Profil

Jméno

Daniel Bach

Zobrazované jméno

Daniel Bach

Věk

45

Rasa

Civil

Status

investigativní novinář na volné noze

Bydliště

Bezdomovec

Výška

191 cm

Váha

90 kg

Datum narození

18.07.1977

Charakteristika

Jestli si myslíte, že je váš život někdy “Hard Core”, tak si buďte jisti, v porovnání se životem Daniela Bacha je to nic.
Jeho každodenní rutinou je totiž směs nejrůznějších drog, alkoholu a…citrusových plodů. Bachova denní rutina se sestává z pití alkoholu, non-stop užívání kokainu a to všechno vylepšené LSD a jinými podobnými látkami.
Mnozí z vás možná začínají svůj den snídaní z müsli apod. Daniel Bach svůj den začne několika deci Chivas Regal a lajnou kokainu. A to vše samozřejmě zapít čerstvě vymačkaným pomerančovým džusem, proč? Přece proto, že vitamíny jsou důležité pro zdraví.
Bach začíná svůj den až dávno poté co je běžný svět ve svém normálním tempu. Běžně vstane kolem 15h a naleje si 1. deci svojí whisky a k tomu zapálí cigaretu. Po překonání ranního třesu a bolesti hlavy přichází na řadu kokain, aby se tak říkajíc náležitě uvedl do provozu. A to už máme kolem 19h a je čas na oběd. Fastfood samozřejmě notně zapitý alkoholem a jako dezert kokain. Přichází 22h a to je čas na LSD, bylinný likér a samozřejmě už neodmyslitelný kokain.

Po takové náloži by se každý běžný člověk vzpamatovával několik dní, jestli by se vůbec vzpamatoval. Ne však Daniel Bach, tohle vše je pro něj běžný probouzecí rituál, aby mohl začít psát nebo někam vyrazit po stopě nové investigativní reportáže – prostě začít tvořit. Od půlnoci do šesti ráno dalšího dne Daniel “normálně” funguje, při tom samozřejmě neustále pije bere drogy vše hydratováno fresh džusy z citrusů. Pokud zrovna není indisponován v terénu, tak přichází ona šestá hodina ranní a je čas na horkou koupel. Přežití takového dne si zaslouží náležitě oslavit a tak si do vany otevírá lahev šampaňského a hodinu na to objednává většinou italské jídlo.
Máme tu osmou hodinu ranní a je čas jít do hajan. Barbituráty a opiáty se postarají o klidné spaní a připraví tělo a mysl na další šílený den, který samozřejmě pojede ve velmi podobném duchu.
Myslíte si, že to takto půjde do nekonečna dlouhé roky. Ne Daniel Bach totiž jde po stopě Dr. Wickera a najde nekonečnou moc a nesmrtelnost a když ne, tak se prostě střelí do hlavy.

Minulost

Místo narození: US, Kentucky, Louisville

Povolání: Novinář, Spisovatel, Fotograf, Dealer drog všeho druhu

Vzdělání: Kolumbijská univerzita, Louisville Male High School,

Narodil se do rodiny ze střední třídy jako první ze tří synů matce Virginii, která pracovala jako knihovnice v Louisvillské Free Public Library a otci Jackovi R. Bachovi, veřejnému pojišťovacímu odhadci a veteránovi z vietnamské války.

V prosinci r. 1983, když Danielovi bylo 6 let, rodina sídlila v zalidněném Cherokee Triangle v blízkosti The Highlands. 3. července 1992, když Danielovi bylo 14, jeho otec zemřel v 58-mi letech na vleklou nemoc postihující nervovou soustavu a způsobující ochabnutí svalstva (Myasthenia gravis). Daniel a jeho bratři byli vychováváni jen jeho matkou a od smrti svého manžela byla svým okolím popisována jako “kořalnice” – propadla alkoholismu.

Od útlého věku Daniel vynikal ve sportu, dokonce na střední škole spoluzaložil atletický klub The Hawks Athletic Club. Což vedlo k jeho pozvání do Louisville’s Castlewood Athletic Club pro dorost. Nakonec se však členem klubu nikdy nestal.

V r. 1992 byl přijat do The Athenaeum Literary Association, školní literární a společenský klub, který byl založen r. 1862. Členové tohoto klubu byly povětšinou jen mladí lidé z bohatých rodin. Tam se také Daniel potkal a skamarádil s Porterem Bibbem, který byl prvním vydavatelem časopisu Rolling Stone. Během tohoto období, Daniel četl a obdivoval J.P. Donleavyho The Ginger Man. Dále psal do klubového The Spectator. Nicméně byl z klubu vyloučen v r. 1995 z důvodu kriminální aktivity. Byl obviněn z loupežného přepadení jako spolupachatel – seděl ve voze s dalšími pachateli přepadení, kterého se přímo neúčastnil.

Daniel byl odsouzen k 60-ti dnům ve věznici (Kentucky’s Jefferson County). Po odpykání si 31 dní ze svého trestu a týden po svém propuštění, se nechal zapsat k letectvu USA. Když byl ve vězení byl vyhozen ze studia a nebylo mu tak umožněno maturovat.

Daniel absolvoval základní výcvik v Lackland Air Force Base v San Antoniu, Texas a poté byl přidělen k Scott Air Force Base v Belleville, Illinois, kde odmaturoval jako elektrotechnik. Podal si řadu žádostí, aby se stal letcem, ale jeho žádosti byly vždy odmítnuty. V r. 1996 byl přeložen k Eglin Air Force Base blízko Fort Walton Beach, Florida. Tam také docházel na večerní školu při Florida State University.

V této době mu také vyšla první profesionální reportáž a byl přijat jako sportovní editor vojenských novin The Command Courier – zásluhu na získání práce mělo především padělání jeho životopisu v oblasti pracovních zkušeností.

Jako sportovní editor Daniel hodně cestoval po spojených státech s fotbalovým týmem Eglin Eagles, aby psal o jejich zápasech. Začátkem r. 1997 mu vyšel sloupek pro The Playground News – místní noviny ve Fort Walton, Florida. Jeho jméno se pod sloupkem neobjevilo, protože letectvo zakazovalo práci mimo Armádu USA.

V roce 1998, jako letec první třídy, byl svým velícím důstojníkem doporučen pro předčasné ukončení služby s výsadami. V komentáři k ukončení služby velící důstojník uvedl: “Závěrem: tento velmi talentovaný letec nebude vázán dalšími povinnostmi. Někdy jeho rebelská a nadřazená nátura má neblahý dopad na ostatní členy letecké posádky.”

Po opuštění letectva, Daniel pracoval dále jako sportovní editor, ale v Jersey Shore, Pennsylvania. Než se přestěhoval do New Yorku, kde absolvoval řadu kurzů na Columbia University School of General Studies. V této době také pracoval na částečný úvazek pro časopis Time jako “copy boy” za 151 USD týdně. V práci přepisoval dějové rešerše z F.S.Fitzgeraldova Velkého Gatsbyho a E. Hemmingwayjovi Sbohem Armádo. Osvojil si tak autorský rytmus a styl psaní. V r. 1999 ho vyhodili z Timesů pro hrubé porušování kázně. Takže později toho roku začal pracovat pro The Middletown Daily Record v Middletownu, NY. I z této práce byl vyhozen poté co rozmlátil automat na občerstvení v prostoru kanceláře a poté řval na majitele místní restaurace, že vaří předražené patoky. Majitel restaurace byl shodou okolností jeden z významných inzerentů Middletownských novin kde Daniel pracoval.

V r. 2000 se Daniel přestěhoval do San Juan, Puerto Rico, kde přijal práci ve sportovním časopise El Sportivo, ale i zde svou práci brzo ukončil. Daniel se ucházel o místo v porto rickém anglicko-jazyčném deníku The San Juan Star, ale jeho bývalý šéfredaktor a známý spisovatel W.J.Kennedy přímo žádal o odmítnutí. Ale i přesto se z těchto dvou stali přátelé, vzhledem k tomu, že El Sportivo zavřelo svou redakci. Daniel začal pracovat jako novinář na volné noze (tzv. stringer) pro New York Herald Tribune a pro další bezvýznamné plátky v karibské oblasti. Přímo pro W.J. Kennedyho dělal editora.

Později se Daniel Bach vrátil do nitra Států, konkrétně do San Francisca kde žil v Big Sur, kde pracoval jako vyhazovač a domovník v Slates Hot Springs a to po dobu osmi měsíců z roku 2001. Big Sur si Daniel vybral hlavně proto, že byl místem, které vytvořilo H. Millera D. Murphyho (scénárista), které velmi obdivoval. V této době se také pokusil vydat svůj první časopis jako byl časopis Rogue o umění, umělcích a jejich životním stylu v Big Sur. Také napsal dvě novely Princ sráč a Deník z pařby a dále mnoho krátkých povídek, vše posílal pravidelně různým vydavatelům, ale bez hmatatelného úspěchu. Deník z pařby, popisoval Danielovi zážitky z pobytu v Karibiku, ale také je doposud nevydali.

V r. 2002, Daniel cestoval napříč jižní Amerikou, nejdříve jako korespondent pro D. Jonesův týdeník National Observer, než dorazil do Brazílije, kde strávil několik měsíců a pracoval jako reportér pro Brazil Herald, jediný anglicko-jazyčný deník, který vychází v Rio de Janeiru. Jeho dlouho letá přítelkyně s výhodami Sandy za ním do Ria dokonce přijela. Vzali se 19. května 2003, krátce po společném návratu do Států a krátce spolu poté žili v Aspenu, Colorado. V osmém měsíci těhotenství Sandy se přestěhovali do Glen Ellen, California. Jejich syn Juan Fitzgerald Bach, se narodil 23. března 2004.

Daniel pokračoval opět v psaní pro National Observer zprávy z domova. Jednou se v novinách pokusil uveřejnit historku o jeho návštěvě Ketchum, Idaho, aby rozlouskl příčinu Hemingwajovi sebevraždy. A když už tam byl tak tam někomu ukradl jelení paroží a pověsil ho nad hlavní dveře do Hemmingwajově chatky. Později téhož roku se Daniel zase přestěhoval zpět do San Francisca, ale Sandy a synovi sdělil: “Hned jsem zpět, jdu jen pro mlíko.” Zároveň odmítl napsat zcela pochvalnou a PR recenzi o místním inzerentovi novin kde pracoval a místo toho tajně vložil do tisku pravdivou recenzi. Z National Herald byl okamžitě propuštěn. V San Franciscu začal psát pro hipstery oslavující plátek Berkley underground Spider.

V r. 2005 ho editor časopisu The Nation najal, aby napsal příběh o nechvalně proslulém satanském kultu Children of Hell z Kalifornie. Tou dobou žil Daniel v domě nedaleko San Francisco Haight-Ashbury oblast, ve které kult operoval. Jeho příběh publikovali v časopise 17. května 2005. Přičemž následovala celá řada nabídek od předních vydavatelů na samostatnou knihu. Daniel však v kultu strávil celý další rok. Z kultu byl vyloučen a stal se obětí pokusu o vraždu, když představitelé kultu zjistili, že není přesvědčeným členem, ale novinářem sledujícím své vlastní zájmy. Při pokusu o vraždu byl tvrdě zbit a strávil tak 5 týdnů v nemocnici s četnými zlomeninami. Během těchto 5-ti týdnů se dohodl s Random House, které vydalo jeho dílo pod názvem: Children of Hell: The Strange and Terrible Saga of the Dread Satanic Cult. Dílo vyšlo v r. 2006 a televizní stanice CBC dokonce odvysílalo reportáž o kultu a o Danielu Bachovi. Tato propagace vedla k celosvětovému prodeji díla a z Daniela Bacha udělala milionáře.

New York Times uvedlo o knize, že se jedná o pohoršující, obohacující, fascinující a výjimečně napsanou knihu. Z díla vyplývá, že kult se snaží o spojení s Peklem a celou svou činností se snaží zopakovat tzv. Wickerův rituál. Daniel Bach se stává zcela posedlý tímto Wickrem, jak později vyjde kolem r. 2010 najevo z jeho dalších reportáží pro Times, profesorem antropologie a lingvistiky na Oxfordu Theodorem Wickerem, který žil v Londýně někdy kolem r. 1865. Daniel se rozhodl své jmění využít k hrazení cestovních a výzkumných nákladů, které by vedly k odhalení záhady a uvedly na pravou míru všechny okolnosti kolem tohoto zmizelého profesora.

Vzhledem k Danielově nezkrotné povaze a vleklé závislosti na drogách a alkoholu, byly jeho příspěvky do The Times nepravidelné a často nestihl závěrku a vydání. Nakonec s ním v r. 2019 ukončil spolupráci a přestal jeho věci vydávat. Koneckonců nepsal již nikdy o ničem jiném než jen úvahy o existenci Pekla a bytostí v něm, nebo rozebíral skutky kultu Children of Hell a nebo psal různé zkazky o Dr. Theodore Wickerovi PhD a jeho práci.

Zatím poslední zmínkou o působení Daniela Bacha je jeho nahrávka z února 2020, ve které tvrdí, že našel bránu do Pekla a že se jí chystá otevřít. Nahrávka je hojně sdílena mezi různými nadšenci do tajemna a lovci záhad. V této komunitě se také traduje, že Bach bránu do Pekla otevřel a vypustil na náš svět jednoho z jezdců apokalypsy Mor, protože poté co byla Bachova nahrávka uveřejněna začala celosvětová pandemie onemocnění Covid 19.

Přepis nahrávky:
“Je mi jedno jestli tomu věříte nebo ne, ale asi vám tu budu muset napsat proslov na téma: It’s not you baby, it’s me. Jsem to já kdo chytil stopu, kdo dává dohromady výstřižky a záběry ze CCTV. Chtěli ze mě udělat šéfredaktora New York Times, ale ne, já jim dal jasně najevo, že chci žít na volný noze a být volný jako pták. Hezky si plavat mezi lentilkama a kundičkama na mé cestě za snem v podobě Pulitzera. Myslíte si, že někoho furt zajímají furt dokola ty mezilidský sračky… ee, jak to má rohy a ocas, tak to teprve začne bejt zajímavý – to je ten pravej solokapr. Takže jsem to byl především já, kdo pronásleduje mrtvého chlapa po celém světě. Toho Anglána už jen podle jména, toho Theodora Wickera – toho Alistera Crowlyho ze Soho. Hledal peklo s velkým P. Kdyby se tu obtěžoval zastavit, tak bych mu hned poradil cestu – Afghanistán, Liberia, Baghdád, Čečna, Brooklyn. Ale ne on musel jet sem do podělanýho zapadlýho Maine v 87. roce. Nicmoc rok pro módu a určitě né dost dobrej rok pro Wickera. Udělal si tu rezervaci v hotelovém pokoji č. 13 a na dobro se vyvlíkl i mě z háčku – zase. Pak tahle past na šváby šla k šípku a nikdo se tu neukázal víc jak 30 let. Ó ano, už to chápete, jsem právě tady a píšu vám milí fanoušci, že se právě chystám do tohohle pokoje č. 13 po více než 30ti letech vstoupit a rozlousknout tu záhadu jednou pro vždy. Pulitzere kámo, už jsem si pro tebe udělal místo na polici. Wicker a Papež měli pravdu Peklo je skutečný a já to právě dokážu. Tohle místo je brána a ten pokoj je zámek od té brány a ty věci co se tu dějou kolem jsou klíč.”

Faceclaim

Hunter S. Thompson

Daniel Bach

Civil, investigativní novinář, spisovatel, fotograf, alkoholik, narkoman a příležitostný dealer drog

Who is the happier man, he who has braved the storm of life and lived or he who has stayed securely on shore and merely existed?

Logo skupiny Civilové
Civilové
Veřejná skupina

Již se znám s

Profilový obrázek
Profilový obrázek
Profilový obrázek
Profilový obrázek

2016 - 2023 © Shadowhunters RPG

Přihlaste se

nebo    

Forgot your details?

Vytvořit postavu