Členem od 28. září 2023
Naposledy aktivní:
Kimberly Wright
Civil
Zdravotní sestra
13. 10. 1997
Věk: 28 let
165
cm48
kgAngličtina, Francouzština, Latina
Schopnosti a dovednosti:
Jazyky - Angličtina (rodná), Francouzština (na komunikační úrovni), Latina (pokročilá)
Zdravotník - znalost první pomoci a léčebných postupů je pro ni stejně přirozená jako dýchání
Sebeobrana - absolvovala pár lekcí, skutečně zkušenému bojovníkovi se však neubrání
Gymnastika - jako dítě ji dělala závodně, v pozdějších letech už jen pro zábavu a aby se udržela v kondici
Hudba - velmi dobře zpívá, hraje na kytaru, ale není žádný virtuos
Fotografování - vyhrála několik cen v oblastních soutěžích, dodnes fotí ráda a tak často, jak jí to jen práce umožní
Zajímavosti:
Když byla mladší, snila o dráze profesionální fotografky. Kdyby jí v té době někdo řekl, že z ní jednou bude zdravotní sestra, nejspíš by ji ten nápad pobavil. Dnes je za svou finální volbu ráda.
Má ráda noční procházky a pozorování hvězd. Vlastní dokonce malý hvězdářský dalekohled, který zdědila po svém dědečkovi.
Turistika a běhání jsou její vášní, nebrání se však naprosto jakémukoli sportu a výzvě. Jízda na koni, motorce, bungee jumping, nebo paraglide? Zkusila už leccos, a pokud ještě ne, ráda by.
Miluje kempování už od doby, co s ním začala jako malá s rodiči. Jen tak něčeho se nezalekne, stan si umí postavit sama, stejně jako nasekat dříví, nebo rozdělat oheň. Stejně tak si nestěžuje na bolavé nohy, nepohodlné sezení, nebo absenci postele. Zkrátka něco vydrží a na vandry je super parťák. Navíc, bere svou kytaru a marshmallows. Pokud tohle nejsou dost dobré argumenty, co jsou???
Jakožto zdravotník se snaží jít nejen svým pacientům příkladem a žít co nejzdravěji to jde. Přesto se její život neobejde bez občasné neřesti v podobě zmrzliny, nebo ochucené kávy (nejraději má tu s příchutí perníku).
Jejím nejoblíbenějším ročním obdobím je podzim.
Přestože odpočívá spíše aktivně, občas se ráda jen tak zachumlá doma do deky s knížkou a horkým čajem. Nejraději má detektivky a fantasy.
Má krásný vztah s celou svou rodinou a tráví s nimi čas kdykoli je to jen trochu možné. Co se programu týče, vždy se přitom přizpůsobuje přání svých nejmladších brášků.
Obvykle jezdí do práce na kole nebo koloběžce, výjimečně na bruslích.
“Kim je sluníčko.” Těmito slovy ji popisují snad všichni, kteří s ní kdy přišli do styku, od rodičů přes sourozence, spolužáky, učitele, sousedy až po pacienty. Už od mala byla velmi živá, smála se snad všemu a úsměv jí z tváře nezmizel ani ve chvílích, které by jiné dítě s takovým klidem neneslo, ať už by šlo o rozbité koleno, nebo ztracenou hračku. Ten charakteristický úsměv, schopnost brát věci s klidem a přenášet jej i na ostatní, stejně jako schopnost udělat si legraci sama ze sebe z Kim vždy dělala vítanou společnici snad na každé akci. Nikdy sice nebyla zrovna průbojná, nebo hlasitá, ale to, jak byla hodná, ochotná komukoliv pomoci, projasnit mu den jakýmkoliv způsobem to vždy plně vynahrazovalo. Tyto vlastnosti naštěstí během dospívání nevymizely, naopak, jakoby ještě zesílily.
Nebýt nich, nejspíš byste si Kim v davu nevšimli. Se svou výškou a váhou dokáže být poměrně nenápadná. Pokud byste se s ní však dali do řeči, nejspíš byste si postupně všímali oněch drobných věcí, které z dálky nezahlédnete; že má světlounkou pleť snad bez jediného kazu, obrovské modré oči, perfektně upravené obočí, nebo ďolíčky ve tvářích, když se usmívá. A taky toho, že než jako dospělá zdravotní sestra s pár léty zkušeností vypadá spíš jako puberťačka, kterou byste ráno potkali cestou do školy a odpoledne cestou do kina, nebo na bazén.
Kim se narodila do Wrightovic rodiny jako nejstarší z jejich pěti dětí. Její rodiče jí chtěli dopřát klidné pohodové dětství, takže až do svých deseti let vyrůstala jako jedináček a veškerá pozornost se upírala k ní, jakožto jedinému dítěti. Pokud byste však čekali, že se tak z malé Kimberly stal ukázkový rozmazlený jedináček, mýlili byste se. Odmala trávila spoustu času se svými bratranci a sestřenicemi, tudíž si život jedináčka užívala jen občas doma. Užívala je však nepřesný pojem. Toužila po vlastním sourozenci, a tak když ji rodiče oznámili, že se jí brzy narodí mladší bráška, udělalo jí to obrovskou radost. K Joshovi (16) se o pár let později připojili ještě Alex (13), Tim (10) a Jacob (8). Rodiče je vždy vychovávali tak, aby byli milí, přátelští, ochotní, skromní, nic nepovažovali za samozřejmost a vážili si i těch nejmenších věcí. Ostatně, tento přístup razila celá rodina. “Kim, holčičko naše, ať už budeš jakákoli, hlavně buď dobrá. Dobrých lidí je málo,” slýchala vždy od své babičky a vždy se tím snažila řídit.
Jako malá trávila většinu času sportem, nebo něčím tvůrčím, ať už to bylo kreslení, vyrábění nejrůznějších věcí, od papírových květin až po výšivky na oblečení, nebo třeba pečení. Vždy jí bylo všude plno, vždy chtěla všechno vědět, do všeho se zapojit, se vším pomoci, a to zvlášť po narození jejích brášků. Když jí bylo dvanáct, zasvětila ji její maminka do tajů fotografování a brzy se ukázalo, že Kim po své mamince podědila nejen zájem, ale i talent. Vyhrávala jednu soutěž za druhou a porotci se shodovali na tom, že by z ní jednou mohla být výborná profesionální fotografka. Zvlášť si užívala focení zvířat, sportovců, zkrátka všeho v pohybu. Měla před sebou slibnou kariéru. Přesto však její rodiče dělali vše pro to, aby se rozvíjela ve více směrech, ať už to byla hra na kytaru, jazyky, sporty, nebo třeba kroužek první pomoci. Když do něj začala chodit, nikdo nemohl tušit, jak do budoucna ovlivní její život.
V předposledním ročníku střední absolvovala společně se zbytkem třídy sportovní kurz. Ten probíhal jako snad jakákoliv skvělá školní akce; přes den sport, po večerech večery u ohně s kytarou, jídlem a tajně propašovaným alkoholem. V jeden z těchto večerů to však partička kluků přehnala a ve snaze vytáhnout se před spolužačkami se rozhodli uspořádat soutěž ve skocích do vody. Značně posilnění alkoholem tak začali se svým předváděním, když vzduch prořízl hlas jedné z dívek: “Kde je Coby? Viděl někdo Cobyho??” následovaný výkřikem, když si kdosi všiml jeho bezvládného těla ve vodě. Kim nezaváhala ani vteřinu a vrhla se do jezera, aby pomohla. Rychle se k ní připojili střízlivější kluci ze třídy, kteří jej vytáhli na břeh kde Kim provedla první pomoc a zavolala sanitku. Noc, která se během pár vteřin proměnila v noc hrůzy, díky jejímu odhodlání opět prozářil paprsek naděje. To, že většina třídy dostala napomenutí, bylo to nejmenší v porovnání se záchranou života a bylo rovněž dostatečnou motivací pro Kim, aby přehodnotila, co chce v životě dělat. Když o rok později maturovala, úspěšně přijatá na obor zdravotní sestry, s vděkem Cobyho a jeho rodiny, stejně jako obdivem své třídy, věděla, že její rozhodnutí bylo správné.
Aktuálně bydlí v pronajatém podkrovním bytečku v Brooklynu společně se svou blue merle borderkou Myosotis, zkráceně Mayo.
Říjen
Seznámila se s Castorem během fotografování galerie pro kulturní týdeník. Tomu se její práce natolik líbily, že ji doporučil Remimu jako fotografku na jeho svatbu.
Sešla se s Remim a jeho snoubenkou Alessandrou v kavárně kvůli focení oné svatby. S lítostí jí oznámili, že už sehnali jiného fotografa, ale na svatbu ji pozvali i přesto. Remi dokonce Kim oslovil s návrhem, že by mohla nafotit propagační materiály pro jeho obchod.
Připojila se k náhodnému táboráku na pláži. Pokecala s Chrisem, kterého zná z práce, seznámila se s Emerie a Lucasem, který si zjevně zamiloval její borderku, zazpívala si s Diegem a celkově si užila fajn večer s lidmi, které viděla poprvé v životě.
S Lucasem se setkala znovu u East River. Pokecali o všem možném a on jí popřál k narozeninám. Setkání skončilo výměnou čísel. Navíc tak Kim získala fotku sebe a Mayi, kterou Lucas vyfotil při jejich prvním setkání na pláži.
Na vyřezávání dýní se opět viděla s Chrisem, seznámila se s Cait a Tanoiou, který jí chválil kostým i práci. Slíbila, že mu po Cait pošle fotografie, než se šla opět věnovat rodině. Večer neskončil zrovna podle plánu, zvlášť když Cait téměř srazilo auto.
Naštěstí se jí ujal Chris a vzal ji do nemocnice.
Zúčastnila se strašidelného lunaparku. Znovu se zde setkala s Emerie, poznala Triss a Roberta, který jim všem koupil svačinu. Skupinka se poté rozpadla, když se Em rozhodla projít lunapark sama a Triss odvolali do práce. I přes původní plánovanou návštěvu strašidelného domu se její plány změnily poté, co někdo v lunaparku začal střílet. Robert ji místo toho odvedl do bezpečí na pláž, popovídali si o práci i rodině.
Setkání nakonec skončilo pozváním na kávu.
Cestou domů se srazila s Em. Společně zamířily domů, ale Kim byla napadená psem (ve skutečnosti Hellhoundem, což ale jako civil nevěděla). Ošetřila ji Emina kamarádka (čarodějka). Z útoku si nic moc nepamatuje, jen ji stále zaráží jeho síla a následky (otřes mozku, naražená žebra, silná horečka, která odezněla v podstatě okamžitě po nápoji, který jí byl podán, příznaky nakažení vzteklinou, avšak test negativní). Stejně jako fakt, že ji někdo ošetřil doslova 'na gauči doma' a Em to odůvodnila, že je její kamarádka 'zdravotní sestra' a ona 'nevěděla, jestli má pojištění.' Kim tomuhle vysvětlení nevěří, ale pro dobro obou stran ho nezpochybnila. Na levé noze bude mít po zahojení nejspíš ošklivou jizvu.
Zúčastnila se party v Pandemoniu, kde se opět setkala s některými známými tvářemi (Robert, Remi, Aless) ale i novými (Javier, Taylor, Caliban, Sasha). Po Taylorově záchvatu se jí ujal Caliban a věnoval se jí po zbytek večera. Kromě telefonního čísla a lehčí opilosti si odnesla spoustu informací, které by za jiných okolností považovala jen za výplod něčí fantazie, ale ve světle událostí posledních týdnů se jeví jako dílky puzzle, které postupně zapadají do celé skládačky.
(Prozatímní informace: potomci démonů a andělů, démon jako příbuzný, referování jisté skupinky lidí jako 'bledule' společně s varováním, že se jim nemá dívat do očí, Robertovy kočičí uši - a to, že skutečně reagovaly na dotek, 'krásní lidé se zvláštními jmény', všimla si, že má Cal chladnější pokožku, než by měl, stejně tak ji překvapila jeho reakce na pokousání 'psem').
Společně s Calem zamířili do jeho rezidence, ale plánované sbližování bylo předčasně ukončeno telefonátem Calibanova pána a nutností schůzku ukončit kvůli práci.
Listopad
Stavila se v Remiho obchůdku kvůli opravě kytary a přitom konfrontovala Remiho ohledně svých předchozích pozorování. Ten byl nakonec nucen jí v soukromí svého bytu říct pravdu. Identifikoval psa, který ji napadl, jako Hellhounda, ale potvrdil jí i ostatní dohady. Kromě definitivního potvrzení svých domněnek se tak Kim dozvěděla více o Světě Stínů jako celku a podívala se do Faerie, přesněji na Zimní dvůr. Získala tak i svou první zkušenost s iluzemi.
Připojila se k Aless na neplánovanou rozlučku se svobodou, která skončila společným pitím, povídáním si o Podsvětě a ‘ochutnávkou’ podsvětských drog.
Emily Rudd
a poté