Tremayne

„Exceptio regulum probat.“

Vznik
18. století

Znak
Dub a žaludy

Heslo
„Exceptio regulum probat.“

Rezidence
• Rezidence Tremayne, Idris

Členové

Relativní

† — zaniklé
* — jiná linie
červené — nelze registrovat
zelené — lze registrovat
tučné — již ve hře

Spolek

Mlčenliví bratři

Eugene Wallace Tremayne I.
bratr Nehemiah
(1853)

Laurence Francis Tremayne
bratr Isaiah
(1910)

Železné sestry

Susanna Helen Tregonwell
sestra Minerva
(1824 -1996)

Gita Esther Tremayne
sestra Adrienne

(1840)

Parabatai

Deborah A. Tremayne – Frederick J. Tremayne
1832 

Beatrice M. Tremayne – Amelia Swinburn
1877

Laurence F. Tremayne – Barnaby Graybridge
1910

Armande R. Bettencourt – Greta Licciardello
1927

Astrid L. Tremayne – Johanna Hawkstone
1975

Typická jména

Casworan, Margh, Arthur, Reginald

Rezidence

Členové

Charakteristické rysy

Heslem rodu Tremaynů bylo až do roku 1840 „Sláva, nebo smrt.“ Které ustanovil Victor Newdegate Tremayne. Od roku 1840 je užíváno heslo „Exceptio regulum probat,” ustanovené Gervasem, tedy “Výjimka zkouší pravidlo.”

Erb je červeno-oranžovo-černý se sluncem na vrchu a dubovou větví s žaludy pod ním, štítonošem erbu je drak. Znakem je dub a žaludy, které jsou vyobrazené na prstenu Tremaynů.

Historie

První záznam o rodině Tremaynů, tehdy ještě Macphee, pochází z roku 1745, nachází se v hlášení o misi Spolku Centurionem Taranem Lengthornem. Taran byl poslán na misi k lovu nezávislého upíra známého jako Rufus, který vraždil civily ve Wraxhamu a Chesteru. Taran ho stopoval k pobřeží, až do Caerwys, kde žila rodina Macphee.

Erb rodu, 15. st.

Původ rodu Lengthorn se připisuje první generaci lovců stínů, když se bratři Daegheard a Maeveryck Lengthorn napili z poháru smrti. Daegheard a Maeveryck potáhli na britské ostrovy do rodného Cornwallu, kde v Camborne založili úplně první Institut. Rod se rozrůstal na území dnešní Británie a rozmohl se i na sever a do zemí; Německo, Francie, Norsko, Finsko, Švédsko a Spojené státy americké.
Rodinnou zbraní a dědictvím se stal meč Maeverycka Lengthorn, který by se měl nacházet v Idris v sídle rodu Lengthorn. Také dýky Jullena Lengthorna, jehož bukové hole byly spáleny, a rodový prsten železné sestry, Wisterie Lengthorn, spolu s jejím grimoárem, kterého se Spolek snaží zmocnit. Spoustu dědictví, obrazů a zbraní si rod Lengthorn uschoval v skrytých kobkách svého sídla. Vyznačují se především cornwallskými jmény, které se v určité míře přechovaly do současnosti.

Sídlo Lengthorn v Idris

  • Cornwall Institute, Camborne — (založení 11.st – 1970)
  • Pozemky St. Mawgan, Cornwall — (11. st – 15. st)
  • Rezidence Lengthorn, Idris
  • Skandinávie  (13. st – 15 st.) — (17. st – 19 st.)
  • Klužský Institut — (16. st)
  • Washington Institute — (17. st – 1991)
  • Phoenix — (1991 – 2007)

1. Generace

Wallace Tremayne

1731 - ???

První záznam o rodině Tremaynů, tehdy ještě Macphee, pochází z roku 1745, nachází se v hlášení o misi Spolku Centurionem Tremayne Lengthornem. Tremayne byl poslán na misi k lovu nezávislého upíra známého jako Rufus, který vraždil civily ve Wraxhamu a Chesteru. Taran ho stopoval k pobřeží, až do Caerwys, kde žila rodina Macphee.

James, Blythe a Eliza byli zavražděni v noci 18.2. 1745, v jejich domě. V noci zemřel i Rufus, jediný přeživší čtrnáctiletý Wallace Macphee byl během útoku ve stáji s nemocným koněm. Přišel, když uslyšel nářek umírajícího upíra. Tremaynovi Lengthorn bylo jasné, že chlapec je nadaný zrakem a rovnou ho naverboval. Předchozí generaci Lovců stínů postihl démonický mor (1706-1710) a Spolek stále potřeboval rekruty. Rok 1748 byl mnohem krutější čas než dnes, kadeti byli vybíráni náhodně a mnoho jich zemřelo při výcviku. Mezi oběti se zařadila i jeho milenka Mary Taylor. Wallace pozvedl jméno Tremayne se znakem dubu. Oženil se s Enid Swinburn, hodně cestovali po různých institutech v Evropě, usadili se v Edinburgu v roce 1763.

2. Generace

Arthur James Tremayne

1754 - ???

3.7.1754 se narodil Arthur James Tremayne I., jehož nejvýraznější vlastnost byla průměrnost. Přesto, nebo možná právě proto upoutal pozornost jediné dědičky rodu Newdegatů ovládajících Cardiffský institut, Phebe. Což nemohl pochopit hlavně Phebin otec Nicholas, sňatku požehnal zatímco byl velmi opilý. Známý bohém, alkoholik a milovník vílího ovoce, jediný syn konzula Marka Newdegate a Deborah Pembleton se v roce 1772 upil k smrti. Manželé Tremaynovi se přestěhovali do institutu v Cardiffu. Arthur a Phebe zemřeli čestnou smrtí v bitvě roku 1797.

3. Generace

Victor Newdegate Tremayne

1773 - ???

21.12. 1773 jedno z dat významných nejen pro rod Tremayne – narození Victora Newdegate Tremayne I. Victor byl mimořádný člověk, mimořádný Lovec stínů. Známý svou odvahou v bitvě, nedostatku pudu sebezáchovy, rytířstvím, milostnými skandály a opileckými excesy. Už na Akademii vynikal, snad jen jediný člen rodiny Tremayne ho v bitvě překonal, Deborah. V sedmnácti se jako nejmladší člen jednotky účastnil velkého zátahu na skupinu nebezpečných čarodějů. Po smrti rodičů obhájil titul vedoucího institutu v Cardiffu. Jeho největší úspěch se odehrál na jaře 1799, zhmotnění draka Ladona, vyššího démona, který se objevil naposledy v roce 1348. Victor Ladona zabil a málem zemřel, nebýt brzké záchrany Jensonem Woodwinterem. Tím se zapsal do historie Lovců stínů. Po souboji s Ladonem se během rekonvalescence v Idris seznámil se svou budoucí ženou Violette Cosgrove, oženil se v roce 1802. Victor byl již od mládí milovníkem žen, mezi jeho milenky patřily Sylvia Rochfield, Agatha Osbourne, Josephina Tregonwell a civilní ženy z nichž je známá hlavně Amelia Watson. Victor měl mladšího bratra Marka (nar. 1777) , který zemřel během výcviku Akademie při lovu vlkodlaka v roce 1792. Také sestru Veronicu Blythe (nar. 1786) která se vdala ze Cornelia Starkweathera. Se svou ženou Violette měl syna Gervasia Victora Ebenezera (1804) po dědu z matčiny strany Ebenezeru VI. Jeho jmenování inkvizitorem v roce 1806 rozdělilo Spolek na dva tábory. Milující Victora a nenávidějící Victora, především kvůli jeho bohémskému životu. Milenky a nemanželské děti, kvůli tomu ho opustila Violette v roce 1822. Život Victora Newdegate Tremayna byl plný výšek a propadů, naprosto vystihoval heslo „Sláva nebo smrt,” které ustanovil heslem rodu, přesně tak jeho život skončil. Po té co propadl alkoholu v roce 1823, byl odvolán z funkce inkvizitora o rok později, spáchal sebevraždu, které nezabránilo ani narození nemanželské dcery Susanny. Po jeho smrti převzala institut Violette spolu s jejím z jejích bratrů Ebenezerem VII.

Ebenezer byl surový a manipulativní, během jeho vlády vyzdobil institut množstvím trofejí z podsvěťanů které zabil a v jejich zabíjení, často bezdůvodném, se vyžíval. Příliš laskavý nebyl ani k Violette, která beztak byla vedoucí Cardiffu jenom na papíře. V té době, ženy nesměly samy rozhodovat. Violette zemřela v roce 1843 v 68 letech za nejasných okolností. Ebenezer VII. vedl institut až do své smrti o sedm let později. Victor měl s Agathou Osbourne dvě děti Jaspera Osbourna (1805-1839) a Marka Osbourna (1808-1871) S Josephinou Tregonwell dceru jménem Susanna Helen Tregonwell (1824). Susanna byla velmi volnomyšlenkářská žena, příliš se nehodící pro život ženy v domácnosti, ani na bojišti. Věnovala se studiu run, ačkoliv nikdy nenavštěvovala Akademii a v osmnácti letech se přes velké protesty matky stala Železnou sestrou, známá jako sestra Minerva.

4. Generace

Gervasius Victor Ebenezer Tremayne

1804 - ???

Gervasius Victor Ebenezer Tremayne narozený 24.9.1804 rozhodně neměl snadné dětství a dospívání, za svého otce se styděl. Victor v očích jeho syna nesplňoval morální zásady, které by měli Lovci stínů dodržovat a pěstovat. Etika je stejně důležitá, jako válečné triumfy. Sám byl spíše politikem a filosofem, schopným řečníkem, než velkým bojovníkem. Ačkoliv v lukostřelbě byl nadprůměrný a byl čestný voják. Svou matku považoval za zbabělou, slabomyslnou osobu, když může snášet všechny milenky otce a veřejné ponížení. Do Akademie nastoupil netypicky už v deseti letech, nechtěl žít se svými rodiči, kterými tolik opovrhoval. Gervase doufal, že Kalkata je dost daleko od pověsti jeho rodiny, mýlil se. Vztahy obou bratrů se zbytkem institutu byly napjaté, především s Amarjeet Chakrabarti. Amarjeet byla naprostý opak jeho matky, sebevědomá, silná, nezávislá, cílevědomá a bojovná. Gervase Amarjeet vášnivě miloval osm let, než si ho vzala. V Kalkatě začal rozvíjet svou politickou kariéru a snažil se vylepšit veřejný obraz jeho rodiny. Zlomový bod jeho kariéry nastal mezi lety 1834-37. Vedl vyšetřování únosů dětí vílami. Vyvrcholením byla operace Epilogue strategicky vyřešená Amarjeet, při které došlo k zajetí a popravě královny Hedvábného dvora. Touto operací se Tremaynovi zviditelnili v Idris pro změnu v pozitivním světle a Gervase byl v roce 1839 zvolen konzulem. Gervase a Amarjeet se vzali v roce 1830 a měli čtyři dcery, dvojčata Chandra Hannah a Deborah Amita (1832), Abigail Divya (1837), Gita Esther (1840). Starší z dvojčat Chandra zemřela, pro nesnášenlivost runy v roce 1845. Tento rok byl těžký pro celou rodinu Chakrabarti, neboť zemřel i Arvind otec dvojčat Amarjeet a Indrajeeta. Zvolení Gervase do funkce konzula, rodinu rozdělilo, Amarjeet chtěla zůstat s dětmi v Kalkatě, kvůli nemocné matce Kamale a navíc se chtěla podílet na vedení institutu s bratrem Indrajeetem. Teď ve zlatém věku, když Chakrabartiové konečně ovládli Kalkatu a naplnil sen Arvinda. Po smrti Chandry se přestěhuje do Idris. Po smrti Ebenezera VII. v roce 1850 se Amarjeet ujmula vedení institutu, které umožňovala novela zákona. Dříve musela být všechna rozhodnutí schválena stanoveným mužským zástupcem ženy, manželem, bratrem, otcem či strýcem. Novela umožňovala přímé rozhodování ženských správců. Do té doby bylo vedení institutu ženou jen sporadické, bez souhlasu zástupce, nemohla dělat nic. Ovšem každá žena vedoucí institut, musí být vdaná. Gervase zákon navrhl z pocitu viny za matku, ke které nebyl moc laskavý. Amarjeet vedla institut jedenáct let, než zemřela na mozkovou příhodu v roce 1861 v 56 letech.

5. Generace

Deborah Amita Tremayne

1832 - ???

Možná ještě neslavně slavnější než Victor, byla Deborah Amita Tremayne, nar. 19.1.1832. Deborah byla velmi ambiciózní osoba, nezávislá a na rozdíl od svých sester a matky velmi nespokojená s rolí v domácnosti podobně jako Susanna. Měla velké štěstí, že neměla žádného bratra a rodiče jí dovolili navštěvovat Akademii jako první ženě celého rodu. Byla velmi nadaná a pilná studentka, v boji se vyrovnala ba i překonala Victora, přesto byla pouze žena. Amarjeet jí domluvila sňatek s Felixem Armstrongem, kterého si měla vzít již v sedmnácti, sňatek odmítla, aby se mohla věnovat dalšímu studiu. Na Akademii poznala Fredericka Jonathana Coldwella, svého parabatai. Rodiče a Spolek jí nepovolili žádost o převelení do Los Angeles. Brzy se její kariérní postup ještě více zkomplikoval touhou po dítěti, ale nechtěla se vdát. Díky Frederickovi se dostala do institutu v Maroku (1851). Dilema s dítětem vyřešila právě tam s Frederickem. Avšak nešlo o lásku, pouze o dohodu, Deborah počítala s veřejným ponížením a hanbou. Očekávání se nemohlo vyrovnat skutečnosti, když v roce 1854 vyšlo najevo, že dítě je Frederickovo. Následovalo odvolání Gervase z funkce konzula, návrh na trest vyhoštěním a i kontrola nad Cardiffem byla ohrožena, také zhoršení rodinných vztahů především mezi Deborah a Abigail. Vyhoštění se Gervasiovou zásluhou a podplácení Deborah netýkalo, což se nedalo říct o Frederickovy, Coldwellům byl navíc zabaven majetek. Deborah se synem Eugenem odešla do Moskevského institutu a zmizela z veřejného dění. V Moskvě pokračovala v tréninku a účastnila se několika misí, nakonec vedla výcvik v institutu. Kvůli jejímu skandálu nikdy nenaplnila své ambice stát se první ženou na postu konzula. V Moskvě žila až do smrti Gervase v roce 1871, nebyla vdaná a nemohla si nárokovat místo správce Cardiffu, které připadlo Edwardu Cromwellovi. Nakonec odešla do Bangkoku, kde žila až do své smrti o devět let později ve 47 letech, hrdinou smrtí v bitvě s démony.

Abigail Divya Tremayne

1837 - ???

Abigail Divya Tremayne narozená 14.5.1837 byla ztělesněním idejí o ženách Lovců stínů, jemná, laskavá, pokorná, odvážná s ocelovým jádrem a aristokratickou hloubkou. Podobala se Gervasiovy ve svém klidném temperamentu, lásce k pravidlům a morálce. V roce 1855 si vzala George Samuela Sherwooda, sňatek byl domluvený.

Gita Esther Tremayne

1840 - ???

Gita Esther Tremayne narozená 29.8.1840, byla dáma úzkoprsá, s velmi vyhraněnými názory na podsvěťany, ovšem trochu pokrytecká v morálních ideálech Lovců stínů, účel světí prostředky, pracovala jako dobrovolnice na ošetřovně v Alicante a věnovala se charitě pro osiřelé děti Lovců. Vždy vážná s úsměvem jen zřídkavým. Matka jí dohodla sňatek s Patrickem Addicottem, ale z něj sešlo a nakonec si vzala holanďana Bertrama Apeldoorna a žila v Amsterdamském institutu. Měla dceru Angelien (1864), která zemřela společně s Bertramem na cestě do Idris. Po smrti manžela a dcery se Gita stala Železnou sestrou, příjala jméno Adrienne.

6. Generace

Eugene Wallace Tremayne I.

1853 - ??

Eugene Wallace Tremayne I., nar. 23.8. 1853 byl obětí okolností. Dětství i celý výcvik podstoupil v Moskevském institutu, kde byl terčem některých Lovců. Deborah usoudila, že v Moskvě je bezpečněji a Eugene se také nechtěl podrobit šikaně, posměškům a Anděl ví čím ještě studentů na Akademii. Své prarodiče nikdy neviděl, až do účasti na pohřbu Gervase. Rozhodl se nenásledovat matku do Bangkoku, namísto toho zamířil do Edinburgu (1871). Eugene byl velmi plachý, tichý chlapec, poněkud utlačený svou ochranářskou matkou a přehlcený negativní pozorností. Sbíral motýli a brouky. Přál si mít normální život, oženit se, mít děti a nakonec zemřít čestně v bitvě, jako slušný člověk. Zaujmout vhodnou dívku pro manželství, díky svému statusu nedokázal. Měl štěstí v neštěstí, když se v roce 1874 zranil na hlídce a v uličce ho našla Mary Harriett Quinn, dcera pastora se zrakem mu poskytla první pomoc a vzala ho do domu svých rodičů. I přes výčitky svědomí se s Mary začal vídat, řekl jí pravdu o světě stínů a požádal ji o tři měsíce později. Mary souhlasila, opustila rodinu a přežila povznesení o dva roky později (1876). Obnovila příjmení Scarcliff a o měsíc později si vzala Eugena. Pár musel opustit Edinburg, pro jistotu i Anglii a přestěhovali se do sídla Tremaynů v Idris. O rok později se jim narodila první dcera Beatrice Martha (1877), syn Leopold Arthur (1879) a Victor Charles II. (1881). Od roku 1878 pracoval jako učitel na Akademii, vyučoval zdravotnictví, první pomoc v boji a kurzy biologie. Po té, co v roce 1902 zemřela jeho žena Mary Hariett, přidal se k řádu mlčenlivých bratrů, známý jako bratr Nehemiah.

7. Generace

Beatrice Martha Tremayne

1877 - ???

Beatrice Martha Tremayne, nar. 7.5.1877, zdědila cílevědomost Tremaynových žen. Její ambice však směřovali výrazně odlišným směrem. Beatrice byla milovnicí luxusu, šperků, šatů a vysokého postavení. Často používala úspěchy své rodiny k získání větší prestiže. Zvláštní nepochopení a pocit hanby v ní vzbuzovala Deborah, kterou považovala za nemorální, ostudu rodu, sobeckou a manipulativní, měla částečně pravdu. Od dětství byla přítelkyní Amelie Swinburn v roce 1892 se staly parabatai. Cíl Beatrice bylo dobře se vdát, do bohaté, slavné rodiny, stát se matriarchou se spoustou dětí, brzy si vyhlédla oběť – Reubena Rougerenarda. Dům Tremaynových sousedí s Nightingaly, Ambrose Nightingale byl nemocný chlapec, od dětství zamilovaný do Beatrice, každou sobotu jí nosil květiny, pro ni nebyl dost dobrý, neměl postavení a dostatek finančních prostředků. Netrvalo dlouho k tomu, aby se stala milenkou Reubena, jejich románek trval krátce, když Beatrice došlo, že si ji nikdy nevezme. Victor II. jí tehdy řekl, že se chová jako zlatokopka, což je ještě potupnější než prostitutka a je ostudou rodu. Večera kdy došlo k hádce s Victorem odešla z domu k Nightingalů, kde strávila noc. V roce 1997 si Ambrose vzala, měla šťastné manželství. Život strávila s rodinou v institutu v Marseille. Manželé Nightingale měli pět dětí, Leta Edith (1899), Vincent Ambrose (1903), Eva Beatrice (1905), Irene Hazel (1912), Victor Miles (1914).

Leopold Arthur Tremayne

1879 - ???

Leopold Arthur Tremayne, nar. 10.10. 1879, byl ambiciózní. Leopold se už když mu bylo šest rozhodl, že se stane konzulem a změní spolek, do jeho programu patřilo i zrušení Dohod, ačkoliv nebyl tak radikální jako Valentine. Podle něj nejsou podsvěťané lidé a žádné příměří by s nimi nemělo být uzavřeno, měli by se potlačit silou na okraj společnosti, ovšem nebyl pro úplnou genocidu spíše zotročení. Ve své době neměl moc velkou podporu mezi studenty, nebyl dobrý řečník, vlastně ani vůdce a spíš se ubíral k filozofování o tom, jak by měl svět vypadat. Po absolvování Akademie v roce 1897 odešel do Petrohradu, kde poznal svou budoucí ženu Nadezhdu Arseniyevnu Yevstigneyevu. Oženil se v roce 1899 protože Nadezhda otěhotněla. Soustředil se na budování svého veřejného obrazu a v roce 1906 se mu podařilo znovu získat institut v Cardiffu, kam se přestěhoval s Nadezhdou a synem Eugenem II.. Získání Cardiffu byl jeho největší úspěch, konzulem ani inkvizitorem se nikdy nestal, jeho názory se s věkem umírnili.

Victor Charles Tremayne II.

1881 - ???

Victor Charles Tremayne II., nar 31.12. 1881. Dnes bychom řekli, že měl Aspergerův syndrom v 19. století by řekli, že je divný. Victor rozhodně nedostál pověsti svého předchůdce, miloval vážnou hudbu, hrál na violoncello a byl tak velký pacifista, jak jen může Lovec stínů být. Prospěch na Akademii měl průměrný po absolutoriu uvažoval, že se přidá k Tichým bratrům, nepřidal z povinosti k rodině. Do roku 1904 žil s bratrem v Cardiffu, poté odešel do institutu v Calgary a byl prvním Tremaynem v Americe. V Calgary v parku se seznámil s Frances Emily Sharp. V roce 1907 byl těžce zraněn a ochrnul o rok později nadobro opustil Spolek a oženil se s Frances. Měli syna Laurence Francise (1910) a dceru Lucille Mabel (1913). Frances zemřela na komplikace při porodu. Laurence se rozhodl stát Lovcem stínů.

8. Generace

Eugene Vasilij Tremayne II.

1899 - ???

Eugene Vasilij Tremayne II., nar. 21.7. 1899 Život který vedli jeho rodiče mu přišel jako mrhání životem a času. Neměl moc dobrý vztah ani s Laurencem, kterého se jeho rodiče ujmuli ani s otcem, který nesouhlasil s Eugenovými liberálními názory na podsvěťany. Po škole odešel do Boloňe, kde poznal Giacomu Licciardello jeho první lásku, kterou si málem vzal, nechal ji před oltářem, protože jí nedokázal nějak citlivě sdělit, že se ženit nechce. Utekl z Boloňe v roce 1919 do Káhirského institutu a řekl, že se ženami už nechce nic mít, což dodržel, alespoň během pobytu v Káhiře, kterou opustil v roce 1923 a vydal se za oceán do New Yorku. Tam poznal dvě své velké lásky, poker a Patriciu Sophiu Hawkstone, byla to láska na první pohled, nebo spíš vášeň. Za rok byla svatba a v roce 1927 se narodil Nicholas Victor. Pár se o rok později přestěhoval do Mexico City, kde byli dva roky a poté odešli do Havany, kde se narodila Flavia Veronica (1931). V Havaně žili pět let. V té době se Eugenovi jeho pokerový koníček začal vymykat z rukou, zadlužil se a žádal otce o půjčku, kterou mu dal, ale Eugene polovinu prohrál v pokeru. O pár měsíců později Leopold zemřel. Manželství nebylo nejšťastnější, Patricia se nechtěla stěhovat do Hanoje, ale zatím nevěděla o dluzích manžela. Po smrti Leopodla se chtěla usadit v Cardiffu, ale Eugene nechtěl. V Hanoje Eugene poznal další ze svých osudových žen – Bian Vinh, která nejen že nebyla lovkyní stínů, byla vlkodlak. Eugene se propadal hlouběji do dluhů a Patricii bylo podezřelé, proč se ani po čtyřech letech nechce stěhovat. Zlomový okamžik, kdy se vše provalilo nastal v roce 1940, když přímo do institutu přišel čaroděj, kterému Eugene dlužil velkou částku peněz. Patricia byla zděšená nad tak velkým dluhem, ale nechtěla Eugena opustit a snažila se situaci vyřešit, část dluhu zaplatila ze svých celoživotních úspor a část si půjčila od bratra. Eugene slíbil, že se na karty ani nepodívá a Patricia ho hlídala, zatajovat svůj vztah s Bian bylo čím dál obtížnější. Patricia pojala podezření, že chodí hrát karty a sledovala ho. Myslela si, že ho přistihne při činu, pokeru. Při činu ho přistihla, ale jiném v posteli s Bian. Ještě ten den sbalila děti a odjela do Astany ke své sestře. Eugene Bian opustil, když se skandál provalil a odešel do institutu v Kota Kinabalu, kde byl do roku 1942, poté odjel do Bangkoku, v roce 1948 odcestoval do Austrálie. Za celou dobu neviděl Patriciu ani své děti, na druhou stranu o ně ani neprojevoval moc zájmu, byl nespolehlivý otec a své děti označoval za “mladickou nerozvážnost”. Svou rodinu potkal až v roce 1952, při jeho popravě. Eugene byl usvědčen z vraždy Waltera Percivala Nightingala, odmítl vypovídat a byl popraven 8.9. 1952.

Laurence Francis Tremayne

1910 - ???

Laurence Francis Tremayne, 20.3. 1910 Ve dvanácti letech se Laurence rozhodl stát Lovcem stínů opustil otce i sestru Lucille a nastoupil do Akademie. Ujmuli se ho Leopold s Nadezhdou. S Eugenem neměl dobrý vztah, byl po otci tichý typ, ale rozhodný, snil o slávě velkých bojišť, o rytířství. Neměl zvláštní talent, ale byl pilný a zapálený. Na Akademii poznal Barnabyho Mortona, civila, svého nejlepšího přítele a parabatai. Vyli si vyjímečně blízcí i pro parabatai, jedno tělo, jedna duše. Společně trénovali, bojovali a snili o vojenských poctách, cti a slávě. Mysleli si, že když Barnaby přežil povznesení, přežije vše, spolu přežijí vše. Bylo jim osmnáct, odešli spolu do Cardiffu. Několik měsíců po absolutoriu, lovili démona ve městě. Rozdělili se, aby ho obklíčili, ale démon Barnabyho napadl, marný byl jeho křik. Té noci skončil život Barnabyho Graybrighta, osamoceně, neslavně, v kaluži krve bez velkých poct, věnců a cti. Laurence se střetl s realitou, válka je smrt, život Lovce stínů je smrt, umírání a zabíjení. Nějakou dobu uvažoval o sebevraždě, potom že odejde, uteče jako jeho otec. Naštěstí našel lepší útěchu a v roce 1929 se přidal k řádu Mlčenlivých bratrů, přijal jméno Isaiah.

10. Generace

David Yves Tremayne

1948 - ???

David Yves Tremayne, 9.12. 1948 se stal Centurionem v roce 1968. Měl klidný temperament, tichý ale zásadový a rozhodný muž. Povahou více podobný Laurencovi než Nicholasovi. Jeho heslo rozhodně bylo, “dvakrát měř, jednou řež”. Svou ženu Ceciliu Penshawe poznal při vyšetřování vražd upírů v Adelaide roku 1969, neplánovaně otěhotněla a narychlo byla uspořádána svatba. Narodil se jim syn Noah Gervase (1969).

Gregory Pierre Tremayne

1953 - ???

Gregory Pierre Tremayne, 27.6. 1953 Na rozdíl od svého bratra neměl velké ambice, ani dovednosti k jejich dosažení a věděl to o sobě. Věnoval se jazykům, především démonickým, hrál na housle, čímž okouzlil Eivor ze slavného rodu Sjögrenů, její babička byla Sabeline Lengthorn. Rodina Sjörgenů podobně jako Lengthornovi měla úzké vztahy s vílami, hlavně Slunečního dvora. Zlí jazykové tvrdí, že pokrevní, což Sjögrenové vylučují, ale traduje se to o nich dodnes. V roce 1973 si Gregoryho vzala a o dva roky později měli dceru Astrid Louise (1975). Eivor, Espen Sjögren a Saule Kronsberg Sjögren byli zavražděni v roce 1991 Kruhem, kvůli jejich vztahům s vílami. Gregory byl na jednání v Idris a přežil.

9. Generace

Nicholas Victor Tremayne

1927 - ???

Nicholas Victor Tremayne, 24.11.1927 byl slabomyslný. Skutečně slova která dobře popisují charakter Nicholase, bezpáteřní, nevýrazný, slabomyslný, neurotický. Nicholas měl vždy potřebu být veden, mít někoho, kdo mu řekne co my měl dělat, měl rigidní pohled na morálku, vštípený jeho matkou. Podsvěťané jsou odpad, podáš jim prst a sežerou ti ruku. Byl průměrným bojovníkem, ale velmi vášnivým, snažil se zamezit jakémukoliv spojování se svým otcem a podsvěťany. Žil v hanbě a nikdy se mu nepodařilo očistit jeho jméno, trpěl paranoiou, která se s věkem zhoršovala. Oženil se s Armande Rosalie Bettencourt, sňatek byl domluvený jeho matkou, což jí dalo hodně práce. Měli tři syny Davida Yvese (1948), Gregoryho Pierra (1953) a Anthonyho Jeana (1955). Nicholas byl milujícím otcem a s Armande měli přátelský vztah, byla velící osobnost, což Nicholasovi vyhovovalo. Nejchrabřejší okamžik jeho života se udál v létě 1961. Došlo k požáru sídla Tremayne v Alicante, Nicholas uhořel se synem Anthonym při jeho záchraně. Armande neměla dost peněz na koupi nového domu a odešla s dětmi z Idris do Zurichu za svou parabatai Gretou a jejím manželem Mordecaiem Armstrongovými. Greta zaplatila dětem výdaje za Akademii a Armande šla do terénu, protože trvala na zaplacení dluhu. Nebyla příliš zdatná v boji, zmizela v roce 1967, její tělo bylo nalezeno v lesích o dva měsíce později. Armstrongovy přijali bratry Tremaynovy skoro za vlastní, dluh jim odpustili. Starší syn David se s podporou Grety a Mordecaie stal Centurionem a mladší Gregory v roce 1971 do Stockholmu.

11. Generace

Noah Gervase Tremayne

1969 - ???

Noah Gervase Tremayne se narodil 13.4. 1969 v Adelaide, do historie rodu se zapsal jako člen Kruhu a doplnil tak skandální historii Tremaynů o další kapitolu. Účastnil se bitvy v síni Dohod v roce 1992, po rozpuštění Kruhu byl vyhoštěn ze Spolku. Odebrání run přežil. V roce 1996 se oženil s Laurou Fosterovou, měli jedno dítě, jehož existenci se pokusili před Spolkem utajit, ale neúspěšně. Spolek odebral jejich dítě a to bylo adoptováno jinou rodinou Lovců stínů.

Astrid Louise Tremayne

1975 - 2007

Astrid Louise Tremayne, nar. 1.10. 1975, také z počátku sympatizovala s Valentinem. Patřila k první generaci žen na Akademii s plným výcvikem a chtěla ho uplatnit. Byla přítelkyní o rok mladšího Benedicta Whitwortha, odpůrce Valentina. Kruh Astrid opovrhoval, kvůli její matce Eivor Sjogren. Stala se parabatai s Johannou Hawkstone. Po Akademii v roce 1993 s Johannou odešla do Káhiry. Na jaře 1998 si vzala Benedicta a 29.10. 2001 se jim narodila jediná dcera Enid Victoria Tremayne II. V roce 2003 odešla rodina do Aberdeenu, kde se Astrid stala správkyní institutu, po smrti Ephraima Holbrooka. Astrid byla po útoku na Londýnský institut povolána do Londýna, Benedict a Enid odešli do Idris. Zemřela následně při útoku Sebastianova důstojníka na institut, když se vrátila do Aberdeenu (2007).

2016 - 2023 © Shadowhunters RPG

Přihlaste se

nebo    

Forgot your details?

Vytvořit postavu