Členem od 28. září 2023
Naposledy aktivní:
*Už nejakú chvíľu sa pohyboval v New Yorku a jeho záujem o tamojší klan čím ďalej tým rástol. Bohužiaľ aktuálne videl, že klan prestal mať vodcu a to bola obrovská chyba. Bez vedenia sa upíri zbláznia a budú robiť hlúposti, ktoré nikto nechce aby sa diali. Sledovať to bolo pre neho zaujímavé, ale zároveň z toho vznikal obrovský problém, keďže tie nové pravidlá lovcov spôsobovali až obrovskú kontrolu nad podsveťanmi. Preto dnes sa rozhodol si spraviť obhliadku v Pandemóniu a zistiť ako to teraz chodí. Mal na sebe čierne topánky, čierne sako ladiace s nohavicami a pod ním čierne tričko, ktoré malo krátky rukáv. Pri vstupe do klubu sanadiví, že kontolujú zbrane, ktoré on viacmenej nepotreboval, ale asi vedeli, že to treba kontrolovať, čo ho neskutočne pobaví.* /Lovci sú patetický, ani nevedia poriadne bojovať bez toho, aby museli nosiť zbrane./ *Pomyslí si, pričom mu je absolútne jedno, že v jeden čas bol jedným z nich. Hlasná hudba v klube ho iritovala, takže ju viac ignoroval, keď išiel k baru aby si objednal nejaký alkohol. Objedná si zatiaľ Whisky, čo bolo podľa neho najlepšie riešenie. Ako upír už bol dlho premenený, takže krv až tak nepotreboval a vedel si ju ľahko zohnať keď chcel. Hlavne jeho ovládanie bolo úplne v poriadku aj keď bol vyhladovaný.*
*Několik posledních dnů v životě Kim se neslo ve znamení práce navíc. Poté, co onemocněla jedna z jejich kolegyň, jako by přibylo práce pro tři.* /A pak že je zdravotnický personál přeplácený…/ *Když jí tak vzniklo dvoudenní volno po pár čtrnáctihodinových směnách, první půlku dne prospala v podstatě bez přestávky, ale večer ji to táhlo jinam. Ven. Už delší dobu se neviděla s nikým ze svých přátel. Chápala sice, proč na ně běžně nenaráží na ulicích, z toho co věděla od Javiera, hlídky a čipování bylo v plném proudu. Být Podsvěťan, nejspíš by také lépe vážila kroky. Právě proto doufala, že když zamíří někam, kde se vyskytují běžněji, mohla by na někoho narazit, byť na riskantnější půdě, než kterou nabízel zbytek New Yorku. Aby zapadla, zvolila tentokrát o něco výraznější make-up a šaty, které odpovídali náladě, která se obvykle nesla v Pandemoniu. Byť se trochu obávala, že ji do klubu nebudou chtít pustit, objevila se spása v podobě jakési milé slečny, která zabavila ochranku dostatečně dlouho a intenzivně na to, aby se jí podařilo téměř nepozorovaně protáhnout dovnitř. Narozdíl od své první návštěvy, kde se držela spíše v rohu a díky tomu zapadala asi stejně dobře, jako tučňák uprostřed pouště dnes zamířila rovnou k baru, vyhoupla se na jednu z volných stoliček a objednala si něco s názvem Upíří Samet. V nápojovém lístku to bylo zařazeno mezi hromadou jiných, podobně bizarních názvů, takže jí na tom nic zásadně zvláštního nepřišlo. Podle rychlého vyhledávání na Google jí ingredience připadaly příznivé. Když jí tak barman objednaný nápoj podal, s díky jej přijala a upila, zatímco jí hlavou proběhla myšlenka, zda není na podobnou práci trochu mladý, ale nehodlala to rozporovat. Kdo ví, kolik mu bylo ve skutečnosti… Nápoj chutnal dobře, ale když polkla první doušek, na jazyku a v krku ucítila něco, co úpně nečekala, Známou kovovou pachuť něčeho, co by se nejspíš v nápoji vyskytovat nemělo.* /Ledaže… Ale ne… Co teď..?/ *Nechtěla na sebe upozorňovat. Trochu se v židli narovnala a naoko znovu upila, v duchu už ale plánovala, jak se nápoje nenápadně zbavit, aniž by musela přistupovat k drastickému řešení zahrnujícímu rozbitou sklenici na podlaze.*
*Sleduje jednu ženu, ktorá rozhodne sem nepatrila.* /Ochranka síce vie, že sem nepatria zbrane, ale civili im uniknú./ *Pomyslí si, pričom trochu pokrúti hlavou. Sleduje ju u baru a ako jej barman dá nápoj, čo rozhodne by do rúk civilovi nemal čo patriť. To že bol ten barman naprosto slepý a možno aj blbý bolo zlé. Bol tu len chvíľu a už z pohľadu vedel, že celý New York j**anda ubožiakov, ktorý absolútne nevedeli, čo majú robiť. Nedivil sa vôbec tomu, že lovci nad nimi mali takú moc, že sa dobrovoľne nechali čipovať. To u neho to bude rozhodne iné. Kopne do seba svoj pohár Whisky a vyberie sa k žene, keďže jej vydesený výraz bol pre neho zaujímavý. Dokonca videl v jej hlave, ako sa zbaviť poháru.* /To je tak, keď si tam kde čo robiť nemáš a objednáš si niečo divné z menu./ *Pomyslí si, ale pred ňou povie niečo iné.* Nechutí to? Žeby barman odviedol zlú pracu? *Nakloní smerom k nej hlavu , pričom sa postaví tak, aby moc nemala kam újsť.*
*Zatímco přemýšlí a občas nenápadně upije ze sklenice, nebo se tak minimálně tváří, nevšimne si, že má najednou společnost v těsnější blízkosti, než by možná ráda. Když ji muž z ničeho nic osloví, koukne po něm, ale jen na půl oka.* /Tolik k nenápadnosti. Dobrá práce./ *Pomyslí si hořce. Že by mohla poutat pozornost šaty, nebo vzhledem moc nepředpokládala. Tohle bylo Pandemonium, ne nějaká upjatá sešlost vyšší třídy. Pokud by ji tady někdo za něco soudil, oděv to nebude a náhodná objednávka na baru taky ne. Tato konkrétní však ano. A že by si něčeho podobného všiml třeba Lovec by moc nečekala. Seznam možných Podsvěťanů se tak zúžil na méně, zato více pravděpodobných variant.* /Upír by to vycítil. Čaroděj by to mohl vyčíst. Na vílu nevypadá. Na Lovce… Těžko říct. Ale ten by se mě odtud spíš snažil dostat, než by-/ *Z přemýšlení ji na chvíli vytrhne, že jí muž v podstatě zastoupí cestu.* /Cože to říkal Bob o upírech..?/ Ále. To je moje chyba, měla jsem mu říct, že vodky stačí jako pro slečinku, ne jako pro dospělého chlapa. *Zasměje se, jakoby nic, ale jeho pohledu se vyhne. Přesněji, do tváře se mu podívá, ale očima visí spíš někde mezi jeho rty a nosem.* Jinak je to celkem dobré, chcete zkusit? *Natáhne ruku se skleničkou směrem k němu. Koneckonců, jsou v ní dvě brčka.*
*Sleduje ju a nemusí byť ani len čarodej, aby vedel, čo sa jej deje v hlave, aby to chápal. To že bola civil vedel a ani sa nemusil snažiť. Viac ho bavilo, kde sa ho snažila zaradiť. Možno čarodej, možno lovec. U toho druhého bola dosť blízko, ale tiež to nebolo ono. Sleduje, ako jej to šrotuje v hlave, ale to bolo pre neho ešte zaujímavejšie.* /Žeby som si zahral malú hru?/ *Pomyslí a sleduje, ako sa snaží zahovoriť to, že si objednala niečo, čo vôbec nemala. Hlavne ani na tomto mieste byť nemala. Na tvári sa mu objaví úsmev, ale nie je to ten normálny prirodzený. Je to taký, že sa má práve v pláne s niekým hrať. Neznamenalo to psychologickú hru, ale aj tú mohol hrať pre dnes to bolo také, že sa bude baviť na jej reakciach.* Ale nehovor. Skôr tam cítim niečo iné. Ale na to si už prišla sama. Nie náhodou? *Povie jej a vidí, jak sa vyhýba očiam. Máme tu niekoho chytrého. Pomyslí si, pričom sa napije z pohára. Príchuť krvi ho poteší, pričom vedel že v tom je. Pretože to dokázal vycítiť.* Hmm... Ani tak tam tá vodka nie je cítiť, žeby nejaký omyl v úsudku? Alebo je ťažké rozoznať krv? *Opýta sa jej. Nemá v pláne na ňu používať Encanto, aj keď v ňom bol po tých rokoch dobrý. Na to čo vždy docielil ho skoro málokedy využíval. Jednoducho bol dobrý v slovách. Hlavne sa nemienil pretvarovať, keď vedel, že niečo vie, čo by vôbec nemala.*
*Čekala, že na rozklíčování tohohle malého hlavolamu bude potřebovat více času, ale dotyčný evidentně nepatřil mezi ty Podsvěťany, kteří by potřebovali hodinu chodit kolem horké kaše. Koneckonců, on se nemá čeho bát, on z toho, že se před ní zmínil o Podsvětě problémy mít nebude. Není první. Což mu muselo být jasné už z toho, že je tady.* Každá hypotéza je hypotézou, dokud pro ni nejsou důkazy. *Pousměje se, když se napije.* A se svým povoláním bych nejspíš vycítila krev v jakémkoli jídle nebo pití. Je to spíš to vědomí, že není moje. *Lehce se zašklebí.* Buďme k sobě upřímní, alespoň na chvilku, hm? Oba víme, že víme. A oba víme i to, že já bych rozhodně vědět neměla a ty bys mi neměl říkat nic. Přesto jsme tady, což mě vede k jistému podezření, že Podsvětské 'autority' teď nahánět nebudeme. *Usměje se.* Když už na tuhle hezkou ne-náhodu došlo, bylo by zdvořilé se alespoň představit. *Dodá, ale ruku mu nepodá, jelikož v ní zatím stále drží pití. Pokud si bude chtít drink převzít, ráda mu ho přenechá. Pokud ne, bude sklenici držet i nadále.*
*Vedela, že by moc provokovať nemala, takže jej odporúčal, aby si na svoje slová dávala pozor. Preto iba prižmúri na ňu oči a nechá ju si myslieť, že vyhrala, aj keď opak je pravdou. Mohla sa snažiť z toho vykecať, ale už to, že bola v Pandemoniu, tak bolo jedno, čo by sa jej mohlo stať.* Na úprimnosť sa hrať nemienim. Že vieš veci, ktoré by si nemala je jasná chyba, ktorú nikto nenapravil. *Začne hovoriť a prezerá si ju, pretože nech to bol ktokoľvek, tak tá chyba je celkom blbá a dosť zle sa vysvetlí, keď sa na to príde.* Ale moja starosť to nie je. To až tak moc chceš vedieť moje meno? *Provokuje ju, keďže nemienil byť moc zdvorilý. Viacmenej ho ani v pláne jej povedať nemal.* /Hmm... Nemusím ho povedať môžem vlastne povedať hociktoré meno som používal aj predtým./ Kai Moriyama keď to tak moc potrebuješ vedieť. *Povie jej.*
*Co řekl nebylo tak úplně mimo. Sama moc dobře věděla, jaký by byl správný proces, kdyby někdo zjistil, že zrovna ona o Podsvětě ví. A přesně ten proces se nestal. Možná měla štěstí. Možná naopak smůlu. Kdo ví…* Nejspíš máš pravdu. *Pokýve hlavou.* Spíš preferuju oslovovat lidi jinak, než 'pane v černém saku.' Jsem June. *Představí se nakonec prostředním jménem.* Co že tě dnes v Pandemoniu zaujala zrovna moje maličkost? Jsem si celkem jistá, že tu nejsem ani první svého druhu, ani první, kdo si špatně objednal. *Zeptá se, ale její tón dává najevo, že je to spíše zdvořilostní otázka, než že by skutečně očekávala nějakou odpověď, natož upřímnou. Podle odpovědi jej pak buď poslouchá dál, nebo se otočí zpět k baru, každopádně si objedná ještě colu. Do té tady snad nic přidávat nebudou. Pro jistotu však dodá, že ji chce čistou, jen jako doplněk k aktuálnímu drinku.*
*Otočí sa dozadu, aby videl, ako niekto spadne na zem, ale moc mu na tom nezáleží. Keď nevedel, čo má robiť so sebou a ako moc alkoholu zvládne, tak to bola jeho vina. Vráti sa pohľadom späť ku nej a len mykne ramenami.* Možno nie si prvá, čo si zle objednala, ale skôr o to, že barman spravil chybu. Hlavne keď pracuje v podniku, kde má hlavne vstup podveťan a nie civil. Od toho sú vyučený. Hlavne aj chyba je to na strane ochranky, ktorá si poriadne nevšíma kto vstupuje. *Povie jej na to. Pričom sa pousmeje a tým úsmevom ak ukáže svoje zuby. Možno mal v pláne ju nimi videsiť možno nie. Možno len chcel jej ukázať, že vstúpiť sem bola chyba a bez ochrany bola len chuťovka pre upírov.* Hlavne teraz by si si mala dávať pozor. Upíri sú bez vodcu, tak nie je dobré chodiť na miesta kde chodia. Tu ti nikto nepomôže, kebyže sa niečo stane. *Možno by jej niekto pomohol, ale predsa len bolo lepšie sa vyhýbať upírom. Hlavne mladí upíri boli samy o sebe nebezpečný, keďže sa nevedeli ovládať a mohli ľahko niekoho zabiť.*
*Odloží původní nápoj na bar a upije ze své coly. Potěšující na tom bylo, že v tomhle nápoji nebyla ani krev, ani alkohol.* Takže jsem spíš součást problému, než problém celkový. *Zhodnotí jak jeho aktuální větu, tak i ty předchozí. To dávalo smysl. Nepochybovala o tom, že řadě jejich známých by tohle zrovna nepotěšilo. Nejen to, že se jí sem podařilo dostat, aniž by ji někdo propašoval, ale i ten drink. Když uvidí jeho zuby, lehce ji zamrazí. Přeci jen, v porovnání s posledním zážitkem s upíry tohle bylo jiné. Tenhle se očividně ovládat uměl, o to nebezpečnější to mohlo být.* Upíři už nemají vůdce? Není to tak dlouho, co tu byly dokonce dva klany… *Zamumlá překvapeně.* To by lecos vysvětlovalo. Každopádně děkuji za radu, budu se podle ní řídit. *Přikývne a věnuje mu úsměv, než si opět upije z coly. Napadlo ji, že v tomhle Kai nejspíš bude mít osobní zájem, ale nahlas se o tom nezmíní. Když uslyší tlumenou ránu někde za sebou, krátce se do daného místa zadívá.* /Mínimálně jsem to nepřehnala s alkoholem a nespadla z barové stoličky. To by byl teprve nádherný obrázek./
*Kim zamířila do bistra hned po ránu, aby si užila příjemnou snídani v podniku dříve než bude muset vyrazit na odpolední směnu. Vyrazila ještě před otevíračkou, aby se stihly s Mayou proběhnout a trochu protáhnout nohy, než se uvelebí v jednom z pohodlných křesílek a objedná si něco dobrého. Obsluha už ji znala, takže když se objeví na prahu, rovnou se setká s dotazy, zda si dá to, co vždy a opět bude chtít misky pro Mayu. S povděkem odsouhlasí, misky si převezme, jak tu s vodou, tak tu prázdnou na kapsičku, a vyrazí do zimní zahrady. Tam se usadí u volného stolu a nachystá Maye žrádlo, zatímco čeká na své chai latte a chléb s avokádovou pomazánkou a zastřeným vejcem. Měla tenhle ranní rituál ráda. Většinou tady první hodinku po otevření bylo prázdno, tak ani nečekala žádnou společnost.*
*Hawk po trochu traumatické situaci s vílou jde do bistra cheri dát si nějakou snídani. Měl na sobě drahý oblek, červenou kravatu a černé boty. Klasické oblečení úspěšného muže. Nevěděl co si dát a tak si sedl do zahrady a podíval se na menu co si může dát na jídlo. Měl však obrovský problém vybrat si něco a tak tam prostě seděl a zíral do menu jako omámený.* /Tyvole já mám fakt PTSD z těch rostlin teď se bojím že mě jakákoliv může přesunout zpátky na to zimou prorzlé místo./ *Pomyslí si a dál hledí do meníčka. Po chvíli si vybere a všimne si že kormě něho je tam i někdo kdo má psa. Nekouká moc dlouho a objedná si jídlo a poté čeká než mu jídlo přinesou*
*Když si Maya všimne příchozího, okamžitě zpozorní, ale když jí Kim přikáže, aby zůstala ležet, poslechne a raději se začne věnovat miskám. Kim si muže krátce prohlédne, má pocit, že už ho někdy dříve viděla. Po chvíli si i uvědomí kdy a kde.* /Raven Koster. Ten frajer co má jméno a vzhled někoho, kdo si odskočil z filmu o italských mafiánech a má rád ananas na pizze./ *Slušnost jí velí minimálně pozdravit. Zvedne se tak od vlastního stolu a přejde k tomu Ravenově, u kterého zůstane stát.* Ahoj Ravene. Ráda tě vidím, byť už je to nějaká doba, co jsme se viděli naposledy. Jak jde byznys? *Usměje se, ale k jeho stolu si nesedá. Koneckonců, třeba má zájem být po ránu sám. I to by chápala.*
*Jakmile uslyší pohyb a ženský hlas zpozorní a úlekem od osoby odskočí. Když si všimne že to je někdo kdo ho zná a on ji poznává taky.* "Ahoj Kim. Jo já tebe rád taky. Omluv to moje odskočení. Jsem trochu vyvedený z míry dneska." *řekne a usměje se.* "Jo jo doba už to je byznys jde fajn. Pár líných lidí ale jinak je to v pohodě. Jak to jde u tebe? *řekne a posune se aby si mohla i Kim přisednout.* "Klidně si sedni. Hádám že jelikož tu nikdo jiný není tak to je tvůj pes. Moc hezký." *Řekne a sleduje jak mu přinesou jídlo. Nejaký zapékaný toust na klasický americký způsob s černou kávou. Kávu si vezme a usrkne si. Poprosí ještě o med a otočí se zase ke Kim aby se jí případně mohl věnovat.*
*Jeho reakce ji přinejmenším zaskočí. Od Ravena čekala lecos, ale ne že by takhle nadskočil hned při pozdravu. Rozhodne se to ale nekomentovat a naopak mu dopřát trochu klidu.* To ráda slyším. U mě celkem fajn, znáš to, do nemocnice, ven se psem, vyspat, když na to vyjde čas. *Řekne napůl ve vtipu. Jeho pozvání aby si přisedla vděčně přijme.* Ráda se přidám. A díky za pochvalu. *Odskočí pro misky a Mayu pobídne, ať ji následuje, než se usadí u Hawkova stolu.* Jmenuje se Maya. Tedy, celým jménem Myosotis, Poměnka. Protože má stejně modré oči. *Usměje se. Sama si pak s díky převezme i svou snídani.* Vůbec nic se neděje, každý z nás má někdy den, kdy by vyskočil z kůže. *Dodá a ztiší přitom hlas, aby se z jejich rozhovoru nestal rozhovor celého bistra.* Ty ale vypadáš, jako bys viděl přinejmenším ducha. Jsi v pořádku? *Zeptá se s upřímnou starostlivostí v hlase. Pokud to takhle zaskočilo zrovna Ravena, nejspíš nešlo o nic malého. Koneckonců, je psycholog, nejspíš je zvyklý na ledacos. Hlavou jí už proletělo, zda se náhodou i on nesetkal s Podsvětem. Neměla to ale v plánu vytáhnout jako první. Jednak kvůli slibu, který dala Javierovi, jednak kvůli svým přátelům v Podsvětě.*
"Co v nemocnici?" *zeptá se a znovu se na kim podívá od shora dolů* "Nevypadáš že bys měla něco zlomeného a ani až tak bledě nevypadáš tudíž ztrátu krve vyloučit mohu taky. " *řekne a usměje se. Pozoruje jak ji pes, teda fena jak se podle jména nyní dozvěděl.* /Jo asi to vidím taky ty oči/ *Pomyslí si a zadívá se na fenu. Poté se na slova od Kim otočí opět na ní. Všimne si že ztiší hlas a je mu jasné že nechce aby nás tu všichni slyšeli.* "Jo to máš asi pravdu. Nevím prostě asi špatný pocit." *Řekne už tišeji a podívá se na toust. Chuť mu na něj najednou přešla.* /Tak ale už.... Něco sníst musím..../ *pšíkne ještě mírně nachlazený a vysmrká se do kapesníku.* "Jo jsem v pořádku nevím prostě... Hele mělas někdy pocit že by i takový ten fantasy svět mohl být skutečný? Jako chápeš takové ty klasiky draci, elfové.... víly...." *řekne a to poslední dodá spíš tak jako později.* "Nevím nejspíš si musíš myslet že jsem magor. Jak by tohle mohlo být vůbec možně že... Přece... přece to němůže být to... to by nedávalo absolutní smysl"
*Tiše se zasměje nad jeho dotazem ohledně nemocnice.* Ne takhle, já jsem v pořádku. Pracuju tam, jako sestra. *Vysvětlí, i když myšlenka, že ztratila hromadu krve, nutně potřebuje transfuzi a místo toho si v klídečku vysedává v bistru ji upřímně pobaví. Nad slovy 'špatný pocit' jen lehce pozvedne obočí, ale nechá ho pokračovat. Když se ale Hawk dostane k pokračování, chvilkové podezření, nad kterým chtěla mávnout rukou, dostane daleko konkrétnější a reálnější obrysy. Pomalu zavrtí hlavou.* Draci, elfové? To nevím… Ale nemyslím si, že jsi magor. *Dodá a poposedne si blíž.* Řekni mi, co si pamatuješ. Ať je to jakkoli šílené. Nic si nepřibarvuj, ale ani nic nevynechávej. Prostě jen to, co víš. *Požádá ho a upije ze svého hrníčku.*
"To mě mohlo napadnout... já jsem fakt už mimo." *Řekne a když od kim slyší že si nemyslí že je magor a přísedne si k němu mu akorát navrhne myšlenku že se stane něco znovu. Každopádně když Kim chtěla vědět co se stalo. Proč ji to neříct. Stejně. Pokud si myslí že je magor tak teď to akorát potvrdí.* "Byl jsem v central parku a potkal pouliční umělkyni. Hrála zajímavě a tak jsem se s ní dal do řeči. Po nějaké době mě pozvala k sobě domů a já si řekl že jo proč ne co by se mohlo stát. Vezme mě a přijde k dubu a podá mi kožešinu. Potom se ho dotkne a já jsem úplně někde jinde a ta žena přede mnou se prostě změnila na vílu. Prý vítej ve faerii pokud přežiješ možná půjdeš domů. No byl jsem tam zhruba 4 dny a nakonec se vrátila a já se zase vrátil zpět. A jako by neuběhla ani hodina. Prostě...." *řekne a pak se zastaví.* "Tak pokud sis doteď nemyslela že jsem magor teď už určitě jo..." *povzdychne si a hodí si med do kávy.*
*Nechá ho mluvit a bedlivě poslouchá, aby jí žádný detail neunikl. Doteď si myslela, že pravidla Podsvěta se vztahují i na víly, alespoň z toho, co pochytila od Tanoi, i když… Při tom, co jí řekl Remi… Pak padne přímo jméno Faerie a všechno se jí potvrdí. Za jiných okolností by byla možná ráda, že není jediný blázen v okolí, ale za současné situace bylo tohle odhalení hořkosladké. Lehce zavrtí hlavou.* Ne, ani teď si to nemyslím. Ale nebudu ti lhát, já jsem dost specifická proměnná. *Pousměje se trochu posmutněle.* Nemyslím si, že jsi magor, ani že mi lžeš, ani že ses praštil do hlavy. Ale než řeknu cokoli dalšího, potřebuju vědět, jestli tohle byla první podobná věc, co se ti kdy stala. A taky jak moc narovinu ti mám říct, co potřebuješ slyšet.
*Nad tím jak zažertuje se mírně usměje a že mu věří tak se mu nálada mírně zlepší.* "Upřímně ani já sám nevím. Jednou jsem byl na staten island v nějakém baru. Ale nemohu si vzpomenout co se tam dělo. Je to jako kdybych vešel a najednou zase vyšel. S tím že když jsem vešel byl jsem v pohodě, ale když odešel tak jsem měl zlomenou ruku a tyhle jizvy na oku. S tím že nevím proč ale pálelo mě to mnohem více jako kdyby mi tam někdo dál sůl nebo něco podobného. Jednou mi zapálili bar a z toho si taky moc nepamatuju. Jako kdybych prostě měl vyhozenou paměť nebo..." *Zastaví se a napadne ho hrůzná myšlenka. Něco co ho zarazí natolik že ani neví jestli by tohle dokázal nějaký doktor* "Nebo jako kdyby mi někdo operoval s mozkem"
*Na její otázku neodpoví, tak jej místo toho nechá mluvit a jen přikyvuje.* To by sedělo. A mám pro tebe špatnou zprávu, ta operace by možná byla i lepší. *Na chvíli se odmlčí.* Nemůžu ti říct přesně, co se stalo, nebyla jsem tam s tebou, takže můžu jen odhadovat na základě toho, co sama vím. A vím toho žalostně málo v porovnání s povolanějšími. Potřebuju ale, abys mi slíbil, že si tuhle informaci necháš pro sebe. Správně bych ti totiž neměla říkat nic. Ale v tomhle stavu nemůžeš fungovat věčně, takže… *Opět se odmlčí.* Slib mi to. A hlavně to dodrž. Ne jen kvůli mě, ale hlavně kvůli vlastnímu bezpečí.
*Jeho zorničky se zuží strachem ještě více jak se podívá na Kim.* Ty o tomhle něco víš? *Zeptá se ale je mu pomalu jasné že tím že ho vůbec poslouchala musí něco tušit a nebo něco vědět.* "Jasně že víš že jo... Tahle otázka celkově je blbá..." *řekne a poslouchá jak Kim pokračuje a čím víc toho slyší tím vice se mu nechutí plní žaludek.* "Proč o tom nesmím mluvit. Víš jak těžké to je já ani do teď nevěděl že něco takového existuje a najednou se to na mě vybalí jak kýbl hoven." *řekne a jeho dech se zrychlí až začne hyperventilovat.* /Tohle je moc to... já.... vše.../ *S tím že nemůže mluvit protože hyperventilace nechce přestat tak na slib jen kývne hlavou a poslouchá. Nemůže přece najednou o tom zas radši nevědět. Když už je takhle daleko tak ať už radší ví vše než nic.*
*Vidí, jak hyperventiluje, tak ho jemně chytí za ruce, Tiché gesto, kterým mu dává najevo, že je tu s ním.* Dýchej. Při nádechu napočítej do pěti, pak dech zadrž, napočítej do šesti, pak vydechni, napočítej do sedmi. Opakuj. Já ti mezitím řeknu, co vím já. Ty se soustřeď na dýchání. *Instruuje ho, než začne mluvit. Její hlas je klidný, ale tichý, aby je neslyšel nikdo další.* Ta osoba, kterou jsi potkal, ať už to byl kdo chtěl, není člověk jako my. Podle toho, kam tě vzala, je to opravdu víla. Soudím z toho, že jsi byl ve Faerii. Ano, vím o Faerii, sama jsem tam byla, byť s menšími následky. Těch bytostí, které se mezi námi pohybují je více, ne jen víly. A nikdy nemůžeš s jistotou říct, kdo je člověk stejně jako my. Většina z nich nám nemá potřebu ubližovat, mají ostatně vlastní pravidla, která jim to zakazují. Ale jak jsi sám zažil, ne všichni se jimi řídí. Ručím ti ale za to, že je pořád větší pravděpodobnost, že tě někdo postřelí v Bronxu, než že se o tebe bude zajímat někdo z nich. Tedy, za předpokladu, že nebudou vědět, že o tomhle světě víš. Pokud ano, dost pravděpodobně budeš sledovaný. A teď nemyslím nějakou mafii, se kterou se hádáš o pár drobných, mluvím o někom, kdo udělá všechno proto, abys o tomhle světě nevěděl. Bez toho, aby se ti cokoli stalo fyzicky. *Ráda by mu řekla víc, nebo alespoň byla konkrétnější, ale jednak ho nechtěla víc děsit, jednak měla sama svázané ruce vlastním slibem.*
*Poslouchá zatím co dýchá. Pomalu se uklidní a otočí se na Kim.* "Dík za pomoc, každopádně mám furt otázky. Když tedy nejsou jen víly co všechno je? A kdo po mě může jít? A ta třetí otázka je jak kruci víš že jsem mafián?!" *Řekne a otočí se na ní.* "Podívej Kim chápu že jestli mi to asi vše řekneš tak po tobě taky mohou jít ale prosím. Já... Nemůžu takhle žít. Chápeš musím to vědět. Co když se mi zas příště něco stane a já nebudu připraven a umřu. Určitě musí mít nějaké slabiny. Každý má. Není možné být nezranitelný vždyť." *řekne a svěsí hlavu do rukou* "Před chvíli jsem řešil blbosti jako kolik kdo má dostat peněz a teď ještě tohle. Doprčic já jsem psychiatr a ty mi tu musíš ještě radit jak dýchat a pomáhat mi. Já bych tohle měl vědět a zas vím hovno. Ani nevím co to bylo za zemi ta Faerie. Jestli nebyl jedovatý vzduch a teď... Teď tu sedím a chovám se jak magor..."
*Když se Raven opět chopí slova, jen se na něj zmateně podívá.* Nevím. Myslela jsem to jako blbý vtip. *Řekne bez obalu.* Ale taky nejsem policista, ani tajná složka a nikdo, koho znám, v podobném odvětví nefunguje, takže nemám důvod to řešit. Tahle informace zůstane se mnou. *Dodá. Ravena v tomhle ohledu naprosto chápe. Když sama tehdy skončila pokousaná pekelným psem a následně ji musel Robert zachraňovat před upírem, to jediné, o co se starala bylo, aby věděla víc. Jenže čím víc věděla, zvlášť poté, co se další informace dozvěděla od Javiera, tím lépe chápala, proč tyhle informace neměla nikdy vědět.* Ravene, já ti přísahám, že před tebou nic netajím, protože bych ti chtěla upírat něco skvělého, nebo chtěla, ať se ti něco stane. Naopak. Čím míň toho víš, tím je to pro tebe bezpečnější. Vím, jak to zní. Jako máma, co dítěti řekne 'až na tohle budeš dost starý.' Ale o tom to není. Jen bohužel platí přímá úměra, že čím víc víš, tím víc to, byť nevědomky, vyhledáváš. A tím víc ti toho do života přichází. *Povzdechne si tiše.* Faerie je země víl, víc o ní bohužel nevím. Tedy, krom toho, že se do ní sám nedostaneš. Cestu znají jen ony. Takže ne, není třeba se bát vlastních kytek v květináči, ani těch v parku. Neublíží ti. Jsou to lidi, na koho je třeba si dávat pozor. Ale to ti při tvé profesi vysvětlovat nemusím. *Povzdechne si tiše.* Jestli mají nějaké slabiny netuším. Ze své zkušenosti vím jen to, jak strašně slabí jako lidi jsme. Sám se někomu takovému neubráníš. Ne, ani se zbraní. Proto ti radím, ať to nevyhledáváš. A vím, zní to jako klišé, ale zkus to pustit z hlavy. *Opět se na moment odmlčí a napije se ze svého hrnku.* Já ti bohužel opravdu víc říct nemůžu. Sama už v hledáčku jsem a mám zakázáno o tomhle mluvit. Můžu ti nabídnout jen dvě alternativy; ať na to zkusíš zapomenout sám, nebo ti poslat někoho, kdo ti dokáže pomoci. Ne, neublíží ti. Ale pomůže ti srovnat si myšlenky a vyrovnat se s tím, cos zažil. Sama jsem si něčím podobným prošla a jak vidíš, pořád jsem tady. Mrzí mě to, ale jiná bezpečná varianta než tyhle dvě neexistuje.
*vydechne a usměje se* "Ty kráso Kim jak ty to děláš že mi dokážeš zvednout náladu a zároveň vyvolat tolik otázek. Nemluvně o tom že ze mě vytáhneš i to že pracuju v Mafii." *řekne a podívá se na toust, který pořád neví jestli vůbec sní. Celkově už nejí dlouho ale hlad takový nemá.* "Máš pravdu, ale stejně je to na nic co?" *Zasměje se* "Všechny tajemství o nějakých nadpřirozených věcech. A víš co asi na to radši nezapomenu. Ale nebudu to vyhledávat." *řeknea otočí se na Kim.* "Ty Kim proč tě vlastně napadlo pracovat jako sestra v nemocnici? Jsi jak ostatní že jsi chtěla pomáhat zachraňovat životy? Nebo je za tím něco jiného." *řekne a napije se svojí kávy s medem*
*Usměje se, když vidí, že se Raven trochu uklidnil.* Firemní tajemství. Zatraceně drahý. *Zazubí se, když jí pohled padne na jejich zatím stále plné talíře.* Měli bychom se najíst. Konverzace na lačný žaludek už bylo až až. *Ukáže na talíř, než se sama zakousne do svého chleba s avokádem.* Je. Kdo by si nepřál žít v magickém světě? Já minimálně od přečtení Pána Prstenů. *Zasměje se a nad jeho slovy přikývne.* S tím by se dalo pracovat. Ale kdyby se ti něco podobného stalo znovu, ozvi se mi. Ať na to nejsi sám. Nebo se omylem neprokecneš někomu, kdo by s tím chtěl něco dělat. *Dodá ještě. Jeho otázka ji trochu zarazí.* Upřímně? Chtěla jsem fotit, vždycky mě to bavilo. Ale pak jsme byli na střední na vodě a spolužák se začal topit. Ani nevím, proč jsem tam skočila, byl to instinkt. Takže bych spíš řekla, že si moje práce vybrala mě. *Usměje se.* Jak to bylo u tebe? S kteroukoli z tvých prací. *Ušklíbne se.*
"Firemní tajemství? Myslíš že se k němu nejsem schopen dostat i zadarmo?" *zasměje se a poslouchá jak by se měli ti dva najíst. Vezme toust do rukou a přemýšlí že si do něj zakousne. Sleduje Lotty jak to jí úplně v klidu je mírně závístivý že dokáže normálně žít. Rozhodne se že pozadu nebude a do toustu se zakousne a upřímně za minutu ho má celý snězený.* "Je to ale svět co?" *Zasměje se a o tom že se mám ozvat si mírně uchechtne.* "To bude těžké tě hledat v několika nemocnicích. A zavolat ti taky nemůžu nemám tvé číslo." *řekne a je mu jasné že si ho nejspíš potom i vymění. Poté poslouchá příběh o záchraně kluka* "Bacha hrdinka tady. A na tvojí otázku tak u psychiatra to bylo protože mě do toho rodiče donutily. Potřebovali někoho kdo bude vydělávat že jo. No a u mafie. Měl jsem brigádu jako poslíček a narazily vedle mě. Potřebovali ujet někomu a hádej kdo byl jediný řidič široko daleko. Jop já. Poté mě vzali do mafie. Šéf zemřel. Nechť hoří v pekle zmrd a já to po něm převzal. Protože jsem byl prý nejvíce spolehlivý ze všech" *řekne a grkne si z toustu* "omlouvám se"
Hodně štěstí. *Zasměje se, než sama pokračuje v jídlu. Na jeho poznámku ohledně hledání ve více nemocnicích přikývne a číslo si s ním nakonec vymění.* No jo, holt to tak mělo být. *Dodá ještě k poznámce o 'hrdince,' ale pak už poslouchá jak Raven sám vypráví o své 'kariéře.'* A nebál ses? Chci říct, poprvé. Když tě nabrali. A nic se neděje, hádám že ve Faerii ses moc nenajedl. *Dodá, zatímco pod stolem drbe Mayu, která taky stihla posnídat a přitulila se ke své majitelce, aby si drbání náležitě užila.* Ale co jsem řekla platí. Kdyby cokoli, volej, piš. Sice možná nejsem psycholog, ale věřím, že s tímhle ti pomoci dokážu.
"Tak kolik za to chceš co? Myslím že peněz mám víc než dost" *řekne a zasměje se. Poté si vymění číslo s Kim* "Holt to tak mělo být a nebo nemělo? Kdo ví třeba si ho tam žduchla a pak jsi ho vylovila aby jsi byla právě za hrdinku." *řekne a žduchne do ní loktem. Nad tím jestli neměl strach si jen odfrkl.* "Samozřejmě že měl. Kdo by neměl představ si jen mladého muže co sedí u auta kouří a najednou ti míří zbraň na zátýlek a ty ujiždíš zatímco ti kulky lítají okolo hlavy. Potom jak jsem dojel tak jsem na výběr moc neměl buď tohle nebo kulka mezi oči. Myslím že volba je jasná. *řekne a dopije kávu.* "Oprava VŮBEC jsem tam nejedl a ani hned jak jsem se vrátil." *řekne a sleduje psa jak si drbání užívá.* "Jo určítě sie ozvu, samé platí pro tebe, ale naopak. Pokud budeš potřebovat radu psychiatra nebo budete v nemocnici psychiatra potřebovat klidně se ozvi. Čas mám ve směs vždy když nemám klienta. A teď poslední dobou toho moc právě není. A myslím že s létem se to ještě zmenší. Ale kdo ví třeba mě překvapí." *řekne a zamyslí se.* "Co že tu vlastně nejsi s nějakým přítelem? Nebo přítelkyní? A ne neboj nejsem klasický američan abych tě soudil za to jestli jsi LGBT sám jsem. Nicméně to takhle chodíš sama ráno do bistra?"
*Rozesměje se.* Na prodej není. Ale budu na tebe myslet, kdybych to náhodou někdy přehodnotila. *Poškádlí ho a smát se nepřestane ani při příští větě.* Jasně. Strčila jsem ho a držela pod vodou, abych ho pak mohla oživovat. /To je reálně hrozná představa…/ *Poslouchá jeho vyprávění o tom, jak se cítil, když ho naverbovali k mafii a jen souhlasně přikyvuje, Sama podobnou situaci nikdy nezažila a snad ani nebude muset. Na jeho nabídku následně přikývne.* Dám. Dobrý lékař se vždycky hodí. A kdo ví, třeba bych potřebovala využít i tvého druhého zaměstnání… *Pronese naoko vážně, ale pak se znovu rozesměje.* Ne, to bych nemohla. Ale budu na to myslet, kdyby se náhodou objevil někdo z tvých lidí. Ne že by mi to řekli. Ale víš jak to myslím. *Odpoví, nad jeho otázkou ohledně vztahů se zamyslí.* Tohle jsem vlastně nikdy neřešila. Myslím, jak to mám. Nějaké vztahy jsem v poslední době měla, ale nikam to nevedlo. *Pokrčí rameny.* Třeba budu mít do budoucna víc štěstí… Co ty? Taky smůla na vztahy? *Optá se, ale povzbudivě se přitom pousměje. Nechce aby to bral nějak depresivně. Koneckonců, i tohle se v životě stává.
"Nooo nic co se dá dělat." *řekne a na její potvrzení se mírně zasměje.* "Já to věděl. Upřímně se ani nedivím nevypadá to něco co by ti nepřelítlo hlavou." *řekne aby trochu poškárlil a představí si jak Kim bere mladého kluka a topí ho pod vodou.* "Jop definitivně si to dokážu představit." *řekne a poslouchá to jak mu dá vědět v případě že by někoho potřebovali.* "Využít mafie. Povídej zajímámě jak slečna jako ty dokáže využít někoho jako já." *řekne a když říká že nikdy neřešila vztahy se zamyslí.* "Jasný asi to chápu. Když nenajdeš toho dobrýho nemá to smysl. Tím pádem přeji hodně štěstí. A ohledně mě.... Poslední přítel se mě snažil zabít... hned 3x. Aspoň zajímavý backstory mám HA. Potom každopádně to nedal a protstřelil se sám radši místo mě." *řekne a pokrčí rameny.* "Co ty něco podobného"
*Jen se tomu zasměje. Vlastně mu to vůbec nemá za zlé, ta představa byla vtipná. Co už tak vtipné nebylo byl fakt, že skutečně existovali lidé, kteří by něčeho podobného schopní byli.* Aktuálně tu potřebu nemám. Ale co ty víš, co bude za rok, za dva? Třeba budu tentokrát někoho opravdu potřebovat utopit a budou se mi hodit nějaké tipy, jak to provést beze stop… Anebo to třeba bude někdo nebezpečný nám oběma a bude se nám hodit spolupráce. Kdo ví… *Pokýve naoko vážně hlavou, než se opět rozesměje. Znovu se zaposlouchá do Ravenova vyprávění a souhlasně přikývne.* Naprosto mu rozumím… *Poškádlí ho, ale pak jen zavrtí hlavou.* Teď vážně, nemyslela jsem, že tohle někdy řeknu mafiánovi, ale měl jsi sakra štěstí, že to dopadlo takhle. A byť je mi to samozřejmě líto, jsem ráda, žes přežil jak tohle, tak Faerii a mohls mi o tom povyprávět. *Dodá ještě a dopije dvůj chai. Nad jeho dotazem zavrtí hlavou.* To ani ne. Řekněme, že to mělo souvislost s tím, o čem jsme se bavili předtím. *Vysvětlí alespoň tak moc, jak může.* Začalo to být příliš komplikované - *V tu chvíli se jí rozezvoní mobil. Vytáhne ho z kapsy, mrkne na displej, pak se omluvně podívá na Ravena.* Promiň, tohle musím zvednout, práce. *Omluví se a kousek poodejde, aby mohla hovor vyřešit. Po chvíli se vrátí, ale už si nesedá. * Mrzí mě, že to musím takhle utnout, ale volali z nemocnice, jestli bych nakonec nemohla přijít dřív, jedna z kolegyněk je nemocná. Budu se muset ještě stavit ke kamarádovi a předat mu Mayu, stará se o ni když jsem v práci. Ale to jen tak na okraj. Moc ráda jsem tě viděla, dávej na sebe pozor a žádné hrátky s… No, vždyť víš s kým. *Dodá ještě nakonec a nabídne Ravenovi objetí, pokud bude mít zájem, u pokladny zaplatí za oba - že by na oplátku za to, že ji posledně pozval on? - a zamíří za Ravim předat Mayu a následně do práce.*
Jak provést vraždu beze stop hm? No to je těžké záleží na velikosti těla, jak se ho chceš zbavit, kolik máš financí, jestli víš plán a jestli víš kde jsou kamery. Nejvíce doporučuji založit požár přímo v bytě oběti a utéct než se probudí aby to vypadalo jako nehoda. *řekne a nad spoluprací se zasměje.* Klidně. Jestli tě bude srát cizí mafie nebo jestli ti budou vyhrožovat stačí jen napsat. A nebo pokud se ti nebude líbit nadřízený *nad jejím škádlením se jen pousměje.* Jo ten hoch měl zajímavé nápady. Hodil na mě z cizího bytu granát. Otrávil mi jídlo. Pokusil se mě zapálit. Samé zajímavé metody. *dodá a kývne hlavou nad tím že je ráda že přežil.* Asi je to fajn no. *a nad slovy ohledně jejich bývalých jen kývne že rozumí. Poté však slyší jak Kim zazvoní mobil a zrovna mu ve stejnou chvíli zazvoní taky. Podívá se tedy zatímco nechá Kim si zavolat kvůli práci a vidí esemesku s popisem nové práce. A když vidí jak se Kim vrací a začne mluvit tak se jen usměje.* Hele úplně v pohodě zrovna mi taky volali a neboj budu ty taky. *Objetí příjme a než stihne vytáhnout peněženku vidí že Kim už za oba zaplatila.* /Hádám že příště zvu já/ *Pomyslí si a usměje se a taktéž odejde.*
*Kancelář prezidenta městské části Bronxu pro obyvatele této části New Yorku, ale i zbytek města a případné turisty, připravila menší akci. Jedná se o Lov relikvií. Celý lov začíná u opuštěného skladiště nedaleko řeky. Na velkém prostoru se nachází několik food tracků a organizátoři rozdávají první část plánku trasy a obrázky jednotlivých relikvií. Jedná se o modely historicky známých relikvií, které pro akci vytvořil IT institut na jejich 3D tiskárně. Nachází se zde i stánek pro zapsání do lovu a je připravené i podium na noční program. Pomalu přichází celý den lidé a zapisují se. Lov začíná až k večeru. Každý zapsaný dostává list s pravidly a pokyny. Pokyny jsou jednoduché. Držet se stop a nevloupávat se na soukromé pozemky. Všechny relikvie jsou umístěny ve veřejném prostranství. Jak se blíží čas startu, tak se prostor u skladiště plní.*
*Keď sa dopočul, ani nevie odkiaľ, že sa bude v Bronxe konať lov relikvií, zaujalo ho to tak veľmi, až skoro vyvalil Lóniho hore nohami, keď do neho vrazil a začal sa ho pýtať, či tam spolu pôjdu, ako si to užijú, bude to dobrodružstvo a zábava a budú tam spolu, takže sa o seba nemusia báť, a relikvie sú z niečoho vytlačené, čomu nerozumie, ale zrejme nebudú kovové. Nadchlo ho to, a aj dnes, hneď po tom, čo sa ich čajovňa pokojne vyprázdnila a oni mohli zavrieť, sa tvári, akoby mal každú chvíľu na zem dopadnúť lietajúci tanier s anjelmi.* Dúfam ale, že sa na to tiež tešíš ako ja. *Povie Lónimu, keď okolo neho prejde s vecami, ktoré potrebuje poodkladať do skriniek a zaniesť dolu do skladu. Skontroluje tam rovno všetky rastliny, trošku ich podporí svojou mágiou a popri tom si nadšene spieva. Už dlho sa necítil tak veľmi ako dieťa.* /Dúfam ale, že nemusíme chodiť po samom, ale aspoň v dvojiciach. Alebo aby nás nezamiešali. To… by si nezvládol./ *Premýšľa o tom, čo ho trochu stresuje, a uvedomuje si, že ak Lóniho od neho oddelia, tak bude akurát tak priveľmi stresovať zo všetkého okolia a hlavne neznámych ľudí a tých tmavých uličiek.* /len nech sa nič vážne nestane./ *Napadne mu, ale ihneď tie neistoty a myšlienky zaženie, vybehne po schodíkoch späť hore a kým ešte uprace stoličky a umyje stoly, zastaví sa u svojho blonďatého čarodeja, objíme ho zozadu okolo pása a vtisne mu veľký bozk zboku na líce. Bez slova sa zase stratí a len čo má všetko hotové, pripraví sa k dverám, už celkom dobre oblečený, na civila asi primálo, a prešľapuje na mieste.* Poď, poď, aby sme stihli. *Popoženie Lóniho, ktorý už k nemu kráča, a len čo blondiačik pristúpi dostatočne blízko, rozvalí dvere a vybehne von.* Hurá za relikviami. *Zvolá detinsky a šťastne a v očiach mu hrajú tak veľké hviezdy, akých na nebi niet.*
*Keď za ním Tanoia pribehol s návrhom zúčastniť sa nejakého lovu relikvií, Lóni hneď súhlasil a následne si cez mobil vyhľadal, o čom by táto akcia mala byť. Tanoiovi následne objasnil, že relikvie budú z niečoho ako z plastu, a tak je viac než bezpečné prísť a zúčastniť sa. V ten deň vyvesil na dvere ich novo otvorenej čajovne, že pre prevádzkové dôvody budú musieť zavrieť o 17:00.* /Asi by sme nemali, keď sme nová prevádzka...ale vlastne nám nikdy nešlo o peniaze. A na to, že sme tak krátko otvorení, tak máme zákazníkov v pomerne dobrom počte./ *Upokojí sa, keď prepočítava tržbu za tento deň, a zapisuje ju bokom, aby vedel následne spraviť na konci mesiaca odvod, ako aj pre ochranu proti krádeži. Síce Lóni pre istotu čítal knihu o finančnej gramotnosti pred otvorením podniku, cítil, že by rád zašiel do mesta aj na nejaké kurzy pre nových prevádzkovateľov.* Tanoia, asi si by som si potom našiel nejaký kurz, čo sa týka financií, aby sme náhodou nemali neskôr problémy, ak by som na niečo zabudol, alebo spravil to zle. *Objasní tomu šidlu, ktoré ho ešte objíme predtým, než opäť lieta po celej prevádzke. Lóni dokončí všetko, čo sa týka tržby, vyčistí pult na prípravu nápojov, a keďže mu ostáva ešte trochu času, ručným vysávačom očistí sedačky na pódiách. Následne si už beží pre svoj sveter a kabát, nakoľko narozdiel od Tanoie on zimu vnímal ako civil, a s úsmevom ho polapí za ruku, načo sa spolu vyberú na miesto konania lovu. Už z diaľky vidí kamarátske skupinky, menšie aj väčšie rodiny s deťmi aj bez, páry a dokonca aj samotárov. S Tanoiom dokonalo zapadnú do hlúčiku ľudí, oprie sa oňho, keď zastavia, a natiahne sa ešte pre jeden bozk.* Už sa neviem dočkať. *Prenesie pravdivo a spokojne si poskočí, lebo to tak jednoducho cítil. Bol šťastný, tak šťastný ako nikdy v živote predtým.*
*Nastane čas startu. Celý lov odstartuje jeden z představitelů městské části. Všichni mohou vyrazit na první místo, které by se mělo nacházet nedaleko. Plánek ukazuje jen jednoduše nakreslenou mapu s označeným místem. Pod touto mapou je hádanka, která by měla odkázat na konkrétní místo. Na daném místě se nachází truhla v níž jsou plánky a první relikvie. Malý model archy úmluvy. Hádanka pod mapkou zní: * "Na zdi se kroutí, nohou má moc, barvami září ve dne i v noc. Štětec ji nestvořil, sprej měl ji rád, co je to za tvora? Zkus odpověď dát!" *Je to jednoduchá hádanka. První z několika, která napoví, kde se konkrétní relikvie nachází.*
*Len čo prídu, je tam už nastúpených niekoľko ďalších skupiniek, dvojíc alebo samostatných jedincov, pripravených vybrať sa do ulíc Bronxu a skúmať jeho zákutia. On ako dealer tie zákutia veľmi dobre pozná a možno preto je na túto akciu tak nažhavený. Zima ho nezastaví, ani to, že by sa stratil. Snaží sa ľudí nevnímať, iba stiahne Lóniho zapísať sa, aby sa mu v prstoch už objavila mapka, a on ju preskúma úpenlivo.* Myslím, že ak pôjdeme takto… *Začne hovoriť a ukazuje prstom po mapke.* …mohli by sme tam byť celkom rýchlo, nemyslíš? *Opýta sa svojho partnera. Vie, že to tak je, ale chce, aby spolupracovali, takže sa nebude rozhodovať sám, ale vždy urobí tak, ako sa zhodnú obaja, alebo urobia kompromis. Len čo môžu začať, už premýšľa nad odpoveďou. Chce komunikovať v mysli, aby ich niekto nepočul, a využiť tak prstene.* /Sprej. Čiže graffiti, to je jasné, že? Niečo ženského rodu, živé, nejaký tvor…/ *Jeho myseľ je plná myšlienok, svojich či Lóniho, tie však vníma ako vlastné, a keď konečne zasvieti v jeho mysli žiarovka, nadšene pozrie k svojmu priateľovi.* /Myslím, že sú to tie graffiti stonožky. V jednej z tých uličiek tým smerom./ *Nanápadne naznačí, čo tým myslí, schmatne blondiačika za ruku a vyrazí s ním na dané miesto, ktoré myslí. Dúfa, že sa tam dostanú čo najrýchlejšie, a čo tak počíta, vyriešenie tejto hádanky im trvalo iba malú chvíľku, než si pospájali všetky súvislosti.*
*S nadšením sa necháva stiahnuť k organizátorom pre riadny zápis a obdržanie potrebných pomôcok, načo sa spolu s Tanoiom stiahnu bokom a začne si prezerať mapku v jeho ruke. Pozoruje jeho prst, ako sa kĺže po lesklom papieri pomedzi domy v maličkých uličkách, a potichu si prikyvuje.* Určite to znie ako dobrý nápad. Ale celkom zle tu zaznačili tieto dve uličky, takže ak sa tu niekto nevyzná, možno sa omylom vydá nesprávnou cestou...čo by nám vlastne mohlo pomôcť. *Usmeje sa zoširoka a čaká na prvú hádanku. Avšak narozdiel od Tanoie sa jeho tvár skriví nepokojom, nakoľko prv vôbec nerozumie, až dokým nepočuje Tanoiove myšlienky.* /Počkať, máš vlastne pravdu. To by mi ani nenapadlo./ *Prizná sa mu a pripojí sa k nemu do myšlienkového riešenia, kým obaja bez slova hladia na mapku.* /Stonožky? Mne najprv napadol pavúk alebo šváb...ale pravda, stonožka znie lepšie./ *Súhlasí. Polapí vílu za ruku a spolu sa rozbehnú uličkou do ďalšej časti Bronxu.*
*Na pochroumané zdi se nachází duhové graffiti stonožky. Jedna z mnoha nohou má v sobě háček a na něm klíček. Pod stonožkou v trávě ležela zamčená krabička. V ni se nacházel další plánek a hádanka. Tentokráte je plánek jasnější. Ukazuje na místo severně od Marillac Hall. Pod mapkou se nachází dva texty. "Castle hiFnoltl" a hádanka: "Kvete letos, kvete loni, přenáramně přitom voní. Trny má, tak píchat může, jako každá jiná______." Víc tam není, ale dává jasnou zprávu, kde se nachází další relikvie.*
*Když se Kim dozvěděla o lovu relikvií, napadlo ji, že by se mohla zúčastnit. Nechtělo se jí ale vyrážet samotné. Chvíli přemýšlela, koho ze svých známých přizvat a nakonec ji napadlo, že už se dlouho neviděla s Benem. Zavolala mu tedy, aby zjistila, zda má vůbec čas a když ji ujistil, že ano, vyrazila na místo, odkud se vyráželo. Nevyrazila však sama. Maya jí jako obvykle dělala společnost, tentokrát oblečená v reflexní vestě, aby ji i po tmě bylo dobře vidět a někdo z dalších návštěvníků o ni nechtěně nezakopnul, nebo ji nepřišlápnul. Kim se zapsala a společně s fenkou se přesunuly bokem, aby nepřekážely dalším účastníkům, zatímco čekaly na Bena.*
*Celkom neskoro sa vybral z domu, takže ho vobec neprekvapuje, že mešká. Nedávno mu volala Kim, kvoli nejakej hre v Bronxe, a jeho napadlo, že by to mohla byť zaujímavá skúsenosť. Vyrazil teda tým smerom na miesto stretnutia. Docela ho prekvapilo koľko je tu ľudí. Rovno sa šiel zapísať a už z radu, hľadal Kiminu známu tvár. Nebolo to ťažké, lebo mnoho ľudí už vyrazilo na cestu za pokladom, takže, zo zápisu sa vybral rovno za ňou.* Ahoj. *Povedal s veľkým úsmevom na perách a objal ju. Potom postrapatil Maye srsť a poslal jej žmurknutie.* Tak čo, už si otvorila prvú nápovedu? *Informuje sa aby bol v obraze.*
Ahoj. *Rozzáří se jako sluníčko, jakmile Bena vidí a objetí mu oplatí, zatímco se Maya snaží vnutít mezi ně pro nějaké to podrbání navíc.* Jsem ráda, že sis uděělal čas. A jasně, ale nechám hádat i tebe, ať je to zajímavější. *Usměje se, zatímco nápovědu znovu rozloží, aby mu ji přečetla, než vytáhne i mapku, aby ji zorientovala a ujistila se, kde přesně se nacházejí a kam mají jít.* Co myslíš? Podle mě je to tímhle směrem - *ukáže po směru, kterým už pár soutěžících vyrazilo* a pravděpodobně u nějakého zvířecího graffiti. Nejspíš stonožka, nebo něco podobného..? *Navrhne, ale zatím nevyráží, čeká i na Benův názor.*
*Len čo zbadá farebnú nádheru na stene, nevie sa na ňu vynadívať.* Chcel by som to niekedy skúsiť. Pozri, aké je to krásne. *Tento typ umenia, asi ako každého, sa mu vždy páčil a je to jedna z mnoha vecí, kvôli ktorým civilov obdivuje. Čuduje sa, že sa k tomu ešte nikdy nedostal, na to, koľko času už navštevuje civilský svet. Len čo pritiahne Lóniho k stene, zdvihne hlavu, poriadne sa poobzerá a vie, že si musí všímať niečo špecifické a iné, než normálne. Určite si však nepamätá každý kút Bronxu a New Yorku naspamäť, preto mu trošku trvá, než zbadá kľúčik.* /Nájdi krabičku, láska. Musíme niečo odomknúť./ *Navrhne hravo a len čo sa konečne dostanú k vecičke, pripravenej vo vnútri krabičky, nadšene ju vezme do ruky a prezrie si ju.* Je to tak… zaujímavé. *Je skoro prekvapený, že sa dá niečo také vytlačiť na tlačiarni, čo vlastne ani netuší, čo to je, alebo ako to funguje, ale príde mu to divné a fascinujúce. Vezme do ruky však ďalšiu nápovedu a mapku.* /Castle. F… Fi… Fin… Nie./ *Premýšľa v hlave, ale nakoniec sa obráti k druhej nápovede. Ako básnikovi mu odpoveď do hlavy skočí skoro hneď.* /Ruže./ *Prenesie šťastne, pohliadnuc na blondiačika vedľa seba, nakloní sa k nemu po bozk a len čo sa môžu dostať z miesta, povyskočí si na mieste, skoro zabúdajúc na to, aké ťažké sa mu niekedy zdajú jeho kožené boty na jeho bežne bosých nohách. Teší sa, keď prídu na koniec, no najviac na tie malé relikvie, čo sú z tak podivného materiálu. A že si to s Lónim užívajú…* /Teda, dúfam, že si to užíva./ *Napadne mu ešte, dávajúc pozor na to, aby táto myšlienka k čarodejovi neprenikla.*
*Zastaví sa pod obrazom stonožky a hľadí na ňu so zaujatím. Kebyže nechodia s Tanoiom toľko do ulíc mesta, túto nádheru by len ťažko našli.* Určite to môžme niekedy skúsiť. Iba si nie som istý, z čoho sú plechovky spreju zhotovené. Ale zrejme by to mal byť hliník, takže by ťa to nemalo páliť. *Uistí Tanoiu, aj keď by sa rád šiel na toto pozrieť sám, aby sa uistil, že Tanoia sprejovanie zvládne a neostane mu zle. Z tohto dôvodu je aj všetko v čajovni upravené na to, aby sa toho Tanoia dotýkať nemusel, alebo aby to nebolo zo železa. Vezme kľúčik pod obrázkom a otvorí krabičku. Vytiahne všetko potrebné, zvyšok nechá na mieste, a potom, čo krabičku znovu zamkne, tak kľúčik vráti na miesto a navedie Tanoiu bokom, aby nezavadzali ďalším hráčom.* /Ten hrad vyhľadám, zatiaľ sa pozri na tú básničku, prosím./ *Požiada Tanoiu, načo si na telefone vyhľadá Castle Fonthill, len kúsok od nich.* /Už viem, kam ďalej. A ak si myslíš, že je odpoveď ruže, tak potom musíme prehľadať záhradu v okolí tej stavby./ *Pokynie Tanoiovi k obrazovke telefónu, načo si mapy porovná a Tanoiovi ukáže na zvýraznený bod na fyyzickej mapke, ku ktorému by mali postupovať ďalej. Usmeje sa naňho a bozk mu opätuje.* /V našom tíme to ide nanajvýš ľahúčko. Ešte, že ťa mám./
No dobre tak sa na to pozrime. *Prejde si celú hádanku a a dedukuje nahlas.* Takže je to na stene a má to vela noh. Nikde ale neni presný počet. Takže to može byť čokoľvek od morského živočicha po hmyz. Ďalej to svieti... takže je to niečo čo vydáva vlastné svetlo, alebo keď je to na tej stene tak to svieti. NO a čo je to za tvora? *Poklepe sa po brade a povie prvú blbosť čo ho napadne.* TAkže to bude fosforeskujúca stenová mnohonožka od nejakého umeleckého vedca. *Začne sa smiať.* Okey, takže budeme sledovať ostatných, pretože ja tu síce už nejaký rok žijem, ale v týchto končínách to moc nepoznám. *Prizná bez hanby a nasleduje Kim a Mayu.* Helemese... tam všetci zabáčajú do tej postrannej uličky. Ukáže ben na skupinku mladých študentov a popoženie Kim aby ich dohnali, kým sa im stratia z dohľadu.* Myslíš že poznajú správnu odpoveď?
*Rozesměje se společně s Benem, když vysloví svou doměnku ohledně uměleckého vědce a přikývne.* To by sedělo. Sama se pohybuju spíš v Brooklynu než v Bronxu, takže i já spíš hádám a hledám. *Zazubí se, když společně vyběhnou směrem, kam míří i ostatní skupinky, Maya přitom nadšeně pobíhá poblíž nich.* Podívej, to bude ono! *Vyhrkne Kim nadšeně jako malé dítě, když uvidí duhovou stonožku na zdi a začne ji zkoumat. Netrvá dlouho, než si všimne háčku s klíčkem a začne hledat něco, co by se jím dalo odemknout. V tom ji žduchne do nohy Maya a když shlédne, aby se ujistila, že je fenka v pořádku, padne jí zrak na krabičku na zemi.* Páni, ty jsi chytrá holka. *Uculí se a vtiskne jí pusu do srsti na hlavě, zatímco se sehne pro krabičku, ve které se nachází další nápověda. Nebo spíše dvě. Když si dočte básničku, jen zamyšleně přikývne.* Růže, to je jasné, ale je tu v okolí nějaký hrad? *Zeptá se Bena, zatímco prst zapíchne do přesmyčky.*
*Sleduje kam Kim ukazuje a rovno do očí mu udiera grafity pestrobarevnej stonožky. Prídu čo najbližšie a dá sa do hľadania nejakej tej schránky. Preskúmava Okolie, keď sa z času na čas obzerá za Kim. Tá sa ale už skláňa po krabičku.* /Tak dúfam, že je to tá s nápovedou./ *Prebehne mu myslou a pobehne ten kúsok za nimi.* Čo tam píšu? *Pozerá jej skrz rameno a číta si text.* No ako turista viem len o jednom zámku, a keď preskladáš tie písmenka tak by to mohol byť Fonthill. Ale nemám tušenia kde presne leží. Neni zaznačený na pridelenej mape? *Zaujíma sa či si nevšimla niečo ďalšie.* Pozri tu je niečo. *Zapichne prstom do mapy, na okraj Bronxu.*
*Společně s ním studuje text a mapku, než ji opět správně zorientuje, aby věděli, co se kde nachází.* To by mohlo být. Podle všeho tudy. *Kývne v konkrétním směru a tentokrát bez čekání na ostatní vyrazí, aby nabrali alespoň trochu nějaký náskok.* Spíš by mě zajímalo, co mají na mysli tou růží. Doufám, že další nápověda nebude zahrabaná někde v hlíně pod kořeny. *Zasměje se tiše, zatímco si prsty pročechrá vlasy.* Zatím nám to docela jde, co myslíš? *Nadhodí s úsměvem. ne že by tu snad byla kvůli vítězství, reálně měla radost z toho, že se po delší době vidí s Benem a trochu si prochodí jednu z čtvrtí, kterou tak dobře neznala.* Jak ses vůbec měl, co jsme se neviděli? Pořád děláš v ZOO? *Usměje se na něj.*
Nemyslím si že by nám dali dvovod hrabať sa v zemi. Hlavne ak ide o pozemok nejakej historickej stavby. *Potom sa zamyslí.* Teda, dúfam. *Ide ďalej po boku Kim a snaží sa dostať do ďalšieho ciela ich pátrania.* Možno máme hľadať na mieste nejaký symbol ruže. Ruža bola v minulosti dosť častým atribútom používaným u žien. *Poznamenáva to čo si pamatá z kníh a večerných kurzov.* JA si myslím, že aj keď nebudeme prvý, tak sa aspoň dobre zabavíme. Ale hej, zatiaľ nám to ide. Len sa nemožeme stratiť. *Rozosmeje sa a keď obráti rozhovor na jeho pracu len mávne rukou.* Hej ešte stále. Ale možno sa mi pošŤastí u skúšok, a budem mocť zoo vymenit-ť za veterinárnu kliniku. Strašne sa na to teším a zároveň sú to rochu nervy. *Prizná.* A čo s tebou? Nejaké novinky v živote?
*Když se skupiny dostanou k hradu a naleznou růžový keř, tak pod ním je krásná porcelánová krabička s relikvií kalichu a dalším plánek. Ten ukazuje na místo směrem na východ. Pro studenty velice známé místo. Hádanka je tak jednoduchá: “Svatý Vincent stojí v Bronxu a učí mladé. U vchodu stojí Sestry charity a u třetího keře je schován poklad.*
*Miluje, aký sú zohratý tím - už vedia, čo dokáže ten druhý, a naopak, akí sú a ako si prácu rozdeliť. Nie je prekvapením, že si otvorili vlastný podnik a od začiatku majú celkom dobré hodnotenia, aj keď očakáva, čím viac návštev, tým väčšia pravdepodobnosť aj negatívnych ohlasov. Tomu sa však posnaží vyhnúť, sladký je vždy ako med a už aj niekoľko zákazníkov buď balilo jeho alebo Lóniho, čo sa mu nepáči. Napriek tomu, vždy držia spolu, aj v týchto zábavných činnostiach ako je nočný lov relikvií.* /Ešte že mám ja teba. Si moja polovica, ľavá hemisféra, chichichi./ *Zachichoce sa v mysli, naživo sa milo usmeje a už ťahá svojho milého na miesto ďalšej relikvie. Pri hrade sa mu vždy páčilo, ale nemá teraz čas obzerať si ho vo večernom osvetlení, akokoľvek čarovne vyzerá.* Sestry… charity. Musíme ísť zrejme okolo Seton Hall po College Road, po ceste sa dostaneme k budovám sestier. *Trochu mu to pripomenie Železné sestry, o ktorých počul, alebo čítal, keď sa dostal ku kapitole o nefilim, no vždy mu ich meno i existencia prišli skoro ako rozprávka či legenda.* Sme celkom popredu, takže dúfam, že ma teraz nikto nepočul. *Zasmeje sa akože zlomyseľne, aj keď je to iba detinský pobavený smiech hráča tejto hry. Nerozbehne sa však ďalej. S nadvihnutým obočím sa zahľadí Lónimu do očí.* Čo povieš? Ideme tam? *Navrhne a natiahne sa po bozk na líce, ktorý vtisne blondiačikovi na tvár, než sa pohnú ďalej.*
*Necháva sa viesť mestom a obzerá si ulice mesta, ktoré boli, našťastie, plné ľudí, takže sa aj obaja chlapci mohli cítiť bezpečnejšie. Nič sa im teraz nemôže stať...jedine, že by si niekto vypočul ich deduktívne schopnosti a rozhodol by sa ich predbehnúť.* /Tanoia, pozor, používaj prsteň./ *Povie mu hravo do myšlienok, nakoľko ich teraz mohlo počuť zopár osôb v okolí, ak by sa náhodou nesústredili iba na hľadanie ďalšej indície.* Dobre, znie to dobre. Zrejme máš aj pravdu, nič bližšie mi k tej nápovedi nenapadlo. *Odsúhlasí a tentokrát ťahá Tanoiu on, aby si trošku švihli a dostali sa na miesto spolu. Samozrejme, že si ešte vezme menšiu sošku relikvie, než priestory zámku opustia. Bozk na líce si nechá pristáť na pokožku, a sám si Tanoiu pritiahne, aby mu jeden veľký bozk venoval na čelo, a už sa náhli ďalej.*
*Další poklad nalezen a další plánek a hádanka v truhličce. Plánek ukazuje na místo na Jihu Riverdale. Hádanka jasně napovídá o jaké místo se jedná. "Šeptám tisíci hlasy, ale nevydám ani hlásku. Cestuji po světě, aniž bych se hýbala, spoutaná a přitom nespoutaná. Co jsem já?" Po této hádance jsou uvedena čísla "C - IV-39854/2". Čísla která bez odpovědi na hádanku nic neřeknou. Samozřejmě, že se v truhličce nachází i relikvie a to malá soška bůžka Pazuzu.*
*Posledná hádanka, keď sa dostanú k ďalšiemu miestu, je pre neho tak trochu neznámou. Skúma mapku pred sebou, trošku sa pri tom mračí, poodstúpiac bokom, aby sa mohli schovať od miesta, kde sa relikvia nachádza.* /Juh… Riverdale./ Čo je na juhu Riverdale? *Opýta sa a akoby mu pomohlo len to povedať to nahlas, rozsvieti sa mu.* Oou. *Jeho oči sa rozžiaria ako hviezdy, o to viac, keď sa mu od nich odráža svetlo pouličných lámp.* Lóni. Ľúbim ťa tak veľmi. *Objíme ho, ale tak blízko, aby mu mohol zašepkať.* Je to knižnica. *Ale nepustí ho. Nemusí to tak preháňať, nejde im o život, ani o domov či o záchranu rodiny alebo milovaných a priateľov, a predsa ho baví chovať sa ako ten jeden z tých filmov, čo chodí do hrobiek a starých architektonických stavieb a jaskýň a hľadá stratené artefakty.* Sme ako ten indián. Vieš ktorý? *Zasmeje sa nahlas, aj keď vie, že s Lónim sú obaja na popkultúru príliš ľaví, tak sa vyberie ďalej, tisnúc sa na druhé telo vedľa seba, preberajúc sekciu alebo možnosť, čo by mohla napovedať ďalšia časť hádanky.* Kým sa tam dostaneme, prídeme na to. *Navrhne a vie, že si to do konca hľadania užijú ešte o to viac. Celý ten čas sa stráca v predstavách, ako spolu objavujú celý svet. Vie sa ako víla hýbať po civilskej Zemi, akoby to nič nebolo, vie otvoriť vchod do inej dimenzie, a predsa sa mu to teraz zdá, akoby chodil po hviezdach, jedine so svojim milovaným, najmilovanejším čarodejom, krajším než hviezdy, sladším než férske ovocie, s ním natoľko voľným, ako sa cítil ako malý, behajúc po lesoch Faerie, keď ešte neriešil nič viac, než to, že žije. A cíti sa tak znova, milujúc ten detský pocit na svojich pleciach, jeho myseľ čistejšia, než kedykoľvek predtým, odkedy sa mu stala hrôza v temnej uličke. A tentoraz sa až do konca usmieva.*
*Pokrčí ramenami po pohľade na mapku.* Tú časť mesta vôbec nepoznám. Možno to zistíme, keď tam prídeme. *Upokojí Tanoiu a užije si objatie.* Myslíš? *Odpovie na Tanoiovu myšlienku, že by ďalšie miesto mohla byť knižnica. Hádanka bola pre jeho angličtinu priveľmi zložitá, takže sa v nej úplne stratil, a momentálne veril kompletne Tanoiovi.* Indián? *Zasmeje sa od brucha.* Myslíš Indiána Johna? *Odpovie, aj keď si sám uvedomuje, že zrejme tiež to meno nejako pokazil. Objíme Tanoiu okolo bokov, a vydá sa do ďalšej časti Bronxu. Nevedeli, koľko im to bude ešte trvať, ale Lóni bol pripravený ostať hore aj po celú noc, aby sa s Tanoiom dostali až na záver. Našťastie boli na všetko spolu, takže na všetko eventuálne prišli, a keď už okolo polnoci akcia skončila, vybrali sa cez park do ich čajovne, kde mali priamu cestu do ich domu vo Faerii. Táto noc bola zábavná, ale bola predovšetkým najlepšia, lebo ju mohol prežiť s Tanoiom, svojím milencom, partnerom a rodinou.*
*V knihovně v určité poličce, místo Sherlocka Holmese se nachází truhlička v ni je plánek, co ukazuje na začátek jejich trasy a to na místo, kde kousek od skladiště probíhá večerní akce. V truhličce se nachází i poslední model relikvie. Model Babylonské věže. Jakmile všichni tuto poslední relikvii najdou, tak se mohou vrátit zpátky, nebo jít s odměnami domů.*
*Okolie sa mení. Cíti to, vie o tom. Počúva. Sleduje. Je dealerom a už dlhú dobu patrí medzi predajcov na tieňotrhoch. Neujde mu veľa, práve naopak. Má pocit, že teraz musia byť jeho uši nastražené na sto percent, rovnako tak oči. Obáva sa, že sa spod rukávu niekomu odhalí čierny znak, runa, ktorá mu naznačí, aby čo najskôr odtiaľto vypadol. Je rád, že nosieva šatku, ktorou si tak veľmi ľahko a jednoducho zakrýva svoje špicaté uši, a že malé rôžky sú ešte tak malé, že ich spod vlasov ani nevidieť.* /Nebyť iný od civilov sa mi teraz vyplatí viac, než mi kedysi tvrdili rodičia./ *Napadne mu, no napriek jeho zvýšenej obozretnosti sa zatiaľ nemusel strachovať. Jedine musel začať chodiť po meste obutý. Voľne rozviazané čierne tenisky s gelovou podrážkou, ktoré podľa Lóniho “vraj dlho vydržia a sú kvalitnejšie, má sa v nich dobre chodiť”, sú skutočne podporujúce pre jeho detinsky nadľahčený vílí krok. Dlhý pletený sveter s nórskym vzorom a obrovská trojfarebná čiapka, pôsobiaca skôr ako kapucňa, skoro vejú za ním, keď sa nadšením prediera pomedzi ľudí na uliciach Manhattanu. Pohmkáva si. Vyzerá ako školák, pratajúci sa zo školy domov. Ako ten školák, čo by mohol mať kamarátov, ale radšej sa ponáhľa domov, aby čítal knihu. On sa v tomto prípade neponáhľa domov, ale do jednej čajovne, ktorú si našiel pred dvoma dňami a sľúbil si, že keď Lóni nebude doma, pôjde tam. Cez deň sa cesty cez mesto nebojí, na ulici by ho hádam nenapadli za tým istým účelom. Prácu už má dnes skoro hotovú a kniha, ktorú si kúpil spolu s ďalšími šiestimi naposledy v kníhkupectve, čo mu teraz lieta v dlani hore-dolu, je už polorozčítaná.* /Riskujem. Ale to ja asi stále. Len mi nesmie padnúť šatka spolu s čiapkou, keď si ju stiahnem dolu./ *Upozorní sám seba pred vchodom. Obzrie sa. Vstúpi a obzrie sa okolo seba znova. Nepôsobí to však nápadne. Jeho oči sú rýchle.* Dobrý deň. *Pozdraví a ihneď sa vyberie k čo najviac zelenému rohu. Okolie osvetľujú svetielkové reťaze, povešané po stenách, malé obrázky s náčrtmi rastlín a húb ich dozdobujú. Obrovská monstera, čo sa týči rovno pri mieste, kam sa usadí, pritiahne jeho pozornosť a aj dlaň, aby sa dotkol listov. Zahmká rýchl, ale jemnú melódiu, akoby zeleň podporoval v raste a kvitnutí, knížku uloží na stolík a pomaly si čiapku od Lóniho z hlavy zosadí a uloží na sedadlo vedľa seba. Je na mieste pre troch, dvoje stoly s miestami pre dvoch sú už zabrané, a on predsa len dúfa, že tu budú mať vodnú fajku pre jedného. Keď sa nik nezadíva, dochutí si ju podľa seba. Rýchlo prebehne všetky osoby pohľadom. Nakloní ako zvedavé dieťa hlavu na stranu. Oblízne si pery. Prekríži si natiahnuté nohy členok cez členok a vydýchne uvoľnením.*
*Netrvá dlouho a dveře čajovny se s tichým zacinkáním zvonku otevřou znovu.* "Dobrý den. Koukám že dneska je tu celkem plno?" *Ozve se s tichým smíchem od baru, zatímco ze sebe drobná blondýnka s námahou odmotá šálu, prohrábne si vlasy, které ještě před chvílí od jemného sněhu venku chránila pletená čepice ve stejných pastelových barvách, jako šála a společně z karamelově zbarveným kabátem vše zavěsí na jeden z věšáků na stěně. Všímavý pozorovatel by nejspíše poměrně rychle zjistil, že celá 'námaha' není o dívčině nešikovnosti, ale o vodítku, které si neustále přehazuje z jedné ruky do druhé, dokud se z kabátu konečně nedostane. Na jeho konci sedí strakatá border kolie s poměnkově modrýma očima, které jí daly jméno a trpělivě čeká, než její dvounohá přítelkyně dokončí svůj svlékací rituál. Když se jí to konečně podaří, zvědavě se rozhlédne po místnosti.* "Je to tak, dneska narváno k prasknutí." *Zazubí se dívka tmavé pleti na baru, zatímco se k sobě obě ženy nahnou pro objetí.* "Obávám se, že dnes to s místem bude trochu komplikovanější." *Blondýnka se jen tiše zasměje.* "Znáš mě, Tammy. K někomu se nenápadně vnutím na půl židle. Nebo Maya. V nejhorším postojím." *Dodá s úsměvem, zatímco se sama rozhlédne po čajovně. Napoprvé vidí jen pár prázdných míst, většina z nich je u poměrně obsazených stolů, ale v tu chvíli se situace chopí její chlupatá přítelkyně, která zpozorní a zcela neomylně vyrazí k nejprázdnějšímu stolu. Ne však ke konkrétnímu místu, ale k mladíkovi sedícím v rohu. K mladíkovi, který i Kim v tu chvíli začne připadat poměrně povědomý.* "Koukám, že Maya už si vybrala." *Pokrčí omluvně k rameni směrem k Tammy, než se vydá za svou fenkou, která na vodítku mezitím dokluše ke stolu, sedne si přímo před Tanoiu a se zájmem a hlavou lehce nakloněnou na stranu se na něj zadívá, jako by vnímala něco, co lidem zůstalo spolehlivě skryto.* "Tady? jsi si jistá?" *Usměje se blondýnka, než se na mladíka pořádně zadívá.* "Tanoio?" *Rozzáří se jí tvář úsměvem.* "Omlouvám se, že se tak vnutím, ale myslíš že by se tu našlo jedno místo pro překrásnou modrookou slečnu? A případně ještě jedno pro její lidský doprovod?" *Zasměje se.*
*Čapicu si vedľa seba usadí, akoby bola živá a taktiež si priala objednať. Napraví si na hlave ešte šatku tak, aby cítil špice uší priamo pri hlave, no vlasy aj tak dokonalo zakrývajú všetko naokolo, čo by malo ostať skryté. Nakloní sa k stolíku a prebehne pohľadom menu.* /Rize čaj, Sahlep a vodní dýmka s mätou?/ *Rozpráva si sám v mysli, keď sa snaží premýšľať, čo by si pre dnešnú pohodu dal, aby nestresoval a mohol pôsobiť rovnako nad vecou ako to dokáže už dlhé roky. Na tvári mu pohráva jemný úsmev, nohou si poklepkáva jemne do rytmu, jednou rukou si prstami ťuká do nejakej melódie a už z diaľky sa usmieva na slečnu, ktorá sa k nemu vyberie, aby mu objednala.* Dobrý deň. *Pozdravia sa naraz, jeho oči jasné ako hviezdičky, zabodnuté v tých jej, akoby ju nejako podivne priťahovali, no on na sekundu uhne, aby nepôsobil až moc flirtujúco.* Môžem poprosiť o čaj Rize a vodnú fajku? *Požiada, slečna si ani nezdvihne pero a zápisník, aby si jeho objednávku napísala, iba na neho hľadí a trochu s červenými líčkami sa usmeje.* Samozrejme, že môžete, ste zákazník. *Pokúsi sa o vtip a vtedy sa červeň objaví na jeho tvári.* /Nebuď hanblivý kvôli takej blbosti. Vieš, že si víla, je pre teba jednoduchšie sa pýtať./ *Napadne mu, ale aj tak mu kolená automaticky smerujú k sebe ako školáčke a odkašle si.* Dennú vás poprosím. Aká to je príchuť? *Čašníčka si až vtedy uvedomí, že z neho neodtrhla pohľad a v sekunde sa zamračí a otočí.* Um, vlastne neviem, skočím sa opýtať a prídem vám povedať. *Je už rozbehnutá na odchod, keď ju iba zastaví.* Em, um… netreba, ďakujem, dám si ju aj tak. *Nakoniec, nechce jej robiť starosti a zbytočnú príťaž. Je tam kopec iných ľudí, má svojej práce nad hlavu, nepotrebuje ešte jeho “komandovanie”. Keď odíde, práve siahne na svoju knihu a s nadšením dieťaťa sa rozhodne nahliadnuť do nej, než znova zazvoní zvonček a pre jeho nešťastie, dnu vstúpi.* /Psík./ *Nadšene sa to slovo rozoznie jeho hlavou a neprestáva ho sledovať. Chcel by si ho pohladkať, no odrazu ho prekvapí, keď psík sedí rovno pri ňom a zvedavo na neho hľadí bystrými očami.* Tak čo? Ty si ale šikovný psík? *Začne sa prihovárať, ale ruku nenatiahne. Naposledy sa stalo, že dostal vynadané za to, že chcel psa pohladkať, a neopýtal sa. Preto zdvihne hlavu, ale pána tohto zvieratka pozná.* Kim. Ahoj. Jasné, prisadni si. *Ale po čiapku sa nenatiahne, tá akoby musela ostať na mieste, očakáva aj tak, že Kim si sadne bližšie k fenke, ktorá si sadla k nemu zo strany, kde zíva aj tretia prázdna stolička, alebo skôr kresielko.* Naozaj je prekrásna. Pohladkám. *On sa zvierat nebojí, ani hryznutí, zvieratá ho majú radi ako lesnú vílu, ktorá so zvieratami trávi pomaly času viac než s ľuďmi. Preto položí dlaň na hebkú hlavu a nahŕbi sa tak, že má tvár skoro v rovnakej výške, a oboma dlaňami začne psíka huhňať ako o závod.* Čo ty tu? S takouto kráskou? *Opýta sa, ale ostatní si nemôžu byť istí, či sa pýta fenky, alebo Kim.*
*Tanoia zpočátku působí skoro až váhavě, když se na Mayu zadívá, ale trvá sotva chvilku, než se s nadšením zaboří do jejího kožichu. Kim to jen s pobaveným úsměvem pozoruje.* "To víš, když si královna zavelí procházku, je třeba vyhovět. Pokudmožno hned a bez odmlouvání." *Zazubí se zatímco se usadí do křesla. Věděla, že to pozvání bylo upřímné, tudíž se v něm uvelebí, zatímco si ze stolku zvedne volný lístek s nabídkou. Očima ho spíše jen přeletí, vybráno už dávno má. Spíš jen zkouší, jestli ji nezaujme něco nového.* "A pořádně ji umazli, jen se podívej na ten její výraz. Jakoby se ji nikdo nedotkl už staletí." *Dodá se smíchem.* "Jak se máš, Tanoio? Omlouvám se, když jsme se viděli naposledy, byla jsem na roztrhání a to jsem na svatbě původně znala jen svatebčany. Ale občas si holt život řekne o svoje." *Usměje se. Byť v práci byla přísně organizovaná, svůj život mimo zdi nemocnice nechávala otevřený všemu. Možná až příliš… Vzpomínka na Natea jí ale na okamžik vykouzlí úsměv na tváři. Byť se pár měsíců nemohla zbavit paparazzi jinak, než zabouchnutím dveří, to, co si s ním prožila, za tu chvílku nepohodlí stálo.*
*Spomenie si na svojho priateľa. Ten síce nemá čarodejné znamenie psa, ale mačky, no stačí to na to, aby tiež niekedy nemal momenty, kedy mu nie je dobré odvrávať. Takže chápavo prikývne, akoby jej naznačoval, že tej strasti rozumie, napriek tomu, že aj on sám taký býva, ale to Kim nemusí vedieť, že sa s jej psíkom teraz mazná osoba, čo je tiež ako veľké šteňa. On sám totiž má pocit, že psíka nehladkal snáď veky, a to je pocit, akoby dlhánske roky nič nepil a nejedol.* Že ty si rozkošná? Že si, že si? *Prihovára sa chlpáčovi a neprestáva ani vtedy, keď ku Kim zdvihne hlavu a nadšene sa na ňu zazubí.* Fajčíš vodnú fajku? *Opýta sa bez okolkov a len tak. Nechce pred ňou zase dymiť, aby náhodou neškodil niektorej z nich dvoch. Pokojne pôjde požiadať o vodnú fajku aj na neskôr. Určite tam dnes bude dlhšie. Lóni sa zdrží pri vybavovaní ešte nejakých vecí na ich vlastnú čajovňu.* Rada sem chodíš? Poznáš tu ľudí. *Pohodí hlavou k baru so slečnou, s ktorou sa Kimberly rozprávala keď vošla. Síce pôsobil, že pozerá iba na štvornohého návštevníka, ale dokázal si všimnúť aj rozhovor a stihol dokonca prekontrolovať, či náhodou nemá runy tam, kde má holú kožu, aj keď len čo zistil, že je to známa tvár, bolo mu jasné, že ohľadom celého podsveta musí držať jazyk za zubami.* /Doteraz jej to ešte nikto neprezradil? Ale už určite áno. Ale čo ak nie? Nebudem ten, čo bude prvý a bude chybovať./ *Napadne mu, ale jeho tvár týmto myšlienkam vôbec nespolupracuje, tam je vysmiaty ako slniečko na hnoji. Až keď padne otázka na to, ako sa má, je na ňom vidieť poklesnutie, plecia sa mu trošku spustia, ale nakoniec sa narovná, jednou rukou stále hladkajúc chlpatú hlavu.* Snažím sa, ale s druhou osobou po svojom boku mi to ide ľahšie. *Prenesie najskôr a široký, žiarivý úsmev, čo sa objaví teraz na jeho tvári, je skutočný a úprimný.* Stalo sa toho… veľa. *Dodá a pozrie na ňu s malým tieňom v očiach, no predsa len sa postaví, roztiahne ruky a hodí sa jej do náruče, aby ju poriadne objal.* A ako sa máš ty? *Opýta sa hneď, len čo ju nechá sa poriadne nadýchnuť.*
*Maya využije příležitosti, aby se mu hodila do náručí, dokonce párkrát spokojeně kníkne, když se o něj spokojeně otře.* "Říkáme jí maya, ale je to jen přezdívka. Její celé jméno je Myosotis. Hádám že tobě nemusím ani překládat, ani vysvětlovat proč." *Uculí se Kim spokojeně a v očích se jí pobaveně zablýskne, když zmíní vodní dýmku.* "Rozhodně. Ráda se přidám." *Dodá s přikývnutím.* "A ano, i ne. Když mi práce dovolí, chodím sem ráda. Obvykle je tu klid. Navíc, s Tam jsme kdysi společně brigádničily v jedné kavárně. Ona tehdy šetřila na motorku, já se snažila splatit alespoň část studentské půjčky. Známe se jak své boty." *Jako by její tvrzení chtěla podpořit, Tammy se po chvíli objeví u jejich stolu, aby postavila před Tanoiu jeho Rize, před Kim Darjeeling a misku s halvou.* "Co jsem říkala?" *Usměje se, ale pak se zaposlouchá do jeho vyprávění. Všimne si i jeho pohledů. Snaží se působit nadšeně, ale ne vždy to dojde až k očím.* "Nedokážeš lhát viď…" *Poznamená s lehce posmutnělým úsměvem. Je to otázka, přesto to jako otázka nezní. Spíše jako konstatování.* "Jsem ráda, že ti vztah pomáhá, ale mrzí mě, že to není fajn. Hádám, že to nebude jen tím, že venku nasněžilo." *Nadhodí opatrně, ale odpověď od něj nežádá. Nechá to rozhodnutí na něm. Objetí mu ale neméně silně oplatí a usměje se.* "Teď fajn. Práce je hodně, ale o Vánocích jsem se viděla s celou rodinou. A také jsem někoho potkala." *Usměje se, ale nic neřekne. Pokud si dobře pamatovala, co jí řekl Remi… Tanoia by z toho, s kým se vídá, asi úplně nadšený nebyl.*
*Necháva sa poobtierať psíkom, ktorý sa k nemu mazná, ruku má ľahko prehodenú cez jej kožuch a keby mohol, spokojne by priadol. Jeho spokojný úsmev, ktorý pôsobí, akoby si práve šňupol, mu hrá na tvári tak jasne a zreteľne, že dúfa, aby si Kim o ňom nezačala podozrievať, že niečo také mal.* /Nemusí vedieť, že som aj mal. Ale na začiatku dňa. Nemôžem za to, že Lóni si chcel dať a kolo k tomu./ *Pri tej spomienke sa mu úsmev ešte rozšíri, ale popritom veľmi jasne vidieť, že dievčinu počúva.* Nie… to nemusíš. *Súhlasí. Vie, čo meno Myosotis znamená, len nevie, odkiaľ Kim vie, že to vie. Nikdy nespomínal, že by bol biológ alebo osoba, ktorá má horlivý záujem o učenie sa latinčiny. Preto to v ňom vzbudí podozrenie.* /Vie to? Určite to vie./ *Skoro akoby mu tie myšlienky hýbali ušami a šatka sa mu zdá akási uvoľnená, akoby mala sama skĺznuť, aj keď si nie je istý, či Kim oplýva Zrakom. Usmeje sa a jemne si zatlieska, že si dá vodnú s ním, ale iba narýchlo, aby nemal ruku dlho preč z Maye, len aby sa nesťažovala, že ju nehladí.* Tá motorka znie cool… *Naučil sa nové slovo, tak ho všade dáva.* …ale tá študentská pôžička už tak veľmi nie. *Zasmeje sa na tom a ďakovne sa mu zablysne v očiach, keď príde ich ovjednávka.* Ďakujem krásne. *Zaštebotá s nadšením, nakloní sa k malému poháriku a začne doň fúkať, aby to vychladlo. Prekvapí ho jej ďalšia veta, že nevie klamať. Prestane fúkať, zabodne svoje zelené oči do jej tváre a jemne sa narovná.* Takže to vieš. *Povie najskôr, jemne sa uchechtne a pozrie k Mayi.* Bál som sa, že poruším pravidlá, ak by som niečo prezradil sám. Prepáč. Asi nie je príjemné, že som ti zatajil identitu. *Zazubí sa, ale Kim by to mala chápať a ani sa nezdá, že by sa hnevala. Pobaví ho jej poznámka o nasnežení.* Som z miesta, kde je sneh väčšinu času, sneh mi vážne nevadí. *Najskôr vysvetlí a potom si vzdychne. S Kim sa nepoznajú tak dobre. Nebude jej spomínať znás*lnenie, ani to, že má kvôli tomu trvalé traumatické následky, že sa bojí neznámych mužov, musel si zmeniť pracovné fungovanie, že je voči sebe hrubejší a viac sexuálne aktívny, o tomto vedieť Kim nemusí. Nemusí ani vedieť, že sa bojí čipov, že ho zavrú alebo zabijú, a že nie je dosť silný, aby ochránil Lóniho, aj keď by kvôli nemu aj zomrel. Že sa u neho objavila mágia, ktorej sa bojí, že si pravdepodobne sám sebe privodil kliatbu a že Vianoce neoslavuje, pretože je víla, a s rodičmi sa nevidel už aspoň desať rokov.* /S ničím z toho jej hlavu zaťažovať nebudem. Možno sa moja hraná radosť neodráža v mojich očiach, ale stačí. A predsa, dnes som si sem prišiel uvoľniť hlavu a telo, prečítať si niečo a ako sa zdá, aj sa porozprávať. Nič viac./ Máme s partnerom čajovňu vo výstavbe. Je to zložitejšie, než som očakával, ale on veľa tých vecí vyrieši, zatiaľ kým ja zarábam. Nechceš niekedy prísť? Dostaneš prvú objednávku zadarmo na mňa. *Žmurkne na ňu, ale usmeje sa pri tom, než sa konečne odhodlá napiť sa spokojne a plesne si voľnou dlaňou do stehna. V ten moment už k nim príde aj vodná fajka, po ktorej sa pomaly hodí. Odkašle si, narovná sa, akoby sa nechumelilo a niekoľkokrát za sebou pokýva obočím hore-dolu.* Koho si potkala? A nešetri detailami. *Popchne ju v rozprávaní a začne ťahať z hadice ako o život.*
*Pousměje se, ale nechá jej dokončit myšlenku. Když konečně promluví, její hlas je sotva víc, než šepot. Nebojí se, že by ji Tanoia neslyšel. Ale nechce riskovat, že něco zaslechnou nevítané uši. Sice by to mohla vždy svést na to, že jen probírají nějakou fantasy knihu, nebo vymýšlejí příběh do příští hry Dračího doupěte, ale nechtěla riskovat, že by je zrovna zaslechl jiný Podsvěťan, kterému by se hodilo, že Tanoia nemůže lhát.* Neomlouvej se, Tanoio. Nemohl jsi to vědět a je dobře, že jsi mi nic neřekl. Vím, že bys neměl, nikdo z vás by neměl. Mám štěstí, že mi zatím nikdo nevymazal paměť. /A že tomu byla párkrát sakra blízko…./ *Nepatrně si povzdechne a na moment se odmlčí, aby si srovnala myšlenky.* Takže také Zimní dvůr? *Zeptá se se zájmem, a hned na to se v duchu kousne do jazyka, že tohle vůbec nakousla.* Ano, chvíli už o tomhle všem vím. Někdo tě s tou informací předběhl. Ale na jeho obranu, situace byla v tu chvíli… Trochu svízelná. *Odmlčí se, když k nim dojde jedna ze servírek s dýmkou a s úsměvem jí poděkuje, stejně jako Tanoia, ale v konverzaci nepokračuje, dokud se slečna opět nevzdálí.* Nevím, jestli sis všiml, ale byla jsem na svatbě Remiho a Aless. Pozvali mě. Původně jsem tam měla jít jako host, který o ničem z… No, tohohle všeho… *Rukama ve vzduchu udělá jakési neurčité gesto.* Neměl ani tušení. Jsem si celkem jistá, že být okolnosti trochu jiné, nejspíš by to tak i zůstalo. Ale jak se ukázalo, jsem celkem magnet na průšvihy co se Podsvěta týče. *Pousměje se provinile.* Dostala jsem se na jistou halloweenskou party v Pandemoniu. Někomu přišlo jako super nápad odpálit petardu uvnitř a, no… Věřím, že o tom, jak reagují upíři na krev víš víc, než já. Jistý čaroděj měl tehdy na výběr, jestli riskovat, že se ze mě stane svačina jednoho z mladých upírů, nebo že mě nechá odejít domů s jiným, starším upírem a bude doufat, že se nějak dostanu domů v pořádku. Zvolil to menší zlo. O zbytku už jsem se pak dozvěděla od dalších 'lidí.' *Naznačí rukama ve vzduchu uvozovky.* A také jsem se tam seznámila s jistým mladíkem. Přesněji… *Tiše se při té vzpomínce zasměje.* Měla jsem kostým anděla a nechtěně ho sejmula křídlem, když jsem se otáčela. Od té doby jsme se začali potkávat více. *S úsměvem pokrčí rameny.* I díky němu vím, že je ta opatrnost sakra na místě. Kdokoli z Podsvěta, koho ještě neznám, může být potenciálně obrovský problém, kdyby věděl, že vím, co vím. *Usměje se smutně.*
*Je rád, že sa nijako nehnevá. Vlastne je Kim prvý civil po veľmi dlhej dobe, ktorý o ňom vie, že je víla. Prikývne na jej otázku a nenápadne do Mayinej srsti pričaruje zo štyri malé modré nezábudky, ktoré dokonalo ladia s jej očami. Nadýchne sa, ale Kim pokračuje v rozprávaní a k Zimnému dvoru skutočne stačilo iba prikývnuť. Zatiaľ nenápadne, kým má oči s nehou nasmerované k svetlovláske, pričarováva do kožúška ďalšie a ďalšie nezábudky, až pomaličky začína fenka pôsobiť ako jarná princezná.* /Takže Remi a Aless? Tých som už hádam veky nevidel. Myslím, že v tomto stave podsveta radšej ani nebudú vyťahovať päty./ *Napadne mu a nakloní jemne hlavu na stranu. Jej rozprávanie je zaujímavé.* Vlastne nie si prvý civil, ktorý takto priťahuje prúšvihy z Podsveta. *Spomenie si pri tom na Thierriho, ktorému musel zhúlený liečiť a zachraňovať prsty v Pandemoniu, ešte že bol Thierri zhúlený rovnako. Ten si hádam na seba privolal už upírov, vlkodlakov, čarodejov, vílu a on je vlastne poriadne prekvapený, že ten chlapec ešte žije a ešte stále je obyčajný civil. Usmieva sa pri tom, ako si na neho spomenie a zároveň ako vídí Kim usmievať sa.* Mladíka? Nie je to náhodou osoba, ktorá už ostane tým mladíkom? *Nenápadne naznačí na rasu upírov, a dúfa, že to Kim pochopí, aby mu to potvrdila alebo vyvrátila.* Vieš… *Začne a jemne sa k nej nakloní, aby tiež mohol stíšiť hlas.* Sú miesta, ktoré priťahujú tie problémovejšie osoby z podsveta. Na mojich oslavách sa bežne objavujú aj civilovia, ktorých niekto prinesie, ale zatiaľ im nikto krk roztrhať nechcel. Pokojne ťa niekedy vezmem aj do Faerie, ak mi budeš dostatočne dôverovať. *Navrhne jej spokojne, napije sa z čajíka a jednu z nezábudiek podá Kim.* Kto je osoba, s ktorou sa stretávaš? *Zaznie odrazu a je počuť, aký je až detsky zvedavý, skoro ako babka na trhu, ktorá musí počuť o susedovie synovi, čo si zobral nejakú buchtu z vedľajšej dediny kvôli venu a nie kvôli láske.*
*Maya působí, že jí to ale ani v nejmenším nevadí. Spokojeně si lehne mezi ně, zatímco jí v srstí přibývají další a další modravé květy. Byť se s Tanoiou právě setkala poprvé, naprosto mu věří. Kim zatím dovypráví, zachytí přitom Tanoiovo přikývnutí, když zmíní Zímní dvůr.* Divila bych se spíš, kdybych byla. Hádám, že ani pro jednu stranu není jednoduché se té druhé vyhnout, byť by měla. Spíš mě napadá, u kolika lidí o tomhle prostě jen nevím. Snažím se nebýt paranoidní, ale… Ne vždy to jde lehce, když už jednou dostaneš radu, že některým není radno se dívat do očí… *Zamyslela se.* /Kolikrát už jí tahle Bobova rada zachránila život od doby, co ji slyšela poprvé..?/ *Když se jí zeptá na to, zda zůstane mladíkem navždy, hořkosladce se pousměje.* Toho se obávám, byť tedy z trochu jiného důvodu, než máš na mysli ty… U něj se spíš bojím, že se vyššího věku nedožije kvůli kariéře. *Naznačí opatrně.* Paradoxně, upír by byl asi menší průšvih, než to, do čeho jsem se dostala. *Zasměje se tiše, ale smích není zcela veselý.*
*Zamračí sa.* Niekto v tebe vyvolal paranoju, že? *Začne a premkne kožu a srsť za Mayiným uchom, aby ju tam poriadne podrbal. Porozprával by sa aj s ňou, keby to nebolo divné a nevhodné, keďže sa rozpráva s Kim. Pôsobilo by to, akoby dával prednosť rozhovoru so psom.* Kto ti to povedal? O mojom… svete? Remi? *Opýta sa otvorene. Nie je čo skrývať, a Tanoia to nikomu nenažaluje, nie na svojho kamaráta. Pomaly začne poťahovať z vodnej fajky, dym však vydychuje do opačnej strany než je psík, aby mu nevydychoval priamo do tváre. Začne premýšľať, trochu mu stiahne žalúdok a odrazu pôsobí ako malý zranený chlapec.* Je to lovec? *Opýta sa zvedavo. Síce sa ich bojí, nič proti ním nemá, len sa im snaží vyhýbať z vlastného dôvodu - je to dealer na tieňotrhoch. Odrazu má pocit, že musí byť pred Kim opatrnejší. Aspoň by na neho nemohla povedať, že jej prezradil svet tieňov. Na to si vždy dáva obzvlášť pozor, ale zároveň to, že si tu náhodne vyčaruváva kvetinky v srsti jej psa je otvorená ukážka mágie a mohol by si to všimnúť niekto, kto by nemal, preto ihneď prestane a aj ruku spomedzi chlpov psíka stiahne. Oprie sa dozadu kresla, prázdnu ruku si vloží do lona a druhou si pridržiava hadicu pri perách, aby si znova potiahol. Nechce jej otvorene prezradiť, že má z čipovania extrémny strach. Že ako víla ani medzi podsveťanmi nemá svoje miesto - víly sú teraz vyvrheli, on je ešte aj medzi férmi vyvrheľ, pretože obľubuje civilov a civilský svet a nie je podlý a intrigánsky. Dúfa iba, že Kim sa toľko rozhovorí, aby nemusel veľa rozprávať on, než sa jeho stiahnutá hruď znova uvoľní, aj keď sa v tvári stále usmieva.*
*Lehounce, sotva nepatrně se zamračí a přikývne.* Nemyslím si ale, že to byl záměr. Jak říkám posílal mě pryč s cizím upírem, chtěl mít jistotu že vím, do čeho jdu. i když, jsem si jistá, že kdyby mi dotyčný tehdy chtěl ublížit, těžko bych se ubránila. *Povzdechne si tiše.* Člověk má pocit, že spoustu věcí zvládne, kór když jsi zdravotní sestra. Dost často vidíš lidi trpět, umírat, do toho žiješ normální život a funguješ i přes to všechno. A najednou tě pokouše pekelný pes, skoro napadne upír… A teprve pořádně pochopíš, jak slabý jsi doopravdy. Já se nemám jak bránit. Ne v tomhle světě. Musím spoléhat na instinkt, to je to jediné, co teď mám. *Zasměje se posmutněle.* Ne tak docela. Teda, od něj vím většinu věcí, ale jeho jsem se zeptala, něco málo jsem věděla už dřív. Nechtěl mi nic říct, původně, ale nakonec se rozhodl, že když uz něco vím, měla bych vědět alespoň dost na to, ať se nevrhnu do průšvihu. Ne do dalšího. *To se její úsměv malinko rozveselí.* Vlastně, když jsi zmínil Faerii… Jednou mě tam vzal. Nemyslím, že jsem někdy viděla něco tak krásného a to jsem viděla sotva zlomek. Je to kouzelné místo. Obrazně i doslova. *Usměje se zasněně a pohled jí přitom padne na Mayu. Překvapeně, tiše se zasměje, když si všimne poměnek.* Opravdu to k ní sedí. Jen si nejsem jistá, jestli nepopadají, když se poprvé otřepe. *Dodá s úsměvem. Když si všimne Tanoiovy nejistoty, opatrně k němu natáhne ruku. Pokud ji nechá, jemně mu stiskne rameno.* Tanoio, chápu, že z toho asi máš obavy, ale… O nikom jsem mu neřekla a nemám to v plánu. nechci, aby měl kdokoli problémy. Ty, já, nebo on. Je to ošemetná situace pro všechny. *S povzdechem se stáhne do svého křesla, odmotá si dýmky druhou hadici a konečně si potáhne sama, pak pomaličku vyfoukne dým, zatímco nepřítomně drbe Mayu za uchem.* tohle trochu zkazilo atmosféru, co..? *Dodá najednou se smutným úsměvem.* Omlouvám se, za to, i za tyhle ne zrovna příjemné zprávy.
Keby sa akýkoľvek upír rozhodol ublížiť ti, tak by si sa neubránila. *Pripomenie jej.* /Možno je dobré, že už o tom vie, nikto si už nemusí dávať servítku pred ústa. Vie, koho vyhľadať, keby mala s niekým z nás problém… že?/ *Možno je to pre neho aj nejaká dobrá útecha a je to na jeho tvári aj dobre poznať. No neusmieva sa. Nie po tom, čo hovorí ďalej. Prikývne na jej slova a povzdychne si, ale nakoniec predsa sa usmeje.* A cez to všetko, aký vie byť človek malý a slabý v tomto veľkom a ničivom svete dokážeš pôsobiť skoro božsky, keď zachrániš to podstatné. *Mykne plecami s dlaňami natočenými dohora.* Život. *Odpovie, hneď za tým, aby ukázal svoju pointu. On je blázon, detinský a naivný, ale neprešiel si peklom vo svojom živote, aby nevedel rozumieť dôležitým veciam.* Nie si slabý a bezvýznamný človek. A inštinkt… ten veľa ľudí nepočúva, častokrát je to chyba. Buď zaň rada. *Dodá a jeho ústa sa skúrtia do širokého úsmevu, než siahne po pití, naleje do seba jednu malú šálku, až sa pri tom skoro oprie dozadu do operadla, a poriadne si potiahne z vodnej fajky, pohladkajúc Mayu. Aj on sa zasníva nad Faeriou.* /Áno, je to tak prekrásne miesto. Keby som nebol vílou, možno je pre mňa ešte čarovnejšie. Domov. Čo je čarovnejšie než to?/ *Napadne mu, aj keď vie, že domov je pre neho tam, kde je Lóni, či už je to civilský svet, alebo Faeria. Ale tá má aj tak špeciálne miesto.* Príroda Faerie vie byť pekne divoká. *Zazubí sa s vtipom v hlase, aj keď je to skutočná pravda.* Ale so mnou by ti nemala robiť problémy, ak budeš niekedy chcieť ísť. *Ubezpečí ju a ďalej je chvíľku ticho, než si niekoľkokrát s Kim vystrieda vodnú fajku a sťažka vydýchne. Na to, že sa pokazila atmosféra, iba pokrúti hlavou a niekoľkokrát pohodí rukou.* Nič také. Verím ti. Ja sa len bojím… o Lóniho, hlavne o neho. Iba si dávam pozor. *Prenesie. Nie je revolucionár, nejde teraz postávať pred inštitútom, nejde im chystať pasce a robiť naprieky, proti lovcom osobne nemá nič, iba z nich má strach, pretože tak ako v každej rase, aj nefilim majú ľudí, ktorí sú nebezpeční a bezcitní, možno ich je tam viac, než dúfal a očakával.* Len si dávaj aj ty pozor, dobre? *A znova sa vráti k popíjaniu a fajčeniu s úsmevom na perách. Natiahne sa po knížke, ktorú číta, a začne tému kníh. O tom, či Kim číta a čo ju baví, či na to vôbec má čas a či si k tomu niekedy nezapáli aj niečo na dobrú náladu, alebo si nespraví dobrý bylinkový čaj z mäty priepornej, a ak nie, odporúča jej to, ak sa chce vyrelaxovať.*
Právě… Dostala jsem sice radu, že se jim nemám dívat do očí, ale to může člověk dodržet tak ve chvíli, kdy ví, že je to upír a nechce mu ublížit za každou cenu. *Povzdechne si jemně.* Mám za sebou nějaké hodiny sebeobrany, ale tím bych se ubránila možná tak nějakému mlaďochovi bez výcviku a zkušeností, proti většině Podsvěta jsem nahraná. *Usměje se, ale je to jen konstatování.* /Kdo by se mě taky bál, většina lidí by mě byla schopná hodit přes rameno i bez speciálních schopností, natož s nimi./ *Připomnělo jí to, když poprvé viděla Boba v akci, i když se podruhé potkala s Javierem. Byť měla rychlejší reakce, než řada lidí, jako sestra, než se pomyslně stihla rozkoukat, oni už měli svou 'práci' hotovou. Tomu se nemohla ani přiblížit, natož rovnat. Na jeho pointu ohledně instinktu jen přikývne.* Jsem. Myslím, že bez něj bychom si tady jen tak nepovídali. *Zasměje se tiše zatímco upije ze svého čaje a nabídne Tanoiovi i halvu. Zasněně se usměje, když opět zmíní Faerii.* To ano, sám by se v těch lesích člověk ocitnout nechtěl, byť jsou překrásné. Ale stejně bych se tam jednou ráda znovu podívala. Magie víl je něco, na co člověk hned tak nezapomene. *Vysvětlí zatímco spokojeně podrbe Mayu za ušima. Ta se ale po chvíli vydá k misce, kterou jí tam Tammy v nějakou nestřeženou chvíli donesla, aby se mohla napít.* To je ten tvůj přítel, že? *Zeptá se, když zmíní Lóniho. Matně si vybavila, že se o něm tehdy zmínil na tom vyřezávání dýní.* Taky Podsvěťan, nebo..? *Zeptá se, ale zda bude chtít odpovědět nechá na něm.* Dávám, Tanoio, *povzdechne si.* Musím. Mám teď přátele i mezi Podsvěťany. A přítele Lovce. Musím si dávat pozor nejen na to, co dělám, ale i na to, co řeknu. Nechci aby kvůli mě měl někdo problémy. On, vy, já… *Dodá ještě, ale potěší ji, když se debata stočí ke knihám. Zmíní se, že párkrát už četla i v latině, spíš aby se v ní zlepšila a rozšířila si obzory, než že by latinsky uměla tak skvěle. Ale ano, byť by to jako sestra asi přiznávat neměla, občas si i ráda dá něco na uvolnění.* Což mi připomíná, podsvětský materiál je teda úplně jiný kalibr.
*Zasmeje sa pri tej predstave a snaží sa napodobniť, ako by to vyzeralo.* Niekto by k tebe pristúpil a ty len… *Natočí hlavu tak, aby hľadel do stropu.* Dobrý deň. A netrafíš mu ruku. *Zasmeje sa znova, ale rýchlo to prejde, aby nerozprával hlúposti a neuľahčoval tú situáciu.* Hlavne sa od tých osôb drž čo najďalej, ak pôsobia pofidérne. Aj obyčajný civil, keby chcel, tak ti môže ublížiť. Ja sa ich teda obávam rovnako. *Prenesie úprimne. Stále to berie podľa jedincov. Napriek tomu, čo mu civilovia spravili, stále ich miluje. Kim ho práve ohúrila tým, ako si robí starosti a stále je práve lovec osoba, ktorá sa jej páči. Nakloní sa k Mayi a nosom sa jej zaborí do srsti, niekoľkokrát ním prejde po jednom z jej uší a vyfúkne, akoby sa s ňou rozprával. Potom sa znova poriadne napije, niekoľkokrát si potiahne z vodnej fajky a spokojne si zahmká a len čo sa téma obráti na Lóniho, pohľad mu zmäkne, v hrudi akoby sa mu rozletel celý kŕdel lastovičiek a vytváral krásne obrazce na bledo modrej oblohe jeho srdca. Priloží si päsť k hrudi a zamilovane sa usmeje.* Je čarodej. *Povie potichu a zadíva sa niekde do zelene, akoby si vybavoval tvár svojho milovaného.* Je z Islandu a veľmi rýchlo sa učí. Je totiž aj môj učeň v alchýmii. *Dodá nakoniec a zhlboka sa nadýchne, než sa zapozerá na Mayu, ktorá sa k nim od misky znova vráti. Potom sa však plnohodnotne ponorí do debaty o knihách, o latinčine a o tom, čo Kim na knihách skutočne najviac baví. Samozrejme jej odpovie na všetky otázky, ktoré by mohla mať k podsvetu alebo k Lónimu, snaží sa však udržiavať otázky hlavne o nej, aby sa cítila komfortne a bezpečne, že mu môže dôverovať a veriť mu. Keby mohol a nebolo tam plno ľudí, aj by ju vzal zatancovať, ale keď si všimne, že vonku už sa zvečernieva a že musí ísť domov pešo sám, ospravedlní sa.* Rád som ťa videl, aj tvoju Mayo. *Poriadne ešte prečeše psiu srsť, cítiac jemnú srsť medzi svojimi prstami, nadšene Kim objíme a aj keď z knihy nič neprečítal, stále si dokázal oddýchnuť.* Dávaj na seba pozor. *Prenesie nakoniec milo, zazubí sa ako dieťa, pohojdá sa na mieste a znova s ľahkosťou a tanečným krokom zmizne, akoby tam ani nebol. Z jeho prítomnosti ostane už iba doznievajúci zvonček nad dverami.*
*Bylo krátce po čtvrté odpoledne, když Kim prošla dveřmi kavárny. Po směně se akorát doma v rychlosti osprchovala, převlékla a zamířila do kavárny, kde byla domluvená na schůzku s kamarádkou. Ta jí ale krátce před tím, než do kavárny dorazila, zavolala, že je nemocná a na schůzku se nakonec nedostaví.* "To je škoda… Ne, Alice, za to se vůbec neomlouvej, nic se neděje. Díky za zavolání, hlavně se dej rychle dohromady, zajdeme jindy. Měj se." *Kdyby ji hovor zachytil ještě doma, nejspíš by vzala Mayu a zamířila někam ven, ale když už došla až sem…* "Dobrý, poprosím jedno pumpkin spice latte a skořicovou rolku, tady." *Usmála se mile na obsluhu, zatímco se rozhlédla po podniku po volném stolku. Kavárna byla nacpaná k prasknutí, ale ke štěstí Kim, v rohu se zrovna zvedla od stolu trojice kamarádek, které spolu něco probíraly a srdečně se tomu smály.* /Takže místo k sezení by bylo…/ *Počkala, až jedna z brigádnic místo uklidila, pak zasedla ke stolku a zatímco čekala na svou objednávku, vytáhla z batůžku svůj fotoaparát a rozhodla se projít fotografie z chystané výstavy mazlíčků, kterou nedávno fotila, a které potřebovala umístit na web organizace.*
*Hawk se po nudném dni plném papírování, řešení obchodů a převozů a ještě k tomu pacienty potřeboval proto odreagovat. Rozhodl se proto pro místní kavárnu, nejen kvůli její dobré pověsti, ale i proto že měl chuť na nějakou tu kávu s dortem. Svým přátelům řekl že chce být sám a že se moc na gentlemanské rozhovory s nimi necítí. Hodil na sebe tedy nějaké to hezké a stylové sako, klobouk a boty. Aby vypadal jako správný mafián. Jakmile vejde do kavárny rozhlédne se kolem a k jeho překvapení je tady narváno. Zahlédne však v rohu stůl u kterého sedí nějaká pohledná žena. Přejde tedy k obsluze.* "Dobrý den, poprosil bych jednoho turka." *Objedná si a zajde do rohu kde žena sedí.* "Dobrý den" *smekne klobouk a lehce se ukloní jako pravý gentleman* "Smím si přisednout?" *Zeptá se a pokud to schválí sedne si pokud ne odejde si hledat jinačí místo*
*Z myšlenek na fotografie, edity a design ji vytrhne neznámý hlas. Zvedne k dotyčnému pohled a věnuje muži jeden ze svých obvyklých, zářivých úsměvů, zatímco pokyne k židli.* "Zdravíčko. Jen do toho, je tu dneska nezvykle plno." *Koutkem oka zahlédne, jak k nim míří obsluha s objednávkou, tak sbalí svůj fotoaparát opět do tašky, aby udělala na stole místo pro tácky, přitom muže nenápadně přelétne pohledem. Povědomý jí není, někoho podobně charismatického by si pamatovala. Zvlášť pokud by to byl někdo v jeho věku a nosil klobouk.*
*klobouk si nasadí zpět na hlavu.* "Velmi vám děkuji" *řekne a sundá si sako pod kterým má ještě bílou košili s kravatou červené barvy. Následně sako hodí přes židli a na jeden z rohů židle položí i svůj klobouk. Trochu si rozcuchaná vlasy jen aby si je zase spravil. Poté co k nim přijde obsluha zjistí že zatímco objednávka ženy byla připravena. Jeho ještě ne. Byl s tím však v klidu. Žena určitě přišla dřív než on.* /Zajímá mě co tu dělá sama./ *Zamyslí se ale nakonec usoudí že to je asi její věc a né jeho. Potom si však všimne jak se snaží nenápadně ho projet pohledem* "Co líbí se vám co vidíte?" *Řekne a zasměje se.*
*Sotva znatelně jí zrůžoví tváře, když se tiše rozesměje.* /Tolik k nenápadnosti…/ *Pomyslí si, trochu s rozpaky. Jenže nejlepší obrana je obvykle útok, tudíž namísto zapírání, nebo rozpačitých pohledů někam do prázdna se podívá přímo na něj, když odpoví.* "Není to špatné. Zato se mi vůbec nelíbí, že jsem byla odhalená, už vůbec ne takhle rychle!" *Řekne skoro vyčítavě, ale její smích a pohled dávají jasně najevo, že si to nijak zle nebere.* "Nemyslím, že jsem vás tu už potkala a to tu chodím poměrně běžně. Tedy, spíše probíhám, mám-li být upřímná, ale někoho z vaším módním vkusem bych si zapamatovala." *Zamyšleně nakloní hlavu na stranu.*
"Aaaaale někdo se červená" *rýpnul si ještě více.* "No vidíte a já se bál že mám špatný vkus" *odpoví.* "No dvakrát nenápadná jste teda nebyla to vám povím." *Rýpne a vidí už další obsluhu jak mu už nese jeho objednávku.* "Děkuji pěkně" *poděkuje obsluze a vezme si kafe.* "Je možné že i ano ale už jsem tu dlouho nebyl naposledy před rokem? Rokem a půl? i možná dvěma lety. No jo no co na to říct mám prostě skvělý módní vkus na může co?" *Řekne a napije se kávy*
"Naprosto přirozená biologická reakce. Kdybych modrala, byl by to větší problém." *Zazubí se, než si promíchá kávu a upije z ní.* " Popravdě, spíše to vypadá, jako byste si odskočil na kafe o pauze z natáčení nějakého budoucího kasovního trháku o historii Italské mafie ve Státech. Ale ne že by vám to neslušelo, to je fakt." *Přikývne s úsměvem.* /Narcis…/ "To by sedělo, někdy tou dobou jsem se sem stěhovala. Hádám, že budete v New Yorku déle, než já."
*zasměje se* "No to máte asi pravdu a myslím že ani jeden z nás to nechce" *řekne a jak se zmíní o Italské mafii tak se jen na ní podívá. Trochu se ušklíbne.* /Ne že bys neměla zrovna pravdu/ *pomyslí si* /Pravdu ti však neřeknu/ *usoudí nakonec. Přece jen říkat jen tak že je z mafie a ještě k tomu na veřejnosti není to zrovna nejlepší nápad.* Tak to je fajn přesně pro takovýhle styl jsem směřoval. *Nad komplimentem poté trochu zrudne ale nedá to na sobě znát.* Ja tady žiju už od narození takže nejspíš jo. Navíc dle toho co soudím jsem i možná starší jak vy *řekne a napije se kávy*
"To rozhodně ne. Nerada bych slečnám za barem komplikovala směnu." *Pokývá s úsměvem hlavou.* "V tom případě trefa do černého, vystihl jste to perfektně. Tedy, až na to červenání." *Oplatí mu předchozí rýpnutí a sama si prohrábne vlasy, které tím získají lehce rozcuchaný, přesto pořád upravený vzhled.* "To záleží… Občanku po mě sice v obchodě občas pořád chtějí, ale už pár let ji nepotřebuju. A vy taky nepůsobíte dojmem, že byste překročil třicítku." *Pokrčí s úsměvem rameny.*
*zasměje se *"To je fér". *Řekne nakonec. Nad jejím komplimentem se jen pousměje.* "Jde vidět že jsi všímavá. Také nemůžu říct že vám to nesluší. Kdybych to totiž řekl lhal bych." *A nad jejím obviněním zvedne jen ruce nahoru* "Pozor chytla jste mě" *dodá a zasměje se. Ruce nakonec stáhne dolů.* "Na výšku to u tebe dost sedí nebudu lhát. S věkem máte pravdu. 30 jsem ještě nepřesáhl ale to samé můžu tím pádem říct i o tobě." *Řekne. A pak se jakoby zamyslí. Jako kdyby něco zapomněl. Nakonec se rozzáří.* "Kde jsou mé způsoby?" *Řekne a zasměje se. Poté natáhne ruku směrem k ženě.* "Mé jméno je Raven. Raven Sayne Koster."
*Jakoby se s dalším komplimentem rozzářila ještě víc, bylo-li to vůbec možné. Když zvedne ruce na znamení toho, že se vzdává, jen se rozesměje.* "Koukám, že nejsem jediná, koho to setkání malinko vyvedlo z míry. A asi tě zklamu, ale výšku už mám za sebou, i když třicítku ještě ne." *Usměje se a stisk ruky mu oplatí. Jeho jméno ji trochu zaskočí, ale nevypadá to, že ve zlém.* " Páni, dokonce i Italské jméno. Budu si muset hlídat, co si dávat na pizzu, aby mě někdo nesejmul." *Zazubí se.* "Kimberly Wright. Ale stačí Kim. A ano, vím, že tykání se obvykle nabízí nad úplně jiným typem nápoje, ale věřím, že to dneska zvládneme nad kávou, hm?"
"Ha vidíte nějaký šarm mám." *poví a v duchu oslavuje svoji výhru* "A já už se lekl že přítele. No jo no taková malá holčička." *Rypne si do její výšky. Rukou jemně potřese a nakonec pustí. Nad vtipem s pizzou se zasměje.* "Mi samotnému ten stereotyp že ananas na pizzu nepatří vadí. Nemějte obavy." *trochu se nakloní k ní a pošeptá* "Já sám jim pizzu s ananasem. Dokonce mi chutná." *Když se představí kyvne hlavou že rozumí.* "Kim. Jaké to hezké jméno pro hezkou slečnu. Dobře Kim budu ti tykat, ale moc lidem netýkám." *dodá pro takový fun fact a dopije kávu.* "Čím se vlastně živíte?" *zeptá se.*
"Tak to zase pozor, na malou holčičku mám pěkně ostré lokty." *Přivře pobaveně oči.* "No, tak italský mafián s pizzou Hawaii není to, co bych od New Yorku čekala, i když bych asi měla." *Okomentuje to se smíchem, ale stejně jako on, spiklenecky, šeptem.* "Jen to tykání ti moc dlouho nevydrželo." *Zazubí se.* "Jsem zdravotní sestra. A taky trochu fušuju do fotografování, už od mala. Občas se moje fotky dokonce dostanou do novin, nebo na web. Tedy, ať se chápeme, fotky z mého foťáku, ne fotky mé osoby. To se povedlo snad naposledy loni, z toho vyřezávání dýní. Byly tam fajn kostýmy." *Dodá a zamyšleně se usměje při vzpomínce na ten večer.* "Co ty? Hádám, že herectví v Hollywoodu to přeci jen nebude, i když by ti to sedlo."
"Ostrá holka eh?" *zeptá se* "Abych tě nevsadil na ledničku. To nevím jak bys slezla" *zasměje se.* "No vidíš konečně znáš někoho kdo to rád má a měl by to nenávidět." *dodá a usměje se* "No jo no jsi asi třetí člověk kterému týkám. Nemůžu za to." *drbne do ní přátelsky loktem* "Tak zdravotní sestra Hm? To nezní tak špatně. Důležité ale je jestli tě to baví. Ty fotky ale zní fajn. Kdybych měl čas určitě bych si také našel nějaký takový koníček. Bohužel práce je moc. A o tom vyřezávání dýní jsem už také slyšel. Možná jsem i viděl obrázky. Důležité je se zabavit no." *zamyslí se a hned ho vytrhne otázka* "škoda co určitě bych byl hezký herec." *zasměje se* "spíše se divím že herečka nejsi ty tvoje postava na to sedí. Já jsem jinak psycholog. Řeším ty klienty co mají nějaký problém a baví mě jim pomáhat. Momentálně ale moc lidí nechodí. Asi se konečně vzpamatovali a nebo konkurence snížila ceny. Tak či onak práce fajn." *zívne* "co ty vlastně tady? Proč jsi se rozhodla zajít si dneska na kávu?"
"Úplně normálně. Nedělám horolezectví pro nic za nic." *Zasměje se.* " Podle mě je odsuzování jakéhokoli jídla jen proto, že 'u nás doma se to tak nedělalo, tak je to špatně' trochu povrchní. Říct 'hele, tohle nemám rád' nebo 'zkusil jsem to a nechutná mi to' zní přeci jen lépe, než 'to je hřích na jídle, kdo by tohle proboha dělal, každý, kdo má tu potřebu by měl shořet.'" * Protočí s úsměvem oči.* "Popravdě? Jen máloco mě baví víc. Vybrala jsem si dobře." *Přikývne s úsměvem na jeho otázku ohledně jejího povolání. Nad komplimentem se usměje.* "Že jo? Zatím jsem to ale dotáhla jen na občasnou modelku jiným fotografům. Ale co já vím, třeba jen tak přijde pozvánka z Hollywoodu..?" * Pokrčí s úsměvem rameny.* " Páni, psycholog? Divím se, že jich není víc, přeci jen, tohle je New York, ne vesnička někde na anglickém venkově… Třeba máš jen špatnou reklamu, kdyby lidi věděli, k jak sympatickému doktorovi můžou chodit, určitě bys konkurenci hravě předčil. Páč jestli něčemu nevěřím, tak tomu, že by v medicíně dobrovolně snižovali ceny." *Usměje se mile, byť malinko rozladěně. Pro ni byla medicína o pomoci lidem, ne o byznysu. Ale také věděla, jak to chodí, zvlášť u soukromých lékařů.* "Měla jsem tady být s kamarádkou, ale na poslední chvíli ji skolil nějaký moribundus, tak dnes sama. Kafe tu mají výborné. Co ty?"
"Horolezectví znám. Pro mě ale lezení na ledničku není zrovna horolezectví, ale u tvé výšky se tomu nedivím." *rypne si do ní ještě jednou* "Konečně někdo. Souhlasím s tebou. Ti lidé mě štvou. Naposledy co jsem byl v pizzerii a dal jsem si hawai tak se na mě ten mladík za pultem podíval tak znechuceně. Prý že je to ta nejhnusnější pizza. Na jeho kecy jsem náladu neměl a tak jsem nakonec odešel ani tu pizzu jsem si nedal. Nebudu svoje peníze dávat lidem, kteří nedokážou respektovat názory jiných." *pokrčí rameny. Ani ho to neštvalo.* "vždy je důležité dobře si vybrat. Potom už to jde samo." *opře se o opěradlo židle* "Tak doufejme. Třeba ti dají roli hobita. Ne jenom sranda. Třeba dostaneš i hlavní roli. Co já vím. Ale pokud vím na role musíš chodit ty ne oni za tebou." *pousměje se* "Upřímně se nedivím. Škola je v tomhle ohledu těžká. Mnoho vyletí. Jen málokdo projde. Nakonec stejně ale nemusí mít práci psychologa. Nemusí je to bavit. A nebo jdou na školy dělat psychology/psycholožky. Pardon jinak blbě jsem se vyjádřil. Jsem psychiatr... Reklama to nevyřeší. Nemůžeš lidem ukázat skrz reklamu jakou má člověk povahu... Tak to jsi jedna z mála. Lidé se nyní zajímají jen o ceny a o kvalitu. Je to celkem smutné sledovat ale realita je prostě taková musíme se s tím smířit. Navíc nenutím je ke mně chodit. Pokud nechcou nemusí." *řekne.* "Tak snad se brzy uzdraví... Já jsem přišel protože jsem byl poblíž a dostal jsem chuť na něco to sladké a kávu."
"To víš, my malí musíme brát život takový, jaký je. Když je lednička příliš vysoká, vem si lano a teplé oblečení. Nahoře by mohlo foukat." *Pokýve naoko vážně hlavou.* "Blbost. Frajer si jen odmítl přiznat, že by někdo mohl mít rád něco jiného, než on. Což vypovídá víc o něm, než o tobě. Ale to ti jako psychologovi vysvětlovat nemusím." *Zasměje se.* "Třeba. Nebo mě obsadí Disney jako Zvonilku. To by mohlo výškově sedět, co myslíš?" *Dodá se smíchem.* "Nejspíš bych na to neměla čas. Chyběla bych rodině. A Maye. A pacientům." *Zavrtí s úsměvem hlavou.* "Myslím, že je mi fajn tam, kde jsem." *Zamyslí se.* "To sice možná ne, ale můžeš jim naznačit, co mají čekat. Ale máš určitě svoje důvody, nic mi do toho není. Ale kdyby náhodou, fotit ještě pořád umím." *Zazubí se.* "Bohužel, smutná realita naší práce. Ale je to, co to je. A určitě, je docela nezmar. S ohledem na práci cením, že mi alespoň trochu snížila šance něco chytit. Chřipková sezóna se blíží." *Pokrčí s úsměvem rameny.* "Chápu… Proč jsi tedy zůstal jen u kafe?" *Kývne pobaveně k jeho tácku.*
"Já si dělám jenom srandu. No asi jsem dnes měl vtipnou kaši. Pokud ti ovšem vtipy na výšku vadí tak řekni přestanu... Možná" *zasměje se. Poté nasadí menší úsměv.* "Asi máš pravdu. Ta dnešní mládež neumí už ani slušně pozdravit. Na ulici ti klidně jako dospělému řeknou děcka ahoj." *pokrčí rameny a podívá se ven. Dopije už kávu a hrnek položí na stůl.* "Zvonilka by na tebe nejspíš seděla. I nad povahou." *Dá ji nejspíš takový menší kompliment.* "Je to jen na tobě. Boha to znělo jak takové klišé." *dodá a plácne se rukou do čela.* "Fotkou povahu nezaznamenáš. Lidé musí přijít sami na to jak jim člověk povahově sedí." *řekne trochu vážněji* "měli by mě obsadit v legu ninjagu. Pokud by byl hrany film byl bych dobrý sensei wu" *zasměje se* "Chřipková sezóna se blíží? To abych našel roušky." *zasměje se* "Oprava. ZATÍM jen u kafe mám v plánu si dát i dortík. Co ty? Jestli chceš zvu tě."
"Já vím, pokud dojdou až nahoru." *Ušklíbne se.* " Pokud řeknou ahoj, je to pořád lepší, než obvyklý stav, kdy neřeknou vůbec nic." *Povzdechne si, ale usmívá se. Nad jeho komentářem o povaze přikývne.* "Taky pravda. Možná kdyby tě viděli jako Senseie Wu, přišli by sami." *Dodá se smíchem, pak zavrtí hlavou. "Děkuju, ale zůstanu tady u rolky. Když už o tom mluvíme, asi bych se do ní měla pustit, než mi úplně vychladne. Jestli chceš doporučení, ten s dvojitou čokoládou je super. Nebo red velvet."
"Mě se to že ti řeknou ahoj i tak nelíbí. Radši bych byl kdyby neřekli nic... Ale to je samozřejmě věc názoru." *pokrčí rameny.* "To co můžeš udělat dnes neodkladej na zítřek" *řekne hlasem, který připomíná senseie wua. Trochu však zrudne. No trochu více.* "Promiň pořád ještě asi ve mně žije ten kluk co na to koukal." *také se zasměje.* "Tvoje chyba. Já si dám ale trochu později... Dobře děkuji za doporučení. Zvážím to. Proč jinak rolka smím se zeptat?"
*Přikývne.* "To rozhodně. Zase chápu, že pro někoho, kdo moc nemusí tykání je tohle trochu rozdíl." *Nad jeho improvizací se tiše zasměje.* " Páni, vážně by to bylo přesvědčivé. Zvaž tu kariéru u filmu." *Zazubí se, ale tentokrát do jeho červenání nerýpe.* "Abych pravdu řekla… Asi hlavně nostalgie. Naše sousedka, tedy, než jsem se přestěhovala, dělávala skořicové rolky, co chutnaly skoro přesně takhle. Vyzkoušela jsem je v pár kavárnách, než jsem našla tuhle. V okolí jsou nejlepší. Ale to je, hádám, moje preference."
"NE." *Výkřikne a když se na něj pár lidí podívá rychle si zacpe pusu a vykulí oči. Trochu se ještě začervená.* "Pro Svatou Matku Terezii. Já to zařval nahlas." *sklopí si hlavu do rukou.* "Tak to tím pádem chápu" *řekne ještě se sklopenou hlavou*
*Překvapeně zamrká, ale pak pomalu přikývne.* " Promiň, nic jsem tím nemyslela…" *Omluvně se usměje, než znovu upije ze své kávy.* "Ale reálně, snad všechno tady chutná dobře, ještě jsem neslyšela žádnou stížnost. Vyber si, co máš rád."
"Ne ne za nic se neomlouvej. Za nic nemůžeš. Jen mě to trochu překvapilo to je vše." *Vydechne. Všimne si že k nim přichází obsluha.* "Já si dost potrpím na čokoládě a nebo tyramisu. Nevím proč ale chutná mi to." *Zamyslí se.* "Se divím že vás ještě neznám. Tedy když jste tak slavná. A ještě k tomu sestra. Svět je asi velký no."
"Slavná?" *Zasměje se tiše.* "Ne, to asi ne. Navíc, pracuji v nemocnici, hádám, že ty máš spíše soukromou praxi?" *Zeptá se, zatímco dopije svou kávu a objedná si ještě jednu.* "Tiramisu je taky moc fajn. Čokoládu mám raději spíš na pití." *Dodá na vysvětlenou.*
"Tak mohla bys být" *dodá a objedná si další tureckou kávu a Tiramisu k tomu.* "Přesně tak. Teda s čokoládou to nevidím stejně, ale nevadí mi ani pálivé jídlo. Co máš ráda ty? Tedy pokud se v budoucnu ještě někam třeba domluvíme tak ať vím kam."
"Uvidíme. Nevím, jak by se to sneslo s mou aktuální prací." *Dost stačilo, že viděla svoje fotky minimálně ve čtyřech různých magazínech a na několika webech poté, co je odfotili paparazzi s Natem v Central Parku… Trvalo více než týden, než o tom přestali mluvit kolegové a další skoro dva, než pacienti. Zrovna tohle si do života pouštět nechtěla. Z myšlenek ji vytrhlo až Revenovo 'nenápadné' naznačení, že by mu nevadilo se vidět znovu. S mírným začervenáním se pousmála.* "Ostrá jídla jsou fajn. A dobrou zázvorovou polévku už jsem chvíli neměla. Můžu doporučit restauraci."
"Jo to chápu. No co se dá dělat." *Řekne a dál čeká na kafe s tiramisu. Už se mu sbíhají sliny nad pomyšlením toho že se brzy má dát do zákusku. Naposledy měl Tiramisu pět dní nazpět a byl z toho mírně zklamaný. Nebylo to prostě ono.* "Ale co se červenáš? Každopádně jo jsou. Tyjo to vůbec není špatný nápad... Klidně tedy doporuč. Možná že ji i znám. *Dodá se smíchem.*
"Jade Wolf. Jednoznačně nejlepší jídlo. I když, pokud bys hledal spíš něco lehčího, Bistro Cherri je taky fajn." *Pousměje se. Nechtělo se jí ještě odcházet, ale zároveň na ni doma čekala Maya. Nechtěla ji nechávat příliš dlouho samotnou, byť si byla jistá, že Ravi ji rozhodně neopustil hned po procházce. Natáhla se pro svůj batůžek a z jedné z malých kapsiček vytáhla malý obal a z něj vizitku, kterou Ravenovi podala.* "Tady. Kdyby sis to náhbdou někdy rozmyslel s tím focením. Nebo kdyby ses rozhodl, že ti hobití kafe vyhovovalo a chtěls to rozšířit třeba na čaj." *Mrkne na něj.*
Dobře *Vezme vizitku a nakonec si ji zapíše do mobilu. Poté co dopije kafe a dojí zákusek odevzdá nádobí a odejde*
*V rychlosti se rozlouči, odnese i své nádobí, zaplatí a odejde.*
*Teplota zemského povrchu se konečně začala mírně ochlazovat. I když to bylo dosti přehnané tvrzení, že by se ochlazovala. Spíš už je nesmažilo slunce jako v sauně nebo kovářské výhni. Ne, že by Nate věděl, jak to vypadá u kovářské výhně, ale jestli měl něco dobré, tak to rozhodně byla představivost. Vzduch byl ještě stále dosti těžký, ale slunce už se schovávalo pod mraky a tak začínalo být v zalesněném parku vcelku příjemně. Nate se zrovna vracel z natáčení. Které se konalo v klimatizované budově, takže on je ten poslední, co by si měl zrovna stěžovat na vedro, ale co.. Procházel parkem po paměti téměř naslepo. V ruce totiž držel scénář k dalšímu filmu, který ale zřejmě bude muset odmítnout, kvůli tomu, co plánoval, nicméně dle slov jeho agenta by si jej měl alespoň přečíst. Oči měl přilepené na textu a jen periferním viděním sledoval cestu, aby to nenabořil do lampy nebo lavičky. Sem tam upil kávy z kelímku, kterou držel v ruce druhé. V uších měl sluchátka ve kterých mu hrála hudba a on tak mohl své okolí zcela odignorovat.*
*Kim byla ráda, že se konečně dostala z práce alespoň na část víkendu. Svou práci sice milovala, ale i ona se během dlouhých letních dní viděla spíš někde venku, ať už u vody, nebo někde na hřišti či u táboráku, ne jen na nemocničním oddělení. A dnes byl ten den. Ráno se proběhla s Mayou, stavila se za nejstarším ze svých bratrů, Joshem, který se zabydloval na novém internátě, navařila na zbytek víkendu, vyprala a konečně vyrazila ven. Tentokrát se rozhodla pro brusle. Už chvíli na nich nebyla a počasí k nim přímo vybízelo. Nebrala si tentokrát nic s výjimkou malého baťůžku, kde měla klíče, mobil a peněženku, kdyby náhodou, a jen se bezcílně projížděla po parku, tedy do momentu, kdy si všimla před sebou jdoucího mladíka s nosem zabořeným do papírů, který najednou udělal krok jinam, než odhadovala a jen tak tak se mu zvládla vyhnout.* " Pardon!" *Houkla na něj se smíchem a omluvně zvednutýma rukama, byť chyba nebyla tak úplně na straně ani jednoho z nich, ale pak přibrzdila, tvář jí byla povědomá.* "Copak, nový film?" *Zazubila se, když kývla k papírům, ale zůstala stát kousek od něj. Aby sis snad nemyslel, že vyzvídá.*
*Nate sice nevnímal svoje okolí zvukově, ale když se kolem něj někdo prudce prosmýkl, tak to už pozornost upoutalo. Zmateně zamrká a rozhlédne se, co se stalo. Teorve až když zaregistruje osobu a dokonce povědomou tvář, tak se omluvně pousměje a sundá sluchátka.* Dios.. Sorry.. *Omluví se, načež scénář sroluje a schová do tašky přes rameno.* Pardon, co jsi říkala? *Zeptá se, když mu dojde, že asi čeká na nějakou jeho reakci a poukáže na sluchátka, která vzápětí schová rovněž do tašky.*
*Jen pobaveně obrátila oči v sloup a přikývla.* "Jen jsem se ptala , jestli jsi zabraný do práce, ale hádám, že jsem si odpověděla sama." *Poznamenala s úsměvem.* "Ne že bych tě tady dneska čekala, ale je fajn tě zase vidět, Nate, jak se máš?" *Zeptala se. Upřímně ji to zajímalo, ale v duchu počítala s možností, že se s ní nebude chtít bavit. Na straně druhé, sundal si sluchátka a odpověděl jí, neměla co ztratit.* "A jak se mají dvojčata a ségra?"
Očividně.. *Uchechtne se na její slova, než všechno schová. Kromě kafe. A dá se s Kim do řeči.* Jde to.. Jen chystám menší dovolenou.. Co ty? *Obrátí otázku zase na ni. Když však položí další dotaz, tak ještě rychle dodá.* Dvojčata jsou den ode dne nebezpečnější a Tina si za hlídání účtuje víc a víc knih.. *Zasměje se.* Skoro se obávám, že jestli se někdy bude ona nebo my všichni z toho domu stěhovat, tak polovina jejích věcí budou jen knihy.. *Zavtipkuje. Bočním pohledem si všimne, že když se zastavil na delší dobu na jednom místě, tak přestával být anonymní osobou a pár tajně vytažených mobilů nenápadně mířící jejich směrem bylo ještě to menší zlo, co mohlo následovat.*
"Dovolenou? Tak o té si ještě chvíli můžu nechat jen zdát. Čas dovolených, tudíž čas úrazů a tudíž čas přesčasů." *Vysvětlí se smíchem, který ještě zesílí, když Nate vysvětlí svou situaci.* "Tak to naprosto chápu. Možná bys měl s dostatečným předstihem kontaktovat stěhováky. Víš, jen informativně. Jestli jsou schopní poskytnout dodávku čistě na knihovnu." *Zároveň s tím se ale její myšlenky přesouvaly zpět k dvojčatům. Hlídat je byla jedna věc, ale i z toho mála, co o Světě Stínů věděla si nedělala nejmenší iluze o tom, že objevování jejich schopností nejspíš nebylo vždy procházkou růžovou zahradou.* "Kam vůbec míříš? Tedy, krom toho, že stejným směrem?" *Zavtipkuje na oplátku.*
*Přikývne na její slova, než svá tvrzení o dovolené upřesní.* Mám ve Španělsku rodinu.. Poslední pokrevní příbuzné.. A přes pratetu jsem s nimi v kontaktu.. Už dlouho je v plánu, že se tam vydám, protože moje větev rodiny se jediná odtrhla a odstěhovala do Ameriky.. Prateta je ale vůči mému druhu dosti nedůvěřivá, takže se rozhodla figurovat jako most dokud se nepřesvědčí, že nejsem psychopat a nesvolí k setkání rodin.. *Uchechtne se trochu cynicky, než pokračuje.* Prastrýcův, její bratr, zdravotní stav se ale posledních pár měsíců zhoršoval, takže se konečně rozhodla tu nechuť překousnout a navrhla, zda nechci přijet.. *Dokončí svoje vysvětlení, než s pobaveným úsměvem přikývne ohledně stěhováků. Na další dotaz ukáže nejprve směr prstem a pak i promluví.* Tak hlavní cíl cesty je domů.. Ale teď bych doporučil co nejrychleji pryč jakýmkoliv směrem.. *Ušklíbne se a prstem nenápadně ukáže ke skupince puberťáků.* Poněvadž je to už zhruba tři minuty, co mě, lépe řečeno nás, fotí. Bude tomu asi minuta, co první fotka skončila na sociálních sítích, takže tomu dávám maximálně pět minut, než tady dorazí paparazzi.. *Pokrčí rameny, když dokončí svůj výpočet.* Být slavný má své výhody i zápory.. *Uchechtne se ještě.* Tímhle směrem je několik uliček, ve kterých se dá ztratit.. Jdeme? *Pronese, když kývne bradou jedním směrem a dopije kafe, které vyhodí do koše. Při troše štěstí se po něm nějací maniačtí fanoušci vrhnou a oni budou mít víc času.*
*Se zájmem si vyposlechne jeho vyprávění ohledně rodiny. Nepochybovala, že Nate se svou povahou nebude mít nejmenší problém, ale na straně druhé chápala i možné obavy u rodiny. Když ale ukáže na puberťáky, pochopí. Přesně v tu chvíli jí v baťohu zavibruje telefon a ani ne o zlomek sekundy znovu.* "Vsadím se o co chceš, že už je to déle než minuta… Narozdíl od tebe, já budu mít co vysvětlovat." *Zazubí se a rozjede.* "Jdeme. Poslední, co potřebuju je se objevit na stránkách nějakého místního plátku. Nebo hůř, v jeho tištěné podobě." *Dodá se smíchem.* "Naštěstí, z tohohle snad moc nevykouzlí. I když, spekulace jsou občas jako lavina…" *Byť ji to možná lehce znervözňuje, snaží se to na sobě nedat znát.* "Mám pocit, že si lidé obvykle neuvědomují, že sláva nejsou jen peníze a to, že si někdo občas řekne o autogram…"
*Nad jejími slovy pozvedne obočí.* Snad nemáš nastavené upozornění na všechny příspěvky, kde se objeví moje jméno? *Zeptá se podezíravě s úšklebkem, který prozrazuje, že i kdyby tomu tak bylo, tak z toho rozhodně nebude dělat velkou vědu.* Myslíš, že jenom ty? *Uchechtne se ještě, neboť tuší, že hned na další veřejné akci bude zpovídán ohledně Kim.* /Jo.. Tu pauzu si rozhodně zasloužím../ *Když souhlasí, že se rozejdou, tak udělá pár kroků, než se zastaví.* Nemáš přezutí? *Poukáže na její dopravní prostředek na nohách.* Já jen ať nehodíš po cestě placák.. *Uchechtne se a ještě se na chvíli zastaví u lavičky, kdyby se Kim hodlala přezout, jinak se rozejde směrem ven z parku. Zcela upřímně se zasměje nad jejím odhadem a potom zakroutí hlavou.* Ale vymyslí.. Budeš ráda, pokud se jim podaří nevyšťourat tvoje jméno.. Věř mi, že podle bulváru jsem v posledních třech letech zlomil srdce minimálně dvaceti dívkám, přitom můj společenský život je ještě chudší, než byl v mých patnácti letech.. *Řekne ji a přitom změní směr cesty na jednu menší cestičku mezi stromy, aby se vyhnul hlavní trase.* Jeden herecký kolega se kterým jsem točil jeden z mých prvních filmů, mi kdysi řekl, že jen ten, kdo si plně uvědomuje, co sláva obnáší, je na tuto cestu plně připraven. *Řekne, načež dodá.* A má pravdu.. Vesměs, když se jeden podívá na dnešní celebrity, tak ti, co mají největší problém s bulvárem, jsou většinou tzv. hvězdy přes noc, děti slavných, které tam kde jsou dostali rodiče, nebo hvězdy jednoho filmu.. *Pokrčí ještě rameny a ohlédne se, když uslyší povědomé cvakání.* A my bychom měli zrychlit.. *Dodá ke Kim.*
"Jméno, přezdívka, cokoli se šustne." *Zavtipkuje, ale pak lehce zavrtí hlavou.* "Spíš se obvávám, že už se něco z toho dostalo k rodině…" *Kývne, když se ji optá na přezutí a dojede k lavičce, kde brusle vymění za pár plátěnek, co měla v batůžku. Přeci jen to asi bude bezpečnější varianta než brusle, byť ne tak rychlá. S úsměvem si vyposlechne jeho trápení s bulvárem, zatímco společně míří z parku ven.* "No, pokud jde o kolegy a rodinu, maximálně se budou ptát, kde jsem sbalila světoznámého herce. Jak znám mamku, bude chtít vědět, jestli nejsi můj pacient. Však víš, láska jako z telenovely, herec se zraní během natáčení a zamiluje se do sestřičky…" *Zavrtí se smíchem hlavou.* "Víc mě děsí ta možnost, že by po mě někdo chtěl rozhovor, pak bych musela zklamat stovky čtenářů s tím, že spolu opravdu netrávíme každou volnou chvíli." *Úsměv jí z tváře nemizí, ale přeci jen trochu ztuhne, když ji Nate pobídne ke zrychlení, což také udělá.* "Jenže naše společně fotky by nemusely zajímat jen pár civilských fanoušků… A to je možná to největší riziko…"
Takže další do kategorie mých osobních stalkerů? *Uchechtne se ještě, načež se škodolibě zakření na její konstatování.* Hodně štěstí potom.. *Počká, až se přezuje z bruslí do bot a pak vyrazí skrz park.* Světoznámého? To mi teda lichotí.. *Uchechtne se.* A Triss by řekla, že mi zvedáš ego.. *Dodá s úšklebkem, zatímco poslouchá zbytek jejích slov.* To by byla tvoje rodina asi hodně zklamaná tím, že když se tenhle herec.. *Ukáže sevřenou dlaní v pěst s vystrčeným palcem na sebe.* ..zraní, tak má exkluzivní péči vlastních čarodějných doktorů, aby byl rychle zase na nohách.. *Dokončí svoje slova, než pronese Kim ještě svoje obavy.* Dej tomu měsíc.. Za měsíc mě odchytí ve Španělsku se sestřenicí a začnou spekulovat, zda není ona nějakou mou novou přítelkyní.. A o tebe ztratí zájem.. *Pokrčí rameny, než přidá do kroku.* V klidu.. Jestli ti jde o podsvět, tak tam se každý stará jen sám o sebe a u lovců to platí rovnou dvojnásob.. *Mávne nad tím rukou, když se dostane k východu z parku.* Když se koukneš nenápadně vlevo, tak uvidíš smečku hyen.. *Pronese tiše s minimálním pohybem rtů, aby nemohl někdo odezírat. Přeběhne ulici a ztratí se v jedné z menších uliček mezi baráky.* Tohle je jako labyrint. Párkrát dobře zahneš a ztratíš se jim.. Zahneš blbě a uzavřeš se do pasti.. *Vysvětlí, zatímco zahne do jiné uličky.*
"Jo, ale toho dobrého druhu, neřeším ani tvoje známosti, ani jestli sis vzal dvakrát po sobě stejné boty a jestli ti ladily ke zbytku outfitu." *Uchechtne se.* "A měla by pravdu, ještě chvíli a vzlétneš." *Zazubí se, zatímco poklusávají směrem do uliček.* "Ne každy má to štěstí, aby ho léčili čarodějní doktoří. Někteří z nás se holt musí spoléhat na staré dobré šití a rovnání kostí. I když, uznávám, čarodějná medicína má lecos do sebe, nebýt ní, jsem bez nohy." *Sotva znatelně se zamračí, ale její úsměv se rychle vrátí, když jí připomene obvyklý bulvár.* "No jo. A za další měsíc dva tě uvidí s někým dalším a tvůj počet zlomených srdcí se opět navýší." *Dodá s pobaveným úšklebkem, ale u jeho komentáře ohledně podsvěta znejistí. Kayn si ji vyhlédnul když byla náhodně v parku. A Javier ji nejspíš ze zřetele také jen tak nespustí… Jeho komentář chvíli ignoruje, aby neprozradila jeho komentář, ale koutkem oka si všimne skupinky, kterou má na mysli.* "Nemyslíš, že to, že jim utíkáme, je ve finále mnohem nápadnější, než kdybychom se jen rozloučili a šli každý svým směrem? Tedy, až na to, že minimálně za jedním z nás by určitě šli…"
*Ušklíbne se nad jejím zhodnocením.* Jak to tak poslouchám, tak to musí moji fanoušci doslova šílet, když se mi nechce si tři dny po sobě měnit oblečení, ve kterém jdu doslova jen do práce a z práce.. *Uchechtne se a na komentář o létání mu vševědoucně cukne koutek.* K tomu velké ego nepotřebuju.. *Prohlásí, aby pak na chvíli zmlkl a vyslechl si slova Kimberly. Nakonec nad nimi pozvedne obočí.* Málem bez nohy? Co jsi por el amor de dios dělala? *Zajímá se pro změnu on, než se zasměje a souhlasně přikývne na její slova. Občas bylo vtipné sledovat všechny ty titulky a spekulace, zda někoho má nebo ne. Nate ale věděl, že on nikoho nepotřebuje. Navíc v hledání nějaké pravé lásky až do smrti neviděl význam, když většina těchto osob by byla do osmdesáti let mrtvá a když ne, tak by si za těch nějakých sto let tak lezli na nervy, že by to stejně nevydrželo. Nate se s tím smířil rychleji než většina nesmrtelných, co znal a proto vztah zkrátka nevyhledával. Nicméně to není zrovna odpověď, co by mohl říct novinářům. Zakroutí hlavou na otázku Kim, když zmizí v uličkách.* Účelem tohohle je se jim ztratit z dohledu na tak dlouhou dobu, aby si našli jiný objekt zájmu.. Věř mi, když říkám, že jen odejít nepomůže. *Zakroutí hlavou a lehce si povzdechne.* Někteří novináři jsou celkem sympaťáci. Zeptají se na pár otázek, udělají dvě, tři fotky a nechají tě žít. Ale tihle.. *Kývne hlavou k ulici, ze které došli.* ..tohle jsou většinou fotografové na volné noze.. Jejich živobytí je závislé na tom, aby udali co nejvíc fotek to jde.. Proto fotí hodně a aby fotky byly kvalitní, tak s bleskem.. Za dvě minuty chůze už nic nevidíš a pak máš jen dvě možnosti.. Způsobíš si kvůli nim trapas, nebo vybouchneš a způsobíš skandál.. Je jim jedno, co to bude.. *Pokrčí rameny, když se zastaví u jedné z budov.* Obojí bude plnit stránky novin a oni dostanou zaplaceno.. *Luskne prsty, spíš jenom na podtržení svých slov, ale zároveň při tom telekinezí stáhne níž železný žebřík na požární schodiště.* Jdeš taky nahoru? *Zeptá se, když položí nohu na první šprušli. Kdyby nechtěla, tak ji jen odkáže jakým směrem se má odsud vymotat. Pokud ano, začne sám šplhat výš.*
"No jo, někteří to strašně prožívají." *Zasměje se, pak trochu zvážní.* "Hellhound." *Řekne nakonec prostě.* "Alespoň tedy z toho, co jsem se dozvěděla. Mám houby a ne zrak." *Pokrčí rameny. Všimne si, jak se žebřík najednou posune dolů, ale nekomentuje to. Nate věděl, že ví a tudíž bylo zbytečné cokoli dalšího dodávat. Na jeho dotaz jen s pobaveným, rošťáckým úsměvem přikývne a ve šplhání ho následuje.* "Neboj, mám za sebou dost stromů a dokonce pár šplhání na stěně i navolno po skalách." *Dodá, kdyby se snad náhodou bál o její schopnost přežít jeden kovový žebřík.* "Děláš tohle často? Myslím, parkour ulicemi Manhattanu?" *Zeptá se, byť odpověď tak nějak tuší.*
*Jen se pobaveně ušklíbne na její slova, než se ji zeptá na tu nohu. Jakmile mu řekne jedno slovo, tak pozvedne obočí.* Ou.. *Pronese krátce, než se zase na chvíli odmlčí a dá ji tak chvilku, aby dokončila svoje slova.* Tak ses dozvěděla o podsvětě, nebo jsi to věděla už dřív? *Otáže se ještě, zatímco ji zavede do uliček až k žebříku, který mu byl již nějaký ten pátek známý. Stáhne si jej telekinezí a položí na něj nohu, než otočí hlavu na Kim. Pobaveně se ušklíbne na její ujištění a začne šplha nahoru. Zastaví se v mezi patře na podestě. Počká na Kim a vytáhne žebřík telekinezí zase nahoru.* Tohle není parkour.. *Zakroutí hlavou pobaveně, když začne stoupat po schodišti na další podestu.* Ale jinak ano.. Celé moje dětství jsem blbnul ve vzduchu.. *Uchechtne se.*
"Vlastně až kus po tom. Díky Remimu." *Uchechtne se.* "Ale pochybnosti jsem začala mít už tenkrát. Jako zdravotníka tě to trkne, máš na noze ošklivou ránu, pokousal tě cizí pes, ale v ráně doslova nic, co by tam po normálním kousnutí bylo. Nemluvě o tom, že mě tehdy ošetřovala nějaká kamarádka Em a ta rána přes noc skoro zmizela. Začalo mi to vrtat hlavou." *Přikývne zamyšleně.* "Ale hlavní odpovědná duše byl jiný čaroděj. Prokecl se o něčem, o čem neměl." *Zazubí se, když společně s ním dále šplhá nahoru.* "A taky měl zrovna plné ruce práce s krocením mladého upíra. Takový běžný večer v Pandemoniu." *Dodá se smíchem.*
*Během šplhání po boku domu poslouchá, co mu Kim říká a přikyvuje. A když skončí, tak se zasměje.* Znám ho? Zkus mi ho popsat.. *Navrhne, než vyskočí z poslední platformy na střechu domu. Spokojeně se protáhne a nastaví tvář oranžovým paprskům slunce.* Tady by měl být klid.. Paparazzi to do dvaceti minut vzdají a pak můžeme dolů.. *Pronese, když se usadí na střeše do tureckého sedu a pohledem sleduje město.*
"Byla bych spíš překvapená, kdybys ho neznal," *zasměje se.* "Má kočičí uši, inklinuje k upírům a jeho sestra vlastní nevěstinec, alespoň co si pamatuju." *Vysvětlí, se smíchem, než se sama usadí na střeše.* "Díky němu už jsem byla jednou zachráněná před postřelením a jednou před sežráním upírem." *Dodá, tentokrát s o něco melancholičtějším úsměvem.* "Čím víc o tomhle světě vím, tím víc mě fascinuje. Ale zároveň tím víc chápu, proč existuje Dohoda… Je to nebezpečí navíc." *S tím se sama usadí na střeše, zády opřená o malou zídku.*
Bob.. *Uchechtne se Nate vědoucně, načež poslouchá její dosavadní zkušenost s podsvětem.* Je to výhoda i nevýhoda být civilem.. *Souhlasí s kývnutím. Jednu ruku si dá dlaní nahoru do výšky očí a prsty zvedne jako takovou malou klec.* Na jednu stranu nevíš o jak fantastický svět přicházíš.. *Řekne, když se mu mezi prsty zamihotají plameny. Nate si s nimi chvíli hraje, jelikož plameny mají v jeden moment podobu ohnivé koule a moment druhý se mu proplétají jako malý had mezi prsty, zatímco on pokračuje v mluvení.* Ale na druhou stranu se na tebe vztahuje bezpodmínečná ochrana lovců, ať už uděláš cokoliv.. *Dořekne a sevře ruku v pěst, přičemž nechá plameny zmizet.* Mimochodem Bob je bratr mého bývalého spolubydlícího a svým způsobem prvního mentora.. *Prozradí ji s úsměvem. Po chvíli se ze střechy, která začínala chladnout zvedne.* No.. Myslím, že už budou pryč.. *Pronese a dojde k okraji střechy.* Čas jít dolů.. *Oznámí ji jak dělá krok do prázdna a zmizí ji z dohledu pod okrajem střechy, aby se o sekundu později vynořil s netopýřími křídly na zádech.* Bojíš se? *Vyzývavě na ni koukne s úšklebkem. Když se nechá, tak je snese dolů, aby ji vyvedl ven z uliček, tam se rozloučili a každý se vydali svým směrem. Když se nenechá, tak na ni dole jen počká už se schovanými křídly, vyvede ji ven, rozloučí se a vydá svým směrem.*
*Se smíchem přikývne.* Bob. *Sama se zaposlouchá do jeho vyprávění, zatímco její pohled následuje Nateovu magii. Malá Kim by z tohohle byla jako u vytržení. A velká Kim na tom vlastně nebyla o moc lépe.* Nemají zrovna jednoduchou práci. Myslím, lovci. Tolik povinností, pravidel, A řada podsvěťanů jim to zrovna neulehčuje… *V myšlenkách se vrátila jak k oběma mladým upírům, tak ke Kaynovi. Nakonec i k pekelnému psovi. Bylo vlastně spíše štěstí, že zatím vyvázla bez úhony. Když Nate zmíní, že se zná s Bobovým bratrem, jen se uculí.* Tipuju, z tátovy strany. *Ušklíbne se pobaveně. Sama se zvedne, když cítí, jal střecha vychládá. Zmateně se na Natea podívá, když dojde k okraji střechy, a když pod ní najednou zmizí, na chvíli se jí snad zastaví srdce. Tedy, než se znovu vynoří nad střechou, s křídly.* Nate, proboha! *Rozesměje se.* Vyděsil jsi mě k smrti! *Vynadá mu naoko. Nad jeho dotazem zavrtí hlavou.* Teď už ne. Bála jsem se, když jsi skočil. *Vysvětlí se smíchem. S tím se nechá snést na zem.* Hodně štěstí, Nate. *Usměje se na něj ještě, když vyrazí ke svému domovu.*
*Právě seděl ve svém institučním pokoji u stolu, kde měl rozepsaný jeden ze svých textů. Jednalo se o smyšlený romantický příběh, který se teprve začínal rýsovat. Neměl to ještě všechno vymyšlené, vesměs u tohoto spisu pracoval za pochodu. Při psaní myšlenek hlavní postavy o její náklonosti k jejímu milému, si Javier vzpomněl na Kim a jejich společnou noc plné vášně a vzájemné náklonnosti. Alespoň v to doufal. Lehce si zkousl ret, který pak vystřídal tupým koncem tužky. Chvíli ji tak nějak okusoval a ožužlával, při čemž se natáhl pro telefon a vyhledal v databázi svých kontaktů její jméno. Chvíli uvažoval, jestli jí napsat nebo ne, přecejen to bylo už pár týdnů od toho, co se viděli naposledy. Neměl moc čas a vzhledem k tomu, že ani ona se za tu dobu neozvala usoudil, že nejspíš také neměla čas, anebo už s ním nechce mít nic společného.* /Třeba se přecejen zalekla.../ *Pomyslel si a zavrtěl hlavou. Rozklikl ikonku poslání zprávy, kde uvedl, jestli by se s ním nechtěla znovu vidět. Navrhl také rovnou místo a to vánoční trhy, které se momentálně nacházejí v Rockefeller centru v Manhattanu. Vždycky se tam chtěl podívat, protože podle zpráv, příspěvků a různých fotek, to jsou velmi nádherné trhy.*
*Kim zrovna dorazila z práce domů a přemýšlela, kam dnes vyrazit s Mayou na procházku, když ji v mobilu cinkla sms. V první chvíli jej vzala do ruky bez jakýchkoli očekávání, protože čekala spíš sms z práce, nebo od rodičů, než od kohokoli jiného, ale když na obrazovce zahlédla Javierovo jméno, na tváři se jí objevil úsměv. Popravdě sms od něj úplně nečekala, ale mile jí překvapila. Odepsala mu, že se tam s ním moc ráda sejde a při vzpomínce na jejich první i druhé setkání navrhla sraz u dekorací andělů. Kde jinde taky. Převlékla se, nahodila Maye postroj, pro jistotu sbalila i fotoaparát a vyrazila do města. Trhy ji skutečně okouzlily a to i přesto, že to bylo jen pár dní co navštívila ty v Central Parku. Těšila se, až se po nich více porozhlédne, ale pro tuto chvíli zamířila k andělům a pohledem pátrala v davu po vyšším černovlasém modrookém lovci.*
*Když obdržel její odpověď, rozzářily se mu oči i úsměv. Zvedl se od stolu a zamířil ke skříni. Jelikož je docela zima, oblékl se tepleji, než by šel normálně. Dlouhé černé kalhoty, první bílé tričko, které mu padlo pod ruku, přes hlavu si přetáhl takový tenčí svetr, co vypadal jako mikina, ve smaragdově zelené barvě a na to černý polodlouhý kabát. Končil kousek pod jeho zadkem. Nohy schoval v páru svých oblíbených loveckých bot a do jedné, jako obvykle, zasunul svou stélu. Do kapes od kabátu si pouze schoval rukavice a do jedné ukryl i přístroj pro čipování, pro jistotu. Do té druhé si schoval menší vysunovací nůž. Jelikož měli v plánu být venku, chtěl mít alespoň nějakou záložní zbraň, kterou by Kim mohl ochránit. Sice spoléhal na své pěstní schopnosti, ale "anděl nikdy neví." S minimální výzbrojí se tedy vydal na smluvené místo a už při příchodu na náměstí se na okolí díval v údivu. Výzdoba byla opravdu fenomenální. Rozhlížel se kolem, aby našel andělskou výzdobu a jednu opravdu spatřil. Byla to improvizovaná alej do dvou řad seřazených andělů, kteří hráli na trubky. Když se dostatečně přiblížil, spatřil Kim, která se rozhlíží. Přišel k ní a s vřelým úsměvem ji pozdravil.* Ahoj, Kim. /Mám ji políbit, nebo se mám chovat jako kdyby to byla prostě obyčejná kámoška?/
*Dnes vyrazila v bleděmodrém svetříku, který jen občas vyčuhoval zpod béžového kabátku a kárované šály v pastelových barvách, černých legínách a nízkých kozačkách. Celý set doplnila bílou čepicí, černými rukavicemi a kabelkou. Nevyčnívala, ale zároveň nebyla úplně přehlédnutelná. Na Javiera ji upozornila už Maya, která najednou u jejích nohou výrazně ožila a o chvíli později už viděla i toho, na kterého čekala. Po tváři se jí rozlil spokojený úsměv.* Nazdar Javiere. Člověk ti už podruhé kývne na rande a nedostane ani objetí? *Rýpla si do něj.* Vypadá to, že si ho budu muset ukrást sama. *Zazubila se, než udělala krok k němu a pevně ho objala.* Ráda tě zase vidím. *Přiznala popravdě a vzhlédla k němu.* Doufám, že nevadí, že na tebe dneska budeme dvě holky modrooké? *Zeptala se, než kývla hlavou k blue merle borderce u svých nohou.* Tohle je Myosotis, zkráceně Maya. *To už se ale borderka snažila Javierovi vetřít do přízně sama, když vecpala čumák mezi jejich těla a zvědavě na Javiera koukla, zatímco do něj čumákem párkrát šťouchla.*
*Rozesmál se a u toho ji pevně objímal.* Taky jsem rád. *Díval se na ni trochu z výšky, přecejen byl vyšší. Měl na tváři spokojený výraz a těšila ho její společnost. Zadíval se na psíčka, který byl jejím doprovodem a znovu se mu na tváři objevil úsměv. Měl docela rád psy, takže po jeho invazi si k ní dřepnul a pohladil ji po hlavičce.* Jakože vždycky jsem chtěl zkusit trojku, ale zrovna se psem? No jako proti gustu... *Řekl na oko vážně, ale pak se rozesmál nad vlastním vtipem.* Těší mě, já jsem Javi. *Pozdravil psíčka a pak zvedl oči ke Kim a pořád se usmíval.* /Doufám, že tenhle vtípek ji nějak neodradí./
*Rovněž se k němu s úsměvem přitiskla. Tedy až do poznámky o trojce. Přivřela naoko uraženě oči.* Máš jediné štěstí, že s sebou nemám dneska noviny, jinak bych tě přetáhla. *Zpražila ho naoko.* Takhle ti reálně nemám jak vysvětlit, jak nevkusné to bylo… Ledaže..? *Než mohl odpovědět, už jeho směrem letěla sněhová koule, kterou nějak stihla udělat. V rychlosti fenku odepnula z vodítka, kdyby se tenhle nevinný útok náhodou zvrhnul ve sněhovou bitvu, v což tak trochu doufala, a v rychlosti se Javierovi klidila z cesty.*
Ty jedna malá! *Křikl po ní, když ho koule trefila do hrudníku a taky se pro jednu naptáhl. Udělal si kouli takovou, kterou dokonale obepnul oběma dlaněmi, pohledem přejel po okolí, aby ji našel, a když ji uviděl, napřáhl se a hodil kouli směrem po Kim směrem na její záda.* To ti nedaruju! *Zachichotal se a běžel k ní. Dávál si pozor, aby Mayu nezašlápl.* Pojď sem!!!! *Volal na ni zatímco k ní běžel.*
*Rozesmála se nad tím zásahem. Stihla se otočit, takže ji jeho koule trefila do hrudníku, ale to už v ruce měla další kouli, kterou po něm hodila.* Nejsi tak náhodou lovec? Zkus si mě chytit! *Vyplázla na něj jazyk a rozběhla se spíše na volnější prostranství, aby náhodou nezavázeli ostatním. Už tak bylo střelené, že se tady dva dvacátníci pustili do koulovačky, natož aby ještě někoho nechtěně smetli. Maya spokojeně pobíhala mezi nimi a štěkala radostí nad tím, že se kolem ní odehrávala nějaká hra, byť pravidla šla mimo její psí hlavičku.*
*Nasadil svůj sprint, díky kterémuž se v blízkém časovém úseku dostal přímo ke Kim a chytil ji za ramena a svalil ji na zem do sněhu. Klečel nad ní a držel jí ruce zabořené na zemi. Díval se na ni z blízky, jejich dechy se mísily dohromady. Nechal se unést okamžikem a přitiskl své rty na její. Venku byla pěkná zima, avšak její rty byly téměř vařící. Velice mile ho to překvapilo. Najednou se odtáhl.* Uhm...promiň nechal jsem se unést. Je to v pořádku? *Zeptal se trochu zmateně, protože stále nevěděl, jestli si něco takového k ní vůbec může dovolit. Nevěděl, jak se vůči němu cítila.*
*Vyjekla, když ji najednou dohnal a povalil do sněhu, jako by nebyla ještě před chvílí dobrých pár metrů od něj. Rozesmála se, ale nálada se změnila snad ve vteřině, když nad ní klečel. Když ji políbil, zavřela oči a instinktivně mu omotala ruce kolem krku, takže když se zvedl, vytáhl se nahoru i s ní.* Hmmm… Tenhle typ unešení není ten nejhorší, co si dokážu představit… *Poškádlila ho, než otevřela oči a zadívala se do těch jeho.* Máš v plánu se nechat takhle unášet často? *Otázala se naoko vážně a palcem ho pohladila po tváři.*
*Znovu ji vtiskl letmý polibek.* Uvidíme. Možná. *Řekl nejasně a usmál se. Pořád stáli ještě v objetí a on se jí díval hluboko do jejích krásných modrých očí.* Co bys chtěla dělat teď? *Optal se vřele, a srdce mu v její blízkosti tlouklo jako splašené.* /Nechápu proč, ale šíleně mě přitahuje. Je to jen můj pocit, nebo to mezi námi docela jiskří?/ *Pomyslel si a na chvíli se ztratil v myšlenkách.*
*S úsměvem mu pohled oplácela, stejně jako další letmý polibek.* Možná není špatná verze. *Dodala, zatímco se zvedla na špičky, aby se k ní nemusel úplně sklánět.* Na trzích už jsem byla o víkendu, takže nehledám nic konkrétního, chci si to tady jen projít, rozhodovat se budu spontánně. *Usmála se.* Pokud ale toužíš po něčem konkrétním ty, tedy kromě mé blízkosti, ráda se nechám vést. *Na moment se sklonila, aby podrbala Mayu a připla jí vodítko, pak se opět zakoukala do jeho očí.* /Na tohle bych si zvykla…/ *Pomyslela si a její úsměv se ještě malinko rozšířil. Nebylo třeba nic říkat. Bylo jí s ním dobře.*
Můžeme si to tu tedy projít, a dát si třeba svařák. *Navrhl a odtáhl se k ní. Pokynul hlavou směrem ke stánkům a pomalu se rozešel a doufal, že ho bude následovat. *
Souhlasím, svařák zní fajn. *Trochu zrychlila krok, aby mu stačila a pokud ji nechal, zavěsila se do jeho paže. Maya poklusávala vedle nich a jen spokojeně čenichala ve vzduchu. Na její psí čumák to bylo až moc lákavých vjemů.* jak ses vůbec měl, co jsme se neviděli? Nezavoláš, nenapíšeš… *Rýpla si, přestože si byla plně vědomá toho, že se, koneckonců, mohla ozvat i ona.*
*Zavěsila se mu do paže, na což on zareagoval trochu jinak. Ruku povolil tak, aby ji od něj mohla odtáhnout, ale než stihla něco udělat, vložil svou dlaň do té její a propletl si s ní prsty. Podíval se na ni s úsměvem a pohledem se jí ptal, zda-li je to pro ni přijatelné.* /Chováš se, jak kdybys ji chtěl sbalit, vole./ *Vynadal mu v hlavě jeho hlásek.* /Hlavně se do ní nezamiluj./ *Dodal a pak utichl. Procházeli se po trhu a míjeli stánky s oříšky, různými sněžítky, výrobky, až zastavili u stánku se svařákem. * Měl jsem se... Pracovně. A taky jsem se často nechal unést ve vlastních myšlenkách při psaní.* Objasnil a otočil se k ní s omluvným pohledem.* Chtěl jsem ti napsat už dříve, jenomže mi do toho vždy něco vlezlo. Promiň.* Podotkl.* Ale to tys mohla napsat taky! *Rýpl si do ní zpátky a potom se rozesmál.* Dva svařáky, prosím. * Objednal a vyčkal, než mu to položí na pultík. Zaplatil je, vzal si je a jeden podal Kim.* A co jsi dělala ty? *Pokračoval nezávazně v konverzaci.*
*V první chvíli ji to zaskočilo, ale pak si s ním prsty propletla a oplatila mu úsměv. Na jeho odpověď ohledně práce chápavě přikývla.* Při psaní? Copak píšeš? *Zeptala se se zájmem, ale když se na ni omluvně podíval, jen s úsměvem zavrtěla hlavou a rozesmála se nad jeho poznámkou.* Uznávám, mohla. Děkuji. *Dodala, když jí podal svařák.* Pokud nepočítám práci… *Začala, ale větu dokončila až se přesunuli kousek dál od lidí.* Jedna podsvětská svatba, jeden víkend u rodičů, pár akcí, o víkendu trhy v docela zajímavé obsadě. *Pousmála se. Upřímně už se těšila, až se opět zkontaktuje s Geretem a Benem a podniknou tu návštěvu lodi, jak se domlouvali.* je toho najednou nějak… Víc? *Zasmála se a opět se mu zadívala do očí, když upila ze svého svařáku. Druhou rukou mezitím zahrabala v taštičce pod kabátem, aby podala Maye pamlsek.*
Píšu knihy. Momentálně mám jednu rozepsanou. *Svěřil se jí a pokračovali v cestě. *To jsi toho stihla docela hodně. * Pronesl po tom, co se nejprve lehce zarazil, když vyřkla slovo podsvětská. Věděl, že o tom asi ví, ale pořád z toho byl lehce neklidný. Zároveň věděl, že ví i o něm, ale zároveň pořád nechtěl na sobě znát, že má pravdu.* Co myslíš tím víc? *Zeptal se když se zastavili opodál. Chtěl vědět jestli tím myslí to, že ví o podsvětu, nebo to je něco jiného.*
*Povzdechla si.* Javiere, já chápu, že pro tebe na tvé pozici musí být strašná představa, že je tady někdo… Z mého světa, kdo by měl o tvém světě vědět houby a přesto ví. Ale tím, že budeš doufat, že to tak není, se to nezmění. *Na moment zaváhala.* Tím víc myslím, že se mi ke starostem, které má každý normální smrtelník přidala řada těch, které většina z nich nemá. Které nemáš s kým probrat, protože před lidmi, jako jsi ty, o nich mluvit nesmíš a před tím zbytkem bys stejně neměla, protože… Je to komplikované a nebezpečné hned z několika důvodů. *Bylo vidět, že ji to frustruje.* Možná bych raději změnila téma hovoru. Sice chápu, proč rozhovor na tohle téma vždy dopadá takhle, ale momentálně nejsem schopná nad tím uvažovat střízlivě. Jsem v tom až moc zainvestovaná, promiň. *Odpověděla trochu ostřeji, než měla původně v plánu.*
*Vzdychl a trochu se zarazil, když zvýšila hlas. Chvíli stál jako zkoprnělý, ale pak rozhodně přistoupil k ní a rukou ji uchopil za tvář. Stál opět pouhý kousek od ní. Byl k ní lehce skloněný, aby se jí mohl dívat přímo do očí.* Chápu, že to pro tebe není jednoduché. Hádat se sice nechci, ale dost možná ani nevíš v jaké jsem právě pozici. Tím ti nechci nijak odporovat. Je to prostě fakt. *Zkonstatoval a potom zvážněl.* Je mi jasné, že víš. Opravdu si to nechci přiznat, máš pravdu. Pro moje i tvoje dobro. Proto to pojďme nějak uzavřít, abychom už se o tom takhle nemuseli dohadovat. *Byl z toho docela nesvůj, ale pokud s ní chtěl trávit čas, byla to potřeba, když už se to takhle zkomplikovalo.* Ano, máš pravdu. Jsem lovec stínů. Nemá cenu ti to zapírat, když je jasné, že to víš. *Oddychl si.* Jediné co po tobě teda chci je to, abys to nikomu, za žádnou cenu neříkala. Nikdo nesmí vědět, že víš že jsem lovec. Dobře? Ani žádný z jiných podsvěťanů. Oni mě sice poznají, to ano, ale nesmí vědět, že to víš ty. Nikdy nevíš, kdo je špeh. *Shrnul svou žádost.* Slib mi to, prosím.* Zažadonil s vážností a strachem v hlase. *Jinak už nikdy nebudu moct udělat tohle. *Přitáhl si ji do dlouhého, procítěného polibku.*
*Když ji takhle chytil, čekala hodně věcí. Že se ji bude snažit uklidňovat, jako by byla malé dítě, nebo stižená horečkou, tak, jako se to snažil udělat poprvé. Že celou situaci zamete pod koberec. Vlastně hodně věcí. A byla připravená celou debatu utnout a prostě se tvářit, jako by nikdy nezačala, jen aby jim oběma nekazila večer. Koneckonců, kvůli Podsvěta tady nebyli. Jenže když začal mluvit, pochopila, že tentokrát ji podobný rozhovor nečeká. Zato ji čekal TEN rozhovor. A na to nebyla připravená. Chvíli ho jen zmateně pozorovala, snažíc se z jeho tváře vyčíst cokoli, než to, co slyšela, jenže… Nic dalšího tam nebylo. Rozhodl se k ní být upřímný a to i za cenu toho, jaké následky to pro něj mohlo mít. Dala mu tedy čas a možnost říct vše, co říct chtěl a udělat vše, co udělat chtěl. Když ji políbil, pocítila něco, co se dalo srovnat jen s tím, když jde člověk na procházku lesem a narazí na srnu, která se rozhodla přijít blíž. Chvíle, kdy má strach se pohnout, ba i jen nadechnout, aby ji nevyplašil. A přesně tak se nyní cítila vedle Javiera. Opatrně zvedla ruku k jeho tváři a něžně ji pohladila palcem, jako by se bála, že se jí pod rukama rozplyne.* Slibuji, Javiere. *Odpověděla tiše.* Nevím, v jaké jsi pozici, to je pravda, ale… Nechci abys měl kvůli mě problémy… Ani s jiným lovcem, ani s nikým jiným. Nechám si to pro sebe. *Slíbila.* A moc si vážím tvé důvěry a upřímnosti. *Dodala s pohledem upřeným do jeho očí.* Děkuji.
*Konečně se zase usmál, když ho pohladila po tváři.* Jsem v takové pozici, že kdyby se to provalilo, při nejlepším mi odeberou runy. A to není zrovna nejpříjemnější věc. Při nejhorším mě můžou zabít. A to nechci vědět, co se může stát tobě. Můžou ti vymazat vzpomínky, nebo se tě můžou chtít zbavit, tak tě taky zabijí. A to nechci.* Pozastavil se. *Znovu ne.* Šeptl bokem, aby to moc nezaregistrovala. Vzpomněl si totiž na Irene a nechtěl, aby se něco takového opakovala. Nechtěl o ni přijít. Pro něj z neznámého důvodu na ni bylo něco, co ho přitahovalo. * Díky. *Poděkoval jí za její slib a vřele se usmál.* /Strašně doufím, že ten slib neporuší./ A když už jsme u toho, vím jaké to je, nesmět si o tom s nikým promluvit. Jsem tady pro tebe, když budeš potřebovat. Asi chápu že pro tebe nepředstavuju žádnou civilskou kamarádku, ale když by sis chtěla o něčem z podsvěta promluvit, kdyby tě něco trápilo, můžeš se mi svěřit. *Nabídl jí políbil ji na tvář a dopil svůj svařák.*
*Nevesele se usmála.* S každou další novinkou z tohohle světa si říkám jen pro boha, do čeho jsem se to namočila… *Přiznala popravdě. Znělo to stejně hořkosladce, jaké to ve skutečnosti bylo.* Pokud by to bylo jen trochu možné, ráda bych se vyhla oběma těmto možnostem. *Přikývla souhlasně a její úsměv se rovněž trochu uvolnil.* Popravdě, pojem civilská kamarádka začíná ztrácet význam s ohledem na to, že minimálně lidé, co jsem potkala v posledních měsících, nebyli tak úplně lidě. *Pokrčila bezmocně rameny.* Popravdě, musím přemýšlet nad každým rozhovorem, abych náhodou neřekla něco, co bych neměla. Ony ty Dohody vážně mají svůj důvod. *Povzdechla si s trochu posmutnělým úsměvem.* Ale moc ráda tvé nabídky využiju, zvlášť pokud to znamená, že bychom se alespoň občas mohli vidět. *Usmála se a přitulila k němu, zatímco dopila i svůj svařák.* Řekni mi, co ty, doslova alespoň z části anděl, vidíš na mě, jako na - Promiň, to musím vzít. *Omluvně se na něj podívala a poodešla, když vyřizovala hovor. Její výraz se proměnil z úsměvu na starostlivý, chvíli s dotyčným jen něco tlumeně rozebbírala, než zavěsila a vrátila se k javierovi.* Moc se omlouvám, ale budu to muset zkrátit, potřebují mě mimořádně v práci. *Vysvětlila trochu posmutněle.* Škoda… Těšila jsem se na tohle setkání a rozhodně jsem neměla v plánu se během něj hádat… Omlouvám se. *Dodala a lehce mu stiskla ruku.* Doufám, že nás naše práce zase nerozdělí na několik týdnů. už tak jsi mi chyběl. *Usmála se omluvně a zadoufala, že jí věnuje ještě alespoň jeden polibek, na rozloučení.*
*Když vyřizovala telefonát, bedlivě čekal a u toho hladil Mayu, která zůstala u něj.* Jasně, to chápu. Dořekneš mi to jindy.* Usmál se chápavě.* Taky jsi mi chyběla. Určitě se zase uvidíme, doufám že co nejdříve! A nic si z toho nedělej ano? Byla to potřeba. I když mě to pořád lehce žere, bylo to potřeba, abychom se mohli dále vídat. * Políbil ji sladce a dlouze naposledy, než se rozloučili a ona odešla. Sám se poté odebral k cestám, kde chytil taxi a dopravil se zpátky domů.*
*Remi byl neustále nesvůj z toho, co se stalo mezi nima a Elisou. Ačkoliv už to svěřil Tanovi, tak cítil, že o tom s Aless ještě nezvládne mluvit. A proto se tak nějak sám vydal na procházku ven. Jaké bylo jeho překvapení, když jej jeho kroky dovedli až před jeden z kostelů. Remi si povzdechl, a snad jako na znamení samotného zoufalství vešel dovnitř. Okamžitě pohledem vyhledal zpovědnici, ačkoliv to nikdy nedělal, tak do ní zalezl, a čekal na to, až vedle sebe uslyší nějaký pohyb, něco, co bude značit že tam není sám.*
*Inocenc byl v kostele a cítil se uvolneně, poklidně. Dneska vedl kázání s velkou účasti a potom měl velice zajímavý rozhovor s jednou z jeho oveček. Měl na sobě kněžské rouchu a zrovna zapaloval svíčku v jedné z bočních lodí kostela, když uslyšel kroky. Tento kostel měl výbornou akustiku, takže by nedoporučoval někoho pomlouvat. Už se připozdívalo a už tu byl jen on a nové příchozí, zaslechl vrznutí zpovědnice a tak se zvedl a šel na své místo. Posadil se.* Dobrý podvečer přeji. Co vás trápí?
*Jakmile Remi zaznamenal, že už není sám, tak se trhaně nadechl.* Víte, já tohle nikdy nedělal, ale už nevím, co mám dělat dál. nedávno jsem se oženil, vzal jsem si jednu úžasnou ženu, ale pak jsem potkal jinou ženu, se kterou máme něco já nevím jak to říct, společné, no a ta žena mě svedla, a já se svést nechal, protože mi řekla, že to k naší společné věci patří, což vím že patří, ale nevím, jestli jsem teď v pozici, abych si to mohl dovolit, a vím že mi není asi nic moc rozumět, ale já fakt nevím, co mám děalt. *Vychrlil ze sebe fér.*
*Inocenc zmateně zamrkal a snažil se pobrat, co mu muž překotně sdělil, jeho hlas mu přišel povědomí a jeho podezření se ještě prohloubilo, když se na dotyčného podíval skrze mřížku. Sice sloužila jako taková pomoc k anonymitě, ale byla vám k ničemu, když už jste se s daným člověkem někdy setkali.* Zpomal chlapče, takže ty jsi podvedl svou ženu? A řekl jsi jí to?
*Remi na jeho otázku ihned přikývl.* Ano, ano, nechal jsem se svést jinou ženou, ale jak říkám. Ta žena byla o mnoho let starší, a ... Já ani nevím jak vám to mám říct sakra, protože nevím, jestli byste to pochopil. Prostě mi nasadila bulíky na nos, a já jsem potom udělal zatracenou chybu, kterou si vyčítám a nevím, jak ji odčinit, a zároveň se bojím to manželce říct protože... Já nevím, hele můžeme to nechat tak, že jsem tady vůbec nebyl, zapomenu na to já, zapomenete na to vy, a oběma bude o něco líp, co vy na to? *Optal se, ale nečekal na to, jestli si to otec vyslechne, pak už vystřelil ze zpovědnice jako namydlený blesk.*
*Inocenc jeho reakci tak nějak čekal, bylo mu jasné, že ho Remi nepoznal, ale jemu souvislosti došli a bohužel pro mladého féra, byl na útěky od zpovědi zvyklý. Remi nestačil udělat ani tři kroky, když ho Inocenc čapl zezadu za bundu, nebo co to měl na sobě a otočil k sobě. Bohužel pro něj, měl Alessandru rád a z tohohle už se hošan nevykroutí.* Tak to tedy nezapomeneme! *Odpověděl mu stručně a dal mu pohlavek, pokud se snažil přemluvit, aby ho nechal jít.* Koukej zalézt zpátky a probereme to spolu hezky v klidu. *Popostrčit ho zpátky ke zpovědnici a celou dobu hlídal únikovou cestu.*
*Jakmile Remi ucítil, že jej otec popadl zezadu za bundu, tak vyhekl. Hned poté se ale otočil, jen aby se setkal s pohledem Inocence. Okamžitě vyvalil oči, ale neměl tak nějak žádný argument, nic, co by řekl. Byl jen paralyzovaný tím koho vidí, a co se děje, a nevěděl, co teď dělat.* Jenomže já tam zpátky nechci! Je to malý, úzký, strašně depresivní, a já si tam potom fakt přijdu jako nějaký hříšník, na kterého se má svalit vina všeho, co udělal. Hele, já jsem fakt celý život žil tím, že jsem střídal sexuální partnery z noci na noc, aniž by tam byl nějaký cit. Protože to bylo to, co jsem prostě dělal, a co většina víl dělá. Mluvil jsem o tom s kamarádem férem, který mi potvrdil, že tady ten sexuální život je prostě náš, že to k nám prostě patří, a když mi to potom do hlavy nasunula i ta typka, tak jsem byl prostě zmatený, a udělal jsem to. Ale nebyli v tom žádný city, byla v tom prostě jenom ta moje Férská podstata toho, že jsem prostě takhle družný. Žádný city, nic. Alessandru miluji, dal bych za ní život, a tohle nebylo nic, co by bylo osobní.* Rozkřikl se Remi na celý kostel, ani si nevšiml, že se na něj pár lidí, kteří tam přišli, nebo seděli v lavicích, otočili, a sledovali jeho výstup.*
Omluvte nás. *Promluvil s úsměvem Inocenc a ten pohlavek mu rozhodně dal. Sotva pobíral, co mu Remi řekl, ale on to z něj dostane.* Šup, pěkně si tam zalez. *Zašeptal mu do ucha a s hraným úsměvem ho postrčil směrem ke zpovědnici.* A pěkně si spolu promluvíme, protože jsem pochopil sotva polovinu toho, co jsi na mě vychrlil. *Posadil ho na lavici.* Dobře mě poslouchej, ani nezkoušej utéct, oba víme, že tě chytím. Takže se zhluboka nadechni a velice pomalu a srozumitelně mi vysvětlíš, co se stalo. Jakmile si sednu támhle. *Ukázal na druhou stranu.* Nebudu tě soudit, prostě si o tom jenom promluvíme. Jasné?
*Remimu se do toho moc nechtělo, Popravdě se mu do toho vůbec nechtělo. Ale jakmile je jej potom Inocenc dotlačil zpátky do zpovědnice, tak se Remi nakonec tady posadil, hlavu si složil do rukou, a pak se tady zhluboka nadechl.* Stalo se to, že za mnou přišla nějaká Random víla, kterou jsem tedy viděl jenom jednou v životě, ale to bylo jenom proto, že po mně chtěla vytáhnout nějaké informace co se týče newyorského podsvětí, snad proto, že to potřebuje pro svoje vlastní účely, a že potom sleduje, jak se co vyvíjí, no prostě podle mě strašný kraviny. K tomu, jsem jí řekl jen to, co je veřejně dostupný. Nic osobního jsem jí neřekl. No, a když jsem jí potom potkal podruhé, tak mi nasadila do hlavy brouka, že vílí podstata je ta, že jsme sexuálně aktivní, a že pokud když se s ní vyspím, a nebudou tam žádný city, tak to vlastně není to že bych Ales podváděl, ale to že jsem prostě a jednoduše víla. To se stalo. A já debil jsem se nechal samozřejmě stáhnout, a vyspal jsem se s ní. *Pronesl Remi.*
*Inocenc se spokojeně posadil a poslouchal mladého féra, ta víla o které mluvil se mu vůbec nelíbila. Chápavě přikývl.* Pověz mi, Remi, upřímně, jak ses cítil, když jsi s ní spal. Jaký byl důvod, že jsi se dotkl jiné?
*Remi se zaposlouchal do jeho otázky, a poté vykulil oči.* No jestli míříš k tomu, že jsem to už delší dobu plánoval, nebo že jsem byl nějak nespokojený s Aless, tak v tom nic roli nehrálo. Bylo to prostě spontánní, tak jako to bylo spontánní vždycky ještě předtím, než jsem jí poznal. Prostě kolem mě prošla žena, která mě začala svádět, a která ještě k tomu začala podporovat tu mojí část, která nevěděla co dělat. Víš, já už od úzkého věku žijí na zemi, a tak nějak to co dělají a nedělají víly, tak to mám ještě pořád v mlze, a poznávám to, takže si v tom nejsem jist. Nebyl to úplně dobrý pocit, ale nebyl to zase úplně nejhorší pocit. Bylo v tom něco, s čím bylo mé nitro spokojené, a zase něco, s čím bylo méně nitro naopak ve velkém rozporu. *Vysvětlil mu Remi své pocity.*
*Inocenc přikývl, ale mračil se. Nelíbilo se mu, že tak snadno podlehl.* Budeš se muset naučit ovládat, bratře, protože to, co jsi udělal bylo vůči tvé ženě nefér a měl bys jí to říct. *Zvedl ruku.* Já vím, že se bojíš nebo stydíš nebo dokonce nestydíš, to je tvoje věc, ale prosím, nesnaž se to svést na vílí náturu. Ano, přiznám se ti, že moc rád flirtuji, ale to neznamená, že se nedokážu zastavit.*
*Remi poslouchal, a čím více jej poslouchal tím víc v sobě cítil výčitky.* Takže jsem prostě chuj. *Pronesl, a pak se složil hlavu do dlaní. *Já jsem to věděl, já jsem věděl že jsem to úplně pokazil, co si o mě teďka bude asi Aless myslet? Co budu dělat, jak to mám vůbec zastavit? Protože jak říkám, není v tom nic, že bych s ní byl nespokojený, prostě to přijde. *odfrkl si Remi zničeně, a nesouhlasně nad tím zavrtěl hlavou.*
Nejsi chuj, Remi. *Zasmál se Inocenc, tomu výrazu.* Jsi jen mladý a zbrklý i já takový býval. *Vstal a vyšel ze zpovědnice.* Pojď, projdeme se, chlapče. *Nečekal jestli ho bude fér následovat, ale upřímně se mu uleví a oddychne si, pokud za sebou uslyší jeho kroky.* Teď se prosím neuraž, ale vím, co se stalo mezi Dominicem a Aless. To, že ses vyspal s onou dámou, nebyl to jeden z důvodů, proč jsi jí podlehl? To, že tě i Aless podvedla s jiným?
*Remi vyšel za ním, byl rád, že Inocenc zvolil trošičku uvolněnější způsob povídání. Potom, dyž jej dohnal, tak se připojil po jeho boku, a poslouchal, na co se je jej ptal.* O té situaci určitě vím. Ale nebylo to určitě o tom, že bych se jí chtěl nějak mstít, nebo jí to snad vrátit. Ne, to si myslím že na to žádný vliv nemělo. To bych si ani nedovolil. To, co se jí stalo beru jako dost choulostivou záležitostí, která se stát neměla. *Pronesl na pravou míru mladý fér.*
S tím naprosto souhlasím a měl bys vědět, že se mi nelíbí, že to můj přítel někomu udělal. Osobně doufám, že už to taky nikdy neudělá, i kdybych se o to měl zasadit já sám. *Pověděl mu upřímně a potom se na něj otočil.* Tak proč jsi jí to ještě neřekl, Remi? Věř mi, že pokud je pravda to, co jsi řekl o té ženě, tak je to pěkně vypočítává mrcha a ty hraješ o čas. Mohla by to použít proti tobě.
*Remi se na féra podíval, a poté vykulil oči.* Počkej, Dominic, chceš mi říct, že je tvůj přítel? *Optal se, ale potom už jenom zavrtěl hlavu, a tohle téma tak nějak přešel. Teďka pro něj bylo stěžejní to, co měl se svojí dívkou.* Já nevím, ssi jsem se ještě bál, nebyl jsem si sám v sobě jistý, tím, co se děje, co se může stát, a co se vlastně stalo. Potřebuji si asi, nebo potřeboval jsem si udělat jasno nejprve sám v sobě, než s ní o tom budu mluvit. *Uvedl na pravou míru mladý fer.*
*Inocenc se musel jeho výrazu uchechtnout.* Ano, je to můj přítel. *Pokrčil rameny, sám nečekal, že si nějakého najde, natož upíra.* Chápu, že sis potřeboval ujasnit, co se stalo, ale teď mě dobře poslouchej, Remi. Ano, víly mají slabost pro flirt a sex, vyžívají se v něm víc než lidé, ale pokud někoho miluješ, dokážeš to potlačit a nebo se s ním domluvit.
*Remi se na něj podíval, a poté mu odkýval jeho slova.* Ano, přesně něco takového mi řekl i můj známý, taky fér, poté co jsem mu tedy řekl, co se stalo. Řekl mi že my víly k tomu máme mnohem větší sklony, a že je pro partnera dobré, aby to věděl, tak je dobré vidět to jak s tím on bude nakládat, a poté si uvědomit to že pokud se odevzdám někomu, kdo není víla, a není na to tak nějak zvyklý, tak je to samozřejmě jinak, jasně, jasně, jasně. Jo, takže teďka za ní prostě jít, a nějak si s ní o tom popovídat. Jo dobrý, to by snad neměl být takový problém. Budu doufat, že to tak nějak pochopí, a že to bude v pořádku. *Odfrkl si Remi a pak se na fera podíval.* Ale děkuji moc za pomoc, asi jsem potřeboval nějaké ujištění, ještě od druhého člověka. Děkuji.*
Nemáš zač, Remi. *Inocenc se zastavil a usmál se na něj. Položil mu ruce na ramena.* Ta žena, kterou máš doma tě miluje nadevše. Není nic, na čem byste se nedokázali domluvit. *Ujistil ho a poplácal po tváři.* Možná s tebou chvili nebude mluvit, ale myslím si, že ty už vymyslíš, jak se jí omluvit. *Mrknul na něj šibalsky a pološeptem dodal.* Využij svou vílí náturu.
*Remi fera poslouchal, a tak nějak se začínal vzhlížet v jeho slovech. Doufal, že to nějak pomůže, že to Aless vezme, a že z toho nebude zas tak velký oheň na střeše. Přeci jen, on nebyl úplně obyčejný člověk, a tohle bylo něco, s čím bojoval. Ale dokud tam byly city, které plánuly pouze a jen k Alessandře tak doufal, že by to nemuselo být tak velké dilema. Pak se podíval na féra naproti sobě a usmál se.* Zkusím, co bude v mých silách, zkusím maximum. *Pronesl, a pak se na něj usmál.* No ale jsem upřímně dost rád, že jsem na tebe dnes narazil. Mohl bych tě na oplátku někam pozvat? Nebo pro tebe něco udělat? Tohle mi opravdu hodně pomohlo. *Pronesl uznal Remi.*
Za mnou pomoc se mi odvděčíš tím, že půjdeš za Aless a všechno jí řekneš. *Usmál se na něj Inocenc a stiskl mu povzbudivě rameno. Byl hrdý, že si to fér uvědomil a hlavně byl za oba novomanžele rád.* Ne, děkuji. Mám tu ještě práci, uvidíme se jindy. Na. Tady máš moje číslo. *Odmítl jeho nabídku fér, ale podal mu vizitku, potom se s ním rozloučil a zmizel v útrobách kostela.*
*Remi si převzal číslo, ještě jednou se na něj s úsměvem podíval a pak zmizel směrem k domovu i on.*
*Klekla si k němu, když si ho prohlížela. Rozhodně bylo dobře, že jeho tělo bylo zpět v lidské podobě.* Už dobrý *Uklidnila ho a zraněnou ruku si držela u těla. Neměla po ruce nějaké bylinky a ani na hotelu, takže to bude muset teď zvládnout na nějaké lidské masti a lécích. Nechtěla se ho ptát, co se stalo už tak vypadal dost vyčerpaně.* Měl by ses pak dostat domů, co nejdříve... *Tady ho to rozhodně i oslabuje. Nakonec si z kleku k němu sedla pohodlně. Nebyla jí nijak zvláště zima a nehodlala ho tu nechávat samotného.*
*Po chvilce Kayn konečně otevřel oči, a podíval se na ni, když mu to potom dovolilo tělo, tak jí pokýval hlavu.* Děkuji. *Pronesl pouze, a ještě chvilku ležel, než se konečně pokusil se nějak pohnout. Nadzvedl se na rukou, ktere se mu ještě pořád chvěly, a prostupovala jimi stále bolest, která ale i tak ustupovala. Nakonec se podíval na Elisu.* Jsi zraněná. *Zkonstatoval zřejmy fakt, a pak se na ní podíval.* Tady kousek od nás je portál do Faerie. A kousek od portálu do zimního dvora mám ještě starý úkryt, ve kterém mám nějaké věci, přesně kdyby se stalo tohle, já si potřeboval rychle vrátit do Faerie, a byl zraněný tak abych nemusel jet dálku až do vévodství. Pojď se mnou, něco ti dám na tu ruku, aby se ti to rychleji zahojilo, a vysvětlím ti, co se stalo, pokud chceš. *Pronesl, a poté se pokusil vstát.*
*Trochu se vzchopil, když si ho ještě pořádně prohlédla očima, ale vypadá to, že to bude lepší a lepší teď* Nemusíš děkovat *zašeptala k němu a zraněnou rukou ho pohladila po vlasech* Ale vyděsil jsi mě o tom žádná *pokusila se zavtipkovat a následně se podívala na svoji ruku, která byla znatelně popálená.* Nic vážného *Konstatovala, i když bolest to byla, jako kdyby jí někdo bodal jehličky do kůže a vnímala teplo, které ji prohřívalo kosti na tom místě.* Pomůžu ti do portálu *Neměla s tím jediný problém a pomohla mu i vstát* Nevím, jestli chci do Faerie, ale něco na bolest by se hodilo a nebudu popírat, že mě zajímá to, proč se tohle dělo *Nebylo to normální a běžně se tohle vílám opravdu nestává. Působilo to jako nějaká kletba nebo hodně zpackaná alchymie, kdy si zahrával zřejmě s něčím s čím neměl.* Zvládneš chodit? *Nechtěla ho podceňovat, ale tohle vědět potřebovala, aby mu mohla být oporou.*
*Kayn se nechal podepřít, muselo to vypadat vtipně s jejím vzrůstem to a jeho dvěma metry to, jak jej podpírala, ale nechals e podepřít. Nechals e pak zvednout a opřel se o ní.* jen ti dám něco na bolest, není to odtama daleko, neměj strach. *Pronesl, tichým hlasem, zatímco se začal belhat směrem, kde byl portál a došel až k němu.* NO, není to moc hezký, ale tak, nenechám tě bez vysvětlení. *Pronesl, a hned na to společně s ní prošel portálem, který by je měl vzít do faerie.*
Dobrá to beru *Odvětila s tím, že mu pomohla k portálu. Byla chvilku dost nejistá. Už dlouho nenavštívila svůj domov odkud pocházela *Tak jdeme *Vstoupila do světa, který ji byl už možná více cizí než svět civilů. Jenže bez okolků se mohla projevit ve své formě. Bělma měla černé a na hlavě rohy, které byly mírně zvlněné. Vydechla při tom blaženém pocitu, kdy pocítila energii, ale ani tohle by jí nepřesvědčilo v tom zde zůstat.* Takže kudy? *Koukla k němu a měla bělejší kůži než ve světě živých. Působila ještě více křehce, i když nyní byla ve své podobě, ale za to byla mocnější a měla už léta za sebou, aby se nebála kdekomu postavit ve své pravé formě. Její síla i fyzicky byla znatelnější a neměla problém udržet Kayna.* Přesun
*Dominic tak nějak potřeboval vědět, že je Inie v pořádku. Nevěděl proč, najednou se musel ujistit o tom, že je vše tak, jak má. Proto večer, jakmile zapadlo slunce zamířil k jeho místu bydliště, doufajíc, že bude fér doma. Nejenom, že se chtěl přesvědčit, že je v pořádku, ale také tak nějak cítil, že jej potřebuje. Potřeboval cítit jeho náruč, jeho polibky, a potřeboval to sobecky co nejdříve. Inie mu chyběl. Když dorazil na místo, tak zaklepal, zazvonil a čekal, co bdue dál.*
*Inocenc zrovna vařil večeři, měl chuť na čerstvé italské těstoviny u toho poslouchal Dvořáka a byl nadmíru spokojen. Lawrence se rozvaloval v pelíšku a spokojeně pochrupoval. Inocenc zavrtěl hlavou, ale usmíval se. Dnes strávil den příjemnou ranní mší a potom už měl volno, proto si zalezl domů a oddal se čtení Danteho a nostalgickému vzpomínání na Itálii. Dnes mu jeho domovina chyběla víc než obvykle a on se rozhodl, že si koupí letenky a zajede si na týden pryč. Zrovna si nandával na talíř porci, když někdo zaklepal. Položil talíř a s mírným povzdechnutím šel otevřít.* Ano pros– *Větu nedořekl, stál tam Dominic.*
*Dominicovi zaplesalo srdce, když zaslechl kroky. Jakmile mu poté Inocenc otevřel, zadíval se na něj a usmál se.* Ahoj, Inie. *Hlesl, hledící na něj a spokojeně zavrněl.* Mohl... Mohl bych dál? Promiň, že jsem tě tak přepadl, ale... Tak nějak tě.. Potřebuju, a chyběl jsi mi. *Pronesl, hledící na Fera a kdyby mohl, tak by byl teď rudý jako rajče.*
*Inocenc se překvapeně podíval na Dominica. Rozhodně ho nečekal, ale nemohl říct, že by mu jeho přítomnost vadila. Sice měl dnes naladu na ticho a samotu, ale na tohohle muže si vždycky čas najde.* Ahoj. *Zašeptal a jeho hlas byl mírně ochraptělý, jak celý den skoro nemluvil. Byl to půli těla nahý, bosý a na bocích mu visely volné vlněné kalhoty.* Samozřejmě, že můžeš dál. *Usmál se na něj laskavě a uhnul mu. Jeho nervozita ho stále udivovala.*
*Když jej pozval dál, jeho srdce o to více ještě zaplesalo. Jakmile vešel, tak chvilku, ale skutečně pouhou chvilku jen mlčky stál. Pak se zadíval na Fera, a než by si to mohl nějak rozmyslet, tak k němu došel, jednu ruku mu položil zezadu na krk, druhou si jej přitáhl za pas a hladově se vrhl na jeho rty. Pak se ale odtáhl a zasmál se.* Promiň, nechtěl jsem po tobě takhle skočit, jen... Pociťuju vcelku silnou absenci... Tebe. *Vysvětlil upír.*
*Inocenc byl dnes v klidovém režimu, proto nestihl ani zareagovat, když se na něj Dom prakticky vrhl. Kdyby se hned neodtáhl, třeba by mu ho i stihl opětovat.* Já... *Zasmál se a na nic jiného se nezmohl, prostě si ho znovu přitáhl a pořádně políbil.*
*Další věc, jež jej dnes příjemně překvapila. Jakmile ucítil, že mu fér polibky vrátil, tak spokojeně zavrněl do jeho rtů. Ihned na to začal stahovat své sako košili zatím nerozepínal a tiskl se k víle.* Chyběl jsi mi, moc. *Zopakoval Dom znovu, prostě nějak cítil, že to zopakovat potřebuje, než se opět začal věnovat jeho rtům.*
Ty mě taky. *Zasténal mu do rtů a myslel do vážně.* Ale, zase se ti musím přiznat. Jsem nepoučitelný hlupák, který si prostě nedá říct. *Zavrtěl nad sebou hlavou. Nechtěl kazit tu hezkou chvíli, ale věděl, že jestli se mu nepřizná teď, nepřizná se nikdy. A on svému příteli nic tajit nebude. Opřel si čelo o jeho.*
*Dál mu věnoval polibky, tiskl se k němu, a když pak začal fér mluvit, na moment se zarazil, ale hned na to se opět nechal polapit vášní. Pak se ale přeci jen zarazil. Jemně se odtáhl, ale tak, aby si mohl opřít své čelo i on o to Jeho.* Co se stalo, Inie? *Hlesl tiše Dom.*
*Inocenc si povzdechl.* Pamatuješ toho čaroděje, se kterým jsem posledně tak nestoudně flirtoval. Nedávno jsem ho potkal znovu a políbil jsem ho. Bylo to hlavně kvůli tomu, abych ho vysekal z problému, do které se zapletl, ale na druhou jsem to chtěl zkusit. Co to se mnou udělá. Promiň. *Odtáhl se od něj a cítil se nadmíru znechucen sám sebou. V poslední době mu to v Hiramově přítomnosti ujíždělo na jeho vkus až moc. Hlavně když před sebou měl toho nádherného upíra, jeho upíra.*
*Jakmile Dominic uslyšel to, o čem to bylo, že to bylo opět o onom čaroději, tak se jemně odtáhl a zadíval se mu do očí. Nevěděl, co říct, nevěděl, jak zareagovat, cítil jen, jak jej v ten moment bodl silný osten žárlivosti. Hleděl na něj, neschopen slova a nakonec si povzdechl.* Já... Asi... Nevím... Co... *Zakoktal se a pak se posadil na židli kousek od něj a sklopil hlavu.* Já nevím, já v téhle situaci nebyl... Ale... Nevím, jestli mi v tom je dobře. *Hlesl tiše.* Žárlím, cítím to na sobě, protože... Protože tě.. *Slova se mu ale zasekla v krku.*
*Inocenc měl pocit, že mu pukne srdce. Cítil se tak hloupě, přesto pořád nevěděl, jestli lituje toho, že Hirama políbil.* Prosím, odpusť mi to. *Když slyšel, že Dominic žárlí, polila ho vlna horka. Ještě se necítil dobře, když slyšel, že na něj někdo žárlí, obyčejně to nesnášel. Pak uslyšel jeho poslední slova a on před něj klesnul na kolena a položil mu ruce na tváře.* Můj bože, tebe nejde nemilovat, zlato. Nemáš na co žárlit. Když jsem ho políbil, byl to způsob, jak nás z toho vysekat. Políbil jsem ho, protože jsem chtěl zkusit, jestli bych k němu dokázal cítit něco víc. Protože se ve mě něco změnilo a já jsem z toho zmatený. Hiram je můj přítel a byl v tom chtíč a nic jiného. Nebylo v tom to, co mi dáváš ty. *Pohladil ho. Hleděl mu do očí.* Pochopím jestli mi dáš do nosu a na místě se se mnou rozejdeš. Je to jenom na tobě, budu respektovat tvé rozhodnutí, ale jenom kvůli tomu, že jsem se do tebe kurva zamiloval a nechci ti víc ublížit, než už to dělám. Nesnáším se kvůli tomu.
*Dominic se na něj ještě chvilku díval, ale nakonec k němu klesl na zem na kolena, vzal jeho tvář do dlani, načež se mu chvilku díval do očí. Sledoval tam vše, či by tam mohl najít, snažil se tak nějak rozluštit vše, o by tam mohlo být.* Miluju tě, Inocenci. *Hlesl, a hned poté se k němu sklonil, aby jej políbil na rty.*
*Inocenc ho pozoroval a své emoce si nenechával pro sebe, nesnažil se je skrývat. Úlevně se zasmál a z oka mu utekla zbloudila slza.* To je to nejhezčí, co jsi mi mohl říct. *Zašeptal než ho políbil.*
*Dominic se na něj usmál, více se k němu natiskl a pak spokojeně vydechl.* Protože to je to, co cítím, Inie. *Hlesl, a nato se přitiiskl na jeho rty, tak, jako fér na ty jeho. Hladil jej po těle, užíval si jeho přítomnosti a toho, že tu dnes vůbec může být. Byl vděčný za to, že může takhle někoho naitisknout do náruče.
*Inocenc se zářivě usmál a srdce mu plesalo radostí. Strhal z Dominica košili a objal ho kolem krku.* Tak to mám nesmírné štěstí. *Podíval se mu do očí a nechal zmizet svou iluzi, kterou nevědomky nasadil, když otevřel dveře. Na hlavě mu vyrostli rohy a oči se rozzářili.*
*Jakmile před ním fér stál v jeho pravé podobě, tak se upír neubránil tichému, slastnímu zavrčení. Hned na to se k němu přitiskl, jednou rukou pohladil jeho rohy, zatímco tou druhou jej objal kolem pasu. Poté už jej natlačil an nejbližší plochu, co našel, což byla pro ně pohovka. Když pak poté ležel, mspokojeně utahaný, ale zkrátka a jednoduše unešený silou okamžiku, tak se na féra podíval, natáhl se a vtiskl mu vroucný, zamilovaný polibek. pak ale přeci jen znejistěl.* Mlhu se tě na něco zeptat?
*Fér slastně vzdechl, když Dominic přejel dlaní přes jeho rohy. S radostí se nechal pohltit vášní, kterou si na něj Dominic přichystal. Když potom vedle sebe leželi, Inocenc si najednou vzpomněl na chladnoucí jídlo na lince. Měl hlad, ale nechal to plavat, když se upír osmělil zeptat.* Samozřejmě.
*Dominic, trošku zmaten i svými pocity, a hlavně tím, co se stalo, se nadzvedl na loktech.* Potkal jsme se s Alessandrou. Včera, Bylo to setkání krátké, a vyjela na mě s tím, proč jsme jí udělal to, co jsem udělal. Bál jsme se jí to říct, jelikož jsem nevěděl, jestli, jak jsem ti říkal, nějak netáhne s Emettem, ale pak mi řekla, že Emett je pryč, že je mrtvý. Tak nějak jsme měl možnost se jí omluvit, ale já to neudělal. Řekla mi, že je jí tebe líto, že se mnou něco máš, a po té větě jsem nebyl schopen ničeho, jen odejít. Chci se jí omluvit někdy jindy, ale..... ta její věta.... možná to bude znít divně, ale já si nemůžu pomoct...přijde ti, že založeno na mých činech si tě nezasloužím? *Otočil k němu Dominic svůj zničený, zoufalý pohled.*
*Inocenc se zamračil a posadil se. To, co mají mezi sebou on a Alessandra je jenom jejich věc, on jenom dohlédne na to, že se nepozabíjí navzájem.* Ty i já děláme chyby. Alessandra zná moje hodné já, ale ty znáš i to, které chybuje, kterému to občas ujede. Nelíbí, žes ji zneužil, ale soudit že za to nebudu. Ani já nejsem svatý. *Pokrčil rameny.*
*Jak jej tak poslouchal, trochu se mu ulevilo. I tak si pak tiše povzdechl.* Chtěl jsme to odčinit, měl jsme možnost, ale jak to řekla, tak jsem měl před očima rufo a raději jsem zvolil ústup. Chápu, jaké to ptro ni muselo být, teď, když vím že Eemettt je pryč, za ní pak půjdu s větším klidem a pokorou, ale tamto...nechci o tebe přijít, nechci tě zklamat. *Pronesl upír.*
*Fér svého partnera pohladil po vlasech.* Nebudu ti lhát, Dome. Všechno jednou končí a je jedno jestli to potrvá týden nebo další století. Všechno má konec, když tohle víš, vážíš si potom každé společné chvíle a já se tě v brzké době nehodlám vzdát. *Políbil ho na spánek.* Jsem rád, že se jí chceš omluvit a chápu jí, že ti chce utrhnout hlavu. Jestli chceš, můžeme za ní jít spolu. Budu tvoje morální podpora a taky se postarám, abys odešel se všemi končetinami. *Zachechtal se.*
*Dominic se na něj podívala a usmál se. pak pokýval hlavou.* To by bylo moc fajn, ocením tvou pomoc. Normálně bych se toho nebál, ale tohle je i na mě až...moc. *Uchechtl se, a pak si k férovi lehl, položil si hlavu na jeho rameno a spokojeně vbydechl.* Teď se mi ale trochu ulevilo, abych pravdu řekl. *Přiznal upír a koukl se pak na něj znovu.* A jak jsi řekl, ani já se tě nechci v blízké době vzdát, můj milý. *Usmál se.*
Tak to mám radost, protože já se nikam nechystám. *Zasmál se a přimkl se k němu, a pak mu velice nedůstojně zakručelo v žaludku. Praktický celý den nic nejedl a po nynější námaze se tělo dožadovalo přísunu energie.* Promiň, mám hlad. *Jemně se mu vykroutil a jenom se natáhl pro válející se kalhoty. Došel k lince a znovu zapnul plotnu, aby začal ohřívat těstoviny. Nesnášel jídlo ohřáté v mikrovlnce.*
*Dominic se na něj usmál, a poté pokýval hlavou.* Jo v pohodě, nic se neděje, však se najez. To já jsem tě tak nestydatě přepadl, takže nemám teďka vůbec žádne právo na to si nějak klást podmínky. *Zasmál se upír, a podíval se po té na féra. Poté vstal, došel za ním do kuchyně, kde se posadil na židli, a sledoval lišáka, který za nimi došel taky.* No a jak jsi se jinak měl ty, za tu dobu, co jsme se neviděli? *Optal se.*
*Kazatel stal zády k němu a připravoval si jídlo, napil se ze sklenky vína. Dominic musel mít výstavní pohled na svaly na jeho zádech, které se při každém pohybu napínaly.* To tedy nemáš. *Pošťouchl ho Inocenc a vytáhl z lednice pytlík krve. Od té nehody má v lednici alespoň tři sáčky čerstvé krve. Podal ho partnerovi a mrknul na něj.* Měl jsem zajímavý týden, profackoval jsem Remiho, zachraňoval Hirama, abych ve finále dostal rybou po hlavě a zůstal stát zmáčený na břehu jezírka uprostřed ničeho, ale jinak nic zajímavého. Co ty?
*Dominic jej poslouchal, a kroutil nad jeho zážitky očima.* Páni, tak to bych do tebe asi neřekl. Jeden by řekl, že máš docela poklidný život, který se netočí moc kolem žádného spěchu, násilí, a podobně. *Zasmál se se Dominic, a pak si od něj převzal s úsměvem balíček krve.* Rybou po hlavě? Počkej to je asi věc, co mě na tom zaujala nejvíce. Povídej. *Vyzval její s úsměvem na rtech upír.*
*Inocenc si nandal jídlo a opřel se o linku čelem k Domovi.* Já měl celkem poklidný život, když jsem se sem přistěhoval... Asi první dva týdny... Od té doby se můj život zamotává a zamotává. *Mrknul na něj, rozhodně nelitovala tohohle uzlu. Potom mu povyprávěl, jak ho překvapila mladá víla a jak moc ho naštvala. Pořád se trochu styděl za svou prudkou reakci, ale na druhou stranu, kdy jí někdo sprdnul?*
*Dominic jej poslouchal a tak nějak se po celou dobu lehce culil. Nakonec pokýval hlavou.* No tedy, to zní zajímavě, to se musí nechat. No, co se mě týče, já nevím co s tou upírkou, co mám ve sklepě, nemluví se mnou a já ji tam takhle mít nemůžu, asi II dám nekomu do klanu, jelikož to... Prostě nevím, co s ní. *Přiznal pak.*
Budeš muset, sám se o ni věčně starat nemůžeš. *Přisvědčil Inocenc a starostlivě se zamračil. Odložil prázdný talíř do dřezu a přemýšlel co dál. Nakonec do sebe kopl zbytek vína a přistoupil k Domovi a obkročmo se na něj posadil.* Na někoho udělej oči a zbav se jí. Mohla by ti dělat jenom problémy, jestli ti uteče, budeš za to zodpovědný ty.
*Sklopil pohled, zatímco přemýšlel, a hned na to se překvapeně podíval na Inieho, ale ihned se jeho pohled změnil na pohled spokojený, vzal si jej za boky, které stiskl a podíval se na něj.* Zkusím to, jen je v tom problém. A já nevím co teď dělat. Ta Chiara, je nejlepší kamarádka od Remiho a ten je manžel Aless, a za mnou pořád leze Dragos. Kdybych tedy dal Chiaru do klanu Dragosovi, může ji použít jako zbraň proti Aless a Remimu. Zase, když ji dám Aless, tak to bude brát Dragos asi jako podraz... Leda nějakému jinému klanu... Je to pěkná šlamastyka. *Hlesl Dom a povzdechl si.*
Tak jako tak ji Dragos dostat nesmí, zlato. Už teď má dost pák na vás všechny, další už mu dát nemůžeš. *Promluvil výmluvně Inocenc, ale dost těžko se mu soustředilo, když měl jeho ruce na bocích.* Mohli bychom se sejít s Aless a ty jí můžeš všechno vysvětlit, a potom můžeme prodiskutovat, komu tu holku narvat. Tak jako tak by buď musela zůstat s Aless a nebo úplně zmizet z New Yorku. *Přemýšlel nahlas Inocenc.* Tohle bys neměl dělat. *Mrknul na něj Inocenc, když ho Dom pohladil až moc vyzývavě a on se zhoupl v bocích.
*Dominic si ihned všiml toho, v jakém rozpoložení je. Proto jej více stiskl a donutil k lehkému pohybu, načež se i on boky pohl proti jeho klínu.* Pokud se nějak domluvím s Aless, dám ji k ní a jinak bych ji dal prostě k někomu neutrálnímu, někam, kde nebude ani u Aless, ani u Dragose, třeba do klanu1v Bronxu. *Zauvažoval upír.*
*Inocenc mu s radostí vyšel pohybem vstříc a mnohem vášnivěji. Kalhoty už se mu zase napínaly.* Souhlasím, přední bude dostat ji k Aless, ale Dragos ji nedostane. Ani tebe. *Zavzdychal kazatel a znovu se o něj otřel. Bylo zvláštní řešit takové problémy a přitom přemýšlet, že byste si dali další kolo.*
*Dominic si přejel jazykem po rtech a pak si skousl lehce spodní ret. Hned na to se ku zadíval do očí.* Jo, jen jestli tam bude chtít Chi být. Uvidíme, musí se mnou začít mluvit. A když nezačne, prostě ji tam odvedu s tím, že Aless se o ní postara. Když ne kvůli mě, tak kvůli Remimu. To se zvládne. *Uculil se, načež položil férovi jednu ruku na záda, a více jej k sobě natiskl.*
*Fér sledoval, jak si upír olízl rty a nakonec je i skousl, on udělal to samé. Rozhodně začínal být znovu vzrušený. Začal se na Domově klíně lehce pohybovat a tím se třel svou erekcí o tu jeho. Zavzdychal a dal mu ruce kolem krku.* To se zvládne, ale teď na to nebudeme myslet. *Přitáhl si ho do vášnivého polibku a jednu ruku si navedl na bouli v kalhotech. Chtěl, aby se ho dotýkal. Potřeboval to.* Dome. *Zašeptal.* Dělal jsi to někdy s mužem, ale obráceně? *Zeptal se opatrně a doufal, že ho pochopí.*
*Dominic se spokojeně uculil. Hodlal si tohle užít taky, jelikož on sám cítil, jak o sobě dává jeho erekce znát. Spokojeně mu zavrtěl do rtů a mezi zuby stiskl jeho spodní ret. Pak se na něj podíval a uculil se. Jednou rukou si jej stále tiskl k sobě, zatímco tou druhou zabloudil pod jeho kolhoty, aby sám do dlaně uchopil jeho penis. Pak se na něj opět podíval a usmál se.* Je mi skoro dvě stě let. V tomhle nejsem nováček. *Zavrnel, a rázem se k němu naklonil a opět jej políbil, tentokrát na krk.*
*Inocenc hlasitě zasténal a už vnímal jenom jeho ruku, která sevřela jeho úd. Přitáhl si Dominica k sobě a znovu ho políbil.* Dneska chci být nahoře já. *Oznámil mu nesmlouvavě.*
* Dominic se na něj podíval, vyslechl si, co po něm požadoval, co chtěl, a hned na to a úsměvem kývl. On sám za tu změnu byl rád, tohle se mu líbilo, tahle různorodost a to, když i partner dokázal určit směr a být ve vedení. Proto se k němu Dom natáhl, vtiskl mu dlouhý polibek a pak se jemně odtáhl.* Beru
Výborně. *Usmál se spokojeně Inocenc a sklouzl z jeho klína a klekl si mezi jeho nohy. Vytáhl si z kalhot jeho erekci a bez delšího meškání ji zastrčil do úst a začal kouřit. Potřeboval dostat Dominica do nálady. Poslouchal jeho vzdechy a nepřestával, dokud mu Domovo tělo nezačalo dávat jasný náznaky, že se každou chvíli udělá. V tu chvíli přestal a odtáhl se.*
*Dominic byl odevzdaný momentu a tomu, co se dělo. Užíval si to, co mu Inocenc dělal, to, jak si jej podvoloval, užíval si každý kousek z toho, co mu fér dával. Už už by se nechal pohltit vrcholem, když tu fér přestal. Dominic sklonil hlavu, otevřel oči a koukl se na něj.* P-proc? *Dostal ze sebe trhane, snažíc se rozdýchat to, jak mu Inocenc přerušil orgasmus.*
*Inocenc se šibalsky usmál a za ruku ho vytáhl do stoje. Odendal židli a Dominica zády k sobě natlačil na stůl, hladil ho po celém těle.* Protože potřebuju, abys mě prosil, aby ses mohl udělat zašeptal mu do ucha a pomocí své magie mu zabránil odtáhnout se od stolu. Fér odhodil kalhoty a natáhl se do jedné z přihrádek pro lubrikant. Znovu se přitočil k Dominicovi a hladil ho po břiše a zádech. Znovu ho vzal do ruky a párkrát zapumpoval.* Chceš to?
*Dominic vnímal každé jeho slovo, a z každého jeho slova se cítil více a více tak, jak se teď hezky cítit chtěl, jako v Inocencově moci. Užíval si to, a přemýšlel, jak se to asi fer naučil. Nakonec se po něm po otočil, zavrčel a pak slastně zasténal.* Ano, ano prosím. *Přitakal upír.*
Pak ti to tedy nemůžu odepřít. *Zašeptal mu svůdně do ucha a skousl. Užíval si, že jednou zase mohl vést on a rozhodně si to užíval, protože jeho partner sténal a to nemusel ani pořádně použít svou moc. Položil mu ruku mezi lopatky a zatlačil. Pokud se Dom podvolil, skončil přehnutý přes stůl. Inocenc se natáhl pro lubrikant a trochu si jím pomohl. Trpělivě si připravoval Dominica a u toho mu ho mučivé pomalu honil.* Připravený? *Zeptal se udýchaně?*
*Dominica mučil každý jeho pohyb, cítil, že jej potřebuje více a více, intenzivněji a intenzivněji, zkrátka po svém férovi prahl celým svým bytím a potřeboval jej, cítil to. Když se jej pak zeptal, zda je připravený, byla to pro něj jako odměna, jako vytoužená věta, na kterou tak čekal. Právě proto se ne něj pootocil, více mu vyšel svými boky vstříc a kývl na souhlas.$ Ano, jsem. *Hlesl vzrušeně.*
*Inocenc po jeho svolení jenom zavrněl a na nic jiného nečekal a přivlastnil si ho, vášnivě a tak tvrdě, jak mu to upír dovolil. Když potom Inocenc s Dominicem spokojeně ležel v posteli a stále rozdýchával orgasmus, byl nadmíru spokojený. Zase s ním překročil nějakou hranici, která zase o něco posunula jejich vztah.*
*Dominic si to jak jinak, než pořádně užil. Věděl, a každým momentnem se mu více a více potvrzovalo, že svou důvěru vložil do těch správných rukou. Když pak ležel, s hlavou opřenou o jeho hrudník, spokojeně oddechoval. Po chvilce se ale přeci jen odtáhl, tak, aby na něj viděl. Chvilku jen tak ležel, poklidně si užíval moment a kouzlo okamžiku, zatímco studoval každý jeho pohledd, každou jeho grimasu, vše.* Miluju tě. *Hlesl potom upír, s pohledem upřeným do očí féra.*
*Inocenc se zářivě usmál, skoro už usínal, když mu Dominic řekl, že ho miluje. Pohladil ho po tváři.* Ja tebe taky. *Něžně ho políbil a přitulil se k němu.* Víš, těsně předtím, než jsi mi prakticky vtrhl do bytu, jsem uvažoval nad tím, že bych si chtěl zajet do Itálie a taky potřebuju do Švýcarska.
*Dominic se na něj usmál a poté přikývl na souhlas.* Co tam? Máš tam nějaké vyřizování? *Optal se Dominic. On od doby, co se sem přistěhoval z Aljašky, v podstatě nikam necestoval. Byl pořád na jednom místě, tak nějak jsi oťukával terén, ale nikam necestoval. Když nad tím přemýšlel, tak vlastně nikam necestoval ani nikdy předtím. Bydlel v Anglii, poté se přestěhoval do Aljašky, a poté skončil v New Yorku. A to pro něj bylo ohledně cestování tak nějak všechno.*
Mám. *Přisvědčil Inocenc a podepřel si rukou hlavu.* Měl bych ti něco říct, já většinou nikde moc neposedím, na to se připrav, zlato. Do Švýcarska potřebuju do banky a vložit tam nějaké peníze. Itálie je můj domov, jedna moje část by tě tam chtěla mít sebou, ale bojím se, aby ses tam nenudil, potřebuju tam něco zařídit a ti určití lidé by asi nebyly nadšení, kdybych na naše setkání vzal přítele upíra.
*Upír jej poslouchal, a poté naklonil hlavu na stranu.* Dobře, jak tady budeš dlouho pryč? *Zeptal se jej Dominic. Pak se zamyslel.* Budeš tu přes Vánoce? *Optal se.* Nevím, jak moc času budu mít, ale rád bych... Moc rád bych kdybychom spolu nějaký čas před Vánoci, a nebo po nich, strávili spolu. *Vyřkl své přání Dominic.*
*Sledoval Dominica a jeho reakce. V jednu chvíli mu chtěl říct, ať jede s ním, ale rozmyslel si to. Nejdřív potřeboval být sám a všechno si zařídit. Itálie mu chyběla, moc. Bylo to jako díra v hrudi, kterou potřeboval znovu zaplnit, ale musel to napoprvé udělat sám. Avšak rozhodl se i pro další věc, příště vezme Doma s sebou.* Asi týden. Pojedu až po Vánocích a byl bych rád, kdybys byl na Štědrý den se mnou, ale upozorňuji tě. Slavím je 24. *Zachechtal se.*
*Dominic jej poslouchal, a zlehka se usmíval. Pak přikývl.* Dobře, pokusím si udělat čas, pokud to jen půjde. Ale rád bych se s tebou setkal i předtím. Usmál se na něj, a pak se natáhl, aby mu mohlo vtisknout polibek.* Počkej, proč 24? Vždyť se slaví 25 ráno? Nebo ne? *Zeptal se a tak nějak v hlavě sám přemýšlel, jestli on náhodou neudělal chybu ve výpočtech.*
*Inocenc se začal nahlas smát a svalil se zpátky do peřin.* Čekal bych, že jako rodilý Evropan to budeš vědět. Já slavím večer čtyřiadvacetého jako většina Evropy. Za ty roky u sebe slavím dost variant, ale tu americkou odmítám. Uh, teď mám chuť na bramborový salát. *Vzpomněl si na tu středoevropskou pochutinu a hned se mu začali sbíhat sliny. Bude muset zavolat staré známé Anně, aby mu poslala recept.* Takže koukej dorazit. *Přitáhl si ho k sobě a políbil, potom si na něco vzpomněl.* Pojď, vstávej! *Vyhrkl a už se sbíral z postele.*
*Dominic jej poslouchal s očima navrch hlavy když potom ale pochopil, o co se tak nějak jedná, tak jen souhlasně pokýval hlavou.* jo, tak to zní v pohodě. A hele no, my jsme svátky moc neslavili. Nebylo totiž proč, sice jsme je trávili jako rodina, ale co jsme mohli jako chudina oslavovat a dávat druhým. Většinou se jednalo jenom o nějaké drobnosti, něco vyřezaného a vyrobeného, ale neslavili jsme to vyloženě na Štědrý den, ale kdykoliv, když jsme prostě chtěli potěšit naše blízké. *Pronesl s úsměvem Dominic. Potom, jakmile Inocenc vyskočil, tak se na něj překvapení podíval, a udělal to samé jako fér.* Copak?
Tenhle výklad se mi líbí. Osobně zastávám názor, že dnešní Vánoce jsou jeden velký marketing, ale i tak si zazpívám, dám si něco dobrého a kouknu na film. *Pokrčil rameny a navlékl na sebe kalhoty a triko.* Tak šup, zlato. Něco pro tebe mám. *Hodil po něm nějaké oblečení a pokud ho Dom následoval, tak si nazul papuče, popadl klíče od bytu a zamířil po schodech dolů. Inocenc svižným tempem sbíhal schody až se dostal do garáží. Otevřel dveře a nechal vejít Dominica, pak mu ukázal, aby s ním šel do vzdáleného rohu. Když tam došli, upír si mohl všimnout motorky a potom něčeho zakrytého plachtou.* Tohle jsem ti sehnal, ber to jako takový předvánoční dárek. *Zašeptal mu do ucha, přešel k plachtě a strhl ji. Pod ní se objevil Chevrolet Impala z roku 1969 s černým nátěrem, který házel rudé odlesky.* Tvůj model jsem nedokázal takhle narychlo sehnat, ale vzpomněl jsem si, že jeden můj známý měl alespoň tuhle krásku a byl ochotný ji vyměnit za jeden určitý kus v mé sbírce.
*Dominic hleděl na to, co před ním fér odhaloval. Tak nějak mu i zapomněl odpovědět na jeho větu, byl jen paralyzovaný tím, co viděl. Kdyby mohl, tak snad i zalapala po dechu. Pak se na fera podíval, a dal si ruku před rty, snad aby nevyjrkl nadšením.* No abych řekl pravdu, tak moje auto už se mi vrací, model jsem sehnal, ale potrvá to prý ještě pár dní, než jsem dorazí. Každopádně, to je ale vedlejší. Protože tady to, to je zatracená kočka, a i kdybych na krásně měl dvě, tři auta, tak tohle pro mě je něco úžasného. *Pronesl, pak došel k férovi, a zadíval se na něj.* Děkuji moc, ani nevíš, co to pro mě znamená. Tohle je úžasné, zkrátka dokonalé, i když, pramálo dokonalé by to bylo, kdyby to bylo bez tebe. *Pronesl, a pak mu vtiskl dlouhý polibek. Pak od něj ale hned odskočil, a začal běhat kolem auta, zatímco jej obdivoval.* No páni Podívej se na tohle, na tohle, a na ten lesk, na tu barvu, no to je super! *Byl jako malé dítě, co dostal novou hračku.*
*Inocenc si užíval Dominicovu dětskou radost. Zavrtěl hlavou a s úsměvem se opřel o motorku. Nechával ho, aby si ho dostatečně prohlédl.* Na. *Hodil mu klíčky, na kterém byl projistotu i talisman pro štěstí.* Jen mi slib, že budeš opatrný. *Věděl, že mu tím udělá radost, ale pořád se bál.* Měl bys na tuhle fešandu být dost opatrný, nátěr je originál z roku 69 a je jedna z prvních, která sjela z linky. Byl to dost poklad pro mého známého, ale s radostí ji vyměnil za jeden model auta z roku 1933. Byl to jeden z tří plně funkčních modelů na celém světě. *Řekl, když zavolal Charliemu, že chce jeho Impalu, nechtěl mu ji dát, ale stačilo se zmínit, že je ochotný ji vyměnit za Lady - tak té krásce říkal -, mohl přetrhnout. Když mu ji předával, vzdával se hotového jmění a upřímně i dost vzpomínek. Bylo to jedno z mála aut, která si nechal i po té nehodě.*
*Dominic šikovnym obratem chytil klíčky, a poté se podíval na féra.* Zatraceně, zní to ještě lépe, než to vypadá. Tím nechci říct že by to vypadalo nějak nedůstojně nebo tak , pořád tomu jen nemůžu uvěřit. *Pronesl, načež nasedl do auta, vložil klíčky do zapalování, otočil, a nastartoval motor. Jakmile uslyšel onen vábný zvuk, tak se spokojeně uculil, a poté se podíval na féra.* Vím že na to moc nejsi, ale nechtěl by jsi se svést? *Optal se pak k němu došel, sklonil se zlehka k němu, a hodil po něm doslova štěněčí pohled.* Prosím, pojedu opatrně. *Přislíbil mu upír nadšeně.*
*Inocenc protočil oči a dramaticky vzdychl. Předstíral jistou otrávenost, ale ve skutečnosti byl jenom vyděšený k smrti. Pořád měl problém s auty. Zhluboka se nadechl a podíval se na Doma. Těm jeho očím nešlo odolat.* No, co s tebou nadělám... Ale pojedeš opatrně. *Upozornil ho a už si sedal vedle něj, ukázal mu směrem k východu.*
*Jakmile Inocenc svolil, Dominic si vesele poskočil. Pak přešel ke dveřím spolujezdce, jež férovi galantně otevřel.* Tak prosím, pane,. *Mrkl na něj. Pokud tedy fér nastoupil, Dominic za ním zavřel, sám nasedl na místo řidiče a pak už jen poslouchal motor. Pokud pak nějak Inie otevřel dveře od garáže, pokud to mělo být manuálně, nechal se navést a udělal to sám upír, tak vyjeli do noci.* Tohle je fakt skvělý. *Pronesl nadšeně.*
*Inocenc s jemně nervózním úsměvem nasednul na koženou sedačku a navedl Doma k vratům, otevřel je dálkovým ovladačem, a pak už se projížděli upírovým novým autem spícím New Yorkem.* Mám radost, že ty máš radost. *Mrknul na něj a sledoval jeho zářící profil.*
*Upír se na féra vedle sebe otočil a zadíval se na něj s úsměvem na rtech.* Radost? Tohle je více než radost. *Pronesl, načež si ještě natáhl, aby jej políbil, a pak už se věnoval silnici před sebou, načež vyjel v autě do světel nočního velkoměsta.*
*Inocenc se jenom usmál. Po dlouhé době si užíval jízdu autem zářícím městem. Neustále pokukoval po šťastném Dominicovi, jakoby by byl světlo a on můra a prostě si nemohl pomoct. Pohladil ho po vlasech. Doopravdy byl šťastný. Rozhodně vezme Doma do Itálie. Projížděli se tak dlouho, dokud jim to noc dovolila. Potom se rozloučili a Inocenc šel bez spánku do práce.*
*Nakonec se s ním rozloučil i on, načež se vrátil zpět domů a pustil se do dalších ze svých prací.*
*Dominic se procházel ulicemi Manhattanu, než nakonec zastavil u jednoho z parku, kdy se měli s Bát a Elaine potkat. Posadil se na jednu lavičku, na nohy si přitáhl tašku přes rameno, ve které měl schovaný dárek pro Nat, a jen se tak díval na projíždějící auta kolem sebe, a případně sledoval jakékoliv případné nebezpečí, které by se mohlo objevit. Nechtělo se opět postavit do té situace, když by je někdo napadl a on je musel bránit, alespoň se jím chtěl proto vyvarovat. Pořád si vzpomínal na to, co se mu stalo nedávno, a i na to co se mu stalo když byli s Nat, a napadli je vlkodlaci. Proto tedy doufal, že dnes to bude poměrně klidné.*
*Natalie utíkala před bandou lidí a rychle skočila do sněhu vedle něj. Díky tomu že to byl prašanu tak se schovala snadno. Po chvíli co odešli tak vystrčila hlavu* Hovada...člověk nechtěně do nich vrazí na trzích a oni pak chcou jim vymlatit duši z těla! A Hele čau Dome! *Elaine za ní doběhla a povzdechla si úlevou* Natalie nemůžeš takhle utíkat!!
*Dom se na dívku, která skočila vedle něj do sněhu, podíval, a překvapene a vykulil oči. Hned na to nad tím jen nesouhlasně zavrtěl hlavou, ale i tak se usmíval.* No, mohl jsem čekat bizarnější příchod? *Optal se a pak se uculil od ucha k uchu než se natáhl, popadl dívku za ruce, a vytáhli ze sněhu nahoru.* A ahoj Nat
*Natalie se usmála a koukla na nej* Ne! Ale voni by mi jinak fakt Daly do nosu..Všimla jsem si že ses zakoukal na partu upírů a pak si zmizel, tak jsem si uvědomila že to jsou ti nesprávní lidí o kterých jsi mluvil..tak jsem vytasila svoje herecké nadání a srazila jsem je k zemi, jedno jsem zlomila nos a druhému jsem šlápla na rozkrok..pak si mě dneska našli a naháneli mě po celém newyorku! *Vysvětlila Natalie a objala Dominica pevně* Jak ty mi chyběl..
*Objal i Dominic, a tak nějak poslouchal, co mu říkala. Hned na to jí od sebe ale odtáhl a podíval se jí do očí.* Nat, já si moc vážím tvé pomoci, ale do tohohle se prosím nemontuj. Nech je na pokoji, to co se stalo, je jen mezi námi, a nechci, aby do toho zavedli i tebe. Slib mi že to tak necháš, a nebudeš se k nim dal angažovat. Prosím. *Pronesl, a prosebně se na ní podíval.*
Jen jsem chtěla-..Jo slibuji.. *Nat se podívala dolů že studu a pak se usmála* Ale mě se jen tak nezbavíš a ty to víš *Nat vytáhla náhrdelník z kapsy* žraločí zub s mědí! Jako dáreček protože silně pochybuji že budeš mít čas strávit vánoce se mnou..*Nat se otřepala aby shodila sníh a zasmála se* jak ses měl?..táhne z tebe víla takže návštěva u přítele?
*Upír se na dívku zadíval, a pak se jemně usmál.* Není to kvůli tomu, že bych si tvé pomoci nevážil, je to spíše kvůli tomu, že ti upíři jsou nebezpeční, a nerad bych tě do něčeho takového zapojoval. Chci, aby jsi byla v bezpečí. *Oznámili svůj pravý účel toho, proč to dělal, a pak se podíval na dárek který mu podala.* Páni, to je moc hezký. Hele, já pro tebe taky něco mám. *Pronesl, a potutelně se usmál poté poklepal na svou tašku, kterou měl hozenou přes rameno, a tu ji podal.* Máš to raději s tou taškou. Kdyby se s ním něco stalo, tak dej určitě vědět. *Mrkl na ní. Vevnitř se totiž nacházel krásně a úhledně zabalený zbrusu nový notebook který měl přímo vyloženě hrací procesor a grafiku. pak se usmál.* No jo, byl jsem u něj, Dostal jsem od něj taky tak nějak vánoční dárek. Ale tady to je taky moc hezký. Jak se má čarodějka? *Zeptal se Dominic zvědavě*
*Nat otevřela tašku a koukla na něj, do taky anzase na něj* To nemůžu přijmout! To nee! *Nat se dostala do rozpaků a chytla si ústa aby se hned nepodala emocem* můj dárek je nic oproti tomuhle..*Nat se na usmála a Utřela si oči* Jo Val se má skvěle! Se divím že furt po mojí návštěvě může chodit *Nat přeháněla a zamala se* taky mi dala dáreček..jen u ní doma *Dodala a zčervenala se před ním. Pak jen obdivovala notebook*
*Dom se na ni podíval a uculil se.* Ale můžeš, jasně, že můžeš, proč by taky ne? Je to tvoje.* Mrkl na ni a pak se natáhl, aby ji políbil na tvář. Hned na to se odtáhl a zadíval se na ni.* Jsem moc rád za to, že jsi spokojená a že se cítíš dobře. Přeju ti to. *Mrkl na ni.* Chceš jít ke me?
*Nat se usmála víc ahodila tašku přes rameno* Jak chceš ty..Zima nám obou nebude tak jak chceš..tady venku je tk asi lepším..*Nat zacouvala a vzala sníh do ruky. Jednoho rukou vytvarovala kuličku a hodila to hned po něm* Kvůli tomuhle..S bílou vypadáš lépe! 50 Bodů pro Natalii H. McCoy! *Nat se zasmála a Elaine vydala tichý smích* Doufám že vrátíš úder, Jestli ti to tvoje záda dovolí, staříku..
*Dominic se na ni podíval a sevřel oči do úzkých linek.* Tak ty taaak? *Zaculil se, načež se nakonec se smíchem rozeběhl proti ní. Po cestě nabral sníh a jakmile k ní doběhl, plácl ji jej do obličeje. Pak se otočil na Elaine.* Já ti ukážu takového staříka! *Zasmál se, rozeběhl se kupředu a i po ní hodil sníh.*
*Nat podala tašku s laptopem Elaine a začala se tlačit s Dominicem, jedním pohybem ho dostala s upíří silou [link src="nazem.do"] hustého sněhu* Ha! Tu máš..ty jeden..jestli také dominuješ Tu svou Vílu tak to je slabota! *Nat ho poškarlila že smíchem a ještě ho zahrabala do sněhu* Tak! *Elaine se na ni koukla a usmála se* Natalie H. McCoy? Co je to H? *Zeptala se Elaine zvědavě
*Jakmile zmínila Nat Inocence, tak se Dominic pobaveně zasmál, načež naklonil hlavu na stranu.* Ty jsi strašné pako. *Zasmál se, a pak po ní hodil další kouli sněhu.* Jo, ty máš prostřední jméno? Pověz mi ho, třeba ti já pak řeknu to svoje. *Mrkl na ni, oklepal si sníh a nakonec se posadil zpět na lavičku.*
*Nat se usmála a protáhla se* Pako možná a skvělý pako..*Když se Elaine Zeptala na jeji jmeno tak zamávala rukama* No to nee..naposledy jsem řekla kamarádovi moje prostřední jméno a do konce roku mi říkal Lísek *Nat překřížila ruce a koukla na stranu s Nosem nahoru* jak vím že to nepoužiješ proti mě Northwoode? *Koukla na Dominica a otřepala že sebe sníh
*Dominic ji poslouchal a pak se zasmál.* Třeba proto že nejsme parchant, co by se ti kvůli tomu smál. *Mrkl na ni a hned na to spokojeně zavrněl.* Mám začít? Tak jo, řeknu ti to jako první. Tak jo, moje prostředni jméno je Oliver. Je to venku. Tak. A teď je řada na tobě. *Zaculil se a lehce do Nat drkl loktem.*
Oliver?..asi preferuji Dominic..tak jo..celým svým jménem jsem Natalie Hazel McCoy..a je to venku! *Nat se usmála a koukla na něj* Tak a co teď? Bychom mohli procházet ulice nebo jen sedět..*Elaine ji podala tašku s notebookem* Nejsem nosítka..*Řekla Elaine a Nat si sedla na lavičku*
*Dom se spokojeně uculil.* Hazel. To je hezké. Náhodou, není to špatne. Hazel a Oliver. To by šlo. *Pronesl se smíchem a pak vstal.* No jasně, někam půjdeme, máš nějaké vyloženě přání, kam by jsi chtěla? Řekni si, kousek odtud mám auto, svezu nás kam jen budeme chtít. *Mrkl na ně. Vytáhl ven novou impalu, se kterou se přijížděl a teď měl možnost někam vzít aji Nat.*
Auto? Nebylo náhodou na sračky naposled cos o něm mluvil? *Nat ho následovala a přitom ho škarlila* Nevím žádná prekna nebo super místa neznám..bych jen odpočívala v autě Oh! Necháš mě řídit? *Elaine si povzdechla a zavrtěla hlavou* Abys ho nabourala? Ne díky zlomeniny se holí ale furt to bolí..*Nat si odfrkla když jí Elaine zhatila plány*
*Dominici pokýval hlavoiu.* Ano, ano to bylo, ale na druhou stranu, vedlo to k tomu že mám ted lepší, bezproblémové a ještě jsem jedno dostal od toho mého féra, takže bopmba. *Mrkl na ni. Pak se zasmál.* Až mi ukážeš řidičák, někdy možná jo. *Zasmál se a pak došel k autu, jež bylo kousek od nich.* Tak, to je ona, kráska moje. *Ukázal na červenou Impalu a spokojeně zavrněl.* Tak nasedat, jedeme. Elaine, chceš řídit? *Mrkl na upírku.*
To je krásný! *Nat obdivovala jeho auto a obešla ho aby si sedla na sedadlo spolujezdce a Elaine si sedla do zadu* ehehe..řidičák není..Páni interiér je hezčí! *Nat se usmála a koukla kolem. Pak se připoutala a usmála se na Dominica* Tak Jedem! *Elaine vytáhla knihu a pousmála se* Ne díky nechám to vám *Odpověděla na Dominicovu otázku*
*Dominic zvedl ruce v obraně a koukl se na upírku.* Nevadí, až budeš moct, tak ti ho klidně půjčím. *Mrkl na Elaine, a pak se podíval na Nat. Sám si sedl na místo řidiče a mrkl na ni.* Tak jo, kampak to bude, moje milá? *Mrkl na mladou, ryzavou upírku a pak vyjel.* Pláže, les, nebo jinam? Nebo jen projížďka po Manhattanu? *Mrkl na ni a pak se uculil. *Mimochodem, jaké hraješ hry? ten notebook by měl být přímo hrací, takže by měl rozjet i nějakou složitější grafiku. *Uculil se.*
*Nat se usmála a koukla na něj* Projížďka zní dobře..ne moc hry nehraje.. ale stránku si založit chci!..*Nat se uvolnila v sedačce vedle něj a koukla na Cestu před nimi* Jedem kámo..a hele tam nějací borci v autě na nás zíraj..*Nat ukázala očima na Auto opodál a chytla si brašnu*
*Dominic se na něj usmál.* Něco s tím určitě vymyslíš. *Zasmál se a spokojeně zavrněl, než se k ní otočil a podíval se směrem, jakým se dívala i Nat. Hned na to jen zavrčel a povzdechl si.* Nevadí, schovame se jim někde jinde, tak jo trochu na to dupneme. *Zasmál se a dupl na plyn.*
*Natalie se koukla do zpětného zrcátka a auto s lidmi z předtím za nimi* ..uhh..*Nat se schovala na sedače* Jedou za námi Dome..*Elaine se podívala a povzdechla si* šlapni na to, když nabouraš zaplatím škody *Řekla Elaine a Nat vytáhla Elektrický zapalovač pro případ nouze* Zapalovač? *Zeptala se Elaine zvědavě* Deodorant bys měla mít tak v případě nouze
*Dom se otočil, načež jen tiše zavrčel. Ovšem, naskok měli vcelku slušný. Dominic nakonec zajel do jedné za zatáček, kde byla ihned ale zatáčka mimo silnici. Na tu Dom zprudka vjel a hned jak se schoval vypl světla a motor. Když pak kolem nich auto, jež je sledovalo projelo, ještě chvilku počkal, než to otočil a jel opačným směrem.* Tak, utekli jsme, třikrát sláva. *Zazubil se.* všichni v pořádku?
Až na menší trauma tak to ujde Dome.. *Nat byla skoro úplně schovaná a vylezla zpátky na sedačku* Celkem hustá jízda..až na to pronásledování..A co po tobě vůbec chtěj? Musí to být něco velkého když jdou po tobě takhle! *Nat se na něj koukla a objala brašnu a schovala elektrický zapalovač* ať je to cokoliv jsou pryč prozatím *Oddechla si Nat a usmála se*
*Dominic se zaposlouchal do její otázky a pak si odfrkl.* No, dejme tomu, že se to mělo takhle- ta supinka chtěla, abych hackl jednoho hodně vysoce postaveného politika. Jenomže, když se tak stalo, bylo mi tím politikem nabídnuto, abych heckl je, za účelem větší ceny. To jsme samozřejmě bral. Jenomže, kam jsme se teď dostal. Jasně, tak nějak jsme čekal, že to bude mít následky, a ejhle, opravdu má. *Zasmál se tiše, než nakonec zase vjel do ruchu velkoměsta a pokud je sledovali, tak se teď ztratili ve více produové silnici.* Takže sranda, riziko povolání, řekl bych.
Ale to jsou upíři..proč by chtěli upíři se nabourak k politikovi? *Nat se zeptala se ho a opřela si hlavu o okno* ..co když ti ublíží a nebudeš moct z toho vyjít? *schoulila se trochu a koukla na něj* Promiň..zase temné myšlenky...promiň že můj dárek není tak super jako tvůj..obyčejná cetka a ty mi dáš notebook?...proč?..*Nat se na něj koukla bez úsměvu a v hlasu jí zněl lehký smutek*
*Pokrčil rameny.* Jsem hacker, tohle je risk povolání, to znamená že to je tak nějak občas diskrétní to, co chtějí. něco ale chtěli, já řekl, že to nebudu v rámci bezpečnosti šířit. Ale je to mazec. *Pronesl a povzdechl si. Pak se na ni otočil, jednu ruku jí jemně položil na remameno a pohladil ji.* Ale mě to nevadí, já jsem ti to dal rád. Dal jsme ti něco z mého soudku zájmu,a ty taky, a i když je to malé, vážím si toho, vážím si toho hlavně proto, že to mám od tebe. *Mrkl na ni a pak se usmál.*
*Nat se usmála poplacala mu ruku na jejím rameni* zaves nás k vile..už musíme domů..*Nat se usmála a když dorazili tak [link src="se.nat"] zakoukala na budovu* No..tak tady se zas rozloučíme..kdo ví na jak dlouho zas..*[link src="Nat.ho"] pevně objala a Elaine si povzdechla* Tak pojď *Když se rozloučili tak obě zmizely v dveřích vily
*Dominic se na ni usmál, paK ji objal a když ji nakonec vyložil u vily, tak zamířil směrem k domovu.*
Samozřejmě, chodím tam ráda. Je to nádherné místo na procházky. *Následovala ho směrem k parku.* Myslím, že i proto tam chodí tolik lidí. Je těžké se nezbláznit, pokud je člověk pořád obklopený betonem. Příroda je třeba. A sice to nejsou obrovské lesy, nebo louky, ale rozhodně to jednoho povzbudí na duchu. *Chladivý vzduch byl velmi příjemný a osvěžující. Povznesená nálada sice nemizela, ale alespoň už se necítila tak unavená, jako ještě před chvílí.* /Nejspíš nedostatek kyslíku?/ Moje? Kdekoli u vody. *Usmála se.* Má to na mě podobný účinek jako les. Něco přírodního, nespoutaného. Člověka to nabije energií.
*Poslouchal ji a usmívala e, tak nějak jí byl stále blíže a blíže. Užíval si to, jak se rozpovídala, jak sdílná byla, užíval si vše z toho, nakonec, když už k ní ošel skoro do těsné vzdálenosti, jí vzal jednou rukou opatrně kolem pasu. Tma parku se kolem nich pomalu zatáhla a dávala okamžiku mnohem tajemnější nádech. Pak se na ni podíval.* To zní moc dobře, a kde dál se vám ještě líbí? Co dál vás ještě nabíjí? *Pronesl, držíc si ji oběma rukama za pasu sebe, sledující pozorně její obličej. Musels e pousmát nad jejich výškovým rozdílem, nad tím, jak se k ní skláněl.*
*Všimla si, jak se k sobě ocitají čím dál blíže, ale v nejmenším jí to nevadilo. Její podvědomí se ji sice pořád snažilo přesvědčit, že by se měla otočit a utéct, ale cosi v ní toužilo zjistit, kam až bude moci celou situaci nechat zajít. Nechala se obejmout a sama svou ruku nechala na jeho zádech.* Vlastně cokoli. Společenské akce, výlety, kultura… Dokážu se zabavit kdekoli. *Usmála se. Drogy, byť v kombinaci s alkoholem, vyústily v poměrně příjemný stav ne nepodobný opilosti a ztrácela se v něm řada jejích zábran včetně těch fyzických. Sama mu ruku položila na záda, jak šli a jen se culila jako sluníčko.* Ale hory jsou jedno z mých oblíbených míst. Vy máte nějakou oblíbenou destinaci?
*Kayn se po chvilce zastavil, když cítil, jaks e mu podvoluje, tak se opřel o jeden ze stromů po jejich boku zády, načež si Kim přitáhl blíže k sobě a zadívals e jí do očí, zatímco si ji za boky tiskl k sobě a usmíval se.* Ach ano, Faerie. Už jste ji viděla? Nebo, mohu vám ji ukázat? *Nepotřeboval svolení. Ať už by odpověděla jakkoliv, portál byl od nich už jen kousek. Culil se na ni jako měsíček na hnoji, jako kdyby se nic nedalo.* Ale abych řekl pravdu, nejvíce si užívám, když mohu trávit čas s nějakou krásnou, milou, chytrou ženou. To je pak tak nějak jedno, o jaké místo se jedná. *Pronesl a svůj obličej sklonil blíže k tomu jejímu, k jejím rtům, tak, že mohla cítiti jeho dech na svých rtech.*
*jejím tělem projela jistá vlna vzrušení, reakce na fyzickou přítomnost navíc podpořená hned dvěma látkami. Nemluvě o samotné vílí přitažlivosti a těch dvoubarevných očích, které se jí teď pod vlivem zdály ještě krásnější.* Záleží kterou část Faerie. *Odpověděla mu stejně tajemně, zatímco se rukama chytila za jeho ramena.* Takže ta návštěva Pandemonia nebyla náhodná… Byl to lov… *Bůh ví proč jí to připadalo veselé, tiše se tomu zasmála.* jste šarmantní, to vám musím nechat, milý Kayne. *Přiznala a lehce se zachvěla. když cítila jeho dech na svých rtech.* Nebude vadit, že tam s sebou berete civila?
*Když mluvila, jen se usmíval. Myslel, že tady by to slova akorát zkazila. Nakonec se ale naklonil k jejímu uchu.* Jak jsem říkal, stereotypní zastávka, dneska ale se skvělým úlovkem. *Zavrněl jí do ucha, než se opět jemně odtáhl a pak pokrčil rameny.* Ne, nevadí. Mám tam určitá privilegia, kdy by jste mohla být pod mou ochranou. *Uculil se.* Uvidíme, co ve vás ještě je, slečno Kim. *zaculil se, a ačkoliv to myslel doslovně, mohlo jí to dojít? Místo další otázky nebo věty se sklonila své rty natiskl na ty její, ve vášnivém a jasně chtivém polibku.*
Tak privilegia? Zajímalo by mě, s kýmpak jsem se to dnes doopravdy potkala. *Na jeho chování bylo něco, co nedokázala popsat. Něco, co v ní vyvolávalo touhu se rozběhnout pryč a jedinkrát se neohlédnout a zároveň zůstat přesně tam hkde byla a počkat, jak s situace vyvine. Když se k ní sklonil, cítila, jak oba pocity ještě zesílily. Jeho slova pro ni měla být varováním. Za jistých okolností by nejspíše i byla, ale ne ve stavu, v jakém byla v tuto chvíli. Tiše vydechla, ale to už Kayn spojil jejich rty v polibku. Něco v jejím nitru zaprotestovalo, ale její tělo bylo tentokrát ve velení, ne její hlava. Obtočila mu ruce kolem ramen a nechala se stáhnout do polibku, který teď tak potřebovala. *
/To brzy poznáš, maličká./ *Problesklo mu jako otázka na její odpověď hlavou, nic ale neříkal. Jen si ji dál tiskl k sobě, do vroucného a chtivého polibku. Byl rád, když se mu nakonec podvolila i takhle, když s neechala. Va další chvilce si ji ale přetočil tak, že se teď ona opírala o strom, on měl jednu ruku na jejím pase a druhou se opíral o strom za její hlavou, zatímco jí dál laskal rty v polibku. Po chvilce se sklonil, dal jí na stranu oblečení z krku, aby na jeho kůži natiskl své rty v motýlích polibcích. Za pas si ji přitiskl blíže k sobě, okouzlený situací. Posilní se, a ještě si snad užije i sex, no, lepší kombinaci si snad nemohl přát. Fascinovalo jej, jak naivní a důvěřivá byla, ale na druhou stranu drtivou většinu jejích činů sváděl na drogy a pití.*
/Kim, jsi v háji./ *Problesklo jí hlavou. Zatímco její mysl se snažila z celé situace vymluvit, její tělo se ochotně podvolovalo každému polibku, doteku, pohybu, jako by snad neexistovalo nic přirozenějšího, než že se líbala s cizím férem v místě, které jí až nebezpečně připomínalo to místo, kde jí svého času vzal Remi, poté, co jí doslova řekl, že ji vezme do Faerie. Neměla by nic z toho chít, jen zmizet. Ale většina jejího racionálního myšlení byla zastíněna prací trochu jiných částí těla. Tichounce vzdychla, když ucítila jeho rty na svém krku a instinktivně zaklonila hlavu, prsty mu přitom něžně vpletla do vlasů. Nechtěla, aby přestal, ne doopravdy. Ne teď*
*Dál ji chtivě líbal, ale po chvilce obě své dlaně přesunul směrem k jejím kalhotám, hledajíc jejich rozepínání, a pokud mu to dovolila, tak jí kalhoty skutečně zlehka stáhl. Hned na to se spokoejně zaculil a sjel si ji pohledem. Nechtěl přestávat, ale zase nechtěl teď její důvěru zlomit tím, že by se prezentoval jako divoké zvíře. To jí chtěl předvést až později. Pro teď vzal její tváře do dlaní v dalších a dalších poliibcích.* /Asi nepůjdu dál bez vašeho svolení, slečno Kim./ *Vložil jí do hlavy pomocí telepatie zvonivou myšlenku, zatímco jednou svou rukou zkoumavě mapoval její křivky, její tělo.*
*Poddala se jeho dotěkům, teď už zcela. Rukama se přesunula na jeho bundu, za kterou si ho instinktivně přitáhla o něco blíž, zatímco ji líbal. Když se odtáhl, aby jí částečně stáhnul kalhoty, měla poprvé možnost se na chvíli nadechnout a opět zavnímat zimu kolem, když ji vítr lehce zastudil na tváři a pod bundou. Dlouho nad tím ale polemizovat nemohla, protože Kayn už se k ní znovu natiskl.* /Spíš by teď byla škoda přestat./ *Rukama se tak nějak automaticky přesunula na jeho hruď, kterou dlaněmi pohladila. jakoby ani nevnímala, že jsou v parku a doslova kdokoli je může vidět.*
*Kayn se nad její myšlenkou, jež zachytil, spokojeně usmál. Hned na to si ji k sobě opět přitáhl do polibku a v dalším momentě zabrousil jednou rukou k pásku a rozpínání svých kalhot. Zima mu sice byla, ale ne taková, aby ji nějak silněji vnímal. Že dvora byl zvyklý na zimy tužší. Když i on sobě stáhl kalhoty, tak jen Spokojeně zamručel, načež si ji jedním pohybem přetočil za, natiskl ji hrudníkem na strom a jednou rukou ji chytl za krkem, držící si ji tak, jak chce. Pak se jemně odtáhl, ale jen proto aby si svou rukou vypomohl k tomu aby do ní vnikl. Spokojeně pak zavrněl a hned na to ji druhou, volnou rukou jí položil na pas, jež stiskl a hned na to se dal do přirazů do jejího nitra.* Zatraceně, to jsem potřeboval. *Zavrněl spokojeně.*
*Z ničeho nic se ocitla pod ním a on v ní. Zatímco se jednou rukou opírala o strom, druhou instinktivně sjela na tu jeho okolo jejího pasu. Chvíli si zvykala na tempo jeho přírazů, ale byť se nedržel zpátky, fakt, že nasadil hned ze startu poměrně stabilní tempo ve výsledku celou situaci zjednodušilo. Tiše mezi přírazy vzdychala, ale nijak se mu nebránila. Její tělo to potřebovalo a větší část její mysli se situaci podvolila, částečně proto, že jí nijak neubližoval, naopak, celá situace byla i přes to, že na ní bylo něco špatně, vlastně příjemná. Částečně jako obranný mechanismus.* Mhmm… *Zasténala jen tiše a snažila se co nejvíc uvolnit a situaci si v rámci možností užít.*
*Kayn se ke Kim dále tiskl, dále jí dával vše ze sebe, co našel, co by jí tuto situaci zpříjemnilo. Volnou rukou, kterou se neopíral o strom jí hladil po těle, zatímco jeho pohyby boky nabraly na rychlosti a intenzitě. Spokojeně pak zavrněl, načež si bradu opřel o její rameno a sem tam vzrušením zavrčel, unešený z této situace, která by měla za chvilku skončit a započat tím jeho další část plánu, a to dostat dívku do faerie.*
*Kim přesunula volnou ruku do jeho vlasů, když se k ní tak tiskl a sama vrněla blahem. Byl to jeden z těch momentů kdy ji naprosto ovládla fyzická potřeba něčí blízkosti a ať už jeho důvody byly jakékoli, Kayn tu pro ni teď byl a dával ji vše, co potřebovala, byť z vlastních sobeckých příčin. Sama mu boky vycházela vstříc a při každém jeho zavrčení jako by jí proběhla vlna slasti navíc. Občas tiše zakňučela jeho jméno a poddávala se tomu pocitu, který byl zatím drobnou, ale rychle se zvětšující předzvěstí jejího blížícího se vyvrcholení.* K-Kayne… J-já… *Nedořekla, ale reakce jejího těla mluvily za vše.*
*Pohnutky jejího těla, to, jak se vrtěla, a hlavně, jak občas zaslechl z jejích rtů své jméno pro něj bylo jako dar, jako ta největší odměna za tohle vše. Spokoejně zavrněl. jakmile pak promluvila, položil jí jednu ruku na tvář, a naklonil se, aby mohl své rty natisknout na ty její. On sám neměl k vrcholu daleko, to byl taky podnět pro to, aby ještě více zrychlil, aby jeho pohyby nabraly na ještě větší intenzitě. Tuhle chvilku nepřerušoval, oběma chtěl dopřát ten dokonalý pocit z jejich společného vyvrcholení. Sám po chvilce cítil, jak jej orgasmus dohnal, ovšem nepřestával, dokud by neucítil, že stejně tak je na tom i Kim.*
*Jeho vlastní předení v kombinaci s jeho doteky jí přivádělo k šílenství, natož když utnul tu jedinou cestu, kterou je mohla ventilovat. Tiše mu do polibku zasténala a za vlasy si ho něžně přitáhla ještě blíž. Ještě pár společných vzdechů, stenů a přírazů a Kayn vyvrcholil, ona sama sotva vteřinu po něm. Tělem mu vyšla vstříc a ještě víc se na něj natiskla, zatímco prodýchávala svůj orgasmus. Ten na ni dolehl společně s účinky omamných látek a najednou se cítila vyčerpaná, byť příjemně. Chtěla mu za to poděkovat, ale zároveň tu chvíli nechtěla kazit mluvením, tak se k němu jen tiskla. Věřila, že pochopí.*
*Ještě chvilku se o ni Kayn opíral, než se spokojeně uculil a pak se odtáhl. Podívals e na ni, oblékl ji, než se natáhl a opět ji políbil. Pak se odtáhla podíval se jí do očí.* Takže, a kam teď, má milá? *Zavrněl spokoejně, a podívals e ke stromu, který byl kousek od nich, vstup do Faerie. Kayn se ještě odtáhl, vzal ji za ruku a propletl si s ní prsty. Hned na to se rozhlédl kolem sebe a zamířil směrem k portálu. Ovšem, jaké bylo jeho překvapení, když z něj vyšel vysoký fér, kterého znal Kayn ze zimního dvora. Se svou láskou a plány v tom, co dělali s civily na zimním dvoře se ztotožňovali, ovšem Kayn se s ním rád neměl. Jakmile jej uviděl, tak si stáhl Kim za sebe.* /Ta je moje./ *vyslal férvoi do hlavy.* /Najdi si jinou./
*Sama mu pomohla s opětovným natažením svršků. Jeho pohled a s ní propletené prsty by byly dostatečný argument pro vstup na řadu míst, natož do Faerie. Jenže to se najednou z portálu vynořil další fér a Kaynova reakce byla více než výmluvná. Byla ochranitelská. Přinejmenším jí to tak připadalo. Její stresové nastavení se teď nakoplo i přes omamné látky. Udělala krok blíž k němu, aby se za něj jakoby víc schovala, přitom mu palcem konejšivě přejela po dlani, jako by mu chtěla naznačit, že je vše v pořádku a nemusí se bát. Bylo to něžné, citlivé gesto.*
*Kayn ale dál hleděl před sebe, na féra před nimi. ten po chvilce promluvil.* Ta vypadá slibně, no ne, Kayne? *Zadíval se na ně, načež vykročil vpřed a sledoval féra před sebou. Kayn jen zamručel, načež se poposunul dozadu. Kim stále držel. Teď ale stiskl on ruku jí, tak, aby se nemohla vymanit z jeho sevření.* Je moje. *Zavrčel jeho směrem a jen se zamračil.* Tak si dej odchod, civilů tady máš dost. *Prskl po něm. Nejraději by jí ale popú pravdě nechal utéct pryč, jen proto, aby si ji pak někdy našel a odvedl si ji sebou později.*
/Slibně?/ *Reálně netušíla, o co se jedná, ale nedala na sobě nic znát, jen Kaynovi dál svírala ruku. Bylo to momentálně to jediné, co jí dávalo smysl.* /Kayn mi neublíží. Ne po tomhle./ *Těžko říct, zda to bylo vlivem drog, sexu, nebo toho, že si dal opravdu záležet, aby se s ním cítila v bezpečí, ale v současné chvíli v něj měla důvěru, minimálně v porovnání s neznámým férem naproti sobě.* /Možná bychom tu návštěvu Faerie mohli nechat na příští setkání..?/ *Navrhla v duchu a doufala, že si to bude schopný přečíst.*
*Kayn se na ni otočil. Pak se sklonil a zadívals e jí do očí.* Neboj se, však já si tě najdu. Po tomhle si tě nenechám utéct. *Mrkl na ni, pak jí ještě jednou políbil, než tiše zavrčel a podíval se na féra před sebou.* Možná by jsi měla někam utéct, maličká, tohle nebude moc hezké. *Zavrněl tiše, než se pak podíval na dívku a mrkl na ni. Pak se podíval směrem na féra.* Podívej, ty se dej na odchod anajdii si někoho jiného, na kom si smlsneš, ale tahle, ta je moje. A říkám to na posledy.
*Pousmála se a polibek mu opětovala, než se od něj poodtáhla.* Nebojím se, počítám s tím. *Mrkla na něj na zpět a když jej pustila, prsty ho lehce pohladila po paži, než se otočila na podpatku a rozeběhla se pryč, aniž by se jedinkrát ohlédla. Podvědomě tušila, že tohle není konec, ale tenhle problém s klidem přenechá zítřejší Kim. Ta dnešní se potřebovala co nejrychleji dostat domů, osprchovat se, zachumlat se na gauč s Mayou a tohle raději zaspat.*
*Kayn ještě chvilku sledoval Kim, jak odchází, než se zadíval na féra. Musel se pak vcelku namáhat, aby jej zastavil, ale díky tomu se pak mohla dostat Kim domů. On pak nechal féra v bezvědomí ležet v parku, než zavrčel a pak zamířil taky na dvůr.*
Neboj se nic, slibuju ti, že to udfělám rychle, tak, aby tě to skoro nebolelo, maličká. *Zavrněl, načež si k sobě více přitáhl omámenou civilku. Vracel se zrovna z jednoho z barů, kde konečně čapl někoho, z koho by si udělal svou éoběť. Konečně. Přišlo mu to jako věčnost. Cítil se slabý, potřeboval se zase trochu nakopnout. Najít a zamotat hlavu pak naivní civilce, bylo už to nejmenší. Stejně tak jako vhodit drogy do jejího pití, díky kterému byla v podstatě svolná ke všemu. Začala se vzpírat až tehdy, když jí Kayn táhl skrz temný park, za účelem toho, aby s ní prošel skrz porátl a pak z ní vysál životní energii. Bránila se, kopala, ale díky omámení nemohla moc křičet a byůla malátná. Jistě, Kayn u sebe měl ještě nějaké drogy, které by posilovaly omámení a paralyzovaly v podobě prášku, jež stačilo jen fouknout dotyčnému pod nos, a měl by jej v hrsti. Nechtěl si ji ale úpně předrogovat, aby pak měl ještě z koho energii sát.*
*Timea se zrovna vracela z práce domů, její cesta vedla jak jinak než přes park, kterým si krátila cestu domů. Chtěla tam být co nejrychleji, už tak se zdržela déle než obvykle, aby všechno stihla dodělat a těšila se domů, na jídlo a také na teplou vanu. Zatímco procházela parkem, hledala v tašce klíčky od domu, aby je měla nachystané, když uslyšela nějaké kroky a hlasy. Otočila se za nimi a uviděla dvě postavy, muže, vysokého jako hora, jak někam tahal dívku, který očividně sotva stála na vlastních nohou. Evidentně ale s ním nechtěla jít, Tia se zamračila, jak moc jí to připomnělo jí a jejího ex, proto se vydala jejich směrem.* Hej, nech ji být, nechce s tebou jít, copak to nevidíš, tak jí pusť nebo zavolám policii. *Zavolala na muže, když už byla kousek od nich, zatímco si z kapsy vytáhla pepřový sprej, který na muže ihned použila v domnění, že tak dívku pustí.*
*Kayn, jakmile uslyšel, že se k nim někdo blíží, jen tiše zavrčel, ale hned na to, jakmile viděl jak se k němu blíží sprej, tak jen zavrčel. Pohpotově vzedl ruku, přeci jen, byl bojovník, nejlepší z vévodství, a své reflexy měl dobré. pomocí magie větru zstavil sprej před seboua pustil je do očí civilky bvedle sebe. Ta se tiše chytla za oči, ančež si klekla do sněhu azačala si mnout oči. Fér pak přiskočil k Tie, kterou chytl zezadu za krk.* Hele, měl jsme hodně špatný dnx a nějaká histerka je to psolední co potřebuji, tak si dej odstup. *Zavrčel, načež ji pak pustil a sklonil se k civilce, aby ji zvedl.*
*Jakmile viděla, že její pokus o to jej nějak zastavit nebo zastrašit, vyšel a prázdno, jen nesouhlasně zamručela a už chtěla zasáhnout nějak jinak, ale to jí už držel.* Pusť mě ty bídáku. Nedovolím ti, abys jí ublížil. *Zavrčela na něj tiše. Když jí pak pustil a znova se vydal k te dívce, nenapadlo jí nic jiného než do něj ze všech sil strčit, sice tušila, že to s ním nic neudělá, ale alespoň se snažila.* Nech jí být, nebudu to opakovat. *Znova do něj strčila a sehnula se k dívce pak sama, aby jí pomohla na nohy a snad s ní pak utekla.*
*Ovšem, Kayn byl dvoumterový, silný muž, kterého strčení od nějaké malé dívky nijak neohorzilo. proto jakmile se potom sehnula k dívce, ji popadl za vlasy a vytáhl na nohy. Ne dívku, ale Timeu. protože jej pěkně naštvala, tím, jak byla opovážlivá. Ale pokud si chtěla hrát, pak byl připravený si hrát. Jen se ušklíbl, načež nakrčil obočí a zadíval se na ni, držíc si ji za vlasy. Pak zabral trochu více, aby ji zvedl do úrovně svých očí.* Nebo co, zašlapeš mě, prcku? *Zavrčel, a hned na to s ní naštvaně mrštil o nejbližší strom. pak se sehnul, civilku si přehodil přes rameno a zamířil směrem, kde by měl být portál.*
*Nestačila se ani nadít a už jí držel za vlasy, u toho jen tiše zamručela, ale jakmile ji vytáhl nahoru, jen na něj koukala, bolelo jí to.* Pusť mě a nejsem prcek ty pitomče.* Křikla na něj, ale to už s ní mrštil o strom, přičemž mladá víla jen bolestně vykřikla a zůstala ležet. Sledovala jak odcházel a snažila se zvednout, ale zase padla na zem, když jí vystřelila bolest hlavy. Nemohla ho nechat s ní odejít, proto se rozhodla udělat jen jednu věc. O kousek dál bylo malé jezírko a tak se Tia soustředila, natáhla jednu ruku dopředu a způsobila, že díky její magii se z vody sunul malý vodní had, který se omotal neznámému muži kolem nohou a když dívka trhla rukou vodní had trhnul taky a podkopl mu nohy. Mezitím se Timea pomalu postavila a došla k oběma, ve snaze te dívce pomoct.*
*Kayn se už už skláněl k dívce, když ucítil jak byly jeho nohy podraženy. Zadívals e na ně a tiše zavrčel, než pomocí své magie hada nechal rozpadnout na kapky vody. Pak se otočil na, jak tak tušil vílu. Místo toho, aby po ní hned skočil, ji klidně i nechal zvednout dívku ze země, aby snad měly naději, že mohou utéct. Ovšem, jakmile by jim svitla naděje, už Kayn stál a hleděl na ně.* Takže víla zrazuje vílu. No, to se na to podívejme. Co to s tebou ten lidský svět jen udělal, že bráníš ubohé civily a nepodporuješ naši vílí podstatu? *Poidíval se na Tiu a zlověstně se usmál, zatímco se opět zvedl na nohy.*
*Pomáhala té dívce na nohy, i když jí to nešlo nějak rychle, nakonec se jí to přece jen podařilo a lehce jí podepřela. Aby snad nespadla zase, když se motala jak zdrogovaná. Tia se zrovna otočila, aby se podívala, zda mají ještě čas, ale to už stál na nohou a sledoval je.*Nikoho nezrazuji, jen se jí snažím chránit. A neudělal se mnou nic, jen nejsem taková jako ty. *Zamručela a přemýšlela, co udělat, aby ho nějak zpomalila, nějak zastavila. Až ji napadla jedna věc. Opět lehce pokynula rukou a soustředila se, voda z blízkého jezírka se pomalu dostala znova k němu, ale tentokrát se kolem něj udělala z každé strany vodní stěnu, snad jako kdyby se jej snažila uvěznit, což také byl i její plán, když už byla stěna dost vysoká, Tia jí nechala zmrznout. Na nic nečekala, a i s dívkou se vydala rychle pryč. Doufajíc, že ho to alespoň na chvíli zastaví.*
*kayn je sledoval, sledoval to, co se před ním dělo. Mohls e nyní soustředit na to, jak rozbít led pomocí její magie, ale jakmile to zkusil, tak jen zavrčel. Nevyšlo mu to. Co se týkalo vody, ovládat ji uměl, ale její ledové skupenství, to bylo něco jiiného. proto jen zavrčel, ančež položil dlaně na ledovou stěnu a nechal své magické zranění, aby z části převazlo kontrolu. Musle se ale soutsředit na to, aby se jen tak nenechal ovládnout a vyvyarovats e tak dalšímu záchvatu. Za chvilku ale začala stěna pod jeho rukama tát a pak padla. Kayn vyšel ven, ale nidke je neviděl, ovšem tušil, že nemohly utéct daleko.* Kdepak jste, má milá koťátka? *Zavrněl spokoejně, tak, aby jej slyšely.*
*Když viděla, že ho to alespoň na chvíli udrželo, oddechla si, ovšem ne na dlouho. Dívka sotva pletla nohama, a tak ji Tia musela táhnout nějak sama, což způsobilo, že se moc daleko nedostali. Dřív, než se vůbec dostal ze svého vězení, se mladí vála i s dívkou skryla za jeden ze stromu, který kolem měl i několik keřů, byly sice pokryté sněhem, ale i tak je to nějak skrylo, alespoň na chvíli. Jakmile pak uslyšela jeho hlas, strnula strachy. Nemohla popřít, že se jej nebála.*
*Kayn chvilku procházel, rozhlížel se, heldajíc ji, kde by mohl být. Nakonec se skyrl iluzí, aby jej neviděl, a akdyž ji pak z dálky spatřil taks e na chvilku zastavil, načež se na ni dál neviditelný díval s hlavou nakloněnou an stranu, sledujíc, co dělala, jak se tam s civilkou krčila a čekal na to, až se pak případně zvedne a kam povedou její další kroky. Chtěl si s ní pohrát, když už si to tak ona zvolila.*
*Ještě nějakou chvíli se schovávala a snažila se přijít na to, kde je, jenže jako kdyby se propadl do země. V tu chvíli musela jednat. Netušila, kde byl, zda odešel nebo se někde číhal, či se skrýval pod rouškou iluzí, nevěděla to. Věděla jen jedno a to, že musí, co nejrychleji pryč. A pokud on hrál nefér, pokusila se o to i Tia a obě skryla také iluzi, jenže nemohla to udržet moc dlouho. Nebyla tak silná, aby zvládla použít za jeden den tolik magie, doufala však, že to vydrží, dokud se obě nedostanou pryč.*
*Kayn ji zkoumavě pozoroval, než pomalu zamířil k ní, stále zakryt iluzí, jež jej činčila neviditelným. Mířil si to k místu, kde byly, jakmile ale spatřil, že se zakryly iluzí, jen se ušklíbl. Možná, že byla chytrá, ale zapomněla na to, že je prozradil sníh. Proto tak mohl hned dojít za ní, zezadu jí popadl za krk a pak tiše zavrčel, načež ze sebe shodil iluze.* Někam si myslíš, že jdeš? *Zavrčel jí do ucha a bradu si opřel o její rameno.* Tohle mi budeš muset asi vysvětlit. Ale hele, už je to dlouho, co jsme se neposílil, a nenechám tě, aby jsi mi ji teď vzala. Je moje, a ty od ní dej ruce pryč. *Zavrčel, načež ji prudce odstčil dopředu, an jeden z kmenů stromu.*
*Jen co uctila, jak jí chytil za krk, ztuhla na místě a v tu ránu z ni opadly její iluze.* Ano, pryč, co nejdál od tebe. *Zašeptala, dech zrychlený a srdce jí bilo jako i život.* Nemám ti co vysvětlovat, tak mi dej pokoj a zmiz. *Zamručela a jen tak tak, dala ruce vpřed, aby se úplně neomlátila o strom. Otočila se.* Nedovolím ti, abys jí odvedl. *Koukala na něj. V duchu si zanadávala, že byla pitomá a měla by utéct.*
*Kayn se na ni zadíval a jen si nesouhlasně odfrkl. Hned na to se na ni zadíval, načež protočil očima.* No jo, tak to se budeš muset asi hodně snažit, aby jsem si ji tedy neodvedl. protože já mám úplně opačné zájmy, než ty. Takže, jak to bude? Máš poslední možnost na to utéct a zakopat se někde, a doufat, že na tebe už nikdy nenarazím, takže si to rozmysli. *Mrkl na ni, než se vydal k civilce, která už byla značně potlučená. On si ji ale i tak pořád chtěl odnést, nechtěl jí tady nechat, ne po takové době.*
*Možná ho měla poslechnout a prostě utéct, ale ona jí nechtěla nechat v jeji spárech, nechtěla, aby jí ublížil. Proto se brala poslední zbytek své odvahy a narovnala se.* Odejdu, ale s ní, nenecham ti ji. *Pronesla a mávla lehce rukou, aby k sobě přivolala vodu, potřebovala zkusit ještě jednu věc, která by ho mohla zastavit. Když se voda dostala až k jejím nohám, poslala jí na Kayna, čímž ho zmáčela od hlavy k patě a jak se tak stalo, voda na něm začala zamrzat, čímž ho pomalu zastavovala. Stále na něj posílala vodu a hned ji i mrazila, snažila se z něj udělat ledovou sochu.*
*Jenomže v momentě, kdy Kayn ucítil, jak na něm voda mrzne, tak jen zavrčel. Opět povolal svou magii, trochu ji upustila cítil, jaks e jeho tělo opět rozpálilo. S tím zažhnulo i jeho oko, zbarvilo se do oranžova a tohle byl moment, kdy se Kayn naštval. Jakmile se z něj voda odpařila, tak se na ni podíval.* Tak a dost her, na tohle nejsem zvědavý. *Pronesl, načež se vydal za ní, na hlavě se mu pomalu objevily i jeho dlouhé, černé rohy a on se vydal k Tie.* Už mě štveš, mrško. *Zavrčel jedovatě, načež jí opět popadl, tentokrát za krk a zvedl si ji k sobě, tak, že si jii zvedl do vzduchua hleděl na ni.*
*Celou dobu to sledovala, ztuhla, když se z toho jen tak dostal a o krok ustoupila, ve snaze se nějak dostat daleko od něj. Překvapeně pak hleděla i na jeho podobu. Už se chtěla otočil a utéct, ale nestihla to, jelikož já chytil pod krkem a vyzvedl jí nahoru. Tia ho chytla za ruku, kterou jí držel a snažila se od něj nějak dostat.* Pusť mě. *Zachrčela a hleděla mu do očí.*
*Kayn se na ni díval, pak se spokojeně zaculil, načež pokývla hlavou. Rozhlédl se kolem sebe, už doběhli docela daleko, takže kolem nich byl park. Podívals e na ni a pustil ji na zem, načež se začal procházet kolem.* Víš co? Tak jo. Uděláme dohodu. zahrajeme si, zahrajeme si na schovku. *Mrkl na ni, sehl se a civilku, která už upadal do bezvědomí opřel o strom a koukl se na Tiu.* Schováš se, já pykám a budu hledat. Pokud tě najdu, vezmu si tě se sebou na dvůr, pokud vyhraješ, a zvládneš se mi hodinu schovávat, tak ti nechám tu civilku a i tebe. Co ty na to? *Mrkl na ní a spokojeně zavrněl nad svým nápadem.*
*Jen co jí pustil, dopadla na nohy a jen tak tak udržela rovnováhu, přičemž se chytila za krk a poslouchala jeho nesmyslný nápad.* A jak ti mám věřit, že jen co se neschovám, jí nevezmeš a nezmizíš. Nevěřím ti. Co kdybys prostě odešel a nechal nás obě být. *Koukala na něj.*
*Kayn se na ni podíval.* když už hraju, tak podle pravdiel. Slibuju. *pronesl, a v ten moment mohla vědět, že ji nepodrazí.* Tak jo, území je park, z něj se nesmí. Máš hodinu. Pokud tě najdu, jdeš se mnou, a ta holka taky, pokud vyhraješ, je tvoje. To zní fajn, no a ne? *Mrkl na ni a pak se otočil na patii a aniž by na ni čekla, co řekne, tak jen spokoejně zamručel, načež se otočil směrem ke stromu, zakryl si oči a začal.* Do stovky. 1, 2, 3, ....
*Jeho slib brala tedy vážně, ale i tak se jí to zdálo jako pěkná pitomost. Schovávat se, jen aby zachránila mladou dívku? Vždyť to byla dětská hra, ale nakonec tedy nějak souhlasila a jakmile začal počítat, tak se rychle a především tiše vytratila. Netušila ani kam se pořádně schovat, především, tak aby tam vydržela hodinu. Nakonec tedy zamířila projít pár míst, když však procházela kolem vody, bylo to jasné. Nehodlala se svlékat, poznal by to hned, proto co nejtišeji vlezla do studené vody, načež se potopila celá. Pod vodou pak doplavala o kus dál, mezí zmrzlé rákosí, aby se alespoň trochu ukryla až by se nadechovala. Pro teď zůstávala pod vodou.*
*Když přistoupila na jeho hru,. tak se uculil. Dopočítal do sta a pak se otočil, aby mohl začít jít tedy hledat. Tohle měl rád, tuhle hru. Občas ji hráli i na dvoře s ostatními strážnými a vojáky, akorát u nich to bylo bráno jako trénink. Bavil se, když pak viděl ten nečekaný pohled v očích toho, jež našel, bavil se tím, když jej vůbec nečekaly. Vyšel pak, rozhlédl se kolem sebe.* Deset dvacet, už jdu. *Houkl tajemně, než začal hledat. tak nějak nejdříve netušil, ale pak poslouchal každou pohnutku, každé zašustění, vše, co by mu mohlo pomoct ji najít. Poslouchal každý záchvěv listí, vše, co by jej mohlo následovat, než nakonec sám sebe skryl a stejně tak i stopy, které by ve sněhu dělal. Pohybovals e pomalu, tiše a s rozvahou.*
*Tia byla schovaná pod vodou. Byla ji sice zima, ale nehodlala to vzdát, proto ze sebe sundala iluzi, která kryla její pravou podobu, aby alespoň nějak splynula a nevnímala zimu. Zatímco ze sebe iluzi sundala, kolem sebe jí vytvořila. Nechtěla, aby jí našel, proto se snažila jí udržet kolem místa, kde byla, především ,když se musela nadechnout, jako teď potichu, aby ani voda nedělala žádný hluk vynořila lehce svou tvář a nadechla se, hned na to se opět potopila, její modré vlasy tak znova zmizely pod vodou.*
*Kayn procházel po parku, hledal, kde by mohl. Cítil, že čas běží, ale on byl trpělivý. Pečlivě prohledal každé místo, zatímco tiše poslouchal, kde by se cokoliv šustlo. Dál a dál se procházel a sledoval, kde by mohl být, než jej nakonec jeho kroky posléze zavedly k jednomu z jezírek kousek od něj. Sledoval vše kolem sebe, než se pak na chvilku zastavil a zavřel oči. Snažil se oddělit zvuky aut v dálce od zvuků přírody, od zvuků, jež mu byli poblíž, tak, jak se to na dvoře učil. Chtěl tu malou mršku najít, nechtěl být dnes bez večeře, ale i tak byl stále opatrný, popřel veškerou zbrklost a teď pomalu procházel podél jezírka, iluzemi hladil své stopy a našlapoval tiše, jako dravec plížící se ke své obětii.*
*Měla zavřené oči a plně se soustředila na to, aby zůstala klidná, aby sebe samu skryla a vydržela to. Čas utíkal a ona doufala, že to opravdu nějak zvládne. Po chvíli ale opět nastal čas se trochu nadechnout a tak tiše jako myška vynořila tvář a nadechla se, hned na to opět vklouzla pod vodu, nechtěla riskovat, že by byl někde poblíž a viděl jí. Tušila, že bude opět skryt iluzí stejně jako ona. Doufala, že hodina se už brzo dostane ke svému konci a ona bude moct konečně odejít domů.*
*Čekání mu konečně přineslo ovoce. Fér spokojeně zavrněl, když zaslechl kousek od sebe ve vodě to, jak se hladina zvlnila, ovšem málo, tak, že normálně by si toho nikdo ani nevšiml. Ke jeho uším se ale donesl zvuk lehce šustícího rákosí, i když panovalo bezvětří. Kayn k onomu místu došel, potichu a opatrně, načež si poklekl a uculil se. Pak ponořil svou dlaň do vody, a hned po chvilce zavřel oči. V dalším momentě nechal svou kůži rozžhnout, pomohl si magií ohně, a po chvilce cítil, jak se začala voda v okolí jeho ruky ohřívat a horkost začala stoupat a roztahovat se. za chvilku už jej halila pára, jež z hladiny stoupala, ona ale čekal na jediné, na to, až někde uvidí, jak dívka leze z vody. Pro zatím dál ohříval vodu, kdyby bylo třeba přinesl by jí i k varu.*
*Zamračila se. Cítila teplo nebo se jí to jen zdálo? A proč byla voda tak teplá? Tohle se jí honilo hlavou, než jí došlo, čí práce to byla. Opravdu použil svou magii, aby jí dostal z vody tímhle způsobem? Ponořila se ještě více ke dnu, ale i tak k ní sálalo teplo nebo spíše voda, kterou ohříval. V duchu ho proklela kolem dna pod vodou rozplavala na druhou stranu jezírka co nejdál od něj. Nemohla vylézt, to by znamenalo, že prohrála a to ona nemohla dopustit.*
*Kayn ale nepřestával. Dál svým žárem zahříval vodu. Ku štěstí pro něj, nebylo jezírko tak dlouhé, a jemu určitě zbývala tak ještě půl hodina. A tohle by mu zabralo další možná čtvrt hodinu, aby přivedl k horkosti jezírko celé. A tak tam dál stál, ovládajíc pomocí své magie vodu v jezírku, její teplotu. tak nějak mu ale bylo jasné, že po tomhle se bude muset do Faerie vrátit tak či tak, aby načerpal pořádně síly. Dál a dál ale pomocí magie uváděl do větší a větší teploty jezírko, sledujíc každý případný pohyb, který by ji mohl prozradit. Ačkoliv cítil, že slábne, vyhrát ji nechtěl nechat.*
*Doplavala na druhou stranu, než byl on, musela co nejdál od něj, ale i tak jí to moc nepomohlo, voda v jezírku byla čím dál tím víc teplejší a i Tie se to zdálo už dost nepříjemné, ale i tak stále bojovala a snažila se vydržet, soustředila se na svou magii, aby alespoň trochu vodu ochladila, ale na to byla už dost slabá. Dneska vydala dost ze své magie a cítila jisté vyčerpání. Ačkoliv se snažila sebevíc, po chvíli jí už teplá voda spíše škodila. Proto vyplavala nad hladinu a pomalu se plazila na břeh, kde nakonec lehla do sněhu, aby se trochu schladila. Momentálně neměla sílu ani na to, aby skryla svou pravou podobu.*
*A jeho trpělivost mu přinesla ovoce. Kayn, jakmile vyděl, jak se dívka vyplazila na břeh, spokoejně tavrněl.* /Hm, dryáda./ *Probelsklo mu hlavou, ale moc se nad tím potom nepozastavoval. Prostě k ní jen došel, zadívals e na ni, anž si k ní přiklekl, vzal její bradu mezi své prsty, donutil ji se na něj podívat a usmál se.* Hádej co, maličká. *Zavrněl, sklonil se k jejímu obličejii a svou tvář položil an tu její, tak, aby měl své rty u jejího ucha a paks e uchechtl.* Našel jsme tě. *Zašeptal, než s ena ni podíval. Vypadala jako leklá ryba na suchu.* Ale, snad by ti nebylo horko? *Uculil se a sledoval ji, než si k ní pak sedl do sněhu a zadívals e na nii.* Vážně jsi myslela, že můžeš vyhrát, rybko?
*Timea byla unavená a vyčerpaná, tolik své magie nikdy jen tak nepoužila. Když se k ní přiblížila zašeptal jí do ucha, celá se zachvěla. Hned na to se od něj ale o něco odsunula a tiše zavrčela, než se pomalu posadila a přitáhla k sobě kolena, která nakonec pažemi objala.* A proč bych nemohla? Šanci jsem měla, ale ty jsi nehrál zrovna fér, když jsi zahřál vodu. *Zamračila se na něj, nelíbilo se jí to, rozhodně nechtěla s ním nikam jít, musela vymyslet, jak utéct nebo se prostě nějak od něj dostat domů do bezpečí.*
*Kayn ji sledoval, poslouchala pak se zasmál.* Že jsme nehrál fér To říká dryáda, která využila svou moc, aby zůstala pod vodou?: Ale no tak, taky jsme jen využil svou moc. *Mrkl na ni a pak se zamyslel.* A víš co? Máme ještě tak hodinu, než ta holka umrzne. Tak co si dát ještě jedno kolo? Co ty na to? *Mrkl na ni.* A pravidla stejná, když vyhraješ, můžeš jít, když prohraješ, jsi moje. Jednoduché, no ne? *uculiil se na ni. Tak nějak tušil, že tohle by stejěn už bylo ot om, že použití magie by bylo ohřožující.* A tentokrát bez jakékoliv magie. Co říkáš? *Navrhl ji, a pokud se rozhodovala, tak si mezitím vytáhl krabičku cigaret s tím, že si zapálí, když ale zjisitil, že jsou namoklé od jejího zásahu na jeho tělo vodu, jen zavrčel a zahodil krabičku do sněhu.*
Nejsem dryáda, to jsou lesní víly, já patřím k vodě, jsem nymfa pitomče. *Zamručela a víc k tělu přitáhla nohy, aby se trochu zahřála, začínala jí být už zima. Jen co dořekl, že si zahrají znova, otočila se a koukla na něj.* Děláš si legraci? A proč bych to měla dělat? Navíc nejsem tvoje a ani nikdy nebudu. *Zamračila se na něj a vymačkala si z vlasů zbytek vody, než se pomalu postavila na nohy.* Nech mě prosím odejít a jí taky. *Koukla na něj dolů.*
Hm, vy větve od nás víl, kdo se ve vás má vyznat. *Odfrkl sii Kayn nevraživě a přemáhals e, aby jí za její drzsot nevrazil hned pár pohlavků. Pak se na ni podíval, mnež vstal. Nelíbilo se mu, jak na něj hleděla dolů a po tváři se mu rozlil pobavený, bělostný úsměv.* Uvidíme, jestli jsi nebo nejsi, až se schováš. Tak šup šup, stejná pravidla, jen bez magie. *uculil se, načež se otočil k nějbližšímu stromu.* Už se těším až si vás obě odvedu. *Zaverněl spokojeně, načež se pak otočil ke kmenu a začal počítat, zase od jedné až po stovku, pomalu a jistě, aby měla Timea možnst najít si nějakou skrýš. Spokoejně se po celou dobu ale culil, cítil, že jeho vítězství je blíže a blíže.*
Kdo? Třeba ty, zřejmě jsi dost starý na to, abys věděl správně, kdo je jaká rasa. *Zamračila se na něj, načež pak jen pozorovala, jak vstal a znova se nad ní tyčil jako hora. To už ale Tia ustoupila o krok dozadu. * Nejsem tvoje, ani když vyhraju a ani když prohraju. *Pronesla ještě, než se tedy vydala pryč. Tím, jak bylo už všude našlapáno, se jí šlo lépe, nemusela za sebou nijak krýt stopy, prostě jen šla v těch starých, nakonec se vydala dál, hledala, kde by se mohla schovat, ale nic ji nenapadalo. V duchu proto zanadávala. Nakonec ale uviděla pár altánků, ve kterých se konaly různé akce a tak se vydala k nim. Do jednoho vešla a po trámech vylezla až nahoru, kde se ve stříšce schovala za další trámy.*
*Bylo na čase, aby šel Kayn hledat. Nijak nekomentoval její výlevy, a proč by taky, munici jí neplánoval dávat, ne teď. Místo toho, jakmile si odpočítal čas, se spokoejně uculil, ančež se vydal směrem, kde by tušil, že by byla. Tak nějak tušil, že tohle bude rychlé, navíc, tohle nebyl centra park, a nebyl tak velký, takže to nemohlo dlouho trvat ani jemu. Spokojeně hledal, prokoukl každé křoví, každý kout, do vody se tedy už nepouštěl, kdyžtak by si ji nechal na potom. Teď hledal, jestli dívka nebude někde mezi stromy, ve křoví, ve sněhu, kdekoliv. Sledoval stopy, které jako jediné vedly sněhem a ne po cestě a sklonil se. Nemohl si nevšimnout, jak malé byly, takže se Kayn jen spokojeně zastavil, načež se vydal po nich. K jeho překvapení jej zavedly mezi lidi, mezi nějakou akci u stánků. Kayn jen zatl pěsti a zavrčel, ale nakonec se vydal k altánům.*
*Ještě více se natiskla za trámy, aby nešla nijak vidět a dál tiše seděla, snad ani nedýchala, aby jí nenašel. A v tu chvíli jí to došlo. Proč to vlastně dělala? Proč se snažila zase někomu pomoct, když sama na to pak doplatí. A když se měla schovávat, proč prostě neutekla domů? V duchu sobě opět vynadala, alespoň doufala, že když už si vybrala tohle místo a poblíž lidí, že ho to odradí a nakonec sám odejde, aby ona mohla slézt a vypařit se pryč. K sobě domů do bezpečí. Tiše seděla a poslouchala okolí, snad jako kdyby chtěla poznat, kde zrovna je.*
*Kayn procházel pod stánky, hledal, rozhlížel se kolem sebe, pohledems ledoval každého, kdo by mohl vypoadat jako ona, výškou a nebo vzhledem, sledoval každý pohyb a byl rád, že lidé raději preferovali větší trhy v Central parku. Sledoval, pozoroval, šel tiše a obezřetně, koukal nahoru a dolů, než se nakonec zastavil pod střechou altánu, kde byla Tia schovaná. tam se zastavil, rozhlédl se, než jen zavrčel a oddupal zase dál, kde se začal rozhlížet kolem sebe, po lidech a po všech oststních.*
*Jakmile ho spatřila, přestala snad i dýchat, ani se nehnula, aby žáden trám nezapraskal, aby ani smítko nespadlo a on si toho nevšiml. Jen co se otočil a odešel pryč, tak si oddechla. Čekala ještě nějakou chvíli, než se odhodlala udělat to, co měla udělat už dávno. Utéct. Opatrně vykoukla a když viděla, že skutečně šel dál, spustila se dolů na zem a dál už na nic nečekala, rozeběhla se na druhou stranu, než byl Kayn s nadějí, že uteče do bezpečí svého domova. Nezastavovala sem, ani se neotáčela, prostě jen běžela, co mohla.*
*Kayn ji ale zaslechl. Zaslechl to, jak seskočila na zem, jak se rozeběhla. A taky že se za ní vydal.* Našel jsme tě! *Křikl po ní mezití, a za chvilku ji doběhl. Jak by také ne, díky svému tréninku a dlouhým nohám. Popadl ji za zápěstí, porazil na zem, otočil na záda a naklekl si nad ní, načež se jí zadíval do očí a spokojeně zavrněl.* Našel jsem tě. *Zopakoval znovu u její tváře, klečíc mezi jejími nohami, vnímajíc každý její dech. Zvedl pak hlavu, aby si všiml, že nejsou daleko od místa, kde enchal civilku.* A zrovna na čas, už mi chladne večeře. *Mrkl na ní, než jí nakonec vytáhl za paži na nohy.*
*I přes veškerou její snahu po chvíli skončila ve sněhu a hleděla na něj. Nic neřekla, jen nasucho polkla a hleděla mu do očí. Když jí pak vytáhl na nohy, vytrhla se mu prudce, až o pár kroků klopýtla dozadu.* Nech mě odejít. Prosím. *Pronesla směrem k němu.* Já jsem ti k ničemu, prostě dělej, že jsi mě neviděl a nech mě jít. *Zkusila to znova, zatímco pomalu couvala dozadu. Přemýšlela, co udělat. Jak se z toho dostat. Nejhorší bylo to, že byl o tolik silnější než ona a také vyšší, ona se svou malou výškou proti němu byla jako dítě.* K čemu mě vlastně potřebuješ?
*Kayn se nad jejím slovy jako kdyby pozastavil. Pak se na ni usmál.* přemýšlel jsem o tom, a ne. Půjdeš se mnou. *Mrkl na ni a tahal jí k civilce.* Proč? protože jsi drzá. Protože se mi chce. A protože chci vědět pár věcí, ale ne tady. Potřebuju zpátky do Faerie, a tebe si beru sebe. Jako výherní trofej. Hezké, ne? *uculil se na ni, načež se sklonil k civilce, aby zkontroloval její životní funkce.* Zajímá mě pár věcí, ale jak jsem řekl, až po večeři, ted bych neměl energii na to tvoje plácání poslouchat. *Ušklíbl se a
Nejsem drzá a rozhodně nestojím o to, být tvou trofejí. *Odporovala hned a s povzdechem jej sledovala. Zrovna, když se skláněl k té dívce, která byla stále ještě mimo, jí napadla bláznivá věc. Než se fér vůbec stačil nadít, Tia do něj ze všech sil strčila. Myslela si, že když padne, bude moc znova utéct, ale tentokrát jinak, rychleji a s pomocí své magie, která už slábla, jak byla unavená. Jenže Tia byla také dost nešikovná a to se jí vymstilo. Když totiž strčila Kayna, tak nějak sama ztratila půdu pod nohama a padla na něj do sněhu. Samým překvapením vypískla a rychle se snažila vstát.*
Koho tu zajímá, o co ty stojíš a nebo ne. Mě snad? Ne. A jelikož jsem tady já ten, kdo bude mít poslední slovo, tak ti na tvoje nechtění kašlu. *Zavrčel, už lehce podrážděný, přemýšlejíc, jak by jí asi mohl zavřít pusu. Pak už cítil, jak do něj strčil, a když pak padl a ona na něj, tak ji reflexně chytl za boky, aby mu neutekla.* No, koumá, že jsi měla přislíbit svou část dohody i ty, ty jedna mrško. Ale pokud chceš, i tohle může fungovat. *Naznačil, poukazujíc na to, jak na sobě leželi. pak se ale jen ušklíbl.* hele, holka, děláš si to mnohem těžší, než by to mohlo vůbec být. *Pronesl, dál sii jí na sobě držíc za boky.*
*Jen co na něj dopadla, zarazila se, tohle totiž nečekala.* Jenže mě nezajîmá, že ty máš poslední slovo. Nejsem věc ani tvůj majetek a když s tebou jít nechci, tak nepůjdu. A pusť mě, nic takového nebude, tak na to zapomeň. *Zamručela a chtěla se postavit, slezt z něj, jenže on jí stále držel za boky. Tia se proto zapřela rukama vedle jeho hlavy a snažila se odtáhnout. Nelíbilo se jí v jaké póze byli a cítila, že ji brzy tváře zrudnou jak z toho byla celá nesvá.* Prosím pusť mě. *Prosila jej znova a hleděla mu do očí.*
*Kayn se na ni podíval a zasmál se. Pak jen nakrcil obočí.* Prosíš hezky, ale... Nepomůže ti to. *Zavrněl a hned na to vstal, vytáhl si ji k sobě, ale pak ji pustil a došel k civilce, aby se pro ni mohl sehnout a vzít si ji přes rameno.* Takže se přestaň bránit, prostě jdeme, teď si moje at se ti to libi5a nebo ne. *Zavrčel.*
*Timea se zamračila. Měla poslední šanci něco udělat, nějak jej zastavit, zpomalit, aby měla šanci jak pro sebe, tak i pro tu ubohou holku. Za dnes vyplýtvala hodně magie, víc než u ní bylo zvykem a bylo to znát. Ale i tak ještě měla nějakou sílu a hodlala jí využít. Znova se soustředila na vodu, která byla poblíž a nechala dva vodní hady se pomalu blížit k férovi ve snaze jej zastavit. Vodní hadi se nakonec dostali až k nohám toho pitomce a jako lisny se mu kolem nich omotaly, sevřelo jej to v pevně a když dívka trhla rukou, had sebou škubl a férovi se trhnutím podkoply nohy, ovšem i tak jej had stále držel v sevření, zatímco se Tia vydala k civilce aby i s ní konečně utekl.*
*Než by se nadál, tak už ležel na zemi. Hned na to ale zamručel a podíval se na hada, jež se mu motá kolem nohou. Hned mui došlo, i bez té telepatie, že je proti němu víla, ovšem, nevěděl jak stará. Díky své znalosti magie za skoro dvě stě padesát let měl čas na to na tomhle pracovat, a i když nebyla voda jeho specialita, tak se mu podalo magii rozpustit a nechat ji jen tak. Jakmile pak došel opět k víle, vztyčil se za ní jako ruka boží. Ihned na to nechal padnout své iluze, aby se mohl an magii více soustředit, hned na to se zadíval na vílu, kterou pomocí vzdušné magie odhodil zpět a poté se podíval na civilku. Pak otočil pohled k víle.* Ani se nehni, ještě se k tobě vrátím. *Pronesl, načež jí vklouzl do hlavy pomocí telepatie. Ihned jí do hlavy vložil myšlenku.* /Chceš se sebrat, jít za mnou a následovat mě. Bez problémů./ *Vnutil jí do hlavy myšlenku a ještě k tomu umocnil ten pocit chtivosti, aby se jí do onoho činu chtělo o to více. Pak se sklonil k civilce, kterou si opět vzal přes rameno. Pokud by jeho magie nefungovala, tak natáhl k víle ruce. Hned na to se jí koelm rukou omotaly šlahouny z kořenů, na kterých vyrostly trny a při každém jejím pokusu o to, kdy by chtěla utéct, se jí zařízly do rukou. Pak uchopil konec provizorního vodítka a vyrazil k portálu.*
*Než však vůbec došla k oběma, zase padla na kolena, chtěla znova vstát, ale to už byl u ní a koukal na ni. Natáhla ruku, aby znova nějak použila svou magii, ale ucítila v hlavě nátlak, vykulila oči, jakmile jí došlo o co šlo a cítila tu myšlenku, to co měla udělat. Zavřela oči a snažila se s tím nějak bojovat, nějak tomu vzdorovat, věděla, že proti němu neměla šanci, ale chtěla se alespoň pokusit. Ovšem zatímco bojovala s myšlenkou, kterou jí vnutil, ucítila jak se jí kolem rukou něco omotalo. Otevřela oči a zmateně na to hleděla. Nechtěla s ním nikam jít, nechtěla, ale myšlenka, která jí nutila to udělat, s tím bojovala, ovšem šlahouny se jí při odporu zařezaly do rukou a tak nakonec s bolestným syknutím vstala a i když bojovala s tím nutkáním, přece jen se rozešla za ním.*
Kayn se pootočil přes rameno, načež jen spokoejně pokýval halvou. Pak se vydal k portálu, u kterého se zastvail. Zamyslel se, podíval se na Tiu, položil civiilku a došel k víle. Sklonil se k ní a vzal ji bradu mezi prsty. Jak dlouho jsi nebyla na Zimním dvoře? Pojď, provedu tě skrz, možná, že se ti tam zalíbí, protože se to stane na nějakou dobu tvým domovem. Mrkl na ní, hledíc ji do tváře. Pak ji s trhnutím pustil, načež ji vytáhl na nohy za provizorní pouta a zamířil do portálu, kterým prošel, táhnouc ji za sebou, s civilkou hozenou přes rameno.
*Proti jeho nátlaku neměla žádnou šanci i když se snažila sebevíc, bylo to jako kdyby házela hrách o stěnu. Když jí vzal za bradu, lehce sebou trhla, aby se mu vymanila, načež se lehce zamračila.* Já na Zimním dvoře nebyla nikdy, na žádném dvoře jsem nebyla a nechci tam jít. *Zašeptala a když jí řekl, co řekl, jen s zarazila. Chtěl ji tam nechat? Ale to přece nešlo, to ona nechtěla. Opět se soustředila na to, aby se z toho dostala, ale nešlo jí to a tak musela poslušně jít s ním přes portál na dvůr, na který jít nechtěla.*
*Už prešiel nejaký čas, odkedy bol na hliadke v Pandemoniu a ani sa mu tam toľko nechce, keď si predstaví tie priestory, spomínajúc pri tom na oslavu Axela, v ktorej ak by nebola Triss, tak by sa znova vrátil k alkoholu. Tá Triss, ktorú na konci tejto rádoby hliadky, kontaktoval cez sms, aby prišla za ním do Pandemonia. Kde je veľa osôb, tam je dosť súkromia na to, aby v tom hluku a hudbe mohol nepozorovanie so svojou kamarátkou tento svoj plán uplatniť. Plán, ako začipovať Triss a zároveň ju z toho vynechať. Preto, keď vstúpi, sa iba postaví k pultu a objedná si nealkoholickú Piña Coladu, ktorá je na neho síce príliš sladká, ale asi to potrebuje teraz na trochu energie - včera to prehnal s tréningom a upratovaním a bol pozrieť Grace, ale dlho sa spolu nezdržali. Na tom ale teraz nezáležalo.*
*Triss neměla problém přijít. Sebastiana znala, měla ho ráda, věřila mu. Neměla důvod jej z čehokoliv podezírat. Na sebe hodí trochu...víc klubové oblečení, vesměs šaty, volnější sukně a pod nimi zateplené legíny, které mají ovšem barvu, která snadno připomíná pokožku, minimálně v osvětlění Pandemonia. do něhož vkročí s kabátem sahajícím ke kotníkům a k šatům trochu nepatřičně i v černých kanadách. Vlasy měla v drdolu na zátylku, bez make-upu, přišel jí zbytečný. Typovala, že Sebastiana bude hledat na baru, nicméně pohledem brouzdala i v boxech, které míjela, než se k baru dostala - pokud jej tedy neobjevila jinde. Kdyby však náhodou nebyl ani u baru, pokračuje dál, dokud jej nenajde.* Ahoj. *A na přivítanou jej jednoduše obejme s veselým úsměvem.* Tanec se mnou ti chyběl, že jsme v klubu? *Popíchne ho v přátelském duchu.*
*Nevie, ako pride Triss naladená a či vôbec príde, keďže jej otvorene oznámil, čo má v pláne, aj keď ten plán zrejme nebude taký, ako by očakávala alebo za aký by ho inak pochválil Spolok. Asi priveľmi riskuje, ale naozaj, skutočne naozaj sa mu nechce čipovať ďalšiu osobu, ku ktorej má ako tak blízko, Hiram mu stačil. Opiera sa o pult, sleduje okolie poza rameno, akoby sa malo niečo stať, aj keď teoreticky očakáva iba jeidnú osobu, ktorú si však vôbec nevšimne, keď sa naozaj k nemu Triss dostane. Otočí sa k nej a uloží ruku s pohárom na pult, aby si druhú vložil do vrecka a nepríjemne sa pousmeje, horko a kyslo naraz.* Tancovať nie, len som chcel súkromie. *Povie a dúfa, že čarodejka veľmi dobre pochopí, ako to myslí, okrem barmana, odkedy prišiel, mu nikto ďalší nevenoval pozornosť a je za to rád, rovnako ako za to, že Triss prišla, aj keď nemusela a je to nepríjemná debata.* Prišla si. *Okomentuje, akoby to od neho potrebovala počuť, inak by o tom nevedela.*
Oba víme, že mě Spolek tak trochu má v hledáčku... *Povzdechne si a rozhlédne se. Snažila se na to nemyslet.* To neznamená, že s tím souhlasím a chci to podstupovat.. *Veselí ochladne, když rovnou přešel k věci. Vypadala...ani ne zklamaně, spíš smutně.* A co mám s tebou dělat? Jsi u baru, kde tě ponouká alkohol. To tě mám nechat bez dozoru a společnosti? *Ať souhlasila nebo ne s čipováním - a že nesouhlas velmi mírnou formou vyjádřila - o něj měla vždy starost. Byl velmi blízký kamarád, v jejím nejužším kruhu blízkých...a každý měli k svým nějaké povinnosti. Nedokázala mu to zazlívat, a pokud to má podstupovat...nebude nakonec lepší, když to bude někdo komu věří? Stiskne nejistě rty.* Čekala jsem, že tohle přijde dřív...odkládal jsi to. Už to dál nejde? Máš z toho nějaké problémy? *Zase to dělala...starala se o jiné lidi, ne o sebe. Pohled jí nervózně utíkal k jeho rukám, jakoby se bála a čekala na okamžik kdy to přijde, přesto však její tón byl mírný a to i vzhledem k hluku v jejich okolí. Polkne.*
*Stroj na čipovanie leží povedľa úplne nepovšimnutý a ním ignorovaný, keď počúva Triss a ledva jej odpovedá na to, čo hovorí. Ani sa nezasmeje na vtipe o alkohole, iba sa mračí a skúma jej tvár. Vidí na nej, napriek svojej nízkej empatii, že nie je spokojná - vlastne vyzerá… vydesene? Sklamane? Zmierene? To sa mu veľmi nepáči, že mu takto ľahko skočila do siete, ale zároveň sa cíti akosi blaženejšie, že mu natoľko verí, aby sa nechala očipovať ním, než kýmkoľvek iným, napriek tomu, že Triss určite pozná viacero lovcov, minimálne Sandera a Grace.* Nie. Odkladal som to, aby som prišiel na to, ako to obísť. *Povie jej úprimne, keď padne tá otázka a iba natiahne ruku k prístroju, akoby ho chcel vziať do ruky, ale neurobí to, iba sa ho dotkne.* Veríš mi. *Povie priamo, akoby to nebola otázka, on sám tomu minimálne verí, že je to pravda.* A ja veľmi nesúhlasím s tým, čo sa tu deje, napriek môjmu postoju kedysi, keď sa toto riešilo. *Hovorí ďalej, aby jej vysvetlil svoj pohľad na vec a oprie sa viac o pult, naleje si do hrdla svoj drink, ktorý až lepí na jazyku a na podnepí, než si oblízne pery.* Nebudem čipovať teba priamo. *Nakoniec dokončí, aby to zo seba vypľul čo najrýchlejšie a nenaťahoval to, keď vidí, aká je Triss nesvoja.*
Obejít? A co když se na to přijde? Budeš mít problémy...? *Zeptá se překvapeně a zmateně pokýv hlavou, když oznámí, že mu věří.* Co změnilo tvůj postoj? *Nevkládala sama do sebe tak vysoké naděje, že by za změnou stála jen ona. Pohledem sleduje jeho čipovací pistoli, načež se podívá zpátky na Sebastiana.* A jak to chceš udělat? *Zeptá se, konečně se usadí vedle něj a aby jej neponoukala ona, dá si colu.*
*Iba jeden pohľad Triss do tváre mu podľa neho stačí, aby pochopila, že z toho problém mať bude, ale nahlas to nevysloví. Je to tentoraz naozaj zbytočné a má pocit, že Triss mu už dostatočne rozumie, že niekedy si sám pripadá, akoby videla niečo na ňom alebo v ňom, o čom on sám nemá poňatia. Síce je to často frustrujúce, až priveľmi často, no zároveň sa to dá perfektne využiť v takýchto situáciách. Odtrhne pohľad k ľuďom za ním, ktorých len na sekundu orebehne pohľadom, než sa k Triss pridruží bližšie.* Stali sa rôzne veci, odkedy som toto riešil prvýkrát a… *Zamyslí sa, ako pokračovať, nasadiac na svoju tvár akúsi masku nečitateľnosti, ktorá však u neho ostáva väčšinu času jeho života.* …nebude to prvýkrát, čo som nespokojný s rozhodnutím. *Dokončí a ukáže ukazovákom dohora, aby Triss naznačil, že myslí Spolok a tých, čo sú postavení vyššie než on. Cíti sa hlúpo, že takto poza chrbát robí a hovorí veci, ktoré by sa mu inak protivili a za ktoré by inokedy sám sebe vynadal, ale teraz si je zrejme skoro na 100 % istý, že aspoň pri Triss to skúsi obísť. Zase toľko podsveťanov nepozná a podozrenie sa stratí, čím menej krát obíde čipovanie tak, ako to plánuje teraz.* Tvoj čip nepôjde do tela tebe. Ani nikomu živému. *Povie najskôr tajnostkársky, akoby chcel, aby sa Triss zapojila do tejto hry a hádala.*
Jak chceš čipovat bez toho, abys- *Konečně logika dožene myšlenky. Neživý objekt. Nějaký předmět.* Tak do čeho? Hádám určitě máte nějaký senzor nebo něco, čím lze zkontrolovat přítomnost čipu, ne? *Letmo se zamračí, ale pak podá barmanovi peníze a vezme si od něj svou colu, respektive vyšší sklenici s ledem a limetkou v níž colu dostala.*
*Chvíľku na ňu hľadí, než jej dopne a on si skoro vzdychne, že jej to všetko dopodrobna nemusel vysvetľovať ako dieťaťu.* Vidíš, aká si múdra. *Povie ironicky, ale nie tak, akoby spochybňoval jej inteligenciu, skôr iba trochu pobavene, čo sa však na jeho tvári neodráža, jedine v tóne jeho hlasu. Začne sa hrabať vo vrecku, chvíľu to naťahuje tým, že sa napije svojej Piña Colady, trošku zamľaská, zahmká si a nakoniec z vrecka vyberie kľučenku, jednoduchú a ľahkú, niečo, čo stačí brať so sebou, ak Triss nebude chcieť byť odhalená pred lovcami, ale zároveň nebude čip v jej tele.* Ľahko sa to očipuje, môžeš to so sebou nosiť a zároveň… *Prenesie a podá jej to, aby si prívesok pozrela. Snažil sa vybrať taký, aby sa hodil kamkoľvek bude chcieť Triss ísť.* Musíš ale dávať pozor. Nestrať to. Nesmie sa na to prísť. Fajn? Spolieham sa v tomto na teba. *Povie a cíti sa, akoby práve dnes porušil rozhodnutia Spolku skoro najviac za celé tie roky.*
*Zamračí se na drink, který pije.* Doufám, že je bez alkoholu. *Nadzvedne obočí a natáhne ruku ke klíčence, kterou jí podává a prohlédne si ji.* Už jsme se dostali k dárečkům, to jsem nečekala. *Nadhodí, aby situaci odlehčila a popíchne jej ještě nasledující poznámkou.* Co by na to řekla tvá paní. *Pokroutí hlavou s úsměvem.* Děkuji. *Prohlásí nakonec a prohlédne si věc ve svých rukách.* Tak co teď?
*Čaká chvíľu, než Triss prívesok prevezme.* Ber, nech niekto nevidí, sakra. *Najskôr odpovie a dá jej to do ruky, keď sa už ku kľúčenke sama natiahne a pretočí nad ňou očami, a potom ešte raz na tie jej poznámky.* Povedala by, že dávam darčeky ako na základnej. *Zamrmle jej ako odpoveď a spustí ruku, než sa viac natočí k pultu a drink do seba hodí.* Neboj sa, je nealkoholická, ak mi teraz ideš kontrolovať každé pitie, Triss. *Povie a z jeho hrubého hlasu je jasné, že trošku na čarodejku nalieha, aby v neho viac verila. Zároveň, pomimo uvedomenia, je hrdý, že ho kontroluje, aj keď by nemusela. No asi je príliš hrdý na ďakovanie. Utrie si pery do chrbta dlane a pozrie na Triss.* Teraz sa len neprezradiť. Už aj tak asi Spolku prišlo podivné, že si stále nezačipovaná. *Prenesie a obzrie sa pre kontrolu okolia, že ich niekto nepočúva alebo im nevenuje pozornosť.* /Hádam išlo všetko dobre./ *Pomyslí si.* Kam máš teraz namierené? Či neprišla si sem iba kvôli mne? *Opýta sa a nadvihne obočie.*
Asi jsi jí zatím nedal žádné oblíbené květiny nebo něco od srdce. Třeba by změnila názor. *Mrkne na něj a spokojeně přikývne aniž se vyjádří k oné poznámce, zda mu bude kontrolovat pití. Rychle si vytáhne klíčky a přívěsek na ně pověsí a na to je schová.* Možná si zatancuju, dám si pár drinků a půjdu domů. *Pokrčí rameny.* Obvyklý večer v klubu, outfit na to mám ne? *Mrkne a letmo se ušklíbne.*
*Radšej si nechá pre seba, že aj jej niečo dal, lebo by si z neho Triss iba uťahovala z ďalšej veci.* Dal, len nemusíš vedieť čo. *Povie skoro otrávene, aby tým naznačil, že jej o tom nechce povedať, pretože to skončí tak, ako teraz, že si z neho uťahuje z obyčajnej kľúčenky. Na jej odpoveď a rečnícku otázku reaguje len tak, že si prebehne pohľadom jej šaty a mykne plecami.* Čo ja viem. Nie som expert na večerné šaty. *Prenesie.* Ale sú fajn. *Dodá nakoniec, aby si zas Triss nemyslela, že vyzerá zle.* Len nenechaj žiarliť tú svoju vílu. *Upozorní, skoro ako starší brat na ňu nadvihne obočie, aby ju akože upozornil a potom si vzdychne, odrazí sa od pultu a vezme čipovací prístroj do ruky.* Ja pôjdem, ale ty sa bav, Triss, uvidíme sa. *Keď prechádza okolo, chytí ju za rameno a na jeho ústach je akýsi povzbudivý náznak úsmevu, hlavne z toho, že to dopadlo tak, ako dúfal, než sa poberie pomedzi ľudí preč z Pandemonia a sťažka sa nadýchne.* /Konečne dobrý vzduch./ *Pomyslí si, než sa vyberie do inštitútu.*
Díky. *Usměje se a potom se musí zasmát.* To bych si nedovolila. Jsem hodná holka. *Mrkne na něj a pak kývne.* Dobře doraž domů. *Lehce mu stiskne rameno a zamává než jí lidé zakryje výhled. Ke Cole si objedná dvojtou whiskey a ještě chvíli zůstává na baru, než se sama zaplete mezi tanečníky.*
*Dominic zrovna vycházel ven z baru, nechávajíc jej za sebou. Ihned, jak vyšel, tak si zapálil. Už se tak nějak odhodlal vyjít po bouračce mezi lidi, a teď už měl tak nějak dost an to, aby se dal na odchod. Stál tam, v saku, a bílé košili, opírající se o stěnu baru, pokuřujíc si cigaretu, a tak nějak si vůbec nevšímal svého okolí, byl rád, že má prostě jen svou cigaretu a relativní klid. Domů pak chtěl jet taxíkem, auto mu sem sice už vezli, ale ještě jej neměl.*
*Alessandra měla po delší době zase jednu ze svých pracovních schůzek, kterých se vracela. Zrovna mířila ke svému autu, když si všimla známé postavy. Na sobě měla černé upnuté kalhoty, rudou košili a kabát. Když uviděla, že o kousek dál venku před barem stál Dominic zamračila se. Na něj totiž měla tak nějak pifku. Proto hned změnila směr a místo k autu se vydala k němu.* Tebe jsem tak nějak hledala. My dva si musíme promluvit a hned! *Zavrčela naštvaně a sledovala ho. Pořad mu měla za zlé to, co udělal.*
*Dominic se zrovna otočil, když spatřil Aless kousek od sebe. Vykulil nejprve oči, pak si ji sjel ale pohledem a jen tiše zavrčel.* Co bych ti měl asi tak říct? *Pronesl pouze, jen nad tím protocil očima a ihned na to zadupl na zemi cigaretu a vydal se pryč, dal od místa, od kterého k němu dívka dupala.*
*Aless šla ale za ním dál. Nechtěla se nechat jen tak odbýt.* Tak stůj sakra!* Zavrčela, ale když se stejně nezastavil, tak se za použití své rychlosti dostala před něj.* Nebudu to říkat dvakrát Dominicu. *Zavrčela a zatáhla ho do postranní uličky.* Chci vědět proč jsi to udělal? Proč jsi na mě narafičil celé to divadlo? Proč ses spřáhl s Dragosem? Proč celá ta zatracená šaráda.* Mračila se na něj, chtěla konečně vědět pravdu.*
*Díval se na ni, nakonec se nakonec odtáhl a sjel si ji pohledem. Pak pokrčil rameny.* Měl jsme vlastní důvody, víc k tomu vědět nepotřebuješ a víc ti ani říkat nebudu. *Pronesl, a pak ji zase obešel.* A pokud teď dovolíš, rád bych zase šel. *Podotkl upír a opět se vydal pryc6. Nevěděl o tom, co se stalo a nechtěl riskovat to, že by Aless něco pak prozradila.*
*Tiše zavrčela, otočila se a znova do došla, chytla ho za ruku a otočila k sobě.* Kurva stůj, když s tebou mluvím! *Byla už vytočená.* Mě jsou tvoje důvody u prdele, namočil jsi mě do toho, tak mi teď řekneš pravdu. O co tu do hajzlu šlo? Proč jsi narafičil celé to divadlo s tím, že mě svedeš? A proč v tom jel i Dragos? Co jsem ti udělala, tak zlého, že jsi klesl až k tomuhle? Hm. *Mračila se na něj, ona sama to nechápala, nebyla si vědoma toho, že by snad měli nějaké spory mezi sebou.*
*Dominic zavrčel, pak se na ni nakonec podíval, protocil očima a zadíval se na ni.* Do toho ti nic není, nebudu ti to říkat, protože ti nevěřím, jde o něco, o čem nechci mluvit. *Zavrčel a pak se odvrátil.* Tohle není o tobě, jen jsi se mi prostě postavila do cesty jako výhodný prostředník.
*Ušklíbla se.* Tak ty mi nevěříš? Aha, to bych ale měla říct spíš já tobě. Jsi sráč Dominicu, jestli jsem byla prostředník, měl sis to vyřídit s tím, po kom si šel, ale mám pocit, že jsi měl jen strach se mu postavit. *Zavrtěla hlavou a sama jej obešla.* Pokud však ten dotyčný byl Emett, což asi byl, tak ten je už pryč. *Zavrčela.* To, že jsi skoro zničil na čem mi záleží, to ti neprominu a lituju Inocence, že se zapletl s někým jako jsi ty! *Dodala ještě a vracela se ke svému autu.*
*Dala mu odpověď.* Jakmile mu řekla, že šlo o Emetta, tak si v hlavě potvrdil, že bylo po všem. Možná, že by si s ní i šel promluvit, omluvit se, ale její poslední věta jej bodla tak že se na to vykašlal a i on se otočil na odchod.*
*Zastavila se a zlostně stiskla ruce v pěst, než se otočila jeho směrem.* Nemyslela jsem si o tobě, že jsi až takový hajzl, dokud mi nedošlo, co jsi provedl. To bylo tak těžké říct mi pravdu? To bylo vážně jednodušší zničit mě neprávem? Jen kvůli tomu idiotovi, kterému ses bál postavit? *Koukala na něj.*
*Dominic stiskl ruce v pěst a tiše zavrčel.* Ne. Tobě se zpovídat teď nebudu. *Pronesl, než pak díky své upíři rychlosti zmizel z dohledu.*
*Koukala na nej a zamračila se.* Fajn, jak tedy myslíš. *Řekla si tiše sama pro sebe a rozčílená se vydala ke svému autu, kde se pak posadila a odjela k sobě domů.*
*Kayn tak nějak přemýšlel, kam by dnešní kroky, kterými chodil po NY, jej mohly zanést. Dělalo se mu špatně ze vší té Vánoční nápady kolem, a nejraději by se na to vykašlala a zavřel se zpátky do sídla na Zimním dvoře. To nakonec ale neudělal. Přeci jen, přišel sem proto, aby si odnesl nějakého civila se sebou domů, aby se mohl posilnit. Tak nějak teď potřeboval ale někoho najít. A kde by mohl hledat spíše, než v baru. A tak došel až do Pandemonia. Tak, jako vždy díky iluzi neviditelnosti prošel kolem vyhazovačů, došel dovnitř a svou iluzi ze sebe setřásl až mezi lidmi. Hned na to zamířil k baru, kde si objednal alkohol, silnou vodku, stejně s tím pocitem že na férské medoviny nic nedosáhne. Poté už i s drinkem zamířil do boxu, kde si sedl, Pohodlně se zaklonil, kabát černé barvy, stejné i jako jeho kalhoty, vysoké glády a rolák, si položil vedle sebe a jednu ruku si přehodil přes opěradlo. Spokojeně, rozvalený na sedadle tam pak sledoval všechny kolem sebe.*
*Dnešní den plný Vánoční atmosféry rozhodla oslavit v baru. Moc svátky nechápala, ale na druhou stránku se jí to líbilo. Mělo to zajímavou atmosféru a tohle na civilech měla ráda. Navíc to bylo až moc nakažlivé, ale jako vílu ji úplně netrápilo, že by snad neměla rodinu.* Ahojte kluci. *Mávla na dva vyhazovače, kteří už jí znali. Nedělala zde nikdy bordel, takže nebyl důvod nepouštět jí dovnitř.* Těžký den? *Optal se barman a pozoroval Elisu v černém kabátu s kapucí přes vlasy.* Ani ne... Zkusila jsem punč a je pěkně odporný, abych pravdu řekla. Hoď mi to, co vždy. *Začala si rozepínat kabát a dnes zde ani nebyla moc pro nějaký lov lidí spíše si jen odpočinout od stresu. Posledně ta noc s Remim jí jakýmsi způsobem zlepšila vidinu na New York a nepřipadala si zde tak cizí. Poddala se tomuto městu.* Jeden Gin a Tonic. *Poslal to k ní. Elisa mezi tím svůj pohled zastavila na chlapci.* Toho už jsem někde viděla *Mírně se zamračila při tom pocitu, ale u zimního dvora je mnoho jemu podobných. Kdyby byl z míst odkud je ona jistě by si na něj pamatovala.* Hm... *Zamručela si pro sebe než nakonec upila ze svého nápoje.* Kdo to je? *zeptala se barmana, ale ten jen pokrčil rameny s tím, že nemá tušení.*
*Kayn se díval po baru svou až prapodivně divnou heterochromií, jež měla jen maskovat jeho krásnou, leč vražednou nevýhodu. Jakmile se tak začal pak rozhlížet, jeho pohled se setkal na krátkou chvilku s Elisou. Pohled na ní nechal, než jím zase uhnul, jako kdyby se nic nedělo. Po chvilce se k ní ale pohledem vrátil.* /Hm, přišel jsem sice na lov, ale co takhle to smíchat s prohřešením? Jo, to se mi asi zamlouvá./ *Pronesl sám v sobě, ale pořád dál seděl, upíjel si z nápoje a sem tam se na ni podíval, než na ní nakonec pohled nechal, nadzvedl sklenku na znamení přípitku a usmál se. Lišácky a vypočítavě.*
*Mírně se mračila, jelikož něco jí nesedělo. Její instinkt jí před něčím varoval a že už měla léta na to poznat něco od pohledu. Přesto u něj si nebyla něčím jistá. Byla trochu zmatená nad tím, co si myslet, ale zvedla svůj pohár pití nad jeho výzvou, kdy si sundala kapuci a nakonec i kabát, aby odhalila něco, co působilo jako černé sako bez rukávu.* Sednu si k tomu muži, co vypadá, že rád vraždí. *Ušklíbla se na barmana a ten se ještě koukl přímo na muže.* Jistě. Ani mě to už u tebe nepřekvapuje. *Zasmál se. Vzala si kabát a zamířila jeho směrem.* Normálně bych nechala muže dojít za mnou, ale vypadá to tu pohodlnější... mohu? *Ukázala na volné místo u něj.*
*Jakmile k němu žena došla, tak se uvniitř zasmál ještě více. Hned na to naklonil hlavu na stranu, sjel si ji pohledem a uhl, ovšem, ruku na opěradle na místě, kam by se měla žena posadit, pořád nechával.* Jistě, přece si nebudu zabírat tak velké místo pro sebe, když jej mohu sdílet s tak krásnou ženou, to by byl skoro až hřích. *Uculil se Kayn, který se pak napil ze svého drinku a položil si jej před sebe na stůl, hledíc ženě do očí.*
*Jen, co dostala svolení, tak nechala padnout své oblečení na opěradlo, aby si spokojeně vydechla a usedla. Upila ze svého drinku a tváři se natočila k němu.* Jistě... Hádám, že ani nebylo tvým úmyslem zde sedět celou noc sám a opíjet se. Elisa... Elisa de Rais Borrgia *Představila se, i když se neptal. Pokud byl ze zimního dvora možná o ní slyšel a tím by dala i najevo odkud pochází, ale i on.* Koho jsi dneska očekával? Moc civilů zde nechodí...
*Fér se na ni podíval a usmál se, opět, nevýrazně, a i tak lišácky a podšitě.* Ne, jistě že jsme neměl zájem sem jít jen tak. jeden ze zájmů byl najít někoho na jednu noc, a ta druhá...dát si nějaké půlnoční občerstvení. *Pronesl, a přes rty se mu rozlil spokojený úšklebek, kdy odhalil své bělostné zuby. pak se podíval na Elisu a zadíval se jí do očí.* Elisa...mě říkají Kayn. *Pronesl poté a sjel si ji pohledem, než se natáhl, do jedné ruky uchopil její dlaň a pokud se nechala, vtiskl na ní polibek. Pak se pozastavil. Zjevně to nebyla civilka, takže se mu jeho výběr na svačinu zmenšil, ale i tak- zábava mohla být pořád.* No, tak ale, když už sem někdo zabloudí, proč toho nevyužít, no ne?
*Při jeho slovech jí nijak nevyděsil ani nepřekvapil. Začínala hodně rychle tušit s kým má tu čest.* Za poslední dobu se tu víly shlukují více než bývá obvyklé. *Pronesla. Dala si jedna a jedna velice rychle dohromady a ještě, aby ne na tohle nepotřebovala být detektiv.* Sex na jednu noc beru, ale abys neskončil jako zákusek ty. *Přeměřila si ho pohledem a nechala ho políbit její ruku. Měla ráda tohle zacházení na úrovni, co jiného také očekávat od někoho, kdo je jako ona.* Možná dneska nějakému civilovi ušetřím život *Úplně nebyla pro zabíjení nevinných a proto ani na civily neměla chuť ani zájem jim ublížit stačil jí kvalitní sex, kdy si mohla od všeho ulevit, co se týkalo stresu.* Jak dlouho jsi v New Yorku? *Chtěla se něco málo dozvědět ne z důvody, aby mu nějak uškodila. Vzhledem k jeho jménu nebude jedna ze starších, než je ona sama, takže mu nehodlala ani kazit svačinky pro které si přišel zde.*
*Nad výrokem, že by on mohl být svačinka, se jen zasmál.* No, pokud to myslíme ve stejném slova smyslu, tak pochybuji. Civilové jsou povrchní, naivní a až moc empatičtí. Stačí jen dobré divadlo a máš je v hrsti, no, to asi znáš, pokud tedy mám čest s vílou, tak, jako já. *Usmál se a pak ji dál poslouchal. Jakmile zmínila, že sex na jednu noc bude něco, k čemu bude svolná, tak jí položil ruku na rameno a spokojeně zavrněl.* No tak dobře, to se mi začíná líbit. Ale co se týče šetření životů, asi neustoupím. Abych řekl pravdu, NY a tahle všechna, doslova odporná vánoční nálada mě vyčerpává a unavuje, ale tak, na druhou stranu, z té jejich radosti se pak zatraceně dobře čerpá. není nad životní energii vánočně nalazeného, veselého civila. */Pronesl s śměvem.* Já? Hm, pár hodin. A pak zase mizím. Nezdržuji se tu delší dobu, nelíbí se mi, jak mě to tu oslabuje. *Přiznal a pak se na ni koukl.* Smím tě na něco pozvat?
*Zjevně víla se kterou má čest je doslovem toho, co jsou zač.* Ego ti nechybí to se musí nechat *Nějaký cit pro spravedlnost úplně neměla.* Svačinu si dej, až tu nebudeš mít mě. Brala bych to jako urážku a to už si raději se sváčou i uží... *Ušklíbla se a koukla na svůj skoro dopitý drink.* Docela by se hodila druhá runda Gin a Tonicu. *Nemá jediný problém v tom se nechat zvát aspoň lepší pocit pro ní.* Zimní dvůr? *Ani netušila, proč tohle vyřkla. Možná to bylo pocitem, že jednoduše je Zimní dvůr jeden z hlavní protagonistů, co lezou do tohohle světa jen pro svoji potřebu. Remi byl jiný, ale Kayn byl ztělesněním popisu jejich druhu.* Pár hodin? Tak snad i na pár hodin ještě zůstaneš. *Zapřela ruku o jeho stehno. Už zezačátku věděla, že tohle je čistě o jedné věci, kterou chtějí oba dva a to na tom milovala. Ten čist chtíč, kdy mohla srát na nějaké dvoření a slušnost.*
*Kayn nad tím pokrčil rameny, na to,. že mu ego nechybí, prostě souhlasně přikývl. On to o sobě věděl.. Pak se usmál.* neboj se, teď moje pozornost patří jen tobě. *Uculil se fér, načež si rukou, jež měl přes její rameno začal pohrávat s jednou její kadeří vlasů.. Pak přikývl a ještě si ji hodlala vyslechnout.* Ach ano, zimní dvůr, přesně tak. *Usmál se jako gesto odpovědi. Pak si ji sjel pohledem a když ucítil její ruku na svém stehně, chtěl se už už trhaně nadechnout, ale nechtěl jí to dát jen tak zadarmo, a tak jeho tvář zůstávala kamenná. Poté se ale zvedl.* Dojdu pro pití. *Usmál se na ni, načež zamířil k baru. Objednal sobě vodku, Elise to, co chtěla ona a když se vrátil, položil to před ně. Svůj drink si vzal do ruky.* Takže, na co připíjíme? *Optals e pak.*
*Pozorovala jeho tvář, která zůstala bez nějakých emocí a musela uznat, že mu to šlo skvěle, ale příště nebude tak jemná pokud ji hodlal takhle provokovat a tvářit se jako nedostupný. Nechala ho jít zatím, co si ho prohlížela zezadu a své myšlenky stočila hlavně k tomu, co je tenhle Kayn zač. Byla více emoční než ostatní víly a co se jí nedokázalo zapřít byla její starostlivost vůči mladším, kterou moc neukazovala na světlo světa, ale rozhodně v hlavě se odehrával souboj myšlenek a otázek. Většinou tahle povaha byla získána i utrpením. Ne každá víla musí být svině a sama věděla, že z většiny to tak úplně nebylo.* Děkuji *Vzala svůj drink, když se vrátil. Napadlo ji použít telepatii, ale jen by ho rozzuřila nebo rozrušila.* Na to, že se setkali dvě víly ze stejného dvora? *Potvrdila tak svůj původ.* Nebo máš lepší přípitek?
*Kayn se na ni dívala usmíval se. Když pak navrhla jejich přípitek, tak se pouze usmál.* No, podle mne to je super nápad na přípitek, ale každopádně, asi bych si připil i na dnešní noc, nebo...to vidíš jinak? *Než pronesl poslední tři slova, tak se k ní blíže naklonil, tak že se jejich špičky nosů skoro dotkly, zatímco si znovu a stále pohrával s kadeří jejích vlasů, jež měl namotanou na svém prstu. Hned na to ale přiblížil svou sklenku blíže k té její, aby si cinkl, hodil do sebe drink a zadívals e jí do očí, s pobaveným úsměvem na rtech, plným očekávání.*
*Cinkla si s ním, když spokojeně zavrněla při pohledu do jeho očí. Jen, co byl tváří blíže sjela pohledem na jeho rty, ale chuť po polibku zahnala přípitkem, kdy se pořádně napila.* Tohle mi rozhodně chybělo. *Vydechla spokojeně a rukou vjela na jeho tvář.* Rozhodně přípitek na dnešní noc platí, ale říkám si kolik toho zvládneš. *Nepodcenovala ho, ale sama měla chutě. Remi ji dokázal ukojit, ale toužila mnohem po více věcech. Ele i Callisia byly ženy, takže tam to bylo trochu jiné.* Jen mám strach zda nejsi už moc unavený z pobytu v New Yorku *Mírně si z něho utahovala, když se zmínil, že ho to zde unavuje a při těch slovech jela po vnitřní straně jeho stehna, až k rozkroku.* Jenže ono se těžko věří tomu, že by někdo jako ty mohl být unavený *Zašeptala a své rty měla jen pár centimetrů od těch jeho.*
*Kayn ji poslouchal, nic neříkal, jen se potutelně culil. Její hry se mu líbily, a on přemýšlel, zda na ně přistoupit.* jsme tu jen pár hodin, myslím si, že tohle bude ještě v pořádku. *Zavrněl a hned na to, co ucítil její rty v takové blízkosti tiše zavrčel. Svou ruku jí přesunul za krk, jež stiskl, přidržel si ji tak u sebe, a a poté své rty natiskl na ty její, ve chtivém a hladovém polibku, ve kterém jí pak začal líbat. Druhou ruku jí položil na pas, za který si ji pak nastiskl k sobě.* Uvidíme, jestli na tebe bud až moc unavený. *Ušklíbl se, než pak ruce obě položil na její boky, za účelem toho aby si ji nadzvedl a posadil na sebe. Pokud tak udělala, tak jí dál držel za boky a polibky zkoumal její rty.*
*Vnímala jeho pevný stisk na krku, kdy sama opětovala mírně zavrčení nad tím, že tohle rozhodně nebude jen obyčejná noc.* Kdo ví... *Ušklíbla se a polibek mu opětovala. Sem tam zkousla mírně jeho ret a rukou vjela až na jeho klín, kde ho začala přes kalhoty masírovat. Nechala se vysadit na jeho klín, když velice rychle a šikovně rozepla jeho kalhoty. Nikdo nemohl nic vidět, kdy ho zakrývala vlastním tělem a byli v boxu, okolo kterého neměl důvod nikdo procházet. Vjela rukou pod kalhoty a škodolibě si ho prohlédla.* Mám dojem, že jsem ve výhodě. *zašeptala mu u rtů a pokračovala s masírováním, kdy vnímala, jak už je dole tvrdý a pulzuje pod její dlaní.*
*Kayn tiše zavrčel, načež s ejí zadíval do očí a spokojeně se uculil.* Tak ve výhodě? *Zavrněl, načež se na ni ještě chvilku díval, než ji ale popadl, shodil pod sebe na lavici, vtěsnal se mezi její nohy a ruce jí chytl v jedné své velké dlani za obě zápěstí nad její hlavou, tisknouc je k lavici pod ní. Na kolenou se lehce nadzvedl, volnou rukou jí vyhrnul sáčko a podprsenku až nad ňadra.* /Uvidíme, kdo ej ve výhodě./ *Pronesl do její mysli telepaticky, načež se spokojeně uculil, sklonil se a své rty natiskl na jedno její ňadro, kde se začal věnovat bradavce hravě svým jazykem.*
*Nečekala takovou sílu, kdy se do chvilky ocitla ona na lavici a ruce měla nad hlavou. Zkusila s nimi pohnout, ale vnímala jeho sílu, kterou měl. Z pst se ji vydral tichý stén, kdy zaklonila hlavu jen, co ucítila jeho rty na svoji bradavce, kdy její tˇělo už jasně dávalo najevo chtíč a opravdu ji nebyla zima, jenže co víc na prsou byla hodně citlivá. Málo kdo to věděl, jelikož jím nikdy nikdo moc nedával pozornost. Z úst ji unikl další slastný vzdech. /Užívej si dokud můžeš i já má své triky./ vyslala k němu s tím, že se prohnula v zádech a v rozkroku už byla úplně mokrá. Cítila pohyb jeho jazykem kroužil a pohrával si s ní čímž působil čím dál větší chtíč a o to více, když jí takhle násilně držel v moci. Nohy měla od sebe díky tomu, že byl mezi ní zaklíněný. Vnímala uvnitř sebe to teplo, které se rozlévalo po celém těle.*
*Kayn se spokojeně uculil. Ani neměl v plánu je nějak zakrývat iluzí, proč by to taky dělal? Místo toho se natáhl, tak, aby mohl přejít svými polibky na její krku a následně na rty, přičemž jí zkoumavě vklouzl jazykem do úst. Hned na to volnou rukou vyhrnul její sukni ta k, aby se dostal k jejím kalhotkám, jež nestydatě roztrhl.* /Ty už potřebovat nebudeš./ *zavrněl v myšlence vyslané k ní, načež se svou chloubou zlehka a mučivě otřel o jeji vchod. Chtěl ji ještě chvilku pozlobit, než si jí plně vezme a naplní tak jak své, tak její touhy.*
*Nebyla silnější než on, takže nemohla proti němu bojovat s nějakou hrubostí spíše naopak se musela v tomhle podmanit a co více byla před zraky všech, kteří tudy procházeli.* Tohle ti jen tak neprojde *zavrčela k němu, ale hned se mu znovu podvolila v moment, kdy ji stáhl kalhoty a sáhl na její spodní prádlo, které už měla opravdu zbytečné. Do chvilky je měla pryč a srdce se jí rychle rozbušilo v adrenalinu, kdy si všimla pohledu jednoho muže, který procházel a rozhodně se divil, ale s úšklebkem na rtech. cítila špičku jeho penisu, jak se otíral o její vstup a bylo to více než mučení. Nohy ho přitiskla blíže k sobě tělem.* /Doufám, že nehodláš jen zasunout a udělat se, protože já chci víc mnohem víc./* zavrčela do jeho mysli.* /Každý dotek ti způsobuje pocit eutanázie. Potřebuješ být ve mě jinak zešílíš./ *zašeptala do jeho mysli. Pokusila se na něj použít manipulaci, ale nebyla si jistá, jak moc starý a zkušený byl.*
*Vnímal ji, vnímal její myšlenky, a skutečně to tak i cítil. Ovšem, v telepatii nebyl nováček, a proto odolal. Patřilo to k jeho výcviku, odolat, alespoň se snažit odolat tomu, co bude do hlavy vkládat silnější víla. A proto se snažil oplatiti stejným útokem.* /Stejně tak i ty. Máš pocit, že už nemůžeš vydržet, všechen rozum v této situaci tě opouští a poddáváš se. Poddáváš se mě./ *Pronesl v její mysli Kayn, který ji následně silně kousl do krku a volnou rukou stiskl ve své dlani její ňadro, než se odtáhl, jen proto, aby za velkého přemáhání mohl sám prsty zkusit, jak vlhká pro něj je, než se začal věnovat tomu, aby ji oněmi prsty začal pozvolna dráždit.*
*Bylo jí už více než jasné, že nemá co dočinění s úplně mladou vílou. Zachvěla se při jeho manipulaci, které se pokusila odolat. Za běžných situací by to nebyl tak velký problém, jenže v moment, kdy jeho zuby stiskly její krk a rukou pevně sevřel její ňadro povolila v mysli. Dostal se jí do hlavy a ona měla pocit, že z každého doteku zešílí. Vzdychala a bez zábran. Bylo jí jedno, kdo v okolí to vidí a slyší. Zas tolik to zde nebyla novinka, ale nikdy se neodevzdala někomu, aby to každý viděl. Jeho prsty ucítila v sobě. Stáhla se okolo nich.* /Udělám cokoliv!/ *křikla mu do hlavy, kdy boky začala mírně pohybovat proti jeho tělu. Stahovala se okolo něj, ale tím, jak její tělo reagovalo by do ní mohl zasunout všechny prsty. Nemohla se stále dostat ze sevření. Pokusila se o to nyní, když se věnoval jejímu klínu, ale marně. Myšlenky na cokoliv jiného ji zmizely potřebovala jeho.* /Pokračuj!/ *Znovu se prohnula v zádech a dosedla na jeho ruku jako kdyby dávala najevo, že opravdu nemá hranice v tom kolik prstů do ní zasune.*
*Kayn spokojeně vnímal její rozpoložení. Užíval si každým douškem, každou částí sebe sama. Užíval si to, jak sténala a jak se napínala, jak mu zkrátka dávala najevo, co po něm chce, a co cítí. On na tom nebyl jinak. I on po ní prahl, více, než by sám mohl chtít, ale chtěl jsi to pořádně využít z té druhé stránky. Chtěl jí pořádně pozlobit, napnout tak nějak i sebe, aby potom jejich prožitky byly o to silnější, a o to intenzivnější. Přesně proto jakmile jej poprosila o to, aby nepřestával, udělal on přesný opak toho, co po něm žádala, zlehka se odtáhl, jen proto, aby se mohl sklonit k jejímu obličeji, zadívat se jí do očí, a lišácky se usmát.* Popros. *Pronesl to jedno slovo, ve kterém se ale zřelo všechno to co pociťoval, všechna jeho dominance, kterou oplýval. Elise proto mohlo být jasné, že bez toho jediného jejího slovíčka se zkrátka nepohnou dál.*
*Vytáhl z ní prsty a ona mírně vyjekla ze samotného zoufalství.* Kayne! *zavrčela k němu naštvaně, když jí nechal takhle trpět. Na jejím těle šlo vidět, že tohle potřebuje a myslí chce, aby pokračoval. Trápil ji trochu jiný způsobem, jenže on dal jasně najevo, kdo je tu pán. Hleděla ostře do jeho očí a šlo vidět, že se pere s tím, jak jí ovlivnil mysl, jenže marně. I chlad okolo jí provokoval. Svoji tvář dostala blíže k té jeho, aby se mu zadívala do očí.* Prosím ojeď mě! Potřebuji tě. Prosím můj pane. *vrčela k němu s touhou. Podmanila se mu víc než by chtěla jakožto starší víla, ale on byl mnohem dominantnější než ona. Sedačka pod ní byla úplně mokrá a stehna také. Nedokázala myšlenky držet čisté.*
*Kayn byl až překvapen tím, jak se Elisa zmítala v pocitech extáze a nedočkavosti. Už se na to nemohl zkrátka dívat. Ovšem, ani přinejmenším proto, že by mu to snad nějak vadilo. To spíše naopak. Vnímal ji, vnímal každou její reakci na jeho tělo, na jeho počínání. V momentě, když potom splnila to, co po ní požadoval, tak jsem mu po tváři rozlil spokojený a blažený úsměv.* Tak je hodná holka. *Pochválil ji, načež se zlehka odtáhl, ale jen proto, aby na ní následně mohl až na doraz vzniknout. Sám se neubránil vášnivému povzdechu, načež si ji k sobě přitiskl, jednou rukou si jí nadzvedl, hned ji ale přendal za její krk, který opět stiskl, aby si jí tak nějak udržel na místě, její ruce pustil, aby se jej tedy mohla začít konečně dotýkat, a onou rukou si jedno její stehno vyzvedl více ke svému boku, aby do ní měl lepší přístup. Hned na to už na nic nečekal. Prostě se jal přirážet, tvrdě, a nesmlouvě a svižně, tak, jak cítil že to on potřebuje, a tak, jak cítil, že se to bude líbit i vile pod ním.*
*Konečně uslyšela něco, co jí dalo naději v tom, že jí nenechá takhle. Zešílela by touhou cítit ho v sobě a po chvilce se tomu, tak i stalo. V celé jeho délce ho vnímala v sobě, kdy se mírně prohnula v zádech a měla uvolněné i ruce, jenže na moc se nezmohla, než na doteky směrem k jeho hrudi a zádům, kde ho i poškrábala. Přirážel nesmlouvavě, že by si snad ona mohla udat tempo. Nedal jí v tomhle šanci. Nalezla jeho rty, aby ho vášnivě políbila a tentokát i ona přidala jazyk.* /Tak se mi to líbí./ *Vjela do jeho hlavy provokativně jako kdyby snad chtěla ukázat, že má taky podíl na tomhle divokém sexu a zahnala ho k něčemu, co chtěla i ona sama.*
*Kayn si tuhle chvilku užíval, jak jenom mohl. Tiskl se k Elise, dával jí to, co cítil že chtěla, a co i sám potřeboval a všechno to vnímal jako dokonalou souhru jejich těl a mysli. Když mu nakonec do hlavy vjela svými myšlenkami, tak se potutelně uculuji. Ještě chvilku přirážel, než se nakonec přetočil tak že si sedl, opřel se o pohovku za sebou, a jí si vysadil na klín. Položil jí ruce na boky, a podíval se na ní.* Tak a teď se předveď ty. *Poručil ji, načež sám slastně zaklonil hlavu.*
*Oddávala se mu v přírazech, tak jak to chtěl on a bez šance do toho mluvit měla chuť se trochu vzepřít, ale marně, jenže nastala pro ni nová situace, kdy ji přetočil nad sebe. Překvapeně si ho prohlédla, ale hned měla svůj liščí výraz,* Jak si přeješ *zašeptala k němu a své rty natiskla na jeho krk zatím, co začala boky pomalu hýbat a zvedat se kdy vždy z ní málem vyklouzl, ale hned dosedla v plné jeho délce až na doraz a stáhla se okolo něj. Vydechla při tomhle pohybu pokaždé do jeho kůže zatím co přidala nakonec i ruku semkla jeho penis v ruce v moment, kdy z ní byl málem venku a pak dosedla. Dráždila ho a dávala mu ten pocit slasti,* /Cítíš to pokaždé více intezivněji. Chceš, abych tě ojela a šílíš z toho pocitu./ *Pokusila se znovu o to, kdy i ona sama šílela a vůbec se jí nedostal z hlavy jen měla čas trochu se tomu ubránit.* Mám tě požádat, aby poprsosil? *zavrněli u jeho rtů. Provokovala více a více, což ji bavilo.*
*Kayn slastně zavřel oči, a když cítil, co mu začala provádět, tak mu přes rty přešlo vzrušené povzdechnutí. Cítil, jak z ní začíná šílet, jak si to začíná užívat více a více, jak se jeho pocit který jej hnal k vyvrcholení umocňoval každou vteřinou. Sám sobě ale zakázal, aby se to stalo tak brzo. Přece, jak řekla i on si s ní chtěl pohrát, a i o ní chtěl dát to, co po něm čekala. Proto si jí k sobě tiskl více a více, hladový a nadržený, a užíval si vše, co mu dávala. Když se jej potom zeptala zda má poprosit, tak se jí zadíval upřeně do očí, a tiše zavrčel.* To ať tě ani nenapadne. *Varoval ji, ale i tak mu koutky rtů škubaly do úsměvu.*
*Musela se ušklíbnout nad tím, jak jí i takhle dával najevo, že dokáže být dost nebezpečný.* Dobrá... *Nehodlala ho nyní provokovat, jelikož netušila čeho všeho byl schopný a kdyby přestal zešílela by z toho. Zrychlila nakonec na tempu a své rty stále směřovala na jeho krk. Spokojeně u toho sténala do jeho kůže a pokaždé příraz učinila na doraz. Vnímala, jak v ní pulzuje a nejspíš to nebude mít dlouhého trvání sama pociťovala, jak se málem dostala na vrchol, ale zakázala si to ještě. Ráda se trápí v tomhle ohledu a hlavně ten pocit, který z toho má po orgasmu velice rychle zmizí. Zpomalila tedy a zapřela se rukama o jeho hruď, aby mu pohlédla do očí.* Vypadá to, že máš pomalu dost *zavtipkovala a začala hýbat boky, kdy sama měla problém udržet sténání.*
*Fér se na Elisu podíval, a nad jejím výrokem se jen zamračil.* Dost? Já a dost? No to snad nemyslíš vážně. *Pronesl, načež se ušklíbl, popadl ji za pozadí, aby jsi jí mohl nadzvednout, načez se jemně poposunul dolů ale jen proto, aby mohl mít příležitost k tomu začít sám tvrdě a rychle přirážet.* Já ti ukážu, jak dost mám, nakonec to budeš ty, kdo bude mít dost. *Přislíbil jí fér, který si jednou rukou držel nad sebou, zatímco tou druhou jí chytlo za vlasy, a donutil jí zaklonit hlavu. Sve rty ihned přitiskl na kůži na jejím krku, zatímco dál a dál tvrdě a rychle přirážel do jejího nitra, dávajíc jí vyžrat tu poznámku, jež si dovolila pronést.*
*Nečekala takovou reakci, kdy jí dal jasně najevo, kdo je zde ten, co dává pravidla. Sykla, když ji chytl za vlasy, ale úšklebek jí nezmizel. Vzal si nad ní kontrolu i v téhle pozici. Jenže tím, že nemohla ovládat jeho, tak nemohla ani pozastavit fakt, že vyvrcholila, ale neměla možnost se z toho ani vzpamatovat, jelikož jeho přírazy dále pokračovali. Propnula se více v zádech a líbilo se jí, že i po prvním orgasmu udržovala v sobě tu touhu mít ho u sebe a cítit, jak tvrdě přirážel. Ta slast ji projížděla celým tělem.* Já se jen bála, abys nebyl unavený. *Provokativně pronesla, když tvrdě přirážel, ale její slova už zmizela mezi vzdechy.*
*Kayn na to nic neřekl. Jen se dál věnoval tomu, co dělal, a neopovažoval se zastavit. Teďka už ne, chtěl jí dokázat, že on určitě není ten typ, který by byl unaven jen po několika minutách aktu. když cítil, že vyvrcholila, tak jsem musel zasmát.* A potom, kdo vyvrcholí hned jak zasunu? *Pronesl kousavě, než si ji přetočil na lavici, vytáhl si jí na čtyři, a poklekl si k ní zezadu, jen aby do ní opět mohl vstoupit a věnovat jí další a další přírazy do jejího nitra. Chtěl jí k vrcholu přivest ještě jednou, než by si jej dopřál i on sám.*
*Všimla si jeho kousavé poznámky.* Kdo by nevyvrcholil s někým, kdo je tak dobrý *Byla to moc dlouhá věta, která ji brala dech a nechala ho, aby s ní dělal cokoliv, jenže i pna měla svoji hrdost a nehodlala vyvrcholit podruhé bez toho, aniž by on sám tak neučinil. Bylo by to pro ni ponižující. Stahovala se okolo něj a přirážela tělem na zpět, kdy v téhle pozici mohla lépe korigovat své pohyby, jelikož jí úplně nedržel z krátka.*
*Kayna její poznámka zahřála na srdci. Nebo spíše, nadzvedla mu jeho ego, což mu udělalo zatraceně dobře. Dál a dál přirážel, za účelem přivést ji k vrcholu. Nakonec si ještě k tomu sklonil, a jednou rukou stiskl v ruce pevně její ňadro, zatímco tou druhou jí začal dráždit mezi nohama. Svou bradu si opřel o její rameno, a rty při tiskl na její ucho.* Jen pojď, hezky se pro mě udělej ještě jednou. *zavrněl, než jí políbil na krk, do kterého jí následně kousl.*
*Vnímala jeho tělo. Nebyl na ni nijak těžký, ale co víc dotkl se jejího ňadra a vyjekla tiše. Čímž už dávala najevo, jak je citlivá na svá prsa a k tomu všemu jí ještě začal dráždit mezi nohami.* Kayne... *vzdychla jeho jméno a začala se více stahovat okolo něj, než nakonec opravdu dosáhla druhého orgasmu, který byl mnohem silnější, až se jí podlomily ruce a stahovala se okolo jeho penisu. Nedokázala už nic vyslovit jen zůstala pod jeho tělem odevzdaně s tím, že tohle bylo něco, co nečekala.* A co ty... *Vydechla s tím, když popadla dech.* Pokračuj. *I přesto vše, že jí vyčerpal byla ochotná pro něj pokračovat. Dotáhnout ho na samý vrchol.* A opovaž se říct ne *zavrčela. Nikdo, kdo s ní má sex neodejde bez toho aniž by se sám udělal* Nebo tě udělám ústy můžeš si vybrat *Ušklíbla se.*
*Nad její nepochybně lákavou nabídkou, že by se mu věnovala ústy, se jemně po usmál.* Myslím si, že to bude v pořádku. *Zavrčel, a na víc už se nezmohl, i když chtěl ještě něco říct. Nechal se unést kouzlem okamžiku, kdy vnímal to jak se přes něj přelil dokonalý vrchol. Dohnal jej, a Kayn se od něj nechal chytit. Pevněji sevřel její vlasy, zakousl se jí do ramene, a z hlasitým zavrčením do ní vyvrcholil. Pak si své čelo opřel o její rameno, a aniž by z ní vycházel, tak jen hlasitě vydýchával, a užíval si to co spolu právě sdíleli.*
*Byla více než vděčná za to, že to nenechal být. Cítila by se hrozně, kdyby ho nedokázala uspokojit, což se ukázalo opravdu nebyl nakonec problém a vnímala teplo, které měla v podbříšku. Vydechla spokojeně a nechala ho, aby si vychutnal tuhle situaci jako ona po jeho boku. Srdce se jí chvělo pod veškerým adrenalinem a energii. Když byla uvolněná z jeho sevření, tak se otočila a líbla ho něžně na rty.* Jen si odskočím *zašeptala a přehodila přes sebe dlouhý kabát, který ji zakryl, co se dalo. Zmizela na záchody a do chvilky přišla už upravená a v kalhotech.* Ještě jednou tu vodku a gin a tonic! *Mávla na barmana, když sáhla do kapsy pro cigarety.* Dáš si? *Nabídla mu s tím, že po tomhle potřebovala i dávku nikotinu a spokojeně usedla na gauč, když jim donesl barman pití i popelník*
*Když mu potom zmizela, tak Kayn jen nesouhlasně zavrčel, ale nakonec se díval, jak mizí. Využil to k tomu aby se posadil, upravil si své oblečení, a tak nějak vnímal víc to, co se stalo. Když se potom vrátila, tak se na ní uculil.* Jo, moc rád si dám ale možná se už budu pomalu pakovat pryč. Ne že by tohle nebylo fajn, ale mám ještě něco na vyřizování. *Pronesl jejím směrem, ale ne nijak omluvně, prostě to podal jako pouhé ujasnění situace, za drink byl ale moc rád.* Takže, kam budeš mířit teď? *Zeptal se, i když jej to pramálo zajímalo, možná jen nechtěl, aby teď stála konverzace.*
*Podala mu cigaretu a sama si zapálila, kdy vydechla spokojeně obláček kouře.* Chápu *Neočekávala od něj bůh ví jaký emoční výlev byl víla ze zimního dvora, kdy už od začátku jasně dával najevo, že je přímý, což se ji líbilo. Na nic si nehrál ani nemanipuloval, když byly oba stejného druhu.* Domů... sex jsem dostala a byl dost kvalitní, takže spánek zní jako možnost, abych byla zítra normálně fungovat. *Ušklíbla se k němu a znovu potáhla z cigarety.* Vracíš se do dvora? *pozvedla zvídavě obočí.*
*Kayn si od ní převzal s úsměvem cigaretu, kterou si ihned zapálil. Pak ji poslouchal, a přikývl.* Ano, vracím se na zimní dvůr, tam je můj domov, na jednom vzdáleném vévodství. Počkej, chceš mi říct, že ty bydlíš tady? V New Yorku? Na lidském světě? To tě to nevyčerpává? Nevadí ti to? *Zajímal se fér, který upřímně tady to nikdy nepochopil. Nepochopil to, proč víly utíkaly ze své krásné říše, která je dělala silnějšími, na lidský svět, kde pozbývali své hodnoty, a kde se jejich moc stávala slabší a slabší.*
*Vydechla znovu kouř a jen se na něj koukala.* Je mi před třista let. Tady je to jiné oproti dvoru a také více zábavné, jak vidíš, ale chápu i to, když nekdo zůstává u dvora. Místo odkud pocházíme... Jenže být neustále oplývaná krásou a dokonalostí je více než na nervy lezoucí z mé stránky, co jsem tam zažila. Také neustále pokusy klamat se navzdájem a problémy, které vznikají už kolikrát z nudy nebo nějaké posrané hierarchie, ale jak říkám má zkušenost. Každý má jiné zkušenosti a jiný život, který tam prožívá, takže to neber, že bych snad chtěla říct, že tenhle svět je lepší oproti tomu našemu. *Jenže byl, jenže nehodí se to říkat před žádnou vílou a ponižovat Zimní dvůr.* A v tomhle světě už přebývám pár desítek let. Zvykla jsem si a je vtipné, že u v tom oslabení jsem jedna z těch silnější, co tu chodí po tom světě. *Ego jí také nechybělo.*
*Kayn poslouchal, a pak se ušklíbl. To všechno co povídala, to všechno znělo tak hraně, nepravdivě, povrchně, a zkrátka lživě. Tedy, on sám tomu vůbec nevěřil. A taky se to rozhodl dát najevo.* No, co se mě týče, tak já sem chodím jen proto, abych si tu mohl najít nějakou oběť, ze které bych mohl čerpat životní energii. A nebo proto, abych se mohl dívat na to, jak povrchní a tragické životy nějací lidé žijí.Podle mě je lidský svět svět plný komedie, tragédie, a dokonalého divadla, ve kterém ale nevíš nikdy, na co narazíš, ale je tam vždy ta záruka, že to bude stát za to, ať už to je cokoliv. Teď myslím samozřejmě sloužíci ku vlastnímu pobavení, protože jsem ještě nenašel skoro nic, co by předčilo Faerii. Pokud vynechám ty dokonalé příběhy, nad kterými občas zůstává rozum stát, a které mi slouží jako odstrašující příklad, tak mi přijde celý tenhle svět zatraceně, ale zatraceně nudný. *Pronesl fér svůj pohled na věc, načež si popotáhl z cigarety. Pak se na Elisu podíval.* Ale i tak mně to přivádí k otázce, co bylo to, co tě donutilo opustit tvou říši, a jít sem?*
*Poslouchala ho a musela s něčím souhlasit* To mě zde také baví. *Potvrdila jeho slova a pak se zamyslela při jeho otázce. Vzpomněla si na Remiho, kdy se musela pousmát nad tím chlapcem, který ji přirostl k srdci a trochu si dávala za vinu, že se s ním vyspala. Ne nijak zvláště, že by snad kvůli toho nemohla usnout a navíc to zjevně potřeboval, ale jen doufala, že mu tím nějak neublížila.* Jsou tu i jiné víly na které někdo musí dohlížet. Mladí, zamilovaní a znám jednoho, který mi dokázal ukázat i něco pěkného na něčem tak obyčejném jako je pláž a moře. Je tu jiná mentalita a nemusím si na nic hrát. Nenávidím starší, povrchni víly, které jen škodí a dost často... Někteří je následují a ty zvyky jakoby se nepohnuli od doby, kdy jsem byla malá. Stojí to na místě z místa ze zimního dvoru odkud pocházím. Vím, že o nic nepřicházím, když tam nejsem, ale tady přicházím doslova o evoluci těch civilů. Chlastala jsem s námořníky po první světové válce, u druhé jsem lovila chlapíky, kteří měli vtipný přízvuk němčouři jsou prostě vtipní a byla sranda vidět, jak se tvářili bůh ví jak drsně a pak prosili o život... je zajímavé i sledovat, kdy se semknou. V jedné takové zemi cinkali klíčemi a bouřili se proti systému. Ach tolik věcí. Procestovala jsem Evropu a pak se schýlila do Ameriky, kde jsem se naučila jednoduše hrát své hry. Dělat to co víly dělají, ale o to zajímavěji. *Vysvětlila spokojeně s tím, jaký život zde prožila, ale trvale tu byla opravdu jen pár desítek let.*
*Kayn poslouchal každé slovo, které Elisa řekla, ale na tváři mu během toho hrál znechucený úšklebek. Nechápal to, nechápal to, jak mohla vyměnit nějaké zážitky za moc a sílu, kterou mohla mít ve Faerii. Tak nějak ale pocítil to že byla přesvědčená o tom, za čímsi stála, a nechtěl jí do toho úplně mluvit. Přeci jen, byla to víla, a do těch on rýpat moc nechtěl. Jistě, kdyby to byl nějaký vlkodlak, nebo upír, který žije polidštělým způsobem života, tak by si rýpl, to nepochybně. Ale do tohohle se montovat moc nechtěl. To nad tím jenom nakrčil nos, a odfrkl si.* No, máme na to odlišný uhel pohledu, Ale proti gustu... *A pak jen pokrčil rameny. Hned na to se ale na Elisu podíval.* No nevím jak ty, ale já už asi pomalu zamířím směrem k domovu. Budeš chtít doprovodit? Ať třeba do příště vím, kde tě v tomhle nudném a vyčerpávajícím světě hledat? *Zeptal se načež do sebe kopl obsah své sklenky na ex.*
*Chápala, proč tohle nedokázal vidět a ve Faerii toho bylo mnoho, co víly mohou získat. Jen jí to nudilo a on jistě měl něco, proč se tam vracel.* Mít odlišný pohled není ničím špatné, ale jsem ráda, že nejsi ten, co by měl nutkání přesvědčovat. *Pousmála se s tím, když přikývla nad odchodem.* Můžeš mě doprovodit domů. Bydlím v jednom nedalekém hotelu. Aspoň omrkneš zdejší park. *Kopla do sebe svůj drink. Nechtěla ho nijak zvláště zdržovat. Vzala si svůj kabát který na sebe hodila.* A třeba ti příště ukážu i jiné místa. Tedy nemyslím si, že bys z toho něco měl, ale lepší než zůstávat na jednom místě. Rychle se to okouká. *Mrkla na něj. Nehodlala ho vůbec o ničem jiném přesvědčovat ať si žije svůj život a dělá to, proč zde je. Třeba si po cestě od ní najde nějakou sváču, jak říkal.* Jen mám jednu prosbu... nechej ty těhotné ženské, co tu chodí. Rodí další civily a ti se přeci hodí no ne? *K těhotným a dětem zde na tomhle světě měla opravdu zvláštní vztah. Nedokázala to popsat, ale záleželo ji na nich jako kdyby to byly víly a nerada by slyšela, že nějakou takovou zabil pro důvod svého potěšení.* Nemohu ti to zakazovat, ale je to jediná prosba, kterou na tebe budu kdy mít...
*Kayn si vyslechl, co říkala a poté kývl na souhlas.* No, nevím, jak často sem budu chodit, a určitě si tu neplánuji užívat nějaké prostranství, nebo parky, na to mám Faerii, a i když je okoukaná, a je to pořád to samé dokola, tak té se nic, co je tady, zkrátka nevyrovná. *Pronesl a pak pokračil rameny. Jakmile pak ale začala mluvit o těhotných ženách, tak se jen zasmál.* Nejsem zase takový typ, který by se pustil do nějaké těhotné ženy. Nemám sice moc cti, ale té, kterou mám, tak té si snažím vážit. Takže i když bych ti teďka nejraději řekl, že to je moje věc, do které mi nemáš právo co mluvit, a zeptal bych se tě, proč bych asi měl vyhovit tvé prosbě, tak to neudělám, nechám je být, ale ne kvůli tobě. *Mrkl na ní, a pak se pobaveně usmál, než si opět popotáhl s cigarety. Potom už vyšli před bar, kde se Kayn zastavil a rozhlédl se.* Tak a kam teď? *Pronesl a zadíval se přes sebe na silnici, po které zrovna projelo auto.* Fuj, nechuťárna. *Zahlásil pouze Kayn, který svým pohledem doslova vraždil auto, jež mizelo za rohem ulice.*
*Vyslechla si, co říkal a něco v ní ji říkalo, že ten chlap nebude, tak špatný, jak si na první pohled myslela tedy vlastně ani nemyslela. Netušila pořádně, co si vlastně o něm má říct.* I tak díky, i když to neděláš kvůli mě. *Zapla si kabát a vyšla s ním před bar, když kolem projelo auto. Nešlo si nevšimnout jeho reakce.* Oni si tuhle zemi prakticky devastují bez jakéhokoliv zásahu nás. *zasmála se* Tak pojď. *Ukázala mu cestu k parku, kudy mohou projít a bylo tam mnoho světýlek a hlasů* Málem bych zapomněla, že jsou Vánoční trhy. Vezmeme to naokolo kolem fontány. *Navrhla, aby se nemusel prodírat hloučkem lidí. Nemusela úplně místa, kde se všichni shlukují. Bar byl něco jiného, ale trhy nebyla její silná stránka, kde by se potřebovala zdržovat ač to tam vždy hezky vonělo a po cestě se tam zastavila na punč, který ji zrovna dvakrát teda nechutnal.* Příště tam musím zkusit tu horkou medovinu. *Měla raději sladké pití, když mělo být horké. Od doby, co zjistila, že existuje kakao, tak to milovala.*
*Na její výroký nějak neodpověděl. Když poté zmínila vánoční trhy, tak jen protočil očima.* Vánoce, Vánoce. Přijde mi to jako svátky, které jsou plné falše, hraného přátelství, hrané lásky, a jakmile svátky skončí, tak se zase celé rodiny rozejdou, rok o sobě neví, a pak zase za rok o Vánocích dělají, jak se strašně milují, a kdesi cosi. Neboj se, i když tady moc často nejsem, tak o tomhle něco vím. Máme totiž na dvoře jednoho féra, který o Vánocích básní, a já mám sto chutí mu prohnat šíp hlavou. Už toho mám dost, celého toho básnění, toho, jak všichni, nebo tedy většina, popisují svět lidí, jako kdyby to bylo něco úžasného, a přitom je to jenom zničený svět plný železa kam se jen podívám, falše, lži, neochoty, no hrůza pohledět. *Zavrčel Kayn nevraživě, a poté se pousmál nad jejím výrokem o medovině.* tak dobrá. Ochutnáme tedy tu jejich medovinu, ale jen pod podmínkou, že já přinesu medovinu z Faerie, a schválně porovnáme, která je lepší. Ta jejich popelavá chuť v každém jídle, to se taky nedá jíst, ani pít. *Pronesl, a potom se zlehka oklepal, než se rozhlédl kolem sebe po parku, do kterého právě vešli.*
Vánoce, Vánoce přicházejí *Zabroukala si škodolibě, než se začala smát* Promiň jen mě tyhle svátky nevadí. Aspoň jedna chvíle v roce, kdy to není tak hrozné tady. *Obzvláště, když falš ve Faerii rozhodně vede oproti tomuhle světu.* Jaký fér? *Zvídavě se na něj podívala zda by jí prozradil jméno víly, která ho takhle dokáže zvednout ze židle. Zní to něco, jako Remi, ale nikdy se s ním o svátcích nebavilo a existuje více víl, které tyhle svátky mají rády, takže nechtěla vše házet jen na jeho hlavu.* Tak platí. Uvidíme zda se dokáží vyrovnat naší zemi *Tohle rozhodně zněla jako zábava a hlavně jí těšil fakt, že se s ní chce ještě někdy potkat a bude mít někoho po svém boku, kdo do tohohle půjde a dá tomu ještě nový náhled v podobě ochutnávky. Vzala ho do parku, kde jen tlumeně šel slyšet smích a mumlání civilů. Byly tu samotní a okolo jen nějaké lampy, které svítily na cestu.* Třeba se ti tu jednou zálíbí... ber to hodně jako nadsázku *Pozvedla ruce v obraně, aby její slova nebral vážně spíše se tak jemně do něj píchla, jelikož jeho negativa vůči tomuhle světu se jí zdáli tak trochu zamlžené hlavně v předsudcích. Dle toho, co vyprávěl, tak tenhle svět trochu poznal, ale ne do takových mezi jako ona nebo jiní, kteří tomu zde opravdu dávali šanci.*
*Fér se na dívku otočil, a pak protočil očima. Tady ty Vánoční koledy taky neměl rád, Jelikož na něj hulákaly z každého obchodu, z každého podniku, kolem kterého prošel a Horší bylo, že z každého hulákalo něco jiného. Pak se na ni nakonec podíval a povzdechl si.* Irrawon. *Pronesl.* je to nováček, který mi vcelku pije krev. Je totiž skutečně nový, náš učitel ho přibral teprve nedávno, ale jeho schopnosti a talent skoro přesahují i schopnosti a talent můj, což mi docela vadí protože momentálně je post nejlepšího bojovníka vévodství můj, a rozhodně se ho nehodlám vzdát jen kvůli nějakému nováčkovi. *Odfrkl si fér, a pak se na ni podíval,chtěl ještě něco říct, ale k tomu už se nedostal. Zastavil se, jelikož ucítil bodavou bolest v oku v ten moment upustili veškeré jeho iluze, které pro tento moment paralýzy nebyl schopen držet. Elisa tak mohla vidět jeho podobu v celé kráse. Jedno jeho oko mělo standardně černé bělmo, ovšem to druhé bylo oranžové, a jasně žhnulo jako žárovka v temném místnosti. Na hlavě mu vyrašily dlouhé, černé rohy, stejně tak jako mu zčernali i konečky prstů. Kayn se ihned chytl za oko, ale hned poté se začal rozhlížet po něčem, kam by mohl kam by mohl skočit a zchladit se.* Vodu! *Dostal ze sebe jenom, a doufal, že Elisa nějak pochopí. Opět jej polapila horkost, bolest, agónie, a on cítil, jak jej začíná jeho magické zranění spalovat.* Zatraceně, teď ne, teď ne vykřičník problém sklo mu hlavou, ale bylo pozdě. Pokud by se její teď Elisa dotkla, tak mohla cítit, že jeho kůže byla na dotek horká, skoro až nedotknutelná.
Možná bys měl dát tomu nováčkovi šanci. Nepůsobí nebezpečně pokud si prostě prozpěvuje koledy a má rád civilní svátky. Jsme podstatně starší a měli bychom chránit ty mladší už jen pro zanechání.... *Nedořekla to, když si všimla, že kráčí sama a rychle se ohlédla. Spatřila jeho pravou podobu, jenže to ji trápilo nejméně. Rychle k němu přispěchala a snad poprvé zde měla opravdu starostlivý výraz. Chtěla se ho dotknout a zeptat se, o co jde, jenže jeho kůže pálila už na dotek, kdy si spálila celou dlaň. Přímo z něho šel žár.* Do hajzlu *Naštěstí byla starší a dost pohotová. Ohlédla se po fontáně. Tuhle magii neovládala často, ale dokázala ji ovládnout aspoň na krátkou chvíli a k těmhle účelům se více než hodila. Rychle vodu z fontány přesunula na jeho tělo, kdy se okolo vznesla i vlna páry, ale stále při něm, takže ho měla na očích. Popálenou dlaň teď neřešila ač to nebylo nic přijemného, tak to byla rozhodně menší bolest, než co musel prožívat on. Dostal opravdu solidní sprchu studené vody. Přiblížila zdravou dlaň k jeho tváři, ale už tolik nevydával teplo. Musela si oddechnout, ale pro jistotu využila ještě jednou svoji síly, kdy ho polila vodu podruhé pro jistotu a pojistku. Už to nevydalo ani tolik mlhy spíše naopak se zdálo, že možná to podruhé bylo opravdu zbytečné.*
*Kayn jen tak tak vnímal, nakonec spadl na kolena, a svijel se v bolesti, kdy se s jeho hrdla vydraly i bolestné výkřiky. Když potom na něj proto dopadla salva vody, která jej strhla na zem, a on zůstal tak ležet na trávě, tak ulevně vydechl. Cítil, jak jeho tělo postupně zase chladne, a když jej polila salva vody znovu, byl za to naopak ještě rád. Urychlilo to chlazení jeho organismu, a Kayn proto tak do chvilky opět nabyl svůj standardní tělesnou teplotu. Teď ale ležel na zemi, s obličejem přitisklým na trávu, s očima zavřenýma a těžce oddechoval. Byl teď momentálně slabý i na to, se jen nadzvednout na rukou, aby se posadil, proto jen zůstal ležet a snažil se vydýchat to, co se právě stalo. Tak nějak mlhavě si i uvědomil, že to musela být Elisa, kdo mu zachránil život. A jím teďka projela vlna vděčnosti, kterou k ní cítil, stejně tak jako pocit dostiučinění ten, že jí to bude muset nějak oplatit. Ale pořád, byla to záchrana života, kterou on ocenil na té úrovni snad nejvyšší.* přesun
*Poté, co ji Kayn odprovodil na hotel si nachystala pár věcí, které se mohou hodit při smlouvání s vílami nad informacemi. Hodlala mu pomoci, jak jen to bude v jejich silách, ale než se rozhodne strávit pár dnů ve Faerii chtělo to se posilnit alkoholem. Už jen kvůli nervům, které ji čekají a neustále vyzpovídání ze stran starších. Jak tohle nenáviděla vracet se tam a snažit se přesvědčit ty staré morouse. Nebála se tomu, že by to nezvládla, ale bude jí to stát ne jen její předměty, ale i nervy.* Včera sis to tu užila co! *houkl na ni barman a jen protočila očima.* Jako bys mě neznal. Gin a Tonic! *Houkla a dál se o tom nechtěla bavit* Nebo víš co? Hod tam dva giny. Budu to potřebovat *Poslední větu si spíše zamrmlala pod nosem, když odložila šálu a kabát.*
*Měla dneska docela dobrý večer, uzavřela několik obchodů a ještě dostala pár zakázek pro svou firmu, což bylo jen jedno velké plus, které si hodlala náležitě užít. Proto se s Leou a Vicki vydali do Pandemonia, dát si pár drinků. Jen co vešly, obě upírky se už vlnily do rytmu nějaké hudby, zatímco je Aless pozorovala a culila se.* Jdem si zatančit.* Zvolala rozverně Vicki a už si to mířila na parket.* Oukej, objednám nám pití. *Pronesla Aless se smíchem.* Jasně šéfko. *Smály se obě, to už je ale Alessandra nechala a došla k baru, kde kývla na pozdrav barmanovi.* Rád vás zase vidím Aless, jako obvykle? *Optal se jí s úsměvem a hned začal připravovat její pití.* Ano, ale třikrát, nejsem tu sama a dej tomu trochu říz, slavíme. *Mrkla na něj, odložila si kabát a prohrábla si vlasy. Dneska měla dobrou náladu. Nejen díky obchodům, ale také díky te malé, kterou s Remim hlídali.*
*Sedla si na barovou stoličku, když upíjela drink. Nedávala tentokrát na okolí pozor. Ruku měla navíc pořád zraněnou a obvázanou. Mast fungovala skvěle, ale nic nehodlala nechat náhodě. Jen se zaposlouchala do hudby a nepřítomně se dívala před sebe, než se ozval barman, který oslovil ženu. V ten moment jí zaskočilo a trochu pití vyprskla.* Dobrý Elis? *ozval se barman překvapeně zatím, co si Elisa bouchla dvakrát do plic a ukázala na něj, že okey.* Aless...Alessandra? *Ohlédla se k ženě.* Ne promiňte. Chodí mnoho žen s tímto jménem, ale Alessandra Luca? *To ji rozhodně scházelo. Jaká byla šance, že potká jen tak ženu Remiho.*
*Upírka se na chvíli po ženě dusící se pitím ohlédla, ale jinak jí nevěnovala další pozornost. S úsměvem očekávala svoje pití a jakmile jej barman položil na stůl, kývla mu na znak díky a vzala si svou sklenku do ruky. Chtěla se už napít, když ta žena vedle vyslovila její jméno. Nejdříve si jí sjela pohledem a pak jí sledovala.* Ano jsem Alessandra Luca. Kdo se ptá? Známe se snad? Máme spolu s jednanou nějakou schůzku? *Ptala se, protože si nebyla vědoma toho, že by tuhle ženu znala a docela jí podivilo, že znala její jméno. V obchodech s drogami totiž stále používala svoje příjmení za svobodna, už jen aby chránila Remiho a pokud šlo o firmu, s lidmi si sjednávala schůzky ohledně zakázek právě tam, ne v barech.* Kdo jste? *Sledovala jí dál.*
*Ušklíbla se, když se opravdu potvrdilo, co si myslela. Remi si opravdu uměl vybrat při pohledu na ní. Kde kdo by za takovou ženu vraždil... i když zde to šlo říct doslova* Ne Vás neznám. Znám Vašeho muže *Podrobněji než by měla a za to se stále cítila trochu provinile.* Fajn chlapík. Dobře se s ním povídá jsme ze stejného dvora *vysvětlila s tím, aby si nemyslela, že je snad nějaký nepřítel* Tedy on je o pár stovek mladší *Pokrčila rameny nad tím, jaký mlaďoch to byl a už teď na tom byl lépe než ona kdykoliv předtím, ale za svůj život se nestyděla.*
*Chvíli ji podezíravě pozorovala, přece jen musela si bát jistá, že není nějaká hrozba, to teď opravdu nepotřebovala, ale když jí pak vysvětlila, že zná Remiho a pochází ze stejného dvora, tak nějak ji to asi stačilo, prozatím.* Ach tak, jste víla. *Pronesla a pak se konečně napila svého pití.* A vaše jméno? Já jen jestli vás z nám z vyprávění, protože ze svatby znám dost Remiho přátel, ale vy jste mezi nimi nebyla. Navíc bych ráda věděla s kým mám tu čest, když už známe mého muže. *Znova na ni koukla a pozorovala jí, pak se jen lehce usmála.*
*Působila jako žena, co má opravdu silný charakter, což jí těšilo* Elisa de Rais Borrgia a tak nějak jsme se seznámili těsně před Vaší svatbou. Nejsem v New Yorku dlouho *vysvětlila své důvody, jenže kdyby jí měla vyprávět vše nejspíš by se tu strhla rvačka, takže pohledem uhnula* Tak nějak ho učím jeho schopnostem. Je ještě mladý, takže mu mohu dávat cennější rady ohledně toho *Nelhala, což u ní nebylo zvykem vůči někomu, kdo není víla, ale zase na druhou stránku byla žena jednoho z nich, co měla ráda.* A vy? Upírka myslím? Remi mi moc nestihl povyprávět. *Upila z drinku.* Něco málo jsem slyšela v jiných městech přes známé, ale tedy nic moc krom jména. Dál jsem se nepídila a ani bych se nedopídila už to, že jsem zaslechla vůbec Vaše jméno byl upřímně zázrak a myšleno mezi vašim obchodem myslím. *Netroufala si říct nějaké její odhady, jelikož tahle žena si na soukromí opravdu dbala. Vlastně si nebyla jistá ani jestli byla jen překupník nebo přímo dodejce, ale teď už to bylo jedno. Nijak zvláště jí její job už nezajímal*
Alessandra Luca, ale to vy už víte. *Pousmála se na ni.* A těší mě Eliso. *Dodala ještě a napila se ze své sklenky, načež jí pak poslouchala dál.* Aha, takže tak to je. Ano Remi je mladý, ale i tak je to nadaný a šikovný muž. *A ve všem ho podporovala, na to kolik mu bylo dokázal zvládnout dost věcí a ona na něj byla hrdá, navíc ho v tom sama podporovala.* Myslíte správně, jsem upírka. *Přitakal ji a když zmínila, že o ni snad ví i něco odjinud, pozvedla obočí.* Je možné že jste slyšela moje jméno spojené s mou prací. Záleží však v jakém odvětví. Zda v tom legálním nebo nelegálním, to je pak už trochu rozdíl. *Pokrčila rameny a napila se, byla ráda, že nemusela už barmanovi říkat, co, dobře věděl, že si dávala ten nejlepší bourbon s krví.* A vy děláte co? Kromě toho, že zdá se pomáháte mladým vílám.
S tím souhlasím. Rozhodně je nadaný ve svých schopnostech jiné víly sotva dokážou polovinu z toho, co zvládá on. *I když stále měl své mezery, které potřebuje dopilovat, ale to bylo to nejmenší.* Nelegální, ale jak říkám nic moc... Jen jméno a to z důvodu, že se v tom často pohybuji také. *Pokrčila rameny.* Ale jste tajemství pro všechny to Vás mohu uklidnit, že vaše snaha zachovat vše v anonymitě je rozhodně dokonalá. Žena, co ví, jak pracovat ve svém byznysu *Ušklíbla se než do sebe kopla nápoj a poprosila další* Co dělám já? Jsem dost známá módní návrhářka. Vlastním několik salónu, ale také záleží, jestli se chceme bavit o tom legálním byznyse, nebo nelegální *Pohlédla na ni* Ale do tvého ti fakt šlapa nechci. New York je na mě moc velké břemeno, které nechám schopnějším *Mávla rukou, aby si nemyslela* Jak dlouho už jste spolu s Remim? Je nezvyklé, aby si fér bral upírku, ale proč ne. Říká se že smíšené páry jsou ty nejkrásnější *Dítě z toho nebude, ale kdo by o to také stál.*
*Moc dobře věděla, jaký Remi byl, o tom jí nemusela povídat, znala ho, byl to přece jen manžel. Proto na nic už víc neřekla, jen se napila a když začala mluvit o obchodech, více se k ní natočila a poslouchala jí.* Ach ano, tohle. Mezi lidmi tomu říkáme plnění přání, nikdo si tak moc nedokáže představit, co by se zatím mohlo skrývat, což je dobré. *Pousmála se.* A co se týče anonymity, j to pro mě zásadní věc, už jen díky tomu v jakých kruzích se pohybuji a s kým obchoduji a nevztahuje se to jen na New York, obchoduji po celém světě, to kdysi jsem začínala jen tady, ale obchody rostly a klienty mám všude po světě, proto vím jak se zachovat, abych zachovala identitu jiných a samozřejmě také, abych s tím nebyla spojovaná. Léta člověka naučí, jak pracovat. *Mrkla a znova se napila, když už viděla, že jí dochází, kývla na barmana, pak se opět otočil na Elisu.* Takže návrhářka, je možné, že jsem viděla tvoje věci, ale podle jména nemohu říct, že vím. A o jaké? To je jedno, oboje klidně. *Uculila se a pak jí poslouchala.* To že jsme s Remim nezvyklý pár to víme, slyšeli jsme to už mockrát, ale nám je to jedno. Důležité je, co máme mezi sebou a jak se milujeme. Spolu jsme pár měsíců. *Odpověděla.* Zajímalo by mě, co o mě povídal on.
Počkat... pár měsíců a už proběhla svatba? Ne že bych zrovna já tohle měla kritizovat, ale málo kdy o tomhle slýchám. Tenhle svět je vážně rychlý *Ušklíbla se nad tím, jak Remi ani ona teda neotáleli* Co povídal? *Ono k moc slovům o ní ani nedošlo jen zezačátku* Bránil tě. Nechtěla jsem ti nijak ublížit, ale zajímám se o lidi jako ty v jistém měřítku. Měla jsem pár otázek a když jsem zjistila, že jste partneři hodila jsem to za hlavu *Sledovala, jak ji přistála další runda a na malý moment se vrátila myslím k včerejšku. Hlavně díky tomu, jelikož sáhla po drinku zraněnou rukou a rozmyslela si to velice rychle.* Miluje tě a takové věci *Teď mluvila spíše z patra, jak to z něho vyzařovalo, když se o ní zmínil* Zrovna nedávno jsem se s ním setkala, ale nějak jsme nemluvili úplně o tobě. Předtím, ale jo *Zavzpomínala* Naše první setkání si byla velkou části debaty v dobrém, kdy tě bránil a ani vlastně nemusel. Nešlapu po snech někoho, kdo je fér a mladší než já *Vysvětlila.*
Pro mnohé to bylo překvapení, že jsme na to šli tak rychle, ale prostě jsme cítili, že je to správné a udělali to. A proč by ne? Nejsme tradiční pár ani obyčejní lidi, my dva věci děláme jinak a vyhovuje nám to. *Pousmála se na ni, nelitovala ani jediné věci, ani jediného rozhodnutí, které s ním udělala, právě naopak, byla za to vděčná za mnoho, co jí Remi dal a co se díky němu naučila. On byl její světlo v temnotě.* Zajímáš a co konkrétního tě zajímalo? Docela jsem teď zvědavá, co vlastně myslíš tím, že se zajímáš o lidi jako já? A co pak s těmi informace mi děláš? *Pozvedla obočí a sledovala jí, všimla si i její zraněné ruky, ale nad tím se nijak nepozastavila, ona sama se ještě lehce léčila z boje i když to už byly jen malé věci, byla ráda, že to měla za sebou.* Je od něj milé, že mě bránil, toho si vážím. *Usmála se, tohle se jí moc hezky poslouchalo, ona by to pro něj také udělala.* A já mu vlastně jde to trénování, když už je teda řeč o tomhle. Jak mu to šlo u vašeho setkání? *Optala se.*
*Jemně kymácela se skleničkou, když v něm čeřila drink* Co s informacemi dělám? To je dobrá otázka. Pokud je to až moc velké svinstvo snažím se to nějak zruinovat. Lépe řečeno mě hlavně zajímají obchody s lidmi a takové prasárny. Drogy ničí ostatním životy, ale to mě netrápí. Každý má svoji vůli, když je však v obchodu zapojeno něco s čím nesouhlasím snažím se to zastavit. Například třeba před New Yorkem jsem takhle rozbila jednu společnost... drogy a k tomu ještě obchod na černém trhu dejme tomu s videi, či obrázky dětí. Což ty jsi mnohem kultivovanější žena a už od pohledu působíš jako někdo, kdo má zásady v tom, co dělá. Zajímalo mě z prvu jestli jsou to jen drogy. *Bylo až komické, že jen drogy. Aless byla vysoko postavená v tomhle řetězci, ale nějak nechtěla Elis věřit, že by byla snad zkažená do těchto mír.* Nedávno jsem narazila na nějaké iformace o menší zaprdlé společnosti, která má bankovní účty v Indii... Tváří se to jako telekomunikační firma, ale mám nějaký zdroj, že nejen to. Obchod s ženami z uprchlických států. Prostituce a jiné věci do čeho ty holky nutí *Koutkem oka zapátrala po ní* Taktéž jsem se k těm idiotům dostala přes drogy, které jsou velkým pojítkem mezi věcmi, ale tihle odkupují. Neprodávají...
*Aless se napila a poslouchala jí, když se pak chtěla chopit slov, přišla její společnost, Vicki i Lea a obě se vrhly na své drinky.* V klidu, nás si nevšímejte, dáme si pití a jdeme se bavit a ty pojď taky Aless, no ták, slavíme. *Zasmála se Victoria a než se kdo nadál byla jedna i druhá pryč. Aless jen pobaveně zavrtěla hlavou, chvíli za nimi koukala, než se pak opět podívala na vílu vedle sebe.* Abych pravdu řekla, moje zdroje mi občas potvrdí, že se v městě objeví něco takového, ale to jde zcela mimo mě. My sice prodáváme drogy a další stínové věci, ale naše klientela je spíše ve vyšších sférách a jde spíše o mocné lidi jako politici, právníci , bohatí a jimi podobní. Většinou jde o věci na povzbuzení, výdrž, ano jde i o drogy jako takové, ale většinou jde o mix něčeho s něčím. To je jediná věc, se kterou takhle obchoduji, tedy pokud jde o ilegální věci. Začali jsme s Yin fenem a pak zjistili že mnoho věci ze stínového trhu jde použít a tak jsme experimentovali. *Pokrčila rameny. Ona zakládala na svém byznysu opravdu dost důkladně a nikdy by se nesnížila k ničemu takovému jako tady popisovala Elisa. Ať už šlo o obchody s lidmi či jiné věci v tomhle ohledu.* Takže pokud si myslíš, že o tom něco vím, nebo v tom jedu či snad podporuju, tak se pleteš. *Pronesla a napila se.*
*Viděla, že se díky tomuhle kulantně vyhla otázce, jak to jde Remimu. Nedokázala by nijak zvláště lhát. Dozvídala se navíc nové informace, co se týkalo byznysu Aless, ale nebylo to nic moc přelomového ta žena si dbala svého soukromí a to hodlala ctít přesto vše ji mohla být trochu nápomocná, kdyby na to přišla* Hele když už učím toho tvého jak využívat schopnosti mohla bys pro mě něco udělat? Vím, že mi nejsi nic moc dlužná... vlastně nic, ale pokud bys zjistila nějaký info o takových o kterých se tu zmiňuji dáš mi na ně kontakt? Je mi jasné, že v tom bahně nejedeš. Nejsi žena, co by si špinila ruce hnojem, jako je tenhle a vlastně nikdo to nemá zapotřebí pokud je schopný v tom, co dělá. Proto si ani nemyslím, že někdo takový, kdo je schopen dělat třeba bokovku na způsob bílého masa, si zaslouží nadále být v nějaké drogové komunitě... Sice to táhne ruku v ruce, ale ne pro všechny spíše pro ty skrčky. *Byla naštvaná na fakt, že něco takového tu prostě je a provozuje se to, jakoby nic.* A co ten tvůj Romeo? Kde ho vůbec máš a co slavíte? *Ohlédla se k dívkám s tím, že ji nejspíše zdržuje od zábavy.*
*Aless si dopila svoje druhé pití a pousmála, když kývla na barmana, aby jí dal další, když jej pak dostala ,chvíli jej držela v ruce a hleděla do sklenky, zatímco vílu poslouchala, pak se na chvíli odmlčela a koukla na ni.* Jak už jsem řekla, v takových obchodech já nejedu, mám nějaké morální zásady a tohle je už něco, co jde přes čáru, co netoleruji ani já a rozhodně to netrpím, pokud objevím, že někdo z mých lidí v něčem takovém snad jede nebo s někým takovým spolupracuje, je po něm. Nehodlám si totiž nechat pošpinit svoje jméno a to na čem jsem dřela dost dlouho. Takže pokud o někom nebo něčem budu vědět, pak ano, dám ti jména a kontakty. *Pronesla a napila se, ona sama tohle nesnášela, ano pracovala v tom, že prodávala drogy, ale nikdy by se nesnížila k tomu ostatnímu, ti už bylo moc i na ni.* Slavíme jednu velkou zakázku a spolupráci, ale to se týká už legálního obchodu, no holky to zvládnou oslavit i za mě, mě stačí drink a pak jít domů. *Odpověděla jí na otázku.* A Romeo je buď na dvoře nebo v práci a nebo někde lítá, určitě se pak potkáme doma. *Pokračovala ještě.* Mimochodem, neodpověděla jsi mi na to, jak šel minule Remimu trénink. *Zeptala se znova, když se odpovědi nedočkala.*
To jsem ráda. Menší spolupráce s někým, kdo má taky smysl pro hranice se hodí. *Odvětila a pozvedla svůj drink* Tak tedy na ten Váš obchod *Pronesla a upila, než se zarazila při její otázce, kdy si nebyla úplně jistá, jak odpovědět.* No dejme tomu, že to šlo všechno... tak nějak, jak mělo Skvělý učedník *Pokynula a odvrátila zrak k barmanovi* Piješ tvrdé? Jestli si dáš semnou třeba panáka. Jinak Remi se má rozhodně ještě, co učit v ovládání mysli. Nejde mu to rozhodně nejhůř a v mnoha věcech he velice zkušený *Tušila, že kdyby odběhla od tématu bylo by to až moc podezřelé, takže hodlala jen ohýbat pravdu podle svého.*
Děkuju. *Pousmála se, když si i s ní připila na dobře odvedenou práci a hodila do sebe obsah své sklenky, zrovna se na ni podívala, když viděla, že se víla nějak zarazila, načež si jí sjela pohledem. Navíc nebyla pitomá a všimla toho přeskakování tématu.* Piju tvrdé, ale jen výjimečně. Mám raději dobrý bourbon nebo whisky, ale nepohrdnu ani dobrý panákem, takže pokud si dáš ty, dám si taky, proč ne. *Pronesla s úsměvem a sledovala jí.* Spíš mě ale zajímá, proč ses zarazila, když jsem se tě zeptala na to, jak mu to šlo. Něco se snad stalo? *Zeptala se jí zatímco kývla na barmana, aby jim dal něco dobrého.*
Zarazila? *Ohlédla se k ní, jako kdyby nechápala* Ne nic zvláštního pokud nepočítám koupel v moři. Je vždycky takový šílenec? Zmínila jsem se, že bych chtěla odejít a tak nějak bych řekla, že i on mě učí trochu žít v tomhle městě... *Odvětila a mávla, že chce dvě Whiskey, když ho Aless upozornila* Prostě nejsem zvyklá na zacházení Remiho a asi nikdy nepřestane kohokoliv překvapovat. Přeci jen koupat se v moři v zimě není něco, co by bylo normální, ale otužení dobrý. Nemusíš mít strach. On byl oblečený a já taky *Nelhala opravdu tomu tak bylo do té chvíle.* K tomu všemu jsem včera měla ještě menší incident, takže se mohu zdát zaražená, ale mám mnoho myšlenek. Potkala jsem někoho a vlastně ani nevím, co všechno se přesně stalo, ale potřebuje také moji pomoc. Taktéž víla ze Zimní zahrady. *Aless stejně neměla nic proti vílám, takže se ji nebála trochu svěřit v tomhle ohledu.*
*Lehce se zamračila, když jí poslouchala, moc se jí nelíbilo, ani jak řekla, že se koupali, snad jako kdyby v ní na chvíli zatrnulo, ale jakmile řekla, že byli oblečení, tak nějak povolila a snad jako kdyby se uvolnila.* Jo on je takový šílenec, ale to se mi na něm líbí a to na něm miluju, že s ním není nuda. A znám to, já i on, se tak nějak učíme od obou. Díky němu jsem se naučila dost věci a za dost jsem mu vděčná. *Pronesla a pak si vzala pití, které barman položil před obě. Chvíli na pití jen koukala, zatímco poslouchala její slova.*Někdy se toho stane tolik, že člověku to trvá než všechno vstřebá, ale třeba to bude v pořádku. A jestli potřebuje tvou pomoc, tak to má štěstí, že někoho našel a není v tom sám. *Pousmála se na ni.*A kdopak je ta víla ze Zimního dvora? Zajímalo by mě zda jí znám.
Tak to jsem ráda, že se takhle doplňujete. *Bylo to upřímné. Nikdy neměla k upírům moc kladný vztah, ale Aless byla s Remim tudíž se nedalo na ni pohlížet jako na ostatní. Uchopila Whiskey a prohlédla si tekutinu. Neměla by se moc zrušit, jestli musí zítra do Faerie, ale na druhou stránku možná právě proto by měla.* Nemyslím si, že jí budeš znát. Jmenuje se Kayn. *Vyslovila jeho jméno a zadívala se jí do očí zda s ní něco udělá, když vysloví tohle jméno.* Dost zajímavý muž *Více než zajímavý. Těšila se na jejich další shledání, ale rozhodně na to zase nijak nespěchala. Musela zařídit věci ohledně jeho prokletí.*
Jo, bez něj bych byla ztracená. *Tahle slova si řekla už spíš pro sebe a bylo to tak. Bez něj byla stále ta necitelná mrcha, on jí ukázal, že nějakou lidskost ještě má, že má city, které tak hluboko zakopala, jako člověk. Vzala si pak sklenku a napila se pořádně, než se podívala na Elisu vedle sebe.* Hm to jméno mi nic neříká, takže jsem ho nejspíš nepotkala, někdo, kdo se jmenuje takhle, bych si pamatovala. *Pousmála se.* Tak zajímavý jo? Ale podívejme se, že by tady měl někdo snad o toho muže zájem? Dostal se ti pod kůži? *Uculila se na ni.*
Pod kůží ne a on sám má pod kůží něco jiného *Doslova, ale usmívala se při pomyšlení na něj. Nicméně od nějakého vřelého citu to bylo dost daleko. Viděla ho jednou, ale měla tu starostlivost vůči němu, že takhle skončit nemůže a nemůže ho takhle ani nechat* Je to navíc bručnou *Pronesla to spíše tonem, jako kdyby to snad bylo něco pozitivního a začala se smát.* Prostě to nechme být ano? *Bavilo se jí dobře s Aless, ale nechtěla nad Kaynem takhle přemýšlet.* Takže Remi je záchranář mrch to se podívejme a nebo jsi prostě nikdy ani pořádná mrcha nebyla a jen sis to myslela. *I kdyby neměla nic proti špatným vlastnostem. Když to neubližovalo druhým, tak ať si třeba řve po lidech na ulici.*
Bručoun? Ale to snad nevadí ne? Pokud je v posteli dobrý, pak je jedno jak velký bručoun to je. *Pokrčila rameny a zasmála se spolu s ní, než nakonec přikývla.* Dobře, pokud toho chceš nechat, tak klidně, ale vidím to na tobě, ten chlap se ti zamlouvá, to jde vidět. *Mrkla na ni a napila se.* Věř mi, mrcha jsem byla, proč myslíš, že jsem v byznyse došla tak daleko. Žena mezi muži. Respekt jsem si nějak sjednat musela. A mrcha jsem byla i při našem prvním setkání a snad i druhém. *Zasmála se, když nad tím vzpomínala.* Díky němu jsem lepší. Miluju ho tak, jako nikdy nic předtím. Vzdala bych se pro něj všeho. *Zašeptala a napila se.*
Kolik takových se mi zamlouvalo. Je mi už přes třista. *Zasmála se a raději poslouchala o vztahu, který opravdu něco znamenal.* Musím uznat, že vy dva o sobě hodně hezky mluvíte * Vypila Whiskey najednou, než se mírně zašklebila. Nemusela tenhle druh alkoholu, ale lepší než vodka nebo nějaká slivovice, což nenáviděla.* Hele jaké bylo Vaše první setkání. To mě docela zajímá, jak si takhle sedne upír a víla *Vůbec si nedokázala představit, kde se ti dva jen tak setkali s tím, že z toho nakonec vznikla svatba, což jak Aless říkala nejspíš to nebylo úplně krásné a romantické první shledání, což jí o to více zajímalo.*
No a věk je jen číslo nebo ne? Myslím, že u víl a upíru a celkově podsvěťanů, je věk opravdu to poslední, kdo co řeší a pokud se ti zamlouvá tak proč by ne. *Pokrčila rameny, než se nad jejími slovy usmála.* Tak nebudu o něm mluvit něco, co není pravda. *Pousmála se, načež se pak jen zazubila.* První setkání? Byla to párty, na které jsme se nějak chytili a já ho hodila přes celý bar a on mě chtěl upálit. *Smála se.* Říkám to pořád, láska na první pohled. Druhé setkání už byla větší sranda, tam mě oblafnul a místo, abych zdrogovala já jeho, to udělal on mě, a ještě jsem byla u něj doma uvězněná přes den. A nakonec se to už nějak samo zamotávalo a najednou jsme si vyznali lásku, on mě požádal ve Faerii o ruku a bylo to. Teď jsme kde jsme a neměnila bych. *Usmála se, líbilo se jí jak to bylo vzrušující a žádná nuda, prostě k sobě patřili.*
To je, ale na nějaké poblouznění už jsem prostě stará. *Vysvětlila svůj důvod a zaposlouchala se do historky.* Jo to zní jako pravá romantika kterou bych si přečetla *Což myslela vážně. Neměla ráda nějaké košér příběhy. Tohle znělo příjemně pro její uši.* Jo Remi zřejmě umé každého zaskočit. *Doobjednala si Gin a Tonic, když se narovnala v zádech* Když vám to ve vztahu klape není nic lepšího. Já se s Kaynem poznala zde. *Odvětila* A dost divoce *ušklíbl se barman načež ho Elisa hned probodávala pohledem, ale mohla si za to sama.* Řekněme, že Kayn ví, jak na sebe poukázat *Zacítila touhu mít ho u sebe, ale z jiného hlediska než psychického. Fyzicky by ho nyní potřebovala... Byla trochu závislá na sexu, ale to už si přiznala dávno*
Stara? Nic proti, ale nezdáš se mi stará i když jsi říkala kolik ti je. Tak na tohle starý není nikdo. Hele jsou věci, které se v životě prostě objeví a ani nevíš jak, ovlivní tě a ani nevíš jak a to je proste osud asi… nevím jak jinak to nazvat. Já bych taky neřekla, že se mi stane plno věcí, vysmála bych se ti, kdybys mi řekla, že se stane to či to, ale stalo se. *Pokrčila rameny a rozhlédla se tak nějak kolem sebe.* Tak tady? No podle toho jak na tebe ten barman kouká, hádám to bylo asi hodně vzrušující setkání co. *Uculila se na ni.* A jaký vlastně je ten tvůj Kayn? *Optala se.*
Není to můj Kayn *Ohradila se s těmi slovy zatím, co se koukla nevděčně na barmana, že tomu hodil opravdu korunu* Je specifikací víly, takže prakticky opak Remiho tedy v některých ohledech... Není špatný, jen je vychováván ve straším řádu, který je jistým směrem volnější v tyranii a jiných pohnutkách zda mi rozumíš. Pokud sis někdy četla o vílách z našeho dvora tak ukázkový příklad je právě on, ale viděla jsem ho jen jednou, takže nemohu úplně soudit, abych pravdu řekla. *U jistých ohledu ohledně Remiho měla sama jasné, jaké mezi ně spadají, ale to už nehodlala vyslovit.*
*Nad tím, když řekla, že to není její Kayn se jen uculila, vyřkla to spíš jako srandu, ale líbilo se jí, jak se u toho víla čertila, načež jí pak poslouchala.* Abych řekla pravdu, tak jsem nic nečetla, vím jen to, co jsem slyšela nebo mi bylo řečeno, takže asi tak. *Napila se a pak se na chvíli zamyslela.* Když jsi zmínila Remiho, tak by mě zajímalo v jakých ohledech to teda myslíš? *Optala se zvědavě, přece jen načala s tím ona, tak by to chtěla třeba nějak vysvětlit.* Pokud ho poznáš líp, pak sama uvidíš. *Pousmála se.*
No myslím... v různých ohledech víš jak *Pokrčila rameny.* Víly mají mnohé podobné rysy *Tímhle to brala rychle za uzavřené navíc Kayn byl dravější víla, což včera rozhodně potřebovala.* Ano uvidím sama. Času více než dost. Zdá se, že se stejně začne zdržovat v New Yorku. To víš... Mám hold talent *Ohlédla se k jejím kolegyním, které se dobře bavili* Zjevně mají hodně alkoholu už v sobě *ušklíbla se dokud jeden z okolo jdoucích opilých mužů nezačal na ně pořvávat s tím, aby jedna z nich s ním šla tančit, ale bylo jasné, kam by ten tanec směřoval* Dokážou se o sebe postarat? *pozvedla tázavě obočí k Aless, jelikož se možná schylovalo k nějaké nepěkné situaci s ohledem na idiota, co byl neodbytný.*
Ach tak. Možná vím a možná ne. *Pokrčila jen rameny a usmála se, dál už se ji neptala, nějak nabyla dojmu, že se o tom bavit nechce, proto se jen napila a na vilu se usmála.* Ale, že by se ti povedlo jej přemluvit, aby tady byl častěji? *Mrkla na ni a pak se otočila na ty dvě, nad čímž jej mávla rukou.* Máme výdrž, zvlášť pokud nemáš v alkoholu hodně krve a holky vypadají, že zvládají. Navíc na toho blba stačí trocha encanta a je pokoj. *Zasmála se pak, když se zeptal, zda se o sebe dokážou postarat.* Obe jsou moje ochranka a s tím jak vypadaji, bych se jich spíš bála. *Zazubila se.*
Pravda... když se na ně koukám sama bych si dala říct, ale v jiném ohledu. Do křížku bych s nimi nešla. Obzvláště s tou více nasvalenou s krátkým sestřihem... to by bolelo *Upila z drinku, když vnímala, že alkohol už začínal působit.* Jak dlouho vlastně žiješ v New Yorku? *optala se, ale místo očního kontaktu se dívala na svoji obvázanou ruku. Byla otupěná alkoholem, ale ruka ji začínala bolet. Nevzala si sebou tu mast, takže už trochu krkolomně zvedla ruku na barmana, že by chtěla ještě jeden drink. Nebyla rozhodně na šrot, ale v náladě, kdy pohyby byli jemně nemotorné, ale při smyslech byla plně, co se toho týkalo a vnímala každé její slovo.*
Jo Leandra, je to holka od rány a je v tom opravdu dobrá. Proto jí tak nějak mám po svém boku, hlavně, když jdu někam, kde to nemusí být zrovna bezpečné. *Pronesla a chvíli na ty dvě koukala, než se otočila k baru a napila se.* S přestávkami vlastně pořád. Samozřejmě, že jsem žila i jinde jako je Evropa, Japonsko, Austrálie, ale sem jsem se vždy vracela domů. *Pousmála se, všimla si, že Elisu ruka musí asi dost bolet.* Co se ti vlastně stalo s rukou? Asi to není jen tak něco. Naražené, zlomené, nebo spíše nějaké jiné zranění? *Optala se jí, když ji chvilku sledovala.*
*Při upozornění se podívala na ruku a odvázala obvaz, aby ukázala ošklivou spáleninu přes celou dlaň* Dotkla jsem se něčeho hodně horkého *Nebo spíše někoho* Mám na to mast, ale nevzala jsem si jí sebou. *Prohlížela si ránu a přísahala by, že opravdu vypadala včera hůř než dnes* Kayn hold ví, co na spáleniny. Už jsem v New Yorku nějaký ten pátek a neměla jsem nic při sobě *Vysvětlila a nechala ránu chvilku dýchat, ale ruku nechala svěšenou po svém boku. Nemusí to všichni vidět.* Japonsko... tam jsem ještě nebyla *Zamyslela se nad další destinací, kterou by mohla jednou navštívit* Hodláte se usadit v New Yokru? *Upila z drinku, který už měla pro jistotu poslední. Chtěla se dostat po svých na hotel.*
*Jakmile ji Elisa ukázala spáleninu, jen se ošila.* Není to moc hezká rána, ale vypadá, že se už nějak hojí, pokud na to máš nějakou mast, jak říkáš, tak by to mělo být v pohodě. *Sama věděla jaké to je, mit popáleniny. Jako upír to zažívala často, přece jen slunce. Občas se stalo, že se závěs nezatáhl nebo tak. Naštěstí to doma už nemusí řešit.* Japonsko je krásná země, ale žít dlouhodobě bych tam nechtěla. *Pomalu dopíjela svoje pití.* Asi jo, asi zůstaneme tady, oba tady tak nějak máme všechno, navíc nás to ani jednoho nenapadlo. Cestovat to budeme, to ano, ale žít jen tady. *Usmála se na ni.*
Dá se to díky té masti a za pár dnů tam už nic nebude *Líbil se jí čas strávený s Aless. Příjemná žena a rozhodně jí nikdy nehodlala říct, co se odehrálo s Remim. Nikdy by mu nohy nepodkopla, takže pokud to neřekne on neměla důvod ani ona.* Už se pomalu odeberu spát. Začínám vnímat ten nával Ginu a nerada bych tu nabalovala ty dvě a dostala pěstí nebo Encantem *Pronesla spíše jako vtip, jelikož k ničemu takovému by se nikdy neschýlila.* A ty můžeš s nimi oslavovat a užívat si dnešek. Snad se ještě někdy setkáme Alessadnro Luca *Jak to jméno krásně znělo na jazyku.* Sluší ti takové jméno *Konstatovala a začala se zvedat a oblékat.* Hezký večer *Zasalutovala a dala ji ještě kontakt na hotel* Kdybys měla nějaké ty parchanty na deratizaci ráda se o ně postarám. Ptej se na recepci po Elise Borrgia. Telefon sebou nenosím *Neměla ráda tyhle elektronické věci jen jí z toho bylo vždy blbě. Vzala si věci a zmizela k východu*
*Usmála se na ni a sama dopila drink.* My ještě chvíli zůstaneme a pak se taky odebereme už do vily. *Pronesla a při jejich slovech se uchechtla.* Já myslím, že ani jedno z toho bys nedostala, možná tak jednu z nich. *Mrkla na ni a když jí řekla o jméně, jen se sladce usmála, nosila ho ráda hrdě, jak by taky ně, měla ho po svém milované.* Třeba se naše cesty zase setkají a pokud budu o někom vědět, dám ti vědět. *Dodala ještě než vále kývla na pozdrav a sama tam ještě chvíli seděla a bavila se s barmanem, nakonec se k ní přidaly i holky a když už nějak měla i sama Aless dost, odebraly se všechny tři zpět domů do vily.*
*Ani nevěděl, proč sem vlastně šel. Tak nějak možná chtěl zase trochu opustit od stereotypu, který na dvoře panoval, trošku se uvolnit. Byly to dva dny, co prodělal poslední záchvat, takže další v blízké době tak nějak ani neočekával. Zkrátka a dobře, tak nějak se teď cítil zase o něco uvolněněji a beze strachu toho, že by se každou chvilku mohl zmítat v bolestech a agonii spalujícího ohně. Sam tedy došel až k jednomu z barů, jež se mu do cesty postavil jako první. Ihned zaplul dovnitř, využil k tomu svou iluzi neviditelnosti, jež upustil až v davu lidí, jakoby se nic nedělo. Došel k baru, kde si objednal pití, a už začal pomalu vyhlížet někoho, nějakou oběť na dnešní večer, dnešní noc, možná jako pochoutku v podobě lahodné, životní energie. Na sobě měl rolák, kalhoty a dlouhý kabát, vše v černé barvě.*
*Kim za sebou měla menší pracovní schůzku ohledně možného focení. Celá domluva šla dobře a objednatelka, živelná černovláska ve středním věku, byla s celou domluvou a zkušebními fotografiemi natolik spokojená, že Kim pozvala na pár drinků do baru. Po určité době zamířila za rodinou, ale Kim se na tak brzký odchod necítila. Posedávala tak na baru, upíjela ze svého drinku, jakési zvláštní kombinace curacaa a několika dalších drinků, které ve skleničce vytvářely překrásnou duhovou paletu. Měla jich v sobě už pár a začínala se cítit poněkud pod parou. Spíše už jen ze zvyku si drink vyfotila a poslala jej Ravimu s několika smajlíky, než se k popíjení opět vrátila. Trochu ji mrzelo, že je na to sama, jenže část jejích známých nemohla ven za světla, pár dalších pracovalo a u zbytku si nebyla jistá, zda se znají dost dlouho na to, aby bylo v pořádku je zvát na drink. Smířila se tedy tak nějak s osudem a čekala, jestli se s někým nepotká zde.*
*A za chvilku skutečně svou potencionální oběť spatřil. Ale jelikož zatím netušil, s kým má tu čest, tak se uculil, došel k ní a tak nějak doufal, že by to mohla být při nejlepší dívka na jednu noc, a pokud by se poštěstilo, tak by se mohlo jednat i o někoho, koho si ještě rád povede do Faerie.* Omluvte mne,a le nemohl jsem si nevšiimnout toho, jak tu stojíte osamocená, ale pokud je to jen můj špatný pohled, tak mne prosím omluvte. Ale i tak, směl bych vás pozvat na drink? *Usmál se Kayn, který se opřel o bar po jejím boku a sjížděl si jí svým dvoubarevným pohledem. Musel se dost sklánět, přeci jen, dívka byla oproti jeho dvoum metrům maličká.*
*Chvíli byla zabraná do svých myšlenek, když ji z nich najednou vytrhl hlas mladíka po její pravé ruce.* Zdravím. *Zasmála se.* Před chvílí mě opustila společnost, abych tak pravdu řekla. Obchodní jednání. *Vysvětlila. Okamžitě ji zaujal, jak výškou, tak i svým pohledem dvoubarevných očí.* Naopak, ráda se nechám pozvat.*Dodala s úsměvem a vyhoupla se na barovou stoličku, aby mu tak trochu ulehčila od sklánění a zároveň se oproti němu necítila tak malá.* Jinak ahoj, já jsem Kim. *Představila se rovnou a napřáhla k němu ruku.*
*kayn se na ni podíval, nakloniil hlavu nas tranu a studoval, co by mohla být zač.* Kim, to je ale hezké jméno. Čehopak je to zdrobnlina? *Zajímal se. Ale ve skutečnosti mu to bylo úplně jedno. Nakonec, když úpřijala jeho nabídku, se spokojeně usmál, a podal jí ruku, tak, ajk se to dělávalo n´mezi lidmi, pokud tahle bytost člověk byla.* Říkejte mi Kayn. *Pronesl, a při těch slovech se naklonil jemně dopředu, snad jako kdyby dal na svá slova důraz. pak se odtáhl.* Tak dobrá, a co vám mohu nabídnout? Co si dáte? A mohu vám nabídnout přesunout se někam mimo, sdo boxu, řekněme? Pokud tedy, budete chtít. /Zvládnu sii tě namotat i tady./
*Jemně se pousmála.* Kimberly. Ale preferuji spíše Kim. *Dodala a oplatila mu stisk.* Ráda vás poznávám, Kayne. *Dodala, oči pobaveně přivřené nad tím zvláštním představením. Uměl zapůsobit, to mu musela nechat.* Nechám výběr ve vaší režii, schválně, jestli to dokážete odhadnout. *Mrkla na něj. Svůj poslední drink mezitím stihla dopít, takže mu příliš nápověd nedala. Popravdě jí to bylo ale tak trochu jedno, neočekávala konkrétní drink, byla zvědavá na reakci.* Box zní jako fajn nápad, přesuňme se. *Přikývla a porozhlédla se, než objevila jeden volný box a usadila se v něm.* Preferujete soukromí, nebo jen nechcete, aby náš rozhovor někdo slyšel? *Zeptala se.*
*Kayn se na ni zkoumavě díval, a hned poté se uculil.* Dobrá, přinesu vám tedy to, co si myslím že se k vám hodí. *Mrkl na ni, a než by ještě stihla odejít, tak jí zlehka vklouzl myšlenkami do hlavy. Chvilku je zkoumal a krom toho, že tam pochytil to, že je dívka civilka která ví, co by neměla, tak pak došel k baru, kde sobě objednal vodku a jí manhattan. Ovšem aby to mělo ty správné grády, tak jí do pití vhodil jednu z vílích drog, které za takovým účelem nosil po kapsách. Zrovna tato měla ve svých účincích něco podobného, jako extáze. Uživatel by po ní cítil větší náklonost k ostatním, byl by sdílný a veselý, a trochu malátný. Netajil se svou láskou k nim a k tomu, že si je občas rád dal, a tak toho teď využil. Když je ale do pití Kim dával, tak se skryl iluzí, aby jej nikdo neviděl. Došel pak ke stolu, posadil se, přisunul jí sklenku a tu svou zvedl.* Tak, tedy, Kim, na nové známosti? *Mrkl na ni a naklonil sklenku, aby si s ní přitukl.* A ano, tak nějak mám ráději soukromí. *Pronesl.*
*Jeho výběr ji dokonale zaskočil. Buď musel znát někoho s podobným vkusem, nebo se mimořádně orientovat v koktejlech, nebo… To poslední si raději nechtěla ani domýšlet a zoufale se snažila soustředit na cokoli jiného než na…* /Faerie. Sníh. Liška./ *Zase se uklidnila. Prostě je jen paranoidní, to, že někdo trefil její oblíbený koktejl ještě neznamená, že jí leze do hlavy.* /Ale vyloučit to nemůžeš./ Páni. Obvykle když o něco takového požádám, dostanu první věc z lístku, tohle se povede málokomu. *Usmála se a přiťukla si s ním.* Na nové známosti, Kayne. *Usmála se a rovnou ze svého drinku upila.* A taky ho tu dělají pořádně silný. *Uchechtla se.* Soukromí je fajn, byť normálně bych s někým cizím seděla spíš na baru. Važte si toho. *Zavtipkovala a mrkla na něj.*
*Pozoroval ji, poslouchal ji a spokojeně se culil. Pak naklonil hlavu na stranu a když si upila, tak se uvnitř vesele zasmál. Pak se ale nadechl ke slovu.* No, tak teď už cizí nejsem, nebo snad ano? *Pronesl její m směrem a nezapomněl si ji sjet svým pohledem.* Tak nějak jsme se trefil, ano, mám na to asi talent, a nebo, jistý, jak se to říká, třetí smysl? Kdo ví. *Pronesl pak tajemně, přičemž se k ní blíže naklonil, ale pak se zase opřel do svého sedadla.* Tak tedy, Kim, co vás sem dnes přivedlo? Slavit? Nebo, zapít smutek? Nebo, čistě jen za zábavou? *Pronesl, načež si k sobě přitáhl své pití a i on si z něj upil, hledíc zkoumavě na dívku před sebou.*
Uvidíme. *Mrkla na něj.* Ale vůbec ne, byla jsem si tady dnes popovídat s potencionální klientkou. Jednou z mých prací je focení a tahle konkrétní slečna sháněla někoho na nafocení kalendáře se psy z jejich chovatelské asociace. Focení a zvířata, to je moje, nemohla jsem odmítnout. *Vysvětlila.* Copak sem přivedlo vás, Kayne? *Optala se rovněž se zájmem a opět upila ze svého drinku. Cítila se neskutečně povzneseně, což připisovala hlavně tomu, že už za sebou měla několikátý drink a do dalšího se právě pustila.*
*Poslouchal ji a culil se.* Páni, focení? tedy, to musí být asi zajímavá práce, nebo koníček? Pracujete jako fotografka? *Optals e a usmál se. Pak, když se jej zeptala, jaký byl účel jeho návštěvy jen pokýval hlavou.* /Přišel jsem si sem najít oběť, kterou bych si mohl odtáhnout na Zimní dvůr a tam zní vysát životní energii. A nebo si alespoň zapíchat./ *Ale, tak nějak už je to stereotypní zastávka mého typického života. *Mrkl na ni pouze v otázce a pak se podíval na její drink, jež se postupně začal pomalu vyprazdňopvat.* Mám vám zajít ještě pro pití? *Optal se, jeden by řekl, že až starostliivě.*
Dalo by se říct, že obojí. Jsem zdravotní sestra, ale fotím opravdu často. *Usmála se a dopila.* Zrovna Pandemonium? /Takže nejspíš žádný civil./ To vypovídá samo za sebe. *Zasmála se a skleničku mu podala.* Jasně, děkuji. *Zazubila se, když se nabídl. Už tak byla dost pod parou a drogy, které do sebe nevědomky dostala, jejímu stavu zrovna nepomáhaly. Když se vrátil, s díky si od něj skleničku převzala.* Odpusťte mi, pokud je to příliš vlezlý komentář, hádám, že už vám to asi leckdo řekl, ale máte překrásné oči. *Za střízliva by tuhle větu v životě nevypustila z úst a už vůbec ne s takovou ležérností.*
Páni, zdravotní sestra, tak to je, hm, jak tomu říkáte, povolání s posláním, no ne? *Uculil se na ni, a bylo mu jedno, že se teď možná formulací otázky prozradiil.* Ach ano, mám to tu rád, ani nevíte jak, dává spoustu možností. *uculil se od ucha k uchu.* Pak vzal sklenku, došel k baru, kde je jen vyměnil za nový drink, do kterého už drogy ale nedával. Přeci jen, i tohle muselo být na nebohou civilku dost. Jakmile se vrátil a posadil se před ní, tak se musel pousmát.* Ach, děkuji, to je moc milé slyšet. Je to nevšední, pro mne je to spíše prokletí, ale už jsme se s tím naučil žít. *Pronesl, opět tajemným tónem hlasu a pak si zvedl svůj nový drink ke rtům, zatímco dívku před sebou sledoval.*
/Říkáte, huh?/ *Jako by se tím od ní snažil vyčlenit.* To víte, někdo se rozhodne podnikat a starat jen o sebe, někdo se rozhodne tady být pro ostatní. Obou je, hádám, třeba. *Prohodila se smířlivým úsměvem.* Souhlasím, je to skvělé místo. /Hned pro celou řadu aktivit…/ *Přikývla a úsměv mu mile oplatila.* Skutečně? Jak to, že prokletí? *Optala se se zájmem a lehce se k němu naklonila.* Podle mě to vypadá moc hezky. *Sama upila ze svého nového nápoje a pohled mu s jistou zvěfdavostí oplácela.* Nerada bych, abyste si to bral nějak špatně, nechci být vlezlá, ale ten pohled se mi líbí. Je na něm něco kouzelného.
*Kayn se na ni jen díval a přikyvoval.* No ano, pokud v tom to poslání vidíte, no, tak proč ne, že? *Mrkl na ni. pak ji dál poslouchal a spokoejně se uculil. Tak nějak tušil, že už by mohl přiznat barvu na tvrdo, proč totiž ne. Mrkl na ni, a na moment nechal padnout své prokletí. Mohla tak vidět, jak jedno jeho, hnědé oko oranžově zaplálo jako oheň.* Je to magické zranění. Stává se. Ale, pokud vám to přijde hezké, tak vf tom případě jsem zabodoval, nebo ne? *Mrkl na ni a opět upil, než zase nechal posílit své iluze.*
Rozhodně. Původně jsem se plánovala věnovat jen focení, ale… Osud tomu chtěl jinak. Školní nehoda. *Smutně se pousmála, když si na to vzpomněla. Přestože celá situace dopadla tehdy dobře, nemusela. A ona si toho byla dost dobře vědomá. Když k němu opět vzhlédla, nechal padnout svou iluzi. Jen zalapala po dechu, ale ne vyděšeně. Se zájmem.* Hezké to rozhodně je, takhle ještě víc, ale… Zároveň to vypadá celkem bolestivě… *Přiznala.* /Magické zranění… Takže čaroděj, nebo víla./ Zabodoval jste rozhodně. *Zasmála se tiše a rovněž se napila.* Bolí vás to ještě pořád..? Nebo je to ten typ staršího zranění, co vypadá děsivě i po letech?
*Poslouchal ji a přikyvoval. K jejím domněnkám ohledně focení se nevyjádřil, jen se tiše uchechtl. když pak viděl její reakci, tak překvapeně nadzvedl obočí, ale svaloval to na to, že asi uviděla hodně. Pak si poposedl, o něco trochu blíže k ní.* No, pořád to bolí, nese to sebou jisté prokletí, jistou slabinu, je to jako, kdyby mne oheň spaloval zevnitř. Je to zkrátka...zatraceně nepříjemné a takové, ne moc praktické. Ale snažím se. Ale, teď k vám. Hádám, že tohle, to by jste asi neměla vědět, ale víte. Jak se stane, že civilka beze zraku může tak klidně brát to, když se před ním odhlaí víla? A jakto, že vám ještě nikdo nevymazal vzpomínky? *Optal se.*
*Naklonila hlavu na stranu, když se opět rozpovídal.* Ne, opravdu to nezní příjemně… *Přitakala, nad jeho dotazem se jen pousmála.* Tipuju, že je to tím, že je daleko zábavnější mě pozorovat, jak se s tímhle světem seznamuju, než se mě od něj snažit zase odříznout? Ale co já vím, jsem snad podsvěťan? *Pokrčila s úsměvem rameny. Drogy jí rozhodně rozvázaly jazyk.* Nejste první víla, kterou jsem kdy potkala, ani první, kterou jsem viděla bez iluzí. *Vysvětlila a v myšlenkách se opět vrátila ke své krátké návštěvě Faerie.* Popravdě se mi vaše magie moc líbí, je taková… Jak to říct… Elegantní? Přirozená? Přírodní? *Snažila se to chvíli nějak vysvětlit, ale pak jen s úsměvem zavrtěla hlavou.* Slova pro to nemám. Ale je krásná.
*Pokýval hlavou.* ne, skutečně to není nijak příjemné, nemysli si. *Mrkla n ni pouze, než se zaposlouchal do toho, co říkala. Pak naklonil hlavu na stranu a přimhouřil oči.* Ach ano, tak nějak je to pravda, naše magie je skutečně krásná. Ale tak stejně dokáže být i nebezpečná, což se jen musí nechat. *Zavrněl spokojeně a pak se na ni podíval.* No, pokud budete chtít, tak bych ocenil menší procházku, pokud vám to tedy nebude vadit. Pokud tedy chcete, dojdu vám rád ještě pro jeden drink a poté, chcete se projít? *Zeptal se jí, a určitě si užíval to, jak se chovala, jak jí drogy hezky podpořily její mluvu a sdílnost. I tak bylo ale v jeho hlase něco zákeřného, pokud si toho tedy všimla.*
To nepochybně, nerada bych její sílu podceňovala. *Usmála se.* Ta nejkrásnější stvoření mají občas ten nejsilnější stisk a já bych nerada přišla o hlavu jen proto, že jsem neměla respekt k jeho síle. Obdivuju vás, že s tímhle dokážete normálně fungovat. *Dodala s lehkýmn obdivem v hlase. Doslova všechno rozumnější v její hlavě jí naznačovalo, ať to nedělá. Jenže doslova všechno bylo utlumeno kombinací alkoholu a drog a narůstající zvědavostí.* Díky, vypít už jsem toho dnes vypila až moc, obávám se. Ale projdu se s vámi ráda. *Přikývla s úsměvem.* Kampak se projdeme?
*Pokrčil rameny a zadíval se jí do očí.* Naučil jsme se to, neměl jsme na výběr, jelikož jsem s tím prostě žil, tak to prostě bylo tak. nemohl jsme se nechat se tím strávit, ale, možná mne to jednou taky čeká. *Pokrčil rameny. pak kývl, načež vstal, ale pokynul jí, aby ji pustil galantně jako první.* Dáma má přednost. *Mrkl na ni s úsměvem a poté došel hned za ní. Když by pak vyšly ven, před bar tak se zamyslel.* Hm, kam budete chtítt? Co tak do parku? /Abych tě dostal k portálu a pak do Faerie./ *Pobídl ji, načež si vytáhl krabičku cigaret a jednu si zapálil, čekajíc, zda zvolí k jeho výběr.*
Chápu. *Přikývla s úsměvem a jeho gesto mu oplatila lehkou poklonou.* Děkuji. Narazit na gentlemana zvlášť tady je celkem událost. *Mrkla na něj. Zamířili společně ven z baru a ona se mu, pokud ji nechal, zavěsila do ramene.* Park zní dobře. *Přikývla.* Míříte tam za nějakým konkrétním účelem? Nepřipadáte mi jako ten typ víly, co by se chtěla motat na vánočních trzích.
*Uculil se na její podnět, když řekla, že je gentelman. Pak se zamyslel.* Ale ano, účel mám. Všimla jste si někdy, jaká je v tom parku narozdíl od New Yorku skvělá atmosféra? Klid, ticho, kousek přírody v kovovém městě plném jedu. No nádhera. *mrkl na ni a pak spokojeně vydechla zamířil směrem k parku, tedy, pokud šla s ním.* A jaké je vaše oblíbené místo v NY? *Optal se. Jeho plán byl ale teď už tak nějak jasný. Dostat ji co nejblíže k portálu, tak, aby jí do něj mohl bez povšimnutí zatáhnout a smlsnout si na ní. Jak jednoduché. do té doby, ale hrál toho gentelmana, kterého v něm viděla.*
*Zůstat v práci sama takhle po setmění neměla Tia moc ráda, ale její kolegyně jí jen řekla, že má rande a než by se víla nadála, byla pryč. Timea se s povzdechem tedy odebrala dělat ještě svou práci, kterou před zavíračkou musela udělat, ale jakmile chtěla jít už zavřít krám, vběhli dovnitř dva mladíci se šátky na ústech a baseballovými pálkami. Dívka se zarazila, tak nějak nečekala, že by se jí mohlo stát, že by někdo přišel a chtěl snad vykrást květinářství. Jenže přesto se to stalo. Zatímco jeden vykrádal pokladnu a bral všechno, co se mu zdálo, že by něco hodilo, druhý rozbíjel všechny vázy s květinami. Když se mu chtěla Tia pak postavit, jen jí hrubě odstrčil tak, že spadla na zem a zatímco se pomalu zvedala, oba nakonec zmizeli tak jak se objevili.* Tak to mi ještě chybělo. Co teď s tím mám dělat? *Povzdechla si a přemýšlela, zda by měla volat policii. Vlastně netušila, co by měla dělat. Nechtěla mít problémy, ale zdá se že v jednom velkém už momentálně byla.*
*Byl čtvrtek. Musel uznat, že mu dalo hodně přemlouvání nacpat pánské hadry do úhledné černé dárkové tašky, aby se mohl jít socializovat s oprsklou holkou, která ho naposledy vyhnala jak psa. Mohl si za to sám, o tom nebyla žádná, na druhou stranu ho svrbělo, že právě za tohle mu cosi musí určitě dlužit. Nechtěl se zdržovat dlouho, vlastně jí nedal ani vědět, ale tušil, kde ji najde. Už takhle věděl pro jistotu, co každý den obědvá, kterou značku spodního prádla nosí a hlavně kde bude. Načasoval si to tak, aby rovnou končila a bylo jasné, že už se po krámku nebudou potulovat žádní zákazníci, kteří by jej iritovali jen a pouhou existencí. Jak se pomalu blížil, vyběhli z krámku dva muži, kteří si v té jejich kabelčičce na prachy nejspíše něco odnesli. Dante nad tím pouze podvedl obočí a bez zaváhání udělal... Absolutní nic. A pokud jste očekávali, že by se snad hrdinsky vydal za zloději nebo by snad přidal alespoň do kroku, aby se přesvědčil, že je v květinářství vše v pořádku, tak jste dost na omylu. Vešel dovnitř, jak kdyby se vlastně vůbec nic nestalo. Všude binec, nejspíše tu jen tak nic neprodá a co zbylo pomaže do slevového květináče.* „Koukam, že se den nevyvedl,“ *pronesl lehce pohrdavě a špičkou boty lehce ťukl do rozbitého hlineneho květináče na zemi. Podívej se na ni, sjel pohledem od hlavy až po patu. Vypadala v pořádku, nejspíše šli pouze po registru a ji nechali absolutně bez úhony.* „Neuměla ani ochránit pokladničku před bandou zlodějíčků,“ *přišel k ní o něco blíže, aby ji chytil za tvář a každou z nich si ze strany na stranu prohlédl. Samozřejmě zjišťoval, byla opravdu fyzicky v pořádku, ale nahlas se jí milé ptát opravdu nebude.*
*Když ti dva vyběhli ven, napsala vedoucí, aby ji dala vědět, co se stalo, tak jí hned pak dala vědět, aby to nechala na ni, že to vyřeší sama a ona jen uklidila ten nepořádek. Což se také Tia chystala udělat. Vzala si koště, aby zametla střepy z květináčů a váz a pak mohla jen douklízet zbytek toho všeho, co se povalovali po zemi. Dokonce jí tak nějak vypadlo i to, že by se měl Dante ukázat. Proto když slyšela někoho vejít dovnitř, už se chystala, že dotyčného praští koštětem, ale jakmile poznala, že šlo právě o něj, zamračila se.* Ještě ty jsi tu chyběl, teď už ten den opravdu stojí za houby. *Zamručela a už se chtěla otočil zpět, aby pokračovala v úklidu, když k ní došel a vzal její tvář do dlaní. Koukla na něj a pak se odtáhla.* Přišel jsi rýpat? Jestli ano, tak teď na to není vhodná doba dobře? *Povzdechla si a dřepla si, aby posbírala nějaké větší kusy keramiky.* A co tady vlastně děláš? *Tak nějak dokonce i zapomněla, že se měli sejít, sice tady měla jeho věci vyprané, poskládané, ale ty tady měla už týden, kdyby náhodou.*
*Byla tak zaneprázdněná, že ani pravděpodobně nepocitala s tím, že by se vůbec ukázal. Možná si ani nepřála, aby tomu tak bylo. No co se dá dělat, už je tady. Položil tašku vedle vykradené pokladny a nechal ji tak být.* „Přišel jsem ti vrátit oblečení, vypadalo to, přece bych tě neošidil o ty hadry tvýho ex,“ *pronesl a s rukami v kapsách lehce shrabaval všechny střepy botou na hromádku, aby se neřeklo. Vypadalo to, že ona spíš zapomněla, že jo vůbec měla očekávat. Taková realita se mi nelíbila, ale na druhou stranu si ani on sám nebyl ještě před nějakou chvilkou jíst, zda se do toho vůbec pouštět. Pouze raritně se Vidal s holkama, se kterýma spal, většinou se pak už jejich cesty nikdy neprotnuly.* „Jestli jsem přišel nevhod, tak zase půjdu,“ *podotknul, když to vypadalo, že je jí až na obtíž fakt, že se do ní chtěl trefovat jak šipkami do terče. Samozřejmě mu to dělalo dobře a ona mu to předtím vracela, teď to ale vypadalo, že s ní moc sranda nebude, protože se ti dva rozhodli celý večer pokazit.* „Ještě pořád je můžu najít a zasadit hlavy do hlíny,” *navrhl a zdálo se, že jej takový nápad poměrně lákal. Na druhou stranu by to znamenalo, že by se taky mohl ušpinit a neměl to úplně v plánu.*
*Zastavila se v tom, co dělala a jen si prohlídla nejdřív jeho a pak i tašku, kterou donesl.* Ty hadry jsi mohl klidně vyhodit a nebo víš co, udělám to sama. Stejně jsem chtěla dělat doma pořádek, ty jsi mi přišel právě do rány, když jsi neměl co na sebe. *Pronesla a popadla tašku, kterou hodila do už připraveného koše, do kterého házela binec. Pak se otočila a znova na něj koukla. Musela uznat, že toho prevíta viděla docela ráda i když to nechtěla dát nijak znát, přece jen by mu tím zase nahrála a to v tuhle chvíli nechtěla. Místo toho jej jen obešla, prošla kolem pultíku dozadu a chvíli tam něco hledala, než se vrátila zpátky a nesla malou plátěnou tašku. V ní měla jeho čisté prádlo a láhev medoviny. Došla k němu a vzhlédla nahoru, přece jen byla proti němu malá.* Tady, jak jsem slíbila, doufej jen, že se to prádlo v pračce nesmrsklo i když, to by aspoň byla sranda. *Usmála se na něj šibalsky, přičemž mu tašku vrazila do ruky a zase se dala o úklidu.* A vraždit je nemusíš, i když hádám, že by sis to asi dost užil co? *Otočila se na něj a zamyslela se.*
*Slyšíte prasknout pomyslné sklo? Tak přesně takové se tříští poté, co si uvědomil, jak byla jeho cesta zbytečná.* „Nechtěl jsem tě okrást o tu radost je takhle zahodit,” *odpověděl, ale bylo jasné, že už to v něm začalo vřít, jen co taška dopadla do koše. To se za ní vůbec nemusel tahat, kolik potkal popelnic, bezdomovců a křoví, kde všude mohly ty hadry skončit... Nemusel se s ní teď párat. Na to, že mu ona vrátila jeho oblečení, na to neřekl vlastně vůbec nic. Jen si prohlédl obsah tašky, než nad tím pomyslně pokrčila rameny a odložil stranou. Spíše se chytil toho ohledně vraždění zlodějů. Oni to vlastně ani nemuseli být zloději. Dnes se to tak prostě jen sešlo.* „Bylo by to uspokojivé,“ *nenamítal absolutně nic ohledně vraždění dvou mužů, kteří pláchnuli. Nemohli být daleko, většinou takhle daleko neutečou a lup se pokusí střelit v okolí. Dost možná se nad ním v postranní uličce stále radují. Nechal ji uklízet a sám se procházel kolem, prohlížejíc si všechno rozbité i nerozbité. Kytky mu nic neříkaly, nikdy žádné nedostával, neboť by se o to stejně starala jen uklízečka, žádné nikomu ani nedával... Možný byly na oko hezké, ale umělý se pokazit tak moc rychle, že to byla taková pomíjivá krása, díky čemuž nechápal, jak o ně mohou vlastně ženský stát.* „Říkal jsem si, že smrdíš kytkama a hlinou, když jsi tam tak seděla,“ *řekl po chvilce, když si prohlížel květiny, které přežily útok těch darebáků.* „Kde vůbec holka z květinářství bere dostatek peněz na to bydlet na Manhattanu s výhledem na Central Park?“ *zeptal se, protože ceny bytů rozhodně nebyly nejnižší. Vlastně to bylo pomalu to nejdražší, co si normální Newyorčan ani nemůže dovolit, hodně lidí jejího věku muselo žít ve skupinách jako spolubydlící.*
O tohle jsi mě klidně okrást mohl, byla bych ti jen vděčná. Mohl jsi to hodit doma do popelnice, ale jsi tady. Zajímala by mě jedna věc. Když tak na tebe koukám, nemáš nouzi o prachy a určitě bys nahradil ty věci, cos nechal u mě vmžiku ta troje dalších, ale přesto jsi tady. Přesto sis pro ně došel i když jsi nemusel. Proč Dante? *Optala se se zvědavostí v hlase, když k němu zvedla hlavu od úklidu, chvíli na něj koukala a pak pokračovala. Zametla všechny rozbité věci, vázy, co přežily znova napustila vodou a dala do nich květiny, které nebyly nijak zničené. Během toho všeho jej stále po očku sledovala a poslouchala. Na jeho poznámku o těch dvou jen dodala.* Uspokojivé jsou jiné… lepší věci. *Zamumlala si spíše pro sebe a šla urovnat pokladnu a všechno kolem ní. Načež se pak při jeho dalších slovech zastavila a otočila se.* Jsem nymfa, jsem spjata s vodou a zemí, takže je logické, že mám blízko k těmto věcem a mimochodem nesmrdím kytkama a ani hlínou, to možná tak ty, mrtvolo jedna. *Usmála se a s lehce nakloněnou hlavou na stranu jej sledovala. Prvotní šok z incidentu už nějak opadl, takže mu to mohla oplácet stejnou měrou.* Byt je kamarádky, tedy byl. Splácím ji ho, jak jen to jde. Navíc nepracuju jen tady. Vypomáhám ještě v Central Parku starat se o zahrady a vyrábím faerské léčivé věci, které pak prodávám do bio lékaren a to taky dobře platí. Tak nějak si vystačím. *Odpověděla mu a dala se do práce, aby to už měla hotovo.*
*Takže když chtěl pro jednou udělat v jeho očích dobrou věc, dostane za to ještě prakticky vynadáno, další ukazatel toho, že se nic nemělo přehánět a příště si to dvakrát rozmyslí. Spíše ale pochybovala o jeho lásce ke svému oblečení.* „To může být pravda, ale už jen z principu jsem to vše chtěl zpět,“ *odpověděl na její otázku ledabyle.* „Nebo bys raději chtěla slyšet, že bylo mým záměrem tě vidět podruhé?“ *položil otázku tentokrát on. Mohla naznačovat cokoliv, ale bylo očividné, že nejspíše očekávala jinou odpověď než tu, kterou ji obdaroval. A možná to fakt byl jen pocit zadostiučinění, možná fakt chtěl ty svý hadry zpět, ale jak řekla, měl dost prachu pořídit si cokoliv kdykoliv, proč tedy právě teď stál v květinářství a stále se s ní vybavoval. Vlastně už mohl dávno být ty tam a nechat ji jako hromádku neštěstí uklízet střepy a trní.* *Na její slova odměřeně přikyvoval, zatímco otrhával okvětní lístky květin, které byly jakkoliv poničené. Samozřejmě to přidávalo práci její maličkosti, ale stejně byl na těch místech stále bordel, tak to asi ani vadit nemuselo.* „Takže tě mám teď doprovodit na policejní stanici nebo jsi velká holka a zvládneš to sama? Asi by byli překvapení, že nedělám pro jednou problémy," *zasmál se a pomalu nevědomky sesbíral na hromádku střepy na pultíku, jako by to snad k něčemu bylo.*
*Zastavila se v tom, co dělala a otočila se k němu čelem.* Takže z principu říkáš jo? Aha, to je hodně zajímavé. *Pousmála se a pomalu došla k němu, ruce měla za zády, hlavu lehce nakloněnou na stranu a s šibalským úsměvem se na něj dívala.* Asi toho teď budu litovat a ty mi to dáš sežrat, ale jo, třeba jsem si myslela, že tady nejsi jen kvůli oblečení, které by sis mohl koupit na každém rohu. A lepší. *Zašeptala mu už skoro do rtů, když se k němu natáhla na špičky. Nepolíbila ho, jen se svými rty otřela o jeho, ale pak se odtáhla a opět se vrátila k úklidu.* Ne na policii nejdu. Manžel majitelky je policista, přijede sem sám a všechno si zapíše, vezme si i kamerové záznamy. Já to mám jen uklidit a můžu jít domů. Chceš snad jí se mnou? *Optala se jej, když konečně zametala poslední hromadu všech střepů. Už jí chybělo jen otřít pultík a vyházet ještě zničené květiny.*
*Občas uměla být roztomilá. Samozřejmě musela držet hlavu a jen se mlčky culit, jakmile otevřela klapačku, bylo to hrozný. Snad možná i horší. Takhle jí jen lehce položil ruku na bok a nechal dělat to, co chtěla.* „Nerad tě vyvedu z omylu, ale...“ *dál už nepokračoval, neboť se k němu natáhla a rty se skoro dotýkali. A ačkoliv očekával, že jej přišla políbit, snad i jako gesto pozdravu, který se mu nedočkal, pouze jej pokoušela, neboť se zase velmi rychle odtáhla. Nevadilo mu to, vlastně byl víceméně rozhodnut, že s ní ještě pár chvil pobude a pak se jejich cesty opět rozdělí... Alespoň tak si dnešní večer nakreslil. Ona stejně neměla zájem jo nikam následovat. Ale za to se cítila na to pozvat jej domů. Na to se jen zatvářil odmítavě.* „Ačkoliv je to lákavá nabídka, tak ne,“ *odpověděl jí, neboť přestože nebyl nápad trávit s ní další noc k zahození, měl chuť vypadnout do města a ne se pouze bavit v peřinách.* „Vzal bych tě sebou do města bavit se. Ale jelikož bys pravděpodobně nejevila zájem o styl mé zábavy, asi se neshodneme,“ *pronesl a vzal do ruky tašku svého oblečení, že už půjde.*
*Moc dobře věděla, že její pozvání odmítne, nic jiného ani nečekala, ale chtěla to jen zkusit. Mezitím, co poslouchala jeho další slova, konečně všechno uklidila a jen si spokojeně mlaskla. Nakonec se otočila k němu.* Tak mi řekni jakou zábavu máš na mysli ty. I když budu hádat. Bary, diskotéky a kdoví jaké podivné místa viď? *Pousmála se a vydala se blíž k němu. Něco jí totiž napadlo. Sice tušila, že možná bude litovat, a že jí třeba odmítne, ale zkusit to musela. To by totiž nebyla ona.* A kdybych ti řekla, že je jedna akce, na kterou bych chtěla jít, ale nemám s kým, protože kamarádka, která měla jít, je teď pryč. Kdybych tě poprosila, šel bys tam prosím se mnou? *Pronesla tichým hlasem a nervózně se u toho kousla do rtu. Byla to akce na kterou se těšila, ale nakonec to padlo a jí Timei to bylo docela líto. Teď tady byl on, sice se hašteřili a cele to mezi nimi byla jedna velká šílenost, ale byl tady a mohl by jít. Proto popošla k němu ještě blíž a zlehka ho vzala za ruku.* Bude tam zábava, tanec a alkohol pro tebe. Prosím Dante. *Koukala na něj a čekala co odpoví.*
*Jen jí na to spokojeně přikývl. Řekl by jí, že je to jakékoliv místo, kde může sehnat nějakou a jakoukoliv šuknu, ale nakonec si to raději Nečekal nic moc na její návrh, ale zase na druhou stranu neaustále čekal, co z ní vůbec vypadne. Chtěl ji alespoň ještě chvíli štvát a odmítat její skoro až zoufale znějící pozvánku na akci, o které vůbec nic nevěděl.* "Možná kdybys fakt prosila," *povytáhl obočí a najednou celý deal byl o něco příjemnější, ačkoliv mu vlastně nic neřekla. Kdyby řekl ano hned poprvé, bylo by to vlastně až moc jednoduché. Takhle se musela culit a prosit. Byla teď jak malá holka, která fakt moc chtěla cukrátko. Pokusila se jej chytit za ruku, ale jakmile se její dotkla té jeko, prudce její ruku odstrčil.* "Nemám zájem o veřejný alkohol," *odsekne, ale přesto se rozmýšlí, zda by tedy neměl prostě říct, že nechce jít na sezení knihomolů či cokoliv podobného, co si vymyslí. Chytil ji za pas a přitahl blíž k tělu.* "Když řekneš to 'rosím' ještě jednou..." *zatvářil se o něco spokojeněji, ale stále se zdálo, že není vůbec přesvědčen, že by chtěl jít na zábavu dle jejího gusta.*
A já teď snad opravdu neprosila? Nezdálo se ti to dost? *Optala se a lehce pozvedla obočí. Když jí její ruku odstrčil, tak se stáhla, přece jen to nečekala a dost jí to překvapilo, už jen z toho důvodů, že jí to připomnělo něco, co chtěla zapomenout. Jen si tiše povzdechla a chvíli na něj koukala.* Ani když to bude tematická akce? V divadle na Staten Islandu bude pompézní párty ve stylu Velkého Gatsbyho plná tance, hudby, alkoholu a zábavy. Ani to tě nijak nepřesvědčí tam se mnou jít? *Pronesla a chtěla dojít pro svou tašku, aby mu to ukázala, ale to si jí už stáhl k sobě a ona si opatrně položila ruce na jeho hrudník, načež zvedla hlavu, aby se zadívala do jeho očí.* Takže chceš, abych tě prosila znova? *Naklonila hlavu lehce do strany a sledovala jej.* Hele já vím, že nejsem zrovna jedna z těch tvých holek, se kterými se taháš po večerech a že se asi stydíš jí s někým jako jsem já. Ale třeba to bude fajn, no tak Dante. Prosím pojď tam se mnou. *Zašeptala.*
*Támatická akce? Snad nic nemohlo být už horší. Možná dětská párty s klaunem a songama od Maxim Turbulenc mohl být větší kentus, než bylo tohle. Jestli se netvářil kysele, tak se tak alespoň cítil. Jenže ona už se na něj koukala kočíčíma očkama a doufala, že konečně povolí a na nějakou tu její "pompézní" akci opravdu její maličkost doprovodí. Pak už začala škemrat, takže nemohl vlastně nesouhlasit, pokud hodlala jít takhle hluboko pro nějakou formální párty kdesi na Staten Islandu. Kdo tam vůbec jezdí? Všechno potřebné je přeci tady.* "Fajn, půjdu tam s tebou, ale vem si pytel na hlavu," *popíchl ji za tu její poznámku o tom, že by se snad měl stydět někam s někým chodit. To vlastně problém vůbec nebyl. Spíše byl pro něj problém vůbec někam s někým chodit, pro něj to znamenalo, že si rovnou může hodit mašli.* "Máš vůbec co na sebe?" *zeptal se jí, ale už v tuhle chvíli věděl, jaká bude odpověď. Jestli se takhle na akci těšila, musela už teď mít měsíc dopředu něco vybráno. Otázka je, zda on musel mít něco tématického na sobě. To aby se zastavil doma převléknout.*
*Čekala tak nějak všechno, že jí zase odmítne, že bude mít plno další řečí, možná že by jí í odstrčil a prostě jen odešel, ale jak byla překvapená, jakmile souhlasil, načež se nějak neudržela a snad jako nějaký reflex mu skočila kolem krku a políbila jej. Jakmile si to pak uvědomila, odtáhla se a aniž by to nějak kontrolovala, tak zrudla ve tváři.* Ehm omlouvám se. *Pronesla a koukla na něj.* Ano oblečení mám doma, musím se pro něj zastavit a taky se nějak dát dohromady a vzít i vstupenky. *Pronesla a odešla dozadu, kde si vzala kabát a svou tašku, mezitím už viděla, jak před obchodem zastavilo auto. Byl to manžel majitelky, o němž už mluvila. Ten jí jen kývl na pozdrav a řekl něco v tom smyslu, že už to zařídí aby ona šla klidně domů. Na což se Tia usmála, pak se jen koukla na Danteho.* Tak pojď, jdeme nebo tady chceš stát ještě nějakou chvíli? *Optala se a sama už vyšla před obchod, čekajíc, zda jí bude následovat nebosi to nakonec rozmyslí a zmizí.*
*Možná to trochu přehnal, když povolil tak rychle, byla celá nadšená, až z toho měla v plánu ho pusinkovat za odměnu. Tak málo stačilo, aby zas byl super, skvělej, bylo úplně jedno, že se s ní tahat nechtěl pomalu ani druhý den, vše odpuštěno. Samozřejmě si to ale nenechal ujít a polibek jí opětoval. Na druhou stranu bylo znát, že se k ničemu nic nemá a vlastně se drží zpět.* „Já si kostým tvý kámošky na sebe brát nebudu,“ *poznamenal, aby pochopila jeho náznak faktu, že on dneska úplně v kapse tuxedo nenosil. Samozřejmě si nemusel pudrovat držku a nemusím si ani holit nohy, takže ji pravděpodobně nechá doma se připravit a on sám buďto skočí nakoupit nové nebo prostě projede to, co má doma a možná s trochou štěstí najde něco i z 1920, aby to měl opravdu tematicky. Nadšený nebyl, ale zase na druhou stranu měl nepovolovat, vypadalo to, že pro ni nějaká taková sešlost byla fakt důležitá a možná by se dostala i do kolen. Možná by i přidala něco navíc, aby jej opravdu přesvědčila, jakou skvělou společností mu bude. Pak už ale vyrazila a jemu nezbylo nic jiného, než muži pokývnout a vydat se za ní.* „Doufám, že nemáš v plánu nás tahat sockou,“ *pronesl a podíval se na hodinky. Byl akorát čas se sebrat a jít.*
Já přece neřekla, že si máš vzít její věci, snad máš něco na sebe a pokud ne tak půjdeme nakupovat. *Zazubila se na něj, když k ní došel ven. Nemohla popřít, že měla radost. Sice tak nějak tušila, že jakmile tam dojdou, už ho třeba ani neuvidí, že si sám půjde po zábavě, ale hodlala to podstoupit. Už jen to, že jej přemluvila, brala jako malé vítězství. Po jeho slovech se na chvíli odmlčela.* Ehm ale já nemám auto. Jezdím, jak ty říkáš sockou a nebo prostě pěšky. Přinejhorším si beru taxi. *Pokrčila rameny. Ona ani řidičský průkaz neměla, takže auto by ji bylo k ničemu Tia na něj koukala, než k němu došla. Rukama vklouzla pod jeho oblečení a konečky prstů přejela po jeho hrudi, zatímco se na něj lehce natiskla. Zvedla hlavu a koukla mu do očí.* Vím, že to není asi zrovna představa tvého večera, ale i tak děkuji, za to, že jsi souhlasil. Přemýšlela jsem, že bych se ti mohla pak nějak odměnit, jako díky. *Pousmála se a znova si stoupla na špičky a políbila ho, ale ne tak něžně jako předtím, ale vášnivěji a náruživěji.*
*Asi už jí dnes odkývne úplně všechno, jen aby víceméně neotravovala. Alespoň se to tak tedy zatím jevilo. Když řekne nakupovat, půjdou nakupovat, jen doufal, že nebude zase chtít ničit jeho oblečení. Ačkoliv dostal své sako zpět, pravděpodobně nebyla ani čistírna, která by zvládla oblečení vrátit do pro něj prezentovatelné normy, takže už jen přijal zpět to, co mu dala a nekomentoval. Ještě by ho začala mlátit těma jejíma malýma pěstičkama.* *Jestli to byla vděčnost, či jen měla dneska fakt všetečný ruce, byl nucen se zastavit, neboť mu chtěla i nadále ukazovat, jak moc je ráda, že se rozhodl vynést ji do společnosti. Netušil, z čeho měla takovou radost, s pytlem na hlavě se tancuje poměrně špatně. Nebo to nemyslel vážně? Po jejím druhém polibku, tentokrát už nebyl tak milý až skoro cudný, jí věnoval i třetí, který byl na stejné notě jako ten druhý.* „Co s tebou je, nejdřív div mě nepřerazíš a teď jsi jako toulavá kočka,“ *okomentoval to, jak moc měla potřebu se ho dotýkat a celkově byla až znepokojivě milá. Bylo to opravdu jen tím, že souhlasil s tím, že půjdou společně na ten její večerní sraz tupečků v dobových hadrech? On o té akci věděl úplné prd, takže si myslel své a teprve až tam dorazí, příjde na to, že se věci možná mají úplně jinak a jedná se spíše o ples než sraz magorů.* *Pokývl na ní, že tedy pojedou jeho autem. Cestu si stále pamatoval, takže to netrvalo dlouho a zastavili před domem, kde bydlela. Zaparkoval a počkal, až se i ona vyhrabe ven, než ji následoval dovnitř. Nehodlal na ni čekat v autě, uměl si představit, jak dlouho jí to bude trvat, takže rozhodně nechtěl čekat v autě. Navíc jí musel vůbec odsouhlasit to, co si vezme na sebe, nemohla mít nic, co by samozřejmě on neschválil.*
Tak za prvé nic se mnou není, jsem naprosto v pohodě a za druhé nejsem toulavá kočka, tak si to laskavě nech ano. *Pronesla tiše a chvíli jej pozorovala, než se tedy jeho autem odebrali k ní do bytu. Nečekala, že by s ní šel nahoru, ale jaké bylo její překvapení, když se tak skutečně stalo.* Klidně se posaď, já se půjdu obléknout a dát trochu dohromady. *Řekla mu a aniž by čekala na jeho odpověď zmizela u sebe v pokoji. Nejdřív ze sebe shodila staré oblečení a pak zalezla do sprchy, jakmile byla hotová, osušila se a zabalená do ručníku se vydala zpět do pokoje, kde se u svého stolku namalovala. Zvolila černo červené líčení, tak aby ji ladilo k celému outfitu. Vlasy si sepnula do drdolu a dala si dobovou čelenku s broží a rudými pírky. Nakonec ručník hodila na postel, oblékla si sytě rudé krajkové kalhotky a na to rudé mini šaty na tenkých ramínkách s flitry a střapci, přesně jako se kdysi nosily. Nazula si ještě boty na podpatku, popadla kabelku, kde naházela potřebné věci a vydala se za ním vedle.* Tak co? Může být nebo mi řekneš jak moc otřesně vypadám? *Pronesla když ještě brala pozvánky z lednice. Nakonec si na sebe hodila černý společenský kabát a vydala se ke dveřím.* Jdeme je třeba obléknout tebe. *Zvolala a už mířila z bytu k autu.*
*Posadil se na gauč. A vyčkával, než se připraví. Nestavalo se často, že by na nějakou někdy čekal, tak ani nevěděl, že to zabere poměrně moc času. Po patnácti minutách koukání kolem vstal a všechny ty věci, které předtím pouze sledoval pohledem, mohl teď pozorovat i zblízka. Ať už to byly fotky, papíry, dekorace, všechno to vypovídalo o tom, kdo vlastně vůbec je. No nakonec stejně skončil zástěna gauči přilepený k obrazovce telefonu jako každý v dnešní době.* *Nějaký ten čas utekl, než se Timea objevila celá oblečená a nastrojená. Je to jako by se vrátil do doby, kdy se takové kousky opravdu nosily. Jako by to bylo včera. Chvíli na to jen tak koukal, musela si myslet, že byl tak ohromen šaty, že mu došla slova...* „Jako červený bonbónek,“ *popíchl ji, ale zdálo se, že nemá žádné námitky k jejímu outfitu. Místo toho se zvedl a obešel jednou kolem se zamýšleným výrazem. Ona ale na jeho schvsleni nečekala a místo toho se vydala ven.* *Následoval ji zpět do auta. Vzpírala v těch svých podpatcích jako malá myška celá se natřásala, jako by už snad byli na zábavě.* „Pravděpodobně bude stačit, když se zastavím doma, mezi těmi třiceti různými obleky nějaký najdeš,“ *řekl a vyjel směr k sobě domů, měl v plánu nechat konečný výběr na ní byla to akce, kam chtěla primárně ona, on měl jen dělat manekýna, který si s ní jednou zatancuje, párkrát mu sáhne na prdel ve víru zábavy a pak ji odveze domů, protože na sebe po třetí ráno úplně zapomene. Všechny byly takový. Většinou pak odjížděly tak střískaný, že by jim jeden mohl udělat lobotomii a vlastně si nevšimnou.* *Zastavili ve sdílené podzemní garáži, kde bylo jedno lepší auto než to druhé. Dante si nikdy nepotrpěl na prepísklá sportovní auta, protože kam s tím jezdit po Manhattanu? Místo toho preferoval ta Dešná auta, která se v chaosu velkoměsta ztratí, ale zároveň by s ním i kvůli takovému holky šly domů.* *Vyvezl ji do svého bytu a odvedl do své ložnice. Bylo znát, že jestli má oblíbenou barvu, bude to černá. Vše bylo vlastně černé a v moderním stylu, jako by jeho bydlení bylo to nejméně útulné místo, co člověk zná. Bylo znát, že je to místo, kde trávil čas starý mládenec a neměla zde nadvládu žádná žena. Je to jako vstoupit do baru. V každé místnosti bylo pološero a rozhodně se tu nesvítilo jako na hradě. Odvedl ji až ke své větší šatně, kterou by záviděla každá druhá žena a ukázal na část, kde nechával pověšené ohledně vyžehlené a čisté obleky. Každý z nich musela vyndat z igelitového obalu, než mu mohla poručit, co má vyzkoušet.*
Ale sladký bonbonek. *Odvětila mu, než pak odešla k autu, kde nastoupili. Na jeho slova o obleku jen přikývla. Čekala, že si to vybere sám, přece jen už trochu věděla, jaký byl a nemyslela si, že by jí pustil k tomu, aby mu ještě vybírala oblečení, že by mu vůbec do něčeho mohla mluvit. Proto jí jeho slova překvapila, ale jen se nad tím vesele usmívala. Cestou k němu mlčela, jen koukala z okna ven, už se těšila na celou párty. Jakmile pak dojeli, vystoupila a šla za ním až do bytu, který si prohlížela, načež jej následovala dál až do šatny, kterou jí ukázal a dal pokyn , aby mu něco vybrala.* Mimochodem, než teda začnu. Máš to tady hezké, ale na můj vkus až moc temné. Ale chápu, pán velký upír. *Zazubila se a vešla teda do šatny, kde si začala rozbalovat obaly a koukat, co v nich vlastně má. Občas koukla na Danteho a pak zamyšleně hledala dál. Po chvíli se ale usmála, když našla co chtěla. Vytáhla z obalu oblek, jenž byl celý černý, ale k této akci se hodil, ze všech nejvíc a navíc tak nějak ladil trochu i k ní. došla zpět k němu a podala mu ho.* Tady, tenhle se mi líbí a navíc nejvíc se hodí na akci. Souhlasíš?* Optala se jej a koukala na něj.*
„Jsem rád stereotypický, co by to bylo za upíra sukničkáře s neodolatelným pohledem, kdyby neměl takové bydlení,“ *zasmál se vlastnímu výběru domova. Samozřejmě to nebylo nic takového, co vlastně domov připomínalo. Založil ruce a čekal, s čím tedy přijde.* *Sledoval, jak pečlivě vybírala z jeho šatníku nějaký kousek, který by mohl padnout jejímu oku. Nakonec to netrvalo ani dlouho, než našla něco, co se jí zalíbilo natolik, že musela hned přispěchat k němu s tím, že vybrala tematicky to nejlepší.* *Letmo pohledem přejel, co padlo jejímu oku a obešel ji, aby na druhé straně místnosti vybral boty, které k tomu sednou jako ulité. Nezbývalo nic jiného, než se převléknout.* „Pouze koukat,“ *poznamenal hravě. Kabát i lehké sako vše letělo na taburet, následovala i bílá košile a kalhoty. Pouze ve spodním prádle k ní došel a s rukami na jejím pasu přitiskl její záda na svůj hrudník. Levou ruku položil na její dekolt a rty lehce přitiskl k jejímu uchu.* „Kdybychom nebyli ve spěchu, zase bych z tebe ty šaty svlékl,“ *zašeptal jí a rukou pokračoval níže po jejím břiše až na podbřišek. V tomhle stavu ji pustil a obrátil se, aby si navlékl novou černou košili, navlékl černé kalhoty a přes sebe cestičku a sako stejné barvy. Původně zamýšlel vzít si motýlka, ale všechny černé, které vlastnil, neladily odstínem, tudíž sáhl po kravatě ačkoliv nerad. Rychle ji uvázal kolem krku, nejspíše by to nechal na Tie, pokud by nebyli ve skluzu. Celkově byl spokojen, pravděpodobně podtrhne jeho osobní preference a téma asi také splní. Tematicky je těžké se netrefil, každý s úhledným oblekem a motýlkem nemůže selhat. Kravata asi také nebude problém a tohle celé bylo vlastně spíše věc, kterou zajímala dámy, které se mohly vyblbnout v těch jejich dobových nebo tematických šatech.* „Můžeme vyrazit,“ *vybídl ji opět se vrátit do auta a následoval ji. Cestou ještě navštívil koupelnu, aby zkontroloval, že má vlasy bezchybně, hezky voní a celkově vše vypadalo na bezchybnost.* *Poté už pouze zkontroloval, kam vlastně vůbec jedou, neboť ji předtím poslouchal tak napůl. Na Staten Island si vzali taxi, protože pochyboval, že by se mu chtělo hledat parkování.* „Těšíš se alespoň jako se těší malé dítě na Vánoce?“ *optal se, aby se ujistil, že fakt bylo alespoň k něčemu, že pro jednou takhle rychle ustoupil někomu jinému. Také samozřejmě očekával náležitou odměnu, ale upřímně to bylo už o tolik víc, než kolik toho musel pro slečny dělat běžně. Normálně stačilo zaplatit drinky, hezky se usmát a už se prakticky zvaly do postele samy.* >> Divadlo
*Kluziště Wollman Rink bylo sice otevřené už skoro měsíc, ale tréninky a další povinnosti Val nedovolily se na něj vypravit až do posledního listopadového víkendu. Fakt, že šlo o první adventní neděli tomu zrovna nepomáhal, naa kluzišti bylo poměrně plno. Val se tím ale nehodlala nechat rozhodit. Na sobě měla černou péřovku a brusle ve stejné barvě, na nohou pak poměrně razící holografické leginy. S iluzí stran krystalu se dnes neobtěžovala, jen si stáhla čepku víc do čela tak, aby jej zakryla. Kus večera sice bylo na kluzišti plno, ale kolem půl osmé, kdy už zbývalo něco málo přes hodinu do zavíračky, se kluziště začalo vylidňovat. Val tak měla šanci si kromě normálního bruslení vyzkoušet i těch pár krasobruslařských figur, co uměla, beze strachu, že někomu v davu ublíží.*
*Castor se rozhodl, že když už má chvilku času na sebe a volnho času, že nebude sedět jen doma, ale trochu se projde na čerstvém vzduchu. Tak jako vždy to vzal přes park, přece jen procházky tam byly prostě nejlepší. Lynx sebou tentokrát nebral, nechal ji doma. Na sobě měl černé kalhoty, bílé triko, svetr a ještě teplou bundu. Zrovna došel do míst, kde bylo kluziště. Opřel se o mantinely a s úsměvem se rozhlížel. Pamatoval si, přesně den, kdy tu byl se svou ženou a učil se bruslit na ledě, ten den se nasmáli. I teď měl na tváři úsměv, když sledoval ostatní, jak jim to jde. Zrovna sledoval mladou dívku, které její figury šly jako po másle.*
*Aniž by si to Val uvědomovala, kluziště se začalo pomalu vylidňovat. Nebo přesněji, řada lidí se přesouvala k mantinelům, aby si dopřáli vytouženou pauzu, nezřídka společně s kelímkem čokolády, punče, nebo méně vánočních alternativ čehokoli ostřejšího. Řada z nich si ale při jednom užívala možnost omrknout dívčiny kreace, nebo i ji samotnou při tom, jak si neúmyslně přivlastnila většinu ledové plochy. A přestože většina hitů se držela spíše vánoční klasiky, měl dnes zjevně skladby na starosti někdo, kdo Valérii znal. Mezi většinu pomalých, klidných skladeb se mu totiž nějak podařilo propašovat pár rockovějších pecek a vyvrcholení v podobě rockového coveru Black Betty, což byla hudba na Valériin mlýn. Vždycky měla raději rychlejší sestavy, zvlášť když bruslila sama. Víc si je užívala, bylo v nich víc triků, přilákaly víc pozornosti. Po chvíli odhodila bundu na jeden z mantinelů, čímž odhalila oblečení pod ní, černý crop top, pod kterým měla trikot v tělové barvě. Přesně v tomhle oblečení se ponořila do Black Betty a jen po prvních pár cvicích přišlo první ocenění ve formě uznalých hvízdnutí a potlesku, zatímco si mladá čarodějka užívala svou chvilku pubertální slávy.*
*Cas si mezitím, co na dívku koukal, koupit kelímek dobrého svařeného vína, který jej dokázal vždy zahřát, pak se opět přesunul k mantinelům a opřený o ně, popíjející teplý nápoj jí dál sledoval. Musel uznat, že byla skvělá. Na chvíli při pohledu na ni zapomněl na všechny problémy a těžkosti, co měl za poslední dny v práci a jen si užíval klidu a pohody. Když pak začali tleskat i ostatní, přidal si i on.* Skvělé, opravdu parádní. *Zvolal zvesela a usmíval se jako měsíček na hnoji. Měla talent a jemu s to velmi líbilo.*
*Když skladba skončila, s úsměvem se zhluboka uklonila všem tleskajícím a sama se přesunula bokem, aby opět dala v bruslení prostor ostatním. Koneckonců, svou chvíli si užila a nebyla tady od toho, aby blokovala kluziště pro vlastní zábavu. Byla lehce zadýchaná, sotva patrně se červenala, ale cítila se přímo skvěle. Zatímco si z mantinelu pobrala bundu, zaslechla, jak na ni někdo zavolal něco pochvalného. Byl to mladík stojící u jednoho z mantinelů se svařákem.* Díky. *Zazubila se na něj a vysekla mu ještě jedno pukrle, než k němu dobruslila.* Kromě krásného úsměvu máte i skvělý vkus, voní to fantasticky. Podělil byste se o tip na stánek? *Zeptala se s úsměvem a bradou ukázala na jeho kelímek.*
*Uculil se lehce se začervenal. *Děkuju, váš úsměv je také kouzelný a krasobruslení jak by smet. *Pronesl a koukal na ni.* A zajisté, je tu jen jeden ze stánku, ve kterém dělají naprosto skvělý svařák, klidně vás na něj pozvu, za tu nádhernou show, kterou jste zde předvedla. Myslím, že se líbila každému, kdo na to koukal. *Mrknul.* Navíc byste asi potřebovala zahřát, takže tento dokonalý nápoj je na to jako stvořený. Pokud tedy nejsem moc vlezlý a svolíte vás pozvat. *Optal se ještě, snad ze slušnosti, aby nevpadal jako nějaký blb.*
*Tiše se zasmála. Jestli doteď vypadal dobře, teď, když se červenal, byl přímo okouzlující.* Možná je to profesní deformace, možná lehčí forma exhibicionismu, nejsem si zatím jistá. *Zavtipkovala a hlavou se mu hluboce uklonila.* Ale vždy mě těší, pokud tím můžu dát trochu radosti i někomu jinému, než sobě. *Nad jeho nabídkou s úsměvem přikývla.* Naopak, jste velmi laskavý. Ale nemohu to pozvání přijmout, pokud nevím, komu za takový milý kompliment a pozvání vděčím. *S tím si sundala rukavice, respektive jen tu pravou a podala mu ruku.* Valérie Belanger.
Je jedno, co z toho to bylo, líbilo se to a to je hlavní. *Pousmál se a když mu nabídka ruku, přehodil si jen kelímek s pitím a ruku jí podal také.* Mě říkají Castor a velmi mě těší Valerie. *Usmál se na dívku sladce, vždy byl milý k lidem, kteří se mu zdáli v pohodě a ona tak působila, což bylo jen plus.* Tak tedy, pokud souhlasíte, jdeme pro ten nejlepší svařák široko daleko. *Mrknul na ni a čekal, až se k němu pak připojí.* Mimochodem, tohle tady děláte často? Myslím že jste krasobruslařka nebo je to jen koníček? *Optal se se zájmem, když dívku sledoval.*
Souhlasím. A ráda vás poznávám, Castore. *Usmála se a opatrně sestoupila z ledu.* Souhlasím. Jen si ještě ze skříňky vezmu boty, v tomhle by se mi nechodilo nejlépe. *Zazubila se a zamířila ke skříňkám. Jednu si odemkla, vyndala si z ní tašku a vrátila klíč hlídači, než si z tašky vytáhla černé kotníkové kozačky a vyměnila je za své brusle, které sbalila a opět se připojila ke Castorovi. Nad jeho dotazem se pousmála.* Letos asi pošesté, tuto zimu poprvé. *Zasmála se.* Svým způsobem, odpověď je ano. Dělám to často, v poměru k tomu, jak často se tu vyskytuju. A krasobruslení je sice jen koníček, ale jsem akrobatka, takže před lidmi vystupuji často. *Vysvětlila.*
Pokud to nebude vadit, budu rád za tykáni. Přijde mi to lepší jak vykání, navíc si přijdu pak hrozně starý. Ale jen pokud to není nějak troufalé. *Optal se raději. On sám preferoval, když si lidi tykali, nikdy si na to nezvykl. Pak už jen přikývl na to, že si šla pro boty a usmíval se, zatímco se napil ze svého kelímku.* Akrobatka? *Pozvedl překvapeně obočí a poslouchal jí dál.* Páni, tak to je taky velmi zajímavé. *Usmíval se a spolu se pak vydali ke stánku, kde Cas ihned objednal jeden další svařák.* A jak jste se k tomu dostala? *Optal se pak.*
Nápodobně a naopak, budu ráda. Ale v tom případě prosím Val, když mi někdo tyká v kombinací s Valerií, mám pocit, že jsem mu něco provedla. *Usmála se, když se k němu připojila.* Ano, akrobatka. Přesněji, věnuji se vzdušné akrobacii, takže šály, obruč, hrazda… I když, nějaký ten přemet zvládnu taky. *Dodala.* Moc děkuji. *Usmála se, když jí podal svařák a upila z něj, než pokračovala.* Je to v rodině. Všichni se pohybujeme v nějaké umělecké branži, tanec, hra na hudební nástroje, malřství… V podstatě jen bylo otázkou, co z toho chytne mě. Začínala jsem s klasickou gymnastikou, ale pak jsem viděla jednu slečno vystupovat na obruči, slovo dalo slovo a no, dnes jsem tady. *Usmála se.* Čemu se věnuješ ty, když už se o tom bavíme? *Zeptala se se zájmem.* Mimochodem, ten svařák je opravdu moc dobrý.
*Lehce se zasmál.* To znám, mě taky stačí říkat jen Casi, slyším na to moc rád. *Usmál se a když dostala svoje pití, tak jej zaplatil a pak se už otočil k ní a napil se ze svého, zatímco poslouchal, co vlastně dělá.* Teda, to zní zajímavě a kde tady v městě tě člověk může vidět? Já jen, že mě třeba ani nenapadlo, že by to tady mohlo být. *Usmál se.* Ja se věnuji taky umění, jsem kurátor v jedné galerii a zároveň sám maluji, takže asi tak. *Mrknul a spokojeně mlaskl.* Je viď, říkal jsem, že tady ho mají nejlepší. *Zasmál se a rozhlížel se kam by šli.*
Dobře, tak tedy Casi. *Usmála se.* Koukám, že naši rodiče byli podobně kreativní, co se týče řecké mytologie. Moje prostřední jméno je Eris. *Odtušila.* V Queensu máme akrobatickou školu, jmenuje se Ad Astra. Obvykle máme termíny vystoupení na stránkách, ale občas děláme veřejné tréninky, na kterých je možné se přímo zeptat nebo si vzít letáček, pokud to máš raději v tištěné podobě. *Se zájmem poslouchala jeho vyprávění.* Páni. Tohle jsem vždycky obdivovala, já se dostala akorát k jednoduchým náčrtům vyšívacích vzorů a stejně si je raději udělám na počítači. Se štětcem mi to zrovna nejde. *Uculila se, zatímco si nahodila tašku na záda.* Říkal a já naprosto souhlasím. Neprojdeme se? Ne že by mi vyloženě vadilo stát, ale na hovor je tady trochu hlučno. *Navrhla.* Třeba směrem k zoo? Pak se rozhodneme.
Moc krásné jméno mimochodem, jak to prostřední, tak to první. *Pousmál se a pak poslouchal, jak povídala o jejich škole.* Moc rád se někdy dojdu podívat, jak na nějaké představení, tak klidně i na trénink. Musí to být naprosto úžasné. Vidíš, ty si obdivovala malování a já akrobacii, jelikož sám bych to as i nezvládl. Já jsem rád, že občas si trochu zaběhám nebo zacvičím, ale to je tak vše. *Zasmál se a pak se na ní podíval, když mluvila o malování.* To já své obrazy dokonce prodávám a vystavuji. Umění mě celkově zaujalo a je to jak moje práce, tak i koníček. *Usmál se a napil, načež pak přikývl.* Ale samozřejmě, jen pojďme, trochu se rozhýbeme a nebudeme alespoň mrznout. *Mrknul a pak se pomalu vydali dál.*
Jsi moc milý, Casi. *Pousmála se i ona a pokud ji nechal, zavěsila se do něj, když společně zamířili dál do parku.* To je úžasné. Venuješ se konkrétnímu stylu umění? *Zeptala se se zájmem.* Ráda bych tvé malby někdy viděla. Na oplátku mohu nabídnout lekce akrobacie. Věř mi, to, že by to nezvládl, mi tvrdí snad každý kromě dětí a obvykle se jim pak daří výborně. *Dodala povzbudivě a sama upila ze svého kelímku.* Pravda, trocha pohybu v tomhle počasí nikdy neuškodila. *Oplatila mu mrknutí, když pokračovali v chůzi.* Když už jsem zmínila tu zoo… Máš nějaké oblíbené zvíře? Nemusí nutně být exotické, jakékoli.
*Castor se mile usmál a nechal, aby se jej chytila, přece jen, kdyby se stalo něco, že by jí uklouzla noha, mohl by jí zachytit.* Abych řekl pravdu, tak konkrétní styl nemám. Je to tak, že já většinou maluji, co cítím. Co se mi líbí, tak nějak těmi obrazy vyjadřuji emoce, pocity, vše, co jde. Díky tomu, to má své jedinečné kouzlo. *Usmál se a pak jen překvapeně pozvedl obočí.* Já a učit se akrobacii? No to si nejsem jistý, asi bych se bál, že bych se zlomil na desetkrát. *Zasmál se, načež se dál procházeli a občas se napil svého pití.* Moje oblíbená je liška. Ty jsou pro mě tak nějak srdcovka a jaké je tvoje? *Optal se jí s úsměvem.*
*Se zaujetím ho poslouchala a pomalu upíjela svůj svařák. Ona sama v tomhle ohledu umělecky nadaná nebyla, ale obdivovala každého, kdo byl a dokázal o tom tak zaníceně vyprávět.* V tom případě doufám že k prohlídce dostanu i výklad, ať je můžu skutečně docenit. *Usmála se.* No a proč ne? Začíná se bezpečně na zemi a pokud se člověk drží základních pravidel, nic mu nehrozí. *Vysvětlila.* Je to neskutečně osvobozující pocit, já osobně se na šálách nebo obruči i učím, občas to dodá tu správnou perspektivu, když je člověk hlavou dolů. *Uculila se.* Samozřejmě tě nenutím, ale pokud by ses rozhodl, nabízím. *S tím se porozhlédla po parku.* Lišky jsou moc roztomilé. Já osobně zbožňuji opeřence, hlavně havrany. Jsou neskutečně inteligentní a láskyplní. A koně. Není nic kouzelnějšího, než půltunové zvíře, které je tak neskutečně pracovité a zároveň něžné.
Když budeš chtít a budeš mít čas, klidně dojdi do galerie, kde pracuji, provedu tě, ukážu nějaká svá díla, která tam také mám a celkově tě provedu. *Pousmál se a popíjel svůj svařák, který mu moc chutnal.* Ehm jako nepopírám, že to zní lákavé, ale já bych se asi trochu přece jen bál a navíc jsem chlap, dělají tohle i chlapi? Já jen, že jsem to viděl provádět spíše ženy a dívky, tak abych pak u toho nevypadal jako mimoň. *Zasmál se a poslouchal dívku dál.* Páni, tak koně? To rád slyším, že někdo taky jezdí. Já sám občas jezdím na ranč za město, když se potřebuji odreagovat. *Usmál se na ni a očka se mu rozzářila.*
Přijdu moc ráda! Kdepak ji máte? *Rozzářila se.* To by bylo skvělé, moc ráda se podívám. Vždy se ráda dovzdělám v něčem zajímavém. *Nad jeho dotazem se, bylo-li to ještě vůbec možné, rozzářila ještě víc.* Jasně že dělají. A vypadají u toho sakra dobře. *Mrkla na něj.* Můj učitel profesionálně tančil, ale akrobacii dělal taky, o čemž mi neřekl, takže když jsem ho jednou vytáhla na obruč, hodně rychle mi spadl hřebínek, byl o kus lepší, než já. *Zasmála se.* Počkej, ukážu ti to. *Vytáhla z kapsy telefon a našla video, které z toho dne natočila.* Koukej. *Sama video zasněně sledovala. Bylo jasné, že ji k tomu momentu i k dotyčnému pojí velmi silné pouto.* Vážně? Třeba bychom si mohli někdy vyjet spolu? Mohla bych tě vytáhnout k nám do stáje, máme řadu skvělých koní, s některým by sis určitě sednul.
*Když slyšel, že by moc ráda přišla, byl moc rád.* Tak super, ono teď je tam přes den docela frmol, máme akce a různé výstavy, ale večery jsou klidnější a je méně lidí, klidně se můžeme domluvit a já ti udělám VIP prohlídku s výkladem. *Zasmál se. A řekl jí, kde přesně se galerie nachází, pak už jen poslouchal, jak mluví o tom, že i muži provádějí akrobacii.* Jako zní to dobře, ale i tak.* Uculil se a pak už jen sledoval video.* No dobře, tak jsem se spletl, tohle vážně nevypadá tak zle jak jsem si myslel.* Uchechtl se nakonec, než se pak na ni podíval a nad její nabídkou se usmál.* Pokud budu moct, tak bodu velmi rád, koně mám rád, projížďka na nich jen naprosto skvělá a pročistí si člověk hlavu.
Že ne? Uznávám, částečně za to může i vystupující. *Zasmála se.* Víš co? Pojďme to zjednodušit. Myslím tu domluvu na koně a výstavu. *Navrhla, když se dodívali, najela do kontaktů a opět telefon podala Casovi.* Pokud ti tedy nevadí se podělit o telefonní číslo, slibuji, že nebudu psát ani volat, pokud to nebude nutné. *Mrkla na něj a rozesmála se.* Ráda tě vezmu s sebou, bude fajn se taky projet s někým jiným, než s rodinou. Navíc, máme fríské koně. Člověk se na nich cítí jako král. *Usmála se zasněně.* Jen nám chybí kanadské lesy, město není pro koně to nejlepší prostředí, byť mají jen tu nejlepší péči a jsou až za městem, takže zeleně všude dost. *Pousmála se trochu smutně.* Byls někdy v Kanadě?
*Chvíli ji zmateně pozoroval, než mu došlo o co tu šlo.* Neboj se, rád ti dám své číslo, alespoň se pak lépe domluvíme. *Mrknul na ni. Vzal si od ni telefon a napsal do něj svoje jméno a číslo k tomu. Pak ji mobil zase podal.* Pokud budu moct jet, tak budu jen a jen rád. Jezdím sice občas, ale moc dobře a jak jsem řekl, je to skvělý relax. *Usmál se a pak ji jen poslouchal a přikyvoval na souhlas.* Ehm v Kanadě jsem nebyl, abych se přiznal.
Děkuji. *Pousmála se, když jí napsal číslo, dopila svůj svařák a pečlivě poskládala kelímek od něj, aby ho mohla vyhodit u nejbližšího koše.* Kanada je nádherná. Pokud jsi někdy slyšel něco o kanadských lesích, je to opravdu zážitek. Nádherné stromy, příroda celkově je tam nád- *Slova jí zamrzla v krku, když uslyšela podivné zaskřípění, které znělo trochu jako zvířecí, ale ne úplně. Kus od nich, možná sto, sto dvacet metrů, zahlédla modravý záblesk.* Slyšel jsi to taky..? *Zeptala se tiše.*
Není zač přece. *Sledoval jí, co dělala a jen se usmíval.* O lesích jsem slyšel. Mnoho mých známých v práci mi vyprávělo, že už tam byli nebo tam jezdí na dovolené a nemůžou si to vynachválit, takže na tom asi opravdu něco bude. Zdá se, že si někdy udělám výlet. *Chtěl pokračovat, ale to se zarazil už taky. Rozhlédl se a i on si všiml záblesku.* Ano slyšel a popravdě se mi to moc nelíbí. Tohle asi nebude světelná show. *Pronesl tiše a rozhlížel se kolem zda uvidí ještě něco.*
Ne, to rozhodně nebude… *Zamumlala. Modrý záblesk začal ve tmě získávat tvar, nebo spíš dva drobné tvary. Jenže nebyly jen dva. Bylo jich víc. Napočítala minimálně tři páry očí.* Merde *Zamumlala a kolem jejích prstů se objevila černofialová záře, zatímco pohledem pátrala po něčem, co by mohla použít na obranu.* Doufám, že umíš rychle utíkat. Zkusím je zdržet.
Tak tohle jsem opravdu nečekal a abych řekl pravdu už dlouho neviděl. *Pronesl směrem k potvorám, které se k ní pomalu blížily.* Utíkat umím, ale bránit se taky, zase tak marný nejsem drahá Val. *Uculil se a v očích se mu zablesklo. Lehce mávl rukou a kolem se začaly plazit kořeny rostlin, keřů a blízkého stromu, prozatím jen pomalu, plížily se kolem nohou obou a čekaly na povel, aby mohly pokračovat dál a zneškodnit nebezpečné protivníky, kteří se k ní blížili.* Pomůžu ti, nenechám tě v tom. *Mrknul a když se z jedné strany k ní blížilo jedno stvoření, které nakonec skočilo, Cas mávl rukou a největší kořen se zvedl tak, že démona probodl ve skoku.*
/Já doslova jednou a to u toho byl Gi./ *Pomyslela si hořce. Nehodlala se však vzdát bez boje. Poměrně rychle si však všimla, že na to zjevně nebude tak sama, jak si myslela. Castor zjevně vládl magií vlastního druhu, což teď nebylo vůbec na škodu. Na její tváři se objevil úšklebek.* Rozhodně neodmítnu trochu pomoci, drahý Casi. *Oplatila mu, zatímco po jednom z démonů pomocí telekineze mrskla prázdný kovový koš, spíš jen aby ho na chvíli vyřadila z boje a udělala si tak trochu víc prostoru pro třetího, kterého hodila oproti dalšímu z Casových kořenů, na který se démonovo tělo s křikem nabodlo. Jenže vzduch brzy kromě řevu démona proťal křik bělovlasé čarodějky, která najednou ucítila prudkou, nesnesitelnou bolest v kotníku a jakmile se otočila, aby se podívala, co se stalo, ucítila ji podruhé, jen tentokrát v jiném směru. Pokusila se ukročit, místo toho se však kecla na zem, protože se jí zamotala hlava a poraněná noha, u které si nebyla jistá, zda z ní vůbec něco zbylo, ji nedokázala unést. Netušila jak, nebo co přesně udělala, ale její pud sebezáchovy zareagoval za ni, když nechal její moc vybuchnout v jakési tlakové vlně, která vše v jejím nejbližším okolí odhodila o dobrých sto metrů dál.* CASI! *Zakřičela na něj, zatímco telekinezí odhodila démona k tomu poslednímu, který se právě osvobodil z koše a doufala, že její společník bude se svou magií dostatečně rychlý na to, aby je zlikvidoval, nebo alespoň pozdržel. Tohle náhle probuzení moci rozbilo jindy tak pečlivé iluze, takže namísto modrooké bělovlásky teď dívce pod čepicí slabě zářil krystal poukazující na nedávné použití magie, což bylo pořád nic v porovnání s rubínově červenýma, zářícíma očima, které díky černočernému bělmu zářily do prostoru jako dva žhnoucí rudé kotouče.*
*Už když mu řekla, že se o ně postará mu došlo, že asi jen člověk nebude. Možná typoval vílu, ale jakmile použila svou magii, hned poznal čarodějku. Z toho, že se tu objevili démoni moc nadšený nebyl, už díky tomu, že se doslechl, že se to poslední dobou stávalo často. Byl připraven bojovat dál, už se rozhlížel po dalším hnusném tvorovi, když uslyšel Val jak křičela, zpozorněl a jakmile pak zakřičela jeho jméno, jen mávl rukou a všechny kořeny, se v tu chvíli rychle vydaly směrem, kterým letěl poslední démon, načež se ozval opět hnusný řev, když se jeho tělo nabodlo na několik šlahounů. Ještě zkontroloval, zda se nikde neobjeví další, ale v další sekundě už běžel k Val, na kterou se zprvu jen překvapeně díval, než se vzpamatoval a dřepl si k její zraněné noze.* Nevypadá to moc hezky, ale máš štěstí, že jsem víla, co umí léčit. *Pousmál se a zhodnocoval, jak moc zraněná byla.*
*Val byla v obličeji ještě bledší, než obvykle, ale zatím se nějak držela alespoň v polosedě, i když se třásla.* Tak víla… *Špitla.* /To vysvětluje tu přírodní magii./ *Snažila se být zticha, nechtěla přilákat něčí pozornost, ať už dalšího démona, který mohl být potenciálně poblíž, nebo kohokoli s kolemjdoucích. Už tak existovala jistá pravděpodobnost, že někdo slyšel její křik, nebo viděl jejich magii. Modlila se, aby ne. Vzlyky tlumila ve své rukavici, zatímco druhou rukou horečnatě šmátrala v kapse, než jí do ruky vklouzly tři drobné kovové kuličky, se kterými si začala hrát, aby se alespoň v rámci možností uklidnila.* Strašně… To bolí… *Zamumlala sotva slyšitelně, zatímco se snažila nohu opatrně natáhnout, aby na ní spočívala co nejmenší váha jejího těla. Měla pocit, jako by jí démon nohu snad rozřízl.*
*Hned jakmile si prohlédl její nohu dívku vzal do náruče a nesl jí na nejbližší lavičku, na kterou ji pak opatrně položil.* Ano, jsem víla a ty jak se zdá čarodějka. *Kouknul na ni a pak kolem nich udělal iluzi toho, že tam vlastně pro nikoho ani nejsou, nikdo je nemohl vidět.* Je to ošklivé, ale nic, co bych nezvládl, jen to asi bude trochu víc bolet, proto se už dopředu omlouvám. *Zašeptal a o něco víc jí roztrhl legíny v místě zranění, aby měl k tomu lepší přístup. Nakonec na zranění položil ruku a nechal lehce plynout svou magii, aby alespoň ránu zacelil.*
*Mlčky přikývla, aby mu potvrdila jeho tip. Když ji zvedl do náručí, chytla se ho a víc se k němu schoulila. Snažila se zbytečně nevysilovat pláčem ani jinými přehnanými pohyby, přesto si se zaťatými zuby porozepla a skopla kozačku, aby Castorovi umožnila co nejlepší přístup k ráně. Přestože by jeho léčení na pozorovatele působilo nejspíš pohádkově, bolest byla snad srovnatelná s tou, co jí způsobil démon sám o sobě. Dívka ale stěží vydala nějaký zvuk, většinu utlumil rukáv její bundy.* Mon Dieu… *Zamumlala jen nakonec, objímajíc sama sebe. Byla v šoku. Byl strašný pocit si uvědomit, že její moc vycházela ze stejné podstaty, jako moc tohoto tvora. Že mohla takhle ubližovat u takového zvířete, mít takovou sílu.*
*Jakmile Cas udělal co mohl, ještě jednou nohu zkontroloval a pak pohlédl na dívku.* Omlouvám se za tu bolest, ale jinak to nešlo, rána se zacelila a mělo by to být dobré, tedy alespoň z téhle stránky. Určitě to bude chtít doléčit a odpočívat, nešlapat na nohu pár dní, nechat to doléčit úplně. *Zašeptal a pohladil jí po tváři.* Mám tě někam odnést nebo tak? *Optal se starostlivě.*
T-to je v pořádku. Děkuji, Casi…*Val se pokusila o jakýsi chabý úsměv, který v kombinaci s jejíma očima působil téměř děsivě a mlčky ho objala. V té pozici jen chvíli zůstala, aby se uklidnila, poté se pomalinku odtáhla.* Zavolám si Uber, kdybys mi pak do něj pomohl, byla bych ti vděčná. Sakra, někde tu mám tu druhou botu… *Zamumlala, zatímco se po ní rozhlížela.*
Není zač drahá Val. Mrzí mě, že to dnešní setkání dopadlo takhle. *Objal ji také a pak na ni pohlédl.* Pomůžu to a rád, to je to nejmenší, co mohu udělat. *Pronesl a koukal na ni, než ji pak podal botu a pomohl ji a nohy, sám ji podpíral a pomáhal ji.* Bolí to ještě? *Optal se jí*
*Sice se sotva zahlédla v jeho očích, ale okamžitě jí došlo, jak vypadá.* Promiň… *Špitla a zasoustředila se na iluze, aby své oči opět přeměnila na ledově modré.* Skoro vůbec. *Pousmála se, přestože ji noha stále bolela, ačkoli už o poznání méně. Tašku měla naštěstí stále na zádech. Vrátila kuličky do kapsy a vytáhla z ní telefon, zavolala si Uber a pak se smutně pousmála.* Mamka zešílí. To už bude za poslední týden podruhé, co jdu domů od krve.
Mě se omlouvat nemusíš, opravdu. Já tě nijak nesoudím a navíc, líbí se mi ta tvá pravá podoba. *Pousmál se na ni a pomáhal jí, jak jen mohl.* Tak to jsem rád, zahojil jsem to, jak nejvíc to šlo, ale chce to ještě klid a nohu šetřit, než se to zahojí plně. *Pronesl a spolu s ní pak čekal až jí dojede Uber, aby jí mohl odvézt domů.* Tu krev bych mohl skrýt iluzí, ale nevím, zda by to až domů vydrželo. *Řekl ještě a pousmál se. Bylo mu líto, že to skončilo takhle, ale byl rád, že byl v pořádku a že jí mohl nějak pomoct.*
Děkuji, Casi. Jsi opravdu moc hodný. *Usmála se na něj vděčně a malinko, sotva znatelně se začervenala.*To moc nepomůže, stejně by to prošlo prádlem. *Povzdechla si s úsměvem.* Ale děkuji. Ale nejspíš bude lepší, když si na to bude zvykat, má dost blízká přítelkyně je upírka. *Pousmála se a nechala si pomoci do auta, když uber přijel.* Moc děkuji za svařák a až na tu trochu adrenalinu hezký večer. *Na rozloučenou ho ještě jednou objala.* Až se dám dohromady, domluvíme se na té vyjížďce. Ráda tě uvidím za příjemnějších okolností, drahý Castore. *Usmála se na něj srdečně.*
Rád pomohu, pokud je to v mých silách drahá Val. A jsem opravdu rád, že jsi v pořádku. *Pousmál se a sledoval, jak se lehce červenala, přišlo mu to roztomilé.* Nějak se to matce snad vysvětlí a ty na sebe dávej pozor, ať na tebe dává pozor i tvoje přítelkyně. *Mrknul a pomohl jí nasednou do auta, načež se na ni ještě podíval.* Odpočívej, leč se a pak se moc rád domluvím na čemkoliv. *Usmál se na dívku mile.* Měj se hezky a rád jsem tě poznal. *Dodal ještě a jakmile se rozloučili, zavřel dveře a nechal auto odjet, sám se pak vydal k sobě domů.*
*Remi si vybral, že se pro dnešní den vydá do parkz. a tak taky udělal. Za oblékl se do hnědých kalhot, bílého roláku a černého kabátu, na obličej si dal iluzi, takže nebyly vidět jeho rány. Ernovi řekl, že se bude ještě léčit a on svolil, proto byl rád za to, že mohl tak nějak v klidu ještě odpočívat. Vzal si se sebou kytaru a když došel do parku, vytáhl nástroj, posadil se, a začal hrat5, ani nevěděl co. Tak nějak, co mu přišlo na mozek.*
*Timea seděla na jednom z kamenů na břehu jezírka v parku a sledovala hladinu vody, okolí, a tak nějak vnímala celou tu faunu a floru kolem. Dokonce ji napadlo, že by si do vody zase vlezla jako minule, ale bylo už dost zima, dokonce sněžilo a kdyby to udělala a viděl jí nějaký člověk, asi by nechápal, co tam dělala. Proto dneska jen seděla na břehu. Na sobě měla černé kalhoty, bílé svetr a černý kabát. Kolem krku měla bílou šálu a zamyšleně hleděla před sebe, když uslyšela hudbu. Zbystřila a otočila se za melodii, kterou slyšela. Chvíli ještě seděla, ale pak se postavila a šla tím směrem. Po chvíli došla k mladíkovi, který seděl na lavičce a hrál na kytaru. Tia se postavila o kousek dál a poslouchala.*
*Mladík dal hrál a Hrál, když se po chvilce sešli kolem něj lidé, tak se n ně jemně usmál. Nakonec ale, když tedy dohrál a kytaru uklidil, tak na místě zůstala stát, co si tak všiml , už je jedna dívka. Remi se na ni po otočil a jemně e usmál.* Líbilo se? *Optal se Timey, zatímco si kytaru v pouzdře, které bylo pevné a tmavé, položil vedle sebe, opírající ji o lavičku.*
*Jakmile dohrál, tak nějak si uvědomila, že tam pořád stojí a že je vlastně už jediná, která tma zůstala ještě poslouchat, koukla se kolem sebe a pak na něj, načež se usmála a lehce začervenala.* Ano líbilo, bylo to úžasné. To byla vlastní píseň? *Optala se Remiho a popošla o něco blíž.* Hádám, že tady chodíte asi často, občas zde slýchávám podobné písně. Teda pokud jste to vy, ale hádám, že asi ano. *Usmála se na něj mile.*
*Remi se na ni uculil a pak kývl hlavou na souhlas.* Ach ano, ano, toto byla moje píseň. Tak nějak je skládám spíše, než abych hrál jiné, hlavně tedy, poslední dobou.* Usmál se, a pramínek vlasů si dal za ucho, čímž odhalil jeho špičatý vršek.* Mam hudbu rád, o to více, když je vlastní. Vy na něco hrajete? *Zeptal se dívky a když vstal, pomalu k ní natáhl ruku.* Remi.¨
Aaa takže muzikant? *Uculila se dívka a sledovala ho.* A na volné noze zpívající jen v parku nebo máte i kapelu? Mimochodem, ty písně jsou opravdu krásné, jde vidět, že jdou od srdce a že to není jen tak ledajaká slátanina, kterou občas muzikanti vypouštějí ven. *Culila se od ucha k uchu a když viděla jeho špičaté uši, oči se jí rozzářily. Poslední dobou měla štěstí jen na upíry, ale konečně natrefila na vílu. Když jí pak podal ruku, potřásla si s ním.* Timea. *Pronesla a sledovala ho.* A hraju na klavír, občas zpívám, hudbu mám ráda od mala, přivedl mě k ní můj otec a nadání jsem podědila taky po něm. *Přiznala.*
*Remi se uculil.* Zatím ještě na sólové noze, ale ke kapele už není moc daleko. Bylo to delší dobu k řešení, a teď už je to skoro hotovo, takže kapela bude. A děkuji moc. *Usmál se. Ruku ji pak stiskl a pak na ni koukl.* Páni, na klavír jsem se vždy chtěl naučit, zvládnu na něj tedy jen základy, ale, no, snažím se. *Usmál se.* , mohu té někam pozvat?¨
Jestli budeš chtít, můžu tě to naučit. Občas dávám lekce, takže nebude problém, tě doučit zbytek a uvidíš, že za chvíli budeš válet. *Pronesla s úsměvem a dál jej poslouchala, když mluvil o kapele.* Teda, tak to držím palce, aby to všechno vyšlo jak má a pokud budete mít koncert, ráda se přijdu podívat a poslechnout si vás. *Mrkla a culila se.* Můžeš, pokud chceš, já budu ráda, že strávím trochu času s vílou. *Přiznala a víc se zachumlala do kabátu.*
*Remi se na ni uculil. Byl rád, že narazil na tak fajn osobu, přeci jen, po dlouhé době to byl někdo milý, kdo jej nechtěl sežrat a kdo se tu a ním držel, trávil čas a jen prostě ocenil jeho um. Na její návrh ji kývl a pak se jemně usmál, tak, aby jej ještě nebolela tvář.* Tak jo, to bude fajn, a jasně až se o tobě do vím víc a třeba to, jak té kontaktovat, tak se ti ozvu. *Uculil se. Pak se jeho úsměv o to více rozšířil.* Ale, a s kým pak mám já tu čest? *Optal se.*
*I Tia byla ráda, že po delší době potkala někoho, kdo je jí podobný, kdo je také víla a je milý. Ano Dominic byl milý, ale byl upír a ona poslední dobou měla štěstí jen na ně. Už si chvílemi myslela, že víly v městě ani nejsou.* Pokud chceš, dám ti na sebe kontakt. *Vytáhla z kapsy malý papírek a tužku a napsala na něj svoje číslo, které mu pak podala.* A nebo mě prostě najdeš v parku. Trávím tady dost času, nejen ve volném čase, ale taky proto, že tady pracuji, starám se o zdejší faunu a také pracuji v malém květinářství a zahradnictví kousek odtud. *Usmála se na něj mile.* Taky s vílou, konkrétně nymfou. *Usmála se na něj, měla hroznou radost.*
*Remi ji poslouchal, převzal si od něj pak číslo a vzala si jej k sobě. Pak se na ni podíval a usmál se.* Páni, pracuješ v zahradnictví, no i když, to bych u víly asi tipoval. V zahradnictví tady pracuje i manželka mého strýce, neznáš ji? *Řekl vile její jméno a čekal, co na to odpoví. Pak už i dál pouzdro s kytarou na záda a zamířil směrem ke kavárně.*
Mám ráda, když jsem poblíž přírody a vody, tak nějak mi to chybí. *Pokrčila rameny a usmála se, načež pak poslouchala co povídal a když řekl ono jméno, usmála se ještě víc.* Ano, je to jedna z mých kolegyň. Střídáme se, je moc milá a hodná. *Přiznala a pak spolu s Remim mířila ke kavárně na něco teplého, co by je zahřálo.* Je moc milá, netušila jsem, že má manžela vílu, vím, že tam občas pro ni do práce chodí. Jsou tak sladcí. Teď si dokonce budou adoptovat malou holčičku. *Usmála se, když nakonec vešla do kavárny a čekala až tak udělá i on.*
Ach, jak je ten svět malý, no ne? *Rozzářil se Remi. Když platí došli do kavárny, podržel ji dveře a posadil se, pak na ni mrkl.* Je hodná, a je i Mano, a ta malá, o té vím, je to Angie a budu ji dělat chůvu, někdy se za vámi stavíme, to by šlo. *Usmál se Remi mile.* Tak ji, a co si dáš? Zvu tě!
*Nad jeho otázkou jen s úsměvem přikývla, vešla a posadila se ke stolu.* Tu jsem ještě neviděla, ale prý tam bude taky občas chodit, tak se těším. *Usmála se.* Počkej vážně budeš chůva? Tak to je super, teda neumím si představit chlapa, jak hlídá děti, ale pokud ti to půjde, proč ne, to chci pak vidět. *Zasmála se.* A jen se stavte, budu moc ráda. Teď máme pár dní zavřeno, ehm trochu nás vykradli, ale až budeme zase v práci, bude fajn, když se zastavíš. Popravdě jsem ráda, za to, že potkám vílu, mám teď štěstí jen na upíry. *Podotkla a zazubila se, když pronesl, že jí pozve.* Víš, že nemusíš, ale moc děkuju, dám si latte.
*Uculil se na ní a pak nad tím jen mávl rukou.* Ale no, to nevadí, rád tě pozvu. araf se s Angie i zastavím, bude to hezké, bude asi po mamce a tátovi, na kytky, prý je moc milá. Trochu se toho bojím, ale to asi přejde. No a teď k tobě. Ty máš takhle, jako říct, někoho? *Zajímal se.* Manžel, přítel, dítě? *Zkusil a na tváři mu hrál úsměv.*
Co jsem slyšela, tak je to pravda. Květinám rozumí moc dobře, tak se těším až k nám dojde, určitě bude chtít pomáhat. A neboj se, hele myslím, že klíčem je to, najít společnou řeč a pak už to jde samo. Jsou to děti, s nimi to není tak složité, jak to vypadá. *Sladce se usmála, když pak změnil téma, lehce se začervenala.* Ne já děti nemám a nevím, zda kdy budu chtít. Manžela taky nemám a s přítelem jsem se rozešla před nedávnem a myslím, že jsem udělala dobře. *Pousmála se lehce.* A co ty? Jak to máš ty? *Optala se jej na oplátku.*
*Remi se na ni usmál.* Tak, třeba se něco najde, co ty víš. Ještě máme život přžed sebou.* Mrkl na ni. Pak už si spolu dopili čaj, a pokud neodešla dřív, tak se nakonec před kavárnou rozloučili a Remi se vydal na cestu domů.*
*Nejedno srdce v New Yorku se rozjásalo v záři vánočních světel, která rozzařují Central park v této nejkrásnější části roku. Při vstupu na vánoční trhy se návštěvník ocitne v pohádkovém světě, kde se snoubí vůně skvostných dobrot, skořice, teplého punče i svařáku. Celý prostor je ponořen do nádherné výzdoby, kde se každý stánek snaží předvést svůj unikátní vánoční šarm. Vzduch je plný vůně pečených kaštanů, horkých koblih a kořeněného jablka, což dodává celkové atmosféře tu správnou vánoční notu. Občerstvení na trzích je pravým rájem pro gurmány. Lahodné vůně palačinek s javorovým sirupem, křupavých bramborových hranolků a teplých vánočních nápojů jako horkého punče či svařeného vína se linou vzduchem. Zvuk vánoční hudby a veselého hovoru se prolíná uličkami.* *Procházka mezi stánky se stává magickým zážitkem, když oči návštěvníků spočinou na tisících třpytících se světýlkách a vánočních ozdobách, ať jde o baňky, hvězdu na strom, řetězy, střapce v různých barvách a podobně. Prodejní stánky lákají svou nabídkou ručně vyráběných výrobků a originálních dárků, které zde můžete sehnat pro své blízké. Od unikátních vánočních ozdob přes hračky a ozdoby do domu po teplé pletené šály, ponožky, kulichy a rukavice - vše zahaleno do vůně skořice a vánočního koření.* *Pro ty, kdo hledají více než nákupy, jsou připraveny různorodé aktivity. Vánoční dílny nabízí možnost vlastnoručně vytvořit vánoční ozdoby, čímž si návštěvníci mohou odnést kousek magie do svých domovů. Malí i velcí se mohou těšit na pravidelné vánoční koncerty, které naplňují prostor zpěvem tradičních koled a vánočních hitů. Na programu při začátku jsou školní sbory, posléze se přejde ke skupinám různých umělců.* *V závratném zimním vzduchu si návštěvníci mohou zahřát prsty na šálku horkého jablkového moštu či aromatického punče, kterými jsou trhy přímo prostoupeny. Chuťové pohárky budou rozmazleny rozmanitými lahůdkami, od tradičních vánočních cukroví až po světové speciality podávané na stánkových tržištích.* *Vánoční trhy na Manhattanu nejsou pouze místem pro nákupy a občerstvení, ale také pro rodinnou zábavu. Děti se mohou těšit na setkání se Santou a svěřit mu své přání, vyfotit se s jeho skřítky, jimiž jsou mladí studenti a dobrovolníci v stejnokroji, pohádkové představení nebo zábavná jízda na kolotoči. Setkáte se i s dětmi, které si hrají na kluzištích, staví sněhuláky a plní si srdce radostí.*
*Je to už druhý týden, co se vrátil do rodného domu a pořád se ještě neozval své adoptivní dceři. Pravděpodobně pro to, že Vánoce jsou pro ni vždy dost citlivým obdobím kvůli samotě. Obdobím, kdy nemohli být spolu a trávit svátky společně. Letos se to však konečně změní. Hodlal se ukázat až s dárkem a ideálně i jakž takž uklizeným domem, kam ji chtěl pozvat. Obával se, že to nestihne a došel k rozhodnutí, že veškerou snahu upře pouze k jediné místnosti - kuchyni a jídelnímu stolu. Vše ostatní bylo až druhořadé. Celkově před ním byla prostě hromada práce, ale na Vánoční trhy si čas našel, stejně jako minulý víkend kdy se účastnil Gatsbyho párty, kde se nakonec vůbec nebavil i když miluje tanec a společenské události. Nenašel se nikdo, kdo by jej zaujal, pokud nepočítal zmařený čas na baru s nesympatickou civilkou, které koupil pití a vůbec si nerozuměli. Už si ani nepamatuje její jméno, nicméně nepříjemná pachuť z celé akce zůstala. Připadal si osamělý. Asi stejně jako byla, nebo stále je osamělá i jeho dcera. Styděl se, za všechen ten čas, který promarnili. Jeho největší obavy se prozatím ukázaly, jako liché. Nikde jej nenaháněli vlkodlačí kulty, ani fanatičtí alfové. Byl klid. Možná až příliš velký klid. Přál si prožít tyto Vánoce jako obyčejný civil, kdy by neměl starosti o nic víc, než kolik napeče cukroví, kde sežene dárky a zda se povede večeře.* *Trhy jeho náladu značně pozvedly. Vždy miloval stánky, davy lidí a vstřebával Vánoční atmosféru. Pomalu se šoupal od jednoho stánku k druhému, zda mu do oka nepadne něco, co by se Styře líbilo. Občasně něco koupil, malé dekorace a tak a taky se zastavil před stánkem s horkou medovinou. Jop, tu si rozhodně nemůže nechat ujít.*
Napriek tomu, že v NY začalo zmné obdobie, nemá v zoo o nič viac práce ako doposiaľ. Zmeny sa mu nijako nemenia a možno len, že okrem bežnej práce teraz musí likvidovať aj sneh. Preto si dnešné voľno rozhodol užiť naplno a vybral sa do centralu na otvorenie vianočných trhov. Má so sebou aj malý pultík, ktorý člověk može poznať zo zápasov, na kterých predávajú jedlo rovno medzi divákmi. Kedysi dávno taký videl v nejakom filme ako na ňom hostesky v kasíne predávajú cigarety, tak sa rozhodol vyrobiť si taký. Nosí ho zavesený okolo krku, a napriek tomu, že dnes docela sneží nie je příliš naobliekaný. Stále si užíva zmeny počasia, ktoré mu NY prináša. Tak čo ochutnáme ako prvé. Zamyslí sa a ani sa nenazdá navštevuje tretí stánok s jedlom a zapratáva svoj stolík pochúťkami. Nerieši, že vyzerá ako exot. To nerobil nikdy. Proste užíva dnešnú atmosféru.
*Kim už kolikrát v přechozích letech napadlo, jestli není magor, když chodí na vánoční trhy se seznamem. Jasně, taky se tam byla projít, dát si punč, nebo něco podobného, a kochat se atmosférou vánoc, ale krom toho tam bylo pár drobností, které chtěla koupit. Narozdíl od velkých dárků, které už měla povětšinou objednané a zabalené s předstihem, tady byly věci, které si vyhlédla a chtěla je přijednom pobrat, když už tu byla. Dnes však nepřišla sama. Společnost jí dělala její modrooká blue merle border kolie, která poslušně poklusávala vedle své majitelky. Nápad s punčem se ale sesypal jako domeček z karet v momentě, kdy ucítila medovinu a vzpomněla si na tu, kterou si dali s Robertem v lunaparku. Třeba jí tady dokážou vyrobit něco podobného? Došla tedy ke stánku a objednala si medovinu se skořicí a jablečným džusem. Narozdíl od lunaparku, tady do stánkaře nezarazilo. Zatímco si objednávala, Maya došla až ke GERETOVI, kterého přátelsky šťouchla čumákem do nohy a koukla na něj, zatímco přátelsky vrtěla ocasem.*
*Vybíral dlouho, třebaže měl chuť na zcela obyčejnou, přírodní medovinu, zmátla jej široká nabídka. Krom typické mandlové, nebo skořicové, tu byla i borůvková.* /Borůvky mám rád... Moc rád./ *A to i ve vlčí podobě. Byl to boj, ale přišla na něj řada, tak musel něco říct. Rozhodl se, že teď si dá tu přírodní a o chvilku později tu borůvkovou, ať už do toho dávali co chtěli, chtěl věřit, že je to ideálně jen přírodní sirup, ale realita mohla být mnohem nepříjemnější. V podobě umělých aromat. Zaplatil a pořád měl ještě oči i mysl u borůvek, když slyšel, co si objednala slečna za ním. Rozpačitě si ji prohlédl a udělal místo.* /Jablečný džus do medoviny?/ *No nestačil se divit, jaké chutě dnes mladé dámy mají.* *Poodešel kus dál, aby nezavazel, ale přichomýtl se k němu pejsek té blondýnky s opravdu krásnýma očima. Borderky jsou považovány za nejinteligentnější psí rasu. Osobně by si asi vybral spíš Australáka, co je mohutnější, ale kdo je on, aby vybíral... Ještě by se pak s ním musel dělit o misku...* Ahoj malička *usmál se na fenečku a sklonil zápěstí volné ruky, kdyby chtělo zvíře nasát jeho pach. Nic dobrého u sebe neměl a i kdyby ano, bez dovolení by cizímu pejskovi nikdy nic nedal.*
*Natalie vešla na trhy a Elaine si oddechla když konečně sešla z námrazy. Natalie se pousmála a šla ke stánku se svařakem a o jednala dva, pro ní a Elaine. Trhy byly pro ní jako mladou upírku novinka a chtěla si je projít, vůně skořice a hřebíčku jí připomínala dětství a Vánoce v Kanadě* Páni to jt hustý...*Elaine se držela Natalie aby nespadla na ledu* je je...ale moc [link src="to.tu"] klouže *přidala Elaine a usmála se na to když jí Natalie nabídla svařák. obě si do něj nalili jejich Speciální přísadu, krev*
*Fenka ke GERETOVI natáhla hlavu a ruku mu očichala, než do ni začala šťouchat čumákem, aby si vynutila drbání. Kim mezitím zaplatila a otočila se, aby zjistila, kde fenku má. Když ji uviděla, jak prosí o drbání u neznámého muže, jen se pro sebe pousmála a došla blíž.* Zdravím. *Zazubila se.* Snad vás neobtěžuje. Je to zlatíčko, jen občas trochu vlezlé. /Nebo spíš, vybírá si chlapy, se kterými se bude bavit./ *Pomyslela si pobaveně.* Mimochodem, ty perníčky vypadají moc hezky. Doporučil byste mi stánek? *Usmála se se zájmem, než k němu napřáhla k němu ruku.* Jinak ahoj, já jsem Kim.
*Na podnose si nesie už slušnú dávku kontrabantu, od pečených gaštanov, ktoré si obľúbil až tu , až po rozne verzie vianočného cukroví. Prechádza sa pomedzi ľudí v rytme vianočných kolied a do toho si medzi ochutnávaním koláčikov pospevuje. Miluje staré klasiky, ale nevadí mu sa započúvať aj do niečoho súčasného. Mama mu večne vravela že má dušu starca, aj keď jeho telo je mladé. On len vravel, že si len užíva z každej doby to čo za to stojí. A nie je to tak že by mal večne rád len to hodne staré. Prechádza okolo okolo nejakých dievčat (NATALIE a Elaine), ktoré vyzerajú ako študentky a lejú si niečo do pitia. Len prekvapivo pozdvihne obočie a pokrúti hlavou.* Myslím slečny, že to tú chuť vína len pokazí. *Prihovorí sa a hodí si do úst pečený gaštan. Šupky z neho si skryje do vrecka svetra a chystá sa olúpaŤ ďalší.*
*Fenka měla mokrý, ale jinak heboučký čenich, kterým mu dloubala do dlaně, dokud ji neotevřel a prak pod jeho ruku vsunula hlavu, bylo jasné, že chce podrbat. Jen jemu to bylo trapné, hladit cizího psíka, tak se zahleděl k jeho majitelce. Ne to je v pořádku usmál se a vynechal pozdrav. I ona zvolila jeho častou taktiku, kdy člověk neví, zda vykat či tykat a řekla že jej zdraví. Bohužel to nemohl opakovat po ní.* Co tohle? jo… hmmm, no, ale nevím jak chutnají.* vyjádřil trochu bezradně* "já myslel, že bych je použil spíš jako dekoraci *vylezlo z něj rozpačitě. Trochu divný, ale to byl koneckoncůj obsah jejího kelímku taky. Každý má to svý…* Geret *představil se a potřásl jí rukou.* *I tak zamířil pár kroků od místa kde stáli, aby jí ukázal prstem na nedaleký stánek s cukrovím* Je to hned tady… Víš, já jako normálně peču, jen se mi to ale nikdy pak nechce zdobit *Měl potřebu se obhájit. Fenečka byla opět u něj, tak ji tentokrát pořádně pohladil.* Nechtěla bys ji nechat u mě, než si nakoupíš? *nabídl se. U stánků se tvořila fronta, někdo by mohl nedopatřením zvířeti šlápnout na nožku či ocas a jemu by to nevadilo. Medovinu v ruce doteď neochutnal, pořád byla horná, tak stejně nezbývalo než postávat a foukat.*
*Natalie dostala zprávy od Val a usmála se* Dominic a Val je nedaleko!..Jdem hledat! *Zatáhla za Elaine a vydala se do davu hledat. Nat se přitahovala lidmi s horkým pitím v ruce. Elaine se hnala za Natalii a povzdechla si* Počkej!! Natalie! Zpomal! *Vzala natalii za tuku a přitáhla jí blíž* Klid!..*Natalie se zastavila a koukla na Elaine. Přikývla napsala Valerii ať je najdou u stánku s půncem a obě se vydali tam*
Kdepak, nevadí. Sedmnáct. *Odpověděla na jeho dotaz s úsměvem, pak už jen poslouchala jeho vysvětlování.* Já tě nesoudím, neboj. Každý děláme něco. *Přikývla, zatímco se blížili ke stánku s punčem a ona vyhlížela dobře známou zrzavou a blond kštici vlasů. Když si obou UPÍREK všimla, s úsměvem k ni vyrazila, ani nevnímala, že zrychlila krok, když se blížila k NAT. Snažila se ale přesto být potichu, aby ji hned neslyšela. Na tohle plížení za rusovlasou už si zvykla, byla to jedna z jejích oblíbených činností. Jen doufala, že ji neprozradí kulhání. Když byla dost blízko, skočila ji zezadu na záda a pevně ji objala.* Nazdar, netopýrko. *Zazubila se, pak trochu rozpačitě zrudla, když si uvědomila, že jsou tam vlastně i Elaine a DOMINIC. S tím seskočila zpátky na zem a stěží potlačila bolestné zakňučení, když celou vahou dopadla na levý kotník.* Kruci to byl pítomý nápad… *Zamumlala.* Dobrý večer, Elaine, vás samozřejmě také moc ráda vidím. *Dodala a objala i druhou upírku, jen tak tak udržela vážnou tvář, když zaslechla BENŮV komentář ohledně dochucování pití. Dotyčný musel být civil, když si ničeho nevšiml. Rozhodla se tak krotit svůj slovník.* Speciální dieta. *Zazubila se na muže aniž by to dál rozváděla.* Jaký jste si daly? *Optala se obou žen s úsměvem, sama měla chuť nějaký vyzkoušet.*
Sedmnáct, páni, tak to jsi v podstatě ještě mládě. *Pronesl Dominic, a poté si zasmál. Hned poté se ale otočil na Nat, za kterou došli. Dlouho jí neviděl, a byl za tohle setkání vcelku i rád. Když ji dost vyobjímala Val, tak se na ní usmála, a potom k ní přistoupil aby jí on mohl věnovat vřelé objetí.* Ahoj maličká, moc rád tě zase vidím. *Pronesl, držící pevně ve své náruči, a spokojeně se usmíval. Když se poté odtáhl, tak pokynul i El, kterou taky upřímně docela rád viděl.* Tak co, jak se bavíte? Jak se máte? Optal se Dominic obou upírek.*
Val! *Nat se otočila na ni a objala VALERII pevně* Tak ráda tě vidím! Ani nevíš jak! Jsi v pohodě?-..Dome! *Nat hned objala DOMINICA ještě pevněji a nzazubila se* že se ani neozveš Hajzle! *Nat ho píchla do boku a překřížila ruce* Mám pro tebe něco Val..*Nat jí dala menší krabičku a usmála se* Otevřít později okay?..A ty..*Obrátila se na DOMINICA* Ty někdy odepiš..teď co se ti stalo krásko?
*Bob se rozhodne vyrazit na trhy. Minulý rok byly docela zajímavé. Chce si tu najít něco dobrého, protože má chuť na sladké. Na sobě má dlouhý černý kabát. Pod ním tmavé kalhoty a šedý rolák. Vlasy má trochu rozčepýřené, ale vůbec to nenarušuje jeho celkový vzhled, který je docela elegantní. Mezi rty má cigaretu. Pro běžného civila to je aspoň běžná cigareta. Jenže pro ty co vidí do stínů je zvláštní kouř. Není jako z běžné cigarety, ale v kouři jsou rudé jiskry magie. Jak jde parkem, tak si pobrukuje a jakmile se blíží ke stánkům, tak cigaretu uhasí a schová. Taková menší výhoda magie. Povzdechne si a sáhne si pro jistotu do kapsy. Má tam krabičku. Chce jít za TAYEM, ale nejdřív si chce dát něco dobrého. Napíše tak TAYOVI, že je v Central parku na trzích a vezme si něco dobrého. Víc mu nenapíše a zamíří mezi stánky. Narazí tam na stánek se sladkým cukrovím. Dominantní jsou perníčky. Jenže jemu se líbí linecké a rohlíčky. Takže tam stojí a zvažuje, co si dá.*
*Zrovna se chystal na řezání baličáku podle desky, aby mohl jít kreslit, když mu zacinkal mobil. Čepel odlamovacího nože tedy zasunul, aby předešel zbytečnému zranění. Ano, zahojilo by se mu to hned, ale nač si špinit oblečení. Předmět, co jej vyrušil, nato zvedl, zapnul a podíval se na to, kdo mu napsal. Zvesela se při přečtení jména usmál. Možná až potutelně, jako sluníčko na hnoji. Být tam Nat, určitě by se ptala, kdopak a copak mu píše, že se nemůže tvářit normálně. V rychlosti nicméně vstal, desku se vším odložil bokem, aby se to nepletlo pod nohy, když tak letá z jedné části své komnaty do druhé. Na sebe si vzal víceméně totéž, jako když se poprvé s Robertem setkal – bílou košili s volánky, černé kalhoty s vyšším pasem a korzet. Jako noty zvolil Steelky a ve finále přes sebe přehodil i teplejší kabát téže barvy jako měl kalhoty. Uši mu pak zdobily jednodušší náušnice s pryskyřicí. Do kapes si schoval mobil a klíče, zatímco přes rameno si přehodil brašnu s fotoaparátem. Před odchodem za Sashou si pak nasadil rukavice. Po chvíli přemlouvání a čekání nakonec nato vyrazili vstříc Central Parku, kde hned bez váhání začali čaroděje hledat. Nějaký čas jim to oběma zabralo, než Tay nakonec ROBERTA spatřil a rychlou chůzí k němu se svým doprovodem v patách dorazil.* Guten Abend, Lieber. *Pozdravil BOBA ve svém rodném jazyce, načež mu věnoval vřelý úsměv a otevřel náruč k objetí.*
*Okaté ignorovanie mu napovie, že v danej spoločnosti nie je vítaný, a tak sa rozhodne, napriek malej poznámke blond holky, posunúť niekam ďalej. Veľa ľudí postáva v radoch na varené víno, či medovinu, perníčky a ďalšie chutné zákusky, či dokonca rozne ručné výrobky od výmyslu sveta. Dokonca sa mu podarilo prejsť i okolo pódia kde má Santa svoju dedinku s elfími pomocníkmi a deti sa mu tam striedajú na klíne.* /Ja len dúfam, že tam nehraje toho Santu nejaký úchylák čo má rád detičky... predsa len by to bolo troch nevhodné./ *Napadne ho podivná myšlienka a radšej sa vzdiali, lebo by mal chuť sa postaviť do rady a zistiť to tak, že si mu sám pojde na ten klín sadnúť a podrobí ho výsluchu. Preto hľadá niečo čo by rozptýlilo jeho myseľ a pohľad mu podne na border kóliu, ktorá postáva u svojich majiteľov. Vyšší chlapík s pohárom teplého nápoja (GERET) a mladá blondýnka (KIMBERLY). Príliš si ich nevšíma, a len tak sa prihrnie k psíkovy.* Čauko ľudkovia. Pekná borderka. Mohol by som si ju pohladiť? *Zaujíma sa a už strká ruku do vrecka v ktorom nosí vždy nejaké psie a kočacie pamlsky.* Pamlsok? *Ukáže ho majiteľovi aby vedeľ, že to nie ej nič nezdravé.* Kus sušeného prasiatka. *Oznámi a čaká na povlenie.*
*Bob stál před těžkým rozhodnutím. Co a kolik cukroví si má vzít. Šlo o důležitější otázku, jako kdyby se měl rozhodovat, zda někoho oživí. Nakonec se rozhodne a řekne si o linecké, rohlíčky, vosí úly a perníčky. Má z toho radost. Našel si totiž rytuál v podobě nějakého teplého nápoje a něčeho sladkého přesně ve tři hodiny. Zaplatí a krabičku si dá do tašky, kterou si vezme také. V tom uslyší známí hlas. Oči se mu rozzáří a on se uměje na upíra.* Hallo der Schatz.* Pozdraví ho a obejme. Pak se oddálí a usměje se.* Vyrazili jste na trhy? Vloni jsem tu měl úžasnou kávu. Ale vám můžu koupit horkou čokoládu a jen ji upravím, abyste ji mohli.* Nabídne jim a zazubí se na ně.*
*Najít BOBA jim naštěstí nezabíralo víc času než samotná cesta do Central Parku. Jako první jej zahlédl Tay, u stánku s cukrovím. Bez váhání k němu došel a s radostí ho pozdravil. Když pak zaslechl, co ROBERT v němčině řekl, poděkoval v hlavě za to, že se nyní nemohl červenat. Kdyby byl totiž ještě člověk, určitě by se na jeho tvářích vyskytl ruměnec.* Naposledy jsem byl na londýnských trzích ještě před přeměnou, takže je tohle pro mě po delší době trochu..no už jsem si odvykl. Ale vypadá to tu krásně. *Uznale kývl a krátce se kouknul na brašnu s fotoaparátem, než opět hodil pohled po BOBOVI.* Já bych radši punč. *Předběhl mládě Sasha s lehce rozpustilejším úsměvem.* Když tu horkou čokoládu tak krásně nabízíš... rád si dám. *Zazubil se na ROBERTA Tay krátce.*
*Bob TAYE i SASHU poslouchá a má radost. Dlouho je neviděl a docela mu chyběli. Pak si však vzopomene, proč je neviděl a úsměv mu zmizí. Rychle se rozhlédne a zamíří ke stánkům s horkou čokoládou a punčem. Jde rychle a má červené špičky uší. U stánku chvíli stojí frontu a schová bradu i s pusou do roláku.* Dnes je zima, že?* Ozve se stánkař a Bob se pousměje. Pak se pustí do objednávání. Malou horkou čokoládu do velkého kelímku a stejně tak punč. Pro sebe si nic neobjedná. Odnese oba kelímky stranou mimo pohledy civilů a pro jistotu udělá kolem iluzi. Sáhne do vnitřní kapsy kabátu a vytáhne plechovku s krví. Odkupuje je od Ismaela pravidelně a vždy nějakou má. Krev z plechovky nalije do nápojů a znovu je ohřeje než jim ji donese.* Tak tady máte. Nevím jakou příchuť preferujete, tak máte tu nejběžnější.* Řekne s pousmáním a dívá se na ně, čekajíc až si vezmou kelímky, kde je civilský nápoj smíchaný s krví a krásně horký. Udělal to i jedna ku jedný, aby to bylo pro upíry poživatelný.* Jinak, já byl na tvrzích tady vloni. Sehnal jsem si tu dobrou kávu.* Zazubí se.*
*Jednoduše a s radostí se mladší upír rozmluví, což je v Sashových očích trochu nezvyk, ale už si pomalu začínal zvykat, že to mládě zvládne být i výřečnější. Zato čaroděj, s nímž mluvili, byl poněkud..no choval se zvláštně. Ne, že by se nechoval zvláštně i normálně, ale tohle bylo prostě divné. Tay se podíval na Sashu a nahnul se k němu, když ROBERT zmizel ke stánku.* Tohle bylo poněkud divné. *Dostane ze sebe, dívajíc se stále na ČARODĚJE, dokud nezmizí mimo jejich dohled. Druhý upír ovšem pouze pokrčil rameny, a tak si ten mladší pouze povzdechl. Jakmile se pak BOB vrátil, věnoval mu pohled, narychlo se usmál.* Danke, Lieber. *Mrknul na ROBERTA a upil si horké čokolády, téže jako Sasha svého punče. Sasha pak na ČARODĚJOVY slova s klidem kývl, zatímco Tay ho sjel zkoumavým pohledem. Nakonec to proteď nechal být.* Ja, zmiňoval jsi..půjdeme se projít? Mám tu foťák, rád bych něco zachytil.
*Bob se usměje a najednou mu cinkne telefon. Podívá se a uvidí, že se aktualizoval jeden příběh, co čte. Potutelně se usměje. Nebaví ho běžné knihy, ale oblíbil si příběhy na internetu. Lidé dokázali být kreativní. Navíc ho to bavilo číst. Pak se podívá na TAYE a usměje se.* Jasně. Třeba cestou najdu tu kávu.* Zazubí se na něj a rozhlédne se. Všimne si pár známých tváří, ale dnes s nimi nechce mluvit. Vezme TAYE bezmyšlenkovitě za ruku a jde s ním dál mezi stánky. Zhluboka se nadechne a usměje.* Tohle je jak stínový trh, ale bez stínů.* Zasměje se.* Kdybys viděl ten, tak budeš u vytržení. Tolik stánků a podivností. Kdysi dávno, někdy během třicetileté války jsem tam viděl i masožravé koně. Byli nádherní. Jenže tehdy jsem neměl peníze na to si je pořídit.* Uchechtne se a pustí Tayovi ruku, aby mohl případně fotit.*
Třeba ano. *Kývl s úsměvem, načež se spokojeně napil sladší horké čokolády. Byl zvláštní pocit ji mít po té delší době.* /Kdy jsem naposledy něco takového měl?/ *Z těchto myšlenek jej vzápětí vytrhlo to, že jej ROBERT chytil za ruku. V jednom momentu mu k jejich spojeným dlaním padl pohled, načež se pokusil proplést si s ním i prsty. Něco takového dělával často, tak byl zvědav, zda to ROBERTOVI nebude třeba vadit. Hlavu mezitím naklonil do strany.* Dá se tam sehnat i něco, co by dovolilo upírům vylézt ven přes den? Aspoň dočasně? *Zeptal se poněkud slabším hlasem. Byl si takovou otázkou lehce nejistý. Ale tak nějak doufal, že to možné je. Přeci jen, rád by se vrátil k předchozí práci. Nyní mu musí stačit focení během večera. Když se pak někde zastaví, fotoaparát vytáhl, načež jej i zapnul.* Třeba tam budou ještě někdy, znovu. *Usmál se na BOBA povzbudivě.*
*Kim se pousmála.* To už nechám na dotyčném, na co je bude chtít využít. Mám je jako dárek. Ale jestli budeš chtít někdy pomoci s pečením, dej vědět. Myslím, že jsem v tom celkem schopná. Možná bych někde našla i fotku loňských perníčků. *Usmála se na GERETA.* Dobře, ale dávej mi na ni pozor, nebo si tě najdu. *Pohrozila mu na oko, ale pobavené jiskřičky v jejích očích dávaly tušit, že se rozhodně nezlobí. Na jeho doporučení tedy zamířila k stánku, nakoupila tam nějaké cukroví a vrátila se zpátky. Skutečně ten malý vstřícný krok ocenila. GERET na ni nepůsobil jako nějaký magor, co by ubližoval zvířatům a ona tak nemusela žonglovat s medovinou, taškou a ještě vodítkem.* Díky. *Usmála se na něj srdečně, když se vrátila a to už si všimla, že se k nim připojil další muž (BEN) a zajímal se o Mayu.* Přísahám, ta holka má nejvíc nápadníků v celém New Yorku. *Zazubila se a přikývla.* Jen do toho, každá drbací ruka navíc je oceněna. Běžně s sebou nosíte pamlsky pro psy..? *Zeptala se, protože ji to trochu zarazilo, ale nakonec přikývla.* Koukám, že jste vůbec výborně vybavený. *Kývla pobaveně hlavou k jeho tácku a když dokrmil a podrbal Mayu, podala ruku i Jemu.* Kim, těší mě. Tahle kráska je Myosotis, ale říkáme jí zkráceně Maya. *Představila nakonec i fenku oběma mužům.* Tak, představování máme za sebou, jaké téma preferujete pro první rozhovor? Počasí, práci, nebo tématicky oblíbenou vánoční koledu? *Zavtipkovala.*
*Cítí jak s ním TAY proplete prsty a trochu ho to zaskočí, ale nenechá to na sobě znát. U jeho otázky se zamyslí.* Často tvrdí, že ano, ale ve výsledku ne. Velká část na Stínovém trhu jsou podfuky.* Zasměje se.* Ale kdysi jsem slyšel historku, že takové předměty byli, ale schovali je. Také je tu možnost stát se světlomilcem přirozeně, což nevím jak k tomu dochází, ale mám dvě teorie. Krev lovce nebo jde o věc povahy.* Zamyslí se.* Přesto je to nemoc, takže spíše jde o určitou mutaci.* Pokrčí rameny a pak zavrtí hlavou.* Ti už ne. Tyto tvorové se nesmí vytvářet.* Řekne a pak se podívá mezi stánky.* Oficiálně.* Dodá a tajemně se usměje.*
Jak se to vezme, chérie. *Zasmála se v odpověď na otázku NAT, ale když civil (BEN) poodešel, trochu ztlumila hlas.* Shax. Pár dní zpátky, tady v Central Parku. Byli celkem tři Poslali jsme je zpátky do jejich dimenze, ale tu nohu asi ještě chvíli budu dolečovat. Ani nevíš, jak jsem tomu férovi vděčná, že mě dal dokupy. Marně přemýšlím, kde jsou lovci. *Povzdechla si s hořkosladkým úsměvem. Ten se však jako mávnutím kouzelného proutku proměnil v nadšený, když jí NAT podala krabičku.* To mi připomíná, také pro tebe něco mám. *Usmála se a z tašky vylovila podlouhlou krabičku.* Prosím, také otevřít až později. *Mrkla na ni, zatímco si tu její pečlivě zabalila. Pak jen s úsměvem pozorovala, jak se DOMINIC baví s oběma upírkami, sama spíše jen poslouchala, než se obrátila k Nat.* Jak dlouho máte dnes v plánu zůstat? Ráda bych obešla pár stánků kvůli dárkům, ale nechci na to být sama. *Usmála se na ni prosebně. *
*To teplo, byť sálající z jedné ruky, mu bylo příjemné. Se spojenýma rukama tedy neměl problém, jak by taky mohl. dokonce si s ním i propletl prsty, než vyslovil s nejistým hlasem jednu otázku. Dost by jej to zajímalo. Našpicoval tedy uši a když se ROBERT uráčil k odpovědi, bedlivě poslouchal, nechávajíce Sashu jít za nimi.* Víš, že mě to ani moc nepřekvapuje? *Nadhodil. Když pak zmínil i světlomilce, kývl. Nikdy s někým takovým čest neměl, ale od Morgana slyšel, že jsou vzácní a dost ohrožení.* Kamarád říkal, že to není žádná výhra. Prý jsou pak dost hledaní kvůli zkoumání..aspoň myslím, že něco takového zmiňoval. *Kouknul někam mimo BOBA.* Ale vím, že kdybych měl možnost se světlomilcem stát, něco takového by mě moc neodradilo. *Řekl nakonec, než se uchechtl.* Tak myslím, že ty jsi schopný přivést něco takového zpět na svět..a to, že je to ilegální, tě asi moc nezajímá.. ne? *Zasmál se tiše, odstupujíce dál. Nejprve vyfotil pár stánků, než se otočil k BOBOVI a foťák na něj namířil.*
*Bob mladého upíra poslouchá a pokýve hlavou.* Pravda. Já sám bych měl nutkání světlomilce zkoumat. Zkoumal jsem kdysi upíry i z jiných důvodů.* Řekne a pak se radši podívá někam, kde nejsou upíři.* Ale to je dávno, momentálně se zabývám neplodností čarodějů a posílení moci.* Řekne nadšeně a podívá se na Taye.* Pokud by ses stal světlomilcem, tak bych si s tebou rád dal kávu na mé střešní terase při západu slunce.* Usměje se na něj jemně. Pak se podívá na prosincové nebe, které se tváří, že každou chvíli bude sněžit nebo sněží.* Spíše mě to políčko, že se to nesmí, láká k tomu, abychto echt udělal.* Řekne a podívá se s úsměvem na TAYE.* Testuju limity.* Řekne a pak si všimne, že ho fotí.* Abys neměl, ze mě brzy celé fotoalbum.* Zasměje se.*
Tak jo..ale posaď se..alespoň.ti ten kotní[link src="k.obvazu"] * Nabídla Nat a jemně VALERII políbila čelo. Elaine oba dva pozdravila a Nat se podivala na DOMINICA* Doufám že víš že ta urážka nebyla myslena vážně..*Ujistila se rychle avzala Valerii Kolem pasu* Sluší ti to dneska..*Nat se usmála na krabičku a schovala si jí so kaps* Děkuji krásko *Nat se zasmála a dala jí maly pooibek na tvář * Joo..tohle..Eh..Asi vz dva se Už znáte..je to čerstvé takže nemůžu to říci s jistotou..ale jo..tak trochu mě tady Val políbila na kruhu akrobatické škole..*vysvětlila Natalie a Elaine si v klidu popíjela svařák* Taky jsem pěkně napínavý program..Setkání s Aless, první polibek s Val..dáš si svařák s trochou krve?..Kakao to není ale co už *Nat se usmála a zvedla VALERII do náruče a odnesla jí k nejbližší lavičce* A já tu klidně s tebou budu Val nemám nic na práci a chcu si to tu užít
*Vysvětlil, že perníčky prosvítající skrze jeho průsvitnou sáčkovitou tašku jejíž ušima měl volně provlečenou ruku, společně s adlším jeho nákupem, přírodními svíčkami a vánočním ubrusem, nenakoupil k jídlu, jak by se asi očekávalo, naštěstí to nevadilo. Dokonce dívka před ním navrhla pečení spolu. Bylo to to, co si myslel?* /Zve jej KIMBERLY na rande?/ *nebyl si jistý, ale vyznělo to tak, usmál se a navrhl že pohlídá pejska, aby o tom návrhu mohl přemýšlet. Ve městě se cítil sám, jak kůl v plotě. Byl vděčný za malou interakci s dívkou a jejím psem, ale vnímal to nevinně. Popravdě měl ještě plnou hlavu Valérie a to ještě netušil, že se dotyčná nachází jen pár metrů od něj, schovaná za davem společně se svými přáteli. Sklonil se k mazlivé fence a věnoval jí volnou rukou spoustu lásky a pohlazení po zádíčkách a hlavě. Usmíval se u toho jak blbeček. Věřil že samec by za ním pro podrbání určitě nepřišel.* *Zvedl překvapeně pohled na muže, který za ním a fenkou přišel. Vypadal trochu ošuměle, ale soudě podle toho, kolik věcí si sám koupil a nosil na závěsném pultíku před sebou to bezdomovec nebyl. Přesto v jistých lidech v okolí vzbuzoval mírný podiv a postranní pohledy. Geret k němu naopak pocítil sympatii, vědom si až příliš dobře jaké to je, neměl si s kým popovídat a cítit se sám. Vřele se usmál a postavil se. Bohužel si jej muž špatně vyložil, jako majitele pejska a on zrozpačitěl, když nevěděl, zda by směl povolit případnou mlsku, kterou muž vytáhl z kapsy.* Pohladit určitě *svolil a doufal, že nedělá chybu a Kim se nebude zlobit, naštěstí se majitelka již od stánku vracela a v jeho očích naprosto zabodovala, když se usmívala a neviděl v jejích očích žádné předsudky. On sám se často dostával do situací, kdy měl na sobě postarší oblečení a mnohdy ještě hůř, vypadajíc jak vágus a proto velmi oceňoval laskavé lidi. Tady by to do něj snad nikdo neřekl, když měl na sobě luxusní koženou bundu s límcem, přes který mu padala záplava umytých a rozčesaných vlasů a vousy měl seříznuty do rovné linky podél lícní kosti.* *Se smíchem jí podal vodítko a nechal rozhodnout zda kus sušeného prasiatka pejsek dostane. Do hovoru se nepletl, dokud nepřišlo na seznamování* Geret *podal muži přátelsky ruku a otočil se na KIMBERLY.* Super jméno, v duchu jsem si ji označil, jako Cassiopeiu, ale myslím, že tohle se k jejím očím hodí víc. *Prozradil tak nepřímo, že s dívkou netvoří pár, ale znají se jen chvíli.* Možná by nám BEN mohl doporuičit něco z toho, co si u stánků vybral *navrhl, když KIM pobídla oba muže k hovoru v duchu toho, jak se sami seznámili. Ty kaštany vypadaly vcelku dobře, už strašně dlouho pečené kaštany nejdel a dostal chuť si je udělat doma společně se Styrou. Konečně měl taky čas zjistit, zda se jeho medovina v kelímku už dá pít, ani jej nepřekvapilo že už je pomalu studená. Vypil tedy obsah na jedno napití a vyhledal blízký odpadkový koš, případně čekajíc, zda i KIM nebo BEN nebudou potřebovat něco do koše vyhodit, aby to vzal sebou.*
*Natiahne ruku ku kólii a jemne jej prejde po srsti a čaká na možnosť ponúknuť jej niečo chutné. Keď sa vráti slečna patriaca k tomuto psíčkovi rovnako milo sa na ňu usmeje, ale od psíka sa nestáva.* Celkom bežne. *Odpovie na jej otázku ohľadom pamlskov.* A nie len tie psie ale aj kočacie. Ono v meste je kopec těchto zvierat čo žije na ulici a normálne jedlo dostanú raz za čas, takže vždy u seba nosím niečo čo by im zlepšilo deň, kdeže domov si ich všetky asi nenarvem. *Zasmeje sa. On ich mal doma už tolko, že ak aspoň polovica z nich našla milujúci domov a nie opať ulicu, je šŤastný.* /Aha, jasné slušnosť... zas som zabudol./ Ja som Ben. Doma mám tiež zvieraciu spoločnosť. Síce to nie je nič s huňatým kožúškom, ale tiež příjemná spoločnosť. *Spomenie svoje dve sliepky, ale len okrajovo, zatiaľ čo podáva ruku Geretovi na potrasenie.* No, ak hladáte dobré sladké, klasika perníky sú top. Ale ja by som odporúcil aj jablčné zákusky tam na druhej strane za Santom. Pochúťka na teraz je úplne ideálna, keď do nej zaradíte, pečené gaštany a k tomu aj mandle v cukre. Tie robia asi na každom rohu, ale tieto mám hneď od vstupu. Kľudne ochutnajte, ja to aj tak všetko nezjem. Rád ochutnávam nové veci. *Ponúkne im zo svojho tácu, kopec jedla.* No a nápoje... V tamtom stánku, *Ukáže niekam kde ani neieje cez dav ľudí vidie,* Tam najú nealko svařák. Mýslím že za mňa bol top rybizlák. Aževraj tu majú byť aj nejaké stánky s masovými výrobkami, ale k nim som sa ešte nedostal.*Prizná.* Tak čo, pojdete si tiež dať fotku so Santom a elfami?
*Sasha jako by pro Taye ani neexistoval. Věděl moc dobře, že u nich je. Nemohl jej přeci jen nechat o samotě, problém by pak měli oba.* Z jakých? *Optal se zvídavě mladší upír. Možná mu ten důvod nažene strach, kvůli němuž by pak chtěl odejít..nebo kvůli kterému by bylo divné neodejít. Stihl pochytit, že od ROBERTA se musí očekávat vše a možná to bude bezpečné, možná taky ne. Kdo ví. Prostě to chtěl vědět.* /Co chceš na upírech ještě zkoumat? Encanto?/ *Pomyslel si, načež kývl na fakt, že to bylo už nějaký ten čas zpátky. Opět pak mohl být rád za to, že se mu ve tvářích nemůže vyskytnout ruměnec.* To je nádherná představa..těžko pak říct, zda i reálná. *Podíval se na BOBA.* Což je věc osudu. *Pokrčil rameny, načež si už začal připravovat foťák na focení.* Nečekaně. Je to jako strom se zakázaným ovocem. *Zašklebil se lehce, než kývl, nafotil pár věcí kolem, než namířil fotoaparát na ROBERTA.* Budu dělat, jako že to není můj záměr. *Opět se zlehka zašklebí, než se uchechtne.* Rád bych vyfotil i Sashu, ale to by bylo prd platné.
*Dominic byl zprvu rád za to, že mu Nat věnovala objetí, ale pak byl zaskočen jejím chováním.*Ehm, já jsem žádné zprávy...nedostal... *Dál už to ale nedořekl, jelikož se Nat začala věnovat Val a jej doslova a do písmene odbila. Uvnitř jej něco bodlo, něco podobného smutku, nechápavosti, jen si tiše povzdechl a upřímně už začal myslet na to, jak se odtud dostane, na co se vymluví, aby mohl zmizet.*
Je obvázaný, myslíš, že bych tady byla schopná dojít, nebo spíš, že by mě vůbec mamka pustila, kdybych to neměla zpevněné? Já mám jediný úkol, nerozbít si ho víc. *Zasmála se a přitulila se k NAT, když ji políbila na čelo, rukou ji přitom jemně drbala po zádech. Když popisovala jejich poslední setkání, jen se zachichotala a lehce zčervenala, ale úsměv její tvář neopouštěl.* Taky ses zrovna nedržela zpátky, hlavně když jsi samým okouzlením z té obruče padala, *poškádlila ji a oplatila jí polibek na tvář. Přitom se spokojeně usmívala. Padl na ni ten příjemný klid, co vedle NAT obvykle cítila.* Jinak, dalo by se říct, že jsme na sebe s DOMEM náhodou narazili v kavárně. Říkala jsem si, že budeš ráda, že ho uvidíš. *Dodala na vysvětlenou, ale neušla jí ta změna emocí z DOMINICOVY strany. Koukla po něm a omluvně se na něj usmála. Chápala sice Nat, ale bylo jí ho svým způsobem líto.* Klidně se pobavte, já tady dneska budu dlouho. *Navrhla nenápadně, jenže než to mohlo mít jakýkoli efekt, upírka už ji zvedla do náručí a odnesla k lavičce.* Nat, já fakt zvládnu chodit po svých, jak myslíš, že jsem se dostala sem? *Zaprotestovala. pak šeptem dodala* navíc, máš tu Doma, já počkám. Dám si mezitím třeba svařák.
*Když si všimla Dominica tak se provinile koukla na Dominica* D-Dome..já to nemyslela Já to fakt posílala zprávy..*Cítila se mizerně, po dlouhé době a tohle mu řekla? V očích měla menší slzy a začala jemně hladí Dominica po paži. Elaine si povzdechla a koukla na Dominica, když ho otočila od Natalie* Opravdu to nemyslela..byla to delší doba co jste se neviděli a trochu to na ní dalo znát..Jsem s ní víc než kdokoliv jiný takže jsem to poznala.. Dejte tomu chvilku..*Pak odstoupila a Natalie se styděla jako dítě když něco provede. Když Val na ni domluvila tak nat tiše zakňučela* Ale..*Nat se koukla na oba a promnula si oči* chci být s vámi oběma..
*Dom se na VAL jemně usnul, když a pak je jen sledoval s rukama v kapsách. Když pak k němu došla NAT, tak se na ni taky koukl a tiše si povzdechl.* Já envím, nic mi nedošlo, asi nějaké trable se spojením, netuším, ale...to se stane. *Hlesl. pak už se k ní naklonil, a přitáhl si malou upírku do náruče. Jemně ji pohladil po vlasech a tiskl si ji k sobě, spokojený, že ji má u sebe. Spolkl hořkost a pak se jemně odtáhl.* No,a jak jsi se měla ty, tedy krom toho, že jsi si někoho našla, abych to tak řekl? *Optal se na tváři se mu vyklubal úsměv.*
*Když se GERET zmínil, že k fence jméno sedí pro její modré oči, rozzářila se jako sluníčko.* Proto ho taky má. *Dodala s určitou hrdostí v hlase.* Tedy, kromě toho, že je z vrhu M, ale jméno dostala právě pro ty nádherné modré oči. *Vysvětlila a pak se zaposlouchala do BENOVA vyprávění.* To je od tebe moc hezké. Věřím, že to ta zvířata ocení. Taky si, bohužel, nemůžu vzít domů každé, ale jednou jich bude víc. Už to vidím tak, že v důchodu ze mě bude zvířecí máma. *Zazubila se.* Jaképak zvíře máš doma ty? *Zeptala se se zájmem, ale pak koukla po GERETOVI.* Ta otázka je, samozřejmě, pro vás oba. *Dodala. Musela se zasmát, když jim BEN začal nabízet jídlo na ochutnání, ale, no, když už ta nabídka přišla… Vzala si od něj pár pečených kaštanů.* Když jsem jako malá chodívala s rodinou na trhy, kaštany byly taková fajn tradice, člověk si tím vždycky dobře zahřál kapsy. *Uculila se.* Já teď měla medovinu. Já vím, GERETE, viděla jsem ten tvůj výraz, když jsem o té kombinaci slyšela poprvé od známého, taky mě to zarazilo, ale chutná to jako jablečný závin. Jen teda v tekuté formě. Na advent ideální. *Usmála se, aby mu dala najevo, že ho jen škádlí a nebere si to nijak osobně. Na dotaz ohledně elfů jen s úsměvem přikývla.* Věřím, že bráškové tu fotku ocení. Dokud tedy nepřijedou sami.
*Jen NAT povzbudivě stiskla ruku a usmála se na ni, aby upírka věděla, že se na ni nezlobí, ani to nebere nijak zle.* Taky se nikam nechystám. *Ujistila ji, ale pak už nechala rozhovor na nich, jen se vděčně usmála na Elaine, která společně s ní pomohla uvést situaci na pravou míru. Cenila si sice zájmu NAT víc, než čehokoli jiného, ale nechtěla, aby tenhle zájem zastínil další důležité lidí v jejím životě. Spokojeně je pozorovala, zatímco usrkávala svařák, který jí Nat podala. Fakt, že byl speciálně dochucený ji zjevně nijak nevyváděl z míry.*
Díky..*Usmala se na VALERII a políbila ji na čelo* joo měla jsem se dobře! *Natalie se usmála na Svého kamaráda a podrbala si hlavu* No potkala jsem Chiaru, jedna civilka pak jsem spadla na Kříž že stříbra, poznala jsem Val a pak s Alessandrou, která je fakt super..*Nat se zubila anapila se Svařáku* A co ty?..*Nosem tiše začmuchala a koukla na DOMINICA* Z tebe cítím Vílu *Dodala Nat a naklonila hlavu zvědavě* Že bys sis taky někoho našel, Dome? *Škarlila jej lehce a zasmála se*
*Dominic se usmíval, tak nějak si k sobě Nat tiskl a culil se.* Poslouchal, co se jí stalo, apak protočil očima.* Jsi pako. No, když mluvíš o Chiaře, z té je tak trochu upír...mám ji u sebe doma, a nevím nějak, co s ní dělat, ale asi ji dám někomu do klanu. Uvidíme no. *Pronesl a pak se nadechl.* No jo, tak nějak jsem teď v čerstvém vztahu s vílou. Vílákem konkrétně, ale...nemůžu být asi šťastnější. je strašně fajn, a strašně dobře se mi s ním tráví čas. *Přiznal pak Dom.*
*Když si od ní Nat svařák opět převzala, vrátila se k ním, ale nesnažila se do rozhovoru nijak zasahovat, spíše jen se zájmem poslouchala. Tedy, alespoň do momentu, než se zmínil o svém vztahu s férem.* Do jakého? Nedávno jsem jednoho poznala, na tolik náhod sice nevěřím, ale víly jsou moc fajn. Víš, tu nohu mi léčil jeden fér. Pomohl mi s těmi Shaxy. /Nebo spíš, on je vyřídil, já bych tu bez něj asi nebyla./ *Pomyslela si hořce, ale navenek nedala nic znát, jen se usmívala. * A vypadáš spokojeně. Gratuluji. *Usmála se na Doma.*
Vážně?*Nat se usmála a držela Dominicovi ruce s radostí* Gratuluji Dome!..Bych to do tebe nikdy neřekla ale jsem za tebe ráda! *Nat se zasmála a poskočila* A kdo to je? Jaký je..Povídej všechno! *Natalie pustila Dominica a jemně objala VALERII zatímco jí poslouchala* to je milý..Muselo to bolet..ale démona jsem zatím nepotkala..*Nat si sundala rukavice a dala je VALERII. Hned ji vrátila svařák do rukou aby jí nebyla zima* Ale zní to celkem akčně..
*Otázka na zvířata byla trochu legrační, vzhledem k tomu, že je vlkodlakem, ale nedal nic znát.* Já jsem se vlastně teprve před dvěma týdny přistěhoval. Nemám doma ještě ani nic zařízeno *přiznal.* *Jak začal BEN mluvit o sladkém, začal mít na něco chuť. Medovina jeho apetýt jen povzbudila, chtěl si dát ještě tu borůvkovou, ale zmínka o oříšcích v cukru, byla velmi lákavá*. Můžu jeden? *neostýchal se, když muž nabízel, zatímco Kim si vybrala kaštany. Nechtěl působit, jako nenažranec, spíš to měl tak, že projeví důvěru a přátelskou ochotu. Dělit se o jídlo povětšinou lidi velmi silně sbližuje. Bylo by super udělat si známé, když už ne přímo přátelé. V hlavě měl pořád ještě otázku toho, zda s ním KIM flirtovala, nebo ne, ale k tématu pečení se nevrátí dřív, než by případně měli vteřinku, dvě jen pro sebe, možná na konci, až se budou loučit, ale třeba se příležitost ani nenajde. Možná to celé byl jen zdvořilostní hovor a každý se teď rozuteče svým vlastním směrem. To byl prostě život… On sám se však nikam neměl, leda by vycítil, že jeho společnost už není více vítána, nebo by bylo povídání stále více rozpačité. Zatím se mezi nimi cítil moc dobře.* Však jsem nic neřekl* rozveselilo jej, jak bránila svůj džus v medovině.* Každému chutná něco, já bych ještě rád vyzkoušel tu borůvkovou... *Přiznal a vzpomněl si okamžitě i na to, že má cigaretové doutníčky stejné příchutě v kapse.* Můžem se tam klidně zajít podívat… *navázal na to, když BEN řekl, že ještě neobešel celé trhy a neviděl tak stánky s masnými výrobky. To sladké jej ale lákalo víc. Naopak Santa a ni Elfové nebyli jeho šálek čaje, ale co by pro společnost neudělal…*
*Podívals e na Val a děkovně pokýval hlavou.* Moc děkuji. *Zavrněl spokoejně Dom, a pak se podíval opět na Nat.* No, je to katolický kněz, tedy, vlastně otec by se dalo říct. A tak nějak, jo, vím jak to zní, se nechal svést, ale tak, jsme šťastní a spokojení, tedy alespoň já, ale jde to vidět i na něm. A jmenuje se Inocenc, moc milý, zvláštní, ale tak...hezky zvláštní. *Zaobalil nakonec Dominic.*
*Poškrábal sa na čele, keď sa ho Kim spýtala na jeho domáce zvieratá a trošku nervózne sa zasmial.* No... popravde mám dve sliepky. Jedna je Debbie a druhá Libby. Nie sú na úžitok, ale len na spoločnosť. /A kopec ľudí to odradí.../ *Nakoniec ale predsa len vytiahne peňaženku a obom im svoje slečny ukáže. Na oboch fotografiách figuruje i on sám, ale dominujú im sliepky. Keď ich ponúkne a oni si každý vezmú, na čo majú chuť, jeho úsmev už nie je tak ostýchavý, ale vrelý a veselý.* Kľudne aj desať. *Odpovie Geretovi a medzitým schová peňaženku s fotkami.* Tak sa možeme vrátiť kúsok spat k Santovi a ty si spravíš fotku. *Navrhne Kim* a my postrážime tvoju psiu lady a potom pozrieme na maso? *Potom sa obráti na Gereta...* ak si nový a nemáš do čoho pichnúť tak v práci by sa na zimu hodila výpomoc. Ak teda niečo zháňaš, v zoo majú teraz voľno.
Páni, fér a k tomu katolický kněz? To zní jako dobrá kombinace. *Zazubila se.* A příběh o tom, že upír svedl kněze snad možná ještě lepší. *Mrkla na DOMA, zatímco oplatila objetí NAT a vtiskla jí rychlý polibek na tvář a znovu ji začala drbat na zádech.* /Hezky zvláštní… To zní jako NAT./ *Pomyslela si se spokojeným úsměvem.* Vypadáš spokojeně. Zvlášť když o něm mluvíš. *Dodala s vědoucím úsměvem. Ona to měla úplně stejně, kdykoli došlo na řeč o NAT. S tou si teď mezi sebou předávaly svařák, než na ni koukla.* Příští platím já. *Pronesla tónem, který dával najevo, že je to pro ni rozhodnutá záležitost, nad kterou odmítá diskutovat.*
Má pravdu...Jsem opravdu ráda že někoho máš..Chtěla bych toho Féra potkat *Nat se usmála a usmála se na oba dva, Elaine tam stála a jen obdivovala stánky. Natalie se na ni koukla* No to ne! Chceš neco Dome? Pošlu Elaine jako ser- *Než to Nat dokončila dostala pohlavek od Elaine* Servírka nejsem..ale jsem hodná*Elaine se usmála a koukla na oba* co budete chtít? *Natie se usmívala a objala VALERII* Teplo *Natalie si užívala Teplo VALERIINA těla a odmítala jí pustit* Ty potřebuješ taky zahřát Dome..dej si něco! Abys náhodou toho Féra nenachladil
Slepice, tady ve městě? *Zeptala se pobaveně, ale byl v tom jistý zájem. Když jim BEN dokonce ukázal fotky, její úsměv se ještě rozšířil.* To je boží. Kde je proboha máš, v bytě? *Zeptala se, ale nebyla to negativní otázka, byla spíš jen upřímně překvapená. Pak se pootočila ke GERETOVI.* Však já taky nic neříkám. Ale bránit ho budu svým tělem. *Zazubila se a v duchu se pobaveně ušklíbla, páč přesně to už pro BOBA jednou udělala. Před tím, než začalo všechno to se Stíny.* Když už mluvíme o hlídání psí slečny… Poprosím jednoho z vás rovnou. *Podala vodítko tomu, kdo zareagoval rychleji.* Hned jsem zpátky. *Dodala a zamířila ke stánku, od kterého se za chvíli vrátila se třemi medovinami, borůvkovou pro GERETA, když se o ní přímo zmínil, repete s džusem a skořicí pro sebe a klasickou pro Bena, když si neobjednal nic konkrétního a opět si převzala vodítko Mayi, kterou přitom spokojeně poctivě podrbala. Ne že by si v poslední době mohla stěžovat na jinou než přátelskou společnost, ale s oběma muži se cítila mimořádně dobře. Oba působili, že jsou v pohodě a ona tak, minimálně v civilském slova smyslu, měla jakousi ochranku. Navíc, GERET i BEN se zjevně rozuměli i spolu, což bylo ještě lepší.* Tak dobře, jedna fotka, pak se mrknem po nějakém pořádném jídle pro chlapy. *Mrkla na BENA, zatímco vyrazili k Santovi.*
*Bob se na ně podívá a nevině usměje.* Kvůli jejich proměně. Zajímalo mě jak to funguje a proč se někteří mění. Je to zajímavá věc.* Vysvětlí s pousmáním. Má v laboratoři několik spisů o tom. Poslední je s Dragosovým jménem dokonce. Pak TAYE poslouchá a podívá se na SASHU.* Oh, to by šlo udělat, ale přes magický objekt. Jeden jsem kdysi viděl, ale byl extrémně vzácný.* Uchechtne se a pak zvedne lehce ruku, z níž vyletí několik jiskřiček. Ty jsou pro civily beze zraku neviditelné, neboť jde o jeho magii. Nesou se nahoru a on je sleduje. Pak zašeptá něco norsky. Brzy se z nebe začnou snášet sněžné vločky. Usměje se a podívá se na Taye. To, že ho toto kouzlo trochu vyčerpalo se snaží na sobě nedat znát.* Trochu jsem popohnal ty mraky.* Uchechtne se a doufá, že v jeho hlase není únava slyšet. Pak sáhne do kapsy, což mu připomene, ten dárek v krabičce. Je to krásná vyřezávaná krabička.*
*Dominic se otočil na Val, a s pokývnutím hlavy jí dal za pravdu.* Ano, pokaždé, když jsem s ním, a nebo jenom o něm mluvím, a nebo stačí jen na něj myslet, tak se cítím zatraceně dobře. Prostě jsme si sedli, a myslím si, že tohle je něco, co mě zkrátka a jednoduše mělo potkat. *Pronesl Dominic, mile se na ní usmál a poté svou pozornost přenesli na Nat. Sledoval, jak se projevovala její rozverná nátura, a spokojeně si jí sjížděl pohledem. Poté jsem musel zasmát.* To je v pořádku, já jsem měl před chvílí kávu, takže teď si asi nic nedám. Ale moc děkuji za nabídku. *Mrkl na ní. * No každopádně já nevím, jak dlouho se tady zdržím. Mám teď takový jeden vroubek u jednoho z menších upírských klanů, a nechci jim moc lézt na oči. *Vysvětlil Dominic okrajově.*
*Nadechla se, aby NAT odpověděla, pak se rozesmála, když zrzka opět pocítila Elaininy výchovné metody.* Ty si nedáš pokoj, co? *Rýpla si do ní se smíchem, než zalovila v tašce pro peněženku a podala Elaine nějaké drobné, dost na to, aby zaplatila piítí všem čtyřem.* Trvám na tom, Elaine. *Utnula jakékoli případné protesty.*Už dvakrát jste mě zvaly, dneska je řada na mě. *Usmála se a přitáhla si NAT blíž.* No já nevím, já myslím, že se spíš zvládnou vzájemně dostatečně zahřát… *Zamumlala, než trochu hlasitěji dodala* Teda… Cože? *Pak ale pozornost opět věnovala DOMINICOVI.* To chápu… Budeš v pořádku? *Optala se starostlivě, když zmínil ten konflikt s klanem. Sama o nich příliš nevěděla, něco málo, co zmínil Matei, když rozebírali Rumunsko, ale tušila, že o příjemnou záležitost nepůjde. Vzápětí se ale zasmála, když jí na nose zastudila sněhová vločka a vzhlédla. Pak se nepatrně zamračila.* Ty mraky se rozestoupily nějak moc a nějak moc rychle… *Zamumlala.*
*Bedlivě ROBERTA poslouchal, zatímco se občas rozhlédl po okolí, které po zastavení nakonec zachytil do fotoaparátu.* /Třeba nebude potřeba je tolik upravit./ *Pomyslel si, když se na jednu fotku podíval Poté pohled hodil na Sashu, kterému věnoval jemný úsměv, jako by mu naznačoval, že se baví.* Třeba je někde ukrytý. *Nadhodil pak mladší upír, načež se starší zašklebil.* Tak ať je ukrytý dál. *Vyplázl na Taye krátce rozpustile jazyk. Být tu Dragos, rozhodně nic takového neudělá, ale nyní..BOB to řešit nebude a Tay z toho taky neudělá vědu. Toho navíc zaujaly spíše vločky, které náhle začaly padat.* /Nemělo sněžit později?/ *Pomyslel si, ale i tak mu to nebránilo fotit dál. Ať už tedy ROBERT chtěl, nebo ne, vyfotil jej. Předtím spoušť přeci jen nezmáčkl.* Aha, rozumím. *Kývl, oči mu pak padly na ruku čaroděje, kterou strčil do kapsy.* Copak tam schováváš? *Optal se se zvídavým a zároveň neviňoučkým úsměvem.*
*Ealine odešla pro pití a zamávala VALERII. když si Nat poslecha co DOMINIC řekl tak se lehce vyděsila*..ty máš problémy?..Jestli jo..Tak ty borce zbiju na jednu hromadu! *Nat se postavila do bojového postoje a s ohledem na ostatní začala boxovat do vzduchu* Nebudou vědět co je dostalo! *Nat se usmála a dala pěsti dolů* Jen řekni a já je zbiju! *Nat se zaposlouchala co VALERIE řekla* A ty se chceš vzájemně hřát?~..*Zaškarlila VALERII a ušklíbla se na ní* Copak čarodějko moje?-..Woah..Ono sněží..*Když si všimla padajících vloček tak se usmála* víc perfektní to být nemůže..Mám to něj kámoše a přítelkyni.
*Bob se na TAYE dívá a poslouchá.* Může být zničen. Lovci ničili spoustu věcí. Nebo je ve Voidu. Ale odtamtud není možné se dostat.* Řekne s povzdechnutím a pak sleduje, jak padají vločky. Má sníh rád. Je to taková čistě bílá nevinná pokrývka. Přesto ho vždy fascinovalo, když do té jemně bílé dopadaly kapky krve. Když se ho zeptá, co má v kapse, tak se usměje.* Jo, něco pro tebe.* Řekne a stoupne si před něj. Chystá se krabičku vytáhnout, jenže do něj někdo zezadu narazí a jak je unavený z kouzla, tak ztratí rovnováhu a skončí v pokleku.* Omlouvám se.* Omluví se spěchající mladík a Bob uvidí, že krabička leží na zemi a je otevřená. Zlatý prsten s jemným dekorem a černým kamenem uprostřed je stále uvnitř. Tak krabičku zvedne podá ji směrem k Tayovi. Což z pohledu přihlížejících musí působit trochu jinak, než by Bob chtěl.* To je pro tebe. Sám jsem ho kdysi dávno vyrobil, ale až nyní do něj vsadil kámen a ochranné kouzlo.* Řekne a usměje se na něj.*
Samé špatné zprávy, jak jinak. *Uchechtl se mladší, načež se Sasha spokojeně usmál.* To s tím objektem je náhodou dobrá zpráva..pro mě. *Zazubil se. Tay nato protočil pobaveně panenky.* No jo, pořád tě ale můžu zachytit pomocí kresby. *Připomněl mu pak, než jej zaujalo ROBERTOVO gesto. Proto se taky zvídavě optal, co před ním ČARODĚJ schovává.* Vskutku? *Optal se lehce nevěřícně, hlavu stále lehce naklánějíc do strany. Pohled nestrhával jinam, stále jej soustředil na nižšího muže před sebou. Rychle sebou pak cuknul, když si všiml, že začal padat, ale naštěstí skončí pouze v pokleku. Pro sebe si v hlavě tedy oddechl. I tak si jej však starostlivě prohlédl, než se podíval přímo na předmět v krabičce. Překvapeně tak zamrkal a poté se jemně usmál.* Je nádherný.
*Dominic se na Val podíval, a jen jí pokynou hlavou.* Ano, tak nějak vím, na co si dávat pozor, čemu se vyhýbat. Prostě jsem hackl nesprávné lidi. Musím být příště opatrnější. *Zkonzultoval sám se sebou, poté pokrčil rameny, a poté se lehce zasmál.* No jo, asi bych to nazval riziko povolání. *Pronesl upír, a poté se zasmál. Podíval se na to, v jakém zapálení byla Nad, a poté se na ní jemně usmál. To je moc milé, ty moje bojovnice, ale nechci tě do něčeho takového vůbec brát. Kvůli nim jsem přišel o auto, a málem jsme při té nehodě i uhořel, takže jak říkám, skutečně to není nic hezkého. *Pronesl Dominic a zlehka se pousmál.*
*Čarodějka jen se smíchem a hlavou v dlaních pozorovala, jaké divadlo NAT předváděla.* S tvou šikovností ti to někde podjede na ledu a padneš před nimi na zadek. *Zazubila se na upírku, než jí vrátila úšklebek.* No a ne? Víš jaká je zima? Momentálně mě hřeje akorát vnitřně mládí a tvoje přítomnost. *Vyplázla na ni jazyk, než k ní rychle přiskočila, aby ji začala lechtat. Po chvíli ale přestala, když slyšela, co DOMINIC řekl.* Nedokážu si představit moc horších věcí pro upíra… Opravdu jsi v pořádku? *Zeptala se starostlivě.*
To ne...nic ti není že jo?..*Natalie se na něj podívala s obavou a představa stratit ho ji děsila. Nat si pak všimla ROBERTA a TAYLORA, na její tváři se zjevil úsměv ale ten zmizel rychle když si všimla že ROBERT klečí před TAYLOREM. Poklepala DOMINICOVO rameno a poukázala na tu scénu vedle nich* Koukni na ně...Ty vole..*Natalie se snažila nesmát a zabořila hlavu do VALERIINA ramene. Elaine se vrátila s pitím a ještě jedním překvapením pro Nat a VALERII, oběma dala teplé nápoje a všimla si čemu se Natalie smála a začala si zapisovat detaily pro hlášení*
*Dominic se na Val podíval, a potom přikývl.* Ano, už je to přece jen nějaký týden dozadu, tedy, no, skutečně týden, takže jsem se do té doby stihl zaléčit. A přeci jen, randím s vílou. Ten taky měl nějaké tipy a rady, jak se z toho co nejrychleji vyléčit. Ale to auto mě na tom mrzí asi nejvíce, ale, už jsem našel nějaké nové, v podstatě totožné, jako to staré. Takže teďka už jenom jej zaplatit, a čekat, až mi jej dovezou. *Pronesl Dominic zvesela. Pak se ještě jednou otočil na Natalii, a usmál se.* Ne skutečně už mi nic není, už jsem v pohodě. *Ujistil ji, a pak se na moment zamyslel, než se plácl do čela.* No jasně, jak mi taky mohly chodit zprávy, když mobil, ve kterém jsem měl simku, na kterém bylo tvé číslo, bouchl společně s tím autem. Ježiš, já jsem taky vemeno. *Zhodnotil, a pak se na upírku opět podíval.* Omlouvám se vůbec, mi to nedošlo. Vzal jsem doma první mobil, který mi přišel pod ruku, tak jako to dělám vždy, kdy o mobilu přijdu, a tohle jsem úplně vypustil. *Přiznal se nakonec upír.*
Tak to každopádně držím palce. Vílí léčení je úžasné, ale pořád, jakožto pro upíra, oheň je přeci pořád větší problém. *Tiše se uchechtla nad jeho poznámkou ohledně vybouchlého mobilu, ale jinak jej starostlivě ho poslouchala. Pak si ale všimla, jak se Nat někam zadívala a následovala její pohled směrem k TAYLOROVI a ROBERTOVI. Její obočí překvapeně povyskočilo výš a na rtech se jí objevil pobavený úsměv.* To je kdo..? *Zeptala se trochu zmateně, ale s ohledem na to, že NAT měla plné ruce práce s tím neudusit se smíchy v jejím rameni, směřovala otázku spíše na DOMINICA nebo Elaine, zatímco svou přítelkyni něžně poplácávala po zádech, aby se uklidnila.* Díky. *Usmála se na Elaine a oba kelímky si od ní převzala, takže tam teď stála v poněkud zvláštní póze s kelímkem v každé ruce a hihňající se NAT na rameni.* No šťastný a veselý. *Prohodila suše, při pohledu na DOMINICA, než se začala smát i ona.*
*Je vždycky krásné slyšet někoho mluvit takto hezky o zvířatech. Jen doufal, že si každý uvědomuje, že je to především zodpovědná starost a ne jen radost. Ale na mentorování se vážně necítil. Protože se právě teď cítil vážně dobře.* *Na slepičky se podíval společně s Kim a po očku si ji znovu přeměřil.* Hele já nic neříkám *smál se a zvedl ruce jako by se vzdával. Bylo roztomilé, jak si to pitíčko bránila. Miloval na ženách tyto drobné odlišnosti. Mírně jej zamrzelo, že se je dozvídá o dívce, která byla velmi krásná a milá a on přesto myslel na jinou o které toho věděl jen velmi málo. Poslední roky nebyl tím partnerským typem a jeho známosti byly spíše nahodilé a krátkodobé, ale kdyby jednou opět miloval, chtěl by, aby byl jeho vztah postaven právě na těchto relativně drobných maličkostech, který si jeden o tom druhém pamatují.* *Natáhl automaticky ruku pro obojek, když Kim nabízela. Asi proto, že už si Myosotis tolik oblíbil a předběhl tak BENA.* *Kdyby tušil, co Kim chystá, jistě by nesouhlasil a když přinesla pití pro všechny tři, zůstal rozpačitě stát a zírat.* Tak... díky *snažil se usmát, ale cítil se náhle hrozně. Copak by to neměl být on, kdo přinese všem pití? Pro dámu a pro Bena, který jim tak ochotně nabídl ze svého?... Ne že by byl kdoví jaký boháč, naopak, dlouze vždy rozmýšlel co s penězi a nenáviděl plýtvání, ale byly Vánoce a on byl ochoten pustit nějaký ten chlup.* Vážně? *otočil se plně na BENA.* To by mi vlastně docela bodlo *přiznal.* *Živily jej převážně velmi nebezpečné bojové zápasy a cesta k nim nebyla růžová. Obvykle to zahrnovalo návštěvu toho největšího pajzlu v uličce s nejhorší pověstí v městě, kde začal bitku a ztropil drama, doufaje, že je mezi přítomnými někdo, kdo by jej doporučil na ilegální zápasy. Nenáviděl takto shánět konexe, ale ale pokud byl ve městě nový, nic jiného mu nezbývalo. Jenže tady... V NY měl dost obavy. Přeci jen tu mohla být větší koncentrace jak lovců, tak i jiných bytostí.* Dal bys mi na sebe číslo? *zeptal se zaujatě během toho, co se rozešli směrem k Santovi.*
Takze tak! Dam ti ho znovu ale tentokrát ho nevybouchni..a to je Taylor a Robert..Taylor je v mém klanu a Robert je jeho..asi nyní snoubenec..je to Čaroděj tak jako ty..[link src="ale.je"] mu 800..To je větší stařík než tady Dominic..*Nat se zasmála a objala svou přítelkyni a zvedla hlavu. Elaine mezitím vytahla kousek jmelí a zvedla ti nad ně s úsměvem. Nat se napila svého pití* Hm? Copak to tu máme Val?..*Nat se na ni ušklíbla a ukázala na jmelí nad nimi*
*Dominic se podíval na Val, a jemným kývnutím hlavy jí dal za pravdu.* Ano, to je skutečně pravda, Oheň je pro nás skutečně nepříjemná věc. Ale nejsem na to sám, a jak říkám, už je mi mnohem lépe. *Hned poté se podíval na Natali, a jemně pokrčil rameny.* No já se budu snažit, neboj se, výbuchy aut nejsou na denním pořádku mého žití. *Pronesl se smíchem, a poté sledoval, jak představovala další dvě bytosti kousek od nich.* No tak to skoro se svými 200 lety mám ještě co dohánět. *Pronesl po konstatování věku čaroděje a zlehka se zasmál.*
*S úsměvem přikývla nad DOMINICOVÝMI slovy.* To ráda slyším. *Usmála se, když je ujistil, že je v pořádku.* Ten kočičí čaroděj, že? *Zapátrala v paměti nad tím, co jí NAT řekla ve škole mezi o něco příjemnějším trávením času. Pak na ni vytřeštila oči.* Osmset? *Zopakovala pomalu, pak uznale hvízdla.* Nejstarší čaroděj, co jsem doteď znala, měl dvěstě… Tohle je… Páni. *Podala Nat její pití, než upila z toho svého. Překvapeně zjistila, že aniž by si o to řekla, nebo to navrhla, i v jejím pití byla tak nějak už automaticky krev. Napadlo ji, že Elaine nejspíš usoudila, že nejspíš budou stejně svařáky sdílet a chtěla mít jistotu, že ho NAT může. Chtěla jí za to poděkovat, ale to už byla Elaine zabraná v jiných věcech. Po upozornění NAT vzhlédla a uculila se.* Myslíš, že na tohle potřebuju jmelí? *Ušklíbla se, než si rusovlásku přitáhla do polibku.*
*Bob klečí na zemi a usměje se.* To jsem rád, dal mi docela práci.* Řekne a s trochou magie se zvedne a pak se opráší. Prstýnek z krabičky vyndá a vezme jeho levou ruku a dá mu prstýnek na prst. Něco zašeptá a tím aktivuje kouzlo.* Tak a je aktivováno.* Zazubí se a pak mu dojde, jak by to mohl někdo brát.* Na levé ruce to je, kvůli energii. Levá ruka je nejblíže srdci, která má být hlavně ochráněno. Také jde o proud energie, který teče rukama. Každá bytost do sebe přijmá magickou energii. Jen s ní neumí pracovat. Do levé strany těla jde nejvíc energie.* Vysvětlí a podá mu s úsměvem prázdnou krabičku. Pak sáhne do kapsy a vytáhne cigaretu, co měl předtím. Podívá se na TAYE a pousměje se.* Musím dobrat energii.* Vysvětlí a jde trochu stranou, aby si tu cigaretu zapálil. Vydechne kouř s rudými jiskřičkami, které sleduje, jak letí vzhůru.* Jinak, ten prsten obsahuje ochranné kouzlo. Velice silné. Aktivuje se vždy, kdy budeš mít strach.* Řekne mu.*
*Nat se zasmála taky a hned byla přitáhnula do polibku, na moment zavřela oči a užila si ho a pak se odtahla* woah..Hehe.. sorry Dome..*Nat se usmála a Elaine se začala smát* ale ti povím..líbá exklusivně..*Nat se usmála a poplacala Dominica* Někdy mi ukaž toho Inocence okay?..tak a teď si můžeš rozbalit dáreček *Nat se podívala na VALERII a na jeden lok se vypila půlku svého pití* Tobě koupím dáreček později Bráško *Usmála se rychle na Dominica* L
*Dominic se na Val jen pak usmál a pokynul jí. Pak se otočil na Nat a zaculil se.* Jo, někdy vás seznámím, budu moc rád, kdyby jste se poznali. *Mrkl na ni a pak se zasmál.* V pohodě, taky pro tebe ještě nic nemám, abych tě uklidnil. Každopádně, no, máte nějaký plán na to, co dělat? *Zajímal se pak Dominic a založil si ruce na hrudi.*
*Val se tiše zachichotala nad poznámkou od NAT a pohladila ji po tváři, než se odtáhla.* Nápodobně. Ale možná to bylo tou krví. *Kývla pobaveně ke kelímku, než si vyměnila vědoucí pohled s Elaine.* A můžeš si otevřít i ty svůj. Jen bychom si asi měly odložit to pití. *Dodala, než si svařák odložila na lavičku a pustila se do rozbalování dárku od NAT. Když uviděla nádherný ametyst zasazený do bronzového šperku, chvíli na něj jen naprosto nechápavě koukala, než se Nat vrhla kolem krku.* Bože, ten je nádherný… Děkuju… *Zašeptala. V očích se jí leskly slzy dojetí, když si zabořila hlavu do dívčina ramene a chvíli ji jen pevně objímala, než se od ní pomalinku poodtáhla a slzy si setřela.* Páni, to mě sebralo víc, než bych čekala… *Zazubila se, ale hlas se jí pořád trochu třásl.* Nasadíš mi ho..? *Zeptala se NAT, když přívěsek vybalila z krabičky, kterou pečlivě zabalila do tašky.*
Tak v byte... ako sa to vezme. Skor na lodi, ktorá sa premenila na byt. *Objasní, kde chová svoje sliepky, a ďalej sa to snaží nerozpitvávať. Každý nech si z toho vezme to svoje.* /Ak budú mať záujem kľudne im o tom poviem viac, či im ho osobne ukážem ak by neverili, ale inak to asi nebudem nijako viac riešiť./ *Slečna odběhne do stánku a vážne ho prekvapí tým že kúpi nápoj aj jemu.* Jé, dík, ale to si vážne nemusela. *Povie ale zo slušnosti si i tak vezme ten čo mu ponúka. Napije sa a príjemne sa tým osvieži. Lahodná chuť mu krásne prejde z jazyka až do mysle a tam spraví príjemné salto s ohňostrojom.* /Lahodné./ Jo v pohode. Síce na zimu příliš ľudí nechodí, ale o ľudí je tam stále záujem. V podstate ťa zaradia podla vzdelania a predošlých skúseností. *Vysvetlí mu ako to tam chodí teraz a keď ho požiada o číslo, bez problémov mu ho poskytne. Potom vytiahne ďalší kúsok sušeného masa a ponukne ho Maye.* Tak slečna, to máš posledný, s pamlskamy sa to nesmie preháňať. *Povie jej ako malému dieťaťu čo chce ďalší cukrík. čo znie trochu blbo, kdeže on sám ma taác plný dobrot. pomaly sa presúvajú k Santovi, kde je kŕdeľ detí stojacich v rade. Dostávajú malé balíčky po tom čo Santovi zdelia čo chcú na vianoce a spravia si fotku.*
Hm..Žádný plán asi není...prostě půjdeme kolem a koukat..*odpověděla Dominicovi s úsměvem* A být tebou vymyslím něco super pač jedenáctého mam narozky..*Nat se Usmála na oba a položila si kelímek hned vedle Ní vytahla krabičku od VALERIE. V ten Moment ji Valerie skočila kolem krku* Zlato neplač...a jistě nasadím ti ho..Ladí ti k krystalu na čele..*Nat VALERII nasadila náhrdelník* Tak jo .jdem na to! *Nat otevřela svůj dárek a zakryla si ústa v úžasu. Netopýří náhrdelník s Rudým kamenem a rudé brko jí zdobili krabičku, brko v krabičce sinschovala do kabelky a hned si náhrdelník nasadila bez pomoci a usmála se* Hehe Jak vypadám ? *Nat se zasmála než pevně objala VALERII* Taky děkuji..Moc
*Ten dárek jej dosti překvapil, nicméně líbil se mu. Opravdu moc. Už jen to, že i samotný prsten ROBERT vyrobil, jej dosti okouzlilo.* Mít v sobě víc krve, určitě bych měl aspoň na chvilku červené tváře. *Uchechtl se značně rozpačitým hlasem. Podruhé, když tomu prstenu věnoval pohled, už jej měl na levém prsteníčku. Jeho tváře stále zdobil jemný, kdežto veselý úsměv. Pobaveně se pak uchechtl, když mu BOB začal vysvětlovat, proč mu jej nasadil zrovna na prsteníček na levé ruce, kde se normálně dávaly zásnubní prsteny. Naklonil hlavu lehce do strany, načež si jednu tvář pohladil rukou. Byl by samozřejmě radši, kdyby něco takového udělal ten čaroděj před ním. Přeci jen, jeho dlaně byly příjemně teplé.* Zjednodušeně je to kvůli energii..jsi roztomilý, když takto rozpačitě něco vysvětluješ. *Zazubil se na ROBERTA a krabičku si schová do brašny, kde hned na to vrátí i fotoaparát.* Nemáš u sebe i nějakou normální? Krabičku svých jsem nechal doma. *Zeptal se, když přešla řeč k cigaretám. Později i kývl, jakmile se vrací zpět k prstenu.* Takže kdykoliv se budu bát, aktivuje se, rozumím. *Usmál se.* Teď se cítím trochu blbě, nic pro tebe nemám. *Uchechtl se lehce nervózně. Sasha to všechno mezitím kousek za nimi vstřebával, přemýšlejíce, jak to do hlášení zapsat.*
*Upír je poslouchala a usmíval se. Nakonec ale zabloudil pohledem do davu, a jaké bylo jejich zhnusení, když viděl, že tam stál jeden ze čelů onoho klanu. Díky bohu si jej nevšiml, ale pro Doma to byla konečná.* Já vás opustím dámy. Moc rád jsme vás ale viděl. *Usmál se, a hned poté zmizel tak, jak se objevil.*
*Kim si všimla Geretova výrazu, tak ho jen poplácala po paži a s úsměvem lehce zavrtěla hlavou na znamení toho, že je to v pořádku.* Na lodi? Tady v New Yorku? A to jsem si myslela, že já žiju dobrodružný život. *Zasmála se.* To musím jednou vidět. A možná, ale dělám to ráda. Koneckonců, platíte mi za to moc milou společností. A nejen mně. *Kývla se spokojeným úsměvem k Maye. Zaposlouchala se do rozhovoru obou mužů a s úsměvem pozorovala, jak si vyměnili čísla za účelem případného pracovního kontaktu.* Já vám v tomhle bohužel moc nepomůžu, ale kdyby si někdo z vás ublížil, dejte vědět. Jsem zdravotní sestra. Anebo taky kdybyste potřebovali nafotit nějakou akci, nebo třeba zvířata. To je moje druhá práce. *Usmála se, zatímco mířili k Santovi a pobaveně sledovala BENŮV rozhovor s Mayou.* To je krásný přístup, ale vysvětli to mému kamarádovi, co ji obvykle hlídá a, cituji, nemůže odolat těm krásným modrým očím. *Zasmála se. Když vidí řadu u Santy, pousmála se.* Anebo, víte co? Možná se tu spíš stavím, až přijede rodina na návštěvu, nechci zdržovat řadu dětem. Kamže jste to chtěli jít dál? *Optala se mile a upila ze své medoviny.*
*Vidí, že se mu prstýnek líbí, tak je nadšený. Nadšeně se usměje a pak se trochu přitoskne k Tayově dlani. Pak sáhne do druhé kapsy a vytáhne nenačatou krabičku.* Koupil jsem je, protože lidé se rádi ptají ostatních kuřáků, zda mají oheň nebo cigarety.* Řekne a čeká až si cigarety vezme.* Přesně. Občas se to nemusí hodit, ale to je nevýhoda toho.* Poví mu a radši neříká, že ve své podstatě je to kouzlo mezi očarováním a kletbou. Ví, že podobné kouzlo dal jedné ženě a pak mu ten předmět vrátila zpátky, protože měla obavy z první noci s manželem a nakonec k ní málem nedošlo kvůli tomu. Tehdy měl Bob záchvat smíchu. Pak se na Taye podívá a čeká až si vezme cigaretu. Chce mu ji totiž zapálit než budou pokračovat v debatě. Všimne si však Sashi.* Hej, pokud jde o to, co říct Dragosovi, tak řekni pravdu. Dal jsem Tayovi prsten na ochranu.* Pokrčí rameny.*
To jsou jen slzy dojetí, neboj. *Usmála se na upírku a objetí jí stejně pevně oplatila.* Tu es magnifique. *Špitla s úsměvem, než ji políbila na tvář a s úsměvem si prohlížela krystal.* Moc ti to sluší. Tedy, ne že by pro to byl nutný ten náhrdelník, sluší ti to vždy. *Dodala.V tu chvíli si ale opět všimla změny v Dominicových emocích.* Nápodobně, Dome. Snad se brzy uvidíme znovu! *Mávla na něj s úsměvem a pootočila se k Nat.* Neprojdeme se někam, třeba k ostatním stánkům? Já vím, jídlo v tvojem případě asi vynecháme, ale co takhle omrknout nějaké dekorace? *Navrhla.*
Aha..to jsou oni? Tak jo utikej..budu pozornost..měj se! *Nat se podívala na Muže a prokřupla si klouby na rukou* Počkej tady na chvilku, mámtu neco na práci*Nat Vykročila k nim, než Elaine mohla zareagovat tak Nat už mířila k mužům, pomocí svého štěstí narazila do nich a srazila dva dolů* Ah moc se omlouvám! Jsem uklouzla..Aha...jsem Nešika..*/Tu máš hovado/ Pomyslela si Natalie a jak ležela na jednom z nich ať loktem "Omylem" narazila do nosu a druhému nohou stoupla na rozkrok* Oopsss Sorry kámoš Lásko pomoz mi vstát ještě jim ublížim víc..*Elaine za ní doběhla a pomohla Natalii vstát a koukla na Muže* Doufám že vám moc neublížila..je to trdlo *Falešně se Elaien omluvila a vzala Natalii Bokem* Proč si mě nenechala jim nandat víc?..*Zeptala se Natalie starší upírky* Měla bych průser a Dominica by si všimli..Ale musím uznat že to zlý nebylo *Usmála se Elaine a zašli zpátky za VALERII
*Zvesela se usmál, když mu přitiskl čaroděj svoji ruku na tu jeho.* Ach..ty tvé ruce jsou tak příjemně teploučké. *Vyklouzlo z něj, než mu pohled poté padl na nerozbalenou krabičku cigaret. Tu si nedlouho nato převzal.* Ja, to moc dobře znám. *Přitakal, během čehož balíček bez váhání rozbalil, aby z ní hned mohl vytáhnout jednu cigaretu. Hlavou pak pokýval, dávajíce si cigaretu mezi rty.* /Jo, já tu vlastně ani nemám zapalovač. Scheiße./ *Pomyslel si, načež věnoval pohled nejprve ROBERTOVI, přičemž se mu v očích zračila prosba o to, aby mu ji zapálil. Během čekání na jakousi odezvu, zda si toho čaroděj všiml, se i podíval na Sashu, který toho měl zjevně už dost.* Jasně, ochranný prsten na ochranu, chápu. *Přikývl.*
Ne, Nat, počkej! *Zavolala za ní, ale když si všimla, o co se Nat snaží, vložila veškeré herecké umění, co měla do toho, aby scénku podpořila. Ne však stejně jako Nat. Celou scénu naoko s hrůzou pozorovala s ústy zakrytými rukama, dokonce v jeden moment zatahala Elaine za rukáv.* Prosím vás, pomozte jí, jinak si něco udělá! *Vyhrkla vyděšeně. Když se k ní obě dívky vrátily, rádoby vyděšeně se jí vrhla kolem krku.* Proboha, Nat, není ti nic?! *Vyhrkla, ale jakmile se situace uklidnila, na tváři se jí objevil škodolibý úšklebek.* To bylo slušné. *Pochválila Nat i sebe.* Tak, přesunem se k prohlídce stánků, nebo tě ještě pořád neopustila krvežíznivost? *Zeptala se pobaveně a podala Nat její svařák.*
*Bob se trochu stáhne a je vidět, že přemýšlí. Zdá se mu, že Tay je v jeho blízkosti teď trochu jiný. Moc tomu nerozumí. Celkově zjišťuje, že emoce jsou na něj už moc složité, ale to jsou už pár století. Když SASHA prohlásí onu větu, tak se na něj Bob podívá.* Jo.* Řekne jen a má dojem, že ten alkohol pro něj nebude dobrá volba. Pak se otočí k Tayovi. Dojde k němu co nejblíž a pak s cigaretou ve své puse se dotkne té TAYOVI. Nechce ohrozit, že by se upírovi něco stalo. Přitom se podívá upírovi do očí a v těch jeho se objeví záblesk jeho rudé magie. Když se mu podáří úspěšně zapálit cigaretu, tak ho vezme za ruku.* Tak ti zahřeju aspoň ruce.* Usměje se na něj skrz cigaretu.*
*Naklonil hlavu lehce do strany, když spatřil ten přemýšlivý výraz v ČARODĚJOVĚ obličeji.* /Nad čímpak asi přemýšlí?/ *Ozvalo se mu v hlavě, než svoji pozornost přesunul k Sashovi. Lehce pak pozvedl jedno obočí. Nevěděl, kdo z těch dvou se mu dnes zdál více mimo. Pohled mu nakonec padl na kelímek s punčem v rukou jeho doprovodu.* Nemáš už dost? *Dovolil se optat, i když mu nemuselo jít moc dobře rozumět přes cigaretu mezi rty. Proteď se to tedy rozhodl nechat být. Spíše se věnoval ROBERTOVI, který přišel k němu co nejblíže. Podíval se mu tak automaticky do očí, v nichž spatřil záblesk něčeho rudého. Neucuknul však a ani se nepodíval jinam. Nechal si cigaretu zapálit, načež se zvesela usmál, když mu hned na to chytil BOB ruku.* Danke, Lieber. *Usmál se na něj.*
*Bob se na Taye usměje a pak se rozhlédne.* Co takhle projít další stánky. Chci najít něco na Vánoce. Mají tu dost ozdob, takže přemýšlím, že bych nějaké koupil sestřiným holkám. Budou mít ve společném domě obří stromek.* Řekne a posuměje se než s Tayem zamíří mezi stánky.* Víš, kdysi jsme s rodinou slavili Vánoce jinak. Zapálili jsme dubové poleno. Nikdy nám nezhaslo díky mě a matka byla vždy vděčná. Pálili jsme věnec a házeli ho z kopce. Byla to sranda.* Zasměje se.* No a jako malý jsme nechávali boty venku i s cukrem. Otec donesl stromek, který jsme ozdobili bohy. Jen jsme pak museli jít do kostela, aby nikdo neměl podezření, že nikdo z nás není křesťan.* Zazubí se a prohlíží si stánky. Mezitím kouří a schytává pár nevrlých pohledů od kolemjdoucích. Jenže to mu je jedno, prohlíží si stánky.*
*Bez otálení kývl. Rád by viděl, co všechno trhy nabízí, když už je vidí po sakra dlouhé době.* Nemůžu nesouhlasit. Taky si rád něco pořídím..spíš jen k sobě do pokoje, pro své vlastní bezpečí. *Uchechtl se, načež se společně s ROBERTEM rozešel vstříc dalším stánkům na prozkoumání. Sasha byl celou dobu samozřejmě za nimi. Tay pak mezitím vyhledal BOBOVU ruku, aby jej mohl chytit a zas si s ním proplést prsty, zatímco do sebe spokojeně vtahuje nikotin. Když pak mlčky a bedlivě poslouchá, copak ČARODĚJ povídá, občas si druhou rukou cigaretu od úst odtáhne, aby mohl vydechnout kouř.* V to věřím. *Kývl. O podobné tradici jednou něco slyšel. Asi z hodin základů společenských věd, nebo možná v dějinách, nevěděl už jistě.* Naše vánoční tradice moc zajímavé nejsou. *Jedním prstem jemně pohladil hřbet ROBERTOVY dlaně, pokud jej tedy nechal jej držet za ruku.* Se sestrou jsme akorát vyráběli výzdoby na stromeček, fotili..zdobili cukroví. *Naklonil hlavu na stranu.* Ta malá uličnice mi chybí.
*Zasměje se a všimne si malých stromečků v květináči.* Co tohle? Mohl by sis ho ozdobit. Třeba takovýma slámovýma panenkama. Má nejmladší sestra je vyráběla a pro lidi z vesnice dělala s křídly. Povídala, že to jsou andělé těch, co nás opustili. Lidé z vesnice ji začali říkat svatá. Nesnášela to.* Zasměje se a stiskne TAYOVI ruku jak mu v myšlenkách pošle vzpomínku na mladou dívku s rezavými vlasy, černýma očima a tvořící slaměné panenky. Ve vlasech má jmelí a stříbrnou sponu. Pobrukuje starou píseň.* To byla má sestra.* Vysvětlí s úsměvem. Pak ho poslouchá.* Oh, jaké cukroví?* Zeptá se a snaží se mu tím trochu zvednout náladu. *My nikdy nic takového nedělali. Já si jen dával ráno po návštěvě kostele chleba s medem a k tomu čerstvé ovčí mléko. Takže bylo ještě teplé.* Vzpomíná a je rád, že tyhle vzpomínky jsou pro něj čisté jako by se to dělo včera. Dokonce by přísahal, že si pamatuje tu chuť mléka, jak se v puse smíchalo s medem.* Ah, jsem z toho dostal chuť na chleba s medem a mlékem.* Zasměje se.* Tvoje sestra žije v Evropě?* Zeptá se ze zvědavosti a hlavně proto, že se mu v hlavě zrodil malý nápad.*
*Podíval se téže směrem, jako se díval ROBERT a zasmál se, přičemž zavrtěl hlavou.* Stačí mi starat se o tu kytku, co jsi stvořil při našem prvním tréninku šermu..tu bych taky mohl teoreticky ozdobit. *Nadhodil, načež se nad tou představou opět zasmál, než nechal BOBA dál vyprávět o těch výzdobách. Jemně se přitom usmál. Měl rád, když mu takto vyprávěl o své rodině a o tom, co prožil. Kromě něj dělal něco podobného i Morgan, u nějž se o to ovšem musel Tay prosit. ROBERT si zjevně musel všimnout, že to mladšího upíra zajímá.* Byla nádherná..vypadala jako anděl. *Usmál se. Sám si pak vzpomněl na svou malou sestřičku. Jak jí vždy přistavoval stoličku ke kuchyňské lince.* Například Vánoční Springerle.. vždy jsem sestře kvůli nim připravoval kakao s malými marshmallows a šlehačkou, protože nám nechtěla pít k tomu čaj a kávu jí rodiče zakazovali. *Uchechtl se. Nestěžoval si na to, naopak jí to kakao dělal rád. Vždy si pak udělal i jedno pro sebe. Nyní by si ho mohl udělat jen v klasické formě a s příměsí krve.* Heh.. jiná doba. *Nadhodil, načež opět BOBA jemně pohladil prstem po hřbetě jeho ruky. Jako by ho chtěl uklidnit, ačkoliv to ve finále dělal pro své potěšení.* Škoda, že bych si nemohl dát s tebou. *Odpověděl mu, načež kývl.* Ano, Aless žije v Evropě s rodiči..je o deset let mladší, takže úplně na výběr nemá. *Nervózně se uchechtl.*
*Zvedl obočí nad tím, že BEN žije na lodi, znělo to... velmi lákavě.* Klidně bych se někdy stavil *nechal se slyšet.* A jen kotvíš, nebo ses i plavil? *zajímalo ho hned* Promiň, a ty? *zajímal se honem i o KIM, protože zmínila, že taky nemá zrovna nudný život, byl fakt zvědavý.* *Přemýšlel nad pracovní nabídkou, co se mu naskytla.* /Podle vzdělání a osobních zkušeností... To bude krapet problém./ *Školu má jen střední s maturitou a praxi, kterou by si mohl napsat do životopisu tak z dvacet let starou. Přesně před tolika lety se stal vlkodlakem... a pak se narodila Styra.* Safra, praxe? No... já dělal spíš jakože hodně brigády a ták, po celých státech... A nebylo to tak úplně tento... Ofiko víš. Ale zvířata mě mají fakt rády! a klidně udělám i nějakou tu manuální práci *pokoušel se z Bena vytáhnout, jak moc to bude vadit a zda ta nabídka furt ještě platí, nebo tam někoho, kdo před dvaceti lety rozjel dráhu profesionálního boxera, aby pak takřka ze dne na den vymizel jak ze světa boxu, tak i sociálního života, nechtějí, protože by jim připadal podezřelý. Ono bylo fakt těžké vysvětlovat svůj dosavadní styl života někomu, kdo nemá ani tušení, co se s ním a jeho rodinou dělo.* *Drbkal Mayu pokaždé, když se kolem něho ochomýtla a cítil se jako už dlouho ne. Jako kdyby byl... mezi přáteli. Sníh padal a medovina hřála v břiše, začínal ji docela cítit. Byl zvyklý na rum a změna je vždy pro tělo překvapení.* *Zvedl obočí nad tím, že je KIMBERLY zdravotní sestra. Doufal, že nebudou mít příležitost se potkat. Při tom, čím si vydělával, vídal lékaře a sestřičky až příliš často.* A kde pracuješ? *doufal, že na nějakém pediatrickém oddělení soukromé kliniky... a ne v nemocnici, nebo při výjezdu sanitky.* *Zastavili se u Santy, ale když KIM viděla tu frontu, tak si to rozmyslela. Gereta něco napadlo.* Počkej a co fotku jen tebe a stromku? *nabídl se a zamával telefonem v ruce, do kterého si ukládal BENOVO číslo. Natáhne ruku, aby si k němu Kim odložila nákup, co jistě nechtěla mít na fotce a šel hledat nejlepší místo, kde nebylo příliš mnoho lidí. Z mnohých zkušeností předem věděl, jak fotit ženy. Mírně odshora a nejlépe mnohokrát a z co nejvíce úhlů, aby si pak daná slečna fotky probrala a vybrala si jen jednu, maximálně dvě z padesáti, ani se neptal a konal.* Jednu i s BENEM? *navrhl*
Jo jsem v pohodě neboj..*Nat se usmála a políbila Valerii, pevně jí objala a pak se odtahla*..můžeme jit a koukat kolem..a možná tě maličko rozmazlím..ale taky..ráda bych tě jen držela a prostě si to tě tu užívala..*Nat drzela VALERIINU ruku a vedlaji přes* Můžu ti říct že tě miluji? *Nat se podívala na VALERII s klidným výrazem a procházela stánky s VALERII. U jednoho stanku se zastavila a to byl stánek s Elektronickými zapalovači, Nat hned jeden popadla a zaplatila než ho schovala* Pro Taylora..je to kuřák a zapalovače klasické mít nemůžeme z určitých důvodů..*Nat pokračovala dál*
Hele, tak ja vás oboch pozývam niekedy ku mne. Momentálne kotvím blízko pláže, ale v podstate bývam kdekoľvek mám chuť ráno vystúpiť. /Aj keď polícia nerada vidí že cestujem sem a tam./ *Vysvetlí zatiaľ a potom počúva, že Kim je vlastne v zdravotníctve. Ak keď podľa všetkého v tom pre ľudí. Zatiaľ čo on si chodí po večerných kurzoch aby sa vyučil aspoň na asistenta veterinárnej ordinácie.* No to máš v pohode. Ja kým som sa dostal do zoo, tak som toho vystriedal kopec. A tak to tá možno šupnú ku mne. Ja tam konkrétne robím úklid vybehov a občas asistujem u kŕmenia. *Vysvetlí aby si z toho nerobil ťažkú hlavu.* Prípadne, ak sa na to necítiš a hľadáš niečo v teple, tak mám ešte kontakt na pána Wonga, ktorý vedie večierku. *Ponuka mu ďalšiu možnosť. Foteniu sa nebráni. Je predsa pohľadný mladý chlap. Ak sa upraví. Nevyzerá ako bezdomovec.*
*Polibek Natalii oplatila s něhou sobě vlastní a přitiskla si ji k sobě, než se rozhodly dál prozkoumávat stánky.* Jenom malinko? Jak k tomu přijdu? *Poškádlila ji, ale naprosto s ní souhlasila. Nepotřebovala se nutně fotit, zkoušet všechno jídlo a pití v dohledu. Vlastně nesháněla nic konkrétního, spíš kdyby náhodou narazila na něco zajímavého. Otázka Nat ji trochu vyvedla z míry. Ona sama by to nejspíš tak brzo neřekla, jenže zároveň si uvědomovala, že Nat byla daleko zbrklejší, než ona sama.* Jistěže můžeš. *Usmála a na moment jejich ruce rozpojila, aby rusovlásce zastrčila pramen vlasů za ucho, než opět pokračovaly v prohlídce stánků. Zatímco Nat vybírala zapalovač pro Taylora, ona sama se porozhlédla v nabídce u stánku a na tváři se jí objevil pobavený úsměv, když si všimla zapalovače, který vypadal jako balíček karet. Přesně jak čekala, zapaloval se tak, že člověk odsunul eso na vrchu balíčku do vějířku, čímž odhalil zbytek karet. S úsměvem kývla na prodavače a koupila jak zapalovač, tak náhradní náplň. S tím kousek poodešly, aby zapalovač ukázala Nat.* Možná je to příliš optimistická myšlenka, a zdá se to jako naprosto zbytečný dárek pro čaroděje, ale… Myslím, že Matei to ocení, alespoň v momentě, kdy potřebuje splynout s civily. *Ukázala jí, jak se zapalovač aktivuje.* Je to strašná blbost, ale hrozně se mi to líbí. *Dodala. Zářila přitom jako sluníčko.* Poslyš, Nat. *Zastavila na chvílku.* Možná by se na to hodilo zeptat v trochu jiné situaci a možná je to úplně zbytečné a moc oficiální, ale… Stejně se zeptat chci a nechci to odkládat. *Malinko nervózně se pousmála, když ji chytla za ruce.* Chtěla bys být moje přítelkyně?
Ale když se ti líbí na tom záleží *Nat se usmála a poslouchala VALERII* je zajímavý..já si radši dám odstup..*Nat se zasmála a tváře se ji rozjasnily když jí držela za ruce. Po jejich slovech se Natalii rozevřely oči a ona jen zírala v šoku na mladou čarodějku před ní* Ty...chceš abychom spolu chodili oficiálně? *Nat se usmála od ucha k uchu a její zoubky vylezly z radosti, kterou prožívala* Jasně že chci Val! *Natalie ji objala a zvedla jí do náruče, protočila se s ní a začala se smát z radosti* A bude tvoje máma souhlasit že si tě ukradl Upír? *Zeptala se zvědavě a držela jí v rukou*
Určitě rádi přijdeme, viď, GERETE? *Usmála se na GERETA, když jim BEN navrhl návštěvu.* Já dělám na pohotovosti. Takže vlastně cokoli od rýmičky až po úrazy. *Vysvětlila, než opět nechala muže se bavit, zatímco kráčeli směrem k Santovi.* Myslím, že se toho zbytečně bojíš, GERETE. *Zavrtěla s úsměvem hlavou.* Nejhorší, co ti můžou říct, je ne. Jinak známý je hasič, teoreticky bych se mohla zeptat jeho, jestli někoho nehledají? *Navrhla, než se jim GERET nabídl focení.* To je vlastně moc fajn nápad. *Rozzářila se nad tím návrhem.* Klidně i tři, s takhle fajn společností se ráda nechám zvěčnit. Ale pokud by nevadilo, měla bych vás na fotce ráda oba, když už jsme se tady tak pěkně sešli. *Navrhla ještě, nechala si udělat pár fotek sama, i s BENEM a GERETEM, pak vytáhla svou zrcadlovku.* Ať máte taky nějaké hezké fotky z trhů. *Dodala s úsměvem a pokud oba souhlasili, vyfotila jim několik fotek kdekoli jen chtěli.* Tak, kam to bylo dál, stánky s masem? *Usmála se.*
No, pokud chceš i ty, samozřejmě. *Usmála se bělovláska, ale to už ji NAT svírala v náručí. Se smíchem ji objetí oplatila a přitulila se k ní.* Pokud si máma byla schopná zvyknout na to, že se po nocích tahám s o skoro dvě století starším čarodějem, věřím, že o pár let starší upírka budou spíš body k dobru. *Zasmála se.* Navíc, mamka je dost mladá a byť to nutně nejde ruku v ruce, celkem otevřená různým věcem. Jen prosím nekousat. *Zazubila se, než NAT políbila na tvář.* Můžeš mě postavit, rytířko. Ta noha taky potřebuje nějakou rehabilitaci, jinak už se na ni nepostavím nikdy. *Dodala se smíchem.*
Tím líp! *Nat položila Valerii na zem a hned jí jemně políbila ale pak se odtáhla.* Tak pojď..*Natalie šla knstanku s jídlem a usmála se na Valerii* výběr si něco a papaej..*Nat se na ní koukala než se opřela se o stánek. Nat se koukala pak do davu na moment a nachvilku se ztratila v myšlenkách. Přemýšlela jestli to všechno co se teď stalo nebylo náhodou sen. Vše bylo až moc dobré pro Mladou zrzku. Nat se po chvilce probrala a koukla se na Valerii*
*Val si ani neuvědomovala, že má hlad, dokud ji na to rusovláska neupozornila.* To je v pohodě, nemám zas takový hlad. *Jenže v tu chvíli jí zakručelo v břiše. Rozpačitě se začervenala.* Dobře, dobře, jdeme sehnat nějaké jídlo. *Omluvně zvedla ruce na obranu a porozhlédla se po stáncích. Chvíli přemýšlela nad ovocem, ale pak odněkud ucítila vůni pečených brambor.* Hádám, že tohle je dnešní volba. *Pokrčila s úsměvem rameny a s Nat zamířila ke stánku, ze kterého ta vůně vycházela. Prodávali tam různé druhy pečených brambor a bělovlasá čarodějka se nakonec rozhodla pro plněné pečené brambory se sýrem a slaninou, ke kterým byla i porce grilované zeleniny. Do jednoho z nich se zakousla a spokojeně uculila, i přesto, že si přitom trochu popálila jazyk.* Tohle je fakt skvělé… *Zamumlala s plnou pusou, ale dalšího komentování se zdržela, dokud nedojedla.* Nechybí ti to občas? Myslím jídlo.
Oo to Voní..a ano..chybí..ale co můžu tak nahradím krví..jako brownies ale místo vajíček přidám krev..funguje to stejně..*Nat Pokrčila rameny a otevřela pusu* Dej mi trochu zkusím to..*Elaine se naoila že své lahvičky s krví a koukla na jmelí co měla v kapse. Všimla si trojice TAYLORA, BOBA a SASHY. Elaine vytáhla jmelí a hodila ho po SASHOVI.* Huh? Co děláš? *Zeptala se Natalie Elaine* pomáhám vy se bavte dokud jsou ty trhy otevřené..pak jdem dom Nat okay? *oznámila Elaine a Natalie přikývla poslušně*
A jsi si jistá, že to můžeš? *Zeptala se starostlivě.* Nechci, aby ti bylo zle. Matei mi vždycky říkal, že upíří normální jídlo nesnesou… Že je jim po něm zle… *Zaváhala. Nechtěla, aby bylo Nat zle a aby měla případně problémy. Elaine zjevně její požadavek nezaslechla, byla si celkem jistá, že by jinak zasáhla, ale byla v tu chvíli příliš zaneprázdněná jmelím.* Nemám pravdu, Elaine..? *Oslovila ji s tím dotazem.*
*Miluje moře, lodě a plavby asi stejně, jako rozlehlé lesy, kopce spadaného listí a běh. I představa rybaření byla velmi lákavá, ale raději se na to teď neptal, když byli z předešlého hovoru více než jasné, že oba jeho noví známí zbožňují zvířata.* Hmmm, jo, jasně! *potvrdil znovu s úsměvem, že opravdu rád přijde a pokud se domluví všichni tři, nebo 4 ( i s Mayou), bude to jen super.* A jé, to máš... Asi docela těžkou práci *reagoval na KIM, že pracuje přímo na pohotovosti. No doufal, že se tam nikdy nesetkají.* Jo, to by mi nevadilo. /Naopak./ Ty výběhy určitě zvládnu *Odpověděl BENOVI. Manuální práce se opravdu nebojí a odjakživa je teplokrevný, prácí se navíc zahřeje a když se práce vykonává správnými technikami, je to lepší, než posilovna.* Na hasiče bych si netroufal *usmál se na KIM. Co věděl, je fakt těžké se jedním stát a mladí kluci vykonávají dobrovolné hasiče bez nároku na mzdu i pět let, než se stanou placenými. Trochu pochyboval, že mají málo dobrovolníků. Navíc, hasiči by rozhodně chtěli vidět jeho čistý trestní rejstřík... Bez toho se v ZOO snad obejdou.* Úsměv *zavelel a stiskl opakovaně spoušť. Pár fotek KIMBERLY s Mayou a pak i s BENEM, než poprosil někoho náhodného, aby vyfotil celou jejich skupinu. Objal oba své známé kolem ramen, když si stoupl suverénně doprostřed a zazubil se jak Superstar.* Jsi hodná... To je v pohodě *bránil se sólo fotkám, stejně neměl, komu by je ukázal.* Jo, to je dobrý nápad *smál se uvolněně. Asi si nic nekoupí, ale proč b s nemohl podívat. Bude koukat i okolo, kdyby se objevilo něco, o co b jeden, nebo druhý projevil zájem, aby to případně koupil za ně. Však jim oběma dluží... Jen pořád nevěděl co.* Nedá si ještě někdo něco? *Zajímal se nenápadně.*
Ako vravím, ste tam vítaný. Ale v týchto dňoch je tam od vody celkom chladno, takže odporúčam teplejšie oblečenie. /Povie niekto kto počas sneženia chodí len vo svetri./* Informuje ich a ďalej sa venuje spoločnému debatovaniu o práci. Potom si užíva fotenie až nakoniec po návšteve stánkov s mäsovými výrobkami sa rozlúčili a pádi domov.*
*Elaine si všimla Natalie a hned dostala deštníkem pohlave* Nesmíš..mazej *Natalie zakňučela a nalila se krve z lahvičky a zavrčela* No tak by mi bylo zle no! Chybí mi jídlo! *Stěžovala si Nat a objala Val* Jenom kousnout Valli!..Nebo kousnu tebe *Nat se zasmála a ponořila se do jejího krku*
Jak se to vezme, já jsem s ní spokojená. *Usmála se. I když se Geret focení ze začátku bránil, ke společné se přemluvit nechal, což ji upřímně potěšilo. Chtěla mít na tohle setkání nějaké vzpomínky. Ben se s nimi nakonec po chvíli rozloučil, takže zůstala s Geretem o samotě. U stánku s masem si koupila i nějaké sušené pro Mayu a jedním kouskem ji rovnou obdarovala.* Osobně bych si asi dala ještě něco k pití. Pokudmožno teplého. *Pousmála se.* Co třeba punč? *Navrhla, zatímco se procházeli mezi stánky.*
*Tiše se zasmála.* Ani náhodou, chérie. Pokud ti někdy bude blbě po party, ráda ti pomůžu, ale ne pokud ti bude blbě po jídle. *Vyplázla na ni jazyk a políbila ji na nos, než jí Nat zabořila obličej do krku.* A ráda bych ti připomněla, že pokud budeš kousat moc hluboko, bude ti blbě i z mojí krve. *Zachichotala se, přestože kousnutí od rusovlásky by se rozhodně nebránila. Zatímco dojídala, rozhlížela se, když její oči najednou padly na příliš známou postavu.* Podívejme, kdo tu je… *Uculila se a kývla hlavou směrem ke Geretovi s Kim.* Nezajdeme pozdravit našeho oblíbeného vlkodlaka? *Navrhla rošťácky.*
*Udělali několik fotek a dobře se u toho bavili, měl usměvavou náladu a proto bylo trochu překvapení, když se BEN začal loučit. *Hele chlape, pošlu ti ty dnešní fotky a domluvíme se! *Hulákal ještě za ním a mával. Bylo to super. Normálně se na tu práci začínal těšit. Objevila se jen malá obava z toho, jak na jeho pach budou reagovat jiné šelmy, ale to zatím nechával povzneseně být. Však s uvidí. Zůstali ještě u stánku s masem a Maya si vysloužila svou roztomilostí nové masíčko. Tím že s nimi byl i pejsej, Geret si zpočátku neuvědomil, že jsou už jen oni dva s KIM sami. Než by však stačil přemýšlet nad tím, zda by nebylo vhodné se též rozloučit, navrhla KIM punč a on rád souhlasil.* Jaký si dáš? *Zajímal se pozorně s úsměvem. Teprve když vyslovila přání, tak si sám objednal. Opět medovinu - klasiku.* Jak dlouho už na pohotovosti děláš? Nemáte občas nějaké zvláštní případy? Myslím jako perličky z práce... *Pokračoval v tématu a zároveň vyzvídal, zda se nedozví něco, co by bylo užitečné.*
*Nat ji dala pusu na krk a přikývla* Jo jo jo furt *Nat se usmála na ní a koukla směrem na vlkodlaka* Tak jo..Jdem! *Nat vzala Valeriibza ruku a zašla za GERETEM. Natalie jemně poklepala GERETOVO rameno* Ahoj chlupáči *Pozdravila ho a Objala Valerii kolem pasu* Dlouho jsme se neviděli!
*Společně se tedy vydaly za Geretem a jeho společnicí.* Koukám, že vlk samotář už je jenom vlk. *Zazubila se na něj i na Kim.* Ahoj Gerete. A dobrý den i vám, bohužel, vás jsem zatím neměla tu čest poznat. Valerie. *Usmála se a podala Kim ruku, jenže to už se k ní lísala modrooká borderka.* Mon dieu, ta je nádherná! Můžu si ji pohladit..? *Zeptala se, ale než jí Kim mohla odpovědět, fenka už k ní byla přimáčknutá jako by ji v životě nikdo nepodrbal.* No jo, no jo, nádherná holka jsi, to víš že jo. *Vrněla spokojeně, zatímco ji drbala.* Jak si užíváte trhy? *Zeptala se s úsměvem.*
Asi zkusím ten borůvkový. Trochu jsi mě nalákal tou medovinou. *Uculila se, jenže najednou se u nich objevil pár slečen, odhadem tak kolem dvaceti, a začaly se zdravit s Geretem. Jen pobaveně povytáhla obočí, ale nic neřekla.* Ahoj, já jsem Kim. A prosím tě, tykej mi, jsme na vánočních trzích, ne na pracovní schůzce. *Zazubila se.* A jasně že můžeš. Každé podrbání navíc je super. *Usmála se, pak jí pohled padl na rusovlásku.* Tebe si matně pamatuju z té party v Pandemoniu, bohužel jsem nezachytila jméno. *Usmála se na ní mile a podala jí ruku.* Kim. *Musela se usmát, oběma slečnám to spolu moc slušelo.*
Vážně? Tak super! *Těšilo jej, že chce ochutnat něco jen proto, že to měl předtím i on. Se samozřejmostí za oba zaplatil a už už se natahoval po cigárech, že by se u slečny dovolil si jeden zapálit, když mu někdo nečekaně poklepal na rameno. Nemít v ruce horkou medovinu a vedle sebe dívku, kterou by mohl nedopatřením a rychlým pohybem tou medovinou popálit, mohlo to dopadnout docela nepěkně. Jeho naučené reflexy fungují takřka podvědomě a když mu v minulosti někdo klepal na rameno, obvykle to znamenalo výzvu k tomu, aby, se otočil a čelil něčí pěsti. Podvědomě přikročil bradu k hrudi a viditelně se napjal když se otočil k někomu, koho nečekal. JEDINÉ dvě osoby, které v New Yorku stačil osobně poznat se vesele bavily tímto pro něj nečekaným setkáním a ještě jej oslovovaly narážkami na jeho vlkodlačí původ. No radost...* No... A-hój *snažil se uvolnit, ale cítil v krku náhlý knedlík. Přímo před ním stala Natálie s Val, které to velmi slušelo a ani to nemělo co dělat s tím, co měla na sobě, protože by mohla mít klidně pytel od brambor a on by si ani nevšiml. Její tvář byla vše, čeho si na ní všímal. Byla stejně krásná jako si ji pamatoval.* *Než by je stačil představit, zvládly to holky samy. Cítil se kdoví proč jak idiot... Možná za to mohla skutečnost, že ho Valérie potkala s jinou dívkou a vypadala, jako kdyby jí to absolutně nevadilo. Ne že by mělo proč, klidně by to vysvětlil, ale měl takový nevysvětlitelný pocit, že by jí to nezajímalo a ne proto, že by byla tímto jeho chováním uražená. Možná s tím měla i co dělat ruka Nat kolem jejího pasu, než se Val shýbla k pejskovi, aby ho pohladila a Kim se obrátila k Nat, že ji odněkud zná, cítil se, jako kdyby mu na hlavu někdo vylil kyblík ledové vody, nebo mu provedl lobotomii.* Jo, tohle je Natálie. *Sebral konečně iniciativu, aby alespoň Nat teda představil, třebaže ji z toho baru vlastně znal všehovšudy jen 5 minut.* S Valérií jsou nejlepší kamarádky *dodal to jediné, co asi tak o Nat mohl říct, protože dál o ní věděl jen to, že je upír a nesnáší vlkodlaky jako je on...* Jo, fajn *odpověděl na otázku trochu suše.* Jak vy? *Vrátil a přemýšlel jak co nejrychleji hovor ukončit.*
Heh..kdyby kamarádky..a jak si mě pamatuješ Kim?....roztomilý pejsek..*Nat se usmála a Elaine stála za ní. Natalie pohladila pejska Kimberly a koukla na ní. /Jestli vytahne ten trapas../ Pomyslela si Nat a zacervenala se na vzpomínku.* Copak tu děláte? *Zeptala se zvědavě GERETA a koukla na něj*
*Zasměje se.* Ta tolik péče nepotřebuje. Mám náročnější rostliny.* Zazubí se a pak pokýve hlavou.* Ale šerm bychom mohli zopakovat.* Řekne a pak se pousměje.* To ano, ale za tohle by ti dala pěstí. Po dětech pak byla silnější a ženská od rány. Vedla hostinec a její facky se báli i vojáci.* Zasměje se. Pak ho poslouchá a pokýve hlavou.* To zní velice pěkně.* Zazubí se a pomalu se začne posouvat o několik stánků dál. Tam jsou skleněné ozdoby a barevné řetězy. * To je opravdu škoda, ale dnes už ten med není ono a tady se nedá se ten správný sehnat. Takže budu muset pátrat a najít recept mojí matky.* Zasměje se a pak poslouchá.* Ah, dobrá.* Usměje se nevině a je na něm vidět, že má něco v plánu.* Hmm... Chtělo by to kávu.* Usměje se. Cítí jak ho Tay hladí na ruce a popravdě si to užívá. Pak si všimne KIM. Mávne na ni, aby ji pozdravil, teda pokud si ho všimla, protože se zdá, že má společnost.*
*Pobaveně si připomněla její tančení na stole, ale bylo jí naprosto jasné, že kdyby byla v jejím věku, nejen, rozhodně by si nepřála, aby tohle někdo vytahoval.* Jen v dobrém, Nat. Byla to dobrá party. *Zasmála se, ale dál to nerozváděla. V tu chvíli si totiž všimla, že na ni zamával Bob, tak mu zamávání s úsměvem vrátila.* Pokud mě na moment omluvíte, skočím pozdravit, budu hned zpátky. *Omluvila se a zamířila za Robertem a Taylorem.* Ahoj Bobe, Taylore, Sasho, ráda vás všechny zase vidím. *Usmála se a naklonila se k Bobovi, aby ho objala, přitom ztlumila hlas, aby ji slyšel jen on.* Díky za to Pandemonium a taky za bezpečnostní tip, myslím, že mi to ušetřilo jedno nebo dvě encanta. *Šeptla, než se poodtáhla.* Jste v pohodě po té svatbě? *Optala se tentokrát i Taylora.* Myslím, vy dva a David.
Všiml jsem si. Kupodivu je stále živá, i když jí občas zapomenu zalít. *Přiznal se s pobaveným uchechtnutím. Nikdy nebyl přímo ukázkový pečovatel o rostliny, pořád však nebyl horší jak jeho otec. To už byla jiná. Tay se jednou vsadil, že mu umře i nějaký sukulent. Později od sestry zjistil, že vyhrál, tudíž mu máma musela poslat jeho výhru – její vlastní recept na Vánoční Springerle. Vždy je mívala tak dobré, ale on nevěděl díky čemu. Doteď ten spis surovin měl.* Měli bychom, když to budu flákat, nikdy se to nenaučím. *Kývl. Mohl se zeptat i někoho staršího z vily, ale to pokládal za poslední možnost. Pro sebe si pak při zmínce pěsti sykl.* /Jajks./ *Pomyslel si.* Jistě..doteď jsem každý rok i od doby, co mě přeměnili, na Vánoce kakao pil, abych tu tradici ctil. Jen tedy ochuzené o marshmallows a s velkým množstvím krve. *Dostal ze sebe. Když na to tak vzpomínal, měl znovu na kakao chuť. Nejraději by si dal to, o němž před chvílí ROBERTOVI vyprávěl.* /Už to nebude ono./ *Proběhlo mu hlavou.* Tak snad se ti to podaří. *Usmál se na něj. Poté se rozhlédl po trzích, tudíž o BOBŮV úsměv přišel.* Dal bych si další horkou čokoládu. *Prohodil, když byla zmíněná káva. Sasha za nimi se mezitím probral, když si všiml, že proti němu letí jmelí. Tak tak jej chytil předtím, než by jej stačilo plesknout přes ksicht. Rychle se pak rozhlédl, aby zjistil, kdo si dovolil to po něm hodit. Když poté zjistil, že to byla Elaine, zamával jí s úsměvem nazpět, načet na rostlinu ve svých rukou kouknul, uvažujíce chvíli, proč ji obdržel. Nakonec mu to však došlo, a tak natáhl ruku, dávajíce jmelí přímo nad ROBERTA s Tayem.* Tak šup, vy dvě hrdličky, máte nad sebou jmelí. *Zazubil se na ně. To si Tay však všiml příchozí KIM, tudíž jej jednoduše odbyl mávnutím ruky. * Ahoj, Kim. *Usmál se na ni. Sasha si ovšem stále stál za svým, proto Kim jen mávl, vyčkávajíce, až řekne, co má na srdci.* Ano. Proč bychom nebyli v pohodě? I když, myslím, že ty jsi totálně vypl, Lieber. *Otočil se Tay na BOBA.* Jsem krapet netrpělivý. Takže si pohni, drahá..a vy dva taky. Tak šuuup! *Dovolil si popohnat jak KIM, tak i ty dvě hrdličky.*
*Spokojeně drbala borderku, zatímco se ostatní bavili s Kim a sama věnovala úsměv Geretovi. Nad otázkou Nat ji něžně dloubla loktem do žeber.* To není zrovna nejvhodnější otázka. *Pokárala ji jemně, ale to už se Kim zdravila s Robertem a lehce překvapeně se zamračila.* Není ta holka tak náhodou civil..? Co dělala v Pandemoniu..? *Zeptala se Nat zmateně.* /Buď má sakra štěstí na kamarády Podsvěťany, nebo má Zrak./ *Ona sama sice neplánovala to nijak vyšetřovat, ale poněkud ji to překvapilo.* Jak se máš, Gerete? *Optala se jej mile místo toho a nabídla mu objetí, zatímco druhou rukou držela borderku.* Koukám, žes sbalil hned dvě krásné slečny.
To je pravda Val...Že by Geret si někoho našel?..*Nat se zasmála a držela Valerii blízko sebe* Není jediný..ale tak to je super! Jsem za tebe ráda! *Oznámila Nat a Elaine se koukla na čas* ..Nat musíme jít..Těšilo mě Val *Natalie se koukla na Val a objala jí* brzy se uvidíme okay?..*Jemně jí políbila na rty a po chvilce byla odtrhnuta Elaine* Ale no tak! *Elaine zamávala GERETOVI a VALERII než zmizely obě dvě z dohledu*
*Když NATÁLIE chválila psa, jak je "roztomilý", nedokázal se zbavit dojmu, že to bylo sarkasticky adresováno jemu i když byl její pohled namířen na Mayu. Za zády Natálie stála, jako její stín -Elaine. Přítomnost starší upírky, která neměla na práci nic než peskovat tu mladší mu připadala asi tak, jako kdyby byla Natálie nekompetentní a nezpůsobilá pohybovat se sama. Vcelku dost El litoval, on by to dělat asi nedokázal. Jeho taky za ručičku nikdo netahal a pokud není Nat zodpovědná teď, nemyslel si, že by roky buzerace cokoliv změnily. Člověk má sebeuvědomění a zodpovědnost buď v sobě, nebo ji nemá. Ale mohl se mýlit.* /Třeba to takhle El vyhovuje... Možná si tím kompenzuje mateřství./ Elaine *Oslovil starší upírku a sklonil uctivě hlavu v pozdrav, protože i když si nebyli oficiálně představeni, on její jméno znal a slušnost mu nedovolovala dívku ignorovat. Už tak ji Val s Nat braly za samozřejmost a ani ji nepředstavily Kim i když byla hned za nimi* To nic *reagoval na to, když Val podotkla k Nat, že její otázka není vhodná, chystal se odpovědět, ale v tu chvíli Kim na někoho zamávala a v rychlosti jej tam nechala samotného. Stačil jen němě natáhnout ruku, aby do ní KIM pokud chtěla, tak vložila vodítko Mayi, že ji opět pohlídá. Protože ji Val tou dobou drbala.* *Opětoval maličko ztuhle Valériino objetí a pokusil se opětovat úsměv. Val se takřka okamžitě pozastavila nad tím s kým se šla KIM pozdravit... On o Pandemoniu nevěděl zhola nic, tak jen čekal až bude opět osloven, aby tak odpověděl rovnou na tři otázky týkající se jeho osoby.* Potkali jsme se tady. Náhoda... *Pokrčil laxně rameny. Hodlal ignorovat veškeré narážky na možný vztah mezi ním a KIM ke které cítil právě teď nic, než vřelé přátelství.* Netušil jsem že vy dvě... *dovolil si být teď pro změnu krapet netaktní on. Před týdnem o Nat nepadlo mezi ním a Valérií ani slovo na toto téma, ale to nic neznamenalo.* *Musel si sám připomenout, že to byl on, kdo měl problém s Val věkem a hlavou mu opět zněla i její slova o tom, že s ním vlastně nic mít ani nechtěla.* Můžu vás tři na něco pozvat? *navrhl, páč stáli pořád defacto před tím stánkem, kde kupovali medovinu s KAT kterou měl stále v ruce a automaticky zahrnul do pozvání i Elaine. Okázale tak přešel to, že je za jeho domnělý vztah s KIM Natálie ráda i to, jak pak VALÉRII na rozloučení políbila, když odklonil na moment zrak Asi ve stejný moment kdy zval na pití, se podívala Elaine na hodinky a poněkud diskomfortní rozhovor byl asi u konce.*
Je to věc temné magie. Stačí ji málo. Celkově je tento typ magie snadný. Dělá nás silnějšími, ale má... vedlejší přínaky bych řekl.* Poví, ale je vidět, že víc to specifikovat nechce. Sám ty příznaky dokonale skrývá.* Pravda. Tentokrát si vezmu meč a zkusíme souboj..* Řekne a přemýšlí, zda má nějaký, který není prokletý nebo jedovatý. Pak se podívá na SASHU a posléze nad sebe. Tuhle tradici zná. Byla od jeho předků. Jeho vnitřní tradice bojovali s tím, že by neměl. Takže se dívá na TAYE a radši uhasí cigaretu a schová ji. Je rád za KIM, která přišla.* Ah, Ahoj.* Pozdraví ji.* To byla maličkost.... eh, kdo se prokecl? Protože tohle je jedna z mála věcí z DOHOD, co uznávám jako inteligentní.* Řekne vážně. Pak se uchechtne.* Dobrý, kletba ze mě opadla a se sestrou se radši nebavím a ona semnou. Stejně je doma, protože si ji otec zavolal.* Ušklíbne se.* No a já a David... David žije s Triss. My dva se zrovna dvakrát nemusíme.* Řekne popravdě a snaží se ignorovat SASHU, jmelí a to všechno. Pak se na něj ovšem zamračí. Pustí Taye a udá kolem nich dvou velice silnou iluzi, takže to vypadá, že tam nejsou. Chytne TAYE za tváře.* Promiň, ale duch mé matky by mě asi proklel, kdyby zjistila, že nedržím tradice.* Prohlásí a políbí ho na rty. Jde však jen o letmí polibek a ne takový jako na svatbě. Pak udělá krok zpět a iluzi zruší.*
*Nad Bobovým komentářem si povzdechla, ale přikývla.* Nebudeš tomu věřit, ale po těch pár týdnech jejich existenci chápu. Pro můj klid v duši řekněme, že to bylo kombinované úsilí hned několika Podsvěťanů a nechci problémy ani pro jednoho z nich. *Mohla sice říct, že hlavní informaci dostala od víly, jakožto od někoho, koho Dohody nevážou, ale raději si tuhle informaci nechala pro sebe.* Stejně jako pro vás. A pro tvůj, živé duši jsem o tom neřekla. Tedy, kromě Podsvěťanů v mém nejužším kruhu. Chtěla jsem ti jen poděkovat. A omluvit se za to chmatání na uši, tehdy jsem to nevěděla, teď vím a upřímně mě to mrzí. *Pousmála se provinile, pak se obrátila k Taylorovi.* Do detailů zacházet nebudu, nemůžu. Ale všimla jsem si, že na svatbě nebyl Sasha, zbytek jsem se dozvěděla později. Jsem ráda, že jste oba v pořádku. Respektivě všichni čtyři. *Dodala s ohledem na Sashu a Davida a na Taylora se usmála.* Nebudu vás dál rušit, máte toho dost. Mějte se a krásné svátky. *Usmála se na ně. Iluze ji zachytila trochu nepřipravenou, ale rozhodla se to nekomentovat a neřešit.* Taky se měj, Sasho, krásné svátky. *Usmála sei na druhého upíra a zamířila zpět za svou původní skupinkou.*
*Než mohla dostat jakoukoli odpověď na svou otázku, Nat s Elaine byly na odchodu. Tak si jen povzdechla a usmála se, s oběma dívkami se rozloučila a objetí tentokrát věnovala i Elaine.* Mějte se, vy dvě, brzy se uvidíme! *S tím se otočila zpět ke Geretovi a omluvně se na něj usmála.* Nic jsem tím nemyslela, jen tě škádlím. Upřímně bych ti to přála, vypadá mile, z toho mála, co jsem mohla vidět. /I když, pokud je opravdu civil, jaký by byl pro ni vztah s vlkodlakem..?/ *Pomyslela si.* To s Nat je poměrně čerstvá záležitost. *Vysvětlila, zatímco si pohrávala s přívěskem a v druhé ruce svírala zbytek punče s krví.* Jsi moc milý, Gerete, ale nic si nedám, děkuju. Mám ještě zbytek tohohle. *Pozvedla kelímek na vysvětlenou.* Nechtěla jsem rušit, jen pozdravit, když jsme se od toho karaoke neviděli a stejně mám ve finále pocit, že jsem tady trochu nevhod. *Usmála se trochu smutně a podrbala fenku za ušima. Ta se na ní dívala těma krásnýma modrýma očima a Valerie jen s námahou překonávala touhu se k ní schoulit a zabořit jí obličej do nádherné tříbarevné srsti.* Jak se máš, Gerete? Ale upřímně.
*Na slova vázající se ještě k magické květině, co měl v pokoji, mlčky kývl. Téma jejich konverzace se totiž opět změnilo. Už teď se na další trénink těšil. Jistě, nějak se snažil trénovat sám, ale nakonec..bez mentora se nepohne nikam.* Dobře. *Usměje se na ČARODĚJE zvesela. Nad tím polibkem pod jmelím pak vskutku zapřemýšlel, než-li by však něco stačil udělat, byla u nich KIM. Sashu tedy aspoň prozatím odbyl, aby se dívce mohl věnovat. Nechal ji nejprve vyřešit si své s ROBERTEM a vyjádřil se až, když se jej to začalo týkat.* Nebyl..byl tam se mnou někdo jiný. *Řekl, přičemž si vzpomněl na svatbu a její průběh. Rozhodně by tam radši byl se Sashou. Ten si to ovšem lehce pokadil. Nu což, nyní oba věděli moc dobře, že se radši budou držet navzájem, aby nehrozil další výlet s Dragosem jako doprovodem. Už už se nato chystal s dívkou rozloučit, v tom jej ovšem zaskočil ROBERT. Podíval se mu krátce do očí, než ty své přivřel, když pocítil rty ČARODĚJE na těch svých. Tomu letmému polibku by i vyšel vstříc, kdyby se však Bob nestihl odtáhnout.* No joo, tobě taky. Papaaa! *Zamával KIM Sasha, načež se rozhlédl po trzích. Tay tedy využil toho, že se nedívá ani jeho doprovod, aby pro změnu on, mohl BOBA chytit za tváře a znovu jej políbit. Narozdíl od předchozího, dal do svého trochu víc citu i vášně. I tak byl na něj docela krátký, ačkoliv rozhodně trval déle než ten, co inicioval BOB.* Aspoň pořádně, ne? *Nadhodil, načež věnoval pozornost Sashovi.* A ty už to dej dolů.
*Nevěděl, co víc říct. Slyšet ji říkat že by byla ráda, kdyby byl s jinou hovořila asi víc, než jasně. Nechtěl být netaktní.* Jo, je velmi milá *souhlasil tedy tiše a otáčel medovinou v kelímku, než ji pak naráz vypil.* To nic, nedlužíš mi žádné vysvětlení... *chtěl ji však přerušit hlavně kvůli sobě i když by si to nikdy nepřiznal*. V pořádku, jsem rád, že jsem tě viděl *dodal upřímně.* /Nevhod.../ *v mysli zavrtěl hlavou.* /Kéž by.../ Upřímně? *uchechtl se trochu posměšně. Co o něm vlastně věděla... a co věděl on o ní... Znali se velmi krátce, potkali se před týdnem a mnoho si o sobě neřekli. On jí o sobě neřekl vlastně vůbec nic. To že na ni od té doby myslel byl čistě jeho problém.* ...asi úplně stejně, jako minulý týden *řekl napřímo a jeho pohled do jejích očí byl maličko tvrdý. Co zbývalo, než se obrnit.* Rád jsem tě viděl* dodal už trochu víc nahlas, protože se KIM vrátila.* Tak třeba zase někdy *Rozloučil se spěšně a nedával moc možností, aby na to VALÉRIE reagovala. S Mayou udělal pár kroků, aby KIM musela s ním a pak se na ni otočil, aby jí vrátil vodítko a rovněž se rozloučil. Trochu v jiném duchu. Na jeho tváři se opět objevil vlídný úsměv* Moc rád jsem tě poznal. Můžu si vzít tvoje číslo, abych ti poslal ty fotky a domluvíme se na příště k Benovi? *optal se s upřímným zájmem.*
*Byť v duchu doufala, že by z něj mohla něco dostat, jeho reakce byla více než výmluvná a ona nehodlala opakovat chybu z jejich prvního setkání tím, že by se mu hrabala v hlavě.* Chápu. *Hlesla a uhnula pohledem, než naposledy podrbala borderku za ušima.* I já tebe. Krásné svátky… Tobě taky, Kim, měj se. *Mávla ještě na blondýnku s úsměvem, než poněkud rozčarovaně zamířila vyzvednout pár věcí ve stáncích a pak domů. Jak krásně tenhle večer začal a probíhal, teď z něj zbylo jen cosi s nahořklou pachutí, u čeho doufala, že se jí to povede vytěsnit, ale byla si zároveň vědomá toho, že realističtější scénář je, že se tím bude minimálně do konce víkendu užírat. Nic z toho však neřekla a zmizela rychleji, než by si mohl Geret čehokoli všimnout.*
*Bob ji poslouchá a musí se zasmát.* Věř že ne. Mě trvalo sto let pochopit všechny rasy a sepsal jsem i bestiář. Mám dojem, že teď ho mají v jednom muzeu a snaží se ho rozluštit.* Uchechtne se. Pak mu však úsměv zmizí.* No spíše se nesmí zírat a sahat bez dovolení je už jiný level. Je to jako když se někdo narodí se třetím prsem, taky je neslušné zírat.* Poví ji a pak je trochu zmatený. Neví, proč by neměl být v pořádku. Však je mu osmset let a na hlavu nespadl poprvé. Pak jen na rozloučenou zamává. Je dál zmaten. Když ho pak políbí Tay, tak mu polibek automaticky oplácí a uvnitř něj se objeví to nutkání si ho k sobě přitisknout blíž. To však ale neudělá a on se jen lehce usměje. Je zmaten a uvnitř něj je panika.* Musím jít.* Prohlásí a otočí se na patě a jde. Akorát jeho rudé uši jsou vidět. Jakmile je mimo dohled civilů, tak si otevře portál a zmizí domů, kde se zamkne v pokoji a rozhodne se přemýšlet a jít na to logicky. Proč ho Tay tak políbil.*
Nápodobně, Valérie, měj se hezky! *Mávla s úsměvem za odcházející dívkou, než se otočila ke Geretovi. Ptát se nechtěla, netušila, jak se znali, ani odkud a, koneckonců, houby jí do toho bylo. Nemohla si však nevšimnout, že dívka i přes svůj perfektní úsměv působila při odchodu poněkud smutně.* Díky. *Usmála se na Gereta a převzala si od něj vodítko.* I já tebe, byl to moc příjemný večer. A jasně. *Usmála se a vytáhla si telefon, aby si vyměnili čísla. Když se tak stalo, rovněž se s ním rozloučila a zamířila k domovu.*
*ROBERTA políbil už jen proto, že byl nespokojený s tím, co přišlo z jeho strany. Bylo to málo..nebo byl Tay až moc nenasytný. Těžko říct, rozhodně to prostě nechtěl nechat jen tak. Na druhou stranu to až moc neprotahoval, aby to nebylo pro BOBA nějak nepříjemné. Proč by taky jinak předtím do toho polibku nedal aspoň kousek citu? Taye to možná trošičku rozesmutnilo. Možná to byl další z důvodů, proč se rozhodl iniciovat další polibek.* Dobře? *Naklonil lehce hlavu na stranu, během čehož pozoroval, jak BOB odchází. Když si pak všiml i růžových uší, uchechtl se, načež kebulí rovnou jemně zavrtěl.* Fakt rozkošný. *Pronesl, načež se otočil na Sashu. Ještě sám s ním si trhy prošel, nakoupil nějaké dárky k Vánocům a nakonec společně s ním zmizel zpět do vily.*
*Aj napriek tomu, že jeden večer na Vianočných trhoch sa ukončil, to neznamená, že mesto New York nečaká ešte niekoľko týždňov na trhovisku. Stánky a ozdoby sú tak dostupné až do konca mesiaca. Každý si tak môže prísť na medovinu, vianočné víno, alebo len obzrieť výzdobu v stromoch Central Parku.*
*Kim sice upřímně překvapilo, že jí Aless namísto schůze na nějakém neutrálním místě navrhla návštěvu ve své vile, ale tohle prvotní překvapení nebylo nic v porovnání s tím, co pociťovala v momentě, kdy na adresu dorazila a vilu uviděla. I kdyby šlo o podkrovní byteček, fakt, že si ji někdo zval do domu pro ni vždy hodně znamenal. Po návštěvě u Calibana samozřejmě čekala něco velkolepého, ale tohle rozhodně předčilo jakékoli její očekávání. Vytáhla telefon a vytočila Alessino číslo.* Ahoj Aless, jsem tady. *S ohledem na to, že se teprve šeřilo a ona si nebyla jistá, kolik pravdy je na tom, že upíři nesmí na slunce, rozhodla se jí raději dát vědět takto.*
*Zrovna seděla u sebe v pracovně a ještě řešila nějaké věci, které se musely udělat, co nejdřív. Remi byl někde v městě a ona měla chvilku na práci. Zrovna dodělávala poslední papíry, když se jí rozezněl telefon. Na displeji bylo Kimino jméno načež se upírka usmála a když to zvedla, jen pronesla.* Hned jsem dole. *Telefon položila a svou upíří rychlostí se dostala dolů. Pár členů jejího klanu sedělo v obývací pokoji a hrálo hry na televizi, nad tím se musela jen pousmát. Sama došla ke dveřím a otevřela je.* Ahoj, tak pojď dál, snad ti nevadí, že je tady trochu víc lidí, ale půjdeme někde, kde bude víc klid. *Pronesla a pokud dívka vešla, tak za ní zavřela dveře.*
Ahoj Aless! Páni, to byla rychlost. *Nad jejím dotazem jen s úsměvem zavrtěla hlavou.* Ale kdepak, víš že se společnosti nebráním. *Usmála se zářivě na upírku a následovala ji do vily.* Řekla bych, že to tady máš hezké, ale ani zdaleka by to nevystihovalo skutečnost. Tohle sídlo je opravdu kus umění. *Usmála se, ale nedalo jí to se tiše uchechtnout nad upíry, kteří dole seděli nad videohrami.* Tenhle svět mě nikdy nepřestane překvapovat. Člověk čeká filozofickou debatu nad uměním a parta upírů místo toho sedí nad konzolí. Stydím se za své předsudky. *Obrátila ten vtip na sebe.* Jo, než zapomenu, něco jsem ti přinesla. *Z kabelky vytáhla úhledně zabalený balíček, ve kterém bylo pár hraček pro kočky, od udičky přes různé míčky se šantou i bez až po malé lazerové ukazovátko, co měnilo barvy a tvar obrázku dle nastavení.* Říkala jsem si, že nádobím a jinými věcmi vás dostatečně zásobili jiní, tak jsem se rozhodla být kreativnější.
To víš, naše rychlost nám dovolí být dole docela rychle. *Mrkla na ni a vedla jí chodbou kolem ostatních dál.* Tak to víš, každý si najde něco. Někteří jsou dole a hrabou se v autech, jiní zahání nudu hraním, jiní mají své práce nebo koníčky. To je prostě různé. *Uculila se a dovedla jí až do kuchyně, kde jí pokynula, aby se posadila.* Co si dáš? Čaj, kafe, nebo něco jiného? Nebo máš hlad? Řekni si. *Pronesla a koukala všude do skříněk, najedou tam kromě krve měli i plno jídla, přece jen, bydlel tam už i Remi.* A jinak děkuju za dárky, myslím, že ty dvě to ocení asi nejvíc. *Pousmála se a koukla na ni.*
*S úsměvem přikývla.* Třeba kafe. Pokud bude bez krve, budu extra šťastná. *Mrkla na ni se smíchem.* Ale rozhodně jsem to nechtěla nijak soudit, dobrá pařba s kamarády je dobrá pařba s kamarády, na druh nehledě. *Dodala pro vysvětlenou a usadila se v kuchyni.* Ze svatby jsem ve finále… "Byla odejita" trochu dřív, než bylo v plánu, ale soudě podle toho, že už jste v té době byli sami dávno v trapu, asi to ničemu nevadilo. *Zasmála se*. Ale chtěla jsem poděkovat za pozvání, byla to moc krásná akce. Užili jste si líbánky? *Zeptala se s upřímným zájmem, zatímco si prohlížela kuchyň.*
Dobře, tak čaj. A neboj krev tam mít nebudeš. Díky tomu, že to teď bydlí i Remk, tak je kuchyně tomu přizpůsobená. *Mrkla na ni a dala vařit vodu na čaj, mezitím připravila hrnek a vložila do něj sáček, nalonec se opřela zády o linku a koukla na Kim.* Neboj já vím, jak jsi to myslela. Taky si někdy zahraju, když mám náladu. *Mrkla a když se voda dovařila, zalila a donesla na stůl, kde jej položila před něj. Sama se pak posadila naproti ni a poslouchala ji.* Ale a jakto, že jsi odešla? Nebo spíš s kým? *Pozvedla obočí a zazubila se na ni.* A no my se vytratili, tak nějak to byl už čas jen pro nás. *Pronesla.* A líbánky byly skvělé. až na začátek, ten trochu skřípal, ale snad už to bude jen dobré. Víš, jsem šťastná, že ho mám, nevím, co bych bez něj dělala, je pro mě vším. *Zašeptala.*
Díky. *Usmála se na ni nazpět.* Třeba bychom si mohly někdy zahrát spolu? Sice obvykle hraju s Ravim, ale člověk rád vystřídá spoluhráče. *Navrhla. Když Aless začala vyzvídat stran "její svatební noci," nemohla se ubránit smíchu, ani lehkému začervenání.* Hele, teď to bude znít jako zápletka z průměrné romantické komedie, ale… Svědek přeci nemůže odejít ze svatby sám. *Vysvětlila, ale její smích se poměrně rychle proměnil ve spokojený úsměv.* Bylo to zajímavé ráno, jsem zvyklá spíš na lehčí kocovinu a rychlé opouštění něčího bytu po ránu. Potkat po ránu dotyčného sestru a děti je docela novinka. Ale kdyby to vždycky bylo takhle milé setkání, nebránila bych se. *S úsměvem pokrčila rameny. Když zašeptala, natáhla k Aless ruku a jemně ji stiskla.* Věřím, že teď už to snad bude v pořádku. Vztahy nejsou jednoduché, ale proto stojí za to.
Jestli budeš chtít, tak klidně, sice to hraju jen občas, ale proč bychom si nemohli zahrát spolu. *Uculila se na ni a pak vstala, aby si došla do lednice pro krev, kterou si nalila do sklenky. Poté se opět posadila naproti ni a napila se.* Počkej, počkej, ty jsi odešla s Nathanaelem? Ale holka ty se nezdáš. Tak co, stál aspoň svědek za to? *Zasmála se a napila se znova.* Povídej přeháněj, chci vědět víc. *Culila se a sledovala jí. Byla docela ráda, že pomalu ale jistě dávala na radu Remiho a snažila se najít si přátelé i když to pro ni pořád nebylo lehké. Když pak Kim pronesla poslední slova, pousmála se.* To nejsou, navíc Remi je když to tak vezmu, moje první láska. Já jsem totiž nikdy nic takového necítila. A vím, že mi stojí za to bojovat, pokud se něco pokazí. Jo pokazilo, ale ne mou vinou a mě to do teď mrzí, ale vím, že tu věc, bych nikdy neudělala, nikdy vědomě, protože… protože ho nechci ztratit a kdyby se to stalo. Nevím, jestli bych to zvládla. *Přiznala.* Nezvládla jsem smrt své dcery, nezvládla jsem tu ztrátu a koukni co jsem teď. Krvežíznivá příšera. Co když… pro něj nebudu dost dobrá? Co když mu nebudu stačit? *Hlesla tiše a koukla se do sklenky s krví.* Promiň já… melu nesmysly. *Pousmála se pak.*
Přesněji, odtáhnul si mě. Ne že bych se bránila, Bob s Taylorem měli zrovna… Řekněme, trochu krušnou chvilku na baru s tím nepříjemným frajerem, co tam s Taylorem přišel… Vidíš, na toho jsem se tě chtěla zeptat… Takže mi celkem vyhovovalo, že jsem mohla změnit program. *Zasmála se.* No, stát stál rozhodně… *Neodpustila si ten vtip a rozesmála se.* Promiň, někdy mám fakt humor puberťáka. Bylo to moc fajn. A byť jsem nečekala, že budu ráno sedět v kuchyni s jeho ségrou a mazat dětem rohlíky, bylo to, popravdě, asi nejpohodovější zakončení jednorázovky. Žádní naštvaní rodiče, nebo nedejbože partner, žádné plánování svatby nebo alespoň vážného vztahu… Prostě to bylo přesně to, co to mělo být, jestli mě chápeš? *Usmála se, ale pak se jí Aless začala svěřovat a její úsměv rychle vystřídal chápavý výraz.* Aless… Jsme jenom lidi. A myslím, že v momentě, když jste "jenom lidi" přes sto let, je to možná ještě horší v tom smyslu, že očekáváš, že už máš přeci nějaký věk a nebudeš dělat kraviny, ale upřímně? Spíš to na mě působí, že čím dýl jsi na světě, tím víc věcí chceš prozkoumat a tím víc chyb děláš. Ne ty konkrétně, myslím, jakýkoli podsvěťan. *Pousmála se, ale když o sobě prohlásila, že je příšera, zamračila se.* Aless, tohle už neříkej. Jednak to není pravda, jsi jeden z nejmilejších upírů, co znám. Tedy, ne že bych jich znala nějak blíže tolik, ale myslím, že jsem s vámi dvěma měla zatracené štěstí. *Obešla stůl, sedla si vedle Aless a pokud ji nechala, tak upírku objala.* A z toho, jak se na tebe Remi koukal, si pro něj víc, než jen "dost dobrá." A stačit jak stačit… V tom si musí udělat jasno i on. Ale neřekla bych, že mu na komkoli záleží víc, než na tobě, pokud byl ochotný se, jako nesmrtelný vrhnout do chomoutu. *Usmála se na ni povzbudivě.*
*Aless ji s úsměvem poslouchala, popíjela krev a jen se culila od ucha k uchu.* Ale podívejme se na to, no vidíš, tak sis taky užila skvělou noc a dokonce i ráno. Jak hezky se ti konec té svatby vyvedl. *Zasmála se, ale pak zvážněla a povzdechla si.* Víš, tím, kdo jsem, jsem se stala především, protože jsem chtěla potlačit tu bolest, kterou jsem cítila, chtěla jsem se zbavit lidskosti, pocitu, prostě všeho a podařilo se mi to. Celé ty roky jsem tak žila, bez emoci, bez toho, aniž bych k někomu jen něco málo cítila a víš vyhovovalo mi to, jenže v jádru jsem věděla, že je něco, co mi prostě chybí, ale netušila jsem, co to bylo. *Zašeptala a koukla na ni.* To jsem zjistila až pak po čase, kdy už mi Remi vstoupil do života. Najednou to, co jsem měla za ztracené se odněkud pomalu dostalo zpět a to prázdno, co bylo, se vyplnilo. Díky němu. A ano byla jsem monstrum Kim. Někdy jsem. Nejsem člověk, piju krev, vždyť se podívej. Zabíjela jsem, dělala hrozné věci. *Koukla na ni a když k ni přišla a objala ji, objetí jí opětovala. Ani nevěděla proč začala, musela to asi dostat ze sebe.* Jak na mě kouká? Teda já vím, ale zajímalo by mě, jak to vidí jiní. *Zašeptala.* Věř mi, že kdyby mi na něm tak nezáleželo a nemilovala bych ho, nevdala bych se. Jak jsem řekla, on vyplnil to prázdno, s ním jsem celá, s ním se cítím doma, konečně milovaná, ale prostě se asi bojím, že toho bude litovat, že mu nebudu stačit, že mě… *Už to ani nedořekla.*
Podívej, Aless… Nechci si hrát na nějakého odborníka na Podsvět, koneckonců to, co o něm vím, vím od dalších Podsvěťanů, ale… Z zoho mála, co vím, jsem pochopila, že zlé věci se netáhnou jen za těmi, co jsou v něm noví a mladí. A ani to neplatí stoprocentně. A jo, jako zdravotní sestra jsem asi ten poslední člověk, který by tohle měl říct, ale… Děláš co můžeš, abys přežila. *Pousmála se nevesele, zatímco dál držela Aless v náručí.* Jak mi pár dní zpátky řekl jiný známý, shodou náhod taky upír, jednat s průměrným Podsvěťanem je složitější a nebezpečnější, než jednat z mafií a já si uvědomuju, že jsem měla sakra štěstí, co se týče Podsvěťanů, co znám já. A nehodlám se s tebou hádat o tom, pro koho jsi monstrum, nebo ne, nikdy jsem s tebou nepracovala, ale ke mě jsi byla vždy moc milá. Takže jestli si myslíš, že mě tímhle nějak zvikláš, doufáš marně. *Pousmála se a opřela si hlavu o její rameno.* Tak, jak by si každý přál, aby se na něj díval jeho osudový partner. *Vysvětlila jednoduše.* A litovat v jakém smyslu? *Zamračila se lehce.* Popravdě na mě působí jako dost sociální člověk, ale nakolik je to… No… Ve fyzickém slova smyslu nedokážu říct. Ani nakolik to souvisí s tím, že je víla. V těhhle věcech jsem fakt nová. *Usmála se na ni omluvně.* Ale sotva jste se vzali, nemyslím si, že je dobrý nápad na tom vztahu hned hledat chyby, nebo potenciální problémy. Soustředila bych se na to pozitivní. *Usmála se na ni povzbudivě.*
*Poslouchala jí a pak se lehce pousmála.* Jsem milá a hodná, protože mám v životě lásku, ale kdybys mě potkala před Remim, tak by hodně rychle utîkala a modlila se, abys mě nepoznala. Pro ženu je těžké si někdy vybudovat respekt, proto člověk pak dělá, co dělá, tak jako já. Tohle všechno co mám, se jen tak neobjevilo, za vším byla tvrdá práce. A občas nějaká ta oběť, ale abych řekla pravdu nezabila jsem dlouho nikoho. Nedělám to, pokud opravdu nemusím nebo nejde o život někomu na kom mi záleží. * Špitla a nechala ji, aby jí dál objímala, stejně jako to dělala ona.* Osudový partner? Tohle jsi řekla moc hezky. Děkuju. *Pousmála se lehce, než jí poslouchala dál.* Já nehledám chyby, jak jsem řekla, miluju ho takového jaký je. Jen jde spíš o strach. Máme teď všechno, jsme spolu, jsme manželé, jsme šťastní. Jen se bojím, aby se to nezkazilo, v tomhle jsem opatrná. *Pronesla a koukala na ni.*
Jak říkám, měla jsem štěstí, že jsem tě potkala v takové době a za takové situace, že jsem tohle poznat nemusela. *Usmívala se dál.* Já tomu rozumím, Aless. Nemám ti to za zlé. Nic z toho. A moc si vážím toho, že ses mi s tím rozhodla svěřit, to je velký krok a já si moc vážím toho, že mi věříš. *Na mysl jí přišlo, že tuto větu od ní v posledních dnech už pár lidí slyšelo a skutečně u každého z nich měla pocit, že si to zasloužili slyšet. Tohle nebyla práce, kde jí lidé museli svěřit život, aby jim pomohla. Tihle lidi, nebo přesněji, Podsvěťani, se pro to rozhodli sami. A ona si té důvěry cenila.* Já tomu rozumím, Aless, ale nechci, abys to na sebe přivolávala, nebo si to vyčítala, když něco nefunguje na sto procent. Jsme jen lidi a komunikace je vždycky složitá, ať už toho člověka miluješ, jak chceš, ať už mu věříš sebevíc. *Pousmála se.* Já měla poslední vážnější vztah asi dva roky zpátky. A ne že bych po něm netoužila, nebo se mi nelíbila představa manželství, ale… Prostě zatím nepřišel ten pravý. A vždycky mě tak těšilo, když jsem kolem sebe viděla lidi, kteří ho našli. Není to jednoduchá cesta, ale bude určitě skvělá, jste teprve na začátku, tak hlavu vzhůru, královno. *Oplatila jí pohled s úsměvem a pohladila ji po tváři.* Jsi skvělá ženská, Aless. Nezapomínej na to. Lepší si vybrat nemohl.
Tak jsi asi třetí osoba, ve kterou mám tak nějak důvěru a mohu ti říct, co mě trápí a vím, že mě nedosoudíš nebo tak. *Pousmála se a nad vším nějak přemýšlela. Celý její život se rázem změnil, nejen ona sama ale i vše kolem a někdy z toho byla opravdu nervózni a nesvá.* Já nechci nic přivolávat, to ne, to je to poslední, co chci. Jen víš, já lásku nezažila ani ze strany rodičů a všechno to kolem je takové nové a když to mám, nechci aby to zmizelo. Jsme na začátku, to je pravda, jen doufám, že ta cesta bude dlouhá a že to všechno zvládneme. *Pousmála se nad oslovením, kterým jí řekla.* Do té mám daleko, ale děkuju. Za tví slova. Moc si jích vážím a snad si to ten pakoš uvědomí taky, když občas zapochybuje. *Špitla.*
*Když řekla, že patří mezi asi tři osoby, kterým věří, překvapeně nadzvedla obočí.* Toho si opravdu vážím, Aless. A máš pravdu, já tě za to soudit nebudu. Víš… Se setkáním s Podsvětem se dost věcí změnilo i u mě. Je to něco, s čím bych se nemusela možná setkat nikdy, možná mohla, za jiných okolností… Nebo teď taky zjistím, že někdo, koho znám už roky je taky Podsvěťan, jen jsem na to nikdy nepřišla. *Zasmála se tiše.* Já už taky nebudu taková, jaká jsem byla, a to se mi, když nepočítám toho pekelného psa, vlastně nic nestalo. Takže, je to sice jiná situace, ale podobně fascinující a možná trochu děsivá, ale v dobrém. *Přikývla.* Zasloužíš si je. A Remi si to určitě uvědomí, kdo by si vzal ženskou, která s ním flákne o zeď, kdyby ji neměl za královnu? *Uchechtla se.* To už musíš být jo zamilovanej.
Tak je to Remi, moje dcera, jeden vílák a no ty, takže vlastně čtyři. Ale na mé poměry je to dost lidí, když vezmeš v potaz, že jsem nevěřila nikomu nikdy. *Pousmála se a snad jako nějaké své malé sestře či dceři dala vlasy za ucho.* Podsvěťanský svět změní každého a je jedno zda tam patříš nebo se k tomu nějak dostaneš. Tak už to prostě je, na tobě je se v tom naučit chodit a hlavně přežit. Což tobě se daří, jak koukám, ale i tak buď opatrná. Kdyby co, stačí zavolat, někdo by se vždycky objevil. *Pronesla s úsměvem a pak na ni chvíli koukala.* No musím se ho zeptat, zda jsem teda jeho královna. *Uchechtla se taky.* A snad máš pravdu. Jinak s ním hodí znova.
Takže dva civilové a dvě víly. Vidím jistý vzorec. *Zazubila se a tiše zasmála, když jí Aless strčila vlasy za ucho.* Proto jsem ti také původně psala, *zareagovala na její komentář o tom, že se ve Světě Stínů musí naučit chodit.* Seděla jsem s tím mým známým, upírem, v Be Positive. S tím, co mě "hlídal" v Pandemoniu. Radil mi, že by bylo fajn mít ve Světě Stínů někoho mocného, na koho se můžu odkázat v případě potřeby, zvlášť jako civil mezi Podsvěťany. Popravdě, na mysl jsi mi přišla ty. Mocná jsi, Podsvěťan koneckonců taky. *Na chvíli se odmlčela.* Samozřejmě, chápu, že uvázat si na krk civila je jako koule na noze a popravdě nevím, jak bych ti to mohla kdy oplatit, takže pokud o tom nechceš ani slyšet, samozřejmě to chápu. Ale říkala jsem si, že za zeptání nic nedám.
Vzorec, který jsem v tom ani neviděla, ale musím říct, že to má asi něco do sebe. *Usmála se na ni a pak poslouchala, co vlastně měla na srdci a proč se s ní chtěla vidět.* Já v tom asi nevidím žádný problém. Myslím, že koule na noze opravdu nebudeš, přece jen nejde o tak moc, řekněme, že budu taková tvá konzultantka, nebo nevím jak jinak bych to nazvala. *Pokrčila rameny a usmála se.* Ale pokud to pravdu tak chceš, tak souhlasím. Mě to problém nijak neudělá, takže se můžeme klidně domluvit. *Mrkla.* Heh mocná, to kdyby slyšel Dragos, tak už teď si umím představit kolik věci by na tom našel jako chybu. *Zasmála se.*
Tak vidíš. *Zasmála se, ale pak přikývla.* Taky naočekávám kdo ví co, nechci být na obtíž, spíš bych byla ráda, kdybych mohla s někým probrat, pokud narazím na situaci, se kterou si nebudu vědět rady jen skrze civilské znalosti, nebo tak něco. *Vysvětlila rovněž s úsměvem. Pak se lehce, zamyšleně zamračila.* A asi můžeme klidně začít, mám tři lidi, na které se chci zeptat. Zaprvé, kdo je to ten Dragos? Zadruhé, znáš Calibana? A za třetí… Co to bylo za chlapa, co přišel na tu svatbu s Taylorem? Nemluvila jsem s ním, ale nepůsobilo na mě dobře, jak se s tebou bavil, ani jak zacházel s Triss. Možná mi jen uniká nějaká podsvětská tradice, ale spíš to na mě působilo, jako by chtěl někomu ublížit.
Hele pro mě to nebude problém ti odpovědět na cokoliv, co budeš chtít nebo ti s něčím pomoct. *Dopila si svou krev a poslouchala ji přitom, načež se k ní více otočila a usmála se.* Calibana pořádně neznám, viděla jsem ho jen jednou, když jsme měli upíří setkání, vím, že je tady nový a že nějaké spojení s Dragosem, jelikož se tam k němu měl. A teď k těm dvěma otázkám, na které ti odpovím jedním slovem. Dragos. Ten, kdo s Taylorem přišel, byl právě on. Je to jeho pán, vůdce klanu na Staten Islandu a hrozný sebestřední kretén. Myslí si o sobě, že je snad spasitel a přitom je to jen pabl. Nesnášíme se víš, ale já na rozdíl od něj si ho nevšímám, on mě má tak nějak v merku pořád. Ale ráda bych věděla čím, podle něj jsem nic, co nemá ani respekt a jsem mládě, co neví ani jak vést klan. Jo jsem mladá a učím se vést, ale mám kolem sebe upíry, kteří opravdu stojí za mnou. Dokázala jsem si udělat v klanu i pořádek. Ale na to by se mi ten debil stejně vysmál. A víš co ještě, ano on chce ublížit, dělá to rád a baví ho to. *Zamručela.* Mě proklel a ten dárek, co nám dal, taky způsobil problémy.
*Sama se natáhla pro svou kávu a poslouchala teď pro změnu Aless. Takhle když to popisovala, opravdu to znělo jako dvě znepřátelené mafiánské rodiny. Vzpomněla si ale přitom na to, co jí Caliban říkal o tom, že mafie je v porovnání s Podsvětem slabý odvar.* Takže, pokud to dobře chápu, Dragos je tady velké zvíře přes upíry. Tipuju, že na tu akci nešel ani tak kvůli Taylorovi, jako spíš kvůli vám dvěma. Když jsem ho potkala v Pandemoniu, hlídal ho někdo jiný. Sasha..? Myslím, že Sasha. *Prohodila zamyšleně.* Netuším, co jste si udělali, ale hádám, že v mém vlastním zájmu bude se do toho nemíchat. *Pak se zarazila.* Počkej, říkalas, že tě proklel? Neříkalas, že je upír? Nebo taky vládnete nějakými magickými schopnostmi? *Zeptala se zmateně.* A jaký dárek? Tipuju, že nová sada porcelánu to asi nebyla…
Ano, Dragos je tak trochu velké zvíře, má něco přes 400 let nebo tak nějak, což z něj dělá nedotknutelného. Nebo to spíš budou ty jeho magické předměty od čarodějů, které ho chrání. A Sascha je právě jeden z jeho klanu, která novým upírům jako je Tay dělá chůvu, prostě nesmí jen tak sami ven. A ano tipuješ správně, nepřišel tam jen tak. Dovnitř by se bez pozvánky nedostal a jelikož byl povolen doprovod, šel on sám jako chůva Taye. *Vysvětlila.* Chraň bůh, aby on měl ještě schopnosti. Ne, má za spojence dost čarodějů a jeden z nich to udělal. *Pronesla tiše, sama to prokletí nesnášena. Nejraději by se ho zbavila, byla zase jako dřív.* Dar byl jedovatý had, moje kalhotky a dopis pro Remiho, že jsem ho podvedla. *Špitla.* Ano, stalo se to, ale neudělala jsem to vědomě. Bylo to na mě narafičeno a dotyčný mi poprvé dopomohl k tomu se rychle opít, v druhém asi zdrogoval ale v obou případech na mě použil Encanto. Hele jsem mrcha, jsem jaká jsem, když jsem byla sama, spala jsem s kde kým, ale když někoho miluju, nepodvádím. Tímhle způsobem neubližuju. *Povzdechla si.*
*Uznale hvízdla.* Čtyřista? Divím se, že ještě nezešílel, už stovka mi připadá šílená, natož skoro půl tisíciletí. *Zavrtěla nevěřícně hlavou.* Na straně druhé, znáš ten klasický vtip o upírech a jejich bohatství, že když žiješ stovky let a nevíš, jak vydělat prachy, máš prostě vyjít na slunce? Hádám, že by se dalo říct, že pokud po půl tisícíletí netušíš, jak se chránit, platí podobný princip. *Pak se opět zaposlouchala do jejího vyprávění.* Jo, Remi zmínil něco o novorozených upírech a jejich neschopnosti se ovládat. Mě tehdy v Pandemoniu zachránili Bob s Calibanem. Popravdě, tehdy jsem si neuvědomovala, jak vážná je situace, teď zpětně jsem si plně vědomá, že moje návštěva Pandemonia toho dne mohlo být to poslední, co bych v životě udělala. *Povzdechla si a poslouchala dál Alessino vyprávění.* Encanto… To je to, proč se upírům nemáš dívat do očí? *Prozdradila jí Bobův tip.* Jak to vůbec funguje? Tedy, ocenila bych možná spíš popis, než ukázku. *Dodala napůl ve vtipu, ale pak se opět naklonila k Aless a objala ji.* Aless, není to tvoje chyba. A i kdyby ses s ním vyspala naprosto vědomě a za střízliva, tohle je fakt podpásovka toho nejhrubšího kalibru. Teda, kdyby to bylo o tom, že jsou výborní kamarádi s Remim a chtěl by být "dobrý kamarád," tak by to sice pořád bylo dost odporný, ale dalo by se to pochopit. Ale jen tak, pro ten pocit? To je hnus. *Povzdechla si a pohladila ji po zádech.* Tohle si nikdo nezaslouží, nedivím se, že jsi naštvaná.
No něco přes čtyřista, přesně to nevím a vlastně je mi to jedno a šílený už je, jenže jemu by nepomohla už ani svěrací kazajla a samotka někde ve starém blázinci. *Uculila se a koukla na ni.* Ale ten vtip s tím sluncem je dobrý, to si zapamatuju. *Mrkla na ni a pak už jí jen poslouchala.* Přesně tak. Encanto nebo tomu někdo říká i očarování je vlastně ta věc, kdy se dotyčnému díváš do očí a donutíš ho říct cokoliv, udělat cokoliv a také změnit nebo smazat vzpomínky, prostě cokoliv v mysli. Neboj, nebudu to na tebe zkoušet. *Usmála se, ale pak jí úsměv z tváře zmizel.* Jsem naštvaná, ale spíš na sebe, že jsem to dovolila, že nejsem silnější. A boleli mě, když jsem viděla, jak se Remi tvářil a když pak odešel. Nejraději bych to vymazala, protože začátek líbánek nebyl zrovna fajn. Sice jsme si to pak nějak vyříkali, ale i tak. Mrzí mě to. Pro mě to nic nebylo, nic to neznamenalo, navíc díky prokletí jsem si ten sex nebo spíše jeho konec neužila. *Zašeptala.*
Myslím, že jestli je to 401 nebo 499 je dost nepodstatný detail. *Povzdechla si. Něco podobného zažila během sbližování se s Javierem a přestože to nebylo tak tragické, měla pořád dost své vůle, příjemné to nebylo.* Znám ten pocit. Teda, ne doslovně, ale řekněme, že mám zkušenost s něčím podobným. *Povzdechla si opět.* Nikdy jsem se necítila tak slabá, jako když mi Nate řekl, že kdyby mi dokázal vymazat paměť, bylo by to jako bych posledních pár týdnů neprožila. Vím, že on to nemyslel nijak zle a neublížil by mi, ale… Jen to vědomí, že je to možné, je strašné. *Lehce se otřásla.* Navíc, nemáš tomu v podstatě jak zabránit. V momentě, kdy tě někdo zdroguje, opije, nebo se ti prostě jen líbí, dřív nebo později tu ostražitost ztratíš. Nebo pokud bude držet pomyslný nůž pod krkem někomu, na kom ti záleží. Není to o tom, že bys nebyla dost silná, Aless. Tohle je pro každého. *Starostlivě ji pozorovala a hladila po zádech.* Proboha, co to je za kletbu, že se týká zrovna sexu? To je fakt ubohý. *Povzdechla si.* Nedá se to nějak zrušit? Já nevím, u jiného čaroděje? Stejného čaroděje?
Já encanto používám taky, ale k tomuhle jsem ho nepoužila nikdy. Nebylo proč. Když jsem chtěla někoho do postele, postačily ženské zbraně a bylo to. *Pokrčila rameny a koukla na ni. Celá takhle situace jí hrozně štvala už je proto, že to nepoznala, že tomu nezabránila a nejvic proto, že ublížila Remimu.* Já vím, že z části to asi byla má vina. Ten alkohol jsem pila dobrovolně, ale nedošlo mi, že je něco špatně, to je to, co mě na tom štve nejvíc. A hlavně ten fakt, že se to stalo, že to ublížilo Remimu. *Povzdechla si.* No to prokletí je to, že no nemůžu se udělat. Nijak. Ani když si hraju sama, ani když spím s Remim. A je to šílené, protože mě to neskutečně frustruje a jsem zoufalá, Remi mi sice pomáhá svou moci, když mi pak u toho manipuluje mysli, ale bude je otázka času, kdy ho to přestane bavit. Je to přece jen chlap. *Ani mu to neřekl, že se tím užírá.* Jiny čaroděj to nemůźe zrušit pokud neví, jak se to kouzlo udělalo a ten kdo to udělal to taky jen tak neuděla. Pracuje s Dragosem, co myslíš.
Možná když se chceš pojistit? Ale i tak mi to připadá špatné. *Zavrtěla nesouhlasně hlavou.* Pokud jde o tyhle věci, mělo by to probíhat mezi lidma, kteří s tím souhlasí, ne kteří s tím souhlasí "pod vlivem." Ať už alkoholu, nebo Encanta. Sakra, proč má vůbec něco takhle příšerného takhle krásné jméno? *Povzdechla si.* Věřím, že ses mu omluvila a vysvětlila to, to je asi to jediné, co se dá v takové situaci dělat. *Pohladila ji povzbudivě po zádech a dál ji poslouchala, mezitím si dopila kafe.* Tak to je pěkně zvrácené. A asi nemusím říkat, že kombinace hajzl a kreativní je snad to nejhorší, co si dokážu představit. *Znovu se zamyslela.* No, asi záleží, co je to za čaroděje? Jestli to bylo nějaké starodávné přátelství, nebo mu prostě Dragos dobře zaplatil. Nebo tak něco, nevím, jak probíhají podobné obchody. Protože pokud to druhé, pořád máš šanci, řekla bych? Pokud bys mu nabídla něco zajímavějšího? Pokud teda zjistíš, který čaroděj to byl - *Než mohla tuto úvahu dále rozvíjet, rozezvonil se jí telefon.* Promiň, to musím vzít, to je mamka. Ahoj mami. Ne, nerušíš. Jasně že můžu hoď mi adresu do smsky. A zavolej strejdovi, podívá se na to. Jasně. I já tebe, pa. *Zavěsila a s omluvným úsměvem se podívala na Aless.* Promiň, změna plánu. Musím vyzvednout brášky z tábora, našim kleklo auto. Ale číslo na mě máš, kdyby sis chtěla popovídat, nebo cokoli, budu na příjmu. Kdybych byla v práci, nebo spala, ozvu se co nejdříve. Drž se, prosím tě: A pozdrav mi Remiho. *Ještě jednou ji na rozloučenou objala, než vyrazila do auta a na adresu, kterou jí poslala máma.*
*Celou dobu jí poslouchala a přikyvovala, občas ještě něco pronesla nebo dodala, ale jinak poslouchala. Nakonec jí nechala vyřídit si hovor. Jen co jí řekla, že už musí jít, tak přikývla a stala, aby jí objala.* Pozdrav vyřídím a děkuju. *Řekla jí ještě než nakonec civilka z vily odešla, zatímco si šla Aless zase po své prácí.*
*Dnešní večer Aless chtěla trávit doma s Remim, už jen proto, že pro něj měla překvapení. Od doby, co se usmířili, se snažila jak mohla ve všem, pořád jí trápilo svědomí a věděla, že se bude muset chránit nějak, aby se to už neopakoval, aby na ni už nikdo nepoužil Encanto a navíc věděla, že už by to vědomě a dobrovolně nikdy neudělala. Nestálo jí to za to, nestálo jí to za ztrátu někoho, koho milovala k zbláznění a navíc dala mu slib a ten hodlala dodržet. Proto se snažila být dokonalou manželkou a milenkou i když byla stále prokletá, přece jen do toho dávala víc než mohla. A občas svého manžela i překvapovala, nejen v posteli, ale i mimo něj, stejně jako to chtěla udělati teď. Když totiž Remi nebyl doma, pracovala na jeho autě, které tehdy vyhrál na závodech, už ho měla hotové, dělala jen poslední úpravy a když měla hotovo, spokojeně se usmála. A auto zakryla plachtou. Jeffovi řekla, aby došel pro Remiho a sama na něj čekala. Měla z toho obrovskou radost.*
*Remi sám už byl na cestě ale k Aless. Tak nějak dokončil dnes vše v obchod a vesele už si to štrádoval za ní. Věc s Elisou naprosto vyignoroval a přešel, přeci jen, pro něj to byla vílí záležitost, která v sobě nenesla nic jiného, než jeho podstatu, a city pořád zachovával ke své upírce. Před vilu došel zrovna, když Jeff vycházel ven. Když mu pak sdělil, že jej Aless poslala za ním, tak se jen spokojeně uculil a vydal se společně s ním za ní. Dovedl jej do obýváku, kde se pak fér posadil, než ale vstal, do lednice si došel pro pití a čekal, kde se jeho manželka vyloupne.*
*Vše ještě jednou zkontrolovala a pak už se vydala nahoru, kde došla do obývacího pokoje. Jeff tam seděl už na pohovce a chystal se s Tonym hrát hry. Dokonce i Remi už tam byl. Upírka došla k němu a sladce jej políbila a posadila se mu do klína.* Ahoj milovaný manželi, něco pro tebe mám. Budeš koukat a jak tě znám, tak si to budeš chtít i vyzkoušet. *Uculila se tajemně a objala jej rukama kolem krku a vtiskla mu pusu na nos. V tom ale do místnosti došli i Jasmine, která pak pokračovala do kuchyně, Victorie, James a samozřejmě Emett, ten se posadil naproti Aless a Remiho a culil se jako pako.* Ale hrdličky, jak vám to sluší, jste tak sladcí, že kdybych byl člověk, měl bych asi cukrovku posledního stádia. *Uchechtl se. Aless se na něj zamračila.* Drž laskavě hubu debile. *Zavrčela a pak se zase otočila na Remiho.*
*Remi, jakmile ji viděl přicházet, se celý rozzářil., když se mu posadila do klína, tak ji pak dlouze políbil, přivinul do náruče a koukl na ni.* No, to jsme na to zvědav, moje milá manželko, budu hádat, máš nové prádlo? *Optal se se smíchem. Pak už sledoval, jak dovnitř vešel Emett a spol. Jen protočil očima, hodil po něm nenávistný pohled a pak se podíval na Aless.* Je to prostě vůl. Ale zpátky, copak to tedy je za překvapení, moje milá? nemůžu se dočkat! *Zacvrlikal vesele.*
*Naklonila se k němu blíž a svými rty se otřela o jeho ucho.* Spodní prádlo má taky, to, co se ti v tom obchodě tak líbilo a nad kterým jsi slintal, můžeš si ho pak rozbalit v tom větším překvapení, čeká na tebe dole v garáží. *Zašeptala mu svůdně do ucha a jemně jej do něj kousla. Všichni co tam byli si tak nějak hleděli svého, kluci hráli, Jasmine s Vicki si o něčem povídali o kousek dál, jen Emett na ně stále hleděl a culil se.* Co kdyby jste šli po sobě lézt někde tam nahoru, hm. Nikdo tady na to není zvědavý. *Zamumlal nakonec. Aless chtěla ještě něc říct Remimu, ale jen se otočila na Emetta.* Tak aby bylo jasno. Nikdo kromě tebe nás ani nevnímá, to za prvé a za druhé, je to můj dům, to znamená moje pravidla a kdybych chtěla rozdám si to s ním tady klidně hned. Takže mě přestaň srát Emette. *Zamručela upírka, ale v tom do pokoje vešla Lea a po boku jí stál Negan a ještě další upíří Denaia, Robin a Henrietta. Už podle pohledu Ley upírka poznala, že to nebude nic dobrého, ta k Aless přišla a podala jí tablet, ve kterém byly informace co zjistili. *Je to všechno? *Optala se Aless, když si to přečetla.* Ano, všechno. *Pronesla Lea a zamračila se. Aless ještě jednou přelétla info a pak koukla na Emetta.* Víš co ze všeho nejvíc nesnáším. Lháře a zrádce a zdá se, že ty jsi vyhrál první cenu v tom, že jsi oboje. *Zavrčela. Načež všichni upíři, co zrovna něco dělali, s tím přestali a jen sledovali, co se děje.* Nevím o čem mluvíš kotě. *Pronesl Emett, jako by se nic nedělo a uchechtl se u toho. Upírka se postavila a propalovala ho pohledem.* Ti novorozenci po New Yorku jsou tvoje práce a zotročenci? To vážně?!! *Křikla po něm naštvaně.* Takže to, proč se ti rozpadl klan, proč jsi na útěku, to všechno jsi dělal i předtím. A oni ti na to přišli, že je to tak!! *Zavrčela.*
*Remi se na ni usmál.* Přesně tak, to si moc rád rozbalím. Jsem zvědavý na to, co máš. *Uculils e. Pak už sledoval, co se semlelo. Najednou si Remi přišel jako strašně malý, už jen proto, jak staří upíři se tam slezli a co se právě dělo. nakrčil obočí, ale nakonec se zvedl a poodešel si do bezpečné vzdálenosti, tak, aby stál dál, opírajíc se o linku, ale připravený pořád tak nějak zakročit.* Tak, a teď máš asi průser. *Pronesl Remi pouze směrem k Emettovi a pokud se na něj upír podíval, jen se sladce zaculil.*
*Emett je sledoval a jen se usmíval.* No co už? Tak se stalo, vždyť o nic nejde maličká, ty toho naděláš. *Uchechtl se, přičemž se na Remiho jen zamračil.* O nic nejde? Tak kurva o nic nejde? Ohrožuješ nás všechny! Nejen ze strany Dragose, který zuří, ale taky ze strany lovců. A jde to na mou hlavu! *Zařvala na něj.* Jenže to je mi jedno Aless. *Pronesl jako by nic.* V tom případě vypadni. Nehodlám tě tu trpět, nehodlám dopustit abys dál ohrožoval mé lidi a ty na kterých mi záleží. Nechci tě v klanu! Chci abys táhl k čertu! *Zavrčela Aless. V tom se i Emett postavil a svou výškou se nad ní tyčil.* Ty mě vyhazuješ? Opravdu? Na to nemáš ale právo princezničko, na to jsi moc malý pán. *Uchechtl se, ale upírka jen zavrtěla hlavou.* Právě, že právo mám. Jsem vůdkyně klanu, ve kterém ty jsi jen člen, takže ano, to právo mám a já říkám, že tě tady nechci, nikdo tě tu nechce, protože všichni už vědí, co jsi zač. *Zamručela.* Jenže já jsem tu starší, ty nejsi nic. *Mrknul.* Věk je jen číslo, nezáleží na tom, kolik ti je, záleží na tom, kolik ses toho naučil a kolik máš zkušeností, v tom je síla a já slabá nejsem! Takže jakožto tvůj vůdce tě vykazuji z klanu! *Pronesla a propalovala ho pohledem. Emett na ni koukal, pak se jen usmál a otočil se, jakože odejde, ale v tom se prudce otočil, v jeho ruce se zablesklo něco kovového a Aless mohla už jen pocítit jak jí přes tvář projela ostrá čepel.* Nikam nejdu Alessandro! *Zavrčel, ale to už vstali i ostatní a postavili se za Aless, připraveni bojovat.*
*Remi to pak sledoval, ale jakmile spatřil to, co se děje, tak se prudce odrazil od pultu a postavil se společně s pár upíry, hledíc na Emetta. Nabral svou pravou posobu a vraždeně se mu zadíval do očí.* Vypadni odtud, nejsi tu vítaný, nebo jsi neslyšel? *Hlesl směrem k němu a zadíval se mu do očí ještě více. Byl připraven použít svou magii, aby jej zastavil, i jiné další postupy. Byl připravený na to chranit to, co měl rád a co Aless vybudovala.*
*Aless se chytla tváře a cítila, jak jí přes prsty protéká krev.* Tohle sis dovolil až moc. Dovol, abych ti připomněla, že ty už tady nemáš žádné slovo Emette, to jsi ztratil ve chvíli, kdy jsi zradil vlastní lidi a kvůli tvé blbosti se ti rozpadl klan. Jenže já ti nedovolím, abys to samé udělal s tím mým. S tím je konec. *Zavrčela a otočila se, ve chvíli, kdy jí jednu dýku hodil Negan. Pak už jen koukla na Remiho a na to jak se proměnil. Musela uznat, že byla ráda, jak se jí snažil chránit a zastával se jí, ale i tak se o něj bála, aby mu Emett něco neudělal.* Hele víláku, být tebou tak uteču dřív, než ti zlomím všechny kosti v těle. *Uchechtl se Emett a vydal se jeho směrem, ale Aless mu v tom zabránila, když ho svou rychlostí pořádně udeřila, až zavrávoral, ale než by se nějak stačil nadít, ohnala se proti němu dýkou i ona a podařilo se jí seknout ho přes hruď. Emett se ale naštval ještě víc a vrhnul se na Aless, i on se ohnal svou zbraní a seknul jí do boku, načež jí popadl za vlasy a trhnutím přitáhl k sobě.* Až tě zabiju, vezmu si všechno. *Zavrčel.*
*Remi to ale sledoval a byl pohotový. Ihned, jakmile Alessandru popadl Emett za vlasy k němu doběhl, to u se ale po jeho boku po zemi plazilo několik šlahounů z květiny na lince. Byl to jeho nápad, dát do vily květiny, už jen proto, aby mohl nějak zakročit svou magií. jakmile se Emettovi omotaly kolem nohy, podtrhly mu je a když upír spadl na břicho, Remi se na něj zezadu posadil. Teď to byl on, kdo jej chytl za vlasy.* Ruce pryč, parchante. *Zavrčel, a jak držel jeho hlavu, párkrát s ní bouchl o podlahu pod ním.*
*Starší upír nad drzostí víly jen zavrčel a po chvíli se upíří rychlostí přetočil tak, že teď pod ním ležel Remi na zádech a on byl nad ním, jednou rukou ho pevně držel pod krkem a druhou se napřahoval, aby ho probodl.* Emette dost!! *Vykřikla zoufale Jasmine, která se objevila kousek od něj.* Proč to proboha děláš? Proč ničíš tohle všechno. Emette prosím. Pokud ti na mě záleží a miluješ mě, nech toho a prostě odejdi, prosím. *Zašeptala zoufale, ona z toho všeho byla sama překvapená, netušila, co její manžel prováděl.* Nestarej se do toho Jasmine! *Zavrčel a chtěl pokračoval, ale Aless musela chránit svého milovaného a proto Emettovi skočila na záda a bodla ho do nich, přičemž ho nějak dostala z Remiho, načež se oba odkutáleli o kousek dál. Mladá upírka se natahovala pro dýku, která ji během toho vypadal, ale starší upír byl rychlejší, za nohu si jí přitáhl k sobě a bodl jí do břicha, přičemž upírka vykřikla* Jsi slabá Alessandro a já tě s radostí zabiju! *Zavrčel, ale to se už k němu hnala i Lea.*
*Remi se na ni nestihl nadít a už ležel dole. Vyděšeně se na něj podíval, ale jakmile na něj pak začala mluvit Jasmin, začal mu magií lézt do hlavy, alespoň se tedy o to snažil. Chtěl mu umocnit myšlenku toho, aby přestal, ovšem nevěděl, zda se to povedlo, jelikož byl lehce nesvůj. Snažil se sice vzpomenout si na trénink, ale i tak byl nesvůj a nesoustředěný. Pak už se z něj ale dostal, ale jakmile viděl, co se děje, co se stalo, tak se na chvilku zarazil. Hned na to se ale postavil, zavrčel a zadíval se na Emetta.* Však já ti ještě ukážu, parchante. *Po boku se mu opět začaly plazit šlahouny, které se po jeho boku zvedly. Kořínky vytvořily na obou koncích šlahounů špičku, a v dalším momentě je Remi poslal přímo na Emetta, sledujíc, jak se zabodly do jeho ramen a přišpendlil jej v sedu na zemi. Remi k němu došel, popadl po cestě dýku a došel až k němu. Jednou nohou se mu zapřel o hrudník a sklonil se k němu, zatímco se teď on sám napřahoval dýkou.* Teď zařveš, parchante.
*Emett bolestně zavrčel, když se Remi opět snažil na něj použít sílu, ale pak se jen rozesmál, když se nad nim tyčil s dýkou v ruce.* Přemýšlím, koho z vás si podám dřív, komu prvnímu ukážu smrt toho druhého. Tak co Aless, chceš se dívat, jak tvoje láska umírá mou rukou, jak dokonalé by bylo tě takhle zlomit, vzít ti to, co tak moc miluješ, rozdrtit tě na milion kousku. *Zasmál se a pak pohlédl na Remiho.* A nebo ty? Co kdybych nejdříve zabil tu tvou sladkou ženušku, tvou milovanou ženu tvého života, pomalu a bolestivě a tebe donutil se na to dívat hm? Ach sakra, tohle bych si užil. *Rozesmál se a v tu chvíli sebou svou rychlostí trhnul a vymanil se ze spáru šlahounu, které na něj Remi použil, načež se ohnal a dýku z ruky mu vytrhl.* Nemáš na mě, stejně jako na mě nemá tvoje žena. *Zavrčel a znova popadl Remiho pod krke, načež jej vyzvedl lehce do vzduchu a zbraní, kterou mu vzal ho seknul do hrudi, nakonec ale dýku zabodl do jeho boku a pevněji stiskl jeho krk, než s ním hodil přes celý pokoj. To už se na něj vrhla ale i Lea, která všem skončila stejně jako Remi, jen na druhé straně. Tony se přidal, ale Emett ho složil několika ranami k zemi a pak mu zlomil vaz. Aless když viděla, co udělal Remimu, se ihned rozběhla k manželovi.* Mi amore… jsi… jsi v pořádku? *Koukala na něj, tolik se o něj bála.* Prosím, nechci aby ti něco udělal, prosím běž nahoru nebo dolů do garáží, kdekoliv, ale prosím jdi, než mi tě zabije prosím. *Šeptala zoufale, nezvládla by, kdyby se mu něco stalo. Chtěla ještě něco říct, ale to už jí Emett popadl zezadu za vlasy a tahal jí od Remiho dál.* Ještě jsme spolu neskončili maličká. *Zavrčel. Aless se bránila, nakonec jej silně škrábla do ruky, kterou jí držel a vymanila se mu tak ze sevření, postavila se a oba se začali prát ve své rychlosti. Pěstmi, dýkami, vším co bylo po ruce. Aless se nehodlala vzdát i když věděla, že on je silnější. Jí hnala touha ochránit klan, touha ochránit svého manžela, v tom měla sílu a odhodlání.*
*V Remim vřela krev, ovšem nestihl se ani nadít, a už ležel na druhé straně místnosti, od krve a s dýkou v boku. Zavrčel, dýku se syknutím vytáhl a hned na to, jakmile k němu Aless přišla, jen malátně otevřel oči. Tak nějak se už ztrácel, byl vyčerpaný a unavená, zraněný a věděl, že z tohle se bude léčit ještě pár dní. Pro teď se ale zadíval na Aless, chtěl jí varovat, ale to už byla odtažena Emettem pryč. Remi zavrčel a pak zavřel oči.* /Vstávej, Remi./ *Napomenul sám sebe.* /Vstávej!!!/ *Okamžitě vstal a zadéíval se před sebe. Sice se držel za bok, ale koukla se na Aless. Viděl to, co se dělo, co se dělo všude kolem nich a hlavně před ním. Nakonec ale zavrčel. V eemettovi uviděl svého otce, který se snaží zničit to, co miloval. Proto už se nezdráhal a pokusil se zapojit do boje. Sem tam snažil vyhledat Emettovi myšlenky a ovlivnit je, ale pak už se přidal k Aless, aby ji ochránil. Když zrovna nemlátila do Emetta ona, dělal to Remi, pomáhající si dýkou ve své ruce. Viděl rudě a vzdát se nechtěl.*
*Do boje se přidal i některý z upírů, ale Emett se jich vždy nějak zbavil nebo je dost zranil, aby dali chvíli pokoj, tento boj si chtěl užít je s Aless a tím jejím vílím manžílkem. Chtěl si užít to, jak je oba dostane. Když to byl opět jen boj těch tří, zprvu se snažil zbavit jednoho z nich, ale oba jako kdyby se doplňovali, při čemž zavrčel ještě víc. Aless se po očku koukla na Remiho, doufala, že by jí poslechl a šel do bezpečí, ale když ho viděla po svém byla rád, druhá se o něj bála. Ani ona Emetta nešetřila. Prala se s ním, co jí síly stačil, musela to dotáhnout do konce, nějak musela. Emett byl nebezpečný pro všechny. Několikrát se jí podařilo ho dýkou seknout či dokonce bodnout, což ho na pár sekund zpomalilo a jí to dalo výhodu v tom ho praštit nebo kopnout. Občas viděla jak se přidali ostatní, ale on si s nimi poradil jako by nic, došlí jí pak o co mu šlo. Ten boj byl jejich a mělo to skončit tak, že jen jeden z nich bude na konci živý a ona byla odhodlaná, aby to byla ona a Remi. Když znova praštila staršího upíra, chytil jí ruku a zkroutil jí zápěstí tak, že se po chvíli ozvalo nepříjemné křupnutí, přičemž upírka jen bolestně zavrčel. Pak svou pozornost Emett opět věnoval vílákovi, který se proti němu opět ohnal dýkou.* Ty asi nemáš dost viď. *Zasmál se a udeřil ho do ruky, tak, že upustil zbraň, kterou držel.* Chceš zemřít? Rád ti to splním.* Mrknul na něj a vrazil Remimu několikrát pěstí, jednou do tváře a pak i do břicha, když pak padl na zem před něj, chytil ho za vlasy a donutil ho podívat se na něj.* Byl špatný nápad, jít se mnou do boje. Aless, koukni se, co udělám s tvým manželem, jen se dívej. Chci vidět, to zoufalství, tu bolest v tvých očích. *Křikl na upírku, zatímco držel Remiho za vlasy, zatímco mu přiložil ostři ke krku.*
*Remi se nažil, lae pak cítil, jak už jej opouští nápady a energie. A tak udělal to poslední, co jej napadlo. Byl to risk a mohl zemřít doslova okamžitě. Ale zkusil to. Věděl, že Jasmine stojí jen kousek od něj, a proto z posledních zvedl svou ruku lehce tak, aby jeden z ostrých šlahounů přesunul tak, že se rychle dostal až k Jasmine a zastavil se těsně před místem, kde by měla mít srdce.* Tak si posluž, ale věz, že než mi tvoje zranění přinese smrt, stihnu dát ještě povel k tomu, aby to tvou krásku probodlo skrz na skrz. *Zavrčel. To už se kořeny zformovaly v něco, co připomínalo dřevěný kůl, který stále mířil špičkou na Jasmininu srdce a lehce ve vzduchu rotoval.*
*V tu chvíli, kdy Aless viděla, co Emett udělal, ztuhla na místě. Těkala pohledem z jednoho na druhého. Kdyby ještě dýchala, v tuhle chvíli by asi dýchat přestala. Viděla na Remim, že je vyčerpaný a že je dost zraněný, musela ho nějak dostat mimo Emetta, někam do bezpečí a proto, když se Emett nedíval, hodila pohled na Leu, které dala pokynem hlavy jasný signál, ta pochopila a byla připravená, sama se zrovna postavila na nohy a držela se za bok, kde jí bývalý vůdce bodnul několikrát. Aless se postavila a mírně si narovnala zlomené zápěstí.* Nech ho být, tohle je jen mezi námi. *Pronesla směrem k Emettovi, ale to už viděla, co udělal Remi a poslouchala jeho slova. Když to viděl i Emett, podíval se na svou ženu, pozvedl obočí a pak se znova zadíval na féra před sebou, načež se uchechtl.* Posluž si, je mi to jedno. Vaším zabitím budu mít víc, než jsem kdy chtěl a novou ženu si najdu kdykoliv. *Pronesl zcela chladně, což Jasmine překvapilo, v jejích očích se najednou objevilo tolik emoci, od překvapení, po bolest. Milovala ho, nechala se proměnit kvůli němu a on řekl tohle? Jeho slova jí dostala. I Aless to viděla, ten její pohled, kdy si to blondýnka uvědomila, bylo jí to líto, obě si vyměnily pohledy a ona pochopila. Jasmine jí naznačila, aby to udělala, za což Aless byla vděčná, proto když se opět Emett díval jen na Remiho, ale Remi se díval na Aless, ukázala mu náznakem ruky zapalovač, doufala, že to pochopí a bude vědět, co pak dělat. Nakonec se odhodlala i ona, už se to muselo skončit.* Hej Emette, co kdyby ses postavil mě. Remiho přece nechceš, chceš mě ne? Tak co kdybys ho nechal být a šel bojovat se mnou. Chceš přece moje místo nebo snad ne?* Zavolala na něj, aby upoutala jeho pozornost, což se tak i stalo a když se k ní natočil. Lea mezitím svou rychlostí doběhla k Remimu, chytla ho a dostala ho mimo dosah Emetta. Ten jen naštvaně zavrčel a hnal se opět za férem, ale to se už k němu rozběhla i Aless.* Hej ty idiote! Já jsem tady! *Zařvala na něj, věděla, že teď bude muset jednat hodně rychle a nejen ona. Běžela k němu, odrazila se a skočila po něm, v tu chvíli se ale Emett otočil celý a napřáhl se rukou, ve které držel dýku, tím jak na něj Aless skočila, ostří dýky projelo jejím hrudníkem. Upírka to ale čekala, proto ignorovala bolest, kterou pocítila a když ostří pronikalo jejím tělem, ona natáhla ruce a upíří rychlostí Emettovi zlomila vaz, načež oba padli k zemi. To byl jasný pokyn pro Jasmine, které se rychle sebrala láhev alkoholu z baru, dostala se k Emettovi a celou jí na něj vylila.* Jsi parchant a já lituju toho, že jsem tě kdy milovala. *Pronesla směrem ke svému muži, načež se vzdálila.*
*Remi si všiml pohnutky a došlo mu, co to znamenalo. když se pak seběhlo to, co se seběhlo, Tak Remi spěšně ještě doběhl k upírovi, za cesty už vytahoval z kapsy zapalovač a jakmile se k němu dostal, tak zapalovačem škrt, a hodil jej po něm. Oheň okamžitě blafl na upírově těle, ale Remi , který dopadl do kleku, natáhl k plamenům ruce a pomocí své živelné magie se je snažil udržet jen v okruhu Emettova těla a sílil je právě u něj. Netrvalo to dlouho, co z upíra zbyl jen popel. Remi i pomocí vzduchu, jež v místě požáru dusil, uhasil oheň, ale pak už nic neudělal, nic neřekl, padl obličejem na zem a v další vteřině ztratil vědomí.*
*Aless s ostatními sledovala, co se dělo pak. Když Emett nakonec padl a zůstala po něm jen hromada popela, snad jako kdyby z ní padl velký kámen, ale moc dlouho se neradovala. Její pohled ihned padl na Remiho, který nehnutě ležel na zemi.* Remi. *Zašeptala a pomalu se dostala alespoň na kolena a doplazila se k němu.* Mi amore. *Zkusila to znova a opatrně ho otočila na záda. Pohladila ho po tváři a hned začala *Jeffe bež hned nastartovat auto, Negane, pomoz mi s ním do auta, musím ho odvést do nemocnice. Sama ho tam teď nedostanu. *Pronesla zatímco se snažila, držet ruce na jeho bodných ranách, aby nekrvácel. To už se ale k ní sehnul Negan a vzal Remiho na ruce.* Ty jsi taky zraněná, měla bys tu zůstat a dát se dohromady. *Pronesl k ní upír, ale Aless jen zavrtěla hlavou.* Neopustím ho, je mi fuk, že jsem zraněná, jednu s ním.* Dodala snad jako své poslední slovo a za pomocí Victorie se postavila. Negan teda kývl na souhlas a odebral se i s Remim k autu, kde ho uložil na zadní sedadlo a sám se posadil k němu, načež mu rány zavázal kusem látky, tak jak jej to ve válce učili, přece jen to byl voják. Mezitím se do auta dostala i Aless s Victorii a když tam byli obě, Jeff se rozjel směrem k nemocnici. Aless celu cestu seděla vedle Remiho a držela ho za ruku, tak moc se o něj bála, sama byla vysílená a slabá. Cestu ani nevnímala.*
*Po tom, co se Aless taky dostala do auta, je Jeff odvezl zpět domů do vily. Kde oběma opět pomohli až do patra, do jejich části vily, kterou s Remim měli jen pro sebe a kde nikdo jinak nechodil. Negan uložil Aless na postel a Vicki pomohla dojít k posteli Remimu taky, pak jen kývli na pozdrav a odebrali se dolů zkontrolovat ostatní. Aless se pomalu postavila a podívala se na féra.* Lehni si a odpočívej, dojdu ti pro tvoje léčivé věci a taky ti nechám udělat čaj dobře? *Pronesla a koukla na sebe, pořád na sobě měla ještě roztrhané a zakrvácené oblečení.* A já bych měla jít do sprchy, všechno to ze sebe smýt konečně.
*Pokýval halvou, ale nakonec se na ni jemně uculil.* To je dobré, moje milá, já to nějak zvládnu, nedělej si starosti. Bude to v pořádku, čaj si udělám, ty si jdi do sprchy, a jhá, poté až se tak nějak vrátím, tak ti pomůžu, s čím budeš chtít. *Mrkl na ni Remi, ještě chvilku seděl, než nakonec ale opatrně vstal.*
*Otočila se a došla k němu a pohladila ho po tváři.* Lásko, prosím lehni si. Jsi zraněný a než dojdeš dolů, jen se vysílíš. Maria už dole připravuje jídlo a čaj z těch tvých bylinek, docela rychle se ve všem orientovala a donese to nahoru, tak buď hodný manžel a lehni si, nebo ti do té postele pomůžu sama. *Uculila se a sledovala ho, natáhla se k němu a vtiskla mu něžný polibek, než se začala pomalu svlékat do spodního prádla. Byla dost zřízena. Bodná rána v břiše a hrudi a plno řezných ran, které měla alespoň povrchově ošetřené.* Opravdu jak cedník. *Pousmála se.*
*Remi pokýval hlavou.* tak tedy dobře, dobře. Dám na tebe, přeci jen, jsi y nás ta starší, moje milá. *Usmál se na ni, pak se k ní natáhl, vstal, a políbi ji.* Asi půjdu s tebou, taky bych potřeboval trochu smýt ještě krev, a navíc, co kdyb jsi upadla? Jdu taky. *Pronesl nekompromisně a začal se svlékat. pak se na ni usmál a vzal ji za ruku.*
Pry starší, to si vezmu osobně. *Uculila se a pak jen pobaveně zavrtěla hlavou* Tady jde o to, že mám jen o tebe starost, co kdybys sebou seknul na schodech a skutálel se. Nech se rozmazlovat. *Polibek mu opětovala a než by vůbec stačila zareagovat na jeho návrh na společnou sprchu, už byl nahý a držel ji za ruku.* Tak pojď, ty můj ochránče. *Usmála se, vtiskla mu ještě jeden polibek a pak se odebrala do koupelny, kde vlezla do sprchy a opatrně na sebe pustila proud vody, přičemž jen bolestne zavrčela, chvíli jen tak stála, než se zcela uvolnila a nechala vodu ze sebe smýt všechnu tu krev.*
*Vibavuje si nejaké veci v meste a tak sa do vili vráti až je po všetkom. Samozrejme si nemôže nevšimnúť množstva krvi popola a rozbitého nábitku. Rýchlo odchití najbližšiejho upíra a povipituje sa čo sa vlastne stalo. Keď sa dozvie zbežný priebeh udalosťí bez nejakých zvlášť podrobností upírovi poďakuje aodíde do svojej izbi.* /Oni ich odviezli do nemocnice???/ *Neveriacki krúti hlavou keď vchádza do svojej izbi. Okamžite vibalí svoju lekárničku ktorú medzičasom stihla slušne zásobiť všetkím potrebním. Takto vybavená sa znova viberie dole a čaká kím sa ranený vrátia. Netrvá dlho a obaja ranený sú vo svojej izbe Lyr sa ponúkne že pomôže upírke menom Maria a tak zatial čo upírka pripravuje jedlo a krv Lyr pracuje na liekoch. Keď sú hotové všetko vezme zloží na velký podnos a odíde smerom k Alessinej izbe tam pred dverami zaklope na dvere a čaká kím ju pozvú dovnútra.*
*Remi vyšel ze sprchy jako první. Tak nějak litoval, že tam lezl, jelikož se mu do ran dostala voda a teď jej to pálilo o to více. Když uslyšel klepání, už oblečený zamířil ke dveřím, ale kulhal, sem tam syčel bolestí a držel se za ránu na boku, jež opět začala krvácet. Jeho obličej vypadal, jako kdyby se na něm vyřadilo malé dítě s vodovkami. Otevřel a když viděl Lyr, byl jak překvapený, tak i uvnitř nadšený, když si všiml jejích léků.* Lyr, ty jdeš jako na zavolanou!! *Hlesl vesele a mile se usmál. Pak ji uhl, aby mohla dál.*
*I Aless po chvíli vyšla ven. Stačila jen chvíle, přece byla zraněná a nechtěla se tam více zdržovat. Opláchla se, vyšla ze sprchy a opatrně se osušila, oblékla si kalhotky a tílko a vrátila se do pokoje. Stejně jako Remi byla i ona překvapená. Čekala Mariu, ale ne Lyrii, byla však ráda, mohla tak vyléčit Remiho.* A zdravím. *Pousmála se upírka na vílu a když viděla, že na tácu měla i kromě jídla pro Remiho a léku, krev, vzala si jí a posadila se na postel. Už jí potřebovala, přece jen, aby se nějak hojila, i když to i tak bude trvat dlouho, ale zároveň měla hlad.* Děkuju, že jsi přišla. *Pronesla směrem k ní ještě.*
*Keď sa otvoria dvere prekvapene zdvihne obočie ale nepovie nič. Prejde okolo Remiho do izbi a položí podnos na najbližší stvôl. Potom sa otočí a obidvoch ranenžch si zmerá pohladom.* To ako fakt? Je tu bitka a ja to celé zmeškám. To nieje fér.* Posťažuje sa a potom ukáže na Remiho.* Sadnúť na postel a nehíbať. *Prikáž a ak si Remi sadne pristúpi k nemu a s profesionalitov skúsenej loečitelky začne kontrolovať jeho zranenia.* Nieje to až tak zlé ale nejakí čas si poležíš. *Komentuje keď prezrie jeho ranny. Vyťiahne z jedného vrecka niečo čo vizerá ako maličká kôstka z datle a podá ju Remimu aj s pohárom vody.* Žuj to asi desať sekúnd potom to vipluj a vipláchni si ústa. Zbaví nta to bolesti. *Dodá ešte keď sa otočí k podnosu a začne na gázové vankúšiky nanášať riedku čercenú kašu.* Dám ti na tie rany trochu krvavčeka a tuším ťa budem musieť znova zašiť. *Aless zatial nechá na ošertenie čakať predsa len ako upír nieje nijak ohrozená rany čo má jej môže biť nanajvíš nepríjemné ale na živote ju neohrozujú.*
*Podíval se na Lyr, už u6 chtěl něco říct, ale nakonec jen rezignovaně udělal to, co mu řekla a díval se střídavě na vílu a upírku.* Nejak to bylo... Ehm, nečekane, řekl bych. *Pronesl a pak se zadíval na vílu, vzal si od ní lek a udělal, jak řekla. Pak si výplachl ústa, pokud mu to dovolila došel do koupelny kde to vyplivl, vrátil se a zase se posadil.* No, ale byl to sekec. Mimochodem, už víš o Miře? *Pronesl pouze.*
Remi má pravdu. Tohle byla neplánovaná akce, ale potřebná. Teď už bude v klanu klid, takže tak. *Pronesla a pousmála se na Remiho, sledovala je pak oba. Ona sama možná ani ošetřit nechtěla. Sice to bylo zranění stříbrem a bude se to léčit dlouho, ale jí to nevadilo. Pro ní bylo hlavní, aby byl její manžel v pořádku, to pro ni byla priorita. Když pak zmínil Miru, povzdechla si.* Jo o Miře jsem ti zapomněla říct. Utekla, nechala se chytit a pak byla držela u Dragose. *Koukla na Lyr.* Nemohla bys jí prosím trochu domluvit? Já chápu, že chce pryč, chce ven, ale teď to prostě nejde, to ona ví. Až bude samostatná, pro mě za mě, klidně ať jde, kam chce, klidně ať bydlí mimo vilu, to mi bude jedno. Ale teď to nejde a pokud uteče znova, Dragos jí zabije. *Dodala ještě.*
*Vivalí na neho oči ale než sa stihne spítať čo sa stalo Aless jej na nevislovenú otázku odpovie. Nesnaží sa ani skriť ako ju to čo sa dozvedela rozčúlili a vistrašilo.* Porozprávam sa s ňou. Ale ako dlho bude ešte trvať kím ju pustíš von? /Máme dvôležitú prácu./ *Dodá v duchu potom sa vráti naspäť k Remimu s ihlou, niťov a začne mu zašívať rany na ktorích mu povolili stehy.* Máš štastie že to nebolo od železa inak by si nedokázal ani stáť. *Mrmle si popod nos kím Remiho zašíva. Keď je hotová priloží mu na rany gázu ktorú pripravila pred chvílou a starostlivo ho obviaže obvazom.* Tak hotovo. Žiadne namáhanie a aspoň tíždeň ležať v posteli jasné? *Prikáže mu prísne a konečne sa obráti k Aless.* Teraz Ty... *Nedokončí vetu ale začne jej prezerať zranenia.* Šiť to netreba, už sa to pomali zaťahuje.... *Mrmle si polohlasne kím Aless čistí rany. Nakoniec ju obviaže čistím obvazom.* Tak to by malo stačiť. Bude sa to hojiť možno trochu pomali ale budeš v úplnom poriadku. *Otočí sa k podnosu, vezme z neho krvnú konzervu a dá ju Aless do ruky. Vela jec. To to trochu urýchli.
*Remi poslouchal ty dvě, jak se bavili o tom, co udělala Mira. Pak jen pokrčil rameny.* No jo, tak to je, prostě vzala roha, ale je dobře, že pak byla zalezlá u sebe, protože kdyby se připletla k tomu, co tu bylo...no, bylo dobře, že byla od toho. *Pronesl Remi nakonec konstruktivně a pak se na obě podíval, hlavně na Lyr.* Když ale.. *Nakonec si to ale rozmyslel a jen si tiše povzdechl.* No dobře, dobře. *Pronesl tiše. Pak koukal na to, co dělala u Aless a pak se na ni opět koukl.* A jak se daří tobě? *Optal se víly.*
Většinou to trvá pár let. Přece jen se musí naučit zvládat jak sebe, tak především svůj hlad. Bez toho to prostě nejde. Zatím musí být zavřená ve vile, později může ven, ale s doprovodem a až bude opravdu připravená a pak může být už sama. Ale do té doby bohužel. *Pronesla Aless a nechala se tedy ošetřit.* Hele já jí chápu, nemysli si, že ne. Sama jsem byla na jejím místě a byla jsem stejná i v tom, že jsem nechtěla být zavřená, jenže ona musí pochopit, že je to pro její dobro. Stejně jako já tehdy bude muset prostě zatnou zuby a vydržet. Čím víc bude trénovat, tím větší šance je, že se ta hranice sníží. Tohle je prostě věc, kterou si projdou všichni novorozenci. Já svou dohodu plním, starám se o to, aby měla pohodlí, měla, co chce, měla co jíst, jsi tu ty. Ona by se taky měla trochu snažit a neztěžovat mi to. Pokud totiž uteče znova a chytne ji někdo od Dragose, je mrtvá a já pak s ní. *Dodala pak ještě a když ji podala krev, vzala si jí od ní a napila se.* A děkuju, jak za mě, tak především za něj. *Poukázala na Remiho a pousmála se.* Já budu ráda, když bude v pořádku hlavně on. *Zašeptala a dál si popíjela krev.*
*Počúva upírku a prikivuje.* Tomu všetkému rozumiem ale to že uteká nieje kvôli tomu že je neposlušná. Má na to dvôvody.... *Povie ale vetu nedokončí to je len ich vec nikomu inému do toho nič nieje.* To je to najmenšie aj vi ste sa predca postarali o mňa. *Usmeje sa na Aless a pozrie na Remiho.* Už som v poriadku zahojila ssa to skvelo a momentálne pátram po tom jednom férovi čo vtedy v noci ušiel. Je to na dlhé lakte lae nakoniec ho nájdem. *Podvedome sa kruto usmeje keď si predstaví čo všetko s tím férom spraví.*
*Remi je poslouchal a ani nedutal. Kdyby to. Bylo na něm, to otázky upírů vy se ani nezapletal, ale teď, když se stalo to co se stalo věděl, že i k němu budou nějací upíři vzhlížet. Podíval se pak na Aless a mírně se usmál, pak ji pokynul hlavou a koukl se na Lyr.* Jsem rád, že jsi v pořádku. *Pronesl. Co se týkalo potom Fera, kterého hledala, jen si povzdechl. Rád by ji pomohl, ale na druhou stranu, pokud byl z podzimního dvora, tak to mohl teď být i jeho kamarád. Proto raději mlčel, nic neříkal. Lyrii neřekl nic o tom, co se dělo na dvoře a na dvoře neříkal nic o Lyr a tak by to mělo i zůstat.*
*Aless si povzdechla.* A já zase chápu tohle, ale pokud má k útěku své důvody, pak ty teď musí jít stranou a je jedno, co to je. Já chtěla pomstu, hnala jsem se za ní, ale také jsem musela počkat. Tak to prostě je a pokud to nepochopí, bude to jen horší a nakonec se vážně zase něco stane a to bych nerada. Jsi starší, zkus ji prosím domluvit. Já s ní taky budu pak mluvit, ale ty jsi její přítelkyně, od tebe to možná vezme lépe. *Koukla na Lyr. Chápala Miru, ale tady už šlo k život a ona nehodlala brát Dragosovu výhružku jen tak. Pak se jen usmála na Remiho a vypila krev, kterou jí donesla Lyr. Přitom je pak oba poslouchala.*
*Priatelsky Remimu kívne, vstane, napoli si sadne na stolík kde predtím nechala podnos a založi si ruky na prsiach.* Na mňa nepozeraj keby som si nemyslela že je v jej záujme abi tu zostala tak by sme zdrhli už dávno. Ale mohla by si jej dovoliť aspoň vychádzky. Ja na ňu dohliadnem a dám pozor abi sa nič zlé nestalo. A keby sme si mohli zariadiť nejaké miesto ktoré je gfakt ´daleko od ludí niekde v lesoch alebo tak tak by ani nehrozilo žiadne nebezpečie no nie? *Spíta sa a nasadí svoj najnevinejší víraz. Stačí trocha pomoci a všetci budú štastní.* Zatial sa s Mirov ešte porozprávam...... Budeme si musieť pár vecí ešte vysvetliť. *Zamračí sa ale už sa k tej téme nevráti.* Remi? Bol si teraz niekedy v Diamantovom meste? Potrebujem si tam niečo vybaviť a chcela by som vedieť aká je tam nálada.
*Remi je tak nejak poslouchal, do konverzace o mladé upírce se nevměšoval. Spíše si tak nějak hleděl svého. Když mu ale pak Lyr položila otázku, zadíval se na ni a zavrtěl hlavou.* Ne, nebyl jsem tam, teď chodím jen na podzimní dvůr k Ernovi a to je vše, utekl jsem teď pár dní zpět sice na zimní dvůr před démonem, ale do Diamantového města ne, takže bohužel asi nemohu sloužit. Potřebuješ tam něco důležitého? *Zkusil*
*Aless odložila prázdný obal od krve na tác a koukla na Lyrii.* Promyslím to, ale momentálně má domácí vězení, za ten útěk a čeká ji výcvik, který bude mít teď pořád. Ale s tím místem někde mimo město, to si nechám projít hlavou. Zatím ale nikam nesmí. Něco podělala, musí nést následky, to jsou pravidla pro všechny. Tak to prostě je. Respektovat mě musí a to co řeknu. Když bude sekat latinu, povolím. Když ne, bohužel. *Dodala k tomu ještě poslední věc a pak pomalu vstala z postele. Nechala je povídat si o férských věcech a sama přešla k oknu, kde se zahleděla ven.*
*Na Alessine slová prikívne a ďalej sa sústredí na Remiho.* Ani nie les sa musím o niečom porozprávať s Jasonom. *Povie rýchlo a sprace použité veci speť na podnos. Vezme z neho pohár ktorého obsah zatial vychladol do na požívatelnú teplotu a strčí ho do ruki Remimu.* Vipi to. A potom to pi trikrát dene. Nechám ti tu recept. *Povie a položí nastôl popísaný kúsok papiera.* Tak to bi bolo teraz vás nechám odpočívať. *Povie vezme podnos a všetky veci a odíde z izbi.*
*Remi je sledoval a jen poslouchal. Když se pak otočila Lyr na něj, tak sen a ní usmál a přikývl.* Dobře, není problém, děkuju moc, budu tak nějak odpočívat, tedy, budu se snažit. *Ubezpečil ji. Když pak odešla, podíval se na Aless.* Tak co, jak se teď cítíš?
*Upírka se otočila a ještě než Lyria odešla se na ni pousmála. Když se pak zavřely dveře a opět zůstali sami, koukla na Remiho.* Bolavě a svým způsobem k vyčerpaně, ale jinak asi fajn. *Pousmála se a vrátila se zpět, kde se posadila na postel vedle něj.* A co ty? Cítíš se teď mnohem líp? Koukám, že nakonec nebylo na škodu tady Lyr nechat. *Usmála se a lehce jej pohladila po tváři, než se opřela o jeho rameno.* Až to bude líp, tak ti pak ukážu to překvapení, co jsem ti slíbila. *Pronesla s úsměvem.*
*Remi se na ni podíval a hned na to se usmál.* jo, bylo to dobrý, ještě že tu byla. Jak se cítíš ty? Snad to bude lepší a lepší. *Usmál se, lehl si a koukl se na ni.* A na to překvapení se budu těšit.
*Aless si lehla vedle něj a opatrně se přivinula do jeho náruče.* S tebou je mi nejlépe lásko moje. *Zašeptala a vtiskla mu polibek.* A máš na co. *Dodala ještě, než zavřela oči, aby odpočívala.*
.
*Většina civilů by nejspíš nedokázala ocenit podobnou hříčku se slovy, jako byl název tohoto konkrétního baru, pokud by nevěděli o světě Stínů, nepohybovali se v lékařském prostředí, nebo se nevyžívali ve slovních hříčkách. Kim, pro kterou v současné chvíli platilo vše zmíněné, sem nemířila náhodou. Tak trochu doufala, že zde narazí na některého z Podsvěťanů, které už znala. Pokud možno na Aless, ale ocenila by vlastně kohokoli. Doufala jen, že se jí nepoštěstí narazit na čaroděje, nebo lovce, v hlavě jí stále zněla varování od Remiho i Natea. Společně s nimi však i varování od Roberta, že se upírům nemá dívat do očí. Sice stále netušila proč, ale po té akci s Javierem raději nechtěla riskovat dalšího Podsvěťana s nějakým, libovolným, druhem magie. Zběžně si pročetla nápojové menu a pak požádala o Bloody Mary. Barman jí věnoval přinejmenším překvapený pohled, ale nic neřekl a odešel se věnovat přípravě jejího drinku. Když jí jej podal, zaparkovala se s ním do nejbližšího boxu a v rychlosti poslala sms rodičům, od kterých už měla pár zpráv o tom, že se ani neozve.*
*Byl vyčerpaný, všechno jej bolelo a všechny ty vzpomínky na víkend byly příšerné. Věděl proč jej pán potrestal, ale to neznamenalo, že následky byly nějak příjemné. Nedá se říct, že by následky byly horší než samotný trest, protože fyzická bolest vymizí poněkud rychleji než to co v něm zakořenila ta droga. Skoro tři dny v kuse vídal a slýchal vše co jej jen děsilo, od dětství až po součastnost. Nejhorší na tom ale byl nedostatek krve, ani Ban mu nepomáhal v tom aby se jeho vlastní děsy neobjevovaly a když zrovna přešel do fáze Bana, tak strach byl mnohem větší a bolestivější protože, jeho míra cítění byla jiná. Povzdechl si a zadíval se na dveře, které byly před ním. Zavrtěl hlavou a vešel dovnitř. Potřeboval vypadnout ze svého bytu a na chvíli i od svého pána. Chápal jeho důvody proč jej musel potrestat, ale stejně potřeboval na vzduch kde byl zase volný. Rozhlédl se okolo, normálně měl lidi rád, ale teď jich zde na jeho chuť příliš. Došel k baru a sedl si tak ať nikdo není okolo. Poté si objednal jednu sklenici čisté krve, tohle vážně bylo něco co právě potřeboval.*
*Zamyšleně popíjela své pití a když už tak visela na mobilu, při jednom brnkla i Ravimu. Výjimečně dnes sloužil, takže Myosotis musela zůstat doma, ale věřila, že jeden večer to ta její čtyřnohá holka šikovná sama zvládne. Když svou skleničku dokončovala, všimla si konečně na baru někoho známého. A ze všech, které tady mohla potkat, zrovna ten, díky kterému se pár věcí v Pandemoniu dalo do pohybu. Nevypadal, že by zrovna toužil po pozornosti, ale zase jí přišlo nezdvořilé ani nepozdravit. Počkala tedy na chvíli, kdy dopila svůj drink a mohla to tak uhrát na to, že si ho jen náhodně všimla na baru, když si objednávala nový. Došla tedy zpět na bar s úsměvem a žádostí ještě o jednu Bloody Mary a zatímco na ni čekala, náhodou jakoby si všimla Calibana.* Tady někdo vypadá, jako by omylem vyšel na slunce. *Zavtipkovala. Netušila, co za jeho vzhledem stojí, ale chtěla situaci trochu odlehčit a dát mu najevo, že se na něj za ten překažený večer nezlobí. Koneckonců, nemohl za to.*
*Dokončil jeden svůj drink a objednal si druhý.* /Než se z tohohle vylížu, tak to bude chtít mnohem víc, než trošku krve. Nic takového už zažít nepotřebuju./ *Přiložil znovu skleničku k ústům aby se znovu napil, když v tom slyšel ve svém nitru uchechtnutí. Jednalo se o Bana. Po tomto víkendu byl nebezpečně blízko povrchu a on měl chvíli i chuť jej vypustit jen aby měl Cal na chvíli klid.* /To vypadá, že bych tady měl hodně možností./ *Než stačil ve svém nitru začít debatu se svým druhým já, tak uslyšel hlas, který na něj promluvil, byl mu povědomý, ale jeho vnímání bylo teď nebezpečně ohrožené oproti normálu.* /Asi jsem ještě neměl vylézat ven./ *Otočil se se skleničkou v ruce a povytáhl obočí přejel tu ženu před sebou očima a došlo mu o koho se jedná.* /To je ten anděl, jak jen se jmenovala, Kim./ *Vážně nebyl dnes nejostřejší tužkou v penálu.* Kéž by to bylo tak jednoduché. *Dodal jen a upil další doušek ze své druhé skleničky, a objednal si nakonec červené víno namixované s krví. Přece jen to nechtěl přehánět. Teprve pak mu došlo, že mluvila o upírech, když o nich předtím nic nevěděla, proto se taky rychle zamračil.*¨
*Všimla si jeho výrazu, tak jen lehce v obraně zvedla ruce.* Jen nevinný vtip, vůbec mě neber vážně. *Pousmála se. Jeho instinktivní reakce jí prozradila víc, než by byla čekala. Zjevně na tom vážně nebyl nejlépe, když se ani nepokusil její popíchnutí nijak přejít, nebo vyvrátit, ale narovinu jí odpověděl.* Nechci se vnucovat, ale když tě vidím v tomhle stavu, tak se mi ani nelíbí představa, že bych tě měla jen přehlédnout a tvářit se, jakoby nic. Takže, jestli se chceš svěřit, ráda tě vyslechnu, pokud ne, dám ti pokoj a vrátím se ke svému pití. Ale kdyby ses rozmyslel, ještě chvíli tu budu. Respektive támhle. *Nabídla mu, než si převzala své pití a hlavou kývla k boxu, který už chvíli obývala a otočila se, aby k němu zamířila.*
*Zaregistroval její zvednutí rukou, ale zareagoval na to úplně stejně jako předtím, pouze povytáhl obočí. Vážně na tom byl špatně, a to jak psychicky tak fyzicky, takové tresty většinou chtěly několika denní léčení ale jemu trest vypršel teprve včera brzo ráno, potřeboval teď klid a krev. Jenže jeho byt mu zrovna klid neposkytoval.* Chápu. *Pokývl hlavou nad jejím vysvětlením týkající se světla. Na chvíli se zase odvrátil a upil ze svého drinku, nikdo by jej dnes nenazval příjemnou společností, ale i takové dny byly. Vyslechl si její řeč než se k ní obrátil zase čelem.* Tento víkend byl náročný. *Jen si povzdychl ale nechal na ní aby se rozhodla zdali chce v jeho přítomnosti být nebo ne.*
*Na chvíli už byla přesvědčená, že jí Cal odpovídá jen z povinnosti a chtěla se odebrat zpět ke stolu, ale v tu chvíli se k ní otočil a odpověděl jí, tak zůstala na místě a otočila se zpátky k němu.* Jak říkám, pokud to chceš probrat, jsem tady. Nebo, jak tě vidím, pokud to chceš vyventilovat nějak jinak. *Vyhoupla se na stoličku vedle něj, ale minimálně pro teď nic dalšího neříkala. Chtěla ho podpořit, ale nechtěla být urputná. Při tom, jak vypadal, za sebou mohl mít doslova cokoli od těžkého party víkendu až po nespavost nebo tři celodenky, což bylo něco, co jako sestra znala bohužel až příliš dobře. Takže mu jen dala najevo, že tu pro něj je, ale rozhodnutí, zda se svěří víc, nebo spolu budou jen mlčky popíjet nechala na něm.*
*Celkem jej překvapilo když se Kim rozhodla nepokračovat do svého boxu a zůstala s ním, poslechl si co mu řekla a uvažoval co by jí jen mohl říct. Nakonec si povzdechl a opřel se jednou rukou o bar a druhou upil ze svého drinku, který byl hodně naředěný s krví. Počkal si až se usadila a zadíval se na ní. Oproti němu mu přišla svěží a energická, potřeboval se vrátit do normálu co nejdřív, ale věděl, že to jen tak samo od sebe nepůjde.* Jenom řekněme, že můj šéf nebyl nadšený a já teď musel pykat za problém. *Pokrčil rameny, nevěděl jak jinak to vysvětlit civilce, sice měl podezření o tom, že by už mohla něco vědět, ale sám to nehodlal riskovat. Proto jen dál počkal na reakci, která od ní příjde.*
*Se zaujetím ho poslouchala. Oči měla lehce přivřené v přemýšlívém výrazu a sama občas upila ze svého drinku. Samozřejmě chápala, že se před ní nechce narovinu rozpovídat o tom, čeho se její problém týkal, pokud nebyl civilský. Což nejspíš nebyl, tohle nevypadalo na běžné přepracování, nebo problém ve stylu "něcos někam blbě poslal, vyřeš to." Tušila, že za tím nejspíš bude víc, než chtěl, respektive mohl, takhle ze startu prozradit.* Ten, co ti volal během toho našeho večera? *Zeptala se zamyšleně a malinko svraštila obočí.* Musíte mít hodně úzké vazby… Asi nebudu úplně mimo, když budu hádat, že nešlo tak úplně o… Civilskou záležitost..? *Zeptala se. Jeho reakce na použití tohohle slovníku jí nejspíš odpoví sama za sebe. Pořád ale věděla o upírech příliš málo, než aby do téhle problematiky viděla úplně.*
*Dál upíjel svůj drink, i jeho třetí v něm skončil stejně rychle jako první dva a tak si objednal čtvrtý, ve kterém mělo jít o stejný poměr červeného suchého vína spolu s krví. Měl to tak rád a naučil se to od pána, pokud si někdo čichl ke skleničce cítil víno, ale krev tam byla více než nadpoloviční.* Ano, ten samý, tehdy se ale nejednalo o nic, jen jsem musel ohledně práce podat nějaké výstupy, které jsem zapoměl odeslat. *Snažil se to dál zamluvit, neměl chuť dneska nějaké civilce vysvětlovat co se jak děje a jak to na tomto světě chodí, nebo jí dokonce nutit pomocí Encanta zapomenout. Jenže veškerý jeho postoj se změnil, když si vyslechl její druhou větu. Celý se napjal, odložil skleničku a na tváři, která byla uvolněná bolestí se objevila ledově klidná maska a chlad pronikl i do jejích očí. Pečlově se na ni zadíval.* O čem to mluvíš? *Zeptal se jí a hlídal si její reakci.*
*Povzdechla si, ale usmívala se přitom. S každým dalším rozhovorem tohohle typu, který absolvovala, začínala mít pocit, že jediná cesta, jak z tohohle ven, bude si najít cestu, jak se v tomhle světě udržet, nebo reálně požádat nějakého čaroděje, aby jí ty vzpomínky vymazal. To druhé by ji sice mrzelo, ale realisticky, jen do chvíle, než by to bylo za ní. Pohledem se pečlivě vyhýbala tomu jeho, když odpověděla.* Dostala jsem jistou radu, že se nemám "bledulkám" koukat do očí. V Pandemoniu, pamatuješ? Koukala jsem tehdy zrovna na tebe. Asi by to nebylo tak důležité, kdybys tak zvláštně nereagoval na tu zmínku o kousnutí, nebo kdyby vedle mě neseděl mladý upíř, co se neumí ovládat… Anebo kdybych nevěděla, že to varování nepřišlo od nějakého random týpka v kostýmu, ale od čaroděje. Anebo kdybys jako každý druhý Podsvěťan, co znám, nenadskakoval při slově "civil," jako by to bylo nějaké zaklínadlo. Takže mě oprav, pokud se mýlím, ale hádám, že tohle, *ukázala prstem na jeho skleničku* čisté víno nebude.
*Díval se na ní, statečnou ženskou, která právě upírovi vysvětlovala, jak vlastně na jejich svět přišla. Chvíli uvažoval, jestli se smát nebo být naštvaný, nakonec ale jen zavrtěl hlavou. Přece jen, tohle byl problém pro někoho jiného a na jindy, dokud nebude dělat problémy jemu nebo jeho pánovi, hodlal to nechat být. Proto jen pozvedl sklenici a napil se z ní když zrovna na ní ukazovala. A přikývl.* Čisté rozhodně není, ale také není dobré prozrazovat nám, že se o nás ví, ne každý může být tak schovívaví jako já. /A někdo by to mohl řešit tvým zabitím, místo mazání paměti./ *Lehce se napil ještě jednou než sklenici položil.* Máš mé slovo, že tě dnes neovlivním, takže se mi můžeš dívat do očí. *Pokrčil rameny a zamyslel se nad její otázkou než prozradila, že ví o upírech.* A ano. ¨
*Vítězoslavně se pousmála, ale pak se lehce zamračila.* Za co mě máš? Nevyprávím si o tom s každým na potkání. Ale s ohledem na to, jak ses ke mě choval v době, kdy jsem o tomhle *rukou ve vzduchu opsala jakýsi neurčitý tvar* věděla kulový a mohla ze mě být klidně svačinka někde v Pandemoniu, upírů tam na to bylo dost a k tobě jsem šla taky dobrovolně… Myslím, že alespoň v tomhle ohledu ti můžu věřit, *Vysvětlila svůj myšlenkový pochod a pousmála se, ale pak zvážněla.* Jinak jsem si vědomá toho, že jsem, co se Podsvěťanů týče, měla sakra štěstí na ty, se kterými jsem se potkala. /Hlavně díky tomu, že mi to doslova několik z nich řeklo./
Jen ti říkám možné skutečnosti, tenhle svět ti může připadat zábavný na prozkoumávání, ale pokud nemáš dostatečnou ochranu někoho mocného, tak tohle je špatný píseček na hraní. *Pronese nenuceně a upije opět ze svého drinku, krev pomáhala, už na sobě cítil větší rozdíly, ale jeho vnitřní vyklepanost tam byla, přece jen byl zavřený přes tři dny a noci jen se svými nočními můrami a vším zlým co si jen dovedl představit nebo si jen vzpomenout.* Jedna rada, nikdy nevěř nikomu, v ničem. Můžeš uzavřít dohodu nebo slib, ale planě nikomu nevěř. *On už se sám víc než jednou spálil. Jeho začátky nebyly nijak jednoduché, zvlášť jelikož jeho pán věřil, že člověk se ze svých chyb má ponaučit.*
*Tiše se uchechtla.* Tohle mi jen potvrzuje, že jsem ohledně tebe měla správný odhad. Je to rada, kterou dostávám od každého jednoho Podsvěťana, co je mi nějak blízký a upřímně… Čím víckrát to slyším, tím víc chápu proč. A zábavný jak zábavný… Na straně jedné, jasně, když celý život nevíš, že se kolem tebe pohybují vlkodlaci, upíři, víly… Zní to úžasně. Poprvé. Čím víc na to narážíš, tím víc si uvědomuješ vlastní zranitelnost. Zábavný to přestane být celkem rychle. *Hořkosladce se pousmála.* Jenže, R- … Ten kamarád, co mi některé věci osvětlil… Měl minimálně pravdu v tom, že byť je to v zájmu lidí, tohle držet v tajnosti, je to nefér. Kdybych tehdy nebyla s Em, jsem si celkem jistá, že by mě ten pekelný pes zabil. *Znělo to daleko klidněji, než jak se při téhle vzpomínce cítila.* A to s ochranou zní krásně, ale kdo by si k sobě dobrovolně uvázal civila? Všichni máte větší možnosti, je to jako koule na noze. *Ušklíbla se.*
/Já možná můžu být příjemný, ale to ses ještě nesetkala s Banem holčičko. Já tě varoval./ *Povzdechl si a poslouchal dál její řeč. Jenže potom mu do hlavy zase vplynuly myšlenky Bana.* /Je tak krásně naivní, byla by to zábavná hračka./ *Caliban se lehce podmračil, věděl, že teď Bana vypustit nemůže protože netušil co vše by jí udělal, kdyby ho nezaujala bylo by to v pohodě, ale Ban rád lovil, a to kořisti, které se ho i nejlépe bály. Pořádně začal vnímat až u konce její řeči.* Každého z nás už někdo málem někdy zabil, tohle je náš svět a tak to funguje. *Pokrčí rameny a odpoví ji.* Existuje mnoho způsobů jak se prokázat, že můžeš být dané osobě prospěšná, jen najít tu, která hledá někoho prospěšného. *On sám byl taky pouhou přítěží svého pána, než jej proměnil a nyní mu slouží.*
*Nevesele se uchechtla.* Právě. Je to možná úplně blbé přirovnání, ale je to jako mafie. Zní to strašně fajn, dokud o tom třeba čteš a představuješ si všechny ty možnosti, ale jakmile se s ní jednou zapleteš, nic už není jako dřív. Jasně, ne že by mě nemohl zabít i civil, z práce jsem i na tohle zvyklá, ale… Přeci jen je trochu jiná situace ve skupině spacifikovat přiožralého frajera na pohotovosti a druhá když jdeš prostě jen večer domů a objeví se démon. A to si myslím, že jsem na tom se "psem" byla ještě dobře. *Jeho slova ji zaujala, tak jen pomalu přikývla.* Možná tě to překvapí, ale o někom bych možná věděla, pokud bych teda dotyčnému byla co platná. Budu se muset poptat. *Pousmála se.* Jak ses vlastně stal upírem? Nechci žádné detaily jako jméno, místo, nebo jak to probíhá, spíš… Proč? *Na chvíli se zarazila.* Blbost. Zapomeň, že jsem se ptala. Hádám, že to není zrovna něco, na co bys chtěl vzpomínat a reálně mi do toho houby je.
*Uchechtl se na zpět.* Věř mi, mafie je nic oproti tomuhle, kdysi jsem se s jednou rodinou zapletl. *Lehce upil ze svého drinku, jeho těla se už cítilo líp, ne dobře, ale líp.* Můžu říct, že machinace s tou rodinou byly tak o sto procent jednodušší než jednání s jakýmkoliv podsvěťanem. *Tohle bylo něco co nechápal, ješitnost a urážlivost, která ničila celé klany a smečky. S tou silou která byla podsvěťanům dána mnohdy přicházelo i obrovské ego s minimální zodpovědností. Bylo to nebezpečné.* Udělej to, v tomhle světě je dobré mít jistotu, že se můžeš odkázat na něčí jméno- *Mluvil ze své zkušenosti, pro svého pána dělal pochůzky jak za života tak i teď a nevadilo mu to, většina misí a úkolů ho dokonce bavila. Navíc na to byl díky sobě i Banovi jako stavěný. Když se ho zeptala na přeměnu na chvíli ztuhl, byla to jedna z jeho vzpomínek na strach, který teď zažil.* Chtěl jsem žít. *Dořekl jen a pokrčil rameny.*
*Lehce se zamračí, ale ne nazlobeně, spíš zamyšleně.* No jasně, myslela jsem to spíš tak, že pro někoho, kdo nemá zkušenosti ani s jedním, je to podobné vytržení z reality. *Chápala však, co chtěl říct. Ona měla štěstí na ty podsvěťany, co byli relativně nohama na zemi, nebo alespoň neměli zájem ublížit jí konkrétně. Těžko říct, v jaké situaci by byla, kdyby třeba nějakého mocnějšího podsvěťana nechtěně naštvala. Bude to muset detailněji probrat s Remim. Nebo ještě lépe s Aless. Když zmínil, že chtěl žít, jen chápavě přikývla.* Chápu… Přesně to mi šlo hlavou, když mě napadl ten pekelný pes. Byla jsem si jistá, že je to konec. A bylo to ta chvíle, kdy si člověk skutečně uvědomí, že i kdyby se kdy chtěl vydávat za sebevětšího hrdinu, v takovéhle chvíli by dotyčného na kolenou prosil o život, aniž by přemýšlel nad následky. Prostě to nechceš zabalit zrovna tady a teď…
Uhm. *Zamručel jen a upil ze svého drinku, už si nepamatoval ani kterého, prostě věděl, že mu je líp a tak pil dál. Pokývl Kim.* Jo, je to dost složité, já měl výhodu toho, že mi můj pán zachránil život, jiní takové štěstí mít nemusí a většinou se mi i to jak žiju líbí. Nenudím se. *Uchechtne se a upije znovu, tentokrát už však nepije tak rychle ani tak velkými doušky jako ze začátku, spíš už pouze mírně jelikož se cítil poměrně sytý, sice toho moc za poslední tři dny nevypil, ale rychle si to vynahradil po příchodu do baru.* Neznám nikoho kdo by těsně před smrtí alespoň chvíli nepomyslel jak se jí vyhnout. *Dodá jenom, on sám i Ban pár životů vzali aby věděli jak se chovají oběti před tím než jejich život vyhasne. I když upřímně to nebyli nijací svatoušci.*
*Tiše se zasmála, zatímco dopila svůj drink a objednala si další, tentokrát se už rozhodla sáhnout po něčem, co bylo jejím chuťovým buňkám bližší a vodku tentokrát zkombinovala s džusem.* Z toho, co jsem měla zatím tu čest vidět, spojuješ příjemné s užitečným. To opravdu nezní jako zlý život, kolik lidí takovou práci má? *Pokrčila s úsměvem rameny. Sama měla štěstí, že obě své práce dělala ráda a bavily ji, nemusela si tak nikdy procházet tím, že by chodila domů rozladěná z toho, jak to v práci vypadalo, nebo že ji štvala každá minuta tam strávená. Na jeho slova ohledně vyhnutí se smrti přikývla. Viděla umírat víc lidí, než by komukoli přála. Na jazyku ji sice pálila otázka, kolik lidí viděl umírat on, ale rozhodla se si ji raději jen uchovat v hlavě. Nechtěla kazit ani jejich rozhovor, ani svůj pohled na Cala.* Těch, co jsou se smrtí smíření je opravdu málo. Těch, co jsou s ní smíření v mém věku ještě méně. Zvlášť pokud neumíráš v posteli s tím, že máš vše srovnané, ale bojuješ o život někde, kde bys rozhodně umřít nechtěl za okolností, za kterých bys rozhodně umřít nechtěl. *Lehce se otřásla a upila ze svého nového drinku.*
*Čekal na její odpověď. A musel se pousmát když mu odpověděla.* Většinou se tak zadaří, spojování příjemného s užitečným je jedna z výhod toho, že si většinou sám plánuji a provádím svou práci, nejsem neustále na někoho navázán, ne po tolika letech. Na druhou stranu se to ne vždy podaří a člověk si musí zvyknout i na to nepříjemné na této práci. /A že toho teda je. Smrt mou práci provází všude./ *Někdy si říkal, že té smrti je občas kolem něj až příliš. Ale co by člověk chtěl, lidé mu nechyběli, přátele si většinou nedělal, ne mezi těmi u kterých věděl, že do pár let zemřou. On se na místa nevracel často, takže to bylo neefektivní a on se naučil svůj život žít efektivně.* Věř mi nebo ne, ale to chápu. *On umíral jako velice mladý, ale ještě víc než cokoliv, tak rozhodně za sebou neměl život a jeho smrt nebyla pokojná. Nečekal, že zemře a nakonec chtěl klid od té bolesti, asi by to i vzdal ten den kdyby nebylo jeho pána a on si toho vážil. Nad těmito myšlenkami se ale nechtěl zabývat. Místo toho raději pozvedl svůj drink a opět se napil.*
*Pobaveně se ušklíbla.* Kéž by, moje práce se obvykle plánuje sama, ta první, i ta druhá. *Uchechtla se.* Ale nemám si na co stěžovat, vybrala jsem si to, po čem jsem sama toužila. *V hlavě jí opět kroužilo příliš mnoho myšlenek, od práce přes Podsvět až po rodinu.* /Rodinu./ Jen si nemyslím, že je jednoduché nechat všechno za sebou. Jasně, pokud jsi sám, asi je to jednodušší, ale nedokážu si představit, že by mě někdo přeměnil a já musela nechat všechno za sebou, rodinu, kamarády… Jasně, sice žiješ, ale jaký je to život, když víš, že nikdo z těch, co máš rád na tom nebude stejně? Nebo alespoň ne pokud to mu nepomůžeš a, upřímně, udělal bys to někomu, koho máš rád? *Byly to spíš hlasité úvahy než něco, na co reálně očekávala odpověď.*
Ono plánování je fajn, i když teda někdy *uchechtl se,* spíše většinou se věci dějí samy jak chtějí a ani sebelepší plány tomu nezabrání. *Hořce se zasmál a upil svého drinku, který už byl opět skoro na dně. Právě kvůli jednomu takovému plánu, který se nevydařil, tak musel strpět trest od svého pána.* Občas je to tak nejlepší, všechny a všechno nechat za sebou. *Dodal ještě na objasněnou s čímž dopil i svůj drink. Pro něj bylo to největší štěstí, že mohl svou rodinu nechat za sebou a nikdy se k ní nevrátit, přátele neměl a jediná předešlá povinnost smrtelného života jej vázala k jeho vlastnímu pánovi, takže on toto dilema nikdy nepocítil. Pro něj byl posmrtný život úlevou a cenil si ho. Pořádně se zadíval na Kim.* Nikdy jsem nikoho nepřeměnil a nemám to v nejbližší době v plánu. Má práce se nedá sloučit s hlídáním mláďat. *Dodal jen s pokrčením ramen a pousmál se na Kim. Jeho obličej přelila milá maska.*
*S tímhle jeho tvrzením sice úplně nesouhlasila, ale byla už taky dost velká holka na to, aby chápala, že ne každý má luxus perfektně fungující rodiny, se kterou by rád strávil zbytek života. Dokázala si představit řadu lidí, pro které by tahle cesta byla vysvobozením. Na jeho příslib ohledně nepřeměňování se pousmála a přikývla.* To naprosto chápu. *Hlavou se jí prohnala myšlenka na Taylora a v duchu si děkovala za to, že ať už ho hlídal kdokoli, záleželo mu na civilovi dost na to, aby ho nepustil z řetězu.* A jsem ráda. Jsem prý dobrá společnost, ale ne když jsem hladová, to prý se mnou není k žití. *Pokusila se rozhovor trochu odlehčit vtipem na sebe.*
/Nejsem si jistý, jestli jsi pochopila mé záměry proč nikoho nepřeměnit, jsou čistě sobecké./ *V duchu si povzdechl, v tomhle ohledu věděl, že pokud by někoho přeměnil když byl stále pod svým pánem, tak nejen že by jej určitým způsobem zradil, jelikož by se nemohl plně věnovat povinnostem, ke kterým se zavázal, ale taky zároveň by to mládě přišlo o život asi velice rychle, měl spoustu nepřátel a nemohl si dovolit slabinu, a to jakéhokoliv druhu, protože pak by jeho jedinou nadějí bylo změnit se v Bana a zabíjet vše co se mu připlete do cesty, což on rozhodně nechtěl, minimálně teď to nemínil riskovat. Jakmile zaregistroval Kimmin pokus o odlehčení konverzace tak se hořce zasmál.* Mnoho lidí i jiných tvorů se mění v prvotřídní bestie, když nejsou dobře krmeni. *Ušklíbl se a udělal rukou s drinkem náznak přípitku aby pochopila a pak si sám upil.* Akorát každý je jen u hladu jinak nebezpečný.
*Kim, jakožto někdo, jehož životním mottem bylo se rozkrájet pro ostatní, samozřejmě žádné sobecké důvody na mysl nepřišly.* Tak to mám z pekla štěstí, že jsem tě nepotkala hladového. *Prohodila napůl ve vtipu.* Mě by dotyčný nejspíš přežil. Tedy, pokud by ten hlad nebyl opravdu obrovský, člověk nikdy neví, kdy se sníží ke kanibalismu. *Pokrčila se smíchem rameny. Dopila svůj drink a vytáhla svůj telefon, aby napsala SMSku Aless, že by se ráda sešla a něco s ní probrala. Pak se opět podívala na Cala. Vypadal, že od momentu, co se dali do řeči, o něco pookřál, za což byla ráda.*
*Když sáhl po skleničce, všiml si, že je opět skoro dopitá, proto posledním lokem dopil tuhle a u barmana si objednal další, na tu už ale nesáhl. Jeho pocit hladu a nepříjemnosti ve vlastní kůži pomalu mizel a on věděl, že musí zpomalit. Z toho důvodu když před něj postavil drink, tak svou pozornost obrátil na Kim. Uchechtl se.* Máš velké štěstí, největší rada, kterou ti můžu dát je vyhýbat se hladovým upírům, když hlad přesáhne mez, může to být nebezpečné. *Podíval se na telefon ležící na baru, který zasvítil, ale nebylo to nic od jeho pána tak to ignoroval.* Hlavně teda mladým upírům, jejich sebeovládání může být mizerné. *Odmlčel se.* Celkem se divím, že jsi šla do takového baru, pro civilku to tady může být hodně nebezpečné. *Dodal a pak se mu rozšířil úsměv.* No já ti nevím, ale říká se, že neexistuje nic děsivého než hladová žena. *Zasmál se.*
*Sama dopila svůj drink a rozhodla se už další neobjednávat. Měla pocit, že už vypila dost a jak Caliban právě trefně poznamenal, přeci jen byla v upírském baru, bylo záhodno zůstat při smyslech. Lehce, rozpačitě se začervenala, když zmínil to, že sem dobrovolně zavítala.* Podívej, možná jsi měl s tím, že je tenhle svět zajímavý na prozkoumávání pravdu. Dávám si pozor, ale budu ještě opatrnější. *Pak se rozesmála.* Vsadila bych se, že hladová mladá upíři ženská je rozhodně horší. *Zazubila se. V tu chvíli zavibroval její vlastní telefon s odpovědí od Aless, ve které jí upírka navrhovala možné místo schůzky a datum.* Tak to vypada, že se budu další tvé rady držet už brzy. *Usmála se.* No, vzhledem hodině bych měla letět. Doufám, že je ti alespoň trochu lépe. *Usmála se na něj povzbudivě.* A držím palce s tvou další prací! *Dodala ještě a pokud souhlasil, na rozloučenou ho krátce objala.*
*Pečlivě si ji prohlédl a nakonec uznal, že poznámku pochopila a tak pokývl.* Dávej na sebe pozor, není moc lidí s čistými úmysly pohybujících se kolem upírů. *Dodal jenom. Potom se ale rozesmál.* Máš pravdu nenapadá mě žádná děsivější představa. *Uznal její odpověď a cítil se zase uvolněněji, něco takového doslova potřeboval. Sledoval jak četla něco z mobilu.* Utíkej, noc je sice ještě mladá, ale moc to nepřeháněj. *Uchechtl se.* Sice mi není dobře, ale rozhodně je mi líp. *Pokynul hlavou na její poznámku o práci, ale co jej rozhodně překvapilo bylo její objetí. Něco takového nečekal. Objal ji na zpátek.*
Povídej mi o tom, a to jsem v tomhle světě sotva pár týdnů. *Zasmála se společně s ním.* Za co mě máš? Jen jsem psala té známé, zda se můžeme sejít. Dneska už to vidím jen na gauč, psa a nějaký dobrý film. *Přiznala se smíchem.* Hele, vím, že jsi velký kluk a zvládneš se o sebe postarat, ale i ty na sebe dávej pozor, v podobném stavu bych tě znovu viděla nerada, ať už za něj mohlo, co chtělo. *Usmála se, když jí Cal objetí oplatil a zvedla se k odchodu.* Snad příště zas na nějaké party. *Mrkla na něj ještě a zamávala mu, když odcházela.*
To zní jako velice dobrý plán. *Uznal, sám si nepamatoval, kdy měl naposledy čas si jen tak sednout k televizi a pustit si film, nebo si ho respektive pustit kdekoliv jinde. Většinou se našly povinnosti, které musely být neodkladně splněny, nebo na to neměl náladu.* Věřím, že se podobnému stavu nějaké to desetiletí povede vyhýbat. /Zvlášť jelikož bych jen velice nerad zklamal svého pána v nejbližší době./ Je to možnost, ale nemůžu říct, jak dlouho ještě budu v New Yorku. *Podotkne za odcházející Kim a sám si ještě v klidu dopije svůj drink. Dneska toho měl celkem hodně a tak mu to chvíli trvá, upíjí z drinku a sleduje ostatní v okolí, jakmile je opět na dně sklenice, tak zaplatí i s pořádným spropintným a vydá se směrem ke svému bytu aby si promluvil se svým pánem.*
*Za jiných okolností by nejspíš Kim přišlo přinejmenším lehce zvláštní pozývat někam muže, natož muže, kterého viděla slovy jednou v klubu a který se s ní dal do řeči vlastně jen kvůli podobnému kostýmu, jenže… V porovnání s ostatními zvláštními věcmi, které se jí v poslední době děly, tahle byla zvláštní nejméně. Navíc, zvítězila v ní touha po informacích. Zajímalo ji, jestli Javier do světa Stínů rovněž zapadá, nebo se pletli. Podle Bobovy reakce si byla v podstatě jistá, ale chtěla si to ověřit. Napsala tak Javierovi sms, ve které se mu ještě jednou omluvila za tu nehodu s křídlem a navrhla, že by ho jako omluvu ráda na něco pozvala.*
*Při čtení SMS mu ze začátku trochu šrotovalo, kdo mu to sakra píše, ale při zmínce o křídlech, mu hned došlo že ta slečna, co měla na party stejný kostým.* /Škoda že mě tehdy odvolal strejda... Mohlo z toho určitě vzniknout něco víc než jen Ahoj, tak já jdu Čau./ *Zasmutnil lehce v myšlenkách a tento výraz téměř ihned vystřídalo nadšení při pomyšlení na to, že teď je ta chvíle, kdy by se to mohlo změnit. Nebral si s sebou žádnou zbroj, pouze stélu, kterou měl typicky ukrytou v kapsičce u boty, a v kožené bundě mel schovaný přístroj na čipování podsvěťanů. Čipování celkově mu sice bylo proti srsti, ale kdyby ho někdo přistihl při tom, že si ho nevzal, bylo by zle. Oblečen v bílém tílku, roztrhaných černých džínách a oné bundě se vydal před institut, kde si chytil taxíka a za necelou půl hodinku cesty stál před smluveným barem. Při vchodu dovnitř se snažil najít známé oči jeho plánované společnice, viděl ale jenom několik stolů s židlemi, u kterých seděli štamgasti, barový pult s obsluhou a další várkou stálých zákazníků, a docela hezkou výzdobu. Bar byl slazen do černo oranžové barvy a vypadalo to velice útulně. Zamířil rovnou k baru, kde se usadil na jednu ze dvou posledních prázdných barových stoliček, nacházející se na samém konci. Sedl si na tu předposlední, aby si slečna případně měla kam sednout. Stejně ale předpokládal, že se odeberou někam spíš do boxu, kde budou mít více soukromí. Prozatím si objednal pivo a bedlivě čekal, až se neznámá společnice, která měla mimochodem přímo okouzlující oči, ukáže.*
*Kim měla sotva patrné zpoždění kvůli hromadné dopravy, ale nebrala to tragicky. Kdyby to náhodou nevyšlo, prostě si něco objedná, vypije to na stojáka u baru a přeplánuje si večer. Jenže už když docházela, na rtech se jí objevil úsměv. Javier nebyl zrovna přehlédnutelný a to ani v přítmí baru.* Nazdar. *Zazubila se, když se vyhoupla na poslední volnou stoličku vedle něj a podala mu ruku.* Tak tedy oficiálně a snad napodruhé na lepší vlně. Jsem Kim. *Její stisk, pokud jej přijal, byl pevný a upřímný.* A omlovuám se za to fiasko v Pandemku, kamarád se u mě zrovna potřeboval schovat, nebyla jsem si jistá před kým a asi jsem špatně vyhodnotila situaci. *Vysvětlila omluvně. Na sobě měla potrhané džíny a bážový pletený světřík. Když mu barman přinesl pivo, objednala si sama whiskey s colou.* Omlouvám se za to zdržení, ještě jsem vyzvedávala psa.
*Když ho pozdravila, pomalu otočil hlavu směrem k ní a rozzářily se mu oči. Andělský kostým jí slušel, ale bez kostýmu jí to slušelo snad ještě víc.* Ahojky.* Usmál se sladce a přijal její ruku.* Těší mě, Kim, já jsem Javier, to už ale víš. *Zasmál se při narážce na ubrousek, kde jí nechal telefonní číslo. Její ruku ještě nepouštěl, pouze si ji jedním malým úchopem posunul tak, že svíral pouze její prsty a tím si uvolnil přímou cestu ke hřbetu její dlaně, kam pomocí svých rtů umístil jemný polibek, jako vyjádření úcty k tomu, že se s ní mohl poznat. Poté její ruku pustil a v momentě, kdy jí barman přinesl objednávku, uchopil své pivo a pozvedl ho, aby si s ní mohl připít.* Jasně, všechno v pohodě. Nicméně, já jsem taky před chvílí přišel. Ta doprava je příšerná. *Odvětil s pochopením a, pokud si s ním ťukla, na přípitek lehce upil ze své sklenice.* Nechceme si spíše sednout do boxu? *Pokynul hlavou do rohu místnosti, kde kolem boxu nebyl žádný člověk, či nečlověk.*
Vím, ale stejně je lepší to slyšet a ne číst. *Mrkla na něj a jemně se začervenala, když jí políbil ruku.* Taky mě těší. A povídej mi o tom, kdybych tady nežila většinu života, myslela bych si, že se svět zbláznil. Jsem ráda, že nečekáš dlouho. *Usmála se a připila si s ním.* Jo, box zní jako fajn nápad. Víc soukromí. *Pousměje se a zvedne od stolu, než se přesunou. Sama se porozhlédne, pak upije ze své skleničky než pozornost opět přesune k Javierovi.* Takže… Cos vlastně dělal v Pendemoniu? Není to úplně běžné pařební místo, co jsem pochopila… *Načne ono ožehavé téma opatrně a pozoruje jeho reakci.*
*Došli do boxu a sedli si. Následně se Javier lehce zarazil, tázavě nadzvedl obočí, pak si to rozmyslel a na jedničku z toho vybruslil.* No, jsem tady fakt krátce, doteď jsem žil v St. Louisu. Kvůli rodině jsem se přestěhoval tady a v den mého příjezdu jsem zahlédl letáček, že zde bude halloweenská párty. Tak jsem tam šel za účelem se seznámit.* Mrkl na ni.* Bohužel strejda nám v tom lehce zabránil. *Uchechtl se a upil z piva, kde mu už moc nezbývalo.* Jak to vlastně myslíš? Ne moc běžné parěbní místo? *Přetočil tuto otázku na ni a lehce ji začal podezírat, že něco tuší. To ho znervózňovalo, ale nedal to vůbec znát.*
Chápu, takže úplnou náhodou… *Odpověděla jakoby nic a upila ze své skleničky, aby maskovala cukající koutky. Přestože se snažil působit nenápadně, bylo to, paradoxně, právě o to nápadnější.* Chápu, takže jsi tam vyrazil úplně náhodně a úplně náhodně s tebou náhodný neznámý zapředl hovor na téma potomků andělů a démonů, jako byste se znali roky. Což bylo, samozřejmě, také úplně náhodné téma. A to, žes tu otázku právě otočil na mě, abys na ni nemusel odpovídat, bylo vlastně také úplně náhodné a nemá to nic společného s žádnou Dohodou. Viď? *Zeptala se nakonec, pořád jakoby nic, ale její pohled dával jasně najevo, že ať už se snaží o cokoli, je jeho snaha, přinejmenším pro ni, průhledná jako celoflán.*
Jaká dohoda? O čem to mluvíš? /Ona ví. Určitě ví./ *Řekl s naprostou klidností, ale předstíral zmatenost, že opravdu neví o čem mluví. * Toho týpka co byl s tebou, jsem nikdy neviděl.* Pokrčil rameny a zadíval se jí přímo do očí na důkaz toho, že to myslí vážně. Teda to bylo to, co chtěl aby si myslela. Ještě že Javier umí být opravdu přesvědčivý.* /Kim určitě o světě ví. Musím ale přijít na to, že to nebude mít ode mě. Je mi jasné, že to dneska prdne, ale potřebuju mít jistotu, že jen slepě nezkouší. Potřebuju vědět, že už to věděla předtím./
/Aha, takže on takhle… / *Reálně mu to neměla za zlé. Byla civil a on, ať už byl kdokoli, jí o tom správně neměl říct ani slovo.* Ale, vůbec o ničem. Já o tomhle přece nesmím nic vědět a ty mi o tom nesmíš nic říct. *Pokrčila rameny.* Na to, že jste se nikdy neviděli byl ohledně tebe dost obezřetný. Ale třeba jen nemá rád přistěhovalce ze St. Louis? *Prohodila naoko zamyšleně* /Že by se pletla? Blbost…/ *Až moc jí to připomínalo Emerie a její snahu utnout jakoukoli konverzaci, ke které se připojila. Potřebovala něco, čím by trefila hřebíček na hlavičku, ale zároveň tady nezačala na plnou pusu mluvit o upírech, čarodějích a kdo ví čem ještě.* Nebo ti prostě jen nemohl říct to, co chtšl, na plnou pusu před civilem. *Oplatila mu pohled svým, poměrně výmluvným.*
/Vzhledem k tomu, že civil neví, že pro nás je on pojem civil, tak určitě ví. Nesmím na sebe dát znát žádnou známku toho, že jsem lovec./ *Vnitřně začínal být nesvůj z toho, co by se mu mohlo stát, kdyby to byl on, kdo jí to všechno řekl či potvrdil.* /Zkusím to ještě víc obrátit na ni./ *Pomyslel si a svůdným, klidným pohledem se na ni dále díval, aby nepoznala nejistotu.* Sice nemám tušení o čem tady povídáš, ale začalo mě to docela zajímat. Jaké démony jsi myslela? *Změnil sebejistý pohled na zvědavý, přesto stále svádějící.* /Líbí se mi. Sice ji ještě neznám dostatečně, ale něco mi říká, že bych jí mohl věřit. Chtěl bych jí věřit. Ale zároveň nechci, aby se opakovala historie s Irene./
*Lehce pozvedla obočí.* Ale, já jen mluvila o potomcích démonů, copak já se v tom vyznám? *Pokrčila rameny.* Jen tady po ulicích pobíhá takový zvláštní pes… Něco jako dobrman, ale copak ti dobrman dokáže skoro prokousnout nohu a někam tě odhodit? *Prohodila zamyšleně.* Taky jsem slyšela, že by se to úplně stávat nemělo. Že je tady jakási parta ochránců civilů. Něco jako "lepší" policie. Jen škoda, že už je pěkně dlouho nikdo neviděl… *Povzdechla si.* Nebo to, že nemůžeš nikoho požádat o pomoc, protože dotyčný buď neví, nebo se musí tvářit, že neví. *Pokrčila rameny.* Škoda, že tady není nikdo, kdo by mohl tohle pravidlo porušit… Teda, možná je, ale kdo by se chtěl dostat do problémů. Vždyť já jim to vlastně ani nemám za zlé. *Usmála se a zakoukala se z okna.*
Panebože a jsi v pohodě? Nepřišla jsi mi že bys nějak nemohla chodit. *Zeptal se a podíval se lehce pod stůl, ale přes kalhoty nic neviděl.* A co jsou vlastně ti civilové? *Poznamenal zaujatě a rukama si podložil bradu, aby se mu lépe poslouchalo.* /Vždycky takhle rychle mluví? Je k nezastavení. Ale je to docela sexy./ *Prolítlo mu hlavou.* Hustý. Chtěl bych nějakého takového policistu potkat. *Pronesl s hranými jiskřičkami v očích a potom se zasmál a opět se vrátil ke kulišáckému svůdnému pohledu.*
Měla jsem pomoc. Nebýt rychlého zásahu, možná už tu ani nejsem. *Pokrčila rameny.* /Tohle nikam nevede… Je to jako snažit se dostat přes zaseklou stránku na počítači./ Zatím jsem mluvila jen já, zatímco ty ses úspěšně vyhnul každému mému dotazu. Kdybych neviěla, že máš normální uši, skoro bych byla přesvědčená, že nemůžeš lhát. *Zkusila to ještě naposledy, zatímco dopila svou sklenku a zvedla se ze sedadla, aby si na baru objednala nový nápoj. Tentokrát ale do boxu nespěchala, dávala mu čas na přemýšlení.*
*Rozhodl se, že se nenechá jen tak odbýt, proto se rozhlédl kolem, aby se nikdo nedíval, sáhl do boty po stéle a na těle si zaktivoval runu Přesvědčivosti, aby mu odpověděla na vše co se ptá a šel za ní. Cestou dopil svoje pivo, aby měl záminku. Objednal si taky jednu whiskey s kolou, aby na ni zapůsobil a postavil se vedle ní.* Upřímně na tobě vidím, že z toho co mi tady vyprávíš jsi sama tak nějak zmatená, ale zároveň se snažíš působit drsně a sebejistě. /To je docela hot.../ Každopádně to určitě nepochází z tvojí hlavy. Kdo ti ji tak pomotal? *Řekl s hraným smíchem, jako by si ji dobíral z jejich historek.*
*Podívala se po něm. Třeba to nebude takový problém, když mu svěří alespoň něco, ne? Působil mile a byl celkem přesvědčivý. Převzala si pití a vrátila se s ním do boxu.* Pomotal? Ale vůbec ne. Sám víš, že ne, jinak by ses na to neptal… Jen jsem měla pár poněkud zvláštních setkání, pár lidí se bavilo o divných věcech, no a když mě pak napadl ten pekelný pes, nějak to do sebe začalo zapadat. *Přiznala popravdě.* Dostala jsem varování před upíry, viděla jednoho mladého v záchvatu no a když jsem si pak všimla, že má trochu zvláštní uši, poptala jsem se na zbytek. Víc ti říct nemůžu. Co kdybys byl lovec? *Pokrčí s úsměvem rameny a upije ze své nové koly.*
*Položili si pití na stůl a ještě než si sedli, rychlým, něžným chvatem si ji otočil k sobě a přitiskl ji ke stěně boxu. Byli za rohem, takže na ně nikdo neměl výhled. Své tělo přitiskl k tomu jejímu, aby mu nemohla ze sevření utéct. Napětí mezi nimi rapidně rostlo a Javimu se zatajil dech. Chtěl ji v této situaci políbit. Ovládl se. Přejel jí prsty po tváři a poté se naklonil k jejímu uchu. Asi dvakrát se pouze nadechl a pomalu vydechl, čímž se jí snažil přivést do rozpaků, nebo ji navnadit.* A co kdybych byl lovec? *Zašeptal s úsměvem na rtech a tváří se nepatrně otřel o tu její.* Byl by to problém? *Dodal hned potom, přičemž ji naposledy vydechl do ouška a obličej vrátil zpátky před ten její. Byli od sebe jen pár centimetrů.* /Zajímalo by mě, jestli tohle na ni působí taky tak, jak na holky v knihách. Vždy když tohle chlap udělal v knize, ženy z toho byly hotové./ *Byl z ní pořád lehce zmatený, proto neplánoval zatím udělat žádný -první- krok, ale přesto spoléhal na svůj sex-appeal.* /Fakt moc rád bych se s ní seznámil i trochu víc. Ať už tak, nebo tak./ *Pomyslel si a zkousl si ret, aby usměrnil to sexuální napětí, které podporoval alkohol.*
*Sotva stihla postavit skleničku, než se z ničeho nic ocitla pod Javem. Vzdálenost mezi nimi se prakticky ve vteřině smrskla na nulu a ona ucítíla jeho prsty na své tváři, stejně jako jeho dech, z kterého jí přebíhal mráz po zádech.* /Sakra…/ *Za jiné situace by si to s dotyčným nejspíš od plic vyříkala, pokud by se lépe neznali, nebo pokud by nebyla opilá, jenže teď jakoby ji to vůbec nezajímalo, Kdyby řekl, že spolu půjdou domů, nejspíš by symbolicky zaprostestovala, ale šla stejně. Když jí zašeptal do ucha, jen potlačila zakňučení. Nedržel ji nijak násilně, nijak jí neubližoval a nejspíš právě proto převažovaly pozitivní pocity. Když se o ni otřel, tiše zamručela a s námahou se přinutila zůstat v klidu a nevrhnout se mu kolem krku.* Záleží… Pro mě osobně to problém není, ale nerada bych skončila s vymazanou pamětí. Nebo hůř, způsobila problémy někomu dalšímu. *Přiznala popravdě. Jestli na ní doteď nějak půcobil, ten zkousnutý ret to posunul na úplně novou úroveň, kór v kombinaci s jeho tělem přimáčknutým na tom jejím.* Do háje s tebou, Jave, zkoušet to takhle podlým způsobem… *Fňukla vyčítavě, než se rukou dotkla jeho tváře a přitáhla si ho do polibku.*
*Lehce zaskočen, ale zároveň příjemně, se zarazil, ale neuběhlo ani pár sekund a hned se probral. Oběma rukama uchopil její tváře a více se k ní přitiskl. Na její měkké rty přirážel ty své, a snažil se z tohoto momentu vytěžit co nejvíce šlo. Vybouchly v něm neskutečné emoce, které taktéž vzbuzovaly chtíč. Nevěděl přesto, co si může a nemůže dovolit, proto se neodvažoval na nic nemravnějšího. Nechtěl si to pokazit.* /Má úžasné rty a ještě lépe líbá./ *Lehce vzdychnul do jejích úst a jemně mezi rty uchopil její spodní ret, chvíli si ho podržel a pak ho zase pustil, při čemž ji začal líbat znovu, ještě dravěji a vášnivěji. Chtěl jí dát najevo, jak moc se mu líbí. Pravou rukou jí sjel po boku hrudního koše až k pasu, za který si ji přitáhl a přitiskl natěsno k sobě. Jeho rozkrok začal nepatrně ožívat, avšak ona to určitě musela zpozorovat, jelikož se jím otíral o její podbřišek. Když už se do tohoto typu navnazování a svádění pustil, chtěl to završit tím, že si nad ní symbolicky převezme veškerou moc. Jedna ruka stále držíc její pas, druhou rukou uchopil obě její ruce, které měla kolem jeho krku a tlačící levou rukou je přišpendlil o stěnu nad její hlavou. Nepřestával ji líbat a ani ona nevypadala, že by chtěla přestávat.*
*Když jejímu polibku a nejen tomu konečně vyšel vstříc, tiše mu vzdychla do rtů a sama si ho přitáhla ještě blíž. Cítila se rozpálená doběla a byla si poměrně jistá, že za to tentokát nemůže alkohol. Její tělo jako by nad sebou ztratilo většinu kontroly. Nemohla za to jen jejich náhlá blízkost a polibky, ale to, jakým způsobem se to stalo. Jako by jí četl myšlenky, nebo jakkoli jinak tušil, co potřebuje a na vteřinu neváhal to v praxi otestovat. Kdyby byla kočka, vrněla by blahem. Líbal skvěle, tlačil na ni, ale spíš doslovně, než metaforicky, což byla ta lepší verze. Polibky jich obou nabíraly na dravosti, jako by rty toho druhého byly vytouženou drogou po dlouhé abstinenci. Prsty mu přejela z tváře přes krk a hruď až ke sponě opasku, ale než mohla udělat něco víc, přišpendlil její ruce nad hlavu. Odpovědí mu bylo jen roztoužené zakňučení.* Jave… *Vydechla s námahou.* Tady ne… Moc lidí… *Vysvětlila, i když jí bylo naprosto jasné, že kdyby tuto námitku přešel, neodmítla by ho ani tak.*
Tak... *Začal jí líbat na krku.* ...můžeme buď přestat... *Lehce zkousl její kůži.* ...nebo se někam přesunout. *Navrhl aniž by rty na delší dobu odlepil z jejího krku, a po dořeknutí věty se vrátil opět k jejím rtům. Teď už ji nelíbal tak dravě, teď už ji líbal jen jako dovětek něčeho krásného, co se právě stalo. Určitě nechtěl přestávat a doufal, že ho pozve k sobě. Pořád z ní nemohl spustit ruce, a už vůbec ne rty. Měl už hodně sexuálních partnerek, ale zatím s žádnou neprobíhala až taková chemie, jako s Kim. Intenzita polibků pomalu mizela, aby vůbec byla schopna nějak odpovědět. Nechtěl na ni tlačit, proto ji dal možnost volby.*
*Tichounce zakňučela a krk mu spokojeně nastavila. Když se opět vrátil k jejím rtům, jejich polibky už nebyly tak dravé, ale vášně v nich pořád bylo víc, než dost, jen teď byla trochu jiného druhu. Když mu nemohla doteky oplatit rukama, nechala jednu ze svých nohou sklouznout mezi ty jeho a provokativně, přesto opatrně se mu jí otřela o rozkrok.* Přesuneme se… *Zamumlala mezi polibky.* Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že přestat ani jeden z nás nechce, co? *Zeptala se, než mu lehce zkousla ret a zadívala se mu do očí. Až ji pustil, zaplatila na baru - koneckonců jej zvala a zavolala uber, aby je společně přesunul k ní domů.*
*Inocenc bez přemýšlení prošel portálem.* Úplně jsem zapomněl, jak praktické ty vaše portály jsou. *Oklepal se a rozhlédl okolo, když se místnost rozsvítila. Bylo tak zvláštní vidět mladíka, co vypadal maximálně na šestnáct v tak luxusním bytě.* Víš, abys věděl, do beránka jsem měl vždycky daleko. *Mrknul na něj laškovně a elegantně mávl rukou. Ve vzduchu se zjevila iluze beránka a běhala kolem nich a v záplavě třpytek nakonec zmizela.* Tak, celý se klepu na tu tvou pálenku.
*Když se Nate na druhý den ráno probudil, tak bylo ještě celkem brzo. Což bylo s podivem, protože většinou byl spáč a spal celkem dlouho. Nicméně usínat se mu znovu nechtělo. Jednak proto, že se mohla klidně každou chvílí domů vrátit Tina s dvojčaty, a druhak proto, že měl hlad. Včera na svatbě vůbec nejedl, což bylo pochopitelné, když tam bylo tolik upírů, co jíst nepotřebovali, a jak se z ní vrátil, tak také no.. Heh.. Nejedl.. Na to nebyl jaksi čas. Nate proto vstal tiše z postele a došel si do vestavěného šatníku, kde na sebe hodil tričko, spodní prádlo a tepláky. Jinak zůstal bos. Jakmile se vrátil do ložnice, tak telekinezí tiše sesbíral jejich oblečení, co zůstalo po místnosti. To svoje si přilevitoval do ruk, to od Kim položil na podnožku před postelí. Pak zmizel z ložnice. Zamířil hned o dveře vedle udělat nějakou rychlou hygienu než se vydal dolů po schodech. Pustil z Tinina pokoje Bluea a Lorda, které tam musela jeho sestra zavřít, když včera opouštěla dům a minimálně Lord byl za to velmi uražen a dal to patřičně najevo, jak kolem Natea bez zájmu prošel. Blueovi to bylo jedno. Ten byl nadšený tak jako tak každé ráno. Nate s nimi došel až do přízemí, kde Lord zaujal místo, o kterém si myslel, že mu právoplatně celé náleželo, a to na gauči, zatímco Bluea Nate pustil na zahradu, aby se proběhl trochu. Pak se vrátil do kuchyňského koutu a začal dělat něco na snídani. Nebyl žádný kuchař, ale jeho kulinářské dovednosti se za poslední rok výrazně zlepšili. A ne, už nepodpaluje kuchyň. Nicméně se mu nechtělo dělat s ničím složitým, takže to jistily topinky, míchaná vajíčka a zelenina.*
*Po probuzení čekalo kim takové to klasické ranní zmatení typické pro ta rána, kdy se neprobouzela ve vlastní posteli. Chvíli se v ní jen převalovala a protahovala ve znaze se probrat a zorientovat v tom, kde je a co tomu předcházelo.* /Jo, jasně. Svatba Remiho a Aless. Ze které odcházela s… Natem./ *Pro sebe se pousmála, když konečně celý obraz secvakl, naposledy se protáhla a pohled jí sklouznul na vlastní oblečení na podnožce postele. Pro sebe se uchechtla, protože jí bylo konečně jasné, proč jí tak trvalo se zorientovat. Moc toho nenaspali. Jenže s pohledem na oblečení jí zároveň došlo, v jakém stavu nejspíš bude její mejkap a vlasy, nemluvě o tom, že narozdíl od Natea neměla zrovna možnost se převléct do něčeho domácího.* /Nebo měla..?/ *Po chvilkovém přemýšlení vyhodnotila, že je možná lepší varianta si něco půjčit a slíbit vrácení po vyprání, než se snažit po ránu našněrovat do šatů, které měla na sobě, navíc, bez pomoci. V rychlosti tak prohlédla skříň, než našla tričko a tepláky, které sice nepůsobily, že by patřily Nateovi, ale když už je jednou měla v rukou, bylo už trochu pozdě na to přemýšlet nad tím, co by kdyby. Prostě si je půjčí, vypere a vrátí, nic strašného se snad neděje. S tím zamířila do koupelny, kde ze sebe smyla zbytky mejkapu a nahradila je jednoduchou linkou a trochou řasenky, které s sebou měla v taštičce původně jen jako zálohu na svatbu, rozčesala si vlasy a zamířila spíše po zvuku po schodech dolů. Tiše si pobrukovala jednu z melodií, kterou spolu s Natem včera hráli a jen se na malou chvíli pozdržela při výhledu na zahrádku domu. Tam pobíhal šedivý pes s podobně modrýma očima, jako měla Maya a když ji zahlédnul, zvědavě, přesto opatrně k ní vyrazil.* No ahoj. *Uculila se a natáhla k němu ruku, aby ji mohl očichat a pak ho něžně podrbala na hlavě.* Dobré ránko, *zavolala s úsměvem do kuchyně, aby dala Nateovi najevo, že už je vzhůru a dole.* Koukám, že po ránu je tady docela živo. *Dodala, když do kuchyně i vstoupila a s úsměvem koukla i na kocoura spokojeně rozvaleného na gauči.* Oba tvoji? *Zeptala se se zájmem.* Jo, půjčila jsem si nějaké oblečení, slibuju že vrátím v perfektním stavu a vyprané. *Zazubila se.*
*Nate koutkem oka zaregistruje jak Blue vyběhne ze zahrady pozdravit novou osobu a pak se jako střela zase vrátí zpátky. Jaké štěstí, že bazén byl zazimovaný a tak to tele nemělo šanci sebou do něj hodit jako tolikrát v létě.* Dobré ráno.. *Pozdraví nazpět, než se otočí od pánvičky.* Teoreticky vzato ano.. Je to trochu komplikovanější situace.. *Uchechtne se při její otázce a na slova ohledně oblečení mávne rukou.* To neřeš.. Je to mojí ex přítelkyně.. Něco si vzala, když odjela do Ruska a zbytek tady nechala.. Většinu jsem už vyvalil na půdu, ale něco ještě dole zůstalo.. *Odpoví ji.* Jíš vajíčka, toasty, okurku a rajčata? *Zajímá se, než všechno dá na talíře, aby věděl případně, co tam nedávat, načež jídlo přenese na stůl a plotýnku vypne. Vezme ještě příbory, které donese ke stolu taky a pak si k němu sedne, přičemž pobídne Kim, aby tak také učinila.*
Teoreticky? *Lehce povytáhne obočí nad tímto prohlášením, i následným, že oblečení je po jeho ex. Nevypadá to ale, že by mu to vadilo, tak se jen usměje.* Díky. Rozhodně je to po ránu přijemnější oblečení, než ty šaty ze svatby. *Zasměje se.* A jop, vlastně asi nevím o ničem, co bych nejedla. Teda, krom kapusty, ale tu jsi nenabízel. *Uchechtne se, načež si k němu přisedne ke stolu.* Taky mám psa. Přesněji, fenku border kolie, na jaře jí budou dva roky. *Pousměje se, zatímco si nabere na vidličku rajče a pustí se do něj.* To tady bydlíš sám, v takhle obrovském domě? I když, kocour koukám, potřebuje pokoj sám pro sebe. *Pousměje se, zatímco hlavou kývne směrem ke gauči.*
Teoreticky.. *Potvrdí a uchechtne se.* Psa jsme původně dostali s mojí ex od jednoho známého, byl spíše její, než můj, ale ona se pak odstěhovala a Blue tu už zůstal.. No a Lord byl původně taky toho známého, ale ten se pak do něčeho zapletl, což vedlo k jeho uvěznění a tak jsem si ho vzal k sobě.. Byl na mě zvyklý, protože jsem s tím známým chvilku spolubydlel.. *Vysvětlí ji, zatímco dodělává snídani.* To věřím.. *Uchechtne se ještě na její slova ohledně oblečení, než jídlo položí na stůl i s příborem. Nate přikývne na novou informaci, než hlavou kývne k mladému pitbullovi, který přiběhl z venku se napít ze svých misek a pak se rozhodl, že je dobrý hazard pro ráno jít otravovat Lorda.* Tomuhle teleti taky budou už nějak dva roky.. Možná tři.. Nevím, jak moc byl starý, když jsme ho dostali, ale minimálně už dva roky nám dělá společnost.. *Odpoví ji a v mezeře mezi mluvením, když zrovna poslouchá, se pustí do snídaně. Na její dotaz pobaveně zakroutí hlavou, ale nejdřív polkne, než odpoví.* Ne.. Zbytek osazenstva tuhle noc přespával jinde.. A ano, kocour se občas snaží uzmout pracovnu, ale je vždycky velice rychle vyhnán.. *Potvrdí ji. Doufá, že se stihnou alespoň v klidu nasnídat, než se Tina vrátí.*
*Chápavě přikývne.* Věřím, že to je ta lepší verze. Zvířata by se za podobných situací neměla stěhovat k lidem, které neznají. Už tak je to dost stresu, když jsou věci jinak, než jsou zvyklí a pak jsou najednou ještě s cizími lidmi… Není to nic moc. *Pousměje se.* Naši se pořád nabízejí, že ji budou hlídat, ale byť je s nimi Maya spokojená, je zvyklá na New York a mě s kamarádem. Jsme jediní, kdo se o ni kdy staral a pokud by se nestalo nevím co, nechci na tom nic měnit. Pro dobro všech. *Vysvětlí, než se pustí do vaječiny.* Doufám, že nebude problém, že jsem tu byla? *Nadhodí s úsměvem. Těžko mohla tušit, kdo je zbytek osazenstva. Mohl to být kdokoli od nového partnera, přes rodiče, respektive matku, když byl Nate čaroděj, až po jiné členy rodiny nebo spolubydlící. To první jí pořád připadalo jako nejhorší varianta, ale to už byl holt risk toho odejít z akce do něčí postele.* Jinak dotaz trochu mimo mísu, jak jste se vlastně seznámili s Remim? *Pousměje se.*
Spíš by byl stres, kdyby se měli stěhovat.. Blue je tady už zvyklý a jsem si jistý, že na Ruskou zimu by si nepřivykl.. *Pousměje se, načež přikývne na slova o jejím psovi.* Slyšel jsem o případech, kdy byla zvířata schopná umřít žalem nebo upadnout do depresí a zemřít hlady, když se dostali do neznámého prostředí.. *Přihodí do debaty ještě s tím, že rozhodně souhlasí. Na její slova pobaveně zakroutí hlavou.* Nemyslím si.. *Odpoví ji. Věděl, že i Tině bylo jasné, že sotva by začala rýpat, tak se Nate začne vrtat v jejím vztahu s Liljou. A to nechtěla. Nate pokračuje v jídle, než Kim položí další dotaz.* V parku.. Vracel jsem se z natáčení a Remi hrál na kytaru v Central Parku na lavičce. Zaujalo mě to, takže jsem se zastavil a poslouchal. Až do chvíle, než se tam objevilo až moc lidí, co mě poznalo a my zdrhli do kavárny.. A jak ty? *Zajímá se na oplátku.*
*S úsměvem přikývne.* Právě. Pokud má člověk zvířata opravdu rád, tohle mu za to nestojí. *Jeho prohlášení, že její pobyt tady problém nebude se trochu uvolní a jako by si teprve teď uvědomí, že byla napjatá. Se zájmem poslouchá historku o jejich seznámení a usmívá se při tom.* Jo, to zní jako vy dva. *Uchechtne se.* No, u nás to bylo o poznání vtipnější. Jak už na mě Remi prásknul, jsem fotografka. Ale můžeš v klidu spát, pro bulvár nedělám a rychlé prachy za senzaci taky nepotřebuju. *Ujistí ho se smíchem.* Obvykle fotím akce, ale spíš v tom slova smyslu, že, například, kavárna pořádá nějakou akci pro děti a potřebuje fotky na web, tak jim to nafotím. Dlouhodobě fotím jen pro jeden kulturní týdeník. No a tím se dostáváme k jádru pudla. *Zasměje se, protože jí, byť to bylo před měsícem, připadá, jako by od té chvíle uplynuly roky.* Fotila jsem výstavu pro Lily, Alessinu dceru. Ta tam zrovna nebyla, takže se mě ujal Castor no a fotky se mu líbily dost na to, aby mě dohodil Remimu jako fotografa na svatbu. Což, s ohledem na nevěstu a většinu hostů úplně nešlo… *Uchechtne se.* No a jelikož jsem v té době věděla o světě Stínů kulové a Remi mi lhát nemohl, vzal s sebou Aless jako prostředníka. *Ušklíbne se pobaveně.* No a na svatbu mě pozval stejně. A já měla to štěstí, že jsem mezitím stihla narazit na pár dalších Podsvěťanů a dozvědět se pravdu dřív, než bych musela na svatbě přemýšlet, proč jsou tam, proboha, pytlíčky s krví. *Zasměje se.*
*Pobaveně se uchechtne na její slova, načež poslouchá, jak došlo k jejich setkání. U toho mezitím stihne dojíst snídani.* Vidím, že nejsem jediný, kdo nedodržuje pravidla.. *Okomentuje to, že ji byl prozrazen svět stínů.* Jo.. To může být pro některé prvotně šok.. Ale dá se zvyknout.. *Pokrčí rameny. Za dveřmi se začaly ozývat hlasy a Nate brzo zahlédl v průzorech matné stíny. Dvě sekundy na to už zašramotil ve dveřích zámek a ty se pootevřely. Jako první vběhla dovnitř malá holčička s tmavými vlásky, které měla těsně nad rameny a delší ofinu měla stáhnutou z čela sponkou. Na sobě měla teplé šusťáky a bundičku. A k tomu boty ve kterých po vyjeknutí.* Tata! *Vběhla do obýváku. Ani se na schodech nezarazila, což mělo za následek její pád na všechny čtyři. Brzo se ale vyhrabala na nohy a běžela dál. Její bráška, blonďatý chlapeček, oblečený podobně jako jeho sestra do chladného podzimního počasí, byl ohledně schodů opatrnější. Zarazil se a přidřepl si, načež si na všech čtyřech pomohl opatrně dolů a taky se rozběhl. Jemu, na rozdíl od sestry, stihla Tina boty sundat. Nate vstal s úsměvem od stolu a vyrazil jim naproti. Zachytil Eleonor do náruče, která vyjekla vesele.* Nezapomněla jsi na něco, prcku? *Zeptá se ji, na což holčička umanutě s pobavenými jiskřičkami v očích zakroutí záporně hlavou a nohama v botičkách vesele zakopká. Ty ji Nate hned na to sundá a přenese telekinezí do botníku u dveří. Tam se zrovna oblečení zbavuje mladá dívka se stejně tmavými vlasy, jako má Nate. Měla je v delším mikádu a lehce se vlnily. Oproti Nateovi byla taky hodně drobná.* Vidím, že jsem udělala dobře, když jsem dvojčata vzala k Lils.. *Ušklíbne se na svého bratra a zamíří si pro Eleonor, zatímco Nate má na rukách pro změnu Nikolaje. Takto sourozencům vysvléknout teplé oblečení a nechají je pobíhat v punčoškách a tričku po obýváku, kde je zaregistroval už Blue a začal před nimi skákat. Přesto jaké velké tele to bylo, se snažil vždycky být s dvojčaty opatrný.* Nezačínej.. *Varuje ji Nate s úšklebkem a pak se otočí na Kim.* Kim, to je Tina.. Moje sestra.. *Představí ji a tmavovláska na blondýnku mávne na pozdrav, než zamíří do kuchyně pro něco k jídlu.*
Skoro bych se hádala, že u vás s magií je to rutina… *Rýpne si s ohledem na fakt, že ti, od kterých se dozvěděla nejvíc byli víla a čaroděj, zatímco upíři se před ní snažili svět tajit, co to jen šlo. Přitom dojí svou snídani.* Ale já měla asi na podsvěťany celkem štěstí. Zatím žádné vážnější následky, možná krom pár obrazu, které nevymažu z hlavy. *Ušklíbne se při vzpomínce na Roberta s Taylorem, ať už včera, nebo v Pandemoniu, ale než má prostor nad tím víc přemýšlet, vřítí se dovnitř doslova hurikán. Nebo spíš dva. Nebo úplně přesně, jeden a jeden trochu opatrnější. Jen lehce překvapeně povytáhne obočí, ale nic neřekne, jen se usmívá. Jako nejstarší z pěti dětí měla k dětem vždy poměrně vřelý, vztah, ať už šlo o její sourozence, nebo o děti někoho jiného. S úsměvem tak na dvojčata zamává, pozoruje jejich přivítání s Natem, i následné hraní se psem. Nad hašteřením sourozenců se jen zasměje.* Ráda tě poznávám, Tino. *Usměje se na brunetku, zatímco se zvedne od stolu, aby sklidila nádobí. Nechtěla jen tak postávat nebo posedávat v prostoru, když byl zjevně celý dům pohromadě a nechtěla, aby se nádobím musel zabývat Nate, když měl příjemnější povinnosti. Když nádobí umyje a usuší, jen se pootočí na Tinu.* Můžu ti s něčím pomoct? *Nabídne se, zatímco rychle prozkoumá poličky a uloží nádobí na jeho právoplatné místo.*
*Nateovi cuknou koutky.* Mnoho z nás nemá třeba až do deseti let ponětí, že tohle existuje. Někteří z nás mají tak nenápadné znamení, že může být pomýlené za genetickou chybu.. I magie se vyvíjí pomalu.. *Informuje ji, načež se zasměje.* Správně bych ti to z hlavy vymazat měl a nejen tohle.. *Prohlásí.* Ale já máš štěstí, já pravidla taky nedodržuju.. *Mrkne na ni s uchechtnutím.* /A taky to neumím a musel bych říct Tině../ *Pak už se zvedne od stolu, aby zamířil chytit dvojčata. Představí Tinu a pak už jde chytat Eleonor, která se vyšplhala na gauč a Blue bohužel za ní, což vedlo k tomu, že malá brunetka ztratila rovnováhu a padala po hlavě dolů. Nate byl však se svou telekinezí pohotový. Tina otočí na Kim hlavu.* Chci jen udělat dvojčatům čaj a něco malého na snídani.. U mé přítelkyně jsme nesnídali.. *Odpoví blondýnce, zatímco se natáhne pro varnou konvici a dá vařit vodu.* Můžeš namazat rohlíky? *Zeptá se ji s úsměvem, ale spíš to navrhne, protože to vypadalo, že Kim chtěla stejně pomoct. Vytáhne při tom dva rohlíky, které ji podá i s dvěma talířky a přisune k ní misku s máslem. Sama se pak vydá pro větší džbánek a hodí do něj pytlíky s čajem. Nate mezitím zachytí do náruče Eleonor, která se chystala vyrazit po schodech za Lordem, jenž to otráveně vzdal ve společnosti dětí a zmizel do patra. Nikolaj si našel pod stolem jednu ze svých knížek a poslušně si četl. Nebo alespoň dělal to, co tomu bylo podobné, protože číst ještě neuměl.* Jak si to užili u Lils? Doufám, že vám nedali ani chvilku soukromí.. *Nadhodí Nate škodolibě směrem k Tině, která protočí očima.* Pokračuj a přestanu ti je hlídat.. *Varuje ho, zatímco Nate stočí svou pozornost na Kim.* Jestli máš otázky, tak se ptej.. *Vyzve ji, protože neznal asi nikoho, kdo by tuto situaci, jenž nastala přešel s klidem a bez dotazů, ale ne každý měl takovou vyřídilku, aby se sám začal ptát.*
*Vrhne na něj naoko dotčený pohled.* Ani si nedokážeš představit, jak hluboce by mě ranilo, kdyby to byl zrovna Remiho kamarád, kdo by mě o tohle všechno chtěl připravit… *Pronese naoko vyčítavě, ale jiskřičky v jejích očích dávají tušit, že se rozhodně nezlobí. Pak už ale zamíří za Tinou.* Jasně. *Kývne s úsměvem na její žádost a pustí se do chystání snídaně. Nateův dotaz ji, popravdě, vyvede z míry víc, než samotný příchod dvojčat.* Popravdě, asi mě to zaráží míň, než bys čekal. *Usměje se.* Vysvětlím. *Dodá rychle, aby si náhodou nemyslel, že padne nějaké klišé o tom, že je herec a čekala by jich víc.* S ohledem na to, že ti říkají tati, tady asi žádný dotaz nemám. *Zasměje se.* Kromě toho, sama jsem z pěti dětí, takže to, že někde děti jsou mi přijde spíš milé a normální, než že by mě to nějak zvlášť vyvádělo z míry. A taky jsi zmínil ex přítelkyni, po které ti tady zůstala zvířata. *Pokrčí lehce rameny zatímco domaže rohlíky.* Takže děti po ránu jsou sice trochu překvapení, ale v zásadě, proč ne? Spíš si cením té důvěry, že jsem je mohla potkat. *Dodá s úsměvem.* Jak se jmenují? Tedy, pokud mi to chceš svěřit, chápu, že jsem v podstatě cizí.
*Čaroděj se na její slova škodolibě ušklíbne.* Ani by jsi o tom nevěděla.. To je tak trochu ten point.. *Mrkne na ni, než se zvedne pobrat dvojčata. Ty také zabavuje, zatímco Tina se vrhla na jídlo i s Kim. Při její odpovědi lehce nakloní hlavu na stranu, načež mu trochu vědoucně cuknou koutky.* Ty o čarodějích moc nevíš, co? *Otáže se nazpět. Tina po něm nejdříve vrhne káravý pohled, ale nakonec si povzdechne.* Čarodějové jsou neplodní.. Jsou kříženci, jako mula nebo liger.. Ty děti nejsou Natea.. *Prozradí ji, než se vrátí k chystání jídla.* Biologicky ne.. Na papíře ano.. *Doplní Tinu Nate, který mezitím přehodí Eleonor přes rameno a drží ji za nohu. Holčička se zajíká smíchy a snaží se mezitím se od jeho zad odtáhnout rukama, přičemž ho sem tam praští malou pěstičkou a opakuje slova jako.* Tati. Pustit. Čiči. *Ohledně důvěry Nate pokrčí rameny.* Mám dojem, že by jsi je potkala tak jako tak někdy.. Jsou to Trissini kmotřenci a často si je k sobě bere. *Odpoví ji. Už podle konverzace pochopil, že se s Triss znají, takže tohle nebylo nemožným scénářem.* Když to nepráskneš bulváru.. *Uchechtne se Nate v závislosti na jejich předchozí konverzaci a vytáhne Eleonor zpátky přes rameno do náruče.* Tak šup.. Představ se.. *Pobídne ji a malá holčička nejdříve kulí svá tmavá očka, než se uculí.* Eli! *Vyjekne a zase se začne vrtět, že chce dolů. Nate ji pustí a pak ukáže za sebe.* Nikolaj.. A Eleonor.. *Opraví lehce holčičku.*
Tak to jsem měla mimořádné štěstí na čaroděje. *Vyplázne na něj jazyk, ale pak se rozesměje.* Poslyš, to od tebe není hezké takhle zneužívat toho, že víš, že je to pro mě nové… *Pokárá ho naoko, ale smát se nepřestane. Nebere si to osobně.* Doteď jsem nevěděla víc, než že mají tu schopnost vymazat paměť a že mají čarodějná znamení. Ale možná je to jen tím, že jsem se měla ptát čaroděje, ne jiných Podsvěťanů. *Pokrčí rameny, ale pak se zaposlouchá do vysvětlení Tiny.* To je ta poslední věc, co by mě napadlo řešit. *Prohodí zamyšleně.* Myslím, genetiku. Pokud ti říkají tati, staráš se a jsou na papíře, genetika jde tak trochu bokem. Alespoň za mě je lepší varianta mít tátu, co se stará, než biologického otce, kterému je to fuk. *Dovysvětlí svůj pohled a se smíchem pozoruje holčičku.* S Triss jsem se zatím viděla jen párkrát, ale při tom, jaké na ni mám štěstí to nejde vyloučit. A už jsem ti říkala, že bulváru se upsat nenechám. Zvlášť pokud jde o děti. *Usměje se.* Ahoj Eli. *Pozdraví holčičku s úsměvem nazpátek a musí se zasmát. Sama se celým jménem představovala nerada.* To jsou krásná jména…
*Nateovi cuknou koutky, ale na to se jen pobaveně pousměje.* Umíme toho víc.. Záleží čaroděj od čaroděje.. *Pokrčí rameny a slabě se pousměje ohledně slov o genetice. Ano, ze začátku nebyl nadšený z toho starat se o dvě malé děti, ale čím déle je měl v péči, tím víc mu přirostly k srdci a teď by je asi nedokázal dát pryč. A ani pro jejich dobro nechtěl. Sleduje jak Ellie reaguje na Kim. Z dvojčat byla ona ta extrovertnější a průbojnější. A ani teď nezklamala. Zvědavě se přiblíží ke Kim a natáhne se po její ruce. Když ji má, tak ji pevně sevře malíček a pak začne se svou dětskou nemotorností utíkat pryč. S pořád sevřenými pětičkami, i když malíček už v nich nedržela.* Nos, nos, nos! *Vyjekla mezi dětským řehotem a doběhla k Blueovi, kterému pěstičky otevřela a když ji očichal dlaně, tak se znovu zasmála.* Právě ti ukradla nos a dala ho sníst Blueovi.. *Informuje Kim Nate pobaveně. Ano, občas s dvojčaty zkoušel ten starý trik "Mám tvůj nos" a pro El teď byl nos úplně všechno a protože nechtěla riskovat, že ji ho někdo sebere, tak těmito neviditelnými nosy krmila Bluea.*
*Zvesela se usmál, když se Inocenc nakonec rozhodl portálem projít. U sebe doma tedy hned, jakmile tam oba byli, portál znovu uzavřel a pomocí lusknutí rožnul světla v místnosti, v níž se zrovna nacházeli.* Jsou, jsou. *Zazubí se, načež se rozhlédne po svém bytě a skousne si jemně ret.* Pardon..řekl bych právě, že tu normálně takový nepořádek nebývá, ale to bych lhal. Moc si neuklízím..jen utírám prach. Pokud někde uvidíš akrylovou barvu, dost pravděpodobně je zaschnutá a já jsem líný to vyčistit..i když mám magii. To je fuuuk. *Protáhl, přičemž mávl rukou a uchechtl se. Svůj pohled následně znovu věnoval Inocencovi.* Chmmm..takže mi chceš říct, že bys byl radši moucha? *Zašklebil se škodolibě rohatý čaroděj, než zaujatě pohlédl na iluzi. Nakonec se pobaveně uchechtl, než přešel do kuchyně, pokynujíce rukou, že jej má fér následovat.* Už ji vytahuju, neboooj. *Mrknul na něj a z lednice vytáhl již otevřenou domácí pálenku, kterou si nechával pro větší svěžest chladit. Magií pak nechal přiletět dva původní malované panáky, do nichž následně tekutinu nalil.* Tak, prosím. *S tímto láhev prozatím zavřel, postavil na linku a s oběma panáky v ruce se k férovi otočil.*
Mouchou mi ještě nikdo nevyhrožoval, ale už mi bylo nadáváno do mrzkého červa, takže havěť jako havěť. *Pokrčí rameny a zasměje se. Ležérně se opřel o linku a převzal si sklenku. Byt k čarodějovi přesně ladil. Byl neuklizený a bohémský stejně jako jeho majitel. To se férovi líbilo. Jeho byt byl přesným opakem. Vždy uklizeno a pečlivě zaznamenáno. Měl doma dost cenných historických kousků, o které se musel pečlivě starat. Muzea by za jeho sbírky zabíjely, především kdyby zjistili, že má doma pár originálu, jejich kopie (chybně považované za původní malby) visí na jejich zdech a jsou zlatým hřebem každé návštěvy.* Děkuji. *Labužnicky se napil a hrdlem se mu prohnal oheň. Kopl do sebe i zbytek a podal ji zpět čaroději. Samozřejmě by to nebyl on, kdyby se trochu nepředvedl a sklenku mu vybalancoval až do ruky beránek s mušími křídly.*
Jasně. *Kývl, přičemž si féra znovu prohlédl. Když na něj nyní viděl mnohem jasněji jak předtím, byl hned o to spokojenější.* Když se na tebe tak dívám..napadá mě mnoho dalších stvoření, v něž bych tě mohl proměnit, kdybych tedy něco takového opravdu dělal. Vždy jsou to plané vyhrůžky. *Pravil, zatímco zamířil téměř hupskavým krokem směr kuchyně, kde jim bez otálení nalil pálenku do starších panáků. Na Inocencovo díky pak zvesela kývl.* Na zdraví a staré vzpomínky, co nám nikdy nedají pokoj. *Zachichotal se jako dámička, pozvedávajíce u toho skleničku s alkoholem do vzduchu, než do sebe obsah nádobky obrátil. Spokojeně se pak usmál, jakmile se mu v hrdle udělalo větší teplo. Dokonce si i skousnul ret, než se podíval na Inocence a znovu se uchechtl, když viděl, jak mu půlku vracel. Zvesela zavrtěl hlavou.* Příště mi ji normálně podej, už tak se mé kámošce podařilo pár takových sklenek rozbít. *Zmínil.* Chceš ještě?
Ráda si to nechám blíže vysvětlit. *Mrkne na něj, než věnuje rychlý, omluvný úsměv Tině. Jenže to už je u ní Eli. Byť si Nateova vysvětlení cení, není to pro ni nic nového. Ještě má v živé paměti dobu, kdy tohle dělal nejmladší z jejích bratrů. Když jí tedy Eli "nos" vezme a uteče ho předat pejskovi, rychle skrčí malíček tak, aby jej nebylo vidět, chvíli zmateně těká očima mezi Eli, "chybějícím" malíčkem a Bluem a nakonec smutně složí hlavu do dlaní. Vše samozřejmě jen naoko.* To… Je ale hrozné, Nate… Co budu dělat… Bez nosu..? *Předstíraně se rozvzlyká, jako by to byla ta největší tragédie na světě, ale poočku pozoruje dívčinu reakci. Byla na ni zvědavá, ale nechtěla to přehnat a vyděsit ji, byť toho se zrovna u Eli, která působila jako hyperaktivní sluníčko, dvakrát neobávala.*
Samozřejmě. *Přikývl bez otálení.* A kdybych ti ji vrátil normálně, nebyla by to taková zábava. *Mrknul na něj a pokud mu čaroděj nalil, znovu se napil. Tentokrát nespěchal a vychutnával si zemitou chuť.* Takže... *Začal a ovečka se proměnila v růžového jednorožce, který se vznášel kolem Hirama na obláčku duhy. Bylo příjemné zase nechat pracovat svou fantasii.* Povíš mi, proč ses odstěhoval z Čech? *Zeptal se a opět plynule přešel do čarodějova rodného jazyka. Stále měl přízvuk, ale už se přestal zasekávat.*
Dobře, jak si přeješ, brouku. *Mrknul na féra, načež bez jakéhokoliv otálení otevřel znovu láhev s pálenkou, kterou opět nalil do obou panáků. Poté ji opět uzavřel, nikoliv naplno, kdyby náhodou by si ještě chtěli znovu dolít.* Vím, že by to nebyla taková zábava, ale měl bych větší jistotu v tom, že by neskončila na zemi. *Odvětil mu, přičemž mu půlku opět manuálně podal s vřelým úsměvem. Tentokrát se ale už usadil na barovou židličku, kterou si volnou rukou vysunul zpoza podlouhlého stolu. Narozdíl od Inocence pak opět do sebe panáka obrátil na ex, než promluvil.* Neřekl jsem to už? Kvůli minulosti přece. *Připomněl zjednodušeně, ačkoliv mohl podle té otázky tušit, že by féra zajímalo něco víc. Lehce si tedy povzdechl a pomocí telekineze si k sobě přitáhl opět láhev s pálenkou.* /Ještě jedna na kuráž neuškodí./ *Pomyslel si a znovu si nalil. Tentokrát si však tekutinu skutečně začal vychutnávat po doušcích.* No..v jednom kuse mi něco připomínalo mého učitele, první manželku a bohužel i druhou..i když, za to poslední si lehce můžu sám. Tam jsem byl vzteky bez sebe a udělal takovou blbost, kterou jsem líný napravit a tak jsem radši utekl..jak pitomé řešení, není to pravda? *Naklonil hlavu na stranu. Nakonec se té svini, jíž byl ochoten odevzdat celý svůj život, nedokázal podívat ani do očí.* Ale v našem národu je nakonec docela časté od problémů utíkat...já, tohle nerad řeším..odsaď, podsaď..nechci se o tom bavit. *Poslal toto všechno nakonec k šípku, pokud mu to vůbec Inocenc povolil.*
*U jejích slov se na ni vševědoucně ušklíbne, ale dokud tam je jeho sestra a děcka, tak to nekomentuje. Sleduje, co vyvádí Ela a dokonce i Tina se otočí od jídla, aby scénu sledovala. Eleonor to taky pozoruje a pak našpulí přemýšlivě rtíky. Následně doběhne ke Kimberly a prohlédne si ji. Vezme její ruku do svých a začne předvádět až přehnaně dětskou mimiku kouzlení. Jako z dětských televizních pohádek. Nakonec se pokusí i lusknout prsty, jak to vídá u Natea, ale to se ji nepodaří.* Magi fuk.. *Pronese nakonec. Poté začne zkoumat její ruku, zda tam najde ten ztracený malíček. Ten najde pod dlaní a vítězně ho vytáhne.* Tak.. *Prohlásí a pak se vydá zase pryč za Bluem. Tina se zasměje, stejně jako Nate, a pak vezme svačinu, kterou s Kim naservírovali a zamíří s ní za dvojčaty.* Potřebuješ někam odvézt když tak? *Obrátí se následně Nate na Kim.* Ne, že bych tě vyhazoval, jen ať se tady zbytečně nezdržuješ z nějaké zdvořilosti a nepřijdeš o něco naplánovaného.. *Promluví k ní.*
Nebudu si brát osobně, že takhle podceňuješ mé schopnosti. *Pověděl mu a přešel k němu. Také si vytáhl židli a posadil se na ni. Jeho růžový poník ho následoval. Natáhl se po pálence a dolil si. Začínal cítit příjemné alkoholové opojení. Jeho poník se zamotal, spadl na záda a rozprskl se v záplavě duhových třpytek.* Já to nic nevyčítám. Utíkaní před problémy je moje druhé jméno. Před problémy a ženskýma. *Zachechtal se.* Z Čech jsem utekl, protože jsem zabil manžela svojí milenky. Eliška, krasavice, trošičku jednoduchá, ale okouzlující. Měla za manžela takové vemeno, které v životě obstálo jenom kvůli tomu, že tatík byl zazobaný a měl za ušima. Táhl jsem to s ní skoro deset let. Věřil bys tomu? *Zasmál se a nevěřícně zavrtěl hlavou. Kopl do sebe další panák. Začínal žvanit. První známka, že začíná být opilý. Jestli někdy něco neměl, tak to byla výdrž v pití alkoholu. Vždycky ho porazila pátá sklenička.*
Tak to jsem rád, že tentokrát neskončím s rozbitým nosem..naposledy jsem měl část košile od krve. Byla radost to pak prát. *Uchechtl se. Fakt, že mu tehdy stačila magie opomíjel. Často zrovna takovéhle maličkosti magií neřešil. Bůh ví proč, ostatní by totiž pravděpodobně čekali právě to, že se tímto nebude tolik zabývat. Nuže, pro něj byl život občas fakt ve stylu „proč si to neudělat těžší, když můžu?“. Prostě nač něco dělat jednoduše. Často si tak šel do protivky, poněvadž v jiných věcech zase říká, proč pracovat tvrdě, když to jednoduše jde. Ve finále, na ukončení, Hiram byl prostě Hiram. U něj ani ty věci, co by měly smysl dávat, smysl nedávají. Když se pak o své minulosti rozmluvil, jeho postoj k alkoholu se změnil. Náhle, jako by k němu měl více citu, pil jej po doušcích.* Ženské jsou zlo..kromě matky, první manželky a pár kamarádek, jsem od té poslední megery do svého srdce nevpustil žádnou. Radši se budu trápit hledáním boyfriend materiálu. *Uchechtl se hořce, ale zároveň pobaveně. Nejraději by však od takového tématu odešel..co nejdříve.* Ne. *Zavrtěl narovinu hlavou, během čehož si ji na chvíli podepřel a Inocence pozoroval. Lehce pak hlavu naklonil do strany.* Dobrý, myslím, že začínáš mít dost. Už to schovám. *Řekl, načež lusknul a láhev se vzápětí napevno uzavřela a schovala zpět do ledničky.* Rád bych si ještě povídal, po dalším panáku bych ti už nerozuměl. *Zašklebil se lehce a k férovi se naklonil blíž se zkoumajícím pohledem.*
*Kouká na Eleanor, když kouzlí a když "vykouzlí" její prst, rozzářeně se na ni podívá, jako by právě vyčarovala tu najúžasnější věc na světě.* Páni, Eli, moc děkuju! *Zavolá ještě za odcházející holčičkou, ale pak se také rozesměje.* Jsou super. *Povzdechne si s úsměvem, než se pootočí zpátky k Nateovi.* Neboj, já to chápu, taky s nimi chceš po víkendu strávit čas. Nechci být na obtíž. *Usměje se chápavě a jemně ho podrbe na zádech.* Zásadní plány dneska nemám, vyzvednu Mayu u Raviho a asi si půjdeme zaběhat, zavolám rodině a trochu uklidím, zítra musím do práce. *Vysvětlí.* Vozit mě nemusíš, leda bys chtěl. Nechci tě obírat o čas s nimi. *Kývne k dětem s úsměvem a ruku z jeho zad spustí.* Skočím si pro věci.
*Nate s úsměvem přikývne na její slova. Jeho zkušenosti s jednorázovkami nebyly většinou tak pozitivní. Ne, spíš je musel většinou div nevykopat, aby mu dali pokoj a nechtěli po něm hned vztah. Přikývne na její slova o plánech, načež zakroutí hlavou.* Nesmysl.. Oni to beze mě chvilku zvládnou.. *Ušklíbne se. Přikývne s pousmátím na její slova, že si dojde pro věci a nechá ji odejít.* Odvezu Kim domů a hned jsem zpátky.. *Oznámí Tině, když si vezme svoje doklady a obuje se. Počká na Kim, které otevře dveře, vezme klíče od auta a garáže a zamíří za ní. Otevře dveře garáže, načež sedne za volant. Vyjede autem, ale ještě se vrátí, aby zavřel garáž. Je mu jedno, jestli Kim už nastoupila, nebo teprve nastoupí, až vyjede, ale tak či tak se na ni otočí s otázkou, kam teda jednou.*
Dobře, jak myslíš. Díky. *Zaběhne si nahoru pro věci a při odchodu se ještě rozloučí s Tinou, dvojčaty a Bluem, který se jí nadšeně přimotá pod nohy. Byť od jednorázovky nečekala zrovna příchod dětí a sestry dotyčného, rozhodně si nemohla stěžovat. Bylo to překvapivě příjemné ráno v porovnání s některými, která končila buď oblíkáním a balením zároveň v limitu pěti minut, než dotyčné či dotyčnému dorazila rodina, nebo naopak pocit, že nemůže dům svobodně opustit, protože se dotyčný rozhodl, že ji musí za každou cenu udržet, kdyby ji měl metaforicky, nebo nedejbože doslovně, přivázat k posteli. Tohle bylo tak akorát, děti a Tina byly super a zároveň jim oběma poskytly dobrý důvod, jak tohle setkání ukončit na dobré vlně. Když nastoupí, nadiktuje Nateovi Raviho adresu. Cestou si pobrukuje a tak nějak celkově působí spokojeně sama se sebou.* Málokdy po takhle příjemném večeru a noci bývají příjemná i rána, ale o to víc si toho vážím. Máš fajn sestru a děti. *Usměje se, když zastaví na adrese a nakloní se k němu, aby ho objala, pokud ji nechá. Není to žádné přehnaně afektované objetí, naopak, jen přátelský, upřímnýn výraz vděku.* Kdybys chystal nějakou přepadovku na našeho novopečeného manžela a nebyla by nutně čistě pánská, dej vědět, ráda se zapojím. *Mrkne na něj ještě.* Hádám, že se uvidíme nejpozději na nějakém tom focení kapely, leda bys hledal někoho třeba na společné venčení psů. *Dodá se smíchem, než zaloví v kapse a podá mu svou vizitku.* Díky, Nate. Za strávený čas i odvoz. Jsi moc fajn. *Usměje se a vyhoupne se z auta.*
*Doveze Kimberly na nadiktovanou adresu, kde zastaví na nějakém prvním možném místě.* Věř mi, že častěji, než bych rád, mám také nepříjemné zkušenosti po ránu.. *Uchechtne se slabě.* Vyřídím jim to.. *Pousměje se na slova o jeho rodině. S objetím nemá žádný problém a klidně ji jej oplatí.* Beru na vědomí.. *Zasměje se, i když je mu jasné, že teď pár dní po Remim nebude vidu ani slechu, neboť je na líbánkách. Takže nejbližší přepadovka až za několik dnů.* Zřejmě ano, vzhledem k tomu, že jsem Remimu tak trochu nedobrovolně udělal reklamu a on se rozhodl mi to splatit volným vstupem na všechny jejich akce.. *Zasměje se.* No.. Nemáme to od sebe daleko.. *Pronese na její slova o venčení. Překvapeně pozvedne obočí, než si převezme její vizitku. On nebyl zrovna ten typ člověka, co by sebou jen tak tahal vizitky, takže tohle ji oplatit nemohl.* Není za co.. Taky jsem si tvou společnost užil.. *Oplatí ji.* Napíšu ti, až bude třeba venčit psy, dobře? *Prohodí ještě jako vtip se smíchem, než Kim vystoupí. Nate si potom zkontroluje provoz, než ji ještě krátce mávne a rozjede se zpátky domů.*
Krev musíš vyprat, dokud je čerstvá! Jakmile zaschne je konec a můžeš se rozloučit s daným kouskem. *Vypadlo z něj nevědomky. Rozhodně už začínal být opilý. Nepil alkohol v takovémto množství minimálně padesát let.* Souhlasím. *Přitakal a vyklopil do sebe zbytek skleničky.* Nejčastější důvod, proč jsem někdy utíkal, byly ženy. *Zachechtal se Inocenc.* Neeee! *Zanaříkal a marně se natáhl po levitující flašce. Netrefil se.* Opět podceňuješ mé motorické i verbální schopnosti. *Mrknul na něj a mezitím co kolem sebe vytvořil iluzi pokoje za ním, použil levitaci, aby otevřel lednici a mentálně k sobě přivolal sklenici. Vůbec netušil jak moc je jeho iluze pevná, protože v tomhle stavu nebyl nejlepším kouzelníkem.*
Tak já ji ve finále ani prát nemusím..mám magii. Jen si s tím z nějakého důvodu dávám práci jako normální člověk. *Pokrčil rameny. Sám nevěděl proč a asi se po tom důvodu pídit nechtěl. Předpokládal jen, že si to dost možná odnesl ještě z doby, kdy měl první manželku. Neměla zrak, používat magii by tedy pak nebylo úplně na místě. Nuže, co na místě bylo pro změnu nyní , byl právě úsměv, který Inocencovi věnoval. Potěšilo jej, že s ním fér souhlasil.* Jojo..to bude asi vždycky důvod mých zběhů. *Vypadlo pak z něj, než se rozhodl vzít a láhev úplně uzavřít a pomocí telekineze ji dostat zpět do lednice, když zpozoroval, že začínal být jeho společník už přiopilejší. Narozdíl od něj měl Hiram zjevně lepší výdrž.* Mno jo, ale já si fakt myslím, že stačilo, brouku. *Zamrkal na féra, načež mu věnoval i jemné zazubení. Nato následovalo zmatené rozhlédnutí.* Huh? *Nepochopitelně se pořádně zaměřil na obraz před sebou.* Inocenci? Vážně?
Nechápu o čem mluvíš. *Pronesl s lehce přiopilým úsměvem kazatel a v tu chvíli jeho iluze praskla jako mýdlová bublina. Doslova, všude okolo se snášeli zářivé hvězdičky a Inocenc zůstal před mladým čarodějem sedět s lahví v ruce, ze které si zrovna naléval další dávku. Pátou? Šestou? Neměl nejmenší tušení.* Nepil jsem skoro padesát let, nech mě si to užít, zlato. *Zahuhlal.*
*Nespokojeně zamručel a promnul si zlehka oči.* /Posraný hvězdičky jsou všude...to už je fakt lepší ten růžový poník./ *Pomyslel si, načež se oklepal. Oči pak opět normálně otevřel, aby se mohl rozhlédnout a zjistit, zda už ty malé sviňuchy zmizely. Poté přejel Inocence pohledem, pozvedl jedno obočí.* Brachu, ty budeš mít nádhernou kocovinu. *Načal, sedajíc si opět na židli normálně, během čehož si přehodil jednu nohu přes druhou.* Asi bych tě měl poslat portálem domů..nebo ti minimálně přinést kýbl a uložit tě na gauč. *Zapřemýšlel nahlas, jako by tam fér nebyl. Nevěděl tedy, zda by byl obecně dobrý nápad poslat jej portálem, už jen, protože měl sám trochu promile v krvi.* No nevím..rozhodně už ti ten alkohol minimálně vymlouvat nebudu. Jde vidět, že to je zbytečné.
*Inocenc se kolem sebe zmateně otáčel a třeštil oči.* Pardon, tohle se mi normálně nestává. *Zachychotal se ztřeštěně a rozhlížel se okolo sebe. Na tom muselo mít zásluhu množství alkoholu v krvi, protože jeho iluze obvykle nepraskaly v záplavě zářících hvězdiček. Odložil pálenku i skleničku na stůl a zvedl ruce na svou obranu.* Radši to dej pryč, protože by to nemuselo dopadnout dobře. *Pronesl vážně, což mu nevydrželo dlouho, protože se začal znovu smát. Hlavu položil na desku.* Mně bude tak špatně. *Kroutil hlavou.* A za všechno můžeš ty, ty hade! Takhle mě zlákat! Styď se. *Při své řeči se ani jednou na čaroděje nepodíval, ale za to na něj ukázal. Teda doufal.*
*Najednou se mu to začalo lehce vymykat z rukou. Kdyby věděl, jakou výdrž Inocenc má, nenabízel by mu ani napoprvé přídavek. Nechal by zkrátka jednu půlku, kterou by haslo. Ale nyní už bylo pozdě, tudíž jej mohl už jen pozorovat, poněvadž na zabavování alkoholu se už vykašlal, protože to nemělo cenu, jak stihl i zjistit. Nebo to možná mělo konečně smysl? Férovi věnoval lehce pomatenější pohled, než se zvedl, popadajíce láhev i panáky do rukou.* Super, že sis to tak nějak uvědomil, jen doufám, že nebudu muset lednici pro jistotu ještě zamknout. *Zašklebil se lehce. Všechno následně schoval, zatímco opilého víláka poslouchal.* Na to jsem provedl ještě hodně slabou blbost. *Zavrtěl nad tím pobaveně hlavou, načež k muži přešel.* Tak co? Chceš poslat domů, nebo tě mám uložit k sobě do postele?
Nemyslím si, že jsem schopný dostat se domů. Rozhodně ne portálem. *Zavrtěl hlavou.* Takže s radostí využiji tvé postele. *Usmál se opile a podepřel si hlavu rukou.* Můžu tě o něco požádat? Potřebuju abys do mě nalil hodně vody a rozhodně mě nenech usnout minimálně dvě hodiny. Potřebuju vystřízlivět, potom se mi vyhne kocovina, sviňa jedna. *Inocenc mluvil velice pomalu. Oči mu začali padat únavou. Rozhodně nesmí usnout, jinak mu další den bude pod psa. Pod psa bude slabé slovo, spíš bude toužit po rychlé a milosrdné smrti.*
Sehnal bych ti taxíka..ale nechci platit za pogrcané sedačky auta. Takže tě hezky uložíme do postýlky. *Mrknul. To, že by měl se svými zády spát sám na posteli a ne na gauči, ještě nezmínil. Bůh ví, zda vůbec.* /Jednu noc to snad vydržím, ne?/ *Pomyslil si zezačátku, věnujíce Inocencovi znovu pohled.* Samozřejmě. *Odpověděl mu, hlavu natočíce na chvíli bokem, aby se mohl škodolibě ušklíbnout.* /To si užiju./ *Pomyslil si, načež vytáhl ze skříňky půllitrový krygl, do nějž nalil hned studenou vodu. Následně nádobu s tekutinou před Inocence postavil tak, aby jej zkusil probrat už jen tím klepnutím. Kdyby to ale nezabralo, prostě vzal, chytl jej jednou rukou za bradu, aby mu hlavu trošku víc zvedl a prostě mu vlepil jednu zprava, druhou zleva, pokud se náhodou fér nebránil. Tohle by jej snad probrat mohlo. Když tak by fakt využil první myšlenky a na muže by vylil ledovou vodu.*
*Inocenc seděl na židli a prskal vodu.* Haha, vtipné, ale nebylo nutné. *Poznamenal s vražedným pohledem upřeným na čaroděje. To, že to zabralo mu dobrovolně nepřizná.* /Šmejd.../ Tak, když máme tedy koupel za sebou. *Sundal si triko, čímž odhalil svou vypracovanou hruď a začal ho ždímat rovnou to kýble. Nebudeme si nalhávat, že u toho nezatínal svaly víc, než bylo nutné. Po očku sledoval čarodějovu reakci.*
*Nakonec, když tedy facky nezabraly, vytáhl ze spodní skříňky kýbl, který postavil ke stolu. Nechtěl riskovat, že by tu vodu pak ždímal na zem..nebo že by zvracel na zem. Celkově věděl, že bude stejně potřeba. Nicméně poté, co nachystal jednu potřebnou věc, byl již připraven tentokrát jednu zjevně důležitou věc udělat. Krygl plný studené vody ze stolu vzal, načež jej celý obrátil na Inocence. Poté jej znovu naplnil a opět postavil na stůl.* Probraný, drahouši? *Zašklebil se.* Ale jooo, bylo. Minimálně já si to myslím. Aspoň jsem se pobavil. *Rozmluvil se vzápětí. Dovolil si pak usmát se jako naprostý andílek.* A ty určitě chceš, abych se bavil, ne? *Naklonil hlavu lehce na stranu. Ten vražedný pohled si užíval. I když to, co přišlo potom, si určitě užíval víc. Lehce si skousl ret, uznale kývl.* Super, tak jsi poflexil..podej mi to triko, vysuším ti ho. Moje věci by ti totiž úplně nesedly.
Alespoň jeden z nás. *Z Inocencových slov odkapával sarkasmus.* No nevím, jestli tvoje bavení se vypadá takhle, nemám zájem. *Mrknul na něj a vcelku důstojně se opřel o stůl.* Víš, já si to triko ještě chvíli nandávat nebudu. *Oznámil. Byl si vědom, jak ho Hiram po očku pozoruje. A v poslední době zjistil, že jeho tělo má stejný účinek jak na ženy, tak i na muže. Vyložině se bavil. To, co by normálně neudělal, se stávalo přijatelným díky alkoholovému oparu, který měl v hlavě. Vzal své triko a zahodil jej do kýble, aby se k němu nemohl Hiram jen tak dostat.*
Mno jo, ale když ty jsi chtěl, abych tě udržel vzhůru a ty facky nezabraly..no, tohle zabralo. *Zazubil se na něj, dále předstírající svoji nevinnost. Tohle jej konečně začínalo znovu bavit. Ano, sedět, rozjímat a bavit se o životě jej taky bavilo, ale musel na to mít náladu.* No může tak vypadat, ale zároveň nemusí. Někdy to má zase podobu tancování na baru. *Zašklebil. Pokaždé to bylo s Triss a téměř pokaždé i spadli. Pokud si to pamatoval dobře, na zemi neskončili pouze jednou.* Chmm..chce se mi tě vůbec přemlouvat? *Zapřemýšlel nahlas, naklánějíce hlavu do strany, než ji natočil do boku, aby se mohl poklidně začervenat.* /Jaksi se nám to tu zvrhává./ *Pohledem sklouzl ke kýblu, v němž skončilo triko.* Vážně? *Pozvedl obočí, načež se po kýblu natáhl.*
Hmm, to bych chtěl vidět. Hlavně tu část, kdy se řítíš k zemi. *Pronesl pobaveně a dál se opíral o stůl se štramácky překříženýma nohama.* A podle tvého výrazu nechce. Jen se pokochej. *Zakřenil se škodolibě. Viděl, jak mladíkovi rudnou tváře. Náramně si užíval, že to bylo kvůli němu. Párkrát zatnul a ukázal mu své svaly ve všech možných pózách.* Vážně. *Potvrdil mu triko ve vodě. Když se k němu Hiram sklonil jeho ruka projela iluzí a pokud nebyl dostatečně pohotový, zakolísal vyveden z rovnovahy.*
*Se smíchem pobaveně zavrtěl hlavou.* Čekal jsem to.. naposledy jsem spadl tak, že jsem si nabil zadek. Kámošku někdo chytil. *Osvětlil poslední takový zážitek, ač tedy nevěděl jistě, zda to tak bylo přesně. Určitě spadl na zadek, to věděl. U Triss si to však už tak na sto procent nepamatoval. Což není ve finále nic nového. Hlavní pro něj bylo, že si nenabila nic a byla v pořádku. Lehce si skousl ret při tom nádherném pohledu. Tohle se mu líbilo, až moc. To šlo ostatně poznat i na jeho tvářích, které se zbarvily do červena. Miloval takovéhle podívané naživo.* Nechce, nechce. *Přitakal, natahujíce po něm ruku. Prstem mu zlehka a krátce přejel pomalu přes hruď, než si svoji ruku znovu stáhl k sobě, aby se pomocí ní mohl chytit kýble, z nějž chtěl vytáhnout to triko. Nuže, nebyl zrovna moc pohotový, a tak náhle zakolísal a hezky zopakoval to, co se vždy stávalo na barovém pultu – začal padat. Hold to byl vskutku šikovný čaroděj.*
*Inocenc se zasmál.* Tvoje kostrč ti musí permanentně děkovat. *Díval se do jeho mladičké tváře, i přesto, že si byl moc dobře vědom jeho věku. Hiram byl rudý jako rak. Inocenc pozvedl obočí, když si všiml, jak zkousl ret.* /Kruci, neměl bych tolik popichovat./ *Když mu Hiram přejel po hrudi, ztuhl a skoro přestal dýchat. Rozhodně ho alkohol zbavil zábran. Měl by se hodit do latě, už kvůli jisté osobě. Na druhou stranu, s Hiramem se cítil uvolněný, sám sebou. Mohl flirtovat, smát se a vytvářet iluze dle libosti. Jeho vílí já bylo zvědavé kam to zajde.* To vidím. *Mrknul na něj, a pak pozoroval, jak se natahuje ke kýblu, který rázem zmizel a Hiram už letěl k zemi. Kdyby nebyl opilý, možná by ho i stačil chytit, takhle jenom pozoroval, jak sebou seknul o zem. Všude vybouchlo peří - opět jeho ctěná představivost bodovala. Když uviděl čarodějův výraz, začal se chlemtat smíchy.*
Jo..stejně jako záda. *Pronese s pobaveným úšklebkem. Na jejich bolest byl už naneštěstí zvyklý, ačkoliv věděl, že její intenzitu může snížit, nebo ji dokonce téměř i vymýtit. Smysl to ještě mělo. U něj, jakožto u čaroděje určitě. Nad tím pohledem se lehce ušklíbl, zatímco si skousl ret.* /Sakra mysli na něco jiného./*Pronesl sám sobě ve své hlavě. Měl by se vzpamatovat, už přece není malé děcko..nebo přesněji puberťák. I když to dost pravděpodobně v očích starších byl. Moc o tom nepochyboval. Toho, jak ztuhnul a přestal dýchat na moment, si všiml. Naklonil tedy hlavu do strany. V jeho očích se na chvíli zračila starostlivost. Ta se pak vytratila pouze z části.* Jo..ne, že by se mi líbilo to, že mě uvádíš do rozpaků a přivádíš mě k myšlenkám, které jsem předtím vůbec neměl..ale samotná ta podívaná ano. Vskutku ano.* Usmál se, než se tedy tak nešikovně natáhl k iluzi kýblu, která se vzápětí rozpadla v pírka, do nichž se svým štěstím spadl.* Jauvajs. *Zaskučel, posadil se na zadek, načež vzhlédl k Inocencovi.* Dobře, kdybych teď klečel, vypadalo by to sakra divně..i když tak to vypadá i nyní. *Uchechtl se, doufajíce, že kazatel ví, na co naráží.*
Mě občas trápí koleno už od Velké francouzské revoluce. Tehdy mě - teď omluv můj slovník - trefil nějakej podělanej revolucionář. Nebudu ani jednomu z nás nalhávat, že jsem si neužil, když přišel o hlavu na gilotině. *Pokrčil rameny a sehnul se k pravé nohavici svých volných kalhot. Vytáhl látku nahoru a ukázal rozšklebenou jizvu.* Málem jsem o tu nohu přišel, ještěže starej dobrej Boni měl ty nejlepší lékaře. *Zasmál se odlehčeně a lem kalhot zase pustil. Poslouchal, jak Hiram mluví a pak se mohl za břicho popadat, když kecnul na zadek v záplavě iluzivních peříček.* Nepokoušej, čaroději. *Pohrozil mu, ale z očí mu tekly slzy. Nevěděl, jestli s tím flirtováním už nezachází za hranu. Moc dobře o sobě věděl, že nezávazný flirt je něco, pro co žije. Je to jako jeho koníček. Nebudeme si nalhávat, že většinu jeho partnerek to vytáčelo k nepříčetnosti. Hlavně když nechápali, že on jenom flirtuje, ale pokud s někým doopravdy byl, vždycky mu zůstal věrný. Inocenc prostě jenom nedokázal rozeznat tu hranici - tedy dokud nebylo pozdě většinou.*
*Na Inocence se zadíval, když opět začal něco povídat. Tentokrát se mu aspoň tolik nemotal jazyk. Lehce však i tak nadzvedl jedno obočí, když mu fér řekl, ať omluví jeho slovník. Pobaveně se pak zasmál při tom, co z něj nakonec vypadlo, načež zavrtěl hlavou. I když byl fér starší jak on, pořádně sprostě mluvit neuměl. Neřekl snad žádné pořádné slovo, protože je kazatel? O tom pochyboval, i když možné by to i tak mohlo být.* Nečekaně..každopádně jestli si myslíš, že jsem teď měl tvůj slovníček omluvit, tak se máš asi co učit. Zvládl bych to říct lépe, ale pro začátek – řekl bych „posranej“. A to jsem udržel tu čecháčskou koncovku, u nás by se to řeklo ještě hůř. *Pověděl pak vcelku pobaveně. Nato se radši už podíval na jizvu. Uznale pak kývl.* Ale náhodou ta jizva nevypadá zle..i když je pravda, že jsem divný. *Pokrčil rameny. Když pak přepadl nejprve na kolena a pak až dopadl na zadek, nezatvářil se zrovna dvakrát moc spokojeně. Nakonec to ovšem nechal zmizet v záplavě jiných myšlenek. Když by je někdo takhle viděl v kostele..no mohl by si pomyslet svoje. Hiram naneštěstí nevypadal pořádně ani na těch jednadvacet, kolik vlastně měl. Odhad byl většinou do šestnácti.* Chmm..*Hlesl, během čehož pokýval hlavou. V obličeji se mu ovšem začínal měnit přemýšlející výraz ve škodolibý úšklebek. Ten vzápětí Inocencovi věnoval, než jej pomocí živelné magie – konkrétně větrné – shodil na zem, čehož vzápětí využil a vylezl si nad něj.* Myslím, že bys spíše ty neměl pokoušet. *Vrátil mu se spokojeným úšklebkem.*
Mně osobně taky jizvy navádí. Vlastně je mám rád, jen kdyby mi to nezpůsobovalo problémy... *Zahučel a pozoroval Hirama, jak se valí na zemi. Inocencovi seplo moc pozdě, že se ten uličník chystá něco udělat, protože když se mu po tváři rozlil úšklebek bylo už pozdě. Najednou do něj uhodil poryv větru a on se svalil velice neelegantně na zem. Ucítil na sobě cizí váhu. Překvapeně se na čaroděje podíval.* /Kurva, nechal jsem to zajít moc daleko./ *Nevěděl, co říct. Tohle rozhodně nečekal. Polkl a vypravil ze sebe.* Rozhodně nebudu, ó mocný čaroději, kterýžto vypadáš jako bys právě dochodil základní školu.
*Naklonil zvídavě hlavu do strany.* Huh? *Hlesl nejprve nevěřícně, než sebou lehce trhl, aby se vzpamatoval a vypadlo z něj něco víc.* Jizvy ti způsobují problémy? To je církev tak krutá, nebo ti to způsobuje problémy jinde? *Zeptá se s jedním obočím pozvednutým, než se pobaveně uchechtne se.* Nelíbíš se kvůli tomu snad holkám, nebo co? *Optal se ještě dodatkově, než se rozhodl Inocence trochu poškádlit. Pomocí magie jej tedy dostal dolů, aby si nad něj mohl vylézt a vesměs vítězně a zároveň spokojeně se usmál.* Copak? Došly slova? *Vypadlo z něj za doprovodu pobaveného zachichotání, načež jeho ruce spočinuly po stranách férovy hlavy.* Musel bys mi říct něco horšího, abych se urazil. *Pravil, načež mu krátce kouknul do očí.*
Hele! Kdybych měl sadomaso choutky nebyl bych kazatel! *Vykřikl rozhořčeně.* A 'holky'... *Zdůraznil to slovo.* Jsou v poslední době můj poslední problém. *Zachechtal se.* Myslel jsem, že na tom jsme se oba shodli a to by mě zajímalo co. *Zeptal se zvednutým obočím laškovním hlasem. Když si to uvědomil, rychle sklapl.* /Inocenci, sklapni! Ty si prostě nedáš pokoj!/ *Okřikl sám sebe naštvaně. Vážně by s tím měl něco dělat, tohle jeho flirtování je jeho cesta do pekla a také k velkému průšvihu.*
Nerad bych ti kazil tvé iluze, ale stále se tu od bůh ví jakého století vyskytují knězi, faráři a kazatelé, co jsou schopní se vystříkat na ksicht malých kluků. A hádej kolik těm klukům zpravidla je. *Naoko jej pobídl k tomu, aby odpověděl, ačkoliv nebyl jeho záměr mu to skutečně dovolit, dát mu na to čas.* Méně jak patnáct. *Pokud to však stačil Inocence vyhrknout, Hiram jej tímto opravil. Nezamýšlel to zle, to určitě ne.* Vskutku, shodli..pardon, pane svatý. *Odsekl pobaveně, načež se na chvíli na Inocencovi narovnal a spojil ruce k sobě, jako by se právě měl jít modlit. Nuže, od svatouška měl i tak daleko..to, jak se oblékal mu moc nepomáhalo.* Začal bych něco říkat, ale otčenáš si nepamatuju..nebo počkej! *Věnoval mu nevinný úsměv, snad až andělský, když si na kousek rozvzpomněl.* Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé..eh, konec. Chceš mě doplnit? *Opět férovi věnoval pohled. Ruce měl stále spojeně.* A jo, sorry..proč bych ti prozrazoval, co by mě mohlo urazit? Uškodil bych si tím.
Jen abys věděl, tohle bych nikdy neudělal! Je to odporné! *Vykřikl rozhořčeně a ukázal na čaroděje. Díval se na to divadýlko, co předváděl, na jeho sepnuté ruce. Protočil oči.* V životě jsem neslyšel nedbalejší otčenášek. Styď se. *Mrknul na něj.* Ale učit tě ho nebudu. V tvém případě si myslím, že by se vypařil do pěti minut. *Pokrčil rameny. Podlaha ho studila do zad, byl si celkem jistý, že by Hirama dokázal přeprat a obrátit situaci, ale mohlo by to vyústit v ještě věští šlamastiku, než už byla tahle.* Víš co, asi nepotřebuju slova. *Pověděl sebevědomě se zákeřným úsměvem a ruce si založil za hlavou, čímž se mu napnuly svaly.*
No jo, ještě, že jsi víla..nemůžeš lhát. *Pronesl, než se zarazil, poněvadž na něj Inocenc ukázal. Pozvedl jedno obočí v dalším již čert ví kolikátém úšklebku.* Co ukazuješ na mě? Jsem snad odporný? Pfft! *Odfrkl si, než se naplno zasmál. Nyní byl fakt rád, že jej tento fér na tom hřbitově vyděsil..a že přijal nabídku alkoholu. Těžko říct, jak by se zabavili bez něj. I když..Hiram byl nakonec schopný mnoha věcí. Spojené ruce měl nicméně i přes všelijak nečisté myšlenky.* Oh, ani nevíte jak moc se stydím, otče! Mám tak moc děravou hlavu. *Pronesl dramaticky, načež zavrtěl hlavou. Zajímalo by ho, kdy ho ze sebe fér shodí. Už si přece dost koledoval, ne?* Těžko říct..třeba bych si ho nechal v hlavě déle, kdybych tě zase potkal a chtěl tě na něj balit. *Řekl před dalším návalem smíchu. Asi by se však měl klidnit. Nuže, uvidí ještě. Nyní každopádně pozvedl jedno obočí, tentokrát v nechápavém výrazu. Nakonec si ovšem opět skousl ret a kouknul rychle jinam, nechávajíce stále ruce sepnuté.* Lhal bych, kdybych řekl, že mě to nevzrušuje.
To bys rozhodně lhal. *Zamrkal na něj Inocenc a pokud se na něj čaroděj podíval, velice výmluvně sjel pohledem k jeho rozkroku. Přemýšlel jestli ho už shodit, ale pořád měl za to, že by to dopadlo špatně. Hlavně jeho nezbedná část si to náramně užívala.* Nechci ti kazit iluze, ale otčenáš není nejlepší balící technika. Věř mi, vím to ze své vlastní zkušenosti. *Zachechtal se a trochu se pod mladíkem zavrtěl a užíval si jeho rudých tvaří.*
Jo..takže lhát nebudu, nemám se za co stydět. *Pokrčil rameny, načež konečně ruce rozpojil a na Inocence se podíval, přičemž sjel nato pohledem tam, kde sjel i fér.* No..jak to vyřešíme? *Uchechtl se, načež překřížil ruce na prsou.* /Dobrý, asi bych se měl klidnit a fakt jej poslat domů nebo tak něco./ *Pomyslel. Ne, že by nebyl rád, že se to zvrhává, ale zdálo se mu, že se do toho nechtělo oběma stranám, nýbrž jen jedné.* Věřím, věřím..hádám, že jsi to na někoho z církve už zkoušel. *Zašklebil se, načež si skousl opět ret, tentokrát ale neodhadl sílu a tak v ústech ucítil chuť krve.* Ssss. *Zasykal.* Sakra. *Dodal pak, než se podíval na Inocence stále s rudými tvářemi.* Jestli to byl tvůj záměr – což hádám, že ano – tak máš štěstí. Už slezu. *Mohl by si ubrousek přivolat, ale proč taky.*
Já ne, ale jisté dvě dámy ano. *Zachechtal se.* Jedna sedmnáctiletá před deseti lety a potom jedna taková stařenka, to už bude pětadvacet let. *Když si na ně vzpomněl, musel se usmát a zavrtět hlavou, ta stařenka byla v balení lepší. Viděl, jak si Hiram skousl ret i červenou kapičku, která mu vyvěrala z poškozené tkáně.* Mým záměrem to sice nebylo, ale upřímně mě to těší. *Zahýbal laškovně obočím, ale když se Hiram zvedl, v duchu si oddechl. Také vstal.* Já... *Zakoktal se, protože nevěděl jak to říct, ale připadalo mu, že mu potřebuje dát vysvětlení, proč nezašel dál. Nejistě si rukou přejel přes oholenou hlavu.* Nechci, aby to vypadalo, že o tebe nemám zájem. Je s tebou doopravdy zábava a kdykoliv si s tebou rád zaflirtuji znova, ale já... Já nedávno někoho potkal a je to takový čerstvý a já nevím, co od toho čekat. A do toho jsem tady s tebou nepokrytě flirtoval. *Začervenal se.* Prosím odpusť mi, jestli jsem tě urazil.
*Nad jeho odpovědí pouze zavrtěl hlavou. Nedokázal uvěřit tomu, že by to fakt někdo myslel vážně.* /Dělaly si prdel, že ano? Prosím, už tak to zní absurdně./ *Pomyslel si. To už i Robert uměl vymyslet promyšlenější flirty. Věřil v to, přece tu byl hodně dlouhou dobu. Nuže, kapku krve si pak nakonec stejně, ačkoliv po chvilce vstal, otřel do ruky tak, aby to neskončilo na žádném kusu oblečení.* Mhm, mhm. *Pokývl hlavou, načež mu věnoval pohled, když začal nedokončenou větu zájmenem. Času u výkladu pak využil konečně ke svlečení toho kabátu, co měl na sobě a odložení brašny. Musel tedy u toho působit, jako by jej to vůbec nezajímalo. Což by asi nebylo zase tak daleko od pravdy. Na druhou stranu, zvládl to pochopit, jen na něco takového potřeboval po drobném naštvání se vychladnout. Nakonec, ač si na ženy stěžoval, byl stejně vyvinutou urážlivost jako ony, v jistých ohledech.* /Hej, nejsi malé děcko, koukej se klidnit hned, ne pak./ *Vrazil si v hlavě facku, načež se na něj podíval, když už vše ze sebe dostal.* Jasně, chápu, ale za to, že jsi mě dostal do nálady a nic potom neudělal, budu naštvaný tak či tak. *Zašklebil se lehce.* Naštvaný a uražený, jako žena..vtipné, když jimi pohrdám. *Pokrčil rameny a dal si jednu ruku v bok.* Ale jde vidět, že už jsi docela střízlivý, takže ti můžu otevřít portál. Nakonec, jestli se vygrcáš u sebe doma, mi může být u piči. Takže mi dej adresu. *Řekl nekompromisně a jakmile ji dostal, na její souřadnice vytvořil portál, načež počkal, až jím Inocence projde. Poté už jen vše uklidil, převlékl se a zalezl do pokoje si udělat něco s tím, co fér způsobil.*
Máš právo být uražený. Jsem idiot. Takhle to dopadá vždycky, když přestanu přemýšlet. Kurva. Jsem fakt debil a potvrzovat to nemusíš. Víme to oba, omlouvám se ti. *Byl rudý jako rak a cítil se hrozně trapně. Co ho to napadlo? Proč nemlčel?* Ublížil jsem ti a zasloužím si, abys mě nesnášel, ale doufám, že mi dáš šanci to napravit. *Řekl ještě nakonec než došel k portálu, ale těsně před ním se zastavil a ohlédl se na čaroděje.* Jsi ten nejzajímavější čaroděj, kterého jsem potkal. *A odešel s myšlenkou, že to snad bude moct napravit.*
*Rozesměje se nad tou poznámkou, s jakou jí vysvětlí, že jí to nemohla říct.* Já vím, vpohodě. *Zazubí se a pak přikývne.* Jo, to není nikdy od věci, rozvíjet schopnosti. *Pokýve si sama pro sebe a potom zavrtí hlavou.* Manhattan. *Upřesní a pak se uculí. *Takže jsem se tu spíše jen vyskytla, byla jsem běhat trochu delší trasu. *Nadhodí a potom zatočí, aby se dostala blíž k East river, už ji měly na dohled, teď po ní jen dojít ke stánkům.* Takže...jsi samouk? Nebo tě někdo učí? Mentální schopnosti nejsou moc hračka. *Složí nepatrnou poklonu, ona sama se to naučila skrze trauma, ale většinu toho, co umí se musela naučit pod vedením. Pomalu si razí cestu až ke stánku, mají dost času si popovídat, než jim do nosu udeří první sladký závan hutného, horkého a sladkého kakaa.*
To teda, ze čtvrti do čtvrti to není zrovna pět minutek lehkou chůzí. *Zasměje se tiše, zatímco s Triss srovná krok.* Ne, to není, hádám, že proto je to pořád takové… Neohrabané..? *Povzdechne si.* Tak trochu obojí. Mentální magie byla vlastně jedna z prvních schopností, co se u mě projevila. Nešlo to tehdy zrovna dobře. *Její úsměv trochu zhořkne.* Řekněme, že jsem nebyla na základce úplně oblíbená a to, že jsem nějak 'přepla' kluka z módu 'dám někomu pěstí' do módu 'sorry, nechtěl jsem nikomu ublížit' tomu úplně nepomohlo… Dělali jsme nějaký skupinový projekt, začal se hádat s dalším spolužákem a když jsem se je znažila odtrhnout… Najednou jsem viděla všechno, na co myslel, na koho… A nenapadlo mě nic lepšího, než to ostatním říct s tím, že by se ho měli snažit pochopit. Nic moc výsledek. *Ušklíbne se. Mezitím dojdou ke stánku, tak si objedná, počká, až totéž udělá Triss a pak zamíří k vodě.* Ale měla jsem i učitele. Tedy, jen na pár měsíců, ale rozhodně to bylo lepší než nic. Do té doby jsem jiného čaroděje nepotkala, byly jsme s mamkou na festivalu, na kterém vystupovala. On tam byl se souborem z Rumunska. Byly jsme se na ně mrknout, jako na většinu vystupujících. Soustředila jsem se víc na tanec, než na iluze, takže krystal byl vidět. Přišel za námi po zkouškách. Nebýt něj, jsem zmatená doteď. Nebo víc, než jsem. *Zasměje se a na chvíli přestane vyprávět, aby zkusila kakao.* Páni… Je vážně moc dobré. *Na tváři se jí rozleje šťastný, téměř dětský úsměv.*
Páni, hezky. *Uteče jí hvízdnutí a pak se zatváří trochu smutně.* Jo to...chápu. Když se projeví magie před obyčejnými lidmi, kteří nemohou porozumět ve chvíli, kdy ani ty nerozumíš tomu, co se děje...je to na nic. *Prohodí soucitně, jakoby se za tím skrývalo víc, jakoby opravdu chápala z vlastní zkušenosti. Objedná si čistě kakao se šlehačkou, kterou se pak snaží sníst trochu jako zmrzlinu a s tichým smíchem si otře rty, koutky a ještě se raději olízne, aby se ujistila, že skutečně se zbavila všech důkazů.* Takže jen pár měsíců tě někdo učil, hezky... A teď si někoho hledáš nebo jsi spokojená, jak jsi na tom teď? *Nadzvedne obočí a našpulí zaujatě rty. Ani nevěděla zda a koho jí doporučit. Zacharie i ji samotnou tahal portály na místa mimo Ameriku a to měla volné dny, mohla si to dovolit, být dva tři dny pryč, kdyby chtěla. Malachai...nebyl ideální volba, zpětně by si rozmyslela za ním s touto žádostí jít, navíc rád proměňoval čaroděje na zvířata. A po Pekle by to neriskovala, Ezekiel se ještě sakra dlouho člověkem nestane...No a Robert, který ji měl učit nyní ji bral jako jakousi svěřenkyni, protože jeho mladší bratr ji měl nebo má rád, co tak pochopila. Mimo to by však nekromancera a krvavého mága v jednom nedoporučovala... Zhluboka se nadechne. O Hiramovi nevěděla, zda učil...a nikoho, kdo by učit mohl nebo by mu věřila moc neznala. Snad jen Lucas a Tayler, její kmotři, pokud teď vůbec jsou v New Yorku. A sobě v učení nevěřila.* Jo, je skvělé, a ten výhled je boží! *Sice už padla tma a hladinu osvětlovaly jen lodě, lampy a světelný smog, nicméně jak se odráželo město na temné hladině bylo nádherné.*
Beru to tak, jak to je. Taky se u mě mohla první projevit elementální a mohla jsem někoho podpálit, nebo tak něco. Tohle nikomu neublížilo, alespoň tomu věřím. *Povzdechne si, ale pak se zahihňá, když vidí, jak Triss 'bojuje' se šlehačkou.* Měla jsem štěstí. Giurgiu mě chtěl učit dál, jenže se vracel do Rumunska a já si nějak nedokázala představit, že odjedu na několik let a všechno nechám za sebou. Chyběla by mi máma. Taky Mórrígan a Pallas. Mórrígan je klisna, Pallas havran. *Dodá pro pořádek.* Pokud se zadaří, jednou bych se od něj zase ráda učila. Ale sám mi řekl, že mentální magie není zrovna jeho šálek čaje a měla bych se poohlédnout po někom jiném. *Pak se zazubí.* Nikdy nejsem spokojená. *Zarazí se.* Teda, to znělo blbě, jasně že jsem spokojená. Ale ne v tom smyslu jako 'jo, tohle mi stačí, víc nechci.' Pokud můžu jít dál, vždycky chci dál. *Zuby vylovila ze svého kakaa jedno marshmallow a spokojeně ho žvýkala.*
Proč jste to nevyřešili skrz portály? *Nadzvedne zmateně obočí. Jestli ji chtěl učit dál- kývne na jména zvířat a pak vydá zvuk plný pochopení, když se jí vysvětlí, proč shání jiného učitele.* No, já nejsem úplně učitel, nejsem zas o tolik starší jak ty, jak možná víš. *Prohrábne si vlasy a usměje se.* Škoda, že jsi nebyla na čarodějném plese, tam by se určitě někdo našel. Ale jak znám New York, dříve, či později, ti někoho hodí pod nohy. Nebo tebe někomu, stále je to win win, jen je otázka jak morálně pochybný dotyčný bude. *Našpulí rty, ale pak si upije kakaa.* Mmm mimochodem, mám taky zvířectvo, na které nedám dopustit. Přijdu si jako kočičí bába ze Simpsonových občas. Ačkoliv těch koček mám o poznání méně. *Zasměje se a nenechavé uvolněné pramínky znovu zastrčí.* Aki, Momo a pak je tam Ezekiel...no a poslední osadník mého bytu je David. *Ušklíbne se.*
*Lehce se zamračí.* Vlastně nevím. Ale věřím, že nějaký důvod to mělo. Jen si na něj musím přijít. *Pousměje se.* No, už teď mě hodil pod nohy tobě, takže to vidím nadějně. *Zasměje se.* A morálně pochybných lidí je svět plný, vem si mého otce. *Ušklíbne se.* Bral si mámu v šestnácti a milenku měl ani ne do roka. I takovými se člověk musí smířit, bohužel. *Pokrčí rameny.* A jestli pochytím alespoň něco, bude to ku prospěchu věci. *Zaloví v kapse, odkud vytáhne tři malé, kovové kuličky. Chvíli je nechá jen kroužit na dlani, poté je s pomocí telekineze lehce nadzvedne a nechá si je proplouvat mezi prsty, aniž by se na ně koukala, trochu to připomíná nějaké cvičení, ale v případě Val jde spíše o fidgeting.* Všechno kočky? *Usměje se.* To musí být super. Já kočku nemám, kvůli Pallasovi. Zachránila jsem ho, ale výtečný letec z něj nikdy nebude a nechci ho stresovat kočkou. A pak, nejsem si jistá, že bych měla čas na další zvíře. Ježdění mi zabírá skoro tolik času jako tréninky, magie i akrobacie, a ještě musím stíhat domácí výuku. Jo a to jsem ještě nezmínila, že se prodírám dvěma knihami od Giurgia. A samozřejmě ani jedna není v angličtině nebo francouzštině. *Ušklíbne se.*
Jejda, už jsem myslela, že budeš mluvit o biologickém otci. *Vytřeští oči a pokroutí hlavou, načež sleduje, jak si hraje s magií a zlehka se pousměje a raději se rozhlédne.* Ne, to ne. Ezekiel a David jsou zakletí čarodějové, kocour a momentálně papoušek, ale co rok se mu mění podoba. Čekám, kdy bude něčím, co nezvládnu mít doma. *Protočí očima a vyslechne si o jejích koníčcích a Pallasovi.* Mmm taky jsem se učila jezdit na koni. Tak jako trochu pofiderně, ale snaha je. *Zasměje se, načež si prohrábne znovu vlasy a rovnou je rozpustí, aby je sepnula znova, neb si je pocuchala již nenapravitelně.* V jakých jsou jazycích? *Zeptá se zaujatě a nakloní hlavu. Jestli schytala někoho jako Roberta, tak přinejmenším v staronorštině nebo jiném podobně roztomilém, vymřelém jazyce, k němuž nejde ani dohledat slovník či cokoliv pro překlad - minimálně ne pořádný. Znovu se napije kakaa a trochu se zachvěje chladem.* Pojď, doprovodím tě domů. *Pousměje se na ni a pokyne jí rukou, aby je vedla. Už se ochlazovalo a začínalo i mrholit, klasický podzim byl tady, než se překlene v zimu. A Triss chlad nezvládala úplně skvěle.*
O tom bych ti moc neřekla. *Ušklíbne se.* Všechno jsou jen odhady, Giurgiu tipoval nějakého vyššího démona, co uměl měnit podobu, protože si maminka nepamatuje, že by spala s někým jiným, nebo že by někde měla nějaké okno. Jestli se jí i probral vzpomínkami netuším a nevím ani, jestli to teď nutně potřebuju vědět. *Pokrčí zlehka rameny, pak se zasměje.* Doufej, že to má velikostní limit, aby ses doma neprobrala třeba s plejtvákem. *Zazubí se. Sama si prohrábne vlasy, ale ty její jako by popíraly zákony gravitace, se hned stočí zpět.* Jedna je v latině, to se ještě dá. K té druhé mam drobný slovníček, který postupně doplňuju. Je v purgatštině. *Zavrtí s úšklebkem hlavou. Pak si všimne, jak se Triss chvěje.* Máš fajn oblečení na běhání, ale už ne tak fajn na postávání venku. *Podotkne, zatímco si shodí bundu a přehodí ji Triss přes ramena.* Neboj, mě zima nikdy až tak nevadila. *Mrkne na ni při té narážce.* A budu moc ráda. Jo, ještě jedna věc… Mohla bych si na tebe vzít číslo? Slibuju, že tě nebudu otravovat. Jen… Kdybys zas někdy chtěla zajít na kakao. Nebo sis to rozmyslela s tou hrazdou. *Mrkne na ni.*
Vyššího démona? Ti moc na zem nechodí, což nevylučuji, ale eidolon je třeba měňavec, pokud si tvoje maminka nepamatuje styk s někým jiným, hravě by na sebe vzal podobu tvého otce. Nebo ještě mladý incubus by to zvládl. *Našpulí rty a pokrčí rameny. Taky si myslívala, že je potomek nižšího démona a hle. Za eidolona by byla ráda. Ale ještě víc asi, kdyby mohla být normální, svým způsobem.* Ufff, v to taky doufám, naštěstí se ale na den vždy stává člověkem, takže je to dobrý, to chodíme někam pryč, kde by nebyl průser pro něj se proměnit. *Vysvětlí a pak vyfoukne vzduch.* Uh, purgatština je peklo... *Prohlásí soucitně a pak prohodí několik vět, které ovládala, ale pár slovíček lovila z paměti. Bude si ji muset zopakovat zase. Zato chtónština jí šla levou zadní. Připomínalo ji to Percyho Jacksona a jeho schopnost číst starořečtinu. Jednoduše to bylo dost intuitivní.* Ale s latinou jsem moc tu čest neměla, krom nějakých citátů a školního učiva. *Ušklíbne se a potom se chce ohradit nad bundou, ale vděčně se po jejích slovech usměje.* Děkuji. *Broukne a nechá se vést směrem k jejímu domu, načež se zasměje.* Jasně, když mi dáš svůj, ať tě to náhodou nepřesměruje k mým manažerům nebo tak. *Mrkne na ni a jestli jí dá svůj telefon, tak do něj vyťuká své číslo, načež jí podá svůj, aby měla to její a když se dostanou k ní, už si volá ubera a podává jí zpátky bundu.* Ráda jsem tě viděla, tak se měj. *Pousměje se a zhoupne se na patách čekajíc na řidiče, který tu měl být do dvou minut.* A hodně štěstí s hledáním a hrazdou.
Hele, promiň, jestli to zní, jako že mě to nezajímá, ale popravdě? Je mi docela jedno, kde v pekelné hierarchii je můj biologický otec. *Pokrčí rameny.* Víc mě zajímá, co teď se sebou. *Potěšeně se usměje, když, pochytí pár slovíček z Trissiny purgatštiny.* Máš to mít. *Mrkne na ni a podá jí svůj telefon, zatímco do jejího naťuká své číslo, pak jí ho vrátí.* I já tebe, Triss. Ať se daří a parťák se ti nepromění na žirafu! *Zasměje se ještě, než na ni naposledy zamává a zamíří domů.*
*Dneska byl ten velký den, den D, kdy se Aless měla stát Remiho ženou. Ona sama už od rána zaúkolovala dost lidí, kteří se starali o všechno, počínaje výzdobou a končíc jídlem a pitím všeho druhu. Jelikož si Aless pronajala celý podnik, dosadila si tam i své lidi jako zaměstnance, kteří měli obsluhovat jak bar, tak i roznos jídla. Přece jen si to musela pojistit lidmi, kteří věděli, co jsou zač. Během dne jí pak všichni dávali vědět, jak vše pokračuje a jakmile se setmělo, vydala se do podniku i samotná upírka s ostatními upíry ze svého klanu včetně mladičké Miry, která já měla jít za svědka. Jen na místo dorazili, zaúkolovala všechny. Lea jí měla být po boku, přece jen byla její ochranka, Richie měl zase hlídat Miru, ale po minulém fiasku k němu přibyl ještě jeden upír, Alex. U vchodu měli hlídku Tony, Earleen a James spolu s mladou čarodějkou Cristin. Měli hlídat vstup, který byl určen jen na pozvánku, kterou Aless s Remim rozdali. Jakmile je oni pustili dovnitř, jako první hosté viděli uvítací skleněnou tabuli, kde se nesla jména novomanželů. Poté už zamířili do hlavní haly, která byla pro teď přizpůsobena tak, aby se zde mohl konat samotný obřad. Výzdoba se nesla především v bílé barvě, doplněna o spousty květin a světýlek. Z haly se pak procházelo do hlavní místnosti, která měla následně sloužit pro samotnou oslavu. Zde se nacházely stoly s podobnou výzdobou, jakou byla vyzdobena hala. Nacházely se tam kulaté stoly plné květin, ty byly i všude kolem, některé spolu se světýlky visely i ze stropu. Uprostřed se pak nacházel taneční parket a menší podium, kde už hudebníci měli svoje věci. Na jedné straně místnosti byly stoly plné jídla a všelijakých dobrot, včetně svatebního dortu. Kousek od toho pak byl bar s alkoholem a krví pro upíry. Všude kolem tak nějak byli i Alessini upíři, jenž přišli jak na oslavu, tak i hlídat, kdyby se náhodou něco semlelo. Samotná Aless byla s Marii a Leou v malé místnosti na konci podniku, kde se pomalu chystala, přičemž jí Mary se vším pomáhala, hlavně s vizáží, už jen díky tomu, že se Aless v zrcadle neviděla. Nervy měla na dranc, ale to se dalo čekat, jak by také neměla, byl to její svatební den. Měla si vzít muže, kterého milovala a z půlky ani netušila, kdo vlastně všechno přijde, doufala jen, že se nic nepokazí a celý ten obřad a pozdější party dopadne, jak nejlépe to půjde. Maria ji ještě upravovala make-up, což byly černé linky, kouřové stíny a nesměl chybět ani lesk. Rtěnku si dávat nechtěla, přece jen pro obřad měla hrát roli ženicha ona. A jelikož to tak mělo být se vším všudy, místo šatů, které si hodlala ale pak na sebe vzít také, teď měla oblečený černý oblek, ovšem v ženské verzi. Oblek tak tvořily společenské kalhoty, vesta a sako, vše v černé barvě. Košili si už pod vestu nebrala, na tu chvíli ani nechtěla, navíc to bez ní vypadalo daleko lépe, což tehdy potvrdil i Mano, když s ní věci na svatbu vybíral.* Tak? Jak to vypadá? *Optala se Marie a Ley, kteří s ní byli v místnost, kde se chystala.* Myslím, že i jako ženich vypadáš skvěle. *Mrkla Marie a ještě poupravila pár věcí, než spokojeně zamručela.* U mě hotovo, já teda už půjdu dolů zkontrolovat ostatní a uvidíme se tam za chvíli. *Mrkla na Aless a zmizela z místnosti, mezitím se Aless podívala na Leu.* Tak my asi taky pomalu jdeme ne? Budou se už scházet a musím tam být první, aby moje nevěsta mohla přijít. *Uchechtla se, načež se obě upírky odebraly do hlavní haly, kde se obřad měl konat. Cestou je zastavil ještě Sebastian, který prohlásil, že jsou všichni na svých místech a vše je připravené. Jakmile to Aless slyšela, o trochu víc se uklidnila, pak se už jen otočila a došla uličkou dopředu k místu kde už stál oddávající a postavila se na místo ženicha, čekajíc na Remiho.*
*Pro Remiho a Aless tpo byl konečně den D. Mladý fér se na to těšil jako malý, v podstatě se nemohl vůbec dočkat. Pravda byla, že další den po rozlučce, kdy byl zase na dvoře, pro něj bylo utrpení, a proklínal se za to, že vypil tolik alkoholu. Nakonec se z toho ale nějak dostal, a další den už strávil tak nějak přípravami, kontrolováním toho, zda je všechno hotové, i když stejně většinu věcí zařizovala Alessandra. Když si ale nakonec byl jist, že všechno je ready a připravené, tak byl zase o něco klidnější. Druhý den po té dorazil na čas přímo na místo, kde se měli oddat, což byla přímo ona restaurace. Když přišel, tak překvapil ty, jež mu měli pomáhat s oblékáním tím, že to nakonec bude on, který bude mít svatební šaty, a Aless bude mít oblek. Poté už se narval do svých šatů, nechal si pomoct s lehkým make-upem, vlasy si lehce s číslu dozadu. A potom se uculil. Cítil se jako malý kluk, ale byl zatraceně natěšený. Když po té přišel jeho čas, tak si převzal kytici do ruky. Jelikož si prohodili svá oblečení, tak se tak nějak prohodili i jejich role. Proto věděl, že teďka na něj bude už čekat Aless u oltáře, a on tam přijde jako pravá a nefalšovaná nevěsta. Jakmile poté dostal povel, tak se otevřely dveře a on vykročil ven. Procházel kolem lidí, kolem bytostí, které pozval, a které tam byly od Aless, usmíval se na ně od ucha k uchu, a poté svůj pohled nechal na upírce před sebou. Na tváři se mu rozlil ještě větší úsměv, než ten, který tam doteďka byl, a sjel jsi jí pohledem od hlavy až k patě. I v tom obleku jí to neskutečně slušelo. Když pak došel až k ní, odložil kytici, natáhl se, a vzal jí za ruce.* Jsi nádherná. *Zhodnotil Remi a lehce na ní mrknul jedním okem, popadalo jej přemáhání políbit jí už teď, ale věděl, že v tenhle moment si musí ještě chviličku počkat. Proto jí stisknul ruce, upřeně se jí zadíval do očí, a čekal na to, až jejich oddávající začne svou řeč.*
*Nate se nehodlal nijak extra strojit na svatbu. Ano měl by.. Ale to prostě nebyl jeho styl! Ehm.. No, prostě na sebe hodil společenské kalhoty a černou košili, kterou měl u krku trochu rozepnutou, protože měl pocit, že ho poslední knoflíček uškrtí. Dojel na místo obřadu, zaparkoval a pak šel najít Remiho. Počkal, až bude připravený a pak s ušklíbnutím vyrazil napřed, aby jej počkal jako svědek u oltáře, kde se postavil na své místo a vyčkával až vše začne. Jeden by se možná podivoval nad tím, že Nate nebyl šokovaný jejich prohozenými rolemi, ale řekněme, že toho za život viděl už tolik, že jej to tolik nezarazilo. Přeci jen žil nějakou dobu v jednom domě s jedním velice neortodoxním čarodějem, který velice rád překračoval jeho komfortní zónu.*
*Kim se sice opakovaně snažila dopídit nějakého dresscode na svatbu ve světě stínů, ale když se to nepodařilo, prostě vsadila na svůj instinkt. Nic bílého a nic co by poutalo víc pozornosti než ženich s nevěstou. Ne že by to tedy bylo tak těžké, když jeden z nich byl upír a druhý víla… Nakonec zvolila černé šaty s hvězdami s ozdobným límečkem ke krku, vlasy si jen napůl zapletla s dekorací měsíce a hvězd. S makeupem to rovněž nepřeháněla, zlato-stříbrné stíny a jednoduchá linka, lesk na rty, spíš jen aby byl a ona příliš nevyčnívala. Když viděla ty nádherné dekorace a to, jak to slušelo Remimu a Aless, skoro ji až mrzelo, že s sebou nemá foťák, ale s ohledem na to, že by toho na fotkách moc neměla, ráda se toho nápadu vzdala. Prozatím se vmísila do davu, s novomanželi se může, konmeckonců, pozdravit i po obřadu. Teď měli nárok na svůj klid.*
*Dragos dorazil spolu s Taylorem, kterého dneska hlídal místo Sashy. Ten si totiž na jeho vkus až moc užíval na rozlučce ženicha. Počkal až ochranka zkontroluje Taylorovu pozvánku a pak se s ním prosmýkl dovnitř. Našel místo, kde by mohl novomanželům dát jejich dárek, který donesl a který byl spíše směřovaný na Remiho, a pak se přimotal do davu a postavil se úplně na kraj místnosti, kde se konal obřad. Až tak vyčuhovat nepotřeboval. A co že je v tom dárku? Jeden malý černý plazivý jedovatý miláček, který je přispaný aby byl v klidu. U něj je pak malá krabička ve kterém se nachází Alessino spodní prádlo a také vzkaz, který napsal jeden upír z jeho kliky, ve kterém je Remimu oznámeno, že by si stejně tak dobře mohl vzít toho hada a vyšlo by to na stejno. Ne, počkat, ten had by ho nepodvedl dvakrát. Dragos svůj rukopis dát na dárek odmítl.*
*Triss reálně netušila, zda její doprovod - a sice přítel v jedné osobě - bude uvolněn ze svých povinností, aby se mohl připojit k ní, nicméně i tak mu ještě pár hodin před vypuknutím akce psala, aby jej uvědomila, že se to koná teď, kvůli časovému posunu a celkově toku času ve Faerii, který byl rozdílný od toho na zemi většinu času. Jako dárek novomanželům dala vlastně dáreček, který se stane spíše kolektivním dárkem, protože ho umístila tak, aby stál trochu bokem od ostatních, u něj byly papírky ve tvaru listu, které se posléze daly ke stromu přilepit nebo pověsit na drobné hřebíčky. Nebylo specifikováno o jaké vzkazy jde, mohly být anonmní, konkrétni, vzkaz pro ně, nějaká vzpomínka, hláška, kterou si s nimi spojovali...cokoliv. Sama tam zanechala lístek, na který se snažila úhledně nakreslit logo Remiho obchodu a jeho název, než první lístek zavěsila a ve svých tmavě smaragdových šatech se stříbrnými doplňky - střevíčky, ozdobou v drdolu, a nášničkami, samozřejmě prsteny, náramek, řetízek s přívěskem s drakem, jehož drahokamy se na dnešní večer změnily tak, aby barevně ladily s šaty, nakonec drahokam na hodně dlouhém řetízku ve výstřihu, který lapal přebytečnou magickou energii. Musela se pobaveně culit, když Remi vešel v šatech, které spolu byli vybírat stejně jako ty, co měla na sobě a následovala jej pohledem k oltáři, kde čekala nevěsta - nebo ženich? Nicméně celá situace byla vcelku komická. Očekávala, až finálně obřad začne, ačkoliv zůstala stát více vzadu, nebyla tu nakonec mezi prvníma a přišla skoro tak akorát, aby se stačila přesunout na místo samotného obřadu.*
*Napriek tomu, že nikdy nebol na žiadnej svadbe, aj keď na ne bol pozývaný, cíti sa napäto a zároveň zapálene.* LÓNI, Lóni… *Pobehuje už od rána po ich spoločnom bývaní a akoby neexistovalo iné slovo, väčšinovou časťou jeho nahlas vypustených myšlienok je meno JEHO PRIATEĽA. Cíti sa zmätene, keď odrazu všetko, o čom si myslel, že vie nájsť, sa nachádza v úplne iných častiach ich domova, až má sem-tam na sekundu chuť rezignovať, zvaliť sa do postele a spať ďalej. Nevyspal sa práve dobre, ale pôsobí, akoby mal energie za štyridsiatich a hlavne vtedy, keď vidí svojho PARTNERA vo vybranom oblečení.* Si taký krásny a taký pekný. *Volá na neho a lícom sa ako mačka šúcha o LÓNIHO líce, pevne ho drží pri sebe a hrozne sa mu chce maznať sa, no uvedomuje si, že na to nemajú čas. Nechce ani, aby bol z neho nervózny, pretože aj tak asi budú musieť ísť taxíkom.* Ty ho zavoláš, ja zaplatím, dohodnuté? *Navrhne chlapcovi po svojom boku, ktorého pevne drží za ruku a vo svojom odhaľujúcom striebristom oblečení stojac pred ich domovom na ulici pôsobí ako blázon - aspoň on má ten pocit, keď na nich oboch podivne hľadia ľudia - a on nevie odhadnúť, či je to preto, že sa spolu držia za ruky a Tanoia sa každou chvíľou obtiera o LÓNIHO plece a niečo mu tam rozpráva o svojej robote a o detailoch z Remiho rozlúčky so slobodou. Áno, domov prišiel ešte pod vplyvom, ale na to si JEHO PRIATEĽ už zrejme zvykol, keďže sami spolu si často niečo dajú.* Ak ale budeš mať na niečo chuť, stačí povedať. *Ubezpečí HO a sklopí pohľad, zatiaľ čo rukou chytí malú do zlatava sfarbenú kapsičku, aby sa mu farebne hodila a zazubí sa. Len čo sa taxík dostaví, otvorí LÓNIMU dvere a všupne sa za ním dnu, skoro ho povalí na druhú stranu a ospravedlňujúco sa na neho pousmeje, aj keď ho premkýna nervozita z toho, že má niečo taxikárovi povedať a skoro to popletie.* Bron- um, teda, Queens a ulica… *Nakrčí obočie, až sa cíti trápne, keď na neho zo spätného zrkadielka čučia dve znudené oči. Nakoniec si aj v rýchlosti spomenie a silno stlačí LÓNIHO ruku v tej svojej, zatiaľ čo hlavu pootočí ku okienku a sleduje míňajúce budovy Bronxu. Aj sa dostavia na čas, čo je veľmi rád, dokonca majú aj nejaký čas navyše, než sa obrad začne. Preto si stihnú ešte poprezerať výzdobu, ktorá je na neho priveľmi… svadobná, ale aspoň sa dokázal zladiť s farebnosťou celej atmosféry. Začne pre nich hľadať miesto, pozerajúc stále na LÓNIHO, aby si ho mohol stále prezerať, aj keď by mal asi venovať pozornosť tabuli s menami budúcich manželov, alebo svetielkam, či stromčeku, čo priniesla TRISS, ktorú tiež ešte nestihol zaregistrovať.* Poď, tu. *Ukáže na dve miesta vedľa seba a začne sa obzerať po REMIM a ALESS, ktorí keď sa objavia, vyčaruje to na jeho tvári pobavený a zároveň šťastný výraz.*
*Čarodej bol už pripravený, hlavne kvôli tomu, že sa on sám lepšie vyspal, a tak len stál pri dverách a usmieval sa nad tým, ako si TANOIA nedokáže všimnúť veci, ktoré mu už podal alebo ich má niekedy aj priamo pred nosom. Vždy mu ale láskyplne pomôže, aby sa chlapec netrápil priveľmi, keďže badal, aký nervózny z toho všetkého je.* DRIEVKO, veď aj ty si dnes prekrásny. Hlavne sa uvoľni, všetko bude v poriadku, sľubujem. *Uisťuje ho rovnako ako v noci, keď si TANOIU najprv skontroloval, či je v poriadku, než ho uložil do postele vedľa seba, aby sa trochu vyspal.* Nemusíš sa obávať, už sa mi podarilo nejaký zohnať, za chvíľku tu bude, dobre? *Pohladí ho po tvári, s čím naposledy skontroluje, či majú všetko - seba, oblečenie na sebe, kľúče od domu a predovšetkým darčeky. Kým stoja vonku, Lóni si okolie nijako nevšíma. Tešil sa z toho, ako jeho top na poslednú chvíľku dopadol, a hlavne sa cítil pokojne, keď po svojom boku mohol nahmatať a cítiť svojho dokonalého FÉRA. V taxíku TANOIOVI utešujúco stisne dlaň, a celú dobu sa uisťuje, či mu neostáva z toľkého železa v okolí zle, takže je práveže aj nadšený, keď sa konečne dostanú na miesto, zaplatia, a môžu vyjsť von, aby to TANOIU neoslabovalo viac, než by bolo potrebné. Pri vstupe ešte rýchlo položí darčeky na stôl, ktorý bol už pomerne plný, a napíše ešte menšie venovanie na pripravené lístky, než sa nechá usadiť povedľa TANOIE.* A nemáš byť náhodou tam? Vedľa ŽENÍCHA? *Snaží sa uistiť, či správne pochopil, aká je rola JEHO PRIATEĽA na tejto svadbe.*
*Moc nepobíral, proč s ním na svatbu jako doprovod šel Dragos a ne Sasha či jiný upír. Nuže, moc klidným jej to nezanechalo a ani radost nepřidalo. Ve finále jediný důvod, proč na svatbu jde, je Remi, kterému chtěl udělat radost. Žena, s níž měl uzavřít sňatek, jej moc nezajímala. Vlastně vůbec. Veškeré vzpomínky na Alessandru zkrátka nechal plavat stejně jako samotnou její osobu. Zkrátka se rozhodl vytáhnout nohu z vily jen, aby podpořil svého blízkého, i když to podle jeho outfitu moc nemuselo vypadat. Tvořil spíše dojem toho, že jde na pohřeb. Což by se vlastně i tak dalo brát. Pohřbí veškerý klid a hlavně svobodu, co fér měl. Nuže, jakmile se společně s DRAGOSEM dostal dovnitř po zkontrolování poznámek, téže jako jeho doprovod odložil svůj svatební dar – větší malbu katedrály Notre-Dame. Dal si s ní dost práce, tudíž doufal, že ji Remi ocení. Když se pak přesunuli na úplný kraj místnosti, nervózně otočil prstenem ozdobeným pryskyřicí jako Arabela. Poté vzhlédl směrem k oltáři.* Proč se mnou vlastně nešel Sasha? *S tímto se vůbec poprvé od té chvíle, co z vily vyšli, podíval na DRAGOSE.*
*Robert nemá dobrých pár dní. Nejdřív se pohádá se sestrou a ta na něj dá kletbu, která dnes rána začala vyprchávat. No a pak zjistil, že je svatba a on nemá oblek. Takže přišel v tom nejlepším, co má. Černé pruhované kimono s černým kimonovým sakem a tmavě hnědým Haori Himo. V ruce má papírovou krabici, co vypadá jako domeček a na vrchu jsou díry. V čele je zlatá mašle. Robert dojde a je na něm znát únava. Podívá se kolem a stoupne si trochu stranou. Vidí známé tváře, ale drží se dál. Nechce, aby ta kletba i když už je slabá nad ním vyhrála.*/Nevím proč mi musela dát tuhle kletbu. Jako bych si to někdy užil.../* Pomyslí si a povzdechne si. Opravdu je unavený.*
*Castor se na dnešek také těšil, přece jen se ženil jeji dobrý kamarád a on z toho měl radost. I on si prošel něčím podobným a věděl jaké štěstí to je. Chystal se už nějak od poledne, nahodil na sebe tmavě modrý oblek i s vestou, bílou košili a tmavě hnědé boty se stejno barevnými doplňky. Zabalil obrazy, které pro novomanželé měl a ještě i nějakou maličkost, kterou k tomu dal a vydal se k autu, aby zajel pro Athenu, se kterou se dohodl, že ji vyzvedne a pojedou spolu. Cesta k ní mu netrvala moc dlouho, proto po chvíli už stál před jejím bydlištěm, počkal až nasedne, načež jí pochválil oděv a oba se vydali na místo určení. Jakmile dojeli, vešli dovnitř, položil svůj dar na místo tomu určené a pak se posadili. Musel se usmát, když pak viděl ty dva vepředu, jen se usmál, moc jim to slušelo.*
*Dnes měla být ta svatba. Kdyby si Axel nenastavil upozornění v telefonu tak na to i zapomene. Obleče se do červeného luxusního hábu ve kterém bude oddávat a pod tím má oblek, který si o sako vzal sebou. aby mohl jít na afterparty. Přijde tak akorát na čas na místo konání svatby a musí se slabě usmát. Svatby měl rád. Rád na ně chodil, prtoože to jistým způsebem chlácholilo jeho vnitřího romantika. Proto nakonec i povolil na to oddávání dnes. Čeká než se všichni hosté usadí a čeká na sboubenece než přijdou k pomyslnému oltáři. Rozhodně šlo pozdat že nešlo o civilskou svatbu. Jakmile je čas tak se postaví před všechne a usměje se. A snaží se být nealarmován tím, jak ženich a nevěsta vypadají, byl to docela nezvyk* Zdravím. Sešli jsme se dne zde abychom byli svědky této krásné události. Je pro mne vzácným potěšením přijmout manželský slib dvou osob kteří v sobě našli vzájemnou lásku. Vše má určenou chvíli, veškeré dění má svůj čas. A právě dnes a zde nastal ten okamžik, kdy oslavujete svůj sňatek. A proto.. Táži se vás, Remi Lucco zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomnou Alessandrou Ransom, budete jí oporou v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě? *Zeptá se první ženiacha, nebo nevěsty nebo co je vlastně zač a počká na jeho slova a pak se otočí na Alessandru.* Táži se vás, slečno Alessandro Ransom, zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomným Remim Luccou budete mu oporou v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě? *Pak počká na slova Alessanry.* Prohlašuji váš sňatek za právoplatně uzavřený. *Široce se usměje na ně.* Můžete si vyměnit prstýnky a políbit se. *Usměje se na ně a necá někoho novomenželům přinést prstýnky. A po polibku si ještě přirpaví všechny legální dokumnet,y co jsou potřeba podepsat. Pak je vše potřebné hotovo, podepsané papíry je čas na večírek.*
*Ještě než k ní její nastávající došel, se Aless rozhlížela kolem. Musela uznat, že lidí tam bylo dost, i když se našlo pár, které by tu raději neviděla. Chvíli je pozorovala, ale pak svůj pohled věnovala jen a jen Remimu. Musela se usmívat, když ho viděla v těch šatech, nakonec přece jen nevypadal tak zle. Jen co pak došel k ní, chytila ho za ruku a na jeho slova se jen šťastně usmála. Hledíc mu do očí a s úsměvem na tváří poslouchala slova oddávajíciho. Po tom co Remi řekl své ano a byla řada na ni, jej vyslovila i upírka. Během dalších slov Axela si pak s Remim vyměnili prstýnky, které donesla Jasmine, nejdříve jí ten její navlékl fér, pak prstýnek navlékla ona jemu. Když už je pak prohlásil za manžele, nečekala na jeho slova a prostě si jej k sobě přitáhla a políbila.* A je to, jsme manželé. *Zašeptala mu do rtu a stiskla mu ruku. Když se pak od sebe odtáhli, pohlédli na Axela. To už se k Aless přidala i Lily, která měla jako její svědek jít podepsat papíry. Když se tak stalo, počkala na Remiho a spolu se pak vydali uličkou pryč, aby se mohli převléknout na oslavu.*
*Remi se na ni usmál. Když se jej pak Axel zeptal, kývl na souhlas.* Ano, beru. *Hlesl. Nemohl si pomoct a když se na Aless podíval tak si slastně povzdechl. Když jim pak Jasmine přinesla prstýnky tak se pousmál, vzal ten, jež patřil na ruku Aless, vzal její dlaň do ruky a jemně ji prsten navlékl. Když pak udělala i ona, tak se na ni jemně usmál. Přistoupil blíže, načež ji položil ruku na pas, přitiskl k sobě svou druhou dlaň ji položil na tvář a natiskl své rty na ty její. Tahle chvilka pro něj byla neskutečně kouzelná a dokonalá. Když se odtáhl, usmál se na ni.* Miluju tě. *Hlesl a pak už ji stiskl dlaň a počkal, pokud svědci přistoupí k oltáři a podpisu. Pokud tak učinili, oběma děkovně pokynul. Pak se otočil na ostatní.* Na proslovy jsem nebyl, i když mi jede pusa o sto šest. Do přípitku něco snad vymyslím. Zatím se můžeme přesunout vedle, kde na vás čeká občerstvení, jine jídlo a pití je na nás, dneska jste všichni hostmi! Hraje nám živá hudba, tak doufám, že se budete bavit. *Usmál se na ně, na všechny ostatní. Pak už se s Aless rozešli uličkou pryč. Jakmile se za nimi zavřely dveře, usmál se na ni.* Tak tedy, moje paní manželko, převlekneme se a jdeme tedy za hosty, co vy na to? *Usmál se a pokud pak došli do jejich převlékárny, vzal si na sebe tmavě zelený oblek, stejnoarevné kalhoty a pod sako si vzal triko od NATEA. Zatím ale sako zapl, aby Aless nic neviděli a pak spolu ruku v ruce zamířili směrem k restauraci. Tam se Remi sklonil, aby jí jemně políbil na tvář.* Nějak se sejdeme, krásko, oběhnu nějaké hosty. *Mrkl na ní, načež pak zamířil jako první k TRISS. Ovšem, jak procházel, tak si až teď všiml DRAGOSE. srdce se mu rozbouchalo na polach, úsměv zmizel a nahradila jej panika. Rapidně změnil svou cestu k čarodějce, otočil se, obešel si upíra co největším obloukem a nakonec skončil u TRISS.* Jsem moc rád, že tě tu vidím, milá Triss, a musím říct, že ti to sluší. *Usmál se a věnoval ji dlouhé a vroucné objetí.*
*Nate koutkem oka zahlédne Triss a slabě se jejím směrem pousměje. Ne, že by ji tu nečekal; podle něj Remi pozval snad celé město; ale nechtěl se s ní zhádat opět a už vůbec ne na Remiho svatbě. Proto svou pozornost směřoval k obřadu, přičemž se za REMIHO zády celou dobu pobaveně šklebil.* Hlavně nevyhrkni omylem "Ne.".. *Nakloní se k němu a sdělí mu škodolibě za zády šeptem. Pak už mlčí a počká, až je jemu neznámý muž (AXEL) oddá, načež zamíří podepsat dokumenty, že skutečně si tenhle okamžik nikdo nevybájil a pak už pokračuje za novomanželi, přičemž se uchechtne nad Remiho slovy a vůbec mu nedojde, že většinou bývá tradicí, že si proslov připraví i svědci. Oddělí se od nich teprve až tehdy, když zamířili se obléct a Nate do sálu; a jako první zamířil pro něco k pití.*
*Dragos vše sledoval s pohrdavým úšklebkem. Stejně mu to přišlo směšné. Ano, taky býval ženatý, ale to mu bylo dvacet a bylo nutné, aby zplodil dědice. Nechápe absolutně, proč by se někdo chtěl ženit teď. Podle Dragose, upírce ani férovi z manželství v dnešní době a hlavně v jejich situaci, neplynou žádné výhody, kvůli kterým by se mělo manželství uzavírat. A lásku jako důvod k uzavření manželství Dragos nebral. Moc dobře věděl, že když je jeden nesmrtelný, tak se nějaký stálý partner brzo omrzí, proč se ještě spojovat ve věčnost manželskou a pak řešit zdlouhavě rozvod nebo vdovské papíry. Proto měl taky důvod si vzít, co si vzal. Barvami svého oblečení dával tiše najevo pohrdání vůči svatbě a tomu, aby nesmrtelní uzavírali sňatky. Řeč Axela mu šla jedním uchem tam a druhým ven a dokonce se ani neubránil protočení očí.* /Komedie/ *Otočil hlavu na Taylora, když promluvil a lehce se zamračí.* Protože posledně, co tě hlídal, se rozhodl zhulit.. Má teď jinou práci.. *Odpoví mu.* Navíc tady si tě raději ohlídám sám.. *Dodá už s pohledem zpátky k oltáři, kde pokračoval obřad Pozvedne obočí v reakci na Remiho příjmení. Vlastně si teď uvědomil, že ho slyšel poprvé. Ale nebylo to poprvé, co jej slyšel v souvislosti se svatbou. Pro sebe se zamračí a odfrkne si a raději rychle opustí tyhle myšlenky. Zvlášť v souvislosti s těmi dvěma. Počká až ty jejich žvásty skončí se založenýma rukama a úšklebkem na rtech a pak opustí místnost.* Jdeme, TAYLORE.. *Pobídne ho. V sále si pak jako první všimne BOBA, který lehce svým oděvem vyčníval. Naznačil Tayovi kam jdou a aby jej následoval.* Sis popletl kontinent trochu, ne? *Rýpne si do něj pobaveně.*
*Celý obrad trvá kratšie, než očakáva, ale je za to len rád, pretože nemôže ho prestať pučiť z oblečenia, ktoré si manželia zvolili, no zároveň ako na nich pozerá, cíti sa akosi podivne, akoby sa cez neho rozlievala emócia, ktorú ešte nezažil.* No, nakoniec vôbec nie sme jediní, kto sa obliekol výstredne. *Pošepká LÓNIMU do ucha a žiarivo sa na neho usmeje, keď si ho prebehne pohľadom.* Stále si najkrajší v celej miestnosti. *Doplní a horúčkovito si pritiahne CHLAPCOVU ruku k svojím perám a potom k svojej hrudi, obzerajúc sa dookola, aby si prezrel hostí.* Poznáš tu niekoho okrem Axela? *Opýta sa svojho PARTNERA a kývne hlavou k oddávajúcemu, u ktorého ho ani neprekvapuje, že si vybrali jeho.* /Axel vie asi prosto dávať ľudí dohromady. Je ako anjel lásky./ *Pomyslí si pobavene, ale jeho úsmev sa trochu zamrzne na LÓNIHO tvári, ktorú skúma svojim pohľadom, akoby ho videl prvýkrát, až pri tom trochu zabudne zatvoriť ústa. Z celého jeho sekundového primrznutia na mieste jedine s fungujúcim mozgom, ktorý premýšľal len o osobe vedľa seba, ho vytrhne pohyb a to, ako ALESS a REMI šťastne odchádzajú spolu od oltára a idú sa prezliecť, pričom im jemne tlieska. Nakoniec sa musia presunúť do inej časti, kde už sa začne zábava a tak stiahne LÓNIHO za ruku hlbšie medzi ľudí, ktorých je tam neúrekom, akoby ich Aless a Remi nakopírovali iba na túto príležitosť, no medzi tvárami si všíma aj také, ktoré pozná. Vidí CASTORA, ktorému kýve, aj TAYLORA spolu s upírom (DRAGOSOM), ktorého možno on sám na tejto svadbe ani nečakal a dokonca uvidí aj TRISS, ktorej iba zamáva, ale ihneď sa vráti pohľadom k SVOJMU ČARODEJOVI.* Chceš si zatancovať prvý tanec? *Opýta sa ho jemne, napraví mu vlasy za ucho a šťastne sa usmieva popod nos. Prisunie sa k nemu ešte bližšie a tak cíti LÓNIHO kožu a dych na svojich odhalených miestach, ale cíti sa príliš zamilovane, než aby na túto blízkosť pomýšľal inak než romanticky.*
*Kim si mlčky prohlížela hosty. Řadu z nich neznala - spíše většinu - ale nemohla si nevšimnout BOBA, který i v této společnosti poněkud vyčníval. Uvažovala, jestli nezajde pozdravit, ale jednak si všimla, že už k němu míří TAYLOR v doprovodu muže, kterého neznala, tak se rozhodla konverzaci nenarušovat a prozatím zamířila ke stromečku, který přinesla TRISS, aby zanechala novomanželům vzkaz i ona. Vybrala si jeden z lístečků, nakreslila na něj kávu a fotoaparát a zezadu napsala krátký vzkaz;* /Z náhod občas vznikají ty nejlepší věci. Věřím, že to platí i pro váš vztah a naše přátelství. KW/ *Zkontrolovala, že v malé mošničce, kterou měla zavěšenou na ruce, měla to nejdůležitější, krabičku s dárkem pro novomanžele, kterou jim chtěla osobně předat. REMI se momentálně bavil s TRISS, takže pohledem hledala ALESS. Všimla si jí v restauraci, tak se vydala k ní, aby jí poblahopřála.* ALESS! Přeji hodně štěstí ve všech nastávajících staletích. *Mrkla na ni se zářivým úsměvem, zatímco z mošničky vytáhla krabičku.* Přemýšlela jsem, co vám dát. Není to kdo ví co, ale věřím, že vám to oběma udělá radost. Ale také jsem vám ho chtěla předat osobně, ne ho anonymně položit na hromadu. *Pokud se k nim REMI připojil, předala jim dárek společně, v opačném případě jej předala ALESS. Šlo o dva umně vyřezávané přívěsky z ebenového dřeva na kožených šňůrkách, doplněné rubínem.* Říkala jsem si, že tohle přesně symbolizuje vaše spojení, víla a upír. *Dodala s úsměvem.* Navíc, žádný kov.
*Nadšene, s detskou radosťou v očiach si všetko obzerá - to ako sa miestnosť plní ľudmi, ktorí sa navzájom nejako poznajú, ako sa každý obliekol čo najkrajšie sa im dalo, a ako sa v miestnosti drží pocit lásky a domova, ktorý ho hreje napriek tomu, že má odhalený trup a vonku postupne začína zima.* Ale keď všetci sú tak krásni, aj tie ozdoby sú krásne. *Povie zasnívane, lebo si vždy prial sa zúčastniť niečoho takéhoto, ale nie len ako pozorovateľ z diaľky, ale ako plnohodnotný hosť. Vráti sa však k TANOIOVEJ tvári, keď mu povie, že je preňho najkrajší práve on napriek tomu, že je miestnosť preplnená krásnymi ľudmi, kvetmi a ozdôbkami.* Naozaj? *V jeho hlase prekypuje radosť, ktorú môže hocikto vidieť na jeho žiariacej tvári.* Podľa mňa si najkrajší ty, TANOIA. *Povie mu úprimne, a ako si pritisne jeho ruku k hrudníku, natiahne sa k nemu bližšie, a venuje mu rýchly bozk na pery. Potom sa už venuje hlavne obradu, ktorý nechcel rušiť, kým očami sa mierne obzerá navôkol a hľadá známe tváre. Dokonca sa aj prizrie lepšie k neveste a ženíchovi, keď okolo nich utekajú preč, s čím sa dostane k svojmu verdiktu.* Určite poznám MERITRISS, bola to prvá osoba, ktorú som spoznal v New Yorku. Ďalej spoznávam toho upíra TAYLORA, asi z Hiramovej oslavy. A ešte ty a...tamten starší čarodej, myslím, že sa volá BOB. Ale s ním by som sa radšej nestretol tvár v tvár. *Požiada nakonci, pričom sa ešte raz zamyslí.* A možno som stretol aj MLADOMANŽELOV niekde...iba že v druhom pohlaví? Bola to taká zvláštna párty, a nie som si teraz veľmi istý. *Prizná sa, s čím sa zdvihne a plynule prejde do druhej miestnosti, pričom sa pritisne na svoju PRIATEĽA.* Určite si môžme zatancovať. *Povie zasnene, ale zároveň si uvedomí, že všetci čakajú.* Ale nie je to ta, že prvý tanec majú iba mladomanželia? Poďme radšej zatiaľ za niekým. *Navrhne láskyplne s myšlienkou, že si určite rád neskôr zatancuje.*
*Bob sledoval celý obřad. Nebaví ho. Svatby jsou nuda. Za to jídlo a pití ho baví víc. Dnes ho láká hlavně to pití, ale nejdřív musí za nevěstou. Musí držet tradice, jinak ho jeho matky při další seanci proklejí. Už jen z té představy se ošije. Rozhlédne se a uvidí ALESSANDRU, jak se jde převléknout, tak jde za ni. Cestou ho zstaví DRAGOS a on se na něj naštvaně podívá a zvedne ruku, aby ho umlčel.* Moment, nejdřív povinnosti, pak tvoje vtípky.* Prohlasí. Dojde ALESS a stoupne si k ni zády a udělá kolem ní iluzi. *Zdravím, víte, mám pro vás svatební dar a dle tradic ho musím předat manželce. Takže gratuluji a ať vám je Freya nakloněna.* Prohlásí a natáhne k ní ruku v níž má krabici s dárkem. Je to kotě. Černé perské kotě, co nemá zdeformovaný čumáček. Je krásně načechrané a trochu naštvané, že je v té krabici. Ale nevěděl, jak jinak ho předat.*
*Keď aj LÓNI upozorňuje na vyzdobenú miestnosť a na všetky osoby, ako sa na nich trbliecu šaty alebo akí sú všetci rôznorodí, je z toho ohúrený rovnako ako JEHO PRIATEĽ. No nakoniec predsa len skončí na rovnakom bode ako každý raz predtým a stlačí mu dlaň v tej svojej.* Nezabúdaj, že som fér, pre mňa si najkrajší, môj magický kocúr. *Šťastne, s nefalšovaným potešením odpovie a bozk, ktorý si vyslúžil, prijme na pery s vďačnosťou a opätovanou láskou. Navráti svoju pozornosť obradu, aj keď by si prial, aby boli zahrabaní niekde pod lístím v lese, keby cítil stromy, no nemôže však povedať nič - kvetiny tam majú a on sám nechá niekoľko ďalších vyrásť neskôr, len čo všetci budú mať na práci rozhovory, tanec, balenie, vtipkovanie, jedenie a záležitosti, týkajúce sa takýchto stretnutí.* /Aj keď to asi nebude dobrý nápad v týchto priestoroch./ *Napadne mu spätne a vypočuje si zoznam ľudí, ktorých LÓNI pozná a prikyvuje.* Myslím, že poznám skoro každého, čo ty. Môžeme si ich rozdeliť, ak budeš mať záujem venovať sa ďalším osobám. *Nadšene mu navrhne. Nechce a ani nemôže ČARODEJA celý večer držať pri sebe, aj keď by sa s ním rád zabavil na parkete, vonku, urobil trošku bláznivých hlúpostí a možno niečo ďalšie. Keď sa obrad skončí, dáva si pozor na rastliny, pohádzané po zemi a nadšene cupitá popri SVOJMU PARTNEROVI.* Axel v tom vyzeral vtipne podľa mňa, nemyslíš? *Podpichne trochu Lóniho učiteľa a obzrie sa, akoby čakal, že za nimi bude rovno stáť s pripravenými úmrtnými listami, no sú tam iba ďalšie osoby, hrnúce sa za nimi, zabrané v rozhovoroch či v pozdravoch. Ako sa pridržiava ruky vedľa seba, neuvedomuje si, aký je z toho všetkého trochu nesvoj. Nevie, ako tieto veci prebiehajú a nečakal, že to bude tak oficiálne, no zároveň sa mu zdá, že to prúdi dostatočne rýchlo na to, aby mohli niečo stihnúť. Prekvapene pozrie k LÓNIMU a obočie mu vystrelí dohora, keď už sa aj chystal chytiť CHLAPCA pri sebe za pás.* Naozaj? No, to som nevedel. *Zasmeje sa nervózne, chytí sa za čelo, ale už tak rád by si zatancoval. Nakoniec však nasleduje SVOJHO MILOVANÉHO pomedzi ľudí niekam, kam ho tiahne, k niekomu, koho si vyberie. Sám nechce veľmi hovoriť, s kým si vlastne mali ísť rozprávať. Všetci vyzerali, že sú už v rozhovoroch zabraní, no aj tak zbadá AXELA v dave.* Nechceš ísť za tvojim mentorom alebo… no, za Axelom? *Opýta sa zvedavo a jeho tvár je skoro detská, akoby sa pýtal na zmysel života.*
*Obejme REMIHO, když se k ní dostane a uculí se.* I tobě, nevěsto. *Oplatí mu vesele a zaznamená i NATEA, jemuž trochu váhavě úsměv opětuje, protože...čert ví jak na tom byli, ale hádat se tu nemínila. Stejně tak její pozornost upoutávají během večera další povědomé tváře, i TANOIOVI zamává a otočí se zpět k REMIMU.* Tak gratuluju, jaký je to pocit, být zadaný? *Mrkne na něj a stiskne mu ruku, jestli s ní neucukne, aby mu skutečně pogratulovala ke sňatku.* Už se těším na první manželský tanec, určitě zazáříte. *Usměje se na přítele a zbloudilý pramínek si zastrčí za ucho a rozhlédne se.* Máte tu docela dost lidí, známých i neznámých tváří pro mě. Svět je malý. *Zasměje se ještě a zhoupne se na patách.*
*Remi se zasmál, vesele se s ní pak zatočil a pak se postavil tak, aby jí viděl do očí a mohl jí vzít za ruce.* Moje milá TRISS, ten pocit je úžasný. Už jsme se cítil šťastný, ale tohle, tak tohle j něco mnohem,. mnohem jiného. Ale musím říct, že se mi to moc a moc líbí, je to kouzelné. *Uznal a pak se trošku zašklebil.* Možná, že to zvykání bude horší, ale i kdyby, jsme zvědavý a natěšený na to, co mi život přinese. *Usmál se na ni. Pak pokýval hlavou.* Tanec bude, budeee, a můžu po něm vyzvat ještě tebe? *Zazubil se od ucha k uchu.* Ach ano, no, musím podotknout, že upíři jsou tedy všeci od Aless, ale většina zbytku je ode mě, jsem takový sdílný, ale jsem rád. Ale upřímně, támhletoho pána jsem tu nečekal. *Pokývl hlavou k DRAGOSOVI.* Bojím se ho, nebudu lhát, haha, jako kdybych to uměl!! *Zasmál se.*
*Zachichoce sa od radosti, a spokojne sa presúva do miestnosti plnej jedla, tanca a ľudí. V tejto druhej miestnosti mu prišlo, že tu bolo ešte viac ľudí ako na obrade. Trochu nechápavo nakloní hlavu a pozrie sa na TANOIU.* A ty tu nechceš byť so mnou? *Zarazí sa, nakoľko tak rozumel tomu, že by sa chcel FÉR rozdeliť. Zamyslí sa nad tým, ako vyzeral AXEL, keď dvojicu oddával, a až teraz si uvedomil, že skutočne mal na sebe veľmi zvláštne oblečenie. Od smiechu sa musí teda chytiť aj za holé brucho, a trošku ho ohne dozadu.* Ani som si ho nevšimol, keďže aj pár mali ozaj vtipné šaty. *Prizná sa a je aj rád, že TANOIU zastavil, aby nespravili nejaký spoločenský prešľap, ktorý by mu dal AXEL definitívne vyžrať. S tým spomínaného čarodeja opäť vyhľadá a nervózne kývne ramenami.* Môžme. Aj keď za ním pôjdem jedine s tebou. *Povzdychne si, keďže si stále spomínal na vtáčika, ktorému AXEL ublížil.* Môžeš viesť cestu.* Navrhne TANOIOVI, a necháva sa viesť ako jemný vánok medzi ľuďmi.*
*Když došla do převlékárny, sundala ze sebe oblek, jenž měla na obřadu a konečně si ona oblékla svatební šaty, které si pořídila. Bílé dlouhé šaty, s vysokým rozparkem na jedné straně, kde korzet byl pokryt květinami a motýlky, ramínka spadala na pažích, nechtěla nic honosného, líbily se jí svou jednoduchostí a jak se nesly v duchu víly. Když pak byla převlečená, ještě cestou koukla na REMIHO.* Jasně, že jo, sejdeme se někde mi amore. *Pronesla a pak už se sama vydala za ostatními. Chtěla si promluvit s Lily, ale to už viděla, jak k ní mířila KIM, lehce na ni zamávala a vydala se k ní také, ale to se už u ní objeví pro ni docela známy muž. (BOB). Chvíli jej pozorovala, co dělal, než se na něj usmíval, když slyšela jeho slova.* Děkuju mockrát za dar i za přání. Vy musíte být Robert, že ano, Remi o vás trochu mluvil. *Usmála se na něj, než začala zkoumat krabici, jakmile odklopila víko, div na ni neskočilo malé naštvané kotě.* Teda, tak to jsem nečekala, ale je to milé, Eiza bude mít kamaráda. *Zazubila se a vzala si kotě do náruče.* Doufám, že se budete bavit, přeju příjemnou noc. A snad se ještě dneska potkáme.*Usmála se na něj ještě jednou. Pokud shodil iluzi, rozešla se dál, krabici i malé kotě předala Jasmine, která se jen uculila, Aless pak konečně došla ke KIM.* Ahoj, taky tě moc ráda vidím a moc děkuji, jsem ráda, že jsi přišla. *Zazubila se na ni a převzala si i od ní dárek, který hned otevřela a koukla dovnitř.* Páni, je to nádherné. Tohle se bude Remimu určitě taky líbit. *Prohlížela si to, než se pak na ni podívala.* A mimochodem sluší ti to. Dáš si něco k pití?
*Zarazí sa a pozrie na svoju spoločnosť, na o trošičku nižšieho ČARODEJA a nakrčí obočie.* Nie zlato, chcem byť s tebou celý čas, najradšej s tebou trávim čas… *Ubezpečuje ho.* /Vieš, že si pre mňa zo všetkých najdôležitejší./ *Doplní ešte v mysli a dúfa, že LÓNI vie, že ako fér mu hovorí pravdu a ani nie je zvyknutý klamať, pretože si na to nemal kedy zvyknúť. Postupne, ako sa motajú pomedzi ľudí, všimne si, že TRISS mu rovnako zakývala a tak sa usmeje, než sa sám rozosmeje nad AXELOVYM outfitom, ktorý však taktiež vymenil už za niečo inšie, rovnako ako Aless a Remi, ktorí pôsobia, akoby si oblečenia vymieňali a požičiavali navzájom. Už skoro k LÓNIMU vyhrnie, že keď oni dvaja budú mať svadbu, tak mu rád niečo svoje požičia, no zarazí sa, pretože on nikdy nad svadbou nepremýšľal a ani ju nepotrebuje, ale niečo je na tej atmosfére priťahujúce.* /Ak by ale chcel, vezmem si ho./ *Napadne mu, nevediac, či vôbec túto myšlienku nepočul aj BLOND ČARODEJ vedľa neho.* Alebo som zmenil názor. Najskôr si pôjdeme po niečo na pitie alebo jedenie, čo povieš? A vezmeme pohárik AXELOVI. *Navrhne naradostene a šťastne si poskočí na mieste, na krajoch očí sa mu vytvárajúc malé vrásky smiechu, keď sa zatočí s LÓNIM raz na mieste tak, ako mu okolie dovolí a stiahne ho za ruku ku stolom, stále pozerajúc smerom k SVOJMU PARTNEROVI.*
Tak třeba na to taky jednou přijdu. *Vypadá šťastně za kamaráda a zasměje se po slovech k tanci. Veselé pokýve hlavou.* Jistě jistě, určitě se během večera zastav. Budu jen ráda! *Mrkne na něj. Otočí se k DRAGOSOVI a nepatrně ztuhne a pak skočí pohledem k REMIMU.* Jo...no já taky ne. Jsme na tom dva. Nezbývá než doufat v to, že vše bude vpohodě... *Pokroutí si sama pro sebe hlavou. Jasně, byl tu i Axel, který s ní taky neměl zrovna vřelý vztah, vlastně to bylo asi dost vzájemné, vesměs. Triss byla splachovací.* Hele utíkej, ať na mě ostatní hosté nežárlí, určitě se ještě potkáme během večera. *Obejme ho a pak dodá.* A ještě jednou gratuluji.
*S úsměvem zamávala na BOBA, se kterým se ještě před chvílí bavila ALESS, ale pak už svou pozornost stočila k upírce.* Jsou takové neutrální, klidně si je můžete střídat. *Zazubí se.* A co teprve vám dvěma, úplně záříte. *Usmála se.* Popravdě, dám, pokud je v nabídce i něco jiného, než A a B. *Zavtipkovala.* Mimochodem, to kotě je násherné. Bob má skvělý vkus. *Usmála se. S tím, snad společně s ALESS, zamířila k baru. Očima přehlédla nabídku krve, pro sebe se zasmála a sáhla po whiskey a něčem, co vypadalo, a jak sama doufala, taky bylo, cola. Přitom věnovala úsměv NATEOVI, který už tam stál. Zaujalo ji, že měl v porovnání s většinou osazenstva poměrně jednoduché oblečení. Sedělo to k němu.* Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo vyrazil v černém, trochu jsem se bála, jestli to na svatbu nebude smutně, hvězdičky nebo ne. Ale vidím, že je to spíš o tom, jak jej člověk dokáže vynosit. Sluší vám to. *Dodala s úsměvem.*
Řekl bych, že to je něco na co se nesmí spěchat, ale myslím si, že bych si asii...no...že bych asi enměl právo to říkat. *Zasmál se Remi. Pak se na ni usmál.* Bude!! Nebudeme na něj koukat, a třeba pak nepřijde. *Zasmál se, i když to byl smích opatrný a nervózní. Pak na ni koukl, objetí mu opětovala kývla.* Jasně, ale ještě se u tebe zastavím!! *Mrkl na ni, a pak už zamířil dál do davu, rozhlížejíc se, ke komu by se přifařil. Spatřil pak NATEA u pití a taks e rozhodl jít za ním.* NATEEE!! *Vyjekl a objal jej, načež se zasmál.* Chlape, jsme rád že tu jsi, jak se daří? *Zasmál se a sám si nalil pití, aby se napil. Pak na něj koukl a drkl do něj loktem.* Hele, co mám! *Pronesl pyšně, načež se k němu naklonil a dal si na stranu zelenou vestu, pod kterou bylo vidět triko od čaroděje.*
Ach, dobre. Len to znelo, ako keby si chcel za niekým ísť, a zbaviť sa pri tom mňa. *Prizná sa mu mierne smutný, a kebyže má etraz odhalené ušká, bolo by túto emóciu na nich vidieť veľmi dobre. Ale všetko sa vráti späť do veselej nálady, keď ho jeho PRIATEĽ uistí aj cez prstene, ktoré patrili iba im dvom, a mohli sa cez ne počuť iba navzájom. Objíme TANOIU okolo bokov, pritiahne si jeho vyššie telo k sebe, a venuje mu bozk na líce.* Dobre, tak poďme zobrať niečo na pitie. *Súhlasí poslušne, a presúva s asmerom ku stolom, kde si vezme pohár s kolou, ktorá mu začala veľmi chutiť, lebo bola až priveľmi sladká.* Čo by podľa teba chcel AXEL? Niečo s alkoholom možno? *Ukáže na tácky čerstvo naliatého vína alebo šampanského. Dokonca za nimi videl aj niečo s farbou medu, bolo to v širokých pohárikoch s ľadom, ale tekutiny v nich bolo málo.* Zoberieme to šampanské? *Napadne mu nakoniec, keďže to bol slávnostný nápoj, a s týmto druhým nápojom v ruke sa začne presúvať s TANOIOM po svojom boku až ku jednému zo svojich učiteľov.* AXEL! *Ohlási sa, aby o nich vedel, ale drží sa až moc blízko k FÉROVI. Natiahne svoju ruku s pohárikom k staršiemu čarodejovi.* Na. Pre teba.
*Čaroděj otočí pohled na blondýnku (KIM), co k němu dorazí. Pobaveně se uchechtne.* Nemám rád nic komplikovaného.. A když jsem dostal svolení od ženicha si vzít něco, v čem se budu cítit pohodlně, ale pořád to bude slušné, tak jsem to vzal.. *Pronese a odpije ze skleničky.* Ale myslím si, že černá je vhodná.. Přeci jen teď umřela Remiho svoboda a bude z něj podpapučák, jak to tak vidím.. *Zasměje se krátce.* Nemyslím si, že to tady někomu vadí.. Většina přítomných je asi stejně zvyklá většinu času nosit černou.. Takže dokud jsou to krásné elegantní šaty, tak vše dobrý.. *Dodá s úsměvem a mrknutím, než je přepaden REMIM zezadu do objetí. Otočí na něj hlavu a pozvedne obočí.* Kdybych tady nebyl, tak se neoženíš.. Nezapomněl jsi na takový malý detail? *Zeptá se ho s úšklebkem.* A bude mi líp, až budu mít krev v alkoholu a ne alkohol v krvi.. *Dodá s uchechtnutím a poukáže na svou skleničku, než se vymotá z jeho objetí a otočí se k oběma bokem, aby se mohl na Remiho podívat.* To je dobře.. Protože pak jsem ten dárek pro Aless netahal zbytečně. *Prohlásí pobaveně a trochu spiklenecky.* Jinak když už jsi mě prásknul jménem, co takhle nás představit.. *Pobídne Remiho a hlavou naznačí KIM.*
Myslím, že půjčovat si je určitě budeme, ještě jednou děkuju.* Mrkla na ni a jejímu vtípku o krvi se jen zasmála, načež dárek od ní předala opět jednomu ze svých upíru, aby to vzal k jejich věcem.* Ano s tím kotětem máš pravdu, teď budeme mít doma už dvě kočky, to bude veselo. A co se oblečení týče, tak je jedno, kdo si co vzal přece. *Pronesla s úsměvem a když došla k baru, nechala si nalít zatím jen čistý bourbon, zatímco se koukla vedle na REMIHO a NATEA.* Nejsem si jistá, zda u něj sedí pojmenování podpantoflák, to se uvidí časem. *Zazubila se na oba a pak koukla na KIM, načež se napila svého pití a jen pobaveně zavrtěla hlavou.*
*Remi jej poslouchal a smál se. Jakmile ale Nate prohlásil svůj výrok, vykulil oči.* Počkej počkej, krev v alkoholu? Ty jsi mi tajil že jsi upír? *Pronesl Remi, než nad tím, asi možná přeřekem zavrtěl hlavou a pak se zasmál, načež s e opět napil a opřel se o stolek vedle něj. Pak se až teprve otočil na KIM a zasmál se.* Jsem ale jelito!! Takže, tohle je KIM, KIM, jsem moc rád, že jsi dorazila, moc ti to sluší! *Usmál se a objal ji, pak koukl na Aless.* No, a mou MANŽELKU tedy, tu už znáš. *Zavrněl, přešel k Aless, a vtiskl jí jemný polibek na rty. Pak se koukl na NATEA a KIM.* KIM je moc hodná a šikovná fotografka, no vidíš, možná pro tebe, pokud to dopadne, budu mít práci!! *Uculil se na civilku. Pak koukl na NATEA.* A Nate, to je hodně dobrý kamarád, a taky herec ostatně, jestli ti je jeho obličej povědomý. *Zazubil se.*
*Všimol si, že bol LÓNI trochu pokleslý z myšlienky, že by Tanoia nechcel byť s ním, ale nebola to pravda a dokáže mu to len tým, že bude s ním. Chce si to užiť.* /Neboj sa, zlato, užijeme si to. Len čo sa to viac rozbehne, zatancujeme si, dáme si drogy, ak budeš mať chuť, pokojne mi povedz a zbehneme niekam von./ *Navrhne svojmu PRIATEĽOVI v jeho blízkosti, do ktorého sa na sekundu roztopí, skoro akoby sa držal na nohách opierajúc sa o LÓNIHO telo, keď si nechá vtisnúť bozk na líce, ihneď ho oplatiac späť.* Bozk za bozk. *Zachichúňa sa ako školáčka, ktorá akoby poza školu trávila čas so svojim idolom. Ako sa pridružia k stolom, ihneď hľadá niečo nealkoholické, no bylinkové, ovocné alebo čistú vodu. Vezme do ruky jeden pohárik a ovonia, pričom sa zachveje a tvár sa mu skrúti do znechuteného výrazu.* Uh. *Pohár odloží a pozrie k LÓNIMU a na jeho kolu.* No, AXELA tak nepoznám, ale možno toto? *Ukáže na nejaký drink tyrkysovej farby, z ktorého sa dvíha jemná para, no ovoniať to nechce. Má však pocit, že je to niečo vílie, ale ani ochutnávať to nechce a tak pokrúti hlavou, prejdúc poza LÓNIHO chrbát, ktorého sa jemne dotkne bruškami prstov, než sa zahľadí na červené víno.* Čo tak niečo klasické? *Opýta sa nadšene svojho PARTNERA a vezme pohár na stopke do ruky, jemne sa usmievajúc.* Môžeme mu do toho niečo namiešať. *Navrhne potmehúdsky a trošku nadvihne obočie, akoby očakával LÓNIHO povolenie, za ktoré by bol však rád. No to už CHLAPEC berie do ruky niečo iné a presúva sa k AXELOVI a tak ho nasleduje, zo stola vezme v rýchlosti pohár s niečím, čo naozaj vyzerá ako džús alebo ovocný sekt a posúva sa za telom, ktoré ho tak neskonane hypnotizuje každý jeden raz, skoro akoby na LÓNIHO vlasoch hralo slnko a mohla sa mu z lúčov na hlave vytvoriť korunka, znázorňujúca jeho čistotu a srdce. Začne k jeho šiji naťahovať ruku, no to už sú pred AXELOM a tak si nadšene poskočí, až dopadne pred STARŠIEHO ČARODEJA s úsmevom na perách a zhlboka sa napije.* Na zdravie. *Zvolá a aj keď majú obaja pohár v rukách, dáva si však pozor, keď sa AXELOVI hodí okolo krku.*
*Ač celou tuto událost moc nepodporoval, hlavně tedy kvůli složení samotného páru, který tento den měl přejít do svazku manželského. I tak by však byl radši vepředu, aby to viděl zblízka. Byl tam přece, aby svého kamaráda podpořil..nebo mu spíše udělal radost. Podpořit jej v uzavření manželství s Alessandrou? No do toho se už dvakrát tak moc neměl. Víc jak ona jej však v jednu chvíli zajímal někdo jiný – Sasha. Měl s ním jít zde, ale nakonec zde skončil s někým, kdo mu nahání hrůzu.* Ja..byla zábava ho odtamtud tahat, vážně jo. *Pověděl, když na to namátku zavzpomínal a jemně se oklepal. Ty poznámky, co z něj padaly, byly poněkud zajímavé. Na dodání další věty už neodpověděl. Zas tak moc se ptát nechtěl. Už tak musel Dragosovi přijít docela otravný. Samotný obřad pak sledoval, zatímco si místy hrál s prstenem, opět podobně jako Arabela. Možná by i slzy uronil, přeci jen byl citlivka, nuže v tomto případě to nešlo. Pouze udržoval jemný úsměv, aby se neřeklo. A jak to bylo s tleskáním? Opět, aby se neřeklo, krátce zatleskal, s docela lehkým nezájmem, který na něm mohl Dragos poznat.* /Jsi tu pro Remiho, nic ostatního tě nezajímá./ *Připomněl si pak, načež následně kývl a společně se svým doprovodem (DRAGOSEM) opustil místnost. Celou dobu se jej pak držel, ne však doslova. Prostě jej následoval, aby neměl problém. Jakmile mu pak padne pohled na BOBA, starostlivě si jej prohlédl. Nevypadal zrovna moc živě, spíše jako chodící spánkový deficit. Než-li se však stačil zeptat, zmizel mu ROBERT z pohledu.* Vypadá jako každý student umělecké během období klauzur..nebo maturity, vyjde to vesměs nastejno. *Okomentoval Robertův vzhled téměř automaticky, než se znovu odmlčel.* /Klidni se, toho vedle to nezajímá./
To věřím.. *Odpoví ještě Dragos cynicky TAYLOROVI. Byl na svého svěřence naštvaný. Ano, byl hodně mladý, ale taky byl dost zkušený a Dragos doufal, že si ve výcviku nového upíra povede dobře, ale jak to tak vypadá, tak je na to asi ještě dost nedozrálý. A Dragos mu nemůže pořád dávat šance, jinak se mu klan vzbouří, že ho protěžuje. Jakmile jej ROBERT tak sprostě obešel, tak si odfrkne.* Prý vtípky.. Bastard jeden.. *Zabrblá si pro sebe a vrátí pohled na TAYLORA.* Vypadá jako člen společnosti P. T. Barnuma.. *Prohlásí, když vyprovází Roberta pohledem.* Fajn.. Někdo další, koho znáš a chceš si s ním pokecat, než na tuhle šaškárnu přestanu mít náladu? *Otáže se ho, zatímco založí ruce na hrudi.*
*Robertův vzhled jej poněkud znepokojoval. Vypadal, jako by naspal sotva tři hodiny. I tak se neubránil okomentování, po němž však měl v plánu na nějakou tu chvíli zmlknout, poněvadž se mu zdálo, že už mluví moc a mohl by působit příliš otravně. Na druhou stranu..neměl na Nat.* Ja, i takový popis by odpovídal. *Načal, načež si opět z nudy zatočil prstenem.* Ale nevím, zda se řídíte filmem, nebo realitou. Docela se to liší. Znám ovšem obojí. *Pokrčil pak rameny, načež se rozhlédl po okolí, aby zjistil, kolik známých tváří tu vidí. Rozhodně však chtěl jít za Remim a poblahopřát mu. Ne tedy k uzavření sňatku, ale k tomu, že u toho byl střízlivý.* Chtěl bych jít poblahopřát Remimu, pokud by to nevadilo. *Nadhodil.* Narovinu se divím, že přišel k oltáři střízlivý a při vědomí.
*Bob ALESS poslouchá a přikývne.* Ano. Snad máte dost alkoholu, má rodina a všechno mě vysírá.* Prohlásí a vydá se pryč.* Ahoj KIM.* Pozdraví ji a odejde pryč. Zamíří si to rovnou tam, kde je alkohol. Bar. Chce se vyhnout interakcím dokud se neopije a nebude mu jedno, co udělá. Kletba, co na něj sestra dala byla extrémně nepříjemná. Objedná si pivo a poté celou láhev medové whisky. Sice ji nemá rád, ale dnes se klidně i poblije, aby přežil tu kletbu aspoň někde a ne doma, kde to je ještě horší. Pivo do sebe hodí během dvaceti vteřin. A pak si nalije do skleničky do půlku whisky a do zbytku dolije colu. Prasárna, ale aspoň to bude sladké a on si to aspoň trochu užije. Na baru přistane papoušek a kriticky se na něj podívá.* Že se ti vyplatilo tahat se s tou démonskou courou.* Prohlásí papoušek.* Ty radši mlč Davide. Aspoň nejsem ptáček s malým ptáčkem.* Vyplázne na něj jazyk.* Přerostlé děcko...* Prohlásí David.* Ukecanej ptáku.* Vrátí mu Bob.* Prašivá kočko.* Prohlásí David.* Pfff... jsi víc prašivej kocour, jak já! Takže se uklidni.* Řekne Bob a napije se svého pití. Papoušek se na něj dívá jestli to myslí vážně.* Pardon? Tos řekl ty jo?* Bob se na něj zazubí s kočičími zuby a papoušek zapíská místo smíchu.*
*Rozesměje se nad Nateovou poznámkou.* Hádám, že i tak se to dá brát. Věřím ale, že to bude spíš skon hodný slavení, než smutku. A souhlasím, Aless, vypadali jste v tom oba skvěle. *Zazubí se na Aless, než Remimu oplatí objetí.* I já jsem ráda, Remi. Je to skvělý zážitek. I vám dvěma to moc sekne, je to tím oblečením, nebo tím svazkem? *Popíchne ho, ale v dobrém. Pak se otočí k Nateovi a podá mu ruku. Pokud ji stiskne, její vlastní stisk je pevný a upřímný.* Jasně že je. A pokud mě instinkt vede dobře, nejspíš je v reálu stejně pohodový, jako Triss. /Tu bych měla taky skočit pozdravit a zeptat se, jak na tom je po tom lunaparku./ Každopádně, ráda tě poznávám, Nate. Jsem fotografka, jak už Remi zmínil, ale to spíš volnočasově, jsem taky zdravotní sestra. *Pak se zájmem koukne po Remim.* Tak práci, říkáš..? *Nadhodí se zájmem, zatímco upije ze své skleničky.*
*Nate ještě pobaveně přikývne na slova KIM, než kousek pootočí hlavu.* Já už slyšel hodně a šance jsou tak 70 na 30.. *Uchechtne se na slova ALESSANDRY, zatímco přiběhne REMI.* Myslím to tak, *Řekne důrazněji, ale pobaveně.* ty jeden upíroholiku, že mi bude líp, až v mých žilách bude převažovat alkohol nad krví a ne naopak.. *Uchechtne se, načež jej vybídne k představení. Nate směrem ke KIM kývne místo pozdravu a dodá krátké.* Těší mě. *V hlavě mu však probleskne myšlenka, že si s Triss musí vážně už promluvit. Zatím ještě ale nechtěl odcházet z rozhovoru a tak se obrátí zpět na REMIHO.* A jsi dvojité jelito.. *Opraví ho s tichým smíchem.* Nebo mi připomeň.. Kdy, že jsem měl šanci tvou manželku poznat? *Optá se a následně dodá.* Jako teda.. Znám z vyprávění.. Tvýho.. *Ušklíbne se škodolibě a začne odpočítávat na prstech.* Když jsi si mi stěžoval, že je příšerná, že s tebou hodila o stěnu baru, že by sis o ní ani kolo neopřel, pak že jste se vyspali a ne jednou, a že možná není tak příšerná, a pak bum, oznámení svatby, a že jsi myslel na mě, když jsi ji žádal o ruku.. *Začal Nate kolovrátek a škodolibě se u toho uchechtával.*
*Dragos na slova MLADÉHO UPÍRA pozvedne obočí.* On je o něm nějaký film? *Pronese s nádechem otrávenosti.* Ovšem že je.. *Odpoví si ale následně sám.* ..a jako vždycky nebude ani trochu přesný beztak.. *Zavrčí si ještě pro sebe, než se rozhlédne, aby zjistil, že se Robert už vrátil a je u baru stejně tak jako Remi; a Alessandra a další jistě otravné vzduch dýchající stvoření.* Fajn.. Skleničku na baru bych stejně uvítal.. *Prohlásí a zamíří tam vědom si toho, že ho Tay následuje. Objedná si na baru a pak se otočí na ROBERTA jehož část konverzace má šanci zaslechnout.* Jestli jsem někdy tipoval, že tě uvidím se hádat s ptákem, tak jsem spíš čekal trochu jiného ptáka.. *Pronese a odpije ze skleničky.* Zase zdrhneš, nebo tentokrát už mi hodláš věnovat pozornost? *Probodne jej následně pohledem, přičemž si stále bokem hlídá Taylora.*
*Upírka se na KIM usmála.* Jestli myslíš přehozené oblečení nás dvou, tak děkuju, tohle byl nápad manžela, měla jsem o tom jisté pochyby, ale nakonec to nebylo tak zlé. *Uchechtla se a napila se, než se přivinula k REMIMU. Který e tam objevil také a polibek mu opětovala. Chvíli je s úsměvem pozorovala, než svůj pohled věnovala NATEOVI, kterého poslouchala.* On asi občas zapomíná, ale to nevadí, tak tedy oficiálně, jsem Aless a ty musíš být ten čaroděj, co s ním létal po New Yorku, jak mi nadšeně vyprávěl. *Usmála se na něj, přičemž pak jen pozvedla obočí, jakmile slyšela, co čaroděj povídal dál.* Tak on si takhle ztěžoval jo, no to je mi ale novinka. *Zasmála se a koukla na REMIHO s úsměvem, ten jí pak ale lehce povadl, když za ním uviděla, toho, kterého tu vlastně ani nechtěla a nechápala, co tu dělal, kousek od nich totiž stál DRAGOS. Aless pak zpozorněla a napnula se ještě víc, když z druhé strany od něj stála právě Lily, která si došla pro pití.*
*Remi ihned objetí KIM opětoval nazpět. Pak se usmál a zamyslel se.* Já nevím, ale řekl bych, že oboje. *Zavrněl spokjeně s pohledem na Aless. Pak koukl ale zase na KIM.* No, pokud to dopadne, budu mít vlastní kapelu. A hodila by se nám nejaká fotografka, co by fotila během vystoupení. *Uculil se tajemně. Pak se otočil na NATEA, zaposlouchal se a na moment se zarazil. Vypadalo to, jako kdyby starší počítač zpracovával příkaz. Pak se rozzářil.* Už chápu!! *Vyjekl pobaveně a zasmál se. pak se zaposlouchal do toho, co NATE říkal. Jakmile začal mluvit, vykulil oči, nakonec k ČARODĚJOVI přiskočil a hlasitě se zasmál.* Jooo, jo to stačíiiii, to stačí, heheheee, nooo, poznat z vyprávění a teď vidět na obřadu, tak jsem to, myslel...heheh... *Pronesl nervózně a zašklebil. Když ale viděl, že ALESS to vzala dobře, tak se usmál. Pak si ale všiml muže, jež na něj zamával, a Remi by k němu šel, kdyby nestál vedle DRAGOSE. Nakonec ale skousl svůj strach a došel až za svým strýčkem.* Ahoj, tady jsi, pojď, seznámím tě s přáteli!! *Uculil se, vzal jej za paži a táhl k NATEOVI, ALESS a KIM. Když se pak ale jeho pohled sešel s tím DRAGOSOVÝM, chvilku na něj koukla, než se jen přihlouple usmál a pokynul hlavou, snad na pozdrav. To už ale dovedl strýčka k OSTATNÍM.* Tak jo, všichni, tohle je můj strýc, Mano. Strýčku, to jsou KIM, NATE a ALESS, má manželka. *Usmál se.* Moc mne těší, vážení. Myslím, že alespoň jednou jsme o každém z vás slyšel z Remiho vyprávění. *Usmál se fér.*
*Castor, který ještě něco telefonicky vedle vyřizoval, se po chvíli vydal vedle také. I když měl volno, musel hovor vzít a vyřídit ho. Když došel vedle, už se to tam hezky rozjíždělo a on se rozhlížel, aby viděl, kdo všechno tam byl. Poznal mnoho známých tváří. Sám si došel k baru, kde se postavil vedle Jeffa a Lily a objednal si pití, načež se s oběma dal do řeči. Občas kouknul kolem, kdo kde byl. Měl v plánu zajít pak i za novomanžely, ale pro teď měli kolem sebe dost lidí.*
*Nate se škodolibě šklebí, zatímco REMI začne vyšilovat a u toho se pobaveně směje.* Ty jsi spíš nemyslel, co? *Rýpne si do něj ještě pobaveně, zatímco se obrátí na ALESS.* Bingo.. *Prohlásí na její slova.* Nate.. *Představí se nazpět i on a na její slova přikývne, přičemž se zazubí.* Jsem mu říkal už od první stížnosti, že co se škádlívá, to se rádo mívá.. Aaaa jeho slova byla asi něco takového.. *Prohlásí a pak co nejlépe zvládne zaparoduje Remiho hlas.* No a narazil jsem na takovou šílenou, sexy, ale šíleně pomatenou divnou upírku.. Pff.. Láska s ní? S tou pomatenou psychopatickou ženštinou.. *Rozesměje se.* Ale pak změnil názor.. *Mrkne na Aless pobaveně.* Další setkání už to bylo spíš.. Pamatuješ si, jak jsem říkal, že se ta upírka chovala jako totální kráva? No.. Tak já si nemůžu pomoct.. Něco na ní je.. Nesměj se miiii!!! Jsem zmateneeeej! *To Nate propukne v ještě větší záchvat smíchu a je mu jedno, že se ho fér asi brzo pokusí zavraždit.* A za dva měsíce to už bylo, víš jak mě ta upírka hodila o stěnu baru a o které jsem říkal, že je strašná potvora, ale nakonec jsem k ní začal něco cítit? No tak tu si budu brát.. *Uculuje se pobaveně s tichým smíchem. Dokonce si i utře neviditelnou slzu smíchu.* Mno.. Řekl jsem mu na to jen jednu věc.. *Otočí pohled výlučně na REMIHO a škodolibě se zazubí.* Já to říkal.. *Pronese ty tři slova, zatímco kývne na nově příchozího muže.* Těší mě, Nate.. *Představí se a na jeho slova mu cuknou koutky.* Doufám, že jen to špatný.. *Pronese pobaveně.*
*Když pak u Lily viděla Castora, trochu se uklidnila a mohla se zase plně věnovat ostatním. Jen co se k nim přidal Mano, přivítala se s ním a usmála se na něj.* My se přece známe, přece jen, ten oblek jsi mi pomáhal vybírat ty. *Zazubila se na něj a jakmile se jí představil i Nate, pokývala hlavou a jen co začal mluvit, poslouchala. Pohledem těkala z NATEA na REMIHO a nestačila se divit, chvíli vypadala, že se mračí, ale přitom jí cukaly koutky, jak se jí chtělo smát, zvlášť při pohledu na REMIHO, který se určitě modlil, aby byl neviditelný. Nakonec jen pozvedla obočí a podívala se na svého manžela.* Teda, tak to koukám. Vidím, že hodně věcí se asi dozvím spíše od tvých přátel. *Rozesmála se nad tím pobaveně a napila se svého pití.* Takže tím, jak jsi řekl „já ti to říkal“, jsi věděl, jak to nakonec dopadne? *Uculila se na NATEA, mezitím si objednala ještě něco k pití a občas koukla kolem.*
*Remi se pak uculil, a jakmile začal pak mluvit NATE, tak vykulil oči. nevěděl, jestli po něm chce skočit, nebo mu jen vynadat, nebo se zasmát, ale nakonec si jen složil ruce do hlavy, načež se na něj zadíval a odfrkl si.* NATE, ty jsi ale, fakt práskač. *Pronesl a pak se zasmál.* Takže tak, drahá, přesně takhle to asi bylo. *Zasmál se, než se natáhl k NATEOVI, aby jej jemně praštil pěstí do ramene.* Ale vystihl jsi to fakt přesně, mohl by jsi být herec. Oh, počkat. *Pronesl, a pak se zasmál. Nakonec se otočil na ALESS.* Ale hele, já jsme vždy shrnul aktuální situaci, no a ne? A nakonec se to tak vyvinulo, že jsme tady,. *Zaculil se a pak se natiskl k ALESS, aby ji mohl vtisknout polibek.*
*Nate se pobaveně škodolibě zašklebil, když si REMI složil hlavu do dlaní.* Co bych to byl za kámoše, kdybych tě nenapráskal? *Odvětí řečnickou otázkou, když ženichovi pocuchá vlasy. Pak vrátí pohled na ALESS.* Už ve chvíli, kdy si začal poprvé stěžovat.. Klasické klišé enemies to lovers.. *Prohlásí spokojeně a dvěma prsty ukáže nejdříve křížek, pak s nimi udělá oblouček a spojí obě ruce v srdíčko. Načež se uchechtne, že ho Remi praští.* Oh jinak.. Kdy plánujete otevírat dárečky? *Zajímá se.* Můj je teda spíš pro nevěstu, neboť ženich už toho dostal hodně na rozlučce..
*Přivinula se k REMIMU a polibek mu pak opětovala, než se znova uculila.* Ale jen ho nech, ať hezký napráská klidně ještě další věci, já si je moc ráda poslechnu. *Zazubila se na svého manžela, než se otočila na NATEA.* Abych řekla pravdu, tak jsi asi jediný, kdo si myslel, že to takhle skončí. Remi ani já jsme to nějak nečekali, takže když přišlo na lásku, asi jsme se toho každý lekli. *Uculila se a napila se.* Hm dárky? Ani nevím, tak nějak je otvíráme průběžně, někdo je dá osobně, někdo je odkládá, ale většinou hned otvíráme ty, co nám je dají osobně.* Odpověděla NATEOVI.* Což mi připomíná lásko, Kim, nám dála taky, jsou to přírodní šperky, jsou moc krásné a tvůj kamarád Robert nám dál kotě. Ano slyšíš správně, právě teď mi po šatně běhá malé černé kotě. Takže od teď budeme mít doma dva hady a dvě kočky. *Zasmála se.*
*Jakmile zahlásil, že to bylo kliše, protočil pak Remi očima.* No jooo, no jooo, klišé klišé. *Zasmál se a mrkl na NATEA. Pak se zamyslel.* No já nevím, kdy budeme otevírat dárečky, zlato? *Podíval se Remi na ALESS. Poslouchal, co mu řekla a pak se uculil.* No, jo přesně tak, něco teď, ale většinu až poté, takže se teď můžeme věnovat hostům a tak. Ale jinak, něco už máme a je to super!! *zasmál se. Pak se uculil.* Páni, tak ty šperky potřebuju vidět, a...kočku? Další kočku? A kde je!! Jak to že ji ještě nemám! Holka? Kluk? Má jméno? Ukaaaž!! *Vypískl.*
*Axel se po obřadu jde převléknout do toho saka, co měl nachystané. Proto na nějakou hcívli zmizí než se vrátí zpátky. To už vidí jak k nemu kríčí maldý čaroděj a fér. Slabě se na ně usměje.* Zdravíčko hoši. Jak se vám daří? *Zeptá se a pak překvapeně koukne na drink, který mu Lóni podá.* Oh děkuji. *Přičivhne si k pitíaby měl zruha představu coto je a pak se na nazdraví napije.* Nazdraví teda. *Napije se a pak se ležérně opře o sloup.* Krásná svatba, to oddávání nedělám poprvé. Jednou jsem už oddával, tady v new yorku. Byla to svatba---nějakého mladého čaroděje a ještě někoho mám dojem, je to pár let zpátky. *Našpulí lehce rty.* Vy ste....spolu, jako ofiko? *Ukáže na ně rukou plnou prstenů.* To je super. Přeju vám to. *Znova se napije.*
*Bob si užívá příjemné konverzace s Davidem, když je vyrušen DRAGOSEM. Oba bratři se na něj podívají jestli chce dál... existovat.* Hele, ty pijavice prašivá, nepleť se do mého bráchy, nebo ti ukážu jaké to je dostat bobek do oka!* Začne David poskakovat a řvát na DRAGOSE. Bob ho sleduje a usměje se na něj, než svého bratra obejme.* Oh, ty mě chceš chránit, to je tak milé... ah... malém bych ti odpustil, cos mi udělal.* Prohlásí a na Davidovi je vidět, že o to mu tak trochu šlo. Bob si pak dá Davida na rameno a podívá se na DRAGOSE.* Jasně, předtím jsem musel předat dar, co byl živý a docela naštvaný. Takže jsem ho radši předal.* Řekne s pokrčením ramen a všimne si TAYE. V jeho očích to zajiskří. Čehož si všimne David a přeletí na DRAGOSOVO rameno.* Nechci nic říkat, ale brácha má na sobě kletbu od démona, takže je lehce mimo.* Zašeptá mu a Bob mezitím zamíří k TAYOVI.* TAY!* Zavolá na něj a obejme ho.* Co si takhle zatančit?* Zeptá se ho a je mu jedno, zda je někdo kolem něj. Prostě je TAY jeho!*
*Keď si pripijú, nechá pohár vo svojich rukách a ramenom sa obtrie o LÓNIHO, než sa naširoko usmeje smerom k AXELOVI, na ktorom sa mu zdá, že ostáva spokojný výraz aj po ich náhodnom výbere alkoholického nápoja, čo mu priniesli. Šťastne pozrie na CHLAPCA vedľa seba, očakávajúc, že niečo AXELOVI povie on, predsa len sa poznajú o dosť dlhšie, ale nakoniec to vyzerá, že odpovie v sekunde on sám. Šťastne sa na LÓNIHO vrhne a pobozká ho na líce.* Áno, no… trochu sme poslúchli radu. *Žmurkne smerom k STARŠIEMU ČARODEJOVI, aby mu naznačil, že ak chce, môže si menšiu časť zodpovednosti privlastniť. Nakoniec, držiac za ruku BLONDIAKA vedľa seba sa zamyslí.* Ja som na svadbe ešte nebol. Ako to zvyčajne prebieha? *Opýta sa a v jeho tvári je vidieť zvedavosť, skoro by si mohol AXEL myslieť, že sa chce na niečo inšpirovať, ale Tanoiovi to v tomto zmysle nenapadne. Nasype si do nápoja jemný belavý prášok a ihneď sa napije, priloží pohár aj LÓNIMU k ústam, aby sa napil a popri tom sa skoro tajomne a zároveň detinsky usmieva.* Ten váš oblek pri oddávaní bol zaujímavý… a vtipný. *Povie úprimne, nemysliac na nejakú etiketu a čo vie, AXEL si na to celkom potrpí, no on si zas, akoby mal na výber, potrpí na úprimnosti.*
Víš jak to se mnou je, REMI. Potřebuješ fotky? Stačí říct. *Uculí se, ale pak už se zaposlouchá do hovoru SKUPINKY. Sama se s ostatními tolik neznala, takže pro ni bylo lepší poslouchat a snažit se dozvědět něco nového, než se snažit za každou cenu do hovoru zapojit. Když jim REMI představil svého strýce, s úsměvem jej pozdravila.* Těsí mě, Mano. Kim, Také vás moc ráda poznávám, snad jste slyšel jen to dobré. *Uchechtne se nad tím, jak to zní v porovnání s NATEM, ale pak se opět věnuje poslechu.* /Takže NATE je taky čaroděj./ *Neshledávala na něm nic zvláštního, jenže to při prvním setkání s BOBEM vlastně také ne. Buď znamení dobře kryl, nebo bylo nenápadné. Počkala, dokud se novomanželé nerozhodli vyrazit kouknout po kočce, nebo něčem jiném, s úsměvem se omluvila, že se chce ještě pobavít s dalšími lidmi a zamířila za Lily, aby se jí představila a poptala se jí na tu výstavu, kterou pro ni před časem fotila. Přitom se krátce pozdravila i s CASTOREM.*
Vidíš? *Zazubí se Nate na Remiho.* Tvoje žena si přeje vědět, co všechno jsi vyváděl.. Tak čím mám pokračovat? Rozlučkou? *Zeptá se a provokativně se ušklíbne na REMIHO, zda ho hodlá tentokrát zastavit. Na slova ALESS pokrčí rameny.* Jsem vědma.. *Uchechtne se.* Nebo mám šestý smysl.. Ale občas to jde vidět, i když si to někteří ani neuvědomují.. *Pronese, počež sleduje, jak Remi vyšiluje nad kotětem, zatímco Kim od nich odchází. Jen ji mávne na pozdrav, načež se otočí ještě na novomanžele.* To už je celá zoologická.. Ale já nemám moc co říkat.. Pes, kočka a dvě děti.. *Ušklíbne se nazpět.* Tak se jdi na něj podívat? *Navrhne víle, která vypadá, že dřív vyskočí ze svého těla, než ji bude dovoleno zamířit za kotětem.*
*I Aless kývla na pozdrav KIM a sledovala jí, když pak viděla, že je s Lily, jen se nad tím usmála. Poté pohlédla na manžela.* No myslím, že je to holka, ale nejsem si jistá, nemá ani jméno, takže to asi budeme muset pak vymyslet a pokud jí chceš vidět, tak je v místnosti, kde jsem se převlékala, někdo z našich se tam o ni stará, takže se klidně jdi kouknout. Je to taková malá černá koule, trochu se čertí, byla asi dlouho v krabici. *Uchechtla se.* A ty šperky jsou tam taky, na stole v krabičce, tak se při jednom na ně můžeš kouknut.* Mrkla a vtiskla mu polibek na tvář, načež se pak podívala na NATEA a pozvedla obočí.* Tak o rozlučce chci taky slyšet, hádám, že to asi bylo něco, takže co všechno jste provedli, rozbili a nevím co ještě? *uchechtla se a pak se lehce zarazila.* Počkej, ty máš děti? *Optala se.*
*Na Kim se pak už jen usmál. Pak koukl na NATEA. Chvilku přemýšlí, ale nakonec rezignuje.* hele, Aless se mnou byla na dvoře, pak jsem ji vezl střískanou domů z HAlloweenské party, myslím, že i kdyby jsi jí to řekl, tak jí to nepřekvapí. *Zasmál se fér a vyplázl pak na NATEA jazyk. pak kývl na souhlas.* No jooo, půjdu, ale...ale hosti...sakra, to je nerozhodnost. Po přípitku!! Pak až, teď budu tady. *Uculil se na něj a pak koukl na ALESS.* Kouknu se na to vše pak, ale neboj, podívám, jen budu ještě tady. *Usmáls e na ni, načež se natáhl a vtiskl jí jemný polibek na rty. Jakmile řekla, že chce slyšet o rozlučce, koukl na NATEA.* No, můžeš spustit.*
Muzikálový film, konkrétně. *Upřesnil. Věděl, jak to obecně s filmy podle skutečné události bylo. Nedá se na ně spoléhat. V tomto případě se to však tolik na přesnosti nezakládalo. Přeci jen se nakonec mělo přímo jednat o muzikál. Když by měl rozebrat třeba ten o Hamiltonovi, taky tam bylo dost chyb, o nichž párkrát i věděli, jen se jim to nehodilo do písně.* Myslím, že muzikály nejsou zpravidla o přesnosti..ty chyby se tam z většiny objevují naschvál, aby jim to sedělo do písní. Navíc dokud to není dokumentární film, na přesnosti tolik nezáleží. Má to stejně člověka jen pobavit. *Pokrčil rameny, načež se sám rozhodl vyhledat osobu, za níž chtěl určitě jít. Ta se nacházela u baru, což ovšem nemusel ani DRAGOSOVI sdělovat. Už si toho všiml, takže jej prostě následoval, než se od něj oddělil, aby mohl jít přímo za REMIM. K němu a ALESS s NATEM, se přiblížil zrovna, když KIM odešla.* Zdravím, chtěl bych jen pogratulovat. Nebudu dlouho zdržovat. *Řekne hned na začátku, než se otočí přímo k REMIMU.* Je super, že jsi nakonec přišel střízlivý. *Uchechtne se, načež zamrká a ohlédne se, když na něj BOB zavolá a hned vzápětí jej obejme.* Ale jo, klidně, jen vydrž na chvíli. *Odpověděl mu na jeho otázku.*
*Nate se pobaveně zasměje nad slovy REMIHO a jeho rezignací.* Hele.. Klidně se na to kotě jdi kouknout.. Já si stejně musím jít promluvit s Triss.. *Odpoví mu pobaveně.* A tvou rozlučku prásknu až za chvilku.. Až vám budu říkat přípitek.. *Mrkne na něj, protože mu to Remi svými slovy připomněl. Odloží svou sklenici na bar a ještě přikývne na slova ALESS.* Dvě. *Odpoví ji i ukáže na prstech s uchechtnutím, než vyrazí od nich pryč. Počkal schválně na moment, kdy TRISS nebude obletovaná lidmi. Cestou se schválně trochu zdržuje, aby dorazil v moment, kdy u ní zrovna nikdo nebude a on nebude muset narušovat rozhovor.* Ahoj.. *Začne pozdravem a dá Triss šanci maximálně mu ho oplatit, než spustí.* Nechci se hádat.. Vím, že jsem udělal chybu; ne jedinou v životě; *Pronese k sobě spíše.* ale také se mi nelíbí, že ode mě je očekávaná omluva za mou chybu, zatímco já ty tvoje několikrát benevolentně přehlížel. *Zvedne ruku, pokud by se chystala Triss něco říct a přerušit ho.* Ne, chci to doříct. *Dodá, kdyby náhodou a pak pokračuje.* Mohl bych tady začít vyjmenovávat kolikrát jsi ty likvidovala mojí důvěru a já to přešel, a co víc jsem tě mnohdy i utěšoval, ale nebudu to dělat.. Pokud si to sama neuvědomuješ, tak nemá smysl, abych ti to já tady připomínal. V každém případě chci říct, že tohle mě nepřipadá fér. Neudělal jsem to střízlivý, při plném vědomí, a v tom stavu jsem věřil, že je to pro tvoje dobro. Nebudu to tady okecávat, nebaví mě to už. Jestli chceš tak moc slyšet tu omluvu, tak dobře. Omlouvám se. Ale chci, aby sis uvědomila, že já po tobě omluvu nikdy nežádal, a nežádám ji ani teď, a nikdy jsem tě nenechával takhle samotnou a že ať už jsi provedla sebevětší blbost, tak já tam vždycky stál a čekal. Přeber si to jak chceš, ale já tímhle nehodlám kazit Remimu svatbu. Řekl jsem, co jsem potřeboval. *Ukončí svoje slova, než zamíří pryč. Nechtěl se tady a teď pouštět s Triss do další debaty, která by mohla vyeskalovat v hádku, protože pak by byl schopný právě vytáhnout ty momenty, které zmiňoval a to bylo to, co taky nechtěl. Proto zamířil ke CASTOROVI a nahodil pobavený úšklebek, neboť po dobu rozhovoru s Triss se snažil mít co nejvíc neutrální výraz.* Tak co? Donesl jsi ten porcelán? *Zasměje se.*
*Starší upír jen pozvedne obočí, načež si odfrkne.* Když už píšou o reálné osobě, tak by se měli držet faktů.. *Nesouhlasí se slovy TAYLORA. Vyrazí s nim k baru, kde jej má stále v koutku oka při rozhovoru s novomanžely, zatímco on je v rozhovoru s ROBERTEM. Dragos se na ptáka nejprve zamračí, ale pak mu zcvaknou drátky a on se ušklíbne.* Nazdar, DAVIDE.. Dlouho jsme se neviděli.. Vidím, že čím máš menšího ptáka, tím větší je tvoje ego i nadutost.. *Uchechtne se a sleduje, jak ho BOB obejme, nad čímž převrátí očima.* Oh, Hecaté.. To jsi jim dával leprikona nebo co? *Zajímá se na oko s lehce nakloněnou hlavou ke straně. Co se týká divného chování Roberta vůči TAYLOROVI, tak si už nějak zvykl, ale zpozorní, jakmile mu přeletí David na rameno. Zamračí se a zachytí Taylora rukou nad loktem.* Ty nikam.. *Přikáže mu. Druhou rukou chytí DAVIDA na svém rameni a stiskne v ní jeho tělo.* Jakou kletbu? *Zavrčí na něj.* Mluv, nebo ti uhryznu hlavu! *Poručí mu, přičemž střídavě pozoruje Davida, Roberta i Taylora.*
Ahoj.. *Odvětí NATEOVI, když se u ní objeví a napije se ze skleničky, kterou si mezitím uzmula, než se dala do řeči tu a tam s někým okolo, většinou šlo ale spíše o zdvořilost. Nechápala, proč však vytahuje tohle zrovna tady a nadechne se skutečně, aby se zeptala, alespoň je odvedla, ale umlčí ji a tak zmlkne, poslouchajíc další jeho slova. Svými slovy bodá do správných míst. Chvíle, kdy jí utěšoval byly chvíle...kdy mu ublížila. Byla v nich natolik v šoku, že ani nyní s jistotou neřekla, zda se při nich omluvila či jen litovala sebe, toho co udělala a opakovala, že tohle nechtěla... ale měl pravdu. Víckrát udělala něco, co mu vadilo, i kdyby takovou drobnost jako že jej dvojčata oslovují tati. Vždy byly hranice a byly chvíle, kdy si je neuvědomila a překročila je...a to zabolelo. Bodl ji osten sebeobvinění, že je špatná kámoška a když odešel, ani jej nenásledovala, jen roztržitě klepala do skleničky, než se zhluboka nadechla a sledovala čaroděje, jak míří za CASTOREM, polkne a po chvíli se vydá k nim a na vílu se usměje.* Ahoj, Casi. *Mrkne na něj a jestli svolí, i ho obejme.* Nechci ti kazit chvilku s Nateem, ale můžu si ho půjčit? Potřebuji s ním mluvit. *A teď už nemůže couvnout zpátky. Přesto se na NATEA otočí a nadzvedne obočí.* Jestli ti to nevadí a máš chvilku, ovšem... *Trochu znejistí, co když nechtěl, aby za ním šla, aby to tu řešila...ale aby si to proležela v hlavě a pak přišla a nebude s ní tak chtít mluvit?*
*Bob se nad DRAGOSOVÝMI slovy zasměje. David už ne. U jeho otázky se na něj vážně podívá.* U všech satanů, víš jak je leprikon drahej? Bych musel dát do zástavy i své bratry a za to mi nějaká hloupá svatba nestojí. Dostali kočku, jak si žádá má rodná tradice.* Řekne vážně a pat se věnuje TAYOVI. Jenže je TAY zastaven, protože David kecal. David je také přišpendlen.* Kletbu sukuby. Ale klid. Upírkovi nic nehrozí. Rune, se umí ovládat během těchto kleteb velice dobře. Není to poprvé, co ho takto naši sourozenci prokleli. Je to už jen vyčerpávající, po prvních dvou dnech a ty už má za sebou.* Prohlásí David a Bob se na něj podívá.* To má pravdu. Jen David tohle nedává a Jack by měl problém. Navíc je tahle kletba vždy zajímavá. Někdy se její trvání urychluje orgasmem, který je ovšem až nemožné dosáhnout. Protože sukuby během vyvrcholení požírají energii a pokud prokletý nemá sběrač sukuby, tak je prakticky nemožné dosáhnout uspokojení. David brečel když ho proklel Ghral během doby, kdy jsme se spolu bavili.* Nezapomene se vysmát Davidovi. Přitom je však vidět, jak i když je naštvaný, že je prokletý na pár dní, tak je to další věc, co může zkoumat.*/Experiment mezi lidmi, lovely./* Pomyslí si nadšeně.*
*Castor se chvíli bavil s Lily, ale když pak k nim došla KIM, pozdravil jí a nechal holky bavit se spolu, přece jen začali řešit nějaké pracovní věci mezi sebou. On si jen vzal pití a rozkoukával se kolem, když se pak k němu přidal NATE.* Zdravím. *Kývnul mu na pozdrav a uculil se.* Si piš, že donesl, je to ta největší krabice, jde o porcelánový set 42 kusů, takže myslím, že mají co rozbíjet a my se můžeme vsázet o to, kolik kusů jím zůstane do dalšího měsíce. *Zasmál se spolu s ním. Když se pak k nim přidá i Triss, mile se na ni usměje.* Ahoj Triss, rád tě zase vidím, mimochodem, moc ti to sluší. *Usměje se a objetí jí vřele opětuje. Pak jen lehce přikývne.* Jasně, klidně si ho půjč. *Mrknul na ně a sám se odebral o kus dál, aby jim dal soukromí.*
*Čaroděj se na CASTORA zazubí.* Výborně.. *Následně se ještě zasměje.* Mají před sebou líbánky, takže měsíc by to ještě mohlo přežít, ale já tipuju, že tak do půl roku už bude polovina sady v háji.. *Uchechtne se, než otočí hlavu, když dorazí k oběma TRISS. Chvíli si ji přemýšlivě prohlédne a pak vrátí pohled na CASTORA.* Dej mi chvilku.. Tu sázku s porcelánem určitě ještě proberem.. *Ušklíbne se jeho směrem a pak se s vážnějším výrazem vrátí na čarodějku. Udělá pár kroků stranou od féra, aby měli alespoň iluzi nějakého soukromí a pak začne.* Jestli máš k tomu nějaké proti argumenty, Triss, tak je nechci slyšet.. Nemám k tomu už co víc říct.. Navíc nechci Remimu a Alessandře kazit jejich den tím, že strhneme pozornost na sebe.. *Pronese, ale aby ji znovu nesebral veškerou možnost na reakci, tak zmlkne a s rukama založenýma na hrudi čeká, co k tomu vlastně Triss chce říct.*
No právě, myslím, že my spolu měli už tolik šíleností, že mě asi už nic nepřekvapí. *Zazubí se a pak na REMIHO koukne.* Tak se na ni můžeš podívat pak, času je dost, navíc jí budeme mít stejně doma.* Usmála se na svého milovaného a polibek mu opětovala, než pohlédla na NATEA.* Počkám si tedy na přípitek, jsem fakt zvědavá. *Uculila se a napila se svého pití, které pak odložila. Chtěla ještě něco říct, ale to k nim došel TAYLOR, na kterého se podívala, poslouchala jeho gratulaci a pak se na něj usmála.* Děkujeme za přání. *Pronesla a chvíli přemýšlela, než pokračovala.* A doufám, že to jak jsme se tehdy poznali přejdeme a necháme to být. Časy se mění a lidi taky. *Pronesla a znova se usmála. Pamatovala si tehdy, jak to bylo a do teď si myslí, že to byla pitomost.*
*Dnešek si nechtěla nechat ujít a hlavně si ho chtěla užít. Nejen, že tam s ní bude Cas, ale že bude na další menší oslavě. Byla překvapena, že součástí celé akce byl Remi, který to sám uspořádal. Přála mu to a moc. Byla ráda za oba. Jen co s Casem přijeli, tak si musela Athena ještě odskočit někam něco poblíže zařídit. Ne, že by se jí zrovna chtělo, ale když už byla poblíž, tak to chtěla uzavřít za vyřeše. Po nějaké chvilce se vrátila a ihned se snažila najít Case, což nebylo tak težké jak si myslela, že bude. Přicupitala k němu s úsměvem.* Už jsem tu. Promiň, že mi to tak trvalo. Neměla jsem vůbec v plánu to řešit, ale když už jsem tu. *Pokrčila rameny, přičemž si byla jistá, že zrovna Cas to pochopí.* Tak o co jsem přišla? *Optá se s úsměvem.*
Nad odchodem NATEA pak pokýval hlavou a ještě mu zamával. pak se otočil na ALESS.* Jasně, kouknu se na ni pak, ale ii tak, kouknu. A těším se, jaké vybere jméno? *Zavrněl spokojeně Remi a sklonil se ke své upírce. Když pak k ně mu došel TAYLOR, otočil se na něj pak a usmál se.* Děkuju, jo, nevím sice, jak dlouho to vydrží, ale ač by mě přemlouvali jakkoliv, tak bych tak asi nešel. *Usmál se na něj.* Já děkuji, že jsi přišel, rád tě tu vidím. *Usmál se mile fér.*
*Cas popíjel svoje pití a tak nějak přemýšlel, když konečně uviděl ATHENU, která se vrátila. Proto se vydal k ní.* V pořádku, neomlouvej se, hlavní je, že jsi už tady, takže dáš si něco k pití nebo jídlu nebo co bys ráda?* Optal se jí a sám prázdnou sklenku odložil na tác číšníkovi, který zrovna procházel s tácem prázdných skleniček.* A o co jsi přišla? Obřad byl moc hezký, rychlý a hezký a no teď se tak nějak všichni baví, s přáním jsem ještě čekal na tebe a přípitek taky nebyl. *Pousmál se na ni.* Mimochodem, ani jsem ti ještě dneska neřekl, jak moc ti to sluší. *Mrknul.*
Ještě že tak..nevypadalo by zrovna nejlépe, když bys nedokázal pomalu ani dojít po svých k oltáři. *Uchechtl se pobaveně, načež kývl a přesunul svoji pozornost k ALESSANDŘE. Hlavu přitom lehce naklonil do strany.* Uvidíme, budu minimálně rád, když mi nebude hrozit přehození přes celou místnost. *Vypustil ze sebe. Asi aby dal najevo, že o tom incidentu ví, přestože u toho nebyl napřímo. Schovával se v boxu. Nicméně i tak ALESS věnoval jemný úsměv, než se přesunul k BOBOVI, jemuž i vzápětí odpověděl na jeho otázku. Ač by však rád tančit šel, bylo mu v tom zabráněno DRAGOSEM, který jej chytil a udržel u sebe. Zmateně mu tedy věnoval nechápavý pohled, kterým pak v tichosti těkal mezi DRAGOSEM, DAVIDEM a ROBERTEM. Moc předmět jejich konverzace nepobíral, původně tedy. Mnohé pojmy mu nakonec už známy byly a tak si dovolil BOBOVI věnovat docela zděšený pohled.* Nevím, jestli chci podrobnější vysvětlení, ale myslím, že radši ne. *Po tomto koukl raději do země a skousl si ret.* /Tak to už si asi teď nezatancuju, co?/
*Upír zakroutí hlavou.* Věř mi, že jsem za dobu svého žití zatím žádného sehnat nepotřeboval, takže ne.. *Odpoví mu pobaveně.* Nicméně bych ti doporučil zastavit spíš svou ledvinu.. Nevím jak toho mladšího bráchu, ale tohle jsem si jistý by nikdo nekoupil.. *Uchechtne se a hlavou poukáže na DAVIDA.* I když jako k papouškovi mám k němu mnohem větší sympatie.. *Dodá s úšklebkem. Poté zachytí TAYLORA dřív, než by mohl jít s BOBEM tancovat a zamračí se na papouška, aby mu vyzvonil, co je to za kletbu. Podezíravě se zamračí na čaroděje, který ještě čarodějem byl.* Varuju tě, Hellere. Taylor se nehne z téhle místnosti.. *Pronese ještě k němu, než mladého upíra pustí.* A ty jdi otravovat třeba nevěstu, ptáku.. *Pronese k Davidovi, kterého pustí a trochu vyhodí do vzduchu, aby stihl mávnout křídly a nerozbil si zobák.*
Já věděla, že ty to pochopíš. *Uculí se na chlapce vedle sebe.* Možná jen něco k pití. Hlad úplně nemám a pití taky není nikdy dost, takže nějaké pitíčko. *Uchechtne se a poslechne si od chlapce vedle sebe o co vše přišla. Mrzelo ji, že přišla o tak krásnou záležitost jak ji popisoval, ale bohužel s tím nic nemohla udělat.* Počkal jsi na mě? Ty jsi užasný. *Pověděla mu, alespoň tam za nimi nemusela chodit sama. Po jeho slovech se na něj dívka znovu uculí a lehoučce zčervená.* Děkuji. Ty taky dnes pěkně záříš. Normálně tu vezmeš dech spoustě ženám, chudáci jejich muži. *Lehoučce zavtípkuje, ačkoliv to myslela upřímně.* Takže v musíme dojít popřát, to je takový úkol jedna.. *Na moment se zarazí.* Úkol číslo jedna je sehnat mi pití, což nebude absolutně težké. *Zasměje se a ohlédne se kolem sebe pro pití.* Ty už jsi si něco dal?
Jméno asi vybereme pak, zatím mě nic nenapadá, ale věřím, že na něco přijdeme. *Uculila se sladce na REMIHO a přivinul se k němu ještě víc, než pak opět koukla na TAYLORA.* Neboj se, házet tebou určitě nebudu, postačí mi, když spolu budeme nějak normálně vycházet třeba. *Mrkla na něj a pak se usmála. Chvíli je pozorovala a pak svou pozornost věnovala REMIMU.* Půjdu to teď nějak projít, kouknu i na Lily, jestli je vše v pořádku a pak se za tebou zase vrátím mi amore. *Políbila ho a nakonec se vzdálila, ale ne moc daleko. Došla totiž k DRAGOSOVI, na kterého se usmála.* Páni, musím říct, že tebe bych tu nečekala. Věděla jsem, že dojde Taylor, ale myslela jsem, že přijde s chůvou, ne že ho přivede sám taťka. Hádám, že tvůj svatební dar bude ten nejjedovatější ze všech, mám pravdu? *Mrkla na barmana a nechala si nalít whisky, které se hned napila, zatímco staršího upíra nespouštěla z očí.* Mimochodem, ještě jsem ti nepoděkovala za ten tvůj dárek. Díky Remimu dostal sex zcela jinou perspektivu. Musím říct, že je to úplně jiný level. Takže moc díky Dragosi. *Sladce se na něj usmála.*
Ještě abych to nepochopil. *Mrknul na ni a když řekla, že chce pití došel k ní k baru, kde čekal až si něco řekne, zatímco jí poslouchal dál.* Tak jasně že jsem počkal na tebe, jsme tu přece spolu nebo ne? *Usmál se sladce a sám si vzal něco k pití.* No září tady hlavně novomanželé, já jsem rád, že jsem tu tak trochu neviditelný. *Zasmál se a prohrábl si pak vlasy.* A jasně, dáme si něco k pití a pak se půjde popřát, to se zvládne neboj se. Já už drink měl, ale dám si další, dám si s tebou. *Pronesl s úsměvem a sledoval jí.* Jinak všechno v pořádku? Myslím, jak jsi musela odejit. *Optal se.*
*Remi se na Aless koukl a pak přikývl. Když se nakonec vzdálila, aby promluvila na Dragose, tak jen zaslechl to, co řekla, a následně litoval toho, že zrovna pil. Pitím se skoro přidusil, a aby se k tomu nemusel vyjadřovat dál, vzdálil se, raději. V davu spatřil CASTORA, který se bavil s nějakou dívkou, a tak zamířil k nim. Až pak si všiml, že to je ATHENA.* Tak, jaks e tu bavíte? *Uculil se na CASE a pak se podíval na VÍLU před ním.* Athena, že ano? Viděli jsme se na tom plese na Zimním dvoře, rád tě zase vidím. *Usmál se, načež se natáhl pro její ruku. Pokud se mu nevycukla, galantně jí políbil na hřbet dlaně a pak se usmál.* No, a jak se daří? *Zazubil se.*
*Bob se podívá na Davida.* Jako papouška jo.... ale ledvina čaroděje... Hmm... co se stane s civilským tělem, když mu dáme orgán čaroděje? Zajímavá myšlenky, musím zjistit, zda ji někdo nezkoumal.* Prohlásí a David se na DRAGOSE podívá.* Dík... hádej od koho sebere orgány.* Zapiští na upíra a když je volný, tak odletí stranou na bar. Bob se na Dragose zazubí.* V klidu, nikam se s ním nechystám kromě parketu.* Prohlásí a odtáhne TAYE na parket, aby si tam s ním zatančil.* Tak jo, malá pravidla, moc se o mě netřít, dnes nedrbat za ušima a netahat za ocas. Jsem trochu citlivější.* Ušklíbne se a pustí se do trochu monotorního tance, aby jeho tělo neragovalo jak nechce.*
*Zvesela se usmál, když jej Dragos pustil, načež se podíval na ROBERTA. Jako by úplně zapomněl, o čem se právě ČARODĚJ se STARŠÍM UPÍREM bavil. Jednoduše se prostě nechal odtáhnout na parket, aby si s ROBERTEM mohl zatančit. Následně se podíval do očí svého tanečního partnera a kývl.* To poslední jsem ani v plánu neměl. *Pravil, načež naklonil jemně hlavu do strany.* Proč na tebe vlastně sukuba uvalila kletbu? Naštval jsi ji? *Optal se zvídavě. Z jejich předchozí konverzace pochytil docela dost informací, možná až příliš těch nechtěných. Opravdu nepotřeboval vědět, čím se ta kletba urychluje. Nebo to možná potřeboval a vědět to pouze nechtěl. Nuže, víc jej zajímalo proč se něco takového stalo.* Vypadáš jako chodící spánkový deficit..je to kvůli té kletbě? *Zajímal se dál se zvědavým výrazem. V očích se mu nakonec zračila i starostlivost. ROBERTŮV vyčerpaný vzhled jej poněkud znepokojoval už od chvíle, co jej takto viděl.*
Umíš být někdy fakt roztomilej, když chceš. *Řekne chlapci.* Neviditelný? Noo, jako v tom tě mohu přesvědčit, že jednu chvilku tak působíš. *Vezme si také pití.* Jak se ti chce, ale fakt nemusíš pít kvůli mně. *Utáhne si z něho, přičemž si svého pití usrkne. Pohlédne na CASE.* Jo, jasně, všechno je v pohodě, jak má být. *Usměje se, když v tom spatří REMIHO.* Jsem tu pár minut a sranda na každém rohu. *Řekne mu upřímně s úsměvem.* Ano, řekla jsem si, že by bylo fajn se tu ukázat a rovnou se s některými znovu vidět a pokecat. *Nechala ho, aby ji mohl políbit na hřebt ruky, přícemž se hned usmála.* Také tě mimochodem ráda vidím. Řekla bych, že všechno jde jak po másle. *Uchechtne se.* Hllavně s tvým kamarádem se faaaakt dobře vaří. *Poukázala na společné vaření s CASEM, které se stihlo trochu zvrtnout. Pohlédla na malý moment na CASE, aby mohla vidět jeho reakci, ale pozornost ihned odvedla zase k REMIMU.* Mimochodem, chci ti moc popřát k tomuto celému. Jsem velice ráda za vás za oba a přeji vám obě jen a jen to nejlepší. *Mluvila hlavně za sebe, aby CAS také mohl popřát, aby nemluvila jen ona za oba. Chtěla ještě pokračovat, ale v tom ji začal vyzvánět telefon. Normálně by si toho nevšímala a vypla ho, ale mělo to co dělat s tím co řešila. Pohlédla na chlapce před sebou.* Strašně se omlouvám, ale tohle musím vzít. *Pohlédla na Case, že se moc omlouvá a ihned se od chlapců vzdálila. Pří cestě příjmula hovor a stojící dál, aby měla nějaké soukromí řešila, co se děje.*
Až se mu ten papoušek promění v mrzutého čaroděje, tak nebude rád.. *Vrátí odpověď ROBERTOVI Dragos a nad jeho úvahami jen protočí očima. Odfrkne si při pohledu na pískajícího PAPOUŠKA.* Doufám, že tvoje.. Měl tě zabít už před sto lety.. *Odvětí mu.* A teď zmiz, nebo tě vycpu a upeču na Díkůvzdání.. *Odmávne ho rukou. Doufal, že půjde otravovat Alessandru, ale místo toho přišla otravovat ona jeho. Zvedl nejprve obočí při pohledu na jejího MANŽELA a kriticky nad tím zakroutí hlavou, než UPÍRCE věnuje nějakou pozornost.* Co tě vede k myšlence, že jsem ti něco donesl? *Nadhodí otráveně, přičemž se ještě vyjádří k jejím dalším slovům.* Poděkuj Malachaiovi.. Být to zcela na mě, tak se ti vaří krev v žilách při pouhé myšlence na mě, srdíčko.. *Odpoví ji s úšklebkem.*
*Opřela se zády o bar a napila se, načež se nejdříve rozhlédla kolem na ostatní, pohledem tak nějak zkontrolovala všechny a pak se opět otočila na něj.* Třeba proto, že vím, že jsi tam nějaký dárek dával, to víš, mám tady oči a uši všude můj milý, ale to tě taky mohlo napadnout ne. *Pousmála se sladce.* Tak to pak někdy poděkuju asi i jemu osobně. Ale musím říct, že kdybys dal tu svou variantu, tak bys z toho asi taky nic neměl. Víš, moje krev by byla pořád tak chladná, jako je teď, já totiž na tebe opravdu nemyslím ve dne v noci a každou možnou minutu svého života, víš zlatíčko. *Vrátila mu to stejně a ještě se sladce usmívala.* Tak co, nedáme si drink, když už tu teda jsi?
*Bob se zasměje a je v dobré náladě. Na to jak na začátku nebyl.* No ono by stačilo omylem. Ani nevíš, jak nepříjemné bylo mít na sobě první den nějaké oblečení.* Oklepe se při vzpomínce. * Ah, zjistila, že ji neberu na svatbu a urazila se. Taky se urazila, že jsem si nekoupil nový oblek... Vím dětinské, ale z pohledu démona je pořád dítě. Sice je starší jak já o pár let, ale pořád dítě.* Odpoví a vysvětlí. Pak s ním dál tančí a užívá si, ale ne zase až moc.* Ah, ano. První dva dny kletba nutí člověka k uspokojování. Takže je člověk jako zvíře v říji. Nepříjemné, ale po těch dvou dnech to slábne až to vyprchá.* Řekne s úsměvem. Dál s ním tančí.*
Ohh.. *Prohlásí Dragos skoro překvapeně.* Ty sis našla čas něco takového zkontrolovat? Od chvíle, co jsem přišel, tě vidím jen cvrlikat na to nedorostlé děcko, co sis vzala.. *Ušklíbne se následně.* Stojí ti za to, z něj dělat terč svých nepřátel? *Zajímá se, zatímco v davu najde Remiho hlavu, jak se baví s dalšími hosty.* Pověz mi.. Jaký má názor tvoje dcera na svého nového nevlastního tatínka, který by mohl být jejím vnukem? *Optá se škodolibě a spíš než ALESSANDRU tak pohledem sleduje dění okolo a hlavně si hlídá Roberta a Taylora.* Je zvláštní, jak moc mě o tom musíš přesvědčovat.. Skoro jakoby jsi tomu sama nevěřila.. *Pronese posměšně pobaveně se založenýma rukama.* Mám vlastní.. *Odbyde ji na pobídku k napití krátce.*
*Lehce zmateně se na ROBERTA podíval když se zasmál.* Budu se zkrátka snažit ty pravidla dodržovat. *Řekl nakonec, aby ČARODĚJE aspoň trochu uklidnil, i když ty pravidla byly pravděpodobně hlavně pro jeho dobro. Čert ví, k čemu by se Bob poté schýlil. Doufal jen, že ne ke kousání. Naposledy jej to nečekaně bolelo. Teď by však ta krev naštěstí na oblečení nešla vidět.* Nevím, jestli to vůbec vědět chci. *Přiznal se. Už tak to z toho povídání nevyznělo příjemně. I tak se ovšem o tu kletbu zajímal při tanci dál. Konkrétně tedy o důvod jejího uvržení na toho rozkošného čaroděje, s nímž právě tančil.* Oh..to vážně zní dost dětinsky. *Kývl.* /Na druhou stranu..co taky od ženy čekat. Snadno se urazí./ *Pomyslel si, přestože si právě touto myšlenkou lehce šel do protivky. Sám byl vesměs spíše taková dámička než pořádný muž a rovněž se i snadno urazil, což by mu třeba Morgan mohl potvrdit.* Oh... doufám, že to vyprchá úplně co nejdříve, aby ses mohl pořádně vyspat. Nemyslím si, že by ti výrazné kruhy pod očima slušely. *Uchechtl se na odlehčení, než se na BOBA vřele usmál a zlehka jej jemně a krátce pohladil po tváři, když se mu k tomu naskytla příležitost. Jinak tančil dál. Byl rád, že se jej tentokrát nemusel ptát on. Krátce mu během tance padl pohled na BOBOVY uši.* /Ale no taaak. Však jen čekají na drbání./ *Zafňukal si v hlavě, nicméně své slovo nadále držel.*
*Opět jí podceňoval, ale na to už u něj byla tak nějak zvyklá a nic si z toho nedělala.* Představ si že ano, i když se snažím trávil můj svatební večer se svým manželem, kterého máš za malé děcko, tak ano, i tak mám přehled o tom, co se tu děje. Od toho tady mám svoje lidi. *Pousmála se a napila se, už mu chtěla odpovědět ohledně Remiho, ale jakmile zmínil dceru, tak se na něj jen překvapeně zadívala.* Nevím kdo ti to řekl, nebo jak ses o ni dozvěděl, ale Lily je mimo tohle všechno. Takže se k ní ani nepřibližuj. *Tiše zavrčela a pohledem přejela po místnosti, jakmile jí spatřila daleko odsud s Kim, v duchu si oddechla a pak se zase lehce pousmála.* Nepotřebuju se přesvědčovat, protože tak to prostě je. Nejsi středobod mého vesmíru, abych tě měla v mysli pořád. *Pousmála se.* Tak dokonalý a neodolatelný vážně nejsi. Mám dost své práce, abych svou hlavu zaměstnala jinak, než myšlenkami na tebe. Ale to se asi nedá říct moc o tobě viď. Ty mě asi plnu hlavu máš, nebo to alespoň tak vypadá, když máš se mnou stále nějaký problém, i když si tě vlastně ani normálně nevšímám a pokud vím, tak ani spolu žádné spory nemáme. *Dopila sklenku a odložila jí na bar, nad tím, že jí odmítl s drinkem, se ani nepozastavila.*
Tady ne... *Řekne nespokojeně a kývne, aby ji následoval opravdu někam úplně bokem, kde zrovna nikdo není, i kdyby měli na chvilku vyjít ven.* Nemíním jim kazit den jen...jo taky jsem to posrala a nedošlo mi to, omlouvám se...měls pravdu... *Nikomu se vlastní chyba neuznávala snadno, ale Triss v ní nějak neochvějně věřila i tak, takže ač se trochu ošívala, tak se mu dívala do očí,* ať s mým zveličením, tak s tím, že jsi to přecházel a neurážel jsi se... *Zapátrá pohledem v jeho výraze, zda z toho, že měl pravdu a tak bude mít škodolibou radost, pocit vítězství nebo tak, ale taky zvedne ruku, aby ji nepřerušil jinak ztratí nit.* Ale mě chybíš...nechci tě mít tak daleko, chci abysme se bavili, pili, přespávali, koukali na pohádky a prostě aby všechno bylo jako dřív... *Tentokrát už z nejistoty zrak skloní a jednou rukou se poškrábe na paži druhé.* Myslíš, že by to šlo, jako uzavření a vrátit se k tomu, jak to bylo?
*Usměje se na mladý pár. Byl rád, že nějdo poslouch ájeho rady. to jej vždy potěšilo. Sleduje všechny hosty i novomanžele a slabě se pousměje.* Obvkyle... tedda nevěsta má šaty a ženich oblek, většinou, ale v dnešní době...no co já tomu rozumím já jsme už starej. *Zasměje se lehce. Pak se koukne přes rameno při zmínce toho obleku a nakčí nos.* Je to háb pro kneze z 18. století. Našel jsem to když jsem vyklízel jednu skříň. Ale tohle . *Ukáže na svůj oblek a zatočí se.* Je luxuní. *Upraví si sako a napiej se pití.* Asi budu muset jít, chtěl jsem trochu užít ale nakonec mám za pár hodin jednu schůzku a nemůžu se tolik zdržet. *Koukne se na hodinky.* Rád jsem vás viděl hoši. *Poplácá je oba po ramenou a rozejde se pryč. Nechá novomanželům nějaký dar a pak odeje.*
*Castor se na ATHENU usmál.* Neboj se, drink jsem měl už i předtím, takže se nemusíš bát, že je to jen kvůli tobě. A jsem rád, že je všechno v pohodě, s tím jak jsi musela odejít. *Pousmál se a chtěl ještě něco říct, ale v tu chvíli se k nim přidal REMI.* A tady mámě ženicha, naši hvězdu večera.* Zazubil se na něj a s férem se přátelsky přivítal, načež se pak jen usmál na vílu vedle sebe, když mluvila o jejich společném vaření, nad čímž se Cas jen lehce začervenal, pak jí nechal, aby popřála jako první a nakonec se toho ujal on.* I já bych chtěl moc pogratulovat, ať je to začátek jen toho nejlepšího, co vás ve vašem dlouhém životě čeká. *Usmála se na něj, jakmile se pak Athena omluvila, chvíli koukal, jak odchází, ale pak svůj pohled opět věnoval REMIMU.* Tak co, jak se cítíš jako čerstvý ženáč? A kde máš vlastně manželku, abych ji také popřál? *Uculil se.*
*Remi se na ATHENU podíval a nadzvedl obočí.* Vaří? Ehm, uniká mi něco? *Zavrněl, a když se pak dala na odchod, pokýval hlavou. Pak se koukl na CASTORA.* Asi někam zdrhla, nebo ne, spíš já zdrhl, mluvila s Dragosem, tak jsme práskl do bot, nebudu se tajit tím že se toho zákeřného mamlase bojím. *Ušklíbl se Remi lehce nešťastně. Pak koukl opět na féra.* No, a jinak se cítím...ani nevím jak, ale jsou toé určitě pozitivní emoce, to se musí určitě nechat. Je to hezký, líbí se mi to. *Usmál se fér.* No, a co teda ty a ta víla? *Poukázal na Athenu.*
*Tím že popošla Triss ještě víc stranou, tak tak učinil i Nate, načež se zastavil čarodějce naproti. Nakloní lehce hlavu na stranu, aby ji mlčky pobídnul, ať pokračuje a dostane se k pointě. Přerušovat ji nehodlal. Byl rád, že uznala, že měl pravdu, ale stále neslyšel nic, co by vyřešilo jejich situaci, proto jeho tvář byla vesměs neutrální. Jako kdyby jen poslouchal podmínky nějaké nové smlouvy na film či seriál, kterou měl podepsat.* Triss.. Součástí toho něco přejít a uzavřít, je se k tomu už nevracet a neotevírat to znova.. Teď jsi mi to vyčítala skoro rok.. Zvládneš to uzavřít a nevracet se k tomu? *Zeptá se ji. Proto taky chtěl, aby si vzala ten čas na rozmyšlení a probrání to sama se sebou. On to měl jednoduché. Ve většině případů byl splachovací a byl schopný spoustu věcí zapomenout, nevracet se k tomu a nerozvracet si tak vztahy s lidmi. Věděl ale, že Triss to má trochu jinak, takže teprve až po kladné odpovědi, nebo nějakém náznaku na ni k ní natáhnul ruku a přitáhnul si ji do obětí, přičemž ji dal pusu do vlasů.*
Jo...jo, zvládnu. *Nejistě se usměje a když k ní natáhne ruku, tak mu ji podá, snad v domění, že chce stvrdit tuhle nějakou dohodu, proto je trochu překvapená, že si ji přitáhnul do objetí a jen moment je nejistá, než ho pevně obejme. Fakt jí chyběl. Opatrně se mu zavrtá na chvíli do ramene a spojí si prsty na jeho zádech, kam ruce provlékla pod jeho pažemi. Výhoda toho, že měla namalované jen oči byl fakt, že černou košili neušpinila. Po chvíli, kdy potlačí emoce se zhluboka nadechne a tiše se zasměje.* A příště si na svatbu bereš sako. *Oznámí mu, čím je celá věc snad uzavřena a je možno změnit téma. Měl štěstí, že sklenku již dopila, jinak by se polil tím, že si ji přitáhl a jemně se mu vymaní z objetí, jestli ji nechá.* Takže...co dnes pijeme?
*Dragos jen zakroutil hlavou. Způsob jakým se snažila ALESSANDRA působit mu přišel, jakoby za ním došlo malé děcko a snažilo se o přesvědčit o nadvládě nad celým dětským hřištěm. Koutek mu cukne do škodolibého úšklebku, když si upije ze skleničky, jak mile na něj upírka zavrčí. Lehce pootočí hlavu, aby viděl jak pátr očima po místnosti a když se zastaví na jednom bodu, tak její pohled následuje.* /Jak říkal Dominic.. Ta sem opravdu teda nezapadne../ *Pomyslí si při pohledu na starší ženu.* Tak Lily, jo? Copak uděláš, kdybych se za ní teď vydal? Scénu na vlastní svatbě? *Zajímá se, jaké jsou možnosti, ale dost se u toho baví. Neměl by vůbec problém s tím, že by ho vyhodila, ale byl zvědavý, zda počítá s celým širokým obrazem, že tím vyhodí i Taylora a zklame tak svého novomanžela. Po jejích prvních dvou větách protočí očima.* Oh, Hecaté.. Bude to na dlouho? Jsem starší člověk.. Nevydržím během toho tvého chvástání o tom, jak nemyslíš a hlavně na mě stát tak dlouho.. *Uchechtne se. Pohledem opět vyhledá Taylora, aby si ho zkontroloval, než se vrátí vědomím za Aless.* Upřímně, drahoušku.. Dokud členové tvého klanu nedělají bordel, který ovlivňuje i mě, tak jsi mi ukradené.. Proč by si kočka všímala blech v kožichu, které nemají sílu kousnout? *Otáže se, čímž nepřímo naznačí, že mladá upírka pro něj není žádnou konkurencí.* Máš ve svém klanu pořádek? *Pozvedne obočí. Tohle je už testová otázka, protože Dragos moc dobře ví, jak to v něm vypadá. I kdyby neměl exkluzivní informace od Dominica, tak ti novorozenci se nedali přehlédnout. Dragos musel ze svého klanu zaměstnat celý tým upírů, aby je odchytávali dříve, než udělají větší škodu. Měl sklepení narvané víc, než kdy jindy, ale Alessandra nevypadala, že by tenhle problém hodlala řešit.*
Ehm. *Nervózně se poškrábal po hlave.* Tak nějak jsme spolu u mě doma vařili, ale opravdu jen vařili. *Uculil se a pak už jej jen poslouchal.* Cože mluví? Páni, má odvahu jít za ním. Myslím, že tady se ho bojí snad všichni, nebo alespoň většina. *Uchechtl se a sjel si celou místnost pohledem, než svůj pohled opět vrátil k REMIMU.* Je to svatba, negativní emoce sem nepatří a jsem rád, že jsi šťastný, musím říct, že ti to svědčí. *Uchechtl se, jakmile ale padlo slovo na Athenu, ušklíbl se a chvíli na něj jen koukal, zatímco se culil.* No my dva, jak bych to nazval, jde to dobře. Rozumíme si, trávíme spolu občas čas, tak nějak je to fajn, co ti budu povídat. *Pokrčil rameny a culil se jako neviňátko.*
*Jakmile Triss souhlasí, tak si ji přitáhne k sobě do objetí a jen co ho čarodějka zpevní, tak tak taky učiní. Nechá Triss ho objímat, dokud se emočně nesrovná, protože tak nějak tušil, že odtáhnout se dřív on, tak se z toho všeho brunetka rozpláče. Jakmile se tiše zasměje, tak se to pro něj signálem, že je to dobré.* Ani náhodou.. *Odmítne okamžitě s odfrknutím a propustí čarodějku z objetí.* Já whisky.. Ale jestli zveš na další, tak to už bude třetí sklenička.. *Uchechtne se.* A měl jsem v plánu dál ztrapňovat ženicha před jeho vyvolenou, ale teď se mi tak nějak rozprchli, takže to počká. *Dodá ještě.*
Ne, scénu bych neudělala, tak hloupá nejsem, aby něco takového dělala, navíc moc dobře vím, že by ses na tom jen bavil a takovou radost bych ti neudělala. Navíc ty bys k ní neměl ani možnost dojít, natož se jí dotknout. O to jsem se už postarala. *Pronesla směrem k DRAGOSOVI, aniž by se na něj jen podívala. Pokud šlo o její dceru, měla to už pojištěné, nejen ochrannými věcmi, ale hlídal jí Emett, tak nějak tušila, že pro dnešní večer to bude nejlepší a nespletla se. Jakmile pak pronesl další poznámku, jen se zazubila.* Tak jde to vidět, že už nějaký věk máš, možná by ses měl posadit, než ti ty tvoje staré kosti vypoví službu a složíš se tu k zemi jako balíček karet. *Mrkla na barmana a nechala si dolít sklenku, pak pohledem zapátrala po místnosti.* A co se týče mých lidí, tak pořádek mám, občas se stane chyba, ale tu vždy napravím. *Napila se, věděla, že je v tom nová a věděla, že jí to dává dost sežrat a testuje jí, ale ona se tím nenechala nijak rozhodit.* Navíc jediný bordel, který tady je, jsou ti novorozenci, co pobíhají jen tak po městě. *Sama se s pomocí několika svých lidi snažila nejen je odchytit, když na nějaké natrefili, ale také přijít na to, kdo je vytváří, měla v plánu se pak toho dotyčného zbavit, přece jen dělal tady dost nepořádek a ona to nehodlala uklízet donekonečna.*
*Pobaveně mu cuknou koutky, ale nechá ji při jejím vědomí. Jistě, že by si cestu našel, až takový problém by to pro něj nebyl. Nicméně někdy má člověk největší moc, když nedá ostatním znát všechny svoje možnosti. Alessandra o něm nevěděla ani polovinu a on ji nehodlal dopřát tu radost, že by ji něco o sobě prozradil chvástáním. Tiše se uchechtne na její slova.* S věkem přichází moudrost a rozum.. Ale neboj.. Možná do tohohle někdy dozraješ i ty.. *Odvětí ji, načež se na ni otočí s vážný výrazem.* Nemáš pořádek, ALESSANDRO.. Můj klan je nevyrábí, ale i tak máme plné sklepy novorozenců, kteří o proměnu nestáli. Dnes a denně poslouchám o tom, jak je napadl neznámý upír a ublížil jim.. Jestli hodláš svou chybu napravit, tak ji naprav rychle, protože pokud lovce zavedou tito novorozenci do mého klanu, tak ten tvůj půjde ke dnu se mnou.. *Varuje ji.* Někdy se ta nejjasnější odpověď schovává přímo v tvém stínu.. *Dodá a také odloží skleničku na bar.* Cría cuervos y te sacarán los ojos.. *Dá ji ještě poslední nápovědu a pak se otočí a odejde jinam.*
*Nad tím, jak Cas mluvil o Atheně se usmál.* No, tak to jsme rád. *Pronesl mile, a pak se otočil.* No, co si jít pro pití? Je tam ještě ta medovina, dáme si? *Vyzval jen a uculil se. Pak jej ale už táhl k baru, kam se postavil a usmál se.* Každopádně, jinak, jo, je to fajn, a jak říkám, fakt jsem rád, líbí se mi to, je to nová kapitola života a já jí vítám s otevřenou náručí. *Usmál se, než se natáhl přes bar, kde si odložil lahev. Do sklenky nalil sobě a Casovi a jednu sklenku mu podal. Sám se pak napil.* Divím se, že se tu neobjevil Ahantuon, upřímně. *Odfrkl si.*
*Nad tím, co řekl o Atheně se jen Cas usmál.* Mile rád, moc dobře víš, že dobré medovině nikdy neřeknu ne, to bych byl idiot.* Pronesl se smíchem a REMIHO následoval, pak se postavil k němu u baru a sledoval ho, přičemž i poslouchal jeho slova.* To je jen dobře, každý si myslí, že manželstvím, to hezké končí, ale mě přijde, že to je blbost. Nic nekončí, jen se to přesouvá do jiné etapy vztahu, která vás má prostě jen více spojit. Což mi přijde jako úžasná věc. *Usmál se a když dostal sklenku s dobrým faerským pitím, jen se uculil a napil se.* Myslím si, že na to je moc chytrý, aby to udělal tak veřejně. Šel by sám proti sobě, zvlášť, když je tu tolik podsvěťanů. *Pronesl a sledoval féra před sebou.* Ale změňme téma, nebudeme si kazit tenhle den tvým otcem přece. Spíš mi řekni, kdy vyrážíte na líbánky. Hned zítra nebo později? *Optal se.*
*Nad poznámkou o věku a modrosti se chtěla ohradit, ale když pak začal mluvit dál, zprvu měla sto chutí mu odvětit něco dost nehezkého, ale čím víc mluvil, tím víc jí to dávalo smysl, nebo spíše čím více mluvil, tím více narůstalo její podezření. Sledovala tak nějak dění kolem a její pohled padl je na jednoho člověka, který jí ve spojení s tímto napadl. Poslední DRAGOSOVA slova jí v tom tak nějak utvrdila. Už mu však nic neřekla, nechala ho odejít, sama dopila svůj drink a pak se vydala za Leou, aby si s ní o něčem promluvila. Musela ji vytáhnout ven, aby je nikdo neslyšel, tam vyřídila, co měla a nechala Leu konat, to co dostala za příkaz. Sama Aless se pak vrátila zpět, došla k REMIMU a CASTOROVI.* Tak už jsem se ti vrátila mi amore. *Pronesla směrem k manželovi, než pak kývla na pozdrav i druhému férovi.*
Ano, ano, je to moc hezké, a těším se na to, co bude pak dál. *Usmál se. Když pak dopil, nalil si sám ještě dál trochu medoviny a pak se uculil.* No, asi možná tu nějak budeme celý víkend po večerech, přeci jen, má to tu být celý víkend přístupné, takže možná tak, no a na líbánky letím až v pondělí, hned ráno, ještě před úsvitem, abych neměl z ženy jen malou hromádku popela. *Uculil se. Když k němu Aless došla, tak se uculil, načež se k ní přitiskl a políbil ji na tvář.* Tak co, vše v pohodě s tím starochem? *Optal se potichu.*
Jasně, že zvu. *Zasměje se Triss a pokyne mu, aby se vrátili víc do centra dění.* Za tanec.*Uculí se nevinně a zamrká na něj, načež k němu natáhne ruku a prostrčí mu ji zezadu pod paží, aby se do něj zavěsila.* Jsme přece na svatbě. *Mrkne a potáhne ho víc směrem, kde by si pak mohli zatancovat spolu.*
Co bude dál, je už jen a jen na vás. *Mrknul a hodil do sebe obsah sklenky, přičemž si dolil také stejně jako REMI.* Já úplně zapomněl, že je to celý víkend, vidíš, takže přes noc slavnost a přes den odpočinek co? *Zazubil se na něj a poslouchal jej dál, přičemž se zasmál, když řekl, co řekl. Jakmile se k nim přidala i jeho žena ALESS, jen se na ni usmál.* My se ještě oficiálně neznámě. Říkají mi Castor a chtěl bych ještě jednou vám oběma pogratulovat ke sňatku.* Zazubil se na oba, načež si odpil ze své medoviny a sledoval je.*
*Upírka se přivinula k REMIMU a polibek mu opětovala, pak se na něj jen pousmála.* Ano se starochem všechno v pořádku, nemusíš se bát. *Sladce se na něj usmála. Nehodlala mu víc říkat, nechtěla ho tahat do věci klanu, on sám si to nepřál a ona to respektovala. Tohle si musela vyřešit sama a už tak nějak dala věci do pohybu. Chvíli jen koukala na svého manžela, než pohlédla na CASTORA.* Už jsem o tobě slyšel, jsem Aless, ale hádám, mě už taky znáš dobře. *Mrkla a culila se.* A za blahopřáni děkujeme. *Pronesla a rozhlížela se.* Bude někdo dávat nějaký proslov? Ptám se jen, abych věděla, zda pak půjdeme na ty dárky. Nebo máš v plánu ještě něco lásko? *Optala se.*
*Nate si odfrkne.* A víš, že to neumím? *Otáže se ji ještě, než ho vtáhne na parket.* No a? Já tu jsem kvůli alkoholu a tomu ztrapňovat Remiho.. Ne, abych tančil.. *Uchechtne se, ale nechá se nakonec na parket vtáhnout a zachytí ji tak, jak by měl. V tom dalším už je trochu problém. Nekecal, když říkal, že tančit neumí. Rytmus udržet zvládnul, hrál přeci jen na kytaru, ale kroky neznal, takže pravděpodobnost podupání Trisssiných noh byla vysoká.* Budeš chytat kytici? *Rýpne si do své kamarádky pobaveně, když jsou na parketu.*
*Jakmile řekla, že vše je v pořádku, tak si odfrkl a pokýval hlavou.* To je dobře, moc dobře. *Zhodnotil Remi, a pak už sledoval, jaks e ti dva seznamují. Byl rád, že si rozuměli, věděl totiž, že Aless má s lidmi občas problém. Nakonec se na ni ale otočil.* Proslov, no jo, proslov, no nevím, já piju a tak nějak se bojím, že bych řekl jakoby nesmysly. *Ušklíbl se a pokrčil nevinně rameny. Pak se podíval a Case.* Jo, přes den budeme dělat něco, čemu by se možná dalo i odpočinek říkat, jo. *Uculil se jako měsíček na hnoji.*
Ty seš tele... *Zasměje se a když ji zachytí, tak se ušklíbne.* Nevím, asi ne, rok ve vztahu je na svatbu dost málo... *Pokroutí hlavou.* Možná jindy. *Odmítne nakonec a ucukne nohou, když o ni zavadí a posadí se mu mezi nohy.* Stačí se klidně pohupovat. *Zasměje se.* Budu tě muset naučit tančit. *Nechá mu ruce volně okolo krku a rozhlédne se.* Je tu dost známých tváří. *Nadhodí a projde pohledem osazenstvo. Na okamžik ztuhne, když si všimne ROBERTA a pro vlastní uklidnění se několikrát zhluboka nadechne a pevněji se zachytí NATEOVÝCH ramen.* /Ahoj, Roberte./ *Nadhodí směrem k čaroději telepaticky, možná to bylo jen nějaké ujištění, snaha překonat, že prostě vypadá identicky s Hauresem.* Bude házet Remiho dáma podvazkem, že bys ho mohl chytat ty? *Oplatí kamarádovi nahlas pobaveně a nadzvedne jedno obočí, když se k němu vrátí pohledem.*
*Čaroděj pozvedne obočí a koukne se směrem k novomanželskému páru.* Rád bych ti připomněl, že Remim Alessandra ještě před půl rokem mlátila o stěnu.. *Uchechtne se, načež převrátí očima a odfrkne si.* Hodně štěstí.. *Popřeje ji ironicky a na její slova se s přikývnutím rozhlédne.* Známých ano, ale ne všichni by se dali počítat za přátele.. *Prohodí Nate. Nemyslel to tak, že úplně všichni jsou nepřátelé, ale spíše, že je nezná a když už tak jen z vyprávění. S některými z přítomných se dokonce seznámil teprve na rozlučce. Vrátí se na Triss pohledem, když položí další dotaz.* Jednak to nemám nejmenší ponětí a druhak, koho bych si prosím tě bral? Vždyť ani s nikým nechodím.. *Uchechtne se.*
Hádáš správně, tady REMI o tobě dost povídal, ale no nebudu zacházet do detailu, ale jo znám tě z vyprávění. *Uculil se fér na ALESS a napil se ze svého drinku.* Ale ty už si asi umíš představit, co si tak napovídal svým kamarádům co. *Rozesmál se a svůj pohled věnoval férovi, který se na něj díval, přičemž se jen potutelně uchechtl.* Ano rozumím, co tím odpočinkem myslíš, stačí se jen na tebe podívat jak se culíš a jak ti u toho svítí oči. *Smál se pobaveně.*
*Bob TAYE poslouchá a usměje se. Docela se baví a tanec si užívá. Pak však tanec ukončí a odvede TAYE na bar, kde se pořádně napije svého pití až si z toho škytne.* Já se vyspím, jen to bude jako v pubertě teď.* Zasměje se a začne se culit jak blázen Když ucítí Trissinu mysl, tak jen zvedne ruku a random zamává. Nemá mysl zrovna ready na propojování.* Oh, pamatuju, jak jsem jako puberťák vypadal skvěle. Dlouhé vlasy svázané a zapletené. Byla to sranda.* Řekne a vzpomene si, jak v té době byl v jedné vesnici kousek od jejich farmy a tam měli napíchnutou hlavu vlka. Jen co zašel úplněk, tak se z vlčí hlavy stala lidská. Bylo to děsivé a tehdy utíkal pryč a narazil do jiného čaroděje. Ten mě rudé rohy a černou kůži plnou šupin. Znovu se napije a zazubí se.* Děsivý věci se děli. Ah... chci to vidět znova.* Usmívá se, ale je jasné, že asi nemyslí na to jak vypadal, ale něco jiného.* Je tu někde vlkodlak...* Začne se rozhlížet a hodí do sebe zbytek pití a odrazí se od baru, aby našel, co hledá.*
*Aless se usmála na CASTORA.* Tak už jsem slyšela něco od Natea, takže si to umím představit, co tady pán manžel povídal. *Uculila se, načež se otočila k REMIMU.* Tak pokud už jsi opilý a pletl bys slovíčka, proč neřekneš svědkovi? No ale nevím, když se tak zamyslím, mám trochu obavy, co by řekl, ale horší jak to, co už má vyžvanil, to asi nebude ne. *Uculila se a prohrábla Remimu vlasy, načež se natáhla a věnovala mu polibek.* Tak šup, běž za ním a při jednom můžeš hodit kytici, nevěsta u obřadu jsi byl stejně ty. *Zasmála se.* A pak se půjde na darky.
Jo, ale každý to máme nějak. *Na slova o známých a přátelích jen znovu přikývne a ušklíbne se.* Co není může být, někdo se už určitě najde, nebo snad budeš fungovat pouze na jednorázovkách? *Zeptá se nahodile a usměje se, když jí Bob zamává nazpátek.* No...tak co ta whiskey? Máš na ni stále chuť? Pozvání platí zatančili jsme si.
*Remi se na Case uculil a pak pokýval hlavou.* Jo, jo přesně tak, asi tak nějak to bude. *Zavrněl, načež se podíval na Aless a opět jí věnoval dlouhý, milý polibek. Pak kývl.* Tak jo, jo půjdu za ním. *Uculil se, ale nebyl by to Remi, aby něco nevyvedl. I na rovině se mu nohy pomotaly a on spadl na zem, s nepříjemným zavrněním. Pak se přetočil a koukl se na Aless.* No co, jsem jelito. *Zasmál se. Pak se ale zvedl a nakonec tedy došel za NATEM, u kterého stála i TRISS.* Ahooj, vy dva!! *Zaculil se, Triss znovu objal a na NATEA se uculil.* Nate, Nate, mám problém. Rád bych nějak pronesl proslov, ale tak trochu mám už něco napito, a motá se mi nejenom hlava, a taky nohy a jazyk, myslíš, že bych tě mohl poprosit o to, aby jsi něco zahlásil? *Pronesl prosebně fér.*
*Pokrčí pouze rameny, načež se na její slova zašklebí.* A proč by ne? *Prohlásí.* Nač se vázat do vztahu, když by dotyčná po pár letech buď zemřela, nebo bychom se začali natolik otravovat, že bychom se rozešli každý svou cestou.. Kdybych nebyl nesmrtelný, tak možná bych se někdy usadil, ale takhle.. *Ukončí svoje slova s pokrčením ramen.* Je to pro mě nejlepší.. *Dodá, načež spokojeně s úšklebkem přikývne na whiskey a zamíří s TRISS k baru. Ani se nestihne napít, když je překvapí REMI a on pozvedne obočí, když řekne, že má problém.* Jestli chceš podat rozvodové papíry, tak ty sebou nemám.. *Rýpne si s uchechtnutím, načež na něj vykulí oči, než se škodolibě ušklíbne.* Ale ovšem.. Proč by ne.. Jen pak za mnou nechoď s hlavou omlácenou o zeď.. *Prohlásí a když už má v ruce skleničku, tak toho využije a z baru ukradne i malou lžičku, načež zamíří na podium, kde byla živá kapela, kterou pokynem ruky na moment utiší a postaví se k mikrofonu místo zpěváka, přičemž zacinká lžičkou o skleničku, aby upoutal pozornost VŠECH.* Zdravím všechny.. Nerad vás vyrušuji od snahy oslavit novomanžele a ztřískat se na jejich počest co nejvíc to jde, nicméně protože ženich má už plnou hlavu nevěsty a myšlenek na svatební noc, a není ve stavu, aby tady vymýšlel něco smysluplného, tak mě jakožto svědka požádal, abych přednesl pár slov. A ano, varoval jsem ho, že toho bude litovat.. *Ušklíbne se na hosty, než pokračuje.* Upřímně jsem jeho nevěstu osobně poznal až dneska. Přesto jsem o ní dost slyšel už před svatbou. Celý jejich vztah jsem měl tak nějak sesumírovaný z pohledu Remiho, takže se budu řídit jeho slovy a lehce je parafrázovat. *Informuje svoje publikum.* Alespoň co jsem pochopil, tak jejich setkání by ve filmovém průmyslu u diváků vyvolalo okamžitě myšlenky na šťastně až na věky, nejoblíbenější pár a klasické klišé enemies to lovers.. Ve zkratce s ním nevěsta hodila o zeď. A nepřál bych vám poslouchat Remiho věčné kňourání o tom, jak je příšerná a že za všechno může ona.. Už tehdy jsem mu říkal, že co se škádlívá, to se rádo mívá a on mi nevěřil.. A kde teď jsme? *Položí řečnický dotaz a pobaveně se uchechtne.* Už jen ze začátku jejich vztahu, lze soudit, že toto manželství bude asi pořádnou Itálií.. Ostatně něco takového jsme řešili i na Remiho rozlučce se svobodou.. Někde mezi prvním panákem 70% absinthu s jointem a Remiho pobíháním zcela nahý po ulicích Queensu.. *Zasměje se.* Ženichovu rozlučku mimochodem nejspíš ještě teď těžce rozdýchává jedna kašna ve které jsme se vykoupali a která po nás zůstala ozdobená ledovou sochou draků.. *Prozradí, přičemž si přiloží ruku ze strany pusy, jakoby jim svěřoval velké tajemství, ale říká to tak či onak stejně do mikrofonu.* Ale ještě předtím jsme došli k závěru, že si nevěstin temperament otestujeme malou sázkou.. Kdo má v plánu se přidat, tak sázky přijímá támhle kamarád CASTOR a jede se na to jak dlouho jim vydrží v domácnosti jeho svatební dar.. *Ušklíbne se na novomanžele přímo.* A když už jsme se dostali k nim, tak mě nezbývá nic jiného, než novomanželům popřát hodně štěstí a pevných nervů v manželství a předat jim vaši pozornost, protože jsou jistě natěšení jak malé děti na Vánoce, cože jste jim to do společného života darovali. Takže na závěr, hodně štěstí novomanželům! *Pronese a zvedne skleničku na přípitek, načež se krátce napije a opustí pódium, aby se vrátil k TRISS.*
*Aless se usmála na Castora a pak sledovala REMIHO, který cestou za svým přítelem jak jinak než upadl. Pobaveně zavrtěla hlavou a tiše se uchechtla, načež jen sledovala, zda udělá něco dál. Mezitím si popíjela drink a když začal NATE pronášet proslov, nestačila se divit. Ano, už nějaké ty věci věděla, když je práskl, ale co se rozlučky týkalo a svatebního daru spolu se sázkou, nad tím jen pozvedla obočí. Její pohled se přesouval z NATEA na CASTORA a pak na REMIHO. Výraz který měla byl zcela neutrální, nedalo by se ani vyčíst, zda se zlobila nebo ne, i když po chvíli ji začaly cukat koutky a ona se rozesmála.* Bože vy jste vážně banda debilu.* Pronesla spíše sama pro sebe a na Case se jen zazubila, než se vydala za svým manželem.* No nevím nevím zda se smát nebo litovat, že jsem tě poslala, aby ten proslov řekl, ale musím říct, že byl velmi zajímavý. *Uchechtla se a chytila ho za ruku.* Tak je čas asi jít, co myslíš,? *Optala se jej a když si pak připili, tak se dala i s REMIM na odchod.*
Ahoooj. *Pozdraví vesele REMIHO a obejme jej po konverzaci o vztazích s Nateem (v níž měl recht) nazpátek, a vytřeští oči ohledně proslovu,kterého se však Nate skutečně ujme a ona nad obemi přáteli nevěřícně kroutí hlavou. Když se k ní vrací podá mu další skleničku neb svou dopila.* Aby ty rozvodové papíry fakt nepřišly. *Zazubí se na něj a cinkne si s ním, načež se napije.*
*Dragos využil momentu, kdy proslov skončil, ale ten puberťák, co ho pronášel, ještě neměl šanci se vrátit do konverzace s TRISS. Lépe řečeno slyšel Triss na něj promluvit a viděl ji podat skleničku, ale než mohl něco odvětit, tak zachytil Triss za ruku a potáhl na parket poté, co se rozjela zase hudba.* Říkal jsem ti, že si tě ještě odchytím, Triss.. *Pronese k čarodějce s pobaveným ušklíbnutím, když ji zachytí do taneční pozice a začne ji vést po parketu. Je mu jedno, že držela skleničku a asi ji pustila na zem. On to uklízet stejně nebude.*
*Kim se sice i s Lily povídalo skvěle, ale v momentě, kdy se NATE ujal proslovu, se zdvořilým úsměvem se omluvila, rozloučila a přesunula blíž ke skupině, aby si jej mohla vyslechnout. Nemohla se přitom ubránit smíchu. Ona sice příběh jejich lásky takhle do detailů neznala, koneckonců, znali se pár týdnů, ale i tak ji těšilo, že tohohle mohla být součástí. Aless vypadala více než spokojeně, což ji po jejich prvním nepovedeném a druhém velice povedeném setkání velice těšilo. Pořád si nebyla jistá, jak přesně se zrovna ona dostala do této společnosti, ale ať už za to mohlo cokoli, byla víc než ráda. Po proslovu se přesunula na bar, aby si sehnala další skleničku, krátce mávla na TRISS, které si konečně všimla. Obočí jí překvapeně povyskočilo, když sledovala celou tu scénu s Dragosem a v hlavě jí naskočila Remiho slova, že nemá nikomu z podsvěťanů věřit. Zrovna u tohohle konkrétního, ať už byl kýmkoli, jí to přišlo jako zatraceně dobrá rada do života. Tiše se tak přimotala k NATEOVI.* NATE, můžu mít dotaz..? *Zeptala se potichu, tak aby ji, pokud možno, slyšel jen on.*
*Sám Remi, který pak poslouchal proslov NATEA, začal vesele tleskat. Byl z jeho řeči nadšený a veselý a byl rád, že to za něj čaroděj vzal. Když pak sešel dolů, došel až k NATEOVI.* Děkuju, bylo to hezké. Vtipné ale hezké, přesně jak bych to řekl já, děkuju. *Uculil se. Hned na to ještě objal TRISS a pak koukl na ALESS.* Bylo to hezký, ale teď bych, no, víš, asi šel, protože mám staršné nutkání tě..ehm. *Odkašlal si, vzal Aless za pas a pak se koukl na TRISS a NATEA.* Děkujeme ještě jednou, my jdeme...hm...pojmenovat kočku. *Zaculil se a pak už s Aless odešel.*
*BOBOVI věnoval po tanci spokojený úsměv. Byl rád, že tentokrát nebyl on ten, co se musel ptát. A navíc jeho taneční partner nebyl ani opilý. Ne, že by se jednalo o zázrak, ale naposledy z něj už lehce při tanci ten alkohol cítit šel – jinak by taky v ten večer neomráčil tu zrzavou palici, která Tayovi na plese dělala doprovod.* Jasně, nemusíš zabíhat do detailů, vybavím si to i bez toho. *Uchechtl se. Zas tak dávno jej jeho puberta neopustila. Jestli tedy vůbec. Jeho myšlenky taky nebyly vždy čisté a tak tomu určitě není ani v přítomnosti. Když pak ROBERT zmíní, že měl dlouhé vlasy, pozvedne lehce jedno obočí a zavrtí hlavou.* Tobě sluší kratší podle mě..ale nemůžu říct nic, já je měl taky dlouhé. *Načal a naklonil hlavu lehce do strany.* Delší než Dragos. Taky jsem je nosil zapletené..měl jsem je asi do poloviny zad? Nevím to už jistě, i když to není zrovna dávno, co jsem si je ostříhal. Vlastně padly hned, co jsem se přestěhoval do New Yorku. *Pověděl pak docela zamyšleně, než potom opět pohlédl opět na BOBA a poté i na NATEA, který si veškerou jejich pozornost přebral. Pohled, který mu však věnoval, byl dosti krátký. Ano, poslouchal jej dál, nicméně se u toho věnoval jiné věci. Když se ROBERT odrazil od baru, chytil ho za ruku.* Zůstaň tu se mnou, prosím. *Řekl směrem k němu a krátce se rozhlédl, aby našel v davu lidí Dragose.* Šéfík by asi nebyl nadšený, když by mě našel o samotě...nebo by za to byl i radši..Ich weiß nicht (nevím), do hlavy mu nevidím. *Dodal a pokrčil lehce rameny, než naklonil lehce hlavu na stranu při pohledu na Robertovy uši.* /Neměl bych..ale i tak to udělám./ *Pomyslel si. Věděl, že toho bude litovat, ale tak..zakázané ovoce je vždy hodně lákavé. Se skousnutým rtem se tedy natáhl, aby mohl ČARODĚJE podrbat za ouškem.*
*Sám sa obzrie k Remimu a Aless a pokrčí ramenami.* Tiež nie som, v civilskom význame, práve najmladší, ale takto… *Kývne hlavou k páru.* …je to aspoň originálne a svojské. *Dokončí nakoniec a obmotá si jendu ruku okolo Lóniho, keď nahliadne na Axela.* Oh tak, nič také sme predtým nevideli. *Sleduje kútikom oka aj Lóniho reakcie a vždy sa mu líčka ružovo červenajú, keď sa ich pohľady stretnú.* /Nie sme tu dlho, ale pôjdeme domov čo najskôr?/ *Opýta sa svojho priateľa v mysli a sekundu na to už Axel sám sa s nimi lúči, že potrebuje odísť. Spolu prehovoria naraz.* To je v poriadku, tiež sa dlho nezdržíme. *Tanoia ubezpečí staršieho čarodeja, o ktorom ani nevie, koľko rokov to vlastne má a obráti sa k svojmu milovanému, aby ho chytil za ruku.* Zabavíme sa a doma sa potom zabavíme inak. *Navrhne mu a keď už len na tvári vidí, že Lóni súhlasí, spolu strávia ešte veľa času, sledujú ostatných, sem-tam sa jeden z nich niekomu pozdraví, prehodí slovo, a Tanoia s drogami, ktoré do seba i do Lóniho natrepal, každú chvíľu má pocit, že už to z neho musí ísť von, nejaký ten podivný pocit, že už chce byť sám iba so svojim priateľom u nich doma. Po príhovoroch, prípitku, ktorému sa úspešne vyhol, prvom tanci, zatiaľ čo ho Lóni vedie za ruku ako malé dieťa, ktoré nepozná svet, tak ako on veľmi nepozná túto svadobnú etiketu, nakoniec si aj spolu zatancujú, síce tak svojsky a zaujímavo, keďže obaja sú pod vplyvom, ešte sa aj stihnú ozvať a rozlúčiť s novomanželmi a vyberú sa obaja za ruky preč, tešiac sa už domov, ako sa vyvalia na posteľ.*
*Nate se jen pobaveně zakřenil na ALESS po jejích slovech a otočil hlavu na REMIHO, co za ním došel.* Není za co.. *Kývne na něj a i s ním zamíří zpět k Triss. Když zaslechne její slova, tak se uchechtne a vrátí pohled na novomanžele.* Pojmenovat kočku, jo? *Ušklíbne se.* A bude se jmenovat Aless, Remi nebo bože? *Zasměje se ještě, jak ti dva odchází. Chce se otočit zpět na Triss, od které si vzal předtím skleničku, ale ta už nikde není. Rozhlédne se, až ji najde na parketu. Jen pozvedne obočí, než pokrčí rameny a nechá to být. Jen pokud by se muži Triss bránila, tak pak by šel za ní. Proto se opře o bar a následně otočí hlavu na KIM.* No? Co se děje? *Zajímá se zvědavě a odpije si ze skleničky.*
Ten co teď přišel pro Triss… Kdo to je? *Optala se, zatímco sama upila ze své skleničky. Jediné, na co mohla ona sama usuzovat byl fakt, že přišel s Taylorem a choval se ohledně nej podobně ostražitě jako Sasha, takže nejspíš upír. Nelíbilo se jí však, jak se bavil s Aless, ani jak se choval k Triss. Byť ani jednu z interakcí neslyšela, neměla z nich dobrý pocit.*
*Poslouchá ho a zasměje se.* Pravda. Ale v pubertě moje rysy byly ještě až dívčí.* Zazubí se. Všimne si, že mluví NATE, ale je alkohol mu brání rozumnět tomu, co říká, hlavně když radši poslouchá TAYE.* Oh... chci vidět fotky. Pokuds je měl než ses stal...* Dá si prsty jako tesáky upíří, i když jeho by na to stačili.* wrrr....* Zazubí se na něj a když se pak chystá hledat vlkodlaka, tak je zastaven a on se musí opřít lokty a zády o bar.* Dobrá. Budu ochranka, ale chci medovou whisky.* Řekne a vezme svou lahev, kterou si začne lít její obsah do panáka, který dostal. Jakmile se TAY dotkne jeho uší, tak na moment ztuhne, ale pak se uvolní. Jen u toho přelije alkohol. Položí lahev a víc se nakloní k TAYOVI a začne příst. Olízne si ruku a pak se víc přiblíží k upírovi. Má oči zavřené a užívá si drbání. Je extrémně citlivý. Přitáhne si ho k sobě a položí mu hlavu na rameno. Horký dech se dotýká upíří chladné kůže. Bob chytí upíra ze zadu za stehna a vysadí ho na bar. Podívá se na něj a jemně usměje.* Takhle je to lepší.* Prohlásí a dívá se na něj.*
*Na otázku KIM pokrčí rameny.* Nevím.. Vůbec ho neznám.. A jestli mi o něm někdy Triss říkala, tak si nepřiřadím podobu.. *Odpoví ji a ještě se jednou po nich koukne.* Co tě to až tak zajímá? Děláš si taneční seznam? *Zasměje se.* Prosím, nedávej mě na něj.. Neumím tančit.. *Dodá následně ještě se smíchem a napije se ze své skleničky.*
*Zasměje se, byť to nezní tak uvolněně jako od Natea.* Ale to vůbec ne, sama zvládám maximálně klubový tanec. I když, nedávno se mě jeden upír snažil přesvědčit o opaku. *Dodá a zachichotá se nad tou vzpomínkou.* Jen, viděla jsem ho tu během večera mluvit s pár lidmi a ani jeden z těch rozhovorů nepůsobil… Zrovna přátelsky. Zkusím se zeptat Aless. *Pousměje se.* Ale když už jsi to načal, dobrá, z tanečního seznamu tě škrtám. Na který si tě mám zapsat? *Zeptá se pobaveně.*
Takže jsi přestal stárnout později. Pardon, mělo mi to dojít. *Při tomto se podrbal na zátylku. Nakonec, Bob stále nevypadal jako někdo, komu bylo pod dvacet. I když.. lhal by, kdyby řekl, že mu něco takového vadí.* Jasně, moment. *Uchechtl se a na BOBA se zazubil, načež si sáhl do saka a z vnitřní kapsy vytáhl mobil, který hned zapnul, aby mohl nahlédnout do galerie. V té sjel co nejrychleji přibližně do roku 2019 a sjel na první fotku, na níž byl. Jen na ni nenápadně zasyčel, jelikož se na ní nacházel společně s Walterem. Další ovšem hledat už nechtěl, proto mobil vzápětí natočil k ROBERTOVI.* Zbytek ti ukážu ve vile. Mám tam ještě alba s fotkami. *Řekl s úsměvem, který se hned jevil o to spokojenější, když se BOB rozhodl s ním u baru zůstat.* No jo, dobrou chuť. *Uchechtl se. Nato už STARŠÍHO ČARODĚJE podrbal i přes pravidla za ušima. Hold zakázané bylo vždy lákavé, nedokázal odolat. Nicméně žádná negativní reakce se nekonala, vlastně se stal opak, za což byl mladý upír nadšený. Mobil tedy schová, pokud si fotku stihl Bob již prohlédnout a začne se věnovat především jeho uším, během čehož si užíval toho, jak u něj ROBERT předl. Sám si pak skousl ret a přivřel oči, když ucítil jeho teplý dech. Jakmile nato byl vysazen na bar, překvapeně zamrkal, tentokrát však nijak neprotestoval. Ostatní jako by pro něj neexistovali. Prostě kývl na ROBERTOVY slova a přitáhl si jej hned blíž, načež jej opět začal za ušima spokojeně drbat.*
*Pobaveně se na její slova ušklíbne, než na ni vrátí pohled, kterým sledoval Triss a toho muže.* Může být jen starý.. *Pokrčí rameny.* Nesmrtelné bytosti s věkem přichází o emoce a schopnost cítit.. Někteří se drží déle, jiní to vzdají rychleji. Nemusí to nutně něco znamenat.. *Odpoví ji a dopije svou skleničku, přičemž si vzpomene, že stále drží v ruce onu lžičku, kterou následně hodí někam za bar.* Hodně štěstí.. *Uchechtne se na její slova.* Novomanželé zrovna odešli pojmenovat kotě.. *U posledních dvou slov udělá prsty uvozovky, aby ji to bylo jasné a zasměje se. Na její dotaz se pobaveně uculí.* Můžu dávat lekce kytary, nabídnout svou osobu jako herce, předsvést improvizaci; ta na pódiu byla celkem dobrá, ne?; a nebo... Hmm.. *Dokončí, nebo teda nedokončí, ale výmluvně se koutkem ušklíbne, zatímco mu barman automaticky dolije skleničku, kterou si vezme.*
Ano, ale už jsem trochu zestárnul.* Řekne, ale dál to nerozebírá. Pak se podívá na fotku a zazubí se.* Opravdu dobré, ale takhle ti to sluší víc.* Zazubí se na něj.* Dobrá, jsem zvědavý.* Zazubí se a pak se věnuje alkoholu. Kterého měl už vlastně půl lahve v sobě. Jenže drbání v něm probere něco jiného. Celou tu následující scénu sleduje David. Je značně znechucen a radši letí ke KIM a přistane ji na hlavě.* Nepotřebuju to vidět z první řady. Radši s rozhledem až to uvidí ten, co nemá.* Prohlásí a pak se začne ďábelsky smát. Mezitím si Bob užívá drbání a rukama se opře o bar z každé stany TAYOVÝCH boků. Opravdu si to užívá a to až trochu moc, protože zapomíná kde je, s kým je a proč je. Takže se v jednu chvíli ještě víc přiblíží k TAYOVI a jeho dech musí upír cítit na obličeji. Je cítit sice alkoholem, ale není tak strašný, protože ho nemíchal a nebyl to rum. Pak však tu poslední vzdálenost překoná a TAYE políbí. Nejde však o letmí polibek, ale opravdu pořádný a jednu ruku mu položí i na zátylek.*
Hm, takhle mě nenapadlo nad tím přemýšlet. Jediný, alespoň co se odžitých let týče, starý podsvěťan, kterého znám, je támhle Bob, *kývne výmluvně hlavou k baru* a ten zrovna nevypadá, že by o ně přišel. I když… *Ušklíbne se.* Mám takový zvláštní pocit, že ten je spíše výjimka, n'est-ce pas? *Uchechtne se, ale nevypadá, že by ji to, co se děje na baru zásadně vyvádělo z míry. To se však nedá říct o papouškovi, který jí z ničeho nic přistane na hlavě. Kim sebou v první chvíli jen překvapeně trhne, ale pak se zasměje a pokrčí rameny. Tohle sotva byla jediná podivnost v poslední době. Opatrně papouška sundala a raději ho přesunula na své rameno, byl-li jen trochu ochoten se přesunout, jelikož si byla celkem jistá, že ramenem bude hýbat méně, než hlavou.* Nebudu se tedy zbytečně znepokojovat. *Dodá a upije ze své sklenky, jen aby měla vzápětí co dělat, aby se neutopila, když Nate zmínil pojmenovávání kočky.* S ohledem na to, jak se k sobě měli, když jsem je viděla naposledy, tipuju že jméno bude něco jako Oh Bože, Ano. *Rozesměje se.* Uznávám, za těch pár minut na pódiu jsem se o jejich vztahu dozvěděla víc, než bych byla kdy doufala a zajímavější formou, než jakou bych to kdy dostala z nich. *Pokýve se smíchem hlavou.* Dobrá. Lekce kytary se hodí vždy, improvizaci možná jednou ocením na své svatbě… Cože bylo to poslední? *Zeptá se nevinně s hlavou nakloněnou na stranu, byť si je moc dobře vědomá, že to poslední nedořekl.*
*Castor ještě chvíli postával u baru, poslouchal proslov, který měl Nate a culil se jako pako, jelikož se mu to opravdu povedlo. Když zmínil jeho jméno, jen pozvedl svou sklenku, aby viděli, že je to zrovna on, o kom se mluvilo a pak už jen dál poslouchal a usmíval se. Nakonec si na počest novomanželů dal přípitek a už jen sledoval, jak oba odcházeli. Měl za ně oba opravdu velkou radost. Když pak už zmizeli z dohledu, koukal kolem sebe, zda někde neuvidí Athenu, která se už měla vrátit. Měl trochu starosti, zda bylo všechno v pořádku.*
*Po nějaké tý delší chvilce, kdy Athena řešila nějaké věci po telefonu opodal, si všimla, že se celá akce pomalu, ale jistě schylovala ke konci. Stále pocitovala ten pocit, kdyz ji to bylo líto, že dnešek jí uplně nevyšel jak měl, ale na druhou stranu s tík nic nemohla udělat. Nehodlala to dále už řešit, proto telefon vypla a schovala, aby alespoň mohla mít chvilku klid pro sebe. Opět se pokusila najít Case, kterého nakonec po chvilce našla u baru. Přišla k němu a věnovala mu menší úsměv.* Promiň, nenapadlo mě, že toho bude tolik. Už absolutně nikam nejdu *Na malý moment se však odmlčela.* Teda maximálně domů. *Uchechtla se.* Co vůbec ten Remi? Ne, že bych mu popřála nějak hodně, ale alespoň jsem něco málo řekla. *Byla si jistá, že i Remi by to pochopil, proto se necítila nějak extra špatně.*
*Jakmile se objevila v jeho zorném poli, usmál se.* Už jsem si myslel, že jsi mi utekla. *Pronesl s úsměvem a pak jí poslouchal.* To nevadí, hlavně, že sis vyřídila, co bylo potřeba, jen vážně je všechno v pořádku? *Optal se ještě jednou.* Mimochodem Remi v pohodě, myslím, že jsme oba popřáli tak akorát a stejně už oba odešli, to víš plnění manželských povinností první noci. *Zazubil se.* A neboj se, všechno bylo v pořádku. Jen dáš si ještě něco, nebo už taky pomalu půjdeme?
Utéct? Tobě? Bych si pak v životě nedpustila. *Uculila se na chlapce* Ano, všechno je v pořádku. *Řekla mu upřímně, přeci jen se nic nedělo, jen spíše objasňovala pár věcí. Při zmínce ohledně jejich společné noci se uchechtla.* Tak to je více, než pochopitelné. *Zasmála se a při jeho otázce se zamyslela.* Jestli už chceš jít pomalu, tak můžeme pomalu zmizet, ale jestli se tu chceme zdržet, tak si asi něco málo dám. *Uculí se na něj.* Takže jestli nepospícháš nějak?
*Ani se nestačila nadát, pozdravit KIM nebo se věnovat NATEovi a ani pogratulovat nevěstě lomeno ženichovi, kterou ani neměla šanci poznat, když ji někdo stáhne tak prudce, že sklenička skutečně za tříštivého zvuku dopadne na zem, pití se rosprskne do stran a ona se ocitne jen moment na to v něčím držení.* Zbláznil ses?! *Vyjekne, když se ho zachytí, aby neztratila rovnováhu a zatváří se zmateně, protože DRAGOS jednak nebyl někým, koho by čekala, druhak ani nikým koho by při sobě chtěla tak blízko.* Vzhledem k tomu, že naposledy jsi mě unesl to budu vnímat jako výhružku. *Nadzvedne obočí a příliš hladce se přizpůsobí tanci, když ji začne po parketu vést, připomínajíc si, že scéna by mohla překazit svatbu. Letmo se alespoň na KIM usměje, když se jí dostane do zorného pole a při NATEovi nabere výraz trochu omluvný nádech, že mu tak zmizela.* Víš, ono stačí lidi normálně k tanci vyzvat, nebo je doslova musíš unášet i normálně, protože s tebou nikdo nic mít nechce? *Zeptá se upíra, protože jí ticho bylo možná nepříjemné a i když proti němu tentokrát měla ochranný šperk, do očí se mu ani tak nepodívá a raději sleduje scénu za ním nebo zpoza jeho paže, takže v jeden moment lehce klopýtne šokem.* ROBERT a TAYLOR se spolu líbají běžně? *Vypadne z ní s vědomím, že když má mladého upíra v klanu, nebude třeba specifikovat. Rychle se zase chytne rytmu, i když mu klopýtnutím lehce vrazila kolenem do nohy a špičkou boty snad nabrala tu jeho, protože ji ten pohled jednoduše...příliš zaskočil. Zvlášť když odhadovala, že Robert je sakra starý...starší než Malachai, jak tušila. Dokonce i než Lucas. A ten už byl sakra starý.*
*Když mu potvrdila, že je opravdu vše, jak má být, oddechl si a přivinul si jí pak k sobě.* Málem bych zapomněl dneska udělat tohle. *Sklonil se a sladce jí políbil na rty. Jakmile se jemně odtáhl, pohlédl jí do očí a usmál se.* Můžeme klidně pomalu i jít, ale na cestu si drink dáme. *Mrknul a objednal jim na baru něco na cestu.*
*Čekala co má namysli tím co řekl, ale jak si jí k sobě přivinul a poté ji políbil, tak se uculila, protože takto s ním se cítila nejlépe. Na malý moment ho objala rukama a polibek mu vrátila, než se odtáhl a dívka na něj pohlédla.* To zní jako nejlepší nápad. *Potvrdí mu. Když jim pití z baru předali, tak si Athena do rukou vezme obě dvě a z obou se napije.* Ehmmm *Spokojeně zavrní.* Máš to dobré, chceš ochutnat? *Optá se ho. Alespoň trochu mu chtěla vynahradit to, že tu s ním nebyla celou dobu.*
*Upír se na její (TRISS) vyjeknutí ušklíbne a dotáhne ji na parket, kde ji zachytí a začne tančit.* Nebo to ber tak, že.. Jste pochopila, že takovou krásnou tvář není třeba schovávat pod maskou? *Dá ji další nápovědu, neboť i tyhle slova stejně jako ty předchozí ji řekl právě na Halloweenské party před pár týdny.* Tak nějak jsem odtušil, že ty by jsi dobrovolně nešla a rád předcházím konfliktům a zdlouhavým debatám.. *Ušklíbne se na její slova. Na něco dalšího nemá šanci se ptát nebo reagovat, protože ho zaskočí. Otočí se s ní, aby na scénu vidět a přimhouří oči. Jestli v nich před chvíli byly vidět nějaké škodolibé jiskry, tak teď jsou pryč a on nabere směr ROBERT a TAYLOR.* Neruším vás dva v něčem? *Otáže se, když chytne Roberta za límec a odtáhne ho od Taylora. V jeho očích je znát, že mu dává jen jednu šanci ze z toho vymluvit, než mu rupnou nervy.*
*Na TRISSIN omluvný pohled jen přikývne a vrátí se k rozhovoru s KIM, když se trochu vykloní aby na Boba lépe viděla uchechtne se.* Toho neznám.. Ale ne každý zůstane mrzoutem.. Některým prostě jen postupem času hrábne.. Což vypadá na tenhle případ.. *Zasměje se, zatímco sleduje, jak na blondýnce přistane papoušek. Po jejich slovech pokýve hlavou.* Přesně to jsem jim říkal, když odcházeli.. *Prohlásí a na její slova se pobaveně pousměje, nad tím výčtem, co ona zopakuje.* Řeknu jen, že to i lekce kytary můžeme zvládnout u mě doma.. *Navrhne s úšklíbnutím a natáhne ke Kim ruku.*
*Když ji DRAGOS pustí a vezme si ROBERTA do parády - během čeho její mysl dojde k propojení nitek a vzpomene si, kdo to je a že poslední setkání nebyl únos -, vymaní se mu, pakliže se to povede vybere se za Nateem, kde zaznamenala přílet Davida a přejde k němu a KIM, takže zaslechne NATEŮV flirt a jen nadzvedne obočí, načež se otočí ke KIM.* Ahoj, nerada ruším, ale Davida si vezmu. *Mrkne na ni, nastaví čaroději ruku a když se na ni přesune s klapáním zobákem, tak se s nimi rozloučí, ať si užijí noc a zamíří bokem.* Jak sis užil den s Robertem? *Nadhodí směrem k čaroději, který se jí usadí na rameno a protože k DRAGOSOVI se jí už dvakrát vracet nechce a mnoho lidí nezná, rozloučí se s těmi, které potká a snad se znali nebo bavili a odebere se na cestu domů, kterou absolvuje taxíkem ač taxikář není zrovna nadšen z přítomnosti papouška a lamentuje, zda se mu tam nevykadí.*
*Se souhlasným přikývnutím následuje jeho pohled a uchechtne se.* Jen, všimla jsem si, že ten děsivý frajer přišel jako doprovod TAYLORA. Nechtěla bych být v kůži ani jednoho z nich, *kývne hlavou k BOBOVI a TAYLOROVI* až si toho všimne… *Nadhodí s napůl pobaveným, napůl soucitným úsměvem, než se k nim přitočí TRISS.* Já si říkala, že to nebude jen tak ledajaký papoušek… Měj se, Davide. A měj se, TRISS. Příště snad pokecáme víc. *Zazubí se na oba, než svou pozornost stočí zpět k NATEOVI.* To zní jako alternativní místo pro lekce. Je podobně alternativní i cena? *Zeptá se s pobaveným úsměvem a lehce přivřenýma očima, když mu stisk ruky oplatí.*
Já mám jen dobré nápady nebo snad ne? *Zazubil se, načež sledoval, jak upíjí s obou drinku, na to se jen uchechtl a když se jej zeptala, natáhl se a vzal si její drink, načež se z něj napil.* Ale ty to máš taky moc dobré. *Mrknul a drink jí vrátil, zatímco si vzal to svoje a napil se.* Mimochodem, vezmu tě pak domů autem, sice jsem něco málo pil, ale řídit zvládnu, neboj se pojedu pomalu. *Zazubil se jako neviňátko a jakmile pití dopil, počkal ještě až tak udělá i Athena, aby mohli pomalu vyrazit.*
*Nate se zasměje.* Nápodobně.. I když já mám většinu autorit na háku.. *Prohlásí při pohledu na upíra, který sice autoritu vzbuzoval, Nate z něj však respekt neměl žádný a i když by mu upír mohl utrhnout hlavu, tak by se mu nejspíš, být v situaci Taylora a Boba, vysmíval ještě. Otočí pohled na Triss a při jejím nadzvednutí obočí, ji jen věnuje pohled, kterým říká, ať si zkusí něco říct. Když odejde, tak ji jen mávne, než natáhne ruku ke KIM.* Záleží co považuješ za alternativní cenu.. *Odpoví ji, když ji potáhne ven ke svému autu a odjede s ní z místa obřadu k sobě domů. Jaké štěstí, že Tina dneska hlídá dvojčata se svou přítelkyní u ní doma a dům je prázdný.*
*Na ROBERTOVY slova s jemným úsměvem kývl. Něco takového neslyšel poprvé, napříč tomu mu však ty dlouhé vlasy lehce chyběly. Kromě Waltera mu totiž připomínaly i poslední léta na škole, na než rád vzpomínal. Proto si své vlasy nezkrátil zas tak moc, i když ten rozdíl šel rozhodně vidět. Nicméně i toto téma nakonec oba pustili k vodě a věnovali se trošku jiné aktivitě jak povídání o svém zevnějšku. Ze začátku BOBA nevinně a zvesela drbal za ušima, uvědomujíce si přitom, co to vlastně s čarodějem dělá. Proto taky neměl problém si u toho udržovat v obličeji spokojený úsměv měnící se místy jemný úšklebek, když mu začalo docházet, kam se to všechno začíná uchylovat. To přezení, lísání a postupné přibližování, díky čemuž po chvíli BOBŮV příjemně teplý dech cítil ve svém obličeji. To, že v něm šel cítit alkohol, už docela ignoroval. Stejně si jeho pozornost ukradl samotný polibek, při němž přivřel spokojeně oči a lehce jej ROBERTOVI oplatil, než k nim dorazil DRAGOS a oba je od sebe odtáhl. Nečekaně si tedy od Taye vysloužil zděšený pohled, který pak nasměroval do země, drbajíce se nervózně na zátylku. Tohle už jen tak nevysvětlí.* Omlouvám se, ale pro tohle vysvětlení nemám. *Přiznal rovnou. Nakonec..nechal se prostě zlákat něčím, co je zakázané. Pochyboval však, že by to Dragos přijal jako vysvětlení.*
S tím také souhlasím. Más jem ty nejlepší nápady. *Zasmála se a když ji ukrad její pití, tak potevřela ústa.* Zloději. *Vzala si své pití zase od něj a jeho mu vrátila, přičemž si hned ze vsého usrkla.* Tak to mohu odřídit já, ne? *Zavtípkuje.* Dobře, pojedeme autem a řídíš ty. *Objasnila na pravou míru a poté své pití dopila stejně jako Cas. Vzala Case za ruku a propletla si s ním prsty dpufající, že s tím bude v pohodě.* Tak můžeme jít. Ještě jednou se ti omlouvám, že jsem si tě tolik nevšímala, vynahradím ti to. *Slíbila mu a vydala se i s Casem k jeho autu, aby mohli jet domů. Poděkovala mu, jak jí odvezl a na rozloučenou mu vtiskla jeden polibek s úsměvem. Pak už jen šla domů, kde si šla udělat své osobní věci.*
*Bob si polibek i drbání užívá. Dokud není teda odtržen. Podívá se na DRAGOSE a zazubí se.* Dragos!* Natáhne se k němu a prohrábne mu vlasy.* Dneska je všechno super.* Prohlásí nadšeně s rozcuchanými vlasy od drbání a ještě do toho škitne. Za což může to, jak ho odtáhnul od TAYE.* A nerušíš... možná trochu. Možná ne. Záleží, co by se stalo, ale asi nic. Protože všechno je naprosto v ... po... pořádku.* Dostane ze sebe skrze zívnutí a jak u toho zavře oči, tak usne. Což vede k tomu, že ho zemská přitažlivost volá k sobě do své náruče.*
*Nad TAYLOREM jen pozvedne obočí.* Proto je dobře, že se ptám tohohle zlitého mamlase.. *Prohlásí, když se na ROBERTA podívá, držíc ho stále za flígr, kdyby se hodlal zase vrhnout na upíra. Volnou rukou ho pleskne po té, kterou mu prohrábne vlasy. Nevěřícně sleduje, jak usne a v ten moment ho taky pustí.* Neh.. *Odfrkne si, když pochrupující čaroděj padne na hubu.* Seskoč z toho. My dva jdeme do vily. *Přikáže nekompromisně TAYLOROVI, načež se otočí, překročí Roberta a zamíří odsud pryč, až za ním kabát zavlaje.*
*Cas se jen culil od ucha k uchu. Jen co pak oba dopili, vzal si své věci, počkal až udělá i ona a pomalu se vydali k odchodu.* Nemusíš se omlouvat, já to chápu a nezlobím se neboj se. *Usmál se a pak spolu tedy odjeli. Castor Athenu odvezl domů, kde se s ní rozloučil a sám pak zamířil k sobě domů.*
*S překvapeným zamrkáním sledoval, jak se BOBOVO chovaní najednou úplně změnilo a konečně šlo úplně vidět, že alkohol, jenž do sebe čaroděj valil, dělal své.* Nemyslím si, že by to mělo nějaký smysl. *Dal poté najevo a opět se mu v očích objevilo zděšení, když viděl, jak se ROBERT skácel k zemi a usnul. Věnoval mu tedy starostlivý pohled, nuže pomoct už mu naskytnout nemohl. Na DRAGOSŮV příkaz se smutně zvedl a ačkoliv se nakonec fakt natáhl, aby ROBERTA zvedl a vzal do své náruče, nakonec nic takového neudělal.* Promiň..*Zašeptal akorát k němu, než se ve spěchu otočil a šel za DRAGOSEM, aby jej ještě víc nenaštval. Hlavou mu však vrtalo, zda by fakt pokračovali tam, kam to i mířilo, když by je v tom vůdce klanu nezastavil.*
*Bob leží na zemi ještě hodinu než se zvedne a rozhlédne se.* Eh...* Dostane ze sebe jen, než si pod sebou otevře portál do svého pokoje, kde přistane na svou postel a usne. To že až se probere a bude proklínat všechny kolem kromě Taye ani netuší. Hlavně když si vybaví, co se všechno stalo.*
*Alessandra měla dneska večer jen pro sebe. Přípravy na svatbu už byly hotové a tak nemusela už nic řešit. Šaty i oblek jí měli dovézt až den před svatbou a jelikož dneska neměla ani žádnou schůzku ani jiné pracovní věci, tak se rozhodla, že si zajde na pár drinků do baru. Mohla si je klidně dát i doma, ale tam bylo dost živo, proto si na sebe oblékla černé společenské kalhoty a k tomu sako stejné barvy. Vzala si pak jen nezbytné věci do kabelky, jako byly klíčky od auta, mobil a nesměla chybět ani placatka s krví. Za tohle byla ráda, že ji tohle Remi naučil si sebou brávat. Když byla hotová, posadila se do svého auta a rozjela se do jednoho svého oblíbeného podniku v Brooklynu. Jen co auto zaparkovala, vydala se dovnitř, kde si sedla do boxu a nechala si objednat láhev nejlepší whisky. Zatímco čekala až jí donesou, tak se rozhlížela kolem.*
*Kim měla potřebu si trochu srovnat hlavu po své návštěvě Faerie a všem, co se dozvěděla od Remiho a že toho nebylo zrovna málo. Z práce měla po nedávných přesčasech ještě pár dní volna navíc, tak se je rozhodla vybrat, aby měla dost času si připravit vše na svatbu, pořádně vyvenčit Mayu a tím jí vynahradit čas, který jí nemohla věnovat po napadení hellhoundem. Večer ale zatoužila po zábavě trochu jiného typu a tak zamířila do baru. Ne že by měla nějaký konkrétní cíl. Možná pár sklenek, možná pokec s někým na baru, možná si dá něco ostřejšího než jen alkohol a možná taky ne a půjde naopak brzy domů. Rozhodnutá nebyla. Na baru si tak objednala pro začátek gin s tonikem s tím, že uvidí, jak půjde zbytek večera. Zatímco čekala na drink, rozhlédla se po baru, jestli neuvidí někoho známého a po chvíli se skutečně poštěstilo, když v jednom z boxů zahlédla Alessandru.* /Jaká náhodička, když zrovna včera viděla Remiho…/ *S úsměvem si od barmana převzala drink a zamířila za ní, ne nutně si přisednout, ale alespoň pozdravit.* Ahoj Aless, copak, přišlas setřepat stres ze svatby? *Popíchla ji, ale její úsměv dával najevo, že to nemyslí zle, ale naopak ji to upřímně zajímá.*
*Zamyšleně hleděla nějak kolem sebe, když jí pak barman postavil láhev a sklenku na stůl, jen se na něj uculila, načež jej jen sledovala při odchodu. To jí ale do oka padl už někdo jiný. Kim, která se objevila a jakmile upírku spatřila, vydala se k ní. Mezitím si Aless stačila už nalít sklenku a když k ní civilka došla, jen se na ni usmála.* Ahoj, no tak nějak ano, řekněme, že mám soukromou rozlučku se svobodou nebo jak to mám vlastně nazvat. Chceš se přidat? *Optal se a ukázala jí na prázdné místo vedle ni.* Klidně si přisedni, nikoho nečekám, dneska to měl být večer o samotě. *Uculila se a napila se, chvíli přemýšlela, jak si do pití přidat krev, ale nakonec to nechala tak, třeba se naskytne nějaká příležitost.* A co ty tady? Taky odpočinek nebo někoho čekáš?
Rozlučka se svobodou v jednom? To zní depresivně i na upíra. Přidám se ráda. *Mrkla na ni, zatímco sklouzla vedle ní.* Než se zeptáš, ano, vím o tom, ne, jiné živé duši jsem neřekla půl slova. *Prohrábla si vlasy a rovněž upila ze svého drinku. Pak se usmála.* Popravdě, jen jsem chtěla upustit trochu páry. Posledních pár týdnů bylo zajímavějších, než bych čekala, nebo si přála a mám takový zvláštní pocit, že je to teprve začátek toho nejzajímavějšího. *Ušklíbla se pobaveně.* Alespoň už nemám v hlavě takový zmatek jako včera… *Povzdechla si, ale znělo to spíš napůl úlevně, napůl pobaveně.*
*jakmile řekla, že ví, že je upír, jen překvapeně vykulila oči.* Moment, jak to víš? Pokud vím, nemáš zrak, takže hádám, že ti to někdo řekl. *Pronesla a sledovala jí, na druhou stranu to možná byli i dobré, že to věděla.* V tom případě, pokud tedy víš, kdo jsem a ještě jsi neutekla, asi to bereš dobře a jelikož už pravdu znáš, tak ti asi nebude divné, že si ten drink trochu okořením. *Mrkla na ni a z kabelky si vytáhla malou placatku, kde v rychlosti, aby si nikdo ničeho nevšiml, vlila trochu krve do whisky. Poté placatku schovala a koukla se na Kim.* Věř mi moje milá, že s tím co víš, už nic nebude jako dřív a bude to jen a jen zajímavější. *Zasmála se.* Tak povídej, kdo nás práskl, mám takové tušení, ale chci se ujistit.
*Zachichotala se, protože ji Alessina reakce upřímně pobavila.* Až ti povím všechno, co se mi za těch posledních pár týdnů přihodilo, pochopíš, proč jsem ještě neutekla. A posluž si. *Zazubila se, pak se rozesmála.* Tvé tušení je naprosto správné, ale na jeho obranu, vytáhla jsem to z něj já. *Vysvětlila.* Spadl mu klobouk, tak jsem ho trochu vyzpovídala a, no… Docela pomohlo, že víly nemohou lhát. *Uculila se.* Potkala jsem v poslední době pár… Řekněme zajímavých lidí a některé věci začaly dohromady dávat smysl. Remi už mi jen pomohl doplnit chybějící dílky. A povídej mi o tom, hádám, že na té vaší svatbě moc civilů nebude. *Rozesmála se.* Tak jo… Vlastně nevím, kde začít, stalo se toho hodně, ale ať je to jednodušší, asi začnu od konce. Nebo, skoro od konce. Pamatuješ na tu party v Pandemoniu? Potkala jsem se tam s chlapíkem, kterého jsem potkala týden předtím v Lunaparku. Jmenuje se Robert. Hádám, že když ti řeknu, že má kočičí uši, budeš vědět?
*Jen co řekla Remiho jméno, tak se její domněnka potvrdila. Milovala ho nejvíc na světě, ale občas mu ta pusa jela až moc a dokázal vyslepičit i to co nevěděl.* Takže Remi žvanil, že se divím, ale tak beru si ho, čekala jsem to asi nějak. *Zasmála se a zatímco popíjela svou krvavou whisky, poslouchala její vyprávění.* Ach ano, kočičí čaroděj, to je Bob, ano, kdo by nevěděl. *Uculila se na ni.* Jak tě tak poslouchám, potkala jsi dost lidí a ano na naší svatbě bude málo civilu. Snad jen moje dcera a ty, nevím zatím o dalším, netuším totiž koho všeho pozval Remi. On to totiž ty pozvánky rozdával jako lentilky dětem. *Zavrtěla nad tím jen pobaveně hlavou.* ještě že moje kreditka je dost plná, aby to všechno zvládla.
No, Bob mi tak nějak nepřímo řekl většinu toho, co jsem věděla před Remim. Teda, myslím, že on spíš věřil, že mi to bude připadat jen jako halloweenský vtípek a mávnu nad tím rukou, ale to jde trochu těžko, když vedle tebe dostane záchvat mladý upír, protože je ve vzduchu krev. Navíc, asi týden zpátky jsem měla takovou menší nehodu, napadl mě pes. Probírala jsem to už s jedním upírem, dost ho to zarazilo, tak jsem to rozebrala i s Remim. Je přesvědčený, že to byl pekelný pes. *Povzdechla si.* Říct mi to někdo v jiné situaci, zasměju se tomu, ale vysvětluje to, proč se mnou smýkl o zem i proč jsem měla reakci jako po vzteklině, ale všechny testy negativní. *Pokrčila s úsměvem rameny.* Hádám, že Emerie, co mě z toho vytáhla, taky nebude zrovna civil. O té její kamarádce, co mě ošetřovala, nemluvě. *Dodala a odpila ze své skleničky. Pak se zasmála.* No jo, ale Remi to dělá s dobrým úmyslem, protože je hodnej. To se o všech lidech, co rozdávají dětem sladkosti, říct nedá. A kreditka jak kreditka, ale chtěla bych mít dceru a vypadat takhle - *Pak se zarazila.* /Kolik tak je její dceři, když upíři nestárnou?/
Pokud vypadal trochu jako dobrman a byl větší, pak je možné, že to byl pekelný pes. A jsi v pohodě? *Když pak slyšela, že snad ano a že je negativní, pak jen pokývala hlavou.* Hele na ně bacha jsou to potvory dost nevyzpytatelné i když to jsou někdy i vlkodlaci. *Zavrčela tiše, nesnášela je.*No myslím, že ještě toho hodně zažiješ a uvidíš. Navíc nemůžu ti říct, kdo byly ty dvě, ale civilky určitě ne, hádala bych že jedna z nich bude vlkodlak, kdoví. *Pokrčila rameny a sledovala jí. Nad Remim se jen zasmála.* Já vím, že to myslí dobře, proto ho tak miluju a proto s ním chci být. *Usmála se sladce.* No moje kreditky to zvládnout, přece jen rozlučka, svatba, líbánky, je toho dost, ale ono to na účtu nepůjde ani poznat. *Uchechtla se a napila se.* No moje dcera má přes osmdesát, to víš, měla jsem jí když jsem byla člověk a upírem už jsem taky docela dlouho. *Pokrčila rameny.* Jinak, jak se teď vlastně cítíš, když víš, že tohle všechno existuje? *Optala se jí a napila se, když sklenku vyprázdnila, dopila si znova.* Hele, když tě tu mám, co takhle spolu nějakou mini rozlučku?
*Zamyslela se.* To by k ní i celkem sedělo… Poslyš, máte ve světě stínů nějakou 'charitu'? *Zeptala se zamyšleně.* Potkala jsem se s ní jednou na pláži, ještě s partou dalších lidí, většina neměla problém mluvit o své práci, ale Em to spíš tak prohodila, jako by to nestálo za řeč a nikdo jiný se neptal, tak mě napadá, jestli to nebylo z tohohle důvodu? Jinak, nevím proč, ale s ohledem na to, jak rychle mě ta druhá dala dohromady, vsadím levou botu, že to byla čarodějka. Nebo možná taky víla? Zkrátka někdo, kdo věděl dost o léčení. *Shrnula svou teorii.* Takže to o nevraživosti mezi vlkodlaky a upíry je pravda? Co se jeden nedozví… *Uchechtla se, ale pak zvážněla, když jí Aless odpověděla na nevyřčenou otázku.* Páni, myslela jsem, že jsem to neřekla nahlas… Ale chápu. *Usmála se znovu.* A rozhodně! Přece nebudeš rozlučku se svobodou trávit sama samotinká. *Zazubila se.* Plus, z mé osobní zkušenosti, upíři jsou skvělá společnost, pokud zrovna nemají hlad.
Charitu? *Pozvedla obočí.* Hm nevím nic o tom, že by nějaká byla a pokud ano, tak bych ráda věděla, kdo je v tom zapojen i když typovala bych to na víly, možná čaroděje, to je tak všechno. *Pronesla a do piti si opět nalila trochu krve, aby to mělo tu správnou chuť.* Jinak pokud tě někdo léčil, tak je možné že někdo z víl i když čaroděj by to taky svedl. Nevím, nevím kdo s tebou byl, takže nemohu říct.* Přehodila si nohu přes nohu a usadila se pohodlněji.* A ano nevraživost to je a dost velká, věř mi. *Mrkla a sledovala jí, pak se na chvíli odmlčela.* Ne neřekla, ale tak nějak jsem si to domyslela, přece jen, jsem upír a mám dceru, z toho prostě jsou nějaké otázky. *Pousmála se na ni.* No mám mít nějakou malou s Mirou a holkami ve vile, ale abych řekla pravdu. Já jsem v tomhle jiná než Remi, on se spřátelí hned se všemi, já mám pověst mrchy. A asi si prostě sama mám problém s důvěrou, proto si nedělám přátele tak jako on. *Pokrčila rameny.* A neboj hlad nemám, navíc se umím kontrolovat. Už na to mám nějaký věk.
Hm, Em mi zrovna nepřipadá jako víla, nebo čaroděj, i když co já vím. *Pokrčila rameny, pak se usmála.* Víly jsou celkově přátelské, tedy alespoň na první pohled. Minimálně ty, co jsem potkala, rozhodně. Tanoia je doslova ztělesnění laskavosti, s Castorem je legrace a Remi… Je prostě Remi. *Zasmála se.* Hádám, že je pak fajn mít za kamaráda někoho, kdo má na kontě o pár dekád méně a ještě neslyšel všechno, hm? *Zavtipkovala, ale pak s úsměvem zavrtěla hlavou.* Pokud chceš slyšet můj upřímný názor, jako mrcha na mě nepůsobíš. Potvora, možná, to jo. Což není nutně špatná věc. Ale mrchu si představuju jinak. A zrovna tebe se nebojím. Tedy, ne že bych nevěřila tvým upírským schopnostem, ale věřím i tvému sebeovládání. Ale dost už o té depce. Jak vypadá správná upíří rozlučka? Krev, alkohol? Drogy? Orgie? Zasvěť mě do tradic, když už jsem se toho dozvěděla tolik. *Zazubila se.*
*Aless jí poslouchala a usmívala se na ni, když mluvila o ostatních, u toho jen popíjela a když pak mluvila o tom, že jí nevidí jako mrchu, zmlkla a koukla na ni.* Víš, mrcha jsem, ale jen pokud jde o byznys, tam tvrdá musím být, jinak bych nedosáhla toho, co mám. Když jsem po proměně odešla z klanu, nic jsem neměla, teda něco málo, ale všechno, to co mám teď jsem si vydřela a musela jsem být tvrdá, jít přes mrtvoly, teda občas doslovně, ale jen pokud si to dotyčný zasloužil a šel po mě, být mrcha a sjednat si respekt. Taková já jsem, taková se prezentuju a takovou mě vidí všichni. Ještě donedávna jsem taková byla, jenže pak jsem potkala toho pitomce, které si beru a on nějak dokázal probudit ve mně to, co tam tak dlouho spalo. Tu něžnější lidskou stránku, takže pokud mě teď ty vidíš jinak, je to díky němu. *dodala trochu tišeji, byla to pravda, nebýt Remiho, ani by si Kim nikdy nevšimla, nikdy by ji nepoznala, protože taková ona byla. *Pronesla a na chvíli se odmlčela, než se pousmála.* asi máš pravdu, budeme se bavit. Abych řekla pravdu, nikdy jsem rozlučku nezažila, takže nevím ani jak vypadá ta lidská, ale pokud vím, tak my upíři se prostě bavíme. Pijeme a občas si někdo něco dá a samozřejmě dost krve pro všechny. Mimochodem, pokud chceš někdy zkusit nějaké podsvěťanské drogy, koukáš na toho správného člověka. *Zasmála se.*Takže? Jdeme tančit? Noc je mladá. *Vstala a natáhla k ni ruku.
*Lehce naklonila hlavu na stranu, když ji poslouchala, ale nepřerušovala ji, nesnažila se zpochybnit její slova.* Asi to chápu. Tedy, ne na sto procent, v byznysu jsem nikdy nebyla, ale dokážu si představit, že na to člověk - nebo upír - musí mít pěkně ostré lokty a nenechat si jen tak něco líbit. Ale to neznamená, že jsi špatný člověk. A Remi to v tobě taky musel vidět, když to dopadlo, jak to dopadlo. *Usmála se.* Já už na pár jo a upřímně? Alkohol, drogy, tanec, občas sex, jinak to bylo strašně variabilní. Zažila jsem ji doma, u jezera na horách, ale i v baru. Myslím, že každý ji má takovou, jaká se mu líbí, nebo jaká mu vyjde, univerzální návod asi neexistuje. *V očích se jí šibalsky zablýsklo.* Já tušila, že v tom bude i něco takového… Máte i něco jiného, než klasické 'civilské…' Ježiš, to je strašný slovo, takhle zní stínový svět jako armáda… Drogy? *Zeptala se zvědavě.* A jop, jdeme. Je škoda, aby tyhle krásné outfity někdo protočil jen při sezení na židli. *Mrkla na Aless a její nabízenou ruku stiskla.* Tak pojď, Byla bych ráda, kdyby ještě chvíli mladá zůstala.
Já se naučila mít na sobě masku už od dob, co jsem byla člověk. Líp se mi tak zapadlo do světa a pak jsem nějak ztratila svou lidskost a nebyl nikdo, kdo by jí našel. *Pokrčila rameny a dál už to nechtěla rozvíjet.* Ale to co ti tu říkám, si nech pro sebe. Pro své klienty, obchodní partnery a lidi z mého klanu jsem prostě jen tvrdá mrcha. *Zasmála se.* Mimochodem, když jsem ti minule říkala, co dělám, řekla jsem ti jen tu legální část. To, co dělám opravdu je ta nelegální a to je to, že jsem dealer, teda to je ošklivé slovo, řekněme, že plním přání. Dokážu sehnat cokoliv ze stínového trhu plus dokážeme dělat i vlastní mixy těchto drog, takže máme široký sortiment těchto produktů. *Zazubila se a tahal jí na parket.* Vidíš, tak si tu rozlučku uděláme po svém. Třeba tomu dáme jiný rozměr. *Smála se dál a když došli, začala se vlnit do rytmu hudby.* Tak copak bys chtěla vyzkoušet milá Kim?
Neboj se, co se řeklo a stalo na rozlučce, zůstane na rozlučce. *Mrkne na ni se smíchem, který ještě zesílí, když své dealování nazve jako 'plnění přání.'* To věřím. Vždycky mi přišlo, že drogy jsou vlastně stejná alchymie, jako léky, jen si někdo řekl, že zrovna tyhle látky jsou špatné. *Pokrčila rameny, zatímco se vlnila v rytmu hudby.* Souhlas. Doufám, že na ni budeš vzpomínat za dalších sto let, až já už budu pod drnem a vy s Remim budete slavit sté výročí. *Uchechtla se.* Máš nějaké doporučení? Nebo alespoň kategorie? Pokud možno nic depresivního, brečet dneska fakt v plánu nemám.
*Směje se spolu s ní.* Tak většina mých klientů tomu tak také říká. Víš, ten komu řeknu, co dělám, si myslí, že chodím po ulici a dávám drogy smažkám, když to tak řeknu, jenže moje klientela jsou spíše významní lidé, vyšší vrstvy, lidé, kteří něco znamenají, pokud víš, co tím myslím. A jelikož nebudou nikde na schůzce říkat slovo drogy, tak tomu každý z nich říká trochu jinak. *Pokrčila rameny a tančila dál, zatímco na ni koukala a usmívala se.* Neboj se, vzpomeneme si na tebe, ale to je ještě hodně dlouhá doba. *Mrkla na ni.* A doporučení, nějaká mám. Jsou takové lehčí formy, něco jako extáze, člověk je po nich veselý, energický, euforický, tohle bych ti asi doporučila jako nováček a civil. *Zasmála se.*
Naprosto to chápu. Takže takový obchodník s luxusním zbožím. *zasměje se.* Taky bych se ve své profesi vyhla slovu drogy. Má to poněkud negativní konotaci. I když, tam si zase vyposlechneš, že nejhorší droga je stejně alkohol, spíš si vypěstuješ závislost na cukru, nebo kafi, než opiátech, a vůbec, že všechny drogy zbytečně lezou do peněz. Já si zas říkám, že když ne mezi dvaceti a pětatřiceti, tak kdy? Když člověku táhne na osmdesát, nevypadá extáze jako zdaleka tak dobrý nápad, jako v době, kdy nemáš rodinu. *Ušklíbne se.* Můj osud je zcela ve tvých rukou, něco mi pak vyber. Ale až se vrátíme na místa, chci si to užít i před drogama. *Uculí se.*
Přesně tak, navíc většina z nich jsou mediálně známi, takže kdyby je někdo slyšel o tomhle mluvit, asi by to nebylo zrovna fajn. *Smála se.* Hele všechno má svou cenu, ať už to jsou drogy, chlast nebo jen nějaká obyčejná věc. Dokonce i informace mají svou cenu. Navíc je to skvělé platidlo. Vem si, že obchoduji jak z podsvěťany, civily se zrakem ale i bez a člověk se toho pak tolik dozví. *Usměje se a koukne na ni.* Neboj se, něco tu mám, takže ti dám jen to nejlepší, že jsi to ty, bude to na účet podniku. *Směje se a baví se dál. Musela uznat, že se bavila dobře.*
Nedívím se. Já si taky nemůžu zrovna dovolit někde chodit s nálepkou příležitostného testera omamných látek. *Ušklíbne se.* Což je vtipné, protože řadu z nich v korigovaném množství vyzkoušíš na vysoké, abys věděla, jak rozpoznat účinky. Je to na hlavu. *Zasměje se. Chvíli ještě společně tancují, než se, v případě Kim trochu udýchaně, přesunou zpět ke stolu.* Dobrá, ale kvalitní práci ráda ocením. Na co tě pozvu? *Kývla směrem k baru.* Věřím, že některé věci chutnají s B+ líp, než jiné? *Mrkne na ni.*
Neboj se, nedala bych ti nic, co by ti uškodilo, jsi civil, takže dávky a typ ti můžu dát tak, aby to pro tebe bylo přijatelné a nijak ti to neuškodilo. *Mrkla a když se posadila usmála se.* Mám ráda bourbon a whisky a jak říkáš s B+ je to vždy lepší. Tak to totiž i funguje. Když alkohol pijeme bez krve, nic to pro nás není, ale s krví se dokážeme opít. *Dodala ještě a sledovala jí.* Mimochodem dej si trochu relax, máš asi dost, jak tak koukám. *Zasmála se.*
Dost? Prosím tě, měla jsem zatím jednu sklenku gin tonicu. Jsem prostě jen od přirody hyperaktivní, okay? *Nafoukla se, ale nevypadala, že by se jí to reálně nějak dotklo, nebo ji to rozzlobilo.* Tak dobře, bourbon zní fajn. *Odběhla si k baru, aby jim objednala, než se vrátila zpátky a opět sklouzla vedle Alex.* Přemýšlela jsem… Jak vlastně ty, jako upír, poznáš vlkodlaka, nebo lovce? Prostě to nějak tušíš, nebo je v tom víc? *Na jeden z prstů si zaujatě namotala pramínek vlasů, než ho opět nechala sklouznout, zjevně ve snaze se trochu uklidnit.*
Ale já nemyslím alkohol, ale to, že jsi udýchaná z toho tance. *Culila se a prohrábla si vlasy, pak už jen sledovala jak dívka odběhla, musela se pousmát. Většinou se s civily takhle nebavila, ale Kim se zdála být fajn a ona si vzala Remiho radu k srdci a snažila se s někým spřátelit, dost si jí za to dobíral a jí se to nelíbilo, tak se snažila. Jen co se Kim vrátila a položila své otázky, usmála se na ni.* Tak vlkodlaka jde poznat moc dobře. Smrdí. Je to hrozný smrad, něco jako zmoklý pes, tak nějak bych to nazvala. *Ošila se, když o tom mluvila.* Co se týče lovců, ti jdou taky nějak poznat, mají své runy a jejich krev, řekněme, že ta je ze všech nejlepší, co si budeme povídat, je to přece jen andělská krev. *Uculila se.* Víly třeba nepoznáme, to spíš typujeme. Čaroděje taky tak. *Pronesla.*
Tobě se to mluví, když dýchat nemusíš, *ušklíbla se a podala Aless její drink, než si k ní znovu přisedla.* Tak to jsem buď na vlkodlaka ještě nenarazila, nebo to jako civil vnímám jinak. Navíc, taky mám psa, nejspíš by mi to nevadilo. *Poslouchala ji dál, pak jí obočí překvapeně poskočilo nahoru.* Tak proto mluvil Bob o potomcích andělů a démonů… Čarodějové mají démonskou krev a lovci andělskou! *Zorničky se jí rozšířily.* Takže už jsem potkala i lovce. Co člověk nezjistí na rozlučce… *Uchechtla se, než pozvedla svou skleničku.* Tak na vaši šťastnou svatbu a na svět stínů. *Natáhla se, aby si s Aless přiťukla.*
*Upírka se zasmála a vzala si od ní drink.* To je pravda, já nepotřebuju ani spánek i když je pravdou, že si jej ráda dopřávám, zvlášť kdyź v té posteli nejsem sama. *Uchechtla se a poslouchala jí.* No ty bys to nepoznala. Necítíš to, pro tebe je to normální člověk, ale pro nás upíry je to prostě takové. Stejně jako my cítíme je, cítí vlci nás a věř mi, jeden pro druhého smrdíme. I kdyby chtěl upír a vlkodlak spolu navázat nedejbože přátelství či dokonce vztah, nešlo by to. *Pokrčila rameny a pak už jen na její slova přikyvovala. Nakonec pozvedla sklenku a usmála se.* Co rozlučka, ale počkej si na svatbu, tam se dozvíš a uvidíš věcí. *Mrkla na ni.* Na svatbu, lásku a na to, že do světa stínu už nějak patříš i ty. *Přiťukli si a Aless se napila, pak sklenku odložila a ze své kabelky vytáhla malou ampulku s lehce narůživělým práškem, který podala Kim.* Tady to je, je to jedna z těch slabších, i tak si dej jen malou dávku přece jen jsi člověk. Je to smíchané s malou dávkou Yen fenu a dalších směsí, včetně jednoho vílího prášku. Říkejme tomu extáze ale šťastnějšího kalibru. *Uchechtla se.*
*Po tom, co Aless dala Kim malou ochutnávku drog, spolu dál ještě popíjeli, povídali si a bavili se, Aless jí ještě vyprávěla, co jí čeká před svatbou a kam pak poletí na líbánky. Jenže pak jí zazvonil mobil, byl to Sebastian, který chtěl něco probrat, proto se nakonec musela upírka s Kim rozloučit. Na baru zaplatila celou útratu a pak se vydala pryč míříc k sobě domů.*
*Kim se nakonec rozhodla drogu otestovat až doma, až trochu vystřízliví, aby měla jistotu, že výsledek neovlivní alkohol. S Aless pak ještě chvíli seděly, probíraly svatbu, líbánky a všechno kolem. To, že se Aless někdo rozhodl zavolat bylo vlastně příhodné, protože ona sama v tu chvíli dostala sms od Raviho, jestli nechce někde posedět a byla tak ráda, že ho nemusí odmítnout. Rozloučila se s Aless jen aby o chvíli později zjistila, že upírka zaplatila útratu za obě, nad čímž si jen se smíchem povzdechla s tím, že se bude muset opravdu vytáhnout co se narozeninového dárku týče a vyrazila do baru, jehož adresu jí poslal Ravi.*
*Jakmile vešli portálem do Faerie, ihned je oba ovanuly první vločky a zima. Remi se ochranitelsky postavil ke Kim a pak se podíval kolem sebe.* Tak vítej ve Faerii. Prý je to jiná dimenze, občas děsivá ale krásná. Pojď, pojď kousek se mnou. *Usmál se. Jak tak šli, mohal se Kim rozhlížet a vše sledovat. Pak se rozpovídal.* Je to tak nějak vše se vším. Démoni a andělé tu jsou od nepaměti, a zrovna démoni donesli choroby, co způsobily vznik upírů a vlkodlků, říká se, že my víly jsme také potomci andělů a démonů Každopádně, je to divoké, o tom bezpochyb. *Usmál se a pak se zastavil, aby se otočil a ukázal za Kim. Ta by s mohla všimnout, že za nimi nebyla ta krajina, která tam byla předtím, ale byla jiná.* Krajina Faerie se mění. jen víly se v ní umí pohybovat, proto většinou každý civil co sem přijde, je navěky ztracen a nenajde cestu ven. *Obeznámil.*
*Jedna z prvních věcí, které si po příchodu všimla byly vločky. Usmála se a natáhla ruku, jako by snad čekala, že se jí vločka propadne rukou podobné, jako iluze, ale když ji na dlani zastudila, tiše se zasmála. Sníh už sice viděla, ale tady, v téhle krajině, jako by to byl úplně nový zážitek.* Je to nádherné… Nemyslím si, že jsem někdy byla na krásnéjším místě. *Měla chuť si poskočit a otočit se a - A proč vlastně ne? Přesně to taky udělala a rozesmála se, než se opět trochu uklidnila a zaposlouchala se do Remiho vyprávění.* Promiň, jsem z toho jen hrozně nadšená. *Zazubila se. Pak se otočila, kam jí ukazoval a obočí jí překvapeně poskočilo vzhůru.* S ohledem na to, že jsme sem prošli portálem, myslím, že ani kdyby se neměnila, cesta ven by se mi hledala těžko. *Ušklíbla se.* Ale takhle na první pohled by se tu člověk ani nebál ztratit, vypadá to tady jako ráj na zemi. Pokud jsme tedy ještě vůbec na zemi…
*Remi pokýval hlavou.* Ach ano, to ona tak Faerie vypadá. Ale je zrádná, nedá se jí věřit, stejně tak jako místním vílám. Mimochodem, co by tě ještě zajímalo? *Optal se jí a pak se jako kdyby nic posadil do sněhu.* Hele, sleduj tohle. *Uculil se a pak se podíval před Kim. Hned po chvilce na to se před ní začala formovat iluze lesknoucí se, bílé lišky, která poskakovala ve sněhu a chytala vločky. Byla lehce průhledné a kudy se pohla, jako kdyby vířila a osvětlovala vzduch kolem ní.* To je třeba kouzlo iluzí, mohou být náderné. *Usmál se.*
Proč bych teda měla věřit tobě..? *Přivřela naoko podezřívavě oči, ale pak se rozesmála, než, stejně jako on, žuchla do sněhu.* Zajímalo by mě toho moc, ale nějak si nejsem jistá, na co se zeptat první. Páni… Kdo jsou vlastně ti Lovci? U těch jediných si nedokážu nic představit. *Dech se jí zatajil, když Remi vytvořil iluzi lišky, která začala skotačit kolem.* Páni… Tohle je sen snad každého dítěte… *Zasněně ji pozorovala.* Musí být hrozně fajn si tohle umět vyčarovat. Nebo jakoukoli jinou iluzi. Taky dost užitečné. *Usmála se.* Hele, mohla bych mít jeden dotaz mimo téma tohohle všeho? Nebo vlastně, pořád se toho trochu týká, ale je to spíše osobní.
*Remi se na ní usmál a pak se k ní jemně naklonil.* Popravě, neměla. Neměla by jsi věřiit žádné víle. A o tom to je. Dokážeme být zrádné. *Uculil se a pak k ní natáhl ruku.* Vrátíme se? *Optal se jí. Pak ji ale psolouchal.* No ano, je to nádherné, opravu krása. A taky, jak říkáš, užitečné, hlavně v boji, nebo, no, jako obrana proti nepřátelům, určitě. *Usmáls e na ni a pak se zamyslel. Pokud s ním tedy šla, chytl ji raději za ruku, zatímco hledal portál.* No jasně, bývám většinou otevřená kniha. Jen do toho.
Zatím si mám dávat pozor na upíry, na víly a na čaroděje, kdyby mi chtěl náhodou nějaký vymazat paměť… Je někdo, na koho si pozor dávat nemusím? *Optala se se smíchem.* Nech mě hádat, odpoveď je 'ne.' *Ušklíbla se, stiskla mu ruku a nechala se vést tam, kde tušila, že asi bude portál, jelikož sama netušila, ze kterého směru vlastně přišli. Všechno vypadalo stejně a zároveň jinak, než když přišli.* Netuším, jak to finguje u vás, natož pokud je Aless přes sto, ale… Jak to u vás vlastně probíhá se svatbami? Taky míváte takové ty věci jako rozlučku se svobodou, líbánky a tak? Možná je to úplně blbý dotaz, ale… *Zadívala se na své iluze.* Asi čekám něco… Neobvyklého, jestli mě chápeš? *Usmála se.*
*Zamyslel se. Pak se ale ušklíbl.* Ze světa stínů? Ne tam si dávej pozor na všechny. *uculil se mile. Pak si ji vyslechl a usmál se.* Dokážu odhadovat, že možná nějaké rasy to mají jinak, než lidé. Já ale vlastně mezi lidmi vyrostl a žil, takže si myslím, že to bude tak nějak...stejné. Ale jo, my budeme mít i rozlučku, i obřad a párty a i líbánky. *Usmál se. Když pak spatřil povědomý rozeklaný strom, usmál se. Sám pak prošel portálem a když prošla i Kim, tak se na ni podíval a uculil se.* Tak, na prohlídku stačí, hlavně aby nebyla zima. *Mrkl na ní.* přesun
*Jakmile došli k Remimu domů, tak se uculil a otevřel jí dveře. Pak, pokud vešla, za ní nakonec zavřel a koukl na ní.* Tak jo, dáš si kdyžtak tedy nějaký čaj zase, já si dám. *pronesl, a ještě než by odpověděla, tak se vydal vařit čaj. Pak se posadil naproti ní, než začal povídat.* Tak jo, no, přemýšlím, kde bych měl začít, co by bylo to, kde začít. Asi řeknu to, že pokud se ti někdy zdálo, že vidíš něc, nebo někoho divného, tak to nebyla žádná divoká představivost. Je velká pravděpodobnost, že ten týpek, kterého si viděla, byl čaroděj a uši jeho čarodějné znamení. Bledulky budou možná i upíři, což je třeba Aless, a Tanoia, nebo já, neboli špičaté uši, tak my jsme víly. *Začal pomalu.*
*Po příchodu k němu domů se usadila do jednoho z křesel.* Cokoli s bylinkami! *Zavolala za ním ještě, ale za chvíli už se vrátil, tak ho nechala povídat.* Čarodějné znamení? Takže existuje něco, podle čeho se dá poznat, že je dotyčný čaroděj? To jich pak buď musí být málo, nebo… Nebo je spíš velmi dobře skrývají… *Zamyslela se. To s upíry dávalo smysl. Dala by ruku do ohně, že jeden z nich byl Taylor. A podle toho, jak se choval a vypadal, nejspíš i Caliban. Vlastně ten popis seděl i na Aless.* Takže víly, čarodějové, upíři… Co takhle vlkodlaci? Jsou ještě nějaká jiná - *Zamyslela se, jelikož nechtěla říct něco, co by mohlo vyznít ofenzivně.* Jiné druhy..? Myslím, takových… Jiných lidí?
*Remi kývl, načež otrhl pár lístků máty jež dal být a vložil do hrnku době i jemu. Pak kývl na souhals.* ANo, skrývají to, většinou ano. Ono čarodějné znamení může být klidně i modrá kůže, ocas, křídla, nebo podobně, a bylo by to podezřelé. *Pronesl, než ji poslouchal dál. Pak přikývl.* Co vím, tak démoni, andělé, lovci stínů- ti dohlížejí, nebo starají se o pořádek, upíři, vlkodlaci, čarodějové a pak my, víly. *Pronesl a hleděl na ni.* A pak někdo z vás, říká se vám civilové, tak někdo z vás má Zrak. To je dar, kdy vidí vše, co svět stínů srkývá, a mělo by to být vrozené. Takže podle toho co jsme pochopil, by jsi ty zrak mít neměla a neměla by jsi o tom nic vědět, proto ti nikdo nic neřekl,. Víš, je to v tak zvaných dohodách, kdy nikdo ze světa stínů nemám povoleno toto vyzradit civilovi, co zrak nemá. Nikdo, krom právě víl, takže je dobře, že jsi teď u mě, kdyby jsi se zeptala takového čaroděje, asi by ti vymazal paměť. Jak jsi ještě jednou říkala, že se jmenovali ti co jsi potkala a přišli ti divní? *Zeptal se.*
*Mlčky ho poslouchala a prsty si přitom pohrávala s ozdobnými bambulemi na svém svetru.* Takže… To všechno, čeho jsem byla svědkem, co jsem viděla, zaslechla… Neměla bych nic z toho vědět. *Zopakovala, jako by se chtěla ujistit, že ho správně pochopila. Pak se zamračila.* To poslední, po čem toužím je, aby se mi nějaký šarlatán rýpal v hlavě, ať už má kočičí uši, modrou pokožku, nebo třeba deset očí… *Povzdechla si.* Asi… Chápu proč. Kdyby každý věděl, že se může za rohem potkat s vlkodlakem, nebo upírem, propukla by panika. *Poklepala si na koleno.* No, v první řadě Castor. Ty s Aless. *Zamyslela se.* Teoreticky ta banda, co jsem potkala na pláží. Tvrdí, že se tam potkali náhodně, ale reálně, jak se jen tak 'náhodně' potká pět lidí? *Lehce zavrtěla hlavou.* Určitě Emerie, z nich. Zachránila mě tehdy před tím… Pekelný pes jsi říkal, že to byl? Netuším jak, ale utekla mu a odnesla mě k nějaké kamarádce. Hádám, že taky nebyla člověk. *Zamyslela se.* Tanoia, určitě. Robert, pak, no, myslím, že to byli upíři? Taylor, Sasha a Caliban. *Přemýšlela.* To je asi vše. *Pak ale lehce zavrtěla hlavou.* Vlastně ještě jeden, Javier. Netuším, co je zač, ale… Robert říkal něco o potomcích andělů, a když mluvil o sobě, démonů.
*Remi přikývl an souhlas.* Správně, neměla, ale buď ráda, že máš za kámoše vílu. *Ušklíbl se pobaveně. Pak ale zase zvážněl a poslouchal ji.* Jasně, ale na druhou stranu mi to přijde nefér. Sem tam se objeví i útoky upírů nebo vlkodlaků na civily bez zraku, a jak se mají chránit, když o tom nic neví? *Odfrkl si a pak ji poslouchal dál.* Ach ano, já a Castor jsme víly. Jak to říct, on je světlá odrůda, já ta temná, ale...asi ne odrůda, já mevím, prostě se taky nějak dělíme. Vždyť ani nemáme naši říši tady, ale máme jinou... ale o tom jindy. A Aless je upírka, je jí něco přes sto let. Emerie neznám. Tanoia je také víla, Robert, pokud se bavíme o tom samém, je přes osm set let starý čaroděj. Taylor a Sacha jsou upíři. No, narazila jsi tedy na pěknou sebranku, to se musí nechat, a divím se upřímně tedy, že si spolu teď a tady ještě povídáme . *Podotkl Remi, než vstal, došel pro čaje a jeden jí pdoal.* Tohle vše, je to mnohem divnější, než se ti to teď zdá. *Osvětlil jí.*
No, to mám štěstí. *Oplatila mu úšklebek, pak opět zvážněla.* Hlavně, jako sestru mě napadá, kolikrát jsme se snažili zachránit někoho, koho pokousal třeba vlkodlak, nebo démon jen proto, aby nám pak odešel a dělal kdoví co, nebo zemřel na stole, aniž bychom chápali proč… *Prohodila zamyšleně.* Nebýt Emerie, už tu taky nejsem… *Povzdechla si tiše. Pak se ale Remi rozpovídal o vílách, tak se zaposlouchala do jeho vysvětlování.* Počkej, jak to myslíš, jinou říši? Jakože projdete nějakým portálem - Proč mě to vůbec zaráží, určitě jo. *Zasmála se.* To by sedělo, tohle všechno. Em není studená a špičaté uši nemá, takže víly a upíry můžu asi vyloučit. paměť mi nevymazala, takže čaroděj asi není. Možná vlkodlak, nebo lovec. *Přikývla, pak se zasmála.* Hele, já vím, že bych teď asi měla být vystrašená, nebo tak, ale… Jediný moment, kdy jsem se fakt bála, byl, když dostal Tay ten záchvat. S upírem jsem strávila večer a kus noci a jsem vcelku. *Uchechtla se.* I když hádám, že to bylo spíš tím, že jsme měli… Trochu jiné cíle. *Zamumlala a lehce se přitom začervenala.*
No, věř mi, nedávno mi tu samou otázku položila jedna civilka, patoložka, ze které je teď upírka, takže asi tak. *Povzdechl si Remi a pak se na ni koukl.* Jo, jo přesně tak, můžu ti to vlastně i ukázat, nevidím důvod proč ne, ale no, o tom asi později. *Pronesl zamyšleně Remi. Pak kývl.* Jo, to nebo to, možné to je.* pak opět přikývl.* No jo, Tay je skoro novorozený upír, pořád chodí s doprovodem, aby ho kdyžtak hlídal, takže asi tak. Ale taky se do toho dostane. No, a mě dochází, že pořád mluvíme, ale nic nedělám. Asi tak nějak tuším, že už asi víš že to je pravda, taky takový fun fact, my víly nemůžeme lhát, takže ti nic jiného než pravdu říct nemůžu, ale no, jak jsme řekl, jestli chceš, můžu ti ukázat moji říši. Ale to budeme muset nahodit asi nějaké iluze, řekl bych. *Ušklíbl se.* Jinak to je vlastně i důvod, proč tě Aless i odmítla jako fotografku na svatbě- upíři nejdou vidět na svatbě a jelikož drtivá vetšina tam budou upíři, asi by ti pak stejně bylo divné to, co na fotkách uvidíš, nebo spíš, neuvidíš.
Já chápu, že je asi střelené v takovéhle situaci myslet na práci, ale nemůžu si pomoct. *Pak pokývla hlavou.* Víš… *Nadhodila zamyšleně.* Vždycky jsem si myslela, že upíři, zvlášť, když je jich víc pohromadě, jsou takové ty krvelačné bestie, co se na tebe vrhnou. Jenže… V Pandemoniu jsem byla v podstatě obklopená upíry a všichni se mě snažili ochránit před Tayem… Úplně to nechápu. Teda, jasně, hádám, že jsem tam asi nebyla jediný 'civil,' takže by z toho byla zbytečná scéna, ale… S Calem jsem skončila u něj v bytě, jsem si jistá, že kdyby mi chtěl ublížit, tak tu dnes spolu nesedíme. *Když zmínil, že by jí říši mohl ukázat, rozzářila se jako sluníčko.* To by bylo skvělé! Kdo může říct, že byl v říši víl? Teda, ne že by to bylo komu říct, civilové by mě měli za blázna a někoho z podsvěťanů by mohlo napadnout volat čaroděje… Ale bude to skvělý zážitek.
*Remi se usmál.* To ani Aless po tobě neskočila a to to je upírka. tay je jen novorozený. Oni upíři nejsou uplně tak krvelační, pokud se umí ovládat.* pak ji poslouchal a musel se usmát.* Líbí se mi, jak to bereš, ale nevím, jak to bude na dvoře. Víš, naše říše, Faerie, je rozdělena, na několik dvorů, já jsme ze Zimního ale pracuji na Podzimním. Ukážu ti ten zimní, ale skutečně jen na chvilku, ano? Ale než budeme moct jít, nesmíš vypadat jako civil. *Pronesl a vstal. Hned na to nechal opadnout své iluze a ukázals e tak Kim ve své celé kráse. Zčernaly mu konečky prstů, na pažích, předloktích, krku a pod očima mu zčernaly žíly, stejně tak mu i zčernalo bělmo očí a ztmavly vlasy. Zčernaly stejně tak i jeho rty. Pak se podíval na Kim.* No, to jsem já. Temné víly, tak nám říkají. Musíš tak nějak vypadat podobně. *Usmál se a pak k ní natáhl ruku. *Pojď, ukážu ti to spíš v zrcadle,. *Mrkl na ni.*
Novorozený… Jakože krátce po přeměně? *Optala se pro jistotu, byť si byla téměř jistá, že to tak bylo myšleno.* To pak chápu ty obavy. Musí být těžké se s něčím takovým vyrovnávat. Nemyslím jen s žízní, nebo hladem, nevím, jak tomu upíři říkají, ale… Celkově s tím novým životem? Já vím, že to teď možná vypadá, že si to hrozně užívám a jsem s tím úplně v pohodě, ale… Je to tak padesát na padesát. Je to super, ale zároveň je to složité? *Pokrčila rameny. Věřila, že Remi chápe, co se mu znažila říct. Když se přeměnil, jen zalapala po dechu. Nevypadala ale vyděšeně, spíš zaujatě, možná trochu vyvedená z míry.* Páni. Vypadáš… Děsivě, ale zároveň krásně? Je to taková zvláštní kombinace. *Usmála se, ale pak se zarazila.* Počkej, takže… Mě proměníš ve vílu? Teda, ne doslova, jasně, ale vzhledem? *Nedokázala si sama sebe představit takhle temnou, ale věřila Remimu, takže s ním zamířila k zrcadlu. Koneckonců, nechtěla na sebe poutat pozornost.* A to s fotografováním chápu. Bude to takhle lepší. *Usmála se.*
*její první otázku jí Remi odkýval. Pak poslouchal dál.* Jo, to určitě, složité je asi i slabé slůvko. *Přiznal mladý fér. Pak se umál.* Pokud s ním došla před zrcadlo, koukl se na ni v jejím odraze, lehce mávl rukou, načež nechal iluze aby stejně tak vytvořili její uši špičaté, černé bělmo očí, bledou kůži a pár rohů na hlavě, na které kdyby si ale chtěla sáhnout, ruka by ji projela jen skrz iluzi. Stejně tak změnil i její oblečení na tmavé šaty a pak se usmál.* Tak, to je ono, tak ti to sluší. To je ale jen proto, kdyby nás někdo viděl, pokud by se tak stalo, tak řekneš, že patříš k Zimnímu dvoru.* Usmál se, pokud se vynadívala nechal její iluze zase padnout a ty svoje opět vyvolal.* Jen nakoukneme a půjdeme, dobře? *Usmál se a pak se vydal ven a začal se oblékat an cestu.* Po cestě ti klidně odpovím na další otázky.*
*Překvapeně zalapala po dechu, když se v zrcadle zahleděla na svůj vzhled s iluzemi.* /Tohle… Vypadá úplně jinak, než já… Děsivější, ale tak nějak… Krásnější, elegantnější?/ *Prsty si prohrábla vlasy, jako by chtěla vidět, kam až sahá limit této iluze. Samozřejmě, rohy neexistovaly, ale když si prohrábla vlasy, hnuly se i ty stříbřité v iluzi.* Tohle je hodně přesvědčivé. *Usmála se uznale.* Pro začátek, tohle ve Faerii běžně nosíte? Myslím, takové hávy? To vypadá spíš na cestu pěšky nebo koňmo, než jinou dopravu. *Podotkla zamyšleně. Pak ji ale napadlo ještě něco.* Nebudeš z toho mít problém? Myslím, že mě tam bereš? *Optala se starostlivě.*
*Remi s eusmál.* No, někdy mi přijde, že na sebe problémy stahuji i tak. Takže se není čeho bát. Jasný, budu rád, kdyby jsi mě pak prvnímu, koho potkáš nepráskla, i když je to asi fuk, ale i tak. *Usmál se na ni a pak už zamířil směrem, kde věděl, že se nachází nejbližší portál. Vzal dívku za ruku a uculil se.* Nakoukneme a jdeme, ano? A hlavně, drž se u mě. *Mrkl na ni.*
Povídej mi o tom, to, že má být tenhle svět utajený a já během dvou týdnů narazím na víc nadpřirozených bytostí, než někteří za celý život, nemůže být náhoda. *Zasmála se.* A neboj, ani živé duši. A vlastně ani mrtvé. *Dovolila si zavtipkovat v odpovědi na jeho prosbu. Ruku mu stiskla a následovala ho k portálu.* Páni. *Zavrtěla lehce hlavou.* O tomhle se ani nikomu povídat nedá, kdo by tomuhle také uvěřil? *Usmála se.* A nehnu se ani na krok. *Mrkla na něj nazpět a společně s nim vstoupila do portálu.* PŘESUN
*Dnešní den měla proběhnout rozlučka se svobodou u Remiho. Mladý fér si proto na dnešek připravil nejedno alkoholické pití, stejně tak ale pro sebe a pro Castora, a možná ještě pro Tanoiu, Pokud by dorazil, připravil něco jiného. Stavil se ještě na dvoře, odkud si přinesl další férskou medovinu. Jelikož měl kvůli Aless plnou lednici chlazené krve, tak byl připravený i na Taylora. Zkrátka a jednoduše, už se jen čekalo na hosty. Remi plánoval, že to bude pořádná jízda. Právě proto rozlučku naplánoval tři dny před svatbou, aby na svůj svatební den nepřišel jako vyžvejkaná žvejkačka. Oblečený byl do černých kalhot, bílé košile, a vlasy měl svázané do culíku, zatímco dopřipravoval občerstvení a čekal až dojdou hosti. Za okny už padla tma, takže by ani pro taye neměl být problém se sem dosta.*
*Castor se na dnešek těšil jako malý. Už jen proto, že se dneska měla konat rozlučka se svobodou jeho dobrého kamaráda. Pár dní zpátky byl na dvoře, chtěl totiž donést dárek, dobrou medovinu, kterou si tam naposledy dávali a taky že se mu podařilo sehnat pár láhví. Spokojený a s dobrou náladou se poupravil a s alkoholem se odebral ke svému autu, kde krabici položil na zem na místě spolujezdce, pak sám nasedl a vyrazil. Vše se nějak mělo konat u Remiho doma, ale jak se znali, tušil, že to tam neskončí. Když nakonec parkoval auto u jeho domu, krabici zase vzal a odebral se dovnitř. Výtahem vyjel do patra, kde měl fér byt a když vystoupil. Zazvonil a čekal.*
*Remis e uculila jakmile uslyšel zvonek, tak se podíval ke dveřím. Po cestě co běžel otevřít se mu do cesty ještě připletla Eiza. Jakmile se tak stalo, Remi uskočil a spadl na držku, ale strašně ukázkově. Zanadávala a když se vydrápal na nohy doběhl ke dveřím a otevřel.* Casii!! *Vyjekl, načež mu věnoval objetí.* Pojď dál, jen dál, posaď se, co si dáš? Jsem rád, že jsi došel!! *Uculil se a ukázal na stolek s připraveným jídlem v podobě chlebíčků a sýrů., zeleniny a jednohubek.*
*Zatímco čekal na chodbě, slyšel uvnitř nějakou ránu, musel se tomu pousmát, už jen z toho důvodů, že asi tušil, co se tam dělo. Když se pak otevřely dveře. Mile se na féra usmála a věnoval mu jedno přátelské objeti, načež ukázal na bendu, kterou držel v ruce a byla plná láhví medoviny.* Já jsem rád, že jsi mě pozval kámo a nesu něco na lepší náladu. Byl jsem na dvoře a nemohl jsem to nevzít. *Zasmál se, když mu podával bednu s akoholem.* Jinak, hezky to tu máš připravené, to se musí nechat. *Mrknul a sehnul se aby si na ruce vzal Eizu, kterou začal mazlit.* A kdo vlastně ještě má dorazit? *Optal se, když se pak posadil na pohovku.*
*Remi se zadíval na bednu, jež Castor přinesl a pak vykulil oči.* Sakra, kde jsi to všechno vzal? To jsi nemusel, to nevím, jestli se zase až tak stříksáme. *Zasmál se a pak se na něj podíval a posadil se.* No, ještě Nathanael, potom možná i Taylro a Sacha, a možná že i Tanoia, taky jeden vílák, takže to snad bude jízda. Ale jako, plánuji se pořádně opít, to je samozřejmý. *Zasmáls e Remi, hledíc na féra před sebou.* Tak jo, cos i dáš? *Optals e jej.*
*Jak se říká.. My o vlku a vlk za dveřmi.. Asi tak nějak by se dal popsat příchod Natea, který na dveře zaklepal ve chvíli, kdy jej Remi zmiňoval Castorovi. Výjimečně si vzal na cestu auto a to kvůli těžké tašce, kterou sebou táhnul. Nebo spíše se s ní táhle jeho telekineze, kterou na ni šikovně používal, zatímco tašku držel v ruce. Tinu doma uplatil knihou, aby hlídala dvojčata, zatímco on zamířil do Queensu. Na sobě měl černé rifle s černým tričkem; to na sobě mělo červené logo ACDC; a přes to rozepnutou černo-červenou károvanou volnější košili. Po zaklepání na dveře tašku odložil mimo dohled za stěnu a čekal, až Remi otevře.*
No kde asi, na dvoře, prostě vím, kde hledat a kde koupit tu nejlepší. Mimochodem, co se nevypije teď nech na svatbu nebo prostě až budeš chtít, to že je toho tolik nezmená, že se máme ztřískat do němoty kámo. *Zasmál se a hladil Eizu, zatímco mu ležela v klíně a spokojeně předla.* No hele čím víc lidí, tím líp, bude aspoň prdel no ne. *Culil se jako pako.*Hm a co si dám, asi zatím jen vodu, než to začne. *Mrknul a pak se pohodlněji usadil.* A co jinak, jak se těšíš, už to máš za pár.
*Původně se kapku zdráhal. Přemýšlel, zda to vůbec je dobrý nápad. Úplně totiž neměl v plánu se zlít do němoty, aby ho musel z rozlučky Sasha na sílu tahat zpět do vily. Nakonec se však spíše obával, zda to nebude přímo naopak, když tak vnímal staršího upíra, jak docela netrpělivě opět dupal jednou nohou u něj v pokoji.* Přijdeš pozdě. *Upozornil fialovovlasého upíra starší, zatímco pozoroval, jak si vázal pásový korzet. Nepříjemně se pak zatvářil při uvědomění toho, že si Tay hodlal i chystat brašnu.* Proč to vůbec tolik řešíš? Vypadá to, jako že se na tu akci těšíš více než já. *S tímto se mladší obrátil k Sashovi, již čekajíc, co z něj vypadne.* Jen tě učím dochvilnosti. *To už se nemračil, spíše se nevinně zazubil, nad čímž mladší protočil panenky a na mobilu mu ukázal, kolik je vlastně hodin.* Máme ještě čas a i kdyby, pár minutové zpoždění nám odpustí. Nejsme cestovatelé časem a situace v dopravě jen tak neovlivníme. *Řekl k tomu svoje. Aby však už staršího netrápil, obul si v rychlosti černé osmi dírkové Steelky, upravil si ještě volánkovou košili a přehodil přes sebe černý delší kabát. Náušnice už řešit nemusel, ty měl už na sobě. Opět se jednalo o celý pryskyřicový komplet – kovové vzorované lůžka s pryskyřicí, která v sobě věznila černou vosku, zdobila jak náušnice s prstenem, tak i přívěšek na stužkovém jokeru. Ve finále si už jenom přehodil přes rameno brašnu, skrývající v sobě co jiného než skicák, pouzdro, mobil a peněženku. Potřeboval po cestě ještě něco koupit, aby nepřišel s prázdnou, což Sashovi ve zkratce vysvětlil, než s ním vešel do obchodu, kde zakoupil nějaký ten tvrdší alkohol a pro Remiho pár krabiček cigaret, pravděpodobně pro radost. Na adresu pak dorazili kupodivu včas a během chvíle už stáli u dveří férova bytu, kde spatřili zjevně dalšího pozvaného. Tomu lehce nervózně Tay jen zamával, načež si promnul popruh brašny a kouknul na Sashu, který zrovna na dveře zaklepal.*
*Remi se na Case usmál, dle jeho přání mu nalil vodu a ještě mu chtěl odpovědět, to už se ale ozvalo klepání na dveře. proto k nim vyrazil ještě zkotroloval, že Eiza je s Castorem aby de mu zase nepřipletla do cesty, načež otevřel dveře.* Nate, ahoooj! *Houkl na čaroděje a zářivě se usmál, než mu uhnul, aby mohl projít.* Jen dál, dál. *uculils e a chtěl vejít za ním, ale to už se ozvaly kroky a on spatřil Taylora a Saschu.* Tayiiii! Saschoo!! *Vypískl Remi a Tayovi věnoval objetí, se Saschou si potřásl rukou.* Jsem moc rád, že jste všichni přišli, jen pojďte, pojďte dál posaďte se, Nate, co si dáš? Vám asi krev, že? *Koukl na upíry.*
*Nate se na příchozího TAYLORA a druhého upíra jen mlčky zazubil a mávl rukou. Pak už se otevřeli dveře a on se na REMIHO ušklíbl.* Nazdar.. Kde máš místo? *Otáže se hned a pak luskne prsty a zvedne ze země tašku, která proletí před ním do bytu, načež projde on sám. Kývne na pozdrav dalšímu účastníkovi, kterého neznal (CASTOROVI) a pak položí tašku kamkoliv mu Remi řekne. Následně z ní vytáhne tričko, které má potisk, jenž momentálně není vidět, na němž se nachází postavy nevěsty a ženicha a nápis GAME OVER.* Začneme tím, že si vezmeš na sebe tohle.. *Zazubí se na něj pobaveně a tričko po Remim hodí.* A pak se můžeme probrat dalšími dárečky, co jsem ti přitáhnul. *Dodá s uchechtnutím.*
*Castor si od něj vzal pohár vody a napil se, zatímco dál mazlil Eizu. Už čekal, co z féra vypadne, ale jakmile se ozvalo zaklepání a tak Remi odešel otevřít novým příchozím, zatímco on stále držel malou chlupatou kouli, aby se někomu zase nepřipletla pod nohy. Sledoval, kdo přišel a když uviděl vejít mladého muže (NATHANAEL), jenž mu kývl na pozdrav, i on tak učinil a uculil se. Pak už jen sledoval další příchozí (TAYLORA), což podle toho, co následně řekl Remi, poznal, že jde o upíry. Nakonec Cas odložil sklenku a sledoval, co se bude dít. Když spatřil ono triko, rozesmál se.* Hele to si musíš vzít pak i po obřadu, myslím, že Aless bude koukat. *Smál se dál.*
*Je pripravený ako vizážou, tak drogami, rovnako tak aj náladou - jediné, na čo nie je pripravený, je zostava, s ktorou sa na tejto rozlúčke so slobodou stretne, pretože Lóni nemôže ísť s ním, tak ako na vyrezávanie tekvíc a na halloweensku párty, a zároveň netuší, koho Remi pozval, okrem seba, samozrejme. Ani sa nekontroluje v zrkadle, keď zamieri skoro skákavými pohybmi ako laň k Remimu, cesta mu trvajúc celkom dlho, keď sa zastavuje pri stromoch a v tráve a kade-tade pozerajúc do výkladov. Veľmi dobre si tu cestu pamätá, na to, že bol u neho iba raz - napriek tomu, so svojou nespokojnosťou s MHD dopravou ide pešo a ešte k tomu v ťažkých kožených topánkach, takže sa k Remimu dostaví neskôr, než mal.* /To nevadí, iste sa zatiaľ bavili bezo mňa./ *Napadne mu, stojac a prešliapujúc na mieste pred bytovkou, kontrolujúc si všetko, čo si priniesol. Snaží sa v hlave stres obmedziť natoľko, aby mu z tváre nezmizol ten veľký, široký úsmev a nepokoj v prstoch, keď zazvoní a čaká, kým môže vstúpiť.* /Remiho byt nie je tak veľký, milión ľudí sa tam asi nezmestí, určite to bude v poriadku./ *Pomyslí si a nevie, či túto myšlienku počul aj Lóni, ale aj keby áno, ozval by sa mu. A tak čaká a rukou si udiera do stehna v rytme nejakej piesne, čo mu vybehla na myseľ.*
*Na neznámého mladíka (NATEA), který tu byl ještě před nimi, se lehce nervózně a rozpačitě usmál a jemně mu zamával.* /Ber to pozitivně, Tayi, seznámíš se s novými bytostmi..bude to fajn. Nedopadne to katastrofálně./ *Uklidňoval se v hlavě. Kvůli jeho zkušenostem z různých akcí.. bál se nejhoršího a doufal v nejlepší.* Ahojky. *Pozdravil REMIHO hned poté, co fér vypískl jeho jméno a jméno jeho doprovodu. Div si na chvíli nezacpal uši, pouze se instinktivně na chvíli stáhl. Následně již klidně svého kamaráda objal.* Chyběl jsi mi. *Pověděl mu, když byl ještě v jeho sevření, než se odtáhl a nechal Sashu, ať si s ním potřese rukou. Poté pokračoval společně s férem a se svým doprovodem dovnitř, kde znovu zamával dalšímu neznámému muži (CASTOROVI).* Jistě. *Přikývl na otázku pití..tedy v jejich případě spíše jídla. V tu ho napadlo rovněž pár otázek.* Kde ti mám dát ty dárky? *Kývl k tašce v jedné ruce, kde měl vhozených pár sklenek různého německého alkoholu a pár krabiček cigaret.* A.. máš nějaké víno? *Optal se dodatečně. Tvrdý alkohol moc nemusel. Nicméně svoji pozornost nakonec pak věnoval samotnému triku, které bylo po REMIM hozeno. Společně se Sashou se uchechtl a na CASTOROVU poznámku přikývl.* Myslím, že bude nadšená. *Dovolil si utrousit, než natočil hlavu k hlavním dveřím, jimiž přišli dovnitř, když se zrovna ozvalo zvonění.*
*Remi se uculil a koukl na NATEA.* Hele kdekoliv kde tě napadne, pokud chceš, i ve vzduchu je taky místo. *Zasmál se, poukazujíc na to, že minule tu u něj čaroděj seděl doslova ve vzduchu. Jakmile vytáhl ono tričko, překvapeně vykulil oči.* No ale tak to je boží! Dej sem! *Chňapl po triku, načež košili stáhl a hodil na gauč a nasoukal se do trika.* Tak, jak vypadám? *Zazubil se a mrkl na ostatní. Pak koukkl na CASE.* Tyo, hele mohl bych co? Já myslím, že ta by teda čučela. *Zasmál se pobaveně.* I ty mě, TAYI. *Odvětil upírovi na otázku a pak pokývla hlavou.* Mám mám, vše bude, a tašku, hele kamkoliv. *Mrkl na něj. To už se ale ozvalo další zvonění. Remi se uculil, všem se omluvil a pak se dostal ke dveřím, aby otevřel TANOIOVI.* Vítám tě, jsme moc rád, že jsi tu. Pojď dál, dáš si něco? *Optals e. Pak se ale přede všechny ppostavil.* Tak jo, nevím, jestli se všichni znáte nebo ne, tak já to udělám za vás. Táhmleto je Castor, tady je Nate, toto je Tanoia, a tohle jsou Sascha a Taylor. *Představil v rychlosti všechny, když na všechny ukázal a pak se na všechny mile uculil. Pak se vydal pro pití, které pak dal všem, podle jejich přání a spráskl ruce.* Nemuseli jste si dát takovou práci, ale děkuju vím všem za všechno, hoši, opravdu. *Pronesl mile.*
*Nate se na Remiho ušklíbne.* Tam si sednu já, pokud jsi tady nedezinfikoval.. *Vytáhne tričko, které po Remim hodí a spokojeně se zaculí, přičemž i souhlasně kývne na slova CASTORA a ukaže na něj prstem při své odpovědi.* Naprostý souhlas.. *A REMIMU ještě odkýve, že skvěle. Načež se zamyslí.* To abych na tu afterparty dotáhnul trika všem.. *Prohlásí nadšeně. Sleduje příchozí dvojici, přičemž prohlásí.* Já taky ještě s dárkama neskončil.. *Přerušen je ale příchodem další osoby. Mávne na něj na pozdrav, když se ozve jeho jméno. Počká až se vrátí Remi a na jeho slova zakroutí hlavou.* To nic.. Maličkost.. Ale já ještě neskončil, jak jsem říkal.. *Uchechtne se.* Mám pro tebe doplňky.. *Prohlásí, když z tašky vytáhne plastovou kouli na řetězu. Bez ptaní zvedne Remimu telekinezí jednu nohu a kouli na ni na dálku upevní gumovým páskem.* Tak.. *Prohlásí spokojeně a nohu mu pustí, načež znovu hrábne do tašky.* Tohle nezapomeň na obřad, budeš to potřebovat.. *Prohlásí, když mu hodí placatku ve tvaru rakve.* A tohle si vyvěs někde, kde na to za deset let uvidíš, až se budeš ptát -Proč?- *Zasměje se a tentokrát mu normálně z ruky do ruky předá obrázek v rámečku. Následně se vrátí k tašce a stáhne její strany dolů, aby odhalil zbytek dárků. Tady se jednalo už pouze o chlast. Tématický chlast.* A my můžeme začít tímhle.. *Uchechtne se spokojeně, když na sbírku lahví prstem ukáže.*
*I Castor TAYLOROVI zamával na pozdrav a pak už jen sledoval dění v místnosti.* To její nadšení všichni uvidíme, jsem na to zvědavý. *Zasmál se .* Škoda jen, že to nepůjde zvěčnit, ten první moment, kdy to uvidí, to by byla fotka. *Uchechtl se. A sledoval ostatní. Jamile se pak dostavil ještě i TANOA, usmál se a pustil Eizu, aby mohla všechny nějak přivítat, i když ta se spíše schovala pod pohovku. Cas se nad tím jen pobaveně usmál a sledoval NATHANAELA jak vyndává další a další věci, které pro REMIHO přinesl. Když se koule objevila férovi u nohy, jen se znova zasmál. *Jak přesné, líp bych to nevystihl. *Culil se a když REMI představoval ostatní, jen jím ještě jednou kývl na pozdrav a mile se usmál.* Není přece zač, však se ženíš ne, dneska tu párty začneme a na tvé svatbě to dokončíme. *Zazubil se spoklenecky.*
*Po chvíli postávania mu nakoniec aj otvorí REMI a schody berie po troch, ani trochu zadýchaný, keď sa postaví do otvorených dverí a privíta sa s férom, ktorého rozlúčku so slobodou navštívil.* Ahoj. *Pozdraví sa mu a hneď cupitá za ním k ostatnému osadenstvu, aby sa zoznámil s tými, čo nepozná. Jeho pohľad ihneď padne na okrem Remiho najznámejšiu tvár a to TAYLORA, ku ktorému ihneď priskočí, aby sa s ním privítal.* Známa tvár. *Zvolá nadšene, skoro sa okolo upírieho tela zvíjajúc ako had, než sa od neho odlepí a všetkým sa princovsky ukloní.* Ako povedal Remi, som Tanoia, teší ma. *Prednesie milo a ihneď si do pamäte vryje mená prítomných, aby ich nezabudol, opakujúc si ich potichu popod nos, zatiaľ čo preskakuje pohľadom medzi tvárami, z ktorých sa mu šte jedna zdá známa a to tá CASTOROVA.* /Zrejme som ho zahliadol vo Faerii. Možno na tancovačke./ *Premýšľa, ale vtom sa jeho myseľ už stáča k niečomu úplne inému, akoby nevedel na sekundu uzamknúť svoje myšlienka na jednom mieste. Otočí sa v jemnom výskoku ihneď k REMIMU a počká, než ostatní prenesú svoje dotazy, zatiaľ čo si z kapsičky na zeleno-čiernych pruhovaných nohaviciach vytiahne tri plátené kapsičky a podá ich férovi pred sebou.* V tejto… *Začne a ukáže na bledožltú.* … je zmes bylín na čaj. V tejto… *Ukáže na koženú hnedú.* … je niečo na posilnenie, veď vieš. *Niekoľkokrát podvihne obočie hore-dolu a nakoniec ukáže na zelenú kapsičku.* A v tejto je marihuana. *Zasmeje sa.* Rozdelil som ich podľa farieb, aby si sa nepomýlil. *Vysvetlí a nakoniec sa zase začne venovať skupine, keď jeho pohľad padne na alkohol a nepríjemne nakrčí nos.* Ďakujem, mám svoje. *Prenesie, nevediac, v akej časti zábavy sa objavil, ale niekde v sebe nervózne a neisto dúfa, že svojim príchodom nič nepokazil, a vytiahne z vačku tri jointy, skoro čarovne pozastrkované pomedzi svoje prsty.* Dúfam, že si niekto dá so mnou toto. *Navrhne, nespomínajúc, že je to jeho vlastná odroda, do ktorej si ešte niečo pridal, aby bola zábava, a mimovoľne mrkne k TAYOVI s jeho doprovodom, na ktorého sa zazubí.* /Sympatický./ *Prebehne mu hlavou, než vôbec dostane od spoločníkov nejakú odpoveď.*
Skvěle. *Odpověděl REMIMU, načež se uchechtl, než věnoval pohled Sashovi vedle něj. Možná se bál, co z něj vypadne, ale nakonec by už měl být pomalu zvyklý na všechno.* Už jsem čekal, že řekneš k „sežrání“. *Zašklebil se starší, načež se vzápětí zvesela zazubil. Ale jo, vypadáš skvěle. Už teď bych těl vidět ten nevěstin výraz. Vsadím se, že bude nadšená. Narozdíl od mladšího se jako vždy rozmluvil poměrně rychle.* /Ty si fakt můžeš s Morganem potřást rukou./ *Pomyslel si. Tay se mezitím zvesela krátce uculil, kývl a následně taštičku odložil kde ještě bylo místo. Brašnu si však stále nechával přehozenou přes rameno. Těžko by vysvětlil proč, prostě by to svedl na zvyk. Ten je přece železná košile, no ne? Zvídavě se nicméně podíval na nově příchozího, který NATHANAELOVO představování donesených dárků přerušil. Hned se však vesele usmál, když spatřil konečně další známou tvář, když už tu byly dvě, které viděl poprvé. Až na toho docela upovídaného čaroděje. Přísahal by, že zrovna jeho obličej někde viděl. Minimálně si myslel, že ho měla Triss na nějaké fotce na instagramu.* Ahojky, TANE. *Objetí mu opětoval. Následně svoji pozornost věnoval zpět REMIMU, který je všechny představil. Během toho se snažil jména samozřejmě co nejdříve zapamatovat, aby pak nedošlo k omylům. Pak už jenom mlčky sledoval, jak NATE vytahuje všechny ty dárky, přičemž ke každému něco řekne. Kam se hrabou moje cigarety. Pomyslí si, když ukáže dary i TANOIA. Během toho si opět docela nervózně hraje s popruhem brašny. Možná byl toto další důvod, proč si ji nesundával, i když nervózně si hrát mohl i s rukávem. Asi mu to tak bylo příjemné.* Ale jooo, navaaal. *Ozve se Sasha, jakmile TANOIA vytáhne jointy. V tu chvíli se na něj mladší upír jen nevěřícně podívá.* Víš, že tahat do vily máš ty mě, ne já tebe?
*Remi s na to všechno díval. Díval se doslova na průjem dárků, které se sebou NATE přinesl. Ale nemohl říct, že by se mu to nelíbilo. Ba naopak. Byl spokojený, byl rád, že byla zábava. Jakmile neNATE skončil s vyndáváním všech věcí, tak se pobaveně zasmál.* Páni, ty jsi tady nelenil, to musím uznat. Ale všechno je to samozřejmě moc hezký, děkuji. *Pronesl, a zlehka zahýbal nohou, aby zarachotila jeho plastová koule na noze. Podíval se pak na CASTORA, a překvapeně vykulil oči.* No neblbni, Ježíši Maria, já se plánuji sice střískat, ale na svůj vlastní obřad plánuji přijď střízlivý. Opiju se až po první manželské hádce. *Zasmál se Remi, a potom se podíval na TANOIU. Sledoval, co všechno mu fér přinesl, a když to před něj všechno vyndal, tak se na něj podíval.* Moc ti za to děkuji, určitě to využiji. *Mrko na něj, a potom vzal vše, co mu podal, a položil to na stůl. Jakmile se potom fér zeptal, zda si s ním někdo dá jointa, tak se ihned přihlásil.* Já, já! Samozřejmě že já, dej sem. *Mrkl na něj, a už se k němu hrnul. Během toho si ještě vyslechl TAYLORA. Nebo spíše, hlavně poté jeho doprovod. Zasmál se když se starší upír sápal po jointu, a pak se zlehka pousmal nad výrokem Taylora.* No každopádně, tenhle večer bude ještě zajímavý. Viděl bych to tak, že se napijeme, povíme si, jak se kdo má, a pak bych to viděl na nějakou šílenost. Abych pravdu řekl, tak mám dneska strašnou chuť jít se vykoupat do kašny v Central Parku. Vidíte to někdo jinak? Optal se Remi, a potom se na všechny zářivě usmál.*
*Čaroděj se ušklíbne na CASTOROVA slova.* Toť prokletí jest jejich.. Ooo, krutý tož osud k upírům.. *Pronese dramaticky jak v nějakém shakespearovském představení. Pak se skloní skoro jakoby se klaněl, ale jeho záměrem je jen podrbat kočku za ušima, když prochází kolem něj. Mávne na pozdrav TANOIOVI.* Jak říkal Remi, já jsem Nate.. *Zopakuje jeho slova pobaveně a pak už konečně začne vytahovat všechno z tašky. Přiloží si ruku ze strany pusy, ale nijak nešeptá, když mluví ke CASTOROVI.* Chtěl jsem původně vzít pouta, ale nechtěl jsem mu omylem způsobit popáleniny před svatbou a plastová by stála za prd.. *Zakření se, když ruku stáhne.* I když by to bylo vtipné a vyvolalo by to dost otázek. *Skoro uraženě si odfrkne.* Samozřejmě, že jsem nelenil. *Odpoví REMIMU.* Musím dostát své pověsti.. *Dodá spokojeně a na slova CASTORA přikývne.* Ale houby.. Klidně tě budu u oltáře podpírat telekinezí, ale střízlivý nebudeš.. *Prohlásí na slova ženicha a sáhne po jedné láhvi ve tvaru lebky s naprosto černou tekutinou uvnitř.* A proto začneme tímhle.. 70%.. Takže dokud neoslepneme, tak jedeme.. *Podá láhev Remimu a naznačí mu, aby nalil. Mezitím dává pozor na to, co donesl TANOIA a trochu vykulí oči.* Upřímně, tohle moji pubertu lehce minulo.. *Uchechtne a sleduje, jak se jeden z upírů a Remi žene pro jointa.*Takže nemám absolutně žádnou zkušenost.. V téhle oblasti na mě maminka mohla být pyšná.. Na rozdíl od tohle.. *Zazubí se a jednou rukou lehce poklepe na vršek lahví. Pak věnuje pozornost tomu, který se dnes loučil se svobodou.* Nebo se můžeme proletět.. Na Empire jsi byl, ale co bych to byl za svědka, kdybych tě nevzal na pochodeň nebo korunu sochy Svobody.. *Prohlásí.* Ale proti plavání jinak nic nemám.. Pokud to nebude v tom jezeře, co mě dostane do Faerie.. To už tady bylo a děkuju nechci.. *Ušklíbne se a rozhlédne kolem.* I když.. Technicky vzato.. Ne, ani tak.. Sorry, kluci.. Máte tam zimu a tu já nerad.. Zvlášť opilý a mokrý.. *Zadrkotá zubama a obejme se i rukama na chvíli, než se zasměje.*
Tak když už všichni tak oukej, já jsem tedy Castor. *Zazubil se a na všechny se kouknul, tak nějak si už pamatoval kdo byl kdo, navíc TANOIU už viděl na nějaké vílí akci, takže si ho nějak zapamatoval. Pak už jen sledoval, jak dostával REMI od ostatních další dárky a u toho si odpil svou vodu, teď už mohl začít pít alkohol a kdoví co ještě.* Já si s tebou dám moc rád, přece nebudu trhat partu ne. *Pronesl směrem k TANOIOVI a uculil se, načež pak svůj pohled věnoval REMIMU.* Jak neblbni, však my tě k oltáři dotáhneme, budeme tě tam držet, ty zamrmláš nějaké to ano a pak se jde pokračovat a co se týče první manželské hádky, té se určo taky dočkáš, jen se neboj, tak nějak mám pocit, že u vás to bude italská domácnost. *Zasmál se, stejně jako se smál na NATHANAELOVÝMI slovy.* Hele a nešla by pouta ale z jiného materiálu? Taková by se dala sehnat, teď si říkám že stříbrné by mu nic neudělaly, ale nevěsta by asi nebyla nadšená. *Uchechtl se, načež pak pozoroval ostatní.* No takže to vidím asi takhle, že se opijeme a pak se jdeme tedy utopit do Central Parku či na jiné místo a co pak? Udělat další šílenou věc i když takových věci bude asi plná večer, je to přece jen REMIHO rozlučka. *Culil se jako pako.*
*Milo a žiarivo sa usmeje na každého, kto sa mu odzdraví, ale ďalej sa musí venovať “oslávencovi” (REMIMU), ktorý s radosťou príjme jeho malý darček a tak na neho iba žmurkne a detsky si zatlieska rukami.* Neboj sa, na svadbe ešte dostaneš ďalší. *Ubezpečí féra a po tom, čo vytasí jointy mu vnútro nadskočí entuziazmom a horlivo podá jeden joint Sashovi, ignorujúc ten fakt, že s tým TAYLOR nesúhlasí, ale aj na neho žmurkne.* Pridaj sa k nám. *Navrhne mu.* Dám na teba pozor. *Povie mu, aby sa nebál, pohladí ho mimovoľne po paži a priskočí k REMIMU naspäť, aby mu do dlane vsunul ďalší z jointov a dvihne pohľad k NATHANAELOVI, aby sa na neho usmial.* Všetko môže byť raz po prvý raz. *Prenesie, pridruží sa k nemu ladným pohybom tak blízko, až sa mu skoro dotýka hrude, strčí mu tretí joint medzi pery, chytí ho za ruky a zatancuje s ním dookola malý tanček, ľahko sa od neho odsunie a točivým spôsobom pozrie na REMIHO a povyskočí si na mieste.* Central Park, Central Park. *Začne skandovať a mrkne na NATHA.* Aj do Faerie ťa vezmem, ak bude záujem. *Podpichne ho, napriek tomu, ako negatívne sa chlapec-muž vyjadril o ceste do ríše víl. Nakoniec sa otočí ku CASTOROVI, bokom sa k nemu prisunie a zatiaľ čo mu hľadí do tváre a naširoko sa zazubí, prehliada si vak na nohaviciach, aby odtiaľ vytiahol ďalší joint.* Nebojte, pripravil som sa. *Povie hrdý sám na seba a zastrčí štvrtý joint ďalšiemu férovi za ucho. Tlieskne potom o seba rukami a skoro ako kúzelník si odniekiaľ z vrecka vytiahne zapaľovač a každému pripáli a prikývne na CASTOROVE slová.* Hotbox. *Zvolá, pretože očakáva, že pri toľkých jointoch sa daná miestnosť naplní marihuanovým dymom veľmi rýchlo.*
Jo..občas to je fakt na hovno, ale nelituju toho. *Promluví Sasha, když se zrovna mluví o nevýhodách rasy, k níž s Tayem patřil. Narozdíl od něj však mladší svého rozhodnutí už tak trochu litoval. Nic ovšem nahlas neřekl, byl tichý jako myška. Pouze se podíval krátce na svůj doprovod a poté do země. Po změnění aktivity – z předávání dárků na pouhé krátké povídání – se však krátce uchechtl.* Zahraju si zjevně na jediného andílka na tvém rameni, když už jsou všichni proti tvým původním plánům..drž se jich, obřad má být vážná věc a větší zázrak by fakt byl, kdybys tam přišel neopilý. *Načne, během čehož se přesune k pohovce, kde se usadí na jedno z jejích ramen. Tedy, spíše se o ni opře.* Nevypadalo by to jako, že by ses pomocí alkoholu snažil sám sebe přesvědčit, že je svatba dobrý nápad a vůbec toho nelituješ. *Lehce se pak zašklebil.* Ale jestli chceš působit jako troska, co vlastní svatby lituje ještě před tím, než se pořádně udá, tak prosím, poslechni je. *Možná teď lehce pokazil atmosféru a náladu přítomných, ale jelikož tak mluvil vlastně přímo na svého kamaráda, moc jej to nezajímalo. Chtěl zkrátka REMIMU povědět svůj názor..tak trochu nevhodným způsobem. Až měl pocit, že to vypadalo jako lehká manipulace. Raději se tak na chvíli umlčel a promluvil až tehdy, kdy se to začalo lehce zvrhávat? Zavrtěl hlavou. Chtěl být při smyslech co nejdéle..možná z lehce uličnických důvodů.* Ne, díky. Nepřemluvíš mě..rád bych byl co nejdéle při smyslech, když už budete vy vyvádět blbosti..někdo to musí zdokumentovat a pak to vytáhnout, až budou zas všichni střízliví, aby věděli, co vše vyvedli. *Nato se obrátil za Sashou.* A teď máš teprve štěstí..nebudu stíhat tě zachytit na papír a na kameře vidět nepůjdeš. *Zazubil se na něj. Následně se už řešilo téma programu. No..do koupání v kašně se mu moc nechtělo. Zábavu hold viděl v něčem jiném..což byl dost možná další důvod, proč o své účasti na rozlučce pochyboval. Bude to dost pravděpodobně kazit.* No..moc se do toho nehrnu, ale asi budu muset? Nebudu partu tolik rozbíjet..nebo se aspoň o to pokusím. *Kývl. Se Sashou to už vzdal. Nechal jej, ať si jointa vezme. Už mu to nevymlouval. Nakonec to asi ani nemělo smysl.*
*Remi si od NATEA převzal láhev, kterou mu podal, a trošičku podezíravě se na ní podíval. Poté ale pokrčil rameny, a jen se ušklíbl.* No co, žijeme přeci jenom jednou. *Pronesl, načež odběhl do kuchyně, aby přinesl skleniček tolik, kolik tady bylo momentálně hostů. Do každé sklínky pak trošičku nalil, a každou skleničku přistrčil k JEDNOMU Z MLADÍKŮ, kteří byli přítomni.* Tak pánové, a do dna. *Uculil se, a než by stihl kdokoliv cokoliv jiného říct, tak do sebe obsah skleničky kopl. Měl pocit, že se mu trošičku na chvilku zamotal svět, před očima se mu udělaly mžitky, ale svaloval to jenom na to kolik alkoholu bylo v oné láhvi. Pak se podíval NATEA*. No teda, tak ta teda dává. *Zhodnotil a potom se usmál.* Hele, Faerie je dobrá, pokud v ní zrovna nehoří, nebo pokud tě nechce do Fjollu zatáhnout nějaká podivínská víla. To už je potom problém. *Zasmál se mladý fér. Pak se podíval na CASTORA.* Ne ne, žádný takový, jak jsem řekl hoši na svém svatebním dnu budu střízlivý. Nebo...dnu, alespoň během obřadu, to co se bude dít po něm, už je zase něco jiného. *Vyjádřil se tedy jak ke CASOVÝM, tak i k čarodějovým slovům, a poté jsi se smíchem otočil na TANOIU.* No jo, přesně jak říká tam. Do Faerie ti můžeme vzít kdykoliv jen budeš chtít. *Zasmál se a následně sledoval to jak rozjařilý fér tancoval to místnosti. Potom se zasmál.* No ale na druhou stranu, nechci pro dnešní večer trhat partu. To znamená že kdybychom šli, tak bych byl rád abychom šli všichni, ale nechci tam tahat TAYLORA. To určitě není nic proti tobě, jen bych nerad před svatbou naštval tvého šéfíka, víš jak kvůlii tomu minule vyváděla ta druhá, Ella se jemnovala? *Pronesl trošičku nervózně a pak pokrčil rameny.* No co, nebudu tady kecat že se ho nebojím. Ten chlap je děsivej. *Zhodnotil Remi. Vyslechl si pak, co říkal TAYLOR a jen se na něj usmál.* Neboj se, já k oltáři opilý prostě nedju. *Zdůraznil nakonec se s míchem.*
Jako.. Mít tátu, u kterého se naopak modlíš, aby pro ty láhve s mlékem odešel a už se nevrátil, když je náhodou přítomen, taky není žádná výhra, ale neměnil bych.. Jen se mě neptejte na rodinné oslavy.. *Prohodí se smíchem jako vtip na slova SASHY. Uchechtl se, když se i CASTOR představil znova. I na jeho slova opětovně kývne.* Přesně.. A kdyby jsi nebyl schopný to "Ano" říct, tak tě dloubneme do žeber a ono nějaké to "Aaaa" už vyletí.. Navíc je obecně známo, že kocovině se dá předejít jen třemi věcmi. *Načne a ukáže na sebe.* Mít dobrou genetiku, ano, záviďte mi, pánové.. *Poté jeho prst zamíří na TAYLORA.* Být vyděšený z následků a nepít.. Sorry, kámo, ale takhle se dlouho ve světě nesmrtelných neudržíš.. *A naposled jeho ukázání zamíří se škodolibým úšklebkem na REMIHO.* Nebo pokračovat v pití pokaždé, co se začne kocovina hlásit o slovo.. A o to se u tebe postaráme, ženichu.. *Prohlásí sebevědomě. Mezitím je přerušen nabídnou jointu a i když úplně nekývnul, tak je mu jeden strčen mezi rty a vzápětí už s ní TANOIA tančí po místnosti.* Woah.. Pozor.. *Vyjekne se smíchem, když zakopne o jakýsi malý košík, co tam Remi měl a málem hodil hubu, ale ustál to. Jointa mezitím, co mluvil, vzal mezi prsty. Jakmile Remi vezme jeho láhev v potaz, tak si tleskne.* To je konečně správný přístup! Nalívej! *Prohlásí a vezme si skleničku, kterou Remi donesl, načež jim nabídnul přiťuknutí.* Ať s tebou při té hádce nehodí zase o zeď.. *Pronese přípitek, ve kterém odkazuje i na CASTOROVA slova o italské domácnosti, se smíchem a pak do sebe pití kopne. Ano, bylo silné, ale byl to jeho první alkohol dneska, byl najezený a měl výdrž, takže s ním toho moc, krom toho, že jej svěže pálil v krku, neudělalo. Jen se ušklíbl a skleničku položil. Pokrčil rameny a zaměřil se na CASTORA.* Možná by šlo, ale tohle stejně vypadá lépe.. *Uchechtne se a znova si prohlédne kouli, co má Remi na noze.* Sorry, ale Faeriu znova fakt ne.. Vím, že mi nemůžete kecat, to asi v průběhu večera zneužiju.. *Zakření se škodolibě.* Ale jeden výlet tam mi stačil.. Měl jsem jen štěstí, že mě tam nějaký pošuk z královské stráže nezabil.. *Oklepe se lehce a jakmile začne TANOIA zapalovat jointy, tak si svůj podpálí sám vytvořeným ohněm na prstu. Vyfoukne první dým, než se obrátí na TAYLORA, kterého poplácá po rameni.* Hele, prcku.. *Pronese ačkoliv upír nebyl až o tolik menší, než on.* ..nevím jak zbytek osazenstva, ale já si vždycky vše pamatuju.. Nicméně fotky se budou hodit na afterparty.. *Dodá ke zbytku skupiny. Na rozdíl od těch, co se usadili do křesla, on se posadil jako posledně do vzduchu.* Ještě jsi mi neodpověděl.. *Zdůvodní to REMIMU.* Dezinfikoval jsi? *Přimhouří na něj oči, když fér dořeší něco ohledně šéfa těch dvou krvesajek.*
*Jen co se k němu TANOIA přitočil, tak se na něj fér usmál.* Tebe si pamatuju, myslím, že jsme se viděli na plese na Zimním Dvoře, pokud se nepletu. *Zazubil se a když mu zastrčil jointa za ucho, jen se zvesela uchechtl.* Tak to má být, vždy připraven na všechno, to se mi líbí. *Mrknul na něj spiklenecky, přičemž se pak zasmál nad tím, co fér po chvíli zvolal a jointa si vzal do ruky, připraven na všechno. Když mu pak REMI podal sklenku, vzal si jí od něj a kývnul na náznak díky.* Tak na ženicha, ať neuteče hned druhý den.* Zasmál se a hodil obsah sklenky do sebe, přičemž se jen lehce otřásl.* Teda tak ta píše, to se musí nechat. *Pronesl a sklenku odložil na stůl, sledujíc všechny okoli.* Hele fajn, já ti to věřím, chceš jít střízlivý, já ti to připomenu tak za hodinu nebo dvě až budeš na mol kámo. *Uchechtl se., načež dál za pravdu NATHANAELOVI.* A když nebude ani žádné „Aaaa* tak to ano za tebe už někdo řekne, to se neboj, oženíš se tak či tak, no ne? *Rozesmál se znova a jen se dál pak culil.* Tak já myslím, že o házení tu nebude nouze, uvidíme, co nám pak bude vyprávět až se sejdeme třeba za měsíc. Buď to budou líbánky každý den nebo itálie, kdo na co vsází? *Směje se.*
*Pripadá si akýsi detinský oproti ostatným. Najskôr dvihne ruku v odmietavom geste, keď mu niekto podáva pohárik alkoholu.* Prepáč, REMI, ale ja nepijem. *Pozrie na féra a ospravedlňujúco sa usmeje a zatiaľ, čo on nestíha prípitok, zbehne rýchlo do kuchynky, aby si priniesol pohár vody a s tým iba nadvihne ruku.* Nazdravie. *Zhodnotí a kopne do seba na ex plný pohár vody, skoro mu stekajúc cez kútiky pier po brade. Keď sa však väčšina osôb zapojí aj do jeho typu oslavy, šťastne sa zubí a zapaľuje jointy, zastaviac svoj pohľad na TAYLOROVI, čupne si k nemu ako sedí na gauči a oprie sa prázdnou rukou o jeho kolená, zatiaľ čo si potiahne, otáčajúc hlavu do strany, aby dym vyfúkol pomimo svojho upírskeho blízkeho, a hneď na to sa mu zahľadí do tváre.* Vieš, sme tu tri víly a klamať by sme nemali. Keď som povedal, že dám pozor, tak dám pozor. *Ubezpečuje ho a nakoniec ľahko a svižne narovná svoje telo, joint si nechávajúc v ústach, zatiaľ čo palce na oboch rukách ukáže v pohoďáckom geste dohora.* Ale presviedčať ťa nebudem. *Nakoniec dokončí a zvalí sa niekam na voľné miesto, vťahujúc dym hlboko do seba a so zaklonenou hlavou ho vydychujúc, nechávajúc svoje uši naplniť zvukom rozhovoru - sem-tam zachytí niečo o svadbe, niečo o aktivitách, čo pôjdu o chvíľu robiť a pri téme o Faerii sa iba šťastne usmeje.* Faeria je krásna jej prírodou. To by si si možno užil. *Ubezpečí NATHANAELA, zatiaľ čo si s REMIM vymení akýsi pohľad, že veľmi dobre rozumie slovám, ktoré ohľadom ríše víl REMI zo seba vypustil. On sám nie je veľmi dobrý v nadväzovaní vzťahov, hlavne nie vo Faerii. Postupne však svoju pozornosť pri fajčení vráti miestnosti a stropu, sleduje, ako sa pod vplyvom drog a alkoholu tých pár osôb mení a aj jeho kútiky úst sú naširoko, keď vstane zo svojho miesta a zavesí sa za ramená ku CASTOROVI, z ktorého sa mu veľmi chce smiať, aj keď vyzerá prosto normálne.* Tak podivne sa hýbeš… alebo stojíš? *Zamumle si a povyskočí na mieste, s rukami vo vzduchu a polovičným jointom medzi perami, pevne stisnutými.* Ideme von! *Zvolá, schytí najbližšiu osobu (CASTORA) za ruku a začne ho so sebou ťahať z miestnosti.*
*Když si Nate ukradl slovo pro sebe a začal přednášet nějaký výklad ohledně prevence v oblasti alkoholu a následné kocoviny, věnoval mu společně se Sashou pohled. Narozdíl od svého doprovodu se však moc neusmíval. Nahlas však nic neřekl, ostatně jako vždy.* /Nejsem vyděšený, pouze nevidím důvod v tom, mít kocovinu kvůli alkoholu, který na rozlučce nemusí být ani potřeba. To, že se neumíte bavit bez něj, je váš problém, ne můj./ *Jakmile se mu do ruky dostala půlka plná jakéhosi alkoholu, nakrčil lehce znechuceně nos. Ne, že by se mu nelíbila ta barva, černá přeci jen patřila mezi jeho oblíbené. Spíše se mu do samotného pití něčeho takového nechtělo hlavně kvůli vysokému číslu procent potravinářského líhu.* /Však většinu z toho likéru fakt musí zabírat ten líh. Pochybuju, že v tom jde něco cítit./ *Pomyslel si, načež jej ani tolik nepřekvapilo, že to do sebe Sasha obrátil bez jakéhokoliv problému na ex. Sic nad tím pozvedl jedno obočí. Svoji půlku mu nicméně nepředal, pouze ji postavil na stůl tam, kde bylo ještě místo.* Děkuji, ale já tohle neriskuji. *Řekne pouze, aby nemlčel úplně jak mrtvý civil pod zemí.* Jde tam cítit i něco jiného než jen líh? *Optal se možná lehce provokativně, když na alkohol řekne REMI svůj názor. Když se pak k němu dostal TANOIA, věnoval mu pohled.* Díky, Tannie. *V jeho obličeji se kupodivu zjevil na chvíli opravdu vřelý úsměv, který ovšem zavčas zmizel, když se začalo řešit opět něco jiného.* Elaine..a ano, Dragos je děsivý. To není žádná novinka. *Opraví REMIHO ve jméně, když se začnou bavit o Faerii. Fialovovlásek opět mlčel, jak jinak. Tématu tentokrát pouze moc nerozuměl. Nikdy ve Faerii nebyl, pouze o ní věděl a pamatoval si různé historky, co mu někdo z jeho přátel pověděl. Když se jej NATE dotkl, pohlédl na něj. Dobře, cizí dotek nyní moc neočekával a ani nevítal, nechal to však být. Pouze protočil panenky nad oslovením.* Zeptal bych se tě na počasí tam nahoře, ale myslím, že se tolik neliší od toho mého. *Pronesl, načež si pohodil brašnu na rameni, když zjistil, že mu z něj sklouzávala. Překvapeně vzápětí při pohledu na NATEA zamrkal, když viděl, jak sedí ve vzduchu.* /Dnes už fakt na tohle nemám./ *Proběhlo mu hlavou, načež si opět dovolil pozvednout jedno obočí, když slyšel jeho otázku.* /A ty sis tu ruku dezinfikoval, když jsi na mě sahal?/ *Opět jej to vedlo k protočení očí. Nakonec se však rozhodl, když ty okolo tak pozoroval, že je asi nechá slavit o samotě. Už jen podle toho, co tu proběhlo doteď, mu došlo, že mají o oslavách trochu jiné představy. A ač to bylo dosti sobecké, prostě se rozhodl, když už je TANOIA začal tak ochotně pobízet k východu, čapnout Sashu, ať už byl v jakémkoliv stavu, a jít zpět do vily.* Tak si to tu užijte, uvidíme se na svatbě. *Načal a pohlédl na REMIHO.* Přijď tam hlavně střízlivý, ať nevypadáš jako troska. *Lehce se pousmál, načež zamával.* Auf Wiedersehen! *Zakončil, než odešel, pokud byly už dveře otevřeny. Když tak si je sám otevřel a táhnoucí za sebou Sashu odešel zpět do vily.*
Proč by se mnou házela, jsi fakt pako. *Zasmál se Remi na účet NATEA a pak už se posadil na sedačku. Nad jeho poznámkou pak, že do Faerie nepůjde jen pokýval hlavou a zvedl ruce na obranu, s tím, že to respektuje. Pak se zasmál.* Ne, nedisenfikoval, ale od té doby jsme tu nepíchali, myslím. *Zasmál se pak Remi nahlas, než se nakonec otočil ke CASOVI.* Nikdo se mnou házet nebudeee! *Protáhl a když si všiml, že má prázdno, dolil a mu a pak i sobě.* Jo, kdyby jste někdo chtěl, mám i férské pitíčko!! *Zasmál se, odběhl a vrátil se s férskou medovinou, jež položil na stůl. Nad TANOVÍM poznatkem že nepiije, pokýval hlavou.* Tak vodu? Čaj? Mám dost bylinek, něco z nich? *Nabídl. Pak už ale začal TAN tahat Case ven. Remi se zsamál.* JO!! Jdeme ven!! Pojďme!! *Zvolal i on a vstal, ale to už si vysloužil uražené mňouknutí od Eizy.* Ale až tě nakrmím, ano princezno. *Pohladil kotě, jež vzal do náruče, odnesl do kuchyně, a tam jí dal plnou misku granulí. Když začala jíst, uculil se.* Můžeme!!!! *Když se pak dla TAY na odchod, trošku zklamaně si povzdechl ale na odchod jej ještě objal.* Rád jsme tě viděl, netopýrku. *Hlesl a když jej pustil, sledoval, jak odchází.*
*Nate se uchechtne nad slovy CASTORA.* Přesně tak.. O to, aby v pátek už z něj nebyl svobodný mládenec se dokážeme postarat i na mol.. *Prohlásí pobaveně a ještě se přidá k jeho slovům.* Sázím na Itálii.. *Zazubí se zvesela. Ohledně slov Remiho se zašklebí.* Mám ti připomenout, jak jsi držkoval, když jsi se mnou o ní poprvé mluvil, jak je příšerná a že s ní nikdy nechceš nic mít? Nepochybuju, že při hádce tahle její temperamentnost, která ti tak vadila, vyleze hezky na povrch.. *Uchechtne se dodatečně, na TANOIU ohledně Faerie zakroutí hlavou.* To že nemůžete vy tři lhát neznamená, že máte stejný zážitek jako já.. Navíc vás se tam každá druhá větev nesnaží zabít.. Takže ať si je Faeria úžasná jak chce, já ji momentálně nehodlám riskovat. *Zakroutí hlavou odmítavě. U TAYLORA pouze pozvedne obočí.* Je to absinth, kámo.. To je pouze líh v podstatě.. *Uchechtne se, jakmile ho začne popichovat zpátky, tak zvedne hlavu a skutečně se rozhlédne.* Trochu mráčno, dost oblačno a hodně mlhy.. *Odpoví mu v závislosti na tom, že se místnost plnila kouřem. Ne teda z jeho přičinění, protože během toho kecání měl šanci si potáhnout maximálně asi dvakrát a věčně jointa odkládal. Na REMIHO se pouze zašklebí, když prohlásí, že od té doby tady nepíchali a raději zůstane u sebe ve vzduchu. Jakmile se osazenstvo začne hrnout ven, tak se mu v očích zableskne.* Vsadíme se, kdo tam bude první? *Prohlásí, přičemž se snese na podlahu. Utíkat ale v plánu nemá. Jakmile ostatní vyrazí, tak si telekinezí otevře okno a vyskočí z něj. Co nejdéle to jde, tak padá volný pádem, než hmátne po náramku a odhalí křídla. Jejich máváním zklidní pád a postaví se na zem, načež křídla zase pomocí náramku iluzí schová a opře se venku o lampu, aby mohl OSTATNÍM oznámit, že je vítěz, jen co vyběhnou ven.* Tak kam jdeme teda? *Nadhodí.*
Hele to si řekneme jindy kámo. *Pronesl s úsměvem směrem k REMIMU, když se tak moc bránil tomu, že s nikým se házet nebude. Dál si pár tahu z jointu a když mu Remi dolil, tak se hned napil a uculil se ještě víc, když poslouchal ostatní, pak se lehce naklonil k NATHANAELOVI.* Hele je to Španělka, ty jsou temperamentní, takže co čeká. To bude ještě hodně zajímavé, popravdě by to byla dobrá podívaná. Napadlo mě, co jim koupit nějakou velkou sadu talířů jako svatební dar, pak bychom se mohli vsázet dál, třeba o to kolik kousků jim pak zůstane na konci měsíce. *Smál se pobaveně, než se na něj TANOIA pověsil a žvanil něco, čemu se sám Castor jen smál.* Já ti vůbec nerozumím, ale asi se hýbu, co já vím. *Pokrčil rameny a než stačil říct ještě něco, už byl tažen pryč z bytu, přičemž se smál jako malý. *Šel bych po schodech, ale myslím, že to byl se tam asi nakonec jen dokutálel.* Pronesl směrem k TANOIOVI, který ho stále tahal. Nakonec se dostali před budovu, kde už postával NATE.* Hele on je tu první, asi ho REMI vykopl z okna. *Smál se.* A kam asi, k první dobré fontáně přece, jdeme se koupat nebo ne?
*TAYLOROV úsmev ho poteší a aj trochu povzbudí, pretože mu príde, že chlapec sa necíti práve dobre a nechce ho ani nijako provokovať a podpichovať do niečoho, čo nechce. Nakoniec sa aj jeho tušenie potvrdí, keď sem-tam zahliadne TAYOVU tvár medzi ostatnými a keď sa rozhodne potiahnuť ostatných von, tak jeho upírí kamarát využije možnosť odísť domov. Preto sa na neho iba zasmeje a veselo, detinsky mu zakýva nad hlavou.* Ahoj, snáď sa uvidíme čoskoro. *Zavolá na neho a ešte si prezrie aj TAYLOROV doprovod, s čím ich oboch vyprevádza pohľadom von, kým mu nezmiznú. Pozrie na NATHANAELA.* Tým, že naklameme, som ubezpečoval Taylora. *Zasmeje sa, akoby to bol najlepší vtip na svete.* Pred Feariou ochranu ti sľúbiť nemôžem, ale príroda je tam stále krásna. *Žmurkne na chlapca a už ako visí na CASTOROVI, drží sa jeho ruky a ramena, než však NATH vyhlási súťaž, kto bude von ako prvý, chce ostatných nechať a tak sa rozbehne rýchlo dopredu, ale kým ostatných nevidieť, skryje sa niekam za roh a keď vystúpia von, vypadne z dverí za nimi, skoro sa potknúc na niečom na zemi.* Ups. *Zvolá a zachytí sa REMIHO za rameno a ospravedlňujúco sa na neho zazubí.* Prepáč. *Prenesie a radšej sa narovná a začne sa pozerať zo strany na stranu a pri tom hýbe celým telom.* Kúpanie v rieke? Mohli by sme si dať súťaž v jedení. *Ani si neuvedomuje, že bude prvý, čo prehrá, pretože ľudské jedlo nestrávi, aj keď na maškárnom plese vydržal dosť dlho, než to vypustil pri odchode. A nie je si ani istý, či bude chcieť ďalšiu stávku prehrať, keďže teraz sa dostavil pred bytovku posledný.* Alebo! *Zvolá, dvihne ukazovák do vzduchu, druhú ruku si založí k boku a otočí sa k ostatným.* Budeme behať nahí. *Zvolá a veľmi sa uchechtáva a smeje, keď vidí ostatných, ktorí však nepôsobia zhúlene a tak nakrčí obočie a jeho tvár je odrazu úplne seriózna, zo sekundy na sekundu.* Vy ste v pohode? *Opýta sa ich a znie to vtipne, keď vyzerá ako prerastené dieťa s nafúknutou tvárou.*
*Nad NATEOVÝM výrokem se Remi zasmál.* Jasně, že si to pamatuju, to se nedá zapomenout. Byl bych jí schopen i proklít, ale no....no nic.*Nechtěl říkat, že už prokletá je. Pak se jen uculil.* Bude to v pohoděeeee!* Pak už ale sledoval, jak NATE vyskočil z okna.* Já přísahám, jednou budu mít infarkt z něj!! *Zasmál se. Poté, co Cas zahlásil svůj výrok s talíři po něm jen šlehl pohledem.* Ty jsi fakt pako! *Zasmál se, načež k němu přiběhl a práskl jej do ramene. Pak se zamyslel.* J8 jdu do vody!! *Pronesl. Pak už vyšel ven, nad tím, co udělal TANOIA se zasmál a jen zavrtěl hlavou.* Chlapi, já jsem tak rád že vás tu mám. *Zhodntoil. Vyslechl si pak férovi nápady, a jakmile zaslechl, že můžou běhat nazí, no, chytl se toho. Byl to Remi. A než by se kdokoliv nadál, už byl nahý a smál se.* A teď k fontáně!!!!!!! *Zvolal a i když nebyli u Central Parku, tak vyběhl směrem k parku kousek od jeho bydliště, oblečení nechávajíc na zemi.*
*Čaroděj se nad slovy CASTORA ušklíbne.* Yo soy español también. Conozco chicas españolas.. *Pronese.* Ale ty talíře nejsou špatný nápad.. Vždycky se vsadíme a ti co prohrají se budou muset složit na novou várku.. *Zasměje se a naprosto ignoruje REMIHO brblání. Pak hlavu otočí na TANOIU a zašklebí se nad jeho prohlášením.* Tak to dík teda.. *Pronese ironicky a vzápětí skáče už z okna. Přeci jen neprohraje sázku, kterou sám vyhlásil. Dole se zasměje nad slovy CASTORA.* Vykopnout se zvládnu ještě sám.. *Mezitím doběhnou i ostatní a Nate nad otázkou TANOII pokrčí rameny.* Já jsem moc nekouřil, takže.. *Možná by i něco dodal, ale to už se Remi chytí nápadu s nahotou. Nate pozvedne obočí. Tolik alkoholu, aby šel úplně nahý, v sobě ještě neměl, ale nechtěl úplně kazit zábavu, takže šel alespoň do spodního prádla, když vyběhl k fontáně taky.*
*Cas se jen smál NATHANAELOVÝM slovům.* Tak jo s těmi talíři platí, takže kdo je nese jako první? Mám je vzít asi já co? *Smál se dál a stejně jako čaroděj, REMIHO pohledy a mrmlání přehlížel, stejně to udělají tak či tak, ať už se mu to líbilo nebo ne. Když pak doběhl i TAN s REMIM, tak se jen uchechtával a sledoval je, zatímco poslouchal další návrhy, které tu padaly. Jakmile padl ten o nahotě, už se chtěl ozvat, že REMI půjde jako první, ale to už se fér svlékl a se smíchem běžel do parku. Cas se začal svlékat taky až se nakonec jen ve spodkách rozběhl za ním.* Hele pořád je to dobré. Je jen nahý, to kdyby se oblékl za obří péro a pobíhal tu, to by teprve bylo. *Smál se a dál ostatní následoval, až k první fontáně, která se jím naskytla cestou.*
Kde ste tie jointy nechali? *Prenesie, ale odpoveď ani nedostane, pretože jeho otázka bola skôr rečnícka a zamrmlaná popod nos. Zabudne ale na to po chvíli, keď si potiahne zo svojho jointu, ktorý si nechce namočiť vo fontáne. Je ale veľmi rád, že sa všetci bavia a napriek tomu, ako hlúpo to znelo, pristali na jeho nápad s nahotou.* /No, sme tu traja féri, zrejme nám nahota vadiť nebude./ *Pomyslí si, stiahne zo seba vrch a tým odhalí bielu kožu svojej hrude, trošku poznačenú červenými značkami, ale nohavice si nesťahuje, pretože je na to príliš hanblivý, aj keď behať nahí po meste navrhol on sám. Nevadí mu vykúpať sa vo fontáne v nohaviciach, pozbiera všetky veci zo zeme po ostatných, nechávajúc si veľkú kopu oblečenia v rukách a srnčími skokmi sa rozbehne za nimi.* Počkajte ma! *Zavolá na nich a hrozne sa pri tom smeje, takže sa mu dýcha ťažšie, ale len čo sa dostane do parku, cíti atmosféru prírody, ktorá ho posilňuje a tak hŕbu oblečenia pohodí na zem niekde do trávy a ihneď, čo vylezie na kraj fontány, skočí si do nej, ošpliechnuc ostatných okolo seba. Zohne sa, naberie vodu do dlaní a ihneď ju vypŕskne na REMIHO.* Krstenie. *Zakričí a hneď opakuje pohyb aj pri CASTOROVI a NATHANAELOVI.*
*Čipovanie sa zdá problémovejšie, než by si Spolok predstavoval a aj Pandemónium je o polovicu prázdnejšie, než obvykle. Asi ho tam podsveťania veľmi radi neuvidia na jeho obhliadke v ich obľúbenom podniku, v ktorom by sa mohli zabaviť, nebyť toho rozhodnutia, pod ktoré sa podpísali zástupci rás sami. Ani sa necíti vinne, keď do Pandemonia vojde aj s čipovacím strojom, ktorý nemá kam odložiť a tak ho drží po svojom boku, snažiac sa o čo najmenšiu pozornosť od osôb, tancujúcich v strede parketu, v tme sa celkom strácajúc vo svojom koženom oblečení lovca, spolu so zbrojou a anjelským ostrým na svojom opasku. Postaví sa niekam do rohu a sleduje okolie. Ani nebude naivne dúfať, že jeho obhliadka bude bezproblémová, už je lovcom príliš dlho na to, aby nevedel byť v tomto až prílišne cynický.* /Čím skôr to prejde, tým lepšie./ *Prebehne mu hlavou, keď mu hlasná hudba bije do uší a otriasa mu telom, akoby stál vo vlaku.* /O hodinu dlhšie, než je potrebné, a odhluchnem, fakt./ *Behajú mu hlavou negatívne a kritické myšlienky na celé priestory a osoby, ktoré ich zapĺňajú. Nikdy tomu nerozumel, ale aspoň, keď už je tu, si môže objednať niečo na pitie a tak sa konečne odlepí od tmavej steny a poberie sa k baru, kde ihneď kývne na barmana a požiada ho o jeden pohár minerálky, zaslúžiac si tak zamračený, pobavený pohľad, na ktorý mu odpovie nakrčeným nosom a zavrčaním. Cez oblečenie nevidieť jeho runy, okrem krku, a tak by mohol na niekoho v tomto prípade pôsobiť aj ako vlkodlak.*
*Jestli se neprobral při převlékání z ležérních tepláků a jednoduchého trika do nečekaně volánkové košile, vesty a slušnějších kalhot, dozajista jej z poněkud ospalého stavu vytrhla hudba, která šla slyšet až venku. Hiram totiž portál vytvořil tak, aby jej vyplivl trochu dál od podniku, do nějž měl zamířeno. Chtěl se nadýchat ještě před zmizením do dalšího uzavřeného prostoru nějakého toho čerstvého vzduchu, pokud se tedy něco takového dá říct. Ostravský vzduch byl oproti tomu New Yorskému občas až zlatý.* Ježiš, mně snad při vstupu dovnitř prasknou bubínky, ne? *Zeptal se sám sebe tiše, když se zrovna stavěl do fronty. Ta překvapivě nebyla nijak rozmanitá. Byl zvyklý na větší. Asi taky proto se rovnou neotočil a nešel jinam, když písně, co uvnitř hrály, šly slyšet i mimo zdi Pandemonia. Nakonec se ovšem spokojeně musel usmát. Práh onoho nejpopulárnějšího nočního klubu překročil mnohem rychleji. Mimovolně ovšem zasykal. Ta hudba byla opravdu nevkusně nahlas na to, jak prázdné prostory byly. Bylo zde méně podsvěťanů, což je jeden důvod, proč by hudební podklad nemusel být na maximum. Tentokrát se ale nemusel prodírat těly až k baru. Jednoduše se usadil na jednu z volných židliček, připraven už promluvit na barmana, když si všiml známé osoby, co stála o kousíček vedle a zrovna si objednávala. Lehce pak pozvedne obočí nad chováním samotného podsvěťana za barem. Nakonec to však nechal být. Prostě projevil svůj názor. On sám to dělá běžně.* Crush Arrow bych prosil, díky. *Pověděl svou objednávku a podíval se na Sebastiana.* Jsi ve službě, že?
*Vymení si ešte určitý očný súboj s barmanom, alebo to tak berie iba on sám, keď prepaľuje muža pred sebou pohľadom. Vidí na ňom, že je to upír a samotný barman chápe, kto vlastne je Sebastian. Nadvihne obočie a síce pristroj na čipovanie necháva stále po svojom boku, barman už nie je úplne spokojný z toho, čo za zákazníka musí obslúžiť. Sleduje ho zamračeným a namrzeným pohľadom, z určitého neznámeho dôvodu sa ešte obzrie, než sa rozhodne usadiť a vtom ho preruší celkom známy hlas, ktorý ho donúti pomaly dvihnúť pohľad a zabodnúť ho do jemu známeho čarodeja.* Hiram. *Prenesie popod nos a usadí sa, najskôr nereagujúc na otázku. Kútikom oka pozrie na mlado vyzerajúceho muža pri sebe a nadvihne obočie.* Chceš sa baviť s lovcom? *Opýta sa skôr sarkasticky a skoro akoby sa vyhrážal alebo provokoval, položí prístroj na pult, ale nepúšťa ho z ruky. Je to príliš riskantné, aby mu ho niekto nezobral. Vtom si ho však dá do lona, aby ho zakrýval za pultom v tieni vlastného tela a keď mu trochu agresívnejšie dopadne pohár s minerálkou pred tvár, frustrovane zavrčí a napije sa, než znova venuje Hiramovi pozornosť.* Bohužiaľ, áno, som na hliadke. A ty čo? Prišiel si sa dať začipovať? Nevyzeráš, že si práve takúto hudbu užívaš. *Prenesie a chápavo, ironickým úsmevom potvrdí aj to, že tam čarodej nie je jediný, kto takú hudbu neoceňuje.*
*Chvíli ty dva pozoroval. Bylo to docela k popukání. Jako by sledoval dvě hašteřivé husy, co na sebe navzájem hledí, mávají křídly a místy vydávají ty své typické skřehotavé zvuky. Tiše se pobaveně uchechtl. Věděl ovšem, že by ani jeden z mužů onen projev užívaní si té podívané nemohl zaslechnout. Hudební podklad musel mít snad přes dvě stě decibelů. Nespokojeně si tedy zamručel.* /Tohle je zralé na špunty..já snad vážně ohluchnu!/ *Pomyslel si, načež ztěžka kývl, když jej lovec pozdravil zmíněním jeho jména, které sotva zachytil. Taky by se nic nestalo, když by to lovec řekl hlasitěji.* Proč by ne? Neodsuzuju osoby kvůli jejich rase. *Protočil nad tím panenkami, než zamrkal, vnímajíce své myšlenky.* /Ale holky pošlu rychle někam, heh./ *Mlaskl, načež se lehce pousmál, když před něj postavil barman koktejl, který si objednal.* Navíc, když se mi někdo zdá hezký, je mi jedno, jestli je upír, nebo právě lovec. *Zašklebí se lišácky, hodíce po Sebastianovi pohled. Nevinně se pak usměje a krátce, jako úplný andílek, složí tváře do svých dlaní. * Škoda, jinak bych tě na něco pozval..teď jsi mi výběr docela okleštil..ještě ti mohu objednat džusík. *Odfrkne si zlehka. Jeden panák by přece nemohl ublížit.* No..neužívám si popravdě jen tu hlasitost..písně jsem slyšel i horší. *Přiznal, načež se vrátil k jiné části Sebastianova projevu, kterou naschvál odsunul až na konec.* Ne, po čipu zrovna moc netoužím. *Zavrtěl hlavou.* Řekněme, že jsem si pouze delší dobu neužil a chci to napravit, než zmizím na dušičky zpět do Česka.
*Mykne pobavene plecom a na jeho tvári je akýsi podivný výraz ľahostajnosti a horkosti.* Neodsudzuješ, kým tá rasa neznačkuje iné? *Opýta sa otvorene, akoby sa tým snažil čarodeja vedľa seba vyprovokovať, aj keď je to len obyčajná trefná otázka, ktorou by si sám radšej potvrdil, ako veľmi sa bude Hiram brániť, ak by na neho čip vytiahol a začipovaný by ešte nebol. Po Hiramovych ďalších slovách sa mu však chce zasmiať.* /Nič nedám za to, keď ho trochu poťahám za nos./ *Pomyslí si a jemne podvihne obočie.* Aaa, už chápem, rád dostávaš nejaké veci do svojho tela, že? *Podpíchne ho stupidným dvojzmyslom a na jeho tvári je vidieť istý výraz chlapca, ktorý prišiel na párty niekoho baliť, ale jedine preto, aby si z toho uťahoval - na to si však dáva pozor, aby to nebolo úplne vidieť.* Džúsikom človeka do postele veľmi nedostaneš. /Tu sa dostávaš do nebezpečných vôd, Sebastian./ *Upozorní sa hneď po svojej poznámke v hlave, keďže ak takto bude provokovať, Hiram ho môže pozvať na alkohol a síce už je abstinent dlho, možno by neodolal. Zahrá sa, akoby si upravoval vlasy za ucho, aj keď ich má dosť krátke na to, aby sa to dalo, a chce sa mu smiať, aj keď to na ňom nie je vidieť. Nikdy neflirtoval s mužom, takže je to čisto iba pobavenie. Na poznámku o hudbe pozrie akoby niekam do rohu miestnosti, napije sa a mykne plecom.* Keby som nemusel, nie som tu. Nie je to hudba pre mňa. *Zazubí sa nepríjemne a cíti, ako mu bubienky v ušiach skoro trhá.* No, takže si sa prišiel pobaviť pri bare so mnou? *Podotkne sarkasticky, pretože svoju osobu nepovažuje, tak ako väčšina ľudí, za práve najzábavnejšiu spoločnosť.*
*Pokrčil rameny, načež se zahleděl do koktejlu, který bezdůvodně pomocí brčka zamíchal. Asi jen tak z nudy či chtěl zaměstnat ruce. Těžko říct.* Věřím, že si to všichni lovci neužívají a třeba se jim to dokonce hnusí..určitě všichni nebyli pro tento bez prominutí stupidní nápad. Tento fakt se snažím zohlednit, ačkoliv se třeba mohu mýlit. *Pronesl, pouštíce slámku, aby se mohl napít. Následně spokojeně zamlaskal a oblízl si rty.* Stále ve mně trochu té naivity zjevně zůstalo. *Dodal a pokrčil rameny opětovně. Nuže, bylo již jasné, že jeho emoce se nijak neotupily za celý jeho dosavadní život, za což byl rád a občas i nerad zároveň. Když si třeba vybavil ten ještě slušně tlumený výbuch tehdy během čtení dopisu od Zacharieho, hned by byl radši, kdyby se jeho projevy trošičku držely v ústraní, aspoň na chvíli. Pobaveně se uchechtl, zavrtěl hlavou.* Jo, dokud to není čip, drahoušku. Pak už tak milý nebývám. *Zašklebil se opět. Mimovolně pak sjel pohledem barmana, který mu věnoval opovrhující pohled. Hiram tedy pozvedl jedno obočí.* Támhle máš zákazníky, puso, tak se jim věnuj a zkus se usmát..aby ti ještě neutekli. *Uculil se na barmana, poslal mu vzdušnou pusu, než se pobaveně uchechtl nad jeho mrzutým mrmláním. Tušil však, že vyhazov mu úplně nehrozí, pokud by chtěl personál nějakou tu výplatu, když už jim zde chodilo málo podsvěťanů.* Rád bych ti nabídl nějaký dobrý halucinogenní čajíček, ale to, co jsem dostal, zůstalo doma. A ty jsi navíc ve službě, bys ještě dorazil zlitý do institutu, to si na krk nevezmu. *Vrátil mu.* Ale tak jestli chceš, objednám nám po jednom panáku slivky, co ty na to? Nebo chceš něco jiného? *Pobídl lovce, aby vyslovil své přání. Byl smířen, že jde tento večer něco málo utratit. Pobaveně se zasmál, pozvedajíc opět jedno obočí.* Tohle je spíše pro mě, mám delší vlasy. *Nadhodil.* A navíc, nejsem dominantní, zkus na to jít jinak, brouku. *Zašklebil se nato, než lovci věnoval zazubení a následné kývnutí, když se řeč posunula k hudbě.* No, můžeš to brát i takto..asi to tak i vypadá, je tu míň podsvěťanů než obvykle.
*Vie, že je na strane Spolku, ale vždy, keď sa postaví k Triss ako naposledy, alebo k Hiramovi, aj keď nie je práve blízkou osobou, nevie si predstaviť úplne, že je to správne a mal by to urobiť.* Dúfam, že sa nebudeš brániť, keď to urobím. *Prenesie, ale sám si je neistý svojimi slovami, i keď mu nesedia na jazyku, no chápe, že je to povinnosť a mal by to chápať aj každý podsveťan.* Môžeš si ho potom nechať vyoperovať, ak chceš. *Navrhne mu skoro ako kompromis. On si urobí svoju robotu a zároveň tým dá možnosť Hiramovi vyhnúť sa stopovaniu a sledovaniu jeho lokácie. Napije sa radšej minerálky, jeho pohľad je tvrdý a mrzutý. Keď ho Hiram nazve drahúšikom, hodí na neho skúmavý, nechápavý pohľad.* Tak od toho drahúšika mám, k-rva, ďaleko. *Podotkne nevrlo a odfrkne si, než tiež venuje barmanovi pohľad a zazubí sa horko na neho, provokatívne, keď ho Hiram zotrie poznámkou. Vráti pohľad čarodejovi.* Vidím, že rád provokuješ. *Podotkne svojím povšimnutím a znova sa napije, nechávajúc si vody toľko, koľko sa dá, lebo má pocit, že už mu barman asi nedoleje, napriek tomu, že mu za to zaplatí. Prudko dvihne ruku v odmietavom geste.* Abstinent. *Vysvetlí jedným slovom a cíti, ako sa to v ňom pri spomenutí alkoholu akosi premelie a stiahne mu hrdlo.* /No, ak sa chceš takým pripomienkam vyhnúť, nelez do podnikov ako Pandemonium./ *Pomyslí si a obzrie sa inam, aby nemusel hľadieť na drink, ktorý stojí Hiramovi na pulte. Nakoniec nadvihne obočie.* Keby si mal ešte dlhšie vlasy, prsia, bol moja snúbenica a nemal to… *Kývne hlavou k mužovmu rozkroku.* … medzi nohami, možno by som si dal povedať. *Povie a zdá sa mu, že to je jeden z najotvorenejších a najnetypickejších komplimentov, ktoré v poslednej dobe odzneli z jeho pier.* Všimol som si. *Nakoniec vysvetlí a znova sa pozrie k tancujúcej mase, ktorá však nie je takou masou, ako býva inokedy.* Nečakal som, že to, čo desí najviac, je tak dobrná vecička. *Zasmeje sa horko a bez vtipu v hlase.*
*Naklonil hlavu lehce do strany, přemýšlejíce nad větou, co z lovce vypadla. Věděl, že dělat si u lovců problémy není nejlepší nápad. Proto, i když si minimálně se Sebastianem občas pohrával, ve finále se nijak daleko nedostal. Ani si nepamatoval, zda na nějakého někdy v životě zaútočil či se nějak bránil. Možná, když mu skutečně šlo o život, i to se přece mohlo stát. Neměl zrovna nejlepší paměť, proto žádné takové domněnky neeliminoval. Třeba jednoho lovce přehodil pomocí magie z jedné strany baru na druhou, co on taky ví. V mozku má vymeteno, hlavně takto večer.* No..způsobil bych si tak problémy, takže bych ti jen do něčeho nadal..a možná bys mi ani nerozuměl, pravděpodobně bych přepl do jiného jazyka. *Odpověděl nakonec.* To se dá? *Pozvedl jedno obočí, zvídavě se dívajíc na lovce. Až teď zabloudil pohledem k jeho klínu, kde si čipovacího přístroje všiml. Nejistě se pak otočil jinam, ignorujíce to, co právě viděl.* Jo, to máš pravdu, na tebe se nic zdrobnělého nehodí. Však máš tak dva metry, ne? *Uchechtl se pobaveně, než svoji pozornost přesunul k nepřívětivě se tvářícímu barmanovi. Tomu věnoval patřičnou poznámku, kterou zakončil uculením a vzdušnou pusou, načež se za jeho zády spokojeně usmál.* Jojo, nadmíru rád! *Potvrdil.* Proto jsem nejednou skončil s rozbitou hudbou..a poučil jsem se? Ne. *Pokrčil pobaveně rameny. Některé rvačky mohl magií ukončit, některé ovšem ne. V takové situaci hold doufal v pomoc, v rozvzpomnění se na nějaké bojové techniky, co se za život naučil, nebo v brzkém ukončení.* Ach, jasné, rozumím. *Kývl pak. To, že je Sebastian abstinent samozřejmě respektoval. Navíc, když byl zrovna ve službě, nebyl to ani dobrý nápad. Obecně není nejlepší být opilý při práci. Lehce se pousmál.* Aspoň umíš citlivě podat odmítnutí. *Uznal. Zvolna si hlavu vložil do jedné dlaně, zapřel se a druhou rukou si opět slámkou zamíchal koktejl.* Která ti zvládne snadno zničit život, nebo minimálně lehce narušit soukromí. Bojíme se toho oprávněně. *Zmínil.* Já bych se pak dost možná navíc cítil jako nějaký mazlíček, co se nesmí ztratit..jen mi ten čip nedají na veterině, nebo-li u doktora, ale vlastně kdekoliv. *Pokrčil rameny.* To už pak zní jako když se řešila vakcína proti Covidu..šlehnou ti to všude, ale bůh ví, co v tom je.
*Vie, že ak sa o tom Spolok dozvie, budú to problémy, ale vždy sa môže pri jednom-dvoch prípadoch vyhovoriť, že netušil o tom, že je niekto podsveťan (možno), alebo že pri sebe práve nemal ten hovädný čipovací prístroj, ktorý ak by mal so sebou vláčiť každú sekundu, asi by to išiel Spolku otrieskať o hlavu osobne. Zavrčí si popod nos.* S-ať to. *Zamrmle si sám pre seba a pozrie na Hirama, pokrčiac na jeho otázku plecami. Oddýchne si frustrovane, keď sa téma otočí k niečomu inému, chvíľu sledujúc barmana, ktorý sa pohybuje za pultom s namrzeným výrazom.* /Ten sa vie mračiť horšie ako ja. A to som si myslel, že podám žiadosť do Guinessovej knihy./ *Pomyslí si sarkasticky na adresu podsveťana a úplne sám seba chápe, prečo ich nemá toľko v láske, napriek tomu, že tu teraz s jedným popíja minerálku.* Chceš povedať, že si vysokí ľudia nezaslúžia zdrobnené mená? To je diskriminácia. Neodsudzuješ kvôli rase, ale kvôli výške? *S hraným sklamaním pokrúti hlavou, zatiaľ čo sa znova napije, luskne na barmana a ukáže na pohár, aby mu dolial. Keď tak urobí, nepríjemne na neho zazrie a vráti sa radšej pohľadom k Hiramovi.* Možno by si sa mal poučiť čoskoro. Buď rád, že si ma stretol ešte pred čipovaním. *Dodá a nevie, ako si to Hiram vezme, ale myslel to tak, ako to povedal, bez akýchkoľvek vedľajších významov, na ktoré by chcel čarodeja nachytať. Prosto sa mu nechce, iba jeho pohľad odbieha každú chvíľu niekam do miestnosti, predsa len je na obhliadke a musí kontrolovať, čo sa deje. Preto aj keď čarodejovi nevenuje pozornosť, počúva ho, len prosto musí robiť svoju robotu. Aj tak sa na neho obzrie s nadvihnutým obočím.* /Čo do čerta?/ *Napadne mu a jeho tvár hovorí za všetko po Hiramovej poznámke, že vraj vie odmietnuť s citlivosťou. Uchechtne sa hrubo a horko.* No tak to určite. *Zamrmle a vráti sa k pozorovaniu tancujúcich ľudí. Prikývne a nakoniec iba mykne hlavou.* A vlkodlakom by sa post mazlíčka hodil. *Prehodí akúsi blbú poznámku na jednu z rás a pozrie na HIrama.* Epidémia je niečo horšie. Je to démonická choroba. Buď prejdeš riskom a nič sa nestane… *Ukáže na seba.* … alebo môžeš zomrieť. *Nakoniec prenesie, akoby to nič nebolo.*
*Lehce pozvedl jedno obočí. O tom, že by se dal čip vyoperovat teď pochyboval více, než před chvílí. I když si myslel, že to úplně není nemožné. Vše se přece dá, když se chce. Minimálně by měl jít ten čip deaktivovat, snad. Doufal v to. Nepotřeboval, aby ho někdo 24/7 sledoval. Obzvláště pak ne lovci. Navíc by to bylo zadarmo, co by z toho asi měl. Kdyby se na tom aspoň nějak dalo vydělat.* /To by přece taky mohlo nějak jít./ *Pomyslel si mimovolně, zatímco zvolna slámkou míchal koktejl. To, že Sebastian mlčel pro něj tak nezvyklé nebylo. Už stihl zpozorovat, že je spíše mlčenlivý typ.* Ne! To samozřejmě ně! *Zasměje se, zvedne krátce ruce v náznaku vzdávání se, než je pro tentokrát složí na chvíli do svého klína.* Zaslouží, jen to občas dokáže vyznít docela vtipně. *Zmínil prostě, přičemž pokrčil rameny. Znovu se pak krátce zasmál, když padla řeč na to jeho provokování.* Cením si tvé rady, příteli, ale něco takového mi bude trvat ještě dlouho. Ale snažím se, přísahám. *Kývl pak. Vskutku se snažil neprovokovat někoho často, ovšem ono to bylo vždy tak lákavé. Takový malý démon na jeho rameni, lákající ho k takovému činu. To si opravdu dříve stihne spíše vyříznout jazyk. Pokrčil rameny.* Taky je pravda, že nevím, jak si odmítl ty přede mnou. Pokud tedy nějací byli. *Uznal. Zvolna nato chytl sklenku s rozpitým koktejlem za krátkou šťopku. Samotnou nádobu ovšem nechytl, chvíli ji akorát zlehka držel, než po skle začal z nudy zlehka přejíždět.* Buď rád, že tě žádný zrovna neslyšel. *Zlehka kývl, načež krátce zavzpomínal.* Jo vlastně..ona to byla démonická choroba, sorry, má chyba. *Uznal. Opět si nato usrknul koktejlu, znuděně u toho pozorujíc bar, než se rozhlédl po okolí, doufajíce, že přišel někdo další.* Nahh..dnes je tu docela nuda.
*Iba kútikmi očí sem-tam zazrie na mlado vyzerajúceho čarodeja vedľa seba a nakoniec iba pokrčí ramenom v akomsi náznaku vzdávania sa.* No, vyznieva to vtipne, uznávam. *Dodá, ale takým hlasom, že je ledva cez hudbu počuť, že vôbec niečo povedal. Napije sa z plného pohára minerálky a oblízne si pery, sťažka vzdychnúc, skoro akoby chcel každú chvíľu odísť. Pozrie na Hirama.* Aj snaha sa cení. *Povie rečnícky a z jeho hlasu je cítiť, že to nie je veta, nad ktorou by premýšľal dlho, len aby Hirama povzbudil, ale že to je pre neho prosto nejaká hláška, ktorú hovorí, len aby sa ďalej veci nerozoberali alebo že nevie, čo ďalej povedať. S jeho empatiou to nie je práve na najlepšej úrovni. Horko sa zasmeje a nadvihne obočie, trochu sa aj pokrúti na mieste a zatvári sa akože záhadne.* To by si chcel vedieť, čo? *Podpichne provokatívne, ale jeho tvár nie je pobavená, aj keď jeho tón hlasu o tom napovedá. Nakoniec siahne k prístroju vo svojom lone a ukáže ho Hiramovi.* Žiadny z nich by teraz neocenil byť v mojej blízkosti, chlapče. *Zamrmle a nakoniec sa na Hirama zamračí.* Naozaj by som ťa mal začipovať, tak daj ruku. *Nakoniec prenesie úplnou zmenou témy a mračí sa pri tom, akoby to bolo proti jeho srsti, ale potrebuje to urobiť, napriek tomu, ako sa doteraz ich debata vyvíjala.* Bude to rýchle a bezbolestné. *Dodá mrzuto.*
*Spokojeně se zazubil, když mu dal lovec nakonec za pravdu. Jak málo stačilo k takovému štěstí i ke slabší radosti, zlepšení nálady. Hiram se opravdu zvládl radovat i z maličkostí, mnohdy tedy. Z takového malého čipu by asi radost nebyl, to spíše i za nějaký maličký kamínek. Přesně tak i, lidově samozřejmě, šutr mu zvládl vykouzlit úsměv na tváři. Asi to bylo tím, že dokázal vidět něco krásného v každé věci, zvířeti či osobě. Ostatně jako umění, u nějž si myslel, že každý den na něco takového narazí.* Jasně, když už nic. *Pokrčil rameny. Těžko říct, zda i příště poslechne toho ďáblíka, nebo si to pro změnu odpustí. On sám si myslel spíše tu první možnost, nicméně třeba zaskočí sám sebe. Kdo ví. Do budoucnosti přece nevidí a zatím ani o něco takového zájem nemá, nikdy ani neměl. Věštecké karty či koule šly mimo něj. Nepotřeboval procházet životem s vědomím, že se něco stane, protože mu to ukázal výběr nějakých karet. Něco takového mu většinou bylo zcela putna.* Chmm..možná? *Uculil se nevinně, opět si složíce tváře do dlaní. Hold byl zvídavý jak malé děcko, věkem by už byl ovšem již dávno v hrobu, narodit se tedy jako člověk, vlkodlak či lovec. Na stroj se podíval opět jen krátce, znovu pak hodil očko raději po něčem jiném. Nakonec jej to možná děsilo víc, než si původně myslel. Usrkl si koktejlu, od nějž již hlavu nezvedl. Pouze jí kývl a ruku mu lehce nedobrovolně podal, lehce se u toho klepajíc, ačkoliv se něco takového snažil potlačit.* /Zkusím to pak nějak deaktivovat..možná../
*Zdá sa mu, že debata akosi uhasína a namiesto nej ju nahrádza akási nepríjemná, hustá atmosféra. Ešte aj keď podvihol prístroj nad pult, všimol si nepríjemný barmanov pohľad, no nie vydesený.* /Tipujem, že ten už označkovaný je, bastard./ *Napadne mu a necíti sa nijako previnilo, že to znie, akoby mali za úlohu začipovať pouličné zvieratá, túlajúce sa po okolí. Ako však vie, New York je už aj tak príliš chaotický a zrejme oni sami si môžu za to, ako sa to vyvinulo - že si zrejme ako inštitút neurobili robotu a podsveťania sa začali blázniť, aj keď práve pri tomto posedení si všíma, že to pri niektorých skrátka nie je pravda, aj keď sa pri tom uvedomení cíti hlúpo. Už sa mu nechce smiať, keď nakúkne na Hirama a nakoniec aký je z toho vydesený.* /Asi to patrí k tomu./ *Napadne mu, ale cíti sa nepríjemne, keď si predstaví, že by na tomto mieste mala byť aj Triss alebo Emerie, a tak nejako dúfa, že ostatní lovci si robia svoju robotu lepšie a hlavne že ak narazí na ďalších podsveťanov, nebude s nimi mať problém, ale ak to bude niekto známy, len chce, aby ich označkoval už niekto iný.* /Kedy si sa stal tak sentimentálnym. Preboha, pozbieraj sa, chlape./ *Nadáva si v hlave a tak, keď Hiram natiahne ruku, ktorá sa chveje, ignoruje to, obočie má stiahnuté a zamyslené a prístroj priloží ku kraju ruky, aby čip vstrelil na čo najmenej boelstivé miesto, aké by mohol, a zároveň aby bola jeho práca hotová čo najjednoduchšie a najprecíznejšie. Nakoniec, keď to aj urobí, ihneď stiahne prístroj k sebe a skontroluje ho, zatiaľ čo si ho zas dá do lona a pozrie na čarodeja.* Bolelo to? *Opýta sa so záujmom a aj s jemnou starostlivosťou, ktorú nechce dať najavo, aj keď mu to úplne nejde.*
*Když náhle jejich konverzace utichla, zlehka si povzdechl. Bavilo jej to. Nyní kompletní ticho narušovala pouze hříšně hlasitá hudba, která zemí Pandemonia téměř otřásala. Až teď ji začal znovu celým svým tělem vnímat. Zrovna píseň, co hrála nyní, byla opravdu děsná. Nespokojeně tedy zamlaskal, zavrtěl hlavou. Raději se napil, tiše hodíce krátký pohled jak na barmana, tak i na lovce vedle sebe.* /No tak, mluvte někdo./ *Pomyslil si téměř zoufale. Zrovna teď si nepřál být takto se svými myšlenkami. Obzvláště, když létala jedna přes druhou, zatímco je narušovala hlasitá melodie zvenčí. Krátce si i zacpal uši, nepříjemně a nespokojeně u toho přivíral oči. Znovu si však nakonec zlehka povzdechl.* /Asi za chvíli půjdu./ *Pomyslil si nakonec, než se ovšem nadál, zaskočil jej Sebastian s tím, že by jej měl začipovat. Žádnou jinou emoci kromě strachu najevo nedal. Lovec si jeho obav dokonce mohl všimnout pouze díky chvějící se ruce, kterou mu čaroděj podal. Nevyplatilo by se mu, když by se pokusil protestovat, takže se rozhodl to nijak neprodlužovat. Pouze znovu přivřel oči, tiše sykl a svou ruku si nakonec přitáhl zpět k sobě. Dovolil si nato téže rukou zaluskat, aby mu zlatavá magie zasvitla u konečků prstů. Otevřel by klidně i plamen, nebýt toho, že by barman upír.* Štíplo to..jako očkování. *Odvětil mu. Koktejl poté celý dopil.* Asi už půjdu. *Zmínil, vytahujíce si z kapsy peněženku.*
*On sám by mal asi vstať od pultu, keď sa napije a mal by sa vybrať pomedzi ľudí. Určite ešte niekoho začipuje, než sa vráti do inštitútu, ale nateraz skôr iba kútikom očí sleduje Hirama. Nemá sa mu prečo ospravedlňovať, aj keď má pocit z čarodeja, že by to mohol očakávať.* Nič ti z toho nebude. *Prenesie presvedčujúco a ubezpečujúco, aby Hiram nabudúce radšej neobišiel celú planétu, než by sa stretol s ním. Nakoniec si odkašle, dopije pohár a skĺzne sa z barovej stoličky, držiac pevne prístroj v ruke, obzerajúc sa dookola. Aj po Hiramovej poznámke, že už pôjde, sa mu zdá, že je to náznak toho, aby sa vrátil do práce a nechal čarodeja ísť si svojou cestou.* Dobre som sa porozprával, vrátim sa ale k svojej práci. *Ukáže palcom dozadu k tancujúcej mase, tmavým tieňom a neónovým svetlám podniku, ešte aj nepríjemný pohľad hodí na barmana, ktorý na neho vycerí zuby. Prekrúti nad ním očami a kývne na Hirama hlavou.* Len nebuď naštvaný. *Prenesie nezaujato, ale naozaj teda dúfa, že bude mladík v pohode, napriek tomu, že si to ani sám nechce a nevie priznať a radšej sa otočí na päte s mrzutým, typicky zamračeným výrazom a zájde medzi ľudí, stráviac večer v Pandemoniu v povinnostiach a v čipovaní, než sa vyberie znova naspäť do inštitútu a nechá ten večer odznieť v sprche a v posteli.*
*Lehce nedůvěřivě si prohlédl ruku, v níž byl nyní čip, a poté i Sebastiana, než kývl.* Dobře. *Hlesl. Teď jej v Pandemoniu nedrželo nic. O chuť užít si už docela přišel, navíc v klubu zatím nespatřil nikoho, kdo by se mu zalíbil. Tedy kromě Sebastiana, který jej odmítl.* /Ani ten barman není k zahození, ale toho jsem urazil./ *Pomyslel si s lehkým zašklebením. Nakonec se však opravdu zvedl, aby spíše vyplnil slova, co před chvílí vyřkl.* Přeju hodně štěstí, Bastiane. *Pověděl se slabším úsměvem. Krátce se nato k barmanovi otočil, aby mu zaplatil jak za sebe, tak i za lovce. Minerálka navíc jej přece nezruinuje. Zlehka zavrtěl hlavou. Zatím něco takového v plánu neměl, vyloučit to však nemohl. Kdo ví, co se stane poté? On jistě ne a ani to netoužil vědět. Osud nechal osudem. Nyní pouze vyklouzl osamocen z klubu, aby se přesunul z bodu A do bodu B s tím, že si hold užije pouze nějakého filmu či videa.* Nádherný to večer. *Povzdechne se si zběžně pak, když mu taková myšlenka zaklíčí v hlavě.* Uvidím co se stane v Česku. *Zapřemýšlel nahlas, než se pomocí portálu skutečně dostal domů a pustil si něco na iPadu poté, co si dopřál krátkou sprchu.*
*Pandemonium sa pre dnešný večer premenilo na halloweensky brloh. DJ už vyhráva rôzne tanečno-elektro pecky a repráky rozvibrovávajú svoj najbližší priestor. A dokonca aj prvých tanečníkov. Návštevníci okrem jedného drinku zadarmo majú možnosť sa pokochať výzdobou. Rôzne pavučiny, umelí pavúci, ktorí sa zdajú byť skoro ako živý, efektní netopieri a aby to nebol halloweensky gýč tak steny sú doplnené aj neónovú výzdobu v tvare tekvíc, strašidelných tvárí a podobne. V niektorých miestach sa po zemi plazí suchý ľad, prípadne uličky sú vyzdobené tak, že by do nich vliezli iba veľký trúfalci. Vstup prvé dve hodiny je zadarmo - podmienkou ale je maska. Bez nej Vás SBS otočí. Ak masku máte tak Vás skontrolujú či nemáte pri sebe nejaké zbrane. Pandemonskú SBS ale neošáli žiadny podsveťan, všetky prekliate a magické predmety vám zabavia rovnako ako keby ste pri sebe mali obyčajný kuchynský nožík. Ak by sa s nimi chcel niekto dohadovať o zbrani alebo magickom predmete, nekompromisne ho vyhodia. Predsa Halloween párty si viete užiť aj bez týchto vecí. Nezabudnite, že o pólnoci sa vyhodnocuje najlepšia maska!*
*Remi se mnou s Alessandrou měl sejít teprve na párty, proto u sebe doma na sebe hodil svůj kostým, jak tedy s Aless vybrali, tak se jednalo o kostým Kapitána Ameriky, na zádech měl připevněný neškodný štít, který se také vázal k oné postavě, a na hlavě nasazenou rádoby jeho helmu. Své ochranné předměty si ani nebral, takže mu vlastně neměli ani co zabavit. Ačkoliv už se od Aless učil řídit, a šlo mu to vcelku obstojně, přeci jen pořád u sebe neměl své auto, a tak se na místo dostal veřejnou hromadnou dopravou. Teď už ale stál před Pandemoniem, kousek od vstupu, kde si pokuřoval svou cigaretu a čekal na svou upírku. Během toho sledoval všechny kolem sebe, a culil se nad určitými rozmanitostmi různých kostýmů.*
*Dominic se s Nat setkal u něj doma. Měl už připravené vše, co po něm chtěla a co objednali. Všechno to přišlo během druhého dne od objednání, takže to Dominic stihl i všechno seřadit a teďka už se oba dva nasoukali do kostýmu, jeden do kostýmu Harryho Pottera, a ta druhá zase do kostýmu Ginny Weasleyové. Dominic byl ale spokojený ačkoliv vypadal trošičku jako moula, I tak to bylo kouzelné a on měl neskutečnou radost.* Tak co, jak se těšíš? *Zeptal se mladé upírky, když se na ni podíval, po cestě k Pandemoniu.*
*Aless se na tuto Hallowenskou akci těšila, už jen proto, že spolu s Remim měli spolu vymyšlený kostým. Když tedy nastal ten den, oblekla se za Winter Soldiera. Což vlastně znamenalo, že si oblékla černé kalhoty s přezkami, kde mohla mít nože, vršek měla obdobný, vše v černé kožené barvě, s přezkami a jen jedním rukávem, jelikož její levá ruka byla přesnou kopii umělé ruky, která se dokonce tak i chovala, přece jen si Aless nechala něco takového pořídit. Na rukou měla bezprsté rukavice. Vzadu na bedrech a po stranách stehen měla umělé nože, hračky, které jen jako doopravdy vypadaly, přece jen s normální zbraní by jí tam nepustili. Stejně tak dětský byl i její samopal, který si vzala do rukou. Na tvář si nasadila masku a trochu začernila kolem očí a byla připravená jít na party. Nasedla proto do jednoho ze svých aut a vyrazila. Po nějaké době konečně zastavila kousek od Pandemonia, vystoupila, vzala si svou zbraň – hračku, do ruky a vyšla směrem, kde viděla stát Kapitána Ameriku.* Ale podívejme se, jak mu to sluší. *Pronesla, když k němu došla.*
*Když si Remi všiml že dorazila už i jeho dívka, tak se na ni spokojeně usmál a pokynul jí hlavu.* Ale, i tobě to moc sluší. Vypadáš skoro opravdu jako ta postava. *Mrkl na ní, a potom se otočil kolem své osy, aby si ho mohla prohlédnout i ona ze všech stran. Poukázal i na svůj štít, nutno podotknout, že kdyby s ním chtěl do něčeho bouchnout, tak by mu v ruce zůstala asi jen ta držátka, která byla zezadu, z tak jemného materiálu ten štít byl. Pak se ale otočil na Aless.* Jaká byla cesta sem? Já dokouřím, a můžeme jít na to, co ty na to? Zeptal se Remi spokojeně. Potom ale do upírky drkl loktem, když spatřil, jak si to k Pandemoniu štrádoval jeden z hostů, který měl ale úplně skvělý kostým. V podstatě, vypadal jako obří, nafukovací penis. Remi měl co dělat, aby nevybuchl smíchy.* Je ti jasné, že kdybychom se nedomluvili na společném kostýmu, tak bych si asi vzal přesně tohle? *Poukázal na muže v kostýmu.*
Jo! Vypadáme super! *Usmála se na něj a spravila Dominicovi kravatu. Elaine šla s nimi v kostýmu Hraběnky Alžběty Báthoryové a následovala dvojici upírů* Ale hvězda kostýmů je Elaine! Kde si ho sehnala? *Elaine se na ně podívala, upravila si svůj límec a odpověděla* Nemusíš vědět vše..hlavně dávej pozor. *Nat přikývla a vydala se dovnitř s Dominicem*
*Dominic se na Elaine otočil, a taky obdivně pokýval hlavou.* Ale jo, taky to máš hezký. *Pochválil její kostým, načež se na starší upírku zářivě usmál, a potom už se věnoval opět Nat.* No, já si to hodlám dneska teda pořádně užít, doufám, že tyto samé. *Pronesl, a hodil po ní kárové oko. Noha jej po útoku ještě trošičku bolela, což naznačovalo to že upír kulhal, ale už skoro neznatelně. Nechtěl v Nat vzbuzovat nějaké pocity sebekritiky, v podstatě za něco, za co upírka ani nemohla.* A hele, tak mě tak napadá, myslíš, že tě tam vůbec dají něco dobrého k pití? Nejsi ty Ještě vlastně svým způsobem nezletilá? *Pronesl zlehka aby jí mohl popíchnout.*
Je mi jednadvacet Domi..Můžu pít..Ty na druhou stranu bys neměl pít aby ti nezkolabovaly játra Staříku..*Natalie popíchnutí opětovala a Na tváři ji vyrostl škodlivý úsměv* Doufám že tu be Co pít..trochu mi vyschlo..*Nat se vydala hledat bar a Elaine šla s ní. Při cestě narazila do pár lidí ale upírka nakonec bar našla a objednala si Víno s krví a Elaine si objednala ti samé* Dome! Co chceš? *Zavolala na Svého kamaráda*
*Dominic se na mladší upírku podíval, nejprve sevřel oči do úzkých linek, ale potom se zasmál.* Jo, jo. Tak to bylo hodně dobrý. *Ušklíbil se, načež se na ní podíval natáhl se, a zlehka jí vtiskli polibek na tvář. Potom už se společně s ní a jejím doprovodem prodral skrz lidi, a zamířil k baru. Tam se posadil, a rozhlédl se kolem sebe, všímal si lidí kteří tam byli a všímal si kdo všechno tam přišel v jakém kostýmu. Musel se nad nějakými maskami dokonce i zasmát. Potom se otočil na svou kamarádku.* Já bych si dal whisky s krví, slečno. *Mrkl na ní.* Ale platím já jasné? *Zvedl Dominic ukazováček v káravém gestu, ale pak se usmál.*
*I Aless se mu zatočila dokola, aby se ukázal v plné kráse a pak si prohlédla jeho.* Páni vypadá to opravdu dokonale, no nejsme my skvělý pár? *Zazubila se a když jí řekl, že dokouří, tak jen přikývla a koukala kolem sebe na lidi, co přicházeli také na akci.* Cesta byla fajn, teď večer není takový provoz, takže super. *Usmála se a když se začal smát a řekl, co řekl, jen pozvedla obočí a pohlédla na něj stylem- To snad nemyslíš vážně.* Jsem ráda, že jsme se domluvili na společném, protože v tomhle bych tě jít nenechala, věř mi, tohle ne lásko. *Uchechtla se a pobaveně vrtěla hlavou.* Hlavně prosím nejdi v tomhle na svatbu ano, moc tě prosím. *Zasmála se.*
*Remi se pobaveně zasmál.* Hele jako, já jsem sice blázen, ale zase ne takový, abych v tomhle přišel na svatbu. Říkal jsem ti o tom jak takovýhle podobný nafukovací penis měli v létě na pláži, normálně to tam prodávali jako něco, na čem jsi mohl ve vodě blbnout. Víš co, jako mají donuty, plameňáky, jednorožce, tak tam měli i tohle. A hádej, kdo si to do té vody vzal? *Pronesl Remi hrdě, načež se poklepal na hruď a spokojeně se zasmál.* Jasně, jasně že já. *Uculil se, a poté si opět popotáhl z cigarety, zatímco se podíval na Aless, a hned na to jen spokojeně zavrněl, když si prohlížel její outfit.* A jak říkám, kdybychom nebyli domluvení, tak bych si to na 100% asi vzal, kdybych to tedy našel. *Zasmál se mladý fér.*
Ne ne nee, tys kupoval Kostýmy..*vytáhla peníze a zaplatila jejich drinky* peníze mám až nebudou tak pak budeš platit ty jasný? *Nat zvedla ukazováček aby ho napodobyla. Elaine zaplatila svůj drink než Nat dokončila větu a už jen čekala na ně* Tak a teď se jdem bavit, Můžem? *Zeptala se ho se skleničkami v rukou*
*Dominic se na ní usmála, a po té pokrýval hlavou.* Jasně, ale kdyby jsi kdykoliv neměla, nebo cokoliv, tak jsem prostě tady, dobře? A to nemyslím jenom teďka, tady na té párty, ale kdyby jsi cokoliv potřebovala, třeba byla bez peněz nebo tak něco, tak za mnou vždycky můžeš přijít. *Pronesl, a pak jí jemně položil ruku na rameno. Když před něj potom postavili jeho objednávku, tak se Natalii ještě jednou usmál než potom zvedl svou sklenku a přiblížil ji k té její.* Tak jo, na co si připijeme? *Zeptal se starší upír, načež se zářivě usmál.* A hned potom se můžeme jít bavit, já možná jen uteču na cigaretku, ale teďka si chci připít, já nevím, třeba na nové, a moc hezké přátelství? *Zeptal se mladší upírky.*
*Koukla pak na něj.* No blázen jsi, to je pravda a proto se trochu děsím toho, co bude až se párty po svatbě rozjede, ty už budeš na mol. *Zasmála se.* Takže zakazuju i pak, rozumíš? Prostě prosím ne, pokud nechceš, aby ti utekla nevěsta. *Uculila se a prohrábla si vlasy a poslouchala jej dál.* Že se vůbec ptáš, jasně, že ty, kdo jiný by to udělal, než ty. *Usmála se a sundala si masku, aby ho mohla políbit, přičemž jen spokojeně zavrněla.* Sladký kapitán z tebe. *Zazubila se a nad jeho slovy se už jen usmívala. Milovala tu jeho bláznivou stránku, ale kdyby šel za to obří péro, asi by to těžko rozdýchávala.*
*Remi se na upírku usmál.* No, to že nebudu na mol, tak to slíbit nemohu. Tak nějak to tak i plánuji, nebo ne plánuji, ale počítám s tím, že v určitou noční hodinu o sobě už nebudu vědět ale dám si pozor na to, abych se kostýmu který je podobný jako ten, který právě zašel dovnitř, vyvaroval. A kdyby mi to náhodou nevyšlo, tak mě prosím zastav. *Apeloval na ní Remi, a usmál se. Polibek jí potom s úsměvem vrátil, než se podíval kolem sebe. Pak ale pohled opět vrátil upírce.* Jinak, s těma oknama se tedy počítá? *Optal jsi. Ptal se na to zda platí jeho a Alessina domluva ohledně pondělku, kdy měli večer přijít tři upíři z jejího klanu, aby v Remiho bytě předělali okna. Normální měli být vyměněny za ta, která by filtrovala záření, ale bylo by tak pro Aless možné, aby se tam pohybovala i přes den, stejně tak jako v její vile.*
Okay to si zapíšu! Alee budu v pohodě. Nakoupím si korálky a něco si vydělám online podáváním náramků a šperků..*Natalie se usmála, zvedla sklenku a připila si s ním* Dobře dávej ale pozor na psy venku..Tak na Hezké přátelství! *Elaine stála opodál a pila svůj drink* Mám jít s tebou? *Zeptala se Nat Dominica a naklonila hlavu. I když už se cítila Nat lépe pořád se o něj trochu bála*
*Dominic vykulil oči.* Náramky z korálků? To se pořád ještě dělá? Tak to mi potom taky musíš nějaký vyrobit. *Uculil se na ní Dominic, načež na ní mrkl jedním okem. Potom se zářivě usmál a když si s ním přiťukla, tak si přitáhl svůj drink a napil se.* Na dobré přátelství. *Pronesl ještě jednou, když odtáhl skleničku od úst, a spokojeně se nad tou větou znovu pousmál. pak se opět podíval na mladší upírku a naklonil hlavu jemně na stranu.* To je v pořádku, nemusíš se bát. Budu v pohodě, takže klidně to zvládnu sám, přeci jen, už jsem velký kluk. *Zavrněl spokojeně, a pak se pobaveně usmál.* ale pro klid tvé duše, a taky proto, že tě tu nechci nechávat samotnou, už jenom proto, že jsme sem přišli spolu, tak budu moc rád, pokud by jsi tady šla se mnou. *Mrkl na ní, a pak se natáhl, aby jí chytl za ruku. Gesto to bylo jemné, malé, ale i tak cítil, jak jím projel jistý druh zvláštních výbojů.*
*Pro Kim už byla svým způsobem tradice, že pokud chtěla vyrazit na nějakou akci, prostě na ni vyrazila, i pokud to znamenalo, že tam bude sama. Na dnešek nijak velké plány neměla, jen chtěla vynést nový kostým někam do společnosti, možná trochu popít, pobavit se. Stála ve frontě, snažila se příliš neotáčet, aby někoho nesejmula křídly, která, i přesto, že byla stažená, nabývala úctyhodných rozměrů. Zdálo se však, že jí nejspíš trochu zkomplikuje plány fakt, že řadu lidí do klubu odmítali pustit. U pár z nich to bylo kvůli různým ostrým, nebo jinak nebezpečným předmětům, což oceňovala, ale pár lidí bylo posláno pryč zdánlivě bezdůvodně. Napadlo ji, jestli by to náhodou nemohlo být proto, že přišli sami. Narvózně polkla.* /Tak na tohle jsem nepomyslela…/ *Rozhlédla se po lidech, které byla schopná vidět, popřípadě slyšet a všimla si dvojice v kostýmu Kapitána Ameriky a Winter Soldiera, kteří jí byli tak nějak povědomí. Když pak zaslechla jejich hlasy, trochu se jí ulevilo.* Remi, Aless! *Zavolala na ně a zamávala, zatímco se blížila k ochrance a doufala, že se nespletla a jeden z nich ji protáhne, kdyby to bylo nutné.*
*Kostýmy nebylo obtížné sehnat, už jenom kvůli vydařenému obchodu z minulých dní. Ačkoli Eshe mrzelo peníze utrácet “zbytečně”, naléhavost a prosby Orion nemohla přehlížet věčně. Přeci jen se potřebovala čas od času odreagovat a hlavně mít další krásné vzpomínky na svůj průměrný život. Obě ženy se navlékly do příslušných kostýmů, Eshe do kostýmu Harley Quinn a její nejlepší kamarádka Orion zpodobňovala ženskou verzi Jokera. Úspěšně přežily cestu autobusem, kdy se na ně jejich vrstevníci podivně koukali, za to mladina na ně mohla úžasem oči nechat. Zřejmě za to trochu mohl větší výstřih Eshe.* *Brzy se blížily k Pandemoniu, ale ještě před vstupem, který si budou muset nějak vydobýt, si Eshe zapálila cigaretu. Moc dobře si pamatovala, že kuřáky uvnitř nestrpí. Jednu dala i Orion, aby zalepila její užvaněnou pusu plnou nadšení z dnešního večera a snažila se do svého krevního oběhu vtlačit co nejvíc nikotinu, aby později nemusela vycházet ven.*
*Elaine si povzdechla a vzala Nat za rameno* Je dost starej aby to zvládl sám Natalie..*Řekla starší upírka a podívala se na Nat Vážně, Nat šla i tak a Elaine neměla na výběr než aby je následovala. Když vyšli ven Nat se nadechla čerstvého vzduchu* čerstvý vzduch! To je lepší! *Nat se usmála a protáhla se. Elaine se zamračila protože hi hodně lidí stouplo na šaty Hraběnky Báthory a potichu si nadávala*
*Jakmile vyšli ven, tak si Dominic protáhl záda. Hned potom se podíval opět na Nat, a zlehka se usmál.* No jo, ale někdy tě vezmu, pokud to tady tvoje chůva dovolí, kousek za město, na jedno místo, kdy je vzduch ještě čerstvější, než tady skoro vprostřed města. *Zasmál se Dominic, načež vytáhl z kapsy tabatěrku s cigaretama, jednu vytáhl a vložil si jí mezi ústa, a následně si vytáhl i zapalovač který škrtl... A nic. Zkusil to znova, a zase nic. Až potom se podíval na zapalovač, a jakmile si všiml že už v něm nemá vůbec žádnou náplň, tak jen tiše zavrčel.* Já jsem se divil, proč to nejde. *Pronesl, a pak si povzdechl. Hned na to se ale rozhlédl kolem sebe, a jaké pro něj bylo veselé překvapení, když si všiml ženy, nedaleko od něj jenž taky pokuřovala. Proto se usmála Nat, omluvil se, a došel k ženě.* Nerad vás vyrušuji, ale neměla byste prosím oheň na půjčení? *Zeptal se. Až potom se podíval ženě do tváře a potom mu došlo, že ji zná.* ESHE. *Vydechl.* Páni, jak se máš? *Optal se a usmála se na ženu.*
*Triss dle rady vlkodlačice, které přála, co nejpříjemnější proměnu, přišla v kostýmu pirátky. Drobný problém měla s ochrankou, protože ochranný předmět a ty s iluzemi se mohly automaticky pokládat za prokletý, takže nejjednodnodušším způsobem bylo vysvětlit, že měla několik nepříjemných zkušeností s upíry, ale nijak jim to neublíží, je to pouze štít proti nim a samozřejmě to dokázat - tím, že stáhla prsten stranou od ostatních a stejně tak na okamžik řetízek s drahokamem, takže se magie rozšířila chvíli vzduchem silněji. Za pomoci magie ukázala jen popáleninu na ruce, než jej znovu nasadila a skryla tak své jizvy než by je mohl vidět někdo další. Čaroděj i pár osob za ní byli otrávení, protože přišli na chvíli o jednoho vyhazovače, co by je pustil dovnitř, ale nakonec se zde dostala a rychle se ztratila v davu, aby si vzala nějaký drink a na chvíli se zašila. Bezděčně si poposune červenou čelenku výš. Oči měla obtažené černou linkou kolem dokola na zvýraznění, rty rudou rtěnkou a měla bílé šaty skoro ke kolenům zachycené černým, měkkým, korzetem z kůže a ještě těsně pod ním měla zavázanou sukni bříšních tanečnic červené barvy se zlatými mincemi. Musela tedy obměnit řetízek s drahokamem za zlatý, který lapal magii, jen prsteny a náramek si nechala, v osvětlení nepůjde vidět, zda jsou zlaté nebo stříbrné, ale řetízek s přívěskem se jednoduše nehodil.*
*Potemělými ulicemi se blíží k Pandemoniu ve svém kostýmu, který sháněl poměrně na poslední chvíli. Teprve před pár dny dorazil do New Yorku, o Pandemoniu už slyšel a pro získaní informací se to zdálo jako vcelku příhodné místo. Navíc tak mohl obhlídnout místní scénu podsvěta. Rozhodl se vybrat si kostým v jednom místním divadle, které půjčovaly kostýmy po představeních a vypravit se právě sem. Vzal si kostým ze tří mušketýrů, na sobě měl bílou sošili se škrobeným vysokým límcem a na tom hozenou modrou vestu zdobenou zlatýmy výšivkami a knoflíky, aby to působilo i dobově tak měl přehozenou bundu s dalším pečlivým vyšíváním, přes to si na ruce přidělal kožené chrániče a popruhy na meč, který ale nevzal. V pase měl široký kožený opasek, který mu držel velice pohodlné černé kalhoty. Boty moc neřešil a tak si vzal jenom hnědé kanady, aby trošku padly ke kostýmu. Po vstupu do klubu zaslechl všechen ten šum a hluk, lidi všude kolem, taková energie se mu líbila. Prošel mezi lidmi davem a cítil jak se o něj občas někdo otřel. U baru se zastavil a našel volné místo, usadil se a poté co přišla obsluha tak se jen usmál.* Poprosil bych dvojitou whiskey s ledem.
/Prosím, ať kvůli té hudby zase málem neohluchnu./ *Pomyslel si, když si zrovna upravoval vzorovanou košili. Když byl v Pandemoniu naposledy, měl za to, že mu prasknou kvůli tomu hudebnímu podkladu, který ten večer přesahoval snad dvě stě decibelů. To byl taky důvod, proč tam nebyl tak dlouho, jako měl původně v plánu. Nuže, snad se to i dnes nebude opakovat.* Třeba se zase ztřískám tak, že s někým vylezu na bar a začnu tancovat..nebylo by to asi poprvé. *Zamyslel se nahlas před zrcadlem, než čapl pásek, aby si jej mohl nasadit. Kostým nezvolil nijak zvlášť kreativní. Prostě šel za to, co ho jako první napadlo a nestálo jej to tolik promarněného času. Využil jednoduše toho, že si schovával všechny kroje, které během života nasbíral. Dokonce k tomu, co měl dnes, měl i taštičku, takže měl do čeho si dát všechny důležité věci - pouze mobil, peněženku, klíče. Moc náročný nebyl. Pro dovršení si akorát nezajistil iluzi a vlasy si upravil tak, aby mu růžky šly vidět.* Work smart, not hard přece. *Zaťukal si jemně prstem na čelo, než si jako obvykle vytvořil portál do nějaké uličky nedaleko od Pandemonia, k němuž vzápětí i zamířil. Nějakou chvíli si pak případně vyčkal, než se konečně dovnitř podniku dostal. Nečekaně pak taky zamířil pro nějaké to osvěžení v podobě drinku k baru. V tu chvíli, když už se prodíral davem, si i všiml jedné jemu moc známé tváře - TRISS. Samozřejmě ji tedy nenechal utéct a vydal se rychlým krokem, jestli mu to masa podsvěťanů vůbec dovolila, za ní.* Páni, v jeden večer to tu je prázdný víc jak ve škole při testu, a druhý se tu nemůžeš ani pohnout. *Zamručí si pod nosem, než ČARODĚJKU konečně dohoní a čapne krátce za ruku.* Snad jsi mi nechtěla utéct, to by mě zabolelo. *Zazubil se na ni hned na to a její ruku pustil, pokud mu ji náhodou ještě z té jeho nevyvlékla.*
*Kouřila cigaretu a neustále si upravovala latexový kostým, který ji pomalu začal škrtit, a to večer ještě zdaleka nezačal. Orion se posadila na zem a trpělivě čekala na Eshe, která si po první cigaretě zapálila ještě jednu.* Už půjdeme, *ujistila Eshe svoji kamarádku, která mohla dávno zmizet v klubu, ale nejspíš nechtěla bez druhé poloviny svého kostýmu. Čekání se jí však prodloužilo, jakmile k Eshe přistoupil muž. Eshe okamžitě poznala nově příchozího. Jak by mohla zapomenout? Tehdejší zážitek, kdy byla zdrogovaná jen tak z hlavy nevyžene. Jenže na jeho jméno si nedokázala vzpomenout, ačkoliv cítila, že ho má na jazyku.* Posluž si, *nejprve mu podala zapalovač, zatímco neustále vymýšlela jeho jméno a usmála se, aby plynule pokračovala v konvezraci.* Psychicky se připravuju, *uznala s uchechtnutím, načež se po jejím boku postavila Orion.* Máš tady doprovod? *Naklonila Eshe hlavu na stranu, jako kdyby plánovala svou kamarádku opustit a přisát se k jiné společnosti, čímž si vysloužila ublížený pohled Orion.*
Jo to zni super! Ale uvidíme..Něcoto dost dobře Voní..*Nat ztuhla na místě a koukla na osobu vedle Dominica, Elaine hned tušila Něco zlého a chytla Nat Za ruku* Nat..Ne..Pamatuj co jsme cvičili...*Oči mladé upírky se otevřely do široka a z jejich rtů tekly proudy slin. Ta hodná Nat, která tu teď byla zmizela za krvežiznivým stvořením. Elaine se podívala na Dominica než mohla něco říct Nat se rozběhla na ESHE, připravená ji napadnout*
*Jelikož je tady Javier jen pár dní a nikoho nezná, bydlel prozatím v hotelu. V institutu prozatím nebyl, takže má všechny věci na pokoji. Je poměrně malý, obsahuje jen postel, mini kuchyňku a koupelnu. Naproti postele na stěně visí televize, kterou si zatím ještě nepustil. Celá místnost byla slazená do tmavých barev, převážně černé a šedé.* /Vždycky jsem chtěl bydlet v takovém stylu./ *Pomyslel si pokaždé, když se do tohoto pokoje vrátil. Když se procházel po městě, zahlédl několik plakátu s pozvánkou na Halloweenskou party v Pandemoniu. O tomto podniku už slyšel, takže věděl přesně, kam jde. Nebylo to ani daleko od hotelu, takže si nemusel zbytečně platit taxíka. Jen na sebe hodil kostým, veškeré zbraně nechal na pokoji jelikož byly zakázané, a vydal se na cestu. Celou dobu se prodíral lidmi, kteří byli na střídačku v kostýmech a v pracovních oděvech. Před Pandemoniem byl prohledám, zdalipak u sebe neskrývá nějaký nekalý předmět a po úspěšném najití velkého ničeho, byl puštěn dovnitř. Bylo tam hodně lidí, takže mu trochu dělalo problém dostat se k baru. Měl na sobě kostým černého anděla, který měl poměrně široká černá křídla. Naštěstí byly efektivně upraveny, takže obsahovaly na každé straně drátek a skrytou konstrukci. Když drátek byl povolen, křídla se svěsily podél těla. Pokud se natáhl a zahákl za háček, byly naopak roztažené. Když se prodral davem, povolil oba drátky a svěsil svá křídla. Sedl si na barovou stoličku a poupravil si své knoflíčky od černé košile. Měl rozeplé dva vrchní, ale rozhodl se k nim přidat i třetí a tak odhalit větší část své hrudi. Rovněž si vyhrnul rukávy do půli předloktí a opřel se o barový pult. U barmana si objednal pivo hned, jak se mu začal věnovat, a s chutí se napil tohoto lahodného nápoje. Chvilkami sledoval dění kolem, poslouchal hlasitou hudbu a prohlížel si kostýmy ostatních. Zahlédl hodně známých cosplayů, všechny byly povedené. Většinu času ale hleděl do sklenice s pivem.*
*Dominic se na ESHE usmál. Potom si převzal zapalovač, kterým škrtl u své cigarety a zapálil si tak. Hned poté se podíval opět na ESHE, a zapalovač jí vrátil.* Jo, mám tady doprovod, jednu kamarádku, stojí támhle. *Pronesl Dominic, načež ukázal zase ve směr k Nat. Krátce jí zamával, a poté se otočil zpátky k ESHE.* Musím ale říct, že suprově ladíte. Taky jsme zvolili ladící kostýmy. Myslím si, že pro dvojice je to fakt to nejlepší. *Usmál se upřímně Dominic. To už k nim ale běžela NAT. Starší upír se jen tak tak otočil, aby se mladé upírce postavil do cesty. Upřeně se jí zadíval do očí, a tiše zavrčel.* Nat, ne. *Pronesl a potom naklonil hlavu na stranu, zatímco začal používat Encanto.* Teď se hezky uklidni, a vrať se za Elaine. Já se ti budu za chvilku věnovat, ano? *Usmál se jemně na upírku, zatímco se pohledem přemístil na starší upírku, doufají, že tady si Nat proteď převezme. Přeci jen stáli pořád před barem, kde mohlo projít spoustu dalších civilů bez zraku.*
HIRAME! *Vyjekne překvapeně přes hudbu a otočí se k němu čelem, aby čaroděje objala.* Mířila jsem pro drink, takže tam klidně uteču i ve tvé společnosti. *Mrkne na něj vesele, zachytí jeho ruku, aby se jí neztratil a začne se proplétat davem, který jim zrovna mnoho osobního prostoru neposkytuje, takže i když se snaží do nikoho nevrazit, občas někdo vrazí do ní a ona musí zpevnit stisk. Někomu se dokonce omlouvá, protože mu v kanadách šlápla na nohu, jak ji někdo jiný postrčil, ale vesměs bez úhony se dostanou k baru a Triss se ho zachytí jako topící se kruhu a potáhne HIRAMA za sebe, aby ho někdo neodstrkal a snaží se moment zachytit pozornost barmana, aby jim objednala dvojitou whiskey, protože to usnadní dost věcí a nebudou si objednávat tak často.*
*Naštěstí pro něj komiksová postava, za níž se rozhodl na dnešní party do Pandemonia jít, neměla vůbec odlišný styl oblékání od toho jeho. Minimálně co se pak toho společenského oblečení týkalo. Na pohodu si tedy mohl vzít a obléct si bílou košili, doufajíce v absenci jakékoliv nehody, a kalhoty s vysokým pasem. Větší boj byl ještě před tím, poněvadž Deleon, onen charakter, byl oživlá panenka v lidské velikosti. Pomocí makeupu, který si vypůjčil od jedné upírky z klanu, si tedy naznačil klouby jak na jednotlivých prstech, tak i na zápěstí. To samé pak zopakoval i na druhé ruce, než vypůjčené předměty znovu vrátil. V rychlosti si následně sbalil do brašny věci, co mu samozřejmě nesměly chybět - mobil, peněženka, skicák a pár tužek s gumou. Hold v tomto byl nepoučitelný. Prostě byl rozhodnut, že si ten svůj skicák bude tahat pořád při sobě. Už si to nenechal nikým vymluvit. Nicméně jakmile byl sbalen a připraven, dolezl už jen za Sashou, s nímž na party měl jít, že už můžou vyrazit. Jakmile pak po té cestě překročili práh Pandemonia, zamířili hned k baru, aby si mohl dát hlavně Tay něco na kuráž. Nuže, nikoho však už pak nepřekvapilo, když si mladší fialovovlásek zrovna sedal a omylem u toho drcnul do muže (CALIBANA), který seděl vedle něj. Když si to uvědomil, k neznámému se otočil, aby si ho prohlédl a zjistil, zda se kvůli tomu drcnutí náhodou nepolil.* Omlouvám se. *Tak či onak podal omluvu, během čehož se nervózně podrbal za zátilkem.*
*Dragos dorazil ke klubu, oblečený v bílo zlaté kombinaci. Své sako, pod kterým měl černý rolák, vytáhl ze skříně v sekci osmdesátá léta a přísahal by, že ho od té doby neměl na sobě, nicméně teď se mu hodilo. Bylo celé pošité flitry, které byly bílé z jedné strany a zlaté ze strany druhé, takže když někdo přejel po jeho ruce a flitry tak obrátil, tak měl náhle na saku zlatou čáru. K nim měl bílé kalhoty prošívané zlatou nití, které byly zřejmě jen asi o dva roky mladší než sako. Na nohou pak bílé boty z kůže a zdobené zlatými přezkami. Přes ruce měl pak zlaté rukavice, které kromě toho, že skrývaly některé ochranné předměty, skrývaly i prsten, jenž mu dal Robert; zatím nezaktivovaný. Samotné rukavici byly magicky propojené s pláštěm, který mu visel na zádech. Plášť byl stříbro zlatý a momentálně splývavě vlál kolem jeho těla. Když by však na jeho povrh položil jednu nebo druhou rukavici, tak by se zvedl a zpevněl do podoby křídel. Ne zrovna typických, ale kdo vlastně ví, jak andělé vypadají. Ano, přesně tak. Dragos, krvelačný a sadistický upír, si vyrazil za bílozlatého anděla. Andělský přívěšek se mu i houpal na krku v kontrastu s černým podkladem. Poslední součást jeho kostýmu byla maska s péřovou korunou, kterou měl ale momentálně v ruce a sledoval dění před klubem. Nějakého chudáka momentálně ochranka otočila a poslala do háje, protože měl u sebe magické předměty. Dragos nevěděl jaké, ale stačilo mu to, aby se otočil a zamířil oklikou klub odejít. Malachai mu už před nějakou dobou řekl o zadním vchodu pro zaměstnance. Nešlo ho vinit, měl slabou chvilku, a Dragos toho jindy nijak nezneužil, nicméně teď dle něho neměl na výběr. Chvíli mu trvalo ten vchod najít, netušil jak moc ho vůbec využívali, ale nakonec se dostal nepozorovaně dovnitř. Když byl v klubu, tak aktivoval příkazem prsten, který se postaral, že jeho tvář ani hlas nedokáže nikdo identifikovat a každému se bude jevit jinak. Poté nasadil na tvář svou masku a vstoupil do víru zábavy. Tedy.. Ještě se chvíli proplétal mezi zaměstnanci, než se objevil v centru klubu, ale to nebylo podstatné. Než by mohl začít hledat někoho známého, tak se rozhodl si obstarat něco k pití a tak zamířil k baru. Pod maskou se škodolibě zazubil, když zahlédl první známou tvář.* Vidím, že jste pochopila, že tak krásnou tvář není třeba schovávat pod maskou? *Pronese k TRISS, když si u barmana objedná bourbon.*
*Jakmile dostal svou sklenku byl velice spokojený. V klidu seděl na své židli, po chvíli ho ale začalo štvát, že si nemůže hlídat záda a tak se otočil, svou sklenici v ruce a zády se opřel o bar, aby to bylo pohodlnější tak se ještě podepřel pravým loktem, upil trochu ze své whiskey. Příjemně pálila na jazyku ale jinak mu to moc nedávalo.* /Zajímalo by mě, zdali v baru pro podsvěťany podávají i krev, minimálně zde bych to čekal./ *Po chvíli si všiml osoby, která se usadila vedle něj. Měl na sobě kostým anděla, ale ještě něco ho upozornilo, že se nejedná o civila. Jeho runy.* /LOVEC, upřímně někoho takového bych nečekal na baru./ *Vklidu upíjel ale jedním okem ho pozoroval. Nevěděl co od něj čekat, vzápětí ho ale něco překvapilo. Cítil náraz do svého těla. Svou pozornost od JAVIERA přenesl na upíra vedle sebe (TAY). Změřil si ho pohledem, bylo mu jasné že v tomhle kostýmu nebude jen tak někdo, proto nasadil jeden ze svých úsměvů.* Vůbec nic se nestalo, ale tvou omluvu přijímám. *Pozvedl sklenici.* Copak piješ? *Sedl si normálně tak, aby seděl vedle něj a lehce naklonil své tělo. aby na něj byl otočený čelem.* /Tohle by mohlo být užitečné./
*Vzala si zpátky zapalovač a cítila, jak se Orion s úlevou uvolnila. Měl doprovod, takže nebude mít důvod ignorovat své přátele. Alespoň jí to ušetří večerní hádku. Eshe se otočila za dívkou, na kterou DOMINIC ukazoval a usmála se na ni, protože si všimla, že se dívá jejich směrem. Čeho si však nevšimla byla chvíle, kdy se NAT rozběhla a mířila přímo na ni.* Alespoň se kdykoliv můžeme zase najít, *chytla Orion za pas a ušklíbla se. Úšklebek jí ale dlouho nezůstal, jelikož si konečně všimla, že se k nim někdo blíží. A rychle. Nadzvedla zvědavě obočí a dřív, než mohla na NATALII upozornit, DOMINIC jí posloužil jako živý štít.* /Jako kdyby mi to něco připomínalo./ *Slabé vzpomínky, které olizovala mlha se na chvíli rozvířily v mysli Eshe, ale detaily poskytnout nemohly. Zřejmě déjà vu. Eshe se vyklonila zpoza Dominica a zvědavě si prohlédla NAT.* Nechci si tě krást pro sebe, klidně běž, jestli je to třeba. *Promluvila k Dominicovi a zároveň mrkla na Nat, zřejmě to považovala za žárlivý akt.*
*Elaine vzala Nat za vlasy a tahala ji od DOMINICA ale Nat se jentak nenechala odtahnout, zavřela a drápla po DOMINICA a ESHE* Malinký...Kous! *Elaine jí vzala kolemnpasu a táhla jí zpátky* Jdeme! No tak! *Nat se přestala cukat ale furt vrčela na ESHE. Elaine ji držela pevně a Nat se postupně uklidnila* ..To bylo..lehce trapné..*Elaine jí dala napít jejího drinku a uklidnilo jí to vic* Je minto líto ale Nat moc ráda objímá víš..*Elaine se usmála a pomalu pustila Nat*
*Sotva přišel do klubu, už měl koho otravovat. To se mu líbilo. Zvesela se proto na TRISS usmál a objetí jí s radostí oplatil.* To bych byl rád. *Odvětil jí, načež se jí nechal k baru zatáhnout. Podobně jako ona se pak případně během cesty omlouval, když do někoho drcnul, či někomu šlápl na nohu. Ačkoliv na to i místy zapomněl. Nuže, stává se. Naštěstí pro něj si toho nikdo nevšiml, aby ho pak zastavil. Skutečně tak oba dorazili k baru bez úhony. Spokojeně se tak na ČARODĚJKU usmál.* Tak, přežili jsme cestu k baru..to chce minimálně dvojitou whiskey..nebo nám mohu objednat něco se slivkou. *Řekl směrem k ní a nad poslední částí svého projevu se zamyslel. Když si naposledy objednal Crush Arrow, tak špatné to nebylo. Nicméně z tohoto vnitřního „souboje“, kdy se rozhodoval mezi různým výběrem alkoholu, jej vytrhla další osoba, co se u nich vyskytla. Na neznámého maskovaného muže (DRAGOSE) se podíval, než svoji hlavu otočil zpět k TRISS, k níž se naklonil.* Ty ho znáš? *Optal se nechápavě, i když to asi bylo zcela zjevné, že minimálně muž jeho kamarádku zná.*
*Dominic si vyslechl, co ESHE říkala. Potom se podíval opět na Nat, a hned na to se mrkl zase na ženu.* Ale ne, tady o nic nejde, teda jako, ne, opravdu o nic nejde. To je v pohodě. Vážně. *Usmál se potom na ESHE, a pokynul jí hlavou.* No, dámy, nechtěly by jste odvést dovnitř? *Zeptal se, věděl, že civilové se tam jen tak nedostanou, a tak se chtěl nabídnout, jako možný doprovod, se kterými by tam mohly dívky projít bez problémů. Potom už vrátil pohled opět k NAT. Když si všiml že jí Elaine vede zpátky dovnitř Pandemonia, došel k závěru, že se o ní na chvilku postará, než se jí zase bude věnovat on. Poté se opět otočil zpět k ESHE.* Tak co, půjdete tedy se omnou? já jen že dostat se tam je občas náročné, ale mohu říct že jste můj doprovod, a možná to pak bude jednodušší. *Uculil se od ucha k uchu.*
*Jack nie je práve nadšenec do takýchto halloween párty.* /Ale z času na čas neuškodí.../ *Vraví si v duchu keď si na hlavu dáva klobúk aby jeho oblečenie Indiana Jonesa bolo dôveryhodné. Potom už teda vyrazí k taxíku, ktorý ho už dobrých päť minút čaká pred domom. Cestou ešte napíše Jasonovi. Síce je Jack dohodnutý, že tam ide s pár kolegami ale určite by ho tam rád videl. V rámci možností newyorskej dopravy príde na miesto stretnutia relatívne včas. Čo v praxi znamená, že už ho tam kolegovia čakajú. Pozdraví sa s nimi, pár z nich pochváli kostýmy a do iných si rýpne. Kym čakajú v rade, ktorý sa do vstupu Pandemonia posúva pomaly tak si ešte stihne zapáliť jednu cigaretu. Klasickú, keďže svoju elektronickú si zabudol nabiť. Pri vstupe sa navzájom s SBS prezrú pohľadom. Jack vie čo sú zač. Oni vedia kto je Jack. Viac si ani povedať nemusia, takže ho tam pustia aj s kolegami.* To je nejaká protekcia? *Spýta sa ho kolegyňa v kostýme catwoman.* No, poznáme sa zo základky. *Zaklame až sa mu od huby práši ale keď vidí ten jej chápavý pohľad tak usúdi, že mu to zožrala. Cez dav ľudí sa postupne prepracuje k jednému z barov,* Whiskey! *Zakričí keď sa konečne k nim dostane barman. Ostatní kolegovia si tiež objednajú.* /Je tu fakt plno./
*Seděl vedle chlápka, co byl převlečený za mušketýra.* /To je docela propracovaný kostým. Určitě nebyl nejlevnější./ *Pomyslel si a dál si prohlížel detaily onoho kostýmu. Věděl o tom, že před chvílí byl pozorován on, ale předstíral, že se nedívá. Pivo měl téměř dopité, proto na barmana mávl rukou, aby si mohl objednat. Dal si stejné pivko, ale k tomu si nechal nalít i whiskey.* Poprosil bych ještě jednu rundu whiskey! *křikl na barmana než stihl odejít k dalšímu a sklenici s whiskey rovnou překlopil do sebe. Barman zareagoval opravdu rychle a než položil skleničku na pult, stála mu tam už druhá.*
*Sashu Taylorova nešikovnost už nepřekvapovala. Za tu dobu, co ho měl na starosti, si už na podobné nehody zvykl. Reagoval tak akorát zavrtěním hlavy, kterou pak natočil směrem ke CALIBANOVI, kterému věnoval omluvný pohled, než si raději vedle Taylora konečně sedl a hned si ho k sobě přitáhl blíž, aby byl připraven jej případně chytit, kdyby nějaký z civilů, kteří zde byli rovněž přítomní, začal z nějakého důvodu krvácet. Mladší mezitím přehodil jednu nohu přes tu druhou a ruce si složil do klína.* Červené víno, proč? *Optal se lehce nechápavě. Starší si mezitím dovolil volnou rukou se lehce plácnout do čela, když tak pozoroval to, co se dělo před ním. Sám se pak raději otočil k barmanovi a pro sebe si objednal panáka Tequily. Mimovolně se během toho podíval i na JAVIERA, když jej zaslechl vykřiknout jeho objednávku.*
*Nechápavě hleděla NAT do očí. Chovala se jako zvíře, což by jí bylo odpuštěno, kdyby na sobě měla kostým zombie, ale to nebyl ten případ. Eshe se snažila zůstat v klidu, možná byla mentálně nemocná, takže by nebylo vhodné se smát nebo rozčilovat. Eshe se pouze slabě usmála, tak jak to falešně dokázala a podívala se na DOMINICA. Raději se k té situaci nevracela, i když by zasloužila trochu lepšího vysvětlení.* Minule jsem se do klubu dostala, ale upřímně, *naklonila se k DOMINICOVI,* znovu ten večer opakovat nechci. *Eshe se ušklíbla a poté už ho následovala i s Orion dovnitř Pandemonia, kde jejich večer teprve začíná.*
*Elaine vytahla balíček krve pro případ nouze a dala to Nat než jí vrazila pohlavek* Au! Za co? *Nat pila krev jak CapriSun a Elaine se zamračila* Ani kapka krve a ty takhle šílíš? *Nat se styděla a sedla si na židli, teď jen čekala na Dominica* Promiň.. *Elaine si sedla vedle Ní a povzdechla si.* Prostě to vypij ať někoho nezabiješ..
*Jeho úsměv se při TAYLOROVĚ odpovědi rozšíří.* A nedal by sis něco tvrdšího? *Pozvedne skleničku ke rtům a lehce upije. Spíš jde o škádlení TAYe než cokoliv jiného. Na chvilku zaměří pozornost na muže, který se plácl do čela při odpovědi Taylora.* /Že by byl upírek na vodítku? Takhle mi moc informací neřekne./ *Svou pozornost přesunul na toho pohledného upíra před sebou. Rozhodně mu to sedělo. Jeho oblečení vypadalo na něm perfektně a z toho důvodu mu ani nedělalo problémy působit víc flirtovně.* A když už jsme u toho, Caliban. *Natáhne k němu ruku a čeká zdali mu ji podá zpět.*
*Dominic se na ESHE umásl.* No, tak teda dobře, doufám, že se budete bavit dámy. *Když pak prošli dovnitř, tak se pro teď Dom s ESHE rozloučil, načež se vydal hledat Nat. Netrvalo mu to ani tak moc dlouho, za chvilku jí měla. Vydal se cestou k ní k baru, kde se pak zastavil, ještě si sám doobjednal nějaké to pití pro sebe, a potom došel až k dívce.* Tak co, už lepší? *Zaptal se a podívals e jak na Natalii, tak i na Elaine, ptals e obou. Přeci jen, Elaine byla Nataliina chůva. Když viděl, že Nat je o něco klidnější, tak se posadil vedle ní.* Ta holčina je v pohodě, nic nepoznala, takže není se čeho bát. *Mrkl a ujistil tak opět, Nat i její doprovod.* Co kdybychom se napili, a pak šli třeba tančit? *Optal se s úsměvem Dominic.*
*Dlho nikde nebol. Držal smútok za úmrtie svojej speváckej modli. Až dnes sa podarilo jeho spolužiakom ho vytiahnuť von. Kostým mu tiež nachystali a nie je z neho práve nadšený. Top Gun ani nevidel. Nevie ani kto je Maverick. Musí síce sám sebe priznať že v tej kombinéze pilota vyzerá dobre ale to je asi tak všetko. Zarazí si slnečné okuliare cez ktoré nevidí absolútne nič, viac na nos a ide. Cesta je vcelku veselá. Najmä preto, že s končili v kolóne a tak teda stiahli pár jointov. Takže keď prechádza kontrolou SBS v Pandemoniu, je zhulený na mraky. Čuduje sa, že ho pustili. Ani sa nerozkuká po výzdobe... cez tie slnečné okuliare vidí len tie neonové obrazy... už je ťahaný na parket. Tak to tam roztočí spolu s nejakou kamarátkou.*
NA JEDNOM Z BAROV SA POKAZILA PIPA... ČAPUJE SA PIVO ZADARMO, KÝM SA NEVYČAPUJE CELÝ SUD
*Všiml si, že se na něj zadíval i společník CALIBANA, jehož jméno zaslechl v jejich konverzaci, a uvědomil si, že to bylo docela nahlas, i přes tu hlasitou hudbu.* Pardon, to bylo více nahlas, než jsem chtěl. *Zasmál se a na oko nervózně upil ze své whiskey.* Skvělá volba, mimochodem. *Řekl CALIBANOVI a symbolicky pozvedl skleničku, protože zpozoroval, že pijí stejnou whiskey.* /Že by přecejen nebylo tak těžké s někým v novém městě navázat konverzaci?/
*Nat srkala pytlík krve a koukla na Dominica, Elaine si povzdechla* Jo Nat je v pořádku..jen bych ocenila kdyby se nesnažila sežrat civila! *Natalie se schovala do bezpečí kapuce pláště a zanučela potichu* Promiň..*Uslyšela ruch u pipy a zvedla hlavu* /Musím to napravit nějak/ Hele!.Koukej! Pivo zdarma pojď si dát! Alespoň ti to napravím..
Tak já moc dobře vím, že na mol budeš, to jako já s tím tak nějak počítám, to se neboj, ale běda ti, pokud tě napadne navléknout si na sebe něco takového nebo tomu podobné, tak ti tady a teď říkám, že ti nevěsta uteče. *Zasmála se.* A neboj se, jakmile uvidím ten tvůj pohled říkající, mám něco v plánu, tak tě asi někam přivážu, abys nic neudělal. *Culila se jako pako a pak si znova nasadila svou masku, načež na féra pohlédla.* Ano počítá, dorazí se mnou Jeff, James a Anthony, jsou šikovní, takže to půjde rychle. *Mrkla na něj a to se k nim už přidala i další upírka, taková její ochranka, kterou občas sebou měla, když bylo potřeba.* Ahoj Leo. *Mrkla na ni, jelikož si dívka na sebe vzala kostým zápasnice a že ji to teda sedělo. Dívka jen oběma kývla na pozdrav a pak se rozhlížela kolem. Aless chtěla něco REMIMU říct, ale to už uslyšela známy hlas, za kterým se otočila. Byl to KIM, tak civilka, kterou chtěli najmout na svatbu.* Ahoj. *Kývla jí na pozdrav i upírka a pak koukla na svého nastávajícího.* Tak co jdeme? *Optala se a pomalu zamířili ke vchodu.*
*Dominic se podíval na Nat a potom ještě na Eliane.* Jasně, tomu rozumím, ale přeci jen, je ještě mladá, ale myslím, že časem to zvládne, každý jsme nějak začínali, no ne? *Usmál se na její chůvu a potom se otočil na Nat.* Pivo zdarma? Jo? Tal teda půjdeme, ale abych řekl pravdu, pivo s krví jsme ještě neměl. *Zasmál se pobaveně Dominic, načež pak vzal Natalii za ruku a vyběhl s ní k místu, kde se volně čepovalo pivo. Podíval se na barmana a pokynul na něj.* Dvakrát, prosím. *Pronesl svou objednávku, než pak otočil pohled zase na Nat.* Ale pak už ten tanec!! *Pronesl.*
*Jakmile si vyslechl, co říkala ohledně toho kdo tedy přijde na okenice, tak se usmál.* Tak fajn, počítám s tím. *Jak se tak Remi koukal kolem sebe, tak jej z jeho tichých úvah, kterých ale upřímně Remi v hlavě moc neměl, vytrhl známý hlas. Jednalo se o Kim, i když mu chviličku trvalo ji poznat. Jakmile ale rozpoznal, o koho se jedná, tak se zářivě uculil od ucha v uchu.* Kim! Páni, tobě to teda zatraceně sekne! *Pronesl, pak se ale zlehka zarazil, protože si vzpomněl na to, jak se posledně, když spolu všichni tři, i s Aless byli, jeho upírka chovala. Proto se na ní podíval, snad aby jí pohledem ujistil o tom že jí jen a pouze chválí její kostým, a potom se podíval opět na civilku.* Co tady děláš? Taky se jdeš trošku pobavit? *Optal se, protože přeci jen, tak nějak o Pandemku věděl, že civilové bez zraku se tam dostanou jen velice zřídka. Proto si úplně nebyl jist, jak na tom bude dívka a její případný vstup dovnitř klubu. Pak si ale všiml nově příchozí, a byl rád, že Aless vzala vážně jeho apel na to, aby sebou vodila Leandru jako ochranku. Koukl se na nia pokynul jí, an víc se moc nezmohl. Žena v něm totiž vzbuzovala sama respekt.*
*Náhoda tomu tak chtěla, že je zrovna na svých toulkách po civilském světě, když mu cinkne zpráva od Jacka.* /Halloweenská party? Co to vůbec je?/ *Nemotornými gesty překlikne na telefonu na strýčka Googla, který mu v takových chvílích je oporou a hned ho zahrnou nevkusné obrázky civilů převlečených za podsvěťany. On sám je jako obvykle oblečen v dobře padnoucím černém obleku.* /Ale Jacku.../ *Znechuceně nakrčí horní ret, ale nemůže popřít, že něco v něm se pro večírek nadchne.* /Má to být v Pandemoniu, tak tam by snad mělo být méně tohohle-/ *Kousne se do rtu při pohledu na cvakací upíří zuby a klauní makeup* /A více kreativních podsvěťanů. Ale kdoví, může to také být to nejhorší, co Google nabízí./ *Nakonec tam tedy zamíří, a jelikož je to impulzivní rozhodnutí, nemá žádný kostým. Stoupne si do fronty a na vlastní oči vidí, jak vyhazovač vykopne pár bez kostýmu před ním.* /Oh./ *Podívá se bokem a na zdi si všimne letáčku na akci, kde je napsáno, že je kostým povinný. Fronta se díky extenzivnímu vyhazování hýbe docela rychle, a tak musí Jason stejně rychle přemýšlet. Většinu civilských filmů ani seriálů neviděl, a tak má možnosti na výběr dosti omezené. Nakonec se rozhodne pro to, co je mu teoreticky nejblíž a iluzí si vykouzlí na zádech třpytivá zelená vílí křídla, která v určitém světle jakoby mizí a znovu se objevují, sundá si sako a rozepne si košili až k vypracovanému břichu. Kůži v rámci iluze pokryje zlatým prachem a odhalí špičaté uši.* /Je mi špatně./ *Uzná, když se podřídí lidské představě víl, přestože se to snažil co nejvíc nebrat ofenzivně. Ovšem křídla inspiroval tím, co už ve Faerii viděl a jediné, co by mohlo být bráno jako nepřesné, je třpyt na hrudi, který mu ale přijde na večírek vhodný. Přeci jen víly vílí prach používají spíše jako zbraň, nežli jako ozdobu.* /To nevím, jestli zvládnu.../ *Přemýšlí nad dalšími kostýmy a snaží se inspirovat obrázky na internetu, ale nic pro něj není dost dobré. Když už najde něco, co ho zaujme, tak neví, odkud to je a nechce být za blbce, když se ho na masku někdo zeptá. A tak zůstane v iluzi svojí verze Zvonilky. Povzdychne si a posune se ve frontě blíže k vyhazovači, poražen vlastním kreativním blokem. Vyhazovač se nad jeho kostýmem ani nepozastaví- protože přes Jasonovy předsudky vypadá vážně dobře- a už už ho chce začít prohledávat, jestli nemá zbraň. Jason ho však zastaví gestem ruky a pak si ukáže na tvář.* Nemusím s sebou tahat jinou zbraň, než jsem já. *Vyhazovač to zjevně pochopí tak, že se Jason egoisticky domnívá, že je tak neodolatelný, že víc nepotřebuje a rozesměje se.* Roztáhni ruce, Krasoni. *Jason se zamračí a v klidu kolem vyhazovače projde dovnitř. Do mysli mu totiž nasadil to, že žádnou zbraň s sebou nemá a může projít. To vskutku nemá, jen na sebe odmítá nechat sahat nenechavým sekuriťákem. Sám pro sebe si protočí panenky a rychlým krokem se vydá k baru.* Bourbon. Dvojitý. Bez ledu. *Usadí se znaveně na stoličku, jak kdyby právě uběhl maraton a dramaticky se opře o bar. Ve své blízkosti slyší JAVIERŮV nervózní smích a donutí ho se podívat, kdo všechno na BARU je.* Narváno... *Zamumlá si sám pro sebe.*
Nápodobně, Remi, oba vypadáte fantasticky. *Kim se na REMIHO i ALESS zářivě usmála. Její kostým v kombinaci s jejím úsměvem, absencí čehokoli magického či nebezpečného a tím, že prohodila alespoň pár slov s REMIM a ALESS nakonec jedhono ce členů ochranky obměkčilo a pustil ji dovnitř. Značně se jí tím ulevilo, představa, že by se v tom kostýmu měla hned vracet domů ji zrovna netěšila. Křídla si ještě malinko stáhla, aby se bez problému propletla prostorem a připojila se, alespoň na chvíli, ke dvojici, kterou už žnala. Byla sice s nimi nějaká další žena, která pro ni byla neznámá, na tu se jen zdvořile usmála.* Koukám, že párové kostýmy letos fakt letí. *Jen za tu chvíli, co čekala venku a pozorovala ostatní, jich napočítala přes dvacet, pak to vzdala.* Nějaký zvláštní důvod pro výběr Marvalu, nebo vám jen přišly fajn? *Zeptala se zvědavě.*
*Nat ho následovala a usmála se na něj, Elaine na ně dohlížela opodál a konečně měla čas má svůj drink. Nat vzala půl litr směsi krve a piva a příťukla si s Dominicem než celou sklenici dala pomalu na ex* Jdem Na too..*Lehce se zamotala a Usmála se* Wow..
*Po celkom dlhej dobe sa k nemu a jeho kolegom dostane alkohol. Postrehne, že časť ľudí išla k inému baru. Dokonca sa k nemu donesie, že tam je pivo zadarmo. Nie je fanúšik piva, takže zostáva na bare.* Hej! *Povie, ale nie tak nahnevane ako by chcel. Kolegyňa v oblečení sestričky mu zobrala klobúk a dala si ho na hlavu. Zakrúti hlavou a objedná ďalšiu rundu. Zatial teda dopije svoju whiskey a keď sa rozhliadne a zbada JASONA... ani nestihne prehltnúť. Len mu z pusy tá whiskey vyžblnkne a tak si pokecká nohavice.* /Trblieta sa mu hruď?/ *Nadýchne sa a pritom vdýchne aj alkohol. Začne sa dusiť a kašlať. Snaživá kolegyňa v príliš krátkych šatách a jeho klobúkom na hlave ho začne búchať po chrbte.*
*Mladý upír zlehka zavrtěl hlavou. Tvrdší alkohol rozhodně neměl zatím v plánu pít. Raději zůstával u toho, čím své chuťové pohárky potěšil vždy, když do nějakého baru zamířil.* Ne, tvrdé piju zřídka kdy. A dnes na to rozhodně chuť nemám..ale děkuji za optání. *Slušně CALIBANOVU nabídku odmítl. Pravděpodobně i pro své bezpečí. Bůh ví, co by se stalo, když by si po delší době šlehl něco trošku silnějšího, než je alkohol, který si dává běžně. CALIBANOVI svoji ruku docela nejistě podal, jak mu pravila slušnost.* Taylor. *Představil se, načež svoji ruku stáhl zpět do svého klína, pokud mu ji samozřejmě upír pustil, a podíval se přes CALIBANA na JAVIERA, když se připojil k jejich konverzaci. Zběžně si jej prohlédl, slovně se však nevyjádřil.*
*Ako si tak veselo tancuje ani nepostrehne že sa celkom veľká časť jedincov z parketu začne presúvať k baru kde sa rozdáva pivo zadarmo. V tých okuliaroch nemá ani šancu niečo postrehnúť. Chvíľu sa mu darí vyhýbať ľuďom lenže zrazu keď ide chlap v kostýme veľkého ľadového medveďa... Thierri je pri svojej výške takmer nepostrehnuteľný. Najmä keď jeho oponent má viac ako dva metre. Ani nevie ako a hromada bielych chlpov doňho vrazí a on zletí na zem ako plnený langoš.* Super... *Zahuhle keĎ sa zberá zo zeme ale toho nejaka teniska ešte k zemi... asi omylom... prišliapne.* ... super... *Povie takmer bez dychu. Funí do špinavého parketu a sleduje ako mu dav dupe po okuliaroch.* /Boli celkom drahé./ *Keď aj druhý pokus skončí s tým že ho nejaká bagandža pritlačí k zemi tak kapituluje a zostáva tam ležať.* Hlúpa Amerika. *Huhle do zeme a čaká či ešte niekto si naňho šliapne.*
Chápu, pak tedy doufám, že si jej užíváš. *Na své tváří drží úsměv a snaží se zaregistrovat nějakou změnu v jeho chování či cokoliv. Uslyší pochvalu od anděla za sebou. Otočí na JAVIERA hlavu.* Díky, jde vidět, že v tom máš dobrý vkus. *Podotkne ale svou pozornost přesune zpět na TAYe. Když k němu ruku natáhne, tak ji pouze stiskne a nechá ji sklouznout zpět do jeho klína. Pohledem ruku následuje načež se opět na upírka podívá. V tom kostýmu vypadal poněkud jemně, ale byl si jistý že síly má určitě dost, přece jen to byl upír a ty není nikdy potřeba podceňovat.* Jsem ve městě nový, zatím jsem tu moc míst nenavštívil. Je tady noční život vždycky takhle rušný? *Optá se a rukou ukáže na davy lidí okolo.*
*Je mu ľúto, že s ním Lóni dnes nemohol prísť, hlavne preto, ako sa obaja tešili na svoje kostýmy, do ktorých sa mohli navliecť a splynúť prirodzene s prostredím. Nakoniec sa do Pandemonia dostal sám vo svojom líščom prestrojení, ktorého výrobu a kúpu si užíval viac, než by sa na dospelého človeka patrilo, hlavne ak má tá osoba stodvanásť rokov. Ale to už je jeho postihnutie, s ktorým žije, tak ako s tým, že kde je veľa ľudí, tam budú drogy a kto má po ruke najlepšiu kvalitu? Všetci môžu pozrieť na neho. Pandemonium je aj v plnom prúde, keď sa konečne dostane na miesto, keďže chcel ešte chvíľu času stráviť so svojim priateľom, a tak keď aj vstúpi, vo všetkých tých maskách nedokáže príliš dobre rozoznať osoby, pokiaľ to nie sú kostýmy bez prekrytia tváre.* /Tak toto bude zábava./ *Prebehne mu hlavou a nevie, či je z toho nadšený ako malé dieťa, alebo má z toho stres a je mu smutno. Keď pomaly vstúpi medzi ľudí, zaslúži si niekoľko pohľadov od okolo stojacich osôb, akoby im práve do pitia niečo vhodil a oni si to všimli. Možno aj hodil. Rád funguje nezahliadnuto a skryto, kým by ho niekto špecificky nezastavil s požiadavkou na niečo špecifické - drogy, tanec, podržanie vlasov na záchodoch, so všetkým rád pomôže, ak môže. V dave tancujúcih ľudí sa aj on sám veselo hýbe do tanca, ledva ukladajúc nohy na zem, ako sa dvíha a krúti a točí, ignorujúc, ako mu niekto stupne na oblečenie, o ktorom očakáva, že po dnešnom dni nebude tak čisté a nevinne biele ako teraz na začiatku. Ani si nevšimne, že mnoho ľudí sa pučí do strany k baru, len aby mohli dostať pivo, kým sa neminie.* /Halo, ľudia, namiesto alkoholu zadarmo tu mám drogy zadarmo./ *Prebehne mu hlavou, keď ho nakoniec jedna žena v oblečení nejakej rastlinnej ženy s červenými vlasmi stiahne a vyvedie z rovnováha tanca.* /Všetci budú mať pitie, dobré vedieť./ *Napadne mu, ale ihneď tú myšlienku zatlačí do úzadia, keďže veľmi dobre vie, že kombinovať alkohol s drogami ešte v tomto prostredí je absolútne neprijateľné. Keď si však všimne hneď opodiaľ chlapca, ktorého tvár pozná a z mysle sa mu do popredia vyplavia spomienky na Festival indie skupín, naširoko sa usmeje a ľahko pomedzi ľudí kĺže, len aby chlapcovi (THIERRIMU) pomohol, ledva sa sám vyhne ľadovému medveďovi.* THIERRI. *Osloví ho šťastne a skloní sa k nemu, aby mu pomohol. Stále netuší, či je THIERRI podsveťan, ak sa tu nachádza, takže nedá na sebe nič poznať sám. Aspoň našiel niekoho, kto ocení odrodu jeho dobre vyrastenej marihuany, ak na to bude mať náladu a podľa jeho výrazu tváre by si naozaj možno chcel uvoľniť hnev z tela.*
*Bob se vydá na party, o které mu řekl Dragos. Na sebe si vezme mnižský hábit z doby středověku, když se ukrýval před církví. Prostě geniální řešení tehdejší situace. Vejde do klubu s kápí přes hlavu. Vlasy má opět nakrátko a ruce schované v rukávu druhé ruky. Černý hábit padá až na zem a pod ním nic nemá, jak to prostě nosil tehdy. U pasu má měšec v němž má kreditku, zlaté mince, které mají detekovat jed a drogy v pití. Ty si u vstupu obhájil, protože kdyby mu někdo něco dal, tak hrozí shoření podniku. Takže mu to nechali. Nemá iluzi, takže je velice spokojen. Nemusí řešit kam s ocasem, protože je pod oblečením. Dojde k baru a objedná si horkou medovinu s moštem a skořicí. Rozhlédne se kolem a zatváří se znechuceně. Jenže jeho výraz se změní, když uvidí známou tvář. JASON. Je kousek od něj. Dojde tak k němu a bez myšlenkovitě ho praští do ramene.* Neschopnej! Kde jsou koťata!* Vyčte JASONOVI čaroděj a pak mu to dojde a rychle se stáhne a všimne si KIM.* KIM!* Zavolá na ni a rychle k ní dojde.* Schovej mě. Jsem se ztrapnil před jedním chlapíkem.* Řekne ji honem a schová se za ni, aby se vyhnul JASONOvi z očí.*
/No, tak to jsem si teda myslel špatně./ *Pomyslel si po vyignorování od jeho potencionálních společníků, jen zakroutil hlavou a srknul si z piva. Zjistil, že už ho zase dopil, proto si objednal další. Znovu se porozhlédl kolem sebe po podniku a pozoroval, jestli se objevily nějaké nové kostýmy. Pomalu přejížděl pohledem po místnosti, když v ten moment spatřil osobu, která měla rovněž kostým anděla. (KIM) Perfektně k sobě ladili, ona byla bílá, on černý.* /Wow...Vypadá fakt nádherně./ *Pomyslil si, překlopil zbytek drinku, exnul pivo a rozhodl se jít za ní. Z dálky vypadala, jako by se necítila komfortně v blízkosti své společnosti, takže to zároveň bral, jako její vysvobození. Zvedl se z barové stoličky a šel směrem k ní. Připadalo mu to, jako nekonečný zpomalený záběr.* Ahoj! Vypadá to, že nás osud spojil dohromady těmito slazenými kostýmy! *Pronesl koketně k neznámé andělici a sledoval každý její pohyb.*
Začneme whiskey, slivka počká. *Ušklíbne se a pak jsou vyrušeni.* Prosím? *Zvedne pohled k někomu dalšímu (DRAGOSOVI), kdo ji oslovil, protože zrovna barmanovi podávala peníze a dojde jí význam slov a tak se jen rychle usměje.* Ah, díky. *A s tím se otočí na HIRAMA a pokrčí rameny.* Myslím, že ne. - Nic proti. *Dodá druhou poznámku směrem k muži v masce, už tak hudba deformovala jeho hlas a ani mu neviděla do obličeje. Nedokázala odhadnout, kdo to vůbec je a tak mu věnovala jen skoro rozpačitý úsměv a konečně před ně přistály dvě whiskey a jednu vzala a podala HIRAMOVI, svou zvedne, aby si přiťukli.* Víš co z toho cítím? Další tanec na baru. *Ušklíbne se na kamaráda a potom pokyne skleničkou i neznámému.*
*Pobaveně si odfrkne, když černého anděla odignorují jeho společníci a pokračuje po baru pohledem dál.* /To jsem tak dechberoucí?/ *Pošle tuto myšlenku do hlavy JACKOVI, když pohledem doputuje až k němu a vidí, jak se dusí. Má takový pocit, že se začal dusit poté, co ho také v davu našel, ale možná je s touto domněnkou úplně mimo. Mezitím před ním konečně přistane na baru drink a on po něm s chutí sáhne. Než se však stihne napít, přitočí se k němu ROBERT a švihne ho do ramene. Jason se otočí a už to, že k němu přišel někdo takhle přátelsky a on ho nerozpoznává mu nelahodí, pak se k tomu však přidá obličej a poznámka. První k jeho uším doběhne poznámka a on se na čaroděje podívá s očima vykulenýma překvapením.* /Co prosím?/ *S pohledem jako červená meme opička se k němu otočí a až pak si pořádně prohlédne jeho tvář, ale to už je BOB pryč.* /Byl mi nějak povědomý... a ne v dobrém./ *Pořád je celý otřesený z náhodného setkání, a tak do sebe rovnou kopne svůj dvojitý drink.* /Viděl jsi to, JACKU? Co to mělo sakra být?/ *Pošle myšlenku svému milému. Posílá je co nejněžnější magií, aby to nespouštělo přítelovu alergii, ale zároveň to v hluku klubu pořád slyšel a rozeznal od vlastních myšlenek.*
*Kim si jen s úsměvem počkala na odpověď ALESS a REMIHO, pokud jí nějakou dali, když za sebou zaslechla známý hlas. Okamžitě se za ním otočila, ale když zaslechla ROBERTOVA slova, okamžitě ho chytla za ruce, otočila se zpět a bez přemýšlení udělala první věc, co ji v tu chvíli napadla; roztáhla křídla, aby jej schovala. Při jejich výškovém rozdílu to bylo sice spíš zbožné přání, ale doufala, že alespoň křídla trochu rozptýlí pozornost. Zatímco na pravé straně se trefila do volného prostoru, zleva ucítila slabou vibraci, jak křídlo do něčeho narazilo, ale nevšímala si toho. Věřila, že jen třefila židli, nebo stůl, přeslechla přitom tiché zavrčení někoho, koho tím křídlem nejspíš trefila.* ROBERTE, jsi v pořádku? *Oslovila ho starostlivě, hlas tlumený tak, aby je neslyšeli všichni v baru, ale aby ji slyšel ROBERT přes hudbu.* Jak moc ztrapnil? *Zazubila se, když za sebou uslyšela kokentní poznámku od ČERNÉHO ANDĚLA. Jen pootočila hlavu a když jí došlo, že nejspíš mířila na ni, malinko zrůžověla ve tvářích a na neznámého se zdvořile usmála, než se otočila zpět k ROBERTOVI, aniž by si toho všimla, při otáčení sejmula dotyčného druhým křídlem, a šeptla* To je on..? Nebo někdo jiný? *Chtěla vědět, co má očekávat.*
*Stejně tak udělal i Dominic, zatímco se pobaveně culil. Když pak sklenici odložil, tak se na Nat zadíval.* Páni, pěkný splávek, kde jeden by ti mohl závidět. *Zasmál se, načež se podíval na Nat a pak zase na Elaine. Potom vzal mladší upírku za ruku.* Tak jo, myslíš, že bych tě mohl zase vyzvat k tanci? Teda, tady to nebude asi tak noblesní jako to bylo na tom plese, ale přeci jen něco? *-Uculil se na Nat, načež vysekl poklonku a pak jí poslal vzdušný polibek, než ji ale prudce zatáhl mezi dav. Když se dostali nějak do centra dění, tak se k ní otočil čelem a rozjařile se usmál.*
*Lehce se pousmál, když mu CAL ruku pouze jemně a krátce stiskl a on si ji tak mohl stáhnout hned zpět do svého klína. Hlavu lehce natočil do strany, zatímco zapřemýšlel nad otázkou, co z upírových úst vypadla. V městě se zase nepohyboval tolik, jako například Morgan, který většinu času, co byl v New Yorku, trávil ve svém bytě. Chvíli tedy mlčel, než si svoji odpověď konečně promyslel. I když to asi ve finále nebylo tolik nutné.* Ano..vsadím se, že i když bys šel ve čtyři ráno z baru, potkáš minimálně tři další takové. *Pověděl s lehce pobaveným úsměvem. Vzápětí se za ním ozval i Sasha.* A když nepotkáš další zbloudilé duše, co jdou z baru či při smůle do práce, můžeš si být jistý, že zahlédneš nějakého bezďáka. Teď nevím..potkali jsme nějaké i během cesty sem, Tayi? *Vychrlil ze sebe, než se otočil přímo k Tayovi s tou otázkou. Ten mu na ni odpověděl zprvu kývnutím.* Myslím, že jo. *Odvětil pak. Následně si dovolil svoji pozornost přesunout mimo upíry, jimiž nyní byl obklopen z obou stran. Na barové židličce se konečně otočil k barmanovi.* Poprosil bych dvě deci červeného, děkuji. *Objednal si. Hned poté se zpět otočil k Sashovi.* A jo, potkali, zrovna zvracel do keře..aspoň myslím, vypadalo to tak. *Potvrdil nakonec staršímu.* No..zjednodušeně se v New Yorku asi úplně nudit nebudeš. *S tímto se otočil přímo na CALIBANA.*
*Aless se jen na Remiho usmála a přikývla, pak už se jen otočila na přicházející KIM, na kterou se usmála.* Vypadáš opravdu moc dobře. Skvělý kostým. *Pronesla a pousmála se, načež pak viděla Remiho pohled a pochopila, proto se na něj jen usmála, načež poslouchala KIM.* Ani ti nevím, tak nějak jsme ladili kostýmy, aby byly pro oba a nakonec slovo dalo slovo a jsme tady v tomhle. *Zazubila se i když jí moc přes masku nebylo vidět. Nakonec se koukla na Remiho a Leandru a pokynula jim, aby se konečně odebrali dovnitř.* Tak asi jdeme, co říkáte? *Optala se jich a sama se pak vydala už pomalu ke vchodu, nechtěla dál čekat venku.* Pojď můj Kapitán, je čas se bavit. *Mrkla na něj a držíc v jedné ruce svou plastovou hračku zbraně se vydala ke vchodu, kde jen kývla na ochranku a chvíli s nimi mluvila, než se spokojeně usmála, když jí ihned měli pustit dovnitř i s Remim. Proč by měla čekat frontu, stačilo pár bankovek a bylo to.*
*Remi ji poslouchal, pak se podíval na Aless a pak se usmál.* Ne, tak nějak ani ne, nějak jsme si jen řekli, že to bude fajn, jelikož to je ikonická dvojice. *Usmál se Remi. Pak už ale sledoval, jak se KIM odtáhla a zadívala se na někoho jiného, tak to teda bral jako konec jejich krátké konverzace. Proto se pak otočil na Aless. *Asi dokouřím a půjdeme Už bych se rád něčeho napil. *Uculil se Remi od ucha k uchu na svou upírku. Potom už ji následoval dovnitř. Došel k baru, kde se postavil vedle postavy v kostýmu anděla (DRAGOS) si ihned objednal a pak se otočil na Aless a i na Leandru.* Tak jo, co si dáte?
*Chvíli poslouchal TAYe a otočil svůj pohled i na SASHU.* V tom máte pravdu, taky jsem jich pár potkal. Ale podle mých zkušeností je bezdomovců spousta ve všech větších městech. *Podotkne a upije ze své whiskey, druhým lokem jí pak dopije. Necítí žádnou změnu, proto se otočí na barmana.* Ještě jednou, děkuji. *Počká si než dostane další dvojitou whiskey s ledem a podívá se na oba před sebou.* V to doufám, nejel jsem sem přece jen tak. *To, že je tady na příkaz svého pána schválně zamlčel, dnes jen potřebuje pár dalších odpovědí.* A jak to tady máte s klany? Je vás tady víc? *Zeptal se jakoby mimochodem, zajímalo jej to, ale nechtěl dávat najevo, že z druhého tahá informace, proto se ležérně opřel a upil ze skleničky.*
*Upírka spolu s nimi prošla dovnitř a jen se spokojeně rozhlížela kolem sebe.* Páni, tady se to dobře rozjelo, to se musí nechat. *Usmála se a pak se s Remim a Leou vybrala k baru, kde se postavila po boku svého nastávajícího, zatímco Lea se postavila po jejím druhém boku.* Já si dám asi jen whisky, díky. *Mrkla na oba drsně vypadající upírka a opřela se zády o bar, rozhlížejíc se kolem sebe.* Já ani nevím, asi taky whisky, jak jinak. *Usmála se a koukla na Remiho.* A co si dáš ty mi amore? *Pozvedla obočí a chvíli snad přemýšlela.* Že by nějaký koktejlík? *Optala se.*
*Dragos se pod maskou pro sebe ušklíbne.* Ale zná.. *Opraví ji s tajemností v hlase.* Jen si už nevybaví.. *Dodá pobaveně a převezme si pití.* Ještě si tě odchytím, Triss.. *Pronese a pouze lehce nadzvedne masku, aby vypil bourbon, což je lidem v okolí stejně k ničemu, kdyby jej chtěli poznat, protože prsten funguje, jak má. Pak masku vrátí na místo a rozhlédne se pozorněji. Čím víc se rozhlíží tím víc známých tváří vídá. Pobaveně se uchechtne, když vidí mladého civila (THIERRIHO), který byl na něj drzý o Vánocích, jak je sejmut k zemi a přišlapán. Na pomoc mu jít nehodlal. Zaregistruje i TAYLORA a NATALIE, u které se zamračí, když exne sklenici s pivem a dá si poznámku si ji během večera najít, ale zatím věřil Elaine po jejím boku. Nakonec jeho pohled zláká nově příchozí dvojce. Ne, že by je poznal napoprvé, ale stačilo mu chvíli pozorovat jejich chování a řeč těl a byl si jistý. V ten moment také vyrazili rovnou k němu, což se Dragosovi hodilo.* Nevím zda jsem čekal nebo nečekal, že vás dva tady potkám.. *Načne hovor s trojicí (REMI, ALESS, LEANDRA). Tu poslední neznal a bylo mu to ukradené.* Hodně se o vás v podsvětě mluví.. A o vaší svatbě.. Doufám, že není pozdě se přidat ke gratulacím? *Zeptá se, přičemž jeho jediným účelem tohohle hovoru je si jednoho nebo druhého vytáhnout na soukromý rozhovor. To by ale nikdo, zvlášť s jeho změněným hlasem nemohl poznat.*
*Remi pokývla hlavou, vyslechl si, co si oba dají, načež se pak podíval na Aless.* Tak dobře dobře, dáme si teda whiskey a pro mě nějaký ovocný koktejl, ano. *Zaculil se Remii, když takhle předal objednávku barmanovi. Už za chvilku před nimi stála jejich sklenička a Remi se proto ně natáhl, rozdal je a pak se koukl na Aless i na Leandru.* Tak jo, na co si připijeme? *Uculil se, ale než-li by stačila jedna nebo druhá odpovědět, tak se u nich objevil právě onen dotyčný v masce anděla (DRAGOS) A Remi, jakožto výřečný a veselý chalan se na něj otočil a uculil se.* Páni, děkujeme moc! Jsme rádi za každou gratulaci, ehm...pane? *Zkusil Remi a pak se usmál. Byl veselý, a proto se na dotyčného znovu uculil.* Nechcete si s námi dát drink? Prosím, zvu vás! *Vyjekl vesele.*
Merde, Américains stupides. *Mrmle ale popravde necíti ďalšie topánky na sebe. Možno tým ako trucuje na zemi sa mu ostatní konečne vyhýbajú. Započuje ale potom nad sebou známy hlas. Zamračí sa. Vykúri krk až úplne do hora. Chvíľu pozerá, že čo to za líšku naňho kuká ale napoko sa prestane mračiť a miesto toho vykulí naňho oči. Takmer ako dieťa na Vianočný stromček. Keď sa k nemu skloní tak sa ho chytí ako topiaci slamky a nechá si pomôcť do dôstojnej výšky. Ešte sa ho preventívne pridržiava.* TANOIA! *Zakričí cez hudbu a... vzhľadom k množstvu trávi čo má v sebe... ho objíme.* Dúfam, že nie si Američan. *Sucho prehodí k nemu.*
Jasně! Pojď! *Vzala DOMINICA za ruku a přitáhla ho na taneční parket kde hrála hudba. Elaine se na dvojici koukala a povzdechla si* Je to mnohem lepší než tedy..Teď se můžeme odvázat a prostě..Pařit! *Mladá upírka se pustila do tance s DOMINICEM s úsměvem a držela ho za ruce* No tak Pane Potter! Pusť se do toho!
Taky pravda. *Kývl Tay. Však v Londýně jich při večerních procházkách taky plno nafotil. Samozřejmě s povolením a když už jej případně neměl, fotky mu pouze zůstaly ležet zahrabané kdesi mezi dalšími takovými. Nicméně fotil vždy radši budovy, co už někdo odepsal. Nebo hroby, o něž se nikdo nestaral. Ačkoliv naposledy, když jej něco takového napadlo, to skončilo tak, že jeden takový očišťoval od mechu, aby udělal radost Robertovi. Odstraňovat pak tu hlínu zpod nehtů bylo pro něj za trest. Na poslední poznámku, co se týkala jejich předchozího tématu, oba upíři pouze kývli, než se do pole hodil zcela jiný podklad ke konverzaci.* Ano, jsou tu rovnou dva klany. Jeden na Statenu a druhý v Queensu? Mám takový dojem, u toho druhého to jistě už nevím. To víš..paměť. *Potvrdil CALOVI Sasha.*
*Cíti ako ho kolegyňa urputne búcha po chrbte a pritom ho pichne v hlave. Spolu s Jasonovou otázkou. Snaží sa popadnúť dych takže nevylúdi zo seba žiadnu odpoveď aspoň zatial. Konečne sa nadýchne. Dokonca si utrie pár sĺz, ktoré mu utiekli. Znova sa nadýchne a pozrie na Jasona. S tým ako je okolo hluk, kolegyňa doňho hučí niečo za colu a ešte JASON mu posiela mentálnu správu. Zamračí sa, pretože mu príliš nedocvakne čo má na mysli.* /Čo to malo byť?/ *V duchu si povie... a potom sa usmeje a pošle JASONOVI samé prasárničky. Väčšina z nich obsahuje Jasona, priviazaného bičom k posteli. Stále trblietavý a s krídielkami. A ako sa tak potutelne usmieva tak aj ignoruje, že mu kolegyňa máva rukou pred tvárou. Ignorovať ale nemôže keď mu vrazí pohár s whiskey do pusy a takmer mu vybije zuby.*
*Je rád, že ho chlapec spozná a tiež ho osloví, napriek tomu, že jeho meno je medzi podsveťanmi celkom známe a môže tak na seba privolať nežiadúcu pozornosť, alebo žiadúcu. To ho teraz ale netrápi, keď trochu opráši THIERRIHO kostým a zazubí sa na neho, keďže pery mu je perfektne vidieť.* Nie som Američan. Zbil by si ma, keby som bol? *Opýta sa pobavene a pohľadom mrkne k rozbitým, postúpaným okuliarom na zemi, ktoré si nikto nevšíma a pučia ich stále na menšie a menšie častice.* Čo máš za kostým? *Opýta sa zvedavo a smutne nakrčí obočie pri pohľade na predmet na zemi. Plus sám asi nevie rozoznať, čo to je alebo kto. Keď zahliadne THIERRIHO oči, je mu jasné, že už v sebe trávu má, ale o to viac sa k nemu chce pridať.* Mám tu joint. Chceš ďalší? *Volá, aj keď automaticky stíši hlas, aby ho nezaregistrovali postavy naokolo, ktoré však pôsobia, že nevnímajú ani samých seba pri ťahaní sa a ponáhľaní za pivom zadarmo.*
*Dominic ji ihned následoval, načež začal tančit. Tak nějak se ale krotil, přeci jen ještě nebyl dost napitý na to, aby se tak nějak pustil do tance ne moc vkusného, proto ted tak jen, jak to říct, prostě tam jen tak postávala šlapal zelí. Pak se otočil na Nat.* Až po tobě. *Zasmál se, snažíc se zodpovědnost přehodit na ní. Sám si po chvilce doběhl k baru, odkud si vzal svoje pití, aby z něj mohl sám za tance usrkávat a smál se. Bavil se i tak a čekal, jaké taneční kreace Natalia předvede.*
*Na bar si položila svou jako zbraň a sundala si masku, aby si mohla vychutnat svoje pití. Už si vzala do ruky svou sklenku a chtěla něco říct, ale v tom se u nich objevil neznámý muž( DRAGOS) a tak si ho Aless jen sjela pohledem, načež se pak usmála.* Děkujeme za gratulaci. *Usmála se a když jej Remi pozval na drink, jen koukla na Leandru a mrkla na ni, že to není žádné nebezpečí, přece jen si toho neznámého Lea dost prohlížela.* Tak co si tedy s námi dáte? Bourbon, whisky, nebo nějaký koktejl? *Optala se neznámého Aless, opírajíc se zlehka bokem o Remiho.*
*Bob vykoukne z poza křídla.* Ano, zdá se, že jsem trochu mocného chlapíka nenaštval. Nechal jsem se unést. Chvíli jsem bydlel u jeho přítele a něco mě naštvalo, tak jsem mu to vyčetl.* Uchechtnne se a podívá se na KIM. Pak se podívá na dalšího chlapíka.* Oh, ne. To je nová tvář.* Řekne a podívá se na JAVIERA.* Ahojky, andílku.* Pozdraví ho a zazubí se. Tím ukáže ostré kočičí zuby a právě kvůli KIM si nesundává kapuci, aby neviděla jeho kočičí uši a zuby. Je to civil.*
*Lehce se zasmál a pokýval hlavou.* Chápu, někdy to je složitější. *Pronesl a snažil se aby vše vyznělo čistě mile. To co ale řekl SASHA jej donutilo zamyslet se.* /Ten mladší nevypadá na nijak starého upíra, ale jeho doprovod by mohl být problém, musím si na něj dávat pozor./ A jste oba zde v New Yorku už dlouho? Máte nějaké dobré tipy jak zde trávit noci? *Snaží se vést konverzaci dál a rozvíjet tak přátelskou náladu. Lehce si upije ze své whisky, ale ne moc. Nechce přehánět, noc je mladá a on zde má svůj úkol. Na chvíli se zamyslel nad vším, co bylo potřeba ještě zjistit a zajistit. Hlavně ale nad tím jak to udělat.*
*Dragos se pod maskou pousměje, což je něco, co ví jen on, ale přikývne, že jejich díky slyšel.* Teď jsem jeden měl.. *Odmítne s děkovným tónem a lehkým kývnutím ruky.* Ale jestli to pozvání můžu v něco proměnit, tak vás vyzvu k tanci.. *Poukloní se lehce.* Vidím, že vaše snoubenka svou společnost má, tak snad ji nebude vadit, když vyzvu první vás? *Nabídne ruku Remimu a čeká, zda bude souhlasit a odvede ho na parket.*
*Remi se díval na Aless, co mluvila a mezitím přikyvoval, snad nad každým slovem, co řekla. Byl teď v takovém speed modu, kdy si užíval doslova všechno. Nakonec se ale netáhl pro své pití, zatočil se pak na místě a když se otočil zpátky, tak omylem vrazil právě do Leandry. Chvilku se na ni díval, než se pak nervózně a omluvně usmál. Potom už věnoval svůj pohled Alessandře a neznámému andělu (DRAGOSOVI). Pak se Remi podíval an Alaess.* Nebude, viď že neee? *Uculil se na ni, a potom jí vtiskl polibek na tvář, než zamířil s dotyčným na parket.* Jasně, moc rád. * Uculil se, zatímco se chytl jeho ruky.*
*Kývl.* Jasný, to nejlepší na konec, chápu. *Ušklíbl se, než přesunul pozornost k neznámému maskovanému muži (DRAGOSOVI), který TRISS oslovil. Celého jej sjel pohledem, během čehož naklonil hlavu lehce do strany. Když pak onen muž zmizel, pokrčil rameny.* Podivín. *Vypustil z úst, načež se pobaveně uchechtl.* Ale co bychom nečekali od New Yorku, že? *Pokrčil znovu rameny, načež do ruky čapl jednoho z těch dvou panáků, co k nim přistály. Spokojeně si s TRISS přiťukl a obsah malé sklenky na ex vypil.* Už? Nepotřebuješ toho trošku víc? *Zašklebil se na mladší čarodějku (TRISS).* Poprosím o Crush Arrow..a dejte tam dvě brčka, děkuji. *Řekl směrem k barmanovi.* Je v tom hruškovice se slivkou, zvládneš to?
*Už ve chvíli, kdy posílá Jackovi zprávy mu vlastní magií posiluje štít proti čtení mysli. Je jedna věc, že se k němu hned nerozběhne a druhá, že by si kdokoliv nadaný čtením myšlenek přečetl všechno, co si říkají. Sice už nějakou základní zeď v partnerově hlavě postavil, ale raději ji teď posiluje. Toho by si však Jack neměl všimnout, jelikož na tento typ magie Jackovo tělo trochu násilně navykl tím, že tam v první řadě vůbec nějaký blok udělal.* /Je tak otravné být s ním na podsvěťanské akci. Mezi policisty už to není žádné tajemství./ *Napadne ho a objedná si další drink. V tu chvíli ho ze splínu vytrhne Jackova ukázka využití jeho kostýmu a musí si odkašlat, aby se z toho nějak sesbíral.* /Je otázka, jestli by z tohohle nepřítel poznal nějakou naši vazbu a nebo by jen uznal, že jsem se mu zalíbil na večírku. Doufám v to druhé, ale kdo ví.../ *Vysedávat na baru ho nutně nebaví tolik, jak by mohlo, a tak se rozhodne trošku prudit JACKA. Samozřejmě se k němu nemůže otevřeně hlásit, ale náhody se přeci dějí... No a tak se vydá ke svému příteli a plouživým krokem zkoumá povrch podlahy. Když našlápne mokré místo, kde jen doufá, že někdo vylil svůj drink, rozhodne se toho využít ve svůj prospěch a schválně neopatrně nakročí. Noha mu samozřejmě podklouzne a on ÚPLNOU NÁHODOU musí položit NÁHODNÉMU CIVILOVI JACKOVI ruku na stehno, aby neupadl.* Promiňte. *Vypadne z něj pohotově a JACKA a s rukou stále na jeho stehně mu po něm nenápadně přejede palcem, než ji dá pryč.* Jak lehké je nekoukat na cestu. *Ovšem on koukal. Velmi pečlivě.*
*V momentě když se BÍLÁ ANDĚLICE otáčela zpátky k muži, který byl, pro Javiera z neznámého důvodu, zahalen pod jejími křídly, sejmula ho křídlem přímo přes obličej. Nebolelo ho to, přesto to byla pořádná facička.* To je mi teda milé přivítání. /Sakra, ten týpek mě předběhl. Chtěl jsem s ní být o samotě.../ *Pomyslel si a dlaní si mnul pohmožděnou tvář.* /Nu což, alespoň poznám více nových lidí./ Ahoj, týpku co vypadáš jakoby nějakej kněz nebo za co to jdeš. *Pronesl se stejným zazubením, jako se mu dostalo od toho pravděpodobného čaroděje a celou tu větu pronesl jako že to je jeho jméno nebo název kostýmu.*
*Upírka sledovala a poslouchala neznámého Anděla (DRAGOSE) a když pak vyzval k tanci Remiho, jen pozvedla obočí, ale mlčela, když se pak na ni otočil ještě Remi, chtěla něco říct, ale t už si to mířil pryč, tak si jen povzdechla a sledovala jak šel na parket s neznámým.* Je divný, nějak se mi nelíbí. *Zamručela Lea a napila se svého drinku, sledujíc ty dva.* Asi se k tomu nebudu vyjadřovat, ale třeba o nic nejde, no tak klid, trochu se uvolni a zkus se pobavit. *Pokrčila Aless rameny a zlehka se pousmála, načež si obě přiťukly a napily se, pak se i Aless opřela o bar a rozhlížela se kolem, zda neuvidí někoho známého.*
Sakra ne..Hovno Queens, Brooklyn to byl! *Vyhrkl Sasha, když se konečně pořádně rozpomněl na přesnou polohu druhého klanu.* Pardon za zmatky. *Dodal poté dodatečně, když schytal od Taylora poněkud zmatený pohled, než pouze kývl a zaměřil se společně se starším zpět na CALIBANA, jelikož z něj vypadla další otázka. Nebo spíše rovnou dvě.* Já jsem popravdě spíše introvertní typ a na akce, jako je například tato.. *Začal Tay, během čehož se odmlčel a pohledem prozkoumal prostor Pandemonia.* Chodím málokdy. Pokud jsi na tom podobně, asi bych doporučil se podívat třeba na ruiny jedné zdejší nemocnice..jestli tě tedy zajímají rozpadající se budovy. *Uchechtl se zlehka Tay. Sasha nebyl pozadu. Pobaveně jej poplácal po rameni a taky se ujal slova.* No a pokud nejsi jako Tay..mohu doporučit určitě bar B+. Mají tam skvělé drinky..nebo Sarpe Lunu, na Statenu. *Zazubil se, když s radostí vychválil i bar, který vlastnil vůdce jejich klanu.*
Ah. *Pousmála se na ROBERTA, když ji ujistil, že o dotyčného nešlo, ale její tvář změnila odstín z narůžovělé do barvy čerstvého rajčete v momentě, kdy uslyšela naprosto nezaměnitelný zvuk toho, jak jedno z jejích křídel do něčeho narazilo a zaslechla mužovu (JAVIER) poznámku.* P-proboha… Moc se omlouvám… *Vykoktala omluvně a křidla raději trochu stáhla, aby pokud možno netrefila někoho dalšího.* Vidím, že krásných andělů je tu víc. Taky pohyblivá křídla? *Usmála se, sice pořád trochu rozpačitě, ale srdečně, přitom mu podala ruku.* Kim. *Představila se. Pak se tiše uchechtla nad ROBERTOVOU poznámkou.* No, zatím to nevypadá, že by tě tu někdo naháněl s půllitrem, nebo židlí v rukou, takže jsi asi v bezpečí? *Zasmála se.*
*Bob se na muže podívá a stále úsměv na tváři.* Mnich. Kneží měli tehdy jiné oblečení a mnohem bohatší. Slib chudoby byl k smíchu. Ale to se dá říct i o dnešních potomcích andělů. My potomci démonů jsme stále stejní šílenci.* Zazubí se na něj. Pak je nechá si popovídat a u toho se narovná a stoupne si blízko KIM, aby ji případně ochránil.* Ano jsem v bezpečí. Asi si najdu svého antického hrdinu. Mám chuť ho obejmout.* Prohlásí a vzdálí se od nich, zatímco hledá, zda tam je někde Tay. Na parketu uvidí tu mladou upírku a pak si všimne i Triss. Sundá si kapuci a odhalí své uši. Ty sebou lehce cuknou, jak se dostanou zpod látky. Pak si je Robert přitiskne blíž k hlavě a vrátí se ke KIM.* Nemůžu ho najít asi tu není.* Řekne a napije se svého pití, které má celou dobu u sebe.*
*Nat Tančila s DOMINICEM a došla si pro druhé pivo. Po pár písničkách si musela sednout a návrat dech a napila se studeného piva* Heh..Máš výdrž!..*Obrátila se na Dominica a Elaine za nimi došla s úsměvem* Užíváte si to tu? Jsem z vás nemohla spustit oči jak vtipní jste byli..*Prohlásila Elaine přitom jak se koukla na spocenou dvojici* Ale je to sranda!
*Dominic se zaculil, a když potom odešla Natalia z parketu, vydal se za ní. Pivo ještě měl, ale jelikož mu chybělo jen pár loků, aby dopil, nechal si nalít další. Pak došel za Nat, usadili se do jednoho z boxů opodál. Pak se na ni koukl.* Já se bavím skvěle, doufám že i vy dámy. *Usmál se jak na Nat, tak i na Elaine.* Jinak máte ještě pití? Nechcete donést? *Zeptal se, opět obou a pokud přikývly že ano, vyslechl si objednávku a došel k baru pro pití, se kterým se pak vrátil. Pokud ne, tak kývl a seděl.* No je to tu super. Já to mám rád, občas si tak prostě jen tak odejít a zablbnout si, ale tady se mi líbí. Líbí se mi občasná rozmanitost těch kostýmů, co na ně říkáte vy? *Zeptal se obou.*
*Zasmál se nad jeho poznámkou a sledoval jak odchází.* To nic, to se tak občas stane *Obrátil pozornost ke KIM.* Jo, tyhle křídla mají super udělátka! Sleduj. *Zatáhl za drátky a zahákl je za háčky, čímž se mu jeho mohutná křídla roztáhla do prostoru.* Já jsem Javier. *Oznámil zatímco roztahoval křídla, což té větě dodalo takové sexy grády. Potom jí podal ruku a potřásl si s ní.* /Má nádherný úsměv a ještě krásnější modré oči. Je fakt hot./ *Pomyslel si, když se na KIM díval. Zrovna když se čaroděj vracel, jak naschvál se Javierovi rozezněl telefon.* Pardon. *Omluvil se a zvedl telefon. Zjistil, že to byl jeho strejda, tak mu to položil se slovy, že se ozve na hotelu.* Omlouvám se, že takto musím utéct z tohoto příjemně hřejícího rozhovoru- *mrkl na KIM, aby pochopila jak to myslel, že ji vlastně složil poklonu, protože je sexy* -ale budu muset jít. Práce volá. *Všiml si ubrousků na stole/pultu a vytáhl z náprsní kapsy propisku, kterou na ubrousek napsal své jméno a vedle něj telefonní číslo. Podal ho KIM* Doufám, že se ještě uvidíme a budeme moct dokončit náš rozhovor. *Natáhl se pro její jemnou ručku a políbil hřbet její ruky.* Zatím na shledanou, Kim *Pozdravil ji a se sladkým úsměvem se otočil na patě a odešel z Pandemonia.*
Oh, opravdu? Pardon. *Kývne na rozloučení, pátravě se za ním dívá a pokrčí rameny. *Nevím odkud se můžeme znát, ale poslední dobou jsem poznala tolik lidí, že to je možné... *Tahle slova už patří HIRAMOVI, který už objednává další drink.* Blázne! A víš co...třeba bychom odtud nespadli, když si tu zatančíme. *Zasměje se a pokroutí hlavou.* Ale ještě jeden drink dáme. *Přislíbí mu a zamrká.*
Na tom ani tak nezáleží, jen mě to zajímalo. *Odmávne to jako nic, ale informaci si pro jistotu zapamatuje.* /Takže se mám vyhýbat Statenu a Brooklynu, nepotřebuju teď ještě řešit zmatky s klany./ *Vyslechne si jejich nápady o tom co by se dalo dělat, on sám byl komunikativní, takže kluby se mu poměrně líbily.* Nevadí mi ani ruiny a tak podobně, ale mám rád kluby a hlavně ten šum v nich. Užívám si tu energii. *Dodá ještě na vysvětlenou a zadívá se do davu lidí, kteří zde byly.* Rozhodně po těch místech kouknu. Nevím sice jak dlouho se zdržím, ale zajímavá místa vždy stojí za návštěvu.
*Silno ho stisne. Ako keby bol jeho kotva. Čo sa mu môže v tom nahulenom stave vážne tak zdať.* Áno. Lebo Američania sú hlúpy. *Keď to vyslovuje svojim francúzskym akcentom dostáva to istý glanc. Pustí ho a pozrie si svoj kostým.* Ehm... americký letec. Z nejakého filmu. *Vzadu za ním zakričí spolužiačka, že je to Top Gun ale on ju ignoruje.* Asi toľko k mojej nenávisti k Američanom. *Povie pohŕdavo a ohrnie znechutene hornú peru. Keď TANOIA stíši hlas tak sa k nemu nakloní. Potom sa potutelne usmeje.* To sa ani nepýtaj. Niekde tu mám zapaľovač. *Prekontroluje si vačky, pričom v jednom má ešte pár jointov, v ďalšom spomínaný zapaľovač. Tak ho vytiahne a takmer netrpezlivo popoháňa TANOIU aby teda vytiahol svoj matroš.*
*Dragos se uvnitř spokojeně škodolibě zaradoval, když s ním REMI vyrazil na parket. Odvedl jej a začal s ním tančit, přičemž ani teď si nedokázal odpustit dominantní pozici.* Musím se omluvit.. Nevytáhl jsem vás sem zcela nezištně.. *Začne s vílou konverzaci.* Víte.. To o svatbě jsem se dozvěděl až o něco později.. Mým prvotním zájmem bylo vypátrat vaši snoubenku a varovat ji.. *Řekne mu přímo a na rovinu.* Abych vám to osvětlil.. Žil jsem nějakou dobu na Aljašce.. Byla to krátká návštěva při mé cestě z Ruska, přičemž jsem dost času trávil u místního klanu a nemohl jsem nezaslechnout zvěsti o jistém upírovi.. Erik? Emett? Evan? Nějak tak jeho jméno znělo mám dojem.. *Pronese přemýšlivě, zatímco s Remim tančí.* Je zahořklý a má vztek na několik osob.. Oním klanem počínaje a vaší snoubenkou konče.. *Pokračuje ve svém monologu. Jeho celoobličejová maska mu je výhodou, neboť si nemusí dávat pozor na výraz své tváře.* Zaslechl jsem diskuze mezi členy klanu, že se jim chce pomstít a chce k tomu zneužít právě Alessandru, na kterou má z mě neznámých důvodů rovněž.. Klan mě proto požádal, když zjistil, že mám cestu sem, abych Alessandru před ním varoval.. *Dokončí a na chvíli se odmlčí.* Vím, jak to může vypadat a nedivil bych se ani vám, ani slečně Ransom, kdyby jste mi nechtěli věřit.. Nechte si to klidně promyslet a rozležet v hlavě.. Nemusíte ji to hned sdělovat, pokud ji nechcete zbytečně znepokojovat.. *Navrhne pomocně.* Jen doufám, že jsem s varováním nedorazil pozdě.. *Dodá se slabým povzdechem.*
Jo! Viděla jsem tu anděly, čerty..Různé věci *Upila piva a Elaine měla své víno takže měli co pít. Nat si povzdechla a zasmála se* Měl bys to dělat častěji..Nebo budeš jak El..*Elaine se lehce urazila a Obrátila svůj zrak pryč* Pozor na slovník..nebo Budem příště trénovat a nepůjdeme za tvým kamarádem..*Nat se zděsila a hned se začala omlouvat*
*Zamyslí sa nad tým.* /Sú Američania hlúpi? Nie je to od človeka k človeku?/ *Premýšľa nad tým, ale keďže nie je Američan a teraz to THIERRIMU povedal, nemá potrebu ďalej sa v tom hrabať hlbšie a obraňovať náhodnú skupinu ľudí.* /Thierri má zrejme iba veľmi zlú náladu a zároveň ju má dobrú? Asi?/ Neboj, Američanom ťa nedám. Aj keď si oblečený ako americký pilot. *Zasmeje sa na tej irónii osudu a keď si uvedomí, že sa ho THIERRI pridržiava ešte stále a on ho drží naspäť, pomaly sa stiahne, dosť blízko an to, aby mohol chlapca vedľa seba zachytiť, ale zároveň aby to nebol akýsi náznak, že by chcel niečo viac. Len čo však zhúlený chlapec súhlasí, zájde jednou rukou pod vrstvu oblečenia a chvíľu sa tam hrabe medzi všetkými tými drogami, ktoré dnes so sebou zobral, len aby vytiahol joint, ktorý si priloží k perám a nakloní sa k THIERRIMU tak, aby mu mohol zapáliť, ignorujúc to, že sú v strede tanečného parketu niekde v náhodnej časti Pandemonia a idú si tam páliť svoju trávu.* Ešte že si tu, inak by som zháňal zas niekoho ďalšieho dlho. *Vysvetlí a zasmeje sa na tom, než sťažka potiahne do pľúc a vydýchne, nevnímajúc ani to, či si ich niekto všimol. Či budú zhúlení, alebo či budú opití, čo na tom?*
*Remi se nechal odvést na parket a pak se s ním dal do tance, Nechal si dominantní vedoucí pozici společníka líbit, nemohl popřít, že mu to bylo příjemné, byl na tohle občas přelétavý. Pak se ale zaposlouchal do toho, co povídal jeho společník (DRAGOS) a vykulil oči. Musel asi i zblednout a dokonce se mu udělalo i mdlo, ale ihned zavrtěl zlehka hlavou. Zel se mu udělalo hlavně z toho důvodu, že... to už ale začal pouštět své myšlenky nahlas.* Emette? Ten Emett? Vždyť mě samotného málem zabil, já jsem si od začátku myslel, že to je kus ko...že to je zmetek!! *Zahlásil Remi divoce a pak se zamračil.* Takže bych vám to i věřil, ale co se dá teď dělat? Vždyť momentálně spoustu upírů, kteří jsou s Aless jsou právě od Emetta z klanu! Myslíte, že i oni jsou v tom...a v čem jsou vlastně zapletení? Víte o tom více? Nechctee, nechcete si někam spíše sednout? nebo jít ven? *Optal se Remi. *Abych řekl pravdu, motá se mi trochu hlava.*
*Spamätá sa po takmer vyrazenom zube. Zoberie pohár, nešťastne pozrie na kolegyňu... ktorá už je trochu líznutá aj keď veľa toho nepila... a napije sa.* Au... *Zahuhle pretrie si trochu obrazenú peru. Priliš nesleduje rozhovor svojich kolegov, pretože sleduje Jasona. Ako sa približuje. Postupne ako sa k nemu približuje, tak do seba rýchlejšie leje obsah svojho pohára. Dokonca sa mu aj rozbúcha srdce. A keď sa akože šmykne a zachytí sa oňho.* /Nebesá!/ *Má čo robiť, aby sa naňho nevrhol.* Nič sa nedeje. *Povie a pousmeje sa jedným kútikom.* To sa... *Kým to dopovie tak dostane od kolegyne taký pleskanec po hlave až sa za ňu chytí.* Blázniš?! *Kolegyna žďuchne do Jasona.* Je zadaný tak huš! *Odmávne Jasona a doslova sa napchá medzi nich dvoch. Jack dvihne hlavu.* Asi mam otras mozgu... *Skuhrá si popod nos... lebo fúzy si oholil.* Na to by si tam musel mať nejaký mozog.
*Dominic se jejich hašteření zasmál.* Ale no, vždyť El není tak špatná, nebo, alespoň tak na mě působí. *Usmál se načež se pak podíval na starší upírku a věnoval jí upřímný úsměv. Pak pohled vrátil zpět k Nat a zasmál se.* No a co jinak ty? Ty jsi na takové party chodila i předtím...před proměnou? Nebo...jestli o tom nechceš mluvit, nemusíme. *Usmál se.* Já před tím na ničem takovém nebyl, nebyla na to doba. Vyrostl jsme na samotě u lesa a učil jsme se kovářem a staráním se o mladší sourozence, pak o jednoho mladšího sourozence, ten nejmladší bohužel zemřel. takže jsme se na žádné oslavy neměl šanci dostat, kvůli naší chudobě. *Rozpovídal se Dominic.*
*Na TRISSINY slova kývl. To bylo zcela pochopitelné. Kdyby si měl on sám pamatovat veškeré své klienty, aby se nedivil, když ho osloví na ulici, asi by se dočista zbláznil. I když..těžko říct jak moc. Tak trochu šílený byl už teď. Což mu slovně potvrdila i jeho kamarádka, když zrovna objednal další alkohol, tentokrát se však jednalo o koktejl rovnou z dvou jeho oblíbených alkoholů. Oba destiláty zmínil předtím nahlas, aby TRISS obeznámil s tím, co bude vlastně pít.* Jo..tady je ten bar poměrně široký, takže by natlučení nemělo hrozit..a když tak nás určo někdo chytí..minimálně tebe jo. *Poví se zazubením.* Obzvláště, když ti to dnes tak moc sekne. *Zalichotí mladší čarodějce, načež spokojeně kývne a jakmile u nich přistane sklenice s koktejlem, přisune ji blíž k TRISS, aby jí naznačil, že se má napít první.*
Potomci andělů a démonů. To zní úžasně. *Se smíchem poslouchala ROBERTA než se rozhodl odejít po někom pátrat. Ještě na něj mávla, pak se s úsměvem otočila k JAVIEROVI. S úsměvem pozorovala, jak si DRUHÝ ANDĚL roztáhl křídla a přitom se jí představil. Bylo to jako scéna z filmu, jen tedy ne z hororu, který by očekávala na Halloween, ale spíš nějakého romatického fantasy. Jeho stisk byl příjemně pevný, tak se její úsměv ještě rozšířil.* Ráda tě poznávám, JAVIERE, *udělala pukrle, nebo spíš pokus o něj, pokousaná noha ji i přes dobré hojení pořád trochu bolela. Pootevřela pusu, aby se zeptala, co ho vedlo zrovna za ní, ale v tu chvíli se JAVIEROVI rozezněl telefon a z konverzace se vytratil. V tu chvíli se vrátil ROBERT a byť jí s Javierem nebylo nijak špatně, cítila se trochu komfortněji, že byl zpět.* Třeba se jen někde na chvíli zašil a ještě se objeví? *Navrhla povzbudivě, přitom ucítila vůni jeho nápoje.* Tak ses jí konečně dočkal? *Kývla s úsměvem hlavou k jeho pití, ale než se mohla konverzace nějak dále rozvínout, přerušil ji JAVIER se svou omluvou. To, jak se na ni díval bylo na straně jedné lichotivé, na straně druhé, s ohledem na to, že se sotva poznali, ji to malinko znervózňovalo. Když jí políbil ruku, opět malinko zčervenala.* Na shledanou, Javiere. Ráda jsem tě poznala. *Usmála se na něj a číslo si sbalila, pak se otočila k ROBERTOVI s tichým, nejistým zasmáním.* Cože se to právě stalo? *Zeptala se a lehce zatřásla hlavou.* Doprovodíš mě na bar? Taky mám žízeň. /A taky bych tam možná raději šla v doprovodu někoho, koho už znám./ *Pomyslela si, ale nahlas nic neřekla.*
*Dragos čekal, jak to REMI zpracuje a musel si říct, že ho upřímně přecenil. Čekal, že bude víla daleko více podezíravější, ale o to měl snadnější práci, takže se nadále držel své role.* Ah ano.. Tak nějak to jméno mohlo znít.. Omlouvám se.. Moc dobře jsem si ho nezapamatoval.. *Přikývne na jeho slova. Nechá jej si zanadávat a nijak na to nereaguje, tedy až na zkonstatování.* Tak vidím, že přeci jen jdu pozdě.. Doufal jsem, že jsem ho předběhl, ale zdržel jsem se v Iowě. *Na Remiho otázku se odmlčí a zamyslí se.* To bohužel říct nedokážu.. Být v jeho kůži, tak by mi rozum velel si udělat zálohu.. Červí hnízdo v těle klanu.. Ale já jím nejsem, takže tady nápomocný příliš nebudu. *Když navrhne vyjít ven, tak váhavě otočí hlavu k místu, kde stojí Alessandra.* A nebude to vaší snoubence vadit? Nechcete ji nejprve s tímto krokem obeznámit? *Zeptá se, ale jinak kývne.* Zkusím vám odpovědět na co nejvíce podrobností, co z hlavy dostanu.. *Souhlasí a poté, podle toho, jak zareaguje Remi, se vydá ven nebo počká.*
*Nad otázkou na Aless jen mávl rukou, nijak neodpověděl, místo toho zamířil za andělem (DRAGOSEM) ven. Bál se, ale možná to ještě nebylo tak poznat. Věděl, co je Emett zač, tak nějak co bylo s Alessinou minulostí a taky to, že to nebylo moc fajn, že to nebylo vůbec, ale vůbec fajn. Proto měl pocit, že potřebuje prostě na vzduch. Když vyšli ven, tak si sundal Remi helmu, kterou položil vedle sebe a místo toho si vytáhl krabičku cigaret a jednu si zapálil. Sedl si na zem, a promnul si kořen nosu. pak se podíval opět na DRAGOSE. Takže mi říkáte, že je Aless a její klan v nebezpečí, to se mi tu snažíte říct? Sakra, já věděl, že to nebude jen tak, už když se objevil. *Zavrčel Remi a pak si povzdechl, než se na muže opět koukl.* Nepochybuji, že někdo jako on zálohy má a ne jednu, ani bych se nedivil tomu, kdyby s ním bylo spojeno to, kolik novorozených upírů bez jakéhokoliv doprovodu, kteří se očividně zrovna vyhrabali, běhá po New Yorku. *Zavrčel nahlas.*
*Tentokrát CALOVI Sasha odpověděl už jen kývnutím, než jejich konverzace přejde od jednoho tématu k druhému. Mladší klasicky zmínil místo, kde tolik lidí, obzvláště pak v noci, moc často nechodí, takže je pro samotáře přímo ideální. Starší upír nato zmínil rovnou dva podniky, které podle něj stály za navštívení, načež se vzápětí ukázalo, že měl zjevně opravdu podobný vkus. Spokojeně se tak uculil a Taylorovi věnoval jakýsi vítězný úsměv. Fialovovlasý na to však nezareagoval slovně, pouze protočil panenky, než se pobaveně uchechtl.* Jasně, chápu. *Kývl nato, načež se spokojeně napil vína, když ho před něj barman konečně postavil. Samozřejmě mu za to i poděkoval.* Uvidíš třeba toho stihneš i více, než jen ty místa, co jsme zmínili.
*Podívá se na KIM a usměje se.* Třeba a ano. Tady to dělají, ale to proto, že sem čas od času zajdu a vyžádám si to.* Zazubí se. Podívá se na JAVIERA a zamává na něj provokativně na rozloučenou.* Je z rodinné firmy a tam jsou všechny děti děsně flirty. Ne, že já bych to měl jinak, když vezmu bratra a sestru...* Řekne a povzdechne si nad tím. Bob dopije své pití a podívá se k baru, že si dojde pro další a tehdy si všiml TAYE a u něj další lidi. Uši má v pozoru a pak je zase hned stáhne k hlavě a lehce se zamračí.* Jo jdeme na bar.* Řekne a vezme KIM za ruku a zamíří směrem k TAYOVI. Přitom se podívá na CALIBANA. Nelíbí se mu.* Ah, TAYi, zdravím tě.* Usměje se na něj a podívá se na KIM.* KIM, toto je můj přítel TAY. Ruku nepodávat a držet se trochu dál. Jde o určitou fobii.* Řekne a v myšlenkách se spojí s TAYEM.*/Je civil, takže jestli ji ublížíš, tak žádná má společnost na měsíc./* Varuje ho.*
*Jeho nechuť sa prehĺby.* Ja viem... nebol to dobrovoľných výber kostýmu. Ani som sem nechcel ísť. ALE! Som tu a nie je to také zlé. *Ako keby už zabudol na to, že ho znova niekto pošliapal. Vyštrachá zapaľovač z vrecka. Počká kým TANOIA nájde svoj joint a keď je ready, tak mu pripáli. To že sú uprostred parketu, medzi ľuďmi ... na to je Thierri priveľmi zhulený, aby to riešil.* Dlho by si niekoho zháňal? Ja mám pocit, že tu fajčí trávu každý druhý človek. *Povie a schová si pečlivo zapaľovač. Ešte ho dnes bude potrebovať. O chvíľu doňho drgne dievča, oblečená ako čertica, jedna z jeho spolužiačok a strčí mu do ruky pivo. Thierri nedutá a zoberie si ho. Keď sa napije tak sa trochu zaksichtí. Ale potom sa napije znova.* Nie je to až také zlé. Chceš? *Ponúkne TANOIOVI.*
*Už nějakou dobu se mezi lidmi pohybovala medúza. Ne pravá, byl to jen kostým samozřejmě. Ve vlasech měla korunu, možná spíše čelenku se zlatými hady, jejichž oči byly zelenkavě jedovaté stejně jako ty její byly pro dnešní večer změněny v hadí oči. Zlaté stíny, tmavá rtěnka a zlatozelený kostým. Po zelenkavé sukni se plazili zlatí malí hadi, zlaté podpatky a bodyčko odrážely světla klubu a tahaly k ní o to víc pozornosti. Ramínka pokrytá flitry temně zelené barvy byly vlastně jen zdobné, ale od hrudi vedly ke krku zdobné vlnité, pevné řetízky a napojovaly se k obojku okolo krku, kterému mezi flitry pableskovaly zlaté odstíny jejich druhé strany. Černé vlasy volně padaly na záda a ramena, když se obratně proplétala lidmi a magií si je držela od těla, Její kroky ji vedly dál, až k baru, kde přiměla magií nějakého civila, aby se uhnul a s absintem se opět poroučí mezi lidi.*
Kovář hm?..Tvého brášky mi je lito..No nechodila jsem na takové party..Byla jsem moc mladá a rodiče se o mě bály tak jsem nešla..Neměla jsem ani s kým.. *Nat se usmála a popíjela svého piva, když dopila další sklenici šla si pro další a sedla si zpátky k Dominicovi* Jako jedináček s tebou nemohu soucítit ale chápu..
*Tiše se zasměje.* Vypadá to tak. Ale když jsou lidi takhle krásní, byla by škoda toho nevyužít, no ne? *Zazubí se a povzbudivě ho poplácá po zádech. Na malý moment se jí zdálo, že se v jeho vlasech něco pohlo, ale přikládala to kostýmu a neřešila to. Když se zamračil, pohledem následovala jeho, oplatila mu stisk ruky a společně s ním se vydala k baru. Zářivě se usmála na oba muže, její pozornost se však soustředila hlavně na TAYE, kterého jí ROBERT představil. Instinktivně mu chtěla podat ruku, ale na ROBERTOVU žádost jen přikývla a alespoň před TAYEM vysekla pukrle, opět, co jí zraněná noha dovolila, a usmála se na něj.* Chápu. Ráda tě poznávám, Tayi. *Kývla na něj a pozornost na moment obrátila k baru, aby si objednala 'cokoli barevného.' O moment později jí už barman podával kobaltově modrý Witch's Brew se suchým ledem, takže se z něj krásně kouřilo. Kousek poodstoupila, aby pohodlně viděla na ROBERTA i TAYE společně s MUŠKETÝREM, kterého ROBERT zřejmě neznal.* A vy jste? *Zeptala se muže v kostýmu MUŠKETÝRA s úsměvem, aby bylo představování kompletní.*
*Dominic se na ni zářivě usmál a přisunul se trochu blíže, aby jí lépe slyšel.* No, tak teď už máš s kým chodit. *Usmál se na ni zlehka a pak naklonil hlavu na strabnu.* No, věř mi, po smrti bráchy jsem tak nějak toužil, abych byl jedináček, protože jsme měl strach o toho druhého. A nakonec si odžil strašně hezký život, a za to jsme byl rád. Pořád jsme na ně tak nějak dohlížel, dokud bylo bezpečno na ně dohlížet. */Usmál se a pak si přehodil nohu přes nohu, než se podíval na jejich sklenky na stoled.* Tak, navrhuju dopít, a pak si skočím zase na cígárko, to víš, už mě to zabít nemůže. *Zasmál se Dominic.*
*Rychle JACKA sjede pohledem a všimne si, že má růžovější rty než obvykle. Ucítí pnutí v prstech, jako kdyby měly vyrazit vpřed a nabitý ret pohladit. Udrží se však a snaží se o nenucenou konverzaci, která nebude nikomu kolem podezřelá. Někomu ale přeci jen byla.* /Proboha živého ale se mnou!/ *Zvedne obočí a malinko mu cukne koutek.* Tak zadaný? Hmm... Vsadím se, že máte moc hezkého partnera. *Zazubí se přes rameno Jackovi kolegyně na JACKA a pak se k ní nakloní, aby ho dobře slyšela.* Jen ho hlídejte dál, nechceme, aby stresoval svou drahou polovičku, že... *Tváří se u toho vážně, jako kdyby jí zadával nějaký důležitý úkol. Na konci zadání ji poplácá po rameni a vytratí se v davu. Staví se ještě na druhém konci baru pro drink, protože u policistů by mu to zkazilo plynulý odchod a pak se vydá na parket. Chvíli se jen prodírá tanečníky a hledá někoho, kdo by ho mohl zabavit. A ejhle. Spatří NEJVYŠŠÍ ČARODĚJKU BRONXU a tanečním krokem k ní zamíří. Nechce jí lézt do osobního prostoru, ale všimne si, že tu ta možnost ani není. Všichni tanečníci jakoby byli neviditelnou rukou posunuti kousek od ní.* /Šikovné kouzlo./ Zdravím, MADDIE, smím-li vám tak říkat. *Osloví ji jménem, jelikož o ní samozřejmě něco málo ví a vyzkouší tak hned její reakci.* /Může být značně nepřátelská a nebo mě také pozná? Kdoví, v tom je ta zábava!/
Zní to fakt skvěle, takže bych byl rád. Ale nikdy nevím, kam mě obchody zavedou. *Své povolání měl jako výmluvu často, jen málo v které práci by se tak mohl vymlouvat na cesty do různých částí země a v ty nejdivnější hodiny. Po chvíli se k nim třem přidá další muž se ženou. Pořádně si je prohlédne, na ženě (KIM) neshledává nic zvláštního, ale to jak se na něj muž (BOB) podívá se mu nelíbí.* /Možná by mohli vědět něco víc./ *Když se jej zeptá ta žena (KIM) nasadí opět svůj úsměv, který předtím věnoval TAYOVI. Natáhne j ní ruku.* Rád tě poznávám Kim, jmenuji se Caliban. *Pronesl lehce.* Nechcete si k nám přisednout? *Rukou naznačí na volné stoličky vedle nich.*
Když jsme tu minule tančili, spadli jsme! *Upozorní ho pobaveně a napije se své whiskey, než na řadu přijde jistá smrt.* Děkuji. *Zatočí se kolem dokola, mince o sebe zacinkají a upraví si bezděčně znovu čelenku a když jí přisune sklenku, povzdechne si, ale napije se a zaksychití se, nad tím, jak to chutná, a zapije to whiskey.* Taky vypadáš dobře, Hi.
Uhm, uhm… *Prikývne pobavene, skoro akoby ani neveril tomu, že THIERRI tam nie je sám od seba, ale že by ho niekto nútil. No všimne si, že okolo nich sa pohybujú osoby, ktoré na chlapca pri ňom reagujú a tak mu aj napadne, že oni môžu za to, kde sa THIERRI teraz ocitol.* Oh, tak nabudúce povedz, že nechceš, nie? *Prenesie starostlivo a nejaký týpek zozadu do neho drgne v jeho nepodarenom, bláznivom tanci, bez ospravedlnenia si tancuje ďalej a tak sa aj on ocitne blízko pri THIERRIm, do ktorého drgne.* Prepáč. *Zaspieva usmiaty a nakoniec sa obzrie.* No, nemôžem len tak behať naokolo a vypytovať sa hocikoho. Musím si udržať profesionálny výraz. *Vysvetlí, ale príde mu to vtipné, keď to práve on povie takto nahlas. Sleduje pohár piva, ktorý sa odrazu objaví v ruke jeho spoločníka a tak mu pozrie do tváre.* Ďakujem, nepijem, nemiešal by som to, každopádne. *Povie, potiahne si zhlboka, že mu spomedzi trochu pootvorených pier a zároveň z nosných dierok vylezie ťažký hustý oblak dymu, natiahne svoju ruku ku chlapcovi a hýbe sa v tanci, len aby sa udržal v rytme s celou masou ľudí, uhýbajúc sa aj pivovým mokrým mlákam na zemi, čo sa niekomu podarilo už povylievať, ledva sa dostali od pultu s čapovaným pivom.* Pozor, že sa nešmykneš. *Rozosmeje sa.*
*Nat Přikývla a zahleděla se do ničeho a přemýšlela. Mezitím Elaine do Nat pichla prstem aby se probrala* Hm?..Promiň..Já tu zůstanu ať nejsem ocas *Usmála se na Dominica a upila piva* Ne že chytneš jak papír! *Píchla Dominica do boku a zasmála se*
To jistě smíte. *Zastaví se mezi lidmi, dost blízko, ne že by jí to vadilo. Pohledná společnost, zdá se, že se chová na úrovni... Sklouzne jej pohledem a jemně nakloní hlavu do strany.* Jak mám oslovovat Vás? *Oplatí mu. Světla jí vše poněkud zkreslovala výhled stejně jako ruce, které se mezi nimi čas od času i přes blízkost octly.* Pokud na TOHLE nechcete tančit, možná by bylo rozumnější se přesunout bokem. *Navrhne JASONOVI.*
Tehdy jsme spadli tady? *Zeptal se zaraženě. Šlo poznat, že to měl krásně pomotané a jeho paměť si z něj asi utahovala. Těžko říct. Prostě si dovolil se zatvářit zmateně jako lesní včelka.* Aha, upssie. *Uchechtl se nakonec, než k TRISS přisunul onen koktejl, co jim před chvílí objednal. Podiveně pak zamrkal, když se jeho kamarádka zaksychtila kvůli chuti onoho drinku. Nakonec nad tím pokrčil rameny.* /Asi jí to nesedlo./ *Pomyslel si, načež se jemně začervenal a kývl.* Děkuju. *Zazubil se spokojeně, během čehož si koktejl přitáhl k sobě, načež si jednoduše usrkl. Mlsně si nato oblízl rty.* Dobrý, chceš na ten bar vylézt už teď a já si tohle. *Odmlčel se a kývl ke sklenici.* Dopiju pak?
*Dom se na ni usmál a pak na ni mávl.* Bduu tu co nejdříve, neboj se, nenechám dámu, pardon, opravuju, dámy čekat. *usmáls e na ně. Pak už zamířil ven a zmizel tam., kde se vcházelo dovnitř. Na chvilku si i sundal brýle a promnul si lehce oči a když se pak, co si zakouřil vrátil, tak ihned pohledem našel to, kde Nat seděla. Došel k ní a uculil se.* T6ak jsem tuuu, nebylo to tak hrozné ne? *Uculil se a pak ji chytl za ruku. *Tancovat? *Mrkl na ni a nějak to nevychytal, což zapříčinilo to, že mu padla do náruče. Ihned se na ni koukl a kdyby mohl, zrudne.* Pardon, jsem občas nešika. *Ušklíbl se.*
*Drží sa a nadýchne sa. Páčilo sa mu akým smerom to je. A už to aj videl na menšie dostaveníčko v jedom z tých strašidelných kútov, Ale jeho akčne opitá kolegyna spravila svoje.* Ale... *Pípne lenže to už sa nasúkala medzi nich. Ale to už sa JASON vytratí do davu.* /Dočerta... / *Zaplače v duchu. Horko zaplače. Na to sa naňho otočí kolegyňa.* Že sa nehanbíš! Máš fakt poriadneho chlapa a ty tu pokukuješ po inom! Čo by ti na to povedala matka?! A čo dievčatá z účtarny! Mladý pán Porter si tu pokukuje na párty po inom chlapovi. A chudák tvoj milý je kde? Určite je v práci a ani netuší čo tu robíš! Mal by si sa hanbiť! O tomto tvojmu drahému ani hovoriť nebudeme, ak máš charakter priznáš sa mu sám! *Jack to počúva. A vyzerá ako zmoknuté kura. Nešťastné zmoknuté kura. Poočku sleduje JASONA keď v tom mu trhne jedno obočie.* /Nie je to tá vykričaná čarodejka?/ *Ošije sa a stále k nim poočku uteká. Na pult im pristane ďalšia runda alkoholu a tak to do seba kopne.*
*Oba upíři s pochopením na CALIBANOVA slova kývli. Jejich konverzace ovšem na dlouho neutichla. Tay se s radostí na BOBA usmál.* Guten Abend, Bob. *Pověděl v němčině. Vzápětí se vedle něj ozval i Sasha, který už promluvil anglicky.* Dobrý, Bobe. *Zazubil se na ČARODĚJE. Tay mezitím hodil po BOBOVI nechápavý pohled, když jej představil KIM a zmínil, že by mu neměla podávat ruku, protože má údajně fóbii. Jedno obočí tak pozvedl, než jemně, aby to nebylo tolik nápadné kývl, když mu to bylo jakýmsi způsobem osvětleno myšlenkou.* Nápodobně. *Nadhodil milý úsměv, když se zrovna bavil s KIM.* Já jsem Sasha, taky mě těší. *Připomněl Taylorův dozor svoji existenci. Neměl zrovna v lásce, když byl přehlížen.*
*Pozrie na TANOIU.* Povedal som. Povedal som nie. A aj tak ma násilne prezliekli z pyžama. *Vzadu ešte zakričí čertica niečo o tom, že aj trenky mu obliekli. Thierri to ignoruje,* A dotiahli ma sem. Benefit je tráva, ktorú mám. *Prizná a podľa tých červených očí čo má už je jasné, že jej vyfajčil dosť. Nech chce alebo nechce tak sa tiež trochu pohupuje do rytmu. To je predsa pravidlo parketu. Keď si na ňom musíš sa hýbať s davom. Prikývne.* V pohode... a hej to by bolo čudné. Ale už som zažil takých ľudí čo sa pýtali každého či chce trávu. Ale skončili v base. *Dá si pivo a keď TANOIA odmietne tak mykne plecom a napije sa poriadne. Je smädný. A už aj hladný. Niet divu.* Viac zostane mne. Dal by som si falafel. Nedal by sis falafel? *Opýta sa ho a pozrie dole na mokrú zem.* Mám protišmykové boty. *Ukáže mu to tak že s nimi pošúcha po mokrej podlahe... a evidentne sa mu to šmýka....* Tak asi nie. *Dopije pivo a kelímok pridá k jeho rozdupaným okuliarem. A to takým štýlom, že si normálne čupne, položí ho vedľa hromádky skla a kovovej obruče... ktorá už tak ani nevyzerá a znova sa postaví. Kelímok zatiaľ stojí na svojom mieste.* Ideme tancovať! *A tak aj začne, pekne do rytmu a divoko.*
*Bob se podívá na CALIBANA a narovná své kočičí uši a zazubí se, čímž odhalí i své ostré zoubky. Nelíbí se mu.* Já jsem Robert a přisedneme si rádi.* Řekne a nahne se ke KIM.* Nedívej se jim do očí, je to dobrá rada pro tyhle bledulky.* Zašeptá ji a sedne si a podívá se na Sashu.* Nazdárek. Jak se ti daří? Nechtěl jsi nějakou ochranu? Víš dostal jsem zakázku od vašeho šéfa a zajímá mě, zda to nejsi ty. Pokud ne, tak ti ji i tak udělám. Slyšel jsem, že se něco odporného blíží ze staré země.* Řekne mu a pak se podívá na TAYE.* Pro tebe taky něco udělám. Nelíbí se mi, co se ke mě doneslo. Moje bledulky musí být v pořádku.* Usměje se na ně. Pak se otočí na KIM.* Že vypadá jako antické umění?* Zeptá se s úsměvem a přitáhne si k sobě do objetí TAYE a zazubí se.*
*Nat zrudla také a pomohla mu vstát a usmála se na něj* Ráda si zatančím Pane Nešiko *nemohla si pomoc a popíchla ho, napila se piva, chtla ho za ruku a objala ji* Tak jdem? Bože teď fakt smrdíš jak Kovář *Zavedla ho na taneční parket a začala s ním tančit*
*Dominic se uculil a když si ji dovedl na parket, tak se uculiil.* Lea kuš, nech si to joo, T6ak hold mám nějaký ten zlozvyk, a víš ty co? Jen si to hezky užij. *Zasmál se a jakmile se dostali na parket, tak si ji k sobě postavil čelem, načež si ji přitáhl. Ruce nechal položené na jejích bokách ba držel si ji u sebe, zatímco se vlnil do rytmu, a tiše se culil.* Jak se máš tam dole? *Pronesl, přičemž nadnesl narážku na její malý vzrůst oproti jeho skoro dvoum metrům. Pak si ji občas otočil a pak zase přitáhl k sobě, tak, aby ji měl u sebe. Sem tam se koukl po Elaine, jen aby viděl, že je má v merku.*
*V rychlosti si zhodnotí její reakci a ve spojení s její pověstí ho ve finále ani tolik nepřekvapí její přivítání.* Jason. /Král-/ *Zastaví se, protože přestože by z toho později mohla vzniknout vlivná známost, nemusí lámat přes koleno tituly. Jakmile jí odpoví, podívá se na její kostým a pousměje se.* Ovšem raději bych se vám neměl dívat do očí. *Dá najevo, že její kostým bez problému poznal a s humorem si dá ruku, ve které nedrží drink, přes oči.* /Té kolegyně si važ, JACKU! Sice mě nepoznala, ale zjevně nám fandí./ *Pošťouchne v myšlenkách ještě svého milého a pak už se věnuje čarodějce. Po její poznámce se chvíli zaposlouchá a z jeho tváře je jasně čitelné, že tohle není jeho šálek kávy.* Rozumnější, jistě. *Přikývne a začne se protahovat mezi tanečníky až k nejbližší zdi a tam se opře.*
*Zasmeje sa na poznámke, nadšene povyskočí a zakýva radostne dievčaťu vzadu, než sa pohľadom vráti k THIERRIMU.* Ale dobre ti vybrali. *Prenesie úprimne a dotkne sa prstami pilotnej bundy.* Trenky ale kontrolovať nebudem. *Zasmeje sa ako pubertiak a jeho výraz vyzerá trochu podivne temne, keď sa usmieva a líščia maska mu zakrýva polku tváre. Nakoniec mykne ramenami a urobí zvláštny, krúživý pohyb v poloblúku okolo chlapca, než sa obzrie dookola.* No, do basy ísť nechcem, ale… ak to niekto ucíti, možno sa niekto s otvorenou mysľou pridá. *Zvolá nadšene, aby ho THIERRI počul a aj vidí akúsi dievčinu opodiaľ v maske Boba Rossa ako pozerá ich smerom a tak jej ukáže, aby podišla bližšie a s otáznikmi v očiach aj mrkne k svojmu známemu.* Máme tu niekoho. *Prenesie a kývne hlavou k dievčine, ktorá sa k ním pridá a tak keď sa mu dostane joint do ruky, podá ho dievčine, ktorá vďačne príjme, niekoľkokrát za sebou si potiahne a radostne, s poďakovaním, odtancuje tam, odkiaľ prišla. Pohľadom ju však nesleduje tak dlho, pretože už sa mu chce znova liezť na pult a rozhadzovať darčeky, ale radšej svoju pozornosť navráti THIERRIMU a pokrúti hlavou.* Nie som hladný, ďakujem. Ale zbehnem s tebou jeden kúpiť, aby si sa nestratil. *Podpichne ho hravo a tleskne o seba rukami, zatiaľ čo sleduje ukážku, ktorú mu predvádza a hrozne nahlas a poriadne sa rozosmeje, keď topánky nefungujú.* Mal by si an to ísť ako ja. *Povie pobavene, dvihne si jednou voľnou rukou dlhé oblečenie, aby odhalil svoje bosé nohy, než automaticky schmatne THIERRIHO za ruky a siahne ho do viac voľnej časti, abys a mohli hýbať a ihneď ho začne vykrúcať do rytmu, dávajúc len tak-tak pozor na joint v ruke, z ktorého si zas potiahne a cíti, ako začína účinkovať v jeho tele.*
Nápodobně. *Usmála se na CALIBANA a stiskla mu ruku, pak obrátila svou pozornost k Sashovi a omluvně se na něj usmála.* Omlouvám se, netušila jsem, že taky patříte do party. Kim. *Představila se s úsměvem a vyhoupla se na židli mezi ROBERTA a CALIBANA. ROBERTŮV tip ji trochu zarazil, ale kromě sotva nepatrně svraštělého obočí na sobě nedala nic znát. Navíc, i to zmizelo snad ve vteřině a jí se na tváři opět rozhostil úsměv. Přemýšlet nad tím může později, přišla se sem bavit a poznávat lidi, ne filozofovat. Přesto jí něco našeptávalo, že by se té rady měla držet. Když ji ROBERT opět oslovil, zatímco objímal TAYE, jen se smíchem přikývla. Ta scéna byla rozkošná.* Rozhodně. Jako by ho vytesali z mramoru. *Uculila se a spokojeně odpila ze svého drinku.* Máte v plánu dnes tančit? *Nadhodila, přímo nikoho neadresovala, nechávala kohokoli, aby odpověděl, pokud by chtěl.*
*Vyjde ven s Remim a nejprve sleduje oblohu, než na něj víla promluví.* Mohlo by tomu tak být.. Spíše by je mohl Emett zneužít ke svým plánům.. Jaké jsou nemám ponětí.. *Odpoví mu. Na rozdíl od něj si masku nesundá, i kdyby mohl.* Ah, ano.. Toho jsem si také všiml.. *Potvrdí ohledně novorozenců.* Jestli se můžu zeptat? *Otáže se pro změnu on.* Jak dlouho už je součástí klanu?
Jo tak vtípky na malý lidi *Nat se usmála a stoupla mu na nohu plnou vahou* Promiň jsem Nešika *opakovala jeho taneční kroky mezitím Elaine na ně koukala a povzdechla si pak ji napadlo něco škodlivého usmála se na ně* No tak tohle je super, jsem tak přemýšlela o výletě zpátky do Kanady abych navštívila své rodné město..
*Sleduje ako sa JASON baví s MADDIE. A keď ho ešte poštuchne myšlienkou tak sa zatvári ešte kyselejšie. Barman pred neho postaví ďalší pohár. Asi zo solidarity za to čo doňho kolegyňa hustí. Potom sa ale uškrnie.* /Však počkaj.../ *Usmeje sa na kolegov a začne si predstavovať tie najväčšie prasačinky, ktoré s Jasonom robili aj nerobili. Dokonca si pritom aj štrngne s kolegami aj keď ani netuší na čo pripíjajú. V hlave má len rôzne miesta, rôzne polohy a rôzne oblečenie.* /Prajem príjemný rozhovor s tou čarodejkou./
Bledulky? Celkem zajímavá přezdívka, na takovou jsem asi ještě nenarazil, máte rád květiny? *Optá se BOBA, který objímá TAYE.* /Že by ti dva spolu něco měli? Vypadají spolu dobře./ *Všiml si jeho uší, takže mu došlo, že musí jít o čaroděje, proto ho zaujala ta řeč o amuletech a ochraně.* /Takže místní upíři mají svého čaroděje, velice dobré vědět./ *Dnešek byl produktivní a jeho nálada tím jenom stoupala. Navíc dopil svou druhou whiskey a objednal si třetí.* Vidím, že dáma pije drinky a co vy? *Spolu s úsměvem tuto otázku adresoval BOBOVI. Poté ale zaslechl otázku o antickém umění. Musel si TAYE ještě jednou prohlédnout, ale dal BOBOVI za pravdu.* Máš pravdu, je nádherný. *Dodal s jedním koutkem úst pozvednutým.*
*Remi se na něj podíval jen občas, spíše si ale mrmlal něco pod vousy a koukal do změ, jelikož byl vytočený až do běla, a zároveň měl i strach. Strach z toho, co by se mohlo Aless stát. A nejenom jí.*- Jak dlouho u ní je? Já nevím, řekl bych, že to bude už delší dobu, vlastně od doby, co měla Alessina dceru tu benefiční akci. *Ani mu v ten moment nedošlo, že se přeřekl, byl tak vytočený a tak naštvaný, a tak mimo, že mu to prostě nedošlo.* Dva měsíce, a bydlí u Aless ve vile, to je taky super. Stejně tak jako jeho pravá ruka, i když, toho pár dní zpět zabili, no bude to déle, ale jinak tam jsou s ním i jeho nejbližší upíři, ostatní jsou různě po NY, ale kopou za Aless, nebo, mám říct spíše za Emetta? *Odfrkl si Remi podrážděně.*
*Dominic se culil a poslouchal ji a když pak řekla, že by ráda do rodného města, tak se ještě více usmál.* No tak, proč by ne? Já bych klidně jel s tebou, pokud by jsi chtěla, jestli třeba nechceš sama nebo tak, vím že tady to je občas dost těžký, takže jak říkám, kdyby jsi chtěla, můžeš se na mne spolehnout. *Mrkl na ni a pak se usmál.* Dáme si ještě drink? Dal bych si něco jiného, hm, co kdybych já vybral něco tobě a ty potom ještě něco mně? *Navrhl, s uličnickým výrazem Dom.*
*Dragos pouze přikývne.* To byla jen má zvědavost.. *Informaci o dceři přejde, jakoby ji přeslechl. Už o ní věděl, nebylo nutné to dál rozmazávat.* Pokud by nevadilo, půjdu zpět dovnitř.. Chtěl bych se ještě pobavit, než půjdu zase o stát dál.. *Omluví se a jestli REMI nemá už žádný dotaz, tak zamíří zpátky dovnitř. Dojde si k baru, kde stála ALESS a jen pokývne hlavou.* Bohužel tanec s vámi již nestihnu.. Potřebuju si zařídit ještě jednu záležitost, než zase odjedu z New Yorku.. Ať se vám svatba vydaří.. *Popřeje ji ještě a pak zamíří od baru do davu, než v jedné klidné části u stěny zahlédne MADDIE a JASONA. Teda Maddie pozná. O Jasonovi jenom slyšel, takže si ho nepřiřadí. Nicméně tam i tak zamíří.* Okouzlující jako vždy, slečno Colban.. *Pronese, když se u nich zastaví.*
Těší mě, Jasone. *Kývne mu lehce hlavou, oči však nesklopí, tlumeně se zasměje a sleduje vílu, než se rozhodne přesunout ke zdi a ona jej následuje i s absintem bez jediného rozlití a přesune se vedle něj.* Chvíli to v těch světlech trvá, ale mnoho víl, které si říkají Jason není. Minimálně já vím o jedné, výsosti. *Nadzvedne elegantně skleničku ke rtům spolu s pitím, pokyne mu s ní a upije si.* Co vás ke mě přivedlo?
*Najednou jako by toho bylo na Taylora moc. Všichni přítomní mluvili téměř přes sebe. Nebo se mu to jen zdálo? Lehce nervózně promnul popruh své brašny.* Prominuto, madam. Ale to jen díky vašemu krásnému úsměvu. *Zmínil Sasha, načež se sám na KIM vřele usmál, než si jeho pozornost ukradl BOB, který si k nim i s KIM přisedl. Hned zavrtěl hlavou.* No nevím o ničem. *Začal, načež se k ČARODĚJI otočil naplno čelem.* Ale určitě nebudu proti. *Dokončil pak, načež se zaměřil na chvíli čistě na Taylora, když si všiml, že není poněkud ve své kůži. Než se však stačil zeptat, už byl osloven někým jiným. Mládě se viditelně zmateně podívalo na ROBERTA.* O čem mluvíš, BOBE? Co se k tobě doneslo? *Naklonil lehce hlavu na stranu. Vzápětí jej už ROBERT svíral v objetí, do nějž se instinktivně schoval, už jen protože na něj přilákal moc pozornosti. Na něco takového se vždy musel předem psychicky připravit. Vykoukl tedy jen na chvíli, aby si ověřil, zda si ho stále tak divně prohlíží.* BOBE, tohle mi už nedělej..připadám si jako expozice v ZOO..*Pověděl pak tak, aby ho slyšel pokud možno jen ROBERT.*
*Na odpověď jen přikývne, jelikož na jeho pravdomluvnost je poněkud brzy na to, aby posoudil, zda ho těší.* Ach, jistě. V lidském světě je to poněkud běžnější. *Pozvedne skleničku, aby si s ní symbolicky připil, když to naznačí a sám si upije z broušené sklenky.* A světla jsou vskutku poněkud... extravagantní. /Na druhou stranu to k tématu asi sedí, podle toho, co jsem si stihl za pár minut ve frontě nastudovat./ *Ve chvíli, kdy se chce vyjádřit k tomu, co ho k MADDIE přivedlo, si JACK začne představovat všechno možné. Něco, co Jasonovi evokuje velmi příjemné vzpomínky, něco, co se vzpomínkami ještě není spjato. Každopádně i přesto, že se jeho výraz nijak nezmění, panenky se mu roztáhnou touhou. To by mohlo v lepším osvětlení působit jakože touha je právě to, co ho zavedlo za čarodějkou. Ovšem... nepoznala ho ve světlech, jak by mohla vidět jeho oči? Možná na boku místnosti lépe, možná ne.* /Sakra. To ho to nechává chladným, že mi tam střílí takové představy?!/ Hmm... *Snaží se získat čas na vymyšlení odpovědi, zatímco mu mysl bombarduje něco, z čeho mu hoří celé tělo.* Byla jste pro mě na parketu nejzajímavější. *Řekne po pár sekundách, které se zdály jako hodiny, ale jeho hlas je lehký a jeho vnitřní utrpení neprozrazuje. Dokonce se k němu velmi atraktivně usměje. V tu chvíli se k nim však připojí DRAGOS, kterého by Jason nejspíše těžko poznal i bez masky, ovšem maska to neumožňuje vůbec.* /Takhle mě asi nikdy nikdo nevyignoroval./ *Malinko pozvedne obočí a napije se svého bourbonu, u čehož nově vzniklou situaci sleduje přes okraj sklenky.*
Ano. *Zasměje se a přitáhne si drink, pokroutíc hlavou, zpátky. Ne, dopijeme naše pití a jdeme tančit. Zazubí se, upije z toho společného a s dalším ksichtem to zapije whiskou, kterou dokončí.* Dopij obojí a jdeme na to, zlato. *Mrkne na něj a čeká, aby si mohli zatančit už konečně.*
*Bob se na upíra podívá a oči se mu rozzáří.* Zbožňuji květiny! Mají tolik možností. Doma mám několik jedovatých a několik bylinek. Dokonce jsem několik nových druhů vyšlechtil, ale jen pro účely lektvarů nebo vykuřovadel. Nedávno jsem očisťoval jednou tou bylinou opuštěné skladiště.* Zazubí se a pak se podívá na zmateného TAYE.* S tím si nelam hlavu. Dragos mi slíbil jednu hračku, která tě obtěžuje.* Usměje se na něj mile a pohladí ho po tváři, ale ne celém tom prohlášení a úsměvu nepůsobí nic mile. Spíše to vypadá, jako když kanibal někomu chválí pěkné nohy. Pak se podívá na Sashu.* Dobrá, zítra ti to pošlu a i Tayovi.* Řekne mu a podívá se na CALIBANA.* Oh, já medovinu s moštem a skořicí. Horkou. * Zazubí se a přitáhne k sobě Taye. Když na něj promluví, tak se na něj usměje.* Ne, antické umění je v muzeu a galerii. A musíš získat sebevědomí. Se sebevědomím lépe ovládneš enchanto a s enchantem budeš moct cokoliv.* Řekne mu s nadšením a podívá se na KIM.* Na tohle tančit neumím. Navíc, když jsem tu byl naposledy, tak došlo k nehodě a já musel pomáhat, takže parketu se radši trchu vyhnu. Vždy to začíná tam.* Řekne a jeho uši sebou zacukají.*
*Ačkoli svým vyzývavým kostýmem mohla upoutat pozornost, nebyla jediná, které to dnes náramně slušelo. A proto dokonale zapadla. Byla stejná jako ostatní, bavila se, nebo to alespoň tak vypadalo. Ale i ona si nemohla nechat ujít pivo zadarmo, které ji náramně osvěžilo a zdvojnásobilo chtíč po kleptomanství. Stačil jen jeden pohled, který si vyměnila s Orion a dala se do práce. S alkoholem v krvi to bylo jednodušší, než si myslela. Nebo se alespoň méně bála. Noční klub byl plný lidí, plný světel, které však vrhaly své stíny a právě v nich se Eshe točila. V rytmu hudby, s úsměvem na tváři, jako kdyby byla pouhá opilá žena chtějící se bavit, obcházela KAŽDÉHO, kdo si této akce užíval. Na TY U BARU si netroufla, i když i ji mohli spatřit již s něčím lesklým v ruce, co brzy zmizelo v latexovém červeno černém kostýmu. Svými šikovnými prsty hbitě prohledávala kapsy ostatních a jakmile zmizela v davu, věci, co našla si prohlédla. Pakliže je zhodnotila za bezcenné, nechala je za zástěrkou hudby padnout na zem a nechat pošlapat, zatímco vyhledávala další oběť.*
*Dragos už při příchodu zaslechl část jejich rozhovoru a pozvedl nad novým faktem pod maskou obočí. Zkoušel prvotně navázat konverzaci s MADDIE, ale když byl hrubě odignorován, tak otočil zrak na jejího společníka.* Mno.. Takovou zkušenost jsem ještě neměl.. *Pronese.* Jak se máte vy? Bavíte se na akci? *Promluví pro změnu teda k JASONOVI.*
*Trochu sa zaťahá za opasok kombinézy.* Asi nie, neviem ako by som ti ich ukázal... neviem ani ako ísť v tej kombinéze na záchod. *Povie úprimne a netypicky preňho sa zazubí. Prikývne a trochu nesústredene sa poobzerá okolo seba. Ako keby čakal že sa k nim niekto pridá. Kým sa k nim neznáma dievčina pridá a da si pár šlukov tak Thierri dopije aspoň to čo má.* Hej ale ja neviem kde tu takž falafel majú. Raz som jeden jedol a ... bol hnusný. Dal by som si dobrý falafel. *Kukne sa dole a vykulí oči keď mu TANOIA ukáže holé nohy.* Čo keď do niečoho šliapneš? *Spýta sa ale pridá sa veselo do tanca. Krúti sa a otáča a ťahá do toho rytmu aj TANOIU. Vyzerá ako zajačik duracel keď má čerstvé baterky. Ani nevie ako dlho tak tancuje len vie, že už mu je horko a tak si rozopne trochu zips na kombinéze, pod ktorou má čierne tričko.* Tiež tu mám nejaký matroš. Teda ani neviem čo to je, lebo to vlastne nie je môj kostým. *Vytiahne zapaľovač a niečo... čo automaticky zapáli lenže ono to začne prskať a syčať. Thierri na to pozrie celkom vyjukane kým mu dôjde, že to je petarda. Tak ju pustí v momente keď buchne. Nebola veľká. No Thierriho to vydesilo.* Fuha... kto normálny dá k jointom petardy? *Spýta sa. Lenže pozrie na svoju ruku ktorá je celá krvavá. Ešte sa z nej aj tá krv valí. A o krok ďalej v tom kelímku od piva čo tak šikovne položil na zem a ako zázrakom ho nikto nezhodil... v ňom sa povaľuje kus jeho ľavého ukzováka. Zbledne ako krieda a má čo robiť aby nehodil šabľu.*
*Zazubila se na Sashu a lehce se mu uklonila, jinak dál poslouchala konverzaci, usmívala se a popíjela svůj drink. Řada jiných lidí by nejspíš při podobných prohlášeních na BOBA koukala s otevřenou pusou, nebo se ho alespoň zeptala, o čem to sakra mluví, ale Kim byla jednak zdvořilá a jednak - což bylo ještě důležitější - přirozeně zvědavá, tak si jen užívala jejich rozhovor. Skoro to působilo, jako by se omylem dostala do nějakého fantasy a seděla tady obklopená bandou nadpřirozených bytostí. Tiše se nad tím zasmála. Tak skvělou atmosféru na večírku nečekala. Nad BOBOVOU poznámkou se pobaveně uculila.* Vypadá to, že kam se hneš, tam je vzrůšo. Jsem v dobré společnosti. *Byla to upřímná poznámka. TAY se SASHOU na ni působili dobře, na CALIBANA ještě neměla názor, ale zatím se vedle něj necítila špatně. Teprve teď si všimla BOBOVÝCH uší. Na okamžik zatoužila se jich dotknout, ale v duchu se pleskla přes prsty a obě ruce nechala tam, kde byly doteď. Na skleničce. Jenže po chvíli jí to nedalo, natáhla ruku a prsty po jednom z nich opatrně přejela. V tu chvíli se za nimi ozval výbuch. Sotva znatelně sebou trhla a ohlédla se po zdroji zvuku.* Sakra… Jsou všichni v pořádku..? *Optala se, váhajíc mezi tím, jestli se snažit najít zdroj onoho výbuchu, nebo být raději opatrná.*
*Pobaveně se uchechtl.* Tak tím pádem musíme sehnat někoho, kdo nás chytne! *Nadhodil s úšklebkem. Lehce zamyšleně si pak promnul bradu.* Teď by se ten podivín, co řekl, že tě zná, hodil. *Zmínil, než se napil znovu spokojeně koktejlu, který se nyní snažil co nejdříve vypít, aby mohli konečně vylézt na ten bar. Už na ně určitě natěšeně čekal! Upřímně lehce litoval toho barmana, co tam zrovna bude. Nechtěl by být na jeho místě. Podávat zákazníkům drinky, zatímco musí dávat bacha, aby do něj nedrcli tanečníci na baru. Nuže..zabrání to těm dvěma? Ne. S radostí drink dopije a koukne na TRISS.* Můžeme.
*Měla momentálně konverzaci s JASONEM a v hluku jí popravdě slova utekla a nadzvedne nad delší odmlkou obočí nanovo a konečně se otočí k nepoznanému DRAGOSOVI a usměje se.* To víte, je slušné počkat, až ukončím konverzaci s někým jiným. Nicméně, ano není to zlé a stejně tak ani váš kostým, neznámý známý. *Osloví DRAGOSE ledabyle a nijak se necítí pohnutě faktem, že se jej to dotklo. Nepřiznala chybu, mohla by se odchýlit pozorností bokem od krále, ale nač také? Králi do tváře viděla, druhému muži nikoliv, takže v tuto chvíli na pomyslné příčce zájmů neměla muže za maskou. Nechá pak už JASONOVI slovo, protože mu nedala po stížnosti "anděla" šanci a omluví se mu, že mu do toho hrubě skočila.*
*Remi ještě chvilku seděl venku, pokuřoval, a nakonec si zapálil nejednu, ale rovnou tři cigarety, to byl důvod, proč se zdržel. Hned potom ale zamířil zpět do klubu, kde se zastvail, chvilku se rozhlížel, než spatřil Aless. Prodal se k ní a nešel rovnou za ní, ale za Leandrou. Věděl totiž, že i ona přišla od Emetta.* Mohu s tebou na slovíčko?: S vámi oběma? Venku nejlépe? *Pustil se do žen, ale svůj pohled upínal směrem k hlavně Leandře. Pak se ale podíval na Aless.* prosím,. myslím si, že tohle nepočká už ani chvilku. *Pronesl Remi, a nečekal, prostě zamířil ven pryč od nich a od lidí a ven z baru.*
Kdysi jsem míval také sbírku květin, ale spíš těch okrasných, možná bych jich ještě pár našel. Ale při mé práci na to bohužel již není čas. *Posteskne si při vzpomínce na jeden krásný záhon, co kdysi pěstoval. Už to byla nějaká ta doba. Další informace k němu přicházely aniž by se musel ptát a tak pouze pečlivě naslouchal. * Když vás vidím spolu musím se zeptat, patříte k sobě? *Tyto slova pronesl nejen k BOBOVI ale i TAYOVI. Nebyl sice zvyklý na takovou otevřenost, ale New York na to byl očividně schovívajěší, na tomto místě se mu líbilo najednou mnohem více. Poté ale zaslechl ránu, jeho první instinkt bylo velice elegantně vyhoupnout na nohy a postavit se zdroji čelem, instinktivně sáhl k pasu, kde mýval jednu ze svých dýk, ale ty nechal dnes doma. Zaslechl otázku KIM a pouze přikývl. Soustředil se jestli rána nepřijde i odjinud. Potom si uvědomí co byl zdroj a usedne si zpět na své místo načež se napije whiskey.*
*Nemôže z toho, aký je THIERRI zhúlený, že ledva pôsobí, akoby vedel, čo chce povedať, nie to že by kontroloval, čo sa valí z jeho úst počas tohto rozhovoru. Preto sa iba nahlas smeje a krúti pri tom rukou aj hlavou naraz.* Ak budeš chcieť, pomôžem ti na záchod, ale na rozkrok ti siahať nebudem. *Povie pobavene a nakoniec iba nadvihne obočie a plecia a nakloní sa k THIERRIMU.* Ja vlastne ani neviem, čo to falafel je. *Prizná smejúc sa do chlapcovej tváre, užívajúc si, že tu teraz nebude jediný, kto by mohol robiť alebo hovoriť hlúposti, ale aspoň sa naučil sčasti na seba dávať pozor, aby k Lónimu domov prišiel celý.* Ja rád šliapem. *Zasmeje sa, bez toho, aby si uvedomil, ako hlúpo to mohlo vyznieť a keby ho teraz niekto počul, okrem jeho spoločnosti, zrejme by si o ňom nepomysleli pekné veci. Odkašle si a veselo vykríkne a vystrelí ruky do vzduchu, hýbajúc sa tými najlepšími a najprirodzenejšími pohybmi, ktoré mu teraz jeho telo dovolí vyprodukovať, nevšímajúc si to, keď THIERRI namiesto jointu vytiahne petardu, iba nadšene zvolá, že majú ďalší matroš, čo si môžu spolu dať. Keď sa však rozprská a rozhorí, ihneď uhne, len čo sa ozve nepríjemný zvuk, vôbec neprípomínajúci niečo, čo by dobre poznal a s vyvalenými očami ihneď priskočí k THIERRIMU, ktorý sa zdá, si ani nevšimol, že má ruku celú krvavú.* Do… sakra, do mraku bleskového. *Zanadáva svojim typickým spôsobom a schytí chlapca za ruku, ihneď mu prekrývajúc a obviazujúc ukazovák svojim kusom svojho bieleho oblečenia, z ktorého odtrhol kus látky, cez ktorú rudá farba presakuje skoro okamžite. Dvihne nasilu THIERRIHO ruku smerom dohora, zatiaľ čo sa zohne, zahasí svoj joint vo vlhkej mláke na zemi, ledva sa uhýbajúc tancujúcim ľuďom, ktorí akoby ani neregistrovali petardu, ktorá tu pred chvíľou iskrila. Vytiahne z kelímku kus prsta a hneď na to potiahne THIERRIHO k toaletám, snažiac sa udržať si chladnú a pokojnú hlavu.* /No sakra, no sakra./ *Behá mu hlavou, zatiaľ čo vyrazí dvere na toalety a je mu tentoraz vlastne úplne jedno, či sú to ženské alebo mužské záchody.* Tu. *Povie bledému chlapsovi a strčí jeho krvavý prst pod prudko tečúcu vodu, len aby to trochu vyčistil naokolo, prehliadnuc si narýchlo kúsok prsta, zvierajúci v druhej ruke.* Poď, sadni si. *Vyhŕkne na neho bez možnosti akejkoľvek protirečiacej odozvy.* /Fajn, to zvládnem. Nie je to veľké zranenie, aj keď ten prst vyzerá opálene./ *Napadne mu, čupne si k THIERRIMU, ktorého usadil na zatvorenú záchodovú dosku a pritiahne si jeho ruku k sebe.* Zatvor oči! *Zavelí a keď tak chlapec urobí, pohľadom si to v rýchlosti preskúma, obzrie sa ešte, či nikto na toalety nechodí a začne so svojou liečiacou terapiou, snažiac sa zo svojej energie čo najviac využiť na čo najpresnejšie a najbezbolestnejšie zrastenie, aké dokáže, a ak sa to nepodarí, aspoň aby to vyzeralo čo najlepšie. Celý čas kontroluje, či sa THIERRI nepozerá, preto aj ich spojené ruky prekryl látkou, keby náhodou.* /Nebude si pamätať./ *Napadne mu a počas toho pre istotu využíva ilúziu, mätúcu pre THIERRIHO zhúlenú myseľ, len aby si myslel, že má ukazovák celý a iba poranený.*
Já jsem se právě chtěla zeptat jestli nechceš jet se mnou.. Vím že jsme Přátelé krátce ale bylo by to fakt super. *Než Nat mohla dopovědět tak zpozorněla a ztuhla, jako střela vyletěla a hledala zdroj té lahodné vůně. Když spatřila zdroj (THIERRI) rozběhla se a skočila po něm. Snažící se ho napadnout vyskočila po Thierri ale byla zastavena svou chůvou*
Je tu hodně lidí. *Zazubí se a zasměje se. Ohlédne se za zvukem petardy, ale chaos a lidé jí znemožnili něco zahlédnout a tak jen doufala, že to bude vpohodě a byl to jen zážitek, který už nikdo opakovat nebude. Už tak tu byl hluk. Podivín jim ale zmizel , jak řekl Hiram a když dopije, omluví se Triss lidem za barem. Ti ale zřejmě na podobné šílence byli zvyklí, protože si lidi stáhli na strany baru, sotva na něj začali Triss a HIRAM lézt, takže VŠICHNI U BARU, byli požádáni, aby si pro drink šli na stranu. Prostě zřejmě běžný páteční večer v Pande. A na rychlý rytmus popové hudby se rozhodně salsa dala tančit. A Hiram a Triss už v tom nakonec měli praxi. Když tedy stane naproti němu, zvedne ruce, aby mohli zaujmout pozici a tancovat...a doufat, že nesletí jako poprvé na zem. Chvílemi se prostě neubránila smíchu, obecně jí úsměv ze rtů nezmizel od momentů, kdy se nahoru vůbec dostala.*
*Samozrejme, že všetky tie predstavy si na ňom postupne vyberajú daň. Ale usmieva sa. Pije. A rozopne si o jeden gombík viac košeľu.* /Začína mi byť horúco./ *A to ešte keď pomyslí na svoje dolené partie. A na tie Jasonove. Hodí mu do hlavy obraz toho, ako by ho zatiahol do nejaké kúta, kľakol si pred neho na kolená a rozopol mu nohavice. Z tej samotnej predstavy mu je už tak teplo, že si vyzlečie bundu a hodí ju vedľa seba ku kolegyni cez opierku.*
*Za dobu, co byl Remi pryč, si Aless u baru povídala s Leou, objednali si ještě pár drinku a popíjeli. Občas po očku koukla, kde Remi byl, ale jakmile ho viděla jít pryč, jen se lehce zamračila, ale nechala to být, otočila se zpět k baru a popíjela whisky, kterou tam měla, zatímco jí Lea něco povídala. Ovšem, když pak uslyšela divný syčivý zvuk a pak ránu, otočila se za zvukem a nejen za tím, ale i pro ni velmi známým pachem krve. Chvíli hleděla na celou tu situaci, , která se odehrávala o kus dál na parketu, přičemž jí na malou chvíli vyjely špičáky ven, než je zase nechala hezky schovat. I Lea si toho všimla a chvíli to pozorovala spolu s Aless, než se na sebe podívaly.* Zdá se, že bude zábava, pokud je tady někdo, kdo nemá kontrolu. *Pousmála se Aless a Lea jen přikývla, chtěla ještě něco dodat, ale to už se přiřítil Remi a začal, načež se na něj Lea zamračila.* Co se děje? *Optala se Aless nechápavě, pak jen koukla na Leu a obě se vydaly ven za Remim. Když ho došly, postavila se k němu.* Můžeš mi říct co je? Jdeš na tanec a vrátíš se naštvaný. *Zamumlala mladá upírka.*
Hračku? Hračku, která mě obtěžuje? *Snažil se pobrat Taylor. Teď už byl de facto jako lesní včela. Nic mu nedocházelo. Navíc si ho během chvíle začal CAL s KIM prohlížet. To už se cítil o to víc nekomfortně. Bylo to na něj moc pozornosti. Nicméně na ROBERTOVY následující slova s povzdechem kývl. Nakonec to sebevědomí mu vskutku chybělo, neměl co vyvracet. Pořád to však neměnilo ten fakt, že taková pozornost mu nebyla ani trošičku příjemná.* Oh..ne, ne. Jsme jen dobří přátelé, nic víc. *Odpověděl CALIBANOVI, načež náhle zpozorněl. Kromě rány, kterou zachytil sluchem, zpozoroval i něco jiného. Krásná vůně čerstvé krve. Toho si samozřejmě všiml i Sasha, který věnoval ROBERTOVI pohled.* Když už ho teď držíš, tak ho drž sakra pevně, nebo ti ho vytrhnu a odtáhnu před klub, aby se vzpamatoval. *Zamračil se a tiše i dokonce zavrčel. Doufal, že tato akce bude bez úhony.* Odkud jde ta nádherná vůně? *Optalo se fialovovlasé mládě. Tentokrát bez problému vykoukl, aby se rozhlédl a když tak to zjistil pomocí zraku sám. To však doufal v něco zázračného, spatřil tak akorát dav. Nespokojeně zasyčel, načež se zkusil ROBERTOVI vytrhnout z náruče.*
*Krev ucítil i Dominic. Ale než-li by mu došlo, co se děje už byla Nat v tahu a on jí ale stejně, jako Elaine doběhl. I on ji chytil a koukl se na Elaine.* Musíme ji dostat jinam, nejlépe ven, vyvedeš ji a já seženu krev? *Optals e. Pokud Elaine souhlasila a vyvedla Nat ven, tak doběhl Dominic k baru a vysvětlil, co se stalo. Nejprve si vysleechl nadávky, proč tam je proboha novorozený upír, ale nakonec mu vydal krev a Dominic pak doběhl za Nat a Elaine, jež by na něj čekaly venku. Tam jí Dominic podal sáček a koukl na ní.* Nat, nerad to říkám, ale jsi si jistá, že to zvládneš? Už dvakrát jsi na někoho skočila, nevím, jestli je pro tebe a pro civily bezpečné, aby jsi tu byla. *Pronesl nahlas svou obavu Dominic.*
*Remi došel ven a uplně první, co udělal bylo to, že si zapálil další cigaretu. pak se koukl na Aless.* Absolutně nevím, kdo byl ten cápek, ale řekl mi něco, co není až moc pokojné. Řekl mi něco o Emettovi, o tom, že to je pěknej hajzl a že za tebou došel jen proto, aby snad skrz tebe mohl dělat nějaké kraviny. Nebyl konkrétní, ale upřímně bych tomu i věřil, jelikož když se na Emtta koukneš, to že je to zmetek mu prostě kouká z očí. tak se chci zeptat tebe, jako někoho, kdo přišel od něj, nevíš o tom něco? *Otočil se v dalším momentně na Leandru a sevřel oči do úzkých linek.*
*Natalie začala šílet abylo pro Elaine těžké ji udržet aby nezaútočila na krvácejícího civila. Kompletně ignorovat Dominica a sliny jí šly z úst a kopala kolem sebe aby se dostala k čerstvé krvi* Jdi z cesty tupče! *zakřičela Nat na Dominica když jí Elaine jí držela pevně a vyvedla ji vem kde se pomalu uklidnila* Je mladá neumí se ovládat tak dobře jak ty..*Řekla starší upírka a pomalu Nat pustila*
*Dominic se na Nat podíval nepřišlo mu, že by v tuto chvilku udělal něco špatně. proto se na Nat zamračil.* Snažil jsme se ti pomoct a to jsem taky udělal, nejsem žádný tupec abych to nevěděl. *Zavrčel jejím směrem a pak se podíval ještě na Elaine a i na tu se lehce zamračil.* Oba jsme byli tam, kde je ona, tak si schovej laskavě to svoje kázání, protože to každej ví a zná. *Pronesl k Elaine a pak se podíval na Nat. K té si nakonec přidřepl, povzdechl si a koukl se na ni.* Je to lepší? *Pronesl teď už mírnějším tónem a sjel si dívku starostlivým pohledem.*
Nie je mi ani treba teraz. *Prizná. Aj keď možno o nejaký čas po tom pive sa to zmení, teraz je v pohode. Vykúzli s pusou dokonalé O.* To sú také guličky ale sú bez mäsa. Neviem čo presne v tom je ale raz na dovolenke som to mal a bolo to bohovské a odvtedy som mal len hnusný falafel. Je to ako prekliatie. *Rozrozpráva sa o falafelu. Nie je to ani jeho najoblúbenejšie jedlo ale asi to slovo mu ide fajnovo cez pusu. Thierri sa zasmeje. Úprimne. Jemu nepríde, že by TANOIA hovoril niečo čudné. Dobre sa s ním baví. A ešte radšej s ním tancuje. Zatancuje si a z chuti si chce dať jointa. Len teda keby to nebola petarda. šťastie je že si ju nedal do úst.* /Na to ani nemysli./ *Skoro sa mu otočí žalúdok.* Mám prst? *Spýta sa s tými najviac vyvalenými očami a takmer detským strachom. Alebo šokom. Pootvorí pusu keď vidí ako sa látka, ktorú ani nepostrehol kedy sa mu dostala na ruku, farbý čo červena. Nadýchne sa a skoro ho napne.* Oh bože... *Nechá si dvihnúť ruku hore. A pozerá sa za ňou a drží ju tam ako prikovanú.* He-he... skoro ako Mercury. *Začne zo stresu vtipkovať. Ide za TANOIOM pretože on vyzerá že vie čo robí. Poslušne ide a...* Aaaa kurva! *Zahučí, o niečo vyšším tónom než by sa na chlapca patrilo.* To je môj prst?! *Znova ho napne a tentoraz to len tak tak prehltne. Vracanie mu teraz nepomôže. Sadne si. Zavrie oči. Pevno zatvorí oči a znaží sa nevracať.* Asi budem vracať... *Nadýchne sa.* Otec ma zabije keď prídem domov bez prstu. *Haleká potichu a s tragickým tónom. Zrazu na záchodoch počuje rachot a buchot. Mykne sa... a je dobre že nevidí ako jeho prst spadne na zem... ako malý ohoratý párok. Počuje ako niekto kričí.* /Fajn feťáka vidieť nemusím./ Tan asi radšej zavri kabínku, nemusí nás tu nejaký magor sledovať. Je tam veľa krvi? *Ešte sa opýta ale neodvažuje sa otvoriť oči. Pre jeho šťastie, aspoň nevidel že sa ho práve snažil zožrať upír... na pánskych záchodoch Pandemonia.*
*Bob se na KIM podívá a usměje.* Umím si vybírat lidi. Ale mám i ve svém seznamu osoby, které poznat nechceš.* Zazubí se na ni a pak se věnuje TAYOVI a ostatním.* Oh a co je to za práci? Já dělám pro mou sestru a jejich šéfa. Jen teda sestra je démon a starat se o její síť prostitutek není zábava.* Ušklíbne se na CALIBANA. Pak se podívá na TAYE.* S tím si nelam hlavu. Moje hračky stejně nemají dlouhou životnost.* Usměje se na něj, ale je to opravdu děsivý úsměv. Když pak druhý upír položí otázku, tak se zarazí. Moc ji nerozumí. Nakloní tak hlavu na stranu a podívá se pak na TAYE a doufá, že na to dokáže odpovědět. Když odpoví, tak pochopí.* Ah... jako milenci! Ne, to nejsme. Jen jsem víc kontaktní.* Vysvětlí a pak ucítí, že se někdo dotkl jeho uší a uhne z dosahu a zamračí se na KIM.* Na to může sahat jen někdo a s mým dovolením.* Prohlásí než uslyší ránu a i on trochu zaznamená ty pachy. Pach krve pozná vždy a všude.* Fuj to je, Tay!* Zakřičí na něj a pomocí magie ho drží na místě. Stáhne si ho i do klína, ale jeho lomcování se mu moc nelíbí, tak ho chytí pod krkem a přitáhne si jeho hlavu blíž k sobě. Rozhodne se ho velice účinně rozptýlit. Olízne mu zátylek a dostane se k jeho uchu.* Lomcuj sebou ještě trochu a ucitíš v zádech něco nepřítemného.* Zašeptá mu do ucha. Pak se podívá na Sashu.* Dones mu Bloody Mary bez alkoholu.* Poradí mu a dál drží TAYE na sobě pomocí své síly i magie.* Nechceš vzít KIM si zatancovat, CALIBANE?* Zeptá se ho trochu udýchaně.*
*Málem pobavením vyprskne drink, když je ANDĚLOVOU druhou možností na hovor a pokývá směrem do masky.* Dneska vám to neslušelo, že jste musel zakrýt tvář? *Zeptá se DRAGOSE s tématicky andělským úsměvem a zdánlivě nijakým postranním úmyslem.* /Nebo je na útěku? Má v plánu něco nekalého?/ *Jeho postranní úmysl je však obhlédnutí případných nebezpečí, když je JACK poblíž. Samozřejmě existuje varianta, že si čaroděj vzal prostě masku jako součást kostýmu, ale v kombinaci s vůní magie kolem něj a měničem hlasu mu to zkrátka přijde podezřelé.* Ale ano, bavím. *Když na něj MADDIE dokonce zpočátku nereaguje, jeho zájem se v této konverzaci zdvojnásobí.* /Neznámý známý, hmm. Nepozná ho vlivem masky? Magie? Nebo je to jen hrátka se slovy?/ Je to večírek, MADDIE. Lidé budou přicházet a odcházet, omlouvat se za přerušení je dosti zbytečné. Je to jako byste se mi omlouvala za počasí. *Samozřejmě, že je omluva na místě. Ovšem Jason se dostává do večírkové nálady a omluvy by ji nepříjemně zpomalovaly. Co ho ale rozhodně nezpomaluje je JACK.* /Dej pokoj, než si pro tebe dojdu!/ *Vyšle JACKOVI do mysli a i v té zprávě má hlas o dost hlubší než obvykle. Navenek si však udržuje perfektní klid a MADDIE s DRAGOSEM tedy nemají šanci poznat, že si každou chvilkou bude muset odskočit.* Mezitím GIDEON: /Halloweenská party? Je to vůbec něco kam bych měl jít? Chtěl jít? Ne. Rozhodně ne. Nevím, co od toho čekat. No možná, že to, že to nevím by na tom mohl být trochu hnací faktor. Přeci jen ne všechno v životě musí být perfektně předvídatelný. No a s TRISS už vůbec ne. Celá TRISS je taková moje nepředvídatelná./ *To "moje" mu v hlavě drnčí ještě pěkně dlouho, ale tak jako hezky. No a tak se přeci jen vydá do civilského světa. Na době celočerný bojový oděv, který s velkou jizvou vedoucí přes tvář až na krk vypadá v lidském světě dostatečně kostýmově. Tmavé dlouhé vlasy si nahoře stáhne do culíku a zbytek nechá rozpuštěný. Nebere to jako masku, nepočítá s tím, že by měl mít masku, ale když mu vyhazovač řekne "Dobrá jizva, brácho, ta musela trvat hodiny!" tak pochopí, že by nikoho nenapadlo, že takhle běžně chodí. S tímto objevem trochu znejistí, ale nenechá si tím sebrat kuráž. Se svými 190 cm se davem prodírá vcelku bez problému, jen cestou hodí bokem někoho v kostýmu ledního medvěda.* /No tyvole./ *Začne se pořádně rozhlížet, kde by našel svoji přítelkyni a až po hodné chvíli se podívá nahoru na bar. Kde tančí s někým cizím a celá nadšená.* /Asi jdu nevhod-/
*Když začal mluvit, Aless i Lea se na něj překvapeně dívaly, pak se koukly na sebe a znova na něj.* Cože to? *Zamručela Aless a sledovala svého nastávajícího, zatímco nějak zpracovávala jeho slova. I Lea se zamračila.* Patřila jsem sice do jeho klanu, to ano, ale nebyla jsem zrovna jeho pravá ruka, jeho oblíbenkyně, aby se mi svěřoval s každou věci, kterou dělal. Na to měl svoje lidi, svoje kamarádičky. Hele, to že je nás spousta od něj, neznamená, že všichni jsme jako on! Tak nás laskavě neházej do jednoho pytle a vůbec, kdo byl ten tajemný šašek, který toho najednou tak moc věděl hm?* Zavrčela na nej Lea a udělala krok vpřed. To ji ale Aless zastoupila cestu.* Klid. *Koukla na ni a pak na Remiho.* Nepopírám, že Emett je parchant, to vím už dlouho, ale sakra jak tohle všechno víš a jak víš, že to je pravda? Vždyť toho chlapa ani neznáš. *Zamračila se.*
*Remi se ale nenechal. Ba naopak vystpoupiil tak, aby na Leandru viděl.* kdo tě hodil do jednoho pytle, ty jedna nádhero? Já jsme se jenom zeptal, jestli o tom něco nevíš, tak tu po mě přestaň prskat, joo? Já se jenom zeptal!! Tak ticho! *Křikl po ni. Už měl sám trošku napito a dalo se to poznat, i když to bylo jen malinko, ale i tak se cítil o něco více podrážděnější.* Ale tak proč by mi to asi říkal Aless? A sama víš, že to je parchant!! Co když má něco v plánu a kuje to přímo u tebe ve vile? *Prskl naštvaně.*
*Dragos se na MADDIE zaměří, když na něj konečně promluví.* /Kdyby jsi věděla, čarodějnice../ *Pomyslí si pobaveně.* Jsem rád, že jste mě vzala na vědomí, Madeleine.. To víte.. Na komplimenty není nikdy nevhodný čas.. *Odpoví ji, než se otočí na JASONA, kterého zjevně pobavil.* Ale kdepak.. Sluší mi to každý den.. Jen jsem to dnes pojal lehce pracovně a byl bych nerad, aby mě jistí lidé zde poznali.. *Pronese. Následně přikývne na jeho souhlas a pobaveně mu cuknou pod maskou koutky, když pokárá Maddie.* /Tohle mě baví.. Měl bych to dělat častěji../ Aby jste se necítila vynechaná, krásná čarodějko, jak se bavíte vy? A copak vás vedlo k volbě tohoto působivého kostýmu? *Otáže se opět MADDIE. TRISS s HIRAMEM na stole ani neregistruje. Když se ovšem ozve rána, tak otočí za zvukem hlavu a vzápětí cítí krev. Velice neslušně se odvrátí od konverzace a jeho oči skenují okolí. Když zahlédne jak je NATALIE zastavená Elaine; a k jeho lehkému údivu i DOMINICEM; tak si trochu přikývne, ale jeho oči ještě hledají TAYLORA, než může mít úplný klid. Toho zahlédne v držení ROBERTA, nad čímž se lehce zamračí. Nakonec ale hlavu odkloní, doufaje, že jej Sasha případně zadrží. Stále je ale lehce napnutý a ve střehu. Což se mu vyplatí v momentě, kdy se k němu připlíží malá bruneta a sáhne mu do kapsy. Jednu ruku ve zlaté rukavici přiloží na plášť a ten ihned zareaguje a zvedne se do podoby křídel bohyně Isis a zpevní, čímž odřízne ESHE cestu do jeho kapsy. Ohlédne se na ni přes rameno, ať už leží, nebo to ustála.* Zkus to znovu a tu ruku si odneseš jako pejsek v puse. *Varuje ji se zavrčením. Pak vrátí pohled k JASONOVI a MADDIE.* Pardon za mou duševní nepřítomnost.. Již se vám můžu opět věnovat.. *Pronese ještě omluvně.*
*Jack sa potutelne usmieva a tvári sa ako sa náramne baví na kolegovom vtipe. Nejaká historka s účtovníčkou... trochu sa zarazí a na tú historku sa sústredí. Až tak že to ako keby prehrá aj Jasonovi v hlave.* /Ja som vedela, že účtovníčka Doris spís s veliteľom dopravných policajtov!/ *A potom ako keby sa nechumelilo pokračuje v prasačinkácjh. Dokonca mu prehraje ako by sa nehol prehnúť cez krabice, ktoré určite majú v sklade. Trochu sa zarazí keď ho Jason varuje. S čertíkmi v očiach sa pozrie jeho smerom.* /Sľubuješ?/ *Hodí do ringu výzvu a ešte mu pošle predstavu, ako by si to k Jasonovi nakráčal a rovno tam kde stojí by mu strhol z tej trblietavej hrude tú nekresťansky drahú košeľu.* Jack, nejak si mimo. *Opýta sa ho kolegyňa.* Oh, ani nevieš ako. *Odpovie jej s kľudom Angličana, dúfajúc že jeho napnuté nohavice sa stratia v tom nepravidelnom svetle Pandemonia.*
Tak snad bude někdo tak milý a při smyslu. Kdyby sis nabila tu svoji krásnou tvářičku, lidi by asi nebyli nadšení. *Zašklebil se na TRISS. O její slávě už věděl, nuže on a tato informace do sebe nešli. Něco takového mu bylo prostě putna, šlo to mimo něj. Teď to akorát na poškádlení zmínil. Než se pak nadál, už lezli na bar, aby si na něm zatančili. Měl už takový pocit, že se to stalo jejich tradicí. Něco, co už nesmělo chybět nikdy. Pokaždé, když od teďka vstoupí spolu do nějakého baru, ozkouší si tancem, zda je pult udrží. Nebo konkrétně..zda se udrží na úzkém pultu, zatímco jim pod nohama šmátrají ruce pro trochu alkoholu. Tentokrát však bylo na tanec upozorněno, takže jestli se jim podaří spadnout, už za to nebude moc nějaká ruka. Chyba bude mezi stropem, stranami a samotným pultem - zjednodušeně TRISS s Hiramem. Ačkoliv totiž měli oba nějakou tu praxi v tancování Salsy..no Hiram byl stále tak trochu debil. Proto se asi není čemu divit, když špatně našlápl, čímž omylem TRISS podkopl nohy. A když je čarodějka nějakým způsobem nezachránila, určitě sletěli dolů, pokud je tedy někdo nechytil.*
A..Asi..To jsem fakt řekla?..*Nat se Rozhlédla a uvědomila si že není v budově ale venku, prohrabla si vlasy a koukla na Dominica a Elaine* Ublížila jsem někomu?..*Lehce se zdesila a stala na vlastní nohy a protáhla se* furt to cítím..ale jemně..P..Promiň Dome../To je hluboko v prdeli to určitě vidělo víc jak 20 lidí..Až se to rozkřikne jsem mrtvá na druhou../ *Pomyslela si mladá upírka a začala chodit v kroužku*
*Lea jen zavrčela a už mu chtěla jednu vrazit.* A já ti odpověděla ty květinko jedna! Emett se vždy staral o sebe, možná jen o ty, co měl kolem sebe, ale jinak na nás sral a Aless to taky moc dobře ví, zažila to. A laskavě tu po mě přestaň řvát, nebo ti vážně jednu vrazím! *Zavrčela už naštvaně.* A dost! Oba! *Křikla teď Aless, nejdříve koukla na Leu.* Jdi se trochu projít a vychladni. Upírka jen zavrčela, ale nakonec šla. Aless se pak koukla na Remiho.* A ty toho taky nech, šlo to i bez toho křiku sakra. *Zamručela a prohrábla si vlasy.* Vím, vím kdo Emett je, moc dobře to vím. Pokud je to pravda, pokud opravdu něco dělá za mými zády, pokud dělá věci, který by nás mohly ohrozit, pak to zjistím a sama se ho zbavím, tak jak jsem to měla udělat už dávno.
Abych ti já jednu nevrazil, ty jedna nádhero namakaná! Dostal ze sebe, a než by stačil dál slyšet, co Aless říká, tak se Lee kolem kotníků omotaly výhonky, které jí nakonec srazily na zem. Až pak se koukl na ALess, která zakřičela, a tiše zavrčel. Pak ji poslouchal, sledoval, jaks e Lea sbírala ze země a jen nad tím pokýval hlavou.* A co když bude už pozdě? Podle toho cápka už se něco děje, a já tě tam nechci nechávat samotnou, máš tam jen pár lidí, jinak většina je od Emetta, sakra. *Zavrčel.*
*Dom se na ni starostlivě koukla a nejprve nic neřekl. Pak se zvedl a došel k ní, chytl jí za ramena, chvilku na ní koukal, než si ji vtáhl do náruče.* To ej dobré, každý byl tam kde ty, promiň, že jsme křičel *Omluvil se tentokrát Dom a pak se na ni podíval.* Chceš se tam vracet? Nechceš jít jinam? Kamkoliv? Víš, že my si to užijeme kdekoliv a kdykoliv. Co jít ke mě, řekl jsme ti, že mám palystation pro dva? *Uculil se, snažíc se jí nějak rozveselit.*
*Iba si vydýchne, lebo nie je si istý, či by Lóni pochopil, že siahal na rozkrok niekomu inému (a sám by z toho bol červený a zrejme by potom utiekol). Ale podľa toho, ako pozná svojho priateľa, tak by to v tomto prípade pochopil, pretože THIERRI pôsobí, že nevie, čo robí, vlastne úplne vo všetkom. Zamyslí sa a vykrúca sa vedľa chlapca.* Musíš vedieť, kde hľadať. Často sú zlé veci v dobrých reštauráciách, ale v malých podnikoch im to ide dobre. *Povie z vlastnej skúsenosti podľa toho, keď videl, ako na niektoré jedlá reagovali jeho známi - civilovia, vlkodlaci alebo čarodeji. Aj by s THIERRIM zašiel do nejakého bistra, kde by sa mohol falafel predávať, no takéto jeho myšlienkové plány mu prekazí sám chlapec, ktorý sa rozhodol, že si zafajčí niečo veľmi iskrivé a pálivé. Pri spomienke Freddieho Mercuryho sa uspoň zazubí a automaticky mu, mimo tej hlasnej hudby, čo sa tam ozýva teraz, skočí do hlavy jedna z piesní, ktorú si na upokojenie pospevuje, keď sa presúva na toalety.* Nepozeraj na to! *Zahriakne chlapca a vlastnou rukou mu prekryje oči, snažiac sa jemne rozochvenými prstami spraviť tú ruku. Potrebuje na to sústredenie, ale zdá sa, že mu to nie je dopriate, keď sa niekto snaží na toalety dostať. Radšej za nimi dvere rýchlo zatvorí, siahne po kúsok prsta a pod tým všetkým, kútikom oka sledujúc po troške THIERRIHO, či sa nepozerá, snaží sa sústrediť na jedinú vec a to aby obhorený prst, ktorého krvavá časť nie je opečená natoľko, aby ho nemohol dať zrásť k zvyšku ruky, prisadol tam, kam má. Je aj rád, že kabínku za nimi zatvoril, ignorujúc otázku chlapca, či je vonku veľa krvi. Energia z jeho vnútra začne prúdiť do THIERRIHO ruky a sleduje zelenkavými očami, keď jemne nadvihne prekrytie, ako sa na boku prsta postupne, trošku neforemne, začne zrastať kúsok prsta k svojmu pôvodnému miestu. Kontroluje znova, či sa THIERRI pozerá, ale aj napriek tomu pociťuje, ako jeho telo slabne pri tom, ako predáva svoju telesnú silu do svojho liečiteľského umenia, úplne si nevšímajúc to, čo sa deje mimo kabínky.*
*Překvapeně ucukla, když se na ni BOB zamračil. Její pohled byl více než omluvný.* P-promiň, nemyslela jsem to zle… Měla jsem se zeptat. *Vysvětlí s omluvou, ale ruku stáhne do klína k té druhé a svému nápoji. Netušila sice, proč přesně mu to tak vadilo, ale nebyla ani dost hloupá ani dost nevychovaná, aby si neuvědomovala, že něco udělala špatně. To, co se ještě chvíli zpátky jevilo jako fajn děsivá atmosféra jí najednou připadalo jako přiliš mnoho informací, příliš mnoho pocitů, přiliš mnoho* /všeho./ *Chvíli sledovala TAYE, který zjevně zápasil s nějakým typem záchvatu a BOB ho sotva drží. V jiné části baru si nějakým záchvatem procházela jakási RUSOVLÁSKA. Celkově situace kolem začala být chaotická a byť to Kim jako zdravotní sestru obvykle z míry nevyvádělo, tohle bylo trochu moc i na ni. Rychle dopila svůj drink, pak kývla na barmana.* Prosím dvojitou vodku. To nejsilnější, co tu máte. *Objednala si a jakmile svou objednávku dostala, obrátila do sebe skleničku na ex, objednala si ještě jednu a celou akci zopakovala. Tělem se jí začalo rozlévat horko a byť nepříjemný pocit nezmizel, alespoň malinko otupěl. Společně s BOBOVÝM návrhem přikývla s prosebně se zakoukala na CALA.* To nezní jako špatný nápad, co Cale? *Usmála se podstatně srdečněji, než jak se teď cítila. Na nějaké varování, že se mu nemá dívat do očí teď úspěšně zapomněla, jen ho v duchu prosila, ať se v rámci podniku přesunou někam, kde bude trochu méně napjatá atmosféra.*
Ah tak, *vážně mu připadali jako něco víc, ale došlo mu, že nakonec to tak asi nemusí být. On to úplně nechápal, neměl žádné tak blízké přátele aby si s nimi dovolil dělat tohle na veřejnosti, milence ano, přátele ne. Ucítil krev, ale po tolika letech mu tohle nic vážně nedělalo, potom se zarazil, uviděl toho mladého upíra TAYE.* /Sakra, nedošlo mi, že je až tak mladý./ Jsi si jistý? *Optal se Boba jelikož mu chtěl pomoci s TAYEM, nebyl by to první upír co by musel krotit, ale pak mu došel důvod toho proč má vyzvat Kim. Chtěl civilku dostat z bezprostřední blízkosti běsnícího upíra, proto se postavil a aby ji lehce rozptýlil nasadil svůj nejoblíbenější okouzlující úsměv a udělal poklonu hodnou doby na které měl kostým.* Milady, mohu vás doprovodit na taneční parket? *Nabídl jí ruku do které by se následně mohla zavěsit.*
Buďte. *Odvětí DRAGOSOVI a pobaveně se ušklíbne na odpovědi JASONA směrem k nepoznanému DRAGOSOVI a kývne na slova, která se nasměřují jejím směrem.* S radostí. *Odvětí Jasonovi s letmým úšklebkem a zlehka si poupraví sukni, když o ni někdo zavadí. Sama u sebe neměla vlastně nic a dle potřeby si jedině z dekoltu vylovila bankovky. Rozhodla se neuvažovat, kdo se za maskou schovává, zas tolik ji to asi nezajímalo, ač jí osoba rozhodně zúžila okruh hledaných, nebylo mnoho lidí, co by jí stále aktivně říkali Madeleine.* Atraktivita. *A víc svou odpověď nerozvádí, nechá ji jen tajemnou, velice mírně se jí pootočí koutek. Otočí se ale také za zvukem petardy, načež se ohlédne zpět a potom sleduje scénu s civilkou a kývne na jeho slova.* No, zdá se, že dnes jste oběť pozornosti. *Nadzvedne pobaveně obočí a napije se absintu, který tím dopije a ruku spustí níž ke klínu.* Nicméně, pánové, co vás přivedlo na tuto akci?
*Proplouvala davem a s ním sbírala cennosti. Nebylo jich moc, nesměla na sebe příliš upozornit, přesto měla pocit, že o ní už někteří vědí. Nebo alespoň jeden. Vysoký muž v křiklavě třpytivém kostýmu zpodobňující anděla, nebo spíše exotickou tanečnici, nebýt těch křídel. Ty se i nečekaně roztáhla do své plné krásy a uštědřila Eshe jednu pořádnou ránu do nosu. S rukou nataženou k jeho kapsám zavrávorala a spadla dozadu, naštěstí ji úspěšně neznámá osoba zachytila a držela za ramena. Eshe se však nehodlala postavit a uposlechnout děsivému vrčení. Využila takové pozice, nebo se spíš nechala unést alkoholem, který vzbuzoval její rozčilení, a kopla DRAGOSE do lýtka s nadějí, že alespoň škobrtne. Byl dvakrát tak těžší než ona, dvakrát tak vysoký, přesto si Eshe dovolila zasáhnout. Nebo spíše udělat velkou chybu, neboť netušila, kdo před ní skrývá svou tvář pod maskou. Stejně se však rychle postavila a raději plánovala odchod, najít jinou kapsu, která je méně střežená.*
Ale já tam nejsem sama. To přece víš, navíc ne všichni jsou s Emettem, to jsi slyšel nebo jsi neposlouchal? *Zamračila se na něj.* Já jsem vůdkyně klanu, ať se to tomu blbovi líbí nebo ne, teď už tu žádné slovo nemá. On si myslí, že mu věřím, že mu všechno říkám, ale ví hovno. Říkám mu jen to, co vím, že není důležité, nikdy jsem mu nevěřila a od dob co se sem vrátil, co vyhrožoval tobě, si na něj dávám pozor. Možná teď nevím co dělá, ale zjistím to a jak jsem řekla, pokud to ohrožuje ostatní, tak to s ním skončím sama a s těmi, kdo v tom jedou taky!* Zavrčela, sama začínala být naštvaná. Vrtalo jí hlavně v hlavě, kdo byl ten chlap v masce, který to všechno tak hezky řekl Remimu. Tohle se jí moc nelíbilo.*
Já asi zůstanu tady venku..ještě nechci pryč..*Natalie si sedla na zem a schoulila se do klubíčka* Bože..jsem..mrtvá *Elaine jí hladila po zadech a Nat přestala panikařit. Když Nat byla klidná prostě sedla na zemi a koukla na Dominica* Promiň nechtěla jsem křičel..Prostě jsem se nemohla ovládat..*Nat Schovala hlavu mezi své kolena a těžce vydechla*
*Chvíli se zdá, že tentokrát jim jejich tanec fakt výjde, ale v jeden moment HIRAM Triss podkopne a ta zavrávorá a našlápne na okraj pultu a i když se zasměje, vyklouzne Hiramovi ze sevření a rychle se snaží zachytit magií, ačkoliv jestli ji snad někdo chytá, určitě bude rychlejší než zastavení telekinezí těsně nad zemí. A sotva se zastaví, tak se nahlas rozesměje.* V Pandemoniu nám prostě není přáno nepadat. *Vyblekotá ze sebe a pokud ji někdo snad zachytil, zvedne k němu pohled, aby poděkovala.*
Možná že ty jsi hlava klanu ale on je čtyři století starý upír, který je pěkný zmetek"!! Tak jasně, že se o tebe asi kurva bojím, už jenom proto, že vím co ej zač, nebo alespon tuším. Myslíš si, že mi ej tohle příjemný? Není!! Ani trochu!! Ale právě jsme se dozvěděl něco o potencionálním nebezpečí a tak jsem, prostě rozhozenej kurva, ne? *Pronesl, a už mu bylo i jedno, že je prostý, prostě to z něj lítalo. měl strach, nechtěl ji ve vile už nechávat, ne dokud tam bude Emett. Prohrábl si frustrovaně vlasy, a pak se začal procházet v kruzích kolem.* Sakra ale jak já jsem mohl vědět, kdo to byl, já jen vycházím z toho co řekl! *Křikl nakonec. Tím, jak začal ztrácet kontrolu si mohla Aless tak všimnout, jak mu potemnělo bělmo očí, stejně tak jako zčernaly konečky prstů na rukou a potemněly vlasy stejně tak jako mu i zbledla pokožka.*
*Zhulene ale aj tak pozorne počúva TANOIU. A prikyvuje. Skúsi si nájsť nejaké príjemné, malé bistro s falafelom. O chvíľu ale na celý falafel zabudnem keď si doslova nedopatrením ustrelí prst. Nevie či všetko ide pomaly alebo rýchlo. Následuje TANOIU a dúfa, že ešte v budúcnosti bude mať prst.* /Ako v najhorčom prípade si nechám od Gucciho spraviť protézu./ *Snaží sa dýchať, možno aby predýchal pocit na vracanie ale veľmi mu to nepomáha. Najmä keď cíti toalety.* /Nevracaj, nevracaj... nevracaj!/ *Okrikuje sa v duchu. Znova prehltne žlč, ktorá sa mu doslova derie hore krkom.* Je to veľmi zlé? *Špitne po chvíli a capne si sám ruku na oči. Fakt to nechce vidieť.* Vieš ako sa vraví, aby si videl pozitíva na zlej situácii? Je to blbosť. Vravím si, že si nechám spraviť Gucci protézu ale ja nechcem Gucci protézu. Chcem mať svoj prst. Možno by som mal ísť do nemocnice, Oh bože... už ma nikdy nedajú v baletu do prednej rady. Už nebudem mať žiadne sólo vystúpenia. Kto sa bude pozeráť na jednoprstého baleťáka! *Myslel deväť prstého ale v panike to poplietol.* Ešte že babička nežije, aby sa tohto dožila. *Nadýchne sa a už vyzerá, že sa rozplače.* Keby mi ho aspoň niekto odreže alebo mi ho zožerie pes... lenže patarda. To je tak hrozne trápne. Toto nemôžem v živote nikomu povedať. Plné telky sú toho, že si máme dávať pozor na petardy ale ja som fakt ani nevedel, že niečo také mám vo vačku. *A už začína revať. Chlapáctvo bokom, alkohol a tráva búra všetky zábrany.*
*Dominic se na ni koukla, a když si sedla, tak si sedl i on, naproti ní. jednu ruku jí jemně položil na rameno a pak ji pohladil.* Nat, to bude dobrý. Tohle je normální, za nic nemůžeš, opravdu. Já byl stejný. Hele, chceš abych ti řekl, co jsme vyvedl já? *Pronesl. Snažil se jí nějak uklidnit, viděl, že to rozdýchává těžce.* Já když jsme takhle jako malý jednou zavětřil krev, tak jsem po ní šel tak zběsile, že jsme si nevšiml, že je předemnou sráz a v něm řeka, a hupsl jsem do ní. Proud mě odnesl někam pryč, k jedné nedaleké vesnic. A víš co? Pak už jsem si dával větší pozor. *Zasmál se nad tou vzpomínkou a pak se na ni koukl. Bolelo jej ji takhle vidět. Proto se nakonec natáhl, načež si ji přitáhl do náruče a schoval ji ve svém velkém objetí.* Hele, dokud jsme tady, je to v pohodě, okei? jsem tu, s tebou. *Šeptal jí tiše.*
*Zmatený byl už dost, proto se nakonec začal věnovat jen a pouze Bobovi, který přeci jen mluvil přímo na něj případně..s menšími pauzami.* Teď mě docela děsíš..*Zmínil, když se ROBERT stále vyjadřoval k té hračce, o níž mluvil. Tohle mu už opravdu docela nahánělo hrůzu. Ještě víc to i doplňoval ten jeho úsměv..Tay se během toho zlehka oklepal. Nato ovšem přišla otázka na ně oba, na níž odpověděl jak za svou maličkost, tak i právě za ČARODĚJE, čímž mu vlastně neúmyslně pomohl v pochopení oné otázky. Na přímo jeho odpověď pak taky kvýl, aby mu ji stvrdil, než se opět pozornost BOBA přesunula ke KIM, kterou na něco zjevně upozorňoval. Ani to nemělo pořádně dlouhého trvání. Náhle totiž přišla ta rána, kterou následoval příjemný pach krve, který mladému upírovi krásně zamotal hlavu. Když však nebyl puštěn a ani nedostal pořádnou odpověď, spíše okřiknutí jak na nějakého psa, nespokojeně se zamračil, nelibě zavrčel. Když se ovšem opravdu chtěl pohnout, nešlo to, což absolutně nechápal. Nicméně o útěk, vytrhnutí se z ROBERTOVA sevření, se snažil dál. To se zjevně ČARODĚJOVI moc nelíbilo. Že by to však Taylora zajímalo? Nikoliv. Ten se postupně začal v rámci možností vzpamatovávat až tehdy, co mu byl olíznut zátylek a BOB mu začal něco šeptat do ucha. Lehce sebou ucuknul, věnujíce mu zmatený pohled. Pořád mu ovšem vůně krve docela mátla jeho hlavinku. Sasha se mezitím tvářil neutrálně a na BOBOVY slova kývl, načež se tedy k barmanovi otočil, aby vyřkl svůj požadavek.* Chci stále vědět odkud ta vůně jde. *Zafňukal nespokojeně Tay.*
*Stála u něj a zamračeně jej poslouchala, když pak znova křikl, jen zatnula ruce v pěst a tiše zavrčela.* A myslíš, že mě to příjemné je? Na jednu stranu nevím, co si o tom mám myslet, přijde si nějaký cizinec a říká něco takového, na druhou stranu začínám mít pocit, že na tom možná něco bude a snažím se přijít na to, co budu dělat, jak to vyřeším a ano, vím kdo kurva Emett je a kolik mu je. Ale to je mi u prdele, jestli se dozvím, že dělá něco za mými zády, že to ohrožuje všechny kolem, pak mu klidně tu jeho hnusnou hlavu utrhnu a je mi jedno jak to udělám!* Křikla pak už i ona frustrovaně, než si prohrábla vlasy a když viděla, že se začínal měnit, na chvíli zavřela oči a snažila se uklidnit, když se tak stalo, došla k němu, chytila ho za ruce a donutila ho, aby se na ni podíval.* Vyřeším to ano. Zvládne se to. *Pronesla už tišším hlasem.*
*Nat se konečně uklidnila a přikývla jeho slovům. Zavřela oči a snažila to pustit z hlavy, když dokončil svůj příběh začala se smát a objala ho* Díky Dome..*Zavrněla spokojeně a usmála se na něj a na Elaine* I tobě děkuji*
*Remi ještě chvilku koukal do země, ale jakmile jej pak chytla za ruce a promluvila na něj, tak se na ni koukl. Pohlédl jí do očí těma svými momentálně skoro černýma, které se ale po chvilce zase začaly měnit zpět. Stejně tak i jeho pokožka nabrala dobrý, a zdravý vzhled, tak i jeho ruce a vlasy byly zase kaštanově hnědě. Musel zavřít oči, párkrát se nadechnout, a pak se na ni opět koukl.* Já se o tebe prostě jenom bojím, Alessandro. Strašně moc, a tohle mě nijak moc nenadchlo, ani neuklidnilo. Mám o tebe prostě strach. *Hlesl, trošku i smutně.*
*Dominic byl rád, když se Nat zasmála. Její smích pro něj byl v ten moment jako dar a byl za to rád.* Není zač, maličká. *Pronesl a pohladil jí jemně po vlasech. pak se podíval na Elaine.* I tobě děkuju, vážná dámo, a omluvám se za ten zvýšený hlas. *Pronesl ke starší upírce a jemně jí pokynul hlavou, usmál se na ni a pak se koukl zpět na Nat.* Tak co, je ti lepší? ještě chvilku posedíme, já si zapálím, co ty na to? Ucítíš alespoň něco jiného. *Popíchl ji se smíchem.*
*Bob drží TAYE a je rád, že starší upír odvedl civilku.*/Sakra doufám, že ji ten blbec nekousne. Závislost na yin fen je strašně rychlá.../* Prolítne mu hlavou a dál drží mladého upíra.* Ah... Když nevnímáš na tohle...* Zavrčí a zakousne se mu svými ostrými zoubky do zátylku. Cítí odpornou upíří krev. Drží ho tak pár vteřin než ho pustí, ránu olízne a vyléčí. Chytne ho volnou rukou kolem pasu a přimáčkne ho na sebe, aby nikdo z okolí nemohl vidět, co se děje trochu níž než má uvázané lano. Doufá, že zrovna tohle Tay nevnímá. Položí mu bradu na rameno a podívá se do dálky před sebe.* Už se ani nehni. Nebo tě uspím. A rozhodně teď na mě nesahej dokud se neuklidním.*Řekne mu opravdu chladně. Je naštvaný. Ví, proč se mu tohle děje a že za to může sestra, která v něm vyvolala určité úchylky, které on vždy v sobě nějak měl.*
Bude mi ctí, Sire, *poklonila se Calibanovi s jemným úsměvem a zavěsila se do jeho paže. Společně tedy vyrazili na parket. Původně očekávala, že z toho bude jen nějaký společný tanec na party hudbu, ale někoho zrovna v tu chvíli napadlo, že by bylo fajn party mix proložit něčím pikantnějším, takže se z reproduktorů začalo linout Feeling good. Za střízliva by Kim ani nenapadlo na takovou skladbu tančit s někým koho nezná, jenže teď už v sobě pár 'panáků' měla a její důvěra v realitu po všem, co dneska viděla a slyšela, zmizela a vystřídala ji jen jakási tichá rezignace a touha udělat cokoli, co by pro ni mohlo ten večer zachránit. Ruce obmotala Calovi kolem krku a zadívala se mu do očí.* Můžeme..? *Zeptala se s úsměvem.*
*Z jejich konverzace uzná, že MADDIE si také není na sto procent jistá s kým hovoří a jejich interakce mu k rozklíčování tedy moc nepomůže.* Aw, to zní jako nekonečná škoda jít na večírek pracovně. *Zavrní soucitně a ve svém opření o zeď si přehodí nohu přes nohu. Na jeho slovech necítí úplně nepravdu. Také proč by měl, když jsou v podstatě nicneříkající. Práce může být klidně nějaký průšvih.* /Doris spí s velitelem dopravních policistů? JACK tam má teda zábavu. / *Napadne ho pobaveně, když alespoň na chvíli ustanou sexy záběry a on se tak stihne pořádně zamyslet nad tím, co tu DRAGOS pracovně dělá.* /Někoho tu hlídá?/ *Napadne ho, když se začne upír rozhlížet po ráně. Jasonem to nějak neotřese, protože rána přijde z jiné části klubu, než kde se nachází JACK. Také kdyby se mu něco stalo, tak by přestaly neustálé vize.* Úspěšné. *Odpoví též jednoslovně, když DRAGOS okomentuje její šaty. Pak to netrvá dlouho a DRAGOS začne vyhrožovat CIVILCE (ESHE), která se ho pokusila okrást. A ať se snaží, jak se snaží, JACK jeho sebekontrolu pomalu ale jistě nahlodává, a proto se musí zasmát.* /Doháje, civilka a on dělá, jak kdyby byla jeho úhlavní nepřítel. To je tak roztomilé! Mohli by se třeba prát o to, kdo dřív zaplatí daně nebo půjde nakoupit do supermarketu... Ha! Jak přízemní./ Šikovná. *Zamumlá, když ESHE ustojí útok pláštěm a pak se ještě rozhodne DRAGOSE nakopnout.* /Je to jako souboj nemluvněte s obrem, ha!/ Budiž vám prominuto, moc jsem se bavil. *Přikývne, když se DRAGOS vrátí ke konverzaci a doufá, že ho nakopnutí znovu nevyruší a nechá to být.* Zřejmě se v Pandemoniu naskytnu pokaždé, když stihnu zapomenout na mizerný výběr hudby. *Uchechtne se, když začne hrát Nothing else matters. Nedlouho na to se ho JACK v mysli zeptá, jestli slibuje a v Jasonovi hrkne. Pořád nezjistil, proč tu je muž v masce a nechce riskovat odhalení. Ale už je to na něj moc.* Budu si muset odskočit. *Pozvedne výmluvně prázdnou sklenku, aby nonšalantně oznámil čůrací pauzu a JACKOVI pošle do mysli zásobovací místnost za méně narvaným barem, která je směrem na záchod, takže pro jeho společnost nebude podezřelé, když se tím směrem vydá.* Za chvíli jsem zpátky, budu rád pokračovat v našem hovoru. *Pousměje se na ně a svižným krokem zamíří na místo, aniž by k baru, kde sedí JACK byť pohlédnul.*
*Pomalu ji doprovodil na parket, obešel místo, kde byl předtím zraněn ten muž a pokračoval až dorazil na část, kde se dalo i pohodlně tancovat. Zaslechl první tóny písničky a postavil se k ní čelem.* Zajisté madam. *Sklonil se k ní a s prvním důrazným tónem udělal krok směrem ke KIM. Vedl jí po parketu a dával si pozor aby náhodou netrefil do někoho jiného. Jakmile již po několikaté zaslechl slova Feeling good lehce jí poklonil do záklonu. Pokud se poddala tak udělal celou obkruhu a postavil ji zpět na nohy aby vedl další krok. Pokud však ne, tak ji po záklonu jemně zpět postavil a tančil dál.* Jak se ti dnes líbí párty? *Snažil se vést konverzaci. S úsměvem jí přejel pohledem.* Mimochodem ten kostým ti náramně sluší.
*Koukala na něj a když viděla, že se nějak uklidňuje, docela se jí oddechlo, ovšem jen na malou chvíli, přece měla plnou hlavu toho, co se dozvěděla a pokud to byla pravda, pak to nebylo nic dobrého a to věděla moc dobře.* Já vím, že se o mě bojíš mi amore. *Povzdechla si a i ona na něj smutně koukala. Jenže vyřešit to musela, nějak prostě jo.* Nejdřív zjistím, zda je to opravdu pravda a pokud ano, pokud ten blbec v masce nekecal, pak se nějak podle toho zařídím. Zvládnu to, slibuju, vím, že to asi nic neznamená, ale nenechám se zabít. *Zašeptala.*
*Remi zavřel oči, načež se naklonil a své čelo si opřel o to její.* Beru tě za slovo, aby jsi věděla. *Pronesl a nakonec se usmál. Pak na ni koukl.* No, já si ještě zapálím, tak tady počkáš se mnou? Půjdeme pak zpátky? Nechcu si nechat nějakým moulou v obleku Anděla zkazit večer, na který jsem se tak dlouho těšil. *Zkonstatoval, načež si vytáhl cigarety a jednu si po vložení mezi rty zapálil a popotáhl. pak koukl na Aless.* Ale jinak, nikoho známého krom Kim jsem tu nepoznal, jeden by řekl, že jich poznáme víc. *Usmál se.*
Spojím příjemné s užitečným.. *Odpoví JASONOVI a opět mu pobaveně cuknou koutky na MADDIEina slova, dokonce se pobaveně tlumeně uchechtne při její odpovědi.* To nepochybně.. *Souhlasí. Jeho pozornost je krátce odvedená mladou civilkou.* Očividně.. *Pronese otráveně, když jej ten malý hmyz dokonce kopne. Rukou opět nechá plášť spadnout.* Omluvte mě ještě na moment.. Znova.. *Pronese k JASONOVI, který se královsky bavil, a MADDIE, načež ESHE popadne skoro pod krkem a odtáhne ji stranou. Po cestě zamumlá deativační povel pro prsten, neboť si nebyl jistý, zda by encanto fungovalo i přes něj. Pak Eshe přitlačí na zeď a druhou rukou si sundá masku, zády k celému sálu, aby jej nikdo neviděl. Semkne pohled s jejíma očima a hned ji pojme pod encanto.* Ty teď půjdeš k baru, kde nám všem předvedeš novou zábavu.. Vylezeš na bar a ukážeš nám profesionální striptýz, přičemž budeš do davu odhazovat i všechny ukradené předměty. Můj obličej si nepamatuješ a hned jak skončíš, tak zapomeneš i celou naši konverzaci.. *Zadá ji příkaz načež ji pustí. Masku ihned vrátí na tvář, aniž by ji někdo jiný kromě Eshe zahlédl, a pronese opět aktivační povel pro prsten, načež se vrátí za MADDIE, která osiřela, protože Jason mezitím někam zmizel.* Teď už bude snad větší klid.. *Pronese s uspokojením a pohledem na civilku.* Pochopitelně zábava.. Když nepočítám tu malou pracovní záležitost.. *Odvětí Maddie, jakoby neodešel.* A kampak se poděl náš společník? *Otáže se dodatečně.*
*CALIBAN byl zjevně ještě lepší tanečník, než ona, takže se Kim jeho vedení poměrně rychle poddala. Jejich tanec připomínal hru na kočku a na myš, kde on cílevědomě šel a ona mu poslušně uhýbala, jako by se snažila utéct, přesto si byli tak blízko, jak jen za daných okolností mohli. Když ji zaklonil, naprosto se poddala jeho velení a spolu s ním dokončila celou obkruhu. Po tváři se jí přitom rozlil spokojený úsměv.* Popravdě, je to trochu jiné, než jsem čekala, ale rozhodně si nestěžuju. Party, na které si i přes kontrolu někdo odpálí petardu za to stojí, ne? *Zasměje se a jemně se začervená, když jí pochválí kostým.* Nápodobně. Málokdo dokáže vynést kostým mušketýra tak, aby v něm působil chrabře a galantně. Tobě se to povedlo. *Mrkne na něj.*
*Štěstí, které doteď měli zmizelo tu tam. Hiram opět pokazil kroky, díky čemuž neudrželi rovnováhu a začali padat. TRISS byla naštěstí zachráněna nějakým gentelmenem, co si jejich nešťastného konce tance všiml a DÍVCE přispěchal na pomoc. Hiram za to dopadl hezky na tvrdou podlahu, načež zaskučel a aby nebyl někým udupán, rychle se sesbíral a zvedl.* Tady ti už na baru netancuju! Nebo minimálně ne Salsu..jauvajs, můj zadek. *Zastěžoval si TRISS vedle sebe.*
GIDEON: *Už už se chystá otočit na podpatku a odejít, když v tom zaslechne crnčení nádobí na baru, jakoby něco padalo. S rychlými bojovými reflexy nezaváhá a čarodějku popadne pevně do náručí. Poté vzhlédne nahoru, kde ještě před chvílí viděl jejího tanečního partnera a poté dolů, kde HIRAMA najde na zemi.* /Co se to tu proboha děje?/ TRISS... *Osloví ji, a přestože chtěl znít trochu uraženě, že ho sem zve a pak najde tohle, jeho hlas je při vyslovení toho jména jemný.* Ahoj. *Nervózně se usměje a krátce ji políbí na pozdrav, než ji postaví zpět na nohy.* Ahoj i tobě.. ale tobě pusu nedám. *Pozdraví HIRAMA s přátelským úsměvem, přestože v očích má pořád jasně čitelné zmatení.*
*Provedl jí několika koly, když se při první zákloně poddala tak zkusil i něco jiného.* Taky jsem nic takového nečekal a mockrát děkuji za tvou poklonu- *Dořekl načež lehce jí stočil do boku a udělal úkrok dozadu, takže jí vzal sebou a protočil i pod rukou. Do hudby to sedělo krásně a KIM v jejích šatech najednou vypadala v jeho očích jakoby se proměnila v opravdového anděla. Lehce se sklonil k jejímu uchu a hlubším hlasem jí pošeptal, že je skvělá tanečnice.* Musím dodat, že tvůj výběr kostýmu ti velice padne. *Dodá stále u jejího ucha a zuby lehce přejede po něm. Nikoliv tak aby jí narušil kůži, ale dost na to aby to cítila a vnímala.*
*Sústredí sa a vníma veľmi dobre, ako chlapec na celú situáciu reaguje a napriek tomu, že keď vošli na záchody, bol skoro potichu, teraz začne prílišne premýšľať nad všetkým možným.* /Ešte že viem liečiť už celkom dlho a minule som Lónimu opravoval ruku./ *Napadne mu v rýchlosti a tak sa rozhodne, napriek prichádzajúcej únave, utešiť chlapca pred sebou, aby neupadol do nejakého šoku a nepozvracal sa.* Budeš ho mať celý, neboj sa. *Prenesie, keď znova nakukne pod prikrývku a vidí, ako sa celá časť ukazováčika vracia na svoje miesto a spája sa do jedného celku.* Neboj sa, nikto si nič nevšimne. Možno maximálne akoby si bol porezaný, ale to sa zocelí, len sa na to nedívaj a pokojne, zhlboka dýchaj. *Pokračuje v slovách, trochu sa pomrví na mieste, keďže už sa mu kľačí trochu nepohodlne a pevne pridržiava THIERRIHO odcudzenú časť na svojom mieste, vediac, že pokiaľ sa to takto vylieči rýchlo, THIERRI bude stále natoľko zhúlený a opitý, aby si ledva zajtra pamätal, čo sa stalo, možno si zapamätá isté veci, ale prst bude mať na svojom mieste a ak sa bude vypytovať, Tanoia mu iba veľmi rád vysvetlí, že si vytvoril falošnú spomienku. Nakoniec, keď už je prst zocelený, sťažka vzdychne a upustí sa na zadok na zem a cíti, aké má ťažké viečka.* /Toto bolo horšie ako prekusnutá Lóniho ruka./ *Posťažuje sa sám sebe v hlave a nadvihne sa, aby odňal zakrvavenú textíliu a prezrel si svoj výtvor, ktorý začne otierať od krvi, než sa trasľavo dvihne zo zeme a otvorí kabínku. Oprie sa o okraj umývadla, pozrie do svojich vyčerpaných očí v zrkadle a zapne vodu, aby sa niekoľkokrát napil zo svojich rúk a omyl si tvár, nech naberie trochu farby a sily.* Je to takto v poriadku? *Opýta sa THIERRIHO, keď sa k nemu opierajúc sa jednou rukou o umývadlo otočí a cíti, že každú chvíľu ľahne na zem a zaspí.*
*Triss se musí zasmát slovům HIRAMA, než se překvapeně otočí k povědomému hlasu a zorničky se jí rozšíří a polibek mu nadšeně opětuje.* Ahoj, zlato. *Vyklouzne jí, možná mixovat alkoholy nebyl dobrý nápad, když na ty dva druhé smixované dohromady a zapíjené whiskou nebyla zvyklá. Nechá se postavit, ale jednu jeho rukou zachytí za sebou a omotá si ji okolo pasu.* To nedělej... *Zamyslí se nad tím, než našpulí rty a podívá se na GIDEONA.* Nelíbilo by se mi to. *Prohlédne si ho a rty se jí roztáhnou do úsměvu.* Ale ty se mi líbíš. *Zamumlá mu u ucha, k němuž se natáhne a pak si vzpomene na chudáka HIRAMA a odstoupí od Gideona, aby kamarádovi nabídla pomocnou ruku.* Tohle je Gideon, můj přítel, *Po těchto slovech se ke zmíněnému otočí, aby mu představila tanečního partnera.* A tohle je Hiram, můj kamarád...a tohle byla taková naše...ehm picí tradice, trochu. *Zasměje se trochu rozpačitě a za uši si zastrčí pramen vlasů, který ze zadní části přeletěl přes čelenku do její tváře.* Přišels! *Okomentuje navíc příchod partnera.* Takže...přespíš?
*Taylor byl vůní krve rozhodně pomatený víc než dost, proto asi olíznutí zátylku a jakési šeptání nebylo natolik efektivní, jak si BOB mohl myslet, že bude. Hold to chtělo větší kalibr, kterého se mladý upír dočkal vzápětí. Tohle jej už dočista probralo. Bolestivě zakňučel, přivírajíce oči. Od slz měl však naštěstí ještě daleko. Nicméně to rozhodně nebylo nic příjemného.* Jau..*Vykníkl ještě dodatečně, jako by ještě potřeboval BOBOVI dokázat, že je zpátky při vědomí a to, jak jej pokousal, jej bolelo. Když pak ucítí jakési tlačení pod sebou, už mu je krev šumák. Chtěl by vědět, co se sakra děje..nebo spíše proč se to děje. Nejprve pohledem sklouzl dolů, pak na Bobovu ruku a ve finále jej zakotvil na jeho obličeji.* Jo, s tím mohu souhlasit. *Kývl zlehka, možná i lehce vystrašeně.* Myslím, že uspávat mě nemusíš..prosím.
*Drb o Doris je natoľko zaujímavý, že fakt musel prerušiť všetky tie laškovné a erotické predstavy. Keď ale tak pokračuje a ešte Jasona vyzýva... sám už má čo robiť. Dokonca sa na stoličke aj niekoľko krát zavrtí. Všetko ešte v nenápadnej forme. Nevie ako dlho ešte vydrží dráždiť Jasona. Vlastne... musí oceniť to ako spolu komunikujú. S nikým v živote nemá a ani nebude mať možnosť zdielať svoje myšlienky... predstavy... sny. Vie, že to je trúfale takto vyzvať Jasona, aby si preňho prišiel. Postrehne ranu z davu a dokonca zahliadne TRISS na bare... lenže to kolegyňa spomenie Jordana zo zásahovky, ktorý sa ide rozvádzať. Skoro otvorí do korán ústa keď im povie, že Jordan svoju ženu podviedol s tou istou Doris, ktorá spí s veliteľom dopravných policajtov.* /No to snáď.../ *Ani myšlienku nedokončí keď sa mu hlavou premietne zásobovacia miestnosť. Vzrušene sa nadýchne a dopije už ani nevie koľký pohár whiskey.* Odskočím si. *Oznámi kolegom a takmer odhodí pohárik na pult. Je rád, že stroboskom tu vytvára odporné mihotavé svetlo, pretože ten stan v nohaviciach už jednoducho neskryje. Ide na istotu, predsa len mal príležitosť tu robiť pár razií. Vidí ako Jason na ich malé dostaveníčko dorazí prvý a pár sekúnd aj on zahne za roh, otvorí plechové dvere a zabuchne. Prejde ešte za jeden roh, kde sú skutočne krabice plné chľastu a nejakých pochutín. Keď zbadá Jasona tak...* Doris chrápala aj Jordanom a ten sa rozvádza kvôli tomu. Vraj od nej chytil chlamýdie a tak mu na to žena prišla. *Vychrlí naňho celý drb za pól sekundy a už nečaká. Príde k nemu, chytí mu košeľu a trhne s ňou až gombíky odletia. A pritiahne si ho do žhavého bozku. Sám horí ako fakľa.*
*I nadále se nechala vést a to i do složitějších prvků. Některé z nich sice lovila z paměti z dob středoškolských tanečních, ale nechala se vést svými instinkty a hlavně CALIBANEM. Šaty kolem ní během tance příjemně vířily a křídla se jí pohybovala do rytmu hudby, občas se dokonce lehce pootevřela. Skutečně tak teď připomínala anděla. Koutkem oka si všimla, že se tančící dav z pódia vytratil - což při podobně pomalém tanci trochu čekala - ale že pár lidí zůstalo poblíž a jejich tanec pozorovalo.* Popravdě, byla jsem zvědavá, jak se mi v tom bude tančit a jsem ráda, že díky tobě mám skutečně možnost to otestovat… *Její odpověď se změnila v tiché spokojené zamručení, když se zuby otřel o její ucho. Rty se jí roztáhly do napůl pobaveného, napůl svůdného úsměvu, když zavřela oči a palcem obkroužila jedno z jeho uší naoplátku.* V tom případě jsem za tu volbu ještě radši… *Šeptne s úsměvem, než oči opět pootevře a spojí pohled s jeho.* Chodíš sem i mimo akce, nebo to dnes byla zvláštní příležitost? *Zeptá se a při návratu z jedné z dalších otoček se přitáhne trochu blíž k němu.*
*Bob vydechne a opře se čelem o Tayovo rameno.* Dobrá... Jen se teď chvíli prosím nehýbej. Za tohle se omlouvám, ale děsně jsi se o mě třel...* Řekne poloviční pravdu, protože mu nedokáže říct, že za to může i to jak do něj kousnul. Stále však TAYE drží.* Ah, nepůjdeme, radši stranou? Potřebuju si vypláchnout pusu.* Řekne. Po celou dobu má rudý uši. Pak si k sobě otočí TAYE předem a pustí tak jeho krk. Začne mu ho kontrolovat.* Dobrý. Promiň mi to.* Omluví se mu opět a přitáhne si ho do objetí.* Nechci být jako ten, co ti ublížil.
*Bylo hloupé si myslet, že se nenechá jen tak ponižovat a malá rebelie ji postaví nad situaci. Ačkoli mířila pryč od DRAGOSE, srdce jí nepřestalo bušit s myšlenkou, že tohle už možná přepískla. Upozornila na sebe příliš, trestala někoho za to, že jí chtěl zastavit v nekalostech. A také si vybrala svůj dluh. Náhle ucítila studivý dotek na svém zátylku a ani se nemusela obtěžovat otočit, jelikož to DRAGOS udělal za ní, když ji odtáhl ke zdi, ke které ji narazil.* Uuuu, *vyšlo z Eshe, ať už chtěla či nikoliv a zjistila, kdo byl celou tu dobu pod maskou. Nic ji ta tvář neříkala, až na to, že se pořádně namočila. Nestihla však zareagovat, dřív než si to uvědomila, příkaz DRAGOSE se stal chtíčem u Eshe. Chtěla udělat to, co říkal, nemyslela na nic jiného. Takže jakmile ji pustil a otočil k ní záda, Eshe si bezmyšlenkovitě mířila k BARU.* *Nečekala ani na správnou příležitost, protože ona měla v plánu si ji vytvořit. Vylezla na BAR a PŘED VŠEMI se postavila přímo doprostřed, načež hlasitě hvízdla. Tím si snad upoutala většinu pozornosti, a pokud ne, její další činy to určitě napraví.* Naše párty trvá už tolik hodin, a přitom tady vidím znuděné tváře, slyším nudné konverzace, *mluvila dostatečně nahlas, aby ji všichni, kdo chtěli poslouchat, slyšeli,* pojďme to tu trochu rozjet. *Na její tváři se objevil ďábelský úšklebek, když uchopila zip svého kostýmu a pomalu jej táhla dolů, přičemž se svůdně předklonila. Výstřih se tak prohloubil až k jejímu pupíku, přičemž odhalil několik cenností, které za tento večer odcizila. Avšak dřív, než je odhodila, hrála si s nimi. Kousala do nich, olizovala je a přejížděla s nimi před taková místa, která nutila pozorovatele si přát, aby oni byli těmi hodinkami, náramky a kreditními kartami. No jo, kdo by nelabužil po hubeném těle plným křivek v latexovém oblečku, který každou chvíli odhaloval víc a víc. Eshe se při tom kroutila, hýbala se do rytmu hudby a snažila se zvednout náladu, nebo spíš mnoho pokladů v mnoha kalhotách.* ,
Bylo mi potěšením. *Pronese stále ještě do jejího ucha, ale při tom se narovná aby mohl dotáhnout poslední kroky. Ucítil její prsty na svém uchu a proto jí věnoval ještě jeden úsměv.* Nejsem z New Yorku, přijel jsem teprve před pár dny. *Dodá na vysvětlenou a provede poslední otočku.* Takže by se dalo říci, že je to speciální příležitost. *Po těchto slovech dohraje hudba a on udělá krok zpět a pokloní se jí.* Mockrát děkuji za tanec, věnuješ mi ještě jeden nebo by ses ráda už vrátila. *Optá se KIM a při slovech vrátila ukáže jak na TAYE, SASHU ale i BOBA a čeká na její odpověď. Něco jej však vyrušilo. Koukl na dívku, která vyskočila na bar a nezbylo mu nic jiného než se zarazit.* /Tak něco takového jsem rozhodně nečekal./ Tohle je tady normální? *Optal se KIM a dál ESH sledoval v jejím výkonu.* /Neříkám, že to není dobrá podívaná, ale na můj vkus je ta dívka příliš vulgární, vždyť něco takového se dá provést i jemně a rozdráždit tak mnohem víc lidí./ *Přesto co si myslel jeho pohled zůstával na ženě, přece jen byl muž co měl krásné ženy rád a ona krásná byla.*
*Snaží sa nerevať a pritom už aj tak reve.* Fakt? *Špitne bojácne. Nadýchne sa ale to ho znova napne tak prestane na moment radšej dýchať.* Je tu smrad... majú tu divnú voňavku. *Povie a stále si drží ruku pred očami. Nechce to vidieť. Cíti, že ho TANOIA drží za ruku. Cíti, že to bolí ale asi vďaka tráve a alkoholu je to znesiteľné. Snaží sa viac nerevať, aj keď asi by nevedel presne povedať prečo plače. Či kvôli odtrhnutému prstu všeobecne alebo kvôli okolnosti ako si ho odtrhol.* /A odtrhol som ho?/ *Sám si nie je istý, Pamätá si len kopec krvi, pričom z tej myšlienky ho znova napne. Zaskuhrá a dúfa, že sa nepovracia. Cíti, že ho Tanoia pustí ale stále sa neodvažuje pozrie. Fakt nechce na ruke vidieť nejaký neforemný, obhoratý pahýl.* /Čo ak sa zo mňa stane nejaký politik. Čo ak bude zo mňa ďalší prezident Francúzska a niekto sa ma opýta na odtrhnutý prsť?!/ *Keď sa ho TANOIA opýta či je to takto v poriadku, tak sa naskôr nadýchne ústami a aj ústami vydýchne. Opatrne dá ruku preč a pozrie na poranené miesto. Na ruke má zoschnutú krv, ktorá sa už nedala utrieť krvavou handrou. Prste je červený, podráždený a trochu spuchnutý, niekoľko rán na ňom zostalo a nič také čo by sa muselo šiť.* Oh, bože, vďaka bohu, mám prsť. Môžem sa stať prezidentom Francúzska. *Vydýchne a zosunie sa zo záchoda na zem.* Ďakujem, ďakujem... ďakujem. *Hovorí TANOIOVI a pritom sa otočí, otvorí záchod a začne doňho vracať. Krv skutočne nemá rád.*
*Do "úkrytu" dorazí jako první. Nepochybuje, že Jack pochopí jeho zprávu a nepochybuje ani o tom, že se z rozhovoru z kolegy vyvlékne, co nejdříve bude moci.* /Jenže nejdříve není dost brzo./ *Začne si nervózně poklepávat nohou a na chvíli si opře horké čelo o studenou zeď, aby se malinko uklidnil. Netřeba říci, že naprosto neúspěšně. Teď když už se nemusí soustředit na rozhovor s dalšími lidmi se mu Jackovy představy z předtím v hlavě začnou opakovat a kompilovat do sebe pomalu jako nějaký umělecký edit a to, co potlačoval celou dobu se konečně nestydatě ukáže. Krev se mu nažene do klína a už by kolem něj nikdo nemusel číst myšlenky, aby mu bylo jasné, na co myslí. V tom slyší klapnutí plechových dveří.* /Prosím./ *Zakňourá si v duchu, aby to nebyl kdokoliv, kdo není Jack.* Nepovídej! Doris se tedy nezdá! *Na tváři má široký úsměv, když si vyslechne nejčerstvější drby, ale tou dobou už má dávno ruce na Jackově bocích.* Mm. *Zamručí, když mu Jack zmasakruje košili, což velmi spolehlivě zničí jeho zástěrku, že potřeboval na záchod.* /To je jedno./ *Rozum jde bokem, zatímco se k němu holou kůží napevno natiskne a náruživě ho líbá.* Málem. Jsi. Mě. Zabil. *Vydechne mezi líbáním a nestačí mu ten drobný kontakt v místě, kde má Jack rozepnutou košili. Svlékne mu trhaným pohybem koženou bundu doktora Jonese a hodí ji kdovíkam. Ví, že by ho neměl celého svlékat, moc dobře to ví. Ale už není schopný si uvědomit, že to ví. Chvíli se tedy přesune s polibky na Jackův krk, na citlivou hruď, kde si dá zvlášť práci s drážděním bradavek a u toho knoflíček po knoflíčku rozepíná nejen košili, ale i kalhoty. Nemůže myslet na to, co by se stalo, kdyby je teď někdo našel. Myslí jen na to, jak Jacka dostat co nejrychleji z kostýmu.*
*Sledovala i druhou situaci DRAGOSE s civilkou a když se JASON nakonec odloučí, tak přikývne a nic nepodotkne, nepřišlo jí dvakrát košér říct "užijte si to" nebo "bavte se", vzhledem k náznaku, že si jde odskočit. Spíše nevhodné. Staré zvyky od dvora zřejmě. A když se Dragos navrátí za ní, tak se na něj otočí a nadzvedne obočí.* O jakou záležitost to vlastně jde? *Nadhodí a ušklíbne se.* Odskočil si. *Jedno v jakém slova smyslu, pravda to vlastně musela být. A když se ozve přes hudbu hvízdnutí zaměří se na civilku, která se začne svlékat a skončí pohledem ke své SPOLEČNOSTI.* Vaše práce? Rozkošné. Je k nakousnutí. *Zkonstatuje nakonec a sleduje věci k nimž se ozývají popuzené hlasy lidí, kteří sem tam své věci poznají a strhne se zřejmě kolem ESHE brzy chaos.* Když jsme u toho, kdo se za maskou schovává? *Stočí pozornost od krásného ženského těla k DRAGOSOVI a náhodné opilé osobě, která nesla dvě sklenky piva, kterého očividně měla dost, jednu vezme. Nakrčí nad tím trochu nos, pivo nikdy nebylo tak docela její šálek alkoholu, ale byl to alkohol a ona tu stála už nějakou chvíli nalačno.*
Skutečně? A odkud jsi, pokud to není tajné? *Optala se během jejich posladních kroků a na konci se CALOVI rovněž s úsměvem poklonila.* Pokud si mě chceš ukrást pro další tanec, rozhodně se nebudu bránit. *Odpověděla s úsměvem. Pak však její pozornost upoutalo hlasité hvízdnutí a její pozornost se přesunula k baru společně s Calovou otázkou. Její pobavený úsměv se ještě roztáhl.* To netuším, jsem tady dneska poprvé kvůli té akci. *Odpověděla, zatímco sledovala dívčino vystoupení. Ona sama se dobře bavila. Dívka na baru byla sice možná příliš opilá, příliš nadržená, nebo možná obojí, než aby jí to přišlo jako skutečně dobrá podívaná, ale s výjimkou toho, jak rychlé a obscénní to bylo, šlo o podívanou slušnou. Dívka byla krásná, měla cit pro rytmus a Kim rozhodně oceňovala, že se toho nebojí.* Šikovná. *Okomentovala to prostě a hlavou kývla směrem k ESHE.*
*Automaticky si zastěžoval na bolest pozadí, na něhož vlastně před chvílí spadl. Nad TRISS a jejím smíchem ovšem nezareaguje kdoví jak mile, spíše protočením panenek - takže ve finále dosti podrážděně. Ale hned, jakmile si to uvědomí, se na ni s omluvným pohledem podívá. Vzápětí pohled hodí i na GIDEONA, kterému jen zamává.* Těší mě..*Kývl, načež se rozhlédl, aby zjistil, koho asi může otravovat. Nechtěl totiž být na obtíž těm hrdličkám, co se tu nyní sešly.* Hele.. já už asi půjdu, nebo minimálně nebudu otravovat..rád jsem si zatancoval. *Usmál se na TRISS. Pokud mu to pak její PARTNER svolil, objal ji, než se s ní dočista rozloučil.* Pa. *Zamával, než zmizel kdesi v davu.*
Osobní pracovní záležitost.. *Odpoví Dragos MADDIE schválně znova. Nehodlal ji detaily prozradit, ani kdyby věděla kdo je. Na její slova se rovněž ušklíbne, ačkoliv to není vidět a jen pokývne hlavou. Svůj zrak na chvíli stočí na ESHE a škodolibě si ten pohled užívá, zvlášť když se k ní začnou hrnout někteří návštěvníci, které okradla.* Ach ano.. *Odpoví poté, když se vrátí k jejich rozhovoru.* Čekám až se do ní zakousne ten dav.. *Pronese ještě na její slova. Jakmile začne vyzvídat, tak se pobaveně uchechtne.* Říká se o vás, že jste chytrá, lstiví a důmyslná.. Co takhle tyto dovednosti použít, než abych vám to tak ulehčil? *Pobídne ji s drobným rýpnutím a rukou ve zlaté rukavici ji zlehka přejede podél linie krku, na čelist až pod bradu a nadzvedne ji hlavu.*
To záleží, ptáš se odkud pocházím nebo odkud jsem přišel? *Optá se žertovně. Stále však koutkem oka pozoruje svlékající se dívku. Upřímně obdivuje její křivky, a že jich viděl mnoho, ale každá žena je svým způsobem speciální a to se mu líbilo.* Pak si tedy nechej tanec pro mne po tomto představení. *Pronese lehce a mávne rukou k baru, kde žena stále ještě kroutila svým tělem.* Tak to jsme na tom úplně stejně. /Hmm, a jsem rád, že jsem sem došel, získal jsem dost užitečných informací./ To rozhodně je. *Přikývnul.*
Záleží, co z toho mi chceš sdělit? A platí, dokoukáme a budeme pokračovat. *Uculí se a krátce po něm koukne, než se její pozornost stočí zpět k dívce na baru a k davu, který se kolem ní pomalu, ale jistě formuje. Část z něj vypadá až nadmíru dychtivě, část však podle všeho poznávala předměty, kterých se dívka s takovým gustem zbavovala. Nejspíš jejich vlastní.* Chudinka… Sežerou ji zaživa… *Pronese téměř dojatě a lehce jí zacuká v koutcích. Sama začíná mít poctit, že je jí v oblečení trochu horko a není si jistá, zda za to může adrenalin, před chvílí dokončený tanec, alkohol, dívčino vystoupení, CALIBANOVY doteky, nebo kombinace toho všeho. Cítí se však nadmíru dobře.*
*Doris nechá tak ako je... aj keď je úprimne šokovaný aká je tá nenápadná žena aktívna. Keď Jasona pobozká a cíti jeho horúce pery na tých svojich tak ticho vzdychne. Ani nečaká na nejaké dovolenie. Jednoducho si svojim jazykom najskôr oblizne a potom šikovne sa prešmykne do Jasonových úst, aby tam mohol urobiť poriadnu paseku. Pohladí, zakmitá... zavzdychá a tým jemne rozvibruje Jasonove pery. A aj tie svoje. Pritom si užíva ako naňho reaguje a odpovedá mu. A ten dotyk pokožky je preňho tak strašne málo. Zasmeje sa. Ticho. Chrapľavo. Zvodne.* Hmm, to by som ti nespravil. Chcem ťa mať živého. Veľmi, veľmi živého. *Zachraptí svojim tichým, hlbokým hlasom, ktorým by možno dokázal taviť aj kov. Zrýchlene dýcha a pritom sa provokatívne otrie o Jasona svojim bokmi. Tak aby ich ešte oboch rozdráždil.* Pohni si... *Šepne a jemne medzi zuby zoberie Jasonovu spodnú peru. Trochu potiahne a pustí. Je mu jedno kam letí jeho oblečenie... a popravde ak by im tam niekto vošiel tak by mu to bolo už v tomto momente jedno. Zakloní hlavu, aby mu uľahčil prístup na jeho krk a potom sa ostro nadýchne keď je dráždi bradavky. Pozrie sa naňho, ako sa s ním hrá a nevie čo ho berie viac. Ak by im tam skutočne niekto vošiel... zabil by dotyčného pohľadom. Stiahne Jasonovi košeľu z ramien a pritom ho prstami poškriabe medzi lopatkami. Skloní sa, jednou rukou ho chytí za bradu a znova sa zmocní jeho pier a jednou rukou, šikovne a obratne rozopne Jasonov opasok. Podarí sa mu ho na jeden ťah vytiahnuť celý z nohavíc a odhodí ho niekam do priestoru.* /Snáď nebol tak drahý./ *Napadnemu ale to už mu obratne rozopána gombík, aby sa mu dostal do nohavíc. Pritom ani nepostrehne, že sa naňho nalepil trblietavý víly prach.*
*Milo sa na THIERRIHO usmeje, aký je vďačný za to, čo sa mu podarilo, ale zároveň je to unavený úsmev a vie, že nesmie zaspať tu pod umývadlom, ale ani v kdekoľvek v Pandemoniu a ani niekde po ceste v kriakoch alebo na ulici.* Za málo, rád som pomohol. *Prenesie šťastne, ale trasú sa mu ruky i nohy. Kým THIERRI na neho nepozerá, siahne si pod oblečenie a vloží si pod jazyk papierik LSD, aby sa nabudil.* /To nebude dobrý nápad, to nebude dobrý nápad./ *Behá mu hlavou, ale nakoniec to aj tak urobí a cíti, ako sa mu do mysle vtiera podivný, zvláštny pocit, vediac v jeho hlave, že to naozaj nebol dobrý nápad, že mal pravdu a nemal to robiť, pretože síce sa cíti viac nabudený, ale v zlom zmysle slova. Pozbiera sa na nohy a keď dvihne pohľad k THIERRIMU, vidí, ako sa steny k nemu sťahujú s čiernymi, roztečenými tvárami a prstami, ktoré steny trhajú a snažia sa dostať k jeho o to jemnejšej koži. Preľakne sa, zatvoriac oči a rukami si zbokov objíme hlavu, keď aj chlapec s ním na záchode vyzerá, akoby sa topil do podivnej masy čiernych čiar, hmýriacich sa pred jeho očami.* /Zlý trip, zlý trip./ Zlý trip. *Neuvedomí si, že to povedal nahlas a ihneď, nevnímajúc čokoľvek, čo mohol THIERRI hovoriť, otočí sa na päte a vybehne zo záchodov, ale objaví sa v ešte horšom prostredí, kde do neho skoro fyzicky tlačia farebné svetlá a hudba sa mení na krik, akoby niekto trhal ľudí zaživa, smiech sa zamotáva do vzlykania a aj tanečníci mu prídu ako masa miliónov rúk a nôh, pulzujúcich, vytvárajúcich akési biele diery do ničoho. Nalepí sa na stenu a chce odtiaľ utiecť, len nevie kam, pretože to by znamenalo, že sa má k tomu všetkému šialenstvu priblížiť, aj keď vie, veľmi dobre vie, že je to iba výmysel jeho hlavy, ale bojí sa pohnúť, omráčený zdesením.* Lóni. Lóni. *Opakuje meno svojho priateľa popod nos a sťažka odstrčí kohokoľvek, kto sa k nemu dostane bližšie.*
GIDEON: /Tak zlato? Na to bych si asi zvykl./ *Je rád, že dává takhle okatě najevo, ke komu patří a rukou, kterou si sama umístila, ji začne hladit po boku.* Nepatří to mezi tvoje fantazie? *Rýpne si Gideon, který je ze základu pansexuální jako většina víl, přestože muže bere spíše jako kolegy v armádě, než jako potenciální objekty zájmu. Inu a i kdyby bral, teď má oči jen pro Triss.* Ale... *Usměje se na ni, když mu řekne, že se jí líbí. Dojde mu totiž, že už se asi stihla trochu posilnit alkoholem.* Přítel Gideon, to jsem já. *Přikývne HIRAMOVI a zmatení se mu konečně definitivně vytratí z tváře, když mu čarodějka osvětlí situaci.* Aaaa, no na tradici vám to tedy moc nejde. *Uchechtne se a je na něm vidět, že to rozhodně nemyslí zle, spíše komunikačně. I když se však snaží udržovat konverzaci a potenciálně se seznámit s jedním z Trissiných přátel, HIRAM před ním začne utíkat.* /Oh, to bylo rychlý./ *Když vidí jeho tázavý pohled s rozpřaženýma rukama, mávne rukou s výrazem "ježiš no jasně" jako reakci na objetí.* Tak to bylo hodně rychlý seznámení, odradil jsem ho nějak? *Otočí se za čarodějem a pak zase na Triss a malinko nakrčí obočí přemýšlením.* Chtělas mě tu. *Řekne jednoduše v reakci na to, že přišel a vtiskne jí pusu do vlasů.* Doporučíš mi tu něco k pití? Jsem zvyklý spíš na to, co se podává ve Faerii. *Zeptá se a pak přikývne.* Rád bych, ale bude trochu záležet na tom, jak dlouho tu budeme. /Zítra mám hlídku.../
Osobní a pracovní se poněkud vylučuje. *Ušklíbne se, ale vesměs to odmávne a když promluví, tak se zamyslí. Chtělo to vodítko. Mohla si zrekapitulovat spoustu věcí, od vzezření, smíchu, očividně byl podsvěťan, ovlivnil civilku, rychlé reakce, styl humoru, znal ji, oslovoval ji Madeleine...Nakloní hlavu na stranu a usměje se, zvedne sklenku v pokynutí jemu samému.* Známe se, tak jednoduše. Kde jsme se poznali a při jaké příležitosti? *Na tento popis jí sedělo jen pár osob s tím vším, co si dala dohromady, stavbou těla dokonce...ale každou poznala v jiný čas.*
Oh..promiň..neměl jsem nic takového v úmyslu. *Pověděl slabším hlasem. Opravdu nechtěl nic takového udělat, ale ta krev..hold se stalo, co se stalo. Vrátit to nelze, BOB to teď prostě musel přetrpět.. a to i se Sashou, který konečně Bloody Mary bez alkoholu obdržel a vrátil se se svojí přítomností k těm dvěma.* Tayi na..a tobě objednám tu medovinu. Nebo myslím, že jsi ji zmiňoval, ne? Jestli ne, tak nevadí, i tak to udělám. *Řekl starší upír své, načež se znovu otočil k barmanovi, kterému sdělil svůj požadavek.* Mohli bychom..*Odvětil dodatečně Tay ROBERTOVI, když už Sasha přestal mluvit a staral se znovu o svoje. Nechal se otočit a až tehdy si z pultu vzal tu Bloody Mary, co mu Sasha přinesl. Z té se napil, načež ztěžka kývl. Teď se mu to už spojilo. Sklenku rychle odložil a BOBEM se nechal obejmout.* Dobrý, už jsem se chytil..půjdeme teď do boxu a ty mi řekneš, co všechno víš.. *Řekl poněkud vážně a jestli mu to ROBERT vůbec umožnil, odtáhl se, sklouzl z jeho klína a vstal, načež čapnul za rameno Sashu, který se už zrovna otáčel s tou medovinou.* Jdeme do boxu..ty taky, ani jeden z nás určitě nechce trest od Dragose. *Řekl v rychlosti, než jej pustil a popadl pouze BOBA, kterého prostě na férovku, pokud nechtěl, začal do toho boxu tahat se SASHOU v patách.*
Osobně pracovní.. *Upraví nepatrně svoje slova s pobaveným uchechtnutím. Odsune ruku a nechá ji se napít, ale přitom využije stěny za ní a opře se vedle její hlavy rukou.* Daleko odsud.. *Prozradí ji neurčitě a stejně tak dodává.* Při velmi běžné, ovšem pro nás se lehce utrhla ze řetězu, mo stór.. *Tady se ale malinko slituje a dá ji lehkou nápovědu v oslovění, zatímco se pod maskou ušklíbne. Věděl, že jestli někdo na jeho identitu přijde, bude to Maddie.*
Popravdě narodil jsem se v Rumunksu, ale většinu života jsem žil v Anglii, odkud jsem také přijel. *Pronese a vzpomene si na své dětství, které bylo díky bohu už jen pouhou vzpomínkou. Byl rád, že mohl změnit prostředí a dostat se do New Yorku, ale život tady byl rozhodně odlišný od toho, na který byl zvyklý.* Musím uznat, že ta dívka umí hýbat tělem. *Pronese ke KIM a stále sleduje ESH.* Myslím, že s tím tak nějak i počítala když vylezla nahoru na ten bar. *Uchechtl se a na chvíli svůj pohled zaměřil na Kim v jejím andělském kostýmu.*
Vím.* Usměje se a pak Sashovi kývne na dík. Pak se nechá TAYEM odvléct do boxu. Docela box uvítá, takže si tam sedne, vezme si medovinu a tu do sebe hodí. Uši má znepokojeně stažené. Podívá se na TAYE a čeká, na to až začne výslech.*
Anglii jsem jednou navštívila, ale Rumunsko ještě ne. I když, z dokumentů, co jsem měla možnost vidět, je to krásná země. Spousta netopýrů. *Usměje se.* To teda. *Dodá s pohledem upřeným na ESHE.* Jen je otázka, zda za to může čistě sebevědomí, nebo alkohol. Sama nevím… *Prohodí a tiše se zasměje tomu, že tím narážela vlastně na dívku i na sebe, chytne látku svých šatů mezi dva prsty a lehce za ni párkrát zatáhne ve snaze se trochu zchladit, než si všimne CALOVA pohledu. Po očku mu jej opatí a tváře jí opět mírně zrůžoví, tentokrát už však ne jen rozpaky.*
*Keď vracia tak matne započuje ako mu TANOIA hovorí, že za málo.* /Za veľa!/ *Asi druhý deň bude premýšľať, že ako je možné, že má prst na mieste ale teraz je šťastný, keĎ vyprázdni zo žalúdka všetko čo zjedol a vypil. Nadýchne sa a zistí, že už mu o niečo menej vadí ten smrad záchodov. Vyštrachá z nejakého vačku živačku, aj keď teda najskôr ju asi 5x prezrie či to je žuvačka a nie nejaká petarda. Strasie ho keď si predstaví, že by si miesto ruky dopálil pusu.* Díky, fakt. *Otočí sa na TANOIU a zamračí sa. Trochu naňho zažmúri, pretože nechápe prečo si drží hlavu.* Zlý trip? *Zopakuje a chvíľu trvá kým mu niečo v tom prehulenom, opitom a zo straty krvi omámenom mozgu niečo zopne dokopy.* TAN! *Zakričí ešte za ním keď TANOIA vybehne preč zo záchodov. Dvihne sa rýchlo na nohy, aby ho nasledoval, ale zatočí sa mu hlava a tak znova kecne na zem ako nanuk v lete.* Dofrasa. *Zahundre a skúsi to znova, tentoraz keĎ je na nohách tak to naskôr predýcha a potom vyrazí zo záchoda. Ignoruje že má krvavú ruku a aj časť kombinézy. Aj keď nie je to na pohľad tak zlé. Horšie je, že je bledý ako vápno.* TAN! *Zakričí do hudby ale príde mu, že jeho hlas sa stráca v davu.* Merde! TAN! *Predrie sa medzi nejakými ľuďmi a stále kričí TANOIOVE meno ale absolútne netuší kde ho má hľadať.* Kde dofrasa je? *Obzerá sa okolo seba ale z tých svetiel a davu je mu ešte horšie. Prudko sa otočí a má čo robiť aby sa vyhol dievčine čo tu nosí nejakú tácku. Pri tej priležitosti sa doslova hodí o stenu vedľa MADDIE a DRAGOSA. A zvezie sa po nej ak chutný bacuľatý chrobák na čelnom skle.* Merde... *Zahuhle z podlahy.*
*Tahle "nápověda" na první pohled příliš nepomohla. Ovšem to by nesměla znát jazyky. Irština. V Irsku žila jen jednou za celý svůj život a příliš ho nenavštěvovala, protože to bylo místo, které naopak obliboval Irvin.* Is fada ó shin Éire. *Broukne a v očích se jí zableskne, když vsune prst jen lehce pod masku, aniž ji dává pryč, spíš je jí příjemnější mu tak podebrat lehce bradu.* Mo daor Dragos. *Osloví jej ještě s jistotou.*
*Nostalgicky se pousměje.* Ve své rodné zemi jsem už tak sto let nebyl, nenašel jsem příležitost. *Pokrčí rameny.* /Ani chuť, není tam nic co by za návštěvu stálo./ V mé době tam bylo spousty chudoby a špíny, v dnešní je to mnohem lepší místo. *Podotkne a hlavou mu projede vzpomínka na špinavé ulice a dny plné šizení a kradení.* To je mnohem lepší téma. Řekl bych že obojí. *Popošel blíž k ní a sklonil se.* Co ty? Myslíš, že by sis na něco takového troufla? *Pošeptá jí u ucha a s úškrnem lehce odtáhne hlavu. *Její růžové tváře jí dělají ještě lákavější a on dostane chuť ji políbit.*
*Na Doris se později pravděpodobně vyptá, ale jelikož ho Jack vymučil téměř k prasknutí, rozhodně na ni nemyslí. Jednu ruku dá za sebe a začne šátrat, jestli je tam nějaký vhodný povrch. Když narazí na jednu bednu, napůl se na ni posadí, aby ozkoušel její nosnost a uzná ji za perfektní. Přestane tedy hrabat za sebe a zamotá ruku v Jackových vlasech a trochu ho zatahá. Hezky u hlavy, aby mu bolestivě nevyškubával vlasy, ale jen ho příjemně zatahal. Jeho dominance jakoby se však vytratila v sekundě Jackova smíchu a celý se zachvěje.* /Velmi, velmi.../ *Opakuje si v hlavě na chvilinku se na něj podívá s tmavýma očima plnýma hladu. Tím, že tu není krom pár žárovek daleko od nich nic rozsvíceno, má ještě roztažené panenky tmou. Na tu chvilinku jako kdyby zapomněl, že musí pospíchat , a že je ve skladu. Rty se mu roztáhnou do úsměvu, když se o něj otře a málem se na místě rozpustí, když Jack znovu promluví. Je znát, že předchozími představami netýral jenom Jasona.* S radostí. *Zašeptá mu do rtů, dorozepne všechno, co Jackovi ještě drží kalhoty a svižným pohybem je sundá i se spodním prádlem.* Do háje... *Vypadne z něj, když se mu po delší době naskytne pohled na přítelovo nahé tělo a rovnou si ho popadne a vysadí na otestovanou krabici, kde mu stáhne kalhoty kompletně, aby se k němu dostal blíže.*
*Jakmile dorazili do boxu, BOBA pustil a sedl si vedle něj, načež si brašnu přetáhl přes hlavu, aby ji mohl položit opodál a vzít si skleničku s krví, co mu Sasha zajistil. Spokojeně se z ní znovu napil. Tohle s radostí uvítal. Volně si nato položil hlavu na ROBERTOVO rameno.* Začneš mluvit sám od sebe, nebo se mám ptát? *Optal se, střelíc mimovolně pohled na Sashu. Ten seděl kupodivu mlčky naproti nim, zatím. Kdo ví, zda si nenajde taky znovu chvíli pro sebe a své monology.*
Nápodobně. *Usměje se ještě na HIRAMA a když se nechá obejmout, tak mu to krátce oplatí a sleduje jej zmizet v davu.* Jo...to nevím. Asi nám chtěl dát soukromí? *Nadhodí myšlenku, co ji napadne a kývne.* Můžu to zkusit, ačkoliv já tu piju spíše whiskey. Nicméně bourbon, pivo...nějaké pálenky... Co máš nejradši? *Nemohla si být jistá, zda pivo nemá odlišnou chuť a recepturu ve Faaerii a letmo jí poklesnou koutky.* Oh...spěcháš? Klidně můžeme přespat ve Faerii... *Nabídne napůl nadějně, ráda by strávila s partnerem více času, žel jejich povinnosti nečekaly a konkrétně technologie si je žádaly zde. Zvažovala, že požádá Gemmu, ale pochybovala, že starší čarodějka bude chtít "hrát Triss" i nadále. A asi ani nechtěla, aby jí zasahovala Praetorka tolik do osobního života. Bylo to jednoduše její soukromí.* Nebo klidně můžeme jít hned.. *Sklouzne ho pohledem, ač do něj nevloží intenzitu a když si konečně všimne ESHE, která je nahradila na baru a dosud ji zdařile ignorovala pro okouzlení novou láskou, nyní právě danou lásku začne tahat pryč, protože cítila, jak nekomfortně se začínala cítit, když se blízko ní svlékala žena a špatně se jí dýchalo. Potřebovala ji z dohledu. Z blízkosti.*
*Když má svou odpověď, tak se spokojeně ušklíbne.* Věděl jsem, že jestli na to někdo přijde, tak ty, Madeleine.. *Pronese sebevědomě.* Ale chtělo to nápovědu, že ano? *Rýpne si do ní ještě. Lehce hlavu skloní, přičemž její prst nechá zaháknutý o masku a tím ji potáhne výše. Má ji teď zvednutou, ale stále mu drží na hlavě. Nicméně kouzlo prstenu nezrušil, takže na Maddie to působí, jakoby viděla jeho tvář, ale přesto nebyla správná a nedokázala tu správnou identifikovat.* A taky ti to trochu trvalo.. *Dodá, když se s pobaveným úšklebkem rty skloní k místu, kde linie jejího krku přecházela v čelist. Vnímá, že tam o stěnu někdo (THIERRI) přistál a skácel se k zemi, ale bylo mu to naprosto ukradené.*
GIDEON: To je od něj asi milé. /Ale vyletěl, jak kdybych měl nějakou prudce nakažlivou chorobu. Nesnáší víly?/ Hmm, fakt nevím. *Uchechtne se a na chvilku se zamyslí.* Pivo možná raději ne, to si nechci kazit. Ale jinak jsem otevřený čemukoliv. /Byl by trochu průser, kdybych měl z civilského pití nějakou výraznou kocovinu, ale to je problém budoucího Gideona./ Ne, ne v pohodě. To si řekneme v průběhu večera, nemusíme zmizet hned, když se tu bavíš. *Zvedne ruce a párkrát s nimi zamává, aby jí vyvrátil domněnku, že musí okamžitě pryč. Pak už následuje její pohled a trochu mu poklesne čelist, když spatří ESHE na baru, jak olizuje kreditní kartu. Nakloní hlavu na stranu, jakoby chtěl přesně analyzovat, co se tam děje, ale než to stihne pořádně promyslet, Triss už ho táhne pryč.* /To se tu děje běžně? A proč mě táhne pryč?/ Děje se něco? *Shodí z tváře překvapený výraz z baru a všimne si, že je z toho Triss vážně nějaká špatná. Tak se na místě zastaví, přestože se doteď nechal táhnout a položí jí ruce na ramena.* Jsi v pohodě?
To víš, nejsi jediná a ani nejdůležitější osoba v mém životě. *Oplatí mu rýpnutí zpátky a prohlédne si povědomou a zároveň neznámou tvář.* Někdo si tu sehnal hračky.. *Nedokázal by sám použít kouzla, jediná magie to osvětlovala. Nabídne mu nakloněním hlavy krk a lépe také hranu čelisti, ale jen na chvilku, dokud ji to baví, než mu potáhne vlasy a políbí ho. Sama si držela stále štít, lidé do ní nevráželi, ale to se nedalo říct o Dragosovi.* Pojďme si zajistit trochu pohodlí... *Broukne jeho směrem a otočí se na podpatku, zamíříc k boxům. Naprosto bez zájmu překročí THIERRIHO delším krokem, věnuje mu znechucený pohled a pokračuje dál k boxu odkud manipulací vyžene osadníky, aby měli skutečně pohodlí.*
Samozřejmě, čarodějnice.. Jako bych ti to věřil.. *Uchechtne se ironicky, načež ji dovolí nadzvednout masku a pobavení se mu mihne v obličeji.* Jen pár.. Mám nového kamaráda.. *Pronese pochlubně, ale zároveň s takovou dávkou sarkasmu, že to působí velmi arogantně. Chvíli se věnuje jejímu krku, než si jej přitáhne do polibku.* Vůbec nejsem proti.. *Šeptne ji nazpět, když s nezajmem a dost bezohledně překročí THIERRIHO. Jestli ho přitom kopnul nebo mu na něco šlápnul je mu ukradené. Jakmile zmizí z boxu lidi, tak Maddie nejprve plácne po zadku, než ji chytne kolem pasu a otočí, aby si sednul jako první a ji si stáhnul na klín.*
*Bob ho jednou rukou chytne kolem ramen, když si na jeho rameno položí hlavu. Povzdechne si a podívá se směrem z boxu.* V čtvrtek jsem se trochu o tom porafal s Dragosem. Řekl mi totiž o tvém ex. No a já to vzal trochu moc osobně, asi proto, že něco podobného si prožil můj bráška...* Řekne a podívá se na něj.* Navrhl jsem, že bych ti ho vymazal z paměti, aby kdybys ho potkal, tak ho nepoznal. Nebyla by reakce, kterou by očekával. Taková malá zlomyslnost. Ale přemýšlel jsem nad tím a spíše mě napadlo z něj udělat dvě osoby. Jiné tváře, jiná jména. Naštval by se. Chytili bychom ho. A já bych si hrál. Udělal bych mu vše, co by sis jen dokázal představit.* Řekne chladně a pokrčí rameny.* V tomhle jsem po otci. Nenávidíme takový druh posedlosti. Když to spozoroval na bratrovi, tak ho proměnil v prase.* Zasměje se.* No a jinak se asi spíše ptej.* Poví, protože neví, co by mu mohl říct.*
Oh, dobře. *Usměje se, než její výraz přejde do protipólu a tahá si Gideona pryč od nahé ženy. Teoreticky, kdyby se o ni nepokoušel panický záchvat, možná by byla i žárlila, že se na ni díval, ale na to nyní nemyslela.* Ne - ano. *Opraví svou první odpověď a když je zastaví a položí jí ruce na ramena, otočí se čelem k němu a schová se mu do náručí.* Ne, napůl...nevím. *Vyblekotá nakonec. Jak chcete víle vysvětlit PTSD? Nebo spíš...válečníkovi, aniž mu prozradíte jeho původ? Jiskřičky mezi prsty jsou snad dostatečně výmluvné a Triss je schová mezi jejich těla a opře si o něj čelo.* Vzpomínky...ne na ni, ale obecně. *Řekne tiše a neodváží se vykouknout, stejně tak nechce, aby se díval Gideon, takže si ho k sobě jen tiskne a po chvíli se bezděčně začne pohupovat do rytmu hudby, která klubem stále duněla.*
*Když si ji stáhne na klín, tak se pohodlně zavrtí v těch správných místech a nejprve z ramen pokračuje k masce, aby ji odložila bokem a poté níž mu rozepnout svršky. Její bodyčko jako některé jiné mělo rozepínání v rozkroku, vcelku nenápadné nutno podotknout, krásně přilnulo. Sotva se vypořádá s jednou částí, zatímco kriticky stačí nadzvednou přívěšek, tak mu věnuje polibek na rty a na klíční kost a její ruce zamíří ke kalhotům, aniž by přííliš řešila okolí. Nezajímal ji nikdo z nich. Snad jen kdyby se přidali.*
*Se zájmem CALA poslouchá, s hlavou v zamyšlení lehce nakloněnou na stranu.* Chápu. Každý to má nějak, někdo se rád vrací domů, někdo prozkoumává dál a dál. Každému, co mu vyhovuje. *Usměje se. Když cítí, jak se nad ní sklonil, jeho dech se otřel o její krk a ucho, tiše zavrní a nad jeho otázkou se zachichotá, tváře jí zrůžoví o malinko víc, ale pobaveně přivře oči a koukne po něm, než odpoví, pohled znovu upřený někam k baru, i když už ne nutně na striptérku.* Záleží… Před podobným davem asi ne. Navíc, vynechala bych tu předcházející část s kradením. *Dodá.* Ale v trochu větším soukromí… *Nedokončí tu větu, ale její tón je dostatečně výbmluvný. Když se poodtáhne, skoro ji to až zamrzí a věnuje mu naoko vyčítavý pohled.*
*Trochu na ni zavrčí po jejích pohybech a na rtech mu hraje úšklebek. Nechá ji sundat masku, přičemž mu do obličeje spadne pár pramenů, která jinak maska držela mimo něj. Odhodí sako, když mu ho sundá na zem v boxu, načež se škodolibě ušklíbne nad jejím kritickým pohledem.* Nelíbí se ti andělé, Madeleine? *Provokuje ji, zatímco si sundá černý rolák a ten míří také za sakem. Stejně tak jeho rukavice. Polibek ji krátce oplatí a když se přesune jinam, tak ji nejprve stiskne prsty boky, aby poté jednu ruku přesunul do jejích vlasů a její čelenka následovala jeho oblečení. Poté ruku v jejích vlasech sevřel v pěst. Ani on neměl v plánu řešit reakce okolí. Navíc většinu pozornosti strhla ESHE. Druhá ruka po chvíli zamířila pod její sukni a stoupala po stehně vzhůru.*
*Zvolna se k BOBOVI přitulí a za ruku, kterou ho ČARODĚJ drží kolem ramen, jej zlehka chytne. Tiše pak poslouchal, když ROBERT nakonec spustil sám. Už zprvu po něm vrhnul docela udivený pohled, než si jej celého prohlédl.* Neudělal ti Dragos nic? *Zeptal se pak ještě na ujištění, ačkoliv si ničeho nevšiml. Na druhou stranu věděl, že bylo v BOBOVĚ silách nechat si zahojit ránu a dělat, jako by se nic nestalo.* Oh..to mě mrzí.. *Dodal pak, když bylo zmíněno, že si něčím podobným prošel i ROBERTŮV bratr. Následně BOBA znovu mlčky poslouchal, aspoň na chvíli, než bylo zmíněno mazání paměti. Tay nespokojeně zavrtěl hlavou.* Nevím, jestli bych chtěl, aby se mi někdo hrabal v hlavě, promiň..*Dodal, načež si obě ruce složil do klína. Tentokrát už nechal ČARODĚJE doříct celý zbytek bez vyrušení. Faktu, že byl jeho další bratr proměněn v prase, se taky nakonec zasmál. Byl to takový fajn fakt na odlehčení.* /Jasně..chováš se jak prase, tak jím i budeš. / *Pomyslel si.* Doufal jsem, že ti to budu moc říct sám, někdy..ale hádám, že to je už docela vážné. *Načal.* Jinak by ti to šéf asi neřekl. *Dodal vzápětí, během čehož si začal pohrávat s levým rukávem košile.* Dragos se ty informace musel dozvědět od Morgana, mého bývalého dozoru..já mu totiž nic z toho, co se konkrétně dělo, neřekl. *Zmínil.*
*Nat se usmála na Dominica a přikývla* Jo dobrý už mi je lépe..Hele El..Skočíš nám pro něco k pití?..něco silného..*Nat podala Elaine peníze a Elaine šla dovnitř pro jejich drinky. Po chvíli přinesla dvě vysoké sklenice modro rudého pití že světýlkem na dně, brčkem a destičkem na vrchu* woah díky! *Vzala si drink a druhý dala Dominicovi*
*Dominic se na Nat usmál a jemně ji vzal kolem pasu, snad pro gesto, aby věděla že je skutečně s ní, tak jak řekl. když pak přišla zpátky, tak se podíval na barevnost pití.* Páni, a kde máš ty? *Zajímal se, lehce starostlivě Dominic o to, kde je pití patřící Elaine.* Ale toto se ti povedlo. *Zhodnotil hledíc na pití. Potom už si s Nat přiťukl.* Tak, na všeobecné úspěchy, maličká. *Usmál se na ni a pak se napiil.* Dopijeme a tančit? Hele? A nebo ne, tam se nekoukej. *Pronesl a zakryl Nat striptýz, když viděl ESHE, jak dělá stryptíz na baru.*
Za svůj domov jsem přijal Anglii, ale máš pravdu, někdo se domů vrací radši než jiní. *Ani Anglie kdysi nebyla tím nejčístším místem na zemi, ale postupem času se to začalo zlepšovat. Pozorně jí sleduje a vnímá ji. Nadchne jej když uslyší její vrnění a poslechne si její odpověď.* Tak to by pak možná stálo za to po tanci najít soukromí. *Zašeptá a nabídne jí ruku.* Už máš dost show? Mohu tě vyzvat pro další tanec? *Zeptá se jí, je to už nějaká chvilka co ji pustil ze své náruče a rád by ji tam zpátky přivinul. *
To bys měl, protože já nekecám, přece se nenechám zabít teď, když mám mát svatbu a skvělý život s tebou. *Pousmála se, snažila se to nějak odlehčit.* A počkám s tebou, pak se půjdeme bavit, protože sakra tenhle večer už nám nikdo nepokazí. *Uculila se. Kolem nich prošla Lea a jen kývnutím Aless dala na vědomí, že jde dovnitř a že tam na něj počká, Alessandra se jen usmála a pak už se věnovala jen Remimu.* Ani já jsem tu nějak nikoho nepoznala, teda jo řekla bych, že tak dva lidi možná tři jo, ale to je tak vše asi. .*Pronesla a koukla na něj, než se k němu naklonila a vtiskla mu polibek.* Tak si dej cigaretu a pak jdeme dovnitř. *Mrkla.*
Hej! Je mi jednadvacet! *Nat se koukla a vytáhla mobil, začala si natáčet tu free show na baru a začala se smát tomu* Tomu nebude kámoš věřit *Nat upila svého drinku a zaostřila svůj mobil na ESHE a chytla záchvat smíchu, Elaine se koukala na tu scénku s znechucením a Obrátila svůj zrak pryč* Mám celkem chuť se kni přidat *Řekla lehce podnapilá Nat*
GID: *V duchu se pochválí za to, že poznal, že se něco děje. Sice to teď není úplně čas ani místo na to se chválit, ale přeci jen je emočně natvrdlý, a tak mu dělá radost, že se učí.* Aha. *Přikývne chápavě a pevně ji obejme, když si o něj opře čelo, aby jí trochu pomohl uzemnit. Kolegovi by v takové situaci vlepil facku, ale to tady rozhodně nepřichází v úvahu.* Jestli o tom budeš někdy chtít mluvit, tak můžeš. Když nebudeš, taky dobrý. *Pohladí ji po zádech, aniž by příliš povolil stisk. Samozřejmě ji nesvírá tak, aby jí drtil kosti, ale nevisí na ní jako volné triko. Zkrátka tak akorát, aby ho cítila a dokázala se lépe soustředit na něj a ně na tančící ESHE. Objetí povolí až ve chvíli, kdy se začne pohupovat, protože by jí tím mohl bránit a začne malinko nejistě tančit s ní.*
*Dominic je sledoval, ale jakmile to Nat řekla, tak se na ni koukl.* No tak to ne! Už jen proto že ne celý klub tě potřebuje vidět nahou, co kdyby tu byl i tvůj šéf, hm? A taky, to je ta civilka, co jsi po ní chtěla skočit, nebylo bz to asi moc rozumné. *Zasmál se, a potom už tak nějak reflexně chytl Nat za pas, kdyby mu chtěla náhodou utéct a zezadu se na ni natiskl.* Takže žádné tancování nahá na baru!
*Remi se na ni usmál. Potom si tedy zapálil, aby se zase mohli vrátit dovnitř. Když nakonec dokouřil, tak se na Aless usmál, vzal ji za ruku a společně vešli dovnitř. Chvilku se rozhlížel, než nakonec zamířil k baru, kde jim objednal drinky. Potom zamířil do jednoho z boxů.* Tak jo, dáme si drinky, posedíme a pak půjdeme tančit? Jak ti to zní? Mě jako plán. *Mrkl na ni rozverně, než si zase sundal helmu a teď i štít a položil to vše na lavici vedle nich.*
*Cestou od baru do boxu Aless kývla na Leu, že jdou tam a pak už jen jde za Remim. V boxu si odloží svou zbraň i masku vedle sebe a pak s koukne na féra sedícího po jejím boku.* Tvůj plán se mi zamlouvá moc. *Mrkla na něj a pak si vzala sklenku a napila se. Informace, které se dozvěděla ač už byly pravdivé či ne, jí vrtaly hlavou, ale nechtěla se tím teď dál zaobírat, na to bude času pak dost, teď se chtěla bavit a užít si večer a hlavně byla ráda, že se Remi už uklidnil. Když pak odložila sklenku, koukla se kolem sebe a tak nějak pozorovala dění v baru, než se pak koukla na Remiho a lehce se k němu natočila, snad aby na něj lépe viděla. *
Aleee notaaak Oh! *zrudla když se na ni přitiskl a kouka na něj. Nat se ušklíbla ďábelsky a dopila svůj drink a uvolnila své tělo abyvy vyklouzla z náruče* Bacha na plášť kamaráde..Neboj..ještěti vydělá pár babek!*Vstala ze země a píchla ho prstem do hrudníku s úšklebkem* Neboj se o mě Bráško.. *zamotala se a Elaine ji chytla* Už máš dost mladá dámo *Řekla Elaine a vzala jí za ruku*
*Bob se pousměje.* Nemusí tě to mrzet. On si to tehdy vybral.* Řekne a pak si povzdechne.* Dobrá, Dragos říkal, že to asi neprojde.* Uchechtne se. Pak vše dořekne a poslouchá poté Taye.* To je možné.* Chvíli váhá a pak se podívá před sebe.* Walter tě hledá. Prý míří do států. Ale neví, co ho tu čeká. Pokud mi někdo chce něco vzít, tak za to vždy zaplatí. On se stane jednou z mých hraček.* Řekne a usměje se nad tím.* Navíc i Dragosovi se nelíbí, že chce vzít jeho člověka. Ten hlupák proti sobě poštval dva ze čtyř mocných bytostí v New Yorku. * Podívá se na Taye.* Máš nějaké přání, co mu mám udělat?* Zeptá se s úsměvem a v jeho očích je vidět, že se na to těší.*
*Dominic se na to malé škvrně zadíval a zasmál se.* Nat, jo, už máš dost. nechtěla by jsi si jít sednout na chvilku do boxu? *Zasmál se, a pokud Elaine, která ji držela souhlasila, pak zamířil k boxu. Sám se tam posadil, ať už bez nich, nebo s nimi, chtěl být na chviličku v klidu. Pití si vzal se sebou a teď si jej usrkával a koukal se kolem sebe na to, jak se lidi bavili. Jeho pohledu neutekla ani ALESSANDRA a její mladý fér, jak by také mohli- vždyť Dominici se posadil právě do boxu hned vedle nich.*
*Remi se na ni zlehka usmál.* ještě aby ne, já mám...hehe, většinou jen a pouze dobré nápady. *Mrkl na ni, načež si neodpustil to, aby vyplázl jazyk. Pak se koukl ještě vedle sebe, na to, coby viděl, jak lidé tančili a bavili se. Hned na to ale pohled otočil na Aless. S úsměvem se natáhl načež své rty jemně přiložil na ty její a usmál se.* Tak co, jak se jinak bavíš? když pomineme ten můj výstup. *Zasmál se Remi pobaveně nad vlastním činem.*
To nezní jako špatný nápad. *Usměle se na CALA a svou ruku vloží do té jeho. DJ však zjevně vnímá, jaká nálada se v klubu rozhostila a rozhodne se ji podpořit i hudebně. Z repráků se tak začne linout remix Candy Shop. Kim se pobaveně ušklíbne.* Tak koukám, že se teď kromě našich tanečních schopností bude testovat i naše sebeovládání… *Odtuší. Parket se na tuhle skladbu řádně vylidnil, zjevně ne každý se cítil na to předvádět své taneční schopnosti zrovna při této skladbě. Na parketu zůstalo jen pár nejodvážnějších, nebo alkoholem nejposilněnějších, nebo obojí v jednom, podobně jako Kim. Té to však v nejmenší, nevadí. Konečně bude mít možnost ukázat, co všechno se s těmi křídly dá dělat. A nejen s křídly… Osvětlení se lehce proměnílo a byť šaty Kim nebyly tak průsvitné, aby bylo vidět vše, v tomhle světle jdou perfektně vidět její křivky při každém pohybu. Očima se na vteřinu neodpojí od těch CALOVÝCH, ale jejich dotek se, i přes zjevný náboj skladby, omezí jen na občasný mezi mnoha kroky a otočkami, čímž celkový náboj ještě zvyšuje. Díkybohu při tom stíhá myslet na to, že křídla má roztahovat jen když je ke CALOVI zády, aby jej náhodou netrefila, jako předtím Javiera.*
Budu na to myslet...někdy ti to povím. *Přislíbí a nechá se mlčky mazlit, než se začne trochu uvolňovat, aby s ním tančila, ačkoliv mnohem pomalejší tempo, než jaké měla hudba - respektive nereagovala na každou dobu, ale na začátku jedné začala a na konci druhé pohyb přešel do dalšího.* Chyběl jsi mi. Jako vždy. Je to takové nezbytné mučení. *Podotkne nakonec, aby zcela odvedla myšlenky pryč a bezděčně se trochu pootočí při tanci a postupem času se ocitne k Eshe zády, čím dá Gideonovi na ženu možná výhled, ale musí uznat, že vlastní majetnické či žárlivé sklony zkousne snáz než panickou ataku a Gideon ji nakonec může jednoduše říct, když zmizí z dohledu. Nakonec mu nepřímo přislíbila drink...a po něm se kdyžtak přesunou domů.*
Abych tě do toho jazyka nekousla. *Ušklíbla se na něj, než mu polibek opětovala, pak se na něj koukla a rozesmála se taky.* Abych pravdu řekla, měla jsem chuť tě praštit, za ten výstup, byl jsi horší jak hysterická ženská. *Culila se na něj.* Ale chápu tě na druhou stranu. *Pohladila féra po tváři a pak se zase narovnala a rozhlížela se kolem, když její pohled padl na známou osob vedle v boxu. Nad tím, že tam seděl DOMINIC, jen protočila oči a raději se znova otočila na Remiho.* A co se týče zábavy tak zatím to jde. Ještě se to nerozjelo pořádně i když jak tak koukám na ostatní, tak am to už jede. *Culí se, když vidí, co se kolem děje*
*Remi se uculil a více si upírku natiskl k sobě. Popadl jí za boky, načež si ji vytáhl k sobě do klína. Pak se jí podíval do očí. V těch jeho se momentálně odráželo spoustu světel z celého baru, jež zářila a propůjčovala dění ještě lepší atmosféru. Remi se uculil a natiskl si její tělo an to své.* no, to je pravda, že se to tu rozjíždí, tak co kdybychom to rozjeli i my? *Uculil se, načež se pak už vrhl na její rty. Za záda si ji přitiskl blíže na sebe, než polibky věnoval na její čelist, tváře, a odhrnul rolák, aby se dostal i k jejímu krku.*
*Nat si sedla vedle Dominica a opřela si hlavu o jeho rameno aby si odpočinula* Měkký..hele víšjak jsem říkala ze chcu do Kanady?..Chceš jet se mnou? Road Trip nás tří..ano musim vzít sebou chůvu ale představ si to.. *Zeptala se na s ospalym, skoro mumlajícím hlasem. Elaine se posadila k nim, si všimla ALLESSANDRY hned vedle nich a povzdechla si* No tak to vypadá že tu brzo usne..*štípla Nat do kolene a Nat zleknutím vyskočila* Co je?..
GID: *Když mu slíbí, že mu to někdy povypráví, poplácá ji konejšivě po hlavě v jakémsi roztomile humorném gestu a usměje se na ni. Přijde mu výrazně klidnější, než bezprostředně po začátku striptýzu, a tak se i on uvolní. To, že začne hrát Candy shop a parket se vylidní ho nějak netrápí, protože aspoň mají kolem sebe s Triss malinko víc prostoru a není to tak dusivé prostředí. I to by možná mohlo být na náběh panické ataky nápomocné.* Bylo by horší, kdybych ti nechyběl. To bychom pak museli probrat nějaké změny. *Uchechtne se, aby trochu odlehčil její docela těžké vyjádření. Sice jsou oficiálně spolu, ale pro Gideona je to pořád dost nové a taková romantika se mu netahá z rukávu úplně snadno.* /Ale je vhodný o tom vtipkovat?/ *Uvědomí si se zpožděním, ale už mu přijde nemístné to brát zpět, a tak se od ní jen trochu odtáhne, aby si prohlédl kostým.* Moc ti to sluší. *Hrábne na penízky na sukni a doufá, že je uslyší zacinkat, ale v intenzivních beatech hiphopové klasiky s tím moc štěstí nemá. Na bar už se vůbec nedívá, přestože periferně ví, že tam Eshe ještě pořád je a úplně nevinně musí ocenit její výdrž.* /To nebude jen tak. Drogy, magie. Něco v tom musí být přimíchané. Neměl by jí někdo pomoci?/ *Ovšem s Trissinou předchozí reakcí ví, že on to být nemůže a upřímně ho tančící civilka zas tolik netrápí.*
*Dominic jen poslouchal a když si Nat opřela hlavu o jeho rameno, tak ji jednou paží objal. Pak se na ni koukl a usmál se.* Rád s tebou pojedu, pokud to tedy schválí Dragos, samozřejmě, myslím, že tady je to hlavní slovo na něm, takže musíš pokecat asi s ním. */Zauvažoval nahlas. Když se pak lehce probrala, tak se uculil.* Jsi unavená, nechceš odvézt domů? *Optal se opatrně, byl rád, že tu je a bavil se, ale zase, už vypadla, že mu usne na rameni. Pak ji palcem jemně pohladil a usmál se.*
Na co je sebeovládání, když se můžeme v tak krásnou noc pobavit? *Optá se a na candy shop si ji přivine k sobě, poté udělá úkrok od ní a vlnou se vrátí zpět k ní. Rukou ji přejede po obličeji a pozvedne si její bradu k sobě a zašeptá směrem k jejím rtům, které jej přímo vyzývají.* Tak se předveď. *Věnuje jí jeden ze svých úšklebků a uvolní se do rytmu tance. Využije každou možnou chvilinku aby se k ní přiblížil a některou částí těla se otřel o ni. Dává si pozor aby do nikoho jiného nevrazil a zároveň aby s ní a jejími pohyby udržel tempo.* /Tak s tímhle andílkem se rozhodně dneska nudit nebudu./ *Má chuť se lehce zasmát své myšlence, ale nechce narušit atmosféru mezi nimi dvěma. Při jedné příležitosti když se k němu přiblíží a otře se tak jí přejede prsty po obrysu jejích boků až ke krku.*
Mmm...jaké změny? Jakože zařídit, abys mi rozhodně chyběl? *Alkohol se vrátí s uvolněním trochu do hry a Triss ho pohladí palcem po krku na jizvě, kde jí sevření zrovna vycházelo.* Děkuji. Pousměje se a zvedne k němu pohled, když ucítí, jak si hraje s šátkem potažmo svrchní sukní s mincemi. Ani ona je neslyší cinkat, spíše to cítí, jak jí zabubnují o sebe na pokožce (ač přes látku).* Tak tedy...jakto, že dnes spěcháš ode mě pryč? *Letmo nakloní hlavu na stranu a bezděčně si promne mezi sebou rty, aby je zvlhčila.* Kdybys chtěl...můžu tě na drink pozvat i jinde. Nebo doma a tam si můžeme udělat v soukromí větší pohodlí... *Nabídne, když píseň končí a ještě jí nepřekryje tak výrazně jiná a chvíli se tak vpohodě slyší.*
*Když si jí posadil na klín, jen zvesela vypískla a položila si ruce na jeho ramena, hledíc mu do očí, nakonec jej objala kolem krku a uculil se.* Pokud máš na myslí rozjet to tak, jak si to momentálně představuji i já, tak jsem pro drahý. *Zavrněla a polibky jež jí věnoval mu s vášní opětovala, nakonec jen zaklonila hlavu dozadu a slastně přivřela oči. Užívala si jeho blízkost a spokojeně se usmívala.* Víš co mě na naších kostýmech štve asi nejvíc? To že jsou těžké na svlékání. *Uchechtla se a vjela mu rukou do vlasů, jež následně na to stiskla ve své dlani.*
*Remi zlehka na ten podnět zaklonil hlavu a podíval se jí do očí. pak se ušklívbl.* No, tak to myslím, že jsme dva, řekl bych, že to ej zatraceně otravná věc a měla by být zakázaná. Složitý oblečení obecně, kdo to vymyslel? není oblečení spíš od toho, aby se za ně vzalo a lehce se roztrhlo? *Uculils e a rukama jí přejel po těle. pak se na ni uculil.* Ale jsme naprosto a upřímně zvědav na to, jaks e pod ten můj budeš dobývat, ten tvůj je totiž v porovnání našich kostýmů hračka. *Pronesl provokativně.*
Není to, koneckonců, ten důvod, proč jsme tady? *Optá se s úsměvem. Napadne ji, zda ta poznámka o sebeovládání nebyla až příliš provokativní. Jenže pokud byla, na Cala to zjevně zapůsobilo přesně tak, jak mělo. Vzal to jako výzvu. Stejně tak jako ona vzala jeho povídku.* /Předveď se? Máš to mít./ *Ona sama se tak poddá nejen rytmu, ale i jeho provokacím, které doplňuje svými. Jsou teprve na začátku, ale s každým krokem cítí větší potřebu být k němu blíž, přesto se užívá i to občasné 'odloučení.' Jen to prodlužuje společně strávené chvíle a nechává je to si situaci pořádně vychutnat. Jeho dotekům se nebrání, naopak, jde jim vstříc a ani její ruce přitom nezahálejí. Při jedné otočce mu kolem hlavy přes spánky nakreslí jakousi svatozář, pří dalších krocích, její prsty napodobí jeho cestu, v jeho případě od opasku až k bradě, kterou jemně stáhne níž. Téměř to vypadá, že se políbí, než opět odtančí, aby předvedla svá křídla konečně v jejich plném rozpětí. Pak je pomalu stáhne a opět se mu vrátí do náručí.*
*Zavrní pod dotykom Jasonovej ruky vo vlasoch. Má dokonca pocit, že cíti ako sa zachveje.* /Možno sa chvejem ja./ *Napadne mu. Ani by ho to neprekvapilo. Dosť sa aj čudoval, že sa pod ním nezačala roztápať tá stolička pri bare. Pozrie sa mu do oči a takmer sa mu v krku zadrhne dych. On sám má tiež oči tmavé od vzrušenia. Pripomínajú rozbúrené more, ktoré chystá ešte len ukázať aké dokáže urobiť vlny. Stiahne Jasonovi košeľu úplne dole. Zbaví ho opasku a pritom cíti ako on z neho sťahuje tak nepotrebné kusy oblečenia. Rozpne mu nohavice a škádlivo mu na moment vkĺzne do nich rukou. Pohladí ho cez spodné prádlo, aby ho ešte viac vyburcoval. A to sa aj podarí. Na to tata je nahý. Dravo sa naňho usmeje, Je mu úplne jedno, že by niekto mohol vojsť. Za Jasonovej pomoci sa usadí na bedňu a len v duchu zadúfa, že vydrží to čo sa na nej chystajú robiť. Bez nejakého ostychu a hanby sa na nej doslova rozvalí. Keď ho má na dosah tak nečaká, Pritiahne si ho k sebe, medzi nohy za ten zvyšok oblečenia čo mu ešte nechal. Rukami mu vkĺzne pod látku a aj pod spodné prádlo. Pohladí mu boky, prejde dozadu na zadok stisne mu ho. Áno, toto má rád.* Aké je vaše želanie pane? *Zavrčí divoko a trochu sa natiahne, aby mu pobozkal bradu. Trochu mu ju oblizne a prejde na sánku, kde ho jemne poškrabe zubami. Plynulo prejde na krk, ku ktorému sa prisaje a začne ho divoko bozkávať. Kĺzajúc nižšie a nižšie. Cez kľúčnu kosť, na rameno a z neho pomaličku na hruď,*
/To jistě ano./ *Na parketu s ní tančí jak jen to jde aby se jí mohl dotýkat ale zároveň se snaží budovat vzrušení občasnými mezerami, které zase nějakým kreativním pohybem zkrátí. Jakmile ale KIM popoodejde od něj, tak jí jen chvíli sleduje načež ale po plném ukázání jejích křídel se k ní dostane jako predátor ke své kořisti. Postaví se za její záda a přitiskne se k ní pánví, jelikož má však křídla roztažená tak jí pravou rukou chytí na břiše a přisune si jí víc k sobě. Levou rukou jí natočí hlavu a z pravé strany jí jen lehce přejede rty po krku. Jde jen o malé dráždění. Pak svou ruku přesune z její brady na křídla, pustí ji na břiše a obejde jí tak, aby najednou k ní stál čelem, nechá však na ní jestli se k němu tentokrát přiblíží.*
*Pozvedla obočí a sledovala ho s úsměvem.* Mám ti říct, kolik oblečení jsi mi takhle už svlékl, tím že jsi jen jak ty říkáš vzal a lehce se roztrhlo. *Zazubila se na něj a pak se podívala, na ten jeho kostým a jen nespokojeně mlaskla.* Hm, sakra, jak to z tebe dostanu? *Zamračila se a pak své ruce přesunula na rozepínání jeho kostýmu.* Nějak se to podaří, přinejhorším půjdeš nahý lásko. *Zasmála se nahlas a nahnula se k němu, aby jej políbila. Dravě a nesmlouvavě, načež se mu schválně zavrtěla v klíně, snad jako nějaký provokace. Tohle jí prostě bavilo.*
*Remis e zasmál a pak se na ni podíval. Pak se uculil.* Ale zase mne nesvlékni celého, jo? Přece nechceš, abych tu byl všem na obdiv, když jsme jen tvůj. *Uculil se, než se natáhl, přitáhl si ji opět k sobě a sám hledal, kde by jí mohl kostým trošku porozepnout, aby se na ni mohl plně vrhnout. Jaká byla jeho radost když zjistil, že její kalhoty jdou stáhnout vskutku jednoduše, to se ale nedalo říct o těch jeho, které byly ale samá přezka a pásek. Nad tím se Remi opět pobaveně zasmál.* No, budeš to mít těžší než já.
BLÍŽI SA VYHODNOTENIE NAJLEPŠEJ HALLOWEENSKEJ MASKY, NA PÓDIUM PRICHÁDZA CHLAP ČO SA NÁPADNE PODOBÁ NA SPEVÁKA THE WEEKND (pravdepodobne to ale nie je on, kto vie...). BERIE SI MIKROFÓN A HUDBA O TROCHU STÍCHNE "HOLA, OLA, NETVOROVIA! TAK IDEMEEE NA TOOO!" ZAKRIČÍ AŽ TO VŠADE PORIADNE ZADNUNÍ. "JE ČAS VYBRAŤ FINALISTOV S NAJLEPŠÍMI MASKAMI. TAK SA NÁM UKÁŽTE!" PO MIESTNOSTI ZAČNÚ BEHAŤ SVETLÁ A HĽDAŤ SVOJE OBETE. PO PÁR SEKUNDÁCH SA ZASTAVIA NA KIMBERLY, NEJAKEJ NEZNÁMEJ DIEVČINE V KOSTÝME BARBIE A V BOXE KDE SI TO ROZDÁVAJÚ MADDIE A DRAGOS... "EHEM, TAM V TOM BOXU... SLEČNA MEDÚZA JE FINALISTKA... ABY NEDOŠLO K NEDOROZUMENIU! TAKŽE DÁMY! POĎTE NA PÓDIUM!"
/Tak křídla zjevně působí…/ *Pomyslí si s pobaveným zavrněním, které se promění v tichý, nebo spíše hudbou utlumený vzdech, když se na ni CAL zezadu natiskne a rty ji pohladí po krku. Tohle byla skutečná zkouška pro její sebeovládání, protože čím déle dotek trval, tím víc toužila jen roztát v jeho náručí, ale když myslela, že už o nevydrží, opět od ní odtančí. Jen tak tak potlačí nespokojené zamručení a místo toho se na něj usměje a dotančí k němu. Její ruce se přesunou na jeho tvář, její pohled a výraz dávají jasně tušit, že by nejradši viděla jejich rty spojené, jenže v tu chvíli ji doslova oslní reflektor a ozve se vyhlášení. Překvapeně se zadívá na CALA, s nevěřícným úsměvem, ale oči se jí rozzáří. Je vidět, že ji to skutečně potěšilo.* Páni... *Špitne, ale po vyhlášení od CALA kousek poodstoupí, roztáhne křídla do jejich maximálního rozpětí a vysekne ukázkové pukrle, doprovázené jen tichým syknutím, jak ji přitom zabolí pokousaná noha. Usmívá se však.*
*Už se chystala něco říct, ale to se ozval někdo z podia, že je vyhlášení masek, když nikde nepadlo její jméno, jen se spokojeně usmála, mohla se dál věnovat jen Remimu.* Neboj se, to bych zase neudělala, ještě by mi tě nějaká ukradla a to bych asi byla hodně zlá. *Uculila se na něj a snažila se postupně nějak rozepnout všechny ty pásky a přezky které měl, u toho tiše nadávala a když viděla, že se na tom ještě baví, plácla ho lehce do hrudi.* Nesměj se jo, nebo nic nebude. *Vyplázla na něj jazyk a dál se snažila, už měla dokonce nějaké povolené, přičemž se jen vítězně culila.* Sakra, zajímalo by mě, kdo ti ten kostým vybíral. *Pronesla a pak se na něj podívala.* Mlč!
*Remi se a ale stejně uculil a mrkl na ní.* No kdo jiný, než ty. *Vyplázl na ni jazyka zlehka se skrčil, jako kdyby čekal, že mu přiletí nějaký ten pohlavek. pak se na ni ale koukl, vzal ji na tváře a stáhl opět do svého polibku. Hned na to jí ale ruce opět přemístil na pozadí, za které ji chytla mrkl na ni.* Tak co, bude něco? Nebo se z toho mám vysvléct sám? *Ušklíbl se na ni provokativně a pak si ji jemně nadzvedl, aby jí mohl trošku popotáhnout kalhoty dolů. Pak se usmál.* No jo, to ty kostými, co na to více říct. *Zaculil se.*
*Když k němu přitančí zpátky, tak se k ní lehce nakloní, jeho rty velice blízko těch jejích. To se ale v sekundě změní jelikož je oslní nepříjemné světlo a vyhlásí masky. To ho donutí tiše se rozesmát. Odtáhne svou hlavu od KIM, která po chvilce poodstoupí a provede nádherné pukrle. Lehce jí zatleská a na rtech mu panuje úsměv, který se mu tam usadil po smíchu.* Gratuluji! *Řekne dostatečně hlasitě na to aby jej slyšela, ale neřve aby tím nepohoršil nikoho poblíž, poté přejde k ní a natáhne ruku.* Můžu tě odvést k podiu? *Optá se a čeká na její odpověď s rukou nataženou.*
*Oprie sa chrbtom o stenu a sedí tam ako biela hromádka nešťastia. Len sa zamračí na obchádzajúce topánky (MADIE A DRAGOS) a je rád, že im neogrcal nohy. Chvíľu dýcha ale to tiež nie je nič také extra keď všade je teplo, smrad z piva a zo spotených ľudí. Napne ho, natočí sa trochu bokom a vyvracia sa. Nemá vlastne už ani príliš čo vracať, tak len z neho chvíľu ide žlč. Keď to rozdýcha tak sa narovná, utrie si pusu do rukáva a takmer bojovo sa pozrie na ten dav nôh ako tancujú. Príliš si nevšíma, že je nejaké vyhlasovanie kostýmov, skôr sa v tom relatívnom kľude keď ľudia toľko netancujú snaží nájsť bosé TANOIOVE nohy. Príliš mu to nejde ale keď nadobudne dojem, že zahliadol niečo ryšavé tak sa začne súkať na nohy. Rýchlo si to rozmyslí a znova klesne na zem a tak zvolí potupujúcu cestu. Plazenie. Ak sa postaví bez pomoci tak asi omdlie, takže sa po štyroch prediera medzi vyliatym pivom, stratenými topánkami a šperkami a ľuďmi. Nadáva ako pohan keď sa tak prediera kým sa konečne dostane k chlpatej bosej nohe. Pozrie hore.* /Hej... vyzerá to ako líška./ *Tak ho čapne za členok.* TAN?
*Chvíli si Roberta starostlivě prohlížel, než se uklidnil a znovu využil jeho rameno jako polštář, když už si ničeho zvláštního na čaroději nevšiml. Vesměs mlčky ho pak poslouchal, občas jej případně, když cítil, že může, přerušil. Pohledem pak zkoumal víceméně většinu z toho času box, občas se podíval na Sashu a nakonec pozornost věnoval nespočetkrát i samotnému čaroději. Nicméně po nějaké té chvíli mu téma jejich konverzace začalo být dosti nepříjemné, nekomfortní..podobně jako předtím ty pohledy u baru.* Jo, to by mu bylo podobné. *Vypadlo z něj při zmínce Walterovy schopnosti poštvat proti sobě zrovna ty nejvíc nebezpečné lidi, co jen může. Už tak se mu povedlo znepřálit jeho bývalý klan, minimálně. Čert ví, koho ještě, nebyl přeci jen na světě krátkou chvíli.* Ne, ne..*Uchechtl se zlehka.* V tomto ohledu má kreativita padá..žádné specifické přání nemám. *Dopověděl zrovna ve správnou chvíli. Hned na to se totiž začalo vyhlašování masek. Tay pouze, ostatně jako Sasha, pohlédl směrem ven z boxu, načež pokrčil rameny. Moc jej to nezajímalo. Popravdě mu ta soutěž i vypadla z hlavy.*
*Při jeho slovech se jen zamračila, ale hned na to na něj jen vyplázla jazyk, stejně jako on na ni.* Řekla jsem ti mlč, nebo tě umlčím sama. *Zazubila se a po chvíli se jí konečně podařilo rozepnout všechno co měla, včetně jeho kalhot.* Aleluja, konečně. *Zavrněla spokojeně.* Nemusíš, už to mám, a bez trhání, takže nahý nejdeš domů. *Políbila ho a pomohla mu stáhnout kalhoty, načež se na něj více natiskla.* Teď už zábava může začít. *Zašeptala.*
*Chris popravdě netušíl, co si od té halloweenské party slibovat. Tedy, kromě chlastu, pravděpodobně hromady podsvěťanů všech druhů a s trochou štěstí nějakého gigantického umělého pavouka na zdi. Ale s ohledem na to, že ho na party vytáhla Em, cítil, že by měl dojít. Koneckonců, potřeboval s někým probrat tu situaci s Cait. S civily nemohl, a nebyl si jistý, že by někdo jiný pochopil, čím si jako vlkodlak prochází. Možná mladý upír, jenže už když postával kousek od vchodu a dokončoval svou cigaretu, aby mohl dovnitř, pochopil, jak podcenil situaci, pokud šlo o upíří pach. Bylo to jako sedět v autobuse za někým s mimořádně silným parfémem, který je vše, jen ne příjemný a hlavou vám jde jen to, že byste dotyčného nejraději prohodili oknem, pokud by vám v tom nebránily morální zásady. Na ty se tedy soustředil. Típnul nedopalek a zařadil se do řady, když najednou zaznamenal známý pach, mnohem příjemnější a téměř instinktivně chňapl po ruce přicházejícího Willyho Wonky a pevně, přesto jemně ho stáhnul k sobě.* Nazdar Em. *Schválně ztlumil hlas, aby rozhovor pokudmožno proběhl opravdu jen mezi nimi.* Hádám dobře, že to, co je tu všude cejtit tak, že by se z toho jeden zadusil, je to, co si myslím..? *Optal se jí konverzačně, jakoby nic. Jeho silný makeup a čočky dávaly sotva tušit nějaký výraz, který se mu na tváři objevil.*
*Rovněž se rozesměje. Celá situace je koneckonců vtipná. CALŮV výraz ji naplňuje štěstím a jekousi netušenou vnitřní hrdostí nad tím, že její kostým skutečně přinesl takovou reakci, jakou přinesl, nejen u ostatních, ale i u pořadatelů.* Děkuji. *Září při úsměvu jako sluníčko a do nabízené ruky vloží tu svou.* Bude mi ctí. *Uculí se a společně vyrazí k pódiu.* Já moc děkuji, žes mě vytáhl na parket, abych mohla ukázat, co tahle křídla opravdu umí. *Usměje se a potáhne za jednu šňůrku, takže se její křídlo lehce otřese, jako by z něj smetávala jakési smítko. Tiše se tomu zasměje.*
*Bob se na mladého upíra podívá a povzdechne si.* Řekni mi Tayi. Když ti nejvíce ublížil, co sis přál? Co vyšlo z tvé bolavé mysli i srdce?* Zeptá se velice klidně a v jeho obličeji je výraz, který mývá jeho otec, když se rozhoduje nad trestu.* Tayi, sice se může zdát být tahle debata nepříjemná, ale ve světě stínů je smrt běžná. Jsem tu přes osm set let, znám jen deset dalších čarodějů, co jsou starší jak já. Jen osm je silnějších jak já. Další dva jsou na stejné úrovni. Pokud mě někdo naštve a to opravdu naštve, tak zmizí z dějin. To čeká i Waltera.* Řekne klidně a podívá se na Taye.* Hm, radši si tím nelam hlavu a nech to na mě a Dragosovi.* Usměje se na něj bylo vidět, jak přehodil do své běžné nálady, co má před Tayem.*
Ještě ne..budu v poho dej mi minutku..*Nat se probrala a koukla na pódium a na vítěze* Ach jo však naše kostým svou super! *Elaine se usmála a překřížila ruce* Ne dostatečně Nat..Hraběnka by také vyhrála ale mě to je celkem fuk..*Nat se usmála a protáhla se. Konečně dopila svůj drink a usmála se* Tohle byla sranda..Heh Dík že si šel se mnou..
*Remis e na ni díval, poslouchal ji a smál se. Když se jí to nakonec vyvedlo, tak se na ni spokojeně zadíval a políbil ji na tvář. Potom už mu zbývalo jen to si ji na sebe vysadit. Slastně zavrněl, načež si ji chytl za boky. pak se ale podíval kolem sebe a zamručel.* Ale no, trošku soukromí. *Zavrčel. Popadl svůj štít, který zaklínil o své stehno, popadl jednu Alessiinu ruku, kterou položil na vrch štítu.* Tak, a drž. *Pronesl k ní. Štít tak zakrýval jejich klíny a nikdo tak nemohl na první pohled poznat, že mají oba stažené kalhoty, až jen ze jejich pózy a z toho, že Remi donutil tlakem rukou na Alessině boku upírku k pohybu, se dalo poznat, že to co se tam děje asi nebude pro oči mladších účastníků.*
Andělé se přeceňují. *Broukne, zatímco se mu dobývá do kalhot. Lehce si s kusem látky pomůže telekinezí, aby se ani jeden nemusel svléct opravdu do naha, zároveň je ale nedráždila při aktu samotném látka a u sebe prostě rozepne telekinezí body, aby to nijak neprotahovala a dopřála jim uspokojení. V tom nejlepším se samozřejmě pak objeví reflektor a Maddie se krátce skloní Dragosovi k uchu aniž ustane v pohybu a tím si zakryje oči před ostrým světlem. Lehce jej kousne a směrem k záři reflektoru zvedne jeden prst na znamení "vydrž, teď něco dělám" a kousne Dragose do krku, aby mu pomohla se dokončit rychleji a sotva se tak stane, políbí ho na rty a se slovy "tak zase někdy" se zvedne a někde v mezičase, kdy má tělo v zákrytu se body zapne, ona si podá ještě korunu zpět do vlasů a ona se naprosto nevzrušeně předchozí činností a s výrazem hrdé dámy prostě vydá za mužem, který jí vyhlásil.*
*Dominic se na ni podívala jemně se usmál.* Ale nesmutni, to že tě nevybrali neznamená, že to byl špatný kostým., hele já upřímně o tom, že se bude výherní vybírat ani nevěděl. *Mrkl na ni a objal si ji. Pak kývl hlavou.* Není vůbec problém,. kdykoliv se zase bude něco takého jít, tak můžeš jít zase, rád tě budu mít po svém boku. *Usmál se a jemně se k ní přitulil.*
*Pomalu s ní jde až k podiu a rozhlíží se okolo, vlastně si pořádně kostýmů ostatních ani nevšímal, takže většinu uviděl až po průchodu mezi lidmi.* Nemáš vůbec za co, to já jsem rád, že jsi mi poskytla tanec. *Dodá a rozhlédne se okolo sebe jakoby někoho hledal, doopravdy hledal. Díval se jestli neuvidí jejich předchozí společníka TAYE, BOBA a SASHU. Dovedl jí až před podium, kde jí nabídl ruku aby se jí lépe vylezlo nahoru a odstoupil o pár kroků dozadu. Hledal další vyhlášené očima aby si prohlédl také jejich kostýmy.*
Nemáš vůbec zač. Snad nebyl poslední. *Mrkne na něj a s jeho pomocí se vyhoupne na pódium. Je mu vděčná za tu pomoc, byť to nedává najevo, noha ji pořád trochu bolí. Pak se k němu krátce skloní.* Mohla bych tě o něco poprosit? Sehnal bys nám něco k pití? Výběr nechám na tobě a peníze ti dám po vyhlášení. Jen mi po tom tanci trochu vyschlo. *Zazubí se a lehce mu stiskne ruku, než ji pustí a věnuje pozornost vyhlášení.*
*Z moci encatna byla konečně vysvobozena, jakmile se rozhodovalo o nejhezčím kostýmu této akce. Hudba utichla a s ní se Eshe přestala nakroucet jako had, který se snaží svést Evu v Ráji. Zůstala na baru stát ve spodním prádle, které bylo již tak kousek od toho, aby odhalilo všechny její poklady, a svůj pohled překvapeně upřela na oblečení pod sebou. Dav, který na ní hladově i s nenávisti koukal, se přesunul k pódiu, čímž dal Eshe možnost seskočit z baru a poklidně si sebrat všechny své věci. Ačkoli jí doteď nevadilo předvádět svou holou kůži, první stud a ponížení se dralo do jejího podvědomí. Nepamatovala si, co se stalo před tím, než na bar vůbec vylezla, ale po své první neblahé zkušenosti v Pandemoniu uznala, že opět okusila drogu smíchanou v jednom z jejích pití. Měla se cítit ohavně, s rudými tvářemi utéct, plakat, ale místo toho se slabě usmála. Život měla jen jeden, tak proč se za své činy stydět? Možná za to mohl alkohol, který z její krve zdaleka nezmizel, ale cítila se dobře. Plná sebevědomí. Přesto si své věci sebrala a šla se obléct a upravit na záchody pro dámy, kde si zapálila i jednu cigaretu.*
*Dragos se pouze ušklíbne na její slova a víc než ochotně ji pomůže s rozepnutím jejího kostýmu. Poté druhou rukou ve vlasech odtáhne její rty od svého krku a udělá tak prostor těm svým na jejím, kde ji kůži zkousne lehce, jakmile se začnou navzájem uspokojovat. Pobaveně se uchechtne, když při vyhlašování namíří reflektor na ně.* Měla by sis jít pro cenu, atraktivito.. *Rýpne si do ní, ale jeho držení nevypadalo, že by ji chtěl pustit. Teprve až když je po všem ji ještě dodatečně stiskne zadek a nechá odejít, načež na sebe zpátky naháže všechny věci a z boxu odejde. Jeho kroky míří kolem celé řady boxů, když z jednoho zaslechne rozhovor s jeho jménem. Pouze se o box opře rukou a zaměří se na všechny účastníky (Sashu, TAYLORA a ROBERTA).* To by měl.. *Nadhodí prvotně.* ROBERTE, mohl by jsi přestat znepokojovat Taylora, když Walter ještě ani do Ameriky nedorazil? *Otáže se ironicky a zvedne si masku, načež i zruší kouzlo, co mu propůjčoval prsten a usadí se k nim.* To, jak se o něj postaráme už není Taylorova věc.. *Dodá podmračeně.*
*Tiše se uchechtla.* Tady a soukromí? Lásko jsme v baru plném lidí, tady soukromí nehledej. *Zašeptala mu u ucha, do něhož jej nakonec lehce i kousla. Pak už jen spokojeně zavrněla, jednou rukou tedy držela štít a druhou si jej objala kolem krku, natiskla se na něj a s vášnivými polibky se dala po pohybu. Zprvu pomalými, protože jej ráda provokovala, ale pak už rychlejšími a náruživějšími, přece jen si to chtěli užít dostatečně oba dva.*
*Remi se jen pobaveně zasmál, z části jí musel dát za pravdu, ale na druhou stranu udělal teď něco pro to, aby alespon něco, co bylo jen a jen jeho, mělo být ostatním skryto. *Uculil se a pak se na ni koukl.* Přece nenechám nikoho jiného, aby mi tě okukoval, nebo snad, aby mi na tebe sahal, co si to o mě myslíš. *Vyplázl na ni jazyk. Potom si ji zlehka nadzvedl, aby do ni mohl přirážet i on, což si hodlal plně užít.* Jako neříkám, nejraději bych tě teď vzal a dotáhl domů, ale.. *Dál to nedořekl, jelikož se k nim přifařila jakási dvojice mladých slečen, které na Remiho i na Aless omylem vylily své pití. Pak se obě posadily vedle nich.* Ježkovy, my se omlouváme, utřu vám to! *Zahlásila jedna která se už už jala Remimu čistit rukávem jeho kostým.*
*Elaine si nemohla pomoc než se usmát a Rypnout si do dvojice* Tak se už polibte..Nebo tu budem až do příštího roku *Nat zrdula a kopla Elaine do kolene, která ji na oplátku vrátila pohlavkem* Takové věci neříkej! *Křikla Nat na Elaine a překřížila ruce. Elaine se zasmála a zakryla si ústa* Ty si dávej pozor na to abych to neřekla Dragosovi že si málem napadla dva civily za jednu noc..
*Jakmile Elaine promluvila, tak se Dominic okamžitě, instinktivně odtáhl.* Co-co? Ne, to ne Nat je moc milá holka, ale je to, já ji beru jako mladší sestru, prosímtě neblbni, to jako, to neee zaseee. *Zasmál se na ni Dominic, který nad tím nakonec mávl ruku a vzal si pití. Potom se podíval zpět na upírky.* Dojdu vám pro pití? Co si dáte? *Navrhl raději, aby od této konverzace utekl. Jak řekla Elaine, tak bral Nat jako svou mladší, malou ségru, a to bylo asi tak vše. Měl ji rád, ale ne tak jak si starší upírka myslela.*
GID: *Nad její otázkou se tajemně uculí a navede ji do otočky, která je na tuto hudbu naprosto nevhodná, ale on upřímně DJ úplně nevnímá.* To nepotřebuješ vědět, dokud ti chybím. *A ani on to neví, protože to nadhodil spíše s humorem. Při její následující nabídce se na chvilku zamyslí a přestane si hrát s necinkajícími penízky.* Pokud by ti to nevadilo, tak bych možná raději šel. Ale jestli se tu bavíš, tak se třeba vrátí tvůj odehnaný kamarád, až odejdu. Nechci tě tahat pryč. *Pokrčí rameny, ale je vidět, že je v tomto prostředí nesvůj, takže už to určitě dlouho nevydrží. Kdyby mu rovnou odsouhlasila odchod, tak se mu viditelně uleví, jinak si dá ještě jeden drink dle Trissina výběru a pokusí se to nějak zvládnout. V tom začnou vyvolávat výherce kostýmové soutěže, a tak Gideon následuje reflektory a spatří KIM s roztaženými křídli a MADDIE, která reflektor odmávne.* /Páni, oukej./ *Uchechtne se a podívá se na Triss, jak na takové výherce zareaguje. Gideonovi nejde si nepředstavit jaké by to bylo, kdyby takhle zachytili je dva, ale rychle tu představu zadupe.*
*Když zaznamenal povzdech, věnoval mu znovu pohled, možná lehce nechápavější než předtím. Nicméně nad čarodějovou otázkou se zamyslel. Jeho odpověď se však mohla jevit jako očekávatelná, většina obětí podobných zvěrstev, reagovala vesměs stejně. Nebo si minimálně myslel, že si podobné přání přáli taky.* Ať si někdy okusí vlastní medicínu? *Vypadlo z něj. Vyřkl to dosti nejistým hlasem. Měl aspoň za to, že si tehdy přál přesně to, co nyní vyslovil. Následný Robertův monolog pak znovu poslouchal, zatímco byl ticho jako myška. Pouze přikyvoval na jeho slova, pokud vůbec něco. Dost jej udivovalo s jakým klidem o tom zvládal čaroděj mluvit. To jej ovšem fascinovalo u mnohých z těch, co znal. Nicméně jakmile zpozoroval dalšího muže (DRAGOSE), věnoval mu pohled. Od ROBERTA se ovšem neodtáhl, a to ani tehdy, kdy zjistil, kdo vlastně byl ten muž zač. Pouze kývl na pozdrav, stejně jako Sasha.* Ani netoužím po tom, to vědět. *Dodal ještě.*
Samozřejmě. *Pokýval hlavou a pomalu přešel přes parket kolem lidí, které v životě neviděl a znovu už asi ani neuvidí. Procházel kolem poměrně přeplněného baru a musel dojít skoro až na konec aby našel poměrně prázdnější místo, objednal nějaký barevný drink KIM a sobě whiskey, všiml si boxů vedle a tak si řekl, že si tam může sednout a popřípadě napsat svému pánovi o některých zjištěních, jenže jak zaslechl jméno Walker od DRAGOSE, tak ztuhl a zaplul do vedlejšího boxu. Došlo mu že s tím mužem, co tam je a kterého nezná byl nejspíše BOB a TAY. Proto jej to zaujalo ještě víc, drinky nechal položené na stole a schválně se zaposlouchal co uslyší dalšího.*
Jo vem mi asi pivo! Dík! *Nat se zamračila na Elaine ale ta udržela vážný výraz. Pak se Elaine koukla na Dominica a požádala ho o Víno s krví. Natalie byla naštvaná na Elaine za [link src="to.co"] řekla a když Dominic odešel Nat se pustila do Elaine* Jsi normální? Proč si to řekla? Co si teď bude myslet!? To si fakt poslala Elaine! *Elaine se nadechla a pustila se na Nat* Jen jsem si do vás rypla neber to tak vážně..
*Když se pak Dominic vrátil s objednávkou, usmál se na obě. Položil před každou ještě pivo s krví a pak se zamkyslel.* No, přemýšlím, hraješ počítačové hry? Stáhl jsme si teď tu nejnovější verzi Ratcheta a Clanka, ale ještě jsme to nehrál, zahrajeme spolu? *Nabídl se.* Tak nějak hledám partaka na hry pro dva, a pokud hraješ, tak to bude moc fajn. *Uculil se o ucha k uchu, chtěl tak nějak zakecat to, co se před chvilkou vyslovilo.*
*Niekam sa vytratil a sám nedokázal istý čas vôbec nájsť cestu od steny, pozdĺž ktorej sa spustil dolu na zem a vložil si tvár do dlaní, dýchajúc a mysliac na Lóniho a na to, že by sa teraz chcel zabaliť do deky s čajom a uvoľniť si svaly, ktoré má bolestivo stiahnuté, rovnako zatnutú sánku tak bolestivo, až mu do uší prechádza zvuk lámajúcej sa kosti, aj keď je to len vokálna halucinácia, pôsobiaca však na jeho aj tak vizuálne pokrútené podnety iba nepríjemne a hrozivo.* /Nie je to reálne. A je to iba bad trip. Na párty to nikdy nie je moc dobrý nápad./ *Hovorí si v hlave, aby sa upokojil a pomaly sa dvihne, spomenúc si, že na záchodoch nechal THIERRIHO aj so zaschnutou krvou a síce sa cíti unavený, ihneď sa aj tým smerom vyberie, pretože akosi vie, odkiaľ prišiel, než sa zošúchol na zem.* THIERRI? *Ozve sa potichu, keď rozvalí dvere na záchod a miestnosť sa pred ním natiahne do dlhej chodby a znova sa splasne až k jeho nosu a cíti, ako sa mu chce z toho pohľadu zvracať. Chce sa napiť vody z umývadla, ale ak vstúpi, hodí na zem žlč a vodu zo svojho žalúdka.* /Mal som sa najesť./ *Pomyslí si, keď sa rýchlo vzdiali a cíti sa, akoby srdce v jeho hrudi vážilo tonu a ťahalo ho k zemi a akoby mu supy vytrhávali kusy mäsa z tela, len aby mohol v strede parketu vo vodopádoch vykrvácať a všetky osoby by sa vykúpali v jeho zvyškoch, hnijúcich rýchlosťou, ktorú ešte nevidel, a zo zeme by vyrástol iba ľuľkovec zlomocný. Preto sa iba plahočí, snaží sa vyhýbať výjavom a svetlám, iritujúcim jeho vnútorné rozpoloženie a iba stále opakuje THIERRIHO meno. Až vtedy si všimne, ako nejaký týpek kričí na niekoho na zemi a trhá svojou nohou, pokrytou chlpatými nohavicami.* Hej. Pardon. Nie je mu dobre. *Vysvetlí hneď smerom k neznámemu a pomaly začne dvíhať chlapca znova na nohy, keď ho chytí rukami pod pazuchu a samému sa mu krúti miestnosť tak, že keď vidí zvratky na zemi vedľa, skoro akoby stokrát viac cítil ten nechutný smrad.* Poď. *Prenesie k THIERRIMU a aby ho povzbudil, usmeje sa, aj keď sa sám cíti ako h-vno na podrážke.*
KEĎ UŽ SÚ NA PÓDIU KIM, BARBIE A MADDIE TAK MODERÁTOR ZNOVA ZAČNE ROZPRÁVAŤ. " KTORÁ Z TÝCHTO KRÁSOK MÁ NAJLEPŠÍ KOSTÝM?! O TOM ROZHODNETE VY!! JE TO TENTO KRÁSNY ANJEL?" DÁ RUKU NAD KIM A ÚČASTNÍCI ZAČNÚ KRIČAŤ, PÍSKAŤ a TLIESKAŤ.
*Mohl by se mu hodiny dívat do očí, další hodiny na zbytek tváře, další hodiny na tělo. Jenže ty hodiny nemá a vzadu v hlavě mu pořád bliká nepříjemně alarm.* /Oni ho zabijí. Jakmile zjistí, že k tobě patří, tak ho zabijí. Nebo hůř- Každý tvůj nepřítel ho může zneužít proti tobě. I když tu ten nepřítel není, může to mít špehy. I když tu špehy nemá teď, může podplatit nyní nezávislé osoby. Je tu hromada podsvěťanů s nadměrně dobrým čichem. Upíři, vlkodlaci, všechno může cítit Jasona z Jacka a Jacka z Jasona./ *Alarm běží o sto šest a pře se o pozornost s Jasonovým nekonečným chtíčem. Podívá se na něj, rozvaleného a zranitelného na krabici a ví, že teď nepřestane. Nemůže to v sobě držet, když cítí Jackovy ruce na svém těle a tvář se mu stáhne zadržovaným zasténáním. Ve chvíli, kdy se k tomu přidají polibky, král víl už doslova šílí. Mozek se mu pere mezi tím teď Jacka popadnout a jít ho na záchody drhnout mýdlem, aby z něj smyl svou vůni a tím, aby z něj vymiloval duši. Pro Jacka možná dlouhodobě bohužel vyhraje varianta b.* Ty. *Odpoví mu konečně drsným hlasem, v rychlosti si nasliní prsty a jeden po druhém je přidává do Jacka. Je to už nějaký ten pátek, co spolu byli, tak mu nechce ublížit, ale viditelně spěchá.*
*Podívá se na něj a usměje se.* Dobrá.* Řekne, protože víc ho znepokojovat. Když se objeví DRAGOS, tak se na něj s klidem a se zuby stále trochu od Tayovi krve, zazubí.* Je lepší být připraven než být v šoku.* Poví mu a pak je rád, že zruší iluzi, protože z toho lehce bolí hlava.* Jistě, ale co kdyby měl specifické přání, berme to jako dárek k Vánocům, Dragosi.* Řekne s klidným úsměvem. Pak se podívá ven. Slyší, že se ztlumila hudba, takže by je mohl někdo slyšet.* Kan jeg teste effekten av nye planter på den? Jeg har også en potion. Det kalles kjærlighetsdrikken. Men det er kjærlighet så sterk at den dreper.* Promluví norsky a v hlase je poznat, že jde o jeho rodný jazyk. Pak se pousměje.* Noen lytter kanskje, spesielt hvis Walter har ører her også. Det vil være fint å finne dem og gradvis kutte dem av.* Prohlásí s úsměvem a trochu tím naznačí, že první věta byla na odvedení pozornosti případných posluchačů, co by mu rozumněli a aby mu mohli rozumnět i ostatní, tak mluví současnou norštinou.*
*Kim se dojatě pousměje, udělá krok dobředu, ještě jednou udělá pukrle a roztáhne svá křídla, dává přitom pozor, aby nikoho netrefila. Když se jí to bezpečně podaří, opět je stáhne a couvne na své místo, nechávajíc prostor oběma spolufinalistkám. Barbie neměla špatný kostým, ale kostým medůzy byl podle ní hodně podařený.*
*Nad jeho slovy se jen usmívala.* Ani nevíš jak je úžasné to od tebe slyšet mi amore. *Zavrněla a políbila ho.* Tak stejně to mám i jí, abys věděl, jsi jen můj a nikdo na tebe nebude koukat ani sahat. *Jazykem mu přešla po krku a lehce jej i kousla, načež se pak lehce odtáhla, pohlédla mu do očí a chtěla ho políbit, když se tam najednou někdo objevil a ještě je polil. Aless jen tiše zavrčela a když viděla, že si dokonce sedají, zavrčela hlasitěji. Když se ta jedna dala k čištění Remiho rukávu, upírka jí chytla za ruku a odstrčila jí.* Nesahej na něj, pokud nechceš přijít o ruku. *Zavrčela a v očích se jí zablesklo, načež se jí vysunuly špičáky.* A teď obě táhněte k čertu. HNED! *Zavrčela výhružně. Všichni už byli na mol a navíc v maskách, takže to, že se proměnila obě braly jakože je to součást kostýmu a tak to nijak ani nekomentovaly, ale jakmile Aless zvýšila hlas, obě se postavily k odchodu.*
DAV KRIČÍ A SKANDUJE! MODERÁTOR TAKTO POKRAČUJE AJ NA BARBIE, KTORÁ SA TIEŽ POOTÁČA A ZAVRTÍ PRED DAVOM. NAKONIEC EŠTE PREJDE K MADDIE, ABY SA PREDVIEDLA A ZOŽALA TIEŽ OVÁCIE.
*Remi se na to díval, a nebyl by to Remi, aby se v té situaci prostě a jednoduše nezačal smát. Prostě se začal tlemit jako pako, a aby taky ne.* Hele, dobře dobře, moc je nevyděs. *Zasmála se. To si ale už jedna civilka ale sedla zpátky a podívala se na Aless. Doslova jí strčila hlavu přímo k její.* Páni, to jsou cool špičáky, kdes je sehnala?? *Chtěla se zeptat, ale to už svůj pohled sklopila dolů, tam, kam neměla. Ihned na to se pak překvapeně postavila.* Voni píchaj!! Ty vole Mandy, voni píchaj!! *Začala ječet po své kamarádce. To už Remi nevydržel a vypukl ve smích. Byl to prostě mamlas, co k tomu mohl kdo říct.*
*Emerie se dozvěděla o té párty docela nedávno a ten kostým co měla na sobě vyloženě sesbírala během dvou dní po trift shopech. Nechtěla něco klasickéhé zak zvolila Willyho Wonku. Sice byl na sreuhý den úpněk a ona jej začínaal cítit, ale potřebovala vypadnout ven. Hlavně s někým kdo byl vlkodlak. Protože po tom co se stalo s Kim nechtěla moc riskotvat. Proto napsala Chrisovi, jehož číslo konečně získala. Kontaktovala ho a když se domluvili že se sejdou před Pandemoniem. Jenžej en co přijde tak so začne ,ačkat ruku. Cíto pach upírů a neslutečně jí to...štve. Že by nejraději bouchla do stěny. Ale to ji už osloví Chris.* Čau a ano hádáš dobře jsou to upíři. *Odpoví v rychlosti a jde vidět její znechucený výraz.* Jsou to mrtvoly...*Mykne rameny a mačká hůl od svého kostýmu.* Jestli chceš jít jinam... *Navrhne.*
*Zarazí sa.* /Ten chlap nevyzerá ako TANOIA./ *Trochu strnie keď naňho ten človek začne kričať a trhať s nohou. Thierrimu nepríde, že by robil niečo zlé, že by si zaslúžil takéto zaobchádzanie. Ešte keď naňho vreští tak vysokým hlasom, tak sa naňho Thierri trochu zahľadí...* /Buď je to chlap alebo ženská so strniskom.../ *Cíti, že ho dakto chytá a dvíha hore a keď sa mu podarí vykrútiť hlavu... v tom už je ako mistr... tak uvidí TANOIU. Pomôže mu so svojou váhou a nejako sa dostane nohy. A potom, za poriadnej dávky opierania sa o TANOIU ho poodstrká von z davu.* Bol to chlap alebo žena? A kam si zmizol? Ideme von, už tu nechcem byť ani minútu. *Lamentuje o 106.*
Rachet a Clank? Co to je? Nikdy jsem o tom neslyšela..ale zkusím to s tebou! *Usmála se a upila trošku piva a koukla kolem sebe. Nat se podívala na mobil a usmála se* Hej Elaine můžeš nás vyfotit? *Podala Elaine mobil a přitáhla Dominica k sobě. Usmála se na kameru a když Dominic schválil, Elaine je vyfotila* Gratuluji nic tam není..Blbče
Budu klidně jejích noční můra, když to bude třeba. *Zavrčela upírka a když se jedna z těch holek daly k tomu, aby snad zkoumala její špičáky, jen znova zavrčela a měla co dělat, aby jí nekousla.* Řekla jsem, abys na nikoho nesahala, čemu kurva nerozumíš! *Vycenila na ni zuby a tiše zavrčela, pak koukla na Remiho.* Ty moc teda nepomáháš. *Povzdechla si a když ta jedna začala křičet, to co křičela. To už na Aless bylo moc. Vstala, natáhla si kalhoty a štít, co držela dala Remimu na klín, přece jen on byl ještě nahý a otočila se k tě dvěma. Popadla je za vlasy a obě tahala z boxu pryč někde na parket.*
*Nakrčí nos a z hrdla se mu vydere tlumené zavrčení.* Koukám, že jsem trochu podcenil situaci… Je to jak dojet k blbýmu případu… Jen tak stokrát horší. Škoda, třeba příště. *Ušklíbne se a koukne po Em. Změna místa možná není tak špatný nápad.* Máš nějakej návrh, nebo prostě budeme hledat místo s menší koncentrací neživejch na metr čtvereční? *Pak hlas opět trochu ztlumí.* Pokudmožno něco, kde můžem mluvit otevřeně. Potřebuju s tebou probrat něco… Vlčího. A nemůžu to hodinu obkecávat, jak když jsem se prvně bavil s Cait. *Pak očima přelétne její kostým.* Škoda toho, že ten kostým nemohlo docenit víc lidí. Vidět tě takhle je rozhodně zážitek. *Zazubí se, ale je to jasný kompliment.*
*Remi sledoval to, co se dělo a jakmile spatřil, že Aless obě dívky odtáhla pryč, tak se na ně ještě jen omluvně podíval. pak se rozhlédl kolem sebe, a jaké pro něj bylo překvapení, když spatřil v dálce baru, na místě, které bylo osvícené a vyvýšené, polo tyč. Remi vykulil oči.* No ale koukněme se na to. *Zavrněl spokojeně, načež se zvedl. Ale en jen tak. Svůj svršek kostýmu ze sebe táhl, zapl si kalhoty, do ruky si vzal štít kapitána Ameriky a zamířil mezi lidmi k tyči. Jakmile tam došel, tak ihned vyskočil na stupínek, načež se postavil čelem k tanečniici.* Hele dámo, teď mi uhni, pokud mi doletí nějaký prachy, všechny jsou tvoje. *Mrkl na ni, než ji doslova shodil mezi lidi. Když se ujistil, že ji chytli, tak se uculil. Hned na to se chytl oběma rukama tyče a začal předvádět své kreace, ze kterých bylo poznat, že u tyče nebyl poprvé.* JEN POJĎTE BLÍŽ DÁMY A PÁNOVÉ! JEN POJĎTĚ!!! *křikl mladý fér, točíc se kolem tyče jako prvotřídní polo tanečnice, zatímco se kolem sebe mával kapiitánským štítem.*
Tak jo, já se budu moc těšit. *Zaculil se, a když pak řekla Nat, že by chtěla vyfotit, zasmál se.* Nat, už máš dost. Víš, že na tý fotce by byly max tak vidět tyhle hezký sedačky boxu, je ti to jasné? * zasmál se a pak se na dívku opět koukl.* Už dneska nepij, ano? Máš dost, co kdybychom pomalu končili? *Mrkl na ni, ted už proto, že se bál.* Bude ti zle, dej si na to pozor. *Pronesl, obezřetně. Potom ji vzal kolem ramena přitáhl do náruče.* Hele stejně ještě mám nějakou práci, fakt nechceš jít? vždyť už jsi na odpiiis skoro! *Houkl a zasmál se.*
*Jen co obě nechala někde na parketu, rozhodla se vrátit zpátky, ale jakmile viděla box prázdný, jen nechápavě koukala kole sebe, kde jí Remi zmizel, už ho chtěla jít hledat, když najednou zaslechla jeho hlas a otočila se. V tu chvíli přemýšlela jestli vůbec dobře vidí. Musela si i promnout oči, jestli se jí to nezdá nebo jestli to nemá z alkoholu, ale když stále viděla polonahého Remiho u tyče, tak nejdříve jen tiše zanadávala, pak si povzdechla a nakonec schovala tvář do dlaní, načež se odebrala k baru k Lee, kde si poručila hned celou láhev whisky, když jí pak barman před ni postavil, z boční kapsy si vzala placatku s krví a celou jí do láhve nalila, načež se pořádně napila.* Pane bože, to snad není možné. Já ho asi zabiju. *Pronesla si spíše pro sebe a znova se z láhve pořádně napila.*
*Remi si prostě tancoval, do rytmu hudby., zatím ještě nechával všechny ostatní části kostýmu- nebyl zase tak opilý na to, aby si dál něco svlékal. To by u sebe musel mít lepší rudnu, nebo alespoň pořádnou, férskou medovinu. Pro teď se jen vlnil, tančil, sem tam na tyč vyskočil, aby se zatočil a během toho všeho se vesele smála nebo sem tam i zpíval texty písní, pokud hudba sem tam nějaký text měla. Pak se ale rozhlédl, a jakmile spatřil Aless u baru, tak ji rozjařile a vesele zamával.*
*Nat si všimla tančícího REMIHO, ukázala na něj a začala se smát* Koukej na to! To není možný! *Když se oba nedávali pozor zmizela z boxu a šla k REMIMU, vylezla na stupínek a přidala se k němu. Elaine si všimla že Nat je pryč a podívala se na pódium* Do prdele..NATALIE MCCOY! DOLŮ A HNED!!*zakřičela na Natalie která tancovala u tyče*
*Je mu ťažko, nie to ešte dvíhať druhé telo na nohy, aj keď po chvíli aj ucíti, že mu chlapec so svojou váhou aj pomáha. Sťažka vydýchne a uchechtne sa bez daného dôvodu, pretože mu je z tohto večera naozaj vtipne. Keď si aj všimne, že sa niekde na pulte vyhlasuje akási kráľovná večera alebo čo, je smutný, že nemohol aj on byť kráľovnou večera a ukázať svoj krásny kostým, ktorý je teraz už postupaný, špinavý, zakrvavený a už ani nevie, od koho krvi, mokrý od piva a vody. Keby však vyliezol na pódium, zrejme si sa pozvracal a chcel by sa podrezať s tým, ako by sa mu krútilo v hlave ešte viac, než sa už krúti teraz s farbami a čiernotou všade naokolo a tváre ľudí vyzerajú, akoby mali všetci cez hlavy natiahnuté biele plátno a nemohli rozprávať, iba sa trmácať niekam bezcieľne do priepasti, ktorá sa otvára v strede tanečného parketu. Radšej ide rýchlo tam, kam ide THIERRI, ak to vôbec je on, možno sa s ním iba pohráva jeho hlava už nadobro. No nechce tam ostávať dlho, iba sa hrozne smeje, skôr zo zúfalstva a od hladu, ale zároveň mu prišlo priveľmi vtipne a keď vybehnú von, prehne sa v páse a rozosmeje sa na celé okolie, až niekoľko osôb okolo podivne pozoruje ich obe postavy s nadvihnutým obočím.* Na tom nezáleží, ale… *Začne hovoriť a musí sa poriadne nadýchnuť, otrieť si oči a pozrieť na THIERRIHO, ktorého stále pridržiava.* Zlý trip. A bude to ešte dlho. Takže na mňa dávaj, prosím, pozor, aby som neskočil niekam z mosta alebo pod metro. *Podotkne upozorňujúco a jeho tvár je žiarivá od smiechu, aj keď má pocit, že vzduch okolo neho sa ho snaží stlačiť do najmenšej guľky, akoby ho pritláčala topánka k betónu.* Falafel? *Opýta sa nádejne, aj keď vie, že si nedá, no THIERRI s jeho naštvanou tvárou, znova pred chvíľou fungujúci ako mop, takže povytieral podlahu Pandemonia, vyzerá, že by to naozaj už potreboval.*
*Lea to také sledovala, pak se jen naklonila k Aless.* Hele nemám ta pro něj dojít a něčím ho praštit po hlavě, aby se uklidnil? *Pronesla a jen se ušklíbla, načež se na ni Aless podívala.* Ne to je dobré. *Pousmála se a když viděla mávajícího Remiho, jen mu kývla a znova se pořádně napila, načež pak jen sledovala jak se k němu přidala i mladá dívka (NATALIE).* Bože já ho vážně zabiju. *Sledovala to a přemýšlela co má vlastně dělat, jestli zůstat a opít se nebo ho jít stáhnout dolů.*
*Remi to vše sledoval, a když k němu přiskočila i další holčina, tak se uculil. Bez okolků ji vzal za boky a teď se s ní vrtěl i on. Mezitím se podíval na Aless a usmál se na ni přes celý bar, pro něj to bylo gesto toho typu, aby se nebála nic, přeci jen, pamatoval si její žárlivý výstup.* Hele jako tancuješ hezky, ale asi tě někdo hlídá a tohle je teď můj spot. *Mrkl na upírku (NAT) a než by se nadála, tak ji shodil dolů, a když si všiml, že ji kdosi zachytil do náruče (DOMINIC), tak se nad tím spokojeně usmál. Pak se nic už nenadál a tančil dál.*
*Ani Emerie není nadšená z toho faktu kolik mertolu tu cítí.* Rozumím není to... příjemný. Navíc je zítra úplněk nejspíš o to víc nás to dráždí. *Nakrčí nos a pak přikývne. Pár míst by se našlo.* Nejmíň mrtvol na metr čtvereční bude nejspíš v Preatoru. Můžeme jít tam. V kanclu si schovávám whiskey a dva pohárky. *Navrhne A pak se na něj koukne.* No... tak předpokládám že ten preator teda. tak můžem probírat takové záležitosti jak chce jak dlouho chcem. Tak pojď. Zavolám nám Uber. *Vytáhne telefon a začne obejdnávat uber.* Nevadí, třeba příště. *Mrkne na něj a jakmile k nim přijede uber tak do něj nasedne a nechá nasednout i Chrise a pak ojdedou k Preatoru.*
*Dominic, jakmile si všiml, že Natlia se vydala k ty či okamžitě vyběhl vpřed. Doběhl právě včas.* Nat, ty blázne, pojď dolů! *Houkl na ni. A ještě že tam stál, protože za chvilku už mu mladá upírka letěla přímo na hlavu. Popadl jí do náruče, a jakmile se podíval, že je Elaine následuje, tak ej tahal pryč.* Hele, uber trochu, tyč už je trochu moc. *Pronesl, chtěl káravě, ale musel se smát.*
Jo, hádám, že to s tím má taky co dělat. *Uchechtne se nad jejím výrazem. Oba vypadali jako otrávení psi.* Neříkalas, že pomáháte i mladým upírům? *Nadhodí, ale pak nad tím mávne rukou. Pořád lepší jeden dva než tahle koncentrace. Nad její nabidkou se pousměje a přikývne.* To zní jako lepší plán. Taky by tam nemuselo být tolik uší. *Společně s Em vyrazí k Uberu, který jim zavolala a přitom přemýšlí. Nejspíš se bude muset otevřít víc, než měl v plánu a to zrovna před Em, se kterou se taky sotva znal, ale uvědomuje si, že potřebuje pomoc a jiná cesta možná nebude. Společně s ní nasedne do Uberu a zamíří směrem k Praetoru.* *PŘESUN*
*Celé to pozorovala, mezitím stihla vypít snad víc jak půlku whisky s krví, což na ni už šlo docela poznat. Vrazila jí Lee do ruky a koukla na ni.* Možná jsem blázen, ale beru si blázna za manžela, tak je to asi jedno ne, navíc je to party. *Pokrčila rameny a vydala se směrem, kde tančil Remi. Prodrala se davem a když došla k němu, vyskočila nahoru.* Nejsi jediný, kdo s tím umí puso. *Mrkla na něj, chytla se tyče a začala kolem ní tančit, vlnit se do rytmu hudby. Odvázaná na to byla už dost, přece jen vypila taky víc jak dost.*
*To už se u Remiho objevila jeho nastávající. Popravdě byl tak zabraný do svého tance, že si ji ani nevšiml. Ale v momentě, když se u něj objevila, už věděl jasně. Koukl se na ni a obdivně hvízdl, než se pak postavil bokem. Nechal Aless tančit jak jen se jí chtělo, zatímco vytáhl peněženku a bankovky, které po ní následně začal házet.* Jo, jo jo, ukaž seee!! *Křikl po ní. Stejně, jak řekl, a slíbil, chtěl udělat, všechny prachy, které by sem teď padly a to i pod něj chtěl dát slečně, kterou poprvé tak hrubě odstrčil do davu a které tyč patřila.*
*Zatímco pozoruje vyhlášení, její pozornost se na moment odkloní k REMIMU a ALESS a musí potlačit smích. Ti dva byli fakt střelení. Na tu svatbu se začínala těšit čím dál víc. Pokud se dokázali takhle odvázat na Halloweenské party, co teprve na svatbě? Pohledem přelétla bar, zda někde nezahlédne CALA, ale když ho nemohla najít, předpokládala, že se buď zapovídal s původní společností, nebo s někým jiným. Pak si ho najde.*
Ta p** mě shodila dolů! Pusť mě na něj! *Elaine pomohla Dominicovi odnést Nat pryč. Nat se vzdala a usmála se opile* A dost..musí jít než se strapní víc..Zavolej taxík a jedem k tobě..Dragosovi to pak vysvětlím..*Elaine jí posadila k baru než Zavolala taxi. Nat sebrala poslední síly a vylezla na bar totálně na sračky. Začala zpívat písničku co hrála v baru*
*Dominic kývl na souhlas. Poté ihned tedy zavolal taxi, jak bylo řečeno, a když se tak stalo, vrátil se zase zpět za Nat. Hned na to ale spatřil, že jí nevidí, alespoň ne místě, kde seděla. pro teď ale nakonec zvedl hlavu a zadíval se na ni.* Nat...ne, to asi nemá cenu. *Povzdechl si sám pro sebe. Viděl, jak hezky se bavila, i když byla asi uplně na mol, ale nechtěl jí to teď kazit. proto stál jen pod barem, připraven jí chytit, kdyby náhodou padala.*
*Elaine se vzdala a stáhla Nat dolů z baru, vytahla jí ven* Už toho mám dost Natalie..Jdeme *Nat šla Vem s ní ven ale Nat z těch všech drinků se udělalo špatně a zaběhla k nejbližšímu koši a nechalato všechno Ven* Lepší Nat? *Nat přikývla a sedla si na chvilku*
*Vše se seběhlo tak rychle, najednou byli venku před barem a Dom se díval na ty dvě.* vezmeš jí tam? Já možná ještě zůstanu a pak půjdu domů, přeci jen, nechci lézt Dumortu, zase si nejsem jist, jestli tam mám co dělat. *Osvětlil Elaine a pak se vzdal za Nat. Zlehkla ji pohladil po zádech a když se pak nadzvedl, tak se na ni lehce smutně koukl, ale i tak se pokusil o úsměv.* Bude tě bolet pěkně hlava. Ale hele, pokud to vyjde, tak tě co nejdřív zase rád uvidím. Tohle jsem si s tebou zatraceně užil.* Usmál se na ni.*
*Chýba mu. Nikdy v žiadnom vzťahu nebol typ, ktorý by chcel byť s partnerom alebo partnerkou 24/7. Vlastne mu vyhovovalo keď sa stretli raz, dvakrát do týždňa. S Jasonom... chvíle bez neho mu prídu ako muka. Keď je bez neho tak sa radšej zašije do práce, aby nemusel myslieť na to, že je sám. Keď je s ním... tak si ho snaží užiť do sýtosti. Aj keď Jasona sa asi nenasýti nikdy. Perami a jazykom ochutnáva jeho pokožku. Napadne mu či to nie je tým, že je Fér. Príde mu sladšia, exotickejšia. Trochu ho hryzne tesne nad bradavkou, Keď naňho prehovorí tak tak nadvihne zrak... a akurát sa mu naskytne pohľad ako si sliní prsty. Už len z toho pohľadu sa skoro spraví. Čisto automaticky a vlastne, aby to bolo pohodlné im obom, sa nakloní dozadu a trochu sa posunie na škatuli smerom k Jasonovi. Prudko sa nadýchne keď si ho začne pripravovať. Je to už nejaká doba. Jednou rukou sa drží, aby nespadol a druhou chytí Jasona za šiju, a pritiahne si k bozku. Bolí to, to nepopiera ale je vzrušený takmer až za hranicu nejakej racionality. Zavzdychá.*
*Maddie se davu ukloní a věnuje jim jeden z usměvů, dokonce jim ukáže svůj kostým a sotva bylo rozhodnuto, podle rozhodnutí se uklonila nebo odešla, aby mohla přejít k baru a dát si nějaký dobrý, kvalitní drink dle své chuti.*
MODERÁTOR POZRIE EŠTE CHVÍĽU BURCUJE DAV KÝM SA ROZHODNE. "MYSLÍM, ŽE TO JE JASNÉ! NAŠOU VÍŤAZKOU JEEEE......" ROBÍ DRAMATICKÚ PAUZU. "BARBIE!!!" SLEČNA V BARBIE KOSTÝME SA ZAČNE RADOVAŤ. AJ KEĎ ČAS5 OBECENSTVA ASI TUŠÍ, ŽE TO NEBOL NEJAKÝ KOŠÉR VÝBER VÍŤAZA. "O CHVÍĽU BUDE EŠTE VYHLÁSENY PÁNSKY KOSTÝM, TAK SA ZATIAĽ BAVTE!" LEN ČO TO DOPOVIE TAK MODERÁTOR ZMIZNE S BARBIE NIEKAM DO ZÁKULISIA.
*Na toaletách se navlékla zpátky do kostýmu, který tentokrát nechala více rozepnutý, než když do Pandemonia přišla a do záchodu tipla ne jednu, ale rovnou čtyři cigarety. Strávila tedy celé vyhlášení mimo rozvášněný dav, kdy si poklidně kouřila, prohlížela se v zrcadle a prstem upravovala svůj make-up. Nakonec si načechrala vlasy, upravila výstřih a vyšla zpět do tmavého prostoru klubu. Mířila přímo k baru, kde si objednala set panáků a zatímco vyčkávala na svou objednávku, rozhlédla se kolem. Cítila na sobě pohledy několika návštěvníků a taky viděla některé, kteří se plazili po zemi, aby zachránili svou peněženku, kterou jim Eshe při svém vystoupení “vrátila”. Zároveň hledala Orion, která se vypařila jako pára nad hrncem, ale brzy odvrátila pohled zpátky na bar. Seděla vedle MADDIE a kdyby nespatřila kousek od ní svou rukavici, která jí zbývala k doplnění kostýmu, jejím směrem by se nepodívala. Beze slov se přes MADDIE natáhla, aby rukavici získala zpět a pouze se na ni ušklíbla, nehledě na to, že se jí bez dovolení dotkla, byť jen malinko.* *Barman brzy přinesl tácek s panáky, na který se Eshe s nafouknutými tvářemi podívala.* Nečekala jsem toho tolik, nedáš si? *Promluvila směrem k MADDIE, zatímco brala do ruky první skleničku a tu bez jakéhokoliv ´na zdraví´ či jiného přání u pití kopla do sebe.*
To je jen dobře.. Už to není tvou starostí.. *Odpoví Dragos TAYLOROVI a na ROBERTA se zamračí.* Už jsi dostal ode mě varování, Hellere.. Taylora do toho netahej.. Tohle je teď problém klanu a ne jeho. *Odvětí mu, načež pozvedne obočí nad norštinou. Ne že by ji neuměl, i když s ní nemluvil od doby, co se vyléčil z covidu.* Du vil skjære deg i ørene når jeg lar deg.. Ikke før.. *Pronese tvrdě k čarodějovi, načež přikývne.* Jeg er enig.. Bedre å gå tilbake til villaen og diskutere det der.. Taylor měl myslím pro dnešek zábavy dost, nemyslíš? *Otočí se s otázkou zpět na mladého upíra. Vyhlašování soutěže nevnímá, ale co jej zaujme je křik Elaine a ono jméno, co křičí. Rychle zaktivuje prsten, než se otočí k davům, aby mohl NATALIE zahlédnout.* To si ze mě dělá.. *Zavrčí si pro sebe a Taylorovi s Robertem, kteří jej můžou slšet, může dojít, že se Natalie nevyhne pozvání na kobereček hned na druhý den. Hned na to zahlédne i Remiho a Aless, takže si pro sebe zatne ruce v pěst. Nemůže se prozradit, ale zase ji nemůže nechat takhle vyvádět. Situaci nakonec za něj vyřeší Dominic a Elaine a když je Dragos vidí, že berou Natalie ven z klubu, tak se otočí na ROBERTA a TAYLORA.* Jdeme. *Přikáže jim, ještě na obličej nasadí masku a vydá se ven z klubu. Najde je všechny tři (Elaine, NATALIE, DOMINIC) pohledem a zamíří k nim.* Trochu jsme to přehnali, ne, mladá dámo? *Zaměří se káravě okamžitě na NATALIE.*
*Nadýchne sa keď sa sú už konečne vonku. Aj keď teda vzduch v New Yorku je podobne odporný ako na tých záchodoch.* Fuj aj tu je smrad. *Zachytí pohľadom, že kus od nich nejaké dievča vygrciava obsah svojho žalúdka do koša (NATALIE). Potom ale pozrie na TANOIU, ktorý sa predklonil... tak trochu Thierri čaká že ide vracať tiež. Takže dvihne jednu nohu, aby mu ju náhodou neogrcal a trochu sa zakymáca, takže sa ho drží o niečo pevnejšie. Ale potom počuje ako sa hlasno smeje. Trochu sa obzrie naokolo a vidí, že veľa pohľadov k sebe ťahajú.* /Lepšie než aby sme tu všetci grcali./ *Postaví sa na obe nohy a pozorne... alebo aspoň tak pozorne ako sa to dá jeho prehulenému mozgu... ho počúva. Chvíľku naňho pozerá a potom si povzdychne. Dvihne svoju nekrvavú ruku a pohladká ho na vrchu hlavy po vlasoch.* Neboj, dám na teba pozor. Budeš v poriadku. *Pokojne pokojne. Sám pár zlých tripov mal a nebola to sranda. Prikývne a rozhliadne sa či niekde uvidí nejaké jedlo. Svoj obsah žalúdka vyprázdnil tak, že už má fakt hlad.* Ak teda budú mať falafel. Tam je nejaký turecky pizza stánok. *Ukáže prstom pár metrov od nich, cez ulicu, okienko s obrazkom nejakých tureckých špecialít. Thierri sa Tanoi drží ako princeznička za rameno svojho princa. Len keby princezné boli bežne od krvi, piva a všetkého možného čo povytierali na parkete toho najvychýrenejšieho podniku v New Yorku. Vyzerá biedne. A keď príde domov tak ten kostým hodí do koša aj s petardami.*
*Je neustále tak zaneprázdněný, až by se mu mohlo zdát, že si na Jacka zvykl a tedy už mu ani tak nechybí. Ovšem pokaždé, když má chvilku volno nebo civila po delší době vidí si uvědomí, jak ošklivě se plete. Že mu chybí neustále, jen si na to nedovolí myslet. A teď ho má konečně zase u sebe. Alarm dál bije na poplach v jeho mysli, jenže je tam sám. Jason dávno nemyslí hlavou, a tak už si nemůže stresové faktory ani uvědomovat. Když ho Jack kousne, zavrní jako kočka a hlavou mu na sekundu proběhne podivná interakce.* /Žádná koťata!/ *A rychle vrnět přestane. Pak už se poctivě věnuje Jackovi a úplně zapomíná na to, že vlastně Maddie a neznámému slíbil návrat. Když jsou hotovi, Jason těžce oddechuje a opře si čelo o Jackovo rameno.* Co teď? *Zeptá se tichounce a začne mu ukazováčkem kroužit po jedné z jizev na trupu.* Chceš jít zpátky? Nebo pro mě máš další drby? *Usměje se stále zaducaný v jeho rameni a odkládá tu chvíli, kdy se oba budou muset obléci a jeho paranoia se zase rozběhne na plné obrátky.*
*Aless tančila u tyče ještě chvíli, vrtěla se, vlnila se v různých kreacích a docela se bavila, ale nakonec to místo přenechala právě te dívce, která tam tančila předtím s tím, že snad Remiho už nenapadne pokračovat i když u něj by se ani nedivila. Seskočila dolů a koukla na féra.* Jsi blázen a nutíš mě pak nevědomky dělat bláznoviny. *Zazubila se a prohrábla si vlasy.* Jdu asi dopít tu láhev, co jsem si tam nechala, jdeš taky nebo pokračuješ? *Optala se a vlníc se v rytmu hudby se pomalu vydala k baru, hledíc na něj, zda jde s ní.*
*Remi se ještě chviličku vlnil do rytmu, než ale posbíral veškeré peníze které pro pár doletěly a které hodil po Aless. pak seskočil, dívce, která tam dřív byla peníze podal a pak ji ještě, nezávazně vlepil pusu.* Díky, kočko. *Mrkl na ní, než se vypařil za Aless. Ihned ji chytl kolem ramen a zamířil k baru.* Aby jsi odsud došla po svých. *Mrkl na ni, ale ještě, než stihli dojít k baru ji zatáhl mezi tančící lidi. zezadu se k ní postavil, chytl jí za boky a začal opět tančit. Po kůži mu stékaly kapičky potu, jak byl celý rozpálený a zadýchaný, ale byl sppokojěný.*
*Na Dragosovy slova kývl a dočista se odmlčel. Pořádně neměl ani co říct, hlavně když během chvíle zvládl ROBERT s DRAGOSEM přepnout do jiného jazyka, kterému nerozuměl. Věděl pouze, že už ten jazyk slyšel..nebo minimálně něco dosti podobného. Robert na něj mluvil v ten den, co se z plesu vytratili k němu, podobně. Tay se na Sashu během rozmluvy těch dvou podíval docela s menší nadějí. Doufal, že jim rozumí aspoň on, aby mu to mohl pak přetlumočit. Nicméně zpozorněl dočista až tehdy, kdy DRAGOS přepne zpět do angličtiny a zmínil jeho jméno. Lehce kývl. Zábavy měl opravdu dost. Úplně toužil po zběsnění kvůli krvi, to totiž chce každý mladý upír a ten, co na něj dohlíží. Nakonec mu však bylo víc líto Roberta, který ho musel držet u sebe. Hold mu mládě zjevně způsobilo krušné chvíle. Nechtěl by být přímo na jeho místě.* I tak bych chtěl vidět aspoň to vyhlášení nejlepší pánské masky, prosím. Už o to první jsem přišel. *Podíval se na vůdce klanu s prosbou očích. Fakt, že o to vyhlášení nejlepší dámské masky přišel jen kvůli tomu, že jej to moc nezajímalo a ani se to jej nijak zvlášť netýkalo. Když však zaslechli křik jedné upírky, kterou Tay moc dobře znal, zlehka polkl.* /To není dobrý../ *Pomyslel si. Minimálně to znamenalo, že má s vyhlášením utrum a Dragos bude chtít po tomto odejít. To mu sám i stvrdil příkazem. Vzal si tedy své saky paky -brašnu- a vstal. Ani Sasha nebyl pozadu a už stál hezky pevně na nohách. Mladší ovšem vyčkal na ROBERTA, zda se opravdu zvedne a půjde společně s nimi. Jestli ano, chytne se ho a ven jej následuje se starším upírem v patách.*
Když nedojdu, má tu přece svého prince, který mě domů odnese ne? *Zazubila se a chtěla jít dál, ale to už jí zatáhl zpět a když jej ucítila u sebe, jen spokojeně zavrněla a spolu s ním se dala do tance. Po chvíli se však odtáhla.* Vydrž chvilku. *Pousmála se a odběhla k Lee, kde si sundala návlek své ruky a taky bundu, pod kterou měla jen černé tílko, načež se vrátila zpět k Remimu, natiskla se zády na jeho hrudník a pokračovali v tanci. Aless se usmívala a užívala si to. Svým pozadím se schválně vrtěla v jeho klínu.*
*Remi sledoval jak odběhl a když se potom vrátila, tak si ji k sobě přitiskl a usmál se. Ihned si bradu opřel o její rameno a na pár chvil zavřel spokojeně oči.* Jo, tohle se mi líbilo. Byla zábava, taky i něco pěknýho, já jsme se bavil, takže, kdy půjdeme zase něco takého? Pokud další taká věc nebude naše after party na svatbě. *Zasmáls e mladý fér a pak si Aless otočil čelem k sobě, aby jí mohl vidět do očí.* Doufám že počítáš s tím, že lezení na stůl bude asi jedna z těch menších věcí, co vyvedu? Tam mě domů potáhneš ty, platí? *Uculil se od ucha k uchu.*
*Zaujatě naslouchal celé konverzaci, ale moc nového tam řečeno nebylo.* /Bude to někdo vysoce postavený v klanu. Musím do své zprávy dopsat, že je do situace zapojený místní klan. To by mohlo buď pomoci, nebo způsobit vážně nepříjemné problémy./ *Upil ze svého panáku whiskey a po odchodu se zvednul. Pomalu si nasadil úsměv na tvář, uvolnil se a vydal se zptáky ke KIM, aby jí pomohl dolů z pódia. Došel až k místu, podíval se kde je a přešel k ní.* Moc mě mrzí, že jsi nevyhrála, ale spousta lidí tvůj kostýmocenila. Nedala by sis ten tvůj drink? *Optá se a podá jí jasně modrý drik, který pila už předtím.*
Já nevím jestli bude ještě nějaký akce nebo ne a pokud ne, tak jo asi máš pravdy, že to další bude jen naše svatba, která jak se trochu obávám se asi dost zvrhne. *Zasmála se a když se na něj podívala, jen se usmála a vtiskla mu polibek na nos.* Takže pán se hodlá na svatbě ztřískat tak, že tě potáhnu já domů? Opravdu, v naši svatební noc budeš tak opilý? *Culila se.* A co myslíš tím, že lezení na stůl bude to nejmenší, sakra Remi co máš v plánu?* Smála se a tančila spolu s ním, jednu ruku měla kolem jeho krku a druhou si položila na jeho hrudník.* Jestli se tedy opiješ na svatbě, tak já dneska. *Vyplázla na něj jazyk.*
*Celé vyhlášení jí přijde jako fraška, ale nedá na sobě nic znát, mile 'Barbie' pogratuluje, pochválí kostým MADDIE, zvlášť hady na hlavě, jejich zelenkavé oči a její hadí oči, pak se rozhodne pro odchod z pódia. Koutkem oka jen zahlédne, jak se 'Barbie' někam vytrácí společně s jedním z pořadatelů a pobaveně se ušklíbne, ale to už si všimne Cala, který přišel tak akorát včas, aby jí pomohl z pödia.* A toho si vážím daleko víc, než té ceny. Lidi tady dole to alespoň mysleli upřímně. *Uchechtne se a bradou kývne směrem k mizející dvojici soutěžící-moderátor.* Kdybych byla líp informovaná, co je třeba pro výhru, mohla jsem být první. *Zasměje se, ale je vidět, že si z toho nic nedělá.* Moc děkuji. *Kývne na něj vděčně a upije ze svého pití, zatímco se v nenápadném bílém váčku u pasu svých šatů snaží vylovit drobné, aby mu drink zaplatila.* A taky děkuju za tu pomoc z pódia. Dokud jsem na rovině, ještě to jde, ale do schodů mě pořád trochu bolí noha. Nedávno mě pokousal pes. *Vysvětlí. Koutkem oka zahlédne odcházejícího TAYE a Sashu, možná i ROBERTA.* Vypadá to, že se nám vytrácí společnost. *Prohodí.* Co my dva, ještě parket, nebo už dáš přednost klidnější zábavě? *Je na ní vidět, že jí samotné by rozhodně nevadilo se zdržet.*
*Remi pokrčil rameny.* Já nevím, asi uplně v plánu nemám nic, jen o sobě asi nebudu vědět, pořádně to totiž oslavíme. A svatební noc? Tu si uděláme pak každou noc na líbánkách, zapomínáš, že na sebe budeme mít pak skoro celý víkend, celý víkend jen my dva a nikdo jiný. To ti těch svatebních nocí dopřeju, kolik jen budeš chtít. *Pronesl, načež ji chytl za vlasy, donutil ji tak zaklonit hlavu a když tak učinila, sklonil se a dlouze ji políbil. Pak se ale odtáhl a zasmál se.* jen se střískej, já ti to zakazovat nebudu, každej na to má právo a zrovna já bych ti do toho neměl co kecat, jsme zvědavej co pak bude taková ožralá Aless dělat. *Ještě ji v tom podpořil malaý fér.*
*Jemne sa na THIERRIHO usmeje, keď ho ubezpečuje, že bude v poriadku, no pri pohľade na chlapca, ktorý na ňom visí, si nie je tak istý, či môže práve vypočuté slová brať vážne. Aj to, ako sa THIERRIHO tvár krúti do rôznych obrazcov a splýva do tmy a znova sa z nej vynára, je pre neho znepokojujúce. Zvracajúcu dievčinu (NAT) počuje tak, akoby mu práve zvracala priamo do ucha.* Oh sakra, do zhnitej jedle, asi ohluchnem. *Zašepká si pre seba a aj THIERRI by jeho slová mohol započuť, keby možno nebol natoľko zhulený, aby vnímal teraz niečo iné, než falafel, čo aj on sám pokladá za nemožné. Dúfal teda, že vonku bude príjemnejší vzduch, ale keď sa dosmeje a poriadne sa nadýchne, necíti nič viac, než len smog, betón a svetlo. Otrie si spotené čelo do oblečenia a potiahne THIERRIHO po svojej strane k stánku, na ktorý ukázal. Aj by si rád poskakoval a cíti, že spodok jeho chodidiel ledva dopadá na chladnú zem, postrádajúcu teplo prírody ako hlina, tráva, kvety, lúče slnka či teplého vetra z juhu. Akosi mu to chýba a bol by rád, keby aj THIERRI niekedy okúsil niečo pekné a aj keby spadol na zem, spadol by do trávy alebo do lístia a cítil krajšie vône a zaznamenal naozajstnú krásu svetla a skúsil by prirodzený chaos krajiny okolo seba, namiesto zeme, svetiel, chladu Pandemonia a podobným miestam, ktorých chaos je niekedy veľmi unavujúci. Možno by mal THIERRI niekedy potom aj lepšiu náladu.* Tak, čo si dáš? Pozývam. *Navrhne chlapcovi a ihneď si prezrie menu, len aby vedel správne vybrať Lónimu niečo dobré pod zub, keď sa vráti domov, a zároveň sa chce trochu inšpirovať výberom chlapca vedľa seba, ktorý zrejme v obsluhe vyvoláva so svojim výzorom nepríjemné, znechutené pocity, no aj tak sa slušne pýta, čo si dajú.* Vieš mi niečo dobré poradiť? *Opýta sa nadšene a naširoko a žiarivo sa spoza masky usmeje na obsluhu, aj masku nadvihne a tak mu spočinie na vrchu hlavy, aby nepôsobil znepokojujúco, a pohojdá sa hore-dolu na pätách, len tak, ako mu to dovolí jeho stav, pretože aj menu sa mu zlieva do akejsi šmuhy ničoho a všetkého, stánok je akýsi podivne malý a veľký a cíti sa, akoby mohol vstúpiť cez jeho steny, ale radšej stojí ako prikovaný na mieste.*
Tohle vůbec neřeš, můžu říct, že jsi ten nejkrásnější anděl, kterého jsem kdy viděl. *Usmál se na ní a vedl jí dál přes parket, jelikož oba měli své drinky chtěl si na chvíli s ní jen sednout.* A peníze nechci, je to pouze odměna za tvou krásu. *Zašeptá směrem k ní.* Pojďme si na chvilinku sednout, alespoň můžeme dopít své drinky a rád si poslechnu příběh o psovi co tě kousl. *Zaletěl očima k jejím nohám schovaných v šatěch.* /Tančila velice elegantně na to, že má poraněnou nohu./ Co upřednostňuješ? Bar nebo si sedneme do pohodlnějších boxů?
*Opět mírně zčervená, usměje se, a přehodí si drink do pravé ruky, aby se do něj mohla zavěsit.* A ty zase ten nejcharizmatičtější mušketýr. *Oplatí mu poklonu a společně s ním zamíří od pódia.* Dobrá, ale příští drink platím já. *Odpoví.* Asi by byly lepší spíš boxy. Nemusí to slyšet každý. *Usměje se a společně do jednoho zamíří. Společně s ním zasedne ke stolku, na který odloží svůj drink poté, co z něj ještě jednou odpije.* Popravdě, pořád je to pro mě trochu zvláštní zážitek, ale měla jsem z pekla štěstí. *Přizná a začne s vysvětlováním.* Vracela jsem se domů po směně. Poprvé po čtyřech dnech. Byla jsem minulý pátek taky na akci, v lunaparku na pláží, takže jsem pak pracovala celý víkend. No a když jsem se vracela domů, střetly jsme se s kamarádkou. Šly jsme společně, a najednou se za námi objevil ten pes. Popravdě netuším, co to bylo. Vypadal jako dobrman. Popadl mě za nohu a odtáhl od Em. Snad v životě jsem neviděla psa s takovou silou. *Zamyslela se.* Ze zbytku večera si moc nepamatuju, praštila jsem se do hlavy, jak mnou smýknul. Většinu večera mám v mlze, jen vím, že mě Em odnesla za nějakou známou, taky sestřičkou, co mě dala dohromady. Nechápu to, měla jsem snad všechny příznaky začínající vztekliny, ale všechny testy negativní. A noha sice jště pobolívá, ale řekl bys, že mě něco kouslo tak před měsícem dvěma, ne pár dní zpátky. *Zavrtí nevěřícně hlavou, pak se usměje.* Neskutečné štěstí. Ale jsem ráda, že je Em v pořádku.
*Upírka se uculila a přivinula se k němu.* Lásko, víkend? Líbánky jen na víkend? Jsi trošku přebral ne? Vždyť jedeme pryč na deset dní do Evropy, nebo jsi to už zapomněl? *Prohrábla mu vlasy a uchechtla se nad tím jen.* Ale jo, jinak to beru, pokud bude každou noc svatební noc, tak to si nechám sakra líbit. *Mrkla a když jí zatahal za vlasy a následně políbil, jen tiše vzdychla.* Prosím ještě. *Žadonila, když se pak odtáhl, až jí v očích zablesklo.* A neboj se, já se chovám normálně i jako opilá, nedělám blbosti, to se nemusíš bát. *Pronesla s úšklebkem a pak se lehce zarazila, když si vzpomněla, co se stalo minule.*
*Jakmile mu řekla že se spletl tak protočil očima a pak se plácl do čela.* promiň, jsme taky jelito, no jo, ale tak, na to už jsi si zvykla, když si mě bereš. *Zasmál se Remi. když pak tak hezky zavzdychala, tak překvapeně vykulil oči.* Ale, nevěřil jsme, že to řeknu, ale ten alkohol ti dost svědčí. *Přiznal, a pak už si nevšímal jejích rozpaků, jelikož se jí dravě přitiskl na její rty. Hned na to se ale odtáhl, aby ji mohl popadnout za zápěstí.* Dovol mi tě si někam odtáhnout, jenom na chvilku, i když, no, říct jen na chvilku tak škodím sám sobě. *Přiznal a než by se nadál, tak ji dotáhl na toalety. Měl na pandemoniu rád, že to nebyl jako ten levný, zapadlý bar, kde by se bál na toaletě na cokoliv sáhnout, ne,. Tady se nebál toho popadnout Aless za boky, zatáhnout do jednoho ze záchodků, zamknout za nimi dveře a zády ji natlačit na stěnu v dravých polibcích.*
Tak tomu mě těší milady. *Možná kdyby jí nedržel za ruku a nevedl dál, tak by i vysekl pukrle. Potom jí ale slovně zarazí.* Co bych to byl za muže, kdybych nechal dámu platit? Nech mi alespoň mé zvyky. *Usměje se na ní.* Dobrá, pak tedy boxy. *K jednomu jí zavede a je to zrovna ten, kde už předtím seděl. Pokyne jí ať si sedne první a poté naslouchá jejímu vyprávění, něco se mu na tom ale nezdálo.* /Rozhodně to nebyl normální pes./ *Při jejím vyprávění jí lehce pohladil konečky prstů přes hřbet její ruky, nikoliv však dráždivě, spíš jako utěšení.* Hlavní je, že jsi to přežila, určitě se to brzy uzdraví. *Pokývne jí a sám upije. Ten pes mu šrotuje hlavou.* /Že by se tu jen tak objevil démon? Ale přece přímo zde mají institut, to to tady nikdo nehlídá?/
Svědčí mi to? Ale nepovídej. *Zasmála se a když jej poslouchala dál, jen se nad jeho slovy zaculila víc.* Chvilku ne, brala bych spíš dlouhou chvíli. *Vyplázla na něj jazyk a než se nadála, byl tažena na toalety, kde se i s ní nasáčkoval do jedné z kabinek a když jí natlačil na stěnu, stáhla si ho k sobě a polibek mu opětovala se stejnou vervou. Rukou mu zajela do vlasu, zatímco tou druhou mu po hrudi sjela až k pasu a začala mu rozepínat kalhoty. Nechtěla už čekat, proč by taky. Poprvé je vyrušily nějaké dvě slepice, tentokrát si to nechtěla nechat zkazit nikým.*
*Príde si ako v horúčke keď sa mu tam doslova ponúka. Nevie ako dlho to trvalo, či minúty alebe dlhšie. Je príjemne uspokojený, aj keď na druhé kolo by to isto videl. Jeho chrbát v neprirodzenej polohe ale protestuje, že toto nie je to správne miesto. Tak sa pre lepšie pohodlie do Jasona trochu zavesí a oddychuje.* Hmmm. *Zachraptí potichu a oprie si čelo o záhyb medzi krkom a ramenom.* Späť sa mi nechce ísť a drby... *Zamyslí sa a ožije. Odtiahne sa a pozrie na Jasona.* Patrick si našiel novú frajerku. Violet. Vraj je striptérka ale neviem či to je pravda alebo len Leila žiarli, pretože sa s ňou vyspal a odvtedy sa jej vyhýba. Vlastne to je celkom sranda. Minule sa schoval za tie malé odpadkové koše čo sú pred našim oddelením. Myslím, že ho videla a celá situácia bola už aj tak dosť trápna tak sa radšej tvárila, že ho nevidí. Ale my sme sa pobavili. *Zazubí sa naňho a potom sa odtiahne. Príde si spotený a asi tak aj je.* Podaj mi oblečenie. Mám plán.
Tak pojďme. *Usměje se na Gideona a pokroutí nad ním hlavou.* S tebou se můžu bavit taky a věřím, že i líp. *Zazubí se na něj a když dotančí, tak je začne vést někam k okraji, odkud se snáze zorientují a budou moci najít východ a zamířit domů. K ní domů, kde se samozřejmě mohou zbavit oblečení, které mají na sobě...a nahradit ho ve správný čas něčím pohodlným.*
*Pohlédne na mladou ženu, která se k ní natáhne a mine ji, byť se otře. Na rtech se jí objeví úšklebek.* Ah, to se už oblékáš? Nestěžovala bych si, kdyby jsi zůstala nahá. *V očích se jí zablýskne škodolibým pobavením. Bylo asi jisté, že zlodějka se nesvlékala dobrovolně, alespoň Maddie věděla, že je to Dragosova práce.* Když už pijeme, prozraď mi své jméno, krásná zlodějko. *Pokyne jí panákem a ten do sebe kopne, načež se natáhne po druhém a otočí se jí čelem, zatímco si přitáhne zpět i svůj absint, který byl rozhodně chutnější než to na táce, ale nač se nepobavit ještě víc, však? Sex je sex a je to nejsmyslnější droga světa.* Můžeš mi říkat Maddie. *Prozradí ESHE a místo ruky k ní natáhne vlastní skleničku k přiťuknutí.*
*Počuje, že TANOIA niečo potíšku hovorí ale presne nerozumel, že čo.* /Jedlo... chcem jedlo./ *Aj sa mu trochu pokrúti žalúdok a tak sa voľnou, rukou poškrabká po bruchu. Ide vedľa TANOI ako dôchodca. Pomaly a možno trochu mdlo. Niet ani divu, bohvie koľko krvi stratil a ešte si tam trádoval po kolenách na parkete.* /Ak by ma dnes chceli Jehovisti zabiť tak sa asi aj nechám./ *Zhodnotí v duchu svoj stav. Cíti sa celkom naprd. Má pocit, že už aj účinky trávy odznievajú a cíti sa len vyflusnuto, hladno, unavené a točí sa mu hlava.* Oh, to by som mal skôr ja teba, ošetril si ma. *Pozrie na svoj prst, ktorý je ešte od krvi, trochu opuchnutý, červený a celkovo vyzerá ako keby ho strčil do mlynčeka na mäso. Pozrie radšej na menu.* No celkom fajn je Borek. To je to lístkové cesto plnené... čo tam majú? Špenát a hentie sú s nejakým mäsom. *Pozerá do výlohy.* A tamto je Gozleme, to je ako slaná palacinka. Tamto čo vyzerá ako pizza tak to je Lahmacun... to je celkom fajn. A majú aj klasickú pizzu. A kebab. *Pozerá trochu zarazene a potom si prezrie celá stánok. Nevyzerá ničím zaujímavý, vyzerá ako každé druhé rýchle občerstvenie kde ti dajú jedlo do servítky.* Vlastne tu majú, že dosť špecialít. Som myslel, že majú iba pizzu a kebab. *Predavač za pultíkom si znudene a unavene odklašle.* Dam si Lahmacun. A ty? Mal by si niečo zjesť, nevyzeráš dobre. *Povie aj keď paradoxne on tiež vyzerá hrozne.*
*Pohlédla MADDIE do očí a sama se ušklíbla na jejími sladkými slovy. Nečekala, že někdy na sebe stáhne pozornost ženy, ale nikterak se tomu nebránila, i když to nebyl její šálek kávy. Konverzace může být zajímavá, může také vzniknout v něco nezapomenutelného, pokud se tedy i Eshe rozhodne hrát se slovy.* Myslím si, že veřejné obnažování už stačilo. Teď jsem totiž připravená na to, kdy mi někdo nabídne soukromí, abych mu mohla ukázat víc, než jen hloupé nakrucování, *mrkne na MADDIE a postaví zpátky prázdnou skleničku na tác. Rukavici si neobléká, pouze si ji položí do klína a natočí se k ženě vedle sebe.* Po dnešku asi požádám o práci striptérky, když jsem měla takový úspěch. *Pobaveně přitáká a vezme si další rundu.* Maddie, Mad…jako šílenství? Přivádíš lidi k šílenství, Maddie? *Eshe se škodolibě usměje a s cinknutím konečně oznámí své jméno.* Eshe. *Vypije celý obsah skleničky.*
*Narovná se, aby se o něj Jack mohl lépe opřít a začne se mu hrabat ve vlasech, jakoby jim doteď nedal pořádně zabrat. Pak už poslouchá novou dávku drbů a rty se mu zkroutí v úsměv.* Ještěže není Leila víla, to by jí takové výmysly nešly přes pusu a v práci by se dělo o to méně. Ale to, že se před ní schovával za květináč už je trochu moc. Pokud se přede mnou někdy budeš schovávat, dělej to pořádně. Jako maskovací výbavu a všechno. Ne, že bych tě hned nenašel přes mysl, ale... *Zamotá se do vlastní myšlenky a tiše se zasměje. Nedlouho nato dostane rozkaz, a tak si dá ruku k čelu a odpoví krátce:* Ano, pane! *A vydá se na průzkum, kam všude poházel Jackův Indiana Jones kostým. Když konečně najde všechny části a přinese je Jackovi- i spolu se svými věcmi- zvědavě se na něj podívá.* Řekneš mi ten plán nebo tě mám jen následovat? *Zeptá se a oblékne si košili s urvanými knoflíčky.* /Stejně jsem ji měl skoro rozepnutou, tak by to nemělo být tak nápadné./ *Gideon zmizí spolu s Triss.*
*Stejně tak jako Aless rozepínala kalhoty jemu dělal i Remi Aless. Za chvilku už ji opřel o stěnu čelem, stáhl jí kalhoty a než by se nadála, tak už si ji opět vzal. Neměl jí dost, nikdy a nikde a tohle nebyla výjimka. Tiskl se k ní a spokojeně se culil, když si ji pak chytl za boky a tiskl k sobě. Jednu ruku jí pak zamotal do vlasů, aby jí tak donutil zaklonit hlavu, zatímco druhou rukou si ji chytl pod krkem, tak, jak věděl, že se to upírce líbí. Dával jí to nejlepší, co jen mohl.*
*Privrie spokojne oči. Keď sa mu to takto preberá vlasmi tak je mu to veľmi príjemné. Spokojne si zabručí. Keď mu ale napadne nový drb tak sa doňho vleje energia.* Otázka je či vôbec klame. Patrick vlastne, aspoň čo som počul, rád chodí do bordelov a tak. Potom týždeň pred výplatou si odo mňa pýta cigarety. *Keď sa ale zamotá už Jason do svojich myšlienok... chytí ho za líca, pritiahne dá mu pusu až to mlaskne.* Neboj, ak sa ti raz budem z nejakého dôvodu schovávať, tak ma nenájdeš. *Uculí sa naňho ako nejaká školáčka a pustí ho. Pozrie sa okolo seba či tu nie je nejaká handra. Síce sa to prieči jeho hygienickým návykom ale...* /Heh. nejaká zástera.../ *Utrie sa, poskladá handru a dá ju bokom.* /U mňa sa už osprchujeme, obaja./ Díky. *Povie a začne sa obliekať, je mu nepríjemne ako sa to naňho všetko lepí ale to vydrží. Pozrie na Jasona a je na ňom vidno, že mu behajú čerti v očiach. Zazubí sa a vytiahne mobil.* V prvom rade, nám privolám uber, ktorý nás odvezie domov... pretože toto... *ukáže na nich dvoch a bedňu* ... bola iba predohra. Takže... *Odkliká objednávku aj s presným miestom kde ich má vyzdvihnúť.* V druhom rade, keď pôjdeme rovno tamtou touto chodbou a doľava tak sa dostaneme k zadnému východu. Je to fakt zašitá ulička a ani cez deň tam nie je bezpečné chodiť, nie to ešte takto večer. Ale myslím, že pre nás dvoch to nebude žiadny problém. *Povie, chytí si svojho milého a tak ako povedal ho vedie k východu. Ulička je skutočne dosť pofidérna ale auto s označením uber tam zastaví presne len čo výjdu von. Vonku už sa Jack tvári ako najväčší profesionál, ktorý sa chystá do nejakého prípadu a nie na celonočný sex so svojim partnerom. Nadiktuje adresu a hurá domov.*
*Dost neměla ani ona jeho a jak by taky mohla, vždyť z něj šílela. Po zatahaní za vlasy jen poslušně zaklonila hlavu dozadu a jen co ucítila jeho prsty kolem jejího krku, spokojeně zavrněla. Milovala, když už věděl, co dělat, aby jí přivedl do ještě většího šílenství, než už byla. Jednou rukou se zapřela o zeď před sebou a druhou natáhla dozadu, aby jej tak objala kolem krku a přitáhla si ho k sobě ještě víc, než už byl. Zavřela oči a nechala se unášet celou situací. Dokonce i zapomněla, kde jsou, z hrdla se ji linuly vzrušené vzdechy mísené s jeho jménem. Bylo ji v celku jedno, zda je někdo slyší nebo ne. Pro ni existoval jen on, nic víc.*
*Když pak Remi skončil a opět očaroval Alessinu mysl tak, že měla za to, že vyvrcholil, tak se od ní odtáhl, ale nakonec si ji k sobě ještě přitiskl a usmál se. Zadýchán si opřel své čelo o to její a pak se usmál.* Skvělá, ale tak , ostatně tak jako vždy. *Zavrněl mladý fér spokojeně, než se jí nakonec koukl do očí.* Chceš se tam vrátit? ještě pít a tancovat? *usmál se na ni a políbil ji, než jak sebe, tak i jí oblékl. Pak otevřel dveře, nejprve nechal vyjít ji a pak vyšel i on, přičemž se zazubil na dvojici dívek, které na ně koukaly a měly ruku před pusou.* Chcete taky? Sežeňte si péro, dámy. *Mrkl na ně, než se vydal za Aless.*
*Pousměje se, když ji prsty pohladí po ruce.* Souhlasím. Pro mě je hlavní to, že je v pořádku Em a že to nebyla vzteklina. *Přikývne.* A dokonce to dopadlo tak dobře, že jsem mohla dodělat ten kostým a přijít, takže si reálně nemám na co stěžovat. Kdyby mě to ochudilo o tak příjemnou společnost, možná bych si stěžovat začala. *Mrkne na něj.* Jak tě vůbec napadl zrovna mušketýr, co se kostýmu týče? *Zeptá se se zájmem, zatímco upije ze své skleničky. Jeho doteku se nebrání, ale po chvíli dlaň nenápadně přetočí vzhůru.*
*Než se vydali ven, ještě jej políbila.* Já bych na chvíli ještě zůstala, trochu si zatančila, dopila láhev a pak klidně můžeme domů. *Mrkla na něj, když viděla ty dvě, tak se jen uculila, ovšem po slovech Remiho se hlasitě rozesmála.* Ale někde jinde, to jeho je moje. *Smála se se dál, načež vyšla z toalet ven a když jí došel i Remi, chytla ho za ruku a vydali se k baru, kde hlídala jejich věci Lea, popíjela a bavila se tam s barmanem. Když k ní Aless došla, popadla svou láhev a nalila si do sklenky, kterou pak hodila do sebe.* A co si dáš ty mi amore? Koktejl nebo něco jiného? *Optala se jej s úsměvem a hned si nalívala další sklenku.*
*Bob se na Dragose podívá a protočí oči.* Však vím a netahám. Jen chci vědět jaké s ním má přání. Vem si, že ty jsi určitě měl nějakého nepřítele a vymyslel pro něj trest. To samé já mám i pro Davida za to, co udělal Jackiemu.* Pokrčí rameny a když se pak naštve a ne na něj, tak se podívá čeho si všimnul.* Oh... Jsem rád, že nemám učně...* Prohlásí a zvedne se.* Jo, půjdeme. Popravdě mi je trochu blivno, takže uvítám klid a alkohol na dezinfekci. Možná i trochu jin fenu.* Zasměje se a mrkne na upíry, aby pochopili, že si dělá legraci. Zvedne se a přitáhne si k sobě Taylera do takového toho objetí, ale ve skutečnosti si ho hlídá, kdyby tam byla zase krev. Když dojdou k upírům, tak se na ně zazubí s krvavími tesáky.* Zdravíčko, miláčkové.* Pozdraví NATALIE, ELAINE a DOMINICA.*
*Zasmál se jejímu vyjádření.* Také jsem rád, že jsi přišla a já tak mohl být tvou společností. *Podíval se na svůj kostým a potom jen pokrčil rameny. Lehce upil ze svého drinku.* Náhodou jsem narazil včera na plakát, no a jelikož jsem neplánoval jsem jít či na jakoukoliv podobnou párty, tak jsem hledal rychlé řešení. Našel jsem si jedno divadlo, které půjčuje kostýmy z ukončených představení a jak jsem tam došel, tak mi zrovna padl do oka mušketýr. *Sám si vybíral i mezi hezčími kostýmy, ale přišlo mu, že tento k němu poněkud pasuje.* A co tebe? Plánovala jsi být andělem nebo byl původní plán jiný?
*Nat se koukla na Dominica a přikývla nanjeho slova* Promiň..že [link src="jsem.te"] strapnila *Nat si Utřela pusu a objala ho pevně* Ještě chvilku..slibuji že nebudu otravovat.. *Elaine držela Nat za rameno a Ujistila se ze nespadne* omlouvám se za ní..ještě nikdy tolik nevypila- *Než mohla dokončit všimla si trojice, která šla za [link src="nimi.Nat"] se ozvala opilá a Elaine se styděla za stav Natalie a promluvila na Muže v masce* Už jí vědu pryč..Měla dost...*Nat uviděla povedomou osobu a usmála se* Hele to je ten Furík *Elaine zavřela Nataliinu pusu než mohla říct další slovo*
*To už si ale všiml, že si to k nim někdo štráduje. Podíval se dotyčného, ale nijak to nekomentoval, jen tam dál seděl po boku NAT a držel ji kolem pasu. Zodpovědnost za příchozího nechával zodpovědné osobě, a to Elaine. Nemohl si nevšimnout i dalších příchozích, ROBERTA a TAYE. v TAYLOROVI poznal toho upíra, se kterým už se jednou setkal, pro teď na něm ale nechal jen delší oční kontakt, než se pak věnoval opět Natalii v jeho náruči, ta pro něj teď byla priorita. Když se potom ujistil, že byla ale v bezpečí s Elaine, tak se zvedl. Chtěl ještě něco říct, ale to už mu cinkal smska od Richieeho, která vypadala jako parádní emergency situace.* Jás e moc omlouvám, musáím letět. Nat, napíšu ti, ano? *Pronesl, usmál se na ni, pak se se všemui rozloučil, než se dal z místa na odchod, sedl do auta a směrem k místu, které mu Richiee napsal.*
*Remi ji sledovala a šel za ní. Pak se zasmál.* Hele ale, ty budeš fakt upe na mol. Ty si dojela autem, že jo? Víš jak to bude vypadat, jestli tě povezu domů? Hovno povezu, vezmu tě sockou, já myslím, že jestli takhle pojedeš dál, bude ti to stejně fuk. *Zasmál se Remi Aless a pak se k ní naklonil, aby ji políbil. Když došli k baru, počkal, až si Aless objedná a pak kývl na souhlas.* Já bych si dal nějaký ovocný likér, a je mi asi ve finále upe jedno, jaký, hlavně nějaký. *Zaculil se od ucha k uchu, než si sedl na barovou stoličku a objal si Aless kolem pasu.*
*Poslouchá ho a občas přikývne.* Plán nebo ne, sluší ti. Kdybych potřebovala ochranku, rozhodně bych si ji nechala líbit ve tvém podání. Pokud teda umíš s kordem. *zazubí se.* Popravdě, mám víc kostýmů. Úplně neplánuju, kdy a kde si nějaký vezmu, ale tady to plán byl. Říkala jsem si, že všichni budou chtít jít za vlkodlaky, upíry, popřípadě nějakou tu čarodějnici, tak jsem chtěla něco jiného. I když, zrovna tady je to, co se masek týče, celkem pestré. Viděla jsem jen pár známých, ale stereotypu se nedržel nikdo. *Dodá s nadšením.* Vždy mě tyhle podzimní akce baví, kolik různých kostýmů člověk vytáhne. Alespoň mám zase motivaci něco vymyslet na příští rok.
*Nad tím, že mu před výplatou krade kolega cigarety se usměje a úsměv mu na tváři zůstává i při tom, co řekne Jack hned na to. Moc dobře ale ví, že hned jak opadne euforie z přítomnosti jeho nejoblíbenějšího člověka, spustí se mu mysl na plné obrátky.* /Nenajdu.../ *Rozbuší se mu srdce a neví, jestli z toho, jak je Jack roztomilý a nebo z té podivné představy, že by se před ním schoval tak spolehlivě, že by ho nenašel.* Vážně s sebou musím začít nosit kapesníky. /Rýmu sice nemám, ale už máme dost historii s tím to nenechat na doma./ *Bezmocně se zadívá na zástěru a také ji znesvětí. Zatímco se obléká, pozorně naslouchá Jackovu plánu a zasměje se, když řekne nahlas, co si oba mysleli.* To rozhodně. *Při pokračování se k němu nakloní a dá mu schválně vlhkou pusu na tvář.* Jak ti ho hezky myslí i po tomhle. Já bych tě teď klidně vedl jako lovec kořist. *Ušklíbne se schválně hroznému přirovnání a je rád, že alespoň jeden z nich je zodpovědný do takové hloubky, že ani rozkoš ho z toho nevyhodí. Jason je na to zodpovědný zatím moc krátkou dobu. A tiše se za to nesnáší.* Nebál bych se zašité uličky, tak pojďme. *Přikývne a následuje Jacka ven z klubu, a když ho do tváře udeří chladný večerní vzduch, taky se hned vyvede z deliria ve skladu. Tvář mu stáhne ledová maska a na někoho, kdo má rozepnutou košili se tváří.. no, jako král. Nastoupí do uberu a vyrazí do známého bytu.* Nějaký chlapík mi vytkl, že ještě nemáme koťata. *Vypadne z něj po chvíli, když si znovu vzpomene na traumatickou situaci.*
*Upír se ještě na ROBERTA zamračí.* Ne, každý je jako ty a on je navíc mladý.. *Pronese a jeho poznámku o učni zcela ignoruje; i ty ostatní. Místo toho je sbalí a začne vyvádět ven. Dragos otočí pohled na TAYLORA, když mu začne kňourat za zády a převrátí očima.* Možná.. Ale nejdřív chci vyřídit Natalie.. *Pronese a pokračuje dál ven. Tam se zastaví u trojice a změří si Natalie pohledem, přičemž nadzvedne masku a zruší kouzlo.* Kolik že ti to je, mladá, že takhle vyvádíš? *Položí první dotaz. Nechce od upírky aby mu odpověděla, ale aby si tu odpověď uvědomila.* Ne moc dobrá práce dneska, Elaine.. *Pokárá ještě starší upírku a na DOMINICA svůj pohled pouze zaměří. Nic k němu ale nedodá.* To si piš, že ji odvedeš.. *Promluví zpátky k Elaine.* A Natalie si ve vile dá protialkoholní léčbu asi, když nezná svou míru.. *Dodá k mladší upírce.*
Bylo by mi ctí. *Jen co to dořekl, tak pozvedl její ruku ke svým ústům a lehce jí políbil. Poté nechal na KIM kam svou ruku dále položí, on se jen lehce pousmál.* Pak musím pochválit tvou dnešní volbu, jsi doopravdy andělsky krásná v tom kostýmu.* Zrovna zde bych takové stereotypní kostýmy moc nečekal. I když musím uznat, že jsem odolával kostýmu drákuly, který tam měli pověšený. *Zasměje se a představí si sebe jako hrabě drákulu.* /Zajímalo by mě, kolik upírů tyto kostýmy někdy v životě využili na Halloweenu./ Upřímně jsem moc na takových párty nebyl, rád chodím do barů a klubů, ale většinou nejsou kostýmové párty pro mě. Nyní vím o co jsem přišel. *Schválně poněkud okatě přejel po KIMINĚ těle očima.*
*Uculila se na něj.* Nebudu na mol, prosím tě, proč bych byla, jsem úplně v pohodě. *Ušklíbla se a hodila do sebe další sklenku, pak koukla na svou skoro prázdnou láhev.* A sakra, budu za chvíli na suchu, to není dobré. *Řekla si spíše pro sebe a zbytek nalila do sklenky, načež pak prázdnou láhev dala na bar, aby si jí barman vzal, se sklenkou v ruce se otočila k Remimu a zářivě se usmála.* Hele já to klidně odřídím a když ne, tak to zvládneš ty, však ti to jde dobře, ale sockou nejedu, to po mě nechtěj. *Zamumlala a hodila do sebe poslední sklenku, kterou měla.* Možná bys jí měl už vzít domů, než bude úplně na mol, přece jen vypila teď na ex druhou půlku láhve, za chvíli bude mimo. *Pronesla Lea k Remimu a pousmála se.* Nebudu mimo vůbec, řekla jsem, že jsem naprosto v pohodě. *Zamračila se.*
*Opět má pocit, že se v místnosti poněkud oteplilo. Ruku i po polibku nechá zklouznout zpět do té jeho.* Napadlo mě to, když jsem se na tebe koukala. Teda, možná až poté, cos zmínil, že jsi z Rumunska. *Zazubí se.* Upír by ti sedl, jsi štíhlý, docela bledý, ale vypadá to dobře. *Usměje se, pak pohodí hlavou a přivře oči. když si ji prohlédne.* A to je tady za stolem houby vidět… *Dopije svůj drink a odloží skleničku na stůl.* Nechceš se vrátít na parket? Byli jsme si tam tak nějak… *Pohledem na moment sklouzne na jeho rty, než se vrátí zpět k jeho očím.* Blíž… *S nevinným úsměvem si přitom zkousne spodní ret.*
*Remi si pak založil ruce v bok, načež se naklonil k Lee.* Hele já myslím, že ne. Bude dobrá, přeci jen, je to Aless. A když nebude dobrá a opije se, tak bude prdel, no ne? *Uculil se na ni a potom se podíval zpět na mladší upírku. Sjel si ji pohledem a přišel pak k ní.* Jo? hele, já si myslím, že pokud se tu střískáš, tak ti to bude upřímně uplně jedno, moje milá. *Uculils e. Už viděl, jak s ní jede sovkou. Pak se naklonil k Lee, tak, aby je neslyšela Aless.* Vezmeš jí kdyžtak domů auto a já ji vezmu hromadnou dopravou, to si totiž nesmím nechat ujít, okeii? */Uculil se a pak jí nastavil ruku na placáka.*
*Lehce jezdil prstem po hřbetu její ruky.* Myslíš, že bych byl hezký upír? *Tiše se uchechtl a ztlumil hlasitost. On viděl skvěle a velice se mu líbilo to co viděl, ale osobně si užíval to soukromí a přítmí zde v boxu. Lehce upije ze svého drinku. Přiblíží se k ní a její ruku položí na svou hruď, poté svou rukou přejede po její až ke klíční kosti, přes kterou konečky prstů dojede až k jejímu krku, který jen polaská a ruku tam nechá.* Pokud jde jen o blízkost stačí říct. *Věnuje jí jeden velice provokativní úškrn.* Ale pokud si přeješ jít tančit klidně můžeme.
*Do jejich konverzace se již nijak nezapojoval. Pouze, ještě předtím, než se začali zvedat, vyslovil podle něj skromnou prosbu. Odpověď na ni pak dostal až, když už mířili kvůli Natalii ven z Pandemonia. Na tu opět jen mlčky kývl, držejíce se pevně ROBERTA po jeho boku. Když se pak ocitli venku, hned se podíval na Natalii. Lehce si nato skousl ret, němě a co nejméně nápadně zavrtěl nad mladší upírkou hlavou.* /Taky možnost, že..proč by ne..ježiš tu bude bolet pekelně hlava./ *Pomyslel si při pohledu na ni. Pobaveně se pak uchechtl, když Roberta opět nazvala „furíkem“. Na druhou stranu však doufal, že se čaroděj nenaštve a nějak jí to nevrátí. Aji kvůli tomu, jako by si to nějak chtěl zkontrolovat, se na BOBA podíval. V tu chvíli si všiml, když se zazubil, že má stále na zubech jeho krev.* Měl by sis pořádně vypláchnout pusu..a umýt si zuby..máš na nich stále krev. *Řekne směrem k němu. V tu chvíli si moc Dragosovy přítomnosti nevšímal.*
*Lea pozvedla obočí a koukla na něj.* Dobrá? Vypila celou láhev a k tomu měla drinky už předtím, tak už se ztřískala a jestli si dá další drink, tak to pak asi sranda bude, ale máš já na krku ty. *Uchechtla se když jí řekl o autu, jen se zazubila a plácla si s ním.* Jo vezmu ho a pak chci info, jak to probíhalo cestou domu u vás. *Rozesmála se a koukla na něj a pak na upírku.* Aless je moc neposlouchala, ale jakmile uslyšela něco o drinku, jen se zazubila.* Řekl někdo drink? Dáme si? *Uchechtla se a naklonila se přes bar aby tak dala barmanovi najevo, že chce něco k pití.*
*Remi se uculil, ještě mrkl na leu a pak už se podíval na Aless. Nebyl nikdo, kdo by měl právo na to jí něco zakazovat a nebo jí v něčem bránit, sázel na to, že ví, kde má ve svých 116ti letech míru. proto se na ni uculil a pak naklonil hlavu na stranu.* Dáš si? A co? Jen si řekni, cokoliv pro Aless. *Mrkl na ni pak se naklonil přes bar. Sám sobě objednal ještě jeden likér a Aless pak dvojitou whiskey a nápoj jejího výběru, jež jí pak podla.* Tak co, jdeme tancovat?*Mrkl na ni, a než by se ptala, už ji táhl mezi lidi.* Ale nejak nevím, kde jsem nechal svršek, teda, ne že by mi bylo chladno. *Zasmáls e fér pobaveně.*
V tom případě si s radostí počkám do soukromí. *Prohlédne si ESHE zběžným pohledem, skoro jakoby odhadovala, co víc jí ještě může ukázat a tiše se zasměje na jejích slovech, při dalších se k ní laškovně nakloní.* Proč to nezjistíš sama? *Nenechá se rozhodit škodolibostí a otočí to v nabídku po dobrodružství. Jen hádala, nedívala se jí do mysli, aby zjistila, co má ráda. Zkoumat neprozkoumané bylo vzrušující, vědět vše bylo osvobozující, ale nedodávalo jí to potřebnou stimulaci a požitek po kterém se pídila. Neodklonila se od ženy, velmi letmo jí konečky prstů přejela nad kolenem obkreslujíc kroužek a pohled medúzy vpíjela do těch jejích. Mohla iluzi zrušit, ale pročpak? Nač si kazit zábavu. Nakonec se však odtáhne.* Přišla jste sem dnes večer i za prostým druhem zábavy, nebo za tím, do něhož jste nám všem poskytla náhled? Mimochodem...máte rychlé prsty...tak mě tak napadá, co všechno s nimi ještě dokážete... *Mohla to být narážka na něco, k čemu chtěla směřovat, snad pouhá zvědavost, jak dobrá je zlodějka.* Co takhle tamten muž? *Ušklíbne se a pohodlně se opře, zvědavě ESHE pozorujíc, zda tichou výzvu pochopí. Nikdo další jim už stejně pozornost nevěnoval, ne nijak výrazně, jen sem tam přitáhly pohledy mužů...méně často i žen, co bylo tím jediným, co jí okradení nebo cokoliv ztěžovalo.*
A nejsi? Kdo ví, co děláš po nocích… *Zacuká jí v koutcích.* A hezký? Museli by před tebou každou varovat, aby tvému šarmu nešla vstříc. A stejně si myslím, že kdybys jim zabořil zuby do krku, nebylo by jim žádné varování co platné… *Pronese s mírným, hraným povzdechem, který tomu dodá jakýsi kouzelný romantický nádech. Když ji přitáhne ruku na svou hruď, jen se pousměje.* Příjemně studíš… *Zamručí a na moment si o něj opře hlavu. Pro její rozehřátou pokožku je to jako balzám. Prsty ho po hrudi jemně pohladí, než ucítí jeho ruku na svém krku a roztaje do jeho doteku s tichým vzdechem.* Po tomhle..? Budeš mít problém mě ze sebe sundat… *Varuje ho s úsměvem a malinko se poodtáhne, aby si ho mohla prohlédnout, její ruka však zůstává na svém místě, její pohled je naprosto oddaný.*
No jo...* Odfrkne si a pak je sleduje. Upír se zpakuje, ale NATALIA ho opět nazve furíkem. Nechá ji sprdnout DRAGOSEM než promluví na NAT.* hreysivisla tveir dagr.* Řekne kletbu a promění upírku na Lasici hranostaje. Pak ji vezme a dá si ji do výšky očí.* Už mi neříkej furík a chovej se reprezentativně. Máš na zpytování svých činů dva dny.* Poví ji než předá lasici starší upírce. Pak se podívá na TAYE a usměje se.* Jasné, neboj. Stejně asi půjdu domů, nebo něco potřebuješ, Dragosi?* Zeptá se úplně nevině jako by zrovna nezměnil jednoho člena jeho klanu ve zvířátko.*
*Už se natahovala po sklence, chtěla ještě dodat, aby ji tam přidali krev, ale to už jí Remi tahal na parket.* Nechci teď ještě tančit, mám tam drink. *Zamumlala, ale pak si ho sjela pohledem a jen se uculila.* Pokud hledáš vrchní část svého kostýmu, tak ho má Lea, stejně jako ten mj a stejně jako štít. *Zasmála se, musela na chvíli zavřít oči, jak jí všechna ta světla trochu pomotala hlavu, pak pohlédla na Remiho.* Tak tedy pojďme tančit. *Uculila se a začala se vlnit do rytu hudby, která se linula klubem.*
Hmm, třeba lovím tak krásné ženy jako ty. *Zamumlá směrem k ní, její hodnocení jej potěší, samozřejmě.* A pokud by tě varovali, utíkala bys? *Optal se jí a sklonil svou hlavu tak aby se mu mohla podívat do očí. Schválně neužíval encanto, na tohle jej nepotřeboval, okouzlit uměl ženu i jinak. Její řeč o chladnosti kůže nechal na pokoji. Líbilo se mu cítit její tělo na svém a hodlal tento pocit prodloužit.* A kdo tvrdí, že bych něco takového vůbec chtěl? *Poté co pronese otázku si prstem přejede po dolním rtu.* Nechtěla bys naopak jít o něco blíže? *Rukou si poklepal po noze a druhou natáhl k ní aby v případě, že by měla zájem si ji mohl přitáhnout k sobě.*
*Elaine Přikývla a sklonila hlavu, než se nadála z Nat byla mala Lasička. Nat zacala pískat na ROBERTA ale Elaine jízbedla ze země a strčila jí do malé kabelky* Máš průser 'Maličká'..Moc se za ní omlouvám pánové..Nebude se to opakovat.. pěkný večer pánové *Elaine se rozloučila s muži přední, Nat se vrčela v kabelce snažící se dostat ven ale Elaine jí zavřela pevně a odešla směrem k vile*
ROBERTE! *Zavrčí na čaroděje, když se mu z členky klanu stane malá lasička. Kriticky si ji prohlédne v rukách Elaine a s povzdechem převrátí oči.* No.. Tohle snad uhlídáš lépe.. *Zamrmlá otráveně a nechá Elaine i s NATALIE v kabelce odejít.* Krev? *Zarazí se následně lehce Dragos a otočí na dvojici (TAYLOR, ROBERT) za ním pohled.* Jseš snad upír nebo co? *Zeptá se Roberta, přičemž přeskočí poté pohledem ještě na Taylora, zda mu chce něco vysvětlit on.* Aby jsi mi neproměňoval členy klanu v domácí mazlíčky.. *Odpoví mu v sekundě na otázku s otráveným ušklíbnutím.*
*Když se z jeho zrzavé kamarádky náhle stala lasička, hned zaraženě zamrkal, načež se na Roberta podíval a věnoval mu jemné zamračení, které ovšem hned zmizelo.* Zkus příště spíše veverku, když už má zrzavé vlasy. *Poradil mu tiše, i když věděl, že jej DRAGOS dost pravděpodobně uslyší. Proto mu taky věnoval pohled, aby si jeho zdrbání případně vyslechl, než se znovu pro jistotu začne dívat do země nebo například na ROBERTA po jeho boku. Při zmínce krve se pak nervózně podrbal na zátylku, přičemž tiše sykl, když na to kousnutí znovu pomyslel.* No ono to souvisí tak trochu s tím mým běsněním kvůli krve..*Načal.* Dobrý, trochu víc..Robert se mě z toho snažil probrat a jelikož nezabral první pokus, tak mě jaksi kousnul do zátylku. *Osvětlil, než se znovu podíval na zmíněného čaroděje.* Hádám, že mám krev na límečku, že? *Optal se jej, jako by mu to snad nebylo jasné, než se zatvářil poněkud smutně.* Nechceš mi dělat společnost při domalovávání jednoho obrazu? Bylo by to docela férové, když jsi mi tu poslední společnost proměnil ve zvíře.
*Zadívá se mu do očí.* Varování jsem dostala, stejně se ti divám do očí. *Pronese s úsměvem.* A jestli jsi mě uhranul šarmem nebo upířím šarmem, to už se nechám překvapit. Nebyla bych první žena na světě s pokousaným krkem, ani první, která si o to řekla. *Za střízliva by z ní nic podobného nevypadlo, jenže k té teď začínala mít dál, než k opilosti a vůbec, kdo ví, co bylo v tom pití… Teď je jí to jedno. Uculí se, když zaslechne jeho nabídku a vyhoupne se mu na klín. Prsty ho přitom pohladí po odhalené pokožce na hrudi a když se mu zadívá do očí, zlehka se otře nosem o jeho.* Tekhle, nebo snad ještě blíž..?
*Bob se podívá na DRAGOSE.* Co? Uráží mě a chová se děsně. Dnes už mi to leze na nervy.* Prohlásí uraženě. Poté se podívá na TAYE a zasměje se a rukou mu rozháže vlasy.* Skvělý nápad!* Pochválí ho. Když se ho DRAGOS zeptá, tak mu zrudnou uši při vzpomínce a stáhne se od Dragose dál.* Šel jsem nejdřív mile. Ale to nezabralo, tak jsem ho kousnul. Třeba si to s tím spojí.* Pokrčí rameny, ale stále je od DRAGOSE dál a dívá se s rudýma ušima jinam. Jeho kočičí uši jsou stažené dozadu. Pak se podívá na Tayův krk.* Moc ne, jen trošku, většinu jsem slíznul.* Prohlásí a pak se na něj podívá a nadšeně usměje.* Určitě.* Souhlasí a podívá se na DRAGOSE, zda taky souhlasí.*
*Opřená o bar sledovala dívku před sebou a slabě se usmívala. Možná trochu povýšeně, čemuž také značil slabý záklon těla. Propalovala ji očima, jako kdyby ji soudila, zda za ten čas stojí. Nebo byla pouze okouzlena krásou medúzy, kdy nemohla odtrhnout svůj pohled? Hypnotizovaná hadíma očima, hedvábnými vlasy a svůdným pohledem. Zrak neodvrátila ani ve chvíli, kdy cítila slabé šimrání na své noze, pouze slabě nadzvedla obočí, jako kdyby MADDIE k něčemu vyzývala. Napětí mezi nimi však přerušily její slova, které donutily Eshe zpozornět. Pobaveně se ušklíbla, když ji MADDIE složila dvojsmyslnou pochvalu a konečně sklopila pohled na své ruce. Prsty nepatrně zakmitala a po vyřčené výzvě zvedla pohled k davu. Ihned navázala oční kontakt s několika muži, někteří jej však okamžitě přetrhli. Avšak ten, kterého měla okrást se neotočil.* Těžký úkol, *broukla, načež se opřela o bar a zhluboka se nadechla, stále udržující oční kontakt s mužem,* ale ne nemožný. *Mrkla na Maddie, zatímco se otočila pro dva panáky a s nimi se odebrala za mladíkem. Cestou si ho prohlížela, analyzovala, kde na první pokus narazí na jackpot a jakmile měla odpověď, už stála u něj a nabídla mu pití. Brzy si uvědomila, že byl jedním z těch, které už za dnešní večer okradla, proto toho využila a panáka mu věnovala jako omluvu a blbý žert, který se hodil k charakteru, za kterého se dnes oblékla. Zřejmě měla štěstí, protože si svým nedávným představením na baru vysloužila jeho přízeň a také nestydaté doteky, které mu okamžitě opětovala. Skvělá příležitost mu opět vniknout do kapes a vzít si to, co už jednou bylo její.* *Po chvilce osahávání mu podala i svého panáka a se slovy ´splatila jsem svůj dluh´ se otočila a zamířila zpátky za MADDIE. Posadila se zpátky na svou židli a otočila se na muže, který se na ní pouze usmál, gestem ji popřál na zdraví a s vypitou sklenicí se odebral pryč.* No, dokud nedošlo k mému prozrazení, kradlo se mi líp, ale vždycky existuje nějaká cesta, že? *Promluvila k MADDIE a na bar hodila peněženku, kterou rovnou otevřela a podívala se, co v ní je.*
Myslíš, že k tomu abych svedl tak krásnou ženu potřebuji nějaká upíří kouzla? *Pozvedne obočí i koutek úst. Když se na něj usadí, tak ji chytí za boky a přitáhne si ji blíž.* Takhle by to mohlo stačit. *Jen co to dořekne, tak se k ní skloní a rty jí lehce zatlačí na krk.* Tak co, myslíš, že jsem dobrý upír? *Zuby lehce přejede po její straně krku, stále však neporušuje její kůži. Na chvíli se zastaví u klíční kosti kde pomocí svých úst vykouzlí malou modřinku. Poté zapojí i své ruce a lehce jí přejíždí po těle tak, aby jí mohl škádlit, jednou rukou přejede přes bok, oblinu prsou a krk až k bradě, za kterou ji chytí a pozvedne bradu, svými rty se přiblíží k jejím.* Smím? *Optá se na polibek a otázku jí vdechne přímo na ústa.*
Jak tě uráží zase "furík"? *Nechápe absolutně, ale pak mávne rukou, že u Roberta lepší neřešit. Komentáře Taylora taky neřeší. Na takovou úroveň se snížit nehodlal. Když je Natalie pryč, tak začne řešit ty dva. Po vysvětlení TAYLORA pozvedne obočí a káravě se podívá na ROBERTA. *A co dělal mezitím Sasha? *Otáže se.* Kde vůbec je? *Zamračí se, když se rozhlédne, protože ví stoprocentně, že je po klubu následoval.* S kousnutím? Upír? Běsnění po krvi? *Položí dotazy Robertovi tak sarkasticky, jak jen to jde. Nakonec si promne dlaní oči.* Já ti jednou fakt střelím přes uši.. *Pronese, zatímco si v hlavě jak mantru opakuje, že Roberta nemůže zabít. Na oba se zadívá, když je vyslovena žádost o nějakém pobytu Roberta ve vile.* Lasičku malovat nezvládneš? *Otáže se Taylora a oba ještě chvíli sleduje.* Fajn.. Ale zítra vás chci oba u mě v kanceláři, kde si zrekapitulujeme pravidla.. *Pronese výchovně se založenýma rukama na hrudi.* A žádné další proměny, Hellere. *Dodá varovně.*
Šikovná, myslím, že mladík nám s radostí zaplatí nějaký lepší drink, než je toto, co myslíš? *Prohodí a poukáže na levné panáky, které se tu nabízely skoro každému. Její jazýček měl však dávno vytříbené chutě a dívka před ní dobrý vkus...nebo talent. Snad obojí. Uměla odhadnout koho okrást, Maddie na setinu napadlo, zda by ESHE chtěla okrást i ji, kdyby měla příležitost a skutečně něco při sobě, kromě bankovek v dekoltu. Skoro to vypadalo, že se nechávala dnes večer pouze pozývat svou společností.* Ale abychom se nenudily...zkus okrást ji. *Kývne směrem k dívce, která si dokonce i kryla svůj drink, aby jí do něj někdo nehodil, zdálo se, že má čistou kolu nebo tomu podobnou sodovku a v kostýmu Welmy ze Scoobyho působila jako roztomilá šprtka. Zřejmě správně zvolila i svůj kostým. Nejistě se ohlížela za chlapci, kteří konverzovali s párem děvčat, které měly kostýmy lazené k dalším postavám onoho seriálu a když se na ni podíval jeden chlapec, Welma se otočila a začervenala. Tuhle už ESHe nesvede a pravděpodobně ani nenalije alkoholem, bude muset použít lepší triky.* Nemůžeš to přeci mít pokaždé snadné... *Sama se přitom dívá skoro znuděně na procházející ženu, kterou souhra náhod - a nebo ne? - přiměje projít okolo nich a Maddie jí zavadí o ruku. Nepatrný pohyb prsty, trocha magie a voalá... Žena se jí ještě bezmyšlenkovitě omluví, že do ní strčila, vypadala podnapile, Maddie mezi ně na jednom prstu zvedne náramek. Nesešlo na tom, zda to byla cestka, či nikoliv, Maddie se ohlédne a pošle ho po pultu pryč dostatečnou silou, aby vyletěl a do nějaké ženy vrazil. Ta se sehne a dobrácky zavolá za okradenou - to že ji k tomu Maddie přiměje je už druhá věc. Náramek se tak dostane rychle zpět k majitelce, která ještě vypadá dojatě, že je slečna tak hodná a Maddie se s odporem ušklíbne a napije se.*
Co já vím? Buď jsi zatraceně rychlý, nebo sis mě získával bez kouzel kus večera. *Když svou pozornost přesune na její krk, spokojeně zavrní a zakloní hlavu, aby měl lepší přístup.* Mmm… Málo krve, ale body za snahu bych ti přiznat mohla. *Poškádlí ho s úsměvem. Prsty mu vjede do vlasů a natiskne se ještě trochu blíž k němu, zatímco si užívá, jak jeho ruce zkoumají její tělo.* Rozhodně… *Odpověď mu rovněž vydechne do rtů a provokativně po nich přejede svými. Jejich pohledy se nakrátko spojí, než se nechá do případného polibku vtáhnout, zatímco její volná ruka se přesune na jeho hruď, kterou celou dlaní pohladí.*
A na kterou stranu se přikláníš andílku? *Zašeptá jí do kůže ale pak ji konečně políbí. Jemně jí zkousne spodní ret, jakmile ucítí, že Kim dochází dech, tak se jí přesune dál. Nechá jí chvilku oddechovat a on si mezitím pomocí polibků a lehkých kousnutí tvoří cestu dolů k jejímu výstřihu, jeho ruce doplňují jeho pohyby, lehce jí přejíždí konečky prstů ale i dlaněmi po celém těle tak aby ji rozdráždil co nejvíce to jde. Lehce mu zavazí její křídla, ale on si poradí. Poté se vrátí zpět k jejím rtům a ještě jednou ji velice vášnivě políbí.*
*DRAGOSOVI hned v rychlosti vysvětlil, proč zmínil krev. Když se pak mluvilo o Sashovi, rozhlédl se zmanetě. Měl za to, že šel za nimi.* No co vím, tak mi sháněl krev. *Vysvětlil to v rychlosti za něj. Nato se už u nich docela udýchaně upír zjevil.* Zatáhli mě do nějakého tance..nedalo se vymotat! A pak se mě jeden pár zeptal, zda nechci do trojky!..co s těmi stvořeními dneska sakra je?! *Zastěžoval si upír, zatímco svůj běh ještě nějakým způsobem vydýchával. Po chvíli se však zpamatoval a narovnal. Tay mu nato věnoval jen zmatené zamrkání. Raději se pak přesunul zpět k DRAGOSOVI.* Zvládnu, ale nevím, zda by se lasice opalovala na střeše Notre Damu během svitu krvavého měsíce. Nebo by maximálně visela z okna..maluju to z pohledu zespodu, moc země tam vidět nejde. *Pokrčil rameny, načež se spokojeně usmál a kývl, když Robert dostal od Dragose povolení.*
*Mykne rukou do strany a pohodí ramenom.* Na tom nezáleží, pozvem ťa rád. *Odpovie THIERRIMU na to usmeje sa pre potvrdenie svojich slov. On to teda nerobí len zo slušnosti, ale rád robí radosť a rád sa podelí. Pozrie na THIERRIHO prst a nepríjemne nakrčí obočie, skúmajúc jeho štruktúru, no zároveň už si nemôže dovoliť, aby ho teraz schytil a liečil ďalej - nemá na to energiu, už zrejme opadol účinok marihuany, sú tam ďalšie osoby a prosto, nie je to správne, musí mu to nechať zarásť už takto, prirodzene, hlavne, že to nekrváca a má prst na svojom mieste. Bolo mu ľúto, keď THIERRI plakal za to, ako veľmi to nechcel. Všetky tie slová, čo práve počul, sa mu zlievajú a on vlastne netuší, ako čokoľvek z toho chutí, ale špenát znie dobre, ten by mohol Lónimu chutiť, aj keď teraz vyzerá ako jedovatý sliz, vyliezajúci obrovskému hadovi z papule, skoro akoby mu Jormungandr ponúkal svoje menu rovno za žalúdka.* Fuj. *Zašepká si potichu a nakloní sa.* Ja vás poprosím… uum, tamto? *Povie skôr rečníckou otázkou a ukazuje prstom na hadie oko, ale je to zrejme úplne niečo iné ako špenátová špecialita, ktorú vybral, a nakoniec ukázal na kebab, čo bola asi tá najobyčajnejšia vec v ponuke, ale ako pozná Lóniho, zrejme ocení aj to. Dúfa v to, veľmi v to dúfa. Sleduje obsluhu, ako sa pohybuje a rozpíja do farieb a do čierna a je mu z toho podivne zle.* Viem, že nevyzerám najlepšie. Teším sa domov. *Prizná sa úprimne, keď sa zahľadí na THIERRIHO vedľa seba a usmeje sa na neho napriek svojim slovám a spokojne sa kýva hore-dolu na špičky a na päty a zas naspäť. Keď dostanú svoju objednávku, šťastne ako dieťa natiahne ruky a nadšene sa mu rozžiari tvár, napriek tomu, ako mu smrad mäsa udrie do nosa a chce sa mu pozvracať, ale udrží to, a ako cíti špenát, aj keď by nemal.* Ďakujeme. *Radostne zvolá a je hrdý na svoje herecké schopnosti.*
Spíš na tu druhou. V euforii jsem, ale vnímám. *Pousměje se, ale to už Cal spojí jejich rty a nechá se unášet tím, o čem koneckonců uvažovala přinejmenším poslední půlhodinu pokaždé, když její pohled padl na jeho rty. Když ji konečně nechá se znovu nadechnout, cití se víc opilá než doteď, jelikož jí odepřel většinu zbývajícího kyslíku. Trhaně se nadechne a spokojeně zamručí, když se rty opět přesune na její krk a začne se pomalu přesouvat k jejímu výstřihu. Každý jeho dotek pálí, paradoxně i přesto, že má poměrně studené ruce. Jakmile se jejich rty znovu spojí v polibku, vezme jeho tvář do dlaní a tentokrát převezme iniciativu ohledně toho, kdy a jak jejich polibky skončí. Pak se poodtáhne a zadívá se mu do očí, zatímco ho prsty pohladí po tváři.* Chceme se připojit k těm co už místní klub zneužili ve všech myslitelných smyslech, nebo… *Začne, skloní se k němu a políbí jej těsně před ucho, než šeptem větu dokončí* se budeme držet původního nápadu se soukromým striptýzem..?
*Užívá si to, celé jeho tělo má na sebe přitisklé to její a cítí tep v jejích žilách. Jakmile chytí jeho tvář do svých rukou tak jí tam vloží hlavu plnou vahou, po chvilince ale pootočí tvář tak aby jeho ústa dostáhla na hranu dlaně a lehce jí tam kousne. Jde spíš o smyslové vnímání než aby se jí pokusil způsobit bolest. Koukne do jejích očí a poměrně chraplavým hlasem pronese směrem k ní svou odpověď.* Nejsem proti ani jedné myšlence, ale moc by se mi líbilo změnit tohoto sladkého anděla na nahou ďáblici jen pro mě. *Iniciativu sice nechá na ní, ale posune si jí na svém klině aby cítila, že rozhodně něco s jeho tělem už dělá.*
*Jakmile zjistil, kde je jeho svrchní část a zbytek věcí tak si jen oddechl. Věděl totiž, že tu kravinu ještě při nějaké příležitosti určitě vytáhne a byl rád, že vše bylo v bezpečí, což taky potvrdila Lea, která z poza zad vytáhla štít a mávla po něm Remimu. Mladý fér se na ni usmál a pak se podíval na Alessandru.* No tak jooo, dobře dobře. Tak teda jdeme tančit. *Uculil se a když se octl na tanečním parketu opět mezi lidmi, tak přišel k Aless, aby ji jemně chytl opět za boky a natiskl k sobě. Pak se usmál.* Teda, koukám, že i paní vážná upírka se taky umí odvázat. *Pronesl za účelem, aby si do ní rýpl, v tom byl ten účel křišťálově jasný. Pak se ale zasmál a sklonil se k jejímu uchu.* Takhle se mi líbíš ještě víc. *Zavrněl spokojeně, a když se odtáhl podíval se ji do očí a usmál se.*
*Vlnila se kolem něj svůdnými pohyby a usmívala se. Alkohol, který vypila jí už dostatečně stoupl do hlavy, ale v tuhle chvíli jí to bylo jedno. Věděla, že je tu s Remim a že už žádnou chybu jako minule neudělá. Otočila se k němu a své ruce si položila na jeho hrudník, tančila dál a culila se nad jeho slovy.* Umím se odvázat i bez alkoholu nebo si snad myslíš, že ne? *Vyplázla na něj jazyk a rukama mu pomalu sjela z hrudi na břicho.* Tak líbím víc jo? Ale nepovídej. *Stoupla si na špičky a jazykem mu přešla po rtech, než se odtáhla a zase dál tančila.*
*Remi se na ni zasněně podíval, ale hned na to zavrtěl hlavou. Já neřekl, že ne, moje milá. *Usmál se na ni fér. Pak už si ji zase chytl za boky a i on tančil s ní.* Dám si ale ještě drink, ještě jeden, na kuráž. *Mrkl na ni, než jí metzi lidmi utekl k baru. Koukl na Aless, na kterou se usmál a zamával ji. Než by se ale nadál a nečeho si všiml, přišla k němu jakási neznámá dívka, Remi ji v životě neviděl. měla dlouhé, rudé vlasy a culila se, on jí stihl jen věnovat úsměv, a ani se nenadál a dívka už se k němu tiskla a vášnivě jej líbala. Remi ale jen zavrčel, načež ji popadl za ramena ve snaze jí od sebe odtáhnout.*
Tak na kuráž. *Zasmála se a když jí odešel, ještě chvíli tam tančila a usmívala se. V jednu chvíli se ale podívala jeho směrem a zůstala stát na místě. Stiskla ruce v pěst a s tichým zavrčením se vydala k baru. Jen co došla, popadla dívku za rameno a odtrhla jí od Remiho.* Jestli se chceš dneska vrátit domů v celku, tak se otoč a táhni k čertu. *Zavrčela výhružně, ale dívka jako kdyby si z toho nic nedělala. Jen se Aless vysmála, odstrčila jí a znova zamířila k Remimu, snad pokračovat v tom co dělala, jenže to jí Aless chytla za ruku a znova jí odtáhla.* Jsi snad do prdele hluchá! *Zamračila se na rudovlasou dívku.* Co kdybys mi šla z cesty. *Jen co to dořekla, tak cizí holka Aless pořádně vrazila a znova se na usmála na Remiho. Upírka stiskla znova ruce v pěst a vycenila špičáky, už se chystala na mladou dívku skočit, ale to se mezi Aless a neznámou postavila Lea.* Asi byste měli jít. *Koukla spíše na Remiho, zatímco odváděla neznámou pryč.*
*Remi to vše sledoval, a jakmile skočila Aless po dívce, nebo spíš se na to chystala, tak se na ni jen vykuleně podíval. Byl proteď rád za to, že Leandara zasáhla. Proto pak došel k Aless, jemně ji chytl za ruce a koukl se na ni.* Dáme si ještě drink a pojedeme, ano moje milá? ještě jeden na uklidnění. *uculil se na ni a jemně ji pohladil po tváři, pak ji ale chytl za ruce a začal ji tahat k baru* Trubka, vůbec nevím, kde se vzala, ale že byla drzá co? *Pronesl, ale jelikož mu přišlo že by to teď nebylo vzhledem k jejímu vzteku moudré téma, koukl se pak na upírku a pak na barmana.* Dvakrát dvojitá whiskey prosím!!
*Všechno se seběhlo tak rychle, najednou byla Leandra i s dívkou pryč a Remi na ni mluvil. Chvíli jí trvalo než si uvědomila, co se stalo a co skoro udělala.* Ano, drink prosím. *Pronesla jen a když se s Remim dostala k baru, opřela se o něj a zadívala se před sebe. Neměla by to dělat, neměla by se tak chovat, ale nějak nedokázala ovládat všechny ty nové emoce, které se k tomu všemu vázaly, nikdy neměla proč žárlit a teď jí to tak moc ovládalo. Když před ně barman postavil jejich objednávku tak sklenku popadla a vypila jí na ex, pak jí odložila a vzala si svou bundu, kterou si začala oblékat. Mezitím se k nim vrátila Lea.* Ty zbraně a štít vám vezmu do vily, vy asi pojedete k tobě co? *Optala se Remiho, zatímco po očku sledovala i upírku.* Půjdu ven a počkám tam. *Pronesla Aless a proklouzla mezi nimi, míříc ven. Když pak vyšla, posadila se na okraj chodníku a čekala.*
*Remi kývl na souhlas.* když poté dopil i svůj drink, tak se na Leu usmál.* Jo, díky to budeš hodná. Já ji vezmu se sebou, a neboj se, pak ti budu vyprávět, jak probíhala naše cesta MHD. *Zasmál se Remi, nakonec se na ni ještě jednou usmál a pak už vyrazil za Aless. Došel k ní a usmál se.* Tak co, jdeme? *Optal se jí. Pokud souhlasil, tak jí pomohl na nohy a potom už oba dva zamířili pryč, do nočních ulic New Yorku směrem k Remiho a bytu.* ODCHOĎÁK ZA REMIHO +ALESS
*Vytáhla z peněženky bankovky a okamžitě je podala kolemjdoucímu barmanovi s objednávkou na rtech. Otočila se i na MADDIE, vybízela ji k vybrání drinku a poté peněženku schovala do svého výstřihu, aby si jí její pravý majitel nevšimnul. Musela být ostražitá a hlavně se krotit s alkoholem, jelikož nechtěla opakovat své vystoupení. Proto tác s levným pitím posunula dál od sebe a zhluboka se nadechla, jako kdyby tím měla snížit své promile. Cítila se už trochu gumová, ale mysl měla bystrou, pokud se opravdu snažila. Byla vysloužilým alkoholikem, který se naloží do lihu snad každý den, takže věděla, kde má své hranice.* Baví tě posílat ostatní do terénu, zatímco je sleduješ? *Ušklíbla se, aniž by se podívala na dívku, na kterou MADDIE poukázala.* Mě teda ne, *úšklebek ji slabě povolil,* do rukou se mi dostávají cizí věci každý den, je to má práce, *řekla, zatímco pozorovala, jak i dívka před ní předvádí své umění.* Myslíš, že jsem zde pracovně, Maddie? *Přivřela své oči, jako kdyby chtěla MADDIE pokárat. Ale nešlo o to, že by krást nechtěla. Prsty ji svrběly, klidně by znovu obcházela všechny přítomné a obírala je o jejich cennosti, avšak šlo o to, že si nechtěla nechat rozkazovat. MADDIE zasahovala do její svobody, rozhodovala za ni a to se Eshe přestávalo líbit. Proto vzala osud do svých rukou a rozhodla se její nabídku odmítnout.*
*Tiše se zasměje nad tím kousnutím. Tohle byl ten zvláštní typ intimity, který nedokázala pojmenovat, ale neskutečně si ho užívala.* V tom případě bych ocenila spíš to soukromí… *Zavrní tiše s pohledem upřeným do jeho očí. Kdyby už ji doteď nezpracovával promyšlenými doteky, tenhle hlas a výraz by tu práci odvedl tak či tak, a to neméně kvalitně. Tiše vzdychne, když si ji přitáhne blíž k zaoblině svých kalhot a ještě jednou ho vášnivě políbí, než se pomalu zvedne, a svou dlaň nechá sklouznout od jeho obličeje přes krk, rameno a paži až do té jeho.* Přípraven mi ukázat svůj upíří hrad? *Zkousne si ret, zatímco na něj toužebně upírá pohled svých nebesky modrých očí.*
Hmm, správná volba. *Zamručí hlubším hlasem. Ještě jednou si ji celou prohlédne. Chytí ji pod zadkem a postaví se. Potom ji opatrně nechá sjet až stojí na svých nohou.* Tak pojďte milady. *Vzal ji lehce za ruku. Sám dopil svůj drink, který nechal stát vedle její skleničky a vydal se pomalu procházet pandemoniem. Ještě jednou se rozhlédl okolo sebe zdali nezahlédne nějakou známou tvář, ale poté už pomalu mířil až k východu. Jakmile byli z klubu venku, tak zavolal taxík a když nasedli tak nadiktoval svou adresu v Manhattonu.* KIM + CAL ODCHOĎÁK
*Kvalitní absint, dvě skleničky tohoto silného alkoholu, dvě ženy. Jednu z nich přisune směrem k ESHE a ušklíbne se.* Koho by to nebavilo. *Udělá si svůj obrázek ohledně faktu, že dívku okrást nesvede. Úzké zaměření, fajn. To je také dobré vědět.* Vzhledem k předchozímu výstupu? Myslím, že tu nejsi úplně volnočasově. Ale budiž, přesuňme zábavu do jiné sféry. *Ušklíbne se a absint zvedne.* V čem se ještě vyznáš? Vypadáš mladě na takové... *Sklouzne ji pohledem.* Dovednosti. *Snad lovila slovo, možná to byl smysl pro drama, nicméně Maddie málokdy věci nechávala náhodě, ač v lecčem magii vynechávala. Seznamování se nudným způsobem nebyla nic pro ni, ESHE jí ale takové nenabídla, zatím si tedy nebylo nač stěžovat.* Nebo jestli máš už dost mluvení... *Nakloní se k ní blíž a zavadí pohledem o její rty.* Tak se můžeme přesunout jinam za smyslnější zábavou. *Učiní jí už mnohem přímější nabídku a odpije si z absintu. Nebyl to alkohol, který bylo radno kopnout naráz, ne každý s ním ale měl zkušenosti. Znala i takové, co ho kopali, brali ho jen jako dalšího panáka. Byli nakonec lidi, kteří kopali i whiskey nebo...víno.*
*Thierri sa nadýchne k protestu. Predsa len, nebyť TANOIi tak by musel možno aj na pohotovosť. Ten účet čo by tam nechal, by len tak pred otcom už neskryl. Ale potom mu napadne, že vlastne mu TANOIA ponúka jedlo zadarmo.* Tak dobre. *Súhlasí nakoniec. Nebude sa priečiť. Prezrie ponuku a vymenuje mu niekoľko tureckých pochúťok. Sám si aj vyberie čo si dá. Počká ešte na TANOIOVU objednávku. Pozrie sa naňho skúmavo. Dokonca naňho aj žmúri trochu oči ako keby ho hodnotil.* /Furt sa smeje. Ja som na svojom zlom tripe asi prekričal polovicu večera./ Hej, tiež sa teším keď toto... *ukáže na seba a špinavé oblečenie* ... dám zo seba dole. Díky. *Poďakuje sa za objednávku.* Chceš sa najesť tu? Alebo zavolám taxi? Alebo Bolt... čokoľvek čo nás hodí domov. *V zranenej ruke si drží jedlo, zdravou vyloví z nejakého vnútorného vačku mobil a otvorí najbližšiu aplikáciu. Pozrie na TANOIU a čaká na odpoveď.* Keď chceš môžeš zostať aj u mňa kým ti to neprejde. *Navrhne dodatočne.*
*Ušklíbne se a přisune si blíž absint, na který zamyšleně kouká. Dnes toho vypila hodně, nebylo moudré přimíchávat další druh alkoholu. Na druhou stranu nemohla MADDIE nechat pít samotnou, proto i ona trochu upila a olízla si rty.* Jsem ve svých nejlepších letech, *okomentovala s úsměvem a zaměřila se MADDIE do očí. Hádala, že byla o něco starší, než dívka v kostýmu medúzy, ale zdání mohlo klamat, stejně jako u Eshe.* *Neodtáhla se, když se k ní čarodějka přiblížila. Pouze zatajila dech a nechala své oči zabloudit v těch jejích. Laškovně se usmála a slabě naklonila hlavu na stranu, přičemž lehce přivřela oči.* Hmm, lákavá nabídka, to opravdu, *potichu zavrněla a položila svou dlaň na tvář MADDIE. Palcem ji přejela přes ušní lalůček a později na krk, odhrnujíc tak vlasy, které jí překážely. Zároveň se taktéž o kousek přiblížila, stále ztracená v jejích očích. Měla je nádherné.* Ale atmosféra ještě není tolik napjatá, aby jsme si to obě užily. *Pustila ji a kývla na absint. Svůj vzala do ruky a upila o něco více, přetrhala tak jejich zvláštní chvilku. Zhluboka se nadechla a zvedla zrak na strop, hledala správná slova.* Jak se to říká, zakázané ovoce chutná nejlíp? *Vybízela dívku před sebou. Eshe si stále nebyla jistá, zda by společnost jako je MADDIE chtěla ve své tělesné blízkosti. Alespoň ne tak snadno, ne na povel. Chtěla cítit obří touhu, vzrušení, které nakonec celou její morálku a přesvědčení o sexualitě porazí.*
*Je rád, keď nakoniec ďalej THIERRI nepotestuje a nechá si za jedlo zaplatiť, aj keď vôbec nezapočuje cenu, ktorú zaplatí, teoreticky mu na tom nezáleží, peňazí ma so sebou dosť a síce dnes nič nepredal a ani nerozdal, čo sa mu zdá veľmi smutné a stratené, nakoniec zajtra má dohodnutých veľa obchodov, takže peňazí si zajtra zarobí dostatok. Spokojne podáva nejakú dvadsaťdolárovku, ktorá mu prdá padla do ruky a podá ju žene, ale keď mu podáva výdavok, nevšíma si ju a iba sa hojdá na nohách a sleduje bok stánku, kde sa to podivne vlní a krúti a popri tom počúva chlapca vedľa seba. Prikývne, že súhlasí, sám si predstaví, že zo seba naraz všetko stiahne a nahý sa vrhne do postele a rovno zaspí, ak sa vôbec v bezpečí dostane domov, pri spomienke ktorého len jemne pokrúti hlavou a pozrie na THIERRIHO.* Umm, ja sa bojím MHD. Je taxík MHD? *Opýta sa, ale nakoniec bude najlepšie, ak teraz nepôjde pešo, ale že ho dovezú rovno na miesto a ak pôjde s THIERRIM, malo by to byť viac fajn, aj keď sám vyzerá zničene a nemotorne, ale hádam to zvládnu.* Tak môžeme ten taxík. *Doplní nakoniec rozhodnuto čupne si na zem ako dieťa a začne si na betón kresliť nejaké obrazce. Keď im obsluha podá ich objednané jedlo, iba sa dvihne, šťastne poďakuje a zas si čupne, jedlo si položí na stehná a kreslí si ďalej. Keby nebol pod vplyvom, asi by si všimol, že tá farba, ktorá sa naťahuje pod jeho prstom ako sliz, tam v skutočnosti nie je. Nakoniec sa zas narovná, len tak-tak chytiac kebab pre Lóniho do dlane, pozerajúc na nejakú pokrútenú zvieraciu postavu, s dlhými končatinami, ako sa na neho škerí.* Desí ma to. *Povie THIERRIMU a ukáže na zem, kde chlapec nič neuvidí, ale za sekundu sám na to zabudne vrhne sa k THIERRIHO boku, aby ho chytil za ruku a pokrúti hlavou.* Ďakujem, ale ja musím ísť domov. *Prenesie vďačne a hravo sa zaškerí, cítiac, že pocity, ktoré pri predstave Lóniho hryžú dieru do jeho mozgu a slabín silnejú a on sa nechce takto strápniť a zároveň to potrebuje, pretože aj negatívne emócie sa stupňujú a má chuť hodiť sa o zem.*
No... *Skutočne sa zamyslí. Uňho doma taxi určite nie je niečo ako MHD. Ale má pocit, že tu v New Yorku to ľudia využívajú skoro ako MHD.* /Ale zas v taxi sa nemusím tlačiť s nikým cudzím, nehovoriac o čudných ľuďoch čo mávajú v metre sex alebo si honia.../ Nie, myslím, že to nie je MHD. *Uzná po svojom brainstormingu. Sklopí hlavu ako pohľadom nasleduje TANOIU. Prikľakol by k nemu ale má pocit, že už by sa z tej zeme nepostavil. Tak pozrie do aplikácie a objedná im odvoz. Keď ho TANOIA upozorní na niečo čo ho na zemi desí. Nič tam nevidí. Okrem nejakého chrachľu čo tam voľakto nechal.* /Dúfam, že si v tom nemáčal prst./ *Trochu sa nakloní a prikývne.* Neboj, to zmizne len čo na to zaprší. *Povie mu presvedčivo. A aj sa naňho usmeje. Síce s tým ako vyzerá to skôr pôsobí desivo ale v zrkadle sa ešte nevidel. Trochu je vyvedený z balancu keď ho TANOIA schmatne ale celkom slušne to ustojí.* Dobre, pôjdeš domov. Máš doma niekoho kto sa o teba postará? /Nemal by zostať v takom stave sám./ *Opýta starostlivo, čo v celkovom jeho správaní dosť netypický jav. Thierri je dobrý chalan, len to toľko neprejavuje. Kúsok od nich zastaví taxi, Thierri ešte skontroluje ŠPZ či je to ich odvoz a keď to sedí tak vedie TANOIU k autu.* Budeš už čoskoro doma. Hlavne sa musíš poriadne napiť. Aj niečo trochu zjesť. Ale hlavne vodu. *Hovorí mu keď otvára dvere auta.* A potom pôjdeš do postele spať. Ono to prejde a budeš zas v pohode.
*Nechá si zachytit tvář a shrnout vlasy na stranu, pozoruje její tvář a na rtech jí hraje jemný úsměv, když se odtáhne a napije.* Atmosféra je to nejmenší. *Broukne a položí si ruku vedle jejího stehna, letmo se dotýká, nijak intenzivně ovšem. Nechává ji, aby se po jejím doteku sama bezděčně natáhle. Minimálně v prvních chvílích, kdy se nakloní těsně k ní, hranou ukazováčku jí nadzvedne bradu a palcem přejede po rtech k nimž se nakloní. Na prstu jí ulpí kapka alkoholu a Maddie jej opět odtáhne od rtů a skoro se zdá, že palec nahradí svými rty. Maddie však jen podráždí svým dechem na rtech a prst si pomalu olízne od alkoholu a ukazováčkem ji při stahování se znovu pohladí a narovná se.* Jsem tvé zakázané ovoce? *Vrátí se pobaveně k poznámce ESHE.*
Není to snad základ všeho? *Naváže na tvrzení Maddie a opět neuhne pohledem, jakmile si vedle ní položí ruku. Možná to vypadalo jako odtažitost, ale Eshe nechtěla působit jako vyděšená panna, kterou obtěžují v temné uličce. Naopak, chtěla působit nad věcí, jistým způsobem dominantní. Svědomí, které již teď bojovalo s alkoholem a kouzlem čarodějky ji nutilo se držet zpátky, ale přesto si tu rozepři v její mysli užívala. Zvlášť ve chvíli, kdy mezera mezi dvěma ženami během mrknutí oka zmizela a Eshe ucítila na svých rtech horký dech. Horečka projela jejím tělem jako blesk, ale Maddie se po chvilce odtáhla. Eshe se slabě usmála, protože tohle potřebovala k tomu, aby zhřešila. Maddie její náznak pochopila, nebo to byl snad její styl, kdo ví.* Každá žena je mé zakázané ovoce. Ty jsi první. Nebo bys alespoň mohla být, *na chvíli odvrátila pohled, dokud se znovu zase nepodívala do jejích očí,* budeš? *Nadzvedla laškovně obočí.*
*Mykne plecom, akoby na tom už nezáležalo. Už sa rozhodol ísť autom, nech už bude akékoľvek a nech sa volá hocijako. Teraz je v stave, že by zrejme nastúpil aj do bielej dodávky a nechal sa predať na orgány, ak by mu povedali, že ho zavezú domov k Lónimu. Keď si na neho spomenie, stlačí kebab v ruke bližšie k svojmu telu, takže bude vyzerať ako stokrát prejdený autom, ale kým bude chutiť rovnako, všetko je podľa neho v poriadku. Súhlasne prikývne. THIERRI má pravdu, sám vie, čo má robiť, alebo aspoň v tomto stave sa snaží udržať si racionálnu hlavu, aby vedel, čo má robiť, no ešte aj taxík, čo pri nich zastavuje, v jeho očiach pôsobí ako dlhá žltá stonožka, ktorá pokračuje smerom po ulici a naťahuje sa ako želatína a nikde nekončí, no keď sa nechá chytiť THIERRIM a zaviesť k autu, zrazu vidí, ako to auto tam stojí, ale pohľad na jeho nohy v ňom vyvoláva pocit, že padá a každým krokom je zaborený v čiernej diere, do ktorej vkĺzava nohami a utopí sa v roztopenom čiernom betóne a tak sa vešá na THIERRIHO, akoby bol jeho posledné záchranné lano, ale hrozne sa pri tom chichoce, akoby sa nič nedialo.* Mám doma niekoho a ten niekto nebude šťastný, že ma takto vidí, ale mám pre neho kebab, takže možno mi to odpustí. *Prenesie otvorene a vkĺzne do taxíka, sledujúc upreným pohľadom plešinu šoféra, od ktorej sa odráža lesk natoľko, až ho oslepuje a tak si prikryje rukou oči, hodí sa dozadu a smeje sa.* Jemu sa v hlave otvára brána do inej dimenzie? *Opýta sa skoro zúfalo, ale za to potichu, THIERRIHo vedľa seba a započúva sa do zvukov motora, nalepí sa na sklo auta a sleduje lampy, ktoré sa míňajú, až pokým sa auto nezastaví a on z neho nevypadne, cítiac všetko bolestivejšie a intenzívnejšie, až sa mu z toho točí hlava.* Ďakujem za večer. Dúfam, že budeš v poriadku s tým prstom. Dobrú noc. *Zvolá smerom k THIERRIMU šťastne a napriek svojmu stavu zatvorí rýchlo dvere a vyberie sa so žiarivými očami k opustenému domu, len aby vošiel dnu a vrhol sa na Lóniho, strčiac mu kebab do ruky, sťažka ho pobozkajúc na pery a ihneď sa ide vyzvracať do umývadla.*
*Bob se na DRAGOSE podívá a to dost uraženě.* Proto nejsem nějakej zk...nej furík!* Zavrčí a pak nad ním mávne rukou.* No a už Skinner prokázal, že bolest v podobě trestu je dobrým učitelem. Celkově jeho behaviorální teorie a experimenty se mi zamlouvají. Škoda, že jsem tehdy byl v komatu.* Povzdechne si. Sice jeho teorii znal, proto si ji našel i poté, co nabyl zase lidskou podobu. Pak se podívá na DRAGOSE.* Pokud mě nebude urážet a rozčilovat... Navíc nejde o nic jako má David. Jen dva dny na to, aby si promyslela své chování. Třeba se ji to v budoucnu bude hodit a bude z ní fajne netopýr.* Pokrčí rameny, ale v tom mu zazvoní telefon. Ten vezme z váčku a zvedne.* Copak?* Zeptá se a poslouchá. Z druhé strany je slyšet neznámá řeč. Jde o démonský jazyk.* Ah, dobrá, budu tam.* Poví a položí telefon.* No pánové. Dnes s Vámi nikam nejdu. Mám práci jinde, kde jsem zavázán.
*Upír ještě pozvedne obočí.* Seš citlivka na svůj věk.. *Odfrkne si ještě a jeho komentáře o chování a trestech pouští jedním uchem tam a druhým ven. Podle něj je zrovna s tímhle Robert naprosto mimo, ale vymlouvat mu to by bylo jako chtít po vlkodlacích aby aportovali. A ano.. Už to jednou zkoušel. Dragos nad Sashou zakroutil hlavou, když se u nich ukázal, načež se vrátil k ROBERTOVI a TAYLOROVI.* Nevím jak lasice, ale proč by tam někdo chtěl vidět Roberta? *Nakrčí v úšklebku nos, než jim to oběma jak malým dětem povolí. Což je ve výsledku stejně k ničemu.* Užij si to s démony.. *Popřeje mu sarkasticky starší upír a pak pobídne oba mladší, aby si pospíšili a zmizí na cestu zpět na Staten Island.*
*Sashovi tolik pozornosti nevěnoval. Maximálně se na něj soucitně podíval, než si jeho pozornost k sobě znovu upoutal DRAGOS.* Nikdo neřekl, že bych je tam měl malovat. *Začal, načež se už předem s omluvou v očích podíval na čaroděje.* Ale když už, více do té scenérie sedí hořící čaroděj, než pověšená lasice. *Usmál se docela nevinně napříč tomu, co vlastně řekl. Vycházel hold z dějepisu - Notre Dame jednou vyhořel, takže by ten oheň zase znovu od věci nebyl. Nuže, když se nakonec dozvěděl, že s ním čaroděj zbytek večera strávit nemůže, věnoval mu aspoň na rozloučení objetí, pokud o něj tedy po té jeho odpovědi vůbec stál. Následně mu už jenom zamával a společně se Sashou a DRAGOSEM zmizel do vily.*
*Jen se pousměje k tomu tvrzení, ale nechá to viset ve vzduchu a radějí začne na té atmosféře pracovat. A zřejmě úspěšně, byť se Eshe po jejích rtech nenatáhla zpátky. Prozatím.* Tak první, *V očích se jí zaleskne, snad to bylo jen světlo, které přebíhalo přes tanečníky a okrajově i usedlíky baru. A když jí dá nabídku a podívá se jí do očí, tentokrát ji zachytí jemně znovu za bradu, lehce ji k sobě přitáhne a věnuje jí tak letmý polibek, že by mohla zvažovat, zda se vůbec odehrál. Byl to příslib něčeho většího, lepšího. Toho, že bude její první a zařídí, aby si to zatraceně užila.* Prozraď mi ještě jednu věc, ESHE, jaký vztah máš k hračkám? *Neodtáhne se, když zavadí druhou rukou o její stehno a zapínání, a ač by výstřih mohla zvětšit, udělá přesný opak, potáhne ho lehce nahoru, k sobě, aby si ji přitáhla blíž a pak ji pustí.* Pojďme se přesunout, má krásná společnice. *Vyzve ženu, v mezičase sklouzne dolů a nabídne jí svou ruku, připravena ženu vzít někam k okraji prostoru, kde to bude ponořeno do stínů, aby je mohla portálem přesunout a ESHE podsunout falešné vzpomínky na cestu uberem k ní domů.*
*Poočku mrkne na chudák kebab a je celkom rád, že ho TANOIOVI dali aj do sáčku. Najmä keď vidí ako pri tom mačkaní z neho vyteká dressing a šťava s teľacieho mäska. Keď tak s ním kráča k autu a TANOIA sa doňho vešia... je rád, že to auto nie je ďalej. Ledva ich oboch k nemu dostane, dokonca sa aj zapotil.* To je dobré. Odpustenie vedie cez žalúdok, takže ak sa bude hnevať, určite ti to odpustí. *Chlácholí ho a zároveň ho súka do taxíka. Nasadne tiež, tak aby si neprisadol svoje vlastné jedlo. Pozrie sa na čom sa to TANOIA smeje a uvidí lesklú plešinku šoféra.* /Dobre, ten je pekne zdrogovaný./ Pravdepodobne áno, tak ho necháme, aby sa sústredil na šoférovanie. *Cestou sa mu do hladu, krúti žalúdok ale stále dáva pozor aby náhodou TANOIOVI nenapadlo vyskočiť z idúceho auta. Keď zastavia tak nechá najskôr vystúpiť svojho spoločníka a potom sa chystá von aj on. Predsa len, aby sa uistil, že sa dostane v poriadku k sebe domov.* Ah, um... dobrú? *Vykokce a takmer dostane dverami po nose. Ešte ako sa taxikár rozbieha tak nakúka či TANOIA došiel ku dverám. Celkom mu odľahne keď vidí, že vchádza dnu.* /Keď by aj zaspal na schodoch tak aspoň nebude vonku./ *Odfúkne si. Kým ho taxík dovezie domov tak si zje svoje jedlo a už o niečo kľudnejší sa potom dostáva domoc. V zrkadle sa samého seba takmer zľakne, oblečenie hodí do koša a na polovicu zvyšnej noci sa naloží do vane kde aj nedopatrením zaspí.*
*Bob se nad nimi zasměje a pak od nich odejde a jen na ně na rozloučenou mávne. Jakmile je mimo dohled civilů, tak si otevře portál a projde jím pryč na druhou stranu USA.*
*Napětí, které očekávala opravdu přicházelo. Touha se zvětšovala, dychtila po polibku, který ji MADDIE věnovala, i když jen na malou chvíli. Nechala na chvíli se sebou manipulovat jako s panenkou, dokud ji nepoložila opravdu choulostivou otázku, nad kterou se Eshe zarazila.* Hračky? *Zopakovala po ní, dokud se jí zorničky nerozšířily - pochopila. Úsměv čarodějce mohl naznačit, že proti nim nic neměla a Eshe vnitru cítila, že se dokonce i nemohla dočkat. Proto na nic nečekala a bez dalších zbytečných řečí se přesunula k MADDIE do jejího obydlí. Samozřejmě pod vlivem magie, který ji nedovolil poznat svět podsvěťanů.*
MODERÁTOR UŽ SA NA PÓDIUM NEDOSTAVIL NAKOĽKO SA V ZÁKULISÍ PORIADNE OPIL SO SLEČNOU V BARBIE KOSTÝME. HALLOWEEN PÁRTY AKE POKRAČOVALA AJ BEZ NEHO A NIKOMU V PODSTATE ANI NECHÝBALO VYHLASOVANIE PÁNSKYCH KOSTÝMOV. HALLOWEEN PÁRTY SKONČILA Až VONKU ZAČALO SVITAŤ. V TOM MOMENTE IŠLI DO PRÁCE UPRATOVAČKY, KTORÉ MALI ČO ROBIŤ ABY VŠETKO UPRATALI. ALE POPRAVDE NAŠLI AJ PÁR STRATENÝCH POKLADOV, KTORÉ ICH POTEŠILI.
*Vyvaľovať sa v posteli celý deň vie byť vždy omnoho inšpirujúcejšie, než by si mohol ktokoľvek ďalší predstaviť. Lónimu deň predtým oznámil, kam by ho rád zobral, ukázať mu undergroundové miesta, ktoré pozná už pridlho a iba niekoľko z nich ostalo alebo si zachovalo tvár, ktorá im patrila, keď boli ešte mladými podnikmi počas rokov jeho poslednej dlhodobej návštevy New Yorku. A odkedy poobede otvoril oči, zahliadnuc v prikrývkach ušatú, zlatistú hlavu, jemnú ako páperie a jasnú tak oslnivo, akoby jeho priateľ zabudol priviesť svetu nové ráno, pretože zaspal, nevie zo seba zmyť to tvorivé vždy prázdne miesto v jeho vnútri, hladný po umení. Pritúli sa k chlapcovi pred sebou na chvíľu, čelo si oprie medzi jeho lopatky a uvoľnene vydýchne. A nohy má síce vonku, v perinách sa skoro topí, než pomaly a pokojne vdychuje Lóniho zemistú vôňu, zmiešanú s vôňou letného večera a srsti. Vie, že tú vôňu miluje, keď ju cíti vo svojich pľúcach vždy tak intenzívne, akoby ho namiesto kyslíka udržiavala pri živote táto jediná, špecifická kombinácia pachov, spoznávajúc ju medzi všetkými ostatnými skoro okamžite. Trvá to ešte chvíľku, než sa úplne prebudí a pobozká Lóniho na hladkú kožu, než sa vystrelí spod perín do sedu a ruky ťažko natiahne nad seba, vykrúcajúc svoje telo do strán, rozcvičujúc svoje stuhnuté svaly, akoby sa práve spolu so svojim partnerom prebúdzali zo zimného spánku - a aj jeho vnútro, ešte stále otupené spánkom, myseľ, stiahnutá do guče, než sa znova otvorí do obrovskej záhrady, majú ešte pocit, že vonku sa všetko zmenilo a keby vystúpil z domu, našiel by za stenami bezpečného brlohu úplne nový svet. To ho však tiež po chvíli prejde, keď Lóniho skúsi prebudiť netypickejšie a za to prekvapivejšie, nevediac, či chlapec ešte zalomene tvrdo spí, alebo iba oddychuje so zatvorenými očami, hodí sa na neho, obkročmo sa na neho posadí a tak, ako mu druhé telo dovolí, i jeho vlastné, zohne sa po desiatky malých božtekov, ktorými začne obsypávať čarodejovú pokožku na hrudi a ramenách, na lícach i na čele a nakoniec to ukončí malým bozkom na nos a hlbokým, ťažkým pobozkaním Lóniho pier, než sa vyšvihne do strany a v jednom pohybe vstane, akoby už od rána tancoval.* Jadro môjho života. *Zabásni nadšene, než sa presunie rýchlo do kúpeľne, vydávajúc skoro nepočuteľné tiché kroky, nechávajús v kvetináčoch ožívať život a farby celého spektra, ktoré dokáže vytvoriť a naplniť. Aj hubičky akoby začali rozvoniavať izbou, v ktorej sa stále vznáša trochu ťažší vzduch z minulého večera po marihuane a výparoch z elixírov, ktoré spolu skúšali vylepšovať alebo ktoré sa pokúšal Lóniho naučiť a cítil sa otupený celou tou kvitnúcou hrdosťou, rozpínajúcou sa jeho vnútrom, tou láskou, ktorá by ho každú sekundu pri nádychu nechala zomrieť v tisícoch malých iskierok radosti a šťastia, toho načistejšieho, najprudkejšieho a najbolestivejšieho šťastia, o ktorom niekedy má pocit, že si ho nezaslúži, a predsa ho dennodenne cíti v zákutiach svojho tela, v kútoch a záhyboch svojej duše. Otupený i drogami, teraz je v izbe atmosféra, ktorá ho natoľko inšpiruje, že je ešte viac presvedčený o svojom včerajšom nápade zobrať Lóniho na jeden z tých poetických večerov, ktoré v minulom storočí miloval a hľadal ich tentoraz celú večnosť, než narazil na otvorený podnik, od toho obdobia nezmenený a trvajúci - a že to sú už nejaké roky. Stratí sa v kúpeľni, skoro akoby tam ani nebol, umývajúc sa úplne celý, vyšplechujúc si kvapky vody do tváre, stekajú mu po kraji lícnych kostí a po pramienkoch hustých, kučeravých vlasov, už tak dlhých, až mu zaťali siahať medzi lopatky a padať do očí, niekedy priveľmi zakrývajúc výhľad na najkrajší bod jeho vesmíru - na Lóniho, schúleného v perinách, na to, ako sa krčí pri knihách a elixíroch, alebo keď zblízka môže študovať štruktúru jeho kože. Aj teraz pri umývaní mu vlasy zakláňajú výhľad, ale všetko robí automaticky, akoby nepremýšľal, iba tancoval vo svojej hlave, skoro akoby sa kúpal v lúčoch. Z miestnosti vystúpi hýbajúc sa ako had, hmkajúc si popod nos práve vymyslenú melódiu, zo skrine vytiahne decentne kryjúci béžový štrikovaný sveter, siahajúci pod jeho zadok a voľne visiaci na jeho ramenách, zatiaľ čo si od Lóniho ukradne dlhú sukňu, odhaľujúcu iba polovicu z jeho lýtok.* Tak… Som pripravený. *Prenesie k Lónimu, keď k nemu pristúpi podľa toho, kde sa nachádza a jemne sa otočí okolo svojej osi, olíznuc ihneď, keď sa nakloní, Lóniho líce akoby ochutnával najsladšiu lízanku, akú kedy môže ktokoľvek ochutnať. A tak to aj vníma. Vlasy mu neposlušne stoja do každej strany a spredu mu sčasti zakrývajú plecia i časť očí a tak je v jeho tvári tieň, pôsobiac trochu tajomne a záhadne, zároveň bohémsky a žensky, sálajúc pocitom, že nejde na poetický večer, ale on je tou múzou, o ktorej sa bude poézia písať. Múza, ktorá stiahla boha na svoju stranu, boha slnka a hviezd, akoby Lóni mohol pohĺtiť všetko jasné a žiarivé zo života i zo smrti, všetko akoby to prúdilo v ňom a v pulzujúcich emóciách udržiavalo dych stále aktívny a krv neustále prúdiacu v celom Tanoiovom tele. Nevie sa na neho prestať vynadívať, každú sekundu, keď môže, spočinie na ňom pohľadom, aj keď ho tento anjelský chlapec nevidí, aj keď môže pozerať len cez pramene svojich vlasov. Siahne k jeho rukám a ešte sa ubezpečí, že je všetko v poriadku, aby mohli vyraziť do Queensu.*
*Každé ráno, ktoré sa mohol zobudiť vedľa Tanoie mu prišlo ako keby doňho hneď niekto vlial všetku jeho energiu, ktorú bude na ten deň potrebovať, a aj trochu viac. Aj preto sa pobavene zasmeje, keď sa zobudí na to, ako si jeho priateľ sedí na ňom ako na svojom osobnom tróne, a bozkáva ho po celej tvári, s čím zanecháva na Lónim jemné dotyky ako od ducha. Ako keby jeho pery stále cítil na svojej tvári, ale nemohol ich polapiť svojou rukou, aj kebyže sa hocijako snažil. Do posledného bozku si doslova Tanoiu pritiahne, jednu ruku obmotá okolo jeho krku, kým tou druhou mu vojde do vlasov, ako keby si mohol chlapca pritiahnuť ešte kúsok bližšie, takmer že sa snažil o to, aby ich telá zdieľali ten istý priestor. Sťažka vydýchne, keď sa chlapec odtiahne, a až vtedy konečne otvorí oči. S úsmevom na tvári potichu sleduje svojho priateľa, ako si spokojne odchádza preč,načo sa sám vyzdvihne na posteli, aby sa mohol chrbtom oprieť o stenu, a donútil tak svoje telo, aby sa prebudilo, a znovu neupadlo do ríše snov.* Drievko? Stále platí to, čo sme si včera dohodli? *Uistí sa, načo sa po poriadnom vyšúchaní karpín z očí konečne postaví povedľa matracu a takmer rovnako ako Tanoia natiahne ruku nad seba za účelom natiahnutia svojej chrbtice, od hlavy až po koniec jeho chvosta, ktorý sa radosťou týči vysoko do výšky. Počká, až sa chlapec vynorí z kúpeľne, načo k nemu podíde, a za boky si ho pritiahne k sebe.* Vyzeráš étericky. Nadprirodzene krásne. *Šepne mu, s čím si ukradne ďalší bozk, ktorý tentokrát už vníma oveľa lepšie. Pustí ho len preto, aby sa pre neho obliekol, pričom ho celú dobu sleduje svojimi očami ako dravec svoju korisť. Zasmeje sa pri oblízaní svojho líca, načo on sám venuje Tanoiovi menšiu rýchlu značku na krk.* Pripravil by si niečo na oblečenie, aby sme ladili? Ja si dám zatiaľ rýchlu sprchu, dobre? *Požiada svoju najkrajšiu vílu, načo mu venuje ešte jeden zamilovaný pohľad, a schová sa do kúpeľne. Ako sľúbil, tak aj koná. Snaží sa celú hygienu vybaviť čo najrýchlejšie, načo sa len rýchlo utrie do pripraveného mäkkého uteráčika, a vyjde čo najrýchlejšie von, kde si prevezme pripravené oblečenie z ich spoločnej skrine, a rýchlo si to na seba natiahne.* Vyzerá to úžasne. Ako vždy, Ysgafin. *Jeho meno iba zašepká, ako by ich mohol niekto vidieť, a počuli by tak jeho meno. Už si od toho dňa zistil trošku viac, čo vedomosť jeho mena môže znamenať, a miloval, ako sa mu jeho celé telo vždy naplo, ako v očakávaní. Nechcel to ale zneužívať, iba ak by to nebolo dobré pre nich oboch.* Tak poďme. *Prenesie nakoniec nevinne, chytí Tanoiu za ruku, prehodí si cez seba tašku s oblečením a niečo na zahriatie, a necháva sa viesť do neznámeho podniku.*
*Vpíjať sa do Lóniho bozkov bol vždy elektrizujúci pocit, akoby ho k sebe pritiahol takou silou, až to zabolí, no nikdy to nebolí, iba tak prudko sťahuje jeho hruď k hrudi mladšieho chlapca pod ním.* Vitaj medzi zobudenými. *Zašepká ešte hravo, než sa vytratí do kúpeľne. Až keď z nej vystúpi pomaly a skoro akoby tak plánoval Lóniho zvádzať, čo sa odráža sčasti v jeho vlastných očiach, odpovie na otázku ohľadom ich dohodnutého večera. Bez toho, aby na sebe dal poznať akési prekvapenie, iba pozrie jasnými očami k svojmu milovanému, ktorý sa k nemu priblíži a pritiahne si ho ešte nahého k sebe, až sa Tanoia mimovoľne začervená, napriek tomu, že sa vidia nahí každý deň.* Ak nechceš, nemusíme, vieš o tom. Kedykoľvek povedz a vrátime sa. *Ubezpečí ho a zároveň sa znova zapýri, aj jeho hruď je jemne fľakatá od červených značiek zo vzrušenia, ktoré je vždy tak automatické k ránu a ešte v tak tesnej blízkosti niekoho tak úžasného a nádherného ako je Lóni. Sám pevne schytí Lóniho a pritisne k sebe ešte viac, keď ho znova pobozká a spoza mihalníc a vlasov hľadí na chlapca tak blízko pri ňom, akoby dýchali spolu, akoby to, ako sa dvíha a klesá Lóniho hruď jemu samému dodávalo silu dýchať.* Neviem si predstaviť, že by si tu nebol. *Zašepká si a stiahne mu pri tom celé vnútro, skutočne si to ani nevie a nechce predstaviť a svoje šťastie a veľkú predstavivosť nechce míňať na niečo tak bolestivé a tak pustí, aj keď s nespokojným zakňučaním, Lóniho do kúpeľne, zatiaľ čo mu prikývne na žiadosť, kým sa sám prezlieka.* /Hmm, aby sme ladili?/ *Premýšľa v hlave a jemne si pospevuje, zatiaľ čo sa hrabe v skrini a vytiahne z nej o niečo dlhšiu sukňu ako je tá jeho, hlavne po krajoch, s orientálnymi farbami a ornamentom.* /Exotické. Ako slnko odeté vo východe./ *Prebehne mu hlavou, než sa sám pre seba naširoko usmeje a k tomu vytiahne čierny rolák bez rukávov a na to šedý, dlhý pletený sveter. Keď si však predstaví Lóniho v obtiahnutom roláku, ako sa obopína okolo jeho hrude a hrdla, šteklí ho v podbrušku.* /Oh, starý dub, ako ma môže tak vyvádzať z miery každý jeden raz?/ *Behá mu pri tom hlavou a keď sa za ním chlapec objaví, prudko sa k nemu otočí a podá mu oblečenie, ktoré mu skoro vtisne do dlaní, oči mu preskakujúc po Lóniho tvári a čakajúc, keď sa natiahne do oblečenia.* Pôsobíš na mňa ako víla. *Zašepká si sám pre seba.* Ladíme dosť? *Opýta sa vážne, skoro akoby očakával, že Lóni všetko odhodí a vyberie si niečo sám a jeho vnútro je ako vodný vír, krúti sa a krúti, a od všetkej tej vody odráža sa svetlo, až sa všetko trbliece. Keď mu ale Lóni odpovie, že sa mu to páči, šťastne sa usmeje, skoro si poskočí, keby ho jeho meno nestiahlo a nepritlačilo k zemi ako magnet, prúdiaci z magnetických polí Zeme, akoby ho chceli roztrhnúť. Sťažka vydýchne, keď nepríde žiaden rozkaz a znova sa uvoľní, nechávajúc sa za ruku stiahnuť von mimo domova. Do tváre mu udrie chlad jesene a aj sa zhlboka nadýchne, než mrkne k Lónimu, láskyplne sa na neho usmeje a stlačí jeho ruku v tej svojej, kým prehovorí.* Môžeme ísť aj metrom, ak ti bude zima, dobre? *Navrhne a vyberie sa po jeho boku do časti New Yorku, kde sa nachádza daný podnik. Kým sa tam dostanú, už sa zvečerieva a je dokonalý čas na to, aby sa prešupli spolu cez ťažké drevené dvere, objavujúc sa v miestnosti, smerujúcej dolu schodmi, skoro akoby prechádzali strojom času a objavili sa v interiéri šesťdesiatych rokov, akoby sa tam zastavil čas ešte z minulého storočia, aj steny voňajú staro, v strede visí luster a malé okrúhle stolíky, skoro zaplnené ľuďmi, pôsobia ako z obchodu so starožitnosťami. Aj ho to samého prekvapuje a zaleje ho ťažký, teplý prúd nostalgie a pritiahne sa bližšie k Lónimu, vyzerajúc malo a slabo, akoby nebol v dvojici on ten, čo je vyšší. Jeho pohľad nasmeruje k pódiu, kde potichu už vystupuje speváčka čiernej pleti, krásne namaľovaná, oblečená vkusne a zároveň sexy, akoby flirtovala s celým podnikom naraz a zároveň dúfala, že nájde toho pravého.* Kam si chceš sadnúť? *Opýta sa a do nosa mu udrie pach marihuanovo-tabakovej cigarety, prúdiaci od vedľajšieho stola.*
*Pokrúti nad svojím krásnym, no napriek tomu nevnímavým priateľom hlavou.* Veď sme sa včera o tom rozprávali, a povedal som ti, že by som ťa rád spoznal aj takto nepriamo. *Upokojí ho opäť, keďže to vyzeralo, že presne to bolo teraz niečo, čo chlapec potreboval. Aj ked by možno chcel aj niečo iné, ale na to, žiaľ, nemali čas, keď chceli stihnúť prísť načas na večer plný spevu a zábavy. Lóni sa mierne obával, že by sa mu to nemuselo až tak páčiť, a že by to na ňom mohol Tanoia badať, ale chcel to aj tak skúsiť, lebo veril, že keď tam bude aj s férom, bude to omnoho zábavnejšie. Pohladí ho po tvári, ako mu povie tie smutné slová, a odstráni mu vlády z očí, aby lepšie videl pred seba. Aby videl, že Lóni je pred ním.* Tak si to nepredstavuj, lebo som tu a pri tebe. *Uistí ho s láskou a dá mu ešte jeden menší božtek na líce, než sa presunie k tomu, aby sa už obliekol. Videl, že mu Tanoia pripravil niečo teplejšie než pre seba, za čo bol aj skutočne rád, keďže aj keď pochádzal z chladnejšej krajiny, nebol na zimu zvyknutý až tak veľmi ako Tanoia, ktorý pochádzal zo zimného kráľovstva víl. Sotva si to oblečie, ešte sa skontroluje v zrkadle, načo si pritiahne Tanoiu bližšie k sebe, a oboch v zrkadle skontroluje.* Áno, ladíme spolu dokonalo. A ty si moja víla. *Uistí ho s láskou v hlase, a takmer až poskakuje celou cestou, ako sa na miesto dostávajú. Zvolil si, nech idú spolu pešo, lebo nechcel riskovať, že Tanoiovi ostane až smrteľne zle v metre, a musel by mu namiesto radosti pre ich spoločný večer hľadať niekoho, kto by ho vyliečil. Sotva začnú schádzať po schodoch do nižšie uloženého podniku, Lóni sa musí má moment zastaviť a pošúchať si noc. Ale ani to mu nepomôže, a náhle si z vlhkého ovzdušia kýchne. Mierne ho strasie, ale iba svojmu partnerovi ukáže, že už je všetko v poriadku, a nakoniec sa aj spolu s ním dostane už do oveľa krajšieho a suchšieho priestoru. S detským nadšením v očiach prechádza po plných stolíkoch, až ani nevie, čo sa mu páči viac - vyzdobené pódium, starodávny nábytok, alebo ľudia, ktorý hrali všetkými farbami, látkami, aj štýlmi oblečenia. Bolo to tu omnoho lepšie, než čo si dokázal aj z rozprávania predstaviť.* Poďme tam viac dopredu, ale úplne na kraj. Chcem si byť istý, že ich budeme dobre počuť. *Požiada, a hneď na voľné miesto začne Tanoiu ťahať, načo si sám sadne na prvú voľbu stoličku, a féra si pritiahne hneď vedľa seba.* Prosil by si si niečo na pitie? Neviem, či príde servírka sem alebo máme ísť k baru, ale šiel by som nám niečo objednať. *Spýta sa láskyplne svojho najmilovanejšieho féra, načo sa aj rovno začne zo stoličky zdvíhať. Iba očkom zachytí krásnu ženu na pódiu, kvôli ktorej sa ich objednávku snaží vyriešiť čo najrýchlejšie.*
*Prikývne.* Ja viem, ja viem, ale nemusí to byť dnes. Chcem, aby si sa cítil príjemne. Dobre? Iba sa starám. *Vysvetlí mu a nechá sa láskať v Lóniho náručí, topiac sa v jeho rukách, chce siahnuť k jeho tvári ako k poslednému záchrannému kolesu predtým, než sa úplne utopí v emóciách a v telesnom chtení i v tej mocnej láske.* Áno, ja viem. *Siahne k nemu rukami a vtisne sa do silného medvedieho objatia. Pre niekoho by to mohlo pôsobiť, akoby chcel Lóniho ukryť pred svetom a zároveň sa sám u neho snaží skryť.* /Si pri mne./ *Opakuje si to celý čas, aj keď je čarodej preč od neho a aj keď sa znova vráti, aj keď spolu vychádzajú z domu a smerujú od neho preč do mesta, míňajúc stovky ľudí, New York každý deň žije až príliš, nikdy v pokoji, nikdy harmonický, ale jeho chaos sa tak môže skryť do extraverzie, medzi ľuďmi a do masiek, ktoré nikto nedokáže odhaliť, kým zas nie je doma a môže byť voľne prirodzený pri svojom priateľovi, alebo pri najlepšom kamarátovi. Je rád, že sa Lóni rozhodol pre prechádzku po meste, a tak môžu spolu sledovať okolie, prichádzajúcu jeseň i rozprávať sa v omnoho väčšom tichu, než vo večne preplnenom metre medzi toľkými osobami. Zároveň sám metru a mestskej hromadnej doprave celkovo neverí, napriek tomu, ako už cestoval s Triss, ktorú už dlho nevidel, keď už nad tým premýšľa. Na mieste sa aj nadýchne a starostlivo sa obzrie k svojmu partnerovi, kvôli čomu sa v ňom aj znova ozve neistota. Už aj otvorí ústa, aby mu povedal, že ak sa necíti príjemne, môžu ísť domov, no vtom ho chlapec upokojí, že je v poriadku a aj keď tomu úplne neverí. Až vstúpia dnu a pozrie na svojho priateľa, tak sa v ňom neistota viac rozptýli, pretože sa mu zdá, pre jeho radosť a šťastie, že Lóni je viac ohúrený, než by Tanoia čakal.* Páči sa ti tu? *Opýta sa sladko a pobozká ho na líčko, za čo si zaslúžia zopár podivných pohľadov, ktoré si všimne, ale nevenuje im viac pozornosti, než je pre neho nutné. Rovno sa aj nechá stiahnuť dopredu, ospravedlňujúc sa ľuďom, okolo ktorých prechádzajú. Obzerá sa okolo a všíma si rôzne oblečenia, rôzne štýly, toľko typov ľudí, že by nepopočítal na jednej ruke, ale zároveň akosi sa do jeho mozgu zavŕtava pocit, že sú najviac extravagantní alebo vynikajú a ľudia ich sledujú.* Asi som paranoický. *Zašepká si a usadí sa vedľa čarodeja, zabodnúc svoj pohľad na speváčku.* Čistú vodu, prosím, a niečo, čo mi ty vyberieš. *Prenesie šťastne a nadšene na Lóniho pozrie, akoby mu tým chcel naznačiť, že mu verí a že byskúša čokoľvek, čo mu donesie. Zároveň si už kýve nohou v rytme hudby, ktorá mu cez uši prechádza hlboko do hrude a do nôh, cíti, ako sa jeho ruky hýbu, kyvká sa do strán a úplne zabúda na to, že tento podnik sa síce nezmenil, ale ľudia sa zmenili a aj záujemcovia o poéziu nie sú natoľko duševne otvorení, ako to bývalo kedysi. No jemu to nevadí - je tu s najmilovanejšou osobou, s nostalgiou, ktorá mu pichá do tela bolestivo a zároveň radostne, cíti sa nadnesene, inšpirovane a motivovane. Možno by aj vypil alkohol, keby mu ho Lóni doniesol, napriek tomu, ako dúfa, že to jeho priateľ neurobí. Keď sa Lóni vráti, je skoro zmagnetizovaný celou atmosférou a rovno aj vytiahne joint, ktorý si priniesol so sebou.* Ďakujem, láska moja. *Zašepká, keď sa nakloní k svojmu priateľovi, oprie sa o jeho rameno rukou a pobozká ho na líce a rovno aj na pery, trochu prudšie, než by chcel.*
*Ešte na moment pohľadom spočinie na tej najkrajšej osobe, akú kedy spoznal, než potichu, ale pritom pomerne rýchlo prikývne viackrát hlavou.* Dobre. Ale nemusíš sa o nič obávať, sľubujem ti. *Zopakuje znovu, aby tieto slová zasadil Tanoiovi čo najviac do hlavy, aby sa už jeho srdce toľko netrápilo, že by sa nemuselo Lónimu páčiť, čo pre neho tvorí. Aj preto sa snaží celou cestou na miesto podniku ukazovať, ako veľmi sa teší, ako silno v ňom bublajú emócie a nedočkavosť. Len predstava, že práve bude spoznávať niečo, čo tvorilo súčasť Tanoiovej minulosti ho napĺňalo láskou a chuťou vedieť ešte viac. Vydýchne si, keď sa Tanoia rozhodne veriť jeho úsudku, že je skutočne v poriadku napriek tomu, že si kýchol. Muselo to byť tým, že sa po dlhej prechádzke po vonku konečne dostali dnu, a ovzdušie bolo nasýtené vlhkým pachom, ktorý ho šteklil od nosa až do hrdla. Stálo to ale za to, že sa neotočili hneď na mieste.* Áno, je to tu dokonalé. Prečo si mi o tomto mieste nepovedal skôr? *Spýta sa s detskou radosťou vžitou v jeho srdci, ktorá mu zabraňovala v tom, aby bol úplne v kľude. Aj preto na bozk na líce reaguje tým, že sa sám nakloní, a vtisne svoje líčko o Tanoiove pery, aj preto sa cez podnik pomedzi stoly náhly, aby sa usadili skôr, než by im niekto toto dokonalé posedenie stihol vziať. Na objednávku prikývne, ako keby sa akurát nachádzal v práci, a rýchlo prebehne pomedzi ľudí až k baru, kde obom objedná nechladenú neperlivú vodu a horúce čaje vo veľkých šálkach, ktoré sa Lónimu zdali, že môžu byť veľké takmer ako jeho hlava. To by ich malo oboch posilniť, trochu zasýtiť, ale malo by ich to aj zohriať a vydržať im to po celý večer. Sotva sa vráti aj s vodou, usadí sa pohodlne na svoje miesto, načo si konečne zloží tašku s vecami zo svojich ramien.* Nemusíš mi ďakovať, srdce moje. Veď je toto predsa len aj niečo, čo robím aj v práci. *Zasmeje sa potichu, načo prekvapene zhýkne do Tanoiových pier, keď si tie jeho dravo vezme.* /Ozaj má každým dňom viac a viac prekvapuješ./ *Oznámi mu cez prstene, načo sa zhlboka nadýchne, a pomkne Tanoiu, aby sa oprel hlavou o jeho rameno, keď si k nemu dá čo najbližšie svoju stoličku.* /Za chvíľku nám prinesú čaje./ *Oznamuje mu cez prstene, aby už viac nevyrušovali ľudí navôkol seba. V diaľke už vidí, ako sa servírka trápi s Lóniho objemnou objednávkou, takže jej mávne, aby ho videla. Až vtedy sa konečne uvoľní, a započúva sa do hudby, ktorá doteraz hrala v jeho okolí.* /Poznáš ju?/ *Zaujíma sa.*
*Je vždy pokojnejší, keď ho Lóni ubezpečí a zaženie jeho starosti viac do úzadia, aj keď tam stále sú a vznášajú sa v ničote jeho mysle, len aby v najnevhodnejšie chvíle vyplávali na povrch a on tak túži Lóniho držať a počuť jeho pokojný, sladký hlas. Vždy mu bol vďačný, za každú podporu, za každý darček i slová, za to, že s ním je, že mu dovoľuje spoznať ho, že mu dáva bozky a objatia a mnoho hrejivých pocitov. Rovnako tak ho napĺňa to, keď môže robiť radosť on jemu, keď ho privedie na nejaké nové miesto a vidí na jeho tvári, aký je prekvapený alebo okúzlený, ako on sám vdychuje vôňu času a všetkého, čím si dané miesto prešlo, ako má chuť vryť si čo najviac každý Lóniho šťastný výraz do svojej pamäte a popri tom dúfa, že oň nikdy nepríde a pamäť mu bude nanič. Takže mu hýbe vnútrom, keď má čarodej po jeho boku pozitívnu, priam nadšenú reakciu na podnik, do ktorého ho priviedol a síce je zatiahnutý zvláštnou dymovou clonou, necítiť skoro cigarety a ani marihuanu, je to akoby tam niekto púšťal podivný dym pre atmosféru, ako keď sa v minulosti v takýchto podnikoch otvorene a sťažka fajčilo.* No, keby som ti o všetkom hovoril skôr, tak to pobeháme rýchlo za sebou a potom by som ti nemohol ukazovať stále nové miesta. *Podotkne trochu pobavene a ťukne prstom Lóniho do bledého líčka. Vidí, že aj v tejto na teplo vysvietenej miestnosti Lóni je ako sneh a ako sneh sa jeho hladká, dokonalá koža leskne, skoro akoby bolo skutočné to, že telo je odrazom duše - Lóniho duša, po tom všetkom, s jeho názormi, postojmi, s jeho láskou k svetu a láskou k všetkému, napriek tomu, čo sa mu stalo, sa mu zdá stále nevinná a čistá viac než kohokoľvek iného. Čaká na svojho milovaného a keď dopadne voda pred jeho pohľad, nevenuje jej pozornosť, iba speváčke, ktorej z úst vychádzajú tóny a melódia a nadpozemský pocit večne prúdiacej nádhery, a iba svojmu priateľovi, ktorý sám akoby sa vznášal na vlnách tej hudby. Cíti sa zhúlene a pritom nie je, aj keď v ruke drží nezapálený joint. Cíti sa v ošiale, ktorý mu máta myseľ a srdce, preto tak rozbúrene reaguje na Lóniho prítomnosť. Jeho poznámku nekomentuje, aj keď cez prsteň môže čarodej počuť jeho myšlienku.* /Ale teraz nie si v práci, si so mnou v srdci umenia./ *Neuvedomuje si, že Lóni ho počuje, aj keď ho počuje späť úplne s inou poznámkou po ich ťažkom, silnom bozku. Počuje aj niekde vzadu, ako sa niekto pohoršene sťažuje nad ich bozkom, no on akoby nevnímal, že okolo neho teraz sedia aj moderní ľudia, ktorí riešia lásku, akoby bola najväčším hriechom.* Prekvapujem? *Hlúpo sa opýta a aj keď sa o chlapca opiera, stále natáča svoj pohľad tak, aby mu mohol priamo pozerať do očí. Pozrie ku speváčke a pokrúti hlavou.* Nepoznám, ale spieva prekrásne. *Odpovie úprimne a natiahne sa k Lóniho rukám, aby ich chytil, keď sa narovná a pozrie mu do očí, čelom si prehliadnuc jeho tvár. Začne spievať pieseň, ktorej rytmus dokázal zachytiť tak rýchlo a presne, ako sa mu len dalo, a spievajúc o láske, pretože to je najčastejšou témou piesní, spieva chlapcovi pred sebou. Aj speváčka si ich všimne - viac sa predkloní so širokým, čistobielym úsmevom na perách, ukáže na nich a pôsobí to, akoby spievala priamo im. Preto sa k nej otočí, neflirtujúco na ňu žmurkne a rozospieva sa viac, držiac Lóniho pevne a s láskou za ruku.*
*Dymu si čarodej práve priveľmi nevšíma, keďže videl popri kráčaní medzi ľuďmi nejaké cigarety, napriek tomu, že ich ani veľmi necítil. Nejak si to jednoducho nespojil dokopy, a tak ani nebral Tanoiov joint ako niečo zlé, keďže tu zrejme fajčili viacerí.* Ale mohli by sme na niektoré chodiť aj viackrát. To, že sme tu teraz, neznamená, že by som sem nerád prišiel aj nabudúce. *Uistí ho s láskou v srdci. Predsa len aj on sám sa obľuboval vracať na miesta, kde sa mu páčilo, takže v tom nevidel najmenší problém. Ak dnes prejde v poriadku, čo sa mu zatiaľ zdalo, že prechádzalo, tak nemal problém sem prísť s Tanoiom aj nabudúce. Objednávka im, našťastie, príde pomerne rýchlo, a tak Lóni začne lúhovať oba čaje, ktoré vybral. Tanoiovi zvolil zmes lúčnych kvetov, kde sa najprv na obale čaju uistil, že skutočne ide iba o sušené bylinky, načo sebe vybral niečo sladšie, keďže jeho sladký jazýček mu nedal pokoja. Jediný krát, kedy si poriadne pochutnával na slanej príchuti, bolo iba vtedy, keď mohol ochutnať Tanoiove dokonalé telo. Lóni sa doslova rozžiari, keď započuje Tanoiov spev, ktorý znie spolu s tým speváčkiným ako tá najkrajšia pesnička, ktorá sa mu predrala až medzi steny jeho srdca. S hrdým úsmevom venuje svojmu chlapcovi pusu do vlasov, a keď sa na nich žena otočí, prekvapene jej zakýva, ale celú dobu si užíva, ako všetko znie, ako sa môžu ľudia pridať do spevu, aj keď on sám sa obával, že by znel ako prskajúca a kričiaca mačka. Preto si tú krásu užíva iba pomocou uší a necháva rytmus piesne prechádzať jeho telom, až do jeho konca, kedy žene energeticky zatlieska spolu s ostatnými.* Boli ste spolu úžasní! Určite by si mal ísť na pódium aj ty. Kľudne si podržím joint. *Začne povzbudzovať svojho priateľa, ktorý by si to podľa neho zaslúžil, aby aj jemu všetci tlieskali. Natoľko si užíva dobrej atmosféry, že si ani nevšimne, že by mohol mať niekto problém s ich prejavmi lásky. Lóni vlastne nikdy koncept zakázanej lásky nestretol mimo jednej knihy, kde šlo o dve rodiny, ktoré spolu súťažili o čo najväčší podnik. Ani v tom prípade však nerozumel, prečo sa nemôžu protagonisti mať radi. Aj preto bolo dobré, že jeho hlavička si mohla aj teraz ostať poletovať šťastne niekde v oblakoch.*
*Prikývne, ale má na to svoj dôvod, prečo tu Lóniho ešte nepriviedol.* Viem, samozrejme, že tu ešte prídeme niekedy, ak budeme chcieť, ale teraz je tu tento špeciálny večer poeticko-jazzový a ja to mám tak rád. *Zvolá nadšene a hodí na chlapca psí pohľad, skoro akoby mu musel vysvetľovať, prečo tam sú, aj keď to Lóni dávno vie.* Rád ti ukazujem nové miesta a dnes bol na to skvelý čas. Čakal som na to, plus som obiehal viacero miest, než som narazil na niečo, čo ešte stojí a funguje v podobnom štýle ako kedysi. *Vysvetľuje mu, keď sa blížia k miestam a chce, aby Lóni pochopil, že pred ním nič netají, ale chce, aby to bolo pre nich čo najšpeciálnejšie. A síce sú stoličky rovnako málo pohodlné ako predtým, nevníma to, vníma iba estetiku miesta, krásu človeka pri sebe, magickosť situácie. Keď začne spievať a speváčka ho registruje, počuje aj, ako sa aj zopár ďalších ľudí odváži pridať do spevu - je to, akoby jeho odvaha otvorene prejaviť svoju lásku k hudbe nabudila aj publikum, ktoré začne po konci piesne tlieskať a naradostene pískať a kričať pochvalné slová smerom k speváčke, ktorá sa ukloní, žmurkne na nich dvoch s úsmevom na perách a v úzkych, trblietavých šatách sa poberie z pódia. Namiesto nej sa objaví muž v saku s mikrofónom. Tanoia sa obráti k Lónimu a prikývne.* Mal som to v pláne, ale… až keď bude poézia. *Prenesie úprimne a jemne sa na chlapca usmeje, akoby mu naznačoval, že má niečo špeciálne pripravené. Obzrie sa k pódiu a počúva muža, jeho hlas dolieha do jeho uší vo veľmi príjemnom tóne a s nadšenosťou oznamuje, že ktokoľvek je ochotný prísť na pódium, tak má šancu ukázať svoj talent. Tanoia vie, že medzi ľuďmi môže sedieť aj niekto z vyšších miest, ktorému ak sa zapáči výstup, môže riešiť aj ďalší postup v kariére a on by rád vystupoval na undergroundových festivaloch a vystúpeniach, vediac, že je na publikum zvyknutý, keďže často organizuje hudobné vystúpenia na vlastných oslavách a párty v lese. Ako víla má hudobný dar a on ho prinajmenšom oceňuje, skoro akoby chcel svojou snahou byť dobrý ukázať, aké dokážu byť víly usmelecké a krásne, akoby tým chcel poctiť to, čo mu vo svojej krvi dali do vienka jeho rodičia. Obzrie sa, zapáli si joint a sleduje ľudí, ktorí sa splietajú do jednej machule a on cíti melódiu vo svojom srdci, akoby mu ju tam cez svoj dotyk posielal aj samotný Lóni cez podporu, lásku a jeho pohľady.* Skúsim to. *Zašepká, keď sa nikto nehlási a nakoniec dvihne ruku, ihneď vyskočí a jemne si zatlieska pre seba. Vybehne na pódium, darujúc šťastný, detský úsmev všetkým ľuďom naokolo a nakoniec sa pohľadom zastaví na Lónim. Moderátor, ktorý mu zblízka pripomína mladého Garyho Snydera, požiada o jeho meno a podá mu mikrofón. Poďakuje a cíti, aký je odrazu nervózny, no zároveň roztrasený z toho nadšenia, ktoré sa mu derie pomedzi svaly a do kostí, až do ich špiku.* Som Tanoia. *Predstaví sa jednoducho a typicky, princovsky sa ukloní ako víla, vidí aj na niekoľkých ľuďoch, ako na neho pozerajú, skoro akoby tam nepatril a nevie, či je to spôsobené tým, že je víla, alebo tým, že má partnera-chlapca, akoby mu videli rovno pod kožu. Nakoniec sa radšej pohľadom zastaví na Lónim, prstami na oboch rukách objíme mikrofón a sťažka sa nadýchne, až začne spievať, úplne sám, bez doprovodu, bez hudby, iba melodicky sa kýve do melódie, hýbe sa ladne, skoro akoby robil rituál a snažil sa všetkých zhypnotizovať, vrátane mladého, nádherného čarodeja, ktorému túto pesničku venuje cez pohľad do jeho prekrásnych, magických očí.*
*Sleduje ho svojími bledými očami, kým sa mu snaží vysvetliť, prečo mu už o mieste nepovedal skôr, a doslova sa rozosmeje, až sa mu jeho oči studenej farby zahrejú úprimným smiechom.* Dobre teda, budeme sem chodievať len v tieto špeciálne dni, môže byť? *Navrhne mu, a pohladí ho po ruke. Najradšej by si odkryl znamenie a poriadne Tanoiu vyobjímal, pričom by si ho podržal aj chvostíkom. Hlavne keď počuje, koľko sa preňho chlapec snaží, a ani o Tom vôbec nevedel. Ani mu nenapadlo, že môže obiehať nejaké podniky, aby sa aj naživo uistil, že by sa mu to mohlo páčiť. Prišlo mi to ako krásna rozprávka, z ktorej sa môže čoskoro zobudiť, a znovu by sa objavil sám v podkroví, odkiaľ by sa zrejme snažil opäť utiecť do Ameriky, aby si Tanoiu znovu našiel.* Och, jasné, už rozumiem. *Uvoľní sa teda viac do sedánky, ktorá bola trochu viac tvrdá, než by bol zvyknutý, ale zároveň v nej cítil poriadnu starú kožu, ktorá si zažila už toho veľa, a tak sa nemienil sťažovať. S radosťou si užíva predstavenie ako aj čajík pred sebou, aj keď vôbec nerozumie, čo sa deje. Nevie, čo má z toho všetkého cítiť, dokým začnú spievať viacerí, čo sa Lónimu páči omnoho viac, než keď tú pieseň spieval iba jeden. Ako keby ten nečakaný prvok vdýchol do predstavenia život, niečo, čo z presného umenia spravilo umenie žijúce, tvárne. Mienil počkať, až sa večer dostane do sekcie poézie, ale sotva muž začne volať niekoho na pódium, Lóni začne strkať do Tanoiovho boku.* Bež tam, drievko. Budeš úžasný. *Podporí ho, a ihneď začne tlieskať, ako sa Tanoia predstaví. Nevníma svoje okolie, ako keby ho fér začaroval, aby si všímal len jeho. Doslova zabudne aj na voňavý čaj pred sebou, aj na nepohodlie stoličiek, keď počúva Tanoiov krásny hlas, ktorý ani mikrofón nedokáže zachytiť dostatočne dobre. Najradšej by si prial, kebyže mu teraz spieval do ucha, aby nestratil ani jediný tón jeho piesne. Takmer by mohol cítiť to, ako ho niekto, a tým myslíme v tomto prípade féra, ho niekto držal za jeho srdce, a ťahal ho k sebe, až mal chuť sa postaviť a nechať sa dotiahnuť až do cieľa, kam to srdce patrí, aby sa mu už z hrude neťahalo preč, lebo ho potrebuje na prežitie.* /Ukáž mi všetko./ *Pomyslí si smerom k Tanoiovi bez toho, aby si uvedomil, že tým zrejme brnkol po ich komunikácii cez prstene.*
*Prikývne a hneď stotinu na to pokrúti hlavou.* Vlastne, môžeme tu ísť kedykoľvek, len som ti chcel ukázať toto vystúpenie. *Urobí pohyb rukou k pódiu.* Aby prvá návšteva bola pre teba príjemná a naplňujúca. *Vysvetlí nakoniec šťastne, snažiac sa držať pri Lónim čo najbližšie, aby cítil v tej atmosfére aj jeho vôňu a teplo a videl, ako dýcha a ako sa hýbe, to veľmi rád sleduje. Ani nevníma, kedy im vlastne došiel čajík, tak podivne paralyzovane sa cíti svojou mysľou v tom, čo sa deje, kde je a ako mu nostalgia zahmlieva zmysly, ako vidí všetko to predtým, a vôbec mu v tých spomienkach nepríde zvláštne, že by tam bol aj Lóni. Cíti sa, akoby bol Lóni po jeho boku celý jeho život, akoby ho jeho duša, ešte nereinkarnovaná do tela, sprevádzala každým krokom priamo k sebe. Tie spomienky, koľko času tu niekedy strávil, tak ako v ďalších podnikoch, keď mu ešte nevadilo sem-tam si namočiť jazyk do vína a bál sa vyskúšať rajský plyn či keď mu pod jazyk niekto uložil jemu neznámu drogu, postupne sa rozpíjajúcu v jeho ústach, keď sa ešte toľko nevyznal a takto sa učil, sám na sebe, niektoré účinky, ktoré ho doviedli k znalostiam, aké má dnes. Keď aj spomína, nakoniec sa prebudí znova do prítomnosti, pozrúc smerom k Lónimu, skoro akoby očakával, že Lóni tam bol s ním, že všetko skúšal s ním, že pod vplyvom tancoval na jeho lone a šepkal mu do ucha, skoro akoby Lóni bol celý čas ten, koho miloval bezpečne a nedotknuteľne. Ani si neuvedomí, že už do neho mladý čarodej štuchá, aby išiel spievať a on ide, sám od seba, zároveň poháňaný svojim milovaným. Na pódiu sa cíti doma a zároveň nie, no nie je to prvýkrát, čo na tom pódiu stojí, aj keď je vidieť, že bolo zrekonštruované a vyzerá novšie, menej zašpinene od dymu cigariet, že sa leskne a jeho bosé nohy vydávajú pri každom kroku šlapavý zvuk. Rozospieva sa, hľadí na Lóniho, vidí v ňom svoju múzu, svoje poslanie, svoje vnútro, ktoré mu ponúka na tácke ako krvavú obetu, vie, aká hrubá vie byť láska a ako by sa rozpredal celý a všetky tieto pocity dostáva do svojho hlasu a pretkáva ho úsmev šťastia, ktorý mu behá cez pery. Aj spoza závesu na neho hľadí speváčka a podporuje ho, periférne si ju všimol, keď sa priblížil ku kraju pódia, prejde po schodíkoch dolu, stále pevne držiac mikrofón. Necháva sa posúvať ďalej a podporiť sa slovami od mladého čarodeja.* /Ukážem ti všetko, dám ti všetko, máš ma celého… Milujem ťa, milujem ťa./ *Behá mu hlavou a vie, že ho čarodej ako jediný počuje a predsa len sú tie slová venované iba jemu. Nikdy sa necítil tak zamilovane a tak milovane, nikdy nečakal, že bude spievať pieseň svojmu milovanému a že ten milovaný z neho nespustí oči. Nadšene prejde ku chlapcovi, ovinie jednu svoju ruku okolo Lóniho krku, šťastne sa usmievajúc kútikom úst do strany, zatiaľ čo mu prepaľuje oči svojim pohľadomˇa usadí sa do jeho lona, celým svojim telom, svojim hlasom, všetkým, čo zo seba teraz vypľúva, podradne, nevnímajúc, že sú tam ľudia, dáva najavo, aké má pocity. Cíti sa tak podivne, nedokáže to Lónimu potom opísať, ak sa na to opýta, ale vie, že teraz nevidí nič a nikoho iného, iba blond vlasy a prekrásne oči. Keď dospieva, nakloní sa dopredu a pobozká ho pomaly, jemne na hladké pery, chutiace po čaji a ani nevníma, aké podivné reakcie sú okolo nich - nevníma niekoľko nepríjemných poznámok, ani smiech a potlesk a ani to, že ich niekto podporuje alebo nepodporuje. Nič viac teraz nepotrebuje.*
*Pohladí féra vo vlasoch. Nedokáže uveriť, že má niekoho takého, ako je Tanoia, po svojom boku. Že mu vesmír dovolil si konečne nájsť miesto, ktoré môže nazývať domov, a bytosť, ktorá by ten domov s ním chcela zdieľať, ktorá by mu ukázala, aké je to byť milovaný do špiku svojich kostí, nech už sa dialo hocičo. Nevedel, kto bol za tým, aby sa cítil takto krásne, ale chcel tú bytosť spoznať, a poďakovať sa jej, lebo Tanoia....lebo Tanoia. Všetko ohľadom neho bolo viac než dokonalé.* Hocikedy tu budem s tebou, tak viem, že sa mi tu bude páčiť. Práve tvoja prítomnosť mení atmosféru tejto miestnosti na príjemnú a naplánujúcu. *Objasní mu svoje pocity, ktoré boli každým dňom silnejšie voči jedincovi po jeho boku. Tešilo ho, že majú aj omnoho viac času, než kebyže boli smrteľnými civilmi, lebo aj tak si Lóni myslí, že to nebude stačiť na to, aby všetko stihli toľkokrát, že už budú ich srdcia preplnené všetkými aktivitami. Aj preto chce využiť situácie a potlačí svojho partnera, aby sa šiel predviesť, pričom z neho nedokáže spustiť oči. Bolo to, ako keby na neho uvalil kúzlo, kedy dokáže vnímať len a len jeho, ale zároveň vedel, že Tanoia by si nikdy nič také voči Lóninu telu nedovolil, a že je to spôsobené iba jeho prirodzenou krásou a láskou, ktorú k nemu vysiela späť. Takmer ako keby boli dvomi zrkadlami, ktoré vždy daný pocit vrátili, ale zároveň ho aj znásobili, až sa ich láskou zaplnila celá miestnosť v podobe Tanoiovho spevu. Lónimu do tváre vstúpne mierna červeň, keď si uvedomí, ako blízko zrazu pri ňom Tanoia je, a ako ich všetci zrejme sledujú, ale nedokáže svoje oči odtrhnúť od chlapcovej tváre, ktorý mu sedí na stehnách. Automaticky ochranársky objíme chlapcove boky, aby z neho nemohol spadnúť, a cíti sa takmer až na odpadnutie, koľko lásky mu brní v hrude, ako rýchlo mu buší srdce. Sotva sa stihne pred bozkom nadýchnuť, aby skutočne pod chlapcom nestratil vedomia, ale aj keď to jeho pľúcam nestačí, nedokáže sa od jeho pier odtrhnúť. Až tak mocne ľúbil chlapca vo svojom náručí, že ho chcel láskať celým svojím telom, všetkým, čo mal. Prekvapene sa odtrhne až vtedy, keď sa vedľa nich objaví muž, ktorý aj vyzýval ľudí, aby si šli zaspievať, aby si mohol od Tanoie prevziať svoj mikrofón, keďže už chlapcovo vystúpenie zrejme skončilo. Na to hneď povolá aj ďalších ľudí, aby sa pridali do spevu, načo sa už prihlási hneď viacero ľudí po Tanoiovom výstupe, ktorý bol magický. Lóni sa potichu zasmeje.* Takmer som aj zabudol, že sú tu aj iní ľudia. *Prizná sa svojej láske, a naďalej ho pevne objíma za boky.* /Chcem ho chrániť. Chcem mu dať všetko, čo mám. Zajtra idem za Axelom, aj kebyže by som mu musel dať všetky svoje peniaze, aby ma naučil liečiť./ *Rozhodne sa, s čím opäť pobozká Tanoiove pery, ako keby mu dával svoj sľub, aj keď si to pomyslel iba pre seba.*
*V jeho zelenkavých očiach je akýsi výbuch lásky, vytvárajúci nové a nové skupiny hviezd v nekonečnom vesmíre jeho vnútra a osoby a všetko akoby to patrilo prosto Lónimu, jednoducho iba Lónimu a nikomu inému.* Vieš, že keď sa vrátime domov, tak mi neujdeš a vybozkám ťa celého, ty môj mačací chlapec? *Prenesie akúsi provokatívnu, podpichujúcu poznámku, ale myslí to s najúprimnejšou zamilovanosťou a nevinnosťou, ktoré v sebe ukrýva a cíti sa nabudene a hlavne šťastne, že má niekoho, komu môže takto otvoriť bránu k všetkému, čo v sebe držal zamknuté tak dlho. A keby vedel, že bude chlapca bozkávať pred celým obecenstvom, obdarovaný veľkým úsmevom od moderátora, ktorý si príde po mikrofón, zrejme by ani nič nehovoril.* Nemohol som si to nechať na doma, príliš si ma okúzlil. *Vysvetlí, keď svoje pery pomaly odlepí od tých čarodejových a sladko sa na neho usmeje, vykrúti svoje telo, aby si mohol do rúk vziať svoj čaj a napiť sa, len aby si trochu navlhčil hrdlo a pery zo spievania a bozkávania. No jeho pozornosť zaujme, keď sa od stolov aj ďalší ľudia začnú dvíhať a chcú vystúpiť. Nadšene sa mu rozžiaria oči, trochu sa pomrví na mieste a pozrie na Lóniho pred sebou, jednou rukou mu siahne do vlasov a veľmi jemne, skoro necíteľne, ho pohladí vo vlasoch a po líčku.* Ja som, úprimne, zabudol. Bolo to… *Očami behá po chlapcovej hebkej, bledej tvári, po jeho lícnych kostiach, po mihalniciach, to, ako tvarované má oči, ako sa usmieva a jeho pery vyzerajú stále tak sviežo a mäkko.* Bolo to ako za starých čias. A tentoraz si tu bol ty. Celé moje vystúpenie… *Hovorí, aj keď si odrazu uvedomí, že skutočne stál na pódiu a ľudia mu tlieskali, no dopredu mysle sa mu dostávajú aj nepríjemnosti, ktoré predtým ignoroval.* …som myslel na teba. Videl som iba teba. A ako by okolo teba padali iskričky a trblietky obrovského vystúpenia, ochromený veštkým, čo som cítil tu… *Ukáže na svoje srdce, ktorého tep na chvíľu zacíti pod bruškami svojich prstov.* …tu… *Prstom sa dotkne svojho čela, naznačujúc tým myseľ, krúžiacu iba okolo toho podivného otupenia a clony, ťažko sa pohybujúcej cez celú jeho osobu.* … a tu a aj tu. *Dokončí, keď položí svoju ruku na svoje hrdlo a potom na podbruško, naznačujúc tak rôzne miesta, o ktorých sa hovorí, že sú domovom čakier, bodov, ktoré v sebe ukrývajú všetku energiu, vnímanie sveta, že je jeho telo plné plne funkčných miest, ktoré iba pri pohľade alebo spomienke na Lóniho fungujú priam bezchybne a rovnako aktívne reagujú. Nechá sa znova pobozkať a keď cíti, aký je plný všetkých emócií, pomaly sa dvihne, ešte sa stihne skloniť a pobozkať chlapca do blonďavých vlasov, než sa vráti na svoje miesto a konečne sa poriadne napije, sledujúc pódium.* Teraz ma môžeš skúsiť porovnať s ďalšími. *Podotkne pobavene, niekoľkokrát pokýve obočím hore-dolu, akoby ho tým vyzýval a natiahne svoju ruku ku chlapcovi, na ktorého sa šťastne usmeje a žmurkne jedným okom. Sám nakoniec svoju pozornosť vráti k pódiu a počúva ďalšie vystúpenia, komentujúc ich iba v krajnom prípade, ak sa mu niečo priveľmi páči alebo sa mu to nepáči vôbec, ale nakoniec aj tieto poznámky zakončí tým, ako je vždy niečo špeciálne na každom z tých ľudí, ako má niekto krásne vystupovanie, niekto veľmi potencionálne znejúci hlas, keby viac cvičil, ako je niekto ako stvorený na vystupovanie na pódiu alebo že niekto vyzerá, že spievať vie, ale iba si vybral zlú pieseň.* No, nemôžem sám seba pokladať za niekoho, kto má právo hodnotiť. *Prenesie, keď sa skončí vystúpenie poslednej osoby, zoskakujúcej z pódia. Skoro akoby sám podceňoval svoje vlastné schopnosti a zároveň akoby tým naznarčoval, že ani jeho vystúpenie sa nemuselo páčiť všetkým.* Užil som si spievanie pre teba. *Nakoniec doplní, siahne po čaji, ktorého mu ostáva už iba kúsok, keď moderátor predstaví ďalšiu časť programu a tým je poézia. Jemne sa zachveje, stlačiac svoju ruku v Lóniho.* /Stačí mi, že sa to páčilo hlavne tebe, zlato. Tvoje názory sú tie, na ktorých mi skutočne záleží./ *Pomyslí si smerom ku chlapcovi a aj keď nevie, či ho cez prsteň počul alebo nie, nevadí mu to. Chce, aby to čarodej vedel, aby to vedel jeho partner, ku ktorému prechováva tak hlboké city, dnes dostatočne preukázané aj jeho otvorenosťou voči ostatným ľuďom, že Lóni je ten, koho miluje, aj v tom, ako tie city vytvorili úplne nový svet v periférii jeho očí, keď nevnímal nikoho iného.*
*Má chuť sa potopiť do jeho náručia, a ostať v ňom až do konca svojho života. Aby ich niekto roztavil a stavil ich dokopy, aby už nikdy nemusel opúšťať Tanoiovu prítomnosť, ani keď ide do práce. Aj preto mu chce čo najskôr začať pomáhať, aby mohol skoncovať so svojou prácou a boli si spolu sami sebe pánmi, kedy by spolu mohli tráviť toľko času, koľko sa len dá.* Už sa na to teším, drievko. *Odpovie úprimne od srdca, až ho svrbí po celom tele, ako veľmi by si tie bozky na každý kúsok jeho pokožky prial už teraz. Uspokojí sa ale nakoniec s bozkom po predstavení, kedy sa obaja zrejme odtiahnu s prekvapením, že v miestnosti nie sú sami, takže ani nemôžu zájsť nikam ďalej.* Ja som okúzlil teba? Ty si si zobral každú štipku mojej pozornosti a dokonca aj viac. Všetky moje zmysly dokázali vnímať len teba, ty moja sladká víla. *Šepne mu s láskou. Jeho oči, už teraz mäkké a hrejivé ako bruško mačiatka akoby ešte viac zmäkli, keď počúva od Tanoie o tom, ako rád bol, že sa tu dnes s ním Lóni objavil. Jeho ruku postupne sleduje do všetkých miest, načo sa opäť vráti späť k jeho tvári a má chuť tie miesta pobozkať, ale priamo na pokožku, čo si teraz nemohol dovoliť. Kebyže sa mohol Lóni rozhodnúť, nechcel by na svojom alebo Tanoiovom tele vidieť ani kúsok oblečenia, lebo mimo zahriatia mu prišlo iba ako zabraňujúce tomu, aby si mohli byť ich srdcia ešte bližšie. Ale nedá sa to. Aspoň nie kým budú bývať spolu v meste, kde by na nich každý škaredo pozeral, lebo by sa vymykali norme. Nechce Tanoiu zo svojho náručia púšťať, ale nakoniec to spraví iba zámenou za to, že ho bude môcť držať za ruku. A síce sa snaží všetky predstavenia, ktoré začnú po Tanoiovom, aby sa mu vždy na nich niečo páčilo, fér vedľa neho mu aj tak prišiel najlepší. Lóni vedel, že kebyže takto spieva ešte k tomu vo Faerii, tak by už nikto neváhal, že by bol Tanoia najlepším.* Ale môžeš. Podľa mňa si bol jednoznačne najlepší. Si jediný, ktorý ma chytil za srdce v najhlbšom kúsku mojej duše, a vysvietil si mi celú dušu, aby mohla ostať žiarivá ako doteraz. *S láskou naňho pohliadne.* /Bol si najlepší. Iná pravda ani neexistuje. Bol si najlepší a si najlepším, že by som si ťa najradšej teraz ukradol len pre seba a oddával sa iba tebe a tvojim prosbám./ *Pošle mu späť cez ich tajnú komunikáciu, a v očiach mu zažiari chuť robiť neplechu. Chvíľku premýšľa, či by to mal spraviť, ale nakoniec sa k chlapcovi nakloní, čím mu aj rukou vojde hlbšie medzi stehná.* /Ysgafin./ *Pomyslí si jeho meno, ktoré k nemu vyšle, aby si získal jeho pozornosť.* /Povedz mi, čo by si teraz rád robil, a ja ti to všetko splním. Všetko, hocičo./ *Dopovie mu cez myšlienky a nakloní sa k nemu bližšie, až sa lakťom opiera o jeho stoličku.*
*Vždy je rád, keď mu Lóni navráti toľko lásky, koľko môže zaplniť jeho srdce, aby sa cítil milovaný. A blonďavý chlapec pred jeho očami mu jej dáva vždy toľko, až sa mu zdá, že si ju nezaslúži.* Ja sa tiež teším. Už aj keď budeme doma a dáme si niečo dobré. *Prenesie nadšene na Lóniho nohách, objímajúc ho okolo ramena.* No, ako ty, ani ja som to neurobil naschvál. Milujem, keď sa na mňa pozeráš… akokoľvek. *Odpovie nakoniec, jemne žmurkne a ťukne chlapca do líca, než sa presunie zase na svoje miesto. Cíti aj z čarodejovho, aj zo svojho tela, že sú trochu nespokojní tým, ako sa cítia od seba vzdialení, napriek tomu, že vedľa seba sedia. Aspoň môže cítiť teplo jeho ruky a každú chvíľku sa môže obzerať a sledovať jeho tvár ako pozoruje ľudí na pódiu, a zároveň stále nemôže uveriť, že sa tu Lónimu tak páči.* Si viac okúzľujúci, než si vieš priznať, zlato. *Zašepká mu do ucha, keď sa k nemu nakloní a stiahne si ho k sebe bližšie. Dvihne si nakoniec jeho ruku k svojim perám a pobozká ho. Nakoniec, keď už sa vystúpenia skončia, iba kútikom očí zazrie na chlapca vedľa seba a nakloní hlavu na stranu a pomrví sa na mieste, klepkajúc si nohami do rytmu poslednej piesne, ktorá zaznela.* Podľa mňa to hovoríš iba preto, že som to ja, Lóni. *Zazubí sa na neho a jemne ho pohladí palcom po pokožke chrbta ruky. Kým vôbec stihne čarodej niečo na to povedať, ešte môže dodať.* Ale mne záleží na tom, že sa to páčilo tebe a predsa len… *Pohne nohou smerom k Lóniho a slabo, iba letmo sa jej dotkne.* … tebe môžem robiť koncerty stále, pri čomkoľvek. *Nadvihne jedno obočie, či Lóni pochopí jeho narážku na vzdychanie a keď sa napije, pozrie smerom k moderátorovi, ktorý znova rozpráva k publiku, ďakuje za vystúpenia, ešte sa vedľa neho objaví aj tlieskajúca speváčka zo začiatku ich príchodu. Páči sa mu celá komorná a zároveň šesťdesiatková atmosféra celého podniku, ako príjemní sú minimálne organizátori a čašníci.* Chcel by si niečo pod zub? *Opýta sa Lóniho ako zároveň počúva mužov hlas v mikrofóne a rovno, keď vyzve prvého prednášajúceho básnika-hosťa, nadšene sa mu rozžiaria oči.* Počúvaj pozorne. Budem rád, ak mi porozprávaš, čo sa ti páčilo alebo nepáčilo, dobre? Viem, že poézia nie je pre každého, ale… iste tu bude niečo, čo si zamiluješ. *Nadšene zvolá a ak mu Lóni prezradí, či je hladný a čo by si dal, rovno aj vstane a odíde k pultu, lebo mu chce niečo kúpiť, už sú tam celkom dlho a Lóni musí byť hladný. Chce sa o neho postarať a zároveň mu vrátiť to, že mu jeho milovaný kúpil tak dobrý čaj, ktorý ešte teraz cíti na podnebí a pod jazykom, ktorým si oblíže pery.*
*Celý večer sa niesol len v tej najlepšej nálade - aspoň pre ušatého čarodeja, ktorého uši boli teraz pekne schované, aby netvoril žiadne problémy. Najviac si však užíval svojej spoločnosti a jeho šikovného jazýčka, ktorý používal na tie najkrajšie slová, aké kedy počul. ale vyzeralo to, že aj keď sa na čarodejovej tvári zračila úprimná radosť, víla stále nedokázala uveriť tomu, že by teraz mohol čarodej hovoriť pravdu.* Tanoia! Ale veď prečo by som si vymýšľal? Nemám žiadny dôvod vypúšťať zo svojich pier klamstvá. *Podotkne nespokojne, keďže sa cítil smutný z toho, že by mu fér skutočne nemusel veriť to, že sa mu jeho predstavenie páčilo zo všetkých najviac. Keď však zachytí v jeho slovách narážku, kompletne sčervená, keďže si nechce ani predstaviť, že by tie krásne vzdychy mohol počuť hocikto iný ako on sám.* Definitívne by som si rád aj nejaký vypočul. Čo najskôr sa bude dať. *Podotkne začervenaný, ako keby ho niekto pri tom prichytil, aj keď sa mu to ešte nikdy nestalo. Nerozumel svojmu vlastnému telu, ak sa jednalo o Tanoiu, nakoľko to bolo, ako keby jeho vlastné telo proti nemu bojovalo. Ako keby v ňom driemalo niečo temnejšie a silnejšie, ktoré sa však dostávalo na povrch len vtedy, keď sa mu chcelo. Nerozumel tomu pocitu, ale zároveň sa mu až moc páčil, aby sa ho snažil držať na vôdzke. Zhlboka sa nadýchne, aby sa zbavil všetkých nekalých myšlienok, a prikývne na otázku o jedle.* Vedel by si zohnať niečo menšie? Nevadí mi, či to bude nejaký koláčik, keksík alebo iba oriešky. Hocičo majú, to mi prines. *Požiada ho opatrne, a ako na oplátku začne poslušne počúvam slová rôznych ľudí, ktorý vystúpia na pódium. Tu sa však začne zrazu strácať. Kým rozumel ešte predchádzajúcej zábave, nakoľko tam si užíval hlavne rytmu, ktorý sa mu na hudbe páči zrejme najviac, ale sotva začali ľudia používať svoje slová na vyjadrenie myšlienok, zdalo sa mu, ako keby si čítal slovník. Väčšinu slov poznal, niektoré boli vo zvláštnom tvare, ale keď sa ich snažil spojiť v hlave, prehádzať si ich postupnosť, aby z toho vznikla veta, ktorej rozumie, zrazu sa cítil, ako keby plával v oceáne. Nikde navôkol nevidel možnosť záchrany, bol kompletne sám, a jediná vec, ktorá ho mala pred potopením chrániť, sa topila samotná. Bolo ot iné ako Tanoiova poézia, tá mu vždy zasiahla do srdca. Tieto slová mu však nič nehovorili. To, že je s každým ďalším človekom viac a viac stratený, napriek tomu, že sa mu niektoré pasáže aj páčili, musí byť viac než viditeľné na jeho bledej tvári prikrytej len jeho striebristými vlasmi.*
Ja viem, ja viem. *Odpovie a jeho pohľad je na okamih akoby používal nevinné psie oči, aby mu za jeho pochybnosti Lóni odpustil.* Stále… nedokážem spracovať, že ťa mám a že mi stále rozprávaš tak pekné slová. *Prizná otvorene a pohliadne na ich spojené ruky, ktoré na sekundu preskúma a zdá sa mu, že patria k sebe už len v tom, ako sa držia a ako ich bledá koža spolu ladí a splýva do jednej. Keby sa ešte viac zahĺbil do týchto myšlienok, zrejme by sa na mieste rozplakal šťastím, ale tým by chlapca vedľa seba zrejme iba vydesil a znervóznil. Radšej sa nechá napĺňať všetkými tými nadnesenými, éterickými a zamilovanými pocitmi, nechávajús sa láskať každým Lóniho jemným slovom, okrem toho, ako mu sčervenejú uši a líca, a aj celá hruď mu zahorí po chlapcových slovách.* Kedykoľvek budeš chcieť, láska. *Žmurkne na neho flirtovne, všímajúc si aj jeho začervenanie, ale je teraz tak opantaný všetkým, že si ani neuvedomuje, ako sa stále hanbí pri tých slovách a ako ho to šteklí po tele, akoby mu po ňom behali stovky mravcov.* /Nečakal by si, že s tebou niekto bude robiť to, čo robí tento blond mačací čarodej, čo? Ty naivný fér./ *Pomyslí si sám pre seba, vediac, že ho Lóni nepočul. Už sa naučili veľmi dobre pracovať s prsteňmi tak, aby ich nemuseli dávať dole, ale zároveň aby navzájom nepočuli každú jednu myšlienku toho druhého. Je rád, keď sa téma stočí naspäť k jedlu a nezačne si v hlave vymýšľať rôzne svoje scenáre, ktoré by mohli skončiť strápnením jeho osoby a možno aj Lóniho. Preto v rýchlosti vstane, jemne kývne na blondiaka a pošle mu vzdušný bozk, než sa pomedzi stoly poberie k pultu. Vidí, ako niekoľko ľudí prepaľuje jeho osobu pohľadom a nevie odhadnúť, či je to preto, že by sa mohol niekomu páčiť, alebo niekto oceňuje jeho spev, alebo ho odsudzujú, nech už to je kvôli tomu, že má priateľa, či preto, lebo sa niekomu vystúpenie nepáčilo. Radšej si to nevšíma a skákavým, hravým spôsobom podíde bližšie a nadšene sa oprie o pult s najširším úsmevom na perách, aký teraz dokáže vykúzliť.* Dobrý večer. *Pozdraví a obzrie sa na menu, no zároveň mu veľmi nevenuje pozornosť.* Máte, prosím, nejakú drobnosť na zakusnutie? *Opýta sa milo a ako sa pridržiava plochy pred sebou, dvíha sa na špičkách hore-dolu. Slečna za pultom niečo vymenuje a tak vezme aj pražené mandle, aj misku olív, aj arašidy a aj gaštanový cheesecake. Vracia sa naspäť s takou ladnosťou, akoby bol čašníkom odjakživa, napriek tomu, že so sebou vláči štyri tanieriky.* Malé drobnosti pre najväčšiu lásku. *Prenesie, všetko to poukladá pred Lóniho, nakloní sa nad neho, pridržiavajúc sa jednou rukou stola a druhou operadla a vtisne mu obrovský, láskyplný bozk na chlapcove pery, ignorujúc všetky slová, ktoré sa mu vynoria v mysli z toho, čo sem-tam započul na jeho osobu ohľadom vzťahov.* Zobral som viac, aby si si pochutnal. *Vysvetlí a zvalí sa do stoličky. Až vtedy si všimne, že sa Lónimu vystúpenie zrejme nepáči a aj keď sám rovno zachytí slová básne, ktorá sa mu páči, nemôže pohľad odtrhnúť od svojho čarodeja.* Chceš ísť domov, zlato? *Opýta sa nahlas a nakloní sa, aby mu dal akýsi pocit istoty rozhodnutia a komfort, že ho bude počuť iba Tanoia.*
*Ten príjemný pocit, ktorý celý večer cítil, necítil ešte asi nikdy. Bolo viac než príjemné byť súčasťou nejakých spoločenských udalostí, ako sa len prizerať opodiaľ, alebo spoza kulís, keď dostal nejakú možnosť upratovať na týchto predstaveniach v jeho rodnom meste. Nevyrovnalo by sa to však tomuto, nakoľko tam videl spievať iba malé deti, ktoré každé spievalo v inej tónine a v inom čase. Možno vtedy si práve znenávidel hudbu, ale zároveň mu bolo smutno, že kým deti mali po predstavení možnosť odísť domov, on mal len dostatok času na to, aby všetko upratal, než dostal vyplatené a musel sa vrátiť tam, kde zrovna prebýval. Teraz to bolo ale inak. Teraz bol jeden z tých, čo sa mohli pozerať a zabávať, a jesť, a piť, a potom mohol ísť späť do teplého domova. Príjemne ho táto myšlienka hriala na srdci.* Ale je to tak. Sme tu obaja, sme plní šťastia a nadeje. Nie je to jednoducho krásne? *Spýta sa svojho druha, a rozhodne sa napriek diaľky od jeho tela si užiť tento večer. Poslušne na svojho priateľa celú dobu čaká, a iba sa snaží nestratiť, aj keď je už dávno stratený viac ako Snehulienka vo svojom príbehu, keď zrazu natrafila na domček siedmych trpaslíkov. Práve to teraz potreboval aj Lóni, keďže sa každým slovom viac a viac strácal v hustých lesoch, ktoré mu trhali oblečenie, ako cez ne už utekal, a každým krokom boli tmavšie, aj keď sa snažil nájsť svetlo a cestu von. Tanoiov príchod ako keby otvoril pred ním husté kríky, aby mohol Lóni z lesa vyskočiť, a znovu sa nachádzať na hrejivom slniečku.* Drievko, si späť! *Zvolá nadšene a vrhne sa naňho. Pozrie očkom po jedle a hrdo sa na Tanoiu usmeje. Sadne si teda naňho, keďže už ostatní aj tak vedeli, že sú pár, a začne jesť, čím dá na chvíľku čas svojmu mozgu sa zregenerovať, aj keď stále musí byť vidno, aký je stratený.* Iba tomu nerozumiem. Tvoju poéziu chápem. Ale v ich sa strácam. *Povie nepokojne, rovnako ticho ako Tanoia.* Ale aspoň zjem všetko, čo si kúpil, dobre? Ty si to zatiaľ užívaj. *Požiada svojho krásneho féra, a doslova si plní líca ako veverička, ako chutné to jedlo bolo, načo sa s poslednými orieškami v miske, ktorú si drží v rukách, po pár minútach zvalí dozadu na víliu hruď.*
*Pousmeje sa a prehodí si jednu nohu cez druhú, natočiac svoje telo ku chlapcovi s blond vlasmi a najzlatejšími mačacími uškami. Pustí jeho ruku a natiahne ju k chlapcovej brade, aby si ho nežne pritiahol do ďalšieho rýchleho, ale za to plného bozku, aby sa odtiahol s úsmevom a mykol ramenom.* Ty si krásny. A keď sa cítiš šťastný, tak som aj ja. A ani neviem povedať, ako ma teší, že sa ti tento večer páči. *Radosťou sa jeho tvár rozžiari do najšťastnejšej emócie a aj keď sa mu zdá, že Lónimu sa táto návšteva podniku naozaj páči, aj to sám slovami potvrdzuje, chce mu zlepšiť náladu ešte aj jedlom, keby náhodou.* /Jedlo vie povzbudiť každého aj v nepríjemných emóciách. Kto však, dúfam, Lóni nepociťuje./ *Napadne mu a ako odchádza, aj sa na sekundu obzrie za chlapcom, či je v poriadku. Keď sa vracia, zdá sa mu viac znudený, viac zmätený.* /Poézia sa mu asi nepáči./ *Napadne mu a keď ho jeho priateľ privíta nadšeným zvolaním, skoro sa mu ani nepodarí udržať všetky tanieriky celé, ale ako tak to spolu s Lónim zvládnu udržať bez akýchkoľvek iných väčších problémov, aby mohol drobnosti na jedenie normálne položiť na plochu stola.* Whoa, pozor, Cassanova. *Podpichne chlapca a zazubí sa na neho, aby iba podčiarkol veľmi okato svoju hlúpu poznámku. Počas ukladania tanierikov sleduje svoje ruky, ale pohľad hneď vráti ku chlapcovi, ako sa usadí na svoje miesto. A to už aj na jeho lone pristane telo druhej osoby, ktorú automaticky zachytí okolo pása rukami, slane si pevne spojí po strane trupu a dvihne svoju hlavu tak, aby pozeral na Lóniho, užívajúceho si jedlo, ktoré mu priniesol. Zmätene pozrie na pódium, chvíľu počúva hlas ženy, ktorá číta svoju poéziu a cíti, ako sa mu zabára do mozgu, akoby sa prstami hrabala v šedej mase, čo leží vo vnútri jeho lebky.* Poézia nie je o tom, aby si ju pochopil, ale… aby si ju cítil. *Prenesie najskôr a pritiahne si ho bližšie k sebe, oprie sa bokom hlavy o jeho ruku a pohne jednou rukou tak, akoby chcel k ich telám pritiahnuť zosobnenú atmosféru nepochopených slov poézie, ktorá napĺňa vzduch. A popri tom, vždy, keď sa myšlienkou vráti k Lónimu, keď sa ho dotkne, cíti, že je to pocit, ktorý z poézie vníma každý raz, pokiaľ je dobrá.* Ty si moja poézia a … *Nakoniec ho trošku desí, že jeho tvorba nie je dobrá, pokiaľ je tak konkrétka a jasná, pretože poézia nie je o tom, aby bola tak čitateľná, akoby ju písali svätuškári z kostolov a kláštorov, nech už je za tým myšlienka akákoľvek. Sťažka vydýchne a vydýchne si po Lóniho ďalších slovách.* /Na poéziu nebrať. Okej, zapisujem si./ *Pomyslí si a napriek tomu sa usmieva. Samozrejme, že poézia nie je pre každého a ani tí, čo prezentujú, by si mali uvedomiť, že nie je pre každého - niekedy stačí, ak ju človek jednoducho číta a netvorí. Užíva si večer, sem-tam si všimne, ako mizne jedlo z tanierikov a mištičiek a keď zmizne aj posledný kúsok a jeho myseľ je poriadne stimulovaná poslednými slovami večera, jeho tvár zjemnie natoľko, akoby sa išiel rozprávať s najkrehkejšou bytosťou na svete. Pozrie na Lóniho a milo sa usmeje jedným kútikom pier.* Tak môžeme ísť, láska, ak chceš. *Prenesie mu a nastaví pery tak, aby ho mohol ten najkrajší čarodej pobozkať.*
*Sladko sa smeje na Tanoiových slovách, sotva sa vráti, a až priveľmi si užíva, ako sa jeho zadok môže ohrievať na stehnách svojho milovaného namiesto toho, aby ho chladila staršia koža jeho vlastnej stoličky.* Neviem, kto je Cassanova, ale ja to nie som. Ja som Lóni. *Podotkne čarodej a na moment sa aj zasekne v tom, ako chcel jesť, a pozrie na Tanoiu s otázkou v očiach, či sa ho spýta, že je to jeho bývalý priateľ. Ale prišlo mu to hlúpe a preto radšej len sedí a necháva slová prechádzať jedným uchom dnu a druhým von. Totižto ak mal poéziu cítiť, potom ju dokázal cítiť u svojho féra. Ale u niektorých ani intonácia nebola dobrá a tak nevedel, čo si mal myslieť, keď niekto opisoval to, ako padá, ale narástli mu krídla.* /Je šťastný z toho, že tie krídla má, lebo sa zachránil, alebo je smutný, lebo chcel umrieť, a toto ho zachraňuje?/ *Nerozumel tomu ani o trošku lepšie, aj keď sa nad tým snažil zamyslieť. Radšej by sa vrátil späť k čítaniu, lebo aspoň to si Lóni vedel užiť o niečo viac.* Ale ja jej nechápem. O čom vôbec tí ľudia recitujú? *Spýta sa potichu a s chuťou si natlačí posledný kúsok do svojich líc, s čím sa roztiahne na Tanoiovej hrudi. Miloval byť takto napráskaný, až ho ťahalo brucho k zemi.* Môžme? *Uistí sa s úsmevom a aj napriek tomu, že ho celý predom ťaží, sa postaví rýchlo na nohy, a nadšene zdvíha aj Tanoiu po svojom boku. S tým sa začne čo najrýchlejšie prebíjať medzi ľudí, aby im pridlho nezavadzali vo výhľade, a ťahá Tanoiu von, kde ich hneď privíta studený vetrík.* Je zrejme stred noci. *Uvedomí si Lóni. Aj keď toto mesto nikdy nespí, bolo cítiť, keď už väčšina ľudí predsa len spala.*
*Zasmeje sa a Lóniho vrtenie sa na jeho nohách sa snaží ignorovať vo svojej hlave, aby zas neprišli chúťky, ktoré by mohol mať, ak by sa na to priveľmi sústredil.* Keď sa mi tu budeš vrtieť, tak sa mi asi postaví. *Zašepká, alebo skôr zavrčí čo najbližšie k Lóniho tvári, aby ho nikto nepočul, iba jeho milovaný čarodej.* Tak ti nájdem niečo o Cassanovi. A viem, že si Lóni. *Navrhne nakoniec, zasmeje sa zvonivo a jasne, a radšej sa obzrie. Nemôže teraz aj sledovať chlapcovu tvár, obkolesenú zlatistými vlasmi, lebo bude chcieť asi odísť hneď, minimálne na toalety vzadu podniku. Zamyslí sa a prezrie si vystupujúceho. Mykne plecami a vydýchne.* Poézia je o všetkom. Ľúbostné básne, poézia smrti, bolesti, o motýľoch alebo o drogách, môžeš napísať aj o plechovej piecke, ak vieš, ako na to. *Vysvetlí a štuchne jemne krajom ruky do Lóniho boku. Keby mohol, pohladil by chlapca po brušku, keď si všimol jeho pohľad a jeho spokojný výdych cíti rovno na svojej hrudi a na stehnách.* Samozrejme, že môžeme. Sme tu už dlho. *Súhlasí a je rád, že majú všetko zaplatené, keď sa nechá dvihnúť na nohy svojim priateľom, aby sa mohli stratiť ešte predtým, než na pódium vylezie moderátor v saku a začne hovoriť do mikrofónu, cez ktorý počuť slová už iba tlmene, ako sa obaja so spojenými rukami pracú preč z podniku. Vedľa chlapca po svojom boku sa zhlboka nadýchne a na chvíľu dýcha čerstvý vzduch.* Ani som si neuvedomil, koľko času sme tam strávili a aký ťažký vzduch tam bol. *Zasmeje sa jemne a ihneď sa prilepí k ruke Lóniho, ktorú objíme oboma svojimi a zacíti jeho vôňu.* Poďme domov. Tam ťa vyobjímam a vyzlečiem a zohrejem. *Prenesie, neuvedomujúc si, že by z toho mohol byť aj viac než len krásny, príjemný zvyšok noci v posteli. Necíti sa unavený a tak neplánuje ísť ešte spať, minimálne ešte Lónimu porozpráva spôsob výroby jedného lektvaru, na ktorom teraz pracuje kvôli objednávke.* Ľúbim ťa, Lóni. *Povie potichu a na jeho perách je najšťastnejší úsmev.* A ďakujem, že si išiel. Tá poézia ma mrzí. *Dodá ešte úprimne, pozrie k nemu a pobozká ho počas chôdza sťažka na líčko, napriek tomu, ako ľahko kráčajú, akoby sa vedľa seba kĺzali. A keď už konečne narazia na jemu veľmi známu ulicu, je spokojnejší ešte viac, rozhodnutý, že svojho chlapca poriadne zohreje a postará sa o neho. Len aby mal všetko, čo si zapraje.*
*V momente zastaví a nevinne sa na Tanoiu pozrie. Ani si to neuvedomil. Ale teraz si už svojich pohybov uvedomuje a tak sa snaží čo najmenej hýbať, aby nenastala v chlapcovom tele nejaká chuť, ktorú by si nemohli teraz dovoliť naplniť. Opäť pozrie smutne k svojmu priateľovi.* Tak asi som len antitalent aj na toto, prepáč mi. *Podotkne dotknuto, keďže on by zrejme žiadnu báseň nikdy zložiť nevedel, keď im ani nerozumie. Cíti sa kvôli tomu trochu zle, aj keď vie, že to Tanoia nemyslel v zlom, ale chcel ho iba podporiť v snahe učiť sa a skúšať mnohé veci. Poéziu vedel ale už teraz odložiť bokom, že tej jednoducho rozumieť nebude. Len nad jednou pesničkou by musel sedieť dlhé hodiny, a ani vtedy si nie je istý, či by sa to dalo počúvať. Z podniku trieli trochu rýchlejšie, načo sa hneď zhlboka nadýchne studeného vzduchu, ktorý ho celého vychladí, takže je za to objatie ruky rád.* Bolo tam skutočne málo kyslíka, možno aj preto mi to nemyslelo. *Uvedomí si s tichým smiechom, a spokojne sa vydá ulicami mesta do ich malého bytíku.* Aj mňa tá poézia mrzí, ale mimo to som si to užil, naozaj. Aj ja ťa ľúbim, mesiačik môj. *Uistí svoju lásku, a už teraz sa nevie dočkať toho, ako sa prezlečie do niečoho domáceho po poriadnej horúcej srpche, a potom bude pomaly zaspávať, kým bude počúvať Tanoiu, ako mu rozpráva o svojej práci. Žiaľ, bol v tomto až priveľmi podobný mačke, a tak rád vyspával ja celé hodiny.*
*Když došel Remi, tak na něj pohlédla, chytila se ho a postavila se opět na nohy.* Jo jdeme a jak teda? Neříkej mi že opravdu sockou. *Zamumlala a pozvedla obočí, když však viděla jak se culil a jak jí tahal na nejbližší autobusovou zastávku, tak jen tiše zamumlala.* Ale vždyť tu mám auto, no ták, dokážu řídit v pohodě o opilá. *Pousmála se na něj, ale ve chvíli kdy to řekla, tak o něco zakopla a kdyby jí Remi nedržel, tak by nespíš spadla na chodník. *Kurva. *Ulevila si potichu a pak na něj koukla.* To nic nebylo. *Zazubila se na něj sladce a doufala, že se nakonec vrátí k autu, ale to se nestalo, jelikož její auto s Leou právě projelo kolem nich.*
*Remis e uculil, načež jí ale stáhl na lavičku, jež na zastávce stála.* Tak, a teď počkáme až pojede autobus a pak si přesedneme na metro, dobře? *Usmál se na ni sladce a věnoval jí polibek na čelo.* Teda, ale musím uznat, že jsi se teda vážně zřídila, ráno tě bude bolet hlava, je to vůbec možné? *Zauvažoval nad tím, jestli mají upíři kocovinu. pak se na ni opět koukl.* Neboj, za chvilku to pojede. Navíc, Lea vezla auto k sobě, a taky, chtěl jsem ti ukázat jak cestuju já. *Uculil se pak sladce, čekajíc dál na jejich spoj.*
*Posadila se a byla docela ráda, že sedí, ne že by jí snad nějak bolely nohy ale alkohol začínal přebírat vládu a jí se už tak nějak všechno pletlo.* Autobus? Metro? To pojedeme tím vším? *Optala se překvapeně, ona totiž nikdy nic z toho nepoužila, vždy jezdila jen autem nebo na motorce.* To je na mě trochu moc složité cestování, abych pravdu řekla. Co když mě to odveze někam, kam nechci. *Uvažovala nahlas a pak na něj pohlédla.* Hlava mě bolet nebude, ale možná mi bude blbě, kdoví. *Uchechtla se se tomu.* A neztřískala jsem se moc, pořád stojím na nohou, takže pohoda. *Vyplázla na něj jazyk a jakmile viděla přijíždět nějaké autobus, už vstala a mířila si to k němu, přičemž ani nevěděla, jestli je to vůbec on.*
*Remi ji sledoval a culil se.* No,. na jednu stranu je to složité, ale na tu druhou je to zábava. Nikdy nevíš, koho v tom autobuse potkáš, nikdy nevíš, kdo k tobě přistoupí. Můžeš si většinou nerušeně užívat okolí, zatímco za volantem se musíš soustředit na malou věc, každou maličkou věc, aby jsi nikde nenabourala, ale pak si sedneš do toho busu a můžeš vypnout. *Usmál se. Chtěl jí ještě říct, jak jsou hezké východy a západy slunce, ale nechtěl v ní vzbuzovat nějaké negativní pocity,. Když pak vstala, tak se zasmál, chytl ji a stáhl k sobě.* Broučku, tímhle by jsi jela do Bronxu, na přestup do Queensu nám to jede za chvilku. *Oznámil jí se smíchem.*
*Když si já stáhl k sobě, posadila se mu na klín a koukla na něj.* A není jedno do jakého autobusu nastoupím? Ono to beztak jede pořád dokola ne? *Uchechtla se a objala si ho kolem krku.* Jo u řízení se musíš soustředit, ale zase u toho vypneš jiným stylem. Právě tím, že se soustředíš jen na tu cestu před sebou a to ostatní jde pryč. *Opřela si své čelo o to jeho a usmívala se.* Heh docela jsem zvědavá, co za lidi tam tedy potkáme? Je noc, takže hádám, že asi nikoho moc normálního co? *Culila se hledíc mu do očí, než je pak na chvíli zavřela, když pak uslyšela další vozidlo, zavrtěla se.* Už jedeme? Nebo to zase není naše? *Zamručela jako malé dítě.*
*Remis e zasmál a pohladil ji.* nejezdí dokola, věř mi, jezdí jenom na té své trase, ale říkám, tenhle nás domu nevezme. *Mrkl na ni. když ji pak poslouchal dál, tak se uculil.* No, jsme ochoten se vsadit, že ta největší bizárnost budeme my dva, víš? Opilá upírku a k tomu polonahá víla, to nepotkáš často. *Zasmál se. Když pak jel autobus, kývl.* To je on, tak pojd. *Pronesl a když zastavil, nastrkal Aless dovnitř, u řidiče koupil dva lístky a pak si upírku zase chyttl.* Tak jo, sednout a sedět, a žádné voloviny. *Uculil se a byl zvědavý, jestli si skutečně sedne. Pokud ne, bude čas na to, aby se začal královsky bavit.*
*Už chtěla něco říct, ale to se už oba zvedli a vešli dovnitř, zatímco Remi kupoval nějaké jízdenky nebo co to bylo, Aless se rozkoukávala po autobusu. Kromě nich tak byli ještě asi čtyři lidi. Vzadu spal nějaký chlap, uprostřed seděli dva mladí a kousek od nich seděla postarší babka, která nějak připomínala spíše čarodějnici. No ty kráso. Pronesla si spíše sama pro sebe a když postoupili o trochu dál, koukala, kde by si sedla.* Sednout? Jako tady? *Protočila očima a hledala místo. Sice tam bylo skoro prázdno, ale ne všechny sedačky byly zrovna čisté. Proto vybrala jednu, která se alespoň tak tvářila a posadila se. Už chtěla něco říct Remimu, ale znechuceně zvedla ruku, na niž se jí nějak nalepila něčí žvýkačka.* To si snad děláš prdel. *Zamručela, snažíc se jí nějak dostat z ruky.* Tiše, tady se člověk snaží spát. *Křikla po Aless postarší babka sedící kousek před nimi. Aless se na ni zamračila.* Spát máte doma a nebo pak v hrobě a dejte mi pokoj ježibabo. *Zavrčela a snažila se dál tu nechutnou věc dostat z ruky a rukávu, kde se to nalepilo taky.*
*Remi se poklidně posadil vedle ni a sledoval, co se děje.* Dobrý večer, paní Jenkinsnová, zase na cestě po okružní? *Usmáls e Remi na babku, na kterou Aless tak nadávala. Ta se na něj pak podívala a usmála se.* Ach ano, ano chlapče, jsem tak nějak na cestě domů, víš? *Mrkla na něj a pak zase zavřela oči.* To je paní Jenkinsnová, už půl roku jezdí tím samým autobusem. Na konečné vždy vystoupí, protože zapomněla, kam jela, potom zase nastoupí a chce jet domů, ale zase zapomene, kde chtěla vystoupit, tak se někde nají a pak jede znovu. *Mrkl na Aless. Potom vstal, došel ke stařeně a jemně jí poklepal na rameno.* tady máte, na další jídlo. *Usmál se a do rukou spící ženy vložil sto dolarů. Pak ještě doběhl k řidiči, u kterého si objednal lístek na měsíc, zaplatil a i ten vložil ženě do ruk. Pak došel za Aless.* Mohl bych jí nějak pomoct magií, ale ona je takhle spokojená, vím to, i když hledá a neví kam jde, má klid na duši. *Usmál se.*
*Když na ni Remi promluvil, jen je oba nechápavě sledovala. Když jí pak začal vyprávět, kdo je a jak to s ní je doopravdy, překvapeně vykulila oči. Najednou se cítila divně, snad jako kdyby jí užíral pocit viny. Teď se cítila jako opravdové monstrum. Jenže ona se v takových situacích málokdy objevila a teď ani netušila, co měla dělat, jak se zachovat, co říct. Když se pak stará paní na ně znova podívala, Aless si jen tiše povzdechla.*Omlouvám se, nechtěla jsem to říct takhle já… omlouvám se.* Špitla směrem k ní a pak se jen otočila a koukala okýnkem ven na město. Nějak neměla sílu ani odvahu podívat se na Remiho. Musel se za ni asi stydět.*
*Remi se jemně usmál a pak ji vzal za ruku. Paní ještě chvilku seděla, než se ale zvedla a došla k Aless. Dala jí do ruky něco, co vypadalo jako malý amulet vločky. Remis e na Aless koukl a naznačil ji, aby je přijala. Pokud tak udělala, paní zase kývla a vrátila se.* Víš, viděl jsem toho už hodně, hodně a hodně životů, které se tu odehrávají. A třeba její život, ten probíhá tady, je to její domov. Má to tu ráda. To je na tom to pěkné, můžeš lidem do života vstoupit jenom tím, že nastoupíš do autobusu.* Uculil se. Pak se koukl na Aless.* Hádám, že ty jsi takových životů asi moc neviděla, co? *Optals e.* Já to všechno...vidím z trochu jiné perspektivy. nezlobím se, nestydím si. jen mi přijde zvláštní, jak každý vidíme životy jiných jinak podle toho, kde žijeme.
*Upírka chvíli na amulet hleděla, než jej sevřela v dlani a paní poděkovala. Na malou chvíli zavřela oči a když je otevřela, znova se zahleděla ven, poslouchajíc, co Remi povídal.* Myslíš si, že jsem nic z toho nezažila? Pleteš se, jako člověk ano. Znám to z obou stran, bohužel. Vím, jaký je život z každé strany. Zažila jsem si je oba a vím, že to někdy není moc hezké. Žiju už dlouho a vidím leccos. Nejen v těch vyšších vrstvách, ale i v těch normálních. *Koukla na něj.* Ale asi jo, asi to vidíme každý jinak. Omlouvám se. *Sklopila pohled a pak se znova zadívala ven.*
*Remi se na ni usmál.* Jo, taky si myslím, že to možná vidíme jinak. *Přitakala a pak už se zadíval z okénka ven. Když pak dojeli na svou finalání destinaci, Remi se vydal ještě za starou paní, snad se ujistiti, jestli něco nepotřebuje, ujistil ji, že se za ní zase někdy zastaví, a pak už vyšel ven. Tam chytl Aless za ruku.* Tak jo, teď musíme na metro, a to bude už jenom pár zastávek, tak maximálně patnáct minut. *Mrkl na ni, a pak se zadíval k podchodu.* Přesně odtama jede. *Mrkl na ni a pak se uculil, když už scházel dolů.* Tak jo, jede nám to ani ne za pět minut, tak pojď. *Táhl ji k vlaku.*
*Ještě než vystoupili, tak Aless k paní došla taky. Dala jí do ruky pár stodolarovek a ještě jednou se jí omluvila, pak se na ni usmála a nakonec se vydala za Remim ven, kde ho chytla za ruku a koukala kudy jdou.* Takže musíme tam dolů? A lístky, ty jsou taky třeba nebo je to už v ceně tam toho prvního? *Optala se a pak ho následovala tedy na metro.* Asi jsem na jednu stranu ráda, že jsem opilá. Nic proti tomu, jen prostě tohle asi není pro mě. neříkám, že se toho nějak štítím, to ne, to mi vůbec nevadí, ale pro mě je to složité. Ty přestupy a jít na správný autobus, prostě je jednodušší sednout do auta a seš na místě hned. *Pousmála se na něj.*
*Remi sledoval to, jak byla rozpačitá a musel se tomu upřímně zasmát.* Věř mi, kdyby na to přišlo a ty se tak musela dostávat, tak by jsi na to přišla jedna radost. *Mrkl na ni, načež pak vyšel do metra, a pak se rozhlésdl.* ne ne, lístky si zase musíš koupit. *Uculil se, načež Aless vrazil do ruky pár mincí, jež vylovil v kapse a postavil ji k automatu, jež vzdával lístky.* Tak jo holka, pojedeme deset minut, plus minus, a asi pět zastávek. Tak jo, kup si lístek. *Navedl ji pár indiciemi a teď čekal na to, jestli si poradí.*
*Zamračila se na něj.* Ne děkuju, myslím, že jednou za život mi to bohatě stačí, já bych byla schopná se ztratit a to jsem upír. *Pousmála se na něj a když dostala drobné, tak se nejdříve podívala na svou dlaň plnou drobásků a pak na automat před sebou.* Ehm, no dobře tedy. *Pronesla tiše a chvíli koukala, co má vlastně vybrat. Měla pocit, že je tam toho na ni nějak moc, ale nakonec hodila peníze do automatu a zmáčkla knoflík, který si myslela, že je ten správný. Koukla na Remiho a s úsměvem pokrčila rameny.* Asi jsem to zvládla. *Uculila se, jenže automat vydal zvláštní zvuky zablikal a pak se vypnul.* Co to… ono to… nefunguje. *Koukala na to, jednou do toho dokonce praštila, ale nic se nestalo.* Ten krám nefunguje a sežralo to drobné.
*Remi ji sledoval a jakmile se Aless stalo to, co s jí stalo, tak se plácl do čela a pak pokýval hlavou.* No jo, já ti neřekl, že občas je to rozbitý. No, tak pojedeme na černo, to se nedá nic dělat. *Uculil se a pak jen zvedl dlaň, kterou mávl ve vzduchu.* V tento moment jsme pro všechny neviditelní, takže dej pozor, aby jsi do nikoho nevrazila nebo někoho seřvala, mysleli by si, že mají halušky. *Ušklíbl se, ale to už dojel vlak.* Sám to dělám občas, když se to rozbije. *Mrkl na ni a pak ji vzal za ruku a v táhl do vlaku.*
*Usmála se a nechala se tedy vtáhnout do vlaku, kde se posadila vedle Remiho. Sice jí říkal, aby nikoho neseřvala nebo do někoho nevrazila, ale proč by si nemohla jen tak z někoho vystřelit. A tak hledala vhodné kandidáty, kteří se jí naskytli vlastně hned jelikož se do vlaku nacpali ještě dva mladící, zdá se že trochu posilněni alkoholem a posadili se naproti nim. Upírka chvíli přemýšlela co by vyvedla, nakonec ale z kapsy kalhot vytáhla malý kus papíru, který roztrhala na malé kousíčky, udělala z nich kuličky a cvrnkala je po obou. Ti si zprvu ničeho nevšimli, ale pak když to Aless dělala častěji a dokonce se trefila vždy do obličeje, se jen zmateně koukali kolem sebe a mávali rukama, jako kdyby se snažili odehnat snad zlé duchy. Dívka se jen tiše uchechtla a pokračovala v tom dál, pak se ale zarazila a koukla na Remiho.*
*Remi se posadil na volnou sedačku a Aless vedle sebe. Chvilku si užíval cestu a koukal se ven, ale jakmile si pak všiml toho, co Aless dělal, tak jen sevřel oči do úzkých linek a sledoval ji. Nakonec do ní musel dloubnout prstem, a když se na něj podívala, jen ji zpražil káravým pohledem a věnoval jí významné zavrtění nesouhlasně hlavou. Tohle nedělal ani on sám, když jel metrem, a že to byl mamlas. Věděl, že by to mohlo vést přeci jen k chaosu, a on nestál o to, aby se před ním ve vlaku začal někdo prát a neprávem napadl někoho, kdo za to nemohl. V baru to bylo jiné, nebo na otevřenějších místech, kdy sám dělal blbosti, aby se někdo hádat začal, ale ne v uzavřených místech, kde se cokoliv mohlo v cokoliv zvrhnout, ještě k tomu v jedoucím vlaku.*
*Když viděla jeho pohled, už chtěla něco říct, něco namítnou, ale nakonec to jen spolkla a dál raději seděla tiše jako spráskaný pes. Měla pocit, že co udělala, bylo špatně. Proto jen tiše zavrčela a raději mlčela. Připadala si jako kdyby dostala pokáraní od rodičů. Myslela si, že Remi byl pro každou blbost, ale on byl dneska až moc vážný a ona to už vzdala. Stiskla ruce v pěst a jen seděla s pohledem upřeným před sebe, čekajíc až tahle cesta konečně skončí. Nakonec se alespoň trochu uvolnila a jen si povzdechla.*
*Když pak vystoupili, Remi vyšel ven a podal Aless ruku. Pokud ji přijmula, tak zamířil směrem,kde se nacházel jeho byt.* Dojdu domů a dám si asi sprchu, možná i vanu, je mi lehce chladno. *Přiznal maldý fér. Jeho tón byl neurčitý, nějak nevýrazný, spíš to bylo takové jen zamumlání pro něj samotného. Opět byl večer, kdy všechny jeho chmury vycházely na povrch a on by byl nejradši sám, to Aless ale nechtěl říct, přeci jen, měli tvořit pár, musel se naučit žít i s tím. Když pak došli před panelák, Remi si ale ještě sedl na chodník, aby si mohl zapálit cigaretu.*
*Chytila ho za ruku a pak spolu došli k jeho paneláku. Nad jeho výrokem o vaně, jen přikývla a zatímco on si sedl, ona zůstala stát a tak nějak se rozhlížela kolem. Pak svůj pohled nechala na Remim před sebou. Cítila, že je něco jinak a netušila co. Naštvala ho nějak? Zlobil se na ni, že se opila? Že dělala ty blbosti? Neměla by prostě jít domů? Co když jí začínal mít plné zuby? Tohle byly otázky, které jí začala prolétat myslí. V jednu chvíli se dokonce odhodlala, že se snad i zeptá, ale nakonec to neudělala. Měla strach, že by to ještě zhoršila a to nechtěla.*
*Remi tam ještě chvilku seděl, než si nakonec dokouřil. Pak se postavil, aby zadupl ještě hořící cigaretu, sehnul se a hodil nedopalek do koše. Pak se zadíval na Aless a kývl na ní.* Můžeme. *Oznámil pouze, načež pak vylovil klíče a vešel do paneláku. Jakou měl radost když zjistil, že výtah už jezdí. proto zavolal, a když sjel, pozdravil ještě sousedku, jež vyšla ven a pak sám nastoupil, Aless podržel dveře, a následně zmáčkl příslušné patro. Pak už se opřel o stěnu výtahu a unaveně zavřel oči.*
*Upírka ho následovala, jak do paneláku, tak i do výtahu, kde se i ona opřela o stěnu a sledovala číselník, který počítal patra, kterými projeli. Jakmile dojeli na to správně, výtah se zastavil, dveře se otevřely a oni oba vyšli. Aless nechala Remiho odemknout a pak oba vešli dovnitř. Když se za nimi zavřely dveře, dívka se na féra otočila, stáhla si ho k sobě do objetí a pevně jej objala. Chvíli ho jen objímala a nic neříkala. Když se pak od něj lehce odtáhla, koukla na něj.* Půjdu ti připravit tu vanu a pak se postarám o Eizu, abys nemusel ty. Hádám, že chceš asi chvíli pro sebe. *Špitla a jen co se od něj odtáhla úplně, vydala se do koupelny, aby mu napustila vanu, mezi dveřmi se ještě zastavila a koukla na něj.* Pokud jsem něco pokazila, mrzí mě to. *Dodala než zmizela v koupelně. Tam začala napouštět vanu teplou vodou, do niž přidala i nějaké bylinky, které tam měl a věděla, že je do koupele občas dává.* PŘESUN
*Když pak vystoupili u banky, Remis e na Aless usmál.* Tak jo, bude to fakt asi jen rychlovka, teda, pokusím se. *Uculil se. Vzhledem k tomu, že se setmělo zrovna tak před dvěmi hodinami a banka zavírala až kolem deváté pro pozdější návštěvníky, tak měl Remi čas. Vevnitř byl krom páru a jednoho pána a mladší ženy, nikdo moc nebyl, jen pracovníci a ochranka. Remis e na Aless uculil, vzal si pořadové číslo a posadil se na jednu sedačku, zatímco čekal, jestli si sedne vedle něj.* A potom se jedem projet? *Usmál se na ni Remi.*
Zlato, úplně v klidu, máme dost času, však noc je ještě mladá ne. *Usmála se na něj a vešla dovnitř, kde se rozhlédla kolem, pak se posadila vedle Remiho a chytila ho za ruku.* Potom se jedem projet, můžeš si pak sám vybrat kam pojedeme a kde chceš trénovat jízdu nebo ti mám vybrat trasu já? *Pousmála se na něj a pak sledovala dění kolem. Nikdo tady moc nebyl, takže tak nějak věděla, že to půjde rychle a těšila se, až pojedou pak někam pryč.* Tak mi řekni mi amore, kam budeš dneska chtít jet?
*Mlady fér se na ni otočil a už už chtěl něco říct. Než se ale vůbec dostal ke slovu, tak se otevřely zprudka dveře do banky, dokonce až se jedna celá skleněná strana roztříštila a střepy dopadaly na zem. Remi se stačil jen otočit, a jako kdyby tušil instinktivně, co se děje, strhl jak sebe i Aless za pult tak, že na ně nebylo vidět, a lehl si na zem. Do chvilky už se ozval hlas.* Všichni lehnout na zem, tohle je přepadení. *Ozvalo se, a hned na to zaznělo pár výstřelů, a to, jak něčí tělo dopadlo na zem. Potom už zněl jenom křik, pláč, a to, jak si lidé jeden po druhém lhali na zem.*
*Upírka nestačila nic dělat, jen se nechat strhnout na zem a koukla na Remiho.* Co to do háje… *Zamručela a v tom ucítila krev. Došlo jí, že někdo to asi schytal, což nebylo zrovna fajn. Aless jen zlehka vykoukla, aby viděla, kolik jich je a co se děje. Podle všeho byli čtyři, všichni v maskách a ozbrojeni, což pro lidi kolem nich nebylo dobré, jelikož tělo strážného už leželo na zemi v kaluži krve.* Myslím, že si asi dneska peníze nevložíš lásko. *Zašeptala, když se stáhla zpátky.* Nevypadá to dobře, jeden už je mrtvý a zdá se že tihle půjdou přes mrtvoly. *Koukla na něj a na chvíli se zamyslela.* Když mě skryješ, udělám mrtvoly já z nich, nebo aspoň polo mrtvoly.
*Remi chtěl Alessandru okřiknout, ať je potichu, ale to už se jejich směrem rozezněly dva páry bot. Remi tiše zavrčel, a než by se stihla Alessandra nadít, tak mávl rukou, a oba skryl iluzemi. Potom už jenom sledoval, jak přes pult nakoukl muž v kukle, rozhlédl se, zda tam nikdo není, a jakmile se ujistil že ne, tak stáhl a vrátil se zpátky. Stejně tak vstala ale i Remi, aby se mohl podívat, kolik je tam mužů. Jedanlo se o dva muže, kteří mířili na lidi na zemi, jednoho který vybíral zrovna pokladnu, a ještě jednoho, který se podíval na jednoho z bankéřů, a pobídl ho aby s ním zamířil do trezoru. Remi kývl na Aless.* Nejprve to vyčistíme tam vzadu, půjdeme za tou dvojící do trezoru. Musíš se držžet u mě, iluzi an dálku neudržím, takže to vyřešíme tam a pak to vyřešíme zase tam, okei?
*Když slyšela kroky, zmlkla, viděla, že Remi by jí nejraději praštil, na čímž jen protočila očima. Když se pak kroky zase vzdálily, poslouchala plán, který vymyslel, načež pak jako souhlas přikývla.* Fajn, budu se držet u tebe. Tak tedy jdeme na to.* Zašeptala a počkala, až je oba Remi skryje iluzi, načež se postavila a pomalu se oba vydali za dvojici. Kdyby to bylo na ni, svou rychlostí by je složila všechny za chvíli a byl by klid, ale zase se nechtěla nějak prozradit. S Remim je tedy sledovali až k trezoru a když se úředník, který se snažil trezor otevřít nedíval, upírka došla k útočníkovi zezadu a omráčila ho jedním rychlým úderem, načež jej chytila a položila na zem, aby nespadl a neudělal nějakou ránu. Hned na to mu sebrala zbraň a hledala něco, čím by ho svázala.*
*Remi to vše sledoval a pak jen protočil očima.* /Encanto by bylo účinější a možná i výhodnější, ale co už./ *Potom se podíval na muže, se kterým šli, který nějak ani nevěděl, co se děje. Remi se na něj podíval a přiblížil se k němu, tak, aby mohl začít manipulovat jeho myšlenky tak, že muže omámil na tolik, až by si i mohl myslet že byl na drigách a tohle vše byl jen výplod jeho mysli. Pokud Aless útočníka nakonec svázala, tak spolu zamířili zpět. Remi se na Aless koukl.* Nic ukvapeného jako u toho trezoru, prosím, ano? Uděláme to takhle. Já omámím toho mamlase u přepážky, a až bude dost omámený, na moment tě zvidtelním, ale at tě nevidí ostatní,. Pak ho očaruješ encantem, at napadne vlastní lidi, okei? Až nastane chaos, zruším iluze, ty se postaraáš o civilisty a já kdyžtak vykryju útočníky, dobře?
Ukvapeného? Opravdu? *Pozvedla obočí a pak si jen povzdechla, načež se raději dala do svazování útočníka, když našla, co potřebovala. Jakmile byla hotová, vytáhla ze zbraně zásobník a jak onen zásobník, tak i zbraň, pak položila na místo, kde už si ji nemohl vzít. Nakonec se postavila a poslouchala Remiho.* Jo rozumím. Omámíš, já očaruju, já lidi vyvedu a ty udělíš tam to další. Chápu, chápu. Tak jdeme na to. *Řekla jen a čekala na něj, až se budou moct vydat zpět.*
*Jakmile pak zamířili zpátky, Remi s eopatrně prodral skrz lidi tak, aby se dostal k muži, jež vybíral přepážku. Pak se podíval na Alessa kývl, pokud byla připravená, tak vnikl do ymsli muže, jež držel zbraň. ten se ihned mohl začít cítit nesvůj, zamotaný a prapodivně omámený, ale nevěděl, k čemu to přirovnat. Remi si to ale užíval a čekal na to, až se objeví Alessandra.
*Upírka stála férovi po boku a čekal, až bude moct jít. Když jí dál souhlas, tak pomalu vyšla k útočníkovi, kterého Remi už trochu pomotal. Postavila sek němu čelem, co nejblíž to šlo a když Remi udělal tak, aby jí viděl jen on. V tem moment se mu zadívala do očí.* Nechtějí se s tebou dělit, nikdy to neměli v plánu, tak co kdyby ses zbavil konkurence, pak by to bylo všechno jen tvoje. *Usmála se a svůj pohled zintenzivnila. Viděla, že to zabralo, přece jen ten jeho pohled a jak zatnul ruce v pěst. Proto mu uhnula z cesty a nechala se opět skrýt iluzí.* Teď bude veselo. *Zašeptala svému milému a stoupla si vedle něj.*
*Mladý fér se usmál. Potom se postavil vedle upírky, a podíval se na to, co jsem mělo dít. Lupič jen o chvilku potom, nechal všeho co dělal, ale otočil se ke svým kumpánům čelem. Hned na to jim vynadal, že se s ním nechtějí dělit, a poté vystřelil první kulku na jednoho z nich. Jakmile padal k zemi, tak ten druhý se na něj pustil, a začal se s ním prát.* No nebude třeba ani zasahovat. *Ušklíbl se, potom i s Alessandrou skočil za jeden z půltu, kde zrušil jejich neviditelnost, a když potom vyskočil opět na nohy, tak začal nahánět civilisty do bezpečí, ven z banky.*
To ne, poradí si i bez nás. *Uchechtla se Aless a když je pak zase zviditelnil, doběhla k civilistům na druhé straně než byl Remi a stejně jako on je vyháněla rychle ven, zatímco se ti dva prali. Už byli k dveří a mířili ven, když se za nimi ozvaly výstŕela, jak to dva po sobě pak začali střílet ve snaze zneškodnit jeden druhého. Aless dávala pozor hlavně na Remiho, aby se mu nic nestalo, takže jej nechala s lidmi vyběhnout ven jako první a ona sama byla za nimi jako posledni. To už se venku ozvaly sirény přijíždějících policistů. Když Aless venku doběhla k Remimu, koukla na něj.* Jsi v pořádku? *Optala se starostlivě.*
*Remi se podíval kolem sebe a pak nechal pohled na Aless.* Já jsme dobrý, a ty? *Pronesla zběžně si ji prohlédl, aby se o tom ujistil. Pak se jí koukl do očí.* Asi bychom měli jet, vklad nechám na jindy a teď pryč odtud, ať nás ještě nezdrží policie, můžeme? *Zajímal se a mířil k autu.*
Já jsem taky v pořádku. *Pousmála se na něj a koukla kolem sebe.* Jo asi máš pravdu, zmizíme. *Pronesla a vydala se k autu spolu s ním. Nakonec oba dva nasedli dovnitř, načež Aless s oběma pak vyjela směrem k Remimu domů.*
*Mladý fér byl už od božího rána na krámě. V posledních dnech neměl moc času a tak tam dneska plánoval být už od rána, samozřejmě s tím, že by sem tam doběhl. Slíbil Jennifer, že další dva dny tam bude s nimi jako pečený vařený, jelikož mu po útoku na podzimním dvoře dal Erno pár dní pro sebe, kdy nebudou jeho služby třeba. Toho Remi moc rád využil a tak se teď staral o to, co chtěl, o to, co jej bavilo. A krám byl pro něj prostě zábava. Ráno se oblékl pouze do svého typického oblečení, černých kalhot, bílé košile a hnědé bundy, a teď zrovna vyprovázel ven ze dveří jednoho ze zákazníků.*
*Dneska bylo krásně. Sice relativně zima, ale svítilo sluníčko, takže pro udržování pih na tváři ideální počasí. I to je důvod, proč Josie s kytarou na zádech vychází z jednoho z bytů, kde momentálně bydlí, do ulic a za ní ťapká malý černý ovčák, na kterém je vidět, že je momentálně v růstové fázi, kdy má delší nožičky než tělo a občas působí trochu neobratně. Na sobě má své klasické volné džíny a přes to tenčí černou bundu, která ji chrání před větrem. Jde na svůj oblíbený roh, kde si vyndá kytaru z futrálu a začne hrát a zpívat. Někteří lidé kolem ní jenom projdou, někteří se zastaví a poslouchají a někteří přihodí peněžní odměnu. Do jedné písničky se dost opře a z ničeho nic jí praskne struna. Nechápe, jak se to mohlo stát a chvíli na to jenom kouká, než se rozhodne tak trochu tu kytaru reklamovat u toho, kde ji dostla, a tak se i s psíkusem vydává do Remiho obchodu. Vejde do dveří a jde přímo k pultu, o který se s úsměvem opře a čeká až se majitel objeví.*
*Mladý fér zrovna vyprovodil zákazníka, se kterým mluvil. Mladík mu povyprávěl co by chtěl a když jej pak Remi provedl po obchodě, tak mladík zahlásil že si zapomněl peněženku a nic z toho nebude. Remi si nakonec jen tedy povzdechl, rozloučil se a zamířil k pultu. Už jak viděl ryzavé vlasy se jemně pousmál a jakmile poznal o koho se jedná, pousmál se ještě více.* Ale, koho pak nám to čerti nesou, ahoj, Josie. *Usmál se na ni.* Copak tě sem dneska... Aha, asi chápu. *Začal, ale to už si všiml ruplé struny na kytaře.* Jak se ti stalo? *Zeptal se a natáhl ke kytaře ruce.* A jak se jinak máš? *Optal se poté dívky.*
Ahoj, Remi. *Rozšíří svůj úsměv, když si jí mlady vílák všimne a otočí se na něj, aby na něj pořádně viděla. Byl to pro ni neuvěřitelně energický tvor, kterého si oblíbila na první pohled. Byla to docela změna od ostatních zarputilých podsvěťanů.* Nějak jsem se do toho moc opřela a nevydrželo to. *Podrbe se trochu nervozně ve vlasech a položí kytaru na pult, aby na ni bylo vidět a začne z ní odmontovávat zbytky struny.* Takže bych potřebovala jedno nové éčko, prosím. Ber to jako reklamaci, to od tebe ji mám. *Rozesměje se a je na ní vidět, že to tak vůbec nemyslí. Je to její blbost.* Dneska to je dobrý. Je krásně, byla jsem hrát a teď jsem se konečně dostala k tomu tě navštívit, takže pohodička. Co ty? Jak to jde? přípravy na svatbu a tak. *Doufá, že ta svatba ještě nebyla. Naprosto zapomněla datum, tak snad je ještě čas.*
*Remi se usmál. Pak koukl na kytaru a uculil se.* Jedno éčko, tak super.* mrkl na ni, sáhl pod pult a za chvilku vytáhl hned několik strun. Hledal mezi nimi a jakmile našel tu správnou, natáhl se po kytaře a pokud mu ji dívka dala tak ji položil na pult a pak se dal do montovàní struny na své místo.* Stejně bych ti to dal zadarmo, pohodička. Hele a já se mám dobře, psoeldni dobou jo, až na jeden malý požár, takže pohodka. No a hele, připravy na svatbu pořád probíhají, takže pohodka. Vše se chystá a těším se na to, až to vypukne. *Zavrněl spokojeně mladý fér a poté sklopil opět hlavu.* A jak se máš ty? Dobrý? *Uculil se od ucha k uchu jako měsíček na hnoji.*
Koukám, že je výhoda mít za kamaráda majitele obchodu s hudebninami. *Zasměje se a pozoruje ho, jak probíhá mezi regály a pak přináší její novou strunu. Mezitím stihne oddělat zbytky, které na kytaře zůstaly a nechá Remiho, aby jí novou strunu namontoval na správné místo.* Až na jeden malý požár? Co to znamená? *Povytáhne obočí, protože něco jako "malý požár" si nějak neumí představit.* Hele, jo, dobrý. Bydlím teď u jedné vlkodlačí kamarádky, která má volný gauč a čekám na impulz, abych mohla zase odjet k moři tak na půl roku, protože tu začíná už být zima. A raději budu surfovat na Floridě než se tu stát sněhulákem. Takže čekám na svatbu, a pak mě tu asi tak půl roku neuvidíš.
*Remi na ni mrkl.* Tak to určitě, tak nějak dokážu pochopit tu šlamastiku, když rupne struna, a hele, je to jenom dolar, tak co, to je za hubičku. *Zasmál se a opět sklonil pohled ke kytaře.* No, jeden mimo město, byl jsem tam s Aless na menší tancovačce a začalo tam hořet, ale jsme v pořádku. *Mrkl na dívku. Pak se zase zaposlouchal, než nadzvedl obočí.* Ach tak, tak Vlkodlačí kamarádky? Páni, tak bacha na úplňky. *Ušklíbl se zlehka.* Tak doufám, že pošleš pohled, pokud se to teda Ještě dělá, já to znám už jen z dětských let. *Podotkl se smíchem.*
Ty nemáš nouzi o drama, že? *Rozesměje se s takovým překvapeným pohledem, který nechápe situaci, která dovedla oheň do tancovačky.* Ale očividně jste do toho tancování byli velmi zapálení. *Zbožňuje tenhle typ humoru, takže se sama zasměje svému vtipu pro jistotu, kdyby to Remimu nepřišlo legrační.* Neboj, úplňky trávíme zamčeni v pokoji, nebo někam mizíme. *Kývne hlavou ke svému přerostlému štěněti, kterého zaujala mezera pod regálem a snaží se tam strčit snad celý nos.* Neboj, pošlu a ukradnu tam i nějaké mušle, abych přinesla trochu pláže sem.
*Remi ji poslouchala musel se nakonec zasmát.* To víš, asi to bylo až moc...ehm...žhavý... *Zasmál se a pak poslouchal Josie dál, to už ji k tomu ale i podával její opravenou kytaru a mrkl na ni. Jakmile ale kývla hlavou ke štěněti, tak se celý rozzářil. Pak si dřepl.* No ale ahoooj, hochu, děvče, co ej zač? *Koukl na Josie a pak zase na štěně. Pak pokýval hlavou.* No jo, to děláš dobře. Jinak, jo, mušle jsou fajn! Takže doufám, že mi najdeš nějakou extra hezkou, okei? Vystavím si ji pak na poličku na památku. *Zasmál se Remi než pak vstal.* A jinak je vše v pořádku? S tebou i kytarou? *Zajímal se pak ještě fér.*
*Když potom vyřešilii vše, co měli, tak se s ní Remi rozloučil a sám poté zamířil zase něco dělat.,*
*Další den byl Remi zase v obchodě. předešlý se stavil zase u Erna, ale teď byl u sebe v krámě a přemýšlel, kam by mohl postavit komba. Nijak jej nic nenapadalo, měl v hlavě vymeteno. Zase byl podrobený noční aktivitě, takže jeho energie byla opět na minimu, ale i tak tu ted stál a hleděl na to vše před sebou, přemýšlejíc, jak to seřadit. Jennifer měla volno a byla tu s ním jen růžovovlasá Jessica, která se zrovna ale věnovala skupince zákazníků, Remi věděl, že jsou v dobrých rukou. Jess a Jenn by za nic nevyměnil.*
*S tichým cinknutím zvonku do obchodu vešla mladá žena v hnědém pleteném svetříku, krémovém tričku a světle hnědých károvaných kalhotech. Nejspíš by sem neměla cestu, kdyby zrovna tell den ráno nezkoušela nacvičit novou skladbu a nerupnula jí jedna ze strun. To by samo o sobě byl problém řešitelný novým balíčkem strun, ale dva ladící knoflíky se protáčely a třetí začínal, což už chtělo odbornější zásah. Její táta by to nejspíš řešil gumičkou, ale Kim nechtěla kytaru víc poškodit. Pozdravila se tak s obsluhou, kytaru jí předala a šla se mezitím porozhlédnout po prodejně. Po projití několika uliček sice nenacházela nic, po čem by její srdce toužilo, ale zato zaznamenala povědomou siluetu dále v obchodě.* Remi! *Zavolala a s úsměvem, rozzářená jako sluníčko, k mladíkovi vyrazila.*
*Remi se ještě chvilku díval před sebe, jakmile ale zaznamenal známý hlas, jež slyšel už vcelku hodněkrát, otočil se a koukl se na příchozí.* Kim! No ahoj! Co ty tu? *Hned ale, jak si všiml, že Jessica si převzala kytaru, tak pochopil.* A jéje, copak se stalo? *Pronesl a ihned položil kombo, aby mohl natáhnout ke Kim ruku, aby jí mohl potřást.*- Byla jsi na nějakém koncertě? Nebo se už je to starší kousek? *Optal se na kytaru a pak koukl na ní.* No a jak se máš vlastně ty? Jaks e ti daří? *Zazubil se od ucha k uchu mladý fér.*
Ale houby koncert, to leda pro mě a Mayu, ale rupla mi struna a když jsem ji chtěla vyměnit, zjistila jsem, že se mi protáčí ladění. *Odpověděla se smichem a stiskla mu ruku.* Poslední akce byla ta party v Pandemoniu. Myslím, že s příští akcí mezi lidmi chvíli počkám. *Zasmála se tiše.* Kytara už je babča, jezdil s ní na vandry už děda. Upřímně se divím, že se doteď obešla jen s amatérskými zásahy rodiny. Jinak, jo, mám se fajn, pokud nebudu počítat pár zvláštních věcí, co se mi v poslední době stalo a toho, že mě něco pokousalo. Nejspíš pes. *Dodala s pokrčením ramen a zazubila se.* Co ty, že jsi tak zamyšlený? Přestavuješ obchod?
*Remis e na ni usmál a pak přikývl.* Kouknu se ti na ní, přeci jen, od toho tu jsem. No, kdyby jsi chtěla, zrovna máme nějakou vyprodej posledních kusů, co jsou za polovic a při koupi dvou máš ještě na finální cenu dvacet procent slevu, takže tak k reklamě. Ale na tu kytaru se ti podívám, jasně, pojďme na to. *Uculil se, nechal kombo kombem a zamířil k pultu, kam Jess položila kytaru Kim.* No hele ani, hne, jen mi přišlo nové zboží a nevím, kam s ním, tak na to tak nějak koukám a snažím se, ehm nedáš si čaj a nebo kafe? *Uculil se a když se pak sklonil ke kytaře a, spadlo mu z hlavy jeho klobouk, jež měl na hlavě posazený, takže tak odhalil jeho špičatá ouška. Remi dal ale klobouk na stranu a pak se podíval na Kim.* No, tohle bude oříšek, holka vypadá dost zachovale. *Uznal.*
No, reklamu děláš dobrou. *Uculila se.* Ještě bych ti k ní měla udělat ty fotky. Popřemýšlím o tom, ale tuhle bych pořád chtěla opravit, pokud to půjde. Není to jen kytara, je to rodinný klenot a kus historie. A taky hromada vzpomínek na nejrůznější vandry. I kdyby měla jen někde viset vystavená. *Následovala ho pro kytaru.* Záleží jaké? Vždycky jsou fajn výstavky u okna. Ale to asi hlavně kvůli světlu. *Usmála se. Když mu spadnul klobouk a ona zahlédla jeho ucho, něco se v ní vzbudilo. Něco, na co na chvíli zapomněla, ale teď se to vrátilo v plné síle. V porovnání s ostatními zvláštními věcmi, které se jí v poslední době děly, tahle byla ta nejméně zvláštní. Ať už to bylo tajnůstkářské chování Em, nebo Castor, Tanoia, Aless, a vůbec všichni ti nadpozemsky krásní lidé se zvláštními jmény, nebo vlastně cokoli z toho, čeho byla svědkem v Pandemoniu. Nemluvě o tom psovi a faktu, jak zvláštně na tuhle informaci reagoval Cal, nebo jakákoli informace, kterou, ať už bezděky, či záměrně, dostala od Roberta. A Remi do tohohle nějak zapadal. Nebyly to jen ty uši. Jeho chování, vzhled… Něco tady nehrálo, nebo naopak, hrálo tu až příliš mnoho věcí. Vypadalo to, jako by tady existoval celý nový svět, o kterém doteď neměla ani tušení.* Nijak zásadně nereagovala, nebo na to neupozornila, ale když ho znovu oslovila, ztlumila hlas, aby ji slyšel jen on.* Myslíš, že bychom si mohli popovídat o samotě? Potřebuju se na něco zeptat, ale čím méně uší o uslyší, tím lépe. *Pronesla a při slově uší se pohledem zastavila na těch jeho.*
*Remi s euculil.* Tak to moc dobře chápu, to je jako já a kytary. tak nějak pro mě taky mají takový význam, pamatuji si, že když mi zničili tehdy jednu co jsme měl dlouho docela, tak jsem z toho nebyl vůbec dobrej. Pak jsme měl další, a tu jsme omlátil o hlavu jednomu týpkovi, co mě v noci přepadl. No sranda. *Ušklíbl se a pak se blíže sklonil ke kytaře, jež začal zkoumat., Netrvalo mu dlouho, aby mu došlo, kde je problém a na co se zaměřit. Když se pak zeptala na to, na co se zeptala, nadzvedl hlavou a koukl na ni. Pak pokýval hlavou.* Jo, do kanceláře půjdeme? Dáš si ten čaj, nebo něco jiného? *Optal se a pak už ji vyzval aby obešla pult a zamířila s ním do jeho kanceláře hned za pultem. Zavřel za nimi a sám si postavil vodu na čaj a jí případně začal taky připravpovat nápoj, pokud i vybrala.* Tak povídej,. Jde o Aless? O to jak jsme se choval v té kavárně? To flirtování? Hele, no, pro mě je to asi, já nevím, tak nějak normální, řekl bych, když jsme milý, vypadá to flirtuju, ale fakt to nebylo myšleno tak, že bych po tobě nějak jel před snoubenkou a nebo tak...no.. *Začal.*
Koukám, že máš taky zajímavé zážitky, *zasmála se.* Dám si čaj, děkuji. *Když se v kanceláři usadila, Remi začal vyprávět, ale po chvíli poslouchání lehce zavrtěla hlavou a usmála se.* To je v pořádku, Remi. Nepřipadáš mi jako ten typ. Plus, i kdyby, jsi zasnoubený. A jestli je fakt někdo, s kým nerandím, tak to jsou zadaní lidi. I kdyby stál dotyčný za hřích sebevíc, nebudu kvůli tomu někomu ničit manželství. *Zavrtěla lehce hlavou.* Ale cením si, že jsi měl potřebu mi to říct. Aless si vybrala dobře. *Povzbudivě se na něj usmála.* Ale ne, to není to, proč jsem s tebou chtěla mluvit. Víc mě zaujaly ty uši… *Nadhodila.*
*Jak ji tak poslouchal a došlo mu, že to vůbec nebylo o tom a že jí to nevadilo, tak se jemně pousmál a přiložil si ruku na srdce.* Děkuju, to jsi mě potěšila. Víš, Aless se to asi dotklo, což bylo očividný, tak mi došlo, jestli to není prostě špatně, to jak projevuju náklonnost, ale nakonec asi ne, nebo nevím. Řekla pak, že jí to nevadí, ale moc jí to nevěřím. Ale to nic nemění na tom, že se na tu svatbu a na ní celkově těším. *Přiznala a pak se zaposlouchal do její další otázky, přičemž se musel usmát.* Ach ano, no jo, jak bych to řekl, asi bych to nazval hříčka genetiky, mám to tak už od narození. *Uculil se, když jí potom řekl už naučenou odpověď.*
Chápej, málokterou ženu těší, pokud je její partner příliš přátelský k ostatním ženám. Kdyby mi to přišlo za hranou, ohradila bych se, ale být na místě Aless, asi bych rovněž nebyla nadšená. *Usmála se.* Ale u mě vše v pohodě, byli jste oba moc milí. *Dodala ještě, pak se na něj zamyšleně koukla.* Zvláštní. Máte to takhle v rodině všichni? Protože pokud ano, asi jsem nedávno poznala tvého příbuzného. Taky velice milý, taky špičaté uši… Taky zvláštní jméno. *Zapřemýšlela nahlas.* Tanoia se jmenuje. Zaujalo mě, že už je to třetí podobně… Jak to říct… Elegantní člověk se zvláštním jménem.
*Remi ji poslouchala usmál se.* No, dejme tomu, pokud by se to bralo dle náboženství, od Adama a Evy, tak jsme všichni tak nějak jedna velká rodina, no a ne? *Uculil se na ni, než naklonil jemně hlavu nastranu. K tomu, že Tana zná se nevyjádřil. Jen se usmál.* A ano, my to tak nějak v rodině máme, už několik generací dozadu, nevím, kde se to vzalo, ale každopádně se mi líbí, že si myslíš, že jsme elegán, to je moc hezké. *Uculil se.* A k těm jménům, no, tak nějak to je taky takový hříčka. *-Usmál se, a hned na to před ní položil její čaj, Sám si zalil svůj a posadils e ke stolu.* Kdy jsi si toho vlastně začala všímat? toho, že takové lidi potkáváš? *Optal se.*
*Přivřela oči.* Vyhýbáš se tématu, Remi. *Povzdechla si, ale čaj si od něj převzala.* Děkuju… *Pak se zamyslela.* Popravdě, úplně poprvé, když jsem se potkala s někým novým a tón konverzace se změnil pokaždé, když jsem se k někomu takovému připojila na kus řeči. Člověk, pokud je trochu vnímavý, si všimne, že před ním někdo něco tají. *Pokrčila rameny.* A pak, v Pandemoniu jsem trávila čas s dost zvláštní skupinou lidí. Jednoho z nich jsem potkala v Lunaparku a pokud mi někdo nehodil něco do pití - o čemž pochybuju, protože si pamatuju celý večer, měl kočičí uši… *Lehce se zamračila, ale nevypadalo to naštvaně, spíš zamyšleně.* Před těmi ostatními mě tak trochu varoval. Vůbec vedl zvláštní řeči, o sestře, co byla démon, o potomcích andělů a démonů… A jasně, řekneš si, Halloween, lidi toho napovídají. Ale jeden z nich pak dostal takový zvláštní záchvat po tom výbuchu. Jako by se chtěl na někoho vrhnout. *Čím déle o tom povídala, tím absurdněji to jí samotné znělo.* S jedním z nich jsem málem skončila v posteli. B- *Na poslední chvíli se zasekla, nechtěla říct mužovo jméno, kdyby náhodou.* Ten z Lunaparku… Varoval mě před nimi, před… 'Bledulkami,' jak on to nazval. Že se jim nemám dívat do očí. A pak ten pes… Nechápu, jak se mnou mohl pes smýknout tak, že jsem měla naražená žebra a otřes mozku. Navíc, ta slečna, se kterou jsem tama šla, mě doslova odnesla ke své kamarádce. Přitom je tak vysoká, jak já. Možná jen malinko vyšší… Měla jsem příznaky jako u vztekliny, ale všechny testy negativní… Povzdechla si, než od čaje vzhlédla k Remimu.* Zbláznila jsem se, že jo?
*Remi ji poslouchal a pak se zarazil, než vykulil oči.* Počkej, jakej pes? Tebe pokousal pes? Nebo podrápal? Co se stalo, pamatuješ si z toho něco? Jak ten pes vypadal? *Už jen z toho, co mu povídala mu došlol, že se musel setkat s podsvěťani, to více než určitě. Tak nějak jej ale zarazil bod o psovi, moc si z toho nevyvodil, ale místo toho, aby pátral po tom, co bylo dál, nebo co řekla dál, jej zarazilo to s tím psem. Pokud to byl totiž vlkodlak a kousl ji, mohla být v problému, nebo spíše, mohlo hrozit, že by se o světě stínů dozvěděla dřív, než by čekala.* Dobře, takže to pozoruješ už tedy dost dlouho? No, to je štěstí, nebo spíš, celkem zázrak, že si tě ještě nikdo nevšiml a nevymazal. Každopádně, dobře, dostala jsi mě. Všechno, co jsi viděla, co jsi myslela, že se ti jen zdá, je pravda,. Nejsi blázen.*
Je to důležíté? *Zeptala se překvapeně.* Protože Cal na tuhle informaci reagoval úplně stejně… Nejsem si jistá. Vypadal jako dobrman. Možná, trochu větší? Ale jako dobrman. *Remiho reakce ji zaskočila, ale rozhodně ne tak moc, jako to, co jí odpověděl následně.* Počkej, počkej. Jak jako 'vymazal?' To jsem se zapletla s mafií, nebo co? *Zamračila se, jenže její výraz se proměnil spíše v rozčarovaný. To, jak tajnůstkářští všichni byli, to, jak ji Cal poslal pryč kvůli hovoru, který prostě nemohl počkat…* Do čeho přesně že jsem se to dostala? *Zeptala se skoro zoufale.*
*Jakmile jí řekl, že vypadal jako dobrman, tak si odfrkl, protože věděl že tak vlkodlaci nevypadají.* No, řekněme že jsi asi narazila na pekelného psa.* Začal,a teď už jel úplně bez okolků a bez jakýchkoliv hádanek. Když pak ale viděl, jak z toho začala být zoufalá, přesunul se k ní blíže.* Je toho hodně, a já ti to rád řeknu, ale ne tady, půjdeme ke mě, co ty na to? Ale pokud ti to mám vše říct, potřebuju, aby jsi mi slíbila, že budeš v co největším klidu, ano? *Pronesl. Už jak mluvil, tak začal manipulovat s jejími myšlnenkami a emociemi. Popadl to vše, co by jí mohlo učinit klidnou a jeho magií ji nyní dostával do stavu, kdy se sama ona mohla skutečně cítit více uklidnění a uvolněná.*
*Rezignovaně pokrčila rameny.* Viděla jsem za posledních pár týdnů víc podivností, než řada fanoušků záhad za poslední půlrok a právě jsi mi řekl, že jsem narazila na pekelného psa. Pokud jsem se nesesypala doteď, teď už to snad nehrozí. *Povzdechla si a pousmála se. Najednou, když se svěřila, se skutečně cítila lépe. Mnohem lépe. Pomalu přikývla.* Slibuju, Remi. Potřebuju jen vědět, co se teď kolem mě děje. A udělám cokoli, abych se to dozvěděla. Pokud mi to řekneš ty, budu jen radši…
*Remi jí kývl na souhlas.*/ Obávám se, že nikdo jiný by ti to asi nemohl ani říct, jelikož jsou i vázání, řekněme tomu mlčenlivost. Já ne, jelikož jsme trošku...jiný, na mne se tohle neváže. Ale jak jsme řekl, u mě, ano? Pojďme tedy, doma ti udělám zase čaj, neboj se, kytaru vezmeme sebou a rovnou ti ji opravím. Jess se tu o to postará. *Usmáls e pak vstal, načež vyšel ze své kanceláře. Pokud vyšla i Kim, tak zavřel, před Jess rychlé info, že musí něco neodkladně vyřešit a že pošle brigádnici, načež pak zamířil za Kim a usmál se.* Tak jo, můžeme? Není to odtud daleko, doslova jen pár bloků. *Usmál se mile.*
*Povytáhla obočí, ale rozhodla se s jakýmikoli dalšími dotazy počkat, dokud nebudou u Remiho.* Pokud to pro tebe nebude problém, z hlediska obchodu, ani… Ať už jde o cokoli… Budu moc ráda. *Usmála se na něj vděčně a následovala ho ze dveří. Jess poděkovala za ochotu, vzali kytaru a společně zamířili ke dveřím.* Super. Tak mě veď, koneckonců, ty jsi ten, kdo ví, kam jdeme. *Oplatila mu milý úsměv vlastním a společně vyšli na ulici, kde Remiho následovala.*
PŘESUN Dobře, vezmu si tvou radu k srdci. Nebo taky ne, pokud budou nadále všichni tak milí… *Uchechtla se.* Co Aless? Mají upíři taky rozlučky? *Zeptala se zvědavě, zatímco ho následovala. Než se nadála, byli zpátky v Queens.* To byl teda výlet… Nádherný. *Usmála se na něj vděčně.* Vážím si toho, Remi. Jak toho, cos mi řekl, tak toho, že ses mi rozhodl ukázat Faerii. Je to něco neuvěřitelného. *Dodala uznale.* Myslíš, že je v tom nějaká posloupnost? Jakože, budu potkávat čím dál více podsvěťanů? Nebo si jich spíš víc všímat?
*Usmál se.* No, možné to je, řekněme, myslím, že ano, ale to je asi už na ní. *Uculil se Remi a pak se na ni koukl. Pak s e jemně pousmál.* Není zač, jen prosím, v zájmu tvého i mého trochu bezpečí, nakládej s tím rozumně, zkus dělat, že o tom nevíš, i když to bude těžko, a kdyby náhodou, vždy můžeš říct, že máš Zrak. myslím si, že potom už to tolik řešit nebudou. Ale jinak...nevím co ti poradit, jen aby jsi dala pozor. *Pronesl a pak zavrtěl hlavou.* Netuším, ale jestli přijdeš na svatbu, no, potkáš jich dost. *Zasmál se.*
*Pousmála se a lehce zavrtěla hlavou.* Nemám v plánu o tom nikomu vykládat. Co jsem se dneska dozvěděla beru spíš jen jako, řekněme, info navíc pro mé vlastní bezpečí a trochu klidu pro mou zmatenou hlavu, popřípadě nějakou krizovku. Nehodlám se s tím nikomu chlubit. *Pak se tiše zasmála.* Možná by bylo fajn sundat ty iluze. Je to nádherné, ale na Halloween to v listopadu nesvedem. *Zasmála se.* Někdy se musíš stavit ke mě. Nic srovnatelného s Faerií ti sice nenabídnu, ale čaj ti uvařím a ráda ti zahraju. Pokud ti teda nevadí, že mám psa. *Uculila se.*
*Usmál se.* Moc rád se u tebe zastavím, to je jasné. Tak mi pak řekneš, kde bydlíš, okei? A pro teď tedy, se asi rozloučíme. *Nechal padnout její iluze. Pokud měla věci u něj, došli pro ně, a pak už se s ní fér rozloučil doufajíc, že ji uvidí na svatbě.*
Rozhodně. Moc rády tě obě uvidíme. A ještě jednou moc za všechno děkuju. *Oplatila mu úsměv. Společně se vrátili k Remimu do bytu, kde si převzala opravenou kytaru, nechala mu svou vizitku a vyrazila domů s hromadou nově nabytých vědémostí a podnětů k přemýšlení..*
*Krátce po šesté večer se otevřely pomyslné dveře akrobatické školy Ad Astra. Začínala kdysi jako hrstka nadšených amatérů, dnes v ní však působila řada lidí, pro které byla akrobacie život, ať už jako koníček k normálnímu zaměstnání, nebo jako jediné povolání. Jejich dnešním cílem bylo umožnit lidem, kteří se v tomto odvětví běžně nepohybovali, nahlédnout do zákulisí tréninků, ať už z pouhé zvědavosti, nebo proto, že hledali atypický koníček pro sebe, či své dítko. Zatím bylo lidí pár, hlavní představení se mělo konat v sedm a měla v něm účinkovat dvojice hvězd nejen téhle školy, ale světového formátu, držitelé řady titulů ze soutěží po celém světě. Očekávalo se proto, že největší koncentrace lidí bude v tuto hodinu. Jako drobná ochutnávka však mělo být menší představení, které veřejně oznámeno nebylo v podání vycházející hvězdičky školy, úspěšné účastnice dvou soutěží, teprve sedmnáctileté Valérie Belanger, která se ke škole připojila pouhých pár měsíců zpátky, pár dní po svém přestěhování do New Yorku. Ta se prozatím rozehřívala v zákulisí. Na sobě měla černofialové body připomínající hvězdnou oblohu a na hlavě ladící čelenku, která zakrývala její čarodějné znamení. Jediná iluze, kterou tak pro večer potřebovala udržet byly její oči, což ale bylo něco, na co byla po řadě vystoupení již zvyklá. Když si principál sjednal klid a oznámil obecenstvu, že budou mít před začátkem slibované velké show nárok ještě na jednu, menší, ozval se ve skupině nadšený šum a Val přeběhl po zádech příjemný mráz, který cítila před každým vystoupením. Společně s prvními tóny Ainsi bas la vida vtančila na pódium, vysekla dokonalé pukrle a obdařila přítomné zářivým úsměvem, než se, ta principálova představování protančila až k obruči, do které se jednou nohou zavěsila a nechala se vytáhnout až ke stropu místnosti, kde se obručí protáhla a zůstala viset jen za paže, trochu tak připomínala ukřižování, než se opět protáhla obručí do dalšího prvku. Snažila se přitom soustředit hlavně na hudbu a její rytmus, se kterým synchronizovala tempo vlastních pohybů.*
*Hudba z vnitřních prostor okolo nichž procházela po večerním nebo pozdně odpoledním běhu ji zaujala, stejně jako vyvěšený leták na dveřích, který oznamoval akrobatickou akci, jaké viděla snad jako malá v cirkuse. Příliš často po obdobných akcích nechodila, takže nač nevyužít příležitosti? Píseň poznávala, asi nejvíce z internetu a videí, které běhaly po instagramu a tiktoku, kam jako většina jejího věku jednou za čas zavítala a zabíjela tím čas. Narozdíl od většiny skutečně dokázala u onoho obsahu strávit jen krátkou dobu s potřebou být nějak produktivní a užitečná. Teď konkrétně nabíhala na nový režim, tedy běhání. Vkročí dovnitř a nalezne si nějaké z míst v zadní řadě, nechtěla přitahovat příliš pozornosti a brát ji těm, kdo dnes vystupují. Místo toho upřela pohled na dívku vysoko nad zemí, vypadala kouzelně, zřejmě si to užívala. Přišlo jí, že každým pohybem skutečně žije a dýchá. Na rtech se jí objevil drobný úsměv, jak ten pocit přešel na ni, jen kvůli obdivu a okouzlení scenérií. Zřejmě si našla zábavu na celý večer. Do zákulisí si však netroufla, takže se rozhodla, že až to skončí nebo i během vystoupení případně zkusí dívku odchytit a vyjádřit jí obdiv za akrobacii, složit kompliment. Co je pro umělce, který tímto žije větší odměna, než to, že to lidé milují, obdivují a cení? Sama milovala ten pocit, když její písně lidé poznávali, zpívali, vykouzlila jim bez magie emoce vepsané ve tváři a někdy je snad i roztančila či roztleskala.*
*Valérie svým vystupováním skutečně žila. Nebylo to jen pro ten pocit z potlesku, ten byl jen jakousi odměnou navíc za to, co předvedla. Daleko víc ji vždy těšily obdviné a nadšené povzdechy a komentáře z publika, především od dětí. Nejedno už ona, nebo jeden z jejích kolegů, dokázali zaujmout natolik, že se rozhodlo skutečně do školy, nebo v případě menších dětí do kroužku, skutečně zapsat. Stejně tak ji ale těšilo, pokud její vystoupení někomu zlepšílo den. Co se stávalo méně často, ale o to větší poklona to byla, bylo, když se objevil někdo z bývalých akrobatů, který se přišel podívat na novou generaci a pochválil jejich výstup, nebo pokud jej ocenil jiný umělec. To byly ty chvíle, kdy její život dával největší smysl. Všimla si, že se během jejího vystoupení začal sál pomalinku plnit. Tam rodina s dětmi a kočárkem, tam slečna, která se usadila v zadní řadě, támhle hlouček puberťáků zhruba jejího věku, kteří se původně jen uchechtávali nad skladbou, ale brzy jejich pobavení přešlo spíše v jakýsi tichý respekt. Když skladba končila, obruč se s ní pomalu spustila dolů a dívka své vystoupení ukončila ve šňůře na zemi, v úkloně. Teprve když uslyšela potlesk, jakoby opadla ta kouzelná bublina soustředění a zůstala jen směsice pocitů. Koutkem oka zahlédla, jak se k ní cosi blíží. Byla to malá holčička, asi dvouletá, která k ní doběhla, aby si sáhla na jeden z kamínků na jejím úboru. Za ní utíkala maminka ve snaze jí v tom zabránit, ale… Děti jsou holt v tomhle věku překvapivě rychlé. Valérie se na holčičku jen usmála a nechala ji do kamínku šťouchnout prstem, než si ji maminka s omluvami odvedla.* To je v pořádku, opravdu! *Zavolala na ni ještě, než se zvedla zpět na nohy, poklonila se a začala odpovídat na otázky principála. Byla to už rutina. Kolik ti je, odkud jsi, jak ses dostala do New Yorku, jak dlouho se věnuješ akrobacii… Pak přišly otázky od diváků. Obvykle šlo jen o pochvalné komentáře, případně dotazy v kolika letech začínala, jestli by to bylo vhodné pro jejich dítko, co musí člověk umět, aby se mohl věnovat akrobacii. Trpělivě s úsměvem na všechny odpovídala a bylo vidět, že si i tuhle část své práce užívá. Když se nadšení trochu zmírnilo, principál ještě diváky vyzval, že pokud by měl kdokoli jakýkoli dotaz, může se Valérie ještě doptat, ale program se bude přesouvat k hlavnímu pódiu ve vedlejším sále. Místnost se tak začala pomalu vyprazdňovat. Odněkud ze zákulisí doběhl někdo ze školy, kdo Val donesl mikinu a láhev s vodou, které si dívka s díky převzala, ale počkala, až dokud dotazy skutečně neutichly, než si mikinu oblékla a otevřela si láhev, aby se napila.*
*Triss vyčkávala než se prostor vylidní, než se vydala přibližně tím směrem a zastavila se blízko drobné dívky, na kterou se usmála a bez prvotního okecávání se jí uklonila.* Bylo to dechberoucí. Užila jsem si to, jakobych to prožívala s vámi. Chvilkami se mi tajil dech, prostě wau. *Ocení to složitým komplimentem, který se dal shrnout prostě vydechnutím "wau", ale to Triss nepřišlo ani na pomyslné úrovni, ani dostačující. Snažila se i při svém výlevu neznít jako šílená upištěná fanynka, takže její hlas zněl spíš skutečně...jakoby přišla o dech a probírala se ze sna.* Ale nebudu obtěžovat. *Mrkne na ni. Netušila, zda dívka zná ji, nevěděla ani v jakou otázku na tento fakt doufá, to asi vždy záleželo na reakci, byli lidi, co se div neplazili, nelíbali nohy, nebo působili závisle, jakoby byla jejich kyslík - i takové už viděla, což ji nepřestávalo šokovat, že taková obsese někým známým opravdu existuje, samozřejmě vždy existují odpůrci, zdraví fanoušci, a pak takoví, kteří mají stále urrčitým způsobem nepřiměřenou reakci, ale rozhodně není světlo jejich života. Jak doufala. Vesměs ale fanoušky měla ráda, protože oni měli rádi ji a dávali jí to najevo. Přišlo jí to neskonale milé a hřející u srdce.* Ani se mi ale nechce věřit, že by vás dnes někdo překonal. *Usměje se na ni, když míří k hlavní hale, pokud ji nějak nezastaví - ať přímo ona, nebo něco jiného.*
*Když ji dívka oslovila, rychle polkla vodu, kterou měla v ústech a omluvně se na ni usmála, jako by snad touha se napít po fyzicky náročném vystoupení byla nějaký zločin. Při jejím komplimentu se poklonila a snažila se přitom alespoň trochu krotit své nadšení. Meritriss Blake samozřejmě poznala. Jak by taky ne? Její filmy a hudbu milovala. Nechtěla ale působit jako nějaký psychotický fanoušek, co omdlí při neformálním rozhovoru se svou oblíbenou hvězdou, tak se jen usmála* To mě moc těší, slečno, Blake. Od vás jakožto umělkyně je ta poklona dvojnásob milá. Jako Ariel jen záříte. *Odpověděla, nad jejím následným komentářem však jen překvapeně pozvedne obočí.* Obtěžovat? Vůbec ne. Jsem tady pro lidi, Pokud vám můžu s čímkoli pomoci, nebo vám na něco odpovědět, budu ráda. *V jejím hlase byl sotva patrný francouzský přízvuk.* Počkejte až uvidíte naše šampiony, ráda bych jednou byla tak dobrá, jako oni. Ale čekají mě ještě roky tréninku. *Dodala.*
Ah děkuji, to mě těší, myslela jsem, že se s tou ploutví dřív nebo později utopím. Jeden by neřekl, jak je tenhle styl plavání náročný. *Tiše se zasměje a pak pokýve hlavou.* Myslím, že to využiju, nechápu, jak se tam nahoře udržíte. Nebo jakože jasně, ruce a nohy, ale já už bych spadla. *Vyzdvihne trochu svou nešiknovnost nad sportem, který nikdy ani nezkusila, takže to nemohla vědět, ale přestala dělat jógu, což znamenalo, že neměla už tak posílené ruce a nohy. A taky to byl důvod, že se k tomu chtěla opět vrátit.* Už se těším, a věřím že určitě se do toho bodu dostanete. *Povzbudivě na ni mrkne a rukou ukáže směrem k hlavnímu sálu, jednoduše, že tam míří, ale společnost uvítá. Kór někoho, kdo opravdu ví, které kousky jsou skutečně náročné a obdivuhodné - z pohledu akrobata a ne nezaujatého pozorovatele, jehož nadchne vše.*
Naprosto chápu, já se sotva zvládla naučit kraul, spolehlivě umím akorát prsa a pro moje plavání to stačí. Spíš by mě zajímalo, co vám udělali s vlasy, že to tak krásně drželo, přeci jen, většina lidí, když projde vodou, vypadá spíš jako zmoklá slepice. *Podotkne s jemným úsměvem.* Taky se to neučíme tam nahoře, většina tréninků je na obruči, co je sotva dva metry nad zemí a ano, padá se. Ale to není tragédie, to je přirozený posun. Ale při vaší fyzičce by mě překvapilo, kdybyste se nechytla během pár hodin. Začíná se samozřejmě lehčími prvky. Někteří z našich nejlepších dokáží chvíli viset třeba jen za krk. Je to neuvěřitelné. *Vysvětlí, zatímco společně vejdou do hlavního sálu.* Také na tom pracuji. Qui ne tente rien, n'a rien. *Pousmála se.* Bez práce nejsou koláče, jak se říká. *Věnovala Triss ještě jeden úsměv, než svou pozornost upřela k chystané stagi, přitom se nenápadně rozhlédla kolem sebe. Když věřila, že jí nikdo pozornost nevěnuje, protože na stage právě vešel principál, aby show uvedl, zasoustředila se, pomalu vyvolala iluzi, která zakrývala krystal na jejím čele a čelenku si sundala.* Mnohem lepší… *Zamumlala. Přeci jen ji čelenka během vystoupení a po něm trochu tlačila.*
Nemám tušení, kostimérky jsou podle mě nějaké čarodějnice nebo netuším. *Zasměje se. Tuhle část skutečně řešili ruční prací a možná lehce efekty, nicméně na to určitě existovaly kosmetické vychytávky, aby vypadala dobře, když vyleze z vody.* Mimo záznam, taky obvykle vypadám jako zmokla slepice, když vylezu z vody. *Mrkne na ni a při tom vysvětlování se uculí.* Věříte mé fyzičce více než já. Ale už jen z toho, že to někdo dělá mám pocit, že se mi láme vaz. *Pokroutí naoko vylekaně hlavou a promne si krk, jakoby v něm cítila nepříjemný pocit z oné představy.* To je důležité moudro. *Přitaká a sleduje uvedení show, takže nepostřehne nanesení iluze, ani vlastně nemá jak, když dívka má čelenku do poslední chvíle a zmateně se na ni podívá.* Lepší? Co? *Zeptá se, než si uvědomí, že jde o čelenku, moment však musí skákat pohledem mezi čelem, na kterém je v jednom místě blednoucí otlaček čelenky a rukou, která ji drží.* Ah, takto. *Pousměje se a bezděčně si sama čelo promne.* Není vám zima? *Podotkne, že většina lidí tu má dlouhé rukávy a dívka je jen v oděvu na kruhy a mikině.*
To mě mohlo napadnout, že v tom budou nějaké čáry. *Pokýve s úsměvem hlavou.* Myslím to vážně. Většina lidí má pocit, že na to, aby člověk začal s akrobacií musí být z gumy, umět šňůru i provaz a zvládat všechno. Jenže… Ono je daleko důležitější prostě začít. Všechno ostatní přijde s tréninkem. *Mlčky sleduje vystoupení svých kolegů, její výraz se přitom postupně proměňuje ze soustředěného v jemný, uvolněný úsměv. Ze zamyšlení ji vytrhne až Trissin hlas.* Cože? Ne, popravdě to sotva vnímám. Jsem původem z Kanady, pro řadu lidí tam je tohle počasí na tričko, maximálně tenký svetřík. *Vysvětlí jí s úsměvem.* Navíc, mám v plánu se pak ještě projít a skočit na něco teplého. Bude mi fajn. Ale děkuji za starost. *Pak kývla směrem k vystupující dvojici.* Tohle je na fyzičku podstatně náročnější, navíc i na synchronizaci, aby se vám špatně neprotáčela obruč, abyste se vždy trefili k partnerovi… Ale je to efektní, když to vyjde. *Závěrečný prvek a potlesk publika jen potvrdil její slova.*
Teplého? V tomhle ročním období doporučuju kakao. Teplé, sladké, nostalgické...co víc si přát. *Mrkne na ni s úsměvem, načež se otočí zpět k probíhajícímu vystoupení a uchváceně ho sleduje. Jen pokýve hlavou a nadšeně se na ni podívá.* To teda! *Potvrdí její slova, když se připojí k potlesku.* Vypadá to nebezpečně, co kdyby spadli z téhle výšky? Myslím, že ty žíněnky nepomohou. *Zamračí se. Chytila by je magií...a pak by všem musela měnit vzpomínky. To nebylo zrovna elegantní řešení. Ale její povaha by jí nedovolila učinit jinak. Už kvůli těm, kdo natáčeli a samotným vystupujícím se však tiše modlila, že se nic nestane a oni se spustí dolů. To na výsledek však asi nemělo žádný efekt, ačkoliv se na zem dostali vpořádku, jen zadýchaní a zarudlí , vypadali však spokojeně a Triss jim tleskala spolu s ostatními.* No a..vy jste v nějakém souboru nebo tak něčem? Nebo je to pouze koníček? *Otočí se zpět k dívce a pak se zarazí a natáhne k ní s omluvným úsměvem ruku.* Jsem Triss, oficiálně. *Mrkne na ni, protože ač ji žena znala, očividně, nepředstavily se, na to, že si spolu povídaly.*
*Dívka se tiše zasmála, což bylo snad poprvé, co projevila nějakou větší emoci, než zdvořilý úsměv.* Děkuji za tip, přesně to bylo v plánu. Pokud možno s pár marshmallows. *Dodá, než se přidá k potlesku.* Žíněnky jen zabrání tomu nejhoršímu. Doslova. Bohužel, zrovna obruč nebo šály je nutné zvládat na sto dvacet procent, protože neexistuje způsob, jak u nich efektivně zajistit jištění tak, aby neohrožovalo vystupujícího víc, než samotný pád. Protože, popravdě, co je horší, pád ze tří až pěti metrů, který skončí zlomeninou, nebo udušení se na laně, které se špatně zaseklo? *Viditelně se otřásla.* Ale pokud by vás to uklidnilo, hrazda jištění má. A také se u ní padá do pružné sítě. Minimum úrazů, žádné vážné. *Usmála se.* Já jsem přímo členem školy, občas učím začátečníky. Je to můj život. *Vysvětlila a s úsměvem dívce ruku stiskla.* Valérie. Stačí Val.
I tak jsou to děsivé následky... *Otřese se stejně tak, protože její myšlenky se uberou směrem, kterým nechtěla, načež se pousměje.* Aspoň, že tak. *Pak se usměje už upřímněji.* Takže jednou budete akrobatka, která jezdí po světě, vystupuje a živí se tím, co miluje? Nebo máte i ještě jiné životy? *Stiskne jí ruku a dvakrát s ní potřese, ne příliš vláčně, ale ani nepříjemně rázně, jen v jakémsi zdvořilém gestu tak akorát.* Těší mě, Val. *Usměje se na ni znovu, obecně byla vřelý člověk, a potom se podívá na "pódium" dnešního dne, kde to vše probíhalo.* Čeká vás dnes ještě nějaké vystoupení, nebo se už jen kocháte?
/Kdybyste jen tušila…/ Životů by bylo víc, ale profesně to zatím směřuje k tomuhle. Je to v rodině, maminka je primaballerina. Hádám, že ten exhibicionismus jsem podědila po ní. *Její stisk ruky je pevný, ne bolestivý, ale upřímný.* Nápodobně, Triss, a ne, nečeká, jen podporuji kolegy. Ti teď ještě budou mít chvíli infookénko pro případné zájemce, já osobně se asi převleču a vyrazím ven. Leda byste si chtěla zkusit tu hrazdu? *Optá se s úsměvem.* Máte nějaký tip, kam na dobré kakao? Pořád ještě jsem tu celkem nová, stěhovali jsme se před pár měsíci. *Vysvětlí.* Navíc… S ohledem na hodinu bych ocenila společnost. Tedy, jen pokud vás to nebude zdržovat, věřím, že máte své práce dost, než se ještě o někoho starat.
Ah, táta taky dělá v podobném odvětví? Nebo je to maminčina strana? *Zeptá se, protože čekala, že oba rodiče jsou z tohoto odvětví. Dívka měla zvláštní vzhled, na druhou stranu v dnešní době se lidé barvili nejrůznějšími barvami, a taky pro vystoupení klidně mohla mít paruku, i s tím se už setkala.* Uf zkusit si hrazdu asi teď nepotřebuji, ale třeba až se víc sžiju znovu se cvičením - znovu jsem se vrátila k běhání a chci znovu začít s jógou, tak snad potom, teď jsem podle mě slabá jak....čaj. *Zasměje se trochu rozpačitě nad svým neohrabaným vysvětlením. Popravdě se trochu bála, že se se svou šikovností zmrzačí. Nebylo to úplně zcestné, zlomila si prst, když někomu dala pěstí.* Ale tip na kakao mám! Chodím tu na pár míst, které mám ozkoušené, můžu vás vzít třeba...do kavárny, tam mají sakra dobré kakao, jen je otázkou, jak moc chcete cestovat, je na Manhattanu, ale stojí za to. pak - jestli chcete typy, v Brooklynu je jedno okno, kde prodávají kakao, a tady kousek na East river jsou stánky, jeden z nich dělá skvělé domácí kakao, i s Marshmallow. *O tom, že byl dobrý svědčil fakt, že od covidového roku, kdy si kakao zde dávala s malým nefilim, tam stánek stále stál.*
*Odpovědí bylo Triss sotva slyšitelné, nesouhlasné kliknutí jazyka Val.* Omlouvám se, je to trochu instinktivní reakce… Můj otec je už skoro dvě dekády u své milenky. Odešel, když mi byly čtyři. Ale ano, je sólový houslista a poměrně úspěšný. *Poměrně rychle se však vrátila ke zdvořilému úsměvu.* Jóga je pro akrobacii rozhodně skvělý začátek, protože posiluje celé tělo. Ráda bych tvrdila, že to vzorně kombinuju, ale já jsem spíš ten typ člověka, co kdyby mohl, tak z té obruče nesleze. *Zasměje se tiše.* Kakao s výhledem na řeku zní jako skvělý nápad. Ale výběr nechám na vás. Jen se teda skočím převléknout, sejdeme se u vchodu? Nebo chcete jít raději se mnou, ať se vyhnete případné pozornosti? *Nabídne. Nebyla si jistá, zda je Triss spíš ten typ člověka, kterému nevadí se zviditelnit, kudy chodí, nebo má ráda občas od fanoušků a médií klid, tak jí nabídla obě možnosti.*
Oh, omlouvám se... *Sklopí zrak, na takové téma narazit nechtěla. Je tak ráda za možnost změnit téma a zasměje se.* Jéje, nedělá to problémy? *Nadzvedne obočí a rozhlédne se po lidech, kteří se začali trousit ven.* Asi pojďme, mám lidi ráda, ale klidný večer ocením o to víc. *Ucukne jí koutek a jestli ji zavede někam do šatny, posune se tak, aby Val dala, co nejvíc prostoru a nezavázela, stejně tak nechtěla dívku sledovat u převlékání. Pro někoho to mohla být slušnost a zdvořilost, pro jiné rozpaky, pro ni kombinace toho všeho a ptsd z matky, která ji týrala a zneužívala, takže nesnesla doteky, které byly příliš důvěrné od cizích. Objetí jí nevadily, zepředu, zezadu už musela mít k osobě nějaký vztah, ale doteky na nohou, bocích, dokonce i pitomá masáž zad byly docela...docela hra o důvěře. Snad proto měla více mužských přátel, protože podvědomě tam nějaký blok byl, nebo jednoduše nemělo tolik žen potřebu se s ní spřátelit a Triss na prvním setkání, když bylo ještě takové neohrabané neměla takovou potřebu se ozývat znovu.* Co myslíte, jak dlouho tohle budete dělat?
Nic se neděje. Rodiče si nevybiráme a co jsem nezískala v tátovi, mám v mamince. Nemám si reálně na co stěžovat. *Odpoví mile, zatímco odvedeTriss do šatny. V převlékání má zjevně praxi, protože jen na pár vteřin zmizí za dveřmi otevírací šatní skříně a vynoří se převlečená v tmavomodrém svetru, černých riflích a kožené bundě a černých teniskách.* Tak, můžeme. *Usměje se, ale otázka Triss ji trochu zarazí.* No… Dokud nespadnu, nebo nezestárnu. *Pokrčí nakonec s úsměvem rameny. Těžko by jí vysvětlovala, že to možná bude dělat i za sto let.* Nebo se nerozhodnu věst svůj život jiným směrem. Ale zatím to vidím růžově. Jé, málem bych tu nechala tašku. *Co však růžově nevidí je Triss, která se tváří jako hromádka neštěstí. Otočí se tak zpět ke skříni, kde do tašky přihodí pár věcí a rozhodne se využít momentu, kdy nevidí Triss a ona ji pro to, aby se pokusila vycítit dívčiny emoce. Chce se jen ujistit, že je v pořádku.*
Nepadej, byla by tě škoda. *Odlehčí odpověď a zasměje se, i když je to malinko neupřímně, když se znepokojila vlastními myšlenkami a vzpomínkami. Svou mysl si držela uzavřenou, před vrstevníky o to lépe, když ji učil přes sto let starý čaroděj a nebral si zrovna servítky. Ztuhne však, když se dotkne její mysli jiná a narovná se o něco víc. Nebylo to nijak invazivní, vlastně docela neohrabané, připomínalo jí to, jak Sebastian reaguje na objetí - vždycky tak lehce poplácá po zádech. Zvažuje, jak zareagovat, protože dívčina mysl jí nebyla známá, ač svým způsobem se to dalo předpokládat.* /O co se to pokoušíš?/ *Oplatí cizí mysli dotek telepatií, ruce si sepne zvolna za zády a nadechne se. Jen moment udrží spojení, aby zjistila, zda jí odpoví nebo ne, ale jestli šlo o Valérii, tak nebylo třeba nakonec komunikovat telepaticky, když byly samy a ve stejné místnosti.*
*Znatelně sebou trhla. Koneckonců, nečekala blokaci a už vůbec ne odpověď. Telepatie, tedy pasivní, sama ji ovládat nedokázala, pro ni nebyla zcela cizí. Jenže byl dost rozdíl, když ji učil Giurgiu, řekl jí, co se chystá udělat a měli spolu oční kontakt a něco jiného tohle. Pak jí ale projela neskutečná úleva. Nezjistila sice to, co chtěla… Ale zjistila něco daleko lepšího.* Promiň, Triss… *Hlesla, ale neznělo to smutně, nebo dotčeně, ale jako upřímná, klidná omluva. Úleva však byla slyšitelná i v jejím hlase.* Nechtěla jsem ti ublížit, ani ti číst myšlenky. Jen jsem si všimla, jak ses stáhla, chtěla jsem vědět, jestli jsi v pořádku. Myslím, emočně. Tohle je obvykle ta nejrychlejší cesta, ale nečekala jsem, že narazím na blok. Budiž mi to výstrahou. *Rozpačitě prsty poklepala na dveře skříně, než se s provinilým výrazem otočila a podívala na brunetku. Její iluze stále zakrývala oči, ale už ne drobný krystal na čele, který ještě chvíli pulzoval slabounkým, načervenalým světlem, zatímco se dívka snažila vědomě uzavřít svou mysl, než záře pohasla a krystal zůstal ve své obvyklé, rubínové barvě.* Mrzí mě to. Jsi v pořádku?
Vpohodě. *Pokrčí letmo rameny a pak se tiše zasměje.* Nic se neděje. *Mrkne na ni ještě jednou a moment pozoruje krystal na dívčině čele, který prozrazuje, že použila jen před pár momenty magii. Zvláštní, nepoznala ještě asi čaroděje, kterému by znamení reagovalo takto na jeho magii. Jistě, některým čarodějům se znamení odhalila při užití magie, ale že by byla jakýmsi...majáčkem, že je zrovna používaná? To ještě nezažila.* Tohle je docela hezké. *Ťukne si na čelo s jemným úsměvem a odtrhne pohled, ne každému čaroději bylo příjemné, když se mu dívalo na znamení.* Jsem vpohodě, co ty? *Nadzvedne obočí, strčí ruce do kapes a zhoupne se na patách.* Vyrazíme na to kakao? *Nabídne a netrápí dívku otázkami o zjevném faktu, že byla čarodějkou. Byla ráda, že je tu čarodějka, v poslední době narážela z nějakého důvodu jen na muže a to ty starší. Měla nepříjemný dojem, že čarodějek je nějak málo. Samozřejmě kromě Tiny. Kromě ní znala vlastně jen Melisu, která zmizela kdo ví kam, Leazar byla proměněna v démona, nejvyšší čarodějky Statenu a Bronxu - druhou zmíněnou jen od vidění, Gemmoru a potom pár přátel Lucase a Taylera, ale čarodějů znala tedy o dost více. Osobně. Na plese čarodějů si už ani nevybavovala v jaké počtu tam byli, jen že tam byla obě pohlaví. Dobře, možná měla zlé počty, nakonec nemohla všechny čaroděje očekávat v New Yorku...* Zvu tě. *Dodá po pár setinách, kdy jí tohle proletí hlavou spíše v pozadí a roztáhne rty v úsměvu, aby ukázala zuby.*
To jsem ráda… A děkuji. *Pousměje se.* Klidně se dívej, nevadí mi to. Občas si ho nechávám na vystoupení, když mi sedí s kostýmem, je to jednodušší, než ho zakrývat. *Dodá na vysvětlenou, zatímco si přehodí tašku přes rameno. Navenek se jen mile usmívala, ale uvnitř měla pocit, že vybuchne jako supernova. Co se vystoupení a setkávání s lidmi týkalo, obvykle nemívala očekávání, nechala se překvapit, ale jen těžko si mohla v nejdivočejších snech představit, že si bude moci popovídat se svým idolem, navíc, že je Triss čarodějka, stejně jako ona.* Jo, vyrazíme. Promiň, že jsem tě nechala čekat. *Dodá ještě, v šatně pozhasíná a kývne na Triss, aby ji následovala. V přísálí se ještě rozloučí s pár členy souboru, potvrdí trénink následujícího dne a pak už se věnuje své společnici.* Tohle je super. Jinou čarodějku jsem ještě nepotkala. *Prohodí, když má pocit, že kolem nich není nikdo, kdo by to mohl zaslechnout.*
Vpohodě, byla jsi rychlá. *Následuje ji ven z šatny a zůstane u východu, když se Val loučí s lidmi. Musí se při její poznámce na dívku překvapeně podívat.* Vážně? Třeba budeš mít v New Yorku na čaroděje štěstí, pár jich tu určitě je. *Zazubí se a potom se ušklíbne.* Takže, co pak, pokud nespadneš? Jiný soubor? Cirkus? Nebo jsi to ještě nerozmýšlela? *Vrátí se k otázce, kterou pokládala předtím, protože v té chvíli nebyla zodpovězena s tím, že znaly tuto zkušenost. Ruce si nechá v mikině, kde si v jedné kapse protáčí minci mezi prsty, druhou nakonec vytáhne a v ruce se objeví jednorázová elektronka s příchutí černého rybízu. Pozvolna sklouzla od normálních cigaret k tomuto svinstvu, ani jedno nebylo dobré, ale bavil ji ten dým, navíc narozdíl od cigaret voněl alespoň.* Tudy, *Poukáže směrem, kde se nachází East river a potáhne si, jen aby dým vyfoukla jinam než na Val.* Bydlíš v této části města? Nebo jinde?
No, svým způsobem se dá říct, že měla, toho prvního jsem potkala právě tady. Akorát teda nebyl Američan, ale Rumun. *Zasměje se a nad jejím dalším dotazem jen zvedne ruce v obranném gestu.* Podívej, netušila jsem, že jsi čarodějka, těžko jsem ti mohla říct 'alespoň příštích sto dvě stě let, uvidím, co mě chytne pak.' *Pak lehce zavrtí hlavou.* Mám řadu zájmů, nějak netuším, co z toho mě bude jednou živit, nechávám to otevřené. Navíc, chci pracovat i na těch… Méně lidských schopnostech? *Zlehka pokrčí rameny.* Uvidíme, kam mě kroky povedou. A jo, přímo tady, v Queens. *Usměje se.* Ty taky, nebo ses tady zrovna dneska vyskytla? PŘESUN
*Remis e zasmál. Podíval se na NATEA a zašklebil se.* To je podvooood, do nahaaaaaa, honeeem!! *Vyzval jej, a ani si nevšiml, že před ním je na zemi rozmočená travnatá plocha. To už uklouzl ale po bahně a pár metrů se po zádech sklouzl. když vstal, tak si odfrkl.* Ale no, jsem pako. *Zhodnotil, než se otočil zas poznámkou CASE.* Obří péro vytáhnu zase v létě do vody, až se půjdeme koupat do moře!! *Zasmál se a skočil do kašny, to už ale před ním stál i TAN. nechal se od něj sejmout sprchou vody, ale pak se na něj podíval, připravil se jako srnka ke skoku a vzápětí po TANOVI skočil, aby jej se sebou stáhl do vody. *ÚTOOOK!! *křičel u toho jako blázen a vesel se smál.*
Potrefená husa se vždy ozve.. *Ušklíbne se s přikývnutím Nate na CASTORA. Což je jedna z posledních konverzací v bytě, než se přesunou ven.* Můžeme ho do toho navléct na afterparty.. To triko by pak mohl přetáhnout i tak.. *Ušklíbne se na féra, po svém boku, než zamíří za REMIM. Na jeho slova se trochu okatě rozhlédne kolem.* Jak se koukám, tak jediný, kdo vyčnívá z řad jsi ty.. *Uchechtne se a sleduje, jak se sklouzne po trávě.* Na líbánky? *Rýpne si ještě na jeho slova, ale to už schytá sprchu od TANOII a tak s ukřivděným.* Heleeee! *Skočí do fontány za nimi a palbu vodou jim oplácí. Už se s ní něco málo od Tiny naučil a tak VŠECHNY tři víly po chvíli soustředění zavalí malá vlna tsunami tvořená vodní stěnou z fontány.* Remi? *Ozve se skrz křik.* Vzpomínáš si, jak jsme spolu mluvili poprvé v kavárně? *Ušklíbne se škodolibě a čeká, jestli si fér vzpomene.*
*Když se REMI rozplácl na zemi, tak se mu Cas vysmál, div přes něj nepřelétl taky, místo toho féra jen tak tak přeskočil a běžel dál, dokud nevletěl do fontány.* V obří péro se proměníš ty, jak tady NATE řekl. Narveme tě do toho obleku a pak i to triko a nadále se bude dít jen vůle boží. *Smál se div sebou nepraštil zpět do vody. Když pak přilétla sprška i od TANOIE, jen se smál a s radostí mu to všechno vracel, stejně jako ostatním.* Přemýšlím, co si asi budou myslet třeba takoví lidé, co půjdou venčit psy. Si řeknou, že jsme utekli z nějaké léčebny. *Uchechtl se, ale to se už otočil a než stačil něco udělat, smetla ho vlna vody, kterou na ně poslat NATE. Když se pak fér dostal zase z vody, jen se smál.* Ale podívejme se na něj, on to je čaroděj a chce si zahrávat s vílami. *Chechtal se.*
*Nesmierne nahlas sa rozosmeje, až ho prehne so všetkými vecami v páse dopredu, keď vidí, ako sa REMI šmykne na tráve a nič si z toho nerobí.* Hahaha. *Smeje sa a ako sa posúva dopredu, sám skoro stratí rovnováhu na rovnakom mieste a z toho sa smeje ešte viac. Nakoniec aj tak skončí vo vode, takže šmyknutie na tráve by mu nedalo nič horšie než udretie zadku. Vrhne sa do vody a ako na všetkých špliecha vodu, potom sám oľutuje, že začal túto vodnú bitku, pretože naraz sa na neho vrhnú všetci traja, zakončiac sprchu jemnou vlnou od NATEA.* /Čarodej?/ *Napadne mu a prižmúri sprisahanecky oči.* Buď rád, že ovládam iný element. *Snaží sa znieť výhružne, ale nemá to taký efekt, pretože jeho rozosmiata, žiarou presvetlená tvár pôsobí, ako keby sa im vyhrážalo dieťa malou pästičkou. Nakoniec sa vrhne chrbtom dozadu, na chvíľu sa ponorí celý a keď sa usadí vo vode, takže mu vrch tela z nej vytŕča, obzrie sa a smutne stiahne obočie k sebe.* Môj joint. *Zaplače s hraným smútkom a naberie ho do spojených dlaní. Vyjde z fontány, usadí sa na kolená a začne do trávy vyhrabávať malú jamku, aby jointu urobil pohreb.* Spi sladko. *Povie a keď prihrabáva hlinu naspäť, hrozne mu je smiešne, najskôr sa pučí sám pre seba a nakoniec sa zvalí do trávy s takým smiechom, že sa krúti zo strany na stranu a drží sa za brucho, sám nevediac, z čoho sa toľko smeje.*
*Remi se zasmál.* Jo, to zní dobře! Triko na pero! *Vyjekl ka NATEOVI a pak se zasmál. Hned na to už ale ležel na zemi ve vodě a plyval vodu.* J-ehm-joooo? A na co konkrétně? *Koukl se smíchem na čaroděje. Poté koukl na CASE.* Tak ať si to říkají! A proč by ne, ať si to myslí! Pokud za velké štěstí patříš do léčeben, tak bych měl být ten nejznámější pacient! Tady s mistrem!! *Zasmál se a už vzal za ruku TANOIU. Vytáhl jej na nohy od provizorního hrobu jeho jointu a pak na své hrudi udělal znak kříže.* Amen, anebo ameno, koleno, jelito, ZPÁTKY DO VODY! * Vyjekl a už se valil k vodě.* Ale hele, já vodě rozumím.* Mrkl na TANA a když vstoupil do fontány, ponořil do vody konečky prstů.* Takže jsi zvolil... Smrt! *Pronesl dramaticky a hned na to vycákl dva ohromné proudy vody, jež byly ještě okořeněné iluzemi dračích hlav, jež se s otevřeno tlamou hrnuly přímo na NATEA.*
*Zasměje se ještě nad rozhodnutím navléknout Remiho na svatbě do obleku obřího péra, než se nadechne, aby odpověděl REMIMU, ale ke slovu se nakonec nedostane a tak odpověď musí počkat. Jeho pozornost totiž zaujme TANOIA dělající hrob svému jointu. Na půl ucha zaslechne ještě konverzaci o blázinci, když se směje nad tím, co vyvádí fér, který byl venku z fontány.* Ameno, poleno.. *Zarýmuje ještě pobaveně s Remim, než se otočí na CASTORA.* A co jsi čekal? Tomuhle blbovi jsem jednou zachránil zadek.. *Práskne na Remiho, když táhne Tana zpět do fontány. Přimhouří pozorně oči a čeká, co REMI vymamlasí.* To mi věř.. *Prohlásí k víle, když začne ovládat tekutinu. Vyhodí rukama vodu na Remiho draky a rovnou ji při výhozu začne zmražovat, takže nakonec dva rampouchy, podivných tvarů, probodnou draky, kteří v ten moment taky zmrznou a těžce dopadnou do zbývající vody.* A ty sis zvolil život Steva Rogerse? *Zeptá se Remiho s úšklebkem, protože led se při dopadu nezastavil a pomalu zmražoval celou fontánu.*
*Cas přes to všechno pomalu dostal až k okraji, kde sledoval, co dělal TANOIA, chvíli mu trvalo, než mu to došlo a začal se smát, div nepřepadl přes okraj na trávu.* Hele, ještě věneček a svíčičku tam dej, a bude to top hrobeček. *Tlemil se jako pako od ucha k uchu, už jen z toho, jak se pak začal smát právě fér, který pochovával svůj utopený joint. Když z toho začal nakonec škytat, otočil se na REMIHO.* Hele mě je fuk, že jsem blázen, mě to mo říkala máma už když jsem byl malá vílička. *Uchechtával se a sledoval je, než se otočil na NATHANAELA.* Já se ani nedivím, že mu někdo zadek zachraňoval, divím se tomu, že jen jednou, s tím jaké je to pako. *Pronesl se smíchem, zatímco dal svou ruku do vody a když jí lehce pohnul proud vody se dostal ke všem třem. Pak už jen sledoval souboj féra a čaroděje a culil se jako měsíček na hnoji, když pak viděl, že to celé začalo zamrzat, jen vypískl.* Sakra, já nechci být Rogers nebo Barnes, sakra nevím, kdo ještě byl zmrzlej. *Zvolal a se smíchem couval k okraji.*
*REMI ho s ťažkosťou vytiahne na nohy, ale je to lepšie, ako keby sa mal v tomto podivnom záchvate smiechu skúšať postaviť sám.* Myslím, že veľa víl má v sebe niečo, čo by som nazval “civilské diagnózy” a nikto to nerieši, len nech nás nechytia. *Zvolá FÉROVI do ucha a náhlivo dvihne ruku po CASTOROVÝCH slovách.* Ja som ho ešte nezachraňoval. A ani on mňa. *Zazubí sa, akoby tým výrazom chcel naznačiť, že zázraky sa naozaj dejú a v moment, kedy vypustí REMI vlnu na NATHA, začne on behať vo vode a ide mu to ťažko, pričom veľakrát sa vytrie do vody, smejúc sa na štyroch, ledva dokáže vypľúvať vodu, ktorá sa mu dostáva do úst pri všetkom tom rozpohybovaní vody vo vlnách, ktoré sa okolo neho váľajú, než si všimne, ako k nemu postupuje ľad.* Pri Narnii. *Zvolá a ihneď sa začne zbierať na nohy, ignorujúc fakt, že absolútne netuší, kde sa to u neho to slovo nabralo, ale práve teraz sa mu podvedomo vplazilo do mysle - možno sa na to potom opýta svojho Lóniho, aj keď v tejto oblasti sú obaja ako polená. Vyvalí sa z fontány s ťažkým mľaskavým a tvrdým úderom na ruku, pričom trochu zasyčí bolesťou, zasmeje sa a už sa dvíha na kolená, aby nakukol do fontány a pozrel smerom k NATEOVI a ukáže mu palec zdvihnutý dohora a s úškrnom poznamená.* No skvelé. *On síce nemôže klamať a sarkazmus je často problém, ale keďže to bolo iba konštatovanie, dokonca si vo svojom hlase mohol všimnúť náznak irónie a to ho až detinsky poteší.* Radšej poďme preč. *Povie smerom k nim, nechápajúc, o kom to všetci traja hovoria, a nakoniec pohľadom zastane na CASTOROVI, či ho v tomto jeho nápade znova podporí.*
*Remi se smál na výroky NATEA, a jakmile uviděl, co potom vymyslel, tak vykulil oči.* Hele hele tohle jsme si jako nedomluvili. *Pronesl vyděšeně, zatímco hleděl na to, jak se voda měnila v led. Jen tak tak stihl vyskočit na okraj fontány. Samozřejmě že to ale nevybral. Proto spadl ihned zpátky, na teďka už ledovou plochu. Chvilku tam předváděl něco, čemu by se určitě dalo říkat Breakdance, než nakonec skončil se žuchnutím na zadku na ledě.* Čáry máry pod kočáry pojebaný. *Zaadával si sám pro sebe Remi a s námahou se zvedal. Poté se podíval na CASTORA.* No jo, ty aby jsi se nesmál že jo? *Odfrkl si Remi, ale hned poté se zasmál. Vydrápal se na nohy, a následně se po ledu sklouzl až k TANOIOVI. Pak si vyslechl, co fér říkal.* Ano, možná by jsme opravdu měli jít. Myslím si, že fontána plná ledu bude jen sama o sobě vzbuzovat dost otázek, my u toho být nemusíme. *Zkonstatoval prostě, načež se rozběhl k TANOVI, popadl jej za ruku, a prostě se rozeběhl pryč. Po cestě si na něj ale otočil.* Hele, pamatuješ jak jsem ti říkal o té kapele? Byl by jsi ochoten do toho se mnou pořád jít? Jediný, kdo nám chybí, tak je nějaký bubeník. Dokonce už mám i nějakou předpřipravenou píseň, je to tady jenom úryvek, ale dal bych ti to poslechnout. *Mrkl na féra Remi.*
*Vyprskne smíchy při CASTOROVÝCH slovech o malé víličce, načež důležitě přikývne na zachraňování Remiho zadku.* Zas se zapletl s vlkodlaky.. Čekám, kdy nasere všechny smečky v New Yorku.. *Uchechtne se a otočí na TANOIU.* Neboj.. To přijde.. Nevěřím, že jsme Remiho zachraňovali naposledy.. I když si budeme myslet, že to je naposledy, tak ho budeme muset zachránit znova.. Přinejmenším ho budeme zachraňovat od jeho ženy, až ji nasere něčím.. *Zamotává se pomalu do vlastních slov, i když jemu dávají perfektní smysl. Začne mrazit vodu a přitom se ušklíbne nad tím, jak víly zdrhají z vody.* Odkdy se škodolibé kousky domlouvají předem? *Křikne na REMIHO se smíchem. Sám počká až led dojde k němu a prostě na něj stoupne a sklouzne se až k okraji kašny, kde seskočí dolů. Nutno podotknout, že o hodně elegantněji, než Remi. Přeci jen nedělal hokej pro nic za nic. Ohlédne se na fontánu se zmraženými dračími hlavami a prsty na rukách naznačí zaměřování fotografie.* Nádherné dílo.. *Prohlásí spokojeně a hlavu otočí na TANOIU.* Ty jsi viděl Narnii? *Zajímá se ještě dodatečně.* Kam mizíme teď? *Otáže se, když se otočí na zbytek. Zároveň aktivuje svůj tepelný štít a ohněm na ruce si ještě trochu přitopí, aby se usušil.* Heleeeee! *Vyjekne opětovně, když začne Remi opět zdrhat.* Kam letíš?! *Křikne po něm ještě. Vezme si svoje věci ze země a rozběhne se za nimi. Co mu taky jiného zbývalo?*
*Ještě chvíli se culil, ale pak kouknul na TANOIU a přikývl na souhlas.* Asi jo, asi bude lepší vypadnout a posunout se o kus dál, přece jen tohle někomu vysvětlovat, by byla asi dobrá sranda.* Prohrábl si mokré vlasy a s úsměvem kouknul na Remiho.* No co, tlemí se tu každý, brečet na rozlučce nebudu, to by nebylo zrovna fajn, to budeš až ti dojde, že ses oženil. *Mrknul na něj a pak koukal, kde vlastně nechal oblečení, když ho spatřil, sehnul se k němu a sebral ho, ale to už viděl, jak REMI s TANOINOU byli kdesi vepředu a NATE za nimi běžel, proto na nic nečekal a doběhl alespoň čaroděje.* Hele zachraňoval se ho bude pořád s tím jak pořád padá to bude na týdenním pořádku a co se jeho ženy týče, no to bude oříšek i pro nás, pokud mu budeme pomáhat a zachraňovat ho. *Culil se a cestou si oblékl triko.* Hele co tak jít někde do baru nebo máte jiný plán kam teď? *Optal se tak nějak VŠECH.*
*Na chvíľu ho pučí od smiechu ako sa tam REMI korčuľuje na chrbte po ľade a aj by mu rád pomohol, keď pomaly vstane, opretý o okraj fontány, aby si napomohol. Zabodne pohľad do NATEA a zamyslí sa, než len pokrúti hlavou.* Nie, ale asi som čítal knihy? *Jeho odpoveď je však skôr otázka, pretože si sám nepamätá, čo všetko videl alebo čo sa ako volá. Iba prikývne a pozrie na krásnu zľadovatenú plochu s drakmi a tajomne, zároveň pobavene sa uškrnie, nakloniac hlavu do strany.* Mohlo by to byť v novinách. *Zabásni, než už sa chce vybrať po vrch svojho oblečenia, ale v tom pohybe ho REMI zastaví a stiahne za ruku niekam inam.* Namiesto kapely teraz rieš, kde si nechal svoje veci. *Navrhne mu a smeje sa nahlas, otáčajúc hlavu za ostatnými, či ich nasledujú. Keď sa však zastavia, zhlboka sa nadýchne a ukáže prstom, bez hanby, na REMIHO rozkrok a pri tom nadvihne obočie pri pohľade na CASTORA.* Takto ho do baru nepustia zrejme. *Zasmeje sa a nakoniec si veselo poskočí, zatočí sa na mieste a ignoruje fakt, že je bez trička, ak mu ho náhodou niekto z CASTORA alebo NATHANAELA nevzal spolu so svojimi vecami.* A rád sa s tebou o tej kapele pozhováram, ale obleč sa, inak ťa nahlásim… so svojim… umm. *Na chvíľu sa zasekne, pretože si uvedomí, že nemá mobil a iba pohodí rukou.* Tu opodiaľ je jeden bar, čo si pamätám. *Potešene navrhne a ukáže tým smerom, čakajúc, že všetci ostatní pôjdu s ním a ako kráčajú, ako tieň sa pridruží k REMIMU.* Vždy som chcel byť bubeník aspoň na chvíľku. *Povie mu otvorene a úprimne a to môže REMI aj chápať ako určitý spôsob súhlasu.*
*Remi se zaposlouchal do toho, co TANOIA říkal a uculil se od ucha k uchu. *Tak jooo, popovídáme si o tom!! *Super! *Zvolal a pak se otočil, aby našel svoje oblečení. Pak přimhouřil oči a došel k NATEOVI.* Neviděl jsi moje hadryyy? *Protáhl, stoupl si k němu a dal si ruce v bok ovšem, nevšiml si toho, že kousek od nich se na chodníku objevila dvojice dívek, která, jakmile asi poznala Nateův obličej vypískly, a každá vytáhla mobil a udělala pár fotek.* Jo, mizíme. *Houkl po čarodějovi a pak se dal na útěk.* Poběž! A doufám, že si užiješ bulvární tisk! *Smál se tak moc, že se skoro málem svezl na zem. Pak doběhl ke CASOVI.* Ca-hehehe- Ca-he- Casi, neviděl jsi moje oblečení? *Zasmál se, div se nepopadal za břicho.*
Hlavně lovcům.. *Zaskichtí se Nate na slova CASTORA a na ty další, co směřuje k Remimu se zasměje.* Oh, prosím ne.. *Zabručí Nate ohledně toho, že by to mohlo být v novinách, jak říkal TANOIA, ale to už on i Remi míří pryč. Nate tak popadne svoje věci a rozběhne se za nimi. Za běhu si oblékl tričko a přehodil si přes sebe i košily. Byl už suchý, takže mu to nedělalo problém. Jen v momentě, co vyběhli z parku už musel zhasnout oheň a tak mu zůstaly trochu mokré vlasy, které nestihly uschnout.* Tak zrovna od toho ho zachraňovat nehodlám.. Jen se mu škodolibě smát, až se tak stane.. *Odpoví CASTOROVI se smíchem. Jakmile oba féry doběhnou, tak si ještě na sebe hodí rifle, neboť to za běhu moc nešlo. Rozhlédne se a hledá pohledem teda nějaký ten bar, než na něj promluví REMI.* Ehhh.. Naposledy u kašny.. *Prohrábne si rukou vlasy, když se uchechtne.* Alespoň myslím, že tam ti je bral Tan.. *Odpoví mu, ale vzápětí je ozářen bleskem. A za ten z nebe by byl ještě rád. Tohle ale nebyl on a Nate měl smůlu.* No.. Tady máš reklamu na svou budoucí kapelu.. Účet za mou spoluúčast ti pošlu potom.. *Uchechtne se a začne zase utíkat.* /Triss z toho bude mít dobrý den dalších deset let a můj manažer mě zabije, bezva../ Není čas! *Houkne na TANOIU, kterého popadne za loket a snaží se zmizet do nějakého toho baru, aby byl mimo foťáky svých fanynek. Pro změnu tak nechávají za sebou Remiho a Castora, když vběhnou do prvního baru, kde byla slyšet hudba a cítit kouř cigaret.*
*Když i Casovi, dojde na co TAN poukazuje, tak se jen zasměje.* No nepustí, budeme ho muset obléknout nebo místo svatby skončí někde zavřený za veřejné pohoršování. *Uculil se a rozkoukával se kolem sebe, zda nikde neuvidí jeho věci, zatímco po TANOVI hodí jeho triko, které našel na zemi. Když pak kráčel dál, stačil ještě sledoval co REMI s NATEM vyváděli, jakmile pak spatřil dívky s foťákem, jen se smál, i když mu moc nedocházelo, proč si vlastně čaroděje fotily, jelikož on sám netušil, že je nějak slavný. Pobaveně nad tím vším jen vrtěl hlavou, ale jen co k němu doběhl REMI, pozvedl obočí a culil se od ucha k uchu nad tím, jak nemohl fér mluvit, snažil se nějak rozluštit jeho slova, ovšem povedlo se mu to až později, když se trochu přestat smát.* Tvoje oblečení bylo někde taky tady, ale kde přesně nevím, ty jsi to zahodil a běžel jsi do fontány první. Ale jako měl bys je najít, nebo tě tak vážně nikam nepustí. *Smál se a rozhlížel se taky kolem, nakonec je přece jen našel kus od nich a doběhl pro ně, načež se vrátil a REMIMU je podal, aby se mohl obléknout a mohli tak oba doběhnout ty dva, kteří už jim zmizeli uvnitř podniku.* Dělej, jdeme taky dovnitř. *Zvolal ještě na něj se smíchem.*
*Zasmeje sa nahlas a schuti na CASTOROVEJ poznámke o Remim a iba prikývne smerom k REMIMU s nadšeným výrazom.* Tak dobre, len zmiznime. *Vybafne a je práve chrbtom, keď začuje výskot dievčat a práve ako sa otočí, zachytia jednu stranu jeho tváre na svojej fotografii. Nevie, kvôli komu teraz tak vyvádzajú, ale zrejme ich tam majú všetkých.* /Len dúfam že REMIHO nie s jeho malým Remim./ *Zachichoce sa nahlas, keď už ho schmatne NATE a zatiahne ho niekam do baru, kam vkĺzne s ľahkosťou.* Kto je tu slávny? *Opýta sa chlapca vedľa seba, u ktorého si konečne potvrdil, že naozaj je čarodej.* Ja teda slávny nie som. Zatiaľ. *Zasmeje sa, keď stiahne pomedzi ľudí NATEA k baru a usadí sa tam na voľnú stoličku, na ktorej sa začne krútiť zo strany na stranu ako dieťa.* Kde sú tí dvaja vlastne? *Ešte nadhodí k jedinému chlapcovi, čo je teraz s ním a obzrie sa dozadu.* /Dúfam, že sa REMI stihol obliecť a CASTOR ho dovedie celého./ *Napadne mu, naširokos a kvôli tomu usmieva a to už sa k nim pridruží barman s otázkou, čo by si dali. Objedná si džús, zatiaľ čo nechá NATHANAELA a to sa už objavia aj ostatní dvaja a po ich objednávke sa k nim nadšene otočí.* Pozývam. *Zvolá na nich troch a keď pred neho dopadne pohár s džúsom, z vačku na nohaviciach, ktorý je, chvála matke prírode, nepremokaví, si vyberie jednu drogu, ktorá sa dá miešať do drinkov a tak tak urobí, kým sa nikto nepozerá a začne nápoj popíjať, sledujúc tancujúcich, zabávajúcich sa ľudí.*
*Remi se smál na NATEA a pakk se popadl za břicho, jelikož jej bolelo ze smíchu.* Dostaneš první album free a pak budeš mít i volné vstupy, to je tvoje kompenzace. *Zasmál se na něj Remi, než se otočil na CASTORA. Chtěl tedy hledat oblečení, ale jelikož jej neviděl, tak prostě jen mávl rukou a vytvořil si iluzi letních, červených šatů.* Perfektní. *Zaculil se. Pak už běžel do baru, do kterého zaběhl a zasmál se jako měsíček na hnoji a podívals e kolem sebe. Pak koukl na TANA.* Támhle pan čaroděj je slavnej!!! *Zahlásil a když řekl fér že zve, tak se uculil a přiskočil k němu.* Dám si ovocný likér!! *Usmál se.*
Myslím že jeho milovaná by vysála celou policejní stanici, kdyby jej na obřad nepustili ven.. *Uchechtne se, než se ocitne ve velice kompromitující situaci s Remim.* Tak to aby jsi za něco stál, aby se mi to vyplatilo.. *Ušklíbne se, zatímco mizí rychle pryč, než by mohlo vzniknout ještě víc fotek. Chytne TANOIU a odvleče ho do baru a na jeho otázku se ušklíbne sarkasticky.* Hádej.. *Vybídne ho, když se usadí.* Dorazí za.. Už jsou tady.. *Opraví rychle svoje slova, protože dovnitř vtrhne Remi s Castorem. Zašklebí se na budoucího ženicha, když jej práskne a následně si objedná whisky.* Vím zcela jistě, že tohle jsi na sobě neměl původně.. Které babičce jsi to ukradnul? *Rýpne si Nate do REMIHO.*
*Castor se nejprve podíval na ty dva, kteří zmizeli v baru a pak na Remiho, chtěl mu něco k jeho věcem říct, ale to se už fér zahalil iluzí, nad čímž se Cas je uchechtl a pak se oba konečně vydali dovnitř. NATE a TAN už seděli u baru a vyhlíželi je.* Tak jsme tady, čekalo se na ženicha, až se zahalí a nejde sem na Adama. *Culil se a sedl si vedle TANOII.* Já si dám asi to co Remi. Na nic jiného ani chuť nemám. *Mrknul a otočil se tak, aby na ně viděl.* Takže ty jsi slavný? Teda to abych si vyžádal autogram. *Zazubil se na čaroděje.*
*Prekvapene pozrie na NATHANAELA, ale potom si len mykne plecom.* Vlastne, prečo nie. *Podotkne si skôr sám pre seba na to, že je chlapec vedľa neho slávny.* V akom odvetví? *Opýta sa ho nakoniec a poposunie sa zadkom na kraj stoličky, oprie sa jednou rukou o bar a poriadne sa napije z džúsu, zatiaľ čo kývne na barmana, aby mohol objednať im dvom. Chvíľu tam ešte posedáva, než začnú účinkovať drogy.* No páni. *Zvolá, keď sa otočí k parketu a zdá sa mu, že ľudia tancujú stokrát viac než pred chvíľou, hlavne sú farebnejší a pokrútenejší a jemu je z toho hrozne vtipne a zároveň ho to tam ťahá. Naleje do seba zvyšok drinku, mrkne na OSTATNÝCH , než sa vyberie na parket tak ladne, akoby sa nedotýkal podlahy a s pohľadom zabodnutým do stropu si tancuje na mieste, krútiac sa okolo neho svet, ani si neuvedomuje, koľko času vôbec prešlo, než sa vráti konečne znova k chlapcom.* Práve ma balil nejaký muž. *Povie a ukáže palcom za svoj chrbát, no nakoniec sa zamračí.* Myslím, asi, možno. *Povie a pozrie na CASTORA.* Nevieš, prosím, koľko je hodín? Už je neskoro a povedal som Lónimu… *Aj keď zrejme ani jeden z nich jeho priateľa nepozná.* …že sa vrátim tak, aby sme sa stihli dozajtra vyspať a k tomu niečo viac. *Oprie sa zasnene o pult, vyžiada si pohár vody a keď ho do seba dostane, sťažka si vzdychne so širokým úsmevom na perách.* Ste farební. *Smeje sa a zatlieska si rukami, než sa odrazí od pultu a jemne sa kýve zo strany na stranu do podivnej hudby, ktorá sa mu veľmi nepáči, ale nenavyberá si, aj keď asi by radšej počul už inú hudbu pre svoje uši.*
*Nad poznatek NATEA se Remi podíval na své šaty a pak se zaculil.* Neee, měl jsme něco jiného, ale tohle je taky hezký, nebo ne? *Optals e pak se na něj zaculil. Nakonec se do něj zavěsil. Pak koukl na Castora.* Tak já jsem zahalenýyyy, na oko. *Zasmál se pobaveně. Pak se koukl na TANOIU.* No jooo, ty jeden barevnej, už se připozdívá, možná bychom si měli dát jen panáka jako přípitek a rozpustit to, co vy an to? *Optal se jich., pravda byla, že mu taky začínala být pomalu ale jistě zima, ale alespoň ten přípitek chtěl.* Tak, napijeme se a pojdemeee! *Zaculil se.*
*Nate se ušklíbne na CASTORA, když jim obhajuje důvod, proč se zdrželi a zatímco si objednávají, tak se obrátí na TANOIU.* Herec.. Teď šel nedávno film ven, kde hraju s Triss.. *Řekne jim, aniž by věděl, jestli Triss znají oni. Teda.. Remi ji určitě znal, ale jak zbytek netušil. Pak Tan odtančil a on se obrátil na CASTORA.* Jestli chceš.. *Pokrčí rameny.* Ale nezaručím ti, jak bude kvalitní.. Spíš se mě zeptej bez látek v organismu.. *Uchechtne se a přesune pozornost na posledního z nich.* Tak to hlavně pak najdi.. Měl jsi na sobě totiž to triko, co sis chtěl vzít na afterparty.. *Odpoví mu a napije se z objednané whiskey.* Věř mi.. *Poplácá ho důležitě po rameni.* I za to jsou lidi tady rádi.. *Vyprskne smíchy, když REMI řekne, že je zahalený jen na oko. Mezitím, než se vrátí Tanoia, tak už vypije svou whiskovku.* Máme alespoň všechny spektra duhy? *Zajímá se pobaveně.* Zbabělče.. *Uchechtne se Nate pro sebe, když to Remi už chce zabalit, ale není proti.* Tak objednej alespoň něco silného na ten přípitek.. *Pobídne ho místo toho.*
*Fér se usmál a opírajíc o bar sledoval ostatní, zatímco si popíjel svůj likér, který už jim barman stačil dál.* No tak když mám teda počkat, tak počkám do zítra. *Uculil se.* Třeba před obřadem, mám totiž pocit, že pak už budeme pod vlivem všichni asi a hádám, že více jak dneska. *Pronesl směrem k NATHANAELOVI. Pak dopil svoje pití a když se vrátil i TAN, tak se na něj usmál. Ještě si s námi dej pití a pak stejně půjdeme asi všichni. Ten tvůj na tebe ještě chvilku počká, pak už mu tě vrátíme. *Objal ho kolem ramen a culil se, nakonec jeho pohled padl na ženicha, kterému musel dát za pravdu. Dnešek byl šílený a užili si ho, ale možná bylo na čase jít a nějak se připravit na zítra.* Takže ženich vybere pití a pak asi teda rozlet. *Koukal na ně a usmíval se.*
*Zamyslí sa a prikývne súhlasne.* Triss. Triss poznám. Dlho som ju nevidel. Pozdravujem ju. *Povie NATEOVI radostne a chytí ho pri tom za dlaň oboma rukami, než sa stratí a po tom, čo sa objaví, už je celkom rád, že pôjdu preč a aj keď je pod vplyvom drog a znova sa domov k Lónimu vráti takto, teraz si akosi neuvedomuje, že mu z toho bude smutno. Len si veľmi dobre uvedomuje, že alkohol, jedna z jeho najmenej obľúbených vecí na svete, je teraz hlavnou témou a OSTATNÍ od neho chcú, aby si dal.* J-ja… ďakujem, ale alkohol vážne nemám rád. *Povie úprimne.* Ale zaplatím za vás, vyberte si. *Navrhne im a šťastne, priateľsky na na nich usmeje a keď si vyberú, objedná im všetkým s tým, že všetko zaplatí, žmurknúc na barmana, no je to žmurknutie oboma očami naraz a zasmeje sa. Pozrie na NATEA.* Áno, celí ste dúhoví. *Zasmeje sa a nadšene, po tom, čo vypijú svoje drinky, sa KAŽDÉMU z nich hodí okolo krku v priateľskom, pevnom objatí.* Predsa sa uvidíme možno na svadbe. Ďakujem za pozvanie a užite si to, čo sa chystáte ďalej robiť. *Naradostene si vyskočí na mieste a začne sa boriť medzi ľuďmi, farebnými, skoro kreslenými.* /Asi ma nemali púšťať samého./ *Pomyslí si pobavene v hlave a vyberie sa domov do Bronxu, poskakujúc si cestou šťastne - konečne sa zas uvidí so svojim priateľom.*
Jasně, objedánem něco silného a já si doma ještě loknu toho od tebe, ale já musím zítra na dvůr, sakra...asi si dám, hehe, omluvenku, podepíšeš mi jí? *Koukl na NATEA. Pak objednal tedy to pití.* A triko najduuu, neboj see, budu ho mít! *Slíbil. Pak koukl na CASE, objal jej a přikývl.* Ano, pití a nazdar!! *Zasmál se. Když pak TAN objednal pití, tak se na něj děkovně usmál.* Děkuju že jsi přišel, a rád tě uvidím. *Mrkl na ně, než i jej objal a sledoval, jak odchází. pak do sebe kopl drinky a uculil se.* No, a my asi končíme, co? *Optal se ostatních.*
*Čaroděj se uchechtne a přikývne na slova Castora, než se obrátí na Tana.* Pozdravím, neboj.. *Zazubí se na něj a k Remimu zakroutí hlavou.* Je mi líto, kámo,a le pochybuju, že můj podpis má ve Faerii nějaký vliv.. *Zasměje se a ještě se na něj ušklíbne, když slíbí, že triko najde. Trochu překvapen je vtažen do objetí Tana, ale i u jeho slov, že jsou duhoví se zasměje a rozloučí se s ním, zatímco mizí pryč. Čeká, co Remi objedná, načež to do sebe po přípitku hodí.* Zřejmě ano.. Hele, auto nechám u tebe za rohem a přijdu si pro něj zítra nebo pozítří.. Prostě někdy před svatbou.. Tak mi ho ohlídej.. *Uchechtne se.* A já taky mizím.. Už tak jste mě namočili do průseru až po uši.. *Zasměje se ještě a pak opustí bar. Venku zaleze do nějaké vzdálenější uličky, odhalí křídla a odletí. Jediná klika toho, že letí z Queensu je, že nemůže na cestě do Brooklynu přistát zase Triss na balkoně.*
*Jen co do sebe hodí poslední přípitek, odloží sklenku na bar a hned se obejme s TANOIOU na rozloučenou.* Tak dobře dojdi, nikam nespadni a uvidíme se na svatbě. Bude pokračko. *Mrknul na něj a pak se jen culil, když ho sledoval jak odcházel. Svůj pohled pak nechal na těch dvou, co ještě zbyli, konkrétně na čaroději.* Po Remim moc nechtěl něco hlídat, bude rád, že ohlídá sebe. *Zaculil se a pak se i s ním rozloučil s tím, že se uvidí na svatbě.* No a my asi taky jdeme co? *Pronesl směrem k Remimu, načež se vydal ven. Pokud s ním šel i fér, tak se oba vydali k němu domů, jelikož tam měl Castor auto, pokud se k němu Remi nepřidal, rozloučil se s ním už v baru a vydal se pro auta, načež do něj pak nasedl a nějakým zázrakem dojel domů.*
*Remi sledoval, jak se všichni rozešli a nakonec i ona zamířil domů. Spokojený, veselý, a naašený na další dny.*
*Přikývla na to, že má jít k domu, ale ještě chtěla vidět předek auta, kdy spatřila rozstřílenou SPZ značku. Jako kdyby mířil jen do ní. Ani auto nebylo nijak poničené. Dvě kulky sice zasáhly kapotu, ale dost daleko od čelního skla. Po tomhle zamířila rychle do bytu Mari. Po dnešním zážitku se nehodlala zdržovat venku. V jejím bytě si sundala kabát, ale neměla jedinou věc na převlečení.* Mari? Půjčila bys mi něco na spaní? *Optala se a rozpustila svoje vlasy z copu. Ve tváři šlo vidět, že je unavená a má starosti. Spánek mohl být to nejlepší, ale nyní si nebyla tak jistá, že usne klidně sama. Kdyby tam Mari nebyla a ona se vydala na vlastní pěst do Lunaparku, co vše by se stalo? Jen lehce zakývala hlavou do stran, kdy si přiložila prsty na spánek a těžce vydechla. Jakoby si uvědomovala konečně závažnost celé situace.*
*Poté co Cait vylezla z auta, tak se s ní šla podívat na předek auta. Nevypadalo to moc poničeně.* /Stejně to ale budu muset vysvětlit na stanici./ *Povzdechla si a začala připravovat výmluvy pro šéfa, proč tam s tou ženou vlastně byla. Poté vyšla do svého patra, zavřela za ní a Caitlin dveře a zkontrolovala zabezpečení bytu, tak jak to dělá poměrně často. Na Caitiinu otázku pokývala hlavou a vešla do ložnice, kde ze skříně vytáhla svoje tričko a tepláky. Sama si vzala svoje pyžamo, aby ho odnesla do pracovny.* Víš, kde co je. Udělej si pohodlí, dej si sprchu, je to na tobě. *Pokývla rameny.* Dneska spíš v mojí ložnici, já zase v pracovně. Kdyby cokoliv budu v obýváku. *Pokynula rukou na gauč, kde se taky potom usadila a rychle napsala SMSku Killiánovi. DNESKA PO NÁS NĚKDO STŘÍLEL, CAITLIN JE V POŘÁDKU A JÁ SI NĚCO Z NĚJ PAMATUJU, MÁM TO ŘEŠIT PŘEDNOSTNĚ S POLICIÍ PŘES IDENTIKIT, NEBO TO BUDE ŘEŠIT SMEČKA? Poslala to a opřela se pořádně do gauče.*
Děkuji *Pronesla pokorně a šla si dát sprchu. Po chvilce vylezla v jejím oblečení. Hezky vonělo až jí překvapilo, jak Mari voní a vlastně jí to z části i připomínalo už pocit bezpečí.* Tak jo... Půjdu si lehnout *Zašla do ložnice, kde se půl hodiny převalovala, než se nakonec zvedla s těžkým povzdechem. Nešlo jí usnout. Ne samotné, i když celý dům byl zabezpečený, tak měla strach. Zavítala do kuchyně, kde už věděla, co je a začala si dělat čaj. Když viděla věci Mari byla více v klidu, jelikož to byla jistota, že tu někdo je. Objala se a zahleděně koukala na prázdný hrnek, který se chystala zalít vodou. Přemýšlela, co asi dělala nyní Mari? Hodlala se za ní jít podívat. Hádala, že nejspíš také nebude ještě spát.*
*Věděla, že jí čeká hned několik papírovacích prací po tomto incidentu a tak to začala vypisovat, prozatím netvořila oficiální identikit, ale pro sebe do poznámek si něco málo zapsala. Přece jen se to může hodit. V hlavě jí šrotovalo co by mohla udělat ještě pro ochranu Caitlin, samozřejmě, že mít u sebe jednoho ochránce se dá, ale chtělo by to stálou ochranu nebo minimálně dva vlkodlaky.* Uhm, kde to mám. *Zamumlala si pro sebe a sklonila se pod konferenční stolek aby od tama vytáhla jednu starší složku, ve které měla i pár prázdných papírů. Na ticho sice byla zvyklá, ale dnes na to neměla náladu, boxovat se jí nechtělo a běhat jít nemohla. Kytara byla v ložnici u Cait a tu nechtěla budit, takže nezbydlo nic jiného než zapnout televizi, vzala si deku a opřela se na gauči a pustila si nějaký akční film, jen potichu aby nevzbudila spící ženu vedle.*
*Udělala čaj i Mari. Vzhledem k tomu, že tu měla nejčastěji zelený usoudila, že ho má nejradši. Zamířila přímo do obýváku odkud slyšela nějaké zvuky.* Taky nemůžeš usnout? *optala se a položila čaj na stůl.* Já jen... kdybys chtěla. Mohu tu být na chvilku s tebou? *Věděla, že jí Mari měla nejspíš pro dnešní den už dost, ale samota jí nyní moc nesvědčila. *Mám dojem, jakoby v tom pokoji někdo byl, i když není* Zarylo to do ní jakýsi druh strachu, kterého se pro dnešní den už nemohla zbavit. Mezitím jeden z policistu, co dostal hlášení o Mari a střelbě se rozhodl jí obeznámit, jak dopadlo vyšetření na místě. Chytli ho... tím že oslepl z neznámého důvodu, tak ho převezli do nemocnice, kde se nezjistilo téměř nic... jak by mohlo na kouzla jednoduše nebyla medicína připravená a převezli ho do cel. /Maria Martines po Vašem obeznámení o střelbě a rychlém jednání byl střelec dopadnut na místě a převezen na stanici, kde bude podroben výslechu./*
Ah, děkuju. *Převzala si od ní čaj a přičichla si k němu, ihned poznala svůj oblíbený zelený čaj s citrónem, pousmála se do hrnu a lehce upila.* Klidně se posaď, pustila jsem jen nějaký film v televizi. *Opět provedla stejný pohyb rameny jako předtím. Naslouchala jejímu problému.* Chápu, můžu tě ujistit, že můj byt je velice dobře zabezpečený a pokud by se jakýkoliv cizinec pokusil o narušení tohoto prostoru hned to poznám. *Svůj byt brala za bezpečné sídlo, kam se denně vracela a rozhodně by nikomu neprominula kdyby se jí vloupal do bytu a pokusil se napadnout jejího hosta. Po chvíli jí přišla SMSka.* /Poslední dobou svůj mobil používám víc, než je u mě obvyklé./ *Lehce si povzdechla a přečetla si jí. I když tedy poté co jí spadl kámen ze srdce se obávala co by ten muž mohl prozradit. Aby byla ale Cait klidnější, tak jí oznámila, že střelec byl chycen.*
*Vděčně se pousmála, když usedla na gauč a natáhla přes sebe deku, aby se mohla dívat spolu s ní.* Cokoliv mi zvedne náladu, když nebudu sama a mimochodem... mimo kontext... Potřebuji, pak vědět, co používáš za aviváž. Krásně voní. *Pronesla s tím, že se tímhle trochu i uklidnila, kdyby jí na tohle Maria ani neodpověděla vůbec ničemu to nevadilo. Chtěla se jen cítit v pohodlí. Uslyšela cinknutí telefonu, kdy koutkem oka pozorovala, co dělá a když slyšela, co vyřkla nahlas si oddechla.* To znamená, že by skrz něj mohla být spojitost k Thomasovi.*Jen je otázka zda bude mluvit a realita byla taková, že nechtěl. Zmiňoval se jen o Cait a Mari. Popsal je dost jasně, že bude mluvit jen s holkou s jizvou přes tvář a s těhotnou blondýnou, ale to už policista nenapsala z důvodu, že bylo pozdě večer a nechtěl je rušit. Na tohle bude čas i další dny. Cait mezitím pomalu, ale jistě usínala s pocitem bezpečí u filmu, ale vždy se trhavě probrala, jako by zde někdo byl a upila z čaje.* Co to vlastně vyplnuješ? *poukázala na papíry, které měla u sebe.*
Upřímně ani nevím, prostě jsem ho koupila v krámě. *Na chvíli se zamyslela, jestli si vzpomene na jméno, nakonec to ale vzdala, byla to pro ni nepodstatná informace.* V koupelně na pračce by to mělo stát, tak se můžeš pak podívat. *Pokynula hlavou ke dveřím od koupelny a poslouchala film. Nebylo to nic moc zábavného, ale sloužil skvěle jako kulisa a navíc se tam občas i objevila nějaká ta zábavná scéna.* Je to docela možné, ale taky se může stát, že se zatvrdí, zítra zkusím něco zjistit na stanici pokud budou nové informace. *Zadívala se na papíry na stole, které snad už byly všechny nezbytné vyplněné. Byly tam tři plné a pár poloprázdných.* Jen něco k dnešku, oznámení o škodě, prohlášení o napadení se zbraní, prohlášení pro mého šéfa o důvodu toho, proč jsme tam byly spolu. A další věci, chtěla jsem to mít z krku abych to zítra mohla pohodlně na stanici jen odevzdat. *Vysvětlovala to Cait dost polopatě, zapoměla se zmínit i o identikitu, ale ten teď už nebyl nijak důležitý.*
*Byla rozhodnuta, že se posléze půjde podívat do koupelny, ale nyní hodlala jen ležet. Více se uvelebila na gauči a přehodila přes sebe více deku. Nechala Mari dodělat papíry s tím, že je stejně má už skoro hotové a nechtěla jí do toho mluvit. Zaměřila se na film, který sem tam ještě vnímala, jenže přítomnost Mari ji nakonec ukolébala ke spánku. Fakt, že byla blízko ní ji činil klidnou a ani nepůsobilo, že by se jí spalo špatně spíše naopak byla uvolněná a konečně se mohla pořádně vyspat. V těhotenství to nebylo snadné, když měl člověk nevolnosti a do toho stres a plod rostl, takže dostávala zabrat každý dnem jen to na sobě nedávala znát, ale na spánku se jí to vždy podepsalo, jenže dneska ne. Konečně se její tělo uvolnilo s tím, že u Mari je prostě nejvíce bezpečno a útulno.*
*Už se jí skoro zavíraly oči, koukala se na film a na chvíli se koukla na Caitlin, nakonec se podívala zpátky a pozorovala dění před televizí.* /Zítra musím vyndat ty plyšáky z auta než pojedu na stanici./ *Díky této myšlence jí došlo, že dnešní den měl v sobě mnohem víc zábavných věcí než těch špatných, sice neskončil úplně nejlépe, ale ten chlap už je pod zámkem a to je hlavní. Hlavou jí projelo pár momentů a ona se skoro až usmála, rozhodně zjistila, že i v lunaparku může být zábava, ale atrakce fakt nejsou nic pro ni. Nakonec se jí začaly zavírat oči a ona se víc zachumlala do deky, chvíli to ještě vydržela, ale nakonec usnula. Televize se po půl hodině vyplnula a tak v bytě byla tma najednou.*
*Kim se večer vracela domů z práce. Poté, co strávila pátek v lunaparku byla od víkendu opět v plném zápřahu a jít domů se jí podařilo až v úterý večer. Na sobě měla pletený svetr, úplé džínsy a boty nad kotník, přes rameno přehozenou taškou s uniformou na přeprání, balíčkem psích pamlsků a těstovinovým salátem na večeři a v uších sluchátka, ze kterých by kolemjdoucí mohl zaslechnout slabé rytmy sedmdesátek. Přestože byla Kim, co se oblečení i hudby týče, chameleon, z jejího úsměvu a lehkého pohupování hlavou by leckdo mohl vytušit, že tohle byl skutečně její vibe. Spokojeně zabočila do uličky, kterou si obvykle krátila cestu mezi hlavními ulicemi, aniž by si všimla toho, že ji ze stínů někdo pozoruje, natož že ji po pár metrech začal následovat.*
*Emerie měla jeden z večerů volných a proto se rozhodla jít si zaběhat. O víkendu byl úplněk a ztataceně potřebovala vědět číslo na toho Chrise, protože nehodala nic riskovat. Nikdo z kolegů nic nevěděl a smečce se nedokázala dovolat. Takže zbývalo jen doufat, Zatím jí hrjaí ve sluchátkách písničky do kterých běží. Už se musela obléknout tepleji takže na sobě měla dlouhé zateplené legíny a mikinu. Jako vlkodlak toho tolik nepotřebovala, ale přece jenom musela vypadat jako člověk a tohle měli lidé oblečené. Když zahne za jeden roh zak se zastaví a sundá si sluchátko uz uší a ohlédne se. Byl to zvláštní pocit, jako kdyby cítila na osbě cizí pohled a z toho se jí naprosto ježily chlupy. Chce se orzběhnout dál ale místo toho se před ní objeví Kimberly.* Pane bože! *Vyjekne Emmie a chytí se za srdce a vykulí oči.* Do háje, vyděsilas mě. *Zasměje se lehce.*
*Ten jekot ji vytrhnul z vlastních myšlenek a nadskočila jako srnka, za kterou někdo vystřelil a okamžitě si strhla sluchátka. Naštěstí to byla jen jiná žena a k tomu zrovna Em. Rozesmála se, ale srdce jí v tu chvíli bilo až v krku.* Ježíši Kriste, Em! Nápodobně, *Odpověděla se se smíchem, ale starostlivě se na ni podívala.* Jsi v pořádku? *Zeptala se, zatímco si sluchátka přehodila přes krk, aby jí nespadla.* Kde se tady vůbec bereš? *Jakmile se přestaly smát, měla najednou zvláštní pocit, jako by poblíž někdo byl. Takový ten nepříjemný pocit, jako by ji někdo, nebo něco, pozorovalo a byla si celkem jistá, že ten pocit nemá z Em. Nechtěla ale dát nic najevo, nejspíš šlo jen o iracionální paniku.*
*Chvilku jí dá zavrat, aby se uklidnila. Jako dítě, když ji podobně bratr vylekal, se dokonce párkrát přeměnila. Teď už s tím problémy naštěstí nemá. Jen co se uklidní tak si vydechne. Vidí že Kim spíšep obavila, ale nejspíštaké vylekala.* No... ježíš sice nejsme. *Zasměje s lehce a pak přokývne.* Jo jsem v pohodě a ty? Nevrazila jsme do tebe? *Ujistí se a schová svoje sluchátka do krabičky kam patří. Měla si možná pořádit takové ty velké bezdrátové, ale to bylo fuk.* Běhám...*Ukáže na své oblečení.* Co ty? Jdeš z práce? *Zeptá se a ten neblahý pocit stále nezmizel. Nadechne se, aby mohla použít čich, cítí něco zvláštního ale to může být i puch z kanalizace.*
Ne, nevrazila, všechno je v pohodě. *Usmála se na ni tím svým obvyklým, mílým způsobem.* Což vůbec není špatné, mám pro tebe to číslo na Chrise. A jop, z práce, po čtyřech dnech. *Ušklíbla se. Těžko by Em vysvětlovala, že ty předchozí tři noci opravdu spala v nemocnici na volném lůžku zakrytá pláštěm, ale to už byl holt úděl některých směn.* Jen jdu teda ještě ke známému vyzvednout Mayu. Běháš tudy často? *Optala se se zájmem, ale pak ztichla. Všimla si, že i Em je trochu napjatá.* Hele, Em… Možná to bude znít hloupě, ale… Taky máš pocit, že nás někdo pozoruje? *Zeptala se polohlasem. Snažila se něco ve tmě zahlédnout, ale neviděla nic, co by stálo za pozornost. Ten zvláštní pocit však nemizel, naopak, jako by zesiloval. Mlčky polkla, sluchátka raději sbalila a pevněji sevřela svou tašku.*
*Slabě se na ni pousměje a přikývne.* /Dobrý tak není sražená./ *V hlavě se uchcecthne nad tou myšlenkou. A pak se jí skoro rozzáří oči.* Opravdu? Vážně máš jeho číslo? Pane bože, děkuju. *Vytáhne si telefon a podá jí ho, aby to číslo mohla napsat do kontaktů.* No jo uděl vás zdravotních pracovníků. *Zakroutí nad tím hlavou.* Měli by vám přidat nebo já nevím... mco se v tom nevyznám skoro nikdy jsme nebyla u doktora. *Mykne rameny. Jako vlkodlak to od přemeny nepotřebovala všechno se samo napravilo. Pak jen souhalsěn přikývne.* CHápu a ne... Bydlím na Staten jen jsem sem šla pracovně a pak jsem si překla že si půjdu zaběhat. *Pousměje se lehce a cítí to své napětí a ostražitost. Připravená je obě bránit.* Ano. *Přizná nakonec a rozhlédne se ale nedokáže nic vyčíst.* Myslím, žebychom měli jít na hlavní ulici...*Odtuší a chytí Kim za paži, aby ji případně oddtáhla kdyby nechtěla jít. Vydá se směrem na hlavní ulici, ale mají ještě pěkný kus před sebou téhle uličky.*
Jasně. Snad ti to pomůže. *Přikývla s úsměvem, ale ten trochu posmutněl při zmínce o přidání.* Kdyby nám spíš přidali volno, peníze sice platí nájem a jídlo, ale čas ti nevynahradí… Jenže, víš, jak to je… Zdravotníci a nejsou a kdybys byla v nemocnici, třeba po úrazu, asi by sis taky neřekla 'hele, víkend zvládnu sám, jen ať si vezmou volno.' Je to jak to je. *Vysvětlila, ale usmívala se při tom. Měla svou práci ráda. Mlčky přikývla nad Emmyiným komentářem a zavěsila se do ní.* Souhlasím. Tady je fakt kulový vidět, takhle pozdě… *Zamumlala, zatímco brunetku následovala směrem k hlavní ulici. Em buď ve tmě líp viděla, nebo prostě jen měla jistější krok a ona tak za ní nezaostávala jen proto, že do ní byla zavěšená. Vešly zrovna do nejtmavší části uličky, když najednou Kim ucítila, jak se jí něco sevřelo kolem nohy. Vzdáleně to připomínalo psí kousnutí, přesto to nebylo stejné a bylo to daleko bolestivější. V tu chvíli nestihla ani zaregovat, krom toho, že zmateně uskočila a vrazila tak do Em s vyjeknutím, které se změnilo na výkřik v momentě, kdy s ní to něco nadlidskou silou smýklo a vytrhlo ji tak ze sevření Em. Ze tmy se jen ozval tlumený zvuk podobný zavrčení.*
*Emerie si jen lehce složí ruce na hrudi a pokrčí rameny.* Jasné však jo. Je vás málo předpokládám, chtělo by to víc ale obává se že v dnešní době ani ty student moc nevezmou do práce hned po škole že jo. *Pokrčí prostě rameny. Ona nenajít Preator tak netuší co by se svým vzděláním dělala. Doktora určitě ne. A to její umění jí tolik nevydělávala, aby si mohla zrovna hongat nohama na hromadě peněz. Slab ě se pousměje, dkyž se Kim zavěsí do její ruky, ostatně takhel byla víc v bezpečí.* Ano přesně. *To nebyla tak uplně pravda, Emerie viděla docela dobře jen ne tam kde potřebovala. Ještě než něcco chytí Kim za nohu Emerie to ucítí, ten pach. Už se otočí, ale je pozdě. Kim zaječí a něco ji odjodí stranou, sílou která je nalidská a ozve se zavrčení. Emerie se otočí a vidí za sebou něco co přípomíná vlkodlaka, ale podle pachu věděla že to vlkodlak není. Je to démon Helloud. To bylo to co cítila celou dobu. Jenže se zdá že doslova vylezl z kanálu. Emerie se koukne po Kimberly. CÍtí krev. Polkne, tohle nebylo dobrý, tohle zatraceně nebylo dobrý.* /Tolik popaírování./ *Na to nechce ale myslet. Vnitře začne panikařit. Stojí před ní démon, žádný lovec stínů na dohled a zraznený civil před ní. Přemění si jen číst děla, ruce na tlapy a svou síkou odhodí démona na druhou zeď co nejdál od něich. Pak Emerie doběhne ke Kim, kterou vezme doslova na záda na káču, už se svýma rukama a rozběhene se dál na ulici, dvřív než je démon dožene.*
*Kim narazila zády a hlavou do čehosi tvrdého a chvíli jí trvalo, než se byla vůbec schopná nadechnout. Ať už s ní smýklo cokoli, pustilo ji to, což bylo v současné chvíli štěstí v neštěstí, tedy ještě kromě faktu, že po té ráně neupadla do bezvědomí. Trhaně se nadechla, ale bolest v jejím těle, zvlášť v noze, byla natolik úporná, že se nedokázala pořádně pohnout. Instinktivně zavřela oči a div si nerozkousala ret, jak se snažila nekřičet, nebo vlastně nevydávat vůbec žádný zvuk. Neviděla tak ani Em částečnou přeměnu, ani to, jak démona odhodila jako hadrovou panenku. Když k ní dívka doběhla a dotkla se jí, nejdřív sebou trhla, ale pak se uvolnila, když otevřela oči a spatřila povědomou tvář. Chtěla něco říct, zeptat se jí, co to sakra bylo, ale místo toho jen cítila bolest při každém pohybu. Musela se i pře bolest nadechnout pusou, jelikož cítila, jak se jí nos plní krví.* /Otřes mozku?/ *proběhlo jí hlavou automaticky. V krizových momentech přepínala na zdravotního autopilota. Hlava se jí motala a dokázala myslet jen na to, že chce pryč. Když si ji tak Em přehodila přes záda, jen tlumeně zasténala bolestí, ale nijak se nebránila.*
*Tiše doufala že je Kim v bezvědomí. Stejně bez zraku Kimberly viděla jen divokého psa co jí kousl, jenže mohal vidět i ti částečnou přeměnu co Emerie měla. Pokud byla při vědomí tak mohla vidět jak jen Emerie toho "psa" odhodila bokem. Proto využila hned situace a utíkala pro Kim, aby je obdě zarhacánila. Vezme ji na záda a jde s ní na rušnější ulici.* Kim, jsi při vědomí? *Zeptá se. Vytáhne z kapsy telefon a řekne k Siri:* Zavolej Oksaně. *Která je jednou z jejích kolegyníí v preatoru a čarodějka. Když to žena zvedne tak Em ani neváhá.* U tebe v bytě na Brooklynu za pět minut, raněný civil, Údéčko. *Vysvětlí v neznámém kódu a roejde se rychle ulicí k bytu ženy. Bohužel i s přechody je tam až za patnáct minut. Ani nezvoní a dveře se jako zázrkem otevřou a Emerie vejde do bytu a jde rovou zkučeni ke gauči na který Kim položí.* Myslím, ýe začíná mít horečku. *Položí řuku Kim na čelo.* Vnímáš, Kim? KImmy? *Poplácá slabě dívku po tváři a otočí se na bělovlasou ženu, která se zeptá co se stalo.* Helloud v temné uličce. *Vysvětlí a bělovlasá jen přikývne a s jením mávnutím ruky se na konferenčím stoleku objeví věci na ošetření.* Je civil, možná budeš muset mazat paměť. *Špitne Emerie ke své kolegyni.*
*Když se jí Em zeptala, zda je při vědomí, jen v odpověď tiše zasténala bolestí. Při vědomí sice byla, ale rozhodně ne dost na to, aby ze sebe dokázala dostat nějakou rozumnou odpověď. Nebo vlastně vůbec odpověď. Všechny zvuky, včetně rozhovoru Em k ní doléhaly jakoby z dálky. Neslyšela nic konkrétního, jen dívčin hlas. Hlavní zvuk, dalo-li by se tomu tak vůbec říkat, bylo pulsování krve v její hlavě. Cestu do bytu, kam ji Em nesla, měla před očima spíš černo, než cokoli jiného. Trochu se probrala, ale bylo vidět, že se sotva drží vzhůru.* Em… *Zamumlala její jméno v reakci na to své, téměř nepřítomně, přitom cítila, jak se jí neustále klížily oči, jednak zvláštním pocitem vyčerpáním, jednak jako přirozená snaha těla zmírnit její závrať. Nakonec se tomu poddala a oči nechala zavřené. Sice slyšela, jak se ženy baví, ale nerozuměla ani slovo.*
*Zatím co Emerie nesla Kim k Oksaně přemýšlela nad tím co všechno napíše do papírů. Démon je už naštěstí nesledoval takže cesta k její kolegyni byla naprosto klidná až na to, že měla dojem že jí Kimmy v rukách vzplane. Když je u ní doma položí Kim na gauč a čupne si k ní.* Bude v pohodě? *Zeptá se své kolegyně, která na minutu ztichne jako dkyby přemýšlela ale nakonec souhalsně přikvýne.* "Bude, přišly jste dost brzo takže jí nic nebude když ji vyléčím..." *Ujistí ji zatím co začne desinfikovat její ránu po kousnutí na noze a kouzlem míchat v hmoždíři koření a bylyinky. Emerie jen sedí a nechá Oksanu dělat co potřbeuje. Vidí, že Kim zavřela oči, ale že dýchá. Položí jí ruku na čelo a koukne se.* Uplně hoří...*Podíá se starostlivě, ale Oksana jen mávne rukou a začne jí ošetrovat nějakou mastí, která pěkně smrdí nohu. a pak začne zašívat i její zranení.* Nemůžeš to udělat kouzlem? *Zeptá se zvědavě Emečrie zatím co její kolegyně zakroutí hlavou.* "Ne...Kvůli té masti." *Vysvětlí a tak Emerie jen čeká.* Za horečka je snad horší... *Položí ruku na čelo Kimmy.* "Udělám lektvar nebo zábal neboj." *Emerie jen přikvýne a nechá ji dělat co je potřeba.*
*Kim sebou během ošetřování jen občas trhla, nebo tlumeně zasténala bolestí, ale jinak se příliš neprojevovala. Občas se sice poněkud trhaněji nadechla, když se její tělo zapomnělo a snažilo se dýchat krví uspaným nosem namísto úst, ale celkově byla velmi klidný pacient. Nebylo to jen o tom, že byla sestra, ale vzhledem ke svému aktivnímu způsobu života pro ni nebyly lehčí úrazy nic zvláštního. Chvíli to vypadalo, že se Kim snaží Em něco říct, ale zastavila ji únava. Její tělo se zjevně snažilo soustředit vše, co mohlo, na léčení poraněné nohy. Třásla se sice, ale vypadalo to, že minimálně přítomnost Em ji uklidňuje. Reálně se ale situace začala lepšit až v momentě, kdy jí čarodějka nalila do krku jakýsi nápoj. Nechutnalo to dobře, nicméně ani nijak odporně a hlavně Kim cítila, že její bolehlav a horečka zázračně ustupují. Za jiné situace by ji nejspíš zajímalo, co do ní kdo naléval, ale v současné situaci byla prostě jen vděčná.* Díky… *Zamumlala potichu, než konečně otevřela oči a opatrně se rozhlédla, zatím bez pohybu hlavy. Byla v nějaké místnosti, kterou nepoznávala, noha ji bolela méně, než by čekala tak krátce po útoku. Hlavní ale bylo, že poblíž byla Em.* Em, díky… *Oslovila ji přímo, ale zatím se nesnažila příliš hýbat. To, že teď byla bolest mírnější ještě neznamenalo, že by se měla hned snažit dostat na nohy.* K…Kde to jsme..? *Zeptala se tiše.*
*Emerie si skoro za celé situace okouše všechny nehty na rukách zatím co čeká až se trochu zlepší situace Kim. Sice Oksaně věří, ale i tak tohle ji nenechává chladnou. Sleduje jak jí do krku lije nějaký nápoj co nevypadá ani trochu chutně a Emerie jí položí ruku na čelo. Po chvíli její horčka začen výrazně klesat, což je dobře.*Lež prosimtě. zsůtaň ležet.. *Nazačí jí rukaa, ať stále leží a ani se nehýbe.* Jsme jsme uhm...*Koukne se na Oksanu.* U mé kamarádky, je zdravotní sestra, ošetřila ti to kousnutí od toho psa. *Koukne se na Oksanu zase docela nenápadně.* Nemocnice byla moc daleko a já ani nevím jestli máš pojištění nebo tak tak jsem tě vzala sem. *Vydechne.* Zavolám ti taxík a odvezu tě domů ano Kim? *Vytáhne hned telefon a vyplní uber.* Řekni mu ulici kdy bydlíš. *Koukne se na ni a čeká až jí řekne adresu.* Pojedu s tebou v taxíku a počkám než budeš doma. *Ujistí ji a pak se nahne k Oksaně.* Bude v pohodě, že jo? *Zeptá se.* "Měla by být, kdyby ne tak se mi ozvi." *Ujistí ji.*
Ah… Jo, pes, vzpomínám si… Ježiš, pes! *Vyjekla najednou a posadila se, rozhodně rychleji, než měla, protože se jí zamotala hlava.* Krucifix… Maya. Musím si vyzvednout Mayu… *Začala se poplácávat po kapsách, než v nich našla telefon a začala hledat ve zprávách. Písmenka se jí houpala před očima, ale po chvíli zvládla najít adresu.* Musím se tam stavit… Nebo alespoň zavolat Ravimu… *Povzdechla si a nakonec Em s námahou napsala obě adresy. Uvědomila si, že tašku nejspíš ztratila při útoku, ale naštěstí klíče a peněženku, to nejdůležitější, měla u sebe.* Díky… Vám oběma. *Řekla tiše a Em vděčně stiskla ruku. Nějak dokázala vykouzlit i malý, povzbudivý úsměv.* Zvládnu to, Em. Neboj.
*Až když zmíní psa uděvomí si že jí vlastně Kim říkala, že jde pro svou fenku.* /Sakra ten její pes vlastně./ *Uvědomí si a jen se koukne na Oksanu jako kdyby v ní hledal nějakou hzcáhranu. Sleduje Kim jak hledá telefon a vezme si od ní telefon a opíše adresy.* Dobrá adresa je zadaná. První tě vyhodí tam u toho domu pro tvou fenku a druhá tě zaveze domů. *Pousměje se na ni.* Fakt zvládneš to? *Zeptá se azmáčkne jí ruku zpátky. A pak jí pomůže na nohy a odvede ji ven k taxíku.* Tak snad se dáš do pohody prý se to bude nějakou dobu hojit, ale budeš v pořádku. *Pousměje se na ni zatím co ji vede k autu.* Jsem ráda že jis v pořádku. *Usměje se na ni.* Já budu muset jít už taky domů a jít dělat věci do práce tkaže asi zatím Kim. *Mrkne na ni než za ní zavře dveře od auta a čeká až se auto rouzejde a ona bude moct odejít také. Jakmile se to stane Emerie taky zmzí.*
Super… Fakt moc děkuju, Em. Oběma vám děkuju. *Usmála se i na druhou ženu. Pak se s pomocí Em opatrně postavila a vyrazila s ní ven. Studený vzduch jí dělal dobře, možná by si měla doma ještě na chvíli sednout na balkon?* Zvládnu, věřím tomu. *Přikývla.* Ta noha ještě nejspíš bude chvíli bolet a budu pak muset pořešit vzteklinu, ale hádám, že se to nějak zvládne. *Usmála se.* Nebyla bych, nebýt tebe… Děkuju, Em. Dám vědět, jak mi je. *Kývla na ni ještě, když nasedala do taxíku a přemýšlela, jak bude Ravimu vysvětlovat, v jakém je stavu, Maye, že pamlsky dostane až doma, protože u sebe opravdu žádný nemá, ale hlavně už chtěla být doma a vyspat se z toho, co se jí právě stalo.*
*V dálce se čeří hladina moře, které se ve vlnách rozbíjí o písečnou pláž a zářivé slunce se zlatě třpytí na obloze. Je to tak krásné místo a scenérie, že by mohlo být zasazeno do nejúžasnějších pohádek, ale co se odehrává v jeho nitru, to je příběh, který se vypráví jen šepotem. Když se rozhlédnete kolem můžete si všimnout, že na trámech se zastřešeným posezením, zábradlích a ostatních záchytných bodech visí závěsné lampióny, vesměs s podzimní tématikou a také světelné řetězy, které prozatím ještě zůstávají za světla potemnělé, než přijde jejich čas prozářit noční veselí.* *Při vstupu na poutní místo vás obklopí povznášející vůně cukrové vaty, perníku, velmi brzo také nezaměnitelná vůně párku v rohlíku a jiných pochutit, co jen hrdlo ráčí. Hrající si děti se smíchem proplouvají za veselého smíchu pod vašimi nohami od atrakce k atrakci, mnohé mají pokreslené obličeje barvami, nanesené třpytky a tetovačky, které tu někde sehnaly v soutěžích určených nejmladším.* *Zatímco stánky s občerstvením lákají návštěvníky na sladké či slané dobroty a voňavou kávu, punč, či jiný nápoj, tak provozovatelé atrakcí vás lákají na to své. Můžete tu mimo dětské aktivity najít běžné podzimní aktivity jako je lovení jablíček z vody ústy, ruské kolo, horská dráha, kolotoče různých velikostí nebo tvarů, autodrom, trampolíny, vysokou věž, mixér a další.* *Ale jedna atrakce na této pouťové slavnosti je výjimečná. Stojí v samém srdci pouti a jmenuje se "Dům Hrůzy." O této atrakci se toho mnoho neví a mnoho lidí se kolem ní pohybuje, jako by se báli, co by mohli spatřit. Zdá se však, že oprávněně.* *Dům Hrůzy je jako živý sen, nebo spíše noční můra. Když vstoupíte do jeho chladných zdí, začne se měnit. Obrazy a zvuky vás vtáhnou do světa vašeho největšího strachu. Každý krok je krokem do temnoty, kde se vaše vlastní obavy stávají skutečnými. Tam, ve stínech tohoto domu, nemáte kde ujít před svými démony. Musíte čelit svým nočním můrám tváří v tvář.* *Mnoho návštěvníků si nepamatuje, co viděli uvnitř Domu Hrůzy, protože pravý strach zmrazí slova v krku a umlčí vzpomínky. Ti, kteří se nevzdají, opouštějí tuto atrakci s očima plnými hrůzy a slibem, že už nikdy na podobné místo nevkročí, nedokáží ale většinou říci proč, a když už si snad někdo něco vybaví, protože má Zrak, neshoduje se to s popisem, který dala jiná osoba. Nakonec…každý se bojíme něčeho jiného.* *Takže, pokud jste připraveni čelit svým vlastním démonům a vydat se na pouť, která vás vtáhne do světa strachu a nejistoty, vstupte do Domu Hrůzy. Ale buďte varováni, tento zážitek bude skutečně děsivý a stáhne vaše hrdlo úzkostí. Máte dost odvahy vstoupit do domu hrůzy? Nebo se dnes nechcete bát?* //PROSÍME, ABYSTE DALI VĚDĚT, POKUD PŮJDETE DO DOMU HRŮZY, TEN BUDE TROCHU VÍC MODEROVANÝ, AŤ SI TO POŘÁDNĚ UŽIJETE.
*Dnes je nějaká akce na pláži a Emerie se to orzhodla nít občíhnout. Dneska měla volno tak proč si ho trochu neužít. Už je tepleji oblečená na sobě má vzorovanou bundu s native american vzorem a na sobě kostkovanou košli a nějaké džíny a k tomu nějaké vyšší boty. Vlasy má rozpuštěné. S rukama v kapscáh, kde má všechny věci co potřbeuje si to míří na pláž, kde vidí ten rozruch slabě se nad tím usměje a jde si první pro něco teplého. Vystojí si řadu na kafe a pak jde ke stánku co prodává kukuřici tak si jednu koupí, napíše pár SMSek svým kolegům jestli přijdou ale nehcávají ji na zobrazenu.*
*Nadešel den Lunaparku na který se z velké části těšila už jen z pocitu, že si bude moci odpočinout. Nakonec se rozhodla, že nebude otravovat Tanoiu ani nikoho z okruhu jí blízkých, jelikož to nosilo zřejmě jen smůlu, ale Maria byla policistka a sama se navrhla, že s ní půjde. Oblékla se do černých legínů, tílka a přehodila přes sebe hnědý dlouhý kabát zatím, co si vlasy sčesala do copu. "VYZVEDNI MĚ VE 14:00 A NEZAPOMEŇ NA MOJI PROSBU." pousmála se, jelikož doufala, že Mari tímhle popostrčila k tomu, aby se nějak ohákla. Sama šla před sídlo vyčkávat na její příjezd. Lépe řečeno stála u dveří, aby nedostala hned kázání o tom, že byla dál od dveří sama. Protočila oči jen nad tím, když si přehrávala, jak by vypadala ta konverzace, kdyby tak učinila. Nohou poklepávala do kachliček. Nezdálo se, že je zima, ale vítr foukal, což ji donutilo trochu se přikrčit, než spatřila služební auto. Rychle k němu přiběhla a zalezla do auta.* Musím uznat, že nechat se svézt policejním autem je docela kuriozita. Těšíš se? *Nemohla se dočkat otráveného pohledu Mari, protože měla dojem, že i když se Mari tváří, že by zabíjela, tak je vlastně ráda za její společnost.*
*Kim se rozhodla opět využít příležitosti konající se předhalloweenské akce pro to, aby na sebe hodila nějaký kostým, tentokrát ale chtěla něco jednoduššího a praktičtějšího, než šaty po zem. S ohledem na to, že nedávno konečně zhlédla Wednesday - hlavně na popud svých kamarádů, protože* /Kim, MUSÍŠ, máš ráda vlkodlaky a navíc Enid je hrozně ňuňu, bude se ti líbit!/ *a koneckonců, měli pravdu - rozhodla se poctít tento fakt právě outfitem inspirovaným touto postavou. V růžové mikině, vestě, červených kalhoták s barevnými pletenými návleky a červených teniskách skutečně seriálovou vlkodlačici, co miluje barvy, připomínala. Křídou obarvené konečky vlasů tomu už jen dodaly na dokonalosti. Od začátku večera už stihla nasbírat hromadu třpytek do vlasů, nějaké ty malůvky a ozdobné kamínky na obličeji a celkově tak svým vzhledem připomínala spíš teenagera, který se nechal strhnout atmosférou, než zdravotní sestru. Když se tak rozhlížela, všimla si u stánku s kukuřicí Emerie. S nadšením došla až k ní.* Nazdar Em. Jak tak koukám, budu na tu vaši bandu 'náhodně ' narážet už pořád. *Na rtech jí přitom hrál pobavený úsměv, byla ráda, že brunetku opět vidí.* Jak ses měla?
*Ráno si přivstala aby stihla po ranním běhu nejen sprchu, ale i umýt si vlasy a vyfénovat je. Nezapoměla, že slíbila Caitlin vyčesané vlasy. Nakonec si je zapletla do dvou pevných copů, které na konci ozdobila ještě peříčky. Počkala na chvíli až jí Cait napíše. Pro dnešek vyměnila své taktické oblečení a kalhotový kostým, který většinou nosila do práce za černé poměrně uplé tílko, které rýsovalo její postavu, přes které si nasadila podpažní pouzdro a vložila do něj jednu svou zbraň, aby to vypadalo ležérněji, tak přes to přehodila flanelovou košili zeleno-černé barvy. Pro své pohodlí a pohodlné nošení si vzala poměrně volnější rifle a kanady, do kterých si zastrčila ještě dva nože.* /Nezapomínej, že dneska to není jen o zábavě, ale také o bezpečnosti Cait./ *Lehce se těmi slovy probrala, vzala svůj batoh do kterého si hodila mobil, peněženku a boxer. Zároveň z kabelky vyštrachala klíče od auta a koukla na hodinky, měla ještě pět minut než musela vyrazit a tak si pro změnu vzala po dlouhé době i několik náramků, které dělala s dědem. Poté seběhla dolů z bytu a zamířila k autu, opatrně vycouvala a dojela až k sídlu smečky, kde nabrala Cait.* Ahoj, ani nevím. Myslím, že v lunaparku jsem byla jen jedinkrát. *Podotkla směrem k ní a jela dál až k pláži, kde zaparkovala, vylezla společně s Cait a zařadila se k jejímu boku.* Kam máš v plánu jít jako první?
*Čarodějka měla volný den a rozhodla se zase pro jednou socializovat jako normální člověk a ne osobnost v hledáčku veřejnosti. Na sobě měla jednoduché světle modré džíny, bílý rolák, černou koženku, obvyklé černé kanady a zpod roláku jí na hrudník padaly černé tlačítkové sluchátka. Vlasy měla sepnuté do drdolu a v kapsách měla jedině klíčky od auta, kterým přijela a telefon, v jehož obale měla vše potřebné, včetně pár bankovek na útratu na pouti. Stejně jako většina, strašidelnému domu se vyhne s nepříjemným pocitem, věděla, jak na tom je po pekle a riskovat ztrátu kontroly před desítkami civilů a ještě sebevraždu, kdy na sebe uvnitř něco zhodí, to vážně nechtěla. Na druhou stranu se rozhodne ochutnat vafle s ovocem, čokoládovým topingem a šlehačkou, zatímco se rozhlíží a seznamuje s atrakcemi. Ještě se nerozhodla, na jakou by ráda zkusila jít, ale vzpomene si, když sem zatáhla krále víl na horskou dráhu a ruské kolo. Zábavný den.*
*Prohlédla si ji a musela uznat, že působila jistým indiánským způsobem. Ještě chvilku se na ni dívala možná až dlouho nevhodně, což si sama uvědomila.* Promiň já jen, že jistým způsobem budíš pozornost, ale v dobrém. Nyní bych si opravdu řekla, že pocházíš z míst, kde je člověk spjat s přírodou *Byla i trochu překvapená tím, že Mari na žádné takové akci nebyla a jestli, tak to bylo dávno.* No tak to ovšem musíme projít nějaké atrakce. Jak můžeš říci, že tě něco nebaví, když jsi to ani nikdy nevyzkoušela *Na tváři ji pohrával úsměv a vyšla spolu s ní z auta, když se držela v její blízkost.* Nejprve bych to viděla na stánek s kávou, co ty na to? *Sama nebyla moc na žádné atrakce, ale už teď ji okolní nálada začala bavit. Pohledem ještě sjela k Mari a viděla, že měl oblečení na sobě upnuté, takže to rýsovalo její tělo /Ta rozhodně tvrdě trénuje.../ Koukla se zpět na sebe. /Já sice ne, ale elegance mi stále nechybí.../ Nějak se tímhle uklidnila.*
*Zkontrolovala, že doopravdy má zamčené auto i zabezpečený kufr. Bylo by dost nebezpečné pokud by se do něj někdo dostal, ale na druhou stranu musel by i otevřít sejf, takže to nebylo tak jednoduché. Potom vykročila směrem k pláži a podívala se na Cait. Celkem rozuměla tomu co myslí, ale na druhou stranu si nepřipadala jako někdo kdo skrývá svou domorodou stránku.* Podle mě to není zas takový rozdíl. *Pokrčila kameny v jejím obvyklém gestu a na tváři si držela svou poměrně netečnou masku, vydržela to do chvíle, než Cait začala mluvit o atrakcích. Při těch slovech mírně vykulila oči a ztratila na své mírnosti, to se však rychle vrátilo do normálu, ale pokud jí někdo pečlivě pozoroval, tak si toho musel všimnout. Radši se k tomu nevyjadřovala a doufala, že takové pošetilé nápady Caitlin rychle přejdou.* Osobně kávu nepiju, ale pokud by sis dala něco teplého a tak můžeme jít. *Rozhlédla se kolem sebe aby zahlédla nějaký stánek s kávou. Jedním okem však byla stále na té ženské, co kdyby ji zase napadla nějaká blbost. Pomalu došla ke stánku a snažila se pohledem zjistit jestli dělají i čaj.*
*Všimla si jejího výrazu při zmínce o atrakcí. Ten pohled si rozhodně zapamatuje, jelikož Mari náhle působila, tak vyvedená z míry, že už jen z toho důvodu ji musí vzít na nějakou atrakci. Bylo jich zde více než dost a jedna bude rozhodně stačit. Nehodlala ji děsit, ale chtěla jí vidět, když se třeba projedou na Horské dráze, i když v tehotenství to asi nebude úplně nejlepší nápad, takže musela myslet nad něčím jiným, co nebude tak náročné.* Počkej tady *Zůstala u jednoho stolu a zamířila ke stánku, ale pak jí došlo, že Mari si jen tak nekecne na zadek.* Zapomínám... *Pokusila se ospravedlnit, když si vzala kafe a koukla se na nějaké zákusky. Chtěla Mari nějak poděkovat za to, že zde je s ní a nechtěla to brát jen jako nějakou samozřejmost ukázala na nakrojený dort.* A tenhle zákusek prosím. Děkuji *Zaplatila a sám muž, co dělal za kasou byl z Cait a jejího úsměvu a optimismu nadšen. Sama musela uznat, že se dlouho necítila tak dobře, ale zde jakoby žádné strachy nebyly. Vzala tácek s dezertem a svoji kávou, když se otočila na Mari.* Pro tebe snad nevadí. *Korpus byl nadýchaný.* Čokoládový dort s mléčnou čokoládou jako krém uvnitř a karamel... Snad to není úplně sladká bomba.* Pronesla a upila svoji kávu s karamelem.* Půjdeme si sednout?
*Všimla si, že čaj nedělají, což bylo na jednu stranu i dobře. Nebyla by správný ochránce pokud by měla jednu ruku zaměstnanou pitím. Když jí řekla ať počká na místě, tak se jenom zamračila a pokračovala za ní.* Když někde budu čekat, znamená to, že dám prostor někomu, kdo by tebe, nebo snad tvé dítě chtěl napadnout. *Podotkne tiše a jde za ní jako stín, do objednávání jí nemluví a sleduje nejen Cait, prodavače ale i okolí, na takovém rozlehlém místě plném tmy a zákoutí se necítí sama bezpečně, natož aby polevila v ostražitosti při hlídání. Zase jí něčím ta žena překvapi, na tolik laskavostí od lidí není zvyklá a už vůbec ne od žen.* /Nemá náhodou něco zalubem? Není to normální, nidky se ke mně nikdo tak nechová, co když má nějaké špatné úmysly./ *Hlavou jí jelo ještě několik podobných myšlenek. Nakonec ale stáhla pohled z okolí a podívala se zpět na ní.* Uhm děkuji. *Nevěděla co jí na to jiného říct, na otázku k sednutí přikývla a nasměrovala ji k jednomu stolečku, který měl za zády stánek, tam ukázala ať si sedne Cait a sama si sedla naproti, tím pádem měla jistotu určitého bezpečí a navíc měla dobrý rozhled do všech stran pro případ nouze. Jakmile seděli pohled jí uklouzl ke karamelovému zákusku. Karamel, ten sladký, byl její slabina, proto si vzala vidličku a ochutnala.* Je skvělý, nechceš taky ochutnat? *Optala se jí a nabídla jí svou vidličku.*
*Sedla si tam, kam Mari ukázala. Bylo zjevné, že jí jen tak někdo něco nekoupil, protože chtěl* Jsem ráda, že jsi nakonec semnou šla do Lunaparku... Mohla jsi se na mě vykašlat a já bych to zde neviděla *Ohlédla se k rodince s dětmi, které procházeli.* Mami, mami pojďme tam!.... Tati neloudej se!!! Jinak to nestihneme! *Poslouchala, jak děti svoji horlivostí a nadšením chtějí stihnout vše, co vidí. Znala to... kdysi. Jenže hned se vrátila zpět myšlenkami k Mari a nahodila svůj úsměv.* Moc ráda. *Vzala vidličku a nabrala si kousek dortu, když ho ochutnala a začala kývat hlavou na souhla.* Moc doblý! *Vyhrkla s rukou před ústy, když nechávala rolévat chuť v puse.* Až to dojíš budeme moct jít na nějakou atrakci. Máš možnost si vybrat ty, ale na žádnou nechceš. Přesto je to výhoda v tom, že výběr nenecháš na mě *Sice zde nebyla se svými dětmi a manželem, ale na druhou stránku zase poznala Mari, která s ní trávila tenhle čas.*
*Emerie moc nepropadla tomu, aby si udělala něco šílenýho jako kostým nebo tak. Ve svý podstatě každý její den byl halloween, když si to tak vzala. Potkávala vlkodlaky, upíry a čaroděje denně. Takže to nebyla moc velká změna od toho každodenního života. Možná jen to, že to byla větší loterie kdo je pravý a kdo ne. V poslední době se ty kostýmy hodně vylepšily. Chtěla si trochu zaplést vlasy než šla do toho lunaparku, ale nakonec se rozhodla, že tak neudělá. Vlasy jí elegatně vlály kolem hlavy díky slabému větříku. Když zaslechne hlasx tak se otoří a slbě se usměje na dívku, kteoru před nějakou dobou potkala na pláži.* Ahoj, Kim že? *Ujistí se s lekým usměvem a vezem si od prodejde kukuřici na paličce, zaplatí a rozejde se bokem a rovnou se zakousne do horkých semínek.* No nevím jestli jsme nějaká parta...*Nakrčí lehce nos.* Hele... nevzala si asi náhodou od toho Chrise kontakt, že ne? *Koukne se na ni zvědavě.* A mám se dobře, co ty? Plánuješ jít do toho staršidelného dmu?
To nic není. Sama jsi říkala, že bys neměla doprovod. *Opět její pokrčení rameny a nenápadný pohled do okolí. Zahlédla stejnou rodinku, kterou viděla i Cait, povykující děti a s nimi rodiče, jenže jí to neříkalo nic. Tedy nic krom možné hrozby, kterou ale brzy vyloučila. Ani jeden se nechoval podezřele a prozatím ani nikdo jiný z okolí, jeden muž sice chvíli dlouho zíral jejich směrem, ale když uviděl, že ho Mari zahlédla, tak se zčervenal a začal se bavit s bandou přátel.* Vybrala jsi skvěle. *Přikývla směrem k dortíku a nechala vidličku u Cait, samozřejmě karamel byl lákavý ale nechtěla se přesladit. Rozhlédla se okolo sebe a viděla hned několik atrakcí, ruské kolo, které zavrhla pro nebezpečí kvůli nemožnosti nouzového úniku, autíčka mohla být nebezpečná nárazem na těhotné břicho a další. Nakonec zahlédla labutě, při kterých byla jak možnost únikové strategie, tak i bezpečnost.* Pokud je to tedy na mně volím labutě. *A ukázala směrem kde je viděla.*
*Čekala na její výběr a když zmínila labutě jen se zarazila a koukla na Mari zda to myslí vážně, když vydechla zdrcením.* Dobrá, ale za tohle jdeme pak, km budu chtít já. Souhlasíš? S tím, že to musí splnit únikový východ a možnost mě chránit *Začínala přicházet na to, že Mari je opravdu ostražitá. Možná až moc na její vkus, ale mohla by ji mít za zlé, že se o ní strachuje a snaží se eliminovat veškeré bezpečí? Nemohla. Dopila svoji kávu a kelímek vyhodila do koše.* Tak tedy jdeme. *Zavelila směrem k labutím s tím, že dortík, už byl taky snězený. Zapamatovala si, jak se zmínila o tom, že vybrala skvěle, takže jí napadlo, že Mari bude chutnat karamel. Chtěla říct, že bude docela vtipné Mari sledovat v labuti, ale tyhle slova hned spolkla. Vzpomněla si jak minule reagovala.* Labutě jsi vybrala kvůli bezpečnosti že? *Koukla na ni s tím zda třeba nemá k tomu nějaké pouto citové, aby tomu třeba lépe porozuměla. Kdo ví za mladých let brali chlapci ženy i na labutě a kde jaká holka z toho měla posléze hezkou vzpomínku.*
Jop, Kim. *Pousmála se, zatímco se k dívce připojila.* Hele, já nevím, jak moc se znáte, nebo ne. Jen mi ten večer připadal fajn. Nedávno jsem se zase viděla s Lucasem a Chrisem. Teda, ne najednou, ale nějak jsme na sebe měli štěští. *Usmála se.* Vidíš. Nemám, chtěla jsem si ho vzít, ale nějak jsme se k tomu nedostali… Ale vím, kdo by ho mít mohl. Zkusím napsat Cait. *Zalovila v kapse pro telefon a našla číslo Cait.* /Ahoj Cait, tady Kim, mám pro tebe ty fotky z pátku. Dej vědět, až budeš mít čas si je vzít. Mimochodem, nemáš číslo na Chrise?/ *S tím telefon strčila zpátky do kapsy. Když tak procházely kolem stánků, všimla si poblíž stojící brunetky v kožené bundě a džínech. Tvář Meritriss Blake samozřejmě znala z řady filmů, na mikrovteřinu ji napadlo, že by ji oslovila, ale ta představa zmizela stejně rychle jako přišla, s uvědoměním, že kdyby ji tady někdo zastavil a chtěl s ní rozebírat medicínu, musela by ho slušně odmítnout. Každý měl právo si tady užít svou chvílku klidu. Tak se na ni jen přátelsky usmála, než kývla na Em.* Pokud ti nevadí na mě počkat, taky bych si skočila pro waffle. Jak je vidím, dostala jsem na ně chuť. *Sama si tak u stánku objednala waffle s jahodami a mini marshmallow, které svým narůžovělým nádechem seděly k jejímu kostýmu.* Chystáš se na nějaké atrakce, nebo jsi to tu jen přišla omrknout? Já osobně jsem fakt zvědavá na ten Dům Hrůzy. Slyšela jsem o tom hromadu historek. *Usmála se, než se zakousla do waffle.*
*Zamyslela, bylo pro ní nemyslitelné něco takového odsouhlasit, na druhou stranu ale neměla důvod proč jí říct ne.* Pokud mi řekneš o co půjde a já v tom neuvidím, žádné riziko, tak proč ne. *Pokývla hlavou a pokrčila rameny, samozřejmě pokud by v tom našla nějaký problém, musela by se Cait smířit, že bude muset vybrat něco jiného. Jako stín dál šla přímo až za ní než společně došli k té prapodivné atrakci. Nechápala co lidi bavilo na tom jezdit v nadrozměrných vyřezaných ptácích, kteří se pohybovali v kruhu a nahoru a dolů. Bylo to tak nějak divné, což jí ale přišly skoro všechny atrakce zde v lunaparku, prostě k tomu neměla žádné citové pouto. Postavila se do řady na lístky vedle Cait.* Ano, nevidím zde bezpečností riziko. *Řekla prostě, poté došla k pokladně a objednala dva dospělé lístky, z batohu vytáhla peněženku a zaplatila.* Tak pojď, najdi si místo, kde bys chtěla jet. *Poukázala rukou na hejno labutí a čekala až do jedné Cait nasedne, poté jí následovala. Nebyl to pro ni nikterak velký zážitek, na druhou stranu si byla jistá, že tohle v životě ještě nikdy nezažila.*
*Bob má na sobě dlouhý černý kabát se čtyřmi rozparky. Pod ním černou mikinu s kapucí, kterou má přes hlavu. Mikina je tenká a pod ní nic nemá. Má radši zimu, takže mu to vyhovuje. Na nohou má tmavé tepláky a na rukou rukavice bez konečků prstů. Přes rameno má tašku, co dostal jako dárek od jedné prostitutky, které vyléčil zlomenou ruku od klienta. Je to černá lehce natrhaná taška s přezkami z běžné látky. Je lehká a příjemná. Bob tam má všechny své potřebné předměty. Bylinky, prokleté mince, složená tyč, peněženka, telefon a pár lahviček lektvarů, které si vyzvedl v laboratoři než došel na pláž. Pláž s těmi světly, pachy a zvuky jsou moc. Jsou nepříjemné, ale zajímá ho jak to vypadá a co to je. Vyrazí tak mezi atrakce a stánky. Prochází to, když uvidí cukrovou vatu. Očička se mu rozzáří a on si hned jednu koupí. Stoupne si trochu stranou stranou kousek od stánku s waflemi. Dívá se na vatu má z toho radost. Růžový mráček, který naposledy měl na Světové výstavě roku 1904, kdy ji v Saint Louis představil nějaký muž jako novinku. Uždíbne si kousek a dá si ho do pusy. Cukr se mu rozpustí v ústech a on spokojeně zamručí.*
To se dozvíš až k té atrakci půjdeme, ale pokud si budeš myslet, že není bezpečná, tak do ní nenastoupíme to slibuji. *Popocházela vedle ní ve frontě a mírně se zamračila nad tím, že zaplatila Mari.* Vzala bych to ze svých peněz vždyť si zde ani nechtěla pomalu jít. *Trochu jí to vyčetla, jelikož Cait měla peněz až až a nechtěla, aby za ní někdo platil. Ale netrvalo dlouho, když se znovu zaměřila na labutě a její vyčítavý pohled vydržela tak pět sekund. Nastoupí do černé labutě, co měla kolem krku šátek* Rozhodně jsem nezažila za svůj život nic tak zvláštního, jako když mě policistka a ještě k tomu žena vezme na labutě, ale je to hrozně milé *Usedla na místo a ukázala, že si může sednout k ní a ještě jí udělala více prostoru, když se atrakce rozjela. Zkoušela si držet vážný výraz, ale bylo to absurdní a o to více se jí tahle situace líbila.* Málo kdy se dostáváš do takových situací že? *Chtěla ji pohladit po rameni jako kdyby ji tím měla říct, že je to dobré, ale ruku rychle stáhla k sobě. Vždy si vzpomněla, jak jí to jednou vyděsilo a dostalo do divného modu obrany, ale začínala si zvykat, že na Mari se prostě nesahá.*
*Její brblání o tom, že koupila lístky jen odmávla rukou, v takové absurdní situaci, ve které se nacházela jí vážně žádné lístky nezajímaly. Navíc když uvažovala zdali dosáhne na své nože v případě nouze. Usedla si vedle Cait a cenila si toho volného prostoru, který byl mezi nimi. Ale nevěděla zdali je dost volného prostoru pro pohyb pokud by nastaly problémy a ona by potřebovala spíš chladné zbraně. Proto se rozhlédla okolo sebe a snažila se sehnout aby dosáhla alespoň na jeden. Povedlo se to a tak si mohla zpátky spokojeně sednout. Možná to pro Cait vypadalo divně, ale ona věděla že má větší možnosti zasáhnout cíl najednou.* Je to lepší než kdyby jsi byla na nějaké atrakci a já neměla možnost jak tě chránit. *Její pokrčení ramen bylo prostě spíš už zvyk než cokoliv jiného.* Je pravda, že často nebývám osobní strážce. *Pronesla a uvažovala kdy byla naposledy v podobné situaci, ale neuměla na nic přijít, tohle bylo až moc jiné a o to víc i divné. Stále se rozhlížela kolem sebe pokud by zahlédla jakékoliv nebezpečí, navíc čekala až se rozjedou aby se mohla lehce uvolnit, teď byly na jednom místě nechráněném z žádné strany mnohem více zranitelné.*
*Labutě se dali do pohybu a ona pozorovala okolí, ale za jiných okolností než Mari. Sledovala rodiny, páry a všechny okolo, co štastně užívali Lunapark, jenže její oči pak zapátraly po Mari. Chvilku si ji prohlížela a tahle bizardnost s labutí se ji zdála už mnohem méně bizardní.* Lepší? *Všimla si, že její napnuté ramena už polevily.* Další atrakce nebude tak veřejnosti odhalena. *Což mohlo být výhodou hlavně v tom, že nebyla možnost je přepadnout ze všech stran.* Mari je to v pořádku... *Naklonila se k ní, aby na ni lépe viděla, což jeden pramen jejich vlasů spadl do tváře a kabát mírně ukázal na dekolt. Nejspíš ji nepřesvědčí, ale chtěla to aspon zkusit. Navíc si držela stále zdraví odstup, aby jí neděsila.*
*Zaznamená úsměv plavovlásky, která se však otáčí ke své společnici a vezme si od prodavačky vafle, které jí podává a ustoupí stranou lidem za ní, aby nemusela pospíchat a vklidu si vzít ubrousek a dřevěnou vidličku. Její společnici však poznávala spíš a dlouho tápala nad jejím jménem. Bylo jí hloupé ji nepozdravit, když už se viděly, jenže v posledních měsících se jí na turné představilo tolik...tolik lidí, že si vážně nebyla jistá.* Zdravím, my už jsme se někdy viděly, pokud se nepletu, však? *Usměje se na Emerie nakonec, než by přišla na jméno, bylo to jako hledat jehlu v kupce sena v případě, že by to seno byla fakt hodně velká hromada. Sakra velká. Navím, nejhůř bude vypadat, že má fakt blbou paměť. Usměje se rovnou i na její společnici a natáhne k ní bezděčně ruku, když už jí skočila do řeči.* Omlouvám se, za takový skok do konverzace, jsem Triss. *Usměje se na ni, bez ega, že by ji skutečně každý poznával.*
*Slabě se usměje. Bylo fajn, že si pamatovala jméno téhle dívky. Jinak by to bylo docela trapné, kdyby se musela ptát na jméno.* Neznáme se moc. Ale je fajn že jsi se nimi viděla. /Ten Lucas se ještě asi na preatoru taky neobjevil.../ *Napadne ji a poslouchá ji a lehce našpulí rty.* Oh nevadí...sice nevím kdo je Cait ale klidně jí můžeš napsat. *Usměje se na ni mile a sleduje ji jak někomu píše zatím co se zakousne dál do své kukuřice. Všimen si čarodějky, kterou už jednou viděla když pomáhala najít toho malého čaroděje ještě i s tou lovkyní. Neměla ani nutkání jít za ní a oslovit jí.* Hele nevadí já si dojím kukuřici zatím. *Usměje se na ni rozejde se ke stánku a počká kousek od něj než si Kim objedná a dostane svou objednávku.* Tak nějak obojí taky mě zaujal ten dům hrůzy, tkaže jak se najíme můžeme tam. *Okousá zase kousek kukřice a zbývá jí jen něco málo. Jenže to k nim přijde Triss a Emerie jen přikývne.* Jo, pomáhala jsi mi hledat to ztracené dítě. *Koukne se na Triss a naznačí jí že rtady dívka vedle je civil, že nemůže mluvit úplně přímo.* Jsem Emerie pokud si nevzpomínáš. *Usměje se na ni zdvořile.*
*Jakmile se rozjeli ramena sice povolila, ale oči zůstaly bystré. To co Cait viděla jako šťastné rodiny, páry nebo přátele ona viděla jako potencionální nebezpečí. Snažila se zamezit jakémukoliv možnému nebezpečí, ale teď viděla, že v tomto počtu lidí kdyby se někdo rozhodl, že jí ublíží, tak toho mnoho nevzmůže. Ale to jí nebránilo v odvádění té nejlepší práce na kterou se jen zmůže. Na otázku její spolucestující pouze pokývala hlavou. Jiná odpověď nebyla potřeba.* To může být bezpečnější, na druhou stranu je v tom i určité riziko. Některé typy lidí nezaútočí v takovém davu, kdy nemohou situaci kontrolovat. Navíc neví, kolik je zde spojenců. V uzavřeném prostoru by mohl najít prostor k napadení. *Vysvětlí Mari Cait svoje myšlenkové pochody, které se mohou zdát poněkud zvláštní až divné.* V pořádku to bude, až si ten bastard dá pokoj a ty ani dítě nebudete v ohrožení. *Dodá jenom.*
*Založila si ruce na klíně a zamýšlela se, jak tohle Mari zpříjemnit. Nepřišla se sem sice bavit, ale rozhodně by jí mohla aspoň nějak uvolnit.* Co když tu nikdo takový ani není? Chci tím říci. Zatím měl jen soukromé očko a zaútočit mezi lidmi není ani jeho styl... Ví, co vybuduje pozornost o kterou člověk nestojí *Pokusí se vysvětlit, ale Mari má jistě svoji hlavu, takže dále už nic neříká, když ví jak je to pro ni složité.* Asi jsi zažila dost traumatizující zkušenost *Uniklo ji z úst, než jí to došlo a trochu se zděsila, že to řekla nahlas.* Myslím tím.. promiň... já jen mě to mrzí, že ti někdo ublížil nic víc. *Stále se ještě učila jak s Mari zacházet.*
*Na chvíli se zamyslela než řekla nahlas své myšlenky.* Je lepší předpokládat, že v davu je někdo kdo by mohl ohrozit než nic takového nepředpokládat a někdo tě překvapí. Jednoduchá logika. *Udělá zase svůj pohyb rameny. Navíc pokud by byli dva až tři strážci či ochránci jistě by byla uvolněnější, ale takhle prostě a jednoduše musela všechna rizika posuzovat sama.* Pokud byl dost šílený vyhrožovat ti a veřejně poskytnout tyto SMSky je šílený i dost pro napadení. *Dodá svůj důvod pro to co jí došlo. Jenže už po několikáté ji Cait pozastavila v myšlenkách i hlídání situace. Nechápavě se na ní zadívala a nevěděla co přesně tím myslí, proto jí nezbylo nic jiného než se zeptat.* Nejsem si jistá o čem to mluvíš, mohla bys to rozvést? *Požádala ji s klidnou maskou na tváři. Na chvíli vypadla ze své role hlídače, ale předpokládala že situace se v tuhle chvíli za minutu nezmění.*
*Když náhle zmínila, že by chtěla rozvést to co řekla musela se k tomu postavit.* Myslím to tak, že to jak se chováš je znatelně z nějakého důvodu. Nedůvěra v lidi a tím nemyslím jen dnešek. Jsem moc ráda, že se o mě takhle staráš a hlídáš mě... Nechceš podcenit žádnou drobnost, ale jako kdyby sis už nikdy nechtěla nikoho připustit k tělu a s tímhle se lidé nerodí. Tohle získávají díky zkušeností. Lidé nemají strach z doteků a chápou ironii, kterou nechtějí urazit a tím nechci říct, že je to tvá vina, nebo že bys byla špatný člověk. Jen mě mrzí, že ti někdo udělal něco zlého, abys k tomuhle došla... Trauma... všichni vlkodlaci ho máme. *Říkala to dost opatrně od scény s Chrisem se hodně ponaučila, ale Mari byla oproti Chrisovi stabilnější, jelikož nebyla vlkodlakem chvíli, ale znala váhu slov o to více a proto to říkala dost opatrně a sem tam uhnula pohledem do davu a pak zpět na Mari, aby viděla její reakci.*
Samozřejmě, vše na světě má své důvody. *Odpoví o dost chladněji, tohle byla část, které se velice nerada dotýkala a často jí schovávala za masku odtažitosti a netečnosti-* Můj strach není z doteků, ale protože nechápu co člověk plánuje udělat, už jsem ti říkala, že komunikace a interakce není něco co bych znala. *Podotkla chladně, chvíli zvažovala zdali mluvit o svém traumatu z proměny.* Nevěřím lidem, nakonec stejně všichni... *Nechtěla říct zemřou před Caitlin, zas tak své emoce nepotlačila. ale víc se k tomu odmítala vyjadřovat. Celá se napnula a odtáhla. Nevyvolalo to v ní touhu zabíjet ani se proměnit, tohle zas tak těžké téma nebylo a její sebeovládání bylo na vysoké úrovni. Na druhou stranu už neměla ani chuť se přátelíčkovat. Trauma, které vycházelo z její proměny bylo asi to nejmenší, ale to jí nemínila teď říkat, vlastně ani nikdy jindy. Narovnaně seděla, odtažená tělem od Cait a sledovala ostatní aby rozpoznala nebezpečí. Jakmile jízda skončila, tak vysedla, počkala na Cai a vyčkávala co dalšího chce dělat. Tentokrát v úplné tichosti.*
*Lhala by kdyby nečekala nějakou podobnou reakci.* Jistě... *Nechala atrakci dojet, když si oprášila svůj kabát.* Nehodláš držet bobříka mlčení že ne? *Pozvedla obočí s tím, jako kdyby se ani nic nestalo.* Jestli ano, tak přísahám, že si vezmu prvního frajera, kterého potkám. *Rovnou poklepala prvnímu muži na rameno a ten se k ní otočil.* Jste tu sám? *Ale jen pokýval hlavou, že ne a ukázal na přítelkyni*. Tak nic... *nicméně to věděla už předem, jelikož je viděla z Labutě stát ve frontě, ale byl to jistý důkaz, že je toho schopná.* Takže jdeme, ale příště to vyjde. V tichosti v Lunaparku to opravdu zábava není.* Dotáhla ji k atrakci *Tadááá *Ukázala na tunel lásky.*
Samozřejmě, že ne. *Pronesla klidně a na její scénu nebrala zřetel, jen se ujistila, že jí při tom nikdo nenapadne. Nechápala její proslov o tichosti Lunaparku, vždyť tady byl všude kravál, randál a hluk. Když ne z kolotočů, tak od lidí a stánků, to poslední co by tady zaregistrovala bylo ticho.* Nevypadá to nijak nebezpečně. Můžeme jít koupit lístky. *Stručně podotkla skutečnost a postavila se opět do fronty na lístky, tentokrát byla ale mnohem méně uvolněná a klidná, spíš vypadala jako ledová socha, která si hraje na chrliče někde na hradě. Rozhlížela se okolo zdali nevidí známou tvář nebo naopak nebezpečí. Neměla chuť si povídat ani se uvolňovat, teď potřebovala jen dostat to co vyplulo napovrch zpátky tam, kde to patří a tím myslela velice, velice hluboko uvnitř ní.*
*Její reakce ji nijak nepotěšila. Vlastně nebyla žádná. Protočila očima a zamířila s ní do fronty. Měla pocit, že všichni okolo ní jsou nějací citlivější, než byla zvykla v New Orleans a nějak nedokázala zpracovávat, jak se k nim chovat, aby jim neubližovala, ale byla to výhra. Neproměnila se na vlkodlaka a nechtěla zde zabíjet lidi, jen se z ní stala ledová královna.* Ach bože... *Promnula si kořen nosu, než přišli na frontu a zaplatila dva dospělé.* Snad tě aspon tohle nějak rozveselí... /Pochybuji.../*. Trápilo ji, že se Maria takhle chovala kvůli slovům, které vyřkla. Popravdě měla nejvíc chuť se sebrat a odejít a nechat jí samotnou, ať si vše projde v myšlenkách a nebo ať se vrátí domů a nemusí tohle vše absolvovat s ní. Nastoupila jako první a jen se zapřela o rám, když položila hlavu do své dlaně.*
*Následovala Caitlin až do vozu, nechápala, co by jí na tomto mělo rozveselit.* O čem tenhle tunel vlastně je? *Optala se a sedla si pohodlněji. Rozhlížela se kolem sebe i když netušila o čem tohle má být. V životě neslyšela o něčem zvaném tunel lásky a i ten název zněl vážně divně. Připadalo jí to spíš jako místo, na které chodí puberťáci se svou první láskou, než dvě dospělé ženy. Ale nechala to být, ona tady dnes byla jen jako doprovod a ochranka nikoliv na to aby si stěžovala a měla připomínky. Pomalu se to rozjelo a na její vkus to jelo příšerně pomalu navíc hrála nějaká strašně divná hudba. Rozhodně byly labutě větší zábava.* /Připadám si v tomhle divném a pomalém autíčku s tou hudbou kolem sebe vážně nepatřičně, co je na tomhle místě uvolňující./ *Uvnitř se sice divila, ale navenek zůstávala schovaná za svou maskou.*
Cait je hrozně milá holka, tak kolem třicítky? Byla na tom vyřezávání dýní, ještě s nějakým Tanoiou. No a s Chrisem. *Usmála se, zatímco si přebrala od prodavačky vafle. V tu chvíli se k nim připojila Triss a Kim jí věnovala už druhý úsměv toho večera.* Ztracené dítě? Páni, to jsou historky… *Dodala, ale její tón a zdvořilý úsměv naznačovaly, že ač by si příběh poslechla ráda, rozhodně se nemusí svěřovat, pokud nechtějí.* A nemáš se vůbec za co omlouvat. Nevadí nám to, že ne, Em? *Optala se své společnice s úsměvem.* Společnost je vždycky vítaná. Jinak čau, já jsem Kim. *Podala dívce ruku. Ačkoli jí toužila pochválit výkon v poslední roli, v duchu si řekla, že buď na to bude vhodná chvíle během večera, nebo nebude a to vlastně taky nevadí. Nechtěla působit jako střelená fanynka, co když vidí oblíbenou herečku, omdlí.* Kam se chystáš ty? Ruské kolo, houpačky? Nebo snad taky ten strašidelný dům? *Mrkla na Em. Úsměv z tváře jí snad na vteřinu nezmizel.*
*Trochu jí překvapilo, že promluvila a ohlédla se jejím směrem.* Nic zvláštního. Vlastně slovo nasvědčuje všemu, ale je to jedna z mála atrakcí, kam mohu jít. Zbytek je nebezpečný pro těhotné ženy, nebo pro ženy po kterých jde blázen... *Mávla předloktím a pokynula rameny jako Mari.* Je to jedno, jen jsem chtěla aspoň najít něco, kde nemusím nad tím vším přemýšlet *Ale zdárně se to nedaří. Ještě chvilku pozorovala Mariu zda se bude tvářit jinak, ale nepřišlo jí nic, že by se v její mimice změnilo.* Tak tedy... *Autíčko zastavilo, ale uprostřed průchodu přes keře kudy byla cesta i ven.* Rozumím... *Zasmála se nad tímhle faktem, když vystoupila a čekala na Mari.* Tunel lásky... jedno z poutních míst na Ukrajině, kde jezdí průmyslové vlaky a příroda se tam přizpůsobila lokomotivám, takže vytvořila za pomocí větví tunel a hádám, že tohle má být napodobenina. *Koukla se na keře, kdy jejich větve se spojovali až nad hlavami. Nebylo to zdaleka tak kouzelné jako je to místo na druhém konci světa, ale líbilo se jí to. Přirodu zbožňovala.* Nakonec lepší než labutě... pro mě tedy *Konečky prstů přejela po listech a aspoň tohle ji zvedlo náladu, než se v opojení ohlédla na Mari, ale hned při pohledu na ni nabrala její náladu před chvíli.* Tak jdeme ať to máme z krku a můžeme domů. *Pokynula hlavou poslední, co si přála je vidět Mari neustále v napjaté pozici a už úplně bez nálady.*
*Bob si zbaští vatu. Trochu ho zklamala. Kdysi měl lepší. Hlavně ten zubař, co ji prezentoval měl skvělý marketink. Udělal si cukrárnu a pak k němu chodili jeho zákazníci jako pacienti. Docela ho to pobaví, tak se zasměje. Rozhlédne se a vyrazí neurčitým směrem. Pak si však všimne nějakých grilovaných kusů masa na špejli.* A!* Ukáže tím směrem, ale přitom ukazuje směr, kde je TRISS.* Jde se na lov!* Vykřikne nadšeně a vyrazí za masem, ale stále míří směrem k TRISS.*
Aha. *Jinou reakci ze sebe nedostala, dávalo jí to smysl a kupodivu jí tohle i připadalo dostatečně bezpečné aby nemusela každou chvíli kontrolovat lidi kolem sebe a hlavně kolem Caitlin. Potom ale začala mluvit o historii, která ji i celkem zaujala. Rozhlédla se po keřích a ozdobách tady v tunelu, což nakonec nevypadalo zase tak špatně jak čekala od toho kýčovitého názvu.* Chápu to. *Pokusila se uvolnit o něco víc. Bylo to o něco lepší, ale nebylo to na původní náladě.* Nechceš ještě něco? *Nadhodila to.* Když už jsme sem došly, tak bychom tu asi měli strávit o něco více času než jen tohle. *Lehce se rozmluvila.*
Ah, jo to dítko... *A s pohledem na Em ještě přikývne, pro Kim k tématu, pro Em na stvrzení, že chápe.* Pamatuji si na tebe. *Usměje se a kývne znovu. */Emerie./ *Zopakuje si v mysli. Svými slovy nelhala, jen její jméno si nevybavila v té hordě jmen. Dřív s tím takový problém neměla, ale poslední měsíce její vzpomínky se jmény lidí, s nimiž se denně nesetkává, poněkud zamíchaly. Potom se usměje na Kim a stiskne jí ruku.* Dítko se ztratilo v Parku, tak jsme ho pomáhaly najít a dostat do správných rukou. *Vysvětlí jednoduše historku, která se za tím skrývá a protože Emerie Kim odpovídala ohledně strašidelného domu, rozhodne se i přes drobné zmatení odpovědět ona.* Ah, strašidelný dům vynechám, jsem v poslední době docela lekavá, už ani na horory a thrillery se nedívám a...tak. *Možná si to přiřadí k tomu, že ke konci turné její kolega s nímž zpívala "zemřel" na předávkování a ona jej viděla "mrtvého". Nicméně se omluvně pousměje a rozhlédne se, aby snad našla atrakci, na kterou by mohla jít. Nicméně objeví někoho úplně jiného a ztuhne. Málem jí spadne vafle, ale rychle se vzchopí. Civilové naštěstí nemají možnost zahlédnout nenápadné jiskřičky mezi prsty, které se co nejvíc snaží schovat za papírový obal vaflí a upomenout se na to, že Haures je v pekle...že se nedostal na zem. I tak se ale zdá znepokojená. Na sílu se však podívá na věž za Bobem, který byl děsivě podobný Hauresovi a pokroutí hlavou.* Nechápu, jak na to lidé mohou chodit. *Zamaskuje náhlý šok a pohledem skočí zpět na Boba, v jejím pohledu se zdá být trochu zoufalá žádost o ujištění.*
*Vnímala neustálý stres a nátlak z Mari. To napětí, které Mari vyzařovala se už přesunulo i na Cait. Zkoušela to po celou dobu ignorovat a užívat si, jenže nakonec se nedokázala ubránit a nechala se tím taky pohltit.* Myslím, že bude lepší jít domů. Ty budeš mít klid a já tu dojela pro co jsem chtěla. Více atrakcí ani není vhodné pro mě. *Pokrčila rameny a vyšla ven z tunelu, když se rozhlédla po okolí.* Nezdá se nikdo podezřelý *Nasadila na její notu.* Víš kudy byl východ z Lunaparku? *Ohlížela se po nějakém ukazateli, když zaznamenala zvuk ze vzduchovky. Na malý moment zbystřila a ohlédla se zpět na Mari.* Říkala jsi, že umíš střílet i z obroušené vzduchovky?
Chápu, pak můžeme jít. *Jí osobně jí to tady nijak nevadilo, ale ctěla její přání. Vylezla a rozhlédla se aby se mohla lehce zorientovat. Uvědomila si svou polohu i kudy šly a tak věděla kudy ven.* Samozřejmě, musíme odsud kolem té uličky s waflemi a pak rovně k té kavárně, odkud pak je výhled na parkoviště, kde stojí auto. *Popsala zhruba záchytné body, které si pamatovala. Když se jí zeptala na vzduchovku tak se uchechtla.* Samozřejmě. Jak jsem říkala, potřebovala bych minimálně jeden pokus na to zjistit jak moc je obroušená. *Pokrčila rameny a dívala se na Caitlin co bude chtít dělat teď.*
*Byla očividně na vážkách. Netušila zda je dobrý nápad pokračovat nadále v téhle zábavě už tím, že je s ní. Koukla na ni, na stánek a pak na východ ven. * Já nevím... *Věděla, že rozhodnutí je na ni a na nikom jiném.* Vlastně střelba nezabere ani nijak dlouho. *Ze pět střel a pojedou domů to neznělo jako špatný nápad.* Tak pojď. *Nejraději by zde zůstala déle, ale už neměla ten pocit bezpečí jako ze začátku. Začala podezírat každého, kdo okolo nich prošel jako Mari a přeměřila si je pohledem, když stála u stánku, kde teď střílel mladý pár, ale ani jednou se netrefil.* Ta bude asi hodně zbroušená *zašeptala na Mari ke které se nahnula, tak aby její slova slyšela jen ona.*
Tam jsem nebyla. *Pousměje se na ni lehce.* Byla jsem v práci, někdy mám prostě i ví[link src="kendy.Tak"]že jsem tam nebyla. *Usměje se trochu smutně na Kim, ale vlastně nelituje toho že tam nebyla. Byla v práci udělala si co potřebovala...Dýni si může vyřezat i sama doma. Nebo by mohla pozvat Diega na takovou kravinu nebo to udělat v práci při noční- To by určitě šlo.* Jo ztracené dítě. *Souhalsně přikývne, ale vynechává detaily že to dítě bylo malý čaroděj.* Mě je to fuk. *Slabě se pousměje na obě dívky. Vůbec neví že je Triss nějaká herečka, takže vůbec nemá nějakou fanouškovskou reakci. Poslouchá jak se děvčata baví a EMeie jen mykne rameny.* Já jsem chtěla jít do toho stašidelného domu upřímně. Takové věci mě nev adí, viděla jsem horší věci než nějaký stařidlený dům v lunaparku. *Ušklíbne se lehce.*
*Pomalu spolu došli až ke střelnici a Mari se dívala na muže, který právě střílel.* Buď a nebo je příšerný střelec, obojí může být možné. *Podotkne tiše k ní a pokračuje ve vysvětlování.* Pokud by byl dobrý střelec tak by po první, možná druhé ráně zvládl rozpoznat odchylku a podle toho zaměřit. Navíc to jsou nehybné cíle, o to lehčí to bude. *Pečlivě se rozhlédla okolo sebe.* Prosím, jak budu střílet zůstaň blízko mně. Jelikož je ta zbraň upravená budu se muset soustředit a tudíž nemůžu mít oči na tobě, rozumíš? *Optala se jí a čekala chvíli na její odpověď, poté se vydala za mužem a zaplatila si pět střel. * Tak co by sis přála dostat? *Ukázala na všechny ty růže, plyšáky a spoustu dalších věcí, které byly vystaveny ve stánku, ale normální člověk na ně neměl šanci dostřílet.*
*Očividně v tom Mari byla opravdu zběhlá a zadívala se na všechny ceny, které zde jsou.* Já ti nevím... chtěla jsem růži, ale hodil by se i nějaký plyšák. Dobrá tedy... *Zaplatila ještě dalších pět ran.* Zastřílím si i já. *A zaplatila ještě dalších pět ran pro Mari* A jestli jsi opravdu dobrá jak říkáš, tak poprvé si přeji růži a potom mi vystřílíš nějakého plyšáka pro malého *Sama by s plyšákem nevěděla, co dělat, ale až se ji narodí dítě jistě se bude chtít posléze k něčemu hebkému tulit.* Výběr nechám na tobě. *Začala se uvolňovat, když k ní přistoupila, co nejblíže.* Nějak si věříte madam *odvětil muž se smíchem, nad tím, že se Cait tak trochu vysmál. Nedůvěřoval Mari.* Já bych ji nepodceňovala *V jejím hlase byla znát pevnost a neoblomnost v její důvěře vůči její společnici.*
Škoda, byla to hrozně fajn akce. *Chápavě pokývala nad slovy Em. Jako zdravotní sestra moc dobře chápala pracovní víkendy.* Já se z toho nevyvlíkla, přijela mi rodina. *Usmála se, pak se zaposlouchala do toho, co vyprávěla Triss. Napadlo ji, jestli to náhodou nemůže souviset se Zachariem, ale pokud ano, stejně by to téma nenačínala. Pro Triss už to tak muselo být dost traumatické.* Chápu. A chápu i to, že to není každého šálek čaje. Někdo má rád horory, někdo - Triss, děje se něco..? *Všimla si, jak Triss najednou ztuhla. Pohledem následovala její a přitom jí jemně, povzbudivě stiskla rameno. Oči jí padly na přibližujícího se muže a zamyšleně se zamračila.* Znáš toho muže? *Zeptala se starostlivě polohlasem.*
Dobře, budiž ti přání splněno. *Převzala si od nedůvěřivého muže zbraň a první věc co udělala bylo, že si zvážila v ruce zbraň, připadala jí poměrně normální, ale bůh ví co s tou zbraní mohli udělat. Zaujala poměrně dobrý postoj pro střelbu, ale nebyl perfektní, to ani nechtěla. V prvním pokusu šlo pouze o růži, tudíš střely nemusely být perfektní. Bála se spíš toho, že pokud by vystřelila napoprvé perfektní skóre, tak ji k druhé střelbě už nepustí. Proto udělala taky úplně amaterskou chybu a při výstřelu přivřela oči a cukla sebou. Samozřejmě střela šla úplně mimo.* Ups. *Zasmála se a hrála blbou, dostala se do role. Koukla po Cait a dávala pozor zdali je u ní a zdali jí nic nehrozí. Potom vystřelila ještě čtyřikrát, zbrań byla vážně příšerně upravená, ale nastřílela celkem obstojné scóre na růži.* Kterou barvu chceš? *Zeptala se jí a lehce jí cukal koutek. Tohle jí poměrně bavilo, asi to bylo střílením. Poté co si vybrala odměnu předala zbraň Cait.* Tak teď je řada na tobě. *Pustila ji k pultu a pozorovala okolí i když se bála aby se Cait nezranila při zpátečním rázu téhle zbraně, lidé co na to nejsou zvyklí si můžou poranit i ruku.*
*Sledovala postoj Marie a pozvedla obočí. Buď jí lhala nebo měla něco Mari za lubem. První střela šla úplně mimo.* Mari? *Trochu znejistěla s tím, že by přeci jen nebyla tak dobrá? Hloupost! Mari nebyla člověk, který by ji lhal, takže jí nezbývalo než věřit a opravdu se zadařilo.* Zůstanu u černé růže. *Vzala si ji od muže, který si něco mrmlal pod vousy, když si převzala zbraň od ní.* Sleduj a uč se. Sleduj a uč se *Nastavila zbraň, nahodila postoj a první střela byla hodně těsně terče, než pochopila, kde byl problém. Bez přemýšlení nahodila mnohem vyšší skore než Mari, když vzduchovku položila na stůl a ohlédla se na ni a upravila kabát s pyšným povzdechem.* Nějaké přání, co bys chtěla? *Optala se. Cait pocházela z rodu a tam neumět střílet by byla hanba i pro ženy a co více... Jejich střelba nebyla moderními zbraněmi, ale právě starými, které už kolikrát nemířily, jak mají. Aspoň k něčemu jí rodina byla.*
Budu následovat tvůj příklad a vezmu si tu modrou růži. *Ukázala na ní a převzala si jí. Potom ji podala Cait.* Pohlídáš mi ji? *Vzala si zbraň a postavila se do perfektního úhlu pro střrelu na všech pět terčů, pamatovala si odchylku se kterou střílela před chvílí, takže tohle by nemělo být nich složitého. Samozřejmě střela z kleku či lehu by měla lepší výhodu stability, ale tento postoj jí perfektně stačil na tak krátkou vzdálenost a do tak velkých terčů. Položila si zbraň tak aby seděla kde má a zhluboka se nadechla, při plně otevřených očích a tentokrát bez cuknutí společně s výdechem vypálila kulku, která šla perfektně do středu, stejně tak druhou, nabíd, zaměřit, výdech a pal. Přesně pokračovala až sestřelila pátý střed. Zhluboka se nadechla a vydechla. Odložila zbraň a zkontrolovala Caitlin. Poté se podívala na toho celkem udiveného ale více snad jen naštvaného muže a musela se uchechtnout, ale velice potichu, přece jen chtěla toho obrovského plyšáka pro Cait a malé.* Jakého si myslíš že by chtěl?
Jistě *Vzala modrou růži do rukou a sledovala, jak si Mari povede nyní, jenže už od prvního pohledu bylo jasné, že předtím to jen hrála a svoje zkušenosti hodlá ukázat až nyní.* Ne že bych o tobě pochybovala, ale trochu jsi mě vyděsila s tím mířením předtím *Nyní všemu rozuměla a sledovala s úžasem, jak sestřelila všechny terče. Muž se tvářil naštvaně, ale jí to absolutně nevadilo ba naopak* Věřím tomu, že se narodí chlapec, takže nic růžového *Ohlédla se po velkých plyšácích.* Myslím, že tohohle srnečka *Ukázala na velkého plyšáka, který už působil, že se člověk bude cítit v objetí hebkého tvora a navíc měl modrý svetřík* Děkuji. *Vzala si ho a musela ho skoro obejmout. Ohlédla se na stánky, které nabízely podobnou zábavu.* Co takhle... jen mě napadlo, že odneseme tohohle srnce do auta a posléze se zde vrátíme. Není tu moc lidí to za prvé a za druhé tě musím přeci v něčem porazit. Kdybych věděla, jak dobrou mušku máš, tak se více snažím *Uvolnila se konečně od všeho stresu a hlavně se smála faktu, že Mari by neporazila ve střelbě ani kdyby se snažila* Ale doufám, že jsem na tebe zanechala aspon trochu dojem s tou střelbou *Moc lidí by to do ní neřeklo, že vůbec někdy držela zbraň.*
*Když si představila jak vlkodlačí matka dává svému synovi srnečka v modrém kabátku, tak se musela usmát. Bylo to až příliš paradoxní.* Klidně můžeme, dle mého jsme neprošly ještě ani polovinu lunaparku. *Pomalu se vydala směrem k autu a opět pozorovala všechny okolo i Cait.* To jsou roky a roky praxe, skoro dvacet let už střílím a to i tímto typem zbraně. *Opět udělala svůj pohyb a to pokrčení ramen a pokračovala v chůzi dál. Bylo celkem příjemně a nebyla ještě ani tma, takže se to dalo.* Upřímně jsem se lehce obávala aby ses tou zbraní nezranila, tato má poměrně silný zpětný ráz, až jsem se divila, že je dávají do rukou normálním lidem. *Normálně by stačilo aby špatně umístil ruku se zbraní a měl naraženou nebo rovnou zlomenou klíční kost. Pomalou chůzí pokračovala až na parkoviště a uvažovala jak směšně vypadá Cait s tím obrovským srncem.* /To dítě do jeho velikosti bude dorůstat pár hezkých let./
*Emerie se koukne po děvčatech co se spolu baví a slabě se usměje na Kim.* To je pěkné, že jsi tu měla rodinu, doufám že sis to užila. *Trochu jí to záviděla, že měla tkahle možnost jít za rodinou ale nechala to být. Všimne si kam se Triss dívá ale nedává tomu nějaké myšlenky. Jen se za mužem ohlédne a myken nad tím rameny. Vyhodí ohryzek z kukuřice odo koše ak oukne se na děvčata.* Já se asi půjdu někam projít zatím sama. Možná se ještě najdeme děvčata. zatím se mějte.* Rozloučí se s nima a rozejde se pryč. Možná hlouběji do lunaparku a možná úplně pryč.*
Skoro dvacet let? Rozhodně jsi holka z farmy to nelze popřít *Šokovalo jí to a zároven fascinovalo. Náhle vše bylo mnohem uvolněnější než začátek. Jakoby jejich společný koníček ve střelbě mnohé rozplynul aspoň pro teď.* Myslím, že srneček půjde na zadní sedačku. *Rovnou otevřela dveře a ještě ho stihla i připoutat, než si poupravila vlasy a zabouchla.* Myslím, že potrvá než do něj doroste, ale minimálně bude mít dlouho velkého, huňatého kamaráda, který na něj bude dohlížet. Třeba se bude cítit v bezpečí jako já s tebou. Navíc když už je od tebe bude vzbuzovat už pomyslně autoritu u ostatních plyšových zvířátek. Dominance je důležité v hordě chlupatých, vycpaných tvorů. Mám na tebe jednu věc. Pokud vyhraji v něčem já, tak ti vyberu plyšáka. Tedy ne v tak velké velikosti, jestli se chápeme. *Pochybovala, že by Mari vůbec prahla po něčem takovém.* A kompromis... Budeš ho moct dát na stanici dětem na hraní a nebo si ho necháš to nechám na tobě *Hlavní bylo vyhrát a nechtěla ji vyhrát plyšáka kvůli nějakému zesměšnění, ale chtěla si s ní být kvit taková jistá soutěživost.*
*Bob míří k masu na špejli, když si všimne TRISS.* Ahoj, Triss.* Zamává ji a dojde k ní a obejme ji ulepený od vaty. Přitom se lehce dotkne její myslí.* /Soustřeď se na dýchání a magii. Jsi přece silná holka./* Pošle ji v myšlenkách a pustí ji. Podívá se na ostatní u Triss.* Zdravím, já jsem Robert. Jsem bratr jejího kamaráda.* Vysvětlí a podívá se na maso na špejli. Rozzáří se mu očka a zamíří tam. Koupí si jedno a okamžitě sní.* Hmmm..., výborné.* Pochválí a pak si všichne něčeho dalšího a zamíří tam. Koupí i tam jídlo a vrátí se k ženám. V ruce má Taiyaki, jsou tři v každém pitlíčku a ty nese tři.* Něco vám nesu. Můj známí mi to uvařil když jsem ho jednou navštívil. Ty co máte vy jsou plněné sladkou fazolí, pudinkem a čokoládou. Já mám se sladkým bramborem místo čokolády.* Zazubí se a zakousne se do první ryby.*
Uhm ano, myslím, že to bude devatenáct nebo dvacet let. *Podotkne jelikož si upřímně nevzpomíná jak dlouho už to vlastně je. Byla vážně malá. Rovnou odemkla auto, ať tam může Cait plyšáka dát. Rozhlédla se okolo a uklidnila se, skoro nikdo tady nebyl, takže na chvíli byla zase Cait v bezpečí. Vyslechla si její přednášku o důležitosti dominance u plyšáků a být v normální situaci možná se tomu i zasměje. Poté ale zaslechne její žýdost.* Jestli to tak chceš, tak klidně. *Bylo jí jedno jestli bude s ní plyšák nebo ne, věděla, že to jí a její vizáži nijak neublíží, tedy do té doby dokud ho nebude muset tahat v rukou, pak by nebyla efektivní strážce.* A v čem chceš soutěžit? *Optala se a doufala, že to nebude nic kvůli čemu bude muset ztratit koncentraci při jejím hlídání.*
Je toho tam více než dost na soutěžení. Hod míčkem do plechovek, Trefa šipkou do balonku, a další... Nemusíš mít strach budu ti stále dýchat za krk, abys věděla, že tu jsem *Řečnicky řečeno, ale nehodlala se vzdalovat při jakékoliv hře, kterou ještě mají v plánu.* A rozhodně to budou pro nás obě zajímavější atrakce nemyslíš? Ale předtím bych si zašla pro nějaké pití. *Už zde jsou nějakou dobu a měla jen kávu.* Nebo nemáš sebou vodu? *Nepotřebovala mnohé. Vystačila si opravdu s málem, co se pití týkalo.*
*Tyhle aktivity se jí poněkud zajímaly. Bylo super, že všehny jsou určitým způsobem zaměřeny na zaměření se, odhad a sílu.* /O kolik těžší může být vrhání šipek místo vrhání dýk?/ *Optala se sebe, jelikož nikdy v životě šipky nehrála, možná právě tohle bude aktivita, ve které ji zrovna Cait porazí. Uvažovala co ještě se tady vlastně dá dělat. Najednou to vypadalo, že i Mari si našla na Lunaparku něco, co by ji mohlo zaujmout.* To rozhodně, myslím, že po cestě jsem viděla stánek s ledovou tříští kde by mohlo být i nějaké pití, bohužel jsem vodu nevzala. Tak pojď. *Kývla na ní směrem od auta, které opět velice pečlivě zamkla a hlídala Cait zase záda. Pomalu se rozhlížela až do té doby než došli ke stánku.*
*Znovu jí přítomnost Mari nadchla a kráčela po jejím boku s úsměvem na rtech. Koupila dvě malé flašky s vodou, které se dali vypít skoro hned.* Tady *Podala jednu Mari. Pokud by jí nechtěla, tak si ji nechá na potom. Voda se vždy hodí. Zamířila zpět ke stánkům, kde nebylo ani tolik lidí. Všichni měli jistým způsobem touhu to zkusit, ale zase nepromrhat věci nad zbytečnostmi, co jim nejdou.* Tak tedy, Hod míčkem? Začneme tím nejvíce jednoduchým. Musíš shodit všechny plechovky *Zaplatila za tři míčky a tentokrát začala ona. Tři pyramidy plechovek vedle sebe po 15 plechovkách. První hod shodila všechny, druhý hod zůstali 4 a třetí hod 3.* Tohle nebude má silná stránka *Hod míčkem, který byl o poznání lehčí než plechovky nebyl tak snadný. Vyžadovalo to větší sílu do hodu.* Tak se ukaž *Nějak nechtěla věřit, že by jí Mari v tomhle přehodila, jelikož se jí zdálo, že zde tolik nejde o strategii jako o štěstí, jak se míček trefí. Postavila se do jejího periferního vidění a pozorovala ji s jistým zájmem, jak se soustředila.*
Děkuju. *Vzala si od ní láhev, ale jelikož neměla žízeň, tak se rozhodla si ji schovat do batohu, který byl stále ještě poloprázdný. Táhla se mezi lidmi za Cait přes různé uličky, až ji Caitlin dotáhla k takovému divnému modrému stánku. Tam byly různé plechovky a terčíky rozestavěné v řadě vedle sebe a za nimi stáli různí plyšáci, balónky a další odměny, které asi patřily jen a pouze na pouť. Někteří plyšáci vypadali už staří a poměrně děsiví. Neuměla si představit, že by někdo něco takového vzal. Pozorovala Cait a její soustředění, dívala se jak funguje míček a jeho dopad při působení odporu a hodu. Od vrhání dýkou to bylo docela hodně rozdílné, ale zaměření tam bylo podobné.* Tak pojďme na to. Koupila si tři hody a postavila se tak, aby mohla vakročit na pravou nohu a převést tak váhu celého těla do ruky, první hod se ji moc nepodařil a zůstalo stát pět plechovek. Protřepala rukou a do dalšího hodu dala o něco víc síly, tentokrát zůstala už jenom jedna a při posledním hodu žádná.* Rozhodně to je obtížnější, než se na první pohled zdá. *Při těch slovech se zamračila na pět stojících plechovek. Potom se ohlédla na Cait a zkontrolovala ji stejně jako v průběhu hodů.*
Vidím to tak, že jsi mě znovu porazila, ale tentokrát jen o jednu plechovku. *Muž se jen zasmál a koukl se na obě ženy s tím, že si mohou něco vybrat za jednu pyramidu, kterou shodili. Bylo to samozřejmě zboží, kterého zde měl nejvíce a jednalo se o nějaké perníčky či drobnosti. Nepotřebovala úplně zbytečnosti, ale perníček si jeden vzala a schovala do kabelky na večer.* Myslím, že mám něco, co tě bude bavit. *Zatáhla ji ke stánku, kde bylo několik naplněných balobku s terčem a šipky.* Princip je jednoduchý... Puknout všech osm balonku s vodou. Chceš začít? *Měli ještě čas protože před nimi byla rodina, která se pokoušela zasáhnout balonky šipkami. Lépe řečeno otec, hlava rodiny se snažil dostat pro děti nějakou výhru.* To dáš tati! *Křikl syn, který mohl mít osm let a Cait celou rodinu pozorovala, než se jim podařilo zasáhnout jen čtyři balonky a odešli s prohrou.* Můžeme. *Vybídla Mari.*
No tohle rozhodně nebylo tak jednoduché jako střílení z pušky. *Uchechtla se, tady se musela mnohem víc soustředit a snažit se. Sama si vybrala jen nějakou drobnost na klíče, kterou stejně neměla moc v plánu nosit, ale bylo to drobné a do jejího batohu se to vlezlo, takže neviděla v tom problém. Poté se nechala Caitlin dotáhnout do dalšího stánku, její definice zábavy byly rozhodně rozdílné, ale zase to nebylo nic složitého. Viděla nafouknuté balónky a šipky, společně s odměnami a dalšími blbostmi.* Jasně, můžu začít. *Poté co otec se synem odešli, tak si Mari zaplatila pokus. Poděkovala a vzala si do ruky jednu šipku, absolutně jí nevyhovovala a nevěděla jak jí držet, proto se napřáhla a hodila, jen omylem ta šipka škrtla o balónek, který praskl, druhý hod byl o něco lepší a strefila se poblíž středu balónku, třetí střela byla katastrofální a k balónku se dá říct ani nepřiblížila, další tři se jí potom povedlo zasáhnout úplně v pohodě, sedmý a osmý pokus byl dost natěsno, ale jeden praskl a druhý ne. No a předposlední pokus se jí také nepovedl. Až ten desátý zase sestřelila. To znamenalo, že se jí povedlo zasáhnout jen sedm balónků z deseti.* Tak tohle byla hrůza, *její muška dost utrpěla, proto poukázala na Cait.* Řada je na tobě.
*Vzala si šipky a koukla na hroty, když obeznámila, že chce tyhle dvě ještě vyměnit kvůli tupému nebo křivému hrotu, který by těžko zmohl prasknout balonek. Muž si něco zamrmlal, ale učinil jak řekla. Vzala šipky a koutkem oka se koukla na Mari.* Sleduj a uč se. *Udělala postoj a sevřela mezi prsty první šipku, když se zadívala do terče. Soustředila se a chvilku se ani nepohnula, když první hod byl čistý a zasáhl balonek přesně. V tomhle ohledu věděla, že má šanci vyhrát a nehodlala to vzdát. Pokračovala takhle devět balonku, které všechny trefila a zbýval poslední. Zatajila pomalu dech, než šipkou hodila a trefila.* Ano! *Vyjekla radostí a koukla se na Mari. Zde bylo i více pěkných plyšáků, kde stálo za výběr.* Můžete si vybrat cokoliv ze stánku *odvětil muž, ale nebyl tak nevrlý jako ten předtím u střelby s puškou.* Nechám výběr na tobě. *Věděla, že je tam pak ještě jeden stánek, který se Mari bude určitě líbit, ale to až posléze.* ¨
*Zaujatě se dívala na Cait, nikdy nikoho neviděla hrát šipky s takovou vášní, samozřejmě, že občas někde v baru narazila na lidi co to hráli, ale tohle bylo poprvé, co viděla někoho takto vyvádět kvůli pár střelám.* Gratuluji. *Pronesla velice klidně a sledovala všechny ty hračky, na první dobrou ji zaujal jeden vlk, ale tomu se jen uchechtla a dívala se po dalších plyšácích, co tam byli vystaveni. Všichni byli v různých velikostech od malinkých po ty velké. Žádný ji ale nezaujal natolik jako právě ten vlk, proto na něj ukázala. Byl asi čtyřicet centimetrů dlouhý a nebyl vlkošedý jako obvykle bývají v těchto stáncích ani čistě šedý. Byl černý stejně jako Mari akorát oči měl zlaté. Proto na něj nakonec ukázala.* Myslím, že si vezmu támtoho. *Poté co jí ho předal, tak se otočila na Cait.* Máme tři možnosti, buď jej nějak nacpu do batohu, ale to by se mohl poničit, nebo ho budeš nosit ty abych měla prázdné ruce v případě nutnosti a poslední možnost je vrátit se zase k autu a pak zamířit zpět. Tak jak?
Děkuji *Za gratulaci od Mari byla více než vděčná a nechala ji výběr, když si vybrala černého vlka. Zvědavě si ho prohlížela a přikývla, že ho vezme.* Byla by škoda, kdyby se poničil *Vypadal pěkně a dokonce byl i hebký. Pohladila ho mezi ušima fascinovaně.* Černého vlka jsem viděla jen jednou v životě v jedné zoo v Evropě. Fenrir... *Vyslovila jméno jednoho z bohů* Fenrir byl černý vlk a synem Lokiho a jedné bohyně... už si nevzpomenu na její jméno, ale byl předzvěstí, že když nastane Ragnarok, tak zabije Odina. Říkalo se, že jeho tlama při otevření v den ragnaroku dosáhne nebes a jeho čelist země. Dokonce byl, tak chytrý, že když ho bohové chtěli nalákat do léčeky zmínil se o možnosti důvěry, když někdo z bohů strčí ruku do jeho chřtánu. Bůh války Týr, tak učinil a Fenrir mu ji ukousl celou. Je mnoho obrazů které tohle vyobrazují a je fascinující, jak jeden vlk zmohl tolik... Ani nevím, proč ti to říkám, ale černí vlci mě fascinují svoji krásou a působí chytřejší a také moudřejší. Mám z nich jednoduše lepší pocit, než z šedých možná to bude tím, že ani já nejsem šedá. *Pousmála se na plyšáčka.* Můžeme jít k autu a schovat ho. Ještě ho někde zapomeneme a to by byla škoda.
*Tiše se uchechtla a přemýšlela nad tím co Caitlin říkala, moc jiných vlkodlaků neviděla při přeměně. Vlastně jen toho co jí napadl a Ala.* Tak mě napadá, jaké zbarvení má většina vlkodlaků. *Zeptala se tiše po cestě zpátky k autu. Rozhlédla se, zdali jí nikdo neslyšel ale nic nezahlédla. Pokračovala dál a čekala co jí na to Caitlin odpoví, čekala, že většina vlkodlaků bude podobně jako u vlků vlkošedá či šedá, možná ještě hnědá. Ale nikdy jí nenapadlo se na to zeptat. Pomalu šli těmi uličkami dneska snad už počtvrté, nebo snad víckrát a poslouchala hlas Caitlin. Poté došli k autu, kde se vše opakovalo, Mari odemkla auto, hodila plyšáka mnohem menšího než srnečka na zadní sedadlo vedle něj a zavřela dveře, zamkla auto, zkontrolovala, že je zamčené a na chvíli se o něj jen tak opřela a dívala se na Lunapark a moře za ním. Poté stočila svůj pohled ke Caitlin.* Tak, copak máme v plánu teď?
*Cait napadlo, že možná měla vzít sebou nějaký větší batoh, ale zase jí nevadilo neustále se vracet* To záleží. Hodně jich je vlkošedých a šedých, také už jsem narazila na pár do zrzava. Nebude to asi moc velký rozdíl mezi vlkodlaky jako vlky. Já jsem... jedna z malá barev, co vlastně je vzácnější vidět než bílou barvu u vlka. Nebo čistě černou, i když... těžko říct. Jsem vlkodlak s bílou podsadou a blond žíháním. *Netušila jak jinak to moc popsta a ani se na to Mari vlastně neptala. Zadívala se na moře a Lunapark. Působilo to tak klidně.* Je ještě jedna atrakce, kde se střílí, akorát to bude těžší. Terče jsou tam v pohybu a nesmíš trefit nesprávný terč. *Vysvětlila princip hry.* A samozřejmě s obroušenou vzduchovkou. Kdo ví třeba tě v tomhle porazím.
To je rozhodně zajímavé. *Pronesla a zamyslela se nad principem toho všeho, pokud jsou doopravdy tak podobní vlkům, tak moc podobná ostatním nebude.* Zajímalo by mě, zdali je zbarvení dědičné. *Zamumlala si pro sebe a potom poslouchala princip další hry. Znělo to zábavně a zajímavě. Navíc střelba byla její obor.* Rozhodně to můžeme zkusit, ale moc si nevěř, jsem moc dobrá ve střílení. *Lehce se usmála, i když to tedy mohlo vypadat křečovitě, byl to alespoň pokus. Lehce se vydala opět do Lunaparku, následovala cedule ukazující směr a procházela kolem strašidelného domu.* Rozhodně divné místo. *Řekla směrem ke Cait a zadívala se na ní. Mari byla už uvolněnnější jelikož se stále nic nestalo, ale přesto jí pudy velely jí hlídat.*
*Sama se mírně začervenala, když viděla, že se Mari pokusila o něco podobné úsměvu. To bylo něco, co by nevěřila, že spatří a to je v Lunaparku.* Tak tedy jdeme ať se mohu přesvědčit. *Za ten den už se naučila dost dobře držet u jejího boku a zároveň se soustředit i na jiné věci. V jednu chvíli se koukla na strašidelný dům.* Můžeme tam pak zajít. *Navrhla jako možnost ne jako nutnost, ale byla zvídavá v tomhle ohledu.* Zamrmlala sis něco o tom zda je dědičné zbarvení. *Slyšela ji. Nebyla hluchá, ale jen čekala jak to pojmout a dobře vysvětlit.* Jelikož pocházím z rodu, tak si troufám říci, že určitý jistý gen může předurčit nějaký druh zbarvení. Nemyslím si, že by to byla 100% úspěšnost, ale rozhodně se v naší rodině vyskytlo dost vlkodlaků se stejným zbarvením jako já. Ukážu ti to na tobě a nemusíš se bát je to jen teorie, ale vzhledem k tomu odkud pocházíš a jaké jsi pleti si myslím, že tvé zbarvení nebude obsahovat bílou barvu, ale půjde od rezavo-šedé klidně až do tmavších, jelikož na to máš geny, což co si budeme tihle vlci jsou nejkrásnější. U mě rozhodně není velká šance, že bych mohla mát zbarvení jako ty. Nic tomu ani nenasvědčuje, takže se musím spokojit s tím, že jsem dobrá trefa pro myslivce. A další... Zdá se mi za ty roky, že každý druh zbarvení vlkodlaka dává tak trochu charakteristiku, ale to už je opravdu jen má nepodložená myšlenka.
Jistě. *Pokrčila rameny. A šla dál.* Uhm, nejsem si jistá jestli zrovna dům hrůzy bude dobrý jak pro tebe, tak i pro dítě. *Pohledem tikla z jejího obličeje k břichu a zase zpátky. Potom se prudce otočila, jelikož slyšela něco jako výstřel z tlumiče, ale všimla si, že si jen dítě hrálo s nějakou plastovou zbraní a tak se přiřadila blíž ke Caitlin a šla jí po boku až k atrakci naslouchajíc jejímu vyprávění o rodu a genetické linii, bylo to velice zajímavé. Tímto tempem pomalu šli dál až narazili na stánek o kterém Cait předtím mluvila, vypadal hodně podobně těm třem co dneska už navštívili, ale přesto na ní působil o dost zábavněji, možná to bylo těmi pohybujícími se figurami.* Tak co chceš začínat nebo mám jít první?
*Nemohla si nevšimnout, jak sebou Mari cukla a ohlédla se na dítě, které pobíhalo mezi ostatními. Řekla k tomu jediné.* Nic mi není Mari *Nejvíce klidný tonem, kterým dokázala a kráčela ke stánku* Docela jsem třeba přemýšlela o tom, že šedí vlci jsou nejvíce ve smečkách. Málo kdo z nich je samotář a zdají se nejvíce divocí... *Koukla na kačenky, které byly na terči a hned je následovala nevinná štěnátka.* Klidně začnu, ale pojedeme na tři výherní. První kolo máme na rozehřátí *To znělo fér a rovnou tedy zaplatila šest her, což žena si vůbec nestěžovala a byla ráda. Dala jim náboje a vzduchovku. Zdála se novější, ale byla mírně vychýlená očividně někomu spadla nebo do ni schválně někdo klepnul něčím tvrdým. Učinila postoj. Měla deset ran. 5 kachniček a 3 štěnátka a dvakrát mimo.* Tohle nebyl můj nejlepší začátek* Byla vděčná za další dvě kola, ale začínala přicházet na to, jak jednat se zbraní.* A jinak pokud bys chtěla do domu hrůzy, tak tam půjdu. Jen tak něco mě opravdu nevyděsí *Pronesla a koukla se po dlouhé době na telefon, když spatřila SMS. Postavila se vedle Mari, ale neměla vyděšený výraz, ale usmívala se.* Píše mi jedna známá ohledně fotek. *Odvětila a rychle odepsala, aby mohla sledovat Mari při jejím výkonu. "AHOJ KIM. NA FOTKÁCH SE DOMLUVÍME. TEĎ NEMOHU JSEM V LUNAPARKU, ALE ČÍSLO NA CHRISE MÁM --- --- ---" poslala ji číslo a znovu telefon schovala.*
Já s tím problém nemám. *Koukala se na výkon Cait a usmála se, i když očividně nestřílela často, tak jí to šlo poměrně dobře.* Náhodou bych řekla, že to byl dobrý výkon. *Pokynula jí a sama si převzala zbraň do svých rukou. Zhluboka se nadechla a vydechla, zaujala postoj, zaměřila na jeden z pohyblivých cílů a vystřelila. Tato zbraň nebyla tak upravená a i díky tomu se jí povedlo sestřelit jedno štěně. Potom už měla jen rutinu, natáhnout, zaměřit, výdech a pal, stejně po sobě mechanicky rychle devětkrát po sobě. Nakonec se jí povedlo vystřelit krásné čtyři kachničky a šest štěnátek. Co jí ale štvalo byla nepřesnost střelby, střed zvládla jen dvakrát.* Vážně se těším, až si na střelnici zastřílím s normální zbraní. *Povzdechla si a zbraň předala dál Cait.* Jsi na řadě, zkus to překonat.
*Pozorovala, jak střílela. Trefa to nebyla špatná to rozhodně ne, ale Cait vedla.* Mari... Možná jsem ti to měla ještě připomenout. Kachničky střílíš, štěňátka nestřílíš je to tak? *Optala se ženy a ta kývla a úšklebkem na ty dvě.* A ještě Vám tam mohu hodit speciální event. Je tam černá kachnička, ale jede dost rychle je za více bodů než kachničky *Odvětila.* Někdy bych mohla taky na střelnici, ale sama tam nemohu. Nemám zbrojní pas ač se zbraní umím zacházet a nyní jako těhotné mi ho těžko dají *Vysvětlila a koukla se na Mari s požadavkem zda by jí tam někdo vzala.* Jste těhotná? Tak to gratuluji. Dneska se málo kdy vidí, že u stejných párů se podaří miminko *Odvětila nadšeně žena a Cait hned došlo, co tím myslela.* Ne.. my nejsme spolu *Vyhrkla a dala si ruku před ústa aby nevybuchla smíchy.* Aha, co jsem Vás tak pozorovala... Myslela jsem, že když jste tak u sebe, tak jste působily jako partnerky *Osvětlila žena proč se tak domnívala. Cait stále držela dva prsty přes své rty a koukla na Mari, když pokývla rameny. Pro mnohé to tak mohlo vypadat a věřila, že tohle mínění neměla jen ta žena. Cait to od samého začátku docházelo, jak to bude vypadat a hádala, že to dochází i Mari. Labutě, tunel lásky, neustále dělení se o pití, či plyšák jeden pro druhou. Jestli je žena sledovala u střelby, míčků a šipek bylo více než jasné, proč si tohle musela myslet.* Takže teď já *Rychle uchopila zbraň, ale byla tak vyvedena z míry, že tentokrát to projela znatelně více. čtyři kachničky, čtyři štěnátka a zase dvě trefy mimo*
Co? Ah...ne, ne, nic se neděje. Jen ta věž...mě by bylo nepříjemné být chycená a vědět, že jestli se to urve nemůžu nic udělat. Vůbec nic. *Pokroutí nad tím hlavou, protože to také byla pravda. Nakonec se jen znovu otřese a sklouzne pohledem k Robertovi, který se mezitím dostane.* Jo, jo známe. *Usměje se a přikývne na slova, která řekla a moment se ještě soustředí na dýchání, jak jí doporučil. A když odběhne někam pryč tak se otočí zpět ke Kim.* Doufám, že vás nezdržuji od nějakého plánu s Emerie? *Zeptá se s úsměvem a když se vrátí, tak si převezme pochutinu, jejíž kombinace zní...zajímavě.* Děkuji, děkuji. Oh mimochodem, ten deník...věděl jsi, že ten jazyk neumím, že? Budu potřebovat překlad. *Ušklíbne se na čaroděje a spraví si na skráni jeden pramínek, co se vysvobodil u účesu za ucho, než ochutná a zamručí, ukazujíc palec nahoru.* Není to špatné. *Dodá, když polkne.*
*Kim to vysvětlení uklidnilo, stejně jako to, jak se neznámý přátelsky pozdravil s Triss.* To naprosto chápu. I když, pravda je, že je to úžasný zážitek. Párkrát jsem na ní byla. Asi nejblíž, co se kdy dostanu k létání bez letadla. *Zazubila se, pak se její pozornost přesunula k onomu muži.* Ahoj, já jsem Kim. My se sotva poznaly. *Znatelně se jí ulevilo, když zjistila, že se oba znají. Pobaveně pozoroval, jak Robert pobíhá od stánku ke stánku jako malý, nadšený kluk, než došel zpět k nim a každé donesl jídlo.* Páni, čím jsme si to zasloužily? *Usmála se na Roberta vděčně a v duchu už přemýšlela nad tím, na jakou atrakci by je mohla všechny vytáhnout, aby tu laskavost nějak oplatila, když se Em od skupinky najednou s rozloučením odpojila.* Dobře, někde tu budem, zatím! *Zavolala za ní s úsměvem, než se otočila zpět k Triss.* No, háhám, že plány se změnily. *Omluvně se usmála.* Co vy dva máte v plánu? Nějakou méně rizikovou atrakci? Nějakou hru? *Optala se se zájmem a oprášila si z bundy třpytky, jen aby při lehčím náklonu hlavy obsypala bundu novou dávnou. Tiše se tomu zasmála a z pytlíčku, který jí donesl Robert si vytáhla jednu rybu a kousek si ulomila. Po tváři se jí přitom rozlil spokojený úsměv.* Jop, červená fazole, tu si nechám na konec. Za mě jsou nejlepší. *Vysvětlila a místo toho jako první dojedla svou waffli.* Můžu vás pak taky na něco pozvat, třeba svařák? Mají tu výborný, ať už alko, nebo nealko. *Navrhla s úsměvem.*
*Aj napriek prekvapivo príjemnej atmosfére, ktorá sa medzi účastníkmi objavila rozhovor preruší zvoniaci telefón Meritriss Blake. Dievčina, ktorá bola najprv prekvapená z neznámeho čísla sa natiahla po telefón a na moment odstúpila od rozhovoru. Jej tvár na ktorej predtým panoval úsmev mierne spadol pri čom sa z diaľky zdalo, že rozhovor nabral na vážnosti. Keď telefonát skončí len sa zhlboka nadýchne a s ospravedlním sa rozlúči. Išlo o pracovné povinnosti, ktorých teraz po smrti svojho kolegu Zacharieho mala o niečo viac, ako pred tým. Veľa papierov nechal s nejasným znením a tak to padlo na plecia mladej čarodejke. Onedlho sa tak rozlúči a odíde za prácou, možno aj pre jej vlastné dobro.*
*Bob se na Triss podívá.* Jo, anis mě to nenechala tehdy říct a navíc to je jasné, když je ten deník osmset let starý. Takže se za mnou někdy stav.* Řekne ji než zmizí. Pak se podívá na Kim.* Jen tak. Rád rozdávám radost.* Zazubí se na ni. Pak je poslouchá a rozhlíží se.* No popravdě jsem na takovémto místě poprvé. Žil jsem v určité kolonii, kde mnoho věcí civilizace nebylo.* Vysvětlí a použije lež, kterou vysvětluje většinu věcí.* Oh já radši horkou medovinu s moštem. Je to výborná věc a když se přidá skořice, tak je to jak tekutý závin jablečný.* Zasní se.*
Eh, *zasekla se jelikož na to úplně zapoměla.* Ještě že jsou další pokusy. *Podotkla a svou zbraň předala zpět do rukou Caitlin. Poté se podívala na osobu u stánku a zase zpět na Cait.* Co myslíš? Chceš to speciální? *Vyslechla si i její žádost, ale na tu se zamračila.* Teď rozhodně ne, můžu zkusit pro tvé bezpečí udělat co nejvíc, ale dokud jsi těhotná, tak tě na střelnici rozhodně nevezmu, i když je tam malé riziko odražené kulky, tak tam stále nějaké je. *Podotkne směrem k ní ale hned na to zamrzne na místě.* /Ona a Cait pár? Proboha proč by ji něco takového jen napadlo./ Nejsem zde jako její partnerka. *Podotkne chladně k ženě a pečlivě si jí změží, zdali nepředstavuje riziko, když si je tak prohlížela, ale asi jen ze zájmu o vzah mezi nimi, nepřipadala jí úplně nebezpečná. Pozorovala Cait a její zvláštní střelbu.* Chceš hrát ještě dál? *Optala se jí raději pro jistotu, kdyby se Cait po té promluvě cítila nepříjemně, přišlo jí to jako normální otázka po výkonu, který právě vydala při střílení.*
*Vůbec si neuvědomovala, že by se to Mari dotklo nějak hluboko. Brala to jako jen nedorozumění a ještě k tomu milé nedorozumění.* Jistě. Hrajeme dál. *Chvilku si ji nechápavě prohlížela než jí došlo o co asi šlo.* Ach taaaak jsi proti homosexuálum, takže jsi rozčílená? Bylo to jen milé nedorozumění od slečny. *Pokynula rameny a předala ji zbraň.* Miř dobře a netrefuj prosím štěňátka ano? Pokud teď vyhraješ, tak jdeme do finále o výhru *Absolutně neřešila, co se dělo a byla uvolněná bez náznaku nějakého pohoršení. Postavila se znovu do její periferie.* Nebo snad už nechceš hrát a já jsme vyhrála? *Pozvedla tázavě obočí.*
*Převzala si tedy zbraň a připravila se do postoje, po jejím osočení proti homosexualitě k ní obrátila svůj pohled.* Nikoliv, nemám chuť nikoho soudit, za cokoliv. Pouze nejsem ráda, když mě někdo bere za osobu flirtující s jinou ženou. *Pokrčila znovu svými rameny a zaměřila svůj pohled na terč.* Věř mi, nedopřeju ti tak jednoduchou výhru tím, že bych se vzdala. *Uchechtla se, namířila a počkala na ideální příležitost, podle svého postupu pečlivě nacvičenému se jí povedlo sestřelit pět kachniček po sobě, potom ale slyšela zase jiný zvuk co vycházel za ní proto se ohlédla po Caitlin, zkontrolovala zdali je v pořádku a střílela další, problém byl že se už tolik nesoustředila a tak hned tu první těsně minula, naštěstí se z toho oklepala a další čtyři už sestřelila bez sebemenšího problému.* Hotovo, dostatečný výkon? *Optala se jí a předávala svou zbraň opět do rukou Caitlin.*
*Jen se na Triss chápavě usmála.* Chápu, doufám, že vše půjde hladce, měj se. *Mávne na ni ještě, když odchází, pak se otočí zpět k Robertovi a s překvapeným úsměvem pozvedne obočí.* Páni. Ale připadáš mi jako ten typ člověka, co rád zkoumá všechno nové. *Přikývla a když zmínil tu medovinu, zasněně se pousmála.* To zní jako ještě lepší nápad. Můžeme obejít stánky a mrknout se, jestli ji neprodávají i někde tady? *Navrhla a porozhlédla se kolem. Napadlo ji, že ji nejspíš budou mít někde, kde se prodává i zmiňovaný svařák.* Hele, tenhle stánek na to vypadá. *Ukázala na jeden ze stánků, než k němu vyrazila a kývla na Roberta, aby ji následoval. Došla ke stánku, počkala, až dojde na řadu a popsala prodavači svůj požadavak. Ten se sice v první chvíli zatvářil překvapeně, ale pak přikývl a nápoj jí udělal. Ona mezitím vyhodila papír od wafflí a převzala si obě medoviny, jednen kelímek pak podala Robertovi.* Jsem zvědavá, jestli to bude takové, jak si pamatuješ. Toho prodavače to docela překvapilo. *Usmála se.* Na zdraví. *Nadzvedla svůj kelímek.*
*Nic okolo neřešila a jen sledovala její výkon, kdy nakonec zatleskala* Devět kachniček a ani jedno štěňátko nepřišlo k újmě. Nyní můžete zapnout i černou kachničku *Mávla na ženu, která přikývla.* Nemysli si, že ti dám tu výhru tak snadno *Byla k ní docela blízko, jelikož si přebírala od ní pušku.* Jsem ráda, že nejsi proti homosexuálům nejspíš by mě to trochu ranilo, ač tedy miluji i muže. *Bylo zjevné, že Cait bylo úplně jedno pohlaví, ale přikláněla se vždy více k mužům. Namířila zbraň a začala střílet. Hned sestřelila tři kachničky a nakonec i černou. Opravdu se soustředila, jak jen to šlo. Narovnala se na menší pauzu, když se chystala znovu, ale zdálo se jí to samé jako Mari... cvaknutí. Tělem ji projela nepříjemná vlna a prudce se ohlédla do lidí okolo nebylo jich zde mnoho. Spatřila nakonec nějakého fotografa, který byl opodál a fotil jeden stánek. Chystala se otočit zpět ke kachničkám, když si, ale všimla, že se pohnul a špatně došlapoval na jednu nohu.* Mari... *šeptla dost nejistě a povolila v držení pušky, že nemířila a jen si přeměřila chlápka opodál* Asi... asi jen už šílím *Neměla jediný důkaz toho, že by to byl ten. Mohl být jen zraněný na noze.* To nic... *Zamířila a vystřelila ještě pětkrát. Jenže teď rány už nebyly zdaleka tak dobré. trefila čtyři. Dohromady 8 žlutých kachniček a jedna černá* Tohle taky nebylo špatné že..
*Poslouchá ji a zasměje se.* Tu jsem tu našel jen na Vánočních trzích.* Vysvětlí a dost povhybuje, že se najde. Přesto jde za ni a když dostane kelímek, tak si k němu přičichne. Cítí medovinu, skořici i mošt. Pousměje se a napije.* Dobré. Ale udělám domácí medovinu příští rok i s moštem. Tam uvidíš, jak to dokáže skvěle chutnat.* Zazubí se a opět se napije.* Tohle by chutnalo možná i Tayovi.* Řekne si sám pro sebe.*
*V kapse jí zavibroval telefon, tak jej vytáhla. Všimla si sms od maminky, ale zároveň jedné od Cait, kterou zjevně přeslechla. V ní bylo Chrisovo číslo. Trochu ji zamrzelo, že Em už odešla, ale věřila, že se uvidí znovu a číslo jí bude moci předat. V rychlosti tak Cait odepsala.* /Moc díky! Jaká náhoda, taky jsem v lunaparku. Doufám, že se dobře baviš a že jste všichni tři v pořádku. :) / *Narážela tím na ni, Chrise a co tušila, že bylo její dítě, podle toho, jak se Chris strachoval zrovna o její břicho po té nehodě. S omluvným úsměvem pak vzhlédla k Robertovi.* Promiň, tohle bylo důležité. *Vysvětlila a sama přičichla ke svému kelímku. Vonělo to doslova jako závin. Lehce říznutý alkoholem.* Hádám, že s domácí se to srovnávat nedá. *Zazubila se a upila ze svého kelímku. S uznalým zamručením pokývala hlavou.* Páni. Chutná to vážně dobře. Jen by mohla být malinko hustší. A beru tě za slovo. Koneckonců, ty jsi tu expert. *Zasmála se a porozhlédla se.* Máš to jako kulinářský výlet, nebo máš v plánu obejít nějaké atrakce? *Zeptala se zvědavě, s hlavou lehce nakloněnou na stranu.*
*Vzala to vpotaz, situace lidí stejně jako jejich orientace jí bylo absolutně putna do té doby než jí někdo začal obtěžovat. To pak bylo jedno zdali je to muž nebo žena, prostě to obtěžování ukončila a to velice rychle. Pozorovala výkon Cait ale i jí se ten zvuk znelíbil. Ihned se postavila mezi Caitlin a toho muže, pečlivě si jej prohlížela a svou pravou ruku měla strčenou pod košilí v levém podpaží, mohlo to vypadat divně, ale ona si pro jistotu sahala pro zbraň. A v této pozici zůstala až do chvíle, než dostřílela. Když Cait asi čekala nějakou pochvalu tak jen pokývala hlavou.* Cait já už střílet nebudu, pokud chceš nějakou odměnu vem si jí, ale je načase abychom odsud odešly. Nic to nemuselo být ale jistota je jistota. *Pokrčila rameny a snažila se aby to vypadalo ležérně jenže měla v sobě dost napětí.*
*Bob ji poslouchá a pousměje se.* V pohodě.* Zazubí se a přikývne.* To ano. Nevlastní otec dělal i domácí pivo a víno z šípků. Bylo zajímavé.* Zazubí se a podívá se na kalímky.* Hmm... přidat do toho želatinu by tomu možná pomohlo a bylo by to zajímavé, kdyby to ztuhlo.* Zazubí se a oči se mu nad tím rozzáří nad tou myšlenkou. Pak se rozhléhne.* Hmm... nevím. Jsem se tu jen chtěl stavit. Mě takové věci nějak extra neberou, to spíše mého malého brášku, ten se vyhnul naší kolonii a žil v cirkusu. Krotil tygry.* Vypráví nadšeně a dopije svůj kelímek a rozhlédne se.* Hmm... támleto s těmi lůpy vypadá zajímavě. Nebo strašidelný dům.* Přemýšlí a dívá se na horskou dráhu a strašidelný dům.*
Ach chápu... *Odložila zbran, když ji zavibroval znovu telefon. Vytáhla ho a musela se pousmát nad Kim, jak milá byla. "JÁ I DÍTĚ JSME V POŘÁDKU O CHRISOVI NEMÁM NYNÍ ZMÍNKY A ASI ANI DLOUHO MÍT NEBUDU. SNAD SE TI OZVE KVŮLI TOMU, CO PO NĚM ŽÁDÁŠ. " Dodala i usměvavého smajlíka a pak telefon schovala, když pohledem zapátrala po muži. Stále byl na jednom místě.* Dost zvláštní fotit tak dlouho jeden stánek. *Natiskla se blíže k Mari. Bylo jí jedno, že jí to nejspíš nebude příjemné, protože věděla, že to pochopí. Cait smrděla strachem.* Je to on... Je to ten muž, který byl u dýní a já za ním běžela *Byla si více než jistá, když udělal několik kroků dopředu a špatně se mu pohybovalo.* Je tu na dosah a mi odejdeme? Nemohu ho třeba praštit? Jistě, že nemohu... jen se uklidnuji Mari neber má slova vážně *řekla frustrovaně.* Co takhle mu zmizet v domu hrůzy?
To rozhodně. Drž se tak, abych mezi tebou a ním byla já, rozumíš? *Přísně na ní kmitla obličejem a zpátky se vrátila k tomu muži, zbraň nechala na místě, ale pro jistotu rychlejšího tasení odepla vrchní sponu.* To mi ani nepřipomínej jasné, teď po něm rozhodně nepůjdeme, prvně tě musíme dostat do bezpečí a až pak mohu řešit konflikt. *Dodala rychle a vykročila tak aby se mu ztratila v uličce, chtěla si být jistá zdali je dost šílený na to aby je pronásledoval, nebo zdali se pokusí udržet své krytí nevinného fotografa.* Ať tě takové bláznosvství ani nenapadne, přece jsem ti dneska vysvětlovala nebezpečí malých prostor s možností úniku před očima kolemjdoucích. *Zamračila se na ní a popohnala jí aby šla rychleji, mířili k autu, vytáhla rychle klíče z batohu a dala si je do své levé ruky. Pravou potřebovala mít volnou na případ nouze. Došla až k autu dávajíc pozor na Cait, odemka a pokynula jí k sedadlu spolujezdce.* Nasedej!
*Vzala si ještě odměnu od slečny, když rychle následovala kroky Mari do davu. Neohlížela se prostě šla.* Myslela jsem si, že dům hrůzy může být místo, kde nás jen tak nenajde. Co když není ozbrojený ani? *Vyhrkla, ale Mari nechtěla nic podcenovat a dobře dělala, protože jen, co Cait nasedla spatřila muže jak mířil kulhavými kroky k nim, když sáhl do saka. Měl na pistoli tlumič, takže byl připraven. Začal se střílením. Cait jen hlasitě vyjekla a skrčila se. Pohled muže, ale byl utrápený. Střílel sice do auta, ale doslova si střílel jen do SPZ, kde nikomu opravdu nemohl ublížit, ale to Cait vědět nemohla. Nebylo v jeho zájmu zabít Cait.* Jeď! Jeď! *Křikla zoufale na Mari.*
*Sama nasedla jen o pár sekund později až oběhla auto, nastartovala a vyjela. Snažila se zapamatovat si co nejvíce z dané osoby, ale prioritou bylo dostat Caitlin z přímé palby, která právě teď probíhala. Proto bleskurychle vycouvala a vyrazila z parkoviště, ujistila se zdali je někdo nesleduje a podívala se na Caitlin.* Máš teď dvě možnosti, buď tě odvezu do sídla smečky a půjdu ho zkusit najít, nebo tě vezmu k sobě do bytu, napíšu o dnešním incidentu Killiánovi a poté společně sepíšeme zprávu o napadení a pokusu o vraždu. *Na chvíli se omlčela.* I když nestřílel přímo na tebe vytáhl smrtící zbraň, navíc byl jasný úmysl jelikož zbraň měla tlumič. *Dodala aby Cait pochopila své možnosti. Zkontrolovala si zpětné zrcátka zdali neuvidí auto, které by ji sledovalo. Poté se podívá po ženě vedle sebe.* Jak se rozhodneš? *Zůstávala klidná, taková situace jí nemohla vyvést z míry a rozhodně to nebylo poprvé co po ní někdo střílel.*
Miluju šípkové víno! Teda, obecně ovocná vína, ale šípky jsou takový ten pravý podzim. Něco jako dýně. *Zazubila se.* Něco jako jello shots? To zní jako skvělý nápad. *Pak se zaposlouchala do Robertova vyprávění.* Páni… To bych chtěla vidět. Ještě víc by se to líbílo bráškům. Ten nejmladší zbožňuje velké kočky. A dinosaury. Je v tom správném věku. *Zasmála se a následovala jeho pohled.* Klidně můžem zvládnout obojí, jen se rozhodnout, kam půjdeme první a - *Další slova jí vzal od úst naprosto nezaměnitelný zvuk opakovaných výstřelů. Zněly tlumeně, jako by šly z dálky.* /Nebo…/ *Tu druhou možnost raději nechtěla domýšlet, jenže za ni to udělal nezaměnitelný zvuk smýkajících se pneumatik auta při rychlém rozjezdu. Pohledem bezděky přelétla parkoviště, ze kterého právě jako střela mizelo bílomodré auto -* /Počkat, bílomodré? Policejní..? Proč by sakra policie ujížděla při střelbě -/ Do pr… Tohle není dobrý… *Prohodila tiše směrem k Robertovi a snad poprvé trochu zalitovala, že si nevzala méně nápadné oblečení, než ekvivalent cukrové vaty, nebo zmrzliny.*
Škoda, že už ho nemám. Vždy se rychle vypilo, hlavně když se celá rodina sešla.* Zasměje se a přikývne.* Oh, dýňový koláč miluji. Má zajímavou chuť.* Zazubí se na ní a pak se na ni lehce zmateně podívá. Moc neví o čem mluví.* Asi ano, v tomto se nevyznám.* Uchechtne se a pak se lehce smutně usměje když mluví o jejích sourozencích.* Jackie už bohužel v cirkuse není.* Řekne a vyhodí prázdný kelímek.* Oh to je pravda. Nejdřív asi...* Přeruší ho střelba a intuitivně k sobě přitáhne Kim blíž, aby štít kolem něj ochránil i ji. Bob se dívá směrem odkud jde střelba a vytáhne minci z kapsy. Na minci je kletba slepoty. Tu aktivuje a hodí ji jako by na zem. Ale mince nedopadla. Letí přímo za cílem. Ten byl určen zbraní. Navíc ho lehce odhalilo to, jak od něj několik lidí uteklo. Mince dosáhne cíle. Muž bude mít tmu na následující den.* Heh.* Ušklíbne se a podívá se na Kim.* Chceš radši pryč? Kde nebude ten blbec?* Zeptá se a je naprosto klidný jako by o nic nešlo. Což nešlo. Zažil války a tohle je nic.*
*V první chvíli si ani neuvědomila, co přesně se stalo. Slyšela střelbu, auto, viděla záblesk jeho modrobílé barvy, která jí vyvolala v mysli tu otázku o policii. Najednou stála podstatně blíž Robertovi, než si pamatovala. Viděla, jak něco hodil k zemi, ale neviděla nic konkrétního. Všimla si, že je kolem nich doslova prázdný kruh, jakoby se jim snad najednou na čele objevil pentagram, nebo jim narostly rohy a ocas. Robert přitom působil naprosto klidně, jako kdyby střelba v lunaparku bylo něco stejně všedního, jako že je přes den světlo. Na moment ji napadlo, jestli někdo nepotřebuje pomoc, neslyšela však žádný křik. Celá situace působila přinejmenším zvláštně. Teprve až teď si uvědomila, že křečovitě svírala látku jaho kabátu. Její sevření okamžitě povolilo.* Promiň. *Její pohled se spojil s jeho.* Popravdě… *Napadlo ji sice, zda není někdo raněný, ne-li mrtvý , ale racionálnější část její mysli si byla celkem jistá, že kdyby ano, slyšela by křik. Jenže lunapark jakoby ztichl. Jediné, co to ticho protínalo byla kolotočářská hudba, která v této situaci zněla spíše groteskně. Robertův klid by nejspíš leckoho vyděsil, ale Kim, která sama nebyla zrovna hysterický typ za něj byla zvlášť vděčná. Sotva znatelně vydechla a s pohledem upřeným do jeho očí přikývla.* Jo, chci pryč.
*Podívá se na ni a usměje. Je to milý úsměv, ne že ne, ale ti co vědí kdo je a hlavně co je mu ho nikdy nevěří.* Tak půjdeme dál po pláži. Moře v noci je nebezpečné, ale pohled je to magický. Jako dítě jsem ten pohled miloval.* Zazubí se na ni a vezme ji za ruku. Cestou jim ještě koupí Takoyaki. Bobovi po té kletbě trochu vyhládlo. Navíc japonské jídlo má moc rád. Není tak nudné jako americké nebo, co měl v dětství. Vede ji dál od lunaparku až nejsou skoro slyšet ty příšerné zvuky, co někdo vydává za hudbu. Dojde k takovému plážovému tábořišti pro turisty. Sedne si na lavičku a zhluboka se nadechne.* Příjemný vzduch. Příjemné jídlo a příjemná společnost. Co by chtěl člověk víc.* Zazubí se a dá do pusy jednu tu kouli. Ta je plněna chobotnicí, takže je spokojený.*
Nedivím se. Nic není takové, jako pohled na ty krásy přírody, které mohou být tím posledním, co spatříš. *Oplatila mu úsměv a ruku mu lehce stiskla. Bylo to prosté, milé gesto, kterým mu poděkovala a zároveň dala najevo, že je tu i ona pro něj. Když jim - opět - koupil jídlo, pečlivě si sbalila sáček s Taiyaki do bundy a jídlo si s díky převzala. U moře sklouzla na lavičku vedle něj a zadívala se na směrem k vodě, zatímco se zakousla do jedné koule. Chuť ji překvapila, ale příjemně. Netušila, z čeho maso je, ale chutnalo jí, zvlášť v kombinaci s ostatními chutěmi. Bude si to muset najít, nebo se na to Roberta později zeptat. Nad jeho komplimentem se usmála.* Naprosto souhlasím, lepší společnost jsem si přát nemohla. Nejenže mi dělá ochranku a stará se, abych neumřela hlady, ještě navíc je milý. *Oplatila mu ho vlastním.* Co děláš, když zrovna netrávíš volno v lunaparku? Když bratr krotil tygry, hádám, že to bude taky něco kreativního? *Usmála se a zakousla se do další koule.*
*Zapřela se do sedačky auta, když se zamyslela nad tím, co se právě stalo. Poslouchala jak slova Mari, tak srdce, které ji málem vyskočilo z hrudi. Představa, že se vrátí do sídla na dnešní večer, kde bude sama v pokoji okamžitě odmítla. *Chci spát u tebe* Zněla rozhodnutě. *Pokus o vraždu…* Zamyslela se při těch slovech a nechala auto jet dál. Jen doufala, že ten blázen nestřílel třeba do lidí v Lunaparku, ale zdálo se, že to nebyl jeho účel a jeho jediný cíl byla ona. Cesta k Mari nebyla zrovna krátká, takže se ji povedlo aspon na chvíli zaspat. Ne že by chtěla, ale potřebovala se dostat do klidu kvůli maličkému. Vzbudilo ji až zastavení auta, kdy pootevřela oči a všimla si, že stojí ještě na semaforech* Ale měl mizernou ránu *podotkla, jelikož ran padlo dost na to, aby alespoň jedna mohla zasáhnout čelní sklo nebo jí a Mari.*
*Opatrně řídila až domů, nechávala Caitlin spát a vypla i rádio, aby jí to neprobudilo. Když zastavila na červené, tak zvedla telefon a vytočila dispečink aby nahlásila střílení v lunaparku a další podrobnosti aby tam někdo dojel. Poté se podívala na Cait protože už se probudila, na semaforech.* To rozhodně měl, samozřejmě nemusel mířit přímo na tebe, ale radši ať jsi v bezpečí. *Jela dál nočním New Yorkem a pomalu dojížděla až k jejímu bytu.* Jakmile budeme u mě, tak napíšu o dnešním incidentu Killiánovi, aby věděl. *Odmlčela se.* Za chvíli tam budeme, můžeš si jít hned lehnout. *Dodala a podívala se jak na tom vlastně je, muselo to pro ní být stresující. Za další zatáčkou zahlédla svůj dům, zaparkovala, předala klíče od domu Cait.* Běž první, půjdu radši za tebou.
*Poslouchá ji a pousměje se.* Pravda. Kamarád zemřel s pohledem na řeku. Ale neměl pěknou smrt.* Ušklíbne se a vzpomene si, jak Rasputina našel v řece. Pak se však zasměje.* Někteří z mého okolí by nesouhlasili.* Zasměje se a podívá se na moře a dá si další kouli.* Já? Většinou pomáhám sestře a mám na starosti firmy mého bratra a svou vlastní. Sestra je ve své podstatě pasák, ale její holky mají lepší zdravotní péči a sociální zajištění než by měli doma. Dokonce má udělaný program i pro jejich děti, který je pro jejich budoucí studium. Jenže to není zadarmo. Jsou ji poté prakticky zavázáni do konce života a má sestra si je toho vědoma.* Řekne a pousměje se nad tím.* Má kolem sebe svůj vlastní kult.* Ušklíbne se, ale už neříká, co se stane když někdo, komu pomohla zemře. Jeho duše ji patří a ona se ji krmí. Pokud se ji někdo zepře, tak je zmanipulován nebo mučen. Dokonce má kolem sebe i mozkové zombie, který slouží k jejímu potěšení. Pro Boba je tak záhadou proč o ni lovci neví.* Ale jinak pěstuji květiny a opravuju elektroniku.* Zazubí se a dá si další kouli.*
*Kim ho poslouchala mlčky, s hlavou lehce nakloněnou na stranu. Robert byl rozhodně zajímavý muž, ale čím déle ho poslouchala, tím spíš se jí držela otázka, jestli Trissin komentář o věži nebyla jen milosrdná lež. Nedala však na sobě nic znát.* Ta část s kultem není zrovna to, co bych někomu přála, ale… Hádám, že hodně holek si tím alespoň nějak pomohlo? Nejstarší řemeslo sice asi není ničí vysněná práce, ale pořád je lepší ho vykonávat za důstojných podmínek a se zdravotní péčí, než stát někde u cesty, nedejbože i s dětmi. *Jako sestra sexuální pracovníky nesoudila. Jednak většina holek - i kluků - kteří si podobným způsobem přivydělávali nebyli zrovna z milujících a zajištěných poměrů a jednak tím řada z nich opravdu zajišťovala jídlo na rodinný stůl.* To bych do tebe neřekla. Myslím, tu elektroniku, kytky jo. *Ušklíbla se pobaveně.* Já jsem zdravotní sestra. A když zrovna ne, fotograf. Obojí koníčky ze střední, nějak jsem se nikdy nedokázala vzdát ani jednoho. *Usmála se a rovněž pokračovala v jídle.* Tohle je fakt výborné. Cože v tom vůbec je? Teda, krom zeleniny a všeho možného koření…
*Zamyslí se nad její otázkou a přikývne.* To ano. Dost jich uteklo se k sestře schovat před zneužíváním v rodině, násilným partnerem nebo čímkoliv jiným. Jen jednou jednu sestra neochránila a od té doby všem dává pepřáky a další věci na sebeobranu.* Pokýve hlavou a vzpomene si, jak tu mrtvou na chvíli přivedl zpět, aby se ji zeptal, co se ji stalo. Tehdy s ním byl i lovec.* Oh, elektroniku beru jako takovou pitvu, abych pochopil, jak to funguje. Dost věcí jsem opravil. Třeba ledovač, kávovar, toustovač a vysavač.* Zazubí se a pak ji poslouchá.* Oh, žena z lékařství. Doktoři jsou fajn. Teda až na veterináře, ty nemám rád. Špatná zkušenost s několika.* Uchechtne se a sní poslední kouli.* Chobotnice.* Odpoví ji s plnou pusou.*
*Smutně se pousmála a přikývla.* Tak to mě mrzí… Člověk si jen těžko dokáže představit co si takoví lidé skutečně zažili. Slova na to nestačí a většina z nich, alespoň z mé zkušenosti, se stejně bojí říct všechno. Ať už proto, že někoho chrání, nebo proto, že se bojí, že jim někdo ublíží, pokud řeknou příliš. Až si říkám, že hodně holek v tomhle zachránil internet. Pokud je to přes obrazovku, žádné nemoci, žádné nechtěné těhotenství… Hodně holkám už dneska stačí jen někde hodit fotku v prádle. Jsou v bezpečí, minimálně fyzicky. *Její úsměv se proměnil na zamyšlený.* Ale to je pohled zdravotní sestry. Já asi byla vychovaná 'po staru,' ale pro mě by tohle byla ta poslední možnost. Nějak mám prostě nahotu spojenou s jinými věcmi než vyděláváním peněz. Ale každému vyhovuje něco jiného a dokud je dotyčný alespoň trochu spokojený… *Pokrčila rameny zatímco se s úsměvem zadívala na poslední kouli na svém tácku.* Tak chobotnice. U nás v rodině se plody moře zrovna nevedou, ale po tomhle kulinářském zážitku si až říkám, jestli to není škoda. *S tím poslední kouli spokojeně snědla a tácek poskládala do úhledného balíčku. Pak se ke svému společníkovi pootočila a lehce mu stiskla ruku.* Roberte, moc děkuji za společnost, za jídlo i za to uklidnění. Normálně nejsem zrovna typ, co by panikařil, ale zrovna v lunaparku mě střelba z čehokoli jiného než ze vzduchovky poněkud vyvedla z míry. *Omlouvně se pousmála, jako by ho tím nějak obtěžovala.* Kdybych ti tu laskavost mohla nějak oplatit, byla bych ráda. Co třeba… Domácí jablka na ten mošt, cos plánoval? *Navrhla.*
*Bob ji poslouchá a zamyslí se.* Otázka, zda to není horší z psychické stránky. Holky, co se o ně starám, tak často říkají, že mají možnost vždy zmizet tomu klientovi, co se na ně moc upne, ale kam utečou ty, co jsou na internetu.* Pokrčí rameny a zasměje se.* Když jsem byl malý, tak jsme jedli jen ryby, co se darů moře týče. Občas jsme si nachytali ráčky v řece. Chobotnici jsem měl poprvé u jedné mé bývalé přítelkyně.* Řekne a je vidět, jak ho to trochu zarazilo. Neví jak jinak by tu čarodějku nazval. Chodili spolu, vyspali se spolu, podporoval její zemi a ona ho pak poslala do háje.* Také děkuji. No a já jsem zvyklí na horší. Jen mě mrzí, že jsme nemohli na tu horskou dráhu a strašidelný dům.* Zazubí se a jeji ruku přiloží hřbetem ke svým rtům, ale nepolíbí ji. Jen přiloží a posléze pustí.* To je dobré. Ale můžeme někdy na kafe.* Zazubí se a podá ji vyzitku se svým číslem.* Jen pokud by nevadilo, že by to kafe bylo u mě, protože tady ve městě není žádná dobrá káva.* Odfrkne si a zvedne se.*
Hm… Asi záleží jak kde, ale co jsem slyšela, ty chytřejší si obvykle nechají svou skutečnou totožnost a lokaci pro sebe. Jinak nejspíš existuje nějaká ochrana od provozovatele stránek. I když, ty bohatší možná mají i ochranku, těžko říct. Osobní zkušenost nemám. *Zazubila se.* Právě, my taky. Krevety jsem měla poprvé ve dvaceti na univerzitní akci, do té doby jsem je neznala. Ale alespoň má člověk důvod zkoušet nové věci. *Když jí oním zdvořilým způsobem 'políbil' ruku, pousmála se a tváře jí mírně zrůžověly, mimo jiné i nad tím pozváním na kafe.* /Hm. Takže gentlemani ještě nevymřeli./ To zní jako velmi milá nabídka. *Zazubila se nazpět, zvedla se ze svého místa a spolu s tím sáhla do své peněženky pro svou vizitkou, na které byla s Mayou, svou blue merle border kolií a vyměnila ji za tu jeho.* Naopak, budu ráda. Jen zkus napsat alespoň den dva předem, ať vím, jestli nemám službu. *S úsměvem se zvedla na špičky, aby jej krátce objala.* Ještě jednou děkuju a snad se brzy uvidíme. *Ještě se na něj jednou usmála a zamávala mu, když si to zamířila k jednomu ze stánků, aby nakoupila nějaké sladkosti pro bratry a pak vyrazila k domovu.*
*Zdalo sa, že väčšina návštevníkov opustilo lunapark bez strachu. Avšak démoni, ktorí sa aj naďalej skrývali v strašidelnom dome len tak v pláne odísť nemali.*
*Po tom incidentu si vzal Chris dovolenou, spíše ve snaze vymyslet, co se sebou, než vysloveně odpočívat. Necítil se na to zamířit mezi lidi, i když mu bylo naprosto jasné, že to je přesně to, co bude muset v dohledné době udělat, ať už se bude snažit kontaktovat Praetor, smečku, nebo někde, nějak, najít Roberta. Ta nedobrovolná přeměna mu ukázala dvě věci; že i v krizové situaci má, díkybohu, snahu se dostat od lidí, kterým nechtěl ublížit. To nebylo všespásné, ale alespoň malou naději mu to dávalo. Jenže stejně tak mu hlavou šlo i to, že bude muset zapracovat jednak na svých přeměnách, jednak na svém mentálním zdraví, pokud nemá být se svým stále ještě relativně novým já hrozbou pro ostatní.* /Je to víc než dvacet let, sakra, jednou se přes to dostat musíš. Jenže během těch dvaceti let 's nebyl vlkodlak a vyhlo se ti záměrný ohrožování cizích dětí…/ *S povzdechem zatřásl hlavou a rozhodl se raději věnovat tomu, kvůli čemu na pláže původně přišel. Po víkendové akci tu bylo až podezřele prázdno, což mu naprosto vyhovovalo. Z auta si vytáhnul jen potřebné věci a zamířil na pláž, kde se svlékl do plavek a po chvíli sebemotivace se vrhnul do vln. Voda byla kupodivu teplejší, než okolní vzduch a navíc… Nešlo ani tak o teplotu, jako spíš ten chvilkový pocit kontroly nad situací získaný pokořením živlu.*
*Po pracovnom výkende sa rozhodol vziať svoje dve ukodkodákané slecny na menší vílet. Obytná loď sice nedá veľku vzdialenosť, ale na pláže sa s ňou dokáže dostať poľahky. Takže zakotví, tak aby sa mu neodrala o dno a vezme so sebou farebné vrecia s triedeným odpadom a pomali, prejde až ku triediacim kontajnerom. Samozrejme že Libby a Debbie sú mu v patách a nasledujú ho ako poslušné šteniatka.* Tak dámy, to by sme mali. *Povie len čo rozhádže vrecia do správnych košov a vyberie sa spaŤ na piesočnú pláž.* Teraz si spravte volný deň a ja na vás budem dávať pozor. *ZAtrilkuje im ako malým deťom. a len čo sa rozbehnú na jeho povel po pláži, cíti sa ako hrdý otec.*/Moc ľudí tu dnes nie je, tak by sa im nemuselo nič stať./*Napadne ho keď si prezerá osadenstvo pláže. Prekvapuje ho že vo vode dnes niekoho vidí, ale tak možno nie je jediný otužilec v okolí.*
*Z pohody ho vyrušil až zvuk blížicí se lodi. Naštěstí dotyčný 'zaparkoval' dostatečně daleko od něj. Vystoupil z ní nějaký muž a ač mu původně neplánoval věnovat pozornost, najednou za ním však z hausbótu vyběhly dvě slepice. Překvapeně zamrkal, jestli se mu to náhodou nezdá, jenže s ohledem na to, že si nepamatoval, že by měl v dohledné době nějaké omamné látky a jako vlkodlaka by ho asi měly překvapovat jiné věci, než neobvyklí domácí mazlíčci, jen je se zájmem pozoroval, jak se na mužovu pobídku obě rozběhly po pláží. Byl jako nadšený otec dvou malých dětí. Chris se nad tím pobaveně pousmál.* Ne že by pláž bylo to nejnebezpečnější místo, kde nechat běhat děti na volno, ale i tak. Nebojíš se, že se jim něco stane? *Zavolal na muže pobaveně.*
*Počuje, že na neho niekto vola a tak venuje pozornosŤ mužovi vo vode. Mávne nad tým rukou a len povie.* Pohoda, chlape, ony sa o seba vedia postarať. /Keby mohly tak idú do ringu a podajú si aj starého kohúta, alebo dobermana./ *Zauvažuje nad tým na moment, ale ďalej tú myšlienku nerozvádza. Nikdy by ich nepustil niekam kde by sa im mohlo niečo stať. Sú to jeho zlatíčka.* Patríš k miestnym ladovým medveďom? *Spýta sa chlapa a boso prejde ten kúsok po pláži čo ho deli od vody. Vlny mu trochu zmáčajú pyžamove nohavice ale nerieši to. DOm má tak minútu odtiaľto.*
Tak to jsou holky šikovný. *Uchechtl se, jak nad tím, tak na jeho následnou otázkou.* Pokud je nějakej oficiální klub, tak o něm nevím, ale jinak by se to tak říct dalo. Ty taky nevypadáš, že by tě zima zrovna vyváděla z míry? *Prohodil s pohledem na jeho promáčené nohavice.* I když, ty bydlíš blízko… *Dodal se smíchem. Ještě chvíli se koupal, než vylezl na břeh a přehodil přes sebe osušku.* Co že zrovna slepice? Úplně běžnej mazlíček to není. *Zeptal se zvědavě, zatímco je pozoroval, jak spokojeně pobíhají po pláži a občas do něčeho zobnou.*
Hele, jako ja to síce nevyhladávam, ale chodí sem skupinka otužilcov, takže nejaký klub asi bude. Predsa len po tom hroznom lete si človek asi radšej dopraje studený kúpel, než nejakú vriacu vodu. /Plus s tým ako vyleteli ceny nahoru./*Mikne plecom, čo je jeho častá poloodpoveď na všetko.* TAk keď bývaš u vody, človek si zvykne. Je tam iná teplota než niekde v meste. Ak teda nebývaš niekde kde pripájajú kúrenie až s prvým snehom. *ZAsmeje sa. a občas sa obzrie, kde má deti.* Tak zo začiaku, to bola taká investícia do jedla. Vajíčka a tak, no a potom keď ich človek má nejaký ten rok, tak ich nedokáže zabiť, aj keď sú už bez vajec. Ono by z toho bolo aj tak len málo jedla. Takže asi to... no a časom sa z nich stala dobrá spoločnosť na loď. *Prehodí len tak.* Chapem že to nie je pes alebo mačka, ale oni sú rovnako vďačné, ako každé túlavé zviera, aj keď by nemuseli všetko ozobať, ale to robia si všetky zvieratá. Pes kým sa naučí, tak tiež všade močí a kúše papuče, o mačkách ani nehovorím... A tie ďalšie, to sú kapitoly samé o sebe.*Sleduje ho, a pozoruje, že sa na ňom nijako neprejavuje chlad vody v zomto zimnom počasí.* Nechceš aspoň šálok čaju po tej vode?
Horká voda není nic pro mě. Asi je to tím, v čem jsem žil jako malej, vždycky mám pocit, že je to zbytečnej luxus. *Pousmál se.* Navíc, mi zima nevadí. /Zvlášť v posledních dvou letech ne…/ *S úsměvem poslouchal jeho vyprávění o slepicích a občas přikývnul.* Chápu. Za nějakej ten rok ti asi každý zvíře přiroste k srdci. Já teda nikdy nic nechoval, ale nezní to špatně. *Musel se zasmát nad jeho poznámkou o poničeném nábytku, i když to pro něj bylo trochu hořkosladké.* /Pořád je asi lepší verze, když ti nábytek poničí zvěř, než ty sám, protože jseš nasranej./ *Pozastavil se nad nabídkou čaje, neměl pocit, že by byla nějak zásadní zima, jenže pak mu došlo, že jeho vlkodlačí teplota je přeci jen někde jinde než ta lidská a tohle nejspíš působí trochu zvláštně.* A víš že rád? *Napřáhl k němu ruku.* Chris.
Jasné, každé zviera... *Zasmeje sa.* /Až na holuby. To sú hajzlíci./ No chapem, každý má čas na niečo iné, a zas ešte som tiež nikoho nevidel chovať v NewYorku kozu alebo ovcu. Ale slepice sú celkom nenáročné. Len musíš vedieť čo potrebujú. No a maŤ susedov, ktorým to nevadí. * Potrase mu chlapsky rukou a tiež sa predstaví.* Ben. Ale kľudne aj " ten divný chlapík so sliepkami" to sa lepšie pamatá. *Spraví si zo seba srndu a potom zakokrhá na svoje dámy.* Holky domov. *Povie ešte k tomu a tie malé prdelky sa rozbehnú k lodi, bez toho aby im ukázal smer. CHrisa nechal nech sa rozhodne či si pojde pre vec, alebo pojde rovno za ním. On zatial postavil vodu na čaj a pripravil prázdne šálky. Trochu spratal veci z kresiel, ktoré mal hneď u dverí, ako aj provizórnu kuchynku a hodil to do zadnej časti lode, kde mal postel. Kuchyňa bola zarastená roznymi rastlinami a bylinkami, ktoré používal na varenie, aj keď nie všetky mu prežívali v harmónii s týmto chladným počasím.* Mám tu rozne druhy z obchodu, ale, ak by si mal záujem o niečo čistejšie, je tu mata a repík, apar dalších.
Víš, že ani koza a ovce by mě nepřekvapily? *Nadhodil, pak se uchechtl nad jeho představením.* Nebo taky 'ten chlapík, co mluví se slepicema.' *Dodal, ale upřímně se mu líbilo, jak slípky poslušně vyrazily za Benem, když je odvolal. Bylo to takové roztomilé. Sám vyrazil pro své věci. Osušku si obmotal kolem pasu, v rychlosti se převlékl do suchého a vyrazil za Benem k lodi. Jediné, co si nevzal, byly boty. Vyhoupl se za ním do lodě a porozhlédl se po ní.* Tohle taky není špatný bydlení. *Prohodil a pozoroval slípky, jak se procházejí po lodi, jako by jim to tam patřilo. Pohled mu padl na jedno místo na podlaze, které zjevně s oblibou oklovávaly a napadlo ho, jak moc to asi bolí, pokud si 'holky' spletou něčí nohu se součástí paluby.* Tak já docením tvoje zahradničení a dám si tu mátu. *Usmál se.* Bydlení na lodi musí bejt fajn. Žádní vrtající sousedi… *Uchechtl se.*
Díky. V podstate je to taký barák z druhej ruky. *Uchechtne sa, pretože všetko čo tam má má v podstate od niekoho darované. Čo jemu nevadí... peniaze si šetri na iné. BývaŤ sa dá všade ak je člověk prisposobivý.* Je to úplne super. Človek by menil asi len v prípadoch keď je silná burka a odtrhne sa ti kotva, ale inak je to paráda. *Hovorí, zatiaľ čo mu odtrhuje lístky maty a preplachuje ich v čistej vode. Potom ich dá do hrnku na čaj a zaleje vriacou vodou z malej konvičky. Nezabude ani na seba, len do toho svojho si ešte nahádže nakrájené jablká. Prinesie ich na malí stolík vedla kresiel, kde majú výhlad na časť pláže a zvyšok mora.*No a susedia... V podstate je sused každý koho stretnem pri kotvení. Niektorý nadávajú, taká tá klasika, ale sú aj taký čo sú zvedaví a chú vedieť ako to vyzerá dnu. Raz tu bola babička, nejaká bývalá hippies, a vravela, že mala niečo podobné len na kolesách. Fakt super historky s ním zažila. Je to proste lepšie ako bývať v paneláku.*Povie len tak aby reč nestála a užíva si výhlad.*/Dnes je pekný deň./ *Pomyslí s keď začuje mravčanie ako tichú prosbu o pozornosť a možno trochu jedla. Mačka sa obtiera okolo noh a skúša kto si ju vezme na klín.*
Naprosto chápu, sám mám obytňák a měnil bych jen zřídka. Něco na těch čtyřech kolech je. *Uchechtl se. Ne že by si sám nemohl dovolit byt, ale nějak se mu do toho, alespoň zatím, nechtělo. Kdyby měl dlouhodobého partnera, plánoval se usadit, nejspíš by názor změnil. Jenže teď, pokud by došlo na stěhování, to vypadalo spíš na vlkodlačí stanici, nebo sídlo Praetoru. Pro bezpečí jeho a hlavně všech kolem. Zaposlouchal se do Benova vyprávění a nemohl se neusmívat.* Takže si vlastně děláš sousedy, kudy pluješ. *Uchcechtl se.* To taky nezní jako špatná verze, každej tejden někdo novej. *Chtěl se natáhnout pro svůj čaj, ale pak uslyšel zamručení a ucítíl, jak se mu něco otřelo o nohy. Když shlédnul a uviděl kočku, s úsměvem se sklonil a natáhl k ní ruku, aby jej mohla očichat. Trochu čekal, že se po něm ožene, od své přeměny neměl s kočkami příliš dobré zkušenosti.* /Teda až na Roberta, ale ten byl sotva kočka v doslovném slova smyslu./ *Když se však nic podobného nedělo a kočka dál spokojeně předla, dokonce se mu otřela o ruku, kterou k ní natáhl, opatrně si ji zvedl na klín a začal ji škrábat za ušima.* Kolik zvířat tady ještě máš? *Zeptal se se smíchem. Ani ta koza už by nebyla zvláštní.*
Skor ide o to že sa človek len tak može vziať a ísť kamkoľvek. Každý keď premýšla nad sťahovaním povie: ALe už sme do toho tolko vložili, a už je to náš domov, máme tu práci... Proste chápeč. No a proste v takomto niečo sa vezmeš a ideš. Výpoveď dáš ľahko a novú prácu nájdeš všade. Známosti tiež. Proste možeš sa zodvihnúť a vyraziŤ kamkoľvek a nič ťa neobmedzuje. *Povedal len preto aby vyzdvihol kvality žitia na kolesách, alebo vlnách.* Dá sa to tak povedať. V podstate všade kde sa dostaneš loďou. Jediné miesto čo neodporúčam je Louisiana. Ako nič proti zvieratám čo žijú v močariskách, ale nechcem sa zobudiť s neznámim aligátorom v baráku. Ludia čo tam žijú sú cvoci. Hmm, stále len dve. Debbie a Libby. Ale občas sa sem zatúla niekto čo potrebuje pomoc, tak dostane najesť miesto na spanie, a potom za pár dní zas vyrazí preč. Alebo ich zanesiem na najbližšiu veterinu keď majú nejaký problém. Ale táto sa sem musela prísŤ asi len teraz zohriať. Alebo sa doteraz schovávla. Povie akoby vobec neriešil že mu po dome chodia len tak zatúlané zvieratá. Postaví sa vezme prázdnu plastovú misku a zo skrinky vyberie kapsičku s kuracím masom. Natlačí to do misky a podá ju Chrisovi aby kočku nakŕmil.
Hm. Řek bych, že obojí má svý kouzlo. Takhle nemusíš nic budovat, nad ničím se rozčilovat, těšíš se na každej den. Ale zas chápu i to, že si chceš z vlastního bytu udělat fakt boží místo k žití. Víš, nábytek, přehozy, obrazy na zeď… Když v tom člověk žije sám, je to tak trochu fuk, ale když máš partnera, rodinu… Nevím, asi bych s nima nechtěl žít v obytňáku. A že se mi v něm bydlí sakra dobře. *Vysvětlil. Nemohl se ubránít myšlence na to, jak luxusní bydlení měla Cait, když se poprvé poznali, v porovnání s tím, jak strohé bylo její bydlení na stanici.* /Sakra, měl bych jí aspoň napsat ohledně tý židle…/ *Představa toho, že se ráno probudí a cestou na záchod potká krokodýla ho však upřímně pobavila.* Ti, co žijou na Floridě maj občas aligátora v baráku i když nebydlí na vodě. Až si říkám, že vrtající sousedi nejsou to největší zlo. Když jsme jerzdívali na tábory, byly zas v lesích pumy. Občas medvěd. Taky fajn sousedi. *Usmál se a převzal si od Bena misku, kterou podržel kočce, aby se mohla v klidu nažrat.* Ty jseš fakt hrozně hodnej člověk, Bene. *Prohodil, zatímco drbal za ušima spokojeně žeroucí kočku.*
*Rozhodí ledabile rukami a pousmeje sa.* To možeš mať tak či tak. Som minule našiel takú aplikáciu, kámo, že pinterest sa to volá, a tam ti hodí fotky, ako si kto zariadil malý baráčik, alebo karavan. A fakt si ľudia kupujú teraz hodne dodávky, alebo staré školské autobusy aby si z nich spravili byt. Jako kukal som na to, že inšpirácia, ale potom som si povedal, že tak jak to mám mi to stačí. Ak sa tu náhodou objaví dámska spoločnosť... *zasmeje sa.* a bude tu chcieť aj zostať, nech si to prerobí podľa seba. Ale mne to zatiaľ vyhovuje. AJ keď zachvílku budem musieť zohnať zas nejaké dosky na podlahu.*Spomenie si na tu dieru čo vyklovávajú denne do podlahy na lodi apríde mu to usmevné.* to je ako ked ideš do kanady a nemusíš ani do zoo lebo medveď je tvoj sused. *zasmeje sa vlastnímu vtipu a v dobrej nálede sa udržuje ďalej.* Dík, ale to je len tvoj uhol pohladu. Ja len fakt rád zvieratá a ľudí. Keď som bol decko, tak sme s kamošom furt niekomu pomáhali. Hrali sme sa na superhrdinov, ale polišom bolo divné, že sme pomaly pri každom nahlásení, tak sme to museli nechať. TAk si to teraz kompenzujem aspoň takto... alebo prácov. Síce kydám len hnoj v zoo, ale časom plánujem byť asistentom na veterine. Takže tak... čím sa vlasne živíš? *zaujíma sa z ničoho nič*
Jo, pinterest. *Ušklibl se.* Občas jsou tam pěkné věci, ale z toho, co jsem viděl, si tam obytňáky většinou náctiletý holky, co si do nich hlavně navěsej miliardu led světýlek a zasypou to polštáři. To není zrovna můj styl. Ale možná se tím stačí víc prohrabat. Aktuálně se mi tam dobře žije samému, ale kdyby se tam měl někdo stěhovat se mnou… Nevím, buď by to chtělo dvojpostel, nebo kompletní změnu prostředí. *Shlédnul dolů na kočku, která mezitím dojedla a spokojeně se mu uvelebila na klíně. Dál ji něžně drbal za ušima a zaposlouchal se do jejího spokojeného předení.* Nemyslím si. Věřím, že kdyby tvoje holky mohly mluvit, souhlasily by. *Usmál se a zvedl pohlad zpět k Benovi.* Já? Já jsem hasič. Jsem tak spokojenej, alespoň prozatím. *Usmál se.* I když, neříkám, že to tak zůstane nafurt. Záleží, jaké to bude.
To bude asi tým že sa v tom zle hrabeš. Normálne tam máš aj nekvetinkové chlapské doupě. *Vyberie, celkom zastaralí mobil, a na ňom otvorí aplikáciu, ktorá sa dlho načitáva. No keď sa načíta, povyskakuje mu tam toho hodne... hlavne teda zvieratá, občas nejaké ženy, ale inak to tam má plné návrhmi na malé byty. * Všetko čisto drevo, žiadne ženské farby, ale skor taký prírodný materiál. *Nechá mu svoj mobil nech sa v tom kludne prehrabe, aj keď sa to načítava pomaly ako keď ti už bliká na telefóne výstraha 5% batérie. Ten jeho jej má však ešte viac ako polovicu.* Inak... tak ma napadlo, keď si ťa to zviera už adoptovalo a vravíš že žiješ osamelý život pútnika v obytňáku... čo takto si domov vziaŤ tohto tuláka? Kľudne ti preň dám nejaké krmivo do začiatku. *Navrhne, aj keď sám vie, že mačky sa sami rozhodujú kde budú a kde nebudú žiť.* Takže skáčeš do ohňa, zachraňuješ životy a raz do roka nafotíš kalendár čo si kupujú všetky ženy na "podporu" *ukáže vzdušné úvodzovky* hasičského zboru? Tak potom sa nečudujem, že vyhľadávaš chladné vody oceánu. To vidím ako nejakú stresujúcu prácu. Počuj, som nedávno stretol fakt super týpka, Tanoia sa volal, a pozval ma na nejakú party v lese. Tebe by sa tiež hodil taký relax od reality.
To je dost možný. *Přiznal klidně, zatímco si od něj přebral telefon. Skutečně, to, co viděl, nevypadalo jako ženský bílo-pastelový styl, co vídal obvykle, ale jako něco, v čem by si dokázal představit bydlet.* Tohle nevypadá špatně, *prohodil a podal mu telefon s fotkou, kde bylo tmavé dřevěné obložení a dvojpostel s hezkým přehozem.* A nejspíš bych si to tak dokázal vybavit sám. *Zamyslel se, když Ben zmínil kočku a zakoukal se na ni. On sám si nebyl jistý, zda by si měl za současné situace pořizovat zvíře. Pravda byla, že osamělý byl, ale vlastním rozhodnutím a věřil,* /doufal,/ *že je to jen dočasný stav.* To záleží na ní, ne na mě. Pokud vím, kočky se rozhodují samy. *Dodal. Kočka však, alespoň pro teď, vypadala, že srostla s jeho klínem. Svým způsobem ho to potěšilo.* Ale nezní to jako špatný nápad. *Když ben zmínil kalendář, jen se rozpačitě zasmál a poškrábal se na zátylku.* Hele, nemyslím si, že zrovna moje fotky ten kalendář prodávaj. *Vysvětlil s rozpačitým úsměvem.* Ale nebudu ti lhát, prodávaj se dost a některým to hodně pomáhá. Řada našich chlapů má děti. A pár holek taky. Ten risk to sice nevyváží, ale je to aspoň něco. *Když zmínil Tanoiu, nemohl se ubránit úsměvu.* Jo, Tanoia. Ten kluk je zlatej. Potkal jsem ho minulej víkend na vyřezávání dýní. *Nezmínil celou situaci se sedmikráskou, ale to, jak pookřál při zmínce jeho jména dávalo tušit, že šlo o příjemné setkání.* Party v lese zní skvěle.
Jo, jako hlavné je to dobre zaizolovať a potom ani nemusíš riešiť hrúbku obloženia, ale podlahy. No a z priestoru pod postelou, možeš spraviť nejaký úložný priestor. Ono sa vždy zíde mať niečo kam skladovať veci. Prípadne, z toho možeš mať chladničku vo forme šuplíkov. * pozrie ma kočku na jeho klíne a odpije si zo šálky v ktorej má čaj s jablkami.* Podľa mňa sa už rozhodla, ale uvidíš, či pojde za tebou alebo sa pojde túlať. Niektoré sú proste rady slobodné, iné sú rady že maju teplú posteľ. * Pozorne počúva o zbierke cez kalendáre, a fakto ho to proste zaujímalo, lebo niektoré tie ženy boli proste fakt, rady že k nim prišli z 911. Niekedy si myslí že tie nehody alebo požiare sposobili sami. Ale to si nechá pre seba. Je mu jasné, že si to o niektorých tých ľudoch musia tieŽ myslieť.* Svet je fakt malé miesto. *zasmeje sa.* Ten chlapík je ako z nejakej knižky. Ale fakt s ním je sranda. Aj keď je možné, že tá party v lese nebude úplne podla mojich predstáv, lebo popravde neviem čo si predstaviŤ.
S pár úpravama se mi tam vleze i ta minilednička. *Pousmál se a sám se napil čaje.* Pokud se teda nenechám inspirovat a taky nezaložím bylinkářství, ten čaj je skvělej. *Kočka se mezitím spokojeně převalila na záda a nechala se drbat na břiše.* Tolik k důvěře. *Uchechtl se a dál kočku spokojeně drbal.* To zní, jako bys popisoval ženskou, *dodal se smíchem, ale ten mu na rtech poněkud zhořknul při vzpomínce na fiasko s Cait, zamaskoval to však dalším upitím čaje.* New York ještě menší. *Přikývl nad jeho poznámkou.* Ten kluk je úkaz, v tom nejlepším smyslu. Ze všeho nadšenej, horzně hodnej. *Pak se uchechtl.* Promiň, ale zrovna ty mi přijdeš jako ten typ, co by věděl, jak vypadá party v lese. Nejspíš nějaký lehčí drogy. Možná tancování při měsíčku. /Pokud zrovna nejseš vlkodlak a netrávíš ho někde zavřenej…/ *pomyslel si trpce, ale úsměv z tváře mu nemizel.*
Skor by asi ľudia ocenili stánok s jedlom. Vieš ako... domáca kuchyňa rovno z domu. Na internet by si hodil, kde akurát stojíš a čo varíš a ľudia by prišli na jedlo. /To by bol super biznis. Ja by som si aspoň nemusel furt rozmýšľať čo si vziať do práce ako svačinku. Take by to možno fakt ocenilo viac ľudí./ No veľa zvierat má kopec ľudských vlastností, alebo skor ľudia tých zvieracích? Ono človek by asi musel ísť do hĺbky aby to dostatočne preskúmal. * Začne sa smiať,* Hele, ja dlho žil v komunite, kde slovo párty označovalo posedenie pri jednom stole s rodinou, pitie čaju, k tomu nejaký koláč... Alkohol a drogy si tam hladaľ tažko. AJ keď ak ľudom v komunite ten život vyhovovl, možno boli pod vplivom, inak si neviem predstaviť že by sa ľudia nechali tak zdierať a ponižovať. *Pokrčí ramenami.* Takže ak to budeš ako vravíš, tak sa určite rád pridám a zažijem niečo nové. Od toho život predsa je. Aby sa žil a testoval.
Tak fajn, až budu chtít pověsit hašení požárů na hřebík, dám vědět, co vařím. *Uchechtl se. Nebyla to nutně zlá představa; vařil rád, troufal by si tvrdit, že dobře, Jen představa toho, že by mu každý viděl až do baráku ho lehce znervózňovala.* I když, jak se tak znám, spíš bych někoho vytáh s sebou kempit. Stany, kotlíkovej guláš, ešus, večer hvězdy nad hlavou a kolem tebe klid. *Pousmál se. Blížil se víkend a úplněk. Za normálních okolností by to pro něj znamenalo odjezd právě do hor, ale poté, co to probral s Cait a ostatními vlky, měl takový zvláštní pocit, že by měl se měl raději ukázat v Praetoru, nebo ve smečce.* To nezní jako špatnej typ party. Takovej… Rodinnej. Bezpečnej pro děti. *Uchechtl se.* Ale s drogama opatrně, je to sranda jen do prvního průseru.
To skor vyzerá na romantiku pod hviezdami, než, že by tam bola partia ľudí len kvoli jedlu. Ale každý to čo mu je príjemné. Keď je teda niekto koho tam vziať. *Podotkne len tak mimochodom. on spáva pod hviezdami kedykoľvek sa mu zachce, ale zvačša je to v čase teplých večerov, než teraz ako sa ochladilo.* Poviem to takto... videl si už nejaký dokument o amičoch alebo kultoch, osobních náboženstvích? nechcem uvádzať priamo o sektách... Ale predstav si ako asi oslavujú čo i len obyčajný sviatok... No a u nas to bolo viacmenej to isté len v bledo modrom. Nič čo by sa podobalo rodinnej oslave, to ťa ubezpečujem. *Znova upije z čaju.* Jooo, tak prúsery boli aj budú, zas chápem ako to s nimi chodí. Nie som nejmladší, ale na druhu stranu ani nemám toľko skúseností. %Zivot ma Vedie, kade sám chce. Ja sa len rozhodnem na rázcestí, či budem pokračovať rovno, alebo odbočím.
To se přeci vzájemně nevylučuje. *Usmál se.* Na kempování je fajn to, že tam je každej kvůli něčemu a stejně se to někde potká. Někdo chce klid, někdo lidi, někdo je tam kvůli přírodě, někdo kvůli jídlu. Někdo dokonce kvůli hudby. /Na příští kemping bych měl vytáhnout Kim. S tou kytarou jí to fakt šlo./ *Přikývl nad Benovým dotazem o Amiších.* Takže jsi vyrůstal v něčem takovém? *Zeptal se se zájmem. On sám sice také nevyrůstal zrovna v tradiční rodině, ale kultu to bylo na hony vzdálené. Díky alespoň za to…* To není špatnej přístup. Člověk by se neměl nechat jen tak něčím zviklat, ale ani příliš uchlácholit. *Přikývl s úsměvem.* Jak to říkali na školení, nech se vést srdcem, ale měj pro jistotu uložený číslo na tísňovou. *Zasmál se a sám se znovu napil.* Teď si spokojenej? Tohle je asi dost rozdílneej život od podobnýho náboženství.
/Jo tak ja by som stopro prišiel kvoli jedlu./*Zasmeje sa popod fúzy a radšej to nerozvádza inak by sa začali baviť o jedle a on by potom myslel na nejaú dobrú baštu. Fú, ale špagety dlho nerobil, možno by si ich mal zajtra spraviť. .. Pozrie čo má doma a zájde na nákup. Zajtra ho čaká ešte voľný deň tak to využije ešte nejako produktívne.* Jo, je to celkom na hlavu svet. Totálny obrat oproti tomu čo je život mimo komunitu. V podstate 90% času pracuješ aby sa mal dobre jeden člověk, a 10% času sa věnuješ sebe a rodine. Čo nie je najhoršie, ak by toho času na prácu bolo menej a na život viac. *Mávne nad tým rukou, že už sa s tým zmieril.* Hele, ja mám 911 na telefóne v rýchlej volbe. Zatiaľ teda nebolo potřeba, ale viem ako to myslíš. Je to pre mňa úplný obrat čo je dobre, pretože tak mám v živote viac možností. I keď aj tam sa člověk niečo naučil. Síce skor to bola práca s rukami než s hlavou ale stále je to vzdelanie. Teraz si to musím ale všetko za pochodu dobiehať a nie je to vobec zlé. Človek sa nenudí a je fajn maŤ pocit, že si objavil niečo nové a užasné, aj keď to ostatný poznajú už nejaký čas. Proste, aspoň ma život stále niečim prekvapuje.
*Jen stěží si dokázal představit, jak přesně se v takové komunitě žije. Co si ale představit dokázal bylo dělat vše, co je v tvých silách pro to, qby se měl dobře někdo jiný. Obrovský rozdíl však vnímal v tom, že on to tak dělal dřív proto, že ho nutily okolnosti, a dnes proto, že to prostě cítil jako správnou věc. Nenutil ho k tomu nějaký ' Pán, ' metaforicky nebo biblický, nenutila ho o tomu společnost, ve které žil. A vnímal, jak dobře na tom reálně teď byl. Tedy, minimálně po stránce fyzické a po stránce svobodného rozhodování.* A dobře děláš. Hele, nemyslím, že na práci rukama je něco zlýho. Byla to jedna z prvních věcí, co mě strejda naučil, co jsme se k němu jako děti přestěhovali. Zpracovávat dřevo a vyřezávat. Bavím se tím dodneška a asi kdybych neměl práci, co mám, budu porážet stromy a štípat dříví někde v lese. Práce pro komunitu, ostatně jako doteď. *Pousmál se.* Je fajn umět pracovat i rukama, i když se člověk živí hlavou. Alespoň pak nemusíš čekat na to, než ti někdo pomůže, když zrovna selže všechno duševní a zůstane jen to fyzický. *S tím překvapováním souhlasil. Co zůstal na život sám, překvapovalo ho snad každý den něco.*
*Dopije svoju šálku čaju a povyjedá odtiaľ aj kúsky nakrájeného jabĺčka.* No do strmov by som asi nešiel, keďže je to teraz s odlesňovaním veľmi zložité. Skor by som asi vysadil nejakú lesnú školku. Predsal len je to prospešnejšie pre život na zemi a s tým čo sa deje vo svete, by som možno svojím sposobom tiež pomáhal. Aj keď teraz je to všetko nejako zložité, aj čo sa týka iných oblastí. Trebars hospodárstvo... *Začne ale radšej nedokončí. Nevie či má cenu sa baviť o takýchto veciach. Veľa ludí nechce zachádzaŤ do vecí, ktoré v mnohých prípadoch vyústia v hádku.* Hele, nechcem byť drzí, tak ťa tu nechám a ja idem obstarať holky, a daŤ im niečo pod zub. Tu to nechám nejaké kapsicky pre kočku, a skús pozrieť nejaké kvalitné krmivo, ale radšej by som sa poradil s veterinárom, nie som si istý vekom, tak aby ešte nepotrebovala pre koťata. *Položí mu kapsičky na stol a ide za slepicami. K stolu sa však už nevráti, pretože jeho spoločnosť odišla. Tak si ide naťiahnúť kosti, s rozhodnutím si trochu dzriemnuť a potom odfrčať na lodi z pláže na jeho bežné stanovisko.*
*Jen pokýval hlavou nad jeho myšlenkou, ale napadlo ho, že vést s člověkem, kterého sotva potkal, a bylo to celkem fajn setkání, rozhovor o tom, jestli je nutnější kácení, osazování, kdy a jak, by asi nebyla nejšťastnější verze, jak tehle rozhovor zakončit.* Vůbec ne, naopak. Moc díky za ten čaj, za kočku a vlastně i žrádlo pro ni. *Usmál se, dopil svůj čaj a pak se opatrně zvednul, kočku přitom zvedl do náručí, aby ji tím náhlým pohybem neshodil, nebo nevyděsil. Kočka ale vypadala namíru spokojeně, jen se mu z náručí přesunula na ramena, kde spokojeně ulehla.* Poradím. Snad se tady někde ještě potkáme. *Netušil proč přesně, ale podařilo se mu někde po kapsách vyštrachat papír a propisku, kterou na onen papír naškrábal svoje číslo, které zastrčil pod hrnek, aby neuletělo a s tím se vydal z lodi ven. Zamířil si to autem domů, kde vybalil krmení pro kočku, vlastně i kočku, která si hned se zájmem jala zkoumat přostory obytňáku, než se vrátila k němu a vynutila si mazlení. Spokojeně ji podrbal a vytáhl telefon, aby si ji vyfotil. Bude se muset stavit na veterině, ale to do zířka počká.*
*Věděla, že nohy ji už poslouchat nechtějí, ale přesto dokázala udržet rovnou chůzi a nasednout do auta. Tohle nepatrné rozmazlování se jí líbilo a ve chvíli, co si hověla na místu spolujezdce, neodpustila si vše přejet okem zloděje. Nemohla si pomoct, i Orion kradla cetky. Byl to zkrátka instinkt. Své nenechavé prsty si však nechala pro sebe a raději nasála vůni toho luxusu. Tohle se ji tak často nestávalo, musela si to užít. Opřela si hlavu a na chvíli zavřela oči.* Jo, každý občas na své triko připíše nějaké fopa, *zavrněla a otevřela oči, aby se podívala z okna. V její ruce se opět objevily cigarety a jedna přímo v ústech. Naštěstí ji nestihla zapálit, zaraženě se podívala na Dominica a s úsměvem cigaretu zase schovala.* Jo, pauza, to půjde. *Ušklíbne se na něj. Po jeho vtipu se rozesmála a zavrtěla hlavou.* To bys byl zase moc starý, *zakření se na něj a potom kývne hlavou.* Pěkný věk, to teprve dozráváme. *Zavtipkovala a dále sledovala cestu. Nakonec se opovážila stáhnout okýnko a vystrčit ruku ven. Nakonec vystrčila i hlavu, kterou si opřela o rám a nechala si čechrat vlasy. Dlouho nebyla v autě. Ne v tak krásném, i když ona raději motorky.* *Když měla této hry na hlavní postavu dost, vrátila se zpět do interiéru, zavřela okno a podívala se na Dominica.* Je to tam drahé? *Požádala o informace k místu, kam jeli.*
*Dominic jí poslouchala u toho se culil. Když pak vytáhla cigaretu, v očích se mu mihl káravý pohled. Kouřil, ale ne v autě, to si dal jako pravidlo. Tak moc mu byla ta hromada kovu a plastu drahá. Pak se podíval na Eshe, zrovna, když zastavili na jednom ze semaforů.* Hele, ani ne, není to tam tak předražené, něco jako pandemko, ale musím říct, že to tam vypadá o dost líp a vypadá to tam jako místo, kam by jsi šla slavit. *usmál se. Když zmínila dozrávání, tak jen nadzvedl koutek úst doúsměvu.* Dozrávám, jasně, no, dozrávám už jistou řádku let. *Uchechtl se. Nakonec vyjel na dlouhou okružní silnici kolem Manhattanu, kudy by tam byli rychleji.* Takže tohle děláš pro život? kradeš? *Zajímal se.*
*Měla už obrázek v hlavě, jak by slíbený klub mohl vypadat. Dominicovy slova tomu napomáhala.* Tak snad mě to nezklame. *Usmála se a znovu si opřela hlavu o opěradlo sedačky. Sledovala barvy světel ostatních aut a nakonec hypnotizovala semafór, jako kdyby jej chtěla donutit, aby bliknul na zelenou.* Prosím tě, třicet je ještě málo. I když mi občas přes frňák přelítne, že mi ten svět už stačil. *Uchechtne se, ale úsměv ji povadne ve chvíli, kdy se zeptá na její život. Povzdechla si a rukou si prohrábla vlasy.* Ano, na nic lepšího nemám. *Slabě se usmála a sklopila oči na palubní desku, kde se zasnila.* Je to se mnou trochu složité. Z části si za to můžu sama, z té druhé ostatní. Znáš to, všichni jsme tak trochu chudinky. Místo toho abychom za sebe brali zodpovědnost, tak si neustále stěžujeme a obviňujeme jiné. Je to jednodušší, než se snažit. *Přiznala se a protáhla si ruce.* Na druhou stranu mi to vyhovuje. Svoboda, klid, *po posledním slovu pokývla hlavou na stranu a zakřenila se, protože o tomhle zrovna pochybovala.* No zrkátka dobrodružství. *Zazubila se na Dominica.* A co ty? Co tě přimělo krást internetové měny? Teda jestli toho neděláš víc.
*Dominic se jen uculil, na gesto toho, že ji slyšel se zasmál, ale pak poslouchal už to, o čem začala povídat ona. nakonec si zlehka povzdechl.* No, tak nějak to chápu, každý se musí nějak uživit, a svět jsme už poznal dost na to, aby mi došlo, že je k mnoha lidem krutý a nemilosrdný, ať už jakýkoliv způsobem. Není v mém právu, ani v tom nejmenším, tě za to soudit, nejenom proto, že dělám vlastně to samé přes sítě, ale taky proto, že přeci jen, jsme jenom lidé, no ne? /Tak trochu./ *Usmál se na ni. Pak sjel ze silnice, kousek jel po odbočce, než zastavil nedaleko od hlavní, a vypl motor, světla ale nechal svítit.* No, řekněme, že jsem se k tomu tak nějak dostal lety. Zkoušel jsme toho dost, na čem bych mohl pracovat,a le tohle se mi zalíbilo. Technika a tak. Jsem taky programátor, vývojář, a tohle jsme se naučil jako bonus. Tak sem tam zařídím, zajistím, něco ohledně bitcoinů, jeho převodu, nebo na zakázku něco hacknu tak, aby se to ke mě nedostalo. Mohl bych se nazývat špičkou v oboru, a nebyl bych ani egoista. * Usmál se. Pak vystoupil a opřel se o kapotu vpředu mezi světlomety,. než sám vytáhl cigarety, a pokud k němu došla i Eshe, natáhl jednu k ní.* Jak jsi říkala. I v tom je svoboda. Dělám si co chci, kdy chci a jak chci. když jsme na tom mizerně, prostě si převedu nepozorovaně nějakou měnu z účtu lidí, kteří na to ani nepřijdou. Je to vlastně jednoduché, jen nuly a jedničky. *Zasmál se.*
*Nehlídala čas, jak dlouho strávili na silnici, ale cítila, že veselá nálada z alkoholu vymizela. Možná za to mohlo téma, které probírali. Eshe to však nevadilo. Naopak. Dlouho si s nikým takhle nepovídala. S Orion většinou plánovaly krádeže, nebo se bavily v klubu, a svého malého syna prozatím musela ponechat s růžovými brýlemi. Mlčky poslouchala Dominica a slabě se usmívala. Byla ráda, že jí rozumněl.* To mě teda překvapuješ, že jsi toho stihl tolik, *navázala a rychle ještě dodala, dokud ho měla v autě,* ale má historie je taky obsáhlá, takže bych se divit neměla. *Vystoupila chvíli po něm a vzala si nabídnutou cigaretu. Postavila se před něj a po vyfouknutí kouře se zasmála.* Jednoduché, to se ti snadno říká, když už to nějakou chvíli děláš. Ne ne, pro mě je tohle úplně jiný svět. *Ušklíbla se a chvíli přemýšlela, dokud se opět nenadechla ke slovům..* I já bych mohla říct, jak jednoduché je krást peněženky z kapes lidí, ale ty bys to nezvládl. *Mrkla na něj.*
*Dominic ji poslouchal, ale pak se uculil.* No, myslím si, že pro nás oba je naše, říkejme tomu tedy práce, jednoduchá a už všední, ale kdybychom si to vyměnili, nemáme ani dolar. To už zní lépe, no ne? *Zasmáls e Dominic, nečež si vrazil volnou ruku do kapsy.* Ale chápu, že se k tomu taky muselo dopracovat. I já strávil léta a léta cvičením, a tak nějak, no, zkoušením, abych se dostala kde jsem, věřím že na tom nejsi jinak. Teď už je to všechno ale na denní bázi. Takže kdyby jsi třeba potřebovala falešné doklady, nebo tak, tak stačí říct. *Mrkl na ni, a pak se podíval před sebe. nadechovals e k dalšímu slovu, když ale přes jeho nos uhodil nepříjemný zápach.* A kurva. *Hlesla nahlas, rozhlížejíc se do tmy před sebou. Než se stihl nadít, z temnoty lesa kousek od nich se v dálce ve světle reflektorů objevily hned tři páry svítících očí.*
*Přikývla na jeho slova a potáhla si z cigarety. Popel nechala padat na zem a usmála se.* Toho určitě někdy využiju. Až jednou podcením svou práci a začne mě stíhat policie, budu si potřebovat změnit jméno. *Zasmála se, ale smích ji přešel, když Dominic spolknul slova a místo nich zaslechla nadávku. Nadzvedla obočí a později se zamračila, když si všimla, že něco hledá.* Co se děje? *Zeptala se rázně a sama se snažila najít něco, co upoutalo jeho pozornost. Nakonec zahlédla mnoho lesklych teček, a jako první ji napadlo - srny.* Asi chtějí přejít cestu? To se stává, neboj, nezničí ti auto. *Popíchla ho a přišla blíž k němu. Jenže v jeho výrazu něco nehrálo. Ledaže by měl strach z divoké zvěře.* No, *odmlčela se a nedopalek hodila na zem.* Asi je čas pokračovat v cestě.
*Dominic se ale ani nehnul. Ovšem, za chvilku otočil za sebe, jen proto, aby tam viděl další hned dva páry. Potom se otočil zpět na Eshe.* Eshe. *Hlesl, zatímco sledoval, jak ze tmy vyšla smečka vlků.* Jdi do auta. *Zašeptal potichu. Pak se na ni podívala.* Jdi do auta, hned, ano? *Pronesl, a ochranitelsky k ní přišel, aby jí mohl posadit do auta on. Ovšem jakmile k ní došel, tak jeden z vlků skočil před dveře auta a přikrčil se k útoku. Dominic si ihned stoupl tak, že dívku natlačil na auto a stál před ní tak, aby na ni vlci nemohl.* Ne, ji necháte být, vy zablešenci, jasně? */Zavrčel směrem k vlkům. Pak se otočil přes ramno.* Ať se stane cokoliv, zůstaň za mnou, dobře? *Hlesl, ale to už věnoval pohled vlkům před sebou.*
*Přestávalo se jí to líbit, když sám Dominic vypadal nesvůj. Koukala přesně tam, kam on, ale kromě svítících očí neviděla obrys jejich nositelů. Nakonec však ve stínu spatřila srst, která rozhodně nepatřila býložravému zvířeti. Nedokázala od nich odtrhnout oči, snad aby hlídala, zda se vlci o něco nepokusí. Přesto se donutila podívat na Dominica, který se jí snažil dostat do auta. Dávalo to smysl, přečkají uvnitř plechové krabice a vlci je po chvilce nechají. Přesto ruku raději položila na svou pistoli za opaskem. Jenže ruku si vzápětí natloukla o auto, když se Dominic snažil být čistým štítem.* Co tady dělají vlci? *Zašeptala zmateně a ruku vysvobodila, bohužel bez zbraně.* A nechat tě sežrat? Jsme v tom spolu. *Vyvlíkla se zpoza něj. Ačkoli si vážila jeho ochrany, měla i svou hlavu. Konečně se jí do ruky dostala její pistole. Zkontrolovala zásobník a později ji odjistila, aby mohla kdykoliv vystřelit. Vlci nevypadali tolik vystrašeně ani zmateně, tudíž by je jeden výstřel do vzduchu měl vyděsit a rozmyslet si, kdo má navrch. A to tedy Eshe měla v plánu, pokud ji Dominic včas nezastavil.*
*Dominic už nějak nestačil zareagovat na to, co se stalo. Prostě se ozval výstřel. A to byla asi ta chyba, to, co se nemělo stát. Vlci sebou totiž trhli, ale na ten popud i nějací vyrazili dopředu, lépe řečeno, jeden z nich. Mířil na Eshe, která vystřelila do vzduchu, jakmile ale doběhl k ní, do cesty se mu postavil Dominic. Popadl v rychlosti vlka za krk a vší silou jej zvedl do vzduchu a pak s ním práskl o zem. Ozvalo se hned několik nepříjemných křupnutí kostí a hned na to se vlk zvedl a kulhavě se vydal na ústup, ale další se začali kupit kolem Dominica a Eshe.* Už zalezeš dovnitř? *Zvýšil Dominic hlas. Viděl, jak se jeden vlk chystá skočit na Eshe zezadu, ale tomu zabránil dřív. Upíří rychlostí se přesunul za dívku a chystal se vlkodlaka chytit, ovšem byl jím povalen na zem. To, jakou rychlost předvedl, se rozhodl řešit až potom. Věděl jen, že mu odtud Eshe teď nesmí utéct, jelikož na spich s lovci neměl náladu. Dopadl na záda a držel nad sebou vlka, který na něj útočil drápy a zuby.* Střílej!! *Křikl po Eshe Dominic. Pak si ale všiml, že k ní samotné se blíží ihned dvojice vlkodlaků.* Před tebou, Eshe, pozor!!!
*Myslela si, že bude mít vyhráno, ale šeredně se mýlila. Vlci nebyli očividně tak hloupí, aby je hlasitá rána vyděsila a Eshe svého činu začala litovat okamžitě, jen co se jeden vlk začal rychle přibližovat. Ruku okamžitě natáhla před sebe, s prstem na spoušti, aby zvíře zabila, jenže do cesty se jí postavil Dominic. Srdce jí poskočilo, jelikož ho téměř zabila a pistol okamžitě namířila k zemi, aby se tak nakonec přeci jen nestalo. Zděšeně sledovala, jak s vlkem hodil o zem a nepříjemně se zašklebila po zvuku praskajících kostí. Netušila, jak to Dominic dokázal, ale zabralo to. To bylo teď nejdůležitější. Jeho příkaz ji vytrhl z místa a rozhodla se ho uposlechnout. Jenže v tu chvíli se stalo něco, co si už kladla za otázku. Jak rychle se dostal za ni? Klopýtla dozadu, aby Dominic s vlkem nespadli na ni a namířila zvířeti na hlavu. Chtěla zmáčknout spoušť, jenže byla upozorněná na další nebezpečí. To byl ten okamžik, kdy se rozhodla jednat sobecky. Dominica znala pár hodin, nebyl pro ni důležitý. Bylo to velmi jednoduché rozhodnutí - zachránit si vlastní kůži.* *Otočila se na dva vlky a jednoho střelila do čelisti, čímž ho postřeleného poslala k zemi. To však donutilo toho druhého se rozběhnout a po Eshe skočit, čímž ji zbraň z ruky vypadla, hned vedle Dominica. Eshe se stihla vyhnout těžkému tělu zvířete, ale přesto klopýtla a spadla na kolena na zem. Nezastavila se, vyškrábala se na nohy a začala utíkat směrem k lesu, odkud smečka přišla.* Omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se, *opakovala tiše, načež se slova proměnila v tiché vzlyky, které se překrývaly s funěním z běhu. Nechtěla Dominica odepsat na smrt, přesto to udělala. Nechala ho za sebou, jen aby si zvýšila šanci na přežití, které stejně nebylo jisté. Cítila se příšerně, přesto dál utíkala mezi stromy. Tenké větve ji šlehaly do tváře, zatímco z kapsy od své bundy vytáhla mobil. Okamžitě vytočila číslo Orion, která se zanedlouho ozvala.* Orion, potřebuju pomoct! *Eshe zakřičela do mobilu, ale z druhé strany se nic neozývalo. Stromy rušily signál.* Kurva! *Sykla Eshe a otočila se za sebe na vlka, který ji nechtěl nechat jen tak utéct. Schovala si mobil do kapsy a přiběhla k jednomu stromu, na který začala lézt. V takové rychlosti ignorovala větvičky, které se jí zařezávaly do kůže a ten fakt, že jí z jedné nohy spadla teniska. I přes to se škrábala nahoru, dokud nebyla v dostatečné výšce a vlk ji tak nemohl dostat…maximálně si hrát s botou.*
/No jasně, to jsem si mohl myslet./ *Problesklo mu hlavou, když viděl Eshe na útěku. Na jednu stranu byl ale rád, že tak udělala, alespoň bude zatím v bezpečí. Podařilo se mu za sebe nějak vlka setřást, načež se natáhl vedle sebe, popadl pistoli a několikrát vystřelil sám na zvíře. Viděl, že ostatní jsou zranění a ne jeden, ale dva běží za Eashe. A to udělal i on. Využil svou upíří rychlost, načež se pustil. za nimi. Po chvilce běhu se ale zastavil a zaposlouchal se do zvuků lesa. Pak se zase rozeběhl tím směrem, kde slyšel zvuk. A došlo mu, že běží dobře, když spatřil dva vlky pod stromem, na který Eshe lezla.* tak tady jste, zmetci. *Zavrčel. Tím si získal jejich pozornost a zamířil k nim. Jeden po něm skočil rovnou, a toho Dominic střelil zbraní, jež pořád držel v ruce. Když nedal pokoj, střelil znovu, mezi oči do čela. To už vlk dal mrtvý, ale jak to s vlkodlaky bývá- začal se měnit ve člověka. A ten druhý, jakmile skočil na Dominica, jej povalil na zem, tak jako předtím. Upír měl ale navrch, hlavně silou a zkušenostmi. Proto si jej při dobré příležitosti přetočil pod sebe, jednou rukou jej chytl do háku pod krkem a tou druhou jej chytl za horní čelist a pak škubl. Ozvalo se opět nechutné křupnutí, jak upír vlkovi vylomil čelist nahoru. Ještě chvilku hleděl na to, jak se i jeho tělo měnilo na lidské tělo, než vstal. Ruce, košili, i kůži měl od horké krve a hleděl na tu spoušť, než se podíval nahoru.* Eshe. *Hlesl a vyhledal ve tmě dívčiny obrysy. Ani nevěděl, co říct.* Jsi v pořádku? *Zkusil opatrně.*
*Neměla dost síly na to, aby své tělo vytáhla a na větev si tak sedla, proto zůstala viset a doufala, že jí ruce nezradí. Několikrát se musela chytit pevněji a rozhlížela se kolem sebe, zda uvidí vlka se vzdalovat. Slyšela výstřely, které ji prozradily, že Dominic žije. Nevěděla, jestli se má radovat nebo obávat z toho, že když přežije, nebude k ní mít takovou důvěru, jako na začátku.* /Stejně chtěl všechny zastavit sám./ *Uklidňovala se a zároveň podle výstřelů počítala, kolik nábojů v zásobníku zbývají. Nakonec výstřely utichly a nahradily je kroky, následně hlas. Nedokázala se podívat pod sebe s jistotou, že nespadne, proto oči zavřela a silněji sevřela větev. Trhla sebou, když se ozval výstřel a následně přitiskla víčka blíž k sobě, když slyšela trhání masa a kostí. Netušila, jak dokázal všechny vlky tak rychle zabít. Začínala být z toho nervózní, ale mohl zkrátka chodit do posilovny a tohle byla šance se předvést.* Hmm- *Chvějícím hlasem se ozvala a otevřela oči. Podívala se pod sebe, aby věděla, kam bude padat a větve se pustila. Dopadla na zem a sykla, když se jí větev zařízla do bosého chodidla.* Co to byl- *zarazila se, když ji pohled padnul na dvě lidská těla. Netrvalo chvíli a její hrudník se začal v rychlosti zvedat. Panikařila a prsty si zajela do vlasů.* V pohodě?! Nejsem v pohodě! My jsme…ty jsi je… *Lapala po dechu a padla na zadek u stromu, hledíc na mrtvé lidi. Nervózně se rozesmála a začala vrtět hlavou.* Řekni mi, že jsi mi jen hodil něco do pití a mám halucinace. *Zaškemrala a zvedla k Dominicovi pohled. Ten ji ale hned sklouznul na zbraň, která byla poblíž.*
*Dominic si povzdechl. Pak si k ní přidřepl. Rád by jí řekl že to, co viděla, bylo skutečné, ale nemohl, nemohl to udělat, nemohl porušit kodex. Proto se na ni koukl.* Na všechno ti odpovím, dobře? Bereš? Ale co kdybych tě vzal teď k sobě, nebo k tobě, tady nemůžeš zůstat. je noc a krvácíš, a to není bezpečné, ne takhle venku a teď. Jen se uklidni. *Když se mu zadívala do očí, ač nerad, tak se ii on zadíval do těch jejích. když pak koukla, tak byl rychlejší než její myšlenka, načež vzal zbraň.* neboj se, nic ti neudělám, koukni, stejně je prázdný zásobník. *Otevřel zbran a ukázal jí, že v ní nic není, pak jí podal Eshe.* Bude to dobrý, jo? koukni na mě. *vyzval ji. Když tak učinila. tak neváhal a ihned použil Encanto.* Teď se uklidníš, pak tě odnesu do auta, odvezu k sobě a pak ti ošetřím tu nohu. Potom se pobavíme o tom, co se stalo. *Pronášel k ní, a kouzlem, jež na ni pro tuto chvilku uvalil jí tak nutil dělat, co říkal.*
*Opřela si hlavu o strom a snažila se zhluboka nadechnout. Nekoukala se na těla, nýbrž nahoru do korun stromů. Nechtěla zjistit detaily, co jim Dominic opravdu provedl. Nechtěla ještě více panikařit. Nakonec sklopila pohled Dominicovi do očí. Držela se, aby sledovala jen je a nic jiného.* Odpovíš? Ty v tom máš prsty nebo co? *zašeptala zmateně a zamračila se,* odvez mě domů, já tuhle noc zapiju. *Rozkázala naléhavě. Už si dokázala představit, že vše je opravdu jen výplod její fantazie a Dominic se jí nyní snaží nalákat k sobě, aby pokračoval ve svém plánu. Proto se taky podívala na svou zbraň, která však, bohužel jak zjistila, neměla v sobě ani náboj. Převzala si ji, ale pouze ji položila k sobě do klína, kam také sklopila svůj pohled. Netrvalo dlouho a po vybídnutí zvedla pohled na Dominica. Podívala se mu do očí a nechala je tam, zatímco se jí snažil přesvědčit. Aniž by si toho Eshe všimla, aniž by měla byť jen malé podezření, její zrychlený tep se uklidnil a s ním i dech. Měl pravdu, odpovědi by se jí hodily, a stejně tak ošetření zranění. Mlčky přikývla s pohledem upřeným do jeho očí.* Dobře. *Promluvila klidně a natáhla před sebe ruce, aby jí pomohl na nohy.*
*Pomohl jí na nohy, nejenom to. On si ji vzal do náruče, načež se podíval na dívku, zkontroloval, jetsli jí krom nohy nic není, a pak už s ní zamířil k autu. Když tam došel, posadil ji na sedačku, zatímco sii sám sedl za volant. pak vytáhl mobil, napsal bleskově textovku Richieemu, jestli by byl tak hodný a nemohl za něj spálit nepořádek. když se mu dostala odpověď, n že ano, zamířil pak k domovu. Cestou se podíval na Eshe.* Za chvilku jsme tam, nic tě nebolí krom té nohy? *Optal se jí.* hele, vím, že to co jsi viděla bylo více než děsivé, ale, no, tak nějak to je prostě dnešní svět. *Pronesl.* Vezmu tě k sobě, napiješ se, já ti ošetřím tu nohu a až se budeš cítit, vezmu tě k tobě domů a vyspíš se z toho, ano? Nebo chceš raději přespat u mě? *Optal se jí opatrně.*
*Nechala se odnést do auta a už se neohlížela. Neslyšela vrčení vzteklých vlků, už jen klid, který si posledních pár minut přála nejvíce. Sama se podívala na svou nohu, když Dominic obcházel auto, aby usednul za volant a poté zkontrolovala zbytek své odhalené kůže.* Jen odřeniny, nic vážnějšího se mi nestalo. *Otočila se na něj, aby si prohlédla i jeho, zda před ní něco neskrývá. Byl ale bez úhony, i když se to zjišťovalo obtížně, jelikož byl celý od krve.* *Úmyslně ignorovala jeho poznámku o tom, jak svět chodí a odvrátila pohled na cestu. Nakonec opět vytáhla svůj mobil, který získal zpět signál za doprovodu mnoha cinknutí, které znamenaly zprávy.* /Orion./ *Otevřela je, zatímco poslouchala Dominica a pomalu si je četla. Nejprve si Orion dělala starost, posléze se rozčílila. Ta nadšená nebude, až se Eshe vrátí domů.* Hele, kdybych se dneska ukázala doma, tak nebudu mít klid. *Slabě se usmála.* Zůstanu u tebe, když to nabízíš. Ráno zmizím, že si toho ani nevšimneš. *Se slovy odepsala Orion, že je v pořádku a ať se postará o jejího syna. Mobil schovala zpátky a zhluboka se nadechla.* To je den… *vydechla.*
*Kývl na souhlas.* Dobře, já tě ráno vyprovodím, dobře? *Usmál se na ni, než nakonec zaparkoval před domem. Pak se podíval na Eshe, než vysoupil, pak se natáhl, aby ji vzal do náruče a vyšel ven. Pak se na ni podívala a odnesl ji do domu.* Doufám, že ti bude lépe, alkohol mám, takže ti ho dám, jen klid, bude to v pohodě. *Uculil se ještě povzbudivě. Doma ji položil na gauč a rozsvítil.* Dobře, co si dáš *Optal se, zatímco stáhl jak budu, tak i košili a hodil je doi koupelny. Pak prošel jen bez ničeho na horní části těla kom vrstvy krve do kuchyně.* Naleji ti, pak se ale skočím umýt. *Pronesl.*
*Nechala se sebou zacházet jako s panenkou, dokud ji nepoložil na gauč a ona opět měla pocit, že může rozhodovat za sebe. Prohlédla si prostor obýváku a nakonec spočinula na Dominicovi, který začal bloudit sem a tam.* Předpokládám, že máš jen whiskey, *odpoveděla na jeho dotaz a naznačila mu, že si pamatuje jejich seznámení. Alkohol jí ještě vzpomínky nesmazal, ale doufala, že se tak ráno stane.* A nalij i sobě, budeš hodně mluvit. *Dodala a lehce se zachvěla. Pamatovala si do detailů, co se u cesty stalo, přesto byla mnohem klidnější. Jako kdyby jí smrt lidí vůbec netrápila, jako kdyby to bylo normální.* Jasně. *Přikývla a neodpustila si Dominica prohlédnout, když kolem procházel. Kdyby tento večer probíhal jako každý druhý, kdy se Eshe socializuje, možná by jí poletovali motýlky v břiše, ale takhle cítila pouze palčivou bolest na noze a prázdnotu místo starostí o svojí sanitu.*
*Dominici došel do kuchyně, kde nalil whiskey a pak došel zpět, aby před sebe i před ní položil sklenku s pitím. pak odběhl do koupelny, bleskově se umyl, načež ale na sebe pak hodil čisté, bílé triko. Z bundy, která se taky válela ještě v koupelně ale vytáhl placatku s krví, ze které se napil a pak ji nechal tam. Vrátil se zpět a sedl si naproti Eshe.* Nejdřív ta noha, dobře? *Pronesl, načež si sedl na kolen na zem před Eshe a podívals e na ránu. Pak odběhl zase do koupelny a přinesl balíček první pomoci, než se zase začal věnovat jejímu zranění.* No, to, co jsi tam viděla...věř mi, těžko se to vysvětluje, hlavně, bytosti jako jsi ty. *Pronesl Dom.*
*Whiskey se okamžitě chopila a zaslouženě se napila. Slabě se nad sílou alkoholu zašklebila a sklenici nechala ve své ruce. Trpělivě čekala na Dominica a přemýšlela, zda něco rychle neukrást. Než se však k tomu přesvědčila, Dominic byl zpět. Uvolnila se tedy do gauče a podívala se na něj. Mlčky přikývla a sledovala jeho postupy. Noha na tom nebyla tolik špatně, jak dopadnout mohla, kdyby na strom lezla pomalu, přesto nutila Eshe občas zatínat zuby. Nakonec ostrou bolest musela nechat bolestí, protože jí více zajímalo vysvětlení. Zamračila se, nerozuměla tomu.* Bytosti, jako jsem já? *podezíravě si ho prohlédla, ale nakonec pokrčila rameny a napila se.* Pokračuj, možná ti uvěřím, *vybídla ho. Její momentální názor byl takový, že se jí něco dostalo do alkoholu a společně s Dominicem, který je tajně sadista, zabili pár lidí, jenž ona chvíli viděla jako divokou zvěř.*
*Když skončil, tak odnesl věci zpět. pak se posadil vedle Eshe.* nestalo seti někdy, že jsi viděla něco zvláštního? A nemyslím to teď, myslím obecně. Neviděl někdo z tvého okolí něco zvláštního? Tak to zvláštního, to bylo to, co je ten náš druhý, jiný svět, který jsi dneska viděla. To venku, to byli vlkodlaci, pořádní zmetci, když na to občas přijde. A já bych ti tohle vůbec neměl říkat, už jenom proto, že tohle je něco, co někdo, jako ty vědět nemá. Obecně vám říkáme civilové beze zraku, nemáte podezření o ničem, co se děje. Jsou i civilové se zrakem, ale to je tak nějak...no...řekněme, že to je prostě ojedinělé. *Mluvil Dom.*
*Usmála se na něj ve znamení díků, když jí nohu ošetřil a čekala, až bude pokračoval. Celým tělem se na něj otočila, takže se musela posadit do tureckého sedu a pozorně ho poslouchala. V polovině jeho vysvětlování se zahleděla do dálky a letmo vnímala zbytek slov. Nedokázala to pochopit. Celý svět se jí chtěl rozpadnout před očima, ale ona tomu chtěla zabránit. Nechtěla tomu věřit, chtěla se smát a mávnout nad tím rukou, ale věděla, že se téhle informace už nezbaví. Dominic to totiž říkal s takovou jistotou, bez zacukání rtů do úsměvu, čímž by dal Eshe najevo, že žertuje. Místo toho měl snad obavy, že říká takové tajemství, které si lidi opravdu musí nosit do hrobu. Eshe dlouho mlčela, koukala se na Dominica jako na mimozemšťana. Nakonec zamrkala, zhluboka se nadechla a vypila obsah svojí sklenice. Natáhla se i pro tu Dominica a z té upila, načež si olízla rty a nadechla se. Hledala slova, ale žádná neměla.* No… *Odkašlala si a slabě se usmála.* Řekla bych, že je to dobrý vtip, který se momentálně opravdu nehodí… *přiznala a podívala se mu do očí.* A nemám důvod ti věřit, když jsem tě dnes poznala. Ty bys ani neměl věřit mně, když jsem tě tam nechala a utíkala. *Slabě zavrtěla hlavou, aby naznačila, že tomu opravdu nerozumí.* Ale je to moc detailné. Sákra, skoro jako kult. Nejsi prostě jen fanatik, co se zdroguje a potom vidí ty tvoje…vlkodlaky a druhý svět? *Opět se napila a postavila se na nohy, aby sklenici položila na stůl a mohla se začít procházet.* Mohla jsem vidět něco zvláštního, ale copak takhle nechodí normální svět? Hodně lidí věří na duchy, internet je plný videí, kde s domem hýbe něco zlého. *Zvýšila trochu hlas, ale jen kvůli toho, že měla strach. Strach z toho, že celý život žila ve lži, nebo že věří poblázněnému muži.*
*Nad tím, co řekla jako první, Dom jen zavrtěl hlavou.* Ne, jsme rád, že jsi utíkala, zachránila jsi se tak. Nemám ti to za zlé, opravdu ne. Bylo na místě totiž utíkat. *Pronesl klidně a tak, aby ji přesvědčil, že se na ni skutečně nezlobí. Pak se na ni ale dál díval.* Chápu, že je to složité a těžké, ale neboj se, pokusím se, aby jsi odtud odešla s tím, že to byla jen noční můra a nic se vlastně nestalo, dokážu to napravit. A ne, nebude to tím, že někoho dalšího, třeba i tebe, zabiju, to fakt ne. Zabíjení dneska bylo dost. *Řekl, a pak se na ni zadíval. Následně si poczdechl.* A ano, to venku, to byli vlkodlaci, ale já jsem trochu něco jiného, řekl bych, pravý opak. *Uchechtl se, a jako kdyby čekal, že to pro ní nebude ústojné, jí dolil sklenku a pak naklonil hlavu na stranu.* No, svět je mnohem šílenější, než by jsi si kdy myslela. *Přitakal.*
*Točila se jí z toho hlava, bylo toho na ní moc, ale kupodivu zůstala v rámci možností klidná. Kdyby jí to Dominic prozradil u kafe, nevěřila by mu, ale takhle to měla podložené důkazy, a to lidmi, kteří je před jejich smrti chtěli ve vlčí podobě zabít.* V tom případě pohádky o příšerách jsou podle skutečnosti. *Uchectla se. Celý život jí všichni lhali do očí, ale nebyla sama. Kolik lidí žije stejným životem, jako ona do této chvíle, dokud jí nebyla řečena pravda. Objevovaly se další otázky, další nejasností, co před ní svět ještě skrývá, proto se jí nelíbil nápad, že se její zkušenosti promění v noční můru, kterou brzy zapomene.* Proč o tom lidé nemůžou vědět? *zeptala se a vzápětí dodala,* mohli bychom si takhle dávat větší pozor, naučit se, jak se bránit proti vašemu...druhu. *Otočila se na Dominica a opět se posadila na gauč, aby se mohla napít.* Takže se taky měníš v monstrum? *Zeptala se ho opatrně.*
*Dominic ji sledovala pak ji poslouchal.* Věř mi, tohle není z mé hlavy. Ale určití lidé, co se o to starají chtějí, aby to tak bylo, aby lidé, co o tom nemají vědět, o tom prostě nevěděli. Souhlasím, že jim to pak bere určitou schopnost bránit se před tím, co může přijít, to nepochybně, ale na druhou stranu, není to zase chaos. Navíc, kdo víc co by se stalo, kdyby to věděli všichni. V našem světě se mnohdy pohybuje taková moc, která by byla ve špatných rukou...zlá, řekněme. *Pronesl zamyšleně a pak zavrtěl hlavou.* Ne, já se na nic neměním, zatím tedy, mám na to ještě svá mladá léta. Ale řekněme, že když jsme ti poprvé řekl svůj věk, tak nějak jsem nekecal. Skutečně mi bude za dva roky dvě stě let. *-Ušklíbl se.*
*Skleničku objímala prsty a sledovala tekutinu, načež si povzdechla a přikývla.* Lidé mají potřebu získávat co nejvíc moci, co dokážou, máme to v povaze. *Slabě se usmála a zhluboka se nadechla. Asi bude lepší, když na všechno zapomene. Ačkoli ji lákalo zjišťovat nová tajemství, nechce Dominica dostat do problémů, i kdyby slíbila mlčenlivost. Dřív nebo později by z ní někdo informace dostal a navíc by se cítila ohrožená na každém kroku.* Bude to tak lepší, *zklamaně přiznala a podívala se na Dominica. Nepřipadal jí jako monstrum, ale to ani vlkodlaci, když měla možnost se podívat na jejich mrtvá těla. Nevěřícně zavrtěla nad jeho pravým věkem hlavou a ušklíbla se.* Toho si musel zažít hodně, *uznala a napila se ze sklenice. Položila ji na stůl a znovu se podívala Dominicovi do očí.* Co se tedy stane? Zítra se probudím a všechno tohle bude jen zlý sen? Zapomenu i na tebe? *Optávala se, aby mohla být připravená.*
*Dominic ji poslouchal, a potom přikývl na souhlas.* No, asi ano. Ale počítej s tím, že si na tebe dám pozor. Viděla jsi něco co nemáš, a i když udělám své maximum, tak se ti možná ještě sem tam v životě objevím. *Zasmál se zlehka, ale pak si povzdechl.* Ale ne, nezapomeneš na mě úplně, ale jak jsi říkala, přijde ti to jako zlý sen, jako něco, co udělal alkohol. *Pronesl. Pak se posadil ale vedle dívky a ještě se zadíval před sebe.* Tohle mi přijde taky nefér, nemysli si. Spoustu mých známých, kamarádů, přišli o život právě proto, že nevěděli, co na ně číhá. Ale no, kdo ví, třeba se s tím setkáš sama. třeba potkáš vílu a ta ti všechno vyslepičí, co vím, tak víly neváže ta dohoda, ten slib, že o tom nesmí nikomu říkat. jsou taková, no, samostatná jednotka. Třeba kdyby jsi někoho takového potakal, tak potom budeš vše vědět sama a zase se setkáme, už bez toho, aniž bych ti musel udělat guláš v hlavě. *Usmál se a pak se zamyslel.* Na víly není nouze, zrovna nedávno jsem jednu potkal. Chodí po Central Parku a má u sebe černou kočku, no, ona to je ve skutečnosti černá liška, co má rudý oči. *Ušklíbl se při vzpomínce na Castora.*
*Zasmála se.* Takže budeš můj špión, hah...jako kdyby jich nebylo už dost. *Promnula si kořen nosu. Už tak byla paranoidní z vlastního světa, kdy má pocit, že ji dostane její bývalá rodina, ale teď jí v patách půjde i magická bytost. Pokud to ale bude znamenat její ochranu, nestěžovala si.* Je to škoda, ale zítra se toho bude těžko litovat, když si budu myslet, že to všechno nebylo skutečné. *Pokrčila rameny a trochu se šoupla, aby mu mohla udělat dost místa vedle sebe. Koukala se na něj a poslouchala.* Nebo místo vily potkám něco horšího, *hlas se jí slabě zachvěl, ale brzy nebyl čas na smutek. Zamyslela se nad popisem vily, kterou Dominic potkal a později jí došlo, že někoho takového přeci taky viděla. Vykulila oči a chytla Dominica za paži.* Počkej, já ho viděla! Jak se ale jmenoval, *zamračila se a hledala ve své paměti jeho jméno.* To je jedno, ale moc dobře si na něj pamatuju. Kolem jeho kočky byl chvilkový zmatek. On je víla? *Nemohla tomu uvěřit. Kolik lidí, které znala byli doopravdy něčím jiným, než za co se vydávali?*
*Dominic se na ni pootočil.* No, myslím si, že ten sen, tedy, budeš si myslet, že to byl sen, nebo že jsi byla na tripu, bude dost skutečný, a podle toho, jak se tvá hlava rozhodne, budeš moct vždy začít pátrat. Pokud by ale bylo nějak až moc jasné, že to vše je ode mne, asi by to se mnou ale nedopadlo dobře, proto to opatrnější. *Pronesl upír omluvným tónem. Pak ji poslouchal.* No, to doufej, že ne, snad ne. Podsvěťané ne moc často zasahují do života ciiviilů. *Usjitil ji. Pak se uculil.* Castor, Castor se jmenuje. A ano, ej to víla, je mu nějak kolem dvou set klet, jako mě. Takže možná ten by ti řekl víc. Jakto zmatek? Viděla jsi snad lišku místo kočky? Že by jsi přeci jen měla Zrak? *Nadzvedl obočí. tázavě.*
*Oči se jí rozzářily, když slyšela jméno vily a souhlasně přikývla.* To je ono. *Viděla ho nedávno, ale z jejich setkání si nic nedělala. Promluvili spolu krátce a nevšimla si na něm nic podezřelého. Možná i on jí nechtěl prozradit víc. Neměl důvod, když se sotva poznali.* Já ne, já viděla kočku, ale..můj syn viděl něco jiného. *Zamračila se a podívala se na na Dominica.* Co to znamená? Že on o vašem světě ví? *Opřela se o sedačku a prohrábla si vlasy. Ještě tohle jí zbývalo. Jak ho má naučit se o sebe postarat, když ona nevidí to, co on? Přestávalo se jí to líbit, nechtěla se dozvědět už víc.* Myslím, že mi to stačilo. *Přizná se a unaveně si rukou promne obličej.*
*Dominic se na ni podívala pak kývl na souhlas.* No, může to být tak, že má Zrak a že o tom ví, a že bude vídat věci, co ty ne, ano. To se stát může. Je to vzácné a vrozené, myslím, že se s tím nic neudělá, že s tím prostě bude vyrůstat,. Leda ho vzít k čaroději, nebo.. *Pak se ale zarazil, když sám viděl, že je toho na Eshe až moc. Sám se pak napil ze sklenky alkoholu a koukl na ni.* Jasně, chápu, je toho hodně a je to složitý, tomu rozumím. Ale neboj se, zase to bude dobrý. Jak potom naložíš s tím, co jsi si myslela že je sen, bude už jen na tobě. */Mrkl na ní s lehkým úsměvem a pak vstal.* Dáš si ještě něco? Hlad asi nemáš, co? *Ušklíbl se.*
*Každé další slova byly kůlem do jeho srdce. Jediná úleva byla taková, že zítra bude mít pocit, že se nic nezměnilo. Bude si myslet, že to byl pouze bláznivý výplod fantazie. Přesto se cítila nervózně a přemýšlela. Přemýšlela, jestli utéct a postarat se o svého syna s novými vědomostmi. Jenže dokázala by to? Prohlédla si Dominica, ale nemohla určit, v čem byl lepší než lidé.* Hlad? *V tu chvíli se jí v očích objevila jiskřička. Pomalu se zvedla na nohy a slabé se usmála.* Možná bych si něco malého dala, ať se mi lépe spí. *Plán byl jasný, on půjde do kuchyně a ona zamíří k vchodovým dveřím, aby utekla.*
*Dominic se na ni usmál.* Tak jo, dobře, něco ti dám, a co to bude? *Optal se, načež zamířil do kuchyně, a sklonil se k lednici.* Mám tu tousty, pomazánky, no, i nějaké maso, záleží, co si dáš? /Optals e a pak se na ni podíval. Sám se pak ale trošku rozptýlil a na první pohled si nevšiml, že je až podezřelé ticho. proto se na moment zarazila zaposlouchal se, načež sevřel víčka k sobě.* Ach jo, to jsme mohl čekat. *Zamumlal sám pro sebe. Než by se mohl nadít, využil svůj sluch a upíří rychlost k tomu, aby poznal, kde je. Hned na to se svou rychlostí přesunul ke vchodovým dveřím, které byly na škvírku už otevřené. Z Eshe se zjevil doslova jako duch, načež ještě v pohybu přitiskl ruku na dveře a už jen proto se ozvala zvučná, hlasitá rána, když je zavbouchl.* Eshe, v tvém vlastním zájmu bych ti doporučil, aby jsi se vrátila a sedla si. Dokud nebudeš mít vše jen za sen, nemůžu tě nechat jít. *Zavrčel za ní Dominic.*
*Naděje, že se dostane odsud pryč nepozorována v ní rostla. Tiše a pomalu se plížila chodbou k východu, zatímco k ní Dominic něco promlouval, a sotva co měla ruku na klice, připravená dveře otevřít dokořán a proklouznout jako myš, ozvala se rána a s ní se dveře prudce zavřely. Nepodařilo se jí skrýt vyděšení a podívala se na vysokou postavu Dominica, který se u dveří zjevil znenadání. Pokusila se ještě jednou zatáhnout za kliku, ale upír se o dveře opíral, tudíž to s dveřmi vůbec nehnulo. Upřela na ně pohled a pomalu si povzdechla.* Musí to tak být? *Nemůžeme si prostě slíbit, že o tom nikomu neřekne? *Mluvila nespokojeně i ona. Nemyslela už jen na Lucase, ale i na sebe. Přestávala se jí líbit myšlenka na to, že si nechá hrát s myslí jako s hračkou. Nechtěla být v něčí moci, i když to Dominic určitě nezamýšlel, jenže ona do jeho hlavy neviděla. Co když ji změní vzpomínky, změní jí celou.*
*Dominic se na ni koukl. V jeho pohledu se mihla i lítost, a taky že mu to líto bylo.* Omlouvám se, ale musí to tak být. Nemůžu ti věřit, a nebudu riskovat, že poruším dohodu. Kdyby se něco stalo, nebo kdyby jsi si to pak nakonec vyložila jako realitu, najdi Castora. *Řekl pouze. Potom využil jejího očního kontaktu a během ani ne dvou vteřin už na ni působil encantem.* Teď jsi unavená, che se ti spát, máš pocit, že usneš na místě. O všem, co jsi dne viděla a co jsi slyšela, si zítra budeš myslet, že byl buď sen a nebo výplod tvé mysli. V baru ti totiž někdo něco hodil do pití a budeš si myslet, že to možná byl jen bláznivý trip- Vše budeš mít v mlze, ale bude se ti zdát, že to nemohlo být skutečné. *Promlouval rázně a jasně, aby si zapamatoval každé slovo, zatímco své ruce položil na její boky, kdyby náhodou upadla za důsledku spánku, do kterého jí posílal.*
*Neměla šanci se z tohohle vykroutit, ale i tak dala najevo, že zkrátka nesouhlasí. On nemůže věřit jí, ona jemu vůbec. Vždyť jí před chvílí řekl, že existují jiné bytosti, než jsou lidé. Co když je ta jejich dohoda jen pouhý výmysl, aby měl ze sebe Dominic lepší pocit, když mu Eshe dá svůj souhlas. Bohužel pro ni nic takového nepotřeboval a znovu ji ovlivnil. Stalo se přesně tak, jak řekl. Eshe se začínaly zavírat víčka a chuť po spánku byla obrovská. Lákalo ji si ustlat dokonce i na zemi, kdyby jí Dominic nedržel. Poslední myšlenky na to, co se dnes dozvěděla se rozplynuly, protože upadala do chlubokého spaní. S pomocí Dominica se dostala na místo, kam ji chtěl uložit a už bez dalšího slovíčka prospala celou noc. *
*Když ji Dominic odvedl na místo, tak se spokojeně usmál, doufal, že to vše bude tak, jak řekl. Jistě, mohla se ke vzpomínkám vrátit, vyložit si je za pravé, to už bylo jen na n i. pro teď bude odcházet s tím, že ale to vše byl jen sen nebo vliv drog. Když se pak ráno probudila, neodpustil si ji trošku potrápit tím, že jí řekl, že v její opilosti měli divoký, úžasný sex, a sám pro sebe se culil. Když jí pak vyprovodil ven, tak se vrátil k sobě, načež si vytáhl počítač a jal se pracovat na nových věcech.*
*Dominic zrovna zaparkoval se svým výstavním kouskem na jednom z parkovišť a vystoupil. Jel zrovna z jednoho ze setkání ohledně jednání o jednom z dalších webů a po cestě si prostě jen tak zastavila, aby si zapáli. Ve svém autě prostě nekouřil, a tak si musel zastavit, aby si touhu zrozenou ze zlozvyku splnil, i když mu už pranic nedávala. Tak se opřel o kapotu auta, poupravil si svůj oblek a polorozeplou košili a zapálil se. Prohrábl si vlasy a rozhlédl se kolem sebe, zatímco se zaposlouchal do zvuků večera.*
*Zrovna vycházel z trafiky se Sashou a Morganem v patách. Spokojeně si pak svůj nákup v podobě několika lahviček liquidů s různými příchutěmi schoval do brašny, kde se mimo to nacházel i například mobil, peněženka, nějaké ty tužky a opět, jak jinak taky, skicák. Tentokrát, díky velikosti zavazadla, mohl mít ten, co nosil vždycky - dokonce i při prvním setkání s Dragosem.* Teď už si můžeme jít sednout do baru? Nebo přímo za vaším šéfíkem? Mám docela důležité zprávy. *Promluvil pak nejstarší, Morgan. Oba zbylí upíři mu nato věnovali pohled, načež od jednoho, toho nejmladšího, schytal souhlasné přikývnutí.* Já bych se baru tedy rád vyhnul, ale hádám, že ty se stejně chceš napít něčeho pořádného. *Zmínil pak, než zpozorněl. Zastavení auta někde blízko nich neřešil, bylo mu to putna, ale ten jemu i docela příjemný smrad kouře už neignoroval. Viděl v tom příležitost si dát normální cigaretu, kterou si zapálit nemohl. Vlastnit zapalovač měl ve vile už jen z bezpečnostních důvodů zakázané.* Omluvte mě na moment. *Pověděl, ačkoliv věděl, že to je zbytečné. Když si oba upíři všimli, kam se podíval, bylo jim jasné co má na mysli a tak šli s ním. Minimálně Sasha musel. Než Tay pak k neznámému došel, upravil si ještě košili a lehce poupravil i kravatu. Pro dnešek si ven nic s volánky nevzal, měl na sobě pouze normální oblek - onu košili v bílé barvě, vestu, kalhoty i sako v černé. Na každém kusu šlo vidět, že se na něm nachází krajkové vzorování. Po dlouhé době si pak nechal propíchnout i uši, aby si do nich mohl dát náušnice podobající se těm starším, pouze s tím rozdílem, že namísto velkého drahého kamenu, ve středu rámu byl kus pryskyřice s hmyzem uvnitř. Zde konkrétně to byla černá vosička, která mimo to zdobila i jeho prsten.* Promiňte mohl bych vás poprosit o cigaretu? *Oslovil pak muže s jemným úsměvem.*
*Dominic se potočil, aby spatřil mladíka a usmál se na něj. Pak vytáhl zapalovač a kývl na souhlas.* No ale jo, jistě že, proč by ne. *Mrkl na něj, než mu zapalovač podal. Pak ale, jako kdyby si to rozmyslel, sám škrtl a počkal, jestli mladík sám přiblížil cigaretu k ohni a nebo ne. Když by tak udělal, tak se na něj Dom usmál a zapalovač vrátil do kapsy. Pak se zadíval na něj, a mezi dvěmi mladíky poznal jednoho, jež mu byl povědomý, kterého spatřil posedávat v Sarpe Luna, když byl u Dragose. Proto se na něj podíval, načež mu na dálku pokynul a poslal mu úsměv.* Jak se má šéf? *Optal se Dominic, myslejíc Dragose.*
*Muže hned, jakmile se k němu přiblížil, dobrovolně oslovil a požádal jej slušně o cigaretu, kterou pro jeho štěstí dostal. Věnoval mu tedy děkovný úsměv, načež se už chystal vzít si zapalovač, aby si ji mohl zapálit, když náhle upír změnil svůj názor a škrtl jím za něj. Tay se tedy pouze přiblížil, nechal si nikotinovou tyčinku s radostí zapálit, poté už jen poodstoupil dál a nikotin do sebe potáhl. Sasha mezitím zpozorněl, když jej upír oslovil, načež si jej celého prohlédl. Netrvalo to dlouho, vzpomněl si docela rychle.* No, naposledy se měl docela dobře, i když ho tedy jeden upír s jistou upírkou naštval. *Zazubil se, věnujíce přitom pohled právě Taylorovi, který zrovna spokojeně vydechoval kouř. V mžiku zamrkal, pohlédl zpět na Sashu, pozvedl jedno obočí. Nicméně se k tomu nijak zvlášť nevyjadřoval.* Myslím, že jestli má dobrou náladu i teď, asi mu ji lehce pokazím. *Zmínil poté Morgan.*
*Dominic otočil pohled na Saschu a zasmál se.* No jo, on rád zprávy, ať jsou jakékoliv. Taky pro něj budu určitě začátkem nového týdne něco mít. *Zasmál se, načež se pak ale otočil na mladíka před sebou.* Omlouvám se, že vás tak přehlížím. S vaším, ehm, doprovodem? Jsem se potkal už ve vile u Dragose. Jmenuji se Dominic Northwood, a vaše jméno? *Natáhl Dominic dlaň na znamení seznámení směrem k Taylorovi, zatímco si přiložil cigaretu ke rtům a opět popotáhl. Pak se jemně usmál.*
*Sasha přikývl.* Jojo, moc je má rád. Obzvláště, když mu je přinese upírka, co je vzteky bez sebe. *Uchechtl se. Opět tímto narážel na jeden z Tayových problémů. V té době nebyl ještě přímo jeho svěřenec, teď už ovšem byl, proto si jej musel dobře hlídat a snažit se všemu předejít, pokud by se chtěl tedy posunout někam dál.* Tak hlavně, ať je to pozitivní a užitečné, to pak bude mít ještě stokrát tak lepší náladu. *Mrknul starší upír na Dominica. Morgan se kupodivu mezitím držel zticha a Tay se zrovna na upíra s delšími vlasy podíval, když jej oslovil. Nejistě vzal jeho ruku, kývajíce na slova, co vypustil z úst.* Taylor Brückner. *Představil se pak, načež ruku stáhl zpět k sobě, jakmile mu ji Dominic pustil.* A já jsem Morgan, těší mě. *Připomněl se vzápětí i nejstarší z původní trojice.*
*Dominic se usmál.* Není strachu, myslím si, že moje zprávy jej jen a jen potěší, hlavně když jsou o upírce, která mu, a teď to vyzní dost ikonicky a ironicky a nesmysleně, pije krev,. *Ušklíbl se. Tayovi stiskl ruku nazpět a uculil se od ucha k uchu.* Tak tedy Taylor. Moc mne těší. *Pokynul mu hlavou a pak se podíval na příchozího, kterému také podal ruku.* Taky mne těší, teda, tomu říkám slezina. *Zasmál se a pak se pohodlněji opět opřel o své auto.* No, a jak se jinak máte, tak při večeru? *Zkusil Dom zaplést koncverzaci.*
*Druhý nejstarší upír z původní trojice se uchechtl.* No jen aby. Jinak by to nemuselo skončit nijak zvlášť dobře. *Zazubil se téměř jako andílek na Dominica, než se přešlo k seznamování. Tay samozřejmě ruku k upírovi natáhl nejistě a po stisknutí ji i rychle znovu stáhl, potahujíc mezitím z cigarety. Morgan se přitom rovněž stihl představit, aby hlavně připomněl svoji existenci. S velkou vervou a úsměvem na tváři Dominicovi ruku podal, potřásl si s ním a poté se odtáhl, opírajíc se pro změnu o budovu za sebou.* Dobře, jen doufám, že mi případně jejich šéfík neodtrhne hlavu. Narozdíl od vás pozitivní zprávy nemám. *Přiznal. Hned po něm se ozval Sasha.* Já se mám dobře. *Zazubil se, podívajíc se následně na nejmladšího z celého hloučku.* No..ujde to? *Pověděl Tay lehce nervózně.*
*Dominic je poslouchal a po celou dobu se usmíval.* Ale, trable? Ale ne, nemyslím si...i když...je to Dragos, neznám ho sice nijak dlouho osobně, vlastně jsem s ním jednal jen jednou, ale dost jsem o něm slyšel. Takže, no hochu, přeju ti hodně štěstí. *Ušklíbl se. Když si pak vyslechl jak se mají, tak se usmál.* No, tak to rád slyším, chlapi. Jo, taky mohu říct, že se mám dobře,. o něco lépe zase než včera,. Dneska jsme si přivezl tady krásku ze servisu, měla problémy s koly, tak už je o tom postaráno, a zase bude jezdit jako nová. Pár dní zpátky v lese kousek od Manhattanu se od nás pustili vlkodlaci, asi mysleli, že jsou epic, nebo jak se to teď říká, no a holka to odnesla. *Koukl se směrem na své staré, ale krásné, vyleštěné, černé auto.*
*Nejstarší černovlasý upír přikývl.* Tak nějak..tedy, mně přímo se netýkají. *Uchechtl se zlehka, přičemž se podíval na fialovovlasého. Ten mu pohled oplatil, zlehka pozvedl jedno obočí a zavrtěl hlavou.* Hlavu by ti podle mě neodtrhl..nepatříš k němu, mohl by pak mít problém s tvou šéfkou. *Odvětil mu. Nemyslel si, že by něco takového vůdce jeho momentálního klanu udělal. Určitě si byl vědom toho, že by to nepřineslo žádné ovoce, spíše další zbytečné problémy. Navíc, proč by mu měl taky trhat hlavu? Přináší jen další dosti potřebné informace, aby věděli co dál. Všichni tři pak pohlédli na auto, o němž Dominic mluvil. Tay přitom pozvedl opět jedno obočí nahoru a raději mlčky vydechl kouř. Moc jej to nezajímalo.* Oh..aha, zajímavý. *Přitakal Morgan.* Asi si hold mysleli, že jsou něco víc, těžko říct. *Pokrčil nato rameny a lehce zapřemýšlel, čím by mohl trochu víc rozproudit konverzaci, aby se zvládli zapojit všichni. Všiml si totiž, že dva ze čtyř jedinců moc auto nezajímalo. Tay akorát mírně zavrčel a zlehka vycenil zuby, když byli zmínění právě vlkodlaci. Jednalo se o jakýsi instinkt.* Co si zajít do toho baru? Najíme se, ne? Nedaleko by měl být B+. *Navrhnul pak, nejmladší ovšem zlehka zavrtěl hlavou.* Moc se na větší společnost necítím..
*Dominic sledoval počínání upírů před sebou, sem tam se uchechtl. Když se pak podíval na Taye, a stejně tak i na ostatní, tak jen pokrčil rameny.* Já bych šel rád, ale asi není v mé kompetenci přemlouvat tady vašeho parťáka. *Ušklíbl se a pohlédl na Taye. Tuto kompetenci opravdu přenechal jim, mladíka neznal. Ani jednoho z nich. Bar mu zněl dobře, to ano, ale neměl ani tu nejmenší potřebu toho jít a začít přemlouvat člena, kterému se nechtělo. Pokud by se tak nerzozodl, prostě si bude hledět svého, dokouří a pak pojede domů. Pro Dominica to bylo vcelku jednoduché.*
*Morgan se na Taylora beznadějně podíval, zlehka toho vrtěl hlavou. Znal ho dlouho, věděl, že s ním v tomto nehne snad nic. V takovém případě jej vždy zavedl do bytu a šel někam sám, nicméně to nyní v jeho režii nebylo vůbec.* Ber to takto, čím déle budeme pryč, tím déle budeš bez otravování ze strany Nat. A všichni budeme spokojení, protože my se napijeme a ty budeš mít v rámci možností klídek. *Řekl nakonec Sasha, věnujíce nejmladšímu upírovi pohled.* Mimo to jsme tři proti jednomu a navíc si musíš zvyknout, že není vše jen o tobě. *Připomněl pak. Ač by pak chtěl fialovovlasý něco namítnout, věděl, že Sasha mluvil pravdu.* Dobře, ale prosím maximálně na hodinku, dvě..*Řekl aspoň své, na což mu Morgan hned s úsměvem kývl.* Takže jdeme? *Zazubil se Sasha a pohlédl na Dominica.* První runda je na mě! *Přidal se hned k němu Morgan.*
*Dominic se usmál.* Jak je daleko? ještě jsem tam nebyl, asi je dobré říct, že v NY jsme nový. Chcete tam odvézt? *Optals e jich a čekal na odpověď, načež típl cigaretu a pak se na ně podíval.* Ale, otravování a jméno Nat, a ještě k tomu spojitost s Dragosem. Že by byla řeč o ma-... řeč o Natalii? Taková zrzavá, mladá upírka od Dragose? *Optal se s úsměvem a zadívals e na upíry před sebou, než si pak poupravil své sako. N nabídku přikývl, načež ještě zkontroloval, jestli má u sebe skutečně svou peněženku, a když ji nahmatal v kapse, tak se jen spokojeně usmál.*
*Morgan se sám zamyslel. Taky už uběhl nějaký ten měsíc, co tu byl. Jistě, za takovou docela krátkou dobu, obzvláště pro upíra, se asi jen tak bar nepřesune, ale vzhledem k Morganově věku, klidně polohu onoho podniku mohl bez problému zapomenout.* Není, ale když tu máme to auto, mohli bychom toho využít, ne? *Nadhodil Sasha. Morgan s ním samozřejmě souhlasil, zato Taylorovi to bylo naprosto jedno. Pouze přikývl, když se Dominic začal ujišťovat, že ví, koho právě měli na mysli.* Přesně tak..malá, zrzavá, hyperaktivní, slon v porcelánu..naposledy mi málem zničila obraz. Měl jsem pocit, že v mém pokoji bouchla nášlapná mina, ne-li atomovka..to by asi bylo horší. *Rozmluvil se krátce fialovovlasý, než posléze tipnul cigaretu, načež se narovnal a prohrábl si vlasy.* To to bylo až tak hrozné? Našla ti snad po tom šmejdění robertka nebo něco takového? *Pozvedl Morgan pobaveně jedno obočí.* Nebo ti snad dala pavouka do vlasů? *Dodal ještě, načež se pro dovršení i uchechtl.*
*Dominici je poslouchal, zatímco nasedl do auta, počkal, až si nasednou i ostatní a potom nastartoval. Ihned na to vyjel směrem, kterým absolutně nevěděl. proto se otočil na Morgana, se kterým se mu povídalo nejlépe, nebo spíše mu přišel nevjvýřečnější.* Tak jo, můžeš mě navigovat? Nebo kdokoliv z vás? *Optal se, hledíc na ně, než pohled otočil zase k silnicii.* Jo, znám jí, ale vůbec mi nepřijde otravná. Naopak, jako malá, milá holka co je prostě o něco veselejší, ale tak, to je snad dobře ne?: Lepší než aby byla zaprdlá a smutná. *Ušklíbl se.*
*Do auta samozřejmě nastoupili všichni tři upíři, nicméně s jistým rozdílem. Ačkoliv se mu nijak moc nechtělo, sedl si fialovovlasý hned automaticky dopředu, protože věděl, že měl jako jediný z původní trojice nabitý mobil a funkční data. Nechápal tedy proč, ale tak nač se v tom hrabat. Když se to před nějakou tou půlhodinou dozvěděl, taky jim nic k tomu neřekl.* Už zapínám navigaci. *Zmínil, když byla nadhozená otázka s navigováním. Jistě, věděl už zpaměti, kde to je, jen postrádal tu jistotu.* Jsi zlatý, Tayi. *Zazubil se Morgan na mladíka vepředu a pohlédl ven z okna.* Zatím pojedete jen rovně. Nebo pojedeš, nevím jestli mám tykat, nabídnuto mi to nebylo. *Nadhodil, než se znovu vrátili k Natalii. Ty dodatky od Morgana spíše odignoroval.* Nemá ráda samotu a tak, i když je ve vile dost společenských místností, kde by se mohla bavit s ostatními, otravuje mě. Jistě, je super, že překypuje pozitivní energií, není zaprdlá a smutná, ale mohla by mě přeci jen nechat pracovat, nebo minimálně neštvat. Naposledy nám Dragos kvůli ní vyhrožoval samotkou.
*Dominic se na Taye otočil, ale pak hned vrátil pohled před sebe na silnici.* No jo hochu, to víš. Každý je takový a nebo makový, to si hold nevybereš. *Pronesl pouze a pokrčil rameny. K jeho dodatku s tykáním se nijak nevyjadřoval, jelikož už si s Morgane, Dominic tykal taky bez nabídnutí- on na tohle moc pedant nebyl, nešlo-li o nějakou hezkou a milou spolčenost, kterou by chtěl tak nějak učarovat a dostat do postele, to u Taye ale nehrozilo, proto se těmito formalitami nezaobíral. Když pak zastavili před barem, tak Dom zaparkovala když všichni vystoupili, zamkl auto.*
*Už dříve toho dne napsal Dominic Nat, jestli se sejdou. Jaká pro něj byla radost, když mu to dívka odsouhlasila. On sám pro ní měl připravený už její opravený telefon, který se mu podařilo opět zprovoznit, ovšem data, která v něm byla, musel extrahovat zvlášť, a ještě je nestihl nahrát. Věnoval se potom projektu jinému, který zrovna začal, ale když už se přiblížil ten čas, že se měli sejít, tak všeho nechal, načež vyběhl ten z domu a pomalu se vydal k místu, kde se měli setkat. Tam se posadil na jednu z laviček a čekal.*
*Nat s se zjevila ze tmy a držela chudáka Veverku v puse jako večerní svačinku. Když uviděla Dominica tak se ji rozjasnil obličej a popoběhla k němu než ho objala pevně. Tiše zaječela radosti a podovala se mu no tváře* Moc dlouho..Tak co nového? *Zeptala se s zubatým úsměvem*
*Jakmile ji Dom spatřil tak měl co dělat, aby nevyprskl smíchy. Pakl se ale uculil a jak k němu doběhla, tak jí objetí vrátil a něžně ji pohladil po zádech, než se od ní odtáhl a taky se zasmál.* To nevadí, pevného, hřejivého objetí není nikdy dost. *Mrkl na ni, než pohled sklouzl k veverce. *Měla jsi hlad? *Rýpl si se smíchem.* No, já se měl dobře. Tak nějak jsem pracoval na čem se dalo, dal sis schůzku s Dragosem, utíkal s Taylorem, který tě prý zná, z upírského baru...byla sranda. *Podotkl.*
Jo měla...Počkej On je Upířskej bar!? A proč si z něho utíkal? Co se stalo? *Zeptala se splašeně a vytahla mrtvou veverku z pusy* A Taylor je fakt fajn typek.. *Utřela si zakrvácenou pusu a sedla si vedle něj. Vytáhla náhradní mobil a dala mu ho* máš tam pár fotek sorry..
*Dominic se usmál a převzal si od ní telefon.* To nevadí, v pohodě, můžeš si je přetáhnout, i já mám něco pro tebe, ten telefon je opravený. *Zazubil se a pak ni dál poslouchal.* Jo jo, je, B+, ale tak nějak se udajně venku objevili lovci a chtěli čipovat, tak jsme zdrhali. *Zasmál se.* Když o tom mluvím, půjdeme ke mě? Přeci jen, abychom nebyli tak na ráně, já ti dám ten mobil a nějak jsme se tě ještě chtěl na NĚco zeptat. *Mrkl na ni Dom a pokud přijala, tak se zvedl, galantně jí nabídl rámě a zamířili k němu domů.*
Čipovat?..*Zvedla se a přikývla . když uviděla svůj mobil pousmála se a vzala si ho do ruky* Jako nový! Díky moc!..Tak jo tak jdem *Rozhlédla se kolem sebe a rozbehla hned za ním* Počkej Velikáne! Mírové kroky děláš!!
*Dominic se nad tím, jak měla radost jen usmál. Když pak zjistil, že jsou na ni jeho kroky až moc velké, tak tedy zvolnil, aby mu stačila a pobaveně se usmál.* Já jsme moc velkej, nebo ty jsi moc malá? *Rýpl si se smíchem. Pak se na ni koukl.* No jo, čipování, neslyšela jsi o tom? Lovci a Praetor Lupus běhají teď po New Yorku a čipují podsvěťany, jen proto, že někdo se chová tak, jak nemá. Tak to zase odneseme všichni, asi davová vina, nebo nevím, ale příjemné to není. *Zavrčel. Když došli k němu domů, počkal, až dovnitř Vejde Nat i její doporovod a pak se vyzul.* Naleju vám krev? *Optal se obou,*
*Nat vešla dovnitř s Elaine a usadili se do kuchyně* Ne díky veverka stačila. *Nat se zasmala se když si vzpomněla na ten moment kdy držela veverku v puse jako pouliční kočka. Elaine přikývla k nabídce krve. Nat koukla se na Dominica a naklonila hlavu v zvědavosti* Na že ses to chtěl zeptat?
*Dominic přikývl na souhlas, a přesunul se posléze do kuchyně, kde vyndal z lednice balíček krve, který nalil do již připravené sklenky. Skleničku s obsahem potom postavil před Elaine, s úsměvem pokynul hlavou, a potom už se otočil na Nat.* No, už jsi slyšela o tom, co se bude dělat o víkendu v Pandemoniu? *Optal se ale nežli by jí dal další možnost toho, aby něco řekla, tak se na ní podíval a uculil se.* Bude tam halloweenská party, a napadlo mě jestli by jsi nechtěla jít se mnou. Třeba, že by jsme si vzali společné kostýmy a šli tam spolu? *Pronesl, s lehkým úsměvem na rtech, když je doufají, že jej neodmítne.*
Stoprocentně! Kojo jiného bys [link src="tam.mohl"] vzít když jsem tak Úžasná *Zapozovala mu a snažila se vyoadat vic vtipně než vážně* Mám už něco v hlavě! *Prohlásila a našla obrázek Ginny Weasley a Harryho Pottera. Ukázala mu její nápad s hrdostí* Ty jako harry potter a ja jako Ginny..ale online jsou kostýmy drahé a ven jít nemůžu..mohl bys mi koupit hábit z Nebelvíru?
*Dominic se podíval na to, co mu Nat ukazovala a pak se zazubil od ucha k uchu.* No, já to nechám na tobě, a klidně půjdu za toto, to vypadá dobře. Totiž, stejně jsem přemýšlel, že kdyby jsi mi na to kývla, za což jsme moc rád, tak bych tě asi požádal, jestli by jsi vybrala kostými, já na to nemám hlavu. Ale jo, tohle se mi líbí a moc rád něco i koupím, chceš se kouknout na net? *Optal se a už otevíral notebook.*
Super!..Jistě můžem kouknout *Její zvědavost jí nedala a promluvila znovu* .Hele dneska zníš fakt mimo..Seš v pohodě?.. *Jemně se zamračila a koukla na něj zmateně. Bála se jestli ho něco netrápí. Možná to očkování ho vyděsilo? Kdo ví ale chtěla se i tak ujistit.* Jestli tě něco trápí tak řekni.. *Ujistila ho svým poplácání na zádech a úsměvem*
*Dominic se na ni chvilku jen koukla, ale pak se zlehka usmál. Pak zavrtěl hlavou. *Ne, nic mne netrápí, to vůbec, neboj se, i když, no...jo, možná jo. *Hlesl a pak se na ni opět podíval.* Pár dní zpátky, vezl jsem jednu slečnu, kterou jsme potkal domů, protože byla dost, no opilá a mimo, a v lese, když jsme se stavěli na přestávku, tak nás napadla smečka vlkodlaků, a tak nějak, no, doráželi na nás, uplně bez důvodu. *Hlesl a pak se zamyslel, nevěděl, jestli jí to má říct.* Nepřežil ani jeden, tak nějak, všechny jsme je tam...zabili. *Hlesl, jakoby se styděl.* Vím, bylo to život ohrožující a byla to sebeobrana, a abych řekl pravdu, v sebeobraně jsem to neudělal prvně...ale i tak to vždy tak nějak...zabolí. *Přiznal.*
*Nat zamrzelel jeho příběh a jemně ho hladila po zadech aby ho uklidnila* Hlavně že jste vyvázli bez úhony a s hlavou na krku..ne? Je mi líto že si to musel zažít..*Ujistila ho a usmála se a objala ho* Není za co se stydět..Doráželi na vás a tak jste je dorazili..*Snažila se nesmát aby nepokazila hezký moment ale hloupý humor byl silnější* pfft-..
*Dominic se na ni podíval a jakmile ucítil to jemné pohlazení, tak ji jemně opřel své čelo o rameno, až mu několik pramínků napadalo do očí.* Tohle je hezký, Nat. Byl jsem strašně dlouho sám, tady ty projevy něžnosti...děkuju ti za to. *Usmál se jemně, ale nedotahoval se, zůstával tak, jak byl, s hlavou opřenou o její rameno.* Já vím že ne, jen to i tak, když to je sebeobrana je prostě nepříjemný, hodně nepříjemný pocit, který bych nepřál nikomu, kdo si to může nějak hlouběji vzít, víš? Ale na druhou stranu, říkali si o to. *Uchechtl se lehce.*
*koukla na něj s úsměvem a pohladila mu i hlavu na jejím rameni.* Neděkuj prostě chci aby lidi kolem mě nebyly smutní..Tak to vypusť u mě..*Koukla na Elaine, která se na ně koukala než odešla z místnosti. Nat rozcuchala Dominivovi vlasy a poplacala ho na zadech*
*Dominic měl ještě chvilku hlavu jen tak opřenou, než ji ale nakonec zvedl, načež se Nat podíval do očí a jemně se usmál.* Tak jo, pokusím se, pokusím se to nějak...přejít. *Dostal ze sebe, než se zase pousmál.* Moc děkuju, jsi takové sluníčko, s tebou nejde být smutný. *Podotkl Dominic načež se pak zlehka zasmál a pak naklonil hlavu na stranu,.* Tak, já jsem pro, abychom se podívali na ty kostými, co ty? *Optals e jí.*
Jo klidně! *Nat se zčervenala když jí nazval sluníčko a pousmála se* Vem počítač a jdem koukat po kostýmech! *Píchla ho prstem do boku a zasmála se. Elanie zakroutila hlavou, vytahla knihu a popíjela krve* Nějaký cenově dostupný ať tě nezrujnuju. *Z kapsy vytahla gumicku a svázala si své krátké vlasy do Mini-Čulíku*
*Dominic ihned kývl na souhlas. Hned potom se usmál, načež se přesunul na gauč, na klín si stáhl svůj notebook a pak poklepal na místo vedle sebe, na gesto, aby jej Nat následovala.* Tak kde tě mám maličká, jdeme na to, teď přijde ta zábavná část, ale zábavnější bude, až se do toho budeme sunout, jsem na to sakra zvědavý, myslíš že budou mít moji velikost? *Zasmál se.*
No menší než XXL to nebude..*Nat si sedla vedle něj po jejím žertu a koukla na obrazovku laptopu. Elaine si v klidu četla knížku a seznam se na ně podívala. Když Dominic našel stránku s kostýmy hned viděla Hábity a ukázala na ně* Kup dva! Brýle vyrobíme a jizvu namalujem..me stačí čelenka..
*Dominic se nad její poznámkou zasmál. Potom už ale sklopil opět pohled k počítači, a zadíval se na to, co tam bylo.* Ale kušuj, já to koupím. Vůbec si s tím nedělej starosti. *Pronesl, a zlehka se na Nat usmál. Do košíku přihodil hábity, stejně tak jako mu říkala, a potom se podíval i dál.* Hele, mají tady dokonce i repliky hůlek obou dvou charakterů. Tak co kdybychom vzali i ty? *Zeptal se Dominic zatímco sjížděl stránky s hůlkami postav.* A ty brýle tady mají taky, nemusíme je vyrábět přímo je koupíme. A hele a mají tady i šály a rukavice, ale na ty bude asi ještě brzo co? *Optal se se smíchem, zatímco hledal dál.*
Ne! Neutrácej tolik! Ses zbláznil? *Koukla na něj a opřela si hlavu o jeho rameno. Ony samotné Hábity stáli už moc a představa že by kupoval i hůlky byla pro ní strašná. Nat se uklidnila a uvolnila, roztáhla se na gauči stále s její hlavou na Dominicovo rameni* Hůlky kup nějaké fakt levné z plastu..už tak je to drahé..A díru v peněžence ti dělat nechcu..
*Dominic se na mladší upírku vedle sebe otočil, a sjel si jí kritickým okem. Potom se ale ucululil.* Jsi lochtiivá? *Zeptal se jí a už se k ní naklonil, jako kdyby ji chtěl začít lechtat. Potom se ale přeci jen odtáhl a zasmála se.* Vůbec si s tím nedělej starost, tohle mi ani trošičku nevadí, já si rád zablbnu, a budu rád, když to bude stát za to, takže se vůbec neboj toho, že by mi to snad nějak vadilo, nebo mi to dělalo dílů v peněžence. Věř mi, peněz mám na to více než dost. *Pronesl Dominic s úsměvem, a jemně do ní drkl ramenem.*
*Nat přikývla a usmála se zpátky. Když to objednat zavřela na moment oči a protáhla se div mu oko nevypíchla. Jak skončilo protahování tak vzala lap top, dala ho na stůl a usmála se na něj škarlivě* Máš chuť dělat něco šíleného? Jako..Jízda na kole? Vím že se čipuje ale trošku Risku nikomu neublíží
*Dominic se na Nat podíval a překvapeně vykulil oči.* Ty chceš jít jezdit na kole? Jako myslíš, teď? *Optal se znovu, potom se podíval na její doprovod, snad jako kdybych chtěl vyčíst z jejího pohledu, co si o tom žena myslí ale potom se podíval zpět na mladou upírku. Poté pokročil rameny a zářivě se uculil.* No teoreticky proč ne. Všude tady po New Yorku jsou taková ty kola na půjčení, takže pokud tedy opravdu chceš, tak můžeme jít jezdit na kolech, a udělat tedy něco šíleného. Nevím ale jestli na to kolo dostaneme i tvůj doprovod. Ušklíbl se, načež se podíval na Natliin doprovod.*
*Natalie se podívala na Elaine ale ta zakroutila hlavou, chtěla si užít klid jak mohla. Nataliin úsměv zmizel a sedla si na gauč lehce uražena* Ale notak..*Elaine odmítala a Nat to vzdala po chvíli. Když se uklidnila koukla na Dominica s výrazem zmatení* Co teď? Já chci něco dělat ale Vem nemůžu!
*Dominic chviličku koukal na Nat, než si zlehka povzdechl, potom se podíval opět na svou kamarádku, a poté se nakonec zvedl. Odešel jen kousek, tak aby jsi mohl přisednout ke starší upírce. Sedl si vedle ní, než se na ní podíval.* Prosím. *Pronesl, a hodil po starší upírce ještě štěněčí pohled.* Jenom na chvilku, chceme se trošičku pobavit. Dáme pozor, já dám na ní pozor, slibuju. Nemám moc, co bych vám mohl nabídnout, ale věřte mi, kdybych mohl, tak bych to udělal. A nebo si řekněte cenu, i když si myslím, že Dragos vám toho dá víc než dost. Nabídl bych krev, ale to asi nemá cenu, stejně tak jako peníze, tak bude asi muset stačit jenom prosba, prosba nás obou. *Pronesl, a na to konto se podíval na Nat, aby mu se štěněčím výrazem, který upínali na Elaine, taky trošku pomohla.*
*Elaine zase začala číst knihu ale vzdala to po chvíli. Natalie objala Elaine a koukla na Dominica, usmívající od ucha k uchu* Tak jdem!- *Elaine ji zastavila a zavřela svou knihu s lehce otráveným výrazem a vysvětlila ji ze jde s nimi, na druhou stranu Nat vystřelila za gauče a táhla Dominica za ruku* Pojď!
*Dominic se taky uculil od ucha k uchu a poslal k Eliane vzdušný polibek.* Děkuju, nějak vám to vrátím. *Mrkl na ženu, než chytl Nat opět za ruku a uculil se. Pak už popadl klíče, bundu a zamířil ven z domu.* Tak jo, máme nějaký přesný plán, nebo chceme prostě jen někam jet na kole? Navrhoval bych central park, co ty na to? *Uculil se na ni vesele, zatímco si nazul boty a pak už na ni počkal před jeho domem. Ještě zkontroloval, že u sebe má případně krev v placatce a stejně tak i peěnženku, mobil a klíče.*
Někam dál než centrál park..*Čulila se a Elaine šla za nimi. Nat přemýšlela s Dominicem přitom jak šli pro kola* Hustý nejela jsem na kole celá léta! *pomocí mobilu zaplatila své a Elainino kolo a čekala na Dominica a Elaine. Když přišli sedla ba kolo a držela kolo pro Elaine připravené a usmála se na Dominica.*
*Dominic se uculil, načež si sám nasedl na kolo. Potom na ni mrkl.* Tak můžeme? A kam teda pojedeme? *Mrkl na ni a zaculil se od ucha k uchu. Pak už ale nasedl, a než by se stačila nadít jedna, nebo druhá, tak se na kole rozjel někam pryč, směrem do tmy parku. Pak se otočil na Nat.* Tak kde to váznee? *Zvolal na ně, hledíc před sebe, zatímco držel pevně řidítka. Užívals i to, byl rád, že ho Nat vytáhla, že mu takhle zlepšila náladu.*
Ty hajzle čekej!! Pojeď! *Vyrazili za ním adiv se nenabourala do něčeho, po pár chvílích se objevila s Elaine vedle něj* Úctyhodný výkon staříku! *Jela rychleji ale Elaine je nestíhala, Nat jela před Dominicem ale pak se zastavila když ucítila pach mokrého psa a natáhlo ji* Bleh co to je za smrad..
Já ti dám takového staříka! *houkl po ní Dominic, který nakonec trošičku šlápl do pedálu, a netrvalo to dlouho a dojel ji. To už ale, stejně jako Nat, jej přes nos práskl ten odporný smrad. Okamžitě reflexně zavrčel, už jenom při vzpomínce na to co se dělo pár dní zpátky s vlkodlaky kousek od místa, kde teď byli.* Asi se poblíž potuluje nějaký Alík, nechme to být, pojedeme raději jinam, co ty na to? *Podíval se starší upír na Natalii, a stejně tak i na Eliane, snad jako kdyby na ní apeloval, aby kdyžtak šla s nimi někam jinam.*
*Nat začala instinktivně vrčet a vytasila zuby. Elaine vzala Nat za ruku aby nevyběhla pryč ale že tmi parta mladých vlkodlaků a začaly se pomalu navážet do Nat s urážkami* A prej že vlkodlaci jsou divocí! *Skupinka se zasmála ale Nat to víc rozdivočilo a zasyčela na ně. Elanie vzala Nat kolem pasu a měla problém ji udržet. Skupinka se Nat vysmála a dělali si z ní srandu*
*Dominic se zarazil, všechno to pozoroval, a nakonec na vlkodlaky zavrčel. Když viděl, jak na tom Nat je tak se svou upíří rychlostí bleskově přesunul k jednomu z vkodlaků. Chytl mladíka pod krkem, a přitiskl jej na nejbližší strom ,hned potom svůj stisk pořádně upevnil.* Teď mě dobře poslouchejte a to všichni.* Rozhlédl se i po zbylých vlkodlacích, kteří někteří zmlkli, někteří se přikrčili, jako kdyby byly připraveni k útoku.* Teď se všichni seberete, a zmizíte odtud, a jestli ne, tak mi stačí jediný pohyb k tomu, abych tady tomu fešákovi zlomil vaz. Takže se dobře rozhodněte, jaké budou vaše následující kroky. *Pronesl nebezpečně, hledíc na vlkodlaky kolem nich.*
*vlkodlaci zavrčeli a tři z pěti se na něho vrhly v jejich vlčích formách. Jeden se mu zakoupil do ruky, kterou drzel mladika a další se mu zakousli do nohou. Nat se vzpamatovala lehce a Elaine ji tahala od místa* Pusť mě! *Nat začala kopat kolem sebe jako malé dítě, nechtěla hontam nechat i když byl schopný je premoct*
*Dominic nevraživě zavrčel. Věděl, že zranění se mu zahojí jak by smet, ale taky věděl, že vlkodlaci odtud zřejmě neodejdou živí. Proto jen nepříjemně zavrčel, načež více stiskl ruku kolem krku vlkodlaka, jehož držel pod krkem, až se ozvalo nepřirozené křupnutí. Hned na to padl vlkodlak na zem mrtvý se zlomeným vazem. To už se Dominic ale vrhl na ostatní vlkodlaky. Jednoho, který jsem mu zakousl do ruky, chytl pevně za krk, a mrštil s ním svou upíří silou o zem. Ozvalo se praskání kostí, hned poté nepříjemné vití, a vlkodlak se dal na ústup, celý rozbolavěný a s kulháním. Druhého vlkodlaka, který se mu zakousl do nohy ,Dominic volnou nohou nakopl, načež se sklonil, a uštědřil mu pěst do čelisti.*
*Zbylí vlkodlaci se stáhli a Nat se osvobodila z sevření Elaine a přiběhla k Dominicovi vyděšená* Seš celej? Je ti něco? *Opatrně ho objala, bylo znát jak moc se o něj bála a zkontrolovala ho po jakýchkoliv zranění* Promiň Promiň neměla jsem tě tahat ven..*Její hlas se roztřásl a slzy se ji hrobadili v očích, snažila je držet v sobě* Promiň.. *Elaine ji dohnala a snažila se ji uklidnit*
*Dominic se ještě chvilku díval na zdrhající vlkodlaky, než potom ale pohled upřel opět zpátky na Nat.* Ne vůbec se neomlouvej, ty nemáš vůbec za co. To jenom vlkodlaci nevědí, Jaké jsou jejich možnosti, a kde mají hranice. *Zavrčel, a pak se na Nat podíval.* To je dobrý, tohle všechno se brzo zahojí, neboj se. A vůbec si to nevyčítej, není to tvoje vina, ano? *Pronesl, a hned na to si jí vtáhl zlehka do svého objetí držel jsi jí u sebe, zlehka jí hladil po zádech, než se potom podíval na Elaine.* Asi bude nejlepší nápad, když půjdeme na chvilku domů zpátky ke mně, a případně potom by tě El odvedla do bezpečí, může být?
Ti to alespoň ošetřím..Elaine jdem pojď..*Elaine držela Nat za rameno a hladila ji po zádech aby ji uklidnila, Nat to ocenila ale furt se cítila špatně. Když dorazili k Dominicovi domů Nat se uklidnila a všimla si že jeho rány byly v pohodě. Sedla si na gauč a držela si ruce* Tupá fakt Tupá.. *Natalie si začala potichu nadávat a Elaine přistoupila k Dominicovi* Dej ji chvíli je mladá naučíse..musí..*Elaine šla k Nat a uklidnila ji*
*Dominic se zadíval na Elaine a pokynul hlavou. Pak k ní ale přeci jen došel, ale až poté, co zavolal známému, aby se postaral o vlkodlaky v parku. Pak se podíval na Nat, načež k ní došel a sedl si na kolena před ní.* Nat, notak, to fakt není tvoje vina, ano? *Pronesl zlehka a natáhl ruku, aby ji mohl pohladit po koleni. Pak se na ni opět jen koukl.* Tak já přinesu něco na ošetření a dáme se na to? *Co myslíš? *Usmál se.* Ale nic to není, vážně.*
I tak..kdybych poslechla Elaine dříve tak ty bys by v pohodě a bylo by vše super!..*Cítila de fakt mizerně i když jí uklidňovali ale nic moc nepomohlo. Utřela si oči, koukající na něj* Promiň jsem teď trochu citlivá..*Nasadila úsměv na tvář a schoulila se ještě víc*
*Dominic se na ni koukla, než pak kývl na Elaine jako znak, aby jej pustila. Přelezl si k Nat a hned na to si ji vtáhl na klín a do náruče.* Ne, tohle neříkej. Nemůžeš za to, opravdu ne, věř mi. Chtěla jsi se jenom bavit a to my, tohle opravdu není tvá vina, není to kvůli tobě. Na vině jsou ti zablešení všiváci a to, že se neumí chovat. *Zašeptal, než si ji přitiskl více do náričr.* Notak, netrap se, nebo tě budu muset zlochtat. *Ušklíbl se.*
Dominicu opovaž se..Ty víš že jsi víc lechtivej než já..*Začala ho lechtat a nehodlala toho nechat, přitom se usmívala a začala se i smát* vzdej se Domi! *Elaine se na ně dívala a pousmála se na ten pohled. Bylo to jako když si hraje dvě děti ale jedné bylo 21 a druhému bylo 198. Natalie ho lechtala bez smilování a pritom se vyhýbala jeho chvatům*
*Dom se ale zasmál. Byl strašně rád, že se směje, a proto pokračoval.* Jenom až mi slíbíš, že necháš toho smutku, co není na místě! *Zasmáls e a lechtal ji dál. Nakonec ale přeci jen přestal a přitáhl si ji do náruče, potom ale šťouchl do Nat a podíval se na Elaine.* Hele, pozitivní úspěch dneška- tvoje vážná chůva se usmívá. *Pronesl a pak na Elaine zamával, než se zase koukl a usmál na Nat.* Už lepší?
Jo..lepší..A El úsměvti sluší.*Elaine zakrouti hlavou* Aby to nebyla co uvidíte pane Nothwoode..*Pak se koukla na čas a postavila se. Bylo pozdě a Nat měla ještě nějaké učení nastarosti* Pojď Nat.. musíme jít, musíš se učit *Nat přikývla a objala Dominica pevně* Jestli tě přijmout do klanu tak příď ke mě okay?..*Nat pak Vstala z gauče a šla s Elaine ke dveřím*
*Dominic se na ni otočil, a pak ji ještě ochranitelsky dal pusu na čelo.* Spolehni se, jaks e tam dostanu, budu s tebou. *Přislíbil. Když je pak vyprovodil, tak zamířil zpátky, aby si ošetřil svá zranění.*
*Jakmile opustili Pandemonium, měla Kim najednou pocit, že se jí o něco volněji dýchá. Nejspíš za to mohl přísun kyslíku, kterého i v ulicích města, jako je New York, bylo pořád víc, než v malém klubu. S úsměvem vyčkala na taxík, který jim Cal zavolal, zatímco se osvobodila ze svých křídel a korunky. Přeci jen, byly to ty nejméně praktické součásti kostýmu. Po domluvě s řidičem je opatrně složila do kufru a protáhla se.* Zapomněla jsem, jak těžká reálně jsou, mám pocit, jako bych ze sebe sundala snad tunu. *Zasměje se, zatímco sklouzne na jedno ze zadních sedadel. Jakmile se připojí i Cal, spokojeně si o něj opře hlavu, zatímco jedou na adresu, kterou jim zadal.* Takže Manhattan? Tam už jsem se chvíli nepodívala. *Usměje se a prsty ho jemně pohladí po dlani.*
Mám to místo rád, i když jsem tam nějakou dobu nebyl. Přijel jsem teprve před pár dny, takže ještě není moc zabydlený. *Zasměje se a jakmile ucítí její dotyk, tak jí ho vrátí zpět pohlazením jejího zápěstí. Svou ruku jí za zády položí tak aby jí zpola objímal a lehce jí tvoří kroužky v oblasti jejích boků. Počká až taxík dojede k jednomu z větších bytových domů. Jakmile vystoupí, tak vezme z kufru křídla a korunku.* Dovol ať ti to vezmu. *Poté prochází dál kolem vrátného, kterého pozdraví a pokračuje až k výtahu ve kterém zvolí nejvyšší patro.*
*Tiše se zasměje.* Popravdě, to chápu. Teprve teď mám vybavený byt tak, jak jsem chtěla, a to jsem se stěhovala tři roky zpátky. Občas to chvíli trvá. *Pokrčí s úsměvem rameny, ale když vidí, k jakému typu domů přijíždějí, pochopí, že u Cala to, narozdíl od ní, rozhodně nebude otázka peněz.* Páni, to bydlíš tady? *Zeptá se se zatajeným dechem a společně s ním vystoupí z auta. Když jí nabídne pomoc s věcmi, vděčně se na něj usměje.* Jsi moc hodný, děkuji. *Rovněž s úsměvem pozdraví vrátného a přidá se ke Calovi ve výtahu.* Asi nebudu dost daleko od pravdy, když si myslím, že sis ho vybral kvůli výhledu? *Usměje se.*
Jsem celkem minimalistický co se týče výběru dekorací, takže každou věc vybírám několikrát než se rozhodnu zdali se to tam bude hodit. *Pomalu jede výtahem nahoru a jakmile se dostanou do osmého patra tak zadá ve výtahu kód pro otevření dveří.* Určitým způsobem jsem hledal nějaký pohodlný prostor, který by byl dobře zabezpečený a mohl bych tam nechávat i nějaké své sbírky. *Dodal. Poté vešel do dlouhé chodby rámované obrazy z různých století, jakožto obchodník byl i vášnivý sběratel. Celý interiér byl spíše tmavšího typu, nikoliv však šedý nebo černý ale hnědý. Líbily se mu dřevěné obklady a vše s nábytkem bylo v barvě ebenu. Jen jeho kuchyň byla zařízená černě s mramorovou deskou, v ní stála vinotéka s červeným i bílým vínem. Další lahve od vína pak byly schované v soukromé lednici, ale místo alkoholu se v nich nacházela krev, tato lednice však byla zajištěna zámkem na kód. Bylo to hlavně kvůli uklízečkám, které se o byt staraly když zrovna bydlel jinde než v New Yorku. S jeho pánem měli mnoho bytů v různých koutech světa, některé patřili jemu a některé zase Calovi.* Dala by sis víno? *Zeptá se jí a ukáže jí směrem na gauč, který je v obýváku hned vedle otevřené kuchyně.*
*Nechá ho mluvit a zaposlouchá se do jeho vyprávění. Byt skutečně působil jako obydlí někoho, kdo se nesmíří jen tak s nějakým bydlením, nebo si nové vybavení nevyrobí doma na koleni. Každý detail byl promyšlený a byť byt rozhodně nebyl prázdný, nebyl přeplácaný. Někdo nad ním přemýšlel.* Máš to tu moc krásné. Působí to jako takové ty reprezentativní byty, co si pořídí někdo, kdo je každou chvíli na jiném kontinentu. A přesto to má jakýsi osobní dotek. *Usměje se.* Čím že jsi říkal, že se živíš? *Zeptá se se zájmem, zatímco si sundá boty a odloží je u dveří. Když sestoupí z podpatků, je konečně vidět, jak malá v porovnáním s ním skutečně je. Nad jeho nabídkou vína se usměje a přikývne.* Ale pomalu, přeci jen už jsme v klubu něco vypili, *zasměje se a vyrazí k oknu, aby si užila výhled.*
Je to jeden z mých oblíbených. *Usměje se a přejde do kuchyně.* Jsem obchodník. Jezdím po světě a nakupuji zajímavé sbírky a předměty, které poskytuji zase jiným lidem za určitou odměnu. Ať už jde o umění nebo něco více použitelné. *Lehce se ušklíbne a otevře svou soukromou lednici. Zády k ní tak aby to neviděla nalije do půlky své sklenice krev, zavře soukromou lednici a rychle to vypije. Potom omyje obě sklenice a vytáhne jedno červené víno, které rozlije jim oběma. Na talířek ještě nachystá hroznové víno a všechny tři věci odnese na stůl.* Nikam nespěchám, ty snad ano? *Optá se jí a poté zapne televizi která je pověšená na zdi naproti nim aby tam pustil hudbu.* Přála by sis nějakou speciální?
/Takže jsem se nemýlila./ *Usměje se a zamíří ke gauči, kde se usadí, zatímco jej pozoruje.* Ah, takže umění? Pochlubíš se? Občas fotím výstavy, na kvalitní umění se podívám moc ráda. *Odpoví a zatímco Cal zapíná televizi, natáhne se pro svou skleničku.* Pokud to nebude metal, nebo něco podobně intenzivního, budu spokojená s čímkoli. *Zavrtí lehce hlavou a s úsměvem k němu vzhlédne.* Ne že bych neměla příjemný výhled, ale nechceš se ke mě spíše přidat? *Zeptá se s hlavou lehce nakloněnou na stranu a prsty jemně přejede po hřbetu jeho ruky.*
Milerád ti ukážu své oblíbené kousky, mám tu i pár velice povedených fotografií. *Jen co to dořekl, tak odepnul si své kožené chrániče ze zápěstí, první rozešněroval jeden a pak druhý a odložil je obojí na konferenční stůl.* Hmm, tak co tuhle? *Zapnul písničku Earned It. Podíval se na svůj kostým.* /Tohle nebude nejpohodlnější./ *Začal si rozepínat knoflík po knoflíku na své košili, kterou stáhl a pohodil ji přes opěradlo gauče. Takhle mu zůstala jen plátěná košile s dlouhým rukávem a vestou.* Takhle to bude pohodlnější. *Sedl si k ní a pozvedl skleničku.* Na dnešní večer.
*Rozzáří se.* To by bylo skvělé. *S úsměvem se zaposlouchala do písničky, dokonce si začala pobrukovat společně s ní, když ho sledovala, jak se postupně zbavuje svršků.* Výborná volba. *Usměje se a přiťukne si s ním.* Na dnešní večer. *Je zvláštní, jak rychle se atmosféra proměnila ze spalující na odpočinkovou. Upila ze své skleničky a přitom si ho prohlédla.* Ne že by ti to neslušelo jako mušketýrovi, ale pokud je ta košile tak obtažená, jak si myslím… Mám se na co těšit. *Pobaveně přivře oči. Měla by Robertovi poděkovat, zajistil jí, byť neúmyslně, dokonalou společnost.*
Děkuji, mám rád dobrou hudbu a krásné ženy, dělá to najednou večer mnohem lepší. *Tiše se zasměje a prohlédne si jí.* Hmm, košile je celkem v pohodě, zato ta vesta dost upíná, myslíš, že bys ji zvládla rozepnout? *Poškádlil jí lehce a přisunul se blíž, všiml si totiž, že jí na rtech zůstala kapka červeného vína. Lehce jí prstem přejel po rtu a tak ji otřel, poté prst přiblížil ke svým rtům a ochutnal. Zadíval se jí do očí.* Výborná. *Nechal jen na Kimině představivosti jestli mluví o víně nebo o ní samotné.*
Co teprve dobré víno a krásní muži… *Oplatí mu stejnou mincí, to už jí však přejede prstem po rtech a slízne kapičku vína, která na nich zjevně ulpěla. Pobaveně přivře oči a ukazováčkem mu přejede po knoflíčcích vesty odspoda až nahoru.* Uvidíme. *Usměje se a odloží skleničku na stůl, než se k němu otočí a začne mu vestu rozepínat, pomalu, knoflík za knoflíkem, než dojde k poslednímu. Jakmile rozepne i ten, poodhalí jeho košili a prsty se zastaví na jejím šněrování a malíčkem se sotva znatelně otře o kůži na jeho hrudi. Jen taková drobná provokace.*
*Když mu přejede po knoflíčcích tak se usměje ještě víc, užívá si každý její letmý i úmyslný dotek. Zatímco ona velice pečlivě pracuje na jeho hrudi on přesune své ruce na stehna a pevně jí je stiskne, levou ruku nechá položenou na šatech, ale pravou vyjede výš a chytí ji za bok a začne jí na něm dělat kroužky.* Tak mě už jsi vysvlékla andílku, teď je na čase, abys mi předvedla sebe. *Lehce zamručí a nakloní se k ní hlavou pro polibek, kterým ale přejede po líčku směrem k uchu, které lehce podráždí zuby.* Těsím se na to, až uvidím tyhle boky na mě a v pohybu. *Na chvilinku se odmlčí a hrubším hlasem ještě něco dodá.* Při tom slíbeném tanci. *Jen lehce se odtáhne ale jen proto aby mohl lehce dýchnout na její krk a lehce jej jazykem objet načež se oddálil víc a opět se topil v jejích očích.*
*Dopřeje mu to chvílkové potěšení v podobě své blízkosti a péči jeho rtů mu oplatí tichým vzdechnutím.* Ne že bys toho na sobě neměl ještě dost… Ale po tom slibu ti to dlužím. *Pousměje se a pomalu se od něj zvedne. Napřed si pomalu odepne a sundá pásek, který odloží na sedačku k jeho svršku, pak hrábne do vlaaů a konečně jej uvolní ze sevření gumičky, ve kterém byly většinu večera. Přitočí se k němu a sklouzne mu na klín tak, že je k němu zády, podél kterých se táhne zip šatů.* Mohu poprosit.. ? *Zeptá se s úsměvem. Dlaní ho přitom pohladí po stehně až ke kolení, poté, o něco pomaleji, zpět k rozkroku.*
*Sleduje pohledem celé její tělo a užívá si každého detailu, když odepne pásek a zahalí tak na chvíli svou křivku boků, tak se začne soustředit na její vlasy. Jako by je cítil ve své ruce, proto když si na něj tak provokativně sedne oplatí ji její doteky. Přejede prsty po zádech kolem zipsu až ke krku, přes který zamíří až k vlasům, své prsty tam proplete a pomocí tahů za vlasy jí zakloní hlavu čímž se musí celá propnout. On nakloní své tělo k jejímu a zašeptá jí do ucha.* Zajisté můj krásný anděli.*Poté ji pustí a lehce ji začne rozepínat zip. Každé odhalené místo však ocení pohlazením přímo po páteři až k spodní části.*
*Jedna věc je fakt, že si Kim celé tohle provokování neskutečně užívá, druhá, snad ještě lepší, že to, jak se na ni Caliban dívá, jak má hlas zastřený vzrušením, že se nebojí dotýkat se jí, navíc přesně ví jak, to vše dělá z celého zážitku něco výjimečného. Svým způsobem to je skutečně pořád tanec. Ale daleko smyslnější a intimnější. Když si ji za vlasy přitáhne k sobě, roztouženě zavrní a propne se jako luk. Pak se k němu pootočí a políbí ho.* Lepší pomoc ze šatů jsem si snad ani nemohla přát… *Zašeptá do jeho rtů. Stačí sotva nepatrný pohyb ramenem a šaty se z něj svezou na paži, poodhalujíc narůžovělou pokožku a bílé, krajkové ramínko podprsenky.*
*Při polibku chytí její tvář jednou dlaní a když se odtáhne a slyší její větu věnuje ji okouzlující úsměv.* Tak to abych ti pomohl ještě trošku co? *Pomalu rukou, kterou nechal na její tváři přejede na krk a rameno, které sama Kim odhalila, poté přejede přes její ramínko podprsenky a pečlivě pokračuje o kousek dolů až k místu, kde se jí dotkne už lemu šatů, který jen lehounce poodtáhne níž aby odhalil další kousek kůže. Poté sehne svou hlavu a políbí ji na místo které odhalil, přičemž zvedne k její tváři jen oči a čeká na reakci, kterou z ní tímto činem vyvolá. Líbí se mu to, jak Kim reaguje na všechny ty doteky, polibky a celkově podněty, které ji dává.*
*Usměje se nad jeho komentářem.* Nebránila bych se… *Dodá s tichým smíchem. Když se rukou i rty přesune na její rameno jen tlumeně vzdychne a přivře oči jako kočka, kterou někdo poškrábal na oblíbeném místečku. Jeho tvář přitom uchopí do dlaně a něžně hladí palcem, zatímco nechá šaty sklouznout i z druhého ramene a skloní se, aby ho políbila do vlasů.* Nechceš se také zbavit těch zbylých svršků? *Zeptá se a prsty volné ruky přejede po šněrování jeho košile.*
*Moc chtěl se na to s Kim vrhnout, jenže bohužel když se jí hodlal přikývnout, tak mu zazvonil mobil. Chtěl to nechat být, podíval se na display, na kterém bylo napsáno jméno jeho pána.* Kim promiň, ale tohle je naléhavé, omlouvám se, ale bude to na dlouho. Myslíš, že bychom to mohli dokončit jindy? *Optal se jí načež jí předal své číslo, pomohl jí dostat zpátky do oblečení, objednal ji taxi a vyprovodil z bytu s tím, že bude rád pokud se mu ozve.*
*Malá kaviareň, ktorá má okrem krásnej vonkajšej terasy a vnútorného utúleného interiéru aj zimnú záhradu začali už plniť obyvatelia New Yorku. Táto akcia bola každoročná a podnik na to bol už plne pripravený. Okrem vody, ktorá bola roznesená v džbánoch na stoloch bolo pre návštevníkov dostupný aj jeden koláč v cene, podľa ponuky. V Presklenej miestnosti tak boli rozložené dlhé stoly na ktorých boli položené všemožné nože, rydlá ale aj farby na maľovanie. Pokiaľ niekto skutočne mal chuť na iné pochutiny môžu si ich prirodzene objednať. Posedenie vedie mladá slečna v dlhých kvetovaných šatách a mašľou vo vlasoch. Jej úsmev je pomerne nákazlivý a chodí na pomoc od človeku k človeku. Vždy však keď niekto príde len mu vysvetlí princíp, navrhne dizajn, alebo nechá len plne voľnú ruku. Záleží len a len na umelcovi. Podnik je pomerne plný, ešte stále sa však nájde niekoľko voľných stoličiek, niekedy sa stane, že vyrezávanie ponúknu len obyčajným návštevníkom kaviarne. Niektorý sa stiahnuť nechajú a niektorý nie. Pri odchode si však skoro každý kúpi menšiu, alebo väčšiu tekvicu, ktorá sa ponúka pri pokladni vo veľkých pletených košíkoch.*
*Lóni bol v robote a jemu dnes nevyšiel v rozvrhu žiaden obchod, ktorý by mal spraviť a tak sa rozhodol, že svojmu priateľovi pripraví prekvapenie a to tekvičku, aby mali nejakú výzdobu na takýto záhadný civilský mesiac ako je október, počas ktorého môžu byť bytosti ako oni dvaja viac voľnejšie vo svojej prirodzenosti, preto si dnes nechal vytŕčať uši, na civilov pôsobia ako umelé, aj si mohol obliecť niečo omnoho prírodnejšie a voľnejšie, pretože keď vojde do kaviarne, nie je jediný, kto pôsobí, že má na sebe kostým.* Dobrý deň. *Ozve sa k pultu, kde sa pohybuje obsluha, a žiarivo sa na nich usmieva, akoby so sebou z domu a zvonku priniesol slnečné lúče. A jeho osoba akoby aj lákala pozornosť zopár osôb, ktorí sa pozreli jeho smerom a ich tváre si prekvapene a zvedavo premeriavajú jeho osobu.* Kde tu môžem vyrezať tekvičku? *Opýta sa šťastne, keď si povyskočí k pultu a jemne sa oň zachytí prstami. Pôsobí ako prerastené dieťa. Jedna z čašníčiek sa ponúkne ako prvá a zavedie ho k priestorom, kde už mnoho ľudí vyrezáva a maľuje svoju vlastnú oranžovú alebo žltú ozdobu.* Ďakujem. *Prenesie.* /Sviatok dušičiek je zvláštny, ale… milujem ho. Určite aj Lóni. Dúfam, že vyrežem najúžasnejšiu tekvicu./ *Napadne mu, šťastne sa na ženu usmeje, keď si prehliadne jeho špicaté uši a potom mu úsmev opätuje.* /Je zvláštne, že mi na to nič nepovie. Keby vedela, že sú tie uši skutočne moje./ *Pomyslí si šibalsky, nadšene si kvokne do stoličky a okamžite, akoby sa u seba doma chystal krájať ingrediencie do elixíru alebo akoby išiel pripravovať zložitý typ drogy, siahne po nástrojoch a tekvici, sústredený tak, že vypne vo svojej hlave všetky zvuky rozprávajúceho sa okolia a zvukov šálok, krokov, vyrezávania a ďalších vecí, len aby si začal jemne popod nos pospevovať svoju obľúbenú pieseň Davida Bowieho a jazyk mu vyletel ihneď na hornú peru, keď svoju pozornosť sústredí len na to, čo sa deje v jeho rukách.*
*Po spánku u Marii a následného nastěhování do sídla vlkodlaků měla už všeho dost. Poslední dny žila hlavně v tom, že jí někdo pronásleduje a někde po městě běhá nějaký blázen s fotoaparátem, který neustále informuje Thomase o každém jejím kroku. Uslyšela o téhle akci a nebyla zrovna typ, který by vyřezával dýně, ale rozhodně se zde i prodávali a chystala se udělat výbornou krémovou polévku. Měla na sobě béžový kabát a šátek okolo krku. Nebylo nejtepleji, tak už na sebe dávala větší pozor.* Ano vezmu si tyhle dvě... děkuji *Vzala si košík s dýněmi, když si náhle všimla Tanoie, jak sedí u stolu. Chvilku ho pozorovala překvapeně, ale následně se musela začít usmívat od ucha k uchu, jak ráda ho viděla. Zamířila rovnou k němu, když se nahnula přes jeho rameno.* Ty uši jsou pravé hádám *zašeptala u něj s tím, že si všimla, jak vypadal.* Mohu si přisednout nebo narušuji tvůj koncert? *Když ho viděla srdce ji tlouklo rychle, ale tenhle druh lásky, který k němu měla byl jistým způsobem mateřský, přátelský... Netušila, co Tanoia přesně k ní vyzařoval za pocity, ale všechny jsou pozitivní. Kdyby mu někdo chtěl ublížit bolelo by jí, že by byl smutný a přesto ho vnímala, jako dospělého muže, který se o sebe postará sám.*
*Kim se při svém příchodu cítila podivně povznesená. Když se ráno oblékala a chystala společně se zbytkem rodiny, musela se alespoň v duchu pozastavit nad námitkami nejstaršího ze svých mladších bratrů, který přemýšlel, jestli už na kostými nejsou 'říliš staří' a 'nebudou vypadat divně, pokud budou jediní.' Ona sama z toho příliš obavy neměla. Na většině podobných akcí sami nebyli a i kdyby… Šlo přeci o vyřezávání dýní na Halloween, ne? Kdy jindy se pro podobnou příležitost obléci? Obvykle se snažila vymyslet něco nenápadného, ale letos se nechala strhout svými pocity. Doma jí pořád visely podzimní šaty, které vyrobila asi rok dva zpátky kvůli nějaké fotografické soutěži na téma Barvený podzim, ale nikdy je nikam nevynesla, až dnes. Pokud šlo o šaty samotné, neměly příliš komplikovaný design; jednoduché červené šaty s koženým páskem a nátepníky. Co jim dodávalo kouzlo byl pléd ze stovek drobných lístečků v podzimních barvách, bohatá květinová koruna, drobné paroží a špičaté jakoby elfí uši. Ona sama atmosféru ještě podtrhla dlouhou rezavou parukou a srnčím líčením. Cítila se v tom výborně. Kostým byl pohodlný, nebyl vysloveně oslňující, nejspíš to bude tak akorát. Do kavárny dorazili těsně před deštěm, což ji upřímně těšilo. Za normálních okolností déšť milovala, ale teď s kostýmem by to nebylo zrovna příjemné. Usadila rodinku u jednoho ze stolů a postupně jim chodila pro dýně, aby se s tím nemuseli tahat sami. Pak ze své kožené mošny, kterou dnes měla místo kabelky, vytáhla zrcadlovku. Rodičům se nezmínila, že je tohle opět tak trochu přivýdělek, ale věděla, že jim to nebude vadit. Rodiče oceňovali, jak byla podnikavá, bráškové věděli, že s nimi bude celé odpoledne a ona sama mohla spojit příjemné s ještě příjemnějším, co víc si přát?*
*Chris se na vyřezávání dýní letos zatoulal spíše z nostalgie. Z nějakého důvodu také dorazil mezi prvními. V době, kdy slečna v šatech teprve ostatní vítala a obcházela stoly, on sám už seděl se středně velkou bílou dýní před sebou. Byla již vydlabaná a on na ni načrtnul obrázek havrana, který se nyní snažil precizně vyřezat. Nešlo o jen tak ledajakého havrana. Podobný zdobil jeho paži, což mohl vidět kdokoli, kdo se k němu přiblížil, jelikož rukávy flanelové košile měl vyhrnuté nad lokty, aby se mu lépe pracovalo. A ani to tetování samotné nebyl jen tak ledajaký havran, kterého si někde vyhlédnul na internetu. Tetování, stejně jako to, že tady zrovna dnes seděl a vyřezával dýni, mělo poněkud hlubší důvody, než jen že by šlo o pouhou zálibu. Občas se tiše rozhlédl po místnosti, když přišel někdo nový, aby náhodou nezapomněl pozdravit někoho, koho znal. A vskutku. V jednu chvíli dorazila hned celá rodinka v kostýmech, mezi nimi drobná dívka v nádherných podzimních šatech s korunkou a parůžky. Pousmál se nad tím. Připadala mu nějaká povědomá, ale nedokázal ji v danou chvíli zařadit.* /Že by tolik udělala ta paruka a make-up?/ *Když se ještě chvíli rozhlížel po místnosti, všiml si člověka* - /vlkodlaka/ - *u kterého upřímně doufal, že ho tady uvidí. Cait. S úsměvem na ni mávnul, ale jelikož si všiml, že je zrovna uprostřed hovoru, nechtěl ji rušit a dál se věnoval své dýni.*
*Vydlabávať tekvicu sa mu zdá uspokojujúce, napriek tomu, že sa mu nepáči, ako sa môže niečím takým plytvať do koša. Preto aj keď kúsky žltého vnútra necháva na stole, plánuje si o to požiadať, aby mu to zabalili a on bude môcť aj vnútro, aj obal zobrať domov pre Lóniho.* /Aspoň si z toho uvarí nejaký prívarok./ *Pomyslí si šťastne, aj keď on sám ho nebude chcieť ochutnať, vediac, že sa z toho pozvracia, kvôli čomu aj minule prehral svoju vlastnú stávku. vezme do ruky ďalší nástroj, ktorým začne pomaly a precízne vyrezávať prvé ťahy do tekvice.* /Sekvoje? Les. Alebo vyrobím rohatú mačku./ *Premýšľa, ale jeho ruka sa aj tak hýbe sama od seba a jeho oči skáču od jedného záhybu k druhému, skúmavo si prehliada, čo sa vlastne na tekvici pred ním deje a pripadá si ako Dalí, keď si necháva hýbať rukou iba cez vlastné myšlienky, keď si pospevuje. Nečaká, že ho niekto vyruší, no nezľakne si, iba by zakýval uchom, do ktorého sa mu ozval známy hlas, keby dokázal hýbať ušami ako zviera. Obráti sa k osobe a jeho tvár ihneď naberie nadšenosti a radosti takej jasnej, až by mohol osvetliť New York. Vyskočí na nohy a vrhne sa Caitlin okolo krku, aby ju objal, no stále si dáva pozor, aby jej neublížil nejakým nepremysleným pohybom alebo gestom.* Pokojne ti na koncert dám aj VIP vstup. *Zaškerí sa pobavene a usadí sa, kývne rukou k voľnej stoličke vedľa a natočí svoje telo tak, aby bol vlčici čelom. Chytí sa za jedno svoje ucho.* Je október. Sú pravé. *Prizná a vie, že jeho slovám teraz nik pozornosť nevenuje, napriek tomu, že to hovorí otvorene.* /Pre civilov si asi udržiavam iba rolu, ktorú som si zvolil, hihi./ *Prebehne mu hlavou pobavene, než siahne po dýňu a dvihne ju, aby ukázal nejaké svoje abstraktné, neforemné dielo Caitlin.* Môže byť? *Opýta sa a z ich vzťahu sám má pocit, akoby Caitlin zastávala akúsi materinskú rolu, ktorú on síce má doma vo Faerii, ale nikdy od nej nedostal toľko lásky, koľko dokážu dať iné rasy a Caitlin sama.*
*Objetí mu hned oplatí a nadechne se jeho příjemné vůně bylinek.* Kdybych byla kočka nejspíš jsi pro mě hotová šanta. *Sklonila mu poklonu a sedla si, tak aby na něj viděla.* VIP vstup to si snad ani nezasloužím, ale rozhodně bych chtěla být v první řadě *Pozorovala ho ještě chvíli, než jí ukázal dýni, kdy chvilku zkoumala tvar. Sepla obočí trochu níže a dávalo to důraz na její zamyšlenosti.* Nezvyklý tvar ze kterého skoro nelze nic vyčíst, ale člověk v tom vidí tolik.... je to kočka? Sataní kočka v lese? *Koukla na něj s tím, že očekávala jeho odpověď, ale v jeden moment měla trochu divní pocit. Rozhlédla se po místnosti dokud se pohledem nestřetla s Chrisem. Překvapeně zamrkala, jelikož by nečekala, že Hasiči si jdou vyřezat dýně a hlavně dvě známé tváře v jeden den se moc často nestává. Mávla na něj s tím, že o něm vím a věnovala se zpět Tanoi. Dlouho Chrisovi nenapsala a ona jí, takže hádala, že ani jeden na sebe stejně neměli moc času a jistě tu s někým bude zatím, co Tanoia působil... Byl v tomhle vždy nepředvídatelný a dělal vše s čirou radostí protože zrovna chtěl.* Myslím si, že máš jednu z nejvíce nezvyklých dýní... *Zašeptala k němu, aby mu udělala radost.* Popravdě nepřišla jsem vyřezávat, ale vlastně... nechtěl bys mi nejakou vyřezat? Chtěla bych nějaké abstraktní dílo domů. *Myslela to vážně, když i jen na pár dnů tam bude něco, co třeba vyrobil Tanoia bude se v sídle vlkodlaků cítit více jako doma.*
Ahoj. Omlouvám se, že vás dva ruším, ale ta dýně je moc hezká. Můžu si vás vyfotit při práci? *Kim se odněkud zjevila hned u jejich stolu společně se zrcadlovkou a kouzelným úsměvem na rtech.* Potřebuji nějaké fotky na stránky akce a ráda bych zachytila i těch pár lidí v kostýmech. Pokud by vám to nevadilo..? Klidně se bavte dál, jako bych tady nebyla, chci to hlavně s atmosférou, ne nějakou oficiální prezentaci. *Vzadu si všimla i Chrise, tak na něj s úsměvem mávla.* Mimochodem, ty uši jsou skvělé. Zakázkové, co? Anebo fakt výborná práce s make-upem, každopádně klobouk dolů. *Usmála se na mladíka, který se snažil vyřezat něco, co působilo jako lesní zátiší s kočkou, co měla rohy. Nepochybovala, že o něco podobného se ve stejnou chvíli snažil i jeden z jejích bratrů. Úsměvem však nezapomněla obdařit ani ženu, která s ním seděla. Líbilo se jí, tak tahle atmosféra dokázala každého strhnout do té podzimní předhalloweenské nálady a dostat je trochu do pohody.*
*S ohledem na to, že šlo o halloweenskou akci, mohl Chris jen odhadovat, zdali muž, se kterým Cait sedí, je civil s dobrým kostýmem, nebo rovněž někdo jako oni. U koho však tu pochybnost neměl byla fotografka. Když přišla blíže, její pach byl povědomý a stejně tak její hlas.* /Kim./ *Nechal zbytek věcí tam, kde byly a vyrazil ke skupince.* Máte štěstí, že vás fotí zadarmo, její fotky jsou zatraceně dobrý- Čau Kim. *Uculil se, když ke skupince přišel. S Kim se krátce objali - navíc poměrně opatrně, nechtěl být příčinou jakýchkoli škod na jejím kostýmu - pak se obrátil ke Cait.* Ahoj. Promiň, že jsem se sotva ozval, od minulýho víkendu jsem poprvý mimo práci. Zatracený záplavy… *Ulevil si, ale usmál se na ni, byť trochu starostlivě a rovněž jí nabídl objetí.* Jste oba v pořádku? *Dodal polohlasem, než se usmál i na jejího přísedícího, který zrovna vyřezával dýni.* Představíš nás?
*Po poznámke Caitlin, že keby bola mačkou, ihneď sa mu do hlavy znova vyplaví obraz jeho mačacieho čarodeja, ktorý sa zdá, že si Tanoiovu prítomnosť užíva dostatočne.* Ale nie si, ty si psovitá šelma. *Zasmeje sa na poznámke.* /Zaujíma ma, či by vlkodlakov provokoval Lóniho výzor, no dúfam, že vôbec. Nemám potrebu robiť si nepriateľov v radách vlkodlakov, hlavne ak sú tak milí ako Cait./ *Šťastne sa usmeje a pokýve hlavou.* VIP by bolo automatické, lebo… lebo si to ty. *Podotkne, akoby sa nič nedialo, neflirtujúco na ňu mrkne a obzrie sa tam, kam aj Caitlin, keď si začne obzerať okolité tekvice.* Áno. Je to rohatá mačka. *Odsúhlasí a otočí si ten obraz k sebe, aby ho preskúmal svojim detsky umeleckým okom. Nie je práve najlepší v kreslení, ale čo sa týka precíznosti práce, tá mu ide naozaj dobre po toľkých rokoch práce s rôznymi nástrojmi. Jeho pozornosť od dýne priláka práve prichádzajúca osoba v úžasnom kostýme, až sa jemne postaví zo stoličky a ukáže prstom pozdĺž jej tela a parohov, v jeho očiach ohúrené hviezdičky blikajú ako dve obrovské vatry.* To je úžasné. *Zvolá a mimovoľne sa chytí jedneho zo svojich uší, akoby sám nevedel, že sa s takými narodil, no keďže identitu dievčaťa nepozná, nemôže jej to priznať, iba z vďaky zahrá na jeho tvári šťastný úsmev a jemne sa ukloní s jednou nohou dozadu, ako to u neho býva zvykom.* Ďakujem. Som Tanoia. *Ihneď sa predstaví a nakloní hlavu na stranu.* Pokojne nás vyfoťte, ak to pomôže. *Šťastne navrhne a pozrie smerom ku Caitlin, akoby očakával, že mu jeho slová potvrdí. Nakoniec si sadne a vezme do rúk ďalšiu tekvicu na znak odpovede Caitlin, že jej veľmi rád nejakú tekvičku vyreže, aby na neho mala malú tajuplnú pamiatku - nejakú tematiku víl, spojenú s vlkodlakmi? Možno by tým naznačil, že súhlasí so spoluprácou a rovnosťou rás? Možno to bude téma, ktorá by sa nehodila? No nepremýšľa tak úplne nad tým, nechce Caitin zdržiavať, keďže vyzerá, že naozaj prišla iba na skok. Keď mihá pohľadom medzi tekvicou, do ktorej zareže, vlčicou, seiacou pri ňom a dievčinou s perfektným kostýmom, periférne si všimne ďalšiu osobu, ktorá sa k nim blíži a zdá sa, že daný muž pozná obe ženy.* /Svet je malý… Alebo tento podnik./ *Pomyslí si pobavene a šťastne sa na muža usmeje, naširoko a vrúcne, a predtým, než ho stihne Caitlin predstaviť, znova vstane, až na neho niekoľko ľudí pozerá, keď neustále hýbe tou stoličkou, napriek tomu, aký je pohyb jeho tela ladný a ľahký ako vánok.* Som Tanoia. *Predstaví sa znova a rovnako sa ukloní, ako pred chvíľou dievčaťu.*
*Když jí mladík pochválil šaty, rozzářila se jako sluníčko a rovněž se mu poklonila.* Já jsem Kim, ráda vás poznávám. *S úsměvem se pustila do focení, když se ke skupince připojil i Chris.* Nazdar Chrisi, jak žiješ? *Usmála se, když mu vrátila objetí, pak pokračovala ve fotografování. S ohledem na to, jak se pozdravil s blondýnkou usuzovala, že se nejspíš znali.* Mám pocit, že někdo začal moje fotky zadarmo někde promovat, že už je vidělo tolik lidí… *Rýpla si. Koneckonců, byla to ona, kdo mu dal při jejich náhodném táboráku na pláži vizitku. A nejen jemu. Kdyby se z celé party na fotky podíval jediný člověk, znamenalo by to pro ni hodně. Její pozornost se pak obrátila zpět k Tanoiovi.* Páni, kolik vás tady ještě po New Yorku chodí s takhle zajímavými jmény? Castor, Remi, Alessandra… Tanoia. *Usmála se.* Jedno krásnější jméno než druhé. *Dodala pochvalně, zatímco pokračovala ve focení.* A mně jak mně, ale téhle kavárně a téhle akci rozhodně. Taky jsem se o téhle akci kdysi dozvěděla na netu, byť teda fotek bylo méně a hlavně méně lidí. *Když se Chris zmínil o záplavách, jen si sotva patrně povzdechla a její úsměv se proměnil na mírně melancholický.* Povídej mi o tom, taky jsem dneska poprvé doma od minulého pátku… Jsem zdravotní sestra, když zrovna nefotím. *Vysvětlila ve vtipu, nechtěla kazit atmosféru, ale věděla, že Chris to jako člen složek chápal.* /Teď už bude dobře, určitě./ Co vy dva, co děláte, pokud zrovna nevyřezáváte dýně? *Zeptala se s povzbudivým úsmvem.*
*Když viděl to extravagantní představení a ujistil se, že jeho pach se opravdu něčím liší od běžných smrtelníků v okolí, usoudil, že nejspíš půjde o onoho vílu z Bronxu, kterého Cait zmiňovala. Pokud si pamatoval správně, ten druhý se jmenoval Castor.* Chris. *Usmál se a lehce se mu poklonil hlavou. Na podobně extravagantní poklonu se necítil - se svým vzezřením by v ní nejspíš vypadal mimořádně vtipně - a přišlo by mu divné mu v podobné situaci podávat ruku.* Cait se o vás zmínila. V nejlepším. *Usmál se i na blondýnku, ale jeho pozornost upoutalo to, co řekla Kim. Seznam jmen byl přinejmenším zajímavý.* /Navíc, kolik lidí - nebo spíš podsvěťanů - chodí po New Yorku se jménem Castor?/ *Pokud byla jeho úvaha správná, tahle holka měla zatracený talent na náhodná setkávání s Podsvětem. Bylo až s podivem, že jí stále unikal. V duchu se musel zasmát, ještě pár měsíců zpět na tom nebyl o nic lépe. Porozhlédl se po místech a všiml si, že vedle Tanoi je ještě jedno volné.* Nevadilo by, kdybych se se svou dýní přesunul sem? Nechce se mi přerušovat rozhovor tak rychle, ale zároveň mi nemusí stát ruce. *Usmál se.*
*Nadšene pozrel aj smerom k dievčine s parôžkami menom Kim a aj na muža, ktorý sa mu zdal v podobnom veku ako Caitlin.* /Možno som tu aj najstarší./ *Pomyslí si, čo mu príde podivné vzhľadom na to, že sa tam z nich štyroch správa najviac detinsky a bohémsky. Kvetiny a konáre na jeho pleciach sa hýbu spolu s tým, ako vstáva a znova si sadá, ako dvíha ruky k stolu a naťahuje sa po menšie nástroje, aby mohol tekvicu pre Caitlin dokončiť čo najlepšie. Necháva tak priestor trom osobám, aby si vymenili svoje novinky, do ktorých sa on zrejme veľmi nezapojí, keďže dve tretiny spoločnosti práve spoznal. Nadšene však zdvihne hlavu popri poznámke, že o ňom Caitlin rozprávala a ešte k tomu v dobrom. Jemne sa zapýri a šťastne sa na vlčicu usmeje, až sa mu pri kútikoch očí spravia jemné vrásky smiechu.* Ďakujem. *Prenesie a usmeje sa aj na muža, ktorý sa mu predstavil ako Chris.* Vieš, že ľudia radi experimentujú s menami? *Prenesie s humorom rečnícku otázku ku Kim, pretože vie, ako tieto ich vymyslené férske mená môžu znieť - nie sú práve najtypickejšie. Pokračuje nakoniec vo vyrezávaní akéhosi abstraktného tvaru. Niekde necháva obal tekvice hrubší, niekde tenší, aby nakoniec vytvoril niekoľkodimenzionálny obraz, keď si v teknici Cait zapáli sviečku. Vzdiali sa, aby si svoj výtvor premeral a síce nebol úplne dokonalý ako Pollock, nebolo to zlé a naozaj sa snažil, tak ako sa snaží pri tekvici, ktorú vyrába svojmu Lónimu. Pri otázke pozrie znova na Chrisa a ihneď mu kývne k stoličke.* Samozrejme, prisadnite si. Ani sa nemusíte pýtať. *Odpovie a tak si aj narýchlo premeria muža. Nemal kostým, tak ako ho nemala Caitlin, nevie odhadnúť pri Kim a pri ňom, či patria k podsvetu a tak sa nepýta a ani nevyťahuje podobné otázky.* Ako ste sa s Caitlin spoznali? *Opýta sa zvedavo a pohliadne sem-tam aj do fotoaparátu Kim, ktorá sa pohybuje okolo ich stola, aby zachytila čo najlepšie fotky a tak automaticky aj tekvička otočí tak, aby ich bolo vidieť. Na jej otázku však nemôže odpovedať úplne úprimne. Asi by nepochopila, že je díler drog, niekedy magických predmetov a elixírov, ak má niekto záujem.* Ja píšem hudbu a poéziu, taktiež rád tancujem, spievam a hrám na hudobné nástroje. Vážne ste ešte zdravotná sestra? Takže máte svoje umelecké hobby? *Opýta sa so záujmom a nakloní sa k obom tak, aby im naznačil, že si to rád vypočuje. Príde mu veľmi zaujímavé, akí sú ľudia rozdielni a napriek tomu si rozumejú - tak ako napríklad on s Caitlin a ďalšími.*
A víte že to není špatné? Takové lidi si člověk alespoň dobře zapamatuje. *Musela přiznat že byla ráda za to, jaký Tanoia byl. Byl to ten podobný typ zvláštní aury, kterou vnímala třeba u Castora nebo Remiho, Člověk se s nimi cítil tak nějak lépe, kouzelně. Netušila sice jak toho docílili, ale rozhodně si nestěžovala.* Vypadáte na to. Nejen těmi pohyby, ale i tím přístupem k foťáku. S umělci je v tomhle ohledu vždy lehčí spolupracovat, protože ví, co na fotkách vypadá dobře. *Vděčně se na něj usmála, když jí dýně natočil a dala si opravdu záležet na focení detailů, stejně jako Tanoi a Cait. Občas i Chrise.* Všechny fotky agentuře nejspíš odesílat nebudu, ale ráda vám pošlu na památku cokoli z toho, co tu dnes nafotím. Samozřejmě zadarmo, *dodala.* Jinak, dalo by se tomu tak říkat. Původně jsem chtěla fotit profesionálně, ale… No, stala se jedna událost, která mě přiměla trochu přehodnotit priority. Focení je skvělé, ale lidský život je daleko důležitější. *Pousmála se.*
*Chris si odskočil pro svou tykev, přitom poslouchal jejich rozhovor. Když Kim zmínila přehodnocení kariéry, hořkosladce se pro sebe usmál. To, že jednou bude hasičem, taky nebylo rozhodnutí čiré dětské radosti z barevného auta a helmy, jako u některých jeho spolužáků na základce, ale z daleko hlubších důvodů, na které obvykle raději nemyslel. Naprosto v tom však Kim chápal a trochu se styděl za to, že ji špatně odhadnul jako bezstarostnou holku. Koneckonců, byla sestra, z toho, co pochopil z její krátké vzpomínky na povodně, navíc ne v nějaké soukromé ordinaci, ale nejspíš v nemocnici, ne-li přímo na pohotovosti, netroufal si hádat. Musela toho mít za sebou také dost. Mlčky pokračoval ve vyřezávání havrana, než zaznamenal Tanoiovu otázku. Cítil, jak mu zteplaly usi a v duchu se modlil a doufal, že se to nepromítlo až do jeho tváří. Nechtěl ale nechat nic náhodě, tak se usmál a upřímně odpověděl.* Vlastně jsme se potkali úplně náhodou v bistru. *Bylo mu jasné, že to ani zdaleka nepokrývá celou pravdu a že to rozhodně nevysvětluje, proč by se na uvítanou objali, nebo proč by se mu zmiňovala o Tanoiovi, kdyby šlo jen o náhodnou známost z bistra. Jenže jednak netušil, jaký typ vztahu vlastně Cait s Tanoiou mají a byť jemu osobně by nevadilo, ať už by byl jakýkoli, všechny strany to tak cítit nemusely, tudíž rozhovor o tom, že se hned v den jejich seznámení seznamovali poněkud důvěrně nebyl na místě. A jednak, což bylo v tuto chvíli nejspíš ještě důležitější, nemohl Tanoiovi říct jak a proč se vlastně dali s Cait do řeči, ne před Kim.*
To máte asi pravdu. *Poznamená smerom ku Kim. Jeho si vlastne tiež celkom veľa ľudí dokázalo zapamätať. Nakloní sa k tekvici, ktorú vyrezáva Chris a bez slova sleduje, ako pracuje s nástrojom, ktorý drží v ruke.* Milujem havrany. Je to skvelé. *Poznamená hneď, ale vie, aké je niekedy pre tvorbu nepríjemné, keď sa niekto uprene pozerá a tak sa radšej narovná a pozrie ku Kim, pokrútiac sa na mieste, ruky si uloží pred seba na stôl a začne sa pohrávať so svojimi prstami an rukách. Jeho uši sú jemne červené, keď dostane od Kim kompliment, aj keď sa práve stretli. Nie je to síce prvýkrát, čo ho niekto označil za umelca a on sa za svoju tvorbu vôbec nehanbí, predsa len kým prišla Caitlin, tak si pospevoval a nezáležalo mu na tom, že ho niekto bude počuť.* Rád tie fotografie uvidím, ale… ja nemám mobil a ani… *Nevie si spomenúť, ako sa nazýva tá debna s podivnou tlačidlovou doskou. Was mu to už hovoril, ale zabudol na to.* …prosto, dalo by sa to poslať cez Caitlin? *Opýta sa nervózne a zároveň sa hrá s náramkom, čo má na ruke, vyrobeným z férskej trávy. Radšej si dnes so sebou nebral ani opasok so svojimi drogami, lebo ak by niekto z týchto dvoch bol vlkodlakom, tak ako Caitlin, zrejme by to ucítil. Minimálne marihuanu. Začne dokončovať svoju tekvičku, ktorú už má o chvíľku hotovú a prikývne, keď mu Kim vysvetlí svoju voľbu povolania.* /Zachraňuje ľudí. A zrejme aj Chris. Caitlin má dobrých priateľov. Milujem tých, ktorí pomáhajú./ *Pomyslí si a s istou vďakou sa na Kim usmeje, rovnako tak aj na Chrisa.* Určite to bola ťažká situácia, že vás to posunulo k tomu, aby ste pomáhali ľuďom. Oceňujem to. *Prenesie úprimne, lebo si to inak nemôže dovoliť, a na znak toho, že jeho slová boli mierené aj sčasti ku Chrisovi, o ktorom má pocit, že robí tiež službu verejnosti, ak to pochopil správne. Vidí na ňom aj, že pred odpoveďou na otázku trochu znervóznie, možno Tanoia chápe prečo, nevyťahuje to a nadšene prikývne.* Náhodné stretnutia sú skvelé. Vždy spoznáme niekoho nového, kto môže byť dôležitý. /Napríklad Lóniho. Už sa na neho teším a aj na reakciu na tekvicu./ *Doplní si v hlave a jeho oči sú aj plné lásky, keď premýšľa o svojom priateľovi.* My sme sa s Caitlin stretli v parku, tiež náhodou. *Prenesie, nahlas sa zasmeje a mrkne smerom ku Cait.*
*Kim jeho prohlášení o tom, že nemá telefon zjevně nijak zásadně nezaskočilo. Koneckonců, potkávala v rámci své profese spoustu různých lidí, odpůrci moderních technologií nebyli častí, ale pár jich poznala.* Ale určitě, to nebude problém. Pokud mi na sebe dá nějaký kontakt..? *Usmála se na Cait zářivě. Tanoia byl velmi milý, podobně jako Castor nebo Remi nešetřil komplimenty na adresu snad všech přítomných a že byl trochu výstřední? Na tom přeci nebylo nic špatného. To, že ona sama chodí po nocích venku se psem a vysedává s náhodnými lidmi u táboráku taky nebylo zrovna běžné.* Netuším, jak to má Chris. U mě to byla jistá nehoda ve škole. *Zdvořile se usmála, aby dala najevo, že ji ten kompliment potěšil, ale dále by se tomuto tématu, pokudmožno, raději vyhla. Zato se usmála nad Tanoiovým dalším komentářem. Když se tehdy náhodně potkali u toho táboráku, věřila, že jediný člověk, kterého ještě někdy potká, bude Chris a to nejspíš při něčem pracovním. No, teď byli tady.* /A pak je tu Lucas…/ *Pořád ještě nechápala, jak přesně k tomu došlo. Vypadalo to, že Maya si ho našla už podruhé a ona sama se opakovaně přistihla, že si na ten večer vzpomněla. Neočekávala od něj sice nic víc, než že to byl příjemný pokec u řeky, ale vnitřně ji těšilo, že i přesto, že šlo o neplánované setkání to skončilo takovým milým rozhovorem.* Na tom něco bude. Přinejmenším v poslední době byla všechna náhodná setkání moc fajn. *Usmála se zasněně, ale než mohla pokračovat v rozhovoru, ucítila jemné zatahání za šaty a okamžitě se otočila. Vedle ní stál nejmladší z jejích bratrů, Jacob, a jakmile k němu obrátila pozornost, tiše, stydlivě, s pohledem těkajícím mezi ní a Tanoiou, jehož vzhled ho zjevně zaujal, se jí zeptal, jestli si s nimi také nepůjde vyřezat dýni.* Určitě. *Odvětila s úsměvem.* Omlouvám se, na chvilku se vzdálím. *Ještě předtím však hrábla do mošny a podala Cait svou vizitku, na které byla společně se svou fenkou, blue merl borderkou.* Věřím, že se dnes ještě uvidíme, ale kdyby ne… Napište mi ohledně těch fotek, Cait. Stačí něco krátkého, jen ať si to spojím, ozvu se vám. *Usmála se omluvně na celou skupinku a následovala svého bratříčka ke stolu, kde seděl i zbytek její rodiny.*
Díky. *Pousmál se a snažil se si ten úsměv udržet kvůli všem přítomným a to i přesto, že se s pokračujícím rozhovorem propadal do čím dál větší melancholie. Kim měla zjevně své vlastní důvody, proč se rozhodla pro změnu kariéry, ale on sám o těch svých nemohl a vlastně ani nechtěl mluvit. Bolestně si uvědomoval že jediný, komu by se za této situace možná svěřil by byla Cait a i u ní pochyboval, že by na to byl připravený teď. Snažil se zahnat myšlenky na všechno ostatní, než na to, že tady teď seděl, napůl ponořený ve vzpomínkách na svého bratra a na to, co by asi řekl tomu, že teď reálně chodí ven a seznamuje se s lidmi a napůl v rozhovoru, u kterého se snažil soustředit na tu příjemnější část. V duchu ocenil, že se ho Tanoia neptal na detaily, alespoň ne teď a před Kim.* Souhlasím. Kromě Cait jsem měl ještě možnost potkat pár fajn lidí na pláži. *Kouknul se po Cait, jelikož jí ohledně toho psal zprávu a doufal, že jí dojde, koho tím myslela. Potichu kouknul na havrana na svém předloktí pro inspiraci, ještě chvíli pokračoval ve vyřezávání, pak se na oba usmál.* Nedáte si něco, na pití nebo na jídlo? Já osobně si skočím pro kafe, něco bych vám donesl? *Nabídl se.*
*Rovno s Kim sám mimovoľne presunie svoj pohľad ku Caitlin, akoby očakával jej odpoveď, či to nebude prekážať. Teraz sa možno zdá ako odporca technológií, ale pravdou je, že ako víla si nemôže a nechce dovoliť nosiť so sebou predmet, ktorý ho vysiluje. Preto aj sebe a Lónimu vybavil prstene, cez ktoré môžu spolu komunikovať.* Teším sa na ne. *Prenesie nadšene a jemne si potľapká o seba dlaňami od radosti, než sa na mieste narovná.* Nemusíte mi hovoriť viac. *Povie empaticky a aj svojim pohľadom, aj pohybom ruky naznačí, že nechce, aby si dievčina privoláva k sebe spomienky, ktoré by mohli byť bolestivé a trápiť ju. Sú tu, aby sa uvoľnili, porozprávali sa a vyrobili si tekvice. Prikývne a už aj chce niečo podotknúť o náhodných stretnutiach, no vtom, ako od seba odlepí pery, sa za Kim objaví malý chlapec. Jeho oči sa rozžiaria a nadšene mu dvihne ruku na pozdrav.* Ahoj, malý mužík. *Pozdraví sa a naznačí tým magickú bytosť, žijúcu v lesoch, akoby tým dával skutočný kompliment, keď by aj rád vstal a išiel s chlapcom vyrezať tekvicu aj sám, ak by to nebolo podivné - dospelý muž s neznámym dieťaťom. Spomenie si pri tom, ako bol na Pride a nahneval niekoľko rodičov, lebo sa dostal na maľovanie na tvár skôr, ako ich deti. Celkovo ho to trochu pobaví a keď dievčina v úžasnom kostýme odchádza, obráti sa ku Caitlin.* Rád ťa potom uvidím, keď by sme sa dohodli s tými fotkami a donesiem ti čajové lístky na ochutnávku. *Navrhne nadšene a jeho líčka sú červené, keď sa natiahne ku Chrisovi, ale strieda svoj pohľad medzi ním a ďalšími ľuďmi naokolo, aby ho neznérvozňoval. Aj sa mu zdalo, že z neho nálada opadávala a tak sa aj prestal detinsky usmievať a tak si siahne jednou rukou k svojmu oblečeniu, z ktorého rastú kvetiny, aby jednu odobral, sedmokrásku, a podá ju Chrisovi bez slov. Potom sa trochu vyrovná a vďačne mu zaiskria oči.* Môžem poprosiť čistú vodu? /Ja totiž civilské jedlo a nápoje úplne nevyhľadávam, ale limonády mi chutia, tie by som si mohol dať./ Alebo… môžem poprosiť bazovú limonádu? *Opýta sa šťastne a rovno aj zo svojho malého mešca vytiahne peniaze, aby mu ich podal.* Vlastne, zaplatíte, prosím, všetkým, ak si dáte niečo vy alebo Caitlin? *Opýta sa nadšene a chce urobiť radosť všetkým, dokonca aj všetkým tým neznámym ľuďom, ktorí ich obklopujú.*
*Pozoroval celou interakci mezi Kim a - jak odhadoval - jejím bratrem a neušlo mu přitom, jak nadšený z toho byl Tanoia. Jeho samotného to taky alespoň na chvíli rozptýlilo od jeho vlastních myšlenek. Děti měl rád, připomínalo mu to doby, kdy se staral o svého mladšího bratra a - A nálada byla opět v lese. Ani si to neuvědomil, ne do momentu, než se k němu Tanoia otočil s tím svým nadšeným úsměvem, který jakoby mu zmrznul na rtech, když ho viděl. V duchu ho napadlo, jak strašně se musel tvářit, pokud to Tanoiu tak vykolejilo a v duchu se peskoval za to, že nechal své vzpomínky prosáknout až takhle na povrch. Měl by se snažit být větší optimista. Ne jen proto, že mu to řekla Cait, ale proto, že to na něm začínali vidět i cizí lidi. Mrzelo ho to o to víc, že byl víc než příjemná společnost a navíc že to byl někdo Cait velmi blízký. Pootevřel pusu, aby se mu omluvil, zatímco z kapsy vylovil peněženku, jenže než ze sebe cokoli dostal, stalo se něco, co by neočekával ani v té nejdivočejší představě. Tanoia mu bez jakýchkoli slov, nebo vysvětlení podal sedmikrásku. Dokonale ho to vykolejilo. Nejen to gesto samotné, ale vzpomínka, kterou tahle konkrétní květina s sebou přinesla, která byla jedna z těch nejšťastnějších v jeho životě. A také pocit, který byl naprosto srovnatelný s tím, co cítil teď. Zmatení, neskutečné úleva, radost, která se mu jako příjemné teplo začala rozlévat po těle. Byl to moment, kdy konečně plně pochopil sám sebe a cítil se akceptovaný pro to, kým je a byť Tanoia nemohl tušit, jak citlivého místa se tím prostým milým gestem dotkl, nějak podvědomě tušil, že kdyby věděl, naprosto by to chápal a jen to vědomí ho neskutečně potěšilo. Vděčně se na něj usmál, jemně mu stiskl rameno a jemně zavrtěl hlavou.* To je v pořádku, Zaplatím. A… Děkuju, Tanoio, opravdu. *Mlčky, tentokrát však s úsměvem odešel, aby se za chvíli vrátil se svou kávou, cappuccinem a kouskem dýňového koláče pro Cait a bezovou limonádou pro Tanoiu. Sedmikrásku měl přitom zastrčenou za uchem. Bylo mu jedno, jak to bude působit. Cítil, že udělal správnou věc.*
*Nečaká akúsi prevratnú reakciu od Chrisa, keď mu kvietok podáva, ale už žije a zaujíma sa o dušu ľudí dosť dlho na to, aby vedel rozoznať, že to muža potešilo a akosi jemu samému tým nadskočí srdce šťastím, keď síce nie je Chrisov pocit vyjadrený slovne, no stačí mu to. Toto je to, čo ho robí samotné šťastným. Stačí iba úsmev, ktorý Chrisovi ihneď oplatí, potešený sám sebou, potešený tým, že jeho kvetiny vedia rozjasniť deň. Stiahne svoju ruku s peniazmi a jemne sa mu začervenajú líca, keď mu Chris nakoniec poďakuje.* /To budeš musieť povedať Lónimu, bude tiež šťastný. Oh, už sa na neho teším, už sa tak teším./ *Prebehne mu hlavou, než sekundu ešte sleduje odchádzajúceho muža a pohliadne na Caitlin.* Máš milých priateľov. Možno nie priateľov… *Nadvihne jedno obočie s otáznikom v očiach a vráti sa k tekvici, ktorú ku Caitlin posunie.* Nehovor mi to, ak nechceš. Nech sa páči, tekvica. *Naznačí, že si všimol mimovoľne akési jemné náznaky medzi Chrisom a Caitlin a páči sa mu to, že by si jeho vlčia blízka našla niekoho a nakoniec, Chris sa mu veľmi pozdáva, skoro akoby sa Tanoia mohol postaviť do roly sudcu. No chce len, aby Cait vedela, že je s tým v poriadku, len aby bola šťastná. Potom sa vráti k dokončeniu svojej tekvičky, ku ktorej dokončeniu nechýba už veľa. Práve, keď vyreže poslednú časť, zjaví sa pri ich stole muž s objednávkou a jeho oči sa nadšene, láskyplne rozžiaria, akoby mu práve priniesol trochu vody na púšti.* Ďakujem, ďakujem. *Zvolá, vezme si pohár a trochu sa napije, ruky si tak uloží do lona a pozrie na Chrisa, ktorý sa usadí.* Hodí sa vám to. *Nakloní hlavu do strany a jeho tvár je žiarivá ako slnko.*
*Pro dnešní den byls spíše posluchačem a na otázku od Chrise jen příkývla hlavou, že je vše v pořádku. Neměla by se cítit nervozně, ale stejně se tak cítila a kladla si otázku, zda i je nedostane do nějakého problému. Dokonce i trochu přeslechla o tom, že konverzace směřila k tomu, jak se seznámila. Vše ji vrátilo myšlenkami zpět, když ji Tanoia podal dýni, která byla vyřezaná a začala vnímat naplno. Samozřejmě něco z rozhovorů slyšela, nebo si všimla jejich pohledů a náznaků.* Je dokonalá *Byla nadšená upřímně nadšená a pak koukla na Tanoiu a následně na Chrise který odešel* Přátelé... jistě... *Zčervenaly ji tváře nad tím slovem, jak to Tanoia myslel, ale hned se věnovala nadále své dýni, než před ní postavil Chris koláč a capuccino.* Co vím nic jsem si neobjednala *Pozvedla k němu tvář, aby se podívala do jeho očí* Ale děkuji... příště zvu já *Byla vděčná za to, jelikož měla na něco chuť díky maličkému a rovnou vytáhla i telefon, kdy si našla Kim a rovnou napsala do zpráv o fotky, aby věděla, kam je poslat.* Pak tam pro ně spolu zajdeme hm? *Chápala, proč jí Tanoia nemohl jen tak napsat. Navíc byl to další důvod vidět se s Tanoiou a koutkem oka přejela zpět na Chrise a jeho tetování, kterému věnovala nyní delší pohled.*
Ani's nemusela, stačil jeden pohled. Vypadalo to, že to oba potřebujete. *Sklouznul pohledem na její břicho, pak na ni mrkl, než se otočil zpět k Tanoiovi.* I já děkuju. *To jeho nadšení bylo příjemně povznášející a společně s tím milým gestem a červenáním Cait nad Tanoiovou otázkou ho konečně přimělo trochu roztát. Sám jejich rozhovor zaslechl, byť chabě, ve směsi všech ostatních zvuků, ale hřálo ho u srdce, že na Tanoiu dobře zapůsobil. Když se znovu pustil do vyřezávání, už nevypadal tak depresivně, naopak jako by si to konečně začal užívat. Neušel mu Caitin pohled na jeho tetování, ale přešel to mlčky, zatím se stále necítil na to se k tomu vyjádřit. Očima přelétl po druhé dýni, kterou Tanoia dodělal a předal Cait, přitom se usmál.* Je moc krásná. Ještě lepší bude se svíčkou a u okna. *Dodal zamyšleně. Jeho havran na větvi konečně získal finální podobu. On sám dýni nevydlabal naskrz, spíše jen ve vydlabaných místech ztenčil stěnu natolik, aby jí procházelo světlo.*
*Veľmi ho poteší, že sa Caitlin tekvica od neho páči a taktiež pochvala od Chrisa. Vymení si pohľad s oboma, sediac medzi nimi a šťastne sa usmieva, jemne aj k obom kývne hlavou a trochu si teraz pripadá ako prekážka, pretože ako vcelku vnímavá bytosť vidí, ako títo dvaja okolo seba krúžia, ako sa na seba pozerajú, červenajú sa pri rôznych poznámkach a zrejme by pomaly aj mohol odísť, aj keď si pred chvíľou objednal bazovú limonádu. Tak sa teda najskôr nahne, mrkne ku Caitlin a napije sa cez papierovú slamku, ktorú dostal k svojmu nápoju.* Jasné, rád sa s tebou a aj s Kim znova uvidím. A som zvedavý na fotografie. *Odpovie otvorene a radostne, usmeje sa a neodliepa sa od svojej limonády, než po chvíľke mu ostane len polovica.* Aj vaša tekvica vyzerá výborne. *Pochváli Chrisov výtvor, ktorý práve dokončil a jeho oči sú úplne jasné, chce sa natiahnuť k tekvici a zblízka si ju obzrieť, no namiesto toho sa nakloní tak veľmi, aby si ju pozrel na stole.* Tie detaily. *Okomentuje a prstom pomaly ukáže na pozdĺž havrana.* Máte dobré oko. *Podotkne ešte, keď sa narovnáva a mrkne k tetovaniu, ktoré si taktiež stihol všimnúť, tak ako Caitlin, ktorá istú chvíľu svoj pohľad z havrana neodtrhla. Otočí sa k žene s červenými lícami, pritiahne si pohár k perám a ako srká, pozrie poza mihalnice na vlčicu a jemne si odkašle.* Mám priateľa. *Vychŕli odrazu len tak medzi rečou, neuvedomujúc si, že akýkoľvek človek okolo nich môže byť proti tomu, môže sa s ním začať hádať, možno zaútočiť, ale zdalo sa, že buď to nikto nepočul, nikoho to nezaujímalo, alebo s tým boli v pohode tí, čo to počuli. Chcel hlavne, aby to vedela Caitlin. Aj očakáva, čo mu na to povie, predtým, než dopije svoju limonádu, zájde ešte do obchodu nakúpiť civilské jedlo a pôjde domov.*
Rozhodně bude krásná. V sídle vlkodlaků jsou ty pokoje strohé... *Pronesla, když se usmívala na dýni a ani si neuvědomila, co řekla o jejím novém bydlení. Prstem přejela po řezech a následně se snažila uklidnit svoje srdce, když jí byl Chris, tak blízko. Chtěla si užívat i pocit s Tanoiou, kterého dlouho neviděla a jeho pozitivní nálada jí vždy doplnila radost do života. Jenže najednou vyhrkl něco, co ji donutilo ohlédnout se ochranitelsky zda někdo nejde proti němu. Lidé jsou různí a hlavně zlý. Nezdálo se, že by se někdo pokoušel něco říci, takže se mohla zpět věnovat jemu.* No to je skvělé! Jak je starý? Taky víla? *Její slova mohla znít šíleně v téhle společnosti a nikdy se neuvolnila takhle ve společnosti, aby si snad někdo pomyslel něco zlého. Ba naopak, ale teď jí to bylo jedno. Objala ho samou radostí, že si někoho našel. Věděla, jak byl minule z toho smutný a nyní konečně měl někoho s kým se měl rád. Možná to byl i ten samý chlapec z minula se kterým byl v lese, když jí o tom říkal.* Ten z lesa? *Dodala k minulé historce a koukla se v jeden moment na Chrise, kdy jí došel i důvod proč její oči zapátrali po něm. Netušila proč, ale vnímala jistou touhu obejmout i jeho, aby se spolu s nimi radoval nad tímhle, ale to už si nedovolila a zpět pohled stočila na Tanoiu.*
*Atmosféra u stolu lehce houstla, ale v tom příjemném slova smyslu. On sám se neubránil občasnému pohledu na Cait, nebo Tanoiu, ale nechtěl rušit jejich rozhovor. Nejspíš se také chvíli neviděli a koneckonců, byl to on, kdo se k nim v podstatě bez pozvání připojil. A byť to oba uvítali, rozhodně neměl pocit, že by to znamenalo, že si má právo nárokovat jejich pozornost. Když si však začal Tanoia prohlížet jeho dýni, ochotně se odklonil, aby na ni měl lepší výhled.* Mám ten obraz vpálený do paměti. Ale na některé detaily se občas podívat musím. *Usmál se.* A budeš spokojený. z toho, co jsem měl možnost vidět, fotí opravdu krásně. *Opět zmlknul a poslouchal, o čem se ti dva baví. Když Tanoia zmínil, že má přítele, nějak zásadně ho to nepřekvapilo, ale jeho pohled se instinktivně rozeběhl po místnosti. Nepůsobilo to sice, že by někdo jejich rozhovor poslouchal, ale byl připravený zasáhnout, kdyby náhodou ano a měl potřebu toto prohlášení komentovat. I pro něj tohle bylo citlivé téma. Nic takového se však nestalo, čeho si všiml bylo jen to, že Cait udělala v podstatě totéž. Malinko se uvolnil a znovu se usadil do role posluchače.*
Zastavil před kavárnou. Seskočil s motorky a vešel do kavárny. Na sobě měl uniformu své jednotky. Na klopě se mu třpytila medaile za statečnost. Sedl si k jednomu volnému stolu ve stínu. Nechtěl být středem pozornosti, ale 188 cm vysoký muž se ve společnosti asi neztratí. Klíčky od motorky si položil na stůl, aby je měl na očích. Pak něco hledal v kapse od uniformy. Když tu věc nemohl najít, tak tiše zanadával v italštině. Hned po něm vešel jeho mladší kopie. "Otče, nechal jsi si v lasárnácj peněženku, tak jsem ti ji donesl." řekne a posadí se vedle něj. "Díky." poděkuje mu a usměje se na syna.
*Nasáva do seba limonádu a ku koncu začne z dna pohára srkať, až sa to chvíľku ozýva. Pozrie na Chrisa, potom sa odhodlá viac si prezrieť jeho tetovanie, ale nechce naň čumieť a tak sa iba milo na muža vedľa seba usmeje.* Darí sa vám to. *Pochváli a nakoniec sa aj sám ešte raz obzrie, akoby si ani neuvedomoval, že to robí, keď to urobili obe osoby pri ňom pri stole. Nakoniec na otázku Cait iba pokrúti hlavou.* Je to čarodej. Áno, vlastne on, ten z lesa. *Odpovie a začervená sa, pretože Caitlin vtedy videla všetky značky, ktoré mu hrali na krku a hanbil sa a bál sa, že to s Lónim nevyjde, ale nestalo sa tak. Spokojne sa usmeje a až vtedy sa mu rozsvieti a rozšíria sa mu oči, keď pozrie smerom ku Chrisovi, pred ktorým nemala Caitlin problém spomenúť vlkodlakov alebo víly.* Takže aj vy… *Začne a stiahne sa k nemu bližšie, aby nepočul nikto ďalší.* … ste z podsveta? *Dokončí nakoniec a jeho oči i tvár dávajú najavo, že mu to nevadí, že ho vlastne iba zaujíma, ku ktorej rase patrí. Nakoniec, nechce sa ďalej priveľmi vypytovať a pohár od seba odtisne, aby sa pomaly postavil. Pokloní sa skoro ako princezná najskôr Chrisovi, hneď na to Caitlin a vidí, ako veľmi chce, aby oni dvaja teraz sedeli chvíľu spolu a mohli sa medzi sebou rozprávať o svojich záležitostiach.* Ďakujem za vašu spoločnosť. Veľmi rád som Vás spoznal. *Povie smerom ku Chrisovi, obdarí ho šťastným úsmevom a jemne sa končekmi prstov dotkne sedmokrásky.* Naozaj vám pristane. *Dodá ešte, než sa veselo otočí ku Caitlin, jej samej podá kvetinu zo svojho prírodného kostýmu a podá jej kvietok.* Pre teba. Ja už musím utekať domov a nabudúce sa môžeme porozprávať ešte viac, ale… *Vezme tekvičku zo stola, pred očami si ju prezrie a nakoniec jemne Caitlin objíme, keď sa k nej skloní.* Dohodneme sa na stretnutí. Rád ťa zas uvidím. Ahoj. *Nadšene sa s ňou rozlúči, v jeho očiach sa odrážajúc radosť, že Caitlin stretol a k tomu aj nejakých jej priateľov. Ešte aj Kim, keď zachytí jej pohľad, aj jej zrejme bratovi, zakýve na rozlúčku, pozdraví sa obsluhe a veľmi radostne im za všetko poďakuje, než poskakujúc ako dieťa vyjde z podniku a poberie sa domov do Bronxu, aby doniesol svojej láske ozdobu, ktorú mu vyrobil. Je z toho tak šťastný, až rozžiaruje ulicu ešte dvojnásobne viac.*
*Tanoi už se rozhodl odejít a ona byla velmi vděčná za to, že ho mohla střetnout.* Jsi nejlepší *Pronesla k němu a objetí mu opětovala.* Doufám, že se uvidíme brzy už jen kvůli těm fotkám. Však vím, kde bydlíš a jistě tě tam najdu a nebo si na tebe počkám až se zjevíš. *Chytla ještě Tanoiu a schovala ho ve svém objetí. Nedokázala by si představit už život bez jeho úsměv. Bylo vždy potřeba potkat ho aspoň jednou do měsíce s přesvědčením, že je v pořádku a stále krásně naladěn svoji nevinnou povahou. Jenže až když odešel a zmizel za dveřmi jí došlo, co se právě stalo. Ohlédla se na Chrise a mírně zrudla ve tváři. /Ten prohnaný lišák mě tu nechal s Chrisem.../ Nějak tušila, že Tanoia tolik nespěchal domů, ale byl to jeho záměr. Podívala se na květinu, kterou ji daroval a vložila si ji hrdě do vlasů.* Takže... *Zvláštní nenacházela teď slova. Možná to už byla delší doba od jejich střetnutí a co tak tušila, tak Chris si žil svůj život a jistě naplno.* Vypadáš lépe od našeho minulého střetnutí. Už nepůsobíš jako podivín s vrabčím hnízdem... *Vložila si mezi těmi slovy dýni do košíku a následně upila kávu. Musela mu nechat, že byl pozorný.* Normálně nosíš ženám dortíky a kávu? *Koutkem oka si všimla i nově příchozího muže, který sedl ke stolku. Vnímala, že z něho nemá úplně dobrý pocit do doby, než se objevil jeho syn nejspíš a usedl k němu. Oddechla si s tím, že první zdání prostě klame.*
*Přikývl na Tanoiův dotaz a usmál se.* Stejně jako Cait, menší trable s úplňkem. *Vysvětlil pobaveně.* I já jsem vás rád poznal. *Jeho dotek ho na malou chvíli vykolejí, ale příjemně. Pozoroval jej, jak odchází, očima na chvíli zabloudil i ke Kim, která zrovna se svou rodinou horlivě debatovala nad jednou z dýní. Po Caitině poznámce se ušklíbnul.* Zato ty ses od našeho prvního setkání nezměnila vůbec. Pořád jako růže; krásná, ale pichlavá. *Jiskřičky v jeho očích ale dávaly znát, že jde jen o přátelské rýpnutí, stejně jako z její strany.* Záleží, poslední dvě ženský, se kterýma jsem mluvil, jsem potkal na pláži v hodinu, kdy by nic neprodávali ani kdyby na tý pláži byl nějakej stánek. Máš prostě štěstí. *Pokrčil rameny, nasypal si do kávy cukr a lehce ji promíchal, než o poznání tišeji dodal* …anebo je to tím, že obvykle nepotkávám milý těhotný vlkodlačice, u kterých mi tuplem záleží na tom, jestli jí, jak maj. Vyber si. *Jeho výraz se proměnil z pobaveně starostlivého v ostražitý v momentě, kdy ucítil v podniku dalšího vlkodlaka, natož v momentě, kdy ho uviděl. Jeho napěti však trochu povolilo v momentě, kdy se k němu přidal mladík, který ho oslovil jako otce. Byť i to ho trochu zarazilo.* /Kdo dneska v tomhle věku říká svýmu tátovi 'otče?'/ *Mlčky kouknul po Cait, hlas přitom ztlumil na sotva něco víc než šepot.* Znáš ho? *Optal se tiše. Nechtěl dojít k nějakému ukvapenému závěru, ale neušlo mu, jak Cait na moment znejistěla.*
*Koukla se znovu po muži, co tam seděl.* Neznám... *Ale spolu s tím se snažila uklidnit své srdce, jelikož to, co řekl jí dost vyvedlo z míry v dobrém slova smyslu.* Tak milá těhotná vlkodlačice ti děkuje, že jsi jí i její nenarozené dítě zachránil od hladu. *Zavtipkuje a pak se k němu nahne.* Víš poslední dny jsou docela těžké a ráda bych se někde uklidnila. Nepojedeme k tobě? Nebo ke mě? *Jenže v ten moment jí došlo, že její domov nemohou nyní navštívit a šlo poznat, že byla trochu v tomhle ohledu zaražená, což v jednu chvíli se ji zdálo, jako kdyby přes vitrínu někoho zahlédla a dotyčná osoba hned zmizela. Rychle se zvedla a vyběhla ven, kdy viděla jen v dáli postavu, co utíkala pryč. Netušila, co jí to popadlo a chtěla přeběhnout přes silnici a běžet za osobou, jenže jen, co chtěla vyběhnout se ozvalo hlasité troubení, co ji vrátilo hodně rychle do reality. Dopadla na kapotu, ale nebylo to nic hrozného.* Ženská bláznivá!!! *Křikl muž z auta a rychle ji pomohl na nohy.* Nic mi není. *ujistila ho. Bylo to opravdu malé ťuknutí jako kdyby do ní někdo strčil. Díky tomu, že pohotově vyskočila na kapotu. Dívala se směrem kudy běžela osoba a už byla v nedohlednu. Oprášila se a mnoho lidí se k ní seběhlo zda je v pořádku jen kývala a usmívala se jako kdyby o nic nešlo a rovnou se podívala na Chrise.*
Nemáš vůbec zač. *Usmál se a když se k němu nahnula, natáhl k ní ruku, aby ji objal. Jenže dřív, než mohl, se Cait najednou sebrala a vyběhla ven. Zaznamenal sice pohyb za sklem, ale těžko mohl vyhodnotit, kdo tam byl, natož to, co Cait v příštím momentě udělá. Vlkodlačí instinkty a roky tréninku nebo ne, na tohle nebyl dostatečně rychlý ani on, zvlášť ne mezi hromadou stolů, židlí a dalších lidí. Scénu tak sledoval zatímco vybíhal na ulici. Byl jeden z prvních lidí, co se k ní seběhli. Nic neřekl, obtížně by se mu v podobné situaci hledala slova, ale automaticky začal Cait kontrolovat. Přítomným vysvětlil, že jako hasič má alespoň základní zdravotní průpravu a že se o ni postará, což většinu davu uklidnilo. Když se on sám ujistil, že Cait přinejmenším takhle na první prohlídku nic není, sotva znatelně vydechl a pohladil Cait po tváři. Ani si neuvědomoval, že dech zadržoval.* Nic neříkej, vysvětlíš mi to u mě. Ale nejdříve to vezmem přes nemocnici. Žádné 'ale.' Odvezu tě tam. *V obočí se mu rýsovala starostlivá vráska. Koutkem oka zaznamenal Kim, která k nim rovněž doběhla a snažila se zjistit, zda je Cait v pořádku. Chrisovi mimoděk proběhlo hlavou, že v tomhle kostýmu, byť byl nádherný, vypadala opravdu spíš jak jeden z organizátorů akce, než někdo, kdo si na podobné události odskakuje s kamerou od své skutečné práce.*
*Vnímala jeho dotek na tváři a v ten moment přivřela oči při tom pocitu mít někoho na blízku-* Ne k tobě nemůžeme. S nemocnicí asi nemám šanci říci ne, ale pojedeme do sídla pro nynější chvíli bydlím tam. *Nemohla říct nahlas vlčího sídla, jelikož okolo bylo až moc civilů. Cítila i strach o maličké. Přeci jen náraz je náraz, ale nevnímala, že by jí něco bolelo. Jedno odřené koleno a nic více. V jeden okamžik se k němu, ale natiskla a políbila ho něžně na rty. Netušila důvod možná jen prudký stres a potřeba vnímat někoho u sebe byl dost dostačující v tomhle ohledu.* Jdeme... *Pronesla, když jí došlo, co právě udělala.* Jsi tu autem?
*Přivřel oči, když odmítla jeho nabídku zůstat u něj. Situace zjevně musela být podstatně vážnější, než si myslel.* Ne, to nemáš. Nemocnice, pak sídlo. *Ruka mu instinktivně sklouzla k jejímu břichu. Doufal, opravdu moc doufal, že jsou v pořádku oba. V tu chvíli se k němu Cait přitiskla v polibku a on na moment zapomněl i na to, kde a v jaké situaci se nacházejí a chvíli mu trvalo se do ní zpět vžít.* Jo, jsem tu autem. Jdeme. Díky, Kim, odtud už to zvládnu. *Krátce, vděčně druhé ženě stisknul rameno a usmál se na ni, ale pak už se soustředil výhradně na Cait.* Kdyby se cokoli dělo, cokoli, okamžitě mi to řekni. *Pomohl jí nastoupit dozadu, na to nejbezpečnější sedadlo, než se sám vyhoupl za volant.* PŘESUN
*Akcia prebehla úspešne a pre bistro sa podarilo zarobiť o niečo viac,a ko zvyčajne. tekvice sa skoro všetky predali a bistro tak pri svojich zvyčajných zatváracích hodinách rozhodla posedenie ukončiť.*
Nevím, běžné kavárny různé. *Pokrčí se smíchem rameny a zamíří směrem k autu, aby vyjela, nechá Remiho se připásat, aby na ni auto neřvalo a rozjede se. Cestou se nechává navigovat Remim a občasnými ukazateli k nákupnímu centru a tam sjede do podzemních garážích, které měly mít volná místa, nebylo pozdě, někteří ještě byli v práci a tak nezabralo ani tolik času takové místo najít a s tím vyrazí z auta dovnitř, a k jezdícím schodům. Zvažovala kolik železa v okolí musí být a že Remimu to zřejmě dlouhodobě nemůže přeci dělat dobře, no ne? Na druhou stranu skoro jisté železné konstrukce budou zvětšiny zadělané ve zdech a podobně, no ne? Nikdy příliš nezkoumala přítomnost železa v ničem, co běžně užívala.* Tak, co první? Co bude trvat déle? Mé šaty, nebo ty tvé? Boty nějaké k tomu určitě najdu, mám otevřené páskované střevíce, ty se hodí vesměs ke všemu. *Uculí se spokojeně a sleze ze schodů s očekáváním odpovědi a pokyne Remimu, aby ji vedl, kam se mu zamane.*
*Remi sešel ze schodů za Triss, načež si dal ruce v bok a zadíval se před sebe. Pohledem zkoumal vše, co se v jeho dohledu nacházelo a uvažoval. pak se podíval na čarodějku a usmál se.* No, já nevím jak ty, ale když jde o otázky výběru vhodného oblečení, dokážu být jako dost rýpavá ženská. Takže, já bych asi řekl, že se mnou strávíš více času. Ale na druhou stranu...no...asi je jedno, jaké pořadí, no ne? Nejprve bych ale vybral to oblečení, a až po něm vše možné ostatní. *Navrhl Triss Remi a pak se uculil.* Jé, ale dlouho jsme tu nebyl, jsem rád, že tu zase jsem,. Chybělo mi to, abych řekl pravdu. *Uculil se na ni a pak vyšel sám kupředu, zatímco se rozhlížel po vhodném obchodě.*
Dobře, tak první mě, jsem méně náročná. *Zasměje se Triss a následuje jej obchodem, načež ho chytne za předloktí a vtáhne do obchodu se šaty.* Co tyhle? Ukáže na jednodušší fialové, které ani neměly přílišný výstřih a přiměří je k sobě, druhou rukou je k sobě zlehka přitiskne, aby lépe přilehly k její postavě a nadzvedne obočí. Nebyla na příliš zdobné kousky, i když se někdy v nějakém objevila. To už patřilo ke kostymérkám, které se okolo ní pohybovaly tu a tam, hlavně v případě větších akcích jako premiéry, rozhovory, a podobně. To zařizovali ovšem manažeři.* Nebo tyhle? *Poukáže na jiné šaty, které byly v tmavší červené barvě a vezme je do druhé ruky, aby i ty přiložila k tělu. Barvami obchod jen hrál a měl rozdělené šaty do stojanů dle barev, takže to působilo dost aesthetic dojmem. Pak tu byla v prostoru sekce s kostýmky, saky, přehozy přes šaty od hedvábných po kožíškové, psaníčka a jiné věci, které by se mohly na takové akce hodit.* Budeš mi nosit šaty, co si budu zkoušet, co ty na to? Přes to oblečení to není asi úplně ideální pro představu. *Zazubí se a znovu si vybrané dva kousky v rukách prohlédne.* mám si zkusit i tyhle?
*Remi se na ni uculil. Potom kývl na souhlas.* JO, jo to beru, tak pojďme na to. *Ušklíbl se, načež se podíval na to, co Triss zkoušela,. Pak se občas usmál, občas zavrtěl hlavou, ale většinou jen schvaloval.* Jasně, hele, ty jsou moc hezký, já ti tam taky ještě něco přihodím, třeba tyhle. *Vzal do ruky jedny stříbrné, které byly šedé barvy a na látce byly rozházené třpytky.* A pak ještě, o můj bože! Tyhle!! *Vzal do ruky jedny tmavě královsky modré, které jí taky podal a pak se zaculil.* Jooo, to bude super!! *Zavrněl, načež se natáhl po všech šatech a převzal si je od Triss.* A co támhlety? *Hodil hlavou směrem ke smaragdově zeleným.*
*Triss se v rukách střádaly nějak postupně šaty, čekala, že brzy přes ně ani neuvidí a nechá si je přebrat. Vypadá trochu překvapeně, jak rychle se do toho Remi dal a ochotně mu je předá.* O jé...no dobře. *Zasměje se, když vybere smaragdově zelené nakonec a se smíchem mu zachytí paži.* Jdu si je zkusit, už tak máš podle mě v rukách polovinu obchodu. *Ušklíbne se a rozhlédne se po kabinkách, aby dovnitř mohla vklouznout a začít se převlékat. Úzkostně se zatáhne a ještě vystrčí hlavu.* Hlídej, aby mi sem nikdo nevběhl, prosím. *Požádá vílu, načež už zaleze, shodí vše, co pod šaty nepatří, včetně podprsenky, jelikož některé šaty na ni prostě neměly střih a tu a tam vyklouzne ven, aby se před Remim otočila a vyslechla si jeho názor. Při zapínání na zádech si šikovně dopomůže magií, aby si nemusela držet volný dekolt, který ke kůži přilne zapnutí a první se tak na přetřes dostanou fialové šaty. Následují za sebou, jak je vybírali a smaragdové si tedy nechává až na konec. Ty, které postoupí do druhého kola - protože se rozhodne jet vylučovací metodou odkládá na jednu stranu kabinky, ty, které zamítnou mu podává, zda by je zatím zanesl zpět do stojanu, než se převlékne a nakonec se před ním objeví ve smaragdových šatech a zatočí se na bosých chodidlech v ponožkách, které tomu sice příliš autentičnosti a elegance nedodávají, zejména jelikož jedna je červená a druhá bílá, ale co už. Stejně když se netočila, tak šaty zakrývaly chodidla prakticky zcela a byly o něco delší právě kvůli tomu, že se k nim počítá s podpatky.* Tak co myslíš? Zeptá se na názor u těchto.*
*Remi se uculil a pak jí kývl na souhlas.* Tyo, a můžu tě uklidnit? Pamatuješ, jak jsem ti říkal o té gender swap party? Tak když se tam Taylor převlékal, omylem jsem zakopl a strhl tak závěs. A všichni ho viděli. Hehe, to jsi potřebovala teď slyšet, co? *Zasmál se a provokativně zatahal za závěs. Když pak postupně vycházela ven a pak se zase schovávala, aby si zkusila další, Remi nevěděla nějak, co říkat.* Sakra, mě přijde, že ti sluší všechny, no vypadá to, že se budeš muset v průběhu několikrát převléknout. *Zasmál se. Když pak ale Triss vyšla v oněch zelených, tak mu padla brada. Podíval se na ni a hned na to zase na šaty, a pak do jejích očí.* Tak ale tyhle, ty jsou dokonalý. *Zahlásil okamžitě.* Ty, jestli ty nevezmeš, tak je asi sám koupím a hodím ti je do šatníku, ty jsou...ty jsou skvělý!! *Pochvaloval si.*
Opovaž se! *Vyjekne v šoku a i přes oblečení se zakryje rukama, načež tedy zapluje a vrhne se na prohlídku a ušklíbne se pokaždé, co jí další šaty schválí. Když jí však odsouhlasí zelené za dokonalé, i v nich se vrátí zpět a podá mu ty ostatní.* Výborně, hotovo. Více jich nepotřebuji. *Zasměje se, aby to raději odnesl, než rozhodne, že nakoupí všechny jen tak pro jistotu. A zamíří se převléci do svého oblečení, načež výjde i s šaty k pokladně, aby si je zaplatila a otočí se k Remimu.* Bezva, teď další pán na holení. Je třeba ošatit ještě tebe. Boty máš? Mimochodem...co líčidla, nevěsto? Taky vedeš nebo ne? Uuuu co třpytky? Máš rád třpytky ne? Jsou laky na vlasy se třpytky, pokud vím i na tvář a myslím, že se dají sehnat i různé šablony, jak si to nastříkat. *Zasměje se, když už tedy chce mít roli nevěsty Remi.*
*Remi se spokojeně koukla, jak si Triss odnesla své věci k pokladně. Pak se zaculil od ucha k uchu, když ji poslouchal.* Já mám boty, ty ano, takové jedny bílé, na podpatku, moje číslo, haha. A líčidla vedu, jasně že vedu, a když už nic, kryjou to iluze, ale nevím, jestli je chci nechat po celý večer, takže asi zvolím přeci jen líčidla. Napadlo mě taky něco lesklého, třpytky mám, ale mám jich málo, takže to by taky šlo. Jinak, vím že tady kousek je jeden svatební salon, tak se kouknout tam pop šatech? třeba s naším štěstím budou mít čas, a pokud ne, nakoupíme ty blbinky kolem a potom se vrátíme, jak ti to zní? Uculils e, a pak jí jako gentelman vzal tašku s šaty, aby je nemusela nosit dáma.*
To zní jako plán! *Usměje se a pokroutí nad ním hlavou.* Hele, zvládla bych to, nejsou zas tak těžký. *Zazubí se a vyrazí s ním hlouběji do obchodu, aby skočili do svatebního salónu, hlavně aby zjistili, jaké šaty mu budou sedět. Slečna automaticky se otočí k nim, jakoby byli pár a promluví na Triss, zjevně ji poznala, už podle toho, jak si vzala telefon a chtěla fotku, což Triss působila rozpačitě, ale souhlasila, že určitě to půjde. Už teď věděla, že to bude průser, když slečna požádala o minutku a zjevně to házela na storíčko...a označila ji, tím si byla jistá.* Bulvár mě sežere... *Povzdechne si potichu k Remimu, ale vesele se na ženu usměje, když se k ní otočí.* Ooo prosím, řekněte mi, že jste se s Nathanaelem vrátili zpátky k sobě, jste byli tak rozkošný pár! Počkat! *Pak se zasekne a vykulí oči a zajíkavě se nadechne překvapením.* Vy jste nám tajili, že se budete brát? Proto jste tady? Ooo můj bože! Ježiši, ježiši, ježísi...do háje! Gratuluju! *Triss spadla brada nad tím, jaký výlev slečna spustila a bezradně se podívala na Remiho a když se žena konečně nadechla a přestala nadšeně pískat, tak k ní natáhla ruce, aniž se jí dotkne, jakoby jimi naznačila, ať se ztiší a uklidní.* Ne, ne, nevrátili. Jsme jen kamarádi...eh...šaty jdeme vybírat mému kamarádovi. *Triss neví, která z nich má v ten moment studem červenější tváře, když prodavačce dojde, co za povyk právě spustila a že - dle provinilého výrazu - napsala ke storíčku nepravdivou informaci jen proto, že jsou ve svatebním salónu..a plácne se do čela.* Jo...rozhodně mě bulvár sežere. *Povzdechne si, když se slečna omluví za trapas a že okamžitě přeměří jako omluvu Remiho a najdou mu šaty, i když vypadají obě ženy, že by nejraději zmizely a už se nevrátily.*
*Remi pak už jen sledoval to celé, čeho byl svědkem. Koukal se na Triss, a nebyl si ani sám jist, jestli v jeho pohledu je více omluvného pohledu za to, kam ji zatáhl, nebo škodolibé radosti z toho, co se jí právě stalo. Nakonec si ale odkašlala, jako kdyby se nic nestalo a podíval se na Triss.* Nu což, to snad nevadí, ono se přece najde vždy něco. Buď na jednu stranu ráda, že ten článek bude možná o tobě a Nathovi a případné tajné svatbě a ne o tom, že jsem ti omylem strhl závěs a všeci tě viděli, musíš umět najít pozitiva. *Zasmál se Remi, a když se mu pak začaly věnovat prodavačky, tak se na něj sám uculil a šel si pár šatů vyzkoušet. Nakonec stejně jako Triss sem tam vycházel ven, a nechal ji, aby hodnotila a pomáhala mu s výběrem.*
Ani jedno není pozitivní. *Prohodí jeho směrem a sleduje, jak si slečna bere Remiho míry a pak jej zažene do kabinky, aby si vyzkoušel šaty, které mu začne nosit. Některé z nich na zapínání, jiné šněrovací s korzety, některé sukně měly rozparek, jiné naopak neměly. Pár mělo vlečku nebo límeček či dlouhé rukávy a u některých se Triss musela smát, jak jemně vypadající šaty kontrastují s mužskou postavou, některé mu ale odkýve, nad jinými kroutí hlavou s výbuchem smíchu a komentuje to velice profesionálně, že odstín látky, střih nebo látka samotná k němu jednoduše nesedí. Nakonec se ale jejich výběr skutečně zúží, aby mohli vybrat finále a Triss se snaží zvážnět a vybrat skutečně tip ťop šaty, nebo tedy pomoci, hlavní slovo patřilo Remimu.*
*Když se nakonec povedlo a šaty byly vybrané, tak se Remi uculil.* Děkuju, myslím, že tohle jsou fakt ty pravé. *Usmál se mile, načež si převzal tašku s šaty a vydals e ven z obchodu. Před ním se protáhl a pak koukl vedle sebe na Triss.* Tak jo tak jo, kam teď? Nakoupit make-upy, nebo si někam sedneme? *Navrhl. *Tady kousek je kavárna, kde mají zatraceně dobrý čaj, tak co takhle tam? *Navrhl znovu.* Těším se na to, myslím, že to bude fajn,. Tu restauraci máme pronajatý na celý víkend, bude to zatraceně cool, a ten program, taky jsme se snažili, aby to bylo fajn, myslím, že se to bude líbit snad všem.* Pronesl natěšeně.*
Pojďme si dát čaj, nebo kávu a zákusek, pak můžeme pokračovat. *Mrkne na něj a zamíří ven z obchodu s milým rozloučením, načež ho pobídne aby ji vedl ke kavárně, kde ona osobně si dá capuccino, vezme si tři cukry a k tomu cheesecake, který milovala. Usadí se někam, než jim připraví objednávku s tím, že Remiho pozve a vybídne k přidání objednávky k její. Pak jen čeká, než přijde a otočí se k Remimu.* Kolik lidí ví, že přijdeš v šatech ty a ne Aless? *Ušklíbne se, aby věděla, jaký šok ostatním způsobí.*
*Remi byl rád, že Triss jeho návrhem souhlasila. Proto se sám vydal i on do kavárny, kde si objednal svůj oblíbený mátový čaj, podíval se do nabídky, a ještě k tomu si vzal dva čokoládové makronky. Potom už se svou objednávkou zamířil ke stolu, kde se posadil naproti čarodějce a zářivě se na ní usmál.* No, o těch šatech? Tak o tom ví samozřejmě Alessandra, a potom jsem to řekl ještě Tanoiovi. Nikdo jiný by o tom vědět neměl, tedy doufám. Tohle bude takové překvapení, myslím, že to spoustu lidí pohorší, ale o to líp. Rád vidím ten pohled ve tváři, když jsou lidé pohoršení. Strašně se mi to líbí, to bude asi ta vílí povaha. *Zasmál se Remi, který se sám pustil do svých makronek a usmíval se na čarodějku před sebou.* No ale jinak k plánu, je tam tombola, určitě nějaké házení kyticí, takové ty typické svatební věci, co se dělají, k tomu určitě ještě fotokoutek, a budeme tam mít i fotografku, a jsem strašně zvědavý na ty fotky, až si budu třeba dávat políbení a Aless, jak asi vyjde ta fotka kde budu stát jenom já bez nevěsty a naproti mě nebude doslova nikdo. *Zasmál se fér.*
Tak to bude zábavné. *Uculí se čarodějka kamarádovým směrem a pokroutí nad ním jen hlavou, když zmiňuje pohoršení, načež si zamručí sama pro sebe. Pak ale nadzvedne obočí.* Myslela jsem, že upíři už na fotkách vidět jsou ne? Nešlo tam snad o to, že se používaly zrcadlovky a ty tam měly stříbro, kvůli němuž byli vidět, nebo tak něco? Neo to stále je? *Zmateně svráští obočí a poklepe si prsty na rty, než se narovná a opře se zády o opěrku.*
*Remi ihned zvedl ruce v gestu obrany.* Já upřímně nevím, vycházím z toho, co u upírech vím a z toho, co mi řekla Aless nebo ti její upíři, ale jinak nic, takže s tou otázkou pak půjdu za ní. *Zasmál se Remi, než se zakousl do makronky.* No, ale jinak tak, prostě plánujeme, že to bude velký a bude to fajn. Těším se na to jako malej, nějak pořád nevěřím tomu, že se...že se budu ženit, tyo. *zasmál se, ale pak se na ni podíval.* Jen takový zajímavost jo, ty jsi říkala, že řekneš příteli? kdopak to je? Že by ten, o kterém jsme se bavili posledně? *Mrkl na ni psiklenecky.*
Uh...no- *Zasekne se a ráda se odmlčí, když jí donesou kávu a zákusek a Remimu jeho objednávku a využije momentu, aby si strčila do úst vidličku se zákuskem.* No jo, už jsme to od posledně definovali. *Zamumlá jen tak pro sebe, když vzpomíná, že mu řekla vesměs jen fakt, že někoho v životě má, ale nemají to nijak vyhraněné a pojmenované. Nic víc, než to poslala ke Castorovi, tuhle vztahovou otázku.* A je to víla. *Prozradí ještě tiše než se natáhne, aby si do kávy dala dva cukry a na pěnu ten poslední a tu posléze snědla lžičkou, než ji zamíchá.* Nejdeme na to tak rychle. *Zazubí se na Remiho, když polkne.*
*Nadzvedl obočí, když mu řekla, že to je víla.* Páni, tak teda, Triss, to ti upřímně moc přeju. jsem rád, myslím, že tak dobrá duše jako ty si zaslouží být šťastná. Takže, kdyby tě ten kretén nějak, no, no kdyby si tě nevážil a tak, tak mi řekni, okei? *Zasmál se a pak se sám pustil do svého řčaje.* Teda, tak se nám to hezky páruje, koukám. *Zazubil se nakonec. Když pak dopili a dojedli, i on jí vzal zase její tašky.* Tak, víš o nějaké dobré já nevím, drogerii, nebo tak, kde vzít ty třpytky? Já ty co mám mám od kamarádky, tak nevím, kde hledat. *Přiznal.*
Beru na vědomí. *Ušklíbne se pobaveně a když dojedli a dopili, pokroutí nad ním hlavou, že ji nenechá nést její tašku a pokrčí rameny.* Ne, dáme si dobrodružství a budeme hledat. *Pobídne ho k tomu, aby začali, než budou obchody zavírat a jakmile najdou, co potřebují, tak je odveze každého tam, kde přebývá. samozřejmě se nezapomene rozloučit pevným objetím.*
*Remi jí ještě poděkoval, než se sám vrátil do bytu, kde si vybalil všechny věci, šaty schoval, aby je Aless neviděla, a sám se pak rozhodl ještě do večera drnkat na kytaru, než na něj nepřišel soused s tím, že jej ruší ze spaní.*
*Remi se uculil.* Bude to super, jen se neboj. *Mrkl na ni. pak už nasedli k Aless do auta a dojeli do krámku k Remimu, jistě, mohli jít pěšky, ale tohle bylo přeci jen rychlejší. Tam Remi vystoupil, pustil dívku dovnitř a rozsvítil jen pár světel. Obchod už měl zavřeno, takže byla všude tam.* Posaď se tu, hned jsem s těmi šaty zpět. *Mrkl na ni a ukázal na gauč. Sám zamířil do své kanceláře, a když se vrátil, nesl šaty tmavě zelené barvy s hnědým korzetem. Byly jednoduché, v ačkovém stylu, dlouhé až pod kolena s lehce nařasenou sukní a rukávy. Remi jí je podal.* Tak co, líbí?
*Jen co vešli k němu do práce, se Aless začala rozhlížet kolem sebe. Přece jen u něj v krámu byla vlastně úplně poprvé. Proto když čekala na něj, obcházela to tam a prohlížela si, co všechno tam měl. jakmile se pak vrátil, usmála na něj a vzala si od něj šaty, které pro ni měl.* Páni, jsou moc krásné. *Usmála se prohlížela si je, než se začala svlékat. Své nynější věci položila na pohovku, zatímco si navlékala šaty. Doupravila si korzet a celkově šaty, než se otočila na Remiho a usmála se.* Tak, co na to říkáš? Budu hezká víla? *Zazubila se na něj a lehce se zatočila dokola.*
*Remi se na ni díval, a když byla převlečená, tak si jen přejel jazykem po rtech, došel k ní a uculil se. Pak si ji za boky natiskl k sobě.* Hm, moc hezká víla, ty moje krásko. *Zavrněl, než pomocí iluzí utvořil její uši špičaté a pokožku více živou, s lesklými ornamenty na kůži. pak se s klonil a konečně ji dlouze políbil. Tlakem na její tělo ji dotlačil až ke stěně, kde na ní zhasl světla, načež se ji podebral pod stehny a natiskl na sebe.* Ale než půjdeme, ještě si tě chci užít. *Zavrněl, než své polibky přesunul na její krk.*
*Usmála se a když si jí natiskl k sobě, dala si své ruce kolem jeho krku.* Nikdy mě nepřestaneš udivovat v tom, co se svou magii dokážeš mi amore. *Zašeptala a když už byla v jeho náručí, nohy si omotala kolem jeho pasu a více se natiskla svým tělem na to jeho.* Tak užít si mě chceš, ale nepovídej. *Zavrněla a jednou rukou mu prohrábla vlasy, zatímco zaklonila hlavu dozadu, aby měl lepší přístup k jejímu krku. Přivřela oči a jen tiše zavrněla, zatímco jej zatahala za vlasy.* Ale někdo se nám tady hezky rozpálil. Tak moc jsem ti chyběla? *Zašeptala, když se pak na něj podívala, načež se sklonila a dravě se vrhla na jeho rty.*
*Polibky jí opětovala culil se.* Sakra, ani nevíš jak. *zavrněl, načež si ji ale podebral znovu, donesl do prostřed prodejny, kde si ji položil na pohovku a sklonil se nad ní.* Jo, chyběla jsi mi, ty mi chybíš vždy. *Pronesl, natiskl se k ní, než jí začal obsypávat krk a rty polibky. Aby to nemusel vše stahovat a sundavat, jen jí vykasal šaty a sobě stáhl kalhoty, a v dalším momentě si ji vzal. Spokojeně vydechla shlédl pod sebe do jejích očí, než si přejel mlsně jazykem po rtech.* To jen na rozehřátí, moje milá. *Zavrněl spokojeně.*
*Tiše se zachichotala, když si jí odnesl na pohovku, když si jí hned na to bez čekání vzal, jen se lehce prohla v zádech a zavrněla spokojeně a toužebně zároveň. Přejela mu jednou přes košili po hrudi, zatímco si jej druhou objala kolem krku a hledíc mu do očí se uculila.* Máš snad v plánu toho dneska víc, můj drahý? *Optala se jej a když v ní pohnul, jen hlasitě zavzdychala.* Kurva Remi. *Lehce se natáhla a kousla jej do spodního rtu, přičemž se jen uculila.* Chci tě, chci tě tak moc lásko moje. *Zavrněla mu do rtu, než jej znova políbila.*
*Mladý fér si chytl upírku jednou rukou za stehno, které zvedl výše, zatímco do druhé ruky uchopil jedno její zápěstí a dal jí ruku nad hlavu. Pak se uculil.* Janě, že tohohle mám víc. Jak víš, nemám nikdy dost a ty máš teď taky trošku takový, no, řekněme, že to uvítáš, co ty na to? *Trošku si z ní vystřelil, ale nakonec se sklonil k ní a začal jí laskat v polibcích. Bral si ji tak, jak to měli oba rádi, jak jim to oběma vyhovovalo, a užíval si to víc než cokoliv jiného. Držel si ji u sebe a spokojeně vrněl nad jejich souzněním.*
*Poslouchala ho a když řekl co řekl, jen se zamračila, chtěla ho praštit do ramene, ale to už držel její ruce.* Pitomče jeden, jen si ze mě dělej srandu. *Naoko se zamračila, ale po chvíli se opět usmála a polibky mu opětovala. Zprvu s láskou a něhou, ale pak už to byla jen čirá vášeň a touha, kterou v tuhle chvíli pociťovala. Svým tělem se tiskla na to jeho, snad jako kdyby se ho nemohla nabažit a taky že ne. Užívala si to naplno, což také bylo slyšet, když se obchodem nesly její slastné vzdechy a Remiho jméno.*
*Užívals i to, jak jen mohl. když nakonec on sým vyvrcholil, pomocí své magie udělal to kouzlo, omámení, jež s Aless praktikoval vždy. Pak se lehce odtáhl, ale jen proto, aby si mohl opřít hlavu o její hrudník a na chvilku zavřít oči. když se pak odtáhl, koukl se na ní. Očka mu zářila a on se usmíval.* Tak co, můžeme jít? *Zavrněl a natáhl k ní ruku, načež jí pomohl na nohy. Sám si pak navlékl kalhoty a podíval se po svých věcech, jež si následně pobral.*
*Když nakonec bylo po všem, přivinula si spokojeně Remiho k sobě a jen tak na chvíli leželi, než se nakonec oba postavili. Aless si upravila své vlasy a také šaty.* Klidně můžeme můj milý. *Pronesla s úsměvem, vzala si do ruky svoje věci a oba se pak vybrali k autu. Cestou Remi ještě zamknul obchod, mezitím co upírka hodila oblečení na zadní sedadlo. Oba se pak posadili do auta, ještě než vyrazili, natáhla se Aless pro papír, který podala Remimu.* Tohle ti posílá Lyria a prosí tě, jestli bys jí to na dvoře nesehnal. Jsou to věci, co potřebuje k léčení nebo tak něco, že už budeš vědět. *Koukla na něj, než pak nastartovala a vyjela opět na místo, odkud prošli portálem minule.*
*Remi přikývl a převzal si seznam. Podívals e na něj a kývl.* Jo, jasně, to není problém, nějaké ty bylinky mám i doma, tak jí je pošlu,. nebo klidně i donesu, ale asi pošlu a případně bych se na ni došel podívat. *Pronesl Remi, a pak se koukl na Aless.* A my jdeme,. Projdeme zase přes Zimní dvůr, já si tam vezmu ještě nějaké věci a něco ještě pro tu Lyr, to by šlo. *Usmál se, načež nakonec vyrazili s Aless k jejímu autu a směrem do Central Parku.*
Klidně to můžeš poslat po mě nebo jí to donést sám, myslím, že jí to vadit nebude. *Pousmála se na něj, zatímco řídila dál. Chvíli trvalo, než se z Queensu dostali na Manhattan, kde Aless zaparkovala u Central parku poblíž místa, kde už minule prošli portálem. Jen co zastavila, oba vystoupili, načež auto zamkla. Chytila Remiho za ruku a oba se vydali směrem, kde se nacházel průchod na Zimní dvůr. Jen co došli, neváhali a oba se nakonec portálem dostali přes Zimní dvůr až na ten Podzimní.* PŘESUN
*Lucas překročil most nad East River, zatímco hluk města za ním tlumeně duněl. Ještě stále měl v kapse pocit těžkosti klíčů od autoservisu, jeho denní práce byla za ním. Jeho boty těžce klapaly o asfalt, který byl ještě mokrý po dnešním dešti. Nepřevlékl se. Tudíž stále měl na sobě seprané džíny s dírami a kapkami oleje, značkové triko a obnošenou flanelovou košili, která jej chránila před umazáním.* /Zase jeden z těch dnů. Co člověk v tomto městě musí udělat, aby našel chvilku klidu?/ *S námahou si prohrábl vlasy a sáhl do kapsy košile. Vytáhl krabičku cigaret a zapálil jednu.* /Jednou bych s tím měl přestat, ale v tuhle chvíli... co už horšího by se mohlo stát./ *Zhluboka vdechl kouř a na chvíli zavřel oči, cítil chlad větru na své tváři. Když je otevřel, jeho pohled sklouzl na šedivou hladinu řeky, která se třpytila ve světle lamp.* /Město a jeho chaos. Vždycky ti něco bere a nikdy ti nic nedává zpátky./ *Za ním něco zavrzalo, a Lucas se namáhavě otočil, ačkoliv nevyveden z míry. Na reflexy vlka si už zvykl dávno. Jeho oči zkoumaly stíny, ale nic nespatřil. Do uši si strčil airpody a posadil se na lavičku. V playlistu našel album od NF a nechal ho celé přehrát. S každým beatem za sebou nechával hluk a shon velkoměsta.*
*Kim za sebou měla poměrně dlouhý den. Sotva se vrátila po noční, osprchovala a šla prohrabat ledničku, aby do sebe dostala alespoň jogurtové mléko, než půjde spát, zavolal jí táta, že se o víkendu otočí ve městě kvůli tomu dýňovému festivalu. Samozřejmě měla radost, že uvidí rodinu, ale zároveň to znamenalo, že musí vygruntovat byt. Ne že by v něm snad měla jakýkoli nepořádek, ale tady nešlo o nepořádek. Jen o její dobrý pocit. Spánek byl však v danou chvíli přednější. Zapadla tak do postele, vzbudila se po obědě, ohřála si wrap z předchozího večera a pustila se do úklidu. Když jí konečně došly nápady, co dál uklízet a vylepšovat, převlékla se, vzala Mayu na vodítko a vyrazila s ní na procházku. Neuvědomila si, jak pozdě reálně je, než vyšla za město a všimla si, že se stmívá. To, že bylo zataženo, ten pocit ještě umocňoval. Když došla k mostu přes East River, byla vděčná, že s sebou má psa. Sice bylo pravděpodobnější, že na nějaký problém narazí spíše ve městě než na mostě, ale jeden nikdy neví… Přesně v tu chvíli Maya zastavila a nastražila uši, jakoby ve tmě něco vycítila. Kim nemohla vylíčit, že ve tmě něco - nebo někoho - přehlédla, ale co ji zarazilo bylo, že fenka vrtěla ocasem. Spíš to vypadalo, jako by ve tmě vycítila něco známého, než nebezpečí.* Mayo, holka, co se děje? *Sklonila se, aby fenku podrbala a ta štěkla tím charakteristickým ostrým hlasem, jakým to uměly snad jen kolie. Vnímala ji, ale zároveň jako by nechtěla odtrhnout pozornost od muže na lavičce.* Co to do tebe dneska vjelo? *Pousmála se, ale následovala ji. Maya byla s každým krokem neklidnější a když se přiblížili, pochopila proč. Na lavičce seděl jeden z těch mužů, které nedávno potkala na pláži. Ten automechanik, co mohl na Maye oči nechat. Její úsměv se rozšířil, když Mayu pustila z vodítka, zatímco sama zůstala stát opodál a pozorovala, jak k němu Maya doběhla, začala mu cpát hlavu do klína a dožadovat se drbání.*
*Lucasova mysl byla zcela pohlcena hudbou, která mu zprostředkovávala únik od reality. Byl to ten druh hudby, který vás mohl zcela ponořit do vlastního světa, takže Lucas byl překvapen, když něco mokrého a teplého naráželo na jeho klín. Otevřel oči a sklonil hlavu, aby viděl, co to je, a uviděl familiárně vypadajícího psa, který ho šťouchal nosem a dožadoval se pozornosti. Jeho pach byl stejný jako ten, který zachytil na pláži.* /Hele, to je ta fenka od té kočky z pláže./ *Přestal poslouchat hudbu a strčil si airpody do kapsy.* Čau malá, co ty to takhle pozdě. *Promluvil k Maye a začal ji drbat za ušima jednou rukou, zatímco v druhé držel cigaretu. Očima hledal Kim a brzy ji uviděl, jak stojí několik kroků dál a sleduje je s úsměvem.* /To je ona./ Panička tě pustila na volno? *Upřímně si usmál a mávl rukou na Kim v pozdravu.* /Řekl bych, že je to tím vlkem, ale na pláži nás bylo víc./ To je hodná holka. *Pokračoval v konverzaci s fenkou a cigaretu mezitím dotáhl do konce.*
*Kim mu zamávání s úsměvem oplatila a vyrazila k němu. Nepřestávala se přitom culit jako sluníčko.* Ahoj, Lucasi, že by druhá náhoda? *Zasmála se tiše.* Normálně bych ji na volno neměla, nestojí to za ty debaty s policajty, ale zjevně tě chtěla pozdravit. /Stejně je to zvláštní. Společenská sice je, to jo, ale že by byla na někoho až takhle fixovaná, pokud ji ten člověk zrovna nepřecpává piškoty…/ Dlouhý den v práci? *Zeptala se konverzačně, zatímco sklouzla na druhou půlku lavičky. Narozdíl od posledního dost sportovního outfitu na sobě tentokrát měla džínovou bundičku s nejrůznějšími ozdobnými špendlíky a pestrobarevný svetřík, na nohou pak černé legíny a hadrové tenisky, které byly, vzhledem k počasí, buď tichou prosbou o změnu, nebo vyslovenou provokací. Na zádech měla hadrový baťůžek, který lehce cinknul o opěradlo lavičky, když si sedla. Oproti jejich poslednímu setkání navíc měla vlasy vyčesané do ohonu.* Nebo sis jen přišel užít zvuky vody?
*Se zájmem sledoval, jak Maya skáče kolem a jeho prsty automaticky hladily její srst. Vnímal její teplou přítomnost a kontrast mezi měkkostí jejího kožichu a tvrdostí lavičky pod ním.* /Je zajímavý, jak některý zvířata mohou tak snadno přimknout k lidem. Má to něco společnýho s našimi dušemi, nebo je to jen kvůli nějakému pachu, který vydávám?/ Zřejmě máš dobrýho stopaře. *Zaměřil svůj pohled na řeku, zatímco mu dlaně klouzaly po mokré opěrce lavičky. Klidně vdechoval a vydechoval, cítě vůni vlhkosti a cigaretového kouře.* Jo, dlouhý den. *Odpověděl s nevesele pozvednutým koutkem, aniž by se podíval na Kim. Jeho hlas zněl unaveně a těžce. Přejel si prsty přes čelo, jakoby se pokoušel setřít váhu dne, který za sebou měl. Znovu se opřel o lavičku, jeho záda se napnula a ramena se klesla pod tíhou únavy. Jeho ruka automaticky sklouzla k kapse, kde měl krabičku cigaret, ale rozhodl se, že další už nepotřebuje.* /Voda... jediný klidný prvek v tomhle chaosu. Alespoň něco, co tě nepodrazí./ *Tiše přikývl. Navzdory své bouři uvnitř, navenek byl naprosto neotřesitelný.* Voda je klidná, na rozdíl od toho chaosu tamhle. *Pronesl, ukázaje na město před sebou.* Město je jako past. * Jeho slova byla málo, ale měla hluboký význam. Znovu pohladil Mayu, která se k němu tiskla. Poté si promnul šíji, cítil napětí a bolest z dlouhého dne. Přejel si prsty přes vousy, které začaly růst, a uvědomil si, že by mohl potřebovat holení. Zaměřil se zpět na řeku, jeho pohled ztracený v hlubinách svých vlastních myšlenek, zatímco zvuky města za ním tlumeně duněly. *Co ty tu děláš tak pozdě? *Pohlédl na Kim, jeho oči zkoumaly její rysy na chvíli, než se opět odvrátil ke svým vlastním myšlenkám. Oči se mu zúžily, když se pokoušel rozluštit své vlastní pocity a emoce. *
Už to tak vypadá. *S úsměvem se zahleděla na vodu. Už když byla malá, vždy ji k vodě něco táhlo, když si potřebovala odpočinout, srovnat myšlenky, nebo jen chtěla mít chvíli klidu na přemýšlení. Musela se pro sebe pousmát, když sti poposedla a ucítila v kapse bundičky sluchátka. Měla vlastně dost podobný plán jako Lucas, někde se usadit, nebo projít, na chvíli opustit realitu, ale když už se tady tak setkali… Rozhodla se však nic neříct, místo toho přesunula pozornost k Lucasovi. Jeho hlas zněl unaveně a vzdáleně, o to víc si cenila, že se jí rozhodl svěřit alespoň s pár pocity, byť výřečný zrovna nebyl. Pak si všimla si pohybu jeho ruky.* Klidně si zapal, nevadí mi to. I když, cením si toho, že se snažíš nekouřit před Mayou. *Na moment se zarazila, pak se rozesmála, když si uvědomila, že to pronesla, jako by byla Maya malé dítě, které by mohlo pochytit nějaký špatný zlozvyk.* Promiň, mám o ní tendence občas mluvit, jako by to bylo malé dítě. Což ona ještě pořád trochu je, ale - Víš, jak to myslím. *Usmála se. Pohledem se na moment zdržela na jeho tváři. Na tom úsměvu, který se snažil vyloudit, nejspíš ze slušnosti vůři ní, na tom lehce zamračeném obočí, jemném strništi vousů. Když si uvědomila, jak dlouho na něj reálně musela zírat, když si všimla tohohle všeho, lehce zčervenala a pomalu odvrátila zrak zpět směrem k řece a v duchu děkovala za to, že už nebylo jasné denní světlo.* Taky dlouhý den, *odpověděla zamyšleně. Nebyla si jistá, jak moc se mu má svěřovat, nebo kolik by toho reálně chtěl slyšet, ale vrozená sdílnost udělala své.* Včerejší noční byla… No, řekněme, že už jsem měla lepší směny. *Povzdechla si tiše, ale rychle se zase pousmála.* Hlavně budu mít divoký víkend, rodina se chystá na návštěvu, Jednak kvůli oslavy, jednak kvůli tomu vyřezávání dýní, co se koná, tak si předtím chci trochu odpočinout. To víš, rodiče a čtyři bráchové, bude tu živo. *Bylo vidět, že i přes popis situace se na návštěvu těší.* Možná si dám někde pivo, možná si koupím plechovku domů… Nevím. Nešla jsem ven s žádným konkrétním plánem.
*Nechal si Kimina slova projít hlavou, zatímco jeho ruka neustále automaticky hladila Mayu, která se k němu přitulila blíže. Vzhlédl k nebi a vnímal jeho měnící se odstíny v důsledku zapadajícího slunce.* /Dny se zkracují. Už brzy budou zimní noci./ S rodičema a čtyřma bráchama? *Zopakoval, lehce zvedaje obočí.* /Tak to musí být pořádný cirkus./ Představuju si, jaký to musí být chaos, když se všichni sejdou. *Poznamenal s lehkým úsměvem. Podmračeně pak zavrtěl hlavou, jako by si představoval scénu plnou hlučné zábavy a radosti.* Můj táta by řekl, že takový shon je dobrý pro duši, ale já nevím. *Pomalu se naklonil vpřed, opřel lokty o kolena a hleděl do dálky. Poté si promnul spánky, jakoby se snažil vrátit myšlenky zpět k současnému okamžiku.* A co to vyřezávání dýní? To je taková ta věc, kdy děláte ty strašidelný obličeje na dýně pro Halloween, že?* Jeho hlas zněl trochu zvědavě. Očima krátce sklouzl ke Kim, jako by se snažil číst více z jejího výrazu a tónu. Znovu se opřel dozadu a sáhl do kapsy pro další cigaretu, ale pak si to znovu rozmyslel. Místo toho si prohrábl vlasy a pohlédl na Kim.* Plechovka piva doma zní jako dobrý nápad. Alespoň se vyhneš těm davům v barech. Ale pokud chceš doporučení na dobrý pub, znám pár míst. *Ukázal směrem k městu, jako by naznačoval, kde by mohl být ten správný bar. V duchu přemýšlel, co by mohl říct dál, ale jeho myšlenky byly stále zmatené a roztěkané.* /Proč mi tohle dělá takový problém? Je to jen rozhovor./
A to si neumíš představit, když k tomu ještě přibudou všichni prarodiče, tety, strejdové, bratranci a sestřenice, jejich děti… *Rozesmála se.* Je to fajn. Zvlášť když je to přio nějaké podobné akci. Se všema se vidíš, se všemi máš možnost si popovídat, ale alespoň nejsi v centru dění. Nejspíš to dopadne tak, že vyrazíme na dýně, večer skočíme do nějaké restaurace - domácí vaření mi zítra fakt neprojde - a o víkendu nejspíš podnikneme nějaké výlety po okolí. Mamka chtěla vidět tu výstavu, co jsem fotila… Vlastně ani nevím, jestli už začala… *Povzdechla si se smíchem, pak přikývla.* Jo. I když u bráchů to bude spíš děsivě roztomilé a u mě zbytečně umělecké. Přesto je to fajn čas s rodinou. *Nechala svou ruku sklouznout dolů, kde tušila Mayu aby ji podrbala na hlavě, rukou se přitom omylem otřela o jeho.* Promiň. *Pousmála se a přes vodu se zahleděla směrem, kterým ukazoval.* Popravdě, nevím, co by bylo lepší. Lidi by byli fajn, ale zase mám psa. Nechci se s ní vracet domů a znova vyrážet někam do baru, nebo hledat výmluvy proč jsem v tom baru sama se psem, jestli se bojím. Tohle je ideál. *Opsala rukou ve vzduchu kruh, který tak nějak neurčitě zahrnul je oba, psa, lavičku a řeku.* Co ty? Nějaký plán na víkend, nebo budeš koukat do vody? Ne že by na tom bylo něco špatného a… Houby mi do toho je, jsem cizí, ale… Vypadáš smutně. *Nadhodila opatrně. Nechtěla z něj páčit nic, co jí sám nechtěl říct, ale dávala mu možnost cokoli říct, kdyby chtěl.*
*Lucasův pohled stále upřeně sledoval vodu, ale jeho uši zachytily každé slovo, které Kim řekla. Jeho prsty se napnuly, když ucítil dotyk její ruky, ale brzy se uvolnil a nechal je klidně spočinout vedle sebe.* /To byla jen náhoda. Proč tolik přemýšlíš?/ Vždycky jsem měl pocit, že jsem vyrůstal v chaosu, ale tvoje rodina to asi přehání. *Zasmál se tiše, ale bylo to spíše melancholické než veselé. Při zmínce o výstavě se na chvíli zamračil. Výstavy a umění - to nikdy nebylo jeho parketou. Přesto cítil zvědavost, i když se nezeptal. Slova o rodině mu připomněla vlastní vzpomínky. V duchu přemýšlel, kdy naposledy viděl svou vlastní rodinu, a uvědomil si, že už to bylo dlouho.* Můj víkend? Asi zůstanu tady, kouknu do vody, možná dám něco dohromady v garáži. Prostě... klid. *Pokusil se vyznít veseleji, nakolik to přehlušoval jeho klidný tón hlasu. Zaváhal, když Kim naznačila, že vypadá smutně. V duchu přemýšlel, jak moc o sobě chce sdílet. *To je asi můj normální výraz. *Pousmál se. Znovu se opřel dozadu na lavičce, pohlédl k nebi a pomalu vdechl a vydechl, jakoby se snažil vstřebat klid a ticho noci.* /Plechovka piva by teď bodla, ale asi chci dneska zůstat čistý. Zítra zase ranní./
Asi je to o zvyku? Vyrostla jsem v tom, připadá mi to normální. *Usmála se, než pohled opět obrátila k vodě a jen pokývala v odpovědi na jěho poslední slova* /Co vlastně očekávala? Že jí, jako naprosto cizímu člověku, bude něco vykládat o svém životě? Kulový jí do toho bylo, neměla se vůbec ptát./ To nezní jako špatný plán na víkend. *Přitáhla si nohy pod bradu a objala svá kolena, zatímco dál pozorovala drobné vlnky na hladině.* Ale kdyby ses chtěl zastavit na těch dýních, minimálně můžu nabídnout šití zdarma, kdyby ses náhodou řízl. *Usmála se, ale na Lucase se tentokrát nepodívala. Bylo zvláštní, že se vedle něj cítila dobře, viděli se podruhé v životě, podruhé v životě po tmě za městem. Být to kdokoli jiný, nejspíš by byla ostražitá. Ale to, že se poprvé nic nestalo a hlavně to, jak přistupoval k Maye dost otupovalo její smysly.* A promiň, neměla jsem se ptát.
*Povzdechl si a pohlédl na Kim, když se zmínila o vyřezávání dýní.* Nejsem zrovna ten nejšikovnější, co se týče takových věcí. *Zasmál se těžce a podíval se na svoje ruce, jako by v nich hledal známky řezných ran z minulých pokusů o vyřezávání dýní. *No, možná by to byla zábava.*Když zmínila šití, usmál se ještě víc.* Věř mi, asi bych to potřeboval.* Když Kim připustila, že by se neměla ptát, Lucas zvedl ruku v gestu zklidnění.* Je v pohodě.* Na chvíli se odmlčel a pohlédl na řeku. * Většina lidí se bojí ptát, ale ty ne. To oceňuju. *Zamračil se na své vlastní slova a zavrtěl hlavou.*/ Proč to říkám nahlas?/ *Znovu pohlédl na Kim, snažil se najít něco, co by řekl, ale slova mu chyběla.* Nemám moc plánů, ale děkuju za nabídku. Možná to zkusím, když budeš mít čas. Ale. *Zaváhal.* Děkuju za tvou společnost. Většinou jsem sám, takže je to... fajn změna. *Na chvíli se odmlčel, jako by hledal správná slova.* Ale nemusíš si dělat starosti se mnou. Jsem v pohodě. *Bylo vidět, že to byla jedna z těch vět, které si říkal často sám sobě.*
Hele, vím, že jsi říkal, že opravduješ auta, což je poněkud odlišný typ rukodělných prací, než vyřezávání dýní, ale třeba by se na tom dalo stavět? *Navrhla povzbudivě. Když se zmínil o tom, že se nebojí ptát, tiše, nevesele ze zasmála.* Profesní deformace. Jsem zvyklá se ptát, hlavně lidí, co si se mnou nechtějí povídat, ať už pro to mají jakýkoli důvod. Jenže tady nejsem v práci. *Lehký závan větru jí fuknul vlasy do obličeje a ona si je jemně prohrábla, aby je dostala na své místo.* Co tím chci říct je, samozřejmě chápu, že člověk řadu věcí s cizími lidmi řešir nechce, nebo nemůže. Ale kdybys někdy chtěl, nebo potřeboval, jsem tady. *Pak se pousmála.* Anebo se svěř mojí asistentce, *ukázala dolů na Mayu.* Ona mi to pak doma přetlumočí. *Na moment zavřela oči a zaklonila hlavu, jen poslouchala okolní zvuky a Lucasův hlas.* Jak zvláštní je, že jsem myslela na něco podobného? Chci říct, jak pravděpodobné je, že dvakrát náhodně po setmění potkáš frajera, co namísto toho, aby se tě snažil v lepším případě jen okrást někde v uličce, se zakouká do tvého psa? Těžko říct, kdo z nás má větší stěstí. *Uchechtla se tiše. Jeho poslední věta jí připomněla nejstaršího z jejích bratrů. Byl to taky ten typ, co nebyl přehnaně sdílný a raději trpěl sám. Natáhla se k němu a jemně, povzbudivě ho šťouchla pěstí do ramene.* Chápu, nemusíš nic říkat. je to v pohodě. Ale kdybys chtěl, nabídka platí.
*Lucas na chvíli ztratil slova. Jeho oči se upřeně zahleděly na řeku, hledajíce v její hladině odpovědi na všechny otázky, které mu Kim položila. Pohlédl na své ruce, které byly známky dlouhých hodin strávených v garáži, a pak se zasmál.* Máš pravdu. Možná bych mohl zkusit něco nového. *Jeho pohled opět sklouzl k řece a pak na Mayu. Jeho myšlenky se vracely k minulým zradám, k těm, co ho opustili, nebo využili pro peníze. Byl zvyklý, že lidé chtějí něco, co může nabídnout, ne jeho samotného. V hloubi duše ho pronásledovala otázka, proč by na něj někdo jako Kim měla nahlížet jinak. Jeho pohled byl upřený na řeku, když si v duchu promítal Kimina slova. Mluvila o rodině, o výstavě, o dýních. To všechno byly věci, které pro něj byly daleko. Rodina? Ta slova ho bodla. Jeho vlastní rodina byla komplikovaná kapitola, kterou raději neotvíral.* Máš nějaké konkrétní plány na vyřezávání dýní, nebo je to jen rodinná tradice? *Pokusil se svůj zájem maskovat za zdvořilostí.* Je to hodná holka. Měl jsem dřív zlatýho retrívra. *Přiznal tiše. Jeho hlas byl stále hluboký a klidný, ale v očích se objevil stín smutku.* Oni tě nikdy neodsoudí. Prostě tu pro tebe jsou, viď, holka. *Natáhl ruku k Maye a podrbal ji za krkem. Maya byla jedna z mála, kdo mu v posledních letech přinesl klid. Pohlédl na ni a na okamžik se usmál. Byla to upřímná radost z její přítomnosti.* /Kdo z nás má větší štěstí? Rozhodně já. Pokud tohle není zase nějaká past. Čert ví./ Jak jsi jí vlastně našla? Má nějaký příběh? *Zkoušel opět odvrátit pozornost od sebe, aby nalezl komfortnější zónu, kdy pouze nalsouchá.*
Na zkoušení nových věcí není nic špatného. Teda, pokud nechceš zkoušet tvrdé drogy. *Zasmála se tiše. Na obloze si všimla první osamělé hvězdy. Až ji zaráželo, jaký klid tady panoval na to, že byli kousek za městem. Pak lehce zavrtěla hlavou v odpovědi na jeho otázku.* Vlastně nic konkrétního. Možná zítra prohledám pinterest, jestli mě něco nenaťukne. *Uchechtla se.* Je to hlavně rodinná tradice. A nemyslím si, že pojem 'rodinná tradice' reálně odráží, jak vážné to skutečně je. Chvíli jsme se teď s rodinou neviděli, byla jsem buď v jedné, nebo ve druhé práci. To ty záplavy… *Prohodila smutně.* Navíc, naši jak naši, ale kdybych bráškům řekla, že letos svoje narozky slavit nechci, nebo se necítím na dýně, zničilo by je to. Nejmladšímu je osm. *Vysvětlila.* Ale to ze mě teď jen mluví melancholie z práce. Vím, že to bude super. *Usmála se, když zmínil svého psa. Vlastně ji to nepřekvapilo, vypadal jako někdo, kdo si se zvířaty opravdu rozumí. Chtěla se zeptat, ale když viděla jeho výraz a slyšela, co řekl, raději si to rozmyslela. Místo toh se k němu pootočila a sedla si do tureckého sedu.* Má. Jen to teda není žádná dramatická záchrana. Chtěla jsem borderku už dlouho, ale dokud jsem žila s rodinou, stačil mi náš pes. Ares je vlčák našich. Už je starý, ale pořád akční. Nebyl tak důvod si pořizovat dalšího psa. Na kolejích jsem ho mít nemohla, no a tak jsem čekala, než budu mít něco vlastního. Pak jsem se koukala po inzerátech. Psi s PP, bez PP… Víš jak. Jenže pak se ozval jeden klučina od nás z interny, že jejich fenka bude mít stěňata a byl by raději, kdyby se jich ujal někdo, koho zná osobně, než aby se je snažil prodat někomu z internetu, u koho sotva bude vědět, jestli je to vhodný kandidát. Původně jsem se jela podívat na úplně jiného psa, ale… *Tiše se zasmála.* Jak jsi sám posledně říkal, ty oči jsou fakt úžasný. *S úsměvem fenku podrbala.* Navíc, je to terapeut. Jak jsi říkal, jsou tu pro tebe. Nesoudí, nic neřeknou dál. Prostě jsou a to je víc, než dost.
/Jo, holka, i to už mám za sebou./ *Naslouchal Kiminým slovům, avšak z jeho rezervovaného výrazu bylo těžké odhadnout, jaké emoce v něm probíhají. Lucasův pohled byl upřený na vodu, když se zmínila o rodinné tradici. Bylo příjemné někomu naslouchat a nebýt nucen v sobě hledat odpovědi. Nebylo pro něj však těžké pochopit, jak může být někdo tak spjatý se svou rodinou, ačkoliv jeho vlastní zkušenosti byly tak bolestivé. Jeho pohled se zúžil, když zmínila záplavy. Vzpomínky na ty dny, kdy se snažil opravit co nejvíce aut, se vrátily.* Ty záplavy... udělaly spoustu škody. *Řekl těžce. Bylo to víc, než jen o autech. Bylo to o lidech, kteří přišli o své domovy, o své rodiny.* /Moment, zmínila narozeniny?/ Tak proto ta oslava. *Jeho tvář se najednou rozjasnila, jako kdyby rozluštil nějakou záhadu.* Tak to všechno nejlepší, předem. I když ... ani nevím, kdy slavíš. *Podotkl s nadějí, že mu to prozradí.* Takže si spíš Maya našla tebe. *Na tváři se mu objevil stín úsměvu, který věnoval fence. Pak se na chvíli odmlčel, jakoby hledal slova.* Jsi asi hodně spojená se svou rodinou, co? * Zeptal se nakonec. Nebyl si jistý, proč to říká, možná jen hledal něco, co by ho odvedlo od vlastních vzpomínek. Ale Kimina otevřenost a upřímnost ho donutila se trochu otevřít, ačkoliv ne tolik o sobě.* Vlčáci. Silný a loajální. Měl jsem kdysi kamaráda, co měl vlčáka. Byl to náš nejlepší kámoš, i Rockyho. *Jeho hlas zněl těžce, jako by se snažil potlačit nějaké vzpomínky.*
Povídej mi o tom… *Povzdechla si.* Měla jsem pocit, že neexistuje nic, než pohotovost. Teď už je to lepší. Pamatuju si, když jsem to zažila poprvé, ještě na škole. Pak covid… Lítala jsem mezi školou, prací a výjimečně rodinou. Brečela jsem buď v práci, nebo doma. Když někdo přišel do nemocnice 'jen' se zalehlým uchem, člověk cítil strašnou úlevu, ale zároveň se bál, že to tak možná nestihl někdo, kdo potřeboval akutní pomoc… Po určité době si člověk zvykne, najede na nějakou automatiku, ale žere tě to zaživa i tak. *Pousmála se melancholicky, ale pak si všimla, jak se rozzářil. Byl to krásný pohled. Ona sama se přitom mírně začervenala.* Zítra. Respektive za pár hodin, pokud bych to chtěla brát na minuty přesně. *Zasmála se.* S rodinou jsme si hodně blízcí, i s tou širokou. Taková ta rodina, co spolu ráda 'jen tak' jede na hory, nebo se sejde o víkendu, aby spolu zahráli pár deskovek a dali si kafe a bábovku. A jo, Maya si rozhodně našla mě. A bylo to to nejlepší, co mi mohla udělat. Je to nejlepší kamarádka, člen rodiny, takový ten přístav klidu, když už nic jiného nedává smysl. To všechno ona je. Zjevně také dohazovač. *Zasmála se spíše pro sebe, ale pak zčervenala a raději pohled odvrátila k řece. Bylo to řečeno ve vtipu, ale nechtěla Lucase uvést do rozpaků. Na moment se odmlčela. Lucas se mezitím rozpovídal o kamarádovi a vlčákovi.* Chybí ti, viď..? *Zeptala se tiše.*
*Lucasův pohled se ztratil v dáli. Kiminým slovům naslouchal s nádechem melancholie, jakoby jeho vlastní vzpomínky rezonovaly s tím, co říkala. Jeho myšlenky se toulaly, zatímco naslouchal.*/ Co to s člověkem dělá, když vidí tolik utrpení a zároveň se snaží udržet všech pět pohromadě kvůli rodině?/ Zní to, že sis toho prošla dost, Kim.*Mluvil váhavě, snažíc se vyvarovat osobních detailů. *A covid... no, to byl peklo pro všechny. Slyšel jsem o tom, co se dělo v nemocnicích. Těžko říct, co bych udělal na tvým místě. *Zavrtěl hlavou, jako by chtěl zahnat ty temné myšlenky. Stále se vyhýbal přímému očnímu kontaktu, místo toho se pohrával s kameny u svých nohou, jako by hledal nějakou skrytou pravdu v jejich tvarech. Když zmínila narozeniny, Lucas na chvíli ztratil slova. Zpráva o narozeninách ho zaskočila.* Takže... no, všechno nejlepší. Ať už za pár hodin, nebo kdykoliv jindy. * Jeho tvář se na chvíli prozářila upřímným úsměvem, ale rychle zmizel, jakoby se bál, že ukázal příliš mnoho. Slyšel o tom, jak některé rodiny jsou tak sblížené. Jeho rodina byla jiná, ale raději nechal tu vzpomínku ležet. * Je fajn mít takovou rodinu. A s Mayou... zní to, že si tě vybrala skvěle.* Přikývl směrem k feně.* Ten vlčák... a můj Rocky... byl to skvělý pes. Spíš než kamarád, byl to brácha. *Krátce zavřel oči, jakoby chtěl potlačit bolestivou vzpomínku. V hlase měl těžkost, kterou rychle potlačil. *Ale to je život. Někdy dostaneš, někdy ztratíš.* Přiznal tiše, pak zhluboka se nadechl a pokračoval. *Ale, co ty? Připadá mi, že máš toho nad hlavu. Jak si s tím vším vlastně poradíš? * Jeho slova byla upřímná, snažil se přesměrovat rozhovor zpět k ní, kde se cítil pohodlněji v roli posluchače.*
Moc možností není. Buď to zvládneš, nebo se složíš. A asi ti ani nedokážu říct, co z toho je lepší, nebo pochopitelnější. Prostě nějak funguješ, snažíš se myslet na to, že tě ti lidé potřebují a pokud tam nebudeš, tak kdo? Během covidu nebo chřipek padají na hubu hlavně doktoři. Během záplav a požárů hasiči. Když se někdo ztratí, policisi. Ať už je to cokoli z toho, hromadu stresu mají i lidi na telefonu. Ale… Je to práce, kterou jsem si vybrala. *Odmlčela se a přitom poslouchala Lucasovo vyprávění. Měla pocit, že na rozdíl od něj, bez ohledu na práci, měla naprosto bezchybný život. Ne že by si na něj kdy stěžovala, věci brala tak, jak jsou. Její životní motto bylo se hlavně nenechat zlomit. Na straně druhé, za ní stála rodina, pár kamarádů… Otázka je, kdo stál za Lucasem. Natáhla k němu ruku a mlčky siskla tu jeho jako tiché gesto podpory.* Mám toho na hlavu hlavně proto, že neumím říkat ne. A vlastně mi to tak vyhovuje. Občas mě zastaví rodina, Maya, kamarádi, někdo, když tu brzdu nemůžu najít sama. Ale u své druhé práce si odpočinu. Proto ji taky mám, abych se úplně nezcvokla z té první. A naopak. *Usmála se.*
*Když Kim mlčky stiskla jeho ruku, Lucas pocítil nával tepelné energie. Bylo to jednoduché gesto, ale jeho význam byl pro něj hlubší, protože byl citlivý. Byl zvyklý na to, že je sám, a toto jednoduché gest jej zaskočilo.* /Asi to v tuhle chvíli potřebuje./ *Obětavě stisk opětoval, přičemž pocítil, jak se teplota její ruky pohybuje o dost níž, než ta jeho. Muselo to být vlkem.* To je těžký, když si vybereš něco, co máš dělat, ale zároveň tě to strašně vysiluje. Respektuju, co děláš. Těžko bych mohl něco takovýho zvládnout. *Jeho slova byla váhavá, jakoby měl strach říct něco, co by mohl litovat. Při zmínce o brzdě, kterou někdy nemůže najít, Lucas krátce přikývl.* Jo, znám to. Někdy je těžký zastavit a prostě... odpočinout si. Vždycky se najde něco, co člověka táhne dál. /Ketamin, koule.../ *Zhluboka se nadechl, jakoby chtěl vdechnout veškerý klid, který mu to místo nabízelo.* Respekt, fakt. Asi tě to často drtí, ale na druhou stranu, musí to být skvělý pocit, když víš, jak moc lidi pomáháš. *Zavrtěl hlavou. * /Co to zase povídám? Jsem tady já, co "pomáhá" autům, a ona je tam, co pomáhá lidem. To jsou dvě úplný věci. Ona dělá alespoń něco smysluplnýho./ *Jeho tvář byla ukryta ve stínu, ale bylo zřejmé, že se s něčím potýká.* To je fajn, že máš tolik lidí kolem sebe.* Pohlédl na ni s lehkým úsměvem.* Ale taky musí bejt těžký, když se musíš o všechny starat. *Jeho slova byla upřímná, ačkoliv se stále snažil udržet si odstup.*
*Cítila, jak Lucas opětoval její stisk a pro sebe se nad tím pousmála.* /Má hrozně teplé ruce./ *Připomnělo jí to ty chvíle, kdy drbala Mayu, nebo ty, o něco vzácnější, kdy byla u koní. To teplo ji uklidňovalo a cítila vnitřní radost nad tím, že Lucas trochu pookřál, byť to bylo stále váhavé.* Je to skvělý pocit, ale… Neměl bys to cítit podobně? Vlastně jsi takový doktor přes auta. Za námi lidí chodí, když s nimi, nebo jejich blízkými něco je a oni neví, co s tím. Za tebou, když je něco jejich autu a neví co s tím. Možná to není totéž, ale… Když jde o život, nemít po ruce sanitku, nebo auto na transport krve je stejný průšvih, jako nemít doktora. Oprava auta možná není tak psychicky vyčerpávající - i když, asi jak pro koho, já osobně si sama nevyměním ani pneumatiku - ale nadřeš se jinak. A to zase obdivuju já. *Oplatila mu úsměv a bezděky ho přitom po ruce pohladila.* Těžký? Hm… Asi jsem nad tím nikdy takhle nepřemýšlela. Asi je to tím, že jsem se vždycky o lidi starala ráda, ať už to byli bráchové na prolízačkách, babi s dědou, co potřebovali nákup, nebo taťka když poprvé objednával letenky mimo Státy. Anebo někdo, komu jde o pohodu, fyzikckou, nebo mentální. Vlastně je to jedno o koho. Vždycky je to fajn pocit.
*Lucas pocítil jemné pohlazení po ruce a na okamžik se zamyslel. Bylo to něco, co dlouho necítil, a překvapilo ho, jak moc ho to uklidnilo.*/ No tak, stárneme, chlape./ *Pomyslel si s nádechem ironie. Kim měla pravdu, auta byla jeho život, ale nikdy nepřemýšlel o tom takhle hluboce. * No, možná máš pravdu. Ale auto je jen stroj. Když ho opravíš, jede dál. Lidi... no, je to asi komplikovanější. *Jeho hlas byl zamyšlený a jeho pohled na okamžik sklouzl k řece. *Když se podíváš na auto, vidíš problém a víš, jak ho vyřešit. Ale lidi... každý je jiný. U mě je to prostý, u tebe... no, asi těžší.* Pokrčil rameny, nejistě. Lucas měl tendenci minimalizovat svou práci, protože pro něj byla samozřejmostí. * Obdivuju, co děláš. Fakt. Já bych to nezvládnul. Lidi potřebují někoho, kdo se o ně postará, kdo jim naslouchá. * Znovu stiskl její ruku, tentokrát pevněji jako kdyby jí chtěl vynahradit tu všechno oběť, kterou musela kvůli práci učinit.*Kdo by si pomyslel, že se setkáme tady u řeky a pokecáme o životě, co? *Zasmál se tichounce, ale v očích měl stín smutku. Bylo zřejmé, že se s něčím potýká, ale nechtěl o tom mluvit.* Měl bych asi vyrazit. Ale bylo fajn tě zase potkat, Kim. Chceš poslat tu fotku tebe a Mayi? Pořád jí mám. *Vstal a vytáhl z kapsy kalhot telefon, přičemž doufal, že tak možná získá kontakt, ačkoliv nevěděl, k čemu by mu asi byl.*
Taky jsem sestra a ne dotor, Lucasi. Jsou tady věci, kterým nerozumím, je jich dost. Některé diagnózy působí jako ryzí magie. Slyšíš to, ale stejně nechápeš, jak na to ten člověk přišel. *Pousmála se melancholicky. Svým způsobem měl pravdu, bylo to podstatně komplikovanější, jenže ona vždy vyrůstala v tom, že jakákoli práce je důležitá, pokud je poctivá, ať už se člověk věnoval něčemu zjevně obětavému, jako práce v záchranných složkách, nebo něčemu zdánlivě prostému, jako nakupování v obchodě. Kdykoli mohl být kdokoli tím jedním člověkem, co zrovna bude vědět, co je špatně a bude moct pomoci. Tiše se zasmála nad jeho poznámkou o naslouchání.* No od tebe to sedí, většinu večera jsi byl ty, co tady poslouchal vaprávění o mojí rodině, práci, vlastně vůbec všem. A jo, je to obdivuhodné a hrozně milé. Jeho stisk ještě zesílil a její úsměv se roztáhl. Mayu? Nedokážu si představit, že bych si šla dobrovolně k někomu sednout takhle po setmění, ale asi to tak mělo být. *I když byl milý a snažil se působit příjemně, vnímala, že se děje něco, do čeho nevidí. Ale chtěla mu dát možnost se svěřit, až skutečně bude chtít. Přikryla mu ruku i svou druhou a jen se na něj povzbudivě usmála, ten typ úsměvu, který dával najevo, že ví, ale věří jeho úsudku.* Jasně, to by by bylo moc fajn. Pořád poslouchám, že fotím jenom já a kde jsou nějaké moje fotky. Bude fajn mít protiargument. *Uculila se, zatímco mu nadiktovala svůj telefon.* Jen doufám, že přijde i s číslem? Kdybych náhodou potřebovala spravit auto. … Anebo kdybych tě chtěla najít i bez Mayi. *Zadívala se na něj s úsměvem a hlavou lehce nakloněnou na stranu.*
*Lucas se zhluboka nadechl, cítě, jak se jeho srdce rozbuší, když slyšel Kiminy slova. Měl vždycky pocit, že je jeho práce něco obyčejného, ale z její perspektivy to znělo jinak. *Hele, sestra či doktor, stejně máš fakt důležitou práci. A o tom to je, ne? Pomáhat lidem, ať už je to jakkoliv. *Pokusil se o úsměv, ale bylo zřejmé, že má ještě hodně na srdci. Když zmínila, že byla ten, kdo celou dobu poslouchal, Lucas se trochu zastyděl.* No, radši poslouchám, než mluvím. Myslím, že mám... no, trochu jiný pohled na věci.*Jeho mysl se toulala zpátky k několika vzpomínkám, kdy se cítil sám a nechápán.* Jo, pošlu ti to s číslem. A kdybys náhodou potřebovala něco s autem, jsem tu. *Prohlédl si její obličej, ten povzbudivý úsměv, který mu dával najevo, že je v pořádku, jak se cítí. Lucas ucítil mírné teplo v obličeji, když Kim nadiktovala své číslo. Jeho mysl byla v záplavě pocitů. Překvapení, vděk, ale také určitá dávka nedůvěry, která byla zakořeněna v jeho minulých zklamáních. Když zmínila, že by ho možná chtěla znovu potkat, srdce mu zabušilo rychleji. Ale místo radosti se v něm objevila obava.* /To asi neni dobrý nápad. Ale co jí na to říct? Víš, Kim... je to fajn, že se ti líbí náš pokec a všechno kolem, ale... já jsem trochu komplikovaný? Nechci tě zatáhnout do svých problémů. Máš svoji práci, svoji rodinu... a já... no, nemám moc co nabídnout?/ Posláno. *Strčil telefon do kapsy a ještě se sehnul, aby pohladil na rozloučenou Mayu.*Tak třeba se ještě někdy uvidíme. *Pohlédl na Kim s mírným úsměvem, který byl směsicí vděku a zdráhání. A následně odkráčel, přičemž po cestě bylo jasné, že si zapálil cigaretu hned, jak se trochu vzdálil.*
Přesně tak. Takže nepodceňuj cenu svojí práce. Lidi tě potřebujou stejně, jako mě. *Úsměv jí z tváře nemizel, ani když se rozpačitě pčiznal, že stran toho poslouchán měla vlastně pravdu.* Ráda si ho někdy poslechnu. Myslím, ten jiný pohled na svět. Člověk si má vždycky rozšiřovat obzory. *Její mobil v kapse jemně zavrněl, jak jí došla zpráva od Lucase. Číslo si uložila a pak se zvedla z lavičky spolu s ním.* Chápu. Bylo fajn tě zase vidět. A určitě se uvidíme. New York je velký, ale zase ne až tak. *Zazubila se, zatímco se sehnula k Maye, aby zapnula svítící obojek, který měla fenka na sobě.* Měj se! *Mávla na něj ještě, zatímco s pobaveným výrazem pozorovala, jak se se vzdáleností od lampy jeho silueta zvětšuje a rozostřuje až z něj zůstala viditelná jen drobná svítící tečka zapálené cigarety. Cítila zvláštní vnitřní klid a teplo, jako už dlouho ne. S úsměvem se sehla k Maye a něžně ji políbila na čelo.* Co bych bez tebe dělala? *Podrbala ji s úsměvem.* /Co by bez tebe dělal Lucas?/ *Pomyslela si, zatímco vyrazila zpět do města, směrem k nejbližší večerce ve snaze sehnat ono zmiňované pivo na večer.*
*Castor měl zrovna po práci, dneska skončil brzo a tak si řekl, že by si dal ještě někde dobré kafe. Proto když zrovna procházel kolem kavárny, kde rád trávil chvilky, neváhal a vešel dovnitř. Jelikož tma chodil často, ani jim nevadilo, že spolu s Case dovnitř vešla i černá kočka. Ovšem jako kočku jej viděli jen civilové, ve skutečnosti to byla černá liška s rudýma očima. Fér se posadil k malému stolku k oknu a nechal Lynx, aby si sedla vedle něj na měkkou podušku, načež si začal vybíral, co by si dal. Netrvalo mu to dlouho a už mával na servírku. Když k němu přišla, mile se na ni usmál.* Prosím si jedno karamelové Latte a k tomu ten čokoládový dort a jestli mohu prosit i malou misku s vodou, děkuji. *Mrknul na dívku a tak když si zapsala jeho objednávku, odešla. Cas si mezitím vytáhl tablet a začal v něm něco pročítat, čekajíc na svou objednávku.*
*Nikdy by do předražených podniků nevkročila, ale potřebovala zmizet z toho dusna, které mezi ní a Orion propuklo. Byt byl sice její, ale nechtěla svou kamarádku vyhánět jen kvůli toho, že se netěšila na to, co je čeká v noci - loupež. Eshe na ně byla zvyklá, nestyděla se ani nebála, ale vadil jí jeden prvek, a to byla tma. Jenže vysvětlovat něco Orion bylo jako mluvit do dubu.* *Na sobě měla hnědou koženou bundu, černé triko a kalhoty. Nic dechberoucího, na víc neměla. Po jejím boku cupital malý chlapec, který se od své matky nechtěl odloučit a vlastně očekával, že ho Eshe odmění něčím sladkým, co se na něj usmívalo za výlohou. Eshe na sladké neměla ani pomyšlení, i když dnes toho moc nesnědla. Žaludek si ale tak dlouho žádal o kus žvance, že jeho nářek žena již přehlížela. Ona zde šla pro kávu. Tu nejlevnější, zároveň takovou, která ji povzbudí a připraví na večerní dobrodružství.* *Sebevědomě vešla dovnitř kavárny, ačkoli by se měla stydět za malý obnos, který si s sebou přinesla. Lucas ji okamžitě opustil a běžel k dalším proskleným pultům, ve kterých se leskly karamelizované dobroty a jiné pečené zákusky. Eshe se k němu přidala, jen aby se vyhnula tomu, že na ni bude hulákat přes celou místnost.* Můžu tenhle? *Ukázal Lucas nedočkave prstem na ovocný dortík. Eshe okamžitě sklouznul pohled na cenu, čímž ji rychle došlo, že s takovou se kávy nedočká. Avšak na místo zklamání se na svého syna usmála a u obsluhy objednala to, co si Lucas přál. Spolu se synem byla poslána na volné místo v kavárně, aby vyčkala na objednávku a po vybízení, co si objedná ona stroze odmítla.* *Zaujala místo u stolu a Lucase posadila vedle sebe, načež se rozhlédla po místnosti. Na chvíli se zastavila na muži s tabletem, přičemž si nemohla nevšimnout, jak ji začaly svrbět prsty. Možná se najde příležitost, kdy muž odejde na záchod a jeho věci zůstanou nepozorovány. Uvažovala a přemýšlela, ale Lucas vzal věci do vlastních rukou. Muž s tabletem nebyl daleko, tudíž stačilo Lucasovi seskočit ze židle, udělat pár kroků a stát vedle něj, s pohledem upřeným do elektroniky.* Co čteš? *Zeptal se malý chlapec.*
*Fér si popíjel svoje Latté a občas si dal kus dortu, zatímco vedle něj odpočívala jeho milovaná Lynx. Mezitím listoval dokumenty které v tabletu měl a občas tam něco vepsal nebo upravil. Byl d své práce zabraný dost, takže si moc nevšímal, zda někdo odešel nebo přišel a už vůbec si nevšiml, že k němu došel malý chlapec Až když na něj promluvil, tak sebou Castor lehce trhnul a podíval se vedle sebe. Překvapený, jen lehce pozvedl obočí a pousmál se.* Nic zábavného to není. Jen papíry do práce, které se musí stihnout dneska dodělat. *Odpověděl mu a malého chlapce pozoroval.* A copak tady děláš ty? Jsi tu sám nebo s rodinou? *Optal se teď na oplátku on, načež zvedl pohled a jako kdyby hledal někoho, kdo by k tomu chlapci patřil. Lynx mezitím zvedla hlavu a zvědavě si prohlížela nově příchozího. Pak se postavila a protáhla se, načež vyskočila Castorovi do klína a svůj pohled nechala na chlapci. *
*Zamyšleně hleděla směrem, kde seděl muž, dokud se do jejího zorného pole nedostal Lucas. Jeho přemístění ji vytrhlo z myšlenek a donutilo se zvednout. Lucas ani nestihl odpovědět a Eshe stála po jeho boku.* Dobrý den, omlouvám se, proklouznul mi mezi prsty. *Promluvila žena a položila ruku na rameno svého syna, které slabě stiskla. Ten se ale pouze usmál a navzdory gest své matky, která ho chtěla zpátky u sebe se podíval na zvíře, které muže doprovázelo.* Hezká, jak se jmenuje? *Optal se, načež jeho rameno Eshe stiskla ještě pevněji. Nakonec si své snahy rozmyslela a sama se opět odmlčela.* No, nebude vám vadit, když si přisednem? Svého syna už asi nenalákám na nic jiného, když tady máte kočku. *Usmála se pouze ze zdvořilosti, aby měla větší šanci na souhlas. Avšak do její řeči opět skočil malý Lukas.* To není koška! *Zamračil se, čímž si u své matky vysloužil nejen přísný pohled, ale i značné překvapení.*
*Fér čekal na odpověď, ale to se už k nim přidala zřejmě matka chlapce. Castor se na ni jen mile usmál.* V pořádku, nic se neděje. *Pronesl mladý vílák a oba sledoval, stejně tak jako jeho malá zvířecí kamarádka, která jen lehce naklonila hlavu na stranu a ani jednoho nespouštěla z dohledu.* Takhle malá chlupatá koule se jmenuje Lynx a pokud chcete, klidně si přisedněte, mě to vadit nebude. *Pousmál se a vzal tablet, který si schoval do tašky vedle sebe, aby to na stole nijak nepřekáželo, zatímco Lynx posadil vedle sebe na polštářek. Pak se opět zadíval na mladou dívku s malým chlapcem a už chtěl něco říct, když slyšel, co ten malý řekl a na malou chvíli se zarazil. Došlo mu, že má asi zrak, ale nevěděl jestli ho má i jeho matka.* A co by to bylo, je to přece jen malá černá kočička. *Uculil se na něj, stejně jako na ni.* A jak se vůbec jmenuješ? *Optal se ho, snad aby změnil téma.*
*Posadila se na židli naproti muži a jakmile z jejích očí zmizel tablet, vnitru ucítila nepříjemný svíravý pocit. Na jednu stranu neměla nic tak lákavého na odcizení na očích, na druhou stranu ji zhatil plány, nebo je alespoň udělal obtížnější. Eshe si nenápadně povzdechla a unaveně se opřela o opěradlo židle. Sledovala Lukase, aby ho v případě problémů mohla rychle sebrat, ale ten kluk byl bystrý jako liška, rychle se učil a na svůj věk měl občas více rozumu, než jeho matka. Nyní měla ale pochyby, dobře si pamatovala, že jej s Orion učila poznávat zvířata, ale nyní pochybovala, jestli ho to naučila dobře.* Není to kočka, je to... *Chlapec hledal správné slovo, ale nedohledal se. Eshe se nad tím jen usmála a promnula si spánky. Není třeba, aby teď řešila takové hlavolamy a hlavně se hádala s malým klukem.* No, je jedno, co to je, *prohlásí žena lehce znaveně a ohlédne se kolem sebe, zda ji již přinesou její objednávku. Obsluha přišla jako na zavolanou a když malý chlapec uviděl zákusek, okamžitě přemístil svou pozornost na něj.* Jmenuje se... *Eshe se na chvíli zarazila. Nebylo by moudré se svěřit o svém osobním životě před cizími. Na druhou stranu tušila, že kdyby před svým synem lhala, tak jak to má ve zvyku, tak by se okamžitě ozval a muž před ní by věděl, že je Eshe lhářka.* ...Lukas, jmenuje se Lukas. *Odpověděla za svého syna, na kterého se podívala, jak do sebe cpe jedno sousto za druhým. Donutilo jí to se usmát. Byla ráda, že mu chutná, protože by to byla jinak škoda peněz.*
*Castor je oba sledoval a poslouchal je, mezitím jednou rukou hladil Lynx po hlavě a doufal, že už se k tomu, zda to je či není kočka nikdo víc vyjadřovat nebude.* /Hm, možná bych měl tu iluzi dát i na lidi se zrakem, člověk nikdy neví./ *Prolétlo mu hlavou a na ty dva se jen mile usmál, když mu mladá žena prozradila chlapcovo jméno.* To je moc hezké jméno, těší mě Lucasi, mě říkají Castor. *Mrknul na něj a pak pohlédl na jeho matku.* A vy si nic nedáte? Kafe nebo zákusek? Rád vás na něj pozvu, pokud to nebude moc troufalé, ale když už jste se ke mně přidali, tak si říkám proč ne. *Pokrčil rameny a mávl na servírku, aby k nim došla a mladá žena si tak mohla říct, na co by měla chuť.* Smím se zeptat i na vaše jméno, tedy pokud to není tajné. *Optal se jí nakonec ještě, než servírka dorazila k jejich stolu.*
*Chlapec se jen stihl usmát, dokud do svých úst neschoval další kousíček dortu, přičemž spokojeně houpal nohama. Eshe takovou energií neoplývala. Byla tichá, vážná a pozorná. Prohlédla si Castora a musela se znovu nuceně usmát, když tentokrát jeho slova patřily jí.* /Co čekáš, když si k němu sedneš./ *Jeho nabídku chtěla okamžitě odmítnout, ale než se stihla nadechnout, svědomí jí to rozmluvilo. Kávu potřebovala. Nejen aby se probudila, ale aby dokázala fungovat ve společnosti. A proč nevyužít pohostinnosti ostatních. Svá ústa tedy zavřela a přikývla.* Neodmítnu, děkuju. Jmenuju se Eshe, *představila se a poté se otočila na dívku, u které si objednala to nejsilnější, co měli. Jakmile je obsluha nechala opět o samotě, otočila se na Castora a lehce přivřela oči.* Chodíte sem často? Je to klidné místo na práci, *odpíchla se od toho, co říkal Lucasovi a opřela se lokty o stůl.*
*Fér se usmál na servírku a když si jeho přísedící objednala, poděkoval. Pak svůj pohled věnoval právě dívce před sebou.* To jsem rád, jinak moc mě těší. *Mile se na ni usmál a pak si odpil ze své kávy.* Vy si nic sladkého nechcete dát? Mají tady moc dobré dorty, možná proto tady jsem docela často, kvůli kávě a sladkým a taky, že je tady klid. Přijde mi, že venku je všude jen shon, lidé se pořád za něčí honí, pořád něco chtějí ale tady, si člověk sedne, dá si něco dobrého a jako kdyby se zastavil čas. Alespoň mě to tak přijde. Takže sem chodím, ano a docela často. Hlavně, když chci dodělat resty z práce nebo si jen přečíst knihu nebo jen posedět. *Pokrčil rameny a pak se lehce zarazil.* Ehm, omlouvám se. Občas se zapomenu a mluvím až moc. *Mile se usmál a sledoval Eshe, občas i toho jejího kloučka, který tak nějak stále pozoroval Lynx, jenž se k malému pomalu přiblížila a očichávala ho, snad aby se ujistila, že jí nijak neublížil.*
*Poslouchala Castora a tiše klepala bříšky prstů o dřevěný stůl. Dívala se mu do očí a zavrtěla hlavou společně s gestikulací rukou ve znaku odmítnutí.* Nemám chuť, ale děkuju. *Sama nevěděla, jestli říkala pravdu. Hlad měla, dala by si něco, ale sladké by jí brzy žaludek zalepilo. Vnímala odpověď na její otázku a nakonec se opět opřela o židli s myknutím ramen.* V pořádku, nic co by doušek kávy nespravil, *přiznala, že se opravdu rozpovídal do detailů, ale neplánovala jej příliš ponížit, i když to měla ve zvyku. Chtěla se ovládat před svým synem a zároveň by se jí Castor mohl hodit, jestliže udělá dobrý dojem. Servírka brzy Eshe přinesla hrnek s kávou, kolem kterého Eshe obemkla ruce, aby si je zahřála a pomalu usrkla.* No, takže práce…kde pracujete? *I když se mohlo zdát, že se žena ptá nevinně, pomalu si Castora analyzovala. Hlavně jeho majetek.*
*Na to, že nic nechtěla jen kývnul a sám si dal kousek dortu a pak se napil kávy. Pak se na Eshe mile usmál. Přišla mu tichá, taková trochu odtažitá, netušil proč a ani se v tom nehodlal nějak vrtat, přece jen znal ji chvilku a třeba taková prostě byla. On se snažil být dál milý.* Ehm moje práce. Pracuji v Galerii kousek odtud, jsem tam něco jako kurátorem a také maluji, takže tak trochu malíř na volné noze. *Opověděl jí na její otázku a usmál se. On moc rád povídal, zvlášť když měl s kým, ale teď se snažil být trochu méně upovídaný. Přece jen jí nechtěl nějak vylekat.* A co vy? Co děláte za práci, pokud se mohu zeptat. *Napil se opět své kávy a dojedl zbytek dortu, který mu ještě zbyl.*
*Vyčkávala na odpověď a mezitím se napila své kávy, čímž do svého krevního oběhu vmísila další dávku kofeinu. Olízla si rty a prohlídla si tmavou tekutinu, než zvedla pohled na Castora. Obrazy by jistě vynesly, kdyby se dobře představily pozornosti, ale ukradené kousky by se musely dražit opravdu opatrně, aby se nezjistilo, že jsou odcizeny.* Takže umělec, to je pěkné, *promluvila bez jakékoliv emoce, což se mohlo zdát trochu zvláštní.* Daří se vám? Myslím jako jestli bych vás měla znát, pokud bych se o umění chtěla zajímat? *Nadzvedla obočí a prohrábla si vlasy, které byly volně rozpuštěné.* Skáču ke všemu, co něco vynese. Taky na volné noze, když to tak řeknu, *mrkla a v tu chvíli Lucas zvednul svou hlavu a podíval se nejprve na svou matku, než přesunul zrak na vílu. Zřejmě rozuměl tématu, o kterém se bavili a věděl o tom své. Ale nic neříkal. Eshe mu podala ubrousek, aby se očistil a prázdný talíř s příborem odsunula ke kraji stolu, aby si jej servírka mohla vyzvednout.*
Ano, umělec. Je to má vášeň, jak po pracovní stránce, tak i té soukromé. *Pousmál se trochu nervózně, přece jen nebyl slepý a viděl její chování, tedy ano snažil se být milá a konverzovat, ale i tak se mu na tom něco nezdálo. Přece jen byl víla a žil na světě už dlouho, aby věděl, kdy se lidé chovali podivně. I tak s ale stále usmíval a byl milý, ovšem také dost obezřetný.* Ano, když to vezu kolem a kolem tak bych řekl, že si nevedu špatně. Tak slavné jméno sice nemám, ale moje práce už visí v několik galeriích po světe a také se prodávají i na internetu. *Pronesl a pak už jen poslouchal, co povídala ona zatímco ji i se synem pozoroval.* Aha, takže děláte práce se zrovna namanou a jsou dobře placené, chápu to správně? *Optal se, aby e ujistil, že to pochopil, tak jak to vyznělo.*
*Pozorně poslouchala a slabě při tom kývala hlavou. Nesnažila se seznámit, nýbrž muže před sebou analyzovat, jako kdyby byl dobře vykrmená koza na trhu. Na kamarádíčkování neměla náladu ani chuť, zároveň nové přátele nepotřebovala z důvodu její "profese". Moc dobře si pamatovala na ten zlom, kdy své kamarádce, Orion, sdělila svou minulost. U ní se s nechtěnou reakcí nesetkala, ale ne všichni byli jako ona. Eshe se opět napila své kávy a zřetelněji pokývla hlavou, že mu rozumí.* To vám gratuluji, *slabě se usmála a naklonila hlavu na stranu,* často do galerií nechodím, ale jestli se jednou tak stane, budu si na vás pamatovat. *Mluvila zdvořile, aby nepůsobila zase tolik nepřátelsky. Vzápětí tváře nafoukla, když se zeptal a pomalu vyfoukla.* No, zálěží na práci, ale nemám se úplně špatně. *Usmála se trochu víc, ale tentokrát to byl spíše úšklebek, než úsměv. Tato lež ji zabolela, ale nemohla se odhodlat k jiné odpovědi. Zavládlo chvilkové ticho, které prolomilo zvukové upozornění na jejím mobilu. Zpráva od Orion. Eshe si ji přečetla, načež si tiše povzdechla a podívala se na Castora.* Omlouvám se, budu muset už jít. *Mobil si schová do kapsy, zvedne se a dopije poslední doušek kávy, načež hrníček postaví zpátky na stůl.* Moc vám děkuji za kávu a přeji hodně štěstí, *promluvila rychle a společně s Lucasem se odebrala k odchodu. Jedné věci si muž mohl všimnout - střelné zbraně, která koukala Eshe zezadu z kalhot, dokud nezmizela vchodovými dveřmi pryč. Nezbývalo nic jiného, než nechat svou představivost pracovat a domyslet si, v jaké profesi se žena angažuje.*
*Castor si jí prohlížel a snažil se stále mile usmívat. Jeho pocit mu ale napovídal, že tady není něco úplně v pohodě. Něco se mu na ni nezdálo, ale nemohl přijít na to co. Nic špatného neudělala, to ne, ale šlo spíše o to jak mluvila, jak se tvářila, co z ní v tu chvíli vyzařovalo a to Castora lehce znervózňovalo.* Tak třeba jednou se tak uvidíme. U nějaké prohlídky nebo akce, kterou občas Galerie pořádá. *Pousmál se a pomalu dopil své kafe, když už dával prázdný hrnek na stůl, viděl, že se Eshe už postavila na odchod. Castor jí poslouchal a pak jen přikývl.* Není zač, rádo se stalo, hlavně že vám chutnalo, oběma. *Pousmál se a pak jen Lucasovi zamával a pokynul na pozdrav i Eshe, než jen sledoval, jak oba odchází. Nemohl si nevšimnou zbraně, kterou měla, nad tím však jen zavrtěl hlavou a raději ani nepřemýšlel o tom, co by tak mohla dělat za práci nebo na co ji měla. Když pak k němu došla servírka, zaplatil. Postavil se a spolu s Lynx se pak odebral k sobě domů, kde chtěl pokračovat v práci.*
*Remi se s Kimberly nakonec domluvil, že se s ní sejde v jedné z kaváren na Manhattanu. Proto, když pak mohla i Aless a nebyla zaneprázdněná, tak mohli vyjít. Se sebou ji bral už jen proto, že přeci jen, byla nevěsta, a za druhé, on by neuměl případně zalhat. Jistě, obejít ano, ale bylo to riskantní, hlavně u civilky beze zraku. I tak ale zastával to, že bude-li milá, na svatbě jí chce i tak. Když pak dojeli autem, ve kterém je dovezl Jeff na místo, tak vystoupil, galantně podržel Aless dveře, a když vystoupila, zase je zavřel. Pak už si poupravil své oblečení a šel. Pro dnešek zvolil hnědé, společenské kalhoty s páskem a bílou košili s ohrnutými rukávy. Do kavárny vešel jako první, držíc Aless dveře a už se rozhlížel, kde je ta jejich možná fotografka.*
*Alessandra si toho moc ani neplánovala, přece jen, tohle byla jejich svatba a pro ni to bylo momentálně přednější jako její práce a tak, když jí předtím Remi poprosil, aby s ním šla, souhlasila. Nechala Jeffa aby je odvezl a když pak s Remim vešli do kavárny, jen se rozhlédla kolem sebe. Na sobě měla dlouhé černé kalhoty, bílou košili a na tom černé sáčko.* Hele a ty víš jak ta fotografka vypadá, nebo tak? Ať vím, koho hledat? *Optala se Remiho. Ona sama netušila, kdo to byl nebo jak vypadala, přece jen tohle zařizoval právě její snoubenec, tak si myslela, že když dostal na ni kontakt, že dostal také i popis.* A co si prostě někde sednout a počkáme. Buď už je tady a nějak nás pozná a my jí nebo teprve dojde a pak přijde k nám. *Pokrčila rameny a hleděla na něj.
*Kim seděla u okna po levé straně, zády ke zdi tak, aby viděla na příchozí. Na sobě měla tmavě hnědý rolák a černé kárované kalhoty s vysokým pasem a vedle sebe na volné židli odložený kožený batoh, který ladil s páskem. Před ní na stole stál zaoblený skleněný hrnek se světle zelenou tekutinou, ze které se vydatně kouřilo. Ona sama byla ponořená v knížce, ale její pohled se občas zvednul ke dveřím, aby se ujistila, že náhodou nedorazili její potenciální zákazníci. Castor ji vybavil stručným popisem a ona sama sázela hlavně na to, že nejspíš bude podobně charismatický jako jeho přítel. Chvíli se nic nedělo, ale pak si všimla vstupujícího páru a hlavně toho, jak muž galantně podržel své partnerce dveře. Ne jako řada mužů, kteří když už je přidrželi, tak dvěma třemi prsty a tvářili se, že je to obtěžuje. Tohle bylo jiné. Krátce si je prohlédla a věříc svému instinktu, s vřelým úsměvem na ně zamávala, zavřela svou knížku a čekala až přijdou blíže, aby se s nimi mohla pozdravit a podat jim ruku. Napřed Remimu, na kterého dostala kontakt, poté i jeho partnerce.* Ahoj, já jsem Kim, moc ráda vás oba poznávám. Než řeknu něco dalšího… Páni. Vám to oběma tak sluší. *Její úsměv se ještě rozšířil.* Prý sháníte fotografa na svatbu? *Optala se, než sklouzla zpět do své židle.*
*Remis e na Aless usmál.* Počkej, počkej, já se porozhlédnu. *Pronesl jejím směrem. To už ale viděl, jak se na něj dívala dívka až moc podobná tomu, o kom Cas mluvil.* Bingo. *Šťouchl do Aless. Pak vstal, zamířil směrem k dívce a podal jí ruku.* Remi Luca, Moc mne těší. *usmál se na ni Remi a pak nechal i Aless, aby jí podala ruku. Podržel své snoubence židli a pak se posadil i on.* Víte, ano, slyšeli jsme o vás. A nechtěli jsme tuto schůzku rušit, takže půjdeme přímo k věci. *Pronesl Remi a podíval se na Aless, jako kdyby čekala, že jej doplní. On už dál moc mluvit nemohl, nemohl lhát.*
*I ona se rozhlížela, pak si všimla dívky, která na ně mávala, ale to už do ní šťouchl i Remi. Jakmile k ní došli, pousmála se.* Alessandra Ransom, i mě těší. *Podala si s ní ruku a pak se posadila, načež Remimu poslala tiché díky, za jeho galantnost. Když se pak všichni posadili, poslouchala je a jakmile Remi domluvil, Aless se usmála.* Ano, je pravda, že jsme sháněli fotografa, ale bohužel se nám nabídl někdo jiný, koho jsme nakonec přijali. A jak už řekl Remi, nechtěli jsme tuto schůzku jen tak zrušit. Vaše práce je úžasná a tom není pochyb, ale nějak se to seběhlo všechno najednou a vybral se někdo jiný. Snad se nebudete nějak zlobit, že jsme takhle ztráceli váš čas. *Pronesla lehce se pousmála. Snažila se být milá, přece jen pořád se učila nebýt k lidem taková jako dřív.*
*Remi i Alessandra působili jako velmi milý pár. Sice trochu jakoby z jiného světa, ale nebylo to divné, spíš tak nějak uklidňující. Když jí vysvětlili situaci a v podstatě se omluvili, jen překvapeně nadzvedla obočí.* Proč bych se zlobila? Vždycky uvítám dobrý tip na focení, zvlášť na akcích tohoto typu, to ano. Ale samozřejmě chápu, že se okolnosti mohou změnit. Navíc, nejsem váš dvorní fotograf, nebo tak něco, naprosto to chápu. *Vysvětlila.* Naopak si moc cením toho, že namísto esemesky jste se mi to rozhodli sdělit osobně, to pro mě opravdu moc znamená. Nestává se to často. *Usmála se.* Dáte si něco? Snad všechny nápoje tu mají výborné, od kávy až po čaje, nebo matchu. *Kývla směrem ke svému hrnku.*
*Remi poslouchal, co Aless říkala a souhlasně kýval hlavou. Pak ale, aby to nevypadalo nijak zle, se na ni pak nakonec usmál.* Ale, pokud budete mít zájem Kim, tak hledám někoho, kdo by mi udělal nějaké profesionální fotky v obchodě. Víte, mám krámek s hudebninami a hodilo by se mi něco, co bych hodil na net, nějaký pěkný materiál, a já jako umí si to nafotit sám, ale tak nějak jsem reději, když to má v rukou profesionál, jestli mne chápete. *Usmál se na ni. Pak stiskl Alessandře ruku a podíval se na ně. Jakmile se Kim nabídla s pozváním, nebo je spíš vyzvala, co si dají, jen nesouhlasně mlask.* Ne ne ne, to jsem chtěl udělat já... Dámy, dáte si něco? Dovolte mi pozvat vás, prosím. *usmál se na obě dvě.*
*Upírka ji sledovala a poslouchala jí. měla trochu obavy, že se mladá žena naštve a začne dělat scény, ale když to přijala úplně v klidu, Aless to překvapilo a docela mile, proto se pak usmála.* Jsem ráda, že se tedy nezlobíte a je to všechno v pořádku. Navíc si myslím, že je asi lepší to říct takhle osobně, než přes telefon. *Pousmála se na ni mile a stiskla Remimu ruku, pak už ho jen poslouchala a koukala na něj. Když zmínili pozvání, tak se lehce ošila přece jen i kdyby si objednala, nepila by to, ale nechtěla se nijak prozradit a pak se jen usmála.* Dám si je kávu, děkuju mi amore. *Mrkla na něj, než se otočila ke Kim a chvíli nad něčím přemýšlela.* A vy se fotografováním živíte nebo je to jen váš koníček? *Optal se jí pak.*
*Kim se rozzářila.* Opravdu? To by bylo skvělé. Hudebník jsem tedy opravdu jen amatérsky, ale věřím, že vám dokážu nafotit jakýkoli nástroj tak, aby se prodával sám. *Odpověděla a její hlas jen stěží skrýval její nadšení. Pozvání přijala trochu ostýchavě.* Dala bych si mangový džus, děkuji. *Pousmála se, pak svou pozornost přesunula k Alessandře.* Kdysi jsem chtěla. Fotila jsem od mala, mám několik mladších sourozenců a někdo ty rodinné vzpomínky zaznamenávat musel. *Zasmála se.* Fotila jsem už snad všechno; objekty, umění, lidi, zvířata, v klidu i v pohybu. Účastnila jsem se i soutěží. Ale pak se něco stalo a… No, dnes jsem zdravotní sestra. *Vysvětlila.*
*Remis e usmál a přijal dívčiny objednávky, pak, i když věděl, že by došla servírka, doběhl k pultíku, kde celý akční objednal, co bylo zadáno. Pak se vrátil a posadil se ke stolu, než se na obě zaculil. Svůj pohled ale nenechal na Aless, nýbrž na Kim.* Hrajete? nebo, hraješ? Mohu tykat? Přijde mi to volnější. *Uculil se na ni sladce.* A na co? Nějaký speciální nástroj, nebo kytary? Jak jsem říkal, mám obchod s kytarami, tak kdyby jsi chtěla někdy dojít, tak proč by ne, budu rád za nové zákazníky. A to s tím focením zní skvěle, děkuji! Kontakt máme, domluvíme se. *Mrkl na ni. Pak poslouchal dál. Občas byl trochu neotesaný...* Něco se stalo? Ach...no, pokud o tom mluvit nechceš, pochopím to. *Zarazil se ale hned a upřel pohled na ubrus.*
*Aless se jen usmála a pak Kim dál poslouchala, když povídala o své práci, přece jen, když už se zeptala, bylo by neslušné to neudělat.* Já jsem vaši práci viděla na internetu a musím říct, že je to opravdu skvělé. Máte talent, to se musí nechat a pokud vás to baví a naplňuje, tak jen tak dál. *Pochválila jí práci a usmívala se, když pak šel Remi objednat jejich pití, jen za ním koukla, než svůj pohled opět věnovala Kim. Pak už jen poslouchala jak se s ní Remi bavil. Po chvílí jí ale úsměv lehce z tváře zmizel, i když ne úplně, to když si všimla jak na ni fér koukal a hned jí nabídl tykání. Nakonec nad tím jen lehce zavrtěla hlavou myslíc si, že to nic není.*
Jste moc milá, Alessandro, opravdu. *Bylo vidět, že Kim, byť je živá a optimistická duše, rozhodně nebere pochvalu jako něco samozřejmého a hodně to pro ni znamená.* Jak jsem říkala, je to velký koníček, skoro na úrovní práce a vždy mě těší, když to někoho zaujme. *Remi se mezitím vrátil a její pozornost se opět přesunula k němu.* Jasně, to bude jedině fajn. *Usmála se, když navrhl tykání.* Jen na kytaru. Nejsem profi hudebník, je to spíš na takové to hraní u ohně, na akcích, když se sejdeme s kamarády u někoho doma… A tak. Kytaru mám ještě po tátovi, je už to taková babička, ale na vandry je to lepší než zbrusu nový kousek, ale upřímně? Přemýšlela jsem, e rozšířím sbírku. Dvě kytary se sejdou. *Zazubila se. Když se jí zeptal na onu událost, její úsměv trochu posmutněl.* No… Stala se jistá věc, když jsme byli se třídou na sporťáku. Jeden kluk se skoro utopil… Naštěstí to nedopadlo nijak tragicky, já měla za sebou kurzy první pomoci a jiný spolužák byl plavčík, ale… Tak nějak mě to tehdy přimělo přehodnotit priority. Umění je skvělé, ale lidský život je cennější. *Vysvětlila tiše.*
*Remi se usmíval, když sledoval, jak si dívky rozuměly. Pak se podíval na Kim a kývl na souhlas.* Ach, neboj se, i takoví lidé, jako ty, co jen hrají jen tak, nebo začínají, k nám chodí taky, myslím si, že dokážeme vyhovět jakýmkoliv zákazníkům, kteří o tom alespoň něco ví. takže kdyby náhodou, víš, kde mě najdeš. *Naklonil se přes stůl a mrkl na ni jedním okem. Ani mu nedošlo, že je něco špatně. Remi už byl prostě takový- jemu se pro něj normální, milé chování jevilo tak, jako se jiným jevilo flirtování. Nepřišlo mu to proto divné, ani si neuvědomil Alessiny podněty na druhé straně. Byl prostě svůj.* Ach, to je taky pravda. lidský život má svou cenu, to určitě má. Ale teda, klobouk dolů, mladá dámo. *Usmál se na ni.*
To vy taky Kim. *Pousmála se na ni a když před nich servírka postavila objednávku, jen se na svou kávu podívala a přemýšlela, jak to udělat, jenže z jejího přemýšlení jí dostal Remi a to, jak se choval ke Kim. To s ní vážně flirtoval nebo se jí to jen zdálo? Nebyla si jistá a proto se jen lehce zamračila a dál je poslouchala., než pak koukla z Remiho na Kim.* Je dobře, že se z toho nestala tragédie, už jen díky vám, což je milé a úctyhodné. I to, že děláte ve zdravotnictví je něco skvělého. A ano, lidský život je cenný, jen hodně lidí to nikdy nepochopí a své život zakazují pro blbosti. *Pronesla a pokrčila rameny, sledujíc je oba dva.*
No, minimálně by se mi hodily náhradní struny. Ale pokud mě zaujme nějaká z kytar, nebráním se ani nákupu. Díky, Agnes, *usmála se na servírku, když jim donesla nápoje, pak se její pozornost opět obrátila k dvojici, s hlavou lehce, zamyšleně nakloněnou na stranu, když je poslouchala. S ohledem na to, že byla sestra, byť nebyla psycholog, základy této kouzelné vědy ji neminuly. A teď, když s oběma snoubenci strávila trochu času, lecos jí vrtalo hlavou. Oba byli až nadpozemsky krásní. Jenže zatímco u Remiho se ta krása, podobně jako u Castora, tak nějak přenášela na ni a cítila se její součástí, vedle Aless si spíš připadala nepatřičně. Jako by neměla sedět ve společnosti někoho tak krásného. Jenže jejich krása a elegance jakoby byla tím jediným pojítkem mezi nimi. Remi byl velice živý, komunikativní a jeho zájem byl buď upřímný, nebo ho roky piloval, aby tak alespoň působil. Aless nebyla vyloženě chladná, ale měla pocit, že ten zdvořilý zájem je maximum vřelosti, jaké z ní dostane. V nejmenším se tomu nedivila, jednak ne každý byl otevřený, jednak… Reagovala by lépe, kdyby byla s partnerem na pracovní schůzce s cizí ženou a on s ní flirtoval? Upřímně ji to zaráželo. Kdyby byli na schůzce sami a byl nezadaný… Situace by se možná vyvinula jinak. Ale v rámci respektu k Aless ho v tom nehodlala podpořit. Její pozornost se tedy přesunula k ženě.* A vy, Aless? Čím se živíte?
*Remi souHlastně kývl hlavou. Poslouchal jak Kim, taky Aless.* Přesně tak, moje snoubenka má pravdu. Dělat ve zdravotnictví, to je prostě něco supr. Nebo alespoň to si myslím. Já jsem vždycky tady k těm pracím, které zachraňuji lidské životy, ať to je policie, zdravotnictví, a nebo třeba hasiči, měl vždycky účtu. Přeci jenom vy riskujete občas svoje životy, ale hlavně i své nervy, v podstatě pro ostatní. To je moc hezké životní poslání. *Pokýval Remi souhlasně hlavou, a usmál se.* A jistě, přijď kdykoliv budeš chtít. Mám otevřeno skoro pořád. *Usmál se na Kim a pak se podívám na Aless. Sám se napil ze svého mátového čaje, kterému byl donesený, a stále se usmíval, jako kdyby se nic nedělo.*
*Alessandra si vzala svůj hrnek kafe a chvíli přemýšlela, nakonec jednou rukou pod stolek vytáhla pár tabletek krve, které měla od Ele a když měla hrnek na klíně, nenápadně, a hlavně rychle je do kávy hodila. Nechtěla, aby to vypadalo, že se jí ani nedotkne a tak počkala, až se rozpustí a pak se zkusila lehce napít. Držela se, aby se neošila, ale i tak ten jeden lok polkla a kávu pak postavila zpět na stůl. I s krví, kterou si do ní dala, jí to nechutnalo a usoudila, že víc už pít nebude. Mezitím je však oba poslouchala, především koukala na Remiho, ale když Kim oslovila jí, na chvíli se zamyslela.* Já se věnuji autům. Nakupujeme je, dáváme je na zakázku dohromady a prodáváme. Takže se tak nějak pohybuju v automobilovém průmyslu. A prosím, taky mi tykej, když už sis potýkala i s Remim. *Pousmála se na ni. Tak trochu to pravda byla, autům se skutečně věnovala ale jen jako koníček, ale to jí říct nemohla a už vůbec ne to, že je podsvěťanská dealerka. Pak jen poslouchal Remiho a když řekl, co řekl jako poslední, jen nad tím pozvedla obočí a pod stolem zatnula ruku v pěst.*
*Kim se pousmála.* Zvláštní, že to zmiňuješ, Remi… Nedávno jsem se potkala s takovou zajímavou partou na pláži ve Staten Island. Teda, partou… Oni se prý do toho večera taky neznali, ale řekni, jaká je pravděpodobnost, že si sedneš s cizími lidmi k ohni a jeden z vás je hasič, další sestra a dva dělají v charitě? *Zavrtěla s nevěřícným úsměvem hlavou. To setkání jí i teď ve vzpomínkách přišlo tak nepravděpodobné, že kdyby ho skutečně nezažila, nevěřila by, že se lidé opravdu seznamují až takhle náhodně. Nebylo to tak, že by si jako sestra neuvědomovala, že to taky mohla být parta psychopatů, kteří jen čekali, až kolem půjde vhodná oběť. Ale one prostě vždy v lidech viděla to nejlepší. Její pozornost se opět přesunula k Aless.* Takže auta? Páni. *Usmála se.* To byste si popovídala spíš s klučičí částí naší rodiny, já autům nějak zvlášť nerozumím. I když, obvykle alespoň poznám, co je s tím mým špatně. *Dodala s povzbudivým úsměvem. Podvědomě cítila Alessin vzrůstající neklid a stejně tak podvědomě toužila jí dát najevo, že ona pro ni rozhodně žádné nebezpečí nepředstavuje. I když… Představa, že by měl někdo jako Aless považovat někoho jako Kim za nebezpečí v jakémkoli smyslu nebo formě byla přinejmenším úsměvná-*
*Remi se na mladou civilku usmál, načež se opět napil ze šálku.* To je pravda, není to až tak moc velká pravděpodobnost, ale tak musí to být přece jen kouzelné ne? Optal se s úsměvem na rtech, jako kdyyby byl zasněný, než se pak se uculil jako měsíček na hnoji a hleděl na dívky před sebou, usmíval se a poslouchal, o čem si povídaly, zatímco jsi míchal svůj čaj. On sám k tomu moc říct co neměl, tak prostě jen poslouchal. Neodpustil si sem tam podívat se na Kim, stejně tak jako i na Aless.* No ale tak, je pravda, že zkrátka si prostě občas dobrými lidmi sednete, a to se to nemusí ani plánovat. Zažívám to třeba právě teď. *Usmál se opět na Kim a zlehka jí pokynul hlavou.*
Ano, auta. Řekněme, že jsou skvělým prostředkem, pokud chcete na chvíli prostě jen vypnout. *Pousmála se.* Stačí jen nasednou a jen tak někam jet. A teď mě napadlo, kdybys náhodou měla problém někdy s tím tvým, stačí napsat. *Usmála se, nebo se alespoň snažila, byla nervózní a cítila se dost nesvá. Když pak Remi mluvil a ona slyšela, co řekl, byla to pro ni asi taková poslední kapka. Pro ni bylo nové cítit lásku, stejně jako cítit ten osten žárlivosti, který jí právě teď dostal.* Omlouvám se, ale budu se muset už vzdálit. Mám ještě nějaké povinnosti. *Zalhala s úsměvem, hledíc na Kim před sebou, načež se postavila.* Ráda, jsem tě poznala a třeba se ještě potkáme. *Pronesla a aniž by koukla na Remiho, se vydala k východu. Dalo ji velmi velkou námahu udržet si klidnou tvář a úsměv na tváří, zatímco v ní žárlivost bublala. Nakonec vyšla ven, jde zamířila k postranní uličce, kde měl parkovat Jeff. Jakmile tam došla, praštila rukou do zdi a rozčíleně zavrčela.*
/To už je druhý automechanik během pár dnů,/ *pomyslela si. Remi mezitím opět začal mluvit a ona jen vnímala Alessino rohořčení, keré, kdyby mohlo, nejspíš by dostalo fyzickou podobu a začalo na Remiho vrčet.* Taky jsem tě ráda poz- …nala… *Větu dokončila polohlasně, protože Aless z kavárny vystřelila jako šíp. Ona sama potichu koukla po Remim.* Hele, houby mi do toho je, takže ptát se nebudu, ale… Být tebou, šla bych za ní. *Chvíli uvažovala, jestli se nezeptat, zda takhle flirtuje s každou slečnou, ale situaci by to nezlepšilo a zhoršovat ji nechtěla, tak se na něj místo toho jen omluvně usmála.* Taky jsem vás oba moc ráda poznala. Pozdrav Aless, až se trochu uklidní. Jinak vám oběma přeju hodně štěstí a doufám, že se vám svatba vydaří. *Zvedla se od stolu a podala Remimu ruku.*
*Remi sledoval, jak se Aless zvedla a dala se na odchod. Říct, že v tu situaci nechápal, co se dělo a co jí přeletělo přes nos by bylo slabé slovo. Proto se pak podíval na Kim a kývl na souhlas.* jasně, jo...jo. Každopádně, díky za vše, kdyby jsi se chtěla zastavit na svatbě, doraž. *Mrkl na ni ještě, než ji potřásl rukou a pak se vydal na odchod. Hned, jak vyběhl ven, se rozhlédl po Aless, kterou našel. Stála kousek od něj. Remi k ní hned došel a položil jí ruku na rameno. *Co se děje, mi amore? Vše v pořádku?* Optal se. Než by ale stačila odpovědět, tak přijelo auto, které řídil Jeff, oba nasedli a odjeli směrem k Alessině domovu.* Přesun do vily
*Koncerty byly za ní, stejně jako spousta byla určitě ještě v životě před ní a...byla plná dojmů. Z cestování, z toho, jak měla pocit, že nemá klouby v kolenou samou nervozitou a vším možným a protože už se o tom podělila s těmi, které brala jako rodinu vlastní či nevlastní, tak mohla tyto zážitky předat dál, aniž by se urazili, že to nevěděli dříve než "ostatní". Triss na sobě měla lehké šaty s rozparky dlouhé až ke kotníkům a sandálky. Celá ve světlé barvě, až na fialové kamínky šperků se pomalu přesouvala do jedné kavárny, a zastavila jen dvakrát - aby si koupila květinový věnec do vlasů, protože se jí hrozně líbily pestrobarevné kvítky a chvíli pozorovala slečnu, jak se s tím s vášní dělá, až se pro to sama nadchla, a aby napsala Sebastianovi restauraci...protože měla chuť na kakao. A ledový čaj. V obráceném pořadí, protože jí bylo horko a její modlou byly v takovém počasí lidé, kteří vymysleli deodoranty se svěží vůní, které opravdu vydržely docela dlouho. Sebastian byl...no chlap. Tak nějak doufala, že lov a jídlo jsou dvě věci, které neodmítne. A kakao, ale to si zvládne najít v meny i sám nebo mu to dojde, když si ho objedná. Sama se pak usadí s tím, že počká na známého, než přijde a zatím si dá jen ledový čaj - broskvový s mátovým základem.*
*Keď mu príde správa od Triss a prečíta si ju, zamračí sa. Dlho sa nevideli. Triss sa ktoviekde túlala, prevažne, tak ako vždy, a každý raz po určitom čase napíše, aby si mohli medzi sebou ako kamarátky vymeniť svoje skvelé zážitky, ktorých síce Triss možno má po hlavu, ale on nemá tak zaujímavý život, mimo to, že sa s ním stále rodičia nechcú poriadne rozprávať, pokiaľ nejde o niečo dôležité v Inštitúte, že s Grace sa tiež vidí iba raz za čas, rovnako ako so svojim bratom, a mimo to chodí vždy po určitom čase upratovať zbrojnicu, trénovať buď von alebo do tréningovej sály, či na hliadku, mimo to, že sa stará o dieťa, ktoré mu Triss zavesila na nos spolu s celým Spolkom. A síce bol za to rád, Lotty si celkom obľúbil, aj keď to nechcel priznať nahlas, niektoré veci ohľadom jej výcviku a výučby boli v zlom stave. Preto keď vidí správu, nchá si chvíľu na premyslenie, či odpovie pozitívne alebo negatívne. Nakoniec však neodolá tomu, že sa s Triss vidia len raz za čas a aj keď od neho zase bude chcieť, aby si otvoril srdce, porozprával jej o živote a objímal ju a ďalšie tomu podobné veci, odpíše, že príde. Nemá teraz práve okrem pár papierovačiek nič na práci, tak zájde do izby sa prezliecť a už je na ceste mestom k podniku, ktorý mu Triss poslala. Čierne tričko mu obopína hruď, tak sa nevyhne tomu, že niekoľko žien (i mužov) mu venuje veľavýznamný, zaujatý pohľad. On však ničomu z toho nedáva poriadny význam a keď vstúpi, v rýchlosti zazrie pri stole sedieť čarodejku, s ktorou sa mal stretnúť.* Dobrý deň. *Pozdraví znudeným, hrubým hlasom čašníčku, čo prechádza okolo neho a postaví sa k Triss.* Keby som mohol, tak zastrelím slnko. *Povie trochu nadurdene, pretože jeho pleť trochu načervenala, keď sem kráčal. Usadí sa oproti a keď sa zjaví čašníčka, objedná si to isté, čo Triss, aby si nemusel prezerať menu a vyberať si, čo si dá. Otočí sa k čarodejke s nadvihnutým obočím, akoby jej naznačoval otázku “Tak teda, ako ide život?”*
*Nějakou chvíli čeká, takže má čas si detailně prohlédnout menu a...protože zřejmě chce potrápit svá střeva a obecně žaludek, pikantní čína s kuřecím masem a po ní kakao očividně zní jako plán. Druhou možností byl tatarák, který taky dlouho neměla. Po česneku je však dech mnohem horší než po číně. Ne, že by je to mělo trápit, líbat se rozhodně nebudou. Jak mu kdysi řekla, připomínal jí bratra...a nějak se ním i stal, stejně jako blízkým přítelem - ač věčně nabručeným. Její pozornost upoutá jen co vkročí, přehlédnout jej bylo docela...obtížné. Zřejmě byli jako den a noc. Široce a vesele se usměje a poposedne si radostí. Jen ten pohled stačí, aby si poposedla ještě víc, až se povážlivě dopředu nakloní židle, jakoby ji měl kus nábytku za chvilku nechat sklouznout pod stůl. Triss to nějak moc neregistruje a natáhne ruce, aby ho vesele chytila za ty jeho a pak ho po nich poplácala s dětskou radostí.* Mám extrémně moc zážitků! A míst, kam se někdy musím znova podívat. A umět portály, vezmu tě tam okamžitě! A taky....oooo můj bože! Být v davu při koncertě je něco, ale stát na pódiu! *Vyletí z ní pomalu jedním dechem a jakoby se snažila svým nadšením nakazit i Sebastiana.* Byla jsem nervózní, ale extrémně! Tam bylo hrozně lidí! Podělat to, tak se propadnu, ale - *Vydá zvuk podobný vypísknutí, protože pro ten pocit vlastně nemá ani slova a poposedne o to víc, až se židle se zavrznutím poodsune a Triss se musí velkou částí opřít o stůl, který se taky na jedné nožce začne naklánět, jakoby ji chtělo obojí prostě shodit na zem. Hrana stolu se zřejmě zakousne Sebastianovi do předloktí a ona se nadzvedne, aby židle s tichým zaduněním dopadla zpět, stejně jako stůl. Pití se považlivě stačilo zklouznout na okraj a nyní se znovu zapotácelo.* Myslela jsem, že moje klouby se prostě rozpustily, jak se mi třásly kolena! Ale - bylo to úžasné! Ta energie těch lidí! Zamilovala jsem se. Víš jak je euforická láska, no ne? A to bylo prostě...sakra... *Vydechne ještě teď skoro vzrušeně - ne v sexuálním směru a jak se pořádně opomínala nadechnout, tak jí zčervenají tváře a ona po dechu musí zalapat.* Víš, jaký to je pocit, že jo? *Skoro se zamračí a pátravě si ho prohlédne, nejspíše s potřebou, aby jí porozuměl a sdílel její ... všechno.*
*Hneď čo sa usadí a ešte ani nemrkne na to, čo vlastne za typ reštaurácie Triss vybrala, aby si mohol premyslieť, čo si dá, už ucíti dotyk na svojich rukách a on spoza zachmúreného obočia premeriava svoje ruky v tých jej, len aby pohľad dvihol a ironicky sa na ňu uškrnul. Necháva však ruky v takej polohe, ako ich uložil, keď sa usadil. Čarodejka na neho ihneď vyhrnie množstvo viet a on je aspoň rád, že nemusí nič hovoriť zo svojho života, aj keď určite aj na to príde. Nechá si pred seba položiť limonádu, jednu ruku si od Triss uvoľní a pritiahne si pohár k sebe, aby sa cez slamku napil.* Uhm, uhm… *Prikyvuje a naoko hrá, akoby mu to prelietalo jedným uchom dnu, druhým von, ale Triss je na neho už príliš zvyknutá na to, aby nedokázala odhadnúť, že takýto on je, ale skutočne mu nevadí Triss počúvať.* Nádych, výdych. Neprevrať sa z tej stoličky, Kriste! *Zamručí na ňu spolovice akoby bol otrávený, spolovice trochu ustarostene, presne ako niekto, kto to nepovie, ale radšej to ukáže, keďže hneď ako sa stolička Triss popsunie, sám sa trochu nakloní, akoby ju chcel pri tom pohybe zachytiť, bez toho, aby si uvedomil, že tak urobil. Na jej otázku iba jemne pokrúti hlavou.* Ak som niekedy vedel, zabudol som to. *Povie úprimne a s jemným podtónom akejsi nervozity, nakrčí obočie a mykne plecom. On veľmi tomu nerozumie, aj keď čarodejka chce, aby sa vedel vcítiť do tých pocitov, o ktorých mu prezradila. Čo zažila a čo to v nej vyvolalo.* Ja… nikdy som nebol spevák a ak si si nevšimla, davy ľudí tiež nie sú moja… *Na chvíľu sa zastaví v rozprávaní a mykne hlavou do strany.* …šálka kávy. /Na to potrebujem teba, aby si mi to povysvetľovala, inak budem žiť pod kameňom, ako doteraz. Život lovca. No./ *Preblesne mu hlavou a zaškerí sa, skoro akoby ju nabádal, aby pokračovala v hovorení.* Pokúsim sa to pochopiť.
*Nepostřehne snahu ji zachytit, jak byla rozjetá, ale zarazí ji Sebastianova odpověď.* Kecy! *Vypálí ohnivě - metaforicky - ale nikoliv popuzeně.* A co Grace? Vždyť ji máš rád..a vsadím se, že víc než to. *Nevinně zamrká.* Notak, svěř se mi! Vždycky se tváříš jako ledová socha, ale uba už víme, jak to je. Kdybys se mnou nebyl rád a nepovídal si, tak by ses nikdy nesvěřil o...alkoholu, tom, že už jsi obdivuhodně dlouho čistý - moje poklona - a ani s ničím jiným. Takže....čekáááám, určitě mě totiž chápeš, že jo? *Polkne a trochu hekavě se nadechne. Řekla to velmi rychle, aby jí do toho nemohl skočit a přerušit její monolog, načež si podepře bradu a upře na něj štěněcí pohled, který si přímo žádá, aby prozměnu o své lásce vyprávěl on.*
*Trochu ho zarazí, ako na neho vybrechne jej nesúhlas. Pretočí očami. Keď sa Triss rozhovorí, nadýchne sa, aby niečo povedal, ale nenechá ho. Niekoľkokrát otvorí a zatvorí ústa, z frustrácie si zaryje nechtami do dlane a zažmurká očami, stiahne hlavu do boku a jednou rukou začne prstami bubnovať po stole. Potichu, hľadiac na ňu, sa pomaly napije, utrie si ústa chrbtom ruky a vydýchne.* Skončila si? Cítiš sa fajn? *Pýta sa jej, akoby ju podpichoval, je to taký jemný sarkazmus, ktorým naznačuje, že o tom nejak nechce hovoriť. A priamo by o láske ku Grace nepovedal, že je euforická. Skôr budovaná cez bolesť. Na tom nič euforické nie je. Znova pretočí oči dohora a frustrovane si premkne koreň nosa medzi prstami.* Fajn. Ale s Grace je to iné. *Povie jej úprimne. Do lovkyne bol zahľadený už tak dlho, že mu prišlo prirodzené byť s ňou, príde mu zvláštne preberať tému teraz s Triss ako dvaja stredoškolskí pubertiaci. Rozhodne sa nechodiť okolo horkej kaše, aj tak sa to Triss dozvie skôr či neskôr.* Fajn, vyhrala si. *Aj keď to nerád priznáva.* Nechcel som to hovoriť, lebo som si nebol istý. *Ubezpečí ju, aby s tým počítala, že aj keď jej to povie, u neho samého je to stále veľká neznáma neistota, ktorej čelí každý deň, aj keď odvtedy ubehli už týždne a nič sa nezmenilo. Grace to nevzala späť.* Požiadal som ju… *Sťažka vydýchne poslednú časť vety.* … o ruku. Spokojná? *Povie, pohodí k nej hlavou a keď príde čašníčka znova, objedná si u nej nejaké jedlo a znova pozrie na Triss, zamračený.*
*Nakloní hlavu do strany.* Ale pořád je to ta emoce..*Nadhodí v pobídce to rozvinout, které doplní o gesto rukou. Oči se jí vesele leskly a ona si začala kousat do rtu, jakoby sledovala napínavou scénu. A pak jí prostě spadne brada, kterou si po chvíli zaklapne rukou s cvaknutím zubů o sebe. Oči jí takřka vypadnou z důlků a čarodějka vyskočí na nohy, div neshodí na Sebastiana stůl i s obsahem a místo toho se na něj okolo krku pověsí sama jen co se k němu trochu skloní. Poťape ho dokonce po vlasech.* A nebolelo to, že? *Pak mu dá jemňounký, skoro neznatelný políček do zátylku, jak se odtahuje a když si sedá zpět, tak se dotčeně - naoko - mračí.* Jak dlouho? A říkáš mi to až teď? * Zvedne obočí. Byla na turné, ne že by při něm měla enormní množství času. Pak se ale usměje a pokyne mu v nevyřčeném přípitku a culíc se od ucha k uchu sklenkou s tajícím ledem.* Teď už by ses měl naučit tančit. Svatební tanec a tak víš jak. *Zazubí se pobaveně a párkrát trhne obočím vzhůru.* A potřebuješ oblek. Máš oblek? Jeeee půjdeme na nákupy? *Tentokrát se nadchne zase jiným směrem. Nákupy milovala pokud nakupovala pro jiné. Ohledně sebe byla vcelku praktická a skromná.*
*Trkne sebou dozadu, nie od ľaku, skôr od čudesného prekvapenia, keď na neho Triss spoza stola vyskočí ako lovec na lovnú zver.* Hej! Upokoj sa, dobre? *Povie mrzuto, odtisne si z hlavy jej ruku, no nechá sa vyobjímať.* Dobre, dobre. *Povie, keď už sa mu to zdá po pár sekundách dlho a trochu ju od seba postrčí, aby si sadla na svoje miesto. Začne sa pohrávať s prstami na svojich spojených rukách, o ktoré sa začne opierať, keď sa Triss znova vzdiali naproti nemu. Nakrčí nos a frustrovane si povzdychne.* Vieš to len dnes, pretože som sa snažil oddialiť túto prehnanú reakciu. *Podotkne naoko otrávene, no zároveň je rád, že aj po tom všetkom, ako sa k Triss správa, je k nemu stále ako medveď na med. Chytí sa za hlavu hneď pri ďalšej natešenej vlne, ktorá z čarodejky vyletí, až má chuť ju obliať tou limonádou, z ktorej sa práve chystá napiť. Srkne si trochu a povzdychne.* Nepôjdeme na nákupy. Oblekov mám neúrekom. Triss, Triss… preboha, tá svadba nie je zajtra. *Vyhŕkne na ňu, aby ju konečne trochu upokojil, skoro akoby stresovala pred skúškou z najťažšieho predmetu.* /Tak to mi chýbalo, aby sa ma pokúšala pripravovať. Ešte nič nie je vyriešené./ Nie že by som ti chcel kaziť radosť, ale ešte nič z toho nie je isté. *Uzemní ju trochu slovami i pohľadom, jeho hlas seriózny. Ani ohľadom Grace či rodičov, ani ohľadom Spolku.* /Nie je to tak ľahké./ *Pomyslí si.*
Zrovna ty bys to měl mít za sebou raději, co nejdřív. *Zasměje se a když ji začne mírnit zatváří se sklesle.* To neznamená, že by ses neměl snažit! *Vyvrátí jeho myšlenku, nicméně už mnohem klidněji a...jaksi "dospěleji"?* Jsi hrozný pesimista. Musíš se snažit, pokud bude snaha u obou, bude tam větší pravděpodobnost. *Mrkne, ale ještě o něco zvážní a zklouzne jej pohledem.* Nebo v tom je víc?
*Jeho oči sú neveriacky prižmúrené, keď sa zahľadí na čarodejku oproti sebe, nadvihne jedno obočie a frustrovane si povzdychne.* /Snažiť sa? Bodaj by som nebol pesimista, keď som sa snažil posledných sedem rokov. Ale to asi nestačí./ *Chce na Triss vyhŕknuť ťažko, ale prehĺtne veľkú nespokojnosť, hromadiacu sa v jeho hrdle - nie kvôli Triss. Ju radšej zaťažovať nebude, kým sa niečo viac nevyrieši.* Myslel som, že si si už zvykla. *Odpovie nakoniec trochu sarkasticky, no kamarátsky smerom k nej ohľadom jej poznámky, že je pesimista. Slniečkár teda nebude. Taká je Triss, aby fungovali ako slnko a mesiac. Možno preto sa stále kamarátia, mimo to, že ju má rád. Oprie sa rukami o stôl, olízne si pery a uhne pohľadom, ktorý zabodne do nejakého plagátu, zalepeného na stene.* Ide tak trochu o viac, než len o to, že si neverím. *Prenesie nakoniec otvorene a jemne si zavrčí popod nos.* Grace je, no… nelahodí Spolku. Takže ani môjmu rodu. Ale môj rod je to, čo ju z toho môže vysekať, tak… *Vyhŕkne zo seba úprimne a sťažka sa napije vo veľavýznamnom tichu, ktoré u neho po jeho slovách nastane, akoby tým chcel podčiarknuť význam svojich slov.*
Víš jak to ale je...naděje umírá poslední. *Trhne rameny po skoro něžném prohlášení, kdy vlastně řekla, že by se stále mohl stát...třeba i optimistou.* Občas ti to i jde. *Dodá povzbudivě, ale pak se doptá dál a při první odpovědi nadzvedne obočí. Jedno. Jen to pravé. Zamručí. Znělo to jako podobně patová situace jako nedávný soud s Lotty.* Rodu nebo rodině? Tvá nejbližší rodina je na tvé straně?
*Zahľadí sa na ňu a jemným pokrútením hlavy si vzdychne, jemne mu cuká kútikmi úst, keď mu povie o nádeji.* No jo, otrepaný výraz o nádeji, chápem chápem. *Prenesie trochu uštipačne, priateľsky ju podpichujúc. Možno sa teraz z toho smeje, ale znova keď odíde od Triss bude musieť riešiť, ako situáciu vyriešiť, hlavne aby z toho vyšli dobre s rodinou, so Spolkom a rovnako tak aj s Grace. Cíti sa ako medzi mlynskými kameňmi, ale nepovie to, no zvraští obočie a natiahne sa po kakau, aby nevychladlo. Slabo si odpije a pretočí očami.* Rodine. Rod je rodina. Rozumieš. /A proti nim nepôjdem, ale ani proti Grace./ *Potom vzdychne, premkne si koreň nosa a na chvíľu zatvorí oči. Než ich znova otvorí, na pár sekúnd zapremýšľa a vzdychne.* Je to nepríjemná situácia, čo ti na to poviem. Ale neplánujem z toho vycúvať, na to ju až moc… *Začne, no nedokončí, rýchlo sa napije a je mu jasné, že Triss dopne, čo chcel povedať ďalej.*
Já se toho držela, nic víc jsem v jednu chvíli neměla. *Nechtěla napřímo říct, v pekle. Snad mu to dojde z rozmrzelého tónu hlasu, nebo to obecně vztáhne na špatné situace v jejím životě. Rychle to ale nahradí výrazem, aby neničila atmosféru. Triss pokroutí hlavou.* Ne. Rod je rod. Veliký, s mnoha větvemi, spousta a spousta příbuzných, které ani nemusíš pořádně znát. Rodina jsou ti nejbližší kolem tebe...a ty které si najdeš, aby byli tvou rodinou. Třeba Grace je tvoje rodina, ať jen jako partnerka nebo žena. *Vysvětlí mu vlastní filozofii rozdílu a pousměje se ještě zpětně nad tím, že Sebastian chtěl říct, že ji miluje.* Doufám, že jí jsi to řekl. Vztahy jsou sice komplikované, ale vlastně hezké. *Pousměje se a sama si jaksi zasněně na moment skloní zrak k hrnečku kakaa a zamíchá ho. Možná to je indicie, že sama má vztah, možná jen vzpomínka na to, co bylo a už není...*
*Obranne zdvihne ruky pred seba.* Dobre, dobre, ja ti to neberiem, všetci máme niečo. *Povie, aby trochu vyrovnal svoj predchádzajúci výrok, aj keď to nie je práve najlepší spôsob ospravedlňovania alebo čoho. Bolo však vidieť, že sa Triss jeho slová dotkli a tak iba odvráti výraz, napije sa kakaa a oblízne si vrchnú peru.* Fajn. Možno máš pravdu. Ale zachovanie rodu je zachovanie rodiny. Ochrana mena je ochrana rodiny. Všetko je to spolu. Celý rod a jeho členovia sa dotýkajú mojej rodiny. *Vysvetlí, ako to myslel. Celý ich rod sa drží ny vsokých priečkach vo svete nefilim kvôli tomu, ako sa správa každý jeden člen. Presne tak, ako rod Lengthorn, ktorý pritiahol ku Grace nežiadanú pozornosť len kvôli menu. Aj keď nepoznala osobne nikoho z nich.* A áno, Grace je moja rodina. A keď ju môj rod príjme, bude ňou oficiálne. *Dopovie nakoniec. Áno, s Triss súhlasí. Rodinu si môžeme vybrať, na krvi nezáleží, ale on tak nebol vychovaný a mimo to, ako sa cíti vo svojej rodine, stále ich má potrebu chrániť a zachovať ich dobré meno, aj keď svadbou s Grace môže nejaké vzťahy naštrbiť - prevažne s rodmi, ktoré mu ponúkali svoje mladé dievčatá za ženy. Sleduje ju chvíľu spoza hrnčeka, keď sa znova napije kakaa. Pomaly uloží hrnček späť na stôl a uškrnie sa.* A čo tvoje vzťahy? Čo Sander? *Otočí tému na ňu, pretože sa už začal cítiť nekomfortne z pozornosti, ktorú mu dávala a očakávalo sa, že odpovie.*
*Ve výsledku s jim souhlasila, proto pak už jen pokývala hlavou než si odkašlala.* Moje vztahy? Žádné oficiální... a se Sanderem spolu nejsme už...více než rok. Rozcházeli jsme se na Nový rok. Přelom 21 a 22. To jsem ti už zmiňovala...ne? *Ošije se a prohrábne si vlasy.* Ale je to fér otázka. *Uzná nakonec, že když jej vyvzpovídala o Grace, dluží mu také odpovědi.* Co Lotty...leze ti na nervy?
*Zamyslí sa, keď mu Triss povie o Sanderovi. Nie je si istý, či mu to hovorila, ale akosi mu aj samotnému došlo, že nie sú spolu. Už príliš dlho ich spolu nevidel a nakoniec, ani Triss o ňom vôbec nerozprávala. A ako sa mu zdalo, Sander má zrejme iný interest, aj keď svojim sledovateľským zručnostiam ohľadom vzťahov sám veľmi neverí. Mykne plecom.* Nepamätám si, ale akosi mi to aj nejak došlo? *Povie skôr rečnícky a dopije nakoniec kakao. Aj tak mu ešte ostáva ľadový čaj a po tejto kombinácii zrejme nebude dobré skočiť na hliadku - čas zrejme presedí na toalete. Ale čo už. Nemôže Triss súdiť za jej masochizmus voči vlastným črevám. Sám po nej objednávku zopakoval. Pozrie smerom k Triss a aj keby sa ju chcel opýtať na tie neoficiálne vzťahy, radšej pokračuje v pre neho profesionálnejšej téme, čo sa týka lovcov.* Lotty? Asi som už zostarol a zmäkol, ale je viac fajn, než som trénoval predtým iných lovcov. Minimálne ak má nejaké hlúpe pripomienky, necháva si ich pre seba. *Prenesie celkom rád, že to tak je.*
Mě by jsi na tréninku neocenil. Pamatuješ si ještě, jak došlo k tomu mému zlomenému prstu, no ne? *Ušklíbne se a zamává prsteníčkem do vzduchu, načež si povzdechne.* Ráda bych ji viděla, ale hádám, to teď nebude úplně...košér. Kór, když Spolek na mě asi dohlíží.... ne?
*Mykne pleciami a škodoradostne sa pousmeje na Trissin prsteníček.* No, mám vysoké nároky, ale už som asi starý. *Prenesie akoby to nič nebolo. On totiž má pocit, že ak by pred pár rokmi stála Lotty na mieste Grace, keď ju trénoval, zrejme by k nej tiež nebol práve najvrúcnejší. Ale akosi to stále považuje za fajn, aj keď Charlotte práve nie je najlepším článkom inštitútu v boji proti démonom.* Už ju pomaly vezmeme aj do terénu, ak sa naučí byť viac disciplínovaná. *Prenesie a napije sa, spoza pohára s čajom pozrie na Triss, ako sa zatvári po tejto poznámke. Keď čaj položí, utrie si kútiky úst a nakrčí obočie.* No, sledovaná si, Spolok si na to dáva pozor. Ale… keď už bude Charlotte pripravená viac, možno sa budete môcť stretnúť. Alebo ak o to požiadaš. *Navrhne jej a aj keď pôsobí Triss spokojne, nie je si istý, či ho nebudú zaujímať tie neoficiálne vzťahy, aj keď nie je síce práve “kávičková kamarátka”, ktorá sa zaujíma o sexuálny život svojich priateľov a pchá im do života nos, asi by rád vedel, s kým sa Triss stýka. Predsa len už toho v jej živote veľa skončilo fiaskom.* Tak a… o tých neoficiálnych vzťahoch mi povieš, či ako? *Opýta sa, ako si zakašle a obzrie sa do strany, akoby to bola úplne nestranná otázka.*
Budu doufat, že to všechno zvládne a bude vpohodě. *Napije se čaje a pozvedne obočí.* Uhm...neoficiálních vztazích? Mám...přítele. *Pokrčí rameny a hledá v jeho očích, jak zareaguje.* A ne na Zemi. *Dodá opatrně, čekala možná opovržení. Sebastian neměl rád podsvěťany a z nějakého důvodu ona byla výjimka...a asi se bála jeho reakce. Protože byl kamarád a na jeho názoru jí záleželo.*
*Odfrkne.* Pokiaľ nebude robiť hlúposti, tak to zvládne, aspoň s mojou, Tsaiovou alebo Calebovou pomocou. /A neverím, že to hovorím nahlas, k*rva./ *Pomyslí si ešte k tomu, ale necháva to už tak. Triss videla viac jeho úprimnejších spotov než mnohí iní ľudia. A Caleb je predsa už o niečo zodpovednejší, hlavne, ako sa zdá, po tom, čo má dieťa a Charlotte je taktiež ešte dieťa so slabosťou vytvárať neplánované problémy a ako nová lovkyňa je tiež v zodpovednosti celého inštitútu. Odpije si a vysrkne z dna pohára posledný kúsok čaju, než položí pohár ťažko na stôl a oblízne si pery, ako sa oprie dozadu do operadla. Nadvihne obočie a prekríži si ruky na hrudi.* Hej? A kde potom? *Opýta sa so serióznosťou a ironickým podtónom v hlase, keďže mu na Triss záleží a tá sa vždy mieša do problémov.* /Možno od nej to Charlotte pochytila./ *Namrzene si pomyslí a vie, že zrejme jej priateľ bude z Faerie, no chce, aby to vyšlo z jej vlastných úst.*
Zimní dvůr. *Odvětí Triss tiše, stále byli na veřejnosti a zabubnuje prsty do stolu.* Víla. Víceméně. *Opraví první slovo, Gideon byl pul víla. Měl matku civilku. Polkne a zvedne od prstů zrak čekajíc na rozsudek.* Není zlý. Na mě.
*Sťažka vzdychne a pokrúti hlavou.* Myslel som si to. *Najskôr si zamrmle popod nos a chytí sa za koreň nosa.* Vieš, ako teraz Spolok a celý podsvet vníma víly? *Opýta sa jej skoro nepočuteľne, aj keď s istou várkou vypočítavosti. Nakoniec si vzdychne a jemne pokrúti hlavou znova, akoby tým chcel naznačiť pocit, ktorý nevie dať do slov. Nakoniec, tomu asi nemôže zabrániť, aby si Triss vyberala, do koho sa zamiluje, na základe ich rasy.* Tak si dávaj pozor, nepodceňuj víly. *Upozorní ju, akoby bola malé dieťa, ktoré také veci nevie. No zároveň stále cíti akúsi zodpovednosť a potrebu jej také veci hovoriť, aby sa ubezpečil. Predsa len, Triss na seba vedela lepiť problémy a on sám nevie posúdiť, aký vkus má na mužov. Keď príde čašníčka, nechá si vziať prázdny hrnček z kakaa a pohár z čaju a iba hrubo a namrzene poďakuje, čím si zaslúži namrzený pohľad kútikom oka, než čašníčka odíde.* Tak… povieš mi viac? *Opýta sa vážne ako otec na výsluchu.*
Vím. Historii jsem si trochu prostudovala... *Přikývne opatrně a vážně, skutečně věděla. Zimní válka, tak se jí říkalo. O královně Carmině už také slyšela...a věděla, že je Jasonovou matkou. Přikývne, jistě víly nemohla podceňovat a na druhou stranu právě mezi vílami měla hodně blízkých. Možná se měla spíše narodit jako jedna z nich. Usměje se na číšnici, když ji nechá vzít prázdné nádobí a přitáhne si ještě nedopitý čaj.* Eeee... *Protáhne, když výslech pokračuje a opře se lokty o stůl, aby do dlaní složila bradu.* Vesměs jsme se viděli u vyvolání Haurese. Připojil se k boji na moji a Sanderovu stranu, ale tam to bylo takové...no není to úplně čas na seznamování. *Pokrčí rameny. V té době spolu se Sanderem ještě nechodili. Oficiálně se dali dohromady až necelý měsíc na to, jenže kartami jim zamíchalo peklo a fakt, že po vyvolání Haurese na setkávání se nebyl čas a tak se vztah pomaličku rozpadal pomalu dřív než začal. A po pekle už to šlo z kopce úplně, až se rozhodli více méně oboustraně to ukončit, než to jejich dobrý vztah poznamená. A dva měsíce na to, když pila na antidepresiva se nějak dostala do společnosti Gideona a...jeden by řekl, že jednorázovkou to začne i skončí.* Když jsem byla ve Faerii za mým dobrým přítelem, trochu jsme pili a tak...a s Gideonem jsme se potkali na odchodu, tak jsem ještě zůstala...a tak. Pak jsme se prostě ještě párkrát viděli a nějak to vzniklo? *Nechce příliš zabíhat do detailů toho, že spolu začali spát na prvním oficiálním seznámení, ale možná to Sebastianovi došlo, když jí zčervenaly tváře a ona si s odkašláním upije studeného nápoje.* Mimochodem, jezdit na koni není zas tak snadné jak to vypadá. *Malinko se odkloní od tématu, i když ne zcela. Vzhledem k tomu, že tématem byl její partner asi bylo nasnadě přijít na to, kdo ji na koni učil nebo učí. Pak si odkašle.* Mám Faerii ráda, moje magie se tam ztratí a potkáš tam tak zvláštně vypadající víly, že kdybych měla odkryté znamení, nikomu by to nijak nevadilo. Nemusím si tam dávat pozor na to, co řeknu - ne v ohledu, kdy by to prozradilo podsvět, nemusím skrývat magii a můžu prostě být... Jasně, ne všechny víly ocení někoho jiné rasy v jejich říši, ale...nevím. Na Zemi taky ne všichni oceňují existenci jedince nebo rasy, takže to asi není až takový rozdíl. *Pokrčí nakonec na vysvětlenou rameny a pak se ušklíbne.* A žádná víla se mě nikdy nepokusila zabít, narozdíl od jiných ras. *S významným ušklíbnutím se podívá i na Sebastiana. Jejich první setkání taky nebylo úplně růžové. A když se opil a vyhrožoval jí probodnutím, tak také ne. Ale vesměs víly ji ani nestavěly nikdy před soud.* Ale nefilim vesměs také ne. *Nadhodí, aby ho nepřepadly výčitky, měla to být jen zábavná vzpomínka na to, kde začínali a kde jsou nyní. Dokonce mu věnuje jaksi něžný úsměv a mrknutí.*
*Počúva, čo mu chce povedať a cíti, že sa v ňom začína vzbudzovať akýsi hnev. Argumenty, ktoré Triss má, nevyriešia to, čo sú víly zač, nevrátia späť vojnu, ktorú ukončila jeho terajšia snúbenica s tým, že teraz za to ona sama trpí. Snaží sa pochopiť, že je Triss opantaná láskou alebo zaľúbením alebo príťažlivosťou, na tom nezáleží, ale nejako mu to nejde a akosi by ju mal zrejme pochopiť v tom, ako sa rozhodla, a podporiť ju v jej rozhodnutí, ale to rozhodnutie sa mu nepáči. Prekríži si ruky na hrudi a kým niečo povie, párkrát sa nadýchne a vydýchne, aby nebol priveľmi nepríjemný.* Ak vieš, čo sú víly zač, tak vieš, že sa mi to nepáči. *Začne najskôr a svoj pohľad má zabodnutý do očí Triss. Vlastne on sám sa teraz zasnúbil s osobou, ktorá išla proti Spolku, ale išlo o niečo, čím zachránila podsvet a doplatila na to. Tak ako víly nechali na dva mesiace Grace zmiznúť, okrem Jasona jej nevytvárajú práve príjemné pocity, keď je u nich vo Faerii a samotné fungovanie, lákanie civilov a iných rás do svojho sveta, ich hrdosť, podlosť a namyslenosť sú niičím iným než dôvodom tisícov problémov.* Sú to manipulatívne bytosti. Kvôli nim trvala vojna niekoľko rokov v celom podsvete a mohla trvať dodnes. Áno, každá rasa má niečo na triku a nehovorím, že sú lovci dokonalí, ale ide o pravdepodobnosť, v ktorej môžeme počítať, koľko lovcov priemerne vytvára konflikty s osobami, s ktorými sa stretnú, a koľko je víl. Chápem, že to znie pokrytecky práve odo mňa… *Pokračuje vyjadrením k jej poslednej poznámke a zamračí sa, pretože pod vplyvom alkoholu nie je jediný, čo robil problémy.* …ale myslíš, že prečo teraz celý podsvet považuje víly za okraj spoločnosti? A to hovorím ako niekto, kto z hĺbky duše neznáša upírov. *Dokončí a nakoniec si premkne koreň nosa medzi palcom a ukazovákom a sťažka vzdychne. Chce jej povedať, že ak sa niečo stane, tak si za to môže sama, že podľahla kúzlu víly, ale zároveň ho akýsi pocit ochrany a záchrany zadku nepustí k tomu, aby to povedal, pretože stačilo by, aby niečo podobné vyslovil, a už by Triss k nemu po pomoc neprišla.*
*Povzdechne si.* Jsem si toho vědoma. Ale manipulovat se mnou chtějí všichni, v čem se liší zrovna víly? V tom, že tento rys je jim běžně předkládaný? Kolik znáš starších čarodějů? *Zeptá se a nadzvedne při tom obočí. Víc to ale nerozvádí a jen skloní trochu posmutněle pohled dolů a pokrčí rameny.* Hele...nemáš rád obecně podsvěťany, ale mě z nějakého důvodu ano. Stejně tak já neobhajuji celou společnost víl nebo jiné rasy, ale mám jednotlivce, které mám ráda. A jasně, taky jsem se párkrát spálila, ale...prostě mi věř v tom, koho mám ráda. Mám důvod, proč mám dané osoby ráda, i proč případně nemám. *Vydechne nakonec a povzbudivě se usměje, možná je to víc úsměv pro ni.* Budu vpohodě, hm? Nemůžeš mě přece chránit před vším, co mi dá život do cesty. *Chápala, že jeho důvody jsou pádné, nicméně neznal Gideona, znal jen víly, jak se mu ukázaly ve své kráse, aniž by měl možnost poznat někoho, kdo by mu to vyvrátil, že všichni zástupci rasy jsou stejní. Nebo možná jen ona nepoznala nikoho, kdo by jí dal důvod si to myslet. Na druhou stranu upíři ji opakovaně přesvědčovali, že nejsou rasou v jejíchž kruzích by si našla přátelé...a nyní se přátelila s mladým upírem Taylorem. Vždycky jsou výjimky. Vždycky. A ona jim ochotně dávala šance, co bylo možná trochu naivní, ale zatím ji pomyslně hryzla do zadku jen jedna její šance a tou byl Malachai. No dobře, ještě někdejší beta vlkodlaků, s nímž se pro Jacka pokusila vyjít a snad pár dalších osob, ale...nemohla všechny hodit do jednoho pytle pro pár špatných zkušeností. To je jakoby hodila do jednoho pytle všechny civily a vlkodlaky kvůli mafii její matky. A dost možná i čaroděje.*
*Pri poznámke o čarodejoch sa mu hneď do hlavy vyplaví meno Axela Queensa a odfrkne si.* Myslíš, že okrem teba mám nejakých čarodejov rád? *Opýta sa a aj keď mu napadne Hiram, že s tým sa celkom ok rozpráva, keď na seba vždy náhodne narazia a síce je Hiram otravný, to kedysi bola aj Triss. No nemá teraz potrebu vyťahovať nejaké ďalšie čarodejné meno. Stačí, že približne pozná Axela, ten vie byť hrdý a dramatický stále. Nakrčí nos. Nakoniec ďalšie slová Triss sú pravdivé. Naozaj existujú výnimky, aj keď si to nemyslí o upíroch, ale možno dá Triss šancu, aby dokázala, že nie každá víla je k-nda, snažiaca sa iba o svoje šťastie a na nikom inom nezáleží. Sťažka a frustrovane vzdychne a stále pozerá do očí Triss, ale nakoniec mykne plecom.* Fajn, neverím ti, ale fajn. Si dospelá. *Nakoniec dopovie. Nepáči sa mu to, ale asi teraz nebude môcť použiť žiaden ďalší argument, aby ju odhovoril, nemalo by to cenu. Kývne na čašníčku.* Zaplatím. *Prenesie a keď odbehne a vráti sa s bločkom, podá jej peniaze za oboch a aj rukou naznačí, že si môže ostatok nechať.* Len aby si na tie svoje výnimky nedoplatila. Si síce dospelá, ale niekedy sa mi zdá, že nevieš ventilovať dobrých a zlých. *Nadvihne obočie a teoreticky tým naráža aj sám na seba, keďže on práve nebol najlepším priateľom a napriek tomu sa s ním Triss ťahá už istý čas, sám tomu nerozumie a nepriznáva si, že ho to teší.*
No právě, že nemáš. Ale bude nějaký důvod, proč máš rád mě. *Pokrčí rameny a když nakonec ustoupí, pousměje se, jen aby nakonec nad ním pokroutí hlavou.* Proč někdy nenecháš platit mě? *Postěžuje si, ale s drobným úsměvem a znovu se napije čaje, tentokrát až do dne, protože jej mnoho nezbylo a nakonec si povzdechne.* To je budoucnost, zatím mi jen jedna výjimka dala důvod se jí stranit. *Ušklíbne se.* A ty to rozhodně nejsi. *Mkrne na něj a postaví se, snad dříve než on, aby mu trochu pocuchala vlasy.* Stejně si myslím, že by ses měl naučit tancovat. *Změní nakonec téma a nevinně se zazubí.*
*Neodpovie. Neprizná nahlas, že má rád Triss a takto, keď to vysloví ona, prekrúti nad tým iba očami, aj keď sa tomu asi nevyhne, aby to vedela aj bez jeho otvoreného vyjadrenia. Mykne pleciami.* Nechám ťa platiť, ak si nájdeš dobrú spoločnosť konečne niekedy. *Podotkne otrávene a skeduje Triss, ako do seba zbytok svojho nápoja naleje.* /Po tomto fakt skončíme obaja na záchode. Nabudúce vyberám kombináciu nápojov ja./ *Pomyslí si smerom k čarodejke, ktorá odrazu vstane a kým stihne aj on, rozcuchá mu vlasy.* Len aby som ti ten dôvod nedal. *Podotkne naoko varovne, ale Triss vie, že to nie je pravda a že by jej zrejme v tomto bode priateľstva urobil napriek iba inšpiráciou Maxom a to pastou na kľučke, ale tak detinský nie je.* Viem tancovať, ak sa mi chce. *Zamručí si a prejde popri Triss, kývne iba k pultu na pozdrav a otvorí dvere, aby Triss mohla vyjsť von. Je celkovo rád, že sa takto podpichujú a aj keď je často frustrovaný, nakoniec je rád, že má niekoho ako je čarodejka vedľa neho.*
Nepovažuješ se za dobrou společnost? *Nadzvedne obočí a zasměje se po jeho slovech o důvodu a následuje ho ven.* Hádám, že nikdy nebudu ta vyvolená, co tě zažije tančit. *Ušklíbne se poté, co výjde ven, jelikož i ona sama se loučila a pak se na Sebastiana podívá.* Tak kam teď? Míříš rovnou do Institutu? *Zeptá se, aby chůze nebyla úplně tichá a zvolna kráčí směrem k nějaké první křižovatce, kde se případně se Sebastianem rozloučí, protože by zatočila směrem, kterým by se dostala domů.*
*Ironicky na ňu otočí svoj pohľad.* No, neviem, opýtaj sa niekoho, kto nie je ja. *Podotkne s nadvihnutým obočím a keď vyjde Triss von, ide hneď za ňou, nechávajúc dvere zavrieť bez svojej pomoci. Vloží si dlane do vreciek a obzrie sa, akoby nevedel, kam idú, aj keď to veľmi dobre vie. Rozíde sa vedľa čarodejky a pretočí očami.* Aby si sa nečudovala. *Prenesie na neho akosi kamarátsky, napriek tomu, že jeho tvár ostáva mrzutá ako bežne.* /Ak Grace nezruší zásnuby, tak možno si zatancujem niekedy s ňou./ *Prebehne mu ironicky hlavou.* Idem ťa odprevadiť, nie? *Odpovie, akoby to nebolo vôbec jasné, keď celý čas kráča popri nej a stále akosi necíti zadosťučinenie z odpovedí a rozhovoru, ktorý mali ako posledný, než z podniku odišli, no už to nebude vyťahovať.* Poznáš čarodeja menom Hiram? *Opýta sa nakoniec. Možno nebude na škodu trochu si ho preklepnúť, keď už sú s Triss z rovnakého cesta. Jeho tón hlasu naznačuje akýsi nezáujem, aby si nemyslela, že ho vyťahuje kvôli niečomu inému.*
*Usměje se a přikývne, měla ráda, že ji odprovázel, bylo to milé. A cítila se víc v bezpečí. Když zmíní povědomé jméno podívá se na něj zkoumavým pohledem, než přikývne a krátce vyhrne rukáv, aby mu ukázala tetování na svém předloktí pravé ruky pod zápěstím.* Jo, bavíme se. Pročpak? Jak se znáte vůbec vy? *Zeptá se, skoro až podezřívavě a nadzvedne obočí. Drobná záhada při níž přijde záhadě na kloub, protože Sebastian to nadhodil velmi...neutrálně. Neodhadla z toho, jaký má k čaroději vztah.*
*Vlastne predpokladal správne, že Triss čarodeja pozná, o tom sa nedalo pochybovať. Zahmká a kým vôbec odpovie, je chvíľu ticho a premýšľa, ako odpovedať.* No, náhodne. Chcel som si ho preklepnúť, rozumieš. *Vysvetlí nakoniec neutrálne, tak ako keď sa pýtal na otázku a pomaly aj začína časť mesta dostatočne spoznávať a vie, že nie sú úplne ďaleko od domova Triss, kam ju sprevádza. Chce Triss povedať, že ju konečne rád videl po dlhom čase a zdá sa mu spokojná, ale nevie to vysloviť len tak a pozrie na ňu.* Aspoň si si užila turné. *Prenesie, aj keď vie, že sa tam vraj stalo nešťastie druhého týpka, s ktorým Triss na turné bola, ale nebude to vyťahovať a pýtať sa, čo sa stalo a či to vôbec je pravda, no nezaujíma ho to až tak veľmi.* Tak… *Vysloví, keď sa objavia u Triss doma.* Uvidíme sa znova. Moje číslo máš. *Povie jej a na perách je aspoň vidieť nejaký náznak pousmiatia.*
Je dostatečně proklepnutí se mě jen zeptat, zda ho znám? *Jakoby to nebyla ona, kdo mu před chvílí říkal, že by jí měl věřit, že pokud se s někým baví a má ho ráda, je to z nějakého důvodu. Pokýve hlavou, když nadhodí to o turné.* Jo, bylo to fajn. *Pousměje se, ale sama nepromluví o Zachariem. Tak nějak asi měla za to, že ví, že byl nejvyšším čarodějem a jako takový prostě jen sehrál pro civily smrt a zmizel z jejich očí a postupně tak sejde i z jejich mysli.* Přesně tak. Taky ten mobil někdy můžeš využít. *Mrkne na něj a přistoupí blíže, aby lovce s drobným úsměvem objala, když zahlédne náznak úsměvu, který byl poměrně vzácný.* Uvidím tě ráda. *Dodá, když ho pouští z objetí, pokud se obejmout nechal a ještě mu zamává, než zmizí do haly, odkud zamíří k výtahu.*
No, čakal som, že sa sama rozhovoríš. Čo ja viem? *Prenesie a mykne plecami.* Možno mi o ňom povieš nabudúce viac. *Dopovie k tomu, keďže nebude zdržiavať teraz a dovtedy si možno Triss pripraví odpoveď, ktorá ho upokojí, že sa nebavil s niekým, kto robí nekromanciu alebo kašle na pravidlá, čo je pri podsveťanoch veľmi obľúbená činnosť. Potom sa zamračí a odfrkne si.* Používam. Na dôležité veci. *Odvrkne jej a nechá sa objať, jemne ju iba poklepe po chrbte, aby naznačil akýsi blízky pocit, napriek tomu, že Triss mu vždy dáva najvrúcnejšie objatia, ak do toho nepočíta práve Grace. Odtiahne sa od nej a nahodí neutrálny výraz.* Možno ťa budem informovať o Charlotte. *Ešte doplní a nakoniec sa otočí na päte, ešte otočí hlavu a zakýve jej.* Tak sa maj. *Rozlúči sa a poberie sa cestou do inštitútu, len aby ešte skočil pocvičiť do tréningovej sály a potom sa osprchoval, najedol a ľahol si do postele, možno. Možno pôjde ku Grace, aby s ňou strávil tiež chvíľu času.*
Možná. *Souhlasí pobaveně a dorazí až domů, kde se zasměje nad poznámkou k mobilu a uculí se nad jeho neutrálním výrazem.* To budu ráda. *Kývne a znovu zamává.* Ty také.
*Emerie měla dnešní službu ale ne papírovou jako obvykle. Byla v teréenu. Dostala infomrace, že by se někde měl toulat vlkodlak bez smečky a má to prozkoumat. Tentorkát teda jen ona sama. Trochu doufá, že se nedostane do nějakých problémů. Už měla v sobě jeden z těch sledovacích čipů co nařídil Spolek. Nebylíbilo se jí to. Rozhodně ne, ale co se dalo dělat, musela poslouchat pravidla.* /Při nejhroším, když mě někdo zabije aspo%n najdou moej tělo./ *Napadne ji jen tka mimochodem zatím co jde po pláži, protože pdoel koentkatů by se ten vlkodlak měl zdržovat někde v Staten island.*
*Chris neměl pro dnešní večer žádný konkrétní cíl. Ráno strávil částečně u Cait, částečně v práci. Byl svým způsobem rád, že dnes byla poměrně jednotvárná. Nemusel tak řešit žádný krizový management, jen rutinu, takže se v myšlenkách mohl věnovat tomu, co se od Cait dozvěděl. Věděl, že ho minimálně časem čeká setkání s Dariem a dalšími členy smečky a byť věřil, že by ho Cait nasměrovala, nebo rovnou doprovodila, kdyby si o to řekl… Neřekl si o to. Potřeboval ještě jeden večer o samotě, čas na to popřemýšlet si o věcech uplynulého dne. Teď se jen procházel po pláži a užíval si tu chvíli klidu. Občas kolem někdo prošel a jelikož povětrnostní podmínky byly přívětivé, testoval svůj čich a instinkty. Bez úspěchu.* /Moment…/ *Najednou zaznamenal něco, co by, teoreticky, vlčí pach být mohl. K pláži se blížila tmavovláska, mohla být tak plus mínus stejně vysoká a stará a nepůsobila dojmem, že by zde byla zrovna náhodou na procházce. Její krok byl rozhodný. Pootočil se od moře a pousmál se, aby jí dal najevo, že si jí všimnul.* Hádám, že doporučení stran vycházení odrazuje od vycházek v přírodě jen málokoho?
*Emerie vypadala jako obyčejný civil, na první pohled. Ale orzhodně jím nebyla, halvně když díky zlepšenému sluchu poslouchala a díky lepšímu čichu cítí i spoustu věcí. Na ty se snaží hlavně soustředit. Kdyby cítila nějakého dalšího vlkodlaka. Zatím teda na pláži cítí jen rybinu a slabou vůni lesa. Snažila se působit jako že je jen na obyčejné procházce na pláži, ale i tka jí oči cukaly všide kolem, aby něco našla. Cítí nějakého dalíšho vlkodlaka a ten pach se přiblíží. Když na Emmerie kdosi promluví.* Pardon? *Zeptá se trochu nechápavě.* Dopuručení Stran? *Zvedne táazvě obočí, ale přito mmá možnost si lépe prohlédnout može a hlavně si k němu nenápadně přišichnout. Rozhlédne se kolem a pak se koukne na něj.* Předpokládám, že nemyslíte asi politické strany, že?
*Tiše se rozesmál.* Stran něčeho, jakože týkající se něčeho, *vysvětlil.* Myslel jsem ty povodně, doporučení záchrannejch složek. Co s tím má společnýho politika, to nevím, na tu kašlu, jde mi jen o bezpečí ostatních. *Pobaveně sledoval, jak si ho prohlíží. Připomnělo mu to včerejšek a to, jak si ho prohlížela Cait, než se ho začala ptát na ' parfém.'* Ale hádám, že na vodu jste se dívat nepřišla, co? Nemáte na to zrovna vhodný oblečení. *Zkonstatoval. Naklonil lehce hlavu na stranu a prohlížel si ji stejně, jako ona jeho. Cítil z ní přitom určitou nejistotu, opatrnost.* V klidu, já vás nekousnu. Čestný skautský. *Zvedl ruku v gestu skautské přísahy*. Takže, proč jste tady?
*Emerie se na muže jen lehce ušklíbne.* Tak laskavě řekněte záhcraným složkám, že lidé musí pracovat a bohužel někdy není jiná možnost. *Pousměje se na něj slabě, zdvořile ale její tón je lehce sarkastický.* V životě jsme neslyšela spojení doporučení stran, takže jsem hádala že policitkých stran. *Mykne rameny prostě, aby vysvětlila, jak to myslí. Pak se koukne na své obyčejné oblečení, když ho zmíní.* Ne, to máte pravdu, na vodu jsem se opravdu nešla koukat. *Přikývne souhlasně přičem se ironicky koukne na vodu, ale jsou od ní dostatečně daleko.* Jaký oblečení by jste se představoval pro někoho při koukání na vodu? *Zeptá se jen tak zvědavě a pak při jeho slovech zvedne obočí.* Jak se říká nikdy nevěř psivi bez náhubku...*Koukne se na něj a slabě zvedně obočí jako kdyby dost evietně na něco narážela.* Pracovat. *Mykne rameny.* Proč vy, pane "doporučení záchranejch složek"?
Na běžnou terénní práci typu zeměměřič nebo dřevorubec má to oblečení moc málo ochrannejch prvků. Co takhle terénní psycholog? Ne, to ne, na to jste moc sarkastická… *Vrátil jí to rýpnutí s úsměvem, ale když narazila na psa, ztlumil hlas když odpověděl.* Ne všechno co má čtyři nohy je pes. A ne všechno, co není pes, si nechá nasadit náhubek. Většina divokejch zvířat ale neútočí, pokud se necítí v ohrožení. A už vůbec ne, když jsou zvědavý. Taky jsem se včera dozvěděl, že tuláky tu nevidíte rádi. Jedinej rozdíl je v tom, že já nejsem tulák z přesvědčení, ale proto, že jste druhej člověk v životě, se kterým tohle řeším. Takže, co kdybychom se o tom pobavili jako 'lidi?' Vy máte svůj důvod proč jste mě hledala, mně by se hodilo pár informací stran toho, co se to se mnou sakra stalo a v kolika oblastech života se mě to ještě dotkne. A rád bych to probral v klidu, bez zbytečnejch uštěpačnejch poznámek. *Nechtěl se s ní hádat, ani se s ní špičkovat. Chtěl si ten nevyhnutelný rozhovor odbýt pokud možno v klidu.*
*Emmerie zvedne obočí nad jeho slovy a spoží si ruce na hrudi.* Dobrá souhlasím, nejsem zeměmeřič nebo dřevorubec. Terenní psycholog jsem jen když je potřeba. *Mykne prostě rameny.* A sarkasmus s tím nemá nic společnho. *Dodá hned v zápětí. Pak ale Chris ztiší a oan musí potlačit úsměv. Dá si ruce před sebe v obraném gestu.* V klidu kovboji, právě protože jsem druhá osoba co se s tebou o tom baví tu jsem. *Uklidní jej a koukne se mu do očí.* Jen jsem nečekala že to bude tak snadné, že hned narazím na vás, byl tu ještě jedne pach z lesa. *Kývne směrem k lesu.* Ale abychom začali od začátku. *Pousměej se na něj a natáhe k němu ruku.* Emmerie Blakesley, členka Preator Lupus. Největší organizace zabývající se dohledem nad podsvěťany. Máme za úkol sledovat ,,osiřelé” podsvěťany; nové vlkodlaky, neopeřené upíry, čaroděje, kteří neznají svůj druh a pomáhají jim ovládat svou moc a začlenit se do klanu, smečky či k mentorovi. Takže...to je proč tu jsem. Chci vám jen pomoct se začlenit. *Ujistí ho, že s ním nemá žádné špatné záměry.*
*Dnes to nebyl den, který chtěl strávit v garážích s hlavou ponořenou mezi náčiním a součástkami do aut, či motorek. Dusný New York na něj za poslední týdny dolehl a pocítil stesk po klidném Twinbrooku, který měl pouze dvacet tisíc obyvatel, ne-li méně. Vyrazil tedy pláž, jako dělal často, když v sobě pocítil volání vlka a přírody. Zkrátka, když potřeboval vypadnout a být sám. Seprané džíny s několika dírami u kolen a mastným flekem od oleje ho netrápily, avšak v značkové mikině Nike však nevypadal tolik zbídačeně. Celou cestu měl nos zabořený v displeji nejnovějšího modelu Iphonu s prasklý sklem, ačkoliv si namlouval, že se jde pokochat přírodou. Jakmile prošel kolem doků, zastavil se, aby si vytáhl z krabky cigaretu. Do nosu jej udeřil pach jiných vlkodlaků, ačkoliv byl na své vrstevníky zvyklý, nikdy se s podsvětem a jeho magickou stránkou úplně nesžil. Zapálil si cigaretu a s úlevou vyfoukl, zatímco pozoroval slunce za obzorem. Byl to jako uklidňující balzám na jeho rozdrásané nervy ze všech lidí, které dnes potkal, a před kterými se přetvařoval.*
/Tahle blbost pod kůží je fakt totálně na prd./ *Hlavou mu proletí myšlenka, kterou si opakuje po každé, když jej svědí malá jizvička, která mu po aplikaci zůstala a nebylo tomu jinak ani teď, když seděl za počítačem a pročítal své texty, načež je upravoval tak, aby dávaly smysl. Hlavu měl plnou nápadů, ale realizace už byla horší. Nejspíš se zrovna potýkal s nějakým spisovatelským blokem, když hlasitě zakňučel, protřel si oči a frustrovaně hledě do obrazovky.* Ne, ne, ne! *Skoro zakřičí, ale vzhledem k tomu, že bydlí v bytě, zkrotí svou hněv. Neochotně zaklapne svůj laptop, seskočí z barové židle a natáhne se pro tričko, které se mu povaluje na křesle. Obleče si jej, stejně jako svetr, který z nějakého neznámého důvodu hodil asi před třemi hodinami na zem. Obuje si vysoké kožené boty, do ruky popadne koženou bundu a vyjde ze svého útulného bytu. Netušil, kam ho jeho nohy zavedou, ale nejspíš ho vedly správně, když se zastavil u jedné z místních kaváren, aby si mohl vychutnat filtrovanou kávu z Keni. S kelímkem v ruce se opřel o vysoký stůl, vytáhnul telefon a rozklikl tu novou aplikaci, kterou teď všichni používají. Nestačí se divit, kolik uživatelů ji už má, ale pak si v té změti jmen všimne jednoho jediného, které jej donutí se vydat směrem k pláži. Jedna jediná osoba, se kterou sdílí polohu přes GPS. Cesta mu trvá necelých patnáct minut, a jakmile narazí na první písčitá zrna pod nohama, do nosu jej uhodí nejen pach samotné Emerie, ale také dvou dalších pro něj neznámých vlkodlaků. Rozhlédne se, a po chvíli mžourání je uvidí. Jeho kolegyni a neznámého muže. Vydá se tedy směrem k nim, protože se v něm tak nějak probudí ochranářský instinkt.* /Může to být kdokoliv…/ *Zastaví se pár metrů od těch dvou, tiše si odkašle a spustí.* Dobrý večer! Co vy tady tak u vody? Neměl být nějaký zákaz nebo tak něco? *Pousměje se a pár krůčky se přiblíží k Emerii.*
Koukám, že ta přeměna přišla i s bonusovým balíčkem vlkodlaků, co chtěj pomoct zatoulanejm duším. *Uchechtl se a stiskl její nabízenou ruku. Jeho stisk byl pevný, upřímný, přesto ne hrubý.* A taky s nečekaným vnuknutím, kde se vyskytnout, aby mě našli. Chris Rowe. Hádám, že pokud mi chcete pomoct se začleněním, budete vědět, kde najdu Alfu. Darius, pokud si dobře pamatuju? *Zapátral v paměti.* Dostal jsem na něj doporučení od jedný moc milý vlkodlačice. Ale o Praetoru se nezmínila. *Nadechl se a zaznamenal krom jejich pachů pach dalšího vlkodlaka. V dáli dokonce možná slabý pach dalšího společně se slabým zápachem cigaretového kouře.* Tohle skoro vypadá jako hromadnej zásah. Co přesně jsem proved? *Zavtipkoval, než svou pozornost přesunul na přicházejícího muže.* Taky že je, slečnu už jsem kvůli tomu zpovídal, ale vypadá to na pracovní večer. *Mrknul na ni.* Pokud to teda není jen zástěrka a nejde o nějakou vlkodlačí party, na kterou jsem se nějakým omylem sám pozval? *Působil klidně, ale hlavou mu proběhla i myšlenka, že ti dva, možná dokonce tři se znají. Pokud to tak je a mají v plánu cokoli jiého než začlenění, jednoduché to nebude. Přesto se rozhodl udělat ten vstřícný krok - i fyzicky - a podal ruku i příchozímu.* Chris.
*Emerie je mykne rameny.* Lepší než být na všechno sám, no ne? *Zvedne zázavě obočí zatím co přije její ruku a potřese s ním.* Těší mě Chrisi. *Posuěmej se a pak lehce pokýve hlavou.* Nováčci se musí do nejdříve najít jinak můžou být nebezpečím pro všechny, bohužel. Takže ano. *Odsouhlasí a pak slabě přikývne.* Už o smečce víte, to je dobře. Ano vím, kde jej najít klidně vám dám kontakt. Preator je něco jako charita můžete se k Preatoru přidat a budete to mít místo smečky. Pomáháme jak jsem řekla. Ale pokud bude vaší volbou jít do smečky, nebude problém. Jen si musíte jedno z toho vybrat. *Mluví zdvořie a sama ucítí dalšího vlkodlaka a koukne se na muže, který si zapálil cigaretu.* Ten není od nás ani ho neznám.* Kývne slabě k druhému muži. Ale pak ucítí ještě jeden pach. Emerie se koukne za známým pachem, který ucítí. Hned se ohlédne a vidí svého kolegu Diega. Ten už k ní velmi rychle jde.* Čau, co ty tady? *Zeptá se jej a pak protočí očima.*Jsem tu...pracovně. *Kývne očima ke Chrisovi, aby Diego pochopil, že právě tady ten muž je její práce.* Co ty? Po tom...*Přemýšlí, jak to říct.* Očkování. *Podívá se na něj, aby mu došlo že očokváním myslí čipování.* Jsi nepřišel do práce, hodil jsi se marod nebo sis vzal volno? *Položí mu ruku na paži, starostlivě, ale přátelsky.* Všechno v pohodě? *Ujistí se a pak se koukne na Chrise.- Obávám se, že o žádné party nevím. Ale vypadá to jako něco co se stalo omylem. *Uchechtnese lehce.* Nováček. *Šeptne k Diegovi a očima koukne na Chrise.* Asi půkde ke smečce už se ptal na Alfu Daria. *Ještě poví a vytáhne telefon.* Dám vám číslo na toho Dariuse, pište si Chrisi...*Začne pomalu diktokvat číslo na Stanici vlkodlaků.* Když tak tady mám ještě i číslo na Betu smečky jemnuje se Killian Seymour, kdyby jste se nedovolal Dariovi zkuste jeho. *A opět začne diktovat číslo.*
*Zhluboka nasál do sebe nikotin, přičemž si v hlavě přemítal různé konverzace, kterých se musel během dne účastnit. Co mohl říct jinak, onak. Cigaretu držel v ruce podél svého těla a spolehlivě ignoroval konverzaci ostatních vlkodlaků nedaleko. Pouze jejich cizí pach ho dráždil v nose, neboť byl i po těch letech zvyklý na Carterovu smečku. Zde, v New Yorku, byl outsiderem. Cigareta však po delší době nečinnosti zhasla, pocítil náhle osten nervozity a vytáhl znovu zapalovač, o kterém věděl, že dosluhuje. Vždy však nechával věci na poslední chvíli, stejně jako to bylo s rezervami, včetně financí.* /Ty vole, dneska ne./ *Protočil oči v sloup, když se neúspěšně pokoušel vykřesat alespoň jiskřičku. Nic však ze zapalovače nevzešlo. Nervozitou pocítil tik v noze a opět zhluboka nasál vzduch do plic. Příčila se mu myšlenka, že by se musel sebrat a jít se někoho zeptat střízlivý. Na to nebyl ani vůbec zhulený. Nicméně závislost byla silnější, a tak se překonal, a vyrazil směrem k partičce vlkodlaků s domněnkou, že snad svůj vlastní druh neodbydou.* Čau lidi, nemáte někdo oheň. *Promluvil monotónně s jednou rukou v kapse džín. A ačkoliv se vlastně dožadoval laskavosti, stále si držel na sobě ostražitý pohled, pod kterým se skrývala značná míra nervozity a možná i studu.*
/Tak co tady děláte...?/ *Zamračí se a rychlým pohledem přejede Emerii, než se podívá na Chrise a stiskne mu jeho ruku.* Diego. *Představí se a ruku, v níž drží kelímek s nedopitou kávou, zvedne k ústům a usrkne si teplého nápoje, čímž vytvoří menší pauzu předtím, než Emerii zodpoví její otázky.* Zapomněla jsi na sdílení polohy? Byl jsem kousek odtud, nevěděl jsem, že jsi dnes v terénu. *Pokrčí rameny a znovu se napije kávy.* Co se týče očkování... Pořád to svědí, ale asi si brzo zvyknu. *Odvětí ji, dopije zbytek kávy, ale prázdný kelímek pořád drží v ruce. Pohled mu přeskočí na Chrise hned poté, co mu Emerie oznámí, že je nováček, načež jen kývne hlavou.* Tak ke smečce, jo? K nám se ti nechce? *Uchechtne se, ale ne nijak arogantně. V ten moment se u nich objeví další vlkodlak, pro Diega neznámý, s prosbou o oheň. Diego si jej přeměří pohledem, než sáhne do kapsy své kožené bundy, kterou si cestou na pláž stihnul obléci a vytáhne benzinový zapalovač, který vypadá jak z druhé světové války.* Posluž si... Mimochodem, když už jsme se tu takhle sešli, přidej se k nám na kuse řeči. *Pozve jej ke konverzaci, nejspíš ze slušnosti, ale také kvůli tomu, že jej vidí poprvé.*
*Chris se uchechtl a lehce zavrtěl hlavou, zatímco si zapisoval čísla, která mu diktovala Em.* Tak poslouchej, doteď jsem netušil, že mám i tuhle možnost. Včera jsem mluvil s prvním dalším vlkodlakem v životě. Cait. Hádám že alespoň jeden z vás ji zná? Odkázala mě na smečku. *Pokrčil rameny, pak se jeho pozornost stočila k příchozímu. Už už sahal do kapsy pro vlastní zapalovač, ale Diego byl rychlejší. Dokončil tedy pohyb, společně se zapalovačem vytáhl i cigarety a rovněž si zapálil. Pootevřenou krabičku přitom s tázavým pohledem podržel ve vzduchu, kdyby si chtěl náhodou někdo nabídnout, pak ji sbalil zpět do kapsy.* Očkování? *Pozvedl tázavě obočí, zatímco vyfoukl kouř z cigarety. Mírně se přitom od ostatních pootočil, aby náhodou nečoudil někomu do obličeje.* Na covid je trochu pozdě a na chřipku trochu brzo, ne?
*Koukne se na Diega a pak na Chrise.* My známe nějakou Cait? *Koukne se na kolegu, protože ot jméno jí nic neříká. Ta čeká že Diego bude něco vědět třeba.* Možná je ve smečně ona. *Emerie jen mykne rameny.* Mám sdílení zaplí pořád, občas na to zapomínám. *Odpoví prostě.* Nebydlíš tady kousek náhodou? *Zvedne tázavě obočí.* Jo zaskakuju za Jacoba, musel být s malou doma. *Vysvětlí proč je vlastně v terénu. Sleduje jak se napiej kávy a pak přikývne.* Jo není to příjemný. *Souhlasí a promne si rameno a leche u toho nakrčí nos.* Zdá se to tak. *Kývne prostě hlavou a pak protoči očima.* Ne každý chce k Preatoru. Ale ty bys mohl dělat pěknou reklamu, co ty na to. *Ďobne ho do hrudi a ušklíbne se.* Dáme tě na příručky a tak a hned jak se nám to zaplní, co? *Zaptipkuje a ještě ho jednou píchne do hrudi. Než se točí za hlasem a zakrotuí halvou nad ítm, že zapalovat nemá. Pak na všechny tři malskne jazykem nespokojeně.* Nepěkný to zlozvyk, že ano? Myslím že je docela zbytečné začínat o tom jak je to nezdravý a tak že. *Koukne se na všechny tři a pak, když zmíní očkování tak se koukne na kolegu tkaovým tím pohledem: "Můžeme jim to vůbec říct?"* Není to očkování na lidské nemoci. Jako vlkodlak se regeneruješ rychleji. Covid stále dostat můžeš to je...démonská nemoc. Ale chřipku ne nebo když se řízneš nebo tak... zahojí se ti to rychle. Jedna z výhod být vlkodlak.*
*Téměř vypálenou cigaretu stále držel v ruce a pocítil na sobě poryv podzimního větru, jenže se hnal k pobřeží a čeřil vlny moře.* Dík, kámo. *Shrábl volnou rukou zapalovač, aby si opět zapálil a uvolnil ze sebe napětí z malé nepříjemnosti a hromady cizích lidí kolem sebe. Načež po dotázání se, zda se zdrží, věnoval Diego pohled, jako kdyby ho právě vyzval na souboj.* /To mě pos"r, ještě pořád to zkouší, každý druhý./ *Vyfoukl dým, načež se jeho tvář změnila v lehké zmatení.* Nevím, kámo. Nechci bourat nějaké plány místní smečce. *Namítl s nervózním uchechtnutím, avšak uvědomil si, že jedna cigareta mu určitě po malé nepříjemnosti se zapalovačem stačit nebude. Zahodil nedopalek do písku, vtáhl vzduch do sebe nosem, načež si uvědomil, že má možná trochu rýmu. Koutek úst mu cukl do strany, když se bruneta zmínila o nezdravém zlozvyku a vytáhl krabku, ze které vytáhl další cigaretu. Podíval se do strany, neb nechtěl říct něco, čím by ji vytočil, a zapálil si hned další.* Dík. *Poděkoval znovu Diegovi a vrátil mu nechtěje zpátky jeho zapalovač.*
/Nemáš zač, kámo.../ *Zamračí se, nejspíš proto, že oslovení "kámo" se v jeho případě vůbec nehodí. Vezme si od něj zapalovač zpátky a otočí se na Emerii.* Já myslím, že by se Chris měl rozhodnout sám. Jestli jde o Cait, to jméno mi nic neříká, ale taky neznáme všechny vlkodlaky. *Podotkne a pokrčí rameny, načež se podívá na Emerii a hlavou naznačí, aby se začala věnovat tomu nově příchozímu.* /Nevím proč, ale jeho chování se mi nelíbí./ *Myšlenka v jeho hlavě zůstává nadále viset a nezmizí ani poté, co se otočí zpět na neznámého kouřícího vlkodlaka, ke kterému promluví.* Nic nenabouráváš a aby bylo jasno, nejsme smečka. Já, Diego, a Emerie jsme kolegové a tady Chris uvažuje, jestli jít do smečky nebo k nám. Prozradíš nám své jméno, když už znáš ta naše? *Vyzve jej a koukne na Chrise, který se snaží nefoukat kouř na Emerii.*
Myslím, že zmiňovala, že dřív byla v jiný smečce, než se přestěhovala sem. Možná o Praetoru nevěděla? *Přemítal nahlas.* Jen doufám, že rozhodnutí nečekáte dneska večer? Potřebuju ještě tan den dva, od pátku jsem moc nespal, *přiznal popravdě. Pak se zaposlouchal do vyprávění Em.* Něco na tom bude, nepamatuju si, že bych měl od přeměny něco horšího, než dvoudenní rýmičku. *Pak se pootočil k Lucasovi.* Nemyslím, že od tebe někdo čeká něco víc, než pokec. I když, nevypadáš jako ten typ co by se rád socializoval. *Pousmál se. I když měl Chris obvykle dobrý odhad charakteru, tady se nemusel příliš snažit, Lucas doslova vyzařoval, že kdyby nepotřeboval oheň, zůstal by ve své komfortní vzdálenosti, pokudmožno co největší. Jeho však kromě cigaret udeřilo do nosu i něco jiného.* /Motorový olej..?/ Auta, nebo motorky? *Nadhodil a doufal, že se mu tak povede zapříst méně nucenou konverzaci.*
O Preatoru by měl vědět každý. *Koukne se na Diega, jestli souhlasí.* Neříkám se se nemůže rozhodnout sám, ale jaké má možnosti. *Upřesní svému kolegovi a pak se koukne na Chrise.* Nečekáme rozhodnutí hned, jen..co nejdřív to půjde. Je dost... nebezepčné být na takové věci být sám. Je to skoro jako druhá puberta, po přeměně. Vytočí sám každá maličkos a už se můžeš přeměnit. *Vysvětlí lehce a kouken se na nově příchozího jehož jméno nezná. Koukne se po Diegovi ve stylu, že má nejspíš podobné pocity z neznámého muže. Ale jen sep ostaví rovně.* Ano rychlá regenerace, ale když si ufikneš prst tak ti ho nevrátí zpátky jako v Deadpoolovi, jen se ti to zranění zahojí rychle. Nadpřirozená síla, lepší zrak a čich...Je toho hodně. *Kouken se na Chrise a pak jen sleduje muže co si zase zapálí. Nad tím protočí očima.* Jak říká můj kolega, nejsme smečka jen jsme se tu tak nějak náhodně potkali. *Ukšlíbne se lehce.* Nechcete se jít posadit, tam jsem viděla nějaké ohniště s lavičkami ať tu nestojíme jak solné sloupy...*Kývne směkrem k ohništi a rozejede se tím směrem v naději ,že ji někdo bude následovat.*
Lucas. *Představil se velmi zběžně a pokusil se o náznak úsměvu, načež se překvapeně se podíval na Diega a vyfoukl dým nosem. Nečekal, že by tu byli i jiní vlkodlaci, kteří nejsou součástí smečky. Minimálně zažil, že v Twinbrooku musel být členem smečky každý, anebo musel zmizet z jejich teritoria. Najednou mu byli všichni o něco více sympatičtí, ovšem komfortněji se cítil o mnohem víc, když se ho Chris zeptal na jeho preference motorových vozidelch.* Když se v tom hrabu, tak je mi to jedno. Ale venku spíš motorky, i když tady v New Yorku už jsem se párkrát stačil vybourat. Je to tu samý hovado. *Uchechtl se do strany a potáhl si z cigarety. Tím, že našli společné téma, a že nejsou členy smečky, které jinak bral jako jehovisty, se jim dokázal otevřít mnohem víc. Natolik, že dal dohromady celé souvětí. Nedokázal vycítit, zda jsou všichni ve věcech vlka noví, nicméně měl nutkání ze zeptat, kdyby se tolik nezdráhal. Nakonec na nabídku Emerie přikývl, stejně by celý večer jinak strávil blouděním po pláži bez zapalovače. Tohle mu překvapivě přišlo jako lepší alternativa. S lahví piva by to bylo už jen perfektní, a tak se vydal směrem k ohništi směrem za Emerie.* Takže jste kolegové? Pro koho pracujete? *Zeptal se jí, aby nestála řeč, když s ní srovnal krok.*
*Kývne na Lucase, taky se usměje a otočí se na Emerii.* Hele Em, já o Praetoru taky nevěděl... kdysi. Myslím si, že je důležité, že teď už to ví. *Věnuje úsměv i své kolegyni a stočí pohled na Chrise.* Vezmi si tolik času, kolik budeš potřeboval. Prozatím tě budeme jenom sledovat, abys nám nevyvedl nějakou neplechu. *Zasměje se, než se vrátí očima tam, kde začal, což v jeho případě znamená, že se otočil zpět k Lucasovi. Znova si jej prohlédne a rovnou ho zaujme Chrisova otázka.* /Teď ten motorový olej také cítím./ *Nad Lucasovou odpovědí se pousměje. Sám má rád motorky, dvě dokonce i vlastní, což mu tak nějak připomnělo, že je musí co nejdříve dát do garáže. Probere se ze svých myšlenek a všimne si, že Emerie s Lucasem už odcházejí k ohni, takže se tím směrem vydá taky a kývne na Chrise, aby šel s ním. Než však stihne dojít k ohništi, začne mu vyzvánět telefon. Vytáhne jej a se skrčeným obočím se podívá na ostatní.* Omlouvám se, ale tohle musím vyřídit. *Řekne trochu hlasitěji, aby jej slyšeli i Lucas s Em, přijme hovor a vydá se na druhou stranu od ohniště.*
*Pousmál se nad Emeriinou poznámkou.* Když jsem se o tom bavil s Cait, hrozně se divila, že jsem neslyšel o smečce. Nebo že se mnou nebyl doslova žádnej jinej vlkodlak v kontaktu. Nevím, jak to chodí běžně, ale vlkodlak, co mě pokousal je po smrti a já se snažil držet co nejdál od lidí. Nevěděl jsem, co jinýho dělat, hlavně v prvních tejdnech. Upřímně jsem se v tý době bál, že někomu ublížím. *Přiznal popravdě s pohledem upřeným k moři. Když se Em s Lucasem vydali k táboráku, společně s Diegem je následovali, ale když se Diego vzdálil, aby si vyřídil hovor, zrychlil krok, aby zbývající vlkodlaky dohnal, pak si klekl k ohni, aby jej rozdělal, přitom zareagoval na Lucase.* Nedivím se. Hromada lidí si pořídí motorku, ale nezvládnou ji na dvorku, natož v provozu. *Pousmál se, zatímco spokojeně sledoval, jak se oheň pomalu rozhořívá.* Em s Diegem ti o svý práci řeknou víc, u mě je to jednoduchý; jsem hasič. *Dodal a sedl si na jednu z laviček.*
*Emerie je slabě nadehcne.* Pravda, já skor v Preatoru vyrostla prakticky tkaže mě přijde asi divný že o tom někdo neví. *Pousměje se slabě.* Určitě té Cait o nás řekni, zdá se že má dobrý čuch na nováčky. *Zasměje se slabě a Emerie přikvýne na slova Chrise.* Rozumím, velmi dobře. Každý máme ale v tomhle jiný zkušenosti co se týče těch začátků a pokud jste ochotní to sdělit..*Navrhne a nechá to doznít.* Já motorku ani nic takového nemám. *Uchechtne se.* Tady je mi to trochu prd platný jezdím hromadnou dopravou. * Vysvětlí a pak přijdou všichni k ochništi.* Jo jasně. *Mávne na Diega a koukne na Lucase.* Já s Diegem pracujeme v Preator Lupus. *Vytáhne si řetízek s tlapou, sundá si ho a podá jej Lucasovi.* Klidně se na to oba koukněte. *Kývne i k Chrisovi.* Jak jsem říkala tady Chrisovi.. Jsme největší organizace zabývající se dohledem nad podsvěťany. Máme za úkol sledovat ,,osiřelé” podsvěťany; nové vlkodlaky, neopeřené upíry, čaroděje, kteří neznají svůj druh a pomáhají jim ovládat svou moc a začlenit se do klanu, smečky či k mentorovi. Je to více méně charita, pomáháme. A na to u toho znaku je Beati Bellicosi naše heslo co znamená Požehnaní bojovníci. *Vysvětlí Lucasovi.*
/Preator. O tom neslyším poprvé. Takže nejsou ze zdejší smečky, ale asi pracují pro tuhle smečku./ *Napadlo ho, když odposlechl konverzaci od Diega. Kráčel vedle Emerie s hlavou svěšenou, rukama v kapsách a poslouchal vyprávět za sebou Chrise o své zkušenosti s prvními přeměnami.* /Sám? To mě pos"r. docela týpek./ *Sám si rozpomenul na svou zkušenost, kdy ho newyorská smečka nechala hnít v celách s abstinenčními příznaky celé měsíce. Věděl, že sám by to nedal, ale je to jeden z důvodů, proč se smečce straní, i když je její složení jiné. Nemá ani buňky na to, aby se podíval jiným směrem a třeba se zamyslel nad tím, že by právě on sám mohl přiložit ruku k dílu a dělat věci jinak. Jeho domněnku mu nakonec Emerie potvrdila.* Asi jsem už o tom slyšel. *S cuknutím koutku do strany a podmračný výrazem přikývl, načež se posadil do písku a lokte vystřel do kolen.* /Hasič, slušný./ To se dnes bude třeba hodit. Řídil jsi tu vaši mašinu někdy? *Zeptal se, naposledy si potáhl z dohořelé cigarety a típl ji do písku, načež si do strany odplivl.*
Rád jí to vyřídím, Em. Myslím, že by se vám v Preatoru docela hodila, je to ten typ, co rád pomáhá ostatním ztracenejm duším. *Musel se při té odpovědi pousmát. Cait mu za ten den, co spolu strávili, přirostla k srdci zvláštním způsobem, který nedokázal popsat, nebo k něčemu přirovnat. Oba měli dost svých starostí a věcí, se kterými se potřebovali vyrovnat a možná právě proto si tak rozuměli. Potřebovali někoho, na koho se mohli obrátit a aby dotyčný chápal i beze slov, zároveň se však na toho druhého nelepil jako žvýkačka. Převzal si od Lucase přívěsek, který jim Em ukázala a přečetl si nápis na něm, než ho Em vrátil.* Jo, hádám, že jo. Cait se zmínila o celách. Chápu sice důvod, ale… Já bych tam asi zešílel. Většinu úplňků jsem trávil v horách, takový ty místa, kam nikdo nechodí. Spíš by mě našli roztrhanýho medvědem, než abych někoho zranil já. *Na chvíli se odmlčel.* Bylo to fajn v tom smyslu, že jsem se mohl sám se sebou sžít na čtyřech někde, kde nehrozilo, že se přizabiju. Ale asi jsem v tý době podcenil, že i turisti jsou občas blázni a měl jsem spíš štěstí, že jsem fakt nikdy na nikoho nenarazil. *Naklonil se k ohništi a vhodil do něj nedopalek cigarety, než se pousmál nad Lucasovou otázkou.* Jasně. Je to takovej nováčkovskej rituál. Pokud nemáš řidičak na náklaďák když nastupuješ, budeš ho mít do pár tejdnů. Je to v podstatě povinný. Nejde odvolat lidi k případu a zjišťovat, jestli je tam zrovna dneska nějakej John, co umí řídit. Je to fajn auťák, bezpečnej, ale taky mám radši motorky."
*Emerie se slabě pousměje.* Takový lidé se opravdu hodí. Pokud máš na ni číslo dáš mi ho? Nebo zeptáš se jít jestli mi můžeš dát číslo? Pak se jí ozvu. *Navrhne a pak psllouchá oba muže a sem tam se odlédne za sebe, aby jen tak hodila očko na Diega jestli je v pořádku.* I v preatoru jsou cely. Asi ne tak malé jako u smečky, ale jsou. Nejsi tma zavřený týdny, jen jeden den při úplňku. Na druhý den ráno, jsi už v pořádku a pustí tě. *Koukne se na něj a i na Lucase.* Je možný že jsi o tom slyšel v podsvětě to není nic nového, ta organizace funguje od 19. století. *Pousměje se slabě a vezme si zpět svůj retízek a dá si jej na krk.* Já jsem jako malá žila v La Push ve Washingtonu, v..Indiánském kmeni, kousek od hranic s Kanadou nádherné zelené lesy. Jako tradice byla přeměňovat své děti v šesti letech, něco o tom že se člověk víc sžije se svým vlkem a tak. *Ušklíbne se lehce a co se týče těch aut tak nemá nic moc říct.* To je zajímavý.
*Poslouchal poklidně konverzace mezi Emerie a Chrisem. Jakmile se začal zvedat vítr s přílivem, přehodil si kapuci bílé značkový mikiny přes hlavu, aby mu netáhlo na krk a uši. Pomohl si tak i víc ke komfortu, neboť mu to dodalo jistý pocit anonymity.* /Že tam nejsou zavřený týdny? To bych chtěl teda vědět, co dělaj s těma, co se neovládaj a přeměňujou se ve vzteku kvůli každý chujovině./ *Zaťal zuby avšak jeho tvář zůstala neměnná a odrážela pouze stíny od plápolajícího ohně.* Docela dobrý, někdy bych si do toho chtěl sednout. *Podotkl s poměrně zdráhavým pousmáním, jako kdyby si nebyl jistý, zda volí správná slova. Ačkoliv se cizím lidem spíše vyhýbal, záleželo mu velmi, co si ostatní o něm myslí a jestliže to nebylo nic dobrého, nosil to v sobě nezdravě dlouho.* /Proměňovat děti. To je slušná úchylárna./ *Jako kdyby to řekl nahlas, zavrtěl nad tím hlavou a zhluboka si povzdechl. O své přeměně nemluvil, mnohem komfortněji se cítil, když mohl naslouchat.*
*Zatímco se skupinka u ohně vybavovala, ozvalo se najednou v dáli pleskání tlapek o mokrý písek, občas vystřídané hlasitějšími zvuky, jak tlapky protnuly drobné vlnky na pobřeží. Za chvíli se na obzoru objevila čím dál víc se zvětšující silueta, která nabývala na zřetelnosti, dokud nebylo možné rozpoznat bílo-stříbrnou border kolii, která mířila směrem ke skupince s klackem v tlamě a zvědavě nastraženýma ušima. V tu chvíli však vzduch proťal táhlý ostrý hvizd a fenka zastavila na místě jako přikovaná, hlavu pootočenou k chodníku vedoucímu podél pláže. Jen o chvíli později bylo možné na chodníku rozpoznat siluetu drobné dívky.* Mayo, k noze! *Zavelela rozhodně. Fenka na chvíli zaváhala, pohled upřený na skupinku, než se rozeběhla směrem ke své majitelce, která se mezitím přiblížila k ohni, takže bylo možné rozpoznat její světlé vlasy a modré oči, jejichž zvláštní odstín sdílela se svou kolií.* Nazdar, tady je dneska plno. *Zazubila se, zatímco podrbala fenku za ušima.* Omlouvám se, je to pořád ještě štěně, občas zapomíná, že cizí lidi se nežerou, už vůbec ne láskou, a já zapomněla, že tady občas bývají lidi. Ale táborák tu máte pěkný, můžu se přidat? Mám kytaru a umím na ni. *Prohodila jakoby mimochodem. Tu měla skutečně pověšenou na zádech, jinak byl její outfit spíš na procházku se psem u vody; pevné boty, džíny, námořnicky pruhovaná mikina, vesta a čepice.*
*Chris zaznamenal pach nějakého zvířete ještě dřív, než vůbec zahlédl jeho siluetu. O jaké zvíře jde odhadoval spíše díky zvuku a tomu, kde se nacházeli, než že by jej dokázal rozeznat, ale odpověď se nabídla poměrně rychle v podobě šedivé borderky poblíž. Podle vzrůstu, zvědavosti a faktu, že nevrčela ani nekňučela v jejich přítomnosti odhadoval, že půjde nejspíš o mladého psa.* /Kde má ale pána?/ *Než tu myšlenku mohl dokončit, ucítil další pach a na chodníčku zaznamenal dívku, která k nim mířila. O vlkodlaka nešlo a s ohledem na to, že nevnímal nějak zásadně zvláštní pach, tipoval na… No, na běžného člověka. Oplatil dívce úsměv, ale nemohl se zbavit zvláštního pocitu, že už ji možná někde viděl.* /Ale kde, kdy?/ Ahoj, to je v pohodě, na štěně poslouchá krásně. *Věnoval jí povzbudivý úsměv.* Nebylo to úplně plánovaný setkání, obvykle tu bývá prázdno. A za mě v pohodě. *Pokrčil rameny nad jejím dotazem, ale nechával prostor na reakci i ostatním. On sám si sice věřil, stejně tak členům Preatoru a Lucas na něj taky nepůsobil jako magor, co jen tak po někom skočí, ale záleželo i na jejich komfortu.*
*Emerie ucítí nějaké zvíře jak se k nim blíží a pak si všimne maldé dámy, které štěně nějspíš patří. S pány si neměla co říct o těch autech. Jednak žádné neřídila, protože tady se spoléhala hlavně na veřejnou dopravdu a taky se zrovna dvakrát nezajímala o takové věci. Jasně uavažovala o tom, že by si někdy pořídila motorku. Řidičák ostatně měla, ale zatím to vypadalo tak, že zůstane v New Yorku takže motorka třeba nebude. Už chce něco říct, ale všimne is té dívky a podívá se na všechny muže s ní. Koukne se takovým pohledem, že se asi budou muset přestat bavit o vlčích věcech. Protože podle pachu poznala že dívka není vlkodlak ani upír. Trochu pochybovala o lovci a ještě snad nikdy nepotkala čaroděje s normální zvířetem tkaže zbýval civil.* No ještě tu táborák máme, tady pan hasič ho udělal že? *Koukne se na Chrise a zaubí se.* Klidně se přidej, už tak jsme se tu tak nějak všichni náhodně setkali. *Ušklíbne se.* Jsem Emerie a...pánové se představí jistě sami... A tam ještě v zadu je Diego. *Kývne hlavou směrem k Diegovi, který stále telefonoval a Emerie měla co dělat, aby ze zvědavosti neodposlouchávala. Ale i tak sem tam zaslechla pár slov.
*Psa si všiml teprve ve chvíli, kdy k nim doběhl. Do té doby jej nijak neregistroval, neboť na pláži někdy pobíhalo tolik různých zvířat, že byl na to poměrně zvyklý. Všiml si, že konverzace utichla krátce předtím, než si pro psa přišla jeho majitelka. Snad poprvé za večer se upřímně a široce usmál na psa, který právě přinesl klacek, a vzal mu jej z úst, aby ho mohl pohladit. Nebylo to pouze vlkem v něm samotném, ke zvířatům měl vždy blíže, než k lidem.* Ty kráso, takový hustý oči. Neuvěřitelný. *Rozmlouval s fenkou a při hlazení vzal její tvář do dlaní, aby se na ní pořádně podíval. Od srdce se usmál a něžně ji pohladil po hlavě, načež hodil klacek pouze pár metrů od sebe, aby zkusil, zda mu ho fenka donese zpět. Poté se uvědomil, že tu se psem není sám a zvedl hlavu ke svým přísedícím.* Sorry. jsem Lucas. *Úsměv, který zvíře v něm probudilo, mírně zvlažnil. V domnění, že si se psem hrál bez zeptání a udělal něco špatně, raději zůstal ticho, když se mladá žena ptala, zda se může přidat. Pouze přikývl a zůstal na pár vteřin viset pohledem na oheň.* Jak dlouho jí máš? *Zkoušel odvést od svého chování a nejistoty pozornost pokusem o konverzaci.*
Čau, ráda vás všechny poznávám, já jsem Kim. *Usmála se. Už už se chystala odvolat fenku zpět, když si všimla, jak se k ní jeden z mužů sklonil, aby ji podrbal. To jak s ní mluvil, její úsměv ještě rozšířilo. Stejně jako ona i její fenka zářila štěstí a hned co hodil klacek dál na pláž, ochotně se pro něj rozeběhla. Kim mu věnovala zářivý úsměv.* Vůbec se neomlouvej, jen se pak nediv, pokud se ti bude cpát až do klína. Je to hrozný mazel. Vysvětlila a sklouzla na lavičku vedle něj. Když Em zmínila, že je poslední z trojice u ohně hasič, jako by se rozzářila ještě víc.* A já si říkala, odkud tě znám. Z traumačky. Dělám sestřičku, myslím, že jsme se párkrát viděli? Jak že jsi říkal, že se jmenuješ? *Zeptala se a počkala na odpověď, než se její pozornost stočila zpět k Lucasovi.* Necelý rok. jak říkám, je to ještě štěně. Jmenuje se Myosotis. Pomněnka. To kvůli těm očím. *Vysvětlila.*
*To, jak se Lucas téměř ve vteřině proměnil z introverta, ze kterého něco dostal až při konverzaci o autech, na milovníka psů Chrise pobavilo, ale zároveň v tu chvíli cítil jakýsi vnitřní klid. Ač dnes se společností nepočítal, tahle byla příjemná.* Přemýšlel jsem nad tím samým. Takže z práce. *Zasmál se tiše.* Neříkal, promiň. Chris. *Usmál se, než si uvědomil, že ještě dluží odpověď Em a Lucasovi.* Co se týče Cait, raději se jí zeptám. Přeci jen, není to moje číslo, *mrkl na Em, na rtech mu přitom pohrával pobavený úsměv.* Ale věřím, že nebude proti. A co se týče té káry, Lucasi… Dny otevřenejch dveří. Pokud mi dáš vědět předem, zkusím to zajistit. *Pobaveně pozoroval, jak fenka opět z klackem doběhla a začala Lucase šťouchat čumákem do kolene, aby jí hodil znovu.*
*Slabě se usměje nad reakcí Lucase na psa. Sama měla zvířata ráda a připadaly jí sladká, ale zdá se že pes stejně stojí spíše o jeho pozornost. Sleduje to konvo mezi Chrisem s Kim a tiše se ušklíbne.* Tak tu máme dvoje kolegy. *Ucehchtne se nad tím a zakroutí hlavou pobaveně.* Já a Diego jsme taky kolegové. Děláme pro jednu charitu. *Mávne nad tím rukou.* Ano, nebo jí můžeš dát moje číslo...Pokud se teda ještě uvidíte někdy uhm. *Emerie vytáhne z kapsy penežeku a z ní vizitku.* Tady. *Podá ji Chrisovi a pak i Lucasovi.* Nikdy nevíte, kdy to můžeze potřebovat. *Mrkne na ně.* Ta fenka je krásná. *Koukne se na Kim.* Ale zdá se, že si už našla svého miláčka. *Zasměje se kývne k Lucasovi.* Jak se ti líbí ta dámská společnost lucasi? *Poví bobaveně lehce škádlivě.*
*Téměř jako vždy, když se mu do něčeho nechtělo, a nakonec se k tomu dokopal anebo ho okolnosti přinutily, byl nakonec rád, že tu přes všechny ty své zábrany a těžkou zeď sedí mezi naprosto cizími lidmi.*To mi vůbec nevadí. *Uchechtl se a nechal fenku k sobě přijít blíž i s klackem, přičemž si povšiml, že je spíše hravá.* To fakt? *Odpověděl Chrisovi, načež opět hodil klacek s větším rozmachem, aby se fenka vyřádila během a hledáním.* Pracuju jako automechanik, takže podívat se do tohohle by bylo skutečný žrádlo. *Nechal fenku k sobě přijít znovu a s úsměvem ji klacek už nechal a hladil ji po hlavě, zatímco kousala klacek. Uznal kývl nad výběrem jména, ačkoliv si hrál s myšlenkou, jak na ni asi volá.* Myosotis, šikovná holka. *Pohladil fenku, ačkoliv to mohlo vyznít, že tak oslovuje Kim.* Tyhle psy jsem vždycky obdivoval. Ty oči mají neskutečný. *Poreferoval, načež se pouze nesměle usmál nad komentářem Emerie a přikývl. Nebyl zvyklý, že by si ho někdo obliboval, většinou byl jak ryba, co plave s proudem.*
Pro charitu? To je milé. To vypadá na setkání party fajn lidí. Jsem ráda, že jsem šla kolem. *S úsměvem pozorovala Myosotis, jak nadšeně běhá s klacíkem a nechává se drbat.* To víš, na výběry jmen jsem byla vřdycky dobrá… *Zareagovala na Lucasovu poznámku, než se rozesmála a hravě, něžně do něj rýpla loktem.* Dělám si legraci, vím, žes mluvil na ni. Obvykle jí ale neříkám celým jménem, jen Mayo. Je to pro ni jednodušší, než slovo, co má čtyři slabiky. *Vysvětlila, zatímco si začala vybalovat kytaru.* Je něco, co vyloženě nechcete slyšet, ať vím, co nehrát? Skladbu, nebo žánr? *Zeptala se, zatímco ladila.*
Už to tak vypadá, *uchechtl se společně s Em, zatímco si od ní převzal vizitku.* Jsem si jistej, že se s ní ještě uvídím. Slíbil jsem jí pomoc s pár věcma na domě. Věřím, že se ti ráda ozve. *Poodstoupil od ohně a hlavně od psa, aby si znovu zapálil, než odpověděl Lucasovi.* U mě je to jen koníček, ale i tak souhlasím, žrádlo to je. Nebo se můžem domluvit někdy po práci, až zrovna nebude kalamita, pokud ti jde jen o to se mrknout. *Chvíli jen mlčky pozoroval zapadající slunce, když Kim ladila, pak jen zavrtěl hlavou.* Osobně teď asi snesu všechno. *Odpověděl na její otázku, pak se opět otočil k ohni a jen mlčky pozoroval plameny. Měl dost podnětů k přemýšlení, hromadu otázek, na které se teď nemohl zeptat, hned několik nových kontaktů… Ale hlavně okolo sebe partu naprosto normálních lidí, tedy až na to, že většina z nich chodila během úplňku po čtyřech. tiše se nad tím uchechtl a nevěřícně zavrtěl hlavou. *
Jo pro charitu. /Tak nějak pro charitu, ale jsi asi civilka a já nechci nic prozradit nic co bych neměla.../ *Pomyslí si a pak jen and dalším islovy díkvy přikvýne.* Zdá se to tak. *Koukne se na ty dva jak se baví o autech a nahne se ke Kimmy.* Ach ti muži a jejich stavebnice a autíčka. *Zavtipkuje. Na jednu stranu jí to chybí. Chybí jí to povídání co měla s bráchou ikdyž tomu úplně nerozumněla, protože s tátou opravoval auta. Takhle si to aspon lehce vynahrazuje.* Můj táta byl taky automechanik...*Pousměje se smutně a koukne se na Lucase. A pak zase na Kimmy.* Nic...Jeehaww jestli chápeš...*Ucechtne se.* Pokud teda COurtny muzika není zrovna něčí láska to se omlouvám. *Uchchetne se.*
*Nyní, když měl pozornost fenky, zkoušel, jestli mu umí dát tlapu do dlaně. Postranním pohledem se podíval na Kim, zorničky se mu o maličko rozšířily, když si vlastně zpětně uvědomil, co řekl nahlas. Už se nadechoval, aby zkusil situaci nějak zachránit, ale naštěstí mu vzala vítr z plachet, a tak se jen pro sebe zasmál a pohladil fenku po hlavě. Stejně to v něm probudilo nejistotu, která přetrvávala.* /Milá, veselá a pěkná./ *Pomyslel si, avšak nahlas neměl odvahu říct nic podobného na její účet.* Je to fakt dobrý jméno, hodí se k ní. *Tlachal dál, čímž chtěl zastřít svou nejistotu. Pocítil touhu si zapálit, ale nechtěl od sebe fenku odehnat, a tak to raději tiše vydržel a bojoval s nutkáním.* Takže Maya, pac. Umíš dát pac? *Zasmál se na fenku a něžně ji poplácal po bedrech.* Dík, toho si cením. *Kývl krátce na Chrise.* Dám ti na sebe číslo. A kdyby se vám něco podělalo, můžu se na to na oplátku přijít podívat. Mám tucha, že náš servis má licenci i opravovat tyhle mašiny. *Nahmatal v zadní kapse telefon v případě, že by Chris souhlasil, přičemž dostal nápad a obrátil se na Kim.* Nevadí, když si udělám fotku? *Optal se, načež pocítil, že udělal možná podobný přešlap jako dříve. Povytáhl se mu koutek úst do strany.* Myslím Mayi. *Dodal už o něco více ležérně a sebevědomě.* Měli jste doma hodně kár? *Optal se mezitím Emerie, přičemž Washington odhadoval převážně na Jeepy, nahlas se však neodvážil hádat.*
Povídej mi o tom, *protočila se smíchem oči nad Em poznámkou.* Mám čtyři bráchy, doma se řešila hlavně auta, fotbal, nebo hokej. Nějak zvlášť autům nerozumím, ale ráda o nich poslouchám. Je v tom kus domova. A chápu, nic yeehaw. *Usmála se, zatímco začala vybrnkávat náhodnou melodii na kytaru. Dál přitom poslouchala rozhovor kluků, ale rozhodla se začlenit i dívku vedle sebe.* Co vlatně děláš ty, Em? Myslím, kromě charity. Nějaké sporty, umění? *Zeptala se. U obojího věřila, že by se našlo nějaké společné téma na povídání. Zatímco čekala na odpověď, všimla si Lucasovy snahy dostat z Myosotis podání tlapky.* S tímhle ještě trochu bojujeme. Ale umí něco lepšího, koukej. *opatrně pootočila kytaru, aby dosáhla do kapsy, odkud vytáhla pamlsek.* Mayo. Sedni. Popros. *Fenka se ukázkově usadila, než přenesla váhu na zadní a tlapkama poprosila ve vzduchu o pamlsek. Kim ji odměnila, když zaslechla Lucasovu otázku.* Chápu, já za fotku nestojím… *Pronesla dramaticky, ale nepodařilo se jí udržet vážnou tvář dlouho, než se rozesmála. Užívala si takhle ho dobírat.* /Milý, stydlivý a ještě má rád psy./ *Pomyslela si s úsměvem.* Jasně, že nevadilo. Vypadá na fotkách skvěle. Něco o tom vím, když zrovna nejsem ve špitále, fotím profesionálně. *Mrkla na něj.* Na. *Podala mu pár pamlsků.* Můžeš zkusit, jestli nepoprosí, nebo si alespoň nesedne.
*Bylo mu jasné, že polovinu času, který strávil na telefonu, mohl věnovat těm třem duším, které si povídaly u ohně. Bohužel ale musel vyřídit jistou záležitost, která mu poslední dobou nedá spát. Celou tu dobu, co telefonoval, gestikuloval rukou při vysvětlování a chodil sem a tam. Občas si dlaní promnul oči nebo si plácnul na čelo. Nakonec však prsty frustrovaně vsunul do vlasů, za které si následně zatahal. Skončil hovor hlasitým "Sbohem" a ještě chvíli rozjímal nad něčím, co nejspíš ani nejde spravit, než telefon zasunul hluboko do kapsy svých kalhot, otočil se k táboráku a vydal se směrem k němu. Cestou zjistil, že jich je o jednoho více i se psem, což jej zaujalo natolik, aby přidal do kroku a jakmile se ocitl v záři ohně, pousmál se a promluvil.* Omlouvám se, ale byla to neodkladná záležitost. O co jsem přišel? Vidím, že se k nám přidal další člen, dokonce i s kytarou a čtyřnohým kamarádem. *Usmál se na nově příchozí slečnu. Podle pachu poznal, že není ani upírka ani vlkodlak, takže usoudil, že bude nejlepší se chovat jako civil a nezmiňovat nic o podsvětě.* Jsem Diego, mimochodem. *Představil se oné slečně se psem, a pak se podíval na Chrise a Lucase.* Emerie vám stihla už všechno říct, co? Nevadí, snad se toho někdy příště ujmu já. *Zasmál se tichým hlasem, než se rozhodne si sednout na jednu z laviček, nejspíš vedle Em. Hodil na ní omluvný pohled za ten telefonát a doufal v to, že to nebude chtít řešit před ostatními. Nakonec se pootočil k neznámé ženě a znova promluvil.* Tak, copak nám zahrajete?
To zní fajn. Dobrý automechanik se vždy hodí, u záchrannejch složek to platí dvojnásob. *Převzal si od Lucase telefon, kam vyťukal svoje číslo, prozvonil se, a uložil si jeho číslo, než jeho telefon opět vrátil. Přitom poslouchal a pozoroval zbytek hovoru. Lucas vypadal, že konečně pookřál, což byla skvělá změna oproti začátku 'srazu.' Em byla milá a přátelská, Kim rovněž, ale měla v sobě navíc jakousi neúnavnou jiskru a její smích byl přímo nakažlivý. Zaslechl konec Diegova hovoru, ale rozhodl se jej nekomentovat. Koneckonců, byla to jeho osobní záležitost.* V podstatě. Vítej zpět. *Usmál se na Diega zatímco do ohně odhodil i druhou cigaretu a sedl si na jednu z volných laviček.* /Takže sestra a k tomu fotografka… Jak to jde oboje stihnout? Nemaj sestry a doktoři pořád přesčasy?/ *O tuhle myšlenku se rozhodl raději nedělit nahlas. Během svého přemítání si však všiml pošťuchování mezi Lucasem a Kim. Pohled stočil zpět k ohni, ale chtě nechtě se musel pousmát při vzpomínce na to, že sám byl nedávno podobného pošťuchování součástí. A jak to skončilo… Využil té chvíle k tomu, aby napsal rychlou SMS Cait.* /Potkal jsem se se dvěma vlky z Preatoru a jedním samotářem. Není to vůbec zlý. Jak se daří vám dvěma? Ch./
*Emerie se koukne na Lucase a zakrotu hlavou.* Ano i ne... Nebyly naše. Táta byl jediný automechanik široko daleko, takže se k němu jezdilo opravovat všechno. *Pousměje se lehce.* Naši už nežijí. *Vysvětlí prostě a koukne se na vlkodlaky, tkaovým pohledem že snad pochopí že se jedná o vlčí záležitosti. Pak se koukne na Kim a usměje se.* Pfuu toho je moc. *Zakrotuí hlavou.* Chodím na box, do posilivny, běhám, pilátes, jóga...A taky maluju kreslím...Prodávám svíčky a mýdla na etsy a taky moje obrazy. Tvořím obrazy s Native american tématikou. *Vysvětlí s lehkým úsměvem.* Hádám že tvoje hobby bude kytara a psi. *Ušklíbne se pobaveně ka Kim. Pak ale poslouchá sem tak i hovor Diega, jen protože je dlouho pryč. tak aby je usjitila že je v pořádku. Neslyší všechno jen něco a pak kroky jak se blíží. Posunde se ke kraji lavičky, aby si vedle ní mohl třeba sednout a lehce ho rýpne mezi žebra loktem.* Pff co si o mně myslíš? *Poví pobaveně a když je k němu tak nahnutá rovnou řekne.* Chceš si o tom pak pokecat? *Zašeptá k němu a je jasné, že naráží na jeho hovor.* Pak jak odejdem nebo tak. *Navrhne a pak se věnuje ostatním.* Hmmm umíš zahrát třeba Wonderwall od Oasis? *Poví prní písničku do ji napadne.*
*Plameny ohně jej příjemně hřály do tváří a fenka působila jako takový lepidlo mezi jím a zbytkem osazenstva, ke kterému měl přirozeně problém se otevřít. Poslouchal vyprávění Emerie, smrt jejích rodičů na něj dolehla natolik, že pocítil těžkost na hrudi. Sval na tváři se mu napnul, jak zaťal zuby. Jako kdyby se právě ta událost odehrávala právě jemu, nedokázal to sám sobě vysvětlit.* /Muselo to být něco ve smečce, nějaká interní záležitost./ *Odtušil a ani nevěděl jak. Jako kdyby si to přečetl v jejích očích nebo tónu hlasu. Působilo to jako vzpomínka, ačkoliv žádnou takovou vůbec neměl. Ačkoliv to všechno cítil, zůstal zařezaný sedět, bez přímé reakce, dokud pozornost neodvedla fenka se svými naučenými kousky. Napětí povolilo, nevesele cukl koutkem do strany a poté se už veseleji uchechtl poznámce Kim. Její slova se jí ale neodvážil vyvracet nahlas, prostě jen namířil objektiv telefonu na obě dvě a vyfotil si je obě naráz. Bude to pro něj vzpomínka, kdy se náhodně setkal na pláži s naprostými cizinci, a strávil s nimi příjemný čas i bez chlastu a drog.* Asi to má po paničce. *Odvětil na zmínku, že je fenka fotogenická, načež nechal Chrise, aby se prozvonil a než si telefon opět shrábl do kapsy, přišlo mu několik upozornění a zpráv.* No lidi. Budu to muset zabalit.*Vstal z písku, aniž by se obtěžoval se očistit.* Rád jsem vás poznal, hlavně tebe, maličká. *Uchechtl se a ještě se sklonil, aby Mayu podrbal za uchem a dal ji pamlsek od Kim.*
*Usmála se nad Lucasovým komplimentem.* To ty oči… *Navrhla, ale bylo vidět, že ji to upřímně potěšilo.* No to bys mi ubrala… *Ušklíbla se nad Emeriinou poznámkou pobaveně.* Je toho víc. Sporty všeho druhu, kempování, fotky. Hlavně ty. Fotím pro místní kulturní týdenník, ale občas rozesílám věci i jinam. Což mi tak připomíná, pokud tady máme nějakého milovníka umění, bude na Manhattnu nová výstava. Ale jestli mi dáš odkaz na svou stránku, Em, ráda si tvou tvorbu projdu. A jo, Wonderwall určitě zvládnu. *S úsměvem si přehrála pár akordů, pak se pustila do hraní. Jen o pár taktů později už mohla být skupinka svědky toho, že neumí jen hrát, ale i poměrně slušně zpívat. A u jedné písničky samozřejmě nezůstalo. Jelikož jediný, kdo vyslovil nějakou výhradu stran žánru byla Em, vyvarovala se country skladeb. Jinak ale hrála, co jí zrovna na mysl přišlo, zatímco Mayo se proplétala mezi všemy členy skupiny se žádostí o podrbání, nebo pamlsek. Když se Lucas začal sbírat k odchodu, přikývla.* Pokud vám nebude vadit, asi už bych to taky sbalila. Mám se zítra stavit za rodinou a nerada bych po cestě usla za volantem. *S tím si sbalila kytaru a sama se od ohně zvedla.* Bylo to moc fajn, lidi, moc ráda jsem vás všechny poznala. Jen příště bychom se mohli domluvit předem, vzít pár piv, nějaké jídlo, co? *Usmála se. Jestli se Kim nedalo něco upřít, tak to, jak přátelská a bezprostřední byla. I při loučení se s každým objala, nebo mu minimálně podala ruku, dle preference dotyčného, a vrazila mu do ruky svou vizitku. Na obrázku, ne překvapivě, byly ona s Myosotis.* Každopádně doufám, že se ještě někdy uvidíme. Díky za pokec i společnost a ať se vám daří, ať už děláte cokoli. *S těmi slovy na ně ještě mávla, než hvízdla na Mayo a pomalu vyrazila směrem k domovu.*
*Jak tam tak seděl, rozhlédl se po okolí. Lucas, který mu ještě před chvílí přišel jako zvláštní stvoření, teď působil normálně.* /Možná je prostě jenom introvert. / *Poté se podíval na fenku, které si z nějakého důvodu všiml až teď. Pousmál se nad tím, jak je to zvíře spokojené. Kim mezitím začala hrát, takže svou plnou pozornost zaměřil na ni. Pobrukoval si do rytmu, dokonce začal i zpívat. Zpíval s ní každou píseň, vzhledem k tomu, že byl hudebník, doplňoval ji o druhý hlas. Nakonec zatleskal.* Ty jo, jde ti to. Někdy můžeme dát duet. *Řekl a usmál se na Kim, která se začala balit, stejně jako Lucas, který už byl na odchodu.* Měj se! *Mávl na něj, než se úplně ztratil ve tmě. Následně to stejné udělal i na Kim, když odcházela.* Myslím, že by to bylo skvělé. Vezmu taky kytaru. *Mrknul na ni, ale potom se otočil na Emerii s Chrisem.* Taky budu muset jít... Mám tady ještě jednu nedořešenou záležitost. *Vysvětlil a ukázal prstem na kapsu, kde měl nejspíš schovaný telefon.* My dva se uvidíme v práci, a Chrisi, těšilo mě. Doufám, že se brzy uvidíme. Bylo to s vámi moc fajn! *Spěšně se rozloučil a vydal se do svého útulného domova.*
*Chvilku společně s osotatními posliuchá písničku co Kim hraje a užívá se to.* Jasně Kimberly. můj účet na esty se jmenuje Emerie Crafts určitěv to najdeš hned a ano o té výstavě jsem slyšela a plánuji tam zajít. *Pousměje se slabě a koukne se na Lucase, který se začne balit.* Jasný jen běž taky jsem tě ráda poznala. *Usměje se na něj slabě a pak si užívá zbytek večera. kOukne se na svýho kolegu a zakroutí nad tím hlavou.* No jo pan hudebník. *Ušklíbne se slabě a pak chjápavě přikývne. *Jo jen běžte. Ráda jsem tě poznala Kim a ji v práci... *Kývne na Kimmy i A Diega a p ochvíli se plácne do stehen.* Taky bych měla jít ráno vstávám do práce. *Pousměje se omluvně.* Chrisi...ty si rozmysli to o čem jsme se bavili předtím. *Poví a s těmi slovy vstane.* Ráda jsem vás všechny poznala mějte se. *Rozloučí se a odejde domů.*
*Většinu večera strávil spíše jen nasloucháním a sbíráním informací, než že by se sám snažil narušit některou z debat. Byl to celkově příjemný večer. Skoro mu až přišlo neuvěřitelné, jak se celá tahle parta dokázala semknout a užít si pár hodin na pláží a co mu přišlo jako úsměvný paradox byl fakt, že jako největší lepidlo mezi nimi působila právě civilka se psem. Když se Maya na chvíli přimotala pod nohy jemu, jen ji s úsměvem podrbal, než se zase vydala dál. Kim na kytaru skutečně hrát uměla, uměla taky skvěle zpívat a když se k ní přidal i Diego, Lucas si hrál se psem a působil najednou naprosto uvolněně a Em rovněž vypadala, že pookřála, celý svět najednou působil tak nějak v pořádku. Jednotliví členové skupinky se začali loučit, ať už kvůli práci, nebo jiným záležitostem, on sám se však k odchodu zatím neměl.* To zní jako fajn nápad, Kim. Říkalas, že taky táboříš? Třeba do budoucna vymyslíme i něco delšího. Ale pivo a jídlo zní jako dobrý vylepšení pro začátek. *Uchechtl se.* Taky jsem váš rád všechny poznal. Dojděte v pořádku domů. Já ještě chvíli zůstanu. Potřebuju popřemýšlet a někdo by to měl zodpovědně uhasit. *S těmi slovy si sedl zpět k ohni.* Jasně, Em. Dám vědět. *Pousmál se ještě, když se loučil i s poslední členkou skupiny. Ještě chvíli u ohně seděl a jen mlčky zíral do plamenů, než oheň uhasil a potmě se pomalu vydal zpět k domovu.*
*S tatérem, kam měl dneska Remi zajít, si mladý fér domlouval už dopředu. Dneska byl den, kdy k němu měl dojít a tak nějak vymyslet, co by chtěl. Remi to totiž nevěděl- věděl jenom, žen Alessandra jej navodila na to, aby si nějaké tetování udělal taky. A on nějak bez rozmyslu do toho skočil. Nevěděl zatím, co by chtěl, věděl jen, že to musí být sakra velký a pěkný. To taky tatérovi oznámil a teď už si to ve své černé košili a hnědých kalhotách mířil k jeho studiu. Jakmile jej našel, tak se sám pro sebe uculil, do koše zahodil dokouřenou cigaretu, než s úsměvem na rtech zaklepal, a pak teprve vešel- asi nějaký manýr slušnosti.* Dobrý den"! *Zahulákal ihned po vchodu a rozhlédl se.* Tak jsem tu, dneska na devátou, Remi!! *Zahučel s úsměvem.*
*Jak mu pravila otevírací doba, kterou si sám nastavil, měl být už dávno ve studiu a chystat pracoviště. A kupodivu to tak fakt bylo. Žádné zpoždění, nic. Mohl si i zatleskat, ačkoliv se tedy úplně nestihl posilnit nějakou snídaní hned z rána. Nejprve tedy nachystal jak křeslo, vytáhl si ven všechny potřeby - od inkoustu po jehly. Na z části železný a z části dřevěný stůl si pak odložil jak skicák s pouzdrem, tak i iPad s pencilem. Pro dobro svého žaludku, ale i pro dobro klienta, si pak rychle odběhnul ze studia, které na chvíli zamkl, o kus dál do nějakého krámku pro něco k jídlu. Jakmile pak byl zpět, otevřel si kyblíček bílého jogurtu, který si před chvílí pořídil, načež do něj ještě stihl nasypat nějaké ty lupínky, než mu klient přišel přímo do studia. Naštěstí zaklepal, takže to takový infarkt nebyl. Pouze se krátce přikrčil, když zahulákal.* Jsem tady, nemusíte mluvit tak nahlas. *Ozval se z křesla u konferenčního stolu a svoji snídani na chvíli odložil, načež vstal a došel k Remimu.* Takže zdravím, vítám vás zde a pokud by to nevadilo, ještě trochu pojím tu snídani na stole. *Kývne k jogurtu.* Posaďte se mezitím do křesla a řekněte mi něco o sobě či o vaší představě o tom návrhu, ano?
*Jakmile mladík vznesl první poznámku, tak se Remi zarazil.* Jěěěěžiš marja, tak pardon no./ *Problesklo mu hlavou, než protočil očima.* To víte no, jsem raději hlasitý, než abych byl bez povšimnutí. *Pronesla pak se usmál, jako potvrzení, že svá slova myslel vážně. Pak se uculil.* No jasně, jasně, dobrou chuť. *Usmál se na něj a pak začal.* No víte, doporučil mě kamarád, Taylor, však ho asi znáte, takový docela sexy, pohlednej, ustrašenej, pořád sebou nosí doprovod, upírek. *Začal Remi.* tak o sobě, no, jsem jeho kámoš z Faerie, abych to tak řekl, a chtěl jsem něco, nevím, něco velkého na záda. Něco, co by ke mně korespondovalo, něco hezkého, aby to zase nebylo něco na způsob, jak si dělají lidi přes celá záda lebku a tak, ale něco, co bude ladit s rasou víly a bude velké, ale zase ne tak uplně výrazné, chápete. *Ušklíbl se Remi, zatímco popisoval mladíkovi svou představu o tetování.*
*Na svoji maličkost hned upozornil, zatímco se zlehka přikrčil. Nijak zvlášť ho to ovšem nenaštvalo. Hlavně, protože to nebylo úplně poprvé a navíc občas udělal to samé. Jeho výraz ovšem zezačátku úplně příjemný nebyl, protože to lehce jeho uši zabolelo, nakonec se však na féra usmál.* Rozumím, u mne tomu není jinak. *Kývl. Za zlé to tedy mladíkovi nebral. Navíc mu ani nevadilo, že první pojí, takže stěžovat si taky nehodlal, ne všichni totiž vždy pochopí, že se nedá vše úplně stíhat.* Díky. *Usadí se tedy zpět do křesla a rukou ukáže na druhé a hned poté i na pohovku. Remi si tedy mohl i vybrat, kam se zatím složí.* Jo..jo. *Odpoví rychle, i když mu to v hlavě teprve začalo šrotovat. Bytostí se stejným jménem znal hodně, proto si taky úplně vzpomněl až při faktu, že se jedná o ustrašenějšího upíra. Upřímně se tedy usměje nad vzpomínkou na toho netopýrka, který jeho studio navštívil již před nějakou tou dobou.* Jo, už vím..jestli ho někdy znovu potkáte, pozdravte mi ho. Viděl jsem ho naposledy v srpnu na své oslavě, ale potom už vůbec. *Přizná se a hned na to už definitivně zmlkne a zatímco Remiho poslouchá, ujídá si jogurt s lupínky.* A jaký druh víly jste? *Optá se, načež Remiho sjede pohledem, hledající nějakou nápovědu. Bohužel si však všiml jen uší.*
*Remi bral pohovku. Nerozvalil se do ní ale, jen se posadil, už jen z principu, že kolem sebe měl více místa než v upnutém křesle, a pak už vedl rozhovor s mladíkem. Pak se pousmál.* Já, no já ani nevím, kdy jsem ho viděl naposledy, možná že taky srpen. Teď se moc nevídáme, ale no, kamarád je to fajn. Jen má kolem sebe na nic lidi, teda, nějaké samozřejmě, hlavně ty co mu diktují co smí a co ne. *Uculils e Remi jako měsíček na hnoji.* Ale jo, pokud na něj narazím, budu jej pozdravovat, jasně že. *Zaculil se.* Gwyllion. Takoví ti temní, rádoby zlí, no, když si ale vzpomenu na činy nějakých mých blízkých, tak se ani nedivím. Ale no, já se snažím být, jiný, lepší, ale moc lidí mi to nežere, abych řekla pravdu. Ale no, prostě něco na ten způsob, nemusí to být spojené přímo s mým rodem, ale možná víly jako obecně? Dalo by se? *Optal se Remi. jemu samotnému pár nápadů šrotovalo hlavou.*
*Tentokrát spíše poslouchal, což není vzhledem k tomu, že zrovna jí, vůbec na škodu. Nakonec..asi by mu Remi úplně nerozuměl, když by mluvil s plnou pusou, což by si ostatně ani on nedovolil. Zase až tak na tom s etiketou nebyl. Když tak poslouchal a spokojeně u toho papal snídani, lehce jeho výraz potemněl. Dožvýkal sousto lupínek a vzhlédl k férovi s trochu vážnějším výrazem. Nevěděl toho tolik, ale Morgan mu ledasco řekl. Nějaký ten pátek už přátelé byli.* Řeknu vám to takhle..nejprve však navrhnu tykání, ne? Připadám si při vykání starý. *Pověděl zprvu, než se vrátil zpět k původnímu tématu.* Je to pro jeho dobro, ačkoliv musím přiznat, že ten původní doprovod, který byl mimo to i jeden můj známý minulosti, byl vskutku více uvolněnější. Nicméně..*Odmlčel se, hledajíc správná slova, což u něj byl i docela nezvyk.* Lepší nějaký doprovod, než žádný. *Dokončí. Nerad by řekl něco, co by právě neměl, protože jestli pravdu fér neznal, zjevně mu ji upír ještě nechtěl sdělit, což Hiram samozřejmě ctí. Lehce se nakonec usměje a kývne. Znovu bezeslov pak poslouchá a následně zapřemýšlí.* To by ovšem ty lebky zas tak k zahození nebyly. *Načne, ale pak zavrtí zlehka hlavou.* Ale chápu, ne všichni něco takového mají rádi. *Lehce si promne bradu.* Určitě..takže zjednodušeně něco s přírodou, chápu.
*Remi kývl na souhlas.* No jistě, proč by ne? Můžeme si tykat, i já jsem tomu vřele otevřený.* Usmál se Remi, ale jakmile pak začal čaroděj mluvit o Tayovi a o tom, jak je to pro jeho vlastní bezpečí, tak si jen odfrkl. Sice o Tayovi začal, ale řešit Dragose a jeho hlídací psi bylo to poslední co tu chtěl dnes rozebírat. proto se k tomu co řekl už ani nevracel, jen to přešel s neutrálním výrazem na rtech. Pak se začal věnovat tomu, kdy začal řešit tetování. Ihned ale zavrčel a pak se ušklíbl.* Ah, ale ne, lebky ne, nejsem žádný zběsilý motorkář, ani rocker, takže toho se vyvaruji. No, pohrávám si s jednou myšlenkou, s představou křídel, nějakých podobných, jako mají vážky, přes celá záda. Klidně by mohli být až po ramena, kousek pod záda, ale no, víte jak to myslím? Nejlépe, i s těmi malými, perleťovými odlesky.* Uculil se.*
Tak to mě těší. *Kývne, načež se tedy bohužel pro oba jedince vrátí k tématu upíra a jeho chůviček. Ani jemu se to úplně nechtělo rozebírat, ale i tak se něco málo rozhodl říct, načež se podíval krátce do země. Možná měl mlčet definitivně. I tak se k tomu ještě před rozebíráním tetování vyjádřil, zatímco zlehka zavrtěl hlavou nad tím odfrknutím.* Však on ti to jednou vysvětlí. *Dodá ještě, načež se už opravdu začal věnovat své skutečné práci a féra poslouchal. Lehce pak sebou cuknul při tom zavrčení.* Chápu, chápu. *Pověděl rychle, s tímto spokojeně odložil z poloviny prázdný kbelíček jogurtu. Iluzí pak na chvíli očaroval výlohu, aby nikdo zvenčí neviděl, jak veškeré jídlo po lusknutí mizí - jogurt do lednice, lupínky někam do kuchyňské kredence. Po tomto iluzi znovu odvolá a namísto čarování se začne věnovat iPadu, který si hned zapne.* To je vskutku zajímavý nápad. *Uzná zezačátku.* Jen ti teď nejsem schopný jistě říct, zda tu mám všechny barvy k tomuto potřebné ve veganské verzi. Kdyby inkoust obsahoval železo, rozhodně bys mi vděčný nebyl.
*Remi se zasmál a pak se nervózně podrbal na zátylku.* Ach ano, to byl asi fakt, který jsem měl říct dopředu, protože ne, to bych ti asi opravdu vděčný nebyl. *Pronesl a pak se zamyslel.* No, a kdyby se dnes nanesly jen ty, co tu jsou, s tím že bych na dodělání došel jindy? I to by se dalo udělat? *Zauvažoval Remi a naklonil hlavu na stranu.* Jako neříkám, budu toho mít dost, ale myslím si že čas si najdu a jsem schopen i počkat. Ty barvy by se sehnat daly, ne? Nebo nějak vyčarovat, nebo tak. Víte, teď se řešilo něco podobného, moje snoubenka je upírka a musela si sehnat barvy speciálně se stříbrem, takže myslím, že bez příměsy železa nebude problém, nebo se mýlím? *Optal se Remi, který uvažoval, jak to vymyslet.*
*Pobaveně se uchechtl.* Klídek, bylo mi hned při spatření těch uší jasné, že inkoust s obsahem železa či jeho oxidů nebude úplně nejlepší. *Kývne. Nyní si však nebyl jistý, zda nachystal vůbec ty správné inkousty.* /Měl bych to ještě zkontrolovat./ To by se samozřejmě dalo, jen by se to nemělo odkládat na moc dlouho..ale třeba to nebude nutné, možná se tu aspoň něco najde. Uvidíme. *Kývne. Mezitím si zapne i program na kreslení a vezme si do ruky pencil.* Jistě, když tak bych si je vyrobil sám, ale. *Odmlčí se a zaklepe na desku stolu.* Budeme doufat, že tu ty barvy mám, aby se to nemuselo zdlouhavě a zbytečně odkládat, pokud to nebude nijak zvlášť složité tetování, nějž by to bylo nutné. *Poví. Informaci o snoubence pak hodí za hlavu s lehkým pokrčením nosu. Měl snad gratulovat? Jeho věc to nebyla.* Nicméně..je zájem jen o křídla, nebo bys chtěl celou vážku doplněnou o nějaké rostliny? I když to by se dalo i bez celého vážčího těla..možná lehce podtrhnout fakt o existenci obratlů, lehce naznačit protrhlou kůži, jako by z tvého těla ty křídla vyrostly a okolo toho naaranžovat nějaké rostliny. *Rozmluví se, ovšem nakonec zavrtí hlavou.* Ne, nechcete lebky, takže ani přiznat existenci kostí asi nebude ideální, že?
*Remi jej poslouchal a pak zavrtěl halvou.* Ne, i kostem bych se raději vyhnul. Líbily by se mi prostě ty křídla, to, co by mohlo být kolem nich mne ani nenapadlo. Ale jak říkáš, ty květiny my mohly být hezké, třeba i mech, no něco s rostlinami určitě. Tělo vážně ne, to určitě ne, šlo mi opravdu jen o ty křídla. nebo, třeba i jiné než vážčí, něco, co vypadá jako ty křídla z pohádky o vílách, které si lidi čtou, tak něco takového. nechci, aby to bylo útočné, nebo agresivní. Chci, aby celé to tetování, jeho vyhotovení a pak finální vzhled vypadaly jemně, něžně. A ne že se cystám někoho proklít do pátého kolene, jestli mi rozumíte. *Spustil Remi a pak se pousmál.* Myslíte, že bych si mohl nalít sklenici vody? *Optal se pak čaroděje.*
*Něco si dovolil navrhnout, načež kývl na Remiho názor a snažil se vymyslet zas něco jiného. Čistě rádoby křídla se mu nezdaly nijak zvlášť pěkné. Chtěl se taky na něčem trochu vyřádit. I když tedy vytetovat hmyzí křídla i s odlesky nebylo nic zvlášť jednoduchého.* Já jen, že by bylo fajn naznačit nějaké to propojení s tělem a těmi křídly, chápeme se? Aby to nevypadalo přímo jako by ti někdo na záda mrdnul random nálepku z dětské knížky o vílách. *Uchechtne se, než se lehce zarazí, když fakt uslyší, že se to tomu lehce podobat má. Pozvedne tedy jedno obočí, ale nakonec pokrčí rameny.* Dobře, takže můžou být místy ty květiny či mech? Nebo třeba houby? *Optá se. Ne, že by mu to chtěl přímo vnutit, ale jakožto někdo dost esteticky zaměřen, si nechtěl na sebe vzít, že někomu na těle zanechal něco, co se spíše podobalo například takové dětské omalovánce.* Mohu ti klidně nabídnout nějaký džus, vodu s citrónem. Dokonce i limonádu. *Pousměje se, odloží vše, co měl v ruce zpět na stůl a vstane.* Takže co to bude?
*Remi se smál a poslouchal jej.* Jo, jo jasně, nechtěl jsme uplně, aby to vypadalo jako kresba z knížky, ne to ne, ale aby to bylo tak nějak podobné, tak jsme to chtěl říct. Jako, mohlo by tam být třeba nějak vidět nějaké stíny, třeba aby to vypadalo tak, že mi ty křídla rostou ze zad, chápeme se, ne? Nějaké naznačení ohybu kůže, dejme tomu, stín pod jakoby křídly na kůži a tak. *Uculil se Remi.* A Ano, mech, houba, květina, no jasně!! Nějaký ten břečťan, taky ano! *Culil se spokojeně s tím, že mu Hiram rozumí. Pak se na něj usmál.* Pokud je to tedy takhle, dal bych si ten džus, prosím, jaký nechám na tobě, ale asi ten, který je nejvíc sladší. *Zasmál se. To byl Remi- zkrátka svou lásku ke sladkým nápojům nezapřel.*
*Nakonec se zvesela usměje, když to Remi nemyslel až tak. Jo, kdyby to bylo z normální knížky, nevadilo by mu to vůbec, ale přenést dětskou knížku na záda dospělého féra? Jako jo, proti gustu, ale mu by se ten nápad zdál děsný. Proto byl rád, že si nakonec začali navzájem rozumět v tom, o čem nyní debatovali. Narychlo pak tedy začal črtat v jednom okně a v druhém si nechal rozjetou referenční fotku křídel vážky, zatímco dál féra poslouchal a jeho úsměv se ještě rozšiřoval.* Dobře, dobře. Jsem rád, že si rozumíme. *Kývne, načež iPad s opravdu rychlou skicou odložil na stůl a vstal.* Jasný, podívám se, co tam je. *S tímto odcupitá za roh, kde se už nacházela pracovní plocha se všemi potřebnými věcmi, ale klient zde krom toho mohl zahlédnout i menší lednici čistě pro potraviny a nápoje, které zde klientům nabízel. Vytáhl pak jednu láhev s domácím jablečným džusem a nalil jej do sklenky, s níž se pak vrátil za férem. Láhev s džusem přitom vzal rovnou s sebou, kdyby si chtěl Remi znovu nalít.* Tak, prosím. *Postaví obě nádoby před svého klienta.*
*Remi jej sledovala když se čaroděj vrátil, tak se na něj usmál.* Moc děkuji, jsi milý. *Zavrněl spokojeně a napil se džusu, načež obdivně nadzvedl obočí. Pak se uculil. Tak nějak mu tohle nevadilo, věděl, že většina víl si na lidské jídlo nikdy nezvykla. Často se setkávals tím, že říkali, že v něm cítí snad jako kdyby popelavou příměs, chut popela, prostě nic hezkého. Ale Remimu to nevadilo, možná tím, že to pravé, vílí jídlo o kterém se tak básnilo jako malý nikdy neměl. proto dokázal ocenit i takto dobrý, sladký džus. Přehodil si nohu přes nohu a koukl na Hirama.* Děláš tu práci už dlouho? Myslím tím, koukal jsem na tvoje práce, a kde kdo by mohl závidět, jsou opravdu skvostné. *Vznesl fér čaroději pochavlu.*
*Netrvalo dlouho a před féra postavil jak sklenku, tak i nádobu s džusem, kdyby si chtěl náhodou pak znovu dolít onen jablečný nektar. Hiram se mezitím nevinně uculil, načež se znovu usadil do křesla a své věci si opět vzal do rukou.* Za málo. *Odvětí nejprve, než zvedne hlavu od obrazovky a věnuje Remimu pohled.* A jo, jsem, dokud mě nenasereš. *Uchechtne se.* Ale to je snad jasné, že? *Poví s nevinností v hlase, načež se stále jako andílek culí. Nato se už ovšem vrátí k práci a náčrt začne pomalu pročišťovat a upravovat.* Jo, nějaký ten rok to už bude. *Kývne. *Díky za pochvalu. *Poví poté. Tohle jej zahřálo u srdíčka. Lehce si pak prohrábl vlasy a zamyslel se.* Abychom tu neseděli potichu..přemýšlel jsi i nad tím, jaká z těch prací byla zachycena na Taylorově kůži? Dám ti radu, je to jedna z těch, které tam nemají kus kůže, ale jsou tam ukázané jen čisté návrhy.
*Remi se uculil a pak se zasmá,.* No tak to mohu říct, taky, taky to u mě tak nějak funguje, že jsem milý dokud mě někdo nenasere. Ale no, abych to uvedl jak jsem to myslel, občas je v dnešní době a větě vzácnost že narazíš na milého člověka, který k tobě nemám vlastně žádné závazky. jasně, ty nějaké máš, budeš mi dělat kérku, ale k větším závazkům je to bezvýznamné. Chci říct, kolik lidí na tebe bude milí, když jen tak půjdeš po ulici? No, čím více jde doba dopředu, tím méně jich je. Ale, promiň, občas až moc mluvím. *Zasmál se fér. Pak se uculil.* není za co, dokážu ocenit dobrou práci, to se neboj. *Mrkl na něj.* A ta tvá je fakt skvělá, dlouho jsme nic takového opravdu neviděl.* Uculils e a pak se zamyslel. Nakonec se usmál.* No, já nevím kde všude Tay má tetování, to můj výběr trošku zmenšuje, takže bych se asi bál tipnout. *Podrbal se Remi nervózně na zátylku.* Ale řekni mi to, příště si určitě všimnu. *Zasmál se.*
*Vrátil se rovnou k práci, zatímco znovu mlčky Remiho poslouchal a lehce přikyvoval, aby mu dal nějak najevo, že mu rozumí.* Toť pravda..ne, že by to bylo tedy až tak odlišné, ale ano. Byli zde i milejší lidi, než jsou ti nynější. Stojí ovšem za zmínku, že slušné i milé chování není vždy cestou k úspěchu. Párkrát je lepší se něčeho takového na chvíli vzdát, odložit to. *Poví.* V pořádku, hlavní je, že tu není ticho..to nemám rád. I kdybys mlel úplné blbosti, byl bych za to radši, než abych musel poslouchat jen své myšlenky. *Přiznal. Hlavou poté znovu kývnul a v tvářích se mu kvůli vší chvále zjevila lehká červeň.* Ty mi ale lichotíš. *Uchechtne se.* On má jen jedno na levém předloktí. *Poví a dovolí si u kreslení zavzpomínat. Tehdy se cítil docela divně, což pravděpodobně bylo hlavně významem celého tetování.* Jedná se o Medúzu..tu z řecké mytologie.
*Remi kývl na souhlas.* No tak to je jasné, jako nemůžu popřít to, že milá slova ne všechny neplatí a není to základ úspěchu, to znám i na vlastní kůži z obou stran, jen říkám že je pro mne příjemné vidět milou tvář, než tvář nasrané osoby, co si vylývá vztek na okolí. *Upřesnil Hiramovi, ale byl rád, že se tak nějak chápou. Pak spokojeně zavrněl.* Tak teda dobře, to se nudit nebudeš. *uculil se a pak nakonec vstal, aby se šel podíval po tom, co měl Hiram na zdech vystavené. Koukal na obrázky a usmíval se, a byl rád, že měl čaroděj v salonu i květiny- byl to Remi, květiny miloval.* Nelichotím, jen říkám pravdu, nic jiného ani říkat nemohu. *Zasmáls e nakonec a jemně mu pokynul hlavou.* Aaah, už vím!! Jasně, jasně. Stejnou má i jedna moje kamarádka, tedy jako symbol myslím. Ale, no, jako práce je to moc hezká, jen mne mrzí, že si ji nechal vytetovat. *pronesl, zklamán významem tetování, nebo spíše, toho činu schovaným za ním.*
*Sám se k tématu vyjádřil, načež opět zavřel pusu a poslouchal, co mu fér vlastně říká. S úsměvem pak kývne.* Chápu. *Zvedne znovu krátce zrak, aby se na féra mohl podívat. Svůj úsměv tedy ještě rozšířil.* Tak to se těším..pokud se mě tedy nebudeš ptát na to, co rád dělám kromě práce, jaké jsou mé zájmy, zda mi náhodou není pouze šestnáct a další podobné otázky. *Uchechtne se.* Jak já takové dotazy nesnáším. Posledně jsem měl chuť tu babu vyhodit i od rozpracovaného tetování. *Zasměje se lehce, načež svůj pohled vrátil zpět k obrazovce, aby mohl pokračovat v dolazování návrhu.* Pravda. *Kývne s úsměvem, který poté na moment vymizí. Na chlapce sice rád vzpomínal, ale na to, co mu tetoval, už moc ne.* Jo, nápodobně..*Kývne.* Ale hádám, že ti přímý kontext určitě poví. Pokud tedy už tak neučinil.¨
*Remi se na něj uculil, poslouchal jej- a byl prostě Remi a provokace mu nedala.* Hele, a co rád děláš krom práce, jaké jsou tvé zájmy a není ti náhodou víc, než na kolik vypadáš? *Ušklíbl se, ale hned na to se pak zasmál a omluvně zvedl ruce v obranu.* ne, omlouvám se, já musel. Ale už to neudělám, slibuju. *Mrkl na něj a pak naklonil hlavu na stranu.* Já teda rád mluvím, o čemkoliv, ale plně respektuji, že ne všem je to příjemné. Takže v tom případě udržím jazyk při co nejvíce stereotypních otázkách za zuby. *Usmál se. pak ale zvedl ruce.* Jak říkám,. Nechci z lidí dolovat to, co jim je, soudě výrazu a tak, nepřijemné. Ani nechci rozebírat nějaké špatné vzpomínky, ve většině případů tedy. Umím respektovat soukromí a vážnou věc. *Pronesl a pak se podíval na květiny kolem něj.* Moc se mi to tu líbí, určitě tě doporučím dalším známým vílám, co by rády tetování, už jen kvůli tomu pěknému prostředí, pokud nebude tedy nějak vadit.
*Pozvedne obočí.* /Tak ty takto? Nu dobrá./ Vraždím malé děti ve sklepě, peču je a jo, dej mi třiadvacet let navíc a už bych oslavil tři stovky. *Zašklebí se.* V pořádku, jen abys ten slib dodržel...abych si neupekl malého. *Odmlčí se, mrkne na Remiho.* No spíše vyššího féra. Možná bys byl dobrý na zelenině. *Uculí se nevinně, než se na celé studio krátce rozesmál.* Děkuji. *Pověděl, když se uklidnil. Byl rád, že se mu dostalo respektu. Hned se cítil lépe. Občas se mu totiž stávalo, že ho kvůli jeho mladistvému vzhledu nikdo vážně nebral a když by se zahrabal v minulosti, těžko by našel nějakou známku respektu ze strany některých žen.* Tak to se cenní. *Opět zvedne pohled od obrazovky a férovi věnuje upřímný a milý úsměv.* Jo, samozřejmě. Spíš za to budu rád.
*Remi si vyslechl mladíkovu odpověď a pak nakrčil obočí a oči sevřel do uzkých linek.* Ani nevíš jak moc teď lituju toho, že nemůžu lhát. *Zasmál se Remi.* Neboj se, když dám slovo, tak si za ní stojím a splním ho. *Položil si pak fér ruku na srdce a sladce se uculil.* Jistě, není za co, přeci jen, dokážu se vcítit do kůže druhého. *Mrkl na něj a když mu Hiram řekl, že může roznášet své poselství o jeho studiu dál, radostně zavískal.* No tak super, v tom případě se neboj, přijdou ti zákazníci. Tím nechci samozřejmě říct, že ted žádné nemáš, ale to, že ti jich ještě hodně doporučím. */Mrkl na něj a pak se vrátil konečně do křesla a podepřel si hlavu rukama.* Hm, tak mě napadá, jaká je nejsložitější věc, co jsi kdy tetoval?
*Dětsky na něj vyplázne jazyk a poté se zasměje.* Někdo tu má smolíka. *Uculil se. Když by se nad tím někdy zamyslel, pochopil by, proč mu všichni taky ubírají na věku. Kromě toho, že vypadal tak na šestnáct, ačkoliv se zasekl v jednadvaceti, se i jako dítě často choval. Ale Remi zatím nevypadal jako někdo, komu by to nějak moc vadilo.* Takže ti empatie nechybí..to je vskutku dobré slyšet. *Prohlásí upřímně. On sám s ní občas míval problémy. Nebo to snad bylo i jeho humorem? Těžko říct. Lehce se uchechtne a zavrtí hlavou.* Mám, mám, jen bych některé občas i zabil na místě. *Přizná se opět. Následně nad jeho dotazem zapřemýšlí.* No..rozhodně to bylo něco se znaky..už si nepamatuju přesně co. Ale vím, že jsem tehdy tetoval čaroděje. *Pousměje se. Od křídel se pak přemístí dál - začne dokreslovat různé květiny, mech a i břečťan.*
*Remi nad tím jenom protočil oči a pak se zamsál.* No jo no jo, tak jsem prostě pako, ale víš co, občas by to bylo fajn. Jo jo jo, lhát se nemá...ale někdy to bez toho nejde. *Pokrčil rameny a pak se uculil.* No jo nechybí. Já vím, já vím, kdo by to Gwyllion víly řekl. *pronesl, dalo by se říct, že i trochu samolibě, ale hned na to se zasmál, takže jasně podtrhl to, že to myslel ne vážně, ale jako vtip. I když, na něčem tam ta pravda byla.*Jasně, jasně v tom rozumím. Jo, mě když do krámu přijde taky určitá sorta zákazníků nejraději bych je zahodil, ale , to nemůžu, tak jenom stojím a tiše trpím. *Zasmál se Remi a pak jej poslouchal dál.* Teda, zní zajímavě. *Přiznal s úsměvem a pak jej pozoroval, než se opět napil.* Je něco, co tě dokáže na zákazníkovi naprosto vytočit?
*Potom proč mu každý nadává do děcka, když se tak často chová.* Rozumím. Tak to doufej, že v příštím životě nebudeš znovu fér. *Zašklebí se opět, tiše se chichotajíc pod nosem, zatímco si hezky začal črtat různé rostliny kolem vážčích křídel.* Nikdo, často moc empatické nebývají. *Kývl a rovněž si dovolil zasmát se. Pro lepší polohu si pak vyzul boty, nohy si dal na křeslo, aby si o ně mohl opřít iPad, načež si spokojeně podepřel již volnou rukou hlavu. Věděl, že mu za to jeho záda nepoděkují, ale to vem teď čert.* Oh..co prodáváte? *Optá se zvídavě.* No..z nějakého důvodu mě vždy snadno naserou ženské s jejich vlezlými otázkami, povýšenými poznámkami a bůh ví s čím ještě..ale abych byl konkrétnější..obecně mi vadí, když si někdo donese přímo design tetování, co našel nejlépe na internetu. Ježiš..já mám potom takovou chuť vraždit.
*Remi se jeho poznámce jen zasmál, než jej poslouchal dál a kývl na souhlas, ale pak zase zavrtěl hlavou. pak zamručel* Nemůžu souhlasit, milý čaroději. Nebo...souhlasím anesouhlasím najednou., Dávali to smysl. Poznal jsem dost víl, ale většina taková byla. Jako ano, poznal jsem víly, co byly nesnesitelné a zlé, ale většina z těch, co jsem poznal a znám, jsou skvělí, žijí dokonce spokojeně i lidský život. Ono je to asi tak nějak víla od víly, rasa od rasy, a obecně, povaha od povahy. *Usmál se. Pak se spokoejně usadil do křesla a složil si ruce do klína.* kytary, prodávám je, vyrábím, opravuji, je to vášeň. A hraju, to taky. *usmál se.* Ah, asi rozumím, tak nějak to kazí autentičnost práce, nemám pravdu? alespoň já z toho mám takový pocit, ale oprav mne, pokud se pletu. *Zavrněl Remi.* A ženské a vlezlé otázky- ach, jsou to ženské!! Co občas čekat! *Zasmál se.*
*Lehce zpozorněl a zrak opět přesunul na féra, poslouchající jeho přednášku. Nakonec dokonce i uznale kývne. Jeho názor samozřejmě respektoval a sám ani neměl čím ho nějak okomentovat či vyvrácet. Remi byl nakonec přímý zdroj, ve Faerii určitě nějaký ten rok žil a víl rozhodně potkal víc, než Hiram. Komentovat hodlal až to, co z něj vypadlo potom.* Tak to zní dobře. Zahrál bys mi někdy? *Usměje se. Na stejnou otázku se tehdy ptal i Taylora, ale vzhledem k tomu, jak často ho vídá, asi by si na to zjevně čas nenašel. Nebo možná ano, ale v noci by spíše rád spal, než aby poslouchal kytaru. Už tak se občas diví, že naspí víc jak šest hodin, protože zkrátka neumí chodit do postele brzy.* Přesně tak. *Potvrdí Remiho slova, načež lehce znechuceně pokrčí nos a zavrtí hlavou.* No..rozhodně zní víc realisticky to, že jsem viděl hada srát, žábu bušit pěstí do skály, koně zvracet v barvách francouzský trikolory a stíhačku couvat než normální ženu bez povýšeneckých keců..jako jo, třeba mám smolíka v tomto ohledu. *Pokrčí rameny. Jediná žena, kterou měl rád, byla Triss. Jeho nevlastní matka a první manželka zde nebyla.*
*Nad Hirovou otázkou na to, zda mu zahraje, se fér uculil jako měsíček na hnoji. Usmál se, roztáhl koutky úst co to jen šlo a pak spokojeně zavrněl.* No jasně, jasně, to není problém, já budu moc rád! Občas jen tak hraju i na ulici, jen tak pro radost lidí, tak kdyby jsi někdy slyšel kytaru venku, možná jsem to i já. *Zasmál se Remi upřímně a vesele. Pak se zasmál znovu, snad ještě veseleji.* Jak jsem řekl, ženy jsou ženy. Mají rady svůj názor, jsou rady, když je po jejich a od jejich přesvědčení je povětšinou nic nedostane. Znám pár výjimek, zase jako ta rasa, ale přeci jen, to jsou ty ženské geny, byly a budou. Já jsem upřímně rád, že mám střechu nad hlavou, z čeho vyžít a tak nějak mám život co mám rád. To ostatní co mám nepotřebuju tak nutně, ale když se občas koukám na ty holky, co mi vejdou do krámu, mají xx tašek a sotva se vlečou, a za pár týdnů je tak vidím znovu, ale s jinými plnými taškami, tak si říkám, že jsem asi vlastně ještě minkmalista, co se nároků na život týče. *Zasmál se.*
*Hned jak fér zmínil kytaru, ozval se s otázkou. Hudbu měl rád, bohužel však žádné nadání v takovém odvětví neměl. Všichni hold nemůžou umět všechno. Navíc..Hiram ani úplně nestál o roli renesančního člověka, jako byl například Leonardo da Vinci. Však si ani nevzpomene na oběd, co měl předešlý den, pokud nějaký vůbec měl. O jeho stravování občas by se taky dalo občas bavit.* Dobře, jakmile něco zaslechnu, půjdu se tím směrem podívat, abych si ověřil, že to jsi ty. *Uculí se. Následující povídání se pak rozhodl vzít do hlavy přes jedno ucho a druhým to vypustit. Na druhou stranu byl ale rád, že Remi opravdu svoje slova dodržoval a hubu nezavřel.* Mhmm..ženy jsou prostě ženy, nelze je nijak vysvětlit..to i úplně radikální zženštilý gay je mnohdy snesitelnější..nebo minimálně víc k popukání. *Uchechtne se. Návrh si pak na iPadu odzoomoval, aby ho mohl ukázat Remimu.* Takto to zatím vypadá..chceš něco změnit už teď? *Optal se, zatímco nechal Remiho prozkoumávat kresbu křídel, lehce naznačené zohýbané kůže a pro dolazení rychlé skicy různých rostlin.* Ještě je potřeba dodělat ty rostliny.
*Remi se usmál a pokýval hlavou na souhlas.* Ano, naopak jasně. Nevím, kde chodíš často, ale já chodím často tak nějak kolem parků, tam, kde je příroda, tal nějak mě to vždy nabíjí a uklidňuje. Takže kdyby jsi kytaru slyšel v lese, na pláži, nebo někde v parku, kam jich moc nechodí, asi to budu já. *Dal ještě vědět, kde jej může najít a uculil se. Pak kývl na souhlas.* Přesně jak říkáš, neřekl bych to asi lépe, věř mi. Jako jo, já mám ženy rád v jistém ohledu, jak jinak, ale jinak se je snažím brát občas, u těch co neznám, s rezervou. *Usmál se a pak se podíval na návrh. Ihned se rozzářil.* Moc, moc se mi to líbí. Jen bych možná ještě přidal lilie, daly by se tam dát?
*S úsměvem kývl.* Dobře, budu s tím počítat. *Poví, krátce zapřemýšlí, než pokračuje v konverzaci.* Třeba se někdy potkáme zrovna, když si budu dávat odpolední pauzu na oběd..to často chodím do Central Parku. *Usměje se. Lehce se pak zasměje a hlavou pro změnu zavrtí.* Já už se s ženami nezahazuji. Mám jednu dobrou kamarádku, která mi bohatě stačí. A co se klientek týče, k těm se snažím chovat co nejvíce profesionálně, aby nevznikly nějaké rozepře, které se mi nechce řešit..to jsi vlastně už řekl, ve velice drtivé většině si stojí za svým názorem, který je svatý. *Protočil nad tou myšlenkou panenky, načež se radši začal víc zaobírat návrhem na ono tetování.* Samozřejmě. *Usměje se a pustí se dál do kreslení.*
*Fér se spokojeně zaculil a kývl na souhlas.* Tak tam teď taky chodím o to více než dříve. Víš, jsem z Queensu a tak nějak jsme byl vždy zalezlý tak. Ale později jak jsem se začal něj více a více zajímat k okolí jsme byl i v jiných částech. Teď se starám jedné kamarádce, že které je novorozenkyně, o její husky a tak nějak to ty feny znají v tom parku, tak je tam beru. *Usmál se Remi nad vzpomínkou nad Echo A Flamingo od Akamiry.* Jo, tak já mám pod sebou dvě zaměstnankyně. Jsou moc fajn, ale abych řekl pravdu, občas jsou na přes pusu, třeba když donesou tašky s nákupy a pak se nemohu hnout v kanclu. A nebo když vezmou kytaru a umělými nehty po ní omylem škrábnou, ach booože! *Otřepal se na důkaz nelibosti Remi a pak sledoval, jak Hiram kreslí a zamyslel se.* Hm, a byl by jsi třeba schopen píchnout i piercing, nebo máš specializaci jen na tetování? *Zajímal se ještě dál.*
*Byl rád, že tu skutečně neměl ticho. On by to samozřejmě v takovém případě řešil buď tak, že by něco vykládal on, nebo by pustil hudbu, ale i tak. Vždy bylo pro něj příjemnější vést nejlépe oboustrannou konverzaci. I když to se momentálně vymykalo z rukou. Hiram si ovšem nijak nestěžoval.* Jo, já mám jen želvu jako mazlíčka, o psa bych se asi postarat nezvládal. Navíc mi stačí jen vědět, že nejsem doma sám a nějakou tu společnost stále mám, takže mi stačí i pouhý plaz. *Poví, načež si s úsměvem vzpomene na toho rozkošného mazlíčka v terárku.* /Snad zas něco nevyvedl./ *Pomyslí si a tiše zasyčí, když pomyslí na ono škrábání o kytaru. Jestli byla opravdu dobře nalakovaná, musel ten pohled bolet o to víc.* Dělám obojí. *Usměje se.*
*Fér se rozzářil.* Želvu? Páni, jak se o to vlastně stará? To je zvláštní mazlíček, nebo mě to tak přijde. I když, mě občas přijde zvláštní ledacos. Už jsem si zvykl na hady, ale želvu slyším poprvé. *Přiznal Remu a pousmál se.* No, je to ale hezké mít doma zvíře. Tedy myslím. Tak nějak, přesně, dává to ten pocit, že nejsi sám, a co jsem si všiml u známých, tak to nutí lidi i ostatní bytosti tedy, aby jsi to pochopil, starat se o něco, někoho jiného, než jen o sebe. ale jo, zvířata jsou fajn. Někdy bych i chtěl vědět, co se jim honí hlavou. *Zamyslel se. Když pak Hiram řekl, že dělá obojí, rozzářil se ještě víc.* Tak to se u tebe pak asi ještě objednám, mám v hlavě nápad na pár piercingů, jen nevím, jestli si jimi jsem jistý. *Zasmál se.*
*Zamrkal a kouknul na féra.* /To je tak divné mít doma želvu? Však horší je už jen krokodýl, či co to měl Zach doma./ *Pomyslí si, načež na potvrzení svých slov přikývne.* No..je to jednoduché, jen záleží na druhu. Já mám suchozemskou, konkrétně želvu bahenní. *Poví s úsměvem.* Jo, to asi není vždy dobrý nápad vědět..nebo, já bych to vědět radši nechtěl. Bůh ví, co bych zjistil. *Uchechtne se, vrtějíce hlavou. Když se však nad tím víc zamyslel, došlo mu, že i jeho rádoby mazlíček, má občas víc funkční mozek, jak někteří jeho klienti. Nebo v něm minimálně má více důležitých věcí.* Tak povídej, máme dost času. *Pobídne féra, zatímco kreslí dál.* /Toto fakt bude ještě chvilku trvat./
*Fér jej poslouchal a usmíval se. Pak naklonil hlavu na stranu.* Je vidět, že se opravdu nevyznám, co je je pravda. Pro mě je želva želva, kočka kočka, jako jo, psi nějak rozeznám, vím že ti se liší. Ale jak říkám, já se zvířaty nikdy moc v konataktu nebyl. *Pak se zasmál a koukl na čaroděje.* Copak? Myslíš, že po tajmu ukládně plánují naší vraždu? *Zasmál se fér, už jenom té představě. Když jej pak čaroděj vyzval, aby řekl něco o jeho nápadu, zamyslel se.* No, napadlo mě, víš.. Na kraj nosu, že strany nosu, však víš co myslím. A potom ještě do bradavek. *Zazubil se od ucha k uchu, jako kdyby o nic nešlo.*
*Pobaveně se uchechtne. Jestli je to opravdu tak, jak Remi říká, což ano, je, poněvadž nemůže lhát, ví toho Hiram o zvířatech víc, než on.* Těší mě, že se vyznám v takových zvířatech víc, jak někdo, kdo má právě být se zvířaty a přírodou samotnou spřízněný. *Zašklebí se. Následně kývne.* Tak snad si časem pořídíš jedno i pro sebe. I když, myslím, že snoubenka ti sebere všechny nervy, že už na mazlíčka nezbyde nic. *Uculí se. Mluvil z vlastní zkušenosti a vše myslí vážně, i když jeho výraz na to úplně nevypadá.* Jo, i to..ale občas mají víc IQ jak mnoho lidí na této planetě. *Uchechtne se. Hlavu pak zvedne, aby si Remiho prohlédl, zjišťujíc, zda by mu to vůbec sedělo. Na ujištění přitom poklepal jemně na kroužek v křídle - ze strany nosu.* Myslíš tohle? Nostril. *Usměje se.* Bradavky..ty jsem tu popravdě dlouho neměl.
*Remi se upřímně zasmál.* No to nevím, jestli mi sebere všechny nervy. Já mám občas pocit, že už ty nervy tak nějak postrádám. *Přiznal fér a podrbal se nervózně rukou na zátylku než protočil očima.* No co se zvíře z týče tak ona už stejně nějaký ma, jak jsem zmiňoval ty hady, takže si myslím, že toho bude tak nějak nastejno. O nervy Mě budou připravovat jak ti hadi, o kterých nebudu většinu času vědět kde jsou a nejspíš z toho dostanu šlak a potom ještě ta upírka. No to bude teda nadělení.* Zhodnotil Remi a nad celou situaci se zasmál. Potom zavrtěl hlavu.* Víš já jsem nikdy neměl moc příležitost se se zvířaty tak nějak poznat. Jediné situace ve Faerii, když jsem se s nimi poznat mohl, bylo když je na mě otec poštval, a to pak nebyli žádné roztomilé želvy, ale přerostlí medvědi a odporní vlci. Možná proto jsem si potom od zvířat držel distanc, ale musím říct, že čím déle jsem na světě lidí, tak tím více se do toho všeho dostávám a zjišťuji že vše není tak jak mi kdysi říkaly. *Zhodnotil nakonec Remi a jemně se po usmál. Když si pak Hiram poklepal na piercing, tak se plácl do čela.* No jasně, jasně, přesně tohle mám na mysli jo. Zhodnotil Remi a pak naklonil hlavu na stranu.* Vážně ne? Já jsem myslel, že tohle docela frčí.* Pronesl, chtěl ještě říct, že se s tím setkal vcelku často, ale nechtěl úplně vytahovat své zkušenosti s dívkami, které sebral Bůh ví kde, a měly právě tento piercing. To si nechal pro sebe, přeci jen nechtěl mladého čaroděje traumatizovat.*
Ježiš..už? Kolik že ti je? *Uchechtne se a féra si již podruhé celého prohlédne. Netipoval mu víc jak třicet. Dokonce míň, tak maximálně dvacet pět. Víly ovšem měly stejný dar, jako čarodějové a upíři, jejich tělo nestárlo. Mohlo mu být víc.* Hlavně si nezapomeň dát od všeho občas pauzu..zmizet ze světa povinností, starostí a prostě vydechnout. Najít si nejlépe destinaci, kde tě nikdo nemůže vyrušit, protože nemá jak. *Poví, uvolněně se opírající hezky do křesla. Už delší dobu si něco takového nedovolil, takže si teď připadal lehce jako pokrytec. Asi se na chvíli totálně vypaří někam do Česka, nebo Estonska..nebo kdekoliv jinde.* Oh, to nezní zrovna nejlépe. *Kývne, načež Remimu věnuje krátký soucitný pohled. Jen na pár vteřin. Věděl, že někteří soucit nemusí, tak to prodlužovat nehodlal.* Tak snad se ti tu bude líbit víc a víc. *Usměje se. Když pak přejde řeč k piercingům, zaklepe na ten svůj.* Jo? Myslím, že na tobě bude vypadat skvěle. *Kývne.* No..těžko říct, za mnou s tím dlouho nikdo nepřišel. *Pokrčí rameny.* Vymlouvat ti to ale nebudu, jen musím varovat, že to je jeden z těch bolestivějších piercingů.
*Fér se na něj jen nevinně zadívala a pak pokrčil rameny.* Jenom dvacet čtyři, a tobě? Neee, pardon, to je ta jedna ze zapovezenych otázek, já vím jak vím! *Zasmál se a pak naklonil hlavu na stranu.* já odpočívám, nemusíš se bát. Momentálně jsme na čtrnácti denní dovolené od stereotypu, takže se cítím o něco lépe. *Pronesl fér uznale.* Ale abych řekl pravdu, líbí se mi tu, dokonce více než tam u mě. Jo, má rozlohu své mouchy, ale sakra, co nemá. *Ušklíbl se. Když jej pak poslouchal jak mluví o piercingu, jen se zasmál a mávl rukou.* Já to dám, jen s tím do mě! Bude to zábava! Já se na to těším, už delší dobu jsem chtěl něco šíleného udělat, tak je to tady. *Zavrnel.*
*Pozvedne jedno obočí a poté se uchechtne.* Tak mladý a už vynervovaný? *Optá se, vzápětí ale zvedne ruce, jako by se vzdával.* Myslím to jen ze srandy, rozhodně chápu, že se něco jako například vyhoření může stát v jakémkoliv věku. *Dodá rychle, aby vše urovnal na pravou míru.* Už jsem to zmínil..kdybys mi přidal ještě dalších třiadvacet, měl bych tři stovky. *Poví.* Takže mi je nyní dvě stě sedmdesát sedm. *Usměje se.* Tak to rád slyším. *Kývne, zatímco jeho tváře doprovází zatím už nehasnoucí úsměv. Byl spokojený. Dělal momentálně činnost, kterou nadevše miloval, nebyl při ní jen se svými myšlenkami. Jak málo mu teď navodilo pocit spokojenosti.* Jasan, jen by to bylo fajn odložit, aby z toho vaše tělo nemělo šok. *Uchechtne se. Opět poté odzoomuje návrh.* Asi to už mám.
*Remi se ihned zasmál.* Vytrenovany jak na co na nějaké věci jsem si doteď nezvykl, tomu věř. *Usmál se na něj Remi a prohrábl si vlasy. Pak ale vykulil oči a ušklíbl se.* Asi řeknu něco, za co mi budeš asi chtít vypíchnout oči, já vím já vím... Ale kluku, vůbec nevypadáš na to, že ti je tolik let! *Zasmál se a už se nakrčil, jako kdyby očekával útok. Pak se na něj usmál a přikývl.* Dobře, dám na staršího a na tvoje vědomosti, tak jo, dobře. I když, mám tendence do toho jít hned, jak velký je to risk? *Zavrněl a pak se podíval na návrh.* Jooo! Super! To chci, takže co teď, mám si lehnout kam? *Ušklíbl se vesele a začal se rozhlížet.*
Tak to si začni zvykat..budeš žít docela dlouho. *Uchechtne se, než se opět dovolí se zašklebit škodolibě.* Pokud tě někdo nezabije..ne, že bych to přivolával, ale ve světě stínů je třeba si dávat bacha na všechny, i na své blízké. *Poví už lehce vážně, než se zasměje, vrtějíce nad mladším hlavou.* Dobře, dítě, smiluju se nad tebou. *Uchechtne se opět.* Ale jo, zastavil jsem se v jednadvaceti, ale i tak mi všichni říkají, že jsem uvízl spíše v šestnácti. *Poví, načež se nad tím zamyslel.* A tak mi často nadávají do děcka..ale to je i mým dětinským chováním. *Řekne a dál se k tomu už nevyjadřuje. Ostatně protože přejdou k důležitějšímu tématu.* Vezmi si to takto..na piercingu bys neměl spát, takže bys nemohl spát na břiše, když by tě po tetování bolely záda..což taky budou. *On sám by do něčeho takového radši nešel. V takovém případě by už radši počkal na zahojení jednoho a pak až si nechal udělat to druhé.* No..nejprve to půjdu vytisknout. *Vstane.* Ale jo, sbal si džusík a jdeme do zadní části studia.
*Remi kývl hlavou na souhlas.* Jo, jo to jsem poznal, že tohle je ve světě stínů risk, ale tak, snažím se dávat si pozor, a když už nic, tak se snažím vyhýbat se věcem, co by mě mohly ohrozit. I dkdž, je jich dost, ale jak říkám, snaha tam je a snaha se cení. *Usmál se a pak jeho úsměv trochu povadl, když si vzpomněl na Soph. Hned se ale opět usmála a poslouchal jej.* No, třeba jakoby, je v tom nějaké štěstí, alespoň co se týče vzhledu a vitality, ehm...kostí.. *Zamektal, než se plácl do čela a raději poslouchal, co mu Hiram říká.* Tak v tom případě to raději odložíme, to je fajn nápad. *Uculil se, pak se zvedl a následoval jej.* Jak vůbec myslíš, že to bude dlouho trvat? To jen čistě ze zajímavosti, nikam nespěchám, to se neboj. *Usmál se Remi, nesouc si své pití.*
*Kývne.* Přesně tak, snaha se cení vždy. *Potvrdí mu, než se opět přejde od tématu k dalšímu. Nato se znovu zasměje.* Jasně, rozumím. *Kývne, načež se už opět začne vyjadřovat k něčemu jinému. Konkrétně konečně k něčemu, co by nyní opravdu bylo na místě.* Dobře, taky si myslím. *Přitaká s úsměvem, vstávajíce ze svého křesla. IPad přitom stále svíral v rukou.* No..když se na to tak dívám..asi minimálně pět hodin. *Pokrčí rameny. Záleží i na tom, jak často budou mít pauzy. Jakmile pak přejdou do zadní části, Hiram ukáže na křeslo.* Vysvleč si vršek a lehni si na břicho. *Poví jednoduše. Vše už nachystané je. Jediné, co je ještě potřeba, než budou moct začít, je už jen stencil, který nyní už čaroděj tiskl. Následně ho jen přenesl na férovu kůži, počkal až se otiskne a jakmile bylo hotovo i tohle, konečně začal tetováním. Samotný proces pak opravdu trval přibližně těch pět hodin, dokonce i lehce přes. Nakonec samozřejmě tetování namazal, zalepil a magií zajistil jeho trvanlivost.* Tak, hotovo..na piercingy přijdeš příště, ano?
*Remi udělal, jak ho Hiram žádal, a nakonec si tedy lehl a nechal jej dělat svou práci. Když pak bylo hotovo, tak se spokojeně uculil. Otočil se na Hira a kývl na souhlas.* Dobře, moc děkuju, příště se tu zastavím, a jak jsme slíbil,. určitě počítej s mým doporučením tvé osoby, tohle bylo totiž fakt supppeeer! *Protáhl Remi, zaplatil požadovanou částku a pak už se dal na odchod k domovu.*
*Nezapomněl samozřejmě férovi předat ani potřebné krémy, instrukce a podobně, ač si všimnul, že to není úplně první Remiho tetování. Poté si samozřejmě schoval získané peníze a férovi ještě věnoval úsměv.* Měj se hezky. *Dodal, jakmile se dal na odchod, zamával mu a přesunul se k dalšímu chystání.*
Tak jsou drahá, potřebují spoustu věcí, jak na hraní, tam hlavně pro život, což je jídlo a péči o něj, ale nemusíš se bát. Když to pak budeš už jen nějak dokupovat, tak to bude lepší, to jen teď to budeme brát všechno najednou a poprvé, tak se toho zdá tak moc. *Pousmál se a po chvíli už zaparkoval, před chovatelskými potřebami a vystoupil, pak se ještě sehnul a kouknul na Remiho.* Klidně ji tu nech, koukej, už stejně skoro spí, tak ji tu ni nebude a my si pospíšíme. *Zazubil se na svého kamaráda a pak už jen čekal, až dojde k on a budou moct jít dovnitř. Mezitím, co na něj čekal, tak vzal vozík, přece jen toho budou brát víc než dost. Když pak Remi dosel k němu, Cas zamknul auto a konečně šli nakupovat.*
*Remi tedy kývl na souhlas, ještě jednou rychle zkotroloval jak psi, tak kotě, než zamířil do krámu. Probíhal jim jako blázen, momentálně se cítil ztracený, i když se v nich za jiných okolností cítil jako doma. Cas ho musel ve zverimexu pořád navádět, jinak by vzal Remi vše špatně. Na poprvé dokonce vybíral v odvětví hlodavců, než mu do šlo, že to asi nebude ono. Nakonec zamířil směrem k pokladně, oveseny věcmi stejně jako Cas. Zaplatil, částku raději nekomentoval, a jak odcházeli, otočil se na Case.* Ještě že tu jsi tím autem, upřímně bych to jinak asi nedotahl.* Zhodnotil.*
*Jen co dojeli k autu, zastavil Castor vozík u kufru, který pak otevřel.* No to taky nevím, jak bychom to všechno i s těmi zvířaty tahali pěšky nebo hromadnou dopravou až k tobě domů. Popravde, už by sis mohl udělat řidičák a pořídit si auto, člověk nikdy neví, kdy se co posere. *Zasmál se když psy přesunul na zadní sedadlo a do kufru začal pomalu skládat všechny ty věci, které nakoupili. A že jich bylo požehnaně, ale alespoň na nic nezapomněli.* Už jsi nějak přemýšlel o jméně? *Zeptal se pak během toho, kdy ládoval kufr všemi těmi věcmi. Když měl pak hotovo, vozík odvezl a došel zpět k autu.*
*Remi pomohl kamarádovi na skládat věci do auta, pak se opřel o kapotu načež si vyndal cigarety z kapsy, zapálil si a povzdechl si.* No jo, bude to složité, ale zvládnu to, tomu věř, protože tomu věřím i já. *Usmál se, než vydechl kouř z plic. Pak se koukl na Case a zamyslel se.* Hele asi ne, ale nějak na něj přijdu, to se neboj. Vyberu ji nějaké hezké jméno a bude to moje hezká holka. *Zavrněl a když Cas zmínil i auto, tak se taky usmál.* Hele, a víš že o tom jsme přemýšlel? Aless mě učí jezdit, takže si myslím, že to nebude trvat dlouho, nez se k tomu semele a já budu mít řidičák. *Ušklíbl se.*
Ze začátku možná, než si zvykneš, že máš doma zvíře a tak, ale pak už to ani nepoznáš a navíc, nebudeš ji chtít už nikomu dát. *Zazubil se na něj a postavila se vedle něj.* A jméno se jí taky vymyslí, věřím, že bude mít dokonalé. *Mrknul a nahlédl dovnitř oknem. Všichni čtyři tam hezky leželi a tiskli se k sobě, nad tím se jen lehce pousmál, než se zase zadíval na Remiho, načež pozvedl obočí.* Takže tě učí jezdit? Tak to klobouk dolů teda, to jsem nečekal, že tě k tomu vážně dokope, ale zase tím líp pro tebe. Hele až se to naučíš, tak už stačí jen sehnat auto a hotovo. *Zasmál se.* Budeš další vílí řidič.
*Remi na to kývl a zaculil se.* Jo, ten zvyk bude docela náročnej, jak říkám, nikdy jsem s tím tak nějak nežil, ale myslím si, že to bude tak, jak říkáš. Jak na ten uzel koukám, už teď ho asi nechci dávat pryč. *Usmál se Remi, než kývl opět hlavou.*Jméno...hm...Co Eiza? *Usmál se a podíval se na malou kočičku, než zase zpět na Case.* A ten řidičák...hele, bojím se toho, jasně že. Ale na druhou stranu si myslím, že mi to jen prospěje. Víš co, zase něco poznám, rozšířím si prostory a myslím, že určitě i možnosti, takže i na to se těším. To se dá. *Mrkl na něj, típl cigáro a vydal se k autu.* Můžeme, Casi.
Třeba z mé zkušenosti vím, že je fajn mít zvíře doma, nejsi tak sám, pořád je takříkajíc živo, pořád se něco děje a když se pak přijde pomazlit a dá ti tu svou lásku, za to, že se o něj staráš, je to k nezaplacení. *Uculil se spokojeně.* Navíc tě někdo doma čeká, když přijdeš z práce, teda jo chápu, tebe už tam bude čekat manželka brzo, ale i tak. *Zasmál se a když Remi dokouřil cigaretu, jen přikývl a šel se posadit na místo řidiče. Otočil se ještě dozadu a když už nasedl i Remi, Cas nastartoval a vyjeli z parkoviště.* Jako jo to auto má něco do sebe, zajedeš si sám kde chceš, někdy je to skvělé i na uklidnění, prostě jen sedneš a jedeš, je ti fuk kam, prostě jen za nosem. Dokonale to vyčistí hlavu, věř mi, až to budeš umět, nedáš na to dopustit. *Pronesl a zamířili k Remimu domů.* PŘESUN
*Castor, oděn do černých kalhot a bílé košile, jejíž dva knoflíčky u krku měl rozepnuté, seděl na jedné z pohovek, které v galerii měli a listoval papíry, které mu jeho nadřízená Lily dala. Byl to seznam galerii po celých Státech, které měl osobně navštívit a vše tam zorganizovat a domluvit, co by bylo potřeba. Přece jen začínal podzim a to znamenalo, že bude všude plno akcí a na to se hodně těšil. Navíc zde také čekal na jednu fotografku, která se měla dostavit ohledně focení zahajovací výstavy. Schůzku měla původně vyřizovat samotná Lily, ale jelikož musela řešit jiné věci, poprosila právě Case, aby se toho ujal, když už teoreticky byl tak trochu její pravá ruka a v dost věcech jí zastupoval. Podíval se na hodinky a odložil složku vedle sebe, načež se natáhnul před sebe pro šálek kávy, kterou tam měl a napil se. Ten pak vrátil zpět a opět do rukou vzal papíry a zapisoval si nějaké poznámky, které vždy k něčemu měl.*
*Kim nepochybně prozradil klapot jejich bot. Přestože byl podpatek miniaturní, na schodech přeci jen nějaký ten rámus nadělal. Dveře do kanceláře byly sice pootevřené, ale přesto nechtěla vstoupit bez ohlášení, tak vstoupila s lehkým, přesto slyšitelným zaklepáním na dveře.* Zdravím. Měla bych tu mít dnes schůzku s Lily ohledně nafocení výstavy pro týdeník. Jsem tady dobře? *Zeptala se s úsměvem jediného obyvatele místnosti, kterého v tu chvíli viděla. Byla skutečně drobounká; podpatek jí na výšce příliš nepřidával, dokonce ani výrazný gepardí vzor její halenky ji nedělal o nic větší. krom něj měla ještě slušivé bílé šortky, krémovou kabelku sladěnou s botami a na krku zrdcadlovku. Na rtec jí pohrával vřelý, přátelský úsměv, když doěla k muži na pohovce a natáhla k němu ruku.* Kimberly Wirght. Ale stačí Kim. *Dodala, zatímco si jej její nebesky modré oči se zájmem prohlížely.*
*Už z dálky slyšel kroky a tak když se ve dveřích objevila drobounká dívka, zvedl hlavu od papíru a mile se na ni usmál.* Lily tu momentálně není, ale jsem tady, abych za ní na téhle schůzce zaskočil, pokud to tedy nebude vadit. *Odložil papíry a vstal, načež k ní také natáhl ruku a potřásl si s ní.* Mě říkají Castor, ale občas stačí jen Cas, slyším na oboje. *Uculil se a prohrábl si vlasy.* Ehm dáte si něco. Vodu, čaj, nebo kávu? *Optal se.* Mohu zařídit cokoliv, dokonce i nějaký džus, pokud bys te chtěla. Já si s dovolením ještě jednu kávu dám. *Pronesl s uculením a rychle se otočil, aby dal stranou všechny své papíry a poznámky, aby si Kim mohla sednout.* Takže pokud se mohu zeptat, co všechno vám už Lily řekla? *Zeptal se, aby věděl, co všechno dívce má říct, načež se vydal ke kávovaru aby si udělal kávu, čekajíc i na její přání, co se pití týkalo*
Ráda vás poznávám, Casi. *S úsměvem mu ruku stiskla. Byl okouzlující s tou svou nonšalancí, to mu musela nechat.* Jemně perlivou vodu, pokud mohu poprosit? *Její úsměv se ještě rozšířil, když sklouzla na pohovku, která byla ještě pohodlnější, než působila na první pohled.* Mám jen pár základních informací k výstavě a vytipovaných pár děl, která bych měla v kontextu výstavy nafotit, koneckonců, nejsem zodpovědná za článek, jen za fotky. Pokud by se vám ale chtělo mě neoficiálně provést, bránit se nebudu. A slibuju, že se informace nechám pro sebe. *Zvonivě se zasmála.* Pokud by to nevadilo, ráda bych si udělala i pár fotek vstupu a interiéru. Myslím, že by to potenciální návštěvníky mohlo namotivovat sem skutečně přijít, ta budova je nádherná.
Hned vám jí donesu. *Uculil se na ni sladce, vzal si své kafe, z lednice perlivou vodu a ještě i prázdnou sklenku a vydal se k dívce. Na stůl před ní položil její pití a sám se posadil vedle ní, načež si hned upil ze své kávy, načež jí dále poslouchal.* Jestli budete chtít tak vás tu milerád provedu, můžete si rovnou už něco nafotit a klidně i vstup a interiér, to myslím problém nebude. Lily bude jen ráda, když se o nás bude psát, takže jen směle do toho. Mimochodem, ještě než půjdeme, chtěl jsem se na něco zeptat nebo spíše mě něco napadlo, zda si nemůžeme tykat, myslím, že to bude asi lepší a nebude to tak moc formální. *Pronesl a na dívku se mile usmál.* Co vy na to Kim?
Mockrát děkuji. *Oplatila mu to podobně sladkým úsměvem a rovnou si trochu vody přelila do skleničky.* To by bylo skvělé. Stejně jako ten interiér. Osobně si myslím, že trocha reklamy navíc nikdy neuškodí a když je navíc na co nalákat, proč tu možnost zahodit, že? *Upila ze svého pití a sama si prsty pročísla vlasy.* To je moc milé, Casi. Ráda. *Usmála se, odložila skleničku zpět na stůl a začala si chystat svou zrcadlovku.* Mimochodem… Jsem zvědavá a nestydím se za to. Tím, že jsem mluvila jen s Lily nemám nejmenší tušení, co tady vlastně děláš, tedy, kromě toho, že dnes jí děláš zástup. Podělíš se?
*Když souhlasila na jeho nápad s tykáním, jen se spokojeně usmál. On sám moc vykání neměl v lásce, přišlo mu to moc neosobní a to si nechával pro lidi, kteří mu byli nesympatičtí nebo je neměl rád, ale Kim se u zdála jako milá a hodná dívka.* Pokud to ukojí tvou zvědavost, tak ano, podělím se. *Zazubil se.* Pracuji zde jako pravá ruka Lily, což je, jak už jsi pochopila, ředitelka celé galerie. Tak nějak bych se nazval kurátorem výstav a celkově celé galerie, teď momentálně plánuji výstavy po celých Státech, ale to už je něco jiného. *Usmál se a pak se lehce poškrábal na zátylku.* A taky jsem malíř. *Dodal jakoby nic a napil se kávy.* A co ty? Fotíš jen výstavy nebo i jiné věci?
Ah, takže nejen láska k umění, ale přímo osobní vztah. *Tohle setkání se Kim líbilo. Cas byl nenuceně milý, působil jako zajímavý člověk a díky jeho chování se v jeho přítomnosti cítila dobře. Bylo na něm něco, co nedokázala popsat. Hezkých, přitažlivých a zajímavých lidí díky svému povolání i povaze potkala v životě nespočet, ale on něčím vybočoval. Jako by jeho elegance vycházela z něčeho nadpozemského. Jeho chování však zajišťovalo, že se díky tomu necítila méněcenná, ale naopak. Jako by všechny ty vlastnosti nějakým kouzlem propůjčoval i jí.* Já vlastně fotím hlavně pro zábavu. Dřív jsem hodně soutěžila, mám doma pár cen a to hlavně za focení zvířat a přírody. To je moje specializace, výstavy a další akce jsou spíše jen spojení zábavy a občasného kapesného. *Uculila se.* Dnes už je to spíše jen koníček, když mám chvilku volna. Jsem teď hlavně zdravotní sestra. Je to takový příjemný únik od přesčasů. *Vysvětlila.*
I tak by se to dalo říct. Moje práce je i mým koníčkem a mou láskou. *Uculil se jako neviňátko. Lidské umění si velmi zamiloval a věděl, že když kdyby tady zůstal, věnoval by se tomu a ono se tak stalo skutečností.* Popravdě bych to ani neměnil. Pro mě je malování jako taková terapie. Člověk tím řekne někdy mnohem víc, než slovy a to se mi na tom tak líbí. *Usmál se mile, napil se kávy a pak už jen poslouchal, co vyprávěla Kim.* Takže zdravotnice, ale to je také velmi hezké a prospěšné povolání. Vždy jsem takové lidi obdivoval. A co se týče focení, tak už jsem nějakou tvou práci viděl a myslím dle mého uměleckého oka, že by ses tím klidně mohla živit. V dnešní době je tolik možností, co fotit, od lid, zvířat po přírodu a tak, že bych se toho nijak nebál. *Mrknul a na chvíli se zamyslel.* Smím se jen zeptat, fotila jsi už někdy svatby? *Optal se pak zvědavě, když jej něco napadlo.*
*S úsměvem a se zájmem ho poslouchala.* Já tedy malovat neumím, ale mám to podobně s focením a hudbou. Ne že bych teda byla nějaký virtuos, to ne. *Zasmála se opět tím svým zvonivým smíchem.* Ale myslím, že kytara u ohně, nebo při nějakém jiném posezení je jedna z těch lepších věcí v životě. Ale i když nemaluju, dokážu ocenit tu kreativitu. Umění, ať už je jakékoli, lidi spojuje a to se mi na tom vždy líbilo. *Překvapeně nadzvedla obočí, když zmínil její fotky a mírně zčervenala.* To je moc milé, Casi, děkuju. Kdysi jsem se focením živit chtěla, ale mám pocit, že moje aktuální práce je důležitější. Zdravotníků je málo. To však neznamená, že se foťáku jen tak vzdám. Pořád je to pěkný kus mě, baví mě to a jsem ráda, když tím můžu dělat radost i ostatním. *Bylo vidět, že ji jeho chvála skutečně potěšila.* Zeptat se můžeš na cokoli, kdyby se mi to nelíbilo, dám vědět. *Uculila se.* Ano, svatby už jsem taky párkrát fotila, pročpak?
Tak já to mám stejné s focením. Namalovat dokážu cokoliv, vlastně mě to i živí, když nepočítám práci tady, ale vyfotit nějakou hezkou fotku, která by za to stála, tak to je pro mě španělská vesnice. Já jsem rád, že se mi podaří dát občas selfie a nebo jen to, co se mi líbí, i když to občas má hroznou kvalitu. *Zasmál se sám sobě, přece jen dokázal si ze sebe také vystřelit, nebyl to žádný morous, který by se ještě urazil.* Tak ono focení je moc hezký práce, přece jen zachycuješ momenty života, vzpomínky, na které se lidi budou za pár let dívat a řeknou si - Je to jsem já a to jsme my tam a tam. *Usmál se.* Prostě si myslím, že je to také důležitá práce i když ano, být zdravotník je přece jen důležitější, to zase nepopírám. *Pousmál se a díval se na ni, když mu pak řekla, že fotí i svatby, chvíli váhal, ale pak jen lehce pokrčil rameny a usmál se.* Jeden můj moc dobrý kamarád se bude za měsíc ženit a tak nějak jsem si myslel, že bych mu pomohl tím, že bych mu doporučil nějakého dobrého fotografa a když už tě tady mám. *Zazubil se.* Proč se nezeptat rovnou. *Mrknul a sledoval jí, tak trochu přemýšlel zda udělal dobře, přece jen, to že je civilka poznal hned, ale měla vůbec zrak?*
Je to hlavně o cviku, jako všechno. Se sebevětším talentem nebudeš mít kvalitní fotky, pokud nebudeš skutečně fotit, editovat, zkrátka dělat cokoli, co s focením a následnou úpravou fotek souvisí. Talent ti ale poví, co zachytit. Ne všecno je nutné dokumentovat. Půlka fotek z dovolených, co lidi náhodně hážou na net by na netu prostě být neměla. Je fajn, že si cvakneš řizek v restauraci, kde ti chutnalo, ale pro nikoho, než pro tebe, to nemá hodnotu. Zato fotky, které inspirují i ostatní? Dokážou je přenést do jiného světa, vyvolat v nich nějaký pocit, zachytí něco, co dotyčný dokázal? To je to, o co jsem se vždy snažila. O fotky, které budou mít význam pro všechny. *Rozesmála se.* Promiň, moc mluvím, já vím. Ale je to jeden z těch celoživotních koničků, o kterých chceš říct VŠEM. *Se zájmem si vyslechla jeho nabídku.* Páni, to se ti ty fotky musely hodně líbit, když ses rozhodl pro takhle osobní pozvání. Toho si moc vážím. *Úplně se rozzářila a bylo vidět, že ji to skutečně zahřálo u srdce.* Moc ráda. Seznámíš nás? Bylo by fajn s nimi probrat, jakou mají stran fotek představu.
*Nad tím, co povídala, jen přikyvoval a usmíval se.* Ano, v tom máš pravdu, kolikrát jsem projížděl Instagram a viděl ty fotky, které byly naprosto otřesné a nemístné, ale všichni se jimi chlubili jako kdyby to bylo nevím co. Přitom půlka toho by měla být buď po zámkem, a nebo jen pro soukromé oči, ne takhle veřejně. Ale tohle asi nikdy nepochopím, asi jsem na to prostě jen starý. *Rozesmál se načež se pak natáhl pro svůj hrnek a napil se kávy.* A v pořádku, mě to nevadí. Já jsem rád, že si mám s kým popovídat a hlavně, že ten dotyčný mluví tak nějak normálně a nemele nesmysly, které občas ani nedávají smysl, což tady umí skoro co druhý návštěvník. *Uculil se a když viděl, jak se rozzářila, jen se na ni sladce usmál.* Tak moc fotografů neznám a když tě tu mám, řekl jsem si, že toho využiju. Hele dám ti na něj kontakt, klidně mu napiš, že tě posílám já, dám mu vědět, že se mu ozveš. A určitě se s ním i s jeho snoubenkou pak třeba sejdeš. *Mrknul a pomalu se postavil.* Hm, tak mě napadlo, že bychom pomalu mohli jít na to, co říkáš?
Nejhorší jsou fotky dětí. Nemyslím ty, kdy se třeba fotí celá rodina na oslavě, nebo tak něco, ale fotky dětí v bazénu, ve vaně… Copak si ti rodiče reálně neuvědomují, co dělají? *Nevěřícně zavrtěla hlavou, ale pak se jí úsměv vrátil.* Nechci se rozčilovat. Tomu tvému kamarádovi ráda napíšu. Co vlastně ty? Budeš na svatbě malovat, nebo jsi tam 'jen' za hosta? Slyšela jsem, že malování svatebního portrétu je v poslední době na vzestupu a nemůžu říct, že bych to nechápala. *Při slově 'jen' naznačila prsty ve vzduchu uvozovky. Přeci jen si uvědomovala, že být na svatbě přítele jako host rozhodně nebylo 'jen.' Vždy to byla pocta a pokud byli skutečně dobří přátelé, měl nejspíš o kus více povinností, než jen sedět u stolu a užívat si dort.* Kdybych se vdávala, asi bych to taky zvážila, ty obrazy jsou nádherné, *dodala a s úsměvem se vyhoupla ze sedačky.* Tak jo, jdem na to. Napřed si projdeme výstavu a interiéry, schodiště, halu a vchod si naforím pak.
Lidé jsou v tomhle ohledu naivní a hloupí a neuvědomují si to, když už pak k tomu dojde, tak ve většině případu, pozdě, ale co já je mám co soudit. Jsou to jejich životy, jak si je udělají, tak je mají. Já se nad tím jen pozastavím, občas rozčílím, ale nechám to plavat. *Pokrčil rameny a uchechtl se.* Tohle téma raději necháme, nebudeme si jím kazit den. *Mrknul a nad tím, co řekla, se jen usmál.* A víš, že přemýšlel. Teda ne já, ale ženich mě o to prosil, jestli bych je nenamaloval. Tak jsem mu na to kývnul a ještě aby ne, je to skvělá příležitost a navíc dám jim to jako svatební dar. *Pronesl spokojeně, na to se moc těšil. Přece jen už měl i vymyšleno jak to bude vypadat.* Jasně, já ti to tu ukážu a pak si můžeš nafotit, co jen budeš chtít. *Pousmál se a nechal jí vyjít z kanceláře jako první, načež se pak sám vydal za ní a postupně jí to ta celé ukazoval.*
A to je možná vůbec ten nejlepší přístup. *Pokývala s úsměvem hlavou.* A dobře děláš. Tohle je ten typ dárků, co by, podle mě, měl mít na svatbě každý. Jasně rýžovar je super, ale není osobní. Tohle je. *Následovala jeho pobídku a vyrazila z kanceláře. Společně s ním procházela celou výstavu a fotila si díla, která ji zaujala, nebo na která ji přímo upozornil. Nezapomněla si vyfotit ani celkový interiér. Osobně zastávala názor, že éra digitálních fotoaparátů měla hlavně tu výhodu, že neexistovalo nic jako 'moc fotek.' Mohla jich nafotit i sto, stejně se do časopisu dostal jen nejlepší výběr.* Mohla bych tě ještě poprosit o jednu malou laskavost? *Zeptala se s úsměvem.* V rámci článků v týdeníku vždy vychází něco jako autorské poznámky lidí, co na tom konkrétním čísle pracovali, obvykle i s fotkou. Vždycky se tam snažím dát nějakou tématickou, třeba z místa, kde jsem fotila, ať lidi vidí, že jsem tam byla dobrovolně a užila si to. *Zasmála se.* Vadilo by ti se se mnou vyfotit? Samozřejmě tě zmíním a poděkuju za prohlídku. Za kterou ti, mimochodem, opravdu moc děkuji. Na vernisáž se nejspíše nedostanu a moc si vážím toho, že jsem mohla dostat výklad mimo ni.
*Castor se zasmál.* No to nevím, zda by zrovna tihle dva využili rýžovar. *Uchechtl se, už jen představa, že by Remi nějak používal rýžovar a vařil jim večeři, nebo snad Aless, která vlastně ani nejí, nad tím se prostě musel zasmát.* Ale jinak máš pravdu, takové věci jsou praktické, ale jako svatební dary bych je nedával. Tohle si můžou koupit sami, ale tohle by mělo být něco osobního, něco, co jim ten den připomene, něco na co když se podívají, tak se usmějí a zavzpomínají, jak úžasná chvíle to byla. Proto, když mě o to Remi – mimochodem, tak se ten můj kamarád jmenuje, požádal, neváhal jsem a souhlasil. A moc se na to těším .*Uculil se, načež se pak už jen věnoval prohlídce a výkladu. Po jeho skončení se na Kim podíval a usmál se.* Tak snad máš tedy všechno potřebné, kdybys chtěla ještě něco vědět, tak se klidně ptej a pokud jde o fotku, tak to si myslím, že nebude žádný problém. *Usmál se na dívku mile.* Není zač, pro mě je to něco, co mám rád, když mohu předat i někomu jinému informace o umění a celkově o všem, co tady máme. *Mrknul.*
Právě, na co chceš vzpomínat u rýžovaru? 'Hele, zlato, pamatuješ, jak jsme ten rýžovar poprvé viděli mezi svatebními dary a tvá první reakce byla ah bože neeeee už tak v té kuchyni není k hnutí! To je od tvé sestry, že jo? Hlavně že jsme říkali, žádné hmotné dárky!' *Rozesmála se, ale pak se opět zaposlouchala do jeho vyprávění.* Remi, Castor… Páni, to jsou jména. Vaši rodiče museli být dost vynalézaví. *Poznamenala s úsměvem, zatímco si shodila ze zad městský baťůžek a opatrně do něj sbalila svou zrcadlovku. Poté z kapsy kraťas vytáhla telefon.* Super, budu moc ráda. Čtenáři mají rádi, když je za článkem příběh, ne jen 'přišel jsem, viděl jsem, za něco to stálo.' Minimálně já to tak mám. *Prohlásila sebejistě a oplatila mu jeho úsměv svým. Byl opravdu moc milý. Poté co si vyfotili pár fotek, více i méně formálních, krátce prolistovala galerii a pak vybrala jednu, na které se oba smáli a Kim na ní hravě mrkla.* Tahle je super. Vypadáme na ní jako normální lidi, ne jako stereotyp milovníka umění, co se zapomněl v minulém století. Co myslíš ty? *Zeptala se, ale její další úvahy přerušilo zakručení jejího břicha. Lehce zdrudla a s rozpačitým úsměvem si prohrábla vlasy.* Páni, doteď jsem netušila, jaký mám hlad… Když tady pracuješ, nemáš tip na nějaké dobré jídlo v okolí?
*Poslouchal jí a u jejího vyprávění se hlasitě začal smát.* Já… omlouvám se, ale ta představa, to prostě nejde se nesmát, líp bych to nevystihnul. *Culil se pak dál jako měsíček na hnoji, když se pak na ni podíval, jakmile zmínila jejich jména.* Ach ano, to víš, rodiče měli rádi zvláštní jména, to ano, alespoň nejsme jako všichni ostatní kolem, řekněme, že jsme tak trochu výjimeční, dalo by se říct. *Mrknul a když je začala fotit, tak se snažil, vypadal nějak normálně, hlavně se sladce usmíval, což mu šlo moc dobře. Jak by tako ne v takové hezké společnosti.* No já myslím, že nejsme nudní páprdové, co se sem přišli jen nudit. Takže za mě super, líbí se mi to a moc. *Pronesl nadšeně, když si pak prohlížel fotky, které vyšly, jakmile viděl, její rudou tvář, jen se uculi.* Koukám, že tady má někdo hlad jako vlk. *Zavtipkoval.* Jasně, že vím, hned ulici dál je jedna dobrá restaurace, ale pokud si zajdeš o trochu dál, je tam bistro, takové malé, ale naprosto skvěle tam vaří, tam bych ti doporučil zajít. *Mrknul na ni.*
*Musela přiznat, že ji Cas bavil. Byl příjemně neformální, jeho smích ji nabíjel pozitivní energií a to, jak se usmíval a prohlížel si ji, kdykoli mluvila, jí dával dobrý pocit ze sebe sama. Býť se v porovnání s ním cítila tak nějak obyčejně, nebyl to negativní pocit. Naopak si připadala poctěná, že se někdo takhle elegantní, krásný, s bezchybným smíchem i úsměvem baví zrovna s ní, která je jen obyčejná holka z Brooklynu.* To teda, přímo jako smečka. Od rána jsem na nohou, sotva jsem si vypila kafe. Ale nechci si stěžovat, stálo to za to. Pokud mi na sebe dáš nějaký kontakt, ráda ti ty fotky pošlu. A hlavně mi prosím dej kontakt na Remiho, ať se můžeme spojit stran té svatby. Víš že už se na ni vlastně dost těším? *Usmála se a nalistovala v telefonu adresář, než jej podala Casovi.*
*I Castor se dneska velmi dobře bavil. Přece jen tak milou společnost v práci už dlouho neměl a proto si to užíval, jak jen to šlo. Kim byla veselá mladá dívka, se kterou si docela rozuměl, navíc se s ní ani nenudil, tak jako to bývalo ve většině případu, co se návštěvníků týkalo. Ze začátku si i myslel, že když musí za Lily jít na schůzku, že to bude jen nějaká formální věc, ale Kim jej mile překvapila. Vše bylo tak spontánní a bylo vidět, že se dobře bavil nejen on, ale i ona.* Tak to by chtělo ten hlad utišit a pořádně se najít, přece jen jídlo je také potřeba k životu. *Zazubil se, načež si od ní vzal mobil a naťukal do něj svoje telefonní číslo. Poté jí ještě řekl číslo Remiho, ale dodal, že její číslo dá i jemu, přece jen se ozve spíš on jí, načež si pak ještě chvíli povídali, než se rozloučili. Kim odešla a Castor se zavřel opět u sebe, kde dodělával, co měl.*
a poté