako chvost tímu pre prípadnú pomoc, zatiaľ čo má jednu sekeru už schovanú späť na chrbte, a o druhú sa opiera. Prípadne ju vie rýchlo využiť ako zbraň, keď ju už má v ruke, ale hlavne si teraz drží bok a snaží sa zhlboka dýchať. To, že sú jeho vlasy kompletne rozbehnuté po dopade na zem na všetky strany, radšej nerieši.*
*Už si myslela, že by sa mohla zbaviť aj ďalšieho démona, ale ten sa ju ozaj nechutne uráčil chmatnúť do svojich paprčí a začal ňou ťahať. Samozrejme, že to bolo nepríjemné. Aj preto naslepo sekla povedľa svoje hlavy, čím si uvoľnila zovretie oko krku, a keď ju démon tým pádom k sebe pritiahne za boky, lovkyňa má už pripravený meč, aby sa naňho démon doslova nabodol, než potiahne rýchlo smerom hore a rozpolí ho na polovicu.* /Rýchle a efektívne. Aj keď som teraz pokrytá ichorom.../ *Radšej si strasie ichor z tváre a pozrie na zvyšok svojej skupiny. Vidí, že k SEBASTIANOVI idú hneď dvaja démoni, takže sa hneď po jednom hodí, aby mu pomohla. Horšie sa jej po stisku okolo hrdla dýcha, ale stále to dokázala,m takže vedela, že to nebude dlhodobý problém.*
*Keď začuje svoje meno z pier svojej sesternice, nemohol tajiť svoj kyslí výraz. Išlo im o život? Otázka bola kedy nešlo, ale akékoľvek jej slovo sa mu len ťažko bralo za plnohodnotný príkaz. Jeho oči však zachytia útok na MIRJAM pri čom sa k nej vydal rýchlo na pomoc. Jeho telo však bolo odhodené chápadlom, zatiaľ čo cítil, ako sa jeho telo len hodilo o stenu. Mierne vydýchne, pohyby démona mu pripomínalo len hliadku so Sunilom, ktorá.. neskončila najlepšie. Bol rád, že mu ihlice zo výbežkov neprešli zbrojou, ktorú mal našťastie hrubšiu.* Si v poriadku?! *Zakričí zadýchane ku svojej kolegyni zatiaľ čo už už vyberal stele. Cvakanie za chrbtom mu však pokoja nedalo, chcel však mať prv uistenie a MIRJAM sama o sebe už ušla. Sander len podrží stele v ruke zatiaľ čo podobne, ako všetci vybehne smerom ku mantidom. Šmykne sa po kolenách zatiaľ čo odsekne nohy, ktoré sa mu po pravej ruke naskytnú. Potom len rýchlo unikne keď démon začne padať nižšie k zemi.*
*Obzrie sa po zvišku supiny ako sa im darí. TSAI s GRACE vizerajú že si s jednou kuri poradia. Zato další člen ich skupini má očividné problémi. Okamžite sa rozbehne k nemu a postaví sa medzi kuri a SUNILA. Aktivuje dalšie zo svojich ostrí a hodí ho po démonovi. Nemieri však až tak dobre a ostrie démona len zraní namiesto toho abi ho poslalo do pekla.* Jak si na tom, Je to moc zlé? *Zvolá ponad plece na SUNILA a zaženie sa po kuri ktorá sa dostala nepríjemne blízko. Tentokráe neminie a usekne jej jednu z nôh. Démon zvreskne a trochu sa stiahne.*
*Keď sa Raum rozpadne, na chvíľu odkloní hlavu, aby si oči zaclonil pred svetlom z ohavného démona a keď sa chce nadýchnuť a skontrolovať ranu na ramene, vtom sa do neho pustia naraz dve predĺžené paže, uskočí tak v rýchlosti dozadu, no zatiaľ čo jednej sa vyhne, druhá ho zrazí k stene. Úder ním otrasie, no nevyvádza ho to z miery dostatočne na to, aby nestihol uskočiť a jedným z anjelských ostrí zasadiť ranu po paži. Narovná sa, zaujme pozíciu s dvoma mečmi a keď mantidi okolo neho urobia pár krokov, jedno ostrie odloží a keď sa na neho vrhnú, uhne sa zboku, po jednom vrhne jeden z troch nožov a kým tak odláka pozornosť jedného, po druhom sa oženie, no v polovici útoku zmení smer a zaútočí na hlavu, do ktorej bodne. V tej chvíli, čo sa mantid rozpadne, sa otočí, aby spacifikoval aj druhého, no toho už si zobrali na starosť MIRJAM a SANDER. Vydýchne si a obzrie sa smerom k druhej skupine, ktorú zahliadne iba na chvíľu. Mali by pomaly pokračovať ďalej, ak chcú toho vyššieho démona zastihnúť, kým tu je.*
*V jedný ruce drží andělský ostří a v druhý delší dýku Epilog.. ta druhá se válí asi někde na zemi. Jak skoncuje s jedním démone, tak se ohlídne za sebe a vidí přicházet další ohavnosti.. démoni, co se podobají Kuri, ty už taky viděla. Vzápětí se podívá na SUNILA, který leží na zemi a polozmrzačený Dahak ho stáhne dolů. Dvěma úskoky se k nim přiblíží a když je démon zaměstnaný lovcem stínů, tak s výskokem se vymrští a probodne ho zeshora. Ostří v něm nechá zapíchnutý do tý doby, dokud Dahak nezačne syčet a vypařovat se. Pak se otočí za sebe, nemá čas na SUNILA.. musí se soustředit na Kuri kteří jsou už skoro u nich.. Postranním pohledem zachytí letící ostří a šokovaně se podívá na KYLU.* /Co to kruci je..../ *Zadýchaně sevře andělský ostří a delší dýku. Démoni se k ní blíží, jeden lovec leží na zemi, další hází andělský ostří vzduchem.. začíná na místě panikařit a ustoupí o pár kroků dozadu a hledá pohledem GABRIELLA.* Musí odsud pryč.. hned! *Je jí jedno, kdo SUNILA odsud dostane, ale je rozhodnutá hrát o čas.. Když se Kuri blíží, defenzivně uskakuje, naznačuje útoky a uhýbá do stran tak, aby je odvedla dál od SUNILA. Ví že je nedokáže sama zlikvidovat v tmhle stavu a tak nezkouší nic riskantního, jenom je zaměstnává.. Do žil se jí vlije adrenalin, takže svojí ránu už tolik bolestivě nevnímá.. ale rozhodně cítí, že se vyčerpává mnohem rychleji. S jedním kotoulem pustí Epilog a zvedne ze země vrhací nůž, který vrhne k hlavě Kuri, ale ten se jen odrazí od jeho pancířovaných zubů* /Kruci.. budu tomu muset usekat nejdřív nohy.. Je jich až moc... Co když dorůstají?/ *Zadoufá, že jí v tom nikdo nenechá samotnou a pomůžou jí odlákat jejich pozornost bojem na dálku, aby se mohla zaměřit na nohy.*
*Ku SUNILOVI sa pomerne rýchlo skloní. Zatiaľ čo im KYLA kupovala čas mu nakreslí nad dlaň rýchlu runu mendelin. Aspoň na teraz by si ho démoni všimnúť nemuseli. Ich hlavný chod, však mohol. K tomu doplní rýchlu Iratze. Vedel, že to nebude tak príjemné, ako lieky, alebo ošetrenie Mirjam, ale išlo o provizórne riešenie než čokoľvek iné.* Pokiaľ ťa pritlačím na rane príliš povedz mi to. *Povie ku SUNILOVI pri čom mu následne len poťapká po ruke prioritne sa chcel zbaviť démonov. Vzhľadom na fakt, že onedlho sa spoja so zvyškom skupiny potreboval, aby bol vzduch čo najviac čistý. SUNILA tak len na moment zodvihol zatiaľ čo ho promptne skryl ku stene. Kyla by ho neodniesla, vedel to. Prípadne keď sa spoja niekto bude schopný s ním odísť keď budú v menších úzkych. Okrem toho, KYLA na moment s ním ostala a tak sa vpredu pridal ku GRACE.* Buď pri ňom, keby niečo priliezlo.* Defenzívnu Grace ocenil, rýchlymi švihmi sa pokúsil zbaviť nôh pri čom nechával vhodný priestor pre lovkyňu, aby ich dokončila, nakoľko ich hybnosť bola ombäzená. Jeho zbraň aj keď runy mala však definitívne zranenia nespravila a bolo potrebné tak konať rýchlo. Na čele sa mu tvoril pot zatiaľ čo cítil, ako sa tekutina zo zubov démona steká po výzbroji. Zbraň si tak prehodil a ostrím jedného Kuriho dokončil.*
*Mohla dělat cokoliv, ale i ji oslepil na okamžik záblesk a tak po scorpiosovi sekla spíše poslepu. Osten ocasu se jí zabodl do břicha a ryšavá lovkyně vydala přidušený výkřik a intuitivně, sekla po tom, co ji zranilo, zatímco nepustit zbraň při bolesti byl spíše naučený reflex. Osten tak zůstal zaklíněný ve zbroji, kterou z části pronikl a zaryl se do masa na měkké a poddajné části těla. Scorpios se stáhl, ale jen na okamžik. Chtěl zaútočit ocasem, místo toho ji zbortila jeho krev a Samantha nestihla příliš uhnout, protože si vytrhávala bodec z těla. Useknutá část těla ji tak prudce postrčila na zadek, až zbraně zařinčely o zem a světla ostří zhasla.* Do pekla s vámi. *Zakleje nepříliš peprně ani kreativně a jak se démon blíží, tak začne za sebou hmatat po ostřích, co jí vypadly z ruky. Nenahmatá je však včas a tak obratem z hrudního pouzdra vytáhne jeden ze shurikenů a vmete ho démonovi do hlavy, aby si získala čas, ač ví, že stříbro mu neublíží.*
*Snaží sa tváriť, že je všetko v poriadku, ale tú bolesť v tvári len ťažko schová. Nestihne KYLE ani odpovedať a už sa oňho GABRIEL postará. Poďakuje mu ešte za pomoc, pričom ho usití, nech sa s ním netrápi. Sám sa oprie o stenu a rozhodne sa aspoň kryť svojej nižšej kolegyni chrániť chrbát. Zhlboka sa nadýchne a hodí po démonovi svojou vlastnou serafskou dýkou, ktorú tesne predtým pomenoval "Barbiel". Dúfal, že aspoň takto bude môcť lovkyni pomôcť, keď sa ho už chystala obraňovať.*
*Akurát seká po mantidovi, načo sa s prekvapením uhne svojmu bielovlasému kolegovi.* Vďaka, SANDER. *Povie nakoniec a pomôže mu démona dokončiť.* Potom sa porozprávame, keď to tu trochu prečistíme. Chcem sa spojiť s druhým tímom čo najskôr, nakoľko ma neteší, že sú všetci mimo Gabriela ranený. *Objasní SANDEROVI a rozhliadne sa ešte okolo seba, či niekto ešte nemá nejaký problém, alebo či neostali nejaký démoni na vyčistenie, nech sa môžu pohnúť ďalej a čo najlepšie sa už spojiť s druhou skupinou. Všimne si, že SAMANTHA má značné problémy, takže kým démona zabáva na pohľad strieborným nožíkom, a zarazením do hlavy mu ho tak drží, Mirjam priskočí a odsekne mu hlavu, načo ichor vyprske na obe z nich.* Si v poriadku? Ak potrebuješ serafskú dýku, ja mám dve, a aj obe katany. *Podotkne a podá jej jednu zo svojej zálohy.*
*Aj keď bi rada manévrovala a uhíbala sa útokom démona namiesto toho zostane stáť a híbe sa len nevihnutne. Nemieni uvolniť kuri cestu k zranenému SUNILOVI za jej chrbtom. Našťastie po nej zaťial nestrieka jed a snaží sa ju dostať len nohami. Okrajovo vníma GABRIELA ako sa stará o SUNILOVE zranenia ale hlavne dáva pozor na démona. Keď spoza nej priletí díka a trafí kuri do tela využije príležitosť a bodne jej ostrie do hlavi. Potom čo démon zmizne v oblakku iskier a dymu zacúva k SUNILOVI.* Vďaka za rozptílenie. *Prehodí ponad plece pričom ďalej sleduje svoje okolie keby sa na nich virútilo ete ďalšie monštrum.*
*Runa, která byla nanesena SUNILOVI zabrala a SUNIL si tak mohl vydechnout, trochu se zhojit a nabrat síly. Z tunelu se k nim již neblíží další démoni, naopak na ně čekají v pasti zachycení další a taky ten, kvůli němuž runy na zdech vůbec byly naneseny. Poté, co se PRVNÍ SKUPINA rozhodne vstoupit z nutnosti do pasti se na ně vrhnou dva dahakové, kteří jistě patřili k těm, co již byli poslání do horoucích pekel. Zdáli se však ještě větší, než ti předchozí. Posedlé dítě se teleportuje k opačnému okraji, kde skončil jeden ze Sebastianových nožů a zvedne jej, když vycítí, že se blíží pro něj kritická chvíle. V dalším okamžiku se objevuje po boku TSAIE a seká mu dozadu po lýtku, než opět zmizí a objeví se o kus dál a s nepasujícím, roztmilým smíchem si zakrvácenou dýku přitiskne k ústům a olízne z ní krev, nehledě na to, co na ni z kanálu ještě mohlo ulpět. Po GRACE a KYLE tentokrát útočí jeden z dahaků, druhý zůstal na samotném lovci rodu TSAI a nyní využil příležitosti. V obdobný moment jedno z chapadel zasáhne KYLINO zraněné koleno. Mezitím MIRJAM i SEBASTIAN začínají cítit oslabení raumovým jedem a pokud nechtějí skončit brzy tváří na slizké zemi, měli by si nanést runu, která jim pomůže s jedem v jejich oběhu. SAMANTHINO zranění si taktéž žádá její pozornost, protože rána je hlubší, než se zdá a promáčí zbroj krví z obou stran. Po vstoupení do pasti i je čekají démoni, naštěstí jde však už jen o jednoho kuriho mířícího směrem, kde byli SANDER a SAMANTHA a scorpiose, který šermuje a bodá zuřivě proti MIRJAM a SEBASTIANOVI. Větším nebezpečím však je opět posedlá dívka, která se objevuje v zádech SANDERA a s chichotáním bodá po jeho boku. Musí však rychle zmizet, neměla příliš míst, kam by se mohla ukrýt a dobrou správou pro lovce je, že jí zřejmě někdo jen moc propůjčuje a její nejmocnější zbraní tak zřejmě je schopnost se teleportovat z jednoho místa na druhé. Tentokrát se octne vprostřed tunelu, tisknouc se s hihňáním ke stěně a nebýt její tělo napůl mrtvé a rozkládající se, vypadala by jako nevinné děvčátko, kterému se náramně vydařil žertík.*
*Sanderovi trvalo kým sa dokázal zorientovať v priestore plnom chaosu. Cítil, že sám už začínal byť slabší, ako na začiatku lovu. Rozhodne si to však tak neschytal, ako Samantha, alebo Mirjam, ktorý sa objavili v spároch démonov. Chrbát ho pobolieval, ale nebolo to až také zlé, akoby očakával. Všetko sa tak topilo na prach zatiaľ čo na moment zahliadol skupinu na opačnej strane. Ryšavé vlasy však nevidel čo ho značne znervózňovalo. Netrvalo dlho kým si uvedomil, že sami prešli do územia, kde sa nachádzal hlavný démon záujmu. Kým však stihol reagovať, pocítil bodnutie v boku , ktoré vďaka zbroji nebolo tak hlboká rana. Stále ju však bolo cítiť a Sander na moment len klesol na kolená. Kedy smiech dieťaťa vzhľadom na jeho sluch, ani neregistroval. Sám sa však musel kvôli blížiacemu sa kuriho dostať veci pod kontrolu. Zťažka sa tak postaví na nohy zatiaľ čo sa mu zťažka dvíhala hruď. Jeho švihy už boli pomalšie, ako zvyčajne, ťažké priam. Jeden Kuri.. to nemôže byť až také zlé aj s dierou v boku. Mierne si však klamal, kedy síce odsekol dve nohy, ale stále bol na ihlách, aby sa dostal dostatočne blízko. Kuri sa však čoskoro zmenil v popol, zatiaľ čo blond lovec hľadal miesto kde by pomohol. Jeho bok, však hovoril o opaku.*
*Cíti sa zvláštne a je mu jasné, že aj keď v ňom stále je adrenalín, jed rauma už na seba začína upozorňovať. Kým sa nik neobjaví a čaká, kým sa znova zhŕknu do tímu, aspoň ako takého, snaží sa naniesť si runu, ktorú v rýchlosti dokončí a nie je práve naperfektnejšia, no aspoň niečo, aby ho to na chvíľu pred jedom chránilo. Keď sa posunú ďalej, ostražito si prezerá okolie a keď sa dostanú k pasciam, už poblízko neho švihá jedovým chvostom scorpios. Tak sa pripraví do priestoru a mrkne k MIRJAM, aby sa spojili a čo najskôr sa s démonom zrovnali, pretože podľa akéhosi tajomného smiechu vie, že démon, po ktorého prišli, je blízko. Preto sa prešmykne len taktak popod chvost scorpiosa a anjelským ostrím zaútočí na jeho bok. Čaká, že to isté z druhej strany urobí MIRJAM, ale nie je si istý, či to tak bude, no jej pohyby si už nevšíma a bodá do scorpiosa, v rýchlosti vstane a ešte stihne uskočiť pred naposledy švihajúcim chvostom. Vydýchne si a obzrie sa okolo seba, či nezahliadne toho démona - zrejme v detskej forme. Potom si však všimne SANDERA, práve keď sa pred ním rozpadne kuri, a zabehne v rýchlosti za ním.* Zvládneš to? *Opýta sa ho medzi rečou, ale to už znova začuje smiech a tak sa postaví do pozície, z ktorej môže ihneď útočiť. No nevie, čo čakať.*
*Neměla možnost se v tuto chvíli dostat k břichu, aniž uvolní zbroj, takže si stáhne výstřih, co nejníž, to jde, aby byla, co nejblíž k ráně a obtáhne dvakrát iratze, aby zabrala alespoň tak rychle, kdyby jednu nanesla přímo k ráně.* Vpohodě, ostří mi jen vypadly. *Usměje se bolestí na MIR a klekne si, s čím se natáhne po shurikenu, který dopadl na zem, když démon zmizel. Schová jej a s těžkým dechem, jak se rána pomalu začíná zacelovat se staví zpět na nohy, najde svá ostří a rozzáří je andělskými jmény. Rozhlédne se, že další nepříjemné překvápko je už nečeká a shrne si hřbetem ruky pramen vlasů, co se uvolnil z drdolu a dráždil ji na čele.* Pojďme to dokončit. *Vyzve je VŠECHNY zadýchaně a zamíří k pasti. Obratně protočí meče v rukách, načež vstoupí do nebezpečné zóny. Sama se ožene proti démonovi a ten se coskoro rozpadne díky jejímu bratranci na popel.* Iratze, zmiz. *Štěkne na něj další rozkaz a rozhlíží se po dítěti. Sama se stáhne ke kraji, ostří zmizí v pouzdrech a pohasnou, aby splynula, co nejvíce s temnotou a pohled démona netahala k sobě, když zapátrá po stéle a začne v rychlosti nanášet na zeď runu, past. Zmenší té malé mrše teritorium, kde se může pohybovat.* GABRIELLI! NANES PASTI! *Zvolá přes břinkot zbraní směrem k druhé skupině. Nesejde na tom, kdo se toho ujme, její parabatai jistě její plán pochopí. Zmenšit prostor, kde se může pohybovat na minimum, až nebude mít kam utéct a zpacifikovat ji.*
*Když ji dorazí na pomoc GABRIELL, cítí se o trochu klidnější.. společně se sotva postarají o démony Kuri, už vidí pomocí runy pro pohyb tepla se přiblížit chapadla Dahaků... zhluboka si povzdechne , protože už sotva sbírá dech.. po čele a spáncích je stékají pramínky potu a vody nahromaděný v dusných kanalizacích.. smrad jí moc kyslíku do plic nepřináší a je vyčerpaná. Boty má promočený břečkou a mokrý cop jí studí na zátylku.. Než se k ní přiřítí chapadla Dahaka, postřehne ještě dítě co ublíží GABRIELLOVI a zmizí.. otočí se po směru a najde ho o kus dál se zlověstným úsměvem, což jí vyděsí.* Vždyť je to dítě... *Vykřikne a uskočí před chapadlem Dahaka hned na to zasyčí škvařící se maso, když po jeho chapadlo šlehne andělským ostřím, který začíná slábnout a vyčerpávat se..* Je to nějaká iluze? Co to kruci je? *Snaží se z někoho dostat odpověď. Nerozumí tý podobně dítěte.. měla by iluzi démona pomocí runy co má nanesenou prohlídnout.. takže jí to nedává smysl. Její mysl ale teď zaměstnává boj s Dahaky, před kterýma zase ustupuje.. nechává se zahnat do kouta, až jí vypadne s levačky Epilog.. chapadlem jí démon podrazí nohy a když už si blíží, stihne mezi něj a sebe vložit andělský ostří... Všechny jeho vnitřnosti se jí rozlijou po břichu a hrudníku, až se jí zvedne žaludek převalí se na bok a vyzvrací ze sebe všechen Axelův koktejl.. Zkouší vstát a druhýho démona najednou nevidí.. slyší ale hlas lovkyně, který je jí známý. Runy si ale nepamatuje, takže v sedu jen k sobě přitáhne andělský ostří a hledá pohledem druhýho démona, který někde číhá. Podaří se jí dostat na nohy, ale cítí v kolenech slabost.*
*Hádzanie ostrí ho nepotešilo. Aj napriek častosti zbrane sa stále považovali za vzácne. Príliš dlho nad touto témou neuvažoval nakoľko ucítil rezné rany na lýtku. Bolesť mu prešla celým telom. Potichu sykol, avšak bolesť na tvári nenechal dávať najavo. Prudká sa len otočil zatiaľ čo ostrou stranou zbrane odrezal chápadlo, ktoré sa mu obmotalo okolo nohy. Jeho telo bolo na moment stuhnuté, avšak kus chápadla následne len odkopol. Jeho pozornosť sa však ďalej smerovala na drobné dievča, ktoré medzi priestormi prechádzalo zo strany na stranu.* /Menšie územie by bolo užitočnejšie Hawkstone./ *Prebehne mu v hlave zatiaľ čo ostrie skloní k zemi, akoby len čakal na podnet k útoku. Ten sa k nemu dostal v podobe zvolania jeho parabatai. Jej jednoduché slová mu postačili na to, aby vedel čo robil. Pohyby GRACE ho prekvapili.* Posadnutie, dieťa už je mŕtve. *Prehodí medzi rečou ku lovkyni, akoby sa skutočne nič špeciálne nedialo. Už nebola pre dieťa možná záchranou, telo hnilo. Už išlo len o démona vo vnútri.. Gabriell však nemá príliš čas váhať čo i len minútu a aj napriek zraneniu, ktoré mu pulzovalo v nohe sa pod svetlom ostria rozniesol jeden z Dahakov na popol. Škrípavé zvuky mu naďalej zneli v ušiach od druhého z dvojice. Dehakovia boli zničený, Kuri mal podobu prachu a na ich strane tak ostávali len pasce. Už už išiel pracovať na tomto pokyne kým si nevšimne Grace, ktorá zo seba akoby dostala aj dušu. Zdalo sa, že Kyla aj Sunil boli mimo pasce, obaja sa mierne posunuli nabok čo bolo dostačujúce, aby skutočne unikli dieťaťu. Aj keď bola na tom Grace zle išlo o dokončenie lovu. Rýchlo sa tak sklonil a začal pracovať na runách. Všetko mu bolo nechutné, jediné v čo dúfal bol príjemný čaj a sprcha.*
*Cíti, že niečo nie je v poriadku. Až po mentálnej kontrole si uvedomí, že do nej musel nejaký démon nejako dostať cez niektorú z rán jed, a tak si iba rýchlo aktivuje runu, načo sa pustí do posledného démona, ktorý sa do nej a SEBASTIANA pustil. Rovnako ako on sa snažil démona zbaviť čo najrýchlejšie, takže len kopírovala jeho pohyby a odsekávala z démona jednotlivé časti, až do momentu, kedy príde finálny úder a démon sa konečne vráti späť do pekiel. Nešťastne pri stretnutí s druhou skupinou sleduje, ako GRACE sotva stojí a SUNIL s KYLOU nie sú nikdy k nalezeniu. Nechá teda ostatných, aby sa postarali o démona, kým lovkyňa sa spustila druhým tunelom, aby zistila škody. Pripravovala sa mentálne na to najhoršie, takže keď videla oboch lovcov ešte pri živote, rýchlo sa pustí do liečenia najprv SUNILA a pri tom sa aspoň pýta KYLY na jej stav, aby jej mohla niečo tiež dať. Obom ale ako prvé pridelí niečo na bolesť.*
Nemám na výber. *Hlesne SEBASTIÁNOVI zatiaľ čo si vyhrnie mierne spodnú vrstvu na zbroji a pomocou stéle si nakreslí rýchlu liečivú runu. Aj ked sa nesnažil bola to jedna z tých vecí čo mu išla. Niečo také však jedno iratze len tak nevyliečilo a Sander mal pomerne veľký problém sa dostať naspäť na nohy, alebo sa na nich udržať. Mierne ho držalo pri vedomí fakt, že Sebastián stál priamo pred ním. Sander sa pri výzve len pozrie na obklopujúce runy, ktoré vyhradzovali priestor. Postavili sa mierne na nohy, nakoľko nechcel riskovať, že by mu dievča len tak dokázalo siahnuť na krk. Prejde tak ku stene kedy si povšimne Gabriella a Samanthu v priestore. Ešte tak mierne zamrká zatiaľ čo sa mierne zosunie nakoľko jeho sila sa vytrácala rýchlejšie, ako čakal. Začal tak kresliť runy, ktoré mu boli nakázané a ktoré dokázal vyčítať z rýchleho zahliadnutia. Aj keď sa nevedel hýbať a nepočul, aspoň zrak mu vždy neoblomne slúžil. Pole tak zmenší, ale sám sa z neho prevalí na druhú stranu kedy len predýchaval zranenie. Na dlani mu vytekala krv zatiaľ čo sa pomocu stély a základnej lekárskej výbavy, ktorú nosil kvôli Sunilovi pokúsil aspoň základne ošetriť. Jeho vedomie sa však strácalo.*
*Nezdá sa mu, že by SANDER pôsobil v pohode, no v tom reaguje na aktivitu lovcov a taktiež začne runy načŕtať, má v nich totiž prax. Teraz sa ani nestavia do nejakej vedúcej pozície, urobí, čo je potrebné urobiť. Kruh sa začne zmenšovať. Reaguje iba na SANDERA, padajúceho mimo kruh a aj keď by ho išiel skontrolovať, zdá sa, že dieťa nebude mať kam ujsť a tak treba pracovať rýchlo a efektívne. Všimne si, že veľa z lovcov je mimo a už ostávajú iba niektorí, a ani GRACE nevyzerá v dobrom stave. Keď črtá runy, iba na ňu švihne pohľadom.* Choď za Mirjam. *Zakričí na ňu a potom už nereaguje na žiadne nesúhlasné slová. Či už to GRACE chce riskovať, tak jej v tom asi ani nezabráni. A keď už je kruh dostatočne malý, siahne po zbrani a svätenej vode, ktoré by mu mohli pomôcť.*
*Samantha nanášela runu za runou, tak jako ostatní, načež ale jen zakleje, když se holka teleportováním snaží dostat vždy tam, kde se črtá runa a překazit to sekáním po pažích jejích, SEBASTIANA i TSAIE. Vytasí tak jen ostří a jménem anděla ho aktivuje. Druhá ruka nahmatá shuriken a vstoupí do zóny.* Zmenšete ji! *Přikáže lovcům, zatímco se tiskne ke stěně, aby se dívka nedostala za ni tak snadno, ne však zcela, potřebovala být schopna s ní bojovat a rozmáchnout se. Jednoduše ze sebe teď udělala návnadu. Démon se jí objeví při boku, aby ji sekl po noze, což se jí i povede. Seknutí je přímo přes jednu šlachu při koleni a Sam klesá na jedno koleno. Povede se jí však s výkřikem zarazit shuriken do ramene teleportujícího se děvčete a nůž tak zůstává na zemi u její nohy, zatímco shuriken jí poraní dlaň jak s ním k sobě škubne, zatímco démonka se už přemisťuje kus dál od ní. Zbledne ve tváři bolesti, když se zapře o zem ostřím a rozvážně se postaví. Nemohla na zraněnou nohu moc došlápnout, ale aspoň si poskočí blíž ke zdi zády, ať se do nich démon nedostane.* Ztěžka se o ně opře, zatímco dítě se tváří kysele, nad vlastní krví a s jakýmsi až glitchovým efektem se cik cak na střídačku a nepravidelně přesunuje k lovkyni blíž nebo dál, občas se objeví i při SEBASTIANOVI a TSAIOVI, případně GRACE, kdyby se vydala mezi pasti, aby do nich kopla, jindy bouchla rukou a zkazila runu.*
*Žaludek se jí ještě několikrát zvedne, ale už nemá co zvracet, takže se jen rozkašle a zhluboka dýchá ústy .smrad chodeb aby zklidnila svůj žaludek. Zvedne ze země Epilog a obrátí se za hlasem SEBASTIANA.. první instikt je, že MIRJAM potřebuje někde pomoct, ale viděla jí odcházet druhým tunelem s ostatníma zraněnýma.. Než se stihne vzpamatovat a rozhodnout se, vidí jak dítě útočí na lovce co kreslí runy a rozhodne se ho zaměstnat aspoň na dálku. Andělský ostří který už úplně vybledlo nechá vyklouznout z ruky a spadnout do břečky... z pouzdra u stehna vytáhne kratší vrhací nože a zkouší dítě trefit z dálky a paralyzovat ho.. první hod se nepovede, dítě se teleportuje moc rychle.. ale druhý už ho zasahuje z boku a další přesně do zátylku, kde je mícha.. jsou to ale zranění, ze kterých se démon vzpamatuje do několika desítek vteřin jestli ho někdo neprobodne andělským ostřím.*
*Ešte kým však dieťa zbesilo preskakuje od jedného k druhému, zaznamená počas svojich pohybov, ako GRACE z diaľky démona zasiahla a on je teraz ľahko zraniteľný a on zatiaľ, kým démona striehol a dostal od neho zopár nepríjemných kopancov do ruky počas kreslenia rún a jedno bodnutie do ramena, rovno pod ranu od rauma, ju dokáže zasiahnuť jedným vrhacím nožom do stehna. Očami sleduje deckého démona preskakovať a snaží sa každú chvíľu dostať sa čo najbližšie, o čo sa však nemusí až toľko snažiť, keď sa démon na chvíľu objaví pri ňom, to už sa uhýba a kropí ho svätenou vodou, ktorá na tele zanechá ohavné rany ako puknuté hnisavé opuchy. Vtom z hnevu na neho dieťa, ktoré už vlastne nie je dieťa, ako si musí Sebastian pripomínať, vybehne a ohavne vrčí. Sebastian aj cez oslabenie jedom rauma neváha, uhne sa ľahko na bok a švihne po dieťati anjelským ostrím a odsekne mu tak ruku. Keď sa chce hneď na to démon ešte odmiestniť, no nemá na to silu, odsekne mu prudkým švihnutím hlavu a zohavené telo padne na zem. Je to stále materiálne telo z tohto ľudského sveta, no už nie je možné, že aj keby démona chceli vyhnať, tak by to dieťa prežilo. Takto len ukončil všetkým trápenie. Zhlboka si vydýchne, dýcha sa mu ťažko a ostrie si otrie do nohavíc a pomaly ho odloží. Obzrie sa po SAMANTHE a GRACE, na ktoré by sa z vďaky aj pousmial, ak by práve nezabil dieťa, aj keď to bol už iba problémový démon. Podíde ku GRACE a podoprie ju, aby jej pomohol vyjsť z pasce a možno ju aj prehliadol. Hlavou ešte blesne ku SAMANTHE a TSAIOVI a kývne na nich hlavou, aby sa k nim pridali a spolu môžu podniknúť niečo ďalej. Odpratať všetky škody.* Dobrá práca. *Nakoniec ešte vydýchne a cíti sa akosi unavene, nejako nepremýšľa nad tým, kto všetko sa zranil, boli to škody. Ale už je po tom.*
*Dětské tělíčko poničené silnou, nepřirozenou magií dopadne bez hlavy na zem a utichnou poslední zvuky boje. SANDER zůstává v bezvědomí ze ztráty krve na zemi, KYLIINO koleno je vyhozené z kloubu a MIRJAM jej musela nahodit zpět, co byl nepříjemný proces po němž se jednoduše na noze prakticky stát nedá a SUNIL ztratil dost krve. SAMANTHA se svezla podél zdi na chvíli do sedu, aby si nohu ovázala kvůli většímu zranění, na něž by se měli spíše podívat bratři. Pevně to stáhne a rozhlédne se po věcech v okolí.* SEBASTIANE, GRACE, posbírejte naše věci. Prosím, vezmi SANDERA. *Požádá zástupce a s podpěrou zdi I s pomocí svého parabatai, který jí byl na blízku, aby pomohl, se pomalu postaví. Zachytí jej však za paži.* Bude potřeba nést KYLU. *Zazní další ne přímo rozkaz z úst zrzavé lovkyně, která vypadala unaveně, načež se otočí i k ostatním, aby se ujistila, že už to zvládnou a když mají všechna čarodějná světla, nože či ostří, tak sama se opíraje rukou o zeď doskáče k žebříku z kanálu, což je nadlidský výkon v tuto chvíli, vzhledem ke slizkému povrchu celého kanálu. Po žebříku vyleze taky trochu jako hypochondr, protože na zraněnou nohu není sto dát plnou váhu a tak si na něj onou nohou kleká a pohybuje se vzhůru hlavně rukama a zdravou nohou. Nahoře pomůže sesbírat jak jejich lidi, tak věci a když se konečně všichni bez ztrát na životech vydávají do Institutu, tak po několika metrech skákání na jedné noze požádá GRACE o oporu, aby mohla alespoň trochu váhy přenést na zranění a dojít po svých k metru, před kterým všem přikáže runu neviditelnosti, a odtud do Institutu, kde všechny hnala do ošetřovny. Tam byla ráda že padla na lůžko, ani neměla sílu na to se vysvléct, protože při námaze i ten provizorní obvaz na noze prosákl krví, více než bylo zdravé. Poslední, co si vyžádala bylo, aby někdo napsal hlášení z této prokleté hlídky.*
*Gabriell po tom, ako Samantha s ľahkosťou odzbrojila bielovlasého lovca len potichu pozoroval dianie. Bude na to treba veľmi veľa energie, to si bol istý. Bolo to vidno či už na jeho agresií, alebo neistote Matthewa, alebo čo i len tvrdohlavosť Kyly. Všetky tieto znaky mohli brániť budúcej spolupráci a sám sa tak uistil, že sa na tom zapracuje. Samotného ho však prekvapilo, ako si Samantha brala veci do svojich rúk. Potešilo ho, že jej asertivita bola značne vyššia od kedy prevzali tieto zodpovednosti.* Ďakujeme, že ste dnes prišli. *Ukončí to na koniec Gabriell pri čom Samanthe pri upratovaní dá pomocnú ruku, pri čom pred jej odchodom jej potichu poďakuje a potľapká po pleci. Bolo to niečo nové, pre oboch, ale bol si istý, že to bude prínosné. Pred odchodom sa pozrie na Kylu.* Počkáme sa pred vchodom do Inštitútu, vezmem si výstroj a o 10 minút sa tam stretneme. Ak si hladná zjeme niečo po ceste. *Pousmeje sa pri čom mierne kývne hlavou dole a naznačí svoj odchod.*
*Sanderovi netrvalo dlho kým sa opäť dostal na nohy, predsa len aj keď tréning trval pomerne dlho, stále to bolo na jeho pomery zvládnuteľné. Aj keď nechcel, počúval Samanthu, avšak jej pátos ho skutočne nenadchol. Jeho ruky boli celý čas založené pri čom ju počúval na pol ucha. Stačila mu informácia, že ide na hliadku s Matthewm a do Brooklynu. To boli jediné podstatné informácie, ktoré z jej úst skutočne vyšli. Nakoľko sa zdalo, že jeho kolega prišiel už na tréning viac menej pripravený na moment sa ku chlapcovi otočil.* Idem sa nachystať, keď tak sa počkáme v hale. Vidíme sa. *Odzdraví sa lovcovi pri čom pomerne svižne vybehne z miestnosti do svojej izby.*
*Po ukončení súboja sa znova postaví skoro do pozoru a vipočuje si posledné inštrukcie. Na Gabrielove slová len prikívne, poberie si všetky svoje veci a odíde z tréningovej miestnosti. Požičanú vístroj vráti do zbrojnice a potom si poberie aj všetky veci z ošetrovne.* /Budem sa počas tej prestávky na jedlo musieť zastaviť aj doma a pobrať si poriadne veci./ *Uvažuje zatial čo kráča k bráne inštitútu.*
*Matt nějakou chvíli ještě bojoval se Sanderem v tom příjde Sam s Gabriellem a trénink ukončí. Matt se vydá na hlídku se Sanderem do Brooklynu.
*Ryšavá lovkyně na sobě měla tréninkovou výstroj nefilim. Tahle byla šitá na míru, minimálně ochranné nátepníky a kožený kyrys, který vypadal trochu jako kožená vesta chránící hruď a lopatky až do půlky zad a měly vyražený symbol jejího rodu. Pod zbroj zabíhal jen nenápadně řetízek s prstenem rodu Sagittarüs, který byl připevněný šňůrkou k ramínku podprsenky, aby co nejméně zavázel. Druhý šperk měla na pravém ukazováčku a šlo o prsten jejího rodu. Vlasy měla spletené ve vysokém copu a stočené do drdolu, aby držely napevno a neměla tedy opasek, jen na levém stehně připevněnou stélu v pouzdře, tak jako vždy. V rukách držela několik dokumentů které se týkaly organizace. Převážně tedy šlo o věci, na kterých se s Gabriellem shodli, že proberou na tomto setkání. Jednalo se o věci jako rozpis hlídek, telefonní čísla ostatních členů Institutu, aby se mezi sebou věděli spojit, úklid a taky poznámky, aby nic nevynechali, hlavně tedy zmínili, že jsou to oni, kdo organizují tento trénink a jsou dočasně jejich vedoucími.*
*Gabriell pomalým krokom prechádzal cez chodbu Inštitútu smerom k tréningovej hale. Jeho krok bol istý, avšak len zďaleka by sa dal opísať ťažkým, defakto viac menej jeho prítomnosť nebolo možné započuť. Neponáhľal sa, vedel, že nebude meškať nakoľko mal ešte stále časovú rezervu pred dohodnutým časom. Okrem toho bol schopný ešte skontrolovať Sunila Nurgalieva a svoju sesternicu Mirjam, ktorá mala plné ruky práce. Zdalo sa, že Nurgaliev je samovrah skôr než bojovník, nebolo to však niečo čo by nebolo možné aspoň trochu upraviť. Čierne vlasy mal úzko zopnuté zatiaľ čo na sebe mal tréningovú výstroj. Dlhšia tunika ktorej farba nijak nezaujala oko okoloidúceho mu siahala ku pásu. Okrem toho jeho hruď bola pokrytá čiernou kožou a pod tunikou mu vyčnievalo čierne tričko, ktoré zvyčajne nosil na klasické tréninky len so Samanthou. Po schodoch do tréningovej sály len skloní hlavu, aby si náhodou opäť nezaslúžil úder, ako prvý krát keď sa do miestnosti dostal. Všimne si svojej ryšavej kolegyne, ktorej prítomnosť ho milo prekvapila.* Ani sa mi nechce veriť, že ťa sem nohy doniesli, ako prvú.
*Klamal by keby sa priznal, že očakával skupinový trénink v Inštitúte. Predsa len bol tu už skoro tri roky a zatiaľ sa tento zázrak neudial. Žeby sa Sebastian a Caleb už uráčili robiť svoju prácu? Úprimne tomu moc neveril, možno práve preto mu to prišlo tak nesmierne podozrivé. V čiernom kompresnom tričku s dlhým rukávom a voľných šedých teplákoch si to tak mieril do podzemia do tréningovej haly. Divil sa, že našiel tepláky bez farebných fľakov, ale zároveň ho tento fakt značne potešil. Všetky runy, ktoré boli potrebné už mal dopredu nanesené, avšak stelé sa mu aj tak skrývala vo vrecku. Najlepšie miesto na uskladnenie? Pravdepodobne nie, ale na tých pár hodín to bude musieť prežiť. Po prechode úzkymi schodmi sa objavil v priestoroch sály, ktorú už tak dobre poznal. Ihneď ho tak zaujal pohľad na dve postavy, pri čom ryšavé vlasy v ňom ihneď vytvorili fyzický odpor k tomu pokračovať bližšie.* No fuj. *Vyjadrí svoju nechuť ku prítomnosti svojej sesternice takmer okamžite. Priam cítil, ako mu na krku pomaly vstali všetky chĺpky, či už od chladu, alebo hnevu, ktorý k osobe pred sebou skutočne pociťoval.* Povedz mi, že toto nie je skutočné. *Povie pri čom momentálne muža po jej boku príliš nevnímal. Poznal ho, či už od faktu, že bol parabatai Samanthy, alebo aj z tichých pohľadov na pohrebe rodičov Mirjam pred pár rokmi. Z frustrácie si jeho dlaň nájde cestu k svetlým vlasom a usadí sa na čele, akoby prežíval najväčšiu bolesť hlavy svojho života. Uvedomoval si o čo išlo, a v tom momente si vyčítal každý moment kedy si sťažoval na bratov Hawkstone.*
/On snad existuje nejaký medzinárodný zákon ktorí nariaduje že všetki nemocničné postele musia biť staré preležané herky./ Konečne sa odtialto dostanem. *Povie si polohlasne a zastoná keď sa celá rozlámaná posadí na posteli v ošetrovni. Skúsi vstať ale jej pravé koleno po trojtížnovom ničnerobení proti tomuto pokusu ťažko zaprotestuje. S bolestne skrivenou tvárou ťažko dosadne späť na preležaný madrac, natiahne sa k nočnému stolíku pri posteli a prezrie obidva šuplíky.* /Teda mohli by tu mať aspoň Fastun-gel..... No tak postarom?/ *Zvesí nohy cez okraj postele a pravú v kolene pravidelne zohýba a vystiera po niekolkých minútach cvičenia sa skúsi znova postaviť. Tentokrát ju už noha poslúchne. Natiahne si na koleno ortézu a pustí sa do strečinku a naťahovačiek, po troch tíždňoch v posteli jej to príde pred tréningom len vhod. Keď skončí oblečie si svoje čierne rifle a tričko....* /Aspoň že čiapka mi zostala./ *Zamračí sa pri pohlade na svoje jedom zničené oblečenie nasadí si svoju pletenú kultistickú čiapku a zakrije tak svoje uši. Vezme si svoju stélu, aktivuje si runy ktoré by na dnešok mohla potrebovať a vydá sa do zbrojnice. Keďže sosebou nemá zbroj ani vhodné zbrane musí si niečo nájsť tam. Po ceste preklína Kuri ktorí ju vďaka jej hlúposti pripravil o jej oblúbené oblečenie aj zbrane. Keď sa do zbrojnice dostane ríchlo zbežne preskúma všetky zbrane aj ostatnú výstroj a dá si dokopi tréningovú výstroj. Koženú vestu ktorá spolahlivo chránila ale poskitovala dostatočnú volnosť pohybu doplnila nátepníkmi na predlakťiach a opaskom. Zo zbraní si viberie dve ostria jedno zavesí do puzdra na laví bok abi sa dalo tasiť ako meč druhé si umiestni na kríže abi sa dalo tasiť pravačkov vodorovne v säatnom úchope. Takto pripravená odíde do tránigového sálu kde nájde miekolko ludí ale zatial z nich poznáva len Samanthu. Nezdá sa jej ale že by tréning už začal a tak ríchlo pristúpi k Sam a placho sa na ňu usmeje.* Prepáč, chcela som Ti len rýchlo poďakovať že si ma sem dotiahla...... *Vetu nedokončí znova sa nervózne placho usmeje a ustúpi k jednej zo stien.*
*Matthew je nějakou chvíli ve svém pokoji, mezitím se přípraví na trénink lovců, který ho dneska čeká. Na sebe si vezme nějaké oblečení co by se mohlo hodit na výcvik. Samozřejmě že si ještě neuklidil tu kupu oblečení kterou tam nechal před hlídkou, takže se mu celkem špatně hledalo, ale i přes to našel. Vzal si na sebe úplné černé tričko, černé tepláky a nějaké ty chrániče na nejdůležitější míst na těle. Jako zbraň si vzal hlavně luk a šípy, nemohla ale ani chybět jeho Stela a 2 andělská ostří u každého boku jedno. Vyšel ze svého pokoje a šel směrem k výcvikové hale, teda si to myslel. Jelikož samozřejmě zapoměl kde se nacházela tak chvíli bloudil po institutu ale nakonec ji dikybohu našel. Vešel dovnitř a kromě Sam tam neviděl žádnou zbamou tvář. Prohlédl si Sam a vypadalo to že je v pohodě, po té hlídce se s ní neviděl tak měl lehce strach zda je v pořádku.* Jak vidím tak si celá *Řekne Matt, směrem k Sám a lehce se pousměje. Doufal, že si to nevezme nějak špatně.*
*Podezřívavě přimhouří na svou neopomenutelnou polovičku oči a ruce si založí na hrudi.* Zase jsi mi podstrčil dřívější čas. *A to tu vážně velmi výjimečně byla na čas. Skoro. Pět minutek později. Hned bylo zvláštní, že tu je první, snad jí to jen nedošlo při zkoumání papírů. Hlas, který se ozve vzápětí ji však přiměje svou pozornost obrátit jinam a s opovržlivým nakrčením horního rtu a tím i nosu potlačí podrážděné odfrknutí. Jistě, že věděla o jeho přítomnosti, v New Yorku nebyli náhodou, ale Sander si mohl zachovat jistou profesionalitu.* Je to realita, nezbývá, než se s tím smířit. *Odvětí nakonec s pohledem upřeným na svého parabatai jako na svůj jakýsi přístav, který ji udržel v klidu a nedovolil si chovat s obvyklou protivností. Nekonec toto bylo oficiální setkání. Rodinné trable by měly zůstat v rodině a ne trápit nebo bavit nezainterestované strany.* To je samozřejmost. *Odpoví Kyle odměřeně, když se u ní zastaví a letmo kývne i Matthewovi. Tomu dokonce věnuje letmý úsměv. Hlídka na níž naposledy byly skončila nepříjemně a stejně jako Kyla poděkovala jí, Samantha teď prostým: * Díky za to. *Vyjádří vděk, že ji zanesl na ošetřovnu. Už to bylo pár dní, nabrala síly a stihla i jednu hlídku s Gabriellem.*
*Potichu pozoruje, ako do miestnosti postupne prichádzajú lovci. Nebolo ich veľa, toho si bol vedomí. S týmto faktom už vchádzal do New Yorku defakto, snaha zachrániť túto topiacu loď. Žiadne známosti v týchto rádoch zatiaľ nemal, okrem Mirjam a Sandera, ktorého viac menej poznal len z rozprávania, ktoré nebolo príliš v dobrom svetle, a videnia. * Prajem príjemný deň, pokiaľ sa nemýlim mali by sme byť všetci. Som uvedomený, že dvaja lovci nebudú schopný prísť nakoľko sú na ošetrovni. Ide o Mirjam Farwing a Sunila Nurgaliev, pokiaľ budete mať na nich otázky, tak si ich neskôr môžete zastaviť. Mirjam je hlavným medikom, ale nespoliehajte sa na to. Pokiaľ ide o vážne zranenie zvolanie Mĺkvych bratov nikdy nie je hanba. *Vysvetlí pri čom prísnym pohľadom si prezrie zoradenie pred ním. Od dochrámanej krátkovlasej ženy, po mladších členov.. nezdalo sa to, ako taká veľká tragédia, avšak Samantha ho informovala o nejednom probléme, ktorý sa naskytol.* Okrem toho však dnes máme na harmonograme podstatnejšie veci. Na začiatok by sme sa radi predstavili, moje meno je Tsai Mei Lan, avšak pre jednoduchosť veci na mňa môžete odkazovať, ako Gabriell Tsai. Po mojej pravej ruke je Samantha Mae Blair Adalyn Burberye a od Nového Roku nám bolo zverené vedenie tohto Inštitútu, kým sú bratia Hawkstone mimo New Yorku. Po podrobnom prejdený všetkých dostupných dokumentov sme boli schopný vypracovať nové fungovanie, ktoré… je skutočne potrebné. Po niekoľkých rokoch sem prišli nový nefilim, včetne nás a považujeme to tak za nový začiatok. *Jeho slová z jeho pier vychádzajú pomaly, všetky sú vyslovené správne a pokiaľ niekto nerozumel, tak išlo skutočne len o chybu jeho počúvania. Hlas bol hlboký, aj napriek tomu, že Gabriell nebol len hora svalstva. Jeho výška však rozhodne vyvolávala poornosť, avšak pokiaľ by niekto nedával pozor s týmto drobným rozrušením sa dokázal veľmi jednoducho vysporiadať. Dlhé prsty len zastrčia drobný pramienok tmavých vlasov za ucho, aby nevyrušovali.* Čo sa týka základného správania medzi sebou, očakávam rešpekt z každej strany. Slušnosť v Inštitúte je jedna z týchto vecí, avšak zahŕňa to aj opatrnosť na lovoch a hliadkách. Vaša bezočivosť môže ohrozovať ostatných, v momente ako sa zraníte stávate sa ťarchou, niekedy sa tomuto nie je možné vyhnúť, ale iný čas áno. *Pozoruje či má niekto otázky, avšak v miestnosti sa zatiaľ držal tichý chlad, ktorý sa mu tlačil na pokožku.* Čo sa týka diplomacie, chcem vedieť predošlé kontakty, ktoré zatiaľ máme. Podľa toho zistíme kde je potrebné sa zamerať a podporiť vzťahy. V niektorých zložkách sú spomenuté mená, ale potrebujeme celú anamnézu k tomu, aby naša práca bola efektívna. Buď nám ju poviete tak počas tréningov, alebo neskôr spíšete do hlásenia. *Zahľadí sa najmä na bielovlasého lovca, nakoľko on a Mirjam obývali tieto steny načastejšie.* Všetky informácie o fungovaní budú na nástenke včetne vecí, ktoré sa dnes povedia. Bude tam vypísané upratovanie, rovnako, ako aj varenie jedla alebo samotné nákupy. Taktiež pokiaľ niečo pochybí v zbrojnici nebojte sa ma kontaktovať, vzhľadom na posledné útoky v New Yorku by som sa niekoľkým vybuchnutím senzorom, ani len nečudoval. *Slabo sa pousmeje pri čom spraví pár krokov vpred a objaví sa tak v blízkej zóne Kyli a Matthewa.* Zbrane si môžte skustiť k nohám, svojich kolegov bodať s anjelským ostrím hádam nehodláte. *Takmer šepne pri čom im naznačí, aby sa odzbrojili* Na tréning postačí stelé, pokiaľ sa nebudete schopný úbrániť teda. *Jemným pohybom do vzduchu prejde k pravej stene od vchodu kde boli už nachystané drevené tyče, niekoľko dlhých a niekoľko krátkych, ktoré dĺžkou pripomínali skôr dýky než čokoľvek iné.* Samantha ma doplní a vy mi následne môžete povedať s čím viete bojovať lepšie, podľa toho každý dostane svoju zbraň a následne pôjdete do dvojíc. *Vysvetlí postup tréning pri čom viac menej posunie slovo svojej kolegyni.* Máte zatiaľ otázky, alebo pripomienky?
Zmieriť sa zmierim, ale rozhodne to nebude príjemné ani pre jedného z nás. *Odsekne jej pri čom musel len pomaly gúľa očami nad výstrojom čo si každý obliekol. Prišlo mu to mierne vtipné, avšak keď neskôr uvidel nového lovca, ktorý mal taktiež tepláky, odľahlo mu na srdci. Každého zvítanie sa so Samanthou mu však prišlo bizardné.* /Stihla si si už každého obmotať okolo prstu? Tak to ďakujem pekne/ *Jeho nechuť vo veci bola zrejmá. Tak či tak jeho chrbát bol stále narovnaný a udržiaval si mierny postoj k veci. Teraz keď už prišli ostatný si nedovolil poznámky na jej osobu, obzvlášť keď jej parabatai začal rozprávať. Chcel však utrúsiť poznámku k čiapke lovkyne neďaleko od neho avšak na teraz si len zahryzol do jazyku.* Bojujem väčšinou s dvoma dýkami ak ide o boj na blízko. *Ozrejmí ku GABRIELLOVI pri čom pri priestore na otázky sa otočí k ostatným* Pokiaľ niekto chcete niečo navariť tak mi dajte vedieť, varím pomerne často už tak pre viacerých len to potrebujem vedieť dopredu. *Ujasní vec aj keď si stále potichu premeriava svojich budúcich súperov.*
*Matt byl rád že se Sám nic nestalo a že je v pohodě. Žádné otázky zatím neměl takže mlčel a jen kýval hlavou. Co si budeme to s tou výstrojí byl pro něj celkem trapas, čekal totiž se budou trénovat venku no nic. Sundal si výstroj a poslouchal Gabriella.*
*Keď sa trénig oficiálne začne postaví sa do pozoru na pravom konci zoradených lovcov. Pozorne počúva pokyny a pravidlá ktorími sa odteraz má riadiť a všetko si vríva do pamete. Keď k nej a lovcovi vedla GABRIEL príde a povie nech odlozia zbrane automaticky si svoje ostria odopne a nechá ich spadnúť na zem. Po kratučkej úvahe keď vidí v čom prišli ostatný zo seba zhobí aj kožennú zbroj a zostane len v tričku a nohaviciach. Všimne si niekolko pohladov od blonďáka ale zatial sa ich rozhodne ignorovať a ďalej počúva reč svojho nadriadeného.* Mám rada jeden a pol ruční meč a dlhé díky. Tiež som schopná v boji z blízka. Pane. *Odpovie na otazki vedúceho.* Ak by si mohol uvariť Fårikål bola by som ti moc vďačná. *Odpovie aj na blonďákovu otázku o varení.*
*Jakmile začne oficiální setkání, potlačí cokoliv by naznačilo stín nejistoty, či nepohodlí z toho, že se k nim upíraly oči ostatních lovců. Kývne jim na pozdrav, když ji parabatai představí a hrdě se narovná. Pohledem přejede tváře lovců, kterým nateď dočasně budou velet, aby si je vryla do paměti a pak se zadívá na Gabriella, který pokračuje v organizaci lovců a ostatní začne vnímat, až když mají odpovídat.* Dva krátké meče. *Odvětí podobně jako Sander ačkoliv nemusí. Bylo vlastně zajímavé jaká rivalita a averze mezi nimi panovala, když byli vychovaní obdobně a v boji spolu fungovali naprosto skvěle. Oba měli zblízka zaměření na dvě zbraně, ale preferovali luk.* *Jakmile je možnost přejít k dalšímu bodu, tak se z pohovu ne nepodobnému vojenskému pohovu vydá k boku druhého lovce, kterému stála dosud více za pravým ramenem. Pohledem přeletí papíry, které měla, aby nic nezapomněla a zastaví se u pravé ruky svého parabatai.* Co se tedy týče kontaktů mezi podsvěťany, tak se zkusíme spojit s ostatními rasami a vzhledem k tomu, že žádná rasa nevyžaduje zvláštní pozornost, tak naší momentální prioritou budou zabití na East River a v Brooklynu. Dosud šlo o sedm těl. Na dvou místech činu jsme našli dodatečně vytvořenou rýhu ve zdi a většinou na kanále poblíž byla krvavá stopa - směs lidské a démonské krve či otisk dětské ruky. Zdá se, že máme, co dočinění s démonem, který posedl dítě. Dosud jsme s ním neměli přímo tu čest, protože se obklopuje dalšími démony. *Počas své řeči si ruce zase založí za zády, hrudník vypnutý, jak ramena tlačila vzad ve snaze působit vyšší a ne tak drobná po boku lovce z rodu Tsai. Výrazně ryšavé vlasy však tahaly obvykle pohled obdobně dobře jako výška Gabriella - a v městech, kde nebyli jiní příslušníci jeho etniky i fakt, že je jiné rasové příslušnosti.* Co se týče vaší bezpečnosti, tak i z těchto důvodů jsme zakázali chození na hlídky bez doprovodu, což znamená, že ode dneška na nástěnce v kuchyni najdete s kým vám je v ten den přidělena hlídka. Každý den se bude obcházet Brooklyn a Manhattan, pokud to bude bez problémů, tak se přesunete i do dalších čtvrtí a po každé hlídce nám zašlete hlášení v papírové formě, ideálně v podobě ohnivé zprávy nebo jej připevníte na nástěnku a my si jej odtud vezmeme. *Dodá a přejede všechny znovu pohledem, aby se ujistila, že zatím všichni sledují tok této schůze a vše chápou.* K hlídkám se pak samozřejmě váže ohlásit případnou indispozici, aby se našla náhrada a vybavenost dle pravidel, žádné odchylky v podobě civilského oblečení, absence stély, ostří nebo jiné části povinné výbavy. *Její pohled naprosto úmyslně zastane u KYLY, ale nic neříká. Doufá, že se poučila při jejich minulé hlídce. Pak se zahledí na Gabriella a posunkem ruky jej pobídne, aby dodal případné další body, pokud chce a též na sebe strhnul pozornost a organizační okénko uzavřel.*
*Pane mi hovoriť jednoznačne nemusíte. Hovorím v množnom čísle lebo hovorím ku všetkým. Postrádam formality, chcem, aby sme si každý vybudovali priam priateľský vzťah, lebo v nepriateľstve je nemožné spolupracovať. Avšak.. *Pozrie sa smerom na KYLU pri čom do istej miery v jej oblečení prichádzala nejednota. Jej výstroj bola formálna, rovnako, ako zbrane, ktoré v tom momente už ležali na zemi. Ale do jeho očí bila čiapka, ktorá.. musela plniť len funkciu prekážania.* Myslím si, že tá čiapka ti v boji príliš nepomôže, okrem toho.. je to neslušné. *Podotkne pri čom pri odpovediach, prípadnom mlčaní v prípade Matthewa sa rozhodne o výberu drevených zbraní on. Do SANDEROVÍCH, KYLINÍCH a MATTHEWOVÍCH rúk putovali tak dlhé palice na spôsob Bō. On sám si vzal dve imitácie dýk, ktoré však mali jednotný tvar, žiadne výrezi, alebo rukoväť. U Samanthy bol tento výber zrejmý, nebola to zbraň, ktorú používala pravidelne a tak sa mu zdala vhodnejšia na tréning. Sander pripadal do rovnakej kategórie. Kyla aj keď pracovala s mečom, so samotnou palicou bolo odlišné zaobchádzanie, Matthew taktiež nevyzeral, ako niekto kto s palicou pracoval príliš často. Luk a ostria mu viac menej našepkávali. Drevo poťažká v rukách zatiaľ čo si navykne na váhu v dlaniach, nešlo o nič komplikované, len troška času a par švihov, ktoré prerezali vzudch.* Poprosím aby ste sa nijak nezranili navzájom, modrina je jedna vec, ale nechcem vidieť nič čo by zabránilo hliadke. SANDER a KYLA budú jedna dvojica. SAMANTHA a MATTHEW druhá, pokiaľ si Samantha nechce odložiť dokumenty. Ja si prejdem pomedzi vás a pokiaľ uvidím nejaké drastické chyby rád vám ich poukážem a napravíme ich. *Slabo sa pousmeje aj keď tento výraz často vyzeral priam neľudsky na jeho tvári. Možno nezvyčajne skôr než čokoľvek iné nakoľko sa tam často neobjavoval.* Pokiaľ sme sa pochopili tak máte priestor.
*Ak mal byť úprimný pri pohľade na nových členov a ich zbrane na zemi sa mu z pier vykresal škodoradostný úsmev. Necítil sa o nič dôležitejší tým, že trčal v New Yorku dlhšie, ako oni.. možno práve naopak. Keby tieto dva roky nebol v New Yorku.. asi by sa mnoho zmenilo, ale sám nevedel či k lepšiemu, alebo horšiemu. Tak či tak v jeho ušiach sa ozval náznak severského prízvuku, ktorý aj on kedysi mával. Netrúfal si však povedať či išlo priam o nórsky, toto odhalil až pri jej jedálenskom návrhu, ktorý mu pripomenul mnoho spomienok.* Dobre, potom mi len napíš ingrediencie. /Jahňačina..to bude drahé, ale dúfam, že to bude dostatočne veľa porcií, aby sa to oplatilo./ *Pomyslí si pri čom jeho hlavnou nádejou bol Sunil, ktorý zjedol zatiaľ všetko čo pripravil. Úprimne sa mierne zľakol keď začul, že je opäť na ošetrovni, avšak.. bol s Mirjam a pokiaľ niekomu dôveroval, bola to práve ona. V ruke tak poťažká palicu, ktorá ho neprekvapila, očakával, že Gabriell spraví práve taký krok, ale čo mal čakať od Kyli? Bolo to ťažké odhadnúť.* Mám ťa šetriť? *Opýta sa pri pohľade na ortézu na jej kolen. Na tvári mu však hral úsmevný pohľad, tento súboj nebral na ťažkú váhu, bol to len tréning, nič čo by ho v najbližšej budúcnosti malo pripraviť o život.. a práve to bola príjemný zmena. Prejde o niečo ďalej od dverí, aby mali obaja priestor na pohyb zatiaľ čo sa pokrčí v kolenách a tyč pripraví do úvodného postoju. Jej špička bola priamo zameraná na telo Kyli a bola jej takmer vodorovne keď uvidí, že jeho protivníčka bola v strehu začne prudko pohybovať tyčou, ktorá pružne začne ohýbaž z jednej strany na druhú. Sander vedel odhadnúť hranice dreva, ktoré držal v ruke. Jeho otec ho neučil výrobe zbraní pre nič za nič či nie? Špička sa tak pohybuje pri očiach Kyli kým výpadom nevyletí smerom na jej plece. Jeho tvár už bola vážnejšia, jeho pohyby však boli rýchle, pokiaľ sa niečim dokázal v boji chváliť, bola to práve rýchlosť.*
*Matthew poslouchá Gabriella a snaží se všechny ty informace které ted poslouchá nějak vstřebat. Nechce je totiž zapomenout stejně rychle jako kde co je v Institutu protože jenom cesta do výcvikového sálu ho stala pěkné nervy. Co si budeme moc dobrou paměť neměl, minimálně na takovéhle věci. Pořád si připadal trochu tepané, jelikož si s sebou vzal zbraně, co ho aspoň lehce uklidňovalo bylo to že nebyl jediný kdo tuto chybu udělal. Vezme si potom do Gabriella zbraň, neboli dlouhou dřevěnou palici a zjistil že je ve dvojici se Sám. Což ho lehce uklidňovalo protože aspoň tu lehce znal a už nějak věděl jak bojuje, aspoň minimálně. Ale určitě se nebránil trénovat s někým jiným.*<div> </div><div> </div>
*Zoberie si od GABRIELA palicu a niekolko krát ňou cvične švihne do vzduchu a pretočí ju v zápestí. Počká až sa dvojice rozídu a sama pristúpi k blonďatému lovcovi ktorí je očividne Sander. Na jeho otázku len zamietavo zavrtí hlavou a zaujme bojoví postoj. Pri jeho vípade k jej ramenu sekne po jeho cvečnom meči zboku zhora na dol čím ho vivedie zo sneru a hrot palice jej plece netrafí. Sama okamžite prejde do útoku a šikmím seknutím z dola na hor krížom cez SANDEROV hrudník ale tiež sa jej nepodarí zasiahnuť. Po neúspošnom údere odskočí dozadu a zdvihnutou dlaňou SANDERA zastaví.* Páni, si pekne rýchli. *Usmeje sa na neho.* Zdá sa že sa dosť zapotíme než bude koniec. *Prejde k svojej vístroji na zemi a chvílku zaváha.* /Nebuď zbabelec./ *Okríkne sa dá si dole čiapku čím odhalí svoje špicaté uši a postrapatí si vlasi abi sa jej nelepili k hlave. Vráti sa k SANDEROVI pričom ignoruje všetky pohlady ktoré by sa na ňu v tejto chvíli mohli upierať a znova zaujme bojoví postoj. Počká až sa pripraví aj jej protivní a tento krát zaútočí prvá. Sekne na jeho lavé stehno ale jej ranu však zastaví SANDEROVA palica. Nenechá sa zastaviť a pokračuje úderom na jeho pravé rameno.*
*Samantha kývne na rozřazení a mávne na Gabriella papíry.* Skočím nejprve nahoru to dát na nástěnku. Vezmi si ho prosím na chvilku. *A s tím rychlým krokem zamíří ven z místnosti.*
Odkiaľ pochádzaš MATTHEW *Opýta sa zatiaľ čo kývne smerom ku svojej parabatai, ktorá musela odbehnúť. Vystrie tak ruku, akoby plánoval priam podporieť mladého lovca, avšak po pravde ho len nasmerovával trochu ďalej od miesta kde už započul rinčanie dreva. Zložku Matthewa si čítal, vedel odkiaľ pochádzal, kto boli jeho rodičia, koľko mal rokov, viac menej všetko čo bolo pre vedenie potrebné vedieť. Išlo tak priam o rečnícku otázku, avšak nechcel, aby sa mladý nefilim cítil len, ako zderné zviera.* Viem, že Samanthu poznáš lepšie, avšak zmena je život. *Usmeje sa na neho zatiaľ čo sa postaví oproti nemu a svoju tvár si zakryje drevom.* Mám ti dať tú možnosť začať? *Nabádá ho zatiaľ čo má silne defenzívny postoj. Jeho oči však priamo hľadeli na lovca oproti neho a mapovali každý jeden pohyb. Či už šlo o slabý tras v ruke, alebo o pohyb hrudníka pri dychu. Každý pohyb sa rátal aj keď nebol plánovaný. Jeho cieľom bolo nájsť slabinu a jeho očiam len máločo uniklo.*
*Cítil, ako sa jeho ruky pomaly stláčali bližšie k drevu, ako na začiatku. Nikdy nepochyboval o zbarniach, ktoré v Inštitúte boli, niekedy však hlavne drevo bývalo suché a neohybné pokiaľ sa o ne nik nestaral. Sanderove svetlé oči sledovali pohyb Kyli, bola útočná, to bolo zrejmé, Sander však jej prvotné ofenzívy dokázal vykryť cítil však, ako Kyla ustúpila a na jej vystretú dlaň a slová mu len mykne kútik. Boj s palicou ho bavil, bolo to pre neho nezvyčajné, avšak práve palica bola začiatok takmer pre akýkoľvek dlhšiu zbraň. Techniku tak bolo možné miešať a to ho značne bavilo. Nebol to len ďalší nudný boj na nože, ktoré ho už nebavili.* Ja viem, dúfam, že si nečakala, že to bude jednoduché. *Odvetí jej pričom slová ho ani zďaleka nezastavili už pomaly spravil krok vpred, aby spravil prudký úder do boku, ktorý Kyla nemala chránení, všimne si pohyb ruky, ktorý neočakával, k čiapke. Vílie uši ho.. nepotešia. Práve naopak, v ústach pocítil nepríjemnú pachuť a kútiky pier mu spadli. Toto majú teraz v Inštitúte? Sander s väšinou dolnosveťanou problém nemal, avšak víly boli to šedé územie, ku ktorým aj keď sa snažil, nedokázal zničiť svoju averziu. Obočie sa mu nakrčí zatiaľ čo postoj ku Kyle sa mierne zmenil. Prvotný útok vykrije, avšak druhému sa len uhne, nakoľko v medzičase spravil prehmat na svojej palici kedy sa jeho ruky dostali na úplný koniec a kruhovým pohybom sa na Kylu rútil úder zo spodu zo zadnej časti palice. Podobný ťah spravil hneď na to, avšak z druhej ruky a zamierený na bok. Obom bolo možné sa vyhnúť, Sander sa však v mžiku zníži k zemi a len jednou rukou švihne palicou ku kolenám lovkyne. Jeho oči sa zdali byť takmer prázdne, bez príjemných myšlienok a odľahčenia, ako doteraz.*
*Hneď ako sa znova pustia do boja všimne si u svojho protivníka zmeny. Už nešermoval pre radosť a nebavi sa pri tom. Samozrejme tento obrat k horšiemu očakáva a zvážnie aj ona. Niekolko jeho úderov vikrije, niekolkím sa jej podarí uhnúť. Nieje však už dosť ríchla abi zastavila aj úder na koleno ktorí ju zasiahne plnou silou. Zvreskne bolesťou, pravá noha sa pod ňou okamžite podlomí a dopadne na jedno koleno. Ríchlo však zareaguje vezme lavou rukov "čepel" palice a udrie Sandera pravou päsťou a rukoveťou z boku do čeluste okamžite na to koncom rukoveťe z predu do tváre. Hneď na to sa skúsi odkotúlať prač. Dúfa že ho úderi spomalia dosť na to abi sa stihla dostať z jeho dosahu.*
*Sander ju chcel zasiahnuť čo najsilnejšie mohol, aj keď úder do očividnej slabiny bolo nečisté. Nezastavilo ho to, výkrik , ktorý sa mu dostal do ucha mu tak znel, ako hudba. Príjemná a lichotivá. Úder ho však na moment zpomalí, nedovolí si však natiahnuť ruku k udretému miestu, nakoľko by mu to uvoľnilo hmat na zbraň, ktorý mal. Vždy ho to učil otec, v momente, ako obdržal, ako desať ročný úder či už od neho, alebo od Samanthy nič to nemenilo na to, že súboj ďalej pokračoval. To, že sa človek ani neobzrel za bolesťov často protivníka dokázalo vyviesť z miery. Mierne len pohol ústami, avšak kým necítil, že bola zlomená, dokázal fungovať. Palicu tak vezme do oboch rúk kedy sa prudko odrazí od zeme, aby úder na Kylu bol o to silnejší. Na tvári sa mu objavoval priam hnev zatiaľ čo sa zahnal palicou za chrbát, kedy sa jeho telo naplo, skoro, ako prak. Pokiaľ by sa Kyla neuhla, zasiahol by ju od hrudi až po hlavu, pokiaľ by sa náhodou neodkotúľala. Stále však bol vo výhodnejšej pozícií kedy sa snažil Kylu viac menej len zahnať do kúta.* Takto to bude až moc ľahké. *Odsekne zatiaľ čo sa chystá na ďalší podkop, tentokrát nohou. Chcel jej ublížiť, nechcel vyhrať. *
*Jelikož Sám musela v ten moment někam odběhnout tak nakonec trénoval s Gabriellem. Což mu nevadilo, podle toho že celý Institut měl spolu se Sám na starosti, Matt věděl že oproti sobě nemá žádného amatéra. Proto by se měl snažit info více. Šli s Gabriellem trochu dál aby se nepletli do cesty druhé dvojici.* Pocházím z Idris, což se dalo asi čekat * řekne a pousměje *Jelikož mu Gabriellcdal možnost začít tak toho využil a začal jít s dřevěnou "tyčí" naproti němu*
Celý život v Idrise? Nebolo to príliš jednotvárne? Celý život mať výhľad len na Démonské veže? *Opýta sa zatiaľ čo čaká na mladíka, zdal sa byť veľmi vláčny, jeho prvý výpad neodrazil, ale plecom sa odtiahol na druhú stranu. Ruky mu pomerne rýchlo výjdu vpred, zatiaľ čo jeho nohy ich rýchlim poskokom nasledujú. Pri tyči bol ťažko problém, keď si človek nechal nepriateľa príliš blízko. Mnohý v tých momentoch panikárili, Gabriell tak začne robiť postupné výpady, ktoré skôr pripomínali box než čokoľvek iné. O moment na to sa však pri očiach Matthewa objavila noha, ktorá sa stále dostávala bližšie a bližšie. Gabriell mal taktiež slabiny, dýky neboli práve jeho parketa, často sa skláňal skôr ku kopom a pästiam. Predsa len boj s človekom a boj s démonom bol odlišní, ale stále bolo potrebné ovládať oboje. Týmto útokom nechával mnoho náchylných miest, išlo len o to, aby ich Matthew mohol zneužiť proti nemu.*
*Kotúl zastavý a zostane klačať. Pozrie Sanderovi do očí a ten pohlad ju uisťí v tom čo tušila.* /Ďalší blbec. Samozrejme že so mnou má problém a samozrejme že toto už nieje tréning./ *V podobných situáciach už bola nespočetne krát. Doma sa jej neustále stávalo že to jej tréningoví partner "nechtiac prehnal". Zamračí sa na Sandera ktorí sa k nej blíži.* /No tak poť bližšie len poď som tu bezmocná ako batola./ *Hovorí si v duchu pričom zahrá neúspešný pokus ako sa chce postaviť na nohy. Zkriví pritom tvár od bolesti. Podla jeho vírazu počíta že ho to poteší a prestane si dávať pozor.* /No tak poť ešte kúsok./ *Vo chvíli keď sa Sander napriahne k úderu podrazí mu nohy cvičním mečom a znova sa odkotúla preč od neho.* Možno mi teraz moc nefunguje jedna noha. Ale tebe očividne nefunguje mozog. Spametaj sa a prestaň sa správať ako kretén! *Zavrčí a aktivuje si iratze runu. Bolesť v jej nohe okamžite polaví.*
No jako jo no, ale tak teď jsme tady tak snad to bude lepší *podoktnul Matt a pokračoval v tréninku. Mezitím se mu daří jeho údery blokovat, což je celkem pozitivní aspoň nevypadá na první pohled jako totální debil. V moment kdy měl možnost "zaútočit" samozřejmě že pouze obrazně neměl v plánu Gabriella zranit. Za to by ho asi nepochvilili. Tak tak udělal a tyčí naznačil na místo kde by mu v případě boje hrozilo nebezpečí. Tak nějak tušil že to Gabriell dělá jako test aby si toho všiml, tak hloupě aby dělal takové jednoduché chyby nevypadal*
*Samantha zavěsila listy na nástěnku, aby byly nějak organizované a věci kolem hlídek byly u sebe, krabička se špendlíky pod nástěnkou na malé římse, aby pod hlídky připíchli hlášení ti, co zrovna nemají chuť či čas posílat ohnivou zprávu a podobně. Pak se vrátí a vzhledem k poloze dvojic jí padne do oka zrovna SANDER a KYLA. Nezdálo se, že by její bratranec byl vklidu, znala jej, znala jeho řeč těla, nakonec je trénoval jeho otec a ona sama často v mladším mladíkovi vyvolávala pocit vzteku, frustrace, někdy i bezmoci. Postřehne i důvod. Kyla. Jistěže. Špičaté uši nešlo přehlédnout, byli na to dost blízko a Kyle je nezakrývaly ani vlasy. Na okamžik sama nakrčí nos a vzpomene si na nepříjemné zkušenosti s vílami. Ona s nimi tady tenkrát bojovala ve válce. Sander v ní ztratil parabatai. A v tom byl ten rozdíl, ona své emoce dokázala potlačit mnohem rychleji. Natáhne se pro jednu z dlouhých holí se zaoblenými konci, přesto tvrdými a zamíří k oběma lovcům, dost ze strany, aby na ni nepadl jeden z úderů a ve vhodný okamžik vkročí zčásti mezi ně a stopune si tak, aby každý konec mířil na jednoho z lovců, držíc ji tak akorát od středu i od krajů, aby v nutnosti byla schopna vyvinout dost síly a postrčit, bodnout jedním z konců toho, kdo by se odmítl uklidnit a souboj přerušit.* Dost. *Její hlas byl chladný a výrazný a oběma se podívala zpříma do očí. Nejprve KYLE, která i přes její nechuť ke smíšenému původu, byla obětí a poté na SANDERA, u něhož se zdrží. Snad se jí v očích mihne určitá lítost, byť mu emoce, které by je mohly sblížit, prakticky neprojevovala. Je to jen okamžik, kdy trhne bradou.* Vystřídej GABRIELLA ve dvojici s Matthewem. *Přikáže mu. Snad to bude vnímat, jako trest nebo nějakou z intrik vůči němu, třeba jednou pochopí, že i přes rivalitu a averzi k tomu druhému byl stále rodina a na holičkách nebo v nekomfortní situaci rodinu nenechávala, pokud pro to nebyl důvod. Počká, zda ji poslechne, kdyby protestoval, tak prudce skloní hůl a strčí mu rázným pohybem koncem hole do žaludku, kdyby se ji naopak pokusil odstrčit, hole ho pravděpodobně švihne přes ruku. Jakmile je však z její bezprostřední blízkosti, kdy by ji ohrozil vlastní zbraní, otočí se mu zády a zaujme tak jeho místo proti KYLE a zvedne bradu o něco výše, zkoumavě sklouznouc po jejím těle, aby odhadla její taktiku vzhledem k lehké indispozici a vytvořila si částečnou strategii, aby nešla po raněném koleni. Hůl si mezitím opře zpředu o rameno, kolmo k zemi, počká, až se její protivnice postaví a rukou jí naznačí pohyb, kterým ji k sobě volá. V tomto případě ji vyzývala k útoku a s tím se i lehce rozkročí a hůl zachytí blízko středu, tak aby ji v případě potřeby dostala jak do vodorovné pozice se zemí, tak do kolmé a to ať koncem k němuž byla blíž pravačka, či naopak levačka. V nejzašším případě dokonce mohla vést seknutí diagonálně a tím hůl třeba jednou rukou pustit, či naopak nepouštět a na padající konec přitlačit pro důraz. Nebyla s holí tak dobrá, ale pokud nebyla hlavní zbraní druhé lovkyně, což z jejích slov zřejmě nebyla, tak skrze tutorování mohla mít výhodu v podobě větších zkušeností. Při jejich učení si málokdy mohli vybírat v tom, že nějakou zbraň vynechají, takže cvičila pravidelně se všemi. O samotě pak s těmi, které jí šly převážně.*
*Jeho dych bol hlboký, hrudník sa mu prudko dvíhal, nebol unavený, možno išlo čisto o adrenalín, ktorý pociťoval.* Priznám sa to koleno, nebolo fér.. *Odvetí pri čom, keď sa mu podlomia nohy, len sa pousmeje.* Ale jednoducho som od teba očakával viac. *Odpovie jednoducho. Sander mal dlho problémy s kontrolou hnevu. Potreboval ho pravidelne tlmiť, alebo filtrovať, tentokrát sa mu pod ruku dostala práve Kyla. Aj keď to možno z počiatku nebol úmysel venuje jej prísny pohľad a ostane stáť na svojom mieste, kým si dáva Kyla runu iratze. Uvažoval či mu to za to stálo. Nemali sa robiť nepriateľmi, tie slová mu hrali v hlave, ale aj napriek tomu cítil, ako mu beleli hánky z toho, ako pevne zvieral v dlani tyč. Definitívne ho zastaví Samantha, ktorá sa postaví medzi nich, jeho pohyb tak zastane úplne zatiaľ čo sa objaví na tvári väčšia nechuť, ako pri Kyle. Nevedel čo mal zo svojej sesternice vyčítať, pre neho už nebola rodinov. Jeho matka cez ktorej krv boli spojený už nežila. Nič ich nespájalo len minulosť a jeho otec, ku ktorému sa nehlásil inak, ako menom.* Vedela si do čoho si išla, tak sa netvár prekvapene. *Precedí cez zuby, tušil, že tu nebola len tak. Nikdy sa Samantha neobjavila v jeho prítomnosti len tak. Vždy bol monitorovaný, či už jej očami, alebo očami iných. Bol priam zúrivý, jeho srdce sa priam zvíjalo v návale agresie. Vedel však, že keby pokračoval v tomto bezhlavom útoku tak by nebol o nič lepší, ako Samantha samotná. Ostane tak stáť opodiaľ zatiaľ čo si rukou siahne do vrecka po stelé, ktorú vyberie z koženého obalu a chvíľu ju poťažká v ruke. V tichosti si však nakreslí runu pokoja.. potreboval ju, nakoľko v tom momente nemal prístup ku svojej cigaretovej krabičke. Pôvodne si s Kylou chcel podať ruku, avšak Samatha sa už tak dala na cestu ku Kyle a tak na to nebola príležitosť. Potočí si tak palicu v ruke zatiaľ čo sa pozrie na chlapca pri Gabriellovi. MATTHEW. nepoznal ho videl ho v Inštitúte avšak neprišlo na to sa porozprávať.* Zdá sa, že to tu idem prestriedať. *Prejde k neznámemu pri čom teraz už o niečo pokojnejší k nemu vystrie ruku na zahnatie tejto anonymity.* Sander Sagittarüs.
*Zatiaľ čo Gabriell sa venoval Matthewovi tak sa situácie na druhej strane miestnosti vyostrila, v tom čase sa však už objavila Samantha a tak do diania nijak nezasahoval. Naďalej sa venoval chlapcovi, ktorý jeho plán značne prekukol.* Tak predsa len to nie je tak zlé, nie, že by som výučbám Idrisu nedôveroval, ale je niekedy lepšie ich preveriť. *Pousmeje sa pri čom si len utiahne drobný copík. V tom čase sa už objavil svetlovlasý chlapec, ktorý z konfliktu vyzeral byť viac než dosť ofučaný.* Skús zapracovať na ofenzíve, nemusíš sa báť toho, že ťa niekto odrazí, minimálne nie tu. *Kývne smerom k Mattheowi zatiaľ čo ustúpi od diania.*
*Prejde pohľadom po Samanthe a všimne si pohlaď ktorí jej venuje. Síce Sandera zastavila ale nerobí si ilúzie o tom prečo ich súboj prerušila.* Si rovnaká ako on len to lepšie skrívaš./ A čo viac si čakal? Na rozdiel od niekoho Ja som sem prišla trénovať a nie ubližovať. *Povie a nasadí si neutrálnu masku. Starostlivo kontroluje výraz tváre aj svoj hlas aby sa ani v jednom neobjavil ani náznak hnevu, frustrácie alebo emocionálnej bolesti.* /Nikdy sa nič nezmení. Je jedno čo robím tak prečo sa vôbec snažím?/ *Aj napriek tímto svojim úvahám sa ale vždy maximálne snažila vo všetkom čo robila. Vstane pri čom sa oprie o tréningoví meč a stále s prázdnym výrazom na tvári zaujme bojoví postoj proti SAMANTHE. Pohľadom preskúma jej postoj pričom pátra po slabinách ktoré by mohla využiť. Jej protivníčka však vyzerá biť skúsená a s cvičným mečom v rukách sebaistá.* /Dobre začneme z ľahka./ Neskúšaj ma šetriť. *Povie ale nedá SAM nijakí čas reagovať a zaútočí kombináciou niekoľkých úderov.*
Tebe by měl zajímat trénink, takže opustíme řeči. *Odbyde Kylu, aniž jí to nějak potvrdí, či vyvrátí a počká si na její útok. Nepatrně se ušklíbne, když ji nemá šetřit a pohled jí padne na koleno, na které po době, kdy se léčila, zjevně dopadala hůř. Napovídalo to, že na této straně bude pomalejší. Ne, co se týče práce rukou, ale přimět ji uhýbat na tu stranu bude pro lovkyni nejspíše méně příjemné, než uskakovat na zdravou nohu. A přesto první ránu vedla po vykrytí jejích směrem na bok nad zraněným kolenem, než se otočkou ve vzduchu dostala k švihnutí po rameni na opačné straně, aby ji přiměla přenést úhybem váhu na raněnou nohu, pokud se rozhodne uhnout. Samozřejmě ránu mohla vykrýt poměrně bez problémů. Ať se hůl odrazí od té její, od kůže, či ji zastaví sama, tak ji stáhne od těla lovkyně víc k sobě a s výpadem vpřed bodne po bránici krátkovlasé míšenky, jednak aby ji přiměla se předklonit a popadat dech, druhak aby ji přiměla se hýbat, kdyby nezasáhla. S dalším krokem vpřed, blíže ke Kyle hůl protočí, aby konec tyče, co byl dosud předu byl vzadu a tím, jak padá shora, jej nasměruje na rameno Kyly. Nešetřila ji, ale údery volila dost opatrně, aby ji vážně neranila. Sama při tom však odkryje v této blízkosti jeden bok a střed těla, takže pokud bude Kyla chytrá, mohla by toho využít. Buď však schytá Samanthinu ránu a nebo ji zablokuje a zároveň s tím provede útok, což nezaručovalo úspěch.*
*Velmi dobre si je vedomá svojej nevýhody v rýchlosti- Preto si zvikla vyhahrádiť tento nedostatok šermiarskou technikou a úskokmi než klasickím uhíbaním. Napriek tomu sa jej prví úder na bok nepodarí zasaviť.* /Si rýchla a obratná ale máš chybi v technike./ *Povie si keď Samantha spraví otočku. podobní manéver možno funguje pri boji s démonom ale v šerme tak portivníkovy nastavíte nechránený chrbát. Nechá však otočku otočkov a presunie sa abi vykrila jej ďalší úder na rameno ale nestihne to a schitá ďalšiu ranu. Uskočí a snaží sa medzi seba a SAM dostať trochu priestoru ktorí ale SAM ihneď zmenší. Bodnutie do bránice ale vikrije seknutím po SAMANTHINEJ polici z boku čepelou namierenou k zemi a zápästím v úrovnu hrude. Tímto pohibom získa priestor a sama súperku zasiahne bodnutím do žalúdka. sAMANTHINEJ poslednej rane zhora na dol nastaví palicu vodorovne ale hneď pri kontakťe namieri špičku smerom k zemi a nechá palicu súperky skĺznuť. Pohib plinule prevedie do útoku a vedie seknutie od svojho lavého ramena smerom na SAMANTHINU hlavu.*
*Po tom co se dělo v druhé dvojici Matt přestal a čekal co se bude dít. To už do dveří vešla Sam. Nakonec to doplo tak, že k němu byl přiřazen, druhý z dvojice, pokud dobře poslouchal tak to byl Sander. Dneska ho viděl snad poprvé, teda jakoby ne že by se poprvé viděli. Na chodbě ho asi už potkal ale nikdy nepřišel čas na řeč. Podle toho co viděl za tu dobu co stál v tréninkové místnosti tak pochopil že se Sam zrovna nejlepší přátelé nejsou. Nevěděl jako to mezi nimi je a zatím to asi nějak neměl ani v plánu zjišťovat. Šli o kousek dál druhé dvojici, v ten moment se mu představil jako SANDER Sagittarüs. Matthew podá ruku jeho směrem a stiskne ji krátce a silně* Matthew Ravenshaw. *Představí se SANDEROVI a vezme si do ruky tu tyč nebo co to bylo s čím před chvíli bojoval spolu s Gabriellem.* Chceš začít ty nebo mám já ?? *řekl směrem k SANDEROVI*
Teší ma. *Odvetí jednoducho pri čom, jeho pohľad ešte stále odskočil k druhej dvojici. Nenávidel fakt, že Samantha teraz bude na každom jednom tréningu a bude všade prítomná. Mal z toho chuť maximálne vracať a mal pocit, že si kvôli tomu zdriape kožu z tela. Snažil sa však ignorovať tento tŕň v oku, ktorý každou chvíľou strávenou pri Samanthe sa zabáral hlbšie a hlbšie. Zreničky sa tak odrhli od svojej sesternice.. a Kyli a pohľad presmeroval na chlapca pred sebou. Kým sa tak pripravuje na začiatok boju len si v dlani potočí palicou okolo svojho zápästia a pohľadom prizrie k zemi. Sander viac menej upokojoval svoju.. nie úplne dobrú energiu a hnev, aby sa náhodou opäť neodrhol, ako pred chvíľou.* To sa nepýta, jednoducho len začneš. *Usekne pri čom sa mu mykne kútik do ľahkého úsmevu, ktorý však defakto pôsobil prázdne, priam umelo. Rovnako, ako pred tým, začal rozptýlením, kedy sa palica začala pohybovať zo strany na stranu pri očiach MATTHEWA. Toto pretrvávalo nejakú dobu, akoby vyčkával na začatie jeho protivníka, avšak onedlho sa zo zmesky pohybov vynoril výpad na rameno. Jeho taktika bola priam totožná, Sander bol vždy pomerne rýchli s porovnaním s ostatnými jeho vzrastu, potreboval si istým spôsobom vykompenzovať to, že nemal takú silu, akoby jeden čakal. Nebola hora svalov, ako Sunil, ktorého jeden úder stačil na odrazenie protivníka, Sander si hybnosťou musel túto stratu nadbehnúť. Nohy svetlovlasého lovca tak poskakovali dopredu a dozadu kedy po každom útoku sa posunul na ústup. Nebol uzemnený a pri útoku na nohy by bola úspešnosť vysoká pokiaľ by bol Matthew dostatočne rýchli na to, aby ho trafil. Sander bol predvídateľný, nakoľko teraz nemal dôvod riskovať, avšak na Matthewa útočil na vrchnú čast tela, palica pre neho predstavovala takmer oštep, ktorý svišťal od jednej strany hlavy na druhú, všetko však bolo v moci Matthewa na to, aby tieto rany odrazil.
*Tyč zrzky zaduní o zem a lovkyně sama v rychlosti uhne vzad a sotva jí KYLA uvolní hůl, tak ji zvedne, vykrýt ránu však už nemá čas holí a nastaví jí předloktí. Síla úderu ji přiměje poklesnout v kolenech. Nejraději by si naraženinu přitáhla k tělu a moment trpěla bolestí, vypilované instinkty však křičely "boj" a tak zpevnila úchop na holi jednou rukou, potáhla ji kousek nad zemí a z této pozice zaútočila znovu bodnutím na KYLINO břicho. I kdyby se stihla lovkyně uhnout, Samantha získá čas na to zachytit hůl do obou ruk vodorovně před sebou a kotoulem vzad, kdy se vzepře skoro do stojky, se postaví zpět na nohy a na okamžik povolí úchop, aby sklepla nepříjemné brnění z naražené ruky a rozpohybovala ji v oblasti lokte a zápěstí. Nezůstane však jen stát. Hůl si skoro ležérně opře o levé rameno, kolmo k zemi, zatímco procvičuje pravačku a začne se volným krokem pohybovat okolo ní. Jakmile do ruky dostane cit, tak s ní zachytí hůl v oblasti u svých žeber a tedy na středu hole. Ještě nic nepodniká, než se najednou na patě otočí o devadesát stupňů, nechávajíc ruce na místě, kde před chvílí stála a hůl přetočí vodorovně k zemi a s výpadem do strany a de facto odkrytím svých zad bodne po KYLE, přestože, pokud KYLA uskočí vlevo, tak jí může jednu slušně natáhnout naplocho přes záda. Na druhou stranu Samanthina kontrola byla dostatečná, aby ve chvíli, kdy KYLA začne uskakovat přešla do kotoulu vpřed a dostala se jí z dosahu a po postavení mohla pokračovat dalšími výpady, kdy hůl měla prakticky před sebou vodorovně a pouze s výpady před sebe více natáhla pravačku nebo levačku a upravila náklon, takže hůl šla ze strany na stranu po rameni, pažích či bocích Kyly v nepravidelném intervalu - jednou tam, dvakrát tam, dvakrát na první, jednou na druhou, jednou na první, třikrát na druhou - a pak najednou pustí hůl jednou rukou, aby si ji protočila vedle těla, znovu ji zachytí a s odskočením před případným útokem shora sekne po KYLINĚ rameni nebo hlavě, dle toho kam se druhá žena zrovna pohne.* Tak už to ukončeme, nemáme celý den jen tohle. *Ušklíbne se, když se narovná a lehce zadýchaně si dlaní přitiskne uvolněné pramínky k hlavě. Rty si zlehka zvlhčí jazykem a připraví se na to ukončit tento souboj, aby mohli přejít brzy k dalšímu bodu programu.*
*Úder na brucho nestihne odraziť včas a zásah na žalúdok jej vyrazí dych. Zároveň je rada že dnes ešte nič nejedla inak by to už nolo na zemi. Keď sa vspametá SAMANTHA ju obchádza v kruhu. Zaujme proti nej bojoví postoj a otáča sa na mieste tak abi mala rusovlásku neustále pred sebou. Pri jej otočke tuší nejakú fintu a tak uskočí kotúlom zvad. Znova sa pokúsi dostať medzi seba a SAMANTHU nejaký priestor ale ani tento krát sa jej to stopercentne nepodarí a má čo robiť keď vikríva jej striedavé vípady. Pri jej poslednom údere ide do kolien a nastaví svoju palicu vodorovne pričom ju rukami drží za obidva konce aj tak SAMANTHIN údej jej krit prelomí, jej palica ju zasiahne do pleca aj keď pri dopade už nemá príliš velkú sylu. Na jej poznámku o ukončení súboja nepovie nič len skliní havu a oprie svoju palicu jedním koncom o zem a o druhý koniec sa oprie sama.* Ďakujem za súboj. Dúfam že somsa úplne nestrápnila. *Pousmeje sa na svoju protivníčku a ťažko vstane.*
*Matthew se podíval směrem k svému protivníkovi. Po té co mu SANDER řekl, že se ptát nemá a že má prostě začít. Bylo to celkem srozumitelné jelikož v boji se taky nikdo neptá ale chtěl mít raději jistotu. V ruce si chvíli protáčel s dřevěnou palicí a poté začal s ní máchat směrem k SANDEROVI. Jelikož byl jeho protivník lehce nižší než je on a tak předpokládal že bude lehce rychlejší než on. Nevěděl jak je na tom se sílou, na tolik ho neznal. Přeci jenom se potkali dnes pořádně poprvé. SANDER udělal výpad na rameno směr k Mattovi, ale to mu nijak extra neublížilo ani ho to nesvalilo na zem. Matt šel SANDEROVI hlavně po ramenou a celkově po horní části těla. Myslel si totiž že by to mohla být snadná taktika jak svého soupeře dostat ale také chtěl aby vypadal že je snadno prokouknutelý. V ten moment zamířil na nohy, a podkosil mu je.*
*Chlapca si premeriaval od hlavy po päty a snažil sa zahliadnuť slabosť, na prvý pohľad však žiadnu objaviť nevedel a tak naďalej pokračoval v pravidelnom rytme výpadov a následných ústupov. Dúfal tak, že Matthewa aspoň trochu otrávi, aby sa viacej naklonil ku chybám. Sander však mal východu rýchlosti a väčšinou útokov na plecia dokázal odraziť, avšak raz si musel podoprieť palicu oboma rukami, aby útoku lovca skutočne zabránil. Jeho zreničky sa však rozšírili v momente, ako uvidel točivý pohyb k jeho nohám pri čom v momente ucítil úder do lýtka. Pre Sandera tak bolo výhodnejšie zliezť na zem, ako sa snažiť úder ustáť. Okrem toho jeho hybnosť nebola taká zlá, akoby jeden očakával. Položí tak chrbát na zem, zatiaľ čo palicou striehne na akýkoľvek útok na jeho hruď, či už by šlo o palicu, alebo nohu, keby ho mal Matthew v pláne zadupnúť. Lovec však mal možnosť ho zasiahnuť do bočnej strany tela keď Sander spravil preval cez ľavé plece dozadu, pri čom si pričupol a pokúsil sa nalákať Matthewa k tomu, aby sa sklonil na zem. Keď trénoval so Sunilom všimol si, že vyšší ľudia majú často problém sa dostať rýchlo na nohy, Sunil obzvlášť, raz, ako sa tá hora dostala na zem, tak sa svojho protivníka snažila udržať ho tam s ním. Chcel tak Matthewa priklincovať na zem, aby mohol jeho výšku použiť proti nemu.*
*Matt zaměřil na Sanderovi nohy a podkosil mu je SANDER se v ten moment objevil na zemi. Což Mattovi dalo značnou výhodu a mohl ho snadno sejmout. Nebylo to tak lehké jak se na první pohled mohlo zdát. SANDEROVI se totiž skvěle podařilo blokovat jakékoli jeho rány, i přes to že ležel na zemi. Matt se snažil najít nějaké místo které by Sander neodblokoval, ale nepodařilo se mu to. Bylo vidět že je SANDER asi lehce zkušenější než on a i přes to že je nižší tak je rychlejší než on. Po nějaké chvíli co všechny Mattovi rány byli odblokované se také Matthew objevil na zemi. Což mu dávalo značnou nevýhodu, jelikož Sander byl rychlejší než on takže se mohl posbírat rychleji. I přes to se Matt rozhodl že se pokusí posbírat co nerychleji a dostat se zpět na nohy. Pokud byl Sander rychlejší tak dal Mattovi ránu on. Pokud ne tak Matt vstal a začal zase útočit směrem k Sanderovi.*
*Sander príliš v tomto boji neotáľal a aj keď cítil miernu nadradenosť nad Matthewom stále ho nemohol podceňovať. V momente však, ako uvidel jeho chrbát na zemi tak mu palicu pridržal pod rukom pri čom netrvalo dlho než sa dostal nad jeho hruď a palicu naďalej pridržiaval, akoby očakával od lovca pohyb. Ten sa však zdal, že neprichádzal a s víťazným úsmevom sa tak dostal späť na nohy zatiaľ čo ku chlapcovi vystrel ruku, aby mu pomohol sa dostať opäť na nohy.* Pekne, chceš odvetu? *Nadvihne k nemu obočie zatiaľ čo na perách mal drobný úškrnok a jemne si potočil s palicou. Videl, že Samantha a Kyla neďaleko už taktiež dobojovali. Bol by najradšej keby sa navzájom pozabíjali, ale to sa nezdalo za pravdivú vec.a tak len odvráti pohľad, akoby tam bolo priam niečo poburujúce. Zahľadí sa tak na Matthewa, ši ešte má čo povedať, v každom prípade sa postavil ku možnej odvete.*
Vpohodě. *Ohodnotí výkon Kyly a počká až Sander a Matthew dobojují, podívá se na Gabriella, zda přistoupí k poslední části seznamování lovců mezi sebou, kdy trochu poznali své silné a slabé stránky.* Tak fajn, věnujte mi VŠICHNI pozornost. Oblečte se a na hlídky. Sander a Matthew vy si vezměte Brooklyn. Posledně ve skladišti bylo dost démonů. Kyla a Gabriell si vezmou East river a podívají se na zbývající místa činu. Víte, co hledat. Rýhy, krev, otisky... Pokud vás stopy povedou do kanálů zavoláte si posilu. Dneska budu v záloze já, musím ještě něco vyřešit, jinak dle rozpisu ty, kteří nejsou na hlídce. *Prohodí a potom je projede pohledem.* Příjemnou noční hlídku. Ráno chci hlášení s datem. Jestli tam dáte jen 4. nebo i 5. mi je jedno, ale datum tam bude. I vaše podpisy. *A s tím uklidí zbraň a po rozloučení se odejde do chodeb Institutu, aby udělala, co potřebuje a byla případná záloha.* //PRO HRÁČE: Domluvte se, zda tedy pokračujete na hlídku, kdyby ne domluvte se, co se vám v hlídce stalo a napište hlášení a pak krátkou nástěnku nebo tak. Pokud v Brooklynu není volno, vemte si do parády místnost pod Brooklynem - Institut: Knihovna v Institutu, klidně si jděte na Policejní stanici pro záznamy o vraždách, lovci určo mají nějaké kontakty u policie mezi civily se Zrakem, třeba tam bude i vlkodlak, nebo čaroděj jako polda. Nebo si vymyslete nepokoje v Čajovně - mladý vlk, upír...buďte kreativní. U East river pokud je zabraná si zajděte klidně jen do Queens nebo okolních místností, že jste museli změnit trasu...nepokoje, nová mrtvola...
*Sedí na svojej posteli a starostlivo olojeuje a brúsi čepel svojho meča. Jej dva dlhé nože sú už pripravené v kožených púzdrach a ležia na posteli vedla nej spolu s jej stélou. Keď je s prípravou zbrane na dnešnú hiladku spokojná zasunie ju do puzdra a položí ju na postel k zvišku svojej vístroje. Natiahne sa k stolíku vedla postele a vezne si tubu s gélom, vitlačí si z nej do dlane trochu namodralého priesvitného gélu ktorím si potom začne masírovať pravé koleno. Mlčanliví bratia na jej nohe odviedli prvotriednu prácu ale ani oni nedokázali zabrániť trvalím následkom po zranení ktoré kedysi utrpela. Jej pravé koleno je okrem jazjev viditelne deformované a už skrátka nefunguje tak ako predtím. Keď skončí s masážou natiahne si na koleno ortézu a vstane z postele. Otvorí skriňu a oblečie si čierne rifle, teplé tričko s dlhím rukávom rovnakej farby a nakoniec svoju čiernu riflovú bundu ktorá končí asi v polovici jej chrbta nad jej krížami abi mala lepší prístup k svojim zbraniam, nakoniec si obuje vysoké kanady s vystuženými špičkami. Ako posledné si vezne svoje zbrane, dva nože dá do púzdier na krížoch meč zavesí na laví bok a stélu ukrije do kapsički na opasku. Nasadí si čiernu vlnenú čiapku skrije sa ilúziou a vydá sa k zastávke metra abi sa dostala na East River. Tam sa má podla rozkazu stretnúť s ďalším lovcom s ktorím má dnes hliadku.* /Odkedy som v New Yorku je to prví krát čo mi na hliadku pridelili partnera. Hmm, zvláštne doteraz nikoho nezaujímalo čo robím tak prečo teraz? Možno niesú spokojný s mojimi hláseniami? Alebo si na mňa chcú posvietiť? Nech je to ako chce rozkaz je rozkaz./ *Rozmýšla v duchu zatial čo sa vezie metrom. Keď metro zastaví vystúpi a vykročí k miestu kde sa má s kolegom stretnúť. Na mieste na ňu ale nikto nečaká a tak sa oprie o stenu budovy a čaká kím príde jej nový partner.*
*Samantha ještě neznala New York tak dokonale a to i přes fakt, že zde byla už kdysi při válce s vílami. Nyní ale nebyl na toto čas. Na mobilu sledovala GPS, která ji vedla k metru, kde se ztratila a jela jiným směrem, takže se pak ještě vracela a přestupovala na správný spoj na East river. Jo, chodila pozdě, což její kolegyně zřejmě ještě nevěděla, stejně jako to, kdo s ní jde dnes na hlídku. Sam měla klasickou lehkou zbroj, která byla určená na hlídky, nikdy nerozuměla lovcům, co byli tak nezodpovědní, aby si vzali obyčejné oblečení na hlídku. U každého boku měla dvě zbraně. Jedno ostří z adamasu a druhou byl krátký meč pokrytý runami. V poudře na zádech byl luk a toulec s šípy, aby byla připravena prakticky na všechno. Ve stehenních pouzdrech měla stříbrné shurikeny a v každé botě schovanou železnou dýku, aby měla zbraň na vlkodlaky, víly, upíry tím potrápila a samozřejmě démony. V pouzdře na stehně se pečlivě uzavřená schovávala stéla, kterou si ještě v metru nanášela poslední runy, které by se hodily na hlídku. Neviditelnost měla od momentu, co vylezla z Institutu, aby nepřitahovala hloupé pohledy. Rukou v jedné z kapes kalhot kontrolovala tu a tam senzor, pod nímž v kapse blíž u kolene bylo čarodějné světlo. Měla vše, alespoň nebyla zapomnětlivá, když už byla dochvilná. Rusé vlasy, které měla pečlivě a přísně staženy a zalakovány, aby snad ani pramínek neodstával. Byly v uhlazeném drdolu, Sam eliminovala cokoliv by mohlo způsobit problémy, jen na prstu měla prsten svého rodu a na řetízku schovaným pod zbrojí, aby nevypadl, byl prsten rodu Sagittarüs. Ten byl ještě uvázán koženým řemínkem, aby opravdu ze zbroje řetízek nevypadnul a nezavázel. Na hlídku dojde asi o patnáct, skoro dvacet, minut později, nebo respektive ke své kolegyni, kterou pět minut hledala, protože neměla zbroj!* Chceš se nechat zabít? *Zvedne obočí, což jen podtrhne strohý tón jejího hlasu. Už teď se cítila, že by měla být ta zodpovědná, co to bude řídit, aby se Kyla nezabila.* Samantha Burberye. *Představí se a natáhne k ní ruku.* Vyrazíme, ať se víc nezdržujeme? *Navrhne klidně, i když se měla v plánu za zpoždění omluvit, kdyby Kyla nebyla v tom, v čem byla.*
Nie, nijak po tom netúžim. Ale mohlo sa to stať keďže tu už dvadsať minút čakám sama. Bez podpory kolegine ktorá neprišla načas. *Odlepí sa od steny o ktorú sa opiera a prejde svoju kolegiňu pohladom od hlavy až po päty.* Grayraven. *Stiskne podávanú ruku a vykročí po Samanthinom boku ulicov.* V tejto oblasti bolo v priebehu posledných dvoch týždňov objavených šesť tiel. Všetko to boli civili, žiadny podsveťania. Pitva ani jedného znich nedokázala určiť ktorí dénom je za to zodpovedný. Naše rozkazy sú zistiť čo alebo kto je za to zodpovedný a hrozbu odstrániť. *V rýchlosti vysvetlí svoje rozkazy zatial čo zahne do jednej z vedlajších uličiek. Položí ruku na rukoveť svojho meča pripravená tasiť a ostražito sleduje svoje okolie.*Rada by som preverila všetky miesta činu či nenájdeme nejaké stopy ktoré by nám pomohli určiť proti čomu stojíme. Potom navrhujem prehladávať oblasť kím to monštrun nevystopujeme a nepošleme späť do pekla. Súhlasíš? *Spíta sa ale na svoju kolegiňu sa ani nepozrie pretože stále starostlivo sleduje okolie pripravená okamžite reagovať na akúkolvek možnú hrozbu.*
Ještě se neortientuju tolik v městské dopravě. *Nepřímo se nakonec omluví, i když to neměla v plánu.* Ale mít zbroj, měla bys větší šance přežít. *Dodá vzápětí a potom se představí, načež jí ruku stiskne a vykročí spolu s Grayraven do ulic poslouchajíc informace, kterých měla méně, ač si jich sháněla, co nejvíc to šlo. Zamračí se, protože nedávalo moc smysl, že by lovci nezjistili o jakého démona přesně jde, asi. kývne na její dotaz.* Výborně. Tak jdeme. *První místo jim mnoho neřeklo. Byl tu křídou zpola smytý policejní nákres mrtvého těla, který si ještě teď tu a tam někdo vyfotil. Okolí bylo ale poměrně frekventovaným místem a jestli tu stopy byly, dávno je zničili lidé. Sam přesto ukázala Kyle na jednu stranu.* Zkusíme se podívat po zdi, po zemi, až k zábradlí u vody. Pokud by to byl vodní démon, můžeme najít drápance, známky boje, šupiny,...cokoliv. *Řekne autoritativním hlasem a sama se na jednu stranu vydá. Na její není ovšem nic. Vůbec. Jen nějaký spící bezdomovec. Vlastně spíš mrtvý. Nakrčí nos, když mu přiloží prsty k tepnám a pak i pod nos. Z kapsy vyloví telefon a najede na anonymní typy a napíše tam adresu, důvod a pak po odeslání mobil schová.* Máš něco nebo rovnou pokračujeme? *Zeptá se podvědomě tišeji, protože kolem nich někdo zrovna projde.*
Kedisi som na zbroj nedala dopustiť. Ale potom som v jednom súboji skoro zomrela. Bolo jedno že som mala zbroj, vlastne si myslím že ak by som ju vtedy nemala dokálala by som uhnúť včas. Ale nestalo sa. *Tichím hlasom vysvetluje prečo zbroj nenosí Zatial čo prídu na prvé miesto činu. Na Samin návrh krátko prikívne a začne starostlivo prehladávať svoju polovicu miesta činu. Dlho sa jej nedarí nič nájsť, nakoniec však niečo nájde. Vstane a otočí sa k Sam. Pristúpi k nej bližšie ale počká až oznámi nález mrtvého bezdomovca.* Stopy žiadne ale poď sa pozrieť na toto. Prejde k tehlovej stene a ukáže na hlbokú niekolko centimetrov dlhú rihu.* To nevyzerá ako od pazúrov. Ale ani to nevizerá že bi to tu bolo nejak dlho. Nič iné som zatial nenašla. *Vitiahne z vrecka nohavíc senzor a priloží ho k rihe na stene. Prístroj nič neukázal.* No nič. *Zamrmle si popod nos.* Budeme pokračovať. * Otočí sa a vykročí k ďalšiemu miestu.* Už som v meste niekolko mesiacov a nikdy mi na hliadku nikoho nepridelili. Čo sa stalo že mám odrazu spoločnosť? Teda nie že by som sa sťažovala len mi to odrazu príde trochu divné. *Píta sa polohlasne keď so Sam pokračujú ulicami.*
Bezva. Se mnou na hlídkách ji mít budeš, protože ti dokáže chránit některé části těla. Pokud ti neseděla správně, tak to bude ten důvod, proč jsi v ní byla méně pohyblivá. *Její slova zněla přísně a nezdá se, že by se příliš zajímala o minulost krátkovlasé ženy. Namísto toho se s ní vydá na průzkum stop. Když jí oznámí tu svou, tak vytáhne mobil a vyfotí si ji.* Tak dál. *Kývne na souhlas, cestujíc směrem do města a pozorujíc každý kout.* Protože já a Tsai Mei Lan pomáháme momentálně s vedením, dokud jsou Hawkstoneovi zaneprázděni, takže hlídky plánujeme my, stejně tak tréninky a případné porady. Buď ráda, že na to nejsi sama. *Prohodí napůl přítomně, protože si všimne něčeho v cestě. Krev na kanálu. Být jen černá, řekne si, že může jít o asfalt, být jen červená, tak si řekne, že jde o barvu nebo opilce. Mix? Nezněl jako náhoda.* Fakt těch těl bylo jen šest? *Zeptá se podmračeně a na kanál ukáže. Krev vypadala poměrně čerstvě a bylo to přímo pod lampou. Dekl byl trochu nakloněný, špatně zasazený na místo a Sam k němu zamíří, vytasí ostří, které aktivuje a podívá se pro ujištění na Kylu.* Otevřu to, skoč tam, zajisti to. Až tam vlezu, budeme pokračovat. *Navrhne plán.* Pokud teda nechceš jít druhá.
*Kritiku nechá bez poznámok, len ďalej po ceste sleduje okolie. Keď Sam vysvetlí zmenu v hliadkach trochu sa zamračí.* Zástupkiňa vlelitela ktorá chodí neskoro a nepozná ani základné detajli o misii. Hmm, nikto niesme bez chyby. *Po krátkej odmlke dodá.* Ale aj samej sa mi darilo dobre. *Chce pokračovať ale okamžite sklapne keď Sam upozorní na krv na kanálovom poklope. Okamžite vytasí svoju férsku šablu. Akékolvek známky nespokojnosti sú preč a nahradí ich chladná profesionalita. Končekami prstov lavej ruky sa opatrne dotkne krvi na poklope.* Teraz už seďem. *Ukáže prsty Sam.* Asi tak hodina, nanajvíš dve. *Na plán prikívne a aktivuje si runy na obratnosť a nočné videnie, keď Sam otvorí poklop skočí do kanála. Na dne pristane do kotúla ale aj tak takmer vykríkne bolesťou ktorá jej pri dopade vystrelí zo zmrzačeného kolena. Okamžiťe však vstane do bojového postoja pripravená zaútočíť na všetko čo by sa tu dole mohlo nachádzať.* Čisté. *Zavolá na Sam hore.* /Niečo mi tu nesedí./ *Zamračí sa do tmy kím pohladom skúma stopi čierno-červenej brečky na zemi.* Kto zranil toho démona? *Spíta sa keď za sebou začuje Samine kroky.* Je jasné že je tu ludská krv ale prečo je tu aj démonská? Civil by len ťažko zranil démona. Alebo sem boli poslaný aj iní lovci?
Mohlo by jich tam dole být víc, opatrně. *Přejde její výčitku, protože za nedochvilnost se omluvila, byla tu nakonec jen chvilku a co se týkalo detailů o misi, nějaké měla, nakonec ona určila tuto hlídku s tímto důvodem, ale protože to nebyl jediný případ na stole a řešila i ty, tak neprošla vše do detailů. Znala místa, kde byly oběti, ale zprávu z pitvy třeba nečetla. Počká, až se lovkyně uhne z kuželu světla a sama vklouzne dovnitř nejprve po žebříku, aby za nimi poklop z bezpečnostních důvodů uzavřela, načež seskočí a s nakrčeným nosem se podívá na lovkyni, která byla od toho sajrajtu, co byl v podzemních chodbách a tedy neoficiální kanalizaci na sobě, protože tu byl ráj neopeřených, vlků, kteří nevěděli kam jít a co se sebou, mafií, co si zde odklízely mrtvoly, vyřizovaly obchody a podobně. Tady člověk najde tu největší spodinu světa nebo i upíry, kteří přes den jsou odkázání cestovat těmito chodbami na některá místa, kam se kvůli slunci nedostanou. Samantha vklouzne za Kylou, vytáhne čarodějné světlo a rozhodne se následovat stopy krve poté, co prostor zalije světlo a poklepe hrotem andělského ostří vedle černého krve, načež zaryje do zdi.* Spíš je to past. *Ozáří rýhu vzniklou po zbrani, která se podobala té, co byla u místa nálezu. Očividně prošly jen jedno místo činu a to je ještě pro jistotu čekají další, kdyby tu těch démonů bylo více.* Jestli se neidentifikoval démon, mohl by to být eidolon nebo sukuba či inkubus, nemusí nutně s každým spát a jsou poměrně inteligentní. Stačilo jim mít zbraň a vysvětlení démonské krve je jen nastražená stopa. *Pokrčí rameny. Senzor by jim ráno ještě démonskou aktivitu přeci jen ukázal, se zprávou přišel nakonec s největší pravděpodobností nějaký lovec, předpokládala. Neřešila, kdo s hlášením dorazil, zda nějaký civil se Zrakem pracující u policie měl od lovců senzor, aby jim dělal oči a uši nebo tak něco, protože výsledek byl stejný. Měli stopu, drželi se jí.* Nerozděluj se, jestli je to inteligentnější démon, udělá to akorát problémy.
Môže biť. Ale ak je pasca odhalená a obklúčená stane sa skazou tomu kto ju pôvodne nastražil. *Zašepká do tmy. Na ďalšie návrhy Sam len prikívne. Potom pomali vykročí po krvavej stope. V pravej ruke zviera meč pripravená okamžite zaútočiť v lavačke čarodejné svetlo ktorím si svieti na cestu. Mlčky kráča tunelom a sleduje stopu až k niečomu čo by sa dalo nazvať križovatkou. Spolu s cestou sa tu rozdelovala aj čierno-ervená brečka na zemi.* Eniky, beniky, kliky béééé. Kadial teraz pôjdeme? *Pozrie so spítavo zdvihnutím obočím na Sam vela seba. Chce ešte niečo dodať ale zarazí sa keď začuje škrípavý zvuk. Otočí sa za zvukom a.....* Pozor! *....stihne len vykríknuť a uskočiť na stranu tesne pred tím než by ju zrazil na zem démon Kuri ktorí sa vynoril z jedného tunela križovatky.*
/A nebo do ní nakráčíme./ *Napadne ryšavou lovkyni a zamíří po krvavé stopě, která se na konci rozdělí. Sam zatne čelisti a těká pohledem. Démon mohl nastražit část pasti a vydat se za civilskou obětí, ale proč ta by utíkala dál tunely a kreslila po zdech, když tady na křižovatce je žebřík a poklop vzhůru? Sam měla za to, že jejich oběť už není mezi živými a než vyzve k následování černé krve, démonské, ozve se skřípavý zvuk, který nic dobrého nevěstí. Stála za rohem, nemusela se uskočit, ale kuri je rozdělil. A jak se o chvilku později ukázalo, nebyl sám ze stropu se spustil druhý, větší pavouk. Zřejmě hlídali svého pána. Ten, který zaútočil po Kyle se jí držel a sekal po ní předníma nohama, protože šest z nich mu stačilo k tomu, aby se pohyboval obratněji, než dvounohá nefilim. Obdobné potíže začala mít záhy Samantha, která duchapřítomně vytasila a aktivovala obě ostří, jediný způsob nefilim, jak zabít démona, protože neměla magii čarodějů ani vílí prostředky, aby si pomohla jinak. Protočí zbraněmi v zápěstích a i když zorničky měla rozšířené strachem, dech se jí chvěl a lovkyně přešlapovala, protože před ní byl pavouk, tak se nehnula ani o píď a v momentě, co proti ní vyrazí jedna z noh opatřených hroty, tak sekne. Padající končetina oddělená od těla jen o vlásek mine její zbroj a dopadne před ni, zatímco se tunelem rozlehne zavřísknutí démona, který zaútočí s větší vervou, bez her. Jeho nohy sekají, snaží se dostat tak blízko, aby se zuby zanořily do její pokožky a Sam tu a tam sykne nebo zaskučí, když noha protne kůži. Jen tak tak mine oko a zasekne se jí hrotem nohy o kořen nosu, takže noha se stáhne až poté, co otočí hlavu. Uskočí vzad a dál seká. Konečně padnou další dvě nohy, ale nezdá se, že by to pavoučí démon vzdával a Sam si rukávem otře čelo, kde měla další škrábanec. Krev z něj jí padala přes obočí na řasy a ona viděla rudě, už tak, že čarodějné světlo musela upustit kvůli boje a místo jí osvětlovalo pouze mřížoví poklopu od kanálu. Noha jí podjede na něčem slizkém a kuri to využije ve svůj prospěch a skočí...A ryšavka natáhne zbraň před sebe, aby se na ni nabodnul a v plamenném záblesku se démon rozpadne na černý popel a lovkyně je sražena do humusu na zemi, až si vyrazí dech. Přetočí se na bok a opře se o předloktí, aby alespoň krátce lapala po dechu, než se vyhoupne na nohy, aby pomohla Kyle.*
*V duchu ďakuje anjelovi že myslela dopredu a aktivovala si runy. Úskokom sa dostane dosť ďaleko od démona aby jej to dalo pár sekúnd času než na ňu znova zaútočí. Pustí čarodejné svetlo a uchopí meč oboma rukami.* Pôjdeš do pekla. *Zavrčí na démona gehensky. Ale v nasledujúcom okamihu je už Kuri pri nej a seká po nej prednými nohami. Prvému úderu sa vyhne piruetou, jej koleno však proti tomuto manévru bolestivo zaprotestuje. Kvôli tomu nie je pri ďalšom úniku dosť rýchla a Kuri ju tesne zasiahne. Spôsobí jej na ľavom boku na rebrách dlhý škrabanec.* /Koľko krát ti to mám opakovať Ty hlupaňa? Piruety nie!/ *Vynadá si v duchu a sekne po jednej z nôh démona. Ten zavije ako jeho uťatá končatina dopadne na zem. Kyla využije jeho nepozornosti a usekne mu druhú nohu na tej istej strane. Jej protivníkovi teda na ľavej strane tela zostávajú len dve. Napriek tomu ale ďalej pokračuje v boji. Namiesto toho aby sa ju ďalej snažil zasiahnuť pazúrmi od nej trochu ustúpi a rozstrekne okolo seba žltú tekutinu. Znova uskočí ale pár kvapiek jedu skončí aj na jej bunde, s hlasným výkrikom ju zo seba okamžite zhodí. Ucíti prudkú bolesť ktorá sa jej šíri od chrbtice do celého tela a zrak sa jej striedavo zahmlieva a zaostruje.* /Musím to okamžite skončiť./ *Vytiahne svoju stélu, aktivuje si runu rýchlosti a prehodí si meč do zadného úchopu. Rozbehne sa k démonovi z ľavej strany kde mu chýbajú dve končatiny a obojruč mu zarazí meč do hlavy. Kuri sa po jej zásahu rozpadne v ohnivom záblesku iskier a popola.* Hovorila som ti že skončíš v pekle. *Zamrmle gehensky s bolestivo zaťatými zubami padne na kolená a oprie sa o meč. Okamžite si aktivuje runy Iratze a bolesť.* /Páni, je úžasná./ *Napadne jej keď pozrie na Sam ako vstáva zo zeme potom čo dorazila svojho protivníka.* Na tej zbroji možno predsa len niečo bude. *Prehodí zo smiechom pričom cíti ako bolesť z jej tela pomaly ale isto mizne.*
*Démon sa však nevyparí keďže jeho hlava nebola prebodnutá anjelským ostrím, ktorému je prepožičaná tá moc na vypudenie démona do jeho domovskej dimenzie. Jeho zranenie je vážne avšak tak ako každé zviera, automaticky zaútočí na to čo ho napadlo. Behom stotiny v Kylinom bruchu skončí zabodnutá jedna Kuriho noha. Druhou jej prebodne ľavé stehno skrz na skrz. Jediné šťastie v tomto momente je, že nejakým zázrakom nezasiahne tepnu. Pri zabodnutí meča do Kuri hlavy z nej vystrekne démonská krv, ktorá postrieka Kyle ruky a časť krku. V konečnom dôsledku Kyla utrpí vážne zranenia, ktoré budú vyžadovať dlhú rekonvalescenciu. Aspoň bude mať dostatok času na to, aby zvážila intenzitu svojho tréningu a v čom v tomto boji spravila chybu.*
*Po predstavení sa znova ponorí do svojho hlásenia a konečne sa jej ho podarí dokončit.* Hotovo, konečne. *Povie ulahčene, dopije svoj nápoj a pozbiera si všetky veci.* Teraz ma prosím ospravedlň Charlotte musím to ísť odovzať. *Trochu ospravedlňujúco sa na Lottie pousmeje, zaplatí svoju útratu a odíde z čajovne.*
*Prebudí sa vo svojej posteli a ako prvé si rukov zatieni oči pred slnkom ktoré jej svieti rovno do nich.* Kolko je do pekla hodín? *Zamrmle si popod nos ospalo a snaží sa nahmatať budík.* Skvelé.... *Zamrmle keď sa jej podarí budík nájsť a zistiť že už sú skoro tri hodiny. Vstane z postele pričom zatne zubi keď sa jej v pravom kolene ozve stará známa bolesť. Vezme si svoju ortézu a odkrivká do kúpelne. O niečo neskôr už sedí pri svojom písacom stole a snaží sa utriediť si myšlienky a spomienky na hliadku ktorú mala včera v noci.* /Tak toto nepôjde./ *Povie si keď sa z vedlajšej miestmosti začne ozvívať hlasná hádka. Zavrtí hlavou vstane a oblečie sa do svojej riflovej bundy čiernych riflí a vysokých topánok. Zo zbraní si vezme len dýku a vyrazí do mesta. Chvílu jej trvá dostať sa k jednej čajovny ktorú si dosť oblúbila ale nakoniec vojde dnu a sadne si k svojmu oblúbenému stolíku. Vytiahne si rozpísané hlásenie a dá sa do dokončovania.* Dám si ten jahodovo melónový čaj s medom prosím. *Usmeje sa na servírku ktorá sa jej prišla spítať na objednávku a znova sa dá do písania.*
*S deckami z domova sa rozhodli zájsť do čajovne, predsa len už bolo celkom dosť chladno a oni nemuseli sa moc pohybovať po vonku. No nesúhlasný pohľad Damiena ju upozorňoval, že nemá robiť problémy.* Čo je? *Opýta sa ho, ale on len pokrúti hlavou a nič jej neodpovie. Od vtedy čo bola na cintoríne poranená sa s ňou vôbec nechcel baviť. Mrzelo ju to, pretože nevedela, čo má robiť. Bol to jej priateľ, ale to že mu odmietla povedať čo sa tam stalo, tak sa trochu pohádali a ona nevedela, ako to napraviť. Zovrela pery a zatvárila sa neho urazene, pričom aj bola urazená, len on ju nebral vážne.* /Tss.... čo mám ešte urobiť, aby si sa so m,nou začal znova baviť./ *Pomyslí si a prejde si zradravou rukou po obviazanej ruke. Samozrejme, že to ešte nebolo zahojené a možno aj preto sa s ňou nechcel baviť. Oddelí sa od ich skupinky, aby si mohla objednať svoj čaj, keď už sa s ňou nemienil baviť. Prejde si menu a vypýta si.* Poprosila by som si Malinový čaj s cukrom. *Povie, pričom si počká kým jej ho pripravia. Bola na Damiena nahnevaná, že sa s ňou nechcel baviť, ale tak za to nemohla. Nechcela mu hlavne povedať, že sa namočila do problému, ktorý nie je tak jednoduché vyriešiť a pritom nevedela, s kým sa to v ten večer stretla. Poobzerá sa po mieste a povzdychne si. Musela si k niekomu prisadnúť, pretože jej kamaráti sa samozjme usadili k stolu, kde by sa už nezmestila.* /To im nedarujem./ *Pomyslí a potom si vezme teplý čaj, aby si mohla prisadnúť k žene, ktorá sedela sama.* Ehmm... Môžem si prisadnúť? *Opýta sa jej a nesmelo prešlapuje nohami. Stále má na sebe teplý kabát, pod ktorým mala čierny rolák. Nohavice mala pre dnes neroztrhané, pretože samozrejme by mal niekto kecy, kebyže si niečo také oblečie. Hlavne už prešla na jemné zimné topánky. Samozrejme, že oblečenie nebolo nové, ale obnosené po niekom. Predsa len vždy sa to tak dialo v tých detských domovoch, aby deti mali aspoň niečo na seba a najedenie. Čo si kúpili bolo vždy z toho, čo si sami dokázali našetriť z nejakej menšej práce.*
*Kívnutím poďakuje servírke ktorá jej prinesie čaj ale oči neodtrhne od rozpísanej správi. zamračí sa a prešktne celí jeden odstavec.* /Nie to musím prepísať../ *Povie a snažísa sformulovať čo napííše. aj napriek tomu že vymenila ubitovňu kde sa hlučnehádali spolubívajúci za ovela tichšiu kaviaraň nedarí sa jej prácu dokončiť. jej zaujatie prácou spôsobí že si najskôr ani neuvedomí že sa pri jej stole zasaví dievča a ani to že ju osloví.Až po pár sekundách jej dôjde že sa jej dievča pítalo či si môže prisadnúť.* Och ale samozrajme..... *Odsunie jej stoličku a sprace si svoje papiere viac dohromady abi mala mladá slečna viacej miesta na stole.* Prepáč nejak som sa do toho zabrala. *Usmeje sa trochu ospravedlňujúco a ukáže na svoju prácu. Zatial čo si dievča sadá obzrie si ju a pohladom prejde aj po celej čajovni. Nakrčí obočie keď neďaleko uvidí skupinku deciek zhruba vo veku svojej novej spoločníčky.* pohádala si sa s priatelmi? *Spítavo nadvihne obočie, potom čo zhodnotí jej výraz a aj to že sa nedaleko sediace decká okato snažia nepozerať ich smerom.*
*Bola veľmi rada, že sa mohla posadiť, pretože teplý čaj sa jej v rukách nechcelo držať. Vyzliekla si svoj kábat a dala si za stoličku a potom sa posadila. Pozrie sa, čo žena písala, ale nejako nevedela, čo by jej na to povedala, predsa len aj ona zažívala také chvíle, keď sa dokázala uvoľniť na javisku a zahrať svoju rolu. Hlavne sa jej za to jej priatelia smiali, ale ju to veľmi bavilo a nemohla by si priať viac.* Musí to byť zaujímavé, keď to človeka nadchne. Málokto sa dokáže zabrať dostatočne, aby si nevšímal druhých, ale stáva sa to viacerým. *Povie jej, pričom jej pohľad zamieri ku skupinke jej priateľov. Nedalo sa to tak nazvať hádkou. Ona za nič nemohla, ale to Damien s ostatným sa s ňou nechcel baviť a to ju trápilo. Ostatný by sa s ňou bavili, ale Damien im to zakázal z toho dôvodu, že mu nechcela povedať pravdu. K čomu by mu to aj tak bolo. Ísť po chlapovi, ktorého meno ani len nepozná? Nie je blbá, aby mu presne povedala, čo sa tam stalo.* To až tak nie je pravda. Len chcú mi dobre, len im nechcem povedať o jednej hlúposti, čo som vyviedla. Je to len taká hlúposť. *Povie jej a rozhodne cíti Damienov pohľad, ktorý sa jej zabodáva do chrbta.* /Nechápem, prečo si naštvaný, že som si ku vám nesadla. Predsa len sa so mnou nerozprávaš, tak čo po mne chceš./ *Pomyslí si, ale vie že jej myšlienky sa k nemu nedostanú. Povzdychne si a trochu sa pomrví na stoličke, pretože jeho pohľad je jej viac menej nepríjemný, pretože nevie čo po nej chce.* Hmm... môžem sa opýtať, do čoho ste sa tak zabrala? *Vie že sa snaží odpútať jej pozornosť, ale je to lepšie ako keby sa snažila inakším spôsobom. Takto si aspoň nebude všímať Damiena, ktorý rozhodne nechcel, aby bola niekde inde ako s nimi.*
No zaujímavé... Ako sa to vezme. Hádam že niekto by to zaujímavím mohol nazvať v prvom rade je to ale náročne. *Odpije si z čaju a pokrčí plecami.* To je skôr moja vina mám zvik.... alebo zlozvik ako sa to vezme, mať všetko skoro do bodky presne. Niekedy sa do toho zaberiem že nevnímam. *Znova vyškrtne niekolko viet a zamračí sa na papier. Pritom ale počúva čo jej dievča hovorí.* Ak je to tvoj kamarát tak by mal rešpektovať tvoje želanie nechať si to pre seba. Koniec koncov je to tvoja vec alebo nie? *Povie trochu hlasnejšie než je nutné. Tak abi to počula aj skupina rozhádaných priatelov pri nedalekom stole. Pritom tiež nenápadne žmurkne na dievčinu oproti sebe.* Ale, spisujem pracovnú správu pre svojho šéfa ale zúfalo sa mi nedarí. *Zamračene schová papiere do bundy a pozrie sa dievčine do očí.* Mimochodom ešte si nespomenula ako sa voláš. *Spíta sa so spítavo naklonenou hlavou na stranu.*
*Trochu bola zmätená z jej štýlu rozprávania. Absolútne nechápala čo tým myslí.Bola oveľa divnejšia ako Triss a to už bolo dosť čo povedať, pretože Triss sa dokázala dosť často na nejaký čas vypariť. Lenže ona sa jej do života nestarala. Hlavne by to bolo dosť blbé sa jej starať do vlastného života.* Perfektcionizmus sa preceňuje. Nie je možné robiť všetko dokonalo. *Povie jej, pričom sama dobre vie ako moc je nedokonalá. Ako moc rýchlo sa všetko zvrhne a začne niekde horieť. Párkrát sa jej stalo, že horelo dosť budov. Lenže ona za to fatk nemôže. Väčšinou sa tam objavia potvory, ktoré ostatný nevidia a ona je za tu blbú alebo dokonca šialenú. Aj keď vypálenie kuchyne v detskom domove bola jej vlastná chyba. Vlastne aj Damienova, pretože sa vsadili a ona stávku prehrala. Musela mu preto uvariť niečo, čo nakoniec skončilo požiarom, ktorý spôsobiť nechcela. Keď počula tvrdé slova, tak sa otočila a videla, ako Damien zovrel tvrdo stoličku a divila sa, že ju ešte nezlomil. Jeho pohľad bol uprený na ne a ona len pokrútila hlavou. Vedela, aký býva vznetlivý a nechcela, aby sa niečo žene stalo.* Majú len o mňa strach. *Povie nakoniec, ale predsa len nevedela, ako inakšie by to nazvala, keďže to bola pravda. Hlavne vedela, že keby niečo vyvedie, tak to nedopadne dobre a oni sa za ňu aspoň vedeli postaviť. Mohla sa na nich spoľahnúť.* Hmm... s tým neporadím. Nikdy som nič také nerobila. *Povie jej, pričom sa zamyslí čo po nej vlastne ten chlap čo sa s ním stretla chcel. Bolo to spojené s prácou čo bude mať. Doslova z neho bola zmätená. Teraz len čakala, kým sa vyriešia papiere u adopcie, o ktorú Triss poziadala.* Lotty. Aj keď mám aj rôzne ďalšie prezývky. *Povie jej, ale tie niektoré nemusí a nechce o nich rozprávať. Hlavne ju jej skupinka volala Ash, pretože tam kde vždy bola to vyhorelo do tla. Hlavne jej predchádzajúce pestúnske rodiny. Nie moc dobré spomienky.*
To máš pravdu ale nikdy nieje naškodu snažiť sa aj keď je takmer nemožné dosiahnuť ciel. Učili ma vžd sa snažiť o čo najlepší vísledok. *Povie a myslou jej prebehnú všetky roky vícviku doma v norsku a neskôr aj v Alicante. Kedy musela pracovať dvakrát tak tvrdo abi ju brali aspoň trochu vážne. Zamieša si med v čaji a znova sa napije. Keď pohlad dievčaťa strelí k skupinke jej kamarátou pozrie sa rovnakím smerom.* Hmm, dávajú to najavo dosť divne. Tamten vyzerá že za chvílu niečo rozbije. *Ukáže bradov na Damiena ale nijak zvlášť tomu nevenuje pozornosť. Keď sa dievča predstaví podá jej ruku a pekne sa na ňu usmeje.* Rada ťa spoznávam Lotty. Mne hovoria Kyla.
a poté