Zima 2024

Říjen 2024

Bella byla povolána k případu na hřbitově, který zprvu vypadal jako běžná záležitost, ale rychle se ukázalo, že skrývá něco víc. Spolupracovala s Mariou, jinou vlkodlačicí, a od začátku mezi nimi panovalo napětí způsobené jejich přirozenou potřebou dominovat. Obě ženy se setkaly v situaci, kdy musely čelit nálezu mrtvého těla, přičemž okolí prostupoval pach síry, naznačující přítomnost démona. Zatímco se Bella snažila soustředit na profesionální stránku věci, vlkodlačí instinkty jí ztěžovaly soustředění. Konflikt mezi ní a Mariou se nakonec vyhrotil do fyzického souboje, který měl vyjasnit jejich postavení. Po napjatém boji, v němž Bella prokázala svou dominanci, si ženy stanovily jasné hranice. Tato konfrontace sice ukázala Bellinu sílu, ale také odhalila, jak tenká je hranice mezi její lidskou a vlčí stránkou.

Ke konci měsíce se Bella rozhodla upustit páru a navštívit Oktoberfest. Oblékla se do černých šatů s korzetem, které zvýraznily její elegantní, ale nenápadnou přítomnost. Už od začátku se bavila u piva a hudby, ale klid večera narušil příchod alfy místní smečky. Bellina citlivost na dominanci ji okamžitě postavila do střehu. I když se snažila zachovat odstup a nepřitahovat příliš pozornosti, výměna několika slov s alfou byla nevyhnutelná. Místo konfrontace však zvolila opatrnost a humor, čímž si zajistila neutrální vztah. Večer byl zajímavější, když potkala dva nové známé, Bena a Hawka. Bella s nimi vedla lehce uvolněné konverzace, plné drobných rýpnutí a humoru, který jí pomáhal zapomenout na práci. Ben, zdánlivě obyčejný civilista, ji zaujal svou spontánností, zatímco Hawkova tajemnost ji donutila přemýšlet, odkud ho může znát.

Bella čelila také osobním výzvám. Čekala ji velká rodinná oslava několika narozenin, což znamenalo nejen shledání s blízkými, ale i nevyhnutelné dotazy na její osobní život. Jako žena, která se soustředila primárně na svou kariéru a neměla aktuálně partnera, musela opět čelit narážkám o svém životním stylu a intimních vztazích. Bella se však naučila odpovídat s nadhledem, a přestože ji takové situace unavovaly, nehodlala se vzdát svého nezávislého přístupu.

Listopad 2024

Během listopadu se Bella musela potýkat s řadou pracovních i osobních výzev. Ve středu jejího zájmu stál sériový případ záhadných vražd, které se zdály být propojené podsvětem a magickými rituály. Při vyšetřování s Mariou objevily, že vraždy probíhají už dvanáct let, přičemž oběti byly z řad podsvěťanů i civilistů. Bella se ponořila do archivních záznamů a koordinovala s Praetorem, lovci i místními vlkodlaky, aby odhalila pachatele. Práce ji přivedla k Maxhallovi, vlkodlakovi z Queens, jehož svědectví poskytlo důležité stopy. Paralelně s tím musela Bella řešit své vlčí instinkty a napětí s Mariou, které po předchozím souboji ustoupilo, což jim umožnilo spolupracovat efektivněji.

Na osobní rovině Bella čelila výzvám spojeným se svou rodinou. Poté, co musela vyzvednout svou mladší sestru Medeu z terapie, se ocitla u své matky, která nekompromisně vtáhla Bellu i Mariu na oběd. Rodinné interakce byly pro Bellu náročné, zvlášť když se musela bránit narážkám na svou práci a zdraví. Navzdory tomu si dokázala udržet respekt a pevně zastávala své názory.

Volné chvíle Bella trávila se známými. V Central Parku se opět setkala s Benem, se kterým sdílela přátelské škádlení a zamířila do zoo. Přes napětí způsobené blížícím se úplňkem si dokázala udržet humor a vyrovnanost, což jí umožnilo užít si společné chvíle. V jejich rozhovorech se odhalily další detaily o Bellině rodinném životě, vztahu k policii i touze zachovat si nezávislost. Na konci měsíce se Bella setkala s Mariou doma, aby spolu pokračovaly v rozkrývání případu vražd. Objevily nové důkazy, včetně zmínek o čarodějích, démonických vlivech a potenciálních motivech vraha, což jim poskytlo vodítka pro další postup. Novembrové události tak ukázaly nejen Bellinu odhodlanost, ale i její schopnost balancovat mezi pracovním nasazením a osobním životem.

Prosinec 2024

Během prvních prosincových dnů byla Bella zahloubána v případu, který odhaloval další vrstvy tajemství. V rámci vyšetřování u Marie doma, kam přinesla složky k prohlédnutí, narazila na nečekané spojitosti mezi rodokmenem své rodiny a Mariinou minulostí. Možnost, že by s Marií mohly být vzdáleně příbuzné, v Bell probudila zvědavost, ale také obavy. Sdílela s ní příběh o svém dědovi, který byl jako dítě opuštěn svými mladými rodiči. Přestože toto téma mohlo být citlivé, Bella k němu přistoupila s respektem a snahou porozumět.

Napětí mezi Mariou a Bellou, vycházející z jejich vlkodlačích instinktů, bylo občas cítit, ale obě ženy dokázaly spolupracovat, přestože dynamika jejich vztahu byla místy komplikovaná. Bella se snažila Mariu podpořit, zvláště když si všimla změn v jejím chování a pachových signálech, které naznačovaly, že Mariu něco trápí. Tato pozornost k detailům byla charakteristická nejen pro její práci, ale i pro osobní vztahy.

Na profesionální úrovni se Bella i Maria zabývaly tím, jak případ postupovat dál, aniž by přitáhly nechtěnou pozornost nadpřirozených nebo mocných frakcí. V debatách zvažovaly, zda by stopa k čaroději, který s vrahem možná spolupracoval, mohla přinést průlom, nebo zda by se měly zaměřit na samotného pachatele. Tato rozhodnutí komplikoval nedostatek důkazů a zvýšená opatrnost, protože hrozilo, že přílišná aktivita by mohla odhalit jejich postup těm, kteří by je chtěli zastavit.

Říjen 2024

Na začátku října byl Caleb Hawkstone zachycen při jedinečném momentu ve skleníku Institutu. Právě vešel, když uslyšel zvuk tříštění skla, a jeho smysly okamžitě zpozorněly. Po chvilce si všiml Hailey, jak sbírá střepy rozbité vázy. Tento jednoduchý incident Calebovi odhalil hlubší problémy, které Hailey trápily. Ačkoliv nebyl typem, který by se snadno pouštěl do emocionálních rozhovorů, nabídl praktickou pomoc, když ji pobídl, aby nechala střepy na pokoji a nechal ji příslib, že přinese koště.

Jeho práce ale nebyla jen o boji s démony. V Institutu se Caleb často ocital mezi povinnostmi správce a drobnými interakcemi s Hailey, matkou jeho syna Tobiase, která se stále více snažila zapadnout do světa lovců stínů. Ve skleníku, obklopený klidem a vůní bylin, Caleb naslouchal Haileyinu odhodlání dokázat svou hodnotu jako součást jejich světa. Přestože ji často varoval před riziky a tvrdou realitou, která ji mohla zničit, jeho tón nesl náznak respektu k jejímu odhodlání. Mluvil přímo, někdy až nekompromisně, ale jeho slova měla i podtext ochoty jí pomoci, pokud by dokázala, že to, co dělá, myslí vážně. Když se Hailey zmínila, že nechce být chráněna před následky svých rozhodnutí, Caleb ji nechal, aby svou tvrdohlavostí našla vlastní cestu, ačkoliv mu to přidávalo starosti.

Jejich interakce v kuchyni Institutu byly odlehčenější, přesto plné jemných záblesků emocí. Hailey mu nabízela své kulinářské výtvory, zatímco on ji s tichým pobavením pozoroval, jak se pohybuje mezi troubou a pultem. Na její poznámky reagoval s lehkým sarkasmem, ale stále zůstával klidný a pragmatický, jak byl zvyklý. Přesto v momentě, kdy se jejich pohledy setkaly, bylo jasné, že mezi nimi existuje napětí, které ani jeden nechtěl plně přiznat.

Se svým bratrem Sebastianem Caleb sdílel jiný druh dynamiky. Společně trávili čas v knihovně, kde Caleb tiše naslouchal jeho zprávám o obětních rituálech na hřbitovech a podezřeních na démonickou aktivitu. Jejich rozhovory byly stručné, ale nabité obsahem – Caleb sledoval, jak se Sebastian vyrovnává se svou minulostí, přičemž mu neochotně nabídl svou podporu, kdyby ji potřeboval. Přestože se bránil přímým projevům emocí, bylo patrné, že mu na jeho bratrovi záleží víc, než dával najevo.

Listopad 2024

Caleb začal měsíc obklopený tíživou vážností Idriské Síně Dohod, kde se měl odehrát obřad na počest nově zvolených vůdců Spolku. Jeho otec Michael Hawkstone byl jmenován novým Konzulem, zatímco Joshua Fairlaw, známý pro svou radikální disciplínu, převzal roli Inkvizitora. Caleb byl přítomen s neochvějnou maskou klidu, ačkoli uvnitř ho rozčilovala pompa a politika, kterou nikdy nepovažoval za svou prioritu. Hailey ho doprovázela, což dodalo celému večeru zvláštní tón, protože její přeměna na nefilim právě vrcholila. Caleb, přestože se snažil zachovat ironický odstup, v tichu obdivoval její odhodlání. Během večera se Calebova pozornost opakovaně stáčela k Grace, která se po roce objevila zčistajasna. Její záhadná přítomnost v něm vzbudila směs nedůvěry a staré náklonnosti, zvláště když se ukázalo, že její čas na Zimním dvoře byl výsledkem intrik. Grace v Calebovi vyvolala řadu otázek, pro ni měl jen minimum trpělivosti, přesto se neubránil jisté ochotě ji naslouchat.

Hned následující dny,Hailey, na druhé straně, čelila své vlastní zkoušce – přeměně, která měla rozhodnout, zda se stane nefilim, nebo zahyne. Caleb sledoval její bolest a přemáhání s obdivem i strachem. V knihovně newyorského Institutu ji podpíral a zajišťoval, aby měla klid na zotavení, zatímco Grace, stále plná záhad, stála opodál. Přesto se snažil zachovat chladnou hlavu, jak dokazují jeho pragmatické reakce na nepříjemné poznámky během debat o rozdělení hlídek v Institutu.

Ve společnosti nového kolegy Yeoma a dalších členů týmu Caleb zůstal pevný ve svých postojích, ale nechyběl mu ani suchý humor, který často využíval k odlehčení napjatých situací. Při těchto rozhodnutích projevil svou autoritu a schopnost strategického myšlení. Rozdělil týmy tak, aby pokryly nejproblematičtější oblasti, jako je Staten Island, a zajistil, aby každý člen týmu věděl, co se od něj očekává.

Prosinec 2024

Calebův prosinec byl obdobím, které odhalilo mnohé z jeho povahy i vztahu k okolí, zejména ke Grace. Staten Island, který byl místem plným nebezpečí, otevřel sérii událostí, jež se pro Calebovu odpovědnost a vnitřní starostlivost ukázaly jako zásadní. Situace se zraněním, kterou Grace zpočátku bagatelizovala, přiměla Caleba k větší ostražitosti. Jeho chování vždy neslo známky klidu a profesionálního přístupu, avšak za touto maskou se skrýval tichý neklid. Když si uvědomil, že Grace podcenila své zranění, neváhal zasáhnout, a jeho přístup byl pečlivý a opatrný, ačkoliv jeho pohled prozrazoval nevyřčené obavy.

Grace byla pro něj někým, na koho se spoléhal nejen profesně, ale i osobně. I když od ní očekával více než od ostatních, nebylo to z přísnosti či nedostatku důvěry. Jeho nároky na ni vycházely z hlubšího přesvědčení, že má schopnosti, které by mohly přinést týmu stabilitu i v krizových situacích. Když ji viděl, jak se snaží maskovat své potíže, jeho vnitřní klid to narušilo. Byl si vědom, že za její ironií a odhodláním se často skrývá něco, co nevyslovuje nahlas – nejistota, možná i snaha neukázat slabost. Tento rozpor mezi jejími slovy a skutečností Caleb vnímal velmi ostře.

Hlášení z její hlídky ho přimělo přemýšlet nad tím, co všechno Grace možná přehlédla nebo úmyslně zatajila. Jeho pohled na text byl zkoumavý, jako by hledal drobné nesrovnalosti, které by odhalily skutečnou povahu situace. Grace vždy psala úhledně a precizně, ale tentokrát cítil, že formálnost textu nemůže zakrýt pravdu. Tento instinkt, který Caleb v sobě pěstoval roky, ho vedl k závěru, že zranění, které se Grace snažila zlehčit, je vážnější, než chtěla připustit. Jeho starostlivost se odrazila v jeho činech, nikoliv v prázdných slovech. Když klekl vedle ní a jemně prohmatával oblast kolem jizvy, jeho pohyby byly přesné a důkladné. Nebyl lékař, ale zkušenosti mu dovolovaly rozpoznat, kdy je situace skutečně vážná.

Calebův vztah ke Grace byl protkaný neustálým napětím mezi profesní odpovědností a osobní starostí. Vnímal ji jako klíčového člena svého týmu, ale zároveň si uvědomoval, že jejich vztah přesahuje pouhé pracovní povinnosti. Byl k ní přísný, ale nikoliv necitelný. Jeho přístup byl vždy veden snahou ji chránit, i když se to snažil maskovat pragmatickým vystupováním. V momentě, kdy ji varoval, aby si dávala větší pozor, jeho slova nesla váhu staršího bratra nebo přítele, nikoliv jen velitele.

Říjen 2024

Říjen byl pro Hailey Rose měsícem plným proměn, emocí a hledání svého místa v Institutu. V prvních dnech se ocitla uprostřed složité situace spojené s Grace, která se po nečekaných událostech dostala do péče Institutu. Hailey se v těchto chvílích ukázala jako nesobecká a starostlivá, přinášející teplé jídlo a čaj, a snažila se být oporou, i když si sama uvědomovala, že její místo zde ještě není pevně stanovené. Přestože působila klidně, vnitřně ji sužovaly otázky o jejím rozhodnutí připojit se k lovcům, což nebylo motivováno jen snahou být nablízku synovi Tobiasovi, ale také touhou po vlastní identitě.

Setkání s Grace ji přimělo otevřít se a sdílet část své minulosti, která byla plná osamělosti a rozhodnutí, která musela činit sama. Hailey byla matkou, která celý život zasvětila svému synovi, ale zároveň cítila, že lidský svět jí nikdy nepatřil. Tato vnitřní rozpolcenost ji vedla k hledání nového smyslu života, a právě Institutu začala věřit jako místu, kde by mohla najít domov a rodinu.

Hailey se také více sbližovala s Calebem, otcem jejího syna. Jejich interakce byly protkané směsicí humoru, napětí a nevyřčených emocí. Zatímco si spolu užívali drobné okamžiky, jako bylo společné vtipkování v kuchyni nebo debaty nad jejími kulinářskými výtvory, Hailey se snažila porozumět Calebovi hlouběji. Přestože mezi nimi panovala určitá blízkost, Calebovy neprostupné hranice ji často frustrovaly. Hailey na něj občas působila jako zrcadlo, které mu nenásilně připomínalo, že nejen lovci, ale i civilové mohou mít odvahu a touhu po místě, kam patří.

Kromě péče o ostatní a každodenní práce v kuchyni se Hailey intenzivně věnovala svému cíli stát se lovkyní. Její odhodlání bylo poháněno nejen myšlenkou na Tobiase, ale i touhou dokázat sobě i ostatním, že je schopná překonat hranice své lidskosti. Během tréninků s lovci se potýkala s tím, že není rozený bojovník, ale její houževnatost a odhodlanost byly nepřehlédnutelné. Hailey se snažila přesvědčit Caleba, že její volba není impulzivní, ale promyšlená a hluboce zakořeněná v jejím smyslu pro odpovědnost a osobní růst.

Přestože jí Caleb často naznačoval, že se na tuto cestu nehodí, Hailey se nevzdávala. Věděla, že jejich pohledy na svět se liší, ale přesto doufala, že jednoho dne pochopí, že její rozhodnutí není jen o ní, ale také o jejich synovi a budoucnosti, kterou mu chtěla zajistit. I když se zdálo, že mezi nimi visí nevyřčené otázky a obavy, Hailey si vážila okamžiků, kdy Caleb dokázal odložit svou tvrdost a ukázat starostlivost, která byla za jeho maskou.

Listopad 2024

Říjen 2024

V říjnu se Maria Martines potýkala s několika vypjatými situacemi, jež se prolínaly mezi její profesní a vlkodlačí stránkou života. Na počátku měsíce byla povolána na místo incidentu na hřbitově, kde bylo nahlášeno vandalství. Očekávala spíše rutinní záležitost, která by jí umožnila uvolnit nahromaděné napětí z blížícího se úplňku, ale situace se ukázala být mnohem komplikovanější. Společně s jinou vlkodlačicí, Bellou, narazila na tělo mladíka probodnutého kůlem. Pach čerstvé krve a síry podtrhl hrůznost nálezu. Tělo, stejně jako okolní chaos, naznačovalo, že nešlo o běžný zločin, ale spíše o akt propojený s nadpřirozeným světem.

Setkání s Bellou nebylo pro Mariu příjemné. Přítomnost dominantní vlkodlačice ji stavěla do nepříjemné pozice, kdy musela obhájit své místo, což vedlo k fyzickému střetu a následnému přijetí Belliny nadřazenosti. Přestože byla naštvaná a plná vnitřního odporu, dokázala v dané chvíli jednat pragmaticky, přizpůsobit se a pokračovat ve vyšetřování.

Další vývoj přinesl objev podivného lektvaru poblíž těla, který posílil přesvědčení, že se nejedná o běžnou vraždu. Maria, která se stále necítila jistá ve světě nadpřirozena, se rozhodla konzultovat situaci se svou přítelkyní Triss, čarodějkou. V průběhu rozhovorů s Triss přiznala svou frustraci z neznalosti tohoto světa i z omezených kontaktů mimo její smečku. Přestože obě doufaly v rychlé vyřešení situace, Maria si uvědomovala, že případ může být komplikovanější, než se zpočátku zdálo.

Mezi vyšetřováním a profesními povinnostmi Mari hledala únik. V několika případech se pokusila ventilovat stres skrze běh v Central Parku, kde narazila na dalšího vlkodlaka, Lucase. Jejich setkání bylo napjaté, plné obezřetnosti a vzájemného zkoumání. Ačkoliv se střet nestal fyzickým, v Mari vyvolal další vrstvu neklidu. Přítomnost neznámého vlkodlaka v jejím teritoriu narušovala její vnitřní klid, a i když nakonec situaci nechala být, zůstala ve střehu.

Blížící se úplněk Mariu fyzicky i psychicky vyčerpával. Tělo, poznamenané šrámy z předchozích bojů, jí připomínalo důsledky její existence mezi lidmi a nadpřirozenými bytostmi. Přestože se snažila udržet profesionální přístup ve své práci policistky, vlkodlačí instinkty a dynamika smečky ji neustále ovlivňovaly. Po úplňku se zaměřila na zotavení a využila svého volna k návštěvě Triss, která jí poskytla cenné rady a podporu. Přesto v ní zůstával pocit, že svět kolem ní je stále složitější, než by si přála.

Ke konci měsíce se Maria snažila najít rovnováhu mezi osobním a profesním životem. Dlouhé běhy jí pomáhaly vyčistit mysl, ale každodenní realita práce policistky a existence vlkodlačice ji neustále vracela zpět do víru povinností. Přestože jí říjen přinesl mnoho stresujících momentů, dokázala najít alespoň krátké chvíle klidu, ať už při běhu parkem, nebo při sdílení problémů s Triss.

Listopad 2024

V listopadu 2024 se Maria Martines ponořila hlouběji do vyšetřování série brutálních vražd, které ji nejen zaměstnávaly jako policistku, ale také ji vtahovaly do spletitého světa nadpřirozena, který stále plně neovládala. Na začátku měsíce se Maria na policejní stanici zapojila do analýzy případů. Společně s Bellou, její kolegyní a dominantnější vlkodlačicí, probíraly složky, které obsahovaly informace o sérii vražd, jež se postupně ukazovaly jako čím dál závažnější. Způsob provedení a důkazy, například podivné lektvary na místech činu, naznačovaly propojení s nadpřirozenými bytostmi. Maria, nezkušená v magických aspektech, spoléhala na rady a pomoc své čarodějnické známé Triss, i když od ní zatím žádné odpovědi nepřišly.

Na stanici se postupně odkrývaly další detaily, které přidávaly na naléhavosti případu. Belina schopnost spojit jednotlivé případy vedla k odhalení sériového vraha, jehož motivace byla zatím nejasná. Pachatel vraždil jak podsvěťany, tak civilisty, což Mariu znepokojovalo. Přemítala o tom, zda vrah jedná pro zábavu, nebo zda sleduje hlubší rituální cíl. Zmatenost situace ještě zvyšoval fakt, že vraždy byly prováděny metodami, které mohly snadno vyvolat konflikt mezi jednotlivými rasami. Pro Mariu bylo nepředstavitelné, co by takový konflikt mohl znamenat pro křehké soužití mezi nadpřirozenými bytostmi a lidmi.

Během měsíce se Maria s Bellou vydaly na několik výjezdů za svědky, které mohly vést k rozuzlení případu. Většina svědků však neposkytla žádné zásadní informace, což vyšetřování ztěžovalo. Na jedné z cest Maria pomohla Belle vyzvednout její nemocnou sestru. Setkání s Belinou matkou, energickou a dominantní ženou, pro Mariu představovalo nepříjemný návrat do prostředí, které jí připomínalo ztracenou rodinu. Přesto zachovala chladnou hlavu a s matkou Belle jednala s respektem, i když jí přítomnost takového množství žen připomínala dávno pohřbené vzpomínky na vlastní rodinu.

Na konci listopadu Maria přivítala Bellu ve svém bytě, kde pokračovaly v diskuzi nad případem. Kromě pracovních záležitostí však Bella nečekaně narazila na složky s rodinnými dokumenty, které Maria nedávno procházela při organizaci svého skladu. Bella se zajímala o Mariiny kořeny, což Mariu zaskočilo. Přestože o své rodině příliš nemluvila, sdílela několik útržkovitých informací, například o příteli svého dědečka, který by mohl být jediným žijícím svědkem její minulosti. Mariu však vzpomínky na rodinu tížily. Vnímala ji jako slabost, která činí člověka zranitelným, a její ochranné zdi, vybudované během let, ji stále držely od hlubších emocí stranou.Kromě práce Maria hledala úlevu v běhu. Po náročných směnách vyrážela na dlouhé trasy, během nichž si čistila hlavu a uvolňovala napětí, které se během dne nahromadilo. Pohyb v přírodě jí pomáhal vyrovnávat se s tlakem, kterému čelila v osobním i profesním životě. Přesto se stále více cítila pohlcena nejen vyšetřováním, ale i dynamikou svého vlkodlačího postavení. Setkání s Bellou ji udržovalo ve střehu, protože Maria měla na paměti, že dominance, byť už jednou vyjasněná, může být kdykoliv zpochybněna.

Říjen 2024

V říjnu 2024 prožil Thierri Ziegler měsíc plný nečekaných setkání, výzev i intenzivních emocí. Po období rekonvalescence, kdy jeho levá noha nesla známky komplikované zlomeniny způsobené cyklistou, se začal pomalu vracet do společnosti. Přestože jeho tanec byl stále v nedohlednu, dokázal si i přes své fyzické omezení užít několik společenských událostí, které přinesly jak radost, tak chaos.

Měsíc začal piknikem v Brooklynu, na který se vydal na žádost své uplakané známé, jež se právě rozešla s přítelem. I přes počáteční obavy a ironické poznámky o situaci se Thierri snažil být džentlmenem. Zatímco jeho známá trávila čas líčením nešťastného vztahu a nakonec zmizela v davu, Thierri se seznámil s Elis, elegantní ženou s tajemnou aurou. Jejich konverzace na téma vína, klavíru a života mu poskytla vítané rozptýlení od jeho vlastních starostí. Elis ho dokonce přesvědčila, aby ji doprovodil na klavír během jejího vystoupení na karaoke. Thierri, ačkoliv měl ke klavíru z dětství odpor, zahrál s takovou grácií, že se do atmosféry zcela ponořil. Elisina radost a energie mu přinesly nečekaný pocit štěstí, což mu zlepšilo náladu na zbytek dne.

Další událostí byla návštěva baru U Měsíce v úplňku. Thierri tam dorazil s přáteli, kteří ho přesvědčili, aby se připojil k jejich oslavám. Ačkoliv stále kulhal, jeho zranění už mu umožnilo se lépe pohybovat. V baru se setkal s Triss, známou z minulosti, která ho vytrhla z kruhu povrchních konverzací s přáteli. Přestože se snažil zůstat nad věcí, jeho nálada poklesla, když téma hovoru sklouzlo k tanci – připomínka jeho zranění a nemožnosti tančit ho zanechala zklamaného. Triss mu nicméně poskytla vítanou společnost, a dokonce i úsměvné momenty, když komentoval chaos kolem nich.

Situace v baru však eskalovala, když došlo ke konfliktu s místními motorkáři. Thierri se zapletl do hádky, když na sebe strhl pozornost při nešťastném incidentu se zapáleným barem. Ačkoliv se snažil vyřešit situaci humorem, chaos v baru se rychle rozrostl do fyzické potyčky, která ho donutila spolu s přáteli místo opustit. Jeho opilý kamarád skončil zakrvácený, což Thierriho přivedlo až k hranici nevolnosti. Po tomto dramatickém zážitku se rozhodl vrátit domů a dál už večer neprodlužovat.

Listopad 2024

Po návratu z Francie, kam se dostal zcela nevědomky během nečekané halloweenské párty, se Thierri rozhodl skoncovat s alkoholem a drogami. Zároveň však věděl, že potřebuje detox a duševní reset, což ho přivedlo k poněkud zvláštní skupině ekologických nadšenců, kteří plánovali víkendový pobyt v lese. Thierri se k nim přidal, vybaven stanem, spacákem a dostatkem jídla, přestože ho od počátku odrazovala jejich posedlost bio životem a absencí deodorantů.

Cesta lesem však nebyla vůbec jednoduchá. Po několika hodinách nepřetržitého pochodu, kdy ho začala bolet zraněná noha, si Thierri potřeboval odskočit. Když se však vrátil na místo, kde byla skupina, zjistil, že zůstal úplně sám. S batohem na zádech a bez signálu se vydal náhodným směrem, zmatený a vystrašený. Myšlenky na duchy, vrahy a divoká zvířata ho provázely, a nakonec svou nervozitu zpečetil pádem na zem, při kterém ho doslova přimáčkl jeho vlastní batoh. V momentě, kdy už vážně začínal zvažovat, zda se z lesa vůbec někdy dostane, narazil na svého známého Tanoia – ovšem úplně nahého.

Tanoia, který se zdál být naprosto uvolněný, Thierriho zmátl nejen svou bezprostředností, ale i smíchem, který připomínal cinkání klíčů. Thierri, stále trochu v šoku z celé situace, mu začal podávat oblečení ze svého batohu a snažil se jej přesvědčit, aby se oblékl. Během cesty zpět z lesa spolu hovořili o různých tématech – od detoxu až po bizarní chování lidí kolem nich. Thierri tak alespoň na chvíli zapomněl na svůj strach a frustraci.

Po návratu do civilizace se jeho život začal opět točit kolem snahy dát svůj život do pořádku. V baru “U Měsíce v úplňku” se rozhodl veřejně omluvit za všechny své přečiny z minulosti, včetně tanečních kreací na baru, krádeže popelníku a dalších prohřešků. Přestože mu barman dal najevo, že si jeho omluvu asi ani nezaslouží, Thierri to bral jako malý krok vpřed. Zároveň dál řešil své plány na odvykací kúru a připravoval se na změny, které od ní očekával.

Prosinec 2024

V první polovině měsíce ho spolužáci přemluvili, aby jim pomohl hledat ztracené rolexky v opuštěné chatové oblasti. Thierri, který si původně plánoval odpočinout doma, neměl na tuhle výpravu ani náladu, ani vhodné oblečení do zimního lesa. Stál tam promrzlý, podrážděný a přemítal, proč se nechal k něčemu takovému uvrtat. Les působil strašidelně, jeho společníci byli nepříjemně hluční, a na přítomnost sov a divokých zvířat nebyl psychicky připraven. Když jej nakonec poslali do polorozpadlé chaty, aby tam hledal hodinky, bral to jako příležitost uniknout jejich divným hrátkám.

V chatě však narazil na dva neznámé muže, kteří tam evidentně měli své vlastní záležitosti. Jeden z nich byl bosý a bez kabátu, což Thierriho zmátlo a ještě více vyděsilo. Sám se snažil nevypadat jako vetřelec, ale když zakopl o prkno a zřítil se do díry plné harampádí, vše se vymklo kontrole. Po pádu si poranil zápěstí a spatřil vlastní krev, což ho okamžitě rozrušilo natolik, že začal zvracet. Muži mu nabídli pomoc – jeden mu dokonce otřel ústa a ošetřil ruku. Thierri to všechno vnímal jako obrovské ponížení, zejména když mu druhý muž zcela nečekaně vlepil krvavý polibek. V šoku ho odstrčil, opět zvracel a zcela hystericky začal nadávat. Po odchodu z lesa se vydal domů, stále otřesený, a nakonec večer zakončil ve vaně plné pěny, pokoušejíc se na celou příhodu zapomenout.

Listopad 2024

Prosinec 2024

Prosinec pro Grace začal jako měsíc, který ji donutil čelit následkům nedávných událostí a zároveň se vyrovnávat s rostoucím tlakem okolí. Po návratu z hlídky na Staten Islandu, která pro ni skončila zraněním a pocitem neúspěchu, se snažila znovu získat rovnováhu. Zranění na stehně, způsobené démonem, ji neustále připomínalo, že její fyzická zdatnost byla po dlouhé pauze na Zimním dvoře oslabená. I přesto, že se rána začala hojit, bolest svalů a občasné nepohodlí ji zpomalovaly a přispívaly k její frustraci.

Hned na začátku měsíce se snažila dokončit hlášení z hlídky, které mělo být na Calebově stole už dávno. Seděla v pokoji, skloněná nad papíry, a snažila se pečlivě zaznamenat fakta bez přílišného osobního zabarvení. Přesto se v ní mísil pocit nedostatečnosti s vědomím, že by mohla udělat víc, aby lépe ochránila Hailey a zajistila hladší průběh mise. Když ji Caleb přišel konfrontovat s nedodělaným hlášením, jeho přímý a neústupný přístup ji nutil k obraně. Cítila se obnažená pod jeho pohledem, který odhaloval nejen její zpoždění, ale i to, co se snažila skrýt – bolest zranění a obavy z vlastních selhání. Přesto se snažila zachovat klidnou tvář a lehkovážný tón, i když Calebova starost o její zdraví ji zaskočila.

Během rozhovoru s Calebem se neubránila vnitřnímu napětí. Jeho otázky, i když často podané s ironií, měly svou váhu. Zatímco kontroloval její zranění, Grace v sobě potlačovala vzdor i stud z toho, že musela odhalit svou slabost. Bylo pro ni těžké přijmout, že jeho starost nebyla jen formální, ale vycházela z hlubšího zájmu, který ji zmátl. Calebova pečlivost ji znepokojovala, protože v ní probouzela vzpomínky na jejich minulý vztah. Jeho přítomnost jí připomínala nejen jejich společnou historii, ale i jeho schopnost vidět skrze její masky.

Přesto se snažila obrátit pozornost na Hailey, kterou obviňovala z nedostatečné spolupráce během hlídky. Vysvětlovala Calebovi, že její partnerka jednala příliš impulsivně a neposlouchala pokyny, což přispělo k rizikovému průběhu celé mise. Cítila se však provinile, že na Hailey „žalovala,“ a zároveň se obávala, že tím na sebe upozorňuje jako na slabého vůdce. Bylo pro ni těžké přiznat si, že její vlastní nejistota hrála v hlídce svou roli. Když se Caleb pokusil zmírnit její obavy, v jeho slovech i gestech našla nečekanou oporu, která ji uklidnila, i když si ji nedokázala naplno připustit.

Říjen 2024

Meritriss Blake během října prožila měsíc plný různorodých událostí, které ji nejen zanechaly v rozpacích, ale také jí poskytly spoustu příležitostí k sebereflexi. V první polovině měsíce se zúčastnila jednání s Dragosem a Malachaiem, při kterém se podařilo uzavřít magickou dohodu. Triss ale věděla, že tato dohoda byla z její strany podvodem – připravila tajnou druhou verzi dokumentu, která poskytovala větší výhody pro ni samotnou. I přes napětí, které cítila během setkání, se jí podařilo udržet klidný výraz a situaci zvládnout. Dragosova přítomnost ji však stále znepokojovala, zejména jeho sklon ke škodolibému chování a provokacím.

Po podepsání dohody se situace vyhrotila ve chvíli, kdy Dragos udeřil Malachaie dýkou, což způsobilo zranění i Triss. Důsledkem dohody z Pekla, kterou měli, se každé zranění jednoho projevilo i na druhém. Triss utrpěla nečekanou bolest, a přestože se dokázala rychle uzdravit pomocí magie, incident ji vyděsil. V šoku se stáhla do sebe a rozhodla se zůstat ostražitá, aby předešla dalším komplikacím. V následujících dnech se soustředila na své povinnosti jako Nejvyšší čarodějka Manhattanu a snažila se vyhýbat konfrontacím, zejména s Dragosem.

Uprostřed měsíce se Triss rozhodla věnovat volný čas hudbě, což pro ni bylo vždy způsobem relaxace a úniku od stresu. Vzala si kytaru, bloček na poznámky a vydala se na Staten Island, kde v chladném podzimním počasí skládala nové písně. Na pláži potkala neznámého muže, se kterým se brzy dala do řeči. Při jejich konverzaci se ukázalo, že jde o lovce stínů, což Triss zaujalo. I když byla zpočátku trochu obezřetná, nakonec si s ním příjemně popovídala o životě, hudbě a psaní knih. Díky této náhodné známosti si na chvíli připomněla, jaké to je být obyčejným člověkem, který se nemusí obávat neustálého ohrožení.

V druhé polovině měsíce ji navštívila její přítelkyně Maria, se kterou si popovídala o aktuálních záležitostech a nabídla jí pomoc při řešení problému s tajemnou lahvičkou, kterou Maria přinesla. Triss slíbila, že se pokusí zjistit více o jejím obsahu, a zároveň Marii uklidnila, že se spojí se známými lovci stínů, pokud by to bylo nutné. Setkání s Mariou bylo pro ni příjemné rozptýlení od náročné práce, kterou obvykle řešila sama.

Na konci října se Triss vydala do baru U Měsíce v úplňku, kde ji pozval starý přítel z natáčení. Během večera se dala do řeči s několika známými i neznámými lidmi, kteří ji poznávali jako známou zpěvačku a herečku. Když však v baru vypukla rvačka, Triss se snažila držet dál od konfliktu. Přesto se nevyhnula drobnému zranění, když kolem ní prolétly střepy ze sklenice. I přes tento incident se jí podařilo večer zvládnout bez větších problémů a nakonec se bezpečně dopravila domů.

Listopad 2024

Hned zpočátku měsíce přijala pozvání na tajemnou akci pořádanou Dragosem. Netušila, do čeho se pouští, ale nechala se doprovodit Eliasem. Vystrojená v jednoduchých světle fialových šatech s kloboukem se cítila nejistě, ale Eliasova přítomnost jí poskytovala alespoň částečný klid. Jakmile dorazili na místo, Triss byla ohromena množstvím mocných čarodějů a bytostí přítomných na akci. Večer probíhal klidně, Triss se bavila s Eliasem, objednávala si oblíbenou whiskey a po chvíli se dokonce nechala přemluvit k tanci. Během tance se cítila uvolněně, a ačkoliv ji trochu zaskočil Eliasův zájem o tanec i jeho gentlemanský polibek na ruku, zachovala si příjemnou náladu. Postupně se však začala cítit neklidně, především kvůli přítomnosti Dragose, kterému se chtěla vyhnout. Když večer skončil, odešla s Eliasem portálem zpět do města a pak domů uberem.

Ve druhé polovině měsíce se Triss soustředila na své magické dovednosti. Věděla, že jako Nejvyšší čarodějka Manhattanu musí neustále zlepšovat své schopnosti, a proto přijala nabídku od Vivianne, aby se pod jejím vedením naučila lépe ovládat některé druhy magie. Setkání se konalo na ponurém místě Renwick’s Ruin, které bylo známé svou temnou historií. Triss dorazila v teplém oblečení, přesto se třásla zimou, zatímco čekala na příchod Vivianne. Toto místo v ní vyvolávalo zvláštní vzpomínky na lov démonů, zejména na střet s démonem Haures a jeho eidolonskou společnící, při kterém skončila v Pekle. Přestože ji tato zkušenost děsila, byla odhodlaná pokračovat dál.

Když Vivianne dorazila, Triss se jí svěřila se svými potížemi. Popisovala, jak se její magické schopnosti od návratu z Pekla někdy vymykají kontrole, především elementy jako oheň a země. Zmínila také svůj blok v rozvoji nových schopností, který vznikl z nepříjemných zážitků během výcviku s jinými čaroději. Přesto měla jasnou představu, co by se chtěla naučit – zlepšit ochranné štíty, ovládání vody a portálů, rozšířit svou telekinezi a lépe zvládat alchymii. Vivianne začala výuku tím, že ji požádala o předvedení jejích dovedností. Triss s nervozitou ukázala své schopnosti, přičemž se snažila popsat i jejich limity a silné stránky. Když došlo na trénink ochranných štítů, byla požádána, aby se pokusila vyvolat štít bez použití gest. Tento úkol byl pro ni velmi obtížný, protože gesta používala jako přirozený reflex. První pokusy selhaly a kamínky, které na ni Vivianne vrhala, ji zasáhly, což ji rozčilovalo. Přesto se nevzdala a po několika dalších pokusech se jí podařilo vytvořit částečný štít, i když ho nedokázala udržet dlouho. Frustrace byla zjevná, ale snažila se zachovat pozitivní přístup. Vivianne ji však ujišťovala, že postup je dobrý, a povzbudila ji k dalšímu tréninku. Triss si uvědomila, že cesta k pokroku nebude snadná, ale cítila, že má šanci se pod vedením Vivianne zlepšit. Když výuka skončila, zůstala ještě chvíli sama, aby si některé věci znovu procvičila, než se vydala domů.

Prosinec 2024

V prosinci se Meritriss Blake ponořila do příprav a vystoupení na několika hudebních akcích, které završily její rok. Na konci měsíce ji čekal velký koncert v Brooklynu, který pořádal její kamarád Hiram. Triss přijala pozvání a hned 27. prosince dorazila na místo, oblečená v černých džínách a kanadách, doplněná o jemné šperky s motivem vloček. Přinesla si svou bílou elektroakustickou kytaru a zamířila do prostor vyhrazených pro účinkující, kde mohla bezpečně uložit své věci, než nastal čas jejího vystoupení.

Další den se na akci objevila i kapela, která měla vystupovat před ní. Triss se pozdravila s ostatními hudebníky, mezi nimiž byl i Taylor, její přítel a hudební kolega. Přestože ji přivítali s drobným škádlením kvůli jejímu pozdějšímu příchodu, vše proběhlo v přátelské atmosféře. Zkontrolovala naladění své kytary a připravila se na pozdější vystoupení.

Když nadešel večer 28. prosince, koncert odstartoval. Triss se postavila na pódium, přivítala publikum a rozezněla svou kytaru prvními tóny známé písně Zombie od The Cranberries. Publikum nadšeně reagovalo a Triss postupně střídala své vlastní skladby s cover verzemi. Atmosféra byla uvolněná a přátelská, a když si všimla, že se Taylor vrátil zpět do sálu, rozhodla se ho spontánně pozvat na pódium, aby spolu zazpívali duet. Zvolili píseň Home od Edwarda Sharpeho & The Magnetic Zeros, kterou předtím několikrát zkoušeli. Jejich společné vystoupení sklidilo velký úspěch, a jakmile dohráli, publikum je odměnilo bouřlivým potleskem.

Po koncertu se Triss vmísila do davu a užívala si večer. Vyhledala Hirama, kterému pochválila celou akci. Společně se přesunuli k baru, kde si objednala broskvový čaj a požádala ho, zda by mohla někam bezpečně uložit svou kytaru. Po chvíli se rozhodli zamířit do salónku, kde si mohli v klidu popovídat. Triss s obdivem zmínila jedno z Hiramových tetování, které nedávno vytvořil, a nechala se vtáhnout do jeho vyprávění o novinkách a plánech do příštího roku.

Listopad 2024

Listopad 2024

Taylor Bruckner prožil listopad v různorodé atmosféře plné nečekaných situací, dobrovolně přijatých povinností a snahy být oporou svým přátelům. Měsíc začal společným plánováním a přípravami na večírek, kterého se zúčastnil s Nat a dalšími známými. Taylor si na podobné akce potrpěl, a tak věnoval velkou péči svému kostýmu i vzhledu své kamarádky. Společně s ostatními prošli portálem na místo konání, kde se Taylor zprvu cítil nejistě. Skrýval své pocity za vějíř, snažil se působit klidně a pozorně sledoval okolní hosty, včetně Dragose, vůdce klanu. I přes počáteční nervozitu se nakonec uvolnil a začal se nenápadně bavit.

Po večírku se Taylor soustředil na své běžné aktivity, zejména na pomoc Nat s učením. Přestože dívka často vzdorovala a učivo jí činilo problémy, Taylor se snažil zachovat klid a trpělivost. Pomáhal jí hledat metody, jak si informace lépe zapamatovat, a povzbuzoval ji, když byla nervózní nebo frustrovaná. Ve chvílích, kdy se atmosféra začala napínat, se Taylor občas neubránil jízlivým poznámkám, ale vždy se snažil situaci urovnat, aby Nat neztratila chuť pokračovat. V jedné z těchto chvil jí dokonce slíbil, že zajistí speciální krvavé medvídky od Boba, což jí mělo zpříjemnit učení.

Kromě doučování se Taylor věnoval svým vlastním aktivitám, jako byla jóga, kterou pravidelně praktikoval. Při těchto chvílích se snažil najít vnitřní klid a odreagovat se od stresu, který plynul z jeho povinností v rámci klanu a také z osobního života. Přestože se zdál být optimistou, uvnitř byl často zahlcený myšlenkami na své postavení mezi upíry a na svůj vztah s Bobem. Občas měl pocit, že mu Bob přestává věnovat dostatek času, což v něm vyvolávalo určité pochybnosti. Přesto se snažil držet své obavy na uzdě a soustředit se na to, co mohl ovlivnit.

Na konci listopadu se Taylor znovu setkal s Nat, aby dokončili doučování, které už probíhalo o něco klidněji než dříve. Díky jeho trpělivému přístupu a snaze najít pro ni vhodný styl učení se dívce podařilo zlepšit a Taylor měl radost z toho, že jeho úsilí nepřišlo vniveč. Přestože to nebylo vždy jednoduché, ukázal, že je ochoten se obětovat pro své přátele a být pro ně oporou nejen ve chvílích, kdy potřebují pomoc s učením, ale i v každodenním životě.

Prosinec 2024

Měsíc začal neobvyklým setkáním během nočního focení v lese. Během jedné z jeho výprav za krásou opuštěných míst se nečekaně střetl s Thierrim, civilistou, který zabloudil do stejného lesa. Situace rychle eskalovala, když Thierri nešťastně spadl do díry a vážně se zranil. Taylor, i přes svou vnitřní nervozitu a hlad po krvi, zachoval chladnou hlavu a spolu s Damianem zasáhli. Tay byl nucen dát mladíkovi svou krev, aby mu pomohl zahojit ránu, což udělal prostřednictvím polibku, protože jiný způsob nebyl možný. Přestože věděl, že to bylo nezbytné, cítil se poté nesvůj a obával se Robertovy reakce, protože měl pocit, že překročil hranici, kterou nechtěl překročit.

Po návratu do rezidence se musel odhodlat k tomu, aby Robertovi vše přiznal. S obavami a nervozitou mu vysvětlil, co se stalo, a přestože očekával horší reakci, situace skončila nečekaně příjemně. Robert si vzal Taylora do náruče a během intimního rozhovoru mu poskytl nejen pochopení, ale také útěchu. Pro Taylora to byla další lekce v tom, že vztah s Robertem je založen na důvěře a komunikaci, což mu pomohlo překonat obavy, které ho pronásledovaly od minulého vztahu.

Kromě osobních záležitostí se Taylor aktivně podílel na přípravě koncertu své kapely. Nervozita před vystoupením byla znatelná, ale Tay se snažil povzbudit nejen sebe, ale i ostatní členy kapely. Po úspěšném koncertu, kdy kapela sklidila potlesk a uznání, se Tay rozhodl, že si dopřeje trochu volného času. Během afterparty se vydal za Thierrim, kterého zahlédl mezi hosty. Rozhodl se ho oslovit a později společně zamířili ven, kde se Tay cítil mnohem uvolněněji než ve společnosti hlučného davu.

V průběhu večera společně navštívili podnik, kde si mohli v klidu popovídat a vychutnat sklenku vína. Taylor, přestože byl obklopen civilisty, se držel svých zásad a nedovolil, aby jeho přirozené upíří instinkty převzaly kontrolu. Přítomnost Thierriho na něj působila uklidňujícím dojmem, a tak si mohl večer užít bez zbytečných stresů. Během společného popíjení se mezi nimi vytvořilo zvláštní pouto. Taylor si uvědomil, že přestože měl na začátku obavy, jejich setkání se vyvíjelo přirozeně a příjemně.

Na konci večera se Taylor s Thierrim rozloučil letmým polibkem na tvář, což bylo gesto, které by dříve neudělal. Sám byl překvapený svou odvahou a uvolněností, kterou cítil. Poté se společně s Damianem vydal zpět do rezidence, kde ještě chvíli přemýšlel nad událostmi uplynulých dní. Prosinec pro něj znamenal nejen nové zkušenosti, ale i posun v osobním životě, kdy se naučil lépe zvládat stresové situace, otevřeně komunikovat se svým partnerem a také se nebát navazovat nová přátelství.

Říjen 2024

Na začátku října se rozhodla, že si vyzkouší v baru ukrást pár drinků, což vedlo k situaci, kdy se poprvé setkala s Thierrim. Nejprve ukradla jeho pivo a zmizela v davu, ale brzy se jejich cesty znovu zkřížily. Charlotte, která nikdy před tím nepila alkohol, rychle pocítila jeho účinky a byla lehce podnapilá. V baru se situace rychle zvrtla, když omylem způsobila požár zahozeným zapaľovačem, který zapálil alkohol na baru. Thierri se zachoval lehkovážně, zapálil si cigaretu na vzniklém ohni a to rozpoutalo chaos, který skončil hromadnou bitkou.

Charlotte se ocitla zatlačená ke stěně a byla lehce poraněná sklem, které na ni dopadlo, když se kolem ní tříštily lahve. V rychlosti opustila bar a cestou si pomocí runy ošetřila poranění. Po tomto incidentu se rozhodla, že bude opatrnější, ale ani to ji nezabránilo, aby se následující dny opět dostala do potíží. Během hliadky v Brooklynu narazila na skupinu démonů a musela spolupracovat s vlkodlakem a další tajemným mužem, aby je zneškodnili. Během boje utrpěla několik zranění, ale díky svém schopnostem a runám se dokázala rychle zotavit. Situaci nakonec zvládli, ale Charlotte věděla, že o tomto incidentu bude muset podat hlášení, ačkoliv se snažila vyhnout tomu, aby příliš přitahovala pozornost.

Listopad 2024

Začátkem listopadu se dostala na hliadku do Bronxu, kde narazila na nebezpečnou skupinu upírů. Během setkání si uvědomila, že situace je napjatá a že musí jednat obezřetně, aby nedala najevo své obavy. Upíři se zajímali o její původ a rodovou příslušnost, na což reagovala spíše vyhýbavě, protože si nebyla jistá, zda může někomu věřit. Po skončení tohoto setkání se vydala zpět do Institutu, kde na ni čekaly další povinnosti.

Během slavnosti v Idrisu se Charlotte musela vyrovnat s politickými intrikami a formálnostmi, které byly součástí života lovců stínů. Na akademii se naučila, že je lepší si dávat pozor na jazyk, a proto se snažila chovat co nejdiskrétnější. Přesto se zapletla do situace, kdy se zastala Hailey, mladší lovkyně, která se dostala do konfliktu s vedením. Charlotte ji odtáhla stranou a snažila se ji uklidnit, aby situaci ještě nezhoršila.

Později toho měsíce se vydala do lesa na Staten Islandu, kde doufala, že najde někoho z Dragosova klanu, aby mohla předat důležitý vzkaz. Tato mise se ale rychle zvrtla, když na ni zaúčila neznámá upírka, která ji poranila na krku. Charlotte se podařilo uniknout a s pomocí dalšího upíra, který se tam objevil, situaci přežit. Po ošetření ran se vrátila do Institutu, kde se snažila zapomenout na tento nepříjemný zážitek.

Říjen 2024

Elias Tarüs strávil říjen a začátek listopadu ve světě plném intrik, práce a starých vzpomínek. Jeho cesta začala v Bronxu, kde se jako obvykle pohyboval mezi stíny a svíral otěže své nelegální lichvářské činnosti. Elias se vydává do baru, který mu sloužil jako nenápadná základna. Sedí ve svém obvyklém koutě, s termoskou krve a knihou v ruce, ponořen do příběhu o světě duchů a magie. Během tohoto poklidného čtení zahlédne ženu, která svou krásou upoutá nejen jeho pozornost, ale i pohledy dalších hostů. Rozhodne se s ní zapříst rozhovor. Během jejich konverzace ji nadchne svou galantností a nezvyklými názory na svět.

Během dalšího dne, kdy Elias pokračoval ve své obchůzce dlužníků, došlo k dramatickému setkání s jednou ze svých obětí. Ve tmavé uličce v Bronxu přistoupil k muži, který mu dlužil značnou sumu peněz. S klidem a chladným pohledem mu připomněl jeho dluh. Když muž odmítl zaplatit, Elias neváhal a použil hrubou sílu, aby muže zastrašil. Zlomení několika prstů doprovázely tlumené výkřiky, ale Eliasův postoj byl neoblomný. Dlužník dostal lhůtu do pátku, aby doručil peníze, jinak by čelil ještě většímu trestu.

Následující den se Elias znovu ocitl v baru, kde pokračoval v rozhovoru s mladou lovkyní. Debata se stočila k jeho minulosti. Elias odhalil svůj původ, popsání života se zdravotními problémy a jeho přeměnu v upíra během druhé světové války v Berlíně. Vyprávěl, jak byl v nemocnici navštíven upírem, zatímco ho jeho vlastní rodina opustila. Tento příběh nejen že odhalil jeho tragickou minulost, ale také vysvětlil, proč se rozhodl opustit Preator a začít žít podle vlastních pravidel.

Koncem října se Elias rozhodl kontaktovat Triss, svou starou známou, a pozvat ji na jeden z luxusních večerů ve městě. Věnoval se přípravě na tuto událost s pečlivostí sobě vlastní. Oblékl se do oblečení ze čtyřicátých let, které připomínal jeho lidský život. Byl odhodlaný si večer užit naplno. Setkal se s Triss před vstupem do luxusního podniku, kde oba museli projít důkladnou kontrolou. I přes tuto nepříjemnost Elias udržoval veselou náladu a nabídl Triss sklenku šumivého vína.

Během večera si Elias užil valčík s Triss, což pro něho bylo výjimečným zážitkem. Za života nikdy nemohl tančit dlouho kvůli svým zdravotním omezením, ale nyní si mohl tento okamžik plně vychutnat. Tanec s Triss pro něho představoval nejen radost z pohybu, ale i symbol nové šance na život, který nikdy předtím neměl.

Večer pokračoval konverzací u baru, kde Elias vyprávěl o své práci lichváře a plánech otevřít obchod s magickými přísadami a bylinami. Prozradil, že jeho cílem je nabízet kvalitní produkty nejen pro podsvětí, ale i pro civilní obyvatelstvo. Když večer skončil, Elias doprovodil Triss domů a poté se vydal vlastní cestou. I přestože musel stále řešit své podnikatelské záležitosti, tento večer pro něho znamenal příjemnou změnu v jinak monotónním životě.

Listopad 2024

Začátkem listopadu pokračoval ve své práci lichváře, kdy opět jednal s dlužníky a hledal vhodné místo pro svůj obchod. Navíc musel řešit i případ, kdy jeden z jeho klientů odmítl splácet dluh. Elias se sice pohyboval na hraně zákona, ale díky svým schopnostem a pověsti si zajišťoval respekt. Byl odhodlaný získat zpět všechny pohledávky a zajistit si tak stabilní příjem pro budoucí podnikání.

Listopad 2024

Začátek listopadu přinesl Robertovi mnoho nových příležitostí a několik zvláštních setkání. Již 1. listopadu se objevil na Dragosově večírku, kam dorazil oblečen jako kněz z 19. století. Výběr tohoto kostýmu vzbudil pozornost a pobavení, neboť Bob si připomenul staré časy, kdy podobný oblek nosil na sázku. Vtipkoval o svých zkušenostech z minulosti a s potěšením sledoval, jak jeho postoj i vystupování působí na ostatní. Setkal se s Tayem a Nat a připojil se k nim. Později si s nimi povídal o ostatních hostech, včetně Eliase, který byl kdysi lovcem, a Dragosovi oznámil, že po novém roce bude chtít projednat jejich dohodu. Robert komentoval kostýmy a vyprávěl o době, kdy podobné „hříchy“ byly mnohem jednodušší – chtíč, krádež a podobně. Po skončení večírku začal promýšlet svou budoucnost a možnosti spolupráce s Dragosem.

Robert uvědomil, že potřebuje činnost, která by mu přinesla něco nového, neboť jeho současný výzkum ho už začal nudit. Během konverzace s Dragosem zmínil, že by se chtěl věnovat studiu světlomilců a plodnosti čarodějů. Také pokračoval ve všedních rozhovorech s Tayem a Nat, kteří mu byli blízcí.

Během 8. listopadu se připravoval na tuto akci, kde nabídl mnoho druhů čajů, kávy a pečlivě vybraných zákusků. Střešní terasa jeho domu byla dokonale vyzdobená a Bob dbal na každý detail, včetně ochranného štítu kolem domu. U dveří stála černoška, která kontrolovala pozvánky a posílala hosty výtahem do posledního patra. Přivítal hosty s humorem a lehkostí. Sám se oblékl do šedé košile a černých kalhot. Během večera se bavili o čarodějích a různých historických událostech. Ukázal svou pravou podobu s kočičími ušima a ocasem a kouzly vytvořil malé světelné koule, které začaly poletovat kolem. Večer si užil a uvažoval o prodeji tohoto domu, protože mu přišel příliš velký a prázdný. Během hovoru prohlásil, že je prastarý čaroděj a zasměl se tomu, že má do Japonska zákaz vstupu kvůli jistým událostem v minulosti. Konverzace pokračovala v lehkém duchu a Robert se bavil s dětmi i dospělými. Opět se rozhodl upustit od svých původních kouzelných plánů a soustředit se na klidný večer.

Prosinec 2024

V polovině prosince se Robert začal intenzivněji věnovat Tayovi. Přišel Tay na návštěvu a Bob si připravil kávu. Vítal ho s otevřenou náručí a okamžitě si povšiml jeho nervozity. Usmál se na něj, udělal bariéru kolem místnosti a začal konverzaci. Přes nervózní příchod se atmosféra brzy uvolnila. Následující dny proběhly ve znamení intimnějších chvil mezi Tayem a Robertem. 14. prosince si Tay přišel s Robertem promluvit o jisté záležitosti, což Boba přimělo k zamyšlení. Během rozhovoru se objevily jeho kočičí uši a ocas, které reagovaly na jeho emoce. Když Tay vysvětlil své obavy, Bob se rozhodl jednat jinak než obvykle. Přistoupil k němu, použil svou magii k přitáhnutí a políbil ho drsnějším způsobem, než by Tay čekal. Následovala něžnější chvíle, kdy Tayovi dráždil bradavky a ústy zaútočil na jeho krk. Vztah mezi Tayem a Robertem pokročil. Robert si začal uvědomovat, že Tay pro něj znamená něco víc než jen obyčejné povyražení. Po jejich společné chvíli ho doprovodil na půl cesty a pak se vydal shánět věci na stěhování, které měl naplánováno na začátek nového roku. Měl spoustu věcí k vyřešení, ale věděl, že s Tayovou společností bude jeho život mnohem zajímavější a příjemnější.

Listopad 2024

Začátkem listopadu se Hiram rozhodl zúčastnit jednoho z plesů pořádaných v podsvětě, což pro něj znamenalo nejen příležitost uvolnit se, ale také možnost zjistit něco nového o jedné specifické osobě, kterou hodlal konfrontovat. Přestože se v poslední době potýkal s několika osobními problémy, dokázal si udržet svou typickou lehkovážnost. Na ples se oblekl do tradičních čínských šatů doplněných o kožešinovou šálu a důmyslně zakomponované doplňky, jako byly jehlice ve vlasech a dýmka. Výrazný vzhled mu však nebyl jediným zpestřením tohoto večera – jeho sestra mu přidělila dozor v podobě Astreho, čaroděje, který se pro tento účel rozhodl zůstat ve formě havrana.

Hiram si rychle uvědomil, že být pod drobnohledem jeho staršího kolegy znamená, že si nemůže dovolit své obvyklé drzé poznámky a vyhávěkářské chování. Jakmile dorazil na ples, setkal se se starými známými a podařilo se mu navázat kontakt i s Lynxem, kterému vysvětlil svou situaci ohledně Astreho. Navzdory neustálým pohlavkům od havrana si udržoval dobrou náladu a jeho ironické poznámky nezmizely. Byl pevně rozhodnut splnit úkol, který si předsevzal, a tak po chvilce sbírání odvahy zamířil přímo k Dragosovi, hlavnímu pořadateli akce.

Dragos, pověstný svou strohostí a těžkou dostupností, Hirama přijal s jistou rezervovaností. Hiram však s klidem vysvětlil důvod své přítomnosti – žádal povolení k úkonu, který slíbil svému učiteli, a to přivést hlavu jednoho z Dragosových vězňů. Přestože Dragos zůstal neoblomný, Hiramova odvaha a schopnost jednat přímo mu přinesly určitý respekt. Když se situace uklidnila, Hiram si ještě dovolil strávit několik chvil se svými přáteli, přičemž se snažil ignorovat neustálý dohled Astreho.

O několik dní později, unaven stálým napětím a osobními starostmi, navštívil Hiram hospodu U Měsíce v Úplněku. Doufal, že zde najde klid a možná i společnost, která mu pomůže odpoutat se od vlastních myšlenek. V hospodě se seznámil s lovcem, jehož počáteční chladné chování Hiram zmírnil svou otevřeností a humorem. Ačkoli hospodské pivo nepovažoval za zrovna nejlepší, večer strávený v této společnosti považoval za příjemný a osvobozující.

Během dalších dní se Hiram snažil najít rovnováhu mezi svou prácí v čajovně a osobním životem. Jeho vztah s Nikolasem procházel složitějším obdobím, neboť Hiram nesl těžko vinu za svou chybu, kterou zatím nedokázal přiznat. I když se snažil o zachování normálního chodu jejich společného života, v nitru ho trápily neustálé myšlenky na to, jak a kdy se Nikolasovi přiznat.

Prosinec 2024

Ke konci prosince se situace začala zlepšovat, když Hiram uspořádal ve své čajovně velkou akci, která přilákala mnoho známých i neznámých tváří. Mezi hosty byla i Triss, se kterou se po delší době opět setkal. Jejich společný rozhovor a následný tanec na pultu, který se stal jejich tradicí, pomohl Hiramovi nalézt ztracenou radost a energii. Když se večer chýlil ke konci, cítil se spokojeněji, než jak tomu bylo po celý měsíc. I přesto, že se nad ním nadále vznášel stín jeho nevyřešeného provinění, Hiram si začal uvědomovat, že život jde dál a že přiznání pravdy je jedinou cestou, jak nalézt skutečný klid.

Listopad 2024

V polovině listopadu se Sebastian musel vypořádat s nečekánou zprávou o povýšení jeho otce na pozici Konzula. Byl si vědom, že to znamená nové povinnosti a další tlak na jejich rodinu, a přestože mu otci formálně pogratuloval, nedokázal skrýt svou obavu o budoucnost a dopad tohoto rozhodnutí. Jejich rozhovor byl jako obvykle chladný, plný formálních gest, která jen maskovala hlubší rodinné problémy. Po slavnostním ceremoniálu v Idrisu se Sebastian rozhodl vrátit do New Yorku, kde na něj čekaly mnohem důležitější úkoly než politikaření.

Hned po příjezdu do institutu se ponořil do práce. Musel se vypořádat s novým lovcem Yeomem Seo-Junem, který dorazil jako posila. Jejich první setkání bylo napjaté, neboť Yeom od počátku působil jako někdo, kdo odmítá pomoc a chce se ve všem spolehnout jen na sebe. Sebastian, přestože neměl zrovna náladu na podobné slovní potyčky, se rozhodl zůstat profesionální. Nabídl Yeomovi pomoc při orientaci v institutu, a když zjistil, že nová posila je ochotna trénovat bez ohledu na tvrdost podmínek, uznal, že by mohl být přínosným členem týmu.

Zároveň probíhaly pravidelné porady, na kterých se probírala bezpečnost jednotlivých oblastí New Yorku. Sebastian se soustředil hlavně na Bronx, který byl v poslední době nejvíce ohrožený, a snažil se držet od upířích intrik co nejdále. Při jednáních s ostatními lovci a vedením se snažil zachovávat klid a autoritu, i když uvnitř něj narůstal neklid. Obzvláště ho znepokojovalo, že se do institutu vrátila Grace, jeho bývalá snoubenka, o které si až do nedávna myslel, že je mrtvá nebo zůstala ve Faerii.

Během jednoho z jednání, které vedl jeho bratr Caleb, se Grace nečekáně objevila mezi ostatními lovci. Sebastian se snažil zachovat klid, ale pohled na ni v něm vzbudil směsici emocí, které dlouho potlačoval. Přesto se rozhodl nevyvolávat konflikt a soustředit se na důležitější věci, jako byla bezpečnost institutu a organizace hliadek. Calebovi, který situaci zvládl uklidnit, pomohl udržet disciplínu mezi lovci, kteří si často stěžovali na rozdelení do týmů.

Ve volných chvílích se Sebastian stahoval do knihovny, kde se snažil nalézt informace o posledních rituálech a podivných úkazech, které se v poslední době objevily ve městě. Jeden z těchto případů zahrnoval obětí rituál s démonickými prvky, který se odehrál na hřbitově. Spolu s bratrem se snažil zjistit, kdo za tím stojí, a zda nejde o démonický kult nebo část nějaké větší hrozby.

Na konci listopadu se situace poněkud uklidnila, ale Sebastian věděl, že je to jen ticho před bouří. Všechny události posledního měsíce mu připomínaly, že život lovce nikdy nebude jednoduchý a klidný. I přes veškeré neshody s otcem a nevyjasněný vztah s Grace se snažil držet hlavu vztyčenou a dál plnit svou povinnost. Věděl, že na jeho ramenou spočívá odpovědnost nejen za bezpečnost institutu, ale i za čest rodiny Hawkstone.

Listopad 2024

Listopad pro Bena znamenal hektické období plné práce v zoo, hlavně přípravy na zimu a instalace vánoční výzdoby, kterou musel začít věšet už v polovině měsíce. Svou pracovní rutinu zpestřoval humorem a nadhledem, což mu pomáhalo vše zvládat. Během jedné z pracovních přestávek potkal Bell, známou, se kterou se okamžitě dal do řeči. Společně zašli do kavárny na terase, kde si povídali o plánech na Vánoce. Ben se svěřil, že nejspíš zůstane v New Yorku, protože cesta za rodiči by byla příliš drahá a komplikovaná. Sdílel také svůj pohled na dárky, přičemž Bell radil, aby nekupovala běžné věci, ale raději zjistila, co lidé opravdu potřebují.

Při procházce parkem se Ben zmínil o možném přesunu z Brooklynu na Staten Island a pobavil Bell historkou o problémech s pobřežní hlídkou kvůli slepicím, které venčil na pláži. Vysvětlil jí, že život na lodi považuje za svobodu, ale vtipkoval, že by se ho možná vzdal kvůli ženě, která by mu za to stála. Když se později potkali v baru U Měsíce v úplňku, Ben se svým obvyklým humorem rozproudil atmosféru. Společně s Bell a jejím známým Hawkem se bavili o životě, trapasech a historkách. Ben vyprávěl příběh o tom, jak jednou musel utíkat z bytu přítelkyně oknem kvůli nečekanému návratu jejího manžela.

Večer pokračoval tancem, ke kterému Bell Bena vyzvala. I když tanec nebyl jeho silnou stránkou, přijal výzvu s humorem. Jejich zábavu přerušil rozruch u baru, který Bell rychle uklidnila svým policejním přístupem. Na Bena udělalo dojem, jak situaci zvládla, a s úsměvem poznamenal, že na chvíli působila dost nebezpečně. Ben zakončil měsíc unavený, ale spokojený. Navzdory netradičnímu způsobu života na lodi a se slepicemi jako mazlíčky si našel čas na přátele a příjemné chvíle. Listopad utekl rychle a Ben už přemýšlel nad prosincovými plány a vánočním návalem návštěvníků v zoo.

Listopad 2024

Aelarionův měsíc byl plný událostí a setkání. Na začátku října strávil čas na Podzimním dvoře, kde se věnoval mladému férovi Remimu. Pomáhal mu překonat jeho vnitřní démony a radil mu, jak se více soustředit na pozitivní myšlenky. Při jedné z návštěv mu předal několik lektvarů, které měly pomoci potlačit jeho problém. Snažil se ho povzbudit k návratu k běžnému životu a nabídl mu, aby ho navštívil na jeho panství. Kromě toho spolu podnikli projížďku na koních a Aelarion se snažil ukázat Remimu, že není na všechno sám. Později se Aelarion objevil na podzimní akci v Brooklynu, kam se vydal po procházce městem. Setkal se zde s několika známými, včetně Remiho a jeho ženy, a chvíli se věnoval sledování karaoke. Na akci působil uvolněně a přátelsky. Poté slíbil, že se za Remim znovu zastaví.

V listopadu se vrátil do New Yorku a trávil čas návštěvami muzeí a knihoven. Během jednoho odpoledne se sešel s Remim a jeho přítelem Fellem. Aelarion si Remiho oblíbil a bral ho jako blízkého přítele, což sám přiznal. Během jejich procházky nabídl, že je pozve na čaj, a Fell s nadšením přijal nabídku na horkou čokoládu. Aelarion vysvětlil, že lidem příliš nevěří, a proto si nové přátele vybírá velmi opatrně. Měsíc zakončil přátelskou procházkou s Remim a Fellem v Central Parku, kde společně strávili příjemné chvíle. Navzdory své rezervované povaze se Aelarion během tohoto období více otevřel a ukázal, že je ochotný pomáhat těm, kterým na něm záleží.