Vlkodlaci jsou na půl lidé nakažení démonskou infekcí Lykantropií, která člověka proměňuje ve velmi nebezpečného vlka. Mají nepřirozenou, démonskou sílu. Bez výcviku a pomoci se z nich mohou stát velmi nebezpeční tvorové, kteří napáchají hromadu škod a vůbec si na to nemusí pamatovat. Ve své normální podobě se vlkodlak nijak neliší od obyčejného člověka. Jakmile ho potkáte ve vlčí podobě, je nutné rychle zhodnotit situaci. Pokud si vás nevšiml, rychle ale klidně odejděte. Pokud si vás všimne a projevuje známky agrese (vrčení, cenění zubů…), zvedněte ruce na znak, že nepředstavujete hrozbu. Pokud daného vlkodlaka znáte, nepokoušejte se mu domlouvat, oslovovat ho lidským jménem a připomínat mu vaši společnou minulost. Pokud na vás vlkodlak zaútočí, pokuste se bránit, ale nezabít ho. Vlkodlak, který útočí, je nejčastěji vystrašený, nebo je příliš mladý, aby svou přeměnu dokonale ovládal.
NEW DRAFT:
V lidské podobě často nepoznáte, že daný jedinec je vlkodlak. Často působí naprosto běžně, jen jsou v období úplňku citlivější a háklivější. Dokonce mohou nosit i brýle nebo čočky, neboť v lidské podobě i po přeměně se jim zrak nezlepší. Dokonce se může stát, že vlkodlakům se začne zrak stařím zhoršovat, ale ve vlčí podobě ho mají naprosto v pořádku. Samotné oči jsou u vlkodlaků zvláštní věc a mohou se objevit i v lidské podobě při rozrušení. Vlkodlaci mají “zářivé” oči, jejichž barva je často jiná než v jejich lidské podobě. Barva vlčích očí neurčuje jejich postavení ve smečce. Má se za to, že barva souvisí s rodem vlkodlačího jedu (vlkodlak s rudýma očima pokouše člověka a ten bude mít také rudé oči např.). Jde však jen o určitou pověst mezi vlkodlaky. Větší roli zde hraje pigmentace a genetika člověka. Spolu s pigmentací souvisí i vlčí srst. Lidé tmavé pleti nebudou ve vlčí podobě polárními vlky, ale černými nebo tmavě hnědými a výjimečně tmavě šedými. Jak už bylo řečeno výše, tak vlčí velikost souvisí s lidskou. Vlkodlaci často dosahují velikosti mezi 75 až 100 cm v ramenou. Jen velice výjimečně se může objevit větší. Rozdíl ve velikosti hraje i pohlaví. Samice jsou často menší a ne tak mohutné. Přesto stavba vlčího těla je stále ovlivněna lidským zevnějškem (hubený muž nebude mohutným vlkem). Přesto v lidské podobě je pár znaků, které nám mohou prozradit, že proti nám stojí vlkodlak. Daný jedinec je fyzicky silnější a snadněji podléhá agresivnímu chování, zvláště pokud je dominantní. Častěji má chuť na syrové maso a neodolají chuti masa. Dalo by se říct, že u masa vyhrávají vlčí instikty. Vlk však není další osobnost, jde pouze o instinkty, které jsou díky lykantropii posíleny a utlumují racionální (lidskou) část mozku. Někteří vlkodlaci dokáží své tělo ve vlčí podobě racionálně ovládnout, ale musí být v naprostém klidu a soustředit se. Jde prakticky o umění a mnoho takových vlkodlaků není.
Není přesně známo, kdy a jaký démon stvořil prvního vlkodlaka. Traduje se, že šlo o veledémona, jehož nazývají Vlk, a od zrození prvních vlkodlaků se již na zemi neobjevil. Lykantropie se přenáší kousnutím a jde tak o druh určité démonské infekce. Je možné, že k proměně dojde i kousnutím v lidské podobě, ale jedná se o naprosto výjimečnou situaci (1:100 000). Nefilim a vlkodlaci spolu spolupracovali na mnoha organizačních pracích, a tak pomáhali vytvořit lepší podmínky pro vlkodlaky, ale i podsvěťany celkově. Samozřejmě i oni si prošli temnějšími časy, kdy byli vlkodlaci hromadně loveni a zabíjeni.
NEW DRAFT:
Původ vlkodlaků je nejasný. S jistotou se ví, že lykantropie je démonská nemoc, ale její přesný původ není znám. Přesto jsou však prvními doloženými vlkodlaky válečníci kóryos a král Lycaon, jenž žil již v antickém Řecku. Démon co nakazil prvního člověka měl vlčí charakteristiky. Předpokládá se, že zemřel někdy v období antického Řecka nebo Říma.
V průběhu let byli vlkodlaci často jako barbaři a mezi barbarskými kmeny se jich vyskytovalo skutečně mnoho. V určitém období jich bylo více než mohlo být přijatelné. Někdy v té době se objevili i první upíři a nastaly boje mezi těmito dvěma rasami. Tyto dvě rasy však byly loveny i Lovci, kteří je brali jen jako běžná monstra.
Populace vlkodlaků klesla a smečky žily v ústraní mimo pozornost lovců. Během urbanizace začali vznikat nové typy smeček, které se odlišovali od rodinných. Síla Alfy začala být více patrná a nešlo už jen o rodinné postavení a sílu v rámci rodiny. Alfa musel svou moc získat mnohem obtížněji.
Lovy na vlkodlaky skončily až v roce 1872. V tomto roce došlo k prvnímu uzavření dohod. Ve velké hale v Alicante se sešlo deset členů z každé rasy a podepsali dohody. Poté došlo i k dalším změnám, ale zde šlo o první dohodu o míru a pravidlech. V současnosti jsou tak v křehkém míru s upíry a lovci.
Kromě toho, že se mohou změnit ve vlka, mají nadpozemskou sílu a rychlost. Jejich drápy a tesáky jsou tak silné, že dokážou roztrhat plot, či překousnout zámek. Rychle se hojí z obyčejných zranění. Jsou smrtelní a jsou schopni počít děti, ale na dítě se démonská nemoc dědičně nepřenese. Zkušenější vlkodlak umí svou přeměnu natolik, že například přemění jen svou ruku na vlčí tlapu. Jsou velmi ladní a jejich reflexy jsou opravdu velmi rychlé.
NEW DRAFT:
Propojení smečky kdy alfa může čerpat energii ze smečky, dodat energii, přinutit jiného vlka k proměně svými feromony (u dominantnějšího vlka nebo stejně dominantního vlka závisí na momentu překvapení), fakt tam fachá dominance, že méně dominantní nakonec uhne pohledem a prohraje souboj vůlí a tím se podřídí v “hierarchii smečky” – každý pohled mezi aspoň trochu dominantními vlky se stává bojem o dominanci nad tím druhým, těm vysoko postavený se ten mnohem níže podřídí mnohem jistěji a bez úsilí toho výše postaveného, ale na podobné úrovni se to často mění a vliv na to mají i únava, zranění apod., stejně tak je důležitá řeč těla (odhalení krku apod.)
Procentuální hodnoty fyzických schopností jsou orientační a slouží především k porovnání mezi postavami, například v boji, kde rozhodují o tom, kdo je rychlejší, silnější nebo efektivnější. Nejde o přesný matematický přepočet na konkrétní hodnoty, jako je rychlost v kilometrech za hodinu nebo síla v kilogramech – pravděpodobně též v příspěvku nenapíšete: *Běží Manhattanem v rychlosti 42km/h.*
Jejich největší slabina je čisté stříbro, které na nich může zanechat doživotní následky, ale i velkou bolest. Pokud je pozřeno v prášku, může být smrtelné a celkově se rány hojí stejně rychle nebo i pomaleji než u obyčejných lidí. Další významnou slabinou je Oměj vlčí mor, Oměj jedhoj – vysoce jedovatá rostlina smrtelná i pro lidi, dříve často využívaná jako nevystopovatelná droga. Na vlkodlaky však různé druhy oměje působí odlišně: některé fungují jako jed, jiné (Oměj šalamounek) vyvolávají drogové účinky podobné marihuaně či LSD a mohou způsobit závislost. Existují dokonce kombinace oměje s naprosto specifickými účinky, a proto s ním umí pracovat jen ti, kdo ho dokonale znají a dokážou rozlišit jednotlivé druhy. Způsob jak zabít vlkodlaka, nebo ho natrvalo zranit, je použít andělské ostřé – serafínskou dýku. I přes rychlou regeneraci se vlkodlaci neumí zcela regenerovat – při odříznuti jim ruka nedoroste.
8 – 18 hodin
3 hodiny
1 hodina
10 – 30 minut
Okamžitá
První proměna probíhá za prvního úplňku od pokousání a trvá celou noc. Natahují se svaly, mění se kosti a hlavně páteř, lidské zuby jsou vytlačeny tesáky, což je extrémně bolestivé. Je poměrně časté, že vlkodlaci si svou první proměnu ani nepamatují – což je nebezpečné, protože si při přeměně neumí udržet lidskou mysl. K přeměně dochází hlavně za úplňku měsíce, ale jakmile se vlkodlak naučí ovládat svou přeměnu, může se do vlčí podoby transformovat i jindy. Zajímavostí je, že vlkodlačice se v průběhu těhotenství nemohou přeměňovat. Nákaza je v tu chvíli upozaděna novým životem v těle a nepřenáší se na něj.
První největší organizace zabývající se dohledem nad podsvěťany vznikla v Londýně koncem 19. století a momentálně je rozšířena celosvětově. V překladu Vlčí stráž má za úkol sledovat ,,osiřelé” podsvěťany; nové vlkodlaky, neopeřené upíry, výjimečněji také čaroděje, kteří neznají svůj druh a pomáhají jim ovládat svou moc a začlenit se do klanu, smečky či k mentorovi. Tato organizace a Spolek mezi sebou mají napjaté vztahy, i když mají společný zájem na ochraně podsvěťanů. Jejich názory se mírně liší v tom, jak na této ochraně pracovat. To, že je někdo členem této organizace, poznáte díky symbolu otlačené vlčí tlapky s heslem Beati Bellicosi (Požehnaní bojovníci), který mohou mít jako přívěsek, prsten, apod.
Vlkodlaci žijí ve smečkách a žádná z nich není zcela bezpečná. Ve smečkách běžně vládne násilí a kterýkoli člen může vyzvat vůdce smečky k boji na život a na smrt. Vítěz se stává vůdcem smečky. Celá struktura se dost často zakládá na různých rituálech a tak smečky neustále páchají věci, které by normální člověk pokládal za vraždu. Toto často přitahuje pozornost běžné policie. Noví vlkodlaci často nepatří do žádné smečky, což způsobuje velké problémy. Tito lykantropi neovládají svou přeměnu a nemají o svých schopnostech žádné informace. Vlkodlaci, kteří se nezařadí do žádné smečky, jsou označováni za odpadlíky, kterých je třeba hledat a pomoct jim. O toto se obvykle stará organizace Preator lupus, která je převezme, podá jim potřebné informace, zaučí je a postupně se jim pokusí pomoci zařadit do nějaké smečky.
Rodinné – Tradiční
Jak je z názvu jasné, tak tato smečka je tvořena členy jedné a výjimečně dvěma rodinami. Jejich pouto je tak mnohem pevnější. Tyto smečky jsou tím pádem mnohem větší a silnější. Panují zde ovšem i přísná pravidla jejichž porušení se trestá (některá i smrtí či vyhnáním). Tato smečka jen výjimečně přijímá nové členy. Vystačí jim sama rodina, kde mění dokonce i děti. Od toho však odstupují a spíše mění mezi 16. a 18. rokem života. Pokud už chtějí přijmout někoho z venčí, tak jde často o někoho, kdo se přižení/přivdá. Smečka dbá na rituály a tradice. Každá smečka má svou vlastní, ať už jde o tréninky, setkání nebo přijetí do smečky. Tradice vychází ze samotné historie rodiny a často se neshoduje s tradicemi dané kultury, ale mohou tam být podobnosti.
Smíšené
Členové smečky jsou z části pokrevně příbuzní. Může se zde nacházet jak vlkodlačí rodina, tak i vlkodlaci mimo rodinu. Ti tvoří smečku a nemají tak silné pouto jako čistě rodinná smečka. Dokonce ani nedochází k měnění dětí. Do smečky přijímají mladé vlkodlaky z okolí, které přijímají podle tradic smečky, které určuje Alfa a má je mnohdy od své rodiny. Právě rodina Alfy je často určitým středem celé smečky a nejčastěji i Beta je členem této rodiny.
Moderní
Rodinné vazby tu nejsou a pokud ano, tak jde nejčastěji o nové mladé rodiny. Vlkodlaky zde nevážou žádné rodinné vazby a tak si musí pouto obtížně budovat. Přesto mají určité tradice, ale jde o modifikované, které přinesl Alfa nebo je vytvoří. Sám Alfa je v této smečce nejsilnější, neboť v této smečce se bojuje nejčastěji o tento post. Sama smečka má sílu ve svém počtu než v poutu. Velice často se snaží o rodinnou úroveň smečky.
Nejvýše postavený ve smečce je Alfa. Jeho pobočníkem je Beta, a tak to jde dál. Hodnost Omega je přiřazena nováčkům, kteří nemají ve smečce žádná práva a většinou i ženám. Ty mohou dosáhnout nějaké vyšší úrovně, ale nejčastěji uzavřením pouta se svým druhem.
Nejsem ve smečce, ale Alfa na tom trvá.
Nelze odmítnout. Alfa je autorita pro všechny vlkodlaky. On zodpovídá za všechny vlkodlaky ve svém rajónu. Vlkodlaci samotáři jsou raritou, neboť málokterý Alfa by si vzal na krk, aby mu jen tak běhali po městě bez jeho vědomí a možnosti zásahu. Pokud se odmítnete připojit ke smečce, má právo vaši postavu zabít. (Pokud na to upozorní vás a Vypravěče.)
Hodnosti ve smečce
Alfa – Vůdce smečky, zodpovídá za ochranu
Beta – Zástupce Alfy, má jeho veškerou důvěru
Gamma – Druzí zástupci, dohlíží na nižší úrovně
Delta – Dlouhodobější spolehlivý člen, zásluhy
Kappa – Má všechna práva člena smečky
Théta – Stálejší členové, spolehlivý vlkodlak
Sigma – Členové zatím bez práv, většinou ženy
Omega – Nováčci, bez práv
2016 - 2025 © Shadowhunters RPG
