Zbraně

Každodenní výbava
  • Zbroj
  • Preferovaná zbraň
  • Dvě andělská ostří
  • Záložní zbraň
  • Stéla, senzor
  • Čarodějné světlo

Lovci stínů obvykle necestují s plnou polní výbavou. Vybavení, které s sebou berou na hlídky a při vyšetřování, je nesmí zpomalovat ani omezovat v pohybu. Proto většinou volí drobné nástroje, lehké a skladné, a často si sestaví vlastní soupravu, kterou s sebou nosí všude. Při balení takové soupravy se vyplatí důkladně zamyslet nad tím, co by se mohlo případně hodit.

Stéla

Zbraň k vypalování run na kůži.
Jedná se o zcela základní součást výbavy každého nefilim, bez níž by nemohl používat runy - jejich jedinou magickou moc. Umně zpracovaná, zdobená stéla bývá obvykle prvním nástrojem, který mladý lovec při nástupu do výcviku obdrží. Stéla tvarem připomíná hůlku a je vyrobená z adamasu. Při použití se rozzáří a zahřeje magií run. Je delší než běžné psací potřeby, obvykle měří kolem třiceti centimetrů, a proto její ovládání vyžaduje trochu cviku. Co do funkčnosti se od sebe stély neliší, vyrábějí se však v různém provedení. Mnoho z nich má rukojeti zdobené rodovými znaky, některé dokonce vykládané drahokamy, a oproti nim stojí prosté cvičné stély, s nimiž se děti lovců stínů učí črtat runy na pergamen. Jedinou podmínkou funkčnosti stély je přiměřeně dlouhé jádro tvořené prutem adamasu. Stéla sama o sobě nemůže démonům nijak ublížit, přesto před ní ucuknou, tak jako před všemi nástroji z adamasu.

Andělské ostří

Kovaný meč z adamasu.
Andělská ostří jsou čirá jako sklo, obvykle dvousečná a na délku měří kolem padesáti centimetrů. Jsou vytvořena z adamasu železnými sestrami - jen ony pomocí speciálních run mohou kovat adamas, který pro zpracování potřebuje enormně vysoké teploty.Pravá síla ostří se projeví až po jeho pojmenování - když lovec stínů nahlas vyřkne jméno některého z andělů, dočasně tím k ostří připoutá jeho sílu a ono vzplane nebeským plamenem.  Jakékoli andělské jméno může být pro čepel použito kromě Razielova. Nebeský oheň je proti démonům nesmírně účinný. Z většiny běžných zranění se v našem světě dokáží zotavit relativně rychle, stejně jako upíři a vlkodlaci. Jedině andělské ostří má moc trvale démonovi ublížit tak, aby se musel na delší dobu ukrýt nebo dokonce vrátit do své dimenze. Síla aktivovaného ostří po čase vyprchá a takové ostří je nutné vrátit železným sestrám, které ho znovu zpracují. Vyčerpaná ostří se odevzdávají ve zbrojnici Institutu a předávají k recyklaci.

Senzor

Detektor démonické aktivity.
Senzor je složité zařízení, vynález Henryho Branwella okolo roku 1878. Zaznamenává démonickou frekvence nebo aktivitu. Nedisponuje žádným displejem ani led svítilnou. Nachází se na něm pouze tlačítka s runami. Démonická aktivita je úměrná VIBRACÍM, které senzor vydává, občas se může i přehřívat. Senzor nikdy NEPÍPÁ! Senzor neumí snímat aktivitu podsvěťanů a ani tak nemůže být upraven. Občas však může snímat aktivitu Zavržených. Můžete však pomocí run nastavit filtr, který bude detektovat přítomnost pouze některých démonů. Může se stát, že se senzor při enormní démonické aktivitě sám vzníti a exploduje. V takovém případě vám v Institutu bude vydán nový.

Čarodějné světlo

Světelný kámen posvěcený runou.
Jedním z největších tajemstvích, které Železné sestry uchovávají, je přesný způsob těžby a čištění adamasu. Nicméně víme, že adamas ovlivňuje každou horninu, v níž se nachází, a i když se jedná o prostý kus skály, vydává tento kámen jasnou bílou záři, jako kdyby odrážel vnitřní světlo světlo adamasu. Železné sestry tyto ,,sesterské kameny" adamasu rozbíjejí a leští a následně na ně nanášejí runy, díky nimž může lovec stínů světlo zažehnout silou vůle. Většina runových kamenů není ničím výjimečná - jedná se o zaměnitelné kousky, k nimž se lovci stínů jen zřídka citově upnou. Čarodějné světlo patří k základní výbavě lovce stínů, neboť mu připomíná, že i v těch nejtemnějších chvílích lze najít paprsek naděje, a zároveň mu poskytuje reálné světlo, kdyby se skutečně ocitl ve tmě. Obrovská výhoda čarodějných světel spočívá v tom, že jejich záře nezeslábne ani nevyhasne, protože nedochází ke spotřebě energie.
Výběr zbraně

Lovci stínů nepoužívají střelné zbraně a obvykle bojují v uzavřených nebo stísněných prostorech. Zároveň bojují spíše v nečekaných, krátkých potyčkách nežli v plánovaných bitvách. V důsledku toho patří k hlavní výbavě lovce stínů ruční zbraně, které lidstvo používá tisíce let. Každá z nich se vyrábí v bezpočtu podob a trénink se soustředí především na specifika platná oblasti, v níž se lovec stínů převážně nachází. Snaž se co nejrychleji ovládnout základní dovednosti každé zbraně. Nezapomínej, že démoni se vyskytují v nekonečné řadě podob, tvarů a forem – lovec stínů nikdy neví, kdy se ocitne tváří v tvář nepříteli, proti němuž budou jeho obvyklé zbraně nepoužitelné. Cílem celého výcviku je nalézt kompromis – harmonii mezi technikou boje, která  vás zajímá, a tou, k níž máte vlohy.

Zajímavosti

Každý patřičně vybavený Institut by měl mít níže zmíněné zbraně k dispozici, stejně jako další užitečné nástroje, například dráty ze stříbra, zlata nebo elektra, dřevěné kolíky z dubu a jasanu, ochranné amulety, sbírku svatých symbolů nejvýznamnějších světových náboženství a základní výbavu (křídu, železný prach, flakónky se zvířecí krví a podobně). V opravdu dobře zásobeném větším Institutu je možné nalézt také vzácnější položky: olovněné meče, polnice, kostěné hole a další (záleží na regionu). Zbraně lovců stínů jsou opatřeny runami. Trvalou újmu démonům sice dokáže způsobit jen andělské ostří, ale andělské symboly na jiných zbraních alespoň zpomalí hojení démonových ran. Ze zranění způsobených obyčejným zbraněmi bez run se démoni oklepou jako nic.

Zbroj lovce stínů

Trénink

Moderní

Lehká

Střední

Těžká

Centurioni

róBy RADY

Železné sestry

Mlčenliví bratři

Chvíle, kdy oblékne svou první zbroj, představuje důležitý zlom ve výcviku každého lovce stínů – tehdy poprvé vypadá jako ostatní nefilim. Jakmile si na sebe vezme zbroj, stává se součástí tradice pojící lovce stínů stovky let, neboť od zavedení moderních metod výroby se zbroj prakticky nezměnila. Bojovou zbroj tvoří vyčiněná černá kůže, zpracovaná železnými sestrami v Citadele. Je odolnější než jakákoli kůže známá civilům, poskytuje ochranu před většinou démoních jedů a zároveň díky své poddajnosti neomezuje lovce v pohybu. Při běžné hlídce nebo průzkumné misi často nosí pouze základní zbroj, pokud se však připravují do bitvy, doplní ji o holenice a nátepníky, obvykle z elektronu. Zbroj i přídavná výbava, například nátepníky, bývají tradičně poznačené ochrannými a posilujícími runami a mohou nést i jiné dekorativní prvky – rodové znaky, runy připomínající slavné bitvy, jména andělů a tak dále.  Standardní zbroj, pánská i dámská, zahrnuje prosté boty s plochou podrážkou a pevné, přiléhavé kalhoty. V minulosti se pánská a dámská varianta lišily – zatímco muži k výše zmíněnému nosili úzce střiženou halenu do pasu, doplněnou případně o kabátec, ženy si oblékaly přepásanou tuniku po kolena. Vždy se jednalo o méně praktickou volbu, avšak z historického hlediska ji lovkyně stínů musely nosit, aby se mezi civily neprotivily společenským normám. Během posledních padesáti let tunika z výbavy pomalu vymizela.

Meče

Meče jsou dlouhé bodné a zároveň sečné zbraně. Vyrábějí se v celé škále velikostí od lehkých a jednoručních – jako je například rapír – až po těžké, například skotský dvousečný meč, jehož ostří může být delší než člověk, a je tedy nutné ho ovládat oběma rukama (obouruční meč). Lovci stínů dávají při boji obecně přednost rychlosti a hbitosti, proto se ti, kteří při výcviku zvolí meč, specializují spíše na ty menší, jednoruční. Jedná se o rozmanité zbraně z různého materiálu. Dají se pořídit typické železné, které jsou jen pro velmi silné osoby nebo lehčí ze slitin. Pokud mluvíme o meči, máme na myslí typické evropské meče, které dělíme do tří základních kategorií, které byly vytyčeny roku 1540.

  • Krátké meče jsou určeny pro boj jednou rukou, lovci se většinou uchylují využít obě ruce a mít v každé jeden kratší meč. Doporučují se pro lehčí a mrštnější jedince.

  • Jeden a půl ruční meče nebo také meče bastardů. Dají se ovládat oběma rukama nebo jen jednou. Tento meč je na manipulaci nejtěžší. Jeho použití zahrnuje prvky jednoručního meče i obouručního. Jeho majitel má výhody v lehkosti, pokud je chce použít jako obouruční meč, ale zároveň nevýhodu ve váze, pokud jej chce využít jako jednoruční.

  • Obouruční meč je těžká, masivní zbraň, která se ovládá oběma rukama. Hodí se pro silné a vytrvalé jedince. Jeho delší použití pro ženu je téměř nemožné, ale na kratší dobu je schopna využít jeho váhy. Poskytuje manipulátorovi značnou volnost pohybu, protože je schopen si protivníka držet stranou od svého těla životně důležitých orgánů.

Každý meč, ať už evropský, či orientální, má 2 hlavní části – čepel a jílec. Čepel je ostrá část meče. Často se na ní nachází žlábek, který slouží k odlehčení zbraně a také zabraňuje tomu, aby se meč při kování kroutil, v horní části meče se občas nachází rytí, které má funkční účel – lze poznat, komu takový meč patřil. Špička čepele může být kulatý nebo ostrá. Kratší meče jí mívají ostrou (jsou lépe uzpůsobeny pro bodání), delší naopak tupou (jejich primární účel je sekání). V místě, kde čepel přechází do jílce, se nachází křížová záštita. Čím delší je meč, tím je tato část meče delší a mohutnější (napomáhá vyvýšení). Následuje rukojeť, která bývá změkčena látkou nebo kůží. Poslední, neméně důležitá část, je hlavice (kulaté zakončení meče). Do hlavice můžou být vsazeny ozdobné kameny, její primární funkce je však vyvážení.

Držení meče

Meč vždy držíme v aktivní ruce. Pokud jste kupříkladu pravák, pak pravé ruce meč náleží. Palce překrývají prsty, které svírají jílec. Ten držíme v úrovni pasu, špice meče směřuje vždy dopředu k nepříteli. 

Postoj

Postojů jistě naleznete mnoho od každého regionu jinak nazvané, jinak proveditelné. Obecně má však bojovník lehce pokrčená kolena, aby si zajistil stabilitu při výpadech a obraně. Ramena a trup musí být zpevněné. Západoevropská umění preferují mít aktivní nohu předkročenou a druhou za sebou, přičemž si pohrávají hlavně s těžištěm těla. Naopak umění z východu nás učí různým postojů, od přirozených, základních po bojové. 

Luky a kuše

Nejvhodnější zbraně pro boj na velkou vzdálenost. Jsou lehké, snadno přenosné a lovec stínů se může bez větších obtíží vybavit i libovolným počtem šípů. Ideální je s sebou nosit šípy s různými hroty, pro boj s různými bytostmi. Lukostřelba je podobně jako boj s mečem velmi komplikovaná a náročná na osvojení a je zapotřebí intenzivního výcviku, aby ji lovec stínů dokázal využít ve skutečném boji. Jen málokdy nastane situace, kdy by lovec stínů střílel ze zabezpečené pozice,jako obránce obléhaného hradu. Spíše počítejte s tím, že budete muset natáhnout tětivu, zamířit a vystřelit uprostřed naprostého chaosu, a proto se neočekává, že si ho lovci budou volit, dokud s ním nebudou umět zacházet naprosto bezchybně.

Nože a dýky

Tato menší ostří nevyžadují tolik síly v paži a bojovník obvykle drží v každé ruce jedno. Zároveň jsou skladnější a dají se ukrýt snadněji než meč. Nevýhodou je samozřejmě to, že mají kratší dosah, tudíž je nutno se ke svému nepříteli přiblížit. Technika boje s andělským ostřím se velice podobá tréninku s dýkou, takže tuto fázi výcviku doporučujeme nepodceňovat.
Vrhání nožů je rovněž velmi užitečná schopnost, ačkoli není snadné se v ní zdokonalit. Výroba dýk je relativně složitější a dražší než výroba šípů, obzvlášť zvážíme-li, že o ostří můžeš jedním hodem přijít, ale mnoho lovců přesto k této technice inklinuje, především kvůli efektu.

Sekery a kladiva

Ten, kdo v boji preferuje hrubou sílu, může zvážit zbraně z této kategorie, jež umožňují nepřítele zneškodnit jednoduchou ranou těžkým kusem kovu, ideálně naostřeným. Ve světě stínů se setkáš jen s několika málo bytostmi, které by nebylo možné zabít dostatečně silnou a dobře mířenou ranou. Největší výhoda těchto zbraní spočívá v tom, že ačkoli je možné se je naučit ovládat se zručností, jsou značně efektivní i v případech, kdy tuto zručnost postrádáš. Stačí jen síla a dostatek prostoru k rozmáchnutí. Mezi největší nevýhody patří fakt, že tyto zbraně jsou velice nápadné a užitečné pouze v případě, kdy je protivníkova kůže méně pevná než materiál, z něhož jsou vyrobeny, což platí pro většinu podsvěťanů, ale u démonů už to není pravidlem. Cepy a řemdihy, které mají výše zmíněný kus kovu připevněný k rukojeti řetězem, mohou při rozmáchnutí dodat úderu větší sílu, zároveň však vzrůstá riziko, že omylem zasáhneš sebe nebo osobu po svém boku.

2016 - 2023 © Shadowhunters RPG

Přihlaste se

nebo    

Forgot your details?

Vytvořit postavu