Nefilim
“Facilis descensus Averno”
Mlčenliví bratři
Komunita mužských nefilim v Tichém městě, archiváři a zdravotníci.
Lovci
stínů
Bojovníci a strážci zákona. Udržují mír a střeží svět Stínů před světským.
Železné sestry
Ženské protějšky Mlčenlivých bratrů. Vytvářejí zbraně pro svůj druh.
Nefilim jsou napůl potomci člověka a anděla Raziela. Jsou to pozemští bojovníci, které pozvedl anděl Raziel. Jejich úlohou je především dohlížet a kontrolovat nejen démony, ale i nadpřirozené bytosti zrozené z démonické přítomnosti. Pro zlepšení svých schopností si nefilim na tělo vypalují runy. Nejsou magickými bytostmi a ani magii nevytváří – pouze zacházejí s předměty z ní vyrobené. Lovcem stínů se můžete narodit anebo se jím stát po napití z Poháru smrti. Cílem nefilim je bojovat a pro jednou skončit mor démonů na Zemi. Jsou vysíláni po celém světě, aby bojovali proti hordám démonů a udržovali rovnováhu. Boj pokračuje i po smrti, kdy se jejich kosti a popel používají k ochraně Citadel a Města z kostí, protože kosti lovců stínů jsou silnou energickou ochranou k opevnění důležitých budov a dodávají energii mlčenlivým bratřím.
Přestože lovci stínů pocházejí ze všech různých koutů světa, v prvé řadě jsou nefilim a teprve poté občané svých rodných zemí. V uplynulém tisíciletí se světu civilů velice vzdálili, a život lovce stínů tak získal mnoho jedinečných prvků souvisejících s jejich historií. Většina lovců stínů stráví své mladí jako bojovníci. Výjimkou je, když se nefilim připojí k jednomu ze dvou klášterních řádů: mlčenliví bratři a železné sestry. Mlčenliví bratři sídlí v Tichém městě a slouží jako strážci jejich tradic a vědomostí; slouží též jako jejich knihovníci, vědci a příležitostní lékaři. Železné sestry, které sídlí v Adamasové Citadele v Idris, navrhují a kovají zbraně; jsou strážkyněmi adamasu, kovu, který jim dal Raziel a ze kterého vyrábí stély a andělská ostří.
Před tisíci lety, krátce po roce 1000 nl, byla Země napadena hordami démonů. V dobách, kdy započaly Křížové výpravy, vyvolal křižák Jonathan anděla Raziela, ačkoli mnozí dodnes věří, že to byl čaroděj, kdo opravdu vyvolal anděla. Jonathan prosil anděla Raziela, aby mu pomohl zachránit lidstvo od démonů. Když anděl viděl upřímnost a ušlechtilost jeho přání, vyhověl mu a smíchal v Poháru smrti svou krev s Jonathanovou, což byla směs, kterou nechal Jonathana pít. Raziel pak věnoval Jonathanovi další dva nástroje smrti, šedou knihu a nové jméno Shadowhunter – lovec stínů jako symbol jeho transformace.
Brzy z Poháru pilo více mužů a žen a stávali se bojovníky nefilim. Brzy se stali známými jako lovci stínů, podle Jonathana, prvního svého druhu. Jejich děti a děti jejich dětí zdědily andělskou krev rodičů a staly se též neflim.
Z nějakého důvodu, nezveřejněné v tomto bodě, je rok 1234 mezi lovci stínů významné datum: spolu s mottem Nephilim je datum zapsáno na základě sochy u vchodu do Tichého města v New Yorku. 11. a 13. století jsou také uváděna Shadowhunterovým kodexem jako začátek a vrchol propagace rasy nefilim, když hledali a přijímali nové členy po smrti prvních lovců stínů. Dva časové body poukázaly na to, že když bylo napsáno první vydání Kodexu, první byl čas daný v předpokladu, že Kodex byl napsán Jonathanem Shadowhunterem, a druhé odhady založené na moderních technikách výzkumu a datování.
V 1872, podepsali nefilim první Dohody, jež se staly prvním oficiálním krokem v mírových jednáních s populací Podsvěta.
V roce 1878 čelili nefilim z londýnského institutu Magisterovi a jeho armádě, jejímž záměrem bylo vytvořit impozantní novou rasu napůl nefilim – napůl démonských bytostí; s první svého druhu, Tessou Gray, schopnou několika nepoznatelných schopnosti – jednou z nich byla moc přeměny, či transformace, neboť jejím démonickým rodičem byl Eidolon. Jeho plán však byl zmařen spojeným úsilím několika členů londýnské enklávy a čaroděje Magnuse Banea.
Byly chvíle, kdy některé, ne-li většina, žen z řad nefilim, nebyly bojovníky; obvykle byly odsouzené k domácím povinnostem, jako je vaření a pěstování současné a budoucí generace mladých lovců stínů. Zatímco v průběhu let existovaly ženy bojovnice a je známo, že ve Spolku byly vždy ženy – ovládající runy, vyrábějící zbraně, vyučující umění boje, ale jen několik z nich byly válečnicemi – ty s výjimečnými schopnostmi, které si musely vybojovat výcvik. Na konci 20. let to byla generace, která zahrnovala Maryse Lightwood a Jocelyn Fray – to byla první generace, kde byly všechny ženy vyškoleny, aby se spolu s muži stali válečníky.
V roce 1991 došlo při podpisu devátých Dohod k velké tragédii zvané Povstání. Skupina disidentů známá jako ‘Kruh’, kterou vedl Valentine Morgenstern, považovala Spolek a Úmluvu jako zastaralý a potřebný reformy. Obhajovali své přesvědčení, že musí zvýšit počet řad nefilim pozvednutím civilů s Pohárem smrti a že musí být znovu sjednoceni a pozvednuti především proti podsvěťanům, kteří byli v jejich očích démonickými bytostmi. Během podpisu devátých Dohod plánovali napadnout neozbrojené podsvěťany, stejně jako nefilim, kteří by podsvěťany bránili. Všichni byli však informováni Valentýnovou ženou, Jocelyn Fray, a ačkoli došlo k několika obětem, přes snahy Kruhu byly Dohody uzavřeny.
V roce 2007 se Valentýn vrátil a plánoval zničit současnou rasu nefilim, tedy alespoň ty, kteří by jeho návrh na změnu odmítli, a konečně obnovit čísla tím, že znovu osloví anděla Raziela. Vyvolal démonickou armádu, postavil ji proti Alicante a proběhla bitva, označovaná jako Smrtelná válka, která opět skončila obětmi na obou stranách. Valentine byl nakonec poražen samotným Razielem.
Po jeho smrti se však ve Valentýnových stopách vydal jeho syn Sebastian Morgenstern. S pomocí veledémonky Lilith, Sebastian plánoval zahájit válku s cílem povýšit Peklo a vládnout lidskému světu s jeho armádou temnch nefilim, zkorumpovaných krví Lilith a Pekelným pohárem. Sebastian proměnil v temné lovce stínů velké množství neochotných nefilim a zabil ještě více během invaze Idris, která byla označována jako Temná válka. Ačkoli Sebastian byl nakonec poražen, bylo příliš pozdě, protože velká většina nefilim shromážděných v Alicante již byla zabita.
Aby Spolek zachránil svou populaci, rozhodl se znovu otevřít Akademii a pozvednout civily, kteří byli vhodní pro Pozvednutí.
Sličný lid, který Sebastianovi pomáhal, byl donucen za zradu podepsat smlouvu zvanou Studený mír, jež je zavazuje k placení válečných reparací nefilim a Praetor Lupus, k rozpuštění svých vojsk a zákazu mobilizace. Kdokoliv ze sličného lidu nesoucí zbraně bez oprávnění Spolku může a bude legálně zabit. Tyto termíny a podmínky vzbudily hněv rasy víl a tvrdou kritiku a odsouzení zástupcem rady čarodějů, Magnusem Banem a některými nefilim; nicméně, víly musely podmínky přijmout.
“Sed lex, dura lex.”
Spolek
Spolek je společný název politického těla všech aktivních nefilim. Lovci stínů se stanou členy Spolku po dosažení dospělosti ve věku osmnácti let, když se rozhodnou prohlásit svou věrnost Spolku. Členové Spolku mají právo přispívat na diskusi o jakémkoli případu Spolku. Zachovávají a interpretují zákon a mají právo rozhodnout o důležitých záležitostech.
Inkvizitor
Inkvizitor je vysoce postavený úředník Spolku, který vyšetřuje nefilim pro Spolek a zjišťuje, že neporušili Úmluvu, nebo Dohody. Inkvizitor obvykle působí jako stíhací právník na zkouškách lovců stínů a je tedy spolu s Mlčenlivými bratry oprávněn používat Meč Duší, aby z lovců vynutil pravdu. Inkvizitor se může také rozhodnout, doporučit nebo požadovat trest, i když vyžadují schválení Radou. Inkvizitor nosí šedou róbu, když se věnuje svým povinnostem, aby se odlišil.
Konzul
Konzul je nejvyšší jmenovaný úředník Rady. Konzul má malou výkonnou moc, ale předsedá Radě. Rada může zastupovat ve větší míře Spolek při rozhodování. Každý konzul je v Radě zvolen do funkce, přičemž předchozí konzul má často pravdu, kdo bude jejich nástupcem, doporučuje nebo nesouhlasí s nominací. Tento termín trvá deset let, i když mohou být vyřazeni z funkce hlasováním. Konzul na sobě obléká obřadní šaty, případně slavnostní červené, dle tradice.
Rada
Rada je řídícím orgánem Spolku. Navrhují zákony, známé jako Úmluva, které musí lovci stínů a podsvěťané dodržovat. Rada také podepisuje Dohody a řídí rozhodnutí mezi lovci stínů a podsvěťany. Místní Konklávy/Podspolky si vybírají zástupce, kteří sedí v Radě a řeší otázky, které nejsou tak velké, aby se musel zapojovat celý Spolek. Enklávy se mohou samy rozhodnout, jak jmenovat své zástupce Rady. Většinou se to uskutečňuje hlasováním.
Konklávy a Enklávy
Spolek je rozdělen na menší skupiny v různých zemích a městech světa: enklávy ve většině světa a konklávy v Americe a Austrálii. Tyto regionální skupiny jsou pak místně vedeny osobami, které jsou pověřeny každým Institutem; hlava je také zástupcem Enklávu v Radě a každý aktivní lovec s bydlištěm v oblasti pod jejich pravomocí se jim zodpovídá. Tyto místní enklávy koordinují své vlastní místní rozhodovací a organizační struktury, které považují za vhodné, přestože Spolek může v některých případech stále zasahovat.
Mladí lovci, kteří jsou osiřelí, nebo jejichž rodiče opustili Spolek, jsou požádáni každých šest let, zda se chtějí připojit ke Spolku a stát se lovcem stínů. Celkem tedy třikrát, pokud i tak odmítnou, zůstanou samotní a bez kontaktu se Spolkem. Během osmnácti let může dítě jít do kteréhokoli Institutu a požádat o trénink.
16. století
Tsai Liang Kong 1502-1512
Uther Lengthorn 1570-1582
Barrian Lengthorn 1582-1588
17. století
Helge Michael Sjögren 1631-1641
Gaudreit Lengthorn 1671-1681
Gilcolm Fairlaw 1681-1691
William Newdegate 1691-1711
18. století
Henry Newdegate 1711-1719
Alexander Newdegate 1719-1729
Mark Newdegate 1729-1736
Tsai Guang Fu 1736-1739
Suleiman Kanuni 1759-1766
19. století
Jonathan Fairlaw 1829-1839
Gervasius Tremayne 1839-1854
Roderick Morgenstern 1854-1864
Josiah Wayland 1868-1878
Charlotte Fairchild 1878-1898
George Hawkstone 1898-1912
20. století
Genevieve Fairlaw 1941-1947
Tsai Shen Li 1947-1957
James Hawkstone 1957-1966
Abraham Hawkstone 1966 – 1978
21. století
Yasmine Elderhood 2018 – 20xx
16. století
-Rougerenard
–
-Tsai
17. století
– Rougerenard
– Tsai
–
– Rougerenard
18. století
Asad Chaudhury 1705-1712
Hector Lengthorn 1712-1723
Oleg Fairlaw 1730-1735
Yvonne Rougerenard 1792 – 1797
Ysabella Grunwald (neé Lengthorn) 1797-1807
19. století
? Dearborn 1807-1817
Victor Tremayne 1817-1823
Zachariah Woodwinter 1864-1874
Victor Whitlaw 1874-1884
–
– Tsai
20. století
? Bridgestock 1903-1912
Aabharana Chakrabarti 1912-1922
Jonathan Hawkstone 1963 – 1973
Francis Hawkstone 1973 -1979
21. století
Mikael Rougerenard 2013 – 20xx
Úmluva
Úmluva je zákon, který chrání Spolek. Poskytuje pravidla chování pro lovce stínů a podsvětský svět. Úmluva chrání práva lovců prosazující civilizované vztahy mezi Spolkem, Podsvětem a světským světem, a také chrání práva podsvěťanů. Je to také smlouva, která zaručuje, že Stínový svět zůstává skryt ze světského světa. Dohoda dále rozvíjí právní systém lovců stínů. Nefilim jsou, především ve Světě stínů, strážci míru, a tudíž také Zákona. Zákon – Úmluva s Razielem – stanovuje, co spadá do našich pravomocí, jak máme porušení Zákona trestat a jaká pravidla musíme sami dodržovat při styku s civily, podsvěťany a ostatními lovci stínů.
Dohody
Tato smlouva funguje jako dodatek ke Úmluvě. Byla dohodnutá jako zákon celku Stínového světa, který určuje, jak se lovci a podsvěťané vzájemně setkávají s civily, stejně jako s právy, povinnostmi každé rasy a omezeními. S Úmluvou podsvěťané také v míru s Dohodami souhlasí se stejnou přísahou, že nikdy neodhalí pravdu Stínového světa civilům. Ačkoli tyto Dohody udržují obě strany na dobré úrovni, aby se mezi nimi zabránilo krvelačným masakrům, chladné nepřátelství je zcela pro ně nevyhnutelné. Dohody jsou revidovány a podepsány každých patnáct let zástupci nefilim a všech podsvěťanů v Síni Dohod v Alicante. Nicméně, po Temné válce a ve světle Studeného míru, jsou víly z podepsání Dohod vyloučeny.
Světové vztahy
Zatímco lovci stínů žijící v Idris nespadají pod žádnou světskou autoritu, která je obklopuje, jsou stále lidmi a občany zemí v jiných částech světa mimo Idris a podléhají jejich zákonům. Vedle toho mají aliance s různými vládami na světě, se kterými spolupracují, a to včetně různých institucí, kde podsvěťané a výjimečně pověření civilové se Zrakem pomáhají zakrývat stopy po stínovém světě, jestliže se mu podaří překonat iluzi. V Londýně kupříkladu monarchie platila tajným strážcům – lovcům, aby drželi jejich království v bezpečí od démonů a jiných hrozeb. V USA jsou ministerstvo války a ministerstvo spravedlnosti oba partneři s lovci stínů.
Idris se nachází mezi hranicemi Německa a Francie. Hlavním městem mu je Alicante, také známé jako Skleněné město nebo Město ze skla. Zde sídlí Rada a přebývá zde několik rodin lovců stínů. Město se nachází v mělkém údolí, které rozděluje řeka. Alicante se tyčí na jedné straně prudkého kopce a rezidence na vrcholu druhého. Od řeky byly vykopány kanály, z nichž největší je Princewater Canal. Podle tradice je podsvěťanům dovoleno vstoupit do města pouze skrz jeho severní bránu.
Na novorozence nefilim jsou uvalena kouzla, která chrání jejich mysl před démonickými vlivy. Tyto rituály chrání novorozence před démonickými vlivy a posednutím, jelikož jsou jinak velmi zranitelní. Technicky je rituál nezbytný pouze pro ty, kterým hrozí, že se na ně démoni zaměří, takže novorozenci s krví nefilim, kteří jsou neoznačení runami a vychovaní mezi civily, aniž by někdo věděl o jejich původu, zůstanou nedotčeni, minimálně nedostatkem kouzla. Rituály provádí mlčenlivý bratr a železná sestra.
Krev lovců stínů je převážně dominantní. V případech míšení krve s civily a vlkodlaky se tak narodí vždy lovec stínů, ovšem v následujících generacích se může andělská krev v rodu snižovat a tito nefilim jsou slabší. Zvláštním případem jsou situace, kdy jeden z rodičů je vílou – u dítěte se mohou projevit některé vílí vlastnosti nebo atributy. Kupříkladu špičaté uši, citlivost na železo a špatná snášenlivost run. Druhým, extrémně vzácným případem, je otec démon, jako tomu bylo v případě Tessy Gray, která přežila tuto mutaci jako jediná. Potomci démonů a nefilim se rodí totiž mrtví. Když budou mít tito kříženci potomky, stopa po vílích atributech a krvi se bude buď každou generací pomalu snižovat, nebo úplně zmizí.
Pozvednutí je proces, kterým se civilové stávají lovci stínů pitím z Poháru smrti. Tato možnost je otevřena partnerům a adoptivním dětem lovců stínů a v ojedinělých případech i dalším civilům, kteří mají vrozený Zrak, a kteří mají zájem, nebo byli vybráni, aby se lovci stínů stali. Ačkoli vzácně, bylo zvykem používat Pohár na vytvoření více lovců stínů skrz ta léta, když jejich pozice a populace byly vyčerpány. Civilové, kteří vystoupí, aby se stali lovcem stínů, si pak mohou vybrat a předložit své vlastní příjmení rodu ke schválení, nebo si prostě vybrat z některého ze starých zaniklých nefilimských jmen (jména, která již několik let nemají živé nebo aktivní držitele).
Pití z Poháru smrti však bylo nebezpečné a ne vždy fungovalo. Vyžaduje to zvláštní sílu a odolnost a adepti musí být důkladně testováni, takže ne všichni vždy přežijí. Dospělí, zejména „netrénovaní a nehodní“, mohou být tímto procesem zcela poznamenáni nebo mohou být přímo zabiti. Pozvednutí je nejúspěšnější u dětí; v jednom okamžiku Rada zvažovala snížení věku dohody na Pozvednutí na dvanáct nebo čtrnáct let.
Kvůli rizikům je třeba podat žádost a odvolat se na Spolek, který má na vyhodnocení tři měsíce, během nichž zkoumá nejen historii nefilimského žadatele a jeho rodiny, ale i také potencionálního adepta na Pozvednutí. Dokud Spolek žádost neschválí, nesmí lovec stínů dotyčné osobě prozradit nic z našeho světa. Pokud se Spolek rozhodne žádosti vyhovět, informuje adepta o jeho nové situaci a ten pak stráví tři měsíce studiem nefilimského práva a kultury. Na konci tohoto období dostane napít z Poháru smrti a stane se plnoprávným a legitimním lovcem stínů – za předpokladu, že obřad přežije.
Když byl pohár ztracen a věřilo se, že byl zničen na konci 20. století, nefilim věřili, že pozvednutí už nikdy nenastane, dokud opět nebyl nalezen a obnoven téměř o dvě desetiletí později. Po Temné válce v roce 2007, poté, co byly vypleněny jejich řady válkou, Spolek znovu otevřel Akademii pro nové rekruty, mezi něž patří civilští obyvatelé, kteří byli přeměněni na nové lovce stínů prostřednictvím Pozvednutí.
Lovci stínů dostali runy od Anděla Raziela obsažené v Knize Úmluvy a pracně překopírované do Šedé knihy. Tyto runy – neboli znamení – jsou aplikovány na kůži lovců stínů a poskytují různé efekty a schopnosti. Když je mladý lovec stínů připraven zahájit formální výcvik, obvykle v rozmezí 10-12 let, obdrží svou první runu, obvykle runu Zraku, při slavnostním ceremoniálu provedeném mlčenlivým bratrem. V některých případech, jako když se kupříkladu dítě bývalého nefilim rozhodlo vstoupit do svých řad v pozdějším věku, obdrží tyto runy o několik let později. Dalším zvláštním případem je přijetí jiné runy, než co se obvykle dává první, a to když je dítě slabé nebo nemocné.
Parabatai je termín užívaný pro dva lovce stínů, kteří spolu bojují. Tito lovci stínů jsou partneři a jsou si zvlášť blízcí. Lovci stínů mají možnost si zvolit své parabatai před tím, než jim bude 18, poté tato možnost není již k dispozici; ve skutečnosti je u nefilim pouto Parabatai docela neobvyklé. Runy nanesené vaším Parabatai jsou silnější než ostatní. Také existují některé runy, které mohou používat pouze Parabatai, protože čerpají z dvojí síly pouta. Je zakázáno, aby se dva Parabatai zamilovali jeden do druhého. Pokud k tomu dojde, bude jejich pouto zrušeno. Většina lovců stínů nemá Parabatai, takže není pouto běžné. V životě mohou mít lovci stínů jen jednoho Parabatai, i když jeho partner zemře.
Lovci stínů nemají nemají “školy” v civilském slova smyslu. Děti nefilim mívají soukromé učitele, buď v rodinném sídle, nebo v Institutu, kde se výuky účastní několik dětí. Výcvik mladých lovců stínů spadá do povinností dospělých bojovníků, kteří by si měli vyučování rozdělit na základě vlastní odbornosti. Vedení výcviku připadá rodičům; výchova osiřelých nezletilých lovců stínů přechází na bedra Spolku, který je obvykle pošle na výcvik do jejich místního Institutu, či Akademie v Alicante. Teoretický výcvik začíná přibližně v 6 letech a s praktickou výukou malí nefilim začínají v deseti letech. Ať už studují v Institutu u soukromých učitelů, či v Akademii, každý půl rok musí absolvovat zkoušky na Akademii. Po ukončení výcviku, většinou v 18 letech, se obvykle a tradičně očekává, že lovec stínů vycestuje na zkušební rok do jiného Institutu, aby se dozvěděli o jiných kulturách. Badatelské práci se nefilim (s výjimkou mlčenlivých bratrů) v mladém věku nevěnují. Na to, co civilové považují za “vyšší vzdělání”, se lovci stínů orientují až v pozdějším věku, kdy už pro ně práce v terénu není bezpečná nebo vhodná a mohou svou mysl obrátit k rozjímání a důkladnému studiu.
Lovec stínů na své cestě životem projde různými etapami, a dokonce může narazit i na mnoho odboček a zákrutů, jeho hlavní misí však za každých okolností zůstává ono “lovení stínů”. Jsou válečníci, vojáci v nekonečné bitvě, a třebaže je v dospělém životě potkávají stejné radosti a strasti jako civily, v prvé řadě jejich osud určuje boj – vyhledávají démony snažící se proniknout do našeho světa a posílají je, poražené, zpět do jejich dimenze. Smrt v boji představuje pro lovce stínů nejvyšší možnou poctu. Proto vám radíme: bitvám se nevyhýbejte. Neztrácejte víru ani odvahu. Lovec stínů, který nedokáže bojovat, není plnohodnotným lovcem stínů. (S výjimkou mlčenlivých bratrů a železných sester.) Někteří lovci stínů sice ke stáru odloží zbraně a oddají se klidnějšímu životu zasvěcenému studiu či výzkumu, avšak ne dřív, než prožijí úctyhodný válečnický život. Teprve pak se mohou odebrat “na odpočinek”.
Nefilim se nehlásí k žádnému světskému náboženství, protože se spojili s každým světským systémem víry. Také jednotliví lovci stínů mohou věřit tomu, co si vyberou. Někteří vidí svůj vlastní životní styl a víru jako samostatné náboženství. Hlavně mají své vlastní přesvědčení o andělech, démonech, nebi a pekle a uctívají anděla Raziela jako svého tvůrce. Nefilim však přesto uznávají rčení a pravdy ve světských náboženstvích, mytologiích, příbězích a legendách a často je propojují se svými znalostmi. Každé světské náboženství si také částečně uvědomuje probíhající boj proti démonům. Protože však civilové nebyli a nejsou schopni přímo bojovat proti démonům, začlenili svou existenci a boj proti nim metodicky do systémů víry jako různé zlé entity. Jejich vůdci se rozhodli pomáhat tím, že podporují nefilim.
Byly navázány kontakty a vztahy mezi nefilim a řády hlavních světových náboženství s malou skupinou vybraných vůdců, kteří jednali jako zástupci každého náboženství a podepsali tajné smlouvy, které slibují neustálé poskytování útočišť a zbraní pro lovce stínů výměnou za ochranu před démony. Konec Dohody je podpořen tím, že umožňuje nefilim přístup k různým náboženským komunitám, svatým budovám nebo místům uctívání, nebo zásoby svěcených nástrojů a vybavení
Zatímco většina lovců stínů se obvykle nepodílí na tradičních náboženských nebo kulturních tradičních oslavách nebo svátcích, jako jsou Vánoce nebo Den díkůvzdání, a nepozorují je, někteří je přijali jako zvyk, i když bez náboženského významu.
“Rituál je převzat ze Šalomounovy písně.” “Postav mě jako pečeť na tvé srdce, jako pečeť na tvé paži: láska je silná jako smrt.” Při obřadu nosí ženy nefilim tradičně zlaté šaty, zatímco černá slavnostní výstroj označená zlatými runami je pro muže. Sňatky často probíhají v Síni Dohod v Alicante. Po uzavření manželství se rodinný prsten, který byl použit při zásnubách, vrací zpět k rodinnému dědictví. Lovci stínů se pak při obřadu navzájem označují trvalými runami manželství a odhodlání nad svým srdcem a paží, což znamená, že si navzájem lásku a oddanost dávají. Manželství osob stejného pohlaví bylo v Idrisu již také uznáno, pokud je uzavřeno v zemích, kde je manželství osob stejného pohlaví legální.
Vztahy s civily a jakýmkoli jiným druhem, než jsou nefilim, jsou Spolkem obecně pokládány jako urážka. Ve skutečnosti je manželství s civily zakázáno, jelikož by se takový svazek dotýkal Úmluvy. Lovci stínů však uzavřít sňatky s podsvěťany; akorát zkrátka nemohou být oddáni v obřadu pro lovce stínů, protože podsvěťané nemohou nést runu, která je součástí tohoto obřadu. Jsou povoleny i jiné formy sňatku s podsvěťany, jako jsou církevní svatby, handfasting, ceremonie, obřady, ačkoli některé z nich ostatní nefilim obecně neuznávají.
Aby se mohl lovec stínů oženit s civilem, musí opustit Spolek a sám se stát civilem, zbaveným svých run. Pro ty, kteří opouštějí Spolek, existují tři pravidla. Nejprve musí lovec stínů přerušit kontakt se všemi nefilim, které kdy znal, dokonce i se svou vlastní rodinou. Za druhé, nemohou žádat Spolek o pomoc. A za třetí, Spolek si stále může nárokovat děti, které vzejdou z tohoto spojení. Bývalý lovec stínů může své děti uvědomit o svém původu, načež jim bude Spolkem nabídnuto, aby se stali lovci stínů, a to každým šest let, dokud nedovrší věku 18 let. Tomuto všemu se však lze vyhnout, pokud civilský milenec sám podstoupí přeměnu.
Během prvních let od vytvoření rasy nefilim, kdy byl nábor a posilování jejich počtu prioritou, byly sňatky s civily podporovány. Poté, co se populace lovců stínů ustálila, Spolek okolo roku 1400 na základě Úmluvy zrušil vytvářet nové lovce stínů bez souhlasu; neboť doposud nebyl poskytnut žádný systém pro vyhodnocení, za je civil vhodný pro přeměnu, většina žádostí poté byla zamítnuta. Sňatek s civily byl Radou zcela zakázán v roce 1599, na vrcholu Schizmatu a Lovů, během nichž se nefilim stali více izolovanými od civilů. Tato izolace zůstala a pokračovala a dokonce formovala vztah nefilim a civilů, a to i po generace. Nicméně, zatímco manželství mezi civilem a nefilim je zakázané, existuje zde metoda Povznesení.
Když se prokáže vina za porušení důležitých zákonů, mohou být lovci stínů zbaveni svých run. To se většinou děje, když se lovec stínů rozhodne opustit Spolek, aby se oženil se civilem, a stal se jedním z nich. Dalším aktem zrady k přijetí tohoto trestu je setkávání, či paktování se s démony; tento závažný čin může být dokonce doprovázen násilnou přeměnou zrádce na opuštěnou civilskou bytost, jakož i odstranění run celé rodiny a odstraněním jejich příjmení a záznamů z historie nefilim. Mimoto může být nefilim za své prohřešky uvězněn v Tichém městě, či být proti své vůli přeměněn na mlčenlivého bratra.
Lovci stínů často umírají mladí, protože jejich boj proti démonům mnohé z nich v bitvě zabije. Tradiční barva smutku u nefilim je bílá, na rozdíl od typické černé pro civily. Po smrti nefilim je většina z nich spálena a ostatky jsou později pohřbeny. Ti, kteří umírají v Idrisu, jsou tradičně pohřbeni ve své nekropoli před zdmi Alicante, kde většina starých rodin lovců stínů má nejen náhrobní kameny, ale i velké rodinné hrobky a mauzoleum. Ti, kteří zemřou mimo Idris, jsou pohřbeni v ossuáriu (kostnice), které tvoří jednu úroveň Tichého města, i když je stále menší, než hřbitov v Idrisu, kde jsou těla spálena a přeměněna na popel používaný k výrobě a posílení mramorových oblouků. Mlčenliví bratři mají odpovědnost za mrtvé v obou lokalitách. Ti, jejichž smrt se nepovažuje za čestnou, jako jsou sebevraždy, zločinci a monstra, jsou však pohřbeni vcelku a nespálení na různých místech, například na křižovatce v Idris mimo Broceliádský les.
Během pohřbu, nebo když lovec stínů zemře v jakýkoliv moment, se pronese celé jejich jméno a slova “Ave Atque Vale”, jenž jsou převzatá z básně Catulluse, což v latině znamená „Hail and Farewell – Buď zdráv a sbohem“.
Než se tělo postaví na pohřební hranici, je vystaveno lovcům stínů, aby bylo možné pronášet slova smutku a ti, kteří zůstali, mohli projevit poslední rozloučení úctu. Oči mrtvého lovce stínů jsou zavázány bílým hedvábím, je položen k odpočinku s rukama zkříženýma na hrudi a v pravé ruce svírá andělské ostří. Pohřební rituály se také liší v závislosti na části světa, ze které lovec stínů pochází, ale tradičně je zakončena větou z The Odes of Horace: Pulvis et umbra sumus. – „Jsme prach a stíny.“
…
