Členem od 30. října 2024
Naposledy aktivní:
*Miestu ako je B positeve sa celkom vyhýbal, ale ako lovec mal povinnosť sa tam objaviť a dať o sebe vedieť, že býva kontrola. Áno mal by so sebou mať aspoň niekoho, ale tým že inštitút väčšinu času zíval prázdnotou. To sa mu nikoho hľadať nechcelo. Samozrejme, že do baru nejde ozbrojený až po uši, predsa len to nie je dobré tak urobiť. Hlavne vedel, že by sa tam nedostal, preto má dýky iba v topánkach keby narazil na problém. Hlavne má na sebe runy a stéle ma schované v kapse kožennej bundy. Inak má na sebe čierne tričko a čierne dlhé nohavice. V pár chvíľach by niekto povedal, že vyzerá ako človek, ale tý nebol. Prejde k baru, kde si objedná nejaký koktejl a poobzerá sa, či je všetko v poriadku.*
*Vzhledem k jeho introvertní nátuře nebylo zrovna překvapující, že se do barů nijak moc nehrnul. Mnohem víc by preferoval les, klidně i za deště. Někdy je však třeba jít mezi své, kór když vám spolubydlícího dělá zvědavý civil, který produkuje ve své hlavě jeden dotaz za druhým jen, co s ním Was přijde do styku třeba v obýváku. A to by si myslel, že až tak kreativní je jen Tanoia. Ale kdepak, Thierri mu byl pomalu v patách, aspoň co se tedy ztřeštěných dotazů týče.* /No aspoň že dělá pokroky./ *Pokrčí rameny, když mu vzpomínka na Thierriho při cestě do B+ vyskočí v hlavě. Na sobě má co nejcivilnější outfit, který ze své skříně zvládl vyhrabat. Lehký šedý kabát, černý rolák a stejnobarevné kalhoty i boty. Ty se akorát odlišovaly od zbytku výrazně světlou podrážkou a detaily. Než se naděje, vstoupí do dříve zmíněného podniku, kde samozřejmě rovnou zamíří k baru. Prostorem se samozřejmě nese vůně lahodné krve. Jedna ovšem poměrně vyniká. Was si toho všimne zrovna, když se k pultu přiblíží, aby si mohl objednat. Zvědavost mu samozřejmě nedá, rozhlédnout se po okolí, kór v baru, je ve finále i dost normální. Jeden by bez toho ani nenašel volné místo.*
*To že je medzi upírmi mu až tak nevadí na to ako si myslel, predsa len mal úlohu aspoň skontrolovať situáciu, keď už mu to inakšie nedalo. A hlavne sa nebál ich útoku. Bral to tak, že kebyže sa niečo stane, tak si z toho nemusí nič brať, pretože sa sám vie ubrániť.* /Narozdiel od iných ja viem čo robím./ *Pomyslí si a rozhodne dnes nemá v pláne vyprovokovať nejakú situáciu len pretože sa nudí. Hlavne mu bolo u prdele, žeby mal čipovať podsveťanov, keďže do toho sa mu nikdy nechcelo. To nechával ostatným, predsa len jeho štýl slóv by bol drsneší a dosť hrubý, kebyže to má robiť on. Pomôcť ako podpora áno, ale sám sa toho nechytí. Preto si vezme pohár s kokteilom a pomaly si z neho usrkne. Jeho tolerancia alkoholu je slabá, takže radšej pomaly, aby to neprehnal. Sleduje, ako sa k nemu priblíži jeden upír, ale zatiaľ si ho nevšíma, keďže mu nemá moc čo povedať.*
*Byť to původně nemá v plánu, nakonec se díky volnému místu vedle lovce usadí. Ušetří tak čas i nervy sám sobě, jelikož se podnik začne chvíli poté plnit. To už by bylo těžké nějakou tu stoličku či prázdný box odchytit. A tady to vypadalo, že si stejně nikdo to místo u lovce nevybere. Samozřejmě se tomu zrovna moc nedivil, ale vzhledem k tomu, že muž nic nedělá a prostě jen pozoruje okolí, nepociťuje moc velký strach. Akorát si párkrát zaťuká prsty na desku barového pultu, zatímco čeká na to, až si na něj nebohý barman najde aspoň trochu času. Kvůli tomu náhlému přívalu upírů to nebylo zrovna snadné. Na řadu se tak dostane až pár minut poté.* Stačí Coca-Cola s krví, alkohol není třeba. Díky. *Poprosí, vynasnaží se u toho aspoň o jemný úsměv, aby nepůsobil třeba nevděčně či tak.*
*Chvíľu to tam pozoruje, ale tým, že sa nič nedeje, tak ho to moc nebaví. Jednoducho by mal radšej akciu, ako nejakú kontrolu. Bohužiaľ on si nevyberie, čo sa bude diať. Akoby nestačil Fairlaw, ten mu liezol krkom. Možno keby lovci neboli tak moc blbý, tak by sa postavili proti reguláciam. Je síce ten, čo bude bojovať proti podsveťanom, ale férovo. Toto mu neprichádzalo moc fér, že musia sa nechať čipovať.* /Je hlavne blbé, že týmto keď spôsobia niečo alebo sa ocitnú v blbú dobu, na zlom mieste a v zlom čase. Môže ich to stáť život, aj keď nič neurobili./ *Pomyslí si. Vie že takých je dosť a veľmi dobre si uvedomuje, že to čo oni robia nie je správne.* Mám pocit, že všetci sa radšej mne vyhýbajú. *Povie smerom k upírovi a nevadilo mu to, len mu to prišlo vtipné. Bohužiaľ to bola krutá pravda po tom čo sa deje kvôli čipovaniu.*
*Hodnou chvíli u baru čeká na to, až se to zde krapet umírní. Barman totiž skáče od jednoho konce pultu na druhý. Naštěstí se nakonec však možnosti si objednat dočká. Teď jen, kdy svoji objednávku obdrží. Protože tímto tempem to moc brzy neviděl.* /Třeba by nebylo od věci zeptat se, zda nepotřebuje pomoct./ *Pomyslí si. Nakonec nová brigáda by se mu taky šikla, když už je sochařem spíše na volné noze. Než se však stihne vůbec zeptat, ne-li nebohého upíra za barem oslovit, zaslechne vedle sebe hlas. Svoji hlavu tak natočí směrem k lovci, jako by se tím snažil ujistit, že na něj promluvil on. A taky že ano.* Divíte se? *Pozvedne jedno obočí. Mít teď na sobě brýle, určitě by si tuto grimasu více vychutnal. Teď se akorát může jemně zašklebit.* Na druhou stranu díky vaší přítomnosti nebylo těžké si najít místo na sezení..asi bych vám měl poděkovat, co?
*Pri upírovej otázke sa len uškrnie. Moc sa tomu ani nedivil, že sa mu každý vyhýbal.* Ani nie, ale to moja vina nie je. Za to čo robí inkvizitor tak nemôžem. *Povie a je mu jedno, že hovorí o ňom. Hlavne keď mu bol inkvizitor jedno a ani sa s ním nemienil nejako baviť.* Nie je zač, aspoň je voľného miesta dosť a nemusím sa s nikým tlačiť. Aj keď ten barman má toho očividne dosť, keď ho tak vidím. *Pozrie sa smerom k barmanovi, ktorý sa snaží každému dať svoje pitie, ale nestíha. Možno bolo dobre, že si niečo objednal skôr ako prišli druhý. Hlavne sa to začalo viac plniť, takže bolo mu jasné, čo sa bude diať ďalej.*
To nikdo neřekl..mám ale takový pocit, že by si drželi odstup i kdyby tu to čipování nebylo. Nikdo nechce mít problémy s rasou, která je může vymazat ze světa aniž by se stihli pořádně vzpamatovat. *Pokrčí rameny. V mezičase poděkuje, když už mu barman jeho vyžádanou Coca-colu s krví přinese.* I když čaroděj by něco takového taky mohl udělat, takže těžko říct. *Zapřemýšlí nato nahlas. Když už konverzace započala, asi toho využije, aspoň trochu. Než se pak bude muset vrátit za tím zvídavým děckem, co měl doma.* Má, až mě to nutí přemýšlet, zda bych ten bar neměl přeskočit a trochu mu pomoct. *Přitaká.*
*Bob konečně uklidil další část svého domu v apalačském pohoří a je docela rád, že našel pár knih, které si myslel, že jsou ztraceni. Jednu si sebou vzal do kavárny. Byla malá a plná matematických výpočtů. Bob si objedná černou kávu a želé dortík s jahodami. Sedne si k oknu a pustí se do čtení. Už zapomněl o co v těchto výpočtech šlo. Přeci jen to je z let kolem roku 1500. To poznal podle papírů a inkoustu. Prohlíží si listy a hraje si u toho se zlatou mincí z níž by někteří citlivější na magii ze světa stínů mohli cítit magickou energii. Bob má na sobě iluzi, ale ti se zrakem mohou v odrazu okna vidět jeho skutečnou podobu. Bob si dokonce i dnes vzal lepší a neofenzivní oblečení. Bílá košile, černé kalhoty a taška přes rameno, ktera nyní byla přes židly.*
*Seojun bol oblečený v čiernom tričku a čierných nohaviciach, keďže išiel v civile a nie v loveckom oblečení, tak sa snažil pôsobiť normálne. Dve dýky mal pre istotu schované v topánkach a stéle za chrbtom. Išiel si pre kávu, keďže v inštitúte sa mu ju nechcelo robiť a nemienil ju robiť pre každého. Neboj ich opatrovateľka a každý by sa mal starať o seba, keď už niečo chce. Vojde do kaviarne a cíti menšie napätie v miestnosti, aj keď v tejto chvíli to hneď nerieši. Možno je to aj tým, že vidí čarodeja, ktorý číta knihu. Povzdychne si, keďže riešenie blbostí, ktoré spôsobil Fairlaw bolo pre neho celkom na nič. Spôsobuje to len a len problémy.* /Nemohol to nechať v takej medzi ako to bolo?/ *Pomyslí si, pričom prejde k čašníčke a objedná si pre dnes čiernu kávu bez cukru. Potom sa rozhodne prejsť k čarodejovi, keďže ako lovec mal zodpovednosť dávať aspoň pozor.* /Hlavne čipovať ako absolútny idiot./ Môžem vás poprosiť nehrať si s tou mincou? Ľudia sú z toho nervózny. *Požiada ho, pretože nevedel o akého čarodeja ide. Lepšie je si držať odstup a normálny rozum, keďže nešlo o víly, ktoré z duše neznášal.*
*Bob, zvedne prst ve znamení, aby mladík mlčel a on si dočte stránku. Pak se na něj podívá a z něj na minci.* Oh... pardon, hledám, co dělá a trochu doufal, že najdu v této knize. Přeci jen jsem je našel na stejném místě.* Zazubí se a pak minci schová.*/Zahraju si na mladšího čaroděje, bude sranda./* Pomyslí si a ukáže na židli naproti.* Jestli chcete, můžeme probrat, co by mohlo znamenat toto.* Řeknu a ukáže mu stránky popsané francouzsky a plné čísel, dokonce se tam objevují slova 'démon draconique' a 'chat noir'.*Vím, že to je francouzsky, ale tu neovládám.* Řekne a zatváří se nabručeně. Sice má Bob přízvuk, ale je jasné, že není francouzský, pro ty neznalé by se nejvíce podobal ruskému nebo možná i německému.*
*Počúva ho a pritom aj sleduje. Nie je to taký ten ostražitý pohľad, keďže vie, že by to bolo trochu aj blbé. Dáva si pozor na svoj výraz, keďže vie, ako by mohol pôsobiť na čarodeja, ktorého nepoznal vôbec. Ale vôbec mu nedôveroval. Nemal na to dôvod, keďže rozhodne čarodeji boli potomkami démonov a tých jeho rasa ničila. Posadí sa na stoličku, aj keď moc nevie, čo by si s ním chcel prebrať. Pozerá na knihu, ale jemu môže byť absolútne jedno, čo je tam napísané. Maximálne si všimne slov demon a tak , ale to je tak všetko.* Milé, ale moc nepomôžem. Francúzštinu neovládam a tým, že ste povedal, že je to francúzky tak ju ovládate, pretože podľa písma by som to nerozoznal. *Povie mu, vôbec by neuhádol, čo je to za jazyk, kebyže mu ho ukáže. Kebyže sám nepovie, že je to Francúzština, tak to nevie. Mohol byť rád, že s ním dokáže rozprávať anglicky.* Ale teraz vážne, čo to znamená? *Opýta sa ho a začína si dávať pozor na to, pretože už podľa pohľadu tá kniha nebola nová . Niečo sa mu doslova nepozdávalo na ňom.*
*Bob si povzdechl a podívá se na knížku.* Škoda... No a poznal jsem jazyk, protože mluvím španělsky a italsky a francouzština je velice podobná, navíc znám z francouzštiny jedno slovo!* Prohlásí hrdě a pustí se do listování dopředu, kde najde dané slovo.* Merci amoure!* Přečte s jasnou a špatnou výslovností.* Merci jako ty bonbony a amoure... to je ve spoustě písničkách a je to slovo s významem pro lásku. Jediná slova, kde znám význam.* Zazubí se na mladíka.* Taky díky tomu vím, že to je francouzsky.* Pokrčí rameny a nabere si větší kousek zákusku, který si dá do pusy. V tichosti jí a pak se na mladíka podívá.* Ale podle výpočtů jde o pravděpodobnost. Sice je to starý postup, ale autor počítal pravděpodobnost. Jako našel jsem více knih, ale jedna byla napsaná i v runách nebo v latině???? Jsem našel archeologický grál.* Zazubí se a spokojeně zapije jídlo kávou.*
*Seojun mu to moc neberie, aj keď sa čarodej snaží byť celkom dosť priateľský a povoliť jeho ostrahu, tak moc tomu to nepomáha. Hlavne démon bolo v rôznych jazykoch rovnaké, takže to o čom hovoril mu moc nedávalo zmysel.* /Prečo mám pocit, že tu niečo nesedí./ *Pomyslí si, pričom na jeho slovách iba prikyvuje, keďže moc nevie čo by k tomu mal povedať. Nepozdáva sa mu to, ale nahlas to nevysloví. Jednoducho si svoje domienky radšej nechá pre seba.* Skutočne? Nebolo by to lepšie predať Labyrintu alebo Rade? *Opýta sa ho, pretože chce vedieť akoby reagoval, keď ich spomenie. Jedná vec bola pre neho istá, že toto nebol obyčajný čarodej a aj keď sa choval ako mladý, tak on mu to moc nebral. Zažil už niečo a toto sa mu vôbec nepozdávalo, už len z dôvodu toho jak ľudí znervózňovala minca. Vedel, že je v nej mágia, ale nevedel aká a rozhodne to vedieť nechcel.* Možno autor chcel tým naznačiť niečo, čo by mohli pochopiť. *Navrhne, ale dáva si pozor na svoje slová. Inokedy by mal ostrejší jazyk, ale teraz si dával pekelný pozor, lebo mal z toho blbý pocit.*
*Bob přemýšlí nad tím a už úplně zapomněl na to, že ty knihy napsal on vlastně a rozhodně se jich nehodlá vzdávat. Přeci jen šlo o teoretické knihy.*/Rada by je nepochopila a v Labyrintu by je našel David... To je radši spálím/* Pomyslí si, ale na tváři mu nejde nic takového znát.* Hmm... Nevím jak, spíše předám staršímu čaroději. Nebo Preatoru, ale spíše jednomu z vyšších čarodějů. Ti jim budou možná i rozumnět a vědět kam zařadit.* Řekne a pokývá hlavou a pustí se do pokračování likvidace zákusku.* Možná. Nebo zjistit jak často dopadne jedna kapka deště na jeho okno nebo jak velká je pravděpodobnost, že chleba dopadne namazanou stranou.* Řekne a podívá se na mladíka pořádně.* Vy jste emař nebo gotik?* Zeptá se a ukáže na jeho až smuteční oblečení.*
*Moc nedôveroval jeho slovám, keďže to bol čarodej, ale zase ich spochybňovať nemohol. Netušil jeho moc nevedel o koho ide a zároveň snažiť sa ho presvedčiť, tak by to nemalo cenu.* Hmm... možno, aj keď, ja neviem lepšie to predať. Ale čo ja viem. Mne to môže byť absolútne jedno. Prečo by som sa mal starať, kto to dostane do rúk. *Povie, pričom sa aj poriadne zamyslí.* /Fairlaw by to rozhodne chcel, ale to mi môže byť u prdele. Nemám ho rád, tak prečo by som mu mal pomáhať. Rozkazy plniť budem, ale to je tak všetko./ *Pri jeho vetách sa pobavene uškrnie.* Alebo to, ale to je jedno. Ja tomu nerozumiem, tak mi to môže byť fuk. *Na to či je emo alebo gotik len mykne plecami. Čo mu má povedať na to.* Ani jedno? to človek nemôže mať na sebe čierne oblečenie bez toho aby ho niekto k nim radil? *Opýta sa ho, pričom porprie že k nim patrí. To že je lovec, ale vôbec nepovie.*
*Bob ho poslouchá a tiše se tomu zasměje. Sleduje ho a pak sáhne do tašky. Nemá jen tuto knihu, má tam i jinou, co je napsaná rusky a runami a je z doby, kdy lovci lovili čaroděje pro jejich značky. Celkově to popisuje jen a pouze tyto útoky. Udělal si na to specifickou knížku. Položí ji na stůl.* Si vemte tuhle. Třeba vám ji někdo přeloží podle dat je v rozmezí let 1350 až 1800. Co mi řekl jeden obchodník na stínovém trhu, tak tato kniha neobsahuje kouzla, ale jde o události z těchto dob mezi lovci a čaroději.* Řekne s úsměvem a pak se na něj podívá a opět si ho pořádně prohlédne.* Pravda... můj mladší bratr je emař. Nosí černou, černé nehty, líčí se a navíc je plný jizev.... Má hodně koček.* Vysvětlí.* Ale vždy se tváří před cizími tajemně, aby to vypadalo, že to je od něčeho jiného než koček.* Zasměje se.*
*Pozrie sa na knižku, ktorú pred neho položí a vážne má pocit, že vkročil do knižnice.* /To je pre neho normalne vyťahovať knihy, ktoré sú tak staré, že aj knihovník by sa bál ich zobrať do ruky. Neviem či si zo mňa robí srandu alebo čo./ *Pomyslí a sleduje čarodeja. Nevie či už sa má smiať alebo čo, pretože niečo takéto nezažil. Bol by radšej keby na neho skočil alebo tak, ale toto mu prišlo divné.* Dobre teda. *Povie, pretože vážne nevie ako má inakšie reagovať. Na jeho bratovi sa trochu zasmeje, ale inak moc nemá čo dodať.* Aj tak ľudia vedia, že je to od mačiek. Skutočné jazvy vyzerajú inak.
*Bob ho poslouchá a zasměje se. Vytáhne telefon a najde Jackovu fotku, jak leží mezi dvěma tygry a na sobě má kostým, co používal na vystoupení. Otočí obrazovku k mladíkovi.* Tyhle kočičky měl.* Zazubí se.* Dělal v cirkusu s ohni a tygry. Teď je ve vašem vězení, protože došlo k mentálnímu zhroucení a magickému výbuchu.* Vysvětlí a protáhne se a podívá se na svou kávu. Napije se z ni a podívá se na mladíka. Ví, že to je lovec. Tak trochu mu to došlo po jejich prozativním rozhovoru. Rád lovce zlobí, ale dneska se mu nechce.*
*Pozrie sa na fotku a možno aj vedel o koho sa jedná, ale pokiaľ nešlo o vílu, tak ho moc nezaujímalo. Jednoducho víly nemal rád od smrti jeho parbataia a to bola jediná vec, ktorá ho dokazala naštvať možno, ah preto nemal dobré vstyky s lovcami. Lebo ich nechával v pruseri a zasiahol, až keď boli blízko smrti. Jo jeho bavilo ich nechávať tak, aspoň sa toho vtedy naučili najviac.* Keď sa nezvládol, tak mu bolo treba. Bohužiaľ si za to mohol sám. *Mykne plecami a vlastne vedel, že nemusí ani vôbec pretvarovať tým, že je človek. Vedela moc dobre, že už len tým, že ho požiadal o to aby schoval mincu mu dal najavo, že ním nie je.* Je treba k tomu niečo ešte dodať? *Opýta sa ho a nakloni hlavu. Vedel, že to nie je nejaký čarodej. Nemohol potvrdiť to, ale vedel moc dobre, že čarodeji sa s druhými dokážu hrať rovnako ako víly. Preto bolo dôležité pre neho si dávať pozor. Nech sa jednalo o kohokoľvek.*
*Bob dopije kávu a kolem něj jako by atmosféra potemněla. Podívá se na mladého lovce. Pak se však usměje a atmosféra se opět rozjasní.* Trénoval je od koťat, jizvy měl z doby kdy byla koťata. Koťata trenéra neposlouchají a rády si hrají.* Zasměje se a pak se na něj podívá.* K čemu co dodat? Já schvaluji, že můj bratr je zavřený a mimo dosah našich dalších sourozenců. Nejstarší bratr, který je nekromancer, druhý starší bratr, který manipuluje mysl, sestra co ovládá sexualitu a já. Jenže já nejsem zrovna nějak nebezpečný. Dá docela práci s nízkým magickým potencionálem něco pořádně udělat.* Ušklíbne se.*
*Počúva čarodeja a po chvíli sa radšej rozhodne odísť, pretože začne rozprávať o ďalších súrodencom.* /Jo ďakujem pekne, tak to vedieť nepotrebujem./ *Pomyslí si a postaví sa na odchod.* Ďakujem za rozhovor, aj za knihu. Teraz už radšej bežím. *Povie mu a dopije svoju kávu. Potom sa vyberie naspäť do Inštitútu.*
*Bob se na mladíka usměje a vesele se s ním rozloučí. Pak zaplatí své kafe a zákusek a odhodí minci do hrnku na charitu. Jenže nyní na ni už není kletba. Navíc má větší hodnotu než co se kdy vejde do hrnku. Takže pokud se to dostane kam má, tak o tom uslyší ve zprávách. S tou myšlenkou zmizí zase do Evropy.*
*po dlouhém dni si Chuan do batohu sbalí nůž, menší pistoli, vodu, nějaké jídlo a pár knih ohledně magie. Poté vyrazí ze své skrýše do ulic města.* "Nechutné f3tky nejradši bych je zabil..." *Řekne si jak při cestě narazí na bandu divnolidí.* /Snad cestou najdu něco čím se zabavit/ *Pomyslí si a jde dál. Po nějaké době dojde na autobusovou zastávku kde si sedne na lavičku a čeká na to než mu přijede autobus. Hodí si kapuci přes hlavu a kouká se na svůj mobil. Zatím si nevšimne že má rozepnutý batoh.*
*Keďže sa blížila noc, tak sa Seojun vybral do ulíc. Samozrejme, že je oblečený v klasickom oblečení lovcov, pričom má na sebe runy, takže ho obyčajný civili nevidia. Tento raz má so sebou iba anjelské ostrie a niekoľko dýk, pretože sa mu toho moc brať nechcelo. Stele má zastrčené v topánke pod nohavicami, aby si ho nikto nevšimol a nevedel, že ho má so sebou. Nemá rád aktuálnu situáciu, takže aj keď má čipovať, tak sa mu do toho nechce.* "Blbý konzul za jeho vlády to ide ešte horšie, ako predtým." *Zfrfle si pod zuby, keď ide mestom a zastaví sa pri oblasti, blízko zastávky. Ľudia sú mu viacmenej u prdele, takže si ich nevšíma, len hľadá démonov, takže vytiahne senzor, aby hľadal demonsku aktivitu. Takže si nejaké decko s rozopnutym batohom ani len nevšíma. Skôr ho nezaujíma.*
*Po menší chvíli koukání se do mobilu se od něj na chvíli odtočí a všimne si muže co v ruce drží nějaký šutr.* /Tyv0le ten si musel dát slušný matroš.../ *Pomyslí si a chvíli muže sleduje. Po chvíli ho to ale přestane bavit a tak se rozhodne ho konfrontovat. S jeho tréninkem být dost nenápadný se připlíží zezadu k muží a chvíli ho pozoruje přemýšlejíc jak ho oslovit aniž by ho muž buď zabil a nebo zmrzačil. Rychle si zkusí promyslet nějaký plán avšak marně* /Nu prostě to budu muset risknout a dostat přes hubu a nebo se mi ho podaří oslovit. Tak či onak bude aspoň prd3l/ *A s tím že ho nic nenapadá zaklepe muži na rameno* Dobrý den pane. Prosím vás nemůžu si nevšimnout že čumíte na kámen a to dost zaujatě. Víte že to je jen šutr?
*Chvíľu čaká na nejakú reakciu, lenže dnes sa nejako démonom nechcelo alebo skôr nebol ešte čas na to aby sa ukázali.* /Alebo skôr počúvať to kázanie, choďte spolu na hliadky a bla bla bla. Jasné akoby ma to bavilo./ *Pomyslí si a cíti aj pohyb toho decka, ale nejako ho moc nezaujíma. Tvári sa skôr,že že o ňom nevie, pretože dostať sa k lovcovi nie je jednoduché, hlavne keď má na sebe runy. Lenže to pod oblečením nešlo poznať, aj keď skôr mu mohlo byť jasné, že len tak niekto sa po meste nepohybuje so zbraňou pri sebe.* /Keď už ma vidí, takže mi jasné, že ide o nejakého blbca podsvetana, čo nevie rozoznať lovca. Zabaviť sa na ňom? Hmm... možno./ *Pomyslí si. A otoci sa smerom k nemu. Nakloni hlavu a už len pri jeho slovách sa poriadne zasmeje. Je mu jasné, že on asi nemá potuchy o čo s jedná, ale tak predsa ho to pobavi.* "To ma pobavilo. Keď už ma vidíš, tak ti musí byť jasné, že nejde o len tak niečo. Pretože nikto iný ma vidieť nemôže hlavne ľudia." *Povie mu, pričom sa pozrie na senzor, ktorý bol v tejto chvíli v poriadku, ale mykne plecom. Prečo by mal vysvetľovať decku, čo on v skutočnosti je zač, keď sa to nebol schopndo teraz naučiť sám.* "Ten šuter, ako si ho nazval vie vycítiť démonov, len tak pre zaujímavosť. Asi by si sa mal niekoho opýtať aj na iné bytosti, ktoré existujú, aby si vedel s kým sa neradno zahrávať." *Nadhodi to, ale to že je lovec mu neprezradí. Nech si na to príde sám, predsa len niečo v tej hlave určite musi mať. Aj keď on sám o tom pochybuje. Zájde k puzdru na dýku a skontroluje znova okolie.* /Niekde ti démoni musia byť. Brooklyn sa nimi vyskytuje často./ *Pomyslí si a má v pláne sa vybrať ďalej, keďže tu nič nenašiel.*
*když se na něj otočí tak se mu jen podívá do obličeje. Nad jeho dalšími slovy se však pozastaví.* Nikdo další tě tu nemůže vidět? *Si zopakuje nahlas spíš pro sebe než pro něho.* Takže jsi podsvěťan. Akorát nevím který, ale s tím že tě ostatní nemůžou vidět můžu soudit jen dvě věci. Buďto jsi čaroděj a nebo lovec... *Nahodí. Akorát si uvědomí že to může být menší problém. Kdyby byl čaroděj nemusí být milý a kdyby to byl lovec tak neví jelikož žádného zatím nepotkal a neví co dokážou. Něco málo četl ale z té knihy ví jen to že něco jako lovec existuje a že se snaží skrýt svět podsvětí před civily* /d0prd3le to mě frustruje. Ať či onak nevím jestli může být nebezpečný. Ale zbraň mám takže v pohodě./ *Pomyslí si a nad slovy o šutru popřemýšlí.* Takže pokud to chápu dobře tak KÁMEN dokáže vycítit démony? Jako asi chápu a už ani nevím co je na tomhle světě normální a co ne. Každopádně pokud jde o to někoho se zeptat tak... *Poškrábe se zezadu na hlavě protože ho to tam mírně začne svědit* Nikoho už nemám. Moje máma mě vyhodila z okna. Moje adoptivní máma zmizela a to samé i moje učitelka. Jediný člověk kterému můžu mírně věřit se mi vyhýbá a upřímně se mu nedivím někdy se chovám jak k0kot. *Vzdychne. Pak ho však napadne menší nápad.* Hele když už o těch bytostech mluvíš nemohl bys mi o nich něco říct ty? *Nahodí a pak se pleskne do čela.* /Vždyť jsem se ani nepředstavil/ *uvědomí si a natáhne ruku směrem k němu* Omlouvám se kde jsou mé způsoby. Já jsem Chuan
*Sleduje reakciu chlapca a chápe jeho pozastavenie sa nad jeho slovami, bohužiaľ niečo také by už mal chápať vo svojom veku a ak ho nikto to nenaučil, tak prečo by mal on.* "Zapoj trochu svoje myšlienkové závity, aby si zistil čo som zač. Nie som povinný to hovoriť každému len tak." *Povie a kutikmi úst mu dosť cuká, pretože sa snaží nesmiať na ňom, aj keď je to pre neho ťažké. Je jedno či je čarodej alebo lovec, pretože ani jednu rasu netreba hnevať. Každá rasa má svoju trpezlivosť a netreba ju zbytočne provokovať. Pokiaľ nie si samovrah a provokácia je tvoja jediná možnosť. Ale aj v tom prípade to nemusí skončiť smrťou ale úplne niečím iným. Má chuť pretočiť očami, keďže fakt to nazývať furt kameňom je sranda.* "Skôr senzor, ale to je úplne jedno." *Zamrmle si skôr pre seba a nad jeho vysvetľovaním kto všetko sa na neho vykašľal sa skoro začal na plné ústa smiať. Nehovoril to práve tej správnej osobe, pretože túto osobu to vôbec nezaujímalo. Prečo by ho to aj malo zaujímať, keďže podsveťonov nemusí a určite na svete nie je jediný, ktorý prišiel o niekoho.* "Neviem o čo sa tu snažíš, ale rozhodne na moje svedomie s tým nikde nedôjdeš. Ja nemám prečo ťa učiť o týchto veciach. Nemám dôvod ti robiť chúvičku. Keď chceš pomoc, choď do Praetoru a tí ti nájdu niekoho kto ti pomôže. Ja o to nemám záujem." *Pri poslednej vete zdvihne na neho hlas. Keby on mal na starosti nejaké decko, tak by to dopadlo zle. Hlavne podveťani mu nikdy nesedeli a nikdy ich nemal rád. Horšie na tom bolo víly, ale zvyšných mal niekde. Ak chcel sa učiť tak mal ísť za Praetorom, pretože tí mali na starosti pomoc ostatným rasam nájsť pomoc pre nich. Vloží si senzor do kapsy od nohavíc a postaví sa tak aby mal dobrý pohľad na neho.* "Keď vieš ako zle sa chováš, tak prečo to nezmeníš? Máš pocit, že každý ťa bude mať rád, keď sa budeš chovať tak ako si sa sám nazval kokot? Nie nebude. Nikto sa s tebou baviť nebude. Prečo by aj mal?" *Nadhodí mu tu otázku a chce vidieť jeho reakciu na ňu. Chcel niečo, tak sa aj mal prečo chovať tak aby to dostal. Nie všetci budú vždy skákať, tak ako on bude pískať.*
/Moje myšlenkové závity? To bych ještě musel nějaké mít/ *Pomyslí si a usměje se nad vlastním vtipem.* /A jelikož to nechceš říct jen tak zjišťovat si to nebudu/ *Pomyslí si a nad jeho menší opravou protočí oči.* /Tak já se omlouvám pane senzore že jsem ublížil vašim citům/ No tak je to senzor co vypadá jak kámen. Co mám dělat. *Řekne a stáhne si batoh ze zad aby si vzal do ruky vodu. Uvědomí si že měl rozepnutý batoh a tak ho poté co si vytáhne vodu opět zapne. Napije se a flašku si zatím nechá v ruce. Na odpověď ohledně jeho idiotského backstory nijak nezareaguje emocemi a jen pokrčí ramena.* Mě je upřímně úplně jedno jestli vás to nějak citově zasáhlo nebo ne. Jako každý jednou vzdechneme ať chceme nebo ne a určitě jsou tu i lidi co trpí víc než já. Mě jen napadlo že když jste už tyhle věci zmínil mohl by jste mi o nich povědět více. Nebo mi aspoň říct kde se ten Praetor nachází protože já fakt nemám o těhle věcí žádné informace. Možná to vyučiju kdo ví? *Řekne bez nějaké arogance ve svém tónu a čeká co z muže dalšího vyleze. Poté co mu sdělí něco ohledně jeho chování tak se moc neurazí spíš pozastaví a na chvilku přemýšlí.* /Je fakt že bych se mohl některým lidem omluvit... Asi bych to mohl i změnit. Jo možná později zajdu za Hiramem a omluvím se mu za to jak jsem se k němu choval./ Máte pravdu měl bych to změnit. Přeci jen někdy přeci musím dospět. *řekne a napadne ho menší nápad* Hele pane když už hledáte ty démony můžu se aspoň zeptat proč? Já vím že mi do toho nic není ale napadlo mě jestli vám nemůžu pomoct?
*Ke´dže už ho to prestávalo baviť a vedel veľmi dobre, že on nie je tá správna osoba s ktorou by sa o tom mal baviť. Jedna vec bola, že si ho vypočul, ale druhá vec, aby ho znášal. On nebol nikdy ten typ, ktorý by mal rád podsveťanov a ani ich mať rád nebude. Mohol pomôcť mu len tak, že zavolá Praetoru a počká kým oni dôjdu si ho vyzdvihnúť. To bola jediná vec, ktorú bol ochotný pre neho urobiť a tak aj urobil. Vytočil číslo Praetoru a spojil sa s jedným členom a oznámil mu miesto, kde má prísť.* "Prídu si pre teba. Len treba chvíľu počkať." *Oznámi mu po chvíli, keď s nimi dohovoril. Usmeje sa, ale je to taký ten skôr protivný usmev.* "Tu nejde o dospievanie, ale o chovanie, ktoré ťa ponesie celý tvoj život. Chovaj sa tak ako chceš aby sa chovali ostatný k tebe. Ak sa budeš chovať ako blbec, tak sa k tebe tak budú chovať aj ostatný. Tak si vyber." /Že ja mu dávam rady a pritom robim podobné veci ako on. Aj tak si nehľadám priateľov, keďže ich nepotrebujem/ *Pomyslí si a nad jeho pomoc len pokrúti hlavou, lebo rozhodne nechce mať decko na krku s tým že ide loviť démonov.* "Haha... Vtipný. Ja pomoc nepotrebujem. Hlavne ty by si sa mal hlavne starať o to, že bude počúvať ostatných. Hranie sa s démonmi k tomu nepatrí." *Povie a vidí prichádzať člena Praetoru, takže zvihne ruku, aby na seba upozornil a nechá prísť členku Praetoru k nim.* "Nech sa ti páci, tu máš člena Praetoru, ten sa ti môže venovať viac ako ja. Nie vymýšľať blbosti s pomocou s démonmi." *Povie a kývne smerom k členke, ktorá si len povzdychne. Čaká na Chuana ako bude reagovať, aby náhodou žene pomohol s ním.*
*Chuan dojde za členkou Praetoru a cestou se otočí na muže* Tak já vám děkuji a na shledanou *řekl a k tomu kývl hlavou. Poté se už otočil a odešel s členkou Praetoru pryč*
*New York pomalu svlékal své bílé závoje a vybízel nemilovníky zimy opět brouzdat po svých betonových uličkách a vítat jaro. To však nebyl důvod zjevení bílé dámy, která zavítala do Central Parku. Naopak chtěla oslavit poslední dny zimy, užívat si komfort chladného vánku a studeného čerstvého vzduchu, a nejen to. Potřebovala přemýšlet nad nemilými zprávami, které se k ní nedávno dostaly.* *Procházela se rozbředlým sněhem, který šedou špinil její dlouhou sukni a mezi prsty si hrála s prstenem, který jí připomínal jeden z vážnějších problémů. Dragos opustil New York a s ním i její jednoduchý přístup k upíří krvi. Musela uvažovat o náhradě, ale sama tušila, že krev nesmrtelných byla pro její tělo již nepostradatelnou. Zhluboka se nadechla a kovový kroužek opět nasadila na ukazováček, načež se s ladností posadila na prázdnou a omrzlou lavičku. Zima jí nevadila, prakticky ji vůbec necítila, ani konečky prstů, kterými si namotala pramínek bílých vlasů. Proto nebylo divu, že byla oblečená do něčeho, co se spíše hodí na horké letní dny. Park byl prázdný, krom bezdomovců, kteří neměli kam jít. Ale možná, doufala, že v tichu a prázdnu se zjeví někdo, komu je tma přítelem.*
*Seoujun sa radšej teraz vyhol plesu v Idrise. Nemal náladu tam stretnúť svoju rodinu, takže sa rozhodol, že radšej ten čas využije tým, že zostane v New Yorku a bude radšej sledovať démonov. No na druhej strane prenechal bratovi pozornosť jeho rodičov, aby sa tomu všetkému sám vyhol. Nemal náladu na nejaký ples a ešte k tomu sa hádať s bratom. Teraz si to kráčal smerom k central parku, aby skontroloval situáciu v ňom. Mal na sebe lovcovskú výstroj a pri sebe zbrane ako anjelské ostrie a reťazový bič. Pred očami civilov ho chránili runy, takže žiaden z nich nevedel, že sa tam nachádza. Povzdychne si, keď prechádza po parku a ešte tam bola časť snehu, ktorá pokrývala povrch. Preto mal topánky trochu od neho. Jeho pohľad mu padne na ženu, ktorá si sadla na zamrznutú lavičku, pričom on natočil len hlavu.* /Zvláštne, kto by v takej zime na niečom takom sedel?/ *Pomyslí si, pričom sleduje ženu, ktorej biele vlasy mu pripomínali sneh, ktorý bol na zemi. Trochu sa k nej priblíži, ale nevie s istotou, či je to civil alebo iná rasa. Preto na ňu sa snaží moc nereagovať.*
*Prsty pokryté ledem tiše cinkala o sebe, aby měla ponětí o čase. Nerada by zde vysedávala až do rána, ale vlastně neviděla rozdíl mezi přírodou nebo u svým domovem. Všude byl stejný klid a ticho. Město se v tuhle chvíli zdálo být mrtvé, jako kdyby ho samotná noc umořila. Zvedla pohled na oblohu, kterou v tomto ročním období neskrývaly husté větve stromů, ale nevěnovala mu příliš velký čas. Všimla si nedaleko sebe pohybu, ke kterému stočila pohled. Nemusela muže sledovat příliš dlouho, aby s jistotou dokázala říct, že patřil mezi nefilim. Ke komu jinému přirovnat dobře ozdobenou výzbroj různými fidlátky, než právě k nim. Slabě se jeho směrem usmála, ale sama si nebyla jistá, jestli úsměv patřil v náznaku drobného pozdravu. Rozhlédla se kolem sebe, zda vážit slova a nezasvětit podsvětem někoho, kdo do něj nepatří, než se otočila opět k lovci.* V parku jsem zatím žádného démona neviděla, jestli vám to usnadní práci. *Prohodila k muži něžným hlasem a dovolila si jej celého prohlédnout.*
*Sledoval ženu, z ktorej sa vykľula bytosť iná ako človek, keďže bolo jasné že ho videla hlavne pri jej odpovedi. Povzdychne si, keďže bolo jasné, že nové pravidlá spolku spôsoia viac problémov ako väčšina chcela. Nemal síce rád podveťanonov, ale to neznamenalo, že by prikročil k takýmto drastickým veciam.* /Pokiaľ sme si chceli na krk ušiť problém, tak teraz nastal./ *Pomyslel si, pretože mať proti sebe všetkých podsveťanov nechcel. Hlavne nechával na pokoji tých čo nerobili problémy. Mykne plecami, prejde bližšie k nej a len nakloní hlavu s menším úškrnom.* Čo nie je môže byť. Je zima, tak sa môžu ukázať kdekoľvek. Tak isto aj upíri. *Povie jej.* /Na druhú stanu by som radšej bral démonov skôr ako upírov./ *Pomyslí si. Ale začne sa viac venovať žene, ktorá mohla byť skôr čarodejka alebo víla.* Čo tu tak sama? *opýta sa jej. Nieže by ho to nejako moc zaujímalo, len jednoducho sa snažil chovať tak ako sa dalo. Aj keď on nikdy nebol moc priateľký, ani sa nesnažil byť.*
*Nebyl ničím výjimečný, co by zaujalo její pozornost, ale přirovnat ho k neobyčejnému taktéž nemohla. Zkrátka lovec jako ze škatulky. Neustále při všech smyslech, jistě pozornější než ona a s reflexy, které čekaly na svůj podnět. V jistém smyslu i fascinující - člověk, ale s povinnostmi těžšími, než si kdokoliv dokázal představit. Snad pocítila i lítost nad představou žít v jejich botách. Obdivovala je a zároveň se jim tiše posmívala.* /Narodit se s mečem v kolíbce a bojovat s ním do posledního dechu. To je teda život./ *Pobaveně se pousmála nad vlastní myšlenkou a odvrátila zrak, dokud k ní lovec přistoupil blíž. Zvedla k němu svůj pohled a opětovala jeho gesto svým vlastním úklonem hlavy do strany.* Neustále paranoidní vůči světu, hm? *Popíchla jeho komentář a rozhlédla se kolem. Být pořád ostražitý jako on bylo obdivuhodné, ovšem podle jejího názoru unavující.* Je snad pravidlem chodit ve dvojici na veřejnost? *Nadzvedla obočí, ale svůj tvrdý výraz ve tváři po chvilce nechala uvadnout. Ačkoliv nechtěla, možná se jí povedlo mezi nimi utvořit nepříjemnou atmosféru. A tak, jako náznak neverbální omluvy, zvedla svou paži a prsty se opřela o volné místo vedle sebe. Zamrzlé dřevo brzy ztratilo svůj studený třpyt a stalo se naprosto suchým.* Rozjímám, odpočívám a užívám si klidu. Měl bys taky. *Poklepala prsty na místo vedle sebe a ruku stáhla opět na svůj klín.*
*Nevedel kde ju práve má zaradiť k dobrým osobám alebo k tým, čo sa chovajú milo a nakoniec z toho bude peklo. V tejto chvíli sa snažil pôsobiť nezaujate, aj keď to nebolo nič zlé. Mal pocit, že lepšie si z nej nespraviť nepriateľa, aj keď sám nevedel, ako moc by to dopadlo, keby nedržal jazyk za zubami. Voči tým, proti ktorým by sa vedel ubrániť by si to dovolil, ale netušil vôbec, čo je zač a tak sa snažil správať tak aby nebol problém.* Nemôžem poprieť, tým čím ma už zaskočil, tak lepšie je byť v pozore ako sa nechať zabiť. *Odpovie jej na podpichujúcu otázku, ktorá ho ani len nevytočila. Bola to klasická otázka, ktorá nič nezmení. Aj tak by nemohol poprieť, že to môže byť stále horšie.* /Pff... To ja by som mal chodiť vo dvojici, ale to jej radšej nepoviem./ *Pomyslí si.* Tak som to nemyslel. *Povie jej, keďže radšej na jej otázku nevie moc odpovedať a rozhodne v tejto chvíli v ňom nevyvolala práve najlepšie myšlienky. Len prižmúril na ňu oči, keď sledoval ako sa zamrznuté drevo stalo suchým.* /Hlavne nebuď idiot a neskoč jej na to./ *Pomyslí si. Nemohol dôverovať podsveťanovi, keďže po smrti parbataia už to nedokázal a ani milé gestá na neho nejako nepôsobili.* Hmm... Odpočinok by sa dal, lenže... Prečo by som to robil, keď musím pracovať? *Opýta sa jej, pričom sa ju nesnaží vyprovokovať. Len jedochucho si plní svoju prácu. Nestagnuje ako niektorý lovci.*
*Pozorně jej sledovala a téměř na jazyku cítila jeho napětí. Považoval jí snad za nebezpečí? Možná, nebo jen patřil mezi osobnosti, které na každém kroku nehledaly milou tvář a příjemnou konverzaci. Ať už byla odpověď jakákoliv, svůj postoj k němu neměnila. Necítila z něj nebezpečí, i když jeho zbraně za pasem vybízely k úplnému opaku. Mohla však sama s jistotou říct, že z její strany hrozba neexistuje? Záleželo, jakým směrem se jejich setkání vydá. Nechtěla se řadit mezi démony a upíry, kteří zpravidla ohrožovali tento svět, ale svatá taktéž nebyla.* *Na jejích rtech se opět zjevil nepatrný úsměv, se kterým zavřela oči a pomalu pokrčila rameny.* Krátký okamžik vedle čarodějky tě snad nezabije. Ale jestli máš strach, že jakmile si dovolíš jeden klidný hluboký nádech, něco tě nepříjemně překvapí, tak tě můžu ujistit, že jsi právě na chvíli získal spojence. *Pomalu přehodila nohu přes nohu a otevřela oči, aby s ním navázala oční kontakt.* Jak už jsem říkala, démony ani upíry jsem zatím nepotkala. *Krátce přelétla po okolí pohledem a pobaveně se ušklíbla.* Ale nutit tě nebudu. Na otázku, kterou jsi položil si musíš odpovědět sám.
*Chvíľu si prehráva čarodejkyne slová v hlave, ale bohužiaľ ju musel odmietnuť veľmi dobre vedel, čo by sa aktuálne stalo lovcom, ktorý by sa spojili s podsveťanmi. Bohužiaľ ju musel teraz odmietnuť, z dôvodu že Fairlaw mohol nájsť svedkov o obviniť ich zo spojenia sa s nimi.* Rád by som, bohužiaľ je zlá situácia v Spolku. Možno neskôr to bude lepšie. *Povie jej, pričom ju nechce uraziť tým, že by to nechcel. Lenže nevedel, kde ich môže kto sledovať a situácia sa v tejto chvíli v spolku nerozvíjala moc dobrým smerom.* /Týmto smerom bude ďalšia vojna na svete./ *Pomyslí si a jej smerom hodí trochu polovičný úsmev.* Radšej pôjdem, aby ste sa do problémov nedostala tiež. Ale ak sa nabudúce stretneme, tak to pozvanie rád prijmem. *Povie jej a snaží sa zachovať prijemne, pričom sa hrá na niekoho milého, kým nikdy nebol. Nakoniec sa vyberie do Brooklynu a tam sa vyberie loviť démonov. Čarodejku necháva nakoniec samú, ale budúce stretnutie sa bude iné.*
*Vyčkávala na jeho odpověď a pro její smůlu se rozhodl jinak, než předpokládala. Překvapilo jí to, ale ještě víc ta drobná informace, se kterou se muž svěřil.* /Zlá situace ve Spolku? Jak zlá?./ *Věděla o nových reformách, které si již tiše sbíraly kritiku podsvěta, ale zatím je nemohla označit za špatné rozhodnutí Spolku. Ochrana civilů byla důležitá a lovcům by to velmi pomohlo v souboji proti zlu. Slabě se zamračila, ale spíš se na jejím čele objevily vrásky zamyšlení.* /Jak bych se mohla dostat do problému?/ *Zajímalo ji, ale nadále nezdržovala lovce. Ačkoliv v ní vzbudil mnoho otázek, usmála se na něj a pomalu pokynula hlavou.* Jasně, příště, až nebudeš ve službě. *Nechala jej se ztratit pryč z parku, a nakonec i ona zmizela ze svého místa, které bylo kupodivu mrazivější, než okolí.*
*Seojun dnes išiel obzrieť Pandemonium a radšej sa nevyjadroval k tomu koľko civilov sa tam nachádzalo. Pokrúti hlavou, pretože dnes to riešiť nebude. Prišiel sem iba na obyčajný prieskum a preto viac menej mal svoje zbrane schované tak, že ich ani ochranka nenašla. Reťazový bič mal okolo pása a pár dýk schovaných v rukáve čiernej koženkovej bundy. Radšej nedáva na sebe vidieť, že nie je práve nadšený z toho množstva podsveťanov, čo tam bolo, ale čo mohol spraviť. Prišiel k baru a objendá si iba pivo, keďže iný alkohol nemôže piť.* /To bude zase noc./ *Pomyslí si, ale moc to nerieši.*
*Občas to chtělo distancovat i od své vášně, proto dnes svoji čajovnu vyměnil za interiér vůbec nejznámějšího baru pro podsvěťany v New Yorku -- za Pandemonium. Nějaký pátek si zde výlet neudělal, proto se rozhlédne hned, jakmile do podniku vejde, strkávajíce si ruce zpět do teplých kapes bundy. Venku už takto večer rozhodně teplo nebývalo, takže mu to moc nepovolovalo nosit oblečení, které míval na sobě běžně v čajovně. Pro dnešní večer tedy zvolil bundu s umělým kožíškem na kapuci, materiálem byla podobná klasické džínovině, akorát v tmavší šedé barvě. Dále černé kalhoty a svetrový top podobající se dost bodyčku, samozřejmě bez rukávů a s výřezem odhalující boky. Hlavně aby pak mohl nadávat na zimu. Samozřejmě měl však bundu celou dobu zapnutou a okolo krku si hezky před odchodem z domu dal šálu. Tu si po cestě k baru akorát uvolní. Hned zaujme první volné místo a jakmile se na barovou židličku posadí a porozhlédne, překvapeně zamrká.* /Toho muže jsem naposledy viděl U Měsíce v Úplňku./ *Hned ho trkne v hlavě. Obecně býval často buď u sebe, nebo v čajovně, takže si pak ty výlety mimo lépe pamatoval.* Zase pivo? *Nadhodí, když zaslechne jeho objednávku. Hlavu si podepře rukou, nakloníce ji lehce do strany, zatímco muže pozoruje. S těmi linkami musí lehce připomínat nějakou divokou šelmu. Lehce mu to ovšem nabourávají růžky vyčuhující mu zpod kudrnatých vlasů, které má tentokrát v menším drdolu.*
*Už je to pár dní co se vrátila z hlídky s Hailey, ale rozhodně se necítí dost fit na to, aby šla na další hlídku... navíc po tom co utekla asi Hailey nemá náladu a rovnou šla všechno napráskat Calebovi.* /Budu se modlit ať tu ani jednoho z nich nepotkám.. jíst ale musim./ *Jde do kuchyně oblečená v teplákový soupravě, aby nebylo vůbec vidět nějaký stopy po boji s démonem... ale na levou nohu ještě pořád nedokáže dát celou váhu, takže j maličko táhne za sebou. I proto se snažila celý dny institutu vyhnout, ale i proto že jí bylo neskutečně blbě a maximálně si zašla na ošetřovnu vypít další nechutný dryják, který měl démonský jed a krev z jejího těla dostat.. Podívá se do ledničky, najde tam spíš jen připravený sendviče a ani neví koho jsou.. Nemá ani hlad, je j spíš na zvracení z toho hnusu co pije.. ale ví, že jíst musí. Sendvič dá na talíř a do mikrovlnky.. Potom zapne varnou konvici, aby si uvařila čaj.*
*Pár krát vyrazil na hliadky sám, pričom dal vedieť aj Sunilovi o tom, keďže mali chodiť spolu. Zatiaľ to brat iba zľahka, pričom napísal hlásenie o vlkodlakovi a čarodejovi, keďže ich blbosť mohla ublížiť svetu tieňov. Jednoducho nemohol to nechať len tak, aby si tí dvaja behali po svete a jeden z nich vyvolával démonov. Možno urobil chybu, keď ich oboch nechal na živu, ale za to sa sám zodpovie, keď bude treba. S povzdychom sa zo svojej izby vybral do kuchyne. Mal na sebe výstroj, pretože sa mal v pláne vybrať von, ale predtým sa rozhodol ešte zájsť do kuchyne aby sa najedol. Vojde dnu a jeho pohľad padne na Grace, keďže tam bola ako jediná. No nezdala sa mu nejako v poriadku. Privrie oči a prezrie si ju, pričom miesto pozdravu sa opýta.* Si v pohode? Pretože tak nevyzeráš. *Nezdalo sa mu to, to bolo pre neho celkom jasné. Prejde ešte ku skrinke, pričom vytiahne instantné rezance, ktoré si mal v pláne urobiť, ale oprie sa o linku, pričom čaká na odpoveď Grace.*
*V hlavě jí napadne, že si možná měla vzít tu mikinu s kapucou nebo něco co j zahalí ještě víc. Takhle tam jen stojí v roláku a teplákový soupravě. Vlasy má v culíku a nad obočím ještě tenký, vybledlý šrám po útoku který už zahojila trochu runa. Přichystá si hrnek a ve chvíli kdy se na jedný noze natáhne k polici pro sáčky čaje zjistí, že má společnost. Zhluboka se nadechne když ho uslyší a zakoulí pro sebe očima.* Jojo.. Jen unavená po hlídkování.. *Odvětí tak nějak nepřímo.. nechce lhát, ale nepotřebuje mu říct celou pravdu.* Jak to šlo u vás na Manhattanu? *Zeptá se, aby stočila řeč jiným směrem a hlavně dál od ní samotný. Pak se zastaví a konečně se na Seo Juna podívá..* /Nemyslel to zle.. nebuď taková. Je to milý./ Nechceš taky čaj? *Nadzvedne konvici s horkou vodou a nabídne se.*
*Pri jej odpovedi nakloní hlavu, pričom nadvihne obočie. On sa len pýtal, pričom jej odpoveď mu celkom neprišla v pohode. Ak aj chcela klamať, tak mohla jemu bolo jedno, či povie pravdu alebo nie. Pokiaľ išlo o to, či bude dotierať na odpoveď? Nie, k čomu by mu to bolo platné. Pokiaľ nechce pomoc, tak prečo by sa on mal starať.* Ja som sa len pýtal. Keď nechceš, tak nechceš. Ja sa viac do toho starať nebudem. *Povie jej, pričom sa ho opýta na jeho hliadku a on len mykne plecami.* Klasika pár démonov, idiot čarodej spolu s blbým vlkodlakom. Čo k tomu dodať, len že pridávajú prácu. *Ak by si vybral niečo iné ako stretnutie s tými dvomi idiotmi a podávaním hlásenia na nich, tak by to bola čisto hliadka. Lenže on musel mať také šťastie na nich dvoch, že to dopadlo takto. Zamyslí nad tým, či chce čaj, keď mu to navrhne.* /Pôvodne som sem išiel iba pre jedlo. Ale keď už som tu.../ *Prejde ku nej a vezme kanvicu do ruky, tak aby ju nepopálil, keby náhodou vyšla voda.* Sadni si, ja to urobím. *Povie jej, pričom vytiahne dva hrnčeky.* Aký čaj chceš? *Opýta sa jej ešte keďže nevedel, čo pila a on sebe nachystá zelený čaj, ktorý zaleje.*
/Když nechci co?/ *Kousne se zevnitř do dásně aby potlačila zmatený výraz a rozhodne se to radši přejít a odvrátí pohled stranou, aby vypnula mikrovlnku a vyndala z ní jídlo..* Tak to zní... nevesele vesele. Skoro jako mejdan.. ale na Manhattanu se toho asi děje víc než na Staten Island. /Nebo minimálnš tam potkáš víc podsvěťanů? Už sama nevím.. co to plácám?/ *Hřbetem ruky si otře čelo a vzpamatuje se.* Černý.. potřebuju se trochu probudit. *Postaví konvici zpátky na linku a vezme z mikrovlnky talíř i s toustem.* A mimochodem... děkuju. *Vděčně se usměje a talíř položí na stůl, přičemž i když se snaží udělat těch pár kroků normálně jejích chůze stejně není přirozená.. S jistou dávkou opatrnosti si sedá i za stůl.* Co ten čaroděj udělal.. jestli si můžu zeptat? *Zeptá se než se zakousne do sendviče.*
*Ak by to bral veselo, tak by použil iný tón, ale bohužiaľ v jeho prípade nebol práve nadšený z takej situácie. Neznášal, keď musel rozhodovať, čo by bolo správne a nesprávne urobiť a do tej ho práve tí dvaja postavili.* To by som nepovedal. Radšej bojovať s démonmi ako sa prplať s blbými podsveťanmi. *Povie jej a pretočí očami. Vážne nemal náladu riešiť tých dvoch, aj keď vedel, že to bude musieť riešiť. Prikývne na to aký chce čaj, pričom jej ho zaleje do poháru, ale všíma si jej chôdzu.* /Nech mi nehovorí, že toto je normálne./ *Pomyslí si a najradšej by spravil niečo iné. Položí čaj na stôl a povie.* Vyvolával démonov, ktorý mu ušli a ešte sa tým prizná. *Pozrie sa na ňu a ukáže na jej nohu.* Ukáž mi nohu a nie neberiem ako odpoveď. *Povie jej tónom, ktorý nebol práve príjemný. Nemal v pláne sa s ňou hrať, takže chcel vedieť ako na tom je.* Ja to Calebovi ani Sebastianovi nepoviem, ale povedz čo sa tam stalo. *Založí si ruky, pretože chce odpovedi a bude si za tým stáť.*
*Tak nějak mu přikývne.. asi sama preferuje boj s démony než nějaký vyjednávání s podsvěťany, kterých se podle dohod nemůže ani dotknout. Ale poslední hlídka v ní ještě nějak zanechala pochybnosti. Možná by teď radši toho podsvěťana? Čaj se objeví před ní na stole a Seo Jun jí vytáhne z myšlenek. Překvapeně zamrká a zvažuje, jestli vůbec slyšela dobře..* /Prosím? Mám se svléknout?/ *Semkne k sobě rty a zkouší se nerozesmát ale nakonec jí to stejně nevyjde, rty se roztáhnout a hrudník jí poskočí lehkým smíchem.. Netuší proč jí to rozesmálo.. možná ta jeho přímočarost.* Je to škrábnutí... na stehně, ale pracuju na tom. Za pár dní to bude pryč.. *Nadhodí a doufá, že zase nevkládá důvěru tam kam by neměla. Klidně by mu to i ukázala, ale neni si jistá jestli Seo Jun je připravený jí vidět jen v kalhotkách..* Caleb se to dozví.. časem. Ale byla bych radši kdyby to vyšlo z mých úst. /Protože ostatní a hlavně Hailey z komára dělaj velblouda../
*Sleduje ju svojim pohľadom. Nie nadarmo na neho väčšina nadávala, že je kretén alebo podobne, pretože jemu nezáležalo, čo si o tom druhý pomyslia. Jednoducho sa tak choval, len jeho parbatai vedel o tom, že to robí len aby k nemu druhý neboli blízko. Lenže teraz to praktikoval už normálne, akoby to bolo normálne. Prižmúri oči a nakloní hlavu, keď počuje jej smiech, takže nevie ako si to má vyložiť. Pokrúti hlavou a povie jej.* Radšej mi to ukáž. Lepšie je keď sa na to niekto pozrie a povie, že to bude v pohode. *To že to chcela povedať sama bolo mu jasné. Nepotreboval to hovoriť on, keďže sa ho to netýkalo.* To chápem, ale povedz, čo presne sa tam stalo. Aj keď asi tuším, čo to mohlo byť. *Povie jej, pričom nič nenaznačuje.. Len jej hovorí, že má tušenie, čo sa mohlo stať.*
*Pořád má na tváři tak nějak ten překvapený úsměv .. vůbec by nečekala, že by se tu někdo zajímal o její zdraví. Nebo aspoň ne tak, že v tom měla být nezištná pomoc.* /Tak fajn.. asi už toho stejně viděl dost./ Elapid... Zkoušela jsem to ustát ale.. *Maličko se nadzvedne, aby se jí podařilo stáhnout tepláky ke kolenům.* Hailey tak nějak neposlouchala a já to nezvládla ustát.. nebyly jsme dobře sehraný. *Pokrčí ramena.. samozřejmě se to snaží zaobalit tak, aby to nevypadalo jako naprostá katastrofa. Potřebuje aby jí tu všichni viděli silnější než ve skutečnosti je.. Na stehně má ještě pořád trochu rozšklebenou ránu.. od vnitřní strany stehna až do půlky.. I když je rána trochu už zatáhla a nekrvací, okraje jsou trochu zčernalý a spálený od poleptání.. Kolem rány jsou asi tři různorodě vybledlý runy iratze, který zkoušela nanášet, aby se hojení urychlilo, ale démonská krev a jed v oběhu je trochu neutralizovalo a nefunguvaly tak jak by měly.* Na ošetřovně jsem našla nějaký dryjáky čím mě dřív krmil Caleb.. určitě to za pár dnů bude zase dobrý.. *Zkouší to okecávat dál a tvářit se, že má věci pod kontrolou.*
*Sleduje, pričom počúva o tom, čo sa tam dialo. Rana nevyzerala vôbec dobre, keďže bola aj zčernalá. To znamenalo, že časť tej kože odumrela a bolo jasné, že už to vôbec nebude v pohode. Pokrúti hlavou, pretože to nebolo dobré. Zdvihne pohľad k jej očiam a vyzerá naštvane, čo aj je.* Vážne? To si s tým bola niekoľko dní? *Opýta sa jej, pričom je vážne naštvaný, pretože jej určite zostane jazva keď sa to zahojí.* To že sa Hailey hrala na hrdinku neznamená, že sa na ňu máš hrať ty. Tvoj parťák by tam mal byť od toho, aby ti v tom zabránil a nie aby robil blbosti. *Povie jej tvrdo, pričom on sám robil chyby, ale učil sa na nich. Síce bol ten provokatér, ale so svojim parbataiom boli zohraný, preto bolo ťažké niekomu znova veriť v boji. Povzdychne si a chytí sa za hlavu.* Keby si to oznámila hneď tak sa na to mohol pozrieť Mlčanlivý brat, čo by urýchlilo hojenie. Takto ti zostane jazva. *Povie jej, pričom krúti hlavou.* Hej... Hej... Tie dryjáky určite pomôžu. *Povie tak Sarkasticky, ako sa len dá, pretože nevedel, čo iné by mohol povedať.* Vážne nechceš, aby ti pomohli? *Opýta sa jej, ale rozhodnutie necháva na ňu. Pokiaľ povie nie, tak to nechá tak.*
*Semkne k sobě rty.. má trochu provinilý pocit, když slyší jeho tón hlasu. Rozhodně nechtěla nikoho rozrušit.. možná si to nakonec měla nechat pro sebe a utéct stejně jako před Hailey.* No.. kam jinam bych šla? /Do nemocnice asi ne./ *Tak nějak netuší co jinýho měla dělat. Jasně, mohla jít za Calebem jenže to by se mu ukázala v plný parádě jak dopadla první hlídka a to rozhodně nechtěla.* Byl to prostě jen trochu chaos.. a Hailey první hlídka. Takže se to asi dalo očekávat. /I když by mohla víc přemýšlet už jako lovec a ne civil../ To asi jo. *Otřese se při představě pohledu na mlčenlivý bratry. Přece jen jí vyslýchali pomocí Meče a pak byla uvězněná i v Tichým městě.* Nemám je moc... ráda. *Přizná a vůbec netuší jak to Seo Jun dělá, že mu takhle najednou klopí jedno tajemství a slabiny za druhým.* Jizva mi nevadí... další do sbírky. *Natáhne si tepláky zpátky a pak jen povrhne část nohavice.* Tohle je moje první... drevak. Mentorka institutu jaksi zapomněla, že zuby drevaka do rány fakt nepatří...*Zkusí to téma obrátit na vtip a zasměje se. Na lýtku má obtisknutý drevakův skus i po osmi letech.*
*Vidí, že sa cíti previnilo, lenže čo iné jej mal povedať. Na jej otázku len povzdychne.* Ktokoľvek iný by ti povedal to isté čo ja. Pokiaľ si nechcela ísť za Vedením, tak si mohla požiadať iného lovca. Nabudúce, ak budeš na tom zle, tak zaklop. Izby máme vedľa seba. *Povzdychne si a na to, že to bola prvá hliadka Hailey sa len uškrnie, pretože inakšie reagovať nevie. Možno to bola jej prvá hliadka, ale mala ju nechať nech si to odskúša sama na vlastnej koži a nastaviť svoju vlastnú.* Každý sa má učiť z vlastných chýb a Hailey tiež. Pokiaľ ju nenecháš, aby sa z toho sama ponaučila, tak to bude k ničomu. Nie každý bude ochotný za ňu nastaviť svoj vlastný krk. *Povie jej, pričom pri jej slovách o bratoch hneď nehovorí. Možno nebola sama, ktorá ich nemala rada. Ale ich práca bola dobrá.* Nie si jediná. Bohužiaľ mi zachránili život, takže jednu vec im musím uznať. /Akoby to nejako pomohlo, keď nedokázali zachrániť jeho./ *Pomyslí, keďže nahlas o svojom parbataiovi už nerozprával. Jednoducho to bola rana, ktorá veľmi bolela. Pričom runa vybledla, ako stráta druhej polovice.* To je chyba, ktorá sa neodpúšťa. *Povie jej a trochu sa pokúsi pousmiať, ale skôr sa mu to nepovedie.*
*Tak trochu je ráda, že se stará a nabídl se jako možná pomoct.. ale něco v ním hlodá, že je za tím i něco víc? Podceňuje jí..že to nezvládne? Jenom kývne hlavou, ale drží pozornost pevnou aby jí něco neuniklo.* Jasně.. máš asi pravdu. Ale jestli bych jí nechala se v tom vykoupat a vrátila se bez, Caleb by mě asi přizabil.. je to máma jeho dítěte. /Někdo mi připomeňte proč mi Caleb dal takovou zodpovědnost. Proč zrovna já../ *Nohavici nechá spadnout zase ke kotníku a kousne si další sousto ze sendviče, který je už o trochu chladnější.* Vážně? Jak je to dlouho? *Zeptá se jen tak okrajově na jeho záchranu života.. chtěla by se zeptat přímo čemu čelil, ale tak nějak doufá, že se Seo Jun rozpovídá sám.*
*Nechá to vonku visieť, ak chcela pomoc, tak môže prísť, on pomôže, ale musí to ten dotyčný chcieť. Pokiaľ nechce, tak sa nikomu nevnucuje. Nie je jeho povinnosť robiť niekomu opatrovateľku. Predsa len sám ma svojich starostí dosť. Ale nechá jej to v hlave uležať. Nad tým, že by ju Caleb prizabil len pretočí očami, pretože vážne nevie, čo iné by mohol spraviť. Jeho slová budú možno znieť hnusne a kruto, ale bohužiaľ hovorí pravdu.* Pokiaľ by si on sám vstúpil do svedomia, tak by to bola jeho vlastná chyba a nie tvoja. On vás dal dohromady. On nemyslel na to aké to môže mať následky. Takže ty s tým nemáš nič, len si si plnila svoju úlohu. Nemáš robiť nikomu opatrovateľku a furt niekoho poučovať. *Bolo mu jedno, že to znie tak. Jednoducho vravel pravdu a sám si za ňou stál. Sám nechával lovcov, aby sa učili samy a zasiahol vtedy, keď už videl, že to nezvládnu. Tak to má byť. Na to, kedy to bolo sa trochu zamyslí, pretože si musí spomenúť.* Hmm... Možno dva, tri roky dozadu? Asi dva a pol skôr. Z menšej misie sa stala taká, že to bol boj o prežitie. Jednoducho keď nefungujú runy a bojovať s divokým honom nie je nič jednoduché. *Povie, pričom nezachádza do detailov. Nerád spomína na to, ako sa jeho parbatai obetoval a zachránil mu život, pričom o vlastný prišiel. Jednoducho ho to bolelo o tom rozprávať.*
*Pomalu dojídá svůj sendvič a postupně to zapíjí i čajem, který ji Seo Jun připravil. Byl hořký.. správně jak má černý být, ale to vůbec nevadilo. Na chvilku se při jeho vyprávění zarazí a přestane jíst. Oči se jí trochu otevřou překvapením spíš pro sebe si kývne hlavou.* /Má as trochu i pravdu.. proč mě to nenapadlo se na to podívat takhle? Bylo to Calebovo rozhodnutí.. ne moje, abych šla na hlídku s Hailey./ To je pravda.. i když nikomu nic nechci zazlívat.. nehody se prostě stanou. *Napadá jí, že už te kolem toho točí už dost dlouho a rozhodně z toho nechce udělat drama jako to trochu udělala Hailey.* /I když to chápu.. asi to bylo taky její poprvý když viděla démona v akci.. člověk asi prostě vyvádí./ *Dojí svůj sendvič a pokusí se krkolomně vstát, aby talíř umyla ve dřezu.* Divoký hon říkáš? To zní že už sis toho taky zkusil hodně.. když teda nepočítám běžný démony. /Na to bych se ho ráda zeptala i víc.. ale asi ne teď. Každou chvíli sem může někdo přijít.. lnstitut je plný nenažranců a já nemám nervy dneska někomu něco vysvětlovat./ *Umyje talíř, dá ho na odkapávaš a natáhne se po hrnku.* Moc o divokým honu nevím, ale ráda si to někdy poslechnu.. *Upřímně se pousměje a usrkne z hrnku čaje.* Díky za čaj... a diskrétnost. *Dodá nakonec a pak už odpajdá z kuchyně do svýho pokoje i s hrnkem.*
*Nechá ju nech si to sama premyslí a vidí, ako jej to páli, keď jej o tom hovorí.* /Asi jej to v tej chvíli nedochádzalo. Nie všetko musí mať na krku./ *Pomyslí si, pričom si pamätá akého zdrba on dostával, za to že vláčil do inštitútu zbedáčených lovcov. Na to si dobre pamätá, ale tým že moc si z toho nebral. Bol to ich výcvik, aby sa o seba dokázali postarať sami. Nie vždy sa naskytne situácia, že im bude môcť pomôcť ich parťák. Musia premýšľať, či im to za to bude stáť, alebo sa nechajú zabiť. Aj on si uvedomuje situácie, že radšej utiecť, ako sa hrať na hrdinu.* Za nehodu ti nikto nebude nadávať. "Nehody" sa stávajú. *Povie, pričom podtrhne slovo nehody. Áno nehody sa stávali a neboli moc dobré, keď ich niekedy robil zámerne, ale tak niekedy sa chcel pobaviť. Mykne plecami, keď povie, že si toho zažil veľa.* Každý lovec má niečo za sebou, čo ho zmení. Jednoducho je lepšie sa divokému honu vyhnúť. *Povie a to bol dôvod, prečo nenávidel víly a krížencov víl. Nech si kto chce čo chce hovoril o diskriminácii, tak jemu to bolo absolútne ukradnuté. Keď si samy skúsia na vlastnej koži to čo on, tak nech potom hovoria. Prikývne a nechá ju ísť do izby, predsa len si potrebuje oddýchnuť.* Nie je za čo. Hlavne sa daj do poriadku. *Povie jej ešte a sám si nachystá cestoviny a potom tiež odchádza, keďže mal v pláne ísť vonku trochu striehnuť.*
*Potom čo sa Seojun vrátil do Institutu sa pripravil na boj, keďže rozhodne vedel, že im ten démon zdrhol. Tým že v tej dobe nepočítal s démonmi, tak nemal som sebou Anjelské ostrie a hlavne sa vydával za civila, takže sa pred nimi nechcel odhaliť. Obliekol si výstroj pričom so sebou si zobral tri dýky, jednu katanu, reťazový bič a Anjelské ostrie. Nechá Sunilovi správu, že kde sa nachádza démon a prečo sa oň nepostaral. Nato vyraza do ulice, kde bol s tými dvomi a tým démonom. Povzdychne si, pretože samozrejme ten démon tam už nie je, ale zanechal nejakú stopu. Takže chvíľu počká kým sa dostaví Sunil, aby mohli toho démona sledovať.*
*Dnes bol tak krásny deň. Vtáci čviríkali, mesto hučali ako každý iný deň, a Sunil sa napchával mäsovými guľkami zaliatymi paradajkovou omáčkou, ku ktorým si zobral hranolky, ktoré zatiaľ jedla malá chodiaca povedľa neho, a ako grátis obdržali jeden sýtený nápoj, ktorý mal schovaný v batohu aj spolu so svojím ostrým.* /Toto miesto je nebezpečné. Musím byť vždy pripravený./ *To boli slová, ktoré si hovoril, keď sa v izbe na túto vychádzku balil. Nemienil dnes bojovať, takže mal na sebe čierne nohavice, na tričku zelenú mikinu s potlačou líšky, a cez to všetko čiernu koženkovú bundu. Luna vedľa neho kráčala v čiernych nohaviciach, gumákoch, a kabátiku, ktorý jej bol trochu väčší, ale veď ona doňho dorastie. Samozrejme, mal pri sebe ako vždy aj stéle a menšiu dýku v ťažkých čiernych topánkach, a senzor na opasku, ktorý mohol pre civilské oko vyzerať ako vysielačka. Takže vyzeral ako sexy policajt na vychádzke so svojou dcérkou.* A tam, tam môžeš v diaľke vidieť jednu z najvyšších budov v tomto meste. Pamätáš si, ako som ti hovoril, že sa na nej natáčal aj film Percy Jackson? Tak teraz je otázka, či si pamätáš, ako sa tá budova volá. *Povie ako hádanku. Chcel Lune ukázať mesto, aby sa s ním zoznámila. Aby sa ho nebála toľko. A pri tom z toho spravil tak trochu náučný chodník. Predovšetkým sa však snažil o to, aby sa neobávala používať viac angličtinu. Áno, taliančina bola niečo ako ich vec, kedy im nikto iný nerozumel, ale ak chcela žiť v New Yorku, musela vedieť anglicky.* Ja...hmm...ja si spomeniem. *Povie neisto, a odkusne si z hranolky. Sunil jej chce dať priestor, ale zacíti záchvev senzoru.* Dobre, môžeš zatiaľ premýšľať, ale musíme ísť niečo skontrolovať. *Povie pevným istým hlasom, načo malá chápajúc prikývne a rozbehne sa ruka v ruke so Sunilom. Sunil ako prvý vykukne do uličky, načo prekvapene pozrie na Yeoma.* Tak teba som tu nečakal. Prečo si šiel na hliadku sám? *Zvolá na muža hneď, a spolu s malou prídu bližšie. Povzdychne si.* /Aspoň jeden pokojný deň, anjeli, prosím./
*Seojun sa otočí za hlasom Sunila a radšej mlčí, keď jeho oči padnú na malé dievča, ktoré ťahá so sebou. Chce niečo povedať, ale sprvu si to rozmyslí, keďže je tam ta malá a on vážne nechcel nadávať pred dieťaťom.* /Poučenie pre mňa, vypýtať si telefón, pretože takto to vážne nejde. Pokiaľ ich bude viac, tak to bude pekne v prdeli./ *Pomyslí si a chce sa placnuť po hlave, ale nejako na to prestane myslieť, keďže mu to za to nestojí.* Nešiel, ale prišiel som na to, čo v tejto chvíli v inštitúte chýba. A to telefónne čísla. *Povie a sleduje kam smeruje cesta.* Pre informáciu, som narazil na idiota vlkodlaka s čarodejom, ktorý bol idiot a vyvolal démona, ktorý mu samozrejme zdrhol. *Povie a pokrúti hlavou, že ešte také osoby existovali. Čarodeji neboli až taký idioti ako bol práve ten, na ktorého narazil. Lenže hlásenie o tých dvoch spolku musel dať, keďže obaja ohrozovali svet tieňov a civilov.* /Nabudúce keď ho stretnem už z toho nevyviazne živý./ *Pomyslí si a postaví sa. Vďaka bohu bol ten Čarodej idiot a nechal démona ísť. Tým im uľahčil prácu, keďže démoni sa radi zhlukujú na jedno miesto.* Dávaj na ňu pozor, aby sa jej nič nestalo. Bohužiaľ toho démona treba dostať. *Povie a ukáže smerom, ktorým išla démonova cestička.*
*Nechápavo na Yeoma pozrie.* Ako, áno, telefónne čísla by boli fajn, aby si mi napísal, keď ma budeš potrebovať. Od rána som v Inštitúte totiž ešte nebol. *Objasní, prečo o žiadnom lístku, ktorý by mu mohol Yeom niekde nechať, nevie. Podá malej svoje posledné dve mäsové guľky, aby v rukách držala všetko jedlo, načo si dá dole zo seba batoh, a vytiahne si z neho ostrie. Ešteže sa pripravil, inak by bola táto situácia nanajvýš nebezpečná. Dáva si dole bundu, a uvažuje si ju okolo bokov, kým sa prihovára malej.* Nech sa bude diať hocičo, musíš sa schovávať za mnou po celú dobu. A splníš všetko tak, ako ti poviem. *Neboli to rozkazy od generála. Boli to prosby od osoby, ktorá sa obávala o zdravie svojich najbližších. Vedel, že nie je dobré brať malú so sebou na hliadku, hlavne potom, ako stratila svojich rodičov, ale nič iné sa teraz diať nedalo. Ten démon bol niekde v uliciach mesta, a Lunu nemienil pustiť, aby sa prešla sama späť do Inštitútu.* Už si to hlásenie poslal, alebo tak spravíš večer? Ak niekto skutočne vyvoláva démonov, tak je jedno, či je to ten čarodej sám, alebo má v tom nejako prsty aj ten zmienený vlkodlak, musia byť okamžite zadržaný. Toto je prekračovanie viacerých pravidiel, ktoré držia svet tieňov v tajnosti a bezpečí. *Povzdychne si. Nerád to hovoril, ale zrejme budú musieť s Yeomom ohlásiť ostatným, aby tieto dve osoby vyhľadali a zatkli, ak ich nájdu.* Dobre, môžme ísť. *Dá si batoh späť na chrbát, a necháva Yeoma, aby šiel ako prvý, a stopoval démona, kým mu Sľúbil bude kryť chrbát.* Kedy si tu toho démona videl? Nemal by byť priveľmi ďaleko. Možno sa schoval do nejakej otvorenej budovy, kde je dostatok tmy. *Navrhne ako možnosť, a ostrie si pohodí v ruke. Žmurkne na malú, že sa nemusí obávať, že to majú pod palcom.*
*Otočí sa a prikyvne.* To by bolo myslím fajn pre všetkých v Inštitúte, aby mali na seba kontakty. Pretože inak môžu byť v háji, kebyže sa niečo deje. *Povie a povzdychne si, pretože na toto trochu sa pozabudlo, ale teraz už o tom vie, tak sa bude dať o to postarať. Na hlásenie len pokrúti hlavou, pretože na to nemal ešte čas, prvoradé bolo sa postarať o démona, keďže vedel, že tí dvaja ďaleko neutečú.* Nebol čas poslať hlásenie, pošlem ho hneď ako sa postaráme o démona. Ten je teraz prvoradejší ako tí dvaja, keďže nevieme kde je. *Povie a sleduje stopu skázonoša, pričom vidí ako smeruje k opustenej hale. Zacíti ako senzor začne reagovať na prítomnosť démona až moc silno, takže vie že našiel iných démonov. Keďže sa radi zhlukovali, tak to nebolo moc dobré znamenie, keď senzor bol až moc aktívny.* Výborne, to ešte bolo treba. *Povie si potichu sám pre seba, pričom má chuť nadávať ale pred dieťaťom to neurobí. Vytasí Anjelské ostrie a pomenuje ho anjelom.* Rachel. *Ostrie sa rozžiari a on postupne vstupuje do budovy, keďže vedel, že Sunil bude musieť chrániť malú. Takže väčšie nebezpečenstvo vezme na seba, ako by to mal byť Sunil. Chvíľu sa rozhliada po budove, ale nevidí nič, ale vie že tam niekde je/sú. No nemohol to ešte potvrdiť.* Pokiaľ to bude moc zlé, vezmeš ju preč. *Povie ešte jeho smerom a slovo nie nebral ako odpoveď.*
*Prikývne.* Dobre, to dáva zmysel. Potom ti s tým pomôžem podľa toho, ako to dnes prebehne. *Ponúkne sa. Skutočne sa mu nepáčilo, že jeho prechádzka s Lunou dopadla takto, ale vedel, že je šikovná, a že keď jej niečo povie, že to spraví. Bola vojak so zlomeným srdcom, ale jej srdce sa už začínalo hojiť, a naďalej bola dobrým vojakom. Mladým, ale jedného dňa by mohla mať sľubnú budúcnosť. Taktiež si priloží ostrie k perám a meno anjela pošepká tak potichu, až ho nemohlo byť ani počuť. To meno patrilo iba tej čepeli.* Sariel. *Ostrie sa rozžiari hneď po prijatí mena, a Sunil naďalej stopuje za Yeomom.* Dobre. Ale mienim tu s tebou ostať do konca. Neboj. Ak budeme spolupracovať, zvládneme ich. *Upokojí Yeoma. Batoh a bundu s jednou menšou dýkou ponechá pri malej, ktorá sa schová pri vchode do budovy, aby si ju démoni nevšimli, a spolu s Yeomom vojde dnu.* /Bodaj by som tu mal svoje milované sekery./ *Vchádza dnu, kde okamžite vyhľadáva prvého démona po ich pravej strane, a rozbehne sa k nemu aj spolu s ostrím. Vyhne sa jeho útoku podšmyknutím pri jeho nohách, ktoré mu nareže, aby spadol, načo ho bodne do hnusného tela, a necháva ho zmiznúť. Už si v NY zvykol, že pri týchto demonoch treba konať rýchlo a ničiaco. Automaticky sa pripravil na ďalší útok, kým sa mu démon ešte stále rozpadal pod nohami. Za posledné mesiace totiž začal pracovať aj na vlastnej ochrane,a teraz, keď mal na starosť dieťa, si nemohol dovoliť tu zdochnúť.*
*Seojun vedel, čo treba robiť, keďže sa vyznal v tých veciach, ale teraz potreboval riešiť démonov pretým, ako sa vrátia do Inštitútu. Možno nebol nadšený, že by Sunil nepočúvol a zostal až do konca, ale predsa len mu prikývne. No radšej by bol, keby odišiel do Inšitútu späť, keď by sa to skomplikovalo. No on mu nemieni odporovať a bolo to jeho rozhodnutie, keďže vedel, že mu v ňom nemôže zabrániť.* /Prečo ľudia nerobia, čo im poviem. Niekedy je lepšie počúvnuť a nie nechať sa zabiť./ *Pomyslí si, ale jeho pozornosť zaujmú démoni, ktorý sa objavili. Sunil samozrejme išiel po jednom z nich a tak sa Seojun posunul druhým smerom, kde sa mu podarilo roseknúť na polovicu, pričom vidí ako sa jeden démon rozhodol ísť smerom k východu, kde čakala malá. Spustí reťazový bič a jediným švihom ho omotá okolo krku démona, ktorý zaškrečí od bolesti, keď ucíti Adamas, ktorý sa mu zaryje do tela. Jediným potiahnutím biču démona zabije. Otočí sa a nájde démona, ktorého sledoval. Zkázonoš sa pred ním objavil a pokúsil sa ho bodnúť svojim chvostom. Seojun uskoči z cesty démonovi, pričom démon zabodne do prázdnej zeme, kde už on nestál. Švihol ostrím, pričom mu odťal časť chvostu a nakoniec ho zabije, pričom sleduje ako sa rozpadá. Pozrie smerom k miestu, kde sa zbavil druhého démona a ten už bol rozpadnutý. Pozrie smerom k Sunilovi a dúfa, že je v poriadku.*
*Rozhodol sa Yeomovi teraz kompletne dôverovať. Bola to najlepšia možnosť pre ich prežitie. Síce mu nie ku o ňom poškvrnilo správanie sa na porade, ale aspoň na ňom videl, že sa krotil okolo detí, a aj keď jeho rasistické sklony zaťali hlboko, aspoň nejaké morálne zásady stále mal. Očkom počas boja stále sleduje, či sa niekto nepribližuje k dverám. Po prvom démonovi sa vrhol hneď na ďalšieho, prv vrhnúc svoje ostrie do jeho hrdla, ale keď podišiel, tak ho pevne chytil za rúčku, a potiahol ním celou silou nahor, čím démonovi preťal kognitívne centrum, a ten sa rozpadol. Všimne si, že sa nejakému demonovi zrazu zachcelo von, ale keď vidí, ako sa s ním vysporiadala Yeom, vrhne sa ešte na posledného mimo spomínaného skazonožca, ktorý ako keby sa chcel nabodnúť na Yeomovo ostrie. Pousmeje sa, než zacíti škrabnutie na lýtku od kovu, ktorý bol položený pri jeho nohách a démon doňho kopol, ako sa za Sunilom rozbehol. Sunil rýchlo zdvihne ruky, a aj keď ho náraz démona zhodí na zem, takmer hneď sa môže posadiť, lebo sa už ten rozpadol. Dostane sa na nohy, a nespokojne sykne. Nebolelo to až tak veľmi, ale ozaj nechcel cestou do inštitútu vykrvácať. Vytiahne si spodok nohavice, načo si vytiahne stéle z topánky, a nakreslí si iratze.* Ako si na tom, Yeom? *Uisťuje sa o stave svojho kolegu, kým vychádza von. Tam už vidí, ako naňho malá vykukuje, takže jej ukáže, že je všetko v poriadku, a kľakne si, aby mohol položiť ostrie na zem a privítať malú do náručia. Tá sa k nemu rovno rozbehne, a pevne ho objíme.* /Toto ju muselo veľmi vystrašiť./ *Uvedomí si, nakoľko takto zomreli jej rodičia. Náhla akcia, na ktorú neboli dostatočne pripravený. Preto sa natiahne po batohu, aby si mohol ranu ešte pre istotu vydezinfikovať a zaviazať. Mať pri sebe lekárničku bolo vždy dobré. Aspoň to ho Mirjam naučila, než odišla preč.*
*On síce vyviazol bez zranení, ale to neznamenalo, že Sunil bez nich nebol. Všimol si, že sa zranil, ale nebolo to tak moc zlé ako by to bolo, keby skončil od zranení iného démona alebo inej rasy. Sprace bič, pričom ostrie otrie o časť rukávem, aby nebolo špinavé.* Všetko v poriadku. Toto bola situácia, ktorá sa dala zvládnuť. /No sú aj situácie, ktoré nepomôžu runy, keď nefungujú./ *Asi by bolo potrebné navrhnúť Calebovi, aby ostatných lovcov na to pripravil. Taká situácia môže nastať a oni budú bezmocný. On si toho rizika uvedomoval, keďže v jeho prípade to už nastalo a nedalo sa tomu nijako zabrániť. Nechce aby znova niekto o niekoho prišiel, len preto že nebol pripravený.* Jedna vec vyriešená a teraz tá druhá horšia. Papierovačky. *Povie, pričom sa zaksychtí, že sa mu do toho nechce. Lenže bolo potrebné to urobiť. Všimne si ako dievčatko muselo byť zaskočené, takže vedel že to moc dobré nebolo. Ani jeho súrodenci tak skoro do akcií neboli zapajany, takže si vedel predstaviť, že to nebolo moc príjemné. Čupne si a vytiahne telefón z kapsy. Keďže v Soule bol zvyknutý na lepšiu techniku ako mali tu v New Yorku, tak si musel zvykať na to, že boli celkom dosť pozadu.* Myslím si, že by si zaslúžila odmenu za to, že nešla dnu. Čo povieš? *Opýta sa smerom k Sunilovi. Nechá ho nech sa sám ošetrí. Pokiaľ by to bolo niečo vážnejšie, tak by mu samozrejme podal pomocnú ruku. Ale je dobré vidieť, že sa vie o seba postarať sám. Nie každý lovec to práve vedel spraviť tak dobre.*
*Uchechtne sa.* Správne. Toto nebolo vôbec zlé. Trochu ma tam zaskočil. *Poukáže na svoju nohu.* ...ale nie je to nič zlé. Do večera ani nebudem vedieť, že sa niečo stalo. *Upokojí Yeoma ako aj Lunu, ktorá sa k nemu tisla celou silou. Ťažko si povzdychne. Toto jej spraviť nechcel, ale nebola iná možnosť. Ešte raz si skontroluje zaviazanú ranu, načo si opäť stiahne nohavicu dole. Síce bolo cez dieru v nohavici obväz vidno, nebolo to až tak zlé. Zasmeje sa na Yeomovom tóne.* Ani nehovor. Aj keď je boj stresujúci, keď je niekedy nevyrovnaný, radšej by som šiel opäť do boja, než že by som musel celú noc sedieť nad papiermi. Ozaj neviem, ako to Caleb a Tsai robia. *Povie veselo. Chcel Lune ukázať, že je to dobré. Že je všetko dobré. Všimol si, že už len poťahovala nosom, a aj jej dýchanie už bolo pravidelnejšie. Najväčšia panika už pominula.* Myslím si, že máš, Yeom, pravdu. Všetci si teraz zaslúžime poriadny zákusok. *Podotkne nadšene, a ako stojí na nohách, skúsi spraviť pár krokov. Bolo to v poriadku, vedel, že toto zvládne.* Obaja, poďte za mnou, toto miesto, ktoré tu v okolí poznám, sa vám budeega páčiť. *Uistí ich oboch, a malá mu príde hneď viac pri živote, keď poskočí, a chytí sa Sunila za ruku.* Tie...mäsové guľky... *Začne Luna, a Sunil sa na ňu otočí.* Áno? Čo s nimi? Kde sú? *Malá ukáže na svoje ústa.* Už som ich zjedla. *Bolo jasné, že Sunil toto nečakal, ale jeho šok sa premenil v pobaveny úsmev, a tak v dobrej nálade doprevádza oboch lovcov, mladého aj staršieho, do cukrárne dva bloky ďalej, pokiaľ Yeom súhlasil.*
*Seojun prikyvne na to, že je v poriadku. Mohlo to byť horšie, ale to by nenechal len tak. Bolo dobré, že Sunil vedel čo robil, ale to nemohol povedať o Hailey, ktorú Caleb poslal ku upírom. Jemu je jedno, že ich poslal na smrť, pokiaľ sa niečo stane, ale tak ak budú mať problém, je lepšie požiadať o pomoc. Nového lovca bez poriadnych znalostí hodiť do vody, to bolo fakt milé. Nie že by on podobnú vec neurobil, ale na rozdiel od tohto bol pri tom a mohol zasiahnuť keby niečo.* To je dobre. Myslíš si, že Caleb urobil dobre, keď hodil Hailey a Grace na rovnakú hliadku? *Opýta sa ho, ale zdvihne ruky, akoby to nemyslel zle.* Nemyslím to v zlom, len hodiť čerstvého lovca, k lovcovi čo dlho nebol v inštitúte je pekná blbosť. *Povie a možno je to jeho názor, ale rozhodne to nevplyvalo na jeho morálku a nevyvolalo to v ňom rešpekt. Skôr si myslí, že to je blbosť. Pokrúti hlavou nad jeho slovami ohľadom boja.* Radšej budem bojovať s démonmi ako s papiermi, ale bohužiaľ ako člen rady sa tomu nevyhnem. Takže som si musel zvyknúť na papierovanie už doma. *Povzdychne si a najradšej by nepísal hlásenie, lenže bolo potrebné. Prejde k dievčatku a trochu jej rozcuchá hravo vlasy.* Čo povieš? Je dobré si dať sladkú odmenu po dobré odvedenej práci? *Opýta sa a jej trochu sa tvári sladko, keďže to bolo dieťa. Možno bol debil, ale pred deťmi sa chová milo, aj keď nemusí. Len deti zatiaľ nevedeli, do čoho budú neskôr hodené. U svojich súrodencov vedel moc dobre, čo dokážu keďže na nich boli kladené vysoké nároky a tak sa ani nediví, že je tak na nože s bratom. Zasmeje sa na tom, ako dievčatko povie, že zjedla guľky, pretože ho to pobavi. Aspoň niečo, keď inokedy nedokáže zobrať vtip vtipom.*
*Pokrčí ramenami. Na toto bolo ťažké odpovedať.* Vždy som si hovoril, že ak Caleb niečo vymyslí, verím, že to robí predovšetkým v záujme dobra pre nás všetkých. Ale... *Zasekne sa vo vlastných myšlienkach. Ťažko sa mu vyjadrovalo o niektorých emóciách v taliančine, nie to ešte v angličtine.* ...ale je pravda, že keď Grace bola tak dlho preč, a Hailey je nová, myslel som... že by možno chcel ísť s Hailey Caleb sám, a mňa dá, napríklad, s Grace, nakoľko ja osobne s ňou žiadny problém nemám. *Podotkne.* Ale je to jeho rozhodnutie. Nemôžem s ním nič spraviť. *Povie nakoniec, aby tým naznačil, že nech má Sunil názor hocijaký, nič to nezmení na situácii.* Poďme radšej nemyslieť na nič zlé. Na žiadne papiere a dokumenty, na žiadne nebezpečné misie. Proste...si poďme dať poriadny zákusok. *Povie nakoniec, lebo si prial trochu zveseliť náladu predovšetkým pre dievčatko pri ňom. Poteší ho, keď vidí, že aj iní si ju hneď začali obľubovať, ako napríklad aj Sebastian a teraz Yeom.* Aj keď si teraz nie som istý, či si ten zákusok zaslúži aj zlodej mäsových guličiek. *Podotkne, a taktiež rozstrapatí malej vlasy, keď sa začne smiať na vlastných slovách. Cukrárne, do ktorej vchádzajú, patrí nejakému Joshovi, čo stojí v názve cukrárne.* Predtým tu robil aj taký mladý blonďavý chalan. Pôvodne som si myslel, že je vlkolakom, lebo som si zistil, že v kuchyni ich pár robí, ale potom mu omylom spadla šálka z ruky, a zastavil ju tesne nad zemou, aby sa nerozbila. Nebolo to vidieť, ale došlo mi, že ju zastavil, keď som videl, ako mu spadla za pult, ale žiadne trieštenie keramiky som nepočul. *Podotkne Sunil svoju príhodu s týmto miestom.* Tak či tak. Je to zaujímavé miesto, a o to viac, keď ochutnáš tie dokonalé koláče, ktoré tu majú. *Zavrní spokojne. Spolu s malou sa pozrú do studenej skrinky so zákuskami, a len čo si Luna jeden vyberie, otočí sa na Yeoma.* Teraz si vyber ty. *Podotkne, a ukáže naňho.* Pozývam. *Prednesie podobne, ako keď Sunil pozval Sebastiána na pizzu. Samozrejme, že peniaze nemala, iba také ako z Monopoly, ale Sunil na Yeoma žmurkol, že je to v poriadku, aby si vybral, a spravil malej radosť.*
*Seo-Jun mykne plecami. Bolo by jedno s kým by ho dali dohromady, len by nezniesol Kylu, pretože vedel, že je polovičná víla. Od smrti parbataia nedokázal zniesť iné rasy a dvojnásobne víly. Jednoducho to pre neho bolo akoby mu umrela druhá polovica a on bez nej musel teraz žiť.* Jeho rozhodnutie, ak ale prídu zranené, tak je to jeho chyba. *Povie a radšej už ďalej nejde rozoberať to, ako rozhodla hlava inštitútu. Nesúhlasil s ním a ak sa Hailey nepáčilo, čo mal proti druhým bola to jej vec. Áno bolo to od neho hnusné, ale lepšie je byť priamy hneď na začiatok ako ťahať druhých za nos. To že to povedal arogantne, jeho vec a že nechce spolupracovať s polovílou. Aj keď niekedy bude k tomu donútený.* Tak tak lepšie na chvíľu vypnúť. *Povie a nakloní hlavu, keď vojdú do cukrárne, keď ho malá pozve na koláč. Nadvihne jedno obočie a mykne hlavou k čokoládovému. Poznal zo Sunila, že radšej jej urobiť radosť, ako ju sklamať. To by bol veľmi nerád.* Tak fajn čo takto ten čokoládový. *Povie a pridá.* Ale niečo na pitie je na mňa, tak si obaja vyberte. *Povie im, pričom ich oboch tiež pozve na niečo. Aj keď nerád si robil priateľov, pretože o nich nechcel prísť tak u týchto dvoch urobí asi výnimku.*
*Nepáčila sa mu predstava niekoho zraneného. Odkedy odišla Mirjam, prišiel mu New York ešte nebezpečnejší. Bolo by skvelé, kebyže sa opäť objaví niekto, kto je v liečení zdatnejší.* Neprajem im to. Aj keď by to bola Calebova chyba, najviac by práve trpeli ony dve. A Tobias, Haileyin syn. *Chlapca veľmi nepoznal, so Sunilom spolu v inštitúte dlho neboli, ale vedel o ňom.* A vlastne aj Calebov syn. Takže verme, že si Caleb uvedomuje, čo spravil. Aj keď je pravda, že mám chuť sa pozvať ako tretie koleso na ich hliadku, aby som ich ochránil, lenže... *Pokývne hlavou k malej. Vedel, že pri priveľa angličtine vypínala zvuk, a pozerala sa navôkol. Hlavne keď sa riešili dospelácke veci, a nebolo jej jasné, že teraz hovorí Sunil priamo na ňu. Bola to dobrá vlastnosť, ktorú by sa od nej Sunil rád naučil. Proste chcel Yeomovi ukázať iba to, že si teraz nemôže dovoliť chodiť každý deň na hliadky. Potreboval byť aj s Lunou, aby ju cvičil, staral sa, a bol tam pre ňu. V cukrárni pri pulte ešte raz prikývne, aby sa Yeom skutočne neobával si objednať, a len čo pozná jeho výber, pridá ho do objednávky. Na ponuku nápoja sa pousmeje.* Nebolo treba, ale...ďakujeme. Takže, Luna... *Naznačí jej, aby si sama položenú otázku preložila a premyslela si odpoveď. Vedel, že je veľmi šikovná. Jej rodičia museli byť skutočne hlavičky narozdiel od Sunila, ktorý mal akurát tak hlavu tvrdú na to, aby ňou mlátil démonov.* Hmm... chcem... *Očami prebieha po obrázkoch.* To ružové. *Ukáže na ružovú šálku s horúcou čokoládou. Sunil jej prečíta, čo je pri obrázku napísané, a malej sa rozžiaria oči. Bolo vybrané.* Ja si dám iba čaj, ďakujem. *Povie Yeomovi, a necháva malú, aby podala slečne za pokladňou bankovky za ich zákusky, načo si idú sadnúť, nech ešte zaplatí aj Yeom a môžu spolu sedieť a oddychovať.* Inak, Yeom, neobávaj sa na ňu hovoriť. Prajem si, aby sa naučila hovoriť anglicky.
*Seojun iba mykne plecami, keďže nemohol na to nič iné povedať. Bola by chyba povedať, že jemu je to jedno, keďže nikoho z nich nepozná. Hlavne mu prišla Hailey blbá, takže by to nepovedal nahlas. Ak prídu zranené, tak bude len a len Hailey chyba. Pokrúti hlavou nad jeho slovami, keďže vedel že to nie je potreba.* Ako si dnes videl, ja si viem poradiť. Pokiaľ nebudeš môcť, tak nebudeš. Ja sa o seba postarám. Skôr sa im vnútim na hliadku ja a úplne vidím ako sa to Hailey nebude páčiť. Aspoň tak bude istota, že sa im do budúcna nič nestane. *Povie mu a ešte ich nechá si vybrať vodu, aby si osladili čas, keď už mali hliadku za sebou. Zaplatí za to čo vybrali, pričom on si vezme ešte tiež čokoládu a na chvíľu sa posadí, ale vie že dlho zostať nebude môcť.* Dobre teda, budem na ňu rozprávať anglicky, keďže taliansky neviem. *Povie a trochu sa pousmeje, dá si trochu koláču a vypije čokoládu. Ak chcel ešte niečo porobiť, tak by mal ísť a preto sa rozhodne odísť skôr.* Ja teda zatiaľ pôjdem a vy dvaja si to tu užite. Ešte nechám kontakt na seba, aby sme sa vedeli kontaktovať keby náhodou. *Povie a na papierik mu napíše svoje číslo. Potom sa rýchlo vyparí, aby si ešte dopozeral mesto.*
*Pokrúti nepokojné hlavou.* Ale nemal by si chodiť sám. Možno to bolo dnes v poriadku, alebo ste boli zvyknutí chodiť na hliadky aj sami z miesta, odkiaľ si prišiel, ale v New Yorku ťa to môže stáť život. Preto tu veľa lovcov dlho nevydrží. *Objasní Yeomovi, a dúfa, že to nešlo jedným uchom dnu a druhým von. Samozrejme, že taktiež chcel dať na holky pozor, ale to neznamená, že musia teraz všetci chodiť hore dole sami alebo vo veľkých tímoch. Zasmeje sa na dodatku, že Yeom aj tak nevie taliansky, a tak si užíva príjemného poobedia s Lunou, Yeomom a sladkým. Nakoniec to nebolo až tak zlé, ako sa Sunil obávali.* Dobre, dávaj si pozor na ceste späť cez mesto. A kebyže potrebuješ s hlásením pomoc, daj mi vedieť. *Popraje mu na odchod, a ešte si užíva čas strávený s Lunou, ktorá vyzerala, že sa od útoku démonov upokojila. Ešte pošle Yeomovi sms, aby mal aj on Sunilovo číslo, a opäť sa zdvihne, aby z cukrárne odišli, a pokračovali v prechádzke po meste, aj keď s obviazanou nohou. Nakoniec ešte zbehne do spoločnosti s internetom, kde sa konečne rozhodne na falošné americké ID objednať wifi router, ktorý následne donesie do inštitútu, aby si mohli s Lunou večer pozrieť nejaký film.*
*Andreas řídí motorku a zaparkoval na konci ulice a zmizí v boční uličce, kde se na zem položí košík s malým uzlíčkem a zaklepe na dveře a vrátí se k motorce. Takže si ani nevšimne, že k němu jde nějaký člověk. Je zabraný do přemýšlení, zda udělal správnou věc, že to dítě dal jinému. Bylo jeho a on ho dal sem. *
*Seojun sa vyparil z Institutu, aby si prešiel mesto. Nejakú chvíľu ho prezeral, ale tým že bol pridelený na Manhattan, tak sa rozhodol, že ten má prednosť. Oblečený v čiernej koženej bunde, čiernom tričku a nohaviciach sa nelíši od obyčajných ľudí. Dve dýky má v bunde a reťazový bič má omotany okolo pása ako keby to bol opasok. Stele mal za chrbtom, takže keby potreboval runy, tak si ich vedel nakresliť. V tejto chvíli bol viditeľný pre každého, ale inak ľudí nerieši. Prechádza jednou ulicou a všimne si niečo, čo by nemalo byť na mieste. Prizmuri oči ako sa díva, že muž necháva malé dieťa pred cudzie dvere. To nebol dobrý spôsob ako si niekoho získať.* Hej, ak chceš to dieťa zabiť, tak ho tam nechaj. Do pár hodín zmrzne, kým ho niekto nájde. *Povie smerom k mužovi, ktorého nepozná a štýlom, ktorý bol extrémne nepríjemný. Pretože ho to naštvalo to čo videl.*
Lekl jsem se *Andreas řekl italsky a šel k tomu dítěti a vzal ho.* Promiň *řekl a vrátil se k motorce. Kdo jsi? *zeptal se. s mírným zavrčením, aby upozornil, že není civil.* Bože jsem fakt idiot. Beatrice chtěla, abych ho dal pryč. Moje srdce říkalo něco jiného. *dodal s úsměvem a vzal svého novorozeného syna do náruče.* Můj malý Ernesto *řekne a usměje se. Ernesto radostí zažvatlá a zatahá Andrease za vousy.*
*Nemá vážne náladu na také kecy. A rozhodne bol v nálade mu pekne vynadat. Prizmuri na neho oči, keď na neho zavrčí a tým mu potvrdí, že je to vlkodlak. Síce v tejto chvíli nemal po ruke, aby ho ocipoval, ale nepáči sa mu, že na neho vlkodlak vrčí, po tom čo ho sám upozorní na možnosť úmrtia dieťaťa. Rozvrie ruky v päsť, aby sa krotil a jednu tomu idiotovi nevrazil.* Prečo by som mal ja hovoriť kto som? Predsa len to ja som ťa načapal, ako sa zbavuješ dieťaťa spôsobom, ktorý nebol ľudský. *Povie mu arogantne, pričom udržuje vlastný hnev pod pokličkou.* Vážne? Tak to nepôsobí? Pokiaľ by som to nahlásil orgánom, tak si v peknom probléme. *Povie mu, pričom je mu ľúto dieťaťa, ale lepšie mu bude v domove, ako by malo byť s rodičmi, ktorý sa nevedia rozhodnúť. Nebolo správne mať dieťa a pritom sa rozhodnúť ho dať preč. Keď už sa raz rozhodol, tak to nemení na fakte, že to dieťa bolo raz odhodené.*
Vlastně není mé jedniné dítě. Je mé třetí. *řekne a nechá Ernesta, aby mu tahal za vousy.* Omlouvám se, ale Beatrice je hozná svině. Myslí si, že ji podvádím. Ernesto je můj a nechám si ho, ať si Beatruce říká co chce. Zůstane u mě. *dodal bez úsměvu. Zavětřil.* Kurva mám pocit, že tu je někdo kdo tu nemá být *řekne a usměje se na Ernesta*
/Pokiaľ to nie je tvoje prvé dieťa, tak sa láskavo o ne staraj a nevymyslaj blbosti./ *Pomyslí si Seojun a príde mu smiešne, že sa ten chlap vôbec zaujíma o to. Mal toho plné zuby, pretože vlkodlak sa správal, akoby ho to nezaujímalo a hádzal to na ženu.* Niečo ale na tom bude, keď si to myslí. Musí mať k tomu nejaký dôvod, aby si to myslela. *Pričom svoje slová myslí vážne. Pokiaľ žena mala problém bolo jasné, že tam niečo musí byť. Seo-jun nadvihne len obočie keď počuje nadávku a to že tam nemal niekto byť. Bolo mu jedno, že tam niekto bol alebo aj nebol. Pokiaľ sa rozhodne vyjsť tak nech vyjde.*
*Andreas zavrčel směrem do uličky, kde toho nezvaného hosta cítil. Jeho smysly byli naplno puštěné. Přišel k nim jeho druhý syn Alessandro a vzal si svého bratříčka a odešel s ním pryč, aby měl otec volné ruce. Při připadném boji. Čekal, zda na ně někdo nezautočí. Bránil by sebe i toho muže, kterého tu potkal jako správný voják. Byl ve střehu. Z uličky vyšel démon. Andreas vytřeštil oči.* Proč zrovna tohle? *zeptal se jen tak a byl připraven bojovat, kdyby ten démon zaútočil. Démon se zdál být nezaujatý těmi dvěma. Vypadal jako člověk. Jen jedno ho od lidí odlišovalo. Andreas totiž viděl jeho křídla a rohy.* /Kurva co je to za démona/ *pomyslel si, aby to neřekl nahlas. Protřel si oči a před nimi už nestál ten démon, kterého si myslel, že viděl. Byl to zkázonoš*
*Seojun sleduje vlkodlaka, ktorý chce bojovať s démonom. On na sebe nedal nič poznať, že by ho demon nejako vydesil alebo zaujal. Nepovedal vlkodlakovi, že je lovec a vlkodlak si to nemal ani z čoho zobrať, keďže zatiaľ neurobil nič, čo by mohlo naznačiť tomu, že by bol inou rasou. Prejde k budove a iba sa o ňu oprie. Chce vidieť to, čo má vlkodlak v pláne. To že tam bol démon bolo nepodstatné, keďže vedel akú slabinu má ten démon, ale vlkodlakovi to nemienil povedať. Nech si sám príde na to, ako ho poraziť. Pokiaľ si myslel, že jeho donúti k práci, tak mal smolu. Seojun nemal náladu na to, aby pomáhal vlkodlakovi, ktorý sa chcel zbaviť dieťaťa. Takže sa díva, čo ten vlkodlak vymysli.*
Kurva fix *zanadává. Před Andreasem se objeví jeho seržant Xandar Ayato Thorpe. Na oranžových kočičích očích měl sluneční brýle* Tak tady je ten hajzl. Už zase mi utekl *řekl japonsky.* Xandare, už zase vyvoláváš démony. *okřikne ho* Sorry generále. A vám přeji hezký den *řekne a zasalutuje. Andreas jen zavrtí hlavou a usměje se.* Jsem generál Andreas Albano. *představil se* a tento muž je seržant Xandar Ayato Thorpe. *představí i svého seržanta. Toho zkázonoše si nevšímá.*
*Seojun na jeho nadávky nereaguje a sleduje, čo ma v pláne. Prizmuri oči na to, keď uvidí, že sa tam z ničoho objaví čarodej, ktorý toho démona vyvolal a tým, že ho vlkodlak poznal si zarobil na poriadny problém tiež. Sleduje udalosti, ktoré má pred sebou a jeho výraz sa zmení na naštvaný. Nemá náladu riešiť tieto blbosti, ale musí sa poďakovať vlkodlakovi, za jeho vlastné meno a aj meno čarodeja. Zdvihne hlavu a povie smerom k vlkodlakovi tak varovný tónom, že aj jeho rodina niekedy z neho mala strach.* Obaja ste nahlásený spolku, za ohrozenie bezpečnosti a prezradenie sveta tieňov ľudstvu. Je to oznámenie a aj výzva, aby ste si dávali pozor. Ďalšie napomenutie bude potrestané smrťou. *Povie mu a tým o sebe da vedieť, že nebol človek. Na to si vlozi ruky do kapsy od bundy, kde má dýky a chce vyraziť naspäť do Institutu.*
Já se omlouvám netušil jsem, že uteče. Kdybych to věděl nevyvolal bych ho. A nevyvolal jsem ho pro sebe, ale pro jednoho muže jméno si už nepamatuje *řekl Xandar. Andreas protočil panenkami.* Jako vždycky si nezapamatuješ jméno. *řekne.* Ale pamatuji si jeho vzhled, takže bych ho mohl nakreslit. *řekne a odněkud vytáhne papír a začne kreslit. Podá ten obrázek to mu muži* Asi už půjdu, kdyby něco stačí zavolat. *radši odešel normálně jako normální člověk.* Já už bych taky šel. A příště si dám pozor na tohle. *řekne bez úsměvu. Vinou sklopí zrak k zemi* Za to Xandarovo záhadné objevení se omlouvám. Dělá to vždy, když to nečekám. *dodá a pořád se dívá do země a po tvářích mu tečou slzy*
*Seojun už na Andreasove slová a toho čarodeja nereaguje, pretože by ho len viac naštvali. Pokiaľ by sa mal zachovať podľa kodexu, tak obaja by boli na mieste mŕtvi, keďže nepatrí medzi tých, čo práve odpúšťali druhým. jedna vec bola taká, že nech by mu aj povedali akékoľvek vysvetlenie, tak to nemení na fakte, že ohrozili druhé osoby. Pokrúti hlavou a radšej sa vyberie do Inštitútu, aby náhodu nespravil niečo čoho bude ľutovať. Bohužiaľ pre oboch, tak aj vlkodlaka a aj čarodeja platilo to, že budú v hľadáčiku lovcov, keďže porušili pravidlá.*
*Dveře společenské místnosti se otevřely s tichým skřípotem, když Caleb vkročil dovnitř. V ruce držel několik papírů, na nichž se skvěl nový rozpis hlídek – přesně tak, jak jej sestavili podle aktuálních rozkazů z Idrisu. Prsty sevřely listy o něco pevněji, jeho pohled se zvedl směrem ke stolu uprostřed místnosti. Byl prázdný. Stejně jako zbytek místnosti. Prošel dveřmi a tiše je za sebou zavřel. Jeho pohyby byly klidné, ale v jeho očích se zračila lehká nespokojenost. Nebylo to poprvé, co dorazil jako první, a rozhodně nečekal, že by se všichni shromáždili dřív než on. Přesto - tahle chvíle prázdnoty, kdy ticho vládlo místnosti, působila zvláštně. Caleb se zastavil u stolu a rozhlédl se. Jeho pohled se na okamžik zastavil na nástěnném obraze nefilim v boji proti démonům – starý, trochu vybledlý, ale stále hrdě visel na svém místě. Caleb se mírně zamračil, jako by přemýšlel o něčem, co si nechával pro sebe. Na sobě měl jednoduchou černou loveckou košili, jejíž rukávy byly vyhrnuté nad lokty, odhalující několik čerstvých run, které si přidal před svou poslední hlídkou. Černé kalhoty, lehce pomačkané, a vysoké lovecké boty, které nesly známky častého nošení. Jeho opasek, obvykle těžký se zbraněmi, dnes zůstal prázdný – zbraň nebyla v místnosti potřeba. Na levém zápěstí měl pevně obtočený kožený náramek, který nosil spíš ze zvyku než kvůli nějaké sentimentální hodnotě. Krátce si přejel rukou přes bradu, jeho pohled sklouzl na papíry v ruce. Položil rozpis hlídek na stůl a přejel po něm dlaní, aby vyrovnal okraje papírů. Když byl spokojený s tím, jak leží, zůstal stát, ruce si zkřížil na hrudi a chvíli zíral na seznam. Nové tváře. Nové vedení Spolku. Caleb věděl, že bude potřeba získat přehled o každém, kdo dorazí. Už teď měl v hlavě seznam otázek, které chtěl položit – i když některé z nich možná nebyly úplně vhodné na první schůzku. *Alespoň nemusím začínat tím, že bych je musel vytahovat z postelí. *Pronesl tiše do prázdné místnosti, spíš pro sebe než pro kohokoliv jiného. Pak se usadil na jednu z židlí u stolu a přitáhl si papíry blíž. Jeho prsty přejely po jménech, zatímco jeho pohled zůstával upřený na seznam. Mezitím si přece jen perem zapisoval nějaké poznámky navíc.*
*Síce sa mu nechcelo na schôdzu, ale typicky je tam skôr, keďže nerad chodil okolo horúcej kaše, radšej Povie na rovinu, čo je zle a pod... Preto aj dnes sa rozhodol to tak urobiť, pričom sám je oblečený na to aby išiel a hliadku, pretože v Inštitúte sa mu nechce sedieť na zadku.* /Neznášam tieto formality, ako aj tie papiere u rady. No treba pracovať, aj keď to nechceme, že?/ *Pomyslí si a vidí uniforme vchádza do Spoločenskej miestnosti, pričom kyvne Calebovi na pozdrav, aj keď nie moc rád.* Zdravím. *Povie, pričom sa ide posadiť na voľné kreslo a počká na zvyšok osadenstva, čo by malo prísť. *
*Pokud jí něco poslední dny dalo zabrat ještě víc než samotná proměna. Jednoznačně to byl trénink a zvyknutí si na fyzické změny, ale už se cítila víc ve své kůži než před dvěma dny. Konečně měla pocit, že její tělo patří jí. Možná se i cítila už něco klidnější, ale rozhodně teď hodně věcí začala vidět jinak. Když se člověk dožene k jednomu cíli objeví se pak dalších cílů, kterých člověk musí dosáhnout postupně. A tohle rozhodně platilo v životě Nefilim. Její cesta teprve začala, nekončila. Na co si rozhodně musí ještě zvyknout je, že její šatník teď děla více méně černá z větší části. Ale jelikož ještě nebyla uvedena oficiálně, tak si dovolí na schůzi dojít jen v černém triku, kalhotech a vysokých botách. Rozhodně dnes doufala, že se dozví víc a tak když zatlačila do těch dřevěných dveří překvapí jí to. Caleb tu byl první a ještě něco? Oného lovce neznala. Vstoupí dovnitř* Ahojte, to jsme myslela, že jdu brzo.* zamumlá tiše a posadí se na jednu z pohovek. Ve společnosti Caleba byla uvolněná a naopak koukla zvědavě na něj když viděla stoš papírů.*
*Lotty vedela, že sa musí zúčastniť tejto schôdze a preto tam ide, bez toho aby jej to niekto nakázal. Od Akadémie bola krotkejsia a hlavne sa snažila držať jazyk za zubami pokiaľ mohla. No v prítomnosti známych a Sebastiana si ho celkom dobre vedela otvoriť. No nechcela pôsobiť problémy. Oblečená do čierneho trička a nohavíc vchádza po tichu do miestnosti a najradšej by sa schovala niekde ďaleko v miestnosti, keď uvidela, že sú tam zatiaľ iba traja lovci, tak to neurobí.* /To bude paráda. To ešte musím oznámiť, to že som nedávno bola napadnutá démonmi. Super./ *Pomyslí si a to by nemala hovoriť o tom, že sa do toho zaplietol nejaký vlkodlak, čo kecal hlavne sám so sebou.* Vidím, že som tu správne. Ahojky... *Povie, pričom si ide prisadnuť k Hailey. Nech tam nie je sama. Aj keď si svoje veci vie obhájiť.*
*Rychle spěchá po chodbě do společenský místnosti kam slíbila Calebovi, že teda ještě dorazí.. Na sobě má černý kalhoty a bílý tílko, takže trochu zalituje když pocítí chlad z chodby na rukou. Vlasy má ještě pořád mokrý, pořád právě před chvilkou vylezla ze sprchy. Nechá si je volně rozpuštěný a naštěstí uvidí před sebou záda Charletto, takže se dušuje že nejde snad moc pozdě. V místnosti jen se nejdřív podívá kdo tam je, mávne trochu nesměle rukou na pozdrav a znervozní když uvidí lovce kterýho před tím ještě neviděla... vůbec neví, kolik nových lidí tady ještě potká.* /Někam se zaparkuju a budu doufat že to bude dobrý.../ *Posadí se u okna docela dost daleko od dveří a jednu nohu pokrčí a přitáhne k sobě.*
*Prichádza narýchlo. Vlasy mal zopnuté v nízkom copíku a na sebe mal pohodlné oblečenie na doma, nakoľko sa počas dňa ešte dodatočne sťahoval späť do Inštitútu, a zároveň sa poslednú hodinu snažil uložiť malú do postele. Bála sa, že ju chce nechať na novom mieste samú, a on tomu rozumel, ale prišlo mu ticho tej izby ako lepšia možnosť než sedieť na porade medzi dospelákmi, ktorí sa možno aj pohádajú, ak padnú tie správne témy. Opatrne otvorí dvere a prehliadne si ľudí v miestnosti.* Zdravím, opäť. *Skúša znieť veselšie, než sa cíti. Všetko naňho znovu dolieha, všetky tie spomienky, ale vie, že keď si sadne, a nechá jeho myseľ znovu v pokoji, že to bude v poriadku. Sadne si čo najbližšie k dverám to pôjde, nakoľko sa s Lunou dohodli, že ak sa bude priveľmi báť, nech za ním pobeží do spoločenskej miestnosti. Praje si preto, aby ho mohla hneď vidieť.* /Možno som ju mal zobrať. Spala by mi v náručí, a ostatní by sa trochu krotili, keďže by bolo v miestnosti dieťa./
*Do spoločenskej miestnosti vojde pomaly a rozvážne, aj keď vie, že zrejme ide natesno. Nepočuje rozhovor a ani zadúšavé hlasy, hádku či rozbíjajúce sa sklo, takže buď je všetko na stretnutí v úplnom pokoji a harmónii, alebo sa ešte nezačala. Na sto percent si to staví na druhú možnosť. Že by medzi lovcami fungovalo niečo jasne, zrozumiteľne a jednoducho? Nehrozí. Nie je veľmi zvyknutý vojsť do miestnosti k stretnutiu a zbadať tam už niekoľko tvárí, dívajúcich sa na seba alebo naokolo ako stratené vtáčatká. Jedna jediná tvár, ktorú zbadá, však donúti jeho telo zaseknúť sa v pohybe a zamračiť sa, ale aj tak vojde, zakrývajúc všetky emócie, čo by vôbec mohla jeho ozrutná osoba zažívať, ak vôbec. Posledné dni nemá náladu na niečo ako “pekné a príjemné správanie”. Už čaká pridlho na výsledky, ktoré mu má predať čarodej, o ktorom ešte stále nevie, o koho sa jedná, no ten rituál už chce mať z krku. Nehovoriac o tom všetkom, čo rieši. Ešte sa k tomu pridá Ona. Grace. Nevenuje jej viac času, než je nutné, prejde blízko ku Calebovi a oprie sa tam o najbližšiu stenu, s rukami prekríženými na hrudi.* /Viem, o čo sa jedná. No zrejme tu musím byť, tváriac sa, že stopercentne súhlasím./ *Pozrie sa ešte pri tom na Sunila, ktorý tam je sám bez Luny, a síce s ním naviaže očný kontakt, nepovie nič. Vlastne je celý jeho príchod úplne tichý a chladný, akoby do miestnosti vošiel tieň a za ním iba chlad a prázdnota.*
*Sedm nefilim, různých věkových skupin a zkušeností, sedělo nebo stálo po místnosti. Jeho přítomnost nebyla přehlédnutelná – nejen kvůli jeho vysoké postavě a charakteristické lovecké zbroji, ale i díky jeho přímému postoji a jistému tónu, který použil, když začal mluvit.* Děkuju všem, že jste si udělali čas ve svých už tak vytížených itinerářích. *Začal , jeho hlas byl pevný, ale ne tvrdý, a přitom zněl lehce ironicky – jako kdyby si byl vědom toho, jak absurdně formálně ta věta zní, ale použil ji stejně. Jeho oči se zastavily na Hailey, která seděla blízko pohovky, a na okamžik změkčil svůj tón, když pokračoval. * Než začneme, chtěl bych vám představit někoho, kdo si prošel něčím, co většina z nás nezažila. Hailey Rose právě prošla přeměnou a stala se jednou z nás. Doufám, že jí pomůžete se začlenit – a že na ni budete aspoň zpočátku trochu shovívaví. Ale ne moc, nechci, aby si zvykla. *Při poslední větě mu na rtech zacukal lehký úsměv, který naznačoval, že chce odlehčit atmosféru, i když v tom byla špetka pravdy. Jeho pohled se přesunul k Seo-Junovi, kterého si okamžitě všiml, když vešel do místnosti. Caleb věděl, že Seo-Jun se k Institutu připojí, ale vzhledem k tomu, co se dělo v posledních týdnech, neměl příležitost se s ním setkat.* Yeom Seo-Jun. *Řekl, jeho hlas byl nyní o něco přátelštější, když udělal krok směrem k němu a lehce kývl hlavou na pozdrav.* Vím, že jsem neměl příležitost vás osobně přijmout, důvod mé nepřítomnosti sedí po mé pravé straně. *Naznačuje lehkou ironií, ačkoliv po jeho pravé straně sedí jak Hailey, tak i Grace a Charlotte. Krátká pauza naznačila, že to myslí vážně. Caleb mohl být chladný a odměřený, ale když šlo o týmovou práci, věděl, jak je důležité budovat vztahy. Pak si znovu narovnal postoj a vrátil se k papírům před sebou, jeho výraz se stal vážnějším, když pokračoval.* Předpokládám, že všichni víte, že v Idrisu proběhla volba nového Konzula a Inkvizitora. Michael Hawkstone, je nový Konzul. A Joshua Fairlaw byl zvolen Inkvizitorem. * Jeho hlas zůstal neutrální, ale na okamžik sklopil pohled na rozpis, který stále držel v ruce, aby zakryl své skutečné myšlenky. Caleb nikdy nebyl fanouškem Joshuovy metodiky, ale rozhodl se, že to teď není prostor pro diskuzi o jeho pochybnostech.* Teď zpátky k tomu, co se týká nás. Institut má v současnosti 10 aktivních lovců. New York je rozdělen na 5 správních celků, které pokrýváme – a příští týden nasadíme nový rozpis směn. Každý správní celek dostane dvojici, která bude odpovědná za jeho pokrytí. Pokud máte nějaké problémy s rozpisem nebo chcete řešit konkrétní věci, mluvte teď. Nechci slyšet žádné stížnosti v polovině týdne, až někdo zjistí, že má směnu, která se mu nehodí. *Jeho hlas byl pevný, ale ne nepřátelský, a přitom dával najevo, že očekává spolupráci. Věděl, že udržet chod Institutu vyžaduje disciplínu, ale zároveň věděl, že on je ten poslední, který by měl někoho za takový nedostatek kibicovat. Jeho ruka znovu spočinula na opěradle židle, zatímco čekal na reakce ostatních.*
*Nakloní hlavu na bok a začne ho počúvať a pri slovách o Hailey sa len pozrie jej smerom akoby ho to možno aj zaujímalo. Lenže bol to pravý opak. Jeho také veci nezaujímali, keďže sa ho netýkali, len sa pozrie na neho a pokrúti hlavou. Ak ju tým chcel poslať do jamy levovej, tak to práve urobil. Dúfal len že nebola pridelená priamo k nemu na hliadku. To by nedopadlo dobre.* Je úplne jedno, kto ma privítal. Je to len formalita. *Povie Calebovi a počúva ďalej. Niečo o Konzulovi a Inkvizitorovi, ale o tom vedel, ani sa k tomu nepotreboval vyjadrovať. Na sťažnosti moc nerieši, ale iba povie.* Len dúfam, že nebudem musieť byť vo dvojici s krížencom víly. To by nedopadlo dobre. Inak mi je to viacmenej jedno. *Svoje slová myslí vážne a nehovorí ich moc prijemne. Jednoducho nemal chuť vôbec spolupracovať s vílami pokiaľ to nebolo naozaj nutné.*
*Místnost se začínala zaplňovat lovci. Nečekaně vedle ní se usadí Charlott. Jistě potkali se v Idrisu. Milá dívka, ale její pohled padl na Grace. Která udělala gesto, které přitáhlo její pozornost. Jako kdyby se tu cítila zranitelně, semkne rty do úzké linky. Opatrně se natáhne po její ruce a dotkne se jí kývne hlavou at si sedne. Na gauči ještě bylo dost místa. Navíc ted byla řada na ní, aby se tu cítila vítana. Jako ona to udělala tehdy pro ní. Když Caleb spustil začala se plně soustředit. Lehce však nakloní hlavu, když vidí, že mu na ní spočine zrak. Jeho pohled byl jemnější než když mluvil s lovci v institut neunikne jí to. Vždy se tak tvářil a ona přemýšlela čím si to zasloužila. Ale bylo to příjemné gesto. Možná proto se jí nepatrně zvedl koutek úst. Jeho slova jí překvapí, ale také se ošije není zvyklá být středem pozornosti a doufá, že ani ted nebude. Možná trošku probodla Caleba pohledem, který říkal přestan mě uvádět do rozpaku. Podívá se po ostatních a pokývne hlavou na pozdrav, slov asi ted není třeba. Netušila ani co říct a slova těším se na spolupráci byla dost pasé. Když přišla řeč na inkvizitora a konzula zachovala neutrální výraz, jelikož svůj nazor na to měla. Nezamouvalo se jí, že jeho otec tu pozici dostal. Ale pořád byl možná menší zlo, co pochopila. Při slovech druhého nováčka se zamraí.* Jsi tu od toho, aby jsi plnil přísahu spolku nebo si jako dítě ve školce stěžoval s kým budeš na hlídce? Myslím, že původ je to poslední, co by tě mělo zajímat. Pokud ti bude krýt záda budeš vděčný, že tě za tu aroganci nenechá na pospas.* poví neutrálním hlasem a pokud měl na tyhle slova argument končil u ní jakož lovec. Ona byla před pár dny pouhý civil a? Byla tu a byla lovec, znovuzrozená. Nemělo nic na faktu, že civilem byla. Ale arogance ho zabije, dřív nebo později.*
*Lotty moc nie je nadšená keď si ku nej prisadne Grace, ale svoju mrzutosť na sebe nenechá poznať. Nechce robiť problémy a tým preto sa snaží byť ticho na nejaké informácie iba pokruti hlavou, ale inak sa snaží chovať normálne. Možno trochu nie je nadšená, že bude pridelená s niekým na hliadku, pretože ešte nevie s kým a to je ten problém. No problém bol ten, čo počula hovoriť za Hailey. Vyvalí na Hailey oči, keď počuje jej slová.* Nemyslela som si, že si taký cvok a samovrah v jednom. *Povie jej nahlas. Sama dobre vedela, že podobné kecy by ju dostali do problémov. Ako keby ich nemala dosť.* Zdá sa, že ti asi nestačilo to na vyhlásení, že? *Opýta sa jej, pričom poukáže na fakt, že provokovala aktuálneho konzula. No nechcela byť krutá, len jednoducho púšťať sa do niekoho, o kom nič nevedela nebol dobrý nápad. Rozhodne aj Lotty ľutuje takých vecí.*
*Podívá se na Hailey která jí nbídla místo vedle ní... vděčně se na ní usměje. Konečně v institutu byla taky nějaká holka.. Všimne si pak i ostatních co přichází dovnitř a zastaví se pohledem na Sebastianovi, který se nezdá být v dobrým rozpoložení... Stáhne obočí nechápavě k sobě aniž by si to uvědomila a radši se zdrží toho aby ho nahlas nějak pozdravila. * /Takže ten nový... je opravdu nový, úplně čerstvý.. Sunila je fajn kluk a Hailey ../ *Přemýšlí když Caleb vypráví pak se ale zarazí, když zmíní nějaký hlídky... patřila tam totiž i ona? Teď si není jistá , ale když se rozhlídne kolem sebe tak se nějak nemůže dopočítat.. Nadzvihne obočí když se ten nový zmíní o nějakých křížencích a v tu chvíli si uvědomí, že jí je povědomý a že ho vlastně už potkala.* /Přece ta ceremonie!/ *Schová svůj překvapený výraz a rozhodne se namísto svýho názoru na partnera jen zohlednit svoje povinnosti.* Víš že se ještě musím vrátit na zimní dvůr.. už teď čekají na zprávu, kdo se postavil do vedení Spolku. *Odvětí Calebovi a rty sekmkne nervozně k sobě.. radši by tohle s ní probírala v soukormí.*
/Takže to dnes pokojné nebude, chápem./ *Presne pre toto nechcel brať Lunu so sebou. Ešte kým rozprával Caleb, ktorý sa snažil byť slušný, už videl problémy. Videl ich v Sebastianových očiach ako aj v nepochopení v Gracinej tvári. Počul ich v rozdeľovaní na hliadky, ktoré jemu osobne nerobili problém, nakoľko sa cítil komfortne asi s hocikým, ale vedel, že už teraz sa viacerí prihlásia o to, že nechcú s niekým byť. Bolo to smiešne. Boli všetci dospelí, ale práve kvôli ich detinskej časti a zlomeným srdciam teraz naozaj pripomínali škôlku.* /A ešte k tomu traja lovci chýbajú...Tsai, Kyla, a...ach jasné, Javier. Jeho som ešte nestretol, ale... no nevadí./ *Sotva však prestane premýšľať o chýbajúcich, už počuje slová od nováčikov...od oboch, následované slovami najmladšej v miestnosti. Nahlas si povzdychne. Pozrie na Caleba.* Ak to nejako pomôže, mňa môžeš dať do tímu s hocikým. *Skúsi poslať nejaké slová útechy, kým sa snaží o nepodporenie plameňov, ktoré medzi novými členmi inštitútu horia.* Skutočne... s hocikým. *Dodá s neistým úsmevom. Aj keď by bral hliadku so svojím buddie, Sebastianom, ak to bude Kyla pre jej status, Yeom pre jeho nenávistnosť, Grace pre jej utekanie preč alebo Hailey pre jej novosť, nejako to zvládne...musel. Musel pre Lunu. To ešte nevedel, že malá sa už rozhodla vyliezť z postele a cupitala si to smerom do miestnosti, len ešte nevošla.*
*Nikto na neho priveľmi nereaguje, za čo je rád. Všimne si aj to, ako na chvíľu Grace spočinie na ňom pohľadom, ale nie je ťažké ostať sústredený na Calebovi, keď začne hovoriť. Vie o Hailey, samozrejme, že o nej vie. Takáto vec sa nestáva často, že sa z civila stane lovec, a aj keď nesúhlasí s tým, že bude teraz jeho brata ešte o to viac rozptyľovať, nakoniec iba kývne hlavou na jej pozdrav a možno aj uznanie. Nič s tým už nespraví. S Yeomom Seo-Junom mal už tú česť a tak si prikývne skôr sám pre seba, akoby si zapisoval do pamäte “áno, to je on, ten nový z Rady”. No na komentáre, čo sa začnú medzi členmi vymieňať, nadvihne jedno obočie a natočí hlavu na Caleba.* A to som si myslel, že ja som tu ten problémový. *Zamumle nahlas, akoby tým na seba chcel upútať pozornosť, len aby mohli pokračovať už konečne ďalej.* Je jedno, kto s kým bude, o tom nerozhodujete. Buď si splníte povinnosť, alebo vypadnete. Je to jednoduché. *Vypustí zo seba pokojne, ale dosť nahlas, aby prehlušil ostatných.* Môžeme už pokračovať? *Zamumle ešte a prestupne z nohy na nohu, akoby tým chcel naznačiť, že ešte len stretnutie začalo a už chce ísť preč. Caleb to určite z neho vycíti ako prvý, keďže ten si s ním zažil celý život a detstvo tiež nebolo biele a krásne. Vzdychne si iba a aj keď by tiež mohol mať výhrady na to, s kým bude na hliadke, pokojne druhú osobu aj nechá sedieť v kaviarni, zatiaľ čo si on splní svoju povinnosť hliadky, len aby mohol mať istotu, že to spraví podľa seba a správne.*
*Caleb si unaveně promnul kořen nosu a vydechl nosem, když v místnosti zazněly narážky na původ. Mohl souhlasit s Hailey – a v duchu to i udělal – ale věděl, že nemůže říct nic nahlas, co by mohlo rozhovor ještě více rozdmýchat. Naštěstí měl za zády Sebastiana, jehož slova přerušila rozvíjející se debatu a dala Calebovi čas na promyšlení dalšího kroku. Letmo pohlédl na svého bratra, jeho výraz byl nepatrně klidnější. Přesně tohle od Sebastiana potřeboval – říct nahlas to, co by Caleb sám neřekl. Ačkoliv ve většině případů to bylo naopak.* Doufat můžeš. *Přemístil svůj pohled zpět na Yeoma, přešel na tykání, když Yeom tahal do práce i osobní preference. jeho hlas zněl chladně a pevně. *Ale své si splníš a při práci necháš tyhle kecy stranou. Srozuměno? * Slova byla jasná, stručná a nezpochybnitelná. Caleb se narovnal, jeho pohled krátce sklouzl po místnosti, než se zastavil na Sunilovi. Když se Sunil dobrovolně přihlásil jako obětní beránek, koutkem úst se mu nevesele zvedl úsměv. Neudělal z toho velké gesto, ale vnitřně Sunilovu ochotu ocenil. Takoví lidé byli v Institutu nepostradatelní.* Ano, , Grace, jasně. Jen doufám, že tam nebudeš kempovat zase celý rok. *Odpověděl bez zaváhání, jeho tón byl lehce ironický, ale ne nepřátelský. Rychlým pohybem si přitáhl plán a přitiskl ho na stůl před sebe. Pohledem přejel po místnosti, aby se ujistil, že ho všichni sledují, a začal rozdělovat hlídky.* Hailey a Grace – Staten Island. *Jeho pohled na chvíli spočinul na Hailey a Grace, jakoby je tiše varoval, že od nich očekává spolupráci.* Tsai a Charlotte – Queens. *Přesunul se pohledem na Charlotte, jeho hlas byl neutrální, ale naznačoval, že doufá, že si svůj úkol vezme vážně.* Nurgaliev a Yeom - Manhattan. *Když vyslovil jejich jména, krátce pohlédl na oba, ačkoliv svůj pohled déle zadržel na Yeomovi, jako by mu chtěl připomenout své předchozí varování.* Armytage a Kyla - Brooklyn. *Záměrně ze seznamu vynechal Sebastiana, ale nepohnul přitom ani brvou, jakoby to bylo zcela přirozené. Sebastian pro něj nebyl jen bratrem, byl v místnosti tím, komu Caleb nejvíce věřil. Bronx měl zůstat jim dvěma.* Pokud k tomu má někdo otázky nebo připomínky, řekněte je teď. Jinak si to přeberte jako hotovou věc. *Jeho hlas byl pevný, ale ne nepřátelský. Caleb věděl, že teď není prostor pro zbytečné debaty – Institut měl fungovat jako dobře namazaný stroj, a on měl za úkol zajistit, aby to tak bylo.*
*Seo-Jun sa iba na Hailey pozrel štýlom, že ak mu chce niečo povedať, tak hovorí iba do steny. Nebral jej slová vážne, keďže bola lovcom týždeň aj s cestou. To na neho neplatilo. Hlavne ho nezaujímal jej názor na vec. Mal svoje dôvody, prečo nechcel pracovať s vílami a ich potomkami, čo ona nemusela vedieť. Pozrie na Sebastiana s Calebom a mykne plecami.* Ja si svoju úlohu splním aj bez druhej osoby. *Povie iba im, pričom Hailey má úplne u prdele. Na rozdelenie len nadvihne jedno obočie. Pretože o Staten celkom dosť počul.* Dúfam, že si uvedomuješ, že ich na Staten hádžeš do rúk upírom? *Opýta sa, ale nerieši. Sám zisťoval kto čo tu má najväčšiu moc a o Dragosovi bolo počut dosť. Ale jeho sa to netýkalo.* Inak nemám problém pracovať. *Povie ešte a nechá si to, pretože seba nemusí hovoriť všetko čo vie, aj keď z druhej ruky. To už radšej bude bojovať s démonmi ako by sa mal prplať s upírmi.*
*Pokud jí něco neuniklo je to zvláštní napětí v místnosti mezi stálými členy. Jistě o Grace něco slyšela, ale neměnilo to nic na faktu – byla jedna z mála žen tady a byla tu potřeba. Byla tu doma a měla právo se tu cítit vítana ač už její situace nebyla sebevíc líbivá. Na slova Lott k ní zamračí. Ne, teď jí nic říkat nebude ví, že je tu déle než ona. Ted jí jen věnuje varovný pohled. Pokud jí chce připomínat chyby měla by začít u sebe a svého průšvihu. Ale bylo pod její úroveň to říct přede všemi. Taková nebyla, ale Lott by měla volit slova. Tady nešlo jen o pouhé slova, ale fakt, že lovci by měli být jednotní. Když máš díry v kýbly nikdy nedoneseš vodu do cíle. A tak to funguje s lidmi, celistvost to jí nedocházelo? Oboum? Někdo by mohl říct, že Hailey svými slovy jednou přijde k úrazu. Ano, jistě pokud nezačne zvažovat komu je říkat. To jí došlo už na Idrisu, ale jelikož nováček byl ve stejné pozici jako ona proto si dovolila mluvit. Kdyby to byl někdo z nadřízených mlčí a nemísí se do toho. Ale měla už právo mluvit stejně jako on a rozhodně nechce trpět fakt, že si někdo dovoluje vůbec diktovat si s kým bude. Ve službě je názoru jednoduše fungovat jednotně, mít problém s míšenci? Dobře, ale mimo pracovní dobu. Jedno, ale ví jistě skončí s ním někdy na hlídce, bude mít oči vzadu někomu jako on nedokáže už jen tak důvěřovat. Důvěru si bude muset zasloužit. A asi jí nezajímalo, že si díky tomu namalovala terč na záda. Ale díky tomu dnes dýchala. Pokud se s ní chtěl hádat nedopřeje mu to, jen by se měl zamyslet. Osobní problém nebo věnovat se své práci? Chápe, že si lovci musí důvěřovat vzájemně, ale nevěří že by Caleb nebo Sebastian pustili do institutu zrádce. Tudíž by měl nováček dávat pozor na jeho další slova, věří že to by pak musel řešit pak s jedním z Hawkstonu. Při hlasu Sebastiana sebou trhne, ani si nevšimnula že přišel. Na tohle si musí taky zvyknout, kde je hodně šrumu se ztratí i příchod dalšího. Nedovolí si slovem narušit jeho autoritu nebo jí vůbec zpochybnit. A přišlo i na její myšlenku, pokud šlo o Sebastiana naprosto souhlasila s jeho úsudkem. HLOUPOST se stavět autoritám, nováček měl raději mlčet. Pokud něco Hailey šlo učit se rychle.Pak Caleb pokračoval ve schůzi a tak jej dál poslouchá. Na jeho tváři nevidí nesouhlas nebo pohoršení, takže její vnitřní napětí se povolí. Při jeho čtení hlídek lehce nadzvedne obočí. Nečekala to, ale znamenalo to, že se bude moct konečně pohnout i někam jinam než jen k neustálému výcviku, který u ní musel být o dost intenzivnější, aby mohla po proměně nastoupit do služby. Navíc neměla roky jako ostatní musela o to dřít víc a místo si tady zasloužit. Pohled jí spočinul na Grace a lehce zvedla koutek úst a tiše šeptne* Budu se snažit držet krok.* poví tiše a upřímně. Naopak byla vděčná, že jde s ní.*
*Lotty si len povzdychne a pokrúti hlavou. To že bol zdrb aj čakala, ale nejako sa k tomu nevyjadrovala. Povzdychne si, keď počuje svoje meno práve s jej inštruktorom, ktorý ju nejaké veci učil pred Akadémiou, ale nadšená z toho nie je.* /Ja dostanem poriadneho zdrba./ *Pomyslí si, ale nerieši to aspoň zistí, že to nebude jednoduché. Bola ale rada za to, že nemusela ísť na Staten, kde bol Dragos. Tým si celkom dosť oddýchla, ale nebolo dobré tam práve poslať tie dve, keďže nevedeli o koho sa jedná.* OK... Aj keď pán inštruktor nebude asi nadšený. *Povie a zasmeje sa. No trochu by mala asi oznámiť istú informáciu, keďže nebolo čas pred slávnosťou.* Len chcem oznámiť, pred niekoľkými dňami som narazila na dvoch Elapidov v Brooklyne. Bolo o nich postarané, ale asi by sa na to malo pozrieť. *Povie, pričom nepridáva to, že pri tom bol vlkodlak a nejaký čarodej či čo bol. Nezistovala, pretože obaja boli dostatočne divný.*
*To dusno mezi ostatními jí na nervozitě fakt nepřidává...hlavu skopí dolů a hraje si s prsty, aby aspoň trochu unikla od tý výměny názorů ve který zrovna nechce být a nijak zasahovat.* /Nic se to nezměnilo... vždycky se najde někdo, kdo prostě musí tohle celý prodloužovat... No .. přiznávám že jsem to kdysi byla i já, ale teď je lepší držet krok jinak skončím jako popel v Tichým městě.. a to ještě když budou na mě hodní./ Ano.. budu zpět do dvou dnů. Slibuji. *Kývne hlavou bez emocí.. prostě jako voják, který přijímá rozkaz.. i když slovo kkempování se jí trochu dotkne... k tomu měla její nepřítomnost dost daleko. Ale možná jen Caleb chtěl odvrátit pozornost od toho co se vlastně doopravdy děje.. Sice by měla držet jazyk za zuby, ale teď už Seo Jun mluví vyloženě o ní.* /Asi dva týdny jsem dělala krevní banku jednomu z klanů hned první měsíce co mě sem dotáhli.... myslim že o nich vím víc než ti co si o nich vyslechli pár přednášek na akademii.../ *Kousne se zevnitř do dásně...musí to nechat na Calebovi, je to jeho rozhodnutí.. a ona musí poslechnout a dokázat a dostát svým slovům... že tu opravdu zůstane a pomůže.*
*Potichu počúva, ako sa začína konverzácia stále viac a viac stupňovať, keď ich všetkých konečne zastaví Sebastian. Toho muža jednoducho priateľsky miloval. Vedel, že sa teraz zrejme necíti komfortne kvôli viacerým veciam, ale držal sa, a Sunil ho za to mienil pozvať na poriadny kus pizze, len čo sa tento blázinec skončí, aby sa mohli trochu porozprávať. Preto prekvapene pozrie, keď zrazu počuje otváranie dverí, a v nich malá zrzavá hlavička. Rýchlo naznačí dievčati, aby k nemu prišlo, a to si sadne na jeho nohy.* Prepáč, Caleb, bude tu iba sedieť. *Nechcelo sa mu vyjadrovať dôvod, prečo sa tu dievčatko objavilo. Namiesto toho ju nechal sa usadiť naňho, a on ju opatrne objal, aby z neho náhodou nezletela, ak by zaspala. Iba pozrie smerom k Yeomovi, ale nič nenecháva na tvári znať.* /Takže to vyhral rasista, ding-ding-ding./ *Nevadilo mu to, lebo jemu osobne nič muž nespravil, ale netešil sa na to, čo by jeho silné názory mohli znamenať pre budúcnosť pokojného chodu Inštitútu.* Dobre, s Yeomom sa dohodnem osobne a New York mu ukážem. *Myslel tým všetky najhoršie miesta, kde sa väčšinou démoni schovávali, najlepšie stánky s jedlo, a tak podobne. Proste všetko dôležité. Zachytí tichú taliančinu od osôbky na jeho nohách. * Keď som sem šla, cítila som sa opäť ako doma. *Povie. Sunil sa na tom iba pousmeje. Áno, Taliani sa vedeli hádať poriadne, keď do toho vložili srdce.* O veľa si neprišla. *Uistí ju v taliančine späť, nakoľko nechcel robiť ešte väčšie rozbroje.*
*Je rád, keď sa mu podarí situáciu upokojiť, a môžu tak pokojne, alebo relatívne pokojne, pokračovať. Čo sa týka atmosféry, tá je zas o niečom inom, ale kým si od Caleba vypočujú všetko dôležité a v miestnosti sa nebude strhávať hádka o každej drobnosti, možno stihne byť vonku zo spoločenskej miestnosti aj do pätnástich minút.* /Mohol by som aj hneď, ale… potrebujem počuť, čo sa tu preberá, to ma s*rie najviac./ *Napadne mu a v rýchlosti pozrie na Grace pri Calebovej poznámke, viditeľne na ňom vidieť, že čo sa týka danej lovkyne, tak nie je v pohode. No napriek tomu sa stále opretý o stenu snaží pôsobiť vyrovnane a sebaisto. Len čo sa však ozve klopanie na dvere a vojde Sunilov malý prírastok, nadvihne obočie a pozrie na Sunila s pohľadom, čo mu hovorí: “Robíš si srandu, že?” No nepovie nič. Na rozdelenie od Caleba iba prikývne.* /No, Bronx je teraz na prvom mieste v hľadáčiku. Zdá sa, že nie som jediný, čo je rád, že nemusí mať na starosť Staten a upírov. Tým upírskym s*ačkám sa radšej budem vyhýbať… Zatiaľ./ *Prebehne mu hlavou. Bronx mu dosť stačí s tým, čo sa tam teraz rieši, a že toho nie je málo. Tiež by ho zaujímalo, prečo sa Tsai nedostavil, ale nebude vyzvedať, predsa len je to ich osobná vec, keď neprídu, no aj tak od všetkých očakáva, že budú spĺňať svoje povinnosti.* Dúfam, že sa dostavíš na hliadku. *Posnaží sa podpichnúť brata, aj keď je jeho tvár tvrdá a pevná ako kameň. No nakoniec trochu spustí plecia a chce vypadnúť, pretože atmosféra, ktorá sa okolo neho krúti, hlavne ten zvláštne ťažký vzduch po tom, čo si stále uvedomuje, že je tam Grace s nimi, nie je príjemná na jeho hrudi a už vôbec nie na mysli.*
*Caleb pomalu zvedl hlavu, když Yeom promluvil. Jeho pohled byl klidný, ale v očích se zableskl náznak ironie. Ruce si volně opřel o opěradlo židle a naklonil hlavu mírně na stranu.* Ano, jsem si vědom rizik, které s sebou povolání lovce stínů nese. *Připomene naprosto flegmaticky, čím podtrhuje tón svého nezájmu.* Nikdo z nás si tu povinnosti neplní sám. Možná ti to uniklo, ale nacházíme se ve městě s nejvyšší démonickou úrovní. Buď se naučíš pracovat v týmu, nebo ti tahle práce dlouho nevydrží. *Jeho hlas byl klidný, ale pevný. V místnosti bylo cítit, že Caleb je ve svých slovech nekompromisní, což překvapovalo i jeho samotného. Jeho pohled sklouzl po ostatních, ale jeho výraz se změkčil, když se dveře prudce otevřely a dovnitř vběhla malá zrzavá holčička, která zamířila přímo k Sunilovi. Caleb na okamžik přestal mluvit a sledoval scénu před sebou. Lehce povytáhl obočí, ale nic neřekl. Místo toho se jeho pohled znovu obrátil na zbytek místnosti, tentokrát o něco měkčí. Doufal, že alespoň část z nich si uvědomí, že v místnosti, kde sedí dítě, by mohli lépe vážit slova.* Dobře. *Pronesl nakonec.* Myslím, že tady jsme skončili. Máte své směny, své povinnosti. Pokud se objeví něco, co potřebuje vyřešit, víte, kde mě najdete.* Pomalu přešel ke dveřím, kde se ještě krátce zastavil. Otočil hlavu, jeho pohled na chvíli zůstal na Grace a Hailey - na okamžik zvažoval, zda je nevyslal na sebevražednou misi. Koutek rtů se stočil do neveselého úsměvu, když slyšel bratrova slova. Zavrtěl nevěřícně hlavou, ale zároveň věděl, že se na něj může kdykoliv spolehnout. Poté se otočil zpět ke dveřím, otevřel je a beze slova zmizel z místnosti.*
*Počúva Calebové slová, ale viac menej nerieši to s tými démonmi. Bol už na to oveľa horšie, keď mu nefungovali runy a musel bojovať proti Divokemu honu. Poznal, že nie je dobré sa spoliehať na niečo, keď to nefunguje, ale iba prikyvne, keďže až moc dobre si uvedomuje rizík. Pozrie sa smerom ku Grace, pričom povie.* Nebola to ofenzíva voči tebe. Beriem to, že ty vieš čoho sú schopný, tak varuj aj ju, aby nerobila hlúposti. Provokovať iné rasy by sa jej nevyplatilo. *Dá varovanie, pričom on ho moc nedbá, keďže vlastne ani už nevedel, prečo vlastne pokračuje v živote. Bral to už len ako prácu, takže mu bolo jedno ako sa chová voči iným. Dáva si pozor na jazyk, keďže tam bolo malé dieťa. Možno bol blbec, ale pred deťmi bol ticho a nenadával. Kývne smerom k Sunilovi a povie.* Budem v zbrojnici, ak budeš chcieť niečo. *Na to vyjde von za Calebom, pričom sa ešte pozrie na mobil, či nemá nejaké správy od brata.*
*Myslí že jí brzo z toho začne bolet hlava. Někdy zapomínala jak věkově byli blízko a přitom i vzdálení. Neměla se s ním handrkovat, ale zas nemohla vystát tu neuctu. Co víc je ráda, že to je u konce. Zvedne a jemně stiskne Grace rameno.* Později si tě najdu. Myslím, že čaj a rozhovor je něco co potřebuješ. Ted by sis měla odpočinout vypadáš..vystresovaně.* poví tiše, tak aby to mohla slyšet jen ona. Bylo na Hailey vidět, že nemá v úmyslu jí rozkazovat, ale rozhodně si dělala starosti. Kdyby tehdy v té knihovně neodpadla do hlubokého spánku možná by znala příčinu jejího současného stavu. Ale zeptá se jí později. Navíc byla ráda, že může vypadnout, i když se přizná že po očku koukala na tu malou. Neměla by tu být. Stejně jako tehdy tady neměl být Tobias. Ale.. Někdy není na výběr zná to. Proto se na maličkou usměje a pak opustí místnost.*
*Lotty sa iba trochu pousmeje, keď uvidí to malé dievčatko, ale trochu jej príde smutno. Možno jej chýbali priatelia, ktorých mala medzi ľuďmi, ale pochopila že bohužiaľ sa s nimi nestretne. Okrem jednej náhody, ktorá sa jej stala a to, že mala problém, pretože bola zdrogovana od víly, za čo už bola pokarhana. Povzdychne si, keďže radšej by nemyslela na to, aby to dievča dopadlo, tak ako ona. Mala aspoň Sunila, kým ona si nepamätala vlastnú rodinu. Ale bola za dievčatko rada, keďže bolo vidieť ako ju má rád.* Ak bude niekedy treba postrazit tak nemám problém, len nič nevarím. *Povie smerom k Sunilovi, pričom sa na to vyberie von, aby si trochu oddýchla. Možno nahnevala Hailey, ale tiež jej neprišlo správne byť ticho, keď rypala do osoby, ktorá len prišla. Každý má svoj názor. Možno on nemusel niečo, ale tiež to nebolo najlepšie od nich oboch.* /Ach... Neznášam to, keď sa ľudia hádajú./ *Pomyslí si, pričom vie, že sa bude musieť Hailey ospravedlniť. Bola zničená toho jednoducho unavená a to nehovoriac o Sebastianovi. Za tým by tiež mala zájsť, aspoň doniesť niečo sladké.*
*Bol rád, že sa to už končilo. Potreboval sa najesť, a už presne vedel, ako to vymyslí.* Chceš ochutnať americkú pizzu a hranolky? *Spýta sa šeptom malej, aby nerušil pokojnejšiu atmosféru stretnutia. Malá, samozrejme, hneď zaujato prikývne. Bolo to pre ňu niečo nové. Vlastne všetko na tomto mieste bolo pre ňu nové. A aj keď to bolo strašidelné, potrebovala niečo, čo ju zaujalo natoľko, aby bolesť zo straty rodičov postupne zmizla.* Možno už dnes neprídem, ale dohodneme sa iný deň. *Zvolá za Yeomom. Láskavo sa usmeje na Charlotte.* To znie skvelo. A, samozrejme, varenie neočakávam. *Povie ešte s radosťou, ale v momente zacíti silnú bolesť v hrudníku. Sander bol vždy ten, čo varil. Veľmi mu v daný moment chýbal, ale iba sa zhlboka nadýchol a upriamil svoj pohľad na malú.* /Dobre, je čas ísť./ *Zdvihne sa tak, že najprv nechá malú z neho zliezť, a potom ju chytí za ruku, aby ju odviedol k Sebastianovi.* Mám dokonalý plán. Ja, ty, malá, pizza, hranolky. *Povie bez väčšieho vysvetlenia. Ale nezabudne niečo dodať, čím tento deal uzavrie.* Platím ja. *Podotkne s lišiackym úsmevom, ktorý po ňom malá zopakuje, takže na Sebastiana pozerajú ako jehovisti, ktorí mu práve ponúkli osvetu jeho života tým, že mu povedia o ich lordovi a záchrancovi. S tým odchádza z miestnosti, aby sa šiel obliecť do teplejšieho, a aj s malou odchádza z inštitútu.*
*Asi je aj rád, že Caleb sa zapojí s urovnávaním lovcov na svoje miesto a sám sa už nemusí viac ozývať. Iba prikývne, súhlasiac s tým, čo odoznelo z úst jeho brata. Prebehne si narýchlo pohľadom všetkých prítomných v miestnosti a povzdychne si, uvoľniac sa na mieste.* Vďaka, že ste prišli. *Povie aj on sám a zastaví sa hlavne pohľadom na Charlotte, akoby jej naznačil, že je hrdý na jej príchod - dokáže byť aj zodpovedná a hlavne, je dôležité byť v obraze. Za to ju aspoň takto pochváli. Pohľadu Grace sa vyhýba. Na sekundu sa pozrie na Yeoma a aj keď to pôsobilo, že ide proti nemu, iba prikývne, rovnako akoby ho chcel nejako podporiť, že ho víta v inštitúte. Treba tu každého schopného lovca, hlavne ak sa bude držať pravidiel a povinností. Nakoniec sa zastaví na Sunilovi a len čo sa odrazí od steny, lovec sa aj s dievčatkom vyberie k nemu.* /Čo ten má zas v pláne?/ *Napadne mu, pretože vidí ten výraz, zatiaľ čo ten jeho odzrkadľuje pokoj zamrznutého jazera. Nadvihne pri tom návrhu obočie.* Nemala by už spať? *Podotkne na dievčatko, ale nemôže povedať, že by nemal teraz obrovský hlad a chuť na poriadnu veľkú pizzu s feferónmi. Preto pretočí očami.* Tak fajn. Potom ale pôjdeme hneď späť, mám ešte povinnosti. *Určí si hranice, ako dlho chce vydržať vonku pri “ničnerobení”. Keď odchádza teda za dvoma zrzkami z miestnosti, rovno za Calebom, obzrie sa ešte dozadu za lovkyňou, o ktorej si myslel, že je mŕtva, ostala do Faerii, alebo ho prosto nechala, lebo… no lebo je to on. A stiahne mu žalúdok, zamračí sa a aj keď zatne päsť, aby išiel za ňou a opýtal sa na milión otázok, teraz nechá Grace tak, aj tak pôsobí zmätene, a vyberie sa ťažkými krokmi za dvojicou. Možno si na neho aj Luna trošku privykne.*
*Zůstává na židli a mlčky sleduje jak se místnost pomalu vyprazdňuje. Její pohled sklouzne na malý zrzavý děvčátko, který se právě drží Sunilovy ruky.* /Mladší sestřička?....Nebo snad neteř? Co se stalo jeho rodině?/ *Pomyslí si a přistihne se, že trochu sklopí pohled jakoby jí samotnou myšlenka na rodinu zasáhla víc než čekala. Už je to tak dlouho, co svou rodinu ztratila.. a pak těch pár přátel co měla jí proklouzli mezi prsty taky. Když k ní Hailey promluví a naznačí, že vypadá unaveně skoro reflexivně schová obličej do dlaní.. Že si na schůzi zachová nějakou tvář se jí očividně nepovedlo.* Děkuju... *Hlas je téměř slyšitelný.. přesto je Hailey vděčná a nakonec zvedne hlavu a pokusí se o úsměv.* /Staten Island.. jak dlouho jsem nebyla na lovu?/ *Má pocit, že ztratila ten instinkt.. A teď bude muset nejen chránit sebe ale i Hailey. Když pak zaslechne smích a uvidí Sebastiana jak stojí vedle Sunila a malý dívky na okamžik ji to překvapí. Vidět Sebastiana takhle... spontánně, téměř lidsky jak porušuje svůj vnitřní řád bylo... milé. V dobrém slova smyslu. Ale ten pohled, který jí věnoval než odešel ji zamrazí natolik jako kdyby měla právě schytat ránu pěstí Už tak si jí osolil Caleb... ale Sebastian? Jeho hněv byl vždycky horší. A jestli Caleb byl naštvaný než dostal nějaký vysvětlení, s těží zahání myšelnky na to co se může honit hlavou Sebastianovi... Teď to ale byla cesta zpátky na Zimní dvůr, kterou musí nějakým zázrakem absolvovat tak aby se vrátila do dvou dnů.. pak přežít hlídku.. a pak se uvidí. Vstane z gauče.. pomalýma pohybama zastrčí židle ke stolu a pak odchází i ona..* /Možná když budu hodná holka Caleb dovolí abych si sem vzala zpátky Emmu../
*Na novo prichádzajúcu osobu je celkom zvedavý. Nie práve na to, kto to je alebo akého je výzoru, ale kvôli skutočnosti, že potrebujú nových lovcov, ktorí sa aktívne zapoja do inštitútskych záležitostí, nevytratia sa na rok alebo neodídu niekam do zahraničia. Rozumie, že inštitút New Yorku je plný problémov, zložitých strastí a nie každý lovec je pripravený na to byť lovcom v tak veľkom meste. Podľa rodu ich nového prírastku očakáva niekoho prísneho, ale disciplinovaného a možno aj niekoho podobného Tsaiovi.* /Toho som nevidel snáď veky, niekedy by sa hodil tréning s ním./ *Pomyslí si, sediac v spoločenskej miestnosti s nohami roztiahnutými do strán, prelúskavajúc sa cez pár stránok, ktoré však číta už zrejme skoro hodinu, keďže jeho myseľ odbieha hocikam a jedna veta preto musí byť v jeho podaní prečítaná snáď štyrikrát. Pozrie na hodiny, jeho vážny výraz skoro akoby na sekundu skamenel v tom pohybe, než sa rozhodne, že prosto počká, aj keď ho o dve hodiny čaká hliadka a on sa už teší, ako vypadne, a zamestná si hlavu niečím úplne iným, než týmito byrokratickými a formálnymi povinnosťami.*
*Seo-Jun sa trochu obšmietal po inštitúte, pričom sa rozhodol to zamieriť do spoločenského sálu. Po tom čo samozrejme on dostal výplach žalúdka za to, že sa jeho bratia obaja vyparili dostal výplach. Jedného musel on dotiahnuť domov doslova ozrateho, o tom čo spravil druhý tak nemal páru. Jednoducho nemal extrémne náladu sa baviť s niekým, ale už musel nastúpiť do Inštitútu, keďže ho už surili a nechceli, aby robil problémy. On ich robil iba vtedy, keď bol naštvaný, inak si dával pozor na to ako sa prezentuje. Vstúpi do miestnosti, pričom si prezrie osobu ktorá ho čakala. Vedel o koho ide, keďže ho párkrát videl na stretnutiach rady, ktorých sa musel povinne účastniť.* Nemala by to byť hlava inštitútu, čo by mala vítať lovcov? *Povie si trochu popod nos, ale nechá to radšej tak, keďže nechce robiť rozbroje. Aj keď u nich v rodine sa rozbroje celkom počítajú. To že sa skoro s bratom pobil na slávnosti by nebola novinka.* Pekný večer. *Povie, pričom sa tvári, že absolútne sa mu nechce do tejto banality ísť. Vedel čo má robiť a toto bola formalita, ktorou musel prejsť. To už radšej by lovil demonov, ako počúval niečo, čo ho nie vždy moc bavilo, ale čo mohol spraviť.*
*Neprejde veľa času, čo otočí na poslednú stránku, ktorú prebieha pohľadom, ale nevenuje jej ani polovicu svojej pozornosti, keď konečne do miestnosti vstúpi muž. Ani nezdvihne pohľad, iba si odkašle po prvých slovách, ktoré odznejú. Až vtedy uloží papiere sebe na kolená a jemne nadvihne pohľad, spolu s obočím.* Nestačí ti syn nového Konzula? *Zamumle nie nepriateľsky, ale iba jendoducho a stroho, akoby sa tým prosto ani nechcel vystatovať. Potom sa nakloní v kresle dopredu, oprie sa o koleno a tak si pomôže vstať, aby k novej osobe pristúpil bližšie.* Pekný večer aj vám. Som Sebastian Hawkstone. *Predstaví sa, aj keď obaja vedia, že sa nemusia predstavovať. Sebastian vie o Yeomovi z jeho papierov, Yeom pozná rod Hawkstone, takže je to skutočne iba hlúpa formalita.* Hlava inštitútu má na starosť mnoho iných vecí, takže ho vždy zastúpim. *Pousmeje sa, ale iba tým ironickým chladným úsmevom, keďže vie, že Caleb je v istých momentoch ako decko, lieta si hocikam sa mu zažiada a častokrát necháva inštitút pomaly vzplanúť. No zároveň je to s ním lepšie, než mohol čakať.* Ako dlho ste v New Yorku? Ak potrebujete niečo vedieť, sem s tým. *Navrhne mu potichšie a chladne, ale nie je to chybou tejto osoby, taký býva stále, to už stihli zistiť všetci, čo sa s ním stretli.*
*To čo si zamumle aj počuje a kútiky jeho úst trochu ucuknú, pretože to nemôže zastaviť. Tá poznámka ho jednoducho dostala a nemohol si pomôcť. Aby na to neodpovedal.* Ako keby bolo mať otca za konzula nejaká výhra. *Povie pričom nadvihne jedno obočie, pretože vážne si nemyslí, že je to výhra. Skôr popravde by to nebolo dobré, keďže budú viac pod ostrým dohľadom. Teraz sa na nich bude klásť dôraz, aby bolo všetko perfektné. Na jeho mieste doslova nechcel v tejto chvíli byť.* Yeom Seo-Jun, aj keď to nie je potreba, keďže členovia Rady by o sebe niečo mali vedieť. A hlavne nemýliť si Yeom je priezvisko, keďže ázijské krajiny to používajú tak. Jednoducho Seo-Jun alebo Jun je lepšie. *Povie mu a trochu ironicky, pretože sa mu dosť často stávalo, že jeho meno komolili druhý.* To je pekná irónia. Nechať to na bratovi. Aj keď ja nemám čo hovoriť. *Povie, pričom nerieši to, že niekedy, keď jeho otec musel plniť nejaké povinnosti v Idrise, tak to mal na starosti on alebo jeho matka. Bože ako neznášal, keď to mala na starosti matka. To sa väčšinou všetci schovávali a nakoniec za všetko zdrbala jeho.* Pred pár dňami som prišiel na chvíľu, ale tým že som sa musel vrátiť kvôli slávnosti, tak to nebolo na dlho. Takže asi chvíľu. A kebyže niečo potrebujem, tak si to viem aj nájsť sám. Nie som z tých, čo potrebujú vodiť za ručičku ako malé deti. *Povie ironicky, pričom rovnako chladne ako Sebastian. To ako sa choval ešte bola jedna z tých príjemnejších verzií. Ešte nemal tak moc protivnu náladu, aby začal s urážkami a provokaciou. Jednoducho toto bolo jeho obvyklé ja.*
*Nadvihne jedno obočie, ale nenechá sa vyprovokovať.* O výhre nikto nehovorí, ale o hlave inštitútu. Mimochodom, tiež je to syn Konzula. *Mykne plecami, akoby to nebolo nič viac, než len informácia alebo titul.* /Keby tento človek vedel, že sám z toho nie som nadšený, ale nemám mu čo dokazovať. Je to len ďalší lovec, ktorý má silné reči, ale kto vie ako dlho vydrží a pôjde do p*dele./ *Napadne mu v rýchlosti. Veľa sa mu rozprávať nechce, jeho sociálna baterka sa dostatočne minula na ceremónii, z ktorej si Yeoma možno aj trochu pamätá, alebo by si možno pamätal, keby vtedy vôbec vnímal osoby okolo seba.* Nie ste prvý Aziat v tomto inštitúte. Viem, ako fungujú ázijské mená. *Dodá ale nakoniec ešte poznámku, no je to iba vysvetlenie. Pôsobí skôr znudene a unavene, než že by sa s týmto nováčikom chcel doťahovať a hrať sa na slovíčka. Pravdepodobne bude Yeoma oslovovať priezviskom práve preto, že si netykajú a nezdá sa mu, že by boli kamaráti, aj keď po čase si určite zvykne. Možno. Zdvihne iba ruky a pretočí očami.* Pokoj. O vodení za ručičku nikto nehovorí. Ale niekedy je lepšie sa opýtať, než blúdiť a urobiť veci nesprávne a blbo. *Vysvetlí svoju motiváciu návrhu.* Ale… *Mykne plecami a hlavou do strany.* Ak vám to tak vyhovuje, mne je to jedno. *Dodá a nakoniec sa natiahne ku stolíku, na ktorom má položenú tácku s čajom a kľúče od izby druhého lovca. Natiahne ruku s kľúčmi pred seba, aby počkal, kým ich Yeom prevezme, a sťažka vzdychne.* Rozpis je v kuchyni, budete tam mať určené, ktorú časť inštitútu budete mať na starosť s poriadkom, a aj rozpis hliadok a tréningov. Ostatné si teda môžete prehliadnuť sám, mne to len vyhovuje. *Povie úprimne a je vidieť, že napriek tomu, akú má preplnenú hlavu hlúposťami, len ocení, ak bude mať od takýchto formalít uvoľnenie.*
*Len nad jeho reakciou pretočí očami. Bolo jedno kto kým bol, keďže v tomto svete nič nezostalo rovnaké. Na druhej strane veci sa menili rýchlo a zmena mohla viesť k dobrému alebo k zlému. V tejto chvíli to nemohol posúdiť, keďže ešte sa neukázalo čo kde bude.* Fajn, fajn... Môžeme s tým prestať? Je jedno kto kým je. Keďže sa aj tak všetko mení. Takže radšej sa k tejto téme viac nevyjadrovať. *Sám nemal rád, keď niekto vyťahoval jeho otca a vždy od tejto témy unikol. Takže je rád, že sa toho zbaví. Na jeho vysvetlenie iba mykne plecami.* Len som vysvetľoval. *Povie a už vidí, že tu to jednoduché nebude, aj keď nikde to nebolo jednoduché, Kdekoľvek boli lovci, tak tie vzťahy boli rôznorodé. V Soule ho teraz všetci neznášali za to, ako sa ku nim choval a že sa s nimi vôbec nebavil. Ale jemu to bolo jedno, od Soo-jinovej smrti už to jednoducho bolo iné.* Je pravda že lepšie je sa opýtať, ale každý to môže zabudnúť. No najlepšie sa je naučiť na vlastnej chybe, aby ju znova nezopakoval. Lepšie hodiť do vody a nechať plávať, tak to je v živote. Nič nie je jednoduché na prvý raz. *Povie mu a učenie v Soulskom inštitúte bolo na ten štýl. Jemu to tak vyhovovalo, ale nie každý bol toho istého názoru. Hlavne lovci, ktorých nechal napospas démonom a potom mu nádavali, že prečo sa pridal až na konci. "Aby ste sa naučili, že nie všetko je ľahké a nie vždy vám bude mať kto pomôcť." Bola vždy jeho odpoveď, z ktorej neboli nadšený. Vezme si od Sebastiana kľúče od izby a na rozpis iba len nadvihne obočie.* A snaží sa ho niekto plniť? Aj keď asi hej. *Povie, aj keď aj v iných inštitútoch to tak bolo. No niekedy bolo treba naháňať dotyčné osoby, ktoré to tam neplnili.*
*Iba prikývne a viac k tomu nepovie.* /Neviem kto začal s postmi a hodnosťami, ale… necháme to tak. Je to úplná zbytočnosť, ako celé toto uvítavanie nových lovcov./ *Postúpne iba trochu dopredu, aby prešiel okolo muža, pootvorí viac dvere a oprie sa do ich rámu, počúvajúc, čo mu chce povedať.* Ja len, že ak by ste si chcel uľahčiť život. Ale ak chcete aj cestu do izby nájsť sám blúdením, nebude mi to vadiť. *Zamumle, no aj tak sa nakloní trošku do chodby a ukazuje rukou, zatiaľ čo opíše postup do lovcovej novej izby.* Je to izba číslo deväť. *Vysvetlí jednoducho, keďže táto osoba nechce byť vedená za ručičku, a vstúpi zase hlbšie do miestnosti.* Ako hovorím, ak niečo bude treba, pokojne sa ozvite, ak nie, tak nie. *Mykne plecami. Jeho mozog je dosť unavený po čítaní všetkých tých textov a premýšľaní o tom, čo to vlastne pre neho a rodinu znamená, že sa jeho otec dostal na takú pozíciu, kde je teraz. Nakoniec iba nadvihne obočie.* Neviem úplne o všetkých veciach, čo robia členovia inštitútu, ale očakávam a predpokladám, že by mali. *Tým dá Yeomovi najavo, že nebehá za lovcami ako strážny pes, aby robili svoje “domáce úlohy”, ale že všetci majú svoju hlavu na to, aby spĺňali, čo je od nich očakávané, inak si budú musieť prejsť následkami, a tým vôbec nemyslí seba. I keď by ocenil, ak by aaspoň raz za čas niekto s ním prišiel na tréning.* A čo sa týka tréningov, ak niekedy budete chcieť trénovať v dvojici, som váš človek. Tak, vítam vás tu. *Dopovie a vyzerá skoro až zamyslene, keď sa pootočí, i keď čaká, či ešte môže reagovať na nejaké dotazy. Už sa pomaly aj začne baliť, aby mohol zájsť do zbrojnice upratať.*
*Zamyslí sa nad tým, či chce pomôcť nájsť izbu, ale nakoniec radšej s izbou súhlasí, predsa len lepšie ako hľadať. Aj keď by bolo vtipné, keby niekomu vošiel do izby, tým že by hľadal tú svoju. No musel uznať, že New Yorský lovci boli trochu zastaralejší ako tí v Soule, ale to by nahlas nepovedal, keďže by to neurobilo v tejto chvíli dobre a hlavne by to mohlo byť dosť nepríjemné.* Tú izbu radšej neodmietnem, nebolo by dobré, kebyže niekomu vojdem do izby. Aj keď aby po mne niekto niečo hodil by nebolo zlé, ale vtipné. *Povie a príjme teda jeho radu a číslo izby. Prikývne teda na to, že ak by potreboval niečo, tak by sa ozval, ale viacmenej si vedel poradiť. Síce New York není ako Soul, ale veľkostne sú obe mestá rovnaké, len s tým rozdielom techniky. Nad tým ako nevedel, či robia svoje veci sa zasmeje, keďže to by popravde sa malo sledovať, ale radšej to nechá tak. Keďže nechce aktuálne druhým robiť problémy, možno neskôr, keď už sa tu zabýva a bude sa mu chcieť do nich rýpať.* Pokiaľ chceš sparing partnera, tak nemám problém. Len upozorňujem, že na to nepôjdem na to zľahka. To isté sa týka aj lovcov, čo sú nový alebo tí čo dotrénovali. *Povie mu, pričom mu zaiskrí v očiach, pretože sa vážne nedržal späť. Lepšie je ich to naučiť rovno na férovku, že to vonku nebude také jednoduché ako si myslia. Lepšie je rovno dostať na zadok, ako skoro prísť o život vonku.* Je plán ísť na hliadku? *Opýta sa ho, pričom trochu poukáže na to, že vidí ako sa ponáhľa, aby toto mal z krku.*
*Aj by si možno zabavene odfrkol, keby sa mu chcelo, ale akosi už tomuto nechce dať viac energie, než je nutné, ani sa poriadne nevyspal, čo je v jeho prípade zvláštne, že je skôr zaspatý, než nasratý.* Tu sa už diali divné veci, vojsť niekomu do izby je ešte ten lepší variant. *Doplní. Yeom by vôbec neocenil byť hneď vedľa Grace v období, keď tú chvíľu boli spolu. Teraz ani nevie, čo sa s tou izbou deje, a so všetkými tými vecami v nej. Natočí hlavu na lovca a prebehne si dlaňou po brade, zamýšľajúc sa.* Neočakávam, že sa budeš držať späť. Čo by to bol inak za tréning? Ukáž všetko, čo vieš. *Vysvetlí, čo pri tom očakáva. Zdá sa mu, že tento lovec musel mať zatiaľ kolegov, ktorí museli byť veľmi uplakaní, ak sa sťažovali na to, že ich pri tréningoch nešetrí. Alebo len oni obaja zrejme očakávajú, že tak majú cvičenia prebiehať. Nakoniec si povzdychne, do jednej ruky vezme tácku s čajom, do druhej papiere, ktoré si síce prečítal, ale nevie, čo v nich stojí, a natočí sa čelom k vysokému mužovi.* Treba upratať, ale to by si zrejme vedel až ako by si vošiel do zbrojnice. *Vysvetlí a prejde okolo muža, nedávajúc veľmi pozor na krehké predmety vo svojej ruke, alebo na mužove nohy.* /Je zvláštne vidieť niekoho vyššieho. Zdá sa mi, že tento inštitút je rodiskom, kde sa len tak z ničoho objavujú obrovské hovädá./ *Napadne mu a neúprimne nadvihne oba kútiky úst.* Uvidíme sa. *Rozlúči sa stroho a jednoducho a vyjde z miestnosti cez dvere, ktoré už predtým nechal pootvorené.*
*Prikývne na jeho slová, pričom ho nechá odísť a sám sa vyberie do svojej izby, predsa len bolo čo treba urobiť a hlavne vybaliť si veci. Nechcel to nechať na neskôr, keďže netušil, ako dlho sa zdrží vnútri. Mal v pláne si ešte prejsť mesto a trochu sa v ňom zorientovať, keď už v ňom bol. Niečo už zistil, ale bolo potreba viac vecí ako len to.* /Hlavne by som si mal nájsť čas ešte zdrbať Soo-mina za to, že niekde sa vyparil./ *Pomyslí si, pričom z kapsy vytiahne telefón a napíše mu správu nech mu zavolá. Potrebujú sa porozprávať. Nato vyráža do izby sa vybaliť.*
./V Síni Dohod v Idrisu se dnes, 14. listopadu 2024, schází nejvýznamnější zástupci Spolku lovců stínů, aby se stali svědky slavnostního vyhlášení výsledků voleb na pozice Konzula a Inkvizitora. Místnost je připravena se vší vážností a působí až posvátně. Drapérie z červeného a stříbrného sametu visí majestátně ze stropu a po stranách haly se nacházejí stojany s erbovními znaky Spolku. Stříbrná barva drapérií odráží světlo od křišťálových lustrů, což vytváří měkký třpyt a dodává prostoru mystickou atmosféru. Na vysokých stolech podél stěn jsou připravena pečlivě zvolená občerstvení, jejichž nabídka zahrnuje výběr malých pokrmů – delikátní kanapky, drobné sladkosti i výběr tradičních jídel Idrisu. Nechybí zde ani různé bylinkové nápoje a jemná vína, která hosté upíjejí při tichém hovoru. Při vstupu do Síně jsou hosté uvítáni jemnou vůní kadidla, která se vine prostorem, a pocitem slavnostního napětí, který visí ve vzduchu. U vstupu do Síně Dohod se hosté podrobují důkladné kontrole elitními strážci z Gardu - Centuriony, kteří zde dbají na bezpečnost celého průběhu ceremonie. V průběhu dnešního večera jsou v Síni přítomni nejen členové Rady, ale i důležití hosté z jiných Institutů, včetně delegátů z Akademie, kteří zde symbolicky zastupují budoucí generace lovců stínů. Každý host má na sobě formální oblečení, černé či červené róby a obleky, doplněné stříbrnými a zlatými insigniemi, které podtrhují jejich rodovou příslušnost a prestiž. Někteří z nich nesou i symboly svých Institutů nebo rodových znaků, zdobené drahými kameny či jemnými výšivkami, které v tlumeném světle září. Hosté se rozptylují po prostoru, někteří hovoří v tlumených hlasech s ostatními členy Rady, zatímco jiní tiše pozorují okolní shon. Centurioni stojí poblíž vchodu i po stranách haly, s neutrálními výrazy a přísným pohledem, který zajišťuje, že se akce odehrává bez jakýchkoliv problémů. Jejich přítomnost je sotva patrná, ale o to více připomíná význam a důležitost této ceremonie. Těžký, tlumený zvuk kroků na mramorové podlaze se mísí s šepoty, které se nesou prostorem, když se hosté usazují na svá místa a v tichosti očekávají zahájení ceremonie./
*Yasmine vstupuje do Síně Dohod s krokem, který by mohl působit téměř nezaujatě, kdyby nebylo těch jemných, téměř neviditelných pohybů, které prozrazují její přirozený respekt k tomuto prostoru. Její dlouhá červená róba, ozdobená stříbrnými akcenty, se jemně vlní s každým jejím krokem. Na ramenou má červený plášť se znakem Rady, který zdůrazňuje její postavení Konzula, zatímco její pohled prochází shromážděnými hosty, jako by každého jednotlivce viděla a zároveň ho přehlížela.* /Idris. Místo, kde čas, zdá se, plyne jinak. A přesto... dnes je den změn./ *Yasmine se na okamžik zastaví na prahu, její tmavé oči se upřou k podlouhlému stolu, kde budou brzy sedět noví vůdci Spolku. Uvědomuje si, že za chvíli předá svou roli někomu jinému – někomu, kdo bude pokračovat v tom, co ona sama začala, a zároveň povede Spolek svou vlastní cestou. Tahle ceremonie, ta starobylá forma předání moci, je však jen tradicí. Skutečné testy přijdou až později. Její pohled zabloudí ke skupině důležitých hostů, jejichž přítomnost v Síni Dohod ještě umocňuje váhu dnešního dne. Rodiny Fairlaw, Tsai, Rougerenard, Hawkstone - každá z těchto rodin má své zásluhy i své vlastní ambice. Ví, že mnozí z nich přišli s očekáváním, že jejich zájmy budou vyslyšeny, že nový Konzul a Inkvizitor budou sloužit nejen Spolku, ale i jejich vlastním představám o budoucnosti lovců stínů.*
*Inkvizitor vstupuje do Síně Dohod s pomalým, sebevědomým krokem, který o něm říká vše, co slova nemohou. Jeho vysoká postava působí téměř nepohnutě, jako kdyby každým krokem vypouštěl z prostoru kolem sebe vzduch, až se napětí v místnosti zvýší. Šedá róba s temným lemováním mu visí volně přes ramena, její barva a jednoduchý střih podtrhují nekompromisní vážnost jeho postavení. Na hrudi se mu třpytí symbol Spolku, jako tichá připomínka jeho oddanosti kodexu a hodnotám, na kterých stojí jejich svět. Mikael se zastaví na prahu a jeho přítomnost vyvolává tiché šepoty mezi některými hosty. I když už výsledky zná, na jeho tváři se nic nemění – jeho pohled je pevný, odměřený a chladný. V jeho očích je něco těžkého, cosi, co tam nebylo dříve – sotva znatelný stín zklamání, který se mísí s hrdostí. Přes svou přísnou tvář se přehnal lehký, téměř nepostřehnutelný záškub, když pomyslí na to, co ho dnes čeká. Mikael si promne čelist, jeho pohled zamíří do davu hostů. Vidí známé tváře – rody, které jej podporovaly, rodiny, které s ním sdílely ideály. Staré rody jako Fairlaw, Tsai, a samozřejmě jeho vlastní Rougerenard. Jeho krev, jeho dědictví, jeho zásady byly součástí toho všeho. Bylo to právě díky tomuto spojení, díky neochvějné víře ve staré hodnoty, že dokázal zůstat silný i v těch nejtemnějších časech.* /Dnešní den přináší konec, který jsem si sám nezvolil./ *Pro Mikaela byla pozice Inkvizitora symbolem kontroly, zodpovědnosti a jistoty, že jeho slovo a rozhodnutí chrání Spolek před nebezpečím zvenčí i zevnitř. Všechny ty roky, kdy si držel přísný odstup a tvrdý postoj, všechny ty chvíle, kdy stál proti i těm, kteří patřili mezi nejvýše postavené rody. Vždy to dělil s vědomím, že nikdo a nic nezůstane mimo jeho dohled. V duchu si uvědomuje, že ho čeká těžký okamžik. Předání moci bylo něco, co vždy vnímal s určitým odporem – přece jen, jeho víra byla postavena na disciplíně a pevnosti, a jeho kontrola nad situací byla vždy nedotknutelná. Ale dnes musí odložit svou autoritu, musí se vzdát svého postu v zájmu kontinuity Spolku. Je to nezbytné, ale zároveň nesmírně těžké.*
*Caleb vstoupí do Síně Dohod s výrazem, který by mohl napovědět, že raději by čelil pěti démonům najednou než veškeré té pompě a teatrálnosti před ním. Je oděn do černé zbroje, přičemž každá část jeho výstroje je naleštěná do temného lesku, jako by byl spíše připraven na bitevní pole než na slavnostní ceremonii. Zbraně samozřejmě odevzdává u vstupu Centurionům. Každý jeho krok je tichý, pevný a sebejistý, jakoby mu těžká atmosféra vůbec nevadila. Po jeho boku jde Hailey, a jak se zdá, Caleb to už napůl lituje.* /Tak tady to máme - další večer strávený mezi úředníky a lovci, co dávají přednost politice před démony. Alespoň tady není nutné nic vyplňovat, razítkovat nebo archivovat. Jediný démon, který mi dnes hrozí, je možná nějaký nadmíru výřečný člen Rady./ *Caleb si dovolí jeden rychlý pohled směrem k Hailey. Ne že by mu na tom snad záleželo – vždyť jeho největší starostí tady je přežít večer bez toho, aby někomu řekl něco nevhodného. Tedy, spíše nevhodnějšího než obvykle. * Vítej v Síni Dohod. Místo, kde se scházejí všechny rodinné sváry a přetvářka pod jednou střechou. *Pronesl s tichým, ironickým úsměvem směrem k Hailey. *Drž hlavu vysoko, jako bys tady byla odjakživa. Hraj to stejně, jako bys měla v New Yorku vlastní institut.* Jeho pohled sklouzl přes místnost, kde se tyčí rodinné insignie a znaky všech významných rodů. Všude jsou prapory, stříbrné a černé drapérie – všechno jak ze scénáře nějakého příliš dramatického středověkého filmu. Představitelé jednotlivých rodů stojí seskupeni v malých hloučcích, někteří ho letmo pozdravují pokývnutím hlavy, jiní si ho měří pohledem, jako by čekali, co zrovna tenhle newyorský lovec přijde rozbít. * /Pokud mě můj instinkt neklame, tak tady se dá říznout atmosférou tak hustou, že by se dala mazat na chleba. No, není to můj typ večírku, ale aspoň tu nemusím mít na sobě kravatu./
*Joshua Fairlaw vstupuje do Síně Dohod s ledovým klidem, který jako by do prostoru přinášel vlastní tíhu. Jeho krok je tichý, plynulý a vyzařuje z něj jistota muže, který ví, že všechno jde přesně tak, jak má. Černá róba, kterou si pro tento večer zvolil, není jen oblečením – je to symbol jeho neochvějného přesvědčení, jeho ctižádosti a nemilosrdné touhy po změně. Pro změnu, která přichází, byl ochoten udělat cokoliv – úplatky, sliby, nevyřčené závazky. Všechno už je připraveno. Joshua ví, že svět Spolku, jak ho nyní známe, se brzy změní.* /Dnes se konečně začne měnit běh našeho světa. Bez slabosti, bez pochybností. Konečně nastane řád, který zaručí, že nefilim zůstanou tím, čím mají být – strážci. Nikoli sluhy podsvěťanů a démonických zplozenců./ *Jeho pohled, chladný a vypočítavý, sklouzne po místnosti, hodnotí a posuzuje každou přítomnou tvář. Vidí zde známé rodiny – Tsai, Rougerenard, Fairlaw. A také Hawkstone. Jeho oči spočinou na Calebovi Hawkstoneovi, který stojí opodál vedle zrzavé ženy. Caleb, kterého Joshua znal ještě jako chlapce, nyní vyrostl v muže s pronikavým pohledem a jistým postojem, který by se dal téměř nazvat odvážným.* /Mladý Hawkstone. Zdá se, že se mu dostalo dostatečného výcviku. Přesto. Jeho ideály jsou naivní. Brzy pochopí - ostatně jako všichni - že naše světlo musí být bez slitování. Podsvěťané jsou odpadem. Nejsou hodni naší ochrany, a to, že jim kdosi poskytl základní práva, byl jen dočasný ústupek./ *Jak prochází místností, jeho zrak padne na Yasmine Elderhood, současného Konzula Spolku. Předstoupí před ni s úklonou, která je sice formální, ale postrádá opravdovou pokoru. Joshua dobře ví, že Yasmine o výsledcích volby ví – ale netuší, že on o nich ví též. Jeho pohled se střetne s jejím a on na chvíli zauvažuje, zda ona pochopí, kam až je ochoten zajít.* /Dlouhá léta trpím nečinnost Spolku. Pozoruji, jak se jeho struktury stávají bezzubé, zkažené slabostí a kompromisy./ Ctihodnosti. *Pronesl tiše, s úsměvem, který působil tak hladce, jako by vyšel z úst politika.* Věřím, že nás čeká večer plný překvapení.* Dodá směrem k Yasmine, a na rtech se mu objeví úsměv, který by mohl být považován za zdvořilý. V jeho očích je však patrná jediná věc – očekávání.*
*Michael se objevuje u vchodu do Síně Dohod v těžké černé róbě, jejíž tmavá látka jako by pohlcovala světlo v okolí. Přesně střižený límec a detaily na okrajích jeho róby naznačují, že jde o oděv šitý na míru pro muže, který si je vědom své pozice a autority. Michael se rozhlíží po místnosti s ostře zkoumavým pohledem, jeho přítomnost vyzařuje neochvějnou sílu a respekt. Oči mu však zůstanou chladné a zamyšlené, bez jediného záchvěvu vřelosti. Jakoby se mezi hosty pohyboval víc jako pozorovatel než někdo, kdo je přišel slavit. V rukou přidržuje okraj své róby, pohybuje se s přesností a lehkostí člověka, který zcela ovládá svůj prostor. Jak prochází místností, zahlédne Joshuu Fairlaw, který už se zabývá konverzací s Yasmine Elderhood. Michael se na moment zastaví, přikývne Joshuovi na pozdrav, ale jeho výraz zůstává nečtený. Jen ve stínu jeho očí je patrné, že se mu nelíbí, jak se celá tahle záležitost kolem volby začíná vyvíjet. Sám tuší, kam volby směřují, a Joshua Fairlaw v roli Inkvizitora pro něj zůstává stejně nepříjemnou, jako nevyhnutelnou skutečností. Navenek však nedává najevo ani náznak svého vnitřního nesouhlasu. Minimálně od něj zjistil, že pozici Konzula získal - netěší se však na jejich spolupráci. Místo toho pokračuje v chůzi, klidný a rezervovaný, a jeho pohled začne bloudit davem, dokud nezahlédne jednoho ze svých synů. Zastaví se poblíž Caleba, který stojí po boku rudovlasé ženy – civilky, kterou Michael okamžitě rozpoznává díky absenci run, ale i tím, že byla neplaceným nájemníkem v jeho rezidenci celé měsíce, zatímco se o ní mělo decentně mlčet. Jeho tvář se zkrabatí nespokojeností a zamračeným pohledem hodnotí Hailey od hlavy až k patě. Přechod mezi očekáváním, že dnes uvidí své syny, a skutečností, že jeden z nich přivedl na takovou událost civilku, ho přiměje zhluboka nadechnout, aby svou nelibost potlačil.* Synu. *Osloví svého mladšího syna chladně a s mírným náznakem zklamání v hlase. *Řekni mi, byl to opravdu moudrý nápad přivést na tento den - civila.* Jeho pohled, zúžený a pronikavý, spočine na Hailey, jako by hodnotil její přítomnost zde se stejnou přísností, s jakou by posuzoval nevítaného hosta. Na tváři mu zůstává strohý, nevrlý výraz, který jasně naznačuje jeho nesouhlas. Po krátkém, ale zřetelném pohledu, který směřuje k Hailey, se Michaelova pozornost vrací zpět k Calebovi. V očích má chladnou autoritu otce, který zvykl být v rodině dominantní figurou a který stále očekává, že jeho synové budou dodržovat jistá pravidla. *Sebastian?* Zeptá se, zatímco pátrá po svém starším synovi pohledem v davu. *Není to snad den, kdy by se měl ukrývat.* V jeho hlase zazní lehký náznak podráždění, jakoby očekával, že na tak důležité události jako je tato budou oba jeho synové neustále na očích a po jeho boku. Jeho pohled zůstává upřený na Caleba, čekaje na odpověď, a zároveň hledá známé rysy Sebastianovy tváře mezi shromážděnými hosty.*
*Kráča pomalím krokom po chodbe vedúcej do Siene dahôd a s nepatrným úsmevom si pripomína deň keď tadialto išla prví krát. Bolo to v deň jej petnástich narodenín keď ju stríko priveidol do Alcante.* /Nič sa tu odvtedy nezmenilo. No... okrem mňa./ *Hovorí si zaťial čo sa blíži k dverám siene. Má na sebe červené spoločenské šaty a topánky bez opetkov. Vlasi má dnes uhlovo čierne. Keď príde pred dvere bze toho abi čokolvekpovedala nechá stráže abi ju prehladali a potom svtúpi do siene. Zastaví pol kroku za prahom a z hlboka sa nadýchne vo sviežom vzduchu ucíti príjemnú vôňu kadidla. Následne sa rozhliadne po sieni. Pritom ju naplní pocit zbožnej úcty ostatne ako vždy keď vstúpi do tejto miestnosti. Honosná výzdoba siene a príležitosť ktorej sa účasní tento pocit len umocnia. Očami rýchlo preletí dav a zaregistruje niekolko známich tvárí ale zatial si nevšimne nikoho s kým bi práve v tejto chvíli chcela hovoriť.*
*Možná by měla mít obavy, možná by se neměla cítit tak v klidu. Ale cítila se naprosto normálně, jako kdyby nešlo o nic jiného než další normální den. Možná za to mohla její povaha pro smyslem pro zodpovědnost a řád. Neměla totiž ráda nepořádek natož zbrklé rozhodnutí. Navíc nebylo cesty zpět ona se pro svou cestu rozhodnula tak byla dnes tady. Lhala by kdyby si nepřipadala jako pěst na oko po boku Caleba, ale jinak to nešlo sama by se do Idrisu nedostala a ostatní neznala natolik aby je o to mohla požádat. Dnešní oděv nechala na doporučení Caleba, jelikož nechtěla působit jako pěst na oko. A tak doufala, že aspoň díky stejnou kroji se jí podaří nepoustat přílišnou pozornost. Pohledem se utrhne k němu. Pokývne hlavou*Já vím. Nebo aspoň mi to přijde jasné, pokud ti nechci působit jako turista.*poví tiše a příliš se nerozhlíží naopak se snaží dívat skrz dav lovců než se příliš soustředit na všechno kolem. I když sál je velice impozantní a její historické srdíčko plesá radostí nad touto pastvou pro oči. Bylo na ní vidět, že dnes není nijak extra výřečná jako obvykle, ale dle ní to je nejlepší volba. Moc nemluvit a nepoustat nežádoucí pozornost. Tohle byl cíl jejího večera. Aspoň byl do doby, dokud jejímu zraku neunikne kdo se k nim blíží. Hawkstone. Doufala, že ho nejbližší době neuvidí, ale omyl. Jako kdyby pár měsíců v Idrisu nestačilo, aby pochopila jedno - není tu vítána. Jak v Idrisu tak v jejich domě. Ale rozhodně Hailey patřila k těm nejtvrdohlavějším lidem pod sluncem a proto nenechala svého syna odvést na neznáme místo bez toho aniž by si zvykl. Taková byla a je. Neopouští členy své rodiny. Při jeho slovech jí beze studu cukne koutek úst do pobavení. Zvedne hrdě hradu a podívá se vzpříma mu do očí. Nic nepoví, ví že by to nebylo moudré, ale rozhodně nehodlá skrývat pobavení nad jeho slovy. Jak moc se snaží najít pochybení rozhodnutí a činech jeho syna. Pokud někdo měl nezdravě moc rozumu v rámci zdravého uvažování řekla by že je to Caleb.*
*Caleb se podívá na Hailey, která se snaží působit nenápadně, a nemůže si pomoci – koutky úst se mu zvednou do drobného úsměvu. Když se objeví jeho otec Michael a pustí se do svých výčitek ohledně přítomnosti „civila“, Caleb cítí, že tahle příležitost vyžaduje klasické podání jeho specifického humoru. Zvedne bradu a otočí se k Michaelovi s uvolněným výrazem, který je naprosto odlišný od otcova zamračeného pohledu.* Překvapení. * Pronesl Caleb s ironickým podtónem a pokrčí rameny, jakoby ho celá tahle situace bavila víc, než by si Michael mohl přát. *Řekl jsem si, že když už tu máme takovou velkou "rodinnou" událost, tak by bylo fajn, kdyby se Hailey podívala na to, jak se slaví. /Nebo spíše, do čeho se chce vrhnout. Po hlavě./ Myslel jsem, že bys ocenil tu exkluzivitu. *Caleb si založí ruce na hrudi a nakloní hlavu, dívaje se na otce se směsicí lehkého úsměvu a výzvy, což byl výraz, který ho už několikrát dostal do potíží, ale on ho nikdy nepřestal používat. Poté stočí pohled na Hailey, která s hrdě vztyčenou hlavou vypadá, jako by se na Michaela chtěla dívat zpříma, a Caleb si v duchu pomyslí, že tohle by mohla být zábava. Koneckonců, když člověk tahá do Idrisu „civilku“, aspoň by z toho mohl vytěžit trochu zábavy. Otočí se zpět k Michaelovi s tím stejným uvolněným úsměvem.* Byl bys raději, kdyby to byl upír? *Jeho výraz zvážní nad vzpomínkou nad Adeline, nicméně prozrazuje, že by si nedovolil udělat takový krok, kdyby nebyl předem promyšlený. Spolek by se měl připravit na přítomnost Hailey, která se chystá projít přeměnou.* Sebastian. Nejspíš se někde přežírá u cateringu a předstírá, že tady není.* Naznačuje, že celá tahle konverzace pro něj představuje jen další kousek ironií nabitého světa Idrisu.*
*Gabriell takýto deň nemohol prirodzene vynechať. Posledné dni trávil v rodinnom sídle, kde sa rodina pripravovala na príchod spoločne. Trúfal si tvrdiť, že posledné generácie boli pevne zomknuté nie len krvou. Ako zvyčajne bol jeho krok tichý, jemný akoby sa strácal v jemných červených látkach, ktoré mu objímali telo. Tušil, že na nich padne nejedno oko, avšak to už bolo dané osudom. Rodové insígnie mu zdobili hruď ale aj rukávy, avšak on nebol ten kto bol v rodine podstatný. Jeho najmladšie sestry, dvojičky dosiahli veku kedy na ne prizrel nejeden mladý lovec. Boli krásne po matke, avšak mali na tvári sebaistotu svojho otca. Sám Gabriell však ešte nevedel, že Chan Wei už má chlapca, ktorý jej ukradol srdce ešte na akadémií. Aj napriek veľkému menu však každý člen rodiny pri príchode do Siene Dohôd mlčal. Gabriell tak prižmúrenými očami pozoroval okolitých návštevníkov. Skutočne nechýbal nik kto v ich svete čokoľvek znamenal. Keby bol mladší určite by sa neotáľal pristúpiť k rôznym hlavám rodu, otvoriť debatu či diskusiu pripliesť sa k náhodným konverzáciám. Avšak dnes? Jeho výrečnosť ubúdala z vekom, a značne ubudla aj s odchodom jeho parabatai z New Yorkského Inštitútu. Okrem učenia a tréningov sa tak prichytil, že rozprával do vetra, aby si pripomenul, ako znie jeho hlas. Neďaleko v dave si povšimol Kylu Grayraven, len kývnutím hlavy naznačí pozdrav a naďalej pristal pri svojich sestrách. Nemohol si však odoprieť myšlienku od šálky čaju.*
*Otočí se směrem k Joshuovi Fairlawovi s jemným úsměvem na tváři, který však nedokáže zcela zakrýt drobné napětí, jež se zaleskne v jejích očích. Její úsměv je vlídný a vřelý, jak je pro ni typické, ale nepatrný záblesk ostražitosti a vnímavosti prozrazuje, že ví, s kým má tu čest. Už dlouho zná Fairlawovu ambici, jeho touhu po kontrole a síle – v určitém ohledu jej chápe, ale zároveň si uvědomuje, že jeho představa řádu může mít nebezpečné následky. Po celá léta byla ona tím klidným hlasem rozvahy a rozumu. A teď stojí tváří v tvář muži, který, jak tuší, má plány, jež mohou tuto rovnováhu narušit. * Pane Fairlaw. *Přivítá ho s lehkým úklonem hlavy, jejíž pohyb je elegantní a přesný, jako kdyby byla sama symbolem harmonie a disciplíny, kterou Spolek představuje. *Jsem ráda, že jste dnes večer zde. V takových chvílích je důležité, aby se představitelé našich rodů sešli pod jednou střechou.*Její hlas je klidný, avšak pevný, a její slova nesou lehkou váhu, která má připomenout hodnoty, na kterých je Spolek postaven – hodnoty, které ví, že Joshua vnímá jinak než ona. Yasmine si dovolí na okamžik prohlédnout jeho výraz. Joshua Fairlaw je muž, který umí skrývat své skutečné úmysly za dokonalým úsměvem a uhlazenými gesty, a ona si je toho velmi dobře vědoma. Přesto ji nepřekvapuje, že na jeho tváři zahlédne náznak uspokojení, který jasně naznačuje, že se Joshua cítí jistě, téměř až vítězně. V jeho očích čte nevyřčená slova o tom, co považuje za nezbytné změny. Změny, které si, jak ona tuší, mohou vyžádat vysokou cenu.* Ano, překvapení jsou dnes jistě na místě. *Odpoví s lehkým nádechem ironie, sotva znatelným pro toho, kdo Yasmine dobře nezná. Její oči se přitom zaměří na Fairlawův výraz, který zůstává nemilosrdně klidný a kontrolovaný, jakoby v sobě již nesl rozhodnutí o osudu všech, kteří ho dnes sledují. Ta bezchybná maska sebejistoty a kontroly působí jako ocelová zbroj.*Nicméně. *Pokračuje Yasmine jemným, ale pevným tónem. *Doufám, že dnes večer všichni společně nalezneme směr, který povede k posílení Spolku. Směr, který nás nebude nutit vzdát se soucitu a úcty k našim závazkům.*Tato slova vyřkne s klidnou rozhodností, dávajíc jasně najevo, že ví, jaké myšlenky a hodnoty stojí za jejím přístupem. Ví, že Joshua by mohl nesouhlasit, že by mohl věřit v sílu spíše než v porozumění, ale ona není ochotná poddat se cestě, která by popřela základní hodnoty jejich světa. Na okamžik přeruší pohled a rozhlédne se po Síni Dohod, jako by hledala ostatní přítomné, spojence, kteří vnímají svět stejně jako ona. Přestože její slova zůstávají neutrální, v její tváři je patrný jemný výraz obavy – nebo možná pouhého připomenutí toho, že moc bez rozumu může vést ke zkáze. Ví, že Joshua má své vlastní představy o řádu a disciplíně, ale ona je tady proto, aby zajistila, že Spolek neztratí svou lidskou stránku.*
*Aj keď nerád sa účastnil tohto dňa, ale predsa len to bola jeho povinnosť, ako člena rady. Nemal práve najlepšiu náladu a nechcelo sa mu hrať s bratom na frašku, pričom samozrejme zaujal svoje miesto po boku svojej rodiny. Pričom pohľadom zdrbával svojho mladšieho brata, pretože sa nevedel spratať do kože. Na sebe mal červený smoking, cez ktorý mal prehodený plášť rady. Oblečenie mu zdobili strieborné insignie a rodový znak. Mal zdvihnutú hlavu, keďže pozoroval, čo sa okolo neho dialo a moc sa mu nechcelo zapájať do diania, keďže to chcel mať čím skôr z krku.* Uži si to v New Yorku. Aspoň konečne môžem ukázať, čo vo mne je. *Počuje slová brata, ktorý rozhodne nemal problém si do neho zabŕdnuť počas toho, ako sa účastnili tejto slávnosti. Ušrnie sa na neho, pričom mu povýšene odpovie tým istým tónom, ktorým si začal aj on.* Tak to toho máš veľa pred sebou. Ale stále nemáš šancu ma dohnať. *Na to ho začne ignorovať, pretože vedel, že dnes nemá náladu na popichovanie sa s bratom.* /Ako keby som išiel do New Yorku dobrovolne./ *Pomyslí si, pričom mu samozrejme padne pohľad na člena rodiny Tsai, ktorý sa tam objavil, ale zatiaľ ho nechával na pokoji. Nemal aj tak v pláne sa s niekým dnes kamarádičkovať.*
*Podarí sa jej nájsť si pohárik nealkoholického nápoja, dnes večer chce mať čistú hlavu, a zamieša sa do davu. Všimne si Caleba a Hailey ale nechá ich na pokoje kedže sa zdá že majú vážnejší rozhovor s Calebovím otcom chvílku ďalej prechádza sieňou keď uvidí vstúpiť Gabriela. Sama pre seba sa pousmeje a vydá sa k svojmu oblúbenému kolegovi. *Ahoj, vizeráš dobre. *Zloží mu kompliment a pohadom preletí mladé ženy pri ktorých stojí.* Dobrí večer. *Pozdravý zdvorilo s miernim prikívnutím. Hneď na to uprie spítaví pohlad na Gabriela ako bi sa pítala či ich predstaví.*
*Gabriellov pohľad len letmo prechádzal po stoloch s občerstvením keď mu do uší preletí pomerne známy hlas. Severský prízvuk, ktorý si Kyla aj napriek času v americkej metropole naďalej udržiavala. Úctivo mu padne hlava na pozdrav zatiaľ čo jeho chrbát nepozná ani náznak hrbenia. Bol to jeden zo zlozvykov, ktorý z neho ešte v mladých rokoch vycepovali. Aj napriek faktu, že Kylu považoval za pomerne schopnú jeho pohľad prebehol po okolí Sály s miernou neistotou. V tomto momente bola jednou z jeho zverencov aj keď by boli vekovo pomerne blízko.* Zdravím Kyla. *Na tvári sa mu vynorí jemný úsmev a rukou jej pokynie k jedlu, o niečo ďalej od jeho sestier. On sám už netúžil budovať politickú kariéru, bol to už mŕtvy sen, ktorý mu z pod rúk uniklo pred rokmi, avšak nechcel týmto spojením pošpiniť svoje sestry. Boli mladé, nádejné a plné života nehovoriac o tom, že v Sále bola už tak ponurá atmosféra. Výber nových vodcov tvoril vrásky na každého čele. Mohlo sa to tak zdať kruté, ale vždy bola jeho rodina a ich meno na prvom mieste.* Neočakával som, že sa tu objavia aj New Yorčania. *Pousmeje sa zatiaľ čo si prepojí dlane a kráča k stolíku s čajmi. Jeho tvár postrádala široké okuliare s hrubými sklami a tak dostal nejden zmätený pohľad od okoloidúcich. Povšimol si aj mladého muža, ktorý už chodil po chodbách v New Yorku. Kvôli jeho absencií sa však ešte nemali šancu plnohodnotne spoznať. Nechal to však na neskoršie jednanie.* Nie, že by som mal nízke mienky o ich zodpovednosti.. *Pokúsi sa o vtip avšak bolo verejne známe, že na jeho humore sa pomaly podpisuje jeho vek.* Ako sa cítite? *Opýta sa opatrne zatiaľ čo ruku natiahne k šálke s čajom.*
*Michael se zamračeně podívá na svého syna, jeho černá róba zdůrazňuje vážnost celého večera, a ještě více kontrastuje s Calebovým ležérním postojem. Calebův ironický podtón a zjevný nedostatek respektu k formálnímu významu večera v něm vyvolává nesouhlas, který není ani trochu zakrytý. Stojí tam se založenými pažemi a jeho pohled sklouzne od Caleba k Hailey, která se snaží vypadat nenápadně, ale Michael ví, že si je její přítomnosti všimne každý, kdo v Síni Dohod má co říct.* Humor si nech na jiné dny, synu.* Pronese chladně, tónem, který jasně dává najevo, že Calebova lehkovážnost v této chvíli není vítána.* Tahle událost má význam nejen pro Spolek, ale i pro náš rod. Hawkstone tu nejsou diváci, ale součást dějin. Dnes se rozhoduje o budoucnosti, a já nemám v úmyslu dovolit, aby ses tomu vysmíval.*Jeho pohled se opět upře na Hailey, tentokrát kriticky hodnotící, jako by se díval na něco, co zcela nezapadá do jeho světa. Povzdechne si, lehce zakroutí hlavou, jakoby tím gestem chtěl vyjádřit svou skepsi nad celou situací.* A co se týče tvé - společnosti. *Pronesl s ledovým odstupem, záměrně nepoužívaje Haileyino jméno, aby ukázal svůj distanc. *Není důvod ji členit mezi nás na takové události, když ještě ani neprošla proměnou. Což, upřímně řečeno, pochybuji, že vůbec zvládne.* Tahle slova pronese bez sebemenšího náznaku empatie či pochopení, jen s tvrdou, chladnou praktičností, která pro něj byla charakteristická. Michaelovi oči se vrátí zpět ke Calebovi, tentokrát se v jeho pohledu objeví něco jako tiché varování, jakoby ho chtěl upozornit na to, že ne všechno se dá odbýt sarkasmem a sebevědomým úsměvem.*
/No tak predstavovanie asi nič./ *Povie si sklamane keď jej Gabriel pokinie k občerstveniu a nasleduje ho. Jeho nie velmi dobrí vtip prejde miernim zdvihnutím kútikov. Potom ale pokrčí plecami. V našom svete existujú dve bojeská. Na jednom sa bojuje čepelami..*úsporním ale velavravním gestom ukáže na selú sieň...* na druhom slovami. Je dobré mať prehlad o tom čo sa deje na oboch. *Vysvetlí a pohladom zaletí k politickej smotánke.* Len tak mimochodom kto sú tie slečni čo ti robili spoločnoť? *Prejde pohladom od politikov a pozrie na Gabrielove sestri.* Hádala by som príbuzné. že? *Poznamená, viberie si zo stola bilinkoví čaj a napije sa. Až potom odpovie na jeho otázku.* Vlastnne je mi dobre. Ak mám pravdu povedať sa tu cítim viac doma než na iných miestach.* Žila som tu od trinástich až kím ma neposlali d oNew Yorku.
*Pokud jí něco dělalo vždy podvědomě vrásky byl to rozhodně jeho otec. Fakt, že její syn bude vyrůstat blízkosti někoho, kdo má v hlavě jen řád a ani špetku empatie. Narozdíl od jeho matky, která se ke svému vnukovi chovala rozhodně vřeleji než by čekala. Ale to neměnilo nic na věci, že i když je matkou jejich vnuka to ONA není vítana. Není ani vítán fakt, že se tu dnes nachomýtá v jeho společnosti. Jeho syna. Měla chuť si promnout kořen nosu, ale neudělá to a ani si nepovzdechne. Bylo by to příliš neformální, příliš troufalé takto na veřejnosti. Namísto toho zachová chladnou hlavu. Nedovolí si ani na minutu změnit postoj těla do lehké nejistoty, nedovolí si ani zrakem mu uhnout. Naopak se zdá, že se ho snaží odhadnout a to taky dělá. Čekala slovní útok, ale opět mířen na Caleba. Jako kdyby tam nestála, bavit se o ní před ní jako kdyby bylo normální. Nebo jako kdyby mu nestála za slova, někdo kdo je mu méněcenný. A možná proto se jí na rtech objeví nenucená lehký a zdvořilí úsměv.*Nemusíte se obávat, že bych narušila Váš velkolepí večer. Pokud by ho něco mohlo zkazit, tak fakt, že mě tu neustále budete označovat za civila. Jen klidně to řekněte hlasitěji ať se ještě víc očí otočí.* pronese pevním hlasem a pak svůj hlas o oktávu sníží, tak aby to slyšel jen oni dva.*Mimochodem, když mátě chuť mluvit o mně tak se mnou. Ne s vašim synem, pokud máte chuť mě urážet tak mě. Ale asi přestávám chápat jedno jsem civil, co vám znepříjemňuje večer a mohl narušit plány nebo civil, co nestojí ani za řeč natož s ním mluvit. Dost si protiřečíte pane Hawkstone.* pronese tonem, který ho varuje. Že ona nebo Caleb jeho cílem rozhodně dnes nebudou. Pohledem se podívá ke Calebovi a zdvořile se dotkne jeho předloktí se slovy.*Nechtěl jsi mi ještě něco ukázat?* nadhodí s nadějí, že její narážku pochopí a věnuje ještě krátkou pozornost jeho otci.* O tom jestli přežiju nerozhodujete vy. Přeji Vám dnes hodně štěstí a co se stane stane se pane Hawkstone.* pokud něco Hailey rozhodně nebyla, tak někdo, kdo ze sebe nechá dělat něčí slabost nebo cíl. Možná jí to Caleb bude mít za zlé, že si dovolila promluvit. Ale nesnesla fakt, že jí urážek zaobaleně a i Caleba.*
To je určite pravda. *Prikývne a hľadí na sálu, tiché šumy, rodinné rozboje, vypnuté hrude.. všetci cítili podstatnosť dnešku. Naladenie spoločnosti bolo vypäté, nehľadiac na rasu či kraj, nefilim sa tomuto fenoménu taktiež nevyhli. Obával sa tak, že skutočný boj ešte len vypukne. Jeho tvár tak na moment zdala byť ako z kameňa, ponorená do myšlienok zatiaľ čo si predstavoval možné situácie čo ich čakajú. Z diaľky sa mohol ponášať priam na nehybnú sochu uprostred galérie, aj keď vzhľadom mal od renesančných diel ďaleko.* Áno, mladšie sestry. Ešte bez manželov takže som ich chcel aspoň na chvíľu ochrániť pred náletmi mladých mužov. *Nejeden rod posielal návrhy k dohodám o sňatku, ich meno malo váhu či už išlo o syna či dcéru. Ich šťastie bolo, že sa nezdalo, že otec sa potreboval prikloniť k dohodám a zatiaľ im nechával voľnú ruku. Lyžicu stočí v šálke a s tichým cinknutím si odpije.* Idris má svoje čaro a vo svojej podstate je to domovina nás všetkých. V tejto dobe jedna z mála vecí čo nás skutočné spája. *Usmeje sa smerom ku Kyle, istým spôsobom ju chcel upokojiť avšak zdalo sa, že žena bola rozvážna, priam chladná.* Máte tu ešte nejaké známosti? *Opýta sa nezáväzne skôr zo zvedavosti, chcel vedieť s kým si miešanka dala dole štíty, ak vôbec pred niekým.* Priatelia z mladých čias?
*Caleb cítí, jak mu tělem projede náhlá vlna šoku, když slyší Haileyina slova. To, že se rozhodla promluvit tak otevřeně a odvážně k jeho otci, mu zanechává pocit jemného sevření v hrudi, jakoby jeho sebejistota najednou zakolísala. Sice si vždycky vážil její síly a odvahy, ale tahle situace byla něco úplně jiného. Toto nebylo obyčejné setkání, nebyla to žádná bezvýznamná debata. Tady stál jeho otec, Michael Hawkstone, muž s nespornou autoritou a vlivem, obzvláště v politických záležitostech Spolku. Beze slova natáhne ruku a jemně uchopí Hailey za zápěstí, palcem jí mírně stiskne. Jeho pohled se na chvíli střetne s jejím, a přestože jeho výraz zůstává vnějškově klidný, oči jí jasně signalizují – "Ticho. Teď ne." Otočí se k otci, snaží se potlačit jakýkoliv náznak nervozity a přistoupí k věci s pečlivě voleným klidem, tentokrát bez obvyklého humoru. Protože pod povrchem té ledabylé, flegmatické vrstvy, se nachází i jeho inteligentní a diplomatická schránka, nakolik si ji schovává pro chvíle, jako je právě tato. Calebův pohled se přesune zpět k Hailey na krátký okamžik, ale pak se opět zaměří na svého otce, jeho oči jsou chladné a vypočítavé. Caleb ví, že politická hra jeho otce je komplikovaná, ale pokud tu má stát a hájit svá rozhodnutí, udělá to s rozvahou a jistotou.* Každý nový nefilim je pro nás přínosem, zvláště v této době, kdy se náš svět mění. Možná bychom se všichni měli zamyslet nad tím, co to znamená mít někoho, kdo je ochoten obětovat vše, aby se stal jedním z nás.* Calebův hlas je pevný, ale ani na okamžik neztrácí svou diplomatickou zdrženlivost. Ví, že teď není čas na projevy odvahy nebo vzdoru. Ví, že jakékoli jeho slovo může Hailey stát její budoucnost jako nefilim, pokud se nevyjádří opatrně.* Koneckonců. *Dodá Caleb, jeho tón je nyní měkčí, ale stále vážný.* Možná by ses měl zamyslet nad tím, kdyby to nebyla ochotna podstoupit. A projevit přinejmenším uznání, když ne vděk, že riskuje svůj krk za vyžehlení mých přešlapů a pověst tvého odkazu. *Jeho slova zůstávají viset ve vzduchu jako jemná, ale zároveň neodbytná výzva. Caleb ví, že nebude snadné změnit otcův názor, ale udělal vše, co bylo v jeho silách, aby ho přiměl vidět Haileyinu přítomnost jako akt statečnosti a nikoliv hanby.*
Nezáleží na tom kde sme sa narodili tu sme vždy doma. Jediné miesto kde sa nemusíme pred nikím skrívať. *Prisvečí na jeho slová o domovine a napije sa čaju.* Mám tu stríka ale na oslave nieje. Tieto naškrobené párty ako tomu hovorí niesú nič pre neho. Inak tu mám niekolko známich kolegov zo služby ale to sú len kolegovia. *Odpovie a hneď na to musí potlačiť zachichotanie keď sa znova pozrie ku Gabrielovím sestrám. Práve sa k nim pripojila dvojica mladíkov- Zdá sa že vo svojej úlohe garde trochu zlihávaš. *Podpichne ho.*
*Aj napriek svojim vlastným slovám sám nemal príliš silný vzťah k Idrisu. Prirodzene išlo o krajinu na ktorej mu záležalo avšak pri výbere medzi Inštitútom v ktorom vyrastal a Idrisom jeho voľba by bola nadmieru jasná. Peking bol pre neho záchranné hniezdo, priestor kde vždy počul na chodbách ľahký smiech svojej rodiny a sestier. Teraz keď bola jeho staršia sestra Li Fang matkou po novom sa objavovali aj zvonivé hlásky detí, novej generácie rodiny Tsai. V tomto smere mal isté svetlé nádeje do budúcna, dúfal, že budú schopní im zaistiť život, ktorý si zaslúžia. Pri pohľade na sálu však v tomto tvrdení strácal sebavedomie.* Neviem či by som dnešok nazval práve.. party. *Narovná sa a dopije šálku čaju. Nebol najlepší avšak gurmánstvo ani neočakával.* Už sú sebestačné, predpokladám, že si tú chvíľu svoje sukne obránia aj samé. *Pousmeje sa a prezrie si dvojicu chlapcov.* Ešte sami nevedia k čomu skutočne pristúpili. *Vydrie sa mu z hrudi chrapľaví smiech, pokiaľ niekto v ich pokolení bol ten typ čo by sa bezmyšlienkovo natiahol rukou k úderu boli by to práve ony dve. Len potichu tak pozoroval ako chlapci so stiahnutými chvostami odstúpili a šli radšej k jedlu.* Moja prítomnosť bol asi len prejavom nadbytočnej opatery. *Prizná a pozrie sa smerom k rodine Hawkstone, ktorá sa zdala, že prišla do úzkych.*
*Lotty bola presvedčená, že sa bude musieť zúčastniť tejto ceremonie. Ale tak predsa len sa zúčastní, predsa len to bola jej povinnosť aby sa toho zúčastnila. Mala na sebe čierne šaty, pričom sa snažila pôsobiť, že tam patrí. To že ešte nemala tak vysoké sebavedomie moc nepomáhalo. Akadémia ju vyškoli, že lovci sú nafúkaný a lepšie je pritakať ako sa púšťať do vojny, ktorú by človek prehral. Vojde do Haly trochu neskôr, pričom dala aspoň Sebastianovi vedieť, že sa trochu bude potĺkať, ale nebude robiť blbosti alebo provokovať. To rozhodne nemala v pláne. Trochu sa potĺka pri občerstvení, pričom sa nejako dostane do blízkosti. Caleba s jeho otcom a Hailey, čo fakt dobrá kombinácia nebola. Trochu si vypočuje ich rozhovor, čo smeroval veľmi zlým smerom.* /To neznie moc dobre./ *Pomyslí si a trochu uvažuje, či tam ísť a pomôcť alebo počkať na Sebastiana. Nakoniec sa rozíde ich smerom.* Dobrý večer. *Povie všetkým trom, pričom sa rozhodne, trochu tváriť nezaujato, pretože vie, že by moc zasahovať nemala.* Ďakujem, že sa môžem účastniť tejto udalosti. *Povie smerom ku Michaelovi, pričom sa obráti smerom k Hailey a chytí ju za ruku.* Nechceš si ísť so mnou prezrieť sál? *Opýta sa jej a naznačuje jej, že je lepšie vypadnúť nech to viac nezhorší.*
*Vstoupí do síně dohod a ihned ji zasáhne tíživá atmosféra týhle prestižní události. Brzy si uvědomí, že nemá čas ztrácet se v obdivování dekorací, který ani po kotníky nesahají těm magickým ve Faerii…. Zhluboka se nadechne a drží si pohled upřený přímo před sebe, aniž by přitahovala pozornost…. ví, že by měla zůstat co nejvíc neviditelná. Vlasy má v jednoduchým upnutým culíku. Její černá uniforma lovce stínů bez symbolů či znaků rodu se odlišuje od ostatních, který nesou znak svého rodu s hrdostí a elegancí. Cítí jak se její hruď svírá strachem, ikdyž má svůj výraz pod kontrolou. Hlavou jí probleskují různý myšlenky o tom, koho zde možná potká … spojence i protivníky. Postaví se poblíž jedný z bočních stěn, kde stojí v ústraní, ale stále má dobrý přehled o celý síni. Vidí jak se hosti jemně klaní a potřásají si rukama a konverzují v tlumených hlasech. Nechce na sebe přitáhnout pozornost…. Je tu jen jako formální reprezentant, voják, aby vyjádřila diplomatickou přítomnost a tím splnila povinnost vůči Spolku. Ikdyž stojí v pozadí, její smysly jsou napnutý k prasknutí. Každý pohled, každý pohyb, každý závan vůně kadidla v ní probouzí pocity nejistoty.. A zároveň ví, že zde nesmí udělat chybu. Zůstává teda stát ve stínu, napůl skrytá, s očima upřenýma na přítomné a připravená rychle reagovat, pokud by si její přítomnosti někdo všiml.*
Hej skôr sa to podobá na mínové pole. Prisvedčí a same si je plne vedomá napetia v miestnosti ktoré by sa dalo krájať a čím dalej tím hustlo. Starí odchádzajú... prejde pohladom na konzulku a inkvizitora ...a noví prichádzajú. Len kto tí noví asi tak budú? Spíta sa skôr rečnícku otázku. Jej úvahy nahlas preruší až Gabrielov smiech a rýchlo ju vráti do diania okolo. Keď vidí ako chalani odchádzajú musí sa ich sklamaním tváram sama zasmiať. Jej pozornosť však rýchlo upúta niečo iné. Čo myslíš o čom tam hovoria. Starý Hawkstone sa tvára akoby ho mal trafiť šlak. Ukáže bradov smerom kde stoja Caleb s Hailey a jeho otcom.
*Michael se zamračeně podívá na Caleba, jeho výraz zůstává tvrdý, avšak v očích se na okamžik mihne náznak uznání. Calebova diplomatická odpověď ho zřejmě přiměla alespoň trochu přehodnotit svůj přístup. Přesto jeho pohled sklouzne zpět k Hailey, a ten dřívější náznak měkkosti se ztratí v chladném záblesku nedůvěry. Michael ví, že jakékoliv slabosti nebo nedostatky v rámci nefilim komunity nejsou jen osobní problémy, ale mohou se rychle stát hrozbou pro celý Spolek. A přestože Calebova slova ocenil, Haileyina troufalost mu stále leží v žaludku.*Synu.* Začne pomalu, jeho hlas je hluboký a pevný, jakoby každé slovo mělo svou vlastní váhu.* Tvá slova mají svá opodstatnění.* Na okamžik se odmlčí a pohled jeho ostrých, ocelově modrých očí přechází z Caleba na Hailey. Pokud v jeho výrazu byla chvíli předtím nějaká měkčí emoce, nyní je pryč, nahrazená chladnou profesionalitou a možná i náznakem pohrdání. *Ale. *Jeho hlas je nyní o poznání tvrdší, zaměřený přímo na Hailey. *Každý, kdo se chce stát nefilim, by měl také znát své místo. Zůstat pokorný. Uvědomit si, co to obnáší – přijetí Spolku, plné oddanosti jeho kodexu a pravidel.* Podívá se na ni s pohledem, který by snadno mohl přimět i ty nejodhodlanější k pokusu o ústup.* Naše řady jsou už tak dost narušené pochybnostmi a politickými hrami, nepotřebujeme další potíže.* Přesune se zpět ke Calebovi, lehce přikývne, jakoby chtěl naznačit, že jeho argumenty byly slyšeny a že jsou určité věci, které uznává. Nicméně jeho tvář zůstává napjatá a jeho pohled neústupný. Poté, aniž by se na Hailey ještě jednou podíval, přejde dál, jeho pohled upřený do davu, jakoby hledal někoho jiného, komu by se mohl věnovat. Zejména ve chvíli, kdy je rozhovor narušen mladou nefilim, o které zatím slyšel poskrovnu, a která se zdá být s Hailey známá. Pouze ji přívětivě přikývne na pozdrav a nechá dámy dámami.*
*Nemohla to nechat být, nemohla být zticha šoupat nohama. Ne ona musela zas otevřít tu svoji neukázněnou pusu a říct pravdu, i když to ví všichni přítomní. Sakra. Nemohla své slova vrátit zpět, nemohla se začít ani omlouvat. Jen by to tím mohla zhoršit a dle výrazu Caleba pochopila jak chyba to byla a možná proto poraženecky klopí pohled. Lehce a ošije a lehce couvne o krok zpět. Semkne rty do úzké linky. Pochopila kde je její místo a mělo by být. Vzadu a v tichosti. Nedovolila si ze svých úst vyřknout další slova, ani ve chvíli kdy jeho otec opět promluvil. Kdy vlastně jí s jasným uvědoměním Caleb zachránil tu její civiliskou zadnici před problémy, které mohli nastat, ale ani to neznamená že všechny problémy jsou vyřešeny. Můžou být řešeny později. Její nepokora a drzost. Zatne čelisti a tiše poví.*Máte pravdu Pane Hawkstone.* vic nepoví. Jen Caleb vedle ní mohl slyšet jak skřípe tiše zuby, aby držela jazyk za zuby. Ale neštěstí přijde Lotta, aby jí zachránila z této dusné atmosféry.*Ráda, děkuji. poví a přidá se k ní mezitím se zdvořile s obouma rozloučí a přidá se raději k Charlott. Kdy jsou dost daleko od nich tiše poví. *Můžeme o tomto incidentu s nemluvit nebo dělat, že nebyl? Vím, že to byla chyba.* vydechne tiše. Jenže když šlo o Tobiase nebo Caleba jednoduše nepřemýšlela racionálně a to byl její problém. Který by mohl v budoucnu přerůst v pohromu.*
*Seojun svojho brata ignoroval, keďže sa ho snažil vyprovokovať k bitke, ale on o ňu nemal záujem. Nie na verejnosti. V súkromí si mohli robiť, čo chceli, ale na verejnosti sa mali obaja chovať, tak aby neboli moc zlý. To ale neplatilo u jeho brata Sang-wona, ktorý rozhodne mal v pláne ho vyprovokovať.* Ako keby si bol v niečom lepší. *Ofrkne mu jeho brat, pričom sa na neho Seojun iba pozrel, že ho naozaj zaškrtí, ale oprie sa do nich ich mladší brat.* Prestaňte s tým. Tu nie. *Pričom Seojun mu len kývne, že chápe a nechá to tak. Tým sa ale jeho pohľad uprie na lovca, ktorý určite nechcel byť videný, pretože sa schovával v tieňoch. Čo pre neho pôsobilo oveľa viac nepríjemnejšie ako rozhovor s rodinou. Kývne rukou, pričom sa vyberie smerom k žene, ktorá celkom určitý čas spôsobila rozruch. Počul o nej a aj vedel ako vyzerá, keďže sa o také veci musel zaujímať, keďže mu ich hodili na krk. Povzdychne si a prihovorí sa Grace, keďže moc dobre neurobila, že sa objavila takýmto štýlom.* Schovávať sa je hlúposť, keď všetci vedia ako vyzeráte. *Povie jej, pričom upozorní na to, že to nebol dobrý nápad.* Lepšie by im bolo ukázať, že ste niečo dokázala. *No aj keď možno hej, ale pre neho to nič neznamenalo. Zovrie pery, pričom ich ohrnie, pretože tu skutočne nie je rád.* /Radšej by som lovil démonov, ako sa baviť na takomto mieste./ *Pomyslí si, pričom sa venuje opäť Grace.*
*Caleb se v duchu uvolní, když Hailey pochopí jeho jemný signál a nakonec ustoupí od dalších slovních výměn. Uleví se mu i nad tím, že jeho otec – přestože pevný a neústupný – nemá zcela zavřené oči a uši vůči argumentům, které mu předložil. Přinejmenším byl ochoten Calebova slova zvážit, což nebylo vždy samozřejmostí. Caleb si na okamžik dovolí letmý úsměv, když vidí, jak jeho otec pokračuje dál ve své neústupné cestě za kontrolou, zatímco Charlotte mezitím odvádí Hailey někam stranou. Než se však stačí plně uvolnit, všimne si, že jeho otec stále něco – nebo spíš někoho – vyhlíží. Caleb přejede pohledem po místnosti, zvědavě se rozhlíží, aby zjistil, koho to otec hledá. V ten moment mu zrak sklouzne na postavu, kterou by za normálních okolností snad ani nevnímal, kdyby nebylo její podoby, která mu připadá až příliš známá. Grace. Myslel si, že je mrtvá. Že zmizela navždy, když před rokem beze stopy zmizela a po ní nezůstalo jediné hlášení ani zpráva. Myšlenka, že je Grace naživu, v něm okamžitě vzbudí zmatek a rozhořčení. Bez dalšího zaváhání zamumlá směrem k otci, aniž by čekal na jakoukoli odpověď.* Pokud mě omluvíš.* Otočí se a okamžitě zamíří směrem k Grace, pohyb rychlý, ale kontrolovaný. Jak se přibližuje k postavě, kterou považoval za mrtvou, jeho kroky se zpomalují, jakoby si stále potřeboval ujasnit, jestli to, co vidí, je skutečné nebo jen nějaký podvod. Jakmile k ní dorazí, zastaví se a jeho hlas je pevný, ale skrývá v sobě nevyřčený hněv a zmatek.* Myslel jsem, že jsi mrtvá.* Pronesl bez jakýchkoli okolků, přičemž jeho oči prozrazují směsici otázek, které se mu hromadí v hlavě. Stále udržuje svůj obvyklý klidný tón, ale je zřejmé, že tahle situace ho zasáhla hlouběji, než by chtěl dát najevo.* Co tu děláš? Kde jsi byla celý rok? *Zadívá se na ni, jakoby se snažil vyčíst odpovědi přímo z jejího pohledu. V tom afektu naprosto přehlédne, že byla doposud zapředena do konverzace s novým přírůstkem Institutu, kterého ještě neměl příležitost osobně přivítat.* Omlouvám se za mou nezdvořilost. *Kývne na podzrav Yeomovi, ale v tento překotný moment se nezdá vhodný na formální představení.*
*Lotty sa pousmeje na Hailey, pričom vie že nebolo jednoduché sa postaviť niekomu takému. Sama to zažila a tiež sa moc nezachovala milo pred radou. Zatiaľ čo Hailey mala iba problém s Mikailom, tak Lotty sa pustila do inkvizitora, čo bolo oveľa horšie. Pokrúti hlavou a povie jej.* Spravila som väčšiu blbosť, takže viem aký je to pocit. *Povie jej, ale nehovorí nič, čo by jej pomohlo.* Môžem niečo poradiť? *Navrhne jej.* Lepšie je si to myslieť v hlave, pričom sa chovať priamo naopak. To som sa naučila na akademii, kde som mala problém s inými lovcami. Slová nie vždy všetko vyriešia, keď sú povedané v hneve. *Povie je, pričom aj ona si začala dávať pozor na to, čo hovorila.* Ako keby to neexistovalo. *Povie jej s úsmevom, pričom zmení tému.* Dáš si niečo na pitie? To pomôže, aby si si nevšímala pohľadov, ktoré sa upierajú. *Sama ich nemala rada, pričom pár členov rady sa na ňu pozerali, keďže ju spoznali z jej riešenia, ktoré nebolo moc príjemné. Radšej sa im vyhýbala.*
*Podívá na Seojuna který k ní právě přišel a zdá se být milý... a pokusí se potlačit svojí nepřirozenou nervozitu. Zhodnotí ho rychlým pohledem a uvědomuje si, že má bystrý zrak a očividně mu nic neuniká. Na jeho slova o schovávání odpoví mírně odtažitým, ale přátelským tónem.* Díky za radu. *Řekne s malým úsměvem a krátce kývne, jakoby si chtěla udržet odstup, ale zároveň ocenit jeho upřímnost.* Jen plním své povinnosti… ale máte pravdu, možná bych ...* V tom však její pohled sklouzne ke Calebovi, který se k nim blíží rychlým, avšak kontrolovaným krokem. Ihned si všimne, že nevypadá vůbec spokojeně. Srdce se jí trochu zrychlí, protože si není jistá jak tahle nečekaná konfrontace dopadne. Jeho pohled je pevný, ale v jeho očích zahlédne něco hlubšího ... rozhořčení, možná i zmatek. Když je Caleb u nich, zhluboka se nadechne a rychlým pohledem se podívá na Seojuna čímž Calebovi naznačí, že tahle konverzace možná není vhodná pro další uši. Když Caleb pronese svoje první slova bez obalu, což ji zasáhne, odpoví s lehkým nádechem sarkasmu a pokousí se odlehčit situaci.* Taky tě ráda vidím. *pronese s trochu ironickým úsměvem, i když uvnitř cítí napětí.... Calebova reakce ji trochu znervózňuje, ale doufá že si uvědomí, že teď nemůže být zcela otevřená.. že nemůže mluvito ničem nahlas. Její pohled zůstává na něm upřený, tichá prosba o pochopení, že svoje slova nemyslí vážně.*
*Joshua se na moment zastaví, když mu Yasmine Elderhood odpoví, a jeho rysy zůstanou klidné, přestože v jeho pohledu probleskne náznak pobavení. Jeho ústa se zformují do jemného úsměvu, který však působí stejně chladně a odtažitě, jako by byl z mramoru. To, jak Yasmine promlouvá o síle a důstojnosti, jej jen utvrdí v jeho přesvědčení, že Spolek potřebuje výraznou změnu – a to především v tom, co se týče přístupu k podsvěťanům. Vidí v jejích slovech sentiment a falešnou víru ve staré hodnoty, které podle něj již dávno ztratily na významu. Zaregistruje i osobu, o které slyšel. KYLU Grayraven.* /Ohavnost./ *Joshua si dovolí krátký pohled na Kylu, jeho tvář se zkroutí do znechucené grimasy. Jeho oči však zůstávají klidné, téměř ledově chladné. Pomalu, jako by si vážil každého slova, odpoví.* Ctihodnosti. *Řekne s pokorným skloněním hlavy, ale jeho tón je lehce ironický, jakoby jen přehrával roli zdvořilého účastníka ceremonie. *Vaše slova jsou opravdu inspirativní. Odpovědnost, důstojnost, soudržnost – to jsou krásné ideály. Nepochybuji, že pro Spolek a naše budoucí vůdci budou mít význam. *Jeho úsměv se rozšíří, ale oči zůstávají tvrdé, jakoby si plně uvědomoval, že jeho skutečný názor by mohl vyvolat u Yasmine nepříjemné reakce.* Ovšem někdy je třeba jít ještě o krok dál. *Dodá tiše, jeho hlas má v sobě téměř hadovitý tón. * Někdy nestačí držet se pouze starých hodnot. Musíme si připustit, že svět se mění, a musíme být připraveni reagovat, abychom nebyli zaskočeni. Spolek potřebuje vedení, které je připraveno čelit novým výzvám a přetvářet staré struktury tak, aby sloužily našim skutečným potřebám.* Joshua si dá záležet, aby jeho slova nezněla jako otevřený útok na její víru ve stabilitu a tradiční hodnoty, přesto v jeho řeči zaznívá náznak kritiky, tak jemný, že ho nelze snadno vyčíst. Na okamžik se rozhlédne po Síni Dohod a v duchu si představí, jak by vše mohlo být jiné pod jeho vedením. Jeho pohled zůstane na okamžik na Calebovi, ačkoli se zdá, že mladý Hawkstone má vlastní problémy, jak se zaměřuje na ženu, o které Joshua též slyšel, po svém boku.* Dnešek je však o oslavě. *Řekne s mírným úsměvem, jakoby jen mezi řečí. Jeho hlas se vrátil k vlídnému tónu, který může na povrchu působit laskavě, avšak každý jeho detail zrazuje chladnou vypočítavost. *Doufám, že dnešní večer Spolku připomene, že pravá síla nespočívá jen v jednotě, ale také v neústupné vůli přizpůsobit se. Možná právě proto máme dnes tuto příležitost setkat se a oslavit - změnu.* Joshua přikývne Yasmine jako na závěr své řeči, přičemž jeho pohled je neproniknutelný a bez přímého výrazu – jen ledový klid a chladná jistota muže, který má vše naplánované do posledního detailu. Ví, že Yasmine nemá ponětí, jak daleko je ochoten zajít, aby Spolek vedl směrem, který on považuje za správný.*
*Bolo to už dlho, čo nevidel svojich kolegov z New Yorku, ale vedel, že dnešným dňom nastal čas sa vrátiť. Aj tak sa stretnutia zúčastniť musel, takže sa aj s celou rodinou vychytali, načo sa presunuli do Idrisu cez blízky portál. Po svojom pravom boku mu kráčal mladší brat, po ľavom mladé dievčatko menom Luna, ktorú si Sunil adoptoval potom, čo jej rodičia zahynuli v boji. Zvyšok rodiny kráčal pred nimi alebo za nimi, keď do hlavnej miestnosti vošli. Hneď pozeral, či niekde nezahliadne niekoho, koho z Ameriky pozná, ale zatiaľ sa držal v úzadí pri rodine. Nervózne si povzdychne, a prehrabne si prstami skrátené vlasy.*
*Do siene vstúpil s mysľou vyostrenou a pohľadom, ktorým by možno aj vraždil, keby sa to dalo. Nie je znova pripravený na tieto formality a očakávania, hlavne nie po sklamaniach, ktoré dokázal vytvoriť nie len lovcom, ale aj rodine. Možno to znie, že príliš dramatizuje, ale ťažoba volieb a celého tohto veľkého slávnostného stretnutia robí aj z obyčajnej diskusie dramatický výstup v divadle. Vie, že musí mať istý krok, bradu zdvihnutú a sledovať, počúvať, vnímať svoje okolie. Vyhýbal sa pri tom pohľadom, ktoré by mu mohli priviesť nechcenú spoločnosť, keby s nimi nadviazal očný kontakt. Jeho červené sako s čiernym rolákom pod tým, sú pomaly ako kazajka, z ktorej sa chce vyškriabať a vrátiť sa do svojich pohodlných kožených topánok a tréningovým paliciam. Pri tom, aký veľký muž to je, snaží sa nevynikať, a skoro mu to aj vychádza, nebyť toho, ako zahliadne CALEBA a HAILEY a jeho reakcia je skoro až počuteľná, pretočiac očami do strany. Radšej tak sleduje hlavné body diania a tak nejako si v hlave celý ten čas preberá, kto bude následovník a čo to zmení. Či vstupujú do temnej éry, alebo tej zlatej. Či budú veci pri starom, alebo sa úpadok Spolku o to viac urýchli. Nie je si istý, koho chce vidieť v pozícii Inkvizitora a Konzula, ale je jasné, že to môže zmeniť príliš veľa vecí, na ktorých teraz stoja jeho dni. A či sa ako člen Rady bude musieť podriaďovať horším mysliam, než stretol doteraz.* /To ešte len uvidíme. Každopádne čo by malo byť, tak sa stane./ *Napadne mu, snažiac sa udržať svoju pozornosť iba na jednom bode, nerozptyľovať sa spoločnosťou, okolím, alkoholom, alebo samotnými myšlienkami, čo mu ako bláznivé skáču do hlavy.*
*Yasmine se mírně pousměje, když Joshua dokončí svou řeč. Na okamžik si ho pozorně prohlédne, její oči jsou klidné, avšak v jejich hloubce se skrývá sotva znatelný stín nelibosti. Jeho slova o změně, o přizpůsobení, jí zanechávají mírnou pachuť. Ví, že Joshua bude za okamžik vyhlášen jako nový Inkvizitor, a přestože vždy respektovala rozhodnutí Rady, tato konverzace ji rozhodně nepřesvědčila o tom, že by mu s radostí předávala otěže moci. S diplomatickým úsměvem nakonec přikývne.* Pane Fairlaw. *Pronese zdvořile, její hlas je jemný a klidný. *Vaše slova jistě budou rezonovat v nás všech. Děkuji vám za váš pohled.* Na okamžik skloní hlavu v pozdravu, poté však o krok ustoupí a rozhlédne se po Síni Dohod. Cítí, jak se v místnosti pomalu usazuje očekávání, napětí visí ve vzduchu, jako by všichni přítomní tušili, že významný okamžik je na dosah. Zhluboka se nadechne a vědomě si zachová klidnou, vlídnou tvář, zatímco se vydá směrem k čelu ceremonie. Jakmile dorazí na pódium, gestem ruky si vyžádá ticho a všechny oči se okamžitě upřou na ni. *VÁŽENÍ ČLENOVÉ SPOLKU. *Začne klidným, ale autoritativním tónem, který má moc upoutat každého v místnosti. *Děkuji vám všem, že jste dnes zde, abychom společně oslavili významný okamžik v historii našeho Spolku. Stojíme zde jako zástupci všech rodin nefilim, sjednoceni v naší misi chránit tento svět před temnotou, která ho ohrožuje.* Yasmine se krátce odmlčí, nechává svá slova doznít a sleduje, jak přítomní napjatě naslouchají. *Pozice Konzula není jen funkcí nebo titulem, ale především závazkem, který jsem přijala s hlubokým respektem k našim hodnotám, k našemu odkazu. Všichni jsme zde proto, že věříme v sílu Spolku, v loajalitu, kterou jsme přísahali, a v závazek chránit svět, i když to znamená, že často musíme čelit nepředstavitelným výzvám. *Její pohled jemně sklouzne po všech přítomných a na okamžik se setká s očima Joshuovy, než se vrátí zpět ke všem ostatním. *Nefilim nejsou silní jen svou oddaností, ale především jednotou, kterou máme navzdory všem rozdílům mezi námi. Ať už jde o odhodlané bojovníky z Institutů nebo o moudré členy Rady, každý z vás zde představuje důležitou část našeho společenství. Snad mohu v této chvíli říct, že život ve službě Spolku v pozici Konzula nebyl pro mne pouze povinností, ale především ctí. *Yasmine znovu přikývne, její pohled se zaleskne náznakem slz, avšak její hlas nabere opět sílu, když přidá závěrečná slova. *Dnes však je čas, abychom se ohlédli za tím, co jsme dosáhli, a přivítali ty, kteří nás povedou vpřed. Než ale oznámím výsledky, ráda bych předala slovo našemu Inkvizitorovi, Mikaelu Rougerenardovi, aby s vámi sdílel svá závěrečná slova. *Yasmine se otočí směrem k Mikaelovi Rougerenardovi a lehce pokyne rukou, aby jej pozvala na pódium. S nepatrným úsměvem na rtech ustoupí stranou, uvolňujíc mu místo, a se zdvořilostí ho vyzývá, aby nyní promluvil před všemi přítomnými.*
*Pobavene ju sleduje, pretože vidí, že je nervózna a jemu je to absolútne jedno, z ktorého dôvodu to je. On jej ale nedával radu. Lovci boli supi pripravený kohokoľvek zdrbať, keď nevyhovoval podmienkam. Má byť pripravená na to, že lovci ju nenechajú na pokoji. Nie keď vedia aké riziko predstavuje. On si to veľmi dobre uvedomuje, preto sleduje jej reakcie a slová, ktoré mu potvrdzovali, že sa nehodila k nim. Bola jednou z nich, ale nemala to chovanie, ktoré by potrebovala.* Povinnosti sú jedna vec. Ja som tu tiež z povinnosti a nebavím sa vôbec. *Povie jej, pričom keď sa pridá Caleb je mu jasné, že si to ešte viac užije, pretože jej chovanie sa zmenilo ešte viac. Ak nechcela ukázať, že niečo spolu mali, tak to nemala robiť tak okato. Jej ironický pozdrav ho dostal. On len kývne takisto na pozdrav Calebovi, ale rozhodne sa odmietne pohnúť preč.* /To vyzerá ako nejaké drama. Ako keby som pred chvíľou neodišiel z jedného do druhého./ *Pomyslí si a na jej výraz len mykne plecami.* Nie na darmo má väčšina Soulských lovcov neznáša. *Povie.* Ja nie som práve z tých najmilších. *Pričom jeho pohľad sa zmení na chladný, aký mal obvykle. Od jeho smrti parbataia nebol práve osobou, s ktorou by ste chceli spolupracovať. Hlavne bol nepríjemnejší ako obvykle.* Je jedno kto bude konzul. Aj tak sa nič nezmení. *Povie vlastnú poznámku, keď sa otočí smerom, kde rozprávala aktuálna konzulka, ktorá už ňou čoskoro nebude.*
*Rougerenard klidným, avšak autoritativním krokem přistoupí k pultu. Stále ve své charakteristické šedé róbě, která se díky světlu vrhá do různých odstínů, se postaví před shromáždění a rozhlédne se po Síni Dohod. Jeho oči, chladné a pevné, přejedou přes řady nefilim a zástupců hlavních rodů. Mikael vždy věřil v pevnou ruku, v neústupnost a v sílu, a jeho výraz to odráží. Pomalu si rozloží své poznámky na pult, vyrovná je a po krátké odmlce začne číst připravený projev.* Dámy a pánové, vážení členové Spolku.* jeho hlas je pevný a důstojný, nesoucí se místností s naprostou jistotou. *Než začnu, rád bych poděkoval naší ctěné Konzulce, Yasmine Elderhood, za její laskavá slova a především za její neúnavnou službu Spolku. Vím, že ve své roli působila s důstojností a oddaností, kterou mnozí z nás obdivují. *Jeho oči na okamžik spočinou na Yasmine a přikývne jí s výrazem respektu, poté se však jeho pohled opět upře na shromáždění. *Dnes stojím před vámi, abych se rozloučil s pozicí Inkvizitora, funkcí, kterou jsem nesl s hrdostí a vědomím hluboké odpovědnosti. Sloužit Spolku v této roli bylo nepochybně jedním z nejdůležitějších a nejnáročnějších období mého života, ale také obdobím, které mi přineslo obrovské uspokojení a příležitost postavit se před výzvy, které zpevnily naši komunitu. Přede mnou dnes stojí vznešení potomci naší tradice, a když se ohlédnu zpět na dobu svého mandátu jako Inkvizitora, nemohu necítit hlubokou hrdost na to, co jsme společně dokázali. Jsem hrdý na jméno rodu Rougerenard, který nesl tuto zodpovědnost s odhodláním a bezchybností, jaká se od nejstarších linií nefilim očekává.* Jeho hlas je pyšný jako páv, téměř triumfální, když pokračuje dál.* Za mého mandátu jsme stáli pevně a neústupně tváří v tvář mnoha nebezpečím. Podařilo se nám porazit víly v Zimní válce – konfliktu, který mnozí považovali za nevyhnutelný – konfliktu, který si žádal pevnou ruku a neústupnost vůči kompromisům. To bylo mé rozhodnutí a mé kroky, které vedly k tomu, že naše řady zůstaly silné a neporušené. Také jsme obstáli v těžké zkoušce během démonické nákazy, známé mezi lidmi jako COVID-19, která zasáhla celý svět. A přestože démonická přítomnost ohrožovala náš svět více než kdy jindy, byl to můj přístup, mé směrnice, které zajistily, že se Spolek nevzdálil od své mise. Zajistili jsme, že každý nefilim věděl, co má dělat, a že neexistuje prostor pro chaos.* Mikael se na okamžik odmlčí, jakoby chtěl nechat svá slova doznít v myslích všech přítomných. Jeho hlas se nyní zdá být téměř radostný, když mluví o své vlastní roli v historii Spolku, nechává svou osobní hrdost probublat na povrch. Jeho oči se setkají s pohledy některých přítomných, a v jeho výrazu je cosi výhružného – jako by se opovažoval kohokoliv z nich zpochybnit jeho zásluhy.* A nyní, s vědomím, že jsem splnil svou povinnost na nejvyšší úrovni, předávám slovo zpět naší ctěné Konzulce, Yasmine Elderhood, aby oznámila výsledky této významné volby. Ať Spolek pokračuje v síle, kterou jsem mu po svém odchodu zanechal.*Ukloní se formálně, jeho oči stále plné pýchy, a ustoupí stranou, přičemž jeho výraz jasně říká, že tento okamžik považuje za své osobní vítězství a že jeho odkaz v Spolku bude trvat navždy. S těmito slovy ustoupí o krok zpět, lehce se ukloní a uvolní pódium Yasmine Elderhood, zatímco jeho pohled zůstává přísný a nesmlouvavý. Mikael Rougerenard ví, že nastává nový čas, ale v jeho srdci zůstává hluboká hrdost na vše, čeho dosáhl během svého mandátu.*
*Yasmine Elderhood sleduje, jak Mikael Rougerenard dokončuje svůj proslov a s pýchou a triumfem ustupuje z pódia. Když si s ním vyměňuje místo, její klidný, diplomatický úsměv zůstává nedotčený, ale v jejích očích se mihne stín pochybností. Nepřekvapilo ji, že si Mikael přisvojil zásluhy za každý triumf, každé vítězství, jako by byly výhradně jeho přičiněním. Mírně přikývne, jako by si v duchu říkala, že přesně takový proslov od něj očekávala. Znalost jeho pýchy a potřeby uznání ji však nezastaví; chápe, že i jeho způsob vedení měl svůj význam, i když pro ni osobně měl ten přístup k jednotě nefilim daleko jiný nádech. Jakmile zaujme jeho místo za pultem, nechává chvíli ticho rezonovat místností, aby přítomní mohli strávit Mikaelova slova. Poté se mírně nadechne a znovu zvedne pohled k publiku, přičemž její klidný a vlídný hlas pronikne tichem.* Vážení členové Spolku.* Začne, její tón je tichý, ale pevný a autoritativní.* Dnešní ceremonie se chýlí ke svému vrcholu, a je mi ctí, že mohu oznámit rozhodnutí Rady, která s pečlivostí a rozvahou zvolila naše nové vůdce. Vůdce, kteří povedou Spolek do nové éry a zajistí, aby náš odkaz a závazek chránit tento svět zůstal neotřesen.* Její pohled se jemně posune mezi hosty a na okamžik se zastaví na několika významných tvářích – rodinách, které představují sílu a historii Spolku. Každý pohled odráží její hlubokou úctu a zároveň jemné povzbuzení. Yasmine věří, že jednotu a sílu nelze prosazovat jen přísností; pro ni je to závazek, který je zakořeněn v každém z nich. * Jménem Spolku oznamuji, že Rada rozhodla, aby mou pozici Konzula převzal muž, jehož jméno je v naší historii hluboce zakořeněné, a jehož rod si získal respekt díky dlouholetým zásluhám a odhodlání chránit naši věc. Vážení členové Spolku, Konzul – Michael Hawkstone.* Yasmine odmlčí na krátký okamžik, aby nechala doznít potlesk, který zaplňuje Síň Dohod. Pohledem zachytí Michaela Hawkstona, který stojí v publiku s neochvějným klidem a sebevědomím. Jakmile se potlesk utiší, Yasmine se znovu ujme slova, tentokrát její tón zněl více formálně, avšak stále klidně.* Funkce Inkvizitora, pozice, která si žádá železnou disciplínu, pevný morální kompas a bezmeznou loajalitu Spolku. Rada vybrala někoho, kdo má hluboké pochopení pro hodnoty naší společnosti, někoho, kdo neuhne, když přijde čas na nelehké volby.* Její pohled se zastaví na Joshuy Fairlawovi, který stojí s nevyřčeným triumfem v očích, jako by se na tuto chvíli připravoval dlouhé měsíce.* S velkou důvěrou a odhodláním Rada jmenuje novým Inkvizitorem – Joshua Fairlaw.* Tentokrát je reakce publika smíšená, zatímco potlesk se pomalu rozléhá prostorem. Yasmine vnímá, že někteří z přítomných přivítali toto jmenování s jistou rezervovaností, zatímco jiní nadšeně tleskají novému Inkvizitorovi. Snaží se udržet svůj výraz neutrální, ale v jejím pohledu lze číst drobnou stopu klidu, jako by i ona přijímala tuto volbu s určitou obezřetností. *Děkuji vám všem za vaši oddanost a přítomnost zde dnes večer. Společně budeme pokračovat v boji za naši věc a v posilování jednoty Spolku. Děkuji. *Yasmine mírně přikývne, uzavře svůj proslov a ustoupí stranou, aby přenechala prostor novým vůdcům, kteří nyní ponesou břímě zodpovědnosti za osud Spolku.*
Nyní mají vaše postavy prostor na reakce. Inaugurační projevy budou herně za 2 hodiny - v reálném čase až zítra dopoledne. Pokud musíte ze hry odejít, můžete se odebrat ze Síně Dohod - Quest bude stále započítán. Můžete ve hře pokračovat i zítra a pozítří.
*Rozhovor s Kylou aj keď pomerne príjemný bol prerušení oficiálnymi výsledkami. Naznačil jej tak, aby sa obaja stíšili a letmo skočí pohľadom k svojmu otcov. Aj napriek svojmu veku na ňom nikdy neboli vidieť vrásky, avšak teraz si všimol slabú čiaru, ktorá sa mu vytvorila na čele. Slová oboch figúr sa mu dostávali pod kožu, bolo očividné, že rečníctvo im nebolo cudzie. Sám cítil, ako mu v pľúcach slabo stojí vzduch, obával sa nadýchnuť akoby každý ďalší pohyb pľúc spôsoboval pálenie. Pri vyslovení mien, akoby v Sále padla lavína, slov, citov, emócií, potlesku. Gabriell v tomto momente len tlieskal spolu so sálou, avšak jeho pohľad smeroval k jeho otcovi. Tvár mal nečitateľnú, sám nevedel uznať či je s výsledkom spokojný, alebo nie.* Ospravedlňujem sa, avšak je na mieste sa pripojiť k zvyšku rodiny. Stretneme sa v New Yorku Kyla. *Povie a jemne sa pokloní, jeho krok sa už nezdal tak ladný, ako pri príchode. Ruky mal však stále pevne prepletené pri hrudi. Pripojil sa tak ku svojmu otcovi. Práve teraz bolo potrebné pri ňom ostať našľapovať v jeho tieni, avšak vedel, že jeho návšteva nebude príliš dlhá.*
*Calebova tvář se zkřiví do lehkého zamračení, když zachytí ten sarkastický tón v Graceině hlase. Jeho pohled se na chvíli zúží, nechápaje, proč si z něj v takové chvíli dělá legraci, když tu málem obživla přímo před jeho očima. Neviděl ji celý rok a neměl tušení, kde byla nebo co dělala. Tohle nebylo místo ani čas na hraní her. Všimne si však drobných náznaků nervozity v jejím postoji, v očích, které na něj prosí o pochopení. A když k tomu Yeom přidá svou pobavenou poznámku, Caleb si uvědomí, že možná ani Grace nechce, aby to celé bylo tak nápadné. Caleb se nadechne, potlačí frustraci, která se v něm hromadí, a zatne čelist, aby nevybuchl. Jeho pohled přejede na Yeoma, který si neodpustí cynický komentář o tom, že se nic nezmění, ať už bude nový Konzul kdokoli. Calebovy rty se lehce otevřou, jako by měl v úmyslu něco říct na jeho slova, ale v tu chvíli začne mluvit Yasmine Elderhood, a Caleb se rozhodne mlčet. Postaví se vedle Grace, lehce se k ní nakloní a zašeptá s výrazem, který nelze ignorovat.* Tady jsme ještě neskončili. *Řekne jí tiše, ale důrazně, a přitom se narovná, aby sledoval průběh ceremonie. Poslouchá Yasminein proslov s upřímnou pozorností, váží si jejích slov o jednotě a závazku. Cítí, že s jejím odchodem Spolek přijde o klidnou sílu, kterou Yasmine představovala, ale zároveň je mu jasné, že ona tuto pozici nepovažovala za břímě, ale za čest. Když pak na pódium přistoupí Rougerenard a Caleb slyší jeho pyšný tón, lehce protočí oči a snaží se potlačit vnitřní znechucení. Rougerenardovy úspěchy jsou vykreslené tak, jako by to byly jeho osobní triumfy, a ne společné snahy Spolku. Caleb ví, že Rougerenard byl vždycky ten typ, který si na pýchu nepotrpěl jen v skrytu mysli, ale přenášel ji i do svého působení. Poté však Yasmine oznámí výsledky voleb a Calebovy oči se rozšíří, když slyší jméno svého otce jako nového Konzula. Krve by se v něm nedořezal. Naprázdno polkne, jeho mysl na okamžik zcela vypne, když si uvědomí, co to znamená. Na jednu stranu ví, že jeho otec může být pevný vůdce, ale zároveň je Caleb svědkem všech chladných rozhodnutí, která Michael udělal. Přesto to stále považuje za lepší volbu než Joshuu Fairlawa jako Inkvizitora. Když jeho jméno zazní a Caleb vidí reakci davu, je mu jasné, že Spolek se zřejmě dočká tvrdého režimu. Fairlawova pověst radikála mu je dostatečně známá, a Calebovy obavy jen sílí. Jakmile projev skončí, Caleb nečeká na inaugurační proslovy. Jako kdyby vysvětlení od Grace bylo v tuto chvíli důležitější než poslouchat další slova jeho otce, který právě převzal jednu z nejvýznamnějších pozic ve Spolku. Lehce se ohlédne k Yeomovi a zhodnotí, že zůstávat zde už není nutné. Otočí se ke Grace, pevně jí uchopí za zápěstí, tentokrát s rozhodností a beze slov, a rychle jí naznačí, aby šla s ním.* Potřebuju na vzduch. *Oznámí nahlas před Yeomem, ačkoli je to jasná výmluva. Bez dalšího vysvětlování rychlými kroky se vzdaluje od Yeoma i celé ceremonie. V jeho pohledu je náznak vzteku, frustrace a touhy po odpovědích, které mu Grace dluží.*
*Poslouchá slova Seojuna a přitom se snaží vnímat jeho náladu… Vidí v něm jistou rezervovanost, ale taky zahořklost, kterou nedokáže úplně přehlédnout. Chvíli mu hledí do očí jako by mu chtěla odpovědět na něco nevyslovenýho.. chce navrhnout že by si to mohli zpestřit, ochutnat tu hromadu jídla.. nebo prostě jen uzavřít sázky, ale nakonec si to rozmyslí. Jen přikývne a lehce se usměje.* Díky za názor. *Odpoví nakonec klidně, ale její hlas je podbarvený únavou… jakoby byla unavená nejen dnešním večerem, ale celou svou pozicí v tomto světě. Její pohled sklouzne ke Calebovi, který se k ní naklání a důrazně jí připomíná, že jejich rozhovor neskončil. Potlačí tichý povzdechnutí a na okamžik zavře oči, aby našla vnitřní klid. Ví, že tenhle moment nemá kam utéct ani jak se vyhnout tomu, co Caleb nepochybně chce slyšet. Poslouchá projev Yasmine Elderhood, jehož slova o jednotě v ní probouzí smíšený pocity. Přitom si nemůže pomoct, ale všimne si Calebova pohledu při jmenování jeho otce novým Konzulem. Michael Hawkstone. V jejím pohledu se objeví stopa smíření jako by se s tím rozhodnutím už dávno vyrovnala, protože nic jiného jí asi ani nezbývá… Chce Calebovi gratulovat, ale ve chvíli kdy otevře ústa, ucítí jeho pevný stisk na svým zápěstí. Věnuje Seojunovi omluvný pohled, jakoby mu chtěla naznačit, že tahle rozmluva bude muset pokračovat jindy. Následuje Caleba mimo dav, stranou od ceremoniálního shonu a jakmile jsou dostatečně daleko Grace se zastaví…vytrhne se z jeho sevření a postaví se mu čelem, s pohledem plným tichýho odhodlání.* Nejsem dítě.. Calebe. *Mne si rukou zápěstí, ale moc dobře ví že on čeká jiný odpovědi… který mu nemůže dát.* Já.. o tom nemůžu mluvit. Ne po dnešku.. už vůbec. *Její pohled na chvíli změkne jako by chtěla ještě něco dodat, ale nakonec si to rozmyslí.*
*Caleb se zastaví až v tichém koutku, kde je dostatečně daleko od ostatních hostů a jejich zvědavých pohledů. Pustí Graceino zápěstí, ale jeho ruka na okamžik zůstane na její paži, jako by si nebyl jistý, jestli ji má pustit úplně. V jeho pohledu je stále rozhořčení, ale zároveň i únava. Tento večer, ceremonie, novinky o otci a Joshua Fairlaw jako nový Inkvizitor – všechno to se na něj začíná pomalu valit jako těžký balvan, a Caleb si uvědomuje, že to přece jen nebylo tak lehké přejít, jak si myslel. Odvrátí na okamžik pohled a dlouze vydechne, než se podívá zpět na Grace, tentokrát s o něco klidnějším výrazem. Vidí, že ona sama v sobě má nějaký vnitřní neklid, a přestože by měl podle všech svých zásad chtít od ní odpovědi ihned, cítí, že jeho vlastní únava a frustrace tohle jen komplikují. Trochu změkne, tón jeho hlasu je méně strohý než před chvílí, ale stále pevný.* Víš, Grace.* Začne tiše, jako by vážil každé slovo. *Nedokážeš si ani představit, co mi proběhlo hlavou, když jsem si myslel, že jsem ztratil dalšího nefilim.* Dá si ruce v bok a skloní hlavu, jakoby se na okamžik ponořil do myšlenek. Myslí na svého bratra, který se trápil, na Institut, který zoufale potřebuje každého nefilim ochotného se vrhnout do New Yorku - místa s největší démonickou aktivitou. Na chvíli se odmlčí, jakoby čekal, že mu Grace nabídne nějaké vysvětlení, a mezitím se pomalu opře o nejbližší stěnu. Cítí, že únava z něj začíná vysávat energii, ale něco v něm ho nutí zůstat pevný a nespadnout do pohodlí letargie. Jakýmsi tichým způsobem jí dává najevo, že tohle není o jeho naštvání nebo zlomené důvěře, ale o zodpovědnosti. Ale možná je to jen jeho přetvářka.* Celý rok jsem o tobě neslyšel jediné slovo, žádnou zprávu. *Jeho slova zní překvapivě otevřeně, což by Caleb za jiných okolností možná nedokázal takto projevit. Ale v tuto chvíli je unavený a cítí, že skrývání už nemá cenu. Možná je to i taktika, jak z ní vydolovat, za čím stojí.* Nemyslíš si, že si zasloužím vysvětlení? Minimálně jako správce Institutu, pod který spadáš? *V Calebově hlase se objeví náznak zjemnění, které si málokdy dovolí ukázat. Přesto se snaží zachovat tu profesionální distanci, kterou si vždycky stavěl mezi sebou a ostatními. Ale Grace byla kdysi součástí jeho týmu, součástí jeho světa. Měl pocit, že mu dluží odpovědi.*
*Počúva slová, ktoré znejú od Inkvizítorky Elderhood. Fairlawove slová sa mu vôbec nepáčia, a tento muž mu je až príliš známy, už minimálne z toho, že sa s ním v prítomnosti otca stretol párkrát, a hlavne z rečí, ktoré sú vo svete nefilim už bežné. Nie je si istý, či tohto muža chce vo vedúcej pozícii, lebo napriek tomu, ako by mal byť medzi lovcami poriadok a disciplína, predsa len mu to príde už príliš. Preto s napätím očakáva vyhlásenie výsledkov a keď započuje meno svojho otca ako Konzula, automaticky zdvihne ruky, aby jemne zatlieskal, ale jeho tvár je nepohnutá a pevná ako skala. Nemá teraz chuť na to ísť svojmu otcovi gratulovať, napriek tomu sa s ním snaží nadviazať očný kontakt, keď vystúpi, aby mu naznačil, že tam je a že to vidí a nemusí sa hanbiť za svojho najstaršieho syna. No ani to nestihne, lebo len čo sa vyhlási druhé meno, ruky spustí pozdĺž svojho tela do vreciek a obzrie sa po sále. Nevie, aké reakcie má očakávať, ale zrejme mal očakávať celú túto slávnosť, pretože ho to nijako neprekvapilo - nepotešilo, ani nesklamalo.* /Presne, ako to má byť…/ *Najskôr sa snaží pomyslieť si v mysli, ale vie, že niekde vo vnútri ho to začína hrýzť. Musí sa teda otočiť na päte, aby vyšiel z miestnosti, zahĺbiac sa do mysle, nevediac, čo si má myslieť, alebo čo si vlastne chce myslieť. Svet sa okolo neho mení, a on nemá istotu, o ktorú sa zachytiť. Dokonca ani rozhovor s matkou by teraz nebol dobrý nápad, nie to keď si začína všímať, aké osoby sa vlastne na tomto stretnutí objavili, samozrejme, ale jemu to akosi nedochádzalo - stačí sa však sprítomniť a vidí ich všetkých priamo pred sebou ako na podnose. Aj keď to možno teraz ani nechce.*
*Na okamžik zaváhá než pohlédne přímo na Caleba…vnímá i tu únavu a tíhu, která na něm leží. V jeho očích zahlídne něco co ji donutí zamyslet se nad tím, jestli opravdu celou dobu věděl všechno nebo jestli byl stejně jako ona jen figurkou na šachovnici někoho mocnějšího. Když mluví o ztrátě dalšího nefilim něco v jejím srdci se ozve a zabolí. Na jednu stranu je ráda… že na ní nezapomněl ale nikdy nechtěla aby měla takový dopad na ostatní a zároveň má pocit, že neměla na výběr.* Zasloužíš si vysvětlení. A nejen ty…*Na okamžik odvrátí pohled jako by se dívala kamsi do minulosti a pak se podívá zpět na něj. *Jenom… musím přiznat, že mě překvapuje, že se mě vůbec ptáš. Celou dobu jsem si myslela, že jsi … věděl. Nebo aspoň… měl nějaký podezření.* V jejím pohledu se na chvíli objeví stín pochybností, možná i lehké viny. Zhluboka se nadechne a trochu se přiblíží, aby mu mohla mluvit co nejtišeji, aniž by je kdokoli jiný zaslechl. *Ale… tohle není to správný místo na takový rozhovory. Tady nemůžu mluvit volně… stejně jako ty. *V její tváři je jasně vidět, že se necítí příjemně. Pohled jí sklouzne ke Calebovi jako by ho prosila o trpělivost. Čeká jestli její náznaky pochopí a dá jí šanci vysvětlit všechno na vhodnějším místě a za příznivějších okolností.*
*Caleb na chvíli zůstane zcela zaražený, její slova se mu pomalu vkrádají do mysli a nutí ho přemýšlet. Za tím klidem se skrývá nečekaný vír emocí. Graceina slova ho zasáhnou jako blesk z čistého nebe a zanechávají ho v pochybnostech, kterým nerozumí. Jeho mysl se otáčí v kruzích a snaží se najít jakýkoli náznak, který by mu dával smysl. Nikdy by žádného nefilim Institutu jen tak nepustil z očí, nikdy by nedovolil, aby zůstal sám, pokud by věděl, kde je, a že se něco děje.* /O čem si ksakru myslela, že vím?/ *Jeho vnitřní hlas je zmatený a rozhořčený. Cítí se, jako by ho někdo přinutil hrát hru, o které neměl ani tušení, že se hraje. Byla pryč celý rok, a přesto tu stojí a tváří se, jakoby to všechno byla naplánovaná součást nějaké velké hry. Už když mluvila, cítil, jak se mu žaludek stahuje. Její slova ho zraňují způsobem, kterému nerozumí. Očekával snad, že po roce mlčení mu nabídne omluvu? Nebo snad vysvětlení, které by mu pomohlo pochopit, proč ho tu nechala bez jakékoliv odpovědi? Chybí mu respekt, se kterým k němu vzhlížela. Ale teď, když tady stojí a mluví k němu tímhle podivně odtažitým tónem, začíná mít pocit, že tohle bude jiný rozhovor, než si kdy uměl představit. Na krátký okamžik se mu oči přivřou, jakoby potlačoval nevyřčenou frustraci, pocit nerespektu a nevědomosti, který se mu rozléhá v hrudi. Ale nehodlá se nechat unést emocemi. Caleb není ten typ, co by dovolil citům převzít kontrolu, zvlášť ne před někým, kdo nad ním nemá až tak příliš velký vliv. Místo toho se zhluboka nadechne a donutí se udržet pohled na ní, i když jeho rysy jsou tvrdé avšak výraz už klidnější, neboť nemá náladu na nějaké hry. Je rád, že je živá - to je celé.* A o čem jsem měl vědět? *Zeptá se nakonec, jeho hlas hluboký a tichý, jako kdyby chtěl, aby chápala, jak absurdní mu to přijde. Kdyby o něčem věděl, kdyby měl nějaké podezření, rozhodně by tu nyní nestál a nevyptával se jak zmatený idiot. Všimne si, jak se její pohled trochu zachvěje, jak se vyhýbá jeho očím a zírá někam do prázdna, zatímco se v místnosti rozléhají hlasy ostatních. Na jeho tváři se mihne výraz hlubokého nepochopení, když si uvědomí, jak daleko od něj mentálně i fyzicky Grace vlastně je. Celá tahle situace mu připadá stále méně skutečná a víc jako nějaký špatný sen. *Dobře. *Řekne nakonec s mírným povzdechem a snaží se do hlasu vnést trochu klidu, i když uvnitř v něm stále doutná pocit frustrace a nejistoty. Snaží se jí dát prostor, který si očividně potřebuje udržet, i když mu to přijde těžké. Ale jestli něco chce vědět, tak alespoň nějaký základ, nějaký náznak, kterého se může chytit. Protože to, co po sobě zanechala za chaos, nemůže být zredukováno na několik nedořečených slov. Zhluboka se nadechne, jeho oči se krátce zatoulají k Yeomovi, který je možná stále sleduje s tím svým věčně cynickým pohledem, a znovu se zaměří na Grace. Potlačuje v sobě touhu ji říct, že jí to nežere, přehlušit ten chaos slov, který mu víří v hlavě, a raději se soustředí na to jediné, co skutečně potřebuje vědět.* Můžeš mi ale říct alespoň kde jsi byla?* Jeho tón je teď mnohem měkčí, než by kdy přiznal, ale není to slabost. Je to spíš nutnost, jakási zoufalá potřeba porozumět alespoň částečně tomu, co se stalo. S jeho otázkou se v místnosti rozhostí těžké ticho, přerušované jen hlasy přítomných, kteří slaví nebo mluví o politických výsledcích. Ale v tuhle chvíli to pro Caleba ztrácí význam. Všechno, co ho teď zajímá, je vysvětlení. Potřebuje dostát svému postavení správce Institutu. Po chvíli dodá tiše. *A vrátíš se do Institutu?* Jeho slova jsou prostá, ale zároveň v sobě nesou nevyřčenou naději, že ho nezanechá tápat. Nakonec přes její všechny eskapády, byla zručná nefilim. Nepohne se, nepustí její pohled a čeká, trpělivě, na její odpověď.*
*Michael stojí ve stínu mohutných sloupů Síně Dohod, s klidem, který se zrcadlí v jeho pohledu. Poslouchá proslov dosavadní Konzulky Yasmine Elderhood s vnitřní úctou, ačkoliv by to na sobě nikdy nedal znát. Yasmine byla v čele Spolku symbolem síly a jednoty, a on nepopírá, že její odchod znamená ztrátu, především pro diplomatičtější část Spolku. Přesto – všechno má svůj čas. Jejich tradice si žádá nové vedení, nový směr, a Michael je připravený tu výzvu přijmout. Když jeho jméno zazní jako nově zvoleného Konzula, přijímá to s chladnou důstojností, jak se na rodu Hawkstone patří. Nezvedá ruce ke gratulacím, neprojevuje emoce. Stojí tam pevně, jako by jeho jmenování bylo jen formálním potvrzením něčeho, co bylo už dávno dané. Pak přijde druhé jméno. Joshua Fairlaw. Michael se sotva znatelně ušklíbne a jeho oči se na okamžik zúží, když slyší tohle jméno. Fairlaw. Muž, o kterém všichni vědí, jakou má reputaci – radikál, bez zábran, s neskrývaným pohrdáním k podsvěťanům a k těm, kdo se kdy odvážili nabourat čistotu jejich řad. Není tajemstvím, že Fairlaw byl ochoten pro dosažení této pozice udělat cokoliv. V Idrisu se šeptá o úplatcích, slibech a protislužbách, které tahle volba stála, a Michael si nečiní iluze, že by to bylo jinak. Tento muž byl ochoten ohnout pravidla, manipulovat zákulisím – všechno jen proto, aby dosáhl svého cíle. Michaelovy myšlenky jsou klidné, ale ostré, jakoby hodnotil situaci ze všech stran a zvažoval, jakou hrozbu může tento nový Inkvizitor představovat pro jejich svět. */Fairlaw je nebezpečný. Ale i takový muž může být v případě potřeby nástrojem./ *Pomyslí si, přičemž přemýšlí, zda tento mocenský krok dokáže Fairlaw ukočírovat bez toho, aby narušil stabilitu Spolku. Jeho pohled se konečně setká s pohledem jeho nejstaršího syna, SEBASTIANA, který stojí opodál, v ústraní, téměř jako by chtěl zůstat neviditelný. Michael však nenechá nic náhodě. V takovém okamžiku musí rodina stát pohromadě, zvlášť když teď on sám stojí v čele celého Spolku. S lehkým pokývnutím vyrazí směrem k Sebastianovi, v ruce drží sklenici s vínem, jemně se kývající v jeho prstech. Když dojde ke svému synovi, zhluboka si přihne a prohodí větu směrem k němu, jako by snad jen pokračoval v myšlenkách, které si probíral sám pro sebe.* Tak, synu. * Řekne klidně, ale s náznakem sarkasmu v hlase. * Kolik to asi Fairlawa stálo?* Jeho oči sklouznou přes dav přítomných, hodnotí pohledy, šepot a znepokojení, které vznáší nad hlavami všech jako temný mrak. Zná všechny tahy a kroky, které vedly k této volbě, a je mu jasné, že tato konstelace nebude procházka růžovou zahradou. Otočí hlavu k Sebastianovi a jeho oči se na okamžik setkají se synovými. Vidí v jeho tváři smíšené emoce – něco mezi odtažitostí a frustrací, možná i pochybnosti o tom, co jejich rodina teď představuje. Michaelovi je to jasné. Sebastian byl vždycky ten, kdo se díval na věci hlouběji, možná až příliš, někdy na úkor rozhodnosti, kterou Michael považoval za základní vlastnost lovce stínů. Ale přesto, v této chvíli potřebuje jeho podporu. Jejich rodina nemůže vypadat rozpolceně, ne v tak důležitém okamžiku. *Doufám, že nehodláš stát někde stranou, Sebastiane. Tohle není jen má chvíle, ale naše chvíle.* Jeho hlas je pevný a autoritativní, bez náznaku měkkosti. Pak se na moment odmlčí a přistoupí ještě o krok blíž, aby mohl hovořit tišeji, ale jeho slova zůstala pro Sebastiana jasná. *Nezapomeň, že jsme teď pod drobnohledem. Fairlaw může být v mnoha věcech nepřítelem, ale může být i mocným spojencem, pokud ho dokážeme udržet na uzdě. Dnes je den, kdy musíme ukázat jednotu. *Jeho oči krátce sklouznou směrem k Fairlawovi, který přijímá gratulace od několika dalších členů Rady. Michael se pak obrátí zpět k Sebastianovi, jeho pohled je ostřejší než obvykle, jako by vážil každé slovo.*
*Stihol zachytiť pár známych tvárí, ale väčšinu z Talianska alebo ľudí z New Yorku, s ktorými až tak silný vzťah nemal.* /Teoreticky som si tam našiel pevnejší vzťah jedine so Sebastianom...po tom všetkom. Po Mirjam a Sanderovi./ *Uvedomí si nešťastne, ako rýchlo toho stratil toľko, ale zároveň si uvedomí, že to už toľko nebolí. Že je možno aj rád, že sa to všetko stalo, lebo potom by dievčatko s rukou v jeho veľkej dlani nebolo v jeho zverení. V tom si všimne Sebastiana, ktorý akurát vychádza von.* /Presne niečo, čo by som práve potreboval./ *Pousmeje sa. Vezme si malú na ruky, nakoľko si za posledné dni všimol, ako ťažko zatiaľ zvláda odlúčenie potom, čo si naňho za posledné mesiace zvykla, a spolu s ňou sa začne predierať von. Úprimne, slová, ktoré boli prednesené, počúval len na pol ucha. Dokým tie sľubované zmeny neuvidí na vlastné oči, nebude v nich veriť. Zhlboka sa nadýchne a usmeje sa na malú.* Hneď je lepšie, keď tu nie je toľko lovcov, no nie? *Povie veselým hlasom, načo si malá schová tvár do jeho krku a prikývne. V prítomnosti neznámych bola veľmi plachá, ale Sunil veril, že keď si zvykne na inštitút v New Yorku, hneď bude veselšia. Očami pátra po SEBASTIANOVI. Nájde ho stáť vonku pred budovou spolu so starším mužom, ktorému sa podarilo k nemu dostať o pár sekúnd skôr. Sunilov krok sa preto zastaví, a rozhodne sa počkať na moment, než bude mať muž čas.*
*Musí si zobrať chvíľku na to, aby spracoval, čo je vlastne nateraz ten správny krok. Nie že by ho prekvapilo nové postavenie jeho otca, práve naopak, už odmala to akosi očakával, veril v to. Keď sa ich pohľady stretnú, ten svoj od otca odtrhne a vyhľadá v dave aj matku, tá sa však s hrdým, naradosteným úsmevom rozpráva s dvojicou lovcov, a necháva tak otca, aby sa k nemu priblížil rýchlejšie, než by si stihol vymyslieť nejaké adekvátne odpovede, ktoré by otca nechali pokojným. Keď muž, ktorého tvár celý život pozoruje a počúva jeho hlas, pristúpi, kývne mu so slabým oslovením “otče”. No zároveň vie, že otec od neho veľké množstvá slov očakávať nebude, pozná ho celý život, Sebastian na rozhovory nikdy nebol tak dobre stavaný ako on - možno aj to je základným kameňom jeho sklamaní, ktoré v najstaršom synovi vidí. Aj keď hovorí o súdržnosti rodiny. Ruky si založí za chrbtom a pozrie smerom, kam hľadí otec, aj keď pohľad nasmeruje hneď na to na páry nôh, ktoré sa okolo nich prepletajú, aby nedával najavo tému ich rozhovoru. Pokúsi sa zahrať to na nautralitu a všednosť odpovedí? Povie otcovi, čo chce počuť? Alebo sa mu postaví svojimi názormi a tvrdohlavosťou, už len aby dokázal svoje postavenie v loveckom svete ako plnohodnotný člen, i keď mal svoje prešľapy? A kto ich nemá? Rozhodne sa však, že problémy, ktoré z jeho “rebelského” postavenia môžu plynúť, keby sa teraz otcovi vysmial do tváre, zatiaľ odsunie stranou, uvedomujúc si dôležitosť tohto momentu. A on teraz nechce byť ten syn, za ktorého sa má hanbiť. Stojí pevne a vyrovnane, jeho oči chladné, trochu tak zrkadlovo odrážajúc otcove studené zrenice a rozhodnosť v nich.* Ja sa od vás neoddeľujem. *Vysvetlí najskôr jasne a zreteľne, aj keď sem prišiel nepovšimnutý a skrytý v rohu, no prišiel. Pomaly celý lovecký svet vie, kto je najstarší syn Michaela Hawkstona - studený psí čumák. O tom naznačuje už len jeho partnerský stav, ktorý, tak aspoň dúfa, jeho otec vyťahovať nebude.* Gratulujem ti, otec, každopádne netuším, či je toto pre nás výhra. *Obzrie sa.* No radšej tam uvidím teba, než kohokoľvek iného, kto by mal mať Fairlawa pod dohľadom. Nezabúdam, že je moja povinnosť reprezentovať, no zároveň sa nebojím ukázať nespokojnosť. O to sa však teraz neobávaj. *Povie potichu, keďže teraz stoja bližšie, a môžu sa tak rozprávať bez toho, aby ich niekto ďalší počul, iba keby sa sústredil, alebo prišiel viditeľne vyhľadať ich spoločnosť.* Pokračovanie tohto rozhovoru by sme si mali nechať na inokedy, nemyslíš? Sú veci, ktoré v tomto dave radšej nebudem vyťahovať. Kde je vlastne Caleb? Nikde som si ho nevšimol. *Prenesie a zmení trochu tému, aby sa mohol obzrieť. Byť vysoký skoro dva metre mu príde v tento moment vhod, aby zahliadol ryšavú šticu, ktorá sa akosi otvorene blíži k jeho miestu.* /Sunil? Však jasné, že tu bude, je to veľká lovecká ceremónia./ *Neusmeje sa, aj keď je rád, že ho tým pádom môže jeho newyorský, aspoň bývalý, kolega zachrániť od ďalšieho pokračovania rozhovoru. Preto sa ešte natočí na otca a podá mu ruku, formálne, aby mu ju pevne stisol.* Ešte raz, gratulujem. Som rád, že si to získal, len dúfam, že to nebude stáť veľa našu rodinu. *Druhú časť povie potichšie, no nakoniec sa pokúsi o nejaký ten rodinný prejav, keď otcovi skúsi chytiť pevne rameno, čo by napríklad pri Fairlawovi určite neurobil. Zdá sa mu, že je na jeho prístupe jasne vidieť, že je syn a mal by byť hrdý, a snaží sa to uhrať čo najlepšie dokáže.* Aj by som si s tebou pripil, no radšej to nebudem riskovať. Ospravedlň ma, prosím. Potrebujem niečo prebrať s pánom Nurgalievom z nášho inštitútu. *Povie pevne, neodtrhávajúc pohľad od otcových očí, aby mu ukázal, že sa nebojí, že mu dôveruje ako lovec lovcovi, ale aj ako syn otcovi, a že tam prosto Sebastian je. Napriek ich chladnej výmene slov je pre neho stále rodina najdôležitejšia, preto nerobí problémy, preto otca podporí a uvidí, čo sa dá robiť, aby mu naznačil spoluprácu a súdržnosť, otvorene a jasne. No nateraz iba neradostne nadvihne kútiky úst v akejsi imitácii úsmevu, a otočí sa, aby sa okolo ľudí dostal k SUNILOVI.* Zdá sa, že ty si ako bunka. Nevedel som, že sa takto rozdelíš za tú chvíľu, čo budeš v Taliansku. *Zamumle poznámku, len čo nahliadne na dievčatko na ryšavcových rukách.* Som Sebastian. *Predstaví sa, zahliadnuc, že dievča nie je v úplnom komforte.* /Však aj nemá byť prečo./ *Napadne mu, zdvihne ruku, aby jej ňou pokýval, a tak si môže byť istá, že je to niekto známy a že je už dostatočne veľká, aby jej niekto podal ruku.*
*Michael si svého syna prohlíží s pohledem, který by mohl rozdrtit kámen. Chladný, pronikavý pohled, jakým se díval na mnoho mladších lovců, kteří se dopustili chyby. Sebastianovo zdrženlivé oslovení ho nijak nevyvede z míry. V jeho hlase je dostatek respektu, a to je to, co Michael očekává. Při zmínce o jeho zvolení jako Konzula Michael mírně kývne, téměř neznatelně. Jeho pohled však sklouzne k Sebastianovi ostřeji, když zmíní, že neví, zda je to výhra. Není však žádné tajemství, že jeho frustrace tentokrát pramení z něčeho hlubšího – z očekávání, které na Sebastiana jako nejstaršího syna vždy kladl. Když Sebastian pronese své obvyklé stručné a téměř odtažité odpovědi, Michael si zachová kamenný výraz, i když v koutku duše ho pálí hořkost. Synovo formální chování vnímá jako další důkaz jejich neustálé distance.* Ne, to bys neudělal. Ale zrovna tak se ani nepostavíš tam, kam patříš. *Odpoví Michael tiše, ale s tvrdým podtónem, který je pro něj tak typický. Pohledem sklouzne k davu, kde stále pulzuje atmosféra napětí a nadšení z vyhlášení výsledků. Fairlawovo jméno rezonuje mezi přítomnými, ale Michaelova mysl se zaměřuje na jeho rodinu – na Sebastiana, který se od něj vzdaluje, a na Caleba, jehož přítomnost neustále hledá pohledem.* Caleb má své způsoby, jak se ztratit z očí, když je to nejméně vhodné. *Zamumlá, ale v jeho hlase je více pobavení než zloby. Michael si na Caleba zvykl – jeho mladší syn měl vždy svůj vlastní způsob, jak se vyrovnávat se světem.*Pokud ho najdeš, připomeň mu, že i on má odpovědnost vůči rodině. Tohle není jen jeho večer. *Pohledem stále sleduje Sebastiana, jako by čekal, že se jeho syn náhle vzchopí a projeví více odhodlání.* Ostatně stejně jako ty. *Ohodnotí jeho pokus se vytratit před pozorností, když Sebastian zmíní potřebu jít za Sunilem, Michael mírně pozvedne obočí, jako by hodnotil, zda je tato výmluva vůbec hodná jeho času.* Tohle není místo na řešení záležitostí Institutu, synu. Tohle je chvíle, kdy bys měl být vidět. Společně se mnou. Nebo alespoň projevit dostatek úcty, abys věnoval pozornost své matce. *Michaelův pohled se na okamžik přesune k místu, kde jeho žena stojí a hovoří s ostatními lovci. Její hrdost a spokojenost je zřejmá, ale Michael si všímá, že na sobě nenechá znát, jak moc jí chybí přítomnost jejích synů, kterou částečně nahrazuje vnuk Tobias. Michael si promne prsty na skleničce vína, jeho pohled se znovu vrací k Sebastianovi.* Máme povinnosti. A ty nejsou jen na bojišti nebo v Institutu. Jsou i tady, ve chvílích, kdy na nás ostatní hledí. Ať už se ti to líbí nebo ne. *Michaelova slova jsou přímá, tvrdá, ale v jeho pohledu je něco hlubšího – něco, co naznačuje, že jeho přísnost není jen o disciplině, ale i o snaze naučit Sebastiana hodnotám, které sám celý život zastává.* /Jistě. Jdi za svým kolegou./ *Jeho oči sledují, jak Sebastian odchází, a na okamžik se zdá, že Michael uvažuje, zda jeho slova padla na úrodnou půdu.*
*Počúva slová aktuálnej konzulky a usmeje sa, keď počuje meno Hawkstone a za ním meno Fairlaw. To rozhodne znelo zaujímavo a to čo nastane ešte len bude sranda. Založil si ruky a bavil sa na tom, ako Calebov výraz sa rýchlo zmenil. No zatiaľ nezabrdal, aj keď v jeho prípade to bolo aktuálne rozhodnutie a rozhodne sa to využiť inokedy. Mal na to dosť času, keďže bude v inštitúte ako on. Na Calebov odchod s Grace sa sa jeho výraz zmení.* /Výhovorky. Ak si myslel, že toto na mňa platí, tak mal smolu. Len mi ukázal svoju vlastnú slabinu./ *Pomyslí si, pričom jeho výraz naznačoval, čo si v skutočnosti o takej veci myslí. Na to ho to prestane baviť. Prejde smerom k občerstveniu, kde si vezme víno, pričom vie ako to má s iným alkoholom ako je pivo.* /Dnes toho mám plné zuby./ *Pomyslí si, pričom vrazí trochu do Kyly a svoje pitie vyleje na svojho brata, ktorý sa tam nachomietol.* TY si kreten, to si urobil schválne. *Počuje jeho slová a on sa na tom iba uchechtne. No neodporuje tomu, keď si to myslíš.* Myslíš? A není to náhodou jedno. *Povie ironicky, pričom do neho brat sotí a on vrazí do Kyly tak, že skoro spadne.*
*Nieje treba abi ju Gabriel tíšil samú ju vísledky volieb zaujímalú. Pozorne počúva oznámenie ale keď sa sieňou rozlahne potlesk ona sa k nemu nepridá a len pokojne stojí.* Samozrejme. Nebudem ťa už zdržiavať. Vlastne mám sama teraz nejaké povinosti. *Odpovie a potom čo Gabriel odíde chce sama odísť ale niekto do nej vrazí. Najskôr chce niečo povedať ale nakoniec sa to rozmislí a odíde zo siene domov do New Yorku.*
*Překvapí jí trochu, že jí Lotta za to neodsuzuje naopak se snaží uklidnit jí. Lece zavrtí hlavou.*Co když jednou bud Hawkstone také inkvizitor. Vyšlo by to naprosto stejně a nemění to fakt, že bych už si měla pamatovat jedno. Starší nefilim mi nestrpí vlastní názor, ne když ještě jsem cizí. Lepší mlčet a nepoutat pozornost.* poví tiše a vydechne znaveně. A Lotta se mýlila neudělala to v rámci hněvu. Ale ochrany, nelíbilo se jí jak do Caleba ryje. Jak moc svému synovi ukazuje, že není tak dobrý jak si on představuje. Nemění nic na faktu, že jej na popud Caleb pak i dál dráždí. Lehce semkne rty do úzké linky a zavrtí hlavou.*Myslím, že drink v mém případě by ted nebyl nejlepší. Ale pokud je tu něco nealkoholického tak si ráda dám. Aspon spláchnu tu hořkou pachut v ústech.* přizná jí. Navíc se jí lehce zhoupne žaludek, kdy ohlasí výsledky. Jak dojdou Idrisu zpět bude se muset na něco Caleba neodkladně zeptat.*
*Lotty chápala Hailey, tiež si toho zažila dosť zo strany lovcov a hlavne tým, že ona polovicu času žila medzi ľuďmi, tak sa vedela vcítiť priamo do nej.* Politika nefilim je iná ako ľudská. To je ten problém. Nefilim netrpia, keď im druhý odporujú. Pokiaľ sa im nepáči niečí názor, tak ho hneď zavrhuju. Sama som si tým prešla, keďže som medzi nimi netravila dlhý čas. Niekedy je lepšie nevyjadrovat svoj názor, alebo si ho vydobiť. Ak chceš niečo im dokázať, tak jedine tým, že sa nimi nenechas zlomiť. *Povie jej a zamieri smerom k občerstveniu a podá jej nealkoholické víno. Sama si tiež vezme a pri vyhláseniu výsledkov len zaupí.* To bude zlé. Hawkstone sa ešte dá, ale Fairlaw? No nazdar, to aby si všetci začali dávať pozor. *Povzdychne si. Voľba ju práve nepotešila a vedela, že to bude len a len horšie.* /Super a teraz zistiť ako sa zbaviť dohody s upírom, pretože potiaľ na to príde Fairlaw, tak som v peknom háji. Debilný Upír./ *Pomyslí si a teraz by si niečo alkoholické radšej dala. Nie to ešte aby sa tvárila moc nadšene.* Vážne nechceš nič alkoholické? *Opýta sa jej a tvári sa celkom zúfalo, pretože vážne nevedela, čo má urobiť. Už len to, že bol zvolený Hawkstone bolo zlé, ale mohlo to byť horšie keby bol zvolený Fairlaw.*
*Pokud něco nechápala zřetelně bylo to hlavně tím, že jí na tohle rozhodně nikdo pořádně nepřipravil. Některé věci jednoduše by měli být přirozené, ale pro ní nejsou. Podívá se na Lottu se lehkým úsměvem.* Pochopila jsem, věř mi stačil jedne pohled a bylo mi jasné, že si kopu hrob. A asi začínám chápat, jsi voják nemluv dělej, co se ti řekne. To je fakt, který bude pro mě těžké pochopit. *přizná tiše, ale ví že pokud ho pokorně nepříjme Caleb by mohl změnit názor, že na to není připravená stát se lovcem. Proto tiše vydechne. A už víc nepoví. Poučila se. Ale uvnitř jí to rozpalovalo do běla. Rozhodně neměla v plánu s někým s z nich se setkat pokud nemusí ne do doby než projde tou nejtěžší zkouškou, kde by jí nejraději viděl pan Hawkstone mrtvou jak směle se vyjádřil k celé situaci. Olízne si rty a.*Myslím, že zůstat s čistou myslí. Je pro mě nejlepší volba. Nechci přidělat si na další potíže.*navíc si v alkoholu často neholduje. Když se narodil Tobias neměla na nic takového čas, jako dopřát si večer sklenku vína nebo zajít do baru. I když už je to nějaký pátek, co je Tboias v Idrisu, tak ona dřela na tom,aby dohnala aspoň vydrží to co Lovci měli dané v krvi. Ona se jednoduše flákat ted nemohla, nemohla si dopřát odpočinku ne než dosáhne prvního cíle. Ten další bude záležet zda zvládne první.*
*To bolo jediné dobre, že Hailey chápala, že tu to funguje inak. No nechala to tak predsa len prejsť si tým musela a nebolo to práve najpríjemnejšie. Ako aj ona na akademii si tým prešla, pričom slová lovcov neboli príjemné a hlavne toho, ktorý jej najviac pomohol stál opodiaľ, pričom sa rozhodol ju ignorovať. Čo si urážok od neho vytrpela a koľko toho ju naučil, jej otvorilo oči a mohla povedať, že od vtedy si pekne pred lovcami dáva pozor na jazyk.* Najlepšie je nechať sa učiť od lovca, čo ti povie to najhnusnejšie. A ukáže ti krutú realitu. *Povie jej pričom sa pohľadom vráti na najmladšieho brata Seo-juna, Soo-mina. Ten jej pohľad vráti rovnakým štýlom, pričom sa uškrnie, aby ju schválne vytočil.* Rozumiem. Problémov už stačilo. /Ako keby mne sa problémy nevyhýbali. Naposledy som zapálila zase nejaký bar a mala tu česť bojovať s démonmi. Len nech problémy skončia, aj keď si to nemyslím./ *Pomyslí si a nechce zapáliť ďalšie miesto aj keby len náhodou.* Myslím si, že dnes to bol najmenší problém. Ja som zapálila v New Yorku kostol a zatiaľ ešte neprišli na to, že som to bola ja. Takže radšej to nikomu nehovor. *Povie jej, aby ju trochu uvoľnila.*
*Pokud nebylo něco zřejmé trávila čas v institutu, který nebyl rozhodně akademii. Kde by si na ní mohl denně udělat čas. Přeci jen to bylo místo, kde musela držet krok a spolehnout se na obsah knihovny. Nikdo tam nebyl od toho, aby jí vychovával a navíc nebyla už v tom věku, kdy by jí někdo mohl tvarovat. To ona musela být tvárná vědomě a snažit se. A pochybuje, že by Caleb kromě upřímnosti k ní se zachoval nehezky. Ale také věří, že její dnešní řeč nenechá bez připomínky a faktu proč měla dneska mlčet. Ale dobře ví, že si bude vědom i toho, že ona sama si to uvědomila vytrestal se sama. Skoro by i vyprskla smíchy nad přestavou, že Lovec vypálil kostel. Ale drží se a tiše šeptne.* V tom případě bys to měla hlavě institu říct dřív, než se to dozví sám. Hodina kázání nebo raději pokárání. Věř mi bude to pak horší než strhnout náplast.* poví upřímně, ale jde vidět, že se jí snaží povzbudit ve faktu, že bude lepší kdy to zamete někdo s ní pod koberec než sama.*Ale já nic nepovím. Budu dělat, že jsem to v životě neslyšela.*poví jí a dělá i tak. Nepotřebovala se míchat ještě do cizích problémů. Ona už ty problémy měla.*
*Joshua stojí v centru zájmu, jeho černá róba zdobená jemnými stříbrnými detaily odráží tlumené světlo Síně Dohod. Jeho výraz je neochvějný, ledově klidný, a přesto v jeho očích tančí náznak vítězoslavného uspokojení. Každý krok, každý pohyb jeho rukou je pečlivě kontrolovaný – Joshua je muž, který vždy ví, jak zapůsobit. Když přijímá chladné gratulace, zachovává si profesionální zdvořilost, avšak jeho úsměv je sotva znatelný, téměř jako by si užíval kontrast mezi upřímností a neochotou těch, kteří mu dnes musejí poblahopřát.* Vaše gratulace mě těší, samozřejmě. *Ponese klidným hlasem, když mu jeden z členů Rady potřese rukou. V jeho tónu je sotva postřehnutelná ironie, která naznačuje, že si je plně vědom toho, jak neochotné některé gratulace ve skutečnosti jsou. Joshua ale nemá v úmyslu hrát uraženého. Naopak, každý pohled, který na něj spočine, každá ruka, která mu potřese, je pro něj potvrzením jeho triumfu. Když přistoupí další lovec s chladnou gratulací, Joshua si jej přeměří pohledem, který by mohl mrazit. Jeho úsměv se lehce rozšíří, ale stále zůstává na hraně zdvořilosti a skrytého výsměchu. *Vaše podpora je - ocenitelná. *Poznamená a přikývne takovým způsobem, že je jasné, že jeho poděkování má více vrstev. Pro Joshuu je tento okamžik naplněním jeho dlouhodobého plánu, jeho ambicí. A i kdyby to stálo množství protislužeb, úplatků a zákulisních machinací, pro něj je to jen cena za vítězství. Když kolem něj projde Yasmine Elderhood, jeho pohled ji sleduje o něco déle, než by bylo zdvořilé. Její odměřenost a chladné přijetí jeho jmenování jsou jasné, ale Joshua jen pokývne hlavou na znamení uznání, které se zdá být skutečné – nebo je alespoň perfektně zahrané.* /Elderhood. Přesně taková, jak jsem si myslel. Pevná, ale snadno předvídatelná. Takoví jako ona se nikdy nepřizpůsobí změnám, které přijdou./ *Joshua se otočí zpět k davu, jeho pohled spočine na Michaela Hawkstonea, nově jmenovaného Konzula. Joshua zvedne sklenici s vínem v tichém přípitku směrem k němu, jeho výraz zůstává chladný, ale jeho oči naznačují, že tento okamžik je začátkem nové éry. Když se však Hawkstone obrátí jiným směrem, Joshua jen nepatrně přimhouří oči.*
*Nad tým len pohodi rukou a viac by to neriešila.* Bola to iba blbá náhoda a Upír. Poučenie pre mňa nahrať sa so zapalenymi sviečkami a zapalovačmi. Aj keď v mojom prípade je to jedno, keďže aj keď to neurobím úmyselne, tak sa to stane. Šťastie na mojej strane není. *Povie a na to, že kazanie je by bolo lepšie len mykne plecami. To že to nepovedala bolo zámerne aj tak si polícia myslí, že to bol nejaký bezdomovec, čo tam prespaval.* Na to sa už zabudlo. Sú aj horšie veci, ktoré treba riešiť a to démonov. *Pozrie sa po sale a radšej sa vyhýba pohľadu na zvyšok osadenstva, ktoré by jej mohlo robiť problémy.* Som zvedavá, ale čo dostanem povedané od Sebastiana. Dnes som sa chovala dosť slušne. *Povie si pre seba, pričom sa hrá s pohárom.*
*Michael se postaví vedle své ženy Cornelie, která právě přivedla jejich vnuka Tobiase. V ruce drží sklenku kvalitního červeného vína, jehož temná barva se odráží ve světle Síně Dohod. Jeho výraz je uvolněnější než před chvílí, kdy musel čelit ne vždy upřímným gratulacím k nově získané pozici Konzula. Po jeho boku však Cornelie působí jako pevný bod, jakým byla po celý jejich společný život. S pohledem plným hrdosti a jemného úsměvu spočine na mladém Tobiasovi, který stojí před ním. Jeho postoj je vzpřímený, mladistvý, avšak už teď se na něm rýsuje fyzická zdatnost a potenciál lovce stínů.* Muž z tebe roste, Tobias. *Pronese Michael s výrazem, který by se dal téměř nazvat otcovsky vlídným, kdyby ovšem stále nezachovával jistou dávku rezervovanosti. Jeho ruka spočine na Tobiasově rameni, stisk je pevný, jakoby chtěl zdůraznit nejen svá slova, ale také tíhu odpovědnosti, kterou mladík nese jako další generace Hawkstonů. Michaelovy oči na okamžik změknou, než se jeho pohled opět rozhlédne po místnosti. Instinktivně hledá své syny, kteří by měli být po jeho boku – rodina musí stát pohromadě, obzvlášť v den, jako je tento. Jeho pohled spočine na Sebastianovi, který se pohybuje u skupinky lovců, ale nedává najevo žádné známky toho, že by měl v úmyslu se vrátit ke svým rodičům. Michael si povzdechne, ale neříká nic. V Sebastianovi vidí část sebe samého – ten vzdor, ta potřeba ukázat, že může být svůj, ho připomínají jeho vlastní mladá léta. Místo toho obrátí pozornost k druhému synovi, Calebovi. Ten však není tam, kde ho očekával. Když konečně zachytí jeho postavu na druhé straně sálu, zůstane na něj hledět o něco déle. Caleb je zapředen do rozhovoru s Grace, ženou, kterou Michael nikdy nepovažoval za vhodnou pro blízkost svých synů nebo pro newyorský Institut. Jeho čelist se na okamžik napne, když pozoruje jejich interakci. Caleb působí příliš zaujatě, příliš vtaženě do hovoru s ženou, kterou Michael vědomě držel stranou – právě kvůli jejímu nevyzpytatelnému vlivu a tajemstvím, která kolem ní vždy visela. Bez jakékoliv snahy o skrytí svého nesouhlasu odvrátí zrak zpět k Cornelii. Jeho tón zůstává klidný, avšak v podtextu je znát nespokojenost. *
*Jak se zdálo Lottka to nehodlala řešit, což jí na čele vytvoří vrásku. Pokud něco nebylo fér, bylo přiznat své chyby i ty staré a zamlčené, ale rozhodně to bylo něco co by mělo dělat lovce lovcem. Z chyb se poučit a příště je nedělat, jinak vás to bude stát vše. I když i chápe její stranu, nebylo přípustné dělat chyby, ne ve světě nefilim. Tohle pochopila u Hawkstonu velice rychle. Navíc jak se zdálo Micheal svého mladšího syna považoval za lehkomyslného, i když nebyl. Jen dokázal na věci hledět méně upjatě, méně staromódně. Už chtěla něco říct, kdy jí zrak padl na Cornelii. A ještě víc spočine zrakem na svém synovi. JEJICH SYNOVI. V krku se jí objeví knedlík. Od doby, co opustila Idris si s Tobiasem snaží volat i psát jak to jen jde, ale návštěvy byli už méně reálné. Bylo lepší, kdy se ted držela dál. Aby si zvykl, ale bolel jí fakt vidět ho a nemoc se ho dotknout nebo obejmout. Tohle nebylo místo pro rodinné setkání.*Potřebuji navzduch.*poví nezaujatě a zamíří k terase, neví jestli jí Lotta bude ochotná následovat. Ale ona potřebovala být mimo dosah Michaela Hawkstone dřív než by opět řekla něco nevhodného, než aby si jí Tobias všimnul a přiběhl k ní. Nechtěla, aby ho pokáral za vnukovo vroucné chovní ke své matce.*/Sakra, Calebe to jsi mi nemohl říct!/* kleje v vzduchu a lehce zakloní hlavu a zhluboka se nadechne. Bylo to tolik výzev a chtělo to velkou dávku sebeovládání se všemu vyhýbat odpírat si. Jelikož tohle nebylo o ní, ted ne.*
*Na chvíli se odvrátí, aby si urovnala myšlenky. Jeho otázka, jeho tón, jeho očekávání… všechno to na ní doléhá těžkým tlakem, který ji nutí cítit tíhu každýho rozhodnutí, který za poslední rok udělala. Když se znovu otočí k němu v jejím pohledu je náznak lítosti. Byla připravená na nepřátelství, na obvinění, možná i na chladný hněv….ale ten jeho klidný tón, ta upřímná snaha pochopit jí zaskočí i když to u Caleba měla čekat.* Byla jsem na Zimním dvoře… plnila si povinnost vyslance.*Její hlas na okamžik zadrhne, ale pokračuje, než jí Caleb může skočit do řeči.* A možná máš pravdu… možná jsi měl vědět víc. A pravda je, že nemám vůbec rpostředky na to kontaktovat institut… všechny moje hlášení jdou .. k výše postaveným.*Její oči se na chvíli zachvějí, ale rychle se vzpamatuje a znovu na něj upře pohled.* Nebyla jsem pryč, protože bych si to vybrala.. to snad chápeš. A nemyslím si že moje pozice v insitutu závisí na mým rozhodnutí. *Ví, že by se chtěl spolehnout na její odpověď, že by chtěl mít jasno. Ale pravda je, že ona sama si není jistá. Po tom všem co se stalo není vůbec jistý, jestli ještě má svoje místo mezi lovci stínů. Ale Caleb si zaslouží alespoň nějakou odpověď, i kdyby to měla být jen poloviční pravda.* Vrátím se… pokud budu mít dovoleno. Pokud mě tam ještě chceš. *Její slova jsou jednoduchý. Ví že Caleb má nějakou moc rozhodnout, jestli bude znovu součástí toho světa.. Ale zároveň ví, že její návrat není jen na něm.. je i na vedení spolku a při dnešní volbě její vyhlídka vrátit se do NYC není zrovna růžová.*
*Caleb stojí naproti Grace, jeho klidná vnější fasáda je výsledkem letité praxe a sebeovládání, které si osvojil jako vedoucí Institutu. Přesto uvnitř cítí, jak ho všechno okolo dusí. Jeho otec je právě zvolen Konzulem, což znamená, že na jeho rodinu padá ještě větší tíha odpovědnosti. Grace se objevila po roce, plná tajemství a polopravd, a zároveň na něj čeká Hailey, která se chystá projít přeměnou – procesem, který už sám o sobě není jednoduchý, natož v tenhle chaotický večer. Caleb cítí, jak se mu hromadí frustrace, ale drží ji pevně na uzdě. Poslední věc, kterou teď potřebuje, je ztratit kontrolu. Hluboce se nadechne, snaží se najít slova, která by byla tak vyvážená, jak jen to situace dovolí.* /Zimní dvůr. Samozřejmě. Místo, kde se pravda a manipulace proplétají v jedno. Kde i nejmenší gesto může mít fatální následky./ * Není hloupý, ví, jaké intriky se na Zimním dvoře mohou odehrávat, a jak snadno se tam člověk může stát figurkou ve hře, kterou ani nezačal. Jeho mysl se otáčí v kruzích, jak si skládá všechny kousky dohromady. Být vyslancem na Zimním dvoře není jednoduchý úkol, ale přesto - proč by někdo jako Grace – se svou minulostí, kterou na Zimním dvoře napáchala – byla vybrána právě na tuto misi? Jeho oči se střetnou s jejími, když zmíní, že všechna její hlášení šla výše postaveným. Na okamžik se mu zableskne v pohledu něco mezi nepochopením a zklamáním.* Samozřejmě, že jsem to nevěděl.* Řekne tiše, jeho tón je pevný, ale ne zraňující. Zhluboka se nadechne a pokračuje klidněji.* Kdybych měl podezření, že se děje něco, co ti brání komunikovat, něco bych udělal. Víš, že nejsem ten, kdo by tě soudil za to, co se stalo. *Když zmíní, že se vrátí, pokud jí to bude dovoleno, Caleb jen mírně kývne hlavou. Nemá rád tu nejistotu v jejích slovech, tu rezignaci, která z ní vyzařuje. Grace, kterou znal, byla odhodlaná, silná, nikdy by neřekla něco takového s takovým tónem. Ale teď je jiná. Možná je to tím, co zažila na Zimním dvoře, možná je to tím, co se stalo, když byla pryč. *Podívej.* Promne si kořen nosu v unaveném gestu z celého večera.* Pokud je něco, co ti brání v tom se vrátit – a teď myslím cokoli, Grace – musíš mi to říct. Nemůžu hrát naslepo, zvlášť ne teď, když se svět mění rychleji, než bych chtěl. *Na okamžik zavládne mezi nimi ticho. Caleb se krátce ohlédne na rozruch v sále, kde stále doznívá napětí z výsledků voleb. Jeho otec, Hailey, Tobias i Sebastian - všechen ten chaos mu na moment připadá tak vzdálený.*
*To že tá žena vôbec len tak odišla bola riadna blbosť, pretože mohla zabrániť tomu, čo za chvíľu prišlo. To že sa tí dvaja nemali radi bolo jasné a že sa pobijú sa schyľovalo od začiatku. Hlavne ani Seojun ho neoblial naschvál, jednoducho sa ale tváril, že to urobil. Jeho brat sa po ňom oženie, že mu chce vraziť, lenže on to čaká a chytí ho za ruku, ktorú mu skrúti za chrbát.* Prečo sa nevieš chovať ako normálny človek. Je to taký problém sa aspoň chovať normálne na slavnosti? *Vytkne mu, pričom ho vedie von z miestnosti, aby nerobil problémy. Ak sa majú pobiť, tak to urobia vonku a nie pred očami druhých. Vidí pohľad svojho otca, ktorý z toho nie je nadšený a najradšej by oboch poslal niekam, kde by ich zavrel na týždeň, aby sa začali chovať normálne. Lenže to u nich dvoch nešlo, len Soomin mykol plecami, že s tým nespraví nič a nebude sa im pliesť do cesty. Vyjde von zo sálu, kde ho pred nejakou zrzkou (HAIILEY) vyšmarí o zem.* Čo si týmto chceš dokázať? *Opýta sa ho, pričom čaká, že sa do neho pustí nazad, keďže ho hodil na zem.* Týmto si otcovu priazeň nijako nezískaš. *To ale jeho brata iba viac naštve.* Trhni, ako keby ma to zaujímalo. *Povie mu jeho brat, pričom sa ho znova pokúsi udrieť, ale znova zlyhá, pretože Seojun sa vyhne. Všimne si, že je cítiť alkoholom a u nich v rodine moc alkohol nebol dobrý, lebo každý z nich mal nízku toleranciu.* Super to si vážne musel ožrať? *Opýta sa ho, pričom ho radšej prirazí o stenu, aby ten debil nespadol. HAILEY si všimne až po chvíli a pretočí očami.* Asi to moc dobrý večer nie je, že? *Opýta sa jej, pričom drží svojho brata a najradšej by ho na mieste zabil.*
*Povzdechne si ... jako by si uvědomovala, že jejich rozhovor nikam nevede. Vidí jeho únavu a jeho frustraci a taky ví, že je už vyčerpaný tím jejím neustálým odpíráním odpovědí. A upřímně ona sama je unavená z věčnýho obcházení pravdy... z toho neustálého balancování mezi tím, co může říct a tím co nesmí.* Moc dobře víš jak politika tady funguje.. a když říkám, že jsem si to nevybrala, můžeš si domyslet kdo za tím stojí. *Její hlas trochu ztichne jako by se v ní na chvíli objevil stín pochybností o všem, co dosud považovala za jistý. Přejede rukou přes čelo jako by tím gestem chtěla setřít zbytky pochybností, který jí ještě tížily.* Jestli můžeš.. po tý ceremonii se tu ještě na den zrdžím. Musim před radu. Asi mě stejně budou hlídat, ale na tvoje slovo hodně lidí dá, můžeš si mě pak najít. *Její pohled na chvíli sklouzne stranou jako by přemýšlela, jestli neřekla příliš. Možná konečně prolomila ten kruh, ve kterým se oba točili. Možná mu dala aspoň malý náznak, že v tom není ztracená. Že má svůj důvod proč dělá to co dělá.*
*Caleb si zamyšleně promne bradu, zatímco jeho mysl začne okamžitě pracovat na Graceiných slovech. Domyslet si, kdo za tím stojí. Tohle nebylo tak těžké, jak by se mohlo zdát. Politikou Spolku prolézalo víc intrik než v nočních klubech podsvěťanů, a pokud by měl ukázat na jednoho člověka, který by měl moc a vliv Grace odsunout na Zimní dvůr, Rougerenard by byl na vrcholu seznamu. Nebylo by to poprvé. Jeho jméno mu znělo v hlavě jako zlověstná ozvěna, stejně tak jako všechny ty důvody, proč by mohl chtít Grace odstranit. Možná věděla něco, co vědět neměla. A možná – a to byla ta nejděsivější možnost – byla prostě nepohodlná.bJeho oči se na ni znovu upřou, tentokrát s klidnou intenzitou. Vidí její únavu, to, jak se její tělo zdá být těžší, než by mělo být. Vidí i to, jak její pohled sklouzává stranou, jak se snaží něco skrýt – nebo možná jen zpracovat. Caleb se zhluboka nadechne a nakonec pomalu přikývne.* Dobře. *Řekne klidně, jeho hlas už neobsahuje tu ostrou hranu z předchozího rozhovoru. *Najdu si tě. Po ceremonii, možná i dřív. *Na chvíli zavládne ticho, Caleb přemýšlí, zda říct víc, ale nakonec se rozhodne, že méně je někdy více. Udělá krok k ní, jeho pohled zůstává klidný, avšak soustředěný, a pak ji svými pažemi sevře kolem ramen v něčem, co by mělo připomínat objetí. Není to žádné vášnivé gesto, je to pevné a konejšivé objetí - minimálně cítí, že to tahle holka právě potřebuje. Když ji pustí, pohlédne jí do očí, jeho rty se nepatrně zvednou v náznaku úsměvu. Když se otočí, jeho pohled okamžitě padne na Michaela, který stojí poblíž se svým vnukem. Calebovi se koutky úst lehce zvednou v úsměvu, který je tentokrát naprosto upřímný navzdory frustracím dnešního večera. Rychle se vydá jejich směrem, jeho krok je lehký, ale rozhodný. *Vypadá to, že děda tě tady dělá svým parťákem, co? *Dlaní si s ním plácne, poté jeho ruka spočine na jeho rameni. Jeho pohled se však přesune na Michaela. Chvíli na něj hledí, jeho tvář je neutrální, ale v jeho očích se zračí určitá chladná ostražitost. Caleb si nemůže pomoct, ale v hlavě mu stále vrtá ta myšlenka – věděl jeho otec předem o své volbě? Mohlo by to vysvětlovat některé jeho nedávné kroky. Caleb však zůstává klidný, nehodlá teď vyvolávat žádný konflikt. Podá mu ruku a pevně ji stiskne. *Gratuluju, otče. *Řekne s náznakem úsměvu, ale jeho tón zůstává formální. Nechce otevírat jakékoli další otázky před Tobiasem. Jakmile však stiskne jeho ruku, v hlavě mu stále hlodá ta pochybnost. Něco mu nesedí. Když se rozhlédne po místnosti, jeho pohled okamžitě padne na Hailey, která stojí stranou. Caleb lehce nakloní hlavu a pohledem ji naznačí, že by neměla stát bokem. Není čas stát stranou, zvlášť ne v tak důležitý večer.*
*Když se jí podaří uklidnit omluví se z přítomnosti Lottky. Potřebovala chvíli nemluvit a možná se trochu projít. Ale ovšem její plán jí doslova překazí Caleb. Který jí vyzve k tomu, aby se opět připojila k jeho rodině. I když jim je nesmírně vděčná, že přijali svého vnuka jako za vlastního, pořád jí nebylo příjemné v jejich přítomnosti trávit čas. Ale i přesto jí Caleb kývl at jde k nim. I když by nejraději se otočila a šla pryč. Neudělá to, jelikož by ti tím potvrdila jen slova jeho otce. Pokývne Cornelii na pozdravila rty se jí stočí do jemného úsměvu a pohladí Tobiase po vlasech. Měla pocit, že zas o velký kus vyrostl, vlastně nebude chybět ani dlouho, aby možná jí dorostl. Ale mlčela jak slíbila navíc měla neblahé tušení, že jeho otec její mlčení schvaluje víc než mluvení.*
*Sleduje jak přikývne na její návrh a v jejím nitru se mísí pocit úlevy a úzkosti. Když ji pevně sevře v objetí na okamžik ztuhne. Je to gesto který nečekala ... ne od něj, ne tady, ne teď všem na očích. Ale právě to jí připomene, že navzdory jeho tvrdé fasádě je to pořád někdo, komu na druhých záleží. Po několika vteřinách mu objetí váhavě oplatí ikdyž je spíš symbolický než skutečný. Nechává ho odejít její oči ho sledují jak odchází směrem k jeho rodině. Sleduje Caleba jak míří, ke svýmu otci a na chvíli ji napadne, že právě Michael by mohl mít odpovědi, který Caleb hledá. Možná měl pravdu ... možná je tahle šachová partie větší, než si kdy dokázala představit. Možná je sama jen pěšákem, kterého přesouvají mocnější hráči podle svých potřeb. Ale to neznamená, že by si nechala sebrat poslední zbytky kontroly, který ještě má.. Poodejde směrem k občerstvení a ochutná místní víno* /Tohle se s Faerií nedá vůbec srovnávat./ *Pomyslí si když pije zdejší naředěnou břečku.. její smysly jsou úplně otupělý z Faerie.*
*Novopečený Konzul Spolku, stojí pevně a vzpřímeně, jeho přítomnost ve společnosti Cornelie a Tobiase je jako monument rodinné hrdosti a síly. Tobias vedle něj vypadá hrdě a důležitě, a Michael si nemůže pomoct, aby se v jeho tváři neobjevil náznak pýchy, když v mladíkovi vidí pokračování rodu Hawkstone. Když však spatří přicházet Caleba, jeho výraz se lehce změní – směs úvahy a klidného očekávání. Calebův formální tón při gratulaci Michael přijme s mírným kývnutím a pevně stiskne jeho ruku. Cítí v jeho pohledu něco, co tam už dlouho neviděl – opatrnost, možná pochybnosti. Ale Michael neřekne nic, jeho pohled se přesune zpět na Tobiase, který si se svým otcem plácne.* Tobiasi.* Pronese Michael hlasem, který je hluboký a autoritativní, ale s náznakem jemnosti, kterou si vyhrazuje pro členy rodiny. *Nyní, když jez tebe téměř muž - budeš muset začít dohlížet na svého otce, aby nezapomínal, jak se chovat v přítomnosti konzula. *Jeho rty se zvlní do slabého úsměvu, ale pohled zůstává ostrý a pozorný. Když se k nim připojí Hailey, Michael si nemůže pomoct, aby její přítomnost nevnímal jako určitou komplikaci. I přes její úsilí zapadnout a její zdvořilé chování cítí, že její místo mezi nimi stále není pevné. Jeho oči na okamžik zabloudí k Calebovi, jakoby se ptaly, zda si jeho syn uvědomuje, co všechno riskuje tím, že ji přivedl do Idrisu právě v tento večer. Přesto se udržuje v naprostém klidu, jeho pohled se stočí k Hailey, která pohladí Tobiase po vlasech. Zachytí pohyb v místnosti, když se k němu blíží jeden z funkcionářů, jehož přítomnost značí jedinou věc – čas se krátí. Michael na okamžik pozvedne obočí, jemně kývne hlavou na znamení, že zprávu přijal.* Zdá se, že je čas.* Jeho pohled sklouzne na Hailey, která vypadá, jako by byla přítomná a nepřítomná zároveň, jak se snaží nevnímat jakoukoli těžkost v situaci.* Hailey. *Řekne klidně, ale jeho hlas má podtón důrazu, který nedovoluje odpor.* Postarejte se prosím, aby Caleb nezmizel – máte na něj lepší vliv než já. /A Sebastian? Toho též opět nevidím. Vůbec si neuvědomují důležitost tohoto okamžiku! Ani jeden!/ *Poté se narovná, přísný výraz na tváři se trochu zmírní, když kývne hlavou směrem k funkcionáři, který čeká u dveří do hlavní části síně. Bez dalšího slova se Michael vydává k pódiu.*
*Caleb si všimne jemného napětí, které zavládne, jakmile se připojí k rodinnému shromáždění. Tobias vypadá nadšeně, jeho mladá energie září jako maják, a Caleb se na chvíli soustředí jen na něj. Je to v těchto momentech, kdy se mu daří alespoň na okamžik zapomenout na chaos kolem něj – na svého otce, jehož přítomnost ho vždycky trochu svazuje, na Grace, která je zahalena tajemstvími, a na Hailey, která se zjevně necítí mezi Hawkstonovými doma. Jeho pozornost se však rychle vrátí k Michaelovi, když slyší jeho poznámku směrem k Tobiasovi. Caleb se neubrání ironickému úsměvu, který zlehka trhne koutky jeho rtů. Přesto zůstane mlčet, protože ví, že na otcovu pečlivě kontrolovanou přítomnost není místo pro jeho obvyklé poznámky nebo humor. Když Michael osloví Hailey a pověří ji "dohledem" nad ním, Caleb cítí, jak v něm mírně vzplane podráždění. Zvlášť když zachytí ten krátký, přísný pohled, který Michael vrhne jeho směrem – jakoby zpochybňoval všechno, co Caleb dělá, každé jeho rozhodnutí.* /Samozřejmě, protože nic, co děláme, nikdy není dost dobré./ *Pomyslí si Caleb s lehkým nádechem frustrace, ale na povrchu se to nijak neprojeví. Zachová si svůj klid, svůj vlastní způsob, jak čelit otcovým neustálým očekáváním a nárokům. Sleduje, jak se Michael otáčí a odchází směrem k pódiu, a na okamžik zůstává stát na místě. Má pocit, jako by se kolem něj svět na chvíli zastavil. Jeho pohled sklouzne k Hailey, která stojí vedle něj tiše, její přítomnost nenápadná. Očividně se snaží držet krok a nevyčnívat, ale Caleb si nemůže pomoct, aby se necítil zodpovědný za její nervozitu. Jeho modré oči se setkají s jejími, a Caleb se snaží, aby jí dal alespoň trochu jistoty. Když znovu zvedne pohled, jeho oči se setkají s Tobiasovými, který je stále plný energie a dychtivosti. *Mám pocit, že děda tě povýšil na svého zástupce.* Mrkne na něj a lehce ho poplácá po rameni, aby Tobias pochopil, že to nemyslí vážně, ale přátelsky. Caleb si znovu prohrábne vlasy a povzdechne si, jeho mysl těžká všemi povinnostmi, které se na něj za poslední hodiny nahrnuly. Jeho pohled sklouzne zpět k Hailey, která stále stojí tiše vedle něj. *A ty.* Řekne nakonec pouze pro její uši a jemně jí pokyne hlavou směrem k davu. Nenech se tím vším odradit. Caleb na ni ještě jednou povzbudivě kývne a pak se rozhodne vydat směrem k pódiu, kde má být přednesen inaugurační projev jeho otce. Má pocit, že každým krokem se kolem něj stahuje kruh očekávání a odpovědnosti.* Musím s tebou ještě něco probrat. Nebudeme se vracet hned do New Yorku.*Pronese mimoděk směrem k Hailey, zatímco jeho kroky vedou do hlavní části síně, přičemž jeho myšlenky stále těkají mezi minulostí a přítomností. Cítí tíhu tohoto večera – nejen z pohledu rodinného, ale i profesionálního.*
*Viděla na tváři svého syna, že by jí chtěl obejmout, ale lehce nepatrně zavrtí hlavou a namísto toho tiše sevře jeho ruku, jíž jí vklouzne do té její. Tiše ho hladí po hřbetu ruky. I jeho ruka byla znatelně vetší a silnější, ale jeho blond vlasy a modré oči pořád stejné. Přesně jako jeho otce. Ani si neuvědomovala jak čas rychle plynul. Ale pokud něčeho nelituje, je že ho tak dlouho schovávala před tímto světem. I když si ted vědoma jaký risk to byl. Ale chtěla mu dát normální dětství a také jak už Calebovi se svěřila. Nevěděla jak by to před léty vzal a zda by jí Tobiase nevzali a jí jednoduše neposlali zpět ke svému životu. Jak se říká strach živý sílu, sílu člověk musí umět využít moudře. Nakonec se i zdálo, že bude ušetřena dalších slov jeho otce zvlášť ve chvíli, kvůli které se tu všichni sešli. Na usměrnění svého syna nic neřekne ví že nesmí. Naopak sebou trhne, když zazní její jméno. Polkne sucho v ústech.*Pokusím se. Nemohu nic slíbit.* poví upřímně, jelikož nebyla jeho chůva a on byl dospělý muž. I když na ní Caleb může vidět, že by nejraději mu drtila ruku jak to ted dělal Tobias, který její rukou jemně cloumal a tak ho pohladí po rameni a usměje se na něj. Chlapec se usměje o to víc. Dnes nevěděla zda chce být neviditelná nebo ne. Ale aspoň fakt, že držela svého syna za ruku jí uklidňovalo natolik, jako když člověk vejde do bezpečí domova. Tiše sleduje dění jak se vydává směrem k podiu mezitím tiše vedle ní promluví Caleb. Kdyby tak neučinil, asi by doufala, že zapomene na její přítomnost a to co předvedla. Ale omyl*Jestli mi chceš připravit kázání, myslím že není třeba. Oprátku handy jsem si nasadila před hodinou. Ale rozkaz budu tam. Mám se co učit, pořád a víc.* poví tiše bez výčitek bez obhajovaní. Jednoduše mu jen přiznala, že si je vědoma své chyby a že bere nevědomí vážnost jeho slov a že očekává rozhovor.*
*Joshua vystoupí na pódium s ledovým klidem, který je pro něj typický. Jeho krok je plynulý a vyrovnaný, pohled chladný a ostrý jako čepel serafinské dýky. Na tváři má masku zdvořilosti, ale ti, kdo ho znají, mohou v jeho očích zahlédnout něco hlubšího – neochvějnou ambici a důslednost, kterou nelze přehlédnout. Sál utichne, jakmile Joshua zaujme místo za řečnickým pultem, a když promluví, jeho hlas je pevný, autoritativní a přesto klidný.* Ctihodní členové Spolku, vážení přítomní.* Začne s náznakem úklony, jeho hlas rezonuje v prostoru, každý jeho tón promyšlený a přesný.*Dnešek je dnem, který si budeme pamatovat – nejen kvůli výsledkům voleb, ale kvůli příležitosti, která před námi stojí. Spolek byl a vždy bude tím, co drží tento svět v rovnováze. A my, lovci stínů, jsme jeho páteří, jeho pilířem. Bez nás by svět propadl chaosu a temnotě.* Joshua se na okamžik odmlčí, jeho pohled klouže po shromáždění. V jeho očích je klidná sebejistota, ale také jakási jiskra, která naznačuje, že jeho slova mají hlubší význam.* Nefilim byli vždy ti, kdo stáli mezi světlem a stínem, mezi pořádkem a chaosem. Byli jsme ti, kdo nesli tíhu odpovědnosti, a ano, také ti, kdo za ni platili nejvyšší cenu. Ale právě díky této oběti, díky naší odvaze a odhodlání, stojí svět tam, kde stojí. Není pochyb o tom, že jsme byli vyvoleni, abychom plnili tuto svatou povinnost. *Jeho slova záměrně rezonují s konceptem vyvolenosti, ale zároveň se pohybují na hranici přijatelných formulací, které nelze snadno zpochybnit. Joshua si je vědom každého svého slova a každé nuance, kterou pronese. V jeho slovech je znát důraz na jednotu a disciplínu, ale zároveň se v nich skrývá i náznak hierarchie, která mu není cizí.* Svět venku se mění. Hrozby, kterým čelíme, jsou stále sofistikovanější, nebezpečnější. Nemůžeme si dovolit být slabí, nemůžeme si dovolit zaváhat. Jako nový Inkvizitor Spolku slibuji, že udělám vše, co je v mých silách, abych zajistil, že naše mise bude pokračovat – silnější než kdy dřív. Budu chránit Spolek, naše hodnoty a náš odkaz. A ano, budu také vyžadovat, aby každý z nás – od nejmladšího učedníka po nejzkušenějšího člena Rady – naplňoval své povinnosti s maximálním nasazením. *Joshua zakončí svůj projev s jemným úklonem, jeho slova zanechávají v místnosti tíživé ticho, které se pomalu mění ve vlažný potlesk. Ti, kdo sedí v první řadě, se tváří neutrálně, někteří snad až příliš zamyšleně. Ale Joshua, sám se sebou spokojen, se otočí a opouští řečnický pult s ledovým klidem, vědom si toho, že jeho vize nyní začíná ovládat budoucnost Spolku.*
*Michael vstoupí na pódium hned po Fairlawovi, se kterým si stačí vyměnit pohled. Jeho postoj je vzpřímený, pohled bystrý a jeho aura přirozené autority naplňuje Síň Dohod. Je to muž zrozený pro vedení a jeho slova, ať už je milujete nebo nenávidíte, vždy zasáhnou cíl. Když se rozhlédne po shromáždění, na jeho tváři se objeví mírný, avšak zdrženlivý úsměv – gestem, které spíše potvrzuje jeho důstojnost, než by odhalovalo jakékoli emoce. Když začne mluvit, jeho hlas je hluboký, klidný, avšak pronikavý.* Vážení lovci stínů, členové Rady, vážení přítomní. Dnešní den je nejen oslavou kontinuity Spolku, ale i připomínkou poslání. Pozice Konzula není jen čestným titulem. Je to závazek – závazek vůči vám všem, vůči těm, kdo slouží v Institutech po celém světě, a vůči našemu světu, který jsme přísahali chránit. *Jeho pohled se přesouvá po sálu, chvíli setrvává na známých tvářích, na vůdcích rodin a jejich dědicích. V jeho očích se odráží odhodlání, ale i očekávání, že každý z nich bude hrát svou roli v budoucnosti Spolku. Michael se na okamžik odmlčí, aby jeho slova měla prostor se usadit. Když pokračuje, jeho hlas nabírá na intenzitě.* Během mého mandátu se zasadím o několik klíčových cílů, které považuji za nezbytné pro naši budoucnost. Prvním z nich je udržení Studeného míru. Víme, že dohoda s vílami, ač nepopulární, je nutná k zajištění stability a k tomu, abychom předešli dalším konfliktům. Ale mír není slabost – je to nástroj, který musíme používat s rozvahou a silou. Druhým cílem je redukce čísel démonických mutantů, pozůstatků Zimní války. Dále budu usilovat o napravení a obnovu Institutů, které byly během Zimní války zhanobeny. Každý z nich musí být připraven sloužit jako pevnost a útočiště pro členy Spolku. Ale nejdůležitějším cílem mého mandátu bude udržení řádu. Řád je to, co nás odlišuje od chaosu. Je to základ, na kterém stojí náš svět.* Jeho tón se na chvíli změní, stane se osobnějším, avšak stále pevně kontrolovaným.* Je pro mě ctí, že jsem byl zvolen vaším Konzulem. Slibuji, že své povinnosti budu vykonávat s nejvyšší oddaností a respektem k vám všem. *Michael zakončí svůj projev lehkou úklonou směrem k publiku. Na chvíli v sále zavládne ticho, než se začne rozléhat potlesk, který je sice zdvořilý, ale zároveň přináší pocit respektu. Michael se postaví vzpřímeně, jeho pohled stále plný odhodlání, a pomalu se vrátí na své místo, vědom si, že jeho slova byla vyslyšena.*
*Caleb stojí v davu, jeho výraz neutrální, ale oči mu neustále bloudí mezi pódiem, kde právě probíhají inaugurační projevy, a Hailey, která je po jeho boku. Naslouchá slovům svého otce i Fairlawa, každé z nich v něm rezonuje jinak. Fairlawova slova o nadřazenosti a disciplíně mu připomínají přesně to, proč se kdysi chtěl držet dál od politiky Spolku. Cítí, jak ho jemně svírá podráždění, když slyší ten pečlivě maskovaný tón, který neslibuje nic jiného než tvrdost a kontrolu. Pak ale zazní hlas jeho otce – pevný, autoritativní, ale přesto klidnější. Caleb se krátce zamyslí nad tím, jak moc se Michael změnil od doby, kdy byl jen členem Rady. Jeho projev má svou váhu, svou jasnost, ale Caleb nemůže nevidět tu vrstvu pečlivé kalkulace, která za tím vším stojí. Jeho myšlenky přeruší Hailey, která na něj tiše promluví. Caleb se k ní otočí, koutky úst mu zacukají, když slyší její očekávání kázání. Nemůže si pomoct, aby se na chvíli neusmál, i když to maskuje jako pouhé povytažení koutků. Jeho pohled na chvíli změkne, ale jeho tón zůstává klidný, jako by jí chtěl ukázat, že ačkoli se situace zdá být napjatá, on ji nepovažuje za tak dramatickou, jak si možná myslí.* Jestli čekáš kázání, tak tě zklamu. Myslím, že tuhle lekci sis už dala sama. To je to poslední, na co teď myslím. *Jeho pohled se na chvíli vrátí k pódiu, kde jeho otec pokračuje ve svém projevu. Caleb si neodpustí krátký nádech, jakoby chtěl něco dodat, ale nakonec jen pokrčí rameny a otočí se zpět k Hailey.* Proces přeměny – už má pevné datum. * Jeho tón se teď stane vážnějším, i když se snaží udržet jistou lehkost, aby Hailey nezahltil. Ví, že tohle rozhodnutí pro ni není jednoduché a že každé slovo musí volit opatrně.* Krátce po ceremonii. Nebyl jsem si tím jistý, když jsme odjížděli, ale dostal jsem zprávu od Spolku těsně před odjezdem. A volba mého otce jako Konzula to rozhodnutí jen urychlí. * Snaží se v jejím výrazu najít známku, že je připravena, nebo alespoň odhodlána.*
*Program ceremonie dosáhl svého konce. Hosté se baví hudbou i občerstvením a nově zvolení Konzul a Inkvizitor stále přijímají gratulace, které před svým projevem nestihli přijmout. Quest je ukončen, ale můžete zde setrvat a hrát do sobotní půlnoci - poté musíte místnost neprodleně opustit, anebo začít novou hru. Postavy, které neposlaly odchodový příspěvek: * Caleb Hawkstone, Charlotte Dearborn, Grace Lengthorn, Hailey Rose, Sebastian Hawkstone, Sunil Nurgaliev, Yeom Seo-Jun.
*Kdyby si víc všímala podia byl by to lepší. Ale ne ona se musela podívat jeho směrem a upřímně jeho zvednutý koutek jí doslova odzbrojil. Vážně se ted Caleb bavil na její účet? Vážně se uculoval! Možná díky tomu jí nevědomě na tváři vyklouzne lehký úsměv a následovný povzdech na znamení, že se vzdává dostal jí. Tobias k ní zvedne tázavě pohled a Hailey na něj jen mrkne a pohladí ho opět po vlasech Tob sej en tiše zazubí a sleduje dění před sebou a nepouští přitom její ruku. Když už myslela, že jí dnes večer nic nepřekvapí omyl. Trhne hlavou k němu a podívá se na Tobiase, který je naštěstí soustředěný na dědu. Lehce rty naznačí že ticho. Neřekla mu to, jelikož pořád je ve věku, kdy by si neměl dělat vrásky rozhodnutí dospělých lidí kolem něj, ale na jeho slova poví jen tiše.* Pak doufám, že se slova tvého otce nepotvrdí. A štěstěna bude stát na mé straně.* poví pevným hlasem a víc k tomu nepoví. Ale jedno je jisté odehrává se v ní strach, nadšení a další směsice emocí, které neumí popsat. Ale pokud někdo toužil žít víc než umřít byla to rozhodně Hailey a její tvrdohlavé já. Nad jeho dalšími slovy pokývne. Když padne rozhodnutí a jen slova Caleba se stejnou pravdivými rozloučí se s Tobiasem a slíbí mu, že si zas napíšou, ale že ted musí jít něco neodkladně zařídit. A tak dnešním večerem její krátká návštěva Idrisu končí.*
*Jeho pohled se na chvíli upře na Hailey, když k němu tiše promluví. V jejích slovech slyší pevnost, ale také náznak nejistoty, kterou se snaží zakrýt. Caleb na okamžik zvedne obočí, jeho rty se zvednou do malého, téměř pobaveného úsměvu. Nepotřebuje empatii, aby poznal, že uvnitř Hailey se odehrává emocionální hurikán. Ale není typ, který by to komentoval – alespoň ne takovým způsobem, aby ji zbytečně zatížil. Místo toho si udržuje svůj typický klid a lehkost.* Pokud se štěstěna drží mě při všech mých blbostech, určitě si najde čas i na tebe.* Mrkne na ni s jemným humorem, jeho tón je nenucený, ale v pozadí jeho slov je přeci jen jistá vážnost. Když však spatří, jak se Hailey obrací na Tobiase, aby se s ním rozloučila, a pak se po krátké chvíli připojuje k jeho matce, jeho výraz se na moment změní. Sleduje, jak se obě ženy odebírají pryč ze sálu, pravděpodobně se vracejí domů, a Caleb nemůže potlačit drobný povzdech. Ne že by byl sentimentální – to je u něj téměř nemyslitelné – ale na chvíli si uvědomí, jak moc toho večera zůstává na jeho bedrech. Pohlédne na Tobiase, který vypadá, že by nejraději běžel za matkou, ale zároveň ví, že jeho místo je teď po boku dědečka. Rozhodne se setrvat. Tohle není jen o něm, o jeho rodině, nebo o Hailey – tohle je o reprezentaci Institutu. Protáhne se, jako by se snažil zahnat únavu, a jeho pohled krátce zabloudí k davu kolem. V duchu si povzdechne, když spatří, jak se všichni pomalu rozcházejí do menších skupin a začínají si mezi sebou vyměňovat zdvořilé fráze a politické komentáře. Caleb se na moment usměje pro sebe. Reprezentace, jasně. To je přesně to, co teď potřebuje – další hodinu předstírat, že ho zajímají všechny ty prázdné řeči.*
*Sunil čaká pomerne v pokoji, nakoľko nechcel dievčatko plašiť. Tešilo ho, že mu začala tak rýchlo dôverovať napriek tomu, čo sa jej stalo. Možno zo Sunila cítila, že aj on pociťuje smútok, a tak sa rozhodla mu veriť v tom jej smútku. Boli si vlastne sebe navzájom takou oporou. Všimne si, ak oje Sebastian nespokojný v konverzácii so svojím otcom. Schovával to pomerne dobre, ale predsa len to mohol človek, ktorý Sebastiana vydával pomerne často okamžite postrehnúť. V tom neustále urovnanom nič nehovoriacom pohľade a postoji bolo napätie, nie znudenie. Preto si Sunil vydýchne, keď v mužovi uvidí, že narozdiel od svojho otca Sunila vidí rád, a nedokáže udržať na uzde smiech, len čo sa mladý Hawkstone priblíži.* Ach, chlape. Ani nevieš, ako si mi chýbal. *Podotkne pobavene, a pozrie na dievčatko, ktoré nervózne od Sunila pozerá na prichádzajúcu osobu.* Sebastian, rád by som ti predstavil Lunu. Adoptoval som si ju rovnako ako si ona adoptovala mňa. A Luna...toto je Sebastian. *Predstaví ich navzájom, načo šokovane vypúli oči, sotva započuje slová jeho adoptovanej dcéry.* To je ten kamarát, čo je vo vzťahoch rovnaký chudák ako ty? *Rýchlo jej prekryje ústa. Ešteže hovorila v taliančine.* Ja...ehm...rada ťa spoznáva. *Povie Sunil okamžite Sebastianovi, aj keď sa takmer hneď rozosmeje. Samozrejme, že vedel, odkiaľ to malá brala. Ale výhradne malej hovoril, aby pred Sebastianom nehovorila, že jej hovoril toto. Snažil sa jej totiž predstaviť ľudí, ktorých spozná v New Yorku, ale nejako mu pri tom vykĺzla aj táto poznámka, a ona si ju zapamätala az moc dobre.* Takže...čo povieš na to, kebyže sa presunieme už k portálom a späť domov? Tam bude pokračovanie v tejto konverzácii určite príjemnejšie než tu. *Navrhne Sunil, a začne sa presúvať k portálom, ktorými by sa mohli dostať do New Yorku.*
*Rozumie, čo mu chce otec zdeliť. Chápe jeho postoj, jeho očakávania a frustrácie, ktoré on sám vytvára, no zároveň má pocit, že im nemôže vyjsť vústrety. Nie teraz, napriek tomu, ako tento deň očakával a pripravoval sa naňho, nie je podľa jeho predstáv. Minimálne jeho vnútorné rozpoloženie mu nedokáže vnútiť myšlienku, aby sa hrdo narovnal, nahodil úsmev plný falše a odhodlania hodiť sa na krk prvému lovcovi, ktorý sa rozhodne poškvrniť jeho rodinu. No jeho otec je na vodcu pripravovaný zrejme celý jeho život - vystupovanie, rozprava, to ako stojí a gestikuluje, ako na neho hľadí z väčšej vzdialenosti, než naozaj stoja.* /Zrejme sa jeho pohľad na mňa už nedá dať do správnych koľají./ *Napadne mu, a ani nemá motiváciu vzbudzovať teraz rešpekt v iných lovcoch tým, že bude ako tieň svojho otca.* /Pre jeho pozornosť som urobil už dosť./ Pridám sa za Vami s matkou neskôr. Bude to rýchle. *Prenesie, akoby sa chcel ospravedlniť, pretočiac však jemne očami nad mudrovaním svojho otca.* Jasné, otče, lenže na tieto šarády tu máš iných členov rodiny. *Zaznie od neho trošku ostrejšie, no nakoniec iba zatne sánku, vzdychne a zabodne svoj pohľad znova do otcovej tváre, akoby mu tým chcel naznačiť, že si stojí za svojimi slovami, že možno aj pre toto si začali viac s Calebom rozumieť, odkedy sú v newyorskom inštitúte spolu. Ale zároveň mu tým naznačuje, že sa vráti k nim, aby otca ešte viac nesklamal. Vyberie sa teda za svojim ryšavými kolegom s dievčatkom na pleciach. Neusmeje sa, nemá na to náladu a Sunil ho pozná, že to tak je. Nadvihne iba stroho obočie a zadíva sa na malé dieťa, ktoré využíva na zakrytie hlúpych poznámok taliančinu.* Viem, že nepovedala toto, na to to bolo príliš krátke, ale… radšej asi nechcem vedieť, čo povedala. *Zamumle Sunilovi a prikývne na jeho poznámky. Naozaj nemá chuť zaoberať sa viac než niekoľko slovnými odpoveďami, skúmajúc akurát tak okolie seba a dvojice, pri ktorých teraz stojí. Chvíľku s ním vedie konverzáciu, alebo to tak teda aspoň vyzerá - v skutočnosti ju vedie Sunil, on počúva, no myseľ mu lieta kadeľahšie.* Bude to horšie. *Zamumle Sunilovi a zabodne do neho modré oči.* Musím vyhľadať Caleba. *Dodá ešte.* Nebudem tu dlho, musím ísť za otcom, ale ak Caleba uvidíš, odkáž mu, že sa porozprávame v New Yorku. *Dodá ešte, než sa vzpriameným rozhodným krokom, vzbudzujúcim aspoň trošku hrdosti a cti, pridá k svojej rodine aspoň tak, ako si to môže dovoliť, než ceremónia skončí. Keď sa z budovy dostane, nevidí navôkol nikoho, ku komu by sa pripojil, a tak zahĺbený v myšlienkach kráča sám k portálu naspäť do inštitútu. Tento deň sa mu zdal príliš dlhý.*
*Cítí jak se atmosféra místnosti stává dusivější jak ji tíha dnešního večera stále víc a víc svírá. Teď po těch všech proslovech už ví, že tu nemá co dalšího říct ani co získat. S tichým povzdechem se rozhodne pro odchod. Narovná se , narazí si límec uniformy blíž ke krku a pevněji sevře rukávy kabátu.... Pomalu téměř nepozorovaně zamíří ke dveřím. Prochází kolem stráží, který stojí u vchodu a krátce jim kývne, aniž by přitahovala pozornost. Jakmile je už venku, chladný vzduch Idrisu ji zasáhne jako náhlá vlna, která ji aspoň na chvíli uvolní.... Zhluboka se nadechne, nechává chlad vklouznout do plic a vydává se ulicí dál... pryč od Síně Dohod. Potřebuje prostor. A klid*
*To že ho žena úplne odignorovala nechal tak. Pokrútil hlavou a pozrie sa na spacifikovaného brata. Rozhodne sa ho dotiahnúť domov, keďže aj tak oslava pomaly končila, takže bolo lepšie ho dotiahnuť domov. Soomina nechal na pokoji, keďže on bol v kľude, ale tento idiot sa nevedel správať.* Tak pre dnešok mám dosť. *Povie, pričom ťahá brata smerom k portálu, kde ho vyhodí priamo v Soule a do postele.* To mi teda bolo treba ešte riešiť tohto debila. *Povie a sám sa ide ešte vyspať, kým sa vráti do New Yorku.*
*Nechá Hailey odísť, pričom chápe, že sa tam necíti dobre. Chvíľu bola sama, pričom si ani len nevšimne, že sa ku nej práve priblíži práve Soomin, ktorý sa nakoniec vyparil od rodiny, aby ju vytiahol von. Chytí ju za ruku, pričom ju vytiahne von. Lotty nevie, čo po nej chce, pretože sa moc nikdy nebavili až tak, aj keď jej pomáhal so skúškami. Trochu sa zmetene na neho pozrie, keď ju vytiahne von na vzduch.* Čo po mne chceš? Celý večer ma ignoruješ a teraz za mnou prídeš? *Opýta sa ho a on si iba povzdychne, keďže moc s ňou o tom nemohol hovoriť. Vedel moc dobre, že je na neho naštvaná.* Tu nie. Musíme sa porozprávať súkromne. *Povie jej pričom jej ukáže, že pôjdú portálom do new Yorku.* Fajn. Ale chcem vysvetlenie. *Povie mu a ide s ním do New Yorku, kde sa porozprávajú v Súkromí v jej izbe.*
*Caleb sedí na kamenné lavici v rohu Síně Dohod, jeho postoj je uvolněný, téměř lhostejný, jakoby celý večer byl jen dalším obyčejným dnem. Vedle něj Tobias, který má na rozdíl od něj výraz plný zvědavosti a lehkého neklidu. Calebovy světle modré oči těkají po místnosti, sledují proud lidí, kteří se rozcházejí po skončení ceremonie. Pohled mu na chvíli padne na místo uprostřed Síně, kde stál během projevu jeho otec, ale dlouho se tam nezdrží. Namísto toho obrátí pozornost zpět k Tobiasovi, který si znuděně hraje s lemováním své vesty.* Připadá ti to tady nudný, co? *Zeptá se, přičemž jeho hlas má typický lehký, přátelský tón. Tobias pokrčí rameny, ale než může cokoliv říct, Caleb pokračuje. *Věř mi, mohlo by to být horší. Mohl bys tady muset stát uprostřed a pronášet řeč jako děda. Ale víš, co je na tom všem nejlepší? *Na chvíli se odmlčí, jako by chtěl Tobiasovi dát prostor na odpověď, ale než stihne cokoli říct, Caleb ho přeruší.* Že to tady má historii. Skutečnou. Třeba támhle. *Ukáže prstem na mohutný sloup u stěny.* Tam jsem se schovával s Maxem. Bylo to během Temné války. Temní lovci prorazili barikádu.* Caleb pokrčí rameny, jeho tvář si zachovává klidný úsměv, když se Tobias zeptá, jak to dopadlo.* No, jsme tady, ne? Takže bych řekl, že jsem si vedl docela dobře. *Na chvíli se odmlčí, jeho pohled sklouzne zpět na prostor Síně Dohod. Pak se k Tobiasovi nakloní a šeptem dodá.* Ale mezi námi – ten sloup udělal většinu práce. *Když se Tobias uchechtne, vypadá to, že mu celý ten večer připadá o něco snesitelnější. Caleb se na něj podívá s mírným úsměvem. Miluje tyhle momenty – neformální, nenucené. Tohle je jeho způsob, jak být otcem. Bez přehnaného mentorování, bez těžkých slov. Prostě takový, jaký je. Když ceremonie skončí, Caleb se zvedne a kývne směrem ke dveřím. *Tak pojď, hrdino. Děda by si asi nepřál, aby ses tady ztratil a skončil v nějaký politický debatě. *Caleb si během cesty ještě stihne urovnat myšlenky na celý večer – od projevů po všechny ty pohledy a intriky, které neunikly jeho bystrému oku. Ale teď to všechno odkládá stranou. Teď je čas na to, aby byl jen otcem, který se svým synem zamíří zpět do sídla Hawkstone, kde na něj čeká zasloužený odpočinek.*
*Quest je ukončen.*
*Calebovy kroky tiše dopadají na kamennou cestu, která vede k majestátní Síně Dohod. Měkké světlo Idriského slunce dopadá na jeho ramena. Jeho postava, v elegantní, ale účelové lovecké zbroji vyrobené Železnými sestrami, působí pevným a neochvějným dojmem. Zbroj je zdobená jemnými runami ochrany a síly, které se lesknou v chladném světle ranního slunce, a přestože není vyzbrojen – žádné dýky, kindjal ani serafinské čepele nejsou na svém místě – jeho pohyb a držení těla naznačují, že i tak umí být nebezpečný. Černé runy na jeho pažích a krku jsou jasným důkazem jeho oddanosti Spolku, jehož zvyky a pravidla ctí, i když má často tendenci je zpochybňovat. Hluboce se nadechne, když dojde ke schodům vedoucím k síni. Na okamžik zvedne pohled k majestátní budově, jejíž architektura připomíná moc a slávu lovců stínů. Už několikrát tu byl, ale dnes je to jiné. A Tobias zůstal doma. To rozhodnutí bylo nakonec jednodušší, než Caleb očekával. Tobias, ač tvrdil, že je připravený čelit všemu, co se ten den stane, byl stále jen chlapec. Jedenáctiletý kluk, který, i přes všechny své předčasné životní lekce, neměl vidět svou matku, jak podstupuje proces, který by ji mohl zabít.*
*Netušila nebo spíš podvědomě si snažila nalhávat jedno. Že to přijde tak brzo, že kdy ten den přijde bude plně připravena. Ale na něco takového člověk nemůže být připravený, ale jedno bylo jisté. Nešla dnes do Alicante se strachem nebo pochybami. Ale myslí klidnou jako hladina jezera. Co se dnes mělo stát, stane se. Možná by někdo mohl říct, že je to sobecké vůči jejímu synovi. Ale není. Tobias byl ve věku,, kdy děti většinou obdrží svoji první runu. Moc dobře chápal, co se děje. Byl to chytrý hoch, ale i když by si přála. Aby to Hawkstone před ním zamlčeli úplně ví, že by stejně na to přišel a zlobil se, že mu to neřekla. Ale dnes ho tu nechtěla z dvou důvodu. Dítě by nemělo vidět rodiče umírat kdyby na to přišlo a další bal, že tentokrát tu byla kvůli sobě. Musela si ujasnit jedno před tímto dnem. Dělá to kvůli tomu, aby neztratila svého syna? Prvně si to myslela, ale ne dělá to pro sebe. Cítí, že tahle trnitá cesta je tou její, že by po ní měla jít aby ochránila to na čem jí nejvíce vždy záleželo rodina, přátelé. Takže tam Tobias i Caleb svou roli hráli, ale už ne tu sobeckou část. Nedokázala přemýšlet jednoduše už tak sobecky, že to pro někoho dělá, když to pravda není. Dělá to protože jí na nich doopravdy záleží. Ale už si více nedovolí být rozptylována vlastními myšlenkami a nechá svou mysl pohltit tichem, které místnost dohod vyzařuje. Tohle posvátné místo umělo bud lidi děsit nebo v nich vyvolat klid. Porozhlédne se po po Síni dohod jen očima ani hlavu nepootočí jako kdyby doufala, že tu spatří před cermonii aspon jednu známou tvář. Jen jednu.*
*Jeho kroky se zastaví těsně před masivními dveřmi síně. Opráší si rukavice, jeho pohled na okamžik sklouzne k okolí. Jakoby hledal jakýkoli náznak, že se věci mohou pokazit. Ale všechno je klidné. A přesto cítí, jak mu v hrudi buší srdce. Ne kvůli strachu, ale kvůli napětí. Hailey je uvnitř a právě teď stojí tváří v tvář svému osudu. Caleb na okamžik zavře oči, jeho rty se téměř neznatelně pohnou, jako by pronášel tichou modlitbu – něco, co u něj není obvyklé. Ale dnes je den, kdy si ani on nemůže dovolit nechat věci náhodě. Otevře oči a jeho tvář ztvrdne. Masku klidu a sebedůvěry nasazuje jako druhou kůži. Poté pomalu natáhne ruku, aby otevřel dveře síně, připraven vstoupit dovnitř a čelit tomu, co přijde. Ať už to bude cokoliv. Uchopí masivní kliku dveří Síně Dohod, chlad kovu se mu na okamžik zaryje do dlaně, a zatlačí na dveře. S táhlým zvukem se otevřou, odhalujíce interiér posvátného prostoru. Jeho oči okamžitě sklouznou k runami pokrytým stěnám a klenbám, které se tyčí nad ním, jako by samotná architektura chtěla připomenout význam okamžiku, který se tu právě odehrává. Vše v místnosti je prosté a zároveň vznešené, jak se na rituál povznesení sluší. Dnes tu není žádné pompézní publikum, žádné přihlížející davy. Jen několik málo svědků, které pravidla Spolku povolují – zástupci Rady, ceremoniář, a Hailey. Jeho pohled okamžitě najde ji – stojící uprostřed síně, jen pár kroků od stolu, na kterém leží Pohár smrti. Její postava vypadá drobně ve srovnání s majestátními stěnami kolem, ale její držení těla prozrazuje odhodlání. Caleb si všimne napětí v jejích ramenou, jemného záchvěvu nervozity v jejích rukou, které se jí však daří maskovat. Ví, že v sobě nese víc síly, než dává najevo, ale dnešní zkouška je jiná než všechny, kterým kdy čelila. Zůstane stát na kraji místnosti, na okamžik, jeho pohled na chvíli zůstává na Hailey, než ho stočí k Poháru smrti. Ten nástroj, který rozhodne o jejím osudu. Zastaví se na několik metrů od Hailey, dostatečně blízko, aby ji podpořil svou přítomností, ale zároveň respektoval prostor, který tento moment vyžaduje.* Připravená? *Na moment se jeho pohled stočí k ceremoniáři, který vše tiše sleduje, připraven zahájit rituál. Caleb se zhluboka nadechne a vrátí svůj pohled zpět k Hailey. Tentokrát v jeho očích není žádný humor, žádná lehkomyslnost.*
*Mlčenlivý bratr Nehemiah stojí uprostřed Síně Dohod, jeho postava zahalená v těžkém šedém rouchu, které splývá s podlahou, na níž jsou vytesány runy staré jako samotný Spolek. Kapuce mu zakrývá většinu tváře, jen tenké rty a záblesk bledé kůže zůstávají viditelné ve světle luceren. Kolem jeho těla je cítit jakási zvláštní, skoro hmatatelná aura, něco mezi klidem a přítomností pradávné moci. V jedné z rukou drží starobylý svitek, který je zdobený runami, a ve druhé ruce opatrně třímá Pohár smrti. Pohár se leskne ve světle luceren, jeho povrch září čistým, téměř éterickým světlem, jako by si byl vědom svého úkolu. Nehemiah nepromluví, protože jeho slova nepatří do světa slyšeného, ale jeho hlas se rozléhá v myslích přítomných jako jasný, ale tichý zvuk zvonu, rezonující jejich dušemi. Nepřítomným hlasem, který je slyšet jen ve vaší mysli, osloví všechny přítomné.* /Dnes večer jsme se shromáždili, abychom byli svědky zkoušky, která odhalí pravou podstatu jednoho lidského života. Tento rituál je starý jako Spolek samotný, a jeho síla leží nejen v runách, ale i v odhodlání toho, kdo jej podstupuje. Hailey Rose, přistup. / *Jeho těžká kapuce se pomalu natočí směrem k Hailey, jejíž postava se zdá být nepatrná pod tíhou okamžiku. Mlčenlivý bratr zdvihne Pohár smrti, jehož povrch se třpytí s mystickým světlem, a sám se přemístí blíž k runami vyznačenému středu místnosti. Pohár v jeho rukou působí majestátně, jako by vyzařoval vlastní vědomí. * /Před tímto okamžikem nemůže být úkryt. Před tímto okamžikem neexistuje klam. Zde se odhalí pravda tvé duše a síla tvého odhodlání. Pokud je tvé srdce pevné a tvá vůle silná, Pohár tě přijme. Pokud ne - jeho moc tě spálí./ *Jeho hlas zní v mysli s klidnou, ale neúprosnou vážností.*
*Pohledem klouzala po síni už ani nedoufala, že tu někoho uvidí - že uvidí jeho tvář. Srdce se jí rozbuší, nikoliv nervozitou, ale faktem že tu je. I když věděla, že by neměla tak lpět na jeho přítomnosti. Přeci nemůže jí vodit neustále za ručičku nebo být po jejím boku do nekonečna. Ale i přes všechny tyhle rozumné fakty to pro ní hodně znamenalo ho tu mít. Ruce se jí lehce potili při pohledu na pohár, který byl ani ne pár metrů od ní, stačilo to jen vypít a přežít. Snadné, kdy to člověk řekne takto. Ale kéž by to znělo tak lehce než to co jí čekalo. Semkne rty do úzké linky.*Ted nebo nikdy.* poví tiše na odpověď nepoví zda je připravená, jelikož to může zhodnotit jen proces proměny zda je dost připravená na to, aby se stala nefilim. Aby byla připravená na to stát se jím. Dovolí si krátce pohlédnout na Caleba a tiše poví tak, aby to slyšel jen on.* Ale pokud tím vším úspěšně projdu. Potřebuji od tebe laskavost dost by pro mě znamenala. Vyber mi příjmení, kterého si myslíš že bych mohla být hodna.* mohla si vybrat sama, mohla. Ale nechtěla. Něco jí říkalo, že tahle čest by měla patřit Calebovi stejně jako Tobiasovi, ale Hawkstone jako Hawkstone ne? Nad tou myšlenkou se musel v duchu culit. A víc už pak nepoví jen přikývne, že je připravená. Nebylo cesty zpět. Pak už nebyl ani prostor na další slova, jelikož předstoupili mlčenlivý bratři. Tiše naslouchá každému slovu snaží si vrýt do paměti sebemenší detail a emoce dané chvíle. Když předvolá její jméno jistými klidnými kroky přistoupí uctivě skloní zrak před bratry. Majestátní pohár už jen svoji silnou aurou vyzařoval sílu a slova doprovázená bratry tento okamžik jen prohloubí. Pokývne hlavou. Netroufá si je přerušit a dělá jen nezbytné gesta, že rozumí.*
*V hloubi duše se však neubrání jemnému záchvěvu obav. Přesto se udrží – jeho rysy jsou uvolněné, téměř bezstarostné, jako by byl pouhým pozorovatelem této události. Jen mírné zvednutí koutků jeho úst naznačuje, že ho její tichá prosba pobavila. 'Příjmení, které by si zasloužila.' Její slova si v mysli přehrává znovu a znovu, skoro jako by hledal odpověď, kterou by mohl dát – až na to, že odpověď není teď důležitá. Alespoň ne pro ni. Zůstává zcela potichu. V tuto chvíli jsou slova zbytečná, příliš hlučná, příliš nepatřičná. Hailey má teď svůj okamžik, svůj boj. A Caleb ví, že tohle je něco, co musí zvládnout sama. Jeho pohled se jemně stočí k poháru, který drží Mlčenlivý bratr Nehemiah. Pohár smrti. Ta věc, která rozdělí světlo od temnoty, odhalí pravdu duše a určí, zda Hailey přežije – nebo se ztratí. Jeho pozornost se znovu stočí k ní, když přistoupí blíž k Mlčenlivým bratrům, její pohyby jisté, i když cítí, že uvnitř ní svádí bitvu. Jemně přikývne, spíš sám pro sebe, když ji sleduje. Hailey má odvahu – to o ní vždycky věděl. Možná i proto je teď tady. Možná proto je teď tak klidný. Protože ví, že pokud má někdo šanci to zvládnout, je to právě ona. A i když jeho výraz zůstává klidný a odtažitý, v jeho očích je něco jiného. Hluboko uvnitř sebe ví, že by ji nerad ztratil. Ať už jako matku jeho syna, jako lovce, nebo prostě jako Hailey.*
*Nehemiah upře pohled na Hailey, jeho mrtvé oči zakryté stíny kapuce však jakoby viděly až na samé dno její duše.* /Postav se do kruhu. Přijmi symbolickou runu Clairitas na své paži a buď očištěna./ *V jedné ruce držel pohár, v druhé měl jemnou stélu, která byla speciálně určena pro tento okamžik. Její hrot byl sotva viditelný, ale jakmile jej pozvedl, stéla zazářila slabým, éterickým světlem. Nehemiah jemně přistoupil blíže a pomalu začal pohybovat stélou směrem k Haileyině levé paži. Pohyb jeho ruky byl pečlivý, až obřadně pomalý, a na jejím předloktí se postupně začal objevovat symbol jedinečné runy Clairitas - runa, která civily nespálí a neudělá z nich Zavržené. Tato runa nebyla určena k boji ani k posílení schopností – jejím účelem bylo očistit, připravit tělo i mysl na přechod. Stéla, kterou Nehemiah držel, se ani na okamžik nezachvěla, jeho pohyby byly naprosto přesné, jako by byl tento proces součástí jeho samotného. Po dokončení kresby runy na ni Nehemiah položil dlaň, jakoby ji jemně zpečetil, a runa na okamžik zazářila jasněji, než se opět usadila do slabého světla. Pak stélu odložil stranou a vzal pohár pevně do obou rukou. Jeho hlas znovu naplnil místnost, jeho slova pronikala hluboko do každé mysli.* /Nyní, Hailey Rose, stojíš na prahu světla a stínu. Přijímáš-li své místo mezi nefilim, musíš složit přísahu./ *Nehemiah pozvedl pohár tak, aby na něj Hailey mohla pohlédnout. Jeho pohyb byl opět pomalý a ceremoniální, jako by každý detail měl svůj význam.* /Přísaháš, že zasvětíš svůj život ochraně tohoto světa před temnotou? Přísaháš, že budeš věrná Spolku, jeho zákonům, hodnotám a poslání? Přísaháš, že přijímáš všechna rizika, povinnosti i oběti, které tato cesta vyžaduje, a že budeš sloužit se ctí, dokud tvé světlo nevyhasne?/ *Jeho hlas byl jako melodie, každé slovo rezonovalo s vážností okamžiku. Pohár zářil slabým zlatavým světlem, odrážejícím jas runy na Haileyině paži. Nehemiah čekal, klidně, trpělivě, jakoby byl ochoten věnovat jí veškerý čas, který potřebovala, aby odpověděla.*
*Pokud existoval okamžik, kdy člověk vytěsní všechen čas starosti a tíhu světa. Bylo to v tento okamžik, bylo to i ve chvíli kdy tvoření runy na její kůži nebylo nic příjemného. Ale také nic strašného, měla pocit, že začíná její tělo mysl být očištěna od všeho povrchního a špinavého. Skoro by i zapomínala dýchat, což si musela v duchu neustále opakovat, at dýchá pomalu a klidně. At sebou nešije at drží tělo hrdě vzpřímené. Už si ani nedovolí najít pohledem Caleba neexistovalo nic jiného než slova bratra pohár, který před ní spočívá. Ani netuší kdy se postavila do kruhu, kdy se stéla dotkla její kůže, kdy skoro zapomněla kde právě ted stojí. Dokud ticho neprolomí slovy, které si žádají její přísahu.* Zavazuji se chránit tento svět před démonickými silami, zavazuji se přísahou k věrnosti k Spolku. A přijímám všechna rizika, oběti, dokud mé světlo nevyhasne a mé tělo se neobrátí v popel.* pronese poklidně a pevným hlasem bez špetky zaváhání nad slovy nebo zbytečným přemýšlením. Ne, pokud si něčím byla jistá je to, že dělá správně. Přísaha, kterou skládá jí bude provázet. Pak tiše vyčkává.*
*Stál tiše na okraji kruhu, jeho postoj byl uvolněný, ale přesto pevný – jakoby se snažil udržet jakýsi neviditelný štít mezi sebou a vážností celé ceremonie. Oči mu však zůstávaly bystré, pozorné, jak sledoval vše kolem sebe. Haileyina slova, pronesená s pevností a odhodláním, na něj měla zvláštní efekt. Nebylo to sentimentální – Caleb nikdy nebyl typ, co by podléhal emocím – ale bylo v nich něco, co mu připomnělo, proč Spolek existuje. Proč se lidé jako ona, navzdory všem rizikům, rozhodnou jít touto cestou. Pak však jeho oči začaly klouzat po okolním davu. Většina přítomných mlčky sledovala rituál, ale v několika tvářích byla znát skrytá nervozita. Caleb si toho sotva všiml, jeho mysl se už zaměřila na konkrétní postavy. Fairlaw stál nedaleko, jeho výraz byl sotva čitelný, ale Calebovy oči zůstávaly chvíli přikované k jeho tváři. Inkvizitor byl znám svými radikálními názory a Caleb si nemohl pomoct, aby se nezajímal, co si právě teď myslí. Byla to jeho přítomnost, která v místnosti přidávala na napětí, i když to možná většina lovců stínů nedokázala pojmenovat. Caleb se musel nutit, aby od něj odtrhl pohled – příliš dlouhé zírání by mohlo vyvolat otázky, které teď rozhodně nepotřeboval. Jeho oči se pak přesunuly na Michaela Hawkstona, jeho otce. Postava nového Konzula stála s obvyklou elegancí a klidem, který Caleb tak dobře znal. Michaelův výraz byl naprosto neutrální, jakoby skrýval jakékoli emoce, které by mohly být vyvolány Haileyiným rituálem. Caleb na moment lehce nadzvedl obočí. Nemohl si pomoct, aby se nezeptal sám sebe, co si o celé věci Michael skutečně myslí. Jeho otec byl mistrem v zakrývání emocí – něco, co Caleb považoval za stejně obdivuhodné jako frustrující. Sebastianova absence ho nijak nepřekvapila. Zatímco někteří by mohli očekávat, že by Caleb pocítil prázdnotu nebo snad zklamání, že jeho bratr není přítomen, Caleb to přijal jako samozřejmost. Sebastian měl své vlastní povinnosti v New Yorku, kde dohlížel na Institut. Navíc Caleb věděl, že Sebastian nikdy nebyl typem, který by se nechal unášet emocemi na podobných ceremoniích. Byl to pragmatik, který raději jednal, než aby přihlížel.*
*Nehemiah se otočí k poháru, který drží pevně oběma rukama. Jeho tělo působí nehybně, jakoby byl sochou z masa a kostí, zatímco jeho mysl zůstává ponořená v tichém, hlubokém soustředění. Pohár smrti, vytesaný z temného stříbra, zdobený jemnými runami, se zdá vyzařovat slabé pulzující světlo. Tekutina uvnitř – krev anděla – se jemně třpytí, jakoby zachycovala odlesky neviditelného světla. Krev nikdy nevysychá, její magická vlastnost je stejně neochvějná jako účel, ke kterému byla stvořena. Nehemiah se pomalu otočí zpět k Hailey, jeho pohyby jsou obřadné a plné gravitas. Každý jeho krok jako by rezonoval tichem síně, zatímco pohár, zdánlivě těžší než by měl být, drží pevně. Stín kapuce zakrývá jeho tvář, ale aura, která ho obklopuje, je nepopiratelně přítomná. Mlčenlivý bratr přistoupí k Hailey, jeho postoj je přímý, jako by představoval neochvějnou spravedlnost a sílu Spolku. Pozvedne pohár a jemně ho natáhne směrem k ní, jeho gesta jsou pomalá, přesná, jako by čas sám ztratil význam. Jeho hlas, hluboký a rezonující, se znovu rozezní v prostoru, pronikající každým koutem místnosti.* /Přijmi krev anděla do svého těla, abys byla povznesena nad lidskou křehkost. Tato krev tě spojí s nefilim, s naším posláním a naším odkazem. Každá kapka, která projde tvými rty, je slibem tvé věrnosti a ochoty přijmout osud, který tě čeká./ *Nehemiah drží pohár tak, aby byl v dosahu jejích rukou, ale stále ho pevně svírá, jako by tento akt sám o sobě vyžadoval nezměrnou vážnost. Jeho mrtvé oči – pokud by je kdokoliv mohl zahlédnout – se zdají sledovat přímo do Haileyina nitra, jakoby zkoumal každý kout její duše. Celá síň je naplněná tichem, které je narušováno pouze Nehemiahovým hlubokým hlasem a jemným třpytem andělské krve uvnitř poháru.* /Nyní pij a staň se jednou z nás. Pokud jsi připravena, překroč práh smrtelnosti a přijmi světlo, které tě spojí s nefilim navždy./ *Nehemiah zůstává nehybný, pohár stále natažený, jeho přítomnost silná jako skála, čekající na okamžik, kdy Hailey učiní svůj krok a zakončí přeměnu.*
*Jeho slova jako kdyby se ztrácela v prosotu mimo čas a chvíli. Jeho slova bylo jediné, které jí při tétot cestě ted doprovázela, slova kterých se nebála naopak je hrdě přijímala. Slova, které by jí měli znít v uších do konce světa, do jejího posledního výdech a tak tomu bude. Nespouštěla zrak z poháru, který se stal něčím mnohem víc než pohled na mlčenlivé bratry v tichosti vyčkávala na výzvu. Čekala až se k ní pohár přiblížit natolik, aby jí vyzvali k polknutí andělské krve. Krve, která se měla stát její součástí. Každý krok nebo gestu milosrdných bratří byl jako ztracen v čase. Ani netuší, kdy místnost a lidi kolem ní přestali existovat kdy se plně soustředila na jediné. Slova, které jí dovolila napít se. Slova, které byla nevyhnutelná. Při napití si opakovala slova přísahy, při každém polknutí jejím hrdlem zněl slib, který učinila. Po napití uctivě odstoupí z dosahu poháru. Ale to přijde potom nebyla rozhodně připravená a nikdy asi nebude. Agonie, která jí zasáhla víc jak rána do žaludku. Chvíle, kdy její tělo se nekontrolovaně složilo k zemi, kdy jediné co mohla vidět byli rozostřené vjemy světel a šrumu nebo možná světlo? Netuší. Pokud něco bylo jisté její tělo jako kdyby jí nepatřilo, bolest otupující jakoukoliv možnost nad něčím přemýšlet nebo myslet. Jediné, co jí bylo útěchou jaká si pomyslná ledová ruka, která osahávala její mysl. Nedokázala by tento traumatizující okamžik nijak popsat, ale pokud by zvládl nad něčím v tuhle chvíli přemýšlet bylo by to, že by se zuby nehty držela svého života, jen aby ho smrtka nemohla sevřít ve svém sevření. Doufala, že tyhle bolest a třas někdy přestanou, že se bude moct probudit z této nekonečné noční můry. Z jednoho oka jí možná ztekla nepatrná slza. Když ta otupující bolest mizel s tím i nekontrolovaný třas jejího těla. Měla pocit jako kdyby jí někdo přelámal všechny kosti v těla a nutil jí otevřít oči do této noční můry. Zhluboka se poprvé, podruhé nadechne. V ústech měla sucho a když konečně poprvé své oči pořádně otevře a zamrká vidí strop síně. Měla by se posadit a postavit. Hned. Věděla, že nesmí tu ležet déle než je nezbytné. Když se jí podařilo vyškábat do sedu modlila se snad ke všem bohům světa, aby jí někdo pomohl se zbavit té bolesti těla. Ale když přišlo na vstávání přišlo jí to skoro nemožné, ale i tak přes protest jejího těla se škábala jak neohrabané hříbě na nohy.*
*Caleb stál nehnutě, ruce měl založené na hrudi a jeho pohled byl upřený na Hailey. Síň Dohod byla tichá, narušovaná pouze hlasem Mlčenlivého bratra a ozvěnou Haileyiny přísahy. Celý rituál působil až surrealisticky, jako by se nacházeli v jiném čase, mimo běh světa. Caleb, navzdory své povaze, byl fascinován tím, co viděl. Bylo to poprvé, co měl možnost sledovat přeměnu civilisty na nefilim – proces, o kterém slyšel tolik příběhů, ale nikdy ho nezažil na vlastní oči. Když Hailey pozvedla pohár a začala pít krev anděla, Caleb si všiml jejího odhodlání, ale i drobných náznaků nervozity v jejích pohybech. Sledoval, jak odstoupila, a jak se její tělo náhle napjalo. V ten moment věděl, že přeměna začíná. Když se Hailey zhroutila k zemi, Caleb okamžitě zareagoval, téměř automaticky. Přistoupil blíž a rychlým pohybem ji zachytil dřív, než by stačila tvrdě dopadnout na kamennou podlahu. Jednou paží ji zachytil dostatečně pevně, aby ji podepřel. Viděl, jak její tělo bojuje, jak se třese a zmítá pod silou procesu, který proměňoval její bytost. Jeho klidná tvář maskovala myšlenky, které mu vířily hlavou. Vojenský výcvik a roky strávené mezi lovci stínů ho naučily, že bolest a utrpení jsou součástí jejich existence. Přesto sledovat někoho, kdo dobrovolně podstupuje tento rituál nebylo příjemné. Dlouhou dobu ji držel ve svém náručí, jeho pohled chvílemi zabloudil k Mlčenlivým bratrům, kteří stáli tiše jako stíny, nehnutě sledující rituál. Caleb cítil, jak se Haileyino tělo pomalu uklidňuje, jak se třes začíná zmírňovat. Nakonec, když její dech začal být pravidelnější, sklonil se blíž a tiše, ale pevně promluvil.* Hailey? *Jeho hlas byl nízko položen, ale autoritativní. * Můžeš vstát? Nebo chceš ještě chvíli počkat? *V jeho tónu nebyla žádná výčitka, žádná netrpělivost. Jen upřímná otázka a snaha zjistit, jak na tom skutečně je. I přesto, že věděl, že proces bolesti a přeměny bude pokračovat ještě několik dalších dnů, kdy její tělo může reagovat všelijak. Když se pokusila posadit, Caleb ji stále pevně držel, připraven ji podpořit, kdyby ztratila rovnováhu.*
*V tomto stavu si ani neuvědomovala jeho blízkosti, ale jak začínala přicházet k sobě cítila na své horké kůži jeho ledové prsty. Že by celou dobu cítila jeho příjemně chladivé konečky prstů? Že by si ten stav jen představovala těžko říct. Ale až po divné snaze se vyškrábat nahoru jí dojde, co dělá a jak to probůh dělá. Dovolí si konečně se uklidnit. Uvědomit si, že dýchá, že vidí a že je tu. Není sama. Když se jí podaří konečně se uklidnit a přestat trestat své tělo tím, že se snaží bez pomoci vstát opře se o nabízenou pomoc tudíž Caleba. Při zaznění svého jména lehce trhne hlavou směrem k němu a poprvé za tu dobu se mu podívá do tváře. Ale nevydá ani hlásku, polkne slzy, které měla na krajíčku. Slzy úlevy a pocitu bezpečí, který pro ní Caleb v tuhle chvíli představoval. Byl pro ní pevnou věží aniž by si to uvědomoval.* Myslím, že lepší to nebude. Ale asi to zvládnu.* pošeptá tiše, jako kdyby i její vlastní hlas selhal. Nechá si o něj pomoci. Když stojí pevně sevře jeho předloktí. Měla chuť si vydechnout, ale neudělá to ne dokud nebudou mimo zrak Michaela Hawkstone. Ne, dokud nebudou mimo sín. Ačkoliv měla sucho v ústech ještě tiše poví.* Snad si měl dost času si promyslet moji laskavost. Mě to totiž přišla jak věčnost..* šeptne opět. Jako kdyby se těmi slovy snažila ho ujistit, že je pořádku, že jí nic není. Ale nebyla to pravda, jen tím utíkala od pravdy.*
*Jeho ruce zůstaly pevně podepřené pod Haileyinými pažemi, když se s námahou zvedala na nohy. Neřekl ani slovo, místo toho jen krátce přikývl, když si všiml, že její dech je teď pravidelnější. Přestože jeho pohyby zůstávaly klidné a jisté, jeho oči se nehnuly z její tváře. Držel ji pevně, ale ne přehnaně – přesně tak, jak bylo potřeba, aby se nezhroutila zpátky k zemi. Jakmile si byl jistý, že stojí, lehce ustoupil, ale zůstal těsně u ní, připravený znovu zasáhnout, pokud by se začala kácet. Mírně se narovnal a přejel pohledem síní. Mlčenliví bratři stáli v dokonalém tichu, jako sochy strážců starověkého chrámu. Calebovi se jejich přítomnost vždy zdála až příliš strohá, ale nyní se soustředil na jiný cíl. Když Hailey zašeptala něco o laskavosti, koutkem úst jí věnoval lehce pobavený úsměv – ten druh úsměvu, který měl v repertoáru jen tehdy, když chtěl situaci trochu odlehčit.* Jo, měl jsem času dost. *Pronesl tiše, spíš k ní než do prostoru, jeho hlas zněl spíš jako suché konstatování než útěcha. *Ale jestli mi teď zkolabuješ pod nohama, tak o tom jménu klidně můžeme rozhodovat jinde *Krátce na ni mrkl, čímž dal najevo, že to myslí napůl vážně a napůl s humorem. Přesto se nehnul ani o centimetr, stále držel ruku blízko, připraven zachytit jakýkoliv další náznak, že by mohla ztratit rovnováhu. Koutkem oka zaznamenal pohyb. Michael Hawkstone. Samozřejmě. Calebův otec kráčel směrem k nim, jeho krok byl tichý, ale plný autority. Když se přiblížil, Caleb lehce natočil hlavu, aby mohl Michaela sledovat. Otec měl v rukou rituální stélu, která zářila slabým zlatavým světlem. Caleb se od Hailey mírně odklonil, ale zůstal na dosah.. Jeho oči však zůstávaly upřené na Michaela. Caleb cítil, jak se napětí v místnosti zvýšilo, ale neodvrátil zrak. Měl na otce vždy smíšené pocity, ale musel uznat, že když šlo o tyhle chvíle – o okamžiky, kdy šlo o symboliku a tradici – Michael přesně věděl, co dělá. Caleb zůstal stát tiše, jako by nechtěl rušit vážnost okamžiku.* Tohle je poslední krok, tvá první runa. *Zamumlal směrem k Hailey, aniž by jeho hlas narušil ticho síně. Věděl, že první runa je jen začátek, ale zároveň že představuje ukončení jejího prvního kroku do světa lovců stínů. Sleduje Michaela, jak přistupuje blíž, stéla v jeho rukou připravena nanést runu Zraku.*
*Doopravdy byla vděčná, že je tu s ní Caleb. Nedokázala by si představit, že by tu s ní byl jiný lovec a podpíral jí. Jelikož tahle samotná chvíle pro ní byla dost intimní, vidět jí v agonii bolesti bylo něco, co si nepřála aby bylo pak šuškání po institutu. I když je jí jasné, že o její proměně se bude mluvit, ale pochybuje že by Caleb roznášel detaily. Takový nebyl. Když se od ní lehce vzdálil měla najednou pocit, že teplo jí opouští a nahrazuje jej chlad. Věděla, že se nesmí začít třást zimou. To může potom. Při jeho slovech jí cukl koutek úst.* Nepřestaneš mě překvapovat Calebe Hawkstone.* poví s tichou pobaveností, jelikož jí doopravdy nenapadlo, že to bude mít tak rychle a snadno.* Ne, jediné co dneska mám v plánu je vydržet ještě pár hodin vzhůru a pak si jít lehnout. Žádný kolaps se nebude dít. Nesmí.*poví pevně, byla odhodlaná zůstat vzhůru, i když začínala pociťovat únavu a tělo vyžadovalo klid po náročném procesu, který nejspíš ještě pár dní bude běžet. Po síni se rozezněli kroky, nefilim který v ní probouzel jedno. Nevítanost, snahu v ní odhalit slabost. Ale nedovolí si podlehnout emocím jako posledně v Idrisu. Pokusí se držet co nejvíc vzpřímene a tvářit se vyrovnaně, ale oči má zabodle někam do prázdna. Neměla chut vidět výraz v jeho tváři nebo vůbec snahu něco číst na to byla příliš unavená a vysílena, než aby vedle ještě tichý boj. Co rozhodně nečekala, že její první runu bude nanášet Michael, možná trochu nevědomě koukla na Caleba a pak zpět k Michaelovi kdy opatrně přikývne hlavou na jeho slova. Nabídne mu kus kůže a nebrání se nedovolí si ani ceknout.*
*Vychází právě z jedný místnosti Gardu, kde musela podat hlášení o dění na Zimním dvoře a dostat další pokyny.. Na sobě má pořád tu stejnou uniformu, kterou měla na slavnosti když se ohlásily výsledky voleb a nemůže se dočkat až si někam v poklidu sedne a převlíkne se do něčeho pohodlnějšího. Na Zimním dvoře to ale bude jen na chvíli.. protože se nemůže jen tak promenádovat v teplácích po dvoře, když má reprezentovat.. Vzpomene si na časy, kdy se tam účastnila plesů a nosila i zdobený šaty.. to byly momenty který její poslání dělalo aspoň trochu snesitelnější.. Ale teď jí čeká úkol aby předstoupila před krále Jasona a oznámila mu, kdo se ujal moci ve Spolku. Sice nemá nárok projevit svůj názor na to, ale už teď tuší že Jason asi nebude dvakrát spokojený.* /Nejsem si tím jistá.. ale Jason není pitomý, pověst Joshuy Fairlawa určitě dosáhla i do Faerie../ *Dlouhou chodbou míří právě k místnosti kde se nachází portál, který jí vezme do Faerie.. Je v doprovodu dvou strážců.. to asi kdyby měla jiný úmysly než plnit úkoly od spolku.*
*Stál opodál, v postavení, které bylo uvolněné, ale přesto plné neochvějného klidu. Jeho pohled sklouzl k Hailey, která se snažila držet vzpřímeně, i když její tělo mělo očividně jiný názor. Na jejích slovech o překvapování mu znovu zacukal koutek úst. Místo odpovědi jen lehce potřásl hlavou.* /Tohle je jen začátek, holka./ *Byl to klasický Caleb – neřekl toho moc, ale jeho gestikulace mluvila za něj. Když do předstoupil Michael Hawkstone, Caleb nevydal ani hlásku. Jen klidně sledoval svého otce, jak se blíží. Když se Michael postavil před Hailey, Caleb se lehce narovnal, ne proto, že by cítil nějaký strach nebo respekt, ale spíš z instinktivní potřeby být připraven na cokoliv. Otec sice držel rituální stélu, ale Calebovi bylo jasné, že by s ní mohl stejně dobře někoho srazit k zemi, pokud by to považoval za nutné. Možná na ni chtěl hodit nějakou lehkou poznámku, aby jí odlehčil situaci, ale tenhle moment – první runa – měl svou váhu, a i Caleb si to uvědomoval. Jeho pohled se krátce střetl s Michaelovým. Byla v tom tichá výměna – něco mezi respektem a nevyřčeným uznáním, že otec teď vede rituál a Caleb by měl jen stát stranou. To Calebovi vyhovovalo. Zatím. Chvíli ještě počká, než Mlčenliví bratři a členové Spolku pronesou několik významných slov na počest Spolku a Haileyino začlenění. A když už se dav začne pomalu rozcházet, kývne bradou na Hailey, že mohou odejít též.* Pořád držíš? Nebo tě mám rovnou odnést? *Krátce se zamračil, ale tón jeho hlasu zůstal lehký.* Ne že bych si na to stěžoval, ale myslím, že už jsem si svoje v Síni odpracoval. *Chystal se ještě něco dodat, když koutkem oka zahlédl pohyb na druhé straně chodby. Někdo, kdo tu rozhodně neměl být, nebo aspoň ne teď. Pohyb jeho hlavy byl rychlý, oči okamžitě zaostřily. Grace. Samozřejmě. Znal ji dost dobře na to, aby poznal ten její výraz, jakoby byla pohroužená ve svých myšlenkách a přitom dokonale věděla, kde je. Vyrazil směrem k ní a záměrně zablokoval její cestu dřív, než stihla projít kolem.* Grace. *Přešel blíž, ale tentokrát si udržoval větší odstup, jeho postoj byl uvolněný, ruce v kapsách, ale jeho pohled se jí pevně držel. Očividně ho zajímalo, co dělá – a kam jde. Strážce, který ji doprovázel, ignoroval, jako by pro něj byli neviditelní.* Máme tady nějaký diplomatický spěch, nebo prostě jen běžíš, abys někoho předběhla? Slíbil jsem, že si tě najdu. Kam máš namířeno? *Pustil ruce z hrudi a udělal k ní pomalý krok, jeho postoj zůstal klidný, ale bylo jasné, že tahle hra se blíží ke konci. Už to nebyl Caleb, kterého znala z New Yorku, ten, co rád přeháněl a hledal zábavu v každé situaci. Zůstal stát pár kroků od ní, jeho modré oči se pevně držely jejího pohledu. Ticho, které následovalo, bylo těžké, a Calebovi bylo jasné, že teď záleží jen na tom, co řekne ona.*
*Nikdo nepromluvil po celou dobu než byla runa dokončena. Jak se zdálo bylo to pro dnešek vše a ona by si nejraději úlevou vydechla možná na pár chvil lehla zas na zem. Ale kdyby to udělala nejspíš by doopravdy už nevstala. Pak nadzvedne obočí a vydechne přičemž se uchechtne.* Stojím. Ale nevím na jak dlouho, čím dřív půjdeme tím líp. Kdybych se ted nechala nést, jen bych si utrhla ostudu i když tvá nabídka je sebevíc lákavá nechat se nést a zavřít oči. Protože pokud něco teď doopravdy potřebuji je vyspat se Calebe.* poví s tichou prosbou v hlase. Doopravdy byla unavená a bála se, že její tělo selže jakmile se uvolní, takže si nedovolí ani napětí setřást z ramen. Opět si odfrkne nad jeho slovy odpracoval. Až budou zpět v institutu tak mu tohle větu ještě připomene škádlivě. Trhla hlavou ke Grace. Ah, jistě snoubenka Sebastiana? Viděla ji snad jen dvakrát pak od té doby o ní nic neslyšela. Neptala se, neměla právo a ptát a ani ted.*
*Teď když už měla namířeno zpátky na Zimní dvůr už ani nečekala a nedoufala, že by se ještě měla s Calebem vidět... třeba na ní zapomněl a nebo změnil názor, což očekávala spíš.. že bude odsouzená. Pak jí ale jeho tělo zastoupí cestu a donutí jí až udělat krok nazpět.. cítí se sevřená, když si uvědomí že hned za ní stojí dva další nefilim... nejen fyzicky ale i psychicky.. jak by mu v jejich přítomnosti měla upřímně odpovědět?* Diplomatický spěch... *Odpoví hned a vezme mu jeho slova z úst, aby se vyhnula nějakýho slovního přeřeku před někým před kým by měla spíš mlčet.* Díky.. ale musím zpátky na Zimní dvůr. *Podívá se na něj a pak i na Hailey na kterou se jen mírně usměje jako by to mělo symbolizovat tichý pozdrav. Pak se zase vrátí pohledem ke Calebovi.. netuší co má on v plánu, neví jak jí on vnímá a rozhodně si ho nechce znepřátelit.. moc lidí už jí v životě nezbylo.*
*Koutkem oka zahlédl Hailey, která se teď sotva držela na nohou. Mírně k ní natočil hlavu, jeho hlas zněl suše, ale s podtónem jistého humoru, který byl pro něj typický.* Jestli ti povolí nohy, tak mě varuj předem.* Na její slova o jen lehce přikývl, aniž by se na ni podíval. Měl teď jiné priority. Když se však Hailey znovu ozvala s poznámkou o spánku, zvedl ruku v gestu, které mělo říct něco jako „v klidu“, a s lehce pobaveným úsměvem jí krátce odpověděl.* Spánek ti zařídím. Nejdřív ale vyřeším tohle. *Jeho pohled se znovu přesunul ke Grace. Ta slova „diplomatický spěch“ si už vyložil podle svého, ale nehodlal se nechat oblbnout. Její výraz, napětí v jejím těle, způsob, jakým se na něj podívala – všechno to naznačovalo, že mu rozhodně neřekla všechno. A Caleb neměl náladu ani čas na hry.* Zimní dvůr? *Jeho hlas byl klidný, ale v podtónu byla slyšet ostrost. Překřížil ruce na hrudi a krátce pohlédl na strážce, kteří stáli za ní. Pak se znovu zaměřil na Grace.* Zajímavé, protože mi připadá, že tady máš ještě něco nedodělaného. *Nečekal na její reakci. Otočil se ke strážcům a jeho tón se změnil, stal se tvrdším a autoritativnějším.* Děkuju za asistenci, chlapi, ale teď si ji beru s sebou. New York to zvládne líp. *Zamračil se, aby jim dal jasně najevo, že další protesty budou zbytečné. Nakonec on byl nyní synem Konzula, jeho jméno znamenalo víc než kdy dříve. Pak rychlým, plynulým pohybem uchopil Grace za zápěstí. Jeho stisk nebyl bolestivý, ale pevný – rozhodně jí dal najevo, že teď má na starosti on. Krátce se otočil na Hailey, která postávala vedle něj. Jeho hlas byl znovu odlehčený, i když stále zněl rozhodně.* Tady jsme skončili. Všichni si můžeme vydechnout v Institutu. *Zatlačil Grace jemně, ale nekompromisně směrem k místnosti s portálem. Jeho kroky byly rychlé, ale přesné, jako by neměl v úmyslu ztratit ani vteřinu.*
*Zdvořile pokývne na pozdrav Grace. Ale tím doopravdy její schopnosti dneska končí. Už jen rýpavá slova Caleba a jí přimějí se lehce zamračit a zároveň humorně nadzvednout obočí s podtextem rozkaz pane. Jako kdyby věděla, kdy jí nechají vlastní zásoby síly na holičkách. Kdyby si věřila natolik nejspíš by je tu nechala a sama se odvláčela do Institutu ke spánku, ale nedal jí na výběr. Moc je neposlouchá, ale dle tonu hlasu obou jeden z nichsi je jistý druhý ne. Nakonec zvedne pohled ke Grace, která se tvářila pochybně.* Doufám, že půjdeš s námi. Jelikož tu máš jednu ubručenou Hailey a pokud si nelehne, tak přísahám že požádám aby Caleb odnesl tebe ne mě.* poví tiše a přitom se uculí načemž jí dá najevo, že at u provedla cokoliv jí to je fuk. Grace se k ní od první chvíle chovala zdvořile a mile. Takže jí to oplatila stejnou mincí, chtěla aby se vrátila s nimi pokud to znamená, že jí ti dva nechají vyspat. Sobecká Hailey? Možná, jen byla rozladěná z proměny, která jí dráždila každý nerv ještě ted. Vděčně zamíří spolu s nimi přímo k portálu vedoucí do NY.*
*Nadzvedne obočí nad jeho .. lehkovážnou? odpovědí. Moc si to nedovede vysvětlit jak dokáže být Caleb v takový situaci tak vážný a zároveň dát najevo že o nic nejde, i když jí jde o hodně.. Nestihne ani pořádně otevřít pusu až už jí táhne někam pryč stejně jako na tý slavnosti.* Calebe počkej... *Ohlídne se za sebou, když klopýtá po cestě ale strážci je prostě nechávají odejít. Nechápe to..* /To stačí jen aby něco řekl a už mu jdou všichni na ruku? Nemůže to být tak jednoduchý.. určitě teď půjdou dát hlášení, že jsem na Zimní dvůr ani nedorazila. A nebo Caleb má pro mě připravenýho ještě neco horšího./ *Netuší nic.. jen ho slepě následuje do místnosti, kam měla stejně namířeno.* Nevypadá to, že bych měla na výběr. *Trochu zaprotestuje směrem k Hailey a teprve teď si všimne její runy .. oči se jí překvapením rozšíří. Na tkovou změnu nebyla připravená a ani netušila, že by to vůbec bylo možný. Teď už jí jen napadá kolik změn ještě insitut pro ní přichystá.*
*Caleb se nezastavil, ani když za ním Grace slabě zaprotestovala. Její slova ho jen lehce pobavila, což dalo najevo tím, že koutky úst nepatrně cukly směrem nahoru. Pevně ji držel za zápěstí, což jí neumožňovalo žádný únik, i kdyby to snad zkusila. Jeho stisk byl dostatečně pevný, aby jí ukázal, že tentokrát nemá na výběr. Pokračoval v chůzi, zatímco koutkem oka sledoval Hailey, která je unaveně následovala, ale přesto se snažila držet krok. V jejím stavu to bylo něco mezi odvahou a čirým šílenstvím, což Caleb nemohl neocenit.* Hailey, jestli omdlíš ještě před portálem, můžeš z toho vinit Grace, nikoliv mě. *Poznamenal směrem k ní a krátce na ni mrkl. Jeho tón zněl téměř jako kdyby se bavil, ale v podtextu bylo jasné, že sleduje její stav. Byl si vědom toho, že její tělo se ještě nevzpamatovalo z přeměny, a i když věřil v její odhodlání, byl připraven ji případně zachytit. Grace, která se stále trochu cukala, táhl za sebou s takovou samozřejmostí, že to vypadalo, jako kdyby s ním šla dobrovolně. Její komentář o tom, že nemá na výběr, ho přiměl k rychlé odpovědi.* Správně. *Pronesl suše, aniž by na ni pohlédl.* Možná tě uklidní, že nikdo nemá.* Zastavil se, když dorazili k přístupové bráně k portálu. Kontrolní stanoviště bylo obsazeno dvěma mlčenlivými bratry a jedním Centurionem z Idrisu. Caleb se otočil na Grace a Hailey, krátce si je přeměřil pohledem, jako by hodnotil, jestli obě dvě přežijí cestu. Pak se otočil zpátky ke kontrolnímu stanovišti.* Caleb Hawkstone, Grace Lengthorn, Hailey Rose. Směřujeme do newyorského Institutu. *Oznámil stroze, aniž by čekal na jakékoliv otázky. Jeho hlas byl pevný a autoritativní, což dalo jasně najevo, že nemá náladu na zbytečné průtahy. Mlčenliví bratři jen přikývli a začali prověřovat jejich identity. Caleb mezitím věnoval Hailey letmý pohled. Když se kontrola dokončila, portál se rozsvítil slabým modrým světlem, které postupně sílilo, až bylo téměř oslepující. Caleb se zhluboka nadechl, pohlédl na Grace a mírně jí stiskl zápěstí, aby ji upozornil.* Tak pojď. Rád bych měl dneska všechno z krku. *Pronesl a jako první vykročil směrem k portálu. Na moment ho obklopilo jasné světlo a pak už se ocitl v knihovně newyorského Institutu.*
*Seo-Jun si išiel obzrieť mesto, keďže vedel, že tu nejaký čas strávi celkom dosť času. Nemusel práve New York a rozhodne mu mesto prišlo zaostalejšie ako Soul, kde do teraz bol skoro celý čas. Oblečený v čiernej koženej bunde, v pruhovanom čiernobielom tričku s čiernymi nohavicami sa dosť podobal ľuďom. Dnes sa motorke vyhol, keďže chcel vidieť peši mesto. Takže nemal ani so sebou helmu. Prešiel si do vlasov a rozcuchal si ich. Vojde do baru a prejde k barovemu pultu, kde si objedná iba pivo, keďže jeho Tolerancia alkoholu nebola práve najlepšia, takže maximálne bol schopný dať pivo. Opýta sa barmana okolo vecí čo sa tu väčšinou dejú a kde sú hlavne miesta, kde sa najviac zdržiava kriminalita.*
*Včera skoro ráno pristál s otcom na letisku JFK. Cesta to bola celkom tichá, nie len kvôli tomu, že sa pohádali tak ako už dlho nie, ale aj preto že sa Carl pripravoval na dôležitý výbor s rámci OSN. Len čo teda Thierri prišiel domov tak ho v plnej miere zasiahol jet leg. Prebral sa až večera, takže celú noc si hľadal informácie odvykacích centrách, čítal rôzne rady a dokonca aj volal do nejakých poradní. Veľa mu to nedalo. Teda až na to, že ho paní v telefóne viac podporavala v tom, aby nastúpil na liečbu závislostí než jeho vlastná rodina. Tá ho skôr podnecovala, aby si dal detoxikačnú kúru zo zeleru, mrkvy a cvikly. A keď ho cez deň znova zlomilo na spánok tak teraz zas nevie zaspať. Vyberie sa teda von. Vlastne rovno ide do mesiaca v úplnku, aby sa tam ospravedlnil za podnecovanie barovej bitky.* /To tiež odporúčajú. Úprimne sa ospravedlniť, za svoje zlé správanie počas závislosti./ *Na seba hodil bordový sveter, rifle a teraz už aj zimné conversky v khaki farbe s červenou gumou na päte. Na to ešte čierny kabát a čapicu.* /Mal som si radšej zobrať bundu s kapucou./ *Usúdi keď zistí, že mrholenie sa postupne mení na dážď. Vojde do podniku a rovno k baru k barmanovi. Nadýchne sa ale všimne si, že sa teraz venuje nejakému Aziatovi. Poočku naňho pozrie. Teda pozrie... je o viac ako 30 centimetrov vyšší takže Thierri musí poriadne vykrútiť hlavu. Zaklapne pusu a počká kým sa mu bude barman venovať.* /Slušný prístup, tak to tiež niekde písali./ *Zloží si z hlavy čapicu, dá dole kabát a rovno sa aj usadí na vysokú barovú stoličku.*
*Hawk si řekl že by po dlouhém dni plné plánů a jednání s obchody mohl trochu vypnout. Navlékl si na sebe tedy černé sako s černými kalhotami. Pod sako hodil bílou košili a na ní si uvázal červenou kravatu. Samozřejmě mu jako každému jinému gentlemanovi nechyběl ani složený kapesníček v prsní kapse. Opasek se zbraní si schoval pod sako pro případ nouze. Nakonec odešel ze svého bydlení sem a uvelebil se na barové stoličce vedle nějakého asijce, kterému se právě věnoval barman. Proto počkal až barman dořeší záležitost a dojde k němu. Poté však barman zamířil ještě k jednomu muži a po té co i spolu něco dořešili přišel ke mně.* Jednu trojitou whiskey prosím *řekne a čeká než mu připraví nápoj*
*Obvykle hospody od té doby, co se přestěhoval z Česka sem, moc často nenavštěvoval. Těžko říct, zda za to mohl mnohdy ne moc útulný interiér, nebo téměř otřesné pivo. Občas měl dokonce za to, že majitel pokonil obou dvojí, což si původně myslel, že je až nemožné. Přece každý podnik musí mít aspoň jedno pozitivum.* /No, uvidíme, zda můj názor změní aspoň tento./ *Pomyslí si v momentě, kdy se zastaví U Měsíce v úplňku. Na internetu se dočetl o tom, že to je poměrně dobrý podnik s krásnými recenzemi a jelikož si vzal na pár dní volno, aby se vzpamatoval, hodlal toho i krapet zneužít. Než ovšem vejde dovnitř, upraví si delší kabát v barvě oříškové hnědé a lehce i černý rolák pod ním. Nijak se se svým outfitem neštval, kord ne takto na večer, když se chtěl jen někde uvolnit a dobře napít. Proto zvolil pro doplnění obyčejné džíny a klasické černé conversky. Vlasy, které si doteď neostříhal, si akorát stáhl pomocí skřipce.* /Mhmm, zatím to tu vypadá slibně./ *Vloudí se mu do hlavy další myšlenka, když vkročí dovnitř a rovnou zamíří k baru, kde si, pokud se na něj usměje štěstí, ukradne pro sebe barovou stoličku, na níž se následně pootočí tak, aby na barmana viděl. Neunikne mu přitom pohled na toho vysokého asiata opodál. Jeho překvapený pohled snad mluví za vše.* Nejsou asiati normálně mrňaví? *Unikne mu z úst bezmyšlenkovitě, což jej hned nato přiměje zakrýt si ústa a jednu ruku lehce zvednout v naznačení toho, že to nemyslí ve zlém.*
*Chvíľu sa rozpráva s barmanom, pričom zisťoval potrebné informácie o New Yorku a podobne, pričom další ľudia sa začali zbiehať. Všimol si nejakého mladíka, čo sa posadil a aspoň počkal, kým s barmanom dohovoril. Čo ho ale prekvapilo, že barman išiel naliať inému chlapíkovi, čo prišiel rozhodne neskôr.* /Hmm... Kultúra New Yorku ma absolútne neprekvapuje./ *Pomyslí si ironicky, pričom by aj nadvihol obočie, ale v tom ho dostane hlas, ktorý hovoril o jeho výške. Na to sa otočí a zatvári sa, že také veci nepočul. Samozrejme že počul a to toľko krát, že kecy k jeho výške ho už nevytáčali, len k tomu pridal vždy ironické poznámky.* Vážne? Hmm... pár takých som videl. Že by jazyk hovoril skôr ako rozum? To by nebola žiadna novinka. Hlavne u ľudí bez mozgu. *Povie mu, pričom použije menšiu urážku vo svojich slovách. Zatiaľ ešte nebol tak hnusný ako býval. To by vedeli aj jeho súrodenci povedať, že v tejto chvíli sa ešte choval slušne.* Hej nechceš pivo? *Strčí mu pred nos to svoje, čo len vyskúšal a vedel, že ďalej ho piť nebude.* Ja už ho piť nebudem. Nechutí mi. *Robí to schválne, aby vyprovokoval z neho nejakú reakciu.*
*Keď vidí, že sa barman uvoľnil tak sa nadýchne k osloveniu. Lenže ten chlap sa presunul k niekomu inému. Ešte na krátky moment má otvorenú pusu a potom ju zaklapne. Nadýchne sa nosom a nahnevano ním aj vyfúkne a nakrčí ho. Pritom cíti ako sa mu na nose napne pokožka pokrytá chrastičkou, z toho ako sa mu lieči popálený nos. Na krku ešte stále nosí náplaste, aby sa mu nedostala do rán infekcia. Najmä keď chodí metrom a podobne.* /Nestojím o nejakú tú mäsožravú baktériu./ *Trochu sa nakloní, aby ho teda barman zbadal keď vybaví objednávku druhého muža. Ale keď počuje tú poznámku... trochu bokom vyvalí oči na toho aziat ako krava, ktorá šilhá po steble trávy. A potom, s čo najväčšou nenápadnosťou sa trochu dozadu nakloní a vykukne spoza chrbát toho aziata, že kto sa doňho vlastne tak pustil. Musí to vyzerať trochu komicky, lebo Thierri je vážne taký prcek, ktorý by sa za ním bez veľkej námahy schová.* /No, ten nevyzerá o nič väčší ako ja.../ *Všimne si, že barman je voľný a tak sa znova nadýchne... ale ako naschvál zájde niekam dozadu, asi naraziť nový súd piva. Zas zaklapne pusu na prázdno.*
*Když bezmyšlenkovitě ze sebe vypustil onu poznámku, čekal, že to může mít nějaké následky. Přesto se jal dát ještě dodatečně najevo, že to nemyslel nijak ofenzivně, takže rozhodně není třeba vyvolávat konflikt. Jakmile ovšem vyslechne lovcova slova, lehce pozvedne obočí.* /Dobře, ale když se sám chová totálně arogantně, tak snad můžu i já./ *Řekne si v hlavě. Jako na zavolanou však zaslechne ťukání na sklo. Ohlédne se tedy ve snaze zjistit původce toho zvuku, přičemž pohled ukotví na havranovi venku. Ťukal zobákem do skleněné výlohy.* /Tomu taky nic neunikne./ *Protočí panenky, zhluboka se nadechne a vydechne nasazujíce jemný úsměv.* Jistě, omlouvám se za svou drzost, měl jsem se lépe ovládat. Už se to nestane. *Ujistí mladíka, načež překvapeně zamrká na pivo, které před něj po chvíli tatáž osoba postaví. Váhavě k němu natáhne ruku. Lhal by, kdyby řekl, že se toho nebojí. Naposledy neměl ani chuť to pivo zaplatit. Nakonec však opravdu půllitr uchopí a jen si rychle usrkne, než jej zase postaví na bar. Nelibě přitom zkřiví ústa a nasadí znechucenou grimasu.* Ani se vám nedivím.
*Nechal ho trochu sa potrápiť s tým, že to už ako urážky nedokázal brať. Viacmenej si ľudia mysleli, že Kórejci sú nízky, ale to robili skôr iné štáty. Čína mala viac nižších ľudí, ako práve Kórea. Optimálna výška v Kórei je práve meter osemdesiat a nie každý musí mať práve toľko.* Ja som na to zvyknutý, ale nemýlim si Kóreu s Čínou. Aziati to moc radi nemajú, ako aj iné rasy. *Povie mu pre poučenie. Naklonil hlavu, keď sleduje ako pije jeho pivo, ktoré ani jemu nechutilo.* Čo tak je tu byť v bare? Nie čo sa nepodarilo? *Opýta sa ho, ale viacmenej je mu to jedno, len zisťuje, čo by prinútilo osobu ísť do baru. U neho to boli informácie, pretože v meste bol krátko.*
*Zagúľa očami späť na aziatov chrbát keď sa ohradí voči tej...* /urážke?/ *Od barmana dostane ignor takže si oprie lakeť o bar a o dlaň si zaprie bradu.* /Možno si ma ten barman pamätá. Aj mne je nejaký povedomý... možno som stál akurát pri ňom keď som si zapaľoval cigaretu o horiaci bar./ *Ohrnie hornú peru a prikývne. Vlastne sa ani nečuduje, že dostáva takýto ignor. Vymení si ruku o ktorú sa opiera a nenápadne počúva cudzí rozhovor. Poklesne mu ale nálada, keď sa druhý muž rovno ospravedlní. Čakal, že to bude väčšie dráma. Barman sa objaví. Thierri plný nečakaného entuziazmu vystrie svoju kostru a plácne s dlaňami o bar. Barman naňho hodí zlý pohľad ale Thierri vytrvá. Barman teda neochotne sa ho opýta čo chce.* Minerálku a chcem sa ospravedlniť. *Začne a už aj to slovo ´ospravedlniť´ mu ide celkom ťažko cez jazyk. Barma s výzvou v tvári sa naňho pozrie a vypýta si od neho konkretnejší dôvod ospravedlnenia. Thierri zafuní. Zaťuká prstami o bar a začne,* No v prvom rade za horiaci bar. Vyvolanie bitky a s tým súvisiace rozbité poháre /ale s tým ste mali počítať keď to bola taká akcia/ a bordel. Tiež za tých par špakov čo som vám tu nechal. *Zamyslí sa a uzná, že keď sa má asi ospravedlniť tak za všetko.* No a potom ešte keď som vám tu pár krát oblval záchod. Pred pár mesiacmi som vám šlohol popolník. Za pokreslenie tej vonkajšej tabuľky s ponukou. Pár rozbitých pohárov a roztrhaných menučiek. A tiež raz za ten tanec na bare, to som vážne mimo. *Uhne pohľadom. V ten večer to naozaj prehnal a tu bolo celkom živo. Zloží si ruky a čaká, Barman si ho chvíľu premeriava a potom mu dá minerálku a odíde.* /Tak asi je to odpustené./ *Spokojne sa napije.* /V akom podniku som ešte urobil bordel?/
*Stačí jen chvilka a Hiramův úsměv je najednou mnohem upřímnější než předtím. Viditelně se uvolní a uklidní, dávájící si ruce do klína. Lehce se přitom natočí k muži, s nímž mluví.* Dost se teď stydím...kord přitom uvědomění, že u mě v podniku vlastně dva Korejci dokonce pracují. *Podívá se na moment jinam. Ruku u toho zvedne, aby se mohl podrbat na zátylku.* No..radši to necháme už být, co vy na to? *Nadhodí pak a ruku stáhne opět zpět do klína. Toho piva, co mu bylo nabídnuto, se po prvním loku už nedotkne.* Nikoliv, akorát se mi naskytl čas, tak jsem ho nechtěl promarnit sezením doma. *Podá lovci muži odpověď. Mimovolně přitom sklouzne pohledem zpět k výloze. Havran byl najednou fuč.*
*Usilovne premýšľa, kam by ešte mohol ísť vyžehliť svoje prúsery. Na pol ucha počúva ešte rozhovor neznámych ľudí. Zamračí sa.* /Ešte je tu ten írsky bar, o dva bloky ďalej./ *Netvári sa veľmi nadšene. Vlastne je to celkom otravné.* /Na stránkach písali, že je treba sa zodpovedne postaviť k problémom./ *Vyklopí do seba minerálku a na moment mu napadne, že kým príde do druhého podniku tak sa asi aj doští.* /Takže ak to spravím ešte než pôjdem na odvykačku, tak to nebudem musieť robiť potom. A budem môcť povedať, že toto som už vyriešil./ *Prikývne. Vždy bol zástanca toho, že je lepšie spraviť úlohu dopredu. Najmä tie nepríjemné.* Zaplatím. *Húkne na barmana a keď mu už automaticky pristrčí terminál, lebo Thierri v podstate ani hotovosť nepoužíva ak to nie je treba, tak aj zaplatí. Rozlúči sa, oblečie si kabát, čiapku, odolá nutkaniu si poškrabať chrastu na nose, ktorá ho strašne svrbí a zdúchne z podniku. Vonku na ulici si odchytí taxík, lebo ani v tom miernom daždi sa mu nechce producírovať dva bloky ďaleko.*
/Namísto toho večer promarním v hospodě, teď co je větší výhra./ *Řekne si v hlavě. Doma by však narazil na Nikolase, kterému se stále nedokáže podívat do těch nádherých očích, aby mu pověděl pravdu. Takže protentokrát večer strávený v lihu někde v nějaké krčmě zněl opravdu lépe.* /Navíc si ani nemyslím, že bych se doma s tím, jak odporný ten chlast je, vrátil zlitý./ *Dodá hlásek. Podle toho, zda Seo-Jun ještě něco řekne, mu pak odpoví a případně se baví dál, dokud neusoudí, že je čas odejít a případně pokračovat v pití doma.*
*Seojuniba muža počúva a nejako ho nerieši, keďže nepotreboval v tejto chvíli tak moc rýpať. Nechá ho na pokoji, pričom aspoň zaplatil za to pivo, ktoré mu síce nechutilo. Mykne plecom a radšej sa vyberie kadeľahšie. Dnes to bral celkom v pohode. No na budúce sa nemusí práve chovať milo, ako by si ostatný mysleli. Pousmeje sa a kývne ešte barmanovi, že odchádza a viac už ho není. jediná vec, čo ho dnes zaujímala bola zodpovedaná a vie ako moc lovci sú tu v New Yorku v prdeli.* /To ma ešte len bude čakať práca./ *Pomyslí, ale už sa ani neotáča naspäť.*
a poté