Video/Audio Player 2
Zobrazit profil
Profil
Jméno | Atillan Smith |
Zobrazované jméno | Atillan Smith |
Věk | 18 |
Rasa | Vlkodlak |
Status | nezaměstaný |
Výška | 190 |
Váha | 85 |
Datum narození | 15. 5. 2005 |
Charakteristika | Atillan je dosti samostatný. Moc toho nenamluví a chce být spíše sám. Samozřejmě mu nevadí přítomnost ostatních, ale musí si na ně zvyknout. Atillan je dosti svůj. Nebojí se odpykat si trest za někoho jiného, nebo se nebojí zadělat si na problému, ale to neznamená, že je problémový, právě že naopak, ale nebojí se udělat nějaký problém. Atillan je strašně hodný kluk a snaží se být ke všem milý, všechny respektuje a toleruje. Atillan působí dosti arogantně, ale to on ve skutečnosti vůbec není. Je vtipný, je to taky pěkný nemehlo, protože je schopný zakopnout na rovině, nebo prostě z ničeho nic ztratí rovnováhu a plácne sebou o zem. Snaží se všem pomáhat a je hodně obětavý. Preferuje spíše oslovení Ati/Atill, protože Atillan mu říkají jen když něco proved, nebo je někdo na něho naštvaný. Bojí se všeho co je spojený s jeho vlčí stranou, protože se bojí, že propadne kontrole a někomu ublíží a on by v životě nikomu neublížil, proto se toho bojí. Kolikrát je až moc náladový, ale kolikrát to na něm není vůbec vidět. Nemá skoro žádnou kontrolu nad jeho vlčí stránku, protože se toho vždy bál a nikdo ho to nenaučil a on se bál, aby se učil sám a neměl o to nějaký zájem, proto nemá skoro žádnou kontrolu. Moc toho nenamluví. Má rád procházky a čtení. Není nějak dokonalý a ani trochu se o tom v životě nesnažil, protože ví, jaký je to nemehlo. A bývá s ním kolikrát opravdu sranda. Rád pomáhá a je dosti pracovitý. Spousta lidí si myslí, že je to ten typ člověka co si o sobě něco myslí, Atillan je opakem a právě, že si o sobě nemyslí vůbec nic, je to spíše hrozný slušňaček. Je to Flegmatik. Nebojí se zastat se ostatních. Má Misofonii (strach z hlasitých zvuků).Pravé oko má Modré a levé má zelené. Jako vlk je hnědé barvy a oči má stejné jako v lidské podobě. |
Minulost | S rodiči žil na statku plných zvířatu (koně, ovce, krávy atd..) byl strašně pracovitý a rodičům furt s něčím pomáhal. Když jednou se potuloval v menším lesíku, hned vedle jejich farmy, tak jednou tam spatřil vlkodlaka. Tvářil se přátelsky do té doby, dokud ho nepokousal. Nebylo to nějak velké, či životně riskantní, ale i tak s pláčem bežel za mamkou a všechno jí to postupně vysvětlil. Snažil se s tím naučit, ale moc mu to nešlo, nebyl nějak ochotný příjmout svého vlka, již několikrát ohrozil své rodiče. Od té doby se tomu celému začal bránit a snažit se žít život jako normální člověk. Nebyl ochotný a ani nechtěl příjmout vsého vlka. Atillan neměl žádný sourozence, žil jen on, jeho matka a jeho otec. V NY žili už od jakživa. Atillan se od mala rád sám toulal, ale jednou se mu to nevyplatilo, protože zašel někam do uličky, ze které se nemohl dostat. Bylo mu pouhých 11 let, když se ztratil. Pořád se toulal, protože věděl, že nad vlčí stranou má nulovou šanci a tak věděl, že když se bude furt toulat, neschytá to jeho matka s otcem, ale někdo random na ulici. Byl rád alespoň za něco, sice se mu nelíbilo, že by mohl někomu ublížit, protože on je to opravdu mírumilovný tvor a nikdy by si nedovolil nikomu ublížit. Jen v jednom měl štestí a to v tom, že sebou všude tahal plyšového, malého medvídka, kterého především má dodnes a moc pro něj znamaná, protože ho má od rodičů. Nevadilo mu být jen venku, měl venek opravdu rád a to toho zažil už mnoho. Atillan se díky tomu všemu dokázal naučit žít sám. Nedělal přes celý život moc aktivit, jediné co opravdu miloval, bylo čtení a toulání se. Věděl, že se jednou bude muset naučit ovládat vlčí stranu, ale snažil se to co nejdál oddalovat a naučil se bez toho žít, samozřejmě to nikdy nikomu neřekl. Byl rád v lidské podobě, protože věděl, že takhle nikomu nelze ublížit, nebo alespoň věděl, že to je nejmenší šance někomu ublížit, či něco podobného. Někde v hluboko v sobě, pořád věří, že se s rodiči ještě setká. |
Faceclaim | Cooper Noriega |