Členem od 11. srpna 2021
Naposledy aktivní:
*Dnešný deň až tak pekný nebol, a preto sa Sunil rozhodol, že sa s malou vyberú niekam mimo inštitútu...a najlepšie aj rovno do hrejivého interiéru nejakej inej budovy. Sunil totižto, ak mal zrovna deň voľna od hliadok, sa snažil na 100% venovať jeho adoptovanej dcérke. Ale keď ste stále zavretý na takom mieste, ako je inštitút, môže to začať niekomu liezť aj na mozog, a preto sa snažil Lunu brať čo najviac mimo týchto priestorov, ako to len bolo možné.* Vieš, ako sme sa rozprávali, že by si si mola viac precvičovať angličtinu čítaním? Viem, že v inštitúte je to teraz len samá poučka a encyklopédia, takže... *Usmeje sa na svoju dcérku, ktorej spadne vplyvom vetra kapucňa, takže jej ju rýchlo napraví a pevnejšie stiahne gumičku okolo otvoru.* ...mi napadlo, že ak by sme ti založili kartičku v miestnej knižnici, mohli by sme si chodiť aj každý týždeň pre nové knihy a komiksy. *Vysvetlí malej taliansky, než prepne do angličtiny, len čo vojdú do budovy. Dohodli sa totiž, že keď budú aj iní ľudia naokolo, budú sa rozprávať predovšetkým anglicky aj medzi sebou zo slušnosti. Prídu k prednej recepcii a Sunil hneď oznámi, že by si radi založili účet, kým malá sa naťahuje na špičky, aby videla na stôl pracovníka.*
*Od rána brouzdala nekonečnými uličkami knihovny a vybírala různé spisy či encyklopedie k zapůjčení. Ačkoliv byla starší než mnoho nabízených knih, vždy se dalo něčemu novému přiučit. Krom zvědavosti však měla i cíl, který se týkal dokumentace a záznamů o upírech. Nechtěla, aby její nutná konzumace upíří krve přerostla v něco horšího, a tak se snažila alespoň pochopit rizika, do kterých se dobrovolně vrhá. Její mysl však trápil i jiný problém, který se objevil po nedávném setkání s lovcem.* /Spolek ve zlé situaci. Nechtěl mě dostat do problému, ale jakého? Co se děje?/ *Mráček nad svou hlavou nemohla zahnat ani těmi nejoptimistějšími argumenty, a tak nebylo divu, že do jejího komínku knížek přibyly i žánry, o které absolutně neměla zájem.* *Přemístila se k recepci a nedaleko od nově příchozích položila své nálezy, které si chtěla odnést domů. Jeden z mnoha pracovníků se jí okamžitě začal věnovat a postupně naskenoval všechny knížky, až na jednu. Nad poslední se Vivianne zarazila a položila na ni prst.* Tuhle ne, asi jsem ji omylem sebrala. *Prohlásila a pohledem se přesunula na holčičku, která byla v doprovodu zrzavého muže.* A vlastně jo, proč ne? *Slabě se usmála a posunula pohádku blíž k pracovníkovi, aby ji taktéž připsal a následně ji přisunula blíže k lovci, načež si přitáhla svůj bílý kožich o něco blíže k tělu.* Usnadní vám to hledání. Jak tak na ni koukám, tak té by nestačil ani týden, než by se spokojila se svým výběrem. *Promluvila na mladíka a prohlédla si dívku, která přišla s ním.*
*Prikyvuje pri slovách pracovníka o tom, čo všetko bude treba podpísať a vypísať, hlavne keď chcel Sunil založiť kartičku na malú, teda neplnoletú, a nie na seba.* /Ešte že mi pred odchodom z Inštitútu napadlo vziať si naše falošné doklady, pod ktorými teraz v Amerike žijeme. V mojom rodnom meste by ti dali len kartičku, napísal by si si na ňu pokojne aj vymyslené meno, a mohol si si požičiavať knihy./ *Videl, že Luna sa v slovách pracovníka stratila už dávno, hlavne keď nevidela až tak dobre na formulár na pulte, a začínala byť preto neistá a mrvila sa. Sunil teda začal rýchlo všetko vypisovať, načo si uvedomil, že Luna už pri ňom nie je, a stojí opodiaľ pri žene s bielymi vlasmi. Bez toho, aby to Sunil chcel, v žene na chvíľku videl svojho ex manžela, ale rýchlo tú bolestivú myšlienku zahnal, a usmial sa na ňu.* Ďakujeme Vám. *Povie, len čo si Luna knihu vezme do ruky. Hneď opakuje po svojom otcovi.* Ďakujem Vám. Máte krásny kabát, signora. *Na konci jej ujde trochu taliančiny, ale Sunil si je istý, že žena pochopí. vyzerala inteligentne.* /Možno je to vplyvom tej kopy kníh pred ňou na pulte./ Prosím, dovoľte nám Vás aspoň pozvať na kávu alebo čaj ako poďakovanie. *Očami prejde smerom k menšej kaviarničke v rohu knižnice. Následne sa rýchlo vráti k dopisovaniu informácií z kartičky jeho dcéry, načo dokument posunie späť k pracovníkovi. Ten mu oznámi, že na vystavenie karty si budú musieť pol hodinu počkať, alebo sa budú musieť vrátiť ďalší deň.* /No...takže by sa nám to usadenie k čaju aj hodilo. Luna si aspoň môže čítať tú knihu od tej ženy. Musím sa pozrieť, čo jej to vlastne požičala./
Děkuju. *Opětovala vstřícně poděkování, jakmile se jí dostalo pochvaly o kousku oblečení a slabě se na dívku pousmála. Děti ji nevadily, problém nastal, když si některé z nich vybralo její zjevení jako střed své pozornosti. Dalo by se říct, že to s dětmi neuměla. Ona byla nohama pevně na zemi, zatímco mladí létali v oblacích a dívali se na svět přes růžové brýle - zkrátka s nimi nedokázala najít společnou řeč.* /Jsem už stará./ *Zvedla pohled na jejího otce. Neměla možnost si jej pořádně prohlédnout, ale jakmile se k ní celý natočil, rozpoznala na jeho tváři vybledlou jizvu. Chvíli si ji prohlížela, dokud nenavázala oční kontakt a nadzvedla obočí. Mlčky pohlédla na knihy, které na ní čekaly a nakonec s tichým a uvolněným vydechnutím pokynula hlavou.* Proč ne, káva není špatná. Alespoň se vám zkrátí čas na čekání. *Nepatrně kývla hlavou k recepci a rozešla se s mužem a jeho dívenkou k posezení. Šla po jeho boku, čímž ho mohla neúmyslně políbit chladnou aurou svého těla a slabě se zamračila.* Patříte mezi lovce? *Zvědavě nadzvedla obočí s mírným náznakem jakési naděje. Vycházela z jizvy na jeho tváři a poněkud klidné reakce na její vzhled. Musel patřit do světa stínů. A pokud bude mít i kousek štěstí, bude potencionálně odpovědí na její otázky.*
*Luna sa na ženu žiarivo usmiala, a len čo sa dalo, podišla k Sunilovi a knižku si vytiahla čo najvyššie nad hlavu, aby si mohol Sunil pozrieť obálku.* /Harry Potter? Bodaj by toto videl nejaký čarodej. Buď by tú knihu spálil, alebo by to bral ako rozprávku plnú klamov./ *Sunil sa na tom pousmeje.* Táto sa ti bude určite páčiť. Môžme si k tomu neskôr pozrieť aj film. *Navrhne malej, a láskavo prikývne smerom k žene, že s nimi počká. Sunila prekvapí náhly chlad, ktorý ucíti, keď sa k nemu žena priblíži, ale vezme si to ako vysvetlenie, že niekto otvoril vchodové dvere, a v skutočnosti ho len ofúklo. Nedokáže však kompletne zakryť prekvapenie, keď sa ho neznáma spýta na jeho identitu. Bol rád, že mála šla pred nimi a očami hľadala nejaký vhodný stôl pre nich troch.* Dôležité je, s čím máte problémy. Či sú Vašim problémom medvede, nevysvetliteľné tiene pohybujúce sa v tmavých uličkách mesta alebo najlepšie zľavy momentálne dostupné v obchodoch. *Odpovie hravejšie, aby Luna nevyčítala zmenu témy, a radšej sa venovala hľadaniu stola, ktorý aj chvíľku na to objavila, a tak Sunil Lune aj neznámej odtiahol stoličku, aby si mohli sadnúť.* Zabudol by som sa takmer predstaviť. Moje meno je Sunil. Prípadne stačí Sun ako slnko, ak by som to mal zangličiť. *Naznačí malej, aby sa tiež predstavila.* Ja som Luna. A vy, signora? *Odpovie jednoduchšie, a nechá si od Sunila pomôcť s vyyzlečením bundy a mikiny, aby sa nespotila. Sám Sunil si dá dole svoju bundu a sveter, čím odhalí paže nezakryté látkou trička s krátkym rukávom. Žena, ak teda bola z podsvetu alebo mala zrak, mohla teda vidieť jeho vyblednuté runy, aby jej nepriamo odpovedal.* Môžte si objednať hocičo z menu, platím ja. Ak teda náhodou pri sebe nemáte ČAROVNÉHO oslíka na tvorbu mincí, alebo kúzelnú VÍLU na splnenie želaní. *Malá sa na tomto zasmiala, nakoľko jej Sunil prišiel vtipný. Lovec si však uvedomoval, že ak ide o konverzáciu s dolnosveťanom, musia byť opatrnejší, nakoľko je to už momentálne zakázané. Zároveň si neprial do tejto konverzácie ťahať aj Lunu, prial si ju ochrániť.* Samozrejme, ak máte chuť na ČERVENÉ VÍNO, pokojne si dajte, ale ja si dám asi iba kávu. /Dobre, naznačil som jej možnosť čarodeja, víly alebo upíra, ak je náhodou svetlomilná. Ak ten chlad vyšiel z jej tela, nemohla byť vlkolakom, nakoľko tí sú väčšinou horúci. Teraz už len, či sa chytí./ *Vedel, že to nebolo najčistejšie riešenie, ale nemienil riskovať, ak mal Lunu pri sebe. V prípade, že by sa mu oplatilo sa so ženou vidieť aj niekedy v budúcnosti, Luna by ostala povinne na izbe v inštitúte.*
*Namísto jasné odpovědi čarodějka poslouchala něco, co jí zprvu nehrálo se zdravým rozumem, který očividně mladík postrádal. Její tvář byla dobrou chvíli zalitá zaraženým překvapením a myšlenkou, že se raději vydá svou vlastní cestou. Avšak nezanevřela tak rychle, poslouchala dál a konečně si našla mezi jeho slovy skrytý význam. Spadl jí kámen ze srdce a na náznak porozumění, možná i špetkou obdivu přikývla. S formálním poděkováním se posadila, a i když nesundávala své teplé oblečení, alespoň rukavice, které kryly její bledé prsty a lesklou vrstvu ledu si svlékla a položila vedle sebe. Automaticky rukávy svého kožíšku sesunula blíže k dlaním, aby nepřitahovala příliš pozornosti na skryté obvazy a rudé stíny a elegantně si přehodila nohu přes tu druhou.* Já jsem Vivianne. *Představila se spíše Sunilovi, na kterého, teď když už jí neverbálně prozradil, kým byl, měla pár otázek. Chtěla se však naladit na jeho zakódovanou řeč, jelikož poměrně brzy postřehla přání nechat Lunu čistou od podsvěta.* Krásné jména. Jako měsíc a slunce. Zajímalo by mě, kam až jeho paprsky dosáhnou. *Slabě naklonila hlavu na stranu a vzala opatrně do ruky lístek s pitím, načež si objednala irskou kávu. Sunil si v její hlavě maloval líbivý názor, jakmile dokázal vyzvídat i její původ, aniž by vyvolal podezření u nechtěných uší. Pobaveně se usmála a lístek důkladně položila zpět na své místo, načež se opřela o pohodlnou židli.* Čarovného oslíka opravdu nemám. Zatoulal se mi do lesa, který je dobře střežený. *Po očku sledovala výraz Luny, zda jejich hru se slovy neprokoukla, ale nakonec se podívala do očí lovce.* Což je škoda, ráda bych se tam dostala. Slyšela jsem totiž, že je v něm včelí úl a jeho královna je na tom hodně špatně. Hlídá lesní zvěř a vlastní včelky nepouští příliš daleko od domova, aby se k nim nezatoulaly. *Lehce přimhouřila oči. Nebyla si jistá, jestli jí Sunil pochopí, ale snad si Spolek dokázal přirovnat k metaforám.*
*Maličká sa spokojne usadila medzi Vivianne a svojho adoptívneho ocka, čím ostávala štvrtá stolička oproti nej prázdna, vhodná na odloženie vecí.* To meno sa mi veľmi páči. *Vyhŕkne nadšene, sotva ho žena prezradí. Sunila to pobaví, jej nadšenie mu príde rozkošné. Ale kedže na žene badá, že mu začína rozumieť, rozhodne sa Lunu zatiaľ zabaviť.* Objednám ti nejaký sladký čaj? A ty si môžeš začať čítať, a kebyže máš problém s nejakým slovom, spýtaš sa, dobre? *Navrhne jej, nakoľko mu bolo jasné, že aj kebyže ich počúva, tak by ju to prestalo po chvíľke baviť a radšej by sa chcela venovať niečomu inému. On sám bol dieťa, ktoré, ak sa medzi dospelými nudilo, tak potom robilo neplechu. Našťastie mu malá prikývne, a poslušne si otvorí knihu na prvej strane. Síce si slová snaží šeptom predčítať, nie je to nič, čo by Sunilovi vadilo, a práveže bol rád, že sa takto snažila. Bol na ňu hrdý, a bol vďačný jej biologickým rodičom, že ju toho toľko naučili, než ju dostal do starostlivosti. Radšej sa zameria na ženine slová. Teraz je čas, kedy sa Sunil na moment zatvári nechápavo, nakoľko nikdy nebol najostrejšia tužka v penále, ale predsa len zase nebol úplne hlúpy, a teda slová Vivianne po pár sekundách pochopil. Spokojne si prikývne, bol rád, že boli na jednej vlne, alebo zatiaľ aspoň boli.* Toto znie ako vnútorný problém celého úľu, ale možno, ak by ste sa dostali aspoň k jednej odvážnej včielke, dokázali by ste zistiť informácie, prečo je kráľovná na tom tak zle. Iba je dôležité nezabudnúť, že aj včielky sú zvieratá, a tak, aby ste aspoň u jednej vyhrali jej dôveru, ju budete musieť uistiť o jej bezpečí a pomôcť jej potom naspäť. *Podoktne. On si nežiadal bohatstvo ani slávu. Prial si mier. Prial si šťastnú budúcnosť, v ktorej by mohla Luna žiť vo väčšom bezpečí. Keď príde čašníčka s ich objednávkami, Sunil jej pomôže tým, že jej odprace veci na stole, a následne jej aj podá bankovku so slovami, nech si rozdiel nechá.* Máte prípadne už aj plán, čo by ste chceli spraviť, keď zistíte, prečo sa má kráľovná tak zle? *Skúša ďalej.*
*Usmála se na veselou Lunu a tiše obdivovala talent Sunila zkrotit její jistě energetickou a zvědavou náturu podstrčením knížky, která nádherně vyobrazuje naivitu civilů vůči podsvětu. Ona takový přirozený instinkt neměla, většinou se děti skrývaly před jejíma červenýma očima a nepřirozeně bílým vlasům, které splývaly s kůží. Překvapilo jí, že Luna ji přijala s neskrývaným nadšením, nebo alespoň formální slušností.* /Dobře vychovaná. /*Pohleděla na Sunila a chvíli se zahleděla do jeho očí, dokud neměla příležitost svůj pohled utopit v tmavé hladině kávy, kterou jí přinesli. Přemýšlela, jestli byl dobrý nápad mluvit o tak kontroverzní záležitosti.* /Nechce mi způsobit problémy./ *Zamyslela se nad slovy Yeoma a zkoumavě se znovu podívala na lovce naproti sobě. Měla být více opatrná? Možná se již dostala do pasti. Bohužel z té už nebylo cesty zpět, pokud si ji čarodějka nebude snažit otevřít násilím.* I včelky se bojí žihadla... *Tiše konstatovala a foukla na kouř své kávy, aby ji slabým kouzlem ochladila a nespálila si tak rty. Snažila se smíchat všechny informace, co se k ní zatím dostaly. Naznačoval snad Sunil, že nad jeho krkem čekalo ostří, které spadne pokud bude riskovat? Riskovat s ní?* Bezpečí má velkou cenu, ale myslím si, že mi nebude vadit několik píchnutí, jen abych včelku ochránila. *Věděla, že tyhle slova byla pouze planá a chtělo to jasný důkaz. Proto nadzvedla obočí a vybízela si tak návrh od lovce, který by mohl vědět, jak si získat jeho důvěru.* Nicméně záleží, jaký je schovaný důvod za nemocí královny. Zatím se mi její špatný stav nezdá natolik kritický, aby to mohlo ohrozit ostatní zvířata. *Tiše si povzdechla. Jakmile se k ní dostala zpráva o čipování, dokonce toto tvrzení podporovala. Jak jinak zlepšit ochranu obyčejných lidí? Svět se neustále ubíral rychlejším směrem vpřed, vždyť teprve nedávno pochopila elektroniku a internet s ní spojený. Byl to zkrátka další pokrok.* Jenže spoustu z nich mluví, nesouhlasí, mají strach a já začínám své prvé rozhodnutí kritizovat. *Opět zvedla pohled na zrzavého lovce a krátce se porozhlédla kolem. Začala si všímat, že jejich koverzace jen tak nepřestane v nádechu metafor, protože o tomhle by se na veřejnosti bavit neměli.* Předpokládám, že ať už je situace jakkoliv vážná, Královna nebude brát audience ani v doprovodu svých včeliček, že? *Tentokrát už narážela na nově zvoleného Inkvizitora, se kterým se tyhle drastické změny objevily.*
*Pridal Lune do čaju med, a sám si do kávy pridá iba mlieko, načo oba nápoje poriadne zamieša. Následne dievčatko pohladí po vláskoch, aby ju priveľmi neprekvapil, že na ňu teraz hovorí, a ukáže jej na šálku s kvetinkami.* Máš tu čaj, ale ešte je teplý. Budem ti ho chvíľku fúkať, dobre? *Povie jej, načo Luna prikývne, a vráti sa k veľmi pomalému čítaniu. Akurát sa dostala cez prvú stránku, a začínala na strane dva.* Každý sa bojí pichnutia a žihadla. *Podotkne Sunil.* Síce vydržíme pár pichnutí, ale priveľa nezvládne nikto. Hlavne keď sa využije jed prenikajúci do tela popichaného. V tomto prípade ten jed nie je možné odstrániť, a dokonca môže kráľovnej pomôcť objaviť tých, ktorí boli popichaní aj jej poslušnými včielkami. *Hovorí pomedzi pravidelné fúkanie čaju. Síce dievčatko nebolo jeho vlastné, ale ochránil by ju všetkým, čo má.* Žiaľ, kráľovná je na tom horšie, než si myslíte. Obávam sa, že ak jej niekto nepomôže, môže to narušiť ekosystém celého lesa. *Povie s náznakom nepokoja. Pokrúti hlavou.* Radšej by som audience neodporúčal. A ak by kráľovná videla hociktorú včeličku s iným zvieratkom, tak by...zrejme včeličke odtrhla krídla. Preto musia včeličky ostať poslušné a musia v mene kráľovnej popichať každé zvieratko, na ktoré narazia. Lebo sa chce stať najsilnejšou zo všetkých zvieratok. Praje si kontrolu nad celým lesom a možno v budúcnosti aj mimo neho, ak uspeje. To už nikto nevie. *Pozrie na hodinky na telefóne a posunie malej čaj, aby sa napila, načo sa nakloní nad knihu a sekciu, ktorej nerozumie, jej preloží do taliančiny.* Ach, aby som nezabudol. Mohol by som Vás požiadať o nejaký kontakt, kebyže...máme problém knihu bez Vášho preukazu vrátiť? *Navrhne, aby to znelo ako hocijaká iná konverzácia v kaviarni. Vedel, že čím dlhšie tu ostanú spolu, tým je väčšia šanca, že si možno niekto všimne, že sa stretol lovec a dolnosveťan. Sunil si pre istotu opäť oblečie svoju mikinu a zakryje si ruky.*
*Tiše jej poslouchala a přitom si hrála s okrajem svého hrnku, po kterém ladně přejížděla prsty. Občas se napila, občas si déle než před tím vychutnávala chuť kávy, která se držela jejího jazyku. Byla opatrná, aby se nepopálila, ale po chvíli opakovaného pofoukání byl šálek s kávou chladný jako ona samotná. Ledovou kávu měla stejně raději. Slova lovce ji neustále překvapovala, nečekala to takhle kritické. Ne ve chvíli, kdy i samotný lovec pochyboval nad rozhodnutím Spolku. Vždyť oni se měli jejich slovem řídit jako kněz modlitbou. Na chvíli se zadívala na Lunu, jak si ničím nerušená předčítala z knížky a slabě se usmála. Její úsměv byl však protkán strachem, znepokojením. Jestliže si informace přeložila správně, nemohla budoucí život dívence ani přát. Možná ale měla to štěstí, že zapadala mezi bezbranné a nic netušící civily.* Obávám se, že hlas zvířátek se v tom případě nedostane až ke Královně. Pokud se budeme chtít obejít bez svých zvířecích instinktů. *Povzdechla si, jakmile zjistila, že diplomatickou cestou se nejspíše jejich přání o zrušení nových pravidel nezmění. K násilí se však přiklánět nechtěla, ale pokud nebude existovat jiná cesta? Zvedla k Sunilovi pohled a dopitou kávu odsunula dál, aby ji obsluha mohla snadněji uklidit.* Jistě, nechceme knihovníkům přidělat práci navíc. *Protentokrát se vzdala metafor a vyhledala svou vizitku, kterou Sunilovi předala.* Pokusím se něco vymyslet, zjistit více i na mé straně. Můžu tedy počítat se včelkou, která se bude vzdalovat od svého úlu? *Zašeptala a vyhledala v jeho očích předběžnou odpověď, načež se rozhlédla kolem.*
*Do knižky vloží bloček ako záložku, ktorý mu predtým doniesla servírka po zaplatení ich objednávky, a knižku odloží do batohu, aby tu knižku nezabudli.* Tak, ešte si to trochu fúkaj, ale už to budeš vedieť piť, neboj. *Upokojí ju, a ešte rýchlo pohliadne na slečnu oproti sebe.* Možno nebude treba násilie. Násilie predsa nikdy nie je prvá odpoveď. *S úsmevom pri tom pohliadne na Lunu. Síce bol lovcom, ktorý nosil ťažké zbrane po boku, aby ničil démonov bez druhej myšlienky, ale odkedy sa mu celý život zmenil pri strate Sandera a prevziatí zodpovednosti za dievčatko, jeho pohľad na svet sa trošku upravil.* Ak sa ostatné zvieratká pripravia, a trošku kráľovnú obalamutia, možno sa im podarí kráľovnu zastaviť a nájsť novú, ktorá by mala všetky zvieratká rada rovnako, a dovolila by včielkam a zvieratkám komunikovať bez strachu. *Jeho hlas je jemný napriek silnému talianskému prízvuku. S poďakovaním si prevezme vizitku.* Ozvem sa Vám, aby ste si mohli môj kontakt uložiť. V prípade, že by ste kontakt nespoznali, sa Vám včielka podpíše ako "zatmenie slnka". *Sľúbi jej. Bola to tak trochu narážka na to, ako teraz sedeli. Vivianne, pozorovateľ, a Sunil, slnko, na dvoch stranách stolu, a Luna, mesiac, medzi nimi.* /Alebo to môže byť aj znak toho, že sa týmto začínam odvracať od spolku, ak o mne zistia, že som posunul informácie čarodejke. Ale možno, ak sa mi podarí pár ľudí presvedčiť, zmena by mohla nastať./ *Bola to trefa do prázdna, ale Sunil aj tak chcel skúsiť niečo trafiť a pomôcť.* Môžte rátať, ak aj včelička môže rátať s pomocou od vás. *S týmto do svojich železných úst vleje aj kávu horúcu, a spokojne si vydýchne.* Asi by sme si už mali ísť pre tú kartičku. *Prehovorí k Lune, aby vedela, že už budú odchádzať.* A opäť ďakujeme, slečna Vivianne. *Povie smerom k žene, načo sa k nej otočí aj maličká, len čo položí svoju prázdnu šálku späť na stôl.* Veľmi pekne Vám ďakujem, krásna signora Vivianne. *Usmeje sa na ňu žiarivo, a nechá sa Sunilom obbliecť, keďže Sunil mienil iba zobrať kartičku a ísť niekam inam, kde by si mohli spolu čítať, keďže knihu už majú.*
*V souhlasu s jeho slovy přikyvovala a opět si opatrně nasazovala bílé rukavice. Připravovala se k odchodu. Nechtěla vzbudit podezření a tentokrát přivést do problémů Sunila, kterého jako první oslovila a dožadovala se informací. Navíc jejich kódovanou řeč mohl někdo po delším pozorování rozšifrovat. Nesměla spěchat, i když jí tak krátká chvíle nestačila. Dostalo se jí dožadované odpovědi, avšak s nimi přibylo i mnoho nových otázek. Vřele se na Sunila usmála, jakmile neoficiálně potvrdil svou spolupráci a přikývnutím na jeho slova potvrdila totéž. Jestli je situace opravdu natolik vážná, udělá cokoliv, aby si udržela své figurky ve hře - zatím pouze jednu, která obrací záda svým vrstevníkům.* Poděkovat bych měla já vám. *Prohlásila a sama se začala zvedat, načež semkla ruce k sobě a podívala se na Lunu.* Nemáš zač, opatruj ji. *Kývla na knížku a s krátkým, vážným pohledem upřímně poděkovala i lovci, načež se zdvořile rozloučila a s vypůjčenými knihami vyšla ven z budovy.*
*Sunil pokrúti hlavou.* Nebolo za čo ďakovať. Iba...si prajem lepší život pre včielky. *Podotkne, a Luna naňho nechápavo pozrie.* Lebo včielky opeľujú kvety? *Sunil sa láskavo usmeje.* Presne tak. Lebo keď nie sú zlé, a neútočia na iné bytosti zo strachu, pomáhajú svetu, aby bol lepší. Presne tak by to malo byť. *Sunil nechcel zhodiť lovcov. Ale potreboval, aby si uvedomili, že sa musia veci zmeniť. Že čipovanie by malo platiť len na vinných, nie na nevinné duše, a ak sa lovci kompletne oddelia od zvyšku dolnosvetu, možu sa ich čísla opäť dostať takmer na nulu, ako sa to stalo aj v minulosti. Ešte obliekol aj sám seba, vyzdvihol malej kartičku a už si to mierili na ďalšie miesto v New Yorku, len ešte nevedeli, aké.*
*Novoroční ples pořádaný v srdci Idrisu, v honosném městě Alicante, je jednou z společenských událostí roku pro všechny nefilim. Ples se koná v překrásném sále lemovaném vysokými skleněnými vitrážemi, které během noci odrážejí světlo stovek magicky zářících luceren. Atmosféru doplňuje živá hudba smyčcového orchestru, který hraje klasické skladby známé mezi nefilim po generace. Během večera je k dispozici bohatý raut s delikatesami z Idrisu, včetně oblíbených pokrmů z místních surovin a exkluzivních vín z tamních vinic. Kromě tance a zábavy je ples také příležitostí k upevnění vztahů mezi jednotlivými rodinami, výměně informací a k neformálním politickým jednáním. Dress code je přísně formální – očekávají se elegantní róby, zdobené pláště a decentní, avšak propracované zbroje, které připomínají, že i při oslavách zůstávají nefilim válečníky. Tento večer není jen o oslavě příchodu nového roku, ale i o vzdání pocty všem padlým Lovcům stínů, kteří bojovali za ochranu světa před démony. Večer proto zahájí krátký ceremoniál s proslovem člena Rady, po kterém bude následovat první tanec tradičně věnovaný všem, kteří položili své životy v boji. Účastníci mohou očekávat nezapomenutelnou noc plnou elegance, hudby a jemného nádechu starodávné magie, která prostupuje každým koutem Idrisu. Přítomní jsou rodiny Tsai, Fairlaw a samozřejmě i Inkvizitor a Konzul. (Pokud někdo chcete s nimi hru, napište administrátorovi, zatím jsou na plese jako NPC).*
*Caleb se zastavil před portálem v Gardu a rychle si prohlédl dav nefilim, kteří se tam shromáždili. Vzduch byl naplněn jemným bzučením magie, která obklopovala portál, a odlesky luceren vytvářely na zdech hru světel a stínů. Na sobě měl černý formální oblek, který byl přizpůsoben lovecké zbroji – jednoduchý, ale elegantní, s drobnými stříbrnými výšivkami ve tvaru run na límečku a manžetách. Jeho plášť, což dodávalo jeho vzhledu vážnost a autoritu, kterou očekávali od vedoucího institutu. Přestože neměl zbraně – což ho v hloubi duše stále znervózňovalo – působil sebejistě a klidně. Jeho postoj byl vzpřímený, jeho pohled zaměřený. Prošel bezpečnostní kontrolou Centurionů bez jakéhokoliv zaváhání, přičemž jejich dotazy zodpovídal stroze a efektivně. Nefilim kolem něj se mírně rozestupovali, když procházel – ne proto, že by se ho báli, ale protože měl tu schopnost přitahovat pozornost, aniž by se o to musel snažit. Jakmile vstoupil do honosného sálu, jeho oči se na chvíli zastavily na vitrážích, které odrážely světlo luceren. Hudba orchestru ho obklopila jako jemný závoj a atmosféra, kterou vytvářela, byla téměř omamná. Přestože byl ples zřejmou oslavou, nemohl ignorovat podtón vážnosti a tradice, který z něj sálal. To byl Idris – místo, kde se historie a přítomnost neustále prolínaly. Pohledem zabloudil k dlouhému stolu s občerstvením, kde se už začínali shromažďovat první hosté. Calebovi bylo jasné, že většina nefilim tu byla nejen kvůli oslavě, ale i kvůli příležitosti k politickým či rodinným jednáním. On sám neměl v plánu nikoho konkrétního vyhledávat – pokud si s ním někdo bude chtít promluvit, najde ho. Uvnitř však byl neklidný. Fairlawova politika a jeho vyhlášky mu začínaly lézt krkem čím dál víc.*
*Sunil sa zároveň tešil aj netešil na tento ples. Zároveň to bola možnosť opäť vidieť rodinu bez toho, aby musel nejako náročnejšie cestovať alebo nebodaj na konci večera počúvať slová o tom, prečo sa doma zastavil iba na deň. Ale zároveň ho stretnutie s inými lovcami držalo v pozore. Vedel, o čo sa snažil nový konzul, a ani trochu sa mu to nepáčilo. Prišlo mu to nanajvýš invazívne a obával sa, čo to bude znamenať pre ich budúce vzťahy s ostatnými bytosťami schovávajúcimi sa pod závesom tieňosveta. Než vyšiel z New Yorku, ešte raz si v zrkadle upravil svoj bordový oblek so zlatými prvkami abstraktne odrážajúcimi zlatú jabloň, symbol erbu jeho rodu Nurgaliev. Malej Lune ešte poriadne zaviazal bordový poľopriehladný plášť s podobnými zlatými prvkami, aké sa nachádzali aj na Sunilovom obleku a na spodnom leme jej bordových šiat. S tým sa presunuli do Idrisu a takmer hneď pri vchode do plesovej haly sa stretli aj so zvyškom rodiny, ktorá mala svoje outfity ladené do rovnakých prvkov. Hrdosť rodu Nurgaliev sa dala poznať.* Hlavne ma poriadne drž za ruku, a nestrať sa mi, dobre? Potom, keď sa bude dať, si spolu zatancujeme, dobre? *Uistí Lunu po taliansky. Na tvári sa napriek nepokojom snaží držať uvoľnený úsmev.*
*Nie je si istý, či má prísť. Nie je si istý, či chce prísť. Mal by, jeho absencia by bola zaznamenaná, hlavne preto, aký veľký má tento ples byť. Lenže má pocit, že by tam nemal byť. Nie kvôli otcovi, nie kvôli svojej rodine celkovo, ale kvôli tomu, aké falošné to bude a ako sa mu protiví postaviť sa vedľa konzula, zakladať ruky za chrbát a udržiavať svoje názory tam, kde im je najbezpečnejšie - vo vnútri jeho hlavy. Už keď sa priblížil k portálu, tak videl, ako doň práve vstupuje jeho brat, a trochu mu to odrazu pomôže nadýchnuť sa s istou frustráciou v hlase.* /Stále sa môžeš rozprávať aspoň s ním. Max sa zrejme radšej bude tváriť, že má len jedného staršieho brata./ *Pomyslí si, keď pristúpi bližšie s rukami ležérne vo vreckách, napriek tomu, že má na sebe biely oblek so zlatým zdobením na ramene, ktoré pôsobí ako tuhý kovový plát, z ktorého spadá zlatá hodvábna látky, spevnená a upravená do tvaru krídla. Oba rukávy, obopnuté zlatými náramkami, ťahajúcimi sa retiazkami až k jeho prstom, nevidieť kvôli vreckám. Celý strih jeho obleku je skôr zapínaním ako na kabáte, cez sako má pretiahnutý hrubý zlatý opasok s vyrytím sokola. Už len na prste mu chýba rodový prsteň, ktorý predsa len nechal niekomu vyvolenému, kto si na neho doteraz ani nespomenul, že by sa prišiel ospravedlniť alebo pozorozprávať. On spravil, čo mohol. A dúfa, že sa s Grace nestretnú. Jeho oblek však pôsobí skoro anjelskym dojmom, k jeho bledej pleti a svetlým šedo-modrým očiam. Cez portál prekročí sám a keď sa objaví v Idrise, ťažko si vzdychne pri pohľade na ten dav, čo ho začne zo strán obklopovať každým krokom, ktorý urobí bližšie k hale.* /Na toto nikdy nebudem zvyknutý. A nikdy nebudem pripravený./ *Napadne mu, len čo sa z jednej strany už objaví nejaký podporovateľ jeho otca a zastaví ho v ceste, aby mu potriesol rukou a zabral sa s ním do povrchného rozhovoru o tom, ako sa má, aký musí byť na otca hrdý a že je úžasnou pýchou ich rodiny, a ako dúfa, že raz uvidí Sebastiana na jeho mieste, keď je tak zdatný. Už len si ženu nájsť, ha ha ha. A tento rozhovor mu stačí na to, aby tento ples rázne oľutoval.* /No už keď som tu./
*Právě se chystal ochutnat jedno z elegantně naaranžovaných kanapek na stole, když si všiml postavy, která vstoupila do sálu. Nebylo těžké ji identifikovat – bílý oblek zdobený zlatem, silueta, která jako by přitahovala pozornost všech přítomných. Sebastian. Caleb si povzdechl a odložil kanapku zpět na stůl, aniž by ji ochutnal. Byl si jistý, že to nebude klidná noc. Přehodil si kabát přes rameno a pomalým, nenápadným krokem se přesunul blíž k bratrovi, který byl právě v zajetí povrchního rozhovoru s jedním z otcových příznivců. Caleb se postavil na doslech, přičemž se tvářil lhostejně, ruce založené na hrudi. Jeho postoj byl nenucený, ale pozorný – jako by se snažil rozhodnout, jestli má zasáhnout, nebo nechat Sebastiana trpět ještě chvíli. Počkal, až dotyčný muž skončí svůj monolog o rodové pýše, a teprve pak se nepatrně pohnul, aby upoutal jeho pozornost. Jeho hlas byl klidný, ale měl v sobě onu typickou cynickou ironii, kterou používal při podobných příležitostech.* Už tě stihli nominovat na dalšího konzula, nebo to bude až příští rok? *Koutky úst mu zacukaly v náznaku úsměvu, zatímco jeho oči zůstávaly upřené na Sebastianovu tvář, hledající známky frustrace. Udělal krok blíž, čímž se připojí k jeho straně, aby naznačil, že teď patří k jeho týmu. Jeho hlas zůstával nízký, aby je nikdo další neslyšel.* Jak to jde? Už máš chuť utéct, nebo to ještě zvládáš? *Na okamžik přejede pohledem přes dav, jeho výraz zůstává neutrální, ale v očích je znát, že už začíná počítat, kolik toho tady stihne ještě sežrat.*
*Ešte chvíľku pobýva v tom hlúčiku bordových a zlatých farieb, ale keď mu mama začne až priveľmi píliť uši tým, ako pilne pracovala na tom, aby mal každý z Nurgaliev svoje vlastné zaujímavý kúsky elegantného oblečenia, tak radšej vezme Lunu na parket, a rozhodne sa to zhodiť na "otcovské" povinnosti voči svojej dcére. Postaví sa viac do stredu miestnosti, kde mu to prišlo prekvapivo pokojnejšie než na okraji plochy na tancovanie, a pozrie na menšiu osôbku s rovnaku ohnivými vlasmi.* Tak, postav sa mi teraz na špičky topánok, a ja ťa budem držať za ruky, dobre? Nemusíš sa obávať, nespadneš. *Sľúbi malej, a keď Luna spraví, ako jej Sunil navrhol, s väčším úsmevom začne pomaly tancovať, kým sa mu malá smeje.* No ták, ani si nevieš predstaviť, aké zložité je tancovať, keď ti niekto stojí na nohách. Ale máš šťastie, že ja som silný, inak by som nespravil ani krok. *Uistí ju s pobavením. Aspoň toto mu vychádzalo. Uisťoval sa o bezpečí, ktoré len pár mesiacov dozadu stratila, a zároveň sa tým vyhýba všetkým nepríjemným povinnostiam.* Ale budeš musieť potom babičke povedať, ako veľmi sa ti tie tvoje šatičky páčia, lebo inak neprestane hovoriť do konca večera. *Požiada malú, ktorá naňho spiklenecky žmurkne. Ako sa pomaly otáčajú, všimne si, že aj jeho bratia radšej zmizli, mladší Cassiano sa snažil balansovať niekoľko nápojov v náručí naraz, a starší Antonio sa inšpiroval Sunilom, a momentálne sa zbesilo krútil so svojim synom v náručí, až ľudia radšej odstupovali.*
*On si ho všimol. Svojho brata. Kútikom oka o neho stihol zavadiť, než sa mu pred očami začal hore dolu mihať daný muž, ktorý nechcel prestať hovoriť.* Skúste ho pozdraviť sám, stojí tam. *Navrhne mužovi hneď, len čo začne hovoriť o svojich pozdravoch. V sekunde, než muž čokoľvek prehodí, ho obíde a to už vedľa seba stoja s Calebom, akoby mu brat išiel oproti. Založí si ruky za chrbtom a príde mu skoro komické, ako rozdielne stoja, a aj tak vidieť, že sú bratia a že patria ku konzulovi.* Nezdá sa ti, že sa otcovi podobáš až príliš? *Natočí hlavu na stranu a v hlase je počuť podpichovanie, ktorým sa chce s Calebom ďalej doťahovať. Keď zdvihne hlavu, všimne si najskôr nejakého lovca s veľkým množstvom alkoholu a potom v rovnakej farebnosti oblečeného Sunila s jeho dcérkou.* /Vlastne, všade naokolo sa tu nejako podozrivo rozvýrili osoby s rovnakou farebnosťou… Nurgalievovci./ *Napadne mu hneď a chce sa mu vložiť si tvár do dlane, ale reálne na tomto mieste stojí iba chvíľu vedľa svojho brata.* Vieš čo, budem sa tváriť tak, ako každý raz, keď sme na podobnej akcii, budem robiť krovie svojej rodine a budem dúfať, že moju prdel a osobu nechajú radšej všetci na pokoji, inak im dám dropkick… *Vypľuje to zo seba tak rýchlo, až sa musí na konci nadýchnuť, otočí hlavu na brata a zažmurká na neho párkrát očami s falošným úsmevom.* Čo ty? *Opýta sa a až potom si prehrabne vlasy dozadu a premkne si koreň nosa.* Kde máš Hailey? Tvoj zástup žien sa dnes neobjaví? *Prenesie, ale koniec vety akoby stiahol za chvostík niekam dolu, pretože sa mu skutočne nechce doťahovať aj s jediným “spojencom”, okrem Sunila, ktorého môže tolerovať na tomto plese.* /Zobrať si bielu nebol asi dobrý nápad./ *Prebehne mu hlavou v sekunde, čo sa okolo neho predrie slečna s príliš dlhou róbou a červeným vínom v ruke.*
*Caleb se opřel o sloup nedaleko svého bratra, ruce stále založené na hrudi, a koutkem úst mu zacukalo, když slyšel Sebastianovu poznámku o jejich otci.* To dělá jen ten titul správce. *Pronesl ledabyle, jeho pohled se na okamžik odvrátil k davu. V hloubi duše ho tenhle typ poznámek vždycky trochu pálil, ale nikdy by to nedal najevo. Místo toho zůstal klidný, skoro lhostejný, jako by to byla jen další ze Sebastianových mnoha poznámek, nad kterými se ani nemá cenu pozastavovat. Zvedl pohled a přejel dav zkušeným okem, téměř automaticky kontroloval, kde se kdo nachází. Pak se lehce pousmál aniž by otočil hlavu k Sebastianovi.* Určitě s Grace ještě vybírá, co na sebe. Nečekám, že dorazí dřív než po projevu ctěného Inkvizitora. *Jeho tón byl lehce ironický, jako by to považoval za samozřejmost. Přesto bylo v jeho slovech cosi, co naznačovalo, že na Hailey příchod čeká – i když by to samozřejmě nikdy nepřiznal nahlas. Na Sebastianovu poznámku o tom, že bude dělat křoví rodině, Caleb lehce zvedl obočí a úsměv na jeho tváři se prohloubil.* Dropkick? *Zopakoval pobaveně, přičemž se neubránil krátkému uchechtnutí.* Ne že bych ti nevěřil, brácho, ale rád bych viděl, jak tuhle taktiku aplikuješ na některého z Rady. Asi bych si i koupil lístek do první řady. *Jeho úsměv však rychle zmizel, když zahlédl nějakého mladého lovce s pohárem vína, jak se naklání nebezpečně blízko k jedné z vitráží.* /Jasně. Přesně tohle nám tu chybí – rozbitý skleněný strop./ *Problesklo mu hlavou, ale nevěnoval tomu víc než rychlý zamračený pohled. Pak znovu otočil hlavu k Sebastianovi a jeho hlas tentokrát zněl klidněji.* Hele, tohle přežijeme. A pokud ti někdo leze do zadku, prostě si řekni, že tím dáváš rodině naději na světlejší zítřky. *Jeho slova byla lehce cynická, ale v hlase měl náznak humoru, který naznačoval, že si z celé situace spíš dělá srandu, než že by ji bral příliš vážně - jako obvykle.*
*Vůbec nevěděla jestli je vhodný se na týhle akci objevovat … nechce na sebe strhávat pozornost a provokovat představitele spolku, ale taky je tu fakt, že když ji budou mít na očích tak aspoň budou ve vědomí že nedělá nic za jejich zády. Rozhodne se tedy přijít, ikdyž už se nemůže tolik bezstarostně těšit hudbě, jídlu a tanci tak jako dřív.* /Hlídku jsem přežila... hlášení Caleb má, opravdu se snažím.. tak proč jsem nervozní?/ *Promne si ruce před sebou když vstupuje dovnitř síně, srdce cítí bušit až v krku.. Idris má ráda, ale na Gard nemá nejmilejší vzpomínky.. tady proběhl její soud. Pohledem zkusí najít nějakou známou tvář.. třeba Yeoma, ale nemůžeš najít. Naopak ale její pohled zachytí stát Sebastiana a Caleba. Zdálky jen zvedne dlaň, aby je pozdravila a pak se zhluboka nadechne a zamíří ke stolům s jídlem, aby zabila čas. Nachází se poblíž tančícího Sunila, kterýho pozdraví úsměvem ,ale netroufá si za ním jít přímo když je s rodinou. Na sobě má prošívanou černou uniformu skládající se z kalhot a kazajky, která je lemovaná rudou výšivkou... poslouchá orchestr, sleduje tančící lidi a sleduje kdo se baví s kým, aby se trochu orientovala v tom kdo s kým tady drží basu.*
*S najmladším z bratov rodu Nurgaliev, Cassianom, ktorý svojím výzorom privolá pozornosť pár ľudí, sa matka vysporiada veľmi rýchlo. Odobratím pohárikov z jeho rúk a upozornením, že najbližší týždeň mu za toto neoperie ani nenavarí. Sunil síce vidí túto hádku len z diaľky, ale presne vie, čo jeho mama robí. Vždy im dala toto ultimátum, keď ju priveľmi hnevali, aj keď naposledy ho Sunil zažil niekoľko rokov vzad.* Pozor na babičku. *Žmurkne na malú Lunu, a zastaví sa, aby mu mohla zliesť z topánok, a on ju začal otočiť okolo jej vlastne osi. Tým, že sa zastaví, si všimne Grace, ale nedokáže jej opätovať rovnaký úsmev späť. Vie, ako to jeho kamaráta Sebastiana trápi, že sa doteraz poriadne neporozprávali, a tak, dokým nebude dievča ochotné spraviť krok vpred s týmto ich problémom, Sunil len sklopí pohľad a rozhodne sa venovať slečne nižšieho vzrastu. S tým sa aj obzrie, načo konečne Sebastiana objaví.* Luna, chcela by si skúsiť vystrašiť niekoho? *Rýchlo jej ukáže, kde sa akurát Sebastian s Calebom nachádzajú, načo ju nechá ísť pomedzi ľudí oblúkom, aby k nim prišla z druhej strany, a postrašila ich. Sunil ju zatiaľ sleduje a ide za ňou cez dav.*
Keby tituly pomáhali podobať sa na rodičov, mnohí ľudia by aspoň vedeli, že nie sú od mliekára. *Zavtipkuje priblblo a v dave vyhľadá okrem otca aj matku, ktorá ako stále pôsobí veľmi decentne a zdá sa mu ako jediným spojením medzi ním a otcom, ktoré ich udrží v normálnej debate. Prekvapene zdvihne obočie, ale do jeho hlasu sa rovnaká emócia nedostane, keď odpovie.* Tie dve sú už pomaly ako siámske dvojčatá. Nehnú sa od seba na krok. *Podotkne. Nie je to horká poznámka, skôr iba výsmevná, no zároveň je rád, že si tie dve kryjú chrbát aspoň tak, ako sa dá. Jeho pohľad v tomto rozhovore smeruje priamo na tancujúceho Sunila a aj keď by sa mohol smiať na tom, ako vysoký lovec skoro poskáče Lunine nohy, nesmeje sa na tom. Je to Sebastian a práve sa snaží vyhnúť spomínaniu Grace ako čert krížu. Nakoniec sa mu v kútikoch úst vytvaruje malý pobavený úsmev.* Aby si sa nedivil. Možno ak sa to tu dnes vyhrotí, stačí, že z tanečnej plochy spravíš ring. Môžeš byť rozhodca. Budeš mi nadržiavať? *Opýta sa skoro akoby bolo možné, že sa to stane a že očakáva plnú bratskú podporu. V tú chvíľu sa však v dave zjaví Grace a jeho pozornosť upúta iba tým, že k nim zdvihne ruku na pozdrav. Jeho tvár je razom ako kameň a postoj nedbalý - nechce dávať najavo starosť a ani to, že by pookrial. Iba jej kývne hlavou na pozdrav, veľmi formálne, znova neočakávajúc nič viac, než len toto ich vymenené prázdne gesto. Očakáva, že Caleb bude mať reči a niečo podotkne.* Svetlejšie zajtrajšky? *Zopakuje po bratovi, zatiaľ čo sleduje chrbát svojej bývalej snúbenice, ktorá sa zrejme neodváži ani vrátiť mu prsteň, ak o ten sňatok nemala záujem.* O to si sa postaral ty, bro. Ja som už zašlá minulosť, od ktorej sa očakávalo, že pozdvihne rod. Smola. *Mykne plecami a pohľadom teraz vyhľadá Tobiasa, nevšimnúc si, že sa poza nich plíži malé “tornádo” v nurgalievovských šatách, čo na nich každú chvíľu vybafne a on sa akurát zľakne, že jej vrazí kolenom do čela.*
*Caleb si zachoval svůj typicky lhostejný výraz, když slyšel Sebastianovu poznámku o mlékáři, ale koutky úst mu přece jen nepatrně zacukaly. Suchý humor jeho bratra mu sice občas unikal, ale znal ho dost dobře na to, aby věděl, že nemá smysl reagovat. Jen lehce přikývl, jako by dal najevo, že poznámku zaregistroval. Jeho pohled se krátce zastavil na Sebastianovi a s nepatrným náznakem ironie pronesl.* Tak bych to úplně nenazval. *Přejel pohledem dav a na okamžik se odmlčel, než suše dodal.* Zvlášť když si na hlídce jedna na druhou stěžují. Ale asi to k jejich dynamice patří. *Zakroutil hlavou a v očích se mu na okamžik zableskla lehká pobavenost, která ale rychle zmizela. Když Sebastian zmínil taneční plochu jako potenciální ring, Caleb se tentokrát opravdu uchechtl. Bylo to tiché, skoro neznatelné, ale bylo to tam.* Pokud si vezmeš na starost rozpis hlídek na příští měsíc. *Při těch slovech mu znovu zacukaly koutky, ale pak jeho výraz zvážněl, když se otočil směrem, kterým Sebastian hleděl. Nejdřív zachytil pohledem Nurgalieva s jeho dcerou, což mu na tváři vykouzlilo nepatrný náznak úsměvu – obraz rodinné pohody byl v kontrastu s napětím, které cítil mezi sebou a bratrem. Ale pak jeho oči padly na Grace. Jeho pohled na chvíli změkl, hlava se mu mírně naklonila na stranu, jako by chtěl lépe zachytit její výraz. Pak však zarazil své kroky, když si uvědomil, že Sebastian ji také sleduje. Jeho výraz zůstal neutrální, ale v očích se na okamžik zaleskl záblesk něčeho, co by se dalo nazvat znepokojením. Chvíli váhal. Už měl na jazyku to, co mu prozradila Hailey, ale něco ho zadrželo. Možná to byl nedostatek empatie, možná prostý fakt, že vztahy nikdy nebyly jeho silnou stránkou. Nakonec jen věnoval Sebastianovi vědoucí pohled – takový, který mohl znamenat spoustu věcí, ale žádnou nevyslovil nahlas. Pak se obratně vyhnul dceři Nurgalieva, která kolem nich prošla jako malé tornádo, a zamířil přímo k Grace. Bez zbytečných formalit, bez pozdravu, zastavil se vedle ní, jeho pohled zamířil přímo doprostřed sálu, ale tón jeho hlasu byl klidný, byť lehce naléhavý.* Co je pravdy na tom, že ti nefungují runy? *Nebyl to výslech, ale zároveň ani starostlivý dotaz. Caleb měl svůj styl – přímý, bez okolků.*
*Trochu stáhne obočí k sobě, když se Sunil spíš drží zpátky.. I když ho nezná tak dobře, trochu jí to zasáhne.. Odvrátí pohled stranou a zkusí nasadit úsměv jako kdyby se to vůbec nestalo. Může se jen domnívat, jestli je to kvůli její reputaci.. nebo jestli měl plný ruce práce s jeho holčičkou a nebo jiný důvody, který jí unikaly.. Podzrav bratrů Hawkstone byl takový jaký by tady čekala.. formální. I když se jí v hlavě vybaví vzpomínka na to jak vítala Sebastiana když se po půl roce vracel z Idris.. skočila po něm a držela se ho jako klíště.. to byli ale ještě kamarádi. Při tý vzpomínce se pousměje ale zavrtí hlavou nad tím jak byla dřív pitomá ..ne kvůli citům vůči němu ale kvůli tý svý praštěnosti.* /Ne.. nevypadá to, že by chtěl se mnou mluvit./ *Dřív než stihne vymyslet třicet scénářů proč objeví se vedle ní Caleb.. Chvíli jí trvá než vstřebá jeho otázku.* Co to je za blbost? *Stáhne obočí k sobě a podívá se na hřbet svojí ruky... jako kdyby se chtěla ujistit, že tam runy má.. ale má všechno schovaný pod oblečením.*
*Příchod Hamburkské delegace nešlo přehlédnout, ani kdyby se jeden opravdu snažil. Skupina dorazila na jednou, na dotazy Centurionů odpovídala div ne v unisonu. Co však bylo zcela nepřehlédnutelné byl fakt, že celá skupina, ať už bylo jejich odění víc zdobené, či jednodušší, byla oděna v bílém, neklamná známka toho, že oni sami v nedávných bojích někoho ztratili. Skupinu vedl, či možná spíše prováděl mladík, asi kolem dvaceti let, v stříbřité zbroji a bílé tunice se stříbřitými doplňky, ať už šlo o zdobení samotné tuniky ve tvaru run, které byly sotva viditelné, dokud se na ně člověk nezaměřil, nebo nepřišel blíže, nebo o zdobení opasku a bot. I ti, kteří Maxe znali, by nejspíš na chvíli zaváhali, zda je to opravdu on. Vlasy měl delší, takže se mu na hlavě kroutily v jemných kudrlinách a tvář mu zdobil nový doplněk, jemné, upravené strniště a jeho projev nebyl takový, jako obvykle. Chyběla jeho obvyklá bezstarostnost, i úsměv se na jeho tváři objevoval spíše když se bavil s nejmladšími členy Institutu, kteří se slavnosti letos účastnili. Narozdíl od dospělých, je povinnosti ještě tolik netížily. Tiše prohodil pár slov s ostatními členy institutu, především rodiči, než děti pobídl, aby se vyrazily seznámit. Byť on sám se rozhlédl po osazenstvu a v duchu se smiřoval s nevyhnutelným, tedy se setkáním se svou rodinou a bývalými kolegy z New Yorkského institutu, zcela děti z očí nespouštěl. Zatím se bratrům ohledně svého převelení neozval, byť tušil, že o něm minimálně vědí. při rychlosti komunikace mezi instituty už o něm nejspíše věděli. Pohledem se mu v davu podařilo dohledat napřed Sebastiana, který by byl i při nejlepší snaze nepřehlédnutelný, Caleba zrovna debatujícího s Grace a nakonec i rodiče. V tichosti a s omluvným úsměvem se vymluvil z aktuálně probíhající debaty a sám vyrazil do davu, aby se s rodinou pozdravil. Tento rok zdál se být zdaleka nejdelší z těch, které vždy mezi plesy uplynuly. Původně chtěl začít u rodičů, ale ti se zrovna pustili do debaty s jinou rodinou, pohledem tedy vyhledat Caleba. Jelikož se však stále bavil s Grace, nechtěl je od rozhovoru vyrušit. Smířil se tak s tím, že své rodinné setkání bude muset začít právě u Sebastiana. Tentokrát se však toho momentu neděsil tolik jako předchozí roky. Něco v jeho vlastní auře vyzařovalo určitý klid. Když kolem něj proběhne dívenka v bordó šatech, jen jí s mírným úsměvem uhne z cesty a dojde až k Sebastianovi.* Původně jsem si rozhovor s tebou schovával až nakonec, ale když tady postáváš tak sám… *Nadhodí, ale tentokrát je to spíše jen jemný náznak škádlení.*
*Nebol rád, keď bol na iných nepríjemný. Preto, keď videl ten výraz v Gracinej tvári, mal chuť sa otočiť a ospravedlniť sa, ale zároveň vedel, prečo to spravil.* /Proste si to musia vydiskutovať oni dvaja. Áno, ak to pôjde takto este dlhšie, asi sa už zblázni každý v ich okolí, ale možno už budem mať potom dôvod na to, aby som im obom dohodol stretnutie a nechal ich na ňom samých./ *Pomyslí si, kým sa ladne natoľko, ako to gorila medzi tancujúcimi párikmi dokáže, presúva pomedzi ľudí, ktorým sa neustále ospravedlňuje za postúpanú nohu alebo lakeť do brucha. Luna obehla ako aj okolo Caleba, tak aj okolo neznámeho mladíka, načo sa konečne dostala pred Sebastiána a hodila sa naňho, pevne ho objímajúc v oboch.* Ulovila som ťa. *Povie anglicky so silným talianskym prízvukom. Sunila tešilo vždy, keď sa snažila pomocou angličtiny komunikovať. Hneď na to pribehne k dvojici aj Sunil, načo vždy mrzutého kamaráta potľapká po ramenách.* To je 1:0 pre Lunu. *Podotkne a natiahne ruku k neznámemu.* Teší ma. Som Sunil Nurgaliev. Otec tejto mršiny. *Bradou ukáže k dievčatku, ktoré aj keď nebola jeho krv, tak sa podobali dostatočne.*
*Nie je si istý, či by sa mal pýtať na viac detailov ohľadom Hailey a Grace, ale po chvíľke zaváhania usúdi, že debata o nich nie je potrebná.* /Keď si to tak prejdem, vidím tam tie detaily, na ktoré by sa mohli na seba navzájom sťažovať. Som rád, že ich stredom je Caleb a ja tieto veci nemusím riešiť./ *Napadne mu pri pohľade na svojho brata, ktorý síce nereaguje práve najexpresívnejšie, ale ani to od neho nečaká - sú predsa len viac podobní, než by si myslel.* Fajn. Ale keď príde otec, vezmeš si ho na starosť. *Vyjednáva ďalej, keďže si je istý, že žiaden ring sa konať nebude a tak potrebuje niečo ako opozíciu. Keď si však naraz všimne, kam Caleb hľadí a kam o minútu na to smeruje, spolu s tým, že sa objaví Hamburský inštitút s jeho najmladším bratom v čele, je mu jasné, že nateraz sa jeho spoločnosť znova zmení. Max smeruje priamo k nemu a v tú sekundu aj malá Luna zaútočí zozadu. Caleba nechá prejsť ku Grace, keďže tam postáva ako stratený vojak v poli, a Caleb sa na ňu predsa len nehnevá tak, ako on.* Luna. Maxwell. *Osloví ich oboch naraz, chytajúc malé dievča, aby nespadla, zatiaľ čo sa jeho o niečo zmäknutejší pohľad zastaví pri bratovi číslo dva.* Aspoň úplne nepôsobím ako biela ovca rodiny. *Zamumle s hlúpym vtipom v hlase, prezerajúc si biely oblek Maxwella.* Pokojne si si rozhovor so mnou mohol odbiť ako prvý. Potom sa môžeš rozprávať so zaujímavejšími členmi rodiny. *Pretočí očami a vezme Lunu do rúk práve v moment, čo k nim pristúpi tretia dospelá osoba, mladý mohutný Sunil, ktorý skoro zatieni Maxa svojou osobou. Ale jeho slniečková tvár okolie rozžiari, až sa Sebastian prosto musí pozrieť inak, zatiaľ čo Luna začne naťahovať ruku taktiež k Maxwellovi, akoby sa mu chcela pozdraviť.* /Ah, tie rodiny… Dúfam, že ma odtiaľto niekto dostane skôr, než mi na hlavu nasadia čepiec a okolo pása zásteru./ *Napadne mu a aj keď nechce, mimovoľne pohliadne smerom ku Grace a Calebovi. Nepáči sa mu, ako sa bavia, akoby tam on ani nebol, akoby sa medzi ním a lovkyňou nikdy nič nestalo. Zavrčí si popod nos a otočí svoj pohľad naspäť na mladšieho brata, o ktorom vie, že si už zažil svoje a vyrástol, zdá sa mu to ako včera, čo sa ešte snažil získať si Maxovu priazeň, ale ten ho vždy bral iba ako trápneho najstaršieho brata, čo je len mrzutý a nudný. Taký Caleb bez štipky korenia. No nedáva na sebe túto horkosť poznať, narovná sa, keď Luna prejde od neho preč k niekomu ďalšiemu.* Kedy presne nastupuješ? *Opýta sa formálne a len čo dostane odpoveď, pozrie na Sunila.* Sunil je taktiež u nás v New Yorku, takže sa určite spoznajte lepšie. *Navrhne im, akoby sa nevedeli porozprávať bez jeho popoženutia.*
*Caleb si všiml jejího zaváhání, a i když se na první pohled zdálo, že jeho otázka nedala smysl, neuhnul pohledem. Jeho oči zůstaly upřené na ni, zatímco stála a kontrolovala svůj vlastní hřbet ruky, jakoby tím mohla vyvrátit, co řekl. Opřel se rukou o stůl, na kterém byly vystaveny různé lahůdky, a chvíli jen sledoval Grace, než odpověděl. Jeho pohled se nezměnil, stále stejně klidný a analytický, ale v očích se zableskla známka lehkého podráždění. Z jejího překvapeného výrazu pochopil, že buď skutečně neměla tušení, o čem mluví, nebo to předstírá. U Grace si tím nikdy nemohl být úplně jistý.* Hailey mi něco naznačila. *Řekl klidně, ale v jeho hlase zazníval podtón neústupnosti, jako by věděl, že teď není čas na vyhýbání se pravdě. Lehce naklonil hlavu na stranu, jeho výraz byl nezaujatý, ale v očích mu blýskalo něco, co naznačovalo, že ví víc, než říká.* Nemám ve zvyku věřit všemu, co slyším. *Založil si ruce na hrudi a lehce povytáhl obočí.* Takže sypej – je něco, co bych měl vědět? Nebo mě hodláš dál utvrzovat v tom, že ta tvoje hlídka na Statenu se odehrála přesně tak, jak bylo v hlášení, které jsi psala na poslední chvíli? *Jeho pohled se na okamžik zastavil na jejích očích, hledaje odpovědi, které možná nepřijdou. Přesto, když odvrátil oči zpět k davu, jeho výraz na chvíli změkl. Pohodil hlavou směrem ke Grace, jako by jí dával najevo, že má jeho plnou pozornost. A přestože se snažil zachovat svůj obvyklý, chladně profesionální přístup, bylo zřejmé, že mu záleží na tom, co se děje – a to nejen proto, že to byla jeho práce. Nechal svá slova chvíli viset ve vzduchu, jako by jí dával prostor se rozhodnout, co řekne. Pak však jeho pohled na okamžik opět změkl, a i když to neukazoval často, bylo zřejmé, že mu záleželo na tom, co slyší. Nakonec si přece jen vyčítal, že byl na ni možná moc tvrdý.*
*Najednou cítí jak atmosféra kolem začíná houstnout a určitě to nebylo jen Calebem a jeho dalším vyslýcháním.* /Aha... Hailey.../ *Zhluboka vydechne a krátce zavře oči, aby se uklidnila.* Měla jsem tě spíš za někoho, kdo se řídí fakty... ne drby. Jak dlouho je Hailey nefilim? Připomeň mi? *Rýpne si a prokáže trochu z typický arogance nefilim, jenže pak se na Caleba podívá.. jeho flagmatický výraz je ta tam. Nevypadá podle ní vůbec na to, že by to nechal jen tak být. Zůstává chvíli mlčet.* /Zatracená Hailey... / *Cítí jak se jí sevře žaludek na myšlenkou, že by měla říct že to kousnutí od démona bylo závažnější.. anebo lhát a říct, že Hailey má bujnou fantazii? I když to by nebyla tak úplně lež.* Když jsem ti to hlášení předala a řekla jsem, že se z toho dostanu, řekl si že mi věříš.. *Ruce dá za záda a zkouší působit co nejvíc vyrovnaně, ikdyž jí Calebův výslech začíná ubírat kyslík. Zamyslí se na chvíli nad tím jak odvést pzornost od sebe.. jak mu to trochu podprahově vrátit, ale nic kloudnýho ji nenapadá.* Proč ti na tom vůbec záleží? Jsem tady, živá, plním zadaný úkoly, neporušuju úmluvu. Opravdu je nutný, abys mě.. najednou.. tak hlídal? *Stáhne obočí k sobě tázavě, ale nedoufá ani trochu že to on hhodí jen tak za hlavu.. Caleb se zdál najednou jiný.*
*Caleb si všiml jejího zaváhání, ale nekomentoval ho. Jeho pohled zůstával pevný, a přestože měl ruce založené na hrudi, jeho postoj nepůsobil hrozivě – spíš vytrvale. Když si rýpla o Haileyinu nezkušenost, jeden koutek jeho úst se lehce zvedl v náznaku úsměvu, ale ten zmizel stejně rychle, jako se objevil. Neodpověděl okamžitě. Jen tam stál, téměř nehybný, ale napětí v jeho čelisti prozrazovalo, že mu její vyhýbavost pomalu začíná lézt na nervy. Když promluvila o drbech, koutky jeho úst se nepatrně stáhly, jakoby zvažoval, jestli se má vůbec obtěžovat reakcí. Nakonec přece jen promluvil.* Hailey může být nová, ale oči má v pořádku. *Dlouze vydechl nosem a přehodil si ruce znovu přes hruď, jakoby se chtěl obrnit trpělivostí, která mu už dávno docházela. Její odpovědi ho neuspokojovaly – byly vágní, vyhýbavé a plné náznaků, místo aby řekla cokoliv konkrétního. Už toho měl dost. Přešel blíž, jeho krok byl tichý, ale pevný, a zastavil se jen o pár centimetrů blíže, než by bylo příjemné. Nebyl agresivní, ale jeho blízkost byla záměrná. Díval se na ni shora, a přestože jeho postoj zůstával relativně nenucený, bylo zřejmé, že se odmítá nechat odbýt.* Zajímají mě fakta. A jedním z faktů je, že kdyby na tom nebylo nic pravdy, tak bys takhle nemlžila. *Jeho postoj zůstal pevný, ale přesto z něj vyzařovala únava, která nebyla jen fyzická. Unavovalo ho, jak se pořád vykrucovala, unavovalo ho, jak předstírala, že všechno zvládá, zatímco Hailey naznačovala opak. Jeho tón byl tentokrát nižší, tišší, ale v každém slově bylo cítit varování. Přestávalo ho to bavit, postrádal lovkyni, která říkala věci přímočaře.* Proč? *Zopakoval po ní, nosem vydechl těžký proud vzduchu.* Protože to někdo dělat musí. *Uzavřel krátce, aniž by musel nahlas přiznat, že mu na ni ještě stále záleží více, než na jakémkoliv jiném řadovém lovci.*
*Začíná mít pocit, že se do týhle šlamastiky dostala vlastně sama.. snažila se různě kličkovat, nenechat se chytit u žádný chyby a při tom se jí to všechno začalo sypat jak písek mezi prsty. Calebův tlak na její sebevědomí nebyl úplně lék který by potřebovala.. Všímala si na něm jeho unavenosti a že mu asi dochází trpělivost což zřídkakdy viděla.. Když se pak prostor mezi nimi ještě zúžil, držela se jen tak tak aby necouvla o krok dozadu.. Zkusila zvednout bradu.. arogantně, ale něco v tom chybělo pro kýžený efekt.. Zvlášť když jí dokázal uzemnit pár větami.. Zavřela na chvilku oči a hlavu zase sklopila.* /Má pravdu.. ale. Žádné ale.. nebo jo?/ *Zvedne k němu zase zrak, teď už spíš zkoumavě, hledá v jeho slovech upřímnost. A pak si uvědomí pohledy ostatních lovců.. nejen tady v sále, ale i na schůzi. Caleb se zajímal.. i když svým vlastním necitlivým způsobem. A Hailey.. ta taky, i když byla tvrdohlavá.* /Měla bych si toho víc vážit./ *Kývne hlavou na souhlas.. možná i jak na znak díku.* Dobře.. nebylo to tak, že by mi přestaly runy fungovat jen tak... Jen.. *Zhluboka se nadechne, zase na chvíli přivře víčka.. těžko se jí mluví, že někde selhala.* Jen mě ten Elapid dost silně rozdrásal stehno, dostal mě na záda a už jsem neměla prostor to vymanévrovat.. rozprskla se jeho krev všude i do mých ran. Proto iratze nefungovala hned. *Lehce se zamračí a zavrtí hlavou.. ta vzpomínka jí příjemná neni, ani to že se vlastně přiznala že nedokáže zlikvidovat Elapida aniž by u toho skoro nezařvala.* Byla to jen blbá shoda náhod. *Zkouší se hned obhajovat a rozhazuje rukama v gestech.*
*Nad Sebastianovým vtipem se tiše, sotba slyšitelně uchechtne. Docela kontrast v porovnaní s předchozími puberťáckými lety, kdy by nejspíš jen nechápavě povytáhl obočí, nebo protočil oči v sloup, jako by právě slyšel ten nejtrapnější komentář na světě. Úsměv, který mu však na tváři pohrával nebyl tak úplně veselý.* Ano, celkem nám to ladí. Jen teda doufám, že jsi tu barvu zvolil z trochu jiného důvodu. *Když Seb ucedí poznámku o zajímavějších členech rodiny, sám obrátí oči v sloup, ale jeho úsměv přeci jen trochu pookřeje.* Ale no tak. Nech svého btatra, aby tě poctil trochou nevítané společnosti. Kdy naposledy jsi měl tak vzácnou příležitost? *Poškádlí ho, ale pak se s úsměvem podívá na Lunu.* Ahoj Luno. To je krásné jméno. Já jsem Max. *Představí se, dokonce se jí lehce pokloní jako by byla princezna. No, koneckonců, v tomto věku ještě je. Jinak ale nechá seznámení na ní. Koneckonců, on je pro ni cizí. Když se ale pak holčička odebere bavit jinam, sám se otočí zpět k Sebastianovi.* Příští týden. Doufal jsem, že vám to stihnu oznámit osobně dřív, než dopis, ale… Věci se trochu zkomplikovaly. *Vysvětlí neurčitě. Pokud se Sebastian dívá pozorně, nejspíš si všimne pár stále ještě se hojících ran na jeho bradě a krku, byť je z větší části kryje strniště a límec.* Max, teší mě. *Obrátí se s úsměvem na Sunila a pokývne na pozdrav i jemu.*
*Na oboch bratov sa žiarivo usmeje, rád spoznal nových ľudí. Luna na tom bola zrejme rovnako, aj keď sa jej veselý smiech mohol pripísať aj k tomu, že sa jej Maxwell uklonil. Sunil ju stihne sotva pohladiť po hlave, a už mu dievča po taliansky oznámilo, že ide za babičkou, lebo si chce dať zákusky. Necháva ju teda odísť, ale celý dobu sa za ňou pozerá, aby sa uistil, že sa nestratila. Až keď ju vidí, ako sa už baví so Sunilovou mamou, tak sa muž opäť otočí. Aspoň sa stihli Maxwell a Sebastian ešte trochu porozprávať, a Sunil im pri tom neskákal do reči.* Takže nová krv v New Yorku? To bude vhodné, nakoľko bude treba trochu zmenu po poslednom new yorskom zelenáči. *Samozrejme, že tým myslel Yeoma, ktorému sa rovno aj podarilo pohádať sa s niekoľkými osobami, alebo si u nich spravil aspoň čierny bod.* Budem musieť ísť za malou, ale rád sa s tebou spoznám bližšie, keď už budeš medzi nami v meste, ktoré nikdy nespí. *Posledný krát ukáže mužom žiarivý úsmev, než ešte popláca Sebastiána po chrbte, akoby mu značil, nech sa drží, a už sa otáča smerom k zvyšku svojej vlastnej rodiny. U nich už zostal do konca večera, načo sa všetci spolu vybrali k portálu. Luna spala v Sunilovom náručí ako zachránená princezná, a aj starší António si držal spiaceho syna prehodeného cez rameno. Posledný krát sa s nimi rozlúčil a potom už vstúpil do portálu.*
*Caleb si všiml, jak trochu ustoupila, ne fyzicky, ale její pohled, její postoj – něco v jejím postoji naznačovalo, že couvá. Přesto stála statečně na místě a mluvila, její slova se odrážela v prostoru mezi nimi. Sledoval ji bedlivým pohledem, jak vyprávěla o tom, co se stalo. Elapid. Krev. Neúspěšná Iratze. Když skončila, chvíli mlčel. Nepromluvil okamžitě. Jen ji sledoval, jakoby čekal, že ještě něco dodá. Že to nejhorší teprve přijde. Pomalu si promnul kořen nosu a zavrtěl hlavou, jako by se snažil pochopit, co to právě slyšel. Tohle před ním tajila? Že ji zranil démon? Smrtelně možná, ale pořád to byla zranění z boje – věc, kterou by čekal od jakéhokoliv lovce. Byl připravený na něco většího, něco, co by narušilo samotnou podstatu jejich světa. Porušení Studeného míru. Spiknutí. Vedení odboje. Něco - důležitějšího. Jeho oči se na ni na chvíli zúžily, jak zvažoval, co jí říct. Pak ale jen nechápavě zakroutil hlavou.* A to je všechno? *Pronesl nakonec, jeho hlas byl klidný, ale v jeho tónu byl slyšet náznak pobavení smíšený s podrážděností.* Myslela sis, že ti za to utrhnu hlavu? Za co mě máš? *Jeho pohled byl pevný, ale v očích mu blýsklo něco, co nebylo tak snadné definovat. Zklamání? Snad. Ale spíš to byla určitá míra rozčarování z toho, jak moc si Grace hlídala záda - jak moc si hlídala záda před ním - možná si to bral příliš osobně. Beze slova se natáhl ke stolu, vzal pohár červeného vína a bez ceremonií jí ho vtiskl do ruky. Jeho prsty se krátce dotkly jejích, než se stáhl a přiložil dlaň k jejím zádům a jemným tlakem ji nasměroval ke straně, pryč od očí ostatních hostů, kteří se mohli začít zajímat, o čem tu vedou tak napjatou debatu. Zastavil se u jednoho tichého koutu místnosti, stále s ní bok po boku. Opřel se jedním ramenem o stěnu, pohledem ještě chvíli pozoroval dav, než se znovu otočil k ní. Jeho hlas byl tentokrát tišší, mírnější, ale pořád měl ten pevný a přímočarý tón, kterým se vyznačoval.* Myslíš si, že bych tě odepsal kvůli jednomu démonovi? Po tom všem, po tom, co jsem tě vytáhl z Tichého města? *Jeho oči ji znovu zkoumaly, hledaly odpověď na otázku, kterou ani nahlas nevyslovil. Očekával od ní důvěru – možná víc, než byl ochotný přiznat. A možná víc, než Grace byla ochotná dát. Ale Caleb na tohle neměl buňky ani čas. Jeho svět lovce stínů byl přímočarý a černobílý. Buď věřila, nebo ne. A tahle hranice ho zřejmě nutila přemýšlet, kde přesně mezi nimi stojí.*
*Akoby nevedel, čo má na sebe oblečené, pozrie dodola na svoj oblek a mykne pri tom plecom.* Lovci síce riešia významy, pre mňa je to tentoraz skôr symbolika pre iné veci, ale o tom ti medzi všetkými týmito lovcami hovoriť nehodlám. *Prizná a Maxwell z pohľadu v jeho očiach môže vyčítať, na čo tak trochu naráža. Že sa mu nepáči, ako sa jeho už aj tak malý okruh bližších ľudí zmenšil ešte o niečo viac, a že lovcov ubúda, akoby sa rodili dennodenne len tak z vody. Ešte aj Maxwellove zranenia sú náznakom toho, že žiaden nefilim nie je v bezpečí, hlavne nie pred svojimi vlastnými. Nepamätá deň, kedy by sa cítil viac ako na muške. Akoby všetci okolo neho hovorili, že nemá kam utiecť, stačí malý náznak rebélie. A nie že by si stále nestál za svojimi zásadami. Nechá Lunu, nech sa predstaví jeho mladšiemu bratovi, ale úsmev to na jeho zamrznutej tvári nevykúzli.* Maxwell už istý čas v newyorskom inštitúte bol, že? *Prenesie Sunilovi a pohne pri tom hlavou k nižšiemu lovcovi. Zdá sa mu, že už je starý, keď vidí svojho mladšieho brata honosne stáť a pýšiť sa svojimi zraneniami. Sú skoro ozdobou lovca, keby pre neho život nebol dôležitejší. Hlavne ak sa to týka jeho rodiny.* Určite sa tam ešte veľa pozhovárate. *Dodá ešte k nim dvom, než kývnutím hlavy vyprevadí Sunila preč aj s jeho adoptívnou dcérou, zatiaľ čo sa mu plecia viac uvoľnia.* Bež pozdraviť mamu s otcom, dobre? Budú radi, že ťa vidia. Caleba si môžeš nechať na neskôr. *Zazubí sa, no nepobavene, a obzrie sa, akoby ich všetkých troch vyhľadával pohľadom. Vie, že otec sa s ním určite bude chcieť zhovárať, pretože “sú predsa jedna rodina a mali by tak vystupovať”, čo je síce fakt, ale otravný fakt. On je rád, že sa vôbec zúčastnil, zatancovať si nezatancuje, alkohol nemôže, a tak radšej osamote postojí, aby mal fajočku pri svojej účasti, a znova sa stratí portálom preč. Dúfa, že sa vyhne Grace s Calebom oblúkom.*
*Dělá pomalý nádechy, protože nechce dát nikomu najevo že je z jeho tlaku rozrušená. Co rozhovor s Calebem .. to výslech a svým způsobem si za to může sama, protože je to začarovaný kruh.. Přikývne, je to všechno.. teda skoro.* Nemám tě za .. myslím, teda chci říct... *Zhluboka se nadechne a loví v sobě slova.* Už tak je moje místo ve spolku na tenkým ledě. Takže... *Pozastaví se zase a z jeho výrazu vyčte, že udělala možná další chybu. V ruce jí přistane sklenka s červeným vínem, který teda moc nemusí ale budiž.. když už i Caleb usoudí, že ho potřebuje tak musí vypadat asi dost rozrušeně navzdory klidu, který se snaží navenek zachovat.. Nechá se nasměrovat stranou.. i když má uvnitř divný pocit, že jeho gesta a doteky jsou možná až moc důvěrný na to jakou sodu jí poslední týdny jako její nadřízený nakládá.. Možná Caleb ale takový byl na všechny.. důvěrný. Odstoupí o krok od něj dál, když se konečně zastaví.. Trochu se zarazí, když z její záchrany z Tichýho města úplně vyloučí Sebastiana.. Už se chce na to zeptat, ale zarazí se. Nechce Caleba naštvat když už tak má dost všechno na hraně. Institut i spolek.* Možná mám pocit, že vám jednou dojde trpělivost a pohár přeteče...*Lehce se zamračí a odvrátí zrak stranou..* A nebo že žijeme ve světě, kde tě člověk klidně hodí přes palubu když tě přestane potřebovat.* Vzpomene si na křivdu spolku, která už neni tak hořká po těch letech.. ale rozhodně v ní neprobudila důvěru v ostatní lovce a jejich komunitu do který spadla po hlavě.*
*Sotva patrně se zamračí a přikývne, ale nevyzvídá.* /Takže je to z podobného důvodu…/ *Skoro si až povzdechne, ale neudělá to, nechce Sebastianovi ještě přidávat. Faktem zůstávalo, že byť si ho teď vyžádal New York, jinde situace nebyla lepší. Hamburk v nedávných bojích ztratil dost vlastních Lovců a když se tak zběžně podíval po osazenstvu, rozhodně nebyli zdaleka jediní v bílém, nebo nějakým bílým doplňkem znázorňujícím, že i oni vzpomínali na své padlé. Na Sunila se usměje, i přesto, že jeho vnitřní náladu ten úsměv zrovna neodráží.* Já jsem tady takový starý známý. *Zazubí se.* Ale možná je dobře, že o tomhle ještě neslyšeli všichni. Rád se s tebou uvidím na hlídce, nebo na tréninku, Sunile, těšilo mě. *Lehce ukloní hlavu i vůči němu, když odchází a zamává na Lunu. Na moment ho napadne, že by se zeptal na Lapiducha, ale když vidí, jak se ho Seb snaží 'nenápadně' vypoklonkovat, aby nemusel prodlužovat své utrpení z komunkace s rodinou, přehodnotí to. Úsměv mu oplatí, byť ani ten jeho nedojde až k očím. Od doby, co byl naposledy v Institutu se to ho zjevně dost změnilo, alespoň z toho, co mohl cítit.* Jo, tím jsem si jistý. Hádám, že oběžník dostali dřív, než bych si přál. Dávej na sebe pozor, jo? *Dodá ještě, než se vyrazí pozdravit s rodiči. Úsměv si zachová i přesto, že se konverzace víceméně okamžitě stočí k nedávnému incidentu v Berlíně, i jeho návratu do New Yorku. Začíná být ale poměrně těžké si ho udržet v momentš, když se k otci připojí i pár dalších jeho přátel a on si během těch pár minut očistce opakovaně vyposlechne, jak je 'překvapilo, jak dobře svou úlohu zvládá, s ohledem na jeho dřívější incidenty.' Když už to začné být ohrané, jen prohodí něco o tom, že každý musí jednou dospět, zasměje se společně s ostatními, byť podstatně méně upřímně, a elegantně se vymluví, že by se rád pozdravil ještě i s druhým z bratrů a s úklonou a žádostí, aby bratrům připomněl, že 'také mají rodiče' se nechá vypoklonkovat pryč. Povinnost tímto byla splněna, bylo na čase se pozdravit i s Calebem a Grace, avšak ne dřív, než…* Hannesi! Co ti máma říkala o tom tancování s plnou pusou, v klidu dojez! *Napomene německy se smíchem chlapce, ne staršího než jedenáct let, který se jen provinile usměje a odběhne z parketu, aby dožvýkal chlebíček, který se mu povedlo ukořistit, než se na parket opět vrátí. Max mu ještě hravě, s úsměvem pohrozí prstem, než konečně zamíří za druhým ze svých bratrů a jeho aktuální společnicí.* Zdravíčko, Calebe, Grace. *Usměje se, ale více do rozhovoru nezasahuje. Jen ať si dořeší, co potřebují. On počká.*
*Caleb si vyslechl Grace a na okamžik se odmlčel. Zatímco mluvila, cítil, jak se mu sevřela čelist. Snažil se udržet klidný výraz, ale uvnitř něj to vřelo. Ne hněvem, spíš frustrací. Jeho pohled zůstal na ní upřený, a přestože měl ruce volně podél těla, jeho postoj naznačoval tiché napětí. Zavrtěl hlavou, ne tak úplně v podráždění, ale spíš jako někdo, kdo se snaží najít smysl v něčem, co mu naprosto unikalo. Začínal mít pocit, že čím víc se snaží Grace pochopit, tím méně jí rozumí. Očekával od ní ledacos, ale tahle neustálá obrana, tahle potřeba schovávat pravdu i před ním – to bylo něco, co mu unikal.* Grace. *Začal klidně, ale v jeho hlase byl slyšet nádech frustrace, který už ani nechtěl skrývat.* Logicky tvoje místo ve Spolku bude vždy na tenkém ledě. To je fakt, ne domněnka. Ale tím, že budeš věci tajit, si rozhodně nepomůžeš. Ani přede mnou, ani před nikým jiným. *Jeho pohled na chvíli změkl, jako by se v něm něco přelomilo, ale hned se vrátil k pevnosti a neústupnosti, kterou Caleb používal jako štít.* Já už nevím, jak tě přesvědčit. *Na chvíli jeho pohled klesl, jako by sám pochyboval, jestli to má vůbec smysl říkat. Než ale stihl své myšlenky dokončit a dát dohromady něco víc, zaslechl povědomý hlas a koutkem oka zachytil pohyb. Maxwell. Caleb udělal krok dozadu, aby získal víc prostoru a zároveň dal Grace jasně najevo, že rozhovor je pro tuto chvíli u konce. Ačkoliv nebylo ideální, že ho bratr přerušil zrovna teď, byl upřímně překvapený, že si Maxwell udělal cestu z Hamburku do Idrisu. Při pohledu na něj se Calebova tvář na okamžik změnila – cynismus a frustrace ustoupily, místo toho se na jeho rtech objevil náznak přátelského úsměvu. Zdravil ho s lehkým kývnutím, jeho tón byl o něco lehčí, než předtím mluvil s Grace, i když stále nepostrádal tu jeho typickou rezervovanost.* /Skvělé, rodinné setkání./ Pochybuju, že tě sem poslali jen kvůli tomu, aby sis dal jednu z těch kanapek, o kterých pochybuji, jestli jsou vůbec jedlé. * V jeho hlase bylo cítit pobavení, když udělal krok k bratrovi, aby ho přátelsky poplácal po rameni.* Jak se má Hamburk? Jsem překvapený, že ještě stojí. *Zeptal se tónem, který byl lehce pobavený, ale zároveň nenápadně kontroloval. Přestože se snažil soustředit na svého mladšího bratra, koutkem oka stále vnímal Grace. Jeho myšlenky se k ní vracely, a přestože v tuto chvíli nic neřekl, bylo jasné, že tenhle rozhovor nepovažoval za uzavřený.*
*Zhluboka se nadechne .. přišlo jí, že Caleb až moc řeší zbytečnosti.* /Tak mě pokousal démon a měla jsem otravu... musí o tom slyšet celý institut? Snad ne. A ty runy.. Hailey něco plácla a on to hned bere jako fakt. To má ta holka na něj takový vliv. Nebo proč mě musí hlídat jak pes?/ *Snaží se obhajovat i když v hloubi duše ví, že minimálně hlava institutu by to vědět mohla, kvůli rozdělování hlídek a tak dále.. jenže si nechtěla přiznat chybu. A že chyb už napáchala tolik, že se Calebovi nemůže divit. Už mu to chce namítnout, že by s důvěrou měl začít u sebe.. jenže znenadání se objeví postava, kterou neviděla snad roky.. Nejdřív s úžasem otevře oči nad tím jak Max vyrostl, protože si ho pamatuje jako puberťáka.. Na okamžik i ztratí slova, když se dozví že byl vlastně celou dobu v Hamburku.* Maxi.. *Snad poprvý za celý večer se upřímně usměje a nejdřív sice zaváhá ale pak udělá krok dopředu a obejme ho.* To snad ani není možný... přerostl si mě o hlavu..a půl možná. *Zasměje se, když se odtáhne.. Tohle asi potřebovala, trochu návrat do minulosti kdy sice svět nebyl úplně bezstarostný, ale měla kolem sebe mnoho přátel kteří tu její bezstarostnost podporovali.* Kdy se na nás přijedeš podívat do New yorku? Lapiduch ještě stále žije.. staráme se o něj. *Zkouší se úplně oprostit od předchozího rozhovoru s Calebem a zapomenout na to.*
No, děti po nich zatím vypadají v pohodě. Hádám, že letos možná konečně vyměnili várku. *Zasměje se, ale pak zavrtí hlavou, zatímco Calebovi oplatí poplácání vlastním objetím a krátkým poplácáním po zádech.* Hádám, že novinky necestují k vám dvěma - *kývne směrem k Sebastianovi* stejně rychle. Myslím že mě teď uvidíš častěji, než by ti bylo milo. *Dodá na vysvětlenou se spikleneckým mrknutím. Jeho pohledu směrem ke Grace si všiml, ale přešel jej, jakoby se ani nebyl stal. Když zmíní Hamburk, v koutku mu lehce cukne, ale rozhodně to není náznak úsměvu.* Hamburk se zatím drží. *Pronese, ale blíže to nespecifikuje, ne pokud se Caleb nezeptá. Jeho jizvy a bílé odění mluví místo něj.* Grace! *Rozzáří se, když si ho konečně všimne i lovkyně a objetí jí pevně oplatí, dokonce se s ní na místě otočí.* Taky tě rád vidím. Jo, o hlavu a půl a nejspíš i o pár kilo. *Zazubí se. Když se zmíní o Lapiduchovi, jeho úsměv trochu změkne. Ne že by na své pubertální roky nevzpomínal s jistou dávkou sebereflexe a studu, ale v dobách, kdy platil jen za 'podvratný živel' byl občas kocour jeho jediný kamarád. Z New Yorku mu, společně s bratry a Grace, chyběl snad nejvíc.* Popravdě… Nastupuju příští týden. *Odhalí nakonec.* Co jsem slyšel, situace se nelepší. Ne že by se tedy lepšila v Evropě. *Pousměje se, ale, je v tom jistý náznak smutku.* Co vy dva, jste v pořádku?
*Caleb sledoval Grace, jak její tvář na okamžik zjemněla, když spatřila Maxe. Bylo zajímavé pozorovat, jak rychle dokázala přepnout ze své obranné, téměř neústupné masky do upřímného a vřelého projevu radosti. Caleb jen lehce pozvedl obočí, když se Grace pohnula a objala Maxe, přičemž jeho výraz zůstal stále neutrální, i když se v koutku jeho mysli objevil záblesk pobavení. Nebylo těžké rozpoznat, že Maxova přítomnost přinesla Grace určitou úlevu – možná více, než jí dokázal poskytnout on. Tohle ho bodlo víc, než by si přiznal. V jejím úsměvu bylo něco, co už dlouho neviděl, a na okamžik si dovolil zapomenout na tu tíživou debatu, kterou vedli před chvílí. Caleb si povzdechl a zakroutil hlavou, když slyšel Maxovu poznámku o kanapkách.* Pokud je tohle letošní várka, začínám pochybovat, že jsme opravdu elita. *Poznamenal s náznakem úsměvu, který byl spíš cynický než pobavený, ale jeho oči se přesto krátce zaleskly, když bratra poplácal po rameni a na chvíli jej pevně objal. Maxwellova přítomnost byla vždycky jako nádech čerstvého vzduchu – něco, co Caleb oceňoval víc, než by kdy přiznal.* Takže tě teď budu mít pod dohledem? To mě Raziel spas. *Protočil oči v sloup, když si vzpomněl na Maxovy vymoženosti v Institutu.* Hádám, že by mi to mělo vadit, ale aspoň budeš po ruce, když budu potřebovat někoho, kdo za mě vyřeší rozpis hlídek.* Dodá s náznakem pobavení, ale jeho tón zároveň naznačoval, že si opravdu cení toho, že bratra bude mít blíž. Když se Max zeptal, jestli jsou v pořádku, Caleb se na chvíli zamyslel, přičemž jeho pohled zamířil ke Grace. Krátká pauza - absence rychlé reakce už mohla leccos prozradit.* Žijeme, to se počítá. *Dodal s pohledem na Grace, nicméně dotaz uhodil na strunu.* Grace ti může vyprávět o Zimním dvoru, já půjdu probrat nový rozpis se Sebastianem, než tam vystojí důlek. *Obratně se z tohoto rozhovoru pokusil vyvléct, přičemž vzal Grace z ruky sklenici s červeným vínem, kterého se ani nedotkla, a razil si cestu za svým starším bratrem.* Max bude přeřazen do New Yorku. *Pronesl, když se postavil vedle Sebastiana. Možná to vyznělo jako oznámení, nicméně to byl dotaz, zda Sebastian - jako člen Rady - o tom věděl dříve.*
*Když objetí Maxe povolí a pustí jí na zem, tak odstoupí o krok dozadu s úsměvem... pak ale přijde další překvapení.* /Počkat... jak častěji?/ *Zamrká i když už je načase, aby jí to konečně doplo.. Možná je ještě pořád zaskočená z Maxova přivítání. Z toho že na ní nezměnil názor ať už se provinila vůči spolku jakkoli, zatím to vypadalo že Max má vlastní hlavu a nic se mezi ně nepostavilo.. Už jen představa že by se Max vrátil do institutu v ní vyvolávala pocity, že institut by mohl být opět domovem.. ve kterým se teď cítila nechtěně a jako cizinec.* Ani nevíš jakou radost z toho mám... *Dlaní mu stiskne rameno a pořád nemůže uvěřit tomu jaký je z něj teď kus chlapa a působí rozhodně víc rozvážně.. Jenže Calebův pohled jí zase uzemní.. zmínka o Zimním dvoře v ní zatrne a zhluboka se nadechne, když jí Caleb připraví o skleničku s vínem a prostě si odejde.. byl to šťouchanec a ona to ví.* New York... bude pořád New York, Maxi... *Zavrtí hlavou ale zní to spíš jako kdyby to říkala sama sobě a uklidňovala sama sebe.* A mohl ses rozhodnout sám jestli se vrátíš do NYC? Nebo ... *Zkouší vyzvídat kolik autonomie normální lovec má. Prázdný ruce spojí před sebou a sleduje pohledem Caleba a Sebastiana.*
*Tiše se uchechtne nad Calebovým komentářem, zatímco Grace opatrně postaví zpátky na zem.* To mi povídej. Ale oproti buřtu a zelí je to příjemná změna. *Pokrčí rameny. S pobavením kvituje i jeho poznámku o tom, že ho budou muset chránit Andělé, pokud ho bude muset mít pod dohledem.* Myslím, že budeš překvapený. Doufám. *Zazubí se.* Jen běž. A zkus ho tím neunudit, už tak bych přísahal, že pár kořínků zapustil, co jsem tam s ním stál já. *Zazubí se ještě s rýpnutím a chvílku za ním kouká, než pozornost opět stočí ke Grace.* Možná není hezký to takhle říct, ale… I já. Bude fajn se na chvíli vrátit domů, po tom všem. *Pousměje se trochu melancholicky.* Jak bych to tak… Bylo to spíše doporučení, nabídka. Ale ten typ, co se úplně neodmítá. *Vysvětlí. Byť se samozřejmě doslechl o tom, co se s Grace dělo, nechce jí přidávat ještě tím, že se začne vyptávat. Řekne mu to sama, až se bude cítit. A rozhodně tomu nepomůže, když na ni bude tlačit.* Samozřejmě pochopím, pokud si chceš spíš povídat se Sebem, ale kdybys chtěla něco probrat, nebo jen na chvíli vypnout… Ještě mě čeká povinný tanec za naše padlé spolubojovníky. V Berlíně jich nebylo málo… *Povzdechne si jemně, ale přesto nějak na tváři vykouzlí úsměv, byť posmutnělý.*
*Sleduje scénu kolem sebe.. tančící páry, rodiny který se vítají a diskutují, zatímco Max vypráví vedle ní. Trochu se usměje, když zmíní New York ve spojení se slovem domov.. možná se ale přeslechla.* Opravdu bereš NYC institut jako domov? *Překvapeně zamrká a vzpomene si jak jí Idrisem jednou vedl Sebastian směrem k jejich sídlu a říkal, že domov je pro něj asi Idris.* Město s největší démonskou aktivitou... řekla bych, že každý člověk s pudem sebezáchovy by odmítl. Takže už chápu ten dovětek.. že se úplně neodmítá. *Zasměje se zeširoka i když pocítí trochu hořkost.. očividně si každý vybírat taky nemohl. Maxova přítomnost byla ale jako slunce, který příjemně hřálo smíšený s jakousi dávkou klidu, kterou měl kdysi Caleb než se stal správcem institutu..Když zmíní Sebastianovo jméno, tak na chvilku zadrží dech a úsměv na chvilku ztuhne.* Vypnout... doufám, že nemyslíš na způsob jako když jste ve skleníku s Jessem zkoušeli kouřit nějaký kytky z Idris a předstírali že to bude mít efekt marihuany.. *Šťouchne do něj ramenem a zasměje se.. chce atmosféru odlehčit i když jeho poslední věta jí zasáhne.* Co se stalo v Berlíne? *Zeptá se opatrně... nechce otevřít nějakou ránu, ale celý rok byla odkázaná na Zimní dvůr a informace poskytnutý podlíhaly cenzuře.*
Popravdě? Idris je nádherný. Vždycky se sem budu rád vracet, ale… Trochu mi tam chybí Podsvět a takové ty běžné civilské radovánky jako hrozba toho, že tě někdo srazí autem. *Pokusí se odlehčit situaci, byť poněkud cynickým vtipem. Když zmíní pud sebezáchovy, jen se lehce ušklíbne.* Jako kdyby ho někomu z nás moc zbývalo. Ale budu tady mít lidi, které znám. Horší než Hamburk to nebude, řekl bych. *Pousměje se. Všimne si její reakce, když zmíní Sebastiana, lehce pozvedne obočí, ale neptá se. To poslední, co by měl zájem zkoušet by bylo vyzvídat ohledně napjatého vztahu. Rozesměje se však, když zmíní Jesse a jejich kouření místních bylin.* Ne, díky. Až se budu chtít rozbít tímle způsobem, mám na to osvědčenější metody. *Zazubí se a šťouchnutí jí oplatí, byť opatrněji. Přeci jen, z puberťáka, který do ní se svou muší vahou mohl strčit jak se mu zachtělo a nemělo to valný efekt přeci jen odrostl. A ublížit jí nechce. Když zmíní Berlín, zlehka se zamračí, ale přikývne.* Řeknu ti to na parketu. Momentálně tam víc lidí pije, než poslouchá. *Vysvětlí s kývne směrem k parketu. Hudba se zrovna změní na něco klidnějšího, mají tak možnost si při tanci relativně nerušeně promluvit. Přesto hlas trochu ztlumí.* Požádali náš Institut, tedy Hamburk, o pomoc. Zvýšená démonská aktivita, jednou tam, jednou jinde, nic zvláštního. Mělo jít o relativně rutinní zásah, někdo nahlásil pár blíže nespecifikovaných démonů ve městě, útok na knihovnu, pár civilů. *Na moment se odmlčí. Vzpomínka je to pořád čerstvá a rány hluboké.* Když jsme dorazili na místo, dva lovci už tam byli, místní. Knihovna byla prý jen zástěrka, démoni byli v jiné části města. Chtěli jsme se přesunout, ale přesně v tu chvíli vzplála. *Vysvětlí, byť to, co prožíval v tu chvíli bylo na míle vzdálené klidu, s jakým to popisoval teď. Budova se div ne ve vteřině ocitla celá v plamenech.* Rozdělili jsme se, jedna skupina zůstala na místě, druhá se přesunula k přístavu. Na to, co se tam dělo, jsme neměli ani dost lidí, ani výbavu. Až později se ukázalo, že nešlo o žádný náhodný útok. Skupina Podsvěťanů, co dvakrát dobře nenesli novinky. Museli se na to připravovat měsíce, tohle nezorganizuješ za pár dní… *Opět se odmlčí a nakonec se rozhodne zbytek jen shrnout. Každé další slovo ho při té vzpomínce zabolelo jako rána nožem.* Vrátila se nás sotva polovina, tedy z týmu, který se přesunul. Měli jsme tam skvelé lidi… Ilse… Úžasná lovkyně. Přísná, ale se zlatým srdcem, jazyk jako bič. Koneckonců, i její oblíbená zbraň byla lariat… Učila společně se mnou v Hamburku. Tak talentovaného lovce jsi dlouho neviděla. Ještě jsem jí zvládnul donést domů. Pár hodin… A byla pryč… Ten požár v knihovně? Jen pitomé zdržení, uvnitř nikdo nebyl, ale… Jeden z čarodějů použil iluzi a jeden z našich nováčků tam vběhnul, prý šlyšel někoho křičet… Ze dvou lovců, co vyběhli za ním, aby ho stáhli, přežil jeden. Prozatím… Popáleniny na většině těla, pořád čekáme, zda se z toho dostane, nebo jen dostaneme zprávu… *Na moment ztichne.* Není to tak, že jsem nemohl odmítnout, Grace… Ale většina lidí věřila, že ta změna prostředí po tomhle pomůže a popravdě… Vidím to dost podobně. *Zadívá se jí do očí. Je v nich bolest, ale také určité smíření. Koneckonců, byli Lovci. Tohle byl jejich denní chleba, byť ne v takovém měřítku.*
*Nie že by ho rozhovor s Maxom nebavil, alebo skôr nie že by sa svojmu najmladšiemu bratovi nechcel venovať, ale rozhovorov je na neho teraz priveľa a on sa zrejme zamkne do izby v sekunde, čo bude mať trochu voľného času. Prehodí si ruky z vreciek a prekríži si ich na hrudi, akoby tým chcel naznačiť ich debatu za uzatvorenú, aj keď Maxovi ešte ku koncu odpovie.* Aj ty na seba dávaj pozor, nebudem za teba skákať do ohňa. *Je to hlúpa poznámka, ale nie tak úplne mimo. Vie, že členovia jeho rodiny sú schopní, ale stále má pocit, že by ich mal ochrániť a zachrániť, ak to bude potrebné. Keď Maxwell odíde takisto, trochu si vydýchne a sleduje jeho kroky, smerujúce k ich spoločným rodičom. Niekedy nevie uveriť tomu, že sú vlastne traja - on a Caleb vyrastali pomerne spolu, Max akoby sa však tomu tak trochu vyhol a vyrástol sám, zatiaľ čo sa on a Caleb predbiehali v tom, kto bude lepšou verziou syna pre ich rodičov. Jeho pohľad trochu poklesne a zahľadí sa smerom ku Calebovi s Grace. Chvíľku ich pozoruje, než sa rozhodne prejsť k stolom zobrať si nejakú jednohubku, ktorú si vloží do úst a len čo zbadá, ako sa k stolu pridružia dve mladé lovkyne, venujúce mu “veľavýznamné” pohľady, radšej sa s chladným výrazom v tvári stratí naspäť na svoje pôvodné miesto, ktoré ostáva voľné. Všíma si, ako sa lovci pohybujú po sále, ako menia miesta, rozprávajú sa raz s jedným, potom s druhým, smejú sa, akoby sa nikdy nič nestalo, falošní a vyumelkovaní ako voskoví panáci.* /A pritom každý z nich má v tvári svoj triumf a svoju rozhodnosť. A to ani nemusím mať srdce empata, aby mi to bolo nadmieru jasné./ *Nečaká, že sa Caleb odpojí od svojej spoločnosti ich brata a Grace a vyberie sa späť za ním.* Viem, už sme sa o tom rozprávali. *Zaúpie ako odpoveď a nevenuje Calebovi pohľad, obzerajúc sa navôkol seba ako stráž, čo nemá chvíľu voľna.* Prišiel si si nabrať energiu? *Opýta sa odrazu a až vtedy sa jeho prísne modré oči zabodnú do tej známej tváre, ku ktorej netuší, či má cítiť zášť alebo bratskú lásku, alebo oboje naraz, ale čokoľvek to je, jeho náladu to nikam neposúva.*
*Zakryje si rukou ústa, aby se nezasmála nahlas nad jeho morbidním humorem o civilských radovánkách.* V New yorku na dennim pořádku... *Přitaká ale že by to nemohlo být horší jak Hamburk, tomu úplně neuvěří.. aspoň ne hned.* Na parketu? * Zvedne překvapeně obočí a zmateně zamrká.. vždyť skoro vůbec neumí tančit a místo šatů ,který by aspoň trochu mohly zakrýt její klopýtání má na sobě uniformu lovce stínů.. Jenže je to Max, jestli tu byl někdo s kým by mohla udělat takovou vymoženost, tak to byl jednoznačně on..* No... tančit v uniformě se synem Konzula.. to nevymyslíš.. *Zavrtí hlavou a zavěsí se mu zá rámě směrem k parketu. Snaží se aspoň na chvíli zapomenout na Zimní dvůr, na institut a prostě být jen v přítomným okamžiku..Max odvádí slušnou práci tím jak vypráví svoje zkušenosti z Hamburku. Ještě pořád nedokáže uvěřit tomu jak dospěl a jak rozumně teď zní a vypadalo to, že získal i to sebevědomí který potřeboval. Zásahnou jí jeho slova o ztrátách a jak zachraňoval svojí kolegyni.. jenže nedokáže ze sebe vypravit nic soucitnýho, i když ve tváři má vepsanou úzkost jako kdyby při tom všem byla s ním.* Co za démony to bylo? *Nakloní hlavu na stranu a zhluboka vydechne.* Je mi to líto... institut je někdy skoro víc jak rodina.. a vidět je *Zkouší nalézt vhodný citlivý slovo.* Odcházet.. *Zavrtí hlavou a kdyby nebyli na očích, tak by ho na místě soucitně obejmula.. Zároveň ale cítí i nějaký pocit pýchy jako kdyby byl Max její vlastní bratr, který překonal tolik překážek a úskalích.*
*Tiše si povzdechne.* Byla to rodina, Grace… Když s někým strávíš pět let, na denní bázi, už to není jen někdo s kým ses jednou dvakrát potkala při tréninku… *Zavrtí lehce hlavou, spíše s ní zatřepe, jako pes, když se chce zbavit něčeho nepříjemného.* Směska, popravdě. Nějací Eidoloni, hellhoundi, shaxové… Od všeho trochu. Síla byla spíš v číslech, žádný vyšší démon. Ale větší problém než démoni byla ta čarodějka, co je vyvolala. Podařilo se ji chytit, na soud zatím čeká, ale… Mám jisté obavy, že pokud se to nevyřeši alespoň trochu diplomaticky, jen to víc povzbudí odpor Podsvěta a dá prostor a motivaci k dalším útokům. Nic co by se nám teď hodilo. Účastnilo se toho i několik dalších Podsvěťanů, všechny doteď neznáme. Zrovna dobrou vizitku nám to neudělalo. Ví, že se nevzdáme, pokud je chytí, budou se, přinejmenším, zpovídat Spolku. Ale zároveň ví, že se proti nám dá bojovat… *Povzdychne si, ale pak se pokusí usmát.* Ale je fajn vědět, že alespoň vy jste v pořádku, v rámci možností. A že se otec dostal na prestižní křeslo, hádám, že to s mým převelením nemá co dělat. *Dodá ironicky.*
*Caleb se zastavil vedle Sebastiana, zůstával o krok dál, než by bylo nutné – gesto, které naznačovalo, že ačkoliv byli bratři, mezi nimi stále existovala určitá hranice, kterou ani jeden z nich neuměl nebo nechtěl překročit. Když Sebastian reagoval na jeho oznámení s tím, že o Maxově přeložení už věděl, Caleb se na okamžik zarazil. Jeho pohled se na bratra upřel, oči se lehce zúžily, a koutky jeho úst se stáhly do neutrálního výrazu.* Vážně? *Poznamenal tónem, který byl víc věcný než podrážděný, i když se v něm zaleskl jemný náznak ironie. Zavrtěl hlavou, jako by si sám pro sebe říkal, že by ho to už nemělo překvapovat. Když Sebastian zmínil otázku ohledně energie, Caleb sáhl po poháru vína, který stále držel, a odpil si, než se znovu ozval.* To záleží na tom, co si pod tím představuješ. *Jeho pohled sklouzl k Grace, která zůstala u Maxe, a na okamžik ztuhl. Lehce povytáhl obočí a v koutku úst mu zacukalo, jako by v něm Graceina přítomnost stále vzbuzovala směsici frustrace a starosti.* Ale pokud se ptáš, jestli mi zvedla tlak? Tak na to můžeš vsadit. *Caleb se vrátil pohledem zpět k Sebastianovi a povzdechl si.* Jak dlouho o tom víš? *Zeptal se, tónem, který byl stále věcný, ale zároveň zněl, jako by Caleb chtěl od bratra slyšet něco víc – možná vysvětlení, proč se to dozvídá jako poslední, možná jen potvrzení, že si z něj tentokrát Sebastian nedělá legraci.* Max - nevím, jestli je na New York připravený. Ne, že bych ho podceňoval. *Rychle dodal, než Sebastian mohl protestovat. Situace byla jiná, než předl lety.* Ale jestli tam hledá klid, tak je na špatném místě. *Jeho hlas zněl mírně, ale v podtónu bylo cítit znepokojení – typické pro staršího bratra, který si vždycky dělal starosti, i když to často maskoval za cynismus. Koutkem oka ještě jednou zkontroloval Grace, která se teď smála něčemu, co Max řekl. Bylo zajímavé vidět ji v tomhle světle, uvolněnou, skoro bezstarostnou. Caleb se na chvíli zamyslel, než se znovu otočil k Sebastianovi.* Máš někdy pocit, že ti ostatní přerůstají přes hlavu? *Jeho tón byl téměř zamyšlený, ale jeho výraz zůstal pevný. Na okamžik to mohlo znít, jako by se ptal na Maxe, na Grace, na celý Institut – nebo možná na všechno dohromady. Na rtech se mu objevil náznak úsměvu, ale v jeho očích bylo znát, že to nebyl jen vtip.*
*Rty semkne k sobě v neveselým úsměvu, když Max zmíní že rodina je když s někým strávíš tolik let... věděla přesně o čem mluví. Krome Caleba a Sebastiana neměla v podstatě nic co by mohlo připomínat rodinu.. jenže teď má pocit, že ztrácí i tohle. Caleb je jak hlídací pes a Sebastiana se bojí.. .zbytek institutu nezná a nebo se na ní dívali skrz prsty.* Vím o čem asi mluvíš.. a proto ani nedokážu vysvětlit jak jsem ráda, že budeš zase zpátky Maxi.. doopravdy. Přála bych si tak moc vrátit čas. *Povzdychne si a pokusí se o slabý úsměv.. je spíš ale nostalgický. Zase nakloní hlavu na stranu když ji Max tak bez zábran poskytuje dost důležitý informace, který možná jsou i třeba tajný.. je to dlouho, co se s ní někdo bavil o takových politických detailech aniž by se bál , že to ona někde použije.. přinejmenším nevhodně nebo neuváženě.* Myslím, že diplomatický přístup teď neni úplně na stole... *Podprahově nacílí na nový vedení spolku a tak nějak otevře dveře k tomu, aby jí Max sdělil názor co si o tom myslí.. kam se situace podle něj bude ubírat.. ožná ho teď trochu využívá, ale rozhodně ne s elegancí jako by chtěla když kov z její uniformy na ní cinká a těžký boty se snaží přízpůsobit rytmu hudby.. je to komický*
*Otrávene na brata natočí tvár.* Vážne. Netrpím halucináciami… Zatiaľ. *Povie vecne a akoby to bola bežná vec, že o niečom takom niekomu musí hovoriť, o to viac svojmu bratovi, ktorý s tým červeným vínom a únavou v tvári pôsobí, akoby z neho Grace vysala všetku energiu svojimi poznámkami.* Prosím ťa, nechlastaj tu pri mne. Lebo ti vrazím. *Prenesie, ale nepohne sa ani o piaď, keď si Caleb priloží nápoj k ústam a poriadne sa z neho napije. Cíti, že ak by sa postavil ešte bližšie, asi by mu to víno z tej ruky vytrhol, ale vie sa ešte dobre kontrolovať, aby sa zahľadel inam a jeho nos sa môže krútiť koľko chce, vôňa alkoholu sa k nemu nedostáva.* Nie je to dlho, ale ak sa pýtaš na to, prečo som ti to nepovedal… Tak dlho o tom neviem, a nájsť ťa v inštitúte je niekedy ťažšie než vyzabíjať hniezdo démonov sám. *Vysvetlí jeho point a cíti, ako ho vo vnútri zožiera vedieť, čo vlastne Grace hovorí a o čom sa bavia. Vie akurát základné veci, ktoré vie kvôli jeho postaveniu, ale inak ani o kúsok viac, než by si želal. Tentoraz už za ním nepobežala, aby mu o všetkom porozprávala, a zrejme už do jej života patriť ani nebude… jediný Hawkstone, ku ktorému si dala zarážku. Frustrovane si zavrčí a pozrie späť na Caleba, ktorý sa ani nepohol z miesta, držiac prázdny pohár na stopke v ruke.* Nemyslím, že hľadá pokoj. Je zvláštne vidieť ho, ako vyrástol, zdá sa mi rozumnejší než si bol ty v tomto jeho veku. *Snaží sa podpichnúť ho, aby túto tému trošku uvoľnil, no zároveň sám cíti akúsi podivnú nostalgiu na pleciach, a starosť, ktorá ho obopína. Nie že by sa necítil rovnako, keď k nemu do New Yorku pred tými rokmi prevelili Caleba.* Naozaj sa na toto pýtaš mňa? Mám pocit, že mi celý New York prerastol cez hlavu už dávno. *A aj keď to neurobí naschvál, rovnako tak sa zahľadí smerom ku Grace, takže na ňu hľadia obaja s niečím zvláštnym vo vnútri.* Neviem sa donútiť ísť za ňou. Asi by to bolo aj tak zbytočné. *Povie, a aj keď to znie melancholicky, jeho hlas je pevný a nepohnutý.*
*Caleb protočil oči v sloup, jakmile Sebastian zmínil, že mu jednu vrazí, a skoro automaticky si v duchu nadával, že si vůbec dovolil pít před ním. V jeho hlavě probleskla myšlenka, že by si snad mohl víno ještě demonstrativně dolít, ale místo toho zvedl sklenku a bez jakéhokoli dramatu ji odložil za sebe na stůl. Rukou přejel po tváři a lehce si promnul čelist, než se na bratra otočil s typickým výrazem, který říkal něco mezi "vážně?" a "přestaň s těmi kecy."* /Tohle má k výchovnému monologu našeho drahého otce až moc blízko./ Aspoň by se tady něco dělo. *Pronesl klidně, jeho hlas byl nízký a lehce hrubý, jako by v sobě ani neměl špetku zájmu o to, aby debatu nějak zjemňoval.* To by na plese fakt všichni ocenili. Hawkstonovi si dávají přes držku v Síni Dohod – skvělý materiál na další zasedání Rady. Uklidni se, o víc než jeden pohár jsem se tu ještě neotrávil.* Přehodil si ruce na hrudi a opřel se o nejbližší stůl, jako by tím chtěl demonstrovat svou absolutní flegmatičnost k celé situaci. Poslouchal Sebastianovy komentáře o Maxovi a Hamburku, a i když by to nikdy nepřiznal, přistihl se, že na bratrovi vlastně dost visí očima. Když Sebastian zmínil, že Max vypadá rozumnější, než byl Caleb v jeho věku, jeho rty se stáhly do úzké linky, než rychle s polovičatým úsměvem odsekl.* To není zrovna vysoko nastavená laťka, co? *Odfrkl si, ale v jeho očích byl náznak pobavení – jako by si vtip užíval i na svůj účet. Ale ten tón rychle zchladl, když se téma stočilo zpět k New Yorku a jejich situaci. Calebův pohled se opět zamračil, jeho typická tvrdá maska se vrátila. Když se ale Sebastian zmínil o Grace, Calebovi trochu zacukaly svaly v čelisti. Zadíval se na ni z dálky, kde teď stála vedle Maxe, a jeho výraz byl na okamžik něco mezi frustrací a něčím, co by se snad dalo nazvat starostí. Ale Caleb neměl ve zvyku takové emoce ukazovat. Nechal ticho mezi nimi chvíli viset, než promluvil – a jeho hlas byl teď ostřejší, jakoby mu snad bratrova nečinnost přišla absurdní.* Tak běž. Nebo ne, zůstaň tady a dělej tenhle pasivně-agresivní tanec, co vedeš už roky. *Řekl přímo, bez špetky jemnosti v hlase. Otočil se k němu čelem, jeho pohled byl pevný a trochu temný.* Jestli si myslíš, že je to zbytečné, tak to sakra udělej. Třeba jí to alespoň probere z toho limbu a začne spolupracovat, jak má. Na tebe vždycky dala. *Zhluboka se nadechl a odvrátil pohled zpátky k Grace, která se stále smála Maxovi. Na okamžik se v jeho očích zaleskl stín něčeho, co rychle skryl za svým obvyklým cynickým postojem.* Ale co já vím. Jen to, že jedna noha ve dveřích ti nikdy nepřinese nic jiného než průvan. *Ukončil tónem, který byl víc defenzivní než opravdu naštvaný, a rychle si založil ruce na hrudi. Typický Caleb – přímý a nekompromisní, i když to znamenalo kopnout bratra do žeber, metaforicky i doslova.*
*Zamračí sa, keď si uvedomí, že jeho poznámka zašla o niečo hlbšie Calebovi pod kožu, než mala.* Prosím ťa, pokoj. Akoby si ma nepoznal. *Neverí tomu, že on nateraz pôsobí viac pri zemi, než jeho brat, ktorý sa mu, a nech sa akokoľvek snaží zakryť to, zdá na vážkach. Alebo že by sa cítil neisto?* /Neviem, nedokážem v nich čítať./ *Preblesne mu hlavou a ako rád by sa tiež napil, ale nemôže, tak bude iba nečinne prizerať na všetkých naokolo. Je vidieť, že sú si podobní, rovnako v postoji, tak aj v tom, ako dokážu meniť atmosféru debaty zo sekundy na sekundu.* Tá laťka u teba nikdy nebola vysoko. /Mám pocit, že tá moja zas bola tak vysoko, až prestala existovať./ *Doplní si horko v mysli, ale nahlas to nepovie. Nepotrebuje sa tu povyšovať alebo zhadzovať, nech už to je čokoľvek z toho. A zároveň doberať si Caleba už ani jednému z nich nijako neuškodí, vzťahy už majú nastavené istý čas, lepšie to zrejme nebude. Jeho obočie sa mimovoľne nakrčí pri pohľade smerom ku Grace, ktorá sa baví s Maxwellom, a oni dvaja ako dva soľné stĺpy postávajú a očumujú ich. Nečaká však Calebovu prudkú reakciu, ktorá sa zdá byť až nadmieru úprimná.* Uh, zdá sa, že ti vážne prerástlo, nech už to bolo čokoľvek, cez hlavu. *Podotkne najskôr, nech už má jeho mladší brat pravdu alebo vôbec.* Takže ti robí problémy. Fajn. Stačilo povedať. *Rozhovorí sa aj on a taktiež sa natočí viac čelom k svojmu bratovi, až pôsobia ako dvaja barani, čo sa do seba idú poudierať čelami.* Možno sa s ňou pozhováram, ale len preto, aby bola znova poriadnym lovcom… Aj keď si nemyslím, že na mňa dá tentoraz, už si žije svojim životom. *Zavrčí ešte popod nos a pretočí očami. Vážne netuší, prečo to ešte neurobil, ale ak s ním Grace nemá už žiadne plány, mala za ním prísť rovno, čo sa objavila, aby mu vrátila, čo mu patrí, a mohla si tak tancovať po svete ako jedna z víl, alebo čo.* Uvidíme sa v New Yorku. A zoznam hliadok zrejme ostáva stále na tebe. *Zavrní skoro až provokatívne, prejde popri Calebovi ďalej, aby sa vytratil z miestnosti aj bez toho, aby čo i len slovkom zavadil o svojich rodičov. Už na to dnes nemá náladu a vie, že by akurát tak vybuchol. Pošle im ohnivú správu a príde znova na návštevu, keď sa na to bude cítiť. Pre tentoraz sa radšej už vzdiali a poponáhľa sa k portálu, aby ho vzal do inštitútu, než sa tam vrátia aj všetci ostatní.*
*Sledoval svého bratra, jeho rysy nehybné jako vytesané z kamene. Když Sebastian pronesl svůj otrávený monolog, Caleb si lehce promnul kořen nosu a tiše vydechl, jako by právě poslouchal kázání, které už slyšel tisíckrát. Jeho postoj byl uvolněný, možná až příliš, ale v očích měl ten známý záblesk, který naznačoval, že má právě chuť všechno shrnout jednou větou. Nakonec to neudělal – tedy zatím. Otočil se zpět k Sebastianovi, jeho výraz byl teď o něco vážnější, i když se snažil nasadit svou obvyklou flegmatickou masku. * Jo, trochu mi to přerostlo přes hlavu.* Připustil suše, ale v jeho hlase byl slyšet náznak něčeho hlubšího, co nechtěl nahlas vyslovit.* Ale to je holt moje práce, že jo? Zvládat tyhle věci. A u ní - * Na chvíli se odmlčel, zavrtěl hlavou a pousmál se takovým tím unaveným způsobem, který naznačoval, že všechno už zkusil, a nic nefungovalo.* U ní se to zdá být jako nekonečná spirála. Pořád čekám, kdy udělá něco, co ji pošle zpátky do Tichého města.* Jeho hlas byl tichý, ale tón měl ostrý jako břitva. To, co říkal, nebylo jen obavou. Byla v tom i frustrace. Přesto se snažil brát Grace jako řadového lovce – profesionálně, s odstupem. Ale hluboko uvnitř věděl, že to není pravda. Nemohl ji vidět jen jako jednoho z mnoha. Nedokázal to. Něco v něm – možná pocit dluhu, možná zbytek citů, které se odmítaly vytratit – ho k ní pořád vázalo. A právě to ho teď pálilo. Když Sebastian zmínil, že Grace "už si žije svým životem," Caleb nadzvedl obočí a pokrčil rameny, jako by ta poznámka byla tak zbytečná, že ji ani neměl chuť rozebírat.* Podle mě to vypadá, že je náměsíčná. Ale to neznamená, že ji nechám zase udělat nějakou pitomost, když je Institut napsaný na mně. *Sebastianova poznámka o rozpisu hlídek už Caleba donutila protočit oči.* Raziel nám žehnej, že tě máme. Kdo jiný by nám občas připomněl, jak je ten svět těžkej? *Caleb sklopil pohled na prázdnou sklenici, kterou nechal na stole za sebou, a krátce se zamyslel. Zhluboka se nadechl, jako by se snažil najít něco, čím by odlehčil vlastní frustraci, ale nakonec to nechal být. Jen se znovu podíval na Sebastiana a jeho hlas byl tentokrát o něco tišší, i když pořád nesl ten jeho typický ostřejší podtón.* Jestli si s ní chceš promluvit, udělej to. Možná na tebe dá víc než na mě. Ale jestli to bude zase jenom další kolečko výmluv a mlžení - tak ti garantuju, že z toho dostaneš akorát migrénu. *S těmito slovy se odlepil od stolu, připravený znovu se ponořit do toho společenského chaosu kolem nich, který si v sobě nesl svůj vlastní druh frustrace. Narovnal, krátce se ohlédl po místnosti a s jistou teatrálností si protáhl ramena, jako by se chystal zvládnout další kolo tohohle nekonečného cirkusu. Zůstal ještě dlouho, debatoval s lovci z blízkých Institutů v USA o jejich situaci a zda démonická aktivita konečně začala po roce 2021 alespoň klesat. Nakonec se však sám po skončení odebral k portálu, který ho vzal zpět do Institutu.*
Nápodobně, Grace. I když si to tady rozhodně neplánuju jako dovolenou. Je tady dost práce, co jsem pochopil. Alespoň tu budeš mít někoho, s kým si můžeš popovídat. *Usměje se na ni povzbudivě, než se opět zaposlouchá do toho, co mu Grace povídá. Jeho pohled na moment zabloudí k bratrům, ale ne dost dlouho na to, aby si ho Grace měla všimnout. Spíš je to taková kontrola, co se mezi nimi děje. Když nadhodí, že diplomatický přístup asi na stole není, jen lehce zavrtí hlavou.* Obávám se, že máš pravdu. Ale hádám, do téhle problematiky vidíš víc, než já. *Řekne to jako konstatování, ale spíše to vyzní jako otázka. Byť si potřeboval popovídat, rozhodně nehodlal své působení v New Yorku začít revolucí, ani ničím, co by ji naznačovalo. Napřed potřeboval prozkoumat vody, zjistit, jaký má na aktuální dění kdo názor, pak teprve může začít tvořit vlastní teorie.* Jak to aktuálně vypadá v Institutu? Někdo, koho bych si pamatoval, kromě rodiny, nebo samé nové tváře? *Odvede rozhovor jinam, ale nepřestává přitom přemýšlet nad tím, co zmínil Caleb, ani co naznačila Grace. Pokud situace v New Yorku vypadá podobně, jako v Evropě a navíc se bude muset seznámit s kompletně novou sestavou Lovců, má o program přinejmenším na příštích pár týdnů, spíš měsíců postaráno.*
Tobě se to říká.. *Zasměje se a trochu si rýpne.* Mít tátu Konzula budeš mít teď dovolenou kam přijdeš.. /Pokud teda nebudeš mít za zády Caleba.. no možná proto ho tam přeřadili?/ *Pří zmínce o problematice a že by do ní měla vidět víc než on sklopí pohled a v tý chvíli dohraje i hudba. Svěsí ruce dolu a pokrčí ramena.* Proč tak hádáš? *Zeptá se a samovolně se rozejde z parketu směrem zase ke stolům.. tohle nevypadalo na konverzaci, kterou by měl slyšet kdokoli jiným než oni.. Má nutkání protočit prstenem na svojí levý ruce.. jenže ho tam nemá. Dneska na sobě svůj snubní prsten neměla.* Nikdo.. *Řekne úplně okamžitě i když tam sama je jen krátce.* Jenom Hailey.. teda slyšela jsem, že bydlela chvíli u vašich v Idris. Nevím, jestli ses s ní měl šanci setkat.. nebo vlastně s Tobiasem.. Maxi, úplně se cítím blbě že nevím o tobě vůbec nic.. *Zavrtí hlavou a přejede si dlaní přes čelo.* Jen občas se Sebastian nebo Caleb zmínili o dopisech.. ale jinak.. je mi to líto, vím že si za to můžu sama.. *Rukama si obejme hrudník. Pravdou zůstávalo že Zimní dvůr ji dost dobře izoloval od politický scény ale i od svých blízkých.*
Tak s tím bych nepočítal. *Zasměje se, když zmíní otcovu novou funkci.* Spíš si myslím, že mi té práce ještě přibude. *Dodá, zatímco se společně s Grace přesune ke stolům. Když zmíní Hailey, jen přikývne. On sám o ní tolik nevěděl, spíš co se k němu doneslo, než že by měl zatím šanci se s ní setkat osobně. Vlastně ani s Tobiasem ne… Sakra, všechno pro něj bude nové…* Vlastně zatím ne. Hádám, že se to teď změní. *Když se opět rozpovídá, tentokrát o tom, jak ji mrzí, že o něm vlastně nic neví, jeho úsměv trochu změkne.* Chceš to změnit? *Popíchne ji, ale ta nabídka je upřímná.* Navrhuju se přesunout. Občas sice mají uši i stěny Institutu, ale pořád méně, než ty neexistující stěny tady. Co ty na to? *Dodá a nabídne jí ruku, ne nepodobně, jako když byl ještě puberťák a snažil se někoho odtáhnout kvůli nějakému 'epickému' pranku dostatečně daleko z dosahu dospělých - nebo svých bratrů. Nebylo to nutné gesto, ale bylo v něm něco známého, spikleneckého.* Sice jsem tam chvíli nebyl, ale dobrá místa na pokec si ještě pamatuju. *Pokud jeho nabídku přijme, vyrazí společně k portálu.*
*Nad tím se lehce zasměje i když je tam trochu hořkost namířená vůči jeho otci. I když ho respektovala tak moc dobře věděla jak se jí snaží držet daleko od rodiny.. a poslední rok se mu to dařilo skvěle.* Aha.. *Řekne trochu překvapeně, protože jí ani nenapadlo že by byl tak v Hamburku uvázaný aby nepoznal svýho novýho synovce.. ale to z ní mluví spíš její civilská stránka. Lovci přeci žili život jinak a jejich posláním byl hlavně boj.. Přikývne, že to chápe i když pořád je překvapená.. Lehce zakloní hlavu a spiklenecky přivře víčka když navrhne změnu.. jako kdyby to měl být nějaký nekalý návrh.* Že se vůbec ptáš... nechci tu být dýl než musím.. *Podívá se kolem.. vysokou postavu Sebastiana už nevidí, síň se už začala vyprazdňovat.. to byl jasný signál, že může nepozorovaně zmizet taky.* Hlavně ten skleník viď... *Zavěsí se mu na rámě ruky a do těla ji pronikne Maxova vřelost.. o to intenzivnější pocit to je když rok strávila na Zimním dvoře a institut nakonec nebyl o nic teplejší. Portálem se nechává přenést zpátky do institutu do knihovny.*
*Potom čo sa Seojun vrátil do Institutu sa pripravil na boj, keďže rozhodne vedel, že im ten démon zdrhol. Tým že v tej dobe nepočítal s démonmi, tak nemal som sebou Anjelské ostrie a hlavne sa vydával za civila, takže sa pred nimi nechcel odhaliť. Obliekol si výstroj pričom so sebou si zobral tri dýky, jednu katanu, reťazový bič a Anjelské ostrie. Nechá Sunilovi správu, že kde sa nachádza démon a prečo sa oň nepostaral. Nato vyraza do ulice, kde bol s tými dvomi a tým démonom. Povzdychne si, pretože samozrejme ten démon tam už nie je, ale zanechal nejakú stopu. Takže chvíľu počká kým sa dostaví Sunil, aby mohli toho démona sledovať.*
*Dnes bol tak krásny deň. Vtáci čviríkali, mesto hučali ako každý iný deň, a Sunil sa napchával mäsovými guľkami zaliatymi paradajkovou omáčkou, ku ktorým si zobral hranolky, ktoré zatiaľ jedla malá chodiaca povedľa neho, a ako grátis obdržali jeden sýtený nápoj, ktorý mal schovaný v batohu aj spolu so svojím ostrým.* /Toto miesto je nebezpečné. Musím byť vždy pripravený./ *To boli slová, ktoré si hovoril, keď sa v izbe na túto vychádzku balil. Nemienil dnes bojovať, takže mal na sebe čierne nohavice, na tričku zelenú mikinu s potlačou líšky, a cez to všetko čiernu koženkovú bundu. Luna vedľa neho kráčala v čiernych nohaviciach, gumákoch, a kabátiku, ktorý jej bol trochu väčší, ale veď ona doňho dorastie. Samozrejme, mal pri sebe ako vždy aj stéle a menšiu dýku v ťažkých čiernych topánkach, a senzor na opasku, ktorý mohol pre civilské oko vyzerať ako vysielačka. Takže vyzeral ako sexy policajt na vychádzke so svojou dcérkou.* A tam, tam môžeš v diaľke vidieť jednu z najvyšších budov v tomto meste. Pamätáš si, ako som ti hovoril, že sa na nej natáčal aj film Percy Jackson? Tak teraz je otázka, či si pamätáš, ako sa tá budova volá. *Povie ako hádanku. Chcel Lune ukázať mesto, aby sa s ním zoznámila. Aby sa ho nebála toľko. A pri tom z toho spravil tak trochu náučný chodník. Predovšetkým sa však snažil o to, aby sa neobávala používať viac angličtinu. Áno, taliančina bola niečo ako ich vec, kedy im nikto iný nerozumel, ale ak chcela žiť v New Yorku, musela vedieť anglicky.* Ja...hmm...ja si spomeniem. *Povie neisto, a odkusne si z hranolky. Sunil jej chce dať priestor, ale zacíti záchvev senzoru.* Dobre, môžeš zatiaľ premýšľať, ale musíme ísť niečo skontrolovať. *Povie pevným istým hlasom, načo malá chápajúc prikývne a rozbehne sa ruka v ruke so Sunilom. Sunil ako prvý vykukne do uličky, načo prekvapene pozrie na Yeoma.* Tak teba som tu nečakal. Prečo si šiel na hliadku sám? *Zvolá na muža hneď, a spolu s malou prídu bližšie. Povzdychne si.* /Aspoň jeden pokojný deň, anjeli, prosím./
*Seojun sa otočí za hlasom Sunila a radšej mlčí, keď jeho oči padnú na malé dievča, ktoré ťahá so sebou. Chce niečo povedať, ale sprvu si to rozmyslí, keďže je tam ta malá a on vážne nechcel nadávať pred dieťaťom.* /Poučenie pre mňa, vypýtať si telefón, pretože takto to vážne nejde. Pokiaľ ich bude viac, tak to bude pekne v prdeli./ *Pomyslí si a chce sa placnuť po hlave, ale nejako na to prestane myslieť, keďže mu to za to nestojí.* Nešiel, ale prišiel som na to, čo v tejto chvíli v inštitúte chýba. A to telefónne čísla. *Povie a sleduje kam smeruje cesta.* Pre informáciu, som narazil na idiota vlkodlaka s čarodejom, ktorý bol idiot a vyvolal démona, ktorý mu samozrejme zdrhol. *Povie a pokrúti hlavou, že ešte také osoby existovali. Čarodeji neboli až taký idioti ako bol práve ten, na ktorého narazil. Lenže hlásenie o tých dvoch spolku musel dať, keďže obaja ohrozovali svet tieňov a civilov.* /Nabudúce keď ho stretnem už z toho nevyviazne živý./ *Pomyslí si a postaví sa. Vďaka bohu bol ten Čarodej idiot a nechal démona ísť. Tým im uľahčil prácu, keďže démoni sa radi zhlukujú na jedno miesto.* Dávaj na ňu pozor, aby sa jej nič nestalo. Bohužiaľ toho démona treba dostať. *Povie a ukáže smerom, ktorým išla démonova cestička.*
*Nechápavo na Yeoma pozrie.* Ako, áno, telefónne čísla by boli fajn, aby si mi napísal, keď ma budeš potrebovať. Od rána som v Inštitúte totiž ešte nebol. *Objasní, prečo o žiadnom lístku, ktorý by mu mohol Yeom niekde nechať, nevie. Podá malej svoje posledné dve mäsové guľky, aby v rukách držala všetko jedlo, načo si dá dole zo seba batoh, a vytiahne si z neho ostrie. Ešteže sa pripravil, inak by bola táto situácia nanajvýš nebezpečná. Dáva si dole bundu, a uvažuje si ju okolo bokov, kým sa prihovára malej.* Nech sa bude diať hocičo, musíš sa schovávať za mnou po celú dobu. A splníš všetko tak, ako ti poviem. *Neboli to rozkazy od generála. Boli to prosby od osoby, ktorá sa obávala o zdravie svojich najbližších. Vedel, že nie je dobré brať malú so sebou na hliadku, hlavne potom, ako stratila svojich rodičov, ale nič iné sa teraz diať nedalo. Ten démon bol niekde v uliciach mesta, a Lunu nemienil pustiť, aby sa prešla sama späť do Inštitútu.* Už si to hlásenie poslal, alebo tak spravíš večer? Ak niekto skutočne vyvoláva démonov, tak je jedno, či je to ten čarodej sám, alebo má v tom nejako prsty aj ten zmienený vlkodlak, musia byť okamžite zadržaný. Toto je prekračovanie viacerých pravidiel, ktoré držia svet tieňov v tajnosti a bezpečí. *Povzdychne si. Nerád to hovoril, ale zrejme budú musieť s Yeomom ohlásiť ostatným, aby tieto dve osoby vyhľadali a zatkli, ak ich nájdu.* Dobre, môžme ísť. *Dá si batoh späť na chrbát, a necháva Yeoma, aby šiel ako prvý, a stopoval démona, kým mu Sľúbil bude kryť chrbát.* Kedy si tu toho démona videl? Nemal by byť priveľmi ďaleko. Možno sa schoval do nejakej otvorenej budovy, kde je dostatok tmy. *Navrhne ako možnosť, a ostrie si pohodí v ruke. Žmurkne na malú, že sa nemusí obávať, že to majú pod palcom.*
*Otočí sa a prikyvne.* To by bolo myslím fajn pre všetkých v Inštitúte, aby mali na seba kontakty. Pretože inak môžu byť v háji, kebyže sa niečo deje. *Povie a povzdychne si, pretože na toto trochu sa pozabudlo, ale teraz už o tom vie, tak sa bude dať o to postarať. Na hlásenie len pokrúti hlavou, pretože na to nemal ešte čas, prvoradé bolo sa postarať o démona, keďže vedel, že tí dvaja ďaleko neutečú.* Nebol čas poslať hlásenie, pošlem ho hneď ako sa postaráme o démona. Ten je teraz prvoradejší ako tí dvaja, keďže nevieme kde je. *Povie a sleduje stopu skázonoša, pričom vidí ako smeruje k opustenej hale. Zacíti ako senzor začne reagovať na prítomnosť démona až moc silno, takže vie že našiel iných démonov. Keďže sa radi zhlukovali, tak to nebolo moc dobré znamenie, keď senzor bol až moc aktívny.* Výborne, to ešte bolo treba. *Povie si potichu sám pre seba, pričom má chuť nadávať ale pred dieťaťom to neurobí. Vytasí Anjelské ostrie a pomenuje ho anjelom.* Rachel. *Ostrie sa rozžiari a on postupne vstupuje do budovy, keďže vedel, že Sunil bude musieť chrániť malú. Takže väčšie nebezpečenstvo vezme na seba, ako by to mal byť Sunil. Chvíľu sa rozhliada po budove, ale nevidí nič, ale vie že tam niekde je/sú. No nemohol to ešte potvrdiť.* Pokiaľ to bude moc zlé, vezmeš ju preč. *Povie ešte jeho smerom a slovo nie nebral ako odpoveď.*
*Prikývne.* Dobre, to dáva zmysel. Potom ti s tým pomôžem podľa toho, ako to dnes prebehne. *Ponúkne sa. Skutočne sa mu nepáčilo, že jeho prechádzka s Lunou dopadla takto, ale vedel, že je šikovná, a že keď jej niečo povie, že to spraví. Bola vojak so zlomeným srdcom, ale jej srdce sa už začínalo hojiť, a naďalej bola dobrým vojakom. Mladým, ale jedného dňa by mohla mať sľubnú budúcnosť. Taktiež si priloží ostrie k perám a meno anjela pošepká tak potichu, až ho nemohlo byť ani počuť. To meno patrilo iba tej čepeli.* Sariel. *Ostrie sa rozžiari hneď po prijatí mena, a Sunil naďalej stopuje za Yeomom.* Dobre. Ale mienim tu s tebou ostať do konca. Neboj. Ak budeme spolupracovať, zvládneme ich. *Upokojí Yeoma. Batoh a bundu s jednou menšou dýkou ponechá pri malej, ktorá sa schová pri vchode do budovy, aby si ju démoni nevšimli, a spolu s Yeomom vojde dnu.* /Bodaj by som tu mal svoje milované sekery./ *Vchádza dnu, kde okamžite vyhľadáva prvého démona po ich pravej strane, a rozbehne sa k nemu aj spolu s ostrím. Vyhne sa jeho útoku podšmyknutím pri jeho nohách, ktoré mu nareže, aby spadol, načo ho bodne do hnusného tela, a necháva ho zmiznúť. Už si v NY zvykol, že pri týchto demonoch treba konať rýchlo a ničiaco. Automaticky sa pripravil na ďalší útok, kým sa mu démon ešte stále rozpadal pod nohami. Za posledné mesiace totiž začal pracovať aj na vlastnej ochrane,a teraz, keď mal na starosť dieťa, si nemohol dovoliť tu zdochnúť.*
*Seojun vedel, čo treba robiť, keďže sa vyznal v tých veciach, ale teraz potreboval riešiť démonov pretým, ako sa vrátia do Inštitútu. Možno nebol nadšený, že by Sunil nepočúvol a zostal až do konca, ale predsa len mu prikývne. No radšej by bol, keby odišiel do Inšitútu späť, keď by sa to skomplikovalo. No on mu nemieni odporovať a bolo to jeho rozhodnutie, keďže vedel, že mu v ňom nemôže zabrániť.* /Prečo ľudia nerobia, čo im poviem. Niekedy je lepšie počúvnuť a nie nechať sa zabiť./ *Pomyslí si, ale jeho pozornosť zaujmú démoni, ktorý sa objavili. Sunil samozrejme išiel po jednom z nich a tak sa Seojun posunul druhým smerom, kde sa mu podarilo roseknúť na polovicu, pričom vidí ako sa jeden démon rozhodol ísť smerom k východu, kde čakala malá. Spustí reťazový bič a jediným švihom ho omotá okolo krku démona, ktorý zaškrečí od bolesti, keď ucíti Adamas, ktorý sa mu zaryje do tela. Jediným potiahnutím biču démona zabije. Otočí sa a nájde démona, ktorého sledoval. Zkázonoš sa pred ním objavil a pokúsil sa ho bodnúť svojim chvostom. Seojun uskoči z cesty démonovi, pričom démon zabodne do prázdnej zeme, kde už on nestál. Švihol ostrím, pričom mu odťal časť chvostu a nakoniec ho zabije, pričom sleduje ako sa rozpadá. Pozrie smerom k miestu, kde sa zbavil druhého démona a ten už bol rozpadnutý. Pozrie smerom k Sunilovi a dúfa, že je v poriadku.*
*Rozhodol sa Yeomovi teraz kompletne dôverovať. Bola to najlepšia možnosť pre ich prežitie. Síce mu nie ku o ňom poškvrnilo správanie sa na porade, ale aspoň na ňom videl, že sa krotil okolo detí, a aj keď jeho rasistické sklony zaťali hlboko, aspoň nejaké morálne zásady stále mal. Očkom počas boja stále sleduje, či sa niekto nepribližuje k dverám. Po prvom démonovi sa vrhol hneď na ďalšieho, prv vrhnúc svoje ostrie do jeho hrdla, ale keď podišiel, tak ho pevne chytil za rúčku, a potiahol ním celou silou nahor, čím démonovi preťal kognitívne centrum, a ten sa rozpadol. Všimne si, že sa nejakému demonovi zrazu zachcelo von, ale keď vidí, ako sa s ním vysporiadala Yeom, vrhne sa ešte na posledného mimo spomínaného skazonožca, ktorý ako keby sa chcel nabodnúť na Yeomovo ostrie. Pousmeje sa, než zacíti škrabnutie na lýtku od kovu, ktorý bol položený pri jeho nohách a démon doňho kopol, ako sa za Sunilom rozbehol. Sunil rýchlo zdvihne ruky, a aj keď ho náraz démona zhodí na zem, takmer hneď sa môže posadiť, lebo sa už ten rozpadol. Dostane sa na nohy, a nespokojne sykne. Nebolelo to až tak veľmi, ale ozaj nechcel cestou do inštitútu vykrvácať. Vytiahne si spodok nohavice, načo si vytiahne stéle z topánky, a nakreslí si iratze.* Ako si na tom, Yeom? *Uisťuje sa o stave svojho kolegu, kým vychádza von. Tam už vidí, ako naňho malá vykukuje, takže jej ukáže, že je všetko v poriadku, a kľakne si, aby mohol položiť ostrie na zem a privítať malú do náručia. Tá sa k nemu rovno rozbehne, a pevne ho objíme.* /Toto ju muselo veľmi vystrašiť./ *Uvedomí si, nakoľko takto zomreli jej rodičia. Náhla akcia, na ktorú neboli dostatočne pripravený. Preto sa natiahne po batohu, aby si mohol ranu ešte pre istotu vydezinfikovať a zaviazať. Mať pri sebe lekárničku bolo vždy dobré. Aspoň to ho Mirjam naučila, než odišla preč.*
*On síce vyviazol bez zranení, ale to neznamenalo, že Sunil bez nich nebol. Všimol si, že sa zranil, ale nebolo to tak moc zlé ako by to bolo, keby skončil od zranení iného démona alebo inej rasy. Sprace bič, pričom ostrie otrie o časť rukávem, aby nebolo špinavé.* Všetko v poriadku. Toto bola situácia, ktorá sa dala zvládnuť. /No sú aj situácie, ktoré nepomôžu runy, keď nefungujú./ *Asi by bolo potrebné navrhnúť Calebovi, aby ostatných lovcov na to pripravil. Taká situácia môže nastať a oni budú bezmocný. On si toho rizika uvedomoval, keďže v jeho prípade to už nastalo a nedalo sa tomu nijako zabrániť. Nechce aby znova niekto o niekoho prišiel, len preto že nebol pripravený.* Jedna vec vyriešená a teraz tá druhá horšia. Papierovačky. *Povie, pričom sa zaksychtí, že sa mu do toho nechce. Lenže bolo potrebné to urobiť. Všimne si ako dievčatko muselo byť zaskočené, takže vedel že to moc dobré nebolo. Ani jeho súrodenci tak skoro do akcií neboli zapajany, takže si vedel predstaviť, že to nebolo moc príjemné. Čupne si a vytiahne telefón z kapsy. Keďže v Soule bol zvyknutý na lepšiu techniku ako mali tu v New Yorku, tak si musel zvykať na to, že boli celkom dosť pozadu.* Myslím si, že by si zaslúžila odmenu za to, že nešla dnu. Čo povieš? *Opýta sa smerom k Sunilovi. Nechá ho nech sa sám ošetrí. Pokiaľ by to bolo niečo vážnejšie, tak by mu samozrejme podal pomocnú ruku. Ale je dobré vidieť, že sa vie o seba postarať sám. Nie každý lovec to práve vedel spraviť tak dobre.*
*Uchechtne sa.* Správne. Toto nebolo vôbec zlé. Trochu ma tam zaskočil. *Poukáže na svoju nohu.* ...ale nie je to nič zlé. Do večera ani nebudem vedieť, že sa niečo stalo. *Upokojí Yeoma ako aj Lunu, ktorá sa k nemu tisla celou silou. Ťažko si povzdychne. Toto jej spraviť nechcel, ale nebola iná možnosť. Ešte raz si skontroluje zaviazanú ranu, načo si opäť stiahne nohavicu dole. Síce bolo cez dieru v nohavici obväz vidno, nebolo to až tak zlé. Zasmeje sa na Yeomovom tóne.* Ani nehovor. Aj keď je boj stresujúci, keď je niekedy nevyrovnaný, radšej by som šiel opäť do boja, než že by som musel celú noc sedieť nad papiermi. Ozaj neviem, ako to Caleb a Tsai robia. *Povie veselo. Chcel Lune ukázať, že je to dobré. Že je všetko dobré. Všimol si, že už len poťahovala nosom, a aj jej dýchanie už bolo pravidelnejšie. Najväčšia panika už pominula.* Myslím si, že máš, Yeom, pravdu. Všetci si teraz zaslúžime poriadny zákusok. *Podotkne nadšene, a ako stojí na nohách, skúsi spraviť pár krokov. Bolo to v poriadku, vedel, že toto zvládne.* Obaja, poďte za mnou, toto miesto, ktoré tu v okolí poznám, sa vám budeega páčiť. *Uistí ich oboch, a malá mu príde hneď viac pri živote, keď poskočí, a chytí sa Sunila za ruku.* Tie...mäsové guľky... *Začne Luna, a Sunil sa na ňu otočí.* Áno? Čo s nimi? Kde sú? *Malá ukáže na svoje ústa.* Už som ich zjedla. *Bolo jasné, že Sunil toto nečakal, ale jeho šok sa premenil v pobaveny úsmev, a tak v dobrej nálade doprevádza oboch lovcov, mladého aj staršieho, do cukrárne dva bloky ďalej, pokiaľ Yeom súhlasil.*
*Seojun prikyvne na to, že je v poriadku. Mohlo to byť horšie, ale to by nenechal len tak. Bolo dobré, že Sunil vedel čo robil, ale to nemohol povedať o Hailey, ktorú Caleb poslal ku upírom. Jemu je jedno, že ich poslal na smrť, pokiaľ sa niečo stane, ale tak ak budú mať problém, je lepšie požiadať o pomoc. Nového lovca bez poriadnych znalostí hodiť do vody, to bolo fakt milé. Nie že by on podobnú vec neurobil, ale na rozdiel od tohto bol pri tom a mohol zasiahnuť keby niečo.* To je dobre. Myslíš si, že Caleb urobil dobre, keď hodil Hailey a Grace na rovnakú hliadku? *Opýta sa ho, ale zdvihne ruky, akoby to nemyslel zle.* Nemyslím to v zlom, len hodiť čerstvého lovca, k lovcovi čo dlho nebol v inštitúte je pekná blbosť. *Povie a možno je to jeho názor, ale rozhodne to nevplyvalo na jeho morálku a nevyvolalo to v ňom rešpekt. Skôr si myslí, že to je blbosť. Pokrúti hlavou nad jeho slovami ohľadom boja.* Radšej budem bojovať s démonmi ako s papiermi, ale bohužiaľ ako člen rady sa tomu nevyhnem. Takže som si musel zvyknúť na papierovanie už doma. *Povzdychne si a najradšej by nepísal hlásenie, lenže bolo potrebné. Prejde k dievčatku a trochu jej rozcuchá hravo vlasy.* Čo povieš? Je dobré si dať sladkú odmenu po dobré odvedenej práci? *Opýta sa a jej trochu sa tvári sladko, keďže to bolo dieťa. Možno bol debil, ale pred deťmi sa chová milo, aj keď nemusí. Len deti zatiaľ nevedeli, do čoho budú neskôr hodené. U svojich súrodencov vedel moc dobre, čo dokážu keďže na nich boli kladené vysoké nároky a tak sa ani nediví, že je tak na nože s bratom. Zasmeje sa na tom, ako dievčatko povie, že zjedla guľky, pretože ho to pobavi. Aspoň niečo, keď inokedy nedokáže zobrať vtip vtipom.*
*Pokrčí ramenami. Na toto bolo ťažké odpovedať.* Vždy som si hovoril, že ak Caleb niečo vymyslí, verím, že to robí predovšetkým v záujme dobra pre nás všetkých. Ale... *Zasekne sa vo vlastných myšlienkach. Ťažko sa mu vyjadrovalo o niektorých emóciách v taliančine, nie to ešte v angličtine.* ...ale je pravda, že keď Grace bola tak dlho preč, a Hailey je nová, myslel som... že by možno chcel ísť s Hailey Caleb sám, a mňa dá, napríklad, s Grace, nakoľko ja osobne s ňou žiadny problém nemám. *Podotkne.* Ale je to jeho rozhodnutie. Nemôžem s ním nič spraviť. *Povie nakoniec, aby tým naznačil, že nech má Sunil názor hocijaký, nič to nezmení na situácii.* Poďme radšej nemyslieť na nič zlé. Na žiadne papiere a dokumenty, na žiadne nebezpečné misie. Proste...si poďme dať poriadny zákusok. *Povie nakoniec, lebo si prial trochu zveseliť náladu predovšetkým pre dievčatko pri ňom. Poteší ho, keď vidí, že aj iní si ju hneď začali obľubovať, ako napríklad aj Sebastian a teraz Yeom.* Aj keď si teraz nie som istý, či si ten zákusok zaslúži aj zlodej mäsových guličiek. *Podotkne, a taktiež rozstrapatí malej vlasy, keď sa začne smiať na vlastných slovách. Cukrárne, do ktorej vchádzajú, patrí nejakému Joshovi, čo stojí v názve cukrárne.* Predtým tu robil aj taký mladý blonďavý chalan. Pôvodne som si myslel, že je vlkolakom, lebo som si zistil, že v kuchyni ich pár robí, ale potom mu omylom spadla šálka z ruky, a zastavil ju tesne nad zemou, aby sa nerozbila. Nebolo to vidieť, ale došlo mi, že ju zastavil, keď som videl, ako mu spadla za pult, ale žiadne trieštenie keramiky som nepočul. *Podotkne Sunil svoju príhodu s týmto miestom.* Tak či tak. Je to zaujímavé miesto, a o to viac, keď ochutnáš tie dokonalé koláče, ktoré tu majú. *Zavrní spokojne. Spolu s malou sa pozrú do studenej skrinky so zákuskami, a len čo si Luna jeden vyberie, otočí sa na Yeoma.* Teraz si vyber ty. *Podotkne, a ukáže naňho.* Pozývam. *Prednesie podobne, ako keď Sunil pozval Sebastiána na pizzu. Samozrejme, že peniaze nemala, iba také ako z Monopoly, ale Sunil na Yeoma žmurkol, že je to v poriadku, aby si vybral, a spravil malej radosť.*
*Seo-Jun mykne plecami. Bolo by jedno s kým by ho dali dohromady, len by nezniesol Kylu, pretože vedel, že je polovičná víla. Od smrti parbataia nedokázal zniesť iné rasy a dvojnásobne víly. Jednoducho to pre neho bolo akoby mu umrela druhá polovica a on bez nej musel teraz žiť.* Jeho rozhodnutie, ak ale prídu zranené, tak je to jeho chyba. *Povie a radšej už ďalej nejde rozoberať to, ako rozhodla hlava inštitútu. Nesúhlasil s ním a ak sa Hailey nepáčilo, čo mal proti druhým bola to jej vec. Áno bolo to od neho hnusné, ale lepšie je byť priamy hneď na začiatok ako ťahať druhých za nos. To že to povedal arogantne, jeho vec a že nechce spolupracovať s polovílou. Aj keď niekedy bude k tomu donútený.* Tak tak lepšie na chvíľu vypnúť. *Povie a nakloní hlavu, keď vojdú do cukrárne, keď ho malá pozve na koláč. Nadvihne jedno obočie a mykne hlavou k čokoládovému. Poznal zo Sunila, že radšej jej urobiť radosť, ako ju sklamať. To by bol veľmi nerád.* Tak fajn čo takto ten čokoládový. *Povie a pridá.* Ale niečo na pitie je na mňa, tak si obaja vyberte. *Povie im, pričom ich oboch tiež pozve na niečo. Aj keď nerád si robil priateľov, pretože o nich nechcel prísť tak u týchto dvoch urobí asi výnimku.*
*Nepáčila sa mu predstava niekoho zraneného. Odkedy odišla Mirjam, prišiel mu New York ešte nebezpečnejší. Bolo by skvelé, kebyže sa opäť objaví niekto, kto je v liečení zdatnejší.* Neprajem im to. Aj keď by to bola Calebova chyba, najviac by práve trpeli ony dve. A Tobias, Haileyin syn. *Chlapca veľmi nepoznal, so Sunilom spolu v inštitúte dlho neboli, ale vedel o ňom.* A vlastne aj Calebov syn. Takže verme, že si Caleb uvedomuje, čo spravil. Aj keď je pravda, že mám chuť sa pozvať ako tretie koleso na ich hliadku, aby som ich ochránil, lenže... *Pokývne hlavou k malej. Vedel, že pri priveľa angličtine vypínala zvuk, a pozerala sa navôkol. Hlavne keď sa riešili dospelácke veci, a nebolo jej jasné, že teraz hovorí Sunil priamo na ňu. Bola to dobrá vlastnosť, ktorú by sa od nej Sunil rád naučil. Proste chcel Yeomovi ukázať iba to, že si teraz nemôže dovoliť chodiť každý deň na hliadky. Potreboval byť aj s Lunou, aby ju cvičil, staral sa, a bol tam pre ňu. V cukrárni pri pulte ešte raz prikývne, aby sa Yeom skutočne neobával si objednať, a len čo pozná jeho výber, pridá ho do objednávky. Na ponuku nápoja sa pousmeje.* Nebolo treba, ale...ďakujeme. Takže, Luna... *Naznačí jej, aby si sama položenú otázku preložila a premyslela si odpoveď. Vedel, že je veľmi šikovná. Jej rodičia museli byť skutočne hlavičky narozdiel od Sunila, ktorý mal akurát tak hlavu tvrdú na to, aby ňou mlátil démonov.* Hmm... chcem... *Očami prebieha po obrázkoch.* To ružové. *Ukáže na ružovú šálku s horúcou čokoládou. Sunil jej prečíta, čo je pri obrázku napísané, a malej sa rozžiaria oči. Bolo vybrané.* Ja si dám iba čaj, ďakujem. *Povie Yeomovi, a necháva malú, aby podala slečne za pokladňou bankovky za ich zákusky, načo si idú sadnúť, nech ešte zaplatí aj Yeom a môžu spolu sedieť a oddychovať.* Inak, Yeom, neobávaj sa na ňu hovoriť. Prajem si, aby sa naučila hovoriť anglicky.
*Seojun iba mykne plecami, keďže nemohol na to nič iné povedať. Bola by chyba povedať, že jemu je to jedno, keďže nikoho z nich nepozná. Hlavne mu prišla Hailey blbá, takže by to nepovedal nahlas. Ak prídu zranené, tak bude len a len Hailey chyba. Pokrúti hlavou nad jeho slovami, keďže vedel že to nie je potreba.* Ako si dnes videl, ja si viem poradiť. Pokiaľ nebudeš môcť, tak nebudeš. Ja sa o seba postarám. Skôr sa im vnútim na hliadku ja a úplne vidím ako sa to Hailey nebude páčiť. Aspoň tak bude istota, že sa im do budúcna nič nestane. *Povie mu a ešte ich nechá si vybrať vodu, aby si osladili čas, keď už mali hliadku za sebou. Zaplatí za to čo vybrali, pričom on si vezme ešte tiež čokoládu a na chvíľu sa posadí, ale vie že dlho zostať nebude môcť.* Dobre teda, budem na ňu rozprávať anglicky, keďže taliansky neviem. *Povie a trochu sa pousmeje, dá si trochu koláču a vypije čokoládu. Ak chcel ešte niečo porobiť, tak by mal ísť a preto sa rozhodne odísť skôr.* Ja teda zatiaľ pôjdem a vy dvaja si to tu užite. Ešte nechám kontakt na seba, aby sme sa vedeli kontaktovať keby náhodou. *Povie a na papierik mu napíše svoje číslo. Potom sa rýchlo vyparí, aby si ešte dopozeral mesto.*
*Pokrúti nepokojné hlavou.* Ale nemal by si chodiť sám. Možno to bolo dnes v poriadku, alebo ste boli zvyknutí chodiť na hliadky aj sami z miesta, odkiaľ si prišiel, ale v New Yorku ťa to môže stáť život. Preto tu veľa lovcov dlho nevydrží. *Objasní Yeomovi, a dúfa, že to nešlo jedným uchom dnu a druhým von. Samozrejme, že taktiež chcel dať na holky pozor, ale to neznamená, že musia teraz všetci chodiť hore dole sami alebo vo veľkých tímoch. Zasmeje sa na dodatku, že Yeom aj tak nevie taliansky, a tak si užíva príjemného poobedia s Lunou, Yeomom a sladkým. Nakoniec to nebolo až tak zlé, ako sa Sunil obávali.* Dobre, dávaj si pozor na ceste späť cez mesto. A kebyže potrebuješ s hlásením pomoc, daj mi vedieť. *Popraje mu na odchod, a ešte si užíva čas strávený s Lunou, ktorá vyzerala, že sa od útoku démonov upokojila. Ešte pošle Yeomovi sms, aby mal aj on Sunilovo číslo, a opäť sa zdvihne, aby z cukrárne odišli, a pokračovali v prechádzke po meste, aj keď s obviazanou nohou. Nakoniec ešte zbehne do spoločnosti s internetom, kde sa konečne rozhodne na falošné americké ID objednať wifi router, ktorý následne donesie do inštitútu, aby si mohli s Lunou večer pozrieť nejaký film.*
*Dveře společenské místnosti se otevřely s tichým skřípotem, když Caleb vkročil dovnitř. V ruce držel několik papírů, na nichž se skvěl nový rozpis hlídek – přesně tak, jak jej sestavili podle aktuálních rozkazů z Idrisu. Prsty sevřely listy o něco pevněji, jeho pohled se zvedl směrem ke stolu uprostřed místnosti. Byl prázdný. Stejně jako zbytek místnosti. Prošel dveřmi a tiše je za sebou zavřel. Jeho pohyby byly klidné, ale v jeho očích se zračila lehká nespokojenost. Nebylo to poprvé, co dorazil jako první, a rozhodně nečekal, že by se všichni shromáždili dřív než on. Přesto - tahle chvíle prázdnoty, kdy ticho vládlo místnosti, působila zvláštně. Caleb se zastavil u stolu a rozhlédl se. Jeho pohled se na okamžik zastavil na nástěnném obraze nefilim v boji proti démonům – starý, trochu vybledlý, ale stále hrdě visel na svém místě. Caleb se mírně zamračil, jako by přemýšlel o něčem, co si nechával pro sebe. Na sobě měl jednoduchou černou loveckou košili, jejíž rukávy byly vyhrnuté nad lokty, odhalující několik čerstvých run, které si přidal před svou poslední hlídkou. Černé kalhoty, lehce pomačkané, a vysoké lovecké boty, které nesly známky častého nošení. Jeho opasek, obvykle těžký se zbraněmi, dnes zůstal prázdný – zbraň nebyla v místnosti potřeba. Na levém zápěstí měl pevně obtočený kožený náramek, který nosil spíš ze zvyku než kvůli nějaké sentimentální hodnotě. Krátce si přejel rukou přes bradu, jeho pohled sklouzl na papíry v ruce. Položil rozpis hlídek na stůl a přejel po něm dlaní, aby vyrovnal okraje papírů. Když byl spokojený s tím, jak leží, zůstal stát, ruce si zkřížil na hrudi a chvíli zíral na seznam. Nové tváře. Nové vedení Spolku. Caleb věděl, že bude potřeba získat přehled o každém, kdo dorazí. Už teď měl v hlavě seznam otázek, které chtěl položit – i když některé z nich možná nebyly úplně vhodné na první schůzku. *Alespoň nemusím začínat tím, že bych je musel vytahovat z postelí. *Pronesl tiše do prázdné místnosti, spíš pro sebe než pro kohokoliv jiného. Pak se usadil na jednu z židlí u stolu a přitáhl si papíry blíž. Jeho prsty přejely po jménech, zatímco jeho pohled zůstával upřený na seznam. Mezitím si přece jen perem zapisoval nějaké poznámky navíc.*
*Síce sa mu nechcelo na schôdzu, ale typicky je tam skôr, keďže nerad chodil okolo horúcej kaše, radšej Povie na rovinu, čo je zle a pod... Preto aj dnes sa rozhodol to tak urobiť, pričom sám je oblečený na to aby išiel a hliadku, pretože v Inštitúte sa mu nechce sedieť na zadku.* /Neznášam tieto formality, ako aj tie papiere u rady. No treba pracovať, aj keď to nechceme, že?/ *Pomyslí si a vidí uniforme vchádza do Spoločenskej miestnosti, pričom kyvne Calebovi na pozdrav, aj keď nie moc rád.* Zdravím. *Povie, pričom sa ide posadiť na voľné kreslo a počká na zvyšok osadenstva, čo by malo prísť. *
*Pokud jí něco poslední dny dalo zabrat ještě víc než samotná proměna. Jednoznačně to byl trénink a zvyknutí si na fyzické změny, ale už se cítila víc ve své kůži než před dvěma dny. Konečně měla pocit, že její tělo patří jí. Možná se i cítila už něco klidnější, ale rozhodně teď hodně věcí začala vidět jinak. Když se člověk dožene k jednomu cíli objeví se pak dalších cílů, kterých člověk musí dosáhnout postupně. A tohle rozhodně platilo v životě Nefilim. Její cesta teprve začala, nekončila. Na co si rozhodně musí ještě zvyknout je, že její šatník teď děla více méně černá z větší části. Ale jelikož ještě nebyla uvedena oficiálně, tak si dovolí na schůzi dojít jen v černém triku, kalhotech a vysokých botách. Rozhodně dnes doufala, že se dozví víc a tak když zatlačila do těch dřevěných dveří překvapí jí to. Caleb tu byl první a ještě něco? Oného lovce neznala. Vstoupí dovnitř* Ahojte, to jsme myslela, že jdu brzo.* zamumlá tiše a posadí se na jednu z pohovek. Ve společnosti Caleba byla uvolněná a naopak koukla zvědavě na něj když viděla stoš papírů.*
*Lotty vedela, že sa musí zúčastniť tejto schôdze a preto tam ide, bez toho aby jej to niekto nakázal. Od Akadémie bola krotkejsia a hlavne sa snažila držať jazyk za zubami pokiaľ mohla. No v prítomnosti známych a Sebastiana si ho celkom dobre vedela otvoriť. No nechcela pôsobiť problémy. Oblečená do čierneho trička a nohavíc vchádza po tichu do miestnosti a najradšej by sa schovala niekde ďaleko v miestnosti, keď uvidela, že sú tam zatiaľ iba traja lovci, tak to neurobí.* /To bude paráda. To ešte musím oznámiť, to že som nedávno bola napadnutá démonmi. Super./ *Pomyslí si a to by nemala hovoriť o tom, že sa do toho zaplietol nejaký vlkodlak, čo kecal hlavne sám so sebou.* Vidím, že som tu správne. Ahojky... *Povie, pričom si ide prisadnuť k Hailey. Nech tam nie je sama. Aj keď si svoje veci vie obhájiť.*
*Rychle spěchá po chodbě do společenský místnosti kam slíbila Calebovi, že teda ještě dorazí.. Na sobě má černý kalhoty a bílý tílko, takže trochu zalituje když pocítí chlad z chodby na rukou. Vlasy má ještě pořád mokrý, pořád právě před chvilkou vylezla ze sprchy. Nechá si je volně rozpuštěný a naštěstí uvidí před sebou záda Charletto, takže se dušuje že nejde snad moc pozdě. V místnosti jen se nejdřív podívá kdo tam je, mávne trochu nesměle rukou na pozdrav a znervozní když uvidí lovce kterýho před tím ještě neviděla... vůbec neví, kolik nových lidí tady ještě potká.* /Někam se zaparkuju a budu doufat že to bude dobrý.../ *Posadí se u okna docela dost daleko od dveří a jednu nohu pokrčí a přitáhne k sobě.*
*Prichádza narýchlo. Vlasy mal zopnuté v nízkom copíku a na sebe mal pohodlné oblečenie na doma, nakoľko sa počas dňa ešte dodatočne sťahoval späť do Inštitútu, a zároveň sa poslednú hodinu snažil uložiť malú do postele. Bála sa, že ju chce nechať na novom mieste samú, a on tomu rozumel, ale prišlo mu ticho tej izby ako lepšia možnosť než sedieť na porade medzi dospelákmi, ktorí sa možno aj pohádajú, ak padnú tie správne témy. Opatrne otvorí dvere a prehliadne si ľudí v miestnosti.* Zdravím, opäť. *Skúša znieť veselšie, než sa cíti. Všetko naňho znovu dolieha, všetky tie spomienky, ale vie, že keď si sadne, a nechá jeho myseľ znovu v pokoji, že to bude v poriadku. Sadne si čo najbližšie k dverám to pôjde, nakoľko sa s Lunou dohodli, že ak sa bude priveľmi báť, nech za ním pobeží do spoločenskej miestnosti. Praje si preto, aby ho mohla hneď vidieť.* /Možno som ju mal zobrať. Spala by mi v náručí, a ostatní by sa trochu krotili, keďže by bolo v miestnosti dieťa./
*Do spoločenskej miestnosti vojde pomaly a rozvážne, aj keď vie, že zrejme ide natesno. Nepočuje rozhovor a ani zadúšavé hlasy, hádku či rozbíjajúce sa sklo, takže buď je všetko na stretnutí v úplnom pokoji a harmónii, alebo sa ešte nezačala. Na sto percent si to staví na druhú možnosť. Že by medzi lovcami fungovalo niečo jasne, zrozumiteľne a jednoducho? Nehrozí. Nie je veľmi zvyknutý vojsť do miestnosti k stretnutiu a zbadať tam už niekoľko tvárí, dívajúcich sa na seba alebo naokolo ako stratené vtáčatká. Jedna jediná tvár, ktorú zbadá, však donúti jeho telo zaseknúť sa v pohybe a zamračiť sa, ale aj tak vojde, zakrývajúc všetky emócie, čo by vôbec mohla jeho ozrutná osoba zažívať, ak vôbec. Posledné dni nemá náladu na niečo ako “pekné a príjemné správanie”. Už čaká pridlho na výsledky, ktoré mu má predať čarodej, o ktorom ešte stále nevie, o koho sa jedná, no ten rituál už chce mať z krku. Nehovoriac o tom všetkom, čo rieši. Ešte sa k tomu pridá Ona. Grace. Nevenuje jej viac času, než je nutné, prejde blízko ku Calebovi a oprie sa tam o najbližšiu stenu, s rukami prekríženými na hrudi.* /Viem, o čo sa jedná. No zrejme tu musím byť, tváriac sa, že stopercentne súhlasím./ *Pozrie sa ešte pri tom na Sunila, ktorý tam je sám bez Luny, a síce s ním naviaže očný kontakt, nepovie nič. Vlastne je celý jeho príchod úplne tichý a chladný, akoby do miestnosti vošiel tieň a za ním iba chlad a prázdnota.*
*Sedm nefilim, různých věkových skupin a zkušeností, sedělo nebo stálo po místnosti. Jeho přítomnost nebyla přehlédnutelná – nejen kvůli jeho vysoké postavě a charakteristické lovecké zbroji, ale i díky jeho přímému postoji a jistému tónu, který použil, když začal mluvit.* Děkuju všem, že jste si udělali čas ve svých už tak vytížených itinerářích. *Začal , jeho hlas byl pevný, ale ne tvrdý, a přitom zněl lehce ironicky – jako kdyby si byl vědom toho, jak absurdně formálně ta věta zní, ale použil ji stejně. Jeho oči se zastavily na Hailey, která seděla blízko pohovky, a na okamžik změkčil svůj tón, když pokračoval. * Než začneme, chtěl bych vám představit někoho, kdo si prošel něčím, co většina z nás nezažila. Hailey Rose právě prošla přeměnou a stala se jednou z nás. Doufám, že jí pomůžete se začlenit – a že na ni budete aspoň zpočátku trochu shovívaví. Ale ne moc, nechci, aby si zvykla. *Při poslední větě mu na rtech zacukal lehký úsměv, který naznačoval, že chce odlehčit atmosféru, i když v tom byla špetka pravdy. Jeho pohled se přesunul k Seo-Junovi, kterého si okamžitě všiml, když vešel do místnosti. Caleb věděl, že Seo-Jun se k Institutu připojí, ale vzhledem k tomu, co se dělo v posledních týdnech, neměl příležitost se s ním setkat.* Yeom Seo-Jun. *Řekl, jeho hlas byl nyní o něco přátelštější, když udělal krok směrem k němu a lehce kývl hlavou na pozdrav.* Vím, že jsem neměl příležitost vás osobně přijmout, důvod mé nepřítomnosti sedí po mé pravé straně. *Naznačuje lehkou ironií, ačkoliv po jeho pravé straně sedí jak Hailey, tak i Grace a Charlotte. Krátká pauza naznačila, že to myslí vážně. Caleb mohl být chladný a odměřený, ale když šlo o týmovou práci, věděl, jak je důležité budovat vztahy. Pak si znovu narovnal postoj a vrátil se k papírům před sebou, jeho výraz se stal vážnějším, když pokračoval.* Předpokládám, že všichni víte, že v Idrisu proběhla volba nového Konzula a Inkvizitora. Michael Hawkstone, je nový Konzul. A Joshua Fairlaw byl zvolen Inkvizitorem. * Jeho hlas zůstal neutrální, ale na okamžik sklopil pohled na rozpis, který stále držel v ruce, aby zakryl své skutečné myšlenky. Caleb nikdy nebyl fanouškem Joshuovy metodiky, ale rozhodl se, že to teď není prostor pro diskuzi o jeho pochybnostech.* Teď zpátky k tomu, co se týká nás. Institut má v současnosti 10 aktivních lovců. New York je rozdělen na 5 správních celků, které pokrýváme – a příští týden nasadíme nový rozpis směn. Každý správní celek dostane dvojici, která bude odpovědná za jeho pokrytí. Pokud máte nějaké problémy s rozpisem nebo chcete řešit konkrétní věci, mluvte teď. Nechci slyšet žádné stížnosti v polovině týdne, až někdo zjistí, že má směnu, která se mu nehodí. *Jeho hlas byl pevný, ale ne nepřátelský, a přitom dával najevo, že očekává spolupráci. Věděl, že udržet chod Institutu vyžaduje disciplínu, ale zároveň věděl, že on je ten poslední, který by měl někoho za takový nedostatek kibicovat. Jeho ruka znovu spočinula na opěradle židle, zatímco čekal na reakce ostatních.*
*Nakloní hlavu na bok a začne ho počúvať a pri slovách o Hailey sa len pozrie jej smerom akoby ho to možno aj zaujímalo. Lenže bol to pravý opak. Jeho také veci nezaujímali, keďže sa ho netýkali, len sa pozrie na neho a pokrúti hlavou. Ak ju tým chcel poslať do jamy levovej, tak to práve urobil. Dúfal len že nebola pridelená priamo k nemu na hliadku. To by nedopadlo dobre.* Je úplne jedno, kto ma privítal. Je to len formalita. *Povie Calebovi a počúva ďalej. Niečo o Konzulovi a Inkvizitorovi, ale o tom vedel, ani sa k tomu nepotreboval vyjadrovať. Na sťažnosti moc nerieši, ale iba povie.* Len dúfam, že nebudem musieť byť vo dvojici s krížencom víly. To by nedopadlo dobre. Inak mi je to viacmenej jedno. *Svoje slová myslí vážne a nehovorí ich moc prijemne. Jednoducho nemal chuť vôbec spolupracovať s vílami pokiaľ to nebolo naozaj nutné.*
*Místnost se začínala zaplňovat lovci. Nečekaně vedle ní se usadí Charlott. Jistě potkali se v Idrisu. Milá dívka, ale její pohled padl na Grace. Která udělala gesto, které přitáhlo její pozornost. Jako kdyby se tu cítila zranitelně, semkne rty do úzké linky. Opatrně se natáhne po její ruce a dotkne se jí kývne hlavou at si sedne. Na gauči ještě bylo dost místa. Navíc ted byla řada na ní, aby se tu cítila vítana. Jako ona to udělala tehdy pro ní. Když Caleb spustil začala se plně soustředit. Lehce však nakloní hlavu, když vidí, že mu na ní spočine zrak. Jeho pohled byl jemnější než když mluvil s lovci v institut neunikne jí to. Vždy se tak tvářil a ona přemýšlela čím si to zasloužila. Ale bylo to příjemné gesto. Možná proto se jí nepatrně zvedl koutek úst. Jeho slova jí překvapí, ale také se ošije není zvyklá být středem pozornosti a doufá, že ani ted nebude. Možná trošku probodla Caleba pohledem, který říkal přestan mě uvádět do rozpaku. Podívá se po ostatních a pokývne hlavou na pozdrav, slov asi ted není třeba. Netušila ani co říct a slova těším se na spolupráci byla dost pasé. Když přišla řeč na inkvizitora a konzula zachovala neutrální výraz, jelikož svůj nazor na to měla. Nezamouvalo se jí, že jeho otec tu pozici dostal. Ale pořád byl možná menší zlo, co pochopila. Při slovech druhého nováčka se zamraí.* Jsi tu od toho, aby jsi plnil přísahu spolku nebo si jako dítě ve školce stěžoval s kým budeš na hlídce? Myslím, že původ je to poslední, co by tě mělo zajímat. Pokud ti bude krýt záda budeš vděčný, že tě za tu aroganci nenechá na pospas.* poví neutrálním hlasem a pokud měl na tyhle slova argument končil u ní jakož lovec. Ona byla před pár dny pouhý civil a? Byla tu a byla lovec, znovuzrozená. Nemělo nic na faktu, že civilem byla. Ale arogance ho zabije, dřív nebo později.*
*Lotty moc nie je nadšená keď si ku nej prisadne Grace, ale svoju mrzutosť na sebe nenechá poznať. Nechce robiť problémy a tým preto sa snaží byť ticho na nejaké informácie iba pokruti hlavou, ale inak sa snaží chovať normálne. Možno trochu nie je nadšená, že bude pridelená s niekým na hliadku, pretože ešte nevie s kým a to je ten problém. No problém bol ten, čo počula hovoriť za Hailey. Vyvalí na Hailey oči, keď počuje jej slová.* Nemyslela som si, že si taký cvok a samovrah v jednom. *Povie jej nahlas. Sama dobre vedela, že podobné kecy by ju dostali do problémov. Ako keby ich nemala dosť.* Zdá sa, že ti asi nestačilo to na vyhlásení, že? *Opýta sa jej, pričom poukáže na fakt, že provokovala aktuálneho konzula. No nechcela byť krutá, len jednoducho púšťať sa do niekoho, o kom nič nevedela nebol dobrý nápad. Rozhodne aj Lotty ľutuje takých vecí.*
*Podívá se na Hailey která jí nbídla místo vedle ní... vděčně se na ní usměje. Konečně v institutu byla taky nějaká holka.. Všimne si pak i ostatních co přichází dovnitř a zastaví se pohledem na Sebastianovi, který se nezdá být v dobrým rozpoložení... Stáhne obočí nechápavě k sobě aniž by si to uvědomila a radši se zdrží toho aby ho nahlas nějak pozdravila. * /Takže ten nový... je opravdu nový, úplně čerstvý.. Sunila je fajn kluk a Hailey ../ *Přemýšlí když Caleb vypráví pak se ale zarazí, když zmíní nějaký hlídky... patřila tam totiž i ona? Teď si není jistá , ale když se rozhlídne kolem sebe tak se nějak nemůže dopočítat.. Nadzvihne obočí když se ten nový zmíní o nějakých křížencích a v tu chvíli si uvědomí, že jí je povědomý a že ho vlastně už potkala.* /Přece ta ceremonie!/ *Schová svůj překvapený výraz a rozhodne se namísto svýho názoru na partnera jen zohlednit svoje povinnosti.* Víš že se ještě musím vrátit na zimní dvůr.. už teď čekají na zprávu, kdo se postavil do vedení Spolku. *Odvětí Calebovi a rty sekmkne nervozně k sobě.. radši by tohle s ní probírala v soukormí.*
/Takže to dnes pokojné nebude, chápem./ *Presne pre toto nechcel brať Lunu so sebou. Ešte kým rozprával Caleb, ktorý sa snažil byť slušný, už videl problémy. Videl ich v Sebastianových očiach ako aj v nepochopení v Gracinej tvári. Počul ich v rozdeľovaní na hliadky, ktoré jemu osobne nerobili problém, nakoľko sa cítil komfortne asi s hocikým, ale vedel, že už teraz sa viacerí prihlásia o to, že nechcú s niekým byť. Bolo to smiešne. Boli všetci dospelí, ale práve kvôli ich detinskej časti a zlomeným srdciam teraz naozaj pripomínali škôlku.* /A ešte k tomu traja lovci chýbajú...Tsai, Kyla, a...ach jasné, Javier. Jeho som ešte nestretol, ale... no nevadí./ *Sotva však prestane premýšľať o chýbajúcich, už počuje slová od nováčikov...od oboch, následované slovami najmladšej v miestnosti. Nahlas si povzdychne. Pozrie na Caleba.* Ak to nejako pomôže, mňa môžeš dať do tímu s hocikým. *Skúsi poslať nejaké slová útechy, kým sa snaží o nepodporenie plameňov, ktoré medzi novými členmi inštitútu horia.* Skutočne... s hocikým. *Dodá s neistým úsmevom. Aj keď by bral hliadku so svojím buddie, Sebastianom, ak to bude Kyla pre jej status, Yeom pre jeho nenávistnosť, Grace pre jej utekanie preč alebo Hailey pre jej novosť, nejako to zvládne...musel. Musel pre Lunu. To ešte nevedel, že malá sa už rozhodla vyliezť z postele a cupitala si to smerom do miestnosti, len ešte nevošla.*
*Nikto na neho priveľmi nereaguje, za čo je rád. Všimne si aj to, ako na chvíľu Grace spočinie na ňom pohľadom, ale nie je ťažké ostať sústredený na Calebovi, keď začne hovoriť. Vie o Hailey, samozrejme, že o nej vie. Takáto vec sa nestáva často, že sa z civila stane lovec, a aj keď nesúhlasí s tým, že bude teraz jeho brata ešte o to viac rozptyľovať, nakoniec iba kývne hlavou na jej pozdrav a možno aj uznanie. Nič s tým už nespraví. S Yeomom Seo-Junom mal už tú česť a tak si prikývne skôr sám pre seba, akoby si zapisoval do pamäte “áno, to je on, ten nový z Rady”. No na komentáre, čo sa začnú medzi členmi vymieňať, nadvihne jedno obočie a natočí hlavu na Caleba.* A to som si myslel, že ja som tu ten problémový. *Zamumle nahlas, akoby tým na seba chcel upútať pozornosť, len aby mohli pokračovať už konečne ďalej.* Je jedno, kto s kým bude, o tom nerozhodujete. Buď si splníte povinnosť, alebo vypadnete. Je to jednoduché. *Vypustí zo seba pokojne, ale dosť nahlas, aby prehlušil ostatných.* Môžeme už pokračovať? *Zamumle ešte a prestupne z nohy na nohu, akoby tým chcel naznačiť, že ešte len stretnutie začalo a už chce ísť preč. Caleb to určite z neho vycíti ako prvý, keďže ten si s ním zažil celý život a detstvo tiež nebolo biele a krásne. Vzdychne si iba a aj keď by tiež mohol mať výhrady na to, s kým bude na hliadke, pokojne druhú osobu aj nechá sedieť v kaviarni, zatiaľ čo si on splní svoju povinnosť hliadky, len aby mohol mať istotu, že to spraví podľa seba a správne.*
*Caleb si unaveně promnul kořen nosu a vydechl nosem, když v místnosti zazněly narážky na původ. Mohl souhlasit s Hailey – a v duchu to i udělal – ale věděl, že nemůže říct nic nahlas, co by mohlo rozhovor ještě více rozdmýchat. Naštěstí měl za zády Sebastiana, jehož slova přerušila rozvíjející se debatu a dala Calebovi čas na promyšlení dalšího kroku. Letmo pohlédl na svého bratra, jeho výraz byl nepatrně klidnější. Přesně tohle od Sebastiana potřeboval – říct nahlas to, co by Caleb sám neřekl. Ačkoliv ve většině případů to bylo naopak.* Doufat můžeš. *Přemístil svůj pohled zpět na Yeoma, přešel na tykání, když Yeom tahal do práce i osobní preference. jeho hlas zněl chladně a pevně. *Ale své si splníš a při práci necháš tyhle kecy stranou. Srozuměno? * Slova byla jasná, stručná a nezpochybnitelná. Caleb se narovnal, jeho pohled krátce sklouzl po místnosti, než se zastavil na Sunilovi. Když se Sunil dobrovolně přihlásil jako obětní beránek, koutkem úst se mu nevesele zvedl úsměv. Neudělal z toho velké gesto, ale vnitřně Sunilovu ochotu ocenil. Takoví lidé byli v Institutu nepostradatelní.* Ano, , Grace, jasně. Jen doufám, že tam nebudeš kempovat zase celý rok. *Odpověděl bez zaváhání, jeho tón byl lehce ironický, ale ne nepřátelský. Rychlým pohybem si přitáhl plán a přitiskl ho na stůl před sebe. Pohledem přejel po místnosti, aby se ujistil, že ho všichni sledují, a začal rozdělovat hlídky.* Hailey a Grace – Staten Island. *Jeho pohled na chvíli spočinul na Hailey a Grace, jakoby je tiše varoval, že od nich očekává spolupráci.* Tsai a Charlotte – Queens. *Přesunul se pohledem na Charlotte, jeho hlas byl neutrální, ale naznačoval, že doufá, že si svůj úkol vezme vážně.* Nurgaliev a Yeom - Manhattan. *Když vyslovil jejich jména, krátce pohlédl na oba, ačkoliv svůj pohled déle zadržel na Yeomovi, jako by mu chtěl připomenout své předchozí varování.* Armytage a Kyla - Brooklyn. *Záměrně ze seznamu vynechal Sebastiana, ale nepohnul přitom ani brvou, jakoby to bylo zcela přirozené. Sebastian pro něj nebyl jen bratrem, byl v místnosti tím, komu Caleb nejvíce věřil. Bronx měl zůstat jim dvěma.* Pokud k tomu má někdo otázky nebo připomínky, řekněte je teď. Jinak si to přeberte jako hotovou věc. *Jeho hlas byl pevný, ale ne nepřátelský. Caleb věděl, že teď není prostor pro zbytečné debaty – Institut měl fungovat jako dobře namazaný stroj, a on měl za úkol zajistit, aby to tak bylo.*
*Seo-Jun sa iba na Hailey pozrel štýlom, že ak mu chce niečo povedať, tak hovorí iba do steny. Nebral jej slová vážne, keďže bola lovcom týždeň aj s cestou. To na neho neplatilo. Hlavne ho nezaujímal jej názor na vec. Mal svoje dôvody, prečo nechcel pracovať s vílami a ich potomkami, čo ona nemusela vedieť. Pozrie na Sebastiana s Calebom a mykne plecami.* Ja si svoju úlohu splním aj bez druhej osoby. *Povie iba im, pričom Hailey má úplne u prdele. Na rozdelenie len nadvihne jedno obočie. Pretože o Staten celkom dosť počul.* Dúfam, že si uvedomuješ, že ich na Staten hádžeš do rúk upírom? *Opýta sa, ale nerieši. Sám zisťoval kto čo tu má najväčšiu moc a o Dragosovi bolo počut dosť. Ale jeho sa to netýkalo.* Inak nemám problém pracovať. *Povie ešte a nechá si to, pretože seba nemusí hovoriť všetko čo vie, aj keď z druhej ruky. To už radšej bude bojovať s démonmi ako by sa mal prplať s upírmi.*
*Pokud jí něco neuniklo je to zvláštní napětí v místnosti mezi stálými členy. Jistě o Grace něco slyšela, ale neměnilo to nic na faktu – byla jedna z mála žen tady a byla tu potřeba. Byla tu doma a měla právo se tu cítit vítana ač už její situace nebyla sebevíc líbivá. Na slova Lott k ní zamračí. Ne, teď jí nic říkat nebude ví, že je tu déle než ona. Ted jí jen věnuje varovný pohled. Pokud jí chce připomínat chyby měla by začít u sebe a svého průšvihu. Ale bylo pod její úroveň to říct přede všemi. Taková nebyla, ale Lott by měla volit slova. Tady nešlo jen o pouhé slova, ale fakt, že lovci by měli být jednotní. Když máš díry v kýbly nikdy nedoneseš vodu do cíle. A tak to funguje s lidmi, celistvost to jí nedocházelo? Oboum? Někdo by mohl říct, že Hailey svými slovy jednou přijde k úrazu. Ano, jistě pokud nezačne zvažovat komu je říkat. To jí došlo už na Idrisu, ale jelikož nováček byl ve stejné pozici jako ona proto si dovolila mluvit. Kdyby to byl někdo z nadřízených mlčí a nemísí se do toho. Ale měla už právo mluvit stejně jako on a rozhodně nechce trpět fakt, že si někdo dovoluje vůbec diktovat si s kým bude. Ve službě je názoru jednoduše fungovat jednotně, mít problém s míšenci? Dobře, ale mimo pracovní dobu. Jedno, ale ví jistě skončí s ním někdy na hlídce, bude mít oči vzadu někomu jako on nedokáže už jen tak důvěřovat. Důvěru si bude muset zasloužit. A asi jí nezajímalo, že si díky tomu namalovala terč na záda. Ale díky tomu dnes dýchala. Pokud se s ní chtěl hádat nedopřeje mu to, jen by se měl zamyslet. Osobní problém nebo věnovat se své práci? Chápe, že si lovci musí důvěřovat vzájemně, ale nevěří že by Caleb nebo Sebastian pustili do institutu zrádce. Tudíž by měl nováček dávat pozor na jeho další slova, věří že to by pak musel řešit pak s jedním z Hawkstonu. Při hlasu Sebastiana sebou trhne, ani si nevšimnula že přišel. Na tohle si musí taky zvyknout, kde je hodně šrumu se ztratí i příchod dalšího. Nedovolí si slovem narušit jeho autoritu nebo jí vůbec zpochybnit. A přišlo i na její myšlenku, pokud šlo o Sebastiana naprosto souhlasila s jeho úsudkem. HLOUPOST se stavět autoritám, nováček měl raději mlčet. Pokud něco Hailey šlo učit se rychle.Pak Caleb pokračoval ve schůzi a tak jej dál poslouchá. Na jeho tváři nevidí nesouhlas nebo pohoršení, takže její vnitřní napětí se povolí. Při jeho čtení hlídek lehce nadzvedne obočí. Nečekala to, ale znamenalo to, že se bude moct konečně pohnout i někam jinam než jen k neustálému výcviku, který u ní musel být o dost intenzivnější, aby mohla po proměně nastoupit do služby. Navíc neměla roky jako ostatní musela o to dřít víc a místo si tady zasloužit. Pohled jí spočinul na Grace a lehce zvedla koutek úst a tiše šeptne* Budu se snažit držet krok.* poví tiše a upřímně. Naopak byla vděčná, že jde s ní.*
*Lotty si len povzdychne a pokrúti hlavou. To že bol zdrb aj čakala, ale nejako sa k tomu nevyjadrovala. Povzdychne si, keď počuje svoje meno práve s jej inštruktorom, ktorý ju nejaké veci učil pred Akadémiou, ale nadšená z toho nie je.* /Ja dostanem poriadneho zdrba./ *Pomyslí si, ale nerieši to aspoň zistí, že to nebude jednoduché. Bola ale rada za to, že nemusela ísť na Staten, kde bol Dragos. Tým si celkom dosť oddýchla, ale nebolo dobré tam práve poslať tie dve, keďže nevedeli o koho sa jedná.* OK... Aj keď pán inštruktor nebude asi nadšený. *Povie a zasmeje sa. No trochu by mala asi oznámiť istú informáciu, keďže nebolo čas pred slávnosťou.* Len chcem oznámiť, pred niekoľkými dňami som narazila na dvoch Elapidov v Brooklyne. Bolo o nich postarané, ale asi by sa na to malo pozrieť. *Povie, pričom nepridáva to, že pri tom bol vlkodlak a nejaký čarodej či čo bol. Nezistovala, pretože obaja boli dostatočne divný.*
*To dusno mezi ostatními jí na nervozitě fakt nepřidává...hlavu skopí dolů a hraje si s prsty, aby aspoň trochu unikla od tý výměny názorů ve který zrovna nechce být a nijak zasahovat.* /Nic se to nezměnilo... vždycky se najde někdo, kdo prostě musí tohle celý prodloužovat... No .. přiznávám že jsem to kdysi byla i já, ale teď je lepší držet krok jinak skončím jako popel v Tichým městě.. a to ještě když budou na mě hodní./ Ano.. budu zpět do dvou dnů. Slibuji. *Kývne hlavou bez emocí.. prostě jako voják, který přijímá rozkaz.. i když slovo kkempování se jí trochu dotkne... k tomu měla její nepřítomnost dost daleko. Ale možná jen Caleb chtěl odvrátit pozornost od toho co se vlastně doopravdy děje.. Sice by měla držet jazyk za zuby, ale teď už Seo Jun mluví vyloženě o ní.* /Asi dva týdny jsem dělala krevní banku jednomu z klanů hned první měsíce co mě sem dotáhli.... myslim že o nich vím víc než ti co si o nich vyslechli pár přednášek na akademii.../ *Kousne se zevnitř do dásně...musí to nechat na Calebovi, je to jeho rozhodnutí.. a ona musí poslechnout a dokázat a dostát svým slovům... že tu opravdu zůstane a pomůže.*
*Potichu počúva, ako sa začína konverzácia stále viac a viac stupňovať, keď ich všetkých konečne zastaví Sebastian. Toho muža jednoducho priateľsky miloval. Vedel, že sa teraz zrejme necíti komfortne kvôli viacerým veciam, ale držal sa, a Sunil ho za to mienil pozvať na poriadny kus pizze, len čo sa tento blázinec skončí, aby sa mohli trochu porozprávať. Preto prekvapene pozrie, keď zrazu počuje otváranie dverí, a v nich malá zrzavá hlavička. Rýchlo naznačí dievčati, aby k nemu prišlo, a to si sadne na jeho nohy.* Prepáč, Caleb, bude tu iba sedieť. *Nechcelo sa mu vyjadrovať dôvod, prečo sa tu dievčatko objavilo. Namiesto toho ju nechal sa usadiť naňho, a on ju opatrne objal, aby z neho náhodou nezletela, ak by zaspala. Iba pozrie smerom k Yeomovi, ale nič nenecháva na tvári znať.* /Takže to vyhral rasista, ding-ding-ding./ *Nevadilo mu to, lebo jemu osobne nič muž nespravil, ale netešil sa na to, čo by jeho silné názory mohli znamenať pre budúcnosť pokojného chodu Inštitútu.* Dobre, s Yeomom sa dohodnem osobne a New York mu ukážem. *Myslel tým všetky najhoršie miesta, kde sa väčšinou démoni schovávali, najlepšie stánky s jedlo, a tak podobne. Proste všetko dôležité. Zachytí tichú taliančinu od osôbky na jeho nohách. * Keď som sem šla, cítila som sa opäť ako doma. *Povie. Sunil sa na tom iba pousmeje. Áno, Taliani sa vedeli hádať poriadne, keď do toho vložili srdce.* O veľa si neprišla. *Uistí ju v taliančine späť, nakoľko nechcel robiť ešte väčšie rozbroje.*
*Je rád, keď sa mu podarí situáciu upokojiť, a môžu tak pokojne, alebo relatívne pokojne, pokračovať. Čo sa týka atmosféry, tá je zas o niečom inom, ale kým si od Caleba vypočujú všetko dôležité a v miestnosti sa nebude strhávať hádka o každej drobnosti, možno stihne byť vonku zo spoločenskej miestnosti aj do pätnástich minút.* /Mohol by som aj hneď, ale… potrebujem počuť, čo sa tu preberá, to ma s*rie najviac./ *Napadne mu a v rýchlosti pozrie na Grace pri Calebovej poznámke, viditeľne na ňom vidieť, že čo sa týka danej lovkyne, tak nie je v pohode. No napriek tomu sa stále opretý o stenu snaží pôsobiť vyrovnane a sebaisto. Len čo sa však ozve klopanie na dvere a vojde Sunilov malý prírastok, nadvihne obočie a pozrie na Sunila s pohľadom, čo mu hovorí: “Robíš si srandu, že?” No nepovie nič. Na rozdelenie od Caleba iba prikývne.* /No, Bronx je teraz na prvom mieste v hľadáčiku. Zdá sa, že nie som jediný, čo je rád, že nemusí mať na starosť Staten a upírov. Tým upírskym s*ačkám sa radšej budem vyhýbať… Zatiaľ./ *Prebehne mu hlavou. Bronx mu dosť stačí s tým, čo sa tam teraz rieši, a že toho nie je málo. Tiež by ho zaujímalo, prečo sa Tsai nedostavil, ale nebude vyzvedať, predsa len je to ich osobná vec, keď neprídu, no aj tak od všetkých očakáva, že budú spĺňať svoje povinnosti.* Dúfam, že sa dostavíš na hliadku. *Posnaží sa podpichnúť brata, aj keď je jeho tvár tvrdá a pevná ako kameň. No nakoniec trochu spustí plecia a chce vypadnúť, pretože atmosféra, ktorá sa okolo neho krúti, hlavne ten zvláštne ťažký vzduch po tom, čo si stále uvedomuje, že je tam Grace s nimi, nie je príjemná na jeho hrudi a už vôbec nie na mysli.*
*Caleb pomalu zvedl hlavu, když Yeom promluvil. Jeho pohled byl klidný, ale v očích se zableskl náznak ironie. Ruce si volně opřel o opěradlo židle a naklonil hlavu mírně na stranu.* Ano, jsem si vědom rizik, které s sebou povolání lovce stínů nese. *Připomene naprosto flegmaticky, čím podtrhuje tón svého nezájmu.* Nikdo z nás si tu povinnosti neplní sám. Možná ti to uniklo, ale nacházíme se ve městě s nejvyšší démonickou úrovní. Buď se naučíš pracovat v týmu, nebo ti tahle práce dlouho nevydrží. *Jeho hlas byl klidný, ale pevný. V místnosti bylo cítit, že Caleb je ve svých slovech nekompromisní, což překvapovalo i jeho samotného. Jeho pohled sklouzl po ostatních, ale jeho výraz se změkčil, když se dveře prudce otevřely a dovnitř vběhla malá zrzavá holčička, která zamířila přímo k Sunilovi. Caleb na okamžik přestal mluvit a sledoval scénu před sebou. Lehce povytáhl obočí, ale nic neřekl. Místo toho se jeho pohled znovu obrátil na zbytek místnosti, tentokrát o něco měkčí. Doufal, že alespoň část z nich si uvědomí, že v místnosti, kde sedí dítě, by mohli lépe vážit slova.* Dobře. *Pronesl nakonec.* Myslím, že tady jsme skončili. Máte své směny, své povinnosti. Pokud se objeví něco, co potřebuje vyřešit, víte, kde mě najdete.* Pomalu přešel ke dveřím, kde se ještě krátce zastavil. Otočil hlavu, jeho pohled na chvíli zůstal na Grace a Hailey - na okamžik zvažoval, zda je nevyslal na sebevražednou misi. Koutek rtů se stočil do neveselého úsměvu, když slyšel bratrova slova. Zavrtěl nevěřícně hlavou, ale zároveň věděl, že se na něj může kdykoliv spolehnout. Poté se otočil zpět ke dveřím, otevřel je a beze slova zmizel z místnosti.*
*Počúva Calebové slová, ale viac menej nerieši to s tými démonmi. Bol už na to oveľa horšie, keď mu nefungovali runy a musel bojovať proti Divokemu honu. Poznal, že nie je dobré sa spoliehať na niečo, keď to nefunguje, ale iba prikyvne, keďže až moc dobre si uvedomuje rizík. Pozrie sa smerom ku Grace, pričom povie.* Nebola to ofenzíva voči tebe. Beriem to, že ty vieš čoho sú schopný, tak varuj aj ju, aby nerobila hlúposti. Provokovať iné rasy by sa jej nevyplatilo. *Dá varovanie, pričom on ho moc nedbá, keďže vlastne ani už nevedel, prečo vlastne pokračuje v živote. Bral to už len ako prácu, takže mu bolo jedno ako sa chová voči iným. Dáva si pozor na jazyk, keďže tam bolo malé dieťa. Možno bol blbec, ale pred deťmi bol ticho a nenadával. Kývne smerom k Sunilovi a povie.* Budem v zbrojnici, ak budeš chcieť niečo. *Na to vyjde von za Calebom, pričom sa ešte pozrie na mobil, či nemá nejaké správy od brata.*
*Myslí že jí brzo z toho začne bolet hlava. Někdy zapomínala jak věkově byli blízko a přitom i vzdálení. Neměla se s ním handrkovat, ale zas nemohla vystát tu neuctu. Co víc je ráda, že to je u konce. Zvedne a jemně stiskne Grace rameno.* Později si tě najdu. Myslím, že čaj a rozhovor je něco co potřebuješ. Ted by sis měla odpočinout vypadáš..vystresovaně.* poví tiše, tak aby to mohla slyšet jen ona. Bylo na Hailey vidět, že nemá v úmyslu jí rozkazovat, ale rozhodně si dělala starosti. Kdyby tehdy v té knihovně neodpadla do hlubokého spánku možná by znala příčinu jejího současného stavu. Ale zeptá se jí později. Navíc byla ráda, že může vypadnout, i když se přizná že po očku koukala na tu malou. Neměla by tu být. Stejně jako tehdy tady neměl být Tobias. Ale.. Někdy není na výběr zná to. Proto se na maličkou usměje a pak opustí místnost.*
*Lotty sa iba trochu pousmeje, keď uvidí to malé dievčatko, ale trochu jej príde smutno. Možno jej chýbali priatelia, ktorých mala medzi ľuďmi, ale pochopila že bohužiaľ sa s nimi nestretne. Okrem jednej náhody, ktorá sa jej stala a to, že mala problém, pretože bola zdrogovana od víly, za čo už bola pokarhana. Povzdychne si, keďže radšej by nemyslela na to, aby to dievča dopadlo, tak ako ona. Mala aspoň Sunila, kým ona si nepamätala vlastnú rodinu. Ale bola za dievčatko rada, keďže bolo vidieť ako ju má rád.* Ak bude niekedy treba postrazit tak nemám problém, len nič nevarím. *Povie smerom k Sunilovi, pričom sa na to vyberie von, aby si trochu oddýchla. Možno nahnevala Hailey, ale tiež jej neprišlo správne byť ticho, keď rypala do osoby, ktorá len prišla. Každý má svoj názor. Možno on nemusel niečo, ale tiež to nebolo najlepšie od nich oboch.* /Ach... Neznášam to, keď sa ľudia hádajú./ *Pomyslí si, pričom vie, že sa bude musieť Hailey ospravedlniť. Bola zničená toho jednoducho unavená a to nehovoriac o Sebastianovi. Za tým by tiež mala zájsť, aspoň doniesť niečo sladké.*
*Bol rád, že sa to už končilo. Potreboval sa najesť, a už presne vedel, ako to vymyslí.* Chceš ochutnať americkú pizzu a hranolky? *Spýta sa šeptom malej, aby nerušil pokojnejšiu atmosféru stretnutia. Malá, samozrejme, hneď zaujato prikývne. Bolo to pre ňu niečo nové. Vlastne všetko na tomto mieste bolo pre ňu nové. A aj keď to bolo strašidelné, potrebovala niečo, čo ju zaujalo natoľko, aby bolesť zo straty rodičov postupne zmizla.* Možno už dnes neprídem, ale dohodneme sa iný deň. *Zvolá za Yeomom. Láskavo sa usmeje na Charlotte.* To znie skvelo. A, samozrejme, varenie neočakávam. *Povie ešte s radosťou, ale v momente zacíti silnú bolesť v hrudníku. Sander bol vždy ten, čo varil. Veľmi mu v daný moment chýbal, ale iba sa zhlboka nadýchol a upriamil svoj pohľad na malú.* /Dobre, je čas ísť./ *Zdvihne sa tak, že najprv nechá malú z neho zliezť, a potom ju chytí za ruku, aby ju odviedol k Sebastianovi.* Mám dokonalý plán. Ja, ty, malá, pizza, hranolky. *Povie bez väčšieho vysvetlenia. Ale nezabudne niečo dodať, čím tento deal uzavrie.* Platím ja. *Podotkne s lišiackym úsmevom, ktorý po ňom malá zopakuje, takže na Sebastiana pozerajú ako jehovisti, ktorí mu práve ponúkli osvetu jeho života tým, že mu povedia o ich lordovi a záchrancovi. S tým odchádza z miestnosti, aby sa šiel obliecť do teplejšieho, a aj s malou odchádza z inštitútu.*
*Asi je aj rád, že Caleb sa zapojí s urovnávaním lovcov na svoje miesto a sám sa už nemusí viac ozývať. Iba prikývne, súhlasiac s tým, čo odoznelo z úst jeho brata. Prebehne si narýchlo pohľadom všetkých prítomných v miestnosti a povzdychne si, uvoľniac sa na mieste.* Vďaka, že ste prišli. *Povie aj on sám a zastaví sa hlavne pohľadom na Charlotte, akoby jej naznačil, že je hrdý na jej príchod - dokáže byť aj zodpovedná a hlavne, je dôležité byť v obraze. Za to ju aspoň takto pochváli. Pohľadu Grace sa vyhýba. Na sekundu sa pozrie na Yeoma a aj keď to pôsobilo, že ide proti nemu, iba prikývne, rovnako akoby ho chcel nejako podporiť, že ho víta v inštitúte. Treba tu každého schopného lovca, hlavne ak sa bude držať pravidiel a povinností. Nakoniec sa zastaví na Sunilovi a len čo sa odrazí od steny, lovec sa aj s dievčatkom vyberie k nemu.* /Čo ten má zas v pláne?/ *Napadne mu, pretože vidí ten výraz, zatiaľ čo ten jeho odzrkadľuje pokoj zamrznutého jazera. Nadvihne pri tom návrhu obočie.* Nemala by už spať? *Podotkne na dievčatko, ale nemôže povedať, že by nemal teraz obrovský hlad a chuť na poriadnu veľkú pizzu s feferónmi. Preto pretočí očami.* Tak fajn. Potom ale pôjdeme hneď späť, mám ešte povinnosti. *Určí si hranice, ako dlho chce vydržať vonku pri “ničnerobení”. Keď odchádza teda za dvoma zrzkami z miestnosti, rovno za Calebom, obzrie sa ešte dozadu za lovkyňou, o ktorej si myslel, že je mŕtva, ostala do Faerii, alebo ho prosto nechala, lebo… no lebo je to on. A stiahne mu žalúdok, zamračí sa a aj keď zatne päsť, aby išiel za ňou a opýtal sa na milión otázok, teraz nechá Grace tak, aj tak pôsobí zmätene, a vyberie sa ťažkými krokmi za dvojicou. Možno si na neho aj Luna trošku privykne.*
*Zůstává na židli a mlčky sleduje jak se místnost pomalu vyprazdňuje. Její pohled sklouzne na malý zrzavý děvčátko, který se právě drží Sunilovy ruky.* /Mladší sestřička?....Nebo snad neteř? Co se stalo jeho rodině?/ *Pomyslí si a přistihne se, že trochu sklopí pohled jakoby jí samotnou myšlenka na rodinu zasáhla víc než čekala. Už je to tak dlouho, co svou rodinu ztratila.. a pak těch pár přátel co měla jí proklouzli mezi prsty taky. Když k ní Hailey promluví a naznačí, že vypadá unaveně skoro reflexivně schová obličej do dlaní.. Že si na schůzi zachová nějakou tvář se jí očividně nepovedlo.* Děkuju... *Hlas je téměř slyšitelný.. přesto je Hailey vděčná a nakonec zvedne hlavu a pokusí se o úsměv.* /Staten Island.. jak dlouho jsem nebyla na lovu?/ *Má pocit, že ztratila ten instinkt.. A teď bude muset nejen chránit sebe ale i Hailey. Když pak zaslechne smích a uvidí Sebastiana jak stojí vedle Sunila a malý dívky na okamžik ji to překvapí. Vidět Sebastiana takhle... spontánně, téměř lidsky jak porušuje svůj vnitřní řád bylo... milé. V dobrém slova smyslu. Ale ten pohled, který jí věnoval než odešel ji zamrazí natolik jako kdyby měla právě schytat ránu pěstí Už tak si jí osolil Caleb... ale Sebastian? Jeho hněv byl vždycky horší. A jestli Caleb byl naštvaný než dostal nějaký vysvětlení, s těží zahání myšelnky na to co se může honit hlavou Sebastianovi... Teď to ale byla cesta zpátky na Zimní dvůr, kterou musí nějakým zázrakem absolvovat tak aby se vrátila do dvou dnů.. pak přežít hlídku.. a pak se uvidí. Vstane z gauče.. pomalýma pohybama zastrčí židle ke stolu a pak odchází i ona..* /Možná když budu hodná holka Caleb dovolí abych si sem vzala zpátky Emmu../
./V Síni Dohod v Idrisu se dnes, 14. listopadu 2024, schází nejvýznamnější zástupci Spolku lovců stínů, aby se stali svědky slavnostního vyhlášení výsledků voleb na pozice Konzula a Inkvizitora. Místnost je připravena se vší vážností a působí až posvátně. Drapérie z červeného a stříbrného sametu visí majestátně ze stropu a po stranách haly se nacházejí stojany s erbovními znaky Spolku. Stříbrná barva drapérií odráží světlo od křišťálových lustrů, což vytváří měkký třpyt a dodává prostoru mystickou atmosféru. Na vysokých stolech podél stěn jsou připravena pečlivě zvolená občerstvení, jejichž nabídka zahrnuje výběr malých pokrmů – delikátní kanapky, drobné sladkosti i výběr tradičních jídel Idrisu. Nechybí zde ani různé bylinkové nápoje a jemná vína, která hosté upíjejí při tichém hovoru. Při vstupu do Síně jsou hosté uvítáni jemnou vůní kadidla, která se vine prostorem, a pocitem slavnostního napětí, který visí ve vzduchu. U vstupu do Síně Dohod se hosté podrobují důkladné kontrole elitními strážci z Gardu - Centuriony, kteří zde dbají na bezpečnost celého průběhu ceremonie. V průběhu dnešního večera jsou v Síni přítomni nejen členové Rady, ale i důležití hosté z jiných Institutů, včetně delegátů z Akademie, kteří zde symbolicky zastupují budoucí generace lovců stínů. Každý host má na sobě formální oblečení, černé či červené róby a obleky, doplněné stříbrnými a zlatými insigniemi, které podtrhují jejich rodovou příslušnost a prestiž. Někteří z nich nesou i symboly svých Institutů nebo rodových znaků, zdobené drahými kameny či jemnými výšivkami, které v tlumeném světle září. Hosté se rozptylují po prostoru, někteří hovoří v tlumených hlasech s ostatními členy Rady, zatímco jiní tiše pozorují okolní shon. Centurioni stojí poblíž vchodu i po stranách haly, s neutrálními výrazy a přísným pohledem, který zajišťuje, že se akce odehrává bez jakýchkoliv problémů. Jejich přítomnost je sotva patrná, ale o to více připomíná význam a důležitost této ceremonie. Těžký, tlumený zvuk kroků na mramorové podlaze se mísí s šepoty, které se nesou prostorem, když se hosté usazují na svá místa a v tichosti očekávají zahájení ceremonie./
*Yasmine vstupuje do Síně Dohod s krokem, který by mohl působit téměř nezaujatě, kdyby nebylo těch jemných, téměř neviditelných pohybů, které prozrazují její přirozený respekt k tomuto prostoru. Její dlouhá červená róba, ozdobená stříbrnými akcenty, se jemně vlní s každým jejím krokem. Na ramenou má červený plášť se znakem Rady, který zdůrazňuje její postavení Konzula, zatímco její pohled prochází shromážděnými hosty, jako by každého jednotlivce viděla a zároveň ho přehlížela.* /Idris. Místo, kde čas, zdá se, plyne jinak. A přesto... dnes je den změn./ *Yasmine se na okamžik zastaví na prahu, její tmavé oči se upřou k podlouhlému stolu, kde budou brzy sedět noví vůdci Spolku. Uvědomuje si, že za chvíli předá svou roli někomu jinému – někomu, kdo bude pokračovat v tom, co ona sama začala, a zároveň povede Spolek svou vlastní cestou. Tahle ceremonie, ta starobylá forma předání moci, je však jen tradicí. Skutečné testy přijdou až později. Její pohled zabloudí ke skupině důležitých hostů, jejichž přítomnost v Síni Dohod ještě umocňuje váhu dnešního dne. Rodiny Fairlaw, Tsai, Rougerenard, Hawkstone - každá z těchto rodin má své zásluhy i své vlastní ambice. Ví, že mnozí z nich přišli s očekáváním, že jejich zájmy budou vyslyšeny, že nový Konzul a Inkvizitor budou sloužit nejen Spolku, ale i jejich vlastním představám o budoucnosti lovců stínů.*
*Inkvizitor vstupuje do Síně Dohod s pomalým, sebevědomým krokem, který o něm říká vše, co slova nemohou. Jeho vysoká postava působí téměř nepohnutě, jako kdyby každým krokem vypouštěl z prostoru kolem sebe vzduch, až se napětí v místnosti zvýší. Šedá róba s temným lemováním mu visí volně přes ramena, její barva a jednoduchý střih podtrhují nekompromisní vážnost jeho postavení. Na hrudi se mu třpytí symbol Spolku, jako tichá připomínka jeho oddanosti kodexu a hodnotám, na kterých stojí jejich svět. Mikael se zastaví na prahu a jeho přítomnost vyvolává tiché šepoty mezi některými hosty. I když už výsledky zná, na jeho tváři se nic nemění – jeho pohled je pevný, odměřený a chladný. V jeho očích je něco těžkého, cosi, co tam nebylo dříve – sotva znatelný stín zklamání, který se mísí s hrdostí. Přes svou přísnou tvář se přehnal lehký, téměř nepostřehnutelný záškub, když pomyslí na to, co ho dnes čeká. Mikael si promne čelist, jeho pohled zamíří do davu hostů. Vidí známé tváře – rody, které jej podporovaly, rodiny, které s ním sdílely ideály. Staré rody jako Fairlaw, Tsai, a samozřejmě jeho vlastní Rougerenard. Jeho krev, jeho dědictví, jeho zásady byly součástí toho všeho. Bylo to právě díky tomuto spojení, díky neochvějné víře ve staré hodnoty, že dokázal zůstat silný i v těch nejtemnějších časech.* /Dnešní den přináší konec, který jsem si sám nezvolil./ *Pro Mikaela byla pozice Inkvizitora symbolem kontroly, zodpovědnosti a jistoty, že jeho slovo a rozhodnutí chrání Spolek před nebezpečím zvenčí i zevnitř. Všechny ty roky, kdy si držel přísný odstup a tvrdý postoj, všechny ty chvíle, kdy stál proti i těm, kteří patřili mezi nejvýše postavené rody. Vždy to dělil s vědomím, že nikdo a nic nezůstane mimo jeho dohled. V duchu si uvědomuje, že ho čeká těžký okamžik. Předání moci bylo něco, co vždy vnímal s určitým odporem – přece jen, jeho víra byla postavena na disciplíně a pevnosti, a jeho kontrola nad situací byla vždy nedotknutelná. Ale dnes musí odložit svou autoritu, musí se vzdát svého postu v zájmu kontinuity Spolku. Je to nezbytné, ale zároveň nesmírně těžké.*
*Caleb vstoupí do Síně Dohod s výrazem, který by mohl napovědět, že raději by čelil pěti démonům najednou než veškeré té pompě a teatrálnosti před ním. Je oděn do černé zbroje, přičemž každá část jeho výstroje je naleštěná do temného lesku, jako by byl spíše připraven na bitevní pole než na slavnostní ceremonii. Zbraně samozřejmě odevzdává u vstupu Centurionům. Každý jeho krok je tichý, pevný a sebejistý, jakoby mu těžká atmosféra vůbec nevadila. Po jeho boku jde Hailey, a jak se zdá, Caleb to už napůl lituje.* /Tak tady to máme - další večer strávený mezi úředníky a lovci, co dávají přednost politice před démony. Alespoň tady není nutné nic vyplňovat, razítkovat nebo archivovat. Jediný démon, který mi dnes hrozí, je možná nějaký nadmíru výřečný člen Rady./ *Caleb si dovolí jeden rychlý pohled směrem k Hailey. Ne že by mu na tom snad záleželo – vždyť jeho největší starostí tady je přežít večer bez toho, aby někomu řekl něco nevhodného. Tedy, spíše nevhodnějšího než obvykle. * Vítej v Síni Dohod. Místo, kde se scházejí všechny rodinné sváry a přetvářka pod jednou střechou. *Pronesl s tichým, ironickým úsměvem směrem k Hailey. *Drž hlavu vysoko, jako bys tady byla odjakživa. Hraj to stejně, jako bys měla v New Yorku vlastní institut.* Jeho pohled sklouzl přes místnost, kde se tyčí rodinné insignie a znaky všech významných rodů. Všude jsou prapory, stříbrné a černé drapérie – všechno jak ze scénáře nějakého příliš dramatického středověkého filmu. Představitelé jednotlivých rodů stojí seskupeni v malých hloučcích, někteří ho letmo pozdravují pokývnutím hlavy, jiní si ho měří pohledem, jako by čekali, co zrovna tenhle newyorský lovec přijde rozbít. * /Pokud mě můj instinkt neklame, tak tady se dá říznout atmosférou tak hustou, že by se dala mazat na chleba. No, není to můj typ večírku, ale aspoň tu nemusím mít na sobě kravatu./
*Joshua Fairlaw vstupuje do Síně Dohod s ledovým klidem, který jako by do prostoru přinášel vlastní tíhu. Jeho krok je tichý, plynulý a vyzařuje z něj jistota muže, který ví, že všechno jde přesně tak, jak má. Černá róba, kterou si pro tento večer zvolil, není jen oblečením – je to symbol jeho neochvějného přesvědčení, jeho ctižádosti a nemilosrdné touhy po změně. Pro změnu, která přichází, byl ochoten udělat cokoliv – úplatky, sliby, nevyřčené závazky. Všechno už je připraveno. Joshua ví, že svět Spolku, jak ho nyní známe, se brzy změní.* /Dnes se konečně začne měnit běh našeho světa. Bez slabosti, bez pochybností. Konečně nastane řád, který zaručí, že nefilim zůstanou tím, čím mají být – strážci. Nikoli sluhy podsvěťanů a démonických zplozenců./ *Jeho pohled, chladný a vypočítavý, sklouzne po místnosti, hodnotí a posuzuje každou přítomnou tvář. Vidí zde známé rodiny – Tsai, Rougerenard, Fairlaw. A také Hawkstone. Jeho oči spočinou na Calebovi Hawkstoneovi, který stojí opodál vedle zrzavé ženy. Caleb, kterého Joshua znal ještě jako chlapce, nyní vyrostl v muže s pronikavým pohledem a jistým postojem, který by se dal téměř nazvat odvážným.* /Mladý Hawkstone. Zdá se, že se mu dostalo dostatečného výcviku. Přesto. Jeho ideály jsou naivní. Brzy pochopí - ostatně jako všichni - že naše světlo musí být bez slitování. Podsvěťané jsou odpadem. Nejsou hodni naší ochrany, a to, že jim kdosi poskytl základní práva, byl jen dočasný ústupek./ *Jak prochází místností, jeho zrak padne na Yasmine Elderhood, současného Konzula Spolku. Předstoupí před ni s úklonou, která je sice formální, ale postrádá opravdovou pokoru. Joshua dobře ví, že Yasmine o výsledcích volby ví – ale netuší, že on o nich ví též. Jeho pohled se střetne s jejím a on na chvíli zauvažuje, zda ona pochopí, kam až je ochoten zajít.* /Dlouhá léta trpím nečinnost Spolku. Pozoruji, jak se jeho struktury stávají bezzubé, zkažené slabostí a kompromisy./ Ctihodnosti. *Pronesl tiše, s úsměvem, který působil tak hladce, jako by vyšel z úst politika.* Věřím, že nás čeká večer plný překvapení.* Dodá směrem k Yasmine, a na rtech se mu objeví úsměv, který by mohl být považován za zdvořilý. V jeho očích je však patrná jediná věc – očekávání.*
*Michael se objevuje u vchodu do Síně Dohod v těžké černé róbě, jejíž tmavá látka jako by pohlcovala světlo v okolí. Přesně střižený límec a detaily na okrajích jeho róby naznačují, že jde o oděv šitý na míru pro muže, který si je vědom své pozice a autority. Michael se rozhlíží po místnosti s ostře zkoumavým pohledem, jeho přítomnost vyzařuje neochvějnou sílu a respekt. Oči mu však zůstanou chladné a zamyšlené, bez jediného záchvěvu vřelosti. Jakoby se mezi hosty pohyboval víc jako pozorovatel než někdo, kdo je přišel slavit. V rukou přidržuje okraj své róby, pohybuje se s přesností a lehkostí člověka, který zcela ovládá svůj prostor. Jak prochází místností, zahlédne Joshuu Fairlaw, který už se zabývá konverzací s Yasmine Elderhood. Michael se na moment zastaví, přikývne Joshuovi na pozdrav, ale jeho výraz zůstává nečtený. Jen ve stínu jeho očí je patrné, že se mu nelíbí, jak se celá tahle záležitost kolem volby začíná vyvíjet. Sám tuší, kam volby směřují, a Joshua Fairlaw v roli Inkvizitora pro něj zůstává stejně nepříjemnou, jako nevyhnutelnou skutečností. Navenek však nedává najevo ani náznak svého vnitřního nesouhlasu. Minimálně od něj zjistil, že pozici Konzula získal - netěší se však na jejich spolupráci. Místo toho pokračuje v chůzi, klidný a rezervovaný, a jeho pohled začne bloudit davem, dokud nezahlédne jednoho ze svých synů. Zastaví se poblíž Caleba, který stojí po boku rudovlasé ženy – civilky, kterou Michael okamžitě rozpoznává díky absenci run, ale i tím, že byla neplaceným nájemníkem v jeho rezidenci celé měsíce, zatímco se o ní mělo decentně mlčet. Jeho tvář se zkrabatí nespokojeností a zamračeným pohledem hodnotí Hailey od hlavy až k patě. Přechod mezi očekáváním, že dnes uvidí své syny, a skutečností, že jeden z nich přivedl na takovou událost civilku, ho přiměje zhluboka nadechnout, aby svou nelibost potlačil.* Synu. *Osloví svého mladšího syna chladně a s mírným náznakem zklamání v hlase. *Řekni mi, byl to opravdu moudrý nápad přivést na tento den - civila.* Jeho pohled, zúžený a pronikavý, spočine na Hailey, jako by hodnotil její přítomnost zde se stejnou přísností, s jakou by posuzoval nevítaného hosta. Na tváři mu zůstává strohý, nevrlý výraz, který jasně naznačuje jeho nesouhlas. Po krátkém, ale zřetelném pohledu, který směřuje k Hailey, se Michaelova pozornost vrací zpět k Calebovi. V očích má chladnou autoritu otce, který zvykl být v rodině dominantní figurou a který stále očekává, že jeho synové budou dodržovat jistá pravidla. *Sebastian?* Zeptá se, zatímco pátrá po svém starším synovi pohledem v davu. *Není to snad den, kdy by se měl ukrývat.* V jeho hlase zazní lehký náznak podráždění, jakoby očekával, že na tak důležité události jako je tato budou oba jeho synové neustále na očích a po jeho boku. Jeho pohled zůstává upřený na Caleba, čekaje na odpověď, a zároveň hledá známé rysy Sebastianovy tváře mezi shromážděnými hosty.*
*Kráča pomalím krokom po chodbe vedúcej do Siene dahôd a s nepatrným úsmevom si pripomína deň keď tadialto išla prví krát. Bolo to v deň jej petnástich narodenín keď ju stríko priveidol do Alcante.* /Nič sa tu odvtedy nezmenilo. No... okrem mňa./ *Hovorí si zaťial čo sa blíži k dverám siene. Má na sebe červené spoločenské šaty a topánky bez opetkov. Vlasi má dnes uhlovo čierne. Keď príde pred dvere bze toho abi čokolvekpovedala nechá stráže abi ju prehladali a potom svtúpi do siene. Zastaví pol kroku za prahom a z hlboka sa nadýchne vo sviežom vzduchu ucíti príjemnú vôňu kadidla. Následne sa rozhliadne po sieni. Pritom ju naplní pocit zbožnej úcty ostatne ako vždy keď vstúpi do tejto miestnosti. Honosná výzdoba siene a príležitosť ktorej sa účasní tento pocit len umocnia. Očami rýchlo preletí dav a zaregistruje niekolko známich tvárí ale zatial si nevšimne nikoho s kým bi práve v tejto chvíli chcela hovoriť.*
*Možná by měla mít obavy, možná by se neměla cítit tak v klidu. Ale cítila se naprosto normálně, jako kdyby nešlo o nic jiného než další normální den. Možná za to mohla její povaha pro smyslem pro zodpovědnost a řád. Neměla totiž ráda nepořádek natož zbrklé rozhodnutí. Navíc nebylo cesty zpět ona se pro svou cestu rozhodnula tak byla dnes tady. Lhala by kdyby si nepřipadala jako pěst na oko po boku Caleba, ale jinak to nešlo sama by se do Idrisu nedostala a ostatní neznala natolik aby je o to mohla požádat. Dnešní oděv nechala na doporučení Caleba, jelikož nechtěla působit jako pěst na oko. A tak doufala, že aspoň díky stejnou kroji se jí podaří nepoustat přílišnou pozornost. Pohledem se utrhne k němu. Pokývne hlavou*Já vím. Nebo aspoň mi to přijde jasné, pokud ti nechci působit jako turista.*poví tiše a příliš se nerozhlíží naopak se snaží dívat skrz dav lovců než se příliš soustředit na všechno kolem. I když sál je velice impozantní a její historické srdíčko plesá radostí nad touto pastvou pro oči. Bylo na ní vidět, že dnes není nijak extra výřečná jako obvykle, ale dle ní to je nejlepší volba. Moc nemluvit a nepoustat nežádoucí pozornost. Tohle byl cíl jejího večera. Aspoň byl do doby, dokud jejímu zraku neunikne kdo se k nim blíží. Hawkstone. Doufala, že ho nejbližší době neuvidí, ale omyl. Jako kdyby pár měsíců v Idrisu nestačilo, aby pochopila jedno - není tu vítána. Jak v Idrisu tak v jejich domě. Ale rozhodně Hailey patřila k těm nejtvrdohlavějším lidem pod sluncem a proto nenechala svého syna odvést na neznáme místo bez toho aniž by si zvykl. Taková byla a je. Neopouští členy své rodiny. Při jeho slovech jí beze studu cukne koutek úst do pobavení. Zvedne hrdě hradu a podívá se vzpříma mu do očí. Nic nepoví, ví že by to nebylo moudré, ale rozhodně nehodlá skrývat pobavení nad jeho slovy. Jak moc se snaží najít pochybení rozhodnutí a činech jeho syna. Pokud někdo měl nezdravě moc rozumu v rámci zdravého uvažování řekla by že je to Caleb.*
*Caleb se podívá na Hailey, která se snaží působit nenápadně, a nemůže si pomoci – koutky úst se mu zvednou do drobného úsměvu. Když se objeví jeho otec Michael a pustí se do svých výčitek ohledně přítomnosti „civila“, Caleb cítí, že tahle příležitost vyžaduje klasické podání jeho specifického humoru. Zvedne bradu a otočí se k Michaelovi s uvolněným výrazem, který je naprosto odlišný od otcova zamračeného pohledu.* Překvapení. * Pronesl Caleb s ironickým podtónem a pokrčí rameny, jakoby ho celá tahle situace bavila víc, než by si Michael mohl přát. *Řekl jsem si, že když už tu máme takovou velkou "rodinnou" událost, tak by bylo fajn, kdyby se Hailey podívala na to, jak se slaví. /Nebo spíše, do čeho se chce vrhnout. Po hlavě./ Myslel jsem, že bys ocenil tu exkluzivitu. *Caleb si založí ruce na hrudi a nakloní hlavu, dívaje se na otce se směsicí lehkého úsměvu a výzvy, což byl výraz, který ho už několikrát dostal do potíží, ale on ho nikdy nepřestal používat. Poté stočí pohled na Hailey, která s hrdě vztyčenou hlavou vypadá, jako by se na Michaela chtěla dívat zpříma, a Caleb si v duchu pomyslí, že tohle by mohla být zábava. Koneckonců, když člověk tahá do Idrisu „civilku“, aspoň by z toho mohl vytěžit trochu zábavy. Otočí se zpět k Michaelovi s tím stejným uvolněným úsměvem.* Byl bys raději, kdyby to byl upír? *Jeho výraz zvážní nad vzpomínkou nad Adeline, nicméně prozrazuje, že by si nedovolil udělat takový krok, kdyby nebyl předem promyšlený. Spolek by se měl připravit na přítomnost Hailey, která se chystá projít přeměnou.* Sebastian. Nejspíš se někde přežírá u cateringu a předstírá, že tady není.* Naznačuje, že celá tahle konverzace pro něj představuje jen další kousek ironií nabitého světa Idrisu.*
*Gabriell takýto deň nemohol prirodzene vynechať. Posledné dni trávil v rodinnom sídle, kde sa rodina pripravovala na príchod spoločne. Trúfal si tvrdiť, že posledné generácie boli pevne zomknuté nie len krvou. Ako zvyčajne bol jeho krok tichý, jemný akoby sa strácal v jemných červených látkach, ktoré mu objímali telo. Tušil, že na nich padne nejedno oko, avšak to už bolo dané osudom. Rodové insígnie mu zdobili hruď ale aj rukávy, avšak on nebol ten kto bol v rodine podstatný. Jeho najmladšie sestry, dvojičky dosiahli veku kedy na ne prizrel nejeden mladý lovec. Boli krásne po matke, avšak mali na tvári sebaistotu svojho otca. Sám Gabriell však ešte nevedel, že Chan Wei už má chlapca, ktorý jej ukradol srdce ešte na akadémií. Aj napriek veľkému menu však každý člen rodiny pri príchode do Siene Dohôd mlčal. Gabriell tak prižmúrenými očami pozoroval okolitých návštevníkov. Skutočne nechýbal nik kto v ich svete čokoľvek znamenal. Keby bol mladší určite by sa neotáľal pristúpiť k rôznym hlavám rodu, otvoriť debatu či diskusiu pripliesť sa k náhodným konverzáciám. Avšak dnes? Jeho výrečnosť ubúdala z vekom, a značne ubudla aj s odchodom jeho parabatai z New Yorkského Inštitútu. Okrem učenia a tréningov sa tak prichytil, že rozprával do vetra, aby si pripomenul, ako znie jeho hlas. Neďaleko v dave si povšimol Kylu Grayraven, len kývnutím hlavy naznačí pozdrav a naďalej pristal pri svojich sestrách. Nemohol si však odoprieť myšlienku od šálky čaju.*
*Otočí se směrem k Joshuovi Fairlawovi s jemným úsměvem na tváři, který však nedokáže zcela zakrýt drobné napětí, jež se zaleskne v jejích očích. Její úsměv je vlídný a vřelý, jak je pro ni typické, ale nepatrný záblesk ostražitosti a vnímavosti prozrazuje, že ví, s kým má tu čest. Už dlouho zná Fairlawovu ambici, jeho touhu po kontrole a síle – v určitém ohledu jej chápe, ale zároveň si uvědomuje, že jeho představa řádu může mít nebezpečné následky. Po celá léta byla ona tím klidným hlasem rozvahy a rozumu. A teď stojí tváří v tvář muži, který, jak tuší, má plány, jež mohou tuto rovnováhu narušit. * Pane Fairlaw. *Přivítá ho s lehkým úklonem hlavy, jejíž pohyb je elegantní a přesný, jako kdyby byla sama symbolem harmonie a disciplíny, kterou Spolek představuje. *Jsem ráda, že jste dnes večer zde. V takových chvílích je důležité, aby se představitelé našich rodů sešli pod jednou střechou.*Její hlas je klidný, avšak pevný, a její slova nesou lehkou váhu, která má připomenout hodnoty, na kterých je Spolek postaven – hodnoty, které ví, že Joshua vnímá jinak než ona. Yasmine si dovolí na okamžik prohlédnout jeho výraz. Joshua Fairlaw je muž, který umí skrývat své skutečné úmysly za dokonalým úsměvem a uhlazenými gesty, a ona si je toho velmi dobře vědoma. Přesto ji nepřekvapuje, že na jeho tváři zahlédne náznak uspokojení, který jasně naznačuje, že se Joshua cítí jistě, téměř až vítězně. V jeho očích čte nevyřčená slova o tom, co považuje za nezbytné změny. Změny, které si, jak ona tuší, mohou vyžádat vysokou cenu.* Ano, překvapení jsou dnes jistě na místě. *Odpoví s lehkým nádechem ironie, sotva znatelným pro toho, kdo Yasmine dobře nezná. Její oči se přitom zaměří na Fairlawův výraz, který zůstává nemilosrdně klidný a kontrolovaný, jakoby v sobě již nesl rozhodnutí o osudu všech, kteří ho dnes sledují. Ta bezchybná maska sebejistoty a kontroly působí jako ocelová zbroj.*Nicméně. *Pokračuje Yasmine jemným, ale pevným tónem. *Doufám, že dnes večer všichni společně nalezneme směr, který povede k posílení Spolku. Směr, který nás nebude nutit vzdát se soucitu a úcty k našim závazkům.*Tato slova vyřkne s klidnou rozhodností, dávajíc jasně najevo, že ví, jaké myšlenky a hodnoty stojí za jejím přístupem. Ví, že Joshua by mohl nesouhlasit, že by mohl věřit v sílu spíše než v porozumění, ale ona není ochotná poddat se cestě, která by popřela základní hodnoty jejich světa. Na okamžik přeruší pohled a rozhlédne se po Síni Dohod, jako by hledala ostatní přítomné, spojence, kteří vnímají svět stejně jako ona. Přestože její slova zůstávají neutrální, v její tváři je patrný jemný výraz obavy – nebo možná pouhého připomenutí toho, že moc bez rozumu může vést ke zkáze. Ví, že Joshua má své vlastní představy o řádu a disciplíně, ale ona je tady proto, aby zajistila, že Spolek neztratí svou lidskou stránku.*
*Aj keď nerád sa účastnil tohto dňa, ale predsa len to bola jeho povinnosť, ako člena rady. Nemal práve najlepšiu náladu a nechcelo sa mu hrať s bratom na frašku, pričom samozrejme zaujal svoje miesto po boku svojej rodiny. Pričom pohľadom zdrbával svojho mladšieho brata, pretože sa nevedel spratať do kože. Na sebe mal červený smoking, cez ktorý mal prehodený plášť rady. Oblečenie mu zdobili strieborné insignie a rodový znak. Mal zdvihnutú hlavu, keďže pozoroval, čo sa okolo neho dialo a moc sa mu nechcelo zapájať do diania, keďže to chcel mať čím skôr z krku.* Uži si to v New Yorku. Aspoň konečne môžem ukázať, čo vo mne je. *Počuje slová brata, ktorý rozhodne nemal problém si do neho zabŕdnuť počas toho, ako sa účastnili tejto slávnosti. Ušrnie sa na neho, pričom mu povýšene odpovie tým istým tónom, ktorým si začal aj on.* Tak to toho máš veľa pred sebou. Ale stále nemáš šancu ma dohnať. *Na to ho začne ignorovať, pretože vedel, že dnes nemá náladu na popichovanie sa s bratom.* /Ako keby som išiel do New Yorku dobrovolne./ *Pomyslí si, pričom mu samozrejme padne pohľad na člena rodiny Tsai, ktorý sa tam objavil, ale zatiaľ ho nechával na pokoji. Nemal aj tak v pláne sa s niekým dnes kamarádičkovať.*
*Podarí sa jej nájsť si pohárik nealkoholického nápoja, dnes večer chce mať čistú hlavu, a zamieša sa do davu. Všimne si Caleba a Hailey ale nechá ich na pokoje kedže sa zdá že majú vážnejší rozhovor s Calebovím otcom chvílku ďalej prechádza sieňou keď uvidí vstúpiť Gabriela. Sama pre seba sa pousmeje a vydá sa k svojmu oblúbenému kolegovi. *Ahoj, vizeráš dobre. *Zloží mu kompliment a pohadom preletí mladé ženy pri ktorých stojí.* Dobrí večer. *Pozdravý zdvorilo s miernim prikívnutím. Hneď na to uprie spítaví pohlad na Gabriela ako bi sa pítala či ich predstaví.*
*Gabriellov pohľad len letmo prechádzal po stoloch s občerstvením keď mu do uší preletí pomerne známy hlas. Severský prízvuk, ktorý si Kyla aj napriek času v americkej metropole naďalej udržiavala. Úctivo mu padne hlava na pozdrav zatiaľ čo jeho chrbát nepozná ani náznak hrbenia. Bol to jeden zo zlozvykov, ktorý z neho ešte v mladých rokoch vycepovali. Aj napriek faktu, že Kylu považoval za pomerne schopnú jeho pohľad prebehol po okolí Sály s miernou neistotou. V tomto momente bola jednou z jeho zverencov aj keď by boli vekovo pomerne blízko.* Zdravím Kyla. *Na tvári sa mu vynorí jemný úsmev a rukou jej pokynie k jedlu, o niečo ďalej od jeho sestier. On sám už netúžil budovať politickú kariéru, bol to už mŕtvy sen, ktorý mu z pod rúk uniklo pred rokmi, avšak nechcel týmto spojením pošpiniť svoje sestry. Boli mladé, nádejné a plné života nehovoriac o tom, že v Sále bola už tak ponurá atmosféra. Výber nových vodcov tvoril vrásky na každého čele. Mohlo sa to tak zdať kruté, ale vždy bola jeho rodina a ich meno na prvom mieste.* Neočakával som, že sa tu objavia aj New Yorčania. *Pousmeje sa zatiaľ čo si prepojí dlane a kráča k stolíku s čajmi. Jeho tvár postrádala široké okuliare s hrubými sklami a tak dostal nejden zmätený pohľad od okoloidúcich. Povšimol si aj mladého muža, ktorý už chodil po chodbách v New Yorku. Kvôli jeho absencií sa však ešte nemali šancu plnohodnotne spoznať. Nechal to však na neskoršie jednanie.* Nie, že by som mal nízke mienky o ich zodpovednosti.. *Pokúsi sa o vtip avšak bolo verejne známe, že na jeho humore sa pomaly podpisuje jeho vek.* Ako sa cítite? *Opýta sa opatrne zatiaľ čo ruku natiahne k šálke s čajom.*
*Michael se zamračeně podívá na svého syna, jeho černá róba zdůrazňuje vážnost celého večera, a ještě více kontrastuje s Calebovým ležérním postojem. Calebův ironický podtón a zjevný nedostatek respektu k formálnímu významu večera v něm vyvolává nesouhlas, který není ani trochu zakrytý. Stojí tam se založenými pažemi a jeho pohled sklouzne od Caleba k Hailey, která se snaží vypadat nenápadně, ale Michael ví, že si je její přítomnosti všimne každý, kdo v Síni Dohod má co říct.* Humor si nech na jiné dny, synu.* Pronese chladně, tónem, který jasně dává najevo, že Calebova lehkovážnost v této chvíli není vítána.* Tahle událost má význam nejen pro Spolek, ale i pro náš rod. Hawkstone tu nejsou diváci, ale součást dějin. Dnes se rozhoduje o budoucnosti, a já nemám v úmyslu dovolit, aby ses tomu vysmíval.*Jeho pohled se opět upře na Hailey, tentokrát kriticky hodnotící, jako by se díval na něco, co zcela nezapadá do jeho světa. Povzdechne si, lehce zakroutí hlavou, jakoby tím gestem chtěl vyjádřit svou skepsi nad celou situací.* A co se týče tvé - společnosti. *Pronesl s ledovým odstupem, záměrně nepoužívaje Haileyino jméno, aby ukázal svůj distanc. *Není důvod ji členit mezi nás na takové události, když ještě ani neprošla proměnou. Což, upřímně řečeno, pochybuji, že vůbec zvládne.* Tahle slova pronese bez sebemenšího náznaku empatie či pochopení, jen s tvrdou, chladnou praktičností, která pro něj byla charakteristická. Michaelovi oči se vrátí zpět ke Calebovi, tentokrát se v jeho pohledu objeví něco jako tiché varování, jakoby ho chtěl upozornit na to, že ne všechno se dá odbýt sarkasmem a sebevědomým úsměvem.*
/No tak predstavovanie asi nič./ *Povie si sklamane keď jej Gabriel pokinie k občerstveniu a nasleduje ho. Jeho nie velmi dobrí vtip prejde miernim zdvihnutím kútikov. Potom ale pokrčí plecami. V našom svete existujú dve bojeská. Na jednom sa bojuje čepelami..*úsporním ale velavravním gestom ukáže na selú sieň...* na druhom slovami. Je dobré mať prehlad o tom čo sa deje na oboch. *Vysvetlí a pohladom zaletí k politickej smotánke.* Len tak mimochodom kto sú tie slečni čo ti robili spoločnoť? *Prejde pohladom od politikov a pozrie na Gabrielove sestri.* Hádala by som príbuzné. že? *Poznamená, viberie si zo stola bilinkoví čaj a napije sa. Až potom odpovie na jeho otázku.* Vlastnne je mi dobre. Ak mám pravdu povedať sa tu cítim viac doma než na iných miestach.* Žila som tu od trinástich až kím ma neposlali d oNew Yorku.
*Pokud jí něco dělalo vždy podvědomě vrásky byl to rozhodně jeho otec. Fakt, že její syn bude vyrůstat blízkosti někoho, kdo má v hlavě jen řád a ani špetku empatie. Narozdíl od jeho matky, která se ke svému vnukovi chovala rozhodně vřeleji než by čekala. Ale to neměnilo nic na věci, že i když je matkou jejich vnuka to ONA není vítana. Není ani vítán fakt, že se tu dnes nachomýtá v jeho společnosti. Jeho syna. Měla chuť si promnout kořen nosu, ale neudělá to a ani si nepovzdechne. Bylo by to příliš neformální, příliš troufalé takto na veřejnosti. Namísto toho zachová chladnou hlavu. Nedovolí si ani na minutu změnit postoj těla do lehké nejistoty, nedovolí si ani zrakem mu uhnout. Naopak se zdá, že se ho snaží odhadnout a to taky dělá. Čekala slovní útok, ale opět mířen na Caleba. Jako kdyby tam nestála, bavit se o ní před ní jako kdyby bylo normální. Nebo jako kdyby mu nestála za slova, někdo kdo je mu méněcenný. A možná proto se jí na rtech objeví nenucená lehký a zdvořilí úsměv.*Nemusíte se obávat, že bych narušila Váš velkolepí večer. Pokud by ho něco mohlo zkazit, tak fakt, že mě tu neustále budete označovat za civila. Jen klidně to řekněte hlasitěji ať se ještě víc očí otočí.* pronese pevním hlasem a pak svůj hlas o oktávu sníží, tak aby to slyšel jen oni dva.*Mimochodem, když mátě chuť mluvit o mně tak se mnou. Ne s vašim synem, pokud máte chuť mě urážet tak mě. Ale asi přestávám chápat jedno jsem civil, co vám znepříjemňuje večer a mohl narušit plány nebo civil, co nestojí ani za řeč natož s ním mluvit. Dost si protiřečíte pane Hawkstone.* pronese tonem, který ho varuje. Že ona nebo Caleb jeho cílem rozhodně dnes nebudou. Pohledem se podívá ke Calebovi a zdvořile se dotkne jeho předloktí se slovy.*Nechtěl jsi mi ještě něco ukázat?* nadhodí s nadějí, že její narážku pochopí a věnuje ještě krátkou pozornost jeho otci.* O tom jestli přežiju nerozhodujete vy. Přeji Vám dnes hodně štěstí a co se stane stane se pane Hawkstone.* pokud něco Hailey rozhodně nebyla, tak někdo, kdo ze sebe nechá dělat něčí slabost nebo cíl. Možná jí to Caleb bude mít za zlé, že si dovolila promluvit. Ale nesnesla fakt, že jí urážek zaobaleně a i Caleba.*
To je určite pravda. *Prikývne a hľadí na sálu, tiché šumy, rodinné rozboje, vypnuté hrude.. všetci cítili podstatnosť dnešku. Naladenie spoločnosti bolo vypäté, nehľadiac na rasu či kraj, nefilim sa tomuto fenoménu taktiež nevyhli. Obával sa tak, že skutočný boj ešte len vypukne. Jeho tvár tak na moment zdala byť ako z kameňa, ponorená do myšlienok zatiaľ čo si predstavoval možné situácie čo ich čakajú. Z diaľky sa mohol ponášať priam na nehybnú sochu uprostred galérie, aj keď vzhľadom mal od renesančných diel ďaleko.* Áno, mladšie sestry. Ešte bez manželov takže som ich chcel aspoň na chvíľu ochrániť pred náletmi mladých mužov. *Nejeden rod posielal návrhy k dohodám o sňatku, ich meno malo váhu či už išlo o syna či dcéru. Ich šťastie bolo, že sa nezdalo, že otec sa potreboval prikloniť k dohodám a zatiaľ im nechával voľnú ruku. Lyžicu stočí v šálke a s tichým cinknutím si odpije.* Idris má svoje čaro a vo svojej podstate je to domovina nás všetkých. V tejto dobe jedna z mála vecí čo nás skutočné spája. *Usmeje sa smerom ku Kyle, istým spôsobom ju chcel upokojiť avšak zdalo sa, že žena bola rozvážna, priam chladná.* Máte tu ešte nejaké známosti? *Opýta sa nezáväzne skôr zo zvedavosti, chcel vedieť s kým si miešanka dala dole štíty, ak vôbec pred niekým.* Priatelia z mladých čias?
*Caleb cítí, jak mu tělem projede náhlá vlna šoku, když slyší Haileyina slova. To, že se rozhodla promluvit tak otevřeně a odvážně k jeho otci, mu zanechává pocit jemného sevření v hrudi, jakoby jeho sebejistota najednou zakolísala. Sice si vždycky vážil její síly a odvahy, ale tahle situace byla něco úplně jiného. Toto nebylo obyčejné setkání, nebyla to žádná bezvýznamná debata. Tady stál jeho otec, Michael Hawkstone, muž s nespornou autoritou a vlivem, obzvláště v politických záležitostech Spolku. Beze slova natáhne ruku a jemně uchopí Hailey za zápěstí, palcem jí mírně stiskne. Jeho pohled se na chvíli střetne s jejím, a přestože jeho výraz zůstává vnějškově klidný, oči jí jasně signalizují – "Ticho. Teď ne." Otočí se k otci, snaží se potlačit jakýkoliv náznak nervozity a přistoupí k věci s pečlivě voleným klidem, tentokrát bez obvyklého humoru. Protože pod povrchem té ledabylé, flegmatické vrstvy, se nachází i jeho inteligentní a diplomatická schránka, nakolik si ji schovává pro chvíle, jako je právě tato. Calebův pohled se přesune zpět k Hailey na krátký okamžik, ale pak se opět zaměří na svého otce, jeho oči jsou chladné a vypočítavé. Caleb ví, že politická hra jeho otce je komplikovaná, ale pokud tu má stát a hájit svá rozhodnutí, udělá to s rozvahou a jistotou.* Každý nový nefilim je pro nás přínosem, zvláště v této době, kdy se náš svět mění. Možná bychom se všichni měli zamyslet nad tím, co to znamená mít někoho, kdo je ochoten obětovat vše, aby se stal jedním z nás.* Calebův hlas je pevný, ale ani na okamžik neztrácí svou diplomatickou zdrženlivost. Ví, že teď není čas na projevy odvahy nebo vzdoru. Ví, že jakékoli jeho slovo může Hailey stát její budoucnost jako nefilim, pokud se nevyjádří opatrně.* Koneckonců. *Dodá Caleb, jeho tón je nyní měkčí, ale stále vážný.* Možná by ses měl zamyslet nad tím, kdyby to nebyla ochotna podstoupit. A projevit přinejmenším uznání, když ne vděk, že riskuje svůj krk za vyžehlení mých přešlapů a pověst tvého odkazu. *Jeho slova zůstávají viset ve vzduchu jako jemná, ale zároveň neodbytná výzva. Caleb ví, že nebude snadné změnit otcův názor, ale udělal vše, co bylo v jeho silách, aby ho přiměl vidět Haileyinu přítomnost jako akt statečnosti a nikoliv hanby.*
Nezáleží na tom kde sme sa narodili tu sme vždy doma. Jediné miesto kde sa nemusíme pred nikím skrívať. *Prisvečí na jeho slová o domovine a napije sa čaju.* Mám tu stríka ale na oslave nieje. Tieto naškrobené párty ako tomu hovorí niesú nič pre neho. Inak tu mám niekolko známich kolegov zo služby ale to sú len kolegovia. *Odpovie a hneď na to musí potlačiť zachichotanie keď sa znova pozrie ku Gabrielovím sestrám. Práve sa k nim pripojila dvojica mladíkov- Zdá sa že vo svojej úlohe garde trochu zlihávaš. *Podpichne ho.*
*Aj napriek svojim vlastným slovám sám nemal príliš silný vzťah k Idrisu. Prirodzene išlo o krajinu na ktorej mu záležalo avšak pri výbere medzi Inštitútom v ktorom vyrastal a Idrisom jeho voľba by bola nadmieru jasná. Peking bol pre neho záchranné hniezdo, priestor kde vždy počul na chodbách ľahký smiech svojej rodiny a sestier. Teraz keď bola jeho staršia sestra Li Fang matkou po novom sa objavovali aj zvonivé hlásky detí, novej generácie rodiny Tsai. V tomto smere mal isté svetlé nádeje do budúcna, dúfal, že budú schopní im zaistiť život, ktorý si zaslúžia. Pri pohľade na sálu však v tomto tvrdení strácal sebavedomie.* Neviem či by som dnešok nazval práve.. party. *Narovná sa a dopije šálku čaju. Nebol najlepší avšak gurmánstvo ani neočakával.* Už sú sebestačné, predpokladám, že si tú chvíľu svoje sukne obránia aj samé. *Pousmeje sa a prezrie si dvojicu chlapcov.* Ešte sami nevedia k čomu skutočne pristúpili. *Vydrie sa mu z hrudi chrapľaví smiech, pokiaľ niekto v ich pokolení bol ten typ čo by sa bezmyšlienkovo natiahol rukou k úderu boli by to práve ony dve. Len potichu tak pozoroval ako chlapci so stiahnutými chvostami odstúpili a šli radšej k jedlu.* Moja prítomnosť bol asi len prejavom nadbytočnej opatery. *Prizná a pozrie sa smerom k rodine Hawkstone, ktorá sa zdala, že prišla do úzkych.*
*Lotty bola presvedčená, že sa bude musieť zúčastniť tejto ceremonie. Ale tak predsa len sa zúčastní, predsa len to bola jej povinnosť aby sa toho zúčastnila. Mala na sebe čierne šaty, pričom sa snažila pôsobiť, že tam patrí. To že ešte nemala tak vysoké sebavedomie moc nepomáhalo. Akadémia ju vyškoli, že lovci sú nafúkaný a lepšie je pritakať ako sa púšťať do vojny, ktorú by človek prehral. Vojde do Haly trochu neskôr, pričom dala aspoň Sebastianovi vedieť, že sa trochu bude potĺkať, ale nebude robiť blbosti alebo provokovať. To rozhodne nemala v pláne. Trochu sa potĺka pri občerstvení, pričom sa nejako dostane do blízkosti. Caleba s jeho otcom a Hailey, čo fakt dobrá kombinácia nebola. Trochu si vypočuje ich rozhovor, čo smeroval veľmi zlým smerom.* /To neznie moc dobre./ *Pomyslí si a trochu uvažuje, či tam ísť a pomôcť alebo počkať na Sebastiana. Nakoniec sa rozíde ich smerom.* Dobrý večer. *Povie všetkým trom, pričom sa rozhodne, trochu tváriť nezaujato, pretože vie, že by moc zasahovať nemala.* Ďakujem, že sa môžem účastniť tejto udalosti. *Povie smerom ku Michaelovi, pričom sa obráti smerom k Hailey a chytí ju za ruku.* Nechceš si ísť so mnou prezrieť sál? *Opýta sa jej a naznačuje jej, že je lepšie vypadnúť nech to viac nezhorší.*
*Vstoupí do síně dohod a ihned ji zasáhne tíživá atmosféra týhle prestižní události. Brzy si uvědomí, že nemá čas ztrácet se v obdivování dekorací, který ani po kotníky nesahají těm magickým ve Faerii…. Zhluboka se nadechne a drží si pohled upřený přímo před sebe, aniž by přitahovala pozornost…. ví, že by měla zůstat co nejvíc neviditelná. Vlasy má v jednoduchým upnutým culíku. Její černá uniforma lovce stínů bez symbolů či znaků rodu se odlišuje od ostatních, který nesou znak svého rodu s hrdostí a elegancí. Cítí jak se její hruď svírá strachem, ikdyž má svůj výraz pod kontrolou. Hlavou jí probleskují různý myšlenky o tom, koho zde možná potká … spojence i protivníky. Postaví se poblíž jedný z bočních stěn, kde stojí v ústraní, ale stále má dobrý přehled o celý síni. Vidí jak se hosti jemně klaní a potřásají si rukama a konverzují v tlumených hlasech. Nechce na sebe přitáhnout pozornost…. Je tu jen jako formální reprezentant, voják, aby vyjádřila diplomatickou přítomnost a tím splnila povinnost vůči Spolku. Ikdyž stojí v pozadí, její smysly jsou napnutý k prasknutí. Každý pohled, každý pohyb, každý závan vůně kadidla v ní probouzí pocity nejistoty.. A zároveň ví, že zde nesmí udělat chybu. Zůstává teda stát ve stínu, napůl skrytá, s očima upřenýma na přítomné a připravená rychle reagovat, pokud by si její přítomnosti někdo všiml.*
Hej skôr sa to podobá na mínové pole. Prisvedčí a same si je plne vedomá napetia v miestnosti ktoré by sa dalo krájať a čím dalej tím hustlo. Starí odchádzajú... prejde pohladom na konzulku a inkvizitora ...a noví prichádzajú. Len kto tí noví asi tak budú? Spíta sa skôr rečnícku otázku. Jej úvahy nahlas preruší až Gabrielov smiech a rýchlo ju vráti do diania okolo. Keď vidí ako chalani odchádzajú musí sa ich sklamaním tváram sama zasmiať. Jej pozornosť však rýchlo upúta niečo iné. Čo myslíš o čom tam hovoria. Starý Hawkstone sa tvára akoby ho mal trafiť šlak. Ukáže bradov smerom kde stoja Caleb s Hailey a jeho otcom.
*Michael se zamračeně podívá na Caleba, jeho výraz zůstává tvrdý, avšak v očích se na okamžik mihne náznak uznání. Calebova diplomatická odpověď ho zřejmě přiměla alespoň trochu přehodnotit svůj přístup. Přesto jeho pohled sklouzne zpět k Hailey, a ten dřívější náznak měkkosti se ztratí v chladném záblesku nedůvěry. Michael ví, že jakékoliv slabosti nebo nedostatky v rámci nefilim komunity nejsou jen osobní problémy, ale mohou se rychle stát hrozbou pro celý Spolek. A přestože Calebova slova ocenil, Haileyina troufalost mu stále leží v žaludku.*Synu.* Začne pomalu, jeho hlas je hluboký a pevný, jakoby každé slovo mělo svou vlastní váhu.* Tvá slova mají svá opodstatnění.* Na okamžik se odmlčí a pohled jeho ostrých, ocelově modrých očí přechází z Caleba na Hailey. Pokud v jeho výrazu byla chvíli předtím nějaká měkčí emoce, nyní je pryč, nahrazená chladnou profesionalitou a možná i náznakem pohrdání. *Ale. *Jeho hlas je nyní o poznání tvrdší, zaměřený přímo na Hailey. *Každý, kdo se chce stát nefilim, by měl také znát své místo. Zůstat pokorný. Uvědomit si, co to obnáší – přijetí Spolku, plné oddanosti jeho kodexu a pravidel.* Podívá se na ni s pohledem, který by snadno mohl přimět i ty nejodhodlanější k pokusu o ústup.* Naše řady jsou už tak dost narušené pochybnostmi a politickými hrami, nepotřebujeme další potíže.* Přesune se zpět ke Calebovi, lehce přikývne, jakoby chtěl naznačit, že jeho argumenty byly slyšeny a že jsou určité věci, které uznává. Nicméně jeho tvář zůstává napjatá a jeho pohled neústupný. Poté, aniž by se na Hailey ještě jednou podíval, přejde dál, jeho pohled upřený do davu, jakoby hledal někoho jiného, komu by se mohl věnovat. Zejména ve chvíli, kdy je rozhovor narušen mladou nefilim, o které zatím slyšel poskrovnu, a která se zdá být s Hailey známá. Pouze ji přívětivě přikývne na pozdrav a nechá dámy dámami.*
*Nemohla to nechat být, nemohla být zticha šoupat nohama. Ne ona musela zas otevřít tu svoji neukázněnou pusu a říct pravdu, i když to ví všichni přítomní. Sakra. Nemohla své slova vrátit zpět, nemohla se začít ani omlouvat. Jen by to tím mohla zhoršit a dle výrazu Caleba pochopila jak chyba to byla a možná proto poraženecky klopí pohled. Lehce a ošije a lehce couvne o krok zpět. Semkne rty do úzké linky. Pochopila kde je její místo a mělo by být. Vzadu a v tichosti. Nedovolila si ze svých úst vyřknout další slova, ani ve chvíli kdy jeho otec opět promluvil. Kdy vlastně jí s jasným uvědoměním Caleb zachránil tu její civiliskou zadnici před problémy, které mohli nastat, ale ani to neznamená že všechny problémy jsou vyřešeny. Můžou být řešeny později. Její nepokora a drzost. Zatne čelisti a tiše poví.*Máte pravdu Pane Hawkstone.* vic nepoví. Jen Caleb vedle ní mohl slyšet jak skřípe tiše zuby, aby držela jazyk za zuby. Ale neštěstí přijde Lotta, aby jí zachránila z této dusné atmosféry.*Ráda, děkuji. poví a přidá se k ní mezitím se zdvořile s obouma rozloučí a přidá se raději k Charlott. Kdy jsou dost daleko od nich tiše poví. *Můžeme o tomto incidentu s nemluvit nebo dělat, že nebyl? Vím, že to byla chyba.* vydechne tiše. Jenže když šlo o Tobiase nebo Caleba jednoduše nepřemýšlela racionálně a to byl její problém. Který by mohl v budoucnu přerůst v pohromu.*
*Seojun svojho brata ignoroval, keďže sa ho snažil vyprovokovať k bitke, ale on o ňu nemal záujem. Nie na verejnosti. V súkromí si mohli robiť, čo chceli, ale na verejnosti sa mali obaja chovať, tak aby neboli moc zlý. To ale neplatilo u jeho brata Sang-wona, ktorý rozhodne mal v pláne ho vyprovokovať.* Ako keby si bol v niečom lepší. *Ofrkne mu jeho brat, pričom sa na neho Seojun iba pozrel, že ho naozaj zaškrtí, ale oprie sa do nich ich mladší brat.* Prestaňte s tým. Tu nie. *Pričom Seojun mu len kývne, že chápe a nechá to tak. Tým sa ale jeho pohľad uprie na lovca, ktorý určite nechcel byť videný, pretože sa schovával v tieňoch. Čo pre neho pôsobilo oveľa viac nepríjemnejšie ako rozhovor s rodinou. Kývne rukou, pričom sa vyberie smerom k žene, ktorá celkom určitý čas spôsobila rozruch. Počul o nej a aj vedel ako vyzerá, keďže sa o také veci musel zaujímať, keďže mu ich hodili na krk. Povzdychne si a prihovorí sa Grace, keďže moc dobre neurobila, že sa objavila takýmto štýlom.* Schovávať sa je hlúposť, keď všetci vedia ako vyzeráte. *Povie jej, pričom upozorní na to, že to nebol dobrý nápad.* Lepšie by im bolo ukázať, že ste niečo dokázala. *No aj keď možno hej, ale pre neho to nič neznamenalo. Zovrie pery, pričom ich ohrnie, pretože tu skutočne nie je rád.* /Radšej by som lovil démonov, ako sa baviť na takomto mieste./ *Pomyslí si, pričom sa venuje opäť Grace.*
*Caleb se v duchu uvolní, když Hailey pochopí jeho jemný signál a nakonec ustoupí od dalších slovních výměn. Uleví se mu i nad tím, že jeho otec – přestože pevný a neústupný – nemá zcela zavřené oči a uši vůči argumentům, které mu předložil. Přinejmenším byl ochoten Calebova slova zvážit, což nebylo vždy samozřejmostí. Caleb si na okamžik dovolí letmý úsměv, když vidí, jak jeho otec pokračuje dál ve své neústupné cestě za kontrolou, zatímco Charlotte mezitím odvádí Hailey někam stranou. Než se však stačí plně uvolnit, všimne si, že jeho otec stále něco – nebo spíš někoho – vyhlíží. Caleb přejede pohledem po místnosti, zvědavě se rozhlíží, aby zjistil, koho to otec hledá. V ten moment mu zrak sklouzne na postavu, kterou by za normálních okolností snad ani nevnímal, kdyby nebylo její podoby, která mu připadá až příliš známá. Grace. Myslel si, že je mrtvá. Že zmizela navždy, když před rokem beze stopy zmizela a po ní nezůstalo jediné hlášení ani zpráva. Myšlenka, že je Grace naživu, v něm okamžitě vzbudí zmatek a rozhořčení. Bez dalšího zaváhání zamumlá směrem k otci, aniž by čekal na jakoukoli odpověď.* Pokud mě omluvíš.* Otočí se a okamžitě zamíří směrem k Grace, pohyb rychlý, ale kontrolovaný. Jak se přibližuje k postavě, kterou považoval za mrtvou, jeho kroky se zpomalují, jakoby si stále potřeboval ujasnit, jestli to, co vidí, je skutečné nebo jen nějaký podvod. Jakmile k ní dorazí, zastaví se a jeho hlas je pevný, ale skrývá v sobě nevyřčený hněv a zmatek.* Myslel jsem, že jsi mrtvá.* Pronesl bez jakýchkoli okolků, přičemž jeho oči prozrazují směsici otázek, které se mu hromadí v hlavě. Stále udržuje svůj obvyklý klidný tón, ale je zřejmé, že tahle situace ho zasáhla hlouběji, než by chtěl dát najevo.* Co tu děláš? Kde jsi byla celý rok? *Zadívá se na ni, jakoby se snažil vyčíst odpovědi přímo z jejího pohledu. V tom afektu naprosto přehlédne, že byla doposud zapředena do konverzace s novým přírůstkem Institutu, kterého ještě neměl příležitost osobně přivítat.* Omlouvám se za mou nezdvořilost. *Kývne na podzrav Yeomovi, ale v tento překotný moment se nezdá vhodný na formální představení.*
*Lotty sa pousmeje na Hailey, pričom vie že nebolo jednoduché sa postaviť niekomu takému. Sama to zažila a tiež sa moc nezachovala milo pred radou. Zatiaľ čo Hailey mala iba problém s Mikailom, tak Lotty sa pustila do inkvizitora, čo bolo oveľa horšie. Pokrúti hlavou a povie jej.* Spravila som väčšiu blbosť, takže viem aký je to pocit. *Povie jej, ale nehovorí nič, čo by jej pomohlo.* Môžem niečo poradiť? *Navrhne jej.* Lepšie je si to myslieť v hlave, pričom sa chovať priamo naopak. To som sa naučila na akademii, kde som mala problém s inými lovcami. Slová nie vždy všetko vyriešia, keď sú povedané v hneve. *Povie je, pričom aj ona si začala dávať pozor na to, čo hovorila.* Ako keby to neexistovalo. *Povie jej s úsmevom, pričom zmení tému.* Dáš si niečo na pitie? To pomôže, aby si si nevšímala pohľadov, ktoré sa upierajú. *Sama ich nemala rada, pričom pár členov rady sa na ňu pozerali, keďže ju spoznali z jej riešenia, ktoré nebolo moc príjemné. Radšej sa im vyhýbala.*
*Podívá na Seojuna který k ní právě přišel a zdá se být milý... a pokusí se potlačit svojí nepřirozenou nervozitu. Zhodnotí ho rychlým pohledem a uvědomuje si, že má bystrý zrak a očividně mu nic neuniká. Na jeho slova o schovávání odpoví mírně odtažitým, ale přátelským tónem.* Díky za radu. *Řekne s malým úsměvem a krátce kývne, jakoby si chtěla udržet odstup, ale zároveň ocenit jeho upřímnost.* Jen plním své povinnosti… ale máte pravdu, možná bych ...* V tom však její pohled sklouzne ke Calebovi, který se k nim blíží rychlým, avšak kontrolovaným krokem. Ihned si všimne, že nevypadá vůbec spokojeně. Srdce se jí trochu zrychlí, protože si není jistá jak tahle nečekaná konfrontace dopadne. Jeho pohled je pevný, ale v jeho očích zahlédne něco hlubšího ... rozhořčení, možná i zmatek. Když je Caleb u nich, zhluboka se nadechne a rychlým pohledem se podívá na Seojuna čímž Calebovi naznačí, že tahle konverzace možná není vhodná pro další uši. Když Caleb pronese svoje první slova bez obalu, což ji zasáhne, odpoví s lehkým nádechem sarkasmu a pokousí se odlehčit situaci.* Taky tě ráda vidím. *pronese s trochu ironickým úsměvem, i když uvnitř cítí napětí.... Calebova reakce ji trochu znervózňuje, ale doufá že si uvědomí, že teď nemůže být zcela otevřená.. že nemůže mluvito ničem nahlas. Její pohled zůstává na něm upřený, tichá prosba o pochopení, že svoje slova nemyslí vážně.*
*Joshua se na moment zastaví, když mu Yasmine Elderhood odpoví, a jeho rysy zůstanou klidné, přestože v jeho pohledu probleskne náznak pobavení. Jeho ústa se zformují do jemného úsměvu, který však působí stejně chladně a odtažitě, jako by byl z mramoru. To, jak Yasmine promlouvá o síle a důstojnosti, jej jen utvrdí v jeho přesvědčení, že Spolek potřebuje výraznou změnu – a to především v tom, co se týče přístupu k podsvěťanům. Vidí v jejích slovech sentiment a falešnou víru ve staré hodnoty, které podle něj již dávno ztratily na významu. Zaregistruje i osobu, o které slyšel. KYLU Grayraven.* /Ohavnost./ *Joshua si dovolí krátký pohled na Kylu, jeho tvář se zkroutí do znechucené grimasy. Jeho oči však zůstávají klidné, téměř ledově chladné. Pomalu, jako by si vážil každého slova, odpoví.* Ctihodnosti. *Řekne s pokorným skloněním hlavy, ale jeho tón je lehce ironický, jakoby jen přehrával roli zdvořilého účastníka ceremonie. *Vaše slova jsou opravdu inspirativní. Odpovědnost, důstojnost, soudržnost – to jsou krásné ideály. Nepochybuji, že pro Spolek a naše budoucí vůdci budou mít význam. *Jeho úsměv se rozšíří, ale oči zůstávají tvrdé, jakoby si plně uvědomoval, že jeho skutečný názor by mohl vyvolat u Yasmine nepříjemné reakce.* Ovšem někdy je třeba jít ještě o krok dál. *Dodá tiše, jeho hlas má v sobě téměř hadovitý tón. * Někdy nestačí držet se pouze starých hodnot. Musíme si připustit, že svět se mění, a musíme být připraveni reagovat, abychom nebyli zaskočeni. Spolek potřebuje vedení, které je připraveno čelit novým výzvám a přetvářet staré struktury tak, aby sloužily našim skutečným potřebám.* Joshua si dá záležet, aby jeho slova nezněla jako otevřený útok na její víru ve stabilitu a tradiční hodnoty, přesto v jeho řeči zaznívá náznak kritiky, tak jemný, že ho nelze snadno vyčíst. Na okamžik se rozhlédne po Síni Dohod a v duchu si představí, jak by vše mohlo být jiné pod jeho vedením. Jeho pohled zůstane na okamžik na Calebovi, ačkoli se zdá, že mladý Hawkstone má vlastní problémy, jak se zaměřuje na ženu, o které Joshua též slyšel, po svém boku.* Dnešek je však o oslavě. *Řekne s mírným úsměvem, jakoby jen mezi řečí. Jeho hlas se vrátil k vlídnému tónu, který může na povrchu působit laskavě, avšak každý jeho detail zrazuje chladnou vypočítavost. *Doufám, že dnešní večer Spolku připomene, že pravá síla nespočívá jen v jednotě, ale také v neústupné vůli přizpůsobit se. Možná právě proto máme dnes tuto příležitost setkat se a oslavit - změnu.* Joshua přikývne Yasmine jako na závěr své řeči, přičemž jeho pohled je neproniknutelný a bez přímého výrazu – jen ledový klid a chladná jistota muže, který má vše naplánované do posledního detailu. Ví, že Yasmine nemá ponětí, jak daleko je ochoten zajít, aby Spolek vedl směrem, který on považuje za správný.*
*Bolo to už dlho, čo nevidel svojich kolegov z New Yorku, ale vedel, že dnešným dňom nastal čas sa vrátiť. Aj tak sa stretnutia zúčastniť musel, takže sa aj s celou rodinou vychytali, načo sa presunuli do Idrisu cez blízky portál. Po svojom pravom boku mu kráčal mladší brat, po ľavom mladé dievčatko menom Luna, ktorú si Sunil adoptoval potom, čo jej rodičia zahynuli v boji. Zvyšok rodiny kráčal pred nimi alebo za nimi, keď do hlavnej miestnosti vošli. Hneď pozeral, či niekde nezahliadne niekoho, koho z Ameriky pozná, ale zatiaľ sa držal v úzadí pri rodine. Nervózne si povzdychne, a prehrabne si prstami skrátené vlasy.*
*Do siene vstúpil s mysľou vyostrenou a pohľadom, ktorým by možno aj vraždil, keby sa to dalo. Nie je znova pripravený na tieto formality a očakávania, hlavne nie po sklamaniach, ktoré dokázal vytvoriť nie len lovcom, ale aj rodine. Možno to znie, že príliš dramatizuje, ale ťažoba volieb a celého tohto veľkého slávnostného stretnutia robí aj z obyčajnej diskusie dramatický výstup v divadle. Vie, že musí mať istý krok, bradu zdvihnutú a sledovať, počúvať, vnímať svoje okolie. Vyhýbal sa pri tom pohľadom, ktoré by mu mohli priviesť nechcenú spoločnosť, keby s nimi nadviazal očný kontakt. Jeho červené sako s čiernym rolákom pod tým, sú pomaly ako kazajka, z ktorej sa chce vyškriabať a vrátiť sa do svojich pohodlných kožených topánok a tréningovým paliciam. Pri tom, aký veľký muž to je, snaží sa nevynikať, a skoro mu to aj vychádza, nebyť toho, ako zahliadne CALEBA a HAILEY a jeho reakcia je skoro až počuteľná, pretočiac očami do strany. Radšej tak sleduje hlavné body diania a tak nejako si v hlave celý ten čas preberá, kto bude následovník a čo to zmení. Či vstupujú do temnej éry, alebo tej zlatej. Či budú veci pri starom, alebo sa úpadok Spolku o to viac urýchli. Nie je si istý, koho chce vidieť v pozícii Inkvizitora a Konzula, ale je jasné, že to môže zmeniť príliš veľa vecí, na ktorých teraz stoja jeho dni. A či sa ako člen Rady bude musieť podriaďovať horším mysliam, než stretol doteraz.* /To ešte len uvidíme. Každopádne čo by malo byť, tak sa stane./ *Napadne mu, snažiac sa udržať svoju pozornosť iba na jednom bode, nerozptyľovať sa spoločnosťou, okolím, alkoholom, alebo samotnými myšlienkami, čo mu ako bláznivé skáču do hlavy.*
*Yasmine se mírně pousměje, když Joshua dokončí svou řeč. Na okamžik si ho pozorně prohlédne, její oči jsou klidné, avšak v jejich hloubce se skrývá sotva znatelný stín nelibosti. Jeho slova o změně, o přizpůsobení, jí zanechávají mírnou pachuť. Ví, že Joshua bude za okamžik vyhlášen jako nový Inkvizitor, a přestože vždy respektovala rozhodnutí Rady, tato konverzace ji rozhodně nepřesvědčila o tom, že by mu s radostí předávala otěže moci. S diplomatickým úsměvem nakonec přikývne.* Pane Fairlaw. *Pronese zdvořile, její hlas je jemný a klidný. *Vaše slova jistě budou rezonovat v nás všech. Děkuji vám za váš pohled.* Na okamžik skloní hlavu v pozdravu, poté však o krok ustoupí a rozhlédne se po Síni Dohod. Cítí, jak se v místnosti pomalu usazuje očekávání, napětí visí ve vzduchu, jako by všichni přítomní tušili, že významný okamžik je na dosah. Zhluboka se nadechne a vědomě si zachová klidnou, vlídnou tvář, zatímco se vydá směrem k čelu ceremonie. Jakmile dorazí na pódium, gestem ruky si vyžádá ticho a všechny oči se okamžitě upřou na ni. *VÁŽENÍ ČLENOVÉ SPOLKU. *Začne klidným, ale autoritativním tónem, který má moc upoutat každého v místnosti. *Děkuji vám všem, že jste dnes zde, abychom společně oslavili významný okamžik v historii našeho Spolku. Stojíme zde jako zástupci všech rodin nefilim, sjednoceni v naší misi chránit tento svět před temnotou, která ho ohrožuje.* Yasmine se krátce odmlčí, nechává svá slova doznít a sleduje, jak přítomní napjatě naslouchají. *Pozice Konzula není jen funkcí nebo titulem, ale především závazkem, který jsem přijala s hlubokým respektem k našim hodnotám, k našemu odkazu. Všichni jsme zde proto, že věříme v sílu Spolku, v loajalitu, kterou jsme přísahali, a v závazek chránit svět, i když to znamená, že často musíme čelit nepředstavitelným výzvám. *Její pohled jemně sklouzne po všech přítomných a na okamžik se setká s očima Joshuovy, než se vrátí zpět ke všem ostatním. *Nefilim nejsou silní jen svou oddaností, ale především jednotou, kterou máme navzdory všem rozdílům mezi námi. Ať už jde o odhodlané bojovníky z Institutů nebo o moudré členy Rady, každý z vás zde představuje důležitou část našeho společenství. Snad mohu v této chvíli říct, že život ve službě Spolku v pozici Konzula nebyl pro mne pouze povinností, ale především ctí. *Yasmine znovu přikývne, její pohled se zaleskne náznakem slz, avšak její hlas nabere opět sílu, když přidá závěrečná slova. *Dnes však je čas, abychom se ohlédli za tím, co jsme dosáhli, a přivítali ty, kteří nás povedou vpřed. Než ale oznámím výsledky, ráda bych předala slovo našemu Inkvizitorovi, Mikaelu Rougerenardovi, aby s vámi sdílel svá závěrečná slova. *Yasmine se otočí směrem k Mikaelovi Rougerenardovi a lehce pokyne rukou, aby jej pozvala na pódium. S nepatrným úsměvem na rtech ustoupí stranou, uvolňujíc mu místo, a se zdvořilostí ho vyzývá, aby nyní promluvil před všemi přítomnými.*
*Pobavene ju sleduje, pretože vidí, že je nervózna a jemu je to absolútne jedno, z ktorého dôvodu to je. On jej ale nedával radu. Lovci boli supi pripravený kohokoľvek zdrbať, keď nevyhovoval podmienkam. Má byť pripravená na to, že lovci ju nenechajú na pokoji. Nie keď vedia aké riziko predstavuje. On si to veľmi dobre uvedomuje, preto sleduje jej reakcie a slová, ktoré mu potvrdzovali, že sa nehodila k nim. Bola jednou z nich, ale nemala to chovanie, ktoré by potrebovala.* Povinnosti sú jedna vec. Ja som tu tiež z povinnosti a nebavím sa vôbec. *Povie jej, pričom keď sa pridá Caleb je mu jasné, že si to ešte viac užije, pretože jej chovanie sa zmenilo ešte viac. Ak nechcela ukázať, že niečo spolu mali, tak to nemala robiť tak okato. Jej ironický pozdrav ho dostal. On len kývne takisto na pozdrav Calebovi, ale rozhodne sa odmietne pohnúť preč.* /To vyzerá ako nejaké drama. Ako keby som pred chvíľou neodišiel z jedného do druhého./ *Pomyslí si a na jej výraz len mykne plecami.* Nie na darmo má väčšina Soulských lovcov neznáša. *Povie.* Ja nie som práve z tých najmilších. *Pričom jeho pohľad sa zmení na chladný, aký mal obvykle. Od jeho smrti parbataia nebol práve osobou, s ktorou by ste chceli spolupracovať. Hlavne bol nepríjemnejší ako obvykle.* Je jedno kto bude konzul. Aj tak sa nič nezmení. *Povie vlastnú poznámku, keď sa otočí smerom, kde rozprávala aktuálna konzulka, ktorá už ňou čoskoro nebude.*
*Rougerenard klidným, avšak autoritativním krokem přistoupí k pultu. Stále ve své charakteristické šedé róbě, která se díky světlu vrhá do různých odstínů, se postaví před shromáždění a rozhlédne se po Síni Dohod. Jeho oči, chladné a pevné, přejedou přes řady nefilim a zástupců hlavních rodů. Mikael vždy věřil v pevnou ruku, v neústupnost a v sílu, a jeho výraz to odráží. Pomalu si rozloží své poznámky na pult, vyrovná je a po krátké odmlce začne číst připravený projev.* Dámy a pánové, vážení členové Spolku.* jeho hlas je pevný a důstojný, nesoucí se místností s naprostou jistotou. *Než začnu, rád bych poděkoval naší ctěné Konzulce, Yasmine Elderhood, za její laskavá slova a především za její neúnavnou službu Spolku. Vím, že ve své roli působila s důstojností a oddaností, kterou mnozí z nás obdivují. *Jeho oči na okamžik spočinou na Yasmine a přikývne jí s výrazem respektu, poté se však jeho pohled opět upře na shromáždění. *Dnes stojím před vámi, abych se rozloučil s pozicí Inkvizitora, funkcí, kterou jsem nesl s hrdostí a vědomím hluboké odpovědnosti. Sloužit Spolku v této roli bylo nepochybně jedním z nejdůležitějších a nejnáročnějších období mého života, ale také obdobím, které mi přineslo obrovské uspokojení a příležitost postavit se před výzvy, které zpevnily naši komunitu. Přede mnou dnes stojí vznešení potomci naší tradice, a když se ohlédnu zpět na dobu svého mandátu jako Inkvizitora, nemohu necítit hlubokou hrdost na to, co jsme společně dokázali. Jsem hrdý na jméno rodu Rougerenard, který nesl tuto zodpovědnost s odhodláním a bezchybností, jaká se od nejstarších linií nefilim očekává.* Jeho hlas je pyšný jako páv, téměř triumfální, když pokračuje dál.* Za mého mandátu jsme stáli pevně a neústupně tváří v tvář mnoha nebezpečím. Podařilo se nám porazit víly v Zimní válce – konfliktu, který mnozí považovali za nevyhnutelný – konfliktu, který si žádal pevnou ruku a neústupnost vůči kompromisům. To bylo mé rozhodnutí a mé kroky, které vedly k tomu, že naše řady zůstaly silné a neporušené. Také jsme obstáli v těžké zkoušce během démonické nákazy, známé mezi lidmi jako COVID-19, která zasáhla celý svět. A přestože démonická přítomnost ohrožovala náš svět více než kdy jindy, byl to můj přístup, mé směrnice, které zajistily, že se Spolek nevzdálil od své mise. Zajistili jsme, že každý nefilim věděl, co má dělat, a že neexistuje prostor pro chaos.* Mikael se na okamžik odmlčí, jakoby chtěl nechat svá slova doznít v myslích všech přítomných. Jeho hlas se nyní zdá být téměř radostný, když mluví o své vlastní roli v historii Spolku, nechává svou osobní hrdost probublat na povrch. Jeho oči se setkají s pohledy některých přítomných, a v jeho výrazu je cosi výhružného – jako by se opovažoval kohokoliv z nich zpochybnit jeho zásluhy.* A nyní, s vědomím, že jsem splnil svou povinnost na nejvyšší úrovni, předávám slovo zpět naší ctěné Konzulce, Yasmine Elderhood, aby oznámila výsledky této významné volby. Ať Spolek pokračuje v síle, kterou jsem mu po svém odchodu zanechal.*Ukloní se formálně, jeho oči stále plné pýchy, a ustoupí stranou, přičemž jeho výraz jasně říká, že tento okamžik považuje za své osobní vítězství a že jeho odkaz v Spolku bude trvat navždy. S těmito slovy ustoupí o krok zpět, lehce se ukloní a uvolní pódium Yasmine Elderhood, zatímco jeho pohled zůstává přísný a nesmlouvavý. Mikael Rougerenard ví, že nastává nový čas, ale v jeho srdci zůstává hluboká hrdost na vše, čeho dosáhl během svého mandátu.*
*Yasmine Elderhood sleduje, jak Mikael Rougerenard dokončuje svůj proslov a s pýchou a triumfem ustupuje z pódia. Když si s ním vyměňuje místo, její klidný, diplomatický úsměv zůstává nedotčený, ale v jejích očích se mihne stín pochybností. Nepřekvapilo ji, že si Mikael přisvojil zásluhy za každý triumf, každé vítězství, jako by byly výhradně jeho přičiněním. Mírně přikývne, jako by si v duchu říkala, že přesně takový proslov od něj očekávala. Znalost jeho pýchy a potřeby uznání ji však nezastaví; chápe, že i jeho způsob vedení měl svůj význam, i když pro ni osobně měl ten přístup k jednotě nefilim daleko jiný nádech. Jakmile zaujme jeho místo za pultem, nechává chvíli ticho rezonovat místností, aby přítomní mohli strávit Mikaelova slova. Poté se mírně nadechne a znovu zvedne pohled k publiku, přičemž její klidný a vlídný hlas pronikne tichem.* Vážení členové Spolku.* Začne, její tón je tichý, ale pevný a autoritativní.* Dnešní ceremonie se chýlí ke svému vrcholu, a je mi ctí, že mohu oznámit rozhodnutí Rady, která s pečlivostí a rozvahou zvolila naše nové vůdce. Vůdce, kteří povedou Spolek do nové éry a zajistí, aby náš odkaz a závazek chránit tento svět zůstal neotřesen.* Její pohled se jemně posune mezi hosty a na okamžik se zastaví na několika významných tvářích – rodinách, které představují sílu a historii Spolku. Každý pohled odráží její hlubokou úctu a zároveň jemné povzbuzení. Yasmine věří, že jednotu a sílu nelze prosazovat jen přísností; pro ni je to závazek, který je zakořeněn v každém z nich. * Jménem Spolku oznamuji, že Rada rozhodla, aby mou pozici Konzula převzal muž, jehož jméno je v naší historii hluboce zakořeněné, a jehož rod si získal respekt díky dlouholetým zásluhám a odhodlání chránit naši věc. Vážení členové Spolku, Konzul – Michael Hawkstone.* Yasmine odmlčí na krátký okamžik, aby nechala doznít potlesk, který zaplňuje Síň Dohod. Pohledem zachytí Michaela Hawkstona, který stojí v publiku s neochvějným klidem a sebevědomím. Jakmile se potlesk utiší, Yasmine se znovu ujme slova, tentokrát její tón zněl více formálně, avšak stále klidně.* Funkce Inkvizitora, pozice, která si žádá železnou disciplínu, pevný morální kompas a bezmeznou loajalitu Spolku. Rada vybrala někoho, kdo má hluboké pochopení pro hodnoty naší společnosti, někoho, kdo neuhne, když přijde čas na nelehké volby.* Její pohled se zastaví na Joshuy Fairlawovi, který stojí s nevyřčeným triumfem v očích, jako by se na tuto chvíli připravoval dlouhé měsíce.* S velkou důvěrou a odhodláním Rada jmenuje novým Inkvizitorem – Joshua Fairlaw.* Tentokrát je reakce publika smíšená, zatímco potlesk se pomalu rozléhá prostorem. Yasmine vnímá, že někteří z přítomných přivítali toto jmenování s jistou rezervovaností, zatímco jiní nadšeně tleskají novému Inkvizitorovi. Snaží se udržet svůj výraz neutrální, ale v jejím pohledu lze číst drobnou stopu klidu, jako by i ona přijímala tuto volbu s určitou obezřetností. *Děkuji vám všem za vaši oddanost a přítomnost zde dnes večer. Společně budeme pokračovat v boji za naši věc a v posilování jednoty Spolku. Děkuji. *Yasmine mírně přikývne, uzavře svůj proslov a ustoupí stranou, aby přenechala prostor novým vůdcům, kteří nyní ponesou břímě zodpovědnosti za osud Spolku.*
Nyní mají vaše postavy prostor na reakce. Inaugurační projevy budou herně za 2 hodiny - v reálném čase až zítra dopoledne. Pokud musíte ze hry odejít, můžete se odebrat ze Síně Dohod - Quest bude stále započítán. Můžete ve hře pokračovat i zítra a pozítří.
*Rozhovor s Kylou aj keď pomerne príjemný bol prerušení oficiálnymi výsledkami. Naznačil jej tak, aby sa obaja stíšili a letmo skočí pohľadom k svojmu otcov. Aj napriek svojmu veku na ňom nikdy neboli vidieť vrásky, avšak teraz si všimol slabú čiaru, ktorá sa mu vytvorila na čele. Slová oboch figúr sa mu dostávali pod kožu, bolo očividné, že rečníctvo im nebolo cudzie. Sám cítil, ako mu v pľúcach slabo stojí vzduch, obával sa nadýchnuť akoby každý ďalší pohyb pľúc spôsoboval pálenie. Pri vyslovení mien, akoby v Sále padla lavína, slov, citov, emócií, potlesku. Gabriell v tomto momente len tlieskal spolu so sálou, avšak jeho pohľad smeroval k jeho otcovi. Tvár mal nečitateľnú, sám nevedel uznať či je s výsledkom spokojný, alebo nie.* Ospravedlňujem sa, avšak je na mieste sa pripojiť k zvyšku rodiny. Stretneme sa v New Yorku Kyla. *Povie a jemne sa pokloní, jeho krok sa už nezdal tak ladný, ako pri príchode. Ruky mal však stále pevne prepletené pri hrudi. Pripojil sa tak ku svojmu otcovi. Práve teraz bolo potrebné pri ňom ostať našľapovať v jeho tieni, avšak vedel, že jeho návšteva nebude príliš dlhá.*
*Calebova tvář se zkřiví do lehkého zamračení, když zachytí ten sarkastický tón v Graceině hlase. Jeho pohled se na chvíli zúží, nechápaje, proč si z něj v takové chvíli dělá legraci, když tu málem obživla přímo před jeho očima. Neviděl ji celý rok a neměl tušení, kde byla nebo co dělala. Tohle nebylo místo ani čas na hraní her. Všimne si však drobných náznaků nervozity v jejím postoji, v očích, které na něj prosí o pochopení. A když k tomu Yeom přidá svou pobavenou poznámku, Caleb si uvědomí, že možná ani Grace nechce, aby to celé bylo tak nápadné. Caleb se nadechne, potlačí frustraci, která se v něm hromadí, a zatne čelist, aby nevybuchl. Jeho pohled přejede na Yeoma, který si neodpustí cynický komentář o tom, že se nic nezmění, ať už bude nový Konzul kdokoli. Calebovy rty se lehce otevřou, jako by měl v úmyslu něco říct na jeho slova, ale v tu chvíli začne mluvit Yasmine Elderhood, a Caleb se rozhodne mlčet. Postaví se vedle Grace, lehce se k ní nakloní a zašeptá s výrazem, který nelze ignorovat.* Tady jsme ještě neskončili. *Řekne jí tiše, ale důrazně, a přitom se narovná, aby sledoval průběh ceremonie. Poslouchá Yasminein proslov s upřímnou pozorností, váží si jejích slov o jednotě a závazku. Cítí, že s jejím odchodem Spolek přijde o klidnou sílu, kterou Yasmine představovala, ale zároveň je mu jasné, že ona tuto pozici nepovažovala za břímě, ale za čest. Když pak na pódium přistoupí Rougerenard a Caleb slyší jeho pyšný tón, lehce protočí oči a snaží se potlačit vnitřní znechucení. Rougerenardovy úspěchy jsou vykreslené tak, jako by to byly jeho osobní triumfy, a ne společné snahy Spolku. Caleb ví, že Rougerenard byl vždycky ten typ, který si na pýchu nepotrpěl jen v skrytu mysli, ale přenášel ji i do svého působení. Poté však Yasmine oznámí výsledky voleb a Calebovy oči se rozšíří, když slyší jméno svého otce jako nového Konzula. Krve by se v něm nedořezal. Naprázdno polkne, jeho mysl na okamžik zcela vypne, když si uvědomí, co to znamená. Na jednu stranu ví, že jeho otec může být pevný vůdce, ale zároveň je Caleb svědkem všech chladných rozhodnutí, která Michael udělal. Přesto to stále považuje za lepší volbu než Joshuu Fairlawa jako Inkvizitora. Když jeho jméno zazní a Caleb vidí reakci davu, je mu jasné, že Spolek se zřejmě dočká tvrdého režimu. Fairlawova pověst radikála mu je dostatečně známá, a Calebovy obavy jen sílí. Jakmile projev skončí, Caleb nečeká na inaugurační proslovy. Jako kdyby vysvětlení od Grace bylo v tuto chvíli důležitější než poslouchat další slova jeho otce, který právě převzal jednu z nejvýznamnějších pozic ve Spolku. Lehce se ohlédne k Yeomovi a zhodnotí, že zůstávat zde už není nutné. Otočí se ke Grace, pevně jí uchopí za zápěstí, tentokrát s rozhodností a beze slov, a rychle jí naznačí, aby šla s ním.* Potřebuju na vzduch. *Oznámí nahlas před Yeomem, ačkoli je to jasná výmluva. Bez dalšího vysvětlování rychlými kroky se vzdaluje od Yeoma i celé ceremonie. V jeho pohledu je náznak vzteku, frustrace a touhy po odpovědích, které mu Grace dluží.*
*Poslouchá slova Seojuna a přitom se snaží vnímat jeho náladu… Vidí v něm jistou rezervovanost, ale taky zahořklost, kterou nedokáže úplně přehlédnout. Chvíli mu hledí do očí jako by mu chtěla odpovědět na něco nevyslovenýho.. chce navrhnout že by si to mohli zpestřit, ochutnat tu hromadu jídla.. nebo prostě jen uzavřít sázky, ale nakonec si to rozmyslí. Jen přikývne a lehce se usměje.* Díky za názor. *Odpoví nakonec klidně, ale její hlas je podbarvený únavou… jakoby byla unavená nejen dnešním večerem, ale celou svou pozicí v tomto světě. Její pohled sklouzne ke Calebovi, který se k ní naklání a důrazně jí připomíná, že jejich rozhovor neskončil. Potlačí tichý povzdechnutí a na okamžik zavře oči, aby našla vnitřní klid. Ví, že tenhle moment nemá kam utéct ani jak se vyhnout tomu, co Caleb nepochybně chce slyšet. Poslouchá projev Yasmine Elderhood, jehož slova o jednotě v ní probouzí smíšený pocity. Přitom si nemůže pomoct, ale všimne si Calebova pohledu při jmenování jeho otce novým Konzulem. Michael Hawkstone. V jejím pohledu se objeví stopa smíření jako by se s tím rozhodnutím už dávno vyrovnala, protože nic jiného jí asi ani nezbývá… Chce Calebovi gratulovat, ale ve chvíli kdy otevře ústa, ucítí jeho pevný stisk na svým zápěstí. Věnuje Seojunovi omluvný pohled, jakoby mu chtěla naznačit, že tahle rozmluva bude muset pokračovat jindy. Následuje Caleba mimo dav, stranou od ceremoniálního shonu a jakmile jsou dostatečně daleko Grace se zastaví…vytrhne se z jeho sevření a postaví se mu čelem, s pohledem plným tichýho odhodlání.* Nejsem dítě.. Calebe. *Mne si rukou zápěstí, ale moc dobře ví že on čeká jiný odpovědi… který mu nemůže dát.* Já.. o tom nemůžu mluvit. Ne po dnešku.. už vůbec. *Její pohled na chvíli změkne jako by chtěla ještě něco dodat, ale nakonec si to rozmyslí.*
*Caleb se zastaví až v tichém koutku, kde je dostatečně daleko od ostatních hostů a jejich zvědavých pohledů. Pustí Graceino zápěstí, ale jeho ruka na okamžik zůstane na její paži, jako by si nebyl jistý, jestli ji má pustit úplně. V jeho pohledu je stále rozhořčení, ale zároveň i únava. Tento večer, ceremonie, novinky o otci a Joshua Fairlaw jako nový Inkvizitor – všechno to se na něj začíná pomalu valit jako těžký balvan, a Caleb si uvědomuje, že to přece jen nebylo tak lehké přejít, jak si myslel. Odvrátí na okamžik pohled a dlouze vydechne, než se podívá zpět na Grace, tentokrát s o něco klidnějším výrazem. Vidí, že ona sama v sobě má nějaký vnitřní neklid, a přestože by měl podle všech svých zásad chtít od ní odpovědi ihned, cítí, že jeho vlastní únava a frustrace tohle jen komplikují. Trochu změkne, tón jeho hlasu je méně strohý než před chvílí, ale stále pevný.* Víš, Grace.* Začne tiše, jako by vážil každé slovo. *Nedokážeš si ani představit, co mi proběhlo hlavou, když jsem si myslel, že jsem ztratil dalšího nefilim.* Dá si ruce v bok a skloní hlavu, jakoby se na okamžik ponořil do myšlenek. Myslí na svého bratra, který se trápil, na Institut, který zoufale potřebuje každého nefilim ochotného se vrhnout do New Yorku - místa s největší démonickou aktivitou. Na chvíli se odmlčí, jakoby čekal, že mu Grace nabídne nějaké vysvětlení, a mezitím se pomalu opře o nejbližší stěnu. Cítí, že únava z něj začíná vysávat energii, ale něco v něm ho nutí zůstat pevný a nespadnout do pohodlí letargie. Jakýmsi tichým způsobem jí dává najevo, že tohle není o jeho naštvání nebo zlomené důvěře, ale o zodpovědnosti. Ale možná je to jen jeho přetvářka.* Celý rok jsem o tobě neslyšel jediné slovo, žádnou zprávu. *Jeho slova zní překvapivě otevřeně, což by Caleb za jiných okolností možná nedokázal takto projevit. Ale v tuto chvíli je unavený a cítí, že skrývání už nemá cenu. Možná je to i taktika, jak z ní vydolovat, za čím stojí.* Nemyslíš si, že si zasloužím vysvětlení? Minimálně jako správce Institutu, pod který spadáš? *V Calebově hlase se objeví náznak zjemnění, které si málokdy dovolí ukázat. Přesto se snaží zachovat tu profesionální distanci, kterou si vždycky stavěl mezi sebou a ostatními. Ale Grace byla kdysi součástí jeho týmu, součástí jeho světa. Měl pocit, že mu dluží odpovědi.*
*Počúva slová, ktoré znejú od Inkvizítorky Elderhood. Fairlawove slová sa mu vôbec nepáčia, a tento muž mu je až príliš známy, už minimálne z toho, že sa s ním v prítomnosti otca stretol párkrát, a hlavne z rečí, ktoré sú vo svete nefilim už bežné. Nie je si istý, či tohto muža chce vo vedúcej pozícii, lebo napriek tomu, ako by mal byť medzi lovcami poriadok a disciplína, predsa len mu to príde už príliš. Preto s napätím očakáva vyhlásenie výsledkov a keď započuje meno svojho otca ako Konzula, automaticky zdvihne ruky, aby jemne zatlieskal, ale jeho tvár je nepohnutá a pevná ako skala. Nemá teraz chuť na to ísť svojmu otcovi gratulovať, napriek tomu sa s ním snaží nadviazať očný kontakt, keď vystúpi, aby mu naznačil, že tam je a že to vidí a nemusí sa hanbiť za svojho najstaršieho syna. No ani to nestihne, lebo len čo sa vyhlási druhé meno, ruky spustí pozdĺž svojho tela do vreciek a obzrie sa po sále. Nevie, aké reakcie má očakávať, ale zrejme mal očakávať celú túto slávnosť, pretože ho to nijako neprekvapilo - nepotešilo, ani nesklamalo.* /Presne, ako to má byť…/ *Najskôr sa snaží pomyslieť si v mysli, ale vie, že niekde vo vnútri ho to začína hrýzť. Musí sa teda otočiť na päte, aby vyšiel z miestnosti, zahĺbiac sa do mysle, nevediac, čo si má myslieť, alebo čo si vlastne chce myslieť. Svet sa okolo neho mení, a on nemá istotu, o ktorú sa zachytiť. Dokonca ani rozhovor s matkou by teraz nebol dobrý nápad, nie to keď si začína všímať, aké osoby sa vlastne na tomto stretnutí objavili, samozrejme, ale jemu to akosi nedochádzalo - stačí sa však sprítomniť a vidí ich všetkých priamo pred sebou ako na podnose. Aj keď to možno teraz ani nechce.*
*Na okamžik zaváhá než pohlédne přímo na Caleba…vnímá i tu únavu a tíhu, která na něm leží. V jeho očích zahlídne něco co ji donutí zamyslet se nad tím, jestli opravdu celou dobu věděl všechno nebo jestli byl stejně jako ona jen figurkou na šachovnici někoho mocnějšího. Když mluví o ztrátě dalšího nefilim něco v jejím srdci se ozve a zabolí. Na jednu stranu je ráda… že na ní nezapomněl ale nikdy nechtěla aby měla takový dopad na ostatní a zároveň má pocit, že neměla na výběr.* Zasloužíš si vysvětlení. A nejen ty…*Na okamžik odvrátí pohled jako by se dívala kamsi do minulosti a pak se podívá zpět na něj. *Jenom… musím přiznat, že mě překvapuje, že se mě vůbec ptáš. Celou dobu jsem si myslela, že jsi … věděl. Nebo aspoň… měl nějaký podezření.* V jejím pohledu se na chvíli objeví stín pochybností, možná i lehké viny. Zhluboka se nadechne a trochu se přiblíží, aby mu mohla mluvit co nejtišeji, aniž by je kdokoli jiný zaslechl. *Ale… tohle není to správný místo na takový rozhovory. Tady nemůžu mluvit volně… stejně jako ty. *V její tváři je jasně vidět, že se necítí příjemně. Pohled jí sklouzne ke Calebovi jako by ho prosila o trpělivost. Čeká jestli její náznaky pochopí a dá jí šanci vysvětlit všechno na vhodnějším místě a za příznivějších okolností.*
*Caleb na chvíli zůstane zcela zaražený, její slova se mu pomalu vkrádají do mysli a nutí ho přemýšlet. Za tím klidem se skrývá nečekaný vír emocí. Graceina slova ho zasáhnou jako blesk z čistého nebe a zanechávají ho v pochybnostech, kterým nerozumí. Jeho mysl se otáčí v kruzích a snaží se najít jakýkoli náznak, který by mu dával smysl. Nikdy by žádného nefilim Institutu jen tak nepustil z očí, nikdy by nedovolil, aby zůstal sám, pokud by věděl, kde je, a že se něco děje.* /O čem si ksakru myslela, že vím?/ *Jeho vnitřní hlas je zmatený a rozhořčený. Cítí se, jako by ho někdo přinutil hrát hru, o které neměl ani tušení, že se hraje. Byla pryč celý rok, a přesto tu stojí a tváří se, jakoby to všechno byla naplánovaná součást nějaké velké hry. Už když mluvila, cítil, jak se mu žaludek stahuje. Její slova ho zraňují způsobem, kterému nerozumí. Očekával snad, že po roce mlčení mu nabídne omluvu? Nebo snad vysvětlení, které by mu pomohlo pochopit, proč ho tu nechala bez jakékoliv odpovědi? Chybí mu respekt, se kterým k němu vzhlížela. Ale teď, když tady stojí a mluví k němu tímhle podivně odtažitým tónem, začíná mít pocit, že tohle bude jiný rozhovor, než si kdy uměl představit. Na krátký okamžik se mu oči přivřou, jakoby potlačoval nevyřčenou frustraci, pocit nerespektu a nevědomosti, který se mu rozléhá v hrudi. Ale nehodlá se nechat unést emocemi. Caleb není ten typ, co by dovolil citům převzít kontrolu, zvlášť ne před někým, kdo nad ním nemá až tak příliš velký vliv. Místo toho se zhluboka nadechne a donutí se udržet pohled na ní, i když jeho rysy jsou tvrdé avšak výraz už klidnější, neboť nemá náladu na nějaké hry. Je rád, že je živá - to je celé.* A o čem jsem měl vědět? *Zeptá se nakonec, jeho hlas hluboký a tichý, jako kdyby chtěl, aby chápala, jak absurdní mu to přijde. Kdyby o něčem věděl, kdyby měl nějaké podezření, rozhodně by tu nyní nestál a nevyptával se jak zmatený idiot. Všimne si, jak se její pohled trochu zachvěje, jak se vyhýbá jeho očím a zírá někam do prázdna, zatímco se v místnosti rozléhají hlasy ostatních. Na jeho tváři se mihne výraz hlubokého nepochopení, když si uvědomí, jak daleko od něj mentálně i fyzicky Grace vlastně je. Celá tahle situace mu připadá stále méně skutečná a víc jako nějaký špatný sen. *Dobře. *Řekne nakonec s mírným povzdechem a snaží se do hlasu vnést trochu klidu, i když uvnitř v něm stále doutná pocit frustrace a nejistoty. Snaží se jí dát prostor, který si očividně potřebuje udržet, i když mu to přijde těžké. Ale jestli něco chce vědět, tak alespoň nějaký základ, nějaký náznak, kterého se může chytit. Protože to, co po sobě zanechala za chaos, nemůže být zredukováno na několik nedořečených slov. Zhluboka se nadechne, jeho oči se krátce zatoulají k Yeomovi, který je možná stále sleduje s tím svým věčně cynickým pohledem, a znovu se zaměří na Grace. Potlačuje v sobě touhu ji říct, že jí to nežere, přehlušit ten chaos slov, který mu víří v hlavě, a raději se soustředí na to jediné, co skutečně potřebuje vědět.* Můžeš mi ale říct alespoň kde jsi byla?* Jeho tón je teď mnohem měkčí, než by kdy přiznal, ale není to slabost. Je to spíš nutnost, jakási zoufalá potřeba porozumět alespoň částečně tomu, co se stalo. S jeho otázkou se v místnosti rozhostí těžké ticho, přerušované jen hlasy přítomných, kteří slaví nebo mluví o politických výsledcích. Ale v tuhle chvíli to pro Caleba ztrácí význam. Všechno, co ho teď zajímá, je vysvětlení. Potřebuje dostát svému postavení správce Institutu. Po chvíli dodá tiše. *A vrátíš se do Institutu?* Jeho slova jsou prostá, ale zároveň v sobě nesou nevyřčenou naději, že ho nezanechá tápat. Nakonec přes její všechny eskapády, byla zručná nefilim. Nepohne se, nepustí její pohled a čeká, trpělivě, na její odpověď.*
*Michael stojí ve stínu mohutných sloupů Síně Dohod, s klidem, který se zrcadlí v jeho pohledu. Poslouchá proslov dosavadní Konzulky Yasmine Elderhood s vnitřní úctou, ačkoliv by to na sobě nikdy nedal znát. Yasmine byla v čele Spolku symbolem síly a jednoty, a on nepopírá, že její odchod znamená ztrátu, především pro diplomatičtější část Spolku. Přesto – všechno má svůj čas. Jejich tradice si žádá nové vedení, nový směr, a Michael je připravený tu výzvu přijmout. Když jeho jméno zazní jako nově zvoleného Konzula, přijímá to s chladnou důstojností, jak se na rodu Hawkstone patří. Nezvedá ruce ke gratulacím, neprojevuje emoce. Stojí tam pevně, jako by jeho jmenování bylo jen formálním potvrzením něčeho, co bylo už dávno dané. Pak přijde druhé jméno. Joshua Fairlaw. Michael se sotva znatelně ušklíbne a jeho oči se na okamžik zúží, když slyší tohle jméno. Fairlaw. Muž, o kterém všichni vědí, jakou má reputaci – radikál, bez zábran, s neskrývaným pohrdáním k podsvěťanům a k těm, kdo se kdy odvážili nabourat čistotu jejich řad. Není tajemstvím, že Fairlaw byl ochoten pro dosažení této pozice udělat cokoliv. V Idrisu se šeptá o úplatcích, slibech a protislužbách, které tahle volba stála, a Michael si nečiní iluze, že by to bylo jinak. Tento muž byl ochoten ohnout pravidla, manipulovat zákulisím – všechno jen proto, aby dosáhl svého cíle. Michaelovy myšlenky jsou klidné, ale ostré, jakoby hodnotil situaci ze všech stran a zvažoval, jakou hrozbu může tento nový Inkvizitor představovat pro jejich svět. */Fairlaw je nebezpečný. Ale i takový muž může být v případě potřeby nástrojem./ *Pomyslí si, přičemž přemýšlí, zda tento mocenský krok dokáže Fairlaw ukočírovat bez toho, aby narušil stabilitu Spolku. Jeho pohled se konečně setká s pohledem jeho nejstaršího syna, SEBASTIANA, který stojí opodál, v ústraní, téměř jako by chtěl zůstat neviditelný. Michael však nenechá nic náhodě. V takovém okamžiku musí rodina stát pohromadě, zvlášť když teď on sám stojí v čele celého Spolku. S lehkým pokývnutím vyrazí směrem k Sebastianovi, v ruce drží sklenici s vínem, jemně se kývající v jeho prstech. Když dojde ke svému synovi, zhluboka si přihne a prohodí větu směrem k němu, jako by snad jen pokračoval v myšlenkách, které si probíral sám pro sebe.* Tak, synu. * Řekne klidně, ale s náznakem sarkasmu v hlase. * Kolik to asi Fairlawa stálo?* Jeho oči sklouznou přes dav přítomných, hodnotí pohledy, šepot a znepokojení, které vznáší nad hlavami všech jako temný mrak. Zná všechny tahy a kroky, které vedly k této volbě, a je mu jasné, že tato konstelace nebude procházka růžovou zahradou. Otočí hlavu k Sebastianovi a jeho oči se na okamžik setkají se synovými. Vidí v jeho tváři smíšené emoce – něco mezi odtažitostí a frustrací, možná i pochybnosti o tom, co jejich rodina teď představuje. Michaelovi je to jasné. Sebastian byl vždycky ten, kdo se díval na věci hlouběji, možná až příliš, někdy na úkor rozhodnosti, kterou Michael považoval za základní vlastnost lovce stínů. Ale přesto, v této chvíli potřebuje jeho podporu. Jejich rodina nemůže vypadat rozpolceně, ne v tak důležitém okamžiku. *Doufám, že nehodláš stát někde stranou, Sebastiane. Tohle není jen má chvíle, ale naše chvíle.* Jeho hlas je pevný a autoritativní, bez náznaku měkkosti. Pak se na moment odmlčí a přistoupí ještě o krok blíž, aby mohl hovořit tišeji, ale jeho slova zůstala pro Sebastiana jasná. *Nezapomeň, že jsme teď pod drobnohledem. Fairlaw může být v mnoha věcech nepřítelem, ale může být i mocným spojencem, pokud ho dokážeme udržet na uzdě. Dnes je den, kdy musíme ukázat jednotu. *Jeho oči krátce sklouznou směrem k Fairlawovi, který přijímá gratulace od několika dalších členů Rady. Michael se pak obrátí zpět k Sebastianovi, jeho pohled je ostřejší než obvykle, jako by vážil každé slovo.*
*Stihol zachytiť pár známych tvárí, ale väčšinu z Talianska alebo ľudí z New Yorku, s ktorými až tak silný vzťah nemal.* /Teoreticky som si tam našiel pevnejší vzťah jedine so Sebastianom...po tom všetkom. Po Mirjam a Sanderovi./ *Uvedomí si nešťastne, ako rýchlo toho stratil toľko, ale zároveň si uvedomí, že to už toľko nebolí. Že je možno aj rád, že sa to všetko stalo, lebo potom by dievčatko s rukou v jeho veľkej dlani nebolo v jeho zverení. V tom si všimne Sebastiana, ktorý akurát vychádza von.* /Presne niečo, čo by som práve potreboval./ *Pousmeje sa. Vezme si malú na ruky, nakoľko si za posledné dni všimol, ako ťažko zatiaľ zvláda odlúčenie potom, čo si naňho za posledné mesiace zvykla, a spolu s ňou sa začne predierať von. Úprimne, slová, ktoré boli prednesené, počúval len na pol ucha. Dokým tie sľubované zmeny neuvidí na vlastné oči, nebude v nich veriť. Zhlboka sa nadýchne a usmeje sa na malú.* Hneď je lepšie, keď tu nie je toľko lovcov, no nie? *Povie veselým hlasom, načo si malá schová tvár do jeho krku a prikývne. V prítomnosti neznámych bola veľmi plachá, ale Sunil veril, že keď si zvykne na inštitút v New Yorku, hneď bude veselšia. Očami pátra po SEBASTIANOVI. Nájde ho stáť vonku pred budovou spolu so starším mužom, ktorému sa podarilo k nemu dostať o pár sekúnd skôr. Sunilov krok sa preto zastaví, a rozhodne sa počkať na moment, než bude mať muž čas.*
*Musí si zobrať chvíľku na to, aby spracoval, čo je vlastne nateraz ten správny krok. Nie že by ho prekvapilo nové postavenie jeho otca, práve naopak, už odmala to akosi očakával, veril v to. Keď sa ich pohľady stretnú, ten svoj od otca odtrhne a vyhľadá v dave aj matku, tá sa však s hrdým, naradosteným úsmevom rozpráva s dvojicou lovcov, a necháva tak otca, aby sa k nemu priblížil rýchlejšie, než by si stihol vymyslieť nejaké adekvátne odpovede, ktoré by otca nechali pokojným. Keď muž, ktorého tvár celý život pozoruje a počúva jeho hlas, pristúpi, kývne mu so slabým oslovením “otče”. No zároveň vie, že otec od neho veľké množstvá slov očakávať nebude, pozná ho celý život, Sebastian na rozhovory nikdy nebol tak dobre stavaný ako on - možno aj to je základným kameňom jeho sklamaní, ktoré v najstaršom synovi vidí. Aj keď hovorí o súdržnosti rodiny. Ruky si založí za chrbtom a pozrie smerom, kam hľadí otec, aj keď pohľad nasmeruje hneď na to na páry nôh, ktoré sa okolo nich prepletajú, aby nedával najavo tému ich rozhovoru. Pokúsi sa zahrať to na nautralitu a všednosť odpovedí? Povie otcovi, čo chce počuť? Alebo sa mu postaví svojimi názormi a tvrdohlavosťou, už len aby dokázal svoje postavenie v loveckom svete ako plnohodnotný člen, i keď mal svoje prešľapy? A kto ich nemá? Rozhodne sa však, že problémy, ktoré z jeho “rebelského” postavenia môžu plynúť, keby sa teraz otcovi vysmial do tváre, zatiaľ odsunie stranou, uvedomujúc si dôležitosť tohto momentu. A on teraz nechce byť ten syn, za ktorého sa má hanbiť. Stojí pevne a vyrovnane, jeho oči chladné, trochu tak zrkadlovo odrážajúc otcove studené zrenice a rozhodnosť v nich.* Ja sa od vás neoddeľujem. *Vysvetlí najskôr jasne a zreteľne, aj keď sem prišiel nepovšimnutý a skrytý v rohu, no prišiel. Pomaly celý lovecký svet vie, kto je najstarší syn Michaela Hawkstona - studený psí čumák. O tom naznačuje už len jeho partnerský stav, ktorý, tak aspoň dúfa, jeho otec vyťahovať nebude.* Gratulujem ti, otec, každopádne netuším, či je toto pre nás výhra. *Obzrie sa.* No radšej tam uvidím teba, než kohokoľvek iného, kto by mal mať Fairlawa pod dohľadom. Nezabúdam, že je moja povinnosť reprezentovať, no zároveň sa nebojím ukázať nespokojnosť. O to sa však teraz neobávaj. *Povie potichu, keďže teraz stoja bližšie, a môžu sa tak rozprávať bez toho, aby ich niekto ďalší počul, iba keby sa sústredil, alebo prišiel viditeľne vyhľadať ich spoločnosť.* Pokračovanie tohto rozhovoru by sme si mali nechať na inokedy, nemyslíš? Sú veci, ktoré v tomto dave radšej nebudem vyťahovať. Kde je vlastne Caleb? Nikde som si ho nevšimol. *Prenesie a zmení trochu tému, aby sa mohol obzrieť. Byť vysoký skoro dva metre mu príde v tento moment vhod, aby zahliadol ryšavú šticu, ktorá sa akosi otvorene blíži k jeho miestu.* /Sunil? Však jasné, že tu bude, je to veľká lovecká ceremónia./ *Neusmeje sa, aj keď je rád, že ho tým pádom môže jeho newyorský, aspoň bývalý, kolega zachrániť od ďalšieho pokračovania rozhovoru. Preto sa ešte natočí na otca a podá mu ruku, formálne, aby mu ju pevne stisol.* Ešte raz, gratulujem. Som rád, že si to získal, len dúfam, že to nebude stáť veľa našu rodinu. *Druhú časť povie potichšie, no nakoniec sa pokúsi o nejaký ten rodinný prejav, keď otcovi skúsi chytiť pevne rameno, čo by napríklad pri Fairlawovi určite neurobil. Zdá sa mu, že je na jeho prístupe jasne vidieť, že je syn a mal by byť hrdý, a snaží sa to uhrať čo najlepšie dokáže.* Aj by som si s tebou pripil, no radšej to nebudem riskovať. Ospravedlň ma, prosím. Potrebujem niečo prebrať s pánom Nurgalievom z nášho inštitútu. *Povie pevne, neodtrhávajúc pohľad od otcových očí, aby mu ukázal, že sa nebojí, že mu dôveruje ako lovec lovcovi, ale aj ako syn otcovi, a že tam prosto Sebastian je. Napriek ich chladnej výmene slov je pre neho stále rodina najdôležitejšia, preto nerobí problémy, preto otca podporí a uvidí, čo sa dá robiť, aby mu naznačil spoluprácu a súdržnosť, otvorene a jasne. No nateraz iba neradostne nadvihne kútiky úst v akejsi imitácii úsmevu, a otočí sa, aby sa okolo ľudí dostal k SUNILOVI.* Zdá sa, že ty si ako bunka. Nevedel som, že sa takto rozdelíš za tú chvíľu, čo budeš v Taliansku. *Zamumle poznámku, len čo nahliadne na dievčatko na ryšavcových rukách.* Som Sebastian. *Predstaví sa, zahliadnuc, že dievča nie je v úplnom komforte.* /Však aj nemá byť prečo./ *Napadne mu, zdvihne ruku, aby jej ňou pokýval, a tak si môže byť istá, že je to niekto známy a že je už dostatočne veľká, aby jej niekto podal ruku.*
*Michael si svého syna prohlíží s pohledem, který by mohl rozdrtit kámen. Chladný, pronikavý pohled, jakým se díval na mnoho mladších lovců, kteří se dopustili chyby. Sebastianovo zdrženlivé oslovení ho nijak nevyvede z míry. V jeho hlase je dostatek respektu, a to je to, co Michael očekává. Při zmínce o jeho zvolení jako Konzula Michael mírně kývne, téměř neznatelně. Jeho pohled však sklouzne k Sebastianovi ostřeji, když zmíní, že neví, zda je to výhra. Není však žádné tajemství, že jeho frustrace tentokrát pramení z něčeho hlubšího – z očekávání, které na Sebastiana jako nejstaršího syna vždy kladl. Když Sebastian pronese své obvyklé stručné a téměř odtažité odpovědi, Michael si zachová kamenný výraz, i když v koutku duše ho pálí hořkost. Synovo formální chování vnímá jako další důkaz jejich neustálé distance.* Ne, to bys neudělal. Ale zrovna tak se ani nepostavíš tam, kam patříš. *Odpoví Michael tiše, ale s tvrdým podtónem, který je pro něj tak typický. Pohledem sklouzne k davu, kde stále pulzuje atmosféra napětí a nadšení z vyhlášení výsledků. Fairlawovo jméno rezonuje mezi přítomnými, ale Michaelova mysl se zaměřuje na jeho rodinu – na Sebastiana, který se od něj vzdaluje, a na Caleba, jehož přítomnost neustále hledá pohledem.* Caleb má své způsoby, jak se ztratit z očí, když je to nejméně vhodné. *Zamumlá, ale v jeho hlase je více pobavení než zloby. Michael si na Caleba zvykl – jeho mladší syn měl vždy svůj vlastní způsob, jak se vyrovnávat se světem.*Pokud ho najdeš, připomeň mu, že i on má odpovědnost vůči rodině. Tohle není jen jeho večer. *Pohledem stále sleduje Sebastiana, jako by čekal, že se jeho syn náhle vzchopí a projeví více odhodlání.* Ostatně stejně jako ty. *Ohodnotí jeho pokus se vytratit před pozorností, když Sebastian zmíní potřebu jít za Sunilem, Michael mírně pozvedne obočí, jako by hodnotil, zda je tato výmluva vůbec hodná jeho času.* Tohle není místo na řešení záležitostí Institutu, synu. Tohle je chvíle, kdy bys měl být vidět. Společně se mnou. Nebo alespoň projevit dostatek úcty, abys věnoval pozornost své matce. *Michaelův pohled se na okamžik přesune k místu, kde jeho žena stojí a hovoří s ostatními lovci. Její hrdost a spokojenost je zřejmá, ale Michael si všímá, že na sobě nenechá znát, jak moc jí chybí přítomnost jejích synů, kterou částečně nahrazuje vnuk Tobias. Michael si promne prsty na skleničce vína, jeho pohled se znovu vrací k Sebastianovi.* Máme povinnosti. A ty nejsou jen na bojišti nebo v Institutu. Jsou i tady, ve chvílích, kdy na nás ostatní hledí. Ať už se ti to líbí nebo ne. *Michaelova slova jsou přímá, tvrdá, ale v jeho pohledu je něco hlubšího – něco, co naznačuje, že jeho přísnost není jen o disciplině, ale i o snaze naučit Sebastiana hodnotám, které sám celý život zastává.* /Jistě. Jdi za svým kolegou./ *Jeho oči sledují, jak Sebastian odchází, a na okamžik se zdá, že Michael uvažuje, zda jeho slova padla na úrodnou půdu.*
*Počúva slová aktuálnej konzulky a usmeje sa, keď počuje meno Hawkstone a za ním meno Fairlaw. To rozhodne znelo zaujímavo a to čo nastane ešte len bude sranda. Založil si ruky a bavil sa na tom, ako Calebov výraz sa rýchlo zmenil. No zatiaľ nezabrdal, aj keď v jeho prípade to bolo aktuálne rozhodnutie a rozhodne sa to využiť inokedy. Mal na to dosť času, keďže bude v inštitúte ako on. Na Calebov odchod s Grace sa sa jeho výraz zmení.* /Výhovorky. Ak si myslel, že toto na mňa platí, tak mal smolu. Len mi ukázal svoju vlastnú slabinu./ *Pomyslí si, pričom jeho výraz naznačoval, čo si v skutočnosti o takej veci myslí. Na to ho to prestane baviť. Prejde smerom k občerstveniu, kde si vezme víno, pričom vie ako to má s iným alkoholom ako je pivo.* /Dnes toho mám plné zuby./ *Pomyslí si, pričom vrazí trochu do Kyly a svoje pitie vyleje na svojho brata, ktorý sa tam nachomietol.* TY si kreten, to si urobil schválne. *Počuje jeho slová a on sa na tom iba uchechtne. No neodporuje tomu, keď si to myslíš.* Myslíš? A není to náhodou jedno. *Povie ironicky, pričom do neho brat sotí a on vrazí do Kyly tak, že skoro spadne.*
*Nieje treba abi ju Gabriel tíšil samú ju vísledky volieb zaujímalú. Pozorne počúva oznámenie ale keď sa sieňou rozlahne potlesk ona sa k nemu nepridá a len pokojne stojí.* Samozrejme. Nebudem ťa už zdržiavať. Vlastne mám sama teraz nejaké povinosti. *Odpovie a potom čo Gabriel odíde chce sama odísť ale niekto do nej vrazí. Najskôr chce niečo povedať ale nakoniec sa to rozmislí a odíde zo siene domov do New Yorku.*
*Překvapí jí trochu, že jí Lotta za to neodsuzuje naopak se snaží uklidnit jí. Lece zavrtí hlavou.*Co když jednou bud Hawkstone také inkvizitor. Vyšlo by to naprosto stejně a nemění to fakt, že bych už si měla pamatovat jedno. Starší nefilim mi nestrpí vlastní názor, ne když ještě jsem cizí. Lepší mlčet a nepoutat pozornost.* poví tiše a vydechne znaveně. A Lotta se mýlila neudělala to v rámci hněvu. Ale ochrany, nelíbilo se jí jak do Caleba ryje. Jak moc svému synovi ukazuje, že není tak dobrý jak si on představuje. Nemění nic na faktu, že jej na popud Caleb pak i dál dráždí. Lehce semkne rty do úzké linky a zavrtí hlavou.*Myslím, že drink v mém případě by ted nebyl nejlepší. Ale pokud je tu něco nealkoholického tak si ráda dám. Aspon spláchnu tu hořkou pachut v ústech.* přizná jí. Navíc se jí lehce zhoupne žaludek, kdy ohlasí výsledky. Jak dojdou Idrisu zpět bude se muset na něco Caleba neodkladně zeptat.*
*Lotty chápala Hailey, tiež si toho zažila dosť zo strany lovcov a hlavne tým, že ona polovicu času žila medzi ľuďmi, tak sa vedela vcítiť priamo do nej.* Politika nefilim je iná ako ľudská. To je ten problém. Nefilim netrpia, keď im druhý odporujú. Pokiaľ sa im nepáči niečí názor, tak ho hneď zavrhuju. Sama som si tým prešla, keďže som medzi nimi netravila dlhý čas. Niekedy je lepšie nevyjadrovat svoj názor, alebo si ho vydobiť. Ak chceš niečo im dokázať, tak jedine tým, že sa nimi nenechas zlomiť. *Povie jej a zamieri smerom k občerstveniu a podá jej nealkoholické víno. Sama si tiež vezme a pri vyhláseniu výsledkov len zaupí.* To bude zlé. Hawkstone sa ešte dá, ale Fairlaw? No nazdar, to aby si všetci začali dávať pozor. *Povzdychne si. Voľba ju práve nepotešila a vedela, že to bude len a len horšie.* /Super a teraz zistiť ako sa zbaviť dohody s upírom, pretože potiaľ na to príde Fairlaw, tak som v peknom háji. Debilný Upír./ *Pomyslí si a teraz by si niečo alkoholické radšej dala. Nie to ešte aby sa tvárila moc nadšene.* Vážne nechceš nič alkoholické? *Opýta sa jej a tvári sa celkom zúfalo, pretože vážne nevedela, čo má urobiť. Už len to, že bol zvolený Hawkstone bolo zlé, ale mohlo to byť horšie keby bol zvolený Fairlaw.*
*Pokud něco nechápala zřetelně bylo to hlavně tím, že jí na tohle rozhodně nikdo pořádně nepřipravil. Některé věci jednoduše by měli být přirozené, ale pro ní nejsou. Podívá se na Lottu se lehkým úsměvem.* Pochopila jsem, věř mi stačil jedne pohled a bylo mi jasné, že si kopu hrob. A asi začínám chápat, jsi voják nemluv dělej, co se ti řekne. To je fakt, který bude pro mě těžké pochopit. *přizná tiše, ale ví že pokud ho pokorně nepříjme Caleb by mohl změnit názor, že na to není připravená stát se lovcem. Proto tiše vydechne. A už víc nepoví. Poučila se. Ale uvnitř jí to rozpalovalo do běla. Rozhodně neměla v plánu s někým s z nich se setkat pokud nemusí ne do doby než projde tou nejtěžší zkouškou, kde by jí nejraději viděl pan Hawkstone mrtvou jak směle se vyjádřil k celé situaci. Olízne si rty a.*Myslím, že zůstat s čistou myslí. Je pro mě nejlepší volba. Nechci přidělat si na další potíže.*navíc si v alkoholu často neholduje. Když se narodil Tobias neměla na nic takového čas, jako dopřát si večer sklenku vína nebo zajít do baru. I když už je to nějaký pátek, co je Tboias v Idrisu, tak ona dřela na tom,aby dohnala aspoň vydrží to co Lovci měli dané v krvi. Ona se jednoduše flákat ted nemohla, nemohla si dopřát odpočinku ne než dosáhne prvního cíle. Ten další bude záležet zda zvládne první.*
*To bolo jediné dobre, že Hailey chápala, že tu to funguje inak. No nechala to tak predsa len prejsť si tým musela a nebolo to práve najpríjemnejšie. Ako aj ona na akademii si tým prešla, pričom slová lovcov neboli príjemné a hlavne toho, ktorý jej najviac pomohol stál opodiaľ, pričom sa rozhodol ju ignorovať. Čo si urážok od neho vytrpela a koľko toho ju naučil, jej otvorilo oči a mohla povedať, že od vtedy si pekne pred lovcami dáva pozor na jazyk.* Najlepšie je nechať sa učiť od lovca, čo ti povie to najhnusnejšie. A ukáže ti krutú realitu. *Povie jej pričom sa pohľadom vráti na najmladšieho brata Seo-juna, Soo-mina. Ten jej pohľad vráti rovnakým štýlom, pričom sa uškrnie, aby ju schválne vytočil.* Rozumiem. Problémov už stačilo. /Ako keby mne sa problémy nevyhýbali. Naposledy som zapálila zase nejaký bar a mala tu česť bojovať s démonmi. Len nech problémy skončia, aj keď si to nemyslím./ *Pomyslí si a nechce zapáliť ďalšie miesto aj keby len náhodou.* Myslím si, že dnes to bol najmenší problém. Ja som zapálila v New Yorku kostol a zatiaľ ešte neprišli na to, že som to bola ja. Takže radšej to nikomu nehovor. *Povie jej, aby ju trochu uvoľnila.*
*Pokud nebylo něco zřejmé trávila čas v institutu, který nebyl rozhodně akademii. Kde by si na ní mohl denně udělat čas. Přeci jen to bylo místo, kde musela držet krok a spolehnout se na obsah knihovny. Nikdo tam nebyl od toho, aby jí vychovával a navíc nebyla už v tom věku, kdy by jí někdo mohl tvarovat. To ona musela být tvárná vědomě a snažit se. A pochybuje, že by Caleb kromě upřímnosti k ní se zachoval nehezky. Ale také věří, že její dnešní řeč nenechá bez připomínky a faktu proč měla dneska mlčet. Ale dobře ví, že si bude vědom i toho, že ona sama si to uvědomila vytrestal se sama. Skoro by i vyprskla smíchy nad přestavou, že Lovec vypálil kostel. Ale drží se a tiše šeptne.* V tom případě bys to měla hlavě institu říct dřív, než se to dozví sám. Hodina kázání nebo raději pokárání. Věř mi bude to pak horší než strhnout náplast.* poví upřímně, ale jde vidět, že se jí snaží povzbudit ve faktu, že bude lepší kdy to zamete někdo s ní pod koberec než sama.*Ale já nic nepovím. Budu dělat, že jsem to v životě neslyšela.*poví jí a dělá i tak. Nepotřebovala se míchat ještě do cizích problémů. Ona už ty problémy měla.*
*Joshua stojí v centru zájmu, jeho černá róba zdobená jemnými stříbrnými detaily odráží tlumené světlo Síně Dohod. Jeho výraz je neochvějný, ledově klidný, a přesto v jeho očích tančí náznak vítězoslavného uspokojení. Každý krok, každý pohyb jeho rukou je pečlivě kontrolovaný – Joshua je muž, který vždy ví, jak zapůsobit. Když přijímá chladné gratulace, zachovává si profesionální zdvořilost, avšak jeho úsměv je sotva znatelný, téměř jako by si užíval kontrast mezi upřímností a neochotou těch, kteří mu dnes musejí poblahopřát.* Vaše gratulace mě těší, samozřejmě. *Ponese klidným hlasem, když mu jeden z členů Rady potřese rukou. V jeho tónu je sotva postřehnutelná ironie, která naznačuje, že si je plně vědom toho, jak neochotné některé gratulace ve skutečnosti jsou. Joshua ale nemá v úmyslu hrát uraženého. Naopak, každý pohled, který na něj spočine, každá ruka, která mu potřese, je pro něj potvrzením jeho triumfu. Když přistoupí další lovec s chladnou gratulací, Joshua si jej přeměří pohledem, který by mohl mrazit. Jeho úsměv se lehce rozšíří, ale stále zůstává na hraně zdvořilosti a skrytého výsměchu. *Vaše podpora je - ocenitelná. *Poznamená a přikývne takovým způsobem, že je jasné, že jeho poděkování má více vrstev. Pro Joshuu je tento okamžik naplněním jeho dlouhodobého plánu, jeho ambicí. A i kdyby to stálo množství protislužeb, úplatků a zákulisních machinací, pro něj je to jen cena za vítězství. Když kolem něj projde Yasmine Elderhood, jeho pohled ji sleduje o něco déle, než by bylo zdvořilé. Její odměřenost a chladné přijetí jeho jmenování jsou jasné, ale Joshua jen pokývne hlavou na znamení uznání, které se zdá být skutečné – nebo je alespoň perfektně zahrané.* /Elderhood. Přesně taková, jak jsem si myslel. Pevná, ale snadno předvídatelná. Takoví jako ona se nikdy nepřizpůsobí změnám, které přijdou./ *Joshua se otočí zpět k davu, jeho pohled spočine na Michaela Hawkstonea, nově jmenovaného Konzula. Joshua zvedne sklenici s vínem v tichém přípitku směrem k němu, jeho výraz zůstává chladný, ale jeho oči naznačují, že tento okamžik je začátkem nové éry. Když se však Hawkstone obrátí jiným směrem, Joshua jen nepatrně přimhouří oči.*
*Nad tým len pohodi rukou a viac by to neriešila.* Bola to iba blbá náhoda a Upír. Poučenie pre mňa nahrať sa so zapalenymi sviečkami a zapalovačmi. Aj keď v mojom prípade je to jedno, keďže aj keď to neurobím úmyselne, tak sa to stane. Šťastie na mojej strane není. *Povie a na to, že kazanie je by bolo lepšie len mykne plecami. To že to nepovedala bolo zámerne aj tak si polícia myslí, že to bol nejaký bezdomovec, čo tam prespaval.* Na to sa už zabudlo. Sú aj horšie veci, ktoré treba riešiť a to démonov. *Pozrie sa po sale a radšej sa vyhýba pohľadu na zvyšok osadenstva, ktoré by jej mohlo robiť problémy.* Som zvedavá, ale čo dostanem povedané od Sebastiana. Dnes som sa chovala dosť slušne. *Povie si pre seba, pričom sa hrá s pohárom.*
*Michael se postaví vedle své ženy Cornelie, která právě přivedla jejich vnuka Tobiase. V ruce drží sklenku kvalitního červeného vína, jehož temná barva se odráží ve světle Síně Dohod. Jeho výraz je uvolněnější než před chvílí, kdy musel čelit ne vždy upřímným gratulacím k nově získané pozici Konzula. Po jeho boku však Cornelie působí jako pevný bod, jakým byla po celý jejich společný život. S pohledem plným hrdosti a jemného úsměvu spočine na mladém Tobiasovi, který stojí před ním. Jeho postoj je vzpřímený, mladistvý, avšak už teď se na něm rýsuje fyzická zdatnost a potenciál lovce stínů.* Muž z tebe roste, Tobias. *Pronese Michael s výrazem, který by se dal téměř nazvat otcovsky vlídným, kdyby ovšem stále nezachovával jistou dávku rezervovanosti. Jeho ruka spočine na Tobiasově rameni, stisk je pevný, jakoby chtěl zdůraznit nejen svá slova, ale také tíhu odpovědnosti, kterou mladík nese jako další generace Hawkstonů. Michaelovy oči na okamžik změknou, než se jeho pohled opět rozhlédne po místnosti. Instinktivně hledá své syny, kteří by měli být po jeho boku – rodina musí stát pohromadě, obzvlášť v den, jako je tento. Jeho pohled spočine na Sebastianovi, který se pohybuje u skupinky lovců, ale nedává najevo žádné známky toho, že by měl v úmyslu se vrátit ke svým rodičům. Michael si povzdechne, ale neříká nic. V Sebastianovi vidí část sebe samého – ten vzdor, ta potřeba ukázat, že může být svůj, ho připomínají jeho vlastní mladá léta. Místo toho obrátí pozornost k druhému synovi, Calebovi. Ten však není tam, kde ho očekával. Když konečně zachytí jeho postavu na druhé straně sálu, zůstane na něj hledět o něco déle. Caleb je zapředen do rozhovoru s Grace, ženou, kterou Michael nikdy nepovažoval za vhodnou pro blízkost svých synů nebo pro newyorský Institut. Jeho čelist se na okamžik napne, když pozoruje jejich interakci. Caleb působí příliš zaujatě, příliš vtaženě do hovoru s ženou, kterou Michael vědomě držel stranou – právě kvůli jejímu nevyzpytatelnému vlivu a tajemstvím, která kolem ní vždy visela. Bez jakékoliv snahy o skrytí svého nesouhlasu odvrátí zrak zpět k Cornelii. Jeho tón zůstává klidný, avšak v podtextu je znát nespokojenost. *
*Jak se zdálo Lottka to nehodlala řešit, což jí na čele vytvoří vrásku. Pokud něco nebylo fér, bylo přiznat své chyby i ty staré a zamlčené, ale rozhodně to bylo něco co by mělo dělat lovce lovcem. Z chyb se poučit a příště je nedělat, jinak vás to bude stát vše. I když i chápe její stranu, nebylo přípustné dělat chyby, ne ve světě nefilim. Tohle pochopila u Hawkstonu velice rychle. Navíc jak se zdálo Micheal svého mladšího syna považoval za lehkomyslného, i když nebyl. Jen dokázal na věci hledět méně upjatě, méně staromódně. Už chtěla něco říct, kdy jí zrak padl na Cornelii. A ještě víc spočine zrakem na svém synovi. JEJICH SYNOVI. V krku se jí objeví knedlík. Od doby, co opustila Idris si s Tobiasem snaží volat i psát jak to jen jde, ale návštěvy byli už méně reálné. Bylo lepší, kdy se ted držela dál. Aby si zvykl, ale bolel jí fakt vidět ho a nemoc se ho dotknout nebo obejmout. Tohle nebylo místo pro rodinné setkání.*Potřebuji navzduch.*poví nezaujatě a zamíří k terase, neví jestli jí Lotta bude ochotná následovat. Ale ona potřebovala být mimo dosah Michaela Hawkstone dřív než by opět řekla něco nevhodného, než aby si jí Tobias všimnul a přiběhl k ní. Nechtěla, aby ho pokáral za vnukovo vroucné chovní ke své matce.*/Sakra, Calebe to jsi mi nemohl říct!/* kleje v vzduchu a lehce zakloní hlavu a zhluboka se nadechne. Bylo to tolik výzev a chtělo to velkou dávku sebeovládání se všemu vyhýbat odpírat si. Jelikož tohle nebylo o ní, ted ne.*
*Na chvíli se odvrátí, aby si urovnala myšlenky. Jeho otázka, jeho tón, jeho očekávání… všechno to na ní doléhá těžkým tlakem, který ji nutí cítit tíhu každýho rozhodnutí, který za poslední rok udělala. Když se znovu otočí k němu v jejím pohledu je náznak lítosti. Byla připravená na nepřátelství, na obvinění, možná i na chladný hněv….ale ten jeho klidný tón, ta upřímná snaha pochopit jí zaskočí i když to u Caleba měla čekat.* Byla jsem na Zimním dvoře… plnila si povinnost vyslance.*Její hlas na okamžik zadrhne, ale pokračuje, než jí Caleb může skočit do řeči.* A možná máš pravdu… možná jsi měl vědět víc. A pravda je, že nemám vůbec rpostředky na to kontaktovat institut… všechny moje hlášení jdou .. k výše postaveným.*Její oči se na chvíli zachvějí, ale rychle se vzpamatuje a znovu na něj upře pohled.* Nebyla jsem pryč, protože bych si to vybrala.. to snad chápeš. A nemyslím si že moje pozice v insitutu závisí na mým rozhodnutí. *Ví, že by se chtěl spolehnout na její odpověď, že by chtěl mít jasno. Ale pravda je, že ona sama si není jistá. Po tom všem co se stalo není vůbec jistý, jestli ještě má svoje místo mezi lovci stínů. Ale Caleb si zaslouží alespoň nějakou odpověď, i kdyby to měla být jen poloviční pravda.* Vrátím se… pokud budu mít dovoleno. Pokud mě tam ještě chceš. *Její slova jsou jednoduchý. Ví že Caleb má nějakou moc rozhodnout, jestli bude znovu součástí toho světa.. Ale zároveň ví, že její návrat není jen na něm.. je i na vedení spolku a při dnešní volbě její vyhlídka vrátit se do NYC není zrovna růžová.*
*Caleb stojí naproti Grace, jeho klidná vnější fasáda je výsledkem letité praxe a sebeovládání, které si osvojil jako vedoucí Institutu. Přesto uvnitř cítí, jak ho všechno okolo dusí. Jeho otec je právě zvolen Konzulem, což znamená, že na jeho rodinu padá ještě větší tíha odpovědnosti. Grace se objevila po roce, plná tajemství a polopravd, a zároveň na něj čeká Hailey, která se chystá projít přeměnou – procesem, který už sám o sobě není jednoduchý, natož v tenhle chaotický večer. Caleb cítí, jak se mu hromadí frustrace, ale drží ji pevně na uzdě. Poslední věc, kterou teď potřebuje, je ztratit kontrolu. Hluboce se nadechne, snaží se najít slova, která by byla tak vyvážená, jak jen to situace dovolí.* /Zimní dvůr. Samozřejmě. Místo, kde se pravda a manipulace proplétají v jedno. Kde i nejmenší gesto může mít fatální následky./ * Není hloupý, ví, jaké intriky se na Zimním dvoře mohou odehrávat, a jak snadno se tam člověk může stát figurkou ve hře, kterou ani nezačal. Jeho mysl se otáčí v kruzích, jak si skládá všechny kousky dohromady. Být vyslancem na Zimním dvoře není jednoduchý úkol, ale přesto - proč by někdo jako Grace – se svou minulostí, kterou na Zimním dvoře napáchala – byla vybrána právě na tuto misi? Jeho oči se střetnou s jejími, když zmíní, že všechna její hlášení šla výše postaveným. Na okamžik se mu zableskne v pohledu něco mezi nepochopením a zklamáním.* Samozřejmě, že jsem to nevěděl.* Řekne tiše, jeho tón je pevný, ale ne zraňující. Zhluboka se nadechne a pokračuje klidněji.* Kdybych měl podezření, že se děje něco, co ti brání komunikovat, něco bych udělal. Víš, že nejsem ten, kdo by tě soudil za to, co se stalo. *Když zmíní, že se vrátí, pokud jí to bude dovoleno, Caleb jen mírně kývne hlavou. Nemá rád tu nejistotu v jejích slovech, tu rezignaci, která z ní vyzařuje. Grace, kterou znal, byla odhodlaná, silná, nikdy by neřekla něco takového s takovým tónem. Ale teď je jiná. Možná je to tím, co zažila na Zimním dvoře, možná je to tím, co se stalo, když byla pryč. *Podívej.* Promne si kořen nosu v unaveném gestu z celého večera.* Pokud je něco, co ti brání v tom se vrátit – a teď myslím cokoli, Grace – musíš mi to říct. Nemůžu hrát naslepo, zvlášť ne teď, když se svět mění rychleji, než bych chtěl. *Na okamžik zavládne mezi nimi ticho. Caleb se krátce ohlédne na rozruch v sále, kde stále doznívá napětí z výsledků voleb. Jeho otec, Hailey, Tobias i Sebastian - všechen ten chaos mu na moment připadá tak vzdálený.*
*To že tá žena vôbec len tak odišla bola riadna blbosť, pretože mohla zabrániť tomu, čo za chvíľu prišlo. To že sa tí dvaja nemali radi bolo jasné a že sa pobijú sa schyľovalo od začiatku. Hlavne ani Seojun ho neoblial naschvál, jednoducho sa ale tváril, že to urobil. Jeho brat sa po ňom oženie, že mu chce vraziť, lenže on to čaká a chytí ho za ruku, ktorú mu skrúti za chrbát.* Prečo sa nevieš chovať ako normálny človek. Je to taký problém sa aspoň chovať normálne na slavnosti? *Vytkne mu, pričom ho vedie von z miestnosti, aby nerobil problémy. Ak sa majú pobiť, tak to urobia vonku a nie pred očami druhých. Vidí pohľad svojho otca, ktorý z toho nie je nadšený a najradšej by oboch poslal niekam, kde by ich zavrel na týždeň, aby sa začali chovať normálne. Lenže to u nich dvoch nešlo, len Soomin mykol plecami, že s tým nespraví nič a nebude sa im pliesť do cesty. Vyjde von zo sálu, kde ho pred nejakou zrzkou (HAIILEY) vyšmarí o zem.* Čo si týmto chceš dokázať? *Opýta sa ho, pričom čaká, že sa do neho pustí nazad, keďže ho hodil na zem.* Týmto si otcovu priazeň nijako nezískaš. *To ale jeho brata iba viac naštve.* Trhni, ako keby ma to zaujímalo. *Povie mu jeho brat, pričom sa ho znova pokúsi udrieť, ale znova zlyhá, pretože Seojun sa vyhne. Všimne si, že je cítiť alkoholom a u nich v rodine moc alkohol nebol dobrý, lebo každý z nich mal nízku toleranciu.* Super to si vážne musel ožrať? *Opýta sa ho, pričom ho radšej prirazí o stenu, aby ten debil nespadol. HAILEY si všimne až po chvíli a pretočí očami.* Asi to moc dobrý večer nie je, že? *Opýta sa jej, pričom drží svojho brata a najradšej by ho na mieste zabil.*
*Povzdechne si ... jako by si uvědomovala, že jejich rozhovor nikam nevede. Vidí jeho únavu a jeho frustraci a taky ví, že je už vyčerpaný tím jejím neustálým odpíráním odpovědí. A upřímně ona sama je unavená z věčnýho obcházení pravdy... z toho neustálého balancování mezi tím, co může říct a tím co nesmí.* Moc dobře víš jak politika tady funguje.. a když říkám, že jsem si to nevybrala, můžeš si domyslet kdo za tím stojí. *Její hlas trochu ztichne jako by se v ní na chvíli objevil stín pochybností o všem, co dosud považovala za jistý. Přejede rukou přes čelo jako by tím gestem chtěla setřít zbytky pochybností, který jí ještě tížily.* Jestli můžeš.. po tý ceremonii se tu ještě na den zrdžím. Musim před radu. Asi mě stejně budou hlídat, ale na tvoje slovo hodně lidí dá, můžeš si mě pak najít. *Její pohled na chvíli sklouzne stranou jako by přemýšlela, jestli neřekla příliš. Možná konečně prolomila ten kruh, ve kterým se oba točili. Možná mu dala aspoň malý náznak, že v tom není ztracená. Že má svůj důvod proč dělá to co dělá.*
*Caleb si zamyšleně promne bradu, zatímco jeho mysl začne okamžitě pracovat na Graceiných slovech. Domyslet si, kdo za tím stojí. Tohle nebylo tak těžké, jak by se mohlo zdát. Politikou Spolku prolézalo víc intrik než v nočních klubech podsvěťanů, a pokud by měl ukázat na jednoho člověka, který by měl moc a vliv Grace odsunout na Zimní dvůr, Rougerenard by byl na vrcholu seznamu. Nebylo by to poprvé. Jeho jméno mu znělo v hlavě jako zlověstná ozvěna, stejně tak jako všechny ty důvody, proč by mohl chtít Grace odstranit. Možná věděla něco, co vědět neměla. A možná – a to byla ta nejděsivější možnost – byla prostě nepohodlná.bJeho oči se na ni znovu upřou, tentokrát s klidnou intenzitou. Vidí její únavu, to, jak se její tělo zdá být těžší, než by mělo být. Vidí i to, jak její pohled sklouzává stranou, jak se snaží něco skrýt – nebo možná jen zpracovat. Caleb se zhluboka nadechne a nakonec pomalu přikývne.* Dobře. *Řekne klidně, jeho hlas už neobsahuje tu ostrou hranu z předchozího rozhovoru. *Najdu si tě. Po ceremonii, možná i dřív. *Na chvíli zavládne ticho, Caleb přemýšlí, zda říct víc, ale nakonec se rozhodne, že méně je někdy více. Udělá krok k ní, jeho pohled zůstává klidný, avšak soustředěný, a pak ji svými pažemi sevře kolem ramen v něčem, co by mělo připomínat objetí. Není to žádné vášnivé gesto, je to pevné a konejšivé objetí - minimálně cítí, že to tahle holka právě potřebuje. Když ji pustí, pohlédne jí do očí, jeho rty se nepatrně zvednou v náznaku úsměvu. Když se otočí, jeho pohled okamžitě padne na Michaela, který stojí poblíž se svým vnukem. Calebovi se koutky úst lehce zvednou v úsměvu, který je tentokrát naprosto upřímný navzdory frustracím dnešního večera. Rychle se vydá jejich směrem, jeho krok je lehký, ale rozhodný. *Vypadá to, že děda tě tady dělá svým parťákem, co? *Dlaní si s ním plácne, poté jeho ruka spočine na jeho rameni. Jeho pohled se však přesune na Michaela. Chvíli na něj hledí, jeho tvář je neutrální, ale v jeho očích se zračí určitá chladná ostražitost. Caleb si nemůže pomoct, ale v hlavě mu stále vrtá ta myšlenka – věděl jeho otec předem o své volbě? Mohlo by to vysvětlovat některé jeho nedávné kroky. Caleb však zůstává klidný, nehodlá teď vyvolávat žádný konflikt. Podá mu ruku a pevně ji stiskne. *Gratuluju, otče. *Řekne s náznakem úsměvu, ale jeho tón zůstává formální. Nechce otevírat jakékoli další otázky před Tobiasem. Jakmile však stiskne jeho ruku, v hlavě mu stále hlodá ta pochybnost. Něco mu nesedí. Když se rozhlédne po místnosti, jeho pohled okamžitě padne na Hailey, která stojí stranou. Caleb lehce nakloní hlavu a pohledem ji naznačí, že by neměla stát bokem. Není čas stát stranou, zvlášť ne v tak důležitý večer.*
*Když se jí podaří uklidnit omluví se z přítomnosti Lottky. Potřebovala chvíli nemluvit a možná se trochu projít. Ale ovšem její plán jí doslova překazí Caleb. Který jí vyzve k tomu, aby se opět připojila k jeho rodině. I když jim je nesmírně vděčná, že přijali svého vnuka jako za vlastního, pořád jí nebylo příjemné v jejich přítomnosti trávit čas. Ale i přesto jí Caleb kývl at jde k nim. I když by nejraději se otočila a šla pryč. Neudělá to, jelikož by ti tím potvrdila jen slova jeho otce. Pokývne Cornelii na pozdravila rty se jí stočí do jemného úsměvu a pohladí Tobiase po vlasech. Měla pocit, že zas o velký kus vyrostl, vlastně nebude chybět ani dlouho, aby možná jí dorostl. Ale mlčela jak slíbila navíc měla neblahé tušení, že jeho otec její mlčení schvaluje víc než mluvení.*
*Sleduje jak přikývne na její návrh a v jejím nitru se mísí pocit úlevy a úzkosti. Když ji pevně sevře v objetí na okamžik ztuhne. Je to gesto který nečekala ... ne od něj, ne tady, ne teď všem na očích. Ale právě to jí připomene, že navzdory jeho tvrdé fasádě je to pořád někdo, komu na druhých záleží. Po několika vteřinách mu objetí váhavě oplatí ikdyž je spíš symbolický než skutečný. Nechává ho odejít její oči ho sledují jak odchází směrem k jeho rodině. Sleduje Caleba jak míří, ke svýmu otci a na chvíli ji napadne, že právě Michael by mohl mít odpovědi, který Caleb hledá. Možná měl pravdu ... možná je tahle šachová partie větší, než si kdy dokázala představit. Možná je sama jen pěšákem, kterého přesouvají mocnější hráči podle svých potřeb. Ale to neznamená, že by si nechala sebrat poslední zbytky kontroly, který ještě má.. Poodejde směrem k občerstvení a ochutná místní víno* /Tohle se s Faerií nedá vůbec srovnávat./ *Pomyslí si když pije zdejší naředěnou břečku.. její smysly jsou úplně otupělý z Faerie.*
*Novopečený Konzul Spolku, stojí pevně a vzpřímeně, jeho přítomnost ve společnosti Cornelie a Tobiase je jako monument rodinné hrdosti a síly. Tobias vedle něj vypadá hrdě a důležitě, a Michael si nemůže pomoct, aby se v jeho tváři neobjevil náznak pýchy, když v mladíkovi vidí pokračování rodu Hawkstone. Když však spatří přicházet Caleba, jeho výraz se lehce změní – směs úvahy a klidného očekávání. Calebův formální tón při gratulaci Michael přijme s mírným kývnutím a pevně stiskne jeho ruku. Cítí v jeho pohledu něco, co tam už dlouho neviděl – opatrnost, možná pochybnosti. Ale Michael neřekne nic, jeho pohled se přesune zpět na Tobiase, který si se svým otcem plácne.* Tobiasi.* Pronese Michael hlasem, který je hluboký a autoritativní, ale s náznakem jemnosti, kterou si vyhrazuje pro členy rodiny. *Nyní, když jez tebe téměř muž - budeš muset začít dohlížet na svého otce, aby nezapomínal, jak se chovat v přítomnosti konzula. *Jeho rty se zvlní do slabého úsměvu, ale pohled zůstává ostrý a pozorný. Když se k nim připojí Hailey, Michael si nemůže pomoct, aby její přítomnost nevnímal jako určitou komplikaci. I přes její úsilí zapadnout a její zdvořilé chování cítí, že její místo mezi nimi stále není pevné. Jeho oči na okamžik zabloudí k Calebovi, jakoby se ptaly, zda si jeho syn uvědomuje, co všechno riskuje tím, že ji přivedl do Idrisu právě v tento večer. Přesto se udržuje v naprostém klidu, jeho pohled se stočí k Hailey, která pohladí Tobiase po vlasech. Zachytí pohyb v místnosti, když se k němu blíží jeden z funkcionářů, jehož přítomnost značí jedinou věc – čas se krátí. Michael na okamžik pozvedne obočí, jemně kývne hlavou na znamení, že zprávu přijal.* Zdá se, že je čas.* Jeho pohled sklouzne na Hailey, která vypadá, jako by byla přítomná a nepřítomná zároveň, jak se snaží nevnímat jakoukoli těžkost v situaci.* Hailey. *Řekne klidně, ale jeho hlas má podtón důrazu, který nedovoluje odpor.* Postarejte se prosím, aby Caleb nezmizel – máte na něj lepší vliv než já. /A Sebastian? Toho též opět nevidím. Vůbec si neuvědomují důležitost tohoto okamžiku! Ani jeden!/ *Poté se narovná, přísný výraz na tváři se trochu zmírní, když kývne hlavou směrem k funkcionáři, který čeká u dveří do hlavní části síně. Bez dalšího slova se Michael vydává k pódiu.*
*Caleb si všimne jemného napětí, které zavládne, jakmile se připojí k rodinnému shromáždění. Tobias vypadá nadšeně, jeho mladá energie září jako maják, a Caleb se na chvíli soustředí jen na něj. Je to v těchto momentech, kdy se mu daří alespoň na okamžik zapomenout na chaos kolem něj – na svého otce, jehož přítomnost ho vždycky trochu svazuje, na Grace, která je zahalena tajemstvími, a na Hailey, která se zjevně necítí mezi Hawkstonovými doma. Jeho pozornost se však rychle vrátí k Michaelovi, když slyší jeho poznámku směrem k Tobiasovi. Caleb se neubrání ironickému úsměvu, který zlehka trhne koutky jeho rtů. Přesto zůstane mlčet, protože ví, že na otcovu pečlivě kontrolovanou přítomnost není místo pro jeho obvyklé poznámky nebo humor. Když Michael osloví Hailey a pověří ji "dohledem" nad ním, Caleb cítí, jak v něm mírně vzplane podráždění. Zvlášť když zachytí ten krátký, přísný pohled, který Michael vrhne jeho směrem – jakoby zpochybňoval všechno, co Caleb dělá, každé jeho rozhodnutí.* /Samozřejmě, protože nic, co děláme, nikdy není dost dobré./ *Pomyslí si Caleb s lehkým nádechem frustrace, ale na povrchu se to nijak neprojeví. Zachová si svůj klid, svůj vlastní způsob, jak čelit otcovým neustálým očekáváním a nárokům. Sleduje, jak se Michael otáčí a odchází směrem k pódiu, a na okamžik zůstává stát na místě. Má pocit, jako by se kolem něj svět na chvíli zastavil. Jeho pohled sklouzne k Hailey, která stojí vedle něj tiše, její přítomnost nenápadná. Očividně se snaží držet krok a nevyčnívat, ale Caleb si nemůže pomoct, aby se necítil zodpovědný za její nervozitu. Jeho modré oči se setkají s jejími, a Caleb se snaží, aby jí dal alespoň trochu jistoty. Když znovu zvedne pohled, jeho oči se setkají s Tobiasovými, který je stále plný energie a dychtivosti. *Mám pocit, že děda tě povýšil na svého zástupce.* Mrkne na něj a lehce ho poplácá po rameni, aby Tobias pochopil, že to nemyslí vážně, ale přátelsky. Caleb si znovu prohrábne vlasy a povzdechne si, jeho mysl těžká všemi povinnostmi, které se na něj za poslední hodiny nahrnuly. Jeho pohled sklouzne zpět k Hailey, která stále stojí tiše vedle něj. *A ty.* Řekne nakonec pouze pro její uši a jemně jí pokyne hlavou směrem k davu. Nenech se tím vším odradit. Caleb na ni ještě jednou povzbudivě kývne a pak se rozhodne vydat směrem k pódiu, kde má být přednesen inaugurační projev jeho otce. Má pocit, že každým krokem se kolem něj stahuje kruh očekávání a odpovědnosti.* Musím s tebou ještě něco probrat. Nebudeme se vracet hned do New Yorku.*Pronese mimoděk směrem k Hailey, zatímco jeho kroky vedou do hlavní části síně, přičemž jeho myšlenky stále těkají mezi minulostí a přítomností. Cítí tíhu tohoto večera – nejen z pohledu rodinného, ale i profesionálního.*
*Viděla na tváři svého syna, že by jí chtěl obejmout, ale lehce nepatrně zavrtí hlavou a namísto toho tiše sevře jeho ruku, jíž jí vklouzne do té její. Tiše ho hladí po hřbetu ruky. I jeho ruka byla znatelně vetší a silnější, ale jeho blond vlasy a modré oči pořád stejné. Přesně jako jeho otce. Ani si neuvědomovala jak čas rychle plynul. Ale pokud něčeho nelituje, je že ho tak dlouho schovávala před tímto světem. I když si ted vědoma jaký risk to byl. Ale chtěla mu dát normální dětství a také jak už Calebovi se svěřila. Nevěděla jak by to před léty vzal a zda by jí Tobiase nevzali a jí jednoduše neposlali zpět ke svému životu. Jak se říká strach živý sílu, sílu člověk musí umět využít moudře. Nakonec se i zdálo, že bude ušetřena dalších slov jeho otce zvlášť ve chvíli, kvůli které se tu všichni sešli. Na usměrnění svého syna nic neřekne ví že nesmí. Naopak sebou trhne, když zazní její jméno. Polkne sucho v ústech.*Pokusím se. Nemohu nic slíbit.* poví upřímně, jelikož nebyla jeho chůva a on byl dospělý muž. I když na ní Caleb může vidět, že by nejraději mu drtila ruku jak to ted dělal Tobias, který její rukou jemně cloumal a tak ho pohladí po rameni a usměje se na něj. Chlapec se usměje o to víc. Dnes nevěděla zda chce být neviditelná nebo ne. Ale aspoň fakt, že držela svého syna za ruku jí uklidňovalo natolik, jako když člověk vejde do bezpečí domova. Tiše sleduje dění jak se vydává směrem k podiu mezitím tiše vedle ní promluví Caleb. Kdyby tak neučinil, asi by doufala, že zapomene na její přítomnost a to co předvedla. Ale omyl*Jestli mi chceš připravit kázání, myslím že není třeba. Oprátku handy jsem si nasadila před hodinou. Ale rozkaz budu tam. Mám se co učit, pořád a víc.* poví tiše bez výčitek bez obhajovaní. Jednoduše mu jen přiznala, že si je vědoma své chyby a že bere nevědomí vážnost jeho slov a že očekává rozhovor.*
*Joshua vystoupí na pódium s ledovým klidem, který je pro něj typický. Jeho krok je plynulý a vyrovnaný, pohled chladný a ostrý jako čepel serafinské dýky. Na tváři má masku zdvořilosti, ale ti, kdo ho znají, mohou v jeho očích zahlédnout něco hlubšího – neochvějnou ambici a důslednost, kterou nelze přehlédnout. Sál utichne, jakmile Joshua zaujme místo za řečnickým pultem, a když promluví, jeho hlas je pevný, autoritativní a přesto klidný.* Ctihodní členové Spolku, vážení přítomní.* Začne s náznakem úklony, jeho hlas rezonuje v prostoru, každý jeho tón promyšlený a přesný.*Dnešek je dnem, který si budeme pamatovat – nejen kvůli výsledkům voleb, ale kvůli příležitosti, která před námi stojí. Spolek byl a vždy bude tím, co drží tento svět v rovnováze. A my, lovci stínů, jsme jeho páteří, jeho pilířem. Bez nás by svět propadl chaosu a temnotě.* Joshua se na okamžik odmlčí, jeho pohled klouže po shromáždění. V jeho očích je klidná sebejistota, ale také jakási jiskra, která naznačuje, že jeho slova mají hlubší význam.* Nefilim byli vždy ti, kdo stáli mezi světlem a stínem, mezi pořádkem a chaosem. Byli jsme ti, kdo nesli tíhu odpovědnosti, a ano, také ti, kdo za ni platili nejvyšší cenu. Ale právě díky této oběti, díky naší odvaze a odhodlání, stojí svět tam, kde stojí. Není pochyb o tom, že jsme byli vyvoleni, abychom plnili tuto svatou povinnost. *Jeho slova záměrně rezonují s konceptem vyvolenosti, ale zároveň se pohybují na hranici přijatelných formulací, které nelze snadno zpochybnit. Joshua si je vědom každého svého slova a každé nuance, kterou pronese. V jeho slovech je znát důraz na jednotu a disciplínu, ale zároveň se v nich skrývá i náznak hierarchie, která mu není cizí.* Svět venku se mění. Hrozby, kterým čelíme, jsou stále sofistikovanější, nebezpečnější. Nemůžeme si dovolit být slabí, nemůžeme si dovolit zaváhat. Jako nový Inkvizitor Spolku slibuji, že udělám vše, co je v mých silách, abych zajistil, že naše mise bude pokračovat – silnější než kdy dřív. Budu chránit Spolek, naše hodnoty a náš odkaz. A ano, budu také vyžadovat, aby každý z nás – od nejmladšího učedníka po nejzkušenějšího člena Rady – naplňoval své povinnosti s maximálním nasazením. *Joshua zakončí svůj projev s jemným úklonem, jeho slova zanechávají v místnosti tíživé ticho, které se pomalu mění ve vlažný potlesk. Ti, kdo sedí v první řadě, se tváří neutrálně, někteří snad až příliš zamyšleně. Ale Joshua, sám se sebou spokojen, se otočí a opouští řečnický pult s ledovým klidem, vědom si toho, že jeho vize nyní začíná ovládat budoucnost Spolku.*
*Michael vstoupí na pódium hned po Fairlawovi, se kterým si stačí vyměnit pohled. Jeho postoj je vzpřímený, pohled bystrý a jeho aura přirozené autority naplňuje Síň Dohod. Je to muž zrozený pro vedení a jeho slova, ať už je milujete nebo nenávidíte, vždy zasáhnou cíl. Když se rozhlédne po shromáždění, na jeho tváři se objeví mírný, avšak zdrženlivý úsměv – gestem, které spíše potvrzuje jeho důstojnost, než by odhalovalo jakékoli emoce. Když začne mluvit, jeho hlas je hluboký, klidný, avšak pronikavý.* Vážení lovci stínů, členové Rady, vážení přítomní. Dnešní den je nejen oslavou kontinuity Spolku, ale i připomínkou poslání. Pozice Konzula není jen čestným titulem. Je to závazek – závazek vůči vám všem, vůči těm, kdo slouží v Institutech po celém světě, a vůči našemu světu, který jsme přísahali chránit. *Jeho pohled se přesouvá po sálu, chvíli setrvává na známých tvářích, na vůdcích rodin a jejich dědicích. V jeho očích se odráží odhodlání, ale i očekávání, že každý z nich bude hrát svou roli v budoucnosti Spolku. Michael se na okamžik odmlčí, aby jeho slova měla prostor se usadit. Když pokračuje, jeho hlas nabírá na intenzitě.* Během mého mandátu se zasadím o několik klíčových cílů, které považuji za nezbytné pro naši budoucnost. Prvním z nich je udržení Studeného míru. Víme, že dohoda s vílami, ač nepopulární, je nutná k zajištění stability a k tomu, abychom předešli dalším konfliktům. Ale mír není slabost – je to nástroj, který musíme používat s rozvahou a silou. Druhým cílem je redukce čísel démonických mutantů, pozůstatků Zimní války. Dále budu usilovat o napravení a obnovu Institutů, které byly během Zimní války zhanobeny. Každý z nich musí být připraven sloužit jako pevnost a útočiště pro členy Spolku. Ale nejdůležitějším cílem mého mandátu bude udržení řádu. Řád je to, co nás odlišuje od chaosu. Je to základ, na kterém stojí náš svět.* Jeho tón se na chvíli změní, stane se osobnějším, avšak stále pevně kontrolovaným.* Je pro mě ctí, že jsem byl zvolen vaším Konzulem. Slibuji, že své povinnosti budu vykonávat s nejvyšší oddaností a respektem k vám všem. *Michael zakončí svůj projev lehkou úklonou směrem k publiku. Na chvíli v sále zavládne ticho, než se začne rozléhat potlesk, který je sice zdvořilý, ale zároveň přináší pocit respektu. Michael se postaví vzpřímeně, jeho pohled stále plný odhodlání, a pomalu se vrátí na své místo, vědom si, že jeho slova byla vyslyšena.*
*Caleb stojí v davu, jeho výraz neutrální, ale oči mu neustále bloudí mezi pódiem, kde právě probíhají inaugurační projevy, a Hailey, která je po jeho boku. Naslouchá slovům svého otce i Fairlawa, každé z nich v něm rezonuje jinak. Fairlawova slova o nadřazenosti a disciplíně mu připomínají přesně to, proč se kdysi chtěl držet dál od politiky Spolku. Cítí, jak ho jemně svírá podráždění, když slyší ten pečlivě maskovaný tón, který neslibuje nic jiného než tvrdost a kontrolu. Pak ale zazní hlas jeho otce – pevný, autoritativní, ale přesto klidnější. Caleb se krátce zamyslí nad tím, jak moc se Michael změnil od doby, kdy byl jen členem Rady. Jeho projev má svou váhu, svou jasnost, ale Caleb nemůže nevidět tu vrstvu pečlivé kalkulace, která za tím vším stojí. Jeho myšlenky přeruší Hailey, která na něj tiše promluví. Caleb se k ní otočí, koutky úst mu zacukají, když slyší její očekávání kázání. Nemůže si pomoct, aby se na chvíli neusmál, i když to maskuje jako pouhé povytažení koutků. Jeho pohled na chvíli změkne, ale jeho tón zůstává klidný, jako by jí chtěl ukázat, že ačkoli se situace zdá být napjatá, on ji nepovažuje za tak dramatickou, jak si možná myslí.* Jestli čekáš kázání, tak tě zklamu. Myslím, že tuhle lekci sis už dala sama. To je to poslední, na co teď myslím. *Jeho pohled se na chvíli vrátí k pódiu, kde jeho otec pokračuje ve svém projevu. Caleb si neodpustí krátký nádech, jakoby chtěl něco dodat, ale nakonec jen pokrčí rameny a otočí se zpět k Hailey.* Proces přeměny – už má pevné datum. * Jeho tón se teď stane vážnějším, i když se snaží udržet jistou lehkost, aby Hailey nezahltil. Ví, že tohle rozhodnutí pro ni není jednoduché a že každé slovo musí volit opatrně.* Krátce po ceremonii. Nebyl jsem si tím jistý, když jsme odjížděli, ale dostal jsem zprávu od Spolku těsně před odjezdem. A volba mého otce jako Konzula to rozhodnutí jen urychlí. * Snaží se v jejím výrazu najít známku, že je připravena, nebo alespoň odhodlána.*
*Program ceremonie dosáhl svého konce. Hosté se baví hudbou i občerstvením a nově zvolení Konzul a Inkvizitor stále přijímají gratulace, které před svým projevem nestihli přijmout. Quest je ukončen, ale můžete zde setrvat a hrát do sobotní půlnoci - poté musíte místnost neprodleně opustit, anebo začít novou hru. Postavy, které neposlaly odchodový příspěvek: * Caleb Hawkstone, Charlotte Dearborn, Grace Lengthorn, Hailey Rose, Sebastian Hawkstone, Sunil Nurgaliev, Yeom Seo-Jun.
*Kdyby si víc všímala podia byl by to lepší. Ale ne ona se musela podívat jeho směrem a upřímně jeho zvednutý koutek jí doslova odzbrojil. Vážně se ted Caleb bavil na její účet? Vážně se uculoval! Možná díky tomu jí nevědomě na tváři vyklouzne lehký úsměv a následovný povzdech na znamení, že se vzdává dostal jí. Tobias k ní zvedne tázavě pohled a Hailey na něj jen mrkne a pohladí ho opět po vlasech Tob sej en tiše zazubí a sleduje dění před sebou a nepouští přitom její ruku. Když už myslela, že jí dnes večer nic nepřekvapí omyl. Trhne hlavou k němu a podívá se na Tobiase, který je naštěstí soustředěný na dědu. Lehce rty naznačí že ticho. Neřekla mu to, jelikož pořád je ve věku, kdy by si neměl dělat vrásky rozhodnutí dospělých lidí kolem něj, ale na jeho slova poví jen tiše.* Pak doufám, že se slova tvého otce nepotvrdí. A štěstěna bude stát na mé straně.* poví pevným hlasem a víc k tomu nepoví. Ale jedno je jisté odehrává se v ní strach, nadšení a další směsice emocí, které neumí popsat. Ale pokud někdo toužil žít víc než umřít byla to rozhodně Hailey a její tvrdohlavé já. Nad jeho dalšími slovy pokývne. Když padne rozhodnutí a jen slova Caleba se stejnou pravdivými rozloučí se s Tobiasem a slíbí mu, že si zas napíšou, ale že ted musí jít něco neodkladně zařídit. A tak dnešním večerem její krátká návštěva Idrisu končí.*
*Jeho pohled se na chvíli upře na Hailey, když k němu tiše promluví. V jejích slovech slyší pevnost, ale také náznak nejistoty, kterou se snaží zakrýt. Caleb na okamžik zvedne obočí, jeho rty se zvednou do malého, téměř pobaveného úsměvu. Nepotřebuje empatii, aby poznal, že uvnitř Hailey se odehrává emocionální hurikán. Ale není typ, který by to komentoval – alespoň ne takovým způsobem, aby ji zbytečně zatížil. Místo toho si udržuje svůj typický klid a lehkost.* Pokud se štěstěna drží mě při všech mých blbostech, určitě si najde čas i na tebe.* Mrkne na ni s jemným humorem, jeho tón je nenucený, ale v pozadí jeho slov je přeci jen jistá vážnost. Když však spatří, jak se Hailey obrací na Tobiase, aby se s ním rozloučila, a pak se po krátké chvíli připojuje k jeho matce, jeho výraz se na moment změní. Sleduje, jak se obě ženy odebírají pryč ze sálu, pravděpodobně se vracejí domů, a Caleb nemůže potlačit drobný povzdech. Ne že by byl sentimentální – to je u něj téměř nemyslitelné – ale na chvíli si uvědomí, jak moc toho večera zůstává na jeho bedrech. Pohlédne na Tobiase, který vypadá, že by nejraději běžel za matkou, ale zároveň ví, že jeho místo je teď po boku dědečka. Rozhodne se setrvat. Tohle není jen o něm, o jeho rodině, nebo o Hailey – tohle je o reprezentaci Institutu. Protáhne se, jako by se snažil zahnat únavu, a jeho pohled krátce zabloudí k davu kolem. V duchu si povzdechne, když spatří, jak se všichni pomalu rozcházejí do menších skupin a začínají si mezi sebou vyměňovat zdvořilé fráze a politické komentáře. Caleb se na moment usměje pro sebe. Reprezentace, jasně. To je přesně to, co teď potřebuje – další hodinu předstírat, že ho zajímají všechny ty prázdné řeči.*
*Sunil čaká pomerne v pokoji, nakoľko nechcel dievčatko plašiť. Tešilo ho, že mu začala tak rýchlo dôverovať napriek tomu, čo sa jej stalo. Možno zo Sunila cítila, že aj on pociťuje smútok, a tak sa rozhodla mu veriť v tom jej smútku. Boli si vlastne sebe navzájom takou oporou. Všimne si, ak oje Sebastian nespokojný v konverzácii so svojím otcom. Schovával to pomerne dobre, ale predsa len to mohol človek, ktorý Sebastiana vydával pomerne často okamžite postrehnúť. V tom neustále urovnanom nič nehovoriacom pohľade a postoji bolo napätie, nie znudenie. Preto si Sunil vydýchne, keď v mužovi uvidí, že narozdiel od svojho otca Sunila vidí rád, a nedokáže udržať na uzde smiech, len čo sa mladý Hawkstone priblíži.* Ach, chlape. Ani nevieš, ako si mi chýbal. *Podotkne pobavene, a pozrie na dievčatko, ktoré nervózne od Sunila pozerá na prichádzajúcu osobu.* Sebastian, rád by som ti predstavil Lunu. Adoptoval som si ju rovnako ako si ona adoptovala mňa. A Luna...toto je Sebastian. *Predstaví ich navzájom, načo šokovane vypúli oči, sotva započuje slová jeho adoptovanej dcéry.* To je ten kamarát, čo je vo vzťahoch rovnaký chudák ako ty? *Rýchlo jej prekryje ústa. Ešteže hovorila v taliančine.* Ja...ehm...rada ťa spoznáva. *Povie Sunil okamžite Sebastianovi, aj keď sa takmer hneď rozosmeje. Samozrejme, že vedel, odkiaľ to malá brala. Ale výhradne malej hovoril, aby pred Sebastianom nehovorila, že jej hovoril toto. Snažil sa jej totiž predstaviť ľudí, ktorých spozná v New Yorku, ale nejako mu pri tom vykĺzla aj táto poznámka, a ona si ju zapamätala az moc dobre.* Takže...čo povieš na to, kebyže sa presunieme už k portálom a späť domov? Tam bude pokračovanie v tejto konverzácii určite príjemnejšie než tu. *Navrhne Sunil, a začne sa presúvať k portálom, ktorými by sa mohli dostať do New Yorku.*
*Rozumie, čo mu chce otec zdeliť. Chápe jeho postoj, jeho očakávania a frustrácie, ktoré on sám vytvára, no zároveň má pocit, že im nemôže vyjsť vústrety. Nie teraz, napriek tomu, ako tento deň očakával a pripravoval sa naňho, nie je podľa jeho predstáv. Minimálne jeho vnútorné rozpoloženie mu nedokáže vnútiť myšlienku, aby sa hrdo narovnal, nahodil úsmev plný falše a odhodlania hodiť sa na krk prvému lovcovi, ktorý sa rozhodne poškvrniť jeho rodinu. No jeho otec je na vodcu pripravovaný zrejme celý jeho život - vystupovanie, rozprava, to ako stojí a gestikuluje, ako na neho hľadí z väčšej vzdialenosti, než naozaj stoja.* /Zrejme sa jeho pohľad na mňa už nedá dať do správnych koľají./ *Napadne mu, a ani nemá motiváciu vzbudzovať teraz rešpekt v iných lovcoch tým, že bude ako tieň svojho otca.* /Pre jeho pozornosť som urobil už dosť./ Pridám sa za Vami s matkou neskôr. Bude to rýchle. *Prenesie, akoby sa chcel ospravedlniť, pretočiac však jemne očami nad mudrovaním svojho otca.* Jasné, otče, lenže na tieto šarády tu máš iných členov rodiny. *Zaznie od neho trošku ostrejšie, no nakoniec iba zatne sánku, vzdychne a zabodne svoj pohľad znova do otcovej tváre, akoby mu tým chcel naznačiť, že si stojí za svojimi slovami, že možno aj pre toto si začali viac s Calebom rozumieť, odkedy sú v newyorskom inštitúte spolu. Ale zároveň mu tým naznačuje, že sa vráti k nim, aby otca ešte viac nesklamal. Vyberie sa teda za svojim ryšavými kolegom s dievčatkom na pleciach. Neusmeje sa, nemá na to náladu a Sunil ho pozná, že to tak je. Nadvihne iba stroho obočie a zadíva sa na malé dieťa, ktoré využíva na zakrytie hlúpych poznámok taliančinu.* Viem, že nepovedala toto, na to to bolo príliš krátke, ale… radšej asi nechcem vedieť, čo povedala. *Zamumle Sunilovi a prikývne na jeho poznámky. Naozaj nemá chuť zaoberať sa viac než niekoľko slovnými odpoveďami, skúmajúc akurát tak okolie seba a dvojice, pri ktorých teraz stojí. Chvíľku s ním vedie konverzáciu, alebo to tak teda aspoň vyzerá - v skutočnosti ju vedie Sunil, on počúva, no myseľ mu lieta kadeľahšie.* Bude to horšie. *Zamumle Sunilovi a zabodne do neho modré oči.* Musím vyhľadať Caleba. *Dodá ešte.* Nebudem tu dlho, musím ísť za otcom, ale ak Caleba uvidíš, odkáž mu, že sa porozprávame v New Yorku. *Dodá ešte, než sa vzpriameným rozhodným krokom, vzbudzujúcim aspoň trošku hrdosti a cti, pridá k svojej rodine aspoň tak, ako si to môže dovoliť, než ceremónia skončí. Keď sa z budovy dostane, nevidí navôkol nikoho, ku komu by sa pripojil, a tak zahĺbený v myšlienkach kráča sám k portálu naspäť do inštitútu. Tento deň sa mu zdal príliš dlhý.*
*Cítí jak se atmosféra místnosti stává dusivější jak ji tíha dnešního večera stále víc a víc svírá. Teď po těch všech proslovech už ví, že tu nemá co dalšího říct ani co získat. S tichým povzdechem se rozhodne pro odchod. Narovná se , narazí si límec uniformy blíž ke krku a pevněji sevře rukávy kabátu.... Pomalu téměř nepozorovaně zamíří ke dveřím. Prochází kolem stráží, který stojí u vchodu a krátce jim kývne, aniž by přitahovala pozornost. Jakmile je už venku, chladný vzduch Idrisu ji zasáhne jako náhlá vlna, která ji aspoň na chvíli uvolní.... Zhluboka se nadechne, nechává chlad vklouznout do plic a vydává se ulicí dál... pryč od Síně Dohod. Potřebuje prostor. A klid*
*To že ho žena úplne odignorovala nechal tak. Pokrútil hlavou a pozrie sa na spacifikovaného brata. Rozhodne sa ho dotiahnúť domov, keďže aj tak oslava pomaly končila, takže bolo lepšie ho dotiahnuť domov. Soomina nechal na pokoji, keďže on bol v kľude, ale tento idiot sa nevedel správať.* Tak pre dnešok mám dosť. *Povie, pričom ťahá brata smerom k portálu, kde ho vyhodí priamo v Soule a do postele.* To mi teda bolo treba ešte riešiť tohto debila. *Povie a sám sa ide ešte vyspať, kým sa vráti do New Yorku.*
*Nechá Hailey odísť, pričom chápe, že sa tam necíti dobre. Chvíľu bola sama, pričom si ani len nevšimne, že sa ku nej práve priblíži práve Soomin, ktorý sa nakoniec vyparil od rodiny, aby ju vytiahol von. Chytí ju za ruku, pričom ju vytiahne von. Lotty nevie, čo po nej chce, pretože sa moc nikdy nebavili až tak, aj keď jej pomáhal so skúškami. Trochu sa zmetene na neho pozrie, keď ju vytiahne von na vzduch.* Čo po mne chceš? Celý večer ma ignoruješ a teraz za mnou prídeš? *Opýta sa ho a on si iba povzdychne, keďže moc s ňou o tom nemohol hovoriť. Vedel moc dobre, že je na neho naštvaná.* Tu nie. Musíme sa porozprávať súkromne. *Povie jej pričom jej ukáže, že pôjdú portálom do new Yorku.* Fajn. Ale chcem vysvetlenie. *Povie mu a ide s ním do New Yorku, kde sa porozprávajú v Súkromí v jej izbe.*
*Caleb sedí na kamenné lavici v rohu Síně Dohod, jeho postoj je uvolněný, téměř lhostejný, jakoby celý večer byl jen dalším obyčejným dnem. Vedle něj Tobias, který má na rozdíl od něj výraz plný zvědavosti a lehkého neklidu. Calebovy světle modré oči těkají po místnosti, sledují proud lidí, kteří se rozcházejí po skončení ceremonie. Pohled mu na chvíli padne na místo uprostřed Síně, kde stál během projevu jeho otec, ale dlouho se tam nezdrží. Namísto toho obrátí pozornost zpět k Tobiasovi, který si znuděně hraje s lemováním své vesty.* Připadá ti to tady nudný, co? *Zeptá se, přičemž jeho hlas má typický lehký, přátelský tón. Tobias pokrčí rameny, ale než může cokoliv říct, Caleb pokračuje. *Věř mi, mohlo by to být horší. Mohl bys tady muset stát uprostřed a pronášet řeč jako děda. Ale víš, co je na tom všem nejlepší? *Na chvíli se odmlčí, jako by chtěl Tobiasovi dát prostor na odpověď, ale než stihne cokoli říct, Caleb ho přeruší.* Že to tady má historii. Skutečnou. Třeba támhle. *Ukáže prstem na mohutný sloup u stěny.* Tam jsem se schovával s Maxem. Bylo to během Temné války. Temní lovci prorazili barikádu.* Caleb pokrčí rameny, jeho tvář si zachovává klidný úsměv, když se Tobias zeptá, jak to dopadlo.* No, jsme tady, ne? Takže bych řekl, že jsem si vedl docela dobře. *Na chvíli se odmlčí, jeho pohled sklouzne zpět na prostor Síně Dohod. Pak se k Tobiasovi nakloní a šeptem dodá.* Ale mezi námi – ten sloup udělal většinu práce. *Když se Tobias uchechtne, vypadá to, že mu celý ten večer připadá o něco snesitelnější. Caleb se na něj podívá s mírným úsměvem. Miluje tyhle momenty – neformální, nenucené. Tohle je jeho způsob, jak být otcem. Bez přehnaného mentorování, bez těžkých slov. Prostě takový, jaký je. Když ceremonie skončí, Caleb se zvedne a kývne směrem ke dveřím. *Tak pojď, hrdino. Děda by si asi nepřál, aby ses tady ztratil a skončil v nějaký politický debatě. *Caleb si během cesty ještě stihne urovnat myšlenky na celý večer – od projevů po všechny ty pohledy a intriky, které neunikly jeho bystrému oku. Ale teď to všechno odkládá stranou. Teď je čas na to, aby byl jen otcem, který se svým synem zamíří zpět do sídla Hawkstone, kde na něj čeká zasloužený odpočinek.*
*Quest je ukončen.*
*Calebovy kroky tiše dopadají na kamennou cestu, která vede k majestátní Síně Dohod. Měkké světlo Idriského slunce dopadá na jeho ramena. Jeho postava, v elegantní, ale účelové lovecké zbroji vyrobené Železnými sestrami, působí pevným a neochvějným dojmem. Zbroj je zdobená jemnými runami ochrany a síly, které se lesknou v chladném světle ranního slunce, a přestože není vyzbrojen – žádné dýky, kindjal ani serafinské čepele nejsou na svém místě – jeho pohyb a držení těla naznačují, že i tak umí být nebezpečný. Černé runy na jeho pažích a krku jsou jasným důkazem jeho oddanosti Spolku, jehož zvyky a pravidla ctí, i když má často tendenci je zpochybňovat. Hluboce se nadechne, když dojde ke schodům vedoucím k síni. Na okamžik zvedne pohled k majestátní budově, jejíž architektura připomíná moc a slávu lovců stínů. Už několikrát tu byl, ale dnes je to jiné. A Tobias zůstal doma. To rozhodnutí bylo nakonec jednodušší, než Caleb očekával. Tobias, ač tvrdil, že je připravený čelit všemu, co se ten den stane, byl stále jen chlapec. Jedenáctiletý kluk, který, i přes všechny své předčasné životní lekce, neměl vidět svou matku, jak podstupuje proces, který by ji mohl zabít.*
*Netušila nebo spíš podvědomě si snažila nalhávat jedno. Že to přijde tak brzo, že kdy ten den přijde bude plně připravena. Ale na něco takového člověk nemůže být připravený, ale jedno bylo jisté. Nešla dnes do Alicante se strachem nebo pochybami. Ale myslí klidnou jako hladina jezera. Co se dnes mělo stát, stane se. Možná by někdo mohl říct, že je to sobecké vůči jejímu synovi. Ale není. Tobias byl ve věku,, kdy děti většinou obdrží svoji první runu. Moc dobře chápal, co se děje. Byl to chytrý hoch, ale i když by si přála. Aby to Hawkstone před ním zamlčeli úplně ví, že by stejně na to přišel a zlobil se, že mu to neřekla. Ale dnes ho tu nechtěla z dvou důvodu. Dítě by nemělo vidět rodiče umírat kdyby na to přišlo a další bal, že tentokrát tu byla kvůli sobě. Musela si ujasnit jedno před tímto dnem. Dělá to kvůli tomu, aby neztratila svého syna? Prvně si to myslela, ale ne dělá to pro sebe. Cítí, že tahle trnitá cesta je tou její, že by po ní měla jít aby ochránila to na čem jí nejvíce vždy záleželo rodina, přátelé. Takže tam Tobias i Caleb svou roli hráli, ale už ne tu sobeckou část. Nedokázala přemýšlet jednoduše už tak sobecky, že to pro někoho dělá, když to pravda není. Dělá to protože jí na nich doopravdy záleží. Ale už si více nedovolí být rozptylována vlastními myšlenkami a nechá svou mysl pohltit tichem, které místnost dohod vyzařuje. Tohle posvátné místo umělo bud lidi děsit nebo v nich vyvolat klid. Porozhlédne se po po Síni dohod jen očima ani hlavu nepootočí jako kdyby doufala, že tu spatří před cermonii aspon jednu známou tvář. Jen jednu.*
*Jeho kroky se zastaví těsně před masivními dveřmi síně. Opráší si rukavice, jeho pohled na okamžik sklouzne k okolí. Jakoby hledal jakýkoli náznak, že se věci mohou pokazit. Ale všechno je klidné. A přesto cítí, jak mu v hrudi buší srdce. Ne kvůli strachu, ale kvůli napětí. Hailey je uvnitř a právě teď stojí tváří v tvář svému osudu. Caleb na okamžik zavře oči, jeho rty se téměř neznatelně pohnou, jako by pronášel tichou modlitbu – něco, co u něj není obvyklé. Ale dnes je den, kdy si ani on nemůže dovolit nechat věci náhodě. Otevře oči a jeho tvář ztvrdne. Masku klidu a sebedůvěry nasazuje jako druhou kůži. Poté pomalu natáhne ruku, aby otevřel dveře síně, připraven vstoupit dovnitř a čelit tomu, co přijde. Ať už to bude cokoliv. Uchopí masivní kliku dveří Síně Dohod, chlad kovu se mu na okamžik zaryje do dlaně, a zatlačí na dveře. S táhlým zvukem se otevřou, odhalujíce interiér posvátného prostoru. Jeho oči okamžitě sklouznou k runami pokrytým stěnám a klenbám, které se tyčí nad ním, jako by samotná architektura chtěla připomenout význam okamžiku, který se tu právě odehrává. Vše v místnosti je prosté a zároveň vznešené, jak se na rituál povznesení sluší. Dnes tu není žádné pompézní publikum, žádné přihlížející davy. Jen několik málo svědků, které pravidla Spolku povolují – zástupci Rady, ceremoniář, a Hailey. Jeho pohled okamžitě najde ji – stojící uprostřed síně, jen pár kroků od stolu, na kterém leží Pohár smrti. Její postava vypadá drobně ve srovnání s majestátními stěnami kolem, ale její držení těla prozrazuje odhodlání. Caleb si všimne napětí v jejích ramenou, jemného záchvěvu nervozity v jejích rukou, které se jí však daří maskovat. Ví, že v sobě nese víc síly, než dává najevo, ale dnešní zkouška je jiná než všechny, kterým kdy čelila. Zůstane stát na kraji místnosti, na okamžik, jeho pohled na chvíli zůstává na Hailey, než ho stočí k Poháru smrti. Ten nástroj, který rozhodne o jejím osudu. Zastaví se na několik metrů od Hailey, dostatečně blízko, aby ji podpořil svou přítomností, ale zároveň respektoval prostor, který tento moment vyžaduje.* Připravená? *Na moment se jeho pohled stočí k ceremoniáři, který vše tiše sleduje, připraven zahájit rituál. Caleb se zhluboka nadechne a vrátí svůj pohled zpět k Hailey. Tentokrát v jeho očích není žádný humor, žádná lehkomyslnost.*
*Mlčenlivý bratr Nehemiah stojí uprostřed Síně Dohod, jeho postava zahalená v těžkém šedém rouchu, které splývá s podlahou, na níž jsou vytesány runy staré jako samotný Spolek. Kapuce mu zakrývá většinu tváře, jen tenké rty a záblesk bledé kůže zůstávají viditelné ve světle luceren. Kolem jeho těla je cítit jakási zvláštní, skoro hmatatelná aura, něco mezi klidem a přítomností pradávné moci. V jedné z rukou drží starobylý svitek, který je zdobený runami, a ve druhé ruce opatrně třímá Pohár smrti. Pohár se leskne ve světle luceren, jeho povrch září čistým, téměř éterickým světlem, jako by si byl vědom svého úkolu. Nehemiah nepromluví, protože jeho slova nepatří do světa slyšeného, ale jeho hlas se rozléhá v myslích přítomných jako jasný, ale tichý zvuk zvonu, rezonující jejich dušemi. Nepřítomným hlasem, který je slyšet jen ve vaší mysli, osloví všechny přítomné.* /Dnes večer jsme se shromáždili, abychom byli svědky zkoušky, která odhalí pravou podstatu jednoho lidského života. Tento rituál je starý jako Spolek samotný, a jeho síla leží nejen v runách, ale i v odhodlání toho, kdo jej podstupuje. Hailey Rose, přistup. / *Jeho těžká kapuce se pomalu natočí směrem k Hailey, jejíž postava se zdá být nepatrná pod tíhou okamžiku. Mlčenlivý bratr zdvihne Pohár smrti, jehož povrch se třpytí s mystickým světlem, a sám se přemístí blíž k runami vyznačenému středu místnosti. Pohár v jeho rukou působí majestátně, jako by vyzařoval vlastní vědomí. * /Před tímto okamžikem nemůže být úkryt. Před tímto okamžikem neexistuje klam. Zde se odhalí pravda tvé duše a síla tvého odhodlání. Pokud je tvé srdce pevné a tvá vůle silná, Pohár tě přijme. Pokud ne - jeho moc tě spálí./ *Jeho hlas zní v mysli s klidnou, ale neúprosnou vážností.*
*Pohledem klouzala po síni už ani nedoufala, že tu někoho uvidí - že uvidí jeho tvář. Srdce se jí rozbuší, nikoliv nervozitou, ale faktem že tu je. I když věděla, že by neměla tak lpět na jeho přítomnosti. Přeci nemůže jí vodit neustále za ručičku nebo být po jejím boku do nekonečna. Ale i přes všechny tyhle rozumné fakty to pro ní hodně znamenalo ho tu mít. Ruce se jí lehce potili při pohledu na pohár, který byl ani ne pár metrů od ní, stačilo to jen vypít a přežít. Snadné, kdy to člověk řekne takto. Ale kéž by to znělo tak lehce než to co jí čekalo. Semkne rty do úzké linky.*Ted nebo nikdy.* poví tiše na odpověď nepoví zda je připravená, jelikož to může zhodnotit jen proces proměny zda je dost připravená na to, aby se stala nefilim. Aby byla připravená na to stát se jím. Dovolí si krátce pohlédnout na Caleba a tiše poví tak, aby to slyšel jen on.* Ale pokud tím vším úspěšně projdu. Potřebuji od tebe laskavost dost by pro mě znamenala. Vyber mi příjmení, kterého si myslíš že bych mohla být hodna.* mohla si vybrat sama, mohla. Ale nechtěla. Něco jí říkalo, že tahle čest by měla patřit Calebovi stejně jako Tobiasovi, ale Hawkstone jako Hawkstone ne? Nad tou myšlenkou se musel v duchu culit. A víc už pak nepoví jen přikývne, že je připravená. Nebylo cesty zpět. Pak už nebyl ani prostor na další slova, jelikož předstoupili mlčenlivý bratři. Tiše naslouchá každému slovu snaží si vrýt do paměti sebemenší detail a emoce dané chvíle. Když předvolá její jméno jistými klidnými kroky přistoupí uctivě skloní zrak před bratry. Majestátní pohár už jen svoji silnou aurou vyzařoval sílu a slova doprovázená bratry tento okamžik jen prohloubí. Pokývne hlavou. Netroufá si je přerušit a dělá jen nezbytné gesta, že rozumí.*
*V hloubi duše se však neubrání jemnému záchvěvu obav. Přesto se udrží – jeho rysy jsou uvolněné, téměř bezstarostné, jako by byl pouhým pozorovatelem této události. Jen mírné zvednutí koutků jeho úst naznačuje, že ho její tichá prosba pobavila. 'Příjmení, které by si zasloužila.' Její slova si v mysli přehrává znovu a znovu, skoro jako by hledal odpověď, kterou by mohl dát – až na to, že odpověď není teď důležitá. Alespoň ne pro ni. Zůstává zcela potichu. V tuto chvíli jsou slova zbytečná, příliš hlučná, příliš nepatřičná. Hailey má teď svůj okamžik, svůj boj. A Caleb ví, že tohle je něco, co musí zvládnout sama. Jeho pohled se jemně stočí k poháru, který drží Mlčenlivý bratr Nehemiah. Pohár smrti. Ta věc, která rozdělí světlo od temnoty, odhalí pravdu duše a určí, zda Hailey přežije – nebo se ztratí. Jeho pozornost se znovu stočí k ní, když přistoupí blíž k Mlčenlivým bratrům, její pohyby jisté, i když cítí, že uvnitř ní svádí bitvu. Jemně přikývne, spíš sám pro sebe, když ji sleduje. Hailey má odvahu – to o ní vždycky věděl. Možná i proto je teď tady. Možná proto je teď tak klidný. Protože ví, že pokud má někdo šanci to zvládnout, je to právě ona. A i když jeho výraz zůstává klidný a odtažitý, v jeho očích je něco jiného. Hluboko uvnitř sebe ví, že by ji nerad ztratil. Ať už jako matku jeho syna, jako lovce, nebo prostě jako Hailey.*
*Nehemiah upře pohled na Hailey, jeho mrtvé oči zakryté stíny kapuce však jakoby viděly až na samé dno její duše.* /Postav se do kruhu. Přijmi symbolickou runu Clairitas na své paži a buď očištěna./ *V jedné ruce držel pohár, v druhé měl jemnou stélu, která byla speciálně určena pro tento okamžik. Její hrot byl sotva viditelný, ale jakmile jej pozvedl, stéla zazářila slabým, éterickým světlem. Nehemiah jemně přistoupil blíže a pomalu začal pohybovat stélou směrem k Haileyině levé paži. Pohyb jeho ruky byl pečlivý, až obřadně pomalý, a na jejím předloktí se postupně začal objevovat symbol jedinečné runy Clairitas - runa, která civily nespálí a neudělá z nich Zavržené. Tato runa nebyla určena k boji ani k posílení schopností – jejím účelem bylo očistit, připravit tělo i mysl na přechod. Stéla, kterou Nehemiah držel, se ani na okamžik nezachvěla, jeho pohyby byly naprosto přesné, jako by byl tento proces součástí jeho samotného. Po dokončení kresby runy na ni Nehemiah položil dlaň, jakoby ji jemně zpečetil, a runa na okamžik zazářila jasněji, než se opět usadila do slabého světla. Pak stélu odložil stranou a vzal pohár pevně do obou rukou. Jeho hlas znovu naplnil místnost, jeho slova pronikala hluboko do každé mysli.* /Nyní, Hailey Rose, stojíš na prahu světla a stínu. Přijímáš-li své místo mezi nefilim, musíš složit přísahu./ *Nehemiah pozvedl pohár tak, aby na něj Hailey mohla pohlédnout. Jeho pohyb byl opět pomalý a ceremoniální, jako by každý detail měl svůj význam.* /Přísaháš, že zasvětíš svůj život ochraně tohoto světa před temnotou? Přísaháš, že budeš věrná Spolku, jeho zákonům, hodnotám a poslání? Přísaháš, že přijímáš všechna rizika, povinnosti i oběti, které tato cesta vyžaduje, a že budeš sloužit se ctí, dokud tvé světlo nevyhasne?/ *Jeho hlas byl jako melodie, každé slovo rezonovalo s vážností okamžiku. Pohár zářil slabým zlatavým světlem, odrážejícím jas runy na Haileyině paži. Nehemiah čekal, klidně, trpělivě, jakoby byl ochoten věnovat jí veškerý čas, který potřebovala, aby odpověděla.*
*Pokud existoval okamžik, kdy člověk vytěsní všechen čas starosti a tíhu světa. Bylo to v tento okamžik, bylo to i ve chvíli kdy tvoření runy na její kůži nebylo nic příjemného. Ale také nic strašného, měla pocit, že začíná její tělo mysl být očištěna od všeho povrchního a špinavého. Skoro by i zapomínala dýchat, což si musela v duchu neustále opakovat, at dýchá pomalu a klidně. At sebou nešije at drží tělo hrdě vzpřímené. Už si ani nedovolí najít pohledem Caleba neexistovalo nic jiného než slova bratra pohár, který před ní spočívá. Ani netuší kdy se postavila do kruhu, kdy se stéla dotkla její kůže, kdy skoro zapomněla kde právě ted stojí. Dokud ticho neprolomí slovy, které si žádají její přísahu.* Zavazuji se chránit tento svět před démonickými silami, zavazuji se přísahou k věrnosti k Spolku. A přijímám všechna rizika, oběti, dokud mé světlo nevyhasne a mé tělo se neobrátí v popel.* pronese poklidně a pevným hlasem bez špetky zaváhání nad slovy nebo zbytečným přemýšlením. Ne, pokud si něčím byla jistá je to, že dělá správně. Přísaha, kterou skládá jí bude provázet. Pak tiše vyčkává.*
*Stál tiše na okraji kruhu, jeho postoj byl uvolněný, ale přesto pevný – jakoby se snažil udržet jakýsi neviditelný štít mezi sebou a vážností celé ceremonie. Oči mu však zůstávaly bystré, pozorné, jak sledoval vše kolem sebe. Haileyina slova, pronesená s pevností a odhodláním, na něj měla zvláštní efekt. Nebylo to sentimentální – Caleb nikdy nebyl typ, co by podléhal emocím – ale bylo v nich něco, co mu připomnělo, proč Spolek existuje. Proč se lidé jako ona, navzdory všem rizikům, rozhodnou jít touto cestou. Pak však jeho oči začaly klouzat po okolním davu. Většina přítomných mlčky sledovala rituál, ale v několika tvářích byla znát skrytá nervozita. Caleb si toho sotva všiml, jeho mysl se už zaměřila na konkrétní postavy. Fairlaw stál nedaleko, jeho výraz byl sotva čitelný, ale Calebovy oči zůstávaly chvíli přikované k jeho tváři. Inkvizitor byl znám svými radikálními názory a Caleb si nemohl pomoct, aby se nezajímal, co si právě teď myslí. Byla to jeho přítomnost, která v místnosti přidávala na napětí, i když to možná většina lovců stínů nedokázala pojmenovat. Caleb se musel nutit, aby od něj odtrhl pohled – příliš dlouhé zírání by mohlo vyvolat otázky, které teď rozhodně nepotřeboval. Jeho oči se pak přesunuly na Michaela Hawkstona, jeho otce. Postava nového Konzula stála s obvyklou elegancí a klidem, který Caleb tak dobře znal. Michaelův výraz byl naprosto neutrální, jakoby skrýval jakékoli emoce, které by mohly být vyvolány Haileyiným rituálem. Caleb na moment lehce nadzvedl obočí. Nemohl si pomoct, aby se nezeptal sám sebe, co si o celé věci Michael skutečně myslí. Jeho otec byl mistrem v zakrývání emocí – něco, co Caleb považoval za stejně obdivuhodné jako frustrující. Sebastianova absence ho nijak nepřekvapila. Zatímco někteří by mohli očekávat, že by Caleb pocítil prázdnotu nebo snad zklamání, že jeho bratr není přítomen, Caleb to přijal jako samozřejmost. Sebastian měl své vlastní povinnosti v New Yorku, kde dohlížel na Institut. Navíc Caleb věděl, že Sebastian nikdy nebyl typem, který by se nechal unášet emocemi na podobných ceremoniích. Byl to pragmatik, který raději jednal, než aby přihlížel.*
*Nehemiah se otočí k poháru, který drží pevně oběma rukama. Jeho tělo působí nehybně, jakoby byl sochou z masa a kostí, zatímco jeho mysl zůstává ponořená v tichém, hlubokém soustředění. Pohár smrti, vytesaný z temného stříbra, zdobený jemnými runami, se zdá vyzařovat slabé pulzující světlo. Tekutina uvnitř – krev anděla – se jemně třpytí, jakoby zachycovala odlesky neviditelného světla. Krev nikdy nevysychá, její magická vlastnost je stejně neochvějná jako účel, ke kterému byla stvořena. Nehemiah se pomalu otočí zpět k Hailey, jeho pohyby jsou obřadné a plné gravitas. Každý jeho krok jako by rezonoval tichem síně, zatímco pohár, zdánlivě těžší než by měl být, drží pevně. Stín kapuce zakrývá jeho tvář, ale aura, která ho obklopuje, je nepopiratelně přítomná. Mlčenlivý bratr přistoupí k Hailey, jeho postoj je přímý, jako by představoval neochvějnou spravedlnost a sílu Spolku. Pozvedne pohár a jemně ho natáhne směrem k ní, jeho gesta jsou pomalá, přesná, jako by čas sám ztratil význam. Jeho hlas, hluboký a rezonující, se znovu rozezní v prostoru, pronikající každým koutem místnosti.* /Přijmi krev anděla do svého těla, abys byla povznesena nad lidskou křehkost. Tato krev tě spojí s nefilim, s naším posláním a naším odkazem. Každá kapka, která projde tvými rty, je slibem tvé věrnosti a ochoty přijmout osud, který tě čeká./ *Nehemiah drží pohár tak, aby byl v dosahu jejích rukou, ale stále ho pevně svírá, jako by tento akt sám o sobě vyžadoval nezměrnou vážnost. Jeho mrtvé oči – pokud by je kdokoliv mohl zahlédnout – se zdají sledovat přímo do Haileyina nitra, jakoby zkoumal každý kout její duše. Celá síň je naplněná tichem, které je narušováno pouze Nehemiahovým hlubokým hlasem a jemným třpytem andělské krve uvnitř poháru.* /Nyní pij a staň se jednou z nás. Pokud jsi připravena, překroč práh smrtelnosti a přijmi světlo, které tě spojí s nefilim navždy./ *Nehemiah zůstává nehybný, pohár stále natažený, jeho přítomnost silná jako skála, čekající na okamžik, kdy Hailey učiní svůj krok a zakončí přeměnu.*
*Jeho slova jako kdyby se ztrácela v prosotu mimo čas a chvíli. Jeho slova bylo jediné, které jí při tétot cestě ted doprovázela, slova kterých se nebála naopak je hrdě přijímala. Slova, které by jí měli znít v uších do konce světa, do jejího posledního výdech a tak tomu bude. Nespouštěla zrak z poháru, který se stal něčím mnohem víc než pohled na mlčenlivé bratry v tichosti vyčkávala na výzvu. Čekala až se k ní pohár přiblížit natolik, aby jí vyzvali k polknutí andělské krve. Krve, která se měla stát její součástí. Každý krok nebo gestu milosrdných bratří byl jako ztracen v čase. Ani netuší, kdy místnost a lidi kolem ní přestali existovat kdy se plně soustředila na jediné. Slova, které jí dovolila napít se. Slova, které byla nevyhnutelná. Při napití si opakovala slova přísahy, při každém polknutí jejím hrdlem zněl slib, který učinila. Po napití uctivě odstoupí z dosahu poháru. Ale to přijde potom nebyla rozhodně připravená a nikdy asi nebude. Agonie, která jí zasáhla víc jak rána do žaludku. Chvíle, kdy její tělo se nekontrolovaně složilo k zemi, kdy jediné co mohla vidět byli rozostřené vjemy světel a šrumu nebo možná světlo? Netuší. Pokud něco bylo jisté její tělo jako kdyby jí nepatřilo, bolest otupující jakoukoliv možnost nad něčím přemýšlet nebo myslet. Jediné, co jí bylo útěchou jaká si pomyslná ledová ruka, která osahávala její mysl. Nedokázala by tento traumatizující okamžik nijak popsat, ale pokud by zvládl nad něčím v tuhle chvíli přemýšlet bylo by to, že by se zuby nehty držela svého života, jen aby ho smrtka nemohla sevřít ve svém sevření. Doufala, že tyhle bolest a třas někdy přestanou, že se bude moct probudit z této nekonečné noční můry. Z jednoho oka jí možná ztekla nepatrná slza. Když ta otupující bolest mizel s tím i nekontrolovaný třas jejího těla. Měla pocit jako kdyby jí někdo přelámal všechny kosti v těla a nutil jí otevřít oči do této noční můry. Zhluboka se poprvé, podruhé nadechne. V ústech měla sucho a když konečně poprvé své oči pořádně otevře a zamrká vidí strop síně. Měla by se posadit a postavit. Hned. Věděla, že nesmí tu ležet déle než je nezbytné. Když se jí podařilo vyškábat do sedu modlila se snad ke všem bohům světa, aby jí někdo pomohl se zbavit té bolesti těla. Ale když přišlo na vstávání přišlo jí to skoro nemožné, ale i tak přes protest jejího těla se škábala jak neohrabané hříbě na nohy.*
*Caleb stál nehnutě, ruce měl založené na hrudi a jeho pohled byl upřený na Hailey. Síň Dohod byla tichá, narušovaná pouze hlasem Mlčenlivého bratra a ozvěnou Haileyiny přísahy. Celý rituál působil až surrealisticky, jako by se nacházeli v jiném čase, mimo běh světa. Caleb, navzdory své povaze, byl fascinován tím, co viděl. Bylo to poprvé, co měl možnost sledovat přeměnu civilisty na nefilim – proces, o kterém slyšel tolik příběhů, ale nikdy ho nezažil na vlastní oči. Když Hailey pozvedla pohár a začala pít krev anděla, Caleb si všiml jejího odhodlání, ale i drobných náznaků nervozity v jejích pohybech. Sledoval, jak odstoupila, a jak se její tělo náhle napjalo. V ten moment věděl, že přeměna začíná. Když se Hailey zhroutila k zemi, Caleb okamžitě zareagoval, téměř automaticky. Přistoupil blíž a rychlým pohybem ji zachytil dřív, než by stačila tvrdě dopadnout na kamennou podlahu. Jednou paží ji zachytil dostatečně pevně, aby ji podepřel. Viděl, jak její tělo bojuje, jak se třese a zmítá pod silou procesu, který proměňoval její bytost. Jeho klidná tvář maskovala myšlenky, které mu vířily hlavou. Vojenský výcvik a roky strávené mezi lovci stínů ho naučily, že bolest a utrpení jsou součástí jejich existence. Přesto sledovat někoho, kdo dobrovolně podstupuje tento rituál nebylo příjemné. Dlouhou dobu ji držel ve svém náručí, jeho pohled chvílemi zabloudil k Mlčenlivým bratrům, kteří stáli tiše jako stíny, nehnutě sledující rituál. Caleb cítil, jak se Haileyino tělo pomalu uklidňuje, jak se třes začíná zmírňovat. Nakonec, když její dech začal být pravidelnější, sklonil se blíž a tiše, ale pevně promluvil.* Hailey? *Jeho hlas byl nízko položen, ale autoritativní. * Můžeš vstát? Nebo chceš ještě chvíli počkat? *V jeho tónu nebyla žádná výčitka, žádná netrpělivost. Jen upřímná otázka a snaha zjistit, jak na tom skutečně je. I přesto, že věděl, že proces bolesti a přeměny bude pokračovat ještě několik dalších dnů, kdy její tělo může reagovat všelijak. Když se pokusila posadit, Caleb ji stále pevně držel, připraven ji podpořit, kdyby ztratila rovnováhu.*
*V tomto stavu si ani neuvědomovala jeho blízkosti, ale jak začínala přicházet k sobě cítila na své horké kůži jeho ledové prsty. Že by celou dobu cítila jeho příjemně chladivé konečky prstů? Že by si ten stav jen představovala těžko říct. Ale až po divné snaze se vyškrábat nahoru jí dojde, co dělá a jak to probůh dělá. Dovolí si konečně se uklidnit. Uvědomit si, že dýchá, že vidí a že je tu. Není sama. Když se jí podaří konečně se uklidnit a přestat trestat své tělo tím, že se snaží bez pomoci vstát opře se o nabízenou pomoc tudíž Caleba. Při zaznění svého jména lehce trhne hlavou směrem k němu a poprvé za tu dobu se mu podívá do tváře. Ale nevydá ani hlásku, polkne slzy, které měla na krajíčku. Slzy úlevy a pocitu bezpečí, který pro ní Caleb v tuhle chvíli představoval. Byl pro ní pevnou věží aniž by si to uvědomoval.* Myslím, že lepší to nebude. Ale asi to zvládnu.* pošeptá tiše, jako kdyby i její vlastní hlas selhal. Nechá si o něj pomoci. Když stojí pevně sevře jeho předloktí. Měla chuť si vydechnout, ale neudělá to ne dokud nebudou mimo zrak Michaela Hawkstone. Ne, dokud nebudou mimo sín. Ačkoliv měla sucho v ústech ještě tiše poví.* Snad si měl dost času si promyslet moji laskavost. Mě to totiž přišla jak věčnost..* šeptne opět. Jako kdyby se těmi slovy snažila ho ujistit, že je pořádku, že jí nic není. Ale nebyla to pravda, jen tím utíkala od pravdy.*
*Jeho ruce zůstaly pevně podepřené pod Haileyinými pažemi, když se s námahou zvedala na nohy. Neřekl ani slovo, místo toho jen krátce přikývl, když si všiml, že její dech je teď pravidelnější. Přestože jeho pohyby zůstávaly klidné a jisté, jeho oči se nehnuly z její tváře. Držel ji pevně, ale ne přehnaně – přesně tak, jak bylo potřeba, aby se nezhroutila zpátky k zemi. Jakmile si byl jistý, že stojí, lehce ustoupil, ale zůstal těsně u ní, připravený znovu zasáhnout, pokud by se začala kácet. Mírně se narovnal a přejel pohledem síní. Mlčenliví bratři stáli v dokonalém tichu, jako sochy strážců starověkého chrámu. Calebovi se jejich přítomnost vždy zdála až příliš strohá, ale nyní se soustředil na jiný cíl. Když Hailey zašeptala něco o laskavosti, koutkem úst jí věnoval lehce pobavený úsměv – ten druh úsměvu, který měl v repertoáru jen tehdy, když chtěl situaci trochu odlehčit.* Jo, měl jsem času dost. *Pronesl tiše, spíš k ní než do prostoru, jeho hlas zněl spíš jako suché konstatování než útěcha. *Ale jestli mi teď zkolabuješ pod nohama, tak o tom jménu klidně můžeme rozhodovat jinde *Krátce na ni mrkl, čímž dal najevo, že to myslí napůl vážně a napůl s humorem. Přesto se nehnul ani o centimetr, stále držel ruku blízko, připraven zachytit jakýkoliv další náznak, že by mohla ztratit rovnováhu. Koutkem oka zaznamenal pohyb. Michael Hawkstone. Samozřejmě. Calebův otec kráčel směrem k nim, jeho krok byl tichý, ale plný autority. Když se přiblížil, Caleb lehce natočil hlavu, aby mohl Michaela sledovat. Otec měl v rukou rituální stélu, která zářila slabým zlatavým světlem. Caleb se od Hailey mírně odklonil, ale zůstal na dosah.. Jeho oči však zůstávaly upřené na Michaela. Caleb cítil, jak se napětí v místnosti zvýšilo, ale neodvrátil zrak. Měl na otce vždy smíšené pocity, ale musel uznat, že když šlo o tyhle chvíle – o okamžiky, kdy šlo o symboliku a tradici – Michael přesně věděl, co dělá. Caleb zůstal stát tiše, jako by nechtěl rušit vážnost okamžiku.* Tohle je poslední krok, tvá první runa. *Zamumlal směrem k Hailey, aniž by jeho hlas narušil ticho síně. Věděl, že první runa je jen začátek, ale zároveň že představuje ukončení jejího prvního kroku do světa lovců stínů. Sleduje Michaela, jak přistupuje blíž, stéla v jeho rukou připravena nanést runu Zraku.*
*Doopravdy byla vděčná, že je tu s ní Caleb. Nedokázala by si představit, že by tu s ní byl jiný lovec a podpíral jí. Jelikož tahle samotná chvíle pro ní byla dost intimní, vidět jí v agonii bolesti bylo něco, co si nepřála aby bylo pak šuškání po institutu. I když je jí jasné, že o její proměně se bude mluvit, ale pochybuje že by Caleb roznášel detaily. Takový nebyl. Když se od ní lehce vzdálil měla najednou pocit, že teplo jí opouští a nahrazuje jej chlad. Věděla, že se nesmí začít třást zimou. To může potom. Při jeho slovech jí cukl koutek úst.* Nepřestaneš mě překvapovat Calebe Hawkstone.* poví s tichou pobaveností, jelikož jí doopravdy nenapadlo, že to bude mít tak rychle a snadno.* Ne, jediné co dneska mám v plánu je vydržet ještě pár hodin vzhůru a pak si jít lehnout. Žádný kolaps se nebude dít. Nesmí.*poví pevně, byla odhodlaná zůstat vzhůru, i když začínala pociťovat únavu a tělo vyžadovalo klid po náročném procesu, který nejspíš ještě pár dní bude běžet. Po síni se rozezněli kroky, nefilim který v ní probouzel jedno. Nevítanost, snahu v ní odhalit slabost. Ale nedovolí si podlehnout emocím jako posledně v Idrisu. Pokusí se držet co nejvíc vzpřímene a tvářit se vyrovnaně, ale oči má zabodle někam do prázdna. Neměla chut vidět výraz v jeho tváři nebo vůbec snahu něco číst na to byla příliš unavená a vysílena, než aby vedle ještě tichý boj. Co rozhodně nečekala, že její první runu bude nanášet Michael, možná trochu nevědomě koukla na Caleba a pak zpět k Michaelovi kdy opatrně přikývne hlavou na jeho slova. Nabídne mu kus kůže a nebrání se nedovolí si ani ceknout.*
*Vychází právě z jedný místnosti Gardu, kde musela podat hlášení o dění na Zimním dvoře a dostat další pokyny.. Na sobě má pořád tu stejnou uniformu, kterou měla na slavnosti když se ohlásily výsledky voleb a nemůže se dočkat až si někam v poklidu sedne a převlíkne se do něčeho pohodlnějšího. Na Zimním dvoře to ale bude jen na chvíli.. protože se nemůže jen tak promenádovat v teplácích po dvoře, když má reprezentovat.. Vzpomene si na časy, kdy se tam účastnila plesů a nosila i zdobený šaty.. to byly momenty který její poslání dělalo aspoň trochu snesitelnější.. Ale teď jí čeká úkol aby předstoupila před krále Jasona a oznámila mu, kdo se ujal moci ve Spolku. Sice nemá nárok projevit svůj názor na to, ale už teď tuší že Jason asi nebude dvakrát spokojený.* /Nejsem si tím jistá.. ale Jason není pitomý, pověst Joshuy Fairlawa určitě dosáhla i do Faerie../ *Dlouhou chodbou míří právě k místnosti kde se nachází portál, který jí vezme do Faerie.. Je v doprovodu dvou strážců.. to asi kdyby měla jiný úmysly než plnit úkoly od spolku.*
*Stál opodál, v postavení, které bylo uvolněné, ale přesto plné neochvějného klidu. Jeho pohled sklouzl k Hailey, která se snažila držet vzpřímeně, i když její tělo mělo očividně jiný názor. Na jejích slovech o překvapování mu znovu zacukal koutek úst. Místo odpovědi jen lehce potřásl hlavou.* /Tohle je jen začátek, holka./ *Byl to klasický Caleb – neřekl toho moc, ale jeho gestikulace mluvila za něj. Když do předstoupil Michael Hawkstone, Caleb nevydal ani hlásku. Jen klidně sledoval svého otce, jak se blíží. Když se Michael postavil před Hailey, Caleb se lehce narovnal, ne proto, že by cítil nějaký strach nebo respekt, ale spíš z instinktivní potřeby být připraven na cokoliv. Otec sice držel rituální stélu, ale Calebovi bylo jasné, že by s ní mohl stejně dobře někoho srazit k zemi, pokud by to považoval za nutné. Možná na ni chtěl hodit nějakou lehkou poznámku, aby jí odlehčil situaci, ale tenhle moment – první runa – měl svou váhu, a i Caleb si to uvědomoval. Jeho pohled se krátce střetl s Michaelovým. Byla v tom tichá výměna – něco mezi respektem a nevyřčeným uznáním, že otec teď vede rituál a Caleb by měl jen stát stranou. To Calebovi vyhovovalo. Zatím. Chvíli ještě počká, než Mlčenliví bratři a členové Spolku pronesou několik významných slov na počest Spolku a Haileyino začlenění. A když už se dav začne pomalu rozcházet, kývne bradou na Hailey, že mohou odejít též.* Pořád držíš? Nebo tě mám rovnou odnést? *Krátce se zamračil, ale tón jeho hlasu zůstal lehký.* Ne že bych si na to stěžoval, ale myslím, že už jsem si svoje v Síni odpracoval. *Chystal se ještě něco dodat, když koutkem oka zahlédl pohyb na druhé straně chodby. Někdo, kdo tu rozhodně neměl být, nebo aspoň ne teď. Pohyb jeho hlavy byl rychlý, oči okamžitě zaostřily. Grace. Samozřejmě. Znal ji dost dobře na to, aby poznal ten její výraz, jakoby byla pohroužená ve svých myšlenkách a přitom dokonale věděla, kde je. Vyrazil směrem k ní a záměrně zablokoval její cestu dřív, než stihla projít kolem.* Grace. *Přešel blíž, ale tentokrát si udržoval větší odstup, jeho postoj byl uvolněný, ruce v kapsách, ale jeho pohled se jí pevně držel. Očividně ho zajímalo, co dělá – a kam jde. Strážce, který ji doprovázel, ignoroval, jako by pro něj byli neviditelní.* Máme tady nějaký diplomatický spěch, nebo prostě jen běžíš, abys někoho předběhla? Slíbil jsem, že si tě najdu. Kam máš namířeno? *Pustil ruce z hrudi a udělal k ní pomalý krok, jeho postoj zůstal klidný, ale bylo jasné, že tahle hra se blíží ke konci. Už to nebyl Caleb, kterého znala z New Yorku, ten, co rád přeháněl a hledal zábavu v každé situaci. Zůstal stát pár kroků od ní, jeho modré oči se pevně držely jejího pohledu. Ticho, které následovalo, bylo těžké, a Calebovi bylo jasné, že teď záleží jen na tom, co řekne ona.*
*Nikdo nepromluvil po celou dobu než byla runa dokončena. Jak se zdálo bylo to pro dnešek vše a ona by si nejraději úlevou vydechla možná na pár chvil lehla zas na zem. Ale kdyby to udělala nejspíš by doopravdy už nevstala. Pak nadzvedne obočí a vydechne přičemž se uchechtne.* Stojím. Ale nevím na jak dlouho, čím dřív půjdeme tím líp. Kdybych se ted nechala nést, jen bych si utrhla ostudu i když tvá nabídka je sebevíc lákavá nechat se nést a zavřít oči. Protože pokud něco teď doopravdy potřebuji je vyspat se Calebe.* poví s tichou prosbou v hlase. Doopravdy byla unavená a bála se, že její tělo selže jakmile se uvolní, takže si nedovolí ani napětí setřást z ramen. Opět si odfrkne nad jeho slovy odpracoval. Až budou zpět v institutu tak mu tohle větu ještě připomene škádlivě. Trhla hlavou ke Grace. Ah, jistě snoubenka Sebastiana? Viděla ji snad jen dvakrát pak od té doby o ní nic neslyšela. Neptala se, neměla právo a ptát a ani ted.*
*Teď když už měla namířeno zpátky na Zimní dvůr už ani nečekala a nedoufala, že by se ještě měla s Calebem vidět... třeba na ní zapomněl a nebo změnil názor, což očekávala spíš.. že bude odsouzená. Pak jí ale jeho tělo zastoupí cestu a donutí jí až udělat krok nazpět.. cítí se sevřená, když si uvědomí že hned za ní stojí dva další nefilim... nejen fyzicky ale i psychicky.. jak by mu v jejich přítomnosti měla upřímně odpovědět?* Diplomatický spěch... *Odpoví hned a vezme mu jeho slova z úst, aby se vyhnula nějakýho slovního přeřeku před někým před kým by měla spíš mlčet.* Díky.. ale musím zpátky na Zimní dvůr. *Podívá se na něj a pak i na Hailey na kterou se jen mírně usměje jako by to mělo symbolizovat tichý pozdrav. Pak se zase vrátí pohledem ke Calebovi.. netuší co má on v plánu, neví jak jí on vnímá a rozhodně si ho nechce znepřátelit.. moc lidí už jí v životě nezbylo.*
*Koutkem oka zahlédl Hailey, která se teď sotva držela na nohou. Mírně k ní natočil hlavu, jeho hlas zněl suše, ale s podtónem jistého humoru, který byl pro něj typický.* Jestli ti povolí nohy, tak mě varuj předem.* Na její slova o jen lehce přikývl, aniž by se na ni podíval. Měl teď jiné priority. Když se však Hailey znovu ozvala s poznámkou o spánku, zvedl ruku v gestu, které mělo říct něco jako „v klidu“, a s lehce pobaveným úsměvem jí krátce odpověděl.* Spánek ti zařídím. Nejdřív ale vyřeším tohle. *Jeho pohled se znovu přesunul ke Grace. Ta slova „diplomatický spěch“ si už vyložil podle svého, ale nehodlal se nechat oblbnout. Její výraz, napětí v jejím těle, způsob, jakým se na něj podívala – všechno to naznačovalo, že mu rozhodně neřekla všechno. A Caleb neměl náladu ani čas na hry.* Zimní dvůr? *Jeho hlas byl klidný, ale v podtónu byla slyšet ostrost. Překřížil ruce na hrudi a krátce pohlédl na strážce, kteří stáli za ní. Pak se znovu zaměřil na Grace.* Zajímavé, protože mi připadá, že tady máš ještě něco nedodělaného. *Nečekal na její reakci. Otočil se ke strážcům a jeho tón se změnil, stal se tvrdším a autoritativnějším.* Děkuju za asistenci, chlapi, ale teď si ji beru s sebou. New York to zvládne líp. *Zamračil se, aby jim dal jasně najevo, že další protesty budou zbytečné. Nakonec on byl nyní synem Konzula, jeho jméno znamenalo víc než kdy dříve. Pak rychlým, plynulým pohybem uchopil Grace za zápěstí. Jeho stisk nebyl bolestivý, ale pevný – rozhodně jí dal najevo, že teď má na starosti on. Krátce se otočil na Hailey, která postávala vedle něj. Jeho hlas byl znovu odlehčený, i když stále zněl rozhodně.* Tady jsme skončili. Všichni si můžeme vydechnout v Institutu. *Zatlačil Grace jemně, ale nekompromisně směrem k místnosti s portálem. Jeho kroky byly rychlé, ale přesné, jako by neměl v úmyslu ztratit ani vteřinu.*
*Zdvořile pokývne na pozdrav Grace. Ale tím doopravdy její schopnosti dneska končí. Už jen rýpavá slova Caleba a jí přimějí se lehce zamračit a zároveň humorně nadzvednout obočí s podtextem rozkaz pane. Jako kdyby věděla, kdy jí nechají vlastní zásoby síly na holičkách. Kdyby si věřila natolik nejspíš by je tu nechala a sama se odvláčela do Institutu ke spánku, ale nedal jí na výběr. Moc je neposlouchá, ale dle tonu hlasu obou jeden z nichsi je jistý druhý ne. Nakonec zvedne pohled ke Grace, která se tvářila pochybně.* Doufám, že půjdeš s námi. Jelikož tu máš jednu ubručenou Hailey a pokud si nelehne, tak přísahám že požádám aby Caleb odnesl tebe ne mě.* poví tiše a přitom se uculí načemž jí dá najevo, že at u provedla cokoliv jí to je fuk. Grace se k ní od první chvíle chovala zdvořile a mile. Takže jí to oplatila stejnou mincí, chtěla aby se vrátila s nimi pokud to znamená, že jí ti dva nechají vyspat. Sobecká Hailey? Možná, jen byla rozladěná z proměny, která jí dráždila každý nerv ještě ted. Vděčně zamíří spolu s nimi přímo k portálu vedoucí do NY.*
*Nadzvedne obočí nad jeho .. lehkovážnou? odpovědí. Moc si to nedovede vysvětlit jak dokáže být Caleb v takový situaci tak vážný a zároveň dát najevo že o nic nejde, i když jí jde o hodně.. Nestihne ani pořádně otevřít pusu až už jí táhne někam pryč stejně jako na tý slavnosti.* Calebe počkej... *Ohlídne se za sebou, když klopýtá po cestě ale strážci je prostě nechávají odejít. Nechápe to..* /To stačí jen aby něco řekl a už mu jdou všichni na ruku? Nemůže to být tak jednoduchý.. určitě teď půjdou dát hlášení, že jsem na Zimní dvůr ani nedorazila. A nebo Caleb má pro mě připravenýho ještě neco horšího./ *Netuší nic.. jen ho slepě následuje do místnosti, kam měla stejně namířeno.* Nevypadá to, že bych měla na výběr. *Trochu zaprotestuje směrem k Hailey a teprve teď si všimne její runy .. oči se jí překvapením rozšíří. Na tkovou změnu nebyla připravená a ani netušila, že by to vůbec bylo možný. Teď už jí jen napadá kolik změn ještě insitut pro ní přichystá.*
*Caleb se nezastavil, ani když za ním Grace slabě zaprotestovala. Její slova ho jen lehce pobavila, což dalo najevo tím, že koutky úst nepatrně cukly směrem nahoru. Pevně ji držel za zápěstí, což jí neumožňovalo žádný únik, i kdyby to snad zkusila. Jeho stisk byl dostatečně pevný, aby jí ukázal, že tentokrát nemá na výběr. Pokračoval v chůzi, zatímco koutkem oka sledoval Hailey, která je unaveně následovala, ale přesto se snažila držet krok. V jejím stavu to bylo něco mezi odvahou a čirým šílenstvím, což Caleb nemohl neocenit.* Hailey, jestli omdlíš ještě před portálem, můžeš z toho vinit Grace, nikoliv mě. *Poznamenal směrem k ní a krátce na ni mrkl. Jeho tón zněl téměř jako kdyby se bavil, ale v podtextu bylo jasné, že sleduje její stav. Byl si vědom toho, že její tělo se ještě nevzpamatovalo z přeměny, a i když věřil v její odhodlání, byl připraven ji případně zachytit. Grace, která se stále trochu cukala, táhl za sebou s takovou samozřejmostí, že to vypadalo, jako kdyby s ním šla dobrovolně. Její komentář o tom, že nemá na výběr, ho přiměl k rychlé odpovědi.* Správně. *Pronesl suše, aniž by na ni pohlédl.* Možná tě uklidní, že nikdo nemá.* Zastavil se, když dorazili k přístupové bráně k portálu. Kontrolní stanoviště bylo obsazeno dvěma mlčenlivými bratry a jedním Centurionem z Idrisu. Caleb se otočil na Grace a Hailey, krátce si je přeměřil pohledem, jako by hodnotil, jestli obě dvě přežijí cestu. Pak se otočil zpátky ke kontrolnímu stanovišti.* Caleb Hawkstone, Grace Lengthorn, Hailey Rose. Směřujeme do newyorského Institutu. *Oznámil stroze, aniž by čekal na jakékoliv otázky. Jeho hlas byl pevný a autoritativní, což dalo jasně najevo, že nemá náladu na zbytečné průtahy. Mlčenliví bratři jen přikývli a začali prověřovat jejich identity. Caleb mezitím věnoval Hailey letmý pohled. Když se kontrola dokončila, portál se rozsvítil slabým modrým světlem, které postupně sílilo, až bylo téměř oslepující. Caleb se zhluboka nadechl, pohlédl na Grace a mírně jí stiskl zápěstí, aby ji upozornil.* Tak pojď. Rád bych měl dneska všechno z krku. *Pronesl a jako první vykročil směrem k portálu. Na moment ho obklopilo jasné světlo a pak už se ocitl v knihovně newyorského Institutu.*
*Sotva si prečítal hlásenie, rovno sa vybral za svojím priateľom do ich izby, ale nenašiel ho tam. Tak zbehol do tréningovej miestnosti, zbrojnice, do skleníku…ale nikde ho nevidel. Nakoniec už mierne zúfalý vbehne do kuchyne, ale nájde jedine Sebastiána, ktorý sedí za stolom. Pred ním sa nachádzal najsmutnejší sendvič, aký kedy Sunil videl. Chlebíky neboli zarovnané nad sebou, všetko vnútri sa vylievalo von, a celkovo aj to, čo Sunil zachytil, že je obsahom sendviču, nevyzeralo vábivo.* /Buď on alebo nikto, ako sa zdá. Aspoň, že má tento chalan skrytý talent pre humor./ *Uvedomí si, a tak položí hlásenie o potrebnej hliadke pred muža.* Ak pôjdeš so mnou, tak ti kúpim jedlo. Reálne jedlo. *Navrhne mužovi, a usmeje sa naňho úsmevom, ktorým značí, ze nebude ľutovať.*
*Najhoršie na tom všetkom je, že je vyšťavený. Ani nie tak fyzicky, ako psychicky. Jeho mentálna stránka je dnes ešte o toľko suchšia než inokedy, že aj ten hrozný sendvič, čo si poskladal pred tréningom, mu teraz nevadí a stačí, že naň iba pozerá, a chce sa mu z toho spať alebo plakať - z tohto je jediné východisko. Už dávno je teda rozhodnutý, že sa od toho stola v kuchyni odsunie akokoľvek nahlas to pôjde, sendvič hodí do koša a vyhne sa každej živej duši, na ktorú by mohol naraziť, aby mohol v tréningovej miestnosti vybiť svoje prázdne, ničím nenaplnené vnútro, že aj to sklamanie z nenaplnenia žalúdka ignoruje. Keď ho v tých dlhých sekundách sedenia a čakania, kedy on sám vstane, vletí do miestnosti hora s ryšavými vlasmi, ktorú už dobre pozná.* Aj tebe nádherný, úžasný deň, že? *Povie nepríjemne sarkasticky, odsunie jednou rukou tanier so sendvičom, a nahliadne do papiera, čo mu Sunil strčil rovno pred nos.* Tak fajn. Ale neočakávaj odo mňa nič naspäť. *Zamumle k druhému lovcovi, ktorého nechá niekoľko dlhých minút čakať, kým dá do poriadku.* /Takže žiaden oddych./ *Napadne mu a už aj po tej nejakej chvíli, čo mu to trvá, keď sa zas objaví v hale, mykne plecami.* Môžeme ísť. Očakávam tortilly s kuracím mäsom. *Prednesie si už svoju objednávku jedla a vyjde von.*
*Žiarivo sa naňho usmeje, keď počuje otrávené slová svojho kolegu.* Môj deň je vždy žiarivý a prekrásny, keď vidím tvoju tvár, Sebastian. *Podotkne so silným náznakom vtipu, keďže tou osobou je v skutočnosti niekto iný, ale ani lovec pred ním nebol až tak na tom zle. Mal ho rád, ale len ako kamaráta, s ktorým si môže užiť poriadnu dávku čierneho humoru a akcie.* Očakávam od teba niečo naspäť. A to to, že ak sa na mňa vyrúti nejaký démon, tak ma nenecháš zomrieť. *Podotkne, ale opäť sa mu pri tom vytvorí úsmev na tvári, takže je zrejmé, že je to myslené iba ako vtip. Keďže je Sunil už pripravený, nakoľko si rovno zobral výzbroj, ako bol v zbrojnici hľadať Sandera, počká si v hale, načo sa necháva viesť svojím uhundraným kolegom, ktorého si tak moc obľúbil.* Aj hranolky k tomu. Alebo šalát. Je to len a len na tebe, amico. *Objíme ho pri tom okolo ramien, aby trochu naznačil ich silnejúci priateľský vzťah, a už ide rezkým krokom priamo na miesto problému. Presun netrvá dlho, akcie sa väčšinou konajú v centre mesta v starých nepoužívaných budovách.* Vraj je to prístupné pre verejnosť ešte pol hodinu. Potom zavrú, a ideme my. *Navrhne plán.*
*Na chvíľu má pocit, že keď pozrie na Sunilovu slniečkovu tvár, ktorej efekt podčiarkujú k tomu skoro oranžové vlasy, nakrčí oči, akoby naozaj hľadel do slnka. Má chuť urobiť znechutený upírsky zvuk a prikryť si oči rukou.* Prosím ťa, nepozeraj tak dlho na mňa, lebo sa z teba opálim. *Prenesie mrzuto, vstane od stola so sendvičom na tanieri a vloží ho do chladničky.* Keby tu bol nejaký hladný chudák, ktorý nebude mať to šťastie, aby ho niekto zobral na jedlo. *Zamumle si skôr popod nos a už trieli do izby. Len čo sa zas na Sunila napojí, sťažka si vzdychne a zamračene vyjde von, kde už aj trochu svieti slnko a vzduch je teplejší a stojatejší.* To slnko žiari a ešte je aj teplé. Nie ste náhodou súrodenci? *Povie kyslú poznámku, ale nemyslí to zle, skôr ako sarkazmus, ale taký ten, akým sa doberajú priatelia. Ešte aj v tej loveckej zbroji je mu akosi tesno a ostrie, ktoré ma skryté, akoby sa rozžhavilo, aj keď je to len pomyselný placebo efekt.* /Tak teplo zas nie je. Slnko už aj tak zapadá pomaly./ *Pomyslí si a už sa venuje Sunilovym slovám.* Nenechám ťa zomrieť preto, že démonov neznášam. *Neprizná si, že by mohol aj druhého vysokého lovca začať brať ako bližšieho kamaráta, ale na to si zvykli už asi všetci, čo s ním trávia čas - že to prosto nepovie slovami.* Fajn, vyzerá to zaujímavo. Dúfam, že vo vnútri bude aspoň niečo pekné na pozeranie, že ak zomriem, aspoň to bude v dobrom prostredí. *Zamumle Sunilovi na odpoveď a teda sa vyberie smerom, kde sa má ich hliadka odohrávať. Aspoň nebudú vonku, dovtedy aj slnko bude nižšie a atmosféra miesta, ktoré navštívia, určite nebude typickým prostredím pre lovecké hliadky, keď sa na to pozrie zvonku.*
*Pobavene sa zasmeje, keď počuje poznamky o slnku, ale na tú, ktorú už Sebastian položí vonku, musí reagovať.* Ach, drahý Sebastian. Ženy milujem rovnako ako ty. Milujem ženy aj mužov, neobmedzujem sa. Aj keď je pravda, že teraz je už pre mňa len jeden jediný človek. *Podotkne, ale už píše svojím bratom sms, že im práve niekto pridal do súrodeneckej skupiny aj slnko, lebo sú žiariví a teplí. Vie, že keď sa pozrie na mobil neskôr, budú ho čakať pobavené reakcie od oboch bratov. Pripraví sa kúsok od areálu, do ktorého majú vojsť, a pobavene počúva nepriame vyznanie toho, že by ho Sebastian nenechal zomrieť.* Och, aké šľachetné od teba. Staneš sa mojim dnešným rytierom v čiernej zbroji? *S tým mu nechtom cvrkne po koženej časti opasku, a trochu sa rozhýbe, nakoľko sa potreboval uistiť, že si nevyhodí rameno pri práci so sekerami. Medzitým pozerá na budovu, a snaží sa ju skenovať očami.* Vraj ide o nejakú umeleckú výstavu, takže by sa tvoje želanie malo splniť. *Povie prv, než ukáže na odchádzajúcich zamestnancov, ktorí mali všetci na sebe vesty s názvom festivalu. S tým si začne aktivovať predpripravené runy, a konečne vybehne oproti priestorom, ktoré na nich čakajú, kým hovorí posledné info.* Vraj sa návštevníci aj mnohí zamestnanci sťažujú, že počujú a vidia v tme niečo, čo by tam nemalo byť. Zatiaľ neboli takmer nijaké zranenia, možno k démonom pripisovať len tri menšie a jedno väčšie, ktoré podnietilo túto hliadku. Takže buď nejde o nič, alebo ide len o niekoho slabšieho, koho treba doraziť. Tak či tak, uvidíme, keď to prejdeme celé. *Dokončí zbieranie info, ktoré vie, a kľakne si k dverám, aby ich otvoril jednoduchou malou runou, načo Sebastiana pozve do tmavého priestoru. Zavrie za nimi, a niekde napravo od nich nahmatá spínač, s ktorým najprv počuje len mechanické bzučanie, než sa konečne rozsvieti priestor pred nimi, ale aj priestory vo vedľajších miestnostiach, kam smerovali dvere. Moment, kedy je všade príjemné svetlo, však trvá len pár sekúnd, než sa zrazu svetlo prepne do zábavného módu, začne znieť hlasná hudba, a jemné predprogramované prúžky svetla sa začnú hýbať spolu s ním. Sunilovi, doslova, padne sánka ako dobre to vyzeralo.*
*Mykne plecami.* Je mi jedno, koho miluješ. Teplý neznamená, že si len na mužov. Plus ľudia majú tak prirodzenú teplotu 36 až 37, to už podľa mňa je dosť teplo. *Prenesie svoj postoj voči tejto problematike prehnane vážne, aj keď ho doplní o blbú poznámku, aj keď je to vlastne niečo, čo ho nezaujíma a netrápi, nech si je kto chce s kým chce, kým sú to lovci. Svojho brata s upírkami a inými podsveťanmi už ma ale plné zuby. Potichu kráča ďalej povedľa druhého vysokého lovca a prezerá si budovu, do ktorej sa práve chystajú vstúpiť. Na sekundu zastaví, obzrie sa, koľko je naokolo civilov a ďalších osôb, keďže nechcú, aby ich ktokoľvek počul alebo videl. Odfrkne si popod nos, len čo na sekundu zastaví na Sunilovej tvári, a nadvihne obočie.* Nemal by byť rytier v čiernej zbroji niekto iný? Kde ho teraz máš? Niekto mu ukradol zemiaky z kuchyne? *Podotkne, ignorujúc fakt, že tam sú oni obaja práve tými, kto nevie nájsť svoju druhú polovičku. Grace zase niekam zmizla a úprimne ho tak trochu sklame vždy, keď sa stratí a nič mu o tom nepovie, akoby na tom nezáležalo, že sú zasnúbení.* /Ešte aj títo dvaja sa vzali rýchlejšie. Rodičia už tlačia na to, aby sa to stalo./ *Napadne mu a radšej sa obráti k budove. Čas medzi tým, kedy prišli a tým, keď sa miesto uzavrie, prejde tak rýchlo, až si nestihne uvedomiť a už vstupujú dovnútra hneď na to, ako si aj on sám dokončí začaté runy, aby bol výborne pripravený. Pozorne si vypočuje Sunilove informácie, ktoré vie, a prikývne.* /Ten chlapec nie je zas tak stratený ako niektorí iní lovci./ *Jeho myšlienka by aj pokračovala ďalej, keby ho nečakane neosvetlilo zasvietenie spínača a to, ako miestnosť zaleje biele svetlo. Prikryje si jemne rukou oči a preskenuje miestnosť.* Nevyzerá to… *No v sekunde sa atmosféra zmení, všetko naokolo zaleje tma a začne sa show.* Tak tu môže teda každý vidieť hocičo, alebo akurát tak h-vno. *Zamumle si pre seba, ale pokračuje. Rozhodne sa teda ostať potichu, veď cez tú hlasnú hudbu by sa aj tak navzájom nepočuli, a zabočiť viac doľava. Štuchne Sunila do rebra a ukáže mu pokývnutím hlavy, že ide do strany, aby sa rozdelili trošku ďalej, tak ako na cintoríne. Budú tak mať lepší rozsah priestoru.* /Mal som si zobrať slnečné okuliare./ *Napadne mu hlúpo sarkasticky a len čo obracia hlavu od Sunilovej postavy, zazdá sa mu, že uvidí pohyb.* /Fajn, ty zmrd, prišli sme si po teba./
*Nedokáže udržať svoj smiech v sebe.* V tom prípade, drahý priateľ, si teplým aj ty. *Poukáže mu na vlastnú pascu, na ktorú sa práve chytil, a pokračuje smerom k budove, radšej ignorujúc poznámku o Sanderovi. Ozaj nerozumel, kde ten chalan bol, ale dúfal, že len na hliadke, na ktorú Sunil zabudol, že mal Sander ísť. Alebo by si mal dať vyšetriť oči. To mu opäť napadne, aj keď ho najprv svetlá oslepia, a hneď na to ho prekvapí tlmené svetlo, ktoré sa nepravidelne pohybuje po miestnosti, a hlasná hudba. Ak by tu neboli na hliadke, uznal by, že by to mohol byť aj celkom zaujímavý tanečný bar.* Zrejme sme našli náš kameň úrazu. *Povzdychne si, keď sa snaží skenovať miestnosť tentokrát, ale vždy sa svetlo objaví na mieste, ktoré sa snaží sledovať, iba raz za čas. Prikývne Sebastianovi, že sa rozdelia, keď si zrazu všimne, ako sa muž dá do behu.* /Už stopuje?/ *Zaujme ho, a aj tak sa radšej rozhodne rozbehnúť za ním, načo však pridá, a rýchlo muža chytí.* Počkaj, dávaj pozor! *Zvolá, a stiahne si muža k sebe, aby zastavil. Ukáže navôkol seba, a teda aj na fakt, že aj rôzne osvetlenie má ako keby stojan ako telo a potom podlhovastú hlavu ako priestor na žiarovky, ktorou hýbe, takže to môže z diaľky vyzerať, že ide o tmavú postavu, ktorá svetlom svieti iba do iného smeru.* Nechceme, aby si tu ráno civili našli rozsekanú techniku. *Podotkne, a obom zapne na opasku senzor, ktorý začne jemne brnieť, keďže ho v zvláštnej hudbe nie je ani počuť.* Zahráme sa na jedného…pomerne kontroverzného šachistu. Budú nám musieť stačiť iba vibrácie. *Podotkne, a urobí najprv niekoľko krokov jedným smerom, potom druhým, než sa rozhodne vbehnúť do ďalšej miestnosti, odkiaľ mu signál prišiel silnejší.*
Keby som nebol teplý, zomriem na podchladenie. *Odvrkne hneď, ale jemu samému sa chce z toho uškŕňať ako sa táto ich debata vyvŕbila. Keby bol ten typ človeka, ktorý takto expresívne prejavuje emócie navonok.* /Stačí, že je tu jeden z nás./ *Pomyslí si na Sunilovu osobu a radšej pokračuje ďalej, nech sa nezdržiavajú - runy sa nenakreslia samé a ani démon sa sám neuloví. Vo vnútri by za to bol aj celkom rád, keďže už len teraz pociťuje chaos zo všetkých tých podivne žiariacich neónových svetiel, čo ich obkolesujú. Nechá sa rýchlo stiahnuť do strany, aby sa rozdelili, aj keď Sunil má iný názor hneď ako uvidia ten tieň.* Dávam pozor. *Zavrčí k svojmu kolegovi, ale nemajú teraz dosť času na vykecávanie.* Čím skôr, tým lepšie. *Snaží sa rozprávať dostatočne nahlas, aby ho počul Sunil, ale aby prílišne nekričal, inak by mohol takým spôsobom upútať pozornosť niekoho, koho nechcú.* /Zaujímalo by ma, či v tom má prsty aj niekto iný, alebo je to čisto iba démonická aktivita bežného rázu./ *Napadne mu a pozrie na senzor, ktorý vibruje ako divý už len v tej časti, kadiaľ môžu obaja kráčať.* Toto nevyzerá ako bežný obyčajný démon. *Povie sám sebe a obzerá sa do strán, pevne držiac anjelské ostrie v dlani pri svojom boku, pripravený každú sekundu zaútočiť, keď sa niečo udeje. Je rád za runu, čo mu zlepšuje videnie a tak mnohé ďalšie tiene, ktoré by ho mohli oblafnúť, sú nakoniec iba tieňmi. Smeruje za Sunilom, ale iba periférne vníma jeho pohyb, inak je okolie hypnotizujúce a nevie, či z tých svetiel chce zvracať alebo bude mať psychdelický trip. Vtedy si všimne rýchly, skoro nebadateľný pohyb medzi tehlovými stĺpmi starej budovy.* Tam. *Ukáže hlavou Sunilovi, keď položením ruky na jeho rameno stiahne lovcovu pozornosť k sebe. Natočí sa polovične od Sunila, aby k sebe boli tak trochu chrbtom a nasmeruje svoj pohľad tam, kam tieň mohol smerovať.*
*Ticho sa uchechtne na tom, ako si Sebastian práve priznal, že je teplý. Ale rozhodne sa to ďalej nekomentovať, aby sa táto ich smiešková nálada nepominula. Presunie sa teda dnu, kde je na pár sekúnd zaseknutý pohľadom na zvláštny interiér len nedávno rozpadajúcej sa stavby, a už sa hrnie rovno za Sebastianom, aby sa v tomto tanci svetiel nebodaj nezasiahli. Ešte by si náhodou jeden z nich myslel, že ten druhý je démon, a už by bol problém, a odseknutá ruka na zemi medzi nimi. Prikývne si pre seba, a potichu si povzdychne.* Obávam sa, že démon tu už bol dávnejšie, iba bol niekde schovaný, a ako sa tu začali znovu túlať ľudia, rozhodol sa byť znovu aktívny. Inak mi nedáva logiku to, ako by sa sem dostal. *Objasní svoj myšlienkový pochod, a opatrne sa oprie chrbtom o Sebastiána, keď tak spraví on o neho. Zo svojej strany však nič neuvidí, a tak sa preto rozbehne pár sekúnd po Sebastianovi až na to, že keď sa dostane do ďalšej sekcie, je v takmer čiernej miestnosti. Aj hudba je iná, pokojnejšia, aj keď stále rovnako hlasná, aby dokázala prehlušiť kroky ľudí na kamennej zemi. Miestnosť bola inak kompletne čierna až na pár líniových svetiel, ktoré miestnosť prebodávali.* /Sakra, kde šiel Sebastian?/ *Uvedomí si, že muž, ktorý do miestnosti vošiel len chvíľu pred ním, nie je nikde v dohľade, a tak okamžite začne svižnejšie prečesávanie priestorov, aby sa pokúsil zistiť, či náhodou nenájde svojho kolegu niekde rozdeleného na polovicu.*
*Vypočuje si Sunilovu teóriu a mykne plecom.* Možné je hocičo. Aktivita ľudí ho tiež mohla privolať ako čokla kus slaniny. *Zamumle len tak medzi rečou, ale vie, že Sunilova teória nie je zlá, len nedokáže určiť, či je správna, pretože teraz žiadna z ich teórií nemusí byť.* Asi by nás to ani nemalo trápiť. Ulovme toho zm-da a vypadnime odtiaľto. *Navrhne ako svoj skvelý plán a už sa aj ženie ďalej. Teraz skutočne nemá na mysli nič iné iba ako neskončil démonovi na tanieri a zároveň ako by mohol démon skončiť na tanieri im - bez tej časti, kde by ho skonzumovali. V ďalšej miestnosti sa ihneď stratí.* /Sakra, runa na videnie v tme./ *Vynadá si v hlave. On mal predsa len pocit, že na niečo zabudol. Nestalo sa mu to prvýkrát a asi by mal počúvať viac svoju hlavu. Pevne teda obopne rukoväť ostria, senzor skryje, aj keď mu teraz vibruje v nohaviciach, a zbraň si presunie do svojej primárne používanej ruky. Obzerá sa do strán. Počul, že Sunil sa vybral za ním, ale nikde ho nevidí a ani nepočuje cez hudbu. V sekunde uvidí tieň, prechádzajúci okolo neho ako šelma, striehnuca na svoju korisť. Snaží sa prižmúriť oči, ale nepomáha to.* /Prekliate videnie v tme./ *Znova si za to vynadá a musí sa prudko stočiť do strany, kde periférne zazrie znova čierny pohyb a posúva sa pomalými krokmi z miesta, aby sa hýbal.* Kde si, kde si, kde si. *Šepká si. Ani nevie ako ide pozdĺž miestnosti a točí sa v tme s pár svetlami, čo mu kazia výhľad, než sa dostane k Sunilovi, ale nespozná ho. Chce zaútočiť, ale ruku stiahne len chvíľu predtým, než by ju zdvihol a udrel alwbo bodol.* K-rva. *Zahreší, keď si matne všimne, že je to Sunilova postava a nie nejaký sprostý démon.* Skoro som ťa dostal. *Zavrčí a už reaguje ďalej na démona, čo sa znova objaví na stotinu vo svetle a zmizne mihnutím oka.*
*Nevidí nič, iba občasné lúče svetla. Dokonca ani sluch mu tentokrát nepomáha, lebo navôkol neho hučí hudba, ktorá sa odráža od všetkých strán navôkol neho, a späť do jeho ucha tak miliónkrát za sebou.* /Sakra, mal som tú hudbu skúsiť vypnúť, keď som to tu zapol. Aj keď je pravda, že potom by ľudia vedeli, že tu niekto v noci bol./ *Povzdychne si, a prejde si rukou po tvári, aby si prešiel po očiach, a dal im na moment možnosť si privyknúť. Počká pár sekúnd, než si ruku znovu zloží, a obzrie sa, ale aj tak mu rovno prejde po tvári svetlo, takže jeho snaha bola nanič. Rozhodne sa teda pohnúť priestorom, aby skúsil aspoň nájsť svojho kolegu, ktorý sa mu niekde stratil. A je to práve vďaka tej hudbe, že si Sebastianovo približujúce telo všimne až vtedy, keď je úplne pri ňom, a sotva stihne pred seba vytiahnuť svoju sekeru, aby sa ochránil. Zhrozene na Sebastiána pozrie.* Ešte si ma nedostal. Nemáš moje číslo, a ani do postele s tebou nejdem. *Ani nevie, prečo to povie, bolo to automatické, ale aspoň mu to vymenilo výraz zhrozenia za pobavenie.* Ale ak ma nechceš dostať náhodou nabudúce, tak mi tak neutekaj. *Povie nakoniec už normálne, a obzrie sa. Všimne si, že sa niečo pohybuje okolo nich, takže sa oprie svojim chrbtom o ten Sebastianov, a očami začne striehnuť na ich okolie.*
*Keď sa skoro so Sunilom zrazia, stihne sa stiahnuť do strany natoľko rýchlo, že sám tomu nerozumie. Viditeľne si vydýchne.* To má byť akože urážka alebo výhružka? *Podpichne ryšavého lovca a odfrkne si popod nos.* Na také aktivity mám inú osobu s rovnakou farbou vlasov. *Povie už vážne, aj keď pri spomínaní Grace sa mu tvár skrúti do akéhosi seriózneho pohľadu, keď sa rozhodne ísť ďalej s ostrím stále pripraveným v ruke. Na sekundu sa ešte otočí.* Keby si nevyzeral ako každý stĺp v tejto miestnosti, tak by som si ťa možno všimol. *Podotkne ostro, ale zároveň je počuť, že je to iba vtip, taký ten salty Sebastianov humor, s ktorým sa mohol Sunil už zopárkrát stretnúť. No len čo si všíma aj on pohyb okolo nich, automaticky jeho telo reaguje ako telo druhého lovca a oprie sa o neho chrbtom, ale iba náznakom, pre istotu, že ak sa odtiaľto dostanú a Sunil bude mať znova svoju detinskú, hlúpu náladu, tak sa mu vysmeje, že to bolo gay. Nemá však čas premýšľať nad banalitami a hlúposťami, keďže sa tieň pohybuje rýchlo a svižne, ledva stíha zachytiť pohľadom jeho veľkosť či tvar.*
Možno oboje. A možno ani jedno z toho. *Podpichne lovca vedľa seba napriek tomu, aká situácia sa práve odohrala.* /Mohol som byť o hlavu kratší, ale humor mám stále plný elánu./ *Uvedomí si pobavene, aj keď už videl to, ako ho matka ťahá za ucho, a ustarostene mu hovorí o tom, že ho práve takmer stratila. Na Grace radšej nereaguje, keďže videl, že celkovo celému inštitútu bola táto informacia nepríjemná alebo nepochopiteľná. Radšej sa presunie v konverzácii ďalej.* Nemôžem za svoje široké ramená a vysokú postavu. To je diskriminácia najvyššieho stupňa, pán široké-rameno-hlava-v-strope. *Utiahne si zo Sebastiána, než sa konečne začne v plnom objeme venovať problému pred nimi.* Sakra, vôbec nevidím, čo to je. *Nebola potreba šepkať, všade aj tak hučala hudba, a démon si ich už našiel a vyhliadol. Keď však vidí, ako sa démonské telo v pravidelnom rytme približuje, takmer ako keby bol had, ktorý sa hýbe dovnutra kruhu a potom von, začne počítať. Na tretíkrát, keď sa počty stretnú s priblížením, sekne, a neprestáva ťahať za rukoväť sekery, keďže cítil odpor. Musel sa zaseknúť do jeho tela, a niečo odťať.*
*Nadvihne obočie.* No, na teba mi nesedí ani jedno. *Podotkne úprimne, aj keď je v jeho hlase náznak toho, že sa to snažil lovcovi vyhodiť na oči, že je prílišne slniečkársky a pohodový. Akoby tým chcel naznačiť, že je Sunil mäkký, aj keď sám prosto videl doteraz, že to tak nie je.* /Áno, Sunil je teraz jeden z najschopnejších… aspoň niečo./ *Pomyslí si seriózne. Všimne si, ako sa v rozhovore ryšavec automaticky vyhne téme Grace, chcel by na to aj niečo povedať, ale nemá čo. Nechce tieto veci rozoberať s kýmkoľvek iným než s Grace alebo sebou samým - nepotrebuje rady a ani prehovárania do duše, na to tu mal rodičov celý život. Radšej si iba odfŕkne.* Keby ťa tvoj partner nedopoval dobre opečenými kurčatami zo steroidného odchovu, možno by si bol pár cenťákov nižší. *Zamumle svižne, podpichujúc tak Sunila aj využitím Sandera, ktorý sa po príchode stal kuchárkou inštitútu.* /A sakra, nemôžem sa sťažovať./ *Napadne mu hneď za tým, ale nahlas to povedať nemôže. No len čo už je nebezpečenstvo alebo úlovok na dosah, na stodesať percent začne venovať svoju pozornosť démonovi, čo okolo nich krúži ako svorka hyen okolo svojej obete, čo pomaly umiera. Len čo sa k nim priblíži, urobí rýchly výpad do strany, aby zachytil aspoň koniec niečoho, čo mu pripadalo ako chvost. Stále nevie v tej rýchlosti a tme zachytiť, čo to vlastne je za démona, ale na tom teraz nezáleží, hlavne aby sa ho zbavili a mohli ísť do inštitútu podať hlásenie. Čaká, kým sa Sunil pridá a len čo má znova možnosť, v rýchlosti hodí ľavou rukou po démonovi vrhací nôž, aby ho aspoň trochu spomalil, a vtedy sekne znova ostrím, čím už sa neminie vôbec trupu.*
*Hodí po mužovi pohľadom, v ktorom ho ako keby vyzýval, aj keď sám nevedel, že na čo. Proste mal chuť s mužom robiť hlúposti, lebo aj keď sa to tak nezdalo, začínal zo Sebastiána cítiť auru neplechy. Jeho vnútorný strom života, či ako sa tomu vlastne hovorilo, cítili z muža, že ak by to Sunil dobre pripravil, chytil by sa na hocijakú srandu.* Nemôžeš potom povedať, že tie steroidné kurčatá nepomohli aj tebe. Nebyť ich, nebúchal by si si toľko hlavu o každý rám dverí. *Podpichne muža, než sa už sám rozhodne byť trochu serióznejší.* /13 sekúnd…tentokrát 11 sekúnd…opäť 13 sekúnd…takže…teraz na 11. sekundu./ *Zopakuje si svoj vlastný plán v hlave, než konečne zasekne do väčšieho démonského tela, a podľa všetkého mu odsekne jednu potrebnú končatinu, nakoľko sa démon po tomto zvalí, a viditeľne sa spomalí. To ho už seká na kúsky aj Sebastian, a Sunil sa preto rozhodne zapojiť, a seká oboma sekerami po väčšom tele do momentu, čo mu zrazu zmizne spod rúk. Až vtedy si uvedomí, že hudba okolo nich bola pomerne pokojná, a to rumázganie robil jeho senzor, ktorému by už mal dať zrejme skontrolovať všetko, lebo rachotil ako pokazený budík.* Okej. Nebolo to až tak ľahké to chytiť. Ale teraz to tu vyzerá byť čisté. *Obzrie sa, ako keby mohol niečo vidieť, aj keď vedel, že nič v tej tme neuvidí.* Chceš to tu ešte obehnúť, alebo radšej zdrháme? Nevieme, či tu civilovia nemajú niekde nejaký poplašný systém.
*Nie je už čas odpovedať Sunilovi niečím ďalším, keďže sú v debate prerušení démonom.* /Nevychovaný. Nevieš, že je neslušné skákať ľuďom do reči, keď sa rozprávajú?/ *Pomyslí si kyslo, ale rozhodnuto, že ho dostanú, aj keby sa objavila celá partia jeho “kamarátov”. Je vďačný, že sa do boja rovnako zapálene hrnie aj druhý vysoký lovec, ktorého rany sú rovnako presné ako tie jeho.* Pekne. *Zamumle si popod nos a keďže ho v hrudi pichne pýcha, že sa mu nepodarilo odseknúť končatinu, začne sa iba tak cítiť kompetitívne, ale nie nesústredene. Ihneď sa vrhne smerom k démonovi iba dvoma rýchlymi krokmi a sekne ostrím po jeho boku, ešte zopárkrát sa vystriedajú so Sunilom a keď sa mu zdá, že je démon bližšie a hýbe sa pomalšie, bodne, s vypočítanou ranou, akoby bol na matematickej súťaži a počítal rýchlejšie, než génius, ktorým, samozrejme, nie je.* /Roky praxe./ *Pomyslí si iba na seba, švihne mečom, aby z neho dostal nechutnú démoniu krv, čo sa rozprskne na zemi, ostatok si otrie do nohavíc, aby svoju zbraň vyčistil, a odloží ju.* Tak, vybavené. Môžeme to tu pre istotu omrknúť. *Súhlasí a tak sa vyberie do priestoru, ktorý im však trvá prejsť už len chvíľu, a spokojne si oddýchne.* Takže jeden problém už nie je problémom. Môžeme sa ísť najesť. *Zamumle si a vyberie sa odtiaľ preč so zadosťučinením v tvári a spokojnosťou v hrudi. Je rád, že sú so Sunilom, koniec koncov, celkom zohraný tím.*
*S adrenalínom v krvi zasekne svoje čepele poslednýkrát do tela démona, a konečne si vydýchne, keď zmizne.* Síce je škoda, že sme si nestihli pozrieť, čo za sviňu to bolo. Ale aspoň je už preč. *Podotkne, a vyjde krokom hneď povedľa Sebastiána, aby priestor skontrolovali. Pri odchode ešte Sunil ťukne do tých pár tlačidiel, ktoré stisol, keď prišli, a priestor sa konečne utíši a padne naňho tma. Nakoniec možno mohli byť za svetelnú show aj radi, lebo v tme priestor vyzerá otrasne, už nie tak príjemne tajemno ako predtým.* Nemusíš sa obávať, kamarát. Najeme sa teraz obaja ako králi. *Vyhlási so širokým úsmevom, ktorý ako keby nikdy neschádzal z jeho tváre, a začne hneď Sebastiána viesť z priestorov starých budov ulicami mesta do tej rodinnej talianskej reštaurácie. Pri pohľade na nich oboch sa hneď šéf rozosmeje, že mu zase vyjedia celú chladničku, takže hneď pošle svojho syna na nákup, kým mužom prinesie menu aj s dennými špecialitami, a dá im obom zaslúžený pokoj a toľko jedla, koľko si objednajú.*
Tie mená.. myslíš, že na to môžeme prísť neskôr ako dnes? *Ticho sa uchechtne nakoľko v tejto téme si nebol istý. Možno sa chcel zbaviť konečne akej koľvek spojky so svojou rodinou, avšak na druhej strane keď človek vyrastá v tom, že jeho meno je hrdé a je obroskou súčasťou jeho identity je to náročné. Nikdy nerozumel tomu, ako ženy len tak bez mihnutia oka dokázali svoje dievčenské meno zatratiť. Možno sa na to pozeral inak práve kvôli faktu, že bol muž a nikdy si nemyslel, že by ku takému kroku mohlo dôjsť. Sander mal na sebe len voľnejšie čierne nohavice a čierny rolák, ktorý zvykol nosievať pod sako. To mu však prišlo príliš. Na moment však uvažoval, že by skúsil vo svojom šatníku nájsť niečo zlaté, už len pre symboliku, ale nepodarilo sa. To málo šperkov, ktoré mal boli v striebornej farbe a najbližšie k zlatej mali hnedé tóny jeho svetrov. Keď výjde von Sunilovu ruku stisne tak pevne, že mu zblednú hánky.* Si si istý, že mi neotrhnú hlavu od krku keď toto zistili... takto? *Opýta sa nižší chlapec zatiaľ čo kráča už jemu dobre známemu domu.*
*Usmeje sa naňho. Videl ho, aký to bol preňho problém, že aj keď by sa teoreticky každý v jeho prípade chcel svojho mena zbaviť, zároveň si ho prial ponechať.* Sander a Sunil Sagittarüs. Čo na to povieš? *Usmieva sa naňho ako slniečko, a pohladí ho po líci. Tento istý ťah spraví aj po prechode portálom, len čo počuje, ako sa opäť začína chlapec báť, aj keď na to nemal najmenší dôvod.* Určite nie. Po prvé, bolo im to zrejmé už dávno. Po druhé, majú ťa radi, a určite sa každý jeden z nich teší, až sa konečne stanú tvojou rodinou. *Uistí ho, a konečne vojde dnu, kde naňho hneď vybehne matka ten chaosnej rodiny.* Mohol si nám dať vedieť aspoň deň dopredu. *Podotkne smerom k Sunilovi s hneď objíme na zvítanie Sandera.* Tvoj brat sa už ponáhľa sem, a otec zatiaľ vybehol očistiť oblasť oltáru, aby ste sa nebrali v popadanom listí a v blate, čo ostalo ešte po zime. *Dodá a nakoniec predsa len objíme aj svojho syna, aj keď mu rovno dá jednu po hlave. S tým sa vytratí do kuchyne, kde už začala chystať hostinu aspoň pre najbližšiu rodinu, takže pre bratov, ich polovičky, a ňu s jej manželom.* Ale vie už o tom aj moja sestra a aj rodina v Čile a na severe aj juhu Talianska, a buď si istý, mladý muž, že druhému poriadnemu sňatku sa nevyhneš. *Podotkne ešte raz z kuchyne, a už je počuť otváranie dverí, ktorými prichádza aj Antonio.* Braček, ty si teda vieš vymyslieť program na poobedie. *Podotkne so smiechom, a hneď všetkých vyobjíma rovnako, ako aj jeho žena a pustia sa do pomoci s prípravou, kým Sunil po očku kontroluje Sandera.*
To je pomerne veľa S. *Zasmeje sa keď počuje mená v tomto kontexte. Asi príliš nepomáhalo, že sa ich mená celkom podobali. Samotný úsmev sa mu však na tvári drží aj keď si sám nebol istý tým či bude všetko tak, ako má.* Už dávno? To sme tak predvídateľný? *Slabo do chlapca štuchne plecom zatiaľ čo len pomerne neisto sklopí zrak. Slová súčasťou rodiny ho vždy dostali do rozpakov. Rodina Nurgaliev mu skutočne musela byť zoslaná z neba. Prijali ho, aj keď pre nich bol len cudzinec a vždy k nemu boli ústretoví a milý. Niekedy si skutočne prial, aby po svete chodilo viac nefilim, ako práve ich. Sander tak stíchne keď už sa okolo začnú točiť členovia rodiny. Ústretovosť Sunilovej matky ho asi neprekvapila, rovnako ho ho neprekvapil úder, ktorý by si asi zaslúžili obaja.* Nanešťastie to úplne nebolo možné.. *Prehodí, avšak zdalo sa, že ryšavá patrónska rodiny už mala na práci iné veci.* S čím môžem pomôcť? *Opýta sa v zápätí keď si uvedomí, že len bezducho postáva*
*Ticho sa zasmeje.* Práve preto sa mi to páči. Je to...niečo iné, niečo nečakané. *Podotkne a schová pár stratených vlasov Sanderovi za ucho. Nevie sa prestať na chlapca usmievať, aj keď bola situácia viac než stresujúca.* Zrejme áno, keďže si moji bratia mysleli, že sme boli spolu už tie prvé Vianoce, čo si tu bol. *Podotkne pokojnejšie, a s ako tak vážnejšou tvárou prijíma každý útok na svoju osobu, aj keď mu to prišlo vtipné. Vedel, že sa matka nehnevala, iba jej opäť spravil kopu stresu namiesto pokojného poobedia. Nakoniec sa ku skupinke pridá aj mladší brat, ktorý ešte v sídle býval, a bol si iba zabehať, a prípravy sa mohli začať.* Keď chceš pomôcť, najlepšie bude asi v kuchyni, aby si sa uistil, že si mama nepridá aj prst do jedla, ako všetko rýchlo krája. *Navrhne Sanderovi, a sám sa vydá spolu s bratmi von, aby rýchlo popresúvali nejaké stoličky a pomohli s poslednými úpravami svojmu otcovi. Trvalo to nejakú hodinku, než sa všetci vrátili späť dnu, a Antonio sa usmial na všetkých v kuchyni.* Je čas. *Povie jednoducho a necháva priestor, aby sa všetko dokončilo aj na tomto konci, načo sa presúva von a čaká na oboch nefilim, ktorý sa dnes chceli spojiť.* Takže...ideme na to? *Šepne Sunil Sanderovi, načo ho vezme za ruku a začne s ním kráčať smerom k ostatným.*
Pokiaľ sa ti to páči tak asi nemôžem príliš namietať. *Pohladí ho dlaňou po líci zatiaľ čo sleduje čo skutočne ich oznámenie spôsobilo. Všade bol hluk, hlasy a jemný náznak kriku. Naozaj dúfal, že mu to nebude držané za zlé.* Čože? *Nadvihne obočie pri tejto informácií. Prvé spoločné Vianoce boli aspoň v Sanderovích spomienkach pomerne... inkognito. Myslel si, že nič by v tej dobe nenaznačilo ich spoločnej náklonosti. Predsa len Sunil bol neustále s rodinou a Sander tak spoznával skôr nové tváre. Pri tej myšlienke, že už vtedy si to niekto mohol myslieť jeho tváre nabrali slabý odtieň červene. Moc nad tým však nemal čas uvažovať nakoľko sa pridal k práci v kuchyni. S nožom mu to išlo, nie len pri zabíjané démonov, ale aj pri krájaní cibule a paradajok. Netrvalo však dlho kým mu na pleci pristála ruka Sunilovej matky, ktorá sa na neho len slabo pousmiala. Sander mal pocit, že v tom momente bude mať srdce až v žalúdku. Hlas Antonia mu v tom momente neprišiel skutočný a tento oznam mu tak zaťažil celé telo. Pomalým krokom sa tak presunie ku Sunilovu s ktorým si prepletie prsty a druhou rukou sa ešte o to silnejšie o neho oprie. Keby mohol položil by na neho aj hlavu, ale to sa už zdalo, ako prílišné.* Ideme na to.. *Hlesne kým sa v snahe nepôsobiť, ako malé dieťa aspoň trochu narovná.*
Nemusíš sa obávať ničoho, Sander. Som tu, pri tebe. *Uistí io ešte raz, než sa spolu s rodinným prsteňom, ktorý obdržal po úprave svadobného kamenného oltáru s výhľadom na more a okolitú prírodu, presunie až k nemu, a stúpne si pred Antónia s telom natočeným na Sandera.* Stále sme však zabudli na jeden krok. *Podotkne Sunil, a z vrecka vytiahne prsteň.* Sander, môj drahocenný muž, ktorý sa mi vstrelil priamo do srdca, spravil by si mi tú radosť, a prežil by si so mnou zvyšok nášho života? *Požiada chlapca o ruku, a keď súhlasí, rodinný prsteň mu opatrne zasunie na prst, načo dá aj chlapcovi možnosť sa prejaviť. Celá rodina ich sleduje v tichosti, ale na ich tvárach je vidieť dojatie, keď sa pár konečne oficiálne zasnúbi, aby sa mohla začať aj svadba. Pri nej si Sunil opatrne vyberie svoju stéle, a so slzami v očiach sa nedokáže prestať na Sandera usmievať. Aj keď to bol zvláštny obrad, bolo to presne to, čo si vždy prial - aby to bolo od srdca. Antoniove slová veľmi nevníma, hlavne sa sám mierne pozabudne, a tak musí svoje rozprávanie skrátiť. Sunil sa iba naňho pozrie ospravedlňujúcim pohľadom, že mu nedal viac času na prípravu, ale brat mu to oplatí pobaveným úškrnom, v ktorom je jasne znieť správa "sám si za to môžeš". S tým však prišlo na starosť niečo oveľa dôležitejšie.* Môžem začať kresliť runu ja? *Požiada Sandera, nakoľko vedel, že ak uvidí dokonalé línie Sanderovej práce, bude z kreslenia sňatkovej runy ešte viac nervózny. Opatrne teda priloží hrot stéle na prázdnu pokožku chlapcovej dlane druhej ruky, kde nemal svoju prvú rumu ako každý iný nefilim, a jemným pohybom načrtne runu, ktorá, našťastie, vyzerá omnoho lepšie než tie na papieroch, ako keby sa nad ním niekto zľutoval, a viedol jeho ruku pri kreslení na pokožke. S tým nastaví Sanderovi svoju ruku, a s úžasom sleduje, aká precízna bola práca chlapca. Všetky časti runy boli dokonalé, a sotva dokreslil poslednú čiarku, bolo to, ako keby niekto obtočil okolo Sunilovho srdca motúzik, a potiahol ho smerom k druhému telu. Ani nevie ako, ale zrazu sa mu spustia slzy, a musí rýchlo poťahovať nosom, aby sa nejako upokojil. Nikdy nič takto silné necítil, a sám António mu dával chvíľku na predýchanie, lebo vedel, aký silný ten pocit mohol byť so správnou osobou.* Z moci mne zverenej anjelmi vás vyhlasujem za Sandera a Sunila... *Na moment sa odmlčí a pozrie sa smerom na pár, ale predovšetkým na Sandera, aby mu pomohol, ako má vetu dokončiť.*
/Ja viem./ *Prebehne mu hlavou keď vidí jeho dlhovlasého priateľa v okolí kvetín a záhrady, ktorá sa už prebúdzala na sklonku jari k životu. Jeho žiadosť o ruku by ho inokedy dohnala k smiechu. Výber slov na Sunilovej strane mu vždy prišiel úsmevný. Tentokrát však sám nemal odvahu čokoľvek povedať okrem jednoduchej a jasnej odpovedi. Aj keď na nich v tom momente boli oči, nepociťoval to. Mal dojem, že tam skutočne boli sami.* Áno. *Potichu hlesne kým sám siahne do vrecka a vyberie odtiaľ strieborný šperk, ktorý symbolizoval jeho rodinnú spätosť.* Mám niečo pre teba aby si sa necítil ukrátený. *Ucukne mu v kútikoch pri čom sám počká, aby mu vložil jeho ruku do dlane, aby mu ho nasadil. O tom, že sa k rodinnému šperku dostal Sunilovi nepovedal. Aj keď po správnosti by ich za pár minút mali dávať dole z rúk, chcel aby minimálne Sunil si ho nechal. Na dobu neurčitú, nakoľko nič viac, ako prsteň mu jeho rodina dať nemohla. Mal toľko čo mu chcel povedať, ale tušil, že keby svoje sľuby nemal napísané z miesta by ich nebol schopný odrecitovať. Veril však, že mu ich bude dokazovať na každom kroku ich spoločného života. Pokiaľ ešte však budú mať druhý... poriadný obrat, bol si istý, že jeho sľuby doženú každého k slzám. City ktoré ku Sunilovi mal totiž bolo to najkrajšie čo v živote pociťovaľ.* Môžeš. *Povzbudivo sa na neho usmeje keď vezme do ruky stéle a len sleduje neisté pohyby jeho rúk. Trénoval to, bolo to vidno.* Je to tá najkrajšia runa čo si kedy nakreslil. *Zodvihne tvár ku Sunilovi pri čom bolo poznať, že aj bielovlasému chlapcovi sa tisnú drobné kvapky sĺz do očí. Sám tak začne kresliť, jeho runa však bola aj napriek komplikácií v podobe sĺz obstojná. Čerstvo potetovanou dlaňou sa natiahne ku tvári Sunila, ktorá bola už celá pokrá. Snažil sa látkou na svojom rukáve aspoň trochu utrieť jeho city, ale nebolo to možné. Tak či tak, Sanderove srdce, ktoré ešte pred chvíľkou mal v žalúdku bolo.. plné. Jeho úsmev a radosť sa len ťažko mohla skryť.* Sagittarüs? *Otočí sa s návrhom smerom ku Sunilovi. Chcel, aby jeho rodinné meno pokračovalo, avšak inak, ako doteraz. Chcel vyhladiť hnev a zášť jeho predošlej krvi. Rodina Nurgaliev pre neho bola takmer svätá, chcel však, aby viac rodín mohlo niesť podobnú radosť.. včetne tej ich.* Pokiaľ ti nebude vadiť, že si ťa takto ukradnem. *Šepne smerom k Sunilovi zatiaľ čo oči sú len a len na ňom. Nikdy ine ani neboli.*
*Cíti sa tak milovaný, kým mu chlapec nasádza prsteň, že má čo robiť, aby ho na mieste neobjal a neutiekol s ním niekam kde budú len oni dvaja, aby si mohol užívať jeho prítomnosť kompletne.* Tie prstene vyzerajú takto vedľa seba celkom dobre. *Musí uznať, a nakoľko nechcel zdržovať, pustí sa rovno do kreslenia runy. Hrdo sa usmieva, keď mu runu Sander pochváli, a sám mu chce povedať, aká krásna je tá jeho, kebyže zrazu nemá slzy na lícach a nedokáže ani prehovoriť od toľkých silných pocitov. Aj na meno, ktoré vybral Sander, iba potichu prikývne. Nemal najmenší problém, a jeho brat sa teda nadýchne, aby všetko dokončil.* Sander a Sunil Sagittarüs. *Povie hrdo smerom k svojmu bratovi, načo mu naznačí, že už sa nemusí dlhšie držať stranou, a Sunil sa v okamžiku pritiahne k Sanderovi a pobozká ho. Sotva vníma ostatných tlieskanie a gratulácie, ktoré k nim majú, lebo teraz dokáže vnímať iba Sandera. Je však rád, keď mu brat pôda vreckovky, ktoré si pripravil, lebo toto čakal. Sám na svojej svadbe plakal ako malé dieťa, hlavne keď bola v tej dobe jeho žena tehotná, takže ho to o to viac dojalo. Rýchlo si vyfúka nos, a konečne dokáže trochu prehovoriť.* Ľúbim ťa, Sander. Ďakujem ti za všetko. *Povie smerom k svojmu manželovi, načo sa opäť vráti jeho hravá stránka, a vezme si muža do rúk ako svoju nevestu.* A teraz sa už ide iba oslavovať. *Povie veselo k zvyšku rodiny, ktorá nad Sunilom iba pokrúti hlavou, ale aj tak za ním kráčajú smerom k domu, aby sa mohli všetci usadiť na terasu, a začať pripravovať všetko k jedeniu. Nálada bola hneď veselšia, a každý jeden člen prítomného rodiny prišiel za Sanderom osobne, aby ho privítali v rodine. Dokonca sa objavili aj pár ohnivých správ zo vzdialenej rodiny, ktorý sa chceli k oslavám pridať aspoň týmto spôsobom.*
Tiež si myslím, aspoň chvíľu tam môžu ostať. *Zasmeje sa zatiaľ čo pozrie na ich ruky, ktoré voči sebe veľmi prirodzene kontrastovali. V Sanderovej hlave sa však všetko vyjasnilo až keď počul.. ich mená. Bolo to éterické, nič čo by kedykoľvek očakával, že sa stane. Bozk, ktorý nastal mu pripomenul ich prvý. Keď sa pod nátlakom alkoholu nedokázali odlepiť, alebo mu to ptipomenulo tiché momenty v jeho izbe. Všetko do seba zapadalo, ako puzzle a bolo to správne. Takto to celý jeho život malo byť, existovať v Sunilovom náručí.* Ja ti ďakujem, že to pre mňa robíš. Za všetko.. ľubím ťa Sunil. *Hlesne k nemu a ešte na jednu nezaplatitelnú minútu si ho pritiahne k tvári do bozku. Potlesk a radosť za jeho chrbtom dotvárala atmosféru, akú by si jeden len ťažko predstavil. Keď sa však zrazu objaví na jeho rukách len ho so smiechom ťukne do hrude.* Mohol si mi nechať aspoň trochu priestoru na uzemnenie. *Zasmeje sa zatiaľ čo aj on sám sa nechá aspoň na tých pár hodín pohltiť v rodinnej radosti z jeho sňatku, nakoľko vedel že o 2 dni tú radosť od jeho otca už nepocíti.*
*Pre Sunila to bolo dokonalé, aj keď to bolo spravené narýchlo a tak neisto. Ale práve v momente, čo si vytiahol Sandera na seba, tak to všetko zapadlo do seba ako puzzle, a Sunilov úsmev už neupadol z jeho tváre až do konca dňa. Neustále sa držal so Sanderom za ruky alebo mu položil ruku na stehno, aby s ním nestratil ani na moment kontakt, a neustále sa smial so svojimi bratmi na rôznych príbehoch, ktoré o Sunilovi rozprávali, aby poriadne ženícha zosmiešnili. Dokonca sa im podarilo povedať aj príbeh, kedy si Sunil rozrazil tvár na polovicu, a všetci mohli konečne zistiť, že to nebolo od démona ale od zárubne medzi schodmi na poschodie a chodbou na prízemí. Oslavy pokračujú až do hlbokého večera, kedy sa už všetci vezmú, upracú po sebe terasu, a rozlúčia sa, aby si mohli ísť ľahnúť.* Chceš ostať na noc tu? *Spýta sa Sunil Sandera jemne, a hladí ho po tvári.* Budeme sa však musieť zajtra vrátiť a asi nahlásiť moju zmenu mena. *Podotkne s tichým smiechom. S týmto sa obaja muži dostanú do Sunilovej izby, aby sa prespali, a na druhý deň ráno sa vrátili späť do New Yorku s novými správami.*
*Mal pocit, že tep jeho srdca bolo počuť po celej chodbe. Pravidelné údery sa mu ozývali v hlave a spôsobovali priam nevysvetliteľnú bolesť v spánkoch. V ruke zvieral ohnivú správu, ktorú dostal.. možno pred pol hodinou. Aj keď stále v kútiku duše myslel, že otec si svoje rozhodnutie rozmyslí, zdalo sa, že tomu tak nie je. Čas jeho svadby bol bližšie, ako chcel. Priam za dverami o dva dni. Prípravy už boli údajne ukončené a mal sa spoločne so Samanthou dostaviť do rodinného sídla, aby sa všetko ešte raz prešlo. Ľudia mali pozvánky a predsa on sa o tomto dozvedel v hodinu dvanástu. Pre Sandera však nebola otázka toho kedy sa to stane. V jeho ideálnom svete sa sňatok s jeho sesternicou neuskutoční a to sa aj snažil dosiahnuť. Za dverami Sunila počul jemné dupotanie, vedel, že tam je, ale stále váhal. Po momente rozpačitosti však kĺbom na prstoch niekoľko krát udrel do dverí a čakal na odpoveď. Pri čom prvé čo bolo možné si na Sanderovom vzhľade si všimnúť bola jeho neupravenosť a list v jeho rukách. Veril, že jeho priateľ si bude schopný tieto kontexty spojiť do jedného.*
*Sander sa mu zdalo posledných pár mesiacov zvláštny, ale plne tomu rozumel. Nikdy by si nevedel predstaviť, že by sa nachádzal v takej situácii, v akej sa nachádzal jeho priateľ, a preto to radšej veľmi nevyťahoval, iba ak začal Sander sám od seba. Momentálne bol akurát po sprche, a tak najprv behal po izbe, aby našiel tričko, ktoré si ráno pripravil, aby si na seba dal poobede po hliadke. Prekvapí ho zaklopanie, keďže nikoho nečakal, a tak si na seba rýchlo hodil tričko, ktoré akurát našiel znovu poskladané v skrini, a s uterákom stále cez boky prejde k dverám, ktoré otvorí. Jeho tvár sa pri pohľade na Sandera najprv rozžiari, ako keby bol šteniatko, ktorého majiteľ sa akurát vrátil domov, ale rýchlo sa mu tvár znovu stiahne do nepríjemnej grimasy, keď sa snaží na druhého tvári zistiť, čo sa stalo. Konečne sa pozrie nadol, načo sa zhlboka nadýchne, lebo mu to dôjde až moc rýchlo, a stiahne muža do svojej izby, aby si sadol na jeho posteľ, kým sa Sunil beží rýchlo doobliekať.* Koľko máš času? *Spýta sa jednoducho, keďže to bola jediná vec, ktorá ho teraz zaujímala. Či mali vôbec čas niečo urobiť, alebo musel práve v túto sekundu odchádzať z inštitútu.*
Dva dni. *Povie zatiaľ čo sa posadí na Sunilovu posteľ a položí ohnivú správu vedľa seba. Ešte stále prechádzal riadky, akoby dúfal, že tam nájde tajný odkaz o tom, že sa to skutočne nedeje.* Prepáč ak som ťa vyrušil. *Povie pri čom sa pokúsi o jemný úsmev zatiaľ čo sleduje chlapca pobehovať po izbe v hone na oblečenie. Dlaňou si jemne prejde vlasy pri čom si následne hlavu podoprie a pozrie sa von oknom.* Si si istý, že by si do toho šiel? Aj keby sa všetko.. .toto. *V expresívnom geste rukami rozhodí po miestnosti v snahe dodať svojim slovám konext.* Nedialo? *Odrazí sa od postele a prejde ku Sunilovi, aby sa aspoň na moment zastavil. Boli v časovom úskalí, ale nie takom, aby musel pobehovať po izbe a naháňať sa o život.* Očakáva, že tam prídem najneskôr zajtra, so Samanthou som sa ešte nerozprával, neviem, ako na tom je ona. *Prizná, možno bol zlý bratranec, že na ňu teraz nehľadel, ale zároveň bolo zrejmé, že ak to niekto prekazí bude to on so Sunilom.*
*Prikývne si pre seba, keď počuje, že to nie je tak, že by im už Sanderov otec stál za zadkom, ale aj tak sa ponáhľa, aby čo najskôr zo seba spravil človeka, ktorý môže aj vyjsť z priestorov tejto izby, takže čo najlepšie s neodhaleným zadkom.* Hej, Sander, nevyrušil si ma, nemôžeš to tak brat. *Uistí ho veselším tónom, aby svojmu priateľovi naznačil, že to, že prišiel priamo za ním, bol dobrý nápad. Akurát si zapina nohavice, keď sa k nemu Sander presunie, a pozrie sa mu do očí, načo ruky presunie na chlapcovej ramená.* Možno je pravda, že je to trochu skoro a narýchlo, ale nikdy som si nebol viac istý svojím rozhodnutím ako práve teraz. Hlavne si nezaslúžiš ty, aby ti niekto z tvojej rodiny robil...toto. *Sunil uz viackrát naznačil, ako ho celá situácia hnevá, hlavne keď si uvedomil, aké nefér to voči Sanderovi bolo. Pevne nižšieho chlapca objíme, kým ďalej rozpráva.* Takže máme jeden deň. To je dostatok času. *Vydýchne si.* Ale budeme musieť vyraziť hneď teraz. Takže... Si si ty istý, že toto chceš? *Oplatí mu rovnakú otázku, keďže od Sunila bolo jasné, že mu nie len rád nasadí prsteň, ale rovno mu aj nakreslí runu manželstva, ktorú sa posledné týždne snažil učiť kresliť čo najkrajšie. Nechcel, aby to na Sanderovom tele vyzeralo, že to kreslili päťročné dieťa.*
*Pri jeho uistení sa mu na tvár vkradne jemný úsmev, Sunil bol pre neho skutočným operným stĺpom. K architektovi mali obaja ďaleko ale vedel, že aspoň o vysokého ryšavého chlapca sa človek mohol oprieť vždy. Stále ho však mrzeli okolnosti ich zásnub a následnej svadby. Predstavoval si to viac romantické, pokojné, kedy by to bolo len medzi nimi. Stále však tak nejak dúfal, že toto nebude ich jediný obrat ale doprajú si aj "oficiálne" stretnutie s rodinou a blízkymi. Teraz išlo skôr o nevyhnutnosť než čokoľvek iné. Spokojne však privrie oči v jeho objatí zatiaľ čo mu jemne prejde dlaňou po chrbte.* Nikdy som si niečím nebol viac istý. *Zodvihne ku chlapcovi hlavu zatiaľ čo si ho pritiahne do slabého bozku. Jeho tvár za ten rok mu už bola známa. Pre Sandera zmapovaná, vedel, že Sunil bol človek s ktorým by chcel stráviť svoj život. Len nečakal.. že k tomu dôjde takto.* Ešte sa pôjdem rýchlo prezliecť nech sa neoddávam v teplákoch. Za 5 minút sa môžeme stretnúť pri bráne. Dobre?
*Spokojne sa pritúli do chlapcovho objatia, a tvár si schová v jeho narastajúcich a v oveľa lepšie postaraných vlasoch, odkedy spoznal ryšavca.* Potom nie je o čom. Iba ti sľubujem, že keď po tomto opäť spadne prach, a situácia sa upokojí, vezmem si ťa poriadne, aj keď vtedy už zrejme s pastelkami a nie so stéle. *Sľúbi mu s úsmevom, a pobozká ho na čelo. Jeho rodina sa už na svadbu tešila, ale vedel, že budú rozumieť, keď im situáciu vysvetlia. S tým chlapcovi v jeho náručí bozk oplatí, a uškrnie sa od smiechu.* Dobre, ja dám zatiaľ všetkým doma vedieť, aby nás čakali. Mama sa nebude tešiť, že nestihne pripraviť veľkú hostinu, nevyzdobí celé okolie nášho rodinného domu, a nebude pri tom celá naša rodina a Mirjam, ale určite má až tak veľmi nestrieska pantoflou, keď jej všetko objasníme. *Uchechtne sa, a pustí chlapca, kým on rýchlo píše dvom osobám. Matke ohľadom ich príchodu a príprave rodinného prsteňa, a svojmu bratovi, aby ich prišiel oddať, keďže sa chcel držať aspoň nejakej rodinnej tradície, že posledný v manželskom vzťahu oddáva, a zároveň si prial mať na obrade aspoň svojich bratov.*
V to dúfam, asi by mi chýbal ten chaos v snahe organizovať tvoju rodinu. *Zasmeje sa zatiaľ čo jeho pohľad je priam priklincovaný ku tvári Sunila. Tešil sa, bolo to zvláštne už niekoľko rokov nebol spájaný putom ku inému človeku. Po rune parabatai si dokonca myslel, že spojenie s iným lovcom už nikdy zažiť nechce. Veľmi rýchlo sa mu však objasnilo, že pri Sunilovi to bude iné. Ľahkou rukou mi prejde po tvári a usmeje sa. Po ceste jednoznačne napíše Mirjam, aj keď to je celkom narýchlo prišlo mu, že by to mala vedieť.* Myslím si, že na teraz bude tak či tak lepšie keď si to všimne čo najmenej ľudí. *Uistí ho pri čom po dohode na stretnutí len s reským krokom vyjde z izby Sunila hneď vedľa ku tej svojej. Prezlečie sa aspoň do trochu krajšieho oblečenia a zo šuflíku v nočnom stolčeku vyberie prsteň svojej rodiny. Samantha mu ho dala už nejaký ten mesiac späť, Sunilovi o ňom ani nepovedal. Drobný šperk len prejde v prstoch a s tichým výdychom ho pobozká. Aspoň tá trocha úcty pre jeho rod, ktorý jeho otec tak moc poškvrnil. Následne len vezme tašku s tým nevyhnutným a vybehne za Sunilom.*
*Ticho sa zasmeje, lebo presne ako Sander povedal, aj keď sa o to jeho rodina nesnažila, vždy prišiel moment kompletného chaosu, než zrazu skončil a všetko bolo ako zázrakom, ale predovšetkým vďaka Sunilovej mame, hotové a pripravené.* Ja si budem želať, aby si to všimol každý. Rovnako ako som ti sľúbil, že ak nechceš vziať moje meno, rád si vezmem ja tvoje. *Uistí bielovlasého chlapca, a nechá ho odísť. V ten moment si v zrkadle všimne, ako vyzerá, a už mu to tričko neprišlo až ako taký dobrý nápad. Tým pádom ho po dopísaní oboch ohnivých správ ešte vymenil za elegantnejšiu bledú ľanovú košeľu, a tmavšie hnedé voľné nohavice si na sebe nechal. Vlasy si jemne prečesal, a nechal ich v jemných vlnách dopadnúť na svoje ramená, odkiaľ sa presunuli buď na jeho hrudník alebo chrbát. Potom si už iba vezme telefón a kľúče od izby, načo sa so Sanderom stretol pred jeho izbou a chytil ho za ruku, aby sa čo najrýchlejšie presunuli k portálu, do ktorého spolu skočili a objavili sa v citeľne teplejšom prostredí.* Verím, že matka už šalie, a ak nie je Antonio doma, tak sa tu objaví do pár minút. *Uchechtne sa a naviguje Sandera do vnútra rodinného sídla Nurgalievcov.*
*Rozrazí dvere, ako keby vonku padali bomby, a iba ľudia vnútri menšej rodinnej talianskej reštaurácie o tom nevedeli. Otočí sa na chlapca pri kamennej peci na pizzu, ktorý mu hneď hodí úsmev ako keď vidíte starého známeho.* Alfonso, pôjdeme si sadnúť dozadu, dobre? Priprav sa na naše objednávky. *Zavolá na muža po taliansky, načo sa ešte zasmeje na tom, keď sa mu muž začne vyhrážať, že vďaka nemu a jeho žalúdku nebudú mať ani jedlo na večeru pre zákazníkov. Sunil nad tým iba pokrčí ramenami, ako keby sa ho to netýkalo.* Ako som ti hovoril, vlastní to tu jedna talianska rodina, tento bol synovec majiteľa. Má veľmi šikovné prsty s pizzou. *Pochváli už v angličtine, ale s neobchádzajúcim silným prízvukom, aby tomu rozumel aj Sebastian. Spokojne si odloží hudbu na menší vešiak medzi stolmi v zadnej miestnosti, ktorá bola momentálne prázdna, a sadne si do jedného z pár kamenno-drevených boxov.*
*Aj on je síce hladný a unavený z rannej hliadky, ktorú skončili až teraz, ale na to, aby sa správal neviditeľne, veľa energie nepotrebuje, na rozdiel od toho ryšavého svalmi poprešívaného lovca, ktorý sa náhlil dopredu ako o život. Keď vstúpi za ním, jeho bezvýrazný, skoro nedotknutý výraz nedáva absolútne poznať, ako podivne sa cíti a tak trochu mu Sunil svojim správaním pripomína… vlastne viacero osôb v jeho živote, ktoré si ho svojim spôsobom “získali”, poprípade skôr niečo ako uniesli a začarovali nejakými podivnými priateľskými technikami. Napriek tomu však iba stojí vedľa lovca, čo sa rozpráva s jemu neznámym mužom a keď sa poberie Sunil na miesto, ktoré vybral, v tichosti iba dvihne ruku na pozdrav k mladíkovi pri peci a poberie sa za ním.* Nepohrdol by som upozornením, že budem hneď pri vstupe strápnený extrovertným výbuchom kamarádičkovania. *Prenesie kyslo a usadí sa oproti, no zároveň je na ňom vidieť, že je rád aspoň za to, že pri stole nebude ticho a on tak bude môcť pokojne jesť, zatiaľ čo lovec oproti bude môcť neprestajne rozprávať o čomkoľvek, len aby si vybil energiu na všetkom možnom, čo mu príde na um.*
*Pobavene pozdvihne obočie, než sa začne od brucha smiať.* Myslíš Alfonsa? *Meno mladíka vysloví s obzvlášť silným prízvukom.* Ach, ten chlap je milý, ale zrejme ma má ako zákazníka rád len preto, že mu vždy prídem zjesť polku kuchyne. Ale aspoň mi dáva zľavu, keď už mu zachraňujem biznis. *Úsmev na tvári je tak široký, až sa mu odhalí vrchný rad zubov. Sunil ako keby žiaril ako ďalšie slnko, ktoré si zrejme svojou teplosťou roztopilo vypínač.* Takže... *Obzrie sa, a nakoniec si z blízkej parapety, kde bola kopa menúčok, vyberie dve, a jedno rovno natočí smerom ku Sebastiánovi.* Ako poradenstvo: ich domáce limonády sú lepšie než tie všetky sódy, čo nájdeš hocikde v meste. A všetko je varené podľa talianskych receptov, takže si okúsiš poriadnu chuť našej stredozemnej topánky. *Žmurkne po ňom, a už presne vie, čo aspoň za pitie si dá, takže sa začne ako prvé preberať dennými špecialitami. Menu totižto už poznal, takže bol pripravený vyskúšať všetko z denných špecialít.*
*Pohodí rukou.* Naozaj úplne nezáleží ako sa volá. Zrejme mu dnes zjeme kuchyňu celú. *Prenesie, len čo zaborí svoj nos do menu, položeného na stole, a ako potvrdenie jeho slov sa ozve jeho žalúdok, ktorý od včera nebol naplnený a ani únavná hliadka mu veľmi nesadla k tomu, aby teraz nezožieral očami všetko jedlé, čo sa v jeho okolí nachádza, alebo len vzbudzuje ten dojem, že to chce zjesť. Iba spoza menu zamračene nakukne na Sunila a nadvihne obočie.* Je mi jedno z akého je to kúta sveta, len nech to nie je bahno. *Zamrmle si popod nos, ale keď si aj číta tie názvy, musí uznať, že síce niektorým slovám nerozumie, už len tak to znie naozaj chutne a tak si vyberie niečo mäsové, k tomu aj pizzu na ochutnávku k porovnaniu s tou americkou, cestoviny, nejaký dezert a k tomu nakoniec predsa len jednu domácu limonádu s bazou, aby ochutnal, čo mu to vlastne ten ryšavec oproti odporúča. Nakoniec len menu zloží, vráti na miesto a oprie sa dozadu do operadla, obzerajúc sa naokolo, no nehovorí nič.*
*S úsmevom krúti hlavou.* Presne na to sa sťažoval aj on, len zrejme po taliansky, aby si ťa neodstrašil. *S úsmevom sa sám zaborí do menu. Nakoniec si ako objednávku pripraví jahodovú limonádu, a taktiež pizzu, ale dnes mali ako špecialitu jednu veľmi pálivú, dokonca s feferonkami aj na povrchu, nie len v omáčke. Nakoľko aj jeho žalúdok vytváral ódy o jedle, si k tomu pridal ešte zapekané lasagne s navyše syrom, a riadnu čokoládový tortu s horúcimi malinami. Premýšľal aj nad polievkou, ale prípadne by ich objednal so sebou, aj s druhým pre svojho priateľa, nech nemusí po svojej poobednej hliadke variť.* Ak by si chcel bahno, bez problému by som ťa vzal do hocijakej inej "talianskej" reštaurácie v tomto meste. Tí ti všetko pripravia z toho, čo kúpiš v supermarkete už spravené, suché a premrznuté. Hovorím ti. Keď to doješ, budeš sa cítiť ak ov nebi. *Sunil hovoril k takou pochvalou a hrdosťou, že aj keď vošla servírka za nimi, musela so smiechom poznamenať, či sa stal ich reklamným manažérom.* Ach, Antoine. Akurát v správny čas. *Zvolá Sunil spolu so svojím žalúdkom, ktorý si potľapká, a hneď aj vyrapotá celú svoju objednávku. Následne nechá priestor na Sebastiána, a až keď žena odíde, sa opäť rozhovorí.* Inak, nevieš, ako pokračuje vyšetrovanie tej ženy, ktorú sme našli na cintoríne? *Jeho hlas je už tichší, aby slová ostali skutočne len v tom jednom boxe medzi nimi.*
*Nadvihne jedno obočie a v rýchlosti prižmúri oči smerom k tomu týpkovi, čo ho Sunil volá Alfons.* /Ten by ma odstrašil akurát tak hnusným jedlom./ *Aj mu prebehne hlavou, ale nehlas to nekomentuje, aj keď jeho pohľad hovorí za všetko. Aj keď jeho pohľad väčšinu času hovorí viac než on sám, na to si už určite mnohí v inštitúte zvykli, ako aj Sunil, okrem ich podivne vtipnej debaty na cintoríne.* /Už len keď to vezmem takto, znie to morbídne./ *Pobaví ho vlastná hlava a aj keď je v tvári stále prílišne seriózny, mihne sa mu na perách slabučký úškľabok.* Nebo nie je pre ľudí ako ja. Ale skúsiť to môžem. Myslím, že aj keby to kúpili v supermarkete, tak to bude chutiť lepšie než niektoré veci, ktoré nájdeš v kuchyni inštitútu. *Zazubí sa, no je to iba neúprimný úsmev, skôr ironický. Ale vie, že Sunil mu na to aj tak neskočí, je to iba hlúpa hra na nepríjemnosť, ktorú tak rád hrá, až sa stala ním. A predsa len, Sunil napriek tomu je jeden z lovcov, čo sa rozhodli mu nedať pokoj, o to viac ho to zaráža, že je Sanderov priateľ alebo milenec alebo čo, a Sander má zas svoj špecifický názor na Sebastiana. To je už ale jeho problém. Vtom ho aj v jeho myšlienkach a Sunilovych slovách rozruší prichádzajúca servírka, ktorej ako na baterky odrecituje svoju objednávku, zúži zrenice a ihneď, ani nestihne žena vystrčiť päty z miestnosti, sa nakloní dopredu a mykne plecami.* Nové informácie sme od Spolku nedostali. Veľmi sa mi to nezdá. Spolok už nie je čo býval a už dávno viem o korupcii, čo tak prebieha, čo sa mi ani v najmenšom nepáči. *Odpovie horko a obzrie sa, pre istotu, aj keď rozpráva tak potichu, že ak by nebol v jeho hlase aj istý náznak hnevu, zrejme by ho Sunil iba s ťažkosťou počul.*
*Takmer vyprskne, keď Sebastián dokončí poznámku o jedle v kuchyni inštitútu.* Len si dávaj pozor, aby si to nepovedal pred Sanderom. Aj keď ja aj ty vieme, že tým myslíš zrejme svojho brata, ale Sander by si to vzal osobne. A už teraz v tej miestnosti strávi niekedy viac času než hocikde inde v tej prekliatej budove. *Jeho tón je nadnesený pobavením...vlastne ako vždy, nakoľko je táto vlastnosť už u Sunila známa. Tohto muža bolo takmer nemožné vidieť sa mračiť. A keď sa to už niekomu podarilo, mal by veriť, že je čo najďalej od chlapca, aby naňho nedokázal dohodiť ani ho dobehnúť. Teraz sa však nič také nedialo, hlavne bol rád, že už mali objednané. Viditeľne si však nepokojom povzdychne, až mu spadnú ramená.* Ako keby sme za posledné roky zabudli, čo je našou prácou a zameraním. Namiesto toho riešime nejaké stupídne čipovanie nevinných bytostí. *Síce by niečo takéto nemal zrejme hovoriť len tak na verejnosti, videl, ako sa vtedy Sebastián na porade tváril. A verí, že si chlapca odhadol dostatočne na to, aby takéto myšlienky mohol pred ním vyslovovať. V najhoršom prípade už jeho názor všetci počuli, takže by si tým nijak neublížil. Trochu ho upokojí, keď už počuje, ako sa pripravujú ich limonády, nakoľko počul hrkanie s ľadom, a rozprávanie sa v taliančine o tom, koľko ovocia má zrejme nová baristka pridať.* /Ešteže sme tak hlučný národ./
*Nakloní hlavu do strany a mykne plecami.* Ak sa jeho ega dotkne poznámka odo mňa, tak asi by si mal Sander trošku zvýšiť sebavedomie. *Nadnesie túto poznámku ako holý fakt, napriek tomu, že to mohol byť kompliment… vlastne to aj kompliment bol. Celý inštitút vie, že Sander je najlepší kuchár, ktorý sa kedy medzi lovcami v New Yorku objavil. Minimálne Sebastian si nepamätá, že by tam bol niekto lepší. Zatiaľ. Je mu však podivné a trochu sa mračí, keď vidí, ako nálada na Sunilovej tvári mení svoju podobu a z veselého úsmevu je odrazu skleslosť, akoby niekto lúskol prstami.* /Zaujímavé./ *Oprie sa o svoju ruku, nahne hlavu do strany, aby očami dokázal zachytiť, ako servírka pripravuje ich nápoje a sťažka odfrkne.* Nevinné bytosti to nie sú. *Vyhŕkne zo seba trochu horlivejšie, pretože si spomenul na upírku, ktorá mu zabila priateľku, len preto, lebo je lovec a ona bola civilka a akosi sa mu potrebovali dostať pod kožu. No po sekunde nakoniec iba z nosa akoby vypustil paru a spojí svoj pohľad so Sunilovym.* Nie sú to nevinné bytosti, to nie. Ale… je to zbytočné, nie je to taká nutnosť, a ako hovoríš, zakrývajú tým len dôležitejšie problémy a snažia sa pozornosť odlákať od seba samých. V tom je háčik. Len na koho sa tak spoľahnú lovci ako Charlotte napríklad? *Hovorí potichu, ale rázne, no zároveň je to skôr akoby sám sebe pokladal rečnícke otázky a snažil sa prísť na ich odpoveď.*
*Sunil radšej zotne pery k sebe. Nemienil hovoriť o tom, akými problémami s nedostatkom sebadôvery Sander naozaj prechádza. Už aj tak je to zlé, nemusí o tom vedieť každý v inštitúte.* Možno ťa uhodí panvičkou. Nikdy nemôžeš vedieť. Kuchára je najlepšie neurážať v žiadnom prípade. *Dodá nakoniec slová, ktorými by mohol aspoň trochu vykľučkovať zo šlamastiky, ktorú si pre seba pripravil. Našťastie sa mu to, aspoň na jeho vlastné porozumenie, celkom podarilo. Skôr len pozdvihne obočie nad Sebastiánovými slovami.* /Vyzerá to tak, že síce stojíme za tým istým, dôvod je iný. To nevadí. Stále lepšie než tá roztržka, ktorú som mal s Calebom./ *Nechá muža rozprávať, nakoľko bolo fascinujúce počuť z jeho slov viac než tri slabiky. Na odpoveď si však musí počkať, nakoľko im servírka prinesie dva veľké džbány s vybranými limonádami, a každému vlastný pohár. Obom ešte aj rovno trochu naleje, a odíde s informáciou, že pizza bude pripravená za chvíľku.* Určite súhlasím s tým, že energiu, ktorú vydávajú do tohto rozhodnutia by mohli venovať inam. A so Charlotte máš pravdu, je mladá a neskúsená. Nie je ani bezpečné ju pustiť na hliadku, ale lovcov je stále menej, takže je to, žiaľ, nutnosť. *Napije sa z vlastného pohára a následne sa pohodlnejšie usadí, pričom si prekríži ruky na hrudi.* Ale zároveň nemôžeš povedať, že práve narodenu vlkodlak nie je nevinný. Vinným z neho robí život, ktorý dostane. A čip, ktorý bude kontrolovať každý jeho krok, mu k mentálnemu zdraviu určite nepomôže. *Povzdychne si a prejde si rukou cez tvár. Znechucuje sa mu predstava, že by mal takto odňať slobody toľkým bytostiam.* A je ich viac než nás. Ak by sme ich naštvali priveľmi, je s nami mimo steny inštitútu a hranice Alicante koniec. Čipy nás definitívne nezachránia.
Ani mňa nie. *Odpovie a ukáže zuby v hranom úsmeve, ale jeho únavne seriózne oči dokonalo ukazujú, že to prosto nie je skutočný úsmev, ani zábavka, aj keď to nemyslí vážne, keď hovorí ďalej.* Kým len panvicou, som v pohode. Nech radšej skúsi sekáčik na mäso, ten by som použil ja. *Povie a začne si klepkať prstami po stole, sledujúc Sunilovu reakciu na jeho hlúpe hrubé slová. Nakoniec, keď už rozpráva o niečom inom, jeho výraz teraz naozaj napovedá o serióznosti toho, čo zo seba dostáva. A na Sunilovi je vidieť, že chápe, lebo ani jeden z nich by neostal bez problémov, keby ich spolok počul.* /Rodičia by ma nakoniec radšej vydedili./ *Pomyslí si počas toho, čo im slečna prinesie pitie a on síce skúma farbu a zloženie svojho nápoja, jeho myseľ je inde. Jeho rod už aj tak stojí na dvoch nezodpovedných bratoch a na ňom, na niekom, kto si bude brať lovkyňu v exile.* /Nakoniec nie som tak bez citov./ *Napadne mu, keď žena odchádza a on za ňou chvíľu pozerá, než sa zameria na ryšavého lovca pred sebou.* Úprimne mi je jedno, kto je vinný a kto nie, lebo vinní sme ku koncu všetci a nosíme to so sebou… *Až veľmi dobre vie, o čom hovorí.* …Ale čipovanie podsveťanov ich neudrží nakrátko, skôr naopak. Pôjdu proti nám viac a viac a ako tvrdíš, lovcov je málo, podsveťanov a démonov pribúda a spolok má za potrebu pohnevať si aj zopár tých podsveťanov, ktorí sú ako tak ochotní spolupracovať alebo s nami radšej nič nechcú mať. *Odpovie nakoniec, pretože to je to, čo ho na tom hnevá.* Lovci prestávajú, alebo už aj prestali byť hrozbou a zdvihnutým prstom. Mladý vlkodlak bude nasledovať starších, hlavne ak chce byť členom svorky, skôr či neskôr sa na neho nalepia špiny, ale pohnevať si ich všetkých už len tým, že ich upodozrievame a potrebujeme ich mať pod kontrolou, je… neblahé. A hlúpe. Mali si vymyslieť lepšiu zásterku, ak majú čo skrývať. *Ukončí nakoniec potichu svoju vsuvku a cíti sa trošku voľnejší, keď o tom môže takto otvorene hovoriť, lebo napriek tomu, že Grace je jeho snúbenica, tá je príliš cieľavedomá na to, aby sa s ňou o tom pozhováral a neskončilo by to bitkou ako vtedy medzi ňou a Calebom.*
*Uškrnie sa.* Sander je chytrejší ako ja. Tomu b yzrejme.aj v danom momente napadlo niečo ešte horšie...ako horúca voda či dokonca horúci olej. *Pousmeje sa nad svojím priateľom.* Ja osobne by som bral takú tú veľkú drevenú dosku na krájanie, aby som sa aspoň nejako obránil. A ak by som na to vychytal nejaké kúsky jedla, nesťažoval by som sa. *Zavrní spokojne zároveň s prázdnym žalúdkom, ktorý si opäť potľapká, ako keby svojmu dieťaťu sľuboval, že sa za chvíľku konečne najedia, že sa už nemusí obávať. Sunila fakt, že práve preberali niečo, čo je teoreticky proti konkláve až tak nestresoval. Mal rodinu, ktorej veril, že zastávajú rovnaký názor, a dúfal, že jeho láska naňho nezanevrie len preto, lebo nechcel takto ublížiť. Chýbal by mu ten život, ale nebol ochotný sa tomuto nariadeniu podvoliť. So záujmom sa započúva do slov Sebastiána. Mal pravdu, že vinný sa skôr či neskôr staneme všetci, malo to iba malý háčik.* Ale je predsa len rozdiel, či sme vinný preto, lebo sme mali ťahák pri teste, niekto podviedol svojho partnera, alebo či niekto siahol na niekoho život. Vinný sivé môžme byť všetci, ale aspoň pri tom prvom by ani civilské zákony nesúhlasili s trestom a odňatím slobody. *Podotkne. Neveril, že sú tie ich zákony dokonalé, boli v mnohom ešte horšie než tie lovecké, ale dúfal, že aspoň niekde sa nájde niekto, kto by jeho dodatok chápal. Na zvyšok však rázne prikývne.* Máš pravdu. Zaujímalo by aj mňa, čo sa týmto snažia zakryť. Lebo tu ide o bezpečnosť celého sveta. Dostávajú nás do ohrozenia, a ak by nás náhodou aj všetkých vyhubili, planéta by ostala bez ochrany. Do pár mesiacov, ak nie dní, by si démoni veľmi radi užili svoju pripravenú večeru, ktorá sa nedokáže brániť. *Prejde si rukou po tvári, aby si stiahol vlasy dozadu, aby mu nezavadzali. Nakoniec si ich rovno dá do copu, aby sa mohol v kľude najesť.* Nemáš náhodou k tomu všetkému ako jedna z hláv inštitútu lepší prístup? Že by si zistil, o čo sa to vlastne Rada snaží? *Napadne mu. Vie, že mu však odpoveď príde až potom, čo sa servírka objaví s horúcimi pizzami na rukách, ktoré pred mužov uloží. Sunil ani nečaká, rovno si vezme kúsok, a fúka si ho, aký hladný je.*
*Mykne uznanlivo ramenom a prikývne.* Horúci olej nie je zlý nápad. *Súhlasí a príde mu trochu podivné a vtipné ako sa ich debaty niekedy morbídne prekrútia a keby ich niekto počul, hlavne z podsveta, asi by nebol nadšený, že ich bezpečie rieši niekto taký ako oni dvaja. Sleduje, ako pomaly sa im začne znášať jedlo na stôl, ale on sa iba oprie bradou o spojené ruky pred sebou na stole a vzdychne.* Áno, ale podsveťania nie sú len bytosti, ktoré podvádzajú pri teste. To nie je argument. Podsveťania vraždia, ako my, napríklad upíri ak sa nedokážu kontrolovať. *Zamručí ako odpoveď a vtedy až odtrhne svoj trošku nakrčený pohľad od Sunila a zabodne ho do jedla, ktoré už mu dráždi chuťové bunky svojou rozmáhajúcou sa vôňou. Vezme do ruky príbor a začne jesť, zatiaľ čo lovec oproti nemu rozpráva ďalej a on si tak môže jedlo viac vychutnať bez pauzy v jedení.* Podsveťania si niekedy neuvedomujú, že treba rád a poriadok na to, aby veci fungovali a všetci sme nepozomierali. A démoni nespia. A tak by sme nemali ani my. Ale potrebujeme k tomu aspoň toleranciu medzi sebou s podsveťanmi, akokoľvek to je pre mňa nepríjemné. *Uzná a mykne plecom s plnými ústami.* Ja toho neviem veľa. *Dodá nakoniec, než sa úplne pustí do jedenia a tak zmĺkne a veľmi sa nevenuje Sunilovi a okoliu, pretože je tak hladný, že by zjedol aj celý ten stôl a stoličky.*
*Uznanlivo si sám prikývne.* Niekedy ma moja inteligencia prekvapuje. *Podotkne nadšený s tým, že práve objavil dokonalý trik na obranu v kuchyni, aj keď je pravda, že daný trik by musel byť zrovna rozohriaty na panvici, aby fungoval. To si ale ryšavec už radšej nedomyslí. Namiesto toho si iba prizná, že je pravda, že možno premýšľa nad podsvetom priveľmi mierne. Pre teraz mal šťastie, že mu nič nevzal, ani neublížil nikomu. Ale veril, že aj kebyže je to len jeden, nebude kvôli tomu rovno obviňovať všetkých, rovnako ako u lovcov. Len preto, že ich vláda je zrejme skorumpovaná, neznamená to, že aj všetci lovci sú. Sebastián pred ním je dobrým príkladom. Radšej sa preto venuje problému, na ktorom sa zhodli.* Poriadok je potrebný vždy a všade, samozrejme. Možno by si ho vytvoril aj podsvetie, kebyže má na to priestor, to však už nemôžme vedieť. Som si ale istý, že bez krvi anjelov je tento svet vlastne v háji. A čím menej nás bude, o to horšie. *Spokojne si vezme dva kúsky pizze, preloží ich ako sendvič, a poriadne si odkusne, nakoľko mal sám chuť už pár minút ten príbor vziať do ruky a zjesť.* Ale bolo by super, kebyže sú aspoň viac na našej strane. Tým pádom by sme sa nemuseli toľko obávať o podsvet a riešili by sme už len démonov. Ale to je zrejme len môj dokonalý vysnívaný svet. *Rukou naznačí do vzduchu, ako keby Sebastiánovi ten svet maľoval, ale potom sa veľmi rád vráti k jedeniu, nakoľko jeho žalúdok sa stále nespokojne ozýval.* Okay. *Odpovie už iba na to, že muž oproti veľa nevie, lebo samému to už bolo jedno, keďže sa potreboval najesť. Ani nevie, kedy prišli cestoviny, ale sotva dojedol pizzu, už bral príbor a zameral sa na svoje lasagne. Ako posledné si vzal malú vidličku, ktorou Sebastiánovi ticho naznačil, že nech ešte hodujú, a nakoniec sa pustil aj do toho, s čím aj dopil posledný pohár limonády, ktorý spokojne tvrdo položil na povrch stola ako bodka na konci vety.*
*Pri Sunilovej pochvale samého seba si iba nadvihne obočie a aj by sa na tom zasmial, keby sa mu zachcelo. Ale ich téma už aj tak nabrala serióznosti a on už naďalej nechce komentovať Sandera a Sunila v kuchyni. Chcel tým jednoducho len naznačiť, že mimo Sandera sú jedlá v kuchyni oničom, pričom ani on sám v tom nie je dobrý.* /Ale toto jedlo je k*revsky dobré./ *Pomyslí si, len čo sa zopár súst ocitne na jeho chuťových pohárikoch. Ako reakciou a ukážkou toho, že mu chutí, je len náhodné zahmkanie popod nos, keď prežúva, zatiaľ čo Sunil reaguje na jeho vyjadrenie. Oblízne si pery, len čo sa rozhodne odpovedať a cíti, ako si ich chce od jedla oblíznuť znova po tom, čo ústa otvorí a rozhodne sa odpovedať iba zbežne.* Civilovia nás potrebujú, na ničom inom nezáleží. Podsvet nepodsvet, kým si riešia svoje veci v úzadí, nie je to náš problém, len nech nás neprezradia a nechajú civilov na pokoji. Máš pravdu, mať ich na svojej strane, ale bez reťazí, je prijateľnejšie. *Dokončí nakoniec a bez toho, aby si popriali dobrú chuť, začne rovnako ako Sunil do seba pchať jedlo zaradom, akoby nemalo mať konca a on bol bezodná diera, v ktorej to mizne. Sem-tam sa aj napije, ale predsa len si väčšinu limonády necháva na koniec, len aby si žalúdok nezaberal vodou, ale nechal si voľné miesto na všetky chody, ktoré si objednal. So Sunilom skončí s jedením skoro narovnako a keď do seba nakoniec ešte zázrakom nalial nápoj, otrel si ústa a vydýchol.* Výborné. *Zavrní skoro neprirodzene, aj keď je jeho tvár stále kyslá a zamračená, jeho jazyk každú chvíľu smeruje von, aby mu z pier zmyl ešte zostávajúcu chuť po posledných kúskoch jedla.* Môžeme teda ísť. *Navrhne a obzrie sa k Alfonsovi a potom k servírke, akoby čakal, že ho ryšavý lovec vezme k miestu, kde môže zaplatiť.*
*Ryšavý lovec už so slovami druhého iba potichu súhlasil, nakoľko nemal čas ani hovoriť, ako veľmi chcel celú tú pizzu do seba dostať. Až keď im servírka odnášala už prázdne taniere, ešte narýchlo objednal dve polievky a druhé pre seba a svojho priateľa, a mimo to už bola miestnosť iba v príjemnom tichu, ktoré pretrhávalo len zvuk kovu o keramiku. Aj Sunil si nechal zvyšok limonády až na koniec, aby ňou všetko šikovno spravil dole hltanom, a sotva doje, maximálne si utrie pery a ruky do pripravenej servítky, a už sa zdvíha od stola.* Zabalené jedlo mi väčšinou dávajú až pri odchode, takže naňho nemusíme čakať. *Oznámi, a začne sa obliekať. Konečne sa cítil omnoho lepšie, keď už bol jeho žalúdok naplnený takmer na prasknutie. Pri kase im teda na stôl dajú aj menšiu zľavu, a spolu s plným sáčkom jedla sa po zaplatení nakoniec vydá muž k dverám, kde ešte počká aj na druhého lovca, aby mohli spoločne prejsť do inštitútu. Veril, že všetko, čo si povedali, ostane navždy zabudnuté v danom boxe a iba medzi nimi.*
*Užíva si to ticho a je rád, že Sunil sa viac k ich rozhovoru nevyjadruje, pretože je to debata na dlhé trate a majú síce rovnaký názor, ale aj v tom sa trochu rozchádzajú. Nakoniec je len rád, že sa jeho žalúdok naplní a po krátkom spánku a dlhej rannej hliadke konečne mohli obaja nabrať energiu pre svoje telo, ktoré svojimi svalmi potrebuje prosto vitamínov a kalórií o niečo viac. Keď začnú vstávať, siahne po svojej čiernej bunde a aj vyzerá ako čierna vdova v jeho loveckom oblečení, pod ktorým sa ešte skrýva ľahká lovecká výstroj. Otrie si palcom a ukazovákom kútiky úst a prejde za ryšavcom k pokladni.* Zaplatím zostatok. *Dodá, len čo Sunil odstúpi a keď aj zaplatí kartou, ktorú vloží do vrecka na bunde, vzdychne, možno by pri odchode aj ukázal nejakú emóciu vďaky, ale nakoniec iba kývne hlavou na pozdrav a vyjde za druhým lovcom dverami do zimy a vyberie sa smerom do inštitútu. Zdá sa mu, že toto bola jedna z najplodnejších debát, ktoré vôbec za poslednú dobu mal a je s tým spokojný.*
*Po poslednej stretávke boli dni v Inštitúte.. nabité. Skôr energiou než programom. Všetci akoby okolo seba chodili na špičkách v snahe si nepripomenúť fakt, že musia svojich priateľov a známych čipovať. Celé to bolo v skutku prekliate, Sander z toho taktiež nebol nadšený, ale príliš na výber nemal. V tomto prípade sa viac bál o Sunila než o seba nakoľko jeho priateľ túto novinu bral rozhodne ťažšie. Ťažilo ho to, cíti istí tlak na pleciach z faktu, že Sunil sa trápi. So skicárom v ruke a v hrubom zelenom svetri sa vydal do Institut: Skleníku. Možno mierne dúfal, že tam svojho priateľa nájde, sám ale potreboval chvíľu ticha na prácu. Jeho tvár tak bola neistá. Obočie sa mu vraštilo aj keď sám nechcel. Pomalým krokom výjde po schodoch do skleníku, kde už bolo značne chladnejšie, ako v lete. Bolo cítiť, že jeseň a následne zima už klopali na dvere.*
*Nemal náladu sa teraz s nikým o práci baviť. Pištoľ na čipovanie nosil pri sebe len preto, že aspoň to musel mať po boku a hliadkach, ale nedovolil si ju použiť, hlavne keď sa pozrel na tých ľudí, ktorí len chceli žiť svoj život, a nie byť stále kontrolovaný. V takomto prípade by mali byť predsa kontrolovaný aj všetci lovci, no nie? Prečo jedna skupina musela, kým druhá nie. A prečo to muselo bytoch rukou, aj keď boli jasne proti tomu, lebo to bolo nemorálne? Už ani tréning mu nepomáhal upokojiť hnev, ktorý v ňom horel priam modrým plameňom. Iba mu pripomínal, že už ako lovec nebol niekto, kto chránil, ale mašina pripravená zabiť a zotročiť. Cítil sa znechutený sám sebou, a dúfal, že jeho rodina nebude rovnako nútená ako on. S ťažkým srdcom sa presunul hneď ráno do skleníka. Potreboval zmenu. Potreboval si zničiť telo, ale upokojiť svoju dušu. Preto si našiel niekde nejaký kýblik, rukavice, nasadil si už aj tam zničené tepláky, a hneď ráno sa začal venovať čisteniu okolo rastlín, aby im žiadne nechcené rastliny nebrali živiny. Postupne sa hlavou dostane len čisto do práce pred sebou, kým sa nesnažil vnímať to, že ak skutočne nesplní svoje nemorálne príkazy, môže stratiť tmavé čierne čiary na svojich rukách, ako aj možnosť pokračovať ako lovec. O to viac sa pustí do práce pred sebou, až už cez sekanie lopatkou takmer nezapočuje kroky, ktoré smerujú hore. Ale počuje ich. Na moment sa zastaví a pohľad mu dopadne na jeho priateľa. Ťažko si vydýchne.* Dobré ráno. *Snaží sa svoj hnev potlačiť, a hovoriť na Sandera čo najmakkšie.*
Dnes si zmizol skoro. *Zbystrí keď začuje hlas spoza zelene. Po tom, ako všetko Sunil prerobil sem chodilo omnoho viac ľudí. Najväčšie percento však stále nepochybne pripadalo práve jemu. Na moment neisto prestúpi z nohy na nohu, akoby nevedel, ako chlapca osloviť. Čo povedať alebo čo spraviť. Pomaly k nemu tak prejde pri čom mu prstami prejde po chrbte.* Jedol si? Spalnsi dobre? *Opýta sa pomerne neškodné otázky zatiaľ čo sa snažil okolo chlapca opatrne našľapovať. Chýbal mu jeho úsmev, Sandera to do istej miery desilo ako moc mu skutočne chýbal. Hliadkam so Sunilom sa teraz stránil, bál sa že sajrho pohľad na Sandera v tom momente zmení. Slabo sa pousmeje akoby sám túto ťarchu nepociťoval.* Do čoho si sa tak zrána pustil? *Obzrie sa naokolo zatiaľ čo vyhľadá neďalekú lavičku, kde by sa mohol posadiť.*
*Vedel, že sa Sander snažil, a preto sa snažil o to viac upokojiť, aby naňho nevybehol, aj keď to nie je jeho chyba.* Veľmi sa mi nedalo spať. *Prizná sa. Po posledných dňoch sa mu nespalo vôbec dobre, a vždy bol rád, keď mohol pištoľ s čipmi odhodiť v zbrojnici. Dokonca si prial, aby sa zničili, aby nefungovali, aby ich mohli vyhodiť a nemuseli ich používať. Mierne sa pod dotykom uvoľní a oprie sa o Sanderovu nohu, keď k nemu príde bližšie.* Ešte som nejedol. Teda. Chcel som, ale nejak mi to vypadlo z hlavy. *Prizná sa. Až teraz cítil, aký bol vlastne hladný. Na otázku ohľadom spánku neodpovie, lebo je mu jasné, že to už jeho priateľovi došlo. Spal. Ale jeho sny mu nedovolili, aby si pri tom skutočne oddýchol. Ako sa o jeho nohu opiera, rozhodne sa ju aj jednou rukou objať, lebo bol po kolená v hline a skutočne teraz nemal energiu vstať a oprášiť sa. Pozrie sa pred seba. Nakoniec ukáže na už z časti plný kýblik.* Všimol som si, že nám tu začalo rásť aj niečo navyše, tak som to prišiel zredukovať, aby sme mali silnejšie rastliny. *Objasní s ukáže na časť, ktorú už spravil, a bola tak viditeľne čistejšia, lebo sa aj dalo vidieť na hnedú zeminu pod rastlinstvom.* A ty? Prišiel si sem hľadať múzu? *Skúsi sa na svojho priateľa usmiať. Už dlho ho nevidel si užívať svoje umenie, takže toto bral ako príjemnú zmenu.*
*Sander sa odmlčí zatiaľ čo počúva utrápeného Sunila rozprávať. Mrzelo ho to, avšak v realite boli len veľkými figúrkami v hre. Nebolo to ich voľné rozhodnitie čipovať, neboli v Spolku, okrem prejavenia nespokojnosti nemohli spraviť nič. Vo vzduchu bola istá bezradnosť ktorej nebolo možné uniknúť. Niektorý hlavu sklonili, ale Sunil nie. Bál sa o neho, predstava, že by ho Spolok potlrestal, ako výstrahu nebolo nereálne. Spolok a Rada boli nepredvídateľné entity.* Stále nad tým uvažuješ? *Hlesne potichu pri čom si povšimne jeho opretia. Netrvalo dlho kymysi kľakol ku nemu, aby nemusel objímať len jeho nohu.* Donesiem ti niečo? *Opýta sa s istým strachom v hlasem Fakt, že Sunil nejedol sám od seba bolo až výstražné svetlo, ktoré neustále preblikávalo nad jeho hlavou. Bolo to vážne.* Spravím ti hocičo, pripadne sa môžme ísť niekam najesť. *Navrhne, možno bolo dobré ho dostať z miesta kde bol len on a jeho myšlienky. Odreágovať sa a oddýchnuť si. Videl, tmavé fľaky na jeho tvári a prstom mu po nich zľahla prešiel.* Alebo ti niečo pripravím na tácke do izby.. aby si si dnes mohol oddýchnuť. *Sander pohľadom priam prosil, aby na jeho návrh pristal. Nepredpokladal, že tomu tak bude, ale stále dúfal. Prejde ku kybliku v ktorom bol odpad a prejde za roh, kde jeho obsah vyhodí na kompost. Prázdny kúsok kovu tak donesie naspäť a len uznanlivo prikývne.* Vyzerá to skvelo, pomôžem ti? Pokiaľ mi teda povieš čo trhať a čo nie, aby sme neprišli o všetku mätu a iné bylinky. *Zasneje sa zatiaľ čo ľahko mykne plecom.* Teba, múzu. V podstate ide o to isté. *Pramienok ryšavich vlasov len zastrčí chlapcovi za ucho.* Dnes mám voľno a chcel som aspoň raz oddychovať a nie sa drať v tréningovej sále.
*Pozrie sa mu do očí.* Nedokážem nič iné, ako nad tým premýšľať. Ak by sme dávali čip niekomu, kto je nebezpečný, kto je kriminálnik, potom by som tomu rozumel. Bolo by lepšie ho mať v hľadáčiku. Ale zároveň je v meste toľko nevinných duši, ktoré si toto sledovanie nezaslúžia. A hlavne sa bojím, čo by to spravilo s našimi vzťahmi. Už teraz sú vratké. *Dá si dole jednu rukavicu a pošúcha si oči ako aj tvár celkovo. Zdalo sa mu, ako keby bol zaseknutý v tom istom kruhu. Nechcel ale Sandera trápiť ešte viac, než čo už mal teraz na ramenách, a preto sa snažil pozbierať. Lenže tá čipovacia pištoľ mu to vždy na každej hliadke pripomenie.* /Možno by som mohol na ňu opatrne padnúť...alebo by mohla omylom prísť v ceste s mojou sekerou./ *Uvedomoval si, že podobné myšlienky ho budú raz stáť hlavu, ale bol Nurgaliev. Mal v sebe horkú krv, ktorá túžila po spravodlivosti. Počká, než sa Sander zníži, načo si ho pritiahne na menší bozk, ktorý mu nestihol dať ráno, keď sa zobudil.* /Neznášam, keď vidím obavy v jeho očiach./ *Uvedomí si, a má chuť mu ich všetky zotrieť z tváre, aby bol len a len šťastný.* Von...by som asi teraz nešiel. Mám tu ešte veľa práce, a rád by som to spravil naraz, ale ďakujem ti. *Nikdy si neuvedomil, ako mäkko na svojho priateľa hovorí. Sander v ňom vedel vyvolať pokoj, aj keď ho nevedel nájsť on sám.* Ale na tie raňajky by som teda pristal. Ak by si mi ich spravil. *Ukáže na svoje špinavé oblečenie, ktorým by nechcel zašpiniť celú chodbu.* Stačilo by mi aj niečo menšie. *Rozhodne sa uspokojiť s hocičím, čo by mu chlapec doniesol,aj kebyže to sú len nakrájané jablká. Musí sa ale usmiať na tom, koľko sa mu ponúkal.* Radšej to nenechám mi pomôcť, lebo ešte budeš aj ty špinavý. Iba si choď pekne sadnúť a kreslí si, dobre? *Usmeje sa naňho. Ozaj sa mu zlepšila nálada, keď bol v okolí Sandera. Hlavne miloval byť jeho múzou, takže by mu ani nevadilo, keby si ho kreslí, kým by pracoval na sadeničkách.* Zaslúžiš si to voľno. Aj keď ak by si dnes trénoval, možno by si už mal svaly ako ja. *Podpichne svojho snehuliačika s hlasným hrdelným smiechom.*
Tak.. možno na začiatok môžeš čipovať len tých nebezpečných. Aspoň na čas by ti to tak spravilo pokoj na duši. *Navrhne neisto, avšak vedel, že musel chlapca presvedčiť k čipovaniu aspoň niekoho. Bál sa o neho, avšak na tvári strúhal povednuty úsmev. Aj keď ho od práce nedostal bol rád, že pristal aspoň na raňajky. Ani len nevedel čo by Sunilove telo bez jedla robilo, ale určite to nechcel podrobne skúmať. Slabo sa však usmeje do bozku, ktorý mu letmo opätuje. Prišlo mu zvláštne ako rýchlo si na tieto jemné prejavi citov zvykol. Sunilovi sa ťahal do bozku tak, ako niekto pozdraví keď príde do miestnosti. Bol na neho naviazaný, uvažoval či to bolo zdravé alebo nie, ale pocit ktorý z jeho prítomnosti získaval bol viac než len euforický. A tak riziká prehliadal, už si nechvel dávať zábrany v tom ako moc ľúbiť.* Uvidím čo chladnička dá. *Spokojne kývne hlavou zatiaľ čo si rekapituluje zeleninu a pečivo ktoré tam večer ešte bolo.* Keď sa chytím hliny tak sa nerozpadnem dobre? *Zazubí sa a zodvihne zo zeme, aby mu rýchlo niečo pripravil.* To má byť výzva? *Zakričí na chlapca ešte merzi dverami, Sunil vyzeral dobre avšak jeho stavba tela bola.. jejo. Nedokazal si predstaviť že on má problém prejsť dverami kvôli svalstvu. V kuvhyni spravil pomerne rýchli proces. Hrianky s kúskami slaniny, zelenina, syr a následne doniesol ak fľašku vody a džúsu. Na poháre už nemal dostatok rúk na nešťastie.* Dúfam že si už nepožral svoju záhradku. *Zasmeje sa keď veľmi neopatrne všetko nesie v rukách ako nezaučený čašník. Všetko tak nejak pohodí na lavičku a zavolá tak Sunila k jedlu.* Dobrú chuť. *Usmeje sa na neho zatiaľ čo vezme dve fľaše do ruky akoby sa snažil naznačiť výber. Nechcel hneď otvárať obe naraz no nie?*
*Pousmeje sa. Bolo to zúfalé.* Bodaj by sa práve tí dali ľahko nájsť. Väčšinou však narazím len na tých, ktorí si to nezaslúžia. *Povie nešťastne. Nech sa snažil, koľko sa snažil, jeho vedomie mu to proste nedovolilo. Nevidel za tým jediný dobrý dôvod. Prečo by malo trpieť toľko bytostí len preto, že niektoré sa nedokážu udržať na uzde? Kde bola spravodlivosť a pomoc slabším? Takto sa mohli rovno otvoriť všetky inštitúty s tým, že si ich môžu prísť dolnosveťania roztrhať. Lebo takto o chvíľku už budú dolnosvet riešiť určite. A oni budú na strane prehratých určite. Na jedlo iba prikývne. Skutočne by mu od Sandera stačil aj úsmev a objatie, a možno by mu to stačilo k prežitiu.* Nechcem, aby si bol špinavý. Už jeden špinavý lovec nám v miestnosti stačí. *Usmieva sa na svojho priateľa. Keď už odchádza, nestihne za ním zakričať späť, ale Sander môže počuť, ako sa jeho smiech ozýva celým sklenníkom. Sunil by nemal nič proti tomu, kebyže sa Sander snaží nabrať viac svaly. Len by ho už potom nedokázal tak ľahko udržať v náručí, ako aj počas iných aktivít. Stihne opravovať ešte jeden rad, načo sa k Sanderovi pripojí. Rukavice si nechá na zemi pri lavičke, a spokojne sa pustí do jedla,ktoré mu doslova rozvoniavalo aj vnútri jeho mysle.* Záhradku budeme jesť až vtedy, keď ešte trochu vyrastie. *Povie s plnými ústami a ťažko prehltne. Natiahne sa za fľašou s džúsom, aby sa mu ľahšie jedlo, a poriadne si odpije.* Ďakujem ti, zlato. *Povie zadýchane, ako by teraz bežal, a pritom si len vychutnával svoje raňajky, ktoré do seba doslova hádzal ako vždy.* Môžem sa na teba chvíľku pozerať? *Mrkne okom po skicovom papieri. Chcel si tieto raňajky užiť v pokoji.*
Potom, treba len skloniť hlavua dúfať, že to bude lepšie. *Povie opatrne kým si s ním preplietol prsty a smutno na nejo pozrel. Bolo to ťažké. Samozrejme, ale v tomto momente išlo o nevyhnutnosť. Pokiaľ mali nevinný čip tak tam len bude a k ničomu sa nevyužije no nie? Akoby tam ani nebol. Keď sa vrátil atmosféra bola trochu ľahšia a už ho v pľúcach nedusila.* Len, aby. Treba to povedať ak ostatným. *Zasmeje sa kým si z taniera svojho priateľa ukradne kúsok syru. Nevinne sa tak zazubí zatiaľ čo dúfal, že jeho čin bude nepovšimnutý.* Nie je zač, dúfam že to bude stačiť. *Povzdychne si a otvorí si zatiaľ skicár a nohy si vyloží na zábradlie lavičky. Hlavu mal na Sunilovi, aspoň trochu musel predsa len vydržať no nie?* Hlavne sa nezadus. *Poznamená a len mu prejde po líci, akoby mu pripomínal, aby svoje jedlo žul. Medzi tým otvoril skicár na novej stránke a začal kresliť pohľad na skleník. Vysoké aj nízke rastliny. Rámy skla a chodníček. Na rozdiel od Samanthy preferoval kreslenie s uhlikom a ceruzkou. Mnoho farieb nikdy nebolo práve po jeho chuti.* Môžeš sa pozerať ako dlho len chceš. *Odvetí s úsmevom a zodvihne k nemu oči.* Čo si myslíš o tej civilke?
AK to niekedy lepšie bude. *Povzdychne si skutočne nerozumel, čo posledné roky Rada robila, ale prišlo mu to ako jedno zlé rozhodnutie za ďalším. Ako keby nevedeli, ako vyzerá svet mimo Alicante. Alebo ako by sa niekto snažil lovcov zničiť zvnútra. Ale kto by niečo také chcel robiť? Démoni by nemali byť až tak inteligentný, a vyšších by si asi všimli. Rozhodne sa svoje teórie odsunúť stranou, a radšej teraz oddychoval.* Čo mám povedať ostatným? Však skleník vedia, kde nájdu. *Zasmeje sa na tom. Spokojne pomedzi to žuje a konečne si aj oddychuje. Jedlo bolo vynikajúce ako vždy, a Sanderiva prítomnosť robila z hory svalov krotkého baránka. Líce si oprie o vrch bielej hlavy, ktorej, keď prehltne, venuje malý bozk do vlasov.* Takže aj celý deň? *Zasmeje sa, a začne papier pred sebou hypnotizovať. Ani sa mu nechce myslieť na nič iné ako na svet, ktorý vznikal na Sanderovom papieri * Že dobre pečie *Odpovie bez premýšľania*
Celý deň znie, ako tá najlepšia možnosť. *Pousmeje sa na chlapca zatiaľ čo sa k nemu natiahne po bozk. Aj keď Sander býval zriedkavo nadšenec dotykov pri Sunilovi to ani nešlo inak. Bol na to zvyknutí a Sander sa tak tomu pomaly priúčal. Jeho ruka ďalej chodí po papieri a Sunilova odpoveď mu neprišla dostatočná.* To je všetko? *Nadvihne obočie, možno len Sander bol nedôverčivý v smere s Hailey.* Je tu už dlho, možno dva roky a až teraz sme sa dozvedeli o povznesení. *Zvrášti obočie a ponorí sa hlbšie do Sunilovho pleca. Keby sa nebil o miesto s tanierim jedla možno by postupoval vpred o to viac.* Podľa mňa je to zásterka.. ale neviem načo by sme mali v Inštitúte civia. /Možno si Caleb sám postúpal po hlave a teraz sa snaží spraviť čo najmenej škody./ Okrem toho, máš ďalšiu ryšavú konkurenciu v Inštitúte. *Mrkne na neho hrabo, nakoľko sa zdalo, že Sunil dnes prave zhovorčivý nebol.*
*Ani nevedel, ako to Sander spravil, ale zrazu bola jeho nálada otočená o 180°. Doslova sa usmieval, a už sa ani necítil, že sa núti. Vytiahol ho z jeho stavu, a pomohol mu vrátiť sa späť k svojmu pravému ja.* Tak potom si žiadam celý celučičký deň. *Zapradie ako kocúr, ktorý mal niečo za ľubom. Žalúdok plný, rozkošný priateľ po boku, čo si mohol muž viac priať? Samozrejme, že mu s radosťou oplatí bozk, aj keď zrejme na Sunilových perách môže cítiť trochu syru. Bolo to však súčasť chlapca, a nie, že by si Sander pred chvíľkou sám neukradol. Prekvapene pozrie.* Áno, všetko? *Nevedel, prečo to hovoril ako otázku, ale nerozumel, čo by si mohol o dievčati myslieť.* Tak, ja tu nie som tak dlho ako ty, čiže pre mňa je tu kratšie, ani ju poriadne nevidím, takže som na ňu, úprimne, aj zabudol. Ale prečo ťa tak trápi to o povznesení? *Práve sa úprimne zaujímal, nakoľko nevedel, prečo chlapec reagoval spôsobom, ktorým reagoval. Sunil totiž tiež nevidel dôvod, aby mali v inštitúte civila, ale zároveň nevidel až taký problém, prečo by tam nemal byť. Jedine, že by stála ona za tým čipovaním, vtedy by sa búril aj on.* Hej! *Zvolá prekvapene a začne sa smiať spolu so svojím priateľom, než prehltne a presunie sa až k jeho uchu.* Žiarliť ale nemusím, lebo som si istý, že by ťa nedostala k tomu, aby si kričal od slasti toľko ako podo mnou. *Zavrní a venuje mu menší božtek na líce, než sa vráti k jedeniu a sledovaniu jeho maľovania. Skutočne nerozumel, ako chlapec robil, že sa na niečo pozrel, a potom to dokonalo okopíroval na papier. Proste ako keby mu niečo povedalo, kde má položiť ceruzku,a ako ňou má potiahnuť. Bola to pre Sunila niečo ako superschopnosť.*
*Sander by si rozhodne nesťažoval, keby tomu tak bolo. Posledné dni boli na hliadkach a tréningoch celkom intenzívne. Už mu aj chýbalo len celodenné leňošenie, kreslenie, alebo len rozprávanie sa so Sunilom. Natiahne sa rukou k jeho tvári zatiaľ čo si ho pritiahne do bozku. V tomto smere miloval skleník. Návštevnosť bola vyššia, ale nie tak vysoká, ako napríklad v tréningovej sále či kuchyni. Sander sa tak príliš neobával, že by ich niekto zahliadol.. i keď teraz na tom aj tak už moc nezáležalo. Pokiaľ by to Samantha vedela možno by im to ešte aj pomohlo v ich dohodnutom sňatku. Či sa jej však sám chcel priznávať bolo neisté, možno keby sa jednoducho už neskrývali? Stiahne pery zatiaľ čo uvažuje a opäť sa pozrie na papier. Nevedel, čo bola tá menej škodná možnosť.* Príde mi to čudné, že sa o tom nehovorilo skorej. Najprv sem prišla, aby upratovala. Teraz sa hovorí o povznesení.. *Prehrabne si vlasy a zhlboka sa nadýchne, aby sa príliš nerozrušil len z hlúpych myšlienok.* Asi som len moc podozrievavý. *Prizná na koniec kým si ľahne Sunilovi na nohy.* Dúfam, že si nemal v pláne ešte dnes pracovať. *Zazubí sa avšak slová Sunila mu na tvári spôsobia značnú červeň a priam reflexne mu zakryje ústa dlaňou.* Nemusíš to hovoriť tak nahlas! *Zaprotestuje zatiaľ čo sa trochu nadvihne, aby skontroloval či tam naozaj boli sami.* Okrem toho.. *Položí si skicár na hruď a trochu sa predkloní, aby na papier videl.* U nej by som kričal nad ňou či nie? *Podpichne ho a z chlebíku mu kúsok ukradne.*
*Samozrejme, že si všimne, ako kontroluje ich okolie. Ale nič nehovorí. Chce, aby sa jeho priateľ cítil pohodlne, a ak mal osobne dôvody, pre ktoré si musel kontrolovať svoje okolie, tak nebolo na mieste, aby mu to vyčítal. Iba dúfal, že jedného dňa bude možnosť, aby mali svoj vzťah otvorene. Nie len pred rodinou Nurgaliev, ale pred všetkými. Pohladí svojho priateľa vo vlasoch a prázdny tanier položí na zem vedľa svojich rukavíc, ktoré už boli takmer zabudnuté. Spraví tým miesto na to, aby si mohol chlapec naňho ľahnúť, čo Sunila príjemne pobaví.* A možno máš pravdu, že by sme si mali dávať pozor. Iba zatiaľ nevidím žiadny problém kvôli ktorému by sme mali dávať na to dievča pozor. *Pousmeje sa na svojho chlapca, a venuje sa jeho vlasom.* /Tak...je to zvláštne. A je to tak trochu zrazu. Ale musíme dúfať, že všetko skutočne dopadne dobre, a že nám slečna nepridá ďalší problém na už aj tak veľkú kopu problémov./ *Ak by žena znamenala problémy, potom by už Sunil stanovil rovnaké miesto ako teraz Sander.* Mal som to ešte v pláne. Ale nikto ma nezabije za menší oddych, no nie? *Venuje Sanderovi veselý úsmev, a naďalej sa venuje jeho vlasom, až začne využívať vlastné prsty k tomu, aby ho pomasíroval až pri korienkoch bledých vlasov. Sunila stále fascinovalo, že aj keď chlapec využíval najjednoduchší šampón na svete, jeho vlasy neboli až tak veľmi zničené.* /Musím mu ale ukázať aspoň kondicionér./ *Zasmeje sa do ruky, ktorá ho mala umlčať. A začne zo srandy sať, aby mu na nej spravil menšie znamienko lásky. Dokonca si ruku na chvíľku aj pridrží na svojich perách, aby mu s ňou nemohol utiecť, a pustí ju až po chvíľke. Smiech pokračuje aj po Sanderovom prednese.* Buď by kričala iba ona, kým ty by si smutne spomínal na najlepšieho ex, akého si kedy mal, alebo... by ťa prišiel Caleb vyťahať za vlasy, kedy by si už kričal určite. *Podotkne a ťažkopádne venuje svojmu chlapcovi bozk na čelo, lebo sa sotva tak veľmi zohne. Tým pádom po pobozká na odvrátenú stranu tváre, kým tú pri jeho tele na chvíľku zavalia dva veľké prsné svaly.*
Dobre dobre, keď si tak nesmierne pokojný. *Mávne nad ryšavou ženou už len rukou. Už o nej príliš rozprávať nechcel. Pokiaľ nesliedila, ani nič podobné.. ale stále vzhľadom na to, že po meste pobehovali lovci, ktorý robili zatratených neveril by len tak hocikomu. Rozhodne nie civilke.* Tak pokiaľ tak moc túžiš ponoriť ruky do hliny tak ťa pustím. *Zasmeje sa kým len skočí pohľadom na jeho zabudnuté rukavice. Rád videl Sunila len tak zakopaného v záhrade. Prišiel mu vtedy najviac v pokoji, akoby bol práve medzi rastlinami vo svojom prirodzenom prostredí. Možno sa to niekomu zdalo zvláštne, vzhľadom na jeho postavu a zjav. Ale dávalo to v skutočnosti perfektný zmysel. Jemný gigant medzi o to jemnejšou zeleňou. Ticho si zavrní keď ucíti hladkanie na hlave a na moment len spokojne zavrie oči. Mal rád, keď sa mu hral s vlasmi, postupom času mal pocit, že ich tam mal len kvôli tomuto dôvodu.* Takýmto tempom vyfasuješ tak maximálne facku Sunil Nurgaliev. *Vykríkne keď ucíti tlak na jeho ruke a o to viac vyletí do sedu, aby sa tomuto nežiadanému útoku dokázal ubrániť.* Si strašný. *Prederie poznámku spomedzi smiech, už si ani nebol istý na čom sa skutočne bavil. Tak či onak bol rád za tú drastickú zmenu nálady k lepšiemu. Jeho smiech však bol onedlho umlčaný Sunilovou hruďou, avšak stále pretrvával.* Takýmto tempom ti budem musieť kúpiť na výročie podprsenku. Nechceš niekedy skúsiť cvičiť nohy? *Podpichne ho a len tak tak zabráni tomu, aby jeho skicár aj s ceruzkou zletel na zem.*
*Usmeje sa na svojho priateľa. Ak ho už tak dobre poznal, musel vedieť, že tento pohľad znamenal problémy.* Možno by si mal skúsiť yogu, si nejaký strnulý. *Podpichne svoju lásku, ktorú mal chuť vybozkávať po celom tele. Začal by pekne od tváre, a nakoniec by svojimi perami prešiel každé miesto minimálne raz, niektoré určite aj viackrát len pre tú reakciu.* Jedine, že by si TY túžil vidieť mňa po kolená v hline. A nemysli si, že som si tie pohľady nevšimol, keď sme skleník dávali dokopy. Práve kvôli nim som si nemohol nikdy byť istý, či ma máš rád viac ako priateľa. *Žmurkne naňho a zapojí už obe ruky do masáže. Sander bol ako čierny kocúrik - plný hnevu na svet, ale napriek tomu sa začne na mieste topiť, ak ho niekto začne škrabkať za ušami, v tomto prípade masírovať na hlave.* Už by si mi ju dal, kebyže to myslíš vážne. Ale nemôžeš ani sám protirečiť, že mám pravdu. *Venuje mu ďalší zo svojich úsmevov. S tým si chlapca vyhodí aj na svoje ruky a podíde pár krokov od lavičky.* Ja si myslím, že ich mám silné až-až. *Podotkne, a so smiechom na perách sa začne točiť na mieste, aby chlapcovi ukázal, koľko sily jeho nohy skutočne majú.*
Strnulí? Odrazu hej? *Potmehúcky sa na neho usmeje, tentokrát Sunilovi prenechal výhru zatiaľ čo sa len bezradne pozrie na svoju dlaň. Jeho tvár už tak mierne z úsmevu pobolievala. Pri Sunilovi to však bolo časté, jeho energia bola nesmierne nákazlivá aj keď na toľko veselosti a radosti sám nebol zvyknutí. Chytí sa ho okolo krku zatiaľ čo líči tú záhradkársku predstavu. Zahľadí sa tak nevinne ku skleneným panelom, akoby nemal poňatia o čom skutočne hovoril. Neočakával, že by si toho Sunil všimol, ale predsa.. asi nebol skutočne tak nenápadný, ako si myslel.* Pokiaľ si si ich tak moc všímal, tak si potom ani nemal mať pochyby o tom, ako to medzi nami je. *Mykne nevinne plecom, akoby to skutočne bola vec mimo jeho. Následne sa však opäť uvoľní, všetko to však bolo len ako podmienka na prekvapenie. Nečakal, že dnes bude pohodený na Sunilove rameno, ale všetko je novým prekvapením.* Nefandi si tak moc! *Povie kým mu päsťou udrie do chrbta, aby ho položil.* Si neúnosný vieš to? *Kývne ku chlapcovi a pritiahne si ho do bozku. Takéto dobiedzanie so Sunilom zbožňoval. Rozumeli si na inej sfére, ako s kýmkoľvek iným. Mirjam mu rozumela, ale ani pri nej nemohol byť tak moc bezhlavý a divoký. Keď sa odtiahne len mu postrapatí jeho pečlivo uhladené vlasy a hodí mu rukavice.* Možno ti tá práca dnes prospeje, zdá sa mi, že máš priveľa energie.
Iba hovorím, že možno by ti to pomohlo vo viacerých sekciách tvojho života...a nemuseli by sme toľko využívať tej runy na ohybnosť. *Podotkne, ako by to skutočne bola len nevinná pripomienka. Sunil vedel, že kopal do osieho hniezda - ale čo je život bez trocha radosti a nebezpečenstva? Určite niečo, čoho sa chlapec nedožije, ak sa nezačne správať ako dospelá človek. Na to ale stále mal kopu času...a možno nie, kto vie?* Sander, vieš aké ťažké je to s tebou? Jednu chvíľku ma vyzliekaš pohľadom, v druhú ma voláš ako svojho najlepšieho kamaráta. *Zasmeje sa od hrdla na svojom vtipe. Tak to ale pre Sunila vyzeralo, a preto bol tak stratený v ich vzťahu. Chvíľku chlapca ešte trápi na svojich rukách, ale nechcel, aby mu chlapec náhodou vyhodil rameno nejakým dobrým úderom, a tak ho nakoniec pustil a užil si svoju sladkú odmenu v podobe bozku.* Ale TY to na mne miluješ. Takže sa meniť nemusím. *Venuje mu ešte jeden bozk na nos, než sa odtiahne.* Tak sa teda vrátim k práci. A ty si ma môžeš pokojne VEĽMI TAJNE vyzliekať očami, zatiaľ čo ma budeš kresliť. *Dá mu ešte jeden bozk na pery...a potom ďalší, a ďalší, až vidí, že už má chlapec nervy, a tak sa odtiahne, vezme si rukavice, a vráti sa poslušne k práci na zemine.*
Po tomto ma prešla chuť sa s tebou rozprávať. *Odvráti sa od chlapca, samozrejme, že si to moc k srdcu nebral. Nepredpokladal, že Sunil by si bol schopny dosiahnuť na prsty na nohách. Stále sa však snažil tváriť, že to bolo nad neho vo viere, že keby skutočne nebol dostatočný tak mu to povie priamo a nie takýmto spôsobom. Ešte tieto veci príliš do hĺbky nepreberali, Sander však z času na čas mal neistoty, ktoré však nechcel rozmazávať.* Vyzliekanie najlepšieho kamaráta sa nevylučuje. *Mykne nevinne plecom. Doba, keby boli len kamaráti sa zdala viac než vzdialená aj keď to bolo koľko? 3 mesiace pokiaľ to. Sander nebol práve expert na dátumi. Rozhodne to však išlo rýchlejšie ako čakal. Ani sa nenazdá a budú opäť Vianoce.. čo mu prišlo pomerne symbolické.* Nemusíš meniť.. samozrejme že si už tak perfektný. *Povzbudí ho aj keď by jeden nevedel odhadnúť pravdu na jeho tóne. V Sunila však veril a tak na jeho dobiedzanie len kývne a vezme si skicár s ceruzkou.* Po tomto si ďalšiu stránku určite nezaslúžiš. *Mrkne kým sa opodiaľ posadí na lavičku kým Sunil sa dal do práce. Kreslil kvety, skôr len z trucu než čokoľvek iné. Keď sa však zdalo že Sunil mal dosť pobral sa na odchod *
/Wow, meeting po tak dlhej dobe? Že by sme konečne videli všetky tváre lovcov, ktorí teraz v inštitúte prebývajú?/ *Sunil bol v pomerne dobrej nálade. Ráno sa dobre najedol, zacvičil si, potom sa opäť najedol, a než sa po druhom tréningu ukázal na stretnutí, dal si aspoň sprchu, takže jeho dlhé vlhké vlasy mal momentálne vypnuté do vysokého drdola. Pohľadom prejde miestnosť, a rozhodne sa usadiť do stredu dlhého stola v prípade, že by sa Caleb, hlava inštitútu, rozhodla sedieť za hociktorým vrchom stola. S tým si prepletie prsty a položí si ich na brucho, zatiaľ čo sa pohodlne oprie dozadu, a vystrie si pod stolom nohy. S tým čaká aj na príchod zvyšku lovcov, a predovšetkým drží miesto svojmu priateľovi, aby mohli sedieť pri sebe.* Zdravíčko. *Pozdraví každého, kto sa rozhodne vojsť cez dvere do spoločnej miestnosti, a všetkých si vždy prebehne očami, než sa presunie opäť na niečo iné. Prevažne na výhľad za oknami.*
*Jelikož Matthew nechtěl mít profil toho co vždy přijde včas a toho co vše fláká tak dnes přišel kupodivu s předstihem. Předtím si ještě byl trochu zaběhat. Vešel do místnosti a pozdravil všechny* Ahoj *všichni a potom čeká až všichni přijdou*
*Sander mal dnes.. v poriadku deň. Nedostával už žiadne nemilé správy od svojho otca. Od momentu čo boli v Osle tak sa akoby stratil pod zem. Možno to sám nechcel dvojici príliš pripomínať. Na sebe nemal nijak reprezentatívne oblečenie. Nové kompresné tričko s dlhým rukávom, nakoľko to posledné mu bolo Samanthou zničené na tréningu. Stálo ho nepekné peniaze a tak ho mal v pláne čo najviac vynosiť. Na spodnej časti mal len čierne tepláky, ktoré boli na stehnách a leme mierne od farby. Aj jeho ruky boli zafarbené, akoby od uhlíku. Opráši si tak dlane do nohavíc v snahe sa zbaviť farby kým sa sám nevydá do knižnice. Oči sa mu rozžiarili keď uvidel Sunila už sedieť za stolom.* Ako sa máš? *Opýta sa chlapca zatiaľ čo skoro až prirodzene mu položí dlaň na plece kým sa posadil. Keby v miestnosti ešte nik nebol tak by sa možno až naklonil do bozku. Avšak počul už pár krokov z chodby a tak si držal svoj odstup.*
*Samantha pro jednou zas tolik nemeškala, skutečně si dala budík na telefonu asi půlhodiny předem, aby stíhala a skutečně...dorazila, když ještě místnost byla takřka prázdná. Vkročí do ní v pohodlném, na pohled slušném oblečení, jen tenisky hrají pestrobarevně od akrylu i jiných typů barev, které na plátno používala. Pozdraví se svým kolegům, kteří jsou již přítomni, věnuje jim dokonce drobný úsměv a to pro velké překvapení i Sanderovi, ač je to možná chování na veřejnosti, než že by jím skutečně zdravila i jeho. V pohledu má však pri pohledu na Sandera přesto určité napětí, museli vyřešit jejich situaci... a přesune se ke stolu, kde očekávala, že bude schůze probíhat, až Caleb dorazí.*
*Neprešlo toľko času od hliadky so Sunilom a od rozhovoru s Calebom, preto ho ani neprekvapilo, že sa hlava inštitútu a jeho milovaný brat rozhodol o tomto stretnutí. Dnešný deň mu začal trochu neskôr a keď vyšiel zo svojej izby, musel sa najskôr najesť, upratať zbrojnicu aspoň tak, aby stihol ešte krátky tréning vo výcvikovom sále a hneď za ním prišiel na stretnutie. Nevie, koľko lovcov sa objaví a už sa mu v hlave objavilo niekoľko možností, čo by sa dnes mohlo preberať. Keď vojde dnu, nájde tam sedieť už niekoľkých. Iba im kývne všetkým naraz na pozdrav, bez akejkoľvek ďalšej emócie sa usadí niekam na kraj, kde by mohol teoreticky sedieť Caleb a oprie sa do operadla, prekríži si ruky na hrudi a sťažka vydýchne.* /Už nech to máme za sebou a vyriešíme toho čo najviac./
Vráti sa z nočnej hliadky a sotva zo seba zhodí vístroj padne do postele. Zo spánku ju prebudí otravné pípanie budíka. So zavrčaním ho zaklapne a vstane. Dá sa ako tak do poriadku hodí na seba čierne kapsáče a čierne volné tričko s dlhím rukávom. Potom sa trochu otrávene viberie do knižnice na schôdzu. Keď príde do miestnosti preletí všetkých prítomnýh pohladom a sadne si na volné miesto pri stole a čaká čo sa bude diať.
*Gabriell bol ohľadom stretnutia pomerne polarizovaný. On sám si bol vedomí, že od momentu čo prišli so Samanthou do Inštitútu čipovanie nebola ich priorita. Samozrejme tak nejak sa základy očakávali, ale zlé výsledky mali nepochybne svoj dôvod. Ak však mal byť úprimný pomerne sa tešil stretnutia, ktoré bude viesť Caleb. Možno mal od Hawkstona pomerne vysoké očakávania a zaujímalo ho či ich skutočne vyplní, alebo nie. Na sebe mal bielu košeľu a slušné nohavice v ktorých ho bolo možné vidieť pomerne často. Vojde do miestnosti kedy na osadenstvo už len kývne hlavou a vzhľadom na to, že na mieste nebol samotný vedúci spravil si čaj, kedy jednu šálku položil aj pred Samanthu a druhú si vzal do ruky on. Dnes chcel, aby išlo o niečo rýchle. Reské. Na mieste kde sedel však mal položených pár papierov, primárne hlásenia z hliadok, keby na to padla reč. Nemal však v záujme ich prezentovať sám od seba. Dnes si chcel ušetriť hlasivky.*
*Dlouho váhal nad tím, zda je vhodné Hailey brát na schůzi Institutu. Jakožto civil neměla mít vůbec ponětí o Světě stínů, ale jako matka jeho syna a aspirant na Povznesení, by měla být minimálně představena, aby se předešlo zbytečný konfliktům. Proto ji měl za sebou v závěsu, když kráčel do knihovny o několik minut později, než by chtěl. Na schodišti slyšel kroky ostatních nefilim, kteří se chystali do knihovny.* /Složky, izolepa, pití, Hailey. Na nic jsem snad nezapomněl./ *Pohlédl na ní postranním pohledem, ale zůstával mlčet. Zkrátka vešel do místnosti a pohledem skenoval přítomné. Všichni mlčeli.* To jsme v slušném počtu. Díky, že jste si udělali čas. *Odtáhl si jednu židli od stolu a přitáhl si ji k vysoké zastaralé tabuli, kterou měl v úmyslu použít při schůzi. Pohledem Hailey vybídl, aby se posadila ke stolu k ostatním.* Hailey se k nám pro dnešek přidá. Jakožto aspirující lovec stínů bude fér, když bude mít přehled do čeho jde. *S pohledem upřeným na otevřenou složku v ruce se snažil tvářit nezaujatě a doufal, že její přítomnost nevyvolá velký rozruch, že to zkrátka všichni přijmou jakkoliv nestandardní to je.*
*Skutečnost, že netušila, jak dnešní den bude probíhat jí snad znervózňovalo víc než by tušila. Ale na řeči svého těla dokázala udržet si samotný klid jako vodní hladina. Vlastně si připadal trochu jako blázen v rukou svírala dva koláče ceesecake s lesními plody a v druhé ruce slaný koláč se špenátem. Vlastně ani netušila kdy se octila za Calebem div neupustila jídla. Trošku to bylo vtipné, že se rozhodla nakrmit snad celý institut jídlem. Ale na druhou stranu od toho neočekávala nic. Jen to, že jsou věčně v pohybu a pochybuje, že někdo z nich při nabitém rozvrhu měl čas zaběhnout do kuchyně. Kdyby mohla přemýšlet raději nad koláči ve svých rukách než nad tím faktem, že ted se musí zocelit a smířit s pohledy druhých. Nikdy neřešila názory ostatních, ale tady šlo o víc, ale díky bohu dneska hlavním tématem schůzky bylo něco jiného než ona a doufala, že tam zapluje nenápadne.*
*Usmeje sa na svojho priateľa, ktorého hlas hneď rozpoznal.* Dá sa...ale oveľa lepšie, keď ťa vidím. *Žmurkne naňho. Áno, nebol nijako veľmi diskrétny, ale všetko sa dá uhrať do autu, no nie? Ak by sa niekto spýtal, mohli by povedať, že je to Sunilova prirodzená flirtovacia nátura.* A čo ty? *Uistí sa ešte raz. Očami mu automaticky prejde po rukách schovaných pod kompresnou látkou, ale nijak viac to nekomentuje. Radšej si iba užíva, že je ten pokoj, kým je. Obával sa toho, čo sa dnes bude na stretnutí vyťahovať, a aký bude na tom mať postoj, nakoľko vždy na všetko reagoval pravdivo, bez masky na tvári. Všetkým vždy hlavou kývne, a tak to je aj vtedy, keď dovnútra vojde Caleb s neznámou ženou, ktorú chvíľku na to predstaví. Prekvapivo mu zrazu do reči veľmi nie je. Ale určite dostane chuť na to, čo zacíti, čo potvrdí aj jeho brucho hlasným zakručaním. Definitívne bol ochotný si nabrať ako prvý, len čo to bude možné.*
Jelikož se Matthew jeví naposled aktivní před 16 minutami, bude přeskočen. Stále sedí a poslouchá, více se neprojevuje. Sander je na řadě.
Celkom dobre, stihol som navariť pomerne rýchlo.. *Sander mierne odmerane pozoroval novo prichádzajúcich. Obzvlášť mierne odignoroval Sebastiána a Kylu. Aj na prekvapenie jeho samotného však venoval Samanthe mierný úsmev. Aj keď ho to netešilo, možno fakt, že v nepeknej kaši boli spolu ho nútila k viac náklonnému správaniu. Stoličkou sa mierne posunul k Sunilovi, aby pre všetkých spravil miesto zatiaľ čo spozoruje mladú ženu prísť do miestnosti po boku Caleba. Poznal ju, minimálne z videnia. Pamätal si ju ešte z času keď prišiel. Nepamätal si mnoho, ale minimálne mu utkvela jej tvár. Meno, keby ho Caleb neprezradil, by nevedel.* /Povznesenie hm?/ *Pomyslí si a ženu si prezrie. Na pohľad vyzerala mlado, avšak človek mohol len hádať jej vek. Nerobil to, nakoľko sa to nepatrilo, ale.. uvažoval či by pre ňu povznesenie nebolo už vekovo rizikom? Minimálne 3 roky sa pohybovala v okolí dolnosveta a stále sa neposunula? alebo to má možno celkom blízko.. Ťažko povedať.* /Tie koláče tam dlho nebudú ak ostanú pri Sunilovi./
*Sklouzne pohledem přicházející lovce a místo pozdravu kývne Calebovi, když se objeví a mlčky čeká na další slova, ač si Hailey sklouzne nedůvěřivým pohledem. Očekávala, že se dnes nebude probírat snadné téma a zejména se bude točit okolo případů a povinností a tak se neozývala, aby nijak nekradla Calebovi nit.*
*Jemne nadvihne obočie.* /Dobrá účasť. Som prekvapený./ *Pomyslí si a aj keď má tvár nečitateľnú, jemne mu vyskočí jedno obočie dohora. Nejaký pohľad venuje aspoň Tsaiovi, ktorý sa zjavil vo dverách medzi poslednými a zrejme nemal túto schôdzu na starosť ako minule.* /Grace tu nie je. Mohol som to čakať. Potom jej o tom poviem… Možno./ *Prebehne mu hlavou trochu mrzuto a sleduje, ako sa lovci začínajú naberať pri stole. Nakoniec vstúpi aj jeho brat a za jeho pätami… Hailey.* /Kde nechali Tobiasa?/ *Prebehne mu hlavou a stále ostáva sedieť nehybne, počúvajúc, čo sa ide riešiť, keď Caleb prejde k tabuli a Hailey sa usadí ku stolu. Nemá asi k tomu čo povedať, mohol očakávať, že sa v inštitúte civilka znova objaví, ale kým to nebola Adeline, nerieši to. Aj koláče a občerstvenie odignoruje. Nechce sa zapájať do žiadnych debát a rozhovorov, ktoré sa netýkajú toho, prečo tu prišiel, preto iba hľadí na svojho brata.*
*Nedôverčivo pozoroval možný budúci prírastok. Nepochyboval, že ide o niekoho s kým mal Caleb blízko. Neodhodlal sa však hádať. Venoval však mladej žene úsmev. Mierne ho prekvapovalo vysoký počet ryšavých obyvateľov. Pokiaľ by išlo o stereotyp takéto zloženie by očakával v Írsku a nie tu. Spokojne si pritiahne šálku čaju k telu zatiaľ čo jeho pomerne strohý pohľad sa zameria na tabuľu ku ktorej sa postaví meškajúci Hawkstone. Prekvapovala ho účasť, postrádanie mladej Lenghtorn ho trochu prekvapilo, podobne, ako u Charlotte. S jej režimom jej však občasné stretávky dokázal odpustiť, pokiaľ išlo o skutočne pádny dôvod.* Príjemný pohľad. *Prehodí s ľahkým úsmevom, avšak jeho tón by sa dal vysvetliť, ako pochvala.*
*Stále skenoval jednoho lovce po druhém, zaražený jejich mlčenlivostí.* Je tohle schůze Institutu nebo Města z Kostí. Snad tu nejste jak na popravě. *Vyhodil rukama do vzduchu, přičemž naznačil, že se klidně mohou pustit do koláčů a spolupracovat mezi řečí, zatímco se přebíral v složkách a hledal, čím vlastně chtěl začít. Trochu ho zamrzelo, že se nikdo neměl k tomu, aby se Hailey sám od sebe představil. Holt to ale za ně dělat nebude a nechá tomu přirozený průběh.* Žádnou osnovu jsem si nepřipravil. Chci se zeptat na ten Bronx, kolik toho víme, jaké máte strategie. A co se udělalo s mrtvolami těch Zavržených. Jednu bych potřeboval mít v Institutu. /A pak jednu čerstvou, o tom později./ *Opřel zády o tabuli a složil ruce na hrudi.*
* Chápavě pohlédne na neznámého lovce, a jak je hned možné odloží tohle menší občerstvení mezi ně. Když jej odloží usadí se na jakékoliv volné místo bez dalších řečí, aby Caleba nepřerušoval a tiše pokývne na pozdrav. Rozhodně se nedalo říct, že by byla nahrbená nebo vyděšená naopak tvářil se klidně, možná v očích se jí zračila lehká zvědavost, ale držela tělo vzpřímeně. Byl to dlouholetý zvyk, když se na ní lidi dívali přes prsty. Přeci jen mladá dívka s dítětem, ale také to zocelilo, jediná věc na světě co snad byla slabinou jí samotné byla rodina, jinak byla klidný člověk, hodně. Navíc jí neuniklo jak se Caleb zatvářil, jen pokrčí rameny. Byla s tím smířena. A chápala, že někteří chtěli bud jen čas to vstřebat nebo spíš se snažili vyhodnotit zda tu zůstane nebo a že to nebylo jisté všechno záleželo na povznesení a zda ho ve svém věku přežije. Takže byla svým způsobem kus mrtvého masa, ironie. Ale byla i ráda, že jí nikdo nevyslýchá, stále je toho hodně, co se musí naučit a pochopit. *
*Rýchlo sa natiahne za slaným koláčom, ktorým si narve líca, a tak ostáva ticho. Na svojho priateľa sa len láskyplne usmeje, keďže bral jeho varenie ako úspech a bol mu za to vďačný. Ale momentálne bol stále hladný, takže len prežúva, a sleduje, či niektorý z lovcov vo vedení sa chopia slova, aby začali hovoriť o nejakom probléme...alebo či len budú na seba ticho pozerať, mimo jedenia.*
Si vo veľmi dobrej útočnej pozícií. Takýmto tempom je do dvoch minút polovica preč. *Ľahko drgne do Sunila lakťom. Povedzme si úprimne už boli snahy ľudí v Inštitúte rozrozprávať. Sander však do nedávna rozprával len s Mirjam a Sunilom. Po tom čo sa Mirjam premenila na vlkolaka mu tak každý deň ostal len Sunil. Rozhodne si nesťažoval nakoľko práve on ho dokázal skvelo podržať. Okrem toho? Samanthu do nedávna nenávidel a dal sa s ňou na spoločnú vlnu len kvôli dohodnutému sňatku. Sebastián na neho útočil len sa nadýchol a na Kylu zas útočil on. Niekedy sa jednoducho nepodarí.* Nechaj mi aspoň kúsok. *Pripomenie mu pri čom ho len ľahko zaťahá za vlasy, aby sa od tácky s koláčom odtiahol. Kúsok si tak ukradne kým sa opäť pozrie na Sunila.* Vy ste niekoho chytili či nie? Vtedy v Queense? *Preskočí medzi Sunilom a Sebastiánom. To hlásenie si čítal. On sám so zavrženými tú česť nemal, informácie mal len z tých častí čo si prečítal.*
*Sedí a divá se okolo sebe, civilku která tam přišla neznal a nijak extra ji ani neřešil. Dal si slaný koláč a čekal co se bude dít*
*Ucukne jí při "vtipu" koutek a opře se o opěrku židle, na níž seděla, aby ostatní lépe na Caleba viděli bez předklánění. Na hlídce v Bronxu v poslední době nebyla, neměla tedy tolik, co dodat k tomuto tématu.*
*Pretočí oči nad Calebovymi slovami a obzrie sa po tvárach ostatných, ktorí sú potichu, ale viacerých ich zaujalo jedlo, ktoré Hailey priniesla. Svoj pohľad nasmeruje aj k Sunilovi, či teda bude niečo hovoriť, hneď na to na Sandera, ktorý sa ozve namiesto neho, ale keď sa mu zdá, že Sunil nepovie nič, zakusne si do líca a svoje oči zabodne do Caleba. Vzdychne a odkašle si.* Na hliadke s Matthewom sme našli mŕtvolu, ktorá je s týmto možno spojená. Muž, dobodaný. So Sunilom na cintoríne… *Mykne hlavou k ryšavému lovcovi, ale z Caleba nespúšťa pohľad.* Dve mŕtvoly s runou Zraku na čele a pravdepodobne lovkyňa, ktorá to spôsobila. Myslím si, že to nebude len jej robota. *Povie jednoducho. Mykne plecami a pozrie na Tsaia, či povie niečo viac ohľadom tohto prípadu. On to teda začal riešiť skôr a tak všetko, čo Sebastian počul predtým, než mŕtvoly našiel, sa dozvedel od Tsaia.* Kvôli telám a lovkyni som kontaktoval Spolok. Ak chceš mŕtvolu, popýtaj ich, možno majú požičovňu. *Dopovie ešte nízko postaveným hlasom a nakloní hlavu na stranu.*
*Sedí opretá o operadlo stoličky a potichu pozoruje miestnosť. Prechádza pohladom po všetkých zúčasnených a zároveň poičúva čo Caleb hovorí.* Súhlasím, zatial je ohladom toho nejak ticho ale myslím že sa sme zatial nevideli to najhoršie. *Povie keď príde reč na mrtvoli na cintoríme.* Neverím že tá žena pracovala sama. A keď sme už pri tom, ako dopadli naše previerky? *Spíta saCaleba s nadvihnutím obočím.* Nie že bi som verila že v tom ide niekto od nás ale je dobré mať jasno a birokraciu za sebou.
Bronx je rušný už posledné mesiace. Ešte na jar sa tam objavovali drevaci bez zubov. Bola to však len vec ktorá sa našla jeden krát. Anomália. Bližšie informácie sme k nim nenašli. Objavili sa však v čase jednej party na ktorej sa objavili dolnosveťanské drogy. Prítomný však boli aj civilisti. *Napraví si na očiach okuliare, ktoré sa mu mierne šmýkali po nose. Dnes netúžil príliš rozprávať, ale zdalo sa, že mu nič iné neostávalo. Zverenci boli dnes tichý, alebo sa venovali koláčom. Úplne sa tomu nedivil, ale čo mal spraviť všakže. Pohľad tak zameria na Caleba zatiaľ čo loví v pamäti.* Prvá obeť sa našla v júly, tá bola už dávno odovzdaná. Muž nemal žiadne spojenie k svetu tieňov. Vtedy išlo o runu odvahy. Na mieste boli dvaja mŕtvi civilisti. Ten podnik je odvtedy zavretý. *Dodá, hovoril pomerne pomaly, akoby sa snažil vysvetliť všetko zrozumiteľne.* Runa bola precízne nakreslená. Je možné, že muž bol už v bezvedomí, keď bola na neho kreslená. Nezdalo sa, že javil odpor. *Zhrnul tak prvý prípad na ktorom bol prítomný aj on, spoločne s Kylou.* Čo sa týka zatratených tak sa našli ďalší teda v Queense. Vtedy bola už zatknutá lovkyňa, či prešla vypočúvaním už som v kompetencií nemal. *Dodá, ani jej meno sa mu nedostalo do uší. Aj to by v podstate stačilo k napojení sa, avšak nemali ho. On sám ženu nevypočúval, a vzhľadom na miestnosť asi to nespravil ani niekto iný. Bola však už väznená inde, vypočúvanie tak nemuselo byť len na nich.*
*Stále nebyl spokojený s tichou atmosférou, která schůzi opanovala. Navíc se ještě začali dohadovat o jídlo, jako kdyby toho Hailey nepřinesla po kýblech.* /Mohlo mě napadnout, že jakmile před ně postavím žrádlo, pozornost bude jinde./ *Věnoval vědoucí pohled Hailey a pak se podíval na Sebastiana, který překvapivě byl sdílnější, než všichni ostatní zde dohromady.* Ten muž byl, předpokládám, civil. *Doplnil za bratra, neb rád měl ve věcech jasno. Poté se podíval na Kylu lehce unaaveně.* /Byrokracie asi není to slovo, které chceš použít. To je teď jedno./ Nevím, nejsme tu od toho, abychom na sebe ukazovali prstem a ještě měli konflikty mezi sebou. Prostě budu věřit, že z Institutu to není. Nemám žádný způsob, jak to dokázat. *Uzavřel téma loajality ,ačkoliv několik sledovacích prvků by se možná našla, ačkoliv i ty smetl ze stolu, neboť se daly kouzlem snadno zmanipulovat. Poté obrátil pozornost ke Gabriellovi, jehož sdílnost ocenil občasným přikývnutím.* Strategie žádná na stolení. *Položil mezi ně otázku, která vyzněla spíše jako oznámení.* Zatímse nemáme čeho pořádně chytit. *Odlepil se tabule za sebou a postavil se k ní čelem, načež na ní napsal řadu několik číslic.* Tohle je číslo na čaroděje Axela Queens. Jestliže naleznete mrtvolu, budete urgentně volat mně a jemu, abychom se dostavili na místo činu a mohli zajistit čerstvé stopy. *Obrátil opět zpět k nim, věděl, že to není nejlepší strategie, ale bez vodítek nemohl pomalu nic.* Do té doby platí zvýšená hlídková aktivita v Bronxu. *Obeznámil je a než přešel k další věci, nechal jim ještě možnost klást otázky či návrhy.*
*Prekvapilo ho, keď Kyla navrhla, že mali všetci prejsť nejakými previerkami. Aspoň Sunil veril, že to nikto z inštitútu nemohol spraviť, lebo by si navzájom už dýchali na krku. Preto si radšej plní líca až do momentu, kedy ho Sander bolestivo potiahne za vlasy. Rýchlo sa teda od koláčov odtiahne, ale ten, čo už má v ruke, naďalej spokojne prežúva. Očami iba prebieha medzi hovoriacimi zástupcami inštitútu, a telefón si vytiahne až vtedy, keď si všimne čísla na tabuli. Meno dobre nerozumel, takže si osobu uložil jednoducho len ako "kráľovná Alexandra - mŕtvoly".* Je to ale dobrý nápad? Už o nás vedia. Keď sme po dievča bežali, a potom sa vrátili k mŕtvolám, celú dobu som mal pocit, že nás ešte niekto sleduje, ale boli sme v nevýhode, a potrebovali sme vyriešiť problém pred nami, takže som to nemal ako skontrolovať. Ak sa teraz presunieme prevažne do Bronxu, dáme tak páchateľom viac priestoru v iných sekciách mesta. A ak sú to lovci, potom nebudú mať problém presunúť svoju základňu rýchlo a svižne. *Dodá. Väčšinou dobré nápady nemal, ale tento sa mu viac než pozdával.*
*Sander miloval keď Sunil bol raz za čas múdry. Nekrivdil mu, ale keď skutočne videl ako chlapec uvažuje obľuboval to.* Prečo kontaktujeme Axela Queensa? Nie je to práca Vyšších Čarodejov? *Mávne rukou zatiaľ čo sa oprie do stoličky. Jeho svetlé oči pozorovali Caleba. Nikdy sa moc nerozprávali, ale stále muža rešpektoval aj keď o ňom nemal práve skvelú mienku. Aj napriek jeho nechuti si vyberie telefón a číslo si naň odfotí. Teraz sa mu písať nechcelo.* Nevieme čo boli zač tie posledné obete? Náhodné vyberanie ľudí na zatratenych mi príde.. hlúpe. *Všetko mu to prišlo v celku bizarné. Načo by to niekto robil? Ak išlo o organizovanú skupinu ako hovoril Sunil a Sebastián.. nevidel v tom benefity viac menej pre nikoho.* Tak vedieť o nás museli už od začiatku, a našli sa telá v Bronxe aj v Queensa. Neviem či práve Bronx je ich cieľom. *Mykne slabo plecami so Sunilom tak na istej línii súhlasil. Otázku či by to mohol spôsobovať niekto z nich však radšej vyradil.* Ale zas.. hľadať ich ako ihlu v kope sena.. *Sám zaprie svoj návrh. Možno informácie zo zatknutej by im boli viac než len na úžitok.*
*Hodí trochu nesouhlasným pohledem po obou mužích - Sanderovi a Sunilovi, protože se trochu pošťuchovali, co jí nepřišlo košér, to že si byli blízcí a vlastně jak moc se jí řešit nechtělo, měla trochu vážnější problém, než co Sander dělá ve volném čase. Pokud to výrazně nekazí jméno jeho rodiny. Poslouchala pečlivě vše, co v místnosti bylo řečeno, aby jí nic neuniklo, tiše kalkulovala výsledky, které však nebyly tak jednoznačné.* Rozumím. *Přikývne na pokyn, aby jej nenechala s nulovou odezvou a ohlédne se na Sandera, který vyslal do éteru otázku na niž souhlasně přikývla, také by ji to zajímalo. Po slovech Sunila polkne tón, který by byl shovívavý, protože svým způsobem dokázala pochopit proč slova formuloval jak formuloval.* Myslím, že krýt to bylo myšleno tak, že hlídky v dané oblasti budou frekventovanější, ale stále budeme hlídkovat i na ostatních místech. Vzhledem ke stále zvýšené aktivitě démonů po otevření brány do Pekla si nemůžeme dovolit zcela odříznout ostatní části města... *Poté se očí na Caleba a pokračuje myšlenkou, která ji napadla k tématu.* Možná se můžeme zkusit zaměřit na to, zda nedávno neopustil nějaký lovec některý z Institutů, či Idris, aniž by se někde nahlásil, třeba to bude zběh, připadně se zkusit zaměřit na rodiny nefilim, kteří byli připraveni o runy či jejich členové v minulosti zmizeli, klidně i v období Kruhu. Mohli mít potomky, či by to mohla být jejich práce. Dle hlášení, jestli se nemýlím, zatknutá žena byla staršího věku, co by mohlo i odpovídat? *Navrhne nějaký další postup, který by snad mohl přinést nějaké ovoce.*
*Prikývne na bratovu poznámku súhlasne. Muž bol civil. Je rád, keď sa k rozhovoru pripojí aj Tsai a nie je to debete medzi dvoma bratmi, ktorí sa o tom teoreticky bavili pred pár dňami. Vypočuje si aj ten prípad v Bronxe a prikývne, zamysliac sa.* /Jasné, tá párty…/ *Prebehne mu hlavou a je rád, že tam vtedy bol, aby si to nemusel iba predstavovať, ale má informácie z vlastnej skúsenosti.* Keď už spomíname toho… čarodeja… *Začne hovoriť a zamračene mrkne smerom k číslu na tabuli a je vidieť, že k nemu zrejme nemá dobrý vzťah.* … na jeho párty sa tiež objavil démon. Bol to… Du'sien, myslím. *Doplní. Je to zrejme informácia, ktorú mnohí z lovcov zabudli, aj keď tam bola Grace otrávená démonickým jedom, ktorý u nej liečil a za to zrejme dostal mínusové body u Mirjam, ale tá tu nie je, pochopiteľne. Je to informácia, ktorú len tak vypustí medzi tým, ako rozprávajú Caleb, Tsai a na to aj Sunil, ktorý vyjadril svoje informácie. Na Sanderovu poznámku tiež súhlasne prikývne. Nerozumie, prečo sa musí Axel všade ťahať, no… nejde podrypávať bratove rozhodnutia, možno vie Axel o tom niečo viac.* No, zdá sa, že osoby z cintorína boli turisti. Aspoň to si so Sunilom myslíme. *Pre potvrdenie jeho slov pozrel na Sunila, no aj tak potom dvihne plecia.* Ale to my nemáme odkiaľ vedieť. *Zamrmle nakoniec a ohľadom hliadok v Bronxe iba stíchne. Mykne hlavou do strany, ale nepovie nič. Je zvedavý, ako na Sunilovu poznámku zareaguje jeho brat. No to sa už ozve Samantha. Ako ju počúva, popod nos si so súhlasom zamrmle. V hlave sa snaží vytvoriť si akúsi mapu, aby porozumel tomu, čo sa tu debatuje a aby si vedel informácie zaradiť a zároveň premyslieť návrhy, ktoré padnú.*
*Gabriel bol milo prekvapený, že sa niekto do debaty zapojil. Možno milo, než čokoľvek iné. Sander a Sunil sa u neho zatiaľ nezapísali, ako rečnícke typy. Možno prítomnosť vedúceho ich donútila sa zapojiť do konverzácie viac, ako zvyčajne.* Obete v Queense pri sebe nemali doklady? *Opýta sa dodatkovú informáciu keď začuje možnú informáciu. Napadalo mu všeličo. Pomsta kruhu, ničenie stratených loveckých príslušníkov. Obete však stále museli byť ľuďmi. * Možno čarodejka Bronxu by mala niečo pre nás užitočné. *Dodá keď rozhovor padol na pôdu o Axelovi. O mužovi mnoho nevedel, len to čo mu ponúkli spisy, zatiaľ nemal tu česť ho stretnúť tvárou v tvár.* Myslíš si, že by boli tí lovci oficiálne dokumentovaný pri presunoch? *Pozrie sa na Samanthu zatiaľ čo jeho šálka s čajom len ležala na boku a chladla.* Neboli prípadne nejaké úniky z vezení? *Dodá k nápadom Samanthy, ktoré sa mu pomerne páčili. Oficiálna časť im v tomto smere mohla pomôcť najlepšie. Prípadne by im vedela povedať viac ďalšia obeť.*
*Už se chystal Sunilovi odpovědět, ale jak se stihl nadechnout, vstoupila mu do toho Samantha a v podstatě jako kdyby mu přečetla myšlenku, odpověděla Sunilovi dřív. Zvedl koutek rtů a s náznakem vděku přikývl.* /Ta holka by mi ještě mohla dělat mluvčího./ Nevidím důvod, proč ho nekontaktovat. *Pozvedl ramena s pohledem na Sagittarúse.* Již dříve nám pomohl zavírat portály a odhadnout toky magie. *Odpověděl, ale poněkud vztahovačně. Samanthy návrhy s úvahami Gabriela byly asi jediné, nad čím skutečně přemýšlel a co mu dávalo smysl.* Líbí se mi nápad prověřit bývalé stoupence Kruhu, i kohokoliv spojeného s vílami. Může to být stále pouhé odvedení pozornosti od něčeho většího.* Poznamenal na adresu Samanthinina návrh a zkoušel neupínat přílišnou pozornost na Kylu, které se nechtěl vědomě dotknout, ačkoliv nemohl kolem tématu našlapovat.* Věc další. Jelikož jsou to měsíce, co jsme se moc nepohnuli, pandemie ustala, Spolek vyžaduje progresi v čipování podsvěťanů. Nyní. *Pozastavil se a přešel ke stolu, kde si opět založil ruce na hrudi.* Vůbec nám nenáleží tohle rozhodnutí soudit, nebo se mu vzpírat. Mějte své osobní názory, já je mám též. Ale jsme vojáci, musíme plnit rozkazy. *Podíval se na každého z nich, aby přečetl ve tvářích jejich náladu.*
*K väčšine nemal čo dodať, ale rád si obhájil aspoň svoj vlastný nápad.* Je mi jasné, že hliadky inde určite nebudú pozastavené, ale ak sa hliadky hocijako naklonia k tomu, aby sa chodilo do Bronxu, môžu si všimnúť zmeny v našom rozdelení, a tie navyše dni bez kontroly ostatných častí využiť proti nám. *Dodá. Nebol až tak hlúpy, aj keď tak vyzeral. Spokojne sa za svoje inteligentné poznámky ponúkne sladkým ovocným koláčikom.* Démonom je jedno, kedy chodíme von, hodinky ani kalendár nemajú. Ale ak sú to lovci, alebo hocijaké iné inteligentné stvorenia, vedia to využiť proti nám. *Spokojne si odkusne, a zamľaská si. Počká na pokračovanie Sebastiana, načo sa pridá svojím ďalším pozorovaním.* Keď sme cintorín prehľadávali, mali tam jeden hrob otvorený pre turistov. Väčšina sviečok už vyhorela, ale boli tam aj dve, ktoré museli byť stále čerstvé. Mohli byť zapálené maximálne 10 minút. A nikoho sme pri našom príchode nevideli. Takže zrejme to museli byť oni dvaja - žena a muž, ktorí sa prišli pozrieť na inú kultúru tesne po tom, čo sa zatvára. *Cítil sa veľmi dobre so svojou dedukciou. Spokojne si zlíže džem z prstov. Zasekne sa, keď počuje o čipovaní. Bolo to niečo, s čím nesúhlasil ani trochu.* A to máme čipovať všetkých? Aj tých, čo boli premenení bez svojej vôle, a žijú medzi civilmi bez najmenšieho problému? Pri spáde celej situácie by sme skôr mali čipovať už aj lovcov, nie? *Áno, bol odporný, ale nerozumel niečomu takému. Ak bol niekto kriminálnik, mali by ho chytiť a vyriešiť. Takto sa im Dolnosvet ešte viac postaví chrbtom, a ich vzťahy budú na prasknutie.* AK chceme nejakú dôveru od Dolnosvetu, toto nie je najlepší krok. Iba podotýkam. *Snaží sa trochu zmierniť svoj tón. Už nemá chuť ani na koláče pred sebou.*
Pořadí: Sunil, Matthew, Sander, Samantha, Sebastian, Kyla, Tsai, Caleb, Hailey. /Pokud zrovna nereagujete, oznamte do NonRPG, že můžete být přeskočeni./
Spíš si myslím, že právě mohli mít potvrzené převelení, nebo byli nahlášení zmizení či prostě odchod z Institutu, ale nikde jinde se už neobjevili. *Vysvětli Tsaiovi, se Sunilem vesměs souhlasila na téma hlídek, na druhou stranu...museli se někde odpíchnout a našpulí zamyšleně rty a kývne, když ji její parabatai doplní, na co se výmluvně natáhne s bezhlesným "můžu?" pro jeho čaj, aby svlažila hrdlo. Nechtěla však nějak narušovat konverzaci, takže to jen naznačila rty a pokud by snad svolil, odpije mu z čaje. Sama si pro žádný nešla, jinak by přišla pozdě, co by dobrou vizitku neudělalo. Téma, na které však navážou poté jí udělá uzel na vnitřnostech metaforicky. Nemusela mít podsvěťany ráda, aby nesouhlasila s čipováním, už když se s ním přišlo. Stačila jich jejich reakce jen na samotné jednání o něm, vlastně i na to, když prvně probíhalo. Copak Spolek neviděl, že tohle je žene jen do další války, jaká proběhla jen před pár lety s vílami, ač ne z tohoto důvodu? Tolik si věřili, i když počtově byli v nevýhodě a pouze to mohlo podnítit podsvěťany k tomu aby proměňovali civily ve velkém, nechávali démony plodit čaroděje a kdoví co ještě, jen aby se Spolku vzepřeli? Ne, že by četla budoucnost, ale přišlo jí to jako pravděpodobná reakce vzpoury - verbovat stoupence do války. Už tak vztahy s nimi byli napjaté. Polkne nelibost a s nádechem protlačí na tvář pečlivě nečitelný výraz, opět v tichém souznění se slovy zrzka.*
Ak budeme čas hliadok pravidelne obmieňať v každej časti New Yorku, nebudú si môcť nájsť štruktúru. A nemyslím, že budú sledovať každého z nás a naše povinnosti. *Prenesie zamyslene na Sunilovu poznámku, ale prakticky s ním aj súhlasí a potom už naďalej zmĺkne a prikyvuje na jeho dedukciu z kobky, v ktorej našli dve telá spoločne. Debata sa viac rozprúdila, takže už nemá potrebu niečo dodávať, pokiaľ by to nemalo byť dôležité a nakoniec s niečím takým aj Caleb príde, ale nezdá sa mu to ako správny čas na to, aby reagoval. Nakoniec sa zahľadí na povrch stola pred sebou a zamračene mlčí. Caleb ho prekvapil jeho poznámkou.* /Teraz? Prečo?/ *Napadne mu, pričom si začne nervózne jednou rukou klepať po lakti na druhej ruke. Nechce sa k tomu nahlas vyjadriť. Zdá sa mu, že lovci budú proti tomuto rozhodnutiu Spolku a sám si nie je úplne stopercentne istý, vzhľadom na to, aké meno má Spolok v posledných rokoch, spolu s ich korupciou a s tým, aké naštrbené vzťahy sú medzi lovcami a podsveťanmi už teraz.*
*Počúva čo hovoria ostatný a sama pre seba si prikivuje. Vstane od stola a naleje si čaj.* Mali by sme preveriť aj mrtvich. Teda aspoň tých čo boli za mrtvich prehlásený ale nenašli sa telá. Biť mrtvi je dobré kritie. *Povie a potom znova počúva o čom jej kolegovia hovoria. Až kím sa nespomenie čipovanie. Zabodne pohlad do dosky stola a mimovolne zovrie svoj hrnček tak že praskne a po stole sa rozleje horúci čaj a krv.* Náš vlči kontakt u polície nám pomôže získať telá a zamaskovať miesto činu, čarodej z qeensu pomlže s višetrovaním..... *Hovorí pričom stále pozerá do stola ale je jasné že robí čo môže abi sa ovládala.* ....a potom do nich napálime čipi ako by to boli nejaké zvieratá čo je treba ddržať na reťazi. Povec čo od toho čakáš okrem toho že nás začne nenávidieť celí podsvet?
*Vec bola otázkou času kým sa reč preklopila. Lovci boli po vojne frustrovaný a unavený, chceli zmenu aj ju dosiahli. Či už však zmena bola objektívne dobrá a viedla rasu a celý spolok k dobrému rozhodnutiu bolo veľmi otázne. Gabriell svoje city do týchto problémov nevkladal. Jeho rodina mala isté konekcie v politike, práve jeho ujo bol na mieste hlasovania. Dlhé večeri sa debatovalo za rodinným stolom o čipovaní, nikdy však neprišli k dobrej definícií. Samotný Gabriell predsudok pre dolnosveťanov neprechovával. Musel však uznať, že vzhľadom na vec práce to bolo benefitujúce. Pre neho? Nie zlý nápad, ale jednoznačne zlé podanie. Už sa za tie roky naučil udržiavať svoj bezslovný výraz.* Máme na čipovanie nejaké kvóty? *Opýta sa medzi rečou zatiaľ čo cítil, že atmosféra ztuhla. Aj jeho parabatai sa zdržala slova a to u nej bolo menej časté. Slová Sunila mierne odtlačil, nepridával do ohňa benzín. Chlapec by dokázal spustiť viac, keby bol k tomu vyzvaný, alebo by sa jeho názoru venovala pozornosť. Ku Samanthe tak posunie svoju šálku čaju zatiaľ čo len vyčkáva, kedy sa ku slovu dostane Kyla. Vedel, že mladá miešanka by to nenechala bez slov.* Zákon je tvrdý.. *Nechá slová jednoducho odznieť zatiaľ čo predpokladal, že všetci v miestnosti si boli schopný slová doplniť.* Vedenie Inštitútu nie je miesto pre filtráciu vašej nespokojnosti k tomu musíte siahať vyššie. *Dodá zatiaľ čo sa oprie do stoličky a prehodí si jednu nohu cez nohu. Tu bol každý pánom, avšak riešiť vec politicky, sa stával pre mnohých problém. ž len základné diplomatické zasiahnutie bolo pre mnohých náročné. Spolok teraz nespokojnosť podsveťanov netrápila, išlo im ešte do nedávna o kožu.*
Je úplně jedno, kde budeme. Jestli, jak říkáte, nás sledují, pak se vždycky přesunou na místa, kde nebudeme. Důležité jsou důkazy a stopy, které ještě objevené nebyly. Pokud je epicentrem Bronx, jak se domníváme podle té party, pak toho nejvíc bude tam. *Zkoušel Sunilovi vysvětlit, že návrhy, které mu předesílá, řádně promyslel. Když se ale otevřeně začal stavit proti čipování, ačkoliv se dost hlasitě snažil této debatě vyhnout.* /Věděl jsem, že jsem tohle měl nechat až nakonec./ *Protřel si unaveně tvář dlaní a na chvilku se odmlčel, aby Sunilovi uštědřil pohled, který naznačoval, aby držel hubu. * Všichni. * Odpověděl mu úsečně. Nestávalo se často, že by se nechal vyvést z míry, ale když mu někdo předhodí jeho vlastní bezmocnost spolu s tím, že za tím nenese žádnou odpovědnost, nahromadilo se toho příliš. Když se k nespokojenosti přidala ještě se svými výroky Kyla, nejraději by bouchl pěstí do stolu, aby další komentáře zarazil. Nakonec se zhluboka nadechne, je lovec stínů, trénovaný v sebedisciplíně.* A co si vy dva myslíte. Že jsem si to vycucal sám z prstu? *Procházel kolem nich, což dělal vždy, když se potřeboval sebrat.* Že mám možnost říct Spolku, že nesouhlasíme a dělat to nebudeme? *Nespokojeně mlaskl. Chtěl, aby se nejdříve zamýšleli a pak mluvili. Aby se též rozmysleli, co vlastně po něm chtějí za odpověď. Nic z toho nebylo v jeho síle ovlivnit.* Zatím ne. *Odpověděl po dlouhé odmlce Gabriellovi.* Ale s tímhle přístupem přesné kvóty brzy budou. *Pohledem směřoval směrem ke Kyle a Sunilovi, a zatím nechával stranou, že Kyla bude též muset být očipovaná. Nechtěl přilévat do ohně víc, alespoň ne před všemi.* Nastřelovací zbraně naleznete ve Zbrojnici. Čip se nastřeluje do krku. Jsem si jist, že si mnozí z vás ještě pamatují. Za další. *Přestal stepovat po místnosti a vzal si do ruky papíry, ve kterých měl zaznamená velmi hrubě s čím dál, neb už tohle chtěl mít z krku vzhledem k dusné atmosféře ohledně čipování.* Hailey bude trénovat s Charlotte, která tady zrovna není. *Pronesl nespokojeně směrem ke dveřím a poté mírně vyčítavě pohledem zavadil o Sebastiana.* Což mě přivádí k dalším hromadný tréninkům se mnou, které budou probíhat nějaký všední den. To ještě určíme. *Četl dál, ačkoliv příliš připravený nebyl.* Hlavně proto, abyste byli více kompatibilní na hlídkách. Ohledně nálezu mrtvol, postup je jasný. Zavolat mě a Axela. Bronx bude více hlídkově frekventovaný, abychom zajistili více vodítek. Čipování bude probíhat u všech podsvěťanů nehledě na pohlaví, rasu, věk. V případě jejich nespolupráce jste pověřeni je zatknout, v případě útoku. *Pozastavil se a povzdechl.* Máte nárok na jakoukoliv sebeobranu. *Dokončil s výrazem značně nespokojeným. Nejenom s morálkou Institutu, ale i s bezmocí a svízelností situace.* Nějaké otázky? /Kromě výkřiků o čipování. Nejsem vás psycholog./ Pokud ne, můžete si jít plnit povinnosti. *Kývl hlavou ke dveřím.*
Matthew měl na toto svůj vlastní názor ale nechtěl ho nějak vyjadřova, viděl že když se o to snažili lovci před ním tak to stejnak nic nezměnilo a tak jen poslouchá a potom odjede
*Sunil cítil, ako v ňom zovrela krv. Kyla mala prekvapivo pravdu. Bola polovičný fér, takže má teraz čipovanie platiť aj na ňu? A to skutočne má prísť k nejakej rodinke vlkolakov, ktorá by ani muchu nezabila, ale jednoducho im všetkým násilne streliť niečo do krku? Aj ďeťom? Už dávno cítil, že so Spolkom zrejme nemôže byť niečo v poriadku, ale nečakal, že to zájde až takto ďaleko. Svižne sa zdvihne.* Môžte pokračovať v konverzácii, ale so mnou nerátajte. To si už radšej dám snať vlastné runy, ako násilne a bolestivo kontrolovať nevinných a deti. *Povie rázne. Ukradne si zo stola posledný sladký aj slaný koláč, a vypochoduje z miestnosti, aby sa šiel upokojiť do svojho raja - sklenníka. Bol rád za tých pár, čo sa postavili na tú istú stranu, ale teraz potreboval vychladnúť.*
*Pri počúvaní diania mal takmer chuť položiť Sunilovi ruku na hruď, aby ho mierne pribrzdil. Sander bol v istom spôsobe rebelnej povahy, ale veľmi silne záležalo, že v čom. Pokiaľ mohol robiť naprieč svojmu otcovi takmer nikdy neváhal, ale pri veciach Spolku sa držal z krátka. Cítil, ako z jeho priateľa koluje hnev, nebol si istý, kedy niečo také videl naposledy. Počas slov Caleba aj Gabriella tak len mlčal. Tak, ako bol naučený, počúvať príkazy. Vedel, že čipovanie nie je príjemné pre nihoko, ale.. čo mali robiť iné? Nečipovanie môže niesť len ďalšie problémy pre všetkých. Nechcel, aby sa Sunilovi niečo stalo kvôli jeho morálnym zásadám. Musel sa k veci donútiť. Nevedel, ako sa s ním o tomto porozpráva. Sander nebol rečník a tak len dúfal, že na neho Sunil dá. Keď sa Sunil postaví a odíde, na chvíľu len bezradne sleduje. Akoby si nebol istý či skutočne môže odísť.* Ďakujem za stretnutie. *Kývne jednoducho pri čom pomerne rýchlo za sebou len zasunie stoličku a vybehne za Sunilom.*
*Jak řekl Gabriell, zákon je tvrdý...ale je to zákon. Mínila se, byť s nelibostí, rozkazům podřídit. Žádné protesty z její strany nepřišly, raději se natáhla po přisunutém čaji a...vlastně ho Tsaiovi nechtíc vypila, aby něco dělala při hutné atmosféře. Vytáhne si mobil, aby si zapsala číslo Axela, načež polkne. Smrt jako taková byla nutnost, netěšilo ji být popravčí četou a věřila, že jí co nevidět bude, jak se to mezi podsvěťany více rozšíří.* Je někde místo, kam ti budeme dávat nějaký seznam se jmény očipovaných nebo tak něco? Je žádoucí se spojit s vůdci jednotlivých ras - ať jde o nejvyšší čaroděje nebo třeba alfu? Nebo to necháváme náhodnému průběhu na koho při hlídce narazíme? *Položí sama dotaz. Raději by momentálně, vzhledem k nespokojenosti ostatních s čipováním - i té její - volila metodu náhodného výběru, než mobilizovat ihned skupiny proti lovcům. Za Sunilem se neohlížela, nechávalo jí to hořkou pachuť na jazyku a úzkostný pocit. Nechtěla sama přilévat do ohně tématu.* Sandere... *Osloví svého bratrance, ale s určitou naléhavostí a pohledem skočí na dveře, jimiž odešel Sunil. Zřejmě si byli dost blízcí. Bezhlesně tak nabádala bratrance, aby přítele přivedl k rozumu, než o něj přijde stejně jako o parabatai. V pohledu měla obavy a tělo držela napjatě, víc ale neřekla.*
*Počúva Caleba a pošúcha si dlaňou čelo. Keď si predstaví, že by mal teraz zobrať zbraň a čipovať Triss, nepríde mu to správne, napriek tomu sa neozve, pretože je to rozkaz. Pomaly sleduje, ako Sunil naštvane odchádza a chápavo mykne hlavou do strany.* /Nemôžeme riskovať, že nás budú brať ako vzbúrencov a nakoniec si nás podajú zaradom./ *Napadne mu, jeho pohľad popreskakuje medzi ostatnými lovcami pri stole, sledujúc následne odísť aj Sandera. Nakoniec zabodne svoj zamračený pohľad do tváre svojho brata. Pomaly vstane, opretý dlaňami o stôl.* Fajn. *Zamrmle si, kývne hlavou k ostatným, prejde okolo stola a podíde k svojmu bratovi, chytí ho za rameno a slabo sa k nemu nakloní, aby mohol rozprávať potichšie.* Asi to nie je vtip. Vieš, že sa vzpierať nebudem, zákon je zákon, ale… *Odkašle si, trochu sa stiahne a pozrie Calebovi do tváre.* … z tohto nebude nič dobré. *Dokončí nakoniec skôr akosi… neisto, určite nie nepriateľsky voči Calebovi, pretože mu rozumie a zrejme budú musieť poslúchnuť oni všetci. Kývne na brata hlavou a odpochoduje z miestnosti vážne a rázne rovno do zbrojnice.*
*Bolo zrejmé, že Sunil bol Talianskej krvi. Jeho vášnivosť bola v niektorom smere obdivuhodná, ale nie teraz. Len si položí okuliare na stôl a pretrie si oči, akoby ho už celé stretnutie pálili. Z pľúc sa mu predrať tichý povzdych. Stále bol však rád, že Caleb ukončil dnešnú debatu pomerne ručne a stručne bez akýchkoľvek okolkov. Bol to oznam, nie vec pre debatu. Sám to tak niesol bolo to niečo čo niesť musel. Istá frustrácia však dopadala na každého nakoľko oni boli tí pešci v poli, ktorý budú túto ťarchu niesť.* Pokiaľ bude potrebné niečo prejsť rád pomôžem. *Dodá pri slovách o učení Hailey a Charlotte kým si siahne späť po čierne rámy.* Dnes mám ešte pár vecí v kalendári. *Dodá jednoducho zatiaľ čo si pozbiera pár papierov, ale pred odchodom ešte vezme jednu knihu z regálu. Kým kývne smerom na odchod.*
*Zmeria si prítomných pohladom zatial čo sa jej v tvári mieša poníženie sklamanie a hnus.* Ano zákon je tvrdí. Opakujte si to až budete čipovať podsvetanou vrátane mňa. Určite si to poriadne užijete. *Prudko vstane a rýchlo opusti mestnosť.*
*Sledoval jednoho po druhém odcházet, poslouchal projevy nespokojenosti a brblání. Najednou s větší obavou. Spolek mu neřekl, co udělají s lovci, kteří se nepodřídí Zákonu, ale minimálně tušil.* /Jestli to zajde až tak daleko, tak mám pocit, že ti ty runy nakonec opravdu odeberou./ *Vyprovázel Sunila pohledem z knihovny. Maličko se v něm zhlédl, když byl možná o 10 let mladší, ovšem morálka by mu nikdy nedovolila se stavit nahlas na odpor Zákonu. Ačkoliv s čipováním nesouhlasil, obětovat runy mu přišlo přemrštěné.* /Nakonec podsvěťané budou sice očipovaní, ale jejich život půjde dál. Žádná jiná omezení nebudou, alespoň v to doufám./ *Viděl, že zůstala nakonec pouze Samantha, když se i jeho bratr vydal na odchod. V tu chvíli si přitáhl židli a posadil naproti ní. Bratrovi věnoval podobný pohled jako Sunilovi před pár minutami.* /A já jsem asi takový kret-n, že to potřebuji připomínat./ *Sevřenou pěst si mnul druhou rukou a zběžně pokýval na Samanthy dotaz. Beze slov sáhl po šuplíku, ze kterého vytáhl štos složek a na to postavil přístroj, který připomínal senzor, ovšem byl čtyřikrát tak větší a měl displej.* Tohle je registr podsvěťanů v okolí New Yorku. Není aktuální, tudíž by bylo žádoucí oslovit vůdce ras, nebo minimálně Preator Lupus, aby hlásili nejenom čísla nových příslušníků, ale i jména a rezidence. Jinak bych to nechal nahodilému průběhu, pakliže by byl odpor velký, oslovil bych vůdce ras. Koneckonců, podepsali se pod to, aby udrželi mír. *Odpověděl, značně znaven morálkou Sandera a Kyly a obav, co s nimi bude. Naprosto to přehlušilo fakt, že Samantha, Tsai i jeho bratr se zachovali střídmě.*
*Zhluboka se nadechne, když všichni nakonec odejdou a Caleb si sedne naproti ní, přesune na něj pozornost a štos si přitáhne, aby ho prolistovala, jakoby spíše ale čekala, až nikdo nebude v doslechu.* Vpohodě? *Zeptá se tiše a do prostoru na stole, který mezi nimi natáhne ruku v neurčitém gestu přátelské podpory. Nebyla příliš kontaktní, bylo skoro vzácné, že nabízela nějaký konejšivý dotek. Nedotkla se jej ale a nebylo to nijak invazivní, prostá nevyřčená nabídka.* Čeká nás náročné období, myslím, že bude vhodné s nimi promluvit po jednom, třeba to při takovém rozhovoru lépe stráví a přijmou, než když je strhává davová panika, nebo jak to mám nazvat. *Zkusí svého velitele povzbudit. Nemyslela si, že bude fungovat je oslovit, měla dojem, že jim spíš vydají nepohodlné a problematické či nechtěné členy, než ty, které si budou chtít ochránit. Ale spolupráce aspoň naoko lovcům také může pomoci. Bude muset promluvit s lovci, kteří tu měli k některým podsvěťanům aspoň trochu blízko. Sama s nimi totiž moc jednat neuměla, měla tolik vštípený odpor k podsvěťanům, než aby vyjádřila před nimi nesouhlas s nastálou situací a snažila se jim přiblížit a přimět je k pochopení situace ze všech stran... Udělá samozřejmě ale co bude moct a co bude muset. Narozdíl od Sunila pro ni poslání a její rasa byly její život. Naneštěstí ani toto nemohlo lovkyni vyburcovat k tomu se cítit nakloněna podsvětu a případnému otevřenému vzbouření. Povzdechne si a zamračí se na šanon. Už teď tušila, že obavy budou oprávněné a útoky proti nefilim nastanou spíše dříve než později.*
*Opět si unaveně protřel dlaní tvář a pohledem spočinul na ruce lovkyně, které jej k něčemu vybízela. Automaticky vzal přístroj připomínající větší senzor a natáhl ho k ní, neboť si myslel, že to po něm chtěla.* Oni určitě ne. *Už více smířený se situací sledoval, jak se v registru orientuje, poměrně mu začalo docházet, že ne všichni se otevřeně vůči tomu staví. Přesto však její návrh nedokázal úplně uchopit.* Myslíš, že by to měl být standardní postup? *Namítal, ovšem k Samanthě s větší něhou a respektem, protože věděl, že ona mu za rozhodnutí Spolku nedává vinu.* Odkdy začalo být na denním pořádku nefilim přesvědčovat, aby konali své povinnosti. *Nadhodil spíše rétorickou otázku.* Nás se nikdo neptal. Naše výchova byla jiná. Znali jsme své místo. *Vzpomínal na Akademii a chození po střepech, což by dnes bylo považované za týrání.* Mezi námi. Také z toho nemám radost. *Rukou ukázal směrem ke dveřím.* Též budu muset nastřelit čip do krku někomu, na kom mi záleží. /S Adeline jsme už o tom mluvili. Prostě není jiná cesta./ Ale nic víc to neznamená, žádná jiná omezení. Pouze budeme vědět, kde se kde kdo nachází. Vsadím se, že kdybychom si vyžádali informace od Portera z CIA, tak jejich telefony nám řeknou úplně stejné informace. *Opřel se zády do židle, možná mírně zaskočen faktem, že na ni všechno tak vyplivl.*
Na ně se neptám. *Stáhne ruku i s přístrojem, když nevyužije možnosti on, ona využije té si ho prohlédnout. Protočí ho mezi prsty, aby prozkoumala věc ze všech stran a bezděčně přejíždí po stranách prsty, jakoby si chtěla vrýt povrch do paměti. Snad fotogenická a hmatová paměť nebo tak něco.* Nemyslím. Jenže ani čipování nebyl dřív standartní postup a nechci, aby kvůli nějaké hlouposti naši nefilim přišli o krk nebo runy. A mít rozpolcený Institut v této chvíli, kdy ve městě řádí tolik démonů, na akcích se dávají podsvěťanské drogy a někdo tvoří Zavržené je sebevražda. *Odmlčí se a zařízení mu po stole pousne zpátky.* Čím lépe budou okolnosti a fakta chápat oni a sžijí se s tím, tím lépe to předají podsvěťanům a snad dojde sice na nelibé porozumění, ale třeba se povede vyhnout válce. Alespoň tady. *Dokončí svou myšlenku poté, co nejopatrněji, ve snaze, aby její slova dávala smysl a povzdechne si.* Myslím, že rozdílem je, když je to svobodná volba být vystopovatelný po telefonu a očipovaný. Bohužel si musíme vzpomenout, že poslední "čipování" v historii, která je podsvětu blízká, došlo ke genocidě židů. A čarodějové a upíři minimálně si tohle období příhodně budou pamatovat lépe než jiní... *Přejde fakt, že mezi podsvěťany má blízkou osobu a opře se loktem o stůl, aby si o něj skoro unaveně opřela tvář. Malíčkem si promne víčko, jakoby ji svědilo a pak se s povzdechem znovu narovná. Působí roztržitěji než jindy a s jakousi unavenou dospělou moudrostí, která se k poměrně mladé tváři nehodila. Lovci ale dospívali a mentálně stárli rychle, vzhledem ke všemu co prožili. A ona se účastnila mimo jiné také Zimní války s vílami. Smrt jí nebyla cizí, byla starou známou, jako stín, který se táhl za nejedním lovcem.* Nemáš chuť na trénink nebo vypadnout pryč z Institutu? Můžeme být první, kdo naběhnou na nové rozkazy a zajít na místa v Bronxu, která jsme minule nestihli...a třeba se stavit na čínu? *Vzpomene si, že ji má Caleb docela rád a zřejmě i jim prospěje si utužit morálku pro ně samé, než budou kázat jiným.*
*Prudce zvedl k ní pohled, jako kdyby ho to překvapilo, že se ptala vlastně na něj. Nakonec pouze přikývl, neboť ji už zahrnul valnou většinou informací. Dlouho si přebíral její názory, snažil se vidět její perspektivu, zároveň ale viděl i tu perspektivu Spolku, ke které se lovci stavili odmítavě. Aniž by se ptali, ihned si utvořili názor. Tato zaujatost se mu příčila.* Za sebe si myslím, že je to jejich vlastní hloupost neuposlechnout rozkazu. Jestli je to opravdu tak špatný nápad, jak se jeví, pak to musí ukázat čas. *Nevěděl, co jiného se vůči tomu dalo dělat, ve vyšší politice měl místo pouze Sebastian, a to pouze vzdáleně.* Spolek v tom vidí rozdíl. Ta genocida byla cílená, čipování má údajně pouze zajistit bezpečnost. Aby se vědělo, kde, kdo je a jaká kouzla tvoří. *Vysvětlil stanovisko Spolku, se kterým částečně souhlasil. Věřil, že je to způsob, jak si zajistit určitý přehled. Sledoval jeji unavenou tvář, zdála se tak najednou poněkud zrantelná.* /Nejspíš už toho musí mít také po krk./ Jestli máš po tom všem ještě dost síly. *Pozvedl nedbale rameny a zavřel před nimi složky. Byl poměrně otevřený všemu, i když se chtěl ještě stavit za Hailey a zjistit, jestli to zpracovala.*
Ta genocida myslím taky začala tím, že se vytvoří bezpečný prostor pro židy, kteří byli vytlačení ze společnosti, jestli se nepletu. *Podotkne a když nepřímo souhlasí, sama pokrčí rameny.* Co jiného dělat, než plnit své povinnosti? Jestli začneme teď nebo zítra už na věci nic nezmění a upřímně mě víc bude rozlazovat, čím delší bude prodleva, než to přijde. Jako když oddaluješ se postavit něčemu z čeho máš strach. *Pokrčí rameny.* Nemusíme ale nikam jít, jestli se na to necítíš. *Postaví se, zavření složek je svým způsobem dostatečné uzavření schůzky i pro ni a vyčkávavě na něj ještě pohlédne. Volba nakonec byla skutečně jen na něm, hlídky po jednom nebyly košér, i když si velitel někdy dělal po svém...*
*Úplně nesouhlasil s přirovnáním čipováním ke genocidě Židů. Sice viděl podobnost v onom označování, ale bezpečný prostor se pro Podsvěťany žádný netvoří, pouze chce Spolek vědět přímo, kdo porušuje Zákon. Zůstal však mlčet. Navzdory své zatnuté čelisti, která prozrazovala mnoho nevysloveného. Možná se jenom naučil, že ženám se neodmlouvá.* Ne. Můžeme vyrazit hned. *Promluvil do ticha po dlouhé odmlce a prudce vstal od stolu.* Vyzvedneme ze zbrojnice sadu pistolí a můžeme je donést i k Preatoru Lupus a pověřit je čipováním nových. *Shrábl ze stolu poslední věci, otevřel zásuvku a vše do í neuspořádaně shrnul.* Pokud na to nebudeme sami, bude to působit víc kredibilně. *Ačkoliv si vážil její pohotovosti a oddanosti práci, nedokázal pustit z hlavy přístup ostatních lovců, jenž ho nechali v napjaté náladě. Rovnou se vydal směrem ze dveří z knihovny směrem do zbrojnice, aby se převlékl a vyzbrojil na hlídku.*
*Nadzvedne obočí, ale následuje jej.* Zajdu se převléct do své zbroje.*Oznámí mu, a chvíli ještě jde rychlým krokem, než popoběhne, aby Caleba nenechávala čekat a v rychlosti si vezme řádnou výzbroj, stejně jako minule, jen nátepníky tentokrát nasazuje až cestou za velitelem Institutu. Měla stále smíšené pocity z čipování, z toho, že by měla dát někomu čip do krku. Vzhledem k lidské historii věřila, že podsvěťanům to jako blížící se genocida připadat bude. Možná jí ani tak nevadilo zakročit proti podsvěťanům jako to, že v tom viděla následky, které se nikomu nebudou líbit a zřejmě zbytečně budou umírat nefilim nebo budou ohroženi, kdyby si chtěli prostě jen vyjít o volnu z Institutu sami. Dorazí až ke Calebovi a natáhne ruce.* Ukaž, pomůžu ti s tím... *Nabídne, že mu odlehčí a letmo se pousměje. Vlasy tentokrát neměla tak přísně, prostě je měla v obyčejném nízkém ohonu.*
*Nedokáže nepremýšľať nad tým, kto alebo čo môže byť za stvorením zatratených, ale nedáva mu to zatiaľ žiaden zmysel, okrem toho, že by to mohol byť nejaký blázon, snažiaci sa ísť v šľapajách Valentína. S Tsaiom nenašli zatiaľ nič nové a aj keď o tom oboznámil Spolok, ani tí sa v hľadaní nijako neposunuli, pretože sa zatiaľ nič poriadne nevie. Teda nevie, ako je na tom Tsai posledné dni, od tréningu sa s ním nemohol porozprávať o novinkách, no bude musieť za ním po hliadke zájsť, ktorú má s mladíkom Sunilom, ktorého možno videl niekoľkokrát, trebárs na tej stretávke lovcov, kde sa rozprával s Lotty, ale on sám s ním veľa interakcií zatiaľ nemal. Úplne nevie, čo má u mladého lovca čakať, hlavne od jeho povahy a prístupu k povinnostiam. Ale zdá sa mu, že sa ťahá so Sanderom a Sander, napriek jeho niekedy drzej povahe, je však aspoň dobre založený voči svojim povinnostiam ako lovca a tak očakáva to isté od Sunila, keď na neho čaká vo vstupnej hale inštitútu. Opiera sa o stenu s prekríženými rukami, večne nevzrušený, skoro zamračený výraz v tvári, akoby si chladne premeriaval steny okolo seba a i keď to tak nevyzerá, zbroj lovca tieňov mu je príjemná na nosenie. Všetky zbrane a možno potrebné runy si pripravil v zbrojnici a dúfa, že Sunil meškať nebude. Už minule čakal na Matthewa, aj keď nakoniec nečakal až tak dlho.* /Hliadka v Queense hádam pôjde tak ľahko ako tá minulá. Musím si zvykať na to, že skutočne nemôžem na hliadky chodievať sám, aj keď je to otrava./ *Premýšľa a mimovoľne si zamručí popod nos ako nespokojný pes a tak trochu si pripadá ako socha. Keby sa ešte chvíľu nehýbal, možno by ho to nechalo skamenieť.* /Takú sochu by tu asi nikto nechcel./ *Podpichne sám seba v mysli a aj keď to myslel ako vtip, neprišlo mu to samému vtipné. Preto sa viac zamračí a začne si klepkať prstami po vlastnej zohnutej ruke. Keď sa Sunil objaví, rovno sa odrazí od steny a vyjde von cez bránu do ulíc. Do Queensu pôjdu metrom a keď sa tam aj dostanú, kroky ich zavedú na cintorín, kam pôvodne nezymýšľal ísť, ale nakoniec sa tam aj tak objavia s potrebou preskúmať, či nenarazia na mŕtvolu, ktorá tam ešte nenašla svoje miesto, alebo na nejaké náznaky zakázaných rituálov či podobných záležitostí.*
*Sunil si na rozpise našťastie ešte včera večer všimol, že ide so Sebastiánom. Podľa toho, čo počul, tak vedel, že jeho rozkošný priateľ a Sebastian sa neznášali, a že mal niečo s Grace na základe toho, ako často chodieval Sander prespávať k nemu do izby, ak sa v tú noc stretli. Takmer by aj zabudol, že mu muž niekedy priniesol jedlo, z toho večera si skôr pamätá len jeho brata, najvyššiu hlavu v inštitúte. Tak či tak, vedel, že nebude dobré kopať do osieho hniezda a tak sa rozhodol dnes prísť o 5 minúť skôr. Určite bolo prekvapenie vidieť, že Sebastian je už pripravený na hlaidku rovno odísť, ale aspoň ani jeden nemeškali, takže nemal by byť žiadny problém. Sunil si nejaké runy nakreslil ešte na izbe pred odchodom, alezvyšné si doroboil počas cesty metrom, aby boli čo najviac čerstvé. Chlap vedľa neho aj tak priveľmi zhovorčivý nebol, a cestu na miesto hliadky nemali najkratšiu. Napriek tomu, že Sunil tréning nestihol, vedel od Sandera o problémoch, ktoré sa riešili, takže ho vôbec neprekvapovalo, keď sa chcel ísť Sebastian pozrieť na cintorín pre kontrolu. Ryšavý chlapec si zopne vlasy do vyššieho copu, než sa pohne hlbšie do priestoru plného kameňov, s jednou sekerou už dávno pripravenou v ruke. V druhej mal čarodejné svetlo, aby si posvietil na okolie v inak kompletne tmavom cintoríne. Senzor na opasku si nechá zapnutý.* Budeme musieť vojsť aj do kobiek, ktoré sú otvorené. Radšej to tu dnes skontrolujme všetko, ak nás nič nevyruší. *Navrhne a obzerá sa navôkol. Zatiaľ boli iba v sekcii s kameňmi ako hrobmi, teraz si ľahko všimnú démona či zatrateného. Problém bude, keď prídu k sekcii s kobkami, kde sa budú musieť obzrieť za každý roh.*
*Sunil sa nakoniec objavil ešte aj o niečo skôr, čím si u neho získal malý bezvýznamný bod k dobru. Nevedel ani, či by sa chcel Sunil rozprávať a vlastne ho to ani nezaujímalo s jeho nízkym záujmom o konverzácie všeobecne, pokiaľ by sa mali týkať toho, aké super počasie je vonku. Tak či tak cesta metrom bola čudná. Z jeho pohľadu si užíval ticho, ktoré od mladého lovca dostal, no aj tak mu prišlo zvláštne, že sa neprerieklo ani slovo. Mladí lovci väčšinou skúšali aspoň nejaký rozhovor, dnes však nie. Možno si u neho Sunil za dnešný večer spraví viac bezvýznamných plusových bodov, než by sám čakal. Keď však vstúpia na cintorín, rozíde sa rovno hlbšie, nečakajúc na Sunila, kým si upraví vlasy. On, chvála Bohu, nemá takéto vizážistické problémy. Ako pomalými krokmi kráča okolo prvých náhrobkov, siahne k pásu a prichystá si pre istotu do ruky krátky meč, ktorý si so sebou vzal spolu s anjelským ostrím. Obzrie sa s vážnou tvárou, pohliadnuc na čarodejné svetlo v Sunilovej ruke. On to veľmi nevyužíva, nie je mu to po chuti. Oslepuje to a ťahá pozornosť. Ak pravdepodobne niekto na cintoríne bol, hlavne z podsveta, tak teraz už nie je, pretože si všimol svetlo a vzal nohy na ramena - pokiaľ sa teda niekto nechce postaviť lovcom čelom. Mykne si pri tom plecami, no sám čarodejné svetlo nevyťahuje. Jeho oči si privyknú tme dosť rýchlo a keď sa dostanú s druhým lovcom na rovnakú úroveň, nechá k sebe doľahnúť Sunilov plán.* Mhm. *Odsúhlasí zachrípnuto popod nos, pričom sa stále obzerá. Sunilove svetlo stačí na to, aby sem tam videl detaily hrobov či malých mohýl.* Mali by sme sa rozdeliť, prehľadáme to tak rýchlejšie. *Navrhne nakoniec a konečne pozrie Sunilovi do tváre. Jeho výraz seriózny. Poťažká si zbraň v ruke.* Samozrejme, nie ďaleko od seba. Keby ten druhý potreboval pomoc. *Dodá ešte, aby bolo jasné, že teraz nepôjde Sunil na druhý koniec cintorína. Má potrebu to trochu zdôrazniť, aj keď Sunil, zatiaľ ako sa zdá, nie je hlúpy. Všimol si aj sekeru, ktorú používa, a uvedomil si, že mladý lovec zrejme používa podobný štýl boja ako on sám.*
*Podľa toho, čo si o chlapcovi povedľa jeho boku stihol zistiť, tak jemu bolo ticho pohodlnejšie ako konverzácia. To bol kompletný opak od Sunila za normálnych okolností, ale posledných pár dní ho trápil Sander a jeho otrasný otec. Celé dni, rovnako ako aj teraz, len premýšľal o tom, ako by mohol svojho rozkošného partnera zachrániť, aj keď si ten záchranu od neho neprosil. Trápilo ho však vidieť, ako sa sám s tým trápi, takže sa trápil aj Sunil. Chcel mať z tohto dôvodu hliadku čo najskôr za sebou, aby sa mohol vrátiť späť do inštitútu a uistiť sa...že si Sander neublížil. Aj keď si mohol Sunil naniesť runu, aby lepšie videl v tme, nechcel to teraz riskovať a radšej využil čarodejného svetla. Predsa len teraz nejde iba o démonov. Ide aj o civilov, ktorých niekto ničí runami, ako sa mu len páči. V Talianovi šla zovrieť krv, keď si uvedomoval, koľko ľudí muselo už pre niekoho choré experimenty umrieť. Pozdvihne obočie nad Sebastianovým návrhom. Nie, že by nechcel byť v inštitúte čo najskôr, ale nechcel to riskovať. Nakoniec ale prikývne.* Túto časť cintorína, kde sú len nízke pomníky, môžme prejsť aj po jednom, lebo na seba budeme vidieť. Ale pri presune medzi kobky navrhujem rozostup maximálne dvoch ciest medzi kamennými domami. *Rozhodne sa si určiť vlastné pravidlá pre rozdelenie, keďže skutočne nemohli vedieť, proti čomu stoja. Možno je cintorín prázdny, a možno každých pár metrov na nich niečo čaká.* Vezmem si východnú časť. Keď ju prejdeme, než zamierime na sever do kobiek, stretnime sa znovu tu. *Navrhne a ak Sebastian súhlasí aspoň s niečím, tak si svetlom namieri na východ a vyjde medzi hroby. Prechádza každou druhou uličkou a kontroluje, či niekde nenájde čo i len mŕtve telo, ktoré by mu naznačilo prítomnosť hocičoho. Nič však medzi hrobmi nenájde, takže sa vydá späť do stredu, kde svetlo zhasne a rozhodne sa počkať, opretý o múrik.*
*Vyčká chvíľu na Sunilovu odpoveď s tým, že ostáva potichu a obzerá sa do diaľky sem-tam, zároveň si dáva pozor pod vlastné nohy, aby mu neušlo niečo dôležité, alebo aby sa náhodou nepotkol o kamennú dosku. Nakoniec, keď sa odpovede dočká po sekunde ticha, ignoruje Sunilov pohľad s nadvihnutým obočím a prikývne.* Samozrejme. *Povie, pretože je jasné, že ak narazia na problémy, na ktoré Sebastian dúfa, že nenarazia, tak si budú musieť byť po ruke. Automaticky, keď si Sunil vyberie východnú časť, on sa vyberie do západnej časti. Vidí čarodejné svetlo ďalej od seba, kam sem-tam zazrie, aby mohol Sunila kontrolovať - nie kvôli tomu, že by mu neveril, skôr naopak, neverí tomuto miestu natoľko, aby si tu pobehovali ako víly po lese medzi stromami, no čím skôr to prejdú, tým lepšie. Vlastne sa mu teraz ani nechce premýšľať nad tým, akú emóciu v ňom vyvoláva Sunil - či ho zaraďuje už teraz medzi tých lepších, alebo by mal radšej počkať, možno sa ešte ukáže jeho pravá nátura. Nakoniec, sám ani nevie z mladíkovej tváre vyčítať emócie, v ich chápaní nie je vôbec dobrý a už vôbec nie pri ľuďoch, ktorých skoro nepozná. Nakoniec sa vráti vo chvíli, keď sa Sunil opiera o múrik. Zastane pri ňom s jemne nadvihnutým obočím, narovná sa, trochu si precvičí krk a sťažka vydýchne.* Môžeme sa aj zahrať na chŕliče, možno tak zapadneme a nikto nás neuvidí. *Podotkne kyslým vtipom, aj keď je to iba hlúpa poznámka na to, že pokojne môžu ísť ďalej, aby nestrácali čas a hlavne ak sa niečo teraz deje pri kopkách, aby to zastihli. Hneď sa otočí a zamieri ku kobkám, nečakajúc, či Sunil ide za ním alebo nie. Aj tak sa ale nakoniec pootočí, aby na neho pozrel.* Asi si nenašiel nič. Ani ja nie. *Prenesie sucho, nečitateľne.* Chvála Bohu. *Ešte si zašepká k tomu sám pre seba a pohliadne pred seba na prvú kobku, ku ktorej sa blížia. Vie, že sa tu môžu objaviť upíri, čarodeji, možno aj vlkodlaci alebo víly, o čom však pochybuje omnoho viac než o prvých dvoch možnostiach.*
*Stále nevedel, čo si o Sebastianovi myslieť, ale aspoň mu vyzeral ako solídny chlapík. Chodil na všetko pravidelne a načas a síce bol suchší než suché crackery v ústach po noci plnej alkoholu, dalo sa naňho aspoň spoľahnúť. Jediné, čo Talian nechápal, bolo, že čo na ňom videla Grace, ktorá mu prišla ako veľmi milá lovkyňa. Napriek tomu sa rozhodol teraz nemiešať prvotné dojmy s realitou a nechával mladíkovi priestor na to, aby sa ukázal. Určite však nečakal, že nájde ešte niekoho, kto je ešte ťažší na čítanie než jeho partner, to sa muselo uznať. Vyprskne smiechom, ale rukou si rýchlo zakryje ústa. Určite nečakal, že sa Sebastian bude snažiť nejako vtipkovať, takže aj keď bol vtip rovnako suchý ako on, dopadol na úrodnú pôdu.* Definitívne je to jedna stratégia. *Podotkne a presunie sa hneď za Sebastiana. Tentokrát si už dal runu na videnie v šere, aby tak nerozhodil lovca, ktorému sa viditeľne voľba svetla nepozdávala.* Lepšie, než kebyže nájdeme cintorín plný ešte nezakopaných mŕtvol. *Pousmeje sa pre seba na svoj suchý vtip a posúva sa smerom ku kobkám. Nemal z nich dobrý pocit. Už hlavne pre ich postavenie. Boli až priveľmi blízko na sebe a tak sa budú musieť lovci skutočne snažiť, aby neublížili sebe alebo druhému navzájom, ak príde na boj.* Takže...ak chceme rozostupy, dal by som, že ty môžeš začať prvou uličkou a ja sa presuniem tam, do štvrtej. Každých 5 kobiek by sme sa mali navzájom vidieť. *Skúsi navrhnúť a presunie sa k svojej uličke. Zdvihne palec smerom k blonďákovi a začne svoj presun priestorom. Našlapuje opatrne, že aj keď je na štrku, nie je ho počuť. Očami striehne po okoliu a v hlave si počíta, až sa zastaví za piatym domom, kde sa pozrei doľava, aby sa uistil, že Sebastian je tam, kde má byť. Inak by to znamenalo, že ho niečo chytilo, iba to Sunil nepočul.*
Tebe by sa asi v Európe počas morových epidémií veľmi nepáčilo. *Podotkne späť zase sucho, sám si neuvedomujúc, že táto poznámka taktiež mohla vyznieť ako vtip, pretože jeho tvár je stále tvrdá ako kamene naokolo. Sám je rád, že sa už nerobia morové hroby ako niekedy a že tu nemusia blúdiť medzi zvyškami tiel a zakopávať o zatúlané lebky. Na chvíľu zastane a započúva sa. No okrem vzdialených zvukov mesta, šumenia stromov a Sunilovych krokov nepočuje nič zvláštne. Teraz si uvedomuje, aké je tu ticho.* Tu je priam hrobové ticho, mŕtvolná atmosféra, to ako náš inštitút. *Povie potichu, obzerajúc sa za sebou, či ich niekto nesleduje. Nevidí však nič. Znova vykročí vpred, dávajúc pozor pod nohy, ale tentoraz ocení, ak sa budú držať pri sebe bližšie, tak ako Sunil navrhol predtým, a čo najmenej rozprávať, pričom sa pokúsi nedávať tak blbé poznámky, na ktorých sa nakoniec ani sám nezasmeje, čo asi ani nikoho neprekvapuje. Prikývne a iba nakrčí obočie, majúc pocit, že Sunil má už teraz viac plusových bodov ako trištvrtina lovcov, čo sa premlela inštitútom za jeho roky. Možno je to len prvý dojem a chce zahrať formu, ale hrá ju dobre. Prejde teda za kobku jeden. Okolo každej prejde s tým, že najskôr vykúkne v rýchlosti spoza rohu, aby ho nikto alebo nič neprekvapilo. Mračí sa. Príde mu, že je až nejako podivne ticho. Taktiež hľadí smerom k Sunilovi, aby si skontroloval, či je stále celý a či má hlavu na správnom mieste. Nakoniec však hlavne venuje svoju pozornosť naďalej svojmu okoliu, sem-tam sa obzrie, sem-tam skontroluje mreže alebo reťaze, ktorými sú brány do kobiek uzatvorené.* /Zdá sa, že ni…/ *Začne myšlienku v hlave, no nedokončí ju. Na najbližšej kobke si všimne pootvorenú bránu. Vykúkne, aby zachytil Sunilov pohľad a mohol mu potichu kývnuť rukou, aby prišiel bližšie. Hneď na to si priloží prst k ústam, aby mu naznačil, nech je potichu. Potom podíde bližšie, chytí sa dverí a jemne ich pootvorí, no senzor nereaguje na žiadnu démonickú aktivitu.* /Čo to k*rva…/ *Prebehne mu hlavou, keď vidí vnútro kobky.*
*Musí sa pousmiať. Skutočne teraz nevedel, či je Sebastian skutočne tak dobrý komik, alebo len nevie, že jeho slová naberajú humorného tónu, ale Sunil sa určite nemohol sťažovať.* Halloween v tých rokoch musel byť skutočne skvelý. *Odstrelí jeho poznámku späť s hravým úsmevom na perách. Samozrejme, že by nechcel žiť v tej dobe, ale pri pohľade na to, čo tu majú teraz, tak aspoň ako lovci zrejme nemajú až taký rozdiel.* Teraz skutočne už neviem, či sa snažíš vytvoriť nejakú slovnú hračku, ale táto bola geniálna. *Uzná, keďže doslova všetko súhlasilo s realitou ako aj s miestom, v ktorom sa nachádzali.* Ale v inštitúte to až tak hrozné nie je. *Dohovorí, keďže aspoň podľa opisov Sandera to bolo teraz OMNOHO lepšie. Lovci sa aspoň trochu poznali a stretávali, a bolo ich viac, než len dva kusy. Pre Sunilove šťastie, ten nájde len jednyotvorené dvere, ale kobka je čistá a horia v nej len dve sviece, ktoré zrejme počas dňa zapálil nejaký návštevník, nakoľko táto kobka bola podľa vonkajšej tabule už dávno prázdna, a slúžila len ako otvorená expozícia pre záujemcov. Sunil dúfal, že po piatom dome uvidí Sebastiana, a všetko bude v poriadku, ale...jeho tvár bola ešte viac tvrdá ako predtým, a značil, aby šiel k nemu. Najprv sa ešte raz poriadne rozhliadne po svojom okolí, než sa nakoniec vydá za lovcom. Jeho zhrozený výraz vyzerá takmer identicky tomu Sebastianovemu. Pred nimi ležali dve telá - mladíka a nejakej staršej ženy. Zrejme to boli tie dve osoby, ktoré sem prišli zapáliť sviečky maximálne len hodinu dozadu. Ich telá boli znetvorené a len ťažko mohli lovci badať runy zraku na ich kedysi čelách. Sunilovi ostane z toho pohľadu na zvracanie, ale všetko okamžite prehltne, aby sa dokázal sústrediť na situáciu pred sebou.* Tie osoby tu nemôžu byť dlho. *Podotkne a rýchlo sa obzrie do okolia, do tieňov, kde by sa mohol niekto schovávať. Buchne opakom ruky do Sebastiana, aby sa pozrel rovnakým smerom ako on. Zdalo sa mu to, alebo tam skutočne niekto stál a sledoval ich z diaľky spod tieňa stromu?*
*Pozrie na Sunila.* Myslím, že vtedy mali Halloween 365 dní v roku, 366 v priestupnom. *Prenesie a mimovoľne sa pousmeje, čo je asi jeho prvý prejav nejakej emócie než je jeho typický seriózny výraz. Musí uznať ďalší pozitívny bod, že sa Sunil zabáva na jeho inak neočakávaných a neplánovaných vraj vtipných poznámkach. Keď sa nad tým zamyslí, zrejme to pôsobí trochu, akoby si robil srandu z celej situácie. Nadvihnutým obočím svojským spôsobom ocení aj akúsi pochvalu na jeho sarkazmus k inštitútu, ale musí uznať, že je fajn neťahať small talk, ale rozprávať trefné poznámky zo svojej strany, alebo zo strany Sunila. Potom však na jeho tvári vidieť znova iba typický výraz nezainteresovaného, nevzrušeného Sebastiana. Tak sa tvári aj celý čas pri prehľadávaní, kým teda nenarazí na otvorenú hrobku, ktorej vnútro je pre neho a aj pre Sunila dostatočným prekvapením a znepokojením.* /Ďalší./ *Napadne mu ihneď, rovnako ako Sunil sa obzrie. Bolo jasné na čerstvej krvi, že je stále čerstvá. Znetvorené telá vyzerajú ohavne, skoro akoby boli obeťami rituálu, čo pravdepodobne aj boli. Pootvorí dvere viac, aby sa tam s druhým lovcom na seba netlačili a aby mali lepší prístup do kobky, sám sa už chce vybrať telá skontrolovať, keď ho vtom zastaví dotyk Sunilovej ruky na jeho paži. Ihneď sa obzrie smerom, kam pozerá Sunil a zbadá pod stromom osobu. Má síce runu na dobrý zrak, ale do tváre osobe nevidieť, keďže má na sebe natiahnutú kapucňu a šatku cez ústa. Stihol by si naniesť runu na rýchlosť, ale ak je daná osoba lovec, zrejme sa rovnako dobre pripravil a nebude čakať, kým ho tí dvaja dobehnú. Pozrie na zem a všimne si tam kvapky krvi na trsoch trávy, smerujúce rovnakým smerom ako stojí osoba. Stisne rukoväť meča. Človek sa v rýchlosti otočí, keďže si všimne, že ho vidia a rozbehne sa niekam do tmy.* Hej. *Zvolá naštvane a ihneď vybehne za osobou, držiac meč v bezpečnej polohe, aby si neublížil, no stále si nie je istý, či sa vôbec oplatí za osobou bežať. Ak by sa však rozdelili so Sunilom, mohlo by sa im podariť odrezať osobu od jediného východu z cintorína.* Sunil. *Zvolá na neho a ukáže druhým smerom. Stále mu je jasné, že osoba môže utiecť aj inak. Ale bude to pre ňu riskantnejšie.*
*Samozrejme, že si toho úsmevu, aj keď chvíľkového, všimol. Nemohol však veriť svojmu šťastiu, že skutočne mal práve tú česť niečo takéto zahliadnuť, a pritom nie je nikde v okolí Grace. Radšej si to však nechal pre seba, aby náhodou Sebastian nezmenil svoj postoj a stala sa z neho ešte väčšia kamenná tvár.* Len škoda, že si ako dieťa namiesto cukríkov mohol veľmi ľahko získať mor. *Pokrčí ramenami, ako keby to nebola zlá vec. Vedel, že ak na nich teraz anjeli pozerajú, nie sú práve nadšení ich rozhovor, ale zatiaľ ich netrafil za ich slová žiadny blesk, takže zrejme im ich tieňolovci boli už aj tak hlboko u nebeských zadníc. Smiech ich ale oboch rýchlo prejde, keď uvidia obete ďalšieho experimentu. Sunil bol od mala cvičený, aby mu neostalo ani náznakom zle od žalúdka pri pohľade na zmutované telá démonov a ich mnohé podoby. Keď si však uvedomoval, že práve pred ním stáli reálny ľudia, ktorí boli zrejme len na dovolenke v meste a chceli si iba skúsiť pozrieť vnútro nejakej kobky...bolo mu ľúto všetkého, čo stratili, a všetkých, čo stratili ich. Možno bolo sebecké byť rád, že Sandera mu nikdy nikto takto nezohavý a nezničí, ale stále chcel toho parchanta chytiť čo najskôr sa dalo. Postavu v diaľke len v tichosti sleduje. Nevedel povedať, či ide o vyššiu ženu s pevnejšou stavbou tela, alebo priemerne vysokého muža s tenšou stavbou tela. Tma im práve priateľom nebola, aj keď sa od mala učili ju využívať pre vlastné dobro. Sebastian nemusí ani nič hovoriť - Sunil sa rozbehne spolu s ním a na jeho pokyn sa vyberie mierne doľava, aby odsekol osobe cestu, ak by sa náhodou vydala ku východu. Nikdy nebol silným bežcom, vedel odbehnúť ďaleko, ale pre silnejšiu stavbu postavy nebol najrýchlejší. Teraz ním však oproti tréningom pumpoval adrenalín, takže sa snažil z toho momentu vypumpovať čo najviac, a čo najväčšími krokmi odrážal svoje telo prudko dopredu. Už ani nepozerá, kde je Sebastian, sústredí sa len na to, aby bol pri vchode skôr, alebo aspoň narovnako ako osoba, ktorú naháňajú.*
*Prikývne a mykne plecom.* Alebo kúsok kamaráta, ktorý mal lepru. *Podotkne, akoby to bola bežná vec, ktorú niekto hovorí druhému človeku. Trochu čierneho humoru sa na nich nalepilo počas tohto pretrvania na cintoríne, alebo je to len jeho temná, ironická stránka, ktorá si niekedy rada uťahovala z nešťastia? Každopádne, síce sa viac nezasmeje, dôvodom je hlavne akýsi pocit povinnosti, ktorý ho už udrží potichu, nechávajúc Sunila v postoji, ktorý si na neho vytvára, nech už je akýkoľvek.* /Dobrý postoj to ale nebude./ *Napadne mu, ale akosi ho tá myšlienka nesklame, nebolo by to pre neho nič nové. No jeho myšlienky aj tak naberú prudký zvrat, rovnako ako situácia, v ktorej sa nachádzajú. On síce je mohutnej postavy, ale bežať vie rýchlo, no osoba pred ním, určite o niečo nižšia, mala akosi príliš naponáhľo, nečudo, a rovnako tak mala náskok. Až teraz si uvedomuje, aká je tráva vlhká od večernej rosy, čo napadala, ale dokáže rovnováhu udržať aspoň tak, že sa udrží na nohách a jeho rýchlosť je rovnaká ako osoby pred ním. Uhýba sa najskôr kobkám, okolo ktorých prešli so Sunilom len pred chvíľou, na to zas menším hrobom a ich pomníkom. Po istej chvíli sa však osobe priblíži, všimnúc si, že aj tá bytosť má zbraň, podobnú tej jeho, ktorú drží v ruke. Nestihne si všimnúť, či Sunil dobehol k východu, ale má pocit, že ak nie, osoba sa ľahko stratí, keď sa z cintorína dostane. No v sekunde, keď to Sebastian nečaká, osoba zabočí niekam naspäť ku kobkám, vyhnúc sa jemu a ledva Sunilovi.* /Chce sa ukryť./ *Vybehne mu rýchla myšlienka v mysli a ihneď bočí, bežiac s osobou skoro zarovno. Nemá zmysel niečo kričať alebo nejako upozorňovať či varovať. Dúfa, že zatiaľ čo sa tu hrá naháňačku, Sunil sa pridá a vyskočí na osobu spoza nejakého kameňa.*
Vždy je dobré dostať pomocnú ruku od svojich najbližších. *Dokončí ich vtipnú výmenu a aj keď by mohol niekto situáciu nazvať hustým nepríjemným tichom, Sunil ju bral ako svieži nádych do pľúc. Hlavne po posledných dňoch plných starostí. Dlho však táto atmosféra nezostala. V rýchlom slede událostí ju nahradil strach, znechutenie, paranoja a silný nával adrenalínu spolu s hnevom. Sunil sa držal skôr kamenistej a štrkovej trasy, nakoľko vedel, že tak sa mu nebudú šmýkať topánky a bude mať viac možností sa odraziť dopredu. Nevšíma si nepríjemné pálenie v pľúcach, ktoré prináša nadmerná fyzická záťaž spolu s vlhkým studeným vzduchom. Takmer ako stroj bez zastavenia preskakuje hroby a beží priamo za svojím cieľom. Na jeho nešťastie si osoba všimla, že ju oba muži dobiehajú, takže sa rozhodla prudko stočiť smerom k Sunilovi, aby nemal čas ani zareagovať, a prebehla priamo okolo neho, čím by si opäť získala pár sekundový náskok. Sunil, našťastie, tento trik poznal od jeho až priveľmi svižného priateľa, a tak sa aj napriek nedobrej rovnováhe prudko stočil dozadu, a polapil do svojej päste látku neznámej osoby bundy. Ako však stratil sám rovnováhu, spolu s tým na seba aj strhol neznámu osobu vďaka svojej váhe.*
*Cíti, že už mu pobehovanie a zatáčanie trochu zabolieva v svaloch, no nezastavuje, kým sa vo chvíli neobjaví Sunil odniekiaľ zboku a nestiahne bežiacu osobu so sebou na zem, teda aj Sebastian prudko zastaví a cíti, ako mu z námahy a adrenalínu buší srdce do steny hrudného koša a ako sa snaží nabrať dych, kým v rýchlosti podíde k nim.* Dobrý ťah. *Povie smerom na Sunila a hneď sa zohne, aby prudko za zadnú časť mikiny vytiahol osobu na nohy. Neznámy človek sa pri jeho drsnom zachádzaní trochu priškrtí o koniec kapucne, tlačiaci rovno na ohryzok. Rýchlo Sebastian vytiahne zbraň dohora, aby ju priložil osobe ku krku, zatiaľ čo druhou rukou drží mikinu osoby stále pevne medzi prstami.* Kto si, k*rva? *Opýta sa nezlomne a keď sa k nemu nedvihajú žiadne oči, potiahne prudko osobu dozadu, aby odhalil jej tvár, napolovicu prekrytú šatkou. Čaká, že Sunil bude spolupracovať s tým, že osobe aspoň zviaže ruky, než urobí niečo hlúpe, alebo stiahne tú šatku, že sa osobe pozrú priamo do tváre. Podľa očí však Sebastian vidí, že je to akási žena stredného veku, pretože má jemné črty očí a slabé vrásky. Žena na neho nevraživo zažmúri oči a je vidieť, že sa práve nepríjemne usmieva.* Sprostí lovci. *Zašepká, čím im dáva najavo svoj nerešpekt a nulovú pokoru. Sebastian jej z nervov vrazí päsťou, v ktorej drží rukoväť meča, do nosa, čím ju až zrazí z nôh. Žena sa krúti na zemi. Čupne si k nej.* Nemám čas na to sa tu hrať. *Zavrčí žene do ksichtu a pozrie k Sunilovi, akoby očakával, čo so ženou urobia. Zrejme nebude mať zmysel vypočúvať ju tu, lepšie bude zobrať ženu do inštitútu a uväzniť, či z nej niečo dostanú. Sebastianovi sa ale nezdá, že by žena sama v tomto zohrávala rolu a hlavne, väčšinou sú pri takýchto pohnútkach prítomné celé skupiny osôb, ktoré ťahajú za nitky. Toto mohla byť len jedna z mnoha. Ale cíti akési zadosťučinenie, že osoba, do tváre ktorej teraz hľadí, je veľkým plusom k vyšetrovaniu, ktoré s Tsaiom vedú, hlavne je dôležité udržať ju pri živote.*
*Na moment má problém zaostriť, ako sa mu rozdrní pádom na tvrdú zem hlava. Našťastie preňho je osoba v momente prevziatá Sebastiánom, takže má pár sekúnd na stabilizovanie sa. Rýchlo sa rozžmurká a zdvohne sa nejako na nohá, aj keď sa mu stehná trasú a lýtka ho pália od námahy. Osobe zdrapí ruky za jej chrbát, aby ju držal viac pevne, ale nemá ju ako viac pridržať než vlastnými rukami. Našťastie sú ženské ruky pomerne úzke, takže jej zápästia dokáže oblapiť jednou rukou, kým druhou jej vytiahne kapucňu, ktorou si skrývala tvár. Napriek tomu, že k osobe cíti nechuť, úder od Sebastiana ho prekvapí a osobu takmer pustí - teda aspoň jej kapucňu. Ruky stále pevne drží, takže jej ich nechtiac skrúti za chrbtom. Aspoň si takto môže na ženu položiť svoje koleno, takže už nemá vôbec žiadnu šancu, ako by mohla práve utiecť. Pozrie sa smerom do Sebastianovej tváre.* Musíme spraviť aj niečo s telami. *Povzdychne si. Vedel, že ich tu nemôže len tak nechať, aby ich našli nejaké civilské autority. Pre teraz si ale z topánky vytiahne stéle a čo najrýchlejšie nakreslí žene na odhalené čelo runu Somno. Ženu ešte moment sleduje, kým sa jej napriek boju s runou začnú zatvárať oči a postupne sa jej ukľudní dych.* Ideme späť? *Postaví sa na nohy. Sekery sischová späť na chrbát, načo si ženu opatrne prehodí cez ramená. Nie, že by voči nej mal nejakú úctu...iba sa chcel uistiť, že ju náhodou omylom nerozreže.*
*Sleduje, ako Sunil bez slov začne črtať runu, ktorú za svoj život síce nepoužil veľakrát (väčšinou niekoho rád vypne osobne), ale spoznáva ju dobre. Prikývne si na súhlas.* Samozrejme. No aj tak je potrebné kontaktovať ako políciu, rovnako ako Spolok. *Precedí pomedzi zuby a odloží svoj krátky meč na svoje miesto k pásu. Sleduje, ako mladý lovec narába so ženou a sám má v tvári vpísané akési pohrdnutie nad osobou, ktorá sa teraz bezvládne hompáľa na Sunilovom ramene.* Fajn. Poďme teda naspäť pozrieť na telá. *Navrhne seriózne a v jeho hlase je cítiť horkosť, ktorú teraz cíti v hrudi a v hrdle. Bude musieť informovať policajné oddelenie, ktoré vie o svete tieňov, aby im pomohli telá odpratať, ale najskôr si prehliadnu miesto činu. Preto sa obráti na päte a prudko vykročí ku kobke, ktorú v rýchlosti opustili. Otvorí dvere dokorán a vstúpi.* Pokojne ju polož, tá teraz bude niekoľko hodín spať ako zabitá. *Prenesie a čupne si k telám, ktoré prebehne pohľadom, ale ich úmrtie mu nedáva zmysel. Načo sú žene mŕtvi civilovia dobrí? Skoro očakáva, že sa každú chvíľu dvihnú ako zatratení a zaútočia na nich. Dáva si pozor, aby nešliapol do krvi naokolo a musí uznať, že tá ženská sa s nimi skutočne nepárala, možno iba tak doslova.* Je to nechutné. *Zvraští pri tom znechutene nos a potom nahliadne na runu Zraku na čelách obetí. Je vidieť, že runy nie sú tak precízne ako na prvej obeti, ktorú našli Sunil a Samantha.* /Takže to bol niekto ďalší, presne ako som si myslel./
*Prikývne.* Ja osobne nikoho na polícii nepoznám, ale viem, že ako sa Mirjam menila, tak bola prevzatá nejakým policajtom, ktorý je vlkodlak. Skúsme sa spýtať Gabriela, a možno bude vedieť muža kontaktovať. *Navrhne, keďže vedel, že najlepšie bude, ak sem budú vyslaní policajti z tieňosveta skôr, než reálna polícia. Ženu by najradšej ťahal za nohu, keďže si po jej otrasnom čine ani viac nezaslúži, ale potrebovali ju mať v celku, a zároveň bol až priveľmi matkou vychovaný ako džentlmen, aby si niečo také dovolil. Takže nakoniec mu žena visí z ramena. Celou cestou späť sa obzerá, nakoľko sa mu zdá, ako by ich niekto sledoval, ale nikoho nezahliadne. Bolo jasné, že tu musel byť ešte niekto, kto sa teraz prišiel uistiť, čo robia s ich partnerom.* Zrejme nás majú teraz na hľadáčiku. *Podotkne, keď ženu hodí na zem v rohu kobky tak, aby nemala šancu utiecť, jedine cez nich, takže čo najďalej od vstupu. Otočí sa k telám, ktoré narozdiel od Sebastiana pozoruje zo stoja, nakoľko mu plne stačil výhľad aj z tejto diaľky.* Zrejme to bol len experiment. Alebo sa v skutočnosti snažili o niečo iné a títo dvaja civilovia ich v tom vyrušili. Našiel som totižto neďaleko otvorenú kobky pre návštevníkov, a horeli v nej už iba dve sviece, ktoré mohli byť maximálne hodinu staré, podľa štádia roztopenia. *Povzdychne si a oprie sa o stenu blízko vchodu, aby do nosa dostal trochu čerstvého vzduchu.* Čo máš teraz v pláne? *Spýta sa nakoniec, keďže bola ešte hlboká noc a bolo pár hodín od toho, kedy sem prídu prvý ľudia po otvorení brán.*
Člen Praetoru. *Upresní k téme policajt, o ktorom Sunil teraz hovorí a dvihne zdola pohľad na druhého lovca.* Je logické, že ju prevzal. Praetor rieši podsveťanov, aby udržiavali poriadok. Toto je však záležitosť hlavne naša. Zrejme si Spolok bude chcieť telá prevziať. *Vysvetlí a pozrie späť na runy Zraku na čelách obetí.* Preto ich musíme prehľadať, aby sme aspoň mohli ohlásiť všetko podstatné. *Dokončí nakoniec. Je to asi najdlhší prehovor, čo mal za dnešný večer. Obzerá si zmrzačenia. Zdalo sa, že muž a žena nemajú nič spoločné s predchádzajúcimi obeťami, takže je veľmi pravdepodobné, že civilovia sú vyberaní úplne náhodou, bez akýchkoľvek zjavných spojení. Keďže sú už mŕtvi, zrejme neprežili bolesť z jednej runy, alebo boli už využití dostatočne na to, aby sa ich žena zbavila. Skoro už strácali svoje črty minulého ja. Nakrčí obočie, pretože mu do nosa udiera nepríjemný pach rozkládajúceho sa mäsa a krvi. Nie že by to nebolo niečo, čo už nezažil, smrad mŕtvol mu nie je cudzí, ale aj tak je to dostatočne nepríjemné na to, aby sa tváril tak znechutene. Nakoniec, bude dobré, ak znova odfotia podstatné veci, ktoré sa dajú na telách nájsť a budú ich mať pre istotu, aby ich založili po hliadke do hlásenia, rovnako ako to urobili s Matthewom na ich spoločnej hliadke. Nakoniec odloží mobil, celkom zaň vďačný, dávajúc si pozor, aby mu nespadol do mláky krvi rovno pri nohách. Potom sa narovná, pozerajúc na mŕtveho mladíka.* Dobre. Poďme, aby sme sa tu nezdržiavali. *Možno by ju tu prišli skontrolovať a našli by tam ich dvoch. Možno by ani nebolo na škodu takto niekedy zasiahnuť, ale s lepšou prípravou, ktorú teraz so Sunilom nemajú. Musia hlavne vybaviť tie telá a vypnutú ženu na Sunilovom ramene, ktorú treba vypočuť.* Caleb a Tsai o tomto budú chcieť počuť. *Podotkne ešte samozrejmú poznámku, keď vystúpi z kobky a začne vybavovať odvoz tiel cez mobil. Je to teraz omnoho rýchlejšie, než keď posielal ohnivé správy, ktoré síce nikdy nestratia na svojom čare, ale toto je teraz výhodnejšie.* Keď ti bude ťažká, vezmem ju. *Podpichne trochu do mladého lovca s kamenným výrazom v tvári, ale jeho jemne nadvihnuté obočie hovorí, že to myslí aj z vtipu, aj naozaj. Síce to, čo dnes na cintoríne našli, nie je nič na oslavu, no sám cíti akési zadosťučinenie a hrdosť, že sa môžu posunúť v prípade ďalej. Aj mu to trochu zdvihlo náladu, nie však v tom zvrátenom zmysle.*
*Pokrúti hlavou.* Čo som počul, odmietla Praetor a šla so smečkou. Takže je to nejaký policajt zo smečky. Tak či tak, ak aj nie jeho, tak potrebujeme niekoho iného, kto by sem vedel pre telá prísť. *Podotkne a opäť mrkne po žene, ktorú nechal ležať na zemi. Nerozumel, ako mohol Sebastian tak dlho vydržať v tesnej blízkosti od rozpadajúcich sa tiel. Aj preto sa Sunil držal naďalej pri vstupe, aj keď na druhú stranu takto aspoň mohol kontrolovať ich okolie, a či sa k nim náhodou niekto neblíži - ďalší lovec zo skupiny ženy, alebo nič nevediaci civil. Sleduje, ako si Sebastian spraví fotky, a potom začne vypisovať niekomu na mobile. Sám iba napíše Sanderovi, že za chvíľku už pôjdu späť, aby mu iba dal vedieť, ak náhodou ešte nespí, než si mobil opäť odloží a naďalej čaká na mieste pri vchode. Ženu si potom iba prehodí späť cez rameno a pokračuje.* V pohode, už som mal česť aj s ťažšími a aj za iných okolností. *Do detailu v tomto prípade nejde, nakoľko určite nemieni Sebastianovi približovať jeho intímny život.* Inak, vedel by si napísať hlásenie hliadky dneska ty? Ja ženu kľudne odnesiem do väznice, kde ju pre istotu ešte zviažem a prehľadám pre zbrane, ale potrebujem sa potom vrátiť na izbu. *Požiada, načo sa muži konečne dostanú von. Neznámej nakreslí ešte runu neviditeľnosti, nech nie sú nejaké problémy, kým pokračuje hlbšie do New Yorku smerom k inštitútu.*
/Jasné, že vo svorke sú policajti, to už je logické, že ju prebral nejaký z nich./ *Preblesne mu hlavou, ale jeho pohľad je stále nestranný a nepreniknuteľný, keď nakoniec vstáva. Prejde okolo Sunila, hodiac na ženskú nepríjemný pohľad a premeria si ju.* Budeme radi, ak tá zdochlina vôbec niečo vyklopí. *Podotkne horko a keď kráčajú preč z cintorína, ani na Sunila nepozrie, iba sa tak nepríjemne uchechtne, ale nehovorí nič, iba sa obzerá ku stromom.* Ak tu aj niekto bol, zrejme už nie je. Dúfam, že o nás nevedia. *Vrčí, ale skôr sám pre seba, aj keď mu je jasné, že mladý lovec ho tiež počul, čo je len dobre. Vystúpia von východom a poriadne sa nadýchne bez toho, aby si to uvedomoval, akoby mal celý čas zatajený dych, kým riešili hliadku. Pozrie na mladíka.* Už chýbaš frajerovi? *Podpichne sarkasticky, pretočí očami a vyberie sa k metru, čím chcel naznačiť, že to urobí. Skontroluje, či má žena na sebe runu, aby ju nikto nevidel.* /Ešte som necestoval metrom so spiacou kriminálničkou. A ak áno, zrejme som to radšej vytesnil./ *Pomyslí si a je rád, keď sa dostanú do inštitútu, aby mohol vypísať hlásenie čo najskôr. Ešte potrebuje informovať Tsaia a Caleba, tí zrejme budú chcieť navštíviť ich novú návštevníčku v inštitúte.*
*Najradšej by ostal v izbe a túlil si Sandera k sebe po zvyšok jeho života. Ale na druhú stranu mu chlapec v pracovnom koženom odeve s výrazom schopný zabiť všetko, čo sa pohne jeho smerom...bol pomerne po chuti, takže sa až tak veľmi sťažovať nemohol. Aj vďaka tomu ho pustil a nechal ho sa prezliecť. Tričko mu bolo dlhé, takže mu chlapec prišiel rozkošný a najradšej by si ho vzal za ruku a veselo odhopkal až do kuchyne. Ale to si nemohli dovoliť. Zatiaľ nie. Kvôli Sanderovi ešte nie.* Hmmm, ani ti neviem. Nechcem ťa veľmi tlačiť do talianskej kuchyne, ale zapekané cestoviny nie sú nikdy zlé. *Skúsi mu navrhnúť a presúva sa ležérnym krokom do jednej zo spoločenských miestností - kuchyne. Tam za nimi oboma privrie, aby stále počuli kroky z chodby, ale nikto ich nemohol až tak skoro vidieť. S tým položí svoje ruky okolo Sanderových bokov a pobozká ho na krk zozadu.* Ale je to skutočne len a len na tebe. Úprimne by mi stačil dnes len chlieb. A maslo. A možno klobáska. A možno aj so zeleninovou oblohou. A možno aj trochu zapečené ako toast. Ale skutočne nie veľa,stačí mi aj málo. Ako málo práce, ale veľa jedla, ale to už ty vieš. *Melie si svoje do chlapcovho krku.*
Zapekané cestoviny na večeru? Tvoj žalúdok si naozaj nedá pokoja. *Odvetí so smiechom zatiaľ čo kráča po chodbe smerom do kuchyne. Keď však vychádzal z izby, Dante sa mu obšmietol okolo nôh a vbehol Sanderovi do izby. Prstami jemne držal Sunilove tričko za ktoré ho za sebou ťahal.* Pozrieme či tam nie je niečo nazvyš a podľa uvidíme či budem schopný splniť tvoje požiadavky. *Ubezpečí chlapca, že sa skutočne na tomto chode posnaží. Prejde tak ku chladničke, ktorú otvorí a prezrie čo bolo treba minúť. Trochu zeleniny, ktoré malo na mále, krabičky boli prázdne. V chlebníku bolo pečivo avšak našiel pekný strapec paradajok.* Môžme skúsiť Bruschetty. *Hlesne potichšie kým sa Sunil začal venovať jeho krku.* Vieš že takto príliš veľa nespravím. *Zaborí mu ruku do vlasov kym zapne sporák, aby mohol začať chystať chlebíky, kym sa pustí do zvyšku. Niekedy svojmu priateľovi len podá kúsok paradajky cez plece, akoby kŕmil malé zvieratko.* Zajtra môžme spraviť obed podľa tvojho priania.
*Poplieska sa po svojom žalúdku.* Pri tom, čo moje telo dnes ešte čaká, tak možno tie navyše kalórie aj budem potrebovať. Inak všetko na hliadke spálim a vrátim sa tenký ako palička. *Povie veľmi dôležito, ale hneď potom sa z jeho pier spustí smiech, takže je jasné, že ani v najmenšom toto nemyslel vážne. Tešilo ho však to, ako sa ho Sander držal. Ľúbil tieto jeho jemné náznaky prívetivosti.* Dobre, dobre. Vyhral si. *Zdvihne ruky, ako keby ho niekto šiel práve zabásnuť, a prejde až do kuchyne. Akurát nechá Sanders, aby sa prehrabal chladničkou, kým Sunil skontroluje okolie kuchyne, načo sa presunie zaňho a až priveľmi spokojne sa pustí do jeho krku.* Bruschetty znejú skvelo, láska. *Zamrmle do pokožky, ktorú naďalej obsypáva drobnými bozkami.* Keď si tak chutný. Najradšej by som ťa celého zjedol. *Mrmle si nespokojne. Nechcel prestať, ale nakoniec si povzdyche a iba si položí bradu na Sanderovo rameno, aby aspoň mohol prijímať zvyšky z varenia. Nakoniec sa ale odpúta, a sadne si na linku hneď vedľa lovca a toho, čo pripravoval.* Nepomôžem ti aspoň nejako? *Pýta sa znovu a bezradne pozerá na svojho až priveľmi šikovného priateľa. Niekedy mal ozaj chuť sa naučiť variť len preto, aby pomohol Sanderovi, ale hocikedy skúsil sledovať nejaký postup na internete, tak niečo omylom preskočil, alebo sa pridlho začítal a väčšina sa mu spálila. Takže len sedel a pozeral sa.*
Ja spaľujem rovnako, ako ty. A nie som až taká palička či? *Lakťom ho jemne udrie do brucha kým sa naďalej venuje ich večeri.* Iba ak mi chceš naznačiť, že sa málo snažím? *Dodá, Sander sa od návštevy domiv Nurgalievovcov skutočne snažil na správnej výslovnosti. Bruschetta tak znela takmer Taliansko, jeho prízvuk ešte stále nebol perfektný, ale bolo to lepšie ako u väčšiny Američanov.* Myslím, že pár chlebíkov zvládnem pripraviť. *Uistí svojho chlapca kým im podáva porcie na tanieriky. Sander mal menší kým Sunil mal klasický veľký. Vyzerali lákavo, paradajky boli v skvelom stave a ich farba a vôňa priam sršila z opečeného chlebíku. Sanderovi sa dnešný deň zdal skutočne nekonečný.* Už len hliadka.. a dnes môžme zaľahnúť.. *Povzdychne si, kym jedol vedľa Sunila. Nettvalo však dlho kým obaja do seba všetko hodili a nepresunuli sa smerom do tmavých ulíc New Yorku.*
Si úplne dokonalý presne taký, aký teraz si. *Žmurkne na svojho bielovlasého priateľa. Nikdy by nemenil. Už si tak zvykol na to, ako je jeho telo vymodelované pod jeho rukami. Kde má menšie priehlbinky, ako sa mu napína svalstvo pod jeho pokožkou, keď sa pohne, ako jeho pokožka nie je dokonalo rovná. Takže by nemenil už nikdy. Aj keď je pravda, že by určite od Sandera neodišiel, kebyže sa rozhodne trochu zmeniť, proste by si iba zvykol. Musí však nechápavo zamrkať nad Sanderovou otázkou.* Nie. Však ja sám viem, že príprava tohto jedla môže byť náročná, ak na niečo zabudneš. *Skúsi to ešte nejako zachrániť. Ani v najhoršom sne by mu nenapadlo, že si Sander myslí, že si robí srandu z jeho prízvuku. Na druhú stranu ho nesmierne tešilo, ako si Sander bral inšpiráciu z talianskej výslovnosti. Ostane teda nakoniec sedieť na svojom mieste, odkiaľ spokojne sleduje svojho chlapca. Sunil už dávno vedel, že lepšie by nikdy nezískal, aj kebyže žije ďalších sto rokov. A vždy preto žasol, že s ním Sander ostával aj naďalej. Hlavne preto sa o to vaic snažil mu naznačiť všetku svoju lásku. Tanierik si prevezme s poďakovaním v rodnom jazyku a s pusou na tvár kuchárovi. Nahádzal to do seba rýchlo, že by jednému ostalo zle, ale Sunil sa zdal byť v poriadku. S tým sa nakoniec vydal na hliadku v stopách toho najzaujímavejšieho lovca, akého kedy stretol.*
*Seděla u stolu, před sebou měla hlášení z nástěnky, které tady objevila z posledních hlídek a hledala v nich nějakou z informací, co by jim pomohly se dopátrat čehokoliv podstatného k incidentům, které se udály vlastně stále poměrně nedávno, ať šlo o útok démona na skladiště v Bronxu, mrtvolu v Soundview nebo o ty na East river. Nezdálo se ale, že by měli dostatek informací potřebný k nějakému většímu pátrání a to ani přes opakované návštěvy místa. Co kdyby se náhodou objevilo něco nového, však? Rezavé vlasy se jí projednou vlnily okolo tváře, i když na sobě měla ležérní oblečení a klouby měla stále trochu začervenalé z tréninku s boxovacím pytlem. Před ní byl zelený čaj a otevřený med. Lžičku se zlatavou laskominou měla zaujatě v ústech, když její oči skákaly od hlášení k hlášení, jakoby v hlavě měla policejní nástěnku propojenou nitkou a připínáčky. Což neměla. Tu a tam jí zapípá mikrovlnka, co jí ohřála jídlo už tak před třemi minutami, ale Samantha ji dál zdařile ignoruje, pouze si skopne tenisku a přitáhne si koleno k hrudi, aby si o ně opřela bradu a bezostyšně si nabere druhou lžičku medu v domění, že je sama a nikdo ji tak nevidí.*
*Spánkový režim měl posunutý téměř jako každý lovec stínů v porovnání s civily, neboť jeho práce spočívala především v noci. Dnes dokonce i vynechal trénink, aby dospal včerejší obchůzku po Brooklynu. Avšak nejdřív, než se dnes přichystá něco dělat, se rozhodl něco urvat v kuchyni. Ačkoliv před chvilkou vstal a oblékl se do černých volnějších kalhot s mnoha kapsami a černého trika, jeho oči stále ještě byly rozespalé. Nepřekvapilo ho, že v kuchyni nebude sám. Více by ho překvapilo, kdyby někoho našel v knihovně skutečně se věnovat studiu namísto neustálého tréninku v sále.* Dobré ráno. *Pozdravil lehce rozmrzele, avšak nikoliv nepříjemně. Jeho tón byl spíše ospalý. Automaticky zamířil k lednici, kterou otevřel, pohledem skenoval její obsah s nakrčeným obočím, a následně vytáhl mísu přikrytou potravinářskou folií.* Institut: Knihovna v Institutu už byla obsazená? *Namítl s pozvednutým koutkem, protože mu ticho bylo nepříjemné. Z police vytáhl hluboký talíř a nandal si slušnou porci, se kterou zamířil k mikrovlnce. Pohledem se vrátil k Sam, když zjistil, že je obsazená. Beze slov ji otevřel, jídlo vyndal a postavil před lovkyni, načež si vlastní jídlo nechal ohřát.* /Příbor./ *Už se jí chtěl zeptat, ale zarazil se včas, že rukama asi jíst nebude. A tak sebral čisté a opřený o kuchyňskou linku natáhl ruku s nimi k Sam.*
*Zvedne hlavu a na krátkou chvíli se zamyslí nad tím, kolik vlastně je, než si uvědomí, že je to jedno.* Dobré. *Letmo se pousměje a znovu hlavu skloní, aby nerušila nějaký probírací se rituál nebo tak něco. Ona potřebovala velkou kávu obvykle, než s ní byla řeč. Když však Caleb opět naruší ticho, nejprve proletí hlášení a pak se na židli pootočí a opře se o její bok.* Ne to ne, ale nástěnka s hlášeními je tu. Tak jsem se rovnou posadila. *Projede si vlasy a když spatří v mikrovlnce své jídlo, už by se byla postavila.* Oh...děkuju. *Prohlásí a skloní krátce pohled, načež se i tak postaví a vezme si z jeho ruky příbory s drobným pousmátím.* Co, že tak pozdě? Náročná noc? *Zeptá se s odkazem na jejich povinnosti, nejspíše dvojsmysly vnímat neuměla, nebyla v tomto ohledu vůbec zkažená. Místo toho si přitáhne jídlo a skrčí pod sebe jednu nohu.* Dobrou chuť. *Kývne k mikrovlnce, když i jemu zahlásí mikrovlnka konec ohřívání a chvíli zůstává potichu.* Co máš dnes v plánu?
*Vzal zpět své ohřáté jídlo z mikrovlnky a postavil si talíř vedle Samanthy na stůl, navzdory své ospalosti se na ni usmál.* Děkuji, tobě také dobrou chuť. *Sáhl po příborech a nandal si první sousto vidličkou do úst. Po ochutnání se zjevně probral, jakoby teplé jídlo bylo lékem na jeho ospalost.* Jsem rád, že tu jsi. *Promluvil bez většího rozmyšlení, ovšem poté se dovtípil, že by tomu měl dát kontext.* Většinou nenajdu lovce tak poctivě pročítat hlášení. *Jeho pohled směřoval do talíře a pokusel se mluvit srozumitelně přes jídlo v pstech.* A co se týče noci. *Pozastavil se a koutek rtů mu cukl do strany.* Jel jsem na obchůzku do Brooklynu. Stále tam není klid. Myslím na to, jak stále narůstá napětí. Zatím jsme na nic nepřišli, co jsem si vědom. Takže zkusím zapracovat na některých svých vlastních zprávách a možná se přidám k nějaké hlídce. Jaký je tvůj plán? Máš něco konkrétního na mysli, nebo jen studuješ nástěnku? *Jeho zrak se přesunul na hlášení, která Samantha měla před sebou. Byl zvědavý, zda našla něco, co by mohlo vrhnout světlo na jejich stále záhadnější pátrání.*
Cože? *Překvapeně zvedne obočí a pak se rozpačitě pousměje.* Aha, jo... *Přikývne, když přijde vysvětlení.* Jen plním své povinnosti ke Spolku a k tobě. *Pokrčí rameny a zaplní si ústa soustem, aby přenechala naprosto zjevně slovo vedoucímu. Ani tentokrát nevnímá možný dvojsmysl, jednoduše přikývne a pak starostlivě vzhlédne a zakryje si ústa kvůli možným zbytkům mezi zuby, po kterých přejede jazykem.* Neměl bys chodit po městě sám. Není to bezpečné chodit na vlastní pěst. *Svráští mírně obočí a pokrčí lehce rameny.* Uvažovala jsem, že zajdu znovu na některé z těch míst a ještě zvětším rádius pátrání, zda není něco v okolí...Nezdá se mi to prostě... *Promne si kořen nosu, jakoby měla migrénu. Možná vlastně ano, oznámení zásnub nebylo jednoduché vstřebat. Snažila se přijít na to jak z toho ven a když to nešlo, tak trénovala, četla hlášení, řešila otázky ohledně otevřených případů a chodila na hlídky.* Možná můžeš jít na tu hlídku se mnou? *Navrhne lovci naproti ní.* Čtvery oči více uvidí... *V mezičase, který mu dávala pro odpovědi v ní jídlo pomalu mizelo a ona si konečně osladila čaj medem, jak měla v plánu a lžičkou obsah hrnku, který si po dojezení přitáhne k sobě.* Nebo tam jít nemusíme...už je celkem pozdě, leccos se může ztratit ve stínech lampy a tak... *Pokrčí rameny. Jasně, vzala by si čarodějné světlo i mobil pro dostatek světla, ale denní nejméně deformovalo možné drobné stopy.*
*Samanthina slova o bezpečnosti nebyla nová, ale cítil, že její starost byla přesto upřímná a mířená správným směrem.* Vím, že to není nejbezpečnější, ale někdy si potřebuji vyčistit hlavu a jít sám. Ostatní mě někdy brzdí. *Podmračeně zůstal viset pohledem na misku před sebou.* Ale na lov bych sám nešel. *Ubezpečil ji chlácholivě nakonec, avšak jistý si tím sám nebyl. Při zmínce o společné hlídce se Caleb na chvíli zamyslel.* Zní to jako solidní plán. *Souhlasil, v očích vážnost, která ještě více zdůrazňovala, jak bral jejich práci vážně. Jeho ruka se na chvíli zastavila nad talířem. Bylo mu jasné, že na ní něco leží, tíží ji, a i když by se mohl zeptat, co ji trápí, místo toho zůstal tichý. Její osobní záležitosti byly její věc, dokud je nesdílela. Pohlédl na ní přímo.* Pokud se cítíš unaveně, můžeme si dát pauzu.* Jeho tón byl rozhodný, ale bez náznaku sentimentu.* Je důležité být na stoprocentech, když jsi venku. *Dojedl poslední sousto, ale zůstal sedět, neboť nechtěl dávat náznak, že utíká od konverzace. Prozatím.*
*Nechala mu jeho filozofii, pokud věděl, že nejde lovit, ale jen něco obhlíží...ve výsledku to samé dělali lovci o svém volnu.* Ne, vpořádku. Hlídka mi pročistí hlavu. Budu tam. *Usměje se pohotově, aby mu nezavdala důvod hlídku rušit a pokud to mohla ještě více podtrhnout, bylo to tím, jak vztáhla ruce do rusých vlasů a sepnula je do vysokého, ledabylého copu, který ještě bude potřebovat trochu péče, aby vlasy skutečně nedostaly jedinou možnost zavázet.* Nebo se snad unaveně cítíš ty? *Sklouzne ho pohledem, načež vezme svůj i jeho talíř, aby je umyla, protože sedět naprázdno pod dozorem bylo zvláštní a někdo talíře umýt musel. Držela tělo rovně a uvolněně, jeho společnost jí byla poměrně pohodlná, znali se už z minulosti, byl autoritou, kterou nemusela vést a držet se tak ve vlastní komfortní zóně a protože už nebyli ani děti, tak si možná měli více, co říct. Hlavně oproti akademii měli oba své jméno v jejich společnosti a zřejmě dost ambicí nebo asertivity, aby si ho získali? Odloží nádobí na odkapávač a zastaví vodu, pohledem hledala utěrku, aby po své návštěvě nikomu nezanechávala práci.* Nepodal bys mi utěrku, prosím? *Prohodí tiše, hlasitější tón tu stejně nebyl třeba a bradou kývne kus dál, kde byla látka přehozena, zatímco ruce držela trpělivě nad dřezem, když z nich kapala voda.*
*S pohledem plným pohotovosti sledoval Samanthu, jak se postarala o talíře. Jeho oči se zablýskly s lehkým šibalským leskem, když zaslechl její otázku. Všiml si i jejího zkoumavého pohledu a na chvíli se usmál.* Unaveně se cítím snad jen, když musím číst příručky o nových postupech. Což se, bohužel, stává častěji, než bych si přál.* Zamyslel se, když Samantha svolila, že je v pořádku a přidá se k hlídce. Pak spokojeně přikývl, i když to ona nemohla vidět. Vstal ze stolu a přistoupil k ní, když začala umývat nádobí. Jeho oči jí následovaly, jak se pohybovala s grácií, která byla přirozená pro lovce. Když požádala o utěrku, nasměroval svůj pohled na látku, která byla odložena na jedné z pracovních desek.* Jistě. *Pohyboval se k ní a chytil utěrku, kterou jí podal.* Budeš chtít vyrazit hned, nebo se ještě na pár hodin natáhnout a vyrazit po půlnoci.* Pohlédl na ni, jak si umývá ruce. Jeho oči přecházely od jejích dlaní až k jejím očím čekajíc na odpověď.*
Tak je nečti sám, když tě to nebaví, nezapamatuješ si to pravděpodobně. *Kolikrát se ona sama učila cokoliv v přítomnosti Gabriella. Nádobí bylo vcelku rychlé, ale pod pohledem Caleba se ošila, vodu zastavila a s tichým díky si utěrku převzala, aby si osušila ruce a hned na to i nádobí, které skončilo v příslušných poličkách či šuflících. Protáhla se tak kvůli tomu kolem Caleba v jeden moment a pokrčila rameny.* Jsem schopna se jít nachystat i teď. Nevadí mi ale ani jeden čas. A myslím, že jako na vedoucím je rozhodnutí na tobě. *Mrkne na něj, rychle ale pohled přesune jinam a využije za záminku pověšení látky na utírání, aby oschla od vlhkosti. Poté zamíří ke stolu vrátit hlášení zpět a čaj zachytí do dlaní.* Jaký je tedy plán, veliteli? *Nadzvedne obočí naprosto automaticky v očekávání rozkazů k nimž jej jemně, svojsky postrčila. Nepřišlo jí správné rozhodovat za svou autoritu, když byl k tomu naprosto schopen - nezraněný a racionální.*
*Zamyslel se nad její radou týkající se příruček.* Máš pravdu, učit se ve skupině by mohlo dodat těm papírovým hororům alespoň kapku zábavy. *Odložil vážnost stranou a zaměřil se na okamžitou situaci. Koutek mu cukl do strany, když ji slyšel mluvit o tom, že jako vedoucí má právo rozhodovat. Odpověděla mu rychle a bez váhání, což si vážil. Jeho pohled se setkal s jejím, když se ptala na plán. *Jelikož se nebojíš žádného času a zdáš se připravená, proč nevyrazit hned? Ještě než se celý Institut probudí a začne se nám plést do cesty. *Odpověděl, náznak výzvy v hlase, ale bez zbytečného dramatu. Pak se otočil zpátky k Samanthě. Jeho tón byl sice hravý, ale v očích bylo vidět, že myslí vážně. Očekával, že z její strany přijde také nějaká taktická volba, tudíž se rovnou vypravil z kuchyně směrem do Zbrojnice, aby se připravil a následně s ní vyrazil prohledat okolí Manhattanu.*
To zní jako plán. jen si vezmu raději svoji zbroj, potkáme se před bránou. *Kývne. Měla raději svoje věci, které dokonale padly jí na míru, stejně tak měla u sebe nějaké zbraně, které jí jednoduše seděly nejlépe a nerada by je měnila, protože se ztratí ve zbrojnici nebo by jí je někdo odnesl a už nevrátil. Ne, ne, hezky měly všechny její věci, které si dovezla s sebou, místo v pokoji, kde o ně pečovala jako pečují matky o své dítě. Rychle na sebe naháže oblečení a přiměje se ničím nezdržovat, pouze si vezme léčiva od bratrů kvůli své nemoci, než trochu zadýchaně, a trochu s větší časovou prodlevou, zato perfektně připravená, dorazí k bráně. Vlasy v přísném drdolu, za pomoci laku a pinetek zařídila, aby žádný pramínek nedostal šanci překážet, k tomu zbraně - u každého boku ostří a krátký meč pokrytý runami, ve steheních pouzdrech vrhací shurikeny ze stříbra, v každé botě po železné dýce, jen luk a šípy pro tentokrát neměla, šlo o obhlídku a ještě nebyla úplná tma, takže nebezpečí bylo nižší a s aktuální výzbrojí by si měla pohodlně vystačit. Naposledy zkontroluje i přítomnost světla, stély a senzoru, než se zhoupne na patách v gestu, které nemělo jejímu věku a postavení vůbec odpovídat, ale vzhledem k mladistvému vzezření a tomu, že byla o něco nižší, než Caleb, to nebyla taková pěst na oko.* Fajn, tak vyrazíme? Možná bych zašla do toho skladu v Bronxu, kde byl ten útok démona, jestli se tam třeba někde nemůže nacházet více démonů nebo obětí...taková místa jsou docela příhodná pro ty bestie... *Navrhne, ale když si uvědomuje, že se automaticky staví do autoritativní pozice, tak zjihne a i její hlas zní spíše jen jako návrh, než řečnické otázky, které korigují celou akci. Uvědomí si, že si může zůstat v komfortní zóně, protože tady přece nebyla učitelka, ani jeden ze zástupců vedení, když budou mimo Institut, nemusela být nutně tak asertivní a ani se tvářit výrazně dominantně.* Jestli souhlasíš? *Dodá tedy vzápětí a narovná se, ruce sepne za zády a zpod řas se na něj podívá s drobným, skoro provinilým úsměvem. Sama mu řekla, že je vedoucí a teď mu šanci vést ji bere. Podle jeho rozhodnutí se tedy přemístí od Institutu dál.*
*Sunil na tréning chcel ísť. Skutočne chcel. Ale tentokrát sa oň ponúkol ako ten, ktorý pôjde nakúpiť potrebné zásoby na umývanie a udržiavanie čistoty. Zoznam síce bol tentokrát skutočne dlhý, keďže pri kontrole to vyzeralo, že zrejme im chýba kompletne všetko, ale najhoršie sa stalo, keď Sunil ráno prespal svoj skorý budík. Tým pádom už vtedy meškal na tréning, ale o to viac, keď sa dostal do Targetu a všimol si, koľko ľudí v ňom bolo oproti tomu, keď tam ide ráno. Police boli prázdne, keďže bola nejaká zľava, takže zrzek sa musel doslova prebojovať, aby svoje ruky dostal aspoň na niečo. Vďaka tomuto nakoniec cestoval ešte do dvoch väčších obchodov, aby zohnal skutočne všetko na zozname, čo sa ľahšie povie, ako urobí. Ale nakoniec to predsa len dokázal. Až na to, že najlepší čas dňa už bol dávno za nimi.* /Tréning zrejme už aj skončil./ *Uvedomoval si cestou metrom, ale na jeho prekvapenie mu Sander celý deň nenapísal.* /Možno si šiel ľahnúť spať. Alebo ho chytila múza./ *Povzdychne si. S týmto sa nakoniec dostal až do inštitútu, kde všetko dostal na svoje miesto a šiel pozrieť, či už tréning skutočne skončil. Áno, už prišiel neskoro. Tak aspoň zbehol k dverám svojho priateľa. Ale ani tam ho nenašiel. Vybehol na strechu...do skleníka...do kuchyne...na nádvorie...skúsil pozrieť telefón, či mu nepísal. Po jeho priateľovi sa zľahla zem. Nakoniec skončil vo vlastnej izbe, ale nedalo mi to a presunul sa predsa len k Sanderovi. Tam ostal sedieť na jeho posteli, kde potichu sledoval jeho maľby a dúfal, že sa jeho láska čo najskôr vráti.*
*Sander sa ešte chvíľu rozprával so Samanthou na chodbe keď prišli z Nórska. Jeho tvár bola ešte stále od krvy avšak, Samantha mu ponúkla servítku a tak nešlo o tak silné jatká ako to bolo pôvodne. Bol unavený, jeho telo postupne vypinalo všetky funkcie aj keď vedel, že dnes musí ísť ešte na hliadku. Nevedel, ako sa len tak zaradí do bežného diania po.. tomto. Stále mu bolo ťažko, tričko mal stále dotrhané a po celkom dni zatlačí na kľučku z jeho izby z ktorej dnes ani nemal vyjsť. Vojde tak dovnútra zatiaľ čo na jeho prekvapenie bolo odomknuté a uprostred izby sedel Sunil. Pohľad na neho bol.. vyčítal si fakt, že sa mu dnes neozval. Ani len mu nenapísal, nič.* Ahoj.. čakáš ma dlho? *Opýta sa opatrne zatiaľ čo si rukávom prejde po tvári v snahe stiahnuť aspoň trochu krvy k zníženiu strachu Sunila.*
*Sunil si už nakoniec na posteli aj ľahol. S pohľadom na stenu plnú známych kresieb na nakoniec Talianov zachcelo aj driemať. A tak by aj za pár minút zaspal, kebyže ho neprebudí zvuk kľučky. V momente sedí a pozerá na vstup do izby. Jeho tvár sa hneď zahrnula obavami z pohľadu na svojho priateľa. Priskočí k nemu a prezerá si, v akom stave sa nachádza. Mal dotrhané tričko a z nosa sa mu rynula krv.* Je to zlomené? *Pýta sa hneď. Opatrne mu prejde po nose, aby sa aj sám uistil.* Kto ti to urobil? *Jeho hlas znel...inak. Bol plný obáv, ktoré sa dali očakávať, ale aj niečoho iného. Sunil mal chuť ublížiť tej osobe, ktorá spravila toto Sanderovi.* Môžem asi jedine dúfať, že ten druhý vyzerá horšie ako ty. *Povzdychne si nakoniec. Nerozumel ničomu, čo sa doteraz stalo, ale rýchlo si chlapca pritiahol k sebe a pevne ho objal s tvárou v jeho vlasoch, do ktorých vloží aj jemný bozk.* Čo sa dnes s tebou stalo, Sander? Prečo si mi doteraz neodpovedal, keď tréning skončil už dávno? *Pýta sa a rozhodne sa ho ešte chvíľku držať v náručí, než ho pustí, aby sa mohol prezliecť a očistiť si tvár.*
*Sander sa cítil, ako dieťa ktoré len čaká na karhanie. Jeho telo bolo bez pohybu, akoby vyčkával reakciu Sunila. Obavy ktoré sa však na chlapcovrj tvári objavili mu nedali na nádeji, na jeho otázku sa mu len ľahko pohnú plecia v neistote.* Neviem bolí to, ale neviem či až tak. *Odvetí zatiaľ čo jeho ruky sa prešmyknú k chlapcovi okolo pása. Potreboval aspoň na moment jeho prítomnosť. Oddýchnuť si, aspoň kým mu oznámi tu "radostnú novinu".* Otec. *Prezradí s hanbou v očiach.* A nie, nestihol som ho ani len udrieť. *Dodá kým sa mu do krivého nosu prebrodí vôňa Sunila. Klamal by, keby nepovedal, že sa mu ponáša na kvety. Možno to bola tá práca v skleníku, možno len mal novú voňavku, nebol si istý.* Bol som v Osle. Pri konci tréningu nám prišla ohnivá správa. Mali sme sa urgentne dostaviť. Pred chvíľou sme sa vrátili. *Povie mu skrátenú avšak výstižnú verziu diania a na sucho len prehltne.* Prepáč, že som ti nič nenapísal.. nevedel som, že budem preč tak dlho. Večeru ti pred hliadkou ešte stihnem spraviť. Naozaj prepáč. *Zodvihne ku ryšavemu chlapcovi pohľad. Nechcel mu to povedať aj keď vedel, že musel. Čakal však, že Sunil bude sám od seba zvýdat dôvod jeho návštevy v Nórsku. Nechcel to.. vybaliť všetko ihneď.*
*Podľa pocitu, ktorý pod prstom mal, sa zdalo, že Sander to mal jemne zlomené, ale vyzeralo to byť pomerne v poriadku. Určite však bude mať mierne krivý nos, rovnako ako Sunil po všetkých svojích výmysloch.* Je to nalomené. Môžem ti to prípadne skúsiť napraviť ale ak vieš dýchať, možno ani nebude treba. *Objasní mu svoje sledovanie aj nahlas. Sunilom prebehne zlý pocit, keď mu Sander povedal, že bol za otcom. Nepovedal mu o ňom veľa, ale aj to málo stačilo na to, aby Talian pochopil, že kde je ten muž, tam je len bolesť a problémy. Teraz však mal chuť Sunil zlomiť Sanderovmu otcovi nos ako odplatu za to, že si dovolil takto zdvihnúť ruku nad svojím synom. Na tričko sa však už radšej nepýtal.* Počkať? Vy ste boli dvaja, čo šli do Osla? *Odtiahne sa od Sandera, aby mu videl do tváre, a pozdvihne jedno svoje obočie nechápavo. Pokrúti rýchlo hlavou.* Nič také. Nerob si starosti s mojím jedlom. Radšej sa bež umyť do kúpeľne, a ja ti donesiem čisté veci, dobre? Porozprávame sa potom, čo sa budeš cítiť lepšie. *Navrhne svojmu priateľovi. Na upokojenie mu dá pusu na čelo, aby ho uistil, že je teraz všetko v poriadku. Už vedel, ako sa jeho partner dokáže vystresovať kvôli veciam, takže sa mu vždy snažil naznačiť, že je všetko ozaj v poriadku. Poslal ho po tomto do kúpeľne s tým, že ho hravo pleskol po zadku. Otočil sa k skrini, kde mu vyskladal oblečenie pozostávajúce zo starších teplákov a Sunilovho trička, v ktorom zvykol Sander spávať.*
Vieš napraviť zlomený nos? *Povie na oko prekvapene. Inokedy by to doplnil ironickou poznámkou, avšak teraz sa na to necítil. Bolo vidno, že Sunil nemal poňatia o čo išlo. To bolo samozrejmé, ani blaznovi by niečo také nenapadlo. Preto tento navrh podal práve jeho otec.* Dýchať viem, nie možno tak, ako inokedy ale viem. *Prizná a ešte si nos raz chytí.* Bude moc krivý? *Opýta sa ho nevedome, nikdy si nič také neprivodil mal už zničenú sánku a podobne, ale nikdy nie nos.* Ja a Samantha.. *Prikývne, Sunilovi o ich vzťahu hovoril. Vedel aspoň niečo a tak sa to nemuselo zdať podozrivé. Sunil však bol stále tak šťastný, Sander to nechcel skaziť. Na pokyny Sunila však kyvol a prešiel vedľa do kúpeľne kde sa po celom dni videl v zrkadle. Krvavý a dotrhaný. Pretiahol si tričko cez hlavu, ktoré len hodil na zem. Aj tak kvôli dieram pôjde len do koša. Vstúpil tak do sprchy kde po sebe nechal tiecť červenú vodu. Rana na ruke a bruchu sa zdala byť v poriadku avšak keď sa dostal do izby s uterákom okolo pásu ihneď siahol po stéle. Nad ranu pri bruchu si tak nakreslil celkom odfláknutú iratze a následne ai len vzal veci od Sunila a prezliekol sa. Konečne tak jeho tvár nebola len krvavým fľakom. V čistom oblečení sa tak len zvalí na posteľ kým rukou ukáže na voľné miesto pre Sunila.* Chcem ti len povedať, že nech sa stane čokoľvek.. tak to napravím. Nebude podľa slova môjho otca. *Začne potichu kým mal jednu dlaň skrytú pod vankúšom. Bál sa, bál sa, že Sunil odíde.*
Noooo...možno ak doňho vrazím z druhej strany? Alebo by som ho skúsil chytiť a vytočiť do druhej strany. *Ponúkne chlapcovi jediné dve možnosti, o ktorých vedel on sám. Aspoň tie si v minulosti vyskúšal a ako tak to fungovalo. Aj keď bol jeho nos teraz tak krivý, že bol ako pohorie.* Tak...môžme potom možno poprosiť niekoho, aby sa ti na to pozrel, ale pre teraz možno bude fajn, ak sa to zahojí, ak dýchať vieš. *Povzdychne si. V takomto prípade by potrebovali Mirjam. Ale tá si teraz už žila vlastným životom a riešila iné problémy. Pozrie sa opäť na jeho nos. Chvíľku premýšľa, než sa na chlapca usmeje.* Trochu krivý bude, ale mne to určite vadiť nebude. Budeš s tým celkom rozkošný. A Aspoň budeme ladiť. *Prejde si po vlastnom nose, ktorý mu stále prišiel horší, keďže Sander ho mal hlavne teraz mierne nafúknutý pre čerstvú ranu, ale aj to splasne. Potom si však už skutočne sťažka povzdychne. Sander A Samantha v Osle, zavolaní Sanderoým otcom. Toto neznačilo nič dobré. Vlastne to značilo to najhoršie, čo si mohol Sunil predstaviť. Možno ešte horšie.* Dobre, rozumiem. *Aspoň trochu chápal ten nedostatok energie v správaní svojho priateľa. Aj preto ho nakoniec pustil sa umyť, keďže sprcha niekedy pomohla. Oblečenie mu položil na nočný stolík a zatiaľ sa pozeral von oknom, ktoré otvoril pre čistejší vzduch. Keď si Sander sadne, nemusí mu ani veľa hovoriť a Sunil sa usadí hneď vedľa. Vlastne si pritiahne Sandera pomocou uteráku okolo jeho bokov bližšie k sebe a vezme si jeho tvár do svojich dlaní.* Ja viem, že to napravíš. A ja ti pomôžem, dobre? *Usmeje sa na svojho priateľa a na pery mu dá malý božtek.* Tak, a teraz mi povedz, čo sa stalo, aby sme to nejako vyriešili. *Ruky presunie dole, aby si vzal do dlaní Sanderove ruky, a stisne mu ich pre upokojenie.*
*Aj napriek tomu, že sa skutočne citil pod psa sa musel nad Sunilom pousmiať. Jeho mierne naivita a možno az nevinnosť bola pre Sandera celkom okúzľujúca.* Určite mi nevrazíš z druhej strany. *Ubezpečí ho a pečlivo mu narovná rukáv na tričku. Avšak prikývne na jeho návrh. Možno by to mohol byť dobrý podnet na návštevu Mirjam. Pravdepodobne na to však pri ich spoločnom behu padne otázka. Keď Sunil poukázal na svoj nos pousmeje sa a oprie sa mu do lakťu kde sa tak na moment skryje. S červeným či krivym nosom sa práve atraktívne necítil.. pokiaľ to však nevadilo Sunilovi asi nemohol namietať. Nie, že mal práve na výber. Po tom, ako sa dá dokopy sa mu však zdalo, že vzduchu v miestnoti lrn stál. Neprúdil mu do pľúc ani nič podobné. Prstami mu kreslí obrázky do dlaní kým má sklonené oči. Vetu začne s hlbokým nádychom, očný kontakt vsak nevládze vytvoriť.* Otec nám oznamil, že sa so Samanthou budeme brať. Dohodol to s jej rodinou. Povedal, že o pár mesiacov prebehne sňatok. *Bolo mu do plaču, avšak Sunilove dlane zavrie a pritiahne si ich k hrudi. Na srdce.* Nepríde na to.. radšej ho zabijem. *Dodá kým stále hľadí smerom dole. Jeho telo sa od chladu mierne triaslo, možno to bolo práve otvoreným oknom.* Samantha s tým tiež nesúhlasí. Ešte som jej o nás ale nepovedal..
*Tiež sa zasmeje spolu so Sanderom.* Dobre. Ale musíš uznať, že to bol kreatívny nápad. *Stojí si aspoň v tomto za svojím. Necháva ho, aby sa oňho oprel. Bol radšej, keď bol Sander schopný sa takto oňho oprieť v taške chvíli, než aby bol niekde sám a väznený len so svojimi myšlienkami. Potom však, čo sa ani neoblečie, a ešte k tomu ani nedokáže naviazať očný kontakt, začínal mal Sunil riadne obavy. Bol však pripravený na všetko. Teda, aspoň v to dúfal. Aj tak zabudol na jeden nádych, ako sa ku doslova zastavil mozog nad otrasným nápadom, ktorý akurát počul. Uvedomí si to až potom, čo sa Sander začne vyhrážať, že otca zabije. Tu musel so svojím partnerom nesúhlasiť. Síce mal sám Sunil voči mužovi agresívne tendencie už len za to, že mu ublížil fyzicky, nikdy by sa neodhodlal k vražde. Musí sa však zhlboka nadýchnuť, aby jeho mozog dostal dostatok kyslíka na spracovanie celej situácie.* Aspoň....že ani Samantha nesúhlasí. *Je to prvé, čo z neho vyjde. Skutočne mu trvalo, než mu začalo dochádzať, čo všetko to znamená.* Ale...nie je tvoja sesternica? A nestačilo by, kebyže len obaja poviete nie? *Nerozumie. Aspoň ešte nie teraz, keďže nikdy nevyrastal v inej, ako v tej najsrdečnejšej rodine.* Alebo kebyže sa ani jeden neukážete na sobáš? Alebo...kebyže mu povieš, že si gay? Neurobilo by to niečo? *Snaží sa Sunil vymyslieť niečo, čím by chlapca zbavil tejto tiahy. Žiaľ, na plány on nikdy dobrý nebol. Vždy robil podľa svojho srdca, aj preto boli jeho nápady tak jednoduché, nie úplne premyslené.*
Je to môj otec.. Samanthu má obviazanú okolo prsta. *Oprie sa o neho kým sa snaží udržať slzy, ktoré sa mu po celom dni do očí tisli.* Dohodnuté sňatky nestoja na tých ktorý sa berú.. a áno je moja sesternica. Neprísť na sňatok je isté, že by ma zbavil môjho mena v tomto momente už však nemám pocit, že mi na tom záleží.. *Odvetí kým sám sa snaží prepočítavať svoje možnosti. Vedel však, že sa na hlbšie premýšľanie o tejto téme bude musieť prespať.* Neviem.. neviem čo mám robiť. Aspoň raz ma bude schopný privolať. Ako dieťaťu mi nakreslil runu rodiny, on má druhú. Čakám už roky kedy ju využije.. pokiaľ by som neprišiel. Nedivil by som sa keby nepristal na to najhoršie. *K homosexualite sa nevyjadroval. Nebola by to úplná pravda, avšak určite by to Sanderovi karty na ruke nezlepšilo. Pevne tak zviera Sunilovu ruku kým jeho hlava je opretá o jeho hruď. Jediné miesto kde sa cítil bezpečne. Hovoril o smrti svojho otca, nakoľko by sa obaval, že by na to pristal aj on sám. Čo ak zbavenie mena nebolo dostatočne? Po tom všetkom? Zomrieť pod rukou vlastného otca, znelo to ironicky.* Máme ešte čas niečo vymyslieť.. len už nie dnes.
Ale nehovoril si teraz, že s tým tiež nesúhlasí? Aj keď ju má obviazanú okolo prsta, zrejme aj ona vidí v tomto problém, a tak by ste mohli vedieť niečo vymyslieť. *Skúsi ho podporiť, lebo ho bolelo, ako veľmi jeho partner teraz trpel. Nevie však, čo viac robiť. Lebo hocičo, čo mu napadlo, Sander mal vždy dobrý protiargument. Bolo vidno, že ten muž sa pripravil na všetko. Bol pripravený potopiť vlastného syna hlboko pod zem len preto aby získal to, čo chcel. Sunilovi až ostávalo z tohto zle.* Počkať, on ti nakreslil runu rodiny? *Ostane Sunil prekvapený. Nečakal, že ten muž sa bude na tento moment pripravovať od Sanderovho DETSTVA. Prišlo mu to choré. Jeho mozog sa snažil niečo vyprodukovať, ale nič mu neprišlo na um. Buď to bol hlúpy nápad, alebo to nebolo možné. Automaticky pevné objíme svojho priateľa. Vlastne sa natiahne pre tričko za jeho chrbtom s natiahne mu ho, aby sa netriasol od zimy.* A....možno to je tiež hlúposť. Ale čo ak by si ťa vzal niekto iný....skôr? *Skúsi poslednú možnosť, kým si užíva známu vôňu Sanderovho sprchového gélu.*
Nesúhlasí, ale otec ju v podstate vychoval. Je to, akoby si sa ty mal postaviť tvojej mame. Jednoducho.. sa to nedá alebo je to ťažké. *Vysvetlí mu trochu bližšie. Nevedel si predstaviť, že by Sunilova mama spravila niečo tak nechutné, avšak kontextovo to sedelo.* Samantha je múdra.. možno na niečo príde. *Prikývne zatiaľ čo na otázku k rune len ukáže na menšiu runu vedľa jeho vyblednutej parabatai runy. Bola malá nakoľko už ju istý rok mal.* Neviem či to bolo kvôli tomuto momentu, alebo to dal len pre istotu. Možno.. ma chce len vytrestať a Samantha je len zanedbateľná kolízia. *Uvažuje kým si pretrite tvár a pokúsi sa mierne upokojiť. Tričko od Sunila však pomohlo. Kým sa drží pri Sunilovi pri jeho otázke len stuhne.* Neviem.. *Hlesne kým konečne k Sunilovi zodvihne pohľad. Pokiaľ myslel seba.. trhalo to Sanderovi srdce, chlapca si nezaslúžil. Nechcel ho do tohto neporiadku stiahnuť. Inokedy by sa opýtal, že kto by sa na to dal. V tomto momente však tušil istého značenia. Pritiahne si k sebe nohy.* Nezaslúžim si ťa. *Povie potichu kým si nepritiahne jeho ruku k perám. Aj keď situácia bola na zaplakanie.. bol rád že pri ňom Sunil bol. Nevedel si to predstaviť bez neho.*
*Keď dal ako príklad mamu, tak pochopil. Svojej matke by sa nikdy nepostavil. Ale zároveň vie, že jeho mama by ho nikdy nenútila do ničoho, čo nechce robiť. Možno iba mimo toho, keď od neho chce nejakú menšiu drobnosť okolo domu, ale to nie je tak vážne ako zásnuby s niekým, koho nemiluješ.* Nedá sa porovnať čistenie zemiakov a sobáš na silu. *Namietne aj tak. Snaží sa chlapca aspoň trošku rozveseliť, ale videl na ňom, ako veľmi ho to trápi. O to viac to trápilo Sunila, lebo by mu najradšej zmyl všetky slzy, ktoré kedy musel pre toho muža preplakať.* Áno, presne tak. Niečo sa vždy nájde. *Snaží sa ho upokojiť tým, čím sa sám upokojuje, keďže dúfal, že to bude teda aj fungovať.* Ak by teda bral Samanthu dole len preto, aby potopil teba...potom si ten muž nezaslúži ani kúsok šťastia a úspechu v jeho pláne. Zastavíme ho, sľubujem. *Šepká mu, keďže sú tak blízko, že vedel, že to bude chlapec počuť. Predsa len mal pery bližšie k jeho zdravému uchu. Ucítil to stuhnutie. Čakal ho, takže si hneď chlapca chytil pod kolenami a pritiahol si ho na seba, načo mu pre pohodlie napravil uterák späť okolo jeho pásu a lona. Pozrie sa Sanderovi do očí a nevie inak, ako sa len usmiať.* Ja si nezaslúžim teba. Máš natoľko náročný deň a ty myslíš len na to, aby si mi pripravil jedlo predtým, než odídeš do terénu. Nikdy som si nezaslúžil tak skvelú osobu po svojom boku. *Objasní mu svoj pohľad na situáciu a pritiahne si Sandera do bozku. Bol si istý jedným. Ak to bude pre Sanderovu záchranu, vzal by si ho aj hneď teraz. Nikdy by totiž neľutoval tohto rozhodnutia. Jediný, kto by mohol ľutovať, a mal by na to plné právo, bol len Sander.* A s radosťou aj prevezmem dnešnú hliadku za teba. Zaslúžiš si oddych. *Pobozká ho na čelo.*
To nedá.. ale, je to aspoň trochu podobne. *Pousmeje sa, vedel, že nemôže smútiť najbližšie týždne len v izbe. Možno tak kyvnutir na niečo takéto bol ten lepší začiatok. Hlas Sunila pri jeho uchu mu dával nádej. Rovnako, ako jeho dotyk, pritomnosty, všetko. Chlapec bol pre neho útočiskom ktoré skutočne miloval. Lepšie sa tak usadí na Sunilovi, neodpovedá na jeho slová ihneď. Sám si nebol istý čo by povedal. Mebol rečník a jeho vyznania boli tak často.. suché. * Ľúbim ťa, vieš to? *Opýta sa chlapca kým si ho pritiahne do bozku. Kým jeho dlane si pridržiavali jeho tvár a tvorili drobné obrázky na jeho líci.* Dnešnú hliadku máme spolu, a rozhodne ťa samého nepustím. *Ubezpečí ho, pred tým uvažoval, aký by so Sunilom mohli mať život. Aké karty v ich budúcnosti skutočne boli. Prišlo mu to však hlúpe, stále boli mladý, ale pokiaľ aj Sunil cítil, že ide o tú správnu vec.. možno na roto rozhodnutie skutočne príde.* Oddýchnem si večer.. nemôžem byť kvôli nosu tak moc hendikepovaný.
*Pokrúti nad svojím priateľom hlavou. Nebolo to vôbec podobné. Ale je pravda, že jeho naštvaná mama s papučou v ruke, ktorá stojí nad všetkými troma bratmi, kým tí narýchlo šúpu zemiaky, je asi to najbližšie, čo k tomu môže Sunil mať. Podopiera Sandera v bokoch, aby sa mu pohodlnejšie sedelo, a dokonca sa sám Sunil s chlapcom v náručí presunie tak, aby sa oprel chrbtom o čelo postele, nech sa môže viac zakloniť dozadu a Sander tak ležal na jeho hrudi. Samozrejme, že keď mu Sander vyzná lásku, tak sa Sunilova tvár rozžiari ako slniečko svojím úsmevom.* Ľúbim ťa. *Šepne mu do pier. Už teraz si bol istý, že len čo prebehne svadba jeho brata, berie jeho prsteň, a požiada ním Sandera o zvyšok života po jeho boku. Možno mu ho vezme aj skôr, ak to bude potrebné. Sunil žiadnu veľkú oslavu nepotreboval, stačilo by mu, kebyže len Sander súhlasil a nakreslili by si navzájom sobášnu runu.* Nemusíš sa teda báť, dobre? Nech sa stane hocičo, budem pri tebe....a do našej rodiny patríš už od prvej návštevy nášho domova. *Sľúbi mu. Potom mu dá jemný bozk na boľavý nos, než ho znovu stisne vo svojom náručí.* A dobre. Tak si oddýchneme večer. Najprv ti však pomôžem s jedlom. Najeme sa. A až potom pôjdeme, dobre? *Navrhne mu a trochu povolí svoj stisk, aby sa mohol chlapec dostať z jeho náručia a doobliekať sa.*
*Sander sa musí len usmiať zatiaľ čo mu pohladí po tvári. Musel priznať, že jeho hruď bola nanajvýš pohodlná. Dokonca si ani neovedomoval, že nebol úplne oblečený, pri Sunilovi mu to vsak neprekážalo. Na tvári sa mu tak objavil úsmev keď mu Sunil slovíčko opätovala a len sa k nemu pritúli bližšie. Bolo zvláštne že pri Sunilovi sa cítil tak pokojne pri myšlienke svadby. Pri Triss na to ani len nemyslel a to spolu boli niečo okolo roku. So Sunilom boli spolu od začiatku leta a tá idea mu prišla.. Prirodzená. Ešte chvíľu spokojne ležali kym aj Sander nepristal na návrh chlapca. Začal sa tak pomaly obliekať, v medzičase mu mierne aj vyschli vlasy.* Na čo by si mal chuť? *Opýta sa zatiaľ čo prejde k miske Danteho, ktorá si už tiež pýtala doplnenia. Kocúr však asi behal po Inštitúte a tak Sanderovu pomoc nevyhľadával.*
*Presne podľa rozpisu mali v túto noc hliadku Sunil so Samanthou. Aj sa celkom chlapec tešil napriek tomu, aký mal s dievčaťom vzťah jeho priateľ, lebo mu prišla pomerne milá. To by si však radšej odhryzol vlastnú ruku, než že by to mohol povedať pred Sanderom. Obaja sa rozhodli, že bude najlepšie, keď sa rovno presunú do priestoru, ktorým bol ich hliadke vyhradený, a pre ich šťastie, alebo aj nešťastie, Sunil zachytil signál, sotva zariadenie na vyhľadávanie démonskej energie zapol.* Aspoň sa nebudeme nudiť a noc prejde rýchlejšie. *Skonštatoval vyšší zrzek s iba si skontrolovali všetky svoje runy, predovšetkým tú, ktorá ho kryla pred zrakmi civilov. Tak trochu aj závidel skupinám, ktoré sa so smiechom a v objatí presúvali na nejakú párty. Zdvihol senzor trochu vyššie a nasmeroval ho do viacerých strán, aby vedel kam ho berie. Určite však nečakal, že zastavia pred budovou hlavnej knižnice.* Oh, kurva. Toto sa mi nepáči.* Ešte raz ukáže senzorom doprava aj doľava, ale tam všetko opäť zoslabne.* Neostáva nám teda nič iné. Podľa intenzity typujem jedného väčšieho alebo dvoch menších. Sú večerné hodiny, takže zrejme tu veľa ľudí mimo zúfalých študákov nebude. Navrhujem sa rozdeliť, aby sme čo najrýchlejšie objavili démonov pre okamžité odstránenie. *Pozrie na Samathu a čaká na jej rozhodnutie. Medzitým si zaistí sekeru na chrbte, lebo skutočne nemal v pláne sekať poličky z dreva, a namiesto toho si vybral menšie dýky, ktoré dokázal ľahšie kontrolovať.*
*Měla obvyklou výstroj - zbraně, senzor, stélu, čarodějné světlo, andělská ostří, lehkou zbroj pro běžné hlídky. Zrzavé vlasy měla přísně sepnuty na zátylku v drdolu a zajištěné pinetkami, aby se neuvolnil byť jediný pramínek.* Do knihovny zvířata nepustí. Pokud už démon nevyvraždil lidi uvnitř, typuji měňavce, protože křik taky neslyším. *Odhadne lovkyně pochmurně, načež se její kroky vydají směrem ke vchodu a ona prozíravě vytáhne obě ostří. Runy naneseny měla, ani na ni se tedy žádný pohled nezaměřil, když vstoupila. Tedy ano, ale ten zmizel, když si poďobaný, vychrtlý zrzek za pultem odfrkl něco o spratcích, kteří jistě pobíhají před senzory. Možná, kdyby sledoval kamery, tak by si uvědomil, že ani na nich nikoho nespatřil. Na ploše však byl solitaire. Bylo tu pár skupinek studentů a dva nebo tři dospělí, které mohli zahlédnout. Dva z mužů se přesunuli někam do knihovny, pokud byl někdo z nich démon, tak se choval dost přirozeně a zapadl. Otázka byla, zda tu nebylo osob víc.* Zkontrolujme kamery, ať víme, kolik tu je lidí a kde jsou. *Navrhne tiše a vyrazí sama tím směrem a ještě se na něj krátce otočí.* Pak se můžeme rozdělit a všechno prověřit. *Dodá a nadzvedne v němém dotazu obočí.*
*Razantne pokrúti hlavou.* Na niečo také radšej ani nemysli. A hlavne ak by sa aj niečo stalo, určite by stihol aspoň niekto zapnúť alarm a už by to tu bolo plné sirén. Možno sú to nejakí hlupejší, a tak ani nevedia, kde sa teraz nachádzajú. *Snaží sa upokojiť ich oboch. Presúva sa hneď za svojou kolegyňou, aby jej prípadne kryl chrbát. Na mladíka sa ani nepozrie, nakoľko už teraz vie, že aj kebyže sa snaží, nič neuvidí. Postaví sa teda vedľa Samanthy, aby mohli hovoriť čo najtichšie a snaží sa vypátrať všetky kamery na stenách.* To by nebol zlý nápad. Choď prvá, budem krok za tebou. *Sľúbi jej a nechá ju ísť prvú. Samozrejme, že sotva sa zastavia vedľa chlapca, aby videli na kamery, tak sa pozrie dievčaťu cez rameno a v duchu si počíta ľudí.* 11? To nie je práve šťastné číslo, keď pripočítaš aj nás dvoch. No...aspoň nesedíme za jedným stolom. *Pokrčí ramenami a trochu si stiahne vysoký cop na hlave, aby mu lepšie držal.* Ja si môžem zobrať spodok, a ty môžeš ísť hore skontrolovať tie dve decká, čo sa učia. Ak by si videla niečo zhora, kľudne aj krič. *Navrhne svojej kolegyni a začne sa otáčať na odchod.*
*Sam se jen krátce ohlédne a v komfortní vzdálenosti od muže se zahledí na kamery.* Zdá se. *Jejich senzor bzučel dost hlasitě, skoro nepřetržitě, někde tady ten bídák byl. Nebo víc. Doufala, že ne. Že tohle bude relativně klidné. Její kroky tedy po domluvě vedou vzhůru a to je chvíle...kdy začne zvuk senzoru postupně slábnout, stejně jako ten od Sunila, jak se začne vzdalovat od hocha z recepce. Po další zatáčce opět zesílí a recepční se záhy objeví před zrzkem a upře na něj pronikavé oči. Přímo na něj. Nedíval se slepě skrz.* Mohu nějak pomoci? *Zeptá se pubertálním, mutujícím hlasem a trhavě nakloní hlavu. Ten pohyb je však jen hraný, otázka je, zda je děsivější tohle nebo kdyby byl opravdu mechanický. Přesto se z mladíka šíří kouzlo osobnosti. Inkubus.*
*Prikývne a rýchlo sa rozbehne uličkami medzi knihami. Počuje, že jeho senzor pracuje a vydáva rôzne frekvencie, ale najmenej ho teší fakt, že síce sa menia, slabnú. Nechápal tomu. Áno, teoreticky sa vzdialil aj od skupiny ľudí, ktorí sa učia pri stoloch na jednom mieste, ale chcel najprv skontrolovať tmavšie zákutia medzi knihami. Nakoniec z toho ale nič nevzišlo a tak beží späť medzi ľudí.* /Sláva, je to silnejšie./ *Uvedomí si a sivé to nie je až v takej intenzite ako predtým, je tam pokrok. V tichosti stojí a sleduje svoje okolie. Očami prechádza po jednotlivých hlavách. Potichu ich počíta. Nezdá sa mu však fakt, že síce on stojí, intenzita sa na senzore plynule mení.* /Ale nikto z týchto dole sa nehýbe./ *Okom rýchlo trhne smerom k mladému chlapcovi. Má doslova chuť pretočiť očami, že si to nevšimol skôr. Nemal však náladu sa otáčať v okolí pubertálnych osôb, hlavne keď ho jeho žiarlivé zlatino čakalo v posteli v inštitúte.* /Skutočne sa teším na deň, kedy už po tejto zemi nebude chodiť žiadna z tých príšer./ *Nadáva si, kým sa snaží premýšľať, čo spraví v daný moment. V rukách má zbrane. Samozrejme, že je jasné, čo má spraviť.* /Rád by som požiadal o trochu súkromia, a kebyže dokážete opustiť túto prácu a ísť domov. Mnoho civilov by zabíjalo za niečo takéto. Ja síce civil nie som...ale viete, je to práca. /Runa neviditeľnosti stále funguje./ *Uistí sa a sekne chlapcovi po krku oboma mečmi. Dáva si, samozrejme, pozor na svoje okolie. Inak by ho Gabriel uškrtil.*
*Samantha se zapletla v regálech a jistě by si našla něco ke čtení, kdyby tu byla o svém volnu, jenže nyní se snažila najít své skupiny ke kontrole. Když však senzor praktick utichne, začne se vracet. Následuje sílící vibrace a...zvuky boje, které civilové nevnímají.* /Jak nepříjemné být hluchý a slepý zároveň./ *Nakrčí sama pro sebe nos a potom přidá do kroku a vyřkne jména Andělů, aby zbraně rozzářila. Démon jí však musel zahlédnout v odrazu jedné z vitrín, jelikož se uskočil a kopl do stolku, aby donutil uskočit Samanthu a zároveň se vyhnul zbraním Sunila. Na Zemi ležela nejedna doutnající kniha spálená mocí ostří a Samantha je bezděčně kopla ke středu. Nikdo by jim nepoděkoval, kdyby zapálili jednu z největších ne-li největší knihovnu v New Yorku.* Skřípneme ho. *Ulička nebyla tak široká, aby inkubus proběhl kolem s jejich reflexy posílenými runami a nejspíše to věděl i démon, když po nich začal házet knihami.*
/Super, sme tu obaja./ *To bola myšlienka predtým, ako sa obaja museli naraz začať uhýbať. Aspoň teda prvá kniha trafila Sunila rovno do hlavy. Na ten moment, než sa démon rozhodol doňho hádzať aj naďalej, Sunil skutočne vyzeral ako nejaký otec, ktorý karhá svoje dieťa za to, že sa snaží rozhádzať po celej kuchyni svoju večeru z hrášku. Druhým knihám sa však začne uhýbať hlavne rukami. Postupuje. Pritom bližšie k démonovi, aby ho mohli mať až kompletne pri sebe pre ľahšie zneškodnenie.* Sam, viem, že to nie je príjemné, ale nesekaj po knihách a poď bližšie. *Zavolá na ňu. Už mu tak trochu bolo jedno, kto ho počuje, keďže momentálne chalan hádzal knihy na neexistujúce osoby. Predsa len nie je normálne, aby len tak začali lietať knihy do vzduchu.* Na tri. *Začne odpočívať, načo démonovi odsekne obe ruky predtým, než schytá ďalšiu várku do hlavy. Už bolo iba na Sam, aby ho zneškodnila skôr, než sa do toho začnú civili zapletať. Už sa začínali obzerať a pohľad na muža ich zrejme jasne stresoval.*
*Samantha nesekala po knihách, knihy se o ně rozsekávaly samy, když už, některé jí trefily, jiné minuly. Ostřími si kryla hlavu a část torza. Jeden roh se jí v jednom momentě nepříjemně zaryl do břicha, byť pouze na okamžik. Přesto sykla a stáhla ruce níž. Právě včas aby viděla, jak ruce démona spolu s knihami za nelidského výkřiku, který už jistě civily přiláká, dopadly na zem. Prudce do muže kopne, než mohou vidět, že je bez rukou a prýští z něj krev a rychle za ním skočí do uličky z dohledu civilů. Dost možná muž vrazí do Sunila jestli je v cestě, když však po démonovi bodne, aby ho zabila, tak si dá pozor, ať nezasáhne nic, co zasáhnout nechce. A démon se rozplyne, stejně jako už před hodnou chvíli ruce. Ještě, že si jich nikdo nestačil všimnout.* Jste vpořádku? *Ozve se jeden z civilů a přesune se do uličky a slepě je přejede pohledem a k němu se přidají další studenti.* Whoa, jak tak rychle utekl? Myslíte, že je vpohodě? *Ozve se jiný a Sam si zasune ostří do pochev a bez zájmu je mine.* Podíváme se ještě po originále knihovníka. Třeba tu je někde tělo. *Nadhodí tiše a zachmuřeně a vydá se k jednomu z okrajů. Určitě tu někde budou kumbály, schodiště pro personál, kuchyňka nebo tak něco.*
*Samozrejme, že bol rád, že Samantha rýchlo knihovníka schovala, ale ozaj nebol nadšený z faktu, že na jeho spomalenie využila práve jeho. Našťastie sa démon rozpustil v momente, ako ostrie prebehne cez jeho krk, len pár centimetrov od Sunilovho vlastného krku. Iba sa zodvihne a postupne sa snaží zo seba ichor striasť, ako prechádza okolo civilov. Vďaka tomu dievčine mierne zašpinil nohavice, ale bol si istý, že si iba pomyslí, že jej dierku v látke spôsobilo niečo viac humánne.* Vďaka, že si ma nepodrezala. Sander by sa určite netešil. *Zasmeje sa. Sunil si jol istý, že dievča by skončilo bez hlavy skôr, než by sa nadýchla pre povedanie slova prepáč. Ako tak z kože všetko dostane.* Dobrý nápad. *Prikývne a pozrie na priestor recepcie. Boli tam nejaké dvere. Viedli do chodbičky, kde sa nachádzali malá kuchynka, šatňa so skrinkami a toaleta. V šatni bola všade krv.* Môžme si byť istý, že ak je mŕtvy, zrejme by prežil aj dúšok z pohára. *Podotkne. Takúto scénu videl už párkrát, už to naňho nemalo až taký dopad ako prvýkrát, kedy sa doslova rozplakal. Samozrejme, že sa na to ani teraz nepotreboval pozerať dlho. Chodbou prejde až dozadu, kde sa mu otvoria dvere do bočnej uličky s košmi. Kovový smrad je cítiť všade.* Takže ho objavia ráno smetiari. Naša práca tu týmto končí. *Podotkne a chytí sa za hlavu, kde mal menšiu hrčku.* Poďme radšej, než prestane runa účinkovať. *S týmto odíde smerom k inštitútu.*
To by byl jeho problém, že by věřil možnosti, že zabiju jiného nefilim. *Odtuší a vyrazí za vysokým lovcem a znechuceně v šatně nakrčí nos.* Možná ho najdou i dřív, pokud to ty děcka nahlásí. *Dodá a kývne. Sama se však natáhne k mrtvému a zběžně prohlédne jeho zranění, aby zkontrolovala, že nemá žádné podezřelé. Ne. Čisté řezy, zřejmě způsobené nožem...nebo ostrými nůžkami. A tak se spolu se nakonec i ona vydá do Institutu ať sama nebo se Sunilem, pakliže na ni minutku, dvě počkal.*
*Rána sa do istej miery obával. Aj napriek tomu, že večer bolo všetko, nanajvýš v poriadku, vždy sa bál, že po tom všetkom by mohli prísť výčitky nechuť, alebo čokoľvek iné. Sám však neočakával, že by sa k sebe dostali tak blízko tak rýchlo aj keď sa o tom už pred tým rozprávali. Ten spád, ktorý však nastal bol.. príjemný. V rukách Sunila sa cítil sebaisto a nebál sa, že spraví niečo nevhodné, alebo zlé, ako inokedy. Nenastal ten pocit paniky, ako keď spal naposledy s mužom. Bolo to jednoducho prirodzené a o nich. Bola však pravda, že jeho telo bolelo ešte aj teraz. Cítil, svoje stuhnuté svalstvo a slabú bolesť v chrbte. Ráno sa tak zobudil na svetlo, ktoré mu spadlo do očí, pravdepodobne v tom zhone nezavreli závesy. Nie, že by na to niekto z vonkajšku hľadel. Z počiatku si tak len rukou prekryl oči, avšak keď to nebolo dostačujúce pod tenkou pokrývkou sa pomrvil na prebratie a následne posadil. Mal na sebe spodné prádlo, vedel, že s ní pred spánkom bojoval, zrejme však v tomto smere zvíťazil. Slabo však sykne keď si začne uvedomovať bolestí na tele na ktoré nebol zvyknutý. Pohľad mu tak padne ku zdroju, Sunilovi, ktorý však ešte stále spokojne spal. Nezdalo sa, že by mu svetlo nejak prekážalo. Sanderovi na tvári vyskočí tak drobný úsmev zatiaľ čo mu s istou fascináciou zastrčí pramienok za ucho. Vedel, že všetko čo sa udialo bolo skutočné, avšak keď sa na Sunila pozeral teraz v tom absolútne pokojnom stave, prišlo mu to nevysvetliteľné. Potichu sa natiahne ku nočnému stolíku, kde v drevenom šuplíku skrýval stele. Nebola to smrteľná bolesť to nie, ale chcel aspoň drobnú úľavu, aby bol deň jednoduchším. Stiahne tak zo svojho torza prikrývku zatiaľ čo priloží stele k svojmu boku a začne si nanášať irazte. Nebola príliš precízna, nemusela byť nepožadoval nadmierne účinky, chcel len slabú úľavu, nič viac.*
*Sunil radšej ani neočakával, že by sa k niečomu mohli tak rýchlo dostať. Stále sa snažil byť okolo Sandera opatrný, aby sa chlapec nezľakol. Do toho mali rôzne iné problémy, ale napriek tomu, len čo ho mal v noci vo svojom náručí, všetko ostatné sa stratilo. Jediné, čo dokázal vnímať, bol len Sander. Síce sa snažil pri každom partnerovi, práve pri tomto chlapcovi si dal o to viac záležať na príprave ako aj v samotnom spojení, a už dlho necítil takú úľavu na konci ako teraz. Zaspal takmer okamžite, ako si obaja v pokoji ľahli a zaboril si tvár do chlapcových krátkych vlasov. Vďaka tomu sa aj nakoniec prebudil, že sa už viac nič neoprieralo o jeho hruď a mierny tlak na matraci vedľa neho sa zodvihol a presunul. Musí párkrát zažmurkať, než sa mu podarí zaostriť, načo si rukou prejde po očiach, aby si ich očistil po noci. Nechápavo pozrie na chlapca vedľa seba. Opatrne chytí stéle, sotva runu dokončí a posadí sa. Chvíľku len vníma runu na bledej pokožke.* Prepáč mi. Bolelo to až tak veľmi? *Nerozumel, nakoľko sa skutočne snažil, aby chlapec nebol v bolestiach. Objíme ho hneď zozadu a pritiahne si ho k sebe, nakoľko mal silnú chuť sa mojkať. To Sanderovi noc predtým naznačil, ale nevedel, či si to zapamätal. Jednoducho mal rád objímanie večer aj ráno po sexe.* Vymasírujem ťa trochu?
Prvé slová takto zrána som skôr očakával na úrovni... *So slabým úsmevom mávne rukou zatiaľ čo sa zatvári, akoby si svojou odpoveďou nebol istý.* Dobré ráno? *Navrhne hravo zatiaľ čo sa na chlapca vedľa neho zahľadí. Jeho vlasy neboli upravené, ako zvyčajne, možno práve opak. Sander nemal o čom hovoriť taktiež, jeho vrabčie hniezdo bolo pútavejšie, ako každý deň. Do istej miery nechcel priznať, že pociťoval bolesť po tom všetkom. Vedel, že Sunil sa snažil a bol pečlivý, jeho telo však nebolo zvyknuté a tak sa ani nemohol diviť. Mierne to však značilo, ako moc bola intímnosť v Sanderovom živote posledné roky absentná.* Nie až tak veľmi nie, fandiť si nemusíš. *Uchechtne sa zatiaľ čo si prejde po jemne páliacej rune, ktorá postupne uvoľňovala jeho svalstvo.* Len som dnes chcel prežiť bez akýchkoľvek zábran. Večer mám hliadku a mám tréning so Samanthou. Rád sa vyhnem otázkam. *Uistí ho zatiaľ čo ucíti jeho objatie a na moment privrie s oči zatiaľ čo sa o neho oprie. Vedel, že Sunil si pomerne bdel na fyzickom dotyku. Sám tak silnú potrebu byť v neustálom objatí, alebo kontakte nemal, avšak pri Sunilovi nenarazil na moment, kedy by mu to prekážalo. Sám tak zvyčajne tieto veci inicioval. Vedel, že si ich Sunil cenil a tak sa mu snažil vyjsť v ústrety, tak, akoby mal. Nakloní tak hlavu k jeho lícu, ktoré mal na dosah a vtisne mu drobný bozk. Načiahol by sa aj k perám, avšak to by sa musel chlapcovi najprv vzdialiť, čo teraz nezvažoval. Skloní oči k ich rukám kedy si s ním prepletie prsty, aby ho od jeho návrhu mierne odradil. Nikdy masáž nezažil, pokiaľ nešlo tú po tréningoch, pre neho sa tak tento návrh zdal mierne cudzí.* Nemusíš sa obťažovať, nerozpadnem sa ti. *Pousmeje sa zatiaľ čo vnímal isté ticho, ktoré prerušoval len ich pravidelný dych.* Ako si sa vyspal? *Opýta sa so záujmom, predsa len v Sanderovej izbe Sunil príliš neprespával.* Nevytláčal som ťa? *Dodá so záujmom zatiaľ čo z neho nespúšťa oči. Bolo hlúpe tvrdiť, že stále vyzeral čarovne, Sander si za tým však skutočne stál. Ešte nevidel úhol Sunilovej tváre, ktorá by pre neho nebola, ako drahý kameň pre oko. Jednu jeho ruku tak opustí zatiaľ čo mu končekmi prstov prejde po líci, akoby mal len istý dôvod sa ho dotýkať.*
*Pokrúti nad svojím priateľom hlavou.* Len to najkrajšie ránko pre teba, Sander. *Popraje mu teda a hneď si ho berie do svojho náručia. Stále sa však obával toho, že si na seba musel dať runu. Jednu ruku si necháva na jeho holom bruchu, kým bruškami prstov druhej ruky prechádza po jeho nahom tele. Hladí ho po stehne, prstami tvorí malé krúžky, až sa zastaví na tmavej čiernej rune.* Takže môžme ísť na druhé kolo? *Spýta sa s tichým smiechom. Samozrejme, že mu to podpichovanie musel vrátiť. Hlavne potom, čo včera potreboval skončiť po druhom orgazme. Sunil však rozumel, že v sebe nemal muža už nejakú dobu, a tak preňho zastavil. Spokojne privrie oči a pritisne svoje líce o Sanderove mäkké pery.* A budeš v poriadku? Prípadne môžem ísť namiesto teba? *Navrhne chlapcovi a naďalej sa tisne k nemu. Miloval mojkať Sandera. Hlavne keď si schoval tvár do jeho hebkých vlasov a preplietol si s ním všetky končatiny. Nechá si prepliesť prsty a aspoň takto pritisne Sandera v objatí k svojej hrudi.* Môžem ti iba vymasírovať stehná a spodnú časť chrbta, aby sa ti to svalstvo uvoľnilo lepšie. *Objasní mu. Samozrejme, že vedel, že sa mu Sander nerozpadne. Vedel, že chlapec bol jeden z najsilnejších ľudí, akých kedy poznal. Ale už nechcel, aby bol silný, nech prežije. Chcel mu pomôcť so všetkými záťažou, ktorú nosil na svojich pleciach. Pokrúti hlavou.* Nie, nevytláčal si ma. Spalo sa mi skutočne dobre, o to sa neobávaj. *Uistí ho a keďže chlapec nechcel masáž, tak ho opäť stiahol pod periny do postele. Narozdiel od Sandera bol Sunil stále nahý. Predsa len nemal dôvod pred Sanderom už nič skrývať. Opatrne si chlapca otočil k sebe tvárou, aby mu mohol do nej vidieť. Na pery mu vlepí jeden riadny bozk a odtiahne sa so širokým úsmevom.* Vyzeráš ako medvedík. Len ti niekto roztrapatil kukuč. *Podotkne a začne mu jemne uhládzať vlásky na hlave. Nedokáže sa prestať usmievať. Hocikto by sa pozrel teraz do Sunilovej tváre by si nemohol nevšimnúť, ako mocne pre chlapca prepadol.*
Kto by čakal, že budeš vo vzťahu tak srdečný. *Povie na oko prekvapene, zatiaľ čo sa o jeho hruď oprie hlavou. Jeho hlas bol ešte stále mierne chrčavý, avšak pomaly naberal svojej prirodzenej tóniny, ktorá bola o niečo vyššie. S úsmevom hľadí na Sunilov dotyk, nikdy by nečakal, že chlapec, ktorý neustále držal v rukách sekery a ťažké zbrane mohol mať tak jemné prsty. Možno to nebola úplne pravda, ale keď cítil jeho prsty na seme ponímali sa mu na jemný zamat. Bolo to podivné mierne ho tento jav fascinoval. Toľko krát kreslil jeho dlane plné mozoľov, avšak keď sa skutočne pod nimi objavil, pocit bol skoro úplne opačný.* Nebuď roztopašný. *Napomenie ho so smiechom pri čom ho dlaňou slabo ťapne po líci na ktorom ešte pred chvíľou boli jeho pery.* Odrazu sa svojho čakania moc nedržíš. *Pripomenie mu s jemným úškrnom, zatiaľ čo jeho ruka nenápadne prejde k jeho boku v ktorom ho uštipne. Pokiaľ bol Sunil ten ktorý si užíval objatí, Sander sa v tomto smere správal.. hravo, skoro až detsky. Možno to bolo jeho vekom a celkovou neskúsenosťou. Áno, mal pod opaskom nejeden vzťah, avšak stále sa to niekomu mohlo zdať len ako detské lásky. Avšak aj keď bol hravý, Sander by to pravdepodobne hneď takto v zápetí nezvládol. Bolo to o nezvyku, áno, ale jeho chuť, alebo zápal nikdy nebol tak častý.* Príde mi, že tu masáž vyžaduješ viac, ako ja. *Uchechtne sa zatiaľ čo pravidelne hladí jeho dlaň. Bolo to, akoby sa sústredil plne na jeho pokožku a prítomnosť. Nechcel, aby mu nič zo Sunila ušlo. Na návrh len skrúti hlavu na nesúhlas* Nemusíš, myslím, že s ňou vytriem podlahu aj tak. *Zasmeje sa aj keď jeho ego bolo o niečo väčšie, akoby bolo na mieste. Ich rozhovor naruší Dante, ktorý im už začal čmuchať okolo postele. Na noc ho pustil, avšak pred spaním bol šedý kocúr bohužiaľ odsúdený na posedenie na chodbe.* Potom si nezvykaj. Drobec rád driaoe plecia keď spíš. Možno by si sa na nos mal aspon trochu obliecť. Len pre istotu. *Zasmeje sa hravo zatiaľ čo sa s hlbokým nádychom podlomí bozku. Dlaň tak ihneď položil na chlapcove líce zatiaľ čo sa pomaly zošuchol naspäť pod prikrývku.* Roztrapatím to trochu viac a bude to vyzerať, ako vždy. *Usmeje sa zatiaľ čo spokojne vydýchne, akoby mu všetky problémy spadli z pliec. Samozrejme.. stále tam boli. Otec, Samantha.. teraz Mirjam o ktorú sa bák asi najviac. V tomto momente mu úsmev chlapca dával istú nádej a čiastočný pokoj, že všetko bude tak ako má. Palcom lrn pravidelne hladí jeho tvár zatiaľ čo mu iskria oči kým sa na neho pozerá. Neodolá a opäť sa natiahne po bozk.* Myslíš.. že nás bolo počuť ako Grace a Sebastiána?
Ja som vždy srdečný. Vo vzťahu aj mimo neho. *Podotkne s pozdvihnutým obočím, nakoľko nerozumel, na čo chlapec narážal. Práveže mával problémy v tom, že bol až priveľmi srdečný.* Vadí ti to? *Chcel sa uistiť, aj keď bola pravda, že teraz by sa len ťažko od chlapca držal späť. Už v tomto momente sa netešil na chvíľku, kedy opustia svoje izby a bude sa musieť od Sandera držať stranou. Najradšej by tak celý deň ostal pod perinou, aby mohol chlapca držať pri sebe. Miloval totižto hocijaký typ fyzického dotyku. Či už pokožka na pokožku, alebo aj len jemné ale pravidelné objatia.* Nie som roztopašný. Iba ti rád oplatím tvoje podpichovanie. *Zasmeje sa chlapcovom obraňovaní sa. Napriek tomu sebou jemne cukne, keď ho štipne.* Au! Toto som si nezaslúžil. *Na tvári má ešte širší úsmev a tiež v jeho očiach badať iskričky hravosti, aj keď vyhráva hlavne jemnosť.* Ale neoplatím ti to…zrejme som toho včera spravil už dosť. *Urobí si z neho ešte srandu a rukou mu aj napriek protestom jemne masíruje jeden bok.* Možno by sme mali nabudúce skúsiť runu flexibility. *Šepne chlapcovi do ramena, ako sa oňho opiera tvárou, než mu ho začne jemno bozkávať. Iba pri tom súhlasne zahmká, lebo skutočne chcel dnes vidieť, ako vytrie so svojou sesternicou. Možno sa príde pozrieť, ale pre teraz mali jeho pery dôležitejšiu úlohu ako rozprávať - zasypať chlapca miliónmi bozkov na krku a ramenách.* Alebo by si ma mohol dodriapať riadne ty, aby nebolo potom vidno drapance od Danteho. *Navrhne s lišiackym úsmevom, že presne môžu vedieť, o čom teraz hovoril, než sa vráti k bozkávaniu Sandera, ale teraz jeho hrudi a nakoniec aj tváre.* Ja ešte budem musieť ísť späť do izby a nejak si upraviť vlasy. Nie všetci to majú tak jednoduché. *Podotkne so smiechom a vlepí mu ešte jeden bozk do vlasov. Keď sa však už aj Sander natiahne pre bozk, v mžiku sa poddá a pritiahne si ho bližšie za pás schovaný pod paplónom.* Pevne verím, že áno. Tí dvaja by si mali uvedomiť, že tieto steny ozaj neizolujú až tak dobre, ako by si jeden myslel. *Pokrúti nad nimi hlavou a chce si akurát ukradnúť jeden hlbší bozk od Sandera, dokonca už priložil svoje pery na tie jeho, ale Dante konečne vyskočí hore a presne na Sunilove lokne, takže ho svojou ťažkou váhou zastaví v pohybe. Sunil len bolestivo sykne a stiahne sa späť, aby mohol tú tučnú chlpatú guľu stiahnuť do svojho náručia.* Je neskutočne prežratý. Ale zase rozumiem, keď mu varíš zrovna ty, snehuliak môj.
Nevadí, len si na to asi budem musieť zvyknúť. *Konštatuje zatiaľ čo sa na neho usmeje aby ho uistil, že to je skutočne v poriadku. Sander ani u Tiss nebol zvyknutý na príliš výraznú náklonnosť, alebo prezývky. Andy bolo jediné oslovenie ku ktorému sa doatala zatiaľ čo Sunil mal už teraz mnoho. Sander nebol ten typ na sladké mená, ale pokiaľ to obľuboval Sunil.. možno aj on popremýšľa nad nejakou, ktorá by sa chlapcovi páčila. Izbou sa však naďalej niesol smiech.. a občasný škrabot Danteho o posteľ. Po tom, ako Sunilovi však ublížil na zdraví ho však slabo objíme, aby naznačil mier.* Možno áno, sudca ale nie som. *Mykne plecom zatiaľ čo mu uštipnuté miesto pohladí, ako mama ktorá ošetrovala modrinu dieťaťu. Na modriny musel byť Sunil už zvyknutý aj Sander by si tak mal začať zvykať. Sunilove drobné náznaky v Sanderovi však vyvolali slabé známky hanby. Či už že nevydržal dostatočne dlho, alebo ho bolelo to čo chlapec skutočne mienil.* Pokiaľ ti to bude tak lepšie.. môžme. *Prikývne zatiaľ čo privrie oči, drobný úsmev ako reakcia na Sunilovu snahu ho zbabiť bolesti sa však aj napriek tomu vyskytol. Nikdy by mu nenapadlo, že práve Sunil by bol schopný sa dotýkať svalov s takou efektivitou. Mal pocit, že mu ohýba celé telo a bolesť mu síce z počiatku vystreľovala, ale teraz bola tlmená jeho pohybmi a runou a mizla.* Dopriať? Nečakal som, že by sa ti niečo také pozdávalo. *Povie pomerne prekvapene, ale nebránil sa tomu.* Ak sa na to budu pýtať na ošetrovni zaútočil na teba Lapiduch. *Zasmeje sa i keď mu do tváre skočila mierna červeň. Nebol ju však schopný redukovať nakoľko Sunil sa pustil do bozkov a Sander sa tak stiahol týmto príjemným prúdom. Niekedy mu nestačil dych, ale ruky mal aj naďalej omotané okolo Suniloveho krku a ponorené vo vlasoch. Vyzerali dobre, vždy také boli. Avšak keď do nich mohol ponoriť svoje dlane, alebo si pramienky obtáčať okolo prstov boli o to krajšie. Nad rozhovorom o Grace však premýšľa. Sander sa bál že mohli takto začuť aj jeho. Aj keď neboli príliš hlasný.. sprievodné zvuky sa naskytli a bál sa, že mu to bude predhadzované pod nos.* Nie je prežratý, to je len srsťou. *Namietne zatiaľ čo kocúra poškrabká po hlave nakoľko sa spokojne uvelebil na Sanderovej hrudi.* Kradneš mi miesto. *Odvrkne ku kocúrovi, ktorý len spokojne zamňauká. Šedá srsť tak vyhrala a Sander sa pomaly pozliepal z postele, aby mohol nachystať pre Danteho raňajky. Aspoň tie prvé. Nachystá mu tak do misky granule, zatiaľ čo mu do jeho fontánky vymení vodu. Aspoň to kocúra donútilo vstať nakoľko to bol jeho ultimátny cieľ.* A čo chceš jesť ty? Alebo sa tu chceš celý deň váľať? *Pozrie na Sunila zatiaľ čo sa prejde k jeho strane postele a posadí sa vedľa neho.* Máš pravdu, tie vlasy máš z rána omnoho horšie. *Podpichne ho keď ho vidí roztrapateného po útoku Danteho.*
*Opatrne ho začne rukou masírovať. Nebolo to nič preborné, kebyže chce, položil by si Sandera na brucho a spravil by to poriadne, ale nechcel prerušiť ich túlenie sa. A ani mu nechcel ísť priveľmi proti srsti, takže to robil iba tak jemno nasucho.* Počul som, že tá ruka celkovo pomáha pri hocijakom párovom prepojení, takže …určite na to skúsim nezabudnúť nabudúce. *Sľúbi mu a nedokáže inak, ako sa zamilovane pozerať do chlapcových svetlých očí. Áno, Dante im to možno trochu pokazil,ale nemienil si nad tým lámať hlavu. Nespokojne zamručí, keď sa Sander zdvihne z postele, čím stratí jeho teplo pod perinou, ale kocúra okamžite pustí, ako sa chce vydať za svojím pánom.* Vidíš, a preto je vyžratý. A kľudne ho môžme umyť, aby mu tie chlpy spadli a hneď uvidíš, že je tučný. *Nedokáže inak, ako sa smiať na tom, s akým elánom do seba kocúr jedlo hádzal. S tým sa konečne posadí s objíme svojho priateľa okolo bokov, aby ho dostal k sebe bližšie.* Nie, nebudeme sa váľať. Alebo…môžme spolu, ale viem, že mi aj tak musíš odísť, takže bez teba sa mi nechce. *Objasní mu a dá mu pusu na líce. Paplón mu stále zakrýval rozkrok, ale jeho zadok bol teraz všetkým na očiach.* A jedlo…hocijaké od teba by bolo fajn. *Upokojí Sandero. Vybuchne však smiechom. Rukou prebehne v Sanderových vlasoch, aby ich rozhádzal.* Tak, a teraz vyzeráme obaja rovnako zle. *Šepne mu predtým, než si ho opäť stiahne k sebe na bozk. Už zrejme aj slepému došlo, že Sunil miloval Sandera bozkávať …hocikde. Ešte mu po bozku opäť pozrie do očí, aby si užil pohľad na chlapca s tvárou v jeho dlaniach, než sa konečne ako tak spokojný zdvihne a ako sa narodil, tak sa aj prešiel do kúpeľne, aby sa trochu upravil a hlavne využil toaletu.*
*Sunilov dotyk jeho svalstva mu vyčaroval slabý úsmev. Prišlo mu milé, ako chlapec nedokázal odolať a aj napriek nie úplne nadšenému prejavu Sandera sa dal do “práce”. Slabo mu padne hlava na plece.* Takže mám kvôli tebe začať robiť gymnastiku? *Šepne mu doťahovačne zatiaľ čo mu prehrabne vlasmi. Neuvažoval nad týmto, že by takýmto spôsobom využil práve runu. Anjel by určite nebol nadšený keď uvidí na čo ju používajú jeho stvorenia… avšak bol to arzenál, ktorý im bol dostupný takže to nemohol zakázať alebo nie? Danteho zrejme tento rozpor nezaujímal. Skôr sa zameriaval na svoje suché granule, ktoré sa mu stále pozdávali aj po tom, ako často ich Sander kupoval.* A čo mám akože teda robiť? Chodiť s ním na silové tréningy? *Založí si ruky v bok zatiaľ čo sa pýta na oko vešmi podstatnú otázku. Zhodiť váhu dokázal hocikto, ale mačka? Určite by sa ale niečo ako drobné činky dalo nájsť…* /Nemá palce/ *Madrac pod ich váhou jemne zavŕzgal zatiaľ čo sa pod silou Sunilovích rúk len prisunie k jeho telu. Dlaňou mi len odtiahne ofinu zatiaľ čo mu mykajú kútiky.* Myslím si, že na váľanie ešte bude dostatok času aj inokedy. *Mrkne na neho zatiaľ čo prstom prejde po jeho brade kde cíti drobné chĺpky.* Potom sa môžeš aj oholiť pokiaľ mi nechceš rozškrabať tvár. *Usmeje sa kým na jeho nie veľmi nápomocnú odpoveď utrúsi len povzdych.* Čo už s tebou. *Hlesne kým sa aj on sám ponorí do bozku. Miloval tie precítené blízkosti. Akoby každý Sunilov pohyb vytváral špeciálnu chuť, alebo.. hudbu.. Vždy sa na ňu rád sústreďoval a keby Sunil sám nevstal, pravdepodobne by sa na pár minúť do postele ešte zvalil. Kým sa Sunil chystal obliekol si len obyčajné tepláky a tričko zatiaľ čo mu len pootvoril dvere do kúpeľne keď išiel do kuchyne.* Dnes budú vajíčka! *Povie pri čom sa celkom reskym krokom vydal do svojho kráľovstva.*
*Opatrne mu prechádza po svalstve a snaží sa ho rozhýbať a zohriať, aby nebolo až tak stuhnuté.* Ak chceš, môžeš. Ale podľa mňa si krásne ohybný už teraz. *Podotkne a až s priveľkou radosťou v očiach spomína nie len na chlapca včera v jeho posteli, ale aj na to, ako bez väčších problémov poskakuje po priestore, keď naháňajú démonov v nepohodlných priestoroch.* /Najradšej by som mu stále opakoval, ako ma neprestáva fascinovať, ale zrejme by ma rýchlo poslal kade-ľahšie./ *So smiechom pozrie na tučnú mačku, ktorá si napchávala líca tak rýchlo, že určite pri tom musela aj zabudnúť jesť.* Možno by sme ho mohli brávať so sebou na ranný beh? Zoženieme mu postroj a každé ráno sa na hodinku prebehne. Však je tučný len preto, lebo väčšinou len leží v tvojej izbe a ani sa po inštitúte neprejde. *Skúsi svojmu priateľovi navrhnúť niečo, čo by možno aj mohlo fungovať, nakoľko aj keď bol Sander rozkošný, keď niečo nevedel a premýšľal nad tým, nechcel ho trápiť pridlho. Radšej si ho znovu a znovu pritiahne k sebe. To sa Sunilovi určite len tak zunovať nebude.* Prepáč mi, chcel som sa oholiť ešte večer….ale trošku si ma prekvapil. *Pousmeje sa. Napriek tomu, že sa však Sander sťažoval, sa Sunilovi aj tak ešte na moment podvolí, než už aj ten koniec e rozhodne, že je treba začať ich deň. Netešil sa, lebo nebude sa môcť správať k Sanderovi ako k svojmu priateľovi, kým nebudú opäť v súkromí…ale bolo to lepšie než nič. V kúpeľni si Sunil hodí rýchlo sprchu hlavne na osvieženie sa, načo sa začne holiť.* Nie, že by som sa vajíčkam sťažoval, ale podľa čoho ti to napadlo? *Zasmeje sa. Dokončí posledný ťah staršou britvou po tvári, a zvyšok hygieny prebehne čo najrýchlejšie, aby sa mohol obliecť do včerajšieho, prebehnúť cez strechu do svojej izby, a tam sa obliecť do niečoho čerstvého, načo konečne mohol zamieriť za svojím chlapcom. V hlave si však zapisoval, že nabudúce spraví všetko, čo sa stalo noc predtým, o to lepšie, aby sa mal Sander na čo tešiť …a možno aj viackrát za noc.*
*Keby mu Sunil v tom momente videl do tváre dokázal by spozorovať silnú červeň, ktorá mu naskočila v lícach. Pre niekoľkými rokmi, neustále tvrdil, že sa nikdy nečervená ani len z chladu. Zdalo sa však, že Sunil sa aj v tomto smere rozhodol zničiť jeho domienky.* Skutočne si myslíš, že by za prvé, si na neho dokázal dať postroj a za druhé donútil behať? Myslím si, že na začiatok bude úspech keď ho dáme do kočíku, ako tie podivné ženy v Central Parku. *Namietne rozhodne, Dante nebehá, nie teraz a nie v takomto stave.* Môžeme sa, ale pokúsiť ho rozchodit. *Pristane aj keď bolo zrejmé, že nebol nadšený tým, že musel na tento návrh pristáť. Nechcel byť jeden z tých, ktorý venčí svoju mačku, už teraz vedel, že to bude robiť s runou neviditeľnosti. Mierne sa ešte ponorí do Sunilového objatia zatiaľ čo mu jeho prsty mapujú tvár. Priam sa mu však rozšíria zreničky keď to zhodí na Sandera.* Ja som prekvapil? Tak to teda neviem kto začal. *Odfrkne si pri čom mu toto potvrdilo, že bol čas vstávať. Pomerne rýchlo sa nachystá zatiaľ čo na Sunilove komentáre mu len stúpnu oči dohora.* Kúpil som teraz veľké balenie v zľave a treba ich míňať. *Odvetí rozhodne, avšak po tom, ako za sebou zavrie dvere od izby sa chrbtom slabo oprie o dvere a rukou si zakryje drobný úsmev, ktorý sa mu podvedome na tvári objavil. Posledné dni v Inštitúte ľahké neboli pre nikoho.. avšak aspoň teraz si bol istý, že ho v momentoch neprítomnosti Mirjam bude mať kto podržať.*
*Gabriell sa dohodol so Sanderom na ľahkom občerstvení. Sám nechcel ísť cez čiarku, nakoľko bolo stále otázne koľko nefilim sa skutočne ukáže. Nechcel dúfať vo vysoké počty kedy sa objavia traja a na ich stole tak budú kvantá jedla, ktoré nemožno zjesť. Pripravili tak niekoľko džbánov s vodou v ktorej boli rôzne zmesi byliniek a pár kociek ľadu. Na stole sedeli chlebíčky, pár jednohubiek a ovocie nakrájané na menšie kúsky. Gabriell trval na svojich sľuboch nakoľko chcel, aby sa Charlotte najprv zabývala medzi stenami starej katedrály dal jej čas a túto stretávku aspoň trochu odsunul na bočnú koľaj. Avšak teraz? Bol ideálny ak nie najvyšší čas nakoľko Charlotte z aklimatizácie prešla na mierne vyvádzanie. Či už išlo o afére z pred pár dňami kedy prišla do Inštitútu.. pod vplyvom. Vzhľadom na jej vek, pokiaľ nešlo o vplyv internetu tak to bol zlý vplyv. Tak či onak, zatiaľ čo čakal na zvyšných členov posadil sa do jednej zo sedačiek a spravil si trochu čaju. Nie že by pohrdol vodou s bylinkami, ale sám preferoval teplú variantu. V rohu miestnosti v jednej zo skriniek bolo pár spoločenských hier, ktoré boli vyložené a na očiach. Zatiaľ čo Gabriell si k svojmu čakaniu pribral zoznam, ktorý chcel prebrať.*
*Keď kráča do spoločenskej miestnosti, veľmi dobre je oboznámený s tým, čo Charlotte vyviedla. Nie že by bol problém s jej účasťou na Pride, má to byť nevinná zábava a ľudia v jej veku sa účastnia stále. Ale Charlotte sa zrejme rozhodla nevenovať pozornosť slušnému a bezproblémovému zúčastneniu, ale rovno vyviedla dva problémy, z ktorých ani jeden nie je úplne malý. V jeho tvári je vidieť, že je naštvaný, alebo skôr prísnosť v jeho očiach odráža aj mierne sklamanie. Charlotte mu predsa povedala, že nebude problémová a pozrime sa. Nedodržala to. Tréning s ňou sa síce už posunul, učí ju obranu s rôznymi typmi zbraní, keďže už sa naučila aspoň základné postoje, výpady a úskoky… Nešlo jej to síce perfektne, ale to budú vylepšovať postupne. A síce je na ňu prísny, rovnako ako býval na Grace, zrejme bude Charlotte potrebovať kontrolu všade, kam sa vyberie. Aspoň tak cestou do miestnosti o tom uvažuje. Keď vstúpi dnu, zazrie v miestnosti zatiaľ iba jedinú osobu a to Tsai Mei Lana. Jeho tvár sa nijak nemení a nie je na ňom vidieť žiadnu emóciu, mimo tej serióznosti.* Dobrý deň. *Pozdraví však, jeho hlas je neutrálny a je celkom rád, že prišiel medzi prvými. Aspoň sa na neho nebude upierať viac pohľadov, zároveň však dúfa, že sa stretnutia zúčastnia viacerí lovci, nie že nakoniec skončia iba oni dvaja a Charlotte, ktorá by mala prísť, ak nechce, aby to bolo ešte horšie. Prebehne pohľadom po občerstvení a keď zbadá vodu, vyberie sa ku stolu a naleje si, potom sa otočí a usadí do jedného zo sedadiel a napije sa.*
/Ach, ale aj keď som mal teraz raňajky, ešte by som si niečo dal. Hádam, keď jedlo pripravoval Sander, tak bude vedieť, koľko toho dokážem do seba dostať.../ *Sunil bol stále až po uši zamilovaní do svojho priateľa...a táto realita sa nemala ešte nejakú dobu zmeniť. Aj preto ho netešilo, že ak mali byť na verejnosti, mali sa správať čisto ako kamaráti. Ale nechcel to svojmu rozkošnému chlapcovi robiť ešte ťažšie, než ako to už teraz má, a teda prikývol. Bude si však musieť riadne strážiť ruky, aby si náhodou bielovlasého chlapca nevzal do náručia ako medvedíka. S hlasným nádychom sa zastaví ešte na chodbe pred vstupom a následne vojde, jeho známy úsmev je už pripravený na jeho perách.* Zdar vospolok. *Pozdraví všetkých, čo už vnútri sú, a v momente zbehne k stolu s jedlom, kde si ukradne dva najväčšie krajce obložených chlebíčkov.* Oh, Grabiel, to máš čaj? Už som ťa ho videl viackrát piť, a vždy vonia úžasne. Čo to máš za typ a dodávateľa? *Spýta sa, načo si zakusne a má v momente nebíčko v ústach. Už teraz vedel, že len čo budú Sunil a Sander sami v izbe, tak mu bude hovoriť, aký dokonalá kuchár je. Pre teraz sa však iba rozhodne poďakovať za skvelé jedlo, len čo chlapca uvidí.*
*Mirjam vedela, že má ísť o pokojnú stretávku, hlavne aby sa medzi sebou spoznali starí a noví členovia inštitútu, ale napriek tomu bola pripravená na hliadku, ktorú mala neskôr so Samanthou. Aj sa tešila, dievča chcela lepšie spoznať aj mimo rodinné a parabatai vzťahy, ktoré medzi nimi existovali. Preto ako prvé zo svojej izby zamierila práve k Sam, s ktorou sa navzájom ešte skontrolovali, či majú všetko potrebné, a potom vytiahla vak, do ktorého si nahádzali všetko potrebné, ako aj uvoľnila miesto Samanthe. Mirjam totižto chcela, aby mali všetko blízko seba, aby sa mohli okolo 16. hodiny zdvihnúť a rovno ísť.* Ale určite by som sa aspoň trochu najedla. Jedlo vraj pripravoval Sander, takže sa aspoň nemusíme obávať, že by sa nedalo jesť. *Na poslednej časti sa zasmeje, nakoľko videla aj niektorých iných členov inštitútu variť, a reálne verila len Sanderovi s vareškou v ruke. Síce sa čiernovlasej lovkyni zadzalo, že v mimike Samanthy videla, že s ňou nesúhlasí, ale nechala to pre teraz tak.*
*Sander mal doobeda plné ruky práce v kuchyni. Ráno si naštastie stihol ísť na ranný beh, ale okrem toho sa len točil od raňajok pre Sunila, občerstvenie na stretávku a taktiež obed. Niekedy mal pocit, že by z tohto zabitého času mal mať aspoň nejaké provízie. Možno aspoň tringelt! Chodby Inštitútu však boli poslednou dobou.. iné, nebezpečné. Bolo to pravdepodobne spôsobené paranojou z toho, že by ich niekto so Sunilom mohol vidieť. Akoby mala Samantha oči naozaj všade. Možno práve tej možnosti sa bál najviac. Jeho sesternica bola jednoducho nočnou morou, ktorá sa len tak premávala po meste. Príliš sa na nevyobliekal. Mal na sebe len čierne kompresné tričko a tepláky, ktoré už okrem farby boli aj od korenín. Tak či onak prišiel trochu neskôr nakoľko ešte potreboval poumývať kuchyňu v ktorej po jeho práci bola padnutá bomba. Ešte s miernými krúžkami na prstoch tak vojde do miestnosti kde sa slabo pousmeje. Začal kalkulovať kam by si mal sadnúť, vedľa Mirjam? Nie tam bola Samantha.. vedľa Sunila? To bolo nesmierne okaté.. Zahryzne sa do vnútornej časti pier kým sa posadí na sedačku, ktorá bola prázdna medzi Sunilom a Mirjam. Mimo gauč a mimo extrémneho kontaktu. Narozdiel od toho u Triss sa skutočne snažil, aby sa nevyzradili hneď na začiatku.* Všetci v dobrej nálade. *Povie so slabým úsmevom zatiaľ čo prebehne po osadenstve, samozrejme SEBASTIÁN do tohto tvrdenia nezapadal. Sander niekedy uvažoval či mal ten muž tvár z hliny a drobný pohyb by ho donútil k rozpadu celej tváre.*
*Vedela, že ju čaká problém, ale moc ju to netrápilo. Bola myšlienkami inde zo stretnutia, ktoré mala v tom čase. To že skončila opäť zdrogovaná jej neprišlo tak blbé, pretože u tej drogy nemala halucinácie, len jednoducho sa cítila dobre. Čo asi ostatným vadilo, takže si vypočuje prednášku, ktorú si akože vezme ku srdcu. Lenže ju trápil papierik, ktorý mala vo svojej izbe, kde sa jej vyhrážal, že dopadne ako jej rodičia. Nevedela, kto to je, ale bolo jej jasné, že buď pozná ju alebo jej rodičov, ale nikomu to nechcela povedať. Vojde do miestnosti, pričom je radšej ticho, pretože aj tak nevedela čo povedať. Mala na sebe dlhé rukávy, pretože by sa najradšej dnes skryla. Posadí sa na sedačku, pričom sa pozrie a iba kývne, že tam je, aj keď tam moc nechce byť.*
Zdravím vás. *Pousmeje sa keď sa spoločenská miestnosť zdala skutočne plnšia a živšia, ako kedykoľvek doteraz. Ryšaví lovec sa z jeho skúsenosti nebránil akémukoľvek rozhovoru. Takých členov Inštitútu niekedy skutočne vedel oceniť. Boli dobrým lepidlom pre kolektív kedy neustále nútil vzájomnú komunikáciu. Pri každom príchode len mierne kývne hlavou, akoby jednotlivcov vítal. Následne sa tak otočí na SUNILA pri čom pri jeho otázke si len napraví okuliare na nose a pouvažuje.* Tieto posledné som kupoval v Aateaz. Je ich tam mnoho, toto je zmeska čierneho čaju. *Vysvetlí pri čom na túto tému by dokázal hovoriť nekonečne dlho. Teraz však bolo potrebné prebrať pár drobností.* Chcem vám približne povedať, čo dnes potrebujeme prebrať. Následne bude priestor na akékoľvek otázky na kohokoľvek. *Začne pri čom sa slabo narovná v sedačke. Nechcel sa stavať, všetci pokojne sedeli a tak sa nevyžadoval vyvyšovať.* Pokiaľ niekto príde s oneskorením stále bude mať na otázky priestor, ale officiálnu časť preberiem len raz. *Povie pri čom si vyberie papier a ešte raz sa na neho zbežne zahľadí kým s pomerne nečítateľným pohľadom položí šálku na stôl.* Hlásenia aj naďalej chodia nepravidelne, nepresne. Pokiaľ je tento pokyn nezrozumiteľný rád si s vami sadnem a ukážeme si to krok po kroku. Vzhľadom na váš vek, však okrem Charlotte očakávam každého, že vie čo a ako. *Začne pri čom to bola skôr pripomienka než čokoľvek iné.* Ďalej, každú sobotu o 9:00 bude spoločný tréning. Dochádzka bude zaznamenávaná a ospravedlnenia budú evidované a musia byť pádne. Musíme sa dostať do spoločného rytmu, nakoľko toto mi bolo často vyčítané, že nie všetci sú na rovnakej úrovni. Musíte sa tam dostať a navzájom sa tak musíte ťahať. Ide o tímovú vec, ktorá tak bude platná na každého, bez výnimiek. *Túto výčitky si zapísal najmä po rozhovore s Grace. Nerovnomerný výcvik, bol tak čas s tým niečo robiť.* Na príjemnejšej nôte, máme v Inštitútu nový prírastok, ktorý ste si už mohli všimnúť. *Pousmeje sa na mladú lovkyňu Charlotte zatiaľ čo k nej slabo zodvihne ruku.* Chceš sa nám predstaviť CHARLOTTE? *Pousmeje sa pri čom jeho oči sa zmiernia a zmäknú. Položí následne papier na stôl, akoby pozýval členov okolo stola, aby si prečítali jeho poznámky.* Pokiaľ máte teda otázky, je na nie priestor. Ak nie.. môžete využívať svoj voľný čas tu. Vždy keď príde nový člen budeme mať takéto posedenie. Nech sa premiešame, tak, ako je to potrebné.
*Co si budeme na tohle setkání tak nějak zapomněl jako na většinu důležitých věcí. No to byl prostě Matt co se dá dělat. Rychle šel ze svého pokoje do společenské místnosti kde se to mělo odehrávat. Rychle vešel do místnosti v průběhu toho co už bylo setkání v průběhu. Podíval se do místnosti a co si budeme bylo mu lehce trapně, no ale lepší přijít zase aspoň někdy než vůbec ne. Podíval se na ostatní v místnosti a řekl* Omlouvám se, zapomněl jsem že to je dnes *a poté si šel potichu sednout a poslouchal co se děje*
*Po chvíli ako si sadne už sa do miestnosti hrnú ďalší lovci. Grace medzi nimi nevidí, čo ho zamrzí hlavne preto, že ona by mala iste dobré poznámky a zároveň by tým mohla dvihnúť svoje postavenie medzi lovcami, aby z nej nemali pocit, že je na tom podobne, ako teraz Charlotte. Preto iba sedí, sleduje tváre, ktoré už pozná a ktoré zas nepozná až toľko a cíti, ako jeho introvertná osobnosť nad ním drží akúsi ruku, kedy je pre neho najlepšie, ak sa s ním nikto nebude chcieť rozprávať priamo, kým nezačne ich stretnutie oficiálne. Na tých, ktorí mu venujú nejaký pohľad, iba kývne hlavou a ako vojde CHARLOTTE, venuje jej trochu intenzívnejší pohľad a síce nie je dobrý v čítaní emócií, vidí na nej, že je nervózna. Hlavne keď sa dnes bude spoznávať aj s ďalšími a hneď na to sa budú preberať ťažkosti, ktoré Lotty spravila. No i keď je naštvaný, že sa správala nezodpovedne, nakoniec ju nebude pred všetkými kárať, aby ho za to potom neznášala. Otočí hlavu k TSAIOVI, ktorý začne oficiálnu časť a Sebastian si sám pre seba prikyvuje, hlavne s návrhom spoločného tréningu. To síce nie je jeho komfortná zóna, no ako niekto, kto trénuje lovcov už niekoľko rokov to považuje za vhodný spôsob ako si zvyknúť a naučiť sa bojovať popri ďalším lovcom. Keď sa pozornosť nasmeruje na CHARLOTTE, je rád, že takéto stretnutia neprebiehali, keď bol on nový v inštitúte. A snaží sa, aby sa mohla oprieť aspoň o jeho známu tvár, keď by bola nervózna z toho, ako na ňu všetci pozerajú.*
*Uznanlivo prikývne. Síce o čajoch nič nevedel, keďže saho aj tak SANDER stránil ako papier ohňa, tak sa rozhodol, že proste naňho nebude tlačiť a počká, než príde on za ním. Medzitým si sadne blízko GABRIELA a počúva ho o čaji, než sa začne prihovárať už k všetkým. Celú dobu iba potichu spokojne je, a keď sa na seba so SANDEROM pozrú, iba mu ukáže na jedlo na svojom tanieriku a potom palce hore. Nemienil totižto hovoriť cez GABRIELA, chcel ostať na jeho dobrej strane. Pri ohlase o nepresnom a nepravidelnom podávaní hlásení GABRIEL hovorí, snaží sa tváriť, že v miestnosti nie je, nakoľko sa vždy nejako zranil, kvôli čomu prišlo hlásenie o hliadkach od neho neskôr. Ale aspoň ho potešila možnosť pravidelnejšieho tréningu, počas ktorého sa chcel viac zamerať na svoju vlastnú ochranu, nakoľko nemienil spôsobiť, že ostatným lovcom kvôli nemu vypadajú vlasy od nervov. Akurát GABRIEL skončí a vyzve nejakú novú lovkyňu, aby sa predstavila, keď už aj SUNIL do seba hádže posledné sústo. Iba sa na CHARLOTTE usmeje a čaká, čo o sebe povie.*
*Sander zložil SUNILOVIi len pohľad s úsmevom, ktorý viac menej činil jeho tajný kód, že si uvedomuje, že teraz sa k nemu nemôže priznávať, ale vynahradí mu to hneď, ako to bude možné. Pri pohľade na SEBASTIÁNA, mierne uvažoval, kde bola Grace. Nie, že by niečo vedel na sto percent, ale mal už niekoľko nocí, kedy sa budil na zvuky z vedľajšej izby.. čo bola izba Grace a mal pár vecí, ktoré by poznamenal. Nechcel však v jednom v mžiku, ako sa preberajú hliadky a spoločné tréningy spomenúť to, že keď sú spolu.. je to trošičku počuť. Ak mal byť však úprimný celkom sa na pravidelnosť tešil. Bolo to presne to čo mu od príchodu mierne schádzalo. Spoločné jedlá si vedel vynahradiť so Sunilom a Mirjam, teraz už aj Gabriell sa sem tam pridružil, alebo náhodne narazil na niekoho iného. Tréningy však boli vždy len na lovcovi a tak sa mu niečo takéto zdalo, ako dobré riešenie.. len ho zaujímalo, ako často všetci budú skutočne chodiť. Keď si povšimne, ako SUNIL spokojne chrúme jeho porciu, uchechtne sa čo mierne zničí atmosféru miestnosti, na čo si následne vezme chlebíček na tanierik aj on. Pokúsi sa aj nenápadne postaviť pri čom naleje niekoľko pohárikov a postaví ich na stôl, aby si ľudia vzali. Potom len opäť padne do kresla snaží sa príliš neznervózniť mladú lovkyňu, ktorá mu za tie dni v Inštitúte stihla ukradnúť aj mobil. Slabo sa na ňu však usmeje, aby ju uistil, že vyťahovať to na ňu nebude. Aspoň nie zatiaľ. Uvažoval nad otázkami, príliš mu ich nenapadalo, avšak chcel aspoň do konca sedenia, nejakú naškrabať.*
*Očami chvíľku prebieha medzi SADNEROM a SUNILOM, nakoľko sa na jej prekvapenie neposadili k sebe.* /Asi budem musieť chlapcovi vysvetliť, že čím viac sa bude odťahovať, tým to bude okatejšie.../ *Povzdychne si pre seba a vezme si od stola aspoň pohár s nápojom, pričom jeden prinesie aj SAMANTHE. Tašku s pripravenými vecami nechala zatiaľ medzi nimi, prípadne ju vedela dať niekam do rohu, ak by niekomu zavadzala. Ale pre teraz všetci sedeli a Mirjam bola rada, že nemusela teraz nikoho riešiť v nemocničnom krídle.* Ešte by som aj ja rada podotkla, že mimo pravidelných hlásení hliadok je potrebné hlásiť aj vaše návštevy v nemocnici. Rozumiem, že ak sa iba porežete, chcete si zobrať iba jednu náplasť, vtedy mi to stačí napísať niekde na papierik a nechať to na stole pri vstupe. Táto informácia je potrebná len kvôli zaobstaraniu zásob. *Po týchto slovách pozrie smerom k SEBASTIANOVI, a pokračuje.* Ale ak je niekto zranený horšie, radšej ma zavolajte, nech sa na to pozriem. Potrebujeme totiž každého z nás, aby bol v čo najlepšom stave čo najrýchlejšie. AK v inštitúte nie som, nahláste tieto informácie aspoň GABRIELOVI, ktorý v horších prípadoch môže povolať Mĺkvych Bratov. *Požiada ešte raz, aj keď si už myslela, že niečo takéto bude samozrejmosť.* Prípadne sa na to môžem ešte s GABRIELOM pozrieť, že ako by sme zaviedli toto hlásenie tak, aby to bolo vám najlepšie. Ak má niekto nejaké nápady, kľudne nám ich povedzte, než pôjdem. *Prehodí si nohu cez nohu a spokojne si odpije. S očakávaním sleduje novú lovkyňu, a čo zo seba dostane.*
*Chvíľu sleduje SEBASTIANOV výraz a dúfala, že sa to nevytiahne teraz. Mala diný jednoducho pocit z toho celého stretnutia moc sa jej tam nechcelo byť. Jedine čo ju potešilo, že sa na ňu SANDER pousmial z toho, že mu zobrala mobil, ale to mu vysvetlí, že to bola iba hra a aj tak ho mala v pláne vrátiť. Nič by sa tak či tak nestalo. Len GABRIEL vysloví jej meno, tak sa jej okamžite v hlave vybaví.* /Prečo práve ja? Prečo mám pocit, že ma postavil pred šibenicu a rozprávaj o sebe./*Pomyslí si a vážne sa jej do toho nechce. Povzdychne si, pretože sa jej práve moc do toho nechce. Postaví sa a s doslova hraným úsmevom spustí.* Ahoj som Charlotte. Som tu nejakú chvíľu. O živote lovcov sa práve len dozvedám, takže moc otázky ohľadom tohto na mňa nemajte. Variť odomňa nečakajte, pokiaľ nechcete vyhorieť. Zodpovednosť za mňa majú Sebastian a Caleb, tak keby niečo, obráťte sa na nich, hlavne CAleba. Mám rada modrú oblohu a žiarivé úsmevy. *Povie a je tam počuť ironia, keďže sa jej do toho nechcelo.* Tu poslednú vec neberte vážne. Stačí to takto? *Opýta sa TSAIA a vezme si chlebíček na nervy, pričom sa znovu posadi na svoje miesto.*
*Gabriell len pozorne sledoval mnohé odozvy, ktoré sa rozhodili po miestnosti. Pohľad v tvári zvyčajne nefilim rozhodil. Teda okrem prítomného Hawkstona. Neočakával, že by sa dostavil Caleb. Pomerne dlho bol v nedohľadne a bez slova možno opäť zmizol, alebo sa len prehrabával vo svojej dokumentácií? Bolo to ťažké rozhodnúť. Sám sa však snažil nedržať prítomnosti Caleba príliš silno, nakoľko po pravde ho ani neočakával. Pohľady Sunila keď hovoril o hliadkach zachytil, rovnako, ako nespokojný výraz Mirjam na Sebastiána. Toto chcel, otvorenú konverzáciu z ktorej by si mnohý mohli vziať k srdcu. Predsa len keď mu Mirjam rozčúlene hovorila, že polku vecí čo potrebovala bola minutá, bolo zrejmé, že niekto nevedel, ako sa správať, alebo čo robiť. Keď sa CHARLOTTE dostane k slovu, bolo zrejmé, že má ostrý jazyk.* Pokiaľ toto bolo to čo si o sebe chcela povedať, tak áno. *Prikývne pri čom dievča sa zdalo byť ešte vo svojich náladových rokoch. Rozumel, že takáto zmena mohla byť zaťažujúca, ale musela byť silná. Pokiaľ sa však takto bránila, bolo to na nej.* Dobre, pokiaľ je to všetko ďalšie informácie budú naďalej na nástenke. Na otázky je priestor aj naďalej, alebo keď máte dotaz otázku, ako Mirjam. *Pousmeje sa na svoju sesternicu pri čom sa postaví zo sedačky a prejde ku stolíku s jeho predpripraveným čajom.* Taktiež chcem, aby ste sa všetci rešpektovali aj keď sa možno nestretnete v názoroch či čímkoľvek inom. Nechcem vidieť pohŕdanie. *Dodá zatiaľ čo kývne k MIRJAM, dlho nemal príležitosť sa so sesternicou porozprávať.* Pripravená na hliadku vidím? Máš ešte čas na hru šachu? *Nadhodí, pri čom tak popostrčí, aby aj ostatný sa mierne uvoľnili.*
*Zachytil SANDEROV úsmev a samozrejme, že mu ho opätoval. Už teraz vedel, že sotva chlapec príde do jeho izby, už ho bude mať Sunil vo svojim náručí a bude ho upokojovať, že všetko je v poriadku. Pre teraz sa ale rozhodol, že dá chlapcovi priestor a tak počká, než sa nová holka predstaví a GABRIEL ukončí oficiálny začiatok meetingu. Sunil sa opäť postaví, tentokrát však už pri stolíku čapne niečo sladké a k tomu si vezme jednu z naliatých limonád. Podíde k CHARLOTTE.* Takže...to ty si vzala Sanderov mobil? *Spýta sa potichu, aby ich nikto iný nepočul, ale usmeje sa na ňu, aby je naznačil, že je s tým v poriadku.*Musím uznať, že načasovanie bolo kreatívne. Kto by mohol čakať, že mi niekto tesne predtým chrstne farebnú kriedu do očí. *Zasmeje sa svojím známym hrdelným smiechom.* Ale napadlo mi, že možno by si mohla zbehnúť niekedy do skleníka, ak by si potrebovala svoj čas. Akurát ho prerábam a už je takmer dokončený. A možno by sa ti aj páčilo mať raz za čas súkromie. Poradím, choď sa niekedy pozrieť v noci. *Mrkne na ňu, nakoľko Sunil vedel najlepšie, ako krásne v skleníku je, nech tam prídete v hociktorú hodinu, ale práve v noci je to iné.*
*Pozrie na svojho bratranca a potom na hodinky nad vchodom.* Vieš, že partičku šachu by som nikdy tebe neodmietla. *Upokojí GABRIELA a spolu so svojím drinkom sa zdvihne, ospravedlní sa SAMANTHE a vyjde k stolíku s hrami, kde si jednu šachovnicu vezmú. Mir si ešte naloží niečo z jedla, aby na hliadku nešla s prázdnym žalúdkom a vráti sa ku GABRIELOVI akurát včas, keď už stihol hru rozložiť. Usadí sa oproti nemu a do úst si vloží kúsok obloženého chlebíka.* Samozrejme, že sme už pripravené. Inak by som semani neprišla, ak by sme už všetko nemali. *Venuje svojmu protivníkovi úsmev a odpije si z domácej limonády.* Vedela som presne, že ak bude variť Sander, to jedlo bude vynikajúce.* Pousmeje sa pre seba a počká, až GABRIEL začne, aby spravila svoj ťah.* Ako sa inak darí, posledné dni. Naposledy som bola tak naštvaná na ten nedostatok v zásobách, že som sa zabudla aj spýtať. Nie je toho na teba priveľa? *Chce sa uistiť, nakoľko ja keď je GABRIEL ten starší a šikovnejší, vždy mala potrebu ho chrániť rovnako ako aj on všetkých ostatných.*
*Sander na moment nevedel čo so sebou. Pohľad Mirjam mu jedmne naznačil, že robí niečo nesprávne. Nevedel však povedať čo a značne ho to stresovalo. Táto neistota ho ubíjala. Mal pocit, že sa len ponorí do sedačky, zatiaľ čo Sunil vyzeral, že sa mal jednoducho skvelo. Niekedy skutočne chcel buď jeho herecké schopnosti, alebo istú flegmatickú tendenciu, ktorú naozaj mal. Ešte dopočúva Gabriella kým sa v zápätí s nezáujmom otočí na Samanthu a pousmeje sa smerom ku MATTHEOVI. S chlapcom už mali nejaké tie stretnutia. Či už na plese, alebo tréningu, ich spoločne hliadky tiež neboli práve zlé a tak rád chlapca opäť videl.* Čo ťa tak moc zdržalo? Či len zábudlivosť? *Opýta sa zatiaľ čo sa trochu posunie smerom k nemu aj s tanierikom v ruke.* Nechceš nejaké? Sú tam aj vegetariánske.. Ak si glutenfree tak ale nič pre teba nemám. Nikto, ale nemá alergiu. Aspoň myslím. *Dostane sa do rieky myšlienok pri čom sa otrasie a opäť pozrie na chlapca.* Niekedy by sme sa mohli zas dať na tréning.
*Lotty to možno prehnala, ale jednoducho mala blbú náladu. Jednoducho si nemohla pomôcť hlavne keď do toho moc ísť nechcela. Pozrie sa na SUNILA potom čo sa ku nej prihovorí a doslova sa začervená, pretože to bola náhoda, že sa to stalo práve u neho. Povzdychne si, pretože by sa asi o tom moc hovoriť nemalo, ale predsa len sa pousmeje, pretože to aj tak bolo dosť zábavné.* Áno, ale má ho aj tak už späť. *Povie mu a bola rada, že sa nepreberala táto vec a tá s drogou, pretože na tú nebola pripravená. Ako by sa na to vykecala.* Na moju obhajobu to bola hra a aj tak by som mu ho vrátila. Len to bolo také dokáž čo všetko dokážeš. *Povie a na jeho slova prikývne. Možno by bolo fajn sa niekedy pozrieť tam a odreagovať sa tam.* To znie fajn. Myslím si, že je to dobré miesto, kde sa niekto môže upokojiť, keď toho je na neho moc. *Povie, pričom asi by to celkom dosť využívala. Hlavne teraz, keď bude mať asi zákaz niekam ísť.*
Tak, človek nikdy nevie, aké okolnosti očakávať. *Pousmeje sa pri čom s istou radosťou v tvári rozloží dosku na stolík. Šach hrávali už ako deti, bola to jedna z tých hier, ktorá bola v príbytku Tsai priam podporovaná. On aj jeho sestry sa tak stali.. pomerne dobrými hráčmi a keď Mirjam navštevovala, vždy svoje schopnosti radi ukázali. Sesternica tak mala čo dobiehať, ale teraz by už rozdiel nebol ani matateľný. Nad jej pripravenosťou sa musí len zasmiať.* Aspoň si donútila Samanthu, aby prišla na čas. *Povie pri čom tento čin by si niekedy skutočne zaslúžil medailu. Jeho parabatai bola s jej dochvíľnosťou čisté zúfalstvo, i keď bola pravda, že posledné mesiace sa zlepšila.* Aspoň sa nemusíte starať kam ísť pred hliadkou. *Pousmeje sa zatiaľ čo si zastrčí čierne vlasy za ucho, aby videl na šachovnicu. Začne tak prvý výstup panáčikov, zatiaľ čo len stlačí imaginatívne stopky, aby naznačil Mirjam, že môže ísť. Na čas nikdy nehrávali, teda nie takto spolu. Okrem toho, niečo také sa kvôli nim dvom ani neoplatilo kupovať.* Posledné dni som mierne stagnoval. Musel som ísť aj do Pekingu, nakoľko som tak mal niekoľko dokumentov čo som potreboval. Všetko sa deje.. prirýchlo. Stále však nemám príliš veľa zodpovedností. Som len učiteľ či nie? *Miesto zástupcu Gabriell oficiálne nezískal, stále bol učiteľom, ktorý sa snažil utriasť dianie. Jeho právomoci tak siahali práve na veci, ako táto stretávka, alebo spoločné tréningy. Okrem toho? Primať nových členov, alebo iných vyradiť nemohol.* Stále mám rezervy v tom čo môžem spraviť. *Dodá jednoducho pri čom k sesternici zodvihne pohľad.* Čoskoro bude mať sestra svadbu, za pár dní ti príde pozvánka. *Prezradí jej tajomstvo, ktoré síce nemal.. ale sám chcel Mirjam potešiť.*
*Jej začervenanie Sunila pobaví. Hlavne kvôli tomu, aká drobná dievčina bola, a teda sa svojou výškou dostávala Sunilovi tak maximálne po hruď.* To rád počujem, že by si mu ho vrátila tak či tak. Pretože síce som aj ja za všetky vylomeniny, ale mali by sme to predsa len byť my, ktorí chránia všetkých ostatných pred démonmi. *Žmurkne na ňu.* A nie, radšej ti nepoviem nič z toho, čo som za svoj život spáchal aj ja, lebo potom ma ešte označia ako zlý vplyv na teba. *Sunil sa opäť rozosmeje. Samozrejme, ešte pár vzad robil so svojimi bratmi vylomeninu za vylomeninou. Ani strach z drevenej papuče ich mami ich niekedy nezastavil.* Podarilo sa mi reštaurovať zopár lavičiek, takže kľudne si tam môžeš so sebou zobrať aj knížku alebo ako aj Sander maľovanie a oddýchnuť si tam od všetkého. Ak by si aj chcela nejaký špeciálny kvietok, mohol by som sa do toho pozrieť a nejako ho tam nasadiť. *Navrhne jej. Chcel, aby sa cítila ako doma, nech sa už bude diať hocičo. Sunil vyrastal medzi lovcami, takže nevedel, aké to mohla mať Charlotte, ale chcel jej pomôcť čo najviac sa dalo.* A mimo to, ako ti ide trénovanie a spoznávanie nášho sveta? *Zaujíma sa. Posunie k nej svoj tanierik so sladkým aby si vzala.*
*Hranie šachu jej aj chýbalo. Síce si ako malá pamätala to zúfalstvo, keď ju dokázali bratranec a sesternice poraziť, ale za posledné roky sa zlepšila a mala tak aj lepší pocit zo samej seba. Teraz jej už hra prinášala iba príjemné spomienky na detstvo a dlhé hodiny, počas ktorých sa mohla hlavne s Gabrielom porozprávať.* Och, to som sa teda uistila, že budeme na čas. Radšej som jej povedala, nech je pripravená pol hodinu dopredu, a teda bola hotová presne na čas. *Usmeje sa na bratranca aj so svojím skvelým plánom. Vlasy si schová do nízkeho copu, aby jej hlavne nepadali do jedla a spokojne odkuskuje.* Inak, určite si bež dať z jedla aj ty. Verím síce, že Sunil do seba hodí aspoň polovicu, ale ale aby sa to dojedlo všetko. *Popchne bratranca, aby sa presunul od čaju k niečomu inému. Síce Gabrielove čaju vždy milovala, to bez otázky. Nervózne si však svojho oponenta prezerá. Nie kvôli tomu, že by sa obávala jeho stratégií, ale kvôli tomu, či toho nemá na chrbte Gabriel až priveľa.* Takže máš dostatok času sa o seba poriadne starať. Jedlo, tréning a všetko ostatné? *Tým posledným hlavne myslí hormonálnu stránku, aby bol Gabriel vždy kompletne v poriadku. Jedným z dôvodov, prečo Mir chcela vedieť viac o liečení bolo kvôli tomu, aby dokázala pomôcť Gabrielovi a ostatným, než by sa im stalo hocičo - či by prišli so zlomenou kosťou alebo aj s niečím iným. Urobí ďalší postup svojím panáčikom a rovnako ako Gabriel jemne cinkne po neviditeľnom stopovači. V tom sa kompletne zastaví. S otvorenými ústami a očami plnými prekvapenia pozrie na Gabriela.* To už tak skoro? A ja ešte nemám šaty ani svadobný dar! To dievča za toto zaplatí! *Nevie inak, ako sa riadne pobaviť na konaní svojej sesternice. Už však chcela riadne spoznať jej snúbenicu a povedať jej o tom, do akej úžasnej rodiny sa to práve dostala.*
To je pri nej najlepšia taktika, nie vždy funguje, ale zvyčajne áno. *Zasmeje sa zatiaľ čo hodí letmý pohľad ku svojej prabatai, ktorá zatiaľ len sedela pri stolíku. Bola to tá jedna drobnosť na ktorej musel každý pracovať. Gabriell bol často pomerne arogantný, iný mohli byť nedochvíľny, alebo zábudlivý. Taká.. osudom daná starosť. Nad jej poznámkou o jedle sa len zasmeje. Zodvihne tak svoju šálku čím jemne naznačí, že mu to zatiaľ netreba.* Nechcem si skaziť chuť. Ešte sú nejaké v chladničke.. presne keby sa tú jedli všetky. Chcel som si ich pár nechať na večeru. *Pousmeje sa spokojne, pri čom áno, možno išlo o niečo mierne sebecké, ale stále išlo len o dva chlebíky či nie? Nikomu by bytostne nechýbali. Aspoň to neočakával.* Všetko čo ti len napadne. Už nemávam také problémy, ako na začiatku. Všetko je omnoho jednoduchšie, keď sa v tom človek naučí chodiť. *Odvetí nakoľko jej otázke porozumel. Z počiatku ešte vo Francúzsku sám nevedel čo ho očakávalo, avšak teraz sa všetko zdalo tak, ako malo. Sám túto tému príliš nerozoberal, ale cenil si Mirjam a jej ohľaduplnosť. Posunie panáčikom a mierne sa nad jej udivením zasmeje.* Tak pozvánka je jedna vec, ešte nejaký ten mesiac na nákupy budeš mať čas. Neviem kde sa na koniec rozhodli mať obrat.. nevedeli sa dohodnúť čo som počul. Možno to zmenili úplne a bude to prekvapenie. *Zasmeje sa zatiaľ čo len pokrúti hlavou.* Podľa mňa aj šaty čo si na plesoch už mala by ti pristali.. a svadobný dar. S tým sa nemusíš trápiť. *Skonštatuje, ani on sám, zatiaľ nevedel čo by svojej sestre podaroval. Dúfal, že mu čoskoro niečo svitne.* Do všetkého idú pomerne po hlave.. Predsa len chcú mať svoje deti.. a Li Fang už nejaký ten vek má.. *Dodá, Li Fang bola ešte aj od Gabriella o dva roky staršia a vždy chcela vlastné dieťa. Nikto si však nie je istý či to bude za týchto okolností možné.* Čo ty Mirjam.. láska na obzore?
*Pokrúti hlavou.* To je samozrejmé, ale hlavne treba si sledovať veci. Lebo nemusela som to byť práve ja, čo to mohol zobrať. *Povie a pousmeje sa. Predsa len to vážne nemusela byť práve ona, čo tgo práve zobrala, pretože tam bolo viac osôb, čo by nebolo práve najlepšie. Nemusel by dostať nazad svoj telefon.* To áno, pokiaľ máš poriadny výcvik, takže ja by som vám v tejto chvíli bola viac menej na obtiaž. *Povie mu a trochu si povzdychne. Aj keď sa lepšila stále to nebolo ono. Hlavne by veľmi rada zistila niečo o rodine, pričom radšej nepovie o záhadnom lístočku z Pridu, ktorý dostala.* Myslím si, že už by to bolo jedno, keďže už všetci si myslia, že som problémová. Pričom tie veci, čo sa mi stávajú sú čisté náhody. Ale stým už nič nespravím. *Povie a mykne pleciami, keďže nevie čo k tomu by dodala. Keďže už bola na dvoch akciach a zakaždým ju zdrogovali. Buď mala také blbé šťastie alebo to bola len zhoda okolností.* Premyslím si ten kvietok, ale myslím si, že to tam bude pekne. *Vezme si sladký koláčik od Sunila a povzdychne si.* Občas mám pocit, že mi vybuchne hlava z tých informácii, ktoré sa po mne chcú. Tréning sa dá, ale tiež to bude trvať. Bohužiaľ. *Povzdychne si a má vážne nevýhodu, že si nepamätá zvyšok. Hlavne aspoň vedela dôležité o rasách vonku.*
*Bola rada, aký mal Gabriel vzťah ku svojmu parabatai. Zo začiatku sa obávala, či bude dievča skutočne dobrým partnerom pre niekoho ako Gabriel, ale ten vyzeral byť s výberom spokojný a tak sa nemienila Mirjam pýtať.* Ach, takže takto si si to vymyslel. Mohla som očakávať, že máš taktiku vždy pripravenú na niekoľko ťahov vpred. *Usmeje sa naňho a naďalej automaticky posúva panáčikmi. Niekedy sa drží svojich starých stratégií, inokedy skúša zariskovať, aby spravila hru živšou.* Som za teba rada potom. Ale kebyže sa hocičo deje, vždy tu budem pre teba, Gabriel, aj kebyže na mesiaci musím bývať. *Zasmeje sa na hlúposti, ktorá jej práve napadla a pokračuje ďalej v hraní, pričom postupne do seba dostáva jedlo.* Aj tak! Niekedy je ťažké nájsť presne to, čo chceš. A keďže ani poriadne neviem, aká je tá jej snúbenica, čo má rada, akú má povahu...tak je všetko náročnejšie. Hádam mi Li Fang dá aspoň dva mesiace, aby som si všetko poriešila. *Pokrúti nad svojou drahou sesternicou hlavou.* A nie, plesové šaty nechce mať. Niečo kratšie by bolo lepšie. Našla som celkom šikovné dievča, ktoré má menší second-hand, tak teoreticky môžem pozrieť aj tam, lebo veci od nej sú tak krásne a jedinečné. Niekedy ti ich ukážem. *Navrhne Gabrielovi a posúva svojou figúrkou. Keď však začne Gabriel spomínať rodinu...a hlavne lásku, Mir v sebe opäť ucíti to nepríjemné zúfalstvo a doslova sa cíti, ako keby jej niekto držal hodinky nad hlavou a pripomínal jej, že aj keď je mladá, ak chce vidieť svoje deti ako lovec vyrastať, mala by začať čo najskôr.* Nič také.Žiadna láska. *Odpovie viac stroho, ako chcela, ale aspoň vôbec odpovedala. Práve teraz by brala objatie od Zacharieho, ale hovorila si, že na tú časť života musí jednoducho zabudnúť. Ani sa jej zatiaľ neozval, takže ani nevedela, či mu vôbec niekedy na nej záležalo.* Ale čo ty? Už si predsa len bol takmer všade po svete.
*Prikývne.* Máš pravdu, ale úprimne som vtedy bol rád, že ma tam nenechal stáť slepého. Ale to je dobré na to byť lovcom. Spoľahnete sa na seba. *Podotkne dievčine. Chcel jej ukázať podobný prísun náklonnosti, aký by dostala u neho doma. Šlo to ale celkom ťažko, keď polovica tudajších lovcov boli antisociálni, alebo len nemali náladu sa rozprávať so všetkými.* Vieš pomôcť aj tak. Napríklad Mirjam je aj na bojovom poli, ale zároveň ju môžeš často vidieť, ako pomáha ostatným. Samozrejme, aj to jej zabralo riadny výcvik, ale to neznamená, že len preto, že nemáš silu, nevieš pomôcť. *Podotkne a ukáže na svoje bicepsy, ktoré sa určite nedali prehliadnuť.* Ja na druhú stranu zase neviem obrániť samého seba a tak sa častokrát spolieham na Mirjam, že ma zachráni. Tak či tak, nie si jediná, ktorá má špeciálny výcvik. Obávam sa, že o chvíľku budem v kompeltnom tréningovom module pod dohľadom Gabriela aj ja. *Zasmeje sa na tom, ale vnútri cíti len nervozitu. Už teraz sa bál, čo s ním Gabriel narobí.* A len preto, že teraz vyzeráš ako problémová osoba...to neznamená, že si. Ako sa vidíš ty sama seba? *Zaujíma sa Sunil. Aj keď vyzeral na prvý pohľad ako hora, pod prsnými svalmi schovával veľké srdce, ako ho naučila jeho mamka. Aj preto sa pôvodne vybral za dievčaťom. Na kvietok len prikývne.* Stačí mi názov alebo približná kresba a farby, a nejako ho už skúsim nájsť. *Sľúbi jej a sám si spokojne dá zo sladkého.* Cukor! Keď mne šla vybuchnúť hlava na akadémii, dal som si veľa cukru, šiel som sa prevetrať von behom, alebo som si poriadne dal do tela v tréningovej sále. Možno ti niečo z toho pomôže. A teoreticky nič mimo rún, základných znalostí démonov a približnom stave vzťahov s dolnosveťanmi ani nič iné nepotrebuješ. *Upokojí ju, nakoľko si sám pamätal svoje školské roky, a aké problémy niekedy mal s učením.*
O tom je šach Mirjam, hádam si na to nezabudla. *Povie s lišacím úsmevom zatiaľ čo si kvôli sústredeniu len zloží gumičku zo zápästia a zopne si vlasy do nízkeho copu. Teraz by pre niekoho mohli skutočne vyzerať, ako súrodenci. Narovná si chrbát, ktorý mu slabo praskne. Možno už skutočne išlo o znamenie jeho staroby pri dverách.* Vďaka Mirjam, dúfam, že aj ja ti budem dostatočnou oporou.. a na mesiac sa nejakou chybou nedostaneš. *Odvetí hravo pri čom sa na moment pozrie z okna a pozoruje výhľad na New York. Na moment tak pozastaví hru, ale predstavné cinknutie Mirjam ho z tohto tranzu dostalo.* Ešte určite budú v Pekingu nejaké posedenie. Okrem toho Rae sa zatiaľ nezdala náročná, je veľmi skromná. Príde mi, ako niekto s kým by si si rozumela. *Pousmeje sa, Li Fang mala v tomto dobrú ruku. Aj keď jej trvalo si partnerku nájsť, zdalo sa, že raz, ako niekoho našla už sa jej len tak nepustí.* Budem sa tešiť, sám by som si mohol zohnať nové košele. Na niektorých sa mi už všetko rozpadáva. *Skonštatuje pri čom sa pozrie na vyhrnuté rukávy na košeli z ktorej veľmi jasne trčali nitky a už jej chýbal aj gombík na rukáve. Pri jej zamietnutí zo stola sa však slabo pozastaví.* Je všetko v poriadku Mirjam? *Pousmeje sa pri čom sa k nej skloní, aby na ňu lepšie videl.* Chceš sa o tom potom porozprávať? *Opýta sa v zápätí a na jej opätovnú kartu len pokrúti hlavou.* Všade po svete a stále nič? Už som na to jednoducho pristarí. *Snaží sa ju trochu rozveseliť.* Niektoré veci sa nemenia a knihy či práca sú mi stále milšie.
*Poté co se usadil tak poslouchal co vše jim chtěl Gabriell říct. Nebyla to žádná extra novinka zase kárání o tom jak nepodávají hlášení ale to byla klasika. Co si budeme Matt byl jeden z těch lidí kvůli kterým se toto opakovalo dokola a dokola protože stejně jako na toto setkání na to zapomínal. No jo no co se s ním dá dělat že jo. Poté se také zmiňovali nějaké společné tréninky ze kterých nebyl Matt úplně nadšený ale nic s tím asi stejně neudělal po té co domluvil tak se rozhlédnul a přišel k němu SANDER. Poslouchá ho a potom řekne jeho směrem* Přesně tak jako pokaždé jsem zapomněl. Je ale sranda že ty největší kraviny si pamatuji... jinak ne děkuji, možná za chvíli si dám *řekl jeho směrem, a potom řekl ještě jeho směrem* Jo to bychom mohli, pokud na to teda nezapomenu *zasmál se jeho směrem a poté ještě dodal* Jinak co si myslíš o tich sobotních trénincích ??
*Stále nevedel Matthewa úplne odhadnúť. Prišiel mu, ako dobrák, ale niekedy boli taký ľudia ľahký na pokazenie. Či už lovcami, alebo dolnosveťanmi.. alebo niečím horším. V teréne s ním zvyčajne veľký problém nemal. Avšak aj keď si boli vekom podobný, niekedy medzi nimi stála reč. To sa snažil polepšiť. Byť viac otvorený, ako Sunil.. alebo aj Mirjam poslednou dobou. Jednoducho si dovoliť nebyť.. upätý neustále.* Možno by si mal neustále nosiť runu na pamäť. *Zasmeje sa pri čom rozumel, týmto ťažkostiam. Sám b niekedy dokázal zabudnúť hlavu. Avšak officiálne veci sa snažil vždy dodržovať, dokázal tak spraviť mierne očko a dobrý dojem.* Niekedy ti klopnem na dvere najbližšie dni a nebudeš mať na výber. *Pousmeje sa pri čom nebol tak odviazaný, ako pri Sunilovi, ale snažil sa čo to dalo. Jeho úsmev sa však mohol zdať niekedy mierne nútený.* Tréningoch? Oh *Zamyslí sa aj keď svoj pohľad mal pomerne jasný.* Podľa mňa je to dobrý nápad, aspoň nedopadneme opäť, ako vtedy na love. Aspoň.. teda dúfam. *Poznamená pri čom sa rozhliadne okolo. To bolo skutočne nízke dianie v histórií Inštitútu.*
Nezabudla. *Pokrúti nad ním hlavou a pokračuje v rýchlejšom tempe po svojom súperovi, aby mu trošku pritiahla uzol okolo krku.* Ale tebe teraz začne značne páliť pod zadkom. *Sľúbi mu so šibalskými iskričkami v úsmeve. Znovu sa jej zacnelo za týmto jednoduchším obdobím v minulosti.* Ty si mi oporou už teraz, to ti sľubujem. *Upokojí ho a s väčším nadšením počúva o neveste. Rae...bolo to pekné meno. Iné, jedinečné. Mirjam sa to určite páčilo. Zasmeje sa ešte na hroznom stave košiel, ktoré Gabriel nosil a pri tom naďalej pokračuje v hre. Postavičiek už bolo na ploche len zopár a šance na výhru sa neustále preklápali.* Áno....z väčšej časti áno. A nie...aspoň nie tu a teraz. Porozprávame sa neskôr? *Navrhne Gabrielovi, nakoľko ozaj nemienila vyťahovať svoje randenie s čarodejom, a ako aj skončilo, pred všetkými týmito lovcami, ktorí sa snažili iba zabaviť. Pomaly sa však obávala, že zrejme ostane rovnako ako Gabriel sama. Sťažka sa nadýchne a venuje svojmu súperovi odstránenie poslednej postavičky. Ostali čisto na kráľoch.* Beriem to ako remízu.* Navrhne a postaví sa od stola, aby po sebe upratali. Po tomto už nechala Gabriela, aby sa venoval svojmu a Mirjam si medzitým šla opäť naložiť, aby bola poriadne najedená, než so Samanthou odídu.*
*Samozrejme vie že je stretávka ale moc sa jej tam nechce vzhladom na jej minulé zážitky. Nakoniec sa ale predca len rozhodne prísť oblečie si potrhané rifle, kanady a svoje tričko s dlhím rukávom a logom Warcraft III: Reforged. Po krátkom zvažovaní nechá svoju kultistickú čiapku ležať na posteli.* /Nebudem sa skrívať./ *Povie si a vidá sa do spoločenskej miestnosti. Keď sa tam dostaví jemne zakope na dvere a vstúpi. Ríchlo prejde pohladom po luďoch v miestnosti a niektorím rýchlo kívne na pozdrav. Rýchlo prejde miestmnosťou a sadne si vedla chalane ktorého pozná z vícviku.* Ahoj *Pozdravý ho keď si sada a potom len potichu sleduje miestnosť. Pričom ignorovala blonďáka ktorí ju očividne neznášal. Niečo také už bola pre ňu rutina.*
*Stál tam a díval se na Sandera přišel mu jako v pohodě člověk, přeci jenom už v institutu nějakou dobu byl a už i poznal několik lidí tam a všichni mu přišli fajn. Co se týká tich sobotních tréninků ne že by mu vadilo že bude trávit čas s lidmi v institutu. Přišli mu všichni zatím fajn, jen ví že to bude další věc na kterou zapomene potom řekne směrem k Sanderovi* Ta runa není asi špatný nápad, asi to budu muset zkusit *pousmál se, co si budeme tyhle officální věci mu moc do hlavy nešli..možná by pomohlo si pořídit diář, nebo si to napsat třeba na čelo.* To zní jako dobrý nápad hele na to určitě nezapomenu *řekl jeho směrem ohledně toho že mu zaklepe na dveře. S Sanderem se mu trénovalo fakt dobře, byl to silný a dobrý lovec prostě někdo koho po boku chcete třeba na hlídce mít* To máš asi pravdu, no doufám že na ně nebudu zapomínat jinak mi Gabriel urve asi hlavu. Nemyslím si že je od toho už teď daleko *zasmál se*
*Pamätala si že tam niečo také bolo, ale moc si toho nevšimla, keďže tam bolo moc ľudí a hlavne zvláštnych ľudí, takže bola rada keď sa odtiaľ dostala aj s dvomi stretnutiami, ktoré nechcela.* Je dobré mať niekoho, na koho sa môžeš spoľahnúť. *Sama si to uvedomovala, že zatiaľ nemá vzťahy, že by sa na niekoho spoľahla, až na Sebastiana. Mohla byť rada, že sa vôbec odtiaľ dostala v poriadku, aj keď ju varoval, že je blbá a to čo urobil ju zmiatlo. Lenže na to spomínať nechcela, pretože by sa rovno vybrala za ním sa opýtať, že prečo to urobil. Začne sa smiať pri jeho slovách a povie mu.* Tak to tým, že ja som malá, tak sa rýchlo dostanem niekam a zase von bez toho aby si ma všimli. Len tam nesmie byť toľko ľudí, ale dá sa to aj zvládnuť. Zase menší ľudia sú obratnejší a rýchlejší, treba odhadnúť aj ich presné zámery. *Povie so smiechom a ona by sa zaradila do toho týmu, že udri a rýchlo sa stiahni, alebo ktorý bude lákať pozornosť. Vlastne v tom bola najlepšia, keďže vždy si ju problémy našli sami.* To si zase nemyslím. Tak lepšie ja som pod tréningom Caleba, Sebastiana a k tomu začnem s Gabrielom. Takže pecka. Ale nesťažujem si. Tréning so Sebastianom je zábava. *Povie mu, pričom neprizná, že bola nervóznejšia z toho, čo si na ňu prichystal Caleb ako Gabriel. Vojde si rukou do vlasov a povzdychne si.* Nejde o to že som problémová, len jednoducho si ma problémy nájdu. Jednoducho som magnet na veľké problémy. *Povie, pričom je to naozaj pravda. Nie že by sa o to snáď pokúšala, pretože kto by chcel mať hneď problém len čo príde domov. Zamyslí sa nad kvetinou a vie že niekde by mala mať kresbu.* Myslím si, že niekde kresbu mám, potom by som ti doniela. *Povie mu s úsmevom.* Niekedy to zaberie a inokedy nie. Záleží ako moc toho na mňa je. Tak asi by mi mal niekto vysvetliť poriadne rozdiel medzi vílami. Upírov ani netreba, tých vôbec nemusím. Vlkodlaci sú v poriadku, pokiaľ není úplnok a čarodejov poznám celkom dosť. Ehmmm... nevieš ako sa volá tá runa, keď sa chceš schovať pred civilmi? Neviem si ju dobre zapamätať. *Opýta sa ho, pretože by jeho pomoc potrebovala.*
Tak...odteraz sa môžeš spoľahnúť na každého, koho vidíš v tomto inštitúte. *Upokojí ju s úsmevom a spokojne ho seba naleje celý pohár vody, aby zapil všetko, čo do seba doteraz dostal.* Ak sa chceš zamerať na rýchlosť, potom by som sa spýtal Mirjam alebo možno aj Grace. Obe sú malé, ale rýchle. Tie ti poradia lepšie ako Caleb alebo Sebastián. *Navrhne jej. Samozrejme, aj Sunil sa učil od svojho otca, lebo si mali blízko k sebe svojimi zbraňami a fyzičkou. Sunil však musí pozdvihnúť svoje obočie.* To je prvýkrát, čo počujem niekoho hovoriť o Sebastianovi v kontexte zábavy. *Prizná sa. Nie, že by niečo proti mužovi mal, ale mimo Grace nevidel, že by mal s niekým blížší vzťah. Zase na druhú stranu, s Grace si bol zrejme blízky až-až, kvôli čomu Sander veľmi rád prespáva u Sunila.* Aj ja som magnet na problémy! Skús si tipnúť, koľkokrát som mal napríklad rozbitú hlavu. *Navrhne jej. Chcel ukázať dievčaťu, že sa nemusí cítiť zle. Ak totiž šlo o problémy, Sunil ich priťahoval viac, než niekedy dokázal vyriešiť. Našťastie aspoň zatiaľ nikoho omylom neoplodnil, za to bol rád. Zamyslí sa nad jej školskou dilemou.* Grace bola celkom dlho medzi vílami, na tie by si sa mohla spýtať priamo jej. A runa? *Zamyslí sa, čo by tým dievča mohlo myslieť.* Asi myslíš runu neviditeľnosti? Lebo väčšina rún má klasický názov ako v nrmálnom jazyku. Špeciálne je napríklad len iratze na hojenie. Ale dôležitejší ako názov je tvar a spôsob kreslenia runy.
*Predstavenie Charlotte je viac nervózne, než očakával, ale zdalo sa, že všetci ju prijali. Lovci sa hneď podelili do dvojíc, trojíc, iba on ostáva sedieť na svojom mieste a sleduje, ako sa CHARLOTTE dostáva do konverzácie s vysokým mužom, skoro tak vysokým ako Sebastian. Rád by sa s mladou lovkyňou porozprával, keďže sa jej problémy ďalej viac neriešili a on je vlastne aj rád, že sa do toho nemusel zapájať pred všetkými, ale bude to s ňou môcť prebrať osobne. Predsa len to pre ňu bude asi lepšie a nebude to potupné, aby ju takto zhadzovali už pri zoznamovaní. Po nejakom čase vstane zo sedačky, najskôr podíde ku stolu, aby si vzal nejaké jedlo, pretože mu vyhladlo a čo to minimálne vedel o lovcoch bolo, že Sander vie veľmi dobre variť, čo sa mu potvrdí aj v sekunde, čo si vloží jedlo do úst aj dnes. Sám pre seba si uznanlivo prikývne hlavou a keď dožuje, vyberie sa za CHARLOTTE a SUNILOM. Keď podíde zboku k lovkyni, chytí ju za rameno, čím upúta jej pozornosť, ale pohľad venuje prevažne SUNILOVI, pretože od neho chce na pár minút ukradnúť jeho spoločnosť v ich zoznamovaní.* Pardon, ak vyrušujem. Na chvíľu by som si ukradol Charlotte. *Prenesie ani nie nepríjemne, ani nie priateľsky, no CHARLOTTE určite vie, o čom sa s ňou chce rozprávať. Vezme CHARLOTTE bokom a aj keď si prekríži ruky na hrudi, jeho hlas neprezrádza, že by na ňu išiel vybuchnúť.* Si nezodpovedná, vieš o tom. *Poznamená najskôr a nadvihne jedno obočie.* Sama by si sa mala poučiť, ale takéto vyvádzanie sa nedá dlho tolerovať, hlavne ak si v očiach Spolku. Musíš si dávať viac pozor. *Pokračuje. Aj keď hovorí pokojne, je v tom výčitka.* A kradnúť ľuďom veci nie je vhodné ani v civilskom svete, to vieš. *Upozorní na jej minulosť a vyrastanie medzi ľuďmi, aby si uvedomila, že nemá podliehať návrhom niekoho iného, hlavne ak ich nepozná.* Vieš, kto ťa zdrogoval? Aké boli efekty? Mrknem sa na to. *Zmení nakoniec trochu tému.*
*Samantha nepřišla pro jednou pozdě jen díky tomu, že ji vyzvedla Mirjam. Sama měla obdobný nápad vyrazit po setkání na hlídku dle rozpisu, takže na sebe hodila větší část zbroje a nátepníky, zbraně a pár dalších potřebných věcí si zachytila do rukou, aby se mohla ustrojit na místě, kde si skutečně věci odloží na jeden z parapetů, podpírajíc je vlastním bokem. Postupně je tak na sebe upevňuje, jak ostatní přicházejí a každému věnuje minimálně přikývnutí a uvolněný výraz, když ne přímo úsměv. Jen SANDER od ní schytal chladný, přísný pohled, ale to nebylo nic neočekávaného. Byli vychováni k rivalitě, ale pro ni byl stále rodina. Taky tu byla na žádost jeho otce, aby na něj dohlédla, že se k čarodějce nebo jinému podsvěťanovi už nepřiblíží - rozhodně ne v romantickém slova smyslu. Odporné. Pohled jí padne i na nejnovější členku, která v péči jedné takové bytosti byla. Slyšela něco o soudě a věcech, co se o ní daly dozvědět, nakonec dost možná se ukáže i na jejich tréninku, či ji možná dostane na hlídku. Čím víc ví, tím líp. Jeden z nátepníku - ten pro lukostřelbu - nechá zatím na parapetě, o který se opře pozadím než se usadí k Mirjam, nechávajíc iniciativu na Gabriellovi a případně i Sebastianovi. Proslov prvního zmíněného i následné dotazy a poděkuje slušným, byť ne naprosto vřelým tónem - vzhledem k oficiálnímu setkání - MIRJAM za pití a upije z něj. Nakonec se přesune i pro nějaké to jídlo, protože lovkyně měla pravdu, že by měla něco sníst. Pokud tam Sander opravdu nedal jed, teď toho určitě zalituje. Jen kývne, když ji opustí pro hru a sama si začne probírat v hlavě trasu jejich hlídky a kudy se tam nejsnáze dopraví. A hlavně nejrychleji, prakticky tak ignoruje ostatní, dokud s ní přímo někdo nemluví. U toho si sem tam nabídne z občerstvení, načež položí nátepník na stůl v náznaku, že brzy půjdou a vyhrne si rukáv kvůli nanesení některých run, které by se mohly hodit a než vyprchají, tak to chvíli potrvá. Skočí pohledem po ostatních a kývne i GABRIELLOVI v náznaku rozloučení, kdyby pak nebyl čas a pohledem se pokusí zachytit i MIRJAM v náznaku, že by se měly pomalu chystat, načež zamíří ještě za svým PARABATAI.* Doufám, že brzy si zahrajeme šachy my. *Prohodí, protože na sebe neměly mnoho času. Samantha se tu ještě usazovala, ve volném čase se snažila trénovat nebo mapovat město, číst starší hlášení, aby vyhodnotila ohnisková místa démonů, či ta, kde jsou nejčastěji problémy s podsvěťany a také sledovala média kvůli "záhadným" úmrtím a zmizením, které by se jich mohly týkat.*
*Sander pozoruje vstup KYLY do miestnosti. Mal s ňou niekoľko hliadok. Neboli skvelé, obaja ich prežili, nerozumel však, ako lovkyňa nerobila nič so svojou skazenou nohou. Sám sa do medicíny nevyznal, avšak pokiaľ niekto nebol schopný bezpečne pracovať v teréne možno sa mal zamyslieť nad tým čo by robiť mal. Možno variť? Sander by to určite ocenil.* Niekto si prispal? *Opýta sa jej zatiaľ čo nakloní hlavu na stranu, zdalo sa, že už sa zbavila svojej čiapky. Robilo mu to zlú pachuť v ústach? Mierne, ale po dohovore Gabriella a pár rozhovoroch s Mirjam sa rozhodol toto už naďalej neriešiť. Pokiaľ niekoho však nemal rád, vždy si kvôli tomu vedel nájsť dôvody. Ako napríklad u Natea kde mu prekážalo celé chlapcovo bytie.* Celkom okaté takáto ignorácia keď sa máme lepšie spoznať. *Dodá smerom k lovkyni pri čom sa snažil mať pomerne priateľský tón. Vtedy na tréningu, čo už bolo aj tak dávno, nechal v sebe viac menej konať emócie. Zvyčajne to nerobil a tak išlo o skrat na ktorý.. nebol práve hrdý. Pozrie sa následne na MATTHEWA.* Alebo ak máš funkčný mobil, nie ako niektorý.. len si hodíš upozornenie. *Navrhne s miernym úsmevom pri čom ukáže jeho už ledva funkčný iphone. Stále dobre fotil, ale nevyzeral úplne vábne.* Tak, to povedať neviem.. možno. Nevyzerá ako niekto kto by to spravil. Ale zdanie môže klamať.
*Mir vlastne akurát dojedla, keď si všimla SAMANTHIN pohľad. Sama pozrie na hodinky a prikývne. Rozlúči sa s GABRIELOM aj SANDEROM a sama si vezme svoje veci v batôžku, nakoľko sa chcela obliecť až vonku, nech tým neotravuje ľudí vnútri. Zopne si nanovo vlasy.* Tak poďme. *Kývne na SAM a vydá sa smerom k miestu ich hliadky.*
Tak to sa ešte uvidí. *Povie mu, pričom sa pousmeje. Nepoznala ich natoľko aby m mohla dôverovať tak, že by im úplne zverila do rúk svoj život. Jednoducho ešte takú dôveru nemala a tej osobe, ktorej dôverovala sa dozvedela že jej klamal. To je celkom dosť na niečiu dôveru.* Môžem to skúsiť možno mi poradia viac, čo by som mohla potom využiť v tréningu. Ďakujem. *Povie mu a diví sa, že si o ňom nevedia predstaviť že je Sebastian zábavný. To ju celkom prekvapí, pretože taký s nou nebol.* To je to až tak moc veľké predstavenie? Áno prísny je, ale je s ním aj zábava. *Takze moc nechápala, prečo by to bol taký problém. Zamyslí sa pri jeho otázke a po chvíli mu na to odpovie.* Myslím si, že minimálne tisíckrát. *Odpovie mu a na vily sa teda bude musieť spýtať Grace. Keďže asi o nich vedela viac ako ostatný.* Ďakujem aspoň mi to vyriešilo dilemu s nimi. *Poďakuje sa a po chvíli uciti na ramene Sebastianov dotyk. Prikývne, že s ním pôjde, keďže veľmi dobre vie o čo sa ide jednať. Úsmev jej zmizne z tvare a najprv si vypočuje čo ma na srdci a potom si povzdychne. Potiahne si rukávy na tričku a potom sa znova na neho pozrie.* Neukradla som to so zámerom nevrátenia. Veď mobil ma späť. *Povie a druha vec bola zodpovednosť.* Dávať viac pozor. To sa ľahšie urobí, ako dokážeš dávať pozor, pri viac ako tisíc ľuďoch. Je to nemožné. Si všimnúť každú maličkosť. *Povzdychne si a pokruti hlavou.* Neviem kto to bol, pretože tam bolo moc ľudí. *Nehovori o papieriku, kde mohla byt droga, pretože to bola vec, o ktorej hovoriť nechcela.* Popravde mam pocit, že táto droga bola iná. Nemala účinky, že by halucinácie a tak. Bolo to ako keby sa človek uvoľnil a nemyslel na zle veci. *Povie mu, čo vlastne cítila pri tom. Bolo to zvládne, ale bolo to iné ako keď bola v klube.*
*Hra s Mirjam ho bavila, samozrejme, ani jeden neboli špičkovými majstrami, obaja však svoje kroky poznali dobre a tak sa zdalo, že aj po rokoch sú si naďalej vyrovnaný. Slabo sa pousmeje keď ho MIrjam uistí, že sú si aj napriek všetkým oporou. Hnevalo ho, že nebol prítomný keď ho potrebovala najviac, napríklad po smrti jej rodičov. Bol na pohrebe, avšak okrem toho bol vycestovaný a mal na krku nejednu triedu mladých lovcov. Vyčítal si to, ale minulosť napraviť nemohol. Pracoval tak len na prítomných činoch a snažil sa čo najlepšie stáť pri svojej rodine.* Môžeme zajtra doobeda. *Navrhne jej, nakoľko bolo vidno, že MIRJAM niečo ťažilo na srdci. Gabriell do hlavy nevidel a tak sa mohol len a len pýtať. Na ukončenie hry si len podajú ruky zatiaľ čo sa otočí ku svojej PARABATAI.* Vyzerá, že ťa socializácia príliš neoslovila. *Podpichne ju čím jej naznačil jej miernu.. absenciu. Vedel, že Samantha nebola práve extrovertná .* Vždy si pre spoločný šach spravím čas. Pokiaľ sa raz vyhrabeš z tvojich papierov. *Pousmeje sa obom lovkyniam tak len zamáva, pri čom do diaľky im popraje príjemnú hliadku.*
*Potom čo ju osloví pozrie na SANDERA s nič nehovoriacim vírazom.* Nemám náladu na nadávky alebo blbé narážky v rozhovoroch, tak som myslela že to takto bude pre más oboch jednoduchšie. *Pokrčí plecami.* A vlastne áno s kamoškov sme boli v B+ a vrátila som sa asi o tretej ráno tak som dospávala. *Povia len tak v očakávaní SANDEROVHO nepriatelstva ale keď to nepríde trošku sa uvolní.* Hmm, o čom je reč? *Spíta sa keď sa rozhovor stočí v mobilním telefónom.* Ten vyzerá že sa už čoskoro rozpadne nechceš si poriadiť noví? Možno niečo takéto? *Navrhne priatelsky a vitiahne smartphone na ktorom je krit aj pozadie obrazovky s motívmi malieb od Luisa Roya.*
*Prikývne.* A kebyže niekedy potrebuješ pomoc, kľudne aj iba s vyplnením času, pomocné ruky sa mi vždy v záhradke zídu. *Venuje jej úsmev, ktorým sa jej naží naznačiť, že mu môže dôverovať, ak bude chcieť.* A jasné. Prípadne sa spýtaj aj Samanthy. Tak, vy holky ste všetky nejaké malinké, ale zase to dosť vynahradíte svojou rýchlosťou. *Zasmeje sa na tom a trochu poodstúpi, keď k ním príde SEBASTIAN, aby mu spravil miesto k krúžku. Pozrie medzi nimi oboma, načo ešte mrkne na CHARLOTTE, že jej drží palce a vzdiali sa, aby si šiel pre niečo na jedenie. Od stola si prezrie miestnosť a pohľad mu, samozrejme, skončí na SANDEROVI a na tom, ako sa mračí. Mal čo robiť, aby k nemu neprišiel a nesnažil sa mu tú vrásku na čele medzi obočím vyrovnať prstom. V tichosti si tak je a premýšľa, ku komu by sa pridal, aby reč nestála.* Možno...spoločenská hra? *Napadne mu nahlas a ide sa pozrieť, čo všekto mimo už zahraného šachu, tu ešte mali.*
*Vypočuje si, čo mu na to má CHARLOTTE na to povedať a popri tom sa trochu zamračí.* Je jedno s akým zámerom alebo nezámerom si to ukradla, ale ukradla. Môžeš byť rada, že to bol jeden z nás a nič sa nenahlási. Rozumiem, že tam bolo mnoho ľudí, ale ktorý z nich dobrovoľne niekomu niečo odcudzí? *Najskôr povie a nadvihne obočie, ale je to iba rečnícka otázka. Potom si povzdychne a premkne si koreň nosa medzi prstami.* Budeš sa musieť naučiť orientovať aj v davoch. Dôležité je všímať si veci okolo seba, nemusíš sledovať celú rozlohu davu. *Vysvetlí jej, ako to myslel. Samozrejme, že sa ani on nevyhne každému, ak by bol vo veľkom dave, môže sa stať čokoľvek, preto na ňu nie je tak nepríjemný, ako sa cítil, keď na to stretnutie kráčal.* Uhm, dobre. Podstatné je, že sa nestalo niečo horšie, aby sa odhalil tieňosvet. Chápem, že si sa chcela zabaviť, inštitút je… *Pokrúti rukou vo vzduchu.* …povedzme, nie veľmi zábavné miesto. Ale život lovca nie je o zábave. Dávaj viac pozor a nenechaj sa využiť alebo zabiť, mŕtva nikomu nepomôžeš a sebe už vôbec nie. Iba ťa upozorňujem. *Dopovie, keď k nej dvihne jeden prst a potom si prejde po čele a otočí sa ku stolu, aby si vzal jednohubku a vloží si ju do úst.* Ak chceš niečo podniknúť, pokojne choď za niektorým z lovcov, je ich tu mnoho, ktorí s tebou budú ochotní tráviť čas mimo tréningu a učenia. *Doplní nakoniec ešte a tým chce naznačiť, že ak sa chce CHARLOTTE posunúť ďalej k niekomu ďalšiemu, predsa len ju vzal od SUNILA za zámerom chvíľkového rozhovoru, tak môže, viac to pitvať nebude, zrejme už si aj tak vypočula od niekoho ďalšieho. On sa aj tak dlho nezdrží.*
*Dívá se na Sandera a potom si všiml jak vstoupila Kyla nijak extra to neřešil, viděl ji na tréninku a občas někde na chodbě a byli spolu na pár hlídkách. Dívá se po místnosti a zajímá ho jestli se bude ještě něco dít potom se podívá zrovna na SANDERA, ten moc nadšeně nevypadá ale nechtěl to nějak řešit a tak nějakou dobu jen pozoroval místnost a potom se podíval na SANDERA a řekl* To není taky špatný nápad hele, ale musím s tím něco začít dělat nebo se asi nedožiju příštího roku *zasměje se*
Len som sa opýtal. *Dodá pri čom sa zhlboka nadýchol, aby si zahryzol do jazyka. Pravdepodobne mu nestálo za snahu zaťal tak päsťou kým sa snažil pomaly vytratiť z konverzácie. Pohľadom aj vyhľadal SUNILA, či by mu náhodou neskočil do rozhovoru s niekým, nakoľko sa zdalo, že so Charlotte mu to išlo od ruky. Sander mal tušenie, že mu to s deťmi a mladšími išlo, ale nie až tak. * Nie je mi treba, pokiaľ z neho pošlem správu, alebo niečo odfotím.. je to dostačujúce. *Mykne plecami a schová si telefón do vrecka teplákov.* Okrem toho, s technológiou príliš pracovať neviem. Nemám na to bunky. *Vysvetlí pri čom následne zodvihne ruku, akoby sa chcel ospravedlniť a nenápadne sa vytratil ku ryšavému chlapcovi.* Dal si už dostatočné rady do života? *Pousmeje sa zatiaľ čo si vezme do ruky pohár s vodou a postaví sa ku oknu, kde boli mierne od zvyšku. Hlavu si oprie o sklo, zatiaľ čo uvažoval, čo by povedal.* Potom ti to nejak vynahradím.. okay? *Pozrie sa na neho mierne previnilo, vždy sa cítil zle keď sa k nemu ani len nedokázal priznať. Avšak v takomto kontexte sa cítil o to horšie.* Aspoň Samantha už vypadla.. *Poznamená pri čom mu kývne ku jedlu.* Chutilo?
*Akurát začínal premýšľať medzi "Človeče, nehnevaj sa" a nejakými kartami, keď započul za sebou až priveľmi známy hlas. Samozrejme, že svojmu priateľovi venoval najžiarivejší úsmev za tento celý deň.* Trošku áno, trošku nie. Dievča je hlavne stratené a je vidno, že sa tu necíti veľmi doma. Takže som sa ju snažil presmerovať na viacero ľudí a navrhol som jej, že sa môže prísť niekedy schovať do skleníka. *Objasní Sunil s pokojom v hlase. Dievča mu prišlo šikovné a milé, takže veril, že sa čoskoro dostane medzi ostatných a ani si nevšimnú, že prišla ako posledná. Potom mu však zmäkne pohľad.* Je to v poriadku, dobre? *Priblíži sa k nemu a na moment ho chytí za ruku. Jemne mu ju stisne a potom ju pustí.* Proste to niekedy nejde, no nie? *Snaží sa situáciu nadľahčiť, aby sa toľko chlapec netrýznil.* A chutilo, naozaj veľmi. Chcel som sa ti aj poďakovať, len si bol nejaký neistý ráno. *Podotkne a spokojne si vloží ďalší kúsok koláčika do úst. Vedel, že ak niečo nevymyslí, Sander sa bude cítiť o chvíľku nepríjemne, že si ich niekto všimne, ak sa budú len rozprávať.* /Môj paranoidný rozkošný priateľ./ Čo povieš na jedno kolo "Človeče, nehnevaj sa"? *Navrhne a krabicu s hrou vezme k prázdnemu stolčeku, ďalej od ostatných.*
Jsou dva typy introvertů. *Pobaveně na svého PARABATAI ještě mrkne, kývne na jeho poznámku a i ona opustí místnost a posléze Institut.*
Neviem si predstaviť, že sa do Inštitútu dostanem až v 17, alebo 16. Znie to, ako nočná mora.. obzvlášť v New Yorku. *Súhlasne prikývne zatiaľ čo odloží pohár a založí si ruky na hrudi. Bolo to defenzívne gesto než čokoľvek iné.* Takýmto tempom budú v skleníku všetci. *Zasmeje sa pri čom sa na neho zahľadí.* Čo si tam zmenil, ako posledné? Mohli by sme tam možno dať nejakú skrinku na knižky.. alebo nejaké botanické kresby. Mirjam by nám poradila poznámky k liečivým účinkom a.. *Nadchne sa pri čom začal hovoriť viac nahlas, ako chcel. Prebehol tak očami po miestnosti, ale nikto im však nedával moc pozornosti. Prehrabne si tak vlasmi a mierne sa otrasie a opäť sa len prekvapene pozrie na Sunila keď sa mu dotkne ruky, ale na tvári sa mu vytvorí úsmev.* Aby som ti tam aj ja skúsil trochu pomôcť. *Navrhne, nebol práve schopný záhradkár, ale dokázal nakresliť rastlinu bez problémov.* Prepáč, ráno som nevedel kde mi hlava stála.. robiť tri jedla naraz a zároveň piecť bolo namáhavejšie, ako som očakával. *Ošije sa pri čom pri jeho návrhu len kývne hlavou a súhlas. Nemal poňatia, ako sa to hralo, nikdy to popravde nevidel.* Budeš mi to, ale musieť vysvetliť. *Povie pri čom sa posadí oproti nemu zatiaľ čo mu omylom slabo kopne do nohy.* V Nórsku sme vždy hrali kartové hry. *Povie drobné pozorovanie zatiaľ čo sa snaží rozložiť hru.* Prídu mi omnoho praktickejšie.
*Zazvoní jej mobil a nájde si na ňom správu od kamarádky. Pozrie na Marrha a s ospravedlnujúcim výrazom sa pomali zdvihne.* Prepáč musím ešte niečo zariadiť. *Povie rýchlo na vysvetlenie a zanmeri k dverám a von z inštitútu.*
*Mlčí, pretože sa nechce už baviť o krádeži, pričom by sa to zase dostalo do bodu, že mohla sa rozhodnúť inak. Mohla spraviť niečo inak a aj tak by to bolo len na nej, že spravila niečo zle. Zovrie pery, pričom nebola jej vina, že si nevedela dať poriadne pozor v dave. Povzdychne si, keď povie.* Takže ďalšia vec, ktorú musím vedieť. Čo ďalšie ako sa nenechať pohrýzť upírom? *Berie to zo srandy, ale nehovorí o tom, že s nimi už mala skúsenosť, skôr s jedným, ktorému by sa buď oblúkom vyhla alebo by mu najradšej zarazila kôl do srdca. Na tieňosvet mu iba povie.* Taká blbá nie som, aby som ho odhalila. *To bola ale pravda, že v inštitúte nebola zábava. Tak preto išla von a stalo sa práve to.* Ja viem, lenže náhoda je blbec. *Povzdychne si a ale pamätá si, že nešla neozbrojená. Takže keby náhodou, tak sa mala ako ubrániť. Zahryzne sa do pery a pozrie sa na okolie a vidí Sandera so Sunilom, ale tam radšej nechcela ísť.* To mám ísť niekomu pokaziť rande? *Opýta sa, pričom trochu ukáže na SUNILA a díva sa na neho, či to myslí vážne. Možno od nej zistil, čo potrebovala, ale vážne nechcela niekam ísť. Hlavne videla väčšinu odchádzať. Takže si iba niečo vypočuli a hneď sa stratili.* To býva celý čas takto, že sa všetci vyparia po krátkom stretnutí? *Opýta sa ho, či sa to deje často.*
Nebuď drzá. Takých hrdinov sme tu už mali. Keď pôjdeš do terénu, budeš len vďačná za to, čo sa naučíš. Lovci sú v strehu celý život a čím viac vieš, tým dlhšie prežiješ. *Povie jej už trochu nervóznejšie, pretože je to samozrejmé. Vyhovárať sa na náhody a na to, že priťahuje problémy, to je len krycí manéver, ako neprevziať zodpovednosť do vlastných rúk.* Možno je to zábava porušovať pravidlá. Ale ak budeš dôverovať akýmkoľvek indivíduám tam vonku, no… *Mykne plecami a trochu to berie ako výhružku a dúfa, že Charlotte začne konečne tieto veci brať viac vážne, než pôjde na prvú hliadku alebo lov. Nech to znie akokoľvek nudne, disciplína je dôležitá na to, aby ostali celí a aby udržali nažive aj ďalších. Potom vzdychne a trochu uľaví zo svojho tónu, aby to nechal doznieť v jej hlave. Nebude za ňu zodpovedný večne a Charlotte si musí sama určiť priority, či chce dodržiavať pravidlá a popri tom sa zabávať, alebo sa zabávať, vyhľadávať problémy a nechať sa zabiť. Uvoľní aj na svojom postoji a hodí pohľadom smerom k dvom mladým lovcom.* Rande? *Nevšimol si ani, že by tí dvaja niečo medzi sebou mali, nečíta emócie práve najlepšie a druhá vec je, že ho to ani nezaujíma, nemá prečo, je to ich osobná vec, nemusí to s nimi riešiť celý inštitút.* Vidíš, väčšinou som z tých, ktorí sa vyparia prví. Nie každý stojí o zbližovanie sa nasilu. Stačí, že máš prehľad. *Odpovie jej a obzrie sa k dverám, kde očakáva niekoho ďalšieho, no nikto neprichádza a tak by zrejme mal Grace napísať, kde sa nachádza.*
Neznie to až TAK zle. Ale je pravda, že by som chcel v tak mladom veku do pár rokov odchádzať. *Prizná sa Sanderovi a pousmeje sa.* Tak si tam aspoň budú všetci čítať a oddychovať. Aj to je dobrá vec. *Podotkne a prikývne.* Áno, polička by sa mohla určite hodiť. Dali by sme tam naše knihy, ktoré chceme zdieľať s ostatnými a bol by to taký lepší relax. Lebo v knižnici sú hlavne náučné zväzky. *Podotkne a premýšľa, že ako by to mohli spraviť. Medzitým už berie krabicu s hrou so sebou a ide na odľahlé miesto.* A tak...mne bude stačiť, ak len budeš pri mne a pustíš mi nejakú svoju hudbu ako vtedy. *Navrhne mu. Nemal potrebu nútiť Sandera robiť, ak videl, že si užíval pri svojom kreslení. Opäť má však chuť Sandera pevne objať, aby sa už prestal stresovať.* Hej! Kľud, kľud. Všetko je v poriadku, dobre? *Snaží sa upokojiť svojho rozkošného priateľa. Jemne sykne, keď ho Sander kopne, ale nepovie nič, aby sa mu už neroztopil od stresu.* Jasné, v poriadku, len mi daj moment. *Požiada a rozloží dosku medzi nimi. Sadnerovi dá modrých panáčikov, a sebe si nechá oranžových. Položí ich na ich začiatok a potom vytiahne aj kocky.* Na striedačku hádžeme kockou a podľa počtu bodiek na kocke posúvaš svojích panáčikov v smere hodinových ručičiek, až sa dostanú sem, do domčeka. *Začne vysvetľovanie.* Pri šestke sa posúvaš alebo vyťahuješ si panáčika na hernú plochu, aj hádžeš znovu. Ak sa dostaneš panáčikom na môjho, môj sa vráti na začiatok a opačne. *Dokončí.* Dáva to zmysel? Môžeš kľudne začať. *Navrhne chlapcovi a podá mu kocku.*
Neviem si to predstaviť, že by som.. lovenie dokázal brať seriózne, ak by to do mňa nebolo vbité od narodenia. *Uvažuje nahlas zatiaľ čo sa pohráva s farebnou figúrkou v prstoch.* Boli by tam príjemné hodiny, určite lepšie, ako v knižnici, alebo niekde inde. *Prizná sa zatiaľ čo si spomenie na to, ako svoje mladé roky prsedel v knižniciach učebniach akadémie a aj tak mu knihy aj naďalej neboli blízke.* Tej hudby už príliš nemám. Viac menej počúvam 4 albumy.. už.. 5 rokov? *Ráta si v hlave kedy bol v Londýne, zdalo sa to, ako večnosť. Ak však bol z toho pobytu za niečo vďačný, bol to práve fakt, že mu tak ukázali Davida Bowieho. Od vtedy však nepočúval nič iné ani nejak nemal pocit že potreboval svoju hudobnú kartotéku rozširovať. Asi bolo len jedné šťastie, že mal hluché ucho nasmerované do miestnosti a tak poznámku Charlotte nezapočul. Inak by mu pravdepodobne praskla v oku žilka. Len tak pokojne počúva Sunilov výklad pravidiel zatiaľ čo si položí hlavu na stôl.* Hrávate to aj doma? *Opýta sa zbežne zatiaľ čo na striedanie začnú hádzať kockami. Zdalo sa to byť jednoduchšie, ako kartové hry čo hrával pred tým.* Ale len veľmi rýchlo čítaš? *Zasmeje sa kým si nevyberie telefón na stôl, nakoľko mu skoro vypadol z vrecka.* Je tu dobré svetlo. *Poznamená pomimo zatiaľ čo sa pozrie na Sunilovú tvár. Fotografie by tu boli skvelé, ale aj portrét by tu mohol niekedy skúsiť.* Raz mi tu budeš sedieť. *Dodá zatiaľ čo si predstavuje, ako by Sunil položil hlavu pre ten najlepší výsledok kresby.*
*Sunil si opäť sťažka povzdychne. Kebyže môže, už teraz by vytrhol Sandera zo spárov jeho otca a nechal by ho žiť život, ktorý si chlapec sám žiada. Kebyže je civil, možno by si zarábal svojimi kresbami a bol by oveľa šťastnejší ako teraz. Pozdvihne svoje obočie.* A prečo si nekúpiš aj ďalšie albumy. Určite sa dá ešte niečo v danom žánri nájsť. *Podotkne a opäť si odkusne, Sunil vlastne celú stretávku furt niečo jedol. Ale zatiaľ sa nikto nesťažoval. Aj tak ľudia jedli zo slušnosti len trochu, takže aspoň ostalo viac pre ryšavca. Celú dobu vníma len Sandera a každý pohyb svalov v jeho tvári.* Hrávame všetko možné. Tentokrát si to nevidel, ale keď pôjdeš so mnou ajtieto vianoce a prídeme skôr, spoločenské hry sa hrajú na každom voľnom priestore. A keď sa otvoria darčeky, tak sa na druhý deň opäť všade hrá...Ak teda budeš chcieť ísť so mnou na dlhšie. *Poslednú časť už povie potichu. Vždy si prevezme od Sandera kocku, až sa im obom dostane prvý panáčik na hernú plochu. Čo však určite Sunil nečakal, že s ním začne Sander...flirtovať? Prekvapene naňho hľadí, ale nakoniec sa len usmeje pre seba.* Od teba sa nechám nakresliť aj každý deň. *Žmurkne naňho a pokračuje v hodoch, až zrazu nastane situácia, že musí vyhodiť Sanderovho panáčika.* Prepáč. *Podotkne a šestkou si Sunil vytiahne druhého panáčika na hernú plochu.*
*Chce na to niečo odpovedať, ale určite by mu to pripadalo drzé a jej zase nemiestne niečo také povedať, tak si len povzdychne a pomyslí si.* /Ale ja sa na hrdinku nehrám. Veď veľmi dobre viem aký je terajší rozdiel medzi mnou a upírom. Viem že som absolútne v háji, pri takom stretnutí./ *Pomyslí si, ale pre raz v živote drží zobák, pretože inak by mohla vykecať niečo zle, čo by ho asi ešte viac naštvalo, ale myslela si, že by to aj dokázala viac, ale to riskovať nemieni. Na to má dostatok rozumu, pričom by blbosť ako roščuľovanie druhých praktikovala skôr na niekom úplne neznámom.* Tak to prrr... Ja nedôverujem druhým, pokiaľ ich dobre nepoznám. Dokonca aj o kamarátovi, ktorého som poznala roky som sa dozvedela, že mi klamal. *Povie a chytí sa za pusu, pretože o tom, že stretla niekoho známeho mala mlčať. Lenže ona nevedela, čo presne a rasu bol, len mohla vylúčiť lovcov a upírov. Keďže bol vonku za denného svetla. No ale nemala absolútne o ňom hovoriť. Pozrie sa tým smerom, keď sa spýtal na rande a iba prikývla. No nemienila sa do toho starať, pretože to bola vec tých dvoch a popravde im to aj pasovalo. No ale v inštitúte sa asi také veci vravieť nemali, keďže niekomu by to mohlo dosť prekážať.* Tak asi dnes máš smolu a skysol si tu so mnou. *Povie so srandy, aby uvoľnila tú napätú situáciu. Nemala z nej dobrý pocit, tak sa ju snažila uvoľniť.* Nechceš si niečo zahrať? *Opýta sa ho, pričom na neho hodí prosebné oči. Aspoň by sa trochu zabavila a potom mohla pokračovať v tréningu.*
Neviem, aké. Okrem toho, peniaze miniem radšej inde. Pravdepodobne na potraviny. *Pousmeje sa pri čom len pozoruje, ako do Sunilového žalúdku padá viac a viac jedla. Stále mu prišlo fascinujúce, ako mal chlapec, taký veľký apetít. Keby nepoznal jeho matku, povedal, by, že ho ako dieťa nekŕmili. Začal sa domnievať, že išlo o pravý opak a teraz mal len nadľudsky roztiahnutý žalúdok. Lovec tak mohol byť len rád za svoj rýchli metabolizmus.* Určite pôjdeme na Vianoce na dlhšie. Či sa za mňa už budeš hanbiť? *Pousmeje sa, avšak skutočne by ho to potešilo pokiaľ by mu to Sunil a jeho rodina dovolila. Minulé Vianoce boli jedny z najlepších čo kedy zažil. Bol by blázon, keby sa im chcel vyhnúť, alebo nie? Okrem toho, cnelo sa mu za jeho rodinou, čo bolo zvláštne vzhľadom na to, že ich videl raz, možno dvakrát. Avšak tých pár rozhovorov a ústretovosti voči nemu mu stačilo. Pri Sunilovom súhlase sa len oprie o svoju päsť, zatiaľ čo sa snažil nevyzradiť čo obsahoval jeho skicár.* /Je to divné Sander, nehovor to.. nie teraz/ *Pokarhá sa pri čom sa náhle zamračí keď mu z poľa zmizne panáčik.* Prestáva sa mi to páčiť. *Posťažuje si zatiaľ čo len ofučane opäť hodí kockou.* Máš dnes hliadku? *Nadhodí zatiaľ čo sa na chlapca zvedavo zahľadí.* Či mám dnes chystať ešte večeru, alebo nie.
*Je rád, že sa Charlotte rozhodla neodvrávať, aj keď si, samozrejme, mohla pomyslieť čokoľvek a či ju jeho slová nejak poznačili uvidí nabudúce. Dúfa, že sa mladá lovkyňa bude čo najmenej stretávať s pofidérnymi ľuďmi a situáciami, pretože tí sú na každom kroku a to sa ešte hádam nestretla s tými najhoršími zo sveta tieňov. Jej slová mu pripomenú jeho posledný rozhovor s Grace a tak ju iba znova chytí za rameno.* Priatelia sa vyberajú ťažko. *Zamumle jej a potom sa otočí spolu s ňou ku krabiciam spoločenských hier a sťažka, porazenecky si vzdychne.* /Tak už keď som ju zdrbal, na zlepšenie nálady sa môžem trochu obetovať./ *Pomyslí si a pošúcha si čelo dlaňou.* Tak fajn. Vyber niečo. *Navrhne jej. On nebude vyberať, pretože trištvrtinu tých hier ani nepozná alebo ich v živote nehral, nevie, ktorá je pre dve osoby a dobré by bolo, ak by sa k nim ešte niekto pridal, no zároveň nechce, aby sa k ním niekto pridával, koho nepozná. Predsa len sa so Charlotte cíti lepšie, keďže ju viac pozná a aj posledné dni je jeho nálada trochu jemnejšia. A nevadí mu to.*
Ale no ták! Však nejem až tak veľa. Ale keď toľko počas dňa spálim, musím to nahradiť, inak tu vychudnem. *Podotkne Sunil. Áno, jedlá boli viac tukové tu v Amerike, a to sa mu nepáčilo, lebo aj keď mal ešte apetít, takto bude ten tuk o chvíľku vidno aj na jeho postave.* Nič také! A však som ťa práve pozval, prečo by som sa mal teda hanbiť? *Nechápe. Do úst si hodí bobuľku hrozna. Samozrejme, že by sa nehanbil. Jeho rodina milovala Sandera a chceli ho mať na každej rodinnej oslave. To však ešte nemienil hovoriť, aby chlapca nevystresoval ešte viac. Ale bude mu to pomaly naznačovať. Radšej sa sústredí na hraciu plochu.* Tak...je na tebe, ako budeš hrať. Niektoí si pri každej šestke dajú radšej rýchlosť vo svojom panáčikovi, iní si najprv vyhádžu celý svoj začiatok von a potom sa snažia postupne dostať do domčeka. *Skúsi mu poradiť a po smutnej jednotke vráti kocku Sanderovi.* Je to...stratégia založená na náhode. *Skúsi mu vysvetliť. Hlavne, táto hra sa rada hrala u mladších v jeho rodine, takže by bolo fajn, kebyže ju Sander aspoň trochu pozná, než príde k nim.* Nie nemám. *Odpovie a obzrie sa.* Nechceš sa najesť...u mňa? *Navrhne mu, nakoľko mu už Sanderov dotyk chýbal. Chcel mať chlapca vo svojom náručí, kým budú spolu jesť a rozprávať sa. Hlavne chcel bozkávať jeho pery, až bude červený na ušiach.*
*Je rada, že nevytiahol to, že s priateľom sa pohádala. Viac menej by ani viac povedať nevedela, keďže nevedela, čo presne je zač. Hlavne si nebola istá, či mu dokáže odpustiť to, že ju dlho ťahal za nos a nič jej nepovedal. Pre ňu to bola dôležitá vec a nevedela, či ešte vôbec cenu dôverovať niekomu takému. Možno mu odpustí, ale to chcel čas a hlavne nesmela myslieť na neho, aj keď to bude práve ťažké po tom, čo urobil.* To je pravda. *Povie a potom sa vyberie vybrať nejakú hru, pričom sa rozhodne pre obyčajné karty, keďže sa dali hrať vo dvojici a aj sa mohol pripojiť ďalší hráč, ak by chcel.* Budú stačiť obyčajné karty? Myslím si, že niečo náročnejšie sa hrá s viac osobami. *Posadí sa dúfa, či ho to bude aj baviť. Predsa len nie každého by to mohlo baviť. Hlavne aspoň pravidlá s nimi boli jednoduché, takže to netrebalo moc vysvetľovať.*
Myslím si, že tvoje telo by nevychudlo ani na púšti. *Zasmeje sa nakoľko Sunil sa niekedy skutočne zdal byť niekoľko krát väčší, ako on. Sander však vedel, že aj on sám si už zvykol na toľké varenie. Okrem toho, Sunilova mama mu neustále posielala jej recepty keď bola v ich vile. Takže niekedy sa nenápadne dokázal blysnúť pred Sunilom. Jeho vplyv však bol cítiť celkovo. Či už išlo o cestovinu, alebo neustále robenie pizze. Mal pocit, že by ju spravil lepšie, ako väčšina stánkov v New Yorku.* Ale nepozval si ma nie poriadne. *Mrkne na neho s úsmevom zatiaľ čo len nevinne mykne plecom. Chcel pekné pozvanie, nie okľukou, ktoré s mohol sám zle vyložiť. Možno to bol len návrh a nič sa nepotvrdí. Sander chcel mať veci s istotou.* Stratégia o náhode neznie, ako spoľahlivá stratégia. *Povie pomerne jasnú vec. O to v zásade šlo, ale Sander bol v tomto smere celkom nevnímaví.* Mám večernú s Mattom... ale teraz poobede mám teoreticky čas. *Dopovie pri čom nadvihne obočie, akoby naznačoval či sa chcú vytratiť, alebo nie. Ich izby boli do istej miery bezpečné. Po tom čo však počul cez steny sa bál hovoriť príliš nahlas, alebo.. čokoľvek iné.* Ale ako ho poznám Matthew na to pravdepodobne zabudne. *Zasmeje sa na lovcových dnešných slovách.* A nejaké zvyšky som ešte skryl v chladničke..
Ja sa obávam, že presne tam by som nevydržal ani deň. *Zhrozí sa Sunil, ale potom sa zamyslí.* Nie, počkať, deň by som nevydržal na zasneženej hore. Zrejme ani jednu hodinu a už by som bol niekde zakopaný, kde by som potichu v samote čakal na svoje zamrznutý koniec. *Je dramatický, ale to schválne, aby pobavil chlapca oproti sebe. Musí však uznať, že áno, mal by byť viac priamočiary k chlapcovi.* Takže...Chcel by si ísť so mnou na vianoce ku mne domov? Lebo nie len rodina by sa tešila...ale aj ja. *Usmeje sa naňho a verí, že tentokrát už to je dostatočne priame pozvanie, aby sa Sanderovi páčilo. Nemôže sa však zastaviť v hlasnom smiechu.* A nie je náhodou všetka stratégia o náhode? Nikdy nemôžeš vedieť, čo sa stane. Aj keď máš všetko na svojom mieste, niečo sa môže pokaziť. *Pokrčí ramenami a obzrie sa po už aj tak prázdnej miestnosti.* Zahrať si môžme aj nabudúce v skleníku, čo povieš? *Navrhne mu a začne sa zdvíhať.* Poďme pretie zvyšky teda. *Otočí sa k zvyšku.* Ahojte teda.* Zamáva CHARLOTTE a vytratí sa z miestnosti potom, čo po sebe uprace. Pomôže ešte s prenesením zvyškov do chladničky a už si to aj s večerom vyberá schodmi nahor.*
*Sleduje ju k hrám a usadí sa do sedačky tak, aby bol približne oproti nej, keď sa tiež usadí. Chvíľu premýšľa nad tým, čo sa chystá Charlotte vybrať za hru a dúfa, že to nebude nič, čo ho nebude baviť alebo nejaká detská hlúposť. No Charlotte ako adolescent by tiež asi priveľmi nevyhľadávala detské hry, ktoré zrejme u nich v inštitúte ani nie sú. Čudoval by sa, keby boli. Keď uvidí, že vybrala karty, natiahne si spojené ruky pred sebou a kývne hlavou zo strany na strany.* Môže byť. *Prenesie a trochu tajomne sa usmeje, akoby chcel naznačiť, že ju zničí. Karty síce nehráva, ale vie ich hrať dobre, prevažne sa naučil hrať počas mladších rokov, rodičia niekedy hrávali s ďalšími lovcami.* Tipujem, že vieš ako sa hrá. *Podotkne a usadí sa tak, aby dosiahol na karty na stole v príjemnom uhle.*
*Gabriell sa po odchode väčšiny ponoril do jednej zo svojich kníh. Nešlo o nič čo nečakal. Zdalo sa, že ani toto nebude cesta ako spojiť Inštitút. Začínal tak zvažovať aj výchovu bičom. Ako na deti. Pomaly sa postavil zatiaľ čo začal zo stolov zbierať prázdne taniere, poháre a všetko ostatné. Sám nevedel, ako dlho bola Samantha a Mirjam preč. Avšak keď mu cinkol telefón, vedel, že sa niečo stalo. Otvorí správu od Samanthy pri čom mu pri obsahu správy len unikol všetok vzduch z pľúc. Prekryl si ústa zatiaľ čo sa okamžite nez slova roznehol z miestnosti. Išiel si pre výstroj a išiel po ne. Nebola tam iná možnosť. Čo najrýchlejšie sa tak vydal za dvojicou do Bronxu.*
*Pozrie sa smerom za odchádzajúcim Sunilom a ešte mu tiež zamáva. Predsa len sa ide ponoriť do hry. Pozrie sa na Sebastiana a zasmeje sa, pretože si asi myslel, že ju môže tak ľahko poraziť. Tak to bol trochu na omyle, keďže v detskom domove moc ani nemali čo hrať, tak to buď skončilo u deskoviek, čo mali rozstrácané figrky alebo u kariet, ktoré mala v ruke. Hlavne to bola zábava, ktorá sa dala hrať s viacerými hráčmi a tak sa mohlol pridať ktokoľvek, lenže všetci už odišli, takže jej aj nervy tochu opadli.* Samozrejme. Keď vonku prší a nie je čo robiť, tak to bola jedniná zábava, ktorá bola po ruke. *Rozdá karky, pričom by sa chytila za hlavu, pretože hneď zo začiatku dostala zlé karty. keďže každá bola iná. Na stôl položí jednu pričom to bol srdcový kráľ.* /Hneď smola zo začiatku. Tipické./ *Pomyslí si, ale nedá to na sebe poznať.*
Niekedy ťa naozaj musím zobrať do Osla. Ani ten kabát by ti tam asi nestačil, ale potrebujem vedieť, ako by si to tam zvládal. *Zasmeje sa pri jeho dramatickej rozprave o smrti na hore. V tomto smere sa asi nikdy nezhodnu. Asi nebolo ideálne si niečo začať s Talianom pokiaľ neobľubujete teplo a silné letné slnko. Na druhej strane. ani Sunil skvelo nepochodil. I keď bola pravda, že vzhľadom na Sunilovu rodinu, často do Osla chodiť nebudú. Keď však dostane poriadnú pozvnáku len sa víťazne usmeje a spokojne prikývne.* Veľmi rád a beriem ťa za slovo. *Zasmeje sa zatiaľ čo mu začne pomáhať a zbierať hru, nakoľko sa Sunil celkom rýchlo rozhodol.* To znie dobre. *Príjme jeho návrh pri čom sa len bezradne zasmeje. Keď Gabriell len mlčky vybehne von, znepokojí sa však. Nestihne sa ho však nič opýtať a tak sa za ním len rýchlo pozrie na chodbe. Obával sa, že sa niečo stalo Mirjam.. Keby sa niečo stalo Samanthe nevadilo by mu to, ale Mir? To si nevedel predstaviť z tej predstavy mu len bolo ťažko. Akonáhle tak vyšli z miestnosti len Sunila slabo polapil za ruku zatiaľ čo išli pre jedlo. Mal z toho zlý pocit. Nič však zatiaľ nepovedal nahlas.*
*Keď odchádza Sunil, pozrie jeho smerom a aj keď zakýval iba Charlotte, aj Sebastian kývne k nemu hlavou a vráti sa ku kartám. No to už z miestnosti vybieha Tsai, čo ho trochu rozruší, pretože sa zdalo, že sa niečo stalo. Premýšľa, či by nemal ísť s ním a pridať sa, nech šlo o čokoľvek, no nemá potvrdené, či sa to týka loveckých záležistostí alebo niečoho osobného a tak ho nechá ísť, pričom vie, že Tsai je schopný lovec, overilo sa mu to, odkedy ho pozná a zopárkrát ho videl vo vedúcej pozícii.* /Keby niečo, zavolá nás, hádam./ *Napadne mu a vráti svoju pozornosť k Charlotte, vezme si zo stola karty a pozrie do nich. Sťažka vzdychne. Karty nemá najhoršie, ale ani nie veľmi dobré, pričom keď zahliadne tvár Charlotte, zdá sa, že ani ona nezískala práve dobrý výber kariet.* Začni. *Navrhne jej. A sleduje, ako Charlotte postupuje v hre, pričom sa mu celkom darí a nejak intuitívne mu to ide od ruky.*
*Nech sa dialo čokoľvek, tak určite si poradia viac dospelí, ako keby sa do toho mal zapájať niekto ďalší. A myslela si, že si vedia dostatočne poradiť, keďže boli od nej starší a skúsenejší, ako Sebastian. Hlavne si myslela, že keď je niečo moc zle, tak si budú vedieť poradiť. Chcela sa ho spýtať, či nechce ísť za nimi, ale radšej bola ticho, predsa len keby sa niečo dialo, tak by aj jemu dali vedieť. Aspoň tak si to myslela. Pozerá sa na karty a povzdychne si, keď ju vyzve, aby začala ako prvá. Samozrejme si musela zobrať kartu, keďže jej žiadna nepasovala. Hlavne hra išla rýchlo, takže sa nemusela obávať, že by to skončilo hneď jej prehrou. Zostávala jej posledná karta a ani tá jej nesedela, takže bolo jasné, že keď bol teraz na rade Sebastian, tak vyhrá, ale ani jej to nevadilo.* Myslím si, že si asi vyhral. *Povie a potichu sa zasmeje.*
*Keď vyhrá prvé kolo, spokojne si odfrkne a oprie sa do sedačky.* Nevadí, ďalšie kolo. *Navrhne jej a nadvihne obočie, pričom pokartá a znova karty rozdá. Znova to nie je nejlepšia kombinácia kariet a tak si len popod nos nepríjemne zavrčí a začne s ťahaním. Po chvíli je mu aj jasné, že Charlotte toto kolo vyhrá a on nebude mať navrch. Nechá znova rozdávať Charlotte, sleduje pritom jej ruky a vydýchne. Vidieť, že s kartami to vie, jeho otázka, či to vie hrať bola na začiatku asi celkom zbytočná. Nechce sa jej pýtať, kde sa to naučila, či v škole, alebo či to už vedela skôr. On zatiaľ skontroluje svoj mobil, ktorý už vie ovládať celkom dobre a potom sa vráti ku hraniu, keď sú karty rozdané.* /Výborne./ *Pomyslí si, keď má konečne nejaké dobré karty a Charlotte začne hru.*
*Keď prejde aj druhé kolo tak si povie, že toto bolo lepšie kolo, ako to predtým a hlavne mala lepšie karty. Trebalo aj dobre pri tom premýšľať, keďže nevedela, čo za karty má a ako má dať tie svoje, keď nejaká chýbala, tak to bol znak toho, že tú kartu nemal. Takže mohla pokračovať, ale rovnako to bolo aj u nej. V hre išlo o to kto sa kariet zbaví prvý a nie vzdy to tak vychádzalo. niekedy naberieš aj celú ruku kariet a sú ti k ničomu, keďže ti nepasuju. No svet sa nezrúti len kvôli nejakej hre, preto sa na Sebastiana usmejem, keď má celkom dosť kariet na ruke a ani jedna jej nesedí.* Myslím si, že hrať karty je dobré skúšanie náhody a dobrého rozhodovania sa čo dať. Ako sa na druhého pripraviť. *Povie, pričom zloží kartu, ktorá jej konečne pasovala. Ale vedela, že už je to jasná prehra a tak zložila karty a povedala.* Vyhral si. *Uznala vlastnú prehru, pretože vedela, že niekedy je to nutné urobiť. Hlavne sa dosť bavila. Aspoň nemyslela na výcvik, divný lístoček a na kamaráta. Aspoň jej to pomohlo. Postaví sa aby to upratala.* Myslím, že tiež už pôjdem, aspoň si ešte niečo pred spaním prečítam. *Povie mu, pričom uprace karty achvíľu čaká aby mohla ísť do svojej izby. Potom sa zamestná knihou, pri ktorej aj zaspí.*
*Keď vyhrá, uloží všetky karty na kôpku a podá jej ich. Povzbudivo sa pousmeje a pomaly vstane.* Dobrá hra. *Prenesie, podá jej ruku ako tímový hráč, trochu pre zábavu a prikývne.* Bež, aj tak je už neskoro. *Povie a jeho tvár je zase vážna, akoby sa teraz chvíľu nebavili. Obom im to išlo dobre a musel súhlasiť, že karty sú naozaj dobrým cvičením premýšľania. Potom ju vyprevadí pohľadom.* Dobrú noc. *Povie a obzrie sa. Ešte vynesie všetky riady postupne z miestnosti a odnesie ich do kuchyne. Trochu mu to trvá. Poumýva všetko, nechá v kuchyni a potom sa ešte vráti do spoločenskej miestnosti, aby pozhasínal a taktiež zmizne do svojej izby, premýšľajúc nad Grace, nad Charlotte, nad stretnutím a nad tým, ako Tsai v rýchlosti odišiel z miestnosti a inštitútu. Príde do svojej izby, aj keď by rád išiel ku Grace, nebude ju rušiť a ani nevie, či je vo svojej izbe. Tak sa iba prichystá do postele a veľmi rýchlo zaspí.*
*Náročný trénink dne je za ní a přestože jí svaly ještě naplňuje pocit uspokojení z dobře odvedený práce, uvítá chvíli klidu a odpočinku. S batohem přes jedno rameno a lehkým záchvěvem únavy v nohou se vydává do Central Parku.... Vzdálený ruch města je jako tiché bzučení ve srovnání s klidem, který park nabízí. Její světle hnědý vlasy s měděným odstínem jsou svázaný do volného culíku, který se při chůzi pohupuje. Její světle hnědé oči do zelena odrážejí slunce, který se pomalu sklání k západu a vrhá do parku měkké tóny oranžové a růžové. Na sobě má pohodlný šedý svetr, pod ním jednoduchý bílý tričko, modrý džíny a párový tenisky. Oblečení je jednoduchý, ale pohodlný a vyhovuje jejímu aktivnímu životnímu stylu. Prochází parkem, který je teď naplněný tóny západu slunce a zvuky přírody. Průsvitný listy stromů jsou jako malovaný obrazy, když slunce prosvítá skrz jejich zelený stvoly. Když projde kolem jezera, zastaví se na chvíli a pozoruje zářivý odraz západajícího slunce na hladině. Sama se sebou kráčí parkem...nechává myšlenky volně proudit, když její oči odrážejí zářivé barvy nebe. Central Park, uprostřed ruchu města je jako oáza klidu a pokoje, kde si může odpočinout od stresu dne a vypnout. Z tašky vytahuje skicář, otočí pár pomalovaných listů runama a posadí se k jezeru.. aby si zachytila pár obrysů parku a zapadajícího slunce.*
*Ísť si zabehať do parku je vždy príjemnejšie a upokojujúcejšie než si ísť zabehať na bežiaci pás do posilovne, aj keď inak počasie niekedy nepustí. Čerstvý vzduch a teplo majú na jeho myseľ veľmi dobré účinky, aj keď sa vlastne istý čas behaniu v Central Parku vyhýbal, aby si náhodou znova nezopakoval nepríjemnú skúsenosť s neodbitným Axelom, ktorý tu, ako sa zdalo, chodieval taktiež častejšie a preto dúfal aj dnes, že sa nestretnú. No zatiaľ sa tak nestalo a on si pokojne môže trochu pobehať, hľadiac na stromy, oblohu, sem-tam na okoloidúcich a zároveň tak môže predýchavať a lepšie zvládnuť reakciu jeho rodičov. Samozrejme, že čakal takú reakciu, no aj tak to v ňom rozprúdilo horkú krv a nepríjemné, nahnevané pocity, ktoré aj keby sa snažil veľmi zatlačiť, musí si zobrať niekoľko dní bez úplného kontaktu s rodičmi, aby si to prebral a zároveň aby popremýšľal nad tým, čo im povie nabudúce, so zvýraznením, že si nemieni vyberať manželku ako z menu v reštaurácii, že si vybral a jeho rozhodnutie budú tolerovať, či sa im to páči, alebo nie. Keď beží okolo jazera, skoro ani nestihne zaznamenať veľmi dobre známu tvár, ktorá posedáva poblízku so skicárom v ruke. Možno by ho ten pohľad aj potešil a usmial by sa sám pre seba, no nálada, aj keď počas behu toľko na to nemyslel, teraz to v ňom zas začalo prúdiť pri pohľade na Grace. Nie je si istý, či k nej prísť, ešte pokiaľ má tak zlú náladu a zlé správy, ktoré jej veľmi nechce povedať. Vie, ako bude reagovať - že ona nie je tá správna, koho by si mal vziať, že má na výber vhodnejšie kandidátky, s ktorými jeho rodičia budú spokojní a tak ďalej. Za to bol na svojich rodičov nasr*tý o to viac a skoro ako naschvál sa mu ešte viac začalo priečiť zobrať si niekoho, koho by mu vybrali rodičia. Preto si iba dlaňou pretrie tvár a chvíľu hľadí na Grace, užíva si pohľad na ňu a nie je si istý, či k nej pristúpiť. Dovtedy ho možno uvidí skôr.*
*Nasává do plic poslední zbytky teplýho dne a je znovu pohlcena klidem parku, který je v tuto chvíli zamořen tóny západu slunce. V ruce drží tužku a skicák, na jehož stránkách se začínají rýsovat stíny stromů a odrážející se světlo na hladině jezera.... Její mysl se vznáší někde mezi realitou a kresbou, je v bezpečí tohoto momentu, kdy je schopna úplně zapomenout na všechno ostatní. Pak něco naruší ten klid. Nějaký šestý smysl ji upozorní, že není sama. Oči, který dosud sledovaly tanečky kachniček na jezeře, se nyní upínají na postavu, která jí je povědomá. Je to Sebastian? Široký ramena, vysoká postava... Přemýšlí, jestli by měla zamávat nebo zůstat v klidu a nechat ho, ať pokračuje v jeho běžecké rutině. Je zřejmý, že přišel z běhu, ale na jeho tváři se objevuje stín, který ji nutí se zamyslet..... Je toho na něm něco, co se jí nezdá. Něco co jí znepokojuje. A přesto ho s úsměvem zdraví. ..vztyčí ruku a mává na něj, ale nechává už na něm jestli se rozhodne k ní přidat. Jeho přítomnost je pro ní příjemným překvapením. Doufá, že i on najde stejný klid v parku jaký tu našla ona. Možná dokonce najde v sobě odvahu se s ní podělit.*
*Chvíľku ju ešte sleduje, než dvihne hlavu a zahľadí sa smerom k nemu.* /Oh…/ *Povzdychne si v mysli, trochu nasilu dvihne aspoň jeden kútik úst a zamáva jej späť. Keď si ho však už všimla, rozíde sa rovno smerom k nej.* /Nemusíš to na ňu vyvaliť hneď…/ *Hovorí si v mysli a na jeho tvári je aj tak vpísaná negativita a nepríjemná skľúčenosť.* /Ona to na tebe aj tak uvidí. Nevyhneš sa tomu. Nemôžeš sa tomu vyhnúť. Musí vedieť pravdu. Ale… nie hneď./ *Prebleskuje mu hlavou a keď podíde rovno k nej, najskôr dá ruky vbok a pozrie smerom, kam pozerá ona.* To je hádam nejaká… romantika kreslenia. *Podpichne ju trochu a trochu neúprimne sa usmeje. Rovno sa k nej nakloní a dá jej pusu na ústa, nič vášnivé, skôr taký malý bozk na zvítanie sa s ňou. Ako sa odťahuje, mrkne narýchlo do skicára.* Nenechaj sa rušiť. *Povie a pomaly sa usadí vedľa nej, aby sa aj trochu napil.*
*Uvidí jak na ni Sebastian zamává a potom k ní pomalu přichází...* Ahoj.. *Pozdraví ho těsně před tím, než jí překvapí polibkem na rty.. Hned na t se usměje, je to nezvyk ho potkat náhodou mimo institut v tak velkým městě, ale nakonec park je blízko institutu a hodně lovců tady asi chodí běhat na čerstvý vzduch.* Pfff.... romantika? Vůbec.. jenom se snažím zaměstnat ruce. Celý den jsem trénovala nohy.. *Skicář zaklapne a položí si ho do klína, aby se Sebastianovi věnovala přímo.* Mě nerušíš.. To tě takhle zmohl ten běh? *Zeptá se nepřímo. Byla zvyklá na Sebastiana jako na silnou, nezávislou osobnost.... Jako ostatní lovci to byl vášnivý sportovec, který obvykle přicházel z tréninku s vyčerpaným, ale spokojeným výrazem na tváři. Ale dnes byl jiný. Něco mu bylo patrně na obtíž .. Grace je doufá, že to není její přítomnost nebo něco vážnějšího.*
*Aj keď má náladu pod psa a vážne nemá úplne žalúdok na vtipy, tento jeden si neodpustí, keď mu ho Grace naservírovala rovno pod nos.* Nevieš zamestnať ruky? O niečom by som vedel. *Aby podčiarkol tento dvojzmyselný vtip, zopárkrát na ňu pokýve obočím, ale teraz sa skoro vôbec nezasmeje, ako by sa sám uchechtol na tejto svojej poznámke inokedy. Sťažka vzdychne a pozrie k stromom, cez ktoré už len nepatrne presvitá zapadajúce slnko.* /Samozrejme, že ma prekukla prvú sekundu, čo som sa usadil./ *Pomyslí si a aj keď sa chce vyhnúť jej pohľadu, nechce to urobiť neosobným. Znova si sťažka vzdychne.* Beh ma nezmohol. *Najskôr začne a zameria svoj pohľad priamo do jej očí, skoro akoby ju prepaľoval alebo čítal jej myšlienky.* Som naštvaný. *Povie úprimne a svoje slová podškrtne prikývnutím a zamračeným, zachmúreným pohľadom v tvári.* Extrémne naštvaný. *Vysvetlí a zdôrazní svoje slová ešte trochu viac.*
*Nejdřív jí to nedojde, ale pak se podívá na jeho výraz a ten potvrdí tu myšlenku. Neslyšně mlaskne s úsměvem a zakoulí očima nad jeho sugestivním vtipem, který jí hned vloudí několik myšlenek. Jemně do něj strčí ramenem a hraně nevěřícně zavrtí hlavou.* /To je celý on.../ *Pro sebe se tomu usměje do zaklapnutýho skicáře a radši zůstane zticha, i když její nesmělý výraz mluví za ní, že jí trochu uvedl do rozpaků..* /Naštvaný?/ *Nohy pokrčí a přitáhne si je trochu blíž, aby si o ně mohla opřít ruce.* Co jsem udělala tentokrát? Odešla jsem bez toho, aniž bych ti naservírovala snídani? *Její pohled se klidně setkává s jeho a uvědomí si, že to bude asi něco vážnějšího a tak nechá vtipy stranou.* Chceš o tom mluvit? *Pokračuje opatrně, ale taky je trochu nad věcí aby mu poskytla atmosféru, že jí rozhodně nic nerozhodí.*
*Chvíľu si ju premeriava. Zdá sa, že jej nenapadol skutočný dôvod, prečo by bol naštvaný a aj keď by sa rád pousmial nad jej vtipom a vyvrátil ho, iba vzdychne, sklopí hlavu a spojí si ruky na kolenách, ktoré si k sebe trochu viac pritiahne. Nie v obrannom geste, skôr v takom… upokojujúcom.* Bude dobré sa o tom pozhovárať, hlavne s tebou. Sama si sa na to pýtala a dohodli sme sa, tak som bol v Idris. *Sťažka prehĺtne a na jeho napnutej sánke a krku je vidieť, aký je naštvaný a ako sa snaží udržať pokojný hlas, aj keď mu to úplne nejde, ale v sebakontrole sa zlepšil, to musí uznať.* Pretože som aj čakal presne túto reakciu… *Začne a slabo si pre seba zavrčí. Pozrie smerom ku Grace.* Stále ma to nas*alo. *Nehovorí síce priamo, no z jeho slov sa dá veľmi dobre vyčítať, na čo naráža. Potom sa natiahne jednou rukou ku Grace a chytí ju.* A môj názor to stále nezmenilo, len ma vytáča, akí sú povrchní. *Povie a sťažka vzdychne, aby sa upokojil a stlačí ruku Grace v tej svojej.* /Sprostosti./
*Zvedne překvapeně obočí, když zjistí že stihl vycestovat do Idrisu tak rychle a ještě se vrátit.* /Musel...to musel jet hned. Nebo použít portál../ *Překvapení z tváře jí zase zmizí když si uvědomí, proč tam vlastně šel a připomene si že je naštvaný. Její výraz je spíš teď zvědavý, i když už tuší jaký výsledek jeho návštěva asi přinesla.* Tak.. tušili jsme to. Tušila jsem to i já, když jsem u vás byla. *Pokrčí ramena.. rozhozená z toho už tolik neni, protože to čekala. Ucítí jak jí jeho silná ruka chytí a dokonce v dlani pocítí jeho zrychlený tep.* Tak jim dej čas.. třeba si myslí, že mluvíš do větru a názor změníš.. Když uvidí, že to myslíš vážně a neustoupíš.. třeba to povolí.. *Napadne jí a svojí druhou ruku položí na tu jeho, která má svírá tu její.* Co ti vlastně na to řekli? Že to nepovolí vůbec? *Navrhne, ale nechce ho nutit do rozhovoru jestli se na to necítí.. ale zvědavost jí přemáhá.*
/Viem, že si to tušila. Vlastne ma to neprekvapuje. S tvojim videním seba vo svete tieňov./ *Pomyslí si smerom ku Grace a aj keď je naštvaný na rodičov, zamrzí ho, že k tomu Grace tak pristúpila, aj keď to tak je lepšie. Aspoň sa jej to toľko nedotklo a neprekvapilo ju to. Zamračí sa aj tak a stále upiera pohľad na jej tvár. Jej istota, alebo aspoň nadnesenie nad situáciu, ho trochu upokojí. Aspoň sa hneď nerozhodla nechať zásnuby za hlavou, aby ho nechala niekomu, kto by bol podľa rodičov vhodnejší.* Dávam im čas… Ide o to, že mi začali podávať alternatívy. A teraz, keď vedia, že mám záujem o svadbu, začnú tlačiť viac. *Vysvetlí jej skoro pokojne, aj keď v jeho hlase je cítiť nepríjemný tón, smerovaný jeho rodičom. Prehrabne si vlasy a nadvihne obočie.* Že s tým nesúhlasia. Otec sa rozohnil hneď, ako som to povedal. Samozrejme, že sme sa pohádali. *Povie nervózne, frustrovane zavrčí a zatne voľnú ruku do päste. Irituje ho to, aj keď to vedel, ale on je výbušný, čakal, že to skončí hádkou, že mu to budú chcieť zatrhnúť, že absolútne nesúhlasia a nie sú spokojní s jeho výberom, že je tam omnoho viac vhodných dievčat na svadbu s ním, ktoré by to ocenili, že na ich rod hodí zahanbenie, ak si vezme lovkyňu v exile. A on robí veci správne… ale nie v tomto, nie teraz.*
*Sebastianova slova a způsob jakým mluví ji utvrdí v tom, co si myslela. Cítí jak se její obavy a strach mění v napětí, který pulsuje v jejích prstech. Jak ho poslouchá, dojde jí, co všechno musel Sebastian prožít. Představa, že ho jeho rodina odmítá kvůli ní ji pohlcuje smutkem. Nechce to ale dát najevo a prohlubovat tuhle potemnělou atmosféru.. Je ale ráda, že to jeho rozhodnutí nezměnilo.* Takže co bude následovat..... vydědění? *Zkusí to trochu odlehčit.* Protože to nás trápit nemusí.. Pořád mám ještě Lengthorn Manor. *Pokrčí ramena, ale nechce mu dát pocit, že jeho pocity nejsou důležitý.* A ptali se tě vůbec na důvod proč zrovna já? Nemají pochopení ani pro to? *Naivně se zeptá, jestli lovci nemají aspoň trochu úctu k citům zvlášť u něj..naivně si totiž myslí, že jeho rodiče ví o jeho náročnější povaze a minulosti.* Zajímalo by mě koho navrhli jako lepší alternativu... kdo může být lepší než nefilim aristokratka? *Odfrkne si s malým úsměvem. Tím, že jí ujistil že svoje rozhodnutí nemění jí vlastně odlehčil všechny obavy.*
*Na chvíľu sa zahľadí ku stromom, stlačí jej ruku znova vo svojej, cíti, ako sa Grace napne. Pokúsi sa pousmiať nad jej nadľahčením situácie, ale nepodarí sa mu to. Len teraz sa uvedomuje, ako sa do hnevu a frustrácie mieša aj sklamanie a melanchólia.* /Vydedenie? To by iste nespravili./ *Pomyslí si skľúčene a pokrúti jemne hlavou, zavrčí si popod nos a znova odtrhne pohľad od stromov, aby pozrel späť na Grace.* Na to sa nepýtali. Skoro akoby ignorovali, že na to mám svoj dôvod a je to ten najdôležitejší argument, aj keď som na nich vyprskol viac ďalších. *Odpovie jej s vyčítavým tónom, stále smerujúcim jeho rodičom. Grace za túto situáciu nemôže, za všetko môže on sám a rodinné očakávania. On však nechce pretrhnúť putá s rodinou, bude sa o tom musieť pozhovárať s Calebom, iste to ešte nie je koniec a bude sa o tom s nimi rozprávať a škriepiť, kým to nepochopia. Že názor nezmení, kým ho nezmení Grace sama.* Lepšiu alternatívu? Dievčatá z ďalších rodín, vraj si môžem vyberať… Ich nezaujíma, že o to nestojím. Ja som si vybral. *Povie rozhodne a tým len podporuje Grace v istote, že svoj názor by nezmenil kvôli dievčatám, ktoré nepozná a ony nepoznajú jeho. Nie je na tom nič komplikované a pritom to komplikuje všetko. Grace je… predsa Grace. A to je najdôležitejšie. Ona ustojí aj jeho náplavy hnevu a hlúpe reči. To nedokážu pochopiť. Ale budú musieť.*
*Vnímá jak se kolem nich setmělo a jak měsíc je jedinou hvězdnou, ktterá přes smog září nad New Yorkem.. krásně zrcadlí hladinu jezera před nima a napadá ji bláznivý nápad jak se vymotat z týhle atmosféry.* Můžeš jim argumentovat, že žádná z nich nemá rodokmen jako já... *Zasměje se i když je v tom trochu hořkost.. právě její rodokmen i vlastně její skutky tohle všechno zkomplikovaly...* Napadla mě ještě jedna věc... a to říct jim pravdu. *Druhou ruku nechá volně spadnout vedle sebe a rozhodne se pokračovat.* Jak to doopravdy na tom Zimním dvoře bylo.. Pokud by tě skutečně chtěli podpořit, mohlo by je obměkčit, že jsem nemínila zradit vlastní rasu... Že si jen spolek na můj účet uchránil jméno..... Vím. Je to riskantní. Ale zajímalo by mě, jestli je tolik trápí jméno rodu a nebo spíš to, že jsem podle spolku zrádce.. i když neprávem. *Navrhne, ale nechci se v tom zbytečně pitvat.* To jezero vypadá lákavě... *Pronese jen tak mezi řečí se zasněným pohledem na hladinu, na který se odráží měsíc.*
*Nadvihne jedno obočie, keď si premeriava jej tvár. Neuvedomil si ani, ako sa už zotmelo, zatiaľ čo tam spolu sedia a rozprávajú sa. Že sa park preriedil a namiesto slnka ho začali osvetľovať lampy. Zamyslí sa, počúva jej slová a nie je si istý, či by tieto argumenty pomohli v tom odmäkkčiť jeho rodičov. Síce má už tridsať jeden, stále je slovo rodičov v otázke svadby príliš podstatné. Zachmúri sa a zahmká si pre seba. Aspoň ho podporuje vedomie, že Grace z toho nechce vycúvať a snaží sa mu pomôcť vymyslieť spôsob, ako tento problém vyriešiť.* Môžem to skúsiť, ak bude najhoršie. Zatiaľ.. im dám čas. Budú ho potrebovať. /Zatiaľ sa im nebudem ozývať./ *Pomyslí si a tým sa naskytuje možnosť ísť do Idris s Grace bez toho, aby navštívili rezidenciu jeho rodiny. Po jej ďalších slovách sa horko zasmeje. Vstane, zatiaľ čo ju drží za ruku a potiahne ju, aby aj ona vstala a pomohol jej na nohy.* Lákavo na čo? *Prenesie, aj keď veľmi dobre vie, čo tým Grace myslela. Cez tvár mu prebehne tajomný tieň, akoby niečo plánoval, aj keď má stále nepríjemnú náladu, možno trochu zmeniť tému a prísť na iné myšlienky nebude na škodu.* Neviem, ale.. *Začne a zas zatvorí ústa, aby na chvíľu zmĺkol.*
*Přikývne na jeho slova i když by mu radši byla větší oporou.* Jsi dospělý, máš právo se rozhodnout sám... myslím, že to platí i ve světě nefilim.. Vždyť děti mají právo se rozhodnout už ve dvanácti, jestli budou nefilim nebo ne. Můžu ti na to říct jen jediný... promysli si, že ti to za ten boj stojí... A jestli ano.. *Pokrčí ramena jako kdyby její následující slova byly samozřejmostí.* Tak tě podpořím... *Nechá se vytáhnout na nohy, ale skicář nechává na zemi vedle svojí tašky. Bílý měsíc září nad hladinou a odráží se v ní a vytváří tak nádherný obraz. Oči jí září vzrušením z představy jak skočí do vody a ponoří se do ní. Jeho slova jí nějak připomněla jak moc má ráda plavání a jak ji voda uklidňuje... Jeho otázka zní spíš jak výzva, takže mu věnuje vědoucí pohled s úsměvem a bez zábran si přes hlavu přetáhne svetr a začíná se vyzouvat z bot.. a to i s vědomím, že je plavání v jezeře zakázaný.*
*Frustrovane zavrčí a nevenuje jej pohľad, keď odpovie na jej slová.* Stojí. Inak by som to nerobil. Premýšľal som o tom už dosť. *Potom sa nakoniec pozrie smerom k nej s rozhodným pohľadom a zatne päsť.* Oni to pochopia. Časom. *Dokončí nakoniec a tým skoro uzatvára túto tému s pocitom, že to nechá na svojich rodičoch, nech si vezmú čas na premyslenie aj oni, predsa len ich tým hlavne prekvapil, ale aj pohoršil, neboli na to pripravení, aj keď on a Grace na to boli pripravení dosť. Nič prekvapujúce. Pustí ruku lovkyne, ktorá sa pred ním začne vyzliekať z prebytočného oblečenia a prekríži si ruky na prsiach.* Nejdeš tam vážne skákať, však… *Povie skôr ako konštatovanie a upozornenie. Grace to má prosto v krvi, že je desidentská, no on tam je na to, aby ju upozornil.* Vieš, že je to zakázané. *Pripomenie jej a skoro akoby sa vrátil do čias, keď bol jej mentorom a vychovával ju, aby sa naučila o svete tieňov. Nadvihne obočie a nesleduje jej pohyby. Vezme ju za rameno a nahodí prísny pohľad, aby zdôraznil svoje slová.* Neskáč tam. *Napomenie ju a na chvíľu otočí hlavu k vode, v ktorej sa odráža mesiac a ktorá pôsobí magicky a podmaňujúco, akoby tam mohli obaja vojsť, ponoriť sa a nechať sa unášať momentom, keď robia niečo zakázané. To však ide proti jeho prioritám a tie už v očiach jeho rodičov naštrbilo jeho zasnúbenie s Grace Lengthorn. Príjemná zmena.*
*Mrkne na Sebastiana a její úsměv se ještě více rozšíří, když slyší jeho varování.* Představa skákání do tohoto jezera, uprostřed noci, s měsícem svítícím na hladině... jak bych to mohla odmítnout? *S úsměvem na tváři se otočí a podívá se na své oblečení ležící na zemi. S něžností se dotkne látky svého svetru.* No jo, no jo... víš kolik věcích je zakázaných... *Nedbá jeho slov a rozepíná si kalhoty džín a stáhne si je dolu.* Stejně jako náš potencionální svazek... A co se může stát? Maximálně dostanu rýmu... To je toho.. *Jeho přísný pohled jí už tolik nezpracovává jako dřív a spíš se tomu zasměje a přetáhne si přes hlavu i triko a pohodí ho vedle na svetr.* Přece nejsi žádný suchar... *Vrátí mu zpátky jeho přípomínky, čímž ho spíš vyzývá, protože i jemu by možná prospělo si zchladit hlavu a pustit trochu páru. Jen asi nemá kolem sebe nikoho, kdo by ho do takových uvrtal.* Neskočím...*Ubezpečí ho, ale úsměv prozrazuje že je to jenom zástěrka. Sundá si ze sebe i spodní prádlo.* Půjdu pomalu.. *Zazubí se a rozejde se k jezeru, hned pocítí studenou vodu, která jí smáčí kotníky a ohledné se na něj.* Půjdeš se zchladit taky nebo... /Nebo ti mám pomoct./ *Napadá jí a malými krůčky se od něj vzdaluje směrem k vodě.*
*Prekrúti očami.* Tak, že to odmietneš, pretože to nie je povolené. *Zavrčí smerom k nej ďalšie varovanie. Narážka na ich zväzok mu trochu stiahne žalúdok a nepúšťa jej rameno, keď už by sa chcela vybrať preč.* Ak nás tu niekto tak nájde, zažalujú nás za exhibicionizmus. *Ukáže na ňu prstom.* Vieš, že civilské práva dodržujeme rovnako ako lovecké práva, Grace! A nech už si akokoľvek krásna, polícia na to prihliadať nebude. *Povie jej znova výstražne, aby jej vysvetlil, že on do toho nejde a ak ona áno, nechá ju tam samú, nech je akokoľvek romantické alebo ktovieaké kúpať sa sami v jazere pri svite mesiaca.* Grace! K*rva. *Zarazene vyhŕkne a obzrie sa, aby náhodou nešiel okolo niekto, kto by sa mohol pohoršiť, aj keď pri pohľade na Grace by to neznámych ľudí asi skôr potešilo, keďže je tam teraz nahá. Urobí pár krokov vzad a na jeho tvári je naozajstná nespokojnosť a prísne zatína zuby. Dvihne ruky, akoby sa vzdával a nadvihne obočie.* Ako chceš, ja ťa tu nechám. *Povie jej, aj keď je mu jasné, že by nenechal. Možno je Grace lovkyňa, ale stále má v sebe nejakú potrebu chrániť ju, aj keby to bolo z väčšej diaľky, kde ho neuvidí, že ju kontroluje, alebo skôr na ňu dáva pozor.* /K*rva./ *Znova si zahreší v mysli a aj keď mu lichotí, že môže takto Grace vidieť, zákon je zákon, aj ten civilský.*
*Při jeho varování a zmínce o exhibicionismu se zasměje.* Nebuď paranoidní, Sebastiane.... Nikdo tu v tuto dobu nebude, víš to stejně dobře jako já. *Pomalu se noří do vody a voda jí zvlhčuje nohy. Když se otočí zpátky na Sebastiana, vidí na něm naprostou nespokojenost. Jeho nesouhlas jí ovšem nezastaví. Slyší jeho další rozhořčený protest, zvedne oči v sloup a potlačí smích, když ho vidí v takovém rozpoložení.* Já vím, já vím... Jak nesmírně obtěžující... *Poté, co mu vrátí jeho pohled, vklouzne ještě hlouběji do vody. Teď je už po lýtka v chladný tekutině.* Chceš mě nechat tady?* Zahihňá se na jeho slova a pokračuje dál, voda jí stoupá až ke kolenům. Hladina jezera zvláštně klidná, až mystická, a v tichu noci je slyšet jen lehký šumění vln.* Fajn, fajn... tak já tu budu...sama...uprostřed jezera...nahoře bez...uprostřed noci...*Řekne to tak melodramaticky, že se sama sobě zasměje.* Třeba mě jezero vcucne a vyplivne někde ve Faerii na party Rusalek.. *Zamumlá si spíš pro sebe, ale dost nahlas, aby to slyšel. Potom zamíří hlouběji do jezera. Její kroky jsou pomalý a rozhodný jak se nechává obklopit vodou. Vědomí, že dělá něco, co je zakázáno, dodává jejímu dobrodružství vzrušení. A i když je Sebastian naštvaný... ví, že je tam stále pro ni. V jejích očích je to jen další zábava v noci plné tajemství a nečekaných zvratů. Dostane se do vody až po pás a pak se ponoří do vody a její hlava zmizí pod hladinou. Když se po chvilce zase vynoří, její vlasyv culíku jí splývají na šíji a její oči září v měsíčním světle.*
*Otočí sa k nej.* No, asi si zabudla, že je to len chvíľa dozadu, čo zapadlo slnko. *Povie skoro až neveriaco, že jej musí také veci hovoriť. Po tom všetkom, čo ju driloval a učil, ide teraz behať nahá po parku a kúpať sa v jazere. Fakt skvelé. Počúva, ako si z neho uťahuje a to ho rozzuruje.* /Ak si myslí, že ma tam dostane s takým prístupom, tak sa mýli./ *Pomyslí si frustrovane. Nie že by už nebol aj tak dostatočne naštvaný, ešte ho aj Grace rozčuľuje s jej detinským prístupom. Pohodí rukou.* Nikto ťa nenútil obnažovať sa a liezť do jazera vo verejnom areáli. *Zavolá, keďže už je od nej trochu ďalej. Mrmle si nejaké nespokojné vety a slová popod nos.* S takýmito poznámkami ma tam nedostaneš už vôbec. *Povie jej s mierne sarkastickým tónom a ak by si to Grace uvedomila, vlastne jej tým dal najavo, že by bol ochotný vliezť tam s ňou, pokiaľ by sa k nemu nesprávala ako drzá šestnástka, ktorá chce bláznivým spôsobom upútať jeho pozornosť. Pretočí očami a vzdychne. Možno by aj povedal štipľavú poznámku, ktorá sa mu drala na jazyk, že predsa už je s vílami kamoška, keďže s nimi strávila toľko času, no bola by to hrubá a nemiestna poznámka, ktorou nechce raniť city Grace a tak si zakusne do jazyka a poklepe nohou, keď sa Grace ponorí do vody jazera. Sleduje miesto, kam sa vnorila a so zamračeným výrazom čaká.* Tak už si sa okúpala. Poďme. *Vyhŕkne na ňu, keď sa znova objaví von. Jeho hlas je neoblomný a aj keď sa jej vyhrážal, že ju tam nechá, neurobil to. Predsa len tak trochu pri nej ide proti svojim zásadám. Nemá na neho dobrý vplyv. Vôbec nie.*
*Při jeho námitkách zavrtí hlavou, rozesměje se na plný kolo, když jej vidí takhle bezmocnýho stát na břehu.* Měl by sis užít trochu zábavy, Sebastiane. *Má namáhavý hlas jak se pokouší překonat zimu vody. Nechce to ukázat, ale je to studenější než očekávala. Rozpačitě pokrčí rameny a zaplave dál od břehu. Sleduje jak se Sebastian pohybuje sem a tam, ale neodchází. To ji uklidňuje a zároveň pobaví.* A děkuju za kompliment. *Vytáhne se na chvilku z vody a pak se zase ponoří, voda jí stoupá až ke krku.* Jen si tam zůstaň /Jako poslušný pejsek/ A hlídej mi věci... já tě přece nenutím. I když ta studená voda by ti mohla zchladit hlavu... *Jeho tvrdohlavost a pevnost jsou něco, co na něm obdivuje, ale taky něco, co ji nutí vyzkoušet jeho hranice. Ví, že je od něj daleko a on do vody nepůjde, takže se nebojí ho provokovat...Plave dál do jezera a voda ji teď pokrývá až po krk. Její tělo se třese v chladu, ale pocit je to fantastický.* Jsem teprve na půli cesty.. *Roztřeseným hlasem na něj výskne a její pohled směřuje směrem k měsíci.*
Užil som si dosť zábavy s rodičmi. *Zamrmle si napríjemne a potichu popod nos. Vážne na takéto doťahovačky nemá náladu. Ak bude Grace po tomto chorá, potom sa jej vysmeje rovno do ksichtu. A už jej aj vymýšľa, aký trest za to dostane, ak ich nenačape polícia. Vážne je detinská. Na chvíľu ju uprene sleduje a behá mu hlavou, akého blázna sa rozhodol požiadať o ruku a že pokiaľ nedodržiava takto jednoduché pravidlá, je vôbec vhodná do manželstva s tým, aby ich nepotopila oboch. Svoje sekundové zaváhanie rýchlo odplaší z hlavy. Predsa vedel, do čoho ide, kúpanie v jazere je len ďalšia malá blbosť, čím sa rozhodla čuchrať mu nervy a provokovať ho. Áno, on vie, že je suchar, nebola by prvá, čo mu to povedala rovno do tváre. A vie, že je na smiech, na to si už zvykol. Len aby nebol ten, čo sa bude smiať naposledy. Vzdychne a keď skloní hlavu, zazrie veci Grace, ktoré tam nechala. Nepríjemne sa pousmeje.* /Fajn./ *Vezme veci do rúk a podíde k okraju jazera a keďže vie, že sa Grace nestihne tak rýchlo otočiť a vrátiť, v jednej ruke pridrží kôpku oblečenia, do druhej vezme jej spodné prádlo a pustí ho do vody.* Ups… Moja nešikovnosť. *Vyhŕkne zo seba s náznakom irónie v hlase dosť nahlas, aby sa k nemu otočila. Možno jej na tom nebude záležať, ale keď v chlade pôjdu do inštitútu, možno jej to tak jedno nebude. Samozrejme, že by to neurobil, keby si nebol istý, že existuje runa, ktorá by ju mohla zahriať. Ale aj on sa môže pobaviť aspoň pri takej hlúposti bez toho, aby zo seba robil nudistu.*
*Sebastianovy slova ji donutí se otočit a vidí jak jeho ruka uvolňuje její spodní prádlo do vody.* Sebastiane!* Vyjekne automaticky s překvapením a poté se rozesměje. Vidí jeho sarkastický úsměv a na tváři se jí objeví pobavený výraz. ...V tu chvíli ji nepřestane bavit jeho naprostá odvaha. Vždycky ho viděla jako vážnýho a zodpovědnýho, ale tahle drobná chvilka ho zase ukázala v úplně novém světle.* Nešikovnost, jo?? *Zeptá se ho, ačkoli ví, že je to jeho pomsta.* Takže mě hodláš poslat domů bez spodního prádla? To je tak trochu nemravné.... *Okomentuje, ale vidí že se napětí v jeho tváři rozestoupilo, což bylo přesně to co chtěla.. i za cenu toho, že se její oblečení ztratilo nenávratně pod hladinou.* Opravdu si myslíš, že jít domů bez spodního prádlo je pro mě nějaký trest? Je vůbec štěstí, že jsem si dneska na sebe nějaký vzala v tom horku... *Protočí oči v sloup a pomalu plave ke břehu, protože jí začíná být opravdu zima... Všimne si, že v jeho druhý ruce je zbytek jejího oblečení.. ten už by pro změnu nerada ztratila, protože kdyby musela jít nahá po New Yorku už by opravdu riskovala, že jí buď zatknou a nebo znásilní.* Zasloužíš si, abych tě stáhla sem dolů... *Pohrozí mu a vystoupí z vody, rukama si objímá hrudník před chladným vzduchem. Její vlasy jsou mokrý a na promočeným a promrzlým těle má drobné chvějící se kapky vody, který stékají dolů po nahý kůži.. Nic neříká, ale tázavým pohledem naznačí otázku, jestli její další oblečení bude následovat.*
*Nad jej poznámkou sa iba uchechtne.* Takže ísť bez prádla je nemravné? *Povie skoro až sarkasticky, keď ju tam vidí ponorenú a uvedomuje si pri tom, že v tej vode pláva úplne nahá. Už sa veľmi teší na to, ak bude mať nejaké telesné nepríjemnosti, fakt sa na to teší - v ironickom znení. Vezme do ruky ďalší kus oblečenia a vystrie ruku nad hladinu, podpichovačne dvihne obočie a mimovoľne sa mu nadvihne jeden kútik pier. Po jej poznámke cíti, ako sa mu jemne rozhoria končeky uší a pocíti slabé teplo na hrudi.* /Provokuje./ *Preblesne mu hlavou a nakoniec nohavice, ktoré držal v ruke, vráti na kôpku vo svojom náručí.* Zaslúžim si veľa vecí. *Odpovie jej s neidentifikovateľným náznakom v hlase, Grace z toho môže vyvodiť čokoľvek - buď naráža na nejakú melancholickú časť jeho ja, ctižiadostivú a ambicióznu, alebo jeho mužskú a telesnú časť. Môže to nechať na jej fantáziu, no pousmeje sa.* Možno ťa chvíľu nechám mrznúť. Otužovanie vraj zlepšuje imunitu, trošku sa ti roztiahnu cievy. Nevedel som, že túto disciplínu obľubuješ. *Podpichuje ju nepríjemnými poznámkami, no nakoniec mu pri pohľade na nahú Grace príde ľúto a neprijateľné, aby ju tam nechal len tak a tak podíde bližšie, veci jej vloží do rúk a na chvíľu sa okolo nejak ovinie rukami, aby jej ohrial skrehnuté telo. Dlaňami jej šúcha kožu, aby ju oteplil a aj keď je mokrá z vody, užíva si to, ako cíti jej tep a ako ju k sebe tisne. Keďže jej však úplne neverí, aby ho do vody nestiahla, o krok ustúpi.* Fajn, koniec vtipov. Neviem, čo to malo znamenať, ale nabudúce nebudem také správanie brať s nadhľadom ako dnes. *Povie jej, aj keď mu je jasné, že takáto výhružka bude pre ňu iba volaním do vetra a nabudúce niečo ďalšie vyvedie znovu. No musí uznať, že ho to po nejakom čase skutočne ťahalo do vody za ňou. No ovládol sa, kontrola je dôležitá.*
A není? *Namítne hned překvapeně, protože takovou reakci od něj nečekala.. Sleduje úzkostlivě svoje oblečení v jeho rukou, stejně jako jeho osud.. taky v Sebastianových rukou.* A taky zlepšuje erekci a potenci.. *Vrátí mu jeho poznámku o otužování se stejným výrazem jako měl on, když ji to předhazoval.. A to i když se takhle promrzlá a nahá cítí už dost zranitelně na to, aby ho víc provokovala... vyloženě tu poznámku s rozšířením cév nabídl. Pak se natáhne rukama pro oblečení a když ho uvidí udělat krok vpřed a ucítí dotek jeho teplých dlaní, tak taky udělá krok nazpátek a zvedne ruce v obranným gestu.* Ne.. neblázni, vždyť jsem mokrá... Namočíš si oblečení. *Varuje ho a úplně zapomene, že by měla předstírat nezájem. Pozdě, už to řekla. Svým trikem ze sebe utře kapky vody a přetáhne si přes hlavu svůj šedivý svetr..* Jaký chování máš namysli? *V předklonu si rozpustí vlasy a konečky smotá do trika, aby jí nesmáčely suchý svetr.* Jít se vykoupat do vody není nic hroznýho, Sebastiane.. Opravdu... jsi asi jediný komu to vadí.. *Stáhne k sobě trochu sklesle obočí a natáhne pak na sebe svoje kalhoty.. Pak se posadí zpátky k jezeru, aby si očistila nohy a mohla si na ně nasadit ponožky a tenisky.. Nevidí v tom tak velký prohřešek. Moc dobře ví, že lidi tohle pravidlo porušují i za bílýho dne .. a nikdo s tím nic nedělá.*
*Mykne plecami.* A nerobia to ženy v lete bežne? Nie je to zdravšie? *Opýta sa skoro nevinne, akoby nechápal, čo je na tom nemravné, a sám nevie, odkiaľ na ňu vyťahuje nejaké random fakty a hádže jej ich pred nos.* Určite je to lepšie ako kúpať sa v noci nahá v jazere Central parku. *Podpichne ju seriózne a vzdychne, zatiaľ čo sa chytí za čelo jednou rukou a druhou za bok. Skoro akoby sa staral o dcéru, ktorá sa nevie kontrolovať - tá myšlienka mu však príde nechutná a ihneď ju vypustí zo svojej hlavy.* S týmto ja nemám problém. *Povie úplne vážne, akoby sa práve nebavili o jeho pohlaví a neriešili, že sa mu z chladnej vody môže lepšie postaviť, či čo. Odfrkne si a sleduje, ako na seba naťahuje oblečenie, ktoré jej pred chvíľou podal.* Nevadí mi byť mokrý, vadí mi kúpať sa na verejných zakázaných miestach. Nabudúce, ak sa budeš chcieť kúpať, rovno povedz, že zájdeme niekam inam. Tam sa môžeš nahá vyblázniť aj štyridsať nocí. *Povie nevzrušene, skoro akoby jej predkladal skutočný návrh. On by s tým asi problém nemal, ak by sa chcela niekam vypariť… sami… bez ľudí… v prírode. Dokonalé. S hraným sklamaním, že sa ho akože dotkla, sa chytí dlaňou za svoju hruď a skoro šteňacím spôsobom k sebe stiahne obočie.* Myslel som si, že ma poznáš dosť dobre na to, aby si to vedela. *Podpichne ju a potom sa iba obráti, aby zo zeme dvihol svoju fľašku s vodou, z ktorej sa napije a potom sa obráti ku Grace.* Si v poriadku? Nie je ti zima? *Opýta sa nakoniec starostlivo, až nevie, kde sa to v ňom vzalo. Plus Grace by mala vedieť, že už len spôsob, akým sa s ňou baví naznačuje, že to neberie tak tragicky, inak by už dávno vybuchol, aj keď musí uznať, že trochu pociťuje frustráciu z toho, ako skoro nikto z inštitútu nedodržiava pravidlá. Hlavne od Grace by to čakal, aj keď nie úplne. No, už je neskoro, nik ich nevidel, môže to hodiť za hlavu, že sa nič nestalo.*
/Budeš se na to asi muset zeptat všech těch ostatních žen... běžně se jich neptám, jestli mají na sobě spodní prádlo../ *Myšlenku radši v sobě potlačí, protože by mu nerada vnukla nějaký nápad, který by mohla později litovat.* Já vím... *Odvětí téměř neslyšně s malým úsměvem a sklopí pohled dolů, aby nespatřil jak se jí při tý zmínce vyrojila na mysl vzpomínka na jejich posledně strávenou noc. Zkusí se zaměstnat nazouvání bot a zavazováním tkaniček.* To není pak ono.. když je to spontánní, tak to má svoje kouzlo...*Skicář vhodí do tašky, se kterou přišla a pak si z konečků vlasů stáhne dolů triko a přehodí ho přes tašku tak, aby jí nenamočil věcí uvnitř.* Vždyt já to vím jak moc jsi stydlivý .. *Trochu si z něj potáhne a vstane od jezera.* A nečekala jsem vůbec, že tam vlezeš za mnou.. jenom možná že mi pohlídáš věci. Jak vidím... *Ohlédne se za sebou na jezeru, ve kterým zmizelo její prádlo..* Příště budu muset požádat někoho jinýho.. *Mrkne na něj provokativně a tašku si přehodí přes rameno.. Jeho náhlá starost jí donutí zakoulet očima, ale upřímně jí zahřeje na hrudi. Mokrý prameny vlasů si přehodí přes rameno na záda.* Jsem v pohodě... *Ubezpečí ho i když cítí jak jí chladný vzduch mrazí na její promodralý pokožce. Stejně i její rty dostaly nezdravý odkrvený nádech.* Půjdeme? Nebo sis to rozmyslel? *Hodí pohledem na jezero, i když moc dobře ví že není šance, že by se Sebastian odhodlal.*
*Nadvihne znova obočie a trochu sa uškrnie.* Aj napríklad bezdomovectvo má svoje čaro, keď je spontánne, všakže? *Podpichne ju sarkasticky a pri pohľade na Grace ho teraz trochu štve, že si pre istotu nevzal mikinu. Keby vedel, že by ju mohol potrebovať, vezme ju. Slabo do nej drgne rukou, aby ju priateľsky štuchol a prekrúti očami, keď sa vyberie naspäť k chodníku, po ktorom bežal, keď na Grace pri jazere narazil.* Niekoho iného ako napríklad… policajta? Úchyla? Nejakého tínedžera? *Potmehúdsky sa usmeje.* Alebo potkany, ktorými sa hemží celý New York? Možností máš mnoho. Neviem, prečo si chcela práve moju spoluprácu. *Hovorí ironicky, pretože si ju tým iba priateľsky doťahuje. Aj keď už odchádzajú od jazera, nahodí pomalý krok, pretože ešte nechce ísť do inštitútu a v parku je takto v noci krásne, plus rovno môžu trochu pohliadkovať, aj keď síce nemajú zbrane, ale stále by bol radšej, ak by od civilov prípadné problémy odohnali oni dvaja.*
*Zakroutí hlavou a s výrazem nedůvěry na něj pohlédne...* To je trochu jiný, Sebastiane.. *Odpoví mu, i když tuší, že tohle její argumentaci nikam neposune.* Nejspíš.. by to bylo fajn někoho z těch možností vynechat.. To už radši půjdu sama. *Přikývne na jeho návrhy a dívá se na něj jak jde vedle ní a snaží se v něm najít něco, co by ji donutilo se ho zastat. Proč zrovna on?... * Byl jsi prostě v nesprávný čas na nesprávným místě.* Taky by měla říct něco na to jak se jí líbí, když mu takhle měsíc ozařuje tvář a jak by se jí chtělo ho políbit.. ale ví, že to by ho to asi jenom v tuhle chvíli rozzlobilo nebo by to nepovažoval za vhodný.* Takže jaký máš plány teď, když jsem ti zhatila běhání? Můžeš běžet dál.. nechci tě brzdit. *Navrhne mu s úsměvem a hodí okolo pohledem, jestli by nebylo fajn si tady na trávníku sednout a trochu si odpočinout.. ale taky ví, že je tu v noci bezpečnější nezůstávat moc dlouho. A navíc se do ní čím dál víc dere zima, takže si rukama objímá hrudník, když jí skrz svetr profukuje. Na zádech cítí vlhko jak jí prameny vlasů smáčely záda.*
*Mykne hlavou do strany.* No, niekedy ísť sám nie je na škodu. Ale… ja ti vždy rád postrážim veci. *Znova sa na ňu zazubí a nad slovom “postrážim” naznačí prstami uvodzovky, aby poukázal na to, že si trochu uťahuje z toho, čo spravil s jej spodným prádlom. Možno by jej teraz mal kúpiť nové? Možno bude lepšie nechať to na ňu. Potom však trochu zvážnie a keď vidí, že jej je chladno, natiahne k nej ruku a pritiahne ju bližšie k sebe a objíme ju jednou rukou okolo ramien, aby jej dodal aspoň trochu svojho tepla.* Podľa mňa som určite bol v správny čas na správnom mieste. A prišiel som k tebe sám, takže si nič… nezhatila. *Hovorí už pevným hlasom a posledné slovo povie trochu tichšie. Chce s ňou byť. Hlavne teraz ako jediná dokáže odpútať jeho myšlienky od rodičov, ku ktorým sa teraz znova vracia a tak je jeho tvár znova skleslá, skoro dotknutá, no nie je to na ňom tak poznať. Drží ju pri sebe a ostane potichu. Podpichovanie ho ako mrknutím oka prešlo a rád by Grace načrtol runu na zahriatie, ale nemá pri sebe stélu, keďže nečakal, že bude vonku dlhšie než pol hodinu, možno hodinu. Otočí a skloní k nej hlavu.* Stélu pri sebe nemáš? Aby ti bolo teplejšie? *Opýta sa vážne.*
Hahaha.. to jsem viděla... *Ušklíbne se když jí řekne, že by jí ochotně zase postrážil věci a snaží se nevnímat tu jeho gestikulaci. Ale když ji k sobě přitáhne, automaticky se rozechvěje. Jeho tělesný kontakt je pro ni pořád intenzivní a vzbudí v ní nepřeberný množství emocí. Přivře oči když jí jeho blízkost zahřeje trochu víc a v duchu si povzdechne. Je to něco, co jí chybělo... i když si uvědomuje, že jeho objetí je čistě platonický a ve skutečnosti je to jen snaha zahřát ji.* Děkuju... *Šeptne a pevněji se do něj opře. Na jeho otázku potřese hlavou.* Ne, nemám... měla jsem jen ten skicář a tužky... ale je to v pohodě. Zvládnu to. *Uklidní ho a pokusí se uvolnit v jeho náručí.* V institutu na mě čeká horký čaj a sprcha..*Namítne ještě nakonec a myšlenky se jí vrací zase na koupání v jezeře.* Koupal ses někdy v jezeře Lynn? *Zeptá se a zvedne k němu zvědavě hlavu.*
*Užíva si, ako Grace vpasuje do jeho jednorukého objatia a vydýchne. Chvíľu na ňu spočinie pohľadom. Je krásna, tak ako vždy bola, len odrazu, odkedy ju požiadal o ruku a uvedomil si, že to nie je len z povinnosti a z túžby pomôcť jej, sa mu voči nej viac otvárajú obzory, akoby sedem rokov žil v nejakom ošiali a odrazu je to jasné a čisté.* /Rodičia sa cez to prenesú./ *Pomyslí si pri hľadení na jej tvár, keď k nej skláňa hlavu, ale potom zas uprie pohľad pred seba na cestu.* Pokojne ti čaj pripravím, zatiaľ čo sa budeš sprchovať. *Navrhne jej trochu neisto, akoby hovoril o niečom vážnejšom. Už len očakáva, kedy si z neho začne uťahovať, že ešte aj varenie čaju pokazí a bude z toho nakoniec nejaká nerozpoznateľná kaša. Jej otázka ho však vytrhne z premýšľania a hneď rýchlo pokrúti hlavou.* Nie. Určite nie. V tom jazere nie je bezpečné sa kúpať. Môže ti pokriviť myseľ. *Pokrčí ramenami.* Aspoň tak sa to hovorí, ale skúšať to nebudem. *Doplní ešte trochu tichšie a seriózne. Jazero Lyn nie je najlepším miestom na kúpanie, to už radšej si vyhliadnuť nejaké jazero vo svete civilov, niekde v prírode, kam sa chodievajú kúpať iní ľudia.* Aj keď toto mohla byť zábava, naozaj to v Lyn neskúšaj. Dobre? *Povie upozorňujúco a zároveň sa o ňu bojí, čo je na jeho tóne hlasu poznať. Má starosť, to mal voči Grace vždy, tak ako voči rodine.*
*Pousměje se na nabídku o uvaření čaje a připomene jí to večer jak spolu vařili večeři v kuchyni.* Hmm... myslím, že po tom krájení česneku a cibule tě můžu nechat v kuchyni samotnýho.. *Maličko si rýpne, ale o připálení vody radši nic neříká.. Jen si lehce opře hlavu o jeho rameno jak jí to chůze dovolí a srovná s ní trochu krok.. Pak se ale zarazí, když Sebastian promluví o jezeře a odtrhne hlavu od jeho ramena.. Zůstane chvíli zticha a pak k němu pomalu zvedne pohled.* No.. víš.. *Pramen mokrých vlasů si přehodí přes rameno a hledá správný slova, aby to na něj nevybalila hned zhurta.* Já už jsem se tam tak trochu koupala... *Skoro to vysloví jako otázku a opatrně na něj pohlédne.. Nechce mu nic zatajovat.* Ale ne nahá! *Dodá nakonec jako kdyby to tím prohlášením měla trochu ještě zachránit.*
*Prekrúti očami a nechá sa podpichnúť, keďže si to zaslúži po tom, čo jej utopil spodné prádlo a ešte ju sám podpichoval s hlúpymi poznámkami.* Hej, hej… *Zamrmle uvoľnene a trochu pobavene, aj keď sa neusmieva, v jeho hlase je to cítiť. Chvíľu kráčajú potichu a on si to užíva. Sem-tam sa mihne nejaká osoba v iných častiach parku a on, aj keď si dáva pozor, sa cíti zvláštne zmierene. Keď však Grace zmení tón hlasu, zamračí sa a už z jej neistých slov mu je približne jasné, čo mu ide prezradiť.* /No výborne./ Čo? *Zaznie jeho trochu neveriacka otázka. Teraz sa sám seba pýta, kedy to Grace stihla a prečo to vôbec robila, kto tam s ňou bol a prečo ju neupozornil.* No… to je fakt skvelé. *Povie neveriacky. Nemôže uveriť, že Grace je tak nedbanlivá a nezodpovedná, aby robila také veci. Do jeho hlasu sa tak prederie trochu zlosti.* Ty ma fakt už ničím neprekvapíš, Grace. Až tak veľmi sa potrebuješ ťahať do vodných plôch? *Povie podpichujúco a vyčítavo. Naozaj to teraz nemyslí ako vtip. Možno to na ňu nemalo vplyv, ale ako to teraz môže vedieť? Odkloní hlavu do druhej strany, zakusne si do líca a sťažka vzdychne, zatiaľ čo si voľnú ruku priloží na čelo.* To je detinské a nezodpovedné. *Nakoniec dodá svoj postoj voči tomu, čo mu teraz prezradila, ale jeho hlas je už pokojnejší. Už čo sa stalo, nemôže sa odstať, aj keď nevie, ako sa v túto chvíľu cítiť. Zároveň je niekde v hĺbke aj vďačný za to, že mu dostatočne dôveruje a je voči nemu otvorená.* Prečo si tam vlastne išla? *Opýta sa nakoniec.*
*Čekala od něj podobnou reakci, takže není překvapená že ho to vůbec nepovzbudilo. Vlastně to čekala možná trochu horší.* No... *Pokrčí ramena a neví jak začít, protože se chce vyhnout tématu Axel, který tam byl s ní.. jenže asi to nepůjde tak snadno.* Netahá.. tolik zase na. Byla to spíš nehoda.. *Namítne krátce a pomalu ho připravuje, i když si neuvědomuje, že ho akorát zbytečně může napínat.* Když jsem potřebovala ten magický meč rodu Lengthorn, tak nás Axel teleportoval do Idris... jenže jsme přistáli zrovna v tom jezeře. *Vzpomíná pomalu a snaží se o Axelovi mluvit neutrální hlasem.. dívá se ale všude kolem, jen ne na Sebastiana ve svý těsný blízkosti.* Ta voda není jedovatá.. dokud se jí nenapiješ. Aspoň tak to vysvětloval Axel.. ale chápu, že koupat se v jednom z darů anděla Raziela může být považovaný za nerespekt... Každopádně... byla to nehoda. /A skoro jsem se u toho utopila.. Aspoň jsem se od tý doby naučila plavat./ Tak.. *Odvětí po chvilce ticha.* A teď to víš.. jen si to prosím nech pro sebe. Zatím o tom výletu nikdo neví. Doufám, že ti můžu věřit a nenahlásíš to.. *Až teď si uvědomuje jakým břemenem ho právě zatížila.*
*Sťažka a frustrovane vzdychne.* Ježiši Kriste.. *Zamumle si pre seba znova sa chytí za čelo. Ostáva potichu. Nechce na Grace vybehnúť, nie po tom, ako mu zlepšila náladu a teraz ju zhoršuje. Nielen že sa kúpala v jazere Lyn, aj keď omylom, keď išla hľadať meč svojho rodu, čokoľvek sa mohlo stať, ešte k tomu s Axelom a ešte ho ide emocionálne vydierať dôverou? To mu príde trochu cez čiaru, tak po chvíli zastaví, premkne si palcom a ukazovákom oči a horko sa uškrnie.* Neuveriteľné. *Zašepká si sám pre seba.* Mne či môžeš dôverovať? *Prenesie pálivo, no nechce, aby hnev nad ním prebral kontrolu a zas sa zhlboka nadýchne, dá si ruky vbok, ale hľadí do zeme.* Ja sa ti tu snažím pomôcť, Grace. *Povie, skoro akoby vyčítavo, pretože napriek jeho prioritám a zásadám, za ktoré sa mu Grace ešte rada vysmieva, je ochotný obetovať svoje meno a postavenie medzi lovcami, je ochotný udržiavať v sebe tajnosti, ktoré sa týkajú nedodržiavania pravidiel, pokiaľ by to mohlo ublížiť tým, ktorí mu prirástli k srdcu. A vlastne ho ani nehnevá to zistenie, ktoré mu práve prezradila - Lyn si nevybrala, Sebastian vie, že Grace s Axelom spolupracovala pri ukončovaní vojny s vílami. Akosi sa ho dotkla posledná veta. Akoby mu po toľkom čase nedôverovala a stále ho pokladala za nejakého pešiaka, ktorý nemá emócie a slepo nasleduje zákon. Tak ako si ona vybrala zachrániť lovcov aj napriek zákazom a porušeniu zákona, pretože to považovala za správne, tak on považuje svoje rozhodnutia za správne. Nie je od nej fér, že od neho žiada dôveru práve teraz, keď jej ju dáva, odkedy sa poznajú. Vzdychne si.* Prečo by som to nahlasoval? Bolo to dozadu. Nič by to nezmenilo. *Zavrčí nakoniec, skôr akoby hovoril sám sebe a znova sa pustí do chôdze, hneď vedľa nej, ale ruky má spustené pozdĺž tela.*
*Ucítí jak se napětí v Sebastianovi stupňuje až do bodu, kdy se zastaví a hledí do země. Její slova ho zjevně rozrušily a ona si uvědomuje, že měla být opatrnější jak s ním nakládá. Je připravená na to, že vybuchne. Cítí jak jí jeho slova píchají do srdce, ale je to asi něco, co si za ty všechny tajnosti zaslouží. V jeho tóně slyší zklamání a vyčítání, což jí ještě víc bolí. Když se Sebastian zase rozejde, Grace zůstává na chvíli stát a přemýšlí nad tím, co se právě stalo.* /Promiň... /* Šeptne si v duchu, ale není si jistá, jestli by mělo cenu to říct nahlas. Po chvíli se rozeběhne, aby ho dohnala.* To jsem nechtěla... Nechtěla jsem tě takhle postavit do rohu. Jen... *Zhluboka se nadechne a snaží se hledat slova, který by vyjádřily, co cítí. * Nemyslela jsem to tak, že ti nevěřím... ale po tom všem, co se stalo.. prostě ... Asi už jsem paranoidní a musím se ujišťovat, že tohle zůstane mezi náma. Myslím, že nepovolený vnik do Idris s podsvěťanem by mi v mým případě neposkytl polehčující okolnosti... Sebastiane.. prosím.. *Musí zrychlit krok, aby mu stačila, když se její ruce pevně sevřou kolem hrudníku jak jí profukuje noční chlad.* Víš, že jsem to tak nemyslela... *Zkouší s ním držet krok a podívat se mu do tváře.*
*Chvíľu je potichu, trochu pridal na kroku a tak za ním musí Grace dobiehať. Keďže mu teraz víria rôzne myšlienky v hlave, nevie si v nich narýchlo urobiť poriadok a utriediť ich. Má chuť povedať nejaké veci, ale nepovie. Hrýže si do jazyka a mlčí.* /Keby si toľko vecí nerobila poza chrbát mňa, Caleba, Spolku, nebol by dôvod byť paranoická a nemusela by si sa toľko báť o svoj krk./ *Prebehne mu hlavou, ale vie, že tie slová sú príliš ostré, nechce jej ublížiť, nebolo by to fér voči nej, aj keď je v tom kúsok pravdy, no záchrana sveta tieňov je aj pre neho väčšou prioritou… Vojna by sa možno ťahala aj dodnes, keby to s Axelom neukončili, aj keď čarodejovi nedáva toľko kreditov a stále si pri tom uvedomení nevie pomôcť a pociťuje pichanie žiarlivosti, akoby.. Možno akoby Grace iba súhlasila, že bude s ním, pretože je to výhodné, nie že by jej na tom záležalo. Vždy sa zdalo, že Axelovi dôveruje viac ako jemu, otvorene sa s ním rozprávala omnoho skôr. A zrejme je to vždy iba Sebastianova chyba. Pri jej oslovení však frustrovane vzdychne a spomalí, aby ho mohla dobehnúť a dostať sa na rovnakú úroveň a na chvíľu sa zastaví, aby jej stál čelom.* Viem, že si to tak myslela. Ale budem to ignorovať, pretože mi na tebe záleží viac, ako tebe na mne. *Povie a zrejme si neuvedomuje, ako ho ten chaos v hlave vedie k akýmsi neuváženým, sentimentálnym slovám. Jeho pohľad je chladivý a priamy, ale cíti skôr sklamanie. Možno z toho všetkého naraz. Potom však kývne iba rukou.* Musíme ťa dostať do inštitútu, lebo prechladneš. *Zmení tému, znova ju vezme okolo ramien a hľadí pred seba. Už nie sú ďaleko.*
*Spěšně se zastavuje, když se před ní postaví čelem a její tvář už trochu dostává zdravější barvu, i když rty má pořád promodralý od zimy.. Jeho slova o tom, že mu na ní záleží víc než jí na něm, se jí ostře zavrtají do žaludku a sklopí mrzutě pohled, když jí bere kolem ramen a vede do institutu. Připomíná jí to Axela, ten měl totiž taky svojí pravdu .. jako kdyby cokoli řekla nemělo žádnou váhu pro nikoho. Nechce ho s ním ale srovnat nahlas, protože ví že tím by si zatloukla poslední hřebíček do rakve. Jenže to ticho je po chvilce k nevydržení a myšlenky se otáčí jen kolem toho jak si její slova překrucuje.* Nemyslela...ale záleží mi na tobě víc, než mít pravdu.. takže si to přeber jak chceš... *Dodá spíš rozmrzele a unaveně než naštvaně. Možná je to tím, že jí jeho náruč konejší a možná tím, že už je předem unavená kdyby se mělo schylovat k nějaký hádce. S tím míří se Sebastianem do institutu.*
*Na dvojmesačné víročie ich vsťahu chce prichistať niečo špeciálne tak len Mire povie nech príde do parku hodinu pred západom slnka a dá sa do príprav. Keďže Mira nemá rada pokepe vela ludí rozhodne sa skôr pre piknik než návštevu reštaurácie. Aj keď z rešteurácie objedná jedlo pretože servírovať jedlo z Faerie by pre človeka nedopadlo dobre. Objedná aj trochu výborného červeného vína. Ide o zálohu ak bi predsa len mali chuť ale hlavne pripraví nealkoholické miešané nápoje a ovocné štavi. Na zem prestrie červenú hrubšiu ale sametovo jemnú deku ktorá je dosť velká aj pre šesť ludí, doprostred príde stolík pre dvoch ktorí je tak akurát vysoký abi sa pir ňom dalo pohodlne sedieť na zemi a k tomu ešte niekolko pohodlných vankúšikov na sedenie. Na stolík dá jednu sviečku a okolo deky ich rozmiestni ďalšie sviečki ktoré sú ale dosť vysoké a hrubé abi mohli svietiť aj niekolko hodín. Nakoniec siahne do svojho vnútra a prebudí svoju mágiu a nechá okolo deky rozkvitnúť kvety.* /Lepšie než okvetné plátky ruží./ *Povie si spokojne. Nakoniec sa prezlečie. Chce pre Miru vizerať pekne a tak si viberie biele šaty s širšími dlhími rukávmi s víšivkov s kvetinovím motívom. Vlasi si spletie do dvoch vrkočov stočených okolo hlavi a zapletie si do nich živé kveti. Okrem jednoduchej medenej obrúčky na pravom prsteníčku nemá žiadne šperky. Takto pripravená sa viberie počkať na svoju priatelku na dohodnuté miesto stretnutia abi ju sem mohla doviesť ako súčasť prekvapenia.*
*Nejprve netušila, o co se jednalo. Přemýšlela nad tím, proč ji Lyria takhle tajemně pozvala do parku a bez mnoha informací. Pak jí ale došlo, že to je prostě Lyria, a taková už prostě byla.* /Ale mě se to přeci jen tak moc líbí, to jaká je, jak je tajemná a opatrná, něžná a milá, a prostě úžasná./ *Nějakou dobu jí trvalo, než přišla na to, co to, co cítila, vlastně je. Ale netrvalo to moc dlouho. tyhle pocity už znala z dřívějška, jen kvůli špatným lidem ve špatný čas z nich udělala něco, co bylo špatně, něco, čeho se bála.* /S ní je to ale jiné, tak krásně jiné, je to tak volné, tak dokonalé, úžasné, prostě skvělé./ *Sama pro sebe se usmívala, když mířila na místo. Indigo a Flamingo nechala doma, dopřála jim pořádné procházky a i když by je ráda vzala se sebou, tak tentokrát chtěla, aby to byla jen ona a Lyria. Na sebe si pro tento den oblékla bílé, krajkované triko s dlouhým rukávem a červenou sukni. Na nohy zvolila jen jednoduché, černé baleríny a vlasy nechala volně rozpuštěné, tak jak pro ni bylo typické. Oplývala zvědavostí, co pro ni víla připravila. Už z dálky, když ji viděla, na ni zamávala.* Ahoj Lyr. *Pronesla s úsměvem, když k ní došla a natáhla se, aby jí vtiskla jemný polibek.* Páni, sluší ti to, strašně moc ti to sluší. *Hlesla hned, jak si ji sjela pohledem od hlavy až k patě. /Ještě že jsem sii nevzala ty džíny, co jsem původně chtěla, to by zkazilo tuhle krásnou chvilku./ Oddechla si v hlavě a zářivě se na svou partnerku usmála.*
*Nečaká dlho keď v dialke zazrie Miru ako k nej kráča. V tej chvíli ju zaplaví príval pocitov ako vžy keď ju uvidí.* /Je úžasná. Na jdenej strane plachá a opatrná ale zároveň dovážna a sylná. Ale zo všetkého najviac milujúca a skrz na skrz dobrá./ *Premíšla zatial čo so štastním úsmevom pozerá ako sa k nej Mira blíži.* Ahoj *Odpovie na pozdrav a oplatí jej bozk. Kompliment ohladom jej výzoku príme jemním sklonením hlavy a začervenaním sa.* Ďakujem ale tebe tolen nepristane, vyzeráš krásne. *Pravdivo kompliment oplatí vezme Miru za ruku a prepletie si s ňou prsty.* Tak čo pripravená na prekvapenie? *Spíta sa lišiacky a pomali ju vedie k miestu kde pripravila večeru.* Krásne dvojmesačné víročie.... *Zažela jej keď ju dovedie na miesto.* ....teda ak sa dva mesiace za výročie považujú. *Dopovie a napeto čaká čo na to Mira povie.*
*Mira se usmála.* Něco jsem se nažila vykouzlit, a jsem ráda za to, že jsem našla i něco společenského na sebe, pokud se to tak dá nazývat. Nějak tyhle věci moc nevyužívám, co mezi lidi nechodí, ale bylo mi líto dát je pryč, a asi jsem udělala dobře, že jsem si je nechala. *Usmála se na vílu a stiskla jí dlaň nazpět. Když se na ní dívala, taky se musela červenat.* I tobě Lyr, a určitě, proč by ne, koneckonců, může to být to, co budeme chtít, nám patří svoboda fantasie a volby, takže, ano, pojďme říkat dvěma měsícům výročí. *Pronesla nadšeně a zadívala se před sebe, tam, kde Lyria přichystala své překvapení. Už jak to Akii viděla z dálky se usmívala víc a víc.* Páni, Lyr, to je...to je nádhera! *na moment ji došla slova, ajak by taky ne. Tohle pro ni ještě nikdy nikdo neudělal.* To ej opravdu kouzelné, dala jsi si záležet, a je to, no nemám slov, děkuju! *Dostala ze sebe nadšeně a vílu pevně sevřela v náruči.*
*Pri Miriných komplimentoch sa začervená ešte viac a štastne sa usmieva.* Samozrejme predsa to len tak neodbijem no nie? Ty si zaslúžiš vždy len to najlepšie. *Opetuje jej objatie a potom ju odvedie k stolíku usadí ju na vankúše a začne chistať taniere a príbori.* Dúfam že ti bude chutiť. Ak by som varila sama nedopadlo by to dobre a vlastne by sa to ani nehodilo, tak som jedlo musela objednať. *Rozpráva len tak mimochodom abi reč nestála zaťial čo priprravuje predkrm.* Inak čo bi si chcela na piťie? Mám nejaké víno ale skôr som myslela na ovocnú šťavu? /Ohh... mie čo to táram? úplne sa znemožním./ *Trošku znervóznie ale nesá to na sebe poznať. Rozhodne to nieje jej prvé rande ale už to bol nejaký čas a višla trochu zo cviku. Naleje Mire jablkovú štavu a položí pred nu tanierik s predkrmom. Zapáli okolo nich všetki sviečky a nakoniec si nechá tú na stole. Konečne sa posadí oproti Mire a zadíva sa jej do očí.* Tak všetko najlepšie. Na nás. *Zdvihne pohár pri prípitku.*
*Mira vílu s úsměvem na rtech pozorovala, než se natáhla a jemně ji pohladila po tváři.* Je to opravdu boží. A dala bych si tu šťávu, to víno, no, uvidíme, třeba pár loků později. *pronesla a sledovala ji, než si od ní převzala předkrm.* Ale i tak to vypadá skvěle, neboj, taky nejsem nějaký extra kuchař, takže kdyby to bylo na mě, i já bych tady zvolila verze nějakého specialisty. Ale věřím, že kdybychom něco vymyslely spolu, dobré to bude, co takhle někdy zajít ke mě a něco bychom upekly? *Navrhla a zvedla sklenku, kterou jemně cinkla o tu Lyriinu.* Na nás a na to, aby nám to spolu šlo dobře. Což jde, takže se o to upřímně nijak nebojím. *Pronesla a než se napila, ještě jemně Lyr políbila na rty.*
/Dobre víno teda neskôr./ To by som rada a pokial surovini zoženieme tu takto nebude problém. *Zachichoce sa nad predstavou ako spolu pečú. Tá mišlienka sa jej páči. O9platíjej bozk a pustí sa do jedla. Miesto a čas začiatku večere vibrala starostlivo takže majú víborný víhlad na krásny začínajúci západ slnka. Odlaží pohár a chvílku len mlčky je.* Mira, prosím porozprávaj mi niečo o sebe. Teda nechcem biť vlezlá ale chcela by som o tebe vedieť viac. odkial si máš súrodecnov? *Položí pohár, vezme Miru za rukua palcom jej na chrbát ruky kreslí malé kolečká.* Vždy si chcela robiť grafičku?
*Mira se umsála.* Dobře, něco ti povím, ale jen pokud ty mi něco povíš o sobě. *usmála se, a ať už byla odpověď víly jakákoliv, jala se vyprávět.* Není to moc veselý příběh, ale tak nějak se pokusím nezacházet do detailů. Můj život nebyl moc dobrý, nikdy jsem jej tak nehodnotila. Narodila jsem se Bronxu, ale po dobu mého života mne cesta zavála ještě do Manhattanu, pak do Los Angeles, to bylo, když se máma rozvedla s tátou a dala se dohromady s... *Zarazila se, jeho jméno nechtěla říkat ani nahlas.* Prostě s mámy novým mnaželem, ale nakonec se s ním rozvedla a skončily jsme zase tady. S tátou se ale pořád vídám, nebyla to chyba jeho, že se rozvedly, to jen máma si neuměla v té době vážit jeho laskavosti a toho, že byl hodný a neuměl se za sebe posatvit, vše si nechal líbit, ale taky dělal vše proto, abychom byly šťastné. Máma v něm ale viděla slabocha, až ten, omlouváms e za ten výraz, kretén, se kterým se dala dohormady, jí otevřel oči a tím, jak se choval dokázal mámě jen to, že táta je skvělý člověk. *Usmála se a přemýšlela, o čem mluvit dál, vzpomněla si ale otázku na sourozence.* Mám, Annabelle, není ale táty, máma ho měla s tím druhým. A co se grafiky týče, mno, ani nevím. *zamyslela se.* Musela jsem se dlouho hledat, sama jsem ani nevěděla, čím být, ale tohle mě pak začalo bavit. Po tátovi mám uměleckého ducha a toto mě naplnilo, tak jsme se rozhodla pro tohle. *Objasnila a usmála se. Ve skutečnosti musel ale co dělat, aby zůstala v klidu, vždy byla nesvá, když se jí někdo ptal na její život. l Ať to bylo cokoliv, vše jí vyhdilo vzpomínky i na to zlé, co ji provázelo.* No a co ty a tvůj život? Ale, podívej *naklonila se a chytla ji za dlaň* nemluv o tom, co je pro tebe případně složité a náročné, pokud se ti nebude chtít, pochopím to. *Pronesla.*
*Zaujato a pozorne počúva Mirin príbeh. Chvílku zvažuje že sa jej spíta na meno a adresu jej nevlastného otca. Rozhodne sa jej nepáčilo čo videla v jej očiach keď o ňom rozprávala a mala najväčšiu chuť mu skutočne ublížiť. Nakoniec ale túto mišlienku zavrhne a počúva ďalej až kím Mira neskončí.* Tvojho ocka by som rada niekedy spoznala. Znie ako skvelí človek. *Povie a napije sa ešte šťavi. Potom čo postaví pohár zasa na stôl sa zhlboka nadýchne a vidýchne.* Teraz som ale na rade s rozprávaním ja. Takže narodila som sa vo Faerii na Zimnom dvore v lese Fjoll. *Zarazí sa keď jej dojde že Mire to asi nič nehovorí.* Zimný dvor je jedno zo štiroch královstiev Faerie sveta odkial pochádzam. *Povie rýchlo na vysvetlenie a potom pokračuje vo svojom príbehu.* Bijologický rodičia ma hneď po narodení nechali na zemi v lese. Podla toho čo viem ma pár hodím potom našla moja mama s bratom a zobrala si ma za vlastnú. Vychovávala nás s bratom spoločne v lese. Učila nás prežiť, loviť a tak podobne. *Usmeje sa nad štastními spomienkami a nachvílku sa zahladí do prázdna akoby mala tie spomienky pred očami.* Maminka ale zomrela asi keď som mala trinásť. Zranila sa na love a s bratom sme zostali sami. Po nejakom čase sme ale stretli jednu víl. Stratil sa v lese a mi sme mu ponúkli pomoc. Naučil ma o svete všetko čo sám vedel a naučil ma aj hrať. No a keď odišiel vibrala smo sa spoznávať svet ako už vieš precestovala som európu až som nakoniec prišla sem. Prišlo mi to tu ideálne tak som sa tu usadila a tak som tu. *Pokrčí plecami a znova sa napije šťavi.* Okrem toho neuznávam autoritu nijakej vlády alebo inštitúcie či už našej alebo ludskej. Mám rada svoju slobodu. *Dokončí rozprávanie upresnením svojho životného štílu a filozofije.* ak niekeda budeš chcieť rada ťa predstavím bratovi. Ale samozrejme len ak budeš chcieť.
*Mira kývla hlavou na souhlas.* To on je, vždy byl, a zasloužil si můj obdiv. pamatuji si jen tehdy, když mi bylo patnáct *pokaročvala, zatímco se pustila s chutí do jídla* tak jsem k němu od mámy a toho jeho utekla, aby jsi mě vzal do péče. Jen v té době už měl svou novou manželku, tam jsme si přišla právě jako Popelka a macecha. Tak se mě vzdal, protože, jak jsem řekla, nechal si hodně věcí líbit. Tehdy jsem na něj trochu zanevřela, ale postupem času jsem mu dokázala odpustit a ii pochopiit. *Přiiznala nakonec. Pak se uculila a začala poslouchat Lyriu.* /To vyprávění zní tak smutně, ale zároveň kouzelně, přeci jen, kráslovství víl, a tak, ale přeci jen, čemu se divím?/ Páni, to zní zajímavě smutně zároveň. *Pustila nahlas svou myšlenku.* A ano, bratra poznám moc ráda, to by bylo super. I já bych tě mohla představit s Annabelle, i když je jí jen jedenáct a dokáže být občas pořádně divoká. *Zasmála se.* Ale ráda by tě poznala. *Dořekla a položila prázdný talíř.* Mmm, to bylo skvělé Lyr, vybrala jsi skvěle. *Uculila se.* No a jinak, co se té politiky týče, taky jsem tomu nikdy nepřišla na chuť. Upřímně, jsem ráda, že nějak žiju, ještě do toho abych řešila něco takového, to po mě nemůže nikdo chtít. *Projevila svůj názor.* No, a kde teď tedy vlastně žiješ?
*Pri jej dalších slovách sa trochu zamračí ale hnieď na to sa uvolní.* To je dobre že ste si k sebe znova našli cestu. *Sprace zo stola veci po predkrme a naservíruje hlavný chod. Tiež obom doleje poháre. Tentoraz ale nealko miešaným drinkom.* Smutne? Hmm... možno trochu ale nesťažujem sa milujem ako žijem so všetkím čo k tomu patrí. *Zasmeje sa a pusti sa znova do jedla.* No s bratom to nijak neponáhla, teda nie že bi som nechcela abi ťa spoznal ale musela bi si kvoli tomu isť k nám a to chce nejaké prípravi. *Prizná po pravde.* /Ach vážne nechcem abi dostala šok keď sa stretnú./ *Povie si a radšej rozhovor prenesie k Mirinej sestre.* Tak to sme dve. Rada skúsim ktorá z nás uťahá tú druhú. *Na poznámki o politike len prikívne a odpovie až na poslednú otákku. Širokím gestom ukáže na celí park.* Rovno tu v central parku. Teda valastne to striedam keď sa mi chce zostávam tu a ak nie tak idem tam. *Pozrie úkosom na oblohu a nechá jedlo jedlom a presunie sa k Mire. Zozadu ju obíme okolo pása a položí hlavu na rameno.* Pozri toto by sme si nemali nechať ujsť. *Ukáže na oblohu ktorú práve zapadajúce slnko vymalovalo nádherními odtienmi oranžovej červejen a ružovej.*
*IIhned přikývla na souhlas.* To nao, byli by skvělí, pokud by ale máma v té době byla taková, jaká je teď. Ale musela se sama počit, jinak by se nezměnila, takže možná to je jediná výhoda toho, že s ní ten idiot byl. *Pronesla, vyjadřujíc názor na celou situaci. Po zbytek toho, co říkala, jen nahodila úsměv a jemně kývala hlavou na souhlas.* No, myslím si, že Ann by utahal tebee, má z ní dost každý, i učitelé ve škole, prostě mazec. *Zasmála se.* Ael jsem ráda, že taková je, lepší, než aby byla smutná. To ať je raději živá a akční. *Přiznala a pak vykulila oči.* Tady? jako tady? Páni, zní to pěkně, je to tu moc hezké, sice si to neumím moc dobře představit, to možná kvůli tomu, jak jsem zvyklá na to, jak by se mělo žít. *Při posledních dvou slovech naznačí uvozovky. Pak už se ale nechá od víly obejmout a i ona svůj pohled stočí k nebi.* /Nádhera./ To je nádhera. *Řekne nahlas a hledí na zapadající slunce, jež se schovávalo za obzorem.* Takhle bych tu mohla sedět pořád. *Přiznala, a spokojeně zavřela oči, zatímco své dlaně položila na hřbet dlaní Lyr a jemně ji po nich hladila.*
Hmm, každí si asi musí zažiť svoje abi si konečne začal vážiť to čo má. *Povie si viac pre seba a počúva ďalej.* Ha, vizva sa príma. Podla toho čo hovoríš si určite budeme rozumieť. *Keď spoločne sledujú západ slnka privrie oči a potichu zahmmká.* Ani mne sa odtialto pohnúť. Keby sme tu takto mihli zostať navždi vôbec by som sa nehnevala. *Pritúli si Miru bližšie a zostane tak až kím slnko nezmizne za obzorom. Chce niečo povedať ale odrazu jej po chrdte prejdú zimomriavky a zježia sa jej chĺpki na krku. Aj Mira musí cítiť ako celá stuhne, odtiahne sa a ruka jej okamžite viletí ku krku na ktorom jej vysí plátené vrecúško. Okamžite sa postaví a očami prečesáva okolie. Nič síce zatial nevidí ale rozhodne cíti nejakú hrozbu.*
Naprosto souhlasím lyr. *Usmála se jemně Aki a více se k ní natiskla.* Myslím, že budete, je opravdu skvělá, má svoje kouzlo, ještě taková dětská nevinnost. *Zamyslela se a dál vílu poslouchala. Chtěla jí odpovědět, ale zaregistrovala Lyriin pohyb..* Všechno je v pořádku?" *Zeptala se zmateně a stejně tak jako Lyria se začala rozhlížet kolem sebe, jako kdyby i ona cítila, že něco není v pořádku.* Co se děje? *Zajímala se, zatímco ji rozrušeně chytla za dlaň a pevně stiskla.*
*Svetla rýchlo ubúda ale naštastie sviečky poskitujú ešte dostatok svetla abi videla aj Mira. Lyr ďalej prečesáva okolie ale zatial nič nevidí je si však istá že sa ocitli v nebezpečenstve. Stiskne Mirinu dlaň ale druhou rukov stále nedzi prstami preberá vrecko čo jej vysí na krku.* Niesom si istá ale nepáči sa mi to. *Povie polohlasne a vitiahne Miru na nohy.* Prosím odpusť nikdy som nechcela abi sa toto stalo alebo abi si ma takto videla. *Poprosí so zúfalim vírazom.* Poď musíme preč. *Vezme Miru okolo pliec abi ju čo najviac krila svojím telom a rýchlim krokom ju odvádza preč od ich pikniku.* /Nedovolím abi sa jej niečo stalo. Znova to už nedovolím, to radšej skapem./ *Hovorí si zatial čo sa snaží dosať k prastarému dubu a k svojim veciam pretože okrem vílyeho prachu so sebou nemá žiadne zbrane.*
*Nevěděla co se děje. Jen se držela u Lyrii a jelikož v tento moment sama nevěděla, co by bylo nejlepší dělat, dělala co jí Lyr řekla./ *Ona určitě ví, co dělá. Musí. Určitě ano./ Lyr, co se děje? o čem to mluvíš? nechápu vůbec nic! *I když se řídila tím, co jí víla řekla, byla zmatená. A aby také ne. ještě před pár chvilkami si užívaly krásný večer a najednou tohle.* Lyr, mluv se mnou. *Naléhala na ni.* Nerozumím ničemu, co tam může být? A kam to jdeme? *Otázky ze sebe chrlila jednu za druhou, cítila, jak se jí zmocňuje panika.*
Niekto nás sleduje. Neviem čo je zač ale človek to rozhodne nie. *Visvetluje potichu zatial čo ešte pridá do kroku a neustále sa obzerá po okolí či niečo neuvidí.* Neboj sa nič sa ti nestane, prisahám. *Snaží sa ju upokojiť a zároveň zvažuje všetky možnosti čo robiť ďalej. Rozhodne sa nechce pustiť do boja zatial čo bude Mira s ňou.* /Najprv ju dostanem z parku potom si pôjdem po zbrane a vybavím to./ *Povie si a ešte zrýchli.* Musím ťa rýchlo dostať domou než sa to čo je za nami začne nudiť a prestane nás len sledovať. *V nasledujúcej chvíli si uvedomí že situáciu zakrík keď sa im v dialke za chrbtami ozve vzdialené vrčanie.* Dobre takže je to vlk..... *Povie a snaží sa abi jej v hlase nebolo počuť nervozitu.* /Zmena plánu najskôr zbrane./ *Zahne k svojej skríši a s úlavou vidýchne keď sa k nen po nejakom čase konečne dostanú. Hneď svoju truhlicu otvorí a vitiahne svoju loveckú dýku a jeden zo svojich dlhých nožov.* Možno sa nič nestane ale ak áno prosím drž sa za mnou a ak ti poviem abi si utiekla tak nerozmýšlaj a uteč áno? *Ríchlo ale vášnivo Miru pobozká a postaví sa tak abi Mira stála medzi ňou a stromom takže zo zadu bola kritá a z predu ju mohla Lyr chrániť svojím telom.*
*Mira málem vyletěla z kůže, když se za nimi ozvalo zlověstné zavrčení. A taky že pořádně vykřikla, to byl ten první reflex, který její tělo napadlo. Ihned si ale přiložila ruce na ústa, aby se to už neopakovalo, ale i tak byla nesvá, a jak by také ne. oči se jí zaplnily slzami strachu, ale i taks e snažila sama sebe v hlavě uklidnit.,* /To je v pořádku, jsi tu s Lyr, ta určitě ví, co dělá. Určitě ví, jaks e bránit, co zabírá, kam se schovat./ *Byla se sama se sebou, její rozum apnika, která se stávala intenzivnější víc a víc, když vytáhla Lyr zbraň, jen vykulila oči.* To...to...to to chceš zabít? nebo... *Víc nebyla ale schopná říct, když se zlověstné vrčení ozvalo znovu. Mira se okamžitě skrčila za Lyr, chytla ji za volnou dlaň a zběsile se rozhlížela kolems ebe.* Kde to je? Co to je???
Ano, ak budem musieť. *Odpovie a mapeto čaká odkial sa ich prenasledovatel objaví. Na rozdiel od Miri jej tma nerobí problémi a tak ho zazrie o dosť skôr. Docela velkí vlkolak višiel zo svojho úkritu v húští a pomali sa približuje k nim. Niečo ale na jeho správaní nesedelo. Pohiboval sa síce potichu a opatrne ale nezdalo sa že bi bol na love a rozhodne nevizeral že bi sa neovládal. Priblíži a ešte o kus bližšie k nim a znova hlasno a zlovestne zavrčí a pritom sleduje ich reakciu.* /Čo je to za hlúposť.... To ako vážne?!/ *Preletí jej hlavov keď zváži vlkovo správanie. Preto nijak nezasiahne ani keď príde dosť blízko abi ho mohla vidieť aj Mira.* Bavíš sa dobre ti blbec?! *Zavrčí na neho rozzúrene a premáha sa abi ho nebodla nožom ale zato ho prebodáva rozzúreným pohladom.*
*Mira byla v takovém šoku, že se nenechala rozhodit tím, jak Lyria mluvila ajak se chovala. ano, něco v jejím nitru bylo překvapené a zároveň se divila, jak je možné, že tak milá a hodná víla, která působí tak drobně a zranitelně, bude tak odvážná. nebylo to moc překvapení, jako spíš obdiv. Tiskla se k ní ale dál, a když uviděla vlkodlaka kousek od nich, vykulila oči.* To..to..to je...bože. *Na víc se ale nezmohla. Najednou měla hlásek slabý, a stejně tak slabě si přišla i ona celá.* /Doufám, že Lyr ví, co dělá./ *Dál pak sledovala vlkodlaka, jak se k nim pomalu přikrádá a dívá se na ně.*
*Vlk na nich vicerí zuby ale nie výhražne skôr to vyzerá ako by sa smial. Celá táto situácia by jej prišla vtpná keby za sebou necíti ako sa Mira trasie a nepočuje jej absolútne vistrašený hlas.* TY blbec bozri čo robíš to chceš abi tu skolabovala?! *Rozkričí sa na vlka, schová oba svoje nože otočí sa k Mire a zovrie ju v medveďom objatí. Hladká ju po chrbte a tíši ju ako je len schopná.* To nieč neboj neublízi ti. Nič sa nestane. Ten blbec sa len rozhodol zabaviť na náš účet. *Ukludnuje Miru a sama zúri tak že jej od zlosti začnú slziť oči.* Čo už si spokojný! *Zavrčí ešte na vlkolaka ktorí na nich v odpovedi hravo rafne a odbehne do noci.* Vidíš je preč a ič sa nestalo. *Znova nejaký čas tíši svoju partnerku a keď sa trochu upokojí lútostivo na ňu pozrie.* Prosím prepáč toto je moja vina. Chcela som s tebou stráviť krásny večer a miesto toho..... *Nedokončí a len zavrtí hlavou. Po lícach jej začnú tiecť slzi ale tento krát z lútosti.* Odprevadím ťa domov ano? *Spita sa a výžne dúfa že ju po dnešku bude chcieť Mira ešte vidieť.*
Ne, ne já nechci domů, nebo chci, já nevím, zatraceně. *Mira se odtáhla a složila si hlavu do dlaní.* /Jsem z toho mimo, jít domů a být v klidu bych uvítala, ale zase...chci být i s lyr zatraceně, nechci dovolit, aby tohle zkazilo náš večer, náš den,to ne./ Ne, neříkej prosím, že to je tvoje vina, není to tvoje vina, to jeho, ne tvoje. *Pronesla ale ihned, když jí došlo, co víla řekla.* Jen jsem to nečekala, proto jsem se tak lekla. II když věřím tomu, co jsi mi řekla, o tom, co na světě všechno je, ještě+ jsem to neviděla na vlastní oči, a pořád se toho děsím. Ale ne, není to tvoje vina, Lyr. *Pronesla a utřerla si slzy z tváří, než začala prodzýchávat.* /Notak Mir, seber se, bude to dobrý, hlavně kliid./ Klidně se můžeme vrátit k tomu pikniku Lyr, bude to v pořádku. Věřím tomu, že kdyby se něco dělo, mám v tobě ochranu. *Usmála se na ni konečně Mira a poukázala na zbraně, které ještě před chvílí držela víla v rukou.* Ale tohle mi budeš asi muset trochu vyvsvětlit. *Zasmála se nakonec zlehka, a zpohledem hodila k oběma nožům.* Nezlobím se, jen jsem se lekla, je to pro mě nové. *Uvedla pak na pravou míru a nakonec vílu objala.*
/Statočná. Aj keď práve videla niečo z čoho by iných porazilo ona sa chce vrátiť k pikniku. Ona je úžasná./ *Nechá sa Mirov upokojiť a na jej uistenia len prikívne zaťial čo ju obíma.* Si úžasná vieš? Videla som dospelých chlapou ako sa v podobných situáciach zložili. No a ty tu stojíš a ešte ma upokojuješ. *Zašepká jej do ucha a v hlase jej jsane zie hrdosť. Jemne sa jej uvolní z objatia, pohladí ju po tvári a vezme si svoje zbrane ktoré ukrije v šatách.* Poď vrátime sa teda k pikniku a po ceste ti o sebe ešte porozprávam. *Chití ju za ruku a viberie sa k ich miestu. Zatial čo kráča sa z hlboka nadýchne. Toto je časť ktorej sa bojí ale sama vie že o tom mire musí povedať.* Predtím sa sa pítala či chcem toho vlka zabbiť a odpoveď je áno. Ak by sa ti pokúsil ublížiť zabila by som ho. *Pozerá pred seba a radšej si ani nechce predstaviť čo si teraz musí Mira myslieť.* Úprimne nebolo by to prví krát. Ako si sama práve zistila svet plný monštier a démonov nieje zrovna bezpečné miesto.
Protože nechci, aby jsi si myslela, že je něco, co není tvoje vina, ej tvoje vina. Ano, nebudu říkat, vyděsilo mě to, a ne málo, ale mám tu tebe a to mi stačí ke klidu. *pronesla když se odtáhla a opřela si své čelo o to její, ančež jemně zavřela oči a jen tiše vydýchávala. Hyperventilace už pomlau ustupovala a jí se začínalo dýchat dobře a pravidelně, tak, jak to mělo být.* Možná je to i tím, že jsme vyrůstala v prostředí, kde se křičelo, házelo věcmi a podobně. Vyděsí mě to, ale ne tolik, život mě už naučil. *Řekla a zasmála se, i když to nebyla situace hodná smíchu. když poslouchala Lyr, na mysli ji vyvstala jediná otázka.* /Zabila už někdy někoho?/ *Odpověď se jí dostala ale skoro ihned, jak na to pomyslela.* Zrovna jsem se chtěla zeptat, zda už jsi někoho, no zabila. *Špitla a koukla se jí do očí.* No, vzhledem k tomu, jak říkáš, že to je nebezpečné místo,a dle toho, co jsem viděla na vlastní oči...se upřímně ani moc nedivím a celkem tomu i rozumím. je to skutečně nebezpečné místo. *přiznala a jemně se usmála.* Hlavně se neboj, že by se teď nějak změnil můj pohled na tebe. Ani v nejmenším. To ne, přijdeš mi o to více skvělá, jsi milá, dobrosrdečná a ještě k tomu silná, odvážná a samostataná, to si myslím, že je v tomhle světě nejdůležitější
*Má pocit že to čo počuje nemôže biť skutočné, že sa konečne zbláznila kompletne a len si predstavuje čo teraz Mira hovorí. Keď sa jej ale pozrie do očí odváži sa tomu na chvílku uveriť. Nechá zo seba spadnúť všetky ilúzie ktoré ju maskujú a nútia ludí mysleť si že je človek a stojí pred Mirov vo svojej skutočnej podobe.* Tebe toto skutočne nevadí? Nevadí ti že som ešte menej človek ako ten tvor ktoréh si pred chvlílov videla? Naozaj ti nevadí že som vrah. *Toto sa jej ešte nestalo prví krát sa priznala niekomu na kom jej takto záležalo a ten niekto sa neotočil a s krikom neušiel. Miesto toho tu stojí a chce zostať s ňou. Pociti ktoré to v jen vyvoláva dokáže len ťažko opísať ale sú krásne.*
*Mira se jemně usmála. Pomalu se natáhla a jednou rukou ji dá pramínek neposedných, světlých vlasů, jež ji vypadl z jejího dokonalého účesu za špičaté uchu, nakonec ji nechá položenou dlaň na tváři.* Nezlobím se, a ani nebudu. Je mi jedno, co jsi byla zač předtím, nebo jaké jsou tvé temné stránky, ale není nikoho, kdo by je neměl. Mě jsi nedala záminku se tě bát, a i když máš svoje stíny, ukazuješ mi jenom svoje světlo, do kterého jsem se tak bezhlavě zamilovala. *Přiznala naklonil hlavu jemně na stranu.* věřím tomu, že nejsi zlá bytost. Nemůžeš být. A pokud jsi někdy někoho zabila, tak věřím tomu, že to bylo jen z toho důvodu, že jsi musela. Nevadí mi to, Miluju tě takovou, jaká jsi. *Dořekla, než si ji přivinula do své náruče.*
*Opláca jej objatie a Počúva ju. Tento raz už verí že si to nevymilela. Znovu jej po tvári začnú tiecť slzi ale teraz sa pri tom šťastne usmieva. Vezme Mirinu tvár do dlaní a zahladí sa jej do očí spôsobom akoby sa nedívala na ňu ale až do jej vnútra, do jej duše.* Lúbim ťa Akamira. *Visloví v odpovedi na Mirine priznanie svoje vlastná a vsloví tie slová ktoré zmenia úplne všetko a zároveň nič.* Lúbim ťa a nikdy neprestanem. *Pritiahne si jej tvár bližšie a nežne ale vášnivo ju pobozká.* Podme dokončiť našu malú oslavu a prežiť krásnu noc. *Obíme ju okolo pása a pomalím krokom vykročí k niestu ich pikniku. Keď sa dostanú namiesto sviečky ešte stále svietia a jedlo je nastole akoby sa nič nestalo a k nevítanému vyrušeniu ani nedošlo.*
Já tebe taky. *Vrátí jí ihned nazpět, a jemně jí setře slzy, jež jí tekly po tvářích.* A bezmezně, řekla bych. *To byla pravda, Už jen proto, že ji Lyria naprosto okouzlila, ale ještě k tomu navíc tyhle veškeré city prohlubovala jejíé porucha. Byla to sice psychická přítěž, která jí znepříjemňovala každodenní žití, a zároveň prohlubovala veškweré pocity, jak ty zlé, tak ty diobré. proto byla její láska k Lyr tak intenzivní a vroucná. Polibek jí ihned opětovala nazpět, přistihla se, jak jí unikl ii spokojený výdech.* Dobrý nápad, pojďme. *Položila své dlaně na hřbtey těch Lyriiných a nechala se vést zpúět. nakonec se posadila, tentokrát ale do blízkosti Lyriii a jednou dlaní ji objala.* Nějak v týdnu plánuji výlet s holkami na pláž, nechceš se k nám přidat? přemýšlela jsem, že pokud bude teplo, tak se někde i vykoupu, někde od lidí, aby nikomu nevadily ani Indi a Flamingo. *zamyslela se a koukla na vílu.*
*Posadí sa a užíva si Mirinu blízkosť. Pritiahne im taniere s jedlom bližšie ale ani sa jedla nedotkne.* To bi bolo pekné rada pôjdem. *Súhlasí a odhrnie Mire vlasi z tváre a založí jej ich za ucho. Ruko ale neodtiahne a pohladenie predĺži cez rameno až na chrbát. Ríchlo ale ruku stiahne a napije sa ovocnej štavi.* Vieš ak by si si chcela zaplávať poznám jedno miesto ktoré je hneď tu kúsok. Dnes bolo horúce takže voda bude príjemná. *Šibalsky na Miru žmurkne.* Ale než sa rozhodneme čo takto dezert? *Navrhne a ríchlo spomínaní pokrm pripraví na tanieriki. Obom potom doleje štavu a znova sa k Mire pritúli.* Duchovia, čím som si ťa zaslúžila? *Spíta sa rečnísky ale jej oči nachvílu potemnejú keď sa pripomenú bolestné vspomienky.* /Nie to sa nestane už nikdy./ *Povie si rozhodne a znova sa rozžiari štastím.*
*Ihned kývla vesele na souhlas. Ten šok, do kterého se ještě před chvilkou dostala byl pomalu na odchodu a opět jej narazovala čisté štěstí.* To by bylo super, proč by ne? Ale na tu pláž stejně zajdeme, už jsem to slíbila ii holkám, aby se mi taky zchladily. Občas jim jen tak na zchlazení večer napustím vanu studenou vodou, ale věř mi, to vytírání potom koupelny je příšerné. jsem s nimi stejně pořád venku, ale teď jsem byla jenom u řeky, měla bych je brát i někam k vodě, když je takhle. *Uculila se.* I když jsou totiž velké, mám ej v malém bytě, což není moc dobré. Nic většího si ale nemůžu ted dovolit a ony jsou zalté, takže jsem s nimi povětšinou stejně celé dny venku. Tím jim to vynahrazujii. *Pověděla a stejně jako Lyria, se i ona k ní přitulila.* To mi povídej, nějak jsem už zanevřela na to, že by se mi mohlo dostat v životě štěstí, a te´d mám tebe. *Podívala se jí do očí.*
Ohh, pes vo vani. To upratovanie potom ti vážne nezávidím. Ešte že sa o bratovi upratovať nemusim. *Skonštatuje. Rada sleduje ako sa Mire vracia dobrá nálada a ako sa usmieva.* Dobre takže ideme, ale dezert najskôr. *Prikáže s naoko hranou prísnosťou a sama do seba rýchlo hodí pár kúskou koláča a dopije džús. Keď skončí vstane a podá Mire ruku.* Je to kúsok tadialto. *Vedie ich k jednému z velkých jazier v parku ktoré si oblúbila a v ktorom sa rada kúpala. O tomto čase si bola istá že ich nikto nebude rušiť. Zastaví kúsok od brehu a pozrie na hladinu jazera v ktorej sa odrážajú prvé náznaky objavujucích sa hvjezd.* Tak kto pôjde prví?
No to tedy ne, je to potom děsná zábava, to se musí nechat. je pak voda fakt všude, jednou jsem nezavřela koupelnu do chodby a vytírala jsem ještě tam. *Popisovala. když pak došly k jezírku, Mira se uculila.* kdo bude poslední, je bábovka! *Pronesla, zběžne se rozhlédla, a když usoudila, že tam nikdo není, svlékla se do spodního prádla. odhalila tak svou jednu celou levou, potetovanou paži, stejně tak jako potetovanou levou nohu. na nic pak už nečekala a opatrně přistoupila k okraji jetírka, ve kterém smočila prsty, zkoušela, jak je na to voda s teplotou. byla příjemně překvapená, když to bylo tak, jak lyria říkala. Proto už na nic nečekala a do jezírka hupla s radostým zapištěním sama.*
*Keď sa Mira vizlieka z šiat može na nej oči nechať a na sucho prehltne. Keď odhalí dve tetovania prekvapene zdvihne obočie. Toto by od nej rozhodne nečakala ale rozhodne sa jej to páči.* /Budem si musieť znova nechať urobiť to tetovanie o ktoré som prišla./ *Rozhodne sa a pozerá na Miru ako skáče do vody. Rozopn si šaty a nechá ich spadnúť na zem. Na rozdiel od Miri pod nimi nič nemá. Nesnaží a nijak zakriť a pomali vstúpi do jazera. Zapláva si kolečko okolo Miri a párkrát sa potopí. Nakoniec ale pripláva k nej.* Tak čo aká je voda? *Spíta sa a pleskne rukov do vody abi ju ošpliechala.*
*Stejně tak jako koukala Lyria na Miru, kokala i Akii na ni.* /Páni, je náderhná, to se musí nechat./ Probleskne jí hlavou, načež se otočí na záda a plave si spokojěne kolem dokola.* Rozhodně příjemná, tohle mi bodlo. *Přizná a usměje se. Ona sama by se nejspíše nesvlékla úplně, i s tímhle měla lehký problém. Nebylo to ale lyriou, bylo to její minulostí a tím jedním, který jí přivodil dlouhodobé trauma na jakékoliv intimnější věci. Nakonec se podívala na lyr, neušel jí její pohled na její tetování.* Tohle všechno jsem si vytetovala pár let zpět, nejčerstvější je ten had, co mám na lýtku. Tak nějak všechno, co mám, má svůj význam. *Usmála se, doplava k ní a ukázala svou ruku.* Tady ten drak značí mou oblibu v tom být snílkem a milovníkem fantasy. tady ten nápis zase znamená "slova ujišťují, činy dokazují. *Ukáže na malý, ozdobný nápis v latině "Acta Non Verba."* No, a třeba tady to je chemický vzorec serotoninu. Tady středník zase značí to, že příběh ještě nekončí. Obecně to je známé jako znak někoho, kdo se v minulostii pokusil o sebevraždu a přežil. No, medúza nejspíš víš, co znamená. *Dodala ještě, kdy jí ukázala většinu tetování. Měla pak ještě na stejném lýtku, kde měla přes kost hada, ještě několik symbolů pod sebou, které znázorňovaly její znamení, živelné zařazení znamení, knížku, luk a šípy, které měla doma ještě z puberty jako jeden ze svých koníčků, planetku, a pár dalších symbolků.* jestli budeš chtít, taky ti mohu něco vytetovat. *Nabídla a usmála se od ucha k uchu.*
Ty tetuješ? *Spíta sa prekvapene. Potom počúva o Miriných tetovaniach a pritom ako jej ich Mira ukazuje a visvetluje ich víznam prechádza po nich prstani a obdivuje jemnú prácu a prevedeie.* Tiež som jddno mala. Od lopatky až k prstom kol dokola okolo celej ruky. Boli to tŕňové konáre ruží. Jednu velkú som mala na lopatke a dalšie dve na predlakťí a poslednú na chrbte ruky. *Pritom ako rozpráva ukazuje miesta kde kedysi mala ružové kvety a kde boli spletené konáriky s tŕňmi.* Duchom žial tetovanie zhorelo aj s mojou kožov keď som sa pobila s nesprávnou vecov. Ruka sa viliečila ale kamaráta čo mi to tetoval som už nezastihla. *ďalej počúva príbehy jednotlivých obrákkov a zarazí sa keď Mira spomenie samovraždu.* Duchovia, čo sa stalo že si si chcela tak ublížiť? *Pritiahne si Miru tesne do náručia.* Tedaak o tom nechceš hovoriť..... *Nechá vetu nedokončenú a váhavo na partnerku pozrie.*
*Mira vykulila oči.* To nezní moc dobře, ale jestli budeš chtít, něco vymyslíme, proč by ne? *usmála se na ní, a sama už se těšila an to, až jí ukáže jak kde bydlí, tak až si jí vezme do parády s tetovacím strojkem.* /To bude ěnco, už jsem ostatní tetovala, tak to problém nebude./ *když pak položila lyr otázku, tak se jemn pousmála.* Ne, to je v pořádku, neberu to jako svoji slabinu, ale jako něco, co mám za sebou a ěnco, čemu jsem utekla. Vlastně, nenylo to jednou, hned několikrát. Poprvé to bylo, když jsme se odstěhovali do Los Angeles. Tehdy jsem si chtěla ublížit, ale byla tam ta myšlenka, že prostě přeříznu žíly a bude to. Něco mě zastavilo na psoeldní chvíli, ale i tak to bylo na šití a další tři měsíce jsem strávila na psychiatrii. Podruhé to bylo, už když s ním nebyla, byla to noc ptoé, co jsem se vrátila od, ani nevím, jestli mu říkat ex přítel, vlastně noc poté, co mě zneužil. To jsem spolykala prášky. No a naposledy to bylo asi před rokem, když jsem jela domů měla jsem nutknání strhnout volant. Nakonec jsem to neudělala a odnesla to zase jen ruka, no zase, skončilo to obdobně jako poprvé, když jsem si chtěla vzít život, nemocnice a psychiatrie. Teď, když to nějak, no, když si ubližuju, jsem ráda za to, že už tam není ta myšlenka toho sprovodit se ze světa. A anii to už není tak časté, za což jsem ráda taky. *Usmála se nakonec na lyr.* No, lehké jsem to moc neměla, jen co je pravda.
To bude super konečne mi to bude mať kto opraviť. *Poteší sa a le potom svoju ďalšiu otázku takmer olutuje. Počúva Miru s narastajúcou hrôzov ktorá sa jej odráža aj v tvári. Keď Mira skončí pozerá sa na ňu úplne inak Sama na jej príbeh povedala že je snutný a ťažký ale oproti tomu čo si začila Mira je to prechádzka ružovou záhradou. Vezme Miru za ruku a pohladí jej jazvi.* Nikdy ich neskrívaj. To niesú známky slabosti, sú to trofeje bojovníka čo prešiel peklom a stále stojí na nohách. Bud na ne hrdá. *Povie s absolútnou vážnosťou a pobozká ju na zjazvené predlaktie. Bozkami pokrije jej jazvi od zápestia až k lakťu. Nakoniec Miru pobozká na peri.* Prosím povec mi meno a adresu toho prasaťa čo ti ublížilo. *Povie keď sa od nej odtiahne a po tvári sa jej rozleje jej krutý sadistický úsmev z ktorého ludom behá po chrbte mráz. Úsmev ktorí slubuje nevíslovné utrpenie.* Velmi rada by som sa s ním porozprávala. *Povie tónom ktorí jasne hovorí že rozhovor je to posledné čo s tím človekom chce urobiť.*
*Mira se dívala Lyr do očí s neskonalým obdivem a láskou. Bylo to tak, jak říkala. Své jizvy brala jako svá víteztví, jako to, co měla za sebou a to, co dokázala. Věděla, že to tak je, i když občas jí její vnitřní démoni nutili jiszvy schovávat,. Ona se je ale snažila nosit s hrdostí a s vědomím, že přežila.* Jsem, jak říkáš, je to to vše, co je za mnou, to, co jsem dokázala přežít a nad čím jsem vyhrála..* když Lyria přiložila její rty na Mirinu odhalenou kůži, tak jí po těle přejelo příjemné mranvenčení. Naskákala jí husí kůže, z toho, jak její tělo reagovala na jemné dotyky milované osoby a přiistihla se, jak těsně před tím, než ji Lyr políbila, si skousla lehce spodní ret. Nad její další větou se ale zasmála.* No to nevím, jestli je moudré, je to už za mnou, a jeho karma dožene nějak jinak. *Zasmála se, i když ji lehce skutečně přejel po zádech mráz, jak se na vílu dívala.* To je v pořádku, opravdu. *Ujistila ji ještě.*
Ako myslíš. *Uzavrie rozhovor. /Budem si ho musieť nájsť sama./ *Preletín jej hlavou ale rozhodne sa si dnešný večer nepokaziť podobními vecami. Namisto toho Miru lavou rukov obíme okolo pása tesne sa k nej pritúli a prsti pravej jej zaborí do vlasou, prtiahne si ju k sebe a pobozká. Pre túto chvílu zabudne takmer na všetko okolo nej a zostane pre ňu len žena v jej náručí. Má pocit akoby jej telom prešiel elektrický prúd a zanechával po sebe príjemné zimomriavky. Stále má ale na pameti veci o ktorých jej Mira práve povedala a je pripravená prestať pri akomkolvek náznaku že bi jej táto situácia bola akokolvek nepríjemná. Nejakú chvílu ju bozkáva potom ale perami prejde po hrane jej čeluste a skončí na jej krku.*
*Ačkoliv se mIra jemně chvěla, nakonec zlehka zaklonila hlavu a pootevřřela ústva, nemohla říct, že by nebyla spokojená. Užívala si to a chtěla si to užít, i když tušila, že na to bude asi nejspíše brzy. Jednu svou dlaň položila Lyrie na remeno, zatímco druhou jí omotala zlehka kolem pasu, po kterém ji jemně hladila. Nakonec se ale nepřemohla a dlaní na jejím rameni jí jemně zvedla hlavu tžak, aby se jí mohla podívat do očí a následně na to jí políbit na rty, tentokrát ale o něco odvážněji a procítěněji, než-li předtím. Tento polibek byl méně opatrný, spíš nabíral na sebedůvěře, u které ale Mira věděla, že nebude trvat dlouho. pro ted si ale hodlala tento moment pořádně užít a procítit až do posledního.*
*Cíti Mirine ruky na svojom tele a aj to ako sa jej dotiky stávajú odvážnejšími. Užíva si jej dotiky ale nakoniec sa od nej jemne odtiahne.* Si tak krásna. *Zašepká a znova ju pobozká. Ruku z jej pásu preshnie na jej bok a pravov zíde ja jej klúčnu kosť ďalej sa ale nikam nehíbe. Znova sa od Miri odtiahne a vážne jej pozrie do očí.* Naozaj to chceš? Môžeme hneď presať. Stačí slovo a nič sa nestane. *Pohladí ju nežne po tvári. Naozaj nechce abi z toho všetkého mala Mira pocit že ju do niečoho tlačí.*
*Chvilku se na vílu dívala a jemně se posámala.* I ty jsi nádherná. *Pronesla jako odpověď na její výrok, načež i ona natiskla své rty na ty její a polibek jí opětovala s vášní a touhou. Pociťovala ale, že to je tak, jak nakonec Lyr sama řekla - potřebovala na moment zvolnit.* Asi, asi ještě možná počkáme, je to na ěm nějako moc nové a nechci to uspěchat. *Pronesla a podívala se lyr do očí.* Není to ale tebou, to mnou, nebo spíš situací, minulostí, no, však mě chápeš. *Pronesla, a když jí došlo, jak koktá a zasekává se, tak se zasmála.* Však já se do toho dostanu, teď s tebou chci...prostě jen existovat. *Špitla a své čelo si opřela o to její., načež zavřela očii.*
*Kompliment od Miri ju samozrejme velmi teší. Keď jej ale Mira povie že chce počkať maličko sa od nej odtiahne abi jej dala priestor a ruky vráti na jej pás.* Samozrejme čokolvek potrebuješ. *Odpovie, tiež zavrie oči a len si vychutnáva túto chvílu a Mirinu prítomnosť.* Musím ťa lae varovať keď sa tam konečne dostaneme, ludia hovoria že som jak králik. *Zavtipkuje a veselo sa zasmeje. *Hneď prejde ale na vážnejšiu a praktickejšiu vec.* Čo budeme robiť? Môžeme tu takto zostať alebo si lahnúť na breh a počkať než uschneme, alebo sa vrátime na deku a ja ti noečo zahrám? *Spíta sa a nakloní hlavu na stranu.
*Jen tiše relaxovala v přítomnosti lyr, ale jakmile z víly vypadla její věta o králíkovi, musela se hlasitě zasmát.* tak teď jsi mě dostala. *Proensla se smíchem, ale hned na to jí pohladila po tváři. Přišlo jí to jako strašně hezké odpoutání od přítomnosti, ale zároveň to bylo něco, co ji nehodilo uplně do jiných kolejí.* Jsi úžasná, víš to?" *Zavrněla Mira, která se nakonec natáhla a políbila Lyr na rty. Pak se zamyslela.* Hm, asi přijdmu to, že mi něco zahraješ. *Uculila se na lyrii. Milovala její hraní, už když ji slyšela prvně, ji její hudba doslova uhranula. proto se na ni napsledy podívala, ještě jednou jí vtiskla polibek na rty a vydala se ke břehu.* Ale musím uznat, že osvěžení tu je skvělé. *Přiznala a natáhla pak ruku k Lyr, aby i jí pomohla z vody na břeh.*
Niesom ale ďakujem že to hovoríš. *Vráti Mire bozk a vidá sa s ňou k brehu. Príme jej pomoc a trochz zmetene sa poobzerá okolo.* Nevidela si niekde moje šaty? *Poobzerá sa zmetene a zbadá ich v tráve o kus ďalej. Len prevráti očami a prejde k nim. Zoberie aj Mirine oblečenie a kím sa k nej vracia zmerá si ju túžobním pohladom ale nič via nespraví ani nespomenie. Nemieni ísť ďalej než k bozkom kím Mira sama nepovie. podá jej oblečinie a sama na seba hodí to svoje ale nijak sa s tím neponáhla. Nakoniec ju vezme za ruku a vidá sa k ich deke.*
*Mira se na vílu ihned podívala a nespokojená jejím výrokem si mlaskla.* Jsi, pro mě ano, a budeš, a tečka. *Pronesla a zasmála se. Hned se začala rozhlížet po šatech víly, když si ale všimla, že už je našla, tak se jen uculila. S díkem si převzala své oblečení, do kterého se také nasoukala a pak společně s Lyr zamířila k jejich posezení.* Jak to s tebou bude vypadat tedy do dalších dní? Naplánujeme zatím tu pláž, a pak se domluvíme? *Zeptala se ihned. Měla takové menší překvapení, nebylo vyloženě pro Lyr jako tak, ale bylo to něco nového, něco, na co se sama Mira těšila už delší dobu.* Vím jen že od dalšího týdne mi zase začíná práce na zakázku, takže toho budu mít docela dost, ale co jsem se důvěrně naučila s grafickým tabletem, můžu teď pracovat i venku. nejsem moc zastánce technologií, ale tyhle pomocníci jsou občas k nezaplacení. *Uculí se.*
*Zasmeje sa a postaví sa skoro dopozoru.* Ano pani učitelka. *Pokrčí plecami.* Tak ako doteraz. Prácu nemám a zastihneš ma buď tu alebo možno v nejakom klube. To sa ale stane len v extrémne nepravdepodobnom prípade že nebudem s tebou. *Poholadká ju palcom po chrbte ruky.* Pokojne povec ako ti to vyhovuje a ja sa prispôsobím. *Ďalej počúva a prevráti očami.* Ohh, tá vaša technológia nikdy mepochopím tých počítačových maniakov alebo ako sa i to hovorí. Jak môže sedeť celé dni niekde zavretý keď môžu mať toto? *Ukáže v širokom geste okolo seba.* Veríš že nemám ani telefón? *Povie kím prídu k ich posedeniu. Vitiahne svoju okarínu a posadí sa na zem.* Počká až sa usadi aj Mira priloží si okarínu k ústam a začne hrať. Z piesne čo hrá priam vyžaruje rasosť a šťastie. Zatvorí oči a úplne sa ponorí do svojej hudbi.*
*Opět následoval Miry zvonivý smích, který věnovala víle a usmála se na ni.* /je dokonalá, a může říkat co chce. Pro mě je a bude prostě skvělá, a tak to zůstane. Nikdy jsem k nimoku niic takového necítila, a teď mi stačí se na ni jenom podívat, a i když vím, co mi řekla, že je zač, se s ní cítím v naprostém bezpečí a šťastná./ No, já sem chodím hodně, hlavně sem a a nebo East River, pláž, no prostě taky spíše taková přírodní místa, kde bych mohla pustit psi. *Uculila se.* Takže myslím, že se najdeme, to bude dobře. *Nad dalším výrokem pokrčila rameny.* To víš, nějak to hýbe světem. Já o sobě říkám, že nejsme maniak, ale jo, hudbu si ráda poslechnu, počítač je v podstatě moje práce, takže to nemůžu nijak popírat, ale nějak se snažím vyvarovávat se přehnaným technologiím. Mám jen to, co potřebuju k tomu, abych se uživila a měla klid, tak. *Shrnula to Mira se smíchem.* Počkej, opravdu ani telefon? Tak to abych ti posílala poštu po vranách nebo holubech, kdyby se něco dělo. *zasmála se, ale nakonec se jen položila na deku, podepřela si hlavu dlaní a zavřela oči, užívajíc si tónů, jež se linuly z oakríny.*
*Nechá hudbu znieť hodnú chvílu nakoniec ale uťíchnu aj posledné tóny. Odloží okarínu a zahladí sa na Miru. Sleduje jej pokojnú tvár a uvažuje o tom že ju nigdy nechce vidieť inak než práve takro. Pokojnú a šťastnú. Nikdy ju nechce vidieť zranenú akímkolvek spôsobom. Posunie sa a lahne si k nej. Pritúsi sa a obíme ju.* Toto je dokonalé mohla by som takto zostať navždy. *Povie a potom si len vychutnáva spoločný čas sa svojou partnerkov až nakoniec zaspí v jej náručí.*
*Po celou dobu, co Lyria hrála, si to Akamira užívala jak jen mohla. Nechala se unést pryč od toho všeho shonu, který tu byl, nechala se unést do světa, kde byla jen ona, Lyria a klid, a společně to doprovázel jen tichý vítr v korunách stromů společně s hudbou okaríny. Nakonec otevřela oči a zadívala se do těch Lyriiných.* Nádhera. *Pronesla, nadzvedla se o něco víc a políbila ji na rty.* I já bych tak chtěla zůstat, je mi takhle dobře. Moc dobře, opravdu, snad jsme nebyla nikdy spokojenější. *Pronesla a i on objala Lyriu jak jen mohla. Sledovala, jak se víle pomalu zavírají oči a jemně se nakonec usmála. Jen jí tak jemně hladila po vlasech a spokojeně oddechovala.*
*Zobudia ju prvé slnečné lúče vychádzauúceho slnka. Otvorí oči a pohlad jej hneď padne na Miru. Jemne ju pohladí po tvári a pobozká.* Začína svitať láska moja. *Povie polohlasne a znova ju pobozká abi ju zobudila.* Ukázala som ti kde žijem. Teraz je rada na tebe. Ukážeš mi svoj domov?
*Mira usnula taky. Probudila se s trhnutím, i když se jí Lyr snažila probudit jemně. Hned se na ní ale omluvně podívala a protáhla se.* Jasně, není problém, ukážu, má drahá. *zavrněla spokojeně a dala jí pár pramínků vlasů za uchu. Vstala, pomohla víle sebrat všechny věci tak, aby po nich nezbyl žádný nepořádek, něco z obalů vzala i se sebou ona, aby je mohla doma vyhodit.* Ukážu ti, kde bydlím, stejně je na čase vzít ty moje dvě potvory ven. *Usmála se, a hned na to společně s Lyr opustily park, vydajíc se na cestu k domovu Akamiry.
*bolo príjemné teplé počasie, aby Lotty nešla na chvíľu do parku. Hlavne bola dohodnutá sa Sunilom, že sa tam s ním stretne. Mala na sebe tričko s krátkym rukávom a kraťasy, keďže jej bolo dosť teplo. Vlasy mala v drdole, keďže mala pocit, že v nich zhorí od, toho ako vonku bolo. Na nohách mala tenisky, pričom cez plece mala prehodenú tašku, v ktorej schovávala malú dýku a stéle. Posadí sa na lavičku, pričom sa díva na okolo idúcich ľudí. Cíti ako sa na ňu dopadajú paprsky slnka a najradšej by si dala niečo studené, ktoré by jej v tomto teple pomohlo. Lenže nechcela odchádzať z miesta stretnutia, aby nemala problém, keďže naposledy vznikol problém len tým, že si nedala pozor. Už za to bola celk,om dosť vyhubovaná, takže nemienila spôsobiť ďalší problém ako bol predtým. Pri vode vidí nejaké dievča, ako s ňu pozerá keď uvidí ostrejšie uši, tak už vie že ide o vílu, ale nemá v pláne sa ku nej priblížiť. Jednoducho bola poučená, z toho čo sa jej naposledy stalo, takže sa tvári, že ju nevidí.*
*Sunilovi bolo mladej lovkyni ľúto a tak, keď zistil, že pri ich spoločnej práci by vyhodili kuchyňu do vzduchu, pozval dievča so sebou von. Ako vždy vravel: "Spokojný žalúdok, spokojný človek.", takže mienil dievča vziať do svojej obľúbenej pizzérie, aby sa riadne najedla.* /Musí naberať svaly. Potom z nej bude riadna lovkyňa!/ *Hovorí si spokojne pre seba, kým sa presúva na miesto dohody. Na sebe mal opäť jemnú košielku otvorenú len z polovice, a šortky. Nemal až tak dôvod sa snažiť na svojom výzore, ale ako vždy si spravil aspoň pekný drdol.* Poďme skôr, než sa tu uvaríš. *Usmeje sa na Charlotte, sotva k nej dojde. Naznačí jej smer, ktorým sa vydajú, a začne ich prechádzku ku kraju parku.*
*Chvíľu sleduje potajme vílu, čo má za lubom, ale vyzeralo to tak, že víla o ňu stratila záujem a vrátila sa späť k jazierku. Potom aj ona sa jej prestala venovať, pretože osoba, ktorú čakala ku nej práve prišla a teda sa zasmiala tomu, čo jej povedal. Povzdychne si, pričom mu odpovie.* Mohlo by to byť oveľa horšie. Leto je len na začiatku a už je dosť teplo. Myslím si, že peklo ešte len nastane. *Zasmeje sa, pričom to myslí len metaforicky. Nechce, aby nastalo peklo na zemi doslova. To by bola predsa len Sodoma Gomora, na ktorú by v tejto chvíli nemala šancu. Postaví sa, aby sa vybrala za ním pričom sa ho ešte stihne opýtať.* Darí sa pomaly v skleníku? *Bola sa tam už pár krát pozrieť a brala to ako upokojujúce miesto, kde si mohla na chvíľu oddýchnuť. Raz sa jej tam dokonca podarilo zaspať, ale to len čírou náhodou, pretože bola unavená. Pokračuje smerom ku kraju parku, pričom si pomyslí.* /Asi by som sa nemala pýtať, čo je medzi ním a Sanderom. Lenže som zvedavavá./ *Ale nahlas radšej nič nepovie, keďže vie, že by to bolo dosť neslušné sa to pýtať na verejnosti. Tak pre istotu mlčí, ako mala pred spolkom, keď ju inkvizítor provokoval.*
*Chlapec sa obzrie a mykne plecami.* Mne to príde ako pomerne príjemné počasie. V Taliansku o takomto čase vidíš ľudí aj s dlhými nohavicami a v saku. *Podotkne a znovu sa pozrie na obyvateľov mesta ako aj cudzincov. Zo všetkých tieklo ako z Niagárskych vodopádov, a tváre mali červené ako papričky.* A nie, peklo radšej neprivolávaj. Podľa starých záznamov sa v oblasti New Yorku doslova otvorili brány do pekiel, a nie len raz. Možno je to tými konzervantmi v jedle, že tu začne všetkým šibať rýchlejšie. *Opäť pokrčí ramenami, ako keby on nič, on muzikant a už kráča za nosom.* Ale áno. Ešte chcem trochu opraviť niektoré sklenené panely, a jedno okienko, lebo strašne vŕže pri otváraní, ale mimo to som už hotový. Ale pozor, zatiaľ ešte nič nejedz! Je to nezrelé. *Podotkne. Už dlho rozmýšľal nad nejakou varovnou tabuľkou. Ale s tým, ako sa teraz ani nevie, či im lovkyňa medička odíde pri najbližšom splne, alebo nie...by si mal pohnúť čo najskôr.* Dúfam, že máš rada riadnu pizzu! *Poukáže na menší podnik pred nimi a sadne si k stolu pod dáždnikmi.*
*Keď sa tak zamyslí, tak ona moc iné miesta ako New York a tam kde ju zobrala Triss nepoznala, takže moc nevedela o tom, aké býva počasie inde. Hlavne jej prišlo vtipné, keď niekto chodil v saku v takomto počasí. Ona by sa v ňom doslova uvarila, keby niečo také na sebe má.* Tak sú to potom zvláštny ľudia. Ale asi ich rozhodnutie si zobrať na seba niečo, v čom sa človek doslova uvarí. *Povie, pričom sa na neho pozrie, či si robí srandu ohľadom tých otvorených brán pekla. Rozhodne by nebola rada, kebyže sa teraz nejaká otvorí a z nej vylezú kadejaké potvory. Stačilo jej, keď po nej išli občas a ona im zdrhla. Neptrebovala mať hneď dočinenie s démonmi. Stačilo sa jej učiť a padať na zadok pri tréningu. Aj keď padala už menej často ako predtým.* Alebo to môže byť genetická predispozícia, že všetci majú sklony k tomu, aby robili blbosti. /Asi sa to týka aj mňa/ *Pomyslí si, pretože ona má šťastie na niečo také, aj keď to nerobí náročky. Zdvihne ruky a povie.* To by som ani nerobila, kým by som sa nespýtala. *Pozrie sa na podnik, na ktorý ukáže a usmeje sa.* Samozrejme, aspoň by nevznikla katastrofa, kebyže sa ju pokúšam spraviť v kuchyni. *Povie a začervená sa, keďže vie aká je to s ňou katastrofa v kuchyni. Dokonca ani Ezekiel nechcel od nej zjesť obyčajný sendvič, pretože aj ten chutil divne. Jednoducho ona na varenie nebola a to si aj sama veľmi dobre vedela priznať.* Hlavne sa neboj, ja nie som ten typ, čo by mal rád ananás na pizze. *Povie, pričom vie, že pre Talianov je to celkom dosť veľká urážka v ich krajine si pýtať takú pizzu.*
Ani nie. Jednoducho sme len zvyknutí na vyššie teploty a z toho dôvodu môžeš na Talianoch vidieť aj bundu v júni. Samozrejme, máš aj takých, čo musia mať na sebe plavky, inak sa uvaria, ale väčšinou s kratšou módou čakáme do poriadného leta. *Objasní dievčaťu a sám pre seba si zapíše poznámku, že dievča by nemali poslať nikdy nižšie na juh ako je New York. Možno o tom povie neskôr Gabrielovi, aby sa o tom vedelo, ale teoreticky to bolo na lovkyni, ako to videla so svojou budúcnosťou.* Ak mi neveríš, choď si pozrieť záznamy z posledných rokov. Všetky sú prístupné v knižnici. *Nasmeruje ju. Nevedel, koľko dievča trávilo učením, ale prípadne by aspoň mohla čítať aj niečo zaujímavejšie než len učebnice.* Prosím ťa, ja už radšej bez dovolenia a dozoru Sanderom do kuchyne ani nevstúpim. Bez väčšej hrozby dokážem spraviť jedine syrový sendvič. Zvyšok kľudne pomôžem s prípravou surovín, ale samotné varenie nech už kontroluje niekto iný. *Zdvihne ruky pred hruď, ako keby sa vzdával polícii. Potom sa ale zaškľabí. Stále nerozumel tejto potrebe dávať niečo sladké a vlhké na tak dokonalý kúsok jedla.* Máš šťastie. Nenechal by som ťa tu samú, aby si sa nedostala do ďalších problémov, ale určite by som ťa už na pizzu nikdy nevzal. *Povie nakoniec, keď dostane hnus zo seba a nos zaborí do jedálneho lístka.* Objednaj si hocičo, hlavne aby si sa najedla. Musíš teraz nabrať váhu a svaly.
*Charlotte z ničoho nič hlasno a nepríjemne zaškŕka v bruchu. Črevá sa jej poriadne skúria a tak sa Sunilovi ospravedlní a uteká preč aby vyhľadala najbližšiu toaletu. Sunil sa ešte poprechádza a potom sa vydá preč.*
Nastal ten čas roku, kedy dúhové vlajočky, farebné vejáre a trblietky sa nachádzajú v každodenných životoch častejšie, ako by jeden očakával. Nastal PRIDE MONTH a aj keď tento rok spravilo USA mnoho rozhodnutí na ktoré sa nedalo byť hrdí, aj napriek tomu sa navzájom túžime pozdvihnúť a pomôcť si. Ulice New Yorku sa tak od skorého rána začali plniť organizátormi, ale aj skorými nadšencami. Samozrejme, akciu, ako táto sa nedalo prichystať behom jedného rána a tak sa prvé stánky a zvodidlá objavili už predošlé dni. Hlavná Avanue bola vyblokovaná pri čom celé mesto sa zdalo byť drobnou oázou pokoja a radosti. V Central Parku prebiehalo maľovanie na tvár a akcie pre deti, zatiaľ čo mnohé bary a kluby organizovali tématické akcie počas celého mesiaca. Hlavná ulica tak bola prechodná pre alegorické vozi, ktoré v pochode išli, ako prvé. Na nich sa mohli objaviť Drag umelci, speváci, alebo len mediálne hviezdičky, ktorých pozvala značka. Až za nimi sa hromadil dav "bežných" ľudí pri čom po bokoch ulice boli rôzne stánky značiek, ale aj malých obchodíkov, ktoré predávali svoje ručné výrobky. Všade od skorých hodín hrala hudba, rozvoniavalo jedlo, a znel smiech. Každý si mohol niečo nájsť. Či už ste chceli svoju vlajku, vejár, alebo maľovanie na tvár všetko bolo dostupné. Vozi sa však rozbehnú len za chvíľu, zatiaľ sa tak osoby len zbierajú okolo hlavného diania. Bezpečnosť je však pochopiteľne zabezpečená, kedy takmer na každom rohu, je možno zahliadnuť SBS.
*Sunil od návratu z Talianska nedokázal uveriť svojim vlastným očiam a ušiam, že Sander ho skutočne mal rád tiež. Ale určite si na toto poznanie veľmi rád zvykal. Potom, čo sa vrátili, šli obaja na svoje pridelené hliadky, avšak Sander mal svoju ráno a Sunil až večer, takže prvý spoločný moment mohli mať spolu až toto ráno.* Ach, škoda, že o nás nemôže vedieť tvoja sesternica. Najradšej by som ťa objal a už nikdy nepustil. *Prizná sa so smeichom vyšší Talian, ktorý hneď ako vyšli z inštitútu, chytil Sandera za ruku a už sa nevedel dočkať na spoločné raňajky niekde mimo očí ostatných lovcov...presnejšie Samanthy.* Počkať... *Pozrie prekvapene do diaľky a potom na svoj telefón.* To...už je rok? *Ostane v prekvapení pozerať na akciu, počas ktorej pred rokom Sandera spoznal. Na tvári sa mu objaví pobavený úsmev a chlapca začne okamžite ťahať do srdca celej udalosti.*
*Sander po návrate z menšieho výletu, ktorý.. nenahlásil tak, ako by sa patrilo, avšak potreboval do aspoň trochu zatĺcť. Okrem toho Inštitút bol aj naďalej mínové pole. Obával sa, že reči sa šírili až moc rýchlo. Bál sa povedať novinku pred Mirjam, lebo čo ak niečo naznačí Gabriellovi a ten niečo povie Samanthe? Vedel, že išlo o dospelých ľudí, avšak v loveckých kruhoch stále neboli tradičným vzťahom. Mnohý nemuseli mať prívetiví postoj.. mohlo sa čokoľvek skaziť a bál sa, že sa opäť dostane do kúta, rovnako, ako pri Triss.* Nanešťastie.. zatiaľ to asi bude takto. Možno neskôr sa to zlepší. *Prizná sa pri čom s ospravedlňujúcim pohľadom pozrie na Sunila. Nebol oblečený príliš špeciálne. Mal na sebe jednoduchú zelenú košeľu, ktorej rukávy boli krátke a tak mal svoje elastické čierne rukávniky. Následne voľné rifle a cez plece prehodenú hnedú tašku s nášivkami kde mal.. viac menej celý svoj život len v malom. Pevne stisol Sunilovu ruku, keď sa odrazu, ako splašený kôň vydal iným smerom.* Od čoho je rok? *Opýta sa prekvapene kým si nevšimne farby v diaľke.* Máme výročnicu? *Zazubí sa pri čom slabo ťukne do Sunila plecom kým sa s ním snaží držať krok.* Tak, dnes asi tréning vynecháme či?
*Iba sa na chlapca vedľa seba usmeje. Nejak mu to vysvetľoval, že jednoducho o ich vzťahu nesmie vedieť hlavne Samantha kvôli rodinným problémom.* Bolo by to asi omnoho lepšie, kebyže sú všetci ako u nás doma. *Skúsi zavtipkovať, keďže doma Sandera prijali okamžite a dokonca aj boli radi, že "tak múdry a vyspelý chlapec dá určite pozor na ich nerozmýšľajúceho syna" ako povedala Sunilova mama pri ich odchode. Nebral to Snaderovi za zle, proste to bol jeden menší problém, ktorý mienil Sunil prehrýzť, nakoľko mu na Sanderovi záležalo omnoho viac než by si jeden myslel. Sunil mal na sebe dnes iba šortky a ľanovú košelu, ktorú si vzal z domu, keď odchádzali. Nebolo mu v nej aspoň až tak teplo, hlavne aj potom, čo si vlasy upravil do nízkeho drdolu.* A hej...výročnicu. Dalo by sa to tak povedať. *Zasmeje sa sám nad príjemným zistením a ďalej si to uháňa až kým sa dostane do centra stánkov.* Tam! *Ukáže na jeden stánok a hneď k nemu ide.* Podľa mňa si dostť zatrénuješ dnes tu, ankoľko si to tu mienim dnes poriadne užiť. *Objasní chlapcovi so širokým úsmevom a osobu v stánku požiada o obrovskú bisexuálnu vlajku, ktorú si mienil dať okolo bokov alebo ramien. Ešte sa nerozhodol.* A jednu vezmem aj tebe. Ale ako sa identifikuješ? *Zaujíma sa a pri tom ukáže na široký plánik rôznych vlajok s názvami pod nimi.*
*Zacharieho štúdio bolo, ako každý rok, jemným zo sponzorov podujatia. Bolo to niečo s čím on sám súhlasil a bol to do istej miery veľmi dobrý marketing. Hviezdičky, ktoré s ním mali zmluvu sa mohli zviditeľniť na príjemnej pôde a obe strany tak získavali zisk. Jednoduché, sám však nebol príliš veľkým nadšencom preľudnených miest. Zvyčajne musel byť riadne zamaskovaný, alebo skrytý za hmlou tak, ako teraz. Zahliadli by ho tak len šťastlivci zo zrakom, čo väčšina prítomných aj tak nebola. Na sebe mal jednoduchú ľanovú košeľu a voľné nohavice, zatiaľ čo okolo krku mal priviazanú farebnú šatku. Jeho strnisko sa už začalo viac podobať na fúzy a tak bolo jeho rozoznanie o to náročnejšie. Stál tak opodiaľ, kontroloval či je všetko v poriadku, zatiaľ čo bol stále na telefóne, keby mu jeho zverenci mali potrebu telefonovať. Sám však zvažoval, že sa ulakomí, aspoň na jedno pitie. Ešte si nebol však istý a zatiaľ tak len pozoroval, tak, ako zvyčajne,*
*Už to bolo veľmi dlho, odkedy bol na Pride v New Yorku. Síce sa nikdy nezaradzoval do komunity ako takej, ale po toľkých rokoch mu je to vlastne jedno. Pride je zvláštne magický sviatok, všade sú farby a láska, to je niečo, čo obdivuje a to je jedna z vecí, ktorú na civiloch miluje. Síce nevedel, že sa Pride bude dnes organizovať, nakoniec ho už pár dní predtým prekvapili nejaké stánky, v ktorých by si rád niečo kúpil, ale nekúpi, nemá na to peniaze, pokiaľ nebude chcieť klamať predavačov. S jeho bežne farebným hipisáckym výzorom veľmi dobre zapadá, aj keď je jeho outfit už viac z módy, ak si to musí priznať pri pohľade na ostatných zúčastnených, z ktorých niekoľkí majú na sebe veľmi vyzývavé oblečenie. A jemu sa to páči.* /Treba byť sám sebou./ *Ako víla si vôbec nepotrpel na nejaké vyberavé poznámky vo svojej hlave, všetci ľudia tam boli krásni, to si vždy myslel aj predtým. Keby mohol, rád by tu dnes priviedol svojich starých priateľov, ale tí už boli pod zemou a Was ako jediný nemohol prísť, pretože je upír. Prechádza pomedzi ľudí, s očami upretými na vozy, ktoré zrejme budú niekam viesť túto obrovskú skupinu ľudí? Páči sa mu to, celá atmosféra, a keď zbadá stánky s maľovaním na tvár, je mu fuk, že tam postávajú iba rodičia s deťmi.* To musím mať. *Povie si nahlas víťazoslávne pre seba a vyberie sa tým smerom.* Dobrý deň, môžete mi namaľovať šupiny? *Opýta sa jednej slečny, ktorej sa práve v tú chvíľu uvoľní stolička a nejaké dieťa si chcelo sadnúť, no on sa predbehne, ale to nevadí, s dieťaťom to v chvíli urovná, že si jeho matka ani nevšimne, že jej dieťa vôbec začalo so sťažovaním alebo plakaním, alebo.. čo to malo vlastne v pláne urobiť.*
Asi? Keby to bolo, ako u vás tak by to bola najlepšia vec pod slnkom. *Odvetí rozhodne nakoľko, vzťah s jeho otcom bol nanajvýš komplikovaný. Nerozprávali sa, avšak navzájom si svoju neprítomnosť vyčítali. Sander nesúhlasil s postojmi a činmi otca a on zas s tými jeho. Bol to vždy len nekonečný kolotoč, kedy sa dve opačné osobnosti snažili spoločne vychádzať. Možno aj preto sa u Sunila cítil tak príjemne. Nenachádzali sa tam malicherné konflikty, všetko išlo aj bez hádok a jednoducho.. to bolo pokojné. Ticho si povzdychne pri čom len potrasie hlavou, aby týmto myšlienkam nemusel dávať váhu.* Zatrénujem? To dúfam, že nie. Mám peknú košeľu a ichor na nej nepotrebujem. *Povie pri čom sa zahľadí na zelený kus látky, ktorý veľmi dlho lovil po sekáčoch. Otázka Sunila ho však značne zarazila čo odhalili aj vypleštené oči do široka a mierne padnutá hlava na stranu.* Čo? *Spracováva otázku pri čom vlajky a farebné znenia mu nehovorili v plnom kontexte nič, len to, že pansexuál mal peknú farebnú teóriu. * Ja, neviem? *Dodá pri čom sa pozrie na Sunilovu vlajku, prstami ju poťažká v dlani zatiaľ čo uvažuje čo asi znamenala. Niektoré veci si samozrejme vyvodil. Aromantik? Asexuál? Bisexuál a homosexuál mu dávali význam, avšak okrem toho sa všade nachádzali iné názvy, ktorým nerozumel. K tomu na vrch on sám nad touto témou nikdy neuvažoval. Vedel, že mal rád toho, kto mu bol blízky, príliš nehľadel na to o koho išlo.* Možno bisexuál? Neviem. *Prizná sa stále mierne v pomikove, čo muselo byť pre predavačov v stánku pomerne vtipné.*
*Zacharie prechádzal či už po uliciach, alebo prešiel aj k Central parku, aby sa mohol na moment schladiť. Už to bolo dávno čo sa len tak voľno prechádzal po meste. Zvyčajne cestoval autom, alebo portálom, nakoľko sláva jeho pohyb značne obmedzila. V jeho apartmáne bolo všetko len kvôli tomu, aby nemusel opúšťať jeho steny. Všetko od posilňovne po kuchyňu, pracovňu, alebo štúdium sa nachádzalo priamo na dosah. Central Park, alebo kluby či Avanue tak boli zriedkavé v jeho každodennom živote, vo svojej podstate mu však nechýbali. Skôr postrádal život na vidieku, alebo v izolácií ďaleko od civilstva a obyvateľstva. Pomaly tak prechádzal, kam ho viedli nohy, nemal cieľ. Oči pozorovali ľudí okolo neho, kým mu pohľad nepadol na mladíka (TANOIA), ktorý si nechal maľovať na tvár. Deti v rade s týmto rozhodne spokojné neboli. Kedy prejavovali svoje pobúrenie svojím mamám po ktorých sa driapali. Pousmeje sa. Posadí sa na neďalekú lavičku zatiaľ čo na mladíka hľadí, z pohľadu bol zaujímaví. Vyzeral, ako študent umenia, takých po uliciach chodilo pomerne veľa. Jeho drobné pozorovanie tak nikomu neublíži.*
*S novým rokem přišel samozřejmě i další Pride Month, který si zasloužil opravdu dobrou oslavu, nehledě na to, co se vlastně děje ve světě v souvislosti s LGBT+ komunitou. Pro tento den se Hiram rozhodl tedy na ty ne moc pozitivní novinky radši nedívat a, tentokrát i ochotně, vstal z postele na jeho míru dost brzy, aby si připravil vše, co bude při pochodu potřebovat. Po vykonání hygieny na sebe natáhl černé triko s riflovými kraťasy téže barvy a nakonec duhové ponožky s černými converskami, jež si pak chvíli zdlouhavě šněroval. Následně přišel čas na decentní makeup - pouze linky -, brašnu s pitím a kreslícími pomůckami a skicákem a samotnou vlajku, kterou si přehodil přes ramena. Onen kus látky byl samozřejmě zbarven do odstínů modré a zelené podle světlosti dané barvy, přičemž nechyběla ani pouhá bílá jako prostřední pruh ve vlajce. Nakonec si čaroděj už jen do kapes hodil mobil s peněženkou, aby měl oba předměty hned po ruce, načež vyrazil vstříc ulicím, v úmyslu prozkoumat, co mu průvod letos nabízel.*
*Aj keď počuje, že sa pri ňom nazbieralo viacero rodičov s deťmi, ktoré začuje sťažovať sa, iba sa spokojne usmeje na slečnu, čo mu maľuje tvár.* Nemusí to byť zložité. Ďakujem. *Povedal jej pred chvíľou a sladko sa pousmieval celý čas, oči mu žiarili skoro ako tým deťom, keby nebol tak o meter vyšší a dospelejší, aj keď zároveň vyzerá dosť mlado. Po chvíli je maľovanie dokončené a na šupiny sa lesknú do strieborna, akoby ani neboli namaľované, ale skutočné. Poďakuje, trochu sa so slečnou pobaví, ona vyzerá, že jej zlepšil náladu a to ho teší. Keď vstane a otočí sa, veľa detí sa síce mračí, no hneď sa im tvár vyjasní.* Mami, aj ja chcem také maľovanie. *Ozvú sa niektoré a on sa na všetky deti usmeje, aj keď mu sú už tie pohľady nepríjemné, zakýve narýchlo niektorým a vzdiali sa. Obzrie sa okolo seba a zbadá na lavičke sedieť akéhosi mladého muža (ZACHARIE), z ktorého cíti slabý náznak mágie, rovnako ako z Triss, keď ju prvýkrát stretol. Nie že by nečakal, že na Pride nebudú aj podsveťania. Však je tam vlastne aj on a zopár náznakov podsveta už pocítil, kým tu bol. Síce je veselý, nie je si istý, či má dosť veľa socializačnej energie, aby si k nemu išiel prisadnúť. Preto sa iba naširoko usmeje, zakýve mu rukou a premýšľa, kam teraz zájsť. Vozy sa už skoro pohnú, každú chvíľu by mali, ale on nevie, či sa chce k pochodu pridať. Predsa len, nechce byť na fotografiách veľmi.*
*Chlapec sa mu zdal povedomí. Nebol si istý odkiaľ, jeho tvár však už videl. V New Yorku také slová nič neznamenajú, avšak pre Zacharieho to bolo pomerne podstatné. Neobjavoval sa na mnohých miestach často a tak len privrie oči zatiaľ čo pozoruje muža, ktorý len mierne zakýva a vydá sa opačným smerom. Uvažoval či by mu stálo za to sa postaviť a zisťovať odkiaľ skutočne bol. Jeho chuť k rozhovoru však nebola tak vysoká, aby sa za ním vydal. Chcel na ňom však mať jedno oko. Keď sa mu tak vzdialil len sa mierne posunul za ním. Nezdalo sa však, že by robil čokoľvek podivné. Uvažoval o aký druh išlo. Predsa len, niekto bez zraku by si ho ani len nevšimol. Čarodej, možno víla? Jeho možnosti sa zdali byť pomerne oklieštené. Keby sa dostal bližšie, vedel by viac. Tak či tak však len ostal a nesledoval muža ďalej a hlbšie do ruchu. Pokiaľ sa jeho tvár objaví niekde opäť tak sa pochopiteľne opýta. Avšak teraz? Nepotreboval byť obvinený zo sledovania či nie?*
*Lotty popri tréningu nemala moc čo iné robiť a byť len zavretá vnútri ju nebavilo. A podľa všetkého, tak ani nevedela, či môže chodiť von alebo nie. Nikto jej totiž moc dobre nepovedal, že by von ísť nemohla. Hlavne sa tam už cítila stiesnene a čítať niečo už ju nebavilo.* /Poučky si vypočujem neskôr. Hlavne nech si nemyslia, že ma zavrú v izbe a budem tam sedieť celý čas, aby som ani len nepípla./*Preto sa radšej oblečie tak, akoby to do nej nikto nepovedal, aby sa vmiesila do davu. Má na sebe tielko, čierne kraťase a čierny dlhý cardigán, ktorý ma hlavne od zápästí po lakte. k tomu doplnila čierne čižmy. Vlasy má viacmenej rozpustené a trochu zopnuté vzadu. Nemá na sebe žiaden makeup a tým sa snaží prejsť okolo ľudí so šialenými farbami na tvári. V pravej čižme má zastrčenú dýku, keby náhodou a v ľave má stéle pre prípad potreby, čo ju poučovali, že je lepšie mať pri sebe, aj keď ešte presne by sa ona do bitky ešte nepúšťala. Prechádza okolo muže (TANOIA), pričom do nej niekto strčí, tak že by skoro spadla. Takže hneď čo prvé spraví, tak sa ho zachytí, aby udržala rovnováhu.* Pardon, nechcela som. *Povie trochu nervózne a pozrie sa na muža, aby si ho premeriala. Nevedela, kde ho má ešte zaradiť, pretože vílu ešte predtým nestretla, okrem kamaráta od Triss, ale to sa ju snažili oblbnúť. Takže nevedela, čo presne má povedať.*
*Muž (ZACH) na neho nereagoval skoro vôbec, akoby očakával každú chvíľu, že sa Tanoia vrhne do davu a niekoho zavraždí. Maximálne by tak mohol deťom popredávať hubičky, to by bol asi najhorší variant jeho priestupku. Skôr tu prišiel, ak by niekto chcel, ponúknuť halucinogénne drogy, to by však niekto naokolo musel vedieť, že nejaké so sebou má a nie je si istý, či čarodej vôbec niečo vytušil, no pozeral na neho podozrievavo a aj keby nechcel, po čase sa mu môže stratiť v dave, pretože neverí, že by tak dlho udržiaval pozornosť na niekom ako Tanoia. No keď si uvedomí, že čarodej ho stále sleduje, využije svoju pohyblivosť a pokúsi sa stratiť v dave miernou ilúziou, aby tak podišiel nakoniec k čarodejovi a keď sa zjaví pri ňom, naširoko sa pousmeje. To je jeho typický spôsob, ako zakryť, že mu toto slabé sledovanie prišlo nepríjemné, hlavne pokiaľ je to obyčajný vílí popud, ktorý ho ťahal na takéto miesta s jeho minulosťou s Jimim Hendrixom alebo s Beatnikmi a tak sa naučil cez všetko prechádzať s úsmevom, aj keď je to… Niekedy zložité.* Ahoj. *Pozdraví sa a mierne nakloní hlavu do strany. Čarodej na blízko vyzerá ešte sympatickejšie, než sa mu zdalo na prvý pohľad, ale to je jeho klasická nátura, že má crush na trištvrtinu ľudí na svete. Práve keď otvorí ústa, aby znova niečo povedal, stiahne ho niekto trochu do strany a pozrie nižšie, aby zahladol nejaké mladé dievča (LOTTY).* Nič sa nestalo. Raz za čas sa niekto potkne. *Povie jej vtipkujúco a úsmev mu nemizne z tváre. Nakoniec, zrazu sa k nemu začalo mať viac osôb, aj keď očakával, že si Pride užije sám so sebou a so svojim LSD.* /Nevadí./
*Kai ani nečakal, že by išiel na Pride. No predsa len si povedal, že prečo nie. Predsa len mal voľný čas, tak prečo by ho nemohol využiť. Hlavne aspoň nejako zabije čas a môže niekoho stretnúť s kým by sa porozprával. Hlavne mohol naraziť na kohokoľvek a na tom mu vôbec nezáležalo. Obliekol si béžové džínsy, biele tričko a bledozelenú mikinu. Prechádza sa pomedzi ľudí, pričom zazrie v dave Zacharieho, ale rozhodne nemal v pláne sa s ním stretnúť, keďže vedel že ho nemá rád. No nedivil sa tomu, takže by ho bolo zbytočné provokovať. No zazrie aj ďalšiu známu osobu a to HIRAMA a za tým sa vyberie.* Zdravím dlho sme sa nevideli. * Povie HIRAMOVI a sleduje aj predstavenie Drag artistov, ktorý dokázali, že vedia zmeniť sa na niečo iné.*
*Dnes neplánoval ani to, že vylezie z postele. Včerajšia párty na byte jedného spolužiaka dopadla neskutočnou opicou, ktorá ho mučila. Takže chcel umrieť, potichu a bez svedkov vo svojej izbe. Ale akosi mu to osud nedoprial. Nevie kedy sa mu do izby nahrnuli dve spolužiačky, ktorým vraj sľúbil, že pôjde s nimi na Pride.* /Určite som nič také nesľúbil.../ *Bol donútený sa obliecť, pričom si vybojoval že si dá čierne nohavice a tričko pretože akákoľvek farba v ňom vyvolávala silnú potrebu vracať. Dal si biele tenisky, o ktorých si je istý, že na konci dňa budú v katastrofálnom stave a ako svoju záchranu si nasadil čierne Ray-Ban okuliare, ktoré aspoň tlmili svetlo, farby... všetko. Takmer síce v taxíku hodil šabľu, keď ucítil závan kebabu ale nejak to prehltol a otvoril okienko dokorán. Nakoniec teda došiel na Pride, zvítal sa s ďalšími spolužiakmi a keď predýchal aj ten hluk tak sa aspoň konečne rozhliadol okolo seba. Prišlo mu to tu celkom zaujímavé a dokonca musel oceniť niektoré outfity. Postrehne aj že je tu kopec stánkov, tak sa vydá hľadať nejakú kávu. Bez opice by v dave kľučkoval bez problému... teraz má pocit, že nie je schopný sa vyhnúť ničomu. Celá jeho snaha sa dostať ku stánku s kávou dopadne tak, že zletí rovno na zem a natiahne sa tam ako dlhy tak aj široký. A pritom už od toho stánku bol na dobré dva metre.*
*Keď z dohľadu stratil známeho, neznámeho, rozhodol sa, že aj on sám si vezme nejaké občerstvenie. Aj keď tušil, že muž sa nestratil z jeho očí len tak, neuvažoval nad tým hlbšie, ako bolo potrebné. Nasadí si na oči slnečné okuliare zatiaľ čo na moment zosadí ilúziu, aby si mohol v kaviarni objednať. Potreboval aspoň nejaký ten nádych kofeínu v tele, keď alkohol v teplejšom počasí nebol úplne vhodný. Prechádzal tak do jednej z okrajovích kaviarní keď ešte pred tým, ako sa dostal dnu sa takmer potkol o mladého muža (THIERRI) na zemi.* Je ešte pomerne skoro byť opitý do nemoty. *Podotkne pri čom ku chlapcovi vystrie ruku, aby mu pomohol sa dostať späť na nohy. Nemusela byť jeho totožnosť úplne známa, avšak bol za tmavé okuliare a neporiadne strnisko pomerne vďačný.* Ste v poriadku? Alebo potrebujete trochu vody? *Opýta sa slušne zatiaľ čo nedával najavo nič.. neobvyklé.*
*Počas průvodu se spíše loudal a pozoroval okolí. Obzvláště se pak nemohl vynadívat na pár krásně vyzdobených alegorických vozů, které postupně ulicemi projížděly. Naštěstí nejely tak moc rychle, tudíž Hiramovi vlastně nebránilo nic v tom, zkusit nějaký z nich zachytit do svého skicáku. Rozhodnutě tedy zašmátral do brašny, z níž nejprve vytáhl flašku s pitím, aby se nejprve napil. Tu vzápětí opět vrátil zpět a jal se vylovit nějakou tu tužku s blokem. Během toho pak uslyšel u sebe povědomý hlas. Podíval se směrem, odkud ho uslyšel, načež spatřil MALACHAIE.* Hojky..jo, s tím nemůžu nesouhlasit. Naposledy to bylo na tom večírku, ne? *Optal se, načež z brašny vyhrabal konečně to, co potřeboval. Skicák otevřel a koukl na cestu, aby zjistil, jaký alegorický vůz je právě v dohlednu.* Myslím, že jsem si tě tehdy spletl s barmanem, stejně jako Lóni. *Vypadlo z něj, než nad tím ještě zpětně zapřemýšlí.* Ten se pak cítil divně, nevíš o tom něco? Vím, že je to docela dávno, ale po tom, co se tehdy napil té Coly fakt nevypadal nejlépe. *Řekl, zatímco si na papír načrtl rychlou skicu.*
*Lotty bola nervózna, pretože nevedela, čo si voči tomu človeku môže dovoliť a moc víly ešte nepoznala. Čarodejov už áno, o upíroch moc dobrý názor nemala hlavne kvôli jednému, ktorého má v pláne zabiť keď bude mať možnosť. O vlkodlakoch toho moc nevedela, len že sú nebezpečný, keď ich niekto naštve a počas úplnku. Hlavne teraz zisťovala o lovcoch a ich zvykoch. To ju najviac zaujímalo, aj keď niektoré veci nepotrebovala vedieť.* Viem je to vtipné, ale keď sa to niekomu stane naozaj, tak sa kvôli tomu moc dobre necíti. *Povie a zahryzne si do pery, pretože nevedela, čo všetko si môže pred TANOIOM dovoliť. Hlavne nesmela moc kecať, pretože by sa mohla náhodou prekecnúť a povedať niečo, čo by nebolo vhodné.* Zdá sa, že som si vybrala zlý čas na to sa niekam vypariť. Je tu až moc ľudí. *Povie ešte a zahliadne Drag artistov, pričom si ešte nevie čo má pomyslieť. Ale viac menej jej to bolo jedno, ako sa kto oblieka, predsa len boli taký aký boli a ona nemienila nikoho súdiť. Nech jej povie ktokoľvek čo je správne, tak nie je správne súdiť druhých za to čím sú.*
*Usmeje sa na HIRAMA mysteriozne, pričom sa naozaj začne smiať.* Myslím si, že je to moja vina. Trochu som sa jeho drinkom pohral, takže sa premenil po ňom dočasne na male mačiatko. Hlavne to neber v zlom, bolo to zo srandy. Ráno bol určite už normálny. *Povie mu, pričom on rád sa hral s drhými premenami. Mohol byť rád, že táto mu vyšla podľa očakávania. Naposledy keď to robil tak spravil z Ezekiela hovoriacu kočku, čo je vážne otravná. Hlavne si pamätal, ako z tej čarodejky, čo bola fest protivná spravil psa. Provokovala ho, takže mu bolo jedno ako skončí a hlavne kde.* Hlavne sa treba baviť. Niekedy sú magické drinky celkom dobrá zábava. *Povie mu, pričom si pamätá na nejaké večierky, čo boli s nimi a bolo to dosť vtipné keď mali ocásky a uši normálny ľudia.* Mám pocit, že tam bol aj Rune, ale toho moc nemusím, aký je tvoj názor? *Opýta sa ho, pričom ho sleduje spod okuliarov.*
-
*Zatímco čekal, co z MALACHAIE vypadne, stihl udělat rychlou skicu na papír, od níž následně odvrátil zrak, aby se na onoho ČARODĚJE mohl podívat. Jistě, pohled to musel být vtipný a ohromující zároveň. Kdo by neměl rád malé rozkošné spící koťátka. Ten fakt, že takhle proměnil jeho známého jej ovšem trochu znepokojil.* Dobře, asi se budu držet dál. *Uchechtl se mírně nervózně nakonec, načež o pouhý krok ustoupil, než zase něco utrousil.* Aby ze mě nakonec nebylo kůzlátko. *Zašklebil se mírně.* Ale jo, přitom posledním jsem vylezl s Triss na bar a pak spadl Robertovi do náruče, což bylo nakonec lepší jak tvrdá zem no. *Kývl. Skicu doplnil pár detaily mezitím.* /Rune..asi má na mysli Roberta, tehdy ho každý z nás oslovoval jinak./ Jo, byl..no popravdě až na to první setkání nemám zatím žádný problém. Minimálně s jeho vzhledem ne, když teda nedojde k tomu ženskému. *Řekne a mírně se oklepe.* Brr..z toho budu mít ještě dlouho noční můry.
*Ide sa dvihnúť z tej špinavej zeme plnej trblietok a farieb... a keď pozrie pred seba tak aj špakov a chrachľov. Žaludok sa mu na moment obráti ale to rozdýcha. Nadvihne sa a v tom je zas na zemi ako niekto oňho zakopne.* /Keď ma nezabijú satanisti tak Drag artista na opätkoch.../ *Pomyslí si a aj sa otočí za tými bezočivými opätkami, z ktorých ho riadne bolí rebro. Keď naňho niekto prehovorí (ZACH) tak dvihne hlavu. Zo zeme to je celkom výkon na jeho krčnú chrbticu. Neotáľa keď zahliadne ďalšie páry opätkov a chopí sa ZACHOVEJ ruky. S jeho pomocou sa dostane na nohy a zistí že celý kecol do nejakého zeleného prachu a keď to skúša zo seba otrepať tak len získa zelené, trblietaví ruky.* Alebo je neskoro na vytriezvenie... Som v pohode, len potrebujem kávu... a niečo zjesť. *Skúša sa tej farby zbaviť ale nejde to... nešťastne si povzdychne a pozrie na svojho záchrancu a nadýchne sa.* Ďak... *Zarazí sa a trochu si zošuchne okuliare aby na ZACHA videl. Zamračí sa naňho skúmavo... a potom zalapá podychu, vyvalí oči a odstúpi od neho o jeden krok.* /To je!/ *Kým vôbec domyslí svoju myšlienku tak ho k zemi zrazí veľmi veľký človek, v lesklých a krátkych šatách, a mávajúci s dúhovými vlajkami na všetky smery. Thierri... chudák... nechcene zistí, že ten človek nemá spodné prádlo.*
*Američania mali vždy čo povedať. Zatiaľ čo sám býval skôr strohý a stačilo by mu jasné ďakujem a odchod, mladík mal mnoho vecí na srdci, ktoré potreboval zdieľať. Mierne sa tak pousmial a taktiež sa len rukou pokúsil oprášiť muža od farby. Keď však videl neúspech chlapca s trochou nenápadnej mágie ich zhodil on sám, aby si nemusel špiniť ruky.* S tým by som pomôcť vedel pokiaľ zvládnete prejsť dnu. *Uchechtne sa zatiaľ čo podobne ukročí späť, keď si mladík vytvorí priestor. Ten pohľad, ktorý na neho vykukol spoza okuliarov mu povedalo viac, než potreboval vedieť. Musel sa však naďalej usmievať a nijak nepodnecovať nechcenú reakciu. Keď sa tak opäť pred dverami preženie dúhové tornádo len opätovne vystrie ruku k mužovi.* Na tej zemi sa vám pomerne páči. Zasmeje sa avšak prekvapovalo ho, ako jednoducho ho niekto zrazil z nôh.* Nabudúce sa musíte sústrediť viac na cvičenie nôh. *Poznamená dôvtipne pri čom sa sám mierne opráši nakoľko na svojej ľanovej košeli zaznamená pár trblietok. Nie, že mu prekážali, ale nie na ľane.* Chcete sa posadiť dovnútra? Odtiaľ na zem už hádam nezletíte.
*Prikývne, dnu do kaviarne by sa mohol dostať. A ešte keď zistí, že mu pomohol zo zeme jeho obľúbený spevák... takmer sa cíti ako v nebi. Až do momentu keď ho k zemi zhodil človek, ktorý bez ostychu chodí naostro. Radosť ho akosi prešla a vďaka tomu pohľadu na cudzie nádobíčko dokonca uvažuje že sa tu radšej nechá ušlapať. Pozrie na ponúkanú ruku a už s o niečo menšou vervou, ako keby sa proste zmieril s tým že tu umrie, sa ho chopí. Dostane sa na nohy, nesnaží sa už ani oprášiť... vyváľal si chrbát teraz v žltej farbe s trblietkami. Tvári sa ako vždy, ako keby bol svet iba to najhoršie miesto na život.* Nohy mám v poriadku, to sú skôr tie včerajšie dvojité vodky. *Prizná a prikývne.* Vo vnútri to bude fajn. *Nad hlavou mu preletí niečia hlava s vlajkou. Pri jeho výške to nie je nič nečakané. Aj tak ale vykulí oči a radšej pridá do kroku smerom k tej kaviarni. Celý je špinavý ale záhadným spôsobom sú jeho tenisky stále biele.* Ďakujem za pomoc. *Povie ZACHOVI.*
*Aj keď by mal byť Tanoia ten zodpovedný, už keď sa k nemu nejakým spôsobom dostane nejaká osoba, rád ju zatiahne do svojich nápadov. Chytí dievča (LOTTY) za rameno a kamarátsky na ňu žmurkne.* Nemusíš sa cítiť zle, pokiaľ narazíš na niekoho, ako som ja. Chceš sa ku mne pridať? *Povie, hrdo nadvihne obočie, a ukáže prstom na svoje maľovanie na tvári, ktoré vyzerá skoro úplne skutočne. Možno si o ňom bude myslieť, že je siréna alebo morská víla. To by však, aspoň pôvodom, nebola tak ďaleko od pravdy, hlavne keď na ňu žiaria jeho veselé hravé oči a ako veselo ukáže do davu.* Aspoň sa medzi ľuďmi dokážeš stratiť. Potom môžeš… napríklad, zbohatnúť. *Povie jej trochu tajnostkársky a vlastne tým pomenúva krádež. On síce v pláne niečo také nemá, ale dievča vyzerá dosť mlado na to, aby mohla na takéto jeho sprosté nápady pristúpiť a hlavne že by sa s ním mohla zabaviť, aj keď si nie je istý, či vôbec vie o jeho pôvode a či vôbec vie o svete tieňov. Preto si iba jemne prehrabne vlasy po bokoch hlavy, aby zakryl špicaté uši, ktoré by mohli spod vlasov vyčnievať, z ruky si stiahne zelenú šatku, obviaže si ju okolo hlavy a uši tak dokonalo skryje.* Poď. *Vyhŕkne a aj keď sa vnorí medzi ľudí, nakoniec pocíti zvláštne nepríjemný pocit, ale široký úsmev to vyrieši. Možno… bude dievča, ktorého meno nevie, ochotná dať si s ním… niečo. Mrkne smerom k Drag osobám, kam sa dievča pozerá, a rozžiari sa mu tvár.* Dokonalý makeup.
*Samozrejme, že sa musel na chlapcovi po svojom boku zasmiať. Rozhodne sa radšej už problémy s rodinami neriešiť a namiesto toho si plne užíva toho, že sú tu a teraz oni dvaja a nepríde nikto, kto by ich mal dôvod rozdeliť.* Nie, ichorom nie,tak som to nemyslel. Ale možno ti bude trochu teplo. *Pripomenie mu a má chuť chlapca vedľa seba stískať, ale snažil sa ešte držať v pokoji, aby ho priveľmi nevystrašil. Čo mu však mohlo zísť na um skôr, bolo, že Sander nemá žiadny dôvod vedieť, ako by identifikoval vlastnú sexualitu.* Viete mi na chvíľku podržať tú vlajku? Hneď budeme späť. *Požiada a odstúpi bokom, aby si našiel nejaké základné zhrnutie všetkých známych vlajok a ich vysvetlenia.* Na bisexuála mi neprídeš. Nie, že by si nemal nič s oboma pohlaviami, ale...určite tam bude niečo viac špecifické. *Objasní mu a chvíľku si vysvetlenia číta, než mu napadnú tri možnosti, na ktoré zascrolluje a nechá chlapca prečítať si o nich.* Samozrejme, nemusíš sa tým identifikovať, len mi prišlo milé, že by sme každý z nás dvoch mali vlastnú vlajku na sebe. *Vysvetlí, kým čaká, aký bude Sanderov verdikt. Medzitým mu rukou pristane na boku a jemne si k sebe chlapca pritiahne, aby ho nestratil v dave a nestáli v ceste.*
Dvojité vody? Ste študent? *Začne sa domnievať pri čom sa len postaví do radu, aby niečo objednal. Vzhľadom na to, že chlapec ledva stál, rozhodol sa tento silný účet vziať na svoje plecia. Oproti farebnému okoliu, obaja vyzerali, ako pes na oko. Vyzerali byť až príliš jednoducho oblečený medzi morom opätkov, flitrovaných šiat a deravých košelí.* Čo si dáte? *Opýta sa jednoducho zatiaľ čo sa rozhliadne po voľných miestach, bolo ich viac, ako očakával. Kaviareň mala príjemné stoly pri oknách, kde mierne fúkal vánok.* Je odvážne na ľahký žalúdok ísť na kávu, o to viac na akciu, ako táto. *Povie pri čom sa v jeho hlase predral takmer rodičovský tón. Pravdepodobne to chytil z toho, ako niekedy musel rozprávať okolo Lóniho keď ho učil. Možno sa to pomaly stávalo zlozvykom.* I keď mladé roky, ešte také niečo odpustia či? *Pousmeje sa nakoľko sa zdalo, že chlapec bol možno 20 ročný. Viac rozhodne nie.* Ste z New Yorku? *Ešte to by mohlo vysvetľovať jeho odvahu. Pokiaľ by bol v meste len na pár dní, tak by sa neustálim oslavám nepochybne nevyhol.*
Vzhľadom na to, že začína leto.. asi sa s tým len budem musieť zmieriť. *Pousmeje sa aj keď leto v New Yorku pre neho bolo rovnako desivé, ako otvorené brány do pekiel. Teplo, všade naokolo len spotenú obludy, všetko mu to robilo zimomriavky na chrbte. Nenávidel leto, pokiaľ to nebolo jasné z kontextu.* Aspoň niekto si aspoň dnešné počasie užije. *Usmeje sa zatiaľ čo mu mierne postrapatí vlasy, vedel, že niečo také Sunila zabaví aspoň na pár minúť. Prevezme si tak telefón z jeho ruky zatiaľ čo sa na všetky tie názvy pozerá.* Príde mi to, ako nesmierne podstatný osobnostný test. *Povzdychne si zatiaľ čo prechádza možnosťami, pre neho to nemalo nijaký význam. Nepociťoval na svoju sexuality istú hrdosť, ako civilstvo. Pre neho to bolo len niečo čo tam vždy bolo. Možno preto sa na chvíľu zastavil len pri ojme Queer a klasickej dúhovej vlajke, ktorej aj z hlavy dokázal pripísať význam. Snažil sa viac preskúmať to, ako pociťoval náklonosť zatiaľ čo vždy len pozrel na Sunila a pokýval hlavou, akoby spájal pexeso.* /Ako si sa pri ňom cítil?/ *Reflexívne sa o chlapca oprie keď si ho pritiahne za bok zatiaľ čo mu pred tvár ukáže 2 možnosti.* Demisexuál? Alebo možno Queer? *Opýta sa neisto zatiaľ čo čaká, ako túto možnosť zhodnotí Sunil.* Alebo mi kúp vlajku, ktorá ma najkrajšie farby. *Navrhne neisto pri čom si prebehne cez vlasy a vráti telefón Sunilovi.* Alebo si vezmem len tú dúhovú?
Áno, som študent. *Povie ZACHOVI a pridá sa k nemu do čakajúceho radu. Pretrie si koreň nosa, bez toho aby si uvedomil že mu tým zostane zelená šmuha na tvári. Dva, pády a celková atmosféra bolo asi naňho aj priveľa. Cíti sa a aj vyzerá ako zdochnutá myš. Síce letmo pozrie na ponuku ale výber má jasný.* Čiernu kávu. *Povie a trochu si pretrie ucho, z tej hudby a hluku mu trochu zvoní v ušiach. Zamračí sa na ZACHA, potom znova pozrie na ponuku. Rodičovský tón mu je dosť neznámy, keďže jeho ani rodičia poriadne nevychovávali.* Tak si dám k tej káve aj maslový muffin. *Doplní teda svoju objednávku na zaplnenie žalúdka.* Vlastne som ani nemal v pláne sem ísť, ale vraj som to už prisľúbil. Ale aj tak mám pocit, že mi dnešnú akciu ani môj vek neodpustí. *Dá si ruky v bok a nadýchne sa toho celkom príjemného vánku. To mu celkom bodlo. Po poznámke či je z New Yorku... jednou rukou si zloží okuliare z očí a s kamennou tvárou sa pozrie na ZACHA. Jeho modré oči perfektne podtrhujú tie tmavé kruhy pod nimi.* Non, j'étudie juste ici. *Odvetí že tu len študuje, v perfektnej francúzštine aj keď je v tom počuť jemný nemecký akcent.* /Vyzerám ako Američan? To vážne? New York má zlý vplyv. Mal by som celé leto stráviť v Bordeaux, aby som zas vyzeral ako Francúz./ *Ako tak premýšľa tak s dosť nešťastným pohľadom hypnotizuje Zachovu ľanovú košeľu.*
*Nedokázal inak, ako mať na tvári pri Sanderovi úsmev, aj keď ten vyzeral, že by najradšej povolal všetkých nórskych bohov a zhodil cez celé mesto vrstvu snehu.* A nechcel by si kúpiť nejaké kratšie nohavice? Môžme potom nejaké spolu pozrieť .*Navrhne mu a naďalej sa na ňom pobavene smeje. Trochu sebou cukne, keď mu začne vlasy strapatiť, ale iba si ich prstami znovu upraví a brnkne chlapcovi po nose ako oplatu.* Lebo mám na sebe oblečenie vhodné na takéto počasie. *Opraví ho a začne si uvoľňovať vlasy z drdolu, takže mu spadnú na ramená a kým si chlapec číta, postupne si ich začne znovu upravovať do nejakého tvaru. Videl, že bol Sander štrateny a preto mu chcel co najlepšie pomôcť.* Podľa mňa by to ajsedelo. Ale keď si si nie istý, môžme tentokrát vziať túto novú verziu vlajky pre všetkých a medzitým sa nad tým budeš mať čas zamyslieť. *Navrhne chlapcovi. Venuje mu pusu do vlasov, načo sa na základe dohody medzi nimi dvomi rozhodne pre dve vlajky. Tú Sanderovu aj okamžite rozbalí a začne mu ju priväzovať okolo krku, ako keby bol superhrdina. Má silné nutkanie si chlapca za látku pritiahnuť a jednoducho ho pobozkať.* Sluší ti to. *Pochváli ho a ruky si položí na jeho líca, načo si ho k sebe opatrne prisunie, ale dá mu bozk iba na nos.*
*Pokiaľ sa muž snažil identifikovať, ako nadšenec Shreka tak mu to rozhodne išlo. Zelená šmuha na tvári mužovi bila do očí. Vzal tak servítku, ktorá ležala na pulte a len naznačil THIERRIMU kde na tvári bol.. trošku špinaví. Nerád to robil sám už tak sa mu skoro na dlaň zelené farby dostali keď sa snažil chlapca oprášiť. Medzi tým pre oboch objedná, kedy na bloček pridá aj muffin, ktorý si chlapec zaželal. Objednávku zaplatí, ako sa patrilo zanechal v drobnej nádobke tringelt a poputoval jednej zo stoličiek. Sám si vzal len espresso a aspoň na chvíľu sa tak posadil.* Komu ste sa prisľúbili? *Prehodí nakoľko sa nezdalo, že by mal niekde mladík spoločnosť. Možno len čakal na stretávku? Kto vie. Chlapec sa mu minimálne jeho slabo arogantnou povahou pozdával. Pripomínal mu jeho samého keď bol mladší. Až na to, že ani on by nepodstúpil muky v podobe dvojitej vody.* D'accord. *Takže nebol arogantný, je len Francúz. Vysvetľovalo to pomerne veľa.* Nebudem teda v tomto odviazanom dni naďalej zdržiavať. Chvíľu ešte seďte, len pre istotu. *Dodá pri čom sa slabo usmeje a nakoľko jeho káva bola drobná, prázdnu šálku len nechal na stole.*
/Nehovoril Zacharie, že dnes koná nejakú akciu?/ *Mladému čarodejovi sa to nezdalo, ale nakoniec si na seba hodil biele tielko s levanduľovou voľnou košieľkou, čierne nohavice, ktoré si sám skrátil nožnicami a zapaľovačom, a čiapku s taškou, ktoré si sám uplietol. Žltú čiapku si so sebou opäť pre istotu vzal, nakoľko naposledy sa mu uši objavili náhle a nechcel spôsobiť Zachariemu problémy, keď sú tentokrát všade navôkol civili. Chvostík si teda prikryl hmlou a spokojne si vyrazil do mesta, kde takmer hneď natrafil na začiatok nejakého veľkého sprievodu. Započul, ako má nejaký veľmi zaujímavo oblečený muž problémy so svojimi šatami...a ani sa Lóni nenazdal, po návrhu, že mu šaty narýchlo zašije, ho aj zvyšní veľmi pekne oblečení muži pozvali na nejaký voz s tým, že ho aspoň dostanú do centra diania, kde potom bude môcť zoskočiť, nech to nemá až tak ďaleko pešo. Usadil sa na jednej z vnútorných oplotení medzi vyššou a nižšou platformou a potom, čo do ruky dostal obrovskú vlajku na stožiari, ňou nadšene mával, kým priam s otvorenými ústami sledoval, ako osoby navôkol neho mali väčšie hrude než aké kedy videl.* /Ale na tie zadky je lepší pohľad, hlavne keď tie nie sú vypchané./ *Síce chlapec vôbec nerozumel, čo sa okolo neho práve deje, páčilo sa mu to a tak si to poriadne užíval, pričom sa celú dobu snažil pozerať, či nezahliadne niekoho známeho.*
Vieš si ma predstaviť v kraťasoch? Tebe pristanú, aj by som vyzeral, ako zálesák na výlete v prírode. *Pousmeje sa nakoľko nikdy mu predstava nosenia kraťasov nevyhovovala. Vždy vyrastal v kanadách a dlhých nohaviciach, alebo výzbroji. Ešte k tomu aj v Osle, kraťasi jednoducho nikdy neboli kus látky, ktorý v živote potreboval.* Radšej asi uhorím *Skonštatuje na koniec zatiaľ čo si napraví košeľu, nakoľko sa mu límček mierne zosunul na jednu stranu.* Nie, si Talian, ktorý sa dobrovoľne škvarí celoročne. *Mrkne na neho, takéto dobiezdanie medzi nimi prebiehalo aj pred tým, teraz sa však zdalo, že to bolo prirodzené. I keď neraz sa obával, že svojim humorom zašiel príliš ďaleko a každú chvíľu niečo skazí. Niekedy sa tak snažil krotiť avšak stále v sebe nedokázal utlmiť tú číru hravosť, ktorú pri Sunilovi pociťoval. Akoby bol pri ňom len opäť dieťaťom.* Dobre.. neočakával som, že budem robiť tak podstatné rozhodnutia hneď ráno. *Pousmeje sa zatiaľ čo vďačne chce z jeho ruky vziať vlajku zatiaľ čo mu ju začne uväzovať pri krku.* Ďakujem. *Zasmeje sa zatiaľ čo sa snaží ukradnúť Sunilovu vlajku, aby mu ju taktiež mohol prehodiť cez telo. Jeho tvár sa však objavila v jeho spároch kedy bol nútený sa sústrediť na ryšavého chlapca.* To mi tak zapácha z úst? *Zadíva sa na neho nakoľko sa zdalo, že Sunil sa jeho pier silne zdráhal. Nevadilo mu pokiaľ sa Sunil na niečo také necítil. Po tých pár dňoch mu to však prišlo pomerne zábavné. Snažiac sa odhaliť na ktorú časť jeho tváre sa chlapec zameria. Podarí sa mu však uchamtnúť Sunilovu vlajku kedy ju podobne, ako on rozbalí a plastový igelit dá do tašky.* Chceš si ju držať, chceš byť Superman, alebo možno dôchodkyňa? *Uvažuje nahlas zatiaľ čo mu vlajku prirovnáva k tvári a okolo krku.*
*Sleduje ako ZACH berie servítku a keď mu ju ponúkne, tak najskôr nerozumie. A potom si spomenie na svoje zelené ruky a že si nimi šmatlal po tvári. S tichým šomravým poďakovaním si preberie servítku a začne si drhnúť nos. A potom aj ucho keďže aj tam sa mu dostala farba. Usadí sa a keď zistí, že servítka ako tak vykonala svoje a padla za vlasť, tak ju požmochlí a položí na stôl. Napije sa najskôr kávy, pretože to skutočne potrebuje. Až potom čo je prvotná potreba kofeínu zažehnaná tak sa uvoľnene oprie do stoličky a podujem sa odpovedať Zachovi.* Spolužiakom. Neurvalo mi dve z nich vtrhli do izby a tvrdili, že som bol z tohto nápadu nadšený. *Zahľadí sa znechutene a zároveň povýšenecky von oknom.* Som v silnej domnienke, že klamali. *Povie nahlas svoju myšlienku a napije sa znova kávy. Na moment rozhorčí nad tým, že či pôsobí ako Američan ale keď mu jeho záchranca odpovie francúzsky tak mu dokonca cez pery prebehne mierny náznak úsmevu. Prikývne mu, určite si tu ešte chvíľu posedí aby vstrebal kávu a potom aj muffin.* Merci pour le sauvetage. *Poďakuje mu a až keď dopije svoju vlastnú kávu tak zavrie oči a stisne pery.* /Ja debil som si mohol aspoň fotku s ním spraviť.../ *Nešťastne sa pustí do muffinu, ktorý miestami chytí zelený nádych keď sa ho chytí. Len zadúfa, že farba nie je nejako zdraviu škodlivá a zje ho. Pozrie sa von oknom na prechádzajúce alegorické vozy. Zamračí sa keď sa mu na jednom z nich zdá niečo čudné. Zamračí sa ešte viac, zloží okuliare na stôl, rukami sa oprie o parapet otvoreného okna a doslova sa vykloní, možno aby lepšie videl, možno len v nemom úžase. Sleduje LÓNIHO na alegorickom voze ako máva valjkou.* Comment diable est-il arrivé là?! *Zakričí a gesticky mávne rukou aby svoje slová podtrhol. Kaviareň naňho iba hľadí ako na blázna.*
*Prezerá si ho, pričom sa zamyslí, či by sa k nemu chcela pridať. Vyviesť nejakú hovadinu? Prečo nie. V Inštitúte ju držali zkrátka, tak nemala možnosť niečo vyviesť, čo robila obvykle. Prižmúri na neho oči a usmeje sa na neho.* Prečo nie, môže to byť zábava. *Povie mu a zasmeje sa. Vymyslieť nejakú lumpárnu moc v pláne nemala, ale nechá sa teda zvyklať, keď už tu bola a nemusela riešiť následky, tak sa predsa len pobaví.* Zbohatnúť? Asi viem čo myslíš. *Povie, pričom sa tvári zamyslene a vie že myslí krádež. Ale to jej nevadí, predsa len by to tej osobe vrátila, ale zo srandy by to urobila. Predsa len by nepokazila zábavu, aj keď úplne nevie že je víla, ale predsa len teraz mohla vidieť rôzne veci a nepripadali jej divné.* Ajaj. To bude divné. *Povie so smiechom, ale predsa len sa nechá viesť ku Drag osobám. Možno potom pôjde niekoho z hecnutia okradnúť.*
*Nakloní zo zvedavosti hlavu a zasmeje sa.* A to prečo? Zatiaľ som nedostal dôvod na to ťa nejak premeniť na niečo. Čo je myslím si len dobre. *Povie mu a nehovorí, že vlkodlaka preklial a upírke zapálil na plese víl šaty. Ako hej bola to dobré na sledovanie, ale nie každý to bral ako srandu.* Veď aj starší čarodej sa musí nejako pobaviť. každý ale máme svoje spôsoby. *Povie mu a pokrúti hlavou.* Z toho mám husiu kožu, keby mu spadnem ja. Po problémoch s jeho oteckom nemusím každú jeho podobu. Nech vyzerá akokoľvek tak by som sa mu najradšej vyhol. K mojej smole sa objaví vtedy kedy nechcem. *Povie mu, pričom fakt mal debilné šťastie na neho. Vždy keď sa bavil, tak mu tu zábavu pokazil práve on nejakou blbinou.* Naposledy sme sedili v kaviarni a on si tam spustil kliatbu. Neznášam, keď to robí na verejnosti. *Povzdychne si a vojde si rukou do vlasov.* Čo vlastne ty robíš? *Opýta sa ho.*
*Zamysli sa nad možnosťou, že by mohol Sander vyzerať ako malé dieťa a aj keď sa snaží udržať smiech na uzde, mierne pfft mu spoza pier ujde, nakoľko to bola dokonalá pravda. Samozrejme, mal by Sanders rád aj tak, ale asi by sa najprv prvých pár minút nevedel udržať od smiechu.* Och, mi amore, raz ma uvidíš, ako som krásne opálený, a sám sa budeš tešiť na ďalšie leto. *Skonštatuje a brnkne ho do čela, aby toľko nepremýšľal a uvoľnil sa pri ňom. Opäť ale chlapca upokojí, že žiadne veľké rozhodnutia robiť netreba, a preto mu vezme všeobecnú vlajku, aby mohol mať aspoň niečo na sebe. Áno, Sunil sa ozaj zdráhal, ale skutočne len preto, lebo najradšej by Sandera chytil cez rameno, hodil do postele, stiahol z neho to dlhé oblečenie a začal mu bozkávať celé telo. Namiesto toho si k nemu entuziasticky privonia a upokojí ho, že vonia prekrásne.* Len...nechcem na teba tlačiť. Nechcem, aby si opäť zmizol ako vtedy. *Prizná mu dôvod svojho stagnovania. Zasmeje sa však, keď mu vlajku prirovnáva rôzne k tvári.* Uviaž mi ju tak, aby som sa ti páčil *Navrhne mu a pritom sám tuho premýšľa, kedy bude už dobrý čas, aby si znovu po roku ukradol jeho pery.*
Přesně tak, to je jen dobře. *Kývne, načež skicu obohatí o dalších pár linek. Vůz před nimi mezitím už pomalu mizel z dohledu, takže Hiram bude jen rád, když to stihne dokreslit do nějaké smysluplné míry.* Chápu. Já teda radši zůstávám pouze u keců všeho typu..nevhodné poznámky, trapné pokusy o flirtování, je toho dost..ale tak, třeba jednou zajdu ke stejnému způsobu bavení se, jako máš ty. Snad to ale nedopadne jak ten otravný kocur, kterého má Triss. *Oklepal se nad tou vzpomínkou na Ezekiela, přičemž začne s dolazováním kresby.* /Už se to začíná podobat./ Byl jsem tehdy pod vlivem, takže mi to bylo docela u prdele. *Pokrčí rameny.* Klasika, čekal bych, že budeš během těch let zvyklý na tyto věci. *S úsměvem tu menší kresbu na papíře dokončil a skicák se rozhodl zavřít, málem jej však v šoku místo toho upustil.* Cože udělal? *Nevěřícně na MALACHAIE koukne, načež zamrká.* Proti gustu žádný dišputát, ale tohle bylo divné..*Řekl schovávaje tentokrát úspěšně blok do brašny.* Jsem ilustrátor a tatér zároveň. *Odpověděl automaticky, než mu došlo, že se mohl taky zeptat na něco jiného stejným dotazem.* Ptal ses na povolání, že?
*Značne si svojej jazdy užíva. Osoby okolo neho celú dobu spievali a bavili sa, takže ani nemal žiadny dôvod na to, aby si svoju prácu mávania vlajky neužíval. Celú dobu sa obzerá,až započuje známy hlas. Nevedel, čo naňho povedal, možno to bolo pre všetkých tých ľudí navôkol, ale Thierriho si všimol takmer okamžite. Vlajku odloží bokom a začne mu nadšene mávať. To si niekto z viacerých drag queens všimne a zastavia mu voz, aby mohol pokojne zliesť.* Šaty vám kľudne prídem opraviť aj nabudúce. *Navrhne im, keď mu pomáhajú s bezpečným zostupom na zem, načo im spokojné zamáva a vyberie si to ľuďmi až k tej kaviarni, v ktorej Thierriho videl. Ihneď naňho skočí, aj keď je celý špinavý od farby a pevne ho objíme.* Prepáč, vôbec som ti nerozumel, čo si hovoril cez všetkých tých ľudí. *Prizná sa mu. Svojho učiteľa si doteraz nevšimol.*
*Nadvihne nad ňou (LOTTY) pobavene obočie a aj keď je starší, zrejme o takých deväťdesiat rokov a ona mu aj tak tyká, vôbec mu na tom nezáleží. Sú to hlúpe banality. Hlavné je, že sa mu zdá, akoby mala rovnaký zmysel pre humor, skoro akoby porozumel, že chce veci potom aj vrátiť. On kradnúť síce nič nebude, ale pre zábavu bude nanápadne na odhalenú kožu ľudí natierať jemne oranžovú farbu palcom, niečo ako očné tiene, obsahujúcu víliu drogu, pôsobiacu na civila ako psilocybín, halucinogénne efekty pôsobia na farby a vnímanie sveta, no narozdiel od psilocybínu sa neprejavuje agresia alebo úzkosť, ale pocit uvoľnenia. Takto si to ľudia naokolo budú vedieť užívať ešte omnoho viac, hlavne v prítomnosti toľkých nádherných farieb a rozdielnych ľudí. Začne sa predierať pomedzi ľudí a z vrecúška svojich nohavíc vytiahne malinkú dózičku a začne veľmi nenápadne, skoro až nezachyteľne jemne natierať drogu na kožu, kam dosiahne - na ruku, na bok, na rameno, tam, kde je to pre ľudí v takomto dave normálny dotyk. Obzrie sa k Charlotte a ukáže na nejakého muža, ktorému trčí z vrecka mobil.* Ak si trúfaš? Potom to ale vráť. *Prenesie jej veselo, líca má jemne ružové od radosti a tepla a nakoniec ho aj začne ťahať sprievod niekam viac do stredu. On si vlastne ani neuvedomil, že vozy sa pohli a oboch s dievčaťom ich to ťahá tiež. To ho však o to menej budú vnímať ľudia naokolo a viac si budú užívať hudbu a radosť.* /Perfektné./ *Pomyslí si a počuje, že ľudia niekde za ním začínajú pociťovať efekty drogy, pretože začínajú aj spievať, aj ohúrene vzdychať, dotýkať sa farieb. Obzrie sa k dievčaťu (LOTTY).* Ako sa vlastne voláš? *Opýta sa a nepríde mu divné, že tam je. Na Prideoch boli vždy veľmi rozsiahle vekové kategórie a on, ako jeden z tých starších, si to užíva stále rovnako. Ako za starých čias.*
*Na to o Ezekielovi sa trochu zasmeje, predsa len sa prizná.* Ezekiel je tak trochu moja vina, ale na moju obranu som ho mohol radšej zabiť. Bol by to lepší trest, ako ten trest čo teraz prežívajú všetci. Myslím si, že už si od neho počul nadávky na moju osobu. *Povie m u mykne plecami, pretože Ezekielove narážky moc neriešil.* Nevhodné poznámky, je tiež dobrý spôsob, ale u mňa by to všetkým prišlo divné. Ja radšej bývam u všetkých za toho zlého a mám od druhých pokoj. Nie je to na škodu. Na neho sa zvyknúť nedá. Zvykneš si na jednu vec a prekvapí ťa druhou otravnejsiou. *Naskočí mu doslova husia koža, keď si predstaví Runeho priamo medzi Drag, ale vlastne by ho to ani neprekvapilo.* Moc sa tomu nediv, keď už niekto spustí kliatbu, tak aspoň nemá pozornosť pri tom. Nie jednoducho myslím si, že on má rozum blbej kočky. *Povie a nechce radšej vedieť veci, čo robert ďalšie vyviedol.* Znie to zaujímavo a to čo si práve robil bola náhodou nejaká skica? *Opýta sa ho, pričom ho zaujíma úprimne. Možno by si našiel nový koníček podobný hudbe.*
Mi amore? Mi amore. *Opýta sa najprv neveriacky, avšak na druhý krát ho mierne napodobní pri čom sa mu priam pýtalo rozhodiť rukami, avšak on sám to nespraví. Mierne mu tak napraví košeľu, zatiaľ čo len hodnotí jeho slová a prikývne. Sunil na slnku mu prišlo, ako niečo prirodzené, tak to jednoducho malo byť. Tak, ako bolo prirodzené, že Sander mal byť od slnka čo najďalej bolo možné. Skutočne, zhorel takmer kedykoľvek, bol len rád za existenciu Iraze a krémov od Mirjam. Mierne sa mu zhatí obočie keď Sunil prejaví svoje obavy a jeho kútiky tak na moment padnú smerom nadol. Dlaňou mu slabo prejde po líci zatiaľ čo sa len oprie o jeho čelo.* Neboj sa, odísť od teba by už bola hlúposť. *Povie úprimne nakoľko nevedel čo by Sunil spravil, aby to donútilo od neho odísť len tak. Bolo možné, že išlo o rúžové okuliare, ktoré hlásali začiatok vzťahu. Všetko bolo také.. čarovné a neznáme. Avšak stále trval na tom, že pri Sunilovi sa nebál ničoho. S tenkou látkou sa ešte na chvíľu zahráva medzi prstami kým ju nakoniec na voľný uzol neobviaže okolo krku, podobne, ako mal on. Vlajka však bola pomerne voľná a takmer ryšavcovi padala na plecia.* Tomu by kus látky len tak nezabránil. *Mrkne na neho zatiaľ čo ho vezme za ruku a pokúsi sa ho potiahnuť za ruku do davu.* Poď, kvôli tomu sme prišli či? Keď už nie na raňajky. *Zasmeje sa zatiaľ čo sa snaží držať krok s masou okolo nich. Sunila sa však držal pevne, aj keď stratiť skoro dvojmetrového ryšavca bolo takmer nemožné.*
*Zakričí v podstate do davu a neočakáva nejakú reakciu. Takže sa zatvári dosť prekvapene keď mu LÓNI začne mávať. V tom šoku mu odmáva naspäť. Nie tak razantne ako on, ale dá sa to nazvať vlažným mávaním. Pár krát mrkne aby sa uistil, že skutočne vozy kvôli LÓNIMU na krátky moment zastavili. Sám si ale musí priznať, že mu závidí ako prešiel davom bez toho, aby ho niekto zrazil k zemi.* /Mať aspoň o 20 centimetrov viac tak tiež si bezstarostne prejdem davom./ *Otvorí pusu, že ho pozdraví ale to už je čapnutý do objatia, až skoro prepadne cez okno von. Automaticky sa LÓNIHO chytí, aby fakt neprepadol.* Ako si sa tam dostal? *Povie v angličtine slušnú verziu toho čo kričal.*
Vypraveč is typing...
*Prediera sa pomedzi ľudí a Tanoiove hecnutie to pôjde urobiť.* /Škoda že tu nie sú aj ostatný. Pre nich by to bola tiež zábava./* Pomyslí si. Je jej ľúto, že sa s nimi nemôže stretnúť, ale tak možno v budúcnosti na seba čistou náhodou narazia. Preto je to iba malý moment, keď vytiahne neznámej osobe mobil z vrecka a zastrčí si ho za pás kraťas, hlavne sa vráti rýchlo späť, akoby ju nikto nevidel. Hlavne dokázala vytancovať z toho davu, čo bol na blízku.* To bolo až moc jednoduché. Nebodaj si myslíš, že nedokážem niečo iné? *Trochu navrhne, pričom jemne vyplazí na neho hravo jazyk. Predsa len to bol jeho nápad, tak bola zvedavá, čo ho napadne ďalš[link src="ie.Bav"]í ju to, že ľudia sa bavi naokolo a napadne ju, či v tom nie sú nejaké drogy. Pamätala si od poslednej doby, že s tým moc dočinenia nechce mať. Pozrie sa na neho a povie mu.* Lotty a môžem tiež vedieť tvoje meno? *Rada by ho vedela, predsa len sa tak znovu skoro nestretnú.*
Akcia prebiehala v plnom prúde. Ľudia všade mávali vlajočkami, avšak v dave sa začali či už kvôli alkoholu, alebo neporiadnostiam dolnosvetu vytvárať drobné konflikty. Organizátori podujatia však začali rozdávať farebné kriedy, aby sa mohli účastníci príjemne zabaviť. Kriedy sa dali ľahko z oblečenia vyprať a tak išlo len o peknú zábavu. Vrecúška sa tak dostali ku VŠETKÝM zúčastnením. Niektorý dostali rúžové, iný žlté, modré, alebo červené. Okrem toho však TANOIA so svojou vílou drogou zasiahol ruku LÓNIHO a THIERRIHO na ktorých tak onedlho padne uvoľnenie. Ich pôžitok a nadšenie z akcie sa tak ešte o to viac zlepší! Do dvojice sa však ešte raz oborí osoba v krátkych šatách na ostro, pri čom je len na osude či sa mladý civil opäť objaví na zemi. MALACHAI a HIRAM sa zdali byť vo viac menej pokojnej časti diania. Avšak neďaleko od nich sa začala bitka, kedy sa konzervatívny Američania s červenými čiapkami snažili akciu obmedziť. Ich pokriky niekedy priam prehlušovali hudbu a postrkovanie medzi Američanmi sa dostalo aj ku dvojici čarodejov. Kedy sa priam cez nich začala bitka. TANOIA a CHARLOTTE to však tiež nemali tak jednoduché. Akonáhle jedna mladá dievčina s rúžovou vlajkou na tvári pocítila jemný dotyk kučeravého féra začala priam hystericky kričať a dožadovať si okamžitého ospravedlnenia za to, že sa jej takto nevhodne dotkol. Medzi tým CHARLOTTE vzala telefón práve SANDEROVI, ktorý ju nebol schopný spozorovať. Muž, ktorý však čin zahliadol začal ihneď kričať na SANDERA a CHARLOTTE, aby išiel mladé dievča nájsť. Celý dav sa tak mierne mrvil v nepokojoch. SUNIL sa zdalo vyšiel z tejto situácie takmer najlepšie. Nižšia, žena, ktorá išla pred ním vyhodila kriedu do vzduchu a nezarátala do svojho hodu vietor. Rúžová krieda tak ostala na SUNILOVEJ tvári zatiaľ čo sa v mžiku začala ospravedlňovať.
Mi amore. *Rozhodí rukami, že v čom vidí problém. Sander jednoducho preňho bol jeho láskou, nevedel si predstaviť teraz bez neho byť. Určite by už aj párkrát vypustil dušu, nebyť Sandera. Trochu ho upokojí jeho vyhlásenie.* Ja viem, ja viem. však by som ťa už tentokrát ani nenechal odísť. Čapol by som ťa okolo nôh a niesol by som si ťa so sebou. *Objasní mu a ešte chvíľku premýšľa nad daným bozkom, načo sa mierne zohne a dá mu ho na líce. Chcel, aby si prvú oficiálnu pusu dali Sanderovým vedením. Chlapec však nemal spomínať jedlo. Odrazu Talian začínal na mieste umierať od nedostatku živin v tele.* Potrebujem do seba dostať to najviac gay jedlo, aké tu nájdeme. A čo najskôr! *Rozhodne sa, ale zrazu mu do tváre pristaná krieda. Našťastie stihol zavrieť oči, ale cítil, že to mal všade.* Nie, je to v poriadku, o nič sa neobávajte. *Povie naslepo a rovnako slepo sa snaží otočiť k Sanderovi, či mu nepomôže vyčistiť aspoň oči.*
Žádné si teď nevybavuji, naposledy jsem ho viděl při prvním setkání a jsem za to rád. *Uchechtne se. V paměti určitě nyní dolovat nehodlá. Ezekiel určitě tehdy nadával, ale to bylo spíše něco na Triss, nežli právě na přítomného MALACHAIE.* Jo, někoho podobného jsem taky znal. Nebyla ho ve válce škoda. *Pokrčil rameny a tiše se zasmál.* /Nechť je mu země lehká./ *Při vzpomínce na Roberta v ženské podobě mu pak naskočila husina. Už mu bylo jasné, že na to jen tak nezapomene.* Asi, řeknu ti názor až ho víc poznám..což nevím jestli teď úplně chci. *Řekl upřímně. Svoji brašnu mezitím zavřel.* Ano, byla. Chtěl jsem zachytit nějaký ten alegorický vůz, když už jsem to loni nestihl. *Kývl. Jistě by se pak k tomu víc vyjádřil, nebýt té rvačky, která se najednou poblíž nich rozpoutala. Hiram trochu uskočil dozadu. Tohle se mu dlouho nestalo.* /Proč zrovna teď?/ *Samozřejmě neměl úplně v úmyslu do rvačky zasahovat, už jen protože nebyl co se boje týče příliš zdatný. Navíc to byl na druhou stranu i docela zajímavý pohled, proto mu z úst muselo vypadnout něco, co by se některým mohlo zdát divné.* Nechceš nám sehnat popcorn? *Mihl pohledem k ČARODĚJOVI vedle sebe. Na místě sice víc bylo bitku před nimi zastavit, ale tak, tohle si odpustit nemohl.*
*Sleduje dievča (LOTTY), ako sa vzdiali kvôli jeho slovám a vezme mobil. Periférne však sleduje svoje okolie, aby ho nik nevidel, ale zdá sa, že všetci sa bavia, nevenujú mu pozornosť a on cíti akési zadosťučinenie, že aj ľudia, ktorí sa možno cítia nesvoji ako on v tomto dave, sa môžu cítiť dobre a povznesene. Keď zrazu sa k nemu prudko otočí žena.* Čo si to dovoľujete? Vy ste sa ma dotkol! *Kričí na neho a on iba dvihne nevinne ruky.* Prechádzam iba, pardon. *Začne sa ospravedlňovať, ale keďže mu jeho vília krv nedovoľuje klamať, odpovedá tak, aby neprezradil nič s drogou, zároveň aby sa ubránil. Preto sú jeho slová polovičné. A čaká, kedy droga začne účinkovať, aby ho nechala tak a on sa stihne znova vypariť do davu, o niečo ďalej, ale aby ho mladá blondýna videla. Keď sa dievča (LOTTY) vráti naspäť k nemu, jeden kútik úst sa mu dvihne ešte viac a potom si odfrkne.* Ukradnúť nie je ťažké, ale vrátiť? *Podotkne a pozrie smerom, kde bol muž, ktorého dievča okradlo, a začuje, ako niekto iný kričí a ukazuje na LOTTY.* Sakra! Prikrč sa a strať sa. *Povie jej, jemne do nej štopne, aby ju vsunul do davu, len aby na neho nehľadela, keďže stále nevie, akej je rasy, zatiaľ čo si v rýchlosti, kým sa rozdelia, vezme od nej mobil. Sklopí hlavu, ilúziou si zakryje tvár tak, aby vyzeral ako štyridsiatnik s bradou, prederie sa rýchlo k okradnutému mužovi (SANDEROVI) a v rýchlosti mu vsunie mobil do zadného vrecka nohavíc a v tichosti, úplne nenápadne sa vyparí do davu ako dym, skoro akoby tam nebol, prikrčený zruší ilúziu zo svojej tváre a sťažka si vydýchne. Keď sa k nemu dostane vrecúško, vyhodí farebnú kriedu do vzduchu a keď ho posunie ďalej, rozhodne sa pokračovať vo svojej aktivite predtým. Možno znova stretne Lotty, ale nevie kde. Všetko je tam tak krásne farebné.*
*Nad jeho čírou Talianskou prednáškou sa musí len smiať. Bolo to rozkošné, obzvlášť keď z prechodu na angličtinu ešte chvíľu miešal jazyky pred tým, ako si úplne navykol na angličtinu. Akoby to bola doba, kedy spracovával istý prechod.* To dúfam, keby chcem ujsť dovoľujem ti ma hodiť aj o zem. *Mrkne na neho, nakoľko to myslel úplne vážne. Keď opäť dostane bozk na líce mierne sa zarazí nakoľko si nebol istý čo tým SUNIL značil. Akoby sa od neho aj napriek povoleniu zdráhal.. Na moment sa od neho obráti a vytvorí drobný tanierik z ruky do ktorého si fúkne. Jeho dych sa mu však zdal v poriadku.* Čo považuješ na najviac gay.. *Začne otázku kým sa nezomelie podivný zliev udalostí. Zrazu počuje krik muža, ktorý ukazuje na nižšie dievča, ktoré uteká do davu. Spoznal v nej mladú CHARLOTTE s ktorou prehodil pár slov od jej príchodu. Krik muža mu však aj tak nič nehovoril nakoľko kričal na jeho nepočujúcu stranu a v dave to vyzeralo len.. ako kričiaci muž. Až keď sa natočil tak si uvedomil, že jeho zadné vrecko je o niečo ľahšie a jeho telefón zmizol. Úprimne.. moc mu na to ale nezáležalo. Aj tak sa mu ledva zapol.. ak to. Vedel si zohnať nový.. i keď fotky na ňom... Na moment polemizuje avšak to už je Sunil vedľa neho oslepený kriedou.* Pri Anjeloch. *Zahreší pri čom zo svojej veľkej tašky vyberie servítky na ktoré naleje trochu vody. Pridrží ho za ruku zatiaľ čo sa k nemu so servítkou natiahne.* Všetko v poriadku? *Opýta sa ho hneď zatiaľ čo z neho spravil len veselú rúžovú pandu.* Aspoň... ti rúžova skutočne pristane... *Povie mierne zahanbene zatiaľ čo ho z pochodu stiahne na bok, aby sa dokázal Sunil zotaviť. Možno práve vtedy sa mu telefón zázračne objaví vo vrecku. Inokedy by si možno bradatej víly (TANOIA) všimol. Avšak teraz, keď SUNIL ledva videl mu jeho skazená kraksňa bolo posledné čo potreboval.*
*Nevie inak, ako sa spokojne chichotať na spôsobe, akým sa sem teraz dostal.* Tak dlho som ťa chcel už vidieť. Len som nevedel, čo máš vôbec čas! *Prizná sa mu a potom sa pozrie na priestor, odkiaľ prišiel.* Šiel som okolo a ten v tých pekných červených šatách ich mal roztrhané na boku, tak som sa mu ponúkol to rýchlo zašiť, aby mohol hviezdiť uprostred vozu. A oni mi ponúkli cestu sem, až nenájdem miesto, kde by som chcel vyskočiť von. *Objasní a nejak tak si uvedomuje, že vlastne ešte stále má väčšinovú váhu na Thierrim, tak z neho zlezie a postaví sa vedľa neho. Nestihne však už zareagovať na nejaký zvláštny dotyk. Nemá sa však prečo sťažovať, cítil sa plne v pohode a preto sa opäť oprie o Thierriho.* A ty tu čo robíš? *Zaujíma sa s veľkým úsmevom na tvári.*
*Zarazene na chlapca pozrie. Samozrejme, že by s ním Sunil nehodil o zem...maximálne by ho tam šmaril na matrac svojej postele... Ale to je úplne iná situácia. Zamyslí sa.* Čo najviac farebné, dúhové so štipkou trblietok. *Podotkne po svojom premýšľaní prvú hlúposť, ktorá mu napadla. Proste chcel niečo v téme tohto pochodu a pritom sa z toho mienil poriadne najesť, inak tu do pár minút odpadne Sanderovi na nedostatok kalórií v žalúdku. Krik regustruje, ale ako je oslepený, vôbec nevníma, čo ním muž myslí. Poslušne preto čaká na Sanderove čistenie, načo po pár sekundách opatrne zamrká, aby oboch uistil, že už opäť vidí.* Drahý záchranca môj, môžem ti venovať pusu ako prejav mojej vďaky? *Zadramatizuje, ale skutočne chcel Sandera už pobozkať a ten zrejme nechápal, o čo sa Sunil snaží. Prekvapene otvorí ústa.* Myslel som, že sa ti na mne páči oranžová, ale keď teda na tej ružovej toľko trváš... *Ani nedopovie, že si pôjde prefarbiť vlasy a už sú znovu obaja atakovaný farbami. Vyzerá to, že sa už nikto nevyhne farbám, nie, že by sa Sunil niečomu takému chcel vyhýbať.*
Myslím si, že všetci sú radi za jedno stretnutia s ním. *Povie, pričom pokrúti hlavou fakt bol rád, keď ho nemusel vidiet. Vedel moc dobre, že je pre neho kreténom, ako ho aj nazval. Hlavne keď si spomínal na Roberta, tak nie vždy to boli príjemné spomienky. Niekedy vyviedol niečo on a potom zase Robert, ale od vtedy, čo je v New Yorku, tak vypustil do pandemka démonov, menil ľudí na zvieratá a bol pri bitke s viac ako jedným vyšším démonom. Áno jeho život sa nudným nedá nazvať a vyšším démonom by sa nabližších desať rokov vyhol. Predtým ako stihne niečo HIRAMOVI odpovedať, tak sa na blízko zvrtne bitka a on sa len vyhne, aby im nebránil v ceste. Pozrie sa na na neho a pri jeho otázke len vyčaruje dva sáčky na popkorn, v ktorom sa nachádza popkorn z neďalekého kina.* Nech sa páči. To je buď sa pripojiť alebo to sledovať. *Povie mu, pričom on by ich postriekal vodou, alebo uspal, ale je aj dobrá vec ich sledovať.*
To znie z tvojich puritánskych jedálnych úst pomerne divne. *Zasmeje sa, Sunil bol človek čo zakazoval hriechy, ako hrubú pizzu, ananás na danej pizze, alebo lámanie špagiet v hrnci, ale potom hľadal umelo trblietavé jedlá? Sander sa musel len zasmiať. Dostali sa tak spoločne na obrubník kde Sunilovi zmyl, väčšiu časť kriedy, ktorá by mu mohla napadať do očí. Vánok však aj naďalej dostával farby do jeho aj Sunilovích vlasov. Sander tak dostal až fialový nádych pri čom sa len pousmial zatiaľ čo spomínal na svoju rúžovú éru.* Ako záchranca si túto daň rád vyberiem aj sám. *Povie pri čom mu asi už konečne došlo čo chlapec od neho vyžadoval. Akoby nestačilo, že za ním musel ísť do Talianska spraviť prvý krok, teraz už musel aj posúvať vzťah, ako prvý. Bolo to decké.. to rozhodne, avšak pre Sandera, ktorý so Sunilom začal práve bozkom a na istú dobu bozkom aj skončil to bolo, nostalgické. Vzal Sunilovu slabo zaviazanú vlajku, ktorá bola aj o niečo väčšia a natiahol ju ponad ich hlavy, aby náhodou neschytali farebnú guľu do tváre.* Oranžová je tak akurát. *Pousmeje sa zatiaľ čo mu priloží jednu voľnú dlaň k jeho tvári. Prstom najprv len mapoval jeho rysy kým sa nenadvihol na špičky a nepritiahol si chlapca do bozku.. Poriadneho bozku. Aj napriek tomu, že všadebol krik, hluk a hudba, všetko sa len zlievalo zatiaľ čo Sunil ostával výrazným bodom, ktorý bol stáli. Cítil jemný závan cigariet, na ktorý už rok spomínal, všetko sa to vracalo, ale Sander aspoň teraz nepanikáril.* Pokiaľ ešte stále nie si nasýtený tak ti môžeme nájsť to tvoje gay jedlo. *Áno nebolo to to najviac poetické čo mohol povedať po bozku, ale vedel, že Sunil nad jedlom rozhodne uvažoval aj keď by to nepovedal nahlas. Sebecky sa však ešte nadýchol pri čom sa k nemu ešte raz pritiahol.*
*Kričiaceho muža si všimne neskoro ako aj tvár toho komu mobil zobrala. NO potom si uvedomí, že to asi najlepší nápad nebol, keďže išlo o osobu z Inštitútu a ona vedela, že je v háji.* /No to bude. To bude vážne príjemná prednáška od všetkých. Ale tak čo už./ *Pomyslí si, pričom ale mala hneď odpoveď keby že ju bude karhať. Možno to bude provokačné, ale zase aspoň bude mať ako to vysvetliť. Sleduje, ako ho TANOIA vrátil a vtedy si povie, že mala tú česť s inou rasou a bola to pre ňu sranda. Vytiahne z ruky kriedu a potom ju vyhodí do vzduchu, pričom keď spadne tak na nej zanechá ružové znaky. V jednej chvíli ju chytí slečna za ruku a začne s ňou tancovať, pričom sa drží rytmu hudby a na chvíľu zabudne na ostatný svet. Za chvíľu keď určitá pieseň skončí sa prebudí a ide skúsiť pohľadať TANOIU, pričom narazí na známu aj neznámu osobu. No nevedela jeho meno. Len sa na ňu usmeje nie príliš príjemne a do ruky jej vloží papier, na ktorom stojí: Skončíš rovnako ako tvoji rodičia. Zamrazí ju z tých slóv a keď hľadá tu osobu znova v dave, tak ju nemôže nájsť. Len znova narazí na TANOIU.* /To je divné./ *Pomyslí si a začervená sa.* To asi nebol moc dobrý nápad s tým mobilom. *Povie TANOIOVI a vie veľmi dobre čo ju čaká v Inštitúte.*
Takhle, zatím dvě ze tří střetnutí dopadla tak, že jsem málem dostal infarkt. *Uchechtl se a jednou rukou se podrbal na zátylku. Robert uměl lidi snadno vylekat no. A minimálně jemu přivodil svým posledním zjevením noční můry. Už jen nad pouhou vzpomínkou mu nyní naskočila husina a mírně se oklepal. Když se pak u nich objevila skupinka Američanů a poté dokonce i bitka, uskočil bokem, načež si neodpustil tu pro někoho divnou až možná i docela pitomou otázku. Nuže, to by k němu patřilo, posuňme se dál. Jeden ze dvou sáčků si od MALACHAIE vzal.* Díky! *Uculil se a svůj si ochotně rozdělal.* Posledně to nedopadlo dobře, měl jsem zlomený nos. *Pokrčil opět rameny.* Nuže kde jsme skončili? *Optal se, načež si se spokojeným úsměvem nabral hrst popcornu, která vzápětí skončila v jeho žaludku. Zrovna jak si pak ruku otřel, prošli okolo nich organizátoři dnešní akce a předali jim balíčky se křídami. Zjevně se takhle na okraj ulic dostali až teď. Hiram si je samozřejmě prohlédl, díky čemuž zjistil, že obdržel křídy v modré barvě. Pohlédl na KAIE, načež se zlomyslně zašklebil a pozvedl jedno obočí.* Necháš se pokreslit dobrovolně, nebo to prostě mám po tobě hodit, jak už to tady beztak někdo stihl udělat?
*Pretočí nad chlapcom očami.* Ako keby si nebol rád, že sa nesťažujem. Ale zrejme sa o chvíľku budem, ak do seba niečo nedostanem. *Pousmeje sa na chlapca, aj keď jeho žalúdok robil už viditeľné náznaky svojej prázdnoty. Ešte chvíľku čaká, či Sanderovi dojde, ako veľmi by si ho vyšší chalan chcel k sebe pritiahnuť, a zrejme konečne obaja narazili na jackpot. Sunil tak sám pomôže Sanderovi s ochranou pomocou vlajky, napriek tomu na svojom oblečení ako aj na Sanderovi badal jasné náznaky farieb zo všetkých strán. Chlapca si sám pritiahne rukami okolo bokov a plne sa do bozku oprie, ako keby bol skutočne hladný aj pre Sanderove bozky...čo nebolo až tak ďaleko od reality. Sander chutil rovnako, ako si pamätal a prinášalo mu to silný pokoj na duši. Doslova nespokojne zamručí, keď sa chlapec konečne odtiahne aj s veľmi zvláštnou flirtovaciou hláškou a teda si ho pritiahne ešte pre jeden menší bozk, než je konečne ochotný sa opäť držať len bok po boku.* A určite na ňom musí byť veľa šľahačky...za tú by som teraz aj zabil dvoch démonov vlastnými rukami. *Prizná sa tichšie Sanderovi, aby ich nikto iný nepočul, čím si chlapca opäť pritiahne za boky.*
*Chvíľu sa prediera pomedzi ľudí, ďalšia krieda sa mu dostane do rúk, tentoraz krikľavej žltej farby a hodí zahrsť medzi ľudí, niekto mu to oplatí s oranžovou a zbadá, že na neho nejaký chlapec hľadí, akoby sa s ním chcel každú chvíľu ísť rozprávať. Posunie preto vrecúško niekomu ďalej, dózičku s drogou si odloží na svoje miesto do nohavíc a prejde si zakriedovanými rukami po tvári. Na chlapca sa usmeje, pretože si neuvedomuje, že to môže niekto ďalší považovať aj za flirt alebo nejaký znak príťažlivosti a začne sa posúvať medzi ľuďmi, naširoko sa usmieva, sem-tam ešte narazí na niekoho, kto má vplyv jeho drogy vpísaný v tvári. Po chvíli, keď len tak postojí v strede a dvihne hlavu, aby si zaspieval z plných pľúc, a aj keď počuje zvuky bitky odniekiaľ zboku, nenechá si ten moment zobrať. Potom sa však rozhodne ísť tým smerom, pretlačí sa ku kraju davu a nenápadne nechá zo zeme povystrkovať malé korienky, aby sa o ne potkli ľudia, ktorí sa rozhodli kaziť túto nevinnú zábavu plnú lásky a dúhy - dve veci, ktoré patria medzi jeho obľúbené. Uchechtne sa a vtom ho nájde LOTTY.* Smrteľný život je príliš krátky na to, aby nebol plný zlých nápadov a uvoľnenia. *Odpovie jej a vtom mu zažiaria oči ako hviezdy.* Chceš skúsiť ešte niečo? *Opýta sa trochu potmehúdsky, skoro akoby mal pre ňu prekvapenie, a vytiahne z vrecka znova nádobku s drogou, ktorú však nechá skrytú za sebou a iba nenápadne na prst naberie trochu.* Mimochodom, som Tan. *Povie skratku svojho mena a detsky sa usmeje.*
*Jeho chrbát sa len jemne prehol v jeho objatí zatiaľ čo sa spokojne usmial do bozku. Už konečne okolo seba netancovali a báli sa navzájom dotknúť. V tomto momente sa zdalo, že skutočne si rozumeli. Ruky sa tak obmotal okolo chlapcového krku kým mu jedna dlaň nevbehla do už tak strapatých vlasov. Vedel, že takto nemôžu byť neustále, odtiahne sa tak pri čom Sunilove mrnčanie ho len rozosmeje.* Nemusíš sa báť rozhodne nie je posledný. *Uistí ho, pri čom mu zastrčí pramienok za ucho a rozpletie ruky od jeho krku. V tomto momente však jeho ruky boli, akoby magnetom priťahované ku chlapcovi. Či už sa nenápadne hral s jeho dlaňou, alebo lemom na košeli, nevzdialil sa od neho.* Prosím, pre zdravie náš oboch.. poďme radšej niečo pozrieť démonom sa rád vyhnem. *Zasmeje sa pri čom z jeho blízkosti sa tak dostane len keď ukáže smerom ku stánkom.* Čo tak palacinky? *Navrhne nakoľko to bol jedna z možností, ktorú by si rád dal aj on.* Pokiaľ ti to teda bude dosť.. *Dodá pri čom sa obával, že porcia bude menšia, ako by Sunil čakal.*
Nechceš to z hlavy vymazať? Myslím si že zabudnúť na to by bol najlepší spôsob. *Navrhne mu, ale nenúti ho do toho, predsa len aj on mal spomienky na ktoré by najradšej zabudol, ale tak on ich prežije, lebo u Runeho ho nič neprekvapí už. Preto ani nerieši nejakú blbú bitku, len si dá popkorn a sleduje blbcov, čo sa snažia biť kvôli nejakej pičovine, ktorej ani nemuseli. Pozrie sa na HIRAMA a usmeje sa, aby mu poradil.* Skús magické pre ochranu. Väčšinou štíty zaberajú moc dobre. *Odhalií tri prstene, ktoré mal skryté mágiou. Boli určené na jeho ochranu. Predsa len si uvedomoval, že není nesmrteľný. Pozrie sa na neho so zvedavosťou, čo má s tými kriedami zalubom a nakoniec mykne pleciami, prečo nie.* Nechať sa pomaľovať od umelca? Prečo nie. *Povie mu a dáva mu zvolenie, že to môže urobiť.*
*Chvíľu premýšľa nad tým mužom, ale nevie čo si má o tom myslieť. No druhá vec je, že nechcela nad tým premýšľať, pretože nevedela, čo by ju mohlo čakať. Pozrie sa na TANOIU a usmeje sa, keďže potrebuje dať svoje myšlienky inde.* To je pravda. Život je veľmi krátky na to, aby si ho človek neužil plnými dúškami. *Povie tiež, takže je za čokoľvek, čo jej navrhne za blbosť, aby sa odreagovala, od zlých myšlienok.* Čo by to mohlo asi byť? *Opýta sa ho, pričom zvedavo nakloní hlavu. Bola zvedavá, čo za nápad ho napadol. Predsa len naokolo bosť ľudí, tak bola zvedavá, čo by mala urobiť alebo čoho sa to týkalo.* Tak to má teší. *Povie, pričom sa usmieva a nie je to hraný úsmev, keď sa pokúša niečo zakryť. Sleduje ho modrými očami, pričom sa trochu uchchtne, keď ľudia padajú na korienkoch.*
*Potľapká ho po chrbte a potom trochu zaškúli na to miesto. Nechal mu tam zelený otlačok ruky. Trochu skriví tvár a vytvorí výraz, že on nič, on muzikant.* No, mal som toho veľa. Ale teraz už mám viac času. *Odpovie mu a trochu vyvalí oči keď sa LÓNI otočí a on tým pádom trochu stratí balans. Pozrie na vozy a to ako tam ľudia tancujú a mávajú vlajkami. Prikývne, že teda rozumie tomu ako sa tam LÓNI dostal. Keď ho ale pustí tak sa rýchlo prichytí parapetu, aby nehodil hlavičku von oknom a trochu sa stiahne. Otočí sa a natiahne sa pre svoje slnečné okuliare, ktoré si nasadí. A potom bez akéhoľvek pozastavenia sa nad vlastným správaním sa postaví na stoličku, šliapne na parapet a v cuku letu už z neho zoskočí priamo vedľa LÓNIHO. Aj by sa oprášil ale zarazí sa lebo si spomenie že bude iba viac zelený.* Ja som tu vlastne omylom. Aj keď... *Vystrie prst a postaví sa pred LÓNIHO.* ... stretol som môjho obľúbeného speváka. A kúpil mi kávu a muffin. Fuj ako som mohl zjesť niečo tak... americké... ale, najhoršie na tom je že som si s ním nespravil fotku. Ani nemám od neho podpis! Môj život môže skončiť tu a teraz. Vážne, premrhal som takú príležitosť... *Zakrúti nad sebou nešťastne hlavou a do svojho francúzskeho tónu dá čo najviac tragickosti. Rozhodí rukami a drgne do prechádzajúcih ľudí. Chce sa aj ospravedlniť ale to ho znova zrazí pán v krátkych šatoch. Thierri skončí teda znova na špinavom chodníku a znovu má možnosť zhodnotiť holé ohanbie.*
*Aj tak nebol spokojný. Najradšej by si vzal Sandera späť k sebe a bozkával by ho, dokým by mu pľúca stačili bez nádychu.* Tomu pevne verím, máš toho dosť na doháňanie za tento celý rok. *Podpichne svojho priateľa a sám sa zasmeje na predstave toho, že by sa teraz skutočne mal pustiť do démonov vlastnými rukami. Samozrejme, že by ich to nezabilo, ale on sám sa už cítil malátne.* Palacinky znejú prekrásne. *Prikývne a ihneď príde k jednému stánku, kde ešte nebola až taká veľká rada. Cesto na palacinky bolo farebné a samotná šľahačka sa mierne trblietala. Dokonalý výber.* Asi si proste iba objednám dve porcie. *Usmeje sa naňho, aby sa upokojil, a len čo sú na rade, požiada o tri porcie so sebou ak tomu fľašu vody, aby mu v tomto teple Sander neumrel na dehydratáciu.* Môže byť takto? Či by si si dal niečo iné? *Otočí sa ešte na svojho priateľa a palcom mu na bokoch tvorí malé krúžky.*
*Opět staršímu věnoval pohled, načež nad tím opravdu zapřemýšlel. Normálně by pravděpodobně tento nápad zamítl, nicméně vzhledem k tomu, co mu ta Robertova ženská podobizna připomínala, by byl radši to v hlavě nemít. Nakonec tedy kývl.* Pro jednou to asi bude na místě. *Dodal ještě, než se přesunuli přes bitku k tématu ochranné magie. Zaujatě si KAIOVY prsteny prohlédl a uznale kývl, když zhodnotil jejich design.* Díky za radu, zapřemýšlím nad tím. *Opět se uculil a aby se mu lépe se křídami pracovalo, popcorn schoval do brašny doufajíc, že se mu tam celý nevysype. Přítomného ČARODĚJE si nato celého prohlédl. Byl o něco vyšší, nicméně ne na tolik, aby mu nedosáhl na nějakou tu část obličeje bez postavení se na špičky.* Snad nevadí, když ti něco nakreslím i na oblečení, jsi o něco vyšší jak já. *Jednu křídu si už vytáhl a pohledem vyhledal část, kde by mohl začít. Nakonec se rozhodl zaútočit na krk a pár míst těsně nad lemem trika. Jako první obrázek zvolil motýla, konkrétně tedy toho nočního. Postupem času se pak ocitlo takových stvoření na KAIOVI víc. Něco zasahovalo i na jeho triko. Samozřejmě by to pak nebyl Hiram, když by tam nenakreslil malou želvičku vtlačenou mezi veškerý ten hmyz.*
*Prikývne, že rozumie...aj keď nerozumie.* A prečo si toho mal veľa a teraz zrazu nie? *Musí sa nakoniec spýtať, nakoľko sa radšej chcel vyhnúť nejakému nedorozumeniu. Trochu od okna odstúpi, aby mohol Thierri k nemu zoskočiť a kým sa okolie na chlapca pozerá ako na hulváta, v Lóniho očiach je možné badať iba obrovský obdiv.* Toto bolo úžasné. Ľudia by mali ako východ začať využívať okná. *Podotkne až priveľmi nadšene, načo sa zavesí do Thierriho ramena, aby sa v dave ľudí nestratili.* Počkať, akého speváka? Ja som pri tebe nikoho nevidel z diaľky. *Nerozumie a preto čaká na nejaké bližšie informácie alebo aspoň fotku, o kom chlapec hovorí.* A určite nie. Však svet je plný spevákov. Ani sa nenazdáš a spoznáš ďalšiu celebritu. *Podotkne. Aspoň tak to vyzeralo v Lóniho živote. Zatiaľ nepoznal zrejme nikoho, kto by nemal aspoň milión na účte, aj keď u čarodejov by to zrejme mal brať inak. Nakoľko sa Lóni Thierriho drží, stiahne ho spolu s ním na zem, takže skončí na ňom.* Prepáč, prepáč. *Rýchlo sa ospravedlní a postaví sa na nohy, aby natiahol pomocnú ruku Thierrimu. Muža a to, čo má medzi nohami, si teda nevšimne, nie, že by ho to zaujímalo.*Vedel by si mi ukázať, čo táto udalosť vlastne znamená? *Požiada s malým úsmevom, keďže ozaj nerozumel, prečo všetci mávajú vlajkami s rovnou dúhou. Ale vyzeralo to tu pekne.*
Budem sa snažiť to dohnať čo najrýchlejšie. *Pohladí ho s úsmevom po tvári zatiaľ čo sa snažil udržať aj svoj hlad na uzde. Predsa len pred tým, ako vpadli do pochodu tak ich cieľom boli raňajky. Bolo možné, že zvyšok Inštitútu teraz kvôli jeho absencií teraz niekto v Inštitúte hladoval. Keď Sunil súhlasil s jeho výberom len mu odľahlo. V rade len dopil svoju fľašu i keď príliš veľa tam aj tak nebolo, nakoľko väčšina ostala na Sunilovej rúžovej tvári. Vedel, že on sám by dokázal spraviť lepšie, ale teraz nebol čas sa vracať domov.* Bude to stačiť. *Uistí ho pri čom si vezme porciu a s tanierikom v ruke sa tak len vydá ku obrubníku kde sa posadí, nakoľko voľná lavička bola len v nedohľadne. Kým si do palacinky zakusne najprv si otvoril fľašku a odpije si.* Dnes si toho minul veľa.. budem ťa potom musieť niekam pozvať. *Prizná sa mierne previnilo, zatiaľ čo si plecia zakryje vlajkov. Aj keď nebolo príliš horúco, obával sa, že by mu slnko aspoň trochu švahlo plecia. Pre Sandera aj to málo stačilo k tomu, aby zhorel. Po tom, ako skutočne získal na rukách a chrbte popáleniny, to bolo dvojnásobné. Hlavu si zatiaľ oprie o Sunilove plece kým hľadí dokola.* S tebou je to krajšie, ako to bolo minulí rok. *Prizná sa pri čom nevinne skloní pohľad k zemi.* Budeš si chcieť ešte niečo popozerať? *Vyskúša svoj sentiment zahovoriť, nakoľko sa cítil mierne pritiahnutý za vlasy.*
*Usmeje sa, očami mu na stotinu sekundy preletí akýsi temný mrak a potom k nej natiahne ruku s pripravenou drogou, zatiaľ čo druhou rukou odkladá nádobku zase na svoje miesto. Zahľadí sa LOTTY do očí a nakloní hlavu do strany, trochu ako mačka.* Predsa tanec. *Navrhne jej, keď sa ozve nejaká z piesní, ktoré nepozná, pretože sú na neho príliš nové, no je veselá a dá sa na ňu skvelo veselo tancovať. Ak mu LOTTY nepodá ruku sama, vezme ju sám a zazubí sa. V tej chvíli, rovno v pohybe, ako ju chytá, jej prstom pretrie oranžovou farbou s drogou po zápästí a tak nechá aj na dievča drogu účinkovať. Síce je to droga a ona je mladá, nič zlé jej to neurobí. Nemení osobnosť, nevyvoláva samovražedné alebo agresívne sklony (tých už má aj tak dosť v blízkosti tých protestov a bitiek, ktoré mu prídu príliš nezmyselné), nenúti ju to robiť veci, ktoré nechce, iba to podporí jej pozdvihnutie, na chvíľu bude voľná, aj tínedžeri niekedy potrebujú také uvoľnenie. Začne s ňou veselo tancovať medzi ľuďmi, tak, ako mu to dav dovolí a naširoko sa usmieva, vlasy mu postávajú do strán a celý farebný si pripadá, akoby bol niekde inde, nie v New Yorku, nie bez priateľov, nie bez pocitu domova.* Užívaš si to? *Opýta sa tónom, ktorý naznačuje, akoby práve urobil niečo zakázané, čo aj urobil, no LOTTY to nezistí. Nie teraz. A možno príde na niečo, za čo by mu mohla neskôr poďakovať, ak vôbec niečo také príde a ak sa vôbec ešte niekedy stretnú.*
*Nadýchne sa a otvorí pusu... ale čo by povedal?* /Mal som školu a navyše som sa nejakú dobu desil vychádzať von pretože sa ma už 2x pokúsili zabiť?/ Seminárky, skúšky a rodinné veci. *Povie a dúfa, že tým to uzavrie. Ešte stále sa cíti nesvoj keď je vonku medzi ľuďmi a prehnane často kontroluje malý slzný sprej v kapse. Vylezie von oknom ako najväčší frajer, aj keď teda je doprovodený pohoršenými pohľadmi. Usmeje sa na LÓNI a pozrie na okno kde pekne na fasáde nechal otlačky zelených rúk. Úsmev mu opadne.* Nie, asi nie. Na to boli predsa vynájdené dvere. *Trochu sa na seba pozrie ale potom len mykne plecom.* /Keď mu nevadí, že bude špinavý.../ No, už odišiel. Ešte predtým ako som ťa zbadal na tom voze. *Rozohnil sa keď v podstate horekoval nad tým, že si nespravil fotku a ani nevypýtal podpis.* Kašlem na ostatné celebrity, poznám ich plnú riť. *Mávne rukou.* Ale ten spevák. Toho mám rád. Ten vie spievať. To je ... ach. *Toľko emotívny asi ešte doteraz ani nebol. Ale emotívnosť ho prejde keď zistí že pod sukňou veľkého človeka sa nič nezmenilo.* V poriadku. *Povie trochu priškrtene keďže si jemne vyrazil dych a LÓNIHO lakeť v rebre tomu tiež príliš nepomohol. Thierri sa LÓNI ruky nechopí. Aspoň zatiaľ nie. Stále vidí... ani nechce nad tým uvažovať.* Chceš vedieť čo táto udalosť znamená? *Zloží si ruky na bruchu a prepletie si prsty. Vyzerá ako keby ležal a pozoroval oblaky.* Znamená to iba to, že ľudia nosia sukne ale nedajú si žiadne spodné prádlo. Takže keď ťa zhodia na zem tak vidíš ako ich Pán Boh stvoril. *A dvihne ruku a ukáže smerom na toho pána. Pootočí hlavu a keď vidí že sa k nemu blíži horda ľudí s vysokými opätkami tak čapne LÓNIHO za ruky a vyškriabe sa na nohy.* Ale inak vlastne oslavujú to, že sa môžu muchlovať s kým chcú a hromadne tak šíriť herpes.
A ja ťa budem brať za slovo. *Sľúbi mu s lišiackym úsmevom. Síce si ani Sunil nevedel predstaviť, aké by to bolo, kebyže sa hneď v ten prvý deň dostanú do postele, ale veril, že by určite boli niekde inde ako teraz. Možno by to tým dňom všetko skončilo a možno by teraz mali omnoho intímnejší vzťah. Napriek tomu sa nemohol sťažovať a bol za Sandera rád. Zaplatí teda spoločné raňajky a spolu so zvyškom sa vráti za chlapcom. Sunil rovno aj požiadal, aby mu obe jeho porcie dali na jeden tanierik, takže mal čo robiť, aby mu to teraz nespadlo, kým sa snaží posadiť sa. Fľašu v mžiku podáva chlapcovi povedľa.* Aspoň máme dôvod na ďalšie rande. *Zazubí sa naňho Sunil. Aj keď totižto toto pôvodne rande...nemalo byť, Sunilovi by určite problém nerobilo, kebyže bolo. Vlastne mu bolo jedno, či je toto rande alebo nie, hlavne, že mohol byť pri Sanderovi. Pri jeho slovách sa mu rozbúcha rýchlejšie srdce a venuje mu do vlasov pusu, vďaka čomu otlačí trochu ružovej na biele pramienky.* AJ mne sa tu páči s tebou viac ako minulý rok. *Odpovie mu, aby sa chlapec necítil zle. Sunilovi to totižto prišlo rozkošné a mal čo robiť, aby z chlapca vedľa neho nevymačkal jeho dušu.* Jasné, určite si môžm epozrieť nejaké vozy, nejaké atrakcie a prípadne, keď už budeš unavený, môžme ísť aj niekam inam. *Navrhne Sanderovi a do úst si strčí ďalšiu palacinku.*
Ou....bolo to všetko až tak moc náročné? *Prekvapí ho, a zrazu sa mu už tak život na vysokej škole nepozdáva. Nerozumel, prečo sa ho teda každý pýtal, či na vysokú niekam chodí. Podľa všetkého, čo doteraz počul, to znelo ako nočná mora a mohol byť rád za výučné spôsoby pána Zacharieho.* Ale liezť oknom nie je zlé taktiež. *Pokrčí ramenami. Spomenul si na svoje prvé stretnutie s pánom Axelom, kedy tiež radšej liezol dnu aj von oknom.* A nevieš teda ísť opäť za ním? Alebo si naňho vypýtať kontakt, keď teda poznáš aj iné celebrity? *Lóni prestával rozumieť, v čom by mohol byť taký problém. Aspoň jeho celebrity nezaujímali, ale zrejme by vedel, ako sa k nim dostať aspoň pre fotku, kebyže má o nejakú záujem.* A čo také spieva? *zaujíma sa naďalej, keďže ani v hudbe priveľmi nevynikal, ale stále bol na tom lepšie než s vedomosťami o filme. Potom, čo sa z chlapca zdvihol, mu hneď ponúkol možnosť späť na nohy, ale na Lóniho prekvapenie ju nevyužil. Pozrel teda jeho smerom a dokonca sa aj prehol dopredu, aby mal podobný výhľad ako Thierri. Muž skutočne mimo sukne nič na sebe nemal. Podíde teda k mužovi a slušne ho požiada, či by mohol na moment pritiahnuť k sebe nohy, nakoľko sa jeho kamarát nedokáže teraz zdvihnúť. Vtedy sa k Thierrimu vráti a pomôže mu konečne vstať. Pre istotu ho znovu chytí za ruku a tentokrát je pripravený ho aj rovno stabilizovať, ak znovu padne.* Muchlovať? Herpes? *Pootočí hlavu stranou, pričom vďaka svojej čiapke teraz vyzerá ako mačka...a nemusí byť vidno ani jeho reálne uši.*
*Pri pohľade na Sunila a jeho porciu palaciniek, vždy bol len v obrovskom údive. To čo dokázal Sunil jesť na raňajky by niekedy rozhodne uživilo jednu osobu na deň. Bola však pravda, že Sunilov apetít sa na ňom nijak neukazoval. Sander však vedel, že keby jedol tak on sám, pravdepodobne by bol 3krát väčší, ako bol teraz.. nie v tom dobrom slova zmysle. I keď pučiť démonov pod svojou váhou znelo zaujímavo.* Na tie dôvod netreba. *Odvetí zvonivo pri čom sám sa viac náruživo pustí do palaciniek, ani sám nevedel, ako moc stiahnutý žalúdok mal. Teraz však cítil, ako sa mu jedlo dostáva príjemne do tela a naberá energiu, ktorú ani nevedel, že stratil.* Bez tequily je to tu tiež milšie. *Dodá, aby chlapcovi príliš nestúplo ego do hlavy.* Dojedené? *Opýta sa po chvíľke keď vidí, že na tanieriku už oboch nič moc neostalo. Na Sanderovej to bolo len trochu šľahačky. Vezme tak prázdne tácky zatiaľ čo ich zahodí do košu.* Chceš si ešte niečo nakúpiť? Minulí rok si spomínal, že keby máš viac peňazí tak si toho vezmeš viac.. a ja ešte nejaký ten dolár vo vrecku mám. Pokiaľ mi ho neukradli, ako telefón. *Dodá so slabým smiechom zatiaľ čo otvorí starý iphone, ktorý mal popraskaný display a ledva na ňom bolo čokoľvek vidno. Nezdalo sa však, že mal inú poruchu a tak si ho len opäť hodil do tašky.*
*Jeden by sa obával, či až priveľmi nevyzerajú ako jeden z tých otravných až priveľmi zamilovaných párov, ale Sunil bol práve za toto rád. Užíval si toho, ako spolu mohli jemne flirtovať, a potom si dali spolu palacinky. A keby niečo, Sunil miloval milovať a miloval byť milovaný, takže sa určite nemienil sťažovať, aj kebyže majú malinké rande každý jeden deň...alebo kebyže každé spoločné jedlo budú brať ako malé rande. Už ho nič nezastavilo, aby si začal poriadne užívať chlapcovej prítomnosti, a mohol ho spoznať viac ako kedykoľvek predtým. Spokojne do seba hodí poslednú palacinku a ešte prstom ukradne kopček šľahačky zo Sanderového tanierika, než ich nechá Sanderovi vyhodiť, aby ju mohol zjesť. Postaví sa vedľa chlapca a opäť si s ním prepletie prsty.* A hlavne...vieš, že nemusíš piť tequilu, keď ti nechutí, že? Kľudne si môžeš dať so mnou víno. *Navrhne Sanderovi, nakoľko síce si aj Sunil vedel dať z tvrdého, celkovo si radšej nalial z vína. Obzrie sa.* Vieš čo? Asi ani nič moc nepotrebujem. Úplne mi stačilo, že som tu teraz s tebou. Ale...nechceš si aspoň spraviť fotky? Potom už môžme ísť aj niekam na pokojnejšie miesto. *Navrhne a pohľadom hľadá nejakú spravenia fotky.*
Ehm... *Spomenie si na ten manželský pár, ktorý mu pomohli keď sa polonahý trmácal lesom smerom do mesta a celú cestu mu rozprávali o ich katolíckej skupine.* Áno, bolo to všetko dosť náročné. *Prejde si cez kapsu, že či tam stále má ten malý slzný sprej. Pozrie znova na to okno aké je vďaka nemu špinavé. Len mykne plecom. Určite to má svoje benefity. Ako napríklad teraz. Alebo ak stratíš kľúče ale nechal si si v izbe otvorenú vetračku. Našpúli pery ako začne trochu premýšľať. Ono vlastne by si vedel zohnať kontakt. Ale je Francúz.* Mohol by som ale nespravím to, lebo to sa na Francúza nepatrí. Budem len j'espère que nos chemins se recroiseront à l'avenir. *Povie a päsťou zamáva do vzduchu. Pozrie na Lóniho, ktorý asi nerozumel.* Dúfať, že sa naše cesty v budúcnosti opäť stretnú. *Povie mu preklad. Keď sa ho opýta na jeho hudbu tak trochu uškrnie.* Keď prídeš ku mne tak ti pustím jeho hudbu. *Nadšenie z neho vyprchá po opätovnej eskapáde s pánom bez spodného prádla. Aj keď musí uznať LÓNIHO rozvážnosť keď ide za tým človekom a dačo mu povie. Síce to Thierriho traumu nevymaže ale trochu ho to zahreje na jeho studenom srdiečku. Dvihne sa na nohy a je rád za stabilitu, ktorú mu LÓNI poskytne. Keď ale reaguje na to čo povedal tak stihne pery k sebe.* /To som si teda teraz dal.../ *Pozerá naňho a trochu žasne nad tým ako niekto môže doslova vyzerať ako mačiatko. Presne také mačiatko ako býva v tých roztomilých videách na internete. Nech je Thierri akýkoľvek cynik tak ani on nie je voči tomu imúnny. A navyše sa začína cítiť zvláštne. Teda... cíti sa ako keby si dal trávu a začal nabiehať na trip ale je si istý, že trávu už nejakú dobu nemal.* Hej, no, oslavujú lásku. Vo všetkých podobách. Aha, cukrová vata! Ideme! *Čapne LÓNIHO za ruku s úmyslom ho nestratiť v dave a doviesť ho k cukrovej vate.*
*Sander sa obával, že vyzerajú, ako jeden z tých priveľmi zamilovaných párikov. Bál sa mierne nepríjemných bočných pohľadov, alebo ohŕňanie nosom pri čom sám si stále zvykal na prítomnosť Sunila v tomto kontexte. Aj keď vedel do čoho ide, nechcel príliš tlačiť na flirtovanie a chcel so Sunilom vychádzať rovnako dobre, ako doteraz.. len bližšie. Stále sa nad bielovlasým lovcom hýbala neistota, ktorú sa snažil v chlapcovej prítomnosti zahnať čo najlepšie vedel. I keď ak mal byť úprimný všetko sa do ich spoločného rozhovoru miešalo prirodzene.* Neboj, tej sa už nemám v pláne chytať pokiaľ budem mať na ruke víno od tvojej mami. *Zasmeje sa pri čom práve Sunilova mama bola jeho hlavnou alkoholovou učiteľkou. Možno práve takto sa upevňovali rodinné vzťahy. Na Sunilov návrh prikývol zatiaľ čo sa obzrie naokolo až kým nezbadá menšiu búdku, ktorá stále na pri stene bytovky. Zvyčajne by boli plné potkanov a pravdepodobne nefunkčné, ale táto bola čistá, pravdepodobne bola osadená kvôli Pridu. Potiahne tak Sunila za ruku pri čom sa obaja s menšími ťažkosťami, kvôli chlapcovým ramenám, napratú do fotobunky. Fotoaparát tak vyslal blesk niekoľko krát zatiaľ čo sa po menších nezhodách dokázali rozhodnúť na jednotlivých pózach. Sander nikdy nebol fotogenický typ. Práve naopak, sám si nebol istý či niekedy mal fotku na ktorej bol on sám. Avšak vedel, že minimálne tento malý prúžok fotiek si bude šanovať.*
/Ešteže teda nie som civil. To by bola riadna makačka./ *Upokojí sám seba príjemnými myšlienkami o možnosti, že nemusí chodiť na univerzitu. Započúva sa do reči Thierriho o dôvode, pre ktorý by si nezohnal kontakt, ktorý tak veľmi chce, ale zaskočí ho pri rozprávaní nejakou inou rečou. Zdalo sa mu to podobné tomu, čo niekedy počul u pána Zacharieho doma, ale ani za nič nerozumel, čo práve povedal. Našťastie sa ale nemusel pýtať, nakoľko preklad prišiel hneď potom, čo sa mu tvár zvraštila v nepochopení. Napriek prekladu však stále dôvodu nerozumie.* Budem sa tváriť, že mi to dávalo zmysel, dobre? *Skonštatuje nakoniec, nakoľko aj keď mal chlapca rád, niekedy sa skutočne strácal v jeho konaní. Ale aspoň sa s Thierrim nikdy nenudil.* A kedy k tebe môžem prísť? *Spýta sa rovno, keď ho pozve, nakoľko nevidel dôvod strácať čas čakaním. Opäť pomôže chlapcovi na nohy a pritom si ho pevnejšie chytí okolo ruky. Buď ho teda zachytí alebo jednoducho padnú spolu. Chvíľku po otázke ohľadom muchlovania naňho ešte pozerá a pri tom nedočkavo mrká očami. Akurát sa po odpovedi chce ešte na niečo spýtať, ale to ho už chlapec trhne celou silou k sebe a začne ho ťahať niekam ďalej v sprievode.* Musíš mať tú cukrovú vatu zrejme skutočne rád. *Skonštatuje a má čo robiť, aby za chlapcom v dave držal krok. Aj preto bol rád za pevný stisk svojich prstov okolo Thierriho dlane, aj keď to mohlo vyzerať všelijako.*
*Opäť sa so Sanderom zasmeje. Bol rád, že si jeho rodinu tak rýchlo obľúbil, nakoľko ho mienil voziť na rodinné stretnutia tak často, ako to bude aj jemu príjemné. Nechá sa stiahnuť do búdky, do ktorej sa musí Sunil narvať ako prvý, než si pred neho stúpne Sander a na každej druhej fotke mu vždy schválne dá bozk niekam inam na tvár, až na tej poslednej si chlapcovu tvár pritiahne k tej svojej, aby mu venoval jeden poriadny. Na fotkách sa následne dobre zasmial, nakoľko mali rovnakú chaotickú energiu ako všetko ostatné, čo sa chlapcov týkalo. S tým teda Sunil prikývol na to, že sa pôjdu poriadne do inštitútu umyť a tým pádom tento čerstvý párik spoločne opustí priestory pochodu.*
*Chvíľu na LÓNIHO pozerá, keď mu povie že sa bude tváriť, že rozumel tomu čo mu povedal. Aj by sa pustil možno do ďalšieho vysvetľovania ale potom si povie, že takto to je asi dobre. Tak na to poprikyvuje. Zamyslí sa kedy by LÓNI mohol k nemu prísť.* V podstate hocikedy. Moje dvere... alebo okno... sú ti otvorené. *To myslí doslova. Ani by sa nedivil ak by sa mu niekedy uprostred noci objavil LÓNI v okne. A určite by ho nevyhodil. Po tej tretej porážke si myslel, že už bude mať pokazenú náladu na celý deň. Lenže sa začínal cítiť v rauši. Síce mu jemný hlások vravel, že to je blbosť pretože nehulil ale odsunul ho bokom a začínal si užívať dvíhajúcu náladu. Ťahá LÓNIHO za sebou až zastaví rovno pred stánkom.* Tie dve! Díky. *Zakričí cez ten dáv a hluk na predávajúceho a ten im začne robiť dve dúhové cukrové vaty.* Nie je to moje top jedlo ale to asi k takým festivalom patrí nie? Potom si môžeme dať niečo ďalšie. Čo by chcel jesť? Alebo chceš vyliezť na ďalší alegorický voz? *Začína sa usmievať a celkom aktívne pokukovať okolo seba. Síce ešte cíti, že má opicu ale zároveň cíti, že ide na dobrý trip.*
*Spokojne prikývne. To sa Lónimu hodilo. Niekedy ho totižto len tak vzala nuda a väčšinou sa vtedy potuľoval mestom. Takto mal aspoň šancu aj niekam zbehnúť s presným cieľom a pritom sa neobávať, že by mohli nastať nejaké väčšie problémy.* Tak mi pošli ešte tvoju adresu a niekedy k tebe zbehnem. Môžem priniesť aj zákusky, keď budem končiť šichtu v kaviarni. *Navrhne mu s nadšeným žmurknutím. Tým zákuskom mal problém odolať aj sám, hlavne keď boli čerstvo privezené z kuchynky zozadu. Vtedy si užíval pri nich iba sedieť a vdychovať ich vôňu. Sám Lóni sa cítil ľahší, ale bral to ako prejva toho, že mu proste iba bolo teplo a veľa za deň nepil. Aj preto sa pravidelne nechával obchádzať jemným vánkom, aby mu nebolo až priveľmi teplo. Necháva sa ťahať a pritom sa ospravedlňuje každému, do koho narazí, ako ho za sebou chlapec náhlivo ťahá. Pristaví sa pri chlapcovi a s údivom sleduje, ako sa na paličke prichytávajú nejaké tenké vzdušné veci, ktoré zo seba robia obrovský farebný oblak.* Ten...muž nám robí oblaky? *Nechápe a má čo robiť, aby sa zastavil predtým, než by si vzduchom kúsok tohto obláčika pritiahol.* A dal by som si niečo...šťavnaté. Veľmi, veľmi veeeľmi šťavnaté. *Jazykom si prejde po suchých perách a o Thierriho sa o to viac oprie.* A ak by som šiel na voz, len k tým milým pánom. Tých by som rád stretol aj znovu. *Priznáva sa. kým očami obdivuje niečo zvláštne na paličke vo svojej ruke.* Ale...ako sa to vôbec je? *Na ústa mu to prišlo obrovské, nevedel si predstaviť, ako by si do niečoho takého mohol kusnúť.*
Samotný sprievod sa blížil ku koncu, avšak to neznačilo totálny koniec zábavy. Alegorické vozy sa len dostali na postranie mesta, Obrovské davy sa začali rozpúšťať na metro, ktoré sa tak stalo vražedne dúhové. Niektorý však zašli na rôzne after party, ktoré sa diali po celom meste, alebo aj na pláži. HIRAM a MALACHAI sa po chvíľkovom umeleckom sedení obaja pobrali domov, alebo ešte pokračovali v sociálnych stretávkach. CHARLOTTE sa stratila férovi z dohľadu a pod vplyvom drogy sa docapkala do Inštitútu, kde ju už čakali jej opatrovníci. TANOIA naďalej pokračoval v zábave, až kým sa ľudia nepobrali preč. Pochod 2023 tak bol oficiálne ukončený.
*Prikývne a aby na to len tak nezabudol tak vyloví z vačku mobil, nájde Lóniho číslo a pošle mu správu s adresou. Ešte než ju odošle tak ju radšej skontroluje, aby sa náhodou Lóni nedostal niekam úplne inde.* Hotovo. *Potom sa zarazí a prudko sa na Lóniho pozrie.* Zákusky z kaviarne? *Nevedel, že niekde pracuje. Vlastne sa celkom dlho nevideli. Po tom všetkom ale zbadá cukrovú vatu a dostane na ňu obrovskú chuť. Dotiahne ich tam oboch a rovno aj objedná. Síce má rád francúzsku kuchyňu ale keď ide o cukrovú vatu... prečo by si ju mal odoprieť.* Óóó, áno. Cukrové oblaky plné dúhy. *Zašveholí a mlsne sleduje paličku, ktorá už získava svoj objem. Thierri prikývne.* Tak si dáme niečo šťavnaté. Tam... *Otočí sa a cez cestu ukáže stánok kde predávajú ovocné šaláty.*... to vyzerá šťavnaté. Dal by som si ananás. *Preberie cukrovú vatu a kus z nej odtrhne a trochu ju zhužve, aby sa mu dostala do pusy. Kým ale si ju strčí do úst tak pozrie na Lóniho. Potom znova na cukrovú vatu a znova na Lóniho.* Takto. *A ten svoj kúsok čo si prichystal strčí do Lóniho pusy.* Dobré, že?
*Skontroluje si mobil, ale správu si neotvorí, aby na ňu nezabudol a mohol si pridať túto adresu v pohodlí domovu do svojho google mapy účtu.* Och, áno, začal som robiť v jednej veľmi rozkošnej kaviarni. Pošlem ti ich adresu? A keď ma prídeš pozrieť, určite ti dám zadarmo zákusok. *Sľúbi mu nadšene a hneď mu aj adresu posiela aj s emoji srdiečka, mačacej hlavičky. Nevedel prečo, ale prišlo mu, že by to mohlo dobre naznačiť, že je tam on.* Cukrové oblaky... *Zopakuje po ňom ako keby v príjemnom tranze a hlavou mrskne stranou. Okamžite dostane chuť na všetko, čo pri danom stánku vidí. Hlavne niečo, z čoho viseli dve krásne červené čerešničky. Rýchlo prikývne, že s výberom súhlasí. Prekvapene však cukne pohľadom po Thierriho tvári, na jeho prsty a späť k tvári. Vôbec si nevedel predstaviť, čo také bude teraz na jazyku cítiť, takže opatrne natiahol hlavu dopredu a drsnejším jazýčkom odstráni už mierne roztopený cukor z chlapcových prstov. Hneď sa aj stiahne späť a chvíľku ešte koštuje, načo si začne sám nadšene trhať z jedla.* A teraz tie koktejly? *Teší sa. Teraz j eto on, kto chytí druhého za ruku a začne ho tahať za sebou. Sám si objedná niečo s čerešňami, nejakú Passionate Love, kým Thierrimu vyberie niečo Summer s ananásom, a zaplatí. Pritom si naďalej užíva svoju cukrovú vatu ako dieťa, ktoré prvýkrát zistilo radosť z cukrového, a pohupuje sa na mieste do taktu hudby všade navôkol.*
*Vykulí oči naňho a na zákusok zadarmo prikývne. Však bol to Thierri kto vyjadril názor, že veci zadarmo sú najlepšie. Skromne si myslí, že tento názor zdieľa veľa ľudí. Mobil si schová do kapsy, v ktorej ucíti ako mu zavibruje ale už ho nevyťahuje. Nedočkavo čaká na vatu a keď ju dostane tak sa chystá hneď do nej pustiť. Ale zželie sa mu Lóniho. Tak mu ponúkne svoj kúsok a keď sleduje ako mu oblizuje prsty. Zatvári sa všelijako.* /Mám ich zelené od pofidérnej farby zo zeme.../ *Neveriacko si prezrie svoje prsty bližšie a potom sa pozrie na Lóniho. Vyzerá, že vata mu chutí takže skonštatuje že tá farba nemala na chuť vplyv. Zje teda svoju ale bez toho, aby si prsty oblizoval. Len si ich decentne utrie do časti oblečenia, ktoré sa tvári čisté. Prikývne a nechá sa pre zmenu on ťahať davom. Chvíľu si prezerá ponuku a potom si zoberie to čo mu Lóni objednal. Pustí sa do toho a je rád, že sa rozhodli pre ovocie.* Čo spravíme ďalej? *Opýta sa keď v ňom zmizne polovica ananásovej pochúťky.*
*Prekvapivo farba nemala žiadnu chuť. Zrejme to bola jedna z tých, ktoré by nemalo toľko človeku uškodiť, ak sa dostane do jeho vnútorných trubíc. A keďže Lóni bol k tomu aj čarodej, o to menšia bola šanca, že by mu to nejako ublížilo. Aspoň Thierriho riadne umyl.* Ako to, že som nikdy obláčik neochutnal? *Nerozumie a pozrie na oblohu, ktorá bola kompletne prázdna a riadne z nej vykukovalo slnko.* /Keď budem u pána Zachariehona balkóne...možno dosiahnem./ *S nadšením si chlapec uvedomí jednoduchú šancu, ako by sa mohol najesť priamo aj u Zacharieho. Síce stále nerozumel, ako také niečo mohlo vzniknúť, ale určite potreboval v budúcnosti viac. Sotva doje, akurát im prídu drinky, takže paličku z vaty vyhodí a nahradí si ju slamkou v nápoji. Okamžite začne spokojne sŕkať a polovicu nápoja má takmer hneď v sebe.* /Takmer ma teraz vysušilo. Ani som to už nevnímal./ *Na otázku pokrčí ramenami.* Vieš o nejakom ďalšom zábavnom mieste? *Spýta sa chlapca a medzitým logá pitie ako keby naposledy pil pred týždňom.* Alebo môžme ísť aj k tebe...aspoň budem vedieť, ktoré okno patrí tebe.
Tak tomu tiež nerozumie. *Zamrmle s vatou v puse. Skutočne je mu záhadou že niekto ako Lóni ešte nejedol cukrovú vatu.* /Však on sám pôsobí ako cukrová vata./ *Napadne mu a prezrie si ho od hlavy až po päty. Potom sa pustí do svojho ananásu. Je spokojný ale nenapadá mu čo by mohli robiť ďalej.* Moje okno spoznáš. Mám ho skoro stále otvorené. Chápeš že tu, väčšina Američanov neotvára okná? Vraj predsa stačí pustiť klimatizáciu. Hrozné! *Zje kus ananásu a obzrie sa okolo. Hľadá inšpiráciu čo by mohli ísť robiť keď ho v tom zrazu cvrnkne pár letáčikov do tváre. Doslova. Na jeden sa pozrie a už keď zbadá slovo undergroun tak ho hodí na zem a pozrie radšej na ten druhý.* /To smrdí ďalším únosom./ Och, párty na pláži. Máš rád pláže? Ja celkom hej. Teda opaľovanie nie je dobré na pleť ale ten vzduch je super. Aj keď tu v New Yorku asi nebude ten vzduch taký ako Plage de la Jenny.
A táto...cukorná vatra, či ako si to nazval, sa dá kúpiť iba tu a teraz? Už sa k nej nedá inak dostať? *Spýta sa chlapec so značným smútkom v hlase. Predsa len by mu bolo ľúto čakať na ďalší pochod podobnej škále...jedine, že by poprosil Zacharieho, či by ho nespravil znovu aj skôr. Nevedel, ako by na to starší čarodej reagoval, nakoľko nemal skúsenosti s usporiadaním takýchto udalostí, ale kľudne by sa aj naurčil tú mašinku ovládať, aby mohol ujedať počas celého dňa.* Klimatizáciu nemusím ani ja...ale tam, kde bávam, sa väčšinou ani nedá okno otvoriť a buď teda musím sedieť na balkóne alebo ísť do mesta do Central Parku. *Povie o svojom miliardovom bývaní, ktoré teraz znie, ako keby býval v kontajneri so stoličkou po boku, ktorou značil svoj "balkón". Spokojne si dopije svoje pitie, načo začne loviť všetko ovocie na spodku pohára. Akurát žužle jednu čerešňu v ústach, keď sa k nemu Thierri otočí, takže iba prikývne, že môžu ísť.* Pláže mi aj celkom chýbajú. *Dopovie, sotva prehltne ovocie a kôstku odhodí do blízkeho koša.* Ale musíš viesť, alebo si musíš chvíľku počkať, než si vytiahnem mobil a zadám tú adresu doňho.
Cukrová vata. *Opraví ho a chňápe do pusy svoju porciu. Trochu sa zamyslí.* Myslím, že na Staten Islande ju predávajú nonstop. Inak sa predáva tam kde sú kolotoče a rôzne akcie. Ale vlastne na Staten Islande sú kolotoče. *Zabrble si poslednú vetu skôr popod nos. Nakrčí nos.* To ma mrzí. Ja zbožňujem spať v čerstvo vyvetranej izbe. A tiež mám rád kvety na parapete, hlavne keď voňajú a tak. Ale balkón neznie zle. *Skutočne si predstaví, že Lóni býva v nejakej malej cimre, s pokazenými oknami a balkónom tak akurát na to, aby sa tam postavil a zafajčil si. Skontroluje letáky, ktoré lákajú na svoju akciu. Prikývne, doje svoje ananásy a zahodí téglik to takmer preplneného koša, ktorý je vedľa stánku. Počká kým Lóni doje a potom spolu s ním sa prekľučkuje do najbližšieho preplneného metra, aby sa dostali na nejakú linku, ktorá ich dostane na pláž.*
*Bob má konečně volný den, nebo spíše se konečně rozhodl se vrhnout na sestavení skříně v pracovně. Jeho pracovna jako jediná nebyla zařízená. Šlo o pokoj, který má v sobě krb a nad krbem je dřevěný reliéf s rohem hojnosti. Celkově je místnost vyložená tmavým dřevem a s výhledem na řeku Hudson. V místnosti byly jen dvě křesla v zelenkavé barvě. Už má i velký stůl a chybí jen sestavit mohutnou skříň, která zakryje výhleden naproti krbu, kde původně byla vsazená skříň, ale Bob má v plánu tam mít portál do své laboratoře. Z ní si donesl i obraz, který našel za zrcadlem. Šlo o portrét krásné mladé dívky, která žila před sedmisty lety. Právě když nalezl tento obraz, tak si vzpomněl, že ho dostal od ní. Byla to čarodějka a princezna již zaniklého ostrovního království. On sám ji tehdy miloval a nadbíhal ji. Jenže ona ho odmítla a jemu to zlomilo srdce, ale stále žil v její zemi, dokud společně nevyrazili na zahraniční cestu, kde zažil skutečně vášnivé dny a noci. Po jedné takové se probudil sám a už ji neviděl a jen od ni dostal darem zrcadlo a obraz. Tento obraz nyní visí mezi okny nad stolem. Během dneška i musel napsat Triss adresu, kde bydlí, kdyby s ním chtěla mluvit. Nějak ji nečekal. Prostě si jen vzpomněl. Bob tak skládá skříň podle plánku a snaží se dostat ke konci. Přeci jen si slíbil dneska výbornou kávu a klidný den. Proto má na sobě i jen volné boho tepláky a na stole mu stojí ledový domací čaj, který si připravil předchozí den.*
*To, že jí přišla od Roberta zpráva, že by měla dorazit bylo...velmi nečekané. A tak docela tomu asi nerozuměla. Zeptala se na něj znovu Ezekiela, ale ten jí nic moc dalšího nedokázal říct, nakonec nebyl o tolik starší. Schválně se jej ptala, kdy se narodil a bylo to až po druhé světové - za měsíc jej čekaly šesté kulatiny. Možná by mohla něco vymyslet. Nyní však pokrčí rameny a v lacláčích pod kterými měla bílé tílko a okolo pasu ještě zelenou košili s šedými a černými proužky, se vypraví na adresu spolu s knihou, kterou jí zapůjčil. Její jediný problém byl...že netušila jak vypadal. Ale znala už dva Hellery, ne? Ne, že by byli kdo ví jak hodní a neškodní a bez minulosti, tenhle jí ale nikdy neubližoval. A tak mu nakonec stejným způsobem odepíše, že je na místě a nese mu knihu...a má s sebou společnost. Mrmlajícího, ale zvědavého Ezekiela.*
*Zabzučí mu telefon, což způsobí reakci pohybů při kterých se bouchne do hlavy. Promne si ránu a vezme telefon a přečte zprávu. Sejde dolu a bez přemýšlení otevře, než mu dojde, že vlastně neměj.* Ah...uhm.... Hehe.* Vypadne z něj a stále si mne ránu na hlavě.* Pojď dál Triss. A než něco řekneš, nejsem můj otec. Ten zmrd si bere mojí podobu, aby mi znepříjemnil život.* Řekne a ukáže na své oči.* Mě nesvítí. Moje jsou po mé matce.* Vysvětlí a nechá ji otevřené dveře, zatímco jde dovnitř do obýváku pro hosty.* Zatím se tu posaď nebo můžeme do mé pracovny. Tam už čaj mám.* Řekne ji a čeká, jaká bude její reakce.*
*Triss ztuhne a mezi prsty jí prudce zajiskří, stejně jako ve vlasech. Šok ve tváři byl jasně vepsaný a kdyby Triss tolik nezáleželo na utajení podsvěta, ani by se nepřiblížila dovnitř. Sotva se však zavřou dveře, tak nevkročí nikam dál. Bojovala se ztrátou kontroly a nejbližší nábytek a věci - včetně jeho knihy, kterou upustila - se začaly poposunout na zem. Hodnou chvíli nebyla sto promluvit a jen bojovala se vzpomínkami, které se objevily při pohledu na jeho tvář. Špatně se jí dýchalo a Roberta ani své okolí nevnímala. Ve vzduchu znatelně praskala elektřina a jestliže si nepojistil věci v jejím okolí, tak se dál posouvaly po podlaze, některé už se vznesly i do vzduchu a hrozily rýhy ve zdi.* Jak tomu můžu věřit. *Vydechne těžce, hlas podbarvený mocí, kterou držela jen na vlásku pod kontrolou, za což bude muset později Zachariemu poděkovat. Problém byl, že pro démona nebude nic snazšího než iluze, že má obyčejné oči. Roberta znala jen s maskou a v ženské podobě, tohle byl...slušný šok. Nasílu přiměje možné pohybující se věci, aby zastavily a samotné soustředění zmírní také elektřinu, nicméně proud magické energie z ní unikal stále ve stejné míře.* Jak tomu mám věřit, když... *Zajíkne se, ne zcela úmyslně, na spáncích jí tepalo, snad kvůli magie a z nosu se spustila krev. Tak zřejmě snažit se to udržet na uzdě taky dělalo neplechu... Když nemohla ven, řádila uvnitř, pokud ji nekontrolovala. Přitiskne si dlaň pod nos a prsty stáhne k sobě pro jakousi mističku, aby krev nestekla nikam, hlavně ne na světlý oděv.*
*Sleduje ji z povzdálí, jako když vědec sleduje experiment. Přesto kolem ni udělá neviditelnou bariéru, aby nic nezničila. Když vidí, že se uklidňuje, tak k ní dojde a položí ji ruku na hlavu a pronikne na okraj její mysli.*/Uklidni své dýchání. Soustřeď se na něj a na to kam proudí tvá energie./* Začne ji radit a vytáhne z kapsy křišťál, který položí před ní.*/Před tebou leží křišťál. Použij ho jako další bod, kam energii směřovat. Dívej se na jeho obroušené stěny, odlesky a odrazy v něm. Když do něj vložíš svou energii, uvidíš jak tam proudí ona. Každý nádech je pohyb energie v tobě a každý výdech je pohyb přebytečné energie ven. Soustřeď se./* Tohle ji vše posílal do mysli a věděl, že jeho mysl je o hodně jiná než otcova. On má mysl takovou, že z ní lidé cítí to, co na skandinávském pobřeží před bouří. Děsivý klid, který však nese vůni moře a přicházejícího deště. Haures má mysl ohnivou. Bob ji neustále opakuje onu mantru a čeká až se uklidní.*
*Triss se ucukne až v momentě, kdy se jí dotkne a protažená zornička se jí roztáhne, ale pokusí se skutečně následovat jeho rady, což trvá několik vyčerpávajících minut, kdy dýchá vlastně pusou a už i druhou rukou chytá krev. Nakonec se to ale povede a Triss se nadechne.* Umyvadlo? *Zeptá se, protože se jí chuť krve dostala na rty a špatně se jí s tím mluvilo, stejně tak, když měla ruce už ztuhlé z jejich polohy.*
*Bob Triss sleduje a pousměje se. Dá z ní ruku a luskne. Její krev zmizí a ona má zase čistý obličej i ruce.* Není třeba. Docela mi to s krví jde.* Zasměje se a vezme spadlou knihu. Podívá se na ni a ušklíbne se.* Myslím, že mám něco, pro tvůj problém. Pojď za mnou.* Řekne ji a zvedne se. Vydá se do čtvrtého patra, kde má pracovnu. Celý dům je opravdu historický. Vejde dovnitř a vydá se ke vestavěné knihovně, kde má schované magické knihy. Pro běžného civila působí jako stará vydání Bible. Prostě knihy, které by nikdo nebral. Vezme nejmenší a prohlédne si rychle několik prvních stránek. Tato knížka je bez pevných desek v kůži. Působí to jako deník, což opravdu je.* Hmm... tady. Princezna Ása se naradila spolu se svým mrtvým dvojčetem. Její magie byla mnohem vyšší a měla obtíže. Byla tak poslána na ostrov z nějž se stalo samostatné království, kde byl pradávný vstup do Pekla. Musela se tak naučit magii ovládat mnohem více. Naučila mě tak svou techniku, která mě samotnému pomohla lépe pohybovat magickou energií v těle...* Čte nahlas a deník zavře.* Ása by tě to mohla naučit.* Zazubí se a podívá se na obraz mezi okny.*
*Triss se zatváří znechuceně u zmínky krve a oklepe se, aby to ze sebe dostala a nadzvedne obočí. Trochu neochotně jej následuje, protože v ní stále jeho vzezření nevyvolává špetku důvěry a to ani fakt, že jí vlastně neřekl, proč by měla věřit, že není Haures? Sleduje knihy, které bere a poslouchá jeho výklad.* Jenže já nemohu zmizet. Ne dokud jsem takto na očích. Teď mě čekají docela důležité a náročné měsíce na které se musím připravit...navíc...ani nevím, kdo to je? Jak je stará? A k bránám do Pekla se už nikdy nechci přiblížit. *Obejme se rukama.* A mám tu lidi, co mě učí, v čem její učení bude jiné? Jen protože je jako já? *Zeptá se nedůvěřivě, že by ji měl čaroděj, který vypadá jako Haures navlas stejně, posílat na nějaký ostrov za ještě méně známou a dost možná ne zrovna přátelskou čarodějkou. A skutečně nemohla znovu jen tak zmizet. Už tak každý únos a zmizení v poslední době řešil dvojník. Dvojnice respektive. Jen se zhluboka nadechne.* Ne, že bych si nevážila nabídky pomoci...ale nejsem si jistá, nakolik ti dokážu teď věřit...Až moc se...mu...podobáš. Nebo on tobě. /A já na to nemám dobré vzpomínky./ Ale děkuji za půjčení knihy. Bylo to...poučné. /A děsivé./ *Dokončí opatrně svá slova, pohled klopíc více méně k zemi nebo bloumajíc jím po stěnách.*
*Poslouchá ji a nechá ji domluvit. Je mu jasné, že ho nepochopila.* Ten ostrov už neexistuje. To je jedna věc. Další...* Podívá se na obraz dívky.* Ona už tu také není...* Řekne a je mu vidět na očích jak ho to zabolelo. Déle mrkne a podívá se na Triss.* Jediný přeživší, co tu její metodu zná jsem já. Mám ji uvedenou v tomto deníku.* Pozvedne deník a podívá se na stůl, kde má nalitý ledový čaj, tak ho vezme a napije se.* Víš, jak poznáš démona od čaroděje? Většinou podle krve. Démoni mají ichor. Ichor je černý, viskózní a řidší než lidská krev. U andělů je údajně zlatá.* Poví a zvedne ruku k ústům a kočičími zuby se do ruky kousne. Z rány začne téct rudá krev. Bob vytáhne kapesník a krev utře dřív než dopadne na zem a rána je zahojena.* Jen tady nekrvácet. Mám tu bezpečnostní opatření* Řekne smrtelně vážně. * Jinak... Jack se taky otci podobá. Jen je mladší. Já trochu zestárl za ta staletí, ale předtím jsem vypadal skoro totožně jako Jack. Jen jsem měl dlouhé vlasy a nezářily mi oči jako jemu a otci. Já mám jen šedivo-modré.* Ušklíbne se a sedne si do jednoho křesla. Vypadá u toho naprosto neelagentně, takže pravý opak Haurese, který byl vždy jak aristokrat. Bob je spíše takový ten znuděný syn, co se snaží nezdědit titul lorda a navždy se potuloval mezi chudinou, cirkusáky a popíjel kafe a alkohol.*
Takže mi...půjčíš...deník? Budu mu rozumět? *Nadzvedne obočí a podívá se na obraz, kam on, nakloníc hlavu na stranu. Jen přešlápne na místě a prudce s dávivým zvukem se otočí zády.* Krev ne... *Zasténá útrpně a přikývne, načež se nadechne a po chvíli na něj podívá.* Měla bych jít. Nezlob se. Díky za knihu. *Případně samozřejmě poděkuje i za deník, načež opouští dům i s Ezekielem, který se někdy v mezičase, co vešla protáhl dovnitř a schoval v bezpečné vzdálenosti a nyní proklouzl ven a nenápadně ji pobídl vzít vodítko, protože přece hráli, že je domácí kočka. Pro jednou to sehrál i před čarodějem, protože zřejmě pochopil nepříjemnost situace.*
*Nikdy by neočakával, že by skončili takto. Že by city boli vyjadrené takýmto spôsobom v panike a strachu aj keď sa Sander na tento moment v rohu duše skutočne tešil. Tešil sa keď bude počuť zo Sunilovích pier, že mu na ňom záleží viac než len na kamarátovi. Čakal na to, avšak všetko sa zdalo byť behom pár minút rozpadnuté, ako domček z kariet a Sander nevedel kedy ho tak bezradne zničil. Nemohlo to takto skončiť. Bezmocne búchal na dvere rovnako, ako možno pred hodinou. Ticho na druhej strane však bolo tentokrát zničujúce o to viac. Zatlačí na kľučku s drobnou vierou, že chlapec by stál na druhej strane prahu. Dvere sa však pohli len do prázdnej.. takmer vypratanej miestnosti. Srdce mu spadlo k nohám, sám mal pocit, že sa pomaly posunie k zemi. Slabo sa tak oprie o rám dverí zatiaľ čo uvažuje kam by mohol ísť. Oblečenie zmizlo, jeho sekery tiež, na poličke však ostalo pár odkazov.. od neho. Začal uvažovať či skutočne išlo o porážku a Sunil na neho zanevrel.* /Nie.. nie nie nie nie nie./ *Opakuje si v hlave avšak už ani nevedel k čomu odvahu skutočne naberal. Cítil hnev, zmätok, úzkosť a city, ktoré ho rezali pri srdci. Nemohlo to takto skončiť.. išlo len o nedorozumenie, predsa len. On sám to cítil rovnako. To priznanie ho desilo, avšak vedel, že sa o tom museli porozprávať len v pokoji. Muselo ísť o nedorozumenie. Behom sa tak vydá po hlavnej chodbe pri čom v sále len nájde jedno vypadnuté tričko pred miestom, kde by zvyčajne bol portál. Vezme tak tričko do rúk zatiaľ čo len zvažuje kam by odišiel, nechcel veriť, že by sa už dohodol o presune do iného Inštitútu bez toho, aby mu to povedal. Aby si dovolil len tak zmiznúť a vytratiť sa.* /Máš aj tak len jediný nápad./ *Ešte sklenné oči tak pozrú na znovuotvorený portál kým sám neprekročí do Nurgaliev vily. Cítil sa, že narúša pokoj, nik tam ani nemusel byť, predsa len neboli tam neustále. Pre ich rodinu nebol ničím. V dome sa však svietilo a tak s nádejou len zaklopal na dvere.*
*Nechcelo sa mu len tak ležať na posteli a nič nerobiť. Cítil sa hrozne.* /Možno som mal ostať a porozprávať sa. Možno som to mal spraviť./ *Ale aj keď si to vravel, vedel, že jeho srdce by priamejšie odmietnutie nezvládlo. Stačilo mu to, čo počul. Ešte sa párkrát nadýchol, keď vyšiel von z izby aj s nevyplneným dokumentom o presune na iný inštitút. Keď ho vypĺňal do New Yorku, omylom ich vytlačil strašne veľa a tak sa mu ešte nejaké kópie podarilo nájsť. Vzal si pero a presunul sa do záhrady do altánku, ktorý žiaril životom a farbami. Bol ot najviac pri kraji priestor, v ktorom sa dalo aj v pokoji si sadnúť a najesť sa ako celá rodina. Zvuk mora ho upokojoval, ani si neuvedomil, ako veľmi mu v New Yorku chýba.* Prepáč mi, Sander. Ale stále si budem priať tvoje šťastie. *Šepne si sám pre seba, načo začne vypĺňať v papieri svoje meno.* - *Dvere mu otvoril António. Samozrejme, že hneď Sandera spoznal, dokonca ho na privítanie aj objal. Ale dnu ho nepustil. Chvíľku premýšľal nad svojimi slovami.* Ja viem, že máš Sunila rád. Inak by si tu nebol. Ale ak ho chceš odmietnuť, je lepšie, ak…sa otočíš a pôjdeš preč. Ja pre jeho zvyšné veci prídem. *Začne a zdvihne ruku, aby nič nehovoril, aby ho neprerušil, než dohovorí. Chcel si byť istý, že Sander vie, čo robí.* Sunil si už prežil toho veľa. Ľúbi mocne. Pre nás takýchto je ťažké si nájsť lásku. Ja som mal šťastie. Ale ak nemieniš opätovať Sunilove city, je lepšie, keď mu dáš priestor na to, aby sa uzdravil. Ja ťa dnu pustím, ale nechcem vidieť svojho malého bračeka opäť plakať, dobre? *Chcel sa uistiť. Až po týchto slovách dvere otvorí a ukáže smerom na schody. Chcel tým naznačiť, nech skúsi jeho izbu alebo prípadne rozhľadňu, ak tam Sunil šiel.*
Vyzerá, že som ho prišiel odmietnuť? *Rozumel jeho starostiam, avšak Sander náhodný deň preletel portálom, spotený zatiaľ čo jeho oči boli mierne opuchnuté od plaču a jeho prsty boli biele z toho, ako tucho zvieral Sunilové tričko, ktoré mu vypadlo po ceste. Nikdy nedúfal, že príde do vily Nurgaliev.. s takýmito okolnosťami. Ani vo sne by mu to nenapadlo, len tak pokýve hlavou nad slovami Antonia, akoby to bola úplná samozrejmosť. Ak by však bol úprimný ešte pred chvíľou by povedal, že nie je na vzťah pripravený.. chcel to však skúsiť. Chcel vedieť čo sa medzi nimi skutočne dialo, na čom stáli a s čím skutočne pracovali a nešlo len o pavučinu klamstiev, zatĺkania a nedorozumení. Rýchlo tak prebehne domom pri čom sa snaží vyhnúť každej živej duši. Namieril si to do jeho izby do ktorej tentokrát vrazil už bez klopania. Na poličkách však boli len zrnká prachu, rovnako, ako prítmie a hodená taška na zemi. Potvorí tak okno, ktoré smerovalo na balkón pri čom sa rozhliadne po pozemku s nádejou, že uvidí tú správnu ryšavú. Aj keď jeho oči štípali, uvidel ho. Keby bol kdekoľvek inde, pravdepodobne by vyskočil z balkónu, avšak nie teraz. Rozbehol sa dole po schodoch zatiaľ čo sa snažil čo najskôr dostať ku altánku kde sedel Sunil. Keď bol už blízko na dohľad na moment zastal, akoby dúfal, že si ho Sunil všimne. Nechcel tam dobehnúť, chcel prísť v tichosti a pokoji a potreboval si premyslieť svoje slová. Nevedel čo mu chcel povedať, chcel však, aby sa vyhli plaču a neistote.* Sunil čo ti to napadlo. *Hlesne zatiaľ čo pozerá na tričku, ktoré si pevne zvieral pri hrudi.* Ako ti mohlo niekedy napadnúť.. že k tebe nič necítim. *Stále stál opodiaľ a tak obsah papieru nebol schopný zaznamenať.* Prečo by si si kedykoľvek myslel, že toto. *Rozhodí rukami, aby ukázal v akej situácií skutočne boli.* Bol dobrý nápad?
*António si chlapca ešte raz prezrel, než nakoniec prikývol a v tichosti ho sledoval, ako lieta po dome. Až keď vyšiel do záhrady, tak zastavil všetkých, aby náhodou nevyšli von, lebo vedel, že nech toto medzi nimi dopadne hocijako, Sunil by chcel mať počas toho súkromie.* - *Ryšavý chlapec zatiaľ sedel nad papierom so svojimi údajmi. Sám nevedel, čo týmto chcel spraviť. Mal najväčšiu chuť papier roztrhať, vrátiť sa v čase a možno dať Sanderovi viac priestoru. Zúfalo pozeral na kolonku s výberom nového inštitútu. Doslova si uložil hlavu do svojich dlaní, takže keď započul neisté kroky, sústredil sa na ne. Pre potvrdenie svojho výsledku pozrel nahor a skutočne tam Sander stál. Okamžite ho bodli výčitky, keď chlapca videl. Sťažka prehltol a prijímal každé slovo ako dýku do jeho už opuchnutého srdca od rán.* Ja…nie som moc chalan na plány. *Bola to hlúposť, ale nechcel ostať ticho, aby to vyzeralo, že chlapca nevníma.* A…však si mi sám naznačil, že toto nechceš. Povedal som ti o svojich citoch…viackrát mi unikli pred tebou, aj keď som sa tak moc snažil, ale nikdy si ich neopätoval späť. Napadlo mi, že by teda bolo lepšie odísť z tvojho života, aby si mal opäť svoj kľud. *Povie nakoniec a nervózne sa postaví. Nechápavo sa zameria na svoje tričko v Sanderových rukách, ale nevládze sa pýtať.* A viem, že som na teba po tom…ako si ušiel, nemal tlačiť. Keď…ja som myslel, že… *Nedokončil. Nevedel, čo si myslel. V hlave to mal teraz všetko pomiešané.*
Myslel som si, že ťa to prejde. Dúfal som, že to bola len chvíľková slabosť.. vtedy v tréningovej sále. *Povie potichu zatiaľ čo hľadí na svoje topánky nakoľko v tom momente nevladal zdvihnúť pohľad k jeho očiam.* Len vtedy mi napadlo.. že to tak necítiš možno len ty. Nechcel som sa však uponáhľať. Dúfal som, že si nájdeš niekoho lepšieho.. kto ťa omylom neodmietne lebo nevedel čo sa deje. *Dodá pri čom musí sa ticho zasmiať. Jeho už tak opuchnuté oči sa začali opäť lesknúť, avšak jeho hlas bol stále pomerne stabilný.* Prepáč, že som si tvoje prejavi nevšímal. Skôr som sa len snažil presvedčiť seba, že to tak skutočne necítim, aby si sa nenalepil na človeka, ktorý by ti ubližoval. Tak, ako som to spravil aj teraz. *Povzdychne si potichu avšak do pľúc prepustí hlboký nádych.* To bolo strašne dávno. *Hlesne potichu a len nespokojne nad sebou zakrúti hlavou. Spomienky z tej noci ho ešte stále prenásledovali a následky jeho činov sa mu lepily na päty.* Dodnes to ľutujem, mohli sme začať lepšie. *Stisk v jeho rukách pomaly povoľuje kým Sanderov kŕč tela taktiež mizol. Pohľad tak zodvihne k Sunilovi zatiaľ čo sa snaží spozorovať, akúkoľvek emóciu v jeho tvári.* Neujdi mi teraz tak, ako som ušiel ja. Prosím. *Pokúsi sa k nemu prikročiť bližšie avšak stále sa mierne bál, že by sa mohol splašiť. Ako povedal, Sunil nemal plán a jeho nevyspytateľnosť v momente, ako tento ho desila. Vedel však, že pokiaľ mal skutočne Sunila presvedčiť o jeho postoji, musel mu povedať jeho zmätkové city, ktoré sa v ňom búrily.* Neviem, ako prejaviť to čo cítim lebo som sa to snažil udusiť.. ale viem, že to tam stále je. Že chcem byť s tebou, pri tebe, pri tvojom boku. *Mal pocit, že všetko sa mu v tom momente zastavilo, ani šum mora ani vtáctvo na oblohe. Nevnímal nič len chlapca pred ním.*
*Musel sa priznať, že ako utekal z inštitútu, ani mu nenapadlo, že by to predsa len mohlo dopadnúť inak ako jeho odchodom. Jeho mozog sa chytil myšlienky samoty a držal sa jej. Ale to, že teraz pred sebou Sandera videl, mu dovolilo sa znovu zhlboka nadýchnuť, ako keby sa ten ťažký balvan konečne zdvihol, a on sa tak na problém mohol pozrieť s okysličeným mozgom. Sander mal však pravdu. Utekal…rovnako ako Sander vtedy. Utekal, aby už znovu necítil tú istú bolesť ako predtým.* /Mohol aj pre toto vtedy utiecť aj on?/ *Začína si jemne uvedomovať, nakoľko sa ani trochu obaja nepochopili a tak spraví konečne ten prvý krok k chlapcovi. Už len to, že tu Sander stál a dával svoje srdce na podnos…vedel, že to pre chlapca bola tá najodvážnejšia vec, ako kedy musel urobiť.* Mimo tohto momentu…prečo si si myslel, že by si mi mohol ublížiť? * Spýta sa, lebo ho to najviac zarazilo na Sanderových slovách. Pretože pri chlapcovi sa cítil iba dobre, nevidel žiadny náznak bolesti mimo tejto zlej komunikácie. Podíde až kompletne k nemu, pričom mu rukami podloží tvár a jemno ju zdvihne. Chcel mu do tváre vidieť, kým naňho chlapec hovoril.* Určite to chceš so mnou skúsiť? *Musel sa uistiť. Možno to skúsia a do týždňa si uvedomia, že to bola hlúposť, aj keď si Sunil nemyslel, že sa niečo také stane.* Prečo by si teda tie pocity dusil? Prečo si mi nikdy nič nepovedal? Ja som si celú dobu myslel, že sú ti moje prejavy nepríjemné a že to nechceš. *Báda po odpovediach. Chcel si byť istý, že ak teraz podá chlapcovi svoje srdce, tak mu ho okamžite nezlomí.*
Ubližoval som ti už od začiatku. *Povie pri čom mu v hlave len prebiehajú obrazce ich prvých dní v Inštitúte. Podozrieval ho, ignoroval ho, snažil sa mu ublížiť, aby ho od seba držal dalej.. Spravil to vtedy a odháňanie jeho citov robil aj posledné mesiace. Čo skutočne bráni tomu, aby sa to už neopakovalo? Cítil istú nervozitu z faktu, že skutočne sa v emóciách nevyznal. Nedokázal pomôcť Triss a byť jej oporou a očividne nedokázal byť oporou ani Sunilovi v momentoch, ako tento. Po chrbte sa mu pomaly kotúľali kvapky potu, sám by však nedokázal odhadnúť či išlo o číru nervozitu z blízkosti Sunila, alebo o talianske teplo. Potichu zahabká keď ucíti jeho dlane na tvári pri čom sa na neho len v tichosti zahľadí. Jeho otázka mu neprišla skutočná. Akoby išlo o ilúziu, ktorú si sám vytvoril v svojej mysli. Sen, ktorého nikdy neočakával, že sa dožije. Tá predstava ho do istej miery desila, vo vzťahu bol dávno. Odvykol si o blízkosti človeka, ale chcel to skúsiť. Mlčky tak len prikývne zatiaľ čo v jeho očiach sa dalo jasne čítať, že to myslel vážne. Na Sunila tak žiarila priam detská nádej nakoľko nefilim sa na nijaké slová nezmohol. Dlaň však položil na tú Sunilovu, nakoľko jeho dotyk sa zdal, ako jediný bod, ktorý ho spájal so zemou a realitou. Jeho hlava sa tak začala hýbať hore dole v zmysle súhlasného gesta, kým privrie oči v jeho dlaniach.* Nie som ten čo vie vyjadrovať svoje city. Aspoň nie v slovách. *Odvetí na jeho otázku, avšak sám sa zamýšľal nad jeho konaním.* Chcel som, aby si si našiel toho kto si ťa zaslúži a nestáť ti v ceste. *Vedel však aj on sám, že drobné gestá a darčeky boli do istej miery podmienené jeho citmi.* Nebol som si istý čo cítim. Hovoril som si, že ide len o kamarátstvo.. A v momente kedy som už zbieral odvahu čokoľvek spraviť, mal som pocit, že to z tvojej strany vyprchalo a len by sa to. Pokazilo, všetko. *Povzdychne si keď si uvedomuje, ako hlúpo to skutočne znelo.* Prepáč mi to.
*Ryšavý chlapec ani nerozumie, ako mohol byť doteraz tak slepý a myslieť si, že by Sanderovi vôbec nezáležalo na Sunilovi viac ako na kamarátovi. Až teraz cez svoje vlastné emócie konečne videl, koľko sa chalan pred ním trápil s tými svojimi.* Mal si na to ale dôvod - mal si dôvod na to mi neveriť. *Snaží sa ho upokojiť, kým sleduje, ako sa do jeho očí postupne dostáva život a nadšenie. Keby jeho srdce mohlo, vynechalo by úder, ale namiesto toho malo čo robiť, koľko mu tĺklo od nervozity, strachu, zamilovania a Sanderovej blízkosti. Musí sa na chlapcovej odpovedi zasmiať.* Mal by si sa asi naučiť byť viac sebecký. *Podotkne, keďže ani v najlepšom či najhoršom sne by mu nenapadlo, že by sa ho Sander snažil nechať niekomu inému, aj keď mal k nemu city. Počúva ho s ťažkosťou v hrudníku, ale nakoniec si len povzdychne a pevne chlapca objíme namiesto slov.* Ak sa ti ťažko vyjadruje slovami, kľudne sa vyjadruj dotykmi, pohľadmi, alebo aj obrázkami…a sľubujem, že sa ich naučím čítať. Ďakujem ti, že si mi dal šancu. *Šepne mu do ucha, než hlasno potiahne, ako sa mu opäť spustili slzy z očí, ale tentokrát boli plné radosti a toho, ako z neho všetky obavy zrazu opadli.* Ani ja nebudem v tomto dokonalý, ale pre teba sa budem snažiť. Ty za to stojíš, Sander.
Nemal.. nie dostatočne podstatný. *Sander už nikdy nechcel postaviť strach pred jeho otcom pred jeho vzťahy tak, ako dovolil pri Sunilovi. Aj keď jeho tieň stále stál za jeho chrbtom a Sander sám uvažoval nad možnosťami, ako by niečo takéto vysvetlil. Sunila.. Od čarodejky ku chlapcovi. Uvedomoval si, že nebude môcť Sunila prezentovať ihneď, nie pred ľuďmi, ako Samantha, ktorej neveril nič čo vypustila z úst. Bál sa, že tieto prekážky spôsobia v Sunilovi nechuť voči nemu. Badal však v očiach ryšavca isté nadšenie a radosť, tú, ktorú tam tak často nachádza. Upokojovala ho, dávala mu nádej, že na koniec bude všetko v poriadku. Sám sa tak mierne vtrel do Sunilovho náručia pri čom len zhlboka dýchal jeho vôňu. Dlane si položil na jeho chrbát pri čom boli v rozpore, či sa ho držať tak tuho, ako dieťa, alebo ho láskať rukami.* Dám ti servítku, aby si na tú snahu videl? *Pokúsi sa odľahčiť situáciu zatiaľ čo si siahne do zadného vrecka, aby chlapcovi pomohol od jeho vzlykov a hlienov.* Nabudúce ujdi len do izby.. myslím, že sme znepokojili celú tvoju rodinu. *Uvedomuje si zatiaľ čo Sander začal uvažovať už nad okolnosťami ich situácie.* Myslím si, že na tajno pred nimi nevykorčulujeme.. *Dodá pri čom sa slabo pousmeje a z jeho hrude zdvihne hlavu, aby mu rukávom pomohol utrieť pár sĺz na tvári. Potom sa na neho len úpenlivo zahľadí zatiaľ čo hlbokými nádychmi mu ukazuje, ako pracovať na odstránení sĺz. Sám sa takto upokojoval často a tak bol čas, aby túto techniku využil aj niekto iný.*
*Pousmeje sa a má chuť vymačkať dušu z chlapca pred sebou. Tak šťastný sa teraz cítil, keď jeho telo prebehlo šokom poznania a začalo si plne uvedomovať reality. Že tento blázon pred ním je dostatočný blázon, aby ho chcel.* Sander…bál si sa. A to je v poriadku. Dôležité je len to, čo je tu a teraz. *Myslel tým nich dvoch, že sú konečne v pochopení, že sa majú navzájom radi. Sunil bol skutočne nadšený ako malý chlapec, že Sander súhlasil s ich vzťahom. Pevne nižšieho chlapca objímal a nebyť potreby sa vysmrkať a utrieť si slzy, zrejme by ho ešte pár minút nepustil.* Dobre, to by bolo asi celkom fajn. Ďakujem. *Prevezme si servítku, a najprv si poriadne utrie obe oči aj líca, a potom si vyfúka aj nos, načo servítku schová do vačku, aby ju vyhodil neskôr v kuchyni. Chlapca následne opäť objíme, načo po jeho slovách mrkne na dvere, na ktoré mal v tejto polohe výhľad. V dverách bola narvaná celá jeho rodina a Antonio sa ich snažil všetkých vhnať dnu, aby mohol dvere zatvoriť. Iba nad nimi pokrúti hlavou.* Obávam sa, že moja rodina sa určite nestrachuje. Skôr nevedia, kedy prestať pchať nosy niekam, kam sa nemá. Nie, že by som bol iný. *Na konci sa pousmeje, pričom sa konečne zavrú aj zadné dvere. Odtiahne sa od chlapca a rozhodne sa ho následovať, ako by mal teraz správne dýchať. Keď sa cíti lepšie, pokýva hlavou.* Nemusíš sa však obávať. Za teba budú určite radšej ako keď som sa do tejto rodiny dostal ja. Chceli totiž dievčatko. *Podotkne, aby uvoľnil ťaživú náladu a natiahne k Sanderovi ruku. Na papier na stole už kompletne zabudol a ani by mu nevadilo, kebyže si ho vezme zo stola vietor a nechá ho zničiť v slanom mori.* Spolu to dáme. *Sľúbi mu.*
Znieš, ako motivační citát. *Pousmeje sa zatiaľ čo je jeho tvár priam ponorená do jeho hrude. Aj keď zvyčajne bola jeho výška nepraktická z hľadiska boja, v tomto smere bol priam nadšený, že Sunil bol aspoň o trochu vyšší, ako on. Odľahlo mu, že mu Sunil jeho činy nezazlieval. Podľa jeho uváženia si však toto odpustenie nezaslúžil, nie len tak jednoducho. V tomto momente sa však chcel aspoň trochu uvoľniť a odpútať sa od výčitiek, alebo strachov, ktoré vedel, že prídu. Aj keby chcel tak problémy len tak nezmiznú silou citov. Úprimne sa však tešil na pohľad Mirjam keď jej vysvetlí ich.. okolnosti.* Tvoja rodina ma vidí druhý krát.. takto. *Povie mierne ponížene pri čom sa za každú cenu snaží pozerať iným smerom, ako k domu. Nurgalievovci už tak rozprávali a pýtali sa veľa, teraz? Nevedel si predstaviť či všetko sa na neho spustí v momente, ako vojde dnu. Narovná sa pri čom sa snaží navodiť pocit sebavedomia, skôr sebe než komukoľvek inému. Pri Sunilovej poznámke sa mu však vytvorí na perách veselý úškrn.* Tak, ďaleko od dievčatka nemáš. *Povie zatiaľ čo mu vezme dlhy pramienok vlasov medzi prsty a ukáže mu ich, akoby mu tento fakt pripomínal. Potichu si s ním prepletie ruku zatiaľ čo jeho oči priam zmäknú. Nad týmto gestom uvažoval tak často. Vtedy sa zdalo byť vzdialené a cudzie, teraz sa dotýkal Sunilovich mozoľov zo sekery a pravdepodobne lopatky, ktorú používal v skleníku.* Dáme. *Kývne súhlasne pri čom sa ešte raz zhlboka nadýchne.* Čo teraz? *Vypadne z neho pri čom jeho oči skočili k domu v ktorom sa za oknami ešte naďalej svietilo.* Smer.. New York, alebo ich chceš pozdraviť. Keď si teda už tu?
*Musí sa zasmiať, lebo Sander mal pravdu.* A presne za tento sarkazmus ťa mám rád. *Prizná mu a roztrapatí mu trochu vlasy, aby si toľko naňho nevyskakoval. Už teraz vedel, že nech zažije so Sanderom hocičo, nebude ľutovať. Ešte chvíľku ho drží vo svojom náručí, než vyjdu smerom k domu.* Nemusíš sa o nič obávať, sľubujem ti. Však ide o to, že mňa vidíš každý deň, no nie? *Usmeje sa naňho a stisne mu ruku. V tom momente si uvedomil, či toto ozaj nie je len krásny sen, takže mu na chvíľku ostalo ťažko, ale keď aj naďalej cítil pevnú Sanderovu ruku, upokojil sa.* /Je to realita. Sander je skutočne tu…a cíti ku mne niečo./ *Hovorí si v hlave, aby svojmu telu pripomenul, že toto je odteraz jeho realita. Ešte nad Sadnerom pokrúti hlavou, keď mu ukáže na jeho vlasy, než sa zastaví pred vchodom dnu.* Len pozor, aby som si ich neostrihal. *Podotkne a vypočuje si jeho otázku. Zhlboka sa nadýchne a zamyslí sa. Ale nakoneic sa rozhodne.* Asi by som ostal na večeru a aspoň by som prespal…a ty môžeš ostať tiež, dobre? *Pripomenie mu, že aj preňho je miesta dosť, načo sa ešte raz uistí, že je Sander pripravený a otvorí dvere. Aj keď sa všetci snažili tváriť, že práve ich neodpočúvali, bolo to okamžite viditeľné. Iba nad nimi pokrúti hlavou a počká, než sú obaja dnu. Sanderovu ruku ani na moment nepustí.* Takže…keďže ste všetci aj tak počúvali… *Odkašle si a aspoň smerom k staršiemu bratovi hodí vďačný pohľad.* Rád by som napriek tomu oficiálne oznámil… *V ten moment sa pozrie na Sandera a nevie zastaviť, aby sa mu nevytvoril široký úsmev na perách.* …že odteraz budeme mávať o jednu úžasnú osobu na rodinných stretávkach viac. *Povie nakoniec a naďalej stíska Sanderovu ruku. Už dlho nezažil takéto úprimne city. Posledné dva roky po poslednom rozchode sa držal čisto sexu na jednu noc, ale Sander bol natoľko výnimočný, že by nevedel len tak zastaviť ani po jednej noci. A nie len posteľných zážitkov. Chcel mu mať tak blízko, ako to len pôjde. S tým Sunilova mama Sandera okamžite pevne objala a oboch chlapcov okmažite pozvala k stolu, aby sa pripojili k neskoršej večeri. Všetci po čerstvom páriku neustále obzerali, takže im Sunil musel raz za čas domovskou rečou pripomenúť, nech neznervózňujú Sandera, ale nakoniec plný jedla Sunil vyhlásil, že by šiel už do sprchy a Sanderovi opäť ponúkol, aby prespal uňho, takže naňho počkal s natiahnutou rukou, než sa rozlúčil so zvyškom rodiny, aby sa mohli konečne presunúť niekam, kde bude môcť Sandera sledovať len Sunil.*
Keby nemáš tak tu nestojíme. *Pousmeje sa zatiaľ čo sa dlaňami zaprie o jeho ruky, akoby sa bránil jeho pokusom o rozstrapatenie. Jeho stisk ruky mu dodával istotu. Minimálne na tých pár chvíľ kým sa neobjavil pred očami Nurgalievov. Cítil sa, ako pred súdom, kedy nemal nárok na obhajobu. Bolo vidno, ako sa jedným plecom priklonil k chlapcovi po jeho pravej strane. Na prvý pohľad sa tak mohol zdať, ako dieťa, ktoré sa snaží skryť za chrbát svojho rodiča. Sunilove slová boli.. zvláštne skutočne počuť. Odteraz mal miesto kde sa mohol vracať na sviatky v okolí rodiny. Snažil sa však na tvári udržiavať aspoň jemný úsmev, aby nevyzeral na oko nevďačne, to, že ho len tak prijali medzi seba mu prišlo priam bizarné. Avšak po stisku Sunilovej ruky pristal a posadil sa ku stolu, kedy večeru zväčša premlčal. Objatie Sunilovej mami mu však aj mierne chýbal, nakoľko naposledy ho dokázala prizemniť počas Vianoc. Fotku, ktorú mu darovala mal stále na nočnom stolíku v skle, nikdy nechcel, aby sa jej niečo stalo. Po jedle sa Sander len zdvihne, kedy nasleduje Sunila, ako chvostík do jeho izby.* Nečakal som.. že to ohlásiš tak, pompézne a instantne. *Prizná sa zatiaľ čo sa posadí na posteľ. Zdalo sa to prirodzené, avšak potom si uvedomí, že Sunil nemusí mať rád, keď je v jeho posteli niekto v oblečení z vonka. Ani Sander to moc neobľuboval a tak sa pomerne promptne postavil a rozhliadol sa naokolo.* Pomôžem ti.. niečo prichystať? *Nadhodí zatiaľ čo v tomto tichom súkromí to bolo odrazu iné. Tie prudké vypäté emócie pomaly mizli z jeho tela, zatiaľ čo sa rozpínal pokoj. Cítil, že už ani jeho srdce nebilo tak prudko, akoby mu chcelo vyskočiť z hrude.* Ráno sa budeme musieť vrátiť.. budem mať hliadku. *Dodá, pri čom si slabo prejde vlasmi nakoľko.. nevedel čo mal robiť. Rozkladať gauč? Posteľ? Prezliecť sa? Nemal ani do čoho.*
*Bol rád, že večera mimo menších dohadovaní prebehla pomerne v kľude. Bol totižto totálne unavený. Mimo to, že nespal už pár dní, sa aj dosť vynervoval z toho všetkého, a tak, sotva vojdú do izby, má chuť si len ľahnúť do postele a spať ako dlho to len pôjde. Namiesto toho ale podíde k Sanderovi a objíme ho.* Aj tak videli, čo sa dialo…takže som im nemal dôvod klamať. *Upokojí chlapca a ešte chvíľku si objatie, v ktorom sa prevažne o chlapca opiera, chvíľku užíva, než prikývne a odsunie sa.* Dobre. Dáme si rýchle raňajky a pôjdeme. *Sľúbi mu a pozrie na dvere do svojej kúpeľne.* Dám ti niečo z môjho a môžeš ísť do sprchy. Zatiaľ ti pripravím posteľ. *Navrhne mu a vezme si jeho rozkošnú tvár do svojich dlaní. Skutočne neveril, že toto bola realita. Ale nedokázal sa prestať usmievať. Nakoniec dá Sanderovi iba pusu na čelo.* Tak šup, nech ideme spať čo najskôr. *Navrhne a prejde ku svojej skrini, aby Sanderovi niečo našiel. Našťastie pre časový rozdiel budú môcť aj trochu vyspávať a aj tak sa vrátia tak, že Sander stihne svoju rannú hliadku. Oblečenie uloží Sanderovi na menšiu skrinku v kúpeľni a nechá mu súkromie,kým sa vyberie po chodbe do priestorov, kde schovávali náhradné vankúše a periny. S nimi sa vráti späť a uloží si ich na gauč, nakoľko jeho posteľ bola už prevlečená, a tak si mohol do nej Sander rovno ľahnúť. Sunil si zatiaľ unavene sadne vedľa svojej kôpky a s pobaveným úsmevom pozoruje posteľ pred sebou, kým si predstavuje, ako sa v jej perinách a vankúšoch môže Sander stratiť.*
To áno, ale.. vidno, že máš cit pre teatrálnosť. *Pousmeje sa zatiaľ čo sa o neho podobne oprie. Rozumel jeho rozhodnutiu, ale na druhej strane by asi privítal trochu času a súkromia. Zatiaľ však nenamietal, predsa len boli u neho doma. Pokiaľ by niečo také len tak odignoroval, začali by sa valiť otázky.* Rýchle raňajky v tvojom ponímaní znejú nereálne. *Uchechtne sa zatiaľ čo mu zviera tvár, cítil sa, ako plyšák, alebo dieťa, letmy bozk na čele v jeho žalúdku však vyvolal drnčanie v podobe motýlikov. Na tvári mu tak tancoval úsmev, ktorý nezmizol ani keď si vyberal oblečenie zo Sunilovej skrine, alebo keď si dal rýchlu sprchu. Na seba si dal len prvé tričko s dlhým rukávom čo našiel. Bolo jednoduché, šedé a bavlnené pri čom rukávy prevísali až za Sanderove ruky. Tepláky mu však padali aj keď si ich zošnuroval, ale našiel kraťasy, ktoré vyzerali, že boli z dôb keď bol Sunil mladší a odvtedy sa sušili v šatníku. S ešte mierne vlhkými vlasmi tak vojde do izby kde spozoruje Sunila vo vankúšoch. Mierne sa však zarazil, že spí na gauči.. i keď, kde mal spať? Bolo to zvláštne, nevedel, ako rýchlo skutočne mali postupovať, avšak spať vedľa seba spali už dávno pred tým. Ešte, ako kamaráti. Ak mal byť, ale úprimný únava bola o niečo silnejšia a tak sa len zvalil do postele zatiaľ čo ho duchne mierne pohltia.* Spíš na viacerých vankúšoch, ako dôchodkyne. *Zasmeje sa zatiaľ čo si hlavu položí na jeden z viacerých vankúšov.* Ako princezná. *Podpichne ho zatiaľ čo ho svetlé oči pozorujú naprieč izbou.*
*Chvíľku sa obával, že to mohlo byť pre Sandera nepríjemné, ale keď v jeho hlase ani v tvári nebadá žiadny náznak nepokoja, vydýchne si spokojne. Úsmev sa mu však rýchlo vráti na tvár.* Dobre…tak možno nebudeme vstávať tak skoro, ani to nebudú rýchle raňajky, ale aj tak máme v pluse rozdiel 8 hodín medzi nami a New Yorkom. A spravím ti ráno domácu kávu. *Navrhne chlapcovi a nedokáže inak, ako ho pozorovať s nehou v očiach. Kebyže môže, najradšej by chlapca zabalil do najmäkkšej perinky a niekam ho aj schoval, aby mohol ostať navždy takto rovnako šťastný a zdravý. Potichu naňho čaká,načo sa spolu s ním zasmeje, keď duchne do jeho postele s jemným zvukom tela o perinu. V realite bol Sander ešte krajší než v jeho predstavách. Chcel si jeho tvár zapamätať tak dobre, že čo i len malé posunutie vo svaloch tváre okamžite spozná. Pre teraz bol však priveľmi unavený, takže si len užíval jeho sarkastické narážky.* Náhodou je to skvelý nápad. Keď sa ti nedá spať, lebo nemáš už chladný vankúš, vezmeš si ďalší. *Objasní mu skvelé využitie počtu vankúšov ako v posteli princeznej. Následne sa ale postaví, sám si vezme svoje veci na prezlečenie a vydá sa do sprchy aj on. Tentokrát nestráca čas. Iba si umyje telo aj vlasy, ktoré po celom dni vyzerali otrasne, a ešte stále s uterákom okolo vlhkých vlasov sa vráti do izby, zatiaľ čo si ich opatrne suší rukami látkou.* Prepáč mi, ešte si pripravím miesto na spanie a už môžme spať. *Sľúbi mu a s povzdychom pozrie na svoje menšie miestočko, kde bolo treba ešte dať povlečenie na periny, než si mohol konečne ľahnúť spať.*
Dobre, tak teda platí. *Prikývne pri čom ho táto odpoveď upokojila a uistila, že to skutočne bez problémov stihnú. Nebola to hliadka v plnom slova zmysle, skôr len kontrola pár tmavých území, ktoré sa mohli prehľadávať aj počas dňa nakoľko boli v podzemiach a podobne. Mierne si pritiahne perinu ku krku, pri čom mu trčala tak len hlava a kúsok krku. I keď jeho vlasy na bielej perine príliš veľa neodhalili.* Alebo len nebývaj v Taliansku, potom budeš mať vždy chladné vankúše. *Povie s úškrnom zatiaľ čo len prikývne keď sa Sunil dostane do sprchy. Sám cítil, že sa mu už silne zatvárali oči, príjemná vôňa perín tomu rozhodne pomáhala. Sunil sa na jeho prekvapenie vrátil do izby pomerne rýchlo. Vzhľadom na to, že videl a sám si skúsil koľko vecí do jeho vlasov ide, ho to prekvapilo. Možno išlo o skutočne rekordný čas. Mierne sa však zaprie v lakťoch a posadí sa keď začne hovoriť o gauči. Privrie tak nechápajúc oči a nakloní hlavu.* Hádam ťa nevyženiem z tvojej postele či? *Naznačí pri čom sa posunie k okraju, aby poukázal na priestor vedľa neho. Nebolo to nič.. odvážne, alebo prelomové. Avšak bol rád, že Sunil sa aj po tomto oficiálnom začiatku držal tak obďaleč. Mierne ho to samého prekvapilo nakoľko Sunil sa mu zdal, že do takýchto vecí by išiel po hlave a bral by ich, ako samozrejmosť. Potom si tak len ľahne zatiaľ čo čaká kým si aj cez seba Sunil prehodí perinu.*
*Sprchu dnes skutočne neriešil nejako perfektne - dokonca si vlasy iba umyl a masku si teda mienil dať až zajtra, lebo to bolo na dlhšie. Už šiel vziať rožtek jedného povlečenia, že by začal s navliekaním, keď ho zastaví Sanderova otázka. Pozrie naňho a je rád, že v jeho tvári nevidí žiadny strach alebo obavy.* Nechcel som, aby si sa cítil v mojom okolí nepríjemne. Si…si môj partner a vážim si tvoje hranice. Ale ak by ti to nevadilo… *Položí vankúšik späť na gauč a prejde k voľnej polovici, načo si nadvihne perinu a sadne si pod ňu. Pozrie na chlapca vedľa seba. Neveril, že to bola realita, lebo to bolo až priveľmi krásne a úžasné.* Môžem ťa objať? Ja…rád sa túlim k niečomu v posteli. *Bradou naznačí, že tým myslí svoju obrovskú kopu vankúšov. Sám si teda ľahne a pootvorí svoju náruč, kebyže sa Sanderovi chce. Nemienil ho však nútiť. Bol rád za ten posun, ktorý dnes mali, aj keď vedel, že to spravil Sanderovi ťažké.* Prepáč mi, že som ťa na tej streche nechal. Tvoje kričanie ma napĺňalo zúfalstvom a smútkom, ale bál som sa možnosti, že by si chcel ostať…len kamarátom alebo kolegom. *Prizná sa mu s jasne znejúcim smútkom v hlase.*
Dúfam, že sa ma teraz nebudeš tak moc strániť. *Pousmeje sa pri čom mu naznačí, aby sa k nemu dostal. Ak mal byť však úprimný, milo ho táto opatrnosť prekvapila. Udivoval ho odstup, ktorý Sunil vytvoril. Zdalo sa, že na všetko bude najprv vyžadovať povolenie od Sandera. V istom zmysle za to bol Sander rád, avšak pri Sunilovi sa skutočne nebál. Nemal pocit, že by ho kedykoľvek tlačil do vecí čo nechcel. Teraz to samozrejme nebolo inak. Bez toho, aby mu na jeho otázky odpovedal sa mu automaticky dostal do náručia zatiaľ čo sa mu snažil neprivlastniť perinu.* Nesľubujem však, že sa vzdialim, ak mi bude príliš teplo. *Pousmeje sa zatiaľ čo v príjemnom prítmí cíti jeho pokožku, ako sa opiera o jeho telo. Bolo zvláštne byť k nemu tak blízko bez okolkov. Jednoducho, spoločne, potichu.* Potom ma môžeš vystriedať za vankúš pokiaľ chceš. *Dodá, pri čom jeho hlas bol jemnejší, snažiac sa prispôsobiť k tichu jeho izby. Oči sa mu zatvárali, cítil, ako mu príjemné teplo podávala poznanie ku spánku, avšak Sunilove slová ho z tohto pádu ešte vytrhli.* Určite by som na teba kričal, ak by som ťa chcel len za kolegu. *Uchechtne sa zatiaľ čo mu dlaňou príde po líci a zdvihne k nemu pohľad.* Netráp sa tým, prípadne sa o tom môžeme porozprávať zajtra. Dobre? *Hlesne pri čom z pľúc ešte vyderie jeden hlboký výdych.* Dobrú noc, Sunil.
*Zasmeje sa.* Užívaj si týchto pár dní, lebo potom aj zabudneš, aké to je, keď na tebe nemám svoje ruky. *Sľúbi mu s tichým smiechom a viditeľne sa uvoľní, ako sa Sander oňho oprie. Okamžite uzavrie svoje ruky okolo jeho tela a spokojne ho objíma.* Tomu budem rozumieť. Ale len teraz. Potom si musíš zvyknúť. *Šepne mu a cíti, ako jeho celé telo oťažieva. Napriek tomu sa snaží mať otvorené oči a potichu sleduje vrch bielej hlavy. Namiesto pozdravu teda vloží jemný bozk presne na stred jeho čistinky uprostred vlasov.* Dobrú… *Povie už takmer bez energie a konečne zavrie oči. Po pár sekundách aj on potichu odfukuje.*
*Nerozumel svojim pocitom. Tým si mohol byť za posledné dni kompletne istý. Už dlho sa mu nestalo, že by sa v noci prehadzoval a niečo mimo zranenia by mu nedalo spať. Ale teraz na sebe nemal žiadne zranenie, mal by spať v sekunde, ako si do svojej postele ľahne. Namiesto toho premýšľa nad Sanderom.* /Už je to takmer rok, čo sme sa spoznali./ *O to to bolo horšie. Vedel, že CHCE tohto chlapca. Že ho chce po romantickej aj sexuálnej stránke, že chce pri ňom zaspávať a budiť sa, že chce počúvať jeho sarkastické narážky počas tréningu, že chce jeho pozornosť, keď hovorí o rastlinkách, a že ho chce aj vtedy, keď sa plne sústredí na svoju kresbu a zabúda, že je s ním v miestnosti. Ale po poslednom pokuse, ktorý vlastne celý ich vzťah začal, sa toho obával. Stál na pomedzí toho, že by si prial byť si bližšie než len kamaráti, než len najbližší kamaráti, než len stupídni kamaráti s výhodami. Ale zároveň, ak by jeho city nemohol Sander opätovať…možno by bolo lepšie, kebyže ho odmietne priamo, aby mu jeho srdce rozdrvil na prach. Namiesto toho okolo seba len krúžili, kým Sunil mal čo robiť, aby chlapca neobjal a nepriložil svoje pery na tie jeho chytré ústa. Aj preto nakoniec zaspal poslednú noc až niekedy okolo 4 nadránom, prespal väčšinu dňa, a hneď po prebudení sa vyliezol svojim oknom na strechu, aby si trochu prevetral hlavu a zapálil si pár cigariet. Vlastne nič iné mimo teplákov, trička na spanie, zapaľovača a cigariet si so sebou ani nevzal.*
*Sanderovi sa zdalo zvláštne, že Sunil celý tento deň bol, ako duch. Nevidel ho, nezastihol ho dokonca ani jedlo v chladničke nemalo prílišný pohyb. Odhadoval, že si z neho primárne vzala Mirjam. Uvažoval či len nezabudol, že niekam musel odísť. Mali oslavu v Taliansku? Ale čo oslavovali? I keď bola pravda, že vzhľadom na počet rodinných členov Nurgaliev by sa vždy našlo niečo k oslave. Sander počas dňa tak len chodil v stopách Sunila v snahe, že ho niekde zahliadne. Bolo zvláštne, ako moc sa dokáže jeden človek stať každodenným programom, alebo stavebnou jednotkou na úspešný deň. Mirjam v tomto smere bola podobná.. avšak pri Sunilovi stále dokázal nahmatať rozdiely. Bál sa však sám sebe odpovedať odkiaľ skutočne vychádzali. Po celodennej snahe chlapca zastihnúť skúsil aj zaklopať na dvere jeho izby. K nemu sa však len vrátilo nepohodlné ticho a kľučka bola zamknutá. S tichým povzdychom tak išiel na jediné miesto, ktoré ho teraz dokázalo upokojiť. Na strechu. Znelo to hlúpo avšak miestečko na streche sa mu stalo istým azylom pred svetom. Po chvíľke škrabania sa po šindľoch kedy sa mu do ruky mierne zarezala omietka sa tak dostal hore pri čom mu pohľad spadol na ryšavého utečenca.* Myslel som si, že si sa prepadol pod zem. Kde máš telefón? *Povie na oko karhajúc, avšak jeho ignorovanie ho len stráchalo. Sander sa len v skutočnosti bál, že sa niečo stalo.* A nezhadzuj to na signál, lebo ten je tu skvelý. *Povie úsmevne, aby svojho kamaráta dokázal aspoň mierne rozveseliť. Vyzeral zamyslene.. a vzhľadom na okolnosti neveštil nič dobrého.*
*Možno na tej streche sedel asi polhodinu, keď počul, ako sa niekto snaží dostať hore tiež. Akurát zahasil svoju druhú cigaretu a nahmatal vo vreckách balíček aj so zapaľovačom. Musel sa zasmiať sám na sebe, ako ľahko podľa zvukov topánok o škridle a pravidelného dýchania dokázal hneď zistiť, že ide o Sandera.* /Skutočne sme sem liezli spolu tak často, alebo som si ho začal všímať natoľko, že by som ho teraz spoznal aj podľa plávania?/ *Nerozumel sám sebe. Namiesto pozdravu iba otvoril krabičku, a ponúkol ju smerom k chlapcovi, aby si zobral, než sa natiahne pre zapaľovač a škrtnutím ho zapne, aby si mohol Sander pripáliť. Nemusel si nahmatávať vrecká, aby vedel, že telefón nechal na nočnom stolíku na nabíjačke. Schválne.* Asi som ho zabudol v izbe, prepáč mi. *Povie nakoniec a trochu sa posunie, aby si mohol Sander sadnúť vedľa neho, kde sa to ešte dalo brať ako bezpečné. Predsa len ho o tomto mieste naučil chlapec sám. Pousmeje sa.* Nikdy by som ti neklamal, o to sa nemusíš obávať. *Sľúbi mu, keď ho predpripraví, aby sa nevyhováral na signál. Aj keď bola pravda, že práve klamal ohľadom svojho mobilu. Vnútri seba ucítil nepríjemné pichnutie viny.* A čo tu robíš ty? Prípadne prečo si ma hľadal? Zabudol som na nejaké stretnutie alebo hliadku? *Skúsi sa spýtať, aby medzi nimi nestála reč.*
*Cigareta na privítanie ho milo prekvapila, zvyčajne bol on ten, ktorý neustále ponúkal Sunila, avšak tentokrát sa karta otočila. Zdalo sa však, že vzduch v prítomnosti chlapca bol ťažký, priam ho dusil v pľúcach aj keď nevedel vyjadriť prečo. Opatrne sa tak posadil vedľa neho nakoľko na moment uvažoval či sa niečo stalo a len on nebol schopný si zapamätať čo. Dlaňou tak skryje drobný plamienok, ktorý vychádzal zo zapaľovača zatiaľ čo s hlbokým nádychom prepustí dym do pľúc. Pozrie sa tak smerom k mestu, ktoré počas akejkoľvek hodiny dňa bolo viditeľné, cítil však pohľad Sunila na svojom tele. Nebol nepríjemný, len sa bál, pravdepodobne seba než čohokoľvek iného.* Celý deň si bol.. mimo, anjel vie kde. Začal som sa už báť, že sa niečo stalo. *Prizná sa po chvilkovom ošívaní. Atmosféra našťastie nebola tak tichá, vietor, ktorý sa im hral s vlasmi stačil, aby tú ťažobu odvial.* Myslím, že nie. Aspoň dúfam. Ak tak sme na to zabudli obaja. *Pousmeje sa zatiaľ čo prvýkrát otočí hlavu a pozrie sa na Sunila.* Zdá sa, že si príliš veľa nenaspal. Na tieto ti cigarety nepomôžu, možno práve naopak. *Načne neisto zatiaľ čo mu prstom naznačí, že hovorí o kruhoch pod očami. Jeho prst aj mierne o pokožku zachytil, avšak nijak s v tomto pohybe nepokračoval.* Chladná utierka ževraj pomáha.. *Dodá pri čom si potiahne a naďalej skúma jeho tvár.* Prečo si nespal?
*Sleduje ho a premýšľa, čo spraví. Vnútri cítil len to, že už nedokáže byť ticho o svojich pocitoch. Miloval až priveľmi silno a to bola jeho chyba. Nie jedna osoba od neho odišla práve kvôli tomuto. Ale to, čo cítil k Sanderovi bolo za ten rok natoľko silné…že sa bál to sptratiť, takže sa zatiaľ držal stranou a dusil sa na vlastných slovách. Cítil prejav tohto smútku vo svojich očiach, preto rýchlo parkrát zamrká, aby slzy zahnal.* Ja…nevedel som spať. Zaspal som až nad ránom a zobudil sa… *Chvíľku premýšľa, ako dlho už môže byť na streche. Žalúdok mu zovieral v hlade.* …asi pred hodinou. Prepáč za starosti, ale iba som spal. *Sám cítil, že svojimi slovami kľučkuje pomedzi to, čo by chcel skutočne povedať. Ale nemohol…nemohol vystrašiť Sandera, keď si nebol istý, či ho tým stratí kompletne. Chlapec mu aj tak dokáže navodiť smiech na pery.* My sme teda dvojka. Gabriel s Mirjam nás možno niekde hľadajú, lebo zase niekde chýbame, a my o tom ani nevieme. *Spraví si z nich srandu. Nebolo by prvýkrát, čo by jeden z nich na niečo zabudol, ale väčšinou si spomenuli dostatočne rýchlo, aby ešte stíhali. Aj napriek chvíľkovému spánku ho oči pália, tak si ich pošúcha, aby sa zbavil aspoň karpín a soľných cestičiek na pokožke okolo očí. Keď ruku odtiahne, na jeho prekvapenie ucíti ďalší dotyk. Bol jemný, ale jeho oči okamžite strelili po majiteľovi toho dotyku. Automaticky prikryl jeho ruku svojou dlaňou. Cítil sa tak pekne, že mal čo robiť, aby si nepritiahol Sanderove obe ruky k sebe, aby si do nich schoval tvár, a zaspal v nich. Rovnako, ako ten večer počas bálu. Zhlboka sa nadýchne.* Asi mi bolo iba teplo. *Povie nakoniec, ale aj hlupákovi by došlo, že chlapec, ktorý vyrastá v rozpálenom Taliansku, sa má v New Yorku ako na Sibíri. Radšej opatrne odtiahne Sanderovu ruku zo svojej tváre a chvíľku ešte na dlaň pozerá, než mu ju privrie a vráti mu ju na vlastné stehno. Nakoniec si od zúfalstva vytiahne ďalšiu cigaretu z balíčku, kedy doňho pozrie a nerozumie. Sander ho naučil si otáčať jednu z cigariet ako znak šťastia, ale tá práve na svojom mieste teraz chýbala.* Vyzerá to, že po celom roku si sa mi konečne pomstil. *Podotkne a ukáže mu balíček, kde všetky cigarety stoja rovnakou stranou.*
*Bol by hlúpy keby si nevšimol, že niečo skutočne nie je v poriadku. V tomto momente vec nebola o zapieraní citov pre chlapca vedľa neho, ale o úprimný strach čo sa skutočne deje. Vidieť smutného Sunila sa zdalo byť.. zvláštne videl ho chorého, videl ho v tie lepšie dni, ako Vianoce, ale nebol si istý či na ňom niekedy badal takú únavu, ako teraz. Čo ak to bolo jeho činením? Čo ak mu neustále ubližuje a Sunil je len moc dobrý na to, aby čokoľvek povedal. Pokúsi sa tak pousmiať zatiaľ čo súhlasne kývne.* Tak, Mirjam si už zvykla.. a Gabriell si bude musieť zvyknúť tiež. *Povie pri čom do Sunila ľahko plecom drgne, aby ho dostal aspoň mierne k životu. Sanderove kútiky však padali keď videl, ako si Sunil čistí oči. Celý deň spal.. to nerobil, ani keď bol chorý. Sanderovi sa zvieral žalúdok z pochybností a výčitiek, ktoré ani nevedel kde pramenia. Studenou rukou mu však prešiel pod okom, pod tým, ktoré nebolo zasiahnuté jazvou. Stále nenazbieral odvahu, aby svoj dotyk smeroval tam. Stále bol v tme o okolnostiach jej vzniku, nešpáral sa v tom tak. Aj pod Sunilovou dlaňou pod ktorou sa mu skryla ruka sa chladnými prstami snažil zbaviť jeho kruhov pod očami. Narazí však na spadnutú mihalnicu na jeho líci, ktorú so slabým úsmevom len zdvihne bližšie k nemu.* A ku šťastiu budeš mať aj želanie. *Povie s priam detským nadšením pri čom sa pozrie na cigaretu.* Je tvoja ja ešte svoju mám. *Povie pri čom ukáže na ohorok.* Okrem toho.. ja ti tvoje šťastie brať nechcem. *Ubezpečí ho zatiaľ čo si pritiahne nohy k svojej hrudi. Nebola mu zima, bolo to skôr obranné gesto než čokoľvek iné. Blízkosť Sunila bola.. iná, stále však príjemne povedomá. Ako keď pod dekou uprostred studenej zimy sedíte pri kozube. Nachádzal v ňom bezpečie.. a či si to chcel, alebo nechcel priznať aj domov. Vždy keď bol v jeho náručí mal pocit, že na ničom inom nezáležalo. Stále mu chýbalo jeho objatie z Vianoc, to teplo na streche Gardu. Mlčky si oprie hlavu o jeho plece zatiaľ čo hľadí na cigaretový balíček a mihalnicu.* Čo si budeš želať?
Radšej sa nepokúšaj Gabrielovi hovoriť, čo má robiť. Už je aj tak dosť strašidelný. *Povie, nakoľko bolo ľahšie si robiť srandu z niečoho iného, čo sa ich netýkalo, ako hovoriť pravdu, keď tá pravda bola vyjsť v ústrety nepochopenia alebo nechcenia. Musí sťažka prehĺtnuť, v jeho hlave sa to víri medzi tým, či zvládne ešte jeden deň takto nehovoriť pravdu, alebo to už konečne vzdá a vyjde s pravdou von. Namiesto toho pri pohľade do Sanderových očí vidí len obavy a strach.* /Žeby už vie, čo chcem povedať a bojí sa, až to poviem?/ *Nerozumie. Bol však príliš unavený, aby teraz dokázal rozmýšľať nad rôznymi možnosťami. Nikdy nebol ten premýšľajúci typ, hnali ho jeho pocity a emócie. Teraz však nevedel. Nedokázal Sandera prečítať, nakoľko dobre si okolo seba tie hradby postavil. A to, čo videl…nevedel, či to bolo spojené s ním alebo s niečím iným. Nechápavo zažmurká, keď začne hovoriť o tom, že mu šťastie brať nechce.* /Bolo v tom niečo viac? A prečo sa do seba opäť uzaviera? To som až tak ľahko čitateľný, že už ani nevie, ako inak mi naznačiť, že to nechce?/ *Bolela ho hlava. Nejedol a nepil už viac ako 12 hodín, čo mu zrovna do nálady nepridávalo. Cítil sa zúfalo. Ako keby stál pred roklinou natoľko širokou, že vie, že ju nikdy nebude schopný preskočiť alebo prezliecť, ale z nejakého dôvodu nachádzal šťastie jedine na druhej strane. A tak veľmi ho chcel už konečne dosiahnuť. Zdalo sa ako na dosah ruky.* Ty. *Ani nevie, ako to z neho vypadlo, ale sotva si uvedomí svojej odpovede, musí sa sám na sebe zasmiať. Na cigaretu kompletne zabudne.* Teba…nech si už navždy šťastný. *Vedel, že nebola šanca záchrany. To bol aj moment, kedy aj napriek úsmevu cez celú tvár, mu z oka vypadla prvá slza smútku a strachu.*
*Musí sa zasmiať nad faktom, že chlapcovi prišiel Gabriell strašidelný.* Zdá sa, že z ich pokolenia máš viac než rešpekt. *Doberie si ho pri čom už viac menej tému opustí. U Mirjam tomu rozumel, hlavne u Sunila nakoľko za jeho rok v New Yorku sa zdalo, že s ňou bol viac, ako Sander. Stále však chlapca len nepatrne kontroloval, či už to bolo jeho letmými dotykmi chcel, aby vedel, že je pri ňom. Nohy pri jeho hrudi sa stali, ako príjemná opora, avšak v momente kedy sa oprel o Sunila.. bolo to iné. Dokázal by v tom momente zavrieť oči a len zmiznúť. Zhlboka sa nadýchne zatiaľ čo na moment privrie oči a počúva Sunilove dýchanie. Neušiel mu prechod z pravidelných nádychov ku mierne zrýchlenému až k hekavému. Sám však zabúdal, ako dostať do pľúc kyslík, keď Sunil prehovoril. Opatrne len zdvihne hlavu a zahľadí sa mu do očí. Cítil sa, ako vtedy v tréningovej hale, akoby si aj v takej blizkosti nedokázali porozumieť. Možno to však bolo len kvôli tvrdohlavosti. Na prázdno mu tak padnú pery, akoby sa snažil niečo povedať, ale stratil hlas.* Sunil.. *Ľútostivo na neho pozrie a slzu, ktorú si povšimne prstom zotrie.* Ja som šťastný. Nemusíš sa o mňa takto báť. *Šepne potichu zatiaľ čo sa k nemu prisunie bližšie. Skutočne ho jeho rany až tak silno ovplyvnili.* /To som mu tým až tak moc ublížil?/ *Mlčky k nemu vystrie ruky, aby ho objal. Možno to bolo sebecké, ale mal pocit, že blízkosť by im obom prospela. Všetko medzi nimi bolo.. mätúce. Sander vedel, že Sunil mu je bližšie, ako kamarát. Nechcel mu však ublížiť, zaslúžil si niekoho veselého, bezproblémového a usmievavého po svojom boku. Nie jeho.. naučil sa tak mlčať a dúfať, že chlapec čoskoro objaví tú pravú osobu. Svoje nádeje a emócie sám ničil. Bol zvyknutí si zapierať to čo skutočne chcel.* Čo sa deje Sunil? *Snaží sa ho upokojiť, zatiaľ čo mu v objatí len skryje pár pramienkov za ucho nakoľko slaná slza ich lepila k pokožke.*
*Iba sa pousmeje.* Zaslúžia si ho. Obaja. *Podotkne, a cíti, s akou ťažkosťou musí vťahovať vzduch do svojich pľúc. Nikdy predtým nebolo dýchanie tak ťažké…možno iba vtedy, čo mu Antonio vybil dych a zlomil mu pri tom pár rebier. Ale toto bolo ešte horšie. Ako keby mal ťažký kameň opretý o jeho pľúca z oboch strán a tak radšej prijímal hlbšie ale menej pravidelné nádychy. Ten pocit, ako sa oňho Sander opieral, ho zároveň hrial ale aj chladil. Chcel viac, chcel objatie, chcel sa nahnúť a schovať si tvár do jeho vlasov a možno mu na pokožke nechať aj zopár malých letmých bozkov. Ale všetko to bolo tak ďaleko. Hlavne keď chlapec prehovoril a zrejme presvedčil aj samého seba, že mu práve Talian nevyznal svoje city. O to viac sa Sunilovi spustia slzy a nedokáže ich už zastaviť, pretekajú z jeho líc do Sanderových dlaní a máčajú rukávy, ktoré zakrývajú jeho ranky. Samozrejme, že na ne nezabudol. Najradšej by ich všetky prstom hladil, až dokým by jeho pokožku opäť nevyrovnal a neuhladil. Automaticky padol do jeho náručia, aj keď vedel, že sa tým iba viac zhadzuje na dno. Na kamenné dno kamenného dna. Už aj počuje svoje zvlyky. Zvlykal takto už dlho? Alebo ozaj začal až teraz? Nebol si istý.* Prepáč mi, Sander. *Povie a chytí jednu jeho ruku, ktorú má okolo seba. Ešte ten moment si dovolí užívať priestor jeho rúk, ale vedel, že nemohol už viac.* Prepáč mi. *Vyjde to z neho ako plné bolesti.* Ale…neviem, či sa budem môcť pozerať na teba a vedieť, že si tak blízko, ale aj tak ďaleko. Až priveľmi si ťa vážim na to, aby som kedy spravil hocičo proti tomu, čo si ty sám schopný spraviť. Ale možno je toto moja kliatba, že nech robím hocičo, tie city sú priveľmi silné na to, aby som dokázal v tichosti stáť a čakať. Vždy to tak bolo. *Šepne mu, hlasnejšie ani nebolo treba hovoriť, keď si boli doslova tvár na tvári. Opatrne ho za jeho ruku potiahne a vyvlečie sa z jeho pút.* Prepáč mi, že aj keď…aj keď som od začiatku vedel, tak som to nedokázal zastaviť. *Požiada ho o ospravedlnenie, načo sa postaví. Natiahne ruku k jeho tvári. Chcel ho aspoň naposledy pohladiť, keď nemohol mať nič viac. Rozhodol sa. Radšej odíde, ako to robiť ťažšie medzi nimi, čím by mohol celý kolektív zničiť.* Postaráš sa mi o kvety? *Požiada a bez ďalšieho slova prejde ku kraju ich miesta a začne sa šmýkať smerom k svojmu oknu, kým sa mrkaním snaží zahnať slzy, aby vôbec videl, kam kráča.*
*Nikdy ho nevidel plakať. Mal pocit, akoby celé jeho telo bolo v kŕči, v slepej uličke v ktorej nevidel východ. Nevedel čo sa dialo. Na jeho čele sa tvorili ustarostené vrásky, ktoré spoločne s jeho desom v očiach sledovali, ako Sunil padal do náručia s plačom.* Všetko je v poriadku Sunil.. *Začne ho upokojovať zatiaľ čo mu dlaňou prechádzal po chrbte, umlčal sa však, keď začul, jeho slová. Aj keď boli pomalé a ťažko zrozumiteľné zneli, ako bolestivý krik v Sanderovích ušiach. Spanikáril, snažil sa tak sústrediť na jeho slová, ale v tomto kontexte bol príliš vystrašený na to, aby plne rozumel čo sa práve naozaj deje. Do očí sa mu pomaly začali tlačiť slzy, nevedel či to bola empatia a snažil sa zdieľať Sunilovu bolesť, alebo niečo iné.* Čo to hovoríš.. *Hlesne beznádejne nakoľko nevedel, ako mal odpovedať. Bolo to vyznanie? Išiel niečo spraviť? Niečo sebe? Jeho telo sa triaslo zatiaľ čo sa snažil zastaviť chlapca v odchode. Slovo city mu však dodali istotu v tom o čo skutočne išlo.* Sunil prosím môžeme ísť dnu a porozprávať sa v pokoji? *Opýta sa bezradne zatiaľ čo sa za ním snaží natiahnuť.* /Kvety? Prečo kvety? Prečo hovorí TERAZ o kvetoch./ *Mal pocit, že akákoľvek schopnosť rozumieť angličtine sa vytratila z jeho tela.* Sunil prosím. *Zakričí za ním prosebne, aby sa zastavil, alebo, aby ho aspoň počkal dole. Jeho telo sa triaslo, akoby bol obliaty studenou vodou. Vietor chladil jeho mokré zápästia zatiaľ čo sedel sklonený na kolenách a snažil si vysušiť oči, aby mohol ísť čo najrýchlejšie za ním. Rukávmi si tak prechádzal po očiach zatiaľ čo sa snažil opäť dostať na nohy. Nikdy si nebol tak neistý vo svojich pohyboch. Vzal však do vrecka krabičku, ktorú po sebe Sunil nechal zatiaľ čo liezol za ním dole. Preliezol svojím oknom nakoľko jeho nebolo otvorené. Netrvalo však dlho kým päsťou nebúchal na jeho dvere.*
*Nič nebolo v poriadku, aj keď by tomu rád veril. Chlapec mal v sebe nejaký dôvod, pre ktorý si nebol schopný pritoahnuť Sunila k sebe bližšie, a ryšavovlasý chalan tomu asi začínal rozumieť že tam tá šanca neexistuje a možno ani nikdy nebude. Prečo by mu inak teraz jeho slová nevzal a neukázal mu, že ho má aj on rád? Pochopil Sunil všetku jeho pozornosť, darčeky a pohľady zle? Ani po roku nebol bližšie k tomu, aby videl v Sanderovi to, čo skutočne chce? Cítil sa ako hlupák. O to viac, keď s každým zakričaním jeho mena sa mu jeho srdce trhalo na čoraz menšie kúsky. Neobzrel sa dozadu pre svoje vlastné dobro, lebo…Sander za ním nešiel.* /Zrejme chcel vždy ostať len ako kamarát. A možno by som to mal vziať, aby som ho aspoň nejakým spôsobom mal vo svojom živote. Ale vydržal by som ostať iba kamarátom? Zvládol by som mu pogratulovať k vzťahu s niekým iným?/ *Už len podľa spôsobu, ktorým sa mu krútil žalúdok, vedel, že by to nebolo možné. A aj preto zrýchlil, aj keď to znamenalo možný pád. Okno za sebou iba zabuchol, vytiahol si tašku spod postele a na dvakrát zhrnul všetko svoje oblečenie do brašne. Mal toho tak veľa a v takom bordeli, že ani nedokázal zapnúť zips. Radšej si teda tašku vzal cez rameno a začal čo najrýchlejšie utekať smerom k portálu, ktorým doslova preskočil. A padol na zem. Ani nevedel, kedy k nemu jeho starší brat pribehol, zrejme iba videl, že sa pred ich rodinným domom otvoril portál a chcel to preskúmať. Vzal svojho mladšieho bračeka cez ramená a s utišovaním ho preniesol až do jeho izby, kde ho nechal osamote, aby sa prv upokojil.*
*Každému jednomu lovci přišla s blížícím se večerem ohnivá zpráva s tím, aby se dostavili na jedno určité místo jako posila pro boj s démony. Byli jste svoláni na lov, protože nastražená past zafungovala více než dobře a polapila ne jednoho, ne dva démony. Přesně proto jste vyzvání na konci zprávy k tomu na sobě mít minimálně střední zbroj a přijít plně ozbrojeni tam, kde vás již čekají profesionálně působící lovci oděni na hlídku. Zpočátku jste vyzváni k tomu počkat, než dorazí ostatní, zatímco parabatai dvojice řeší následující strategii. Detaily zásahu se dozvídáte následovně, jen co dorazí poslední očekávaný člen skupiny. Tam dole vás čeká více než deset démonů několika druhů, past však nezachytila všechny, takže zatím do ní nemáte lézt, démoni nakonec nemohou uniknout. Prvotní cíl je jednoduchý - zaměříte se na ty, co se nepolapili, abyste si vyčistili záda a mohli s druhou skupinou skřípnout démony uvnitř pasti. Poslední výzva před rozdělením ze strany zrzavé lovkyně klade na srdce, abyste byli ostražití, opatrní a za žádnou cenu protivníky nepodceňovali. Pro případ nouze jste rozděleni do dvou skupin, jak se rozdělí i parabatai dvojice. Gabriell je tím, kdo skupinu přerozdělí dle předchozí domluvy s polovičkou ve dví a tak skončíte následovně: Skupina Gabriella: Sunil, Grace a Kyla. Skupina Samanthy: Sebastian, Sander, Matthew a Mirjam. Obě skupiny se pak již následně vydávají ke kanálům mezi nimiž je past a v tunelu démoni. Jejich zvuky jdou slyšet už v okamžiku otevření kanalizace, stejně jako k vám zavane zápach kanalizace, který jasně informuje, že tohle nebude čistá práce a po návratu se všem jistě bude hodit sprcha. Jediné světlo v kanále jsou dva kužely dopadající otvorem, který jste otevřením vytvořili. Někde zdola se ozve tleskání a smích utvořený ústy dítěte. Trochu škytavý a ochraptělý, přesto zní děsivě zlomyslně. Gabriellovu skupinku hned po sestupu do tmavého prostoru přivítá trojice kuri démonů a dvojice dahaků, kteří se nepolapili do pasti. Za suchého skřípání se proti SUNILOVI a GRACE vymrší několik chapadel hned od dvou démonů s ještěří kůží. Mezitím KYLA se opět setkává tváří v tvář s dvěmi kuri démony a GABRIELL se dostává do palby zbývajícího kuri démona. Druhá skupina se zdá, že bude mít poklidný začátek. Než se však ve tmě pořádně mohou rozkoukat, už směrem k SANDEROVI míří jehlovitý konec scorpiosova ocasu a ze tmy se za zvuku cvakání zubů blíží trojice mantidů, kteří míří proti ZBÝVAJÍCÍM lovcům v závěsu s pomalu se blížícím raumem, který by skupinu měl donutit rychle jednat a zbavit se hrozby, než se k nim dostane ta větší, prozatím v dálce, kde není bezprostředním ohrožením. //NONrpg: Jeďte rovnou interakci dle skupin, ideálně v pořadí v jakém nahážete příchozí posty, Vypravěč se objeví, až jej budete nejméně čekat - respektive vám řekne v chatu, že se chystá hodit post, abyste ty své nemuseli po odeslání opravovat, prosím tedy o sledování chatu.
*Mirjam sa schválne pripravovala hlavne pre rýchle ošetrenie lovcov, aj preto si hneď po dočítaní ohnivej správy skontroluje nielen výzbroj, ale aj menší batôžtek, ktorý mala na kríž cez hruď zapnutý, aby jej priveľmi neposkakoval počas boja na chrbte, a mohla si doniesť viac lektvarov ako obvykle. Obom, SUNILOVI aj GRACE ešte pred začatím hliadky ponúkne kontrolu, aby sa uistila, že sú lovci schopní boja. Nie je práve nadšená z rozdelenia, kedy ide so väčšej skupine, a práve dvaja lovci v najhoršom stave sa nachádzajú v skupine druhej, ale musela iba veriť svojmu bratrancovi, že vie, čo robí. S týmto myšlienkovým pochodom vojde do kanalizácie, kde si už po pár sekundách snaží na hustý zapáchajúci vzduch zvyknúť. Nemá však veľa priestoru, nakoľko sotva niečo zaútočí na Sandera, už počuje, ako sa k nim približuje nepríjemné cvakanie. V ruke si rozžiari čaorvné svetlo, ktoré hodí pred seba, aby na démonov videla lepšie, aj keď má aktivované runy. Obe katany má v sekunde v ruke, a vybehne na prvého z mantidov. Jedným švihnutím presekne démonoví predné končatiny, načo sa druhou v rýchlom slede zameria na hlavu.*
*Sunil sa už do akcie aj tešil. Posledných pár dní pre SANDEROV pokoj na duši strávil v posteli, a len minimálne trénoval, takže sa musel hneď po dočítaní ohnivej správy riadne prv zahriať, a vymeniť si všetky obväzy. Rana vyzerala už omnoho lepšie, ale Sunil cítil, že ešte nejakú dobu potrvá, než bude na 100%. Napriek tomu sa rozhodol účastniť. Nakoľko sa MIRJAM ponúkla, ešte sa nechal opätovne skontrolovať, načo nervózne pozrel smerom k SANDEROVI, nakoľko mal chuť ísť s ním a obrániť ho, ale dúfal, že s MIRJAM v skupine bude plne v poriadku. Po kontrole ešte vypil niečo na bolesť a na energiu, načo sa konečne vydal otvorom dole do kanalizácie. Nestihol si ani poriadne zapnúť čarovné svetlo, a už na nich aj niekto zaútočil. Chapadlo sa omotalo lovcovi okolo nohy, tak ho rýchlo sekerou presekol, a ak sa tak stalo aj u GRACE, vedľa ktorej stál, tak presekol aj tie pri nej, než si do každej ruky vzal po jednej sekere a začal sekať do všetkého, čo v prítmí čarovného svetla videl. Ide mu hlavne o to, aby sa k čarovnému svetlu, ktoré mu vypadlo z ruky, opäť dostal, a rozžiaril ho na jeho maximum.*
*Hodí do seba profen na bolesť a oblečie si strednú výstroj a svoju kultistickú čiapku ktorá jej zakríva uši, vyzbrojí sa niekolkími ostriami a vydá sa na miesto ktoré jej určila správa. Po príchode je rýchlo pridelená do skupini lovcov s ktorej lepšie pozná iba Gabriela a ostatných dvoch z videnia. Po krátkom brífingu si rozsvieti v lavačke čarovné svetlo a do pravej ruky vezme aktivované ostrie. Nechá ostakných ísť pred sebou a ako posledná vstúpi do kanála. Netrvá to dlho a dvojica v predu má plné ruky práce s chápadlami démonou. Kyla v rovnakej chvíli začuje za chrbtom škrek a otočí sa práve včas abi videla ako sa k nej rútia dve Kuri.* /Skvelé už zasa tieto mrchy./ *Stači si ešte v duchu zanadávať a hneď na to kotúlom uhíba žltej tekutine ktorú okolo seba rozstrekuje prvá kuri.*
*Sanderovi správa spravila mierne vrásky na čele. Bol rád, že sa niečo skutočne do pasce lapilo, ale na druhej strane sa obával risku. Obzvlášť na mieste, ako v kanál. Už v podzemných chodbách so Sunilom cítil, že luk na takýto boj nebol pohodlný. Luk tak nechal doma, miesto toho si zo zbrojnice vzal kušu, ktorá bola na úzke miesta viac kontaktná. Nedržala sa mu v ruke tak prirodzene, ale kuša bola jednoduchšia odroda streľby. Klasické ostrie okolo stehien, rovnako, ako bič na páse boli postačujúce, avšak mal hneď niekoľko és v rukáve. Stele mal pripevnené na hrudi zatiaľ čo si na predlaktia pripevnil pevnejšiu kovovú výzbroj, rovnako, ako pláty, ktoré mu chránili lýtka. Potom sa podobne, ako všetci ponáhľal na dohodnuté miesto. Rozdelenie skupín ho však prekvapilo a jeho pohľad letmo preskočil k SUNILOVI. Vedel, že pokiaľ by sa niečo dialo, bolo tu dosť ľudí na to, aby si navzájom pomohli. Boli tím, alebo nie? Ticho vydýchol zatiaľ čo sa mu zatajil dych do vstupu do podzemia. Všetky runy mal nanesené a tak jediné čo mu prekážalo v pokojnom žití bolo cvakanie démonov za jeho chrbtom. Aj keď na jedno ucho nepočul dokázal sa v priestore za istý čas zorientovať. Bolo však načase nakoľko osteň sa mu snažil zasiahnuť torzo. Mierne sa mu zdral aj o ruku, ale koža z ktorej bola výstroj vyrobená bola dostačujúca na odolanie. Pôvodny pud bolo natiahnuť sa po luk, alebo kušu, a zamerať sa na oči. Pri rýchlych pohyboch démona sa však obával o zvyšok svojich kolegov a tak si odmotal bič od pása zatiaľ čo prudko šibol smerom k ostňu, ktorý na moment zachytil. Jeho sila sa však s tou Sunilovou nerovnala a tak aj rúčku biču aj ostrie držal spoločne. Zdalo sa však, že démona to dostatočne zamestnalo bič mu tak unikne z ruky zatiaľ čo sebou nechá potiahnuť bližšie ku rukám, kedy sa mu jedno podarí úspešne odseknúť. Syčanie sa mu zareže do ucha zatiaľ čo sa odrazí od zeme, následne o stenu a vyskočí tak na chrbát Scorpiosa. V domnienke, že sa omylom bodne aj sám.*
*Už len očakával, kedy sa to stane. Vrátiť sa narýchlo do Inštitútu, načrtnúť si všetky potrebné runy do boja na výdrž, silu, rýchlosť, tichý pohyb, obratnosť a ďalšie, ktoré by mohol potrebovať, si načrtol iba z dvoch tretín, zobrať si strednú zbroj, aby sa mohol lepšie pohybovať, dve anjelské ostria, dve dýky, vrhacie nože a pre istotu ešte jeden kratší meč. Nemohol nič nechať na náhodu a tak sa plne ozbrojený dostavil na dohodnuté miesto. Rád ostáva pozadu a kryje ostatným chrbát, vždy mu ostávala taká pozícia, ak situácia inak nerozhodla. So skupinou nemá problém. Keď zahliadol v druhej skupine GRACE a SUNILA, nie je si istý, či má byť s ich rozhodnutím spokojný, ale na dohadovačky nie je čas. Skupiny sa pohýnajú a on so svojou smeruje do tunela. Po chvíli pokoja sa však objavia prví démoni a pohľad na Rauma ho znechutí a ihneď vytasí dve ostria, ktoré mal po ruke. SANDER sa púšťa do boja a keď sa objavia mantidi, rozhodne sa prebehnúť popri ostatných a ihneď po poprednom mantidovi vrhne jeden z nožov. Ak chce použiť ostrie, musí sa dostať dosť blízko, ale vyhnúť sa pretiahnutým pažiam.* /Ako vtedy s Triss./ *Napadne mu a keď po ňom švihne jedna z paží, len tak tak sa uhne, aby ho netrafila hneď druhá v rýchlych výpadoch za sebou. Sekne ostrím po jednej z paží, tá sa na chvíľu stiahne, no to už zaútočí ďalšia paža druhého mantida.*
*Samantha tak úplně nesouhlasila s rozdělením skupin, když si povšimla GRACE a SUNILA, nicméně autoritu jich jako dvojice, ale i Gabriella samotného nepodryje a s kývnutím doobtáhne poslední runy. Vzhledem k tomu, že byla připravena na běžnou hlídku, byť kvůli možnému aktivování pasti měla i tak střední zbroj, v pouzdrech na zádech měla luk a toulec s šípy, zatímco u pasu měla při každém boku dva krátké ocelové meče pokryté runami a dvě ostří. Na stehnech v pouzdrech a taky na hrudi měla připevněné pouzdra se stříbrnými shurikeny a v botách po jedné železné dýce. Klasická hlídka, kdy se připravila na boj zdálky stejně jako z blízka a taky na možnost ztráty větších, pádnějších zbraní. Po donanesení případně obnovení některých run stélu schová do uzavíratelného pouzdra na vnitřní straně stehen a mezi prvními vklouzne do kanálu. Samotné jí svítí andělská ostří, v každé ruce jedno. Mantidi byli nepříjemnou společnosti, stejně jako protivníky. Raum v dálce ji znepokojoval více. Pár rukou, co se po ní vymrštil ji přiměl bodnout po jedné ruce a ostří prošlo skrz. Démon se na pár okamžiků stáhnul, než nanovo zaútočil. Tentokrát se uhnula do strany a prudkým seknutím shora dolů jej o jednu ruku připravila. Pak už nebyl problém bodnout vstříc hrudi démona a nechat jej se rozpadnout v záblesku.*
*Po rozseknutí démona si napraví batoh na hrudi a chrbte. Hlavne si stiahne trochu remene, nakoľko sa jej zdalo, že bol ešte stále priveľmi povolený a hádzal ňou zo strany na stranu. Akurát to stihne na to, aby zachytila posledného démona, mantidu, ktorá sa k Mirjam pomaly rútila, a vyšla teda oproti nej. Opäť použila rovnaký spôsob ako predtým, kde najprv sekla po predných končatinách a až potom po hlave. Prvýkrát avšak hlavu minula, takže si vyslúžila úder do tela. Ustála ho hlavne vďaka tomu, že sa démon na ostrie nabodol a tak si ho Mir dokázal pridržať, kým mu tentokrát hlavu odsekla čisto. Obzrie sa po ostatných, kto potrebuje pomoc.*
*K místu setkání se snaží utíkat jen jak jí to její rána dovolí.. teď už má aspoň i mobil, aby jí navedly google maps, když zmeškala všechny v institutu. Přichází už oblečená a vyzbrojená a když už jsou všichni na místě.. Postřehne pouze přerozdělování ve skupinách a protože přišla pozdě, není čas se dohadovat. přidává se k SUNILOVI a zůstává zticha. Neví, jestli se řešila nějaká strategie předem, ona jí nejspíš zmeškala.. prostě svojí skupinku slepě následuje zatímco z nich mluvila jen snad z jedním z nich. Snaží se zachovat klidnou hlavu, ale malá rána na boku a fakt, že tu pořádně nikoho nezná a ani strategii ji maximálně znervozňuje. Postranním pohledem si hlídá SUNILA, ale nervozita přiživuje její ostražitost, takže každý nepatrný zvuk kontroluje pohledem.. Pomocí runy, která jí umožní vidět pohyb tepla zaregistruje pohyb démonů a připraví si dýky.. to ale těkne pohledem k SUNILOVI, který se rozhodl rozsvítit čarodějný světlo a pootevře ústa. Nestihne na něj zareagovat, protože chapadla vyšlehnou jejich směrem a i když se snaží uskočit, její tělo je oslabený a chapadlo jí stáhne na zem a pak si všimne, že ho SUNIL hned potom přesekne.. Zadýchaně s kývnutím poděkuje a drápe se zpátky na vlastní nohy se syknutím.*
*Zatiaľ čo zvyšok sa sústreďoval na Mantidy, Sander mal istú divokú jazvu na chrbte Scorpiusa. Ihlica na chvoste sa vždy len približovala ku trupu a naďalej sebou šibala. Jedna ruka ešte stále lapala po Sanderovi pri čom druhá sa rozpadala na zemi. Sander sa tak snažil len uhýbať telom zatiaľ čo sa sústreďoval na jeden výpad, ktorý by sa postaral o zvyšok. Švih rukou bol úspešný osteň z chvosta dopadol s hlasnou ranou na zem. Už to bola jednoduchá práca. Z chrbtu na neho už nebol dosah okrem silného úderu chvostu, ktorý teraz už jednoducho ustál. Vedel však, že mu ostane pár modrín. Z vrchu tak ostrím bodol cez hlavu zatiaľ čo mu zbraň prešla celým telom a démon sa začal pod jeho osobou rozpadať. Zahliadol tak zvyšok, ako sa sústreďovali na mantidy a zatiaľ sa pozrel ďalej do tunelu odkiaľ bolo možné počuť Rauma. Nechcel nechávať nič na náhodu, obával sa ich po tom čo spôsobili Sunilovi. Z chrbta tak zložil kušu a postavil sa mierne nabok od diania. Z počiatku zamieril na oči, ktoré boli pomerne veľkým cieľom a s jednoduchou kušou ich tak bolo ľahké zasiahnuť. Nevýhoda bola, že nešlo o príliš silné zabodnutie. N spomalenie a získanie času pre zvyšok to však stačilo. Šíp sa tak zabodol v tvári démona a jednom oku zatiaľ čo sa jeho krik ozval tunelom.* Je tam ešte jeden. *Upozorní zvyšok, zatiaľ čo mu MIRJAM padne do oka a prstom ju nasmeruje ku Raumovi hlbšie v tuneli. Naďalej tak démona menšími šípmi spomaľuje a snaží sa ho oslepiť.*
*Tento lov považoval za pokusný. Chcel vidieť spoluprácu, ktorá by v skupine nastala, alebo či pôjde o boj každého sám za seba. Aj keď by preferoval jedného na boj na diaľku, skupiny sa snažil rozdeliť pomerne primerane. Predsa len lukostrelec v tuneloch bol pomerne riskantný, úzky priestor kde sa pohybovalo mnoho osôb a démonov.. dúfal, že si všetci uvedomia nevýhody, ktorá by mohla nastať. GRACE však prišla v horšom stave, ako očakával. Stále však vo veci mal subjektívny pohľad a chcel, aby jeho parabatai bola blízko medikovy. Sunil, aj keď bol posledné dni na lôžku by mal byť dostatočne v poriadku na to, aby odrazil, aspoň niekoľko potrebných cieľov.* Nepremáhaj sa, a opatrne. *Kývne smerom k SUNILOVI pred tým, ako skĺznu dole zatiaľ čo pohľadom prezrel mladú Lengthorn. Jej povesť ju predbiehala. Sám nemal tú možnosť ju vidieť v boji a tak ju považoval za divokú kartu aj keď jej zdravotný stav svedčil o opaku. Slabších bolo potrebné vykryť. Chcel, aby sa nefilim po jeho boku navzájom pridržali keď im to bude treba, chcel vidieť či táto cesta bola skutočne reálna, alebo nie. Okrem iného mu do srdca bilo isté ego, nepochyboval o sebe a veril, že minimálne z mladého NURGALIEVA a KYLY sa niečo vykľulo. Poťažká si naginatu v dlani zatiaľ čo si pred vstupom len upevní nízky cop a s prísnym pohľadom prešiel dole. Pri prvotnom pohľade na situáciu bol plán jednoduchý, s točivým pohybom zbrane sa na diaľku zaženie po kurim ktorému presekne niekoľko nôh. Tvár a nohy boli vždy jeho hlavným cieľom a tentokrát nešlo o výnimku. Po aktivácií ostria sa mu hmota v dlani rozsvietila a zatiaľ čo na moment ustúpil, aby si udržal bezpečnú vzdialenosť sa zahnal po ďalších pároch nôh a démonske bytie ukončil ostrím do trupu. Po výzbroji sa jed len zošmykne pri čom trochu zasyčí. Pozornosť sa tak presunula na jeho skupinu kde na moment analyzoval dianie. Povšimne si, ako je GRACE na zemi. Pomerne promptne k nej pribehne zatiaľ čo k nevystrie ruku, aby sa mohla postaviť.* Rýchlo na nohy, alebo sa udržiavať späť. *Povie smerom k lovkyni zatiaľ čo naginatou bodne do ďalšieho chápadla, ktoré sa k nim blížilo.*
*Nenecháva sa zasiahnuť a keď sa rýchlymi seknutiami po pažiach, aby im nedovolil sa k nemu a ostatným priblížiť, dostane k mantidovi, oboma ostriami silno sekne po jeho hlave a keď ju presekne, mantid pred ním sa rozpadne. V prudkom pohybe sa otočí k Raumovi, na ktorého útočí MIRJAM a hneď na to sa k nej pridá SANDER, keď sa kanalizáciou ozve jeho hlas, že sa objavil ešte jeden Raum, blížiaci sa z tmy tunela. Napodobní SANDERA, vytiahne zopár hádzacích nožíkov a keď sa priblíži na dostatočnú vzdialenosť, aby nožmi trafil oči, urobí to. Zopárkrát za sebou vrhne zo štyri nože, no príliš veľa si ich nevzal a keďže si tri chce nechať na neskôr, na horšiu časť, rozhodne sa na Rauma zaútočiť. Priblíži sa k prvému, ktorý po ňom švihne chápadlom, len tak po ňom sekne jedným z anjelských ostrí a snaží sa tak cez švihajúce chápadlá dostať k druhému z Raumov. Keďže má runu na nočné videnie, pohybuje sa ľahko, no jedno z chápadiel ho švihne po ruke. Bolesťou trochu sykne, ale adrenalín ho posúva vpred. Tak sa akotak dostane k druhému z démonov a zaútočí zboku. Ruka ho páli a nevšíma si, keď ho ledva minie ďalšie z chápadiel. Ostrím jedno odsekne a všimne si, že Raum je kvôli nožom a šípom oslepený. To využije a zaútočí.*
*Preseknutie chápadla okolo GRACE netrvalo dlho a bol rád, že sa mu to podarilo tak dobre. Snažil sa držať GABRIELOVÝCH slov, ale keď na nich útočili zo všetkých strán chápadlá a GRACE bola na zemi, sotva stíhal reagovať na každé nové. Aj preto si vydýchne, keď k nim priskočí GABRIEL a vezme GRACE na nohy, aby sa s ňou dostal ďalej. Sunil tak mal väčšiu možnosť sa zahnať bez toho, aby sa bál, že by mohol GRACE omylom rozseknúť hlavu. Riadne sa napriahol a postupne si všimol, že všetky chapadlá, ktoré naňho útočia, sú stále kratšie. Áno, začínal ten neustály pohyb v boku cítiť, ale držala ho pokope predstava, že obráni svoju kolegyňu, ktorá už od príchodu vyzerala otrasne. Začne teda kráčať smerom k tme a monštru, ktoré na nich svojimi chápadlami útočí. Podarí sa mu aspoň dotknúť vypadnutého čarovného svetla, ktoré zvýši jas a tak si ho Sunil kope pred sebou, aby videl.*
*Kotúlom sa vyhne jedu a zároveň sa dostane k jednému z démonou na dosah ostria. Zaženie sa po ňom a podarí sa jej useknúť mu jednu z nôh. ďalší útok sa jej nepodarí pretože po nej sekne prednou končatinou druhá kuri. Vyhne sa jej piruetou pričom sa jej bolestivo pripomenie pravé koleno. Normálne by trochu ustúpila abi získala viacej priestoru ale vie že jej kolegovia majú svoje problémi a nemieni im pustiť démonov do chrbta. Zatne teda zuby a zostane na svojom mieste. Keď na ňu zranená kuri znova zaútočí znova sa jej uhne a tentoraz jej vrazí ostrie do tela. Démon so zaskučaním zmizne.*
*Zatne zuby nad tím jak musí překousnout svoje zraněný ego.. Chtěla se na to tady vykašlat, věděla že je zraněná a nepředvede se v nejlepší světle a to její pýchu zraňovalo. Bylo tu moc nových lovců. Ale taky se na to dívala z tý stránky, že je nemůže nechat samotný.. Urychleně se chytí nabízený ruky GABRIELLA, na boku jí štípne rána ale dostaneme se zpátky na nohy.. Přikývne na jeho povel. Jeho cop a elegance jí trochu uzemňují a uklidňují.. působí na ní uhlazeným dojmem, takže má pocit, že má tento muž situaci ve svých rukou a měla by následovat jeho pokyny a nevymýšlet vlastní cestu.. Do obou ruk sevře svoje kratší dýky, světlo ze SUNILOVA čarodějnýho světla jí v kombinaci s runou co měla nanesenou trochu oslepovalo.. Nikdy po jeho boku nebojovala a ani netrénovala, takže asi nejsou vůbec sehraní. Dahaka vidí poprvý v životě.. když se chvilku drží vzadu, prohlídne si ho a všimne si opancířovaný ještěří kůže, která vypadá dost tvrdá..ale jeho větší černý oči vypadjí jako dobrá slabina. Vytáhne vrhací nože a vymrští je tím směrem, když je zaměstnává SUNIL. Trefí se a oslepí tak jednoho z démonů, runy na vrhacích nožích ho zpomalí a způsobují extrémní bolest.* Vypadá to, že tohle je jejich slabina.. *Houkne na SUNILA a už klidnějším krokem přejde k démonovi, který se svíjí v bolestech a skřípe.. Vytahuje andělský ostří, aktivuje ho jménem anděla a pošle démona jednoduchým bodnutím do pekla.*
*Na moment sa držal opodiaľ. Periférne sa však snažil sústrediť, aj na KYLU, ktorá sa zdala byť zatiaľ dostatočne schopná bojovať sama. S lovkyňou zo začiatku chodil na hliadky výhradne on. Vedel čo približne mohol od nej očakávať, aj keď isté drobnosti mu stále na jej osobe neboli pochuti. Čiapka bola detail, ktorý by vynechal. S GRACE sa tak na moment stiahol zatiaľ čo pozoroval, ako sa Sunil zahnal proti démonom. Obludy sa riedili v počtoch a pre bezpečie každého ich bolo potrebné zneškodniť všetkých. Nechal tak lovkyňu na moment samú zatiaľ čo vykročil smerom ku KYLE. Aj keď bol Sunil ten zranený zdalo sa, že aj lovkyňa si zažila svoje, okrem toho pohyb Grace ku ryšavému kolegovi mu dalo istotu v jeho rozhodnutí. Bola tvrdá, možno tak, ako sám od nej očakával. Presunie sa tak ku KYLE zatiaľ čo podberie Kuriho zo spodu a mierne mu sekne do brucha. Medzi tým sa zdalo, že jeden sa už rozpadol na prach. Dlhou zbraňou bodne do tváre, podobne, ako pred tým. Jeho výška v kombináciu so zbraňou robila dlhý dosah a pomerne bezpečný. Onedlho si však poťažká ostrie zatiaľ čo sa pod jeho rukou rozpadne aj posledná blízka hrozba. Zvolanie GRACE mu ešte mierne strhne pozornosť no zdalo sa, že hrozba bola na dobu neurčitú zažehnaná.*
*Samantha se po vzoru svých kolegů pustila do boje se zbývajícím druhem démonů, který se objevil nakonec ve dvojici. Raumové. Naposledy, kdy se s nimi tady setkala ji poslali na ošetřovnu na pár dní, protože s Matthewem nebyla sehraná a ten se tak stáhl na boj na dálku. Dnes tady mladý lovec nebyl, stejně jako vedoucí Institutu, pokud se nepřidali v mezičase.* SANDERE, přestaň střílet, pojď! *Vyzve světlovlasého lovce, že už démony dostatečně oslepil, ale s tím jak se k nim sbíhali lovci a raum se hýbal by je její bratranec mohl ještě ohrozit. Samantha se sklouzne po slizkém povrchu kanálu po kolenou a sekne po raumových nohách u země, sliz ji však zanáší ještě dál a tak rovnou sekne stejným způsobem i po druhém z nich, než ostří použije k tomu, aby se zarazila. Na znechucení bude čas potom, momentálně bylo třeba pomoct dorazit dva démony a tak se přidá k SEBASTIANOVI, aby zneškodnili i druhého démona, jemuž stojí za zády a je tak čelem směrem k pasti, odkud má rozhled na svou skupinu a semtam přes démony v pasti zahlédne i druhou skupinu.*
*Obě skupiny si dosud vedly dost dobře. PRVNÍ SKUPINA se vypořádávala se zbývajícím dahakem, zatímco ze tmy se s cvakavým zvukem blíží další dvojice pavoučích démonů, jejichž hroty se zalesknou od čarodějných světel. První kuri vyrazí proti GRACE a TSAIOVI a druhý se vrhne po SUNILOVI, který má zároveň ve své cestě dahaka, jež stále ještě měl jeden pár chapadel, jimiž divoce sekal po lovci. V jeden moment se jeho chapadlo vymrští po lovcově kotníku, aby s ním sekl o zem podobně jako předtím jeho padlý druh s lovkyní. DRUHÁ SKUPINA se vypořádává s oslepenými raumy, kteří nejsou ani tak jednoduší na poražení a to ač klesne první z nich na kolena po úderu lovkyně. Zbývající chapadla obratně seknou po MIRJAMINĚ krku a bocích, se zjevným plánem ji sevřít a přetrhnout zřejmě vejpůl. Po SANDEROVI se jen natáhnou, aby jej prozatím odhodili ránou z dosahu, než vyřídí bližší hrozbu, zatímco se démon vyrovná zpět do jeho plné výšky. SEBASTIANA mezitím nenechá druhý raum ani moment vydechnout, ale jeho útok je podařený. Během momentu se démon rozsype v záblesku ostrého světla, které přiláká ke dvojici další účastníky mejdanu. SEBASTIAN nemá moment klidu, aby se vyléčil, protože jako po větší hrozbě se jeho směrem vydají dva mantidi. Narozdíl od SAMANTHY, po níž úskočně jako had bodne scorpios svým ocasem.*
*Cítil, ako sťažka dýchal.* /Sakra, som na tom horšie, ako som si pôvodne myslel./ *Uvedomí si, ale napriek tomu sa nevzdáva, nakoľko vedel, že nie je jediný, kto prišiel do tohto boja v neúplnom zdraví. Z preťaženia cíti, ako sa aj rána na jeho boku namáha a tak mu ostáva už len jedno. Všimne si, čo spravila Grace a chce sa teda k telu démona dostať bližšie, ale v tom ho niečo stiahne na zem, až mu to vybije dych. Ešte odsekne chapadlo a dúfa, že tým vytvoril dostatočný otvor pre Grace, zatiaľ čo sa snaží pozviechať na nohy. O jednu zo sekier sa musí ale oprieť, kým si rukou siahne na bok. Na jeho nešťastie po odtiahnutí objaví, že sa jeho rana kompletne otvorila a leje sa mu odtiaľ teraz krv.* TSAI, budem musieť byť viac vzadu. *Zavolá na svojho veliteľa tímu a rozhodne sa postaviť ako chvost tímu pre prípadnú pomoc, zatiaľ čo má jednu sekeru už schovanú späť na chrbte, a o druhú sa opiera. Prípadne ju vie rýchlo využiť ako zbraň, keď ju už má v ruke, ale hlavne si teraz drží bok a snaží sa zhlboka dýchať. To, že sú jeho vlasy kompletne rozbehnuté po dopade na zem na všetky strany, radšej nerieši.*
*Už si myslela, že by sa mohla zbaviť aj ďalšieho démona, ale ten sa ju ozaj nechutne uráčil chmatnúť do svojich paprčí a začal ňou ťahať. Samozrejme, že to bolo nepríjemné. Aj preto naslepo sekla povedľa svoje hlavy, čím si uvoľnila zovretie oko krku, a keď ju démon tým pádom k sebe pritiahne za boky, lovkyňa má už pripravený meč, aby sa naňho démon doslova nabodol, než potiahne rýchlo smerom hore a rozpolí ho na polovicu.* /Rýchle a efektívne. Aj keď som teraz pokrytá ichorom.../ *Radšej si strasie ichor z tváre a pozrie na zvyšok svojej skupiny. Vidí, že k SEBASTIANOVI idú hneď dvaja démoni, takže sa hneď po jednom hodí, aby mu pomohla. Horšie sa jej po stisku okolo hrdla dýcha, ale stále to dokázala,m takže vedela, že to nebude dlhodobý problém.*
*Keď začuje svoje meno z pier svojej sesternice, nemohol tajiť svoj kyslí výraz. Išlo im o život? Otázka bola kedy nešlo, ale akékoľvek jej slovo sa mu len ťažko bralo za plnohodnotný príkaz. Jeho oči však zachytia útok na MIRJAM pri čom sa k nej vydal rýchlo na pomoc. Jeho telo však bolo odhodené chápadlom, zatiaľ čo cítil, ako sa jeho telo len hodilo o stenu. Mierne vydýchne, pohyby démona mu pripomínalo len hliadku so Sunilom, ktorá.. neskončila najlepšie. Bol rád, že mu ihlice zo výbežkov neprešli zbrojou, ktorú mal našťastie hrubšiu.* Si v poriadku?! *Zakričí zadýchane ku svojej kolegyni zatiaľ čo už už vyberal stele. Cvakanie za chrbtom mu však pokoja nedalo, chcel však mať prv uistenie a MIRJAM sama o sebe už ušla. Sander len podrží stele v ruke zatiaľ čo podobne, ako všetci vybehne smerom ku mantidom. Šmykne sa po kolenách zatiaľ čo odsekne nohy, ktoré sa mu po pravej ruke naskytnú. Potom len rýchlo unikne keď démon začne padať nižšie k zemi.*
*Obzrie sa po zvišku supiny ako sa im darí. TSAI s GRACE vizerajú že si s jednou kuri poradia. Zato další člen ich skupini má očividné problémi. Okamžite sa rozbehne k nemu a postaví sa medzi kuri a SUNILA. Aktivuje dalšie zo svojich ostrí a hodí ho po démonovi. Nemieri však až tak dobre a ostrie démona len zraní namiesto toho abi ho poslalo do pekla.* Jak si na tom, Je to moc zlé? *Zvolá ponad plece na SUNILA a zaženie sa po kuri ktorá sa dostala nepríjemne blízko. Tentokráe neminie a usekne jej jednu z nôh. Démon zvreskne a trochu sa stiahne.*
*Keď sa Raum rozpadne, na chvíľu odkloní hlavu, aby si oči zaclonil pred svetlom z ohavného démona a keď sa chce nadýchnuť a skontrolovať ranu na ramene, vtom sa do neho pustia naraz dve predĺžené paže, uskočí tak v rýchlosti dozadu, no zatiaľ čo jednej sa vyhne, druhá ho zrazí k stene. Úder ním otrasie, no nevyvádza ho to z miery dostatočne na to, aby nestihol uskočiť a jedným z anjelských ostrí zasadiť ranu po paži. Narovná sa, zaujme pozíciu s dvoma mečmi a keď mantidi okolo neho urobia pár krokov, jedno ostrie odloží a keď sa na neho vrhnú, uhne sa zboku, po jednom vrhne jeden z troch nožov a kým tak odláka pozornosť jedného, po druhom sa oženie, no v polovici útoku zmení smer a zaútočí na hlavu, do ktorej bodne. V tej chvíli, čo sa mantid rozpadne, sa otočí, aby spacifikoval aj druhého, no toho už si zobrali na starosť MIRJAM a SANDER. Vydýchne si a obzrie sa smerom k druhej skupine, ktorú zahliadne iba na chvíľu. Mali by pomaly pokračovať ďalej, ak chcú toho vyššieho démona zastihnúť, kým tu je.*
*V jedný ruce drží andělský ostří a v druhý delší dýku Epilog.. ta druhá se válí asi někde na zemi. Jak skoncuje s jedním démone, tak se ohlídne za sebe a vidí přicházet další ohavnosti.. démoni, co se podobají Kuri, ty už taky viděla. Vzápětí se podívá na SUNILA, který leží na zemi a polozmrzačený Dahak ho stáhne dolů. Dvěma úskoky se k nim přiblíží a když je démon zaměstnaný lovcem stínů, tak s výskokem se vymrští a probodne ho zeshora. Ostří v něm nechá zapíchnutý do tý doby, dokud Dahak nezačne syčet a vypařovat se. Pak se otočí za sebe, nemá čas na SUNILA.. musí se soustředit na Kuri kteří jsou už skoro u nich.. Postranním pohledem zachytí letící ostří a šokovaně se podívá na KYLU.* /Co to kruci je..../ *Zadýchaně sevře andělský ostří a delší dýku. Démoni se k ní blíží, jeden lovec leží na zemi, další hází andělský ostří vzduchem.. začíná na místě panikařit a ustoupí o pár kroků dozadu a hledá pohledem GABRIELLA.* Musí odsud pryč.. hned! *Je jí jedno, kdo SUNILA odsud dostane, ale je rozhodnutá hrát o čas.. Když se Kuri blíží, defenzivně uskakuje, naznačuje útoky a uhýbá do stran tak, aby je odvedla dál od SUNILA. Ví že je nedokáže sama zlikvidovat v tmhle stavu a tak nezkouší nic riskantního, jenom je zaměstnává.. Do žil se jí vlije adrenalin, takže svojí ránu už tolik bolestivě nevnímá.. ale rozhodně cítí, že se vyčerpává mnohem rychleji. S jedním kotoulem pustí Epilog a zvedne ze země vrhací nůž, který vrhne k hlavě Kuri, ale ten se jen odrazí od jeho pancířovaných zubů* /Kruci.. budu tomu muset usekat nejdřív nohy.. Je jich až moc... Co když dorůstají?/ *Zadoufá, že jí v tom nikdo nenechá samotnou a pomůžou jí odlákat jejich pozornost bojem na dálku, aby se mohla zaměřit na nohy.*
*Ku SUNILOVI sa pomerne rýchlo skloní. Zatiaľ čo im KYLA kupovala čas mu nakreslí nad dlaň rýchlu runu mendelin. Aspoň na teraz by si ho démoni všimnúť nemuseli. Ich hlavný chod, však mohol. K tomu doplní rýchlu Iratze. Vedel, že to nebude tak príjemné, ako lieky, alebo ošetrenie Mirjam, ale išlo o provizórne riešenie než čokoľvek iné.* Pokiaľ ťa pritlačím na rane príliš povedz mi to. *Povie ku SUNILOVI pri čom mu následne len poťapká po ruke prioritne sa chcel zbaviť démonov. Vzhľadom na fakt, že onedlho sa spoja so zvyškom skupiny potreboval, aby bol vzduch čo najviac čistý. SUNILA tak len na moment zodvihol zatiaľ čo ho promptne skryl ku stene. Kyla by ho neodniesla, vedel to. Prípadne keď sa spoja niekto bude schopný s ním odísť keď budú v menších úzkych. Okrem toho, KYLA na moment s ním ostala a tak sa vpredu pridal ku GRACE.* Buď pri ňom, keby niečo priliezlo.* Defenzívnu Grace ocenil, rýchlymi švihmi sa pokúsil zbaviť nôh pri čom nechával vhodný priestor pre lovkyňu, aby ich dokončila, nakoľko ich hybnosť bola ombäzená. Jeho zbraň aj keď runy mala však definitívne zranenia nespravila a bolo potrebné tak konať rýchlo. Na čele sa mu tvoril pot zatiaľ čo cítil, ako sa tekutina zo zubov démona steká po výzbroji. Zbraň si tak prehodil a ostrím jedného Kuriho dokončil.*
*Mohla dělat cokoliv, ale i ji oslepil na okamžik záblesk a tak po scorpiosovi sekla spíše poslepu. Osten ocasu se jí zabodl do břicha a ryšavá lovkyně vydala přidušený výkřik a intuitivně, sekla po tom, co ji zranilo, zatímco nepustit zbraň při bolesti byl spíše naučený reflex. Osten tak zůstal zaklíněný ve zbroji, kterou z části pronikl a zaryl se do masa na měkké a poddajné části těla. Scorpios se stáhl, ale jen na okamžik. Chtěl zaútočit ocasem, místo toho ji zbortila jeho krev a Samantha nestihla příliš uhnout, protože si vytrhávala bodec z těla. Useknutá část těla ji tak prudce postrčila na zadek, až zbraně zařinčely o zem a světla ostří zhasla.* Do pekla s vámi. *Zakleje nepříliš peprně ani kreativně a jak se démon blíží, tak začne za sebou hmatat po ostřích, co jí vypadly z ruky. Nenahmatá je však včas a tak obratem z hrudního pouzdra vytáhne jeden ze shurikenů a vmete ho démonovi do hlavy, aby si získala čas, ač ví, že stříbro mu neublíží.*
*Snaží sa tváriť, že je všetko v poriadku, ale tú bolesť v tvári len ťažko schová. Nestihne KYLE ani odpovedať a už sa oňho GABRIEL postará. Poďakuje mu ešte za pomoc, pričom ho usití, nech sa s ním netrápi. Sám sa oprie o stenu a rozhodne sa aspoň kryť svojej nižšej kolegyni chrániť chrbát. Zhlboka sa nadýchne a hodí po démonovi svojou vlastnou serafskou dýkou, ktorú tesne predtým pomenoval "Barbiel". Dúfal, že aspoň takto bude môcť lovkyni pomôcť, keď sa ho už chystala obraňovať.*
*Akurát seká po mantidovi, načo sa s prekvapením uhne svojmu bielovlasému kolegovi.* Vďaka, SANDER. *Povie nakoniec a pomôže mu démona dokončiť.* Potom sa porozprávame, keď to tu trochu prečistíme. Chcem sa spojiť s druhým tímom čo najskôr, nakoľko ma neteší, že sú všetci mimo Gabriela ranený. *Objasní SANDEROVI a rozhliadne sa ešte okolo seba, či niekto ešte nemá nejaký problém, alebo či neostali nejaký démoni na vyčistenie, nech sa môžu pohnúť ďalej a čo najlepšie sa už spojiť s druhou skupinou. Všimne si, že SAMANTHA má značné problémy, takže kým démona zabáva na pohľad strieborným nožíkom, a zarazením do hlavy mu ho tak drží, Mirjam priskočí a odsekne mu hlavu, načo ichor vyprske na obe z nich.* Si v poriadku? Ak potrebuješ serafskú dýku, ja mám dve, a aj obe katany. *Podotkne a podá jej jednu zo svojej zálohy.*
*Aj keď bi rada manévrovala a uhíbala sa útokom démona namiesto toho zostane stáť a híbe sa len nevihnutne. Nemieni uvolniť kuri cestu k zranenému SUNILOVI za jej chrbtom. Našťastie po nej zaťial nestrieka jed a snaží sa ju dostať len nohami. Okrajovo vníma GABRIELA ako sa stará o SUNILOVE zranenia ale hlavne dáva pozor na démona. Keď spoza nej priletí díka a trafí kuri do tela využije príležitosť a bodne jej ostrie do hlavi. Potom čo démon zmizne v oblakku iskier a dymu zacúva k SUNILOVI.* Vďaka za rozptílenie. *Prehodí ponad plece pričom ďalej sleduje svoje okolie keby sa na nich virútilo ete ďalšie monštrum.*
*Runa, která byla nanesena SUNILOVI zabrala a SUNIL si tak mohl vydechnout, trochu se zhojit a nabrat síly. Z tunelu se k nim již neblíží další démoni, naopak na ně čekají v pasti zachycení další a taky ten, kvůli němuž runy na zdech vůbec byly naneseny. Poté, co se PRVNÍ SKUPINA rozhodne vstoupit z nutnosti do pasti se na ně vrhnou dva dahakové, kteří jistě patřili k těm, co již byli poslání do horoucích pekel. Zdáli se však ještě větší, než ti předchozí. Posedlé dítě se teleportuje k opačnému okraji, kde skončil jeden ze Sebastianových nožů a zvedne jej, když vycítí, že se blíží pro něj kritická chvíle. V dalším okamžiku se objevuje po boku TSAIE a seká mu dozadu po lýtku, než opět zmizí a objeví se o kus dál a s nepasujícím, roztmilým smíchem si zakrvácenou dýku přitiskne k ústům a olízne z ní krev, nehledě na to, co na ni z kanálu ještě mohlo ulpět. Po GRACE a KYLE tentokrát útočí jeden z dahaků, druhý zůstal na samotném lovci rodu TSAI a nyní využil příležitosti. V obdobný moment jedno z chapadel zasáhne KYLINO zraněné koleno. Mezitím MIRJAM i SEBASTIAN začínají cítit oslabení raumovým jedem a pokud nechtějí skončit brzy tváří na slizké zemi, měli by si nanést runu, která jim pomůže s jedem v jejich oběhu. SAMANTHINO zranění si taktéž žádá její pozornost, protože rána je hlubší, než se zdá a promáčí zbroj krví z obou stran. Po vstoupení do pasti i je čekají démoni, naštěstí jde však už jen o jednoho kuriho mířícího směrem, kde byli SANDER a SAMANTHA a scorpiose, který šermuje a bodá zuřivě proti MIRJAM a SEBASTIANOVI. Větším nebezpečím však je opět posedlá dívka, která se objevuje v zádech SANDERA a s chichotáním bodá po jeho boku. Musí však rychle zmizet, neměla příliš míst, kam by se mohla ukrýt a dobrou správou pro lovce je, že jí zřejmě někdo jen moc propůjčuje a její nejmocnější zbraní tak zřejmě je schopnost se teleportovat z jednoho místa na druhé. Tentokrát se octne vprostřed tunelu, tisknouc se s hihňáním ke stěně a nebýt její tělo napůl mrtvé a rozkládající se, vypadala by jako nevinné děvčátko, kterému se náramně vydařil žertík.*
*Sanderovi trvalo kým sa dokázal zorientovať v priestore plnom chaosu. Cítil, že sám už začínal byť slabší, ako na začiatku lovu. Rozhodne si to však tak neschytal, ako Samantha, alebo Mirjam, ktorý sa objavili v spároch démonov. Chrbát ho pobolieval, ale nebolo to až také zlé, akoby očakával. Všetko sa tak topilo na prach zatiaľ čo na moment zahliadol skupinu na opačnej strane. Ryšavé vlasy však nevidel čo ho značne znervózňovalo. Netrvalo dlho kým si uvedomil, že sami prešli do územia, kde sa nachádzal hlavný démon záujmu. Kým však stihol reagovať, pocítil bodnutie v boku , ktoré vďaka zbroji nebolo tak hlboká rana. Stále ju však bolo cítiť a Sander na moment len klesol na kolená. Kedy smiech dieťaťa vzhľadom na jeho sluch, ani neregistroval. Sám sa však musel kvôli blížiacemu sa kuriho dostať veci pod kontrolu. Zťažka sa tak postaví na nohy zatiaľ čo sa mu zťažka dvíhala hruď. Jeho švihy už boli pomalšie, ako zvyčajne, ťažké priam. Jeden Kuri.. to nemôže byť až také zlé aj s dierou v boku. Mierne si však klamal, kedy síce odsekol dve nohy, ale stále bol na ihlách, aby sa dostal dostatočne blízko. Kuri sa však čoskoro zmenil v popol, zatiaľ čo blond lovec hľadal miesto kde by pomohol. Jeho bok, však hovoril o opaku.*
*Cíti sa zvláštne a je mu jasné, že aj keď v ňom stále je adrenalín, jed rauma už na seba začína upozorňovať. Kým sa nik neobjaví a čaká, kým sa znova zhŕknu do tímu, aspoň ako takého, snaží sa naniesť si runu, ktorú v rýchlosti dokončí a nie je práve naperfektnejšia, no aspoň niečo, aby ho to na chvíľu pred jedom chránilo. Keď sa posunú ďalej, ostražito si prezerá okolie a keď sa dostanú k pasciam, už poblízko neho švihá jedovým chvostom scorpios. Tak sa pripraví do priestoru a mrkne k MIRJAM, aby sa spojili a čo najskôr sa s démonom zrovnali, pretože podľa akéhosi tajomného smiechu vie, že démon, po ktorého prišli, je blízko. Preto sa prešmykne len taktak popod chvost scorpiosa a anjelským ostrím zaútočí na jeho bok. Čaká, že to isté z druhej strany urobí MIRJAM, ale nie je si istý, či to tak bude, no jej pohyby si už nevšíma a bodá do scorpiosa, v rýchlosti vstane a ešte stihne uskočiť pred naposledy švihajúcim chvostom. Vydýchne si a obzrie sa okolo seba, či nezahliadne toho démona - zrejme v detskej forme. Potom si však všimne SANDERA, práve keď sa pred ním rozpadne kuri, a zabehne v rýchlosti za ním.* Zvládneš to? *Opýta sa ho medzi rečou, ale to už znova začuje smiech a tak sa postaví do pozície, z ktorej môže ihneď útočiť. No nevie, čo čakať.*
*Neměla možnost se v tuto chvíli dostat k břichu, aniž uvolní zbroj, takže si stáhne výstřih, co nejníž, to jde, aby byla, co nejblíž k ráně a obtáhne dvakrát iratze, aby zabrala alespoň tak rychle, kdyby jednu nanesla přímo k ráně.* Vpohodě, ostří mi jen vypadly. *Usměje se bolestí na MIR a klekne si, s čím se natáhne po shurikenu, který dopadl na zem, když démon zmizel. Schová jej a s těžkým dechem, jak se rána pomalu začíná zacelovat se staví zpět na nohy, najde svá ostří a rozzáří je andělskými jmény. Rozhlédne se, že další nepříjemné překvápko je už nečeká a shrne si hřbetem ruky pramen vlasů, co se uvolnil z drdolu a dráždil ji na čele.* Pojďme to dokončit. *Vyzve je VŠECHNY zadýchaně a zamíří k pasti. Obratně protočí meče v rukách, načež vstoupí do nebezpečné zóny. Sama se ožene proti démonovi a ten se coskoro rozpadne díky jejímu bratranci na popel.* Iratze, zmiz. *Štěkne na něj další rozkaz a rozhlíží se po dítěti. Sama se stáhne ke kraji, ostří zmizí v pouzdrech a pohasnou, aby splynula, co nejvíce s temnotou a pohled démona netahala k sobě, když zapátrá po stéle a začne v rychlosti nanášet na zeď runu, past. Zmenší té malé mrše teritorium, kde se může pohybovat.* GABRIELLI! NANES PASTI! *Zvolá přes břinkot zbraní směrem k druhé skupině. Nesejde na tom, kdo se toho ujme, její parabatai jistě její plán pochopí. Zmenšit prostor, kde se může pohybovat na minimum, až nebude mít kam utéct a zpacifikovat ji.*
*Když ji dorazí na pomoc GABRIELL, cítí se o trochu klidnější.. společně se sotva postarají o démony Kuri, už vidí pomocí runy pro pohyb tepla se přiblížit chapadla Dahaků... zhluboka si povzdechne , protože už sotva sbírá dech.. po čele a spáncích je stékají pramínky potu a vody nahromaděný v dusných kanalizacích.. smrad jí moc kyslíku do plic nepřináší a je vyčerpaná. Boty má promočený břečkou a mokrý cop jí studí na zátylku.. Než se k ní přiřítí chapadla Dahaka, postřehne ještě dítě co ublíží GABRIELLOVI a zmizí.. otočí se po směru a najde ho o kus dál se zlověstným úsměvem, což jí vyděsí.* Vždyť je to dítě... *Vykřikne a uskočí před chapadlem Dahaka hned na to zasyčí škvařící se maso, když po jeho chapadlo šlehne andělským ostřím, který začíná slábnout a vyčerpávat se..* Je to nějaká iluze? Co to kruci je? *Snaží se z někoho dostat odpověď. Nerozumí tý podobně dítěte.. měla by iluzi démona pomocí runy co má nanesenou prohlídnout.. takže jí to nedává smysl. Její mysl ale teď zaměstnává boj s Dahaky, před kterýma zase ustupuje.. nechává se zahnat do kouta, až jí vypadne s levačky Epilog.. chapadlem jí démon podrazí nohy a když už si blíží, stihne mezi něj a sebe vložit andělský ostří... Všechny jeho vnitřnosti se jí rozlijou po břichu a hrudníku, až se jí zvedne žaludek převalí se na bok a vyzvrací ze sebe všechen Axelův koktejl.. Zkouší vstát a druhýho démona najednou nevidí.. slyší ale hlas lovkyně, který je jí známý. Runy si ale nepamatuje, takže v sedu jen k sobě přitáhne andělský ostří a hledá pohledem druhýho démona, který někde číhá. Podaří se jí dostat na nohy, ale cítí v kolenech slabost.*
*Hádzanie ostrí ho nepotešilo. Aj napriek častosti zbrane sa stále považovali za vzácne. Príliš dlho nad touto témou neuvažoval nakoľko ucítil rezné rany na lýtku. Bolesť mu prešla celým telom. Potichu sykol, avšak bolesť na tvári nenechal dávať najavo. Prudká sa len otočil zatiaľ čo ostrou stranou zbrane odrezal chápadlo, ktoré sa mu obmotalo okolo nohy. Jeho telo bolo na moment stuhnuté, avšak kus chápadla následne len odkopol. Jeho pozornosť sa však ďalej smerovala na drobné dievča, ktoré medzi priestormi prechádzalo zo strany na stranu.* /Menšie územie by bolo užitočnejšie Hawkstone./ *Prebehne mu v hlave zatiaľ čo ostrie skloní k zemi, akoby len čakal na podnet k útoku. Ten sa k nemu dostal v podobe zvolania jeho parabatai. Jej jednoduché slová mu postačili na to, aby vedel čo robil. Pohyby GRACE ho prekvapili.* Posadnutie, dieťa už je mŕtve. *Prehodí medzi rečou ku lovkyni, akoby sa skutočne nič špeciálne nedialo. Už nebola pre dieťa možná záchranou, telo hnilo. Už išlo len o démona vo vnútri.. Gabriell však nemá príliš čas váhať čo i len minútu a aj napriek zraneniu, ktoré mu pulzovalo v nohe sa pod svetlom ostria rozniesol jeden z Dahakov na popol. Škrípavé zvuky mu naďalej zneli v ušiach od druhého z dvojice. Dehakovia boli zničený, Kuri mal podobu prachu a na ich strane tak ostávali len pasce. Už už išiel pracovať na tomto pokyne kým si nevšimne Grace, ktorá zo seba akoby dostala aj dušu. Zdalo sa, že Kyla aj Sunil boli mimo pasce, obaja sa mierne posunuli nabok čo bolo dostačujúce, aby skutočne unikli dieťaťu. Aj keď bola na tom Grace zle išlo o dokončenie lovu. Rýchlo sa tak sklonil a začal pracovať na runách. Všetko mu bolo nechutné, jediné v čo dúfal bol príjemný čaj a sprcha.*
*Cíti, že niečo nie je v poriadku. Až po mentálnej kontrole si uvedomí, že do nej musel nejaký démon nejako dostať cez niektorú z rán jed, a tak si iba rýchlo aktivuje runu, načo sa pustí do posledného démona, ktorý sa do nej a SEBASTIANA pustil. Rovnako ako on sa snažil démona zbaviť čo najrýchlejšie, takže len kopírovala jeho pohyby a odsekávala z démona jednotlivé časti, až do momentu, kedy príde finálny úder a démon sa konečne vráti späť do pekiel. Nešťastne pri stretnutí s druhou skupinou sleduje, ako GRACE sotva stojí a SUNIL s KYLOU nie sú nikdy k nalezeniu. Nechá teda ostatných, aby sa postarali o démona, kým lovkyňa sa spustila druhým tunelom, aby zistila škody. Pripravovala sa mentálne na to najhoršie, takže keď videla oboch lovcov ešte pri živote, rýchlo sa pustí do liečenia najprv SUNILA a pri tom sa aspoň pýta KYLY na jej stav, aby jej mohla niečo tiež dať. Obom ale ako prvé pridelí niečo na bolesť.*
Nemám na výber. *Hlesne SEBASTIÁNOVI zatiaľ čo si vyhrnie mierne spodnú vrstvu na zbroji a pomocou stéle si nakreslí rýchlu liečivú runu. Aj ked sa nesnažil bola to jedna z tých vecí čo mu išla. Niečo také však jedno iratze len tak nevyliečilo a Sander mal pomerne veľký problém sa dostať naspäť na nohy, alebo sa na nich udržať. Mierne ho držalo pri vedomí fakt, že Sebastián stál priamo pred ním. Sander sa pri výzve len pozrie na obklopujúce runy, ktoré vyhradzovali priestor. Postavili sa mierne na nohy, nakoľko nechcel riskovať, že by mu dievča len tak dokázalo siahnuť na krk. Prejde tak ku stene kedy si povšimne Gabriella a Samanthu v priestore. Ešte tak mierne zamrká zatiaľ čo sa mierne zosunie nakoľko jeho sila sa vytrácala rýchlejšie, ako čakal. Začal tak kresliť runy, ktoré mu boli nakázané a ktoré dokázal vyčítať z rýchleho zahliadnutia. Aj keď sa nevedel hýbať a nepočul, aspoň zrak mu vždy neoblomne slúžil. Pole tak zmenší, ale sám sa z neho prevalí na druhú stranu kedy len predýchaval zranenie. Na dlani mu vytekala krv zatiaľ čo sa pomocu stély a základnej lekárskej výbavy, ktorú nosil kvôli Sunilovi pokúsil aspoň základne ošetriť. Jeho vedomie sa však strácalo.*
*Nezdá sa mu, že by SANDER pôsobil v pohode, no v tom reaguje na aktivitu lovcov a taktiež začne runy načŕtať, má v nich totiž prax. Teraz sa ani nestavia do nejakej vedúcej pozície, urobí, čo je potrebné urobiť. Kruh sa začne zmenšovať. Reaguje iba na SANDERA, padajúceho mimo kruh a aj keď by ho išiel skontrolovať, zdá sa, že dieťa nebude mať kam ujsť a tak treba pracovať rýchlo a efektívne. Všimne si, že veľa z lovcov je mimo a už ostávajú iba niektorí, a ani GRACE nevyzerá v dobrom stave. Keď črtá runy, iba na ňu švihne pohľadom.* Choď za Mirjam. *Zakričí na ňu a potom už nereaguje na žiadne nesúhlasné slová. Či už to GRACE chce riskovať, tak jej v tom asi ani nezabráni. A keď už je kruh dostatočne malý, siahne po zbrani a svätenej vode, ktoré by mu mohli pomôcť.*
*Samantha nanášela runu za runou, tak jako ostatní, načež ale jen zakleje, když se holka teleportováním snaží dostat vždy tam, kde se črtá runa a překazit to sekáním po pažích jejích, SEBASTIANA i TSAIE. Vytasí tak jen ostří a jménem anděla ho aktivuje. Druhá ruka nahmatá shuriken a vstoupí do zóny.* Zmenšete ji! *Přikáže lovcům, zatímco se tiskne ke stěně, aby se dívka nedostala za ni tak snadno, ne však zcela, potřebovala být schopna s ní bojovat a rozmáchnout se. Jednoduše ze sebe teď udělala návnadu. Démon se jí objeví při boku, aby ji sekl po noze, což se jí i povede. Seknutí je přímo přes jednu šlachu při koleni a Sam klesá na jedno koleno. Povede se jí však s výkřikem zarazit shuriken do ramene teleportujícího se děvčete a nůž tak zůstává na zemi u její nohy, zatímco shuriken jí poraní dlaň jak s ním k sobě škubne, zatímco démonka se už přemisťuje kus dál od ní. Zbledne ve tváři bolesti, když se zapře o zem ostřím a rozvážně se postaví. Nemohla na zraněnou nohu moc došlápnout, ale aspoň si poskočí blíž ke zdi zády, ať se do nich démon nedostane.* Ztěžka se o ně opře, zatímco dítě se tváří kysele, nad vlastní krví a s jakýmsi až glitchovým efektem se cik cak na střídačku a nepravidelně přesunuje k lovkyni blíž nebo dál, občas se objeví i při SEBASTIANOVI a TSAIOVI, případně GRACE, kdyby se vydala mezi pasti, aby do nich kopla, jindy bouchla rukou a zkazila runu.*
*Žaludek se jí ještě několikrát zvedne, ale už nemá co zvracet, takže se jen rozkašle a zhluboka dýchá ústy .smrad chodeb aby zklidnila svůj žaludek. Zvedne ze země Epilog a obrátí se za hlasem SEBASTIANA.. první instikt je, že MIRJAM potřebuje někde pomoct, ale viděla jí odcházet druhým tunelem s ostatníma zraněnýma.. Než se stihne vzpamatovat a rozhodnout se, vidí jak dítě útočí na lovce co kreslí runy a rozhodne se ho zaměstnat aspoň na dálku. Andělský ostří který už úplně vybledlo nechá vyklouznout z ruky a spadnout do břečky... z pouzdra u stehna vytáhne kratší vrhací nože a zkouší dítě trefit z dálky a paralyzovat ho.. první hod se nepovede, dítě se teleportuje moc rychle.. ale druhý už ho zasahuje z boku a další přesně do zátylku, kde je mícha.. jsou to ale zranění, ze kterých se démon vzpamatuje do několika desítek vteřin jestli ho někdo neprobodne andělským ostřím.*
*Ešte kým však dieťa zbesilo preskakuje od jedného k druhému, zaznamená počas svojich pohybov, ako GRACE z diaľky démona zasiahla a on je teraz ľahko zraniteľný a on zatiaľ, kým démona striehol a dostal od neho zopár nepríjemných kopancov do ruky počas kreslenia rún a jedno bodnutie do ramena, rovno pod ranu od rauma, ju dokáže zasiahnuť jedným vrhacím nožom do stehna. Očami sleduje deckého démona preskakovať a snaží sa každú chvíľu dostať sa čo najbližšie, o čo sa však nemusí až toľko snažiť, keď sa démon na chvíľu objaví pri ňom, to už sa uhýba a kropí ho svätenou vodou, ktorá na tele zanechá ohavné rany ako puknuté hnisavé opuchy. Vtom z hnevu na neho dieťa, ktoré už vlastne nie je dieťa, ako si musí Sebastian pripomínať, vybehne a ohavne vrčí. Sebastian aj cez oslabenie jedom rauma neváha, uhne sa ľahko na bok a švihne po dieťati anjelským ostrím a odsekne mu tak ruku. Keď sa chce hneď na to démon ešte odmiestniť, no nemá na to silu, odsekne mu prudkým švihnutím hlavu a zohavené telo padne na zem. Je to stále materiálne telo z tohto ľudského sveta, no už nie je možné, že aj keby démona chceli vyhnať, tak by to dieťa prežilo. Takto len ukončil všetkým trápenie. Zhlboka si vydýchne, dýcha sa mu ťažko a ostrie si otrie do nohavíc a pomaly ho odloží. Obzrie sa po SAMANTHE a GRACE, na ktoré by sa z vďaky aj pousmial, ak by práve nezabil dieťa, aj keď to bol už iba problémový démon. Podíde ku GRACE a podoprie ju, aby jej pomohol vyjsť z pasce a možno ju aj prehliadol. Hlavou ešte blesne ku SAMANTHE a TSAIOVI a kývne na nich hlavou, aby sa k nim pridali a spolu môžu podniknúť niečo ďalej. Odpratať všetky škody.* Dobrá práca. *Nakoniec ešte vydýchne a cíti sa akosi unavene, nejako nepremýšľa nad tým, kto všetko sa zranil, boli to škody. Ale už je po tom.*
*Dětské tělíčko poničené silnou, nepřirozenou magií dopadne bez hlavy na zem a utichnou poslední zvuky boje. SANDER zůstává v bezvědomí ze ztráty krve na zemi, KYLIINO koleno je vyhozené z kloubu a MIRJAM jej musela nahodit zpět, co byl nepříjemný proces po němž se jednoduše na noze prakticky stát nedá a SUNIL ztratil dost krve. SAMANTHA se svezla podél zdi na chvíli do sedu, aby si nohu ovázala kvůli většímu zranění, na něž by se měli spíše podívat bratři. Pevně to stáhne a rozhlédne se po věcech v okolí.* SEBASTIANE, GRACE, posbírejte naše věci. Prosím, vezmi SANDERA. *Požádá zástupce a s podpěrou zdi I s pomocí svého parabatai, který jí byl na blízku, aby pomohl, se pomalu postaví. Zachytí jej však za paži.* Bude potřeba nést KYLU. *Zazní další ne přímo rozkaz z úst zrzavé lovkyně, která vypadala unaveně, načež se otočí i k ostatním, aby se ujistila, že už to zvládnou a když mají všechna čarodějná světla, nože či ostří, tak sama se opíraje rukou o zeď doskáče k žebříku z kanálu, což je nadlidský výkon v tuto chvíli, vzhledem ke slizkému povrchu celého kanálu. Po žebříku vyleze taky trochu jako hypochondr, protože na zraněnou nohu není sto dát plnou váhu a tak si na něj onou nohou kleká a pohybuje se vzhůru hlavně rukama a zdravou nohou. Nahoře pomůže sesbírat jak jejich lidi, tak věci a když se konečně všichni bez ztrát na životech vydávají do Institutu, tak po několika metrech skákání na jedné noze požádá GRACE o oporu, aby mohla alespoň trochu váhy přenést na zranění a dojít po svých k metru, před kterým všem přikáže runu neviditelnosti, a odtud do Institutu, kde všechny hnala do ošetřovny. Tam byla ráda že padla na lůžko, ani neměla sílu na to se vysvléct, protože při námaze i ten provizorní obvaz na noze prosákl krví, více než bylo zdravé. Poslední, co si vyžádala bylo, aby někdo napsal hlášení z této prokleté hlídky.*
*Sotva sa vrátili deň dozadu z hliadky, necítil sa úplne najlepšie, tak si dal len niečo menšie na jedenie, ale nakoniec len skočil do sprchy, kde si novú jazvu v boku už ani nevšímal, a rovno sa hodil do postele. Avšak keď sa v noci zobudil oblliaty vlastným potom, a mal neskutočný smäd, začínal tušiť, že niečo nie je správne. Sotva sa dostal na nohy, aby sa aspoň presunul do kúpeľne a nechápavo pozeral na svoju unavený tvár.* /Ráno musím ísť za Mirjam. Že by to bolo niečo, čo som zjedol?/ *Nerozumel ničomu, čo sa mu akurát dialo, ale aspoň sa po napití hodil opäť pod periny, kde ani nie, že zaspal, ale doslova odpadol na mieste. Nezobudil ho ani jeho budík, a aj kebyže by ho zobudil, ráno by už mal sotva silu na to ho vypnúť.*
*Sander mal pomerne pokojnú noc, prekvapivo dobre sa vyspal, kedy ráno pred raňajkami si išiel zabehať. Pripravil raňajky kedy sa stretol s Mirjam avšak blížila sa takmer hodina obedu a po Sunilovi nebolo ani chýru, ani slichu. Možno to bola jeho paranoja, avšak v koši neboli žiadne obali z takeoutov a z chladničky sa nič nepohlo. Začali sa tak v bielovlasom chlapcovi budovať obavy. Pripravil tak pár sandwichov pri čom dobrú minútu len postával pred dverami číslo 10. Po momente sa však rozhodol zaklopať a kým čakal na odpoveď skúsil či mu kľučka zaberie, alebo bola zamknutá.* Sunil? Je všetko v poriadku? *Opýta sa ešte spoza dverí zatiaľ čo čakal hlas, prípadné otvorenie.*
*Pomaly sa budil, ale všetko mu prišlo bolestivé a ťažké spraviť. Cez okno mu vypaľovalo zrak Slnko, jeho končatiny boli ťažké a ako keby z gumy. V hrdle mal Saharu, ale zároveň sa cítil, že ak sa čo i len pohne, tak sa mu asi prevráti žalúdok. Bolo to po dlhej dobe prvýkrát, čo sa zobudil a nemal chuť ísť okamžite rabovať chladničku. Zrejme by tam takto ležal ešte nejakú dobu, kým by ho spotené tričko prilepené na horúcej pokožke jemne chladilo, ale ako započul klopanie, kedy mu doslova praskala hlava pri každom jednom ťuku, tak sa rozhodol predsa len vyrólovať z postele. Dopadol kolenom vedľa na mäkký koberec, načo dosadlo aj zvyšok tela, a tam zastavil. Všetko sa mu točilo a nedokázal nájsť silu v nohách na to sa znovu postaviť. Iba sťažka dýchal, zatiaľ čo sa snažil nájsť silu odpovedať na známyhlas za dverami.*
*Sander pomerne dlho nepočul nejakú odpoveď z druhej strany. Možno niekam vybehol.. rozhodne to bola možnosť o tom nepochyboval. Už tak uvažoval, že sa otočí na päte a jednoducho sa vráti do kuchyne kde nechá jedlo v chladničke na neskôr. Spoza dverí však počul, akoby niečo tvrdšie udrelo zem. Nebolo to príliš drastické, avšak bolo to možné zaznamenať. Zatlačil tak na kľučku kým očakával, že dvere budú zamknuté, pohly sa vpred a Sander si tak len všimol ležiaceho Sunila na zemi. Na moment ho obarilo a hlavou mu behala každá otázka pod nebom.* Sunil. *Vydýchne kým ešte nejakú tú sekundu postával jeho svaly sa ako z reflexu pohli vpred. Doslova šmaril tanierik na stôl okolo ktorého naliehavo prešiel kým si čupol k Sunilovi. Bol prepotený ledva pri vedomí, rozhodne nespal čo bolo asi ešte horšie, ako si myslel.* Čo sa stalo? Ako sa cítiš? Prečo? *Sypal na neho otázky, aby sa uistil, že aspoň čiastočne vníma. Uvažoval čo by mohlo takýto stav spôsobiť, v tejto situácií mu však jeho hlava vypovedala schopnosť rozmýšľať. Za ramená ho tak zodvihol zo zeme a oprel o rám postele.* Počkaj tu. *Povie mu, akoby mal ryšaví lovec každú chvíľu ujsť preč. Prebehol tak ku izbe Mirjam na ktorú začal búchať, ako besný. Medzi tým si však vyberal telefón, keby sa u seba náhodou nenachádzala.*
*Mirjam bola na hliadke zarovno s chlapcami, ale narozdiel od nich ešte nejakú dobu strávila v noci prečesávaním miesta okolo hliadky, nakoľko nič nenašla.* /Žeby konečne oficiálne aspoň jedno čisté miesto?/ *Tak či tak, čiernovláska sa rozhodla sa trochu vyspať. Raňajky si vzalaso sebou späť do izby, kde si po mesiacoch sadlaku knihe inej ako k takej, ktorá by sa týkala jej práce. Keď započula beh, iba si pomyslela, že niekto zase robí nejaké hlúposti, ale doslova vyletela zo stoličky, sotva počula to besné búchanie na dvere. Knihu hodila na posteľ a otvorila dvere, aby bola tvár v tvár so Sanderom. Netrvá dlho, aby si spojila jeho výraz tváre, to, ako jej takmer vyvalil dvere, a to, že nemal toho oranžového býka, ktorého videla v jeho nákresoch pri sebe.* Veď ma. *Povie jednoducho, pričom si na seba rýchlo obuje tenisky, nakoľko očakávala, že sa prebehne niekam von alebo možno aj do skleníka, kde je všade kopa hliny. Stéle má pri sebe vo vačku teplákov.*
*Pokiaľ bol niekedy vďačný, že Mirjam sa objavila tak rýchlo bolo to teraz. Zvyčajne mu na svojom zdraví moc nezáleží.* Včera sme boli na hliadke, nebolo to nič vážne len Raumovia. *Povie Mirjam zatiaľ čo jej pootvorí dvere do jeho izby.* Zneškodnili sme ich, len ho to nejak škrablo.. a.. *Zastaví sa nakoľko mu jeho hlúposť pomaly dochádzala.* Faen. *Zanadáva nad sebou zatiaľ čo sa drží po boku Mirjam.* Vravel, že ho to len škrablo, nevedel som, že ho mohol zachytiť chápadlom. *Chytí sa za hlavu, takéto situácie nevedel zvládať, Mirjam áno.. teda aspoň v to dúfal.* Vezmem ti ho do ošetrovne? Je to moc vážne? *Opýta sa nedočkavo pri čom sa posadí trochu ďalej, nakoľko sa na Mirjam nechcel tlačiť. Cítil sa v tomto smere len, ako bezmocná záťaž, ktorá tam bola, aby Sunilovu masu preniesla do ošetrovne. Prekryl si tak dlaňou ústa, aby do veci nezasahoval. Len ťažko sa mu však pozeralo na spoteného Sunila, ktorý vyzeral, že melie z posledného.*
*Kebyže niet informácie, že ide o jed Rauma, tak by bola vo väčšom strese, ale vedela, že toto nebude až tak zlé a preto si dovolila strácať pár sekúnd tým, aby upokojila svojho najlepšieho kamaráta. Vezme ho za obe ruky, aby ho ho otočila smerom k sebe.* Pozri, stáva sa to aj najlšpeím z nás. Jed rauma nie je nič, čo by zabíjalo. Takže sa hlavne nadýchni, povedz mi, kde je, a ja donesiem všetko na miesto. *Hovorí naňho pokojným ale pevným hlasom.* Ty choď zatiaľ za ním. Ak je niekde, kde môže nejakú dobu ostať, radšej ho nechajme tam, a dáme ho potom do postele. Bude mať pravdepodobne zvýšenú teplotu tela, takže by bolo dobré mu dať nejako napiť, aby do seba dostal tekutiny, ktoré vypotil. A prípadne pre ľahšie dýchanie vpusť dnu čerstvý vzduch. *Dá mu všetky inštrukcie, načo si vypočuje ešte všetko, čo jej potrebuje povedať, a doslova šprintuje do teraz už čistej ošetrovne. Odtiaľ vezme hlavne niečo ako protijed, ktorý by mal všetko zneutralizovať, aby sa jeho telo začalo už liečiť, a cestou schmatne aj čisté povlečenie, kebyže potrebujú Sunilovi vymeniť posteľ, ak mu začala rana vytekať.*
*Sander už bol rozbehnutý smerom do izby, avšak Mirjam mu na moment stiahla ruky čo ho uzemnilo. Značne, akoby svet opäť nebol len preblikávanie fragmentov, ale skutočné dianie, ktoré bol schopné vnímať. Spojí tak pery zatiaľ čo každé jej slovo vstrebával do hlavy, aby si ich zapamätal.* /Voda, neprenášať, otvoriť okno../ *Opakoval si zatiaľ čo len neoblomne kýval hlavou hore dole.* Ďakujem. *Kývne ku svojej kamarátke zatiaľ čo po uvoľnení rúk ona aj on zmizli z chodby. Sander tak ihneď prišiel do izby kedy zamieril rovno k oknu. One okenice roztvoril dokorán pri čom pomerne chladný jarný vzduch sa predral dnu. Vďaka otvoreným dverám vznikol prievan, predsa len bolo potrebné tu prevetrať viac ako zvyčajne.* Všetko bude v poriadku. *Opakuje pri Sunilovi, ale hlavný význam to malo pre neho samotného. Potreboval sa upokojiť a veriť Mirjam, že všetko bude bez problémov. Vzal pohár, ktorý objavil v kúpeľke, ktorý prepláchol a nalial do neho studenú vodu. Mokré dlane si len otrel do trička kým si nekľakol na zem ku Sunilovi.* Budem potrebovať, aby si v tomto pomohol, inak ťa udusím. *Povie pomerne potichu zatiaľ čo mu priloží pohár k perám a zo začiatku ho len jemne zodvihne, aby chlapec ucítil vodu na perách a prípadne na to zareagoval. Všetky obliečky a oblečenie mal prepotené a tak dúfal, že mal niekde jedny záložné. Zatiaľ tak s pohárom len sedel pri Sunilovi a očakával príchod Mirjam.
*Videla ten stres v očiach svojho kamaráta, a vedela, že aj keď by to bolo vážne, musí zachovať pokoj, hlavne pre Sandera, ktorý všetko, čo sa dialo, vnímal. Tipovala, že Sunil bude ako mŕtvola, takže bola rada, keď zistila, že je aspoň vo svojej izbe.* /Aspoň s ním nemusíme ísť ďaleko./ *Vydýchne si a pribehne späť, kde akurát vidí, ako Sander necháva Sunila pomaly piť z pohára.* Dobrá práca. Ale asi mu najprv vymeňme povlečenie, než ho položíme späť. *Navrhne a jedno z dvoch povlečení, ktoré priniesla, hodí do Sandera, načo začne všetko vyvliekať. Medzitým sleduje Sunila bokom, ale vyzeral byť v stabilnom stave. Sotva má všetko dole, nechá Sandera už na tom všetko dokončiť a zatiaľ Sunilovi roztrhne nožnicami tričko, nakoľko aj tak bolo mierne špinavé z vytekajúceho jedu z rany.* /Rana je väčšinou zahojená, takže možno aj šlo o škrábnutie, ako si aj Sander myslel, ale v jednom bode musel démon stihnúť vypustiť aj jed./ *Začne si uvedomovať celú situáciu. Najprv zbehne do kúpeľne, kde nájde nejaké menšie uteráčiky. Do lavóra si napustí vodu. Ide jej hlavne o očistenie pokožky navôkol, ako aj jemné osvieženie chlapca, z ktorého doslova tiekol pot. Nebola to vďačná práca, ale už si zvykla, takže s tým nemala veľký problém.*
*Obliečky ho preplesnú po hlave kedy len mierne zazrie po Mirjam, avšak nenamietal a dal sa pomerne rýchlo do práce. Prezliekanie obliečok nebola jeho obľúbená aktivita, ale v tomto smere si nedovoľoval oponovať. Najorv však nechal Sunila, aby dopil aspoň polku poháru pri čom následne ho odložil vedľa na stolík kde už ležali pomerne smutné sandwiche. Dúfal, že sa za ten čas nestihnú pokaziť. Stiahne tak horúce, mierne mokré obliečky a plachtu a vymenil ich za nové. Tie tak len hodil do koša s prádlom zatiaľ čo začul strihanie na strane Mirjam.* Tým, ako často je u teba za chvíľu mu žiadne tričko ani neostane. *Pokúsi sa o vtip, i keď mu to prišlo morbídne sa o Sunilovi rozprávať keď tam sedel len nemal silu rozprávať.* Pomôžem ti ešte nejako? *Opýta sa Mirjam zatiaľ čo jej ponad plece pozerá na ruky. Jej pohyby pri ošetrovaní boli tak sebavedomé. Sander keď držal obväz cítil sa ako slon v porceláne.* Chcete jedlo? *Opýta sa reflexne nakoľko asi aj Mirjam aj Sunil vy niečo na prejedenie potrebovali.*
*Vydýchne si, keď sa Sander pustí do pokračovania prípravy postele. Zatiaľ Sunilovi naleje jednu menšiu ampulku priamo na ranu, kedy vidí, ako sa mu celé telo napne, tak chvíľku počká, než mu začne na ranu tlačiť s gázou, načo to všetko zafixuje Sunilovi s hrubším obväzom. Aj preto toto riešila, kým ešte sedel, aby sa nemusela trápiť tým to dávať popod jeho telo. Jemne sa pousmeje na Sanderov smutný vtip. *Ak by nebol tak hlúpy, tak by som mu nemusela tie tričká ničiť. *Podotkne a skúsi sa na Sandera usmiať, než sa vráti k svojmu sústredenému výrazu. Počká, než Sander dokončí prípravy.* Hlavne ho musíme teraz nechať si odpočinúť. *Vysvetlí a Sunilovi naleje druhú ampulku dole hrdlom.* Neboj, chutí to ako sladký nektár, bude v poriadku, Ale za chvíľku nám takto zaspí, tak ho dajme späť do postele. *Navrhne. Tričko mu nedáva, keďže chcela mať ľahší prístup k rane, keď sa na ňu pôjde neskôr pozrieť.* Jedlo budeme riešiť neskôr. *Dodá, než si vezme Sunila ponad svoje ramená, aby ho dostala späť na posteľ.*
To je asi pravda. *Prikývne pri čom jeho hlas nebol nadšený, ale snažil sa o úsmev. Jeho panika bola očividne prehnaná. Predstavoval si najhoršie, zomiera, alebo volanie Mlkvych Bratov a nič medzi tým. Aj tak, táto nedbanlivosť padala aj na jeho tričko a pociťoval, ako ho tá ťarcha tlačí pri srdci.* Ďakujem. *Poďakuje lovkyni potichu aj keď sa starala defakto o Sunila. Bál sa o neho, pohľad, kedy bezmocne ležal na zemi ho.. vydesil viac, ako kedykoľvek čakal. Prechádzala ním priam.. ani to sám nevedel opísať. Takú bezmocnosť pociťoval v momente keď videl, ako sa Triss prepadla do pekla. Jednoducho mohol len hľadieť na to, ako nedokáže spraviť nič. Nenávidel ten pocit, nenávidel, že ho neustále prenásledoval aj keď sa svojich medzier pokúšal vzdať. Vždy sa objavilo niečo kedy bol jednoducho bezradný.* Budeš tu s ním? *Prehodí zatiaľ čo jej pomôže ho dať na postel.* Alebo až keď sa prespí sa vrátiš? *Zisťuje nakoľko.. nechcel ho nechať z dohľadu. Čo ak by sa jeho stav zhoršil?*
*Nejako Sunila vytiahnu spolu na posteľ, kedy ho ešte Mir napraví, aby ležal hlavou na vankúši, a prikryje ho, aby nenachladol. Vyčerpaný pohľad Sunila sa tak zmení na pokojnejší, a postupne sa aj upokojí jeho dýchanie. Chcela pôvodne povedať, že kontrola nebude treba, že príde neskôr, ale keď si všímala stavu svojho kamaráta, prikývne.* Áno, budem tu s ním. Iba si vezmem niečo na čítanie a odnesiem všetko nepotrebné späť do nemocničného priestoru. *Sľúbi mu, všetko pozbiera a vyjde so Sanderom von. Premýšľa, ako by ho mohla zamestnať, nech sa nestresuje.* Prípadne to jedlo znie ako dobrý nápad. Z tých sendvičov si daj asi ty sám, ale Sunilovi by si mohol pripraviť polievku, niečo jednoduchšie, pričom jeho porciu dobre rozmixuješ, aby som mu to mohla dať večer zjesť, dobre? *Navrhne mu a ešte raz ho uistí, že všetko bude v poriadku, než odnesie svoje pracovné veci, príde si po knihu do svojej izby, a vráti sa k Sunilovi, kde si sadne vedľa jeho postele.*
*Sander posledný deň príliš nenaspal. Chvíľu driemal, avšak za plnohodnotný spánok to nepovažoval. Nevedel si predstaviť ak Mirjam takéto niečo prežívala pravidelne. Aj keď bolo na Sunilovi vidieť, že mu bolo každou hodinou lepšie stále nevedel čo so sebou robiť. Filtroval svoju frustráciu akýmkoľvek spôsobom to bolo možné. Bohužiaľ siahol aj k tým najhorším zvykom, ktoré si prechovával. Pre okolie to však znatelné nebolo. Od Mirjam po tom, ako sa Sunilovi zlepšila rana, prevzal stráž pri chorom. Posledné dni tak len chodil medzi kuchyňou svojou a Sunilovou izbou takmer neustále. Zvyčajne si kreslil zatiaľ čo Sunil driemal prípadne mu pomáhal sa najesť. V tomto momente sa zdalo, že ryšavec len pokojne odfukoval, stále však bol v strehu keby sa čokoľvek pokazilo. S Mirjam sa dohodli, že keby sa niečo deje okamžite jej zavolá, zatiaľ to však nebolo potrebné. Sander tak sedel pri Sunilovom stole kde mal posledné hodiny svoju základňu. Škrtal si tak po papiery ceruzkou.. chcel aj farby na plátno, ale sťahovať všetko ku Sunilovi a spraviť mu neporiadok a hluk? Tento nápad vynechal. Na moment si len podoprie hlavu zatiaľ čo sa otočí smerom k posteli. Pohľadom ho tak priam skúmal, chcel zachytiť jeho tvár lepšie, avšak bol otočený smerom od neho.*
*Posledných pár dní je preňho len zhrnutie svetla, hlasov, škrabania tuhou po ceruzke, a nejakého jedla, ktoré dostal vždy, keď sa prebudil. Už sa začínal cítiť lepšie, svet sa po otvorení očí toľko netočil, ale sám začínal cítiť, že sa vo svojom hniezdočku začínal cítiť aj horšie. Mal prepotený chrbát a cítil sa, aj keď bolo otvorené okno. Sťažka otvorí viečka a pozrie na Sandera, ktorý sa naňho akurát úpenlivo pozerá. Už viackrát sa ho pýtal, že či môže jeho kresbu vidieť, ale zatiaľ bez úspechu.* Sander? *Zavolá naňho. Skúsi sa vtlačiť rukami vyššie, aby sa dostal do sedu. Musí sa však zhlboka nadýchnuť, keď sa mu to podarí.* Ja…prepáč, že tu musíš pri mne byť. *Šepne, hlasnejšie hovoriť teraz nevládal.* Ale kľudne choď k sebe, ja to zvládnem…len…sa aspoň osprchujem konečne, a…* Musí zavrieť oči, aby sa trochu stabilizoval od náhlej zmeny polohy.*
*Povedomé šušťanie paplónu ho donúti odlepiť pohľad od papiera na chlapca v posteli. Jeho kútiku sa nevedomky tak posunú do slabého úsmevu zatiaľ čo zloží nohy z tureckého sedu na menšej stoličke na zem.* Oh, si hore? *Opýta sa tichšie zatiaľ čo sleduje jeho priam bolestivú snahu si sadnúť. Odloží tak papier a ceruzku na stôl zatiaľ čo sa postaví a tichým krokom si sadne na roh postele.* Dnes nemám hliadku a jeden tréning môžem vynechať. *Ubezpečí ho, vyslovene u Gabriella vyžiadal, aby mohol ostať v Inštitúte a aj keď učiteľ z toho nadšený nebol na koniec pristal. Sander však najbližší týždeň bude na hliadke každý deň. Za toto mu to však stálo.* Myslíš, že sa zvládneš osprchovať? Ledva si sa posadil. *Namietne mierne ustráchane zatiaľ čo mu hlava skúmavo spadne na stranu. Bál sa o neho, pravdepodobne by si dokázal sadnúť a nechať na seba padať vodu, ale umytie vlasov.. ani Sander si nebol istý.* Nechceš, ešte vodu, alebo čokoľvek? Nie je ti chladno? *Opýta sa zatiaľ čo sa zahľadí ku otvorenému oknu. Z ulice išiel mierny ruch, ale zdalo sa, že Sunilova únava tento prvok prebíjala.* Myslím, že by si ešte bez sprchy vydržal.. *Namietne keď vidí jeho prudké zavretie očí, bolo mu zle, nebol hlúpy, aby si to nevšimol.* Ak tak ale počkám pred dverami keď začujem nejaký hukot. Posledná vec čo potrebujeme je tvoja rozbitá hlava. *Pousmeje sa, aby sa Sunil necítil tak previnilo. Defakto.. Sander bol pri Sunilovi rád, aj keď sa v tomto stave príliš nerozprávali.*
*Aj keď počul v Sanderovom hlase, že sa snažil ho upokojiť, svrbela ho už pokožka hlavy, a zdalo sa mu, že celý lepí. Hlavne mu to bolo nepríjemné, keď vedel, že sa naňho niekto pozerá a je pri ňom.* Áno, myslím to vážne. Iba…iba sa tam nejako dostanem…a potom nejako zvládnem aj sprchu. *Sľúbi Sanderovi a po chvíľke otvorí oči, aby sa naňho pozrel unaveným pohľadom, aj keď nerobil nič iné, ako spal. Nikdy však nečakal, že by mohlo byť dodržavanie hygieny takto náročné. Premýšľa nad tým, ako to spraví.* Vodu by som si dal, ďakujem. *Prikývne nakoniec a nechá si pomôcť od Sandera, aj keď sa snaží si pohárik už držať sám. Nerozumel, prečo to preňho Sander robí. Prečo toľko mrhá svojím časom pri ňom, keď by namiesto toho mohol normálne žiť, chodiť von, stíhať tréningy…aj keď bol Sunil na druhú stranu rád, že nebol v miestnosti sám, lebo to by dlho zrejme nezniesol.* Vážne by som to chcel ale…potrebujem sa cítiť, ako keby som nebol na smrteľnej posteli, lebo tak sa posledné dni cítim. *Skúsi sa na chlapca usmiať. Potom skúsi prehodiť nohy cez posteľ, čo sa mu podarí, ale pri stavaní sa na ne má už jasný problém. Bol determinovaný, to áno, ale slabý.* Vedel by si mi pomôcť? *Spýta sa napokon porazenecky. Nechcel, aby sa Sander cítil okolo neho nepríjemne, hlavne keď si uvedomil, že na sprchu sa bude musieť nejako vyzliecť, ale sám to asi nedá.* Asi…by som sa mal vyzliecť ešte…kým sedím tu. *Povie už tichšie, lebo sa cítil ozaj zle za to, čo práve od Sandera žiadal.*
Dobre, pokiaľ na tom trváš. *Nechcel mu nič zakazovať, nebol doktor a tak.. len sa snažil, aby sa Sunil cítil dobre. Na jednej strane to bolo spôsobené výčitkami, avšak na druhej išlo aj o to, aby skutočne len neprehnil v posteli.* Myslíš, že ti runa pomôže? Aspoň takto na začiatok? *Pozrie sa na chlapca zatiaľ čo si zo zadného vrecka vyberie stéle. Uvažoval, že aspoň takto na začiatok by to Sunilovi aspoň pomohlo byť chvíľu sám na nohách. V posledných dňoch však skoro vôbec nestál okrem momentov kedy išiel na toaletu aj to mu Sander vždy pomáhal, prípadne Mirjam.* Tak, tvoja smrteľná posteľ, má aspoň veľa príjemných vankúšov. *Usmeje sa na neho nakoľko niekedy bolo skutočne ťažké Sunila spoza perín vidieť. Obaja mali veľmi opatrný úsmev, bol skôr pre podporu jeden druhého než skutočne entuziastický. Sander však potichu sledoval jeho stuhnuté pohyby, sám sa už tešil keď so Sunilom vyrazí opäť na hliadku. A mal dojem, že Sunil by ďakoval za akúkoľvek zmenu scenérie.* S tričkom ti pomôžem, keď budeš už v sprche tak sa postaraj o zvyšok. *Uchechtne sa, boli si blízki, ale zatiaľ nie až tak. Posunie sa tak bližšie k nemu zatiaľ čo mu chytí lem trička a potiahne ho jemne hore. Druhou rukou mu nasmeroval jeho paže z textílie, aby sa toho čo najskôr zbavil. Pohľad na Sunila v tomto smere mu nebol príliš cudzí, ale nebolo to niečo zvyčajné. Tmavé runy mu nesvietili na jeho pokožke tak moc, ako na Sanderovi, stále však boli dostatočne ostré, aby bili do očí.* Na tri dobre? *Pozrie na neho zatiaľ čo sa ako vždy Sander dá vedľa Sunilovho boku a prehodí jeho ruku cez chrbát. Chlapca za posledné dni prenášal viac, ako kohokoľvek iného pred tým. Postupne sa s ním však postaví a pomalými krokmi smerujúc do kúpelne.* Už ti to ide lepšie, ako doteraz. *Pousmeje sa na neho kým sa nohami neobjavia na kachličkách.*
*Nevedel, či mu runa pomôže, ale za pokus to stálo.* Mohol by si skúsiť jednu urobiť? *Požiada ho a vydýchne si, keď na pokožke ucíti známe pálenie. Už len vďaka nemu sa necítil ako hnilá hruška. Stále sa však cítil hlúpo, koľko závislý na Sanderovej pomoci bol. Bolo to však zároveň prvýkrát, čo niečo také preňho robil niekto mimo kruhu jeho rodiny. Tam už som zvyknutý na to, ako ním bratia šlahnú do postele, čo ako sa jeho mama jeduje nad jeho neopatrnosťou. Sander bol však iný. Možno prvýkrát zažíval niečo podobné a preto tak úpenlivo strážil pri Sunilovom boku. A možno bol Sunil týmto otrasný, ale tešilo ho, že bol pri ňom práve Sander. Aj keď sa obával jeho reakcie na to, čo všetko si o ňom zistil a ešte len zistí v tomto stave.* Ešteže tak. Hrozné umierať bez vankúša. *Podotkne ešte, ale keď sa začne smiať, ozve sa jeho rana, ktorá vyzerala, že hnisá, ale podľa Mirjam bol na správne ceste a iba to trebalo čistiť.* /Možno je to ako sople. Proste to musí von./ *Nechá zo seba tričko stiahnuť, pričom sa zahladí na svoju ranu, ktorú bude môct aspoň riadne umyť, ak bude vládať. Jemne mu ale naskočia zimomriavky, takže sa doslova teší na to, až bude pod teplou vodou. Iba prikývne a na tri sa odrazí z postele, načo sa snaží vnímať cestu do kúpeľne a využívať hlavne svoju vlastnú silu. Cíti sa smiešne, keď ho ešte aj Sander podporuje.* Teraz neviem, či si zo mňa robíš srandu. *Prizná sa mu. Vydýchne si, keď si môže konečne sadnúť na kraj sprchy. Nebola to úplne ani sprcha, ani vaňa - proste mal trochu vyšší porcelánový okraj, takže to bolo oboje naraz.* Ak ti je to nepríjemné, nemusíš tu byť. *Podotkne, zatiaľ čo si dá dole spodky. Potom sa začne otáčať, aby mohol žuchnúť na spodok svojej sprchy.*
*Na jeho súhlas len priložil stele ku jeho ruke a pomaly začne tlačiť na pokožku. Pre Sandera išlo skôr o svalovú pamäť než čokoľvek iné. Čerstvá runa tak žiarila viac menej ihneď. Sander vedel, že by to isté spravil pre Mirjam keby sa jej čokoľvek stalo, sunila mal už v podobne blízkom krúžku, ako ju. Necítil sa tak nijak.. zvláštne. Okrem toho vedel, aké je to osamelé byť zranený sám v izbe bez jedinej duše k rozhovoru naokolo. Nechcel, aby si niečím takým prechádzal ktokoľvek iný.* Na to si zvykaj, obaja budeme ležať len na kusoch dreva. *Odvetí so smiechom. Niekedy bol rád, že pohreby neprebiehali tak, ako tie civilské, nemali rovnaký nádych, pri pohľade na Sunila sa o pohreboch, ale rozhodne rozprávať nechcel.* Bolí to? *Opýta sa ustarostene.* Zavolám potom Mirjam nech na to pozrie? *Opýta sa hneď na to, bol z druhej strany rany a tak na gázu nemal šancu dobre vidieť. Tričko však len zloží a položí ho na postel. Bolo ho však jednoznačne treba vyprať.* Nerobím, snažím sa byť dobrý kamarát. *Namietne pomerne nespokojne.* Môžem ťa nechať na zemi Nurgaliev. *Napomenie ho, mal pocit, že tento štýl výhružky už preberal od Mirjam, nevedel si predstaviť čo si s chlapcom už musela prežiť. Pomôže mu sa posadiť zatiaľ čo si mierne vyhrnie rukávy. Viac menej mu to ani len nedošlo, že tento pohyb spravil bol to skôr prirodzený reflex vzhľadom na to, že išiel robiť z vodou. Bolo mu tak vidieť mierne nad zápästia.. nič.. silne viditeľné. Medzi tým sa však Sunil už zosunie pri čom si len všimne kus látky na zemi.* Beriem to, ako znak, že ma chceš vyhnať. *Zasmeje sa kým sa postaví a len mu pustí vodu, jeho pohľad však pozeral všade len nie na Sunila.* Budem vedľa pokiaľ sa niečo bude diať, dvere budú pootvorené. *Povie kým sa začne pomaly stavať.*
Ja nebudem na dreve. Ja si poprosím mäkký vankúšik aj na drevo. Možno to rozosmeje aspoň pár ľudí a moje mŕtve telo mi bude ďakovať. *Podotkne. Samozrejme, že to myslel ako vtip. Umrieť neplánoval ešte niekoľko rokov. Aj keď ho telo bolelo, aspoň ho cítil, a to mu pripomínalo, že je ešte stále plne živý a o pár dní bude zase zdravý ako rybička.* Nie, to je v poriadku. Je to stále to isté. Ale aspoň to už bolí menej ako predtým. *Upokojí Sandera, aby sa oňho toľko nebál. Nechcel chlapcovi spôsobovať stres, keď už pri ňom aj tak trávil všetok čas. Napriek tomu ho jeho vyhrážka aspoň dobre pobaví.* Je vidno, že si si s Mirjam blízky. Ale zároveň je to aj strašidelné, keď sa na ňu postupne meníš. Myslel som, že si kamarát. *Podpichne ho. Nechá sa usadiť a najprv si ničoho nevšíma, nakoľko sa skôr pozerá dole a premýšľa nad tým, ako sa dostane do vane a bez spodiek. Keď však už sedí vo svojej “vani” a Sander začne pohybovať svojimi rukami okolo jeho tváre, aby dosiahol na zapínanie vody, niečo sa mu nezdá. Trvá mu pár sekúnd, než sformuluje všetko, čo pred sebou vidí. Doslova zdrapne Sandera za ruku, že ani sám nevie, kde tú silu nabral. Druhou trochu látku vyhrnie a v šoku pozerá na radu jaziev za sebou. Iba otvára ústa ako kapor, nevieš však nájsť žiadne slová, zatiaľ čo na nich oboch prší voda z hadice nad Sunilom. Nakoniec iba jemne prejde po pokožke, ktorá pod jeho prstami naberala jasných vrúbkov.*
Dobre, potom to poviem na pohrebe, nakoľko s tvojím šťastím pravdepodobne poletíš prvý. *Zasmeje sa aj keď to bola pomerne tmavá a morbídna téma na vtípky, ako lovci na neustálu prítomnosť smrti si museli zvyknúť. Preto bolo vždy lepšie sa jej vysmiať do tváre než čokoľvek iné.. avšak keď išlo do tuhého každý otočil kartu. Jeho uistenie o rane ho však neupokojilo, vedel, že sa pôjde opýtať Mirjam či mu na to niečo nedá tak či tak. Hnis bola zákerná vec a nehodlal ju len tak podceniť. Na teraz však mlčal nakoľko vedel, že obaja boli moc tvrdohlavý, aby si dokázali ustúpiť. Tichá vojna tak v tomto smere bola o niečo výhodnejšia.* Som kamarát, takže robím to čo je pre teba najlepšie. *Mrkne na neho s úsmevom. Mirjam v tomto smere na neho vplyv rozhodne mala. Mal cieľ, aby sa dokázal v stresových situáciách správať rovnako, ako ona. Zatiaľ to neprechádzalo úspešne, ale veril, že raz sa to podarí. Neočakával však, že svoj pud sebazáchovi bude musieť testovať takto rázne a ihneď. Nenapadlo mu, že to bolo vidno, ešte pár dní by si toho sunil ani len nevšimol, nakoľko nízke ranky vznikli len pred pár dňami. Sander na to zabudol, bolo hlúpe, že na to zabudol. Naivné. Bezočivé, zachytenie jeho ruky v ňom ihneď vyvolalo odpor kedy sa snažil vymaniť z jeho zovretia. Na tvári sa mu objavila bezmocnosť, pri čom usmievavé kútiky mu v tom momente spadli. Neočakával, že by niečo také Sunil spravil. Nikdy. Nie teraz, kedy si myslel, že ledva stál na nohách.* Sunil prosím. *Vypadne z neho takmer plačlivo. Aj keď jeho presvedčenie hovorilo o opaku, pamätal si až príliš dobre na slová, ktoré mu venovala Triss skoro.. rok a pol späť. Odvtedy sa však nič nezmenilo. Sunilov dotyk mu vytváral zimomriavky a jeho telo sa začalo triasť, sám si nebol istý čo ti bolo spôsobené vodou, alebo prievanom z izby. Sklopil tak v hanbe zrak, avšak hanbil sa za to, že sa prezradiť viac než za rany samotné. Nemal mu čo povedať, mohol sa pokúsiť vyhovoriť, je to zo streľby.. čokoľvek. Čakal však len, aby Sunil odľahčil stisk. Bolo to to jediné čo teraz chcel.*
*Na morbídne vtípky si už zvykol, takže mu nerobilo problém sa zasmiať aj na Sanderovom poslednom. Cítil však, že by sa nemal s jeho citmi hrať viac, než takto, hlavne keď sa oňho už niekoľko dní takto stará. Vedel, že po tomto bude Sanderovi ešte dlho splácať to, čo on teraz robil pre neho. A aj keď vravel, že je len dobrým priateľom, ktorý robí to, čo je správne, Sunil si uvedomoval, že robil omnoho viac, a jeho srdce sa uťahovalo okolo Sanderových prstov, ako mocne sa na chlapca namotal. Avšak šok zo zistenia, ktoré by si ani v najhoršom sne nepredstavil, Sunila na chvíľku dostanú mimo realitu, kým sa sám seba v hlave pýta, čo to práve pred sebou vidí. Z tranzu ho vytiahne až hlasný vzlyk spolu s volaním jeho mena, kedy sa unavene pozrie smerom k Sanderovi a tentokrát šok prichádza v podobe Sandera celkovo. Samozrejme, že okamžite stisk povolí, ozaj nevedel, kde tú silu nabral.* Ja…prepáč mi, nechcel som, aby si… *Nevie, ako môže pokračovať. Aby sa rezal? Aby sa Sunila bál? Jasné, že nechcel nič z toho. Stál tak na pomedzí toho, čo je správne a čo nie. Nakoniec si zvolí ale to, že sa mieni najprv uistiť o Sanderovom zdraví.* Sander? *Šepne jeho meno. Natiahne k nemu mokrú ruku a chce sa dotknúť jeho líca, aj keď jeho telo odmieta, lebo stráca silu. Napriek tomu sa snaží za chlapcom natiahnuť, akoby sa snažil zistiť, či je reálny, či to nie je ilúzia, alebo či už od neho neutiekol.* Prepáč mi. Naozaj. *Pokračuje, a už vôbec nevníma svoje vlastné rany, aj keď mu telo kričí bolesťou z námahy a jeho hlas je stále slabý.*
*Bol rád, že jeho vlasy začali byť pomaly pokryté z vody, nakoľko nebolo jasné či sa mu z očí drali slzy, alebo nie. Sunil bol druhý človek čo o tom vedel. Desilo ho to, bál sa, že by sa to dostalo dalej. Veril mu, ale.. čo mal robiť?* Je to v poriadku. *Zopakuje, avšak tichý hlas si skôr utvrdzoval tento fakt pre seba. Keď ucítil, ako sa mu uvolnilo zápästie len si ruku pomaly stiahol k hrudi zatiaľ čo sa posadil na zem vedľa vane. Tvár mu aj naďalej bolo vidno, avšak látka už bola vyhrnutá. Akoby si naivne myslel, že keď sa ani jeden na to nebude pozerať, zabudne sa na to.* Nemusíš.. nemusíš nič hovoriť. *Uistí ho pri čom sa oprie chrbtom k nemu. Potreboval si premyslieť čo mal v pláne robiť. Rukávom si len prejde tvár zatiaľ čo cítil, ako mu po chrbte stekala voda. Nevedel čo mal robiť, nechcel, aby tento moment všetko skazil. Mal pocit, že Sunilov pohľad na neho sa práve rozpadol, ako domček z kariet.* Mali by sme ťa umyť. *Vydýchne zatiaľ čo sa snaží si ustáliť dych. Nechcel sa o tom rozprávať, Sunil stále nebol pri plnej sile zatiaľ čo Sander nikdy nemal silu o tom hovoriť. Nikdy nemal silu.. Pomaly sa tak otočí kým si nevšimne jeho vystretej ruky k jeho tvári.* Sunil, si v poriadku? *Všimne si jeho náhlej letargie.* Nie nie, to nič. Nič sa nedeje. *Uistí ho zatiaľ čo sa mu rukou zľahka dotkne dlane, ktorá k nemu smerovala. Slabo si s ním v tichosti prepletie prsty zatiaľ čo na chlapca uprene hľadí.* Všetko je v poriadku, raz si to musel vidieť. *Šepne pri čom sa pomaly narovná. Snažil sa.. byť pokojný, tak, ako by bola Mirjam. Jeho mierne podráždené oči ho však ešte stále prezrádzali.* Nakreslím ti ešte runu?
*Nebolo to v poriadku. Samozrejme, že to nebolo v poriadku. Osobne sám doteraz nikoho takého nepoznal, ale čo si zistil z konverzácií s ľuďmi, ktorí takto trpiacich ľudí poznali, nikdy to nebolo nič ľahké. O to viac to bolelo, keď si Sunil uvedomil, koľko bolesti musel Sander zažívať, aby hľadal toto východisko. Možno by ho aj niekto nazval ako bez emócií, ako niekoho, kto vie byť len seriózny. Ale Sunil si práve uvedomil, nakoľko krehký Sander bol, iba schovával túto svoju bolesť v sebapoškodzovaní. Zmenilo to Sunilov pohľad na Sandera? Definitívne, lebo si uvedomil a pospájal mnohé veci, ktoré s ním poznal, a ktoré zrazu začínali spolu dávať zmysel. Mienil sa kvôli tomu správať k Sanderovi inak? Nie, iba možno chcel byť preňho niekým, o koho sa mohol chlapec oprieť. Síce veľa z rán nevidel, nakoľko mu v hlave šumeli myšlienky, ale zachytil, že niektoré boli už staré, kým iné vyzerali až moc čerstvo.* Ale…ale ja chcem. Chcem povedať niečo správne. *Prizná sa mu. Avšak nemal dostatok skúseností, aby vedel, čo by malo byť v tomto prípade správne. A to ho štvalo, keďže jeho celé telo kričalo, aby Sanderovi nejako pomohol. Hlavne keď sa mu otočí chrbtom a ryšavca chytí panika, že tentoraz už ozaj prekročil svoje hranice, nie ako vtedy v telocvični, ale teraz už áno, a chlapec sa ho nebude len strániť a vrčať naňho ako na začiatku, ale že sa pre Sandera stane priehľadným kompletne, aby sa zbavil tejto obrovskej prekážky v podobe Sunila. Ako všetci pred ním… Napriek tomu sa naťahoval za chlapcom a keď sa k nemu Sander konečne otočil, mohol vidieť ten strach v Sunilových očiach, ktorý strácal na sile, ako preplietol ich prsty. všetku silu vložil do toho, aby mu opatrne stisol ruku a ukázal mu, že on nemieni odísť. Videl Sanderove červené oči od tých pár preliatých sĺz a opartne si pritiahol svoju ruku prepletenú s tou jeho k sebe a oprel sa o ne.* Nie, runu netreba. Už mi je lepšie. Len neodchádzaj. *Požiada ho.* Prepáč mi za všetko, Sander. *Šepkne mu ešte raz a pomaly sa mu stabilizuje dych, keď si uvedomuje, že Sander nikam nejde. Bola to zvláštna zmeska strachu z rôznych vecí naraz, ale všetky sa spájali v jednom bode. V Sanderovi.* Vieš…tu pri mne ostať? *Skúsi ho požiadať. Určite nemienil nechať tému jeho rán len tak, ale teraz sa potreboval dostať zo sprchy, aby obaja nemokli. Chcel však potom počuť viac, ak by bol Sander schopný mu povedať.*
Ani ja neviem čo je to správne na povedanie. *Upriami k nemu pohľad, nechcel počuť, prepáč, ako ti viem pomôcť, je mi to ľúto. Nevedel čo by mal očakávať a čo by skutočne počuť chcel. V jeho mysli by nechcel vyjadrenie žiadne, vedel však, že sa rozhovoru nevihne aj keby sa skutočne veľmi snažil. Nemohol sa tak brániť Sunilovi, v tomto momente už akýmkoľvek spôsobom. Aj keď on sám mal v očiach strach, ten, ktorý objavil u Sunila ho vystrašil. Vedel, však, že nikdy ho nechce zahliadnuť znova. Bolo zrejmé, že v jeho bytosti sa smerom ku ryšavému chlapcovi objavovalo viac než len kamarádska náklonnosť. Aj keby chcel tento fakt popierať, nedokázal to. Aj ten najslabší stisk Sunila ho k nemu pripútal. Slabo mu tak stisk opätuje zatiaľ čo sa mu na tvári vytvoril slabý úsmev. Zdal sa byť priam melancholický, ale vo svojej podstate bol úprimný.* Ďakujem..*Šepken zatiaľ čo sa sám priblíži k prepojeným rukám, až do momentu, kedy nespadnú.* Nikdy len tak neodídem. *Dodá slabo zatiaľ čo sa hlavou len podoprie o okraj vane. Oči tak naďalej hľadeli na chlapca s jazvou. Nikdy ho nevidel tak.. tak blízko. Áno, na tréningu si boli bližšie, avšak teraz sa mu zdalo, že videl viac, ako pred tým. To, že sú oči oknom do duše bolo pomerne veľké klišé, ale v tomto momente by ho bol schopný prehlásiť za pravdu.* Aj ty mne prepáč. *Pousmeje sa zatiaľ čo ešte na istý moment počúva synchronizovaný dych medzi nimi. Až Sunil pri jeho požiadavke preruší ticho s ktorým Sander súhlasil a slabo tak pokýval hlavou. Nepotreboval už rozprávať, nie teraz, nebolo to potrebné. V tichosti kedy jediným zvukom bola padajúca voda Sunilovi zmyl vlasy a podal sprchový gel. Prichystal mu uterák a nové oblečenie pri čom mu pri vychádzaní pomohol na menšiu stoličku pri zrkadle.* S čím si sušíš vlasy? *Opýta sa neisto, ešte stále mal pocit, že atmosféra bola ťažká, už ho však nedusila a dokázal tak robiť čo bolo potrebné.* Na akej.. funkcií? *Pozrie sa zmätene na fén. Bol rád, že téma jeho rúk aspoň na tých pár chvíľ opadla.*
*Cítil to zúfalstvo a bolesť zo Sanderovho hlasu. Presne to isté teraz cítil aj on a tak rozumel. prečo môže chlapec cítiť to isté. Boli ako na šachovnici, kde však žiadny smerom nebol správny, lebo to boli všetko políčka s mínami, a tak mohli jedine ostať na svojom mieste, vo svojom rohu šachovnice, alebo k tomu druhému. Ale vedel, že teraz na to ešte nemal právo, nemal právo vstúpiť na Sanderovo políčko, a tak len potichu čakal. Ale aspoň niečím ho dokázal Sander opäť upokojiť, a to bolo malým stisnutím, nasledované priblížením sa k ich rukám, kým ešte Sunil vládal ich obe držať pri svojej tvári. Jeho poďakovanie v ňom spôsobilo chuť sa opäť postaviť a ochrániť Sandera pred všetkým, ale sám cítil, že by ho jeho nohy neudržali dlho v stoji. Ale aspoň mal teraz o to silnejší dôvod byť čo najskôr opäť v poriadku. Ale zároveň cítil aj silnú oporu v tom, s akou samozrejmosťou mu sľúbil, že neodíde. Hralo to v Sunilových očiach neustále, ako v rytme s padajúcou vodou do jeho tváre. Ale aj keď mu cez tvár tiekla voda, nedokázal svoje oči zatvoriť, lebo sa strácali v modrých nebesách plných smútku a neistoty. Kebyže môže, najradšej by si vzal Sandera do svojho náručia a ochránil ho svojím vlastným telom. Ale nemohol, zatiaľ nie, takže sa v tých očiach snažil aspoň nájsť cestu. Nikdy nebol potický typ, ale Sanderove oči v ňom vyvolávali city, ktoré nikdy necítil, ale počul o nich. Aj preto je preňho tak ťažké sa s nimi rozlúčiť, ale nakoniec tie svoje oči zavrie a rozhodne sa si užívať toho momentu. Umývanie vlasov bolo oveľa príjemnejšie než to, čo sa dialo potom, keďže už na to ostal sám, ale plne už teraz chápal Sanderovým neprelomiteľným stenám, takže sa snažil čo najlepšie sám, ako to len šlo. Dokonca si na konci aj vymenil gázu a obväz na rane, ktorá už vyzerala oveľa lepšie než pred pár dňami, a naberala ružovú farbu, ako sa zacelovala. Obliekol sa a nechal sa usadiť na stoličke, odkiaľ ukázal na menšiu skrinku v kúpeľne, kde bol uteráčik, ktorým mohol Sander vytiahnuť vodu zjeho vlasov, ktoré sa jemne vlnili, a aj fén. Sunil si uvedomoval, že toto bude zrejme prvýkrát, čo ho Sander uvidí s jeho prirodzene vlnitými vlasmi. Bolo mu to však jedno, už si na tú noc ukázali zo svojho súkromia oveľa viac než len to, a tak sa oprel čelom o jeho brucho a nechal Sandera na prvom stupni pomaly sušiť jeho vlasy.*
Takto mi tu zaspíš. *Uchechtne sa pomedzi hlasné vírenie vzduchu. Zo začiatku sa skutočne snažil vlasy sušiť spolu s hrebeňom, avšak jeho schopnosti na tomto leveli neboli. Blízkosť Sunila ho však ešte stále znervózňovala, nechcel mu však povedať nie, alebo sa od neho odtiahnuť. Koniec koncov dotyk mu bol príjemný, len neznámi. Prstami mu tak prechádzal v dlhých pramienkoch zatiaľ čo fénom chodil zo strany na stranu. Jeho vlasy našťastie už boli suché, tie Sunilove však potrebovali viac pozornosti, ako čakal.* Si unavený? *Opýta sa zatiaľ čo na neho z vrchu hľadí. Dôveroval mu, čo nikdy nečakal, že by si pomyslel. Keď si porovná ich začiatky.. ktoré museli byť pre Sunila peklom, zmenil by to. V momente by si nadal a donútil sa ho objať, avšak to nebolo možné. Ani nikdy nebude, mohol sa tak snažiť len napraviť čo sám skazil. Vlasy boli onedlho suché, zatiaľ čo cez ne ešte pár krát prešiel prstami, zo zápästia si stiahol čiernu gumičku.* Slúžila mi dobre. *Zasmeje sa pri čom šikovne mu zapletie rýchly, jednoduchý vrkoč. Podobne, ako ten čo vytvoril v Idrise.. Vedel, že to bol praktický účes a pre ležiaceho Sunila.. samu to zdalo benefitom. Následne si čupne, kým dlaňou mierne tlačil do Sunilovích pliec, aby náhodou nespadol.* Chceš rovno spať? Alebo ti donesiem niečo na jedenie? *Hľadí mu do očí, neboli tak tmavé, ako bývali tie Triss, zdali sa priam mierne zlatavé. Bolo však možné, že išlo len o Sunilovu iskru, ktorú si neustále prechovával.*
Nezaspím. Alebo sa aspoň pokúsim o to. *Sľúbi mu a užíva si príjemného tepla, kým sa snaží nepozerať na jeho rukávy, ako mu behá rukami okolo hlavy. Nikdy si to predtým nevšimol, ale bola pravda, že Sander vedel svoje rany schovať ľahšie než Sunil a jeho obrovská jazva cez polku tváre. Už bol však na ňu natoľko zvyknutý, že mu prišlo zvláštne sa vidieť bez nej. Spokojne vydychuje, kým sa mu Sander hrá s vlasmi. Samozrejme, že mu to bolo rovnako príjemné ako v tú noc na plese, ale tentokrát mu to ozaj pomáhalo sa upokojiť a uvoľniť sa. Hlavne keď sa mohol opierať o Sandera, ktorého mal tendenciu aj automaticky objať, ale nechcel ho vystrašiť viac ako doteraz, takže si držal ruky vo svojom lone. Trochu nechápavo podvihne hlavu, že nerozumie, o čom chlapec hovorí, ale sotva cíti, že mu účes niečím ukončuje, spomenie si na to, ako spravil Sanderovi rozkošný copík ešte na hliadke. Aj jeho to donúti sa usmiať. Sám Sanderovi pomôže, keď sa zaprie do vlastnej nohy a pozrie mu opäť do očí. Najprv namietavo pokrúti hlavou, že ešte spať nechce, ale jedlo už prijme, lebo za posledných pár dní toho ozaj najedol málo. Nechá sa ešte presunúť späť do izby, kde následne poslušne sedí na posteli, opretý o mnoho vankúšov, a čaká na Sandera, než mu donesie jedlo, aby sa jedol. Chcel však počuť o tých ranách.*
*Sanderovi na tvári celý čas tancoval slabý úsmev. Už rozumel, tomu pravidelnému hluku, ktorý sa od Sunila niesol. Fén bol hlasnejší, ako očakával. Už aspoň bude pamätať, aby sa z tohto úkazu nedivil. Keď zdvihne hlavu od Sunila a pozrie sa dopredu, pohľad v zrkadle bol.. zvláštny. Opierajúci sa Sunil zatiaľ čo Sander sa o neho bez slov staral. Ten pohľad mu prišiel známy, avšak až teraz si uvedomoval, ako pri tom skutočne vyzerali. Keby teraz niekto vošiel nepochyboval, že by mal otázky. Aj Sander mal otázky, ale nanešesťastie žiadne odpovede. Pomaly sa tak presunú späť do izby kedy Sander po dlhej dobe nechal Sunila samého zatiaľ čo on zbehol do kuchyne. Jedla bolo nachystaneho mnoho, vzhľadom na to, že Sunil nemal taký apetít, ako pred tým zo všetkého sa zdalo, že je o dve porcie viac, ako je ľudí v Inštitúte. Doniesol tak Sunilovi porciu z polievky a na tanieri opečené chlebíky, zeleninu a trochu mäsa. Sám si vzal v krabičke len krupicovú kašu sám však netušil čo by Sunilovi povedal, keby sa ho opýtal čo to je. Na toto svoju anglickú slovnú zásobu nemal.* Nemám pre teba podbradník, dúfam, že to zvládneš bez neho. *Pousmeje sa kým nevyberie drobný rozkladací stolík, ktorý si od Mirjam požičal z ošetrovne. Postaví ho tak pre Sunila pri čom následne počká, aby sa chlapec našteloval a potom mu položil polievku aj druhé vedľa seba. Mal príbor a vodu mal vedľa postele už neustále.* Dúfam, že ti bude chutiť, nevedel som, aký veľký apetít budeš mať. *Prizná sa zatiaľ čo si so svojou miskou sadne na okraj postele takmer pri jeho nohách. Dúfal, že sa pokojne najedia, nálada sa konečne vyrovnala, nechcel ju opäť kaziť svojimi problémami.*
*Napriek tomu, aké veľké tajomstvo teraz medzi nimi viselo, sa cítil pokojne. To, ako sa Sanderove prsty hrali s jeho vlasmi a dával si záležať, aby aj na najnižšom stupni riadne hustejšie vlasy presušil…Sunil mu bol tak mocne vďačný, že to ani nedokázal vyjadriť slovami. Možno by to však nevedel vyjadriť ani nijak inak v rámci limitov, ktoré si medzi seba stanovili od toho večera, kedy sa spoznali. Doteraz ľutoval, že sa vtedy nezachoval inak, a teraz o to viac, lebo sa obával, že niekde počas toho všetkého mohol spraviť niečo inak a možno by na tom teraz boli lepšie, Sander by nemal toľko čerstvých rán na svojom tele spôsobené vlastnými rukami, a možno…možno by si boli bližšie, ako o tom už dávno Sunil dúfa. Poďakuje mu pohľadom, keď sa vráti aj s tanierikom a miskou teplého jedla, načo sa ešte napraví na posteli pre pohodlie a nechá si pred seba položiť stolík. Ako pozeral na stolík pred sebou, uvedomoval si, že kedysi by niečo také spráskal bez problémov, ale pri pravidelnom točení sa hlavy sa už na to necítil. Napriek tomu bol pripravený zjesť všetko, aby sa o pár dní vedel ľahšie vrátiť do jeho formy.* Ďakujem ti a dobrú chuť aj tebe. *Popraje jemu a jeho zvláštnej bielej sladkej veci, načo sa najprv pustí do polievky. Je pomaly, nakoľko aj tak sotva vládze zdvíhať lyžičku k ústam, ale aspoň mu to už ide. Nikdy nečakal, že by ho mohol jed až takto ochromiť v celom tele. Problémy nastanú až pri krájaní mäsa, ale po pár pokusok sa mu podarí z neho spraviť pár menších kúskov a opäť začne pomalinky jesť. Aspoň mal časť všetko požuť a prehltnúť. Ku koncu to do seba dáva už mierne nasilu, ale sotva prehltne aj posledné sústo, je rád, že to všetko dal.*
*Sander len potichu jedol zatiaľ čo sám uvažoval nad tým čo sa vlastne stane. Sám dúfal, že nenastane žiadna zmena, že ho Sunil nebude považovať za niekoho.. iného, alebo, že by sa k nemu správal inák. To však vo všetkej úprimnosti bolo to čoho sa bál asi najviac. Mal pocit, že sa to medzi nimi.. zlepšovalo, všetko išlo dobre, správnym smerom. I keď ani len nechcel začínať otázku kam chcel, aby obaja smerovali. Nechcel.. nehcel nad tým uvažovať aj keď si začínal byť istý odpoveďou. Keď Sunil doje letmo ho pozoruje či mu nie je potrebné pomôcť. Pred tým mu musel držať lyžicu na sústa, niečo takéto tak bolo dobrým postupom.* Som prekvapený z tvojho výkonu. *Povie uprimne zatiaľ čo si odloží svoju ešte stále nedojedenú misku na stôl a vezme špinavý riad z pred Sunila. Následne aj zbalí stolík, ktorý opätovne odloží ku stene. Potom sa len pozrie na ryšavého chlapca so slabým smiechom. Z vrecka na teplákoch len vyberie pomerne čistú servítku, ktorú oblízne a potom k nemu natiahne ruku. Sunil mal ešte zvyšky pri kútiku a aj keď to bolo milé, asi nie úplne vkusné.* Lepšie. *Kývne spokojne zatiaľ čo vreckovku si odloží a posadí sa ku stolu. Jeho skicár už bol zavretý a tak sa nebál, že by Sunil niečo zahliadol.* Tak, choroba, aký máš plán teraz?
*Sťažka si povzdychne. Už nebolo čo iné robiť, a tak medzi nimi ostalo ticho, až dokým Sander neprehovoril. Potľapká si jemne brucho.* Predsa len sa nemienim premeniť za tých pár dní na kopu kože a kostí. To by som ešte dostal za ucho aj od matky. *Usmeje sa na lovca vedľa seba a snaží sa mu nejako pomôcť, keď odkladá od neho všetko, aj keď nevie, že čo by mohol spraviť. Takže sa mu iba pozerá do očí a čaká - na hocičo, či už dobrý nápad, ako začať tú ťažkú konverzáciu, na ktorú čakal od kúpeľne, alebo na zázrak. Najhoršie na tom bol však fakt, v akom stave práve bol, a ak by teda sa rozhodol Sander utiecť rovnako ako počas ich prvého stretnutia, kedy mal za Sadnerom zrejme bežať, aby si všetko vysvetlili na mieste, teraz by nemal už ako zasiahnuť. Pozerá sa mu do očí aj potom, čo mu začne utierať kútik pier.* /Prečo niekto s tak krásnym úsmevom musí pociťovať toľko bolesti?/ *Opatrne vezme Sandera za prsty, keď sa chce rukou odtiahnuť, takže mu mohla vypadnúť servítka z rúk, ale to mu bolo pre teraz jedno, prípadne ju potom vyhodí. Skúsi sa na Sandera usmiať, ale až priveľmi ho ťažili otázky, že to bolo vidno v jeho očiach.* Nie som choroba, bol som otrávený jedom Rauma. *Opraví ho s nadľahčeným tónom, než sa zhlboka nadýchne a niečo mu napadne.* Mohol…by si si ku mne sadnúť do postele a hrať sa mi s vlasmi ako vtedy na streche? Ja len…bolo to tak príjemné, a ešte by som si chcel dnes oddýchnuť, než zajtra začnem cvičiť pri lepšom stave. *Požiada ho. V skutočnosti chcel, aby sa Sander možno upokojil a cítil sa pri ňom pohodlnejšie, než keď musel sedieť na tej drevenej stoličke. A chcel sa ho zatiaľ spýtať aspoň…na niečo, ak by bol schopný odpovedať.*
Musel by si byť na silnej hladovke, aby si sa dostal len na kožu a kosti. Tak zle sa o teba hádam nestaráme. *Zasmeje sa, nakoľko Sunil, ktorý vyzeral, ako dvojnásobok Sanderovej váhy by potreboval viac ako jeden deň primeraných porcií.* Písal si domov, ako na tom si? *Opýta sa mierne neisto, áno zranený bol pomerne často, ale zaujímalo ho to. Či zdieľal aj tieto.. no nie drobnosti, ale úrazi. Zatiaľ čo sa chlapca snažil umyť tak ucíti stisk na prstoch, na prvý moment mu celé telo myklo. Zdalo sa, že po momentoch v kúpeli sa jeho telo bálo, že mu rukávy môžu byť v Sunilovích rukách strhnuté kedykoľvek. Nebol to agresívny dotyk, práve naopak, bol jemný a ľahký, avšak stále v ňom predstavoval neistotu.* Do od choroby nemá ďaleko. *Namietne mu zatiaľ čo na neho uprene hľadí. Netrúfal si prerušiť očný kontakt, ako prvý. Mierne palčivo však naďalej čakal, čo mal v pláne Sunil spraviť, alebo povedať. Jeho žiadosť ho tak.. prekvapila. Mierne mu tak padne sánka zatiaľ čo zbabelo skloní pohľad k perine, avšak pristane.* Dobre. *Odsúhlasí pri čom si z počiatku len sadne na kraj postele, tak ako to robieval doteraz neustále. Na chlapca však nemal taký dobrý dosah. Mierne tak váha zatiaľ čo sa rukami nadvihne a posunie bližšie k nemu, kedy sa chrbtom oprie o záhlavie postele.* Budem ti ich musieť opäť rozpliesť. *Dodá zatiaľ čo si mierne pokrčí kolená a pritiahne ich k sebe.* A zajtra ešte určite nebudeš cvičiť. Jediné cvičenie bude chodenie. *Povie rozhodne zatiaľ čo sa opäť pousmeje. Sunil spravil veľký pokrok, ale z tréningovej sály by ho pravdepodobne ťahal za ucho. Gumičku na končí vrkoču tak stiahne a prehodí si ju opäť okolo zápästia. Postupne tak rozpletie všetko čo potreboval kým sa mu prsty úplne nestratili v Sunilovích vlasoch.* Máš krajšie vlasy, ako Samantha. *Podotkne s úsmevom zatiaľ čo začal robiť menšie vrkôčiky od vrchu hlavy. Mierne sa snažil zatĺkať, tušil, že Sunil by to len tak nepustil k vode.. a tak len čakal, akým spôsobom začne.*
*Pokrúti hlavou, že domov nepísal. Nebol v tomto dobrý. Nebol až tak dobrý vo vyberaní správnych slov. Väčšinu totiž z neho vypadlo presne to, čo si myslel. To si však teraz nemohol dovoliť. Určite nie potom, čo jediným dotykom rozplakal Sandera v kúpeľni, a aj teraz jasne videl, ako jeho telo reagovalo na jeho dotyky. Cítil sa za to otrasne, dokonca aj premýšľal nad tým, že to nechá tak, ale len predstava, že by nechal Sandera naďalej potichu trpieť, kým by si dával pred oči klapky, až do momentu, kedy toho bude pre chlapca priveľa…tá predstava mu spôsobovala nepríjemné zimomriavky. Preto je aj nakoniec rád, keď súhlasí, a nechá ho sa najprv usadiť, nakoľko sledoval, ako placho sa k nemu blížil, než si konečne položil hlavu do jeho lona a spokojne vydýchol, sotva mu začal vrkoč rozpletať.* To je v poriadku. Viem, že by si mi vedel spraviť ďalší taký pekný. *Uistí ho a rozhodne sa si chvíľku iba užívať tejto prítomnosti, kým stískal od zamyslenia čelusť, a nevedel, ako pokračovať.* Ak máš hocijaké obavy, môžem ti sľúbiť, že jediné, čo sa medzi nami môže zmeniť, bude iba k lepšiemu. A začína to tým, že už ani neviem, ako viac vďačný ti môžem byť. *Rozhodne sa začať uistením, pričom si položí ruku vedľa jeho nôh a natočí sa smerom hore, aby videl do Sanderovej tváre.* To ti sľubujem. *Dokončí, aby Sander mohol vidieť, ako vážne to myslí. Potom chvíľku pozerá bokom, ako premýšľa, čo povedať ďalej, ale ide to ťažko, ka nechce byť priamy.* A ak by si mi chcel o hocičom povedať, budem sa cítiť…hrdo, že si práve mne zveril svoje tajomstvá. Samozrejme, ak budeš sám od seba schopný mi ich povedať. *Povie nakoniec a pozerá na chlapca nad sebou, ktorý bol rovnako krásny ako v deň, keď ho spoznal.*
*Sander mal pocit, že mu Sunil nahrádzal Danteho, ktorý počas dňa len spával na parapete v jeho izbe. Keď si ľahol na jeho nohy, len očakával či chlapec začne priasť, alebo či by očakával priveľa.* To som si istý aj ja, teraz sa tiež posnažím. *Usmeje sa zatiaľ čo v tichosti s úsmevom prepletal pramienky, keď však uvidel hlboký nádych zo strany Sunila. Vedel.. vedel, že to prichádzalo. Aj jeho čelusť sa zdala v kŕči rovnako, ako celé jeho telo. Z počiatku sa bál, že ho nepríjemne šklbe, jeho úvodné slová ho však dostali opäť nohami na zem. Bol potichu, aj keď jeho ubezpečovanie mu dávalo istú nádej, že skutočne bude všetko v poriadku, vo vnútri sa aj naďalej obával. Nebolo to tak dávno keď rany ukázal Triss na jej naliehanie a.. nepovedala mu nič, podstatné. Nič čo by mu vytvorlo výčitky, alebo akékoľvek pochyby. Ustráchaný pohľad Sunila v momente, ako mu chytil ruku ho zdesil.* Nie je to zlá vec. *Vypadne z neho keď Sunil dorozpráva zatiaľ čo sa bledé oči prechádzali od jeho predlaktí ku ryšavému chlapcovi.* Ja, nikdy.. som si nemyslel, že to ešte niekto objaví. *Prizná sa potichu, jeho hlas sa triasol, ale neprikláňal sa k plaču. Len sa bál, bál sa, že by Sunil porušil sľub, ktorý mu teraz zložil. Nie vždy je možné dodržať všetko čo si zaumienime.. Oscar mu sľúbil, že s ním ostane a neostal. Prstami si pomaly prejde po elastickej látke, ktorá mu väčšinu jaziev zakrývala, bol ich cítiť. Keď prechádzal po hladkej látke do prstov sa mu odrážali hrčky a nerovnosti. Prsty mu tak zastavia na leme s ktorým sa jemne hrá. Látku ohýbal, naťahoval, akoby toto rozhodnutie bolo pre neho otázka života a smrti. Nebolo to nič tak vážne.. možno si všetko len sám zaumienil a rankám dam väčšiu podstatnosť, ako mali. Zatají tak na moment dych zatiaľ čo si z ľavej ruky stiahne látku. Skoro všetko bolo pokryté, runy boli na nerovnej pokožke, krivo kreslené snažiace sa prispôsobiť zjazvenému povrchu. Sanderova tvár na moment skúmala čo sa pred ňou objavilo, bol to každodenný pohľad, ich symbolika ho však vždy zosmutnela. Niektoré boli jemné, iné boli staré a hlboké. Ruku položí na svoje nohy povedľa Sunila kým sa k nemu otočí.* Čo o nich chceš vedieť? *Dal mu do ruky istého žolíka. Bol ochotný mu odpovedať. Bol to Sunil, veril mu.
*Videl to na nich oboch, že obaja čakali, než ten druhý začne, keďže ani jeden to nechcel robiť. A preto aj začal, ale začal pomaly, aby dal Sanderovi šancu prípadne požiadať o zmenu témy. Namiesto toho sa prestane hrať s jeho vlasmi a pozerá sa späť naňho, než sa začne hrať s lemom svojho rukávu. Takmer zabudne dýchať, ako očakáva, čo spraví Sander v ďalšej sekunde. Plne však rozumie jeho slovám.* Takže to vie len Mirjam mimo mňa? *Tipne si, keďže mu bola najbližšou osobou a medikom inštitútu. Nevidel dôvod na to jej to nepovedať, hlavne keď Sunil sa to dozvedel takouto hlúpou náhodou, kedy si prvýkrát konečne aj niečoho všimol.* Hlavne…nemusíš sa teda obávať, že by som to niekomu hovoril, toto tajomstvo so mnou pôjde do hrobu. Ak ma tam teda nepošleš sám. *Skúsi si spraviť aspoň trochu srandu, aby Sandera upokojil, že je tu stále preňho, a stále je to ten Sunil, ktorého pozná, ktorý si robí vtípky v nevhodnú chvíľu a z nevhodnej témy, a žerie viac, než by si jeden predstavil. Napriek tomu cítil menšiu úľavu, keď sa nakoniec Sander rozhodol. Úľava však rýchlo prejde do šoku, keď vidí, koľko tam toho je, koľkokrát si sám presekol svoje žily. Automaticky po tom prejde, ako keby čakal, že je to len namaľovaná dokonalá ilúzia, ale jasné vrúbky hovoria iný príbeh. Samozrejme, že má milión otázok, ale ako tie hlavné sa vyryjú len tri.* Kedy to začalo? Kedy máš tendenciu si urobiť ďalšie? …a spôsobil som niektoré ja? *Posledná otázka bola preňho najťažšia, ale chcel Sanderovi priniesť pokoj do života, ak by to bolo aj to jediné, čo preňho spraví. Už dávno bol rozhodnutý, že rovnako ako všetkých, ktorí sa doteraz dostali do Sunilovho srdca, tak sa postará o všetkých, aby boli aspoň šťastní, či už s ním po boku alebo bez neho.*
*Pokrúti hlavou na znak nesúhlasu. Ak mal byť úprimný fakt, že to nevedela ho z času na čas skutočne užieral. Vedela to Triss, vedel to Sunil.. obával sa, že po tomto zistení by mu jeho zdráhavosť vyčítala. Mirjam sa dokázala nahnevať a jej hnev v tomto kontexte ho priam desil.* Nie, nevie. *Dodá potichu zatiaľ čo sa snaží netriasť v momente, ako na jeho predlaktia spadne svetlo. O to viac, dotyk Sunila ho zo začiatku znervózňoval, obával sa, že by sa roztriasol, chytila by ho panika a nutkanie na únik. Nebolo tomu tak.* Nehovor to Mirjam. Chcem, chcem jej to povedať. Nikdy na to nie je čas. *Snaží sa obhájiť, aj keď vedel, že nemal dôvod byť za toto tajnostkárenie ospravedlnení. Aj preto bol neustále tak opatrný, aby čistou náhodou neskončil u Mirjam na lôžku a dievča by to zistilo nechtiac. Nechcel, aby sa niečo také stalo.* Siedmeho júna pred dvoma rokmi. *Tento dátum si pamätal. Presne si vybavoval jeho hlásenie po tom, ako Triss spadla do pekla, zmizla mu v rukách čo spôsobilo jeho.. zrútenie a beznádej.* Je to zoznam. *Povie zatiaľ čo jeho pohľad sa nezdal byť zhnusený, prstom si prešiel po jednej z novších.* Toto bolo keď si sa so mnou zranil na hliadke pred pár týždňami. *Ranka bola jemná, skôr povrchová než čokoľvek iné.* Mohol som vystreliť šíp skorej a nestalo by sa to. *Dodá potichu pri čom si po jazvách chodí, ako po kartotéke. Videl medzi nimi aj ten najpodrobnejší rozdiel, akoby mali svoj dátum napísaní.* Tieto boli prvé. *Ukáže na niekoľko starých hlbokých zárezov, ktoré ešte stále bolo vidno.* Moje najväčšie zlyhania.. pripomínnajú mi chyby, ktoré už nemôžem opakovať. *Tie, ktoré musí predvídať, tie ktoré spôsobili ujmu ľuďom okolo neho.* Táto bola tvoja prvá. *Dodá potichu zatiaľ čo cíti, ako sa mu do očí opäť tlačili slzy, cítil sa slabo.* Z dňa keď som od teba ušiel.. Prepáč mi to. *Pozrie sa previnilo na ryšavého chlapca. Mal sa o neho starať a miesto toho ho v týchto momentoch len ťahal dole. Chcel sa postaviť, chcel ísť do izby, ujsť od týchto neoblobných citov, ktoré v ňom výrili. Ale nemohol, nemohol spraviť tú istú chybu dvakrát. Zatne tak päsť zatiaľ čo privrie oči, nesúhlasne si len kýval hlavou.* Je to na niečo dobré..
*Zmrazí ho, keď sa mu prizná, že to nevie ani lovkyňa, ktorá sa s ním trápi od jeho príchodu. Bol si však istý, že možno by na Sandera aj zazrela takým tým pohľadom, ktorý poznal hlavne Sunil, ale zároveň by si pre Sandera našla trochu mäkkosti v srdci. Predsa len, aj keď sa jej Sunil obával, vedel, že mu vždy pomôže, aj keď by prišiel za ňou s tým, že mu treba prišiť späť hlavu. Napriek tomu sa rozhodne Sadnerovi sľub splniť.* Dobre, nepoviem. Hlavne sa ale necíť do toho nútený. Viem, že to pochopí. *Šepne mu a prejde mu po nohe, keďže dosiahol zatiaľ len na ňu, aby ho chlácholivo pohladil. Opäť to bol ten moment, kedy si Sunil uvedomoval, že je najlepšie byť ticho, hlavne keď mu chlapec vie povedať priamo dátum. Možno to bolo sebecké, ale aspoň ho upokojilo, že to nezačal robiť kvôli nemu. Napriek tomu sťažka prijímal správu, že niektoré tam sú práve pre jeho stupídne nápady a nešikovnosť.* Vieš, že si za to nemohol, že? Všetci, čo sú na mieste, za to vždy berú rovnakú zodpovednosť a toto bola hlavne chyba z mojej strany, že som sa neuistil o svojom okolí. *Snaží sa vyviesť Sandera z omylu, nakoľko ani z časti nevidel, ako to mohla byť Sanderova chyba. Pri slovách “chyby, ktoré nemôžem už opakovať” cíti, ako sa v ňom niečo pohne a aj napriek všetkému sa donúti sa dostať opäť do sedu, kým počúva, ako sa Sander priznáva k svojim démonom. Doslova bodne Sunila do hrude, keď sa mu prizná, ako veľmi sám ľutuje ich prvé stretnutie a ako skončilo, a sotva naznačí, že je tento jeho zoznam na niečo dobrý, privinie si chlapca jednou rukou k sebe. Musí sa oprieť o drevo záhlavia, ale nepúšťa Sandera, namiesto toho okolo neho dostane aj druhú ruku.* Sander, si jeden z najlepších lovcov, akých som kedy mal tú česť spoznať. Ak sa stali nejaké chyby, verím, že si spravil všetko vo svojich silách v danom momente, a toto bolo už len niečo, čomu sa nedalo vyhnúť. *Šepne mu, ako blízko si teraz sú. Pre istotu sa ale uistil, že ho počuje, hlavne keď už s týmto zažil pár problémov.* Viem, že tú bolesť neviem zvrátiť, ani neviem vrátiť čas, či ťa nútiť do toho, aby si to už nerobil, ale…ak hocikedy budeš cítiť, že máš toto nutkanie sa potrestať, príď za mnou, aj kebyže je stred noci, aj kebyže som na druhej strane planéty. Prosím. *Aj Sunilovi sa na konci zlomí hlas, ako veľmi ho bolí, že niekto tak láskavý musí toľko trpieť.*
*Pochopí, bola to skutočne pravda? Nevedel, skutočne nevedel aj keď v tomto probléme použil, akúkoľvek runu na múdrosť, čistú myseľ, alebo prepájanie nikdy nedokázal prísť na jasnú odpoveď. Zdalo sa mu tak jednoduchšie a bezpečnejšie to neoverovať. Nechcel byť prekvapený, alebo byť sklamaním pre jeho najlepšiu kamarátku. Ani len nechcel nad touto nočnou morou premýšľať. Slabý dotyk na nohe mu spôsobil zimomriavky, ktoré sa letmým dotykom na zátylku snažil zbaviť. Jeho ruky však reagovali podobne, bolo zvláštne na nich tento úkaz skutočne zazrieť. V momente, ako Sunil hovoril, že to nebola jeho chyba vedel, že nesúhlasil. Sander sa za svoju dobu v New Yorku stal ten zodpovedný, za ľudí v jeho okolí, priateľov, rodinu.. každého. Každá jedna chyba mu bola pripisovaná už od útleho veku, pokračovalo to v New Yorku, nemohla to byť náhoda. Len tak ticho striasol tento argument. Vedel čo sa dialo na hliadkách, videl svoje nedostatky a videl ich efekt. Veril svojim očiam, na nič iné sa na sebe už aj tak nemohol spoľahnúť. Dotyk Sunila sa v tom momente zdala, ako jemná deka. Potreboval to, prítomnosť niekoho kto o všetkom vie. Slabo skryje svoju tvár v jeho pleci zatiaľ čo si ho tušie privinie. Nechcel mu však ublížiť a tak nešlo o nič hrubé. Nechcel Sunilovi kaziť jeho predstavi. Nezastaví ho to, vie to. Predstava, že svoje slabé chvíľky by prenášal aj na svojho kamaráta bola.. desivá a sebecká. Sunilov zlomený hlas ho však pozeral omnoho horšie, ako akákoľvek britva ktorá mu doposiaľ prešla po pokožke. Nechcel ubližovať Sunilovi.. nechcel.* Dobre. *Hlesne aj keď vedel, že mu zaprel pravdu. Snaha sa objaví, avšak nebol si istý či by to skutočne dokázal. Nechcel byť ťarchou. Sanderov chrbát sa mierne zošmykne po dreve nižšie, stále sa však chlapca neoblomne držal. Sľúbili si, že už neodídu, Sander to skutočne chcel dodržať.* Ďakujem za všetko. *Povie pri čom na moment odtiahne tvár od jeho hrude, ktorá mu vytvárala prístrešok, ochranu stenu pred ním samotným.* Môžem tu na chvíľu zostať? *Opýta sa neisto zatiaľ čo vyhľadá Sunilove oči.*
*Bolo mu ťažko, keď si všímal, ako ťažko to všetko Sander berie. Nevedel si ani len predstaviť, aké ťažké to muselo byť tie dva roky v sebe schovávať a tváriť sa, že je všetko v poriadku. Hneval sa na seba, že nebol v lepšom stave, lebo inak by možno Sandera aj chytil, prehodil si ho cez rameno, a odniesol by ho k nim domov, aby si oddýchol medzi viničom. Napriek tomu sa snažil byť preňho najlepšia možná opora a tak ho drží vo svojom náručí a nepúšťa ho, hlavne keď zo Sandera cíti, ako tento dotyk nutne potreboval. Trpezlivo čaká na jeho odpoveď, načo si nahlas vydýchne, keď mu to sľúbi. Vedel, že to nie je tak jednoduché, ale ak sa aspoň snažil, veril, že pre Sandera bude vedieť spraviť všetko pre to, aby mohol byť plne šťastný.* Nemusíš mi ďakovať. Ty si mi pomohol tiež už toľkokrát. *Upokojí ho a naďalej sa ho snaží pevne držať, aj keď cíti, ako jeho telo už vyčerpalo všetku energiu, ktorá mu ostala mimo to, ako sa snaží zvnútra vyliečiť. Jeho ruky boli stále ťažšie a rovnako aj jeho hlava, trup, oči. Ale Sandera drží rovnako mocne ako na začiatku.* Ostaň aj celú noc. *Navrhne mu a postupne mu hlava spadne do Sanderových vlasov. Ešte sa natiahne ponad Sandera, aby k sebe stiahol deku, ktorú mal na kraji posteli, a prehodil ju cez sanderove telo, než sa opäť uložil. Cítil sa pokojne. Takýto pocit už dlho nezažil, ale bál sa tejto svojej sebeckosti.* Asi…za chvíľku zaspím…ale ostaň, prosím. *Hovorí už sotva počuteľne, ale snaží sa ostať pri zmysloch, aby aspoň počul Sanderove slová.*
Ostanem. *Sľúbi chlapcovi zatiaľ čo cítil, ako mu padá dole na vankúš. Sander aj keď si to nechcel priznať sám pociťoval istý útlm a únavu. Bol vyčerpaný, nie tak, ako Sunil, ale skôr mentálne než akokoľvek inak. Prstami sa ešte zľahka pohrával s vlasmi na ktorých nedokázal účes dokončiť. Nerozumel Sunilovi. Nerozumel, ako človek, ako on ho dokázal vystáť. Ako ho čo i len mohol pustiť tak blízko k sebe aj napriek všetkému čo mu spôsobil. Nebol si však istý čo by robil bez neho, jeho objatie v ňom udržiavalo teplo, bolo však možné, že to ešte stále bola jeho horúčka. Ruka mu spadne k jeho boku kde cítil ešte naďalej obmotanú ranu, keby len mohol liečiť tak jednoducho, ako čarodeji. Nikdy by nedopustil, aby sa na jeho pokožke objavila sebemenšia rana nakoľko Sunilova dobrota si to nezaslúžila. Desil sa, ako moc mu na ňom záležalo, možno však bol čas, aby si priznal svoje city bez toho, aby ich popieral. S dekou cez plecia sa mu onedlho tiež zavreli oči.*
*Sander sa úprimne tešil na hliadku so Sunilom. Vzhľadom na nové pravidlá sa partnery na hliadky pomerne často menili. Nie všetky išli ľahko, pochopiteľne, ale so Sunilom a Mirjam si vždy aspoň užil príjemnú konverzáciu zatiaľ čo mu mohla krvácať noha. So Suilom to však vždy bolo niečo iné, vzhľadom na jeho bojové tendencie Sander mal pocit, že na neho musel dávať väčší pozor, ako na dieta v mínovom poli. Vždy sa len mohol otočiť bez ucha, alebo ďalšej jazvy, pri ryšavom kolegovi ho neprekvapovalo už nič. Na sebe mal klasickú hliadkovú výstroj, ktorú však vyšperkoval chráničmi na lukostreľbu a najmä obvezmi a kapsičkou na prvú pomoc. Bral si ju vždy keď išiel so Sunilom.* Pôjdeme pozrieť tú metrovú linku? *Nadhodí zatiaľ čo spoločne kráčajú na najbližšiu zastávku metra. Okolie 25St bolo hlásené, ako aktívne, ako lepšie prezkúmať aktivitu, ako prechádzať samotným metrovým systémom i keď Sunilovi tento nápad ešte nepovedal. Bielovlasý lovec si tak udržiaval mierny úsmev zatiaľ čo bola jeho dlaň položená na tetive luku, ktorý bol prehodený cez jeho hruď.* Dúfam, že dnes nebudem musieť riešiť tvoju rozbitú hlavu. *Utrúsi uštipačnú poznámku zatiaľ čo vojde do posledného vagónu. Vzhľadom na čas, bol takmer prázdny. Sander tak chvíľu mlčí pri čom sa o moment otočí na Sunila spýtavým pohľadom a hlavou kývne smerom ku dverám, ktoré smerovali von. Boli zamknuté, iste, ale nič čo by jedna runa nemohla zvládnuť.*
*Sunil sa nevedel na tento deň dočkať. Sotva videl, že by mal mať hliadku aj so Sanderom, doslova počítal dni, až nastal tento večer. Áno, mohol ho stretnúť na tréningu alebo aj v kuchyni, ale najradšej by s ním trávil omnoho viac času. Stále plával vo svojich citoch, ale aspoň si bol tentokrát istý, že tam skutočne sú a striehnu. Taktiež, síce nemal problémy mať hliadku aj s ostatnými, so Sanderom si ju vždy najviac užil, nakoľko Gabriel ho neustále napomínal a Mirjam ho schladila pohľadom vždy, keď sa čo i len jemne zranil. Aj preto sa vedel najviac uvoľniť práve pri bielovlasom lovcovi.* Ešte som nevidel žiadne hlásenia k tomu prípadu, takže jasné, poďme tam. Možno sa nám ho s mojou silou a tvojou rýchlosťou aj podarí rovno vyriešiť. *Venuje lovcovi široký úsmev, taký aký bol už na Sunilovej tvári pre všetkýchv jeho okolí známy. Samozrejme, trochu si pod dohľadom Gabriela zmenil svoju výstroj, takže mal na hrudi aj chrbte plošné chrániče, ktoré sa spájali okolo jeho trupu, aby mu ochránili to najdôležitejšie, ale zároveň aby sa v nich stále vedel hýbať. Aspoň sa mu však ľahšie nosili jeho sekery na chrbte, nakoľko sa mu remene nezarezávali priamo do pŕs. Nastúpi hneď za Sanderom a spolu s ním si sadne až úplne dozadu. Síce nevedel, čo to chlapec v hlave plánoval, ale dôveroval mu.* Ale prosím ťa, hovoríš to, ako keby sa mi to dialo každý deň. Zatiaľ sa mi podarilo si niečo spraviť s hlavou len dvakrát. *Podotkne, totálne mimo Sanderovej pointy. Napriek tomu prikývne aspoň na to, že sa bude snažiť. Opäť si skontroluje stéle za opaskom, načo si skontroluje aj náhradnú v topánke. Vlasy si definitívne vypne do pevného vysokého copu a po pohľade na dvere prikývne s lišiackou iskrou v oku.*
Našlo sa pár Mantidov, hádam to nebude akútne, aby sme volali posily. *Podotkne, nakoľko aj keď vedel, že sa po dlhom čase táto možnosť ponúkala.. nechcel, aby sa pre niekoho zdalo, že nedokáže situáciu zvládnuť na vlastnú päsť. Na chlapca sa však pousmeje.* Tvoja sila a šarm by na to určite stačili. *Pousmeje sa nakoľko vedel, že ľudia, ako Mirjam boli omnoho rýchlejší, ako on. V porovnaní s mužmi sa rovnať dokázal pomerne vysoko, avšak Samantha a jeho najlepšia kamarátka by mu dali rozhodne zabrať.* Ale nie je to tak, nezvyčajné, akoby som chcel. *Zasmeje sa, nakoľko aj keď obaja vedeli, že celú noc strávia zabíjaním nechutných tvorov tak Sunilov slabý úsmev stačil, aby sa jeho nálada prekolísala aj na Sandera. Okolo jeho očí sa tak robili vrásky nakoľko keď sa usmial, takmer sa mu oči úplne stratili. Pri geste, kedy si Sunil vypol vlasy tak dostal povolenie. Spokojne prikývne zatiaľ čo sa postaví zo sedačky v metre a vyberie si stele z opasku. Pretočí si ju v prstoch, ktoré boli čiastočne zakryté rukavicou a okolo zámky nakreslí jednoduchú runu. Dvere tak ihneď pod nátlakom mágie povolia a Sander pootvorí dvere. Nakoľko išlo o starší vlak na oboch stranách od dverí sa nachádzali tmavozelené výbežky na ktorých sa dalo sedieť. Nešlo o pohodlné sedenie, ale prudký vietor vo vlasoch a rýchlosť mala pôsobenie horskej dráhy. Na žiadnej ešte nebol, avšak mal pocit, že to aspoň z časti pôsobilo takýmto spôsobom. Kamier ani civilov sa neobával, vzhľadom na ich runové skrývanie.* Len sa drž za takých desať minúť tam aj tak budeme. *Poradí Sunilovi zatiaľ čo bolo medzi nimi ticho a vlak zastavoval na zastávke.* Pokiaľ budeš mať pocit, že sa ideš zošmyknúť tak do mňa kopni. Doslova. *Dodá s hravým úsmevom, zatiaľ čo sám sa snažil na kúskoch kovu usadiť.*
Ak sú to len tie svine, tak by sme to mali zvládnuť aj v dvoch. *Prikývne uznanlivo. Napriek tomu mu to nedalo a bol aj pre dnešok rád, že si na seba obliekol viac ochrany. Ešte si vnútri metra dokreslí runy, aby boli čo najčerstvejšie pred lovom. Aj keď nie sú jeho ruky natoľko šikovné v maľovaní ako tie Sanderove, za tie roky sa naučil runy kresliť tak, aby aspoň fungovali, aj keď k dokonalosti ešte bude treba trochu cviku.* Samozrejme, že áno, ale vždy ma upokojí mať pri sebe parťáka, ktorý na mňa striehne. *Žmurkne na Sandera. Boli jeho pokusy o priblíženie sa zrejmé a viditeľné? Možno. Vadilo to Sunilovi? Ani náhodou. Následne nad Sadnerom pokrúti hlavou.* Hovor to tomu, na ktorého sa Gabriel pozerá ako na stratenú šancu. *Rozosmeje sa nahlas, až sa musí chytiť za brucho. Samozrejme, že mal Gabriela rád. Aj ostatných, aj keď sa určitých členov inštitútu radšej stránil. Postaví sa hneď za Sandera a pomôže mu dvere pod tlakom dostať dnu. Následne počká, než sa dostane na jednu stranu, zatiaľ čo potiahne dvere za sebou a vyhopne si na druhú stranu. Jednu ruku prevlečie poza rebriny, aby sa tak držal nielen dlaňou ale celým predlaktím. zataľ čo obe nohy drží pevne na rebrine.* Počkať, až za desať minút? *Pozrie poplašne na Sandera, pričom sa mieni na ďalšej zástavke, na ktorej metro práve zastavovalo, cez dvere vrátiť, ale to už dnu vojdú nejaký nebožtíkovia a tak mu neostáva veľa.* Máš šťastie, že si mi dal tie kupóny na jedlo, lebo po tomto využijem tie všetky naraz, ktoré mi ostali. *Povzdychne si a zo srandy aj rovno Sandera kopne do zadku, než sa vlak opäť rozíde, kedy sa opätovne pevne pridrží.
Stratenú šancu? Určite to nemôže byť také zlé. *Namietavo pokrúti hlavou, sám príliš veľa rozhovorov s novým učiteľom nemal. Všetko boli len drobné chit-chaty k prípadom, hliadke, alebo tomu, ako to v New Yorku fungovalo posledné roky. Zvyčajne z toho vzišla aý ťaživá atmosféra a tak obaja asi skôr mlčali. Sander sa tak pomerne jednoducho zavesí na kovovú konštrukciu. Jediné čo, mierne sa obával o svoj luk, veril však, že vydrží a necítil nijaký nátlak.* Hádam mi ty, najsilnejší muž Inštitútu nechceš povedať, že sa neudržíš. Pripášem ťa? *Zazubí sa zatiaľ čo sa pozerá priamo na Sunila, nakoľko bol hneď oproti nemu. Keby sa nedržal dokázal by mu postrapatiť jeho drdol a ešte tak ho vyviesť z miery.* /Áno, určite by tie drobné pramienky vyviedli z mieru jeho a nie teba./ *Pokarhá sa pri čom len viditeľne potrasie hlavou, aby si akékoľvek myšlienky tohto rázu vybral z hlavy.* Nesťažuj si stále, ešte sme sa ani nerozbehli. *Pokarhá ho zatiaľ čo si povšimne, ako po koľajniciach prebehne pomerne veľký potkan s pizzou. Neboli nič nezvyčajné v New Yorku ich bolo kvantum.. postupom času sa stanú lepšia spoločnosť, ako polovica psích čumákov v Inštitúte. Vlak sa v tom rozbehne pri čom Sander ucíti odpor, ktorý sa mu zaprel do celého tela. Civil by pravdepodobne onedlho letel, s runami a tréningom sa však len Sander spokojne pridržiaval kým mu vzduch behal cez vlasy. Chcel sa nakloniť, prípadne nahliadnuť nad vlak. Tieto nápady však umožniť nemohol nakoľko priestor nad metrom nebol dostatočne široký. Privrel tak oči, akoby mal blízko k spánku. Netrvalo však dlho kým sa dostali ku svojej zastávke.*
Toho by som si tak istý nebol. Ale no nič, proste sa nesmiem dochrámať ako naposledy. *Na tvár sa mu vráti spokojnejšia tvár a ani sa neobáva kontrolovať svoje sekery. Vedel, že remene sú dostatočne hrubé, že by cez ne musel niekto prejsť nožom aj párkrát, aby ich rozrezal.* /Aspoň niečo sa drží pokope, keď som už u Mir na stole každý druhý týždeň./ *Uchechtne sa pre seba. Aspoň sa však nemusel obávať, že by sa mu nejako výrazne zhoršoval stav, keď si ho ich nízka chodiaca lékarnička vezme do parády.* Aj tak, nabudúce mi aspoň povedz svoj plán dopredu, inak sa ťa začnem strániť, Saggitarus. *Obdaruje ho ďalším pobaveným úsmevom. Samozrejme, že by nič také nespravil, keď niekedy ani nevie zo Sandera strhnúť oči. Pozrie nadol, pričom pár dlhých minút aj rozmýšľa, že či by nebolo ľahšie žiť ako potkan s kúskom pizze, než si uvedomí, že bez svojej pravidelnej dávky adrenalínu by umrel od nudy. Zo začiatku sa len drží a rozhliada sa. Chcel sa ešte Sandera spýtať na jeho plán, ale to už šli tak rýchlo, že by sa ani nepočuli, jedine že by boli tesne pri sebe. Ale neboli. Sám sa ale potom skúsi pozrieť stranou, čo mu nevyjde, tak sa aspoň rozhodne postrašiť Sandera a ako keby sa pustí, pričom sa na poslednú chvíľu zachytí dlaňou natiahnutou rukou a tým pádom je viditeľne naklonený dozadu, kedy necháva svoje vlasy viať za ním ako vlajka.*
*Víťazne sa usmeje aj keď tušil, že jeho sľub nemusí, ale môže byť dodržaní. Pri Sunilovi to nikdy nebolo isté. Tak či tak v metre to nikdy príjemne nevoňalo, to mu asi vadilo na celkovom dobrodrúžstve asi najviac. Predsa len šťanky, potkany a hnilé jedlo zapáchali horšie, ako niektorí démoni. New York bol tak doslova pekelný.* Strániť? *Zdvihne obočie pri čom len vyrovná chrbticu, akoby sa ho tvrdenie proti nemu skutočne dotklo.* Sám by si to bezomňa nezvládol. Zomrel by si hladom. *Dodá sebavedome, nakoľko vedel, že jediný mal v oku, akú veľkú porciu Sunil potrebuje na zasýtenie. Kto iný by mu tak toľko pripravil? Kyla? O tom vážne pochyboval. Mierne sa však zamyslel nad predstavou, ako sa ho Sunila stráni a vyhýba sa mu. Dodávalo mu to nepríjemný pocit v žalúdku a tak sa tieto myšlienky len pokúšal odohnať. Opäť. Sander tak len ticho hľadel kým si nevšimol uvoľnenia zovretia Sunilovej ruky a jeho srdce priam na moment zastalo. Jeho dráma ho takmer priviedla do hrobu a predstava, že Sunil zomrie takto? To si lovec ani len nezaslúži. Zreteľne tak len zagúľa očami pri čom sa otočí smerom ku vagónu. Možno naschvál. Vlak onedlho zastal na ich zastávke pri čom Sander len zoskočí z kovovej konštrukcie zatiaľ čo má stále mierne nakrčené obočie.* Stratil si gumičku, drama queen. *Podotkne zatiaľ čo si pomerne promptne vytiahne senzor. Kalibroval ho na akúkoľvek aktivitu a tak sa na moment rozhliadol.* Za pár metrov by tam mala byť nepoužívaná ulička. Tam bude niečo skôr, ako na hlavnej linke.. Hlavne sa poponáhľajme, lebo vlak ide každých desať minút a uličky sú úzke. *Vysvetlí plán Sunilovi a pomerne reskym krokom sa vydá smerom, ktorým naznačil.*
*Pozrie naňho s podvihnutým obočím.* Povedal som to zle? Myslel som také to slovo, ktoré znamená niečo ako vyhnúť sa, odísť z cesty asi. *Podotkne. Napriek tomu, že sa snažil opraviť, vnútri cítil, že urobiť niečo také v realite a hneval by sa na seba. Chcel totižto Sandera spoznať viac a vidieť sa s ním častejšie, takže vyhýbať sa niekomu takému viac, než čo už robí teraz pre zdravie ich priateľstva? Nemysliteľné. Potom si teda urobí radšej zo Sandera srandu, aby ho dostal do lepšej nálady a sám sa až tak zabáva, že mu počas toho uletí gumička. Avšak keď sa od neho Sander otočí preč, tak sa opäť narovná a rozhodne sa prestať robiť blbosti, aby si ho náhodou nepohneval. Zoskočí zároveň s bielovlasým lovcom a rýchlo sa k nemu postaví. Plán sa mu zdal mierne vražedný, ale nezastavilo ho to ani v minulosti a nedeje sa tak ani teraz.* A náhodou, mám pri sebe viac gumičiek. *Podotkne ešte po vypočutí si nápadu a ako sa rozbehne za Sanderom, opäť si zopína vlasy, teraz už novšou gumičkou, aby hneď neodletela. Lepšie, že odletela teraz ako počas boja. Sám si senzor nevytiahne, nakoľko pre to nevidel teraz dôvod a namiesto toho si pripraví jednu zo sekier do ruky, aby chránil Sanderov chrbát. Keď podídu k nepoužívanej chodbičke, rozbije jedno z prkien, ktorým sa ju snažil niekto zadebniť, a nechá novou dierou vojsť najprv Sandera, načo vojde aj on sám, a z vačku si vytiahne čarodejné svetlo.*
..
Povedal si to správne, len sa mi to nechce veriť. *Uistí ho, angličtinu ani vyjadrenie nikdy nikomu nevymykal. Jeho angličtina tiež nebola perfektná. Niekedy mu prišlo zvláštne, že sa všetci automaticky nastavovali na angličtinu i keď tu v New Yorku to bolo pochopiteľné. Zvyčajne to bol on, ktorému vypadávali slovíčka, na tejto úrovni si tak so Sunilom rozumeli. Neraz máchali rukami a nohami aby sa navzájom pochopili zatiaľ čo si bľabotali vo svojej rodnej reči. Lebo je to samozrejme jednoduchšie, ako chytiť stéle a nakresliť si runu.* To som rád, treba aj mne jednu? *Nadvihne kútiky, nakoľko sám nechcel hrať toho urazeného. Boli to drobnosti aj keď Sunilove výtržnosti mu niekedy pôsobili ustarostené vrásky.* Efektívne. *Poznamená na jeho odrobenie driev zatiaľ čo sa rozhliadne po uzavretom komplexe, bolo tam niekoľko uličiek. To, že bola jedna zadebnená koniec koncov tak neznamenalo nič. Napraví si popruh, ktorý mu držal tulec so šípmi, nakoľko sa mu zľahka zarýval do pleca. Nebola to silná bolesť, avšak išlo o miernu malichernosť.* Môžeme pozerať aj či neuvidíme niečo na stenách, teoreticky to decko je ešte stále v meste. *Svitne mu pri čom vyberie čarovné svetlo. Obe ruky tak mal plné, nakoľko senzor chcel korigovať a kontrolovať o niečo presnejšie, ako čarodejné svetlo. Mohol by si naň vytvoriť nejaký držiak k zápästí, bolo by to len benefitom.* Ako sa cítiš? *Opýta sa do ticha zatiaľ čo idú hlbšie po chodbách. Nemal rád so Sunilom ticho, bolo to podivné keď Talian skutočne zmĺkol.*
Ani tomu veriť nemusíš. Bol to len vtip. *Uistí svojho kolegu nakoniec, keďže to vyzeralo, že tým brnkol po nesprávnej strune. Hlavne sa obával toho, že by mohol Sandera omylom uraziť, keďže sa už párkrát stalo, že obom vypadlo slovo a tak len pozerali na seba ako kozľatá na otvorené vráta a nevedeli pokračovať v téme. Ako ho nasleduje, pozrie sa na jeho vlasy. Pre srandu mu opatrne vezme jednu dlhšiu časť a dá na ňu malú gumičku, ktorá si tak na kratších vlasoch spokojne držala.* Tak, a teraz už ladíme. Pozor démoni, idú na vás dvaja fešáci. *Zavolá do tmavých tunelov metra. v diaľke počul nejakú mašinu, ale tipoval, že to bola tá, ktorou sa sem dostali.* Ďakujem, po tebe. *Ponúkne mu možnosť vojsť. Normálne by si položil jednu ruku na lovca pred sebou, aby sa navzájom stále cítili, ale keďže obaja mali plné ruky, iba ho opatrne nasledoval a kráčal v jeho stopách, aby sa náhodou niekde neprepadol alebo nespravil hlasnejší zvuk. Tá tma a úzke prostredie mu nerobili práve dobré na mysli, nakoľko bol boj v takýchto priestoroch nepríjemnejší. Našťastie v diaľke spozoruje rozšírenie tunela.* Iba moc nemusím tieto užšie priestory na boj. Tak…sa snažím byť opatrnejší. Čo ty? *Otázku mu vráti späť, ale náhle im začne vibrovať senzor, tak rýchlo svetlo kameňa dá na maximum a hodí ho k širšej časti. Objavia sa tak pred nimi traja raumovia, načo sa Sunil prešvihne okolo Sandera a na všetkých troch sa vyrúti.*
*Prikývne na Sunilove slová a príliš sa týmto už nezaťažuje. Ešte nikdy nemal pocit, že mal Sunil zlé úmysly. Teda.. možno na začiatku kedy na neho však pôsobila silná paranoja. S odstupom času sa mu však zdalo, že Sunil okrem démonov, nebol schopný sa dotknúť ani len muchy. Ešte ho to nevidel robiť, ale stavil by sa že je ten typ človeka čo pavúka chytí do poháru miesto toho, aby ho zabil.. možno sa však mýlil. Z jeho myslenia ho vytrhne dotyk na jeho vlasoch, kedy len pozoruje Sunilove ruky, ako sa mu zvezujú vlasy do gumičky. Z jeho pier tak ihneď začal znieť smiech, asi bol rád, že sa nemal šancu vidieť. Pravdepodobne by sa zľakol.* Kto by nami nechcel byť zabitý a poslaný späť do pekla? Nádherný posledný pohľad. *Dodá kedy sa jeho brada natiahne ku nebu v pýche. Samozrejme išlo o vtipné gesto, ktoré by si pri iných ľuďoch asi nedovolil. So Sunilom sa však neobával robiť drobné hlúposti aj na hliadkach.* Tvoje široké ramená ti zamedzujú pohybu? *Pousmeje sa zatiaľ čo dotykom jeho dlane bol uistený, že mu kolega kryl chrbát. Sám by sa necítil príjemne, keby tu mal naťahovať luk, stále sa však dokázal vyhrabať s ostrím. Teda, aspoň v to dúfal.* Hmm. *Odvetí na opäťovanie otázky nakoľko sám si nebol istý. Na jeho odpoveď však osud nečakal nakoľko ucíti rozruch vo svojej ruke. Sunil o koho neho skoro preletel a po tvári mu tak prešiel slabý vánok. Raumovia, fuj. Vzhľadom na trochu väčší rozmach v chodbe zložil si z tela luk a promptne si položí prvý šíp na tetivu. Vždy bolo najťažšie netrafiť Sunila, nakoľko jeho pohyby boli často nepredvídateľné. Sander sa tak snažil mieriť na oči démonov, aby sa čo najviac spomalili. Ich rýchlosť dokázala nejedného prekvapiť a sám sa tak snažil udržať si odstup. Okrem toho, chápadlá by už po pár krokoch mohli ísť po jeho nohách. Dokopy zasiahol jedného rauma do očí úplne u jedného však bol schopný zatiaľ zachytiť len jedno a tretí bol stále plne schopný boja. Chcel trafiť ešte aspoň jedno oko, na čo by následne vyštartoval s ostrím. Bál sa, že sa začnú obnovovať.*
*Sám sa začne smiať, keď započuje aj Sanderov smiech. Bola to príjemná zmena od toho, keď bol Sander vážnejší. Miloval túto jeho skrytú hravú osobnosť.* Myslím si, že sa nám tí démoni nakoniec aj poďakujú a sami od seba nám ľahnú na naše ostrie, dobre vyzerajúci parťák. *Odpovie ešte na tento ich vtip a gumičku necháva v Sanderových vlasoch. Aj tak mal na ruke ešte dve, takže jedna mu až tak nechýbala, a menší copček mu prišiel rozkošný.* Áno aj nie. Však len vieš, aké mám rozpätie aj so sekerami. V takýchto malých priestoroch som tak trochu nepoužiteľný. *Pripomenie chlapcovi pred sebou, než sa im podarí vyjsť do starého priestoru na opravu káblov. Najradšej by Sunil hodil ešte jedno čarovné svetlo, aby lepšie videl, ale nemal na to čas, keď sa snažil vyhýbať chápadlám aj Sanderovým strelám zároveň. Ako práve sekal jednému chápadlá, ktorými sa snažil proti nemu útočiť, tak zachytil, že jeden už nevidel, kým ďalší videl iba na polovicu. Slepého nechal pre teraz tak, aj keď vedel, že sa o chvíľku zregeneruje. Namiesto toho odsekol ešte dvoje chápadlá najschopnejsie.* Sander! *Zavolá na chlapca, aby na seba pritiahol pozornosť a následne odsekol ešte jedno chapadlo, než sa hodil bokom, aby doňho mohol Sander bez problémov strieľať. Medzitým sa hodil k slepému, ktorý sa už regeneroval a šiel mu ostrým, ktoré mal doteraz pri boku, rovno na jadro.* Barbiel! *Zvolá, aby sa mu ostrie rozžiarilo.*
*Dobre vyzerajúci parťák. Inak, ako smiechom na také niečo ani nevedel odpovedať. Mierne ho to však dostalo do úzkych nakoľko aj keď sa snažil brať Sunilove slová, ako vtip.. utkveli mu v hlave až príliš. Sander si tieto drobnosti snažil nevšímať, nebrať si ich k srdcu nakoľko vždy boli sprevádzané širokým hravým úsmevom, ktorý mu značil, že slová neboli myslené vážne. Bolo podivné nad týmto myslieť zatiaľ čo sa snažil zneškodniť chodiace chobotnice? Rozhodne, avšak v jeho živote ho neprekvapovalo už skutočne nič. Snažil sa tak vyhýbať démonovi pri čom nevšímavosťou až prineskoro ucítil, ako sa mu okolo lítka obtočilo chápadlo. Mal šťastie, že cez koženú výstroj ho nebolo možné zabodnúť, náchylné miesto pre neho bolo najmä predlaktie. Miesto toho mu však potiahlo za nohu, čo následne spôsobilo stratu balansu a prudký pád k zemi. Z jeho pier sa vydrej priškrtení dych kedy sa snažil čo najskôr spamätať, nakoľko démon aj keď mierne oslepený dokázal trafiť približný smer.* Ariel. *Vyhŕkne tak, nakoľko s lukom na zemi sa nemal v záujme zaoberať. Nechal sa ešte trochu potiahnuť po zemi k démonovi, ktorý si už chystal zuby na jeho nohu. S tou však mal ešte nejaké tie plány do budúcna. Prudko odsekol chápadlo a keď bol dostatočne blízko k veci a na zemi.. stočil sa a zabodol do zhybov pri nohách čo spôsobilo znes a nepríjemný hukot démona k zemi. Bielovlasý lovec sa tak pozbieral tak rýchlo, ako to bolo možné kým sekol démona za hlavou a so syčaním krvi sa začal meniť na prach. Prehodil pohľad ku zvyšným dvom a vrhol sa na démona, ktorému sa Sunil práve nevenoval.*
*Čakal všeličo, že sa do démona za ním zabodnú dva rýchle šípy, možno aj tri, ale doslova trhne hlavou, keď započuje prekvapené zhučanie Sandera. Doslova mu padlo srdce do spodnej časti hrudného koša, ako sa zľakol, že sa mu možno stalo niečo vážne, Našťastie zapozoruje známe svetlo zo serafskej dýky, a srdce sa vráti späť na miesto, kde začne tĺcť tak nahlas, až ho ohlušuje, avšak je už neskoro. Náhle ucíti nepríjemnú bolesť, ako sa mu jeden z bodcov na chapadle zaborí pomedzi dva z plátov na výzbroji a po odseknutí dýkou ho pri vypadnutí ešte trochu poreže. Nerobí si pre teraz z toho žiadnu starosť. Reagoval pomerne rýchlo sekaním, takže si len skontroluje runu iratze, ktorú mal na takéto prípady pripravenú a démonovi presekne telom na tri kusy, čím sa začne pred ním konečne rozpadať. Iratze sa rozhodne si aktivovať až po boji, keďže teraz nemal čas sa venovať tomu, aby si vyťahoval stéle. Následne sa otočí akurát tak, aby videl Sandera bežať už voľného od ďalšieho z démonov, smerom k poslednému.* /Sviniar, už mu dorástli oči./ *Hodí mu do hlavy sekeru, čím jedno oko presekne, a do voľnej ruky si rýchlo berie druhú sekeru, ktorú mal ešte stále na chrbte.*
*Sander mal možno na moment vypadnutý dych, avšak pád ho nemohol príliš ovplyvniť. Nemohol si to dovoliť, okrem toho z jeho častých pádov pri skákaní v Osle, Londýne alebo aj New Yorku sa naučil z týchto nepríjemných zážitkov rýchlo zotaviť. Sander sa tak pozbieral na nohy, kedy pohyb k poslednému démonovi bol na mieste. Keď sa však priblížil takmer ho zasiahla Sunilova sekera, ktorej sa našťastie vyhol. Predsa len existencia so sekerou v hlave musela byť pomerne náročná. Raum, ktorý vedľa neho vydával hrdelný zvuk rozhodne s týmto tvrdením súhlasil. Sander tak pomerne rýchlo vybral sekeru z démonovho oka zatiaľ čo do neho ešte raz sekol a potom pomocou anjelského ostria ho dokončil. Démon sa tak rozpadol na prach zatiaľ čo Sanderov hrudník sa prudko zdvíhal a opäť klesal.* Si v poriadku Nurgaliev? *Osloví svojho kolegu zatiaľ čo mu podá sekeru a v druhej ruke sa mu objaví stelé. Sanderove Iraze mali veľmi dobrý tvar aj efektivitu, na Sunilovi však nejaké veľké rany nevidel.* Alebo aspoň raz si skutočne vyviazol bez zranenia? *Uchechtne sa zatiaľ čo si sander kľakne, aby si mohol nat lakeť nakresliť rýchlu liečivú runu. Hlava mu mierne dunela, neočakával veľké zranenia, ale predsa len chcel si byť istý.*
*Zahliadne biele vlasy, ako sekerou sekne, takže sa na moment zasekne, či ozaj práve Sanderovi odsekol časť hlavy, ale sotva lovec vytiahol jeho sekeru a dokončil démona vlastnou zbraňou, konečne si vydýchol. Ešte raz sa rozhliadne, či ozaj zabili všetko, alebo niekde v tme na nich niečo ešte striehne, ale keď nič neuvidí, zohne sa pre svoje čarodejné svetlo a príde si po sekeru ku Sanderovi, načo si obe vráti späť na chrbát. Pri tomto pohybe si opäť spomenie na svoje škrabnutie, takže ho lovcova poznámka pobaví.* Nie, tomu bastardovi sa ma podarilo trochu porezať, ale nevidím to ako nič vážne. *Upokojí svojho kolegu a tiež si dokončí iratze na svojom ľavom predlaktí.* Čo ty? Počul som, ako ťa dostal démon počas boja na chrbát. Si v poriadku? *Aj keď by sa niekomu mohlo zdať, že by Sunil druhého lovca takto vysmieval, svoju otázku myslel vážne a podíde k nemu aj so svetlom, aby si ho obzrel od hlavy po päty.* Chceš ešte pokračovať ďalej? *Navrhne mu a zasvieti na pokračovanie tunelu, zatiaľ čo stranou, ktorou prišli, duní prechádzanie ďalšieho metra.*
*Sander si sekeru vo svojej ruke ešte chvíľu podržal. Bola ťažká, viac, ako čakal, avšak pri samotnom švihu cítil tú moc, ktorú dokázala ostrá hrana nabrať. V Sunilovích rukách, ktoré okrem švihu dokázali pridať aj silu.. skutočne dúfal, že sa nikdy neobjaví na chlapcovej zlej strane. Pohľadom ju tak na moment skúma.* Sú rodinné? *Prehodí, akoby práve nezabili démonov a Sander neletel na zem, ako vrece zemiakov.* Oh áno, možno tam ostane len modrina, ak to vôbec. *Prizná sa zatiaľ čo si rukou natiahne ku plecu. Mierne tak na chrbát pritlačil pri čom skúšal či nejaké miesto skutočne pocíti na dotyk. Niekedy mu adrenalín všetky bolestné miesta potlačil. Následne tak len prejde rukou opäť ku senzoru, avšak teraz už dával len malé znamenia a to bola asi nedávna energia o ktorú sa postarali.* Ešte by som prešiel o niečo ďalej. Môžeme vyliezť na inej zastávke a potom sa zviesť naspäť do Inštitútu. Ale keď sme tu.. pokiaľ teda nie si nejak.. mimo. *Dodá uisťujúco, predsa len pokiaľ bol jeden očakával viaceré miesta. Metrové linky boli pre démonov, ako klubovňa. Tma, vlhko.. nič príjemné pre ľudí, ale démoni to museli mať, ako príjemný výlet z pekiel. Pozbiera si ešte vystrelené šípy kým si opäť vyberie čarovné svetlo a vystrie ruku smerom k rovnako širokému tmavému tunelu.* Prejdeme týmto a potom môžme smerovať späť. Dobre? *Zahľadí sa na Sunila pri čom aj v tme bolo vidno, že Sander vyžadoval potvrdenie o jeho schopnosti pokračovať.*
*Otázku o sekerách nečaká, tak najprv iba prekvapene zamrká.* Povedal by som, že materiál a rukoväte áno, ale inak boli upravené na mňa, aby sa mi dali ľahko vyvážiť. *Odpovie nakoniec, nakoľko si nebol úplne istý, aj keď bola pravda, že boli v ich rodine rôzne ťažšie zbrane, takže by bola veľká šanca, že sa iba upravujú pre každého nováčika, aby sa spotrebovalo všetko.* Je to zrejme jediná zbraň, ktorú som doteraz nebol schopný zničiť. *Pousmeje sa ešte a vydýchne si, keď vidí, že sa rana zaceluje* /To je dobré znamenie, že?/ *Prikývne, že je v poriadku.* Bolo to len škrábnutie, zažil som už aj horšie. *Priestor navôkol ešte raz ožiari riadne kameňom, aby sa uistil, že všetko zničili.* Určite. Radšej to ešte prebehnime, kým sme tu, aby sme mohli aspoň podať podrobnejšie hlásenie. Predsa len, už ich tu v New Yorku aj niekto číta, no nie? *Opäť sa priestor zaplní zvukom, tentokrát ale Sunilovým hrdelným smiechom. Áno, rád si robil zo Sandera srandu. Ešte raz si skontroluje všetky svoje veci, či niečo nestratil, načo zasvieti opäť smerom k pokračovaniu tunela a spolu so Sanderom sa ním rozbehne.*
*Sanderovi sa vždy páčila predstava zbraní, ktoré sa podávali v rodine. Bolo to už zdriekavé, avšak stále si pamätal, ako mu otec hovoril o ich rodinnom luku. Na nešťastie sa stratil a aj keď ich rodina bola tých kováčov, nik sa neodvážil inú zbraň vymenovať za tú, ktorá by ich prácu prezentovala.* Rozumiem. *Prikývne nakoľko rozhodne mal v pláne si ich niekedy požičať. Chcel preskúmať, ako bola hlava sekery ukutá, a rukoväť zdobená.* Potom musí byť ukutá bohmi. *Zasmeje sa nakoľko Sunil sa zdal, ako typ, ktorý ničil každú druhú palicu v tréningovej sále. Následne však na jeho tvrdenie súhlasil, zdalo sa, že obaja ešte boli schopný a čas ich netlačil. Ich hliadka v chodbách však už nebola nijak náročná, na nešťastie neobjavili nič podstatné pre otvorené prípady, alebo podivné anomálie. Okrem troch Raumov sa tak vrátili s takmer prázdnym hlásením. Cesta metrom naspäť aspoň nebola tak.. adrenalínová, ako cesta tam. Nakoľko obaja uvítali moment na sedenie. *
*Zo všetkím čo sa jej v živote za posledný čas udialo nemala na svoju druhú najoblúbenejšiu zábavu čas a ani chuť. Sedí v parku na zemi, sleduje kotúč zapadajúceho slnka a z ničoho nič dostane nápad.* /Čo tak si ísť dneska zatancovať?/ *Zdvihne sa a rýchlo príde k svojej skríši oblečenia a zhodí zo seba svoje bežné hipisácke oblečenie. Namiesto toho si oblečie krvavočervené tielko s čiernimy potrhaními riflami. Ako običajne si neobuje žiadne topánky a ide na boso. Na krku má zavesené vreckúško s prachom a na pravej ruke svoju medenú obrúčku.* /Hmmm.... Ešte tomu niečo chíba./ *Skontroluje svoj vízor v malom zrkadielku. Veznme farbi na telo ktoré aj tak skoro nepoužíva a nakreslí si krvavé kruhy pod oči a nechá farbu trochu stiecť na líca takže to vyzerá akoby ronila krvavé slzi.* /Ano to je ono./ *Spokojne sa usmeje potom čo znova skontroluje svoj vízor a vidá sa do mesta. Netrvá to dlho a vkročí do jedného zo svojich oblúbených podnikov v Brooklyne. So svojím momentálmim výzorom sem bezproblémov zapadne. Pri príchode preletí oťčami celí podnik a zameri k niečomu čo by sa dalo považovať sa stôl v tmavšej časti podniku. Sadne si a objedná si u servírky ktorá sa po chvíli objavý panáka vodky.* /Tak koho to tu dneska máme./ *Znova sa rozhliadne po menšom dave ludí a prachádza pohladom od jedného k druhéhu.*
*Celá utahaná se táhne z práce do svého malého bytu, dnešní šichta stála za to a má chuť na chvíli vypustit páru než půjde domů. Chvilku se rozhoduje zdali si vzít doma do ruky kytaru, jít si zaboxovat nebo po hodně dlouhé době si jít na chvilku sednout do baru a dát si pivo. Nakonec se rozhodne pro poslední možnost. Nějaký outfit neřeší protože většina jejího šatníku se skládá z černých kalhot, a tmavě laděných triček. Zrovna má na sobě jedny černé džíny, rudé tílko a přes to ne příliš přiléhavé sako, vlasy si nechala rozpuštěné a sčesané tak aby jí z části zakrývali zjizvenou tvář. Na chvilku se zastaví a rozhlíží se kolem sebe. Nezná to tady tak dobře aby měla oblíbený bar a tak zamíří do prvního podniku, který zrovna uvidí. Vejde tam a uvidí něco co nezažila, takové podniky u ní ve městě nebyly. Absolutně to však neřeší a vydá se do odhlehlé části místnosti, kde to vypadá že moc lidí není. Usadí se k volnému stolu a když uvidí procházející dívku mávne na ní a objedná si u ní pivo.* /Neplánuju tu být nijak dlouho, alespoň hudba není nijak špatná./
*Svojho nápoja sa ani nedotkne a keď skončí prehliadku osadenstva vstane a pridá sa k tancujúcim ludom na parkete. Zatvorí oči, vníma muziku a vlní sa do ritmu až kím do nej niekto nevraví. Otvorí oči a vidí že to bol zhruba dvadsaťročný chalan s nakrátko strihanými hnedími vlasmi a krúžkom v obočí. Nič mu nepovie ale krivo sa na neho usmeje, obíme ho, pritiahne sa k nemu a začne s nim tancovať telo na telo. Potom čo song skončí azačne hrať iná skladba svojho partnera laškovne odstrčí a odíde s svojmu stolíku. Po ceste na miesto si všimne mladú ženu s jazvami na tvári ktorá tam pri jej príchode nesedela. Sadne si na svoju stoličku a zdvihne si pohár s votkov k perám ale nenapije sa.* /Hnus ako to ludia môžu piť?/ *Pita sa samej seba keď pohár znova položí.* /Hmm... zaujímalo by ma kto to je. Ešte som ju tu nevidela./ *Zíde zamisleným pohladom čiernovlásku sediacu nedaleko.*
*Pomalu upíjí svého piva a pohledem přejíždí po celé místnosti. Mapuje lidi a kontroluje každého kdo kolem ní projde kdyby náhodou na ní chtěl zaútočit. V takovém množství lidí se prostě neumí uklidnit a tak dělá rutinu, která jí pomáhá. Být ostražitý a ve střehu. Lehce se znovu napije a sleduje jeden tančící pár, u toho se ušklíbne.* /Co je na tom baví? Motat se mezi bandou opilých lidí a říkat tomu tanec?/ *Jízlivě si pomyslí a zavrtí hlavou. Napije se ještě jednou a zjistí, že dopila své pití, proto si odchytí opět slečnu a objedná si další. Lehce se opře tak, aby jí záda kryla zeď. Potom uvidí kolem sebe projít dívku, oblečenou hodně podobně jako ostatní v tomto klubu, pozoruje jí do té doby než kolem ní prochází. Její smysly jí říkájí, že je něco jinak, ale neumí to zařadit proč.* /Co to sakra je?/ *jelikož ale pocit po chvíli ustane neřeší to, teda do chvíle než ucítí husí kůži. Rozhlédne se kolem sebe a hledá někoho podezřelého nebo zdali jí někdo nepozoruje.*
*Sleduje čiernovlásku až do chvílke keď jej víhlad nezastrie jej tanečný partner, mktorí sa na ňu široko usmieva.* Hej, volám sa Roman a ty? Môžeš mi hovoriť Lyr. *Oplatí mu zvodním úsmevom a naznačí nech si prisadne. Roman sa nenechá dvakrát prosiť, sadne si k nej a podla očakávanie sa ju začne snažiť zbaliť.* /Ohh, duchovia. Tí chlapi naozaj poznajú tak päť hlášok ktoré neustále opakujú./ *Zakrúti nad Romanovou snahov v ducu hlavou zatial čo navonok predstiera že jeho úsilie skvele funguje. Po chvíli sa k nemu nakoní a zašepká mu do ucha....* Podme niekam dozadu. *....na odopveď nečaká, vezme ho za ruku a odvedie na pánske záchody. Po ceste premýšla ako túto situáciu virieši. Keď sa zamknú v jednej z kabínok pritiskne sa k Romanovi a pobozká ho.* /Tak rybička je na háčiku./ *Povie si keď ucíti jeho ruky na svojom tele.* /Ale čo traz? Vyskúšame to takto./ Prestaň. *Povie mu jeho ruky sa z jen ale nestiahnu.* /Dobre neprestal takže sebaobrana.... To by mohlo fungovať. A ak nie tak budem mať za sebou niekolko predstieraných vivrcholení./ *Mávne nak tím v duchu rukov a Romana odstrčí na opačnú stranu kabínky. Bleskovo si z vrecka na krku naberie trochu prachu a fúkne mu ho do tváre. Roman okamžite zreve od bolesti a padne na kolená, ako mu obsah jeho očných jamiek tečie po tvári keď mu víly prach vypáli oči.* Tak, sebeobrana funguje. *Povie si pošepki pre seba ako by si odšktla pomyslený bod na zozname a zlomí Romanovi väz. kabínku nechá zamknutú a prelezie z nej vrchom vráti sa k svojmu stolíku a mávnuťím privolá servírku.* Prosím vás pošlite tamtej slečne jeden pohár toho čo pije ako pozornosť odomňa. *Usmeje sa na servírku a znova odíde zatancovať si kím jej objednávku nevibavia.*
*Rozhlíží se kolem sebe ale uvidí jen dívenku, která najednou odchází s chlapem. Zamračí se na ten výzor ale pokroutí hlavou.* /Plnoletá asi bude když jí nechávají pít a je to očividně z její iniciativy./ *Pomyslí si a upíjí dál. Podívá se do mobilu, kam jí přišla zpráva od Ala o tom jak se jí daří. Lehce se nad tím pousměje a rychle mu odepíše jaké to tu je a co nové oddělení. Potom zprávu odešle a upije z druhého piva.* /Nechci dneska hodně pít, dám si dvě maximálně tři a půjdu domů. Čekám, že zítřejší směna bude zase náročná./ *Povzdechne si a zavrtí hlavou, kriminalita v tomto městě je mnohem vyšší než ta v předešlém. Chvíli ještě poslouchá hudbu, ale po pár minutách jí skoro už bolí hlava.* /Asi už jsem stará na takové kluby, nebo je to tím vlkem ve mně? Ale neměl by mít tak zostřené smysly.* Co je s tímhle barem? *Zamumle si pro sebe a snaží se přijít na to, co jí její vnitřní vlk chce říct. Potom se sekne jelikož si všimne že k ní jde servírka s pivem, které si ale neobjednala. Optá se jí od koho nápoj je a když ukáže na dívku podívá se na ní ledovým pohledem.* /To se mi chce vysmívat nebo co, že mi kupuje pití./ *Nápoj odmítne a se zvednutým obočím hledí na dívku. Schválně ale odsune vlasy za ucho aby její jizvy byly výraznější.*
*Znova si užíva tanec ale tentoraz sa už na nikoho nelepí a po očku sleduje stolík a čiernovlásku ktorá pri ňom sedí. Keď jej servírka prinesie piťie ktoré odmietne prestane tancovať a ladnou chvôdzou príde k nej.* Ahoj. Ty tu musíš biť nová, ešte som ťa tu nevidela. *Pekne sa na ňu usmeje a jej jazvi na tvári kompletne ignoruje akoby ani neexistovali. *Pozrie na pohár ktorí čiernovláska odmietla a nepatrne jej mikne kútikom.* Asi som netrafila značku. *Pokrčí plecami a prisadne si k stolíku.*
*Když tam dojde ta žena seriózně se zamračí a má obrovskou touhu začít vrčet, prvotně si myslí, že je to jen ona, ale pak jí dojde že i její instinkty jí něco prozrazují. Něco tady nesedí. Pořádně si tu holku prohlídne. Ignoruje všechno co vypustí z úst a uvažuje. Nakonec ji napadne jediné. Nasadí zpět svou ledovou masku a podívá se jí do očí.* Co jsi zatraceně zač? *Optá se a sleduje reakci té dívky. Něco tu vážně nesedí a ona potřebuje zjistit co. Nepomáhá ani to, že odněkud cítí krev.* /Mohla by to být podsvěťanka nebo jak jim říkají? Na upírku moc nevypadá, i když jak já můžu vědět jak vypadá upírka, víly jsou přece malé. Že by čarodějka?/ *V hlavě se jí odehrává celý monolog, pohled však nespouští z nevítané návštěvnice.*
Dobre tak tú znočku som netrafila na sto precent. *Oprie sa do operadla stoličky a pozorne sleduje čo čiernovláska robí a j to čo nerobí.* /Že by to bola podsveťanka? Tie jazvi by mohli biť po premene... a to jak sa nrošku premáha... Čarodejnica? Ne, zrajme bude vlk, pokial je teda vôbec podsveťanka./ *Zamyslene nakloní hlavu na stranu a trochu sa zamračí keď jej čiernovláska položí otázku.* Ale, ty v tom ešte nevieš moc chodiť však vĺča. Povec ako dlho vôbec máš kožuch? *Spíta sa so zdvihnutím obočím.* /Tak to som zvedavá či som sa trafila./ *Vezme zo stola pohár a chce sa napiť ale rýchlo ho znova položí keď si uvedomí že je to pivo. Jej nálada sa o trochu zhorší keď vidí že sa jej na nič prehovoriť očividne nepodarí. Ale čo noc ešte ani nezačala a príležitosťí dnes bude mnoho.*
*Při značce pozvedne obočí, jako by snad někdy pila něco co jí dá cizí osoba. Není až takový znalec piva, aby hodnotila značku, všechny jí chutnají podobně. Sleduje jak ta dívky před ní pozoruje její jizvy. To jí vlastně ani nevadí, dokud se jich nebude chtít dotknout nebo mluvit o nich, to by jí pak mohla vytvořit její vlastní. Uchechtne se a sleduje tu ženu.* /Vlče? To má být jako urážka? Ale měla jsem pravdu, s nejvyšší pravděpodobností bude podobná jako já, ale něco mi na ní zatraceně nesedí./ Vážně? Zmůžeš se jen na vlče? *Ušklíbne se jí přímo do obličeje a upije ze své láhve. Schávlně jí neodpovídá na její otázku, téhle ženské není nic do toho, jak dlouho je vlkem. Jakmile projde servírka objedná si přímo před dívkou další pivo, prostě jen aby věděla, že si dá další, ale né to co jí poslala.*
*Popudene sa trochu stiahne.* Neviem prečo by som sa mala na niečo zmáhať. Nebola to urážka. *Zdvihne ruky v zmierlivom geste.* /Ahhh, takže som sa trafila dobre je to vlk./ Len mi prídeš trochu mladá. Ospravedlňujem sa ak sa mílim.* /Tak mám pocit že zachvílu zvlčí a pravalcuje celí podnik. To bude sranda sledovať./ *Prejde jej hlavou ale potom sa zarazí.* /Čo to zasa vyvádzam? To už som znova pri tíchto veciach? Niečo som predca slúbila a nie len Jasonovi./ *Počas svojej mentálnej dohady prechádza prstimi po okraji pivového pohára a moc nevníma že si je spoločníčka objednáva další nápoj.*
No mně to tak vyznělo. *Pronese najednou s ledovým klidem a sleduje tu dívku co jí tak znepokojuje. Víc se jí ale nelíbí to, že stále neodpověděla na otázku co je sakra zač, a ona se neopakuje. Počká než jí donesou pivo a lehce si upije, ticho jí nevadí, pokud člověk umí ticho využít je to jen dobře.* Záleží na tom co považuješ za slovo mladá. *Dodá lehce kousavě a sleduje dívku, každý její pohyb kdyby náhodou chtěla zaútočit, zároveň má ale ruku položenou na saku, pod kterým je její zbraň. Ta dívka jí nepříjde úplně jako mírumilovné stvoření. Navíc už dlouho nezahlédla toho muže se kterým odešla.* /Že by se po rychlovce sebral a jen tak odešel?/ *Vrtá jí to hlavou a uvažuje nad možnými odpověďmi.*
*Slová jej spoločníčky ju vytrhnú zo zamylsenia.* /Možno tak mladá nebude vie sa pekne ovládať, zatial./ U vás je to relatívni pojem. Ale ak by si mala záujem mohla by som ťa zoznámiť s miestnim Alfou. Teda ak ho ešte nepoznáš. *Navrhne ale už dopredu tuší aká zrejme bude odpoveď. Netuší čím túto ženu urazila alebo len má smolu a naštvaná sem už prišla ale očividne s ňou nič nepohne. Odchití si sevírku keď prechádza okolo a objedná si vodu.* Tak rada som ťa spoznala ale táto konverzácia nieje taká ako som čakala takže ak ma ospravedlníš...... *Vetu nedokončí a odíde znova na taneční parket.*
*Podívá se na ženu a ignoruje její proslov o alfovi, Daria už poznala, bohužel přes tu hroznou ženskou. A vybavování se s touhle jí nijak náladu nezlepšílo. Ve chvíli kdy se dívka rozhodne, že odejde jen se jí uleví. Vážně její smysly ji nebraly úplně v pohodě. Sleduje tu dívku jak tančí a uvažuje co bude dělat dál, bar jí moc nepomohl a to má v sobě třetí pivo. Proto dvěma táhlými loky dopije své pivo, láhev odloží k předchozím dvěma a dojde k baru aby zaplatila. Z kapsy saka vytáhne peněženku, spolu s dýškem položí peníze na bar a odchází z baru do klidnějšího prostředí svého domu.* /Myslím, že si zkusím ještě zahrát na kytaru, to by mi rozhodně mohlo zlepšit den./ *Něco si pro sebe zamrmlá a vydá se směrem svůj byt.*
*Už mal za sebou polovicu práce, čo bol potreba spraviť, aby mohol svoj projekt so skleníkom v inštitúte nazvať ako hotový. Už bol kompletne preriedený a všetky odpadky, ktoré z tohto upratovania vznikli, už spokojne odišli k väčším odpadovým košom vo vedľajšej štvrti.* /Síce prenášať tie vrecia po štyroch najviac zábava nebola, ale aspoň to už mám za sebou./ *Dnes mal zrejme najjednoduchšiu a najzábavnejšiu časť z toho všetkého. Na holé a pripravené miesta bolo treba dokúpiť semienka alebo najlepšie už malé vyklíčené rastlinky aj s nejakou ďalšou zeminou, aby mohol doplniť prázdne kochlíky, ktoré pri upratovaní našiel. Aj preto sa zobral ešte pomerne skoro ráno s dvomi veľkými IKEA modrými taškami, ktoré si práve kvôli tomuto vzal z domu pri poslednej návšteve, a s peniazmi v peňaženke, ktoré dostal od Gabriela ako financie na dokončenie skleníka. Nebolo toho veľa, ale ak by našiel aj nejaké rastlinky, ktoré potrebuje trochu lásky, tak by určite vedel ušetriť dostatočne, aby si kúpil toho aj viac. A tak sa tento takmer dvojmetrový, výrazne ryšavý lovec objavil na trhovisku medzi starými babkami, ktoré ponúkali všetko možné, ale hlavne to, čo sem prišiel hľadať.*
*Jedna z věcí, co jej čekalo v jeho penthouse byly roztlinky, které nechal za sobu své nepřítomnosti tak nějak umřít. Nemohl je použít ani usušení, proto všechny květináče povyhazoval a místo toho nakoupil nové. Měl zatím klid, nikdo po něm nic nechtěl ani žádný starý známý za ním nepřišel s nějakým prosíkem, tak se rozhodl tenhle čas využít tím, že si zase dá popořádku svou zahrádku. Kvůli lektvarům potřeboval všechny byliny a rotliny organické. Proto se brzo ráno vydal na jeden ze známých civislkých trhů, kam často chodil a kde si všechno mohl nakoupit. Nejlépe, kdyby to byly už vyklíčené rozlinky, protože se mu nechtělo zrovna čekat na to až všechno začne růst. Když přijde na tržistě všimne si, že se nic moc nezměnilo a že většina zákazníků byla v důchodcovském věku. Ale jde ke své oblíbené prodejkyni, která je v podobném věku jako většina zákazníků.* Magdaleno! *Roztáhne ruce, když přijde k jejímu stánku. Střekna jde rovnou za ní pomalým šoupavým krokem a obejme ho jako kdyby to byl její starý zrámý* Také vás rád vidím, jak se má moje oblíbená prodejkyně? Omlouvám se, že jsem tu dlouho nebyl, stěhoval jsem sem se na pár let pryč, ale teď jsem zpátky.*Vysvětlí ji a pak si teprve všimne vysokého zrzavého mladíka, Sunila.* Jé vy budete Magdalenin vnuk,že ano? Moc mi o vás povídala…Vaše babička má skvělé rostliny, chodím k ní nakupovat už dlouho. *Řekne k maldíkovi, ale smích prodejkyně mu naznačí, že se nejspíš plete.*
*Sotva zbadal ten stánok, bolo mu jasné, že sa bude jednať o kvalitu. O to viac, keď si všimol, že staršia žena svoje rastliny a byliny zoradila nielen podľa stupňov rastu, že aj podľa typov a druhov. Na jednom mieste mal pri sebe nejakú zeleninu, v ďalšom riadku mohol badať zelené rastlinky, ktorých názov mu Sander napísal na zoznam zrejme pre doplnenie chuti do jedla a nakoniec našiel aj pár liečivých bylín, aj keď zrejme bude musieť pre ne zbehnúť ešte niekam inam, nakoľko tu nebolo všetko, čo si Mir od neho vypýtala. Už sa chcel babičky spýtať, za koľko by sa dalo u nej nakúpiť, nakoľko si všimol jej rúk - bolo jasné, že práve ona sa o tieto rastlinky do teraz starala vlastnoručne - ale v tom sa predbehne mladý muž. Problém to Sunilovi nerobilo, aspoň sa mohol riadne uistiť a znovu si do menšieho kartónu vybrať tie najkrajšie kúsky, aké našiel, ale rovnako ako predavačku, tak aj jeho pobaví neznámeho chyba.* Ach, nič také, braček. Bolo by skvelé mať v rodine ďalšieho nadaného záhradníka, ale prišiel som nakupovať rovnako ako ty. *Usmeje sa naňho žiarivo. Musel uznať, že sa možno so ženou na prvý pohľad podobali, ale to bolo tak všetko. Jeho silný taliansky prízvuk bol oproti staršej Britke veľká zmena, a keď sa niekto prizrel bližšie, mohol si všimnúť, že kým žena bola opálená z práce na záhrade, Sunil bol prirodzene tmavší. Natiahne k neznámemu ruku, na ktorej mal momentálne nezakrytú runu vnútorného zraku, teda prvú, ktorú kedy lovec dostane, nakoľko necítil potrebu sa v ten deň nejako špeciálne zakrývať.* Sunil, teší ma.
*Velmi rychle si všimne toho, jak se Magdalena začne smát, a dojde mu že udělal s jeho odhadem chybu a slova mladíka jej v tom jen utvrdí.* To se omlouvám,jste si dost podobní takže jsem si myslel, že budete rodina. *Ušklíbne se na něj lehce a pak věnuje omluvný úsměv i prodavačce. Jeho oko zaujme známá runa na hřbětu mladíkovi ruky. Věnuje jí pohled a pak se podívá na Sunila s tomu zase udělí jeden vševědoucí výraz typu: Vím co jsi zač. Ruku ale přijme, stiskne ji a potřese si s ním.* Axel Queens, také mě těší. *Představí se a pak se podívá na rostliny.* Rozšiřuješ váš skleník? *Zeptá se zvědavě a je jasné, po jeho vševědoucím pohledu, že myslí skleník institutu.* Jestli hledáš něco speciálního nejspíš jsi na špatném trhu…*Podotkne jen tak mimochodem zatím co se kouká na rostliny.* Magdaleno, asi ti všechno vykoupím. Chybí mi skoro všechny byliny a od každé potřebuju aspoň dvě rostliny. *Podívá se na prodavačku.* Všechno mi poumíralo, když jsem se stěhoval. Ani usušit jsem ty zbytky nemohl. A teď když jsem zpět…Potřebuju to všechno znova, a nemám čas to pěstovat sám. *Vysvětlí tak nějak oboum. Pak se podívá na Sunila.* Jak dlouho jsi ty v New Yorku? Znal jsem většinu lidí od vás, ale tvoji tvář si nevybavuju…/Minimálně je jeho jizvy bych si pamatoval./*Prohlíží si všechny rostlinky co má prodavačky vystavené a koukne se na Sunila a všimne si jeho seznamu.* Mohl bych se podívat na ten seznam, abych nevykoupil něco, co potřebuješ i ty? *Zeptá se vyššího zrzka.*
*Axelovi venuje žmurknutie, aby ho uistil, že je všetko v poriadku a určite si to nebude brať k srdcu ako urážku.* /Hlavne s tak milou ženou. Ako ju nazval? Magdaléna? Ešte aj meno znie ako to, ktoré patrí milej staršej dáme!/ *Síce dnes prácu riešiť nemienil, mimo skleníka, ktorý sa stal tak povediac jeho vedľajšou robotou, ten pohľad muža pred sebou spozná hneď.* /Kebyže je lovec, inštitút by dostal hlásenie o novej krvi. Nič také som však od Sandera, Mir, Gabriela alebo bratov Hawkstonovcov nepočul. Takže aj podľa okatého náznaku o vedomosti toho, že som lovec …dolnosveťan. Upír a faer však nie./ *Uvedomí si, ale nemá dôvod byť na muža nepríjemný, preto mu stisk priateľsky oplatí. Potom pohliadne na svoj zoznam, aby sa uistil, či ozaj bude potrebovať zaskočiť aj na trhy v Idrise.* Nie…som si istý, že som správne. Aj keď je pravda, že paradajky som tu nenašiel, ani väčšinu byliniek…ale nie, že by ste tu mali zlý výber. Rastlinky sú krásne. *Poslednou časťou uistí ženu vedľa seba, nakoľko mal od mala vštebovanú úctu k ženám, ktorú Mirjam, ich liečiteľka, len podporuje. Vráti sa k vyberaniu menších kochlíčkov vyrobených z niečoho podobného ako obal na vajíčka, keď započuje, že Axel opäť hovorí na ženu. Fakt, že sa sťahoval na nejakú dobu preč a následne sa vrátil mu vnukne hneď nápad o jeho druhu.* Bodaj by sa dalo čarovať, aby vyrástli hneď ako v tej rozprávke o magických fazuliach, no nie? *Nadhodí, čím staršiu ženu pobaví, ale zároveň sa snažil zistiť, či trafil druh pána Queensa správne. Na tvári mu sedí hravý úsmev. Ak by to uhádol správne, bol rozhodnutý sa po tomto nákupe obdariť nejakou dobrou kávou a zákuskom.* Tak…moja tvár je predsa len už pár rokov nezabudnuteľná. *Podotkne, čím jasne naznačí, že si uvedomuje, že je doslova ako výkričník medzi všetkými tými ľuďmi, a to hneď z viacerých dôvodov.* Ale v meste som len pár mesiacov. *Odpovie nakoniec a po pokrčením pliec mu zoznam podá, nemal s tým problém, aby si ho pozrel.* Dvaja moji kolegovia mi napísali nejaké jedlé aj liečivé byliny, ktoré by sa do nášho skleníka mohli hodiť. Síce neviem, ako mi to vyjde, ale al by sa aj podarilo, že by som za odovzdané financie mohol kúpiť aj viac, definitívne sa pre to miesto vždy nájde. *Objasní a plnú menšiu kartónovú debničku podá milej žene za stolom, aby mu vyčíslila, koľko by mal zaplatiť. Samozrejme, že jej venuje jeden zo svojích žiariacich úsmevom, keď mu za kvantu, čo u nej mienil nakúpiť, dala aj menšiu zľavu. Peniaze sú okamžite v jej rukách.* Budem sa musieť ešte pozrieť aj na iné miesta, takže ak by si sa chcel pripojiť, môžeš ma stretnúť po nákupe tam u toho predajcu so zeminou. *Navrhne Axelovi, než sa za mužom presunie a prekvapí ho tým, že si skutočne od neho vypýtal tri 10-litrové vrecia zeminy a mieni si ich vložiť do tašky, s ktorou bude následne chodiť ďalej po trhovisku.*
*Vzhledem k tomu,jak přátelsky mu lovec opatí stisktnutí, doufá, že tenhle lovec nejspíše nebude mít problém s podsvěťany. Což bylo opravdu ojedinělé, ale spousta mladých lovců tohel už přestávala řešit. Lehce se posuěmej and slovy k prodavačce. Která se jen zasměje a řekne že na rajčata si bude muset ještě chvilku počkat. A že každý týden se jí mění zboží, že jí může říct co potřebuje a ona mu to sežene.* Je skvělá, má plný skleník úplně všeho. Magdaleno, že jste začala pěstovat i tu mariánku od toho co byla v New Yorku povolená? *Prvcní část věty je mířený na Sunila a druhý na prodavačku. Je jasné, že to myslí jako vtip a taky že se žena hezky zasměje. Pak zvedne obočí, když Sunil zmíní kouzelné fazole, Axelovi jen cuknou koutky nahoru, protože tu narážku pochopil.* To ano, kéžby to jen šlo. Ale bohužel pro některé věci je lepší ty rostliny nechat vyrůst samy od sebe. *Mrkne na Sunila a tím mu nazančí, že je jeho domněnka správná. Lhece se pousměje nad jeho slovy a netuší jestli by ho měl uklidnit, že to není tak hrozné nebo ne.* Jsou způsoby jak se podobných vad na kráse lze zbavit…*Podotkne jen tak a lehce zahýbe prsty, aby Sunilovi naznačil, že existují kouzla, kterého můžou jeho jizev zbavit. Prodavačky to nejpíš pochopí jako plastiku.* Ach tak to chápu…Já jsem tu nebyl téměř čtyři roky. Znám od vás bratry Hawkstone, Grace a…vlastně netuším kdo u vís v práci ještě stále zůstal. Hodně měníte kolegy. *Podotkne jen tak mimochodem, protože opravdu Insitutu měnil své obyvatele častěji než ponožky. Převezme si od Sunila seznam a přečte si všechny bylinky.* Všechny vím, kde se dají sehant jestli chceš. *Podívá se na Sunila.* Dobrá potkáme se tam. *Souhlasně přikvýne a sám si vezme od každého druhu ze dvě rostlinky a naskládá si je do krabice, kterou mu poskyne prodejkyně. I on zaplatí pěkně tučnou částku, která ani není potřebná ale jí vždycky rád dá nějaké dýško. Když se nikdo nekouká tak si kouzlem pošle své rostlinky hezky do bytu a jde za Sunilem a podívá se na jeho nákup.* Jsi si jistý, že všechn tohle uneseš? *Zeptá se trochu nevěřícně.* Budeš to nosit po celém tržišti a pak ještě cestou do Insitutu? *Zvedne tázavě obočí.* Mimochodem, přišla Grace domů v pořádku? Po tom co byla v Be positive? *Nadhodí jen tak ze zvědavosti.*
*Jasné, že rozumel, že na určité plody si ešte bude musieť počkať, ale dúfal, že by našiel aspoň nejaké malé zárodky, ktoré by si už dopestoval kľudne aj sám. Len predstava, ako by mohol takto pomôcť v inštitúte a možno by tak vytvoril pre mnohých aj príjemné miesto na sedenie, ho hriala hlboko vnútri a doslova to slúžilo ako palivo pre jeho zapálenie do prestavby.* /Marihuanu by mi zrejme Gabriel nepovolil./ *Zasmeje sa pre seba, keď aj žena na túto otázku od čarodeja odpovie negatívne. Napriek tomu sa usmieva ako keby si práve jointa dal, keďže ho jeho trefa do čierneho viac než potešila.* /Karamelové frappucino s nadýchanou šľahačkou a Snickers tortička s hustou čokoládovou polevou…len si na mňa počkajte, za chvíľku si pre vás pôjdem./ *Vedomie, že si práve úspešne zaslúžil svoju menšiu pochvalu mu doplnila energie do tela a kým bola jedna taška už z časti plná, kartóny využíval práve na spevnenie jej spodku, aby boli rastlinky pohodlne položené vedľa seba, už sa chystal do tej druhej na riadnu záťaž o pár minút. Musí však najprv mávnuť rukou nad čarodejovým nenápadnou ponukou.* Nemám dôvod si nič meniť. Možno si ma takto aspoň zapamätáte do konca vášho života. *Vyjadrí svoj postoj k veci. Pre lovca boli jeho jazvy znakom sily, že niečo vydržali a už aj mali niečo za sebou. Síce by teda mohol niekto brať Sunila kvôli tej jeho na tvári a mnohých menších po celom tele, ako menej atraktívneho, s tým nemienil nič robiť, a aspoň mu to ukazovalo, kto ho mal skutočne rád pre jeho vnútro a nie len pekný výhľad.* Bratov aj Grace som minule stretol, akurát sa všetci vrátili. Mimo to tak teraz niekoľko rokov držali hlavne dvaja lovci, ale spolu so mnou prišlo aj pár ďalších, takže sme teraz určite silnejší tím. *Uteší čarodeja. Áno, síce počul, že je na tom New pomerne zle, teraz to vyzeralo celkom nádejne. Prikývne na ponuku o spoločnom nakupovaní, a už sa ženie za svojou ďalšou destináciou. Síce mu neuniklo, že aj keď čarodej jasne niečo kúpil, za ním prišiel už s prázdnymi rukami, ale opätovne oboch uistí, že bude všetko v poriadku, a po zaplatení si tašku vyloží na druhé rameno. Chvíľku skúša nájsť balans a potom sa na Axela usmeje.* Nemusíš sa obávať, len ma veď ďalej. *Navrhne mu a ukáže mu zoznam, kde začiarkol všetko, čo už zohnal, aby sa mohli sústrediť len na ten zvyšok. Videl to ešte na dva-maximalne tri obchody. Po otázke sa zamyslí.* To bolo kedy? Lebo videl som ju včera v kuchyni pri večeri. Ale verím, že kebyže sa niečo stane, už sa dávno po nej pošle odkaz o tom, aby ju hľadali. *Odpovie najlepšie, ako momentálne vie. Raz za čas si trochu ťažšiu tašku nadhodí, ale nesťažuje sa na jej váhu. Už mal na sebe aj svojich dvoch bratov naraz, toto zvládne.*
*Axelovi lehce cuknou koutky nahoru při jeho slovech.* Ve svém životě se setkám bohužel s velkou spoustou lidí, ale rozhodně si někdy na tebe vzpomenu. *Mrkne na něj. Narozdíl od Axela, který byl lehce povrchní ale uměl si to přiznat…Na vzhled si dával záležet a šlo to na něm poznat. On sám vlastně svoje čarodějné znamení dlouho neviděl jen protože si stále udržoval iluzi, kterou nesundával. Až moc si zvykl na svůj vzhled, že pro něj bylo nepředstavitelné vidět své čarodějné znamení. Ale na durhou stranu chápal, že pro lovce jejich jizvy byly prostě něco čeho se nechtěli zbavovat. Byla to jejich pýcha zatím co Axel to bral jako kaz na kráse. Když mu řekne, že se Bratři Hakwstone a Grace vrátili teprve před nedávnem tak jej tahle infromace naprsoto zaskočí a ještě víc to, že celý institut držel jen na dvou lovích. Musí jej odvést trochu bokem, aby se neslyšeli civilové.* Děláš si prd*l ne? *Řekne naprosto šokovaně.* Takže ty mi chceš říct, že…Spolek dovolil, aby město které mělo snad od vždycky největší démonskou aktivitu a děly se v něm ty nějvětší sr*čky…Držel insitut se dvěma lovci…*V jeho tváři jde vidět šok, naprostý šok.* Takže já s Grace před čtyřmi lety ukončíme Zimní válku, Spolek Grace potrestá za porušení Studeného míru, který teda porušily už víly tím že vyvolaly Zimní válku, ale to je fuk…Je tan samý Spolek, který nechal celý New York na pár lovcích?! *Kdyby tohle byl nějaký aminák tak přesně Axela teď ztvrání jako naprosto rudého od vzteku.* Ty v*le, tohle je něco. *Promne si kořen nosu, tohle musí sakra prodýchat. Pak se vrátí za Sunilem a podívá se jak bere ty těžké tašky.* No… myslím si že ti stím trochu pomůžu…*Lehce mávne prsty, v nenápadném gestu které pro civily může vypadat jen jako kdyby měl v prstech křeče a najednou je nákup Sunila o něco lehčí. Pak si od něj vezme seznam na který se podívá.* Jo tohle obvykle má tady George se svou manželkou ve stánku… *Našpulí lehce rty a vydá se k onomu stánku. A zatím má možnost si se Sunilem popovídat dál.* Bylo to před pár dny…Ale pokud jsi ji viděl u večeře tak nejspíš dorazila v pořádku. *Pousměje se lehce.* Promiň, že jsem tak zvědavý, ale jak jsi přišel k těm jizvám? *Zeptá se zvědavě.* Vlkodlak? Démon? *Zvedne tázavě obočí.*
*Uvedomoval si, že aj to, že čarodej ponúkol možnosť, že si naňho možno v budúcnosti spomenie, bol viac než dosť. Sunil si ani nevedel predstaviť si toho pamätať tak veľa. Sám je rád, že si teraz musí pamätať len prvých 20 rokov svojho života, odkedy začal svet vnímať. To, čo nečakal, bola reakcia na jeho slová. Sám o tom nevie veľa, možno sa tu kde-tu myhli lovci, o ktorých nepočul, ale hlavný príbeh je to, že určite aspoň rok inštitút stál len na dvoch lovcoch a prípadnej pomoci, ak nejakú dostali. To však neznamenalo, že by sa mal ohľadom toho čarodej hnevať. Áno, New York bol zdrojom problémov, ale nerozumel, že prečo si to čarodej vzal tak blízko k srdcu.* Ja viac neviem, chlape, ale takto to stojí v zápiskoch ako aj mi to tak povedali tí dvaja lovci. Nebola to pre nich zábava. Ale aj tak ma udivuje, že ako to, že poznáš lovcov tak dobre. Pomáhal si im pred svojím odchodom? *Snaží sa to nejako pospájať vo svojej hlave, ale zatiaľ si žiadna puzzle nenašla svoje miesto, alebo bolo aj dosť možné, že sa mu miešali dve iné puzzle na jednej kôpke.* Ak sa ale obávaš o bezpečnosť New Yorku, nemusíš sa obávať, už nás je dosť a ja ťa obránim. *Opätovne k nemu pošle frajerský úsmev a dokonca so smiechom aj zapózuje, aby ukázal svaly na rukách, aj keď už dostatočne ukazoval svoju silu tým, že mal na sebe niekoľko kíl v taškách. Teda to až do momentu, než mu Axel pomôže a Sunila tým dostane na moment z balansu, takže takmer spadne na svoje kvety v druhej taške. Pre všetkých šťastie ale stihne balans nájsť a nejako sa vráti do rovnej polohy.* Ako, vďaka, ale je to ozaj v poriadku. Aspoň to beriem ako tréning, ak budem musieť v budúcnosti pomôcť niekomu dostať sa do bezpečia. *Vysvetlí mu, že teoreticky všetko sa dá brať ako tréning na horšie časy. Napriek tomu ho poslušne nasleduje ku ďalším stánkom, kde si plní aj zvyšok kartónov v jednej z tašiek. Bol úprimne rád, že aj na čarodeja narazil, nakoľko to tu určite poznal a Sunil sa tak dostal ku kvalitnejším ponukám, aj keď stáli toľko, že bude rád, ak mu to presne vyjde.* /A áno, každý list som preskúmal, takže ani nie je šanca, že by toto nestálo za tie peniaze, ktoré som zaplatil./ *Uvedomuje si.* Hej, prepáč, že neviem viac pomôcť, ale videl som sa s ňou zatiaľ len párkrát, ešte sa tak spolu nebavíme. *Objasní svoj postoj k jednej z lovkýň. Jasné, že Sunil sa rozprával s každým, ale niektorých poznal menej ako iných. Potom ukáže na svoju tvár.* Myslíš toto alebo celkovo? Lebo väčšinou je to od démonov a z tréningov. Možno som mal len to šťastie, že s dolnosveťanmi som zatiaľ bojovať moc nemusel. *Jediné, čo nepriznáva, je jazva na tvári, nakoľko k nej už nemal až tak hrdinký príbeh, aj ked by si to jeden mohol myslieť.* /Skočil pred svoju loveckú lásku… týrali ho tí dolnosveťania… možno sa zranil ako ostatní, len nemal čas sa uhnúť, aby to šlo inam… - Už to viacerí hádali, ale pravdu poznajú len najbližšia rodina./
*Doslova jej skoro položí, ten fakt, že tu New York fungoval jen se dvěma lovci. Tohle mu přijde jako naprostá nezodpovědnost Spolku. Vůbec se potom nedivil, že se tu dělo tolik věcí. /Asmodeus, lov na čarodějku, co ho vyvolala, posednutý civil, Haures, brány do pekla…/ *Teď se už vůbec nedivil. Nejraději by si v tuhle chvíli udělal na místě portál do Idris a rovnou šel za všemi ze Spolku a vynadal jim. Tohle se snad nikdy za jeho 462 let nestalo. Hluboka se nadechne a podívá se na Sunila.* Pro boha…*Zakrouít hlavou.* Ano, pomáhal jsem předtím lovcům, když byla Zimní válka, kterou vyvolala tehdejší vládkyně Zimního dvora. Nebýt mě, tak tu stále ještě běží válka. *Vysvětlí co nejednošuej to jde.* Jenže Spolek potrastal exilem Grace, byla na zimním dvoře jako trest a mě Spolek řekl, že bych se měl na nějakou dobu stáhnout. Prostě nás potrestali za ukončení války se kterou nic nikdo nedělal. A teď nechají New York na dvou lovcích…*Zakroutí nad tím hlavou. Pak se uchechtne a zakroutí hlavou.* Děkuju ale nepotřebuju ochranu lovců, je mi skoro půl století a byl jsem v různých městech nejvyšší čaroděj. Jde mi o princip…Že jak jsem řekl předtím co se stalo. *Mávne rukou aby naznačil svůj předešlý monolog. Pak mu trochu pomůže s tíhnou díky kouzlu. A může se to zdát lehce škodolibé, když se mu chce smát jak vidí, že Sunil skoro snadne na druhou stranu. Smích skryje za ruku a podívá se na něj jakoby nic.* Dobře, tak teda pouštím dávej pozor. *Teď jej aspoň upoorní na to, že bude pouštět tíhu, aby se nepřevrátil na tu stranu. Pak se dostanou k obchůdkům a u většiny se Axel vždy zakecá s majteli zatím co Sunil vybírá. Ostává vybrat ještě posledních pár věcí a proto popojdou dál.* A nevadí, že Grace neznáš, ale je super určitě bys s ní měl hodit řeč. Nebo trénik, po tom co se vrátila by se jí to určitě hodilo…*Zamyslí se nad tím, že ona asi na dvoře moc netrínovala nebo vůbec. Bude se jí na to muset zeptat až se znova uvidí. Teď svou pozronsot věnuje druhému lovci.* Myslím zrovna tohle…*Kývne k jeho obličeji.* To na tváři. *Upřesní.* Jestli o tom nechceš mluvit nemusíš…*Dodá.* Ale jestli tě to klidní, byl jsem ve válce, v první světové a tam jsem viděl mnohem horší věci. Vypadáš aspoň…drsně a tajemně. To lidi přitahuje. *Tak nějak ale Axel počítá s tím, že se s takovou věcí Sunil už naučil žít, pokud to má dlouho.*
*Sunil to neberie až tak ťažko, tak aj preto je prekvapený, koľko čarodejovi na stave inštitútu záleží. To mu je, jasne, okamžite aj vysvetlené. Tentokrát je on ten, čo je prekvapený.* Počkať, to myslíš vážne? Ako, niečo som o tom okrajovo počul, ale keďže som v tej dobe ešte ani nepremýšľal o tom, že by som z Talianska šiel priamo sem do Ameriky, tak som sa o to viac nezaujímal. *Prizná sa Axelovi. Začínal už jemne rozhorčeniu rozumieť, hlavne keď ich spolok oboch nejakým spôsobom vykázal.* /Ak skutočne vojna skončila len vďaka nim dvom, prečo by to robili? Aj keď je pravda, že možno si iba myslia to, že keďže to lovci nevyriešili bez pomoci dolnosveťanov, tak si tým poškvrnili svoj výzor pred ostatnými. Nepoučiteľní ako vždy./ Vedel by si mi o tom povedať viac? Lebo úprimne je to zaujímavé a ozaj som nečakal niečo takéto, ani teda o tom veľa informácií nemám. A práve nie som typ, čo by si čítal staré záznamy, ak ešte vôbec existujú. *Požiada ho, keď odmietne jeho "ochranu". Samozrejme, že vtedy len vtipkoval, čarodeji boli zrejme tí poslední, ak nerátal férov, ktorí by potrebovali niečiu pomoc. Samozrejme, že keď sa na ňom začne Axel smiať, tak to zaregistruje, ale iba sa vyrovná a pousmeje sa na tom tiež.* Moc sa nesmej. Ak by som tieto rastlinky zničil, tak by som už nemal za čo zaplatiť ten zvyšok. *Podotkne a v hlave si nejako spočíta, koľko mu ešte približne ostáva. Nebolo to veľa, ale na tých pár vecí na zozname by to stačiť malo. Prípadne si kúpi semienka a začne od piky. Rovnako ako aj teraz, keď závažie pustil a znovu sa narovnal do pôvodného postavenia. Napriek tomu svižne pokračuje za čarodejom a postupne si plní aj ľahšiu tašku.* Rozprávali sme sa zatiaľ len raz pri náhodnom stretnutí v kuchyni, ale ďalšie lovkyne s ňou prehodili pár slov na bále, takže sa podľa mňa nemusíš obávať, že by teraz nejako do inštitútu nezapadala. *Upokojí ho, nakoľko stále plne nerozumel, o čo sa vlastne Axel obával. Napriek tomu mu hneď došlo, čo sa snaží naznačiť tým, ako mu ukáže ku tvári.* Tak, jasné, že tým pritiahnem aspoň pozornosť, ale žiaľ, príbeh za daní jazvou nie je až natoľko zaujímavý ako by si jeden mohol myslieť. Povedzme…že som bol dieťa, ktoré slovo ako "bezpečnosť" nepoznalo. A rovnako nie ani moji bratia. A potom sa to už len nabaľovalo. *Výklad ukončí s pobaveným smiechom. Spomienky na detstvo mu vždy priniesli len dobrú náladu, aj keď je pravda, že ak niekto vloží všetkých bratov Nurgalievcov do jednej miestnosti, nech sa potom nediví, ako to skončí.*
*Axel jen pokrčí rameny.* Já ti taky neřeklnu uplně všechno… Přišel jsem když už válka byla v plném proudu. Běhali tu démoni, mutanti, to všechno vytvořila bývalá vládkyně Zimního dvora. Nějakým způsobem se jí povedlo otevřít trhliny do jino dimenze. Ty trhliny jsem zavíral s vědomím Spolku, za to jsem byl placený, protože tohle mohl udělat jen čaroděj. Ale po tom…Nebyl stále klid a Grace napadlo, že prostě půjde na zimní dvůr. Tak jsem jí pomohl…Doatal ji do Idris, aby ze sídla své rodiny mohla dostat nějaké zbraně a pak ji poslal na dvůr. Jenže to nevyšlo a na dvoře ji zatkli vaši Centurioni a dali ji na několik měsíců do Města z kostí. Pak se svolala schůze. Válka prakticky skončila tím, že se víly a Zimní dvůr podřídily novým podmínkám Spolku. Ikdyž Splek nic s válkou nechtěl předtím dělat a proto zakročila Grace. Což se jim nelíbilo…Nevím jestli se vyznáš nějak podrobněji ve vašich rodech, ale její rod, Leghtorn je pro Spolek trochu…Trnem v oku. *Při tech slovech mu lehce cuknou koutky nahoru.* /Jak příhodné ke jménu./ Její rodiče byli členy Kruhu, zrádci, a v minulosti to nebylo o moc lepší, pokud si vzpomínám dobře. A to, že dcera zrádců, ještě k tomu holka co žila velkou část života jako civil.. Společně s čarodějem. *Koukne se na Sunila, aby pochopil kam tím míří.* Ego spolku to moc dobře nevzalo. *Porkčí rameny.* Těžko říct co bylo napsané do záznamů, moc se v tom nevyznám jak to u vás funguje. Ty interní záležitosti mě nezajímají. nejsem lovec. *Mykne rameny. Nemůže udržet ten smích, když jen Sunil napomene.* Víš o tom, že bych dokázal kouzlem ty rostlinky klidně opravit, že ano? Je to jen smítko z toho co umím. *Podotkne jen tak mimochodem, ale nechce se nějak moc chvástat se svou mocí.* A kdyby ti chyběli peníze, stačilo by říct těch paá dolarů mě nijak nevytrhne. *Dodá ledabyle pak se lehce zamračí.* On byl nějaký bál? Tady v New Yorku? *Zeptá se zvědavě o ničem takovém při svém příchodu neslyšel.* /Ale mohl bych uspořádat nějaký večírek…Docela mě zajímá, kdo teď má Pandemko…když taky bych ten večírek udělal u sebe doma, pokud by se s majtelem nedalo domluvit./ *Pak vyzvídá o jizvě Sunila a pobaveně zvedne obočí.* Rozumím no máš na co kohokoliv balit. *Pokrčí rameny pobaveně.* Máš spoustu bratrů? Mladších, starších? *Zajímá se a zastaví se u posledního stánku, kdy by měl Sunil najít zbytek toho co potřebuje.* Vázně jsi si jistý, že to nechceš pomoct vzít do Insitutu? Je tohovážně hodně. *Podívá se na celý nákup, on sám by si už dávno pomohl s kouzlem.*
*Lovec dokáže len v tichosti počúvať. Áno, Sunil Nurgaliev, chlapec ktorý nikdy neprestal hovoriť, bol teraz ticho. Ale mal na to dobrý dôvod - počuť príbeh toho, ako zle to tu vyzeralo s New Yorkom len pár rokov vzad a ako to Spolok “riešil”...a ešte k tomu príbeh Grace, ktorá mu prišla ako pomerne fajn holka… Bol šokovaný aj znechutený zároveň. Teraz už zrejme v plnej sile rozumel Axelovej prehnanej reakcii. Napriek tomu si uvedomoval, že ak by teraz začal robiť schválne problémy a vyťahovať pred všetkými minulosť, nikam by sa nepohli, takže aj preto bol o to viac pripravený pomôcť New Yorku k tomu, aby sa napravilo to, čo sa tu akurát nachádza.* Úprimne, chlape, o ničom z toho by som ani nesníval, že by to mohla byť realita. No nič, aspoň už budem vedieť viac. Ale nemusíš sa ozaj obávať, teraz už nie sme až tak zhnilá skupinka v inštitúte, hádam sa už teda nebude musieť opakovať to, čo kedysi. *Nevedel, či to Axelovi priviedlo mier v mysli, ale viac teraz nemohol a ani nechcel hovoriť. Predsa len, ak by sľúbil, že od ďalšieho dňa bude všade pokoj a kľud, a potom by sa objavil ďalší veľdémon, už by tak pravdovravne nevyzeral. Radšej sa aj preto zameria na to, čo je práve tu a teraz, čo môže spraviť v tejto chvíli - a to je to, aby nespadol na svoje zelené deti.* Tak opraviť to môžeš, ale predsa len je vždy lepšie, keď sa to nestane v prvú možnosť. Síce ja sám si lámem kosti na týždennej až mesačnej bázy, ozaj nemienim touto traumou nechať prejsť aj tieto malé výhonky. *Nakukne do tašky, koľko mu ešte ostáva miesta. Pri poslednom stánku si dá opäť všetko dole, aby spravil ešte miesto na posledné kvetinky a v ruke mu ostanú 3 doláre, ktoré nechá žene v stánku ako tringelt. Tašky si opäť šikovno nahodí na ramená a tentokrát sa už otočí smerom, odkiaľ prišli, aby mohol odísť.* Nie v New Yorku, u nás v Idrise. Aj keď je pravda, že som asi v polke zaspal na streche, takže veľa spomienok nemám. *Upokojí ho, že ozaj nič také nepremeškal. Ešte raz sa pobavene zasmeje na účet jeho jazvy, a už to nechá plávať. Bolo to tam a nič s tým viac spraviť nedokázal a ani nechcel.* Nie, sme len traja - najstarší je António, potom som bol ja a po mne ešte Cassiano. Matka sa možno zo začiatku tešila, ale teraz by nás najradšej vyťahala za uši. /Ach, všetky tie vylomeniny však stáli za to. Aspoň nebola v domácnosti nuda.*Opäť mávne rukou, že pomôcť si neprosí.* Mám však neskutočnú chuť ísť niekam na kávu a zákusok. Ak chceš, môžeš sa pridať, alebo aspoň navrhnúť, kam sa oplatí ísť pozrieť. *Ponúkne čarodejovi. Predsa len mu teraz pomohol, tak ho nebude odhánať.*
*Mohl by si ještě zanadávat na Spolek mnohem víc, ale rozhodl se tak neudělat. Netušil jaký má Sunil názor ke spolku, proto raději se dál už neorzhořčoval nad tí vším. Podívá se na Sunila a lehce se pousměje.* Rozumím, No řekneme si za půl roku jak to tu bude vypadat potom. *Snaží se znít pozitovně. ale ty slova možná tak nezněla. Ani nechtěl aby mu něco někdo sliboval, věděl jak tohel funguje. Byl spíše zvědavý jak dlouho jim to v téhle sestavě vydrží. Koukne se na ty rosltinky, které si Sunil nese v kabeli. Cuknou mu koutky nahoru.* Chováš se k těm rostlinkám lepší než někteří vaši ke svým dětem. *Podívá se na svého zrzavého společníka.* Tak to doufám, že máte v institutu schopného ošetřovatele. Žádný pověřený tam nebyl pokud si pamatuju. *Zamyslí se a pak chápavě přikývne.* Oh v Idrisu, to muselo být nádherné. Párkrát jsem tam byl. Teda ne na plese, ale dovedu si to představit. A jak jsi se dostal na střechu? *Zvedne tázavě obočí. Pak si vyslechne to, že máSunil vlastně dva bratry a on je prostřední. Lechce se usměje nad tou představou. Axel sourozence neměl, takže to neznal. Zdá, se že mají nakoupeno a podívý se na Sunila, když přijde s návrhem na kávu.* Proč ne, znám jednu fajn kavárnu tady nedaleko. Ale asi si vezmu kávu sebou, protože mám potom ještě nějaké pochůzky. *Koukne se na hodinky.* Klidně tě doprovodím ke kavárně nebo k institutu, ale pak budu nejspíš muset jít…*Odmlčí se. A rozejde se směrem, kde je zmíněná kavárna. Netrvá dlouho než se objeví malá útulně vypadající kavárna. Nechá první vejít Sunila a potom vejde i on sám.* Takže tys vyrostl v Itálii? *Zeptat se zvědavě.* Italie jediné místo kde nemám žádný dům, což je docela škoda. *Pousměje se a když přijde na něj řada objedná si.* Cappuccino, sebou a kartou. *Zaplatí a koukne se na Sunila.* A proč zrovna New York, bylo to.. příkazem? *Zvedne obočí.*
*Iba pokrúti nad Axelom pobavene hlavou. Síce rozumel, prečo až tak moc nedôveroval všetkému, čo sa lovcov týkalo, ale to nezastavilo Sunila v tom, aby bol naďalej pozitívne naladený. Dokonca aj pri tom, ako podotkne jeho vzťah ku kvetinám.* Nie je to všade až tak zlé. Ja som mal šťastné detstvo a viem nájsť pár lovcov, čo by svojich rodičov nezamenilo tiež určite. Ale čo sa rastlín týka, tak som bol od mala učený sa o ne starať s krehkosťou a zrejme je to aj fajn, lebo aspoň keď jedného dňa budem mať vlastnú rodinu, hádam tie deti v mojich rukách prežijú. *Zasmeje sa na tej predstave, ale bola pravda, že aj keď nemal Sunil veľa času a príležitostí nad tým rozmýšľať, bol si istý, že keď sa nájde tá správna osoba, tak to bude cítiť a budú spolu šťastný aj kebyže omylom otrepe svojmu dieťaťu hlavu o lampu.* Áno, máme tam jednu lovkyňu. Síce zrejme by si sa jej dobre bál, kebyže ju vidíš. Je šikovná, život mi zachránila už párkrát, ale bojím sa, že keď sa dostanem na lôžko v tomto mesiaci ešte raz, tak ma už nechá tak a nech si vykrvácam. /Áno, Mir mi nič také nenaznačila, ale ženy majú len nejakú trpezlivosť a minule to už vyzeralo, že sa jej pohár začína prelievať./ *Potrasie hlavou, nech si tie myšlienky radšej vyhodí z hlavy.* Vzal ma tam jeden ďalší lovec. Pozná mnoho miest, odkiaľ je pekný výhľad a tak ma vzal aj tam. *Vysvetlí, ale už sa neprizná k faktu, že zaspal potom, čo sa mu lovec hral s vlasmi a zaspal NA tom lovcovi.* /Ach, Sander…/ *Vedel, že ohľadom jeho kolegu si ešte bude musieť myšlienky trochu upratať.* Stačí kaviareň. Ak je to niekde blízko, do inštitútu sa už dostanem aj sám. *Upokojí čarodeja a rovnako ako doteraz ho svižne nasleduje aj do kaviarne.* Presne tak, v Taliansku. Je to jediné miesto, na ktoré by som nedal nikdy dopustiť. A ak máš peniaze na to si tam niečo kúpiť, určite tak urob, lebo nebudeš ľutovať. Hlavne jedlo je to, vďaka čomu budeš mať problém odísť. *Sľúbi mu, aj keď možno práve teraz znie ako nejaká ženská v reklame na "mop tohto storočia".* Karamelové frappucino so sebou. A hotovosť. *Ohlási svoju objednávku a počká na čarodeja bokom, kedy si dá tašky opatrne dole z ramien a položí si ich vedľa seba, kým čakajú na kávu.* Skôr som chcel zažiť trochu svet. A o New Yorku sa hovorilo ako o meste s najväčšou potrebou lovcov, a keďže milujem boj, tak som sa hneď hlásil. *Odpovie jednoducho.* A ty ako? Prečo si sa vrátil? *Spýta sa, načo si opäť tašky nahodí na seba a vezme si svoju ľadovú objednávku, ktorá mu akurát prišla. Síce koláčik nemali, ale sľúbil si, že nabudúce si dá teda dva.*
*Poslouchá jaké bylo jeho dětství a lehce se nad tím pousměje.* Já jsem znal málo lovců, kteřá by mohli říct to samé co ty. Stejně jako jsi jeden z mála lovců co je vedený k křehkosti s rostlunami. *Podotkne a koutky rtů se mu zvednou nahou při zmínce o vlastní rodině. To bylo něco o čem se Axelovi mohlo jen zdát.* Tak tu lovkyni bych někdy moc rád poznal. Pokud vás ošetřuje mohl bych do Insitutu dodat nějaké hojivé masti nebo byliny, které se jen tak sehnat nedají. Víš co…*Mezi prsty se mu zničeho nic zjeví vizitka.* Tohle ji můžeš dát a pokud by chtěla může se někdy stavit. Ale ať zavolá předem. *Mrkne na něj vesele. Navíc hodně věcí co se týkalo mastí a tak se dalo naučit a nepotřeboval k tomu člověk ani magickou moc jen správné ingredience a věřil, že s tím co lovci dělaj tak se to někdy hodit bude. Pak mu cuknou koutky nahoru ještě víc, když zmíní že na střehu jej vzal jiný lovec.* Ano, to znám… Já jsem taky brával lovce na pěkný výhled. *Věnuje mu vševědoucí úsměv, ale dál to nijak nekomentuje. Vydají se teda do kavárny a po cestě poslouchá o itálii.* Hodilo by se mít nějaké sídlo v itálli, miluju totiž italskou kuchyni. Takže teď začínám přemýšlet, že bych si tam koupil něco. Ale problém je, že vůbec nevím kde. Líbilo by se mi něco u moře ale zase na druhou stranu i vnitrozemí a italský venkov je naprosto kouzelný. A zároveň mě lákají i velké města. Benátky, Florencie, Řím…*Zakorutí nad tím hlavou.* Kdybych mohl tak si koupí všechno. *Zasměje se tiše a strčí si ruce do kapes od kabátu zatím co čeká na kávu.* Miluješ boj? Vůbec na to nevypadáš, neřekl bych to do tebe. *Pronese sarkasticky u čehož mu cukají koutky nahoru a je víc než jasné, že myslí opak. Sunil byl docela hora.* A splnil New York tvé očekávání? *Zeptá se zvědavě a zatím on sám pokrčí rameny.* Já vlastně ani nevím, abych pravdu řekl. Něco mě sem lákalo a navíc tu mám dost… nevyřešených záležitostí. *Když před něj postaví kávu tak si ji rovnou vezme a uskne si.* Nebo mě sem přivedla předtucha a něco se bude dít. Být vámi lovci, tak si dávám pozor na upíry. *Podotkne a orzejde se pomalu z kavárny a podrží přitom Sunilovi dveře.* Rád jsem tě poznal, Sunile, budu držet palce se skleníkem. Kdyby mě bylo potřeba, máš tuvizku nebo řekni Grace. *Mrkne na něj a s těmi slovy zmizí.*
*Sunil si prevezme vizitku a je rozhodnutý, že hneď po príchode, ako obe tašky položí do skleníka, tak Mir odovzdá vizitku aj s odkazom.* Neviem, či to bude potrebovať, ale určite jej všetko odkážem. Vlastne bylinky tu mám aj pre ňu, ktoré si napísala. *Objasní. Avšak jeho pohľad po zmienke výhľadov vôbec nechápe. Vidí, že sa mu snaží niečo naznačiť, ale možno to bola jeho hlúposť alebo si len nechcel pripustiť, že by to na streche mohlo byť medzi ním a Sanderom reálne.* Ja pochádzam z Benátok. Takže odporúčam, samozrejme, tam. Prípadne by som doniesol aj fľašu nášho rodinného vína, ak by ste sa stali našim susedom. *Tiež mu venuje veselý úsmev. Síce je pravda, že takýmto tempom za chvíľku rozdá celú ich pominuloročnú zbierku, ale aspoň by tým zlepšil vzťahy medzi susedmi.* Áno, milujem ten zápal z adrenalínu v tele. A je pomerne zábavné presekávať telá tych démonov. *Venujeme mu zubitý úsmev.* Samozrejme, proti nikomu inému by som bez parného dôvodu zbrane nezdvihol. *Upokojí ho.* Tiež som ťa rád spoznal, Axel. Tiež sa kľudne niekedy ozvi...alebo ti asi najprv napíšem, aby si mal vôbec moje číslo. A držím palce s nedoriešenými záležitosťami. *Pozdraví ho s nadšeným smiechom, načo sa konečne vydá k inštitútu aj so svojím frappucinom v ruke.*
*Stejně jako dny předchozí se nachází ve výcvikovým sálu a snaží se dohnat trénink, který na Zimním dvoře neměla tak hojný jako kdyby byla členkou insitutu.. Naštěstí už za ty roky odkoukala tréninky jiných lovců stínů, takže se zvládne trénovat sama.* /Cítím se o něco silnější než když jsem sem přijela, ale bude to ještě dlouhý boj než se budu moct rovnat ostatním./ *Myslí se trpce, když se při chvilce pauzy napije z vody.. Na sobě nemá výcvikovou zbroj lovce stínů.. protože nepočítá s tím, že by tu někoho před kým musí reprezentovat potkala. Oblíkla se do černých legín, tílka a přes to si natáhla pro ní typickou tmavě zelenou mikinu.. v boji si docela věří, takže se dneska zaměřila hlavně na trénink síly a obratnosti.. Je zavěšená na hrazdě a přitahováním posiluje ruce.. občas seskočí, vyšplhá po žebřinách a skočí zase dolů, čímž zase trénuje ohebnost... něco v čem má svojí přednost.*
*Už smerom k výcvikovému sálu si precvičuje ruky a krk. Naučil sa chodiť celkom rýchlo počas toho, keď nedáva pozor pod nohy. Tmavé tričko sa mu obopína okolo tela, pretože voľné tričko mu na výcvik nepríde príjemné, hlavne ak ide cvičiť svoju výdrž alebo čisto silové cvičenia. Keď sa blíži, spomalí krok a cez dvere nazrie dnu do miestnosti, aby pohľadom natrafil na ženskú postavu, zabratú v tréningu. No ako sa vyberie k nej, je mu jasné, že ho ihneď zaregistruje, pretože, po prvé, ešte sa nenaučil schopnosť zneviditeľniť sa, po druhé, jeho mohutná postava je nepriehľadnuteľná a po tretie, Grace má stále funkčné oči, aspoň ako dokázal usúdiť.* /Fajn, výcvik vo dvoch?/ *Preblesne mu hlavou a prekríži si ruky na hrudi.* Vidím, že výcvik prebieha v plnom prúde. Dúfam, že nevadí, ak sa pridám, alebo sa tu naokolo pomocem.
*Když uslyší kroky za sebou, tak pokračuje v tréninku.. nechce se nechat prerušit jen kvůli nějakýmu lovci, co jen prochází kolem. Jak ale za sebou uslyší Sebastianův hlas, tak se spustí z hrazdy a dopadne s ladností oběma nohama na žíněnky.* /Ah ne...jestli jsem zrovna nechtěla, aby mě někdo viděl v aktuální formě.. pak to je někdo, kdo mě kdysi trénoval./ *Pomyslí si a obrátí se na Sebastiana.* /Anebo asi ne.. horší by bylo, kdyby to byl někdo nový. Chci udělat dobrý dojem./ Tak trochu.. jak pro koho.. *Odpoví vyhýbavě a podívá se kolem sebe, protože výcvik probíhá v plným proudu jen pro ní. * /Chce se přidat?/ *Nad jeho další slova zvedne překvapeně obočí a polkne, protože v nich vidí výzvu..* Ty.. chceš se mnou bojovat? *Zadýchaně ze sebe dostane souvislou větu a ruce si dá v bok.. Na čele se jí objevují kapičky potu, ale je si jistá že je to tréninkem a ne nervozitou.*
*Ruky znova spustí pozdĺž tela a zarazí si ich do vreciek nohavíc, keď pred neho dopadne. No, zdá sa mu akási napätá? Možno udychčaná? Sleduje ju a nadvihne jedno obočie.* /Ako, práve ako boj som to nemyslel./ *Pomyslí si a mykne plecom, pričom akoby naznačuje, že je to na jej výbere. No potom sa aj tak rozhodne niečo povedať, aby si Grace nemyslela, že tam prišiel iba na to, aby ju ponížil - aj keď nemal pred kým. I keď by sa Grace pravdepodobne cítila ponížená hlavne sama pred sebou.* /Nie je v najlepšej forme. Nie je sa čomu čudovať./ *Preblesne mu hlavou a pozrie niekam do boku.* Záleží na tebe, či sa cítiš na boj. Pokojne pokračuj vo svojom výcviku, pôjdem si robiť svoj. Alebo ti môžem pomôcť. *Navrhne pokojne a nevzrušene, i keď sa zdá, akoby bol urazený. Možno aj urazený je, trochu, za to, ako ho minule nechala stáť v chodbe. No zároveň jej asi nemal čo vyčítať ani v tomto.* /Ale zamrzí, no nie?/ *Pomyslí si a precvičí si krk naklonením hlavy z jednej strany na druhú.*
*Tělo má rozpálený tréninkem, ale začíná jí být chladno jak ji studený pot schlazuje.. rukama si obejme hrudník a poslouchá ho.* /Zdá se mi to nebo je nějaký zaražený? Možná je takový teď každý den? / *Ptá se sama sebe a všimne si jak uhnul pohledem.* /Kdyby chtěl být sámm, tak se určitě nenabízí.../ *Uvědomí si, protože už ho pár let zná.. Vytuší teda, že Sebastian možná stojí o nějakou společnost, jenom si o to neumí přímo říct a chce si zachovat tu svojí masku "suchara", kterým určitě pod tím vším neni.* Tak fajn... *Rozhodne se nakonec s úsměvem a doufá, že toho nebude později litovat.* Jako za starých časů. *Sestoupí z žíněnek a sáhne po flašce s vodou, co si se sebou přinesla.* Co je dneska na programu? *Otevře flašku a zhluboka se před tím vším ještě napije.* /Jestli navrhne boj, hole.. vůbec nevím, kde si budu stát... Na druhou stranu silový trénink můžu dělat sama.. možná by bylo dobrý využít, že tady je a je ochotný pomoct./
*Premeria si ju, keď svoj pohľad konečne vráti k lovkyni pred sebou a zhlboka sa nadýchne cez nos.* /Dobre. To by šlo. Najskôr ale zistiť, ako na tom vlastne je, by nebolo od veci./ *Napadne mu a jeden kútik úst sa mu jemne dvihne.* Fajn. Výcvik s palicami. *Vyhlási rázne a otočí sa priamo k stojanu (?) s palicami, odkiaľ dve vezme a jednu Grace hodí, pričom dúfa, že ju chytí, aj keď o tom veľmi nepochybuje. Aj keď, nepochyboval by pred dvoma rokmi, teraz si nie je úplne istý. Ale je to Grace.* Hlavný postoj si hádam pamätáš. *Prenesie na ňu a postaví sa oproti nej, poťažká si palicu v ruke a predstúpi jednou nohou dopredu, prikrčí sa v kolenách a palicu pridrží pred sebou.* Mám na teba ísť zľahka? *Podpichne ju a počká si na reakciu, aj keď odpoveď vie. Aj tak ju šetriť nebude, kým nezistí, ako sú na tom po dvoch rokoch jej bojové schopnosti, výdrž a pohyb.*
*Všímá si jeho výrazu a není si jistá, jestli v něm vidí výraz potěšení a nebo spíš výzvu, který by se měla obávat.. vyvolává to v ním smíšený pocity, který nechce nechat proudit na povrch.. teď jsou soupeři a její vnitřní rozpoložení by snadno mohlo prozradit její kroky v boji.* Čekala jsem to... *Přiznává s povzdechem, ale hraje jí na tváři malý úsměv, možná by si jen přála aby její soupeř byl míň zdatný.* To se zapomenout nedá.. *Přisvědčí a oběma rukama zadrží hůl, který k ní letí na hrudník.* /Jsou o mnoho těžší než si je pamatuju../ *Hůl si prohlídne a všímá si, že Sebastian jí hned na poprvý hodil hůl, která sedí k její výšce.* /Buď si to pamatoval... a nebo jsem prostě jen průměrně vysoká./ Umíš to snad i jinak? *Popíchne ho nazpátek a zaujme bojový postoj, jednou nohou vykročí a rozprostře těžiště těla zatím na obě nohy stejně. Hůl drží v obou rukou a je připravená přesunout váhu na zadní nohu a krýt jeho útoky.. zatím sama neútočí, protože si neni sebou jistá.. její slabý místo je rozhodně síla.. je mrštná, takže má možnost se útoku vyhnout, ale pokud ji Sebastian zamezí pohyb, zažene jí do kouta a vloží do útoku všechnu sílu, nebude schopná se s ránou vypořádat.*
*Zamračí sa nad jej vtípkom na jeho osobu, no zároveň sa tým snaží zakryť pobavenie, ktoré sa odráža na jeho pozdvihnutých kútikoch.* Len ty si asi neodhalila môj plný potenciál, nechcel som ťa zlámať. *Znova ju podpichne naspäť, akoby súboj, ktorý o chvíľu započne, najskôr prenášali do slovných hier.* /Jasné, že si postoj pamätá, ale nikdy nevieš./ *Pomyslí si a chvíľu čaká, premeria si jej držanie tela a to, akým spôsobom drží svoju “zbraň”. Premýšľa nad tým, či zaútočiť na nohy, alebo na hlavu. Nohy sa mu zdajú o niečo bezpečnejšie a rozhodne sa preto pre začiatok útočiť na ne. No nie hneď. Zapozerá sa Grace do tváre a stále mu na tvári hrá ten slabý úsmev, akoby ju provokoval k útoku. No pokiaľ má Grace teraz slabšiu aj výdrž, aj pohyblivosť, možno práve prudký nával útokov ju vyvedie z miery. Preto prestane premýšľať a zaútočí smerom na nohy tak, že aj keď ho odrazí, ihneď môže útočiť na bok alebo hlavu. Musí sa rozhodovať rýchlo. Nakoniec zvážnie a začne to brať naozaj ako poriadny výcvik.*
Ach tak.. to určitě. Celý ty roky jsi mě šetřil... *Usměje se mírně falešně, ale pak se jí úsměv odrazí i v očích. Jeho pohled jí ale docela znervozňuje a s tím rozhodně předtím nepočítala.. Jen tak tak uhne jeho útoku na nohy a hůl postaví do pozice tak, aby jí vykryl úder na hlavu.. po chvilce si uvědomí, že tímhle nemá možnost ho přemoct. Teď je to on kdo má navrch a Grace takřka tancuje podle toho jak se on rozhodne zaútočit.. dochází jí dech a tuší, že tohle není způsob jakým může pokračovat dál... rozhodne se zapojit protiútok, což jí neposkytne stoprocentní soustředěnost na obranu.. jakmile tedy po ní zkusí Sebastian vyseknout, zkusí ráno vykrýt a poslat mu hned útok směrem do boku.. je mrštná a když se teď kolem něj pohybuje víc do stran, měla by to stihnout.*
*Najskôr si je svojimi pohybmi stopercentne istý, pretože má pocit, že Grace sa môže čochvíľu rýchlo unaviť a prehrať. No lovkyňa nie je hlúpa a vie odhadovať svoje možnosti, aj keď dva roky bola mimo tréningu a boja. Vôbec ho však jej protiútok nezaskočí, práve naopak, poteší ho, že Grace sa nevzdáva aj po toľkých útokoch, ktoré na ňu skúsil a ktorým sa, aj keď možno s ťažkosťami, úspešne vyhla.* /Pekne./ *Pomyslí si, no stále sa tvári seriózne a sústredene, zároveň si to užíva. Už si nepamätá, kedy naposledy cvičil a trénoval vo dvojici. Takto si to po dlhšej dobe skúsia obaja, aj keď on nie je vôbec v zlej kondícii. Jej útok preto odrazí, aj keď možno až príliš na poslednú chvíľu a sám skúsi rýchlo zaútočiť na bok Grace, ktorému takú obranu neposkytuje.*
/Tak fajn.. myslela jsem, že na tom budu mnohem hůř... / *Pomyslí si, ale hned jí úsměv z tváře smázne myšlenka na to, že obranou by soupeřovi možná tak unikla ale rozhodně by tím boj nevyhrála.. Když si všimne útoku na svůj bok, zkusí ho rychle zablokovat ale rána je mířená velmi dobře a takovou silou, že její obranu strhne dolů a dostane zásah oběma holema do boku.. klopýtne při tom a tlumeně zaskučí, ale rychle najde rovnováhu a zaujme bojový postoj... po takový době už začíná být vyčerpaná a a je pro ní snazší udělat chybu.. jednou z nich je přenesená váha na přední nohu.. pokuud by se soupeřovi podařilo zaútočit na to místo, pak by ji snadno mohl podkopnout nohy a dostat na zem.*
/Je dobrá, ale už dlho nevydrží…/ *Preblesne mu hlavou rýchlo a keď vyvedie Grace z rovnováhy, zhlboka sa nadýchne a postoj lovkyne mu udrie do očí ako päsť do tváre. Môže ju nechať, aby súboj trval dlhšie, no neurobí to. Ihneď sa oženie po nohách Grace, ktorá stále má šancu jeho útok vykryť, aj keď ju vykrytie môže vyviesť z rovnováhy a dá jej to viac zabrať, aby sa vrátila do takej polohy, že by ju už aj tak nezložil na zem alebo nedostal. Preto vynaloží veľkú silu a postoj, ktorý zaujme, je dosť pevný na to, aby mohol lovkyňu poslať k zemi. Keď sa jej k nohám dostane a prevalí ju, zhlboka vydýchne a v rýchlom pohybe sa narovná pred ňou.* Nebolo to vôbec zlé. *Prenesie a podá Grace ruku, aby jej pomohol vstať. Jeho tvár je nečitateľná.*
*Zkouší odhadnout co bude jeho příští pohyb.. sleduje jeho tělo a kam směřuje jeho pohled, to ji vyvede z míry natolik že její pohyby jsou pomalejší.. nestíhá odpovídat na Sebastianovu dynamiku boje a i když s holí se snaží vykrýt jeho úder na nohy, tak zavčasu nestíhá postavit hůl do takový pozice aby odrazil jeho úder.. ztrácí pod nohama pevnou půdu a dopadne na záda a na lokty.. vedle ní se ozve rána dřevený hole, který jí vypadne z ruky a zadrnčí o podlahu.. Nejdřív má pohled sklopený dolu, ale pak ho tázavě zvedá k Sebastianovi..namísto tvrdý kritiky, kterou od něj čekala jí snad složil pochvalu.* Vážně? *Podívá se mu do očí, když mu rukou vklozne do té jeho a uvědomí si, že jeho výraz neodpovídá jeho slovům.* /Něco mi tu nehraje.. co chystá?/ *S napětím očekává, že tohle je jen nějaký divadýlko aby odpoutal její pozornost a že na ní chystá ještě nějaký jiný útok.*
*Pomôže jej na nohy. Áno, urobila chyby, to bolo jasné. A on vie, že sama si ich uvedomuje. Plus si bol už od začiatku istý tým, že boj s Grace nebude ukážkový, hlavne nie z jej strany. Nech robila na Zimnom dvore čokoľvek, tak to nebol boj a vyšla z cviku, no na začiatok ju “pochváliť” nepokladá za zlé.* No, nebolo to zlé na to, čo som očakával. *Mykne plecom, keď si do každej ruky chytí jednu palicu.* Iste si nezabudla, že aj počas boja je postoj dôležitý. *Podotkne, čím mieri na jej chybu, ktorú využil na svoju výhru, pričom jednou z palíc ukáže na nohu, na ktorú mala naviesť svoju váhu.* Ešte jedno kolo? *Opýta sa so šibalským tónom v hlase, on by ešte ďalšie kolo pokojne zvládol.* Ak si unavená, môžeš to ukončiť. *Ponúkne jej možnosť, zároveň ju podpichuje, aby vzala výzvu, ktorú by on určite neodmietol. Ale to je on.* Môžeme ísť aj do rána.
*Tváře má zarudlý námahou a hrudník se jí rychle napíná, když se snaží vládnout dech.. je opravdu uřícená, protože tu trénovala pár hodin před tím než Sebastian přišel. Celý tělo jí bolí a je zesláblá neustálým tréninkem, svaly nemají šanci se regenerovat.* Takže jsi očekával co... že pomalu neuzvednu ani tu hůl? *Zeptá se trochu ublíženě, ale jeho postoj jí vůbec nepřekvapil, vždycky k ní byl tak kritiický.. cítí se bezbranně, protože on má jistou převahu v síle, zatímco ona si vždycky vystačila s ženskýi zbraněmi a mrštností, jenže už kdysi se přesvědčila, že tohle na něj neplatí.. aspoň si to myslí.* Ne.. nejsem unavená. *Zalže a s bolestí v boku se natáhne pro hůl. I kdyby byla na pokraji sil, od čehož není daleko.. rozhodně mu nedopřeje to zadostiučinění, že by se v boji vzdala. * Znovu...* Možná už teď sama ví, že nemá vůči němu žádnou šanci když jí bolí celý tělo a krev ji hučí v uších, ale nevzdá se dokud nepadne úplně.. Hůl pevně drží v rukou a je rozhodnutá zaútočit první. Její údery jsou sice přesný, rychlý ale postrádají veškerou sílu.. je velmi snadné je odblokovat.*
*Premeria si ju a skončí na jej tvári. Vidí, že je unavená, nechce ju zas uštvať, no samotná Grace sa v tom zdá byť tvrdohlavá a tak aj on, s pevným výrazom v tvári a odhodlaním v očiach, zaujme svoj postoj.* Hlavne sa sústreď. Dýchaj. *Povie jej a keď zaútočí ako prvá, s ľahkosťou jej útok vykryje a aj keď na neho posiela útoky zaradom, snaží sa čo najmenej ustúpiť, ostať pevne na mieste a iba prudkými odrazmi viac oslabiť Grace oproti nemu. Keď si však všíma, že jej útoky sú slabšie a unavenejšie, zarazí ju a skloní palicu pozdĺž svojho tela.* Myslím si, že by už stačilo. Vážne sa nepremáhaj, keď už nevládzeš. Potrebuješ oddych. *Prenesie a natiahne k nej ruku, aby mu podala palicu a on ich mohol odložiť na svoje miesto.*
*Kývne mu na souhlas, snaží se soustředit a dýchat, ale tělo jí už přestává poslouchat ..jak je očekávaný, její útoky jsou každou chvíli slabší. Když se mu chystá zarazit další ránu, tak si všimne že složil svou obranu a to jí zarazí.. Trochu se na něj při jeho slovech zamračí, ale zvedne koutky úst.* Jestli to nebude tak že oddech potřebuješ sám... *Odvětí mu a chystá se znovu k útoku.. ale jeho gesto ruky jí nakonec vybídne, aby hůl odevzdala.. z nějakýho důvodu na ní zapůsobí jeho autorita nebo možná jeho znalost.. a s kývnutím mu hůl podává, stále je ale sotražitá protože očekává že i tohle by mohla být nějaká past.* Tady.. ale jen abys věděl, klidně bych pokračovala dál.. *Stáhne prázdnou ruku na zpátky a sesune se k zemi na žíněnky, položí se na záda, ruce si dá na hrudník a zkouší zklidnit svůj dech.. nohy má mírně pokrčený a snaží se uvolnit bolest a napětí, co v nich po těch denních trénincích má.. Ví, že svůj výcvik žene až moc dopředu, ale nedokáže zůstat jeden den v klidu při pomyšlení na to že v institutu jsou teď mnohem silnější lovci stínů.*
*Keď mu palica dopadne do ruky, otočí sa a kým nástroje odkladá, pokýve si na jej slová hlavou.* Jasné, aby som ťa potom ťahal do tvojej izby. Radšej odhadnúť svoje hranice, to neuškodí nikdy. *Povie, no druhú vetu trochu tichšie, stále však tak, aby ho dobre počula. Akosi sa v poslednej polhodine cítil ako pred niekoľkými rokmi, keď cvičil Grace po prvýkrát.* Úplne vyzeráš, že by si zvládla ďalšie kolo. *Povie jej, keď sa vráti k nej a postaví sa nad ňu. Prehrabne si vlasy a obzrie sa po výcvikovej sále, aby si vybral, čo by mohol ešte robiť, kým sa Grace vydýcha a oddýchne si.* Fajn, lež, ja sa zatiaľ natiahnem. *Medzi rečou podíde k rebrinám, vylezie do väčšej výšky, zachytí sa rukami tak, abo bol chrbtom k rebrine a začne dvíhať svoje nohy, aby si precvičil svaly na bruchu.* Potom… chceš zájsť… niekam? Či… potrebuješ… spánok. *Hovorí počas toho, ako v pravidelných intervaloch sa jeho nohy dvíhajú a klesajú.*
/To by mi vůbec nevadilo../ *Zasměje se tiše pro sebe a je ráda, že se včas zarazila a neřekla to nahlas..a to hlavně proto, že i když je to myšleno nevinně, vzhledem k jejich minulosti by si to mohl vyložit jinak.* Možná by ses divil, kolik toho zvládnu...*Zavře na chvilku oči a poslouchá jeho kroky po místnosti.. její dech se zklidňuje a studený pot na těle ji začíná zchlazovat, až začíná pociťovat zimu... vstane zpátky do sedu a rukou si k sobě přitáhne svojí mikinu, kterou si přetáhne přes hlavu a trochu jí pocuchá vlasy.* /Jít někam?/ *Překvapeně zamrká a podívá se jeho směrem s rukama v klíně.* Myslíš... jako na jídlo nebo do parku? *Zeptá se opatrně a hodně nejistě.. vůbec nedokáže z něj vyčíst, jestli s ní chce trávit čas jako kamarád a nebo jestli jí vnímá jen jako partnera v boji.* /Určitě budu potřebovat sprchu.. trochu se zahřát.. tady v podzemí je vždycky taková zima./
/Štyridsaťdeväť… Päťdesiat./ *Dokončí si počítanie v hlave, kým je v miestnosti ticho a keď sa pustí na zem, trochu si precvičí prsty, ktoré má od toľkej námahy a držania svojej váhy vo vzduchu stuhnuté a bolestivé. Precvičí si aj zápästie, otrie si z čela pot a vydýchne. Keď podíde ku Grace, dá si ruky na boky a zamyslí sa.* Čo ja viem? Neviem. Bol to iba nápad. *Prenesie a pohodí rukou, pretože z jej otázky vyčíta, že sa jej zrejme veľmi nechce a aj keď si poležala a jej dych sa upokojil, stále pôsobí akosi unavene.* Ja sa zrejme pôjdem najesť. Ak chceš, môžeš sa pridať. *Nakoniec mykne plecom, ale stále v ňom ostáva ten nepríjemný pocit, s ktorým sa rozlúčili naposledy a aj keď mu tréning trochu zahnal všetky myšlienky do pozadia hlavy, znova sa vrátili na svoje miesto a teraz vlastne ani nevie, či chce, aby Grace šla, aby to zas neskončilo nejak dramaticky, zároveň by chcel, aby išla.* Vieš čo… Záleží na tebe, ja ťa nenútim. *Povie rozhodnuto a pritiahne si ku krku lem trička, aby si zo zátylku utrel kvapky potu, ktoré ho chladili a na koži mu vyvolávali husinu.*
*Pokrčí kolena a přitáhne si je k sobě.* /Někdy fakt nevím, jestli jsemjen paranoidní a nebo jestli se v něm vůbec nevyznám.. / *Usměje se pro sebe a opře si zápěstí o kolena.* Jídlo bych si dala asi ráda... *Souhlasí a přemýšlí nadtím, který podnik by mohl mít ještě otevřeno v takovouhle hodinu.* Něco v Central parku by ještě mohlo být otevřený? Nebo nějaký bistro po cestě? *Zeptá se ho a pak od něj odvrátí pohled když Sebastian odhalí část svého těla.. a to hlavně proto, aby na místě nezrudla. Zvedne se z žížeňky a rovnou zamíří ke dveřím jako kdyby chtěla z této situace uniknout.. a to i když už ho viděla tolikrát nahého, když se o něj starala v jeho opilosti.* Dám si nejdřív sprchu a za patnáct minut se sejdeme u dveří? *Ohlídne se za ním ve dveřích.*
*Prikývne a sleduje ju pohľadom, ako odchádza, aby s ňou udržal očný kontakt a keď sa zamyslí, aké miesto by mohlo mať ešte otvorené, uvedomí si, že počas niekoľkých večerov, keď si bol kupovať fľašu vodky na “horšie časy”, zazrel po ceste jedno bistro, ktoré by malo mať otvorené celkom dlho do noci, do štvrtej? Piatej? Nonstop? To si už nepamätal. Zároveň vie, že niektoré podniky ako McDonald, ktorý prichádza do úvahy ako posledný, bývajú otvorené nonstop s nočnými zmenami.* Niečo vymyslím. Fajn, o pätnásť minút. *Odpovie jej a tiež sa poberie k dverám.* /Tiež si skočím dať rýchlu sprchu./ *Povie si nakoniec, predsa nepôjde taký spotený niekam von - už len z toho dôvodu, aby zostal zdravý čo najdlhšie to pôjde, prechladnúť teraz nemusí.* Nie že tam zaspíš. *Prenesie ešte podpichovačnú poznámku predtým, ako sa rozíde do svojej izby ráznym krokom a nechá Grace za sebou, pretože vie, že mu inak sprcha potrvá veky.*
*Ako sa tu vlastne objavil? Jeho protivník s bielymi vlasmi bol oveľa rýchlejší než on sám a tak bol akurát v ústupe pred jeho rýchlejšími útokmi. Ešte pre jeden moment ho sleduje, než konečne zasiahne proti a chytí ho za päsť, ktorú od neho na danom mieste očakával.* /Nikdy som ho nemal brať na ľahkú váhu. Aj keď je nižší a menšej váhy, ak ma trafí na správne miesto, som na zemi ako vrece zemiakov./ *Napriek tomu si tento zápas, ktorý vznikol úplnou zhodou náhod užíval. Po neskorej večeri mu nešlo zaspať, tak sa šiel ešte na chvíľku zabaviť do skleníku, ale práca mu neprišla natoľko zábavná ako za iných okolností. Aj preto nakoniec zbehol dole do tréningovej sály, aby skúsil trochu vypustiť paru a zároveň trénoval viac na svojej presnosti, nakoľko ho naposledy Gabriel takmer požul zaživa. V tom sa ale ako keby z ničoho objavil Sander a tak ho vyzval na súboj pre vypustenie pary. Jasné, že si niekedy s ním chcel skúsiť aj zabojovať, nakoľko ho videl využiť zbrane maximálne len voči démonom, ale zároveň si s ním chcel užiť spoločný čas. Stále bol stratený vo svojich pocitoch a s každým dňom, keď si už myslel, že sa definitívne rozhodol, tak ho Sander opäť vrátil na nevyrovnané vážky. Teraz sa však potreboval sústrediť. Kým držal jeho päsť v jednej ruke, druhou sa rýchlo natiahol za jeho stehno, aby ho prehodil cez seba.*
Sander nikdy nemal dobrý spánkový režim, pokiaľ niečo také v živote nefilim vôbec existovalo. Nočné hliadky a ranné behy mohli často narušiť prirodzené vnímanie kedy bolo telo unavené, Sander z času na čas pociťoval efekty tohto nadmerného namáhania, avšak defakto išlo o niečo priam potrebné. Keď nemusel ísť na hliadku, rád si pospal, pokiaľ mu to nepríjemné sny a všetko možné aj nemožné dovolilo. Dnes mu však nebolo doprianné ani v noci, na hliadke bol s Mirjam a keď sa vrátili jeho telo nedokázalo prijať fakt, že bol čas spánku. Zamieril tak do výcvikovej sály, kde na jeho prekvapenie zazrel ryšavého kolegu. Stále sa stretávali, narozdiel od iných, Sunila bolo na chodbách vidieť neustále a dohoda o varení tomu taktiež prinášala množstvo spoločných stretnutí. Tréningy však boli zriedkavé.* Dnes sa chcem vyhnúť zlomeninám a krvi. *Prizná sa ešte pred začatím, na čo sa bielovlasý lovec v širokej mikine a teplákoch vidal výpadmi smerom k Sunilovi. Pokiaľ boj s drevenou palicou nebola jeho silná stránka pästný súboj bol o to podivnejší. Okrem tréningov, neboli časté, avšak stále boli potrebné. Sander bol rýchly, to áno, sila bola však priemerná a jeho stránka tak spočívala v hybnosti a využívaní prostredia. To však v prázdnom priestore bez akýchkoľvek levelov, alebo predmetov bolo pomerne nepraktické. Tak či onak, očakávania ani na jednej strane neboli príliš veľké. Jeho úder však bol takmer s ľahkosťou vyblokovaní Sunilom, zatiaľ čo sa Sander tak pokúsil vymaniť a skloniť sa, aby mohol využiť nohy, Sunil mu už držal stehno a lovec len cítil švih jeho telom. Hruďou sa tak opieral o jeho hlavu zatiaľ čo uvažoval, aký mal Sunil plán. Sander mal však niekoľko možností, pokiaľ by jeho stisk na nohách bol slabší dokázal by sa jednoducho vyšmiknúť, okrem toho však dokázal po členky pomerne schopne hýbať nohami a tak oblapenie jeho hlavy by nemuselo byť tak ťažké, akoby sa zdalo. Predpokladal, že ak by dokázal Sunila stiahnuť na zem, bol by vo výhode. Silový lovci, ako bol on často neboli dostatočne hbitý, aby sa vyrovnali takým útokom, avšak Sunila nijak nepodceňoval. Stačilo, aby nohy posunul smerom od Sunilovej hrude zatiaľ čo ruky v tomto momente príliš neriešil.* Nesieš ma, ako chorého. *Podpichne ho zatiaľ čo pomocou trupu si vyšvihne svoje nohy zo Sunilovích rúk. Pokiaľ by ho ešte dokázal zachytiť, druhou nohou ho dokázal kopnúť minimálne do kolena a aspoň nejak zraziť jeho masu, pokiaľ by na to dokázal vyvinúť dostatočnú silu. Jediné čo však bolo treba vymaniť bola jeho ruka, ktorá v tomto priebehu mohla byť značne pokrútená a aj mierny pohyb tak mohol byť bolestivý. Mohol sa mu však dostať opäť pred hruď pokiaľ by chcel túto slabosť zneužiť.*
*Aj keď sa to v danej situácii moc nehodilo, povolil si na moment zamrznúť a zasmiať sa nad podotknutím Sadnera o spôsobe, ktorým si ho na seba vyšvihol. Skutočne, kebyže niekto v ten moment zamrazí čas, tak by si myslel, že Sunil nesie nebohého Sandera z bojiska do bezpečia. Namiesto toho si teraz tvorili to nebezpečie navzájom. Pohyb nohami očakával, nečakal však, že namiesto vykrútenia sa sa bielovlasý chlapec pokúsi o útok na jeho koleno. Aj z toho dôvodu sa rozhodol, o následujúci krok. Nemal ani stotinu sekundy, aby si pred pádom na bok niečo rozmyslel, takže najlepšie, čo mu zostávalo, bolo upevniť stisk na menšej pästi a využiť momentum z jeho dopadu aj s jeho vlastnou váhou, aby chlapca mrskol o zem za sebou, načo sa sekundu na to prevalil ponad neho. Sotva sa stihol prichytiť lakťom, aby na Sandera nenaložil celú svoju váhu, ale predsa len nakoniec triumfálne skončil na všetkých štyroch po jeho boku. Počas pádu mu totižto pustil ruku, nakoľko sa potreboval sám nejako stabilizovať. Vedel, že mal teda opäť nekrytú stranu, kebyže sa Sander posnaží kopnúť, ale čas na odskok mu už neostával, mohol byť rád, že svoju masu nejako zastavil a pritom nespôsobil Sanderovi dané zlomeniny, ktorým sa snažil počas tohto súboja vyhnúť.* Nie je za čo. *Usmeje sa ešte naňho a nad jeho plackoídnym statusom, a pokúsi sa o výpad rukou. Keďže tento súboj nemohol skončiť tým, že by jeden alebo druhý skončili v bezvedomí, Sunil si uvedomil, že bude musieť Sandera jednoducho imobilizovať. A aj preto sa zameral na jeho ruky, aj keď ani nohy nemal nijako premyslené.*
*Sunilov spôsob boja mu prišiel.. iný, ako zvyčajne vídaval. Áno, používal ťažké zbrane, avšak aj Jonas využíval kladivo a pri ňom nemal pocit, že by pri akomkoľvek výpade mal riziko na živote. U Sunil mu to tak prišlo, jeho ruky sa zdali priam ťažké, a aj keď pomalé, úder dokázal byť fatálny. Sander tak robil to čo vedel najlepšie, uhýbal sa. V týchto ústupoch bol schopný, ťažko nebol schopný však vytvoriť ofenzívu. U Sunila obzvlášť, pokiaľ niečo snažil by sa využiť jeho rany proti nemu, ale pri pár výpadoch čo lovec zatiaľ spravil túto techniku nebol schopný využiť. Obzvlášť keď sa mu kop vydaril, ale stále cítil prudký švih jeho zápästím čo nie dobre uzemneného Sandera len zhodilo na bok. Z pier sa mu tak vydrie tichý ston keď sa pod jeho chrbtom objaví studená podlaha. Z chrbta sa však pokúsi prevaliť na bok a dostať sa späť na nohy, avšak akoby sa nad ním objavil tieň. Prvý inštinkt bolo sa vyšmyknúť z popod Sunila. Tlak na jeho rukách mu však povedal inak.* Keby chcem dokážem teraz zničiť tvoje nádeje na potomstvo. *Uškrnie sa zatiaľ čo sa mu z adrenalínu prudko dvíha hrudník, avšak pod širokou mikinou to samé o sebe nebolo moc viditeľné.* Nechcel si mi zaistiť aj nohy? *Uchechtne sa pri čom skloní pohľad zatiaľ čo sa pomaly pokúšal zaprieť do podlahy, aby sa mohol spriečiť. Pre Sunila to pravdepodobne však nebolo viditeľné. V takomto rozpoložení sa mu do nosa ryla najmä slabá kokosová vôňa, ktorá sa typickým spôsobom miešala s cigaretovím dymom.* Čo si chcel teraz spraviť? Zavaliť ma? *Pokračuje uštipačne pri čom si sám kupoval čas. Túto blízkosť nebral.. nejak špeciálne, šlo o tréning či nie?
*Jeho vyhrážka ho úprimne pobaví. Obom došla Sunilova chyba v tom istom momente, ale pre Sunilove šťastie a budúcnosť Sander svoje slová nenaplnil. Možno by ryšavovlasý chlapec dokázal bojovať aj potom, ale určite by po dobrom zásahu bol v riadnych bolestiach.* Ďakujem, že mi takto veľkoryso pomáhaš. *Odpovie mu a je jasné, že presne o to mu šlo - zaistiť chlapcove nohy. Už jednou rukou stískal jeho zápästia, ktoré, aby sa mu nemohol vyšmyknúť, musel pritlačiť o zem, čím ich kompletne oblapil, druhou rukou sa rýchlo zaprel vedľa Sanderovho boku, aby mu nedal šancu sa tým smerom naďalej vytočiť na bok, ako aj aby mal väčšiu stabilitu, keď mu píšťalou zavalil jeho stehná, aby sa nemohol priveľmi mykať. Sunil mal jediné šťastie, že bol pre svalovú hmotu ťažší a tak stačilo len pustiť na Sandera trochu zo svojej prirodzenej váhy. Samozrejme stále myslel na slová, že by z tohto rád Sander vyšiel bez zlomeniny a teda sa naňho nezvalil celý, čo by možno spravil u iného protivníka. Pozrie smerom nadol na svojho nepriateľa, ktorého si týmto šikovne uzatvoril na mieste.* Zavalil by som ťa, kebyže ma nepožiadaš o to, aby si odtiaľto vedel odísť po svojich. *Hravo naňho žmurkne, ale potom mu oči skĺznu smerom na jeho brucho a hruď, odkiaľ periférne mienil sledovať, či sa nejakým šklbnutím o niečo Sander pokúsi, ale pohľad z jeho rýchlo stavajúce sa hrude mu pritiahne pozornosť na jeho tvár, ako mu stekajú kvapôčky potu do už jemne vlhkých vlasov, a mierne pootvorené pery, cez ktoré rovnako ako Sunil zrýchlene dýcha pre náhly nával adrenalínu. Možno to bolo tým, že si jeho telo začínalo uvedomovať, že je už skutočne čas na to si ísť ľahnúť zaspať, alebo je to z toho, ako hlasno mu šumela krv v jeho ušiach, ale ako keby ostal v tranze, v ktorom už nepočul autá z ulíc New Yorku, ako sa zbesilo naháňajú na ceste, ani to, že by teraz mohol prísť od Sandera útok. Oči mu zamrzli na jeho tvári, akoby keby sa zamrazil čas a Sunil pomaly prešiel od studených očí, ktoré mu pohľad opätovali, až k jeho perám, ktoré rovnako ako tie Sunilove mali čo robiť, aby zaplavili ich telá čistým kyslíkom. Uvedomí si svoj uprený pohľad až potom, čo nasucho prehltne a jazykom si potrebuje prejsť po perách, ktoré od dýchania boli suchšie. Až vtedy odlepí svoj pohľad os Sanderových pier a spomienky, aké mäkké jeho vankúšiky boli…a uvedomí si, ako blízko sa k tým perám náhle nachádza.* /Sakra, prečo? Ešte sa teraz zľakne a pritom by som mal byť len jeho kamarát./ *Hlavou mu prebehnú myšlienky podobného typu, ktoré sa raz za čas objavujú od ich spoločných Vianoc a začne sa rýchlo odťahovať, aby ho spod seba pustil.*
Všakže? Bola by tvojej línie škoda. *Pousmeje sa hravo, Sander sa zriedkavo takto správal pri iných ľuďoch.. Sunil bol v tomto smere špeciálny. Okrem Mirjam z neho dokázal vytiahnuť tú hravosť, ktorú dávno udupal a stratil. Zmenu však uvítal, rovnako, ako pokoj, ktorý mu rozhovor so Sunilom dával. Pomedzi rozhovor sebou však Sander mykal, minimálne zápästia sa pokúšal vyslobodiť. Nie je možné, aby jeho dlaň dokázala len tak udržať obe jeho ruky pri zemi či? Sám sa tomuto faktu divil. Kým sa však pokúšal dostať z jeho zovretia, pravý bok, rovnako ako stehná boli prikované k zemi jeho váhou. Nebolelo to, avšak bol znehybnený.* Ohh vďaka že mi tento náhodný deň nepolámeš všetky končatiny. Okrem toho.. keby chcem tak sa ti už na začiatku vypletiem. *Povie pri čom, s umelou aroganciou pozrie na bok od jeho tváre, ktorá bola tak blízko, že cítil lovcov dych na svojom krku. Vzduch v miestnosti sa.. náhle zastavil. Akoby pohľad, ktorý na neho uperl Sunil bol tak dôležitý, že sa dokázal koncentrovať len na neho. Pozorovať Sunilovú tvár, s veľkou jazvou, ktorá v blízkosti vyzerala o to zaujímavejšia, ako v akejkoľvek diaľke. Drobné ryhy v pokožke vytvárali priestor na drobné obrázky, ktoré Sander mohol vidieť len v tejto blízkosti. Naposledy ich videl keď sa prvýkrát stretli. Doteraz si nebol istý, ako ten večer mal brať. Nechcel na to zabudnúť, avšak ak mal byť úprimný nadával si, ako sa vtedy zachoval. Či už to, že ho pobozkal v prvom rade, alebo či ušiel… sám si nebol istý. Svetlé oči tak len uprie k lovcovi nad ním, ktorý sa k nemu pomaly približoval. Vadil by mu bozk od Sunila?* /Nie, nie, nie.. je to kamarát./ *Zahriakne sa pri čom pri fakte, že by k Sunilovi cítil niečo viac sa mu roztiahnú zreničky. Jeho kútiky tak mierne spadnú.. ešte stále tam niečo bolo. * Sunil? *Vyderie zo seba, nakoľko ryšaví lovec sa od neho tak promptne stiahol. Prstami si prejde po zápästí kde mu ostali červené stopy po rukách.* Si v poriadku? *Posadí sa pri čom k nemu vystrie dlaň, ktorú mu položí na plece. Slabym pohybom mu tak po ňom prejde prstami, na uistenie.* Či si už unavený? *Dodá zatiaľ čo si sám snaží utriediť myšlienky z toho čo mu v tom momente došlo. Vedel však, že toto stretnutie spôsobí väčší zmätok, ako by očakával.*
Myslíš si, že je moja krása natoľko jedinečná, že by sa mala zachovať… *Zareaguje na jeho mykanie sa a pevnejšie oblapí svoje prsty okolo jeho zápästí.* …alebo je to mojou šarmantnou osobnosťou? *Práve kvôli tomu, že mu v blízkosti Sandera raz za čas vybublali silnejšie emócie, hlavne keď bol k nemu až takto blízko, ho aj napriek uvoľnenej atmosfére otázky jej odpoveď aj zaujíma. Jeho pohľad sa však postupne koncentruje zo zvyšku jeho tela čisto na jeho pery. Zvláda iba súhlasne zahmkať na slová, že by sa mu mohol z jeho zovretia dostať už dávno, lebo práve pery, ktoré to hovoria, z jeho najhlbšieho vnútra v ňom vytiahnu chtíč a čistú aroganciu. Možno ho zachráni až vyslovenie jeho mena, alebo sa z toho nejako prebral sám na základe túhy nestratiť to málo, čo zo Sandera mal, ale stiahne sa takmer v okamžiku. Doslova dopadne na zadok dozadu a ruku, ktorá bola na Sanderových zápästiach, si priloží k čelu, aby si prekryl oči, kým sa snaží premýšľať nad tým, ako mohol takto náhle stratiť nad sebou kontrolu. Bola pravda, že každý deň narazil na niečo, čo v ňom jeho city k Sanderovi upevňovali, jeho drobné tajomstvá, ktoré dokázal na chlapcovi pozorovať, ale až dnes prvýkrát pocítil silnejšie potiahnutie ku konaniu než kedykoľvek predtým. Sťažka dýcha - z časti z preťaženia pre tréning, z časti kvôli uvedomeniu si, ako veľmi mu skutočne na Sanderovi záleží. Ak si doteraz myslel, že to môže ešte nejako brať ako úprimné city ku kamarátovi, na ktorom mu iba extrémne záleží, teraz už na 100 percent vedel, že je tam oveľa viac, než to. Mykne sa, keď ucítil ruku na svojom ramene, ale po vypočutí si Sanderovho hlasu sa neodtiahne. Bol rád, že chlapec neodišiel hneď. Pozrie sa mu do očí s ospravedlnením sa jeho citov na špičke jazyka, ale v tom ho nevinné oči zastavia. Nevidel v nich ani náznak zhnusenia či strachu - boli tam iba nevinné obavy. Prekvapene zažmurká pri jeho otázke. Rozhodne sa však vziať túto slamkou ako topiaci sa vo vlastných citoch.* Áno, zrejme som len unavený. Pôjdem si preto ľahnúť, prepáč, ak som ťa vystrašil. *Rýchlo sa pozbiera na nohy, pričom si automaticky odstúpi krok od Sandera. Cítil sa hlúpo za jeho úprimné obavy, kým on sa sotva udržal na uzde.* Netrénuj dlho, dobre? *Nedá mu to sa aj napriek tomu uistiť, že chlapec si dá na seba pozor. S tým sa presunie k dverám do telocvične, aby šiel na izbu, kde bude zrejme ešte dlhé hodiny premýšľať o svojich citoch, ktoré začínali byť silnejšie než on sám.*
To musíš vedieť ty či nie? *Usmeje sa však, mierne sa nad samotnou otázkou pozastaví. Pohľad na Sunila bol vždy príjemný, bolo to ťažké poprieť. Avšak okrem prvého stretnutia sa nad ním snažil v tomto smere nemyslieť. Možno chcel skutočne len udržať priateľskú líniu. Po Triss sa do vzťahu bál ísť, nechcel byť pre niekoho kotvou v tom, aby bol šťastný. A predstava, že by takto Sunila spomaľoval.. Nechcel mu to urobiť aj keď by ku chlapcovi skutočne city mal. Čo mal tak robiť? Vedel, že aj keby tam cit k Sunilovi bol, zatiaľ nebol presvedčený o tom či to dokáže prekvytnúť v niečo viac.. možno až do dnešku. Po chvíli čo sa zdalo, že sa Sunil uzemnil stiahol k sebe ruku zatiaľ čo čakal na to čo sa stalo. Nebol si istý či mu Sunil hovoril celú pravdu. Nebol si istý čo mu vôbec povedal a čo sa vlastne udialo v jeho hlave. Bol zmätený, vedel, že si bude musieť naniesť runy na jasnú myseľ, nakoľko v jeho hlave sa všetko miešalo, ako polievka zo sáčku.* To je v poriadku, len som nevedel.. *Uistí ho pri čom sa slabo usmeje, aby nevyzeral tak preľaknuto, ako sa skutočne cítil. Postaví sa tak na nohy, zatiaľ čo si napraví mikinu, ktorá sa stiahla na jedno rameno viac, ako ku druhému.* Nebudem, nemáme nič na raňajky, takže budem musieť niečo spraviť. *Uistí ho aj keď vedel, že spraví presný opak. Vyspí sa na dve hodiny, ráno pôjde na beh a pôjde chystať jedlo. To by mu však do očí nepovedal.* Dobrú noc. *Pozdraví sa lovcovi pred tým, ako opustil miestnosť a v tréningovej sále tak osamel. V prvom rade si tak otvoril okno pri čom si z vrecka na teplákoch vybral krabičku cigariet spoločne so zapaľovačom a rýchlo si zapálil. Jeho stelé bola na izbe, zdalo sa tak, že bude musieť počkať na izbu kým si všetko potrebné urovná. Cigaretový dym tak vychádzal od gotickej katedrály smerom do nočného mesta.*
Jarný Gabrielov ples: Je skoro večer a nad Idris sa zmráka. Zdá sa, akoby malo každú chvíľu začať pršať, obloha je šedá a o niečo tmavšia než by pôvodne mala byť. Takýto čas je časom, keď sa lovci tieňov stretnú v budove Gardu, vyzdobenej na oslavu jarného plesu, venovaného archanjelovi Grabrielovi. Prostredie pôsobí slávnostne a zdobene - niekoľko desiatok lovcov, stojacich alebo sediacich v obrovskej miestnosti, zdobenej kryštálom a sviecami, je zabraných v rozhovore, taniere a leštené poháre o seba štrngajú. Mnoho lovcov však ostáva chladných, postávajú v prítmí a sledujú dianie. V strede, niekde na hlave diania, postávajú vedúci Spolku, vedú konverzácie s ďalšími členmi významných rodín, ktoré majú vo svete nefilim už svoje zaužívané a hodnotné miesto. V rohu miestnosti sa objavuje skupinka detí, veľmi mladých lovcov, pričom viacerí vyzerajú, že je to ich prvá veľká akcia, kde sa môžu stretnúť s lovcami z rozprávania ich rodičov. Po okrajoch postávajú dlhé stoly s červeno-zlatistými obrusmi, obsypané obrovským množstvom jedla rôzneho druhu, nezabudlo sa ani na lovcov s alergiami a vegetariánov, a na výber majú z viacerých jedál, jednoznačne označených. Atmosféra je uvoľnená, ples sa začal úvodným čítaním posvätného textu, ktorý obsahuje dôležité pravidlá, ktorými by sa mal riadiť každý lovec, a sú vyznačované čistotou a hodnotami. Kým sa presunú k večeri, všetci naokolo postávajú a čakajú, kým sa poobjavujú poslední členovia rodín, aby s nimi spoločne usadli ku stolu. A v pozadí hrá pokojná, klasická hudba, iba jemne podškŕtavajúca obrovské priestory a prekrývajúce sa hlasy. NONRPG: Herní příspěvky pište krátké. Dodržujte pořadí pouze s těmi postavami, se kterými jste v interakci.
*Gabriell nemal oficiálne stretnutia, plesy a podobné podujatia príliš v láske. Jeho bytie dokázalo rozvíriť nepríjemné reči v dave, bol si toho vedomí, avšak návštevu plesu bolo slušené a prisľúbil sa Mirjam, rovnako, ako Samanthe. Jeho šatník však obsahoval len pohrebné a následne jednu oslavnú róbu, ktorá bola pôvodne ušitá pre jeho mladšieho brata. Do jeho rúk bolo zverených množstvo týchto prvkov, ktoré nemali byť jeho. Po správnosti mu ostával len zlatý jadeitoví prsteň a svadobné šperky svojej mami. Okrem toho však mal pár klasických sák a košieľ, ktoré však nosil na každodennej báze, minimálne košele mu boli milé. Preto sa mu nezdali dostatočne formálne pre oslavu v Idrise. Siahol tak po tradičnejšom odeve, jeho rodina bola veľmi precízna v politike a aj keď sa to zdalo podivné, neboli príliš rasovo zaujatý. Prekladaná čierna a červená látka bola strihovo ponášajuca sa na Hanfu. Mierne drobnosti však boli zmenené, symbolické a oslavné runy dopĺňali tématiku Fenghuang, rodový symbol. Tmavé vlasy len zopol ihlicou do nižšieho drdolu, predsa len ich nemal tak dlhé, aby ich mohol spraviť o niečo zaujímavejšie. Presun do Idrisu bol pomerne tradičný, nič čo by sa vytýkalo tradícií, spolu so SAMANTHOU sa tak pomerne rýchlo objavil vo veľkej sále.* Ako sa cítiš? *Kývne smerom ku svojej parabatai, ktorej ponúkne ruku, aby sa ho mohla pridržať.* Také opätky sa nezdajú byť tvoj štýl.
*Plesy boli pre Sandera za trest. Keby mu neprišla ohnivá správa od jeho otca, že sa s ním na tomto podujatí očakáva stretnúť, ani by mu návšteva neprišla na um. Áno pred dvoma rokmi sa s Mirjam pomerne dobre zabavili, oficiálne slávnosti neboli jeho šálka kávy. Ak mal byť však úprimný očakával skôr, ktorý lovec z New Yorku sa dostaví. Poslednými dňami si všímal viacej krokov na chodbách, nemal však túžbu sa s nimi príliš stretávať. Samantha bola problematika sama o sebe, svojej sesternici sa vyhýbal čo to bolo možné, nakoľko pohľad na ňu mu kazil deň. K bratom taktiež nemal príliš milé pocity, nepoznal ich príliš dobre, čo vzhľadom na čas strávený medzi stenami New Yorku bolo na zaplakanie, priam ironické. Veril tak, že pomocou Mirjam a Sunila to prežije. Možno by sa opäť mohol porozprávať s Nurgaliev rodinou nakoľko od decembra ich nemal šancu vidieť. Biele vlasy mu len kontrastovali s čiernym sakom pod ktorým miesto klasickej košele bol len vysoký rolák. NA lakťoch mal nenápadne vyšité runy, nič špeciálne, nebolo to niečo čo by si jeho energiu vyžadovalo. Čakal tak na Mirjam a Sunila, bez nich by sa na vstup do hlavne sály len tak nezmohol. Čakal tak opodiaľ, pred vchodom a skúmal, kedy sa dostavia. Dúfa, že ho nenechajú vysieť.*
*Len čo sa zobudí, jeho nálada je v mínuse. Nie len že je Gabrielov ples, spoločenská akcia, ktorej sa zúčastní nespočetné množstvo nefilim a on by najradšej ostal v Inštitúte, ale k tomu budú musieť s rodičmi, Calebom a Maxom hrať rodinu, ktorá výborne funguje. Nehovorí, že nefunguje ako taká, no vnútorne? Aj teraz, keď sa blíži k miestu, na ktorom sa ples deje, opasok okolo jeho pása sa mu zdá akosi prisilno zatiahnutý, nohavice priúzke, potí sa a snaží sa upokojiť. Už len z prvých úsmevov, s ktorými sa stretne, je mu zle. Ako krásne sa vždy tieto spoločenské akcie zdajú a ako nepríjemné dokážu vždy byť - v takýchto prípadoch najviac pociťoval, že je Hawkstone a že má vek na to, aby sa ženil, mal deti a zomrel “šťastný”, aspoň tak si to pre neho jeho rodičia vždy predstavovali, no s Calebom nikdy neboli takí, a síce sú odlišní, v istých veciach sa podobajú priveľmi ako bratia. Keď prechádza okolo niekoľkých lovcov, ktorých pozná buď z rodinných stretávok alebo z návštev, keď boli s Calebom ešte malí, vyrovnane a nedotknuto sa im zdraví, bez mrknutia oka s nimi prehodí zopár slov (aj keď tie slová väčšinou prehadzujú iba oni a on jednoslovne odpovedá) a snaží sa pôsobiť aspoň tak prívetivo, ako to on dokáže. Zdraví sa a v dave sa snaží nájsť príliš známe tváre svojich rodičov. S Calebom a ani s Grace sa nedohodli, že na ples pôjdu spolu, preto tam zavítal sám a myšlienkou.* /Prečo sme vlastne nešli spolu? Nebudem sa spoliehať na to, že sa Caleb objaví na posledných pár minút pred koncom./ *Napadne mu a keď k nemu otec dvihne ruku, aby ho chytil za rameno, neuhne a poslušne stojí.* Otec, matka. *Osloví ich a kývne hlavou na pozdrav. A už sa to začína - nekonečné rozhovory o ničom. Už len dúfa, že sa každú chvíľu objaví ktorýkoľvek z jeho bratov a zachráni ho, on na tieto veci nebol stavaný. Preto asi nikdy nemal šancu urobiť rodičom radosť tak, ako očakávali. Narovná si sako, keď si ho matka poprezerá a okomentuje, že je hrdá za zvolenú farbu jeho odevu.* /Samozrejme./ *Pomyslí si, pretože červená je farba, ktorú on na akcie sem-tam využije, ak je akosi priveľmi uvoľnený - teda, uvoľnený bol, keď si oblečenie vyberal, teraz tam stojí so stiahnutými svalmi, s rukami založenými za chrbtom a so svojou výškou vyčnieva z davu, mimo to, že niekoľko žien v podpätkoch by sa mu mohlo rovnať. Otec sa ho začína vypytovať na vzťahy a on má čo robiť, aby mu nepukli nervy a rovno neodišiel preč. * /To bude ešte dlhý večer./
*Nemusela oslavy, neholdovala jim, ale chápala tradice lovců i rodu. Provedla poslední úpravy na šatech a nervózně si potáhla šaty přes dekolt, jakoby snad ještě bylo vidět spodní prádlo bez ramínek - nebylo. Šaty odhalovaly ramena, klíční kosti i část hrudníku a obepínály její postav, sahajíc až ke kotníkům, které byly obtčeny řemínkem otevřených černých střevíčků. Při pohybu se látka šatů zdála být chvíli rudá a v další moment vypadala černě, což lovkyni vyhovovalo. Při srdci a tedy nad výstřihem byla vidět část runy parabatai, která byla srdci tak blízko jak to šlo, aniž by zakrývala místo případné runě manželství, kdyby na to došlo. Vlasy jí volně splývaly ve vlnkách, pracně stvořených kulmou, když už make-upu moc nedala, když jej tvořila jen řasenka a načervenalý lesk na rty. Na krku jí visel řetízek s prstenem rodu Sagittarüs a na pravém ukazováčku měla prsten svého rodu, když se do GABRIELLA zavěsí a vkročí s ním do sálu plného nefilim. Byla radost jich vidět tolik na jednom místě.* Těším se, až je sundám, ale vydržím to. *Pousměje se na svou polovičku a porozhlédne se s jemným, zdvořilým úsměvem po lovcích. Byla napjatě vyrovnaná, tiskla parabatai ruku o něco víc, než by uvolněný člověk měl. Nebyla fanoušek davů a tentokrát nezastávali pozici učitelů...ani dočasného vedení, takže se nevžívala příliš do falešně extrovertní a dominantní pozice. Alespoň se na ni ještě nenastavila, takže se jen zhluboka nadechne a zvedne bradu o něco víc. Pohled jí poblíž vchodu padne na SANDERA, předpokládala, že si popovídá s jeho otcem spíše než s jejími rodiči, kteří byli podobně tiší a uzavření jako ona a příliš tak nevyčnívali, byť nebyli rod k zahození a ani úplně malý. Sam se rozhodla být asertivnější než oni, k čemuž dopomáhala hlavně výchova strýce Sagittarüs a pak spojení s Gabriellem. Všimne si SEBASTIANA, jen mu věnuje strohé kývnutí, pokud zachytí jeho pohled, jinak se ale nechá zatím zavést směrem, který zvolí její parabatai.*
Nezdáš sa byť tak nervózna, ako zvyčajne. *Podpichne ju, bolo cítiť, že aj keď ňou pulzovala istá neistota, nebolo to tak závažné, ako sa mu to často zdalo. Bol rád, keď videl, že SAMANTHA si novou pozíciou v Inštitúte budovala sebavedomie. Tešilo ho to keď videl, aj keď umelé sebavedomie dokázala si rešpekt udržať. Nakoľko to bola najťahšia vec zo všetkých.* Chceš ísť hneď za rodinou? *Osloví ju zatiaľ čo sa po stoloch rozliada, nakoľko nedokázal zachytiť svoje známosti. Otec, alebo aj sestry neboli v dohľadne. Nechcelo sa mu však veriť, že by neprišli. Narovná tak bradu, nakoľko si nemohol len tak nechať spadnúť náladu. Pokiaľ by tu aj neboli vedel, že sa rád porozpráva s MIRJAM. Aj keď dúfal v opak, nemali na spoločne trávený čas príliš štastie.* To bol Sebastián? *Otočí sa na svoju parabatai keď si všimne drobný pohyb smerom k mužovi. Nezvítal sa s bratmi, nejak mu unikali z dosahu. I keď stretnutie s Calebom sám naplánovať nevedel. Nevedel, akú reakciu mal z jeho strany očakávať.* Dnes by som sa s ním rád zoznámil, je príliš riskantné tam hneď na začiatku prísť? *Otočí sa na Samanthu nakoľko vo svojom rozhodnutí váhal. Zatiaľ sa však rozhodol počkať, možno ich postretne šťastena a lovec bude potrebovať od svojej rodiny sám prestávku.* Má ti prísť aj strýc?
*Caleb se nervózně procházel pokojem v Institutu v New Yorku, než se dostavil na slavnost v Idris. Měl před sebou ještě velkou noc - ples v zemi Idris, kde se opět uvidí se svou matkou, otcem a možná i malým Tobiasem, který by měl dorazit s nimi, ale také počítal s možností, že zůstane doma v Idris s Hailey, která se plesu zúčastnit pochopitelně nemohla. Na výběru oblečení si příliš nepotrpěl a bral černou košili s pozlaceným zapínáním, černé společenské kalhoty a rovněž černé sako držel přehozené přes hřbet ruky. Čekal jen na Grace, kterou v zápalu okamžiku pozval jako svůj doprovod, i když jejich minulost byla složitá. Caleb měl svůj důvod, proč pozval Grace - chtěl jí dokázat, že se snaží být dobrým přítelem, i když se v minulosti k ní nezachoval taktně.* /Jestli jí to bude ještě trvat dlouho, pak přijdeme o všechno dobré jídlo./ *Poměrně netrpělivě vyčkával jejího příchodu a jakmile se objevila po jeho boku, nabídl ji rámě a společně vyrazili do hlavní síně Gardu, která se již plnila mnohými nefilim ze všech koutů světa. S těmi, které cestou poznal, se zběžně pozdravil. Na místě plném lidí jakoby ožil a charismaticky rozdával komplimenty na všechny strany. Tyto slavnosti si v minulosti a i nyní bezmezně užíval, neboť nabízely přesně to, co ho nabíjelo nejvíce; jídlo, společnost lidí a zábavu.* /Dávám tomu pár hodin, dokud nezmizí staří a rozjede se pořádný mejdan. Možná mě uvidíte tancovat./ *Uchechtl se svým myšlenkám, ačkoli si byl vědom, že tyto plesy zdánlivě nejsou takové, jaké zažíval na Akademii. Byl i obratný tanečník, ale zatím se nehodlal producírovat po tanečním parketu. Kromě Grace, kterou vedl po svém boku, zatím nenarazil na nikoho známého z Institutu, zato spatřil tváře svých rodičů a bratra.* Půjdeme pozdravit mámu. *Oznámil v okamžiku, kdy se natáhl po jednohubce u rautu, nejdřív se ale očividně hodlal nacpat a ochutnat vše, co stůl nabízel.*
Snažím se. *Prohodí tiše a zamíří a její kroky mají i nadále pravidelný rytmus a nijak se klapot podpatků nesnaží tlumit, ač případné pohledy ji uvádějí do nekomfortní situace. Když nemusela, nestrhávala pozornost. Což si možná odporovalo s tím, že se držela poblíž muže, který byl nejvyšší z Institutu, co tak odhadovala ze setkání s ostatními.* Není třeba. *Odvětí, protože s rodiči neměla příliš pevné pouto nakolik většinu mládí strávila u strýce výcvikem a "správného lovce" a nebo pak na akademii.* Ano, Sebastian. *Potvrdí mu a zamručí, když pokračuje dál a zatáhne ho za ruku.* Myslím, že to ničemu vadit nebude, stejně se natváří nadšeně...čím déle budeš čekat, tím protivnější bude. *Věnuje mu trochu křivý úsměv, mírně ironický, ale výraz se jí rychle vyčistí, když si uvědomí, že je okolo nich stále okolí. Vykročí tak směrem k SEBASTIANOVI a pokud ji GABRIELL následuje, tak mu odpoví: * Myslím, že by měl. Uvidíme. *Pak dorazí k SEBASTIANOVI a postaví se trochu bokem.* Dobrý večer, paní a pane Hawkstoneovi. I vám, Sebastiane. *Staršího bratra Caleba na akademii potkala možná na chodbě, ani si nepamatovala, zda spolu mluvili, ale narozdíl od jeho bratra si nedovolila zástupci jen tak tykat. Nevypadal jako někdo u koho si to může jen tak mírnix týrnix dovolit.* Chtěla bych Vám představit mého parabatai, po němž jste se posledně sháněl, když jste mě uvítal v Institutu. Tsai Mei Lan, pro jednoduchost vyslovování Gabriell Tsai. *Představí svého parabatai a poté i sebe samu rodičům, kdyby to někoho zajímalo.*
*Jemne zadýchaný s Mirjam v pätách vojde do priestoru pred vstupom do sály. Rodičia mu totižto posielali jeho starý oblek, ale za tie roky nabral trochu svalstva a tak sotva si na seba oblek obliekol, tak sa mu roztrhol šéf na jedinom z ramien. Pre jeho šťastie akurát vychádzala z vedľajšej izby ich liečiteľka v inštitúte a tak za ňou aj s oblekom pristúpil. Bolo na oboch tvárach vidno, že už v tej dobe meškali, ale aj napriek tomu mu to pre jeho šťastie zašila a dovolila mu tak sa kompletne nestrápniť vo svojom čiernom tričku s rolákomvým pokrytím krku, sivých nohaviciach a nanovo zašitou červenom saku. Vlasy mal v priberanom zapletanom cope, ktorý si na konci prichytil čiernou stužkou.* Prepáč za meškanie, môžem za to ja. *Povie v momente, ako pohľadom narazí na Sandera a zastaví sa vedľa neho.*
*Postáva pri rodičoch a námatkovo prebieha davy lovcov, aby zachytil aspoň náznak známej tváre. Niekde ďalej zahliadne Sandera, s ktorým sa rozprával asi, dvakrát? Trikrát? Nie je si istý. Matka na neho zboku dobiedza, aby si popri tom sledovaní ľudí prezeral dievčatá, možno sa mu nejaká zapáči. Odignoruje ju a všimne si dve tváre, z čoho poznal SAMANTHU, ktorú kývnutím hlavy odzdraví, ale muža vedľa nej ešte nestretol. Zrejme to bol lovec, ktorého mu spomínala, keď ju ubytoval v Inštitúte. Radšej netipoval jeho meno. A bol sakra vysoký, až ho to udivilo. Zdá sa, že sa rozhodujú ísť k nim, keďže najskôr sa o niečom rozprávajú a potom sa vyberú smerom k nim.* /Oh, matka bude nadšená, že mi tu kráča žena./ *Pomyslí si ironicky a zhlboka si vzdychne. Keď SAMANTHA pristúpi spolu s mužom, primkne svoj pohľad k nemu.* Zdravím. Sebastain Hawkstone. *Predstaví sa mužovi, ktorého SAMANTHA predstavila ako GABRIELL, zjednodušene.* Konečne spoznávam aj vás. *Povie stroho a trochu utiahnuto. Neznášal také formálne stretnutia a oslavy, ale ako kolegovia mohli túto akciu využiť na spoznávanie.* /Aj keď si nie som istý, či ma to teší./ *A vtom si spoza dvoch lovcov pred ním všimne svojho brata. A nie je sám.*
Jsem připravená.. *Přijde ke CALEBOVI, který na ní čeká a zkouší skrýt nervozitu v hlase. Vůbec neví co lovci stínů na ples nosí, nikdo jí to nikdy pořádně nevysvětlil a navíc na výběr moc nemá. Nejdřív si chtěla vzít uniformu diplomata ze Zimního dvoru, ale pak u sebe objevila černé šaty pod kolena, tříčtvrtečním rukávem a odhalenými rameny, které ještě nosila před lety když její tělo nepokrývalo tolik jizev.. Rozhodla se je zakrýt dámským sakem svojí uniformy.. bylo černé a vyšívané červenou nití, což byla jedna z barev jejího rodu. Vlasy měla vyčesané v obyčejným copu. * Děkuju.. *Přijme jeho nabízený rámě a následuje ho na slavnost, která ji svým způsobem připomíná hodně slavnosti na Zimním dvoře..ihned zalituje, že neměla víc času se připrsvit a obstarat si něco lepšího na sebe.. CALEBA sleduje jak se baví, zatímco ona si přijde dost nepatřičně.* Jestli chceš pozdravit rodiče, asi by sis měl pospíšit.. začíná se tam dělat fronta. *Podívá se směrem rodině Hawkstone... znala osobně jen SEBASTIANA a CORNELII a moc se tam ukazovat nechce a tak zůstane stát u stolu s jídlem.*
*Prirpava na ples jej tento rok trvala trochu dlhšie ako normálne, nakoľko si pôvodne chcela obliecť len nejaké jednoduché čierne šaty, na ktoré ako prvé narazí v skrini,, ale keď ju pár dní pred plesom prekvapí balík s hanfu jej mami, ktoré dostala od svojho manžela, keď navštívili Japonsko, tak vedela, že si bude musieť obliecť práve to. Obliekanie jej však trvalo oveľa dlhšie, nakoľko už aj zabudla postup, akým sa majú šaty na seba dať, plus do toho musela zakomponovať aj vlasy a make-up, a keď už si konečne myslela, že už bude na ceste, zastavil ju ešte aj ich najnešikovnejší lovec v inštitúte. Nikdy na nikom nešila niečo tak často, ako na ňom. Našťastie bolo na látke ešte trochu priestoru, takže mu šev zašila, nech je preňho pohodlnejšie na sebe oblečenie mať, a potom sa aj spolu s ním vybrala cez portál.* Za toto mi ale, Sunil, dlžíš pár mesiacov výpomoci v nemocničnej sekcii, len aby si vedel. *Pripomenie mu ich konverzáciu, kým mu sako zašívala. Hneď na to sa usmeje na Sandera a vezme ho za rameno, pričom Sunila chytí za to druhé a oboch ich začne ťahať dnu.* Čo tu stojíme? Šup, poďme dnu.
Ide ti to. *Uistí ju stroho, pohľady ľudí mu neprekážali, zažil si ich vo svojom živote veľa. Možno práve to bolo jedno z pozitív jeho charakteru, hanba ho nijak nezasahovala. Väčšinou dokázal hanlivé tvrdenia zvrátiť, prípadne ľudí jednoducho odraziť.* Pravde, nevyzerá,, ako spoločenský nadšenec. *Prikývne pri čom udrží tempo jej pomerne rýchle tempo.* Dúfam, že túto rodinnú atmosféru nenarušujeme. *Dodá nakoľko *SAMANTHA bola rýchlejšia než si predstavoval. Slabo jej tak ťukne lakťom jej smerom, aby náhodou rodinu nevyplašila. Mierne tak vystrie ruku k mužovi až v momente keď sa zdal mierne zorientovaný dianím.* Zháňali ste sa po mne? Predpokladám, že to nebolo tak akútne keď som o tom nepočul. *Pousmeje sa pri čom mužovi potriasol rukou. Nevyzeral nijak pútavo, vyzeral, ako každý druhý lovec v Idrise, to samozrejme nebolo zlé..*Tsai Mei Lan, ale ako ste počuli Gabriell bude postačujúce. *Pomerne ostrím pohľadom pozoruje jeho rodinu, ale nezdalo sa, že by z nich vychádzala akákoľvek reakcia.* Budem dúfať, že spolupráca bude príjemná, i keď sa nezdáte byť z dnešnej akcie príliš nadšený. *Smeruje až úsmevný pohľad k SEBASTIÁNOVI*
*Na ples přišel chvíli po tom co ples začal. Měl na sobě zelený oblek a tmavé boty. Vešel do místnosti a rozhlédl se po ní. Všude byla kupa lovců. Některé z nich znal některé právě že ne. Chvíli se procházel po místnosti a prohlížel si to tam. zatím se s nikým moc do konverzace nedal a spíše to celé sledoval. Stoupl si do jednoho z koutů o který se opřel a sledoval co všechno se tam děje.*
*Sander len pohľadom pílil okolie a celú miestnosť. Ušli jeho pozornosti? Nestihol ich? Je len slepý? Netušil. Avšak keď začul zadýchaný dupot tak len vystrel ruky, akoby sa dvojicu pokúšal zabrzdiť.* Čo sa stalo? Neviem koľko som tu čakal, ale vy ste na pohľad akoby ste práve odbehli maratón. *Povie mierne vyplašene aj keď sa nezdalo, že ani jeden bol zranený. Možno mali hliadku? Tréning?* Zas si bol na lôžku? *Opýta sa pomerne promtne zatiaľ čo pozoroval jeho telo, nikde neboli krvavé fľaky, jediná dominanta boja bola naďalej len jazva na jeho tvári.* Vyzeráte skvelo. *Dodá zatiaľ čo na SUNILA a MIRJAM hľadí.* Keby vás nepoznám tak by som som hádal, že ste sa schválne zladili.. mohli ste mi povedať si dať niečo červené. *Dodá mierne frustrovane zatiaľ čo mu pri vstupe do oka vojde MATTHEW. Rukou tak na neho zakýva, aby podišiel k nim bližšie. Nevedel či sa poznajú, možno na to bol dobrý čas.* Gabriell a Tsai už asi budú dnu, Nurgalievov som nezahliadol. *Prizná sa zatiaľ čo spoločne sa nahrnú do veľkej pompéznej sály.* Pokiaľ uvidíš otca tak sa na neho nepozeraj prosím. *Šepne k MIRJAM zatiaľ čo sa rozhliada po sále. Bola krásna, o tom nebolo pochýb.*
*Iba na slová nižšej lovkyne prikývne, nakoľko sa jej ozaj obával povedať, že by jej po toľkej pomoci nepomohol tiež.* Nie, nič sa nestalo. Len sa mi rozpáralo sako a Mir mi pomohla s tým, aby som tu nevyzeral ako bezdomovec. *Zasmeje sa na jeho obavách a keď SANDER spomenie, že nevidel ešte jeho rodinu, aj je rád, lebo si je istý, že by mali prísť jeho bratia a tí by začali určite hneď SANDERA otravovať, ak by ho našli. Pozrie smerom, kam bielovlasý lovec zamáva, ale muža nespoznáva. Namiesto toho však zbadá jedného z bratov, presnejšie mladšieho Cassiana, načo si obaja so smiechom ukážu navzájom znak toho, nech ho určite ten druhý teraz neotravuje. Všimol si po jeho boku neznámej lovkyne asi v jeho veku.* /Takže on má rande? Veď ja mu potom vypláchnem žalúdok. Toto musím potom povedať Antoniovi./ *Pobaví sa. V tom si všimne GABRIELA, ktorý stál vedľa BEZMENNÉHO LOVCA zo včera. Kývne im hlavou, keď sa jeden z nich pozrie jeho smerom, ale nie je si istý, či si ho niekto vôbec všimol.*
*Prebehne si rukou cez vlasy, aby si ich vrátila späť na miesto. Ak nezošidevie dnes, tak potom už nikdy.* A ak by bol na lôžku, tak by som ho kľudne aj prikovala k tej posteli. Zranený nemá čo robiť vonku na plese, ale pekne nech leží na posteli. *Dodá a nechápavo pozrie medzi sebou a druhým lovcom, keď na to SANDER poukáže. Vážne to vyzeralo, že sa zladili. Väčšinou čierna a nejaké červené prvky. Potom pohliadne späť na SANDERA.* Ale aj ty vyzeráš dobre. A neboj, toto je len veľmi veľká náhoda, ja som pôvodne mala mať čisto čierne šaty, takže by som ladila s tebou.* Upokojí ho. Nadšene sa začne obzerať po miestnosti. Oproti predchádzajúcemu plesu sa miestnosť zdala byť plnšia. Hneď jej pohľad padne na Gabriela, ktorý vo svojom tradičnom oblečení vyzeral úžasne a aj preto mu nadšene zakýva. Zaujímalo ju, či tú dnes uvidí aj svoju sesternicu aj s jej novou manželkou, ale nevedela, či sa to má ísť Gabea spýtať, keď bol práve v strede konverzácie. Nechápavo pozrie na SANDERA.* Ani som to nemala v plá[link src="ne.ale"] môžeš mi aspoň povedať dôvod, keď už mi o tom hovoríš? *Požiada ho a naďalej chlapcov pevne drží, kým premýšľa, či si chce ísť zatancovať, socializovať sa, alebo ísť sa najesť.*
*S plnými ústy se obrátil na Grace a poté směrem, kterým se lovkyně dívala. Viděl své rodiče, kteří se seznamovali s jemu známou dvojící Parabatai, a Sebastianův kyselý obličej. Samozřejmě si byl vědom, že jeho bratr podobné akce příliš neoceňuje. Byl příliš praktický na to, aby komentoval vhodnost šatníku Grace.* Vypadá, že jsme se dobře sladili. *Poznamenalo krátce, neboť měl na sobě tmavý oblek s nádechem elegance a síly. Většina pak jeho znamení lovce stínů byla skryta.* Nenecháme je v tom případě čekat. *Ze stolu sebral dva poháry se něčím, co se tvářilo jako šampaňské, přičemž jeden vrazil do ruky Grace po svém boku. Dlaní obemkl její drobné zápěstí a táhl ji středem sálu ke své rodině, kterou chtěl alespoň zběžně pozdravit, jak se patřilo. Nejdříve se střetl tváří v tvář s matkou, která ho počastovala komplimentem, který ji hned vrátil.* S Grace se už znáte. *Představil poněkud odbytě svůj doprovod a a kývnutím pozdravil i Samanthu, která byla v doprovodu Gabriella. To byl právě člověk, kterého hledal.* Tsai Mei Lan. *Bradu pozvedl o něco výše a ačkoli jej znal z Akademie, opět mu nabídl formální pozdrav potřesením rukou.* Samantha už mi předala nějaké hlášení. Se Sebastianem jsem se již byli poohlédnout kolen Brooklynu a podívali se na to rojiště. *Bez většího rozmyšlení se pouštěl do pracovních záležitostí bez ohledu na to, že to nemusela být konverzace, do které se mohli všichni zapojit.* /Možná bychom mohli probrat, jak a kdo provedl tu pitvu./
*Když ji GABRIELL drcne loktem, jen se víc narovná a tváří se, že se nic nestalo, čekajíc, až se muži seznámí. Sama se ohlédne, když Sebastian přesune pohled za ně a zahlédne lovkyni, která šla s CALEBEM. Zdálo se, že sem zamíří, ale žena se odpojila, což jí nakonec neprošlo a ocitla se tak v jejich už skoro kroužku.* Zdravím. *Pozdraví CALEBA, uvolní si ruku z rámě parabatai a otočí se ke GRACE k níž natáhne ruku.* Dobrý večer, Grace, jsem Samantha Burberye. Pokud jste od nás z New Yorku, tak se těším na společnou hlídku. *Usměje se na mladě vypadající lovkyni, ale nehádá její věk, sama vypadala mladě a mnozí í hádali méně. Podívá se na ostatní a přistoupí ke GRACE blíže.* Muži začali řešit povinnosti, co byste řekla, že bychom se podívaly k těm stolům? *Nechtěla stát v tak velkém počtu mužů a řešit práci. Tento svět byl stále jaksi patriarchální a se Sam tu nikdo příliš nyní nemluvil a jako ozdoba tu stát nechtěla a dle způsobu, jakým tu dopravili druhou ženu, doufala, že to bude cítit stejně.*
Roztrhol? Keby ste mi dali vedieť tak by som sa vrátil. Zošiť niečo také by som dúfam zvládol. *Povie mierne ohradene, šitie mu pomerne šlo Ponúkne MIRJAM ruku, aby mohli vkročiť dnu. Fakt, že sa Mirjam a Sunil na seba oblečením ponášali mu prišlo pomerne vtipné. Keď však zahliadol, že mnoho lovcov vybralo práve túto farebnú kombináciu prišlo mu to milé.* Mám len jedno sako, myslím si, že zhladiť sa so mnou nebude tak namáhavé.. aspoň máme dôvod niekam ísť v budúcne. *Posuemeje sa pri čom si len prstami prečeše vlasy.* Máš v pláne zaútočiť na jedlo? *Pozrie sa s úsmevom na SUNILA, ktorý touto vlastnosťou bol pre neho už pomerne známy. Avšak ak mal byť úprimný bol by rád, keby sa mohli zvyšok večera len porozprávať a posedieť. Predsa len, tancovanie jeho šálka nebola a s rodinou nemal v pláne ostávať príliš dlho. Keď si však všimol ryšavých bratov neisto na chlapca pozrel. Rozumel prečo by sa s nimi chcel ísť zvítať.* Chcem sa mu dnes vyhnúť čo najviac. Z princípu. *Odvetí po tichšie smerom k MIRJAM. Stále však očakával, že by sa k nim pridal aj MATTHEW, nevedel, aké známosti má, ale zdalo sa to, ako dobrá možnosť na spoločne trávený čas.*
*Aj keď sa nechal trochu zamestnať svojim bratom, napchávajúcim sa pri stole, svoj pohľad rýchlo nasmeruje späť k o niečo vyššiemu lovcovi.* /Zdá sa, že tento lovec má svoju výchovu./ *Stisne GABRIELLOVI ruku a naznačí nešťastný úsmev, ktorým iba potvrdzuje jeho slová.* Nie som. Ale čo sa dalo čakať? Povinnosť je povinnosť. *Odpovie mu a vráti ruku naspäť za svoj chrbát, pričom počastuje nepríjemným pohľadom svojich rodičov, ktorí sa konečne otočia a pomalým krokom odídu, pričom mu matka ešte naznačí, aby neskôr prišiel za nimi, že sa s ním porozpráva a keď vidí matkin pohľad, ktorý na chvíľu blysol k SAMANTHE, odznova mu stúpne tlak a naznačí jej hlavou, aby sa už pobrala preč. Keď ide odpovedať GABRIELLOVI na poznámku o tom, že ho zháňal, už sa k ním pridruží Caleb s jeho spoločníčkou, Grace.* /Ako som si mohol myslieť./ *Preblesne mu hlavou a už o chvíľu Caleb preberie slovo medzi lovcami, pričom si všíma, že SAMANTHA a GRACE sa asi niekam chystajú odísť a on sa odznova vráti k debate, ktorú jeho brat začal.* /Bože, prosím ťa, pomôž mi z tohto trápenia./ *A prestúpi z nohy na nohu. Plánuje sa čo najskôr vypariť.*
*Mávne nad tým rukou.* Tam skôr šlo o to, že som našiel v inštitúte už len Mirjam. Ale jasné, nabudúce ti dám vedieť, keď budem vedieť, že si niekde blízko. *Sľúbi mu a nechá sa popostrčiť do miestnosti. Aj chcel pôvodne reagovať na to, že či sa s Mir zladil, ale nakoniec videl čiernu a červenú všade v miestnosti, takže to nebral ako nič zvláštne či nové.* Že sa vôbec pýtaš? Poďme, prosím. *Povie nadšene. Za bratom pôjde neskôr, alebo ani vôbec. Zažil s ním už niekoľko dlhých rokov a zrejme by aj tak dostal do nosa, ak by mu pokazil jeho "rande". A nos už mal krivý dosť aj bez toho. Začne prechádzať smerom k stolom s jedlom, čím ako reťaz za sebou potiahne Mir a tá zase Sandera. Ihneď si vezme tanierik a začne si nakladať. Ako sa pozrie ponad rameno, pošle svojmu bratovi vyplazený jazyk, nakoľko videl, ako ho sledoval, ako si on spokojne naberá, kým on sa snaží pred svojím dievčaťom správať ako správny gentleman a pravdepodobne tam stojí o hladu.*
*Vezme si od CALEBA nabízenou skleničku s alkoholem a než se stihne vzpamatovat, už jí vláčí za sebou skrz dav.. je jen ráda, že vepředu jde on a ona se nemusí prodírat naskrz. Jen tak tak si stačí nepolít svoje šaty, když se pokusí stačit CALEBOVÝM rychlým krokům. * /Zpomal, prosímtě... / *Chce to říct nahlas, ale asi by ji přes hudbu neslyšel a to už ho vidí se zdravit s paní Hawkstone.* Ráda vás zase vidím.. *Usměje se na ni a i když jí před několika lety nabídla tykání, pořád si na to nemůže zvyknout. Calebova otce ale vidí úplně poprvý a chce mu podat ruku, jenže nemá tolik odvahy udělat krok dopředu a narušit tok konverzace, který tam všichni mají.. zůstane nepatřičně stát vedle CALEBA a pohledem zůstane na SEBASTIANOVI.. i jeho chce pozdravit, ale přeruší jí jiná lovkyně. Věnuje mu jen úsměv a pokrčení ramen a odtrhne tak svůj pohled k ní.. překvapeně zamrká.* Těší mě, SAMANTHO. *Podá ji svou ruku a usměje se na ni vděčně, když ji zapojí do konerzace.* Působím jako diplomat na Zimním dvoře a do New Yorku jsem se vrátila před čtyřmi dny.. *Vysvětlí a a rovnou se rozejde ke stolům, kam SAM předtím navrhovala se projít.* Kolikátý je to váš ples? /Ostatní lovci museli zažít tolik plesů.. pro mě je tohle ještě pořád dost nový, když nepočítám plesy na Zimní dvoře./
*Prítomnosť CALEBA ho neprekvapila, avšak muža už nejaký ten rok nevidel, nezdalo sa, že sa príliš zmenil. Pri podrobnej prehliadke usúdil, že bratia sa aj napriek drobným rozdielom skutočne ponášajú. Obzvlášť keď videl aj ich rodičov. Nevedel, akú rodinu dynamiku prechovávali. Sám si nebol istý čo z tejto spoločnej spolupráce očakávať. Svoje meno mu však zaznelo v ušiach pomerne jasne.* Caleb Hawkstone. *Odvetil podobným rázom pri čom jeho chrbát sa mierne narovnal. Kývol len hlavou na znak úcty, podobne, ako pred chvíľou spravil Sebastianovi, na čo k nemu vystrel ruku, ktorou značne potriasol. Jeho stisk nebol nijak silný, avšak bol citeľný.* Zdá sa, že priestor na prácu je vždy. *Odvetí jednoducho zatiaľ čo si založí ruky za chrbtom po tom, ako SAMANTHA opustí ich konverzáciu.* Sám som na hliadkach doposiaľ nič s týmto prípadom nezastihol. Ako ste pokročili? Pokiaľ vaše nájdenia chcete zdieľať teraz. *Povie pri čom sa späť otočí ku SEBASTIÁNOVI.* Povinnosť to rozhodne je, ale kyslí výraz pre reprezentáciu môžete aspoň na moment skryť. *Pousmeje sa, jeho úmysly neboli krivé, avšak zjav, ktorý Sebastián niesol, bol horší, ako ten,keby tam nebol vôbec. Minimálne na neho to tak pôsobilo.*
*Nechá sa stiahnuť k jedlu. Nechcela byť sama, takže sa pre teraz držala pri chlapcoch, dokým nenarazí na niekoho iného. Videla tú aj nejaké lovkyne, ktoré spoznávala z New Yorku, ale nechcela ich priveľmi otravovať, keďže sa predsa len nepoznali. SANDEROVI len kývne, že plne rozumie, čo tým chce povedať. Ani ona sama už nechcela jeho otca stretnúť. Bol to čudák a necítila sa pri ňom bezpečne. Urobí ako Sunil a vezme si tanierik, ale narozdiel od neho si naloží len trochu a postaví sa tak, aby nezavadzala dievčatám pri konverzácii.* Ach, len škoda, že tu nevidím ani nikoho, koho by som mimo Gabriela poznala. *V tom si spomenie, odkiaľ jedno z dievčat pozná - SAMANTHA, sesternica SANDERA a parabatai GABRIELA. Už dlhšie sa chcela s dievčaťom porozprávať, nakoľko z každej strany o nej počula inak. Z jednej strany bola harpija a z druhej len nešika.* /Čo je však pravda, to si musím zistiť sama. Zatiaľ som ju však na lôžku nemala./
*Když na něj zamával SANDER ať jde k nim. Tak odešel z rohu a vydal se směrem k němu.* Ahoj *Pozdraví ho a usměje se na něj. koukl se na lovce kteří stáli vedle něj ty nějak extra nepoznával. Teda minimálně si to myslel podíval se na ně a aby nevypadal jako nějaký buran co se neumí představit tak řekl* My se asi neznáme že ? Já jsem Matthew *řekl jejich směrem a usmál se na ně. Chvíli přemýšlel jestli je fakt nezná ale nějak si je nevybavoval takže asi ne.*
Ďakujem, moja práca nie je najlepšia, ale asi to bude lepšie, ako lekárske štichy.. i keď nechcem ti krivdiť. *Mrkne na MIRJAM zatiaľ čo sa takmer všetci ťahajú sálou. MATTHEW sa mu na moment tak stratil z dohľadu kým si SUNIL začal naberať jedlo. Sám si nič na jedenie nevzal, len si nalial trochu červeného vína, chutilo však omnoho horšie ako to čo mal u Nurgalievovcov na sviatky. Pohľadom oka však zahliadne aj SAMANTHU. Nijak jej však pozornosť nevenuje, nestála mu za to. Aj keby sa rozprávala s Anjelmi tak to pre Sandera nič neznamenalo. Povšimne si však MATTHEWA v zelenom. Od tréningu boli len pár krát na hliadke, chlapec sa zatiaľ nijak neprevinil v jeho očiach.* Nevedel som, že prídeš. *Pousmeje sa na chlapca zatiaľ čo si odpije z vína a kývne k nemu.* Nie je úplne neschopný, narozdiel od Kyly. *Pousmeje sa zatiaľ čo sa otočí smerom k lovcovi.* Musíš sa tu cítiť, ako doma či nie? Keď si v Idrise vyrastal. *Pousmeje sa na neho zatiaľ čo sa pozrie na SUNILA.* Mám ti podržať ešte jeden tanier, alebo máš dosť? *Podpichne ho pri čom si povšimne svojho vrstevníka Casiana s nejakou dievčinou.* Tvoj brat má priateľku? *Opýta sa pomerne prekvapene.*
*Byl tolik zabraný do rozhovoru, že mu uniklo, že se jeho společnice zdekovala jinam a s někým jiným. Jak typické.* S tím nemohu jinak než souhlasit. *Kývl bradou Gabrielovi souhlasně a odpil z poháru, který stále držel v pravé ruce.* /Nezastihl?/ *Na okamžik se zarazil, neboť předpokládal, že by to měla být jeho priorita, nicméně nehodlal dělat předčasné závěry o jeho postupech.* Bylo to tedy předpokládám víceméně v rukou Samanthy? *Očima zabloudil na místo, kde ještě před chvílí lovkyně postávala, aby ji zapojil do konverzaci, nicméně zjistil, že se ji podařilo odběhnout i s jeho doporovodem.* /Ženské./ Zatím nic, co by situaci překotně měnilo. *Usoudil lehce podrážděně ze svého výsledku, neb ačkoli se věnoval lovu pouze pár dní, očekával už tak nějaké výsledky.* Vyčistili jsme místo od démonických zárodků a vajec, nemělo by se tam nic nového vylíhnout. A následně jsem místo uzamkly pomocí run. Ačkoli je to neobvyklý postup, věřím, že se může osvědčit, pakliže se démon na místo měl tendence vracet. *Podotkl slovy Samanthy, která ho na to dříve upozornila. Gabrielova reakce na Sebastiana ho zastihla nepřipraveného a zacukaly mu koutky rtů, přičemž se neudržel a uchechtl se.* /Tak si zasloužíš./ *Pobaveně se dívá na Sebastiana a je zvědav na jeho reakci.*
*Na SANDERA pozrie so strachom. On by sa bál niečo také Mir povedať. Bol si istý, že kebyže lovkyňu naštve dostatočne, tak mu zláme každú kosť v jeho tele a ešte mu ich aj všetky pri tom pomenuje. Síce ju ešte nevidel niečo také spraviť, ale zatiaľ od nej len pýtal a videl, že dievča si to už uvedomovalo tiež.* /Jej časť skleníka budem musieť spraviť o to lepšie. A všetko bude musieť byť dokonalé. Ešte mi aj najbližšie na lôžku odstrihne vlasy, keď budem v bezvedomí./ *Obáva sa jej. Spokojne si nakladá, pričom SANDEROVE slová o tom, že či mu má podržať tanier, vezme vážne, a jeden mu podá do ruky, načo si naňho naloží ešte nejaké sladké a ovocie. Predsa len po slanej večeri treba aj trochu sladkého.* Ďakujem ti, Sander. *Povie úprimne. Nerozumel, že ako mohol chlapec vedieť, čo také by mohol spraviť, aby Sunilovi pomohol.* A teší ma. *Pokývne k MATTOVI, načo sa konečne pustí do jedla. Spokojne zahmká, aké dobré to bolo. Na kyslý výraz SANDERA po víne sa zasmeje.* Neboj, potom ti na izbe nalejem z lepšieho. *Mrkne naňho.* Takže, MATTHEW, moje meno je Sunil. S čím bojuješ? *Začne sa hneď zaujímať, sotva SANDER naznačí, že bojuje dobre. To, že má brat dievča, nechá na potom.*
*Obe lovkyne odchádzajú a to sa s Grace ani neuvítal, no nakoniec sa odvráti a strieda pohľady medzi svojim bratom a Gabriellom. Potom sa odznova poobzerá po dave a nevidí nikde v dohľade nikoho nového. Namiesto toho pohliadne na mladého lovca spred včera, ktorý na neho ale nehľadí, takže sa vzdá snahy kývnuť mu. Možno ho lovec už videl, ale on ho nezahliadol, až teraz. Chvíľu je debata venovaná robote, no lovec, s ktorým sa pred chvíľou zoznámil, si nemôže odpustiť rýpnuť si. Pretočí očami.* Vidím, že vrana k vrane sadá. *Odpovie s nadvihnutým obočím, keď sa dvaja lovci, ktorí pri ňom ostali, rozhodli “zabávať” na jeho úkor.* /Humor na úkor druhých je vždy iba prejav menej inteligentnej mysle./ *Myšlienka, ktorá sa v ňom vyrojí, ho donúti naďalej postávať a hrať, že má navrch. Dnes sa predsa rozhodol nevyvolávať viac problémov, než bolo nutné, aby sa už vrátil do Inštitútu a vybral sa na hliadku, popri ktorej zbehne aj na Brooklyn.*
*Samantha jen cukne koutkem, když zaznamená pokývnutí Sebastiana a vybere se skutečně se svou novou společností ke stolům plným jídla. Doufala, že tam bude medovina, vínu neholdovala v žádné podobě.* Ach, není to trochu nepřátelské území po válce? *Diplomacie byla důležitá, jistě. Ale Grace tam tím pádem prakticky žila, když ji zde Samantha neviděla a to už tu byla pár měsíců. Věc druhá byla, že neměla víly ráda. Obecně neměla ráda podsvěťany. Lovkyně se jen lehce uhne jednomu páru, který si při tanci nedělal moc rozpaky s prostorem a stáhne za paži také GRACE, aby nebyly sraženy.* Nepolila jsem vás? *Prohlédne si její šaty s obavami. Nerada by udělala Calebovu doprovodu špatný dojem.* Ach ani nevím. Kdysi jsem tu párkrát byla jako tihle. *Poukáže zlehka rukou k dětem, které začaly hrát honičku a proplétaly se po sálu.* A nyní v poslední době jsem na to neměla mnoho času nebo jsem měla hlídku. Ale párkrát určitě. Co vy, Grace? *Pousměje se a podívá se na lovkyni, načež se porozhlédne po stole.* A z jiného soudku...nevidíte tu medovinu? *Zamračí se na výběr. Možná byla na jiném ze stolů, které tu byly, nebo ji něco zakrývalo, či ještě stála bokem, neb si ji nikdo nevzal?*
*CALEB sa mu nezdal ako prílišný vorkoholik, zdalo sa však, že jeho mienka bola v tomto momente mylná. Milo ho to prekvapilo, Gabriell bol skôr voľnejší typ, neflákal sa avšak vždy si dokázal od veci nechať priestor. Pohľadom na moment utkvel pri jedle, zdalo sa, že jeho sesternica už prišla, podobne, ako jeho rodina, ktorá sa usadila pri stole. V tomto momente to však rodinné záležitosti padli na vedľajšiu koľaj.* Táto vec je primárne v rukách Samanthy, okrem toho, moje hliadky boli v iných štvrtiach ako kde bol démon zastihnutý. Všetky zhrnutia sú pri nástenke. Tak, ako padla dohoda. Okrem toho, na hliadkach som bol najmä s Kylou Grayraven aj keď o jej schopnostiach nepochybujem stále je pod dozorom. *Usmeje sa, svojej parabatai vždy dôveroval, okrem toho aj keď sa našiel jeden silnejší démon, ostatný na to nehľadeli. Nález bol jedna vec, ich cieľom bolo ich objaviť čo najviac. Sústrediť sa len na dve oblasti, keď mali možnosť ich plochu rozšíriť mu význam nedávali.* Rozumiem. *Prikývne jednoducho keď mu Caleb objasnil čo sa im podarilo. Výsledok tohto postupu, predpokladal však čoskoro.* O vrany nejde, dúfam, že si nemyslíte, že k vám prechovávam krivé úmysly? Išlo len o radu, zo srdca. *Dodá pri čom sa pousmeje. SEBASTIÁN sa zdal, ako tvrdý oriešok. Humor mu nesedel, ale ani oficiálnosť. Osobne ho zaujímalo čo nefilim skutočne preferoval.*
*Když SANDER řekne že ho tu nečekal tak se na něj podívá a řekne mu* Upřímně mě také překvapuje že jsem dorazil *zasmál se, samozřejmě to není o tom že by se mu nechtělo nebo tak ale nejhorší pro něj bylo se vždy na podobné akce dokopat a vybrat si něco co bude vypadat aspoň trochu k světu a ne jako pytel od brambor. Díkybohu v šatníku měl tento zelený oblek který byl momentálně celkem lifesaaver.* Jo je tu fajn no konečně na chvíli odejít z New Yorku *řekl a usmál se, co si budeme jak už SANDER říkal v Idrisu vyrůstal takže to bylo jeho velmi oblíbené místo a rád se sem vrátil. i když v New Yorku není zas až tak dlouhou dobu i tak mu to tu chybělo.* Taky mě těší *řekl směrem k lovci, který se mu přestavil jak SUNIL zeptal se ho také na otázku s čím bojuje na to mu odpověděl* Hele nejčastěji asi s lukem šípy ale nepohrdnu ani ostřím či dýkami co ty ? *zeptal se směrem k SUNILOVI*
*Kousne se zevnitř do rtu, protože si uvědomí že si hned nechce udělat nepřátelé tím, že zmíní kým je a jakou pozici vykonává. I když se SAM zdála jako velmi přátelská, musí si dávat pozor komu bude důvěřovat.. to se na vílím dvoře naučila poměrně rychle.* To sice je... *Přitaká s kývnutím hlavy, když prochází sálem.* Ale může to být příjemně strávený čas, když vás respektují.. *Dodá na závěr a dál Zimní dvůr nerozvádí, nechce se víc přetvařovat a lhát. Dělá to nerada.. ale zároveň nedokáže nové lovkyni přiznat, kým skutečně je a jak se k ní spolek staví.. Je to po dlouhý době, co se k ní někdo z nefilim chová bez opovržení.* Jejda.. *Zasměje se když ji SAM stáhne na stranu.* Šaty jsou v pořádku.. i když tyhle bych klidně oželela. Mám je už asi pět let a byly to jediný, co jsem ve skříni našla... *Slabě se usměje a skoro to zní jako omluva za to, že se nepřipravila tak dobře jako SAMANTHA.* /Myslím, že bude asi o něco starší než já... aspoň se svým projevem působí na větší úrovni než jakákoliv lovkyně co jsem v Insitutu potkala./ *Trochu ji svým jednání připomíná svou první kamarádku Zairu, ale o něco víc přátelštější.* Vlastně jsem tu jako host poprvé.. můj výcvik byl.. trochu netradiční. *Zkouší vynechávat detaily a podívá se na malé děti, který si hrály opodál.. usměje se tím směrem a pak se otočí na SAMANTHU.* Medovina? *Zamrká zmateně protože o tom slyší poprvé.. jako klasická američanka znala spíš koktejly, víno a bourbon.* /To je nějaký zákusek?/ *Bohužel si uvědomuje, že asi musí vypadat že spadla z jiný planety, ale pravdou bylo že i když měla známý jméno, tak jako nefilim nevyrostla a o hodně věcí přišla.* Říkala jste, že jste v institutu pár měsíců, že? *Namítne a zkusí a rozhovor stočit na její osobu.* Jak se vám New York líbí?
*Dopil pohár šampaňského načež zvrásnil obočí. Ačkoli nebyl dvakrát vybíravý a vypil by vše, stále měl s ohledem na alkohol preference jiné. Pozorně poslouchal Gabrielův monolog o hlídkách a v duchu přikyvoval jeho postupům, nebo se mu zdály více systematické, než je Institut doposud vedl. Chválu ovšem zatím nenabízí a pouze kývnutím brady naznačí souhlas.* O té jsem už něco slyšel. *Podotkl, avšak vyhnul se termínu "míšenka", nechtěl vzbudit rozruch v okolí, samotnému se mu příčilo, jaké pozdvižení může pouze původ a krev mnohdy vyvolat. Ovšem principy a postupy, kterými se lovkyně řídila neschvaloval bez ohledu na její původ. Chtěl si o tom, pokud možno, pohovořit bez uší své vlastní rodiny. Rozhodl se tedy téma Institut nechat ležet ladem.* Za pár dní ho to přejde. *Uchechtl se na účet svého bratra a rozhodl se změnit téma od povinností jiným směrem.* Všiml jsem si správně, že to místo zástupce má být dočasné? Roční umístění? *Namítl jen tak mimoděk zajímaje se, zda Gabriel má úmysl v Institutu se zdržet déle, či počítá pouze s ročním smlouvou.*
NONrpg: Pořadí 1) Tsai, Caleb, Sebastian 2) Sander, Sunil, Matthew 3) Samantha, Grace, Mirjam RPG: *K první skupince se po chvíli přiblížil rodiče Hawkstoneovi a starší muž s mladě vypadající dívkou. Byla pěkná, drobná a tvářila se velmi rozpačitě. Tvářičky měla rudé a klopila zrak. Ruce měla sepjaté v klíně a za paži ji zlehka vedl její - pravděpodobně - otec. Přistoupí k SEBASTIANOVI a jen zběžně kývne ostatním, než představí sebe i svou dceru - Theresa a Joseph Cartwrightovi.* Slyšel jsem, *začne konverzačně starší muž a tváří se naprosto vážně, takový ten výraz, který nepřijímá odmítnutí.* že dnes večer nemáte doprovod. Dovolte mi znovu, vám představit mou dceru, Theresu. Myslím, že byste se mohli poznat, třeba si jít rovnou zatančit, co myslíte, Sebastiane? *Osloví lovce a jeho slova si najdou podporu u paní Hawkstoneové, která dosud ponoukala Sebastiana k tomu, aby se díval po děvčatech a toto byla naprosto skvělá příležitost! Než by se CALEB mohl začít bavit bratrovým osudem, tak se těsně vedle něj zastaví jedno z dětí s pitím, ale další dvě, co běžely za ním, to úplně nevyberou a srazí lovce společnou silou vzešlou hlavně ze setrvačnosti na GABRIELLA a pití vyletí ze sklenice a oba trochu postříká, načež se roztříští o zem u jejich nohou. Ke skupince hochu se mezitím blíží dvojice podobně starých lovců, která si někde vzala tácek s panáky, štědře nalitými a když k nim dorazili, tak jim předložili výzvu, aby se s nimi napili a zkusili je přepít. Panovala očividně dobrá nálada a nikdo si nevšimne, když padne pár panáků, které uvolní náladu, zvlášť, když si SANDER může povšimnout, že jeho otec dorazil a má jedinečnou možnost se na chvíli s hochy vytratit dál od hlavního dění, než s ním bude muset promluvit, protože se nezdá, že je Magnus Sagittarüs zrovna ve štědré náladě. K dívkám naopak zamíří veselým krokem posilněným jistě alkoholem muž, který se na ně přemile usmívá a trochu se mu motá jazyk, když k nim zezadu dorazí a vezme GRACE a SAMANTHU kolem ramen.* Zdravíčko andílci, bolelo to, když jste spadly z nebe? *Ozve se škytnutí a muž se zasměje a hlasitěji k sobě volá svého kamaráda, aby mu svůj úlovek ukázal. Ten však má pro změnu zaměřenou MIRJAM.* Ahoj děvče, chtěla by sis zatancovat? *Nabídne a nemotorně jí vysekne poklonu natahujíc jejím směrem ruku.*
Nemusíš sa obávať. Som už na šitie vselijakých tkanín a látok zvyknutá, takže až taký problém mi to nerobilo. Aj keď nabudúce by si niekto mohol oblek vyskúšať skôr, než pár minút pred odchodom. *Síce Sunilovi teraz krivdila, bola pravda, že aj ona meškala práve kvôli tomu, že zabudla na presný postup vrstenia hanfu a pre tento fakt radšej na nikoho presne neukazovala. Avšak ako to tak vidí, začínala sa pre skupinu stávať duchom. Povzdychne si a jednoducho iba zamáva SANDEROVI, ktorý ku v skupine teraz zrejme ako jediný vnímal, načo sa vydá smerom k druhej skupine, presnejšie k Sam. Tanierik už mala po zákusku takmer prázdny, tak ho ešte cestou dojedla a odložila, než konečne k dievčatám podišla.* Dobrý večer vospolok, dámy. My sa zrejme ešte oficiálne nepoznáme - Mirjam Farwing, sesternica Tsai Mei Lan. Ty musíš byť jeho parabatai, správne? *Rozhodne sa na ňu usmiať a podať jej ruku. Hneď na to sa otočí k druhej slečne, ktorú si pamätala z jediného stretnutia, ktoré v inštitúte zažila.* Aj my sme sa už raz videli, aj keď si ma zrejme nebudeš pamätať. Mirjam Farwing k vašim službám. Ak sa niekedy niekto zraníte, viete, koho už hľadať. *Záver už venuje obom a dúfa, že ich práve nevyrušila pri niečom dôležitom. V tom ich vyruší neznámy muž. Milý úsmev sa hneď premení na hnenlivé plamienky v očiach. Predstúpi medzi dievčatá a muža a ruku mu doslova odpráskne.* Nie, ďakujeme. Ako vidíte, zábavu si vieme zaobstarať aj sami. Ak toto chápete, budete zrejme chápať aj dôvod vášho odchodu. *Hovorí ostro a rázne, aby bolo mužovi jasné, že ozaj nestojí o jeho tanec či spoločnosť. Prišla za dievčatami, nie za ním.*
*Keď sa Sanderovi do ruky dostane tanier o ktorý ho tak nejak požiadal tak sa musel pousmiať. SUNIL ho niekedy prekvapoval, sám nevedel v akom smere, avšak musel uznať, že to bolo pri najmenšom usmievavé. Ochotne mu tak podržal tanier s jedlom z ktorého si nenápadne ukradol kúsok ovocia. Skúsil aj kombináciu syru a červeného vína, čo nebolo tak zlé, ako očakával. Spokojne si tak uhryzoval zo Sunilovej porcie zatiaľ čo študoval okolie, aby sa uistil, že nie je v dohľade svojho otca.* Máš to víno od Elaide? *Nadšene sa na neho usmial pri čom pozvanie k nemu mu viac menej uniklo. Väčšinou bývali na neutrálnej pôde. Kuchyňa, tréningová sála, alebo strecha, kde bolo Sanderove obľúbené miesto. Následne sa tak otočí na MATTHEWA, pri čom na jeho slovách sa mierne udiví. V jeho hlave ho mal zaškatuľkovaného, ako spoločenského človeka, niekto kto si v takýchto akciach liboval.* Skutočne? Oficiálne oslavy nie sú tvoja šálka kávy? *Otočí sa s miernym prekvapením pri čom ho pozoruje svetlými očami. Oproti čierneho obleku, jeho pokožka vyzerala až chorľavo.* Z New Yorku je niekedy treba odísť, aspoň na pár dní, dokáže ťa požierať z vnútra. *Prizná pri čom si spomenie na svoj prvý rok, alebo aj druhý.. oba boli.. osamelé a jediné čo ho v meste držalo bola Mirjam a Triss. Teraz tam bola len Mirjam a Sunil. Lovkyni pri jej posune zamáva pri čom sa na ňu pousmeje, aby ju uistil v dianí. V tom čase k nim však príde podivná skupinka, shoty pred ním mu priam zapáchali a pri pohľade na shoty a následne na Sunila presne vedel, že by to nemal robiť.* Ja.. takéto moc nepijem.. príliš neustojím. *Prizná sa pri čom sa pozrie na SUNILA A MATTA oproti.* Ak tak vy to určite zvládnete. *Uchechtne sa avšak zjav jeho otca v miestnosti mu dával ešte o to väčšiu nevoľnosť. Alkohol, Sunil, jeho otec a Samantha v jednej miestnosti. Nevedel čo robiť skôr.*
*Samantha jen přikývne a pokusí se i o úsměv, snažíc se to brát pořád tak, že lovkyně tam třeba nemusí chtít být.* Nechybí vám domov? *Zeptá se mimoděk, než ji stáhne stranou z cesty tanečníkům.* Ach tak, tak to je třeba napravit. Nikdy není naškodu mít šaty, byť neholdujete takovým akcím, jako třeba já. Je lepší být připravena. *Z mírné nervozity ze všech kolem dokonce zvedne ruku, jakoby ukazovala svaly, ale spustí ji k tělu dříve, než je skutečně zatne a ukáže. Bylo to spíše gesto.* Ach tak...soukromý učitel? *Podiví se, nepotkala mnoho lovců, kteří by neabsolvovali akademii a nepotkala vlastně žádného, který by se k lovcům připojil v poslední době napitím z poháru, takže tato možnost byla v její mysli okamžitě vyloučena.* Ano medovina, je to takový sladký nápoj....ach tady je! *Zaraduje se a vezme si skleničku, načež jednu nabídne také GRACE.* Zkusíte se mnou? Nekope se, jen upíjí. *Poradí jí a potom se pousměje. Než však Grace odpoví, tak se k nim přidá MIRJAM, k níž se tedy otočí.* Ano, dobrý večer, Mirjam. *Odvětí a podá jí ruku zpátky i se pousměje. Jednat s ženami bylo prostě o tolik snazší.* Samantha. *Dodá ještě a otočí se, aby i jí nabídla skleničku medoviny ze stolu.* Dáš si s námi medovinu? *Nabídne Mirjam a protože se znají přes Gabriella a o Mirjam už slyšela od svého parabatai, nebojí se tykat. Nakonec ani ona jí nevykala. Než jí ale sklenku podá, málem obě upustí šokem, že jí někdo tak familiérně objal a k tomu to byl muž. Prudce se narovná, takřka mu nápoj chrstne do obličeje a popojde několik kroků bokem. Na mysli jí vyvstane nepříjemná vzpomínka a Sam se oklepe.* Děkuji, Mirjam. *Přidá se na stranu lovkyně a napjatě se podívá směrem ke GRACE, aby zjistila, zda je vpořádku ona. V očích měla pohled plný emocí, těžko vybrat jednu a na pažích slabou husinu. Nebyla nadšenec náhodných a nemístných doteků, hlavně zezadu...hlavně od mužů.* Měli byste jít. *Narovná se a pak natáhne ruku směrem k MIRJAM se skleničkou.*
*Samozrejme, že si všimol, že mu Sander z taniera ujedal, ale už mu ho držal, takže sa ozaj nemienil sťažovať.* Hento, čo si teraz jedol...je to dobré? Ak hej, pridaj na tanier ešte ďalšie, lebo je ich nejako málo a určite si chcem dať. *Požiada ho a nadšene prikývne, keď sa Sander spýta na ich rodinné víno. Samozrejme, že bolo to najlepšie, aké kedy Sander pil, však si ho robili sami.* Dokonca som potiahol aj starší ročník, na tom si definitívne pochutnáš. *Sľúbi mu a už teraz rozmýšľa nad tým, aké syry a oriešky k tomu prinesie, aby SANDEROVI chutilo. Má plné líca, takže so SANDEROM súhlasí o vypadnutí z New Yorku s plnými lícami rýchlym prikyvovaním. MATT sa mu pozdával.* Takže máte so Sanderom podobné zbrane? To je super, aspoň spolu môžte trénovať. Ešte si musím nájsť niekoho podobného aj ja a všetkým vám ukážem. *Sunil bol narozdiel od chalanov hlučný ako vždy. Aj preto si pôvodne myslí, že muži, či prišli, ho idú buď pokarhať, alebo sa k nim idú pripojiť, ale nápoj v ruke ho hneď prekvapí. Na pokynutie SANDERA zo slušnosti vypije pohárik, ktorý dali k nemu, nakoľko si hneď spomenul na to, ako to dopadlo posledné leto, a nechcel, aby sa SANDER cítil zle. Hodí do seba aj druhý, ale musí to hneď zajesť kuracinou, aké hnusné to je.* Sakra, to kto pálil? Chutí to ako vypáchnuté pozadie. *Pokrčí nad tým nos a je rád, že má ešte poloplný tanier, aby mal tú hnusnú chuť čím zajesť, hlavne dvojitú, keďže hrdinsky pil aj za bielovlasého lovca, ktorý sa zdal byť čoraz viac nervózny. Pozerá sa mu do očí, a snaží sa mu naznačiť, či chce vypadnúť niekam inam. Samozrejme, že by za nimi potiahol aj MATTA.*
/Asi som sa nechal uniesť prvým dojmom./ *Práve preto neznášal tieto akcie. Všetci sú vyumelkovaní, niečo sa tam od nich čaká a popri tom ako ľudia nestoja za nič. Možno to tak úplne nemyslí na GABRIELLA, skôr všeobecne, no aj z neho pocíti akési sklamanie. Zvláštne ako všetci nefilim pôsobia, akoby bol Caleb ich vzor, podľa ktorého sa správať. Nič nové a preto iba odznova prekrúti očami. Jeho postoj sa trochu uvoľní z vystretého a s rukami za chrbtom, keď sa chytí za koreň nosa a vydýchne.* Ako povieš. *Povie smerom k obom, akoby si mali vybrať, komu vlastne odpovedá. Keď dvíha zrak, nestihne ani šokovane vymyslieť plán ako čo najrýchlejšie utiecť.* /Do kelu./ *Zanadáva a keď k nemu podíde muž s dcérou, prehĺtne ťažký pocit v krku a vzdychne.* Pekný večer, pán Cartwright… a… Theresa, zdravím. *Podá ruku mužovi a taktiež dievčaťu, ktoré oproti nemu hanblivo stojí.* /Bože, ty ma neznášaš./ *Nepríjemne si pomyslí a tvár sa mu skrúti do mučedníckeho výrazu. Nevie ako vykĺznuť z tejto šlamastiky a cíti sa ešte viac nesvoj a naštvaný. No nemôže len tak odísť a dobré meno rodiny Hawkstone e aj v jeho rukách.* /To prežiješ. Jeden tanec./ *Presviedča sa v hlave a nenápadne mrkne ku Calebovi, ktorého pohľad chce zachytiť v tú chvíľu, keď do neho vrazí dvojica detí.* /Asi začnem mať rád deti./ *Pomyslí si, trochu sa sám pre seba pousmeje, no potom sa vráti pohľadom späť k dievčaťu a nastaví jej ruku.* Jeden tanec ma hádam nezabije. *Zamrmle a kývne na pána Cartwrighta, aby mu ukázal, že aspoň trochu slušnosti v ňom je. Aj tak tipuje, že dievča s ním veľa nenahovorí a nevydrží s ním ani 15 minút. A možno ak to uvidia jeho rodičia, nechajú ho nejaký čas na pokoji.* /Alebo možno nie…/ *Pomyslí si horko.*
*Gabriell pohľadom prebehol na pohárik v rukách a sám zvážil či si niečo k pitiu nezaobstará. Avšak skôr než hocičo by uvítal trochu čaju a nechcel nikoho zaťažovať, aby ho pripravil. Dlaňou si tak prejde po líci a krku, aby zahnal chuť na.. dobrý horúci.. čaj.* Je špeciálna, okrem toho, zdá sa, že má trvalé zranenie, nie som si istý, ako dlho bude schopná loviť. Je to riziko z každej strany. *Prizná pri čom víly mu neprekážali, iné rasy boli len jedincami ochrany, svoj osud si nevyberali. Rovnako, ako Kyla, vedel však, že Samanthe a Sanderovi jej existencia pochuti nebola. Bola to jedna z vecí ktorú by chcel u oboch eliminovať.* Dúfam, nerád by som s vami vykročil zlou nohou vpred. *Kývne ku Sebastiánovi, bolo zrejmé, že boli bratia. Aj Gabriell sa so svojimi sestrami často pošťuchoval. Predsa len medzi troma sestrami si z času na čas bolo potrebné vydobiť nadvládu vo veci.* Zatiaľ áno, pokiaľ však vec v meste bude kritická ako teraz, budem žiadať o predĺženie. *Vysvetlí pri čom sa slabo pousmeje keď ich spoločnosť naruší mladá slečna. Bol rád, že jeho otec v tomto smere mal mnoho možností na posunutie rodu. Mal dokopy päť detí a počas rokov sa zmieril s faktom, že Gabriell deti mať nebude. Smerom k novej spoločnosti tak len kývne hlavou na čo sám skrýval drobné pobavenie. Avšak okolo nôh sa začali príliš motať deti ucíti tak náraz a následne rozliatie pitia. Pár mladých lovcov tak ležali na zemi zatiaľ čo sa so slabým úsmevom sklonil k nim dole.* Všetko je v poriadku? Alebo sa rozváľalo iba pitie? *Opýta sa skúmavo, bol učiteľ s deťmi mal zvyčajne dobrý vzťah, a mal s nimi trpezlivosť.* Viete, že sa lepšie naháňa na chodbách, ako popri nohách? *Opýta sa hravo pri čom deti pohľadom kontroluje.* Brat sa z pytačiek nezdá nadšený. *Dodá pre Caleba s istou zvedavosťou.* Váš rodičia sú snúbenicou nenaháňajú?
*S onou otázkou se SAM trefila do černého..a tak pokrčí rameny a nervozně se usměje.* Trochu. *Odpoví hodně vyhýbavě a snaží se nedat najevo, že se jí otázky dost zarývají pod kůži. Vyvolává to v ní smíšený pocity.. na jednu stranu je neskutečně vděčná, že narazila na někoho kdo s ní vede rozhovor, ale na druhou má obavu cokoli o sobě prozradit nahlas.* To je pravda.. asi jsem si měla něco ze Zimního dvoru "vypůjčit".. *Zasměje se a spiklenecky dá důraz na poslední slovo.* /Ty róby, to jídlo.. neskutečný./ Měla jsem víc učitelů v New Yorku. Thomas Markwell, Theron Tregonwell, Ava Greenhawk.. a pak bratři Hawkstone. *Podívá se jejich směrem a vidí, že se Caleb začal bavit s dětmi.* /No.. jsou tak na stejný úrovni někdy./ *Pak si všimne i Seba co tancuje s nějakou ženou kterou ona vůbec nezná.. a i když to po včerejším rozhovoru vypadalo, že se toho změnilo málo, začíná mít úplně jiný pocity.. Zastaví se v čase a skoro zapomene, že na ní SAM mluví. Zmateně zamrká a usměje se na ní.* Ah.. děkuju. *Vezme si medovinu a zkusí zakrýt svoje schvilkový zmatení.* /Mirjam, to je další cizí jméno.../ *Pomyslí si když se lovkyně představují.* Je docela dobrá.. *Přitaká ohledně medoviny a usměje se na Mirjam.* Jsem Grace, moc mě těší. *Představí se trochu míň formálně než ostatní lovci a hned potom ucítí cizí teplou ruku za krkem a horký dech u ucha.. její rychlý reflexy zareagují a poplašeně se otřese a znechuceně se na muže podívá.* Ne, ale tebe to asi bude bolet až tě pošlu do Edomu.. *Ohradí se trpce a nepřímo ho urazí slovem démon. V tuhle chvíli by byla připravená bojovat, i když to asi situace nebude vyžadovat a muž se snad rozhodne odejít bez větších scén.* /Brr... / *Podívá se na svoje ruce, co se trochu klepou a obejme si hrudník.* Myslela jsem, že lovci stínů mají větší vychování... *Oklepe se a ostražitě se rozhlíží kolem, kdyby někoho dalšího napadlo něco podobnýho.*
U Sebastiana vykročil každý špatnou nohou vpřed. *Opět se pokusil ubezpečit Gabriella, aby si bratrův postoj nebral tolik na velkou váhu, přičemž na něj pohlédl i na snahy starého Cartwrighta svou dceru přiženit mezi Hawkstone.* /Ti si pokoj nedají nikdy./ *Ačkoliv by rád bratra popíchl, v tomto s ním soucítil a byl rád, že něco podobného nemusí řešit, když rodiče zaměstnal radostí z Tobiase.* Z toho mohu tedy vyvodit, že New York udělal dobrý dojem. *Povážil Gabriellova slova a byl překvapený, jaký lovec stínů se z něj za ty roky stal. Pamatoval si jej z Akademie pochopitelně jinak, jak fyzicky, tak i projevem. Rovněž nepočítal s tím, že by Gabriell chtěl zůstat déle, než bylo potřeba. Nechtěl dělat předčasné závěry, ale mnoho nefilim zůstalo pouze po dobu smlouvy a poté se podívalo jinam, ne-li zrovna do Města z Kostí. Ani se však nenadál, když se kolem nich přimotaly malé děti a srazil se s nimi. Ustoupil o krok dozadu s pobaveným, křivým úsměvem a zároveň kroutil hlavou.* Vztyk. *Luskl prsty levé ruky na děti, když viděl střepy pohozené okolo nich.* A odchod. *Ukázal jim chodbu, kterou zmínil Gabriell dříve a sehnul se po střepy, aby nezranily další děti, které by mohly rovněž bezstarostně běhat kolem.* Mě? *Zeptal se nevěřícně Gabriella a ihned zavrtěl hlavou.* Sám mám syna, předpokládám, že se musí spokojit s tím. *Uchechtl se a velké střepy sbíral do poháru, dokud se neobjevil někdo s patřičným náčíním, kdo se o situace postaral.*
*Nakoľko ani jedna zo žien nejavila žiadnu chuť s mužmi viac komunikovať, slušne prijala pohárik medoviny a na jeden hlt ho do seba dostala. Už dlho tento alkohol nemala, takže na moment aj zabudla, až aký sladký je, ale aspoň to šlo ľahšie dole krkom. Nakoľko im však nevychovanci prerušili konverzáciu, rozhodne sa v nej naďalej pokračovať.* Teší ma, že vás obe konečne spoznávať. Už som sa začínala báť, že v inštitúte sa stretnem len čisto s mužmi. *Nie, že by mala s mužmi nejaký problém, ale niekedy bola ženská prítomnosť jednoducho lepšia. Aj preto sa rozhodne pre nasledovné.* V New Yorku nie je ani na hviezdy vidieť. Nechceli by ste sa ku mne pripojiť na balkóne a pokračovať v konverzácii tam? *Navrhne obom ženám a zazrieť na mužov, aby im ani nenapadlo ich nasledovať, inak im dvere zatvorí pravdepodobne priamo do tváre.*
To mi dáva aspoň trochu istoty. *Dodá jednoducho zatiaľ čo pozoruje, ako Sebastián tancuje na parkete. Na pohľad sa však zdalo, že práve starý cartwright bol najviac nadšený z tejto výmeny. Áno, často rodičia chceli len to najlepšie pre svoje potomstvo, niekedy sa však tieto cesty sa často nestretali. Z úsudku Caleba sa z jeho pier vydral tichý chechot.* Možno práve naopak, ale mám rád pomáhať tým v núdzi. *Povie s humorom zatiaľ čo sa len rozhliadne po miestnosti, kde zahliadne MIRJAM, spolu so Samanthou a jemu neznámou lovkyňou. Nevyzerali byť príliš potešené a tak na moment pozoroval dianie opodiaľ.* Okrem toho, zaujíma ma čo sa bude odohrávať s mladou lovkyňou v tej čarodejkinej opatery. Bude potrebovať tréning a výučbu pokiaľ sa dostane pod krídla nefilim. *Gabriell bol v prvom rade učiteľ o tom nebolo pochýb a tak videl mladú lovkyňu, ako možnosť.* Zdá sa, že syn má tvrdú výchovu. *Podotkne pri pohľade na deti, ktoré pomaly odcupitali preč. Cez miestnosť sa opäť zahľadí na MIRJAM a SAM a pokúšal sa s nimi nadviazať očný kontakt, aby vedel či je potrebné zakočiť.*
To je mnoho učitelů. *Podiví se a dál to nerozvádí, nakonec dnes to nemělo být tolik o povinnostech, ačkoliv o nich bylo nejsnazší mluvit. Kývne na pochvalu medoviny a pousměje se, než jí úsměv ztuhne a ona se vymaní z doteku. V očích se jí mihne pobavení, protože Grace muže usadila hezky a ten se s bručením o nevychovanosti dnešní mládeže i s kámošem odpotácel pryč a za chvilku už vypadají, že si odmítnutí ani nepamatují a dají se do tance s holkama, které skutečně o tanec z nějakého důvodu stály.* Nebo jim nikdo doteď nebránil se tak chovat. *Odtuší ze zkušenosti Samantha a podá konečně MIRJAM onu skleničku a než jí řekne, že se to vlastně spíš upíjí, tak ji lovkyně kopne a Sam tak jen zklapne se zvukem zuby k sobě.* Je fajn, že tam jsou nějaké ženy. *Přitaká a potom se ohlédne na GABRIELLA a jen mu mávne konečky prstů, že na chvíli mizí, než se otočí na GRACE.* Přidáte se? *Zeptá se, čímž s nabídkou souhlasí a jestli o to GRACE stojí, tak už pomalu zamíří směrem na balkón.*
*Protože neví kolik učitelů by lovec měl mít, radši víc nic nříká.* /Myslela jsem, že čím víc tím líp?/ *Pomyslí si sama pro sebe a sleduje konverzaci mezi SAM a MIRJAM..* To jo.. za těch pět let, co jsem byla v New Yorku jsem si tam někdy připadala jako jediná holka.. *Přitaká k Mirjam a odpije si taky z medoviny.. je příjemně sladká, což ji překvapí a donutí se trochu usmát.* /Mirjam mi je povědomá... myslím, že už jsem jí v institutu musela potkat než mě přeložili na Zimní dvůr../ *Přemýšlí a má obavu z toho, že se Mirjam dozví kým Grace doopravdy je.. Polije ji horko nad tou představou, že by jí nový lovci v institutu zavrhli pro její původ a minulosti.. Pořád byla v očích spolku braná jako zrádce, co byl vězněný a souzený.* Velmi ráda... *Chytí se za sako a volným pohybem se snaží provětrat a ochladit se.* Začíná tu být trochu přecpáno.. *Přidá se za Samanthou a Mirjam na balkon.* Jste obě z Idris? *Zkusí se opatrně, ale docela neobratně zeptat když projde dveřma na balkon... hlavu zakloní a usměje se na hvězdy nad nimi.. naposledy něco podbnýho spatřila na Zimním dvoře.*
Společenský člověk sice sem ale jsem většinou líný se na takové akce dokopat *zasmál se směrem k SANDEROVI, byla to pravda to co ho na tom nebavilo nejvíce bylo vždycky ta příprava.* Jo New York je fajn ale Idris je Idris no *řekl a potom se otočil na SUNILA*Jo to máme no to je fajn *řekl směrem k SUNILOVI. Bylo fajn že měl někoho s kým může trénovat s lukem a šípy to ej pravda no. Měli by možná se SANDEREM trénovat více krát ale to je asi něco na jindy. Potom k nim přišla dvojice podobně starých lovců s táckem panáků. Samozřejmě too bylo pro Matta něco co se neodvítá. ne že by to byl ěnjaký alkoholik to zase ne. Ale alkoholem jen tak nikdy nepohrdnul.*
Ja mám také syry veľmi rád, hlavne nie sú moc praktické na nákup do Inštitútu. Z času na čas je to príjemné zobkanie. *Skonštatuje pri čom jeho odhalenie ho pomerne prekvapí.* Nevedel som, že máš oči vzadu na hlave. *Uchechtne sa pri čom na jeho pokyn dá na tanierik všetko čo tam ostalo. Letmo len mrkne na Matta, aby toto tajomstvo neprezradil a tváril sa, akoby sa nič neudialo.* Nechceš ho radšej otvoriť.. napríklad na nejakej oslave? *Opýta sa neisto, nevedel koľko vína jeho rodina skutočne vlastnila, nevedel si to predstaviť.* Také niečo nie je víno len tak na posedenie. *Nalieha na lovca, aj keď vedel, že bude skvelé nechcel, aby ho otvoril len tak, pre neho. Následne len súhlasí so SUNILOM.* Pravda, niekedy by sme si mali spoločne zastrieľať. *Spokojne prikývne, lukostreľbu trénoval vždy sám, na jeho úrovni kedy celý život na tejto schopnosti drel, bolo možné vylepšovať už len drobnosti.* Čaro je trénovať proti tým u koho si v nevýhode. *Mrkne na Sunila, aby ho mierne podpichol, po tom, ako sa však na drink opätoval tak sa cítil pomerne previnilo. Keď mu však SUNIL venuje pohľad tak len neisto prikývne a kývne hlavou jemne smerom ku dverám.* MATT. *Začne pri čom mu venuje pohľad, avšak jeho oči stále skákali ku ryšavému lovcovi.* Ber shoty a ideme. *Povie pri čom ho mierne stiahne za rukáv a následne sa vydá ku dverám. Sunil vedel, že ho bude následovať.* Niečo Vám ukážem. *Dodá aj keď nemal poňatia, aký plán mal.*
*Vydýchne si, keď muži definitívne odišli, aj keď ľutuje ženy, ktoré budú otravovať hneď po nich, ale nadšene vezme obe slečny za ruky ako tak spravila pri príchode so Sanderom a Sunilom, keď sa im zavesila za ruky, a s nadšením smiechom s nimi vyjde na balkón.* To si bola v inštitúte tu v New Yorku tak dlho? Ach, škoda, že si odišla, keď som akurát prišla. Myslím, že som ťa, GRACE, raz videla na nejakom stretnutí, ale úprimne si už ani nepamätám, či sme spolu niečo prehovorili. *Prizná sa jej.* A SAM, ak ťa môžem prezývať touto prezývkou, pevne verím, že tu aj s Gabrielom ostanete ešte nejaký ten rok. Úprimne mi chýbal, takže som rada, že ho aj konečne môžem vidieť. Vieš...asi prečo som vždy bola ohľadom neho viac ochranárska, správne? *Nechcela pred GRACE vysloviť nič, o čom by nemala vedieť, ale chcela sa uistiť, že aspoň v tomto budú so SAMANTHOU na jednom mieste. Teraz by jej stačilo aj len prikývnutie. Dievčatá pustí a lakťami sa jemno oprie o zábradlie balkóna.* Nie, ja som vyrastala hlavne v Shanghaijskom a Berlínskom inštitúte. Moji rodičia cestovali hlavne po miestach v Európe, kde ich zrovna bolo najviac treba, ale mimo to sme buď navštívili rodinu v Číne, odkiaľ je Samanthin parabatai, Tsai Mei Lan, alebo sme ostávali v Berlíne, kde sa rodičia spoznali. Idrisbola pre nás skôr...dovolenková destinácia. *Prizná sa obom. V hlavnom meste lovcov strávila len ozaj málo času.*
To tě šlechtí. *Odpověděl Gabrielovi pobaveně a uznale, přičemž přešel volně na tykání. Ačkoli formální přístup k práci byl zachován, neviděl důvod předstírat, že se z Akademie neznají. Vstal z podřepu, když sbíral střepy a protřel si dlaní tvář.* /Na tu čarodějku jsem skoro zapomněl, do hajzlu./ *Kýval hlavou a sledoval, jak se o střepy stará personál - mladí lovci z Akademie, co si chtěli také užít zábavy a zúčastnit se plesu za malou službu Spolku.* Jistě, už jsem podal hlášení Spolku, ale pochopil jsem, že se jí moc do řad nefilim nechce. Asi ji stejně bude muset prověřit Rougerenard a možná podstoupí i test před Mlčenlivými bratry. *Navrhl jen tak mimoděk vzpomínaje na proces s Grace, která rovněž byla neznámou tváří a Spolek se chtěl ujistit, že nebyla vyslána, či ovlivněna ničím zvenčí, než se infiltruje do řad nefilim. Gabriellova poznámka o tvrdé výchově ho zanechala v myšlenkách na Tobiase. Ruce měl založené na hrudi a díval se na děti, které si hrály na chodbě.* Myslíš? *Zeptal se upřímně s citem a skoro to vypadalo, že si jeho slova vzal velmi k srdci, neboť věděl, že sám měl tvrdou výchovu, a nechtěl podobným strastem vystavit svého syna. Nebyl však rovněž schopný rozeznat hranici, kdy měl vykazovat přirozenou autoritu, a kdy se choval jako autoritativní figura s umělou autoritou.*
*Uchechtne sa nad SANDEROVÝM doberaním.* Mám funkčný nos, uši aj oči. Nezahrávaj sa so mnou, Saggitarus. *Samozrejme, že aj túto vyhrážku myslí ako vtip a aj sa pri ňom dobre zabaví. Nechápavo pozdvihne obočie nad Sanderom. Ešte prehltne posledné kúsky, čo mal na taniery.* A prečo by som ho otvoriť nemal? Však si k nemu dáme aj niečo dobré, uvidíš, že sa nemusíš ničoho báť. *Uistí ho, nakoľko sa obával, že si SANDER myslel, že by sa z neho mohol ľahko opiť.* A neboj, toto víno je dokonalé na len také posedenie. *Upokojí ho znovu, pričom kompletne nepochopí, o čo sa bielovlasý lovec celú dobu snažil. Nadšene sa usmeje na oboch.* Ani sa nemusíte pýtať dvakrát. Ak by ste mali chuť na riadny tréning, len sa zastavte v mojej izbe kľudne aj o polnoci a ja vám rád ukážem. *Navrhne obom so širokým úsmevom, ako keby zjedol podkovu a odvtedy sa mu tvár neuvoľnila. Teda...uvoľní sa. Ale až potom, čo zazrie, že SANDER im naznačuje, že odchádzajú. Shoty vezme, aj obom mužom naznačí, že to im bude plne do konca večera stačiť, že už za nimi nemusia chodiť, načo na druhom konci stola zanechá prázdny tanier aj všetky poháriky, čo mu naň položili. Bol si istý, že jeho ruská krv sa v ňom v ten moment prebudila a jasne mu naznačovala, že ak chce piť tvrdé, tak aspoň poriadne. Za SANDEROM sa rozbehne hlavne pre svoj sladký tanier.* Takže, kam nás vedieš?
*Keď vedie dievča na parket, oči mu spočinú na troch lovkyniach pri stoloch s jedlom. Všimne si, že ich tam nejaký muž otravuje, no namiesto toho, aby tam išiel, ho už Theresa zatiahla na parket.* Ach pre Krista. *Zanadáva si sám pre seba a dúfa, že ho dievča počulo. Nemá na to nervy, náladu a ani povahu - Pán Cartwright bude iba rád, že ho nebude mať za zaťa, to by si chudák lovkyňa nechala ujsť nejakých úžasných, perfektných chlapcov, za ktorých sa môže vydať. Dievča sa zadíva smerom, ktorým pred chvíľou Sebastian hľadel, k ženám, ktoré sa odobrali niekam preč. Vidí na jej tvári akési sklamanie, žiarlivosť, niečo podobné? Nevie určiť.* /Vidíš, no, emócie../ *Sarkasticky si pomyslí a poslušne ju chytí okolo pása. Po nejaký čas tancujú, vyhýba sa jej pohľadu a keď sa Theresa snaží o flirt, vždy ju odbúra výhovorkou, jednoslovnou odpoveďou alebo spomenie to, aký je nemožný vo vzťahoch a spomína na iné ženy. Vedel, že po chvíli sama odíde, bez toho, aby ju urazil priamo a tak bude mať u pána Cartwrighta čistý štít. A keď tak urobí a vzdiali sa od neho s výhovorkou, že musí ísť za rodinou, unavene si vydýchne a poberie sa k stolu, aby sa konečne najedol.*
*Nad slovami sa musel zasmiať. Zo svojich starých spolužiakov, nikdy nepredpokladal, že bude blízko komunikovať najmä z Calebom. Úprimne to však bolo zaujímavá náhoda a do istej miery, to čo človek nečaká je vždy najviac prínosné. V situácií s Charlotte, v tomto smere so Spolkom súhlasil.* Treba to prešetriť, to dievča je takmer dospelé, už za seba rozhodnutia robila, či dobré, alebo zlé. *Prikývne, mladú slečnu ešte nemal šancu stretnúť, nedokázal ju tak posúdiť. Bola to istá mačka vo vreci. Aj keď to nebol úmysel, zdalo sa, že výchova dala Calebovi istú ideu do hlavy.* Tvrdá výchova často nie je dobrá výchova. Autoritu je potrebné mať, ale treba dať aj moc deťom. Nech sa učia na chybách, a sami ich pochopia. Sám však neviem, akoby som dieťa vychovával pokiaľ by bolo moje. Toto je len.. vonkajší pohľad. *Niekedy to bolelo, áno, ale za tie roky.. tento fakt musel prijať. Pozrie tak na Caleba pomerne opatrne, sám nevedel, ako u neho fungovalo. Mohol však len hádať.*
*Sam nechá první odpovídat MIRJAM, sama se tak o ní něco dozví a překvapeně se na lovkyni podívá, když se do ní zavěsí. Neucukne však, byť je to pro ní i tak narušení komfortní zóny. Jednoduše ne, že by byla nepřátelská, to ne. K nefilim se chovala většinou přátelsky i si s nimi popovídala, dotyky však patřily do okruhu blízkých, pokud to nebylo formální podání ruky...nebo tanec, nabídnuté rámě, trénink čí pomoc v boji...a tak podobně. Neusměje se tak, jen se podívá na cestu před nimi a hlídá sklenku, aby nevylila. Nezakáže jí říkat jí Sam, to už ocení drobným úsměvem, byla na tu zkratku zvyklá.* Vím. *Potvrdí a když ji pustí, tak si ruku nepatrně promne, spíš kvůli náhlé ztrátě tepla venku, než z toho, že by jí to bylo až tak nepříjemné, načež upije ze skleničky a jen co MIRJAM skončí, tak odpoví GRACE také ona.* Z Ria de Janeira v Brazílii, ale hodně času jsem strávila v Norsku, kde nás cvičil Sanderův otec a pak na akademii. *Odvětí a pokrčí rameny.* A ty jsi tady z Idris nebo odjinud? *Oplatí jí otázku ve snaze zjistit více o lovkyni, která se příliš nebránila životu mezi vílami a dopije medovinu, ne že by jí ve sklence bylo hodně.* Omluvte mě dámy, řekne PO odpovědi Grace (pokud odpoví) a zamíří zpátky dovnitř s výmluvným pokynutím prázdným pohárem a husí kůží a zamíří k jídelnímu stolu, kde se zastaví poblíž SEBASTIANA, která si vybíral zřejmě jídlo.* Jaký byl tanec? *Nadhodí, když hledá pohledem medovinu, najde ale jen uzavřenou láhev, neb si nechtěla brát zbytečně další skleničku a přidělávat někomu práci. A protože ta byla dotažená, tak po pár pokusech o otevření láhve s medovinou ji podá SEBASTIANOVI.* Mohl byste, prosím? *Požádá jej a věnuje mu rozpačitý úsměv, že jej s tím otravuje.*
*Nemá tušení o kom SAMANTHA a MIRJAM mluví a tak zůstane tiše stát a připadá opět trochu navíc.. I když byl ráda, že tu potkala nový lidi a hlavně lovkyně z New yorku, nebyla tohle zábava na kterou byla zvyklá.* /Takže cestovaly kolem světa.. páni. Zatímco já trčela celý život v New Yorku.. Kromě faerie je Idris jedinou zemí, kam jsem vycestovala mimo Státy./ Asi jo.. museli jsme se vidět, než jsem byla odvolaná na Zimní dvůr.. *Podotkne s medovinou v ruce a rukou si podepře bradu, když se dívá z balkonu na Alicante.* Já jsem prožila skoro celý život v New Yorku.. /Nic tak zajímavýho jako vaše dobrodružství./ *Pomyslí si trochu hořce a podívá se jakým směrem se vydala Sam.* A kdo je ten Tsai Mei Lan? *Zeptá se Mirjam, aby řeč nestála.. odtuší, že to bude asi ten Asiat, co stál vedle Sam když se vítala s Cornelií Hawkstone, ale neví jestli je taky v institutu... Mezitím si i všimne, že Sam nabízí Sebastianovi láhev s alkoholem, což jí hodně znervozní a ostražitě a úzkostně se tím směrem dívá aniž by si uvědomila, že to může působit všelijak.*
*Oči mu mimovoľne uchádzajú k pohárom s alkoholom a pocíti túžbu napiť sa. Vedel, že na plese bude alkohol, a vedel, že stretnutie s takým množstvom alkoholu, ako tu je dnes, býva spúšťačom návratu k alkoholizmu. Desí ho, že ho nik nekontroluje, no rýchlo si nahádže do taniera nejaké mäso, ryžu, zeleninový šalát a ďalšie množstva jedla. Keď sa na tanier zahľadí, zdá sa mu, že je toho jedla veľa. Nenapadne mu, že závislosti môžu predchádzať iným závislostiam a prejedanie, alebo prepracovanie z nekonečného trénovania a cvičenia, nie je taktiež zdravým životným štýlom. Ak sa nebude kontrolovať. Okolo stolov sa však dvíha zápach alkoholu a keď sa otočí, všetci naokolo držia v rukách pohár so šampanským, vínom alebo niečím tvrdším a sťažka si vzdychne.* /Tento večer je zlý sen. Už to nemôže byť horšie./ *A v sekunde jeho poslednej myšlienky k nemu pristúpi SAMANTHA, vzdychne si, akoby nemohol mať trochu času na pokojné žitie a užitie si jedla. No nešťastne na ňu pozrie a vzdychne, pričom sa chytí za čelo.* Katastrofa. *Odpovie úprimne, pretože sa mu už nechce hrať formu. Opasok ho sťahuje a ťažko ho obleje pot, keď hľadí na SAMANTHU, berúcu do ruky fľašu medoviny a následne keď mu ju podá.* Ja… *Zamrazí ho a napadne mu, že si môže dať aspoň jeden pohár, so SAMANTHOU, veď sa nič nestane, aj keď jeho racio vie, že je to klamstvo, ktorým sa sám seba snaží oklamať. I tak vezme fľašu do ruky, prezrie si ju a otvorí.* Tu to je.
*O tom, ako prežila svoj život SAMANTHA už niečo vedela. Vedela, že je z Nórska rovnako ako aj jej najlepší kamarát Sander, a že si potom s Gabrielom precestovali riadny kus sveta.* O SAM som už vedela, ale určite si bola aj niekde inde aj ty, GRACE. *Usmieva sa na ňu, aby jej ukázala, že je to v poriadku a môže s ňou rozprávať. Zamáva SAMANTHE na odchod a rozhodne sa venovať už len čisto GRACE.* Inak, nie je ti chladno? *Dá si dole vrchnú šálu svojho oblečenia a ponúkne ho Grace, kebyže sa chce trochu prikryť pred večerným počasím.* Je to jeden z mojich najlepších kamarátov, keď som bola mladšia, vlastne môj bratranec. A pre Samanthu je jej parabatai. *Objasní jej. Otočí sa späť dnu, kde pohľadom nájde Gabea a ukáže naňho.* Je to ten vysoký číňan v tom tradičnom červenom oblečení, ktorý sa nachádzal vedľa jedného z bratov Hawkstonovcov. Robí teraz v inštitúte poriadky a niečo ako učiteľa, takže podľa mňa, ak ťa niekedy bude hocičo trápiť, tak sa kľudne zastav za mnou alebo za ním. Obaja budeme radi, keď budeme vedieť pomôcť. *Navrhne jej a s iskričkami v očiach sleduje vysoké veže, ktoré stáli okolo Alicante.* Keď som bola mladšia, tak som neskutočne chcela v Alicante bývať. *Prizná sa dievčine vedľa seba, keď si všimne jej výrazu.* Stalo sa niečo? *Nerozumie.*
Právě proto. *Přikývl na slova Gabriella, ovšem zadumaný výraz se mu nevytrácel z tváře s pohledem na děti.* Je téměř dospělá, avšak čarodějka se odvolávala na blízké vztahy a podobné věci. Myslím, že už je dost stará na to, aby si vybrala mezi povinností a náhradní rodinou. *Ačkoliv se mu ta slova slova příčí, musí zachovat stejný postoj jako by měl Spolek. Svůj vlastní názor musí odložit stranou, alespoň před Gabriellem, neboť se stále jevil více jako jeho kolega, než známý.* /Sám bych nechtěl být na místě čarodějky, pokud to míní upřímně. Ale stále mám pocit, že za tím bude něco víc. Že se snaží děvče zneužít, že jej naočkovala vlastními názory, nebo hůř - použije krev nefilim k různým magický experimentům, tak jako to zkoušel Valentýn Morgenstern./ *Rád by se se svými myšlenkami svěřil nahlas, ale zůstal mlčenlivý a netečný vůči Gabriellovi. Tímto téměř nepochytil polovinu slov, která směřovaly od Gabriella k Calebovi. Navzdory tomu pokývl hlavou na srozuměnou.* Někdy nevím, jestli jsem na něj příliš tvrdý. *Rozhodl se trochu popustit uzdu a svěřit se.* Nechci, aby si prošel stejným, nekompromisním výcvikem jako kdysi my. *Pokračoval dál, neb věděl, že pokud by ho někdo v tomto mohl pochopit, pak to byl Gabriell, který se narodil v těle ženy.* Ale zároveň také nechci, aby přišel k nějaké újmě kvůli tomu, že něco zanedbám. *Frustrovaně stáhl obočí k sobě a byl by si přál, kdyby tu byla Hailey, které se mohl o něčem podobném svěřit. Sice jejich vztahy nebyly takové, jaké by měly být, ale o Tobiasovi se cítil bezpečněji, když mluvil spíše s Hailey.*
*Dál si s ní ještě pár shotu potom se s nimi rozloučil a odešel*
Až tak hlasno nemľaskám. *Namietne pri čom mu venoval priamy pohľad pri ktorom nevedel či sa začne smiať, alebo to skutočne myslí vážne. Okrem toho, zarazilo ho oslovenie, nikdy nepočul Sunila povedať jeho priezvisko.* Nie Sa, musíš mierne natiahnuť. *Napraví jeho výslovnosť pri čom ho mierne podpichoval..* Mal by si si ho možno.. ušetriť na veľkú príležitosť. *Dodá aj keď sa zdalo, že Sunil to tak jednoducho nevidel. Možno práve ryšaví lovec bol jeden z mála, ktorý mu vždy daroval to najlepšie. Všímal si, aká káva mu chutila a pamätal si, ktoré sú jeho obľúbené olejové farby a perá. Bol za takého človeka v živote rád, uzemňoval ho keď to potreboval. Mal ho rád. Skutočne. To, že si všimol jeho pohľadu.. cenil si aké drobnosti, ktoré mu Sunil ukazoval.* V izbe? Mal by si si niekedy na slová dávať pozor Nurgaliev. *Mrkne na neho nakoľko jeho slová bolo možné vyložiť rôzne.* Raz budeš mať z usmievania vrásky. *Podotkne mu keď vidí, že nech sa dialo čokoľvek lovec si udržiaval úsmev. Prstom mu tak letmo prejde po kútiku, nakoľko tam mal drobnú omrvinku z jedla, ktoré si naložil. Po ich ústupovom momente sa na oboch pozrie.* Ako Sa cítitš na lezenie? Máš prípadne stelé? *Opýta sa pri čom ukáže na jedno z okien na chodbe.* Dá sa dostať na strechu Gardu. Chodieval som tam keď som tu študoval.. *Chcel spomenuť Oscara ale zahyrzol si do jazyku.*
Zatiaľ nemala šancu svoje povinnosti spoznať. Ale bude pred ňou výber. *Dodá jednoducho, nakoľko dievča podľa toho čo vedel, si nefilim asi nepamätalo. Čo jeho udivovalo, bol fakt, že čarodejka si neuvedomila, koho skutočne vzala do vlastníctva. Runy sa skrývali ťažko, ku príkladu runa zraku nemohla byť na jej dlani, inak by bola jej rasa pomerne zrejmá. Možno bola skrytá mágiou? V intrigy nechcel veriť, predsa len nechcelo sa mu veriť, že by dolnosveťan uzavrel dohodu s mladým lovcov bez toho, aby očakával vypočúvanie spolkom.* Človek vie keď je tvrdý. Pokiaľ nemá pošramotenú morálku. *Kývne ku Calebovi a tmavé oči mu behali po lovcovi.* Výcviky sú tvrdé, ale učia, nevychovávajú. *Mierne sa pousmeje, pri čom vypustí vzduch z pľúc pri pohľade na sálu.* Pri tomto rozhovore, mal by som ísť pozdraviť svoju rodinu. *Povie pri čom sa zahľadel na pestré sestry pri stole. Cnelo sa mu.* Rád sa o tomto porozprávam aj inokedy, dúfam, že to nie je naposledy. Popravde, je to príjemnejšie, ako neustále tancovanie okolo práce. *Kývne smerom k lovcov pri čom počká na jeho stranu, kým sa nepoberie smerom k rodine Tsai.*
*Zavrtí hlavou, aby opravdu MIRJAM přesvědčila že nikde jinde nebyla.* Bohužel.. celý život znám jen New York City.. *Pokrčí zase ramena a překvapeně kouká na Mirjam, která ji nabízí svou šálu.* Děkuju, ale vlastně jsem se utekla protože tu je chladno... jsem na to zvyklá ze Zimního dvoru. *Usměje se vděčně a doufá, že odmítnutí Mirjam nijak neurazí .. to by nerada.* Radši si ji nech, sluší ti víc. *Dopije medovinu a rozhodne se, že asi radši zůstane příště u bourbonu. V davu se pokusí najít vysokýho asiata s čímž nemá problém.* /Měla jsem se mu asi taky představit... a nebo mám radši zůstat bokem a dělat, že nejsem?/ To jsem ráda.. zní to jako kdyby v institutě byl pevnější tým. *Opáčí a trochu ji to dodá sebevědomí, že by tam nemusela působit jako outsider a to i když tam byla dřív než kdokoli z nich.* Ne to nic.. *Slabě se usměje, ale uvědomí si náhle že to neznělo moc přesvědčivě.* /Jenom mám špatný pocit z toho, když se Sebastianovi objeví v ruce flaška... to ale nahlas říct nemůžu./ Takže jsi vyrostla v institutu a nebo jsi chodila i na tu slavnou akademii? *Zkusí odvrátit pozornost od svojí nervozity a úzkostlivosti.*
*Tiše se zasměje, když se plácne vedoucí Institutu, bylo to tak zvláštně spontánní gesto, nebylo upjaté, nezdálo se, že by mělo působit profesionálně nebo tak. Prostě...byl sám sebou, možná. Nedokázala to odhadnou, ale byl zástupce vedoucího, pochybovala, že toto dělal normálně. Pozvedne obočí a zaváhá, když zamrzne, pak mu ji ale bez protestů předá a nechá jej láhev otevřít.* Díky. Dáte si? Nebo se raději první najíte? *Zeptá se a nalije si, načež láhev zavře dost pevně, aby se nevylilo, kdyby se převrhla, ale dost slabě, aby ji dokázala znovu otevřít.*
Ale je to dostatočne nahlas, aby som to počul, Sander. Mňa neoblbneš, keď sa to týka jedla. Aj ked tú mrazenú pizzu ohreješ hocijako poriadne. *Pripomenie mu s pobavením. Pre neho samého bolo využitie Sanderovho priezviska niečo nové.* Saggitarüs? *Opraví sa.* Asi by som sa ho mal naučiť hovoriť poriadne, ak ho mienim používať, no nie? *Myslel to ako vo forme toho, že ak ho mieni s jeho priezviskom takto pre pobavenie napomínať.* Tak...si spravíme nejakú príležitosť. Za chvíľku budem mať narodeniny. Čo povieš na to, že by sme si tú fľašu spolu otvorili v ten deň? *Navrhne mu ako kompenzáciu, keďže mu začne pomaly dochádzať, kam tým Sander asi celú dobu mieri.* /A dobrý alkohol by sa mal piť a nie sa naň len pozerať./ *Pomyslí si ešte, aj ked to už nahlas nepovie, nakoľko len teraz ušli pred tými starcami.* A čo ak budem? Aspoň budú všetci vedieť, že som bol v živote šťastný. Zrejme by sme mali spôsobiť tieto vrásky aj tebe, čo na to povieš? *Zasmeje sa a aj by Sandera pošteklil, kebyže nedrží tanier koláčikov, na ktoré si robil celú dobu miesto.* Nechápem, aký by si mohol mať s mojou izbou problém. Len preto, že som nešikovný, neznamená, že mám v izbe bordel. Matka si ma vychovala dobre. *Podotkne. Ako ide za Sanderom, aj si všimne, že im niekde zmizol Matt, tak dúfal, že je lovec v poriadku a ihneď sa potešil Sanderovmu návrhu.* Že váhaš. Stéle síce nemám, ale nikdy by som neodmietol vyliezť na našu Gardu. *Usmieva sa ako malé dieťa. Už teraz sa tešil z toho, že bude môcť vidieť Alicante zo strechy Gardu. Aj keď si všimol, že Sander náhle v slovách zastavil, nechcel vyťahovať tento dôvod. Vedel, že v sebe niesol veľa, len o tom nehovoril. Namiesto toho mu vzal tanier a ukázal mu, aby začal liezť, že si budú tanierik postupne podávať. Párkrát sa aj teda stalo, že o všetko sladké takmer prišli, ale nakoniec na Sunilovej potešenie vyliezol posledný kúsok a ihneď sa zvalil vedľa Sandera, ktorý držal ich tanierik ako posledný. Samozrejme, že si pri tom opäť dotrhal sako a zničil si účes. Toho ale už tak moc netrápilo, iba si vytiahol stužku na konci a začal si prstami vlasy rozpletať, kým sa obzeral na ich výhľad.* Ani neviem, kde na tieto výhľady chodíš, Saggitarüs, ale musím uznať, že si pravdepodobne génius.*Pochváli ho a rozpletené vlasy s jemnými vlnami nechá viať vzduchom, kým si vezme nejaké hrozno, ktoré začne chrúmať.*
*SAMANTHA si flašku vezme a on cíti akési uvoľnenie, keď sa ťažoba z jeho ruky stratí. Pozrie smerom k jedlu a pozrie znova na SAM, ktorá mu ponúka alkohol. Ako môže odmietnuť? Ako môže vydržať nepiť, keď sa mu alkohol takto ponúka. No na druhej strane.* /Vydržal som už dlho, Kriste. Nemôžem./ *Jeho vnútorný boj sa na chvíľu odrazí v jeho tvári. Rukou rýchlo naznačí odmietavý posunok a otočí sa tak, že je k SAMANTHE bokom.* Ospravedlňte ma, ale musím sa najesť. *Prenesie slušne, zároveň rázne, aby nejak nenápadne naznačil, že chce byť od alkoholu čo najďalej - čo v tomto prípade znamená čo najskôr vypadnúť. Nevie, čo by mohol povedať, preto si vloží lyžicu ryže so šťavou do úst.* Ja… abstinujem. *Povie napokon, pretože usúdi, že je najlepšie v tomto prípade lovkyňu informovať, aby mu ďalej neponúkla alkohol, pretože bol už na kraji k tomu, aby si nalial a poriadne sa ožral.*
Ale podľa mňa to tiež nie je zlé. Aspoň to tam poriadne poznáš a môžeš nám z iných kútov sveta poradiť. *Skúsi ju rozveseliť. Rozumela, že byť na jednom mieste môže byť pre jedného frustrujúce. Ale niekedy to tiež nie je zlé. Mir sa niekedy tiež nechcelo z Berlína odísť, ale zároveň sa obávala o svojich rodičov a preto s nimi chodila.* Ach, tak potom rozumiem. *Nebrala to ako nič zlé. Iba si látku opäť prehodila cez ramená.* A vidíš, niekde si predsa len bola. Ja som bola na jednom z dvorov, ale už si ani nie som istá, že ktorý to bol. Bol na ňom bál a bol ozaj krásny. Bolo to niečo úplne iné od tohto tu, aj keď nehovorím, že tento je zlý. Aspoň sa tu viem najesť. *Pri poslednej vete sa potichu zasmeje.* Áno. Myslím si, že tento inštitút konečne získal tím, ktorý tak dlho potreboval. Predsa len, lovec sám o sebe zmôže menej než celý tím. *Na Mirinej tvári je možné vidieť, že ju upokojovala predstava možnosti sa vedieť na ostatných spoľahnúť. Keď boli v inštitúte nejakú dobu len dvaja, cítila sa, ako keby mali mať celý svet v rukách len oni, a bola to riadna námaha. Takto si dokáže aj trochu oddýchnuť.* Dobre... *Šepne. Stále sa jej to nezdalo, ale nemienila nič Grace vyčítať.* Áno, chodila som. Kebyže nie, tak by ma tam Gabriel, to je anglické meno namiesto Tsai Mei Lan, doviedol za uši aj teraz, nech si dokončím svoj výcvik poriadne. Mimo to ma učil otec. Aj preto som od neho pochytila hlavne zručnosti s katanou. Nie je to veľmi známa zbraň medzi lovcami, ani nie je priveľmi ťažká, ale vieš sa s ňou rýchlo hýbať a ľahko s ňou presekneš aj hrubší krk démona, ak sa naučíš správne techniky. *Objasní jej. Doteraz si pamätala deň, kedy získala svoju prvú katanu, a deň, kedy sa k nej pridala aj druhá.*
*Zůstával mlčet, neboť se evidentně jejich zdroje rozcházely a nechtěl poplašně šířit, co se dozvěděl z první ruky. Vzpomínal na to, jak mu Triss vzpomněla něco v souvislosti s tím, že mladá nefilim není příliš nadšená a nemá zrovna pozitivní pohled na rasu, ke které pokrevně náleží.* /Pošramocenou morálku, to nejspíš asi mám po všem, co mi prošlou rukou v Institutu./ *Cukl koutkem rtů, nicméně zarazil se včas, aby svou myšlenku neřekl nahlas. Rozjímá nad rozdílem mezi výcvikem a výchovou, bohužel neznal mezi těmito termíny vůbec žádný rozdíl a nemínil Gabriella zdržovat, aby se o svůj pohled na věc více podělil. A to ačkoli to bylo po dlouhé době, co zvládl vést smysluplný rozhovor s některým z lovců stínů v Institutu.* Vyřiď ji mé podzravy. *Cukl koutkem rtů s rukama založenýma na hrudi a nechal lovce stínů jít svou cestou. Porozhlédl se poté, kam se poděla Grace, ale v sálu ji nikde neviděl. Nehodlal se však za ní honit, patrně si našla svou zábavu, a tudíž se vybral podívat po známých tvářích a nakonec se ztratil v davu.*
Asi máš príliš dobré uši. *V tomto boli asi poriadne rozdielny. Vzhľadom na to, že Sander neustále stál na strane Sunil na ktorú počul. Sunil sa zdal byť niečo, ako rys. Prišlo mu to úsmevné, stále sa však nedokázal vyrovnať jeho priam lepivej dobrej nálade. Nemal taký ľahký pohľad na svet, na rozdiel od neho.* Už sa tam dostávaš. *Mrkne na neho povzbudivo, jeho snahy s iným nastavením pier a pohybom jazyka mu prišli milé. I keď išlo pôvodne o latinské slovo, severský akcent sa naň prirodzene nalepil. Sunilov návrh o víne sa mu rozhodne pozdával viac, ako ho otvoriť náhodnú stredu večer.* Rozhodne, znie to skvele. *Pousmeje sa, darček pre neho už mal vymyslený a tak mu teraz len ostávalo dúfať, že ho lovec nijak neobjaví.* Môžeš sa o to pokúšať. Najradšej by som však v blízkych rokoch nemal vrásky žiadne. *Zasmeje sa pri čom naďalej držal tanierik s jedlom čo si nakradli. Sám si nebol istý, ako sa s ním plánovali liepať po stene Gardu, ale bol si istý, že Sunila vytrénoval na tento akt dostatočne.* Tak som to nemyslel. *Dodá na jeho obhajobu, pri čom len čakal, kedy to chlapcovi došlo samému, nechal ho tak v tme o tom, ako tento návrh pochopil on. Cesta hore sa mu zdala jednoduchšia, ako bývala za jeho roky na Akadémií. V okolí školy a celkovo v Idrise mal zmapovaných milión cestičiek ktorými sa jeden mohol skrývať. New York bol v tomto podobný, milión striech a toľko možností, ako sa na nich pohybovať. Lešenia v celom meste tomu taktiež dodávali šmrnc. Po mierne zdratej ceste sa tak len posadí vedľa Sunila a položí tanierik medzi nich.* Toto si chcel ochutnsť. *Povie pri čom medzi prstami lovcovi ponúkne kúsok ovocia spoločne so syrom.* Vďaka, výhľady sú moja slabina.. i keď ani v Benátkach nebol zlý. Usmeje sa zatiaľ čo hľadel na nočný Idris. Pohľad mu prišiel priam nostalgický. Pri nose ho však pošteklia ryšavé vlasy, ktoré si lovec rozpustil.* Nezavadzajú ti niekedy? *Opýta sa skúmavo pri čom do ruky vezme drobný pramienok.* Zapletiem ti ich naspäť? *Ponúkne sa zatiaľ čo len v slabom svetle pozrie na Sunila.*
*Trochu se zamračí do prázdný skleničky s medovinou.* To asi jo.. Faerie ale není úplně vlídným místem pro život.. *Mluví s pohledem do skleničky a rukou podepřenou pod bradou.* Jasně.. je tam hromada jídla, krásné šaty.. krásní muži. *Zasměje se u posledního slova, ale pak zavrtí hlavou.* Ale i tak .. nepřipadalo mi to skutečný a je tam tolik intrik a chladu.. *Oklepe se a dá se do ní možná trochu chladno, těžko říct jestli je to tím že jsou venku a nebo při vzpomínkách na Zimní dvůr.* A která budova to je? Ta akademie.. *Podívá se na obzor před sebou a zkouší v duchu hádat.* To je asi pravda.. znala jsem jen svou sestřenici Caroline která to uměla dobře s katanou, je to hodně specifická zbraň.. Mně se dostaly do rukou nože a meče.. a u toho jsem i zůstala. *Přivine si k tělu víc svoje sako a přemýšlí, že se asi za chvilku vrátí dovnitř a půjde hledat Caleba..*
*Samantha zůstane trochu překvapená jeho výrazem, posunkem i rázností slov. Nikdy se nesetkala s abstinenčními příznaky, vlastně měla docela štěstí na lovce, kteří netrpěli závislostí, neměla to tak kde vidět. Ale jistě o tom slyšela. Jeho slova jí s předchozím jednáním tak secvaknou správné drátky.* Ah... *Vypadne z ní omluvně, i její výraz tak vypadá a skloní krátce pohled.* Moje chyba... *Uzná a prohlédne si, co je ještě na stole.* Dáte si k jídlu aspoň džus? Abyste oddělil jednotlivé- *Zhodnotí, co vše ma na talíři.* pokrmy. *Dokončí, co začala a nejistě se usměje.* A možná by nebylo od věci si k jídlu sednout. Klidně o samotě, samozřejmě. *Uzná, že možná o její společnost nestojí, nedivila se, měla alkohol a jestli měl problém...nechtěla přitěžovat. Byla připravená se stáhnout, zachytila dokonce pohled Magnuse Sagittarüse, který jí kývl, ale zatím k ní nezamířil. Zřejmě sháněl svého syna. Čert ví, kde ten vězel. Viděla ho naposledy ještě, když byl s Mirjam a jí neznámým lovcem.*
*Vydýchne si, keď sa Sander konečne prestane o pití vína s ním hádať a aspoň nejak sa dohodnú. Chcel si už so svojím najbližším priateľom konečne aspoň raz niečo otvoriť a skúsiť tak nejakú zmenu.* Podľa mňa sa ani moc snažiť nemusím. Moja úžasná nálada sa na teba zrejme lepí viac, než som si myslel. *Podpichne ho, keď sa začne spolu s ním smiať aj napriek svojim slovám.* A počkať? Ako si to potom myslel? Sander? *Začne sa štverať priamo za ním, aj keď sa Sanderovi jeho nápad s tým, že berú so sebou aj tanierik, pôvodne nepozdáva. A áno, možno aj bolo dobré, že ho Sander trochu trénoval. Cestou nahor sa takmer zabil len dvakrát. Aj tak je rád, keď si konečne sadnú a hneď sa pustí aj do syra, ktorý na tanierik Sander pridal, vlastne si ho ukradne priamo spomedzi lovcových prstov perami. Spokojne chrúme, táto kombinácia určite stála za to, hlavne s dobrým vínom.* Zrejme ma na tie výhľady skôr či neskôr spravíš závislým. Keď človek niečo také zažije, len ťažko sa vracia späť dole, kde sa ti všetko stratí. *Musí uznať. Potichu si užíva zákusok za zákuskom, keď mu Sander pritiahne pozornosť k svojim vlasom.* Prepáč, ak ti nejako padli do tváre. *Povie a chce si ich stiahnuť bokom, keď mu však po nich náhle prejde Sander.* Úprimne...možno aj áno. Nepáčia sa ti náhodou? *Aj keď už rozmýšľal nad tým, že sa nemusia druhému lovcovi na ňom jeho vlasy páčiť, nemal doteraz príležitosť na to, aby sa ho na to spýtal.* Ak by sa ti chcelo, kľudne sa do toho pusti. *Povolí mu a tanierik položí bokom, aby si mohol prisadnúť chrbtom k Sanderovi bližšie. Ako sa mu však lovec s vlasmi hrá, postupne mu začnú padať viečka, až keď mu vlasy prichytí na konci stužkou, tak to už kompletne vzdá a oprie sa oňho, pričom zadriema.*
*Samantha sa mu zdala chápavá a on na jej ospravednenie iba pokrúti hlavou.* V poriadku, nevedeli ste to. *Slabo, no nešťastne sa pousmeje smerom k nej, ale až po tom, ako prehĺtne, aby jej dal najavo, že sa nehnevá. Pozrie sa na stoly, zazrie džús a spokojne si zahmká.* Plánujem si sadnúť von. *Povie jej úprimne a čaká, že SAMANTHA má viac ľudí okolo seba, s ktorými sa môže rozprávať a on sa potrebuje poriadne vyvetrať. Nie že by ju posielal preč, aj keď to tak môže vyznieť. No má pocit, že je tam akosi dusno, že sa na neho ľudia lepia a on musí stáť a usmievať sa a hrať rolu, ktorú nechce hrať.* Ako sa Vám zdajú ostatné lovkyne a lovci? *Opýta sa nakoniec, aby ju úplne neodbil iba tak narýchlo a znova si vloží lyžicu jedla do úst. Cíti sa komicky, že sa tam pred SAMANTHOU napcháva, no hlad mu sťahuje žalúdok a každú chvíľu asi vypadne.* A nemusíte mi vykať. *Podotkne len tak medzi rečou, keď ďalší hlt jedla zmizne v jeho bruchu.*
*Celú dobu ju potichu sleduje. Zdalo sa jej zaujímavé o Faerii počuť trošku viac, než doteraz vedela.* Napriek tomu to znie ako rozprávka. Ale máš pravdu, priveľa krásy prináša pocit nerealistickosti. A keď k tomu pridáme tie intrigy. Zrejme to nie je miesto, kde chce lovec či hocijaká iná bytosť mimo víl stráviť zvyšok svojich dní. *Musí uznať aj nahlas.* Ale teraz si už späť a budeme mať nový tím. Všetko bude oveľa lepšie, tomu verím. *Nedokáže inak ako sa usmievať pri pohľade na ich možnú budúcnosť. Pri jej otázke sa pozrie do diaľky. Chvíľku pátra, načo ju asi nájde.* Myslím, že je to tamtá v diaľke. Pred ňou je ešte tá jedna s tou vežičkou, a okolo sú stromy. Vidíš to? *Začne jej ukazovať, aj keď si sama nie je istá, ale je to to najbližšie, k čomu sa dokázala v tejto tme dostať.* Mohli by sme si potom niekedy spolu zatrénovať. Kľudne aj len s drevenými cvičnými dýkami. *Navrhne jej hneď nadšená z toho, že konečne nebude musieť bojovať len proti oveľa vyšším súperom, keďže Mir bola predsa len drobnučká. Napriek tomu bola skutočne rýchla, takže si v dela všetko vynahradiť v rýchlosti.* Poďme už dnu. Ešte by som sa chcela porozprávať aj s rodinou, takže ak by to bolo v poriadku, odpojila by som sa od teba. Ale rada som ťa spoznala Grace. *Rozlúči sa s ňou a podíde ku Gabrielovi a rodine z Číny, s ktorými sa okamžite začne vítať. Tak rada ich všetkých videla. Tam už aj ostane, dokým sa aj s Gabrielom nevydá späť do ich inštitútu.*
Tak moc si zas nefandi. *Pousmeje sa zatiaľ čo jeho pohľad bol úprimne vďačný za to, že tieto drobné veci skutočne robil. Stále pred ním však skrýval pár vecí, ako aj napríklad dvojzmysly na ktoré v jeho reči poukazoval. Jeho otázky tak s úškrnom len takticky odignoroval. Predsa len.. cez ten vietor v tejto výške by bolo ťažké počuť niekoho pod ním. Usadí sa tak na chladnej streche pri čom sa na lovca zahľadí.* Nebude ti zima? *Opýta sa ohľaduplne, nakoľko mu tento fakt nenapadol. Letmo aj skontroluje sako, ktoré sa pred pár hodinami zošívalo, zdalo sa však že lekárske zručnosti Mirjam ich zachránili.* Pre nech som kdekoľvek vždy je to priorita. Je to vždy najpokojnejšie miesto, ktoré je možné kedykoľvek nájsť.. aspoň pre mňa. *Nik ho na streche neotravoval, väčšina tam ani nebola schopná vyliezť. Sander možnosti hľadal už od detstva keď sa snažil uniknúť názorom jeho otca. Bol rád, že dnes nemusel jeho názory riešiť, ale zajtra očakával nepríjemnú ohnivú správu, ktorú v momente, ako príde hodí do koša.* Rád ťa ale uvítam na streche New Yorku častejšie. *Podpichne ho zatiaľ čo na jeho ustarostený pohľad len pokrúti hlavou.* Nie, ticho ti ich závidím. *Uistí ho pri čom mu pohľad zmäkne.* Neviem si ťa bez nich už predstaviť. *Dodá, aby ho o tomto fakte ústil. Pristalo mu to, pochopiteľne. Pomaly mu po jeho zvolení však začne zaplietať vrkoč. Nerobil to často, naučila ho to až jeho prvá priateľka v Londýnskom Inštitúte. Pomaly však prekladal vlasy kým si nevšimol zmenu v sunilovom dýchani. Cukne mu tak kútikmi kým mu zaviaže mašľu na ukončenie. Zhodí si medzi tým z rúk svoje sako a cez omnoho väčšieho lovca ho prehodí, kým mu hlavu nechá položenú na svojom pleci. Bolo to milé, avšak vedel, že ho tak či tak bude musieť o nejaký čas zobudiť. Teraz však nebol ten správny čas.*
*Všetky sestry boli prítomné, rovnako ako ich partneri. Otec bol v objatí s nevlastnou manželkou, ktorú nenazýval Gabriell mamkou, ale čisto Anastásiou. Nikdy si s ňou nevybudoval tak blízky vzťah okrem toho, sama s týmto návrhom súhlasila. Večer mu tak pomerne rýchlo plynul. S otcom sa rozprával o tom, ako to šlo v New Yorskom Inštitúte zatiaľ čo on mu osvetľoval úspechy jeho žiakov v Pekingu, kvôli ktorým sa zdržal. Najstaršia sestra sa však neustále chválila rodinou pečaťou Rosenbloom na prste. Stále sa z pocitu zasnúbenia nedokázala odčarovať. Keď sa pripojila Mirjam konverzácia nabrala ešte o to veselší nádych. Večer tak končil pre všetkých pomerne neskoro a po dlhých rozlúčkach sa všetci opäť pobrali mimo ochranu Idrisu.*
Mhm. *Zamručí souhlasně a zatím neodchází, vlastně si sama prohlíží občerstvení, načež si vezme jednoduše chleba a na něj dá řízek, což je zvyk odkoukaný od polské části rodiny, když tam byla pracovně. Zatím ale nejí, natáhne se pro džus a nabídne mu skleničku, zda si ji vezme, pokud ne, odloží ji a vezme si zpátky tak či tak tu svou. Zkoumavě si ho prohlédne, když už se chystala odejít a on jí položil otázku. Nakonec tak ukáže ven.* Tak si pojďme sednout. *Vyzve jej a pokud svolí zamíří i s ním ke stolům venku. Bylo chladno a nepochybovala, že jí ještě před spaním bude pobolívat močák nebo ledviny, ale chvilku zvládne. Vyřeší to sprchou a zabalí se do peřiny v teplejším pyžamu.* V tom případě to platí i naopak. *Odvětí ohledně vykání, načež pokrčí rameny.* Gabriell je můj parabatai, Caleba matně znám z akademie ještě, Sander je můj bratranec...Mirjam je Gabriellova rodina, hádám to bude vpořádku a Grace a Matthew se zdají být taky vpořádku...i vy - ty. *Zahrne jej do hodnocení zjednodušeně a pečlivě neutrálním tónem aby to nevyznělo jak by nemělo.* Jediný /problém/ Jediné starosti mám ohledně Kyly. *Zhodnotí tak ty, které zná upřímně. Nakonec pomáhala vést Institut, když tam nebyli, třeba ta otázka byla záměrná, aby je zhodnotila?* Jestli ale myslíš bojové schopnosti, tak z tréninku se zdálo, že nejsou špatní, problém je spíš, že se neumí zatím moc zkoordinovat, jelikož se moc dobře neznají. *Pokračuje trochu na vážnější notu, a sedne si, jestli dorazili ven, i když se zachvěje zimou. Načež si oproti zdání dámy tady, kde jsou sami chytne řízek a chleba do obou ruk a prostě si odkousne, než si olízne prst po prstu od mastnoty, aby zbytečně neumázavala sklenku a napije se....pak v jídlu pokračuje a jen co znovu polkne stočí pozornost jeho směrem.* Proč byl ten tanec taková katastrofa? Nepříjemná společnost?
*Poslouchá a slabě se usmívá na slova od Mirjam, ale uvnitř to cítí jinak.. Zimní dvůr byl příčinou jejího exilu i toho, proč se ocitla v Tichým městě.* /Casworan.. jak by se asi tvářil teď, kdyby mě viděl? Nebyl by pyšný.. ale já vůbec nevím kam zmizel a hlavně proč mě tu nechal/ *Dívá se směrem kam ukazuje Mir a snaží se rozeznat akademii od jiných budov.* Asi ano.. někdy bych se tam chtěla podívat. *Pousměje se a zůstane pohledem viset na akademii.. Z Idris poznala jenom sídlo svého rodu, kam jí kdysi vzal čaroděj Axel. Neví jestli má jít dovnitř s Mir a nebo jestli chce jít Mir sama za svojí rodinou. * I já jsem se s tebou zase ráda viděla.. /I když tý pozitivity na mě bylo trochu moc.. jsem ale ráda, že je v institutu víc lovců.. snad se mezi nimi víc ztratím./ *Zůstane se ještě chvíli dívat na oblohu a pak se rozhodne taky vejít zpátky do sálu... všímá s, že Caleba nikde nevidí a nechce tu zůstat sama stát a být terčem dalších opileckých narážek. Pak ji padne zrak na SAM a SEBASTIANA kterýho za celý večer ani nepozdravila a pak se jí ztratil z dohledu.. Rozhodne se pomalým krokem vydat jejich směrem a vyhýbá se přitom tančícím párům.* /Kdybych byla v klubu, protancovala bych se kolem hned../ *Posteskne si a dojde k jejich stolu.* Nevadí když se k vám přidám? Caleb někam zmizel a Mir šla za rodinou... /A žádnou jinou známou tvář tu nevidím.. jak se vůbec dostanu zpátky do insitutu?/
*Vypočuje si jej hodnotenie a zamyslí sa. Možno iba chcel, aby sa o niečom porozprávali, takú detailnú odpoveď nečakal, ale uznanlivo prikývne hlavou.* Máš v tom jasno. *Povie jej a prikývne. Poberú sa teda smerom von k stolom a keď vystúpi, zhlboka sa nadýchne.* Tak to máme celkom rodinku v Inštitúte. *Poznamená ale s trochu nadhľadom a možno s jemnou iróniou. Áno, Caleb a on sú síce bratia, ale tie vzťahy, ktoré tam medzi sebou mali ostatní lovci, boli zvláštne posplietané cez rôznorodé typy vzťahov, až sa mu v tom motala hlava. Niektoré tie mená veľmi nezaznamenal a keď sa usadí, vydýchne a znova si vloží jedlo do úst, chvíľku sa obzerá, zisťuje situáciu a až po tom, keď zistí, že vzduch je čistý od Cartwrighta a jeho dcéry Theresy, a otočí sa späť k SAMANTHE.* To rodičia. Zachovanie rodu a ďalšie hlúposti. *Odpovie jej a periférne zachytí pohyb, že sa k nim niekto blíži. Pootočí hlavu s lyžicou v ústach a zbadá GRACE. Rýchlo sa zbaví prebytočného jedla z úst a vstane.* Ahoj. *Pozdraví sa jej a rukou jej naznačí, aby sa posadila k nim. Potom si aj on sadne naspäť a nechá, aby niekto ďalší pokračoval v rozhovore. On nevie, čo povedať.*
Aspoň jsi nedodal šťastnou. *Koutek jí vyklouzne do úsměvu, byť jde jen o náznak. Pak je chvíli ticho, než promluví a chápání pokýve hlavou.* Čekám, kdy to přijde ke mě. Rodiče to moc neřeší, nechávají to na strýci a ten zatím verdikt neoznámil. *Uzná nakonec a zakousne se do řízků zrovna když Grace dorazí. Jen jí zamává a souhlasně zaručí s plnou pusou a střelí pohledem po Sebastianovi a zpět na Grace. Domněnky si nechá pro sebe. Sama vztah nikdy neměla ani vážnější aféru, která by nebyla čistě platonická. Ani k nikomu nepřechovávala emoce. Nebyl na to čas. Dosud se v každém Institutu zdrželi spíš krátce, než aby si našla nějakou známost, která by se sotva dostala do fáze přátelství.* Jak jste se s Mirjam měli? *Pousměje se a pokračuje v jídle, načež postupně dojí, jazykem zbaví prsty mastnoty a postaví se.* No...nechci zánět, je zima a zítra chci stihnout před hlídkou trénink, takže vám popřeju dobrou noc, verim, že se zpet dopravíte. *Postaví se nakonec a na potvrzení slov si zívne, rozloučí se znovu a s tím se vytratí dovnitř a odtud zamíří do Institutu a do postele.*
*I když to nechce tak při pohledu na Sam, která na ní mává a jí u toho, se zasměje a zazubí.. Najednou jí přijde Sam víc ... civilsky a to v dobrým slova smyslu.* Dobrou chuť .*Popřeje jim se zasmátím a sedá si tam, kam jí Sebastian ukázal.* Ále.. je to moc milá dívka..*Kývne na Sam a přemýšlí, že by taky něco snědla.* Dokonce mi ukázala, kde přibližně leží ta akademie, když jsem to po ní chtěla. *Rozpovídá se a přisune si k sobě prázdný talíř, na který si nandá několik druhů předkrmů.* Upřímně jsem myslela, že bude větší.. /Ale to je možná tím, že na to koukám zdálky.. a nebo se mi všechno v poměru se Zimním dvorem tak cvrklo?/ *Začne pomalu jíst, ale posteskne si nad včerejší čínou, kterou měli v insitutu.* /Hlídku? Měla bych se asi taky brzo chystat.../ Dobrou noc... uvidíme se. *Popřeje Sam a dívá se za ní jak odchází.. Pak se obrátí na Sebastiana a nakloní hlavu na stranu.* Nevěděla jsem, že tančíš... *Nadhodí s úsměvem a sáhne po dalším soustu na talíři.*
*Vypočuje si Samanthu a chápajúco prikývne, no nepovie nič. Dohodnuté vzťahy nikdy neboli dobré a zvoliť si svoju rodinu by si mal každý, nech už to rišeia rodičia, strýkovia, tety, to je fuk. Začne poriadne jesť a po krátkej chvíli má zjedený skoro celý tanier, až sa sám čuduje, ako to tak rýchlo dokázal, kým Samantha venuje pozornosť Grace a naopak. Keď práve dojedá, Samantha sa dvihne a rozlúči sa s nimi. Tak ostanú iba oni dvaja s Grace a napadne mu, že by odtiaľ mohli obaja vypadnúť. Caleb ju tam aj tak asi nechal napospas.* Maj sa. *Zamrmle na odchod Samanthe, ale je celkom rád, že bola v pohode. Zrejme sú dievčatá z Inšitútu viac prívetivejšie než muži. Po poznámke Grace však zvážnie a zohne hlavu k tanieru, v ktorom sa trochu prehrabe a potom zavzdychá.* Netancujem. Nútená aktivita. *Odpovie jej a keď sa k nej otočí, trochu sa pousmeje. Keby jej predtým venoval viac pozornosti a nebol by dotknutý, že prišla s Calebom, všimol by si skôr, že jej to pristane.* Nevedel som, že prídeš s Calebom. *Povie a pohne rukou.* To je jedno. Nechceš vidieť Idris?
/Nucená../ *I tak se nad jeho odpovědí zasměje, byl to nezvyk ho vidět v obleku a věnovat se něčemu jínýmu než lovení démonů.* Opravdu? Tak to buď rád, že jsem se tam nepřichomýtla já... moje taneční kreace naučený z Pandemonia by způsobily zemětřesení... minimálně v davu. *Dodá na závěr a zasměje se..sice už něco odkoukala na Zimním dvoře, ale nemůže potlačit fakt že většinu života strávila jako civil. Jeho následující slova jí trochu úsměv z tváře vezmou.. Ví moc dobře jak Sebastian by háklivý na jejich minulost, byl to i jeden z důvodů proč se před lety nerozešli zrovna v dobrým.. * Pozval mě, ale myslím že spíš z lístosti než kvůli tomu že by tu chtěl se mnou být .. *Položí příbor na stůl a porozhlídne se kolem aby zdůraznila, že tu Caleba opravdu nikde poblíž nevidí.* /Myslela jsem, že jsem to pobrala... že už mu podruhý nenaletím. Jsem pitomá./ *Sklopí pohled a hned ho zase zvedne.* To myslíš vážně? *Zvedne obočí překvapeně a neví, jestli si z ní Seb dělá jenom srandu. V očích se jí zablýskne naděje, že by mohla strávit chvíle i něčím příjemnějším než je trénink a lovení démon nebo obecně služba spolku*
*Pousmeje sa a predstaví si Grace v tanci ako zaradom mení, povedzme, zaujímavé kreácie. Ani on nikdy nebol nejak výborný tanečník, iba čo ho naučili v detstve, aby robil dojem na akciách ako bola táto.* To by som si pozrel, úprimne. Aby som sa mal na čom zabávať. *Povie jej, keď na ňu iba nepriamo hľadí a keď sa narovná, odkašle si a uloží lyžicu do prázdneho taniera. Jzykom sa posnaží vyčistiť si ústnu dutinu, aby mal lepší pocit, a náznakom si opráši ruky.* Klasický on.. *Okomentuje svojho brata, pretočí očami a pomaly vstane.* Tak teda poďme. Aj tak si nik nevšimne. A polovica už aj odišla. *Povie jej a rozíde sa smerom k východu z priestorov von do Alicante. Nevie, čo všetko by chcela Grace vidieť a otočí k nej hlavu, keď na ňu chvíľu počká, aby podišla na jeho úroveň a nemusela sa za ním náhliť.* Tak teda… adamasové veže si už videla? *Opýta sa námatkovo. Možno to je hlúpa otázka.*
Ráda bych tě pobavila, ale nebudu riskovat žalář ve Městě kostí.. *Nadhodí s trochou černýho humoru, protože cely ji dělaly domov skoro dva měsíce, při tý vzpomínce si promne zjizvený zápěstí a podívá se na Seba, který to s Idrisem myslel opravdu vážně.. Je si nejistá, jestli to je dobrý nápad s ním trávit tolik času, nechce se znovu zklamat.. ale touží prozkoumat Idris a Alicante, viděla toho tady tak málo a tohle je příležitost. Kdyby jí někdo objevil se jen tak potulovat, Sebastianovo jméno jí ochrání.. zvedne se ze židle a nedojedný jídlo nechává na stole.* Viděla jsem jen zdálky, když jsem tu byla před... čtyřmi roky. *Dohoní jeho krok a přitiskne si sako víc ke krku.* A byla jsem i u jezera Lynn a pak v sídle Lengthorn, ale to už je pak všechno.. *Pokrčí ramena a schází schody dolů ze sálu.. když se ocitne před budovou Gardu, tak opět zakloní hlavu a podívá se na hvězdy..* New York má svoje kouzlo, ale tady je to.. něco úplně jinýho *Usměje se spíš pro sebe a když se otočí na Sebastiana, uvidí za jeho ramenem vyčnívat budovu, která vypadá jako ta co ukazovala Mir.* A tam.. Mirjam říkala, že to je ta akademie? *Ukáže na velkou budovu, ale je to možná Adamantová citadela nebo jiná větší majestátní budova.*
*Keď ho Grace dobehne, rozíde sa k adamastovým vežiam a vloží si ruky do vreciek nohavíc, aj keď si tým trochu nadvihne sako a opasok a tým sa nakrčí. Zahľadí sa niekam ďalej od nich a pokrúti hlavou.* No tak hádam v Meste kostí neskončíš so mnou. *Podotkne a v prítomnosti Grace sa cíti omnoho viac uvoľnene než za celý čas na plese. Je dobré na dlhý čas sa znova vyhnúť takýmto ohavne falošným povinnostiam a vrátiť sa k bežnému fungovaniu. No nateraz je rád, že aj to slávnostné oblečenie, ktoré na sebe má, je celkom pohodlné. Prikývne a pozrie na ňu, keď dvihne pohľad k oblohe. Premeria si jej tvár z profilu a zakašle, aby si uvoľnil hrdlo.* To teda je. Môžem ti ukázať sídlo Hawkstone, keďže to si ešte nevidela. *Navrhne, no keď sa Grace otočí, v rýchlosti to urobí aj on a zbadá budovu akadémie, ktorá v jeho mladosti tvorila veľkú súčasť jeho života a kde sa v ňom začala tvoriť obzvlášť silná rivalita ku Calebovi. Iba prikývne a mykne plecom.* Chceš ísť bližšie? *Opýta sa a hodí na ňu spýtavý pohľad, ktorým naznačuje, že mu to nevadí.*
Rozhodně by to byla lepší společnost než mlčenlivý bratři.. *Uzná ale pak si uvědomí, že to možná bylo až moc troufalý.* /A nebo taky ne.. kdo ví, co by se ještě stalo kdyby nás zavřeli do jedný místnosti./ *I přes to všechno se v jeho blízkosti cítí víc komfortně než na plese s ostatními a to i když cítí jak jí proudí tělem nervozita. Lehký vánek jí čechrá uvlněný pramínky z copu, když se dívá na Sebastiana a nechává si ukazovat Alicante a Idris. Nakloní hlavu na stranu a stáhne obočí k sobě, když uslyší zda nechce jít blíž, musí teď vypadat komicky zmateně a tak udělá dva kroky blíž k němu.* Jestli cesta k tvýmu domu vede kolem akademie, tak bych se ráda prošla... *Přikývne a nejistě se zhoupne v nohou. * Akademie bude asi těď už zavřená viď? *Zeptá se a podívá se tím směrem, všimne si ale že světla v oknech jsou tam rozsvícený.*
*Pousmeje sa nad poznámkou o mlčanlivých bratoch, no ihneď si nechá úsmev zmiznúť z tváre a obzrie sa.* Ups. *Nadvihne obočie a ramená na znak toho, že mu jej poznámka nevadí, no mali by si, hlavne v Idris, dávať pozor na jazyk. Vie, že zrejme by ich nikto nepočul, pokiaľ sa budú iba orzprávať, no aj tak - opatrnosti nebolo nidky dostatok a to vedia obaja veľmi dobre.* No, tak ďaleko to nie je. *Odpovie a keď k nemu urobí dva kroky, uhne pohľadom a povzbudivo sa vyberie k Akadémii, ktorá je určite zatvorená - už len kvôli plesu, ktorý stále prebieha a ktorého sa zúčastnili skoro všetci nefilim - hlavne tí príliš významní v ich svete.* Bude zrejme prázdna. Môžeme skúsiť, ak by si mala… náladu. *Prenesie pomaly, otočí sa k nej a potmehúcky na ňu žmurkne, no potom to gesto oľutuje a prudko vydýchne zo seba ťažký vzduch, ktorý sa v ňom za sekundu nazbiera. No nechá otázku aj tak visieť vo vzduchu, približujúc sa k budove akadémie.* Neznášal som to. *Zamrmle a dvihne hlavu k streche, trochu do výšky.*
/Asi už tam lovci budou spát.. ale zase.. je rozsvíceno./ *Přemýšlí potichu a poslouchá Sebastiana jak vypráví. Podívá se na špičky svých bot, když sestupuje další schodu dolů na Andělský náměstí pod rouškou tmy.* Sebastiane.. *Osloví a tiiše se zasměje.* Byla jsem tu pořádně jen jednou a to tajně... budu jedině ráda, když se někdo uvolí mi to tu ukázat.. tolikrát jsi mi o Idrisu vyprávěl.. /Že je to pro tebe opravdu domov a místo, kam se rád vracíš./ *V tuhle chvíli jí je úplně jedno jaká atmosféra mezi nimi panovala včera.. je štěstím bez sebe, že se podívá na nový místa.. Pro někoho, kdo měl spolkem přesně určeno kde se má pohybovat byla prohlídka jako doušek vody pro žíznícího.* /Nesnášel akademii?/ *Odtrhne pohled od přibližující se budovy a vzhlédne k němu.* Stalo se tu něco ? *Namítne opatrně, protože už jí tolikrát naznačil... že během akademie se stalo něco tak temnýho, o čem se neotevřel nikdy ani jí.*
*Padne na neho zvláštna melanchólia nostalgie ako hľadí na budovu, v ktorej strávil mnoho času a mnoho času. Nepozrie na Grace späť, aj keď na sebe ucíti jej pohľad.* /Mali by sme ísť k nám, k rezidencii. Nezdržiavať sa dlho./ *Pohliadne smerom od nej a prejde zboku akadémie, aby jej viac ukázal priestor okolo, ale zdá sa zamĺknutý.* Nič sa… nestalo. *Povie nie úplne isto a iba jemne kývne rukou, nech si z toho nerobí ťažkú hlavu.* /Aj tak vie, že si tu niečo zažil, niečo si vyviedol, niečo si urobil…/ *Preblesne mu hlavou výčitka, akoby nestačilo, že si celú akadémiu prešiel sám, pretože všetku pozornosť na seba ťahal Caleb - žiakov i vyučujúcich a trénerov. Ale to sa snaží už dlhšiu dobu hodiť za seba - teraz pracujú ako partneri a kolegovia v Inštitúte, musí už konečne trochu dospieť, aj keď ho tá myšlienka irituje a frustruje. Jeho nálada sa za ním ťahá ako kovová guľa na reťazi.* Poď, ukážem ti, kde sme s Calebom vyrastali. Náš skvelý domov. *Povie s náznakom akejsi nedôvery a úzkosti k svojim slovám, ktorá mu zasekne ďalšie slová v hrdle. Pokračuje ďalej, trochu popredu Grace a snaží sa od seba odohnať pesimistické myšlienky, zlietajúce sa zo strán.* /Prečo sa ma na to pýta?/ *Posťažuje sa. Nedokáže o tom hovoriť.*
/Nemyslí si snad, že mu to věřím.. / *Úzkostně stáhne obočí k sobě a padne na ní z okolí chlad.. nenapomáhá tomu ani fakt, že chlad jde teď cítit i ze Sebastiana. Svoje sako si víc přitáhne ke krku když se dívá na mohutnou budovu před sebou.. moc ráda by šla dovnitř, prozkoumat prostory kde se lovci stínů učí na svoje povolání. Chtěla by tam jít s ním a nechat se provést a vyprávět si jeho příhody z akademie...jenže odtuší, že pro něj je to zakázaný téma, a tak svěsí pohled dolů a slabě se usměje... stále je ráda, že nemusí zpátky do insitutu a že je na čerstvým vzduchu, i když se dělá trochu chladno.* Já si to pamatuju trochu jinak.. *Dožene jeho krok a musí hodně zrychlit aby mu stačila.. nechce na něj tlačit, ale jeho temnota ji nějaký způsobem přitahovala jako můru za světlem a proto se zkus konfrontovat s tím, že se jí jednou už málem přiznal.*
*Uvedomuje si, že svojim správaním Grace len odrádza od toho, aby ho nabudúce zobrala ako svojho sprievodcu niekam na ďalšie miesto, no Akadémia ho zaťažila a na chvíľu mu temný myseľ. Pokrúti ňom, zhlboka sa nadýchne a potom sa pristaví, s hlavou sklopenou, aby počkal na lovkyňu, ktorá mu robí spoločnosť.* /Prepáč./ *Má chuť každú chvíľu vysloviť, no neurobí tak, iba chvíľu stojí a potom dvihne pohľad k jej očiam.* Nabudúce ti Akadémiu ukážem, ak budeš mať záujem so mnou ísť znova. *Prenesie a svojim spôsobom je to akési nepriame ospravedlnenie lomeno návrh, či sa niekedy do Idris vráti s ním, ak bude musieť odznova niečo vybaviť - a ak Grace nebude musieť niekam… odísť.* Je ti zima? *Opýta sa zrazu, keď si všimne jej pritiahnutého saka k telu. Nemá veľmi čo jej ponúknuť, sám si zabudol zobrať aspoň bundu alebo kabát. Potom sa obráti a odznova pomalšie, predýchavajúc, ju vedie k sídlu Hawkstone.* /Som zvedavý, čo na to povie./ *Zamyslí sa a nostalgická melanchólia síce neustáva, no rozhodne sa čo najviac ju udržať pod kontrolou. Cíti sa akosi nedôveryhodne a nebezpečne, až ho to trochu desí a chĺpky na zátylku mu stoja dupkom.*
/Nic na to nepoví?/ *Promne si spodní ret a trochu jí to uvnitř rozlítí.. chtěla by ho chytit za ruku a přimět ho, aby se jí podíval do očí a zopakoval, že se opravdu nic nestalo. Jenže nedokáže vytušit, jestli by její reakce po těch letech nebyla přehnaná.* Fajn.. *Usměje se nakonec do země.* Tímhle závazkem sis mě koupil.. Beru tě za slovo. *Obejme si hrudník a kráčí vedle Sebastiana k sídle Hawkstone.. nohy už má promrzlý a ruce taky.* Jen trochu.. ale kdyby to bylo nesnesitelný tak použiju runu.. *Ubezpečí ho a pak zůstane stát u jeho rodinného sídla, co se týčí ve tmě před nimi... Usmívá se pro sebe, když si představuje mladší Sebastiana co běhá před domem a hraje si.* Půjdeme i dovnitř, *Postranním pohledem se na něj tázavě podívá.. v tuhle chvíli by to uvítala, nechce se zbytečně pálit runou.* Na oplátku tě někdy můžu vzít do sídla Lengthorn.. Axel... *Zarazí se, protože by o tom neměla mluvit.* Jsou tam tajný chodby a hodně starých zbraní, o kterých spolek neví.. *Svěří se , ale hned na to ji napadne že to možná byla chyba.* /Ale sám řekl, že se jeho postoj ke spolku změnil.. možná toho nevyužije./
*Napadne mu, že jej ponúkne sako, no možno ho od neho neprijíme a neisto sa chytí za opasok, akoby si ho chcel od pása odviazať a podať jej vrch svojho outfitu.* Prečo sa tak usmievaš? *Opýta sa, no nemyslí to ako výčitku, skôr iba ako priateľskú poznámku a tak trochu ho zaujíma, čo si vlastne o ich sídle myslí, čo v ňom vidí a ako si predstavuje, že sa v ňom žilo. No nič z toho nepovie nahlas a iba hľadí na budovu.* Poďme. *Súhlasí s návrhom a keďže vie, že jeho rodičia ešte ostanú na plese do konca a Caleb sa pravdepodobne vrátil späť do Inštitútu, rezidencia bude prázdna.* /Aspoň tam bude pokoj a ticho. Niečo, čo teraz obaja uvítame./ *Prebehne mu hlavou a keď sa rozrozpráva o svojom sídle, pozrie na ňu s nadvihnutým obočím, trochu podpichovačne.* Znie to… nebezpečne. Len o tom nehovor nikomu ďalšiemu. *Navrhne a druhú časť svojho vyjadrenia myslí však aj vážne. Aby sa Grace nedostala do prúšvihu. Zavedie ju dnu cez veľké dvere, vedúce do sídla a tak nejak automaticky sa nadýchne vzduchu, ktorý okolo nich stojí.*
Áále.. to nic.. *Koutky rtů se jí víc rozjedou do stran a do tváří se jí vlije barva hned na to sklopí pohled dolů protože se to snaží před ním skrýt.* /Naštěstí už nejsem na Zimním dvoře .. ale i tak mám pocit, že mi Sebastian někdy čte myšlenky..a když se na mě podívá, mám pocit že mě má celou přečtenou./ Je to hezký dům.. už chápu, proč institut pro tebe nikdy nebude domov.. *Kráčí za ním vstupní halou a přemýšlí nad tím, jestli jsou tu sami a nebo tu bude ještě někdo další...* /Je to docela dost velký dům, myslím že se tu naše přítomnost ztratí./ *Ruce svěsí podél těla, protože uvnitř je mnohem větší teplo než venku a nepotřebuje se zahřívat.. * Tohle je obývák? *Nakoukne do místnosti, ve který je tma ale rozhodně v ní vidí obrys pohovky a velkýho klavíru. Ohlídne se na Sebastiana, potutelně se usměje a bez zeptání vykročí tím směrem.*
*Dnu sa obzrie okolo seba a zaleje ho príjemný, no i chladný pocit a spomienky, hrajúce v jeho hlave, sa miešajú medzi sebou - dobré, zlé, harmonické a chaotické. Čokoľvek, na čo si spomenie, je teraz zvláštne ďaleko a dopadne na neho nepríjemnosť uvedomenia, že asi je už starý.* /Bolo to tak dávno./ *Z premýšľania a pohľadu na jeden z obrazov, visiacich na stene, ho vytrhne Gracin hlas, o niečo hlasnejší vo veľkom uzavretom priestore. Podíde k nej a k miestnosti, pri ktorej stojí.* /Neviem, či tento dom môžem považovať ešte stále za domov, ale viaže sa tu veľa spomienok a detstvo - časti života, ktoré nemôžem ignorovať./ *Napadne mu horko a cíti sucho v ústach.* Áno, presne tak. *Súhlasí s jej tipom a vojde do obývačky hneď za Grace, pozerajúc na ňu a na jej reakciu. Napadne mu, že ona zrejme nemá také miesto, kam sa vrátiť a z ktorého by mala tak ustálené spomienky. Podíde k pianu, otvorí ho a trochu na neho zahrá - samozrejme nie skladbu, iba náhodne stláča klávesy a keď od neho odstúpi, znova sa obzrie, akoby tú miestnosť nevidel už miliónkrát predtým.* Áno, máš pravdu, je to pekný dom. *Nikdy sa nad tým tak nezamyslel.*
*Kráčí po místnosti a prohlíží si obrazy co v ní visí.. představuje si, že hodně portrétů patří členům rodiny Hawkstone a hledá .. s pobavením.. jestli tu někde neuvidí ten Sebastianův.. to ji ale vytrhne z myšlení zvuk kláves a překvapeně se na něj otočí s rukou na rtech a s úsměvem, který se snaží skrýt.* Co když tu někdo spí? *Tiše se zasměje a ztiší hlas.. potichu udělá několik kroků k němu a ocitne se vedle něj u klavíru. Ví, že hodně lovců stínů ovládá hru na nějaký nástroj, ale u něj to viděla úplně poprvý, nikdy takovou stránku neukázal.* Vždycky jste tu byli jen ty, Max, Caleb a rodiče? *Nakloní hlavu na stranu a zeptá se ho.* Sídlo Lengthorn teď chátrá... přála bych si ho obnovit, mít tam svoje místo... ale nevím, jestli by to spolek vůbec dovolil. *Kousne se nervozně do spodního rtu a podívá se směrem k oknu.*
/Obnovenie sídla, to znie… zaujímavo./ *Otočí sa k nej a pousmeje sa, zase. Nejak často sa usmieva, teraz, keď už nie sú na spoločenskej akcii, ale iba v známom prostredí so známou tvárou, s tvárou Grace.* Myslím, že tu teraz nikto nie je. Všetci sú… niekde rozlezení. *Podotkne a mykne plecami, pretože mu to nevadí, aspoň nemusia byť potichu a tváriť sa, že tam nie sú.* Áno. Iba my. Ale vystriedalo sa tu mnoho lovcov, s ktorými rodičia riešili svoje záležitosti. *Veľmi sa vtedy nevyznal do všetkého, čo sa vo svete nefilim dialo. Rodičia im mnohé veci v detstve nerozprávali.* To znie fajn. No, Spolok dokáže narobiť problémy v živote jedného lovca. *Povie tichšie, akoby mal byť opatrný so slovami, ktoré sa tak veľmi dotýkali Gracinej osoby - tá si prešla svojim so Spolkom a lovcami. Rozhodne sa tému trochu pozmeniť a znova sa dotkne piana.* Učila si sa niekedy na to hrať? *Opýta sa zaujato a kývne smerom k hudobnému nástroju.*
*Rozhodne se posadit na stoličku u klavíru, ale zády ke klaviatuře a čelem k Sebastianovi co stojí naproti ní.* /Proč.. proč mě napadají myšlenky na to, co se dá v domě dělat, když jsme tu sami./ *Odvrátí od Sebastiana pohled a několikrát zamrká, aby přišla na jiný myšlenky.. Myslela si, že jeho nepřítomnost toho hodně změní a je pravda, že se ona změnila.. ale teď, když jsou tu sami v jedný místnosti, i jeho náznaky že se o ní stále zajímá.. začala se jí jeho přítomnost opět vpíjet pod kůži a není si jistá, jestli je to tak správně. Pálila se o jeho chladnou stránku celý roky a teď už není ani tolik statečná, aby udělala nějaký krok vpřed.* Já vím... stačil mi exil na Zimním dvoře.. *Podotkne ale pouze před Sebastianem přizná, že se jednalo o exil.. u jincýh lovců se tváří, že plnila diplomatickou povinnost.* Moc ne.. *Přizná skromně s úsměvem a ani se a klavír nepodívá.. pravdou ale je, že v dětském domově měla jen papír, tužku a klavír.. nic jinýho neznala a proto uměla hrát docela obstojně, na nic jinýho ale talent neměla.* Ale ty asi hraješ.. *Odtuší z jeho pohybů a vyzve ho tím, že by si ráda i něco poslechla.*
*Poškrabe sa na zátylku, akoby ho znervóznilo, že znova Grace pripomenul čas na Zimnom dvore, od ktorého sa snažila teraz odpútať, kým je v Inštitúte.* /A dúfam, že ostaneš v New Yorku čo najdlhšie./ *Pomyslí si jej smerom, no nepovie to nahlas. Skôr tam ako prikovaný stojí a prikyvuje, keď mu odpovie na otázku. Pomaly k nej podíde, trochu neistý, či si k nej má sadnúť alebo ostať stáť, skoro akoby čakal na povolenie. Nechce, aby ju naštval alebo jej znepríjemnil pobyt u nich v sídle, aj keď s tým rezidencia nemá nič spoločné.* Trochu si možno pamätám. *Povie ale tak, aby nedal najavo svoju vzrastajúcu, bublajúcu neistotu, ten divný pocit na hrudi. Nemal by jej ukazovať, ako sa cíti. S ním a jeho bratom si zažila Grace už svoje a cíti sa nepríjemne, že po toľkých rokoch, čo ju pozná a čím si prešli, ako sa k nej správal a čo hovoril, stále pociťuje, že o ňu nechce prísť.* Uhm… Ak dovolíš. *Povie nakoniec, aby sama Grace usúdila, či sa od piana postaví, alebo ostane sedieť, a zároveň sa usadí aj on, upriamiac pohľad na čiernobiele klávesy.* No, zahrám ti tak… nejakú detskú blbosť. *Povie jej vážne, ale z jeho hlasu cítiť, že sa nad tým pousmieva. A začne hrať nejakú hlúpu melódiu, ktorú si ešte stále nejak pamätá.* /Skvelý dojem…/ *Pomyslí si na seba ironicky.*
*Když se na něj teď dívá, vnímá ho úplně jinak než na plese kde byl obklopený rodinou a známými.. najednou ji připadá méně nedotknutelný a všímá si, jeho nejistých kroků.. Paradoxně jí to ubezpečuje, že její nervozita se možná vedle jeho nejistotu ztratí. A taky že její pocity nejsou jednostranný.* /No ne.. on opravdu zahraje?/ *Snaží se, aby jí necukaly koutky úst.. ale usmívá se pro sebe. Jenom se čelem otočí ke klavíru, když se Sebastian posadí vedle ní.. místnost je stále v šeru,protože si nerozsvítili ani jednu svíčku, ale svit měsíce poskytuje trochu světla, aspoň natolik aby viděla jeho pevné ruce u klavíru.* No ne.. řekla bych, že jsi snad i nervozní.. tréma? *Dovolí si do něj šťouchnout ramenem a zasměje se.* Vždyť je to dobrý.. myslím, že tuhle znám.. *Natáhne pouze jednu ruku a stlačí pár akordů v doprovodu, jenže nejsou úplně synchronizovaní a tak výsledek je trochu k smíchu.* Vidíš.. jde nám to. Kdyby nám někdy sebrali runy, můžeme založit kapelu.. /Jmenovala by se ... / *Myšlenku nedokončí a radši se svou dětinskostí přibrzdí.*
*Pousmievava sa a snaží sa, aby to Grace nevidela, ale aj ona sa na to chytí a ako hrá, pridá sa k nemu, čo znie trochu nemotorne a to ho donúti trochu sa zasmiať. Zdá sa, že na neho má táto uvoľnená atmosféra príliš silný vplyv, nejak vychádza sám zo seba, akoby to bolo niečo… Pozrie sa na lovkyňu vedľa seba a zasmeje sa, zase. Podivné.* Kapela, s ktorou by sme hrali na jeden spoločný klavír a k tomu falošne? *Podpichne ju a pri pohľade do jej tváre sa mu pomaly úsmev stratí, iba sa jemne pousmieva.* /Príjemný čas, príjemný čas…/ *Behá mu hlavou dookola, v tmavej miestnosti obaja so svojou svetlou pleťou jemne svietia.* Eh, uhm… *Ani si nepamätá, kedy bol naposledy tak nervózny. Odkedy prestal piť alkohol je akýsi dotklivý a aj keď chce Grace ochrániť pred… pred sebou, jej blízkosť ho robí neistým. Po návrate a po čase, ktorý spolu netrávili, si tento moment užíva. Je to zmena, ktorú nečakal, možno preto sám seba prichytí nepripraveného.* /Čo keby… Nie, blbosť. Čo, prečo… Kriste./ *Otočí hlavu naspäť k pianu a zas sa usmeje.* Viem ešte jednu, ale tiež je detská. *Mykne plecom a štuchne do nej ramenom.* /Klasické balenie žien./ *Nemôže si odpustiť podpichovať samého seba.*
*Nad tím se jí šokovaně otevřou ústa a otočí na něj svůj překvapený pohled.* Co prosím? Falešně? *Na oko uraženě ho plácne přes předloktí a zavrtí hlavou,* Ty jsi ale najednou troufalý.. *Neví jestli se má smát a nebo se naoko na něj zlobit, že si dovolil napadnout jejich spolupráci a hlavně komentovat její hraní.. sammozřejmě věděla, že to nemyslel doslova, ale jeho odvázanost ji nutí se smát a taky skoro zapomenout na tu dvouletou propast a i to jak se nerozešli v dobrém.. Připadá jí jako kdyby tu opět byla s kamarádem, se Sebastianem kterýho znala před tolika lety... i když už tehdy do něj byla platonicky zamilovaná.* No dobrá.. předveď se.. třeba ti hodím i nějaký spropitný.. *Složí ruce zpátky do klína a uklidní se, aby se soustředila na tóny, který klavír vydává.. nesoustřeďuje se tolik na huudbu jako spíš na jeho ruce, co se hýbou po klaviatuře.. na chvilku jako kdyby se zasnila a zapomněla se v myšlenkách.*
*Pozrie na ňu.* No neviem kto je tu trúfalý. *Odpovie na jej gesto, keď ho placne cez ruku, no samozrejme mu to naozaj nevadilo, i keď sa na ňu zamračí, nie však nepriateľsky.* Fajn, ukážem ti, čo je to hudba. *Povie, natiahne si ruky pred seba, “popraská” si prsty a s nadvihnutým obočím mrkne na Grace a potom sa pustí do hrania ďalšej detskej pesničky, ktorú si pamätá, že hral, keď mal deväť a vyučujúca, ktorú vtedy mal, bola hrozná rašpľa a nepríjemná striga. Mračí sa, aby neurobil chybu, pretože ak ju urobí, Grace si ho bude doberať znova a o to nestojí, nie naozaj. Vyvolá to v ňom ďalší nával nostalgie a tak prestane, otočí sa k nej a mykne hlavou do strany.* Koniec koncertu. *Povie, narýchlo vstane a odkašle si. Nikdy nevie, čo by mal robiť v situácii, ako je táto. Aj keď v niektorých chvíľach sa mu zdal opak, Grace už dávno nechala jej platonickú lásku k nemu bokom.* /Tento večer je priateľský, však?/ *A popri myšlienke sa mu tvár skrúti to zvláštneho spýtavého výrazu.*
Už mě znáš dost dlouho, abys věděl že troufalost je moje druhý jméno.. *Přes zavřený rty se zasměje jeho přípravě na hru a poslouchá ho.. koutky rtů jí trochu klesnou, ale to jen do úrovně příjemnýho úsměvu.. Když ho pozoruje, vidí že si dává záležet a jeho soustředěnost ji lichotila, jenže v tu chvíli ho vidí jak přestává hrát a rychle vyskočí od klavíru.* To bylo krátký.. ale možná si nějaký spropitný zasloužíš. *Přehodí nohy na druhou stranu a zase je zádem ke klavíru, načež si všimne jeho tázavýho pohledu kterýmu hned opětuje se vší vážností.* Stalo se něco? /Nebo jsem něco řekla?/ *Zvedne k němu hlavu a ruce si opět složí do klína, ale zůstává pořád sedět u klavíru i když na druhým konci mísstnosti se nachází pohodlnější pohovka.*
*Pri jej poznámke o sprepitnom sa mu nadvihnú kútiky úst a on by aj bol rád, keby dostal niečo do vrecka, no už aj tak pokazil atmosféru, takže sa mu tvár vráti do akéhosi neutrálneho výrazu.* /Som rád, že som ti mohol ukázať niektoré miesta… Zabávam sa… Rád s tebou trávim čas./ *Behá mu hlavou mnoho rôznorodých myšlienok, ktoré však uschováva pre seba, pretože odrazu má ťažký jazyk. Má pocit, že si nemôže dovoliť niečo jej zo svojich chaotických emócií povedať, keďže sa rozlúčili nie v dobrom a bola to jeho vina. Ako stále. Jeho vina.* Napadlo mi, či tu nechceš prespať túto noc, aj tak je neskoro a Caleb je zmrd… *Dodá, pretože si uvedomí, že je tu s Grace preto, lebo ju jeho brat nechal na plese nakoniec samú, no zároveň je za to vďačný.* Usteliem ti moju posteľ. *Navrhne a mykne plecom, čo na jeho nápad povie. Iba tam ako trkvas stojí a hľadí na ňu so zdvihnutým obočím. Vie, že to pokazil… Zrejme. Pravdepodobne.*
/Přemýšlí nad tím, nad čím já?/ Zeptá se sama sebe a vzpomene si na jejich nešťastný rozhovor.. pořád nenašla odvahu se ho zeptat na jeho pocity. Jestli ho to už přešlo a dávno to zapomněl jako jednu malou neshodu a nebo jestli mu to uvízlo v paměti tak jako jí.. A to i kdž se snaží samu sebe přesvděčit, že jí hořkost přešla.. to možná ano, ale pořád má kolem toho mnoho otázek a když chodí v noci spát, myšlenky na to se jí vrací zpátky.* To.. *Začne pomalu a podívá se na ztemnělou krajinu za oknem.* Asi není špatný nápad.. asi bych zpátky do Gardu netrefila... /A asi ani do Institutu./ *Vděčně se na něj usměje a zvedne se ze židle.. má smíšený pocity ohledně toho, že tu bude přespávat, ale na druhou stranu uvidí jeho pokoj, kde vyrůstal a to jí přijde jako pozvánka do jeho soukromí.* Opravdu děkuju.. *Projde kolem něj a vystoupí z místnosti na chodbu. Pro sebe se sama usmívá a do tváří se jí opět vlije barva, .. protože klidně by se na ní mohl vykašlat tak jako Caleb, ale neudělal to.*
*Keď súhlasí, spokojne sa otočí smerom k oblúku z miestnosti a kývne na ňu, aby ho nasledovala.* /To teda nie je zlý nápad…/ *Taktiež si odpovie v hlave a pozrie cez jedno veľké okno na nočné priestranstvo, rozliehajúce sa ako pripomienka toho, že je neskoro. Vedie ju na poschodie, pretože tam sa nachádzajú spálne, pričom každá mala svoju malú kúpeľňu. Pootvorí jedny dvere, keď zájdu ďalej po chodbe, a odhalí tak celkom veľkú, jednoduchú do modra sfarbenú miestnosť s veľkou posteľou a zatiahnutými závesmi, tak ako ich naposledy zanechal.* Tak teda… *Povie a ukáže na dvere do kúpeľne.* Tam je kúpeľňa a periny by mali byť čisté. *Poukáže len tak ledabolo na posteľ, pretože má pocit, že už to iba zbytočne naťahuje a mal byť nechať Grace svoj priestor, nech sa pripraví na spánok v pokoji.* Fajn, vyspi sa dobre. A upozorňujem, aby si nevystrkovala nohy spod periny. Nikdy nevieš, čo ťa za ne chytí. Dobrú. *Povie jej s pobavením, hneď na to sa zvláštne zamrví na mieste, akoby chcel niečo ešte povedať alebo urobiť, no potom sa otočí chrbtom a zas sa vráti k nej.* Som rád, že si tu. *Povie hlúpo ako zamilovaný šiestak, tak sa otočí a rýchlo z miestnosti vypadne a zavrie za sebou dvere.* /Kriste pane na nebi, nabudúce ma zabi./ *Preblesne mu hlavou a odíde do jednej z hosťovských miestností.*
*Jde za ním po schodech a prohlíží si přitom i chodby domu a dekorace.. ve tmě vidí ale jenom obrysy a tak přestane zdržovat a popoběhne za Sebastianem.. Nemůže si odpustit myšlenku, že jí lichotí když ji ukazuje svůj pokoj... Ihned se posadí na postel.* Děkuju.. opravdu myslím, že by mi klidně stačil i gauč.. *Zasměje se a sundá si ze sebe sako a sundavá si i boty.* Jen abys mě za ty nohy nechytiil ráno ty.. *Vzpomene si na to jak jednou zaspala na jeho trénink a přišel jí probudit až do pokoje. Narovná se v zádech a boty nechává u postele.* /Je rád, že tu jsem?/ *Nejistě se na něj podívá jako kdyby těm slovům těžce věřila.* Děkuju.. dobrou noc.. uvidíme se ráno. *Dívá se za ním jak odejde a pocity se v ní mísí.. dřív by jí nevadilo, kdby tu přespal s ní, nebylo by to poprvý co spali vedle sebe, ale tentokrát se cítí jistější, když tu zůstane sama. Slyšela z jeho úst přesně to, po čem tolik měsíců toužila.. ale stále si v hlavě argumentuje, že si to třeba vykládá špatně,že to Sebastian tak silně nemyslí.. vždyť už dřív ji políbil a pak ji řekl, že je kamarádka..* /Jsem unavená... opravdu bych se měla prospat./ *Unaveně si promne oči a zjišťuje že tu na přespání vůbec nic nemá.* /Fajn...nahá mu v posteli spát nebudu, co kdyby se rozhodl mě ráno probudit?/ *Zváží že bude možná míň troufalý se vypůjčit něco z jeho šatníku.. když otevře skříň, sáhne hned po první košili do který by se vešla dvakrát. Shodí ze sebe šaty, obleče se a rovnou padne do postele kde usíná.. protože se vůbec nelíčí, nevadí jí když sprchu nechá na ráno.*
*Keď sa ráno zobudí, pretká ho nepríjemný pocit uvedomenia si, že je doma a bude sa musieť stretnúť s rodičmi znova. Leží a žmúri do stropu so založenými rukami za hlavou.* /Nevadí, matka sa aspoň porozpráva s Grace a možno nezmienia tému svadby. Poprosil by som./ *Prebehne mu hlavou, no napadne mu, že by už mohol vstať, pretože je už celkom neskoro. Vyhrabe sa spod perín v spodnom prádle a natiahne na seba nohavice zo včera, opustí izbu neupravenú a neupratanú a smerom ku svojej izbe, v ktorej spala, alebo ešte spí Grace, si poriadne pretrie tvár, aby sa zobudil úplne. Pootvorí dvere a vojde dnu.* Myslím, že je čas vstať. *Povie Grace, keď sa vyberie smerom ku svojej skrini bez pohľadu na posteľ, aj keď si nie je istý, či tam lovkyňa ešte stále leží.*
*Leží na posteli když se rozednívá a všude kolem je ticho.. rozhodne se vstát a v koupelně se jen opláchnout rychlou sprchu a to nejnutnější k ranní hygieně. Přitom si všimne že lovci stínů nemají vůbec sprchový gely, ale obyčejný mýdla.* /Jako z jinýho století.../ *Obleče si na sebe zase Sebastianovu košili, protože je mnohem pohodlnější než upnuté černé šaty a položí se zase na postel. Váhá jestli by neměla někam vyrazit a nechce zatím běhat po chodbě, je moc brzo ráno a tak se schoulí do sebe a na chvilku ještě zavře oči a zaspí.. zdají se jí sny o tom, že v institutu pořádali nějakou party a sousedi si přišli stěžovat.. absolutně nesmyslný sen, ale těch má v poslední době hodně moc. Probouzí jí z toho hlas Sebastiana a tak se otočí na bok čelem k němu a rozespale zamžourá.* A neseš aspoň snídani? *Na oko vyčítavě se naněj podívá, ale prozradí jí úsměv.* Už vstávám *Posadí se na posteli a přehoupne si nohy přes postel.*
*Keď otvorí krídlo skrine, od postele sa ozve hlas, z ktorého ešte trochu cíti rozospatie. Nevie, či sa má na Grace pozrieť, predsa len nezaznamenal, čo má vlastne na sebe. Vytiahne si zo skrine čisté čierne tričko, pretiahne si ho cez hlavu a keď skriňu zatvorí, opatrne sa otočí a vidí, že si Grace vypožičala jeho košeľu.* Nenesiem nič. Práve som vstal. *Odpovie, prekríži si ruky na hrudi a nadvihne obočie.* V košeliach sa dobre spí, však? *Podpichne ju s náznakom humoru v hlase a prejde pomaly k dverám.* Môžeme sa najesť a vrátiť sa do Inštitútu. /Aj tak tu nechcem tráviť veľa času, hliadky nepočkajú a už som netrénoval dva dni. K tomu potrebujem skontrolovať pasce./ *Doplní si v myšlienkach a keď ruky spustí k telu, spýtavo sa zamračí.* Pokojne môžeme zmiznúť rovno. *Prenesie do vzduchu a počká, ako sa vlastne Grace rozhodne. Či sa chce stretávať s jeho rodičmi, alebo teda matkou, či by už radšej išla späť do New Yorku.*
*Pohledem na něj sklouzne když se oblíká a zkouší se v duchu přesvědčit, že její city jsou pouze ryze přátelský.* /Tak jako před lety.. aspoň mám takový dojem, že mě prostě tenkrát ukázal jak mě vnímá.. jako kamarádku.. a že to tak chce. A asi v tom chce i pokračovat./ To je škoda... něco bych snědla..*Zahoupe nohama pod sebou a pak složí ruce do klína a narvná si košili aby zakryla její holé nohy.* Snad si nečekal, že se ti tu položím do postele nahá.. co kdyby tě ráno přišla vzbudit mamka.. *Popíchne ho nazpátek a snaží se nad tou představou nesmát.. neúspěšně. Zvedne se z postele a následuje ho ke skříni.* Máš tu nějaký kalhoty? Nechce se mi zpátky do těch šatů.. *Podívá se z okna ven, kde se právě rozpršelo. Trochu ji to zamrzí.. doufala, že tu bude moct zůstat delší dobu a prozkoumat Idris.. * Nedá se nic dělat.. povinnosti volají .*Pokrčí ramena smířlivě s tím, že se budou muset vrátit do New Yorku.*
*Prikývne od dverí a prebehne ju pohľadom, no urýchlene odvráti zrak. Mal by sa už začať správať profesionálne, no v prítomnosti Grace mu to nikdy veľmi nešlo. Predsa len… dlhoročné… priateľstvo už sa nedalo ničím zakrývať. Je to na ňom vidieť. Keď ho však podpichne, snaží sa udržať, aby sa nerozkašľal.* /To by mi nevadilo./ *Pomyslí si, silno si odkašle a poberie sa ku skrini.* Neviem, či by si sa sťažovala menej, ak by vstúpil môj otec… alebo ja. *Podotkne a mimo to, aby jej pozrel do tváre, ako zareaguje, príde ku skrini, znova, a začne sa v nej prehrabávať. Nájde akési tmavomodré nohavice s vreckami, ktoré nosieval na strednej, no boli mu už pritesné. A na pohľad sa mu zdalo, že by jej mohli celkom sadnúť, pokiaľ si odmyslí isté miesta a ich dĺžku.* Hádam sa neutopíš. *Podotkne, keď jej nohavice podáva, konečne sa pohľadom vráti k jej tvári a pousmeje sa, len tak námatkovo.* /Sluší jej to./ *Napadne mu.* Chceš aj tú košeľu? *Opýta sa, aj keď jej bola veľká, no zdá sa mu, že si ju užíva. Aspoň niekto.*
*Při představě, že by do místnosti vstoupil jeho otec jí ztuhne úsměv na tváři a vystřídá ho nehrané zděšení.. oči má otevřený a vypadá u toho komicky.* To ... by ho asi čekal šok. /Podobně asi jako mě./ *Zamrká očima a potřese hlavou.* A ve tvém případě... *Převezme si od něj kalhoty a nechá je rozvinout před sebou.* Bys asi neviděl nic novýho.. *Při tý vzpomínce jí proběhne mráz po těle a ucítí, že možná zašla až moc daleko se slovy.. přejde znovu k posteli a natáhne si na sebe jeho kalhoty, dovnitř do nich si zastrčí i jeho košili a přes to si na sebe navlíkne svoje uniformní sako.* Myslíš, že už jí zpátky nedostaneš.. *Oznámí mu s lehkým úsmevem a nazouvá si boty na nohou.. oblečení je jí velký, ale je ráda že je pohodlný a že bude v teple.*
*Vážne sa pozrie k dverám a započúva sa, aby ich náhodou otec skutočne nenašiel popri tom, ako si Grace naťahuje nohavice. No, nebol by to pohľad, ktorý by uvítal. Znova sa vráti k dverám a odkašle si, klesnúc mu hlava trochu na bok a keď chytí kľučku, zastaví sa.* To nevidel. *Povie odrazu akosi vlažne a tichšie, než rozprával doteraz. No, nie je ten čas na to, aby uvažoval nad spomienkou, ktorá ho zvláštne necháva nepokojným.* Dobre, nechaj si ju. Poďme do kuchyne. *Prenesie a rýchlo otvorí dvere, aby sa z izby dostal a počká na Grace pred ňou.* /Tie trápne momenty idú ako na bežiacom páse./ *Pomyslí si, keďže akosi často pociťuje emóciu zahanbenia alebo niečoho podobného. Sú to hlúpe pocity, Grace zrejme nad ničím podobným nepremýšľa, aj keď si ho doberá hlúpymi poznámkami a on by sa možno aj zasmial, ak by neboli mierené na jeho osobu a on nevie, ako reagovať - či chtivo, nahnevane, neutrálne alebo pobavene.*
*Dívá se za ním a jeho vlážný tón hlasu se jí vpije pod kůži.. zarazí se nad tím, jestli ten chlad vyvolala vzpomínka na to jak jí ošetřoval a nebo to, že si dovolila vzpomínat na společnou minulost.* /On je tak.. nevypočitatelný.. / *Pomyslí si, ale vůbec si neuvědomuje že je to možná to, co jí na něj tolik ty roky pritahuje.. Ostatní měla přečtený hned, muže co jí leželi u nohou. Ale Sebastian nebyl ani jedno.. sice tu pro ní vždy byl, ale ne úplně tak oddaný, aby jí ležel u nohou.. což jí ty roky frustrovalo a přitahovalo.* Už běžím.. *Zaváže si botu a vyskočí z postele.. projde kolem něj u dveří a sejde schody dolů do haly.. rozhlíží se kolem, kde je asi kuchyně.. a zda jsou tady ještě sami.*
*Otočí sa za ňou, keď prejde okolo neho, rovno dolu po schodoch, akoby bola doma. Jeho výraz je nečitateľný, ale vo vnútri ho sťahuje tá istá neistota, ktorú pociťoval aj včera a dni predtým.* /Čo mi je…/ *Vyčíta si v hlave a keď sa natiahne po kľučke, aby dvere zatvoril, ešte si narýchlo prezrie svoju izbu a sťažka si povzdychne a zavrie. Otočí sa na päte a poberie sa za lovkyňou, zrejme už nachádzajúcou sa v kuchyni.* /Kto vie, kedy včera prišli. Ples bol na zbláznenie, ale možno si ho matka s otcom z hĺbky duše užili./ *Prejde po schodoch dolu smerom do kuchyne a zbadá tam svoju matku, sediacu pri pulte, pijúcu kávu zo starej, porcelánovej šálky. Keď sa otočí, naširoko sa usmeje.* Sebastian. *Osloví ho a on pretočí očami, vzdychne a pozrie smerom ku Grace so žiadosťou o pomoc v tvári. Verí, že mu porozumie. Sebastian nemá náladu a chuť rozprávať sa o skvelom živote jeho rodičov. Aspoň to si pomyslí a oprie sa o stôl.* Dobré ráno. *Odzdraví nakoniec a od stola sa obzrie, či nezazrie nejaké jedlo, ktoré by mohol ponúknuť Grace a sebe. Stále mu niečo sedí na mysli, no snaží sa to potlačiť.*
*Zvedne pohled nahoru na schody, ze kterých schází Sebastian a pak s ním zamíří do kuchyně, kde uvidí Cornelii Hawkstone..* /Doufám, že mě.. neslyšela jak mluvím o nich./ *Kousne se nenápadně do spodního rtu a pak jí věnuje úsměv.* Dobré ráno.. *Pozdraví ji trochu nejistě a podívá se na Sebastiana, jehož pohled nedokáže rozluštit.* /Udělala jsem něco špatně? Nebo chce odsud rychle zmizet?/ *Nečitelný a nejistý výraz mu opětuje a pak se obrátí na paní Hawkstone, která jí nabízí kávu.* Ano.. děkuju, moc ráda.. Nechcete s něčím pomoct? *Znovu se dá do vykání, protože si na tykání nedokáže zvyknout.. pak se posadí na židli protože Cornelia si asi cítí u kuchyňskýho pultu líp, když má věci ve vlastních rukou.. Rozhodne se tady nepřekážet a jen tak plynule konverzovat.* Byli jsme tam skoro do konce, ale Sebastian mi pak chtěl ukázat Alicante ... tak jsme se prošli a nakonec.. se nám nechtělo zpátky do institutu. *Namítne oopatrně s otázkou v hlase, když je před ní postavený hrnek s kávou, čímž doufá že nevadí že tu oba přespali. Podívá se pak na Sebastiana a snaží se z jeho výrazu vyčíst nějakou emoci nad tímto setkáním.*
*Pohliadne na Grace, pretože si už nie je úplne istý, či by sa mali usádzať a debatovať. Pretože jeho matka ich zrejme bude chcieť udržať v rozhovore minimálne dovtedy, kým jej príde posila v podobe jeho otca. Potom si všimne, že na dreze stojí tanier s pár kúskami sendvičov a tak sa poň vyberie, aby ho ponúkol Grace.* Toto si vezmem. *Povie smerom k matke, jemne tanier nadvihne, aby videla, čo má na mysli, a usadí sa hneď vedľa mladej lovkyne s nečitateľným výrazom. Matka sa venuje Grace a pri jej vysvetlení prikývne, aj keď má v očiach zvláštny pohľad, akoby nad niečím premýšľala a hlavne keď si priloží hrnček kávy k perám, vidí na jej perách slabý úškrn, ktorý hneď zmizne po zložený hrnčeka späť k pultu. Prekrúti očami a vezme si do ruky jedlo, potichu sediac. Čaká len každú chvíľu nejakú hlúpu poznámku, niečo, čo ho znova naštve, no jeho matka sa venuje čisto Grace, na Sebastiana mrkne len tak náhodou. Počúva ich, no zároveň nie. Myšlienky mu začnú odlietať niekam inam.*
*Usměje se vděčně na Sebastiana když se vedle ní posadí se sendviči. Odpije si z hrnku s kafem a pak si jeden sendvič taky uloví.. sem tam se podívá na Sebastiana, ale jeho pevný výraz jí nic neprozrazuje.. přemýšlí teď akorát nad tím jaký přístup k ní Cornelia Hawkstone má, protože jí přivítala docela vlídně.. a to navzdory tomu, že Grace spolek před lety potrestal za něco co považovali za zradu.* /Možná jí Caleb a Sebastian řekli jak to doopravdy bylo.. že jsem nechttěla ovlivnit následnictví trůnu na zimním dvoře, ale pomoct. A moje řešení bylo účinný, jenom je štvalo že jsem u toho navázala kontakty s vílami a porušila Studený mír./ *Když se konverzace točí jen kolem běžných věcí jako včerejší ples, institut a Max, raději se rozhodne nezasahovat do větších politických témat.. V klidu dojí sendvič a dopije kafe a pak se podívá na Sebastiana, jestli už vyrazí.. Sama by to navrhla, ale nechce být nezdvořilá vůči svojí hostitelce.*
*Aj keď Sebastian vyzerá, že nepočúva, jednoslovne odpovie každý raz, čo ho matka osloví a po pár otázkach alebo poznámkach to vzdá a veľmi už s ním nerozpráva. On zatiaľ doje ďalší sendvič a zachytáva, že na neho Grace zboku sem-tam nazerá, akoby mu chcela niečo naznačiť. Jemu je jasné, že už tam sedia pridlho a on tak vzdychne, oprie sa dlaňami o stôl, odsunie sa od stola ako vstane a pozrie na svoju matku.* Pozdrav odo mňa otca. *Prenesie nakoniec a keď sa so zamračeným obočím pozrie na Grace, tvár sa mu viac uvoľní a zmierni a kývne na ňu hlavou, že ak chce, tak odchádzajú. Matka ho počastuje niekoľkými poznámkami a upozorneniami, samozrejme sa nevyhne téme “nájdi si už niekoho, prosím ťa” a ako okolo nej prejde, zastaví ho chytením za ruku, “myslím to vážne!” zaznie len tak a s oboma sa pozdraví, keď idú preč. Sťažka si vydýchne, uvoľní sa a poberie sa smerom k východu.* Dúfam, že ťa debata priveľmi neotrávila. *Povie nakoniec, keď jej otvorí dvere, a mierne sa pousmeje..*
*Chce už vstát a pomoci s talíři, ale i to jí Cornelia vymluví a tak se jen vděčně usměje a vstane ze židle jako Sebastian.* Pozdravte ho i ode mě a Maxe taky. Doufám,, že se mu daří dobře.. /Musí už to být pořádný chlap.. neviděla jsem ho tolik let./ *S úsměvem se projde do chodby kde si ještě u zrcadla v hale narovná sako a nemůže neslyšet slova Sebastianovy matky.. Stáhne k sobě zmateně obočí a se sklopenou hlavou zamrká.* /Asi už i jí stihl říct, že jsem jenom kamarádka.. a raději by ho viděla trávit čas s někým, koho si třeba jednou i vezme.. namísto ztrácení času se mnou./ *Pomyslí si rozmrzele a myšlenku zkouší zahnat když se k ní Sebastian připojí.. Slabě se na něj pousměje a zavrtí hlavou.* VždyŤ je milá.. *Pronese když se za nimi zavřou dveře, s úlevou zjišťuje že přestalo pršet a fouká pouze slabý vánek.* Dokud se teda nesnaží řešit tvoje vztahy.. *Semkne k sobě rty a vykročí směrem k městu Alicante.* /Něco na tom ale bude.. nikdy jsem ho neviděla se za někým hnát.. opravdu je takový samotář? A nebo je v tom něcí víc?/
*Pozrie na ňu s nadvihnutým obočím, akoby jej už len tým chcel vyvrátiť jej slová. Vyjde von, dvere sa za ním zatvoria a vykročí popri Grace smerom preč od sídla Hawkstone.* Milá… Kým sa ti nemieša do vzťahov, alebo rovno do celého života. *Zavrčí rozmrzelo, no keď sa poriadne nadýchne, aby si nahnal čerstvejší vzduch do pľúc a prečistí sa mu trochu hlava, kútikom oka iba pozrie smerom ku Grace a vloží si ruky do vreciek.* /Sakra, sako… No, to nič, vezmem ho nabudúce./ *Pomyslí si, keď ho zachladí na rukách, no zatiaľ mu nie je taká zima, aby použil runu na zahriatie.* Vďaka. *Povie, ale úplne nevie, za čo všteko jej vlastne ďakuje, no jeho slabý úsmev na perách môže naznačiť, že je vďačný za jej prítomnosť zo včera i z dnešného rána.* Vďaka, že si ma nenechala matke napospas. S tebou sa aj tak viac porozpráva. Viac než ja. *Povie nakoniec a počas toho sa na ňu sem-tam pozerá, aby bolo vidieť, že to myslí vážne.*
*Ruce si založí na prsou když kráčí vedle něj a zvažuje, zda se má k tomu tématu nějak ještě vracet.* Dělá to tak jenom tobě? *Zeptá se jen tak jakoby mimochodem, ale snaží ho trochu rozpovídat, protože jí opravdu zajímá proč se on od všech tak distancuje.. Na Zimním dvoře si už myslela, že až ho znovu potká tak bude asi ženatý, i když by to mělo být jen papírově. Zasměje se a ohlídne se za ním.* Není zač.. opravdu mě nenapadlo, že tě budu zachraňovat před vlastní mámou ... *Zavrtí hlavou a a přidá trochu do kroku, zdá se že je o trochu víc chladno než předpokládala a chce být co nejdřív někde uvnitř.* Proč tě s tím vlastně tak popichuje? /Nesmířila se s tím, že tímhle způsobem tě asi těžko dotlačí k tomu si někoho najít./ *Nedívá se při těch slovech na něj... dívá se na svoje nohy pod sebou jak se střídají na vyšlapaný cestičce k hlavní cestě, co vede k Alicante.. částečně se na něj nedívá i proto, protože se bojí že by vyčetl z jejího výrazu smíšený emoce, se kterými bojuje.. snaží se předstírat, že se zajímá čistě jako kamarádka.*
*Zamyslí sa nad jej otázkou, aj keď vie odpoveď a je mu jasná.*No, Caleb má už syna. Viac od neho už nemajú čo čakať. *Povie horko a spomenie si na Caleba a Tobiasa a na to, ako jeho brat začal so svojim synom nadväzovať omnoho pevnejší vzťah.* /Chce mu darovať svoj meč, ktorý sme obaja ako malí od rodičov dostali./ *Preblesne mu hlavou spomienka na to, ako mu to Caleb spomínal, keď spoločne kráčali na hliadku.* Zachovanie rodu. Malo by byť automatické, že sa dohodne sňatok nefilim, aby sa ďalej rozšírili dobré rody. *Odpovie jej nakoniec a jeho hlas je tichší, no o to zvláštne pokojný, akoby sa s tou myšlienkou zmieril už dávno, no zároveň mu nie je ani trochu blízka.* Zatiaľ to nechávajú na mne, no… *Zmĺkne na malú chvíľu a kopne do kamienka, ležiaceho na chodníku pred ním.* No ako si videla včera. Mám už svoj vek na to, aby som sa oženil. *Dokončí sucho a chladne, no daná emócia nie je mierená na Grace, ale na myšlienku a svojich rodičov všeobecne.* Stane sa zo mňa obetný baránok pre rodinu. *Doplní a pozrie na ňu, jeho tvár je zvláštne stiahnutá a nepríjemne krčí obočie. Tvár Grace ho stále nejak drží, aby nevyskočil z kože a nezabehol do najbližšieho podniku a nevypil si. Olízne si suché pery.*
*Dlouho mlčí a kouká do země, když ho poslouchá.. ruce má stále kolem hrudníku, aby se chránila i před tím malým vánkem, ale není jí zima.* /Zachování rodu? To zní.. uf, dost staromódně, to můžu být ráda, že po mně tohle moje rodina nechce.. musela bych v první řadě nějakou totiž mít./ *Pohledem k němu zatěká a pak se podívá na přibližující se budovu Gardu.* Zníš... že jsi s tím osudem docela smířený.. /O tomhle mi ale nikdy nevyprávěl, že by někdy chtěl děti a rodinu. Ptala jsem se vůbec?/ Proč jsi to už dávno neudělal a neměl od toho pokoj? *Vypustí ze svých úst docela troufalou otázku, cítí se u toho hodně nejistě.. ale řekla to hlavně proto, aby sama sobě zkusila dokázat, že se o něj má zajímat jen jako kamarádka.. ale tváře má horké a tep se ji zrychlil.* Nebo jsem to možná jen špatně pochopila.. a smířený s tím nejsi. Jestli ti vyhovuje být lovcem stínů bez založení rodiny, neměli by tě do toho tlačit.. Caleb se svým.... charakterem. *Protočí nad tím slovem oči.* Se postaral o zachování rodu.. kdo ví kolikrát. *Zkusí atmosféru odlehčit vtipem.*
*Akosi neveriaco sa na ňu zahľadí a nadvihne obočie, aby jej ukázal, že s tým je zmierený, ale za žiadnu cenu sa do toho nepustí. Je v tom viacero dôvodov a keď sa na to pýta Grace, nálada mu klesne o niečo viac, čo sa možno zdá nemožné, no radšej odvráti tvár a zahľadí sa smerom k ich cieľovému miestu, kam majú namierené.* Pokoj? *Opýta sa nakoniec s nervóznym podtónom, ktorý vyznie trochu útočne, no hneď na to si vzdychne a prstami si premkne oči.* Máš pravdu. Caleb sa vždy o všetko postará. Aj keď vo väčšine prípadov ani nechce. *Podotkne namrzene. Chce Grace povedať viac vecí a možno aj to, že aj ona je jeden z dôvodov, prečo ešte stále nemá ženu a deti a nežije šťastný život nefilim.* Som najstarší, ale ľudia ma neznášajú. /Nie že ba sa bolo nad čím čudovať…/ *Nakoniec jej povie a akosi to vyznie, že to myslel aj na Grace. Nie že by veril, že ho nemá rada, no…* /Bolo hlúpe povedať to tak, akoby som jej niečo vyčítal./ *Zamyslí sa a má pocit, že už nevydrží niečo, čo akoby bolo v jeho vnútri skryté príliš dlho.* Prepáč, trepem. Jednoducho je tu viacero vecí a myslím, že sa nechcem viazať… *Nedopovie a odmlčí sa, atmosféra je akási zvláštne ťaživá.* Viazať na niekoho, komu… ublížim. /Vua, cesta do môjho vnútra. Sentiment, ku*va!/ Čakám na správnu chvíľu. *Povie a jeho pohľad znova spočinie na Grace, dlhšie na ňu hľadí a premeriava si jej tvár. On jednoducho nevie povedať, že ide aj o ňu a že je… dôležitá.*
*Moc dobře ví,že to trochu přehnala a s tím vyptáváním zamířila do nebezpečný zóny...jenže to byla tak trochu i její specialita co se týkalo Sebastiana. Kousne se zevnitř do rtu, aby zamezila případnýmu přívalu další slov..Ona ví, že kdyby ho naštvala do extrému, ani tak by jí fyzicky úmyslně neublížil.. teda aspoň si to myslí,protože většinou času před konfrontacemi vždycky utíkal.* /Nesnáší?/ *Mírně si nuceně odkašle, aby upozornila na svoje následující slova.* No... soudě podle těch ženských, co se kolem tebe včera motaly máš asi o sobě udělanou mylnou představu.. *Trochu ho popíchne, ale její úsměv je poněkud nucený.. Těžko říci, jestli je to jízlivost a nebo podtón žárlivosti co se jí objevil v hlase.* /Aha.. nechce se vázat, že mě to překvapuje. To slyším poprvý./ *Jeho slova udeří do jejího citlivého srdce a vyvolají vzpomínku na noc, kdy se setkala s jeho odmítnutím.. jenže on svoje stanovisko ještě rozvede, čímž jí zmate o něco víc.. nechá si to dlouho proležet hlavou,než mu na to odpoví.* A to se týká čeho? *Zkusí se ho opatrně zeptat na to, co tím míní,že by někomu ublížil.*
*Svoj pohľad udržuje smerom dopredu a keď sú blízko cieľu, vzdychne si a jemne si rpe seba pokrúti hlavou.* /Klasicky…/ Motali, nemotali. V skutočnosti o mne netušia ani to najmenšie. Ty áno. *Podotkne a keď mu unikne z úst poznámka o Grace, pevne zomkne ústa a dúfa, že nezašiel niekam, kam ona sama nechcela, i keď sa mu jej podpichovačná poznámka zdala trochu inak mienená. Predsa len sa stretli po dlhej dobe a iby chvíľu znova nadviazali takýto obnovený vzťah, do ktorého sa však, musí uznať, dostali veľmi rýchlo po opätovnom stretnutí. Preto stále svoj pohľad neotočí k nej, cíti svoje srdce, akoby ho mal každú chvíľu vyzvracať na chodník pred seba. Po nasledujúcej otázke sa zamotá ešte viac vo vlastných myšlienkach, odrazu nevie, ako by mal utiecť, hlúpo zažmurká.* Uhm… To… *Nakoniec sa vzdá, kývne ramenami a stále sa vyhýba pohľadu Grace, aby nevidela, ako sa tvári. Nejaké spomienky sa mu vrátia, spomienky na vzťahy a na to, ako zamotané to bolo medzi nimi dvoma… Možno má brať tú dvojročnú neprítomnosť Grace ako niečo, s čím by sa mal posunúť dopredu. Nevie však v akom smere.* /Nechať ju ísť, nemotať jej hlavu, nech už si nájde niekoho iného? Alebo už konečne nebyť chu*j a byť úprimný a .. a.. vyjadriť sa tak, ako to je?/ *Ak na neho pozrie, možno uvidí, ako vedie svoj vnútorný boj a sťažka dýcha. Vtedy sa však dostanú k svojmu cieľu a on so stuhnutými ramenami iba podíde k portálu, ktorý ich má vrátiť do Inštitútu.* Môžeme? *Opýta sa hlúpo.*
*Jeho dopověď jí na první pohled překvapí, což se jí odrazí ve výrazu se kterým se na něj podívá.,. Neví ale jak si to má vyložit, když mu tenkrát nebyla dobrá ani ona sama, která ho znala.* A záleží na tom? *Optá se opatrně a pokouší se rozluštit z jeho polopřiznání, co se jí vlastně zkouší vysvětlit.* /Někdy mi přijde, že se mi vyhýbá právě kvůli tomu že se známe tak dlouho. Třeba chhce nový začátek... ale nedokáže se otevřít nikomu novýmu. Ne.. řekl, že se nechce vázat.. to je kámen úrazu. Prostě mu to asi vyhovuje být nezávislý a sem tam... někomu pomotat hlavu./ *Uprostřed budovy Gardu, kde se nachází portál se na něj ještě podívá a doufám, že jí odpoví. Dočká se ale jen pokynu, aby se přemístili.. Beze slov kývne trochu zklamaně hlavou a natáhne se po jeho ruce. Vloží svojí ruku do té jeho aby se při přemístění náhodou neteleportovala někam jinam. Tohle umění ona ještě neumí ovládat. Zvedne k němu hlavu a nechá se vést portálem až do institutu.*
*Po cestě do Institutu se svým bratrem dostal hlad a ovládal se, aby si nešel koupit něco po cestě. V běžném civilském bistra se se zbraněmi nemohl ukázat a hledat podnik, který patří podsvěťanům se mu též nechtělo. Už stihl zjistit, že po pandemii se mnoho podniků změnilo.* Problémy s dvěma nejmenovanými osobami. *Zopakoval po bratrovi - neboť mu právě asi nechtěně prozradil víc, než by si přál - a vstoupil konečně do Institutu.* Opravdu? *Zeptal se cestou dlouhou chodbou kolem ložnic a následně vkročil do kuchyně, kde se okamžitě vrhnul k lednici. Jakmile ji otevřel, bylo mu naprosto jedno, komu co patří. Bral co mu hrdlo ráčilo, aniž by se nejdříve hodlal zbavit zbroje a zbraní. Jakmile ukojil svou prvotní vlnu hladu, vybral z police sklenici a natočil si do ní vodu. Opřený o kuchyňskou linku ji chlemtal a přemýšlel, co bude ještě jíst. Mezitím pozoruje bratra, který se mu nezdá dvakrát ve své kůži. V návaznosti na předchozí rozhovor mu to sepne a uchechtne se.* Čekáš, že se tu objeví nějaký démon? *Rozhodne se neříct žádné konkrétní jméno, předpokládá však, že Sebastian mu buď každou chvíli asi jednu vrazí anebo zdrhne.*
*Keď kráčajú chodbou, Caleb zamieri do kuchyne a Sebastian, mimo to, aby si to po ceste uvedomil, ide za ním, pretože má hlad. Niekedy, keď ide na hliadku, alebo je myšlienkami niekde inde, zabúda, že by sa mal najesť. Potom lozí do kuchyne a hľadá niečo pod zub, alebo si vybehne von na kebab, alebo skrátka niečo vymyslí. Teraz keď však vidí svojho brata vkĺznuť do kuchyne, nasleduje ho a ostane stáť vo dverách pri pohľade na Caleba, vyťahujúceho z chladničky hádam polovicu potravín.* Hladný ako vlk. Len aby ostatní lovci potom nezožrali teba. *Povie podpichovačne a odrazí sa od zárubne pri dverách, vojde hlbšie do miestnosti a usadí sa. Nevie na čo má chuť, ale potom pozrie na brata a napadne mu.* Ak sa podelíš, aj ti s tým pomôžem. *Navrhne, no pri predstave ako spolu oni dvaja varia sa uškrnie.* /Debilný nápad./ *Tak sa teda rozhodne, že si niečo nájde na internete podľa receptu a podíde k chladničke, aby sa pozrel, čo v nej vlastne ešte ostalo.* Čakám, že sa tu zázrakom objaví hotová večera. *Odpovie vyhýbavo s hlavou strčenou v chladničke.*
*Když ho vlastní bratr odignoroval, nechal to být. Prozatím.* Můžou si to zkusit. *Odpověděl jen tak mimochodem a sklenici s vodou položil vedle sebe na kuchyňský pult.* Kdo za ně potom bude chytat démony, nevím. /Ačkoli se Gabriel a Samantha osvědčili, co se týče té pitvy mohli zakročit již dříve. Pravdaže past je celkem nezvyklý způsob./ *Sebevědomě se postaví, už přestane hrabat v chladničce a s vážným výrazem se obrátí k Sebastianovi.* Dobře, vážně teď. Konec srandy. Mám hlad. *Podívá se na stůl a zjišťuje, že jediné, co si tak narychlo mohou udělat, jsou sendviče.* Vařit rozhodně nehodlám. *Vytáhl telefon a začal hledat donášku jídla z podniků, které by se mohly zdát jako podsvěťanské. Zkoušel se zaměřovat na názvy, které by mu mohly napovědět.* Chceš něco ty? *Zvedl pohled k bratrovi, nicméně, zatím žádný konkrétní podnik nenavrhl.*
*Po prezeraní chladničky sklamane obaja odstúpia, zavrú ju a keď už chce navrhnúť, že bude jednoduchšie niečo obednať, Caleb to za neho urobí skôr.* /Typicky typické./ *Pomyslí si, no zároveň je rád, že to nemusí riešiť on. Odstúpi a prejde k jednej zo stoličiek, stojacich k nim najbližšie, a usadí sa.* Aj ja mám hlad. *Odpovie, pretože si žiadnu srandu z varenia nerobil. Bolo mu jasné, že sa do toho oni dvaja spolu nepustia.* Čo tak indické jedlo? Alebo nepálske? Niečo na vypálenie duše z tela. *Navrhne, pohojdá sa na stoličke a so spýtavým pohľadom mykne plecami. Taktiež si môžu dať aj kebab, pizzu, čínu, vážne by zjedol čokoľvek.* Vyber ty. *Nemôže uveriť, že necháva výber na svojom bratovi, ale čo tak sledoval, preferencie v jedle nemali odlišné. Sčasti je k tomu rád, že sa zas vyhol konverzáciu, ktorú nechcel viesť, a zamyslel sa, kto vlastne pôjde na obhliadku pasce a kto ju obnoví v deň plesu. Buď tam skočí on ešte predtým, možno Caleb, alebo tam budú musieť niekoho poslať. Len si nie je istý koho, keďže ples je určený pre všetkých nefilim.* /Niečo sa vymyslí. Mohli by sme sa dohodnúť hneď./ Zajtra je ples. *Povie a chvíľočku sa odmlčí.* Musíme stihnúť skontrolovať pasce.
*Sunil od rána makal na skleníku, ktorý už momentálne vyzeral omnoho lepšie, aj keď začal prichádzať na problém s tým, kam prenesie všetky vrecia s mŕtvymi rastlinami. Nebolo ich predsa len málo, a hlavne potreboval definitívne spraviť miesto, aby sa potom zohnali náhradné bylinky, ktorých zoznam už aspoň od Mirjam získal. Nezdalo sa mu to ako nič zložité, ale s príchodom noci naňho začínal prichádzať silný hlad a aj chuť do práce sa s každou minútou drasticky znižovala, až ku koncu len sedel v strede miestnosti a premýšľal nad tým, či sa zbehne pozrieť do chladničky po zvyšky alebo do nejakého fastfoodu blízko inštitútu. Nakoniec vyhrala lenivosť a tak si iba vymenil tričko a rýchlo sa umyl od hliny aspoň na rukách, načo v roztrhaných teplákoch zišiel dole ...a zastal medzi dverami, odkiaľ sledoval dvoch mužov.* Pekný večer vospolok. *Pozdraví sa a prejde ku chladničke, ktorá je na jeho nešťastie prázdna, takže do nej ešte chvíľku hladí, než mu systém oznámi, že je už otvorená pridlho a otočí sa k zvyšným dvom.* Asi nemáte nejaký plán na večeru, správne? /Aspoň spoznám nové tváre./
*Promnul si únavou oči nad displejem telefonu a zavrtěl hlavou.* /Po těch letech se toho tolik změnilo. Tolik podniků je zavřených./ *Kráče v ticho po místnosti a vybíral z nabídky. Nakonec si i vzpomněl, že mu Samantha dala nějaké kontakty na místní lovce.* Někde by tu měla být nástěnka s kontakty na místní lovce. *Telefon pohodil před Sebastiana a posadil se naproti, měl co dělat, aby zvykem nevyložil nohy na stůl. Pouze se opřel do židle, aby si narovnal záda.* Jsem kousek od toho jednoho vyslat, aby mi něco dovalil za nějaké plusové body od správce Institutu. *Ruce si založil za krkem a uchechtl se. V tu chvíli se ve dveřích objevil mladý Nurgaliev, načež obrátil pohled k Sebastianovi.* Funguje to dobře. *Složil ruce na hruď.* Zrovna přemýšlíme, koho z vás pro ní pošleme. *Koutek úst se mu stočí do křivého úsměvu, avšak je to míněno jako vtip. Nikoho by nedobrovolně nenutil dělat poslíčka.*
*Chvíľu sleduje svojho brata ako sa prechádza a vyzerá, že mu každú chvíľu oči vyletia z jamôk a rozkotúľajú sa na zemi. Pohojdáva sa na stoličke a je rád, že ho udrží, pričom si spomenie na svojich rodičov, ktorí ich vždy upozorňovali, aby pri stole sedeli pokojne a slušne. Ale vie, ako sedáva, a vie aj, ako sedáva Caleb, a je mu jasné, že si rodičovské rady veľmi nezobrali k srdcu. Na bratov návrh mykne plecom.* Fajn, niekoho vyšli. *Súhlasí nevýrazne a nevzrušene ako hľadí do mobilu, ktorý pred neho pred sekundou Caleb položil na stôl, keď vtom začuje niekoho vstúpiť a tak otočí hlavu, s jemným stresom v tvári, aby ich tam spolu neprekvapila Grace. Nakoniec je to iba jeden z mladších lovcov a na Calebovu poznámku sa uškrnie.* Spomeň čerta, brácho. *Zamrmle si a zahľadí sa na mladého chlapca, ktorého meno si nevie vybaviť, a zároveň si nie je úplne istý, či vôbec mladý lovec tuší, kto je on a či niekedy počul jeho meno. Preto iba sedí a hľadí na neho.* /Asi to skočím kúpiť ja./ *Napadne mu a znova sa tvári neutrálne, už sa nehojdá na stoličke a narovnane, skoro ukážkovo sedí pri stole a pozrie na Caleba.* Fajn, kde nájdem ten… podnik?
*Ešte chvíľku si postojí pri stole, ale nakoniec ho únava z dňa v skleníku vezme a prisadne si k dvom mužom, ako by to nič nebolo. Jeden naňho ticho hľadí, takže mu pohľad opätuje s otázkou v očiach.* /Blato na tvári definitívne nemám. To som sa uistil a zmyl som ho dole./ *Rozmýšľa, prečo by ho jeden zo starších mužov sledoval. Napriek tomu to po chvíľke vzdá s myšlienkou, že možno ho iba zaskočil svojim výzorom, a preto sa otočí k tomu, ktorý sa nezdal byť až natoľko nesmelý. Spokojne si prehodí ľavú nohu cez druhú, kým sa s prekríženými rukami oprie dozadu.* Och, to je super, našli ste už niekoho? *Jeho tvár sa mu hneď rozžiari, keď počuje o jedle.* /Kto by sa aj netešil, že?/ A čo za jedlo to vlastne idete zohnať? Pizza, čína, vietnamská kuchyňa? *Spomína si na všetky blízke podniky. Reaguje hlavne na slová toho. Ktorý ho pôvodne sledoval.* Možno ten podnik poznám, iba mi dajte jeho meno a poviem ti, ako sa tam dostaneš. *Navrhne mu.* /Však si predsa musíme navzájom pomáhať, no nie?/ *Rozpustí si vlasy z už zničeného drdolu a začne si ich zapletať, kým očami prebieha z jedného na druhého a čaká na odpovede.*
./Který z nich to je, pamatuji si pouze jména. Tváře těch mladých vůbec neznám./ *Zkouší si mladého lovce přiřadit k nějakému jméno, nicméně ani jeho přízvuk mu nijak nenapoví. Sebejistě se usmál, když se Sunil zeptal, koho našli. Už se nadechoval, aby mu oznámil, že svým příchodem se do oné pozice pasoval sám, ale nakonec ho přerušuje Sebastian. Naposledy pohlédl na mladého lovce.* Vypadá to, že si dnes ušetříš kůži. *Zvedl svůj vlastní telefon, odemkl jej a pohodil ho před mladého Nurgalieva.* Napiš mu alespoň adresu něčeho, co je blízko. Je mi jedno co. /Hlavně ať je to rychle. Nebo snad skončím o sendvičích./ *Přikývl na Sebastiana a jeho odhodlání jít sám. Se zadumaným výrazem zůstal v místnosti s mladým lovcem, zatímco Sebastian odešel vyřídit nákup. Otočil se k Sunilovi a opřel se o stůl.* Jak dlouho tu jsi? *Zeptal se s chladným a přímočarým tónem, chtěl se dozvědět více o mladém lovcovi, který se přišel přiživit, zatímco čekal na Sebastiana.*
*Nahliadne na Caleba a čaká, kým mu nepomenovaný lovec napíše adresu, vstane a opýta sa, čo si vlastne dajú s príznakom irónie v hlase. Nepôjde predsa do podniku kupovať jedlo s tým, že za nich bude vyberať on, ešte by mu to nechali zožrať a chce sa vyhnúť tomu, že niekoho urazí. Radšej vôbec nereaguje na na poznámku lovca. Nakoniec sa ani nepredstavil a on sa ho pýtať na meno nebude - ak mu nevadí, že ho bude oslovovať “ty”. Bez rozlúčky so zápiskom odíde z miestnosti, potichu vyjde z Inštitútu a nadýchne sa. Už dlho nebol v interakciách niekoľko dní za sebou, a už vôbec nie s Calebom. Zamyslene si chce na svojom mobile zadať miesto do GPS, ale spomenie si, že má iba starú Nokiu, pretože svoj novší mobil si rozbil, keď ešte pil. Pri spomienke na to obdobie sa snaží myslieť úplne na niečo iné, len aby od seba odbúral myšlienky na svoju abstinenciu a zlozvyk, ktorého sa už hádam nadobro zbavil.* /Kadiaľ teraz?/ *Prebehne mu hlavou, no nakoniec miesto nájde celkom rýchlo a prekrúti očami.* /Toto je sk*rvená bolesť./ *Vojde dnu a namiesto toho, aby sa pozdravil, podíde bližšie k pultu a položí pred mladú slečnu výpis jedla, ktoré si chcú objednať.* Toto vás poprosím. *Povie neutrálne a bez prejavu akejkoľvek emócie dúfa, že to bude čo najrýchlejšie.*
/Ušetrím si kožu?/ *Nechápavo pozdvihne obočie, načo sa pozrie na svoje ruky, ktoré mimo už starých jaziev mali po dnešku pridané ďalšie menšie rezné ranky z toho, ako sa ťahal s vyčistením celého priestoru. Párkrát narazil aj na puknuté sklo, čo mu prácu určite nezľahšilo. Rozhodne sa však tieto detaily nevytiahnúť, nakoľko si to zrejme starší lovec nevšimol a nemienil mu poukazovať na to, že by sa mal zrejme ukázať Mlčanlivým bratom na kontrolu zraku. Telefón zastaví dlaňou, aby sa neskĺzol až na zem a nerozbil sa, načo ho však hneď posunie späť.* /Mám strašnú chuť na pizzu. Ale na tú, ktorá je tu v blízkosti určite nie. Len spomienky na jej zhorené okraje, hrubé cesto a nekvalitný syr mi budú ešte pár mesiacov spôsobovať nočné mory. Aj dnes som sa zobudil, že sa tým syrom dusím. To si radšej počkám až domov. Bude to teda čína./ *Pohľadom sa otočí k mužovi, ktorý sa ponúkol.* /Ach, možno to s ním nebude až tak zlé. Zrejme som ho len svojím príchodom prekvapil./ *Usmeje sa naňho, aby mu ukázal, že jeho sa obávať nemusí, že je priateľský, než mu začne diktovať cestu.* Vyjdeš von, zahneš doľava a o dva bloky nájdeš jednu reštauráciu s čínou. Majú nad dverami obrovskú neónovú oranžovú rybičku, určite to neminieš. Ale...vedel by si mi doniesť dvojitú porciu veľkých udon rezancov s arašidovou omáčkou a kuracím mäsom? Áno, viem, že normálne stačí jedna porcia, ale...väčšinou mám po nej ešte priestor. A pre istotu choď rýchlo, zatvárajú za asi 20 minút. *Oboznámi muža s informáciami, načo sa už venuje len a len tomu výrečnejšiemu.* Nemusíš sa obávať, že by som vás odpočúval. Som tu asi len 3 minúty, odkedy ste ma videli vojsť. *Objasní mu so širokým úsmevom.* Och, ale ak myslíš tu...tu...tak v inštitúte som asi ....uf, už niekoľko mesiacov, ani počítať sa mi to nechce. V New Yorku som však o dva týždne dlhšie pre....dôvody. A na tomto svete som už... *Začne si v hlave rátať, nakoľko vek už ozaj dlho neriešil. Na moment tak len pozerá do blba a rukami si konečne dopletie vrkoč, ktorý nechá padať z jeho ramena.* Ku koncu tohto mesiaca budem tento svet obohacovať už 25 rokov.
Dám si to samé. *Zhoupne se na židli a nehodlá dvakrát vymýšlet, co bude večeřet, vcelku vybíravý není a sežere, co mu na stůl postavíte. Koutky rtů mu zacukají, když se mladý Nurgaliev pokusí Sebastianovi popsat cestu a ještě ho popohnat, aby si pospíšil. V hloubi doufá, že Sebastian pouze počastuje lovce nějakou sarkastickou poznámkou a nerozhodne se ho hned ručně vyškolit, jak s ním má jednat.* /Čína zní dobře, dobrá změna od kebabu./ *Uzná v duchu a vyprovodí Sebastiana pohledem ze dveří.* Ne. *Uchechtne se a protře si dlaní tváří s pobavení, když Sunil spustí, že je tu pouze pár minut. Nemusí ho však opravovat, neboť to udělal sám.* /Výborně, ten vypadá, že poví i to, co neví./ Hawkstone, Caleb. *Představí se a jakožto správce Insitutu mu nabídne i ruku, aby se formálně představili.* Schvaloval jsem několik nových přihlášek, obávám se ale, že si z nich pamatuji pouze tváře Samanthy a Gabriela. Ty jsem znal z Akademie. *Nepřímo naznačí, že si Nurgalieva neumí zařadit.*
*Když prochází chodbama institutudo svýho pokoje, tak zaslechne hlasy v kuchyni.. připomene jí to, že by si měla něco ulovit k večeři než půjde spát. Oblečená je hodně pohodlně, ne tak jak by správný lovec měl být, ale to je tím že si dala odpolední trénink. Má na sobě černé tílko a černé třičtvrteční tepláky, co jsou sešitý na kolenou. Navrch má ještě tmavě zelenou [link src="mikinu.Opatrn"]ě nahlédne do místnosti a všimne si aspoň jedný známý tváře.. Calebovy.* /Tak toho jsem tu zrovna potkat nechtěla. ale je to lepší, než možná kdyby tu byl jen cizinec./ Ahoj... *Pozdraví tiše a vstoupí dovnitř.. Vlasy má svázaný v culíku, ale několik pramenů se jí uvolnilo a lepilo na lehce spocený krk.* Děláte si večeři? *Přemýšlí, jestli se má taky posadit.. a nakonec to i udělá a posadí se vedle Caleba. Dívá se na lovce stínů, kterýho nezná a věnuje mu malý úsměv.. neví, jestli se má představit a nebo to udělá caleb za ně.. on byl vždycky ve vůdčí pozici a nechce mu v tom odporovat. Už vůbec ne po tom, co jí Spolek dal jasně najevo kde je její místo a jak se má chovat.*
*Tak trochu, keď už dlhšie čaká na objednávku a niekoľkokrát ho z kuchyne a od pultu počastujú nepríjemnými pohľadmi typu “naozaj si prišiel na poslednú chvíľu? Už sme mali ísť domov. Idiot!*, oľutuje, že sa navrhol ako ten, kto jedlo prinesie.* /Nikdy. Viac!/ *Naštvane si vzdychne a snaží sa upokojiť, aby neprišiel naspäť do Inštitútu a nehodil im jedlo priamo do hlavy. Tieto emócie sú pre neho tak typické, že už navonok ani nevidieť, že má nervy na pokraji zrútenia. A pritom oni sa rozpamätali na poslednú chvíľu, zatiaľ čo mladý lovec bez mena nevedel vymyslieť nič iné, len reštauráciu, ktorá už mala mať päť minút zatvorené. Je mu horúco, kožená bunda mu nijako nepomáha a keď cíti svrbenie v slabinách, ticho zanadáva. Slečna, ktorá vybavovala jeho objednávku, sa na neho zamračí a on si v kútiku duše predstavuje, že niečo podpáli. Alebo niekoho. Keď tam stojí už hodných 25 minút, všimne si, že sa v kuchyni niečo deje a slečna od pultu odbehne za dvere, aby mu objednávku priniesla.*
Nebudeš ľutovať. Ich udon cestoviny sú na tú cenu ozaj dobré. Jasné, že som jedol aj lepšie, ale.... *Rukami začne okolo seba šibrinkovať, sotva už nemá ruky skrížené na hrudi alebo sa nehrá s vlasmi.* /Hawkstone. To znie povedome./ *Nevie si meno hneď zaradiť, ale úprimne naňho šokovane pozrie, sotva mu prizná, že videl ich prihlášky.* Počkať, niekto ti ich ukázal? Wow, si ozaj šťastlivec, to musím uznať. Aj by ma zaujímalo, čo za nové tváre sa tu objavia. Ale áno, Gabriel je muž, ktorého človek určite ťažko zabudne, sotva ho raz stretne. *Hlavou mu prebehnú spomienky na ich jedinú spoločnú hliadku, po ktorej ho Gabrielova sesternica a miestna liečiteľka Mirjam takmer prikovala k posteli.* /Ďalšia žena, pred ktorou sa nemá nemať rešpekt. Prečo vedia byť tak strašidelné?/ *Ako keby si týmto pritiahol najbližšiu ženu v okolí, nakoľko v tom momente vojde neznáma slečna, ktorá sa zrejme poznala aspoň s Calebom.* Pekný večer aj tebe.* Odzdraví ju. Spomenie si, že ešte stále pri tom všetkom blabotaní nepovedal svoje meno. Konečne chytí Caleba za ruku a rázne mu ňou potrasie.* Teší ma, Nurgaliev Sunil k službám. *Začne s elánom, ale ako ruku odtiahne, unavene sa opäť oprie o chrbát lavice.* Ale nie teraz....teraz som na to moc hladný. *Skonštatuje so smutným hlasom a rukou si potľapká po bruchu, ktoré vydá zvuk ako keby v ňom schovával veľrybu.* A nie, nerobíme si jedlo, ale...bol tu ešte jeden a ten odbehol do jednej blízkej čínskej reštaurácie, aby nám niečo doniesol. Hádam to aj stihol, lebo by už mali zatvárať a momentálne by som zjedol solničku aj so sklom. *Prizná sa im. Kým sa snaží ignorovať volanie svojho brucha po jeho morských kamarátoch. Aspoň si spomenie, že má na ruke gumičku, keď sa na ňu pri masírovaní brucha pozrie, a tak si zapletený vrkoč, ktorý mu padal aj cez celý hrudník, riadne ukončí, aby sa nerozplietol. Pri tomto pohybe mu však na jeho prekvapenie vypadne list z vlasov. Ten si vezme medzi prsty a nechápavo ho skúma.* Prepáčte, bol som totižto predtým v skleníku. Nečakal som, že na taký veľký inštitút tu bude tak prázdno a že skleník sa bude rozpadať takmer priamo pod rukami. *Rozhodne sa s nimi podeliť o svoje skúsenosti, ktoré v tejto budove zatiaľ nabral.* Našťastie mi dal Gabriel zelenú v tom ho dať nejako dokopy.
*Poslouchal mladého lovce, který mluvil víc, než byl Caleb schopný pobrat. Lehce přivřel víčka nad jeho překvapením, že viděl jeho přihlášku.* Logicky, když mám pod správou tento Institut. *Ruce opět založí na hrudi a opře se do židle.* Ale to, předpokládám, víš, když ses sem hlásil. *Jeho poznámka vyzněla poněkud podezíravě. Hodlal si mladé lovce vyzkoušet v tom, jaký mají respekt k autoritám. Jelikož on sám věděl, jaké to bylo v Institutu začínat, nehodlal přijmout cokoliv, co by nebylo na stejné úrovni jako jeho vlastní respekt k autoritám. A to především proto, že byl svědkem toho, jak mladí lovci umí být neomalení. Pohledem si přeměřil Grace, která vstoupila do místnosti. * Další darmožrout přišel. *Okomentoval její příchod a kopnutím do židle vedle sebe ji naznačil, nech se posadí.* Čekáme na donášku. *Stále seděl s rukama založenýma na hrudi.* Čínu? *Optal se, ačkoli si uvědomil, že Sebastian počítá pouze s mladým Nurgalievem. Znovu sáhl po telefonu a napsal bratrovi smsku: "Doval ještě další porci, přišel další darmožrout."* To mi snad ani nemluv. *Odpověděl Sunilovi, nikoli však s překvapením, či negativním postojem.* /Člověk si na několik měsíců odskočí do Idris a už se jim sype Institut na hlavu. Do čeho jsem se to vrátil./
*Sice má ke Calebovi respekt, ale jeho poznámka jí nenechá chladnou... Hlavu nakloní na stranu a zavrtí.* Pěkně děkuju... *Odvětí ale trochu se u toho usmívá.* Kdybys chtěl, klidně bych vám něco udělala... *Podotkne trochu vyčítavě, protože se jí nikdo nezeptal.* /Jestli by to bylo k jídlu .. nevím.. to už je věc druhá./ Ale čínu si dám ráda, děkuju. /Tu jsem neměla... roky./ *Podívá se na Caleba a na cizince a když se Caleb rozhodne nezachovat jako gentleman a představit ji, udělá to za něj.* Jsem Grace, těší mě.. *Usměje se na lovce a je ráda, že v institutu potkává nový tváře.. i když má i trochu obavy, že se vrací na místo který sice zná.. ale všichni jsou tu jiný.* Opravdu? *Zeptá se lovce celkem překvapeně.. opravdu je překvapená, že se někdo o skleník stará.* To zní báječně.. za tu dobu co jsem tu byla to dělal málokdo. všichni se vymlouvali na různý alergie. A odkud jsi? Tvoje jméno nezní americky. *Začíná se zajímat a zkusí udělat dobrý dojem..trochu má totiž strach, že až zjistí, kdo je opravdu zač, už bude pozdě.* /Konečně je tu někdo kdo se nebojí práce./ A kdy ten kurýr přijde? *Podívá se na Caleba s otázkou a pak i na Sunila.*
*Keď mu slečna so sileným úsmevom podá dve tašky plné jedla, pretože pre všetkých troch objednal dvojporciu, pípne mu sms na Nokii. Je však zaujatý tým, aby čo najskôr vypadol a pokiaľ mu píše Caleb, iste to nie je dôležité - pokiaľ nehorí Inštitút, nenabehli do mesta stovky démonov alebo že prišla neočakávaná návšteva alias rodičia. Anis a neusmeje, iba kývne hlavou na prejav vďaky, pozdraví sa a odíde. Vonku, keď ho ovanie čerstvý vánok, má pocit, že každú chvíľu ochorie, pretože sa v reštaurácii spotil a horúci, vydýchaný vzduch teraz nahradil chlad. Zastaví sa pred dverami, v ktorých mladá slečna otáča ceduľku s nápisom “zatvorené” a pozrie na mobil.* /Ku*va./ *Zanadáva, keď si prečíta Calebovu správu, aby priniesol porciu navyše. Tak teda sa bude musieť podeliť o tú svoju dvojporciu rezancov, na ktorú mal síce od vstupu do kuchyne chuť, no zas až tak ho to nesúri. Rýchlym krokom sa teda namosúrene vráti do Inštitútu, snaží sa čo najviac dýchať nosom a dúfa, že čím skôr z kuchyne odíde a s tým, že bude vedieť aspoň meno neznámeho lovca. Narýchlo otvorí dvere do kuchyne jednou rukou a zanadáva.* Nabudúce sa spamätajme skôr. *Vyhŕkne na… tri? osoby v miestnosti a keď si všimne, že jednou z osôb je tá, na ktorú dúfal, že dnes nenarazí, vyschne mu v krku a nadvihne obočie.* Grace. *Povie jej meno ako pozdrav, odkašle si a podíde k stolu bez toho, aby pozrel ktorémukoľvek do tváre.*
/Oh...odtiaľ ho poznám./ *Uvedomí si náhle, avšak už neskoro.* Ach, jasné, tak odtiaľ som to meno poznal. Jasné, že viem, kto si Caleb, neskutočne ma teší, kamarát, že ťa konečne spoznávam. Počul som, že si bol mimo inštitút, ako si sa mal? *Rozhodne sa to uhrať na priateľskú nôtu. Nemal dôvod schovať sa za klamstvo, že ho spoznal hneď od začiatku.* /Veď aj načo? Som človek, človek je tvor omylný a tak hádam je povolené sa raz za čas zmýliť./ *Grace opätuje potešený výraz, keď sa mu tiež predstaví a rovno mu aj venuje pochvalu za jeho prácu v skleníku. Žiaľ, musí tým Calebove obavy potvrdiť.* Ale nemusíš sa obávať. Mŕtve rastliny sú už všetky vybrané vo veľkých odpadkových košoch, takže čakám len na vyjadrenie, kam ich mám presunúť a následne aj na nejaké financie, aby sa mohli nakúpiť nové rastliny. Všetko mám už naplánované a aj som to ukazoval Sanderovi aj Gabrielovi. Budeme mať sekciu jedlých rastlín, tie sa budú môcť využiť vo varení, keď bude Sander v kuchyni, potom som dal priestor aj Mirjam si niečo zvoliť na tie jej...boliestkové lektvary, a zvyšok som nechal čisto okrasný, aby bol priestor príjemný aj na sedenie. Nemusíte mi ďakovať, Budem rád, ak sa ten priestor začne znovu využívať. *Objasní im obom a so spokojným výrazom si počká ešte na jedlo. To si od nepomenovaného prevezme a ešte ho potľapká po rameni.* Vďaka, chlape. *Otočí sa ku zvyšku.* A Caleb a Grace, rád som vás spoznal. Vyzeráte ako cool ľudia. *S jedlom v ruke a jednými z drevených paličiek sa následne vyberie do svojej izby, kde zaspí v momente, ako sa naje.*
*Jakmile Nurgaliev spustil, okamžitě Caleb zmateně zamrkal nad jeho výstupem. Pobaveně se mu stočily koutky rtů nahoru nad tím, že lovec toho namluvil mnohem snad i víc, než všechny ženské, se kterými Caleb kdy byl.* Tak nějak. *Okomentoval poznámku, že se nacházel mimo Institutu a v rámci bezpečnosti svého syna se rozhodl nerozvádět víc důvody své nepřítomnosti. Nakonec je ale rád, stejně jako Grace, že se lovec nebál chovat práce. Vděčnost mu však zatím nijak nevyjádří, přemýšlí však o tom, že by brzy měl.* /V tom má asi Grace pravdu, mladí se tak chodili jen zašívat./ *Jakmile vstoupil do místnosti jeho bratr se svým výstupem, obrátil pohled na Grace.* Tady máš toho kurýra. *Uchechtl se a následně se natáhl po donášce na stole.* Přepokládám, že jsi to tedy nestihl. *Vybaloval věci z tašek a byl vděčný, že Nurgaliev navrhl, aby dotáhl dvojité porce. Znamená to, že se s Grace mohl podělit a i tak se nají. Beze slov postavil před Grace polovinu své dvojité porce a dokonce se i zvedl, aby jim došel pro příbory.* /Snad se nají s námi./ *Všiml si, že mladý Nurgaliev se nachystal k odchodu, ale nijak to nekomentoval. Pouze ho vyprovodil pohledem a pokývl jeho směrem. * To byla také doba, než ses vrátil. Co jsi po cestě dělal. *Posadil se zpět ke stolu a pustil se do čínského jídla. Musel uznat, že toto v Idris neměli.*
To bych se tam brzo měla teda podívat.. *Usměje se na Sunila a poslouchá jak všechno si ve skleníku naplánoval.* /Kdo je Gabriel? Asi další nový../ *Žaludkem ji rpoběhne vlna nervozity.. ráda poznává nový lidi, ale institut bylo jediný místo který měla blízko k tomu nazývat domovem.. a teď jsou v něm lidi, který nezná.* /Ou.. / *Pomyslí si, když se ve dveřích objeví Sebastian, který ho neviděl už tak dlouho.. Slova o kurýrovi by nejraději vzala zpět a cítí jak se jí do tváří vlévá barva, bradu trochu skloní aby to nebylo vidět.* Děkuju.. *Usměje se, když před ní Caleb postaví jídlo a uvolněný prameny z culíku si zandá za svoje velký uši. Neví jak se má tvářit, jestli má taky odejít jako Sunil.. nechce být ale nezdvořilá.* /Co je... je to prostě setkání po letech. Oni dva z toho žádnou vědu taky nedělají, slyšela jsi Caleba.. po tolika letech už je úplně jinde. Sebastian určitě taky./ *Pomyslí si a ztěžka polkne. Rozhodne se tu ještě v tichu najíst a nechat plynout konverzaci pouze mezi bratry.*
*Zo správanie mladého lovca sa mu znova do tváre nahrnie teplo ako sa mu dvihne tlak.* /Bože môj!/ *Má pocit, že to nezvláda už. Už je na takéto sr*čky pristarý a chlapcov dotyk na svojej hlave ho nervuje.* Nedotýkaj sa ma. *Zavrčí neslušne na lovca a už sa ho ani nechce opýtať na meno, no to už aj tak odchádza neznámy-známy z miestnosti a od sa snaží poriadne nadýchnuť a upokojiť sa. Keď všetko uloží na stôl, otočí sa, aby uložil prázdnu tašku niekam na drez alebo aby ju vyhodil do koša. Keď ju nakoniec nechá ležať, predsa len sa niekedy zíde, otočí sa, aby posunul jedlo Grace, no všimne si, že už ho Caleb predbehol.* /Ako vždy…/ *Pretočí očami, potichu sa zamyslene a zamračene usadí, vezme do ruky paličky a so sklonenou hlavou a rukami vyloženými na stole začne jesť.* Nestihol. Keď som na to mal 20 minút. *Odsekne nevrlo a zdvihne pohľad k bratovi, potom ku Grace.* Čo som robil? Jedlo sa neuvarí samé za sekundu, Caleb. *Jeho hlas je jemne drzý, no potom si nepríjemné poznámky odpustí.* Kým som to našiel, zabil som čas, môj úžasný mobil toho veľa nespracuje. *Povie a ukáže svoju starú Nokiu, ktorú keby hodil o zem, zrúti sa Inštitút.* Ako sa ten lovec volá si už zistil? *Opýta sa, keď mobil odloží, ale otázka je mierená na oboch. Nevie ako dlho je Grace už v Inštitúte, ale počíta s tým, že sa už mohla (ale nemusela) stretnúť s niektorým z nových lovcov. Aj keď zastihnúť ich bol talent.* /Zajtra na plese ich možno pospoznávaš viac… Fakt hurá./ *Na jeho tvári sa ukazuje nepokoj a odpor k spoločenským akciám, pri ktorých sa od neho čokoľvek očakávalo. A stále sa akosi vyhýba pohľadu lovkyne, sediacej oproti nemu. Asi by ju mal zapojiť do konverzácie, no zdalo sa, že sa s nimi veľmi nechce rozprávať a on sám nevie, čo by povedal, preto necháva rozhovor voľný.*
*Není vůbec překvapen bratrovou reakcí na mladého lovce, je však rád, že to zůstalo pouze u slov. Nerad by řešil potyčky hned první měsíc svého návratu.* Neříkej, že ses k vaření přidal. To abych zkontroloval, zda si nepřihodil něco extra. *Přičichl k soustu ještě před tím, že ho vložil do úst. Pochopitelně mínil nějaký jed, či jiné zákeřné sérum.* Nurgaliev. *Odpověděl na otázku Sebastianovi a vůbec si nevšímal, že Grace je zamlklá. Vědom si toho byl, ale nehodlal nijak zakročit, neboť bylo něco jiného si utahovat ze Sebastiana samotného a něco jiného je tu mít spolu. Atmosféra zde zhoustla, ačkoli to Caleb nepocítil tak jako ostatní osadníci kuchyně.* Ten kluk nevypadá zle. *Dopověděl, když do sebe hodil poslední sousto a posbíral po sobě obaly od jídla.* Jen doufám, že mu to i vydrží. *Zasunul za sebou židli a po cestě z kuchyně vyhodil do koše obaly od jídla. Ve dveřích se ještě zastavil.* Ještě se stavím znovu obtáhnout runy, protože zítra to nikdo neudělá. *S tímto se ve dveřích rozloučil a vykráčel na chodby Institutu, ve kterých zmizel.*
*V tichosti jí a poslouchá rozhovor mezi Calebem a Sebastianem.. ale vůbec neudrží jednu myšlenku o jejich konverzaci.* /Připadám si,že tu vůbec nemám co dělat./ *Má pocit, že se jí konverzace vůbec netýká a to i když se Sebastian ptal obou.* /Vypadá stejně .. a přece mám pocit, že se něco změnilo./ *Zahlédne koutkem oka Sebastiana, ale věnuje se spíš jídlu.. Sem tam se pousměje na jejich popichováním, ale i tak si připadá nepatřičně.* /Obtáhnout runy? Mám se ptát?/ *Koukne se na Caleba, který se rozhodl odejít a tím pádem zůstala u stolu jen ona a Sebastian.. rozprostře se kolem nich nepříjemný ticho, který se rozhodne prolomit a vstane od stolu uprostřed jídla a rozejde se k varný konvici, čímž se tak ocitne zády k Sebastianovi. Pomůže jí to tak skrýt nervozitu, která se v ní za tu malou chvíli z jeho přítomnosti nastřádala* Dáš si čaj? *Zeptá se když bere varnou konvici, aby do ní napustila trochu vody.. Neviděla ho spoustu měsíců a poslední rozhovor mezi nimi nebyl příjemný.. i když se snaží zachovat dospěle a po těch měsících, kdy na něj vzpomínala se zachovat rozumně.. i tak má pocit, že vztahy mezi nimi nejsou takový jaky by měly být.*
*Nad poznámkou Caleba pretočí oči dohora a predstaví si, ako naozaj niečo vhadzuje do bratovej dvojporcie číny.* Asi som mal. *Podrývačne odpovie a vloží si ďalšie sústo do úst. Chvíľu ho prežúva, aj keď mu Caleb povie meno mladého lovca, ešte pred pár minútami prítomného v kuchyni s nimi.* /Zvláštne meno./ *Napadne mu, ale okrem toho sa snaží zapísať si to priezvisko do pamäte spolu s tvárou. Aby sa nepomýlil, keď sa s ním bude nabudúce rozprávať. Keď Caleb vstáva s prázdnym obalom, prekvapene nadvihne pohľad k nemu a jeho tvár sa zmení v momente na stratenú.* /Nenechávaj ma tu. Čo mám robiť?/ *Chce povedať nahlas, no, samozrejme, nemôže. Hľadí za bratom ako odchádza a sťažka prehltne. Niekedy mal pocit, že mu to Caleb robí naschvál. Nikdy by si nepomyslel, že v nejakej situácii bude až tak rád za prítomnosť svojho súrodenca a nie je pripravený rozprávať sa s Grace o tom, čo sa stalo nejaký čas dozadu. Už to sú dva roky, plus mínus. Na Calebovu poznámku o runách pomaly prikývne a vzdychne si. Znova sa obráti k svojmu jedlu, začne si ho tlačiť do úst a myšlienky mu behajú ako o závod.* /Čo mám povedať? Mám vôbec niečo hovoriť? Mám spomenúť ples? Lov? Bohovia, zbavte ma môjho utrpenia v ľudských interakciách./ *Preblesne mu v rýchlosti hlavou, no to už Grace vstáva od stola a on ju sleduje, aj keď sa snaží nerobiť to. Čo ak si všimne? Lovkyňa začne nezávislú konverzáciu o čaji a jemu sa trochu uvoľní, no i tak.* Uhm, dám si. Vďaka. *Povie stroho a príliš formálne a chce sa mu zo seba horko zasmiať.*
/Měla bych odejít? To bude blbé.. a stejně se tu asi budeme potkávat i tak. Byla by asi blbost předstírat, že se neznáme../ *Po jeho odpovědi se slabě usměje,ale úsměv se jí neodrazí v očích. Nic na to neříká, postaví konvici na čaj a začne se hledat po nějakých hrnkách.. Se svou smůlou zjistí, že police nový lovci stihli už přeorganizovat.. Nakonec se jí ale podaří dva hrnky najít a když si stoupne na špičky, sundá je z police.. Sice není nejmenší, ale v institutu byli mezi lovci spíše vysocí muži.* /Ovocný? Černý?/ *Na chvilku se zamyslí a rozhodne se pro černý čaj s citronem, ten tu pili už tolikrát spolu. V tichu čeká až konvice dovaří a pak s oběma hrnky a konvicí se vrací ke stolu. Před Seba postaví hrnek s černým čajem a zalije ho a pak i sobě. Konvici postaví na stůl.. V tuhle chvíli by ho chtěla obejmout navzdory všemu co se stalo... ale včas si uvědomí, že čas mohl hodně věcí změnit a tak se jen posadí na židli a jídla se už nedotkne.* Byl jsi tady celou dobu? *Zkusí se ho letmo zeptat na to co se u něj změnilo.. popravdě je zvědavá jak se mu vedlo, co zažil ... a koho potkal. Taky ale ví, že mu její přítomnost nemusí být příjemná a předpokládá, že když se s ní nebude chtít vybavovat tak ji tu nechá samotnou.*
*Zdá sa mu veľmi zaujímavé ako rýchlo sa vždy dokáže zmeniť atmosféra a nálada. Zatiaľ čo kým boli prítomní… Nugarlev, či aký, a Caleb, mal horúcu hlavu a nechal sa rýchlo vytočiť. Teraz tu sedí ako päť peňazí, akoby niečo vyviedol v škole a teraz je v kancelárii riaditeľa, aby ho pokarhali. Celý čas si plní ústa jedlom, skoro ho má aj zjedené, keď si periférne všimne pohyb vedľa seba a pred tvár mu dopadne hrnček s čajom. Vtedy sa konečne prinúti pozrieť Grace poriadne do tváre, no neusmeje sa. Nejak ho desí pomyslenie, že by pobral situáciu zle a úsmev by bol provokatívny.* /Fajn, zdá sa, že sa nič nedeje. To je dobre./ *Prebleslo mu v mysli a keď sa narovná na stoličke, je príjemne najedený a to mu trochu dodá energiu. Na otázku Grace pozrie na stôl, po ktorom poklepe prstami a pokrúti hlavou.* Nie. *Najskôr odpovie stroho, no po krátkej pauze pokračuje.* Bol som v Idris. Celkom dlhú dobu. Chcel som sa vrátiť, ale… mal som inú robotu a nedalo sa. *Vysvetlí jej a pritiahne si hrnček s čajom za ucho bližšie k sebe.* Tak trochu som si spravil… svoju malú súkromnú odvykačku. *Dodá ešte a aj keď je na svoj terajší výsledok hrdý, nehovorí to tak. Skoro akoby si nebol istý, či chce, aby ho za to niekto chválil, alebo karhal.*
*Každou chvíli má pocit, že by mohl na ní vyjet podobně jako na Sunila.. sice nemá důvod, ale i tak má tu obavu že řekne něco, co se ho dotkne a on se rozzuří a zmizí.* /To nechci... vždyť jsem ho neviděla tolik měsíců./ *Obě ruce položí na hrnek, aby snad zabránila tomu že by se jí nervozitou roztřásly.* /V Idris.. takže nebyl vůbec tady v New Yorku?/ Aha? *Překvapeně zamrká a povzbudivě se usměje, ale je to nejistý úsměv.. neví totiž, co tím Sebastian myslel a co měl tak na práci.* Pomohlo to? A kdy ses vrátil?*Zase se zeptá a pak si uvědomí, že by možná měla se svými dotazy brzdit.. nechce ho podráždit. O sobě radši nemluví, protože chladný noci na Zimním dvoře nebyly pohádkou.. i když si tam nějakou zábavu užila, spíš ji přístup Spolku tak zadupal že se bojí udělat krok vedle. spolek jí zlomil.* /Kéž by se dal vrátit čas.. kdy jsme byli jenom kamarádi. To co se stalo změnilo hodně./
*Nečakal, že sa ho bude pýtať viac, ale keď sa na ňu po chvíľke znova pozrel, zdala sa mu akási… neistá. Aj úsmev, ktorý smeruje k nemu, je slabý a rozpačitý. Keď má pocit, že na jej tvár hľadí pridlho, aj keď to bolo iba zopár sekúnd, pozrie do hrnčeka a oblízne si pery.* Prednedávnom. Som tu iba pár týždňov. *Vysvetlí jej. Sám sa potrebuje stále dostať do obrazu a situácia, v ktorej je teraz New York so stavom démonov nie je práve najpriaznivejšia. Ale aj keď sa v ňom miešajú rôzne pocity, vratké a nestabilné, je rád, že ju vidí. Po dlhej dobe, čo stratil kontakt so všetkými z New Yorku, keď pracoval pre Radu v Idris a pokúšal sa o svoju nápravu, vidieť Grace je…* /Upokojujúce a stresujúce zároveň./ *Myšlienky ho ťahajú a on sa snaží, aby sa lovkyňa necítila nepríjemne, no v ich prípade to je priťažké.* Pomohlo. Abstinujem už štvrtý mesiac. *Odpovie nakoniec, priloží si hrnček s čajom k ústam, chvíľu fúka a potom si trochu odchlípne.* A… ty si prišla kedy? *Opýta sa naspäť s neistým tónom. Odkedy bol tak sentimentálny? Cíti sa slabo.*
*I když by si přála mít na sobě něco jinýho než tepláky a mikinu, co měla na tréninku.. je ráda, že jí zakrývají skoro každou část těla. Svoje jizvy ukazuje nerada a to i před Sebastianem, který je viděl všechny. a některé z nich i ošetřoval.* A víš vlastně proč jsi tady? *Zvedne tázavě obočí, zajímá jí to i z toho důvodu, že by mohla zjistit proč asi Spolek vyslal do institutu i ji.* /Čtvrtý měsíc... to znamená.. že v tom lítal ještě nedávno.. to je dohromady. ... Hodně let./ *Raději si usrkne z horkého čaje, ale jen natolik aby se neopařila.* Před třemi dny.. *Odpoví mu na to jak dlouho tu je a připadá si, že se pomalu v jeho přítomnosti uvolňuje.* Ještě pořád si tu na to zvykám. Nový lidi, nový pravidla.. *Opět se slabě usměje a podívá se po kuchyni.* Pokoj mi ale naštěstí a k mému překvapení zůstal. *Krátce se pro sebe zasměje.* /Je to ten stejný pokoj, do kterýho jsi mě první noc tady zamkl./ Budeš se vracet do Idris? *Troufale se ho zeptá a dovolí si na něj podívat svýma hnědýma očima, přičemž doufá že jí poví trochu víc co by ho v Idris mohlo čekat.*
*Znova sa napije a trochu odvážnejšie, keďže čaj už o niečo viac vychladol. Nadvihne obočie a narýchlo si tvár Grace premeria.* /One nevie prečo tu je?/ Aktivita démonov v New Yorku je nadmerná a Spolok zháňa všetkých schopných lovcov, aby sa do Inštitútu dostavili a robili poriadky. *Vysvetlí jej zhruba. On síce tiež nevie viac do detailov, ale aspoň tento základ mu stačí na to, aby ostal v New Yorku zas nejakú dobu. Oprie sa dozadu o stoličku a prekríži si ruky na hrudi, mysliac na rôzne situácie, ktoré sa udiali v období, keď bol v Idris.* /Pred troma dňami, to sa teda nedivím, že ešte poriadne nevie o ničom s Inštitútom./ *Znova skloní ruky a oprie sa dopredu o stôl, čím sa viac nakloní k lovkyni na druhej strane stola.* Tiež si zvykám a zrejme si nikdy nezvyknem. *Povie úprimne, trochu sa naježí pri pomyslení na mladého lovca, ktorému mal chuť zlomiť ruku, keby tak rýchlo nezmizol z kuchyne preč. Pri otázke o Idris uhne pohľadom a pozrie von oknom, v ktorom kvôli tme za ním vidí iba svoj odraz.* Neplánujem sa do Idris zatiaľ vracať. Stále si hovorím, že ostanem v Štátoch. *Odpovie úprimne, príde mu nateraz zbytočné hrať sa na tajnostkára a tajomníka. Je to Grace a zase sa rozprávajú. Konečne.* Je dobré vidieť známu tvár. *Povie o niečo tichšie a aj keď je jeho tvár stále vážna a nehybná, v hlase cítiť vďačnosť. Hlavne je rád, že Grace sa s ním chce rozprávať, aj keď ho to sčasti trochu prekvapilo.* Aj Caleba je dobré vidieť, aj keď je to zmrd. *Dodá, aby trochu rozvíril tú zvláštnu atmosféru, ktorá sa okolo neho hemžila ako mravce v mravenisku.*
Aha, aha... *Přikývne hlavou a v podstatě se jeho tvrzení nelišil moc od toho, co slyšela od Caleba.. akorát si stále kladla otázku, proč zavolali i jí.* To mi lichotí.. /Když si spolek myslí, že jsem schopná/ *Pro sebe se tiše a hořce zasměje a zavrtí hlavou.. připadala si, že když je možný aby se jí spolek pomstil, pak to taky udělá. Poslouchá Seba a dívá se do hrnku, který každou chvíli se stává víc prázdný a prázdný.. Mohla by ho poslouchat jak vypráví celou noc, ale to by Sebastian musel být trochu víc sdílný.* Takže máš na výběr, kam půjdeš? *Zeptá se překvapeně, i když by jí to překvapovat vůbec nemělo.. jeho jméno u spolku něco znamená, mohl si dělat skoro co chtěl.* /Řekl snad nepřímo, že je rád že mě vidí?/ Myslela jsem, že to bude spíš naopak.. *Troufne si namítat opak s pohledem do stolu a odpije si z hrnku čaje. Nechce mu odporovat, ale zajímá se co čas změnil.. I ona se za dva roky změnila. Působí víc .. smířeněji se svou situací a postojem Spolku k ní. Sedí vedle Seba, který jí ještě před dvěma lety žádal aby u něj zůstala a neodcházela. A přesto cítila, že se nyní na sebe dívají jako kdyby se sotva znali.. jenže on se tenkrát o svých citech as rozhodl a ona jeho rozhodnutí respektovala*
*Ani si neuvedomil, že pod stolom klepe nohou v podivne upokojujúcom rytme, akoby mu to dodávalo nejakú odvahu nenechať hrnček s Grace tak a rýchlo vypadnúť. Vážne sa zmenila. Je iná. Zdá sa mu iná. A pritom stále… stále… Hľadí na ňu a zrazu mu to už nepríde desivé a nebojí sa, že na neho vyletí a mnohé mu bude vyčítať, pretože by utiekol, vie to. Vedú normálnu konverzáciu pri normálnom čaji ako dvaja normálni ľudia.* /Nikdy sme neboli normálni, civilovia sú./ No, mám na výber, ale… Tak nejak sa vrátim k tomu, čo by som mal a nemal robiť. Príliš som… odbočil. *Mykne plecom a priloží si hrnček k perám, pričom spoza neho znova pozrie na dievčinu pred sebou. Zdá sa mu staršia, no nie vo výzore. Akoby za tie dva roky zmúdrela, zvážnela, vychladla? Možno. Nevie to odhadnúť a netrúfa si tipovať. Začne sa sústrediť na svoju pohybujúcu sa nohu pod stolom.* Opýtal by som sa na teba, ale predpokladám, že… to nebude nič dobré. *Povie napokon a poškriabe sa na krku, pričom sa v ňom znova a znova ozýva tá istá neistota ako posledné štyri mesiace, odkedy abstinuje.*
/Takže zůstane v institutu jako to bývalo?/ To vypadá, že se vracíš do starých kolejí.. *Namítne opatrně, ale nemá to vyznít jako výčitka.. spíš naopak, že se vrací na cestu, kde byl než začal pít. Překvapuje jí to z toho důvodu, že si myslela že po dvou letech ho spíš najde někde v Idris v nějaký velký funkci s manželkou a dítětem.* /Kéž bych měla taky na výběr.. procestovala bych asi instituty, byla chvíli v Idris.. navštívila třeba i tu jejich slavnou akademii.. kdo ví./ Ani nevím, jestli to chceš slyšet. *Opět se slabě usměje pro sebe a pokrčí rameny. Nemá problém mu vše povědět, i když mu už nevěří tak jako dřív.. není to ale jeho chyba, je to spíš to dobou co trávila na dvoře plným intrik. Nakonec se rozhodne něco málo povědět.* Měla jsem hodně času tam přemýšlet, jestli bych vůbec měla být lovec stínů.. a když se ohlédnu za sebe. Od tý doby co jsem přijala první runu se mi to moc dobře nevedlo. /Což je velký podcenění situace./ A přemýšlela jsem, že bych možná lovec stínů být neměla.. *Podívá se na Seba a nechce říct nahlas skutečnost, že přemýšlela o odstranění run.* /Co mám ze života? Exil, poskvrněné jméno, zavraždění příbuzní...jako civil jsem možná byla šttastnější i když jsem toho věděla málo./ Ale nakonec... *Pramen vlasů si strčí za ucho.* Nakonec jsem si říkala, že bych to jen zhoršila. *Usměje se do hrnku čaje a znovu pokrčí rameny.* Přišla bych o všechnu sílu a obranu a byla bych před nepřáteli bezbranná. *Svěří se o bezvýchodnosti svojí situace a pak potřese hlavou.* Ani nevím, proč ti to povídám.. není to tak zlý. Na dvoře jsem sice byla sama, ale respektovali mě.. Kdyby mi spolek nedával úkoly jako trest, asi bych je plnila s větší dávkou hrdosti. *Uvědomí si, že možná toho řekla až moc.. skoro jako kdyby se vrátila o dva roky nazpátek, a tak se kousne zevnitř do tváře a doufá, že Sebastian aspoň polovinu z toho hned zapomene.*
*Po poznámke na jeho osobu sa nervózne zakusne do svojho líca a napije sa. Nevie, ako to myslela, keďže z jej hlasu a výrazu nedokáže poriadne nič vyčítať, hlavne nie emócie, ktoré v sebe pravdepodobne drží na uzde a mierni ich. Ale Sebastian bol vždy trochu sociálne nekomfortný, na to si dávno zvykol.* Inak by som sa nepýtal. *Vysvetlí jej medzi rečou a zatne zuby. Postupne sa Grace rozrozpráva, aj keď očakával, že veľa mu toho nepovie. Nakoniec povie viac a on bez výrazu hľadí chvíľu na ňu a chvíľu niekam do priestoru. Rozumie tomu, čo Grace hovorí, a o to viac sa mu to nepáči. Nevie si predstaviť, že po tom všetkom by bola ochotná prejsť tak bolestivou zmenou, aj keď jej život v Inštitúte nič dobré nepriniesol a Spolok sa k nej nikdy nesprával dobre, ani Caleb nie a ani on nie. Začne ho zožierať akýsi pocit, niečo hnusne horké na jazyku.* Srať Spolok. *Povie potichu, ale prudko a jasne, no zároveň mu napadne, že by niečo také nemal hovoriť nahlas a zas sa stiahne.* Asi by som to nemal hovoriť, ale úprimne, nie je čas na to hrať sa na čestného a poslušného. A všetci v Inštitúte to vedia, nik to však nepovie nahlas. *Zatne päsť a hľadí do tmavej tekutiny v hrnčeku. Pozrie na Grace, pokrúti hlavou a vyjde z neho nakoniec iba jednoduché “Nie” ako náznak nesúhlasu. Nech to bol nesúhlas s čímkoľvek, čo mu teraz Grace prezradila, hlavne však na myšlienku, že by nemala byť lovec tieňov, to neprichádzalo do úvahy, na to bola príliš dobrá lovkyňa, príliš schopná, príliš nenahraditeľná.*
/Asi jsem měla držet jazyk za zuby.. Sebastian je přece v radě. Na druhou stranu.. kdyby mě chtěl spolek potrestat, tak jak by to udělal? To nejhorší už si na mě vymysleli./ *Když uslyší Sebastiana o spolku, tak šokovaně zamrká a ruka jí vyletí před ústa, aby částečně skryla svůj šokovaný výraz.* /Slyšela jsem dobře?/ *Netuší co Sebastiana tak roznítilo. Zavdal jí dostatečný důvod se domnívat že se u něj musely odehrát velký změny když změnil loajalitu ke spolku o tolik stupnů.* To jsou.. to jsou silná slova. *Vykoktá ze sebe a neví jak na to reagovat, ruku svěsí dolů kolem hrnku už studeného čaje.* Co tě přimělo změnit názor? *Vyptává se dál, protože jí to opravdu zajímá co zásadního se událo, aby ukázal společenství lovců svá záda.* /Stalo se snad něco? Jako kdyby mi to snad on někdy hodlal prozradit.. a vůbec po takový době, kdy každý byl v jiný zemi a stali se z nás opět cizinci. Vrátila bych to? Některý chvíle asi ano, ale pouze kdybych se mohla rozhodnout jinak./ *Promne si unaveně oči a obejme si hrudník, není jí zima ale cítí se v jeho přítomnosti ještě pořád nejistě protože neví na čem vlastně je a jak se k ní Sebastian staví.*
*Zamračí sa a vydýchne, no nijak ho to neupokojí. Spomenie si na problémy posledných dní a premkne si koreň nosa medzi palcom a ukazovákom.* Povedal by som prepáč, ale nechcem sa za to ospravedlňovať. *Začne, no potom zas zmĺkne a premeria si jej prekvapenú tvár. Asi skutočne prekročil hranicu a zareagoval prehnane.* /Čo opustilo ústa už sa nedá nepovedať./ *Pokrúti hlavou a napije sa. Nechce, aby sa tento jeho postoj dostal do uší niekomu, komu nemá, a s Grace sa dlho nevideli, nie je si vôbec istý tým, či ho po tých mesiacoch nebude schopná zradiť, aj keď ho väčšia časť jeho osoby presvedčila, že stále je na jej strane - veď preto aj vybuchol.* Spolok už nenapĺňa očakávania, ktoré som voči nim mal, a ako to býva, podľa mňa až pričasto, korupcia si našla svoje miesto aj tam. A… /Pozri. Sama si ukážkou toho, aký vie byť Spolok. Sama si si to zažila. *Chce dodať, no zmĺkne a nahnevane sa pohojdá na stoličke.* A vieš, že hrám podľa pravidiel, kým je to v súlade s prioritami, ktorými sa riadim. *Dodá nakoniec a oprie sa o ruku, pričom pozerá do dola na svoje oblečenie.* /Fakt dúfam, že svoje slová neoľutujem./ *Napadne mu a dvihne zrak.* Ale si späť.
Nemusíš se vůbec omlouvat, nikdy by se za názor neměl omlouvat.. *Zvedne ruce v obranným gestu, ale ví moc dobře jak se spolek staví k lidem s vlastním názorem.* Já vím, čeho je spolek schopný.. *Přitaká, ale detaily už dál nerozvádí.. má za to, že Seb moc dobře ví o čem Grace mluví.* /Ale už nemám síly něco měnit, moje slovo nemá žádnou váhu.. a klidnější život mám takový, když držím krok a ohnutá záda./ Ano, vím.. *Kývne hlavou ale bradu má svěšenou stále dolů nedívá se na Sebastiana, jen přemítá nad jeho slova a jak formální postoj k ní teď zachovává. Sice se možná svěřuje o věcech a myšlenkách co jsou soukromé.. ale v porovnání s tím jak blízcí si byli dřív jí to zanechává rozmrzelou, což rozhodně nečekala.. Až moc si věřila v tom, že minulost nechala za sebou. Zůstává v ticho sedět a ztrácí se ve vlastích myšlenkách. Poslední slova Sebastiana ji z transu proberu zpátky.* To jsem... ale moc se toho pro mě nemění. *Pokusí se o úsměv, ale slova jsou na to příliš hořká.*
*Premeriava si ju, kým na neho nehľadí. Áno, vzdialili sa od seba a on vie, že zmena, ktorá v nej nastala, je niečím, čo nepozná a musí to zistiť, aby si bol istý, že ju… nestratil úplne. Lenže nevie aký postoj použiť a pri jej skleslom držaní tela a sklopenému pohľadu má za to, že na ňu zrejme dojem neurobil, sám sebe vyčítajúc, že sa nechal príliš ovládnuť strachom z toho, aké výčitky na neho bude mať, keď sa znova stretnú. Už skoro ani nedúfal, že ju uvidí, a teraz tu sedí a pije s ním čaj a rozprávajú sa o osobných veciach.* Vieš, že nie som niekto, kto toho dá zo seba priveľa. *Zmení tému, pretože atmosféra je akási pochmúrna a on sa ňou nechal stiahnuť do svojej mysle.* /A že neviem ľudí podržať a podporiť, ak ide o slová. Hlavne teba asi nie./ *Prebehne mu hlavou pri pohľade na ňu. Môže sledovať jej vlasy, uši, vrásky, jej posturiku, ako dýcha. Akosi mu nedochádza, že tu zas spolu sedia ako predtým, rozprávajú sa, ale mnoho vecí je iných. Zhlboka sa nadýchne.* Mal som ti pomôcť. *Sentiment, stále ten sentiment, keď išlo o Grace. Akokoľvek sa to snaží potlačiť, vždy nejaký čriepok vypláve znenazdania.*
*Opět přikývne na jeho slova slabě se usměje.* Možná.. pokud tedy zrovna nejsi v dobrý společnosti lidí.. *Zkusí sebevědomě nadhodit a zasměje se potichu pro sebe.* /Je pravda, že tyhle věci kdysi svěřoval mně... a i teď to udělal. Otázka je, jestli mu to prostě jen ulítlo ze zvyku./ *Odpije si z čaje a i když ji ještě před chvilkou zmáhala únava, užji docela zvládla potlačit a rozespale se na Seba podívá s rukou podepřenou pod bradou.* Pomohl jsi mi dost...*Usvědčí ho a koukne do hrnku, který se vyprázdnil.* Trénoval jsi, zachránil mi život... dvakrát. *Dodá a lehce se u toho zasměje, pak si ale připomene, zda je vůbec bezpečný vytahovat společné vzpomínky, co se odehrály pře 6-7 lety.* /A pak se to postupně začalo rozpadat... nejdřív jsem si z toho dělala srandu a pak se asi opravdu zamilovala a nakonec se to rozpadlo úplně./ *Jakkoli se snaží svoje myšlenky odhánět, nedokáže se jich zbavit.. je pouze vděčná, že Sebastian neumí číst myšlenky tak jako víly na Zimním dvoře.*
*Na chvíľu sa zastaví, pozrie do hrnčeka, v ktorom sa nachádza už len minimum studenej tekutiny a v pohári ňou pokrúti. No nenapije sa. Má pocit, akoby ten moment trval iba dovtedy, kým vypije čaj a Grace zmizne.* /Hlúpa myšlienka./ *Napadne mu a vážne pozrie na dievča oproti. Keď začne spomínať, jeho nálada klesne a taktiež sa oprie o ruku, ako to urobila Grace. Odrazu by jej chcel mnohé povedať, ale nevie, prečo by jej to vlastne hovoril. Áno, boli priatelia, dlhoroční, ale či ešte stále nimi sú, to nedokázal odhadnúť.* Samozrejme, moja povinnosť a moja dobrá vôľa. *Odpovie jej na záchranu jej života. Boli v tom aj iné pocity, mnohé iné pocity, tak ako teraz. Pociťuje chaos a pri pohľade na Grace má pocit, že je tu ona tá vo vedúcej pozícii, tá, čo má chladnú hlavu, nič ju tam neviaže a spomína.* Nič, čo by som pre teba neurobil znova. *Dodá po chvíli a snaží sa naznačiť povzbudzujúci úsmev, ale to mu nikdy nešlo a iba sa zachmúrene pousmeje. Vráti sa k čaju a premýšľa.*
*Jak rozhovor postupuje, tím víc si uvědomuje že nemá toho moc ztratit a možná proto může chvilkami působit, že je nad věcí. Nervozita sice místy převládá, ale to hlavně proto že se jí vrací vzpomínky na to jak první měsíce trávila na Zimní dvoře a stýskalo se jí... dostala ale hodně času si promyslet Sebastianův tehdejší postoj. A i když se s ním hodlala smířit a respektovat ho, jeho přítomnost její smířlivost znovu rozvibrovala do všech stran.. a jeho další slova byla jako další úder.* Udělal bys to znovu kvůli povinnosti.. *Dovtípí se a snaží se samu sebe nahlas přesvědčit, aby v tom nehledala nic víc než pouhou povinnost.* Ale děkuju, i tak si toho vážím... nebyla bych tu jinak. *Vstane od stolu když si všimne, že je její hrnek dopitý.. proseděli tu dost dlouho a i by s ním seděla déle, ale začínala mít pocit, že v jeho chování hledá něco víc a musí se vrátit do reality.. Začíná pomalu sklízet stůl a nakonec přejde k Sebastianovi a postaví se vedle něj.* Budeš to ještě pít, *Zeptá se ho a rukou ukáže na hrnek před ním.*
*Pokrúti hlavou, námatkovo, slabo, vediac, že na neho zrejme Grace aj tak nehľadí, tak ako on na ňu nie, a že musí použiť verbálne vyjadrenie.* Aj z povinnosti, pretože si lovec a ja budem lovcov ochraňovať. Ale nemôžeš to zúžovať iba na to. Vytiahnuť si menej, než som naozaj povedal. *Odpovie jej nakoniec a vzývavo na ňu dvihne hlavu. Áno, sedia tu dlho a točia sa, točia, všímajúc si jeden druhého, ale v skutočnosti si nevšímajú. Atmosféra sa menila z jednej príjemnej roviny do nepríjemnej. A keď Grace vstane, vzbudí to v ňom nepríjemne sa hemžiacu neistotu.* /Znova si s tým nič neurobil. Zbabelec. Hlupák. Akoby si po tom všetkom ešte mohol niečo zmôcť. Už si ju vystavil priveľa bolesti./ *Zanadáva si v hlave a keď k nemu lovkyňa pristúpi, podá jej hrnček.* Nebudem. Ďakujem. *Zamrmle a otočí sa k nej, aby na ňu dobre videl.* Ideš na ten ples? *Opýta sa, no nevkladá do toho žiadnu nádej. Možno by ju aj pozval, keby mal na to gule. Ale nemá, už ich stratil niekde.*
*Zmateně stáhne obočí k sobě.. ne tím, že by nerozumněla, co Sebastian míní, ale hlavně proto, že nerozumí pocitům který to v ní vyvolává.* /Co si z toho mám vzít? Že mu snad na mně ještě stále záleží? I po těch měsících co jsem musela odejít? I po tom, co mě odmítl když jsem jak blbec se mu vyznala?/ *Při poslední myšlence ji polije horko, už nikdy nic podobnýho nechce zažít znovu a nechápe jak se vůbec dostala do takový pozice, že se mu vyznala.. musela být hodně zoufalá.* Já.. no Caleb řekl, že bych se tam měla objevit. *Vezme si od něj hrnek a zamíří ke dřezu, aby po nich umyla nádobí.* Nevím jestli je to úplně dobrý nápad.. možná bych se měla držet z očí představenstva rady a neupozorňovat na sebe. *Promluví zády ke Sebastianovi a když si otře mokrý ruce o utěrku, tak se zády opře o umyvadlo a zůstane koukat na Sebastiana.* A ty?
*Je mu jasné, že premrhal svoju šancu na akési… možno ospravedlnenie, možno vyjadrenie svojich pocitov, nevedel, ale jednoznačne to premrhal. Úzkostlivo sedí na stoličke, ramenom sa tlačí na jej operadlo a premeriava si Grace zozadu. Takto sa zdala nezmenená, akoby nikdy nebola preč.* Caleb. *Zopakuje bratovo meno a uvedomí si, že odkedy tu boli oni dvaja, ubehlo už celkom veľa času. Na otázku, či ide na ples, sa znova, znova, pozrie do očí Grace, akoby jej ich vpíjal do seba.* Idem, samozrejme. Ako by to vyzeralo, keby sa neukázal najstarší syn Hawkstone? Mala by si prísť. *Zopakuje nakoniec Calebove slová a pomrví sa na stoličke. Potom pomaly vstane, stále nespokojný v tvári, ale teší ho aspoň fakt, že toto nemusí byť ich posledné stretnutie. Aj keď si k nemu už možno nikdy Grace nenájde cestu, pokiaľ je tu, tak sa cíti znova ako za starých čias.* /Mali by sme ísť niekam do Kanady./ *Napadne mu a aj by podišiel k lovkyni bližšie, no neurobí to. Doteraz mu nedala žiaden náznak toho, že by sa ešte voči nemu cítila tak, ako kedysi. Je to dlhý čas a ju to už prešlo. Vedel to. Vedel to skôr, než sa prvýkrát po nejakej dobe pozrel Grace do očí.*
*Jeho slova jako kdyby jí znovu vrátily do reality.* To je pravda.. musíš tam být, vůbec mě to nenapadlo. *Usměje se nesměle a zavrtí nad svou zmateností hlavou, možná jí jen na zlomek vteřiny napadlo, že by i v tomhle Seb měl na výběr zda jít či ne.* Měla bych? Opravdu? *Zeptá se ho s dávkou nejistotu v hlase, protože si myslí že zachovat nízký profil bude pro ní nejlepší.. neví ale, zda Sebastian mluví spíš za sebe než za ní, nenapadlo jí na to pomyslet. Cítí na sobě jeho pohled a jak jí jeho modré oči hypnotizují. Není to tak že by jí to nebylo nepříjemné, ale rozhodně to bourá její racionální stránku a zábrany.* Asi... možná půjdu. *Usměje se a vykročí směrem ke dveřím, protože kdyby dlouho zůstala pod jeho hypnotizujícím pohledem, začala by zase přemýšlet "co kdyby".* Díky za tuhle malou skupinovou terapii.*Pronese na konec s malým úsměvem a přijde jí takový nezvyk se s ním loučit bez objetí, ale nechce narušovat jeho osobní prostor.. neví, co se teď k němu může dovolit.* Dobrou noc..*Rozloučí se a vydá se z kuchyně ven.*
*Iba rukou naznačí, aby si z toho nerobila ťažkú hlavu. Sám niekedy zabúdal, že je z dôležitého rodu a niekedy to meno neznášal. Koľkokrát to bolo témou jeho rozhovorov s rodičmi, neustále dobiedzajúcimi do svadby, do detí, čo má a nemá robiť, aký má byť a nemá, že má byť ako Caleb, samotný Max ho nikdy nemal rád a to mohol robiť čokoľvek. Nevie teda s určitosťou povedať, či je chvályhodné svoje meno vystavovať. K jej neistote iba sám nakoniec rovnako neisto prikývne. Bude rád, ak tam príde, aj keď si nie je istý, či na seba budú mať čas a či ho zas niekto niekam nestiahne, napríklad jeho matka, aby mu dohodila nevestu, čomu sa vždy snažil silou-mocou zabrániť. Chce si vybrať sám.* Fajn. *Povie a ako náznak malého potešenia sa na ňu pousmeje bez štipky irónie alebo pobavenia, jednoducho je rád. Dvihne sa soza stola, očakáva objatie na rozlúčku, ale Grace príliš rýchlo odchádza z miestnosti.* Dobrú noc. *Vydá zo seba a na chvíľu sa oprie oboma rukami o operadlo stoličky a zhlboka vydýchne. V hlave mu šrotuje, už ani poriadne nepremýšľa. Nechá Grace trochu času, aby sa stiahla do svojej izby, a sám sa vydá z kuchyne preč. Ku spánku. Musí sa aspoň trochu vyspať na to, čo príde zajtra, po tom, čo bolo dnes.*
*Už keď prvýkrát narazil na zničený skleník sa v ňom miešali pocity nadšenia ako aj smútku. Skôr bol však sklamaný než nadšený, nakoľko bol skleník v natoľko hroznom stave, že v ňom už takmer všetko vymrelo. Aj preto sa rozhodol celý inštitút čo najlepšie prehľadať pre nejaké záhradnícke náčinie a v staršom oblečení sa čo najrýchlejšie pustil do záchrany aspoň tých kvetov a bylín, ktoré ešte mali šancu na záchranu. Odpadkové vrecia s vymretými rastlinami začal pre daný moment rozkladať povedľa jednej steny pri východe zo skleníka, aj keď do priestoru skleníku prefukoval studený vietor cez pár prasknutých tabličiek okien, a potreboval teda vyriešiť nejako aj to pre záchranu tých žijúcich. Ani si neuvedomoval, koľko času v skleníku strávil, iba mierne registroval postupnú zmenu osvetlenia od rannej bielej hmly, cez silnejšie svetlo a dokonca sa aj zatiahlo počas menšej spŕšky. Odhadoval, že už určite musel byť čas na obed, nakoľko ho začalo náhle bolestivo zvierať v bruchu, aj preto sa od svojej práce zdvihol, otriasol sa od blata a nacupital si to priamo do kuchyne, kde dúfal, že nájde niečo rýchle a jedlé.*
*Sander Sunila viac menej celý deň nevidel. Ráno keď prišiel do Inštitútu po svojom rannom behu si len všimol, že predom nachystané raňajky pre Sunila aj pre Mir zmizli a tak sa aspoň nestrachoval. Predsa len niekedy má každý svoje plány. Po niekoľkých hodinách tréningu mu však začalo byť podivné, že Sunila vôbec nevidel. Žeby sa niekde zranil? Cez obtiahnuté kompresné čierne tričko si natiahne, pôvodne čiernu avšak teraz už mierne fľakatú mikinu, zatiaľ čo tenisky na nohách a šedé tepláky boli mierne spotené pri chrbte. Okrem toho však nebol nejak extrémne nechutný po cvičení. Potichu tak prejde do kuchyne, nakoľko už bol čas obeda, zdalo sa však, že nebol jediný koho biologické hodinky už postrkovali k jedlu.* Už som sa začínal báť, že si sa stratil. *Podpichne ryšavého kolegu pri čom si všimne špinu na oblečení a trochu na rukách.* Kde si bol? *Opýta sa nechápavo zatiaľ čo si len otvorí chladničku a vyberie si predvarené kuracie mäso s ryžou a zeleninou. Každý mal svoju.. Sunil mal trochu väčšiu ale okrem toho bolo jedlo pre každého pripravené na ohriatie. Predsa len nie každý deň bol čas na varenie a takáto príprava náramne šetrila čas.* Pri otváraní chladničky sa však objaví aj Dante, ktorý v momente vyskočil na linku a očakával, že sa s ním majiteľ podelí.” Dúfam, že to je len špina a nerobil si zase niečo čo by ťa dostalo do ošetrovne.
*Akurát sa dostáva cez chladničku. Už objavil jedlo navarené dopredu, ale pre istotu sa pozeral, či si niečoho iba nevšimol. Až keď započuje Sanderov hlas, tak sebou automaticky cukne a chladničku rýchlo zabuchne, ako keď jeho a jeho bratov ich mama prichytila, keď zrovna pri chladničke nemali čo robiť. Rýchlo sa usmeje a od chladničky odstúpi, aby dal priestor Sanderovi.* Aj kebyže som sa stratil, podľa mňa by som dlho stratený neostal. Jedine ak tak v bezvedomí, lebo mimo to mi hovoria, že som hlučný. *Urobí si na vlastné triko srandu. Keď je poukázané na jeho ruky, hneď prejde k umývadlu, aby si ich vydrhol. Škvrnu na nohaviciach bude musieť riešiť neskôr.* V skleníku. Je ozaj v zlom stave, takže som sa teraz snažil zachrániť to, čo ešte nejako…existovalo. *Rozhodí rukami, aby naznačil, že toho ozaj veľa nebolo, ale už s tým nemôže nič spraviť.* A ešte som sa tam chcel vrátiť, nech aspoň začnem trhať burinu a mŕtve rastliny v ďalšej sekcii, aby sme vedeli, s akým priestorom pracujeme. *Objasní a sám si teda vyberie svoju porciu, načo počká, než sa ohreje Sanderova, než si ju dá ohriať aj on.* Takže nie, do ošetrovne som zatiaľ nepotreboval. *Usmeje sa hrdo na seba, ako keby práve stvoril niečo sveta borné.* Nechceš sa ku mne pripojiť? Objavil som v skleníku aj jednu lavičku, kde si prípadne môžeš aj sadnúť. *Navrhne hneď Sanderovi, sotva si uvedomí, že by aspoň nemusel byť v skleníku sám.*
Hlučný je v New Yorku každý, v Inštitúte ide o opak, ale stále. *Pousmeje sa pri čom sa nad jeho rýchlym ústupným manévrom musí len uchechtnúť, vzhľadom na to, že už videl, ako ho mama hnala z chladničky v Taliansku.* Nebol nemám v pláne na teba nakričať za lašovanie v chladničke, kým ju raz za čas aj naplníš. *Mrkne na neho pri čom pozoruje, jeho pohyb a snaží sa mu nestáť moc v ceste, zatiaľ čo tak čaká na jedlo sa len posadí na linku a čaká na znak mikrovlnky.* Verím, neviem kedy sa tam niekto šiel pohrabať, naposledy. Nikto k tomu moc nemá vzťah a po tom, ako odišla aj jediná chyžná.. asi sa musí poriadne rozpadať. *Prizná pri čom sa za tento fakt možno až hanbil, sám si však bol istý, že keby sa o čokoľvek pokúsil tak by to rastlinám viac pohoršilo, než zlepšilo.* Na ako dlho to tak vidíš? *Zaujíma sa zatiaľ čo si už ohriatu krabičku vezme z mikrovlnky a posadí sa za stôl, ako normálny človek tentokrát. Ono rád sedával na linke bol vyššie a podobne, ako mačka mal pocit väčšieho prehľadu o miestnosti. Avšak držať si nádobku a zároveň jesť bolo pomerne nepraktické.* Pripojiť? Neviem či mám ruku práve na záhradníctvo. *Uchechtne sa neisto zatiaľ čo si ponechá sústo na vidličke.* Mám ti pomáhať z lavičky? Ako psychická podpora, alebo? *Zasmeje sa zatiaľ čo pokračuje v jedle.* Pokiaľ by si na jedle niečo do budúcna zmenil tak mi len daj vedieť, je to mierne nudné, ale.. niekedy nie je úplne čas. *Prizná sa pri čom sa ešte zamyslí nad skleníkom.* Ale.. na nejaký ten čas by som sa prišiel.. priučiť.
*Dá mu priestor, aby si mohol sadnúť. Pobaví ho, že si sadne rovno na linku, nakoľko to chcel spraviť už párkrát, ale nechcel sa zdať ako chuligán.* Pevne dúfam, že ma nebudeš hnať preč. Samozrejme, že ju niekedy aj naplním, takže by som sa do nej niekedy aj rád v kľude pozrel. *Zasmeje sa, načo počká na svoje jedlo a sadne si k stolu oproti.* Nemusíš sa obávať, jedlo mi chutí. Je iné, ako u nás, ale určite nie zlé. Obyčajné neznamená zlé, predsa. *Upokojí ho, načo si vloží do úst a takmer si popáli celé ústa, takže sa natočí bokom a začne vydýchavať, aby si nejako ochladilo ústa, kým sa mu do očí tlačia slzy. Až keď prehltne, tak sa ide rýchlo napiť, aby sa upokojil. Keď sa vráti k stolu, tentokrát už s pohárom, rozhodne sa pokračovať.* Samozrejme, že ak si nechceš špiniť ruky, tak nemusíš. Úplne by stačilo, kebyže si tam niekde ku mne sadneš a iba sa so mnou rozprávaš …alebo si tam kľudne aj čítaj. Len je vždy lepšie všetky robiť v dvojici. *Vysvetlí mu svoj dôvod, prečo mu toto navrhol, kým sa šikovne dostal už takmer cez celú porciu.*
V tom prípade ti nechávam priestor na pokojné prehrabávanie chladničky. *Spokojne mrkne a napraví si lem mikiny, ktorý sa mu pri sadnutí na linku vytiahol a tak ho pokojne vyrovnal. Pokračuje však v jedle pri čom keď započuje Sunilove slová mierne sa zstaví a položí vidličku vedľa svojej nádoby. Jeho pohľad vyzeral, akoby práve skúšal aby Sunil zbĺkol v jeho pohľade.* Čo myslíš pod slovom obyčajné? Čo iné očakávaš? Ak je obyčajné musíš mi povedať čo zlepšiť. *Upiera na neho svetlé oči pri čom jeho paže sa prekrížia na jeho hrudi.* Tu mi to už je len morálka. *Skonštatuje pri čom jeho pery sa len postupne krížia do úsmevu, pochopiteľne to nemyslel vážne, avšak pokiaľ mal Sunil nejaké pripomienky rád by ich počul. V tom čase sa však Sunil začne naháňať s horúcim kúskom mäsa a tak už ďalej radšej nepodpichuje a vidličkou začne štuchať do svojej porcie. Pomohol by mu, ale Sunil behal tak moc mätúce, že sa bál, že skôr by do neho narazil a niečo by letelo na zem.* Hmmm už okay? *Uistí sa pri čom k nemu len opatrne natiahne ruku, akoby ho bolo každú chvíľu potrebné pobúchať po chrbte.* Takže mi dávaš voľnosť výberu, ale zároveň nie. *Podpichne ho zatiaľ čo sa postaví od stolu, automaticky sa poďakuje a ide si umyť svoju nádobu. Aj keď varil on za jedlo sa vždy patrilo poďakovať.* Vezmem si skicár z izby a stretneme sa tam? Alebo ťa mám počkať? *Navrhne ryšavému kolegovi zatiaľ čo utiera riad, ktorý sa objavil v umývadle.*
*Síce nebol nadšený, že ho teraz mal Sander vďaka jeho mame pod palcom, ale zároveň bol aj rád, že sa teraz už poznali lepšie. Sotva si znovu sadol potom, čo si takmer spálil celé ústa, tak mu mozog začne pre Sanderove slová behať na plné obrátky. Samozrejme, že nechcel nahnevať osobu, ktorá sa starala o to, aby neumrel hladom. Rovnako to mal aj s Mirjam, ktorá bola jediná osoba, čo ho mohla dať opäť dokopy.* Nemyslel som to tak, samozrejme! Iba…ty sám si to tak nazval a ja som myslel iba to, že aj jednoduchšie kombinácie sú super, a nemusia byť nejako špeciálne pripravované či by si sa mal prípravou jedla nejako trápiť. Je to dobré, naozaj. *Nevedel, či by mal povedať ešte niečo, aby to zachránil, ale keď vidí, ako sa naňho usmieva, má čo robiť, aby si nedal kúsok omáčky na nožík, a nevystrelil to smerom na bledšieho chlapca, ako s prakom. Namiesto toho zrýchli v jedení, nech ho dobehne. Postaví sa hneď zaňho, aby si aj on umyl.* To je v poriadku, kľudne si choď pre svoje veci, ja sa musím ešte pre niečo zastaviť v izbe a počkám ťa pri schodoch smerom do skleníka. *Navrhne mu, nech ho nezdržiava,a hlavne chcel ešte umyť aj sám po sebe. Po tomto bežal rovno k sebe, kde vytiahol zo šuplíka na stole kobercovku a vybral sa k schodom, na ktorých počkal na Sandera. Až keď však prišli do zničeného skleníka, ktorý bol už z väčšej časti prejdený Sunilom, si vyšší chalan uvedomil, že si zabudol aj nožničky, tak to nechal jednoducho tak, prešiel k prasknutým kúskom okienok a jednoducho tú pásku roztrhal zubami, než začal jednotlivé časti lepiť k sebe.* Potom budeme musieť nejako vymyslieť, čo spraviť s týmito puknutými sklenými dlaždicami. *Ani sám nevedel, prečo hovoril v pluráli, jednoducho mu to prišlo prirodzené.* Kľudne si zatiaľ sadni, tam vzadu som našiel aj lavičku, odkiaľ je celkom pekný výhľad a vyzerá ešte stabilne.
Áno ja viem, tvoje šrotovanie som si ale mal natočiť. *Mrkne na neho s úsmevom pri čom na jednej strane mu ho bolo ľúto, ale z druhej mu to prišlo.. milé. Sunil v ňom niekedy tento pocit vyvoláva, najmä v momente keď mu pripomenie nejakú drobnosť čo si zapamätal. Sander mal pomerne dobrú pamäť a cit pre detail, ale neočakával toto správanie aj od jeho spoločnosti, Sunil ho však často prekvapil práve drobnosťami, ktoré mu v hlave utkveli. Sanderovi to tak dodávalo pocit istoty v ich vzťahu čo defakto bola jedna z tých najpodstatnejších častí priateľstva.* Neboj, ale niekedy nejaké nápady uvítam aj keď to môže byť ťažšie na prípravu, len anjel vie koľkokrát budeme mať mäso a ryžu kým ti začne liezť hore krkom. *Prizná sa zatiaľ čo sa jeho chrbát oprie o chladný okraj linky. Zima mu však vytvorila len pár zimomriavok na chrbte, ale okrem toho sa jeho telo nepohlo.* Dobre, tak sa tam stretneme. *Kývne súhlasne pri čom v tichosti vykročí smerom z kuchyne. Ani sám nevedel čo si mal vziať, istý čas tak len stál uprostred jeho.. povedzme, že upratanej izby a pozoroval predmety na stole, zemi a posteli. Skicár? Asi… ceruzku, alebo uhlík? Hm.. Po dlhom uvažovaní si však do vrecka na mikine skryl ceruzky aj uhlík a skicár si vzal do ruky. Čierne dosky z poslednej sily držali kopu papierov pohromade, nakoľko vplyv vody šírku jednotlivých strán skoro zdvojnásobil. Do vrecka si však aj vzal niekoľko kúskov čokolády, ktoré sa mu v podobe bonboniéry ešte povalovali na stole. Dodatočný darček od jeho sesternice z Nórska k narodeninám.. povedzme, že na dátumoch nikdy moc netkvela. Spoločne so Sunilom sa následne stretne pred skleníkom a po úzkom schodisku vyjde hore. Chvíľu sa rozhliadne po miestnosti, ktorá sa na prvý pocit zdala o niečo teplejšia, ale postupne cítil jednotlivé vánky z deravých okien.* Nie sú moc veľké, podľa mňa by sme vedeli nájsť náhradné v nejakých bazároch.. majú tam skoro všetko, prípadne by sme to zlepili, alebo tam dali nový spoj. *Navrhne mu zatiaľ čo mu oči odskočia k Sunilovím zubom, ktoré sa venovali páske.* Asi by sme nenašli rovnakú farbu.. ale aspoň by to bolo zaujímavšie. *Navrhne mu pri čom keď mu Sunil ukáže na lavičku tak mu mierne stuhnú nohy, povedzme, že to nebolo jeho obľúbené miesto na sedenie a tak zatiaľ počkal kým sa pobral týmto smerom.* Aký máš s týmto miestom plán? *Opýta sa zatiaľ čo po prezretí pár byliniek, ktoré sa zdali nažive, si otvorí skicár na čistej strane a ceruzkou si začne škrabať na papier.* Úprimne? Čakal som, že to tu bude vyzerať omnoho žalostnejšie.
*Ani nevedel vyjadriť, ako dobre sa zrazu cítil, keď už nebol v skleníku sám. A síce sa prvých pár sekúnd venoval ústami niečomu inému ako Sanderovi, počúval ho. Aj by prikývol, ale s páskou v ústach by to bolo akurát na popukanie. Až keď sklíčko konečne nejako upevní, že už od neho necíti až taký nápor chladu, sa k Sanderovi obráti všetkými zmyslami, kým prstami prechádza po starých kúskoch skla.* Ani by nevadilo, že by neboli rovnaké. Dodalo by to tu trochu viac života. Určite by sa tomuto miestu hodilo viac farby. *Rozhodne sa upokojiť ako prvé Sanderove obavy, že by nemusel s jeho nápadom ísť sa prejsť po bazároch súhlasiť.* A plán je zatiaľ jednoduchý. Všade, kde vidíš aj holé miesta zeminy, tam som už bol. Zvyšok ešte musím prejsť, odstrániť všetko mŕtve a všetko, čo je tu navyše. Zemina nevyzerá byť v najhoršom stave, ale pri kúpe nových rastlín by som vzal aj nejaké hnojidlo. A áno, chcel by som sa spýtať aj teba aj Mirjam, či máte nejaké plány, aké bylinky by ste tu chceli mať. *Prikročí k Sanderovi, aby mu z jeho uhla pohľadu mohol ukázať celú svoju víziu.* Na jednej strane od vchodu bude mať Mirjam všetky svoje liečivé bylinky, spravím jej aj dláždenú cestíčku, aby sa k nim vedela dostať. Na druhej strane bude zeleň vhodná do varenia. To je tvoje miesto. A tu vzadu a vo zvyšku chcem vysadiť niečo…krásne. Možno to bude všetko už len ozdobné, ale bez radosti len prežívaš, ale nežiješ. *S poslednými slovami sa otočí k Sanderovi s tým najväčším úsmevom aký hrdý na svoj nápad bol.* A áno, zo začiatku to tu vyzeralo horšie. Ako keby sa tohto miesta nikto nedotkol niekoľko mesiacov, aj dlhšie Ale aj napriek tomu si zachovalo svoju krásu, iba ju stačilo oprášiť a dať jej možnosť sa ukázať. *S týmito slovami sa presunie do záhonu blízko Sandera, kde si nasadí rukavice, ktoré si sem hodil pred obedom, a opäť sa pustí do vytrhávania, pričom dával veľký pozor na korienky.*
Nechceš si tu pustiť aspoň do pozadia hudbu, alebo niečo podobné? *Nadhodí zatiaľ čosi potichu škriabe do skicáru. Pohyby jeho ruky boli pomerne prudké, isté a aj keď pracoval s ceruzkou tak sa mu na dlani vytvorila šedá šmuha od tuhy. Defakto, na farbe jeho pleti vynikol každý fľak pod slnkom.. Niekedy dar, inokedy prekliatie, väčšinou však len niečo s čím sa jeden naučí žiť. Miesto malo istý pokoj, to sa musel priznať, zdalo sa mu však podivné vidieť, ako sa všetko zrazu preriedilo.. teda, nestalo sa to samo pochopiteľne, avšak Sunilova práca bolo viditeľná viac, ako predpokladal. Keď si všimne pohyby Sunila len sa postaví pri čom papiere na moment skryje za chrbát a potichu začne prechádzať po chodníčku zatiaľ čo pozoroval stromy a kery, ktoré zatiaľ neboli tak zošuverené, ako zvyšok.* Znie to skvele. *Prizná sa zatiaľ čo mu venuje vrúcny úsmev, ktorý v tomto momente bol skutočný aj keď by to jeden asi nepredpokladal.* Naše jediné šťastie je, že mesačný kvet len tak nezomrie… a teda ty. *Prizná sa úprimne pri čom len prejde ku kríku, ktorý síce bol mierne povädnutý, avšak vedel, že len tak by nestratil vôľu k tomu rásť.* Aký je tvoj obľúbený kvet? *Opýta sa z nenazdajky zatiaľ čo skúma listy rastliny, avšak jeho pohľad pomaly prejde aj ku lovcovi neďaleko neho. Sunil sa však už začal hrabať v hline a tak len položil svoje veci a kľakne si vedľa Sunila zatiaľ čo pozoruje, ako rýchlymi pohybmi trhá zeleň pred ním.* Kam ich potom dávaš? Máme tu vôbec kompost?
Aj by som chcel, ale keď som si ju pustil z mobilu, sotva som ju počul a znela tak…plechovo. Na to by trebalo niečo silnejšie, než čo mám po ruke. *Objasní mu. Už nad tým premýšľal, samozrejme. Napriek tomu nič neprekonalo byť v spoločnosti niekoho, s kým sa dalo dobre porozprávať a tak Sandera vnímal. Necháva chlapca, aby sa zvítal s novým výzorom skleníka, ale už sám sa nevedel dočkať toho, keď všetko zasadí a všetko dostane kompletnú štruktúru. Institut: Skleník bol dostatočne veľký na všetko, čo ho tešilo od prvého momentu, ako ho našiel, ale najprv si musel zašpiniť ruky, než sa z priestoru stane miesto vhodné na stretávky a zábavu. Otočí sa na Sandera, aby sa mu úsmevom poďakoval. Hneď ho upokojilo, že sa aj niekomu inému jeho nápad s prestavbou pozdával.* Áno, bola by škoda, kebyže sme ho stratili. Je ho tu totižto hodne a aj napriek mesiacom bez starosti je vidno, že tu musel nejakú dobu žiť niekto, kto sa oňho staral s láskou. Ale aj tak všetko ešte riadne polejem a možno si zoženiem aj nejaké hnojivo na podporu rastu, aby som sa uistil, že to tu prežijú. *Pohľadom sa pozrie ešte na moment an pre teraz uzavreté púčiky kvetu a pokračuje, až dokým pri svojom boku nezahliadne Sandera. Začne preto trhať burinu aj s korienkami tak, aby mohol vidieť, na čom robí. Jeho otázka ho ale prekvapí.* Ľalia. Možno sa to zdá na zasmianie kvôli tomu, že je to aj kvetom mojej krajiny, ale...jednoducho sa mi ten kvet páči. Je jednoduchý, ale veľmi elegantný a nežný. A má krásne farby. *Prizná sa. Jeho hlas pri tom znežnie, bolo to niečo, na čom mu záležalo.* A ty? Máš nejaký obľúbený kvet? *Pozrie na Sandera, než sa otočí k vchodu, kde sa nachádzali vrecia plné odpadu.* O komposte neviem, ale mohol by som sa spýtať tobo nového chalana, Gabriela. Zdá sa ako inteligentný muž, tak možno by sa mu aj zapáčila predstava trochu zelenšieho inštitútu. *Na tvár sa mu vráti zubivý bezstrarostný úsmev, s ktorým vytrhne poslednú burinu v danej sekcii a všetko začne hádzať do poloprázdneho sáčku.* Chytil by si mi ho? Nechcem, aby si si totiž zašpinil ruky. *Požiada o pomoc, keď je už chlapec pri ňom, načo si do ruky naberie plné hrste rastlinného odpadu a mieni ho hodiť do otvoreného sáčku.*
To, alebo si zohnať slúchadlá. *Odvetí pri čom úplne si nebol istý čo myslel pod slovom plechovito, avšak nechal to tak. Vypytovať sa na zvuk, asi tiež nebol najlepší nápad na komunikáciu. Sander bol na svoje jedno slúchadlo spokojný, aj keď za tie roky už značne zoslablo. Potichu tak pozoruje Sunila, ako zviera vo svojom prirodzenom prostredí, bolo to predsa len iné, ako keď sa spoločne liepali po streche. V tom momente býval Sander v tom pohodlnom, avšak Sunil v okolí kvetov bol značne.. iný, ale v tom dobrom zmysle.* Viem, že tu pred tým bola civilka, neviem či bola nejaká skvelá záhradníčka, ale prežívalo to tu. *Skonštatuje pri čom naďalej svetlými očami hľadí na ryšavého chlapca pri ňom.* S tou záhradkou čo máte v Bentátkach.. si pomáhal? *Opýta sa úplne z tmy, avšak bolo to niečo čo ho skutočne zaujímalo. Áno v ich dome videl nejeden kúsok zelene a zaujímal ho Sunilov život pred príchodom do New Yorku. Keď mal po tréningu tak mame stríhal kríky? Alebo menil kvetináče? Čo sa ešte s rastlinami vôbec robí?* Snežienky, je to asi jeden z mála čo poznám a viem aspoň kedy kvitne. *Uchechtne sa pri čom Sunilovu odpoveď si prirodzene vryje do pamäti.* Keby si mi nepovedal, že to je Talianský kvet tak o tom nemám ani len poňatia. *Prizná sa pri čom sa pozrie na svoj skicár.* Kvety som vždy len kreslil, ale nikdy som nemal nejaký náklon k tomu sa o nich bližšie učiť. *Prizná sa aj keď sám si nebol istý prečo. Možno to jednoducho nebolo ako možnosť o skleníky v Nórsku sa vždy niekto staral a Sander navštevoval kvôli tomu, aby sa dostal lepšie na strechu.* Hmm to by si sa musel jedine opýtať, na tréningu mal veľa pravidiel, ale nič o tomto nehovoril. *Prizná sa pri čom pri jeho žiadosti ihneď chytí vrece a pridrží ho, ako mu Sunil kázal. Viac menej sa ani nepohol, aby náhodou niečo nepopadalo mimo igelitového sáčku.* Nevadí mi ak si zašpiním ruky, len mi to povedz dopredu.
Na to som ani nepomyslel. *Prizná sa so smiechom. Hlavne mal radšej hudbu, ktorá hrala do priestoru, lebo sa potom mohol rozprávať s ďalšími ľuďmi. Iba prikývne na informáciu o tom, že tu bol predtým niekto iný, ale stále bol rád, že sa daná osoba postarala o tie priestory tak dobre, že značná časť prežila. Prekvapene však pohliadne nahor.* Áno, vlastne od mala. Mama nás učila k tomu všetkých troch, ale bratov to nikdy až tak nebavilo. Mňa celkom áno. Je to pre mňa forma oddychu. Či už kvety vnútri domu alebo aj záhrady okolo pozemku. *Tešilo ho, že si niečoho takého Sander všimol. Iba dúfal, že to znamenalo, že sa mu u nich doma páčilo. Z umierajúceho kvetu odtrhne jediný žijúci púčik modrého kvetu, ktorý založí Sanderovi za ucho, keď už pri ňom sedí tak blízko.* Aj vyzeráš ako snežienka. *Podotkne s úsmevom a pokračuje naďalej vo svojej práci, aby vytiahol zvyšok mŕtveho kvetu zo zeminy.* Tak aspoň to už vieš. A ak ťa tým teraz nenudím…rád ti poviem viac. Neviem toho až tak veľa, ale dostatok na to, aby som sa o ne dokázal postarať. *Navrhne mu ako výmenou za to, že by s ním trávil Sander v skleníku viac času. Prikývne, čo sa týkalo Gabriela. Muž sa mu zdal ako rozumný, takže bol už aj pevne rozhodnutý mu tento návrh položiť na stôl, aby sa naňho pozrel.* To je v poriadku, nieekdy stačí pomôcť aj bez toho, aby si bol kompletne špinavý. *Upokojí ho. Postaví sa a obzrie sa. Značná časť bola už vytrhaná.* Teraz by napríklad bolo treba poliať ten zvyšok, ktorý ostal. Nechcel som totiž robiť v blate, preto som to nerobil predtým, ale ak by sa ti chcelo, nájdem ti aj druhú konvicu a môžme to tu poliať, než to pre dnes zabalíme. *Navrhne, keď sa chcelo Sanderovi pomáhať.*
To nemusíš vedieť či? Niekoho by som len tak neodhalil. *Lišiacky sa usmeje pri čom jeho otázku len odohrá do outu. Stalo sa to skutočne. Povedzme, že Oscar nebol príliš dobrý kuchár, alebo teda okrem démonov nevedel rozoznať skoro nič. Tak či onak bol pomerne rád, že Sunil nijak nebral zle jeho dotieravú otázku a v tichosti túto tému zanechali za sebou. Sander sa z nejakého dôvodu cítil pri chlapcovej prítomnosti bezpečne. Možno to bol ten neustály úsmev a oči, ktoré na neho žiarili ale možno v tom bolo niečo hlbšie. Predsa len na bojisku sa necítil bezpečne on sám ale necítil, že ani Sunil bol v bezpečí. Musel túto rétoriku ešte viac podrobne preskúmať.* Dobré pán Ciao ešte nejako sa chceš vyjadriť k nepopulárnym príchutiam na pizzu? Nech viem čomu sa mám vyhnúť? *Pousmeje sa zatiaľ čo mu v očiach hrá slabá hravosť a jeho hlava je jemne podopretá dlaňou. Predsa len ak by niekedy Sander robil pizzu nechcel by spraviť niečo čo by Sunilovi nechutilo no nie? Napríklad Sander miloval na pizze hríby, ale pokiaľ to bol ďalší taliansky hriech tak si ich užije v konzerve. *Nechce sa mi stále veriť, že by si bol človek na zeleň, ale aspoň niekto bude schopný sa postarať o ten skleník.* Mykne slabo plecom pri čom sa na Sunila usmeje. *Mne dali do ruky luk a pastelky a.. takto to dopadlo hádam. *Silne sa zdráhal zachádzať do hlbších detailov. Sunilovi nehovoril nič pokiaľ si toho bol vedomý. Ani o mame, ani o otcovi.. Ak počul niečo na báze jeho priezviska bola to druhá vec, ale sám nič neodhalil. Bolo vidno, že Sunil vyrastal pri ťažkých zbraniach. V tomto smere to bolo podobné, ako Jonas, lovec ktorého poznal z Akadémie. Zatiaľ čo Jonas mal vždy veľmi pedantný štýl boja Sunil vyzeral byť hlavou vpred. Nevedel si predstaviť, že by mal inú zbraň, ako sekeru, alebo kladivo. Na jeho prijatie svetru len prikývne a mierne ho zaskočí Sunilova ponuka spoločných Vianoc. *Sviatky moc neoslavujem, a nechcel by som Vám moc zavadzať, ale.. záleží kde bude na sviatky Mirjam. Ale tak.. znie to lákavo. *Sander si nepamätal či ešte pred tým, ako zomrela mama mali rodinné oslavy. Väčšinou išlo len o stretnutia medzi otcovími bratmi, ale, že by šlo o zábavu? to skôr nie, ako áno. Kým sa Sander pokúsi o rozprave o sebe čašník ich vyrušil a samozrejme, že to vzal vo svoj prospech. *Nebudem predsa hovoriť s plnými ústami či?* Mrkne na neho zatiaľ čo si vezme príbor do ruky a prezrie si čo mu Sunil objednal. Nevyzeralo to vôbec zle a cítil, že už bol skutočne hladný. Upriami na ryšavého kolegu svoj pohľad keď mu opisuje čo pred ním ležím a keď dohovorí len sa usmeje. *Vyzerá to skvele.* Prizná sa a pustí sa do jedla. Najprv mal mierne problémi s tým, kde začať ale akonáhle si dal prvé sústa vedel, že nebude mať s konzumáciou žiadny problém. Spoločne so Sunilom tak pomerne rýchlo sprášili porcie pred nimi a po tom, ako sa zhodli, že na dezert sa už necítia tak ešte chvíľu sedeli pred odchodom von. *Vyzerá, že som sa predsa len mýlil.* Prizná sa keď si povšimne, ako za oknami reštaurácie vidí biele vločky padajúce z neba. Nečakal, že by sa dostatočne ochladilo na sneh, ale predsa len sa tak stalo. Sám nechcel úplne aby tento večer skončil, lebo sa so Sunilom skutočne bavil, ale nechcel len tak posedávať. *Asi ti ten sveter ešte chvíľu nechám. Si pripravený zmrznúť? <div> </div>
*Pozrie do stratena, kým sa snaží premýšľať nad nejakým iným kúskom zla na pizzy, ale nakoniec len pokrúti hlavou.* Zrejme nič, ak vieš aspoň rozlíšiť sladké od slaného. *Oplatí mu posledný podpich a opakuje po ňom jeho postoj, kedy si na ruku opretú lakťom o stôl položí svoju bradu.* A tak tomu ver. Nie som úplne nemehlo. Dokážem aj viac než len podpáliť kuchyňu a zraniť sa pri každej druhej hliadke. A náhodou, je to pomerne ukľudňujúca robota. Ak by si chcel, stav sa, a môžeš si skúsiť zafarbiť dlane aj niečím iným, než pastelkami. *Reaguje na jeho poznámku o vyrastaní.* Aj keď určite nevidím nič zlé ani na tom, ako si vyrastal ty sám. *Žmurknutím mu naznačí, že to nesmie hlavne brat s ťažkou hlavou, lebo to tak neberie ani on sám. A hlavne páčilo sa mi konečne spoznať aj niekoho, kto vedel o umení povedať viac než to, že je pekné, či vôbec aj vytvoriť niečo, než len hromádku...všetkého. Aj preto dával toľko pozor na jeho labuť, ktorá si spokojne sedela uprostred stola medzi nimi. Ruky si zloží na nohy pod stôl, keď si ich schováva do svetra, aby moc nebolo vidno, ako nedobre sa na prechádzku pripravil, aj ostatným v miestnosti.* Tak kľudne nech príde aj Mir, aj keď sa jej po poslednom stretnutí mierne obávam. *Druhú časť vety povie do stratena.* A ak to znie lákavo, tak iba povedz áno. Nehovorím tým, že musíš všetkým kúpiť darčeky, a u nás sa hneď ľahko stratíš, že po pár minútach si ani nikto nevšimne, že by prišiel niekto nový. A určite je to lepšie, než byť na sviatky sám, takže ak mi chceš povedať nie, máš čas si to rozmyslieť do 24. decembra rána, kedy sa odchádza aj s tebou, alebo ak chceš povedať áno, už ti nedovolím zmeniť svoju odpoveď. *Vyhlási hrdý na seba, ako dobre to vymyslel, že Sander nakoniec jednoducho pôjde. Samozrejme, ak bude chcieť, ak uvidí aj v deň odchodu, že sa ozaj do toho necíti, potom ho nechá prežiť sviatky v kľude v New Yorku. Trochu ho prekvapí, ako sa Sander dostane zo situácie, aby mu odpovedal, ale iba sa nad tým zasmeje, zatiaľ čo sa aj sám on pustí do jedla. Užíva si večeru natoľko, že až keď Sander podotkne, ako vonku začalo snežiť, tak pozrie na okná, ktoré sa nachádzali smerom na ulicu. Nasucho prehltne. Je to až Sander, ktorý ho opäť zachráni.* A tebe naozaj nebude zima? *Uisťuje sa. Ešte mi rozleje zvyšok vína a čašníkovi naznačí, že by platil, aby sa už mohli pomaly chystať na odchod. Sotva mu prinesie malú knižku s dokladom, nechá mu v nej bankovky, aby mu ostalo aj nejaké díško, a dopije svoj pohár.* Ale ...asi vezmem tvoju ponuku, takže ...vďaka. *Neochotne si natiahne trochu užší sveter na seba, takže sa akurát napína okolo jeho tela, než si ešte na to nejako dá aj bundu, ktorá mala akurát miesta na ešte jednu vrstvu.* Ak som ho náhodou práve zničil, tak sa ospravedlňujem. *Pozrie na Sandera nervózne, než mrkne smerom k dverám a čaká, kedy sa pripraví aj jeho spoločník. Malú labuťku vezme opatrne medzi prsty.* Dá sa nejako zložiť? Ozaj sa mi totižto páči, a nechcel by som ju zničiť. *Vytiahne svoju peňaženku, aby naznačil, že si ju tam chcel vložiť pre prenos.*
Dobre takže tým pádom ti niekedy spravím pizzu na sladko? *Podpichne ho, ale popravde keď jednu mal tak nebola vôbec zlá, ale tento fakt radšej vynechal. Naďalej ho pozorne počúva a nad jeho ponukou sa pousmeje.* To znie zaujímavo, ešte si to premyslím, kedy ťa zájdem navštíviť. Ale predsa len skleník je krásny, len sa o neho nemal moc kto starať po tom, ako odišla... chyžná? Upratovačka? Ani neviem čo vlastne bola zač. *Mierne pohodí plecom, zatiaľ čo prekvapene hľadí na jeho odpoveď, nepredpokladal, že by to bolo také.. bezproblémové. Predsa len varenie pre veľa ľudí je náročné a všetko.. ale asi by bolo lepšie keby aspoň na pár dní si mohol odýchnuť mimo surový New York.. úprimne tento nápad skutočne zvažoval.* Hovorím, uvidím ako na tom bude Mirjam.. ale rád by som prišiel. *O svojich narodeninách ani nehovoril neprišlo mu to podstatné a nechcel Sunila vôbec zaťažovať. Ich večer tak plynul zatiaľ čo sa najedli tak sa spustil na jeho prekvapenie sneh a vedel, že Sunil v momente, ako vyjde von zmrzne. Dávalo mu to však mierne nápady čo by mu mohol v budúcnosti darovať.* Nie nebude, teplota čo je von zvykla bývať u nás doma. *Vysvetlí mu aj keď pravdu trochu priťahoval za vlasy. Ono Inštitút v Osle bolo možno výkuriť dobre, ale nikomu sa do toho nikdy nechcelo a tak bývali pri chladnom počasí a neustále v hrubých svetroch, ktoré tak boli normálne.* To je v poriadku mám takých asi ešte päť takže jeden dokážem oželieť. *Usmeje sa na neho, aby sa uistil, že to je v poriadku a sám sa nachystá na odchod až pri dverách ho Sunil zastaví ohľadom drobného origami.* Pokojne ju spuč prípadne ti viem spraviť novú. *Dodá pri čom mu otvorí dvere a obaja sa dostanú von. Snehu za ten čas nenapadlo príliš veľa, ale už nejaké tie zvyšky na zemi boli a tak sa dokázali vytvarovať menšie snehové gule. Aj keď Sunil premŕzal tak sa na tento krok odhodlal avšak oproti severanovi nestál ani najmenšiu šancu a ryšaví talian tak skončil...mierne podchladený. Keď prišli do Inštitútu nakázal mu teplú sprchu zatiaľ čo on spravil drobnosť na prejedenie. Spoločne tak sedeli pri kuchynskom stole.. Dlhšie, ako čo i len jeden čakal. Ich konverzácia sa však roztiahla z hodiny.. na dve a tri až kým po polnoci obom nedošlo, že by mali tento večer ukončiť. Avšak pre oboch to bolo omnoho lepšie posedenie, než očakávali.*
Čo sa týka surovín? Takže aspoň niekomu môžem dôverovať, že mi podajú cibuľu a nie cesnak keď o to požiadam. *Pousmeje sa ale zároveň ho to veľmi prekvapilo. Predsa len nezdalo sa, že jeho záľubou bolo hrabanie sa v zemi a kontrolovanie či všetko rastie, ako má. Sander k tejto sfére moc nemal vzťah. Po pár výmenách v konverzácií sa len spokojne usmieval zatiaľ čo mal ruky uložené na nohách pod stolom. Mierne si však nadával, že sa naozaj pýtal na niečo také, ako jazvy, obzvlásť keď išlo o tie na tvári. Asi to nebolo vhodné, ale to si bohužiaľ uvedomil až neskôr. Preto aj ked mu pravdepodobne dal mierne zavádzajúcu odpoveď prijal ju nakoľko bol len rád, že sa neurazil, ani nič podobné.* Vieš čo, tentokrát ti verím. *Prizná sa predsa len už mu hovoril, ako to bolo s vyššími démonmi v NewYorku, tentokrát by ho neprekvapilo, keby to bola skutočne pravda. Avšak v tom lišiackom úsmeve tušil, že to tak úplne nebude ono. Alebo sa len on mýlil, obe možnosti boli možné. Prehrabne si biele vlasy, ktoré už pri strate slnečných lúčov v meste bledli tak rýchlo, že sa zdalo, že to je z dňa na deň. Nebola to samozrejme pravda, ale aj baristka v jeho obľúbenej kaviarni sa na to párkrát pýtala. U Sunila si vedel predstaviť, že cez leto mali jeho vlasy úplne iný nádych. Celkovo ho prekvapilo keď mu došlo, že lovec mal tak dlhé vlasy. Nespomínal si, že by nejaký mužský lovec si práve na vlasy mohol dovoliť vyhradiť toľko času. Predsa len to čom mal Sunil na hlave sa nedalo porovnávať so Sanderovím hniezdom. Áno nemal 2 v 1 šampón, mal aj kondicioner aj mydlo, ale nikdy by ani nesníval, že by mohli vyzerať tak dobre, ako tie Sunilove.* Nijak sa ti nevyhrážam, nemám poňatia o čom to hovoríš. *Založí si ruky na hrudi a len na neho uštipačne hľadí. Prišlo mu to pomerne zábavné a skutočne si tieto konverzácie užíval. Keď začne obhajovať svoje názory len vystrie ruku, že ho nemal v záujme ho počúvať.* Si typ, v tom vtipnom zmysle, ale si. *Nevinne sa usmeje a len privrie oči zo svojho úsmevu. Následne sa však len odmlčí a sleduje či niečo na jeho malé dielo povie. Predsa len poslednú skladačku, ktorú pre neho spravil… no, povedzme, že to bolo najmä kvôli alkoholu. Príjemne ho však prekvapilo, že na to nezabudol.* Stále si na to pamätáš? *Povie pri čom by jeden povedal, že na jeho tvári bolo vidno slabú červeň.* Naučila ma to mama, aspoň nemusím bločky a podobné veci len tak vyhodiť do koša.. ale aspoň niekomu zlepším deň. *Prizná sa pri čom pozorne sleduje, ako drobnosť presunie medzi ich poháre. Prišlo mu to… milé. Nevedel, aké iné slovo na to použiť. Následne keď začuje Sunilove priznanie bez váhania siahne po límec pri jeho krku a sveter si zo seba dá dole. Stále mal upnutý rolák, ktorý mu zakrýval ruky a tak sa o tom príliš nebál. Predsa len v čiernom roláku chodil väčšinu času a tak to nebolo nič nové. Síce bola látka pomerne dosť upnutá Sunil mal rovnaký typ trička takže nič čo by mu ťažilo myseľ. Sveter mu tak opatrne podá, aby nezhodil labuť, alebo pohár vína..* Ak by ti bol malý tak si do neho len na tú chvíľu skry ruky. *Povie pri čom dlaň stiahne.* Nazdravie. *Súhlásne sa na neho usmeje pri čom v miestnosti sa len odrazilo tenké “cin”. Následne len počúva, ako nadšene hovoril o svojej rodine. Nebol si istý či niekedy v očiach vydel taký silný cit, keď sa ozvalo slovo rodina. Asi nie, avšak.. všetko bolo prvýkrát a bol rád, že stále existujú ľudia, ktorý majú stály a dobrý kontakt so svojimi blízkymi.* Veselo v rodine lovcov mi príde takmer nemožné. *Prizná pri čom na perách sa mu stále hrá úsmev aj keď mierne melancholický. Keď otočí konverzáciu na neho len ho to prekvapí.* Ja som ti o sebe povedal pomerne dosť len si ma určite nepočúval. *Mrkne na neho pri čom si opäť odpije a podržiava si pohár v ruke.* Tak napríklad som z Nórska. V New Yorku som už niečo cez tri roky.. *Pozastaví sa nakoľko urozprávaný čašník im už doniesol jedlo. Sander tak siahne po príbore a ucukne sa. Aspoň tento krát to bola záchrana.* A teraz ideme radšej jesť.
A to už skutočne aj niekto spravil? *Zostane zaskočený. Nemyslel si, že by týmto jedlo pokazil, ale aj tak,si nebol istý, či by jedlo nemohlo nabrať kompletne inú chut takouto zmenou. Avšak, pri ňom by to v oboch prípadoch bolo nejedlé, takže sa ani nemusel priveľmi touto otázkou trápiť. Zahliadol v Sanderovi niečo ako nervozitu, ale než by na to stihol zareagovať, iba mu povedal, že mu bude pre teraz veriť a to nechalo Sunila v pomykove. Párkrát naňho zrýchlene zamrkal, ako keby neveril svojim ušiam, než sa usmial pre seba spokojne spolu s predstavou, že jeho tajomstvo ostane navždy uchované len medzi ním a jeho bratmi. Na Sanderovu poznámku reaguje prekrížením rúk rovnako, ako to mal aj on.* To je len dobre, lebo už som premýšľal, že sa pre tú pizzu skutočne postavím a odídem. A aj keď som typický Talian, aspoň to je na mne vidno a za to som hrdý. *Trochu pri tom hrdo vystrčí hruď, ale jeho následný smiech ho donúti sa opäť prehnúť dopredu. Až keď Sander spraví svoju malú labuťku, tak sa zastaví, aby mu prikývol, že si naozaj pamätá. Nechá ho mu povedať o svojej mame, čo v Sunilovi hneď utvrdí, že vedel dobre, že Sander je len navonok ako z ľadu, keď bol voči nemu taký vyhýbavý.* Áno, dobre si to pamätám. Teda…trochu rozmazane, ale ostala mi to ako krásna spomienka. Ešte som nikdy nevidel nikoho s tým spraviť niečo lepšie než to roztrhať či nebo-peklo-raj. A je to ozaj úžasné, že si od nej pochytil niečo tak…jedinečné. Ja mám od tej svojej gény na ťažšie zbrane a lásku k záhrade. *Sám ukončí svoje rozprávanie s úsmevom plným hrdosti s nadšenia z toho, ako sa všetko preňho vyvinulo a že by nemohol byť vďačnejší za svoju rodinu. Vyruší ho až sveter, ktorý mu bol podaný, tak si aspoň doňho schoval ruky, keďže mu bolo hlúpe odmietnuť úprimne darovanú pomoc, načo ho prekvapilo, ako ho Sander svojím telom vyhrial…alebo aké mal on v skutočnosti studené ruky.* Ďakujem teda…opäť. *Bol to preňho moment, kedy si o to viac dal záležať na tom, že by chcel Sanderovi túto vďačnosť nejako oplatiť, nech sa už opäť nevrátia do toho…čo mali ešte pred niekoľkými dňami za vzťah.* Náhodou, ak tomu toľko neveríš, príď sa niekedy pozrieť k nám. Najbližšie sa všetci vidíme na Vianoce, takže keď nejakou náhodou nebudeš mať kam ísť, proste poď so mnou. Mimo pizze, ktorá ti dokáže, že v Amerike nikdy nenájdeš lepšiu, môžeš aj teda zažiť riadne veľkú ale veselú rodinu. *Navrhne mu len tak medzi rečou, aj keď bola pravda, že už ako rodina boli natoľko zvyknutý na hostí, že sa vždy varilo aj dvakrát viac, než bolo potrebné. A čistého taniera sa pre hosťa našlo vždy. Už sa ide ohradiť, že ho počúval, len nebol kompletne pri zmysloch, ale sám si uvedomuje, ako to znie vzhľadom na všetko, takže je rád, keď Sander pokračuje. Hneď ho začne nadšene počúvať, kým si upíja z vína, ale Sander sa ešte nerozbehne a už majú pred sebou jedlo. Jeho žalúdok jasá, kým mozog kričí po odpovediach.* To bolo od teba veľmi podlé. *Podporné Sunil. Žiaľ, žalúdok vyhral. Siahne po priboroch.* Ale nabudúce sa uistím, že ťa už nemá čo prerušiť. *Sľúbi mu a pustí sa do svojho, načo mu napadne, že Sander možno nevie, čo pred sebou má.* Ako polievku som objednal krémovú tortellini polievku s niečo ako párkom a špenátovými listami, ale sľubujem, že to je ozaj dobré. Druhé som dal domáce calzone. Je to niečo ako pizza, ale vo forme taštičky, alebo možno niečo ako pečivo plnené…pizzou. *Ťažko sa mu to opisuje. Sander si bude musieť počkať.* Napadlo mi to kvôli tej pizzy, čo si hovoril, ale chcel som ti dať ochutnať niečo iné. Ešte sa k tomu dáva aj dip, takže je to skôr také jedlo to ruky, čo dúfam, že nebude vadiť. Ale dá sa to jesť aj príborom. *Uisťuje ho, načo mu ešte požiada dobrú chuť a sám sa hneď pustí do toho. Spokojne si zahmká, polievka bola preňho jednoducho dokonalá, hlavne teplota, kedy si nepopálil jazyk, ale tekutina nebola ani studená. Mohlo byť vidno, že Sunil bol niečo ako v siedmom nebi. Na tvári mohol mať niečo podobné, ako keď mu Sander dal jeho jedlo, ktoré mu prosto a jednoducho chutilo.*
*Sander neočakával, že po ich poslednom love bude mať Sunila tak skoro pred dverami.. Teda bol to hneď deň na to. Ešte s čerstvým obväzom a vyčistenou ranou sa mu bol ráno ďakovať. Sandera to viac než prekvapilo, jeho prvé slová boli hneď otázka či o tom Mirjam vie, avšak po tom čo Sunil naznačil, že vedel o jeho nenápadnom darčeku tak už sa viac nepýtal a len čakal čo od neho chce. Predsa len bolo pomerne skoro doobeda, Sander mal ešte stále na sebe len čierne tepláky a dlhé tričko v ktorom spal a povedzme, že ešte ani vlasy nemali toľko pozornosti čo by mali. Keď ho tak ryšavý lovec pozval na obed len sa mierne zarazil. Mal veľa otázok, ale vzhľadom na jeho vedomosti si ich nechal pre seba. Jeho úsmevu tak skoro zrána bolo pomerne ťažké povedať nie, ale po tomto stretnutí si len pre seba hovoril, ako to, že má už tak veľa energie. Tak či onak, dohodla padla a keď sa o pár hodín mali stretnúť pred Inštitútom Sander chtiac nechtiac išiel. Na seba si tak navliekol čierny rolák na ktorý si si ďalej nahodil len starší sveter a čiernu riflovku. Na spodnú časť tela dal miesto svojich čiernych riflí kockate nohavice, ktoré nedávno našiel v sekáči. Sander tak nechodil tak často ako sa zadalo, ale keď niečo potreboval, ako napríklad teraz nové nohavice tak si ich naozaj našiel. Rovnako, ako niekoľko svetrov. Cez plece si prehodí svoju tašku kde mal všetko potrebné a vydá sa pred Inštitút. Mal ešte pár minút čas a tak sa oprel o stenu budovy, ktorá nebola príliš náruživá, ale dokázal to prežiť. Nevedel kam presne mal Sunil v pláne ísť, ale už bol pomerne hladný.*
*Sotva ráno vstal na neznámom mieste, hneď sa začal obzerať. Všetko mu vysvetlilo liečiteľské náčinie, ktoré výdaval často, takže sa okamžite upokojil, zdvihol sa z postele, aby sa obzrel, ako vyzerá s terajšou ranou, a pri pohľade na svoj obväz sa pousmeje. Hneď mu zaškvŕka v bruchu, tak sa otočí, že by šiel jesť, ale namiesto toho si vedľa svojho lôžka všimne neznámu nádobku s jedlom. Pozdvihne ju.* /Kto mi ťa sem dal?/ *Začne premýšľať. Zatiaľ videl len dvoch lovcov z tohto inštitútu, ale niečo mu hovorilo, že vedel presne, ktorý z nich dané jedlo pri ňom nechal. S lepšou náladou sa doňho aj hneď pustí, a aj so stále plnými ústami sa presúva smerom k svojej izby, načo však zastavil o dvere skôr. Tam okamžite naliehal na večeri ako poďakovaniu, s čím si aj myslel, že už bude stačiť len počkať do večera. Nemohol však vedieť, že sotva Sander zavrie dvere, nájde ho tá čiernovláska z večera predtým, ktorá ho hneď stiahne späť do nemocničného krídla a nepustí ho až do poslednej chvíľky, aby sa ešte stihol pripraviť, aj keď s vychádzkou priveľmi nesúhlasila, ale nemohla hovoriť, že by na tom bol zle.* /Musím sa za tie nervy Miriam potom ospravedlniť, nech ma nabudúce nenechá na holičkách./ *Uvedomuje si. Dá si sprchu, oblečie na seba úple smaragdovo-zelené rolákové tričko, s jednoduchými čiernymi nohavicami, a ako zbieha schody, snaží sa ešte cez seba hodiť hnedú koženú bundu, nakoľko na zimu nebol šatníkom mimo pracovného priveľmi pripravený. Sotva vybehne von, zamieri hneď za Sanderom, ktorý doslova vyčnieva pri zvonka zničenej budove.* Ospravedlňujem sa za čakanie. Poďme ale skôr, než začne pršať alebo snežiť. *Navrhne, načo sa vydá jedným smerom a upraví svoje tempo, aby s ním Sander v poriadku stíhal a nemuseli sa naháňať, aj keď ho pri hocijakom nápore vetra jemne striaslo.* Mám aj presne jedno miesto. Už som tam zodvakrát bol a pevne verím, že sa ti tam bude páčiť rovnako ako aj mne. Je to však kúsok odiaľto, takže navrhujem metro. *Oznámi. Aj keď mu je zima, prívetivý hrejivý úsmev mu z tváre nemizne. Idú len dve zástavky, takže ani náhle ticho nie je až tak hrozné, ale dlho nevydrží, nakoľko sa Sunilovi otvoria opäť ústa, sotva vybehnú späť na ulicu. Snaží sa zistiť viac o tom, čo sa po útoku stalo, keďže niečo počul, ale mienil sa uistiť. Až keď sa zastavia pred dverami, na moment zastaví, aby Sanderovi otvoril dvere a ako džentlmen ho pozval do príjemného tepla a vône čerstvej pizze, ktorá sa rozliehala priestorom.* Felipe, pevne verím, že sa miesto pre mňa a ešte jednu osobu ujme. *Zvolá po blízkom čašníkovi taliansky, ktorý začne hneď prikyvovať a uisťovať ho, že Talianov sa všade veľa zmestí, zatiaľ čo ich vedie k jednému zo stolov a podáva im lístky. Sunil sa po jeho odchode otočí za Sanderom.* Dúfam, že výber miesta nie je úplne proti srsti. *Uisťuje sa, kým sa rozhliada po domácom podniku vedenom rodenými Talianmi a zastavuje sa an Sanderovej tvári.*
Dnes pršať nebude a myslím si, že snežiť bude až v noci. *Prizná a zatiaľ čo pozeral na oblohu. Vôňu dažďa nijak neevidoval a na sneh nebolo dostatočne chladno. Nevedel či Sunila takto upokojil, alebo to bral nejak zle. Mierne ho však prekvapilo jeho oblečenie, okrem zelenej, ktorá mu veľmi dobre komplimentovala k vlasom si všimol aj veľmi tenkú budnu. Na to, že sa teplota blížila k nule mu koženka neprišla dostatočná v tom prípade nebol aj Sanderovi zima? Nie rozhodne nie, Sander bol jeden z tých, ktorý bol schopný chodiť v Januári v krátkych nohaviciach. Samozrejme to nerobil, ale jeho znášanlivosť chladu by mu to dovolila. Predsa len od vedy si pamätal tak s Oscarom behali po zasneženom dvore len v mikinách, nebolo to nič nezvyčajné. Obzvlášť Nórska zima sa nedala porovnávať s tou v New Yorku.* Už si tam bol zodvakrát? Môžeš si dovoliť tak často chodiť do podnikov? *Mierne zdvihne obočie avšak pochopiteľne ho nasleduje. Nechcel mu niajak kaziť náladu ale keď mu otvoril dvere len sa musel pousmiať.* Nemal by som ja otvárať dvere zranenému? *Podpichne ho pri čom si len zloží bundu keď sa dostanú do priestoru reštaurácie a prehodí si ju cez ruky. Keď začuje taliančinu skôr ako angličtinu počuduje sa. Nerozumel, ako Sunil dokázal tak rýchlo nájsť taliansky podnik keď Sander už druhý rok hľadal niekoho s kým by sa dokázal porozprávať po Nórsky. Prišlo mu to nefér, ale musel uznať, že sa ich rozhovor veľmi pekne počúval aj keď nevedel o čo presne išlo. Sander si tak vezme lístok do ruky a prikývne ďakovne hlavou.* Ani nie, nič talianske som dlho nemal.. takže povedzme, že si sa celkom trafil. *Usmeje sa na neho zatiaľ čo si položí tašku ku stolu a bundu si prehodí cez stoličku za jeho chrbtom.* Nechce sa mi veriť, že ťa Mirjam niekam pustila tak skoro. Mňa dokáže na lôžku držať aj týždeň. *Posťažuje si zatiaľ čo otvorí menu, ktoré sa k nemu dostaloa začne v ňom listovať. Anglický preklad bol vždy pod talianskym názvom a popisom. Čo si všimol ostatných zákazníkov, ani jeden nehovoril po anglicky čo ho.. prekvapovalo.* Ako si to tu našiel? *Opýta sa zatiaľ čo si naďalej číta ponuku.*
To by som sa priveľmi nesťažoval. *Priznáva sa, nakoľko ozaj teraz nemal na seba nič lepšie mimo bundy, ktorú začal nosiť na lov, ale práve z toho dôvodu už bola aj mierne zničená a určite by si ju na seba neobliekol do spoločnosti. Preto sa snaží schovať, že mu je v danú sekundu viac menej zima. Aj preto sa toľko vykecáva, aj keď mu zodvakrát pri tom cvaknú zuby napriek jeho snahe na sebe nedať nič znať.* Ako, nemám veľmi na výber. Vždy, keď si cítil nejaký typ zápachu z kuchyne, môžem ťa uistiť, že je to jedlo, ktoré kvôli mne prešlo hrozným mučením a nakoniec ani nebolo jedlé. Jednoducho neviem, čo robiť, a zase je mi blbé sa spýtať od iných, či mi navaria. *Zasmeje sa na tom, ako pathetic znie, dokonca aj pretočí nad sebou očami. Vnútri zo seba hneď vďačne bundu zhodí, zatiaľ čo jeho telo zareaguje posledným spokojným zatrasením nad zmenou teploty. Na moment sa zastaví, aby ešte rýchlo pozrel na Sandera.* Ale tvoje varenie mi vtedy naozaj chutilo. *Objasní s úprimnosťou vypísanou po celej tvári. Ešte prehodí pár slov s čašníkom, s ktorým sa rýchlo skamarátil hneď prvýkrát, čo sa sem dostal, načo sa otočí na Sandera, sotva muž odíde. Predsa len je tu dnes s niekým, komu teraz mieni vyjadriť celým svojím telom aj prítomnosťou svoju vďačnosť…za všetko. Tešilo ho, keď na Sanderovi badal úsmev. Opäť sa cítil rovnako uvoľnene ako ten večer, keď sa spoznali. Len teraz okolo nich hrala pokojnejšia hudba, môžu na seba dobre vidieť, a tvrdého sa dnes zrejme ani jeden nedotkne.* To rád počujem. Prípadne ti aj rád poradím, ak by si mi dal svoje preferencie. Nič bližšie kuchyni v Taliansku som v tomto meste zatiaľ nenašiel. *Poslednú vetu myslí ako kompliment. Tiež prehodí svoju bundu za seba, koža bola na dotyk nepríjemne chladná, takže bol rád, že ju mal preč z ruky. Nahlas sa rozosmeje, sotva Sander spomenie ich kolegyňu, ktorá sa s ním trápila celý deň.* Takmer ma ani nepustila. Dokonca ma hneď potom, ako sme sa ráno rozprávali, odchytila, a takmer ma pomaly za vlasy odtiahla späť na moje lôžko. Až keď som jej vysvetlil, že ma na tom lôžku uvidí častejšie než hocikoho iného v jej celom živote, a SOM SI ISTÝ, že budem v poriadku, tak ma pustila. Takmer som ani nestihol ísť do sprchy, ako dlho ma ešte finálne kontrolovala. Asi sa jej budem musieť tiež nejako poďakovať. *Celú dobu sa pobavene usmieva, dokonca ešte aj viac než teatrálne zvýrazní určité slová, aby bolo vidno, že to ozaj nebol ľahký boj, hlavne keď nižšia čiernovláska bola rovnako tvrdohlavá ako on, a hlavne rozkošná, keď začala naňho nadávať v japončine, nakoľko ju už po tom len ťažko bral vážne, aj keď sa mu vyhrážala.* /Možno to budem do budúcnosti ľutovať. Ženy v anime sú vždy najviac drsné./ *Sám si potom len okom pozrie menu, či majú nejaké iné špeciality pre ten daný deň, aj keď je teoreticky už rozhodnutý.* Počul som rozhovor v taliančine dvoch čašníkov na prestávke v zadnej uličke, ako som to tu ešte pred oficiálnym príchodom do inštitútu spoznával. A už ma tu udržalo jedlo. *Sunil bol jednoduchý muž. Ak sa mu niečo páčilo, skúsil to, a ak sa mu to stále páčilo, ostal. Iba Sander mu narobil v myšlienkach neplechu, nakoľko stále nevedel, ako sa okolo chlapca správať s jeho rôznymi signálmi, ale pre teraz na ňom badal dobrú náladu, tak sa rozhodol si to užiť na plné dúšky. V tom k nim opäť dôjde čašník, ktorý na ich stôl automaticky položí dva poháre a fľašu červeného vína, zatiaľ čo potľapká Sunila po ramene a rýchlo mu v taliančine objasní, že je to naňho, načo so žmurknutím Sanderovým smerom vytiahne notes a spýta sa, či si už stihli vybrať, alebo im dá ešte moment. Sunil iba rýchlo Sanderovi objasní, že v Taliansku máš červené víno vlastne pri každej večeri, nech si z toho nerobí ťažkú hlavu, zatiaľ čo premýšľa, či ma niečo Felipovi hovoriť. Na druhú stranu aspoň nemusel platiť za nápoj, a ďaleko do vrecka nemal, takže to nebol až tak hrozný deal.*
To vidím. *Podpichne ho pri čom si sám schovával ruky vo vrecku, nakoľko pokiaľ mu bolo na niečo chladno väčšinou to boli ruky, avšak teraz nejaký silný mráz nepociťoval. Prišlo mu však milé, ako sa za každú cenu snažil skryť jeho pocit chladu aj napriek zubom a tomu, že jeho pery sa pomaly začali sfarbovať do fialova. Nič mu však okrem toho nehovoril a len čakal, ako sa bude snažiť zakryť jeho stav tela.* Ale však som ti povedal, že ti budem variť, stačí mi to len povedať dopredu nech toho nakupim viac. Pokiaľ máš aj nejaký nápad čo variť tak by som to ocenil.. niekedy už nemám žiadne nápady. *Prizná sa pri čom mu pohľad padne na moment na zem. Predsa len varil už niečo cez rok a Mirjam mu poradila len sem tam nakoľko bola schopná zjesť väčšinu vecí.* To som rád. *Usmeje sa na neho keď mu pochváli varenie zatiľ čo naďalej hľadí na taliansky rozpravajúceho čašníka.* Mám chuť na cestovinu, takže dám na tvoje doporučenie. Myslím, že si sám moc s čašníkom nepokecám takže to nechám na tebe. *Rozhodne sa na čo len zaklapne menu. Keď počúva príbeh s jeho priateľkou len sa zasmeje a prehrabne si dlaňou vlasy.* Áno Mirjam je ten typ, ktorý sa o teba stará aj keď máš záder.. ale inak je skvelá.. Ale dúfam, že nemyslíš vážne to, že budeš v tej ošetrovni AŽ tak často. Teda aspoň dúfam? *Opýta sa pomerne nervózne, Sander nebol zvyknutý na veľké zranenia na každodenných lovoch. Pokiaľ išlo o nejaký veľký lov, bral to v potaz a chápal keď sa niečo stalo.* Predsa len ak áno, tak ťa budem musieť začať nosiť po Inštitúte, aby som si na to zvykol. *Poznamená pri čom si uvedomil, ako mu chýbalo sa len tak doberať. S Mirjam to robievali často avšak poslednou dobou na to nejak nikdy nebolo čas. I keĎ by si určite mali zájsť aspoň na nejakú dobrú kávu.* To rozumiem talianskych reštaurácií je tu celkom veľa, takže aspoň máš možnosť výberu keď nič. *Mykne zľahka plecami, predsa len pokiaľ ne talianská pizza, Newyorská pizza taktiež nebola na zahodenie. Hlavne tie, ktoré boli po dolár za jeden kúsok, tie vždy aj tak chutili najlepšie.* Asi tú ananásovú pizzu nemajú čo? *Cukne mu lišiacky kútik nakoľko zisťoval či je ten typ človeka, ktorý to berie, ako svetový prehrešok, alebo vlastne aj zabudol, že také niečo existuje. Potom kým stihol povedať čokoľvek iné ich spoločnoť opäť narušil čašník. To bola jedna z tých vecí čo na amerike skutočne nemal rád.. správanie personálu bolo nutné, ale na Sandera to bolo príliš otravné a dobiedzavé. Avšak fľašu vína ocenil aj keď.. posledný krát s alkoholom moc dobre nedopadli.* Objednal si víno? *Opýta sa mierne nechápavo.* Stačila by mi minerálka. *Prizná sa pri čom sa pozrie na etiketu. Vína moc nepoznal, vedel, že je červené biele, ružové suché ale keď niekto povedal merlot tak sa strácal. Čo mu prišlo pomerne podivné bolo to, že čašník im nenalial. Po chvíľke tak len vystrie ruku za vínom pri čom sa stretne s chladnou prekážkou. Tá bola Sunilova ruka, ktorá rovnako, ako Sanderova sa snažila stiahnuť fľašu ku svojej strane. Sandera to značne zarazilo a veľmi rýchlo sa stiahol na ústup a sklonil pohľad.* Máš strašne studené ruky.. dám ti môj sveter? *Opýta sa ho pri čom potom len pokynom ukáže či má naliať on, alebo nie, akoby sa pred chvíľou nič nestalo.*
*Síce mu už o tom, že by preňho varil, hovoril, nechcel však byť záťažou viac, než doteraz pre Sandera bol. A na druhú stranu mu to bolo blbé, keďže do New Yorku sotva prišiel.* Ak by ti to ozaj nevadilo…tak by som to rád prijal. Samozrejme, že peniaze priložím, predsa len…no, mám rád väčšie porcie. *Objasní hneď, aby Sanderovi naznačil, že skutočne na posedenie dá aj dva-tri taniere.* Ale samozrejme, rôznych jedál poznám dostatok, hlavne ak priveľmi nepoznáš taliansku kuchyňu, tak by to mohlo byť ako formou výmenného obchodu. *Dodá, aby to pre Sandera neznelo len ako niečo, čím mu pridá ešte viac práce. Hlavne je rád, že prijal jeho kompliment, keďže mu to vtedy skutočne padlo, keď sa mohol najesť po celom tom dni aj napriek tomu, ako ho vtedy Sander bral. Mávne nad jeho slovami rukou.* Nemusíš sa obávať, anglicky určite vie, len je niekedy príjemné použiť svoj rodný jazyk. *Upokojí ho, že si určite bude môcť objednať, načo pohľadom prejde na cestoviny, aby Sanderovi niečo poradil.* A chceš by si niečo…ehm, jemnejšie, alebo viac… *Na moment mu vypadne slovo, ktoré chcel použiť. Síce bola jeho angličtina obstojná, určité témy bol stále viac zvyknuté viesť v taliančine, takže mu potom robilo problém si spomenúť na anglický ekvivalent.* Oheň v ústach. *Dopovie nakoniec, načo sa však neudrží a zasmeje sa na svojom vlastnom výbere slov.* Však vieš, čo myslím. Prípadne chceš niečo viac syrové, alebo paradajkové? Alebo iný druh zeleniny? *S tým mu vyloží na stôl takmer všetky možnosti, aby mu vedel následne lepšie poradiť. Nad Mirjam prikývne. Nevyzerala ako niekto zlý a rozumel, že ju s tým musel prekvapiť. Zrejme rovnako ako práve aj Sandera.* Ale zase na druhú stranu nemusím byť tak dlho v posteli…ako si si mohol dnes všimnúť. *Skúsi ho upokojiť. Rozhodne sa však vyhrnúť si jeden rukáv, pokiaľ mu to látka dovolila, aby mu ukázal svoju pokožku obsiatu ranami z bojov a tréningov.* Možno to nie je najkrajší pohľad, ale pre nás, lovcov, je to česť, nie? Pre môj štýl boja sa častokrát nemám šancu vyhnúť určitým typom útokov, takže to končí následne takto. *Rozhodne sa radšej skončiť s vysvetľovaním, aby náhodu nepokazil príjemnú náladu, ktorá medzi nimi vznikla. Zasmeje sa spolu so Sanderom, hlavne keď si predstaví, ako by trénoval tak, že by ho nosil po chodbách inštitútu, keď by ich zrazu niekto zbadal.* Horšie by bolo vysvetliť dôvod tvojho tréningu, keď by nás niekto našiel. Aj keď si nie som istý, či by ti predsa len nebolo treba trochu pomoci z mojej strany, lebo minule si to celkom nedával. *Oplatí mu podpichovanie. Miloval mať takýto vzťah s ostatnými, kedy sa vedeli obaja dobre na sebe navzájom aj zasmiať. Avšak keď Sander povie tie osudné slová, doslova mu zmizne úsmev z pier a nahradí ho zhrozenie v očiach. Rýchlo sa rozhliadne, či ho niekto v reštaurácii nepočul, načo sa k nemu skloní a prikryje si zboku ústa, aby ho nepočul ďalší stôl.* Že si nepovedal to smrteľné spojenie slov. Však….však to ani z opisu nemôže chutiť dobre. Ani na americkú kultúru. *Pozerá naňho, ako keby v ten moment stratil v neho všetku dôveru, ktorú si doteraz Sander vybudoval. Keď sa Sander začne na víno pýtať, iba mu naznačí, že mu hneď povie, načo im objedná, tentokrát už anglicky, nakoľko chcel, aby sa vedel Sander ešte prípadne ozvať, kebyže niečo nesedelo. Až keď Felipe odišiel, tak sa naňho nervózne usmial. Rukami si vojde do vlasov, musel uznať, že mal vlasy, ako aj končeky prstov ešte stále studené z prechádzky po vonku.* Zrejme nepochopil, za akým cieľom sme sem prišli. *Skúsi rukami naznačiť na menší stôl s dvoma stoličkami a ich dvoch, ale nakoniec sa rozhodne, že to nebude robiť pre Sandera awkward a rozhodne sa radšej im obom naliať. Vtedy sa im aj dotknú ruky, čím automaticky uhne, keďže to nečakal. Na jeho poznámku len pokrčí ramenami a zamrmle niečo v tom, že je predsa len vonku zima. Sveter však rýchlo odmietne.* Ale však potom by bola zima tebe. A teraz je mi náhodou príjemne teplo, vnútri je príjemne, no nie? *Snaží sa zmierniť svoje odmietnutie. Predsa len toto malo byť poďakovanie Sanderovi za všetko, nechcel byť preňho aj dnes záťažou. Aj keď si uvedomoval, že možno sa chlapcovi ani na tú večeru pôvodne nechcelo ísť. Rozhodne sa preto opäť vziať fľašu a šikovné im obom naleje, ako keby to robil každý deň…čo aj bola z čiastky pravda.* Dnes sa o mňa nemusíš obávať. Radšej si so mnou pripi na moje poďakovanie za všetko, čo si pre mňa spravil. *Zdvihne svoj pohár a podrží ho v strede stola, kým sa mu na tvár vráti opäť veselší úsmev.*
Ja som si myslel, že sme sa na tom dohodli. *Prizná sa nakoľko keď mu dával zvyšky tak padla taká tichá dohoda, že mu nabudúce jedlo pripraví. Čo aj dodržal a od vtedy vždy robí väčšie porcie. Sunil mu hovoril, že dokáže zjesť viac, ale čo to v realite znamenalo si sám nebol istý. Pre Sandera bola niekedy veľká porcia už jeden tanier, záležalo však koľko mäsa a prílohy spoločne bolo. Preto pojem “väčšia porcia” ho miatol.* Ono z talianskej kuchyne mám asi len základ. Pizza, nejaké tie cestoviny a omáčky. Ale! Dokážem aspoň pomenovať jednotlivé cestoviny, takže to beriem, ako veľký úspech. *Pochváli sa nakoľko predsa len prvý jazyk to pre neho nebol a všetko bolo značne talianske.* Či ich vyslovujem správne je druhá vec. *Prizná sa a len skloní oči k obrusu s ktorým sa na moment hral. Do jeho rúk sa však následne dostala vreckovka, ktorú veľmi rýchlo začal, ako origami skladať. Predsa len papier, ako papier, či nie?* To chápem, keď je tá možnosť tak prečo nie. *Kývne súhlasne zatiaľ čo si bol istý, že odkedy prišiel do New Yorku jedinú nórštinu počul od dievčat, ktoré si sťažovali na svoje spolubývajúce, alebo priateľov. Takže nič s čím by dokázal moc komunikovať.. Možno aj hej len ich jednoducho odsúdil, bolo ťažké sa len tak s niekým socializovať. Sander na to nikdy nemal bunky a teraz? Už to, že komunikoval so Sunilom na pride mu prišlo, ako veľký zázrak.* Štiplavé. *Doplní ho naraz čo Sunil povedal oheň ústach a vyprskol tak v smiech.* Oheň v ústach asi znie lepšie. *Prizná sa zatiaľ čo sa oprie do stoličky chrbtom, akoby sa snažil ujsť od stolu, stále sa tak smial takže to bol skôr obranný postoj pred smiechom.* Povedal som, že vyber ty. Nie som v jedle vyberaví, takže aj to čo si tu mal predošlé. Je to na tebe. *Vysvetlí mu jeho predošlé slová. Nechcel sa dnes rozhodovať a pokiaľ Sunil vedel čo je dobre? Tak načo by to aj robil či nie? Naďalej ich konverzácia prechádza od Mirjam až ku jazvám. Keď Sunil len ukáže svoje predlaktie, Sander tiež na moment išiel vystreť ruku zatiaľ čo sa už dotkol lemu svojho rukávu. Avšak zastavil sa nakoľko na rukách už neboli len popáleniny, ale.. všetko. Ruky tak stiahne ku sebe a položí ich na nohy zatiaľ čo len skúma tie jeho. Všetko bolo nepravidelné, malé veľké, avšak Sandera zaujímalo niečo iné.* Myslim si, že zaujímavejšia je rana na tvári. *Poznamená pri čom to bolo prvý krát čo Sunilovu jazvu spomenul. Sander mal na tvári málo raniek a väčšinou ich ani nebolo vidno. Avšak tá Sunilova.. bola rozhodne iná. Nakloní tak len hlavu na stranu, zatiaľ čo má úsmev stále prítomný a rovnako vrúcny.* Nedával? Nabudúce ťa v tej diere nechám, celého nemohúceho, ako si bol. Byť tebou si dvakrát rozmysli čo povieš. *Mrkne na neho pri čom neveril tomu, ako rýchlo si opäť navykol na Sunilovu prítomnosť. Vtedy.. išlo skôr o to, že nevedel, že bol lovec. Už niekoľko krát sa mu stalo, že jeho otec posielal lovoc, aby sa s ním zoznámili a následne zisťovali. Vedel, že jeho otec bola hlava Inštitútu, ale niekedy nerozumel, ako dokázal všetkých tak perfektne držať pod palcom. KeĎ uvidí Sunilovu prehnanu reakciu na ananás len sa pozrie na strop a mudrlantsky sa usmieva.* Vedel som, že si taký typ človeka. *Odvetí pri čom na jeho otázky len pokrúti hlavou.* Nejedávam ju, na pizzu mám chuť len niekedy a nezvykne môj výber padnúť práve na hawai. *Prizná sa pričom ich vyruší čašník, zatiaľ čo Sander Sunilovu len rukami naznačuje, aby za neho objednal. Medzi tým dokončil svoje servítkové origami a na stôl tak položil malú labuť, ktorá ledva držala pokope, vzhľadom na typ papiera. Sander tak bez slova hľadel na jeho výtvor kým mu dôjde o čom Sunil hovoril a čo naznačoval, bez toho, aby sa na neho čo i len pozrel.* Ah, chápem. *Odvetí bej akéhokoľvek dodatku. Vyzerali až tak moc, ako na rande? Predsa len Sander mal na sebe starý ošúchaný sveter.. Sunil sa ohákol, ale.. nevyzerali tak či áno?* Hmm mne by zima nebola, ani von bez neho.. dokážem ho oželieť. *Dodá až po tom, ako dokončil vetu si všimol Sunilového pohľadu a tak sa len vyrovnal a odkašľal si.* Dobré vykorčuľovanie z témy. *Poznamená zatiaľ čo si podopiera hlavu jednou rukou a len si potom stiahne pohár vína.* Vyzerá, že v tom máš prax. To sa v Taliansku stále pije tak veľa vína? Začínaš mi pripadať, ako stereotyp. *Podpichne ho pri čom k nemu len zdvihne pohár na prípitok.* Na zdravie. *Usmeje sa na neho na čo si odpije.. víno bolo.. príjemné na jazyku. Omnoho lepšie, ako kedykoľvek bola teqila.* Tak Sunil Nurgaliev. Čo mi o sebe ešte povieš?
Tak…už sme sa dohodli teraz, no nie? *Rozhodne sa nejako vyriešiť toto ich nedorozumenie. Tešilo ho, že bude môcť sa aj najesť priamo v inštitúte a nebudú to iba take-outy alebo instantné jedlá. Zasmeje sa spolu s ním.* Výslovnosť je ale najdôležitejšia. Ak chceš, kľudne ti s tým pomôžem. Síce variť neviem, zase nie som v kuchyni až tak ľavý, čo sa surovín týka. Rád som vždy pomáhal so záhradou doma. *Prizná sa k svojmu hobby, ktoré zo začiatku bral len ako povinnosť, ale sotva ho jeho mama naučila radosti z krásneho a zdravého plodu, činnosť si obľúbil. Chcel sa spýtať aj na Sanderove skúsenosti s jeho rodným jazykom, nakoľko mu bolo jasné, že z Ameriky nie je, ale keď sám nič nenaznačil, zdalo sa mu, že by to bola zlá téma. Ozaj sa snažil tentokrát nič nepokaziť, hlavne keď ho videl, ako si začal stavať origami ako vtedy. Celkovo sa to podobalo tomu dňu, len tentokrát dúfal v šťastnejší koniec. Nechá ho, aby sa dobre pobavil na jeho zmene slova "štipľavé", načo prikývne, že teda vyberie aj zaňho.* Ak teda nie sú žiadne námietky, asi aj niečo mám. *Sľúbi mu a menu položí vedľa seba, nakoľko ho nepotreboval. Našťastie sa zrovna hral s menu, takže si nevšimol Sanderovho myknutia, ako sám šiel ukázať svoje jazvy, inak by sa určite hneď začal oňho obávať. Možno bolo lepšie, keď nejaké témy ostali pre teraz schované. Siahne si na tvár. Prejde po známych cestách cez nos a povedľa oka.* Asi mi nebudeš veriť, keď ti poviem, že som zachránil veľké množstvo lovcov pred vyšším démonom, že nie? *Skúsi to zahovoriť, nakoľko jedna z tých rán nemala práve hrdinský príbeh.* Ale, ale, sotva sme sa začali rozprávať a už sa mi vyhrážaš. A ja som sa ešte aj toľko snažil, aby som sa ti poďakoval. *Podpichuje ho naspäť, v jeho úsmeve aj iskričkách v očiach, ako aj teátralných gestách, ktorými jasne naznačil, kto je v tomto momente skutočnou obeťou, je vidno len pobavenie nad situáciou. Sander má však šťastie, že zo svojho "hawaii" nápadu veľmi rýchlo vycúva.* Nie som žiadny typ. Iba si vážim jedla. A preto nerozumiem, prečo by niekto zničil niekoho ťažkú prácu a suroviny, ktoré by mohli nakŕmiť jeden veľký hladný žalúdok. *Rozhodne sa vykresliť v lepšom svetle, aj keď je pravda, že len pri predstave ho striasa. Zrejme bude mať aj dnes nočné mory o ananáse. Našťastie jeho pozornosť upúta rozkošná malá labuť. Hneď na ňu s nadšením pozrie.* Ako by som mohol len zabudnúť na tento tvoj malý talent? *Síce len podotýka pravdu, hovorí to nahlas, aby ho dobre počul aj Sander. Labuť opatrne vezme medzi prsty a presunie ju medzi ich poháre, aby jej tak spravil hniezdo.* Ozaj by ti nebola zima? Zdá sa mi to zvláštne. *Už aj tak bolo obom jasné, že by si tú mikinu najradšej požičal, takže to aj priznal. Nemal dôvod to dlhšie skrývať. Na moment sa jeho tvár uvoľní. Nahlas si povzdychne, ale pery mu ostanú v rovnakom úsmeve.* Žiadne vykorčuľovanie z témy. Naozaj som sa ti chcel týmto poďakovať…len som to povedal neskoro. Na zdravie. *Cinkne si s ním. Víno najprv jemne pretočí v pohári, než ochutná. Bolo takmer rovnaké, ako si pamätal.* A čo by si chcel vedieť? Už vieš, kde som sa narodil. A náhodou, ak ti prídem ja ako stereotyp, tak by si mal vidieť moju rodinu. Tam máš dva extrémy. Stereotypy a potom dokonalé opaky. Ale aspoň nám je veselo. *V tvári sa mu zračí radosť, keď hovorí o svojej rodine. Dal by za nich všetko a vedel, že aj oni by spravili to isté. Nemohol byť viac spokojný.* Mimo to som ti práve naznačil, že určité ovocie na pizzu podľa mňa nepatrí a nerobí mi problém si zamazať ruky blatom. A taktiež to, že som na škále nešikovnosti. *Dopovie všetko, čo mu v ten moment napadne. Rozhodne sa to však otočiť naspäť.* Nič však neviem o tebe. Si taký mysteriózny. Iba viem, že vieš ozaj úžasne strieľať, čo som si mohol zrejme podľa tvojej fyzičky tipnúť skôr, a že tvoje origami je ešte krajšie. A vieš variť. *Viac mu ozaj nenapadlo. Možno ešte mimo jeho mačky, ale to už nebolo o jeho osobnosti, ale vlastníctve. Sleduje ho, kým čaká, ako zareaguje. Aj kebyže sa len začne pýtať, Sunilovi by to problém nerobilo. Proste by odpovedal. Ale rád by vedel viac aj on.*
*Sanderovi sa nepáčilo, ako aj napriek snahy o zastavenie prúdiacej krvy sa aj jeho ruky začali viac a viac obaľovať v červenej ešte horúcej, lepkavej krvi. Bolo zrejmé, že Sunil si na ranu nevidel.. pri pohľade na ňu bolo to asi pre neho samotného dobré. Tak či onak obväz a zástava nestačila a z jeho ťažkého dychu v metre mu bolo zrejmé, že potreboval tento front posilniť. Zatiaľ čo však hľadá niečo na tíšenie rany ucíti len ako sa mu do hrudi oprie Sunilova hlava. Neočakával taký pohyb ale nezakazoval mu ho. Len si rozopol koženú bundu a z okraja čierneho trička utrhol hodný kúsok. Chýbajúce látka mu tak odkrývala časť brucha, zatiaľ čo zvyšok len vpíjal krv keď sa o neho Sunil opieral. Keď od neho chlapec požiada o vodu len sa načiahol do tašky na chrbte odkiaľ vybral malú fľašku s vodou. Pomôže mu tak zodvihnúť hlavu zatiaľ čo mu priloží vodu k perám. Ani nediskutoval o tom, že by sa chcel napiť sám. Pravdepodobne už ani dobre nevidel, z nádoby sa tak dostane do jeho úst voda zatiaľ čo mu Sander chrbtom ruky stieral krv z tváre. Všimol si, že sa mu dostávala už aj do očí a tak sa ju pokúsil tričkom čo najlepšie utrieť. Avšak potreboval ďalšiu tkaninu a tak si ztrhol ďalšiu časť, ktorú posledným obväzom upevní okolo hlavy. Už nič iné na uistenie nemal. Sledoval tak, ako krv kvapká na sedačky v metre. Bol rád, že nikto túto scénu nevidí. Nezdalo sa, že rana by bola až tak zlá, hlava len zo zásady vždy veľa krvácala.* To nič.. už len jednu zastávku a si na ošetrovni. Mirjam o tom už vie. *Povie aj napriek svojmu tvrdeniu s ustarosteným výrazom, nakoľko Sunilova hlava bola stále pritlačená o jeho telo. Slabo mu tak napraví vlasy, ktoré boli už tak od krvi a sleduje či Sunil neprejde do náhlej zmeny. Kým mal voľné ruky, ešte stále mu prikresľoval, veľmi čisté a prezícne runy.*
*Prvotne si z odtrhnutého kusu látky z trička nič nerobil, nakoľko mu nedošlo, odkiaľ Sander látku zohnal, iba cítil to, ako mu ju priložil k hlave a bol z toho Sunil spokojný. Bol rád, že sa oňho niekto mal nervy postarať. Aj vodu prijme viac než vďačne, už plne si uvedomujúc, že bude lepšie, ak nebude protestovať priveľmi nahlas na to, že niečo dokáže aj sám. Ale až keď druhýkrát počuje trhanie látky, pohľadom trochu čistejším po Sanderovej pomoci zazrie značnú časť z brucha bladsieho lovca. Jeho pokožka doslova svietila oproti čiernemu tkanivu, pod ktorým sa schovávala a vynútila si od Sunila malý úsmev.* Nechcel som, aby si si zničil tričko. *Šepne mu. Prikývne, že o chvíľku budú späť na ošetrovni.* Naozaj ďakujem, že si ma tam nenechal. Sám som to podcenil. *Musí uznať, keďže ešte pred chvíľkou by sa snažil sám po svojich dostať späť, avšak ako sa teraz všetko pod prikrývkou krvi z jeho čela dopadajúcej na jeho viečka začalo točiť, už si tak istý svojím samostatným presunom nebol. Zrejme pri ňom stála šťastena, že doteraz už niekde aj neskončil, ale že mu vždy vedel niekto v najhoršom pomôcť.* Môžem ti to tričko aspoň nejako oplatiť? A aj toto... *Prstom naznačí všetko okolo nich, aby bolo jasné, že myslí aj jeho starostlivosť. Aj keď by si lovci medzi sebou mali automaticky pomáhať, Sun nebral takúto pomoc ako samozrejmosť a vždy sa poďakoval nejakým spôsobom.* Možno...jedlo. Ak máš nejaké rád, vezmi ma tam. *Žiaľ, jeho mozog zrejme prepol už do základných nastavení, takže sa to ďalej ako za jedlo nedostalo. Mohol byť ešte rád, že si teraz neuvedomoval svojho prázdneho žalúdku, inak by ho San zrejme od nervov nechal už na mieste.* /Sám neviem, čo si o ňom myslieť. Rád by som mu veril, rád by som sa mu zveril, ale od tej noci...bol taký chladný, aj keď to predtým šlo ako po masle. Dovolí mi vôbec ho spoznať a ak áno, koľko pri mne nakoniec vydrží?/ *Posledná otázka v ňom vyvolá hneď stiesnivý pocit, pri ktorom si sťažka povzdychne, ale potom si spomenie na svoju flegmatickú najlepšiu kamarátku Valériu, ktorá teraz pomáhala v Rusku u rodinných známych, a aspoň trochu ho to upokojilo. Uz dlho nad týmto problémom nepremýšľal. Do života mu ho pripomenul až Sander, ktorý sa teraz oňho staral viac než dobre. Radšej teda nechal oči zavreté a snažil sa pripraviť na moment, len čo sa o pár minút metro zastaví a budú mať len pár sekúnd na to, aby sa dostali cez dvere do vozňa na platformu.*
*Sanderovi 90percent času na jeho oblečení nezáležalo. Mal pár kúskov, ktoré by len tak nevyhodil. Napríklad jeho jediné sako s runami, alebo sveter, ktorý si doniesol ešte z Nórska podobne, ako jeho koženú bundu, ktorú mu na Akadémií daroval Oscar. Avšak pokiaľ išlo o obyčajné čierne tričko, ktoré používal na lov, bol si istý, že mu chýbať nebude. Sunila vzhľadom na šepkanie príliš dobre nepočul aj keď pri ňom bol pomerne blízko. Vedel, že sa ryšaví chlapec snaží niečo povedať a gesto rukou ho v tom uistilo, ale nebol príliš schopný aj vzhľadom na jeho nie úplne perfektný sluch. Nebol si ani istý či to Sunilovi povedal, alebo nie. Zatiaľ asi na takéto konverzácie priestor nebol.. možno keď bude plne vnímať bez krvi na hlave tak mu svoju situáciu osvetlí.* Porozprávame sa o tom neskôr dobre? *Uistí ho, aby sa necítil plne odignorovaný, pri čom v tom momente začul oznámenie v metre. Na ďalšej zastávke vystupovali. Na oko niečo banálne, ale vzhľadom na to, že Sunil ledva sedel, typoval, že to bude ťažšie, ako by jeden povedal.* Poď musíme sa pomaly stavať. *Oznámi mu zatiaľ čo mu prejde pod rameno, jednou rukou ho chytí okolo pása, aby ho pohyb metra nijak nezneistil a druhou si len pridržiaval jeho ruku na sebe. Letmým pohľadom len mrkne na jeho chrbát či má svoje sekery, avšak zdalo sa, že všetko je na mieste. Metro sa zastavilo a ich jediné šťastie bolo, že v ich vagóne boli dokopy traja ľudia plus oni a nikto nenastupoval, ani nevystupoval. Potichu sa k Sunilovi prihovára pri čom keď sa dostanú cez dvere tak si len spokojne vydýchne.* Už len minútku, potom je všetko v poriadku. *Povie pri čom nastúpi na eskalátor spoločne s lovcom. Inštitút už skutočne bol na rohu. Ihneď sa tak dovalia cez hlavné dvere a spotene si vydýchne, Ich prvý víťazstvo bolo za nimi.*
*Keď mu odpovie viac neutrálne, než očakával, iba stíchne. Nevedel, či tam stále bola nejaká nenávisť zo strany druhého lovca, avšak v momente, ako už nebolo o ničom sa rozprávať, sa mu zdalo jeho viečka náhle omnoho ťažšie. Aj pre tento dôvod sa so Sanderom sotva postaví a len čo vyskočia z vagónu metra, oprie sa na moment o jeden zo zničených posprejovaných stĺpov, nakoľko mal ozaj chuť si ísť ľahnúť spať priamo tam na mieste. S tým sa však znova vydá do kroku, keď mu bielovlasý lovec sľúbi, že je cieľ už blízko. Ani si neuvedomoval, že už boli pri inštitúte, ale bral to všetkými desiatimi. Aj keď sa snažil chodiť sám, nemohol by klamať a povedať, že by mu Sander pri chodení nepomáhal. Na druhú stranu, sa o neho opieral viac a viac, čím bližšie boli k dverám inštitútu, až má on sám chuť padnúť na kolená, sotva sa vyvalia do vstupnej časti.* Sander? *Zavolá na chlapca. V jeho hlase možno započuť jemnú neistotu.*
*Mir už na chalanov čakala, sotva dostala správu. Pripravila si hlavne základné pomôcky, nakoľko si nemohla byť istá, o čo pôjde, a podarilo sa jej aspoň jednu posteľ obaliť plášťom, aby na ňu mohli nového lovca položiť, dokým ho neošetrí, ak by z neho náhodou niečo kvapkalo - či už ichor, démonský jed alebo krv. Ľahšie sa to tak potom čistilo a aspoň sa nemuseli kupovať nové matrace. Preto aj hneď jasne zraneného lovca podoprela, sotva chlapci vošli do miestnosti a aj napriek tomu, že sa niečo snažil hovoriť, ho potrebovala prv dostať na lepšie miesto.* Šup, Sander, ešte ho najprv dostaneme do nemocničného, potom si môžeš už oddýchnuť. *Snaží sa kamaráta nabudiť, s čím aj začnú od Mir o dosť väčšieho muža podopierať smerom k jeho chvíľkovému novému lôžku. Ešte ho naňho spoločnými silami vyhodia, než sa Mir pozrie na Sandera a požiada ho, aby sa šiel osprchovať a nech za ňou potom prišiel, nakoľko už chcela skontrolovať aj jeho.* Ale gratulujem. Nechápem, ako si ho sem doviedol. Mne by to cez mesto aj s metrom trvalo zrejme celú noc. *Pochváli Sandera s úsmevom, než sa sústredené pozrie na látku na jeho čele s opatrne mu ju začne dávať dole, aby sa dostala priamo k rane. Aj preto pre teraz posielala Sandera preč, aby sa mohla aspoň na začiatok sústrediť čisto na nováčika v inštitúte.*
Som tu, neboj sa. Už sa o teba postará Mirjam dobre? *Odpovie mu na jeho neistú otázku a potichu ho naďalej ho podopiera kým mu na pomoc nepríde Mir. Už si na Sunilovu váhu zvykol avšak v momente, ako sa z druhej strany objavila jeho kamarátka, zdalo sa to, akoby mu z jeho chrbta spadol celý svet. Ticho si vydýchol skôr od úľavy než hocičoho iného.* O nič nešlo, ak by sa niečo také ale stalo niekedy tebe radšej mi zavolaj. Ale dúfam, že tento moment nebude musieť nastať. *Prizná sa a len sa posadí na chvíľu na lôžko oproti.* Mne nič nebolo, démoni sa ma v podsate ani nedotkli. Myslím, že on bude väčší oriešok.. a z toho čo som videl budeš ho tu mať celkom často. *Povie a len si pozrie na svoje potrhané tričko. Zároveň však bol rád, že aspoň mal čím zastavovať a utierať krv.* Dobre idem. Keď tak v chladničke je jedlo tak si niečo daj. *Povie pri čom sám vyjde z nemocničného krídla do svojej izby, ktorá bola hneď vedľa tej Sunilovej. Ticho si vydýchne nad faktom, že dnes sa Sunil do svojej izby nedostane a len pokrúti hlavou. Po pomerne rýchlej teplej sprche a pár pohladkaní Danteho sa prezliekol do teplákov a väčšej mikiny. Potichu len skontroloval či je Mirjam už na izbe a keď zahliadol svetlo, ktoré vychádza z izby tak len prešiel do kuchyne, kde nakrájal pár drobností, ako zelenina, chlieb a vybral aj niečo z chladničky. Všetko naukladal do jedného boxu nakoľko nevedel, kedy sa Sunil zobudí a vydal sa naspäť do ošetrovne. Chvíľu len potichu stál za dverami kým sa snažil zistiť či jeho kolega spí. Pootvoril dvere a nazrel do tmavej izbe a rýchlo mu došlo, že spí. Sander bol v tomto momente tichší, ako padnuté pierko a len sa posadil na stoličku vedľa Sunilovej postele a pozeral na obväzy, ktoré mu dala Mirjam. Vyzerali omnoho schopnejšie, ako tie jeho. Predsa len bola to Mirjam. Sander tak len vystrel ruku, aby Sunilovi odtiahol šticu z tváre a následne mu na svojej stoličke len nechal jedlo, ktoré mu prichystal. Bolo to to najmenej čo mohol spraviť.
*Sander nepredpokladal, že táto hliadka bola tam moc rušná. Áno išli na miesto kde boli opakovane hlásená aktivita, ale stále tak nejak myslel, že to nebude tak zlé. Pomocou metra sa presunuli neďaleko Brooklyn Bridgu. Na Sanderove konštatovanie to nevyzeralo príliš.. pekne. New York sám o sebe nemal také čaro, ako by si jeden myslel a okraj Manhattanu ho už dupľom postrádal. Jediné čo atmosféru zachraňovalo, boli svetlá z mostu samotného. Na september však bolo stále pomerne teplo, možno viac, ako by si Sander prial. Pocitová teplota sa však zdala silne skreslená najmä z pohybu, ktorého neustále vydával. Predsa len, zabíjať celú osadu démonov príliš veľká zábava nebola. PO ceste narazili na pár Omnimetu, ktorý po New Yorku poletovali od kedy sa pred rokom otvoril prechod do pekla. Boli, ako muchy, takmer nemožné ich nájsť všetky na jednom mieste, avšak postupne sa ich veľmi dobre zbavovali. Čo vedel, najviac ich bolo v Brooklyne, na Manhattan príliš nezapáchli. Pod mostom sa však usadila pekná skupina Ourobasov. Ich hniezda, boli takmer všade kam sa človek pozrel a Sanderov senzor aj uprostred boja bol viac než pobláznený. Pomocou Sunila sa však cez nechutných pavúkov postupne zbavovali. Len párkrát sa pozrel smerom na Sunila, sám sa potreboval sústrediť na svoju streľbu. Nechcel ryšavého nováčika zmrzačiť tak rýchlo. Zatiaľ čo Sanderovi pomaly dochádzali šípy, Sunil len besnil naokolo a nezdalo sa, že mal v pláne zastaviť. Kožený úbor už mal pokrytý ichorom, ktorého odor sa mu tlačil do nosa. Keď vystrelil posledný šíp čo mal, dal sa na útok s bičom, nakoľko blízky boj s tvorom, ktorý mal na končatinách háky si netrúfal. Sander ani nevedel koľko času boj vôbec trval, zdalo sa to ako večnosť a zároveň, ako dve minúty. Ešte niekoľko démonov zostávalo na ich pätách, nezdalo sa, že ani jeden by však mali nejaký problém. Sander len šibal bičom po nohách, aby ich dokázal pre Sunila znehybniť, aby mu náhodou neublížili.*
*Sunil bol len rád, keď naňho bielovlasý lovec ozaj počkal a aj preto sa snažil byť celú cestu metrom ticho, kým ho Sander viedol naprieč mestom do ich cieľa. Nemohol inak ako len krčiť nosom pri smrade a špine, ktorú v metre nachádzal, ale pre jeho šťastie ho mohlo trápiť niečo úplne iné. Sotva sa totiž do cieľa dostali, tak trochu nemali už ani čas sa ničím zaoberať, nakoľko Sunil vybehol napred proti démonom aj so svojimi sekerami, kým ho kryl roj šípov zo Sanserovho smeru. Úprimne bol prekvapený výberom zbrane, ale zároveň musel uznať, že chlapcovi padla lepšie, než by si vedel predstaviť. To, že čím dlhšie bojovali, bol stále viac a viac špinavý od ichoru, už ani nevnímal, prijímal to po rokoch lepšie než ten zápach z metra, takže sa vedel naplno sústrediť. Predsa len mu však pár drobností uniklo. Vnímal, že mu Sander pomáhal znehybnením tvorov, aj tak si však jedného nevšimol a pri otočke, aby sa rozbehol za poslednou skupinkou, nech ich môže rozpučit svojimi útokmi, sa potkol o jedného tvora bez nôh a napálil to čelom priamo do podpory mosta, čím bol niekoľko metrov hrubý pevný asfaltový stĺp. Rýchlo sa pozbieral, predsa len nemal času nazvyš a ešte dobrosrdečne presekol démona, ktorý ho potkol, načo sa rozbehol ďalej s informáciou pre Sandera, že sa ich šlo pár ešte schovať hlbšie do spleti stĺpov pod mostami. Sám sa za nimi hneď rozbehol, dunivú bolesť pre adrenalín v krvi aj kvôli runám priveľmi nevnímal.*
*Sander býval počas boja veľmi vedomí svojho okolia. Periferne si dokázal všimnúť, aj jednoduchý hmyz, ktorý práve prelietal okolo. Bolo tak nepravdepodobné, aby mu úder Sunila o múr nejakým spôsobom unikol. Mierne mu tak ťuklo, že pokiaľ to počul on rozhodne to nebude len malá modrina. Takže v momente keď sa ryšavec na oko zotavil len sa za ním rozbehol, aby ho mal pod dohľadom. Áno ich telá boli odolné avšak neboli nezraniteľný. Snažil si tak všimnúť či náhodou neuvidí krv v jeho vlasoch zatiaľ čo bežal smerom k oporám mosta. Po ceste si zo zeme len zobral pár šípov, ktoré vyzerali ešte použiteľne a vydal sa hneď za Sunilom. Sander takmer ihneď využil zachránené šípy, ktoré pomerne efektívne triafali oči démonov. Sám už však pociťoval, že by si rád sadol a mierne si oddýchol pri čom posledné nohaté potvory sa premenili na prach pri čom sa plecom oprie o jeden zo stĺpov.* Si v poriadku? Udrel si sa tam celkom silno. *Pozrie sa ihneď na Sunila pri čom k nemu prikročí, aby sa či chcel, alebo nechcel uistil, že je všetko v poriadku. Pohľadom tak skenuje jeho hlavu, nakoľko mu to neprišlo nijak podivné. Bol to boj, hliadka, lov, nezáležalo na tom o čo išla hlavným cieľom bolo, vyhubiť démonov a dostať sa celý domov. Nech chodil s kýmkoľvek prvotná bola vždy bezpečnosť. Zo seba zatiaľ len odstráni zvyšok ichoru, ktorý sa mu snažil prepáliť koženú bundu aj keď to nebolo možné.* Ktorou časťou si narazil? *Naliehavo na neho pozrie pri čom jeho oči rezonovali prísnym pohľadom, ako keby mu neodpovie tak ho zpohrebí tam a na tom mieste.*
*Démonov dobehne a seká všetko, čo sa k nemu priblíži. Až keď k nemu príde Sander, tak svoje tempo na moment pozastaví. Oplatí mu pohľad. Ryšavý Talian bol pre náhlu otázku prekvapený, ale keďže teraz bolo viac potrebné vyhubiť tých zvyšných démonov, iba prikývol. Detaily mu môže povedať aj neskôr.* Nečakal som, že si všimneš. Úprimne však ani nič veľmi necítim. *Prizná sa mu, nakoľko ani veľmi nevnímal. Rany si vždy všímal viac až po ukončení bojov, nie počas nich, nakoľko by ho ich vážnosť mohla rozhodiť. Hlavne tu teraz boli iba dvaja, takže aj kebyže si dovolil si sadnúť, Sander by musel všetko vziať na svoje ramená, čo bolo podľa Sunila omnoho náročnejšie. Keď sa však obzrie...uvedomí si, že už vlastne aj všetko medzitým pozabíjali. Nechápal, ako si toho nemohol všimnúť. Sekery teda opäť schová na ich miesto na jeho chrbte, než sa konečne plne začne venovať Sanderovi spolu s nepríjemným pocitom únavy, ktorý po riadnom love vždy prišiel.* Náhodou som pomerne silný, takže si nemyslím, že by sa mi malo niečo stať. *Snaží sa ho upokojiť, avšak sotva vykročí stranou, jeho rovnováha sa jemne zaknísa a zastaví sa, ako keby sa práve šmykol, aj keď mal nohy na pevnej zemi. Rukou vystrelí kúsok nad čelo, ako mu začínali vlasy, odkiaľ bolesť pulzovala najsilnejšie. Nikoho by nemalo prekvapovať, keď ruku odtiahol a krv mal aj po prstoch, aj sa mu začala liať spomedzi vlasov na čelo.* Dobre, takže asi sme to našli. *Dostane zo seba skôr šeptom. Bolo to, ako keby sa nevedel náhle nadýchnuť, no aj tak sa snažil slová predrať zo svojich pľúc. Aj keď krv videl už mnohokrát, hlavne tú vlastnú, nikdy ho to neknísalo tak silno, ako sa pomaly ale istotne začínal svet hýbať okolo neho. Bez rozmyslu padne mierne dopredu pri hľadaní opory, než sa skúsi viac nadýchnuť, ako keby šlo len o problém s nedostatkom kyslíka. Síce už Sunil zažil za svoje detstvo dostatok zranení, ešte v žiadnom mu krv netiekla z čela na oko, ani nemal tak silné krútenie navôkol. Už nedokáže registrovať ani to, že by sa mohol Sander hnevať, snaží sa len o nájdenie strateného balansu.*
Také veci si všímam. *Odvetí pomerne stroho, nakoľko nemali príliš veľa možnosti na to sa rozprávať. Predsa len okolo nich ešte stále bolo počuť syčanie démonov a tak by rád, že mu stihol povedať aspoň tú drobnú vetu. Hluk však čoskoro utíchol a Sander a Sunil sa objavili opäť sami. Senzor v Sanderovom vrecku už nevydával nijaký signál. Prezrie si ho ešte v ruke zatiaľ čo prechádza pár krokov naokolo, aby sa uistil, že je všetko naozaj preč.* Sila nesila, úder do hlavy dokáže položiť každého, pokiaľ je moc prudký. *Povie pri čom pohľad odkloní od nástroju a dá si ho späť do tašky na jeho nohách. Až vtedy si všimne Sunilove krvavé čelo pri čom v tom momente začne hľadať nejaký obvez, ktorý mal na hliadke vždy pri sebe. Bola to povinná výbava pri čom mierne tackanie jeho kolegu ho znepokojilo. Rýchlo sa tak priklonil pod jeho ruku a oprel ho o seba.* Točí sa ti len hlava? Alebo to vyzerá na strátu vedomia? *Povie pomerne naliehavo aj keď nevedel či ho Sunil počul. Našiel drobný kúsok bielej látky a tak mu ju rýchlo a pevne pripevnil k čelu zatiaľ čo na sebe hľadal stele. Tyčku tak našiel pri topánke a len mu rýchlo odhrnul miesto na golieri a začal mu kresliť iratze. Sunil bol ťažší, ako Sander rátal i keď to mal asi očakávať vzhľadom na to, ako vyzeral. Nebol pre Sandera priam ťažký, ale stále bol by radšej, keby dokázal chodiť sám. Na chvíľu s ním šiel mierne k zemi pri čom ho tak nejak donútil, aby sa na posadil.* Ako sa cítiš? *Pýta sa zatiaľ čo mu napráva obväz na čele. Nebol Mirjam, ledva to držalo, ale bol rád, že aspoň niečo zastavuje krvácanie. Čupel tak oproti nemu zatiaľ čo Sunil bol chrbtom opretý o stĺp.* Stále sa ti všetko točí? Alebo so mnou zvládneš prejsť cestu do metra?
*Sledoval ho, kým ešte chodil okolo neho, ale sotva sa mu vyliala krv aj do ruky a jeho telo pochopilo, čo sa to vlastne deje, tak na Sanderove naklonenie sa reagoval takmer hneď a oprel sa oňho. Rozhodol sa privrieť si oči, zatiaľ čo ruku od krvi držal len tak vo vzduchu, aby nič viac nezašpinil. Síce sa mu sedieť veľmi nechcelo, napriek tomu sa nechal posadiť, keďže predsa len si uvedomoval svojej váhy. Obväz, ktorý mu Sander položil na ranu, si hneď z jeho rúk prevzal, aby na ranu mohol jemne tlačiť, aby skúsil zastaviť krvácania. Nebolo to jeho prvé ródeo, možno aj preto vedel aj v tomto stave reagovať na určité podnety s kľudom. Sotva sa mu otázka dostane do uší, oči pootvorí a musí párkrát zažmurkať, než dokáže odpovedať.* Síce je môj pohľad zrnivý a jemne černá z okrajov, myslím, že s oporou by som mal aj nejaký kúsok prejsť. Nie som si však istý, či sa dostanem čisto pešo aj do inštitútu. *Prizná mu nakoniec svoj stav. Radšej mu povedal aj horšie možnosti, aby sa mohol chlapec prípadne pripraviť. Na druhú stranu, aj keď mu pohľad na okolie nebol najpríjemnejší, držal oči naďalej otvorené, dokonca si otvoril aj mobil, aby našiel nejaké rýchlejšie trasy k bloku, kde sa inštitút nachádzal, nakoľko pre civilov, a teda aj mapové spoločnosti, to bola už len kopa ruín bez presnej adresy.* Cítim sa pomerne dobre na aktuálnu situáciu. Takto - už o rane viem, začínam ju aj cítiť, ale nemalo by to byť nič také zlé. Napriek tomu premýšľam nad trasou buď taxíkom, autobusom, alebo metrom. *Objasní Sanderovi. Pomedzi niektoré slová sťažka vydýchne, ale mimo jeho rany a krvi po polke tváre vyzerá byť aj plne pri vedomí a v poriadku. Mohlo to znamenať, že to predsa len nebude tak zlé, alebo že sa jeho telo dokázalo ešte nejakú dobu podržať pokope.* Poďme radšej čím skôr. *Požiada a zatiaľ, čo sa krvavou rukou zaprie o betón vedľa seba, druhú položí na Sandera, čím spustí ruku od obväzu a teda aj rany, ale netrvá dlho, než má aspoň jednu ruku opäť voľnú na využitie.* Je to zvláštna kombinácia točenie a zrnenia, ako keby som mal v sebe nejaký alkohol. Úprimne ma napína. Napriek tomu viem, že by zo mňa nič nevyšlo, takže radšej len poďme, prosím. *Požiada ho, sotva časť svojej váhy presunie na nižšieho lukostreľca, a vydá sa smerom na najbližšie metro. Zdalo sa mu to ako najlepšia možnosť, nakoľko síce bol taxík pohodlnejší, museli by sa odkryť, a tam by potom mohol nastať problém.* Pri schodoch to zvládnem aj sám. *Šepne chlapcovi, keď si všimne starý dobrý známy vstup do podzemnej MHD.*
Pešo som ísť ani neplánoval. *Určite nemal v pláne so Sunilom na chrbte prechádzať niekoľko blokov. Pohľad mu padol na jeho hlavu na ktorej si Sunil pridržiaval svoj na rýchlo spravený obväz pri čom mu končekmi prstov, len odsunul šticu vlasov od rany. Zatiaľ čo Sunil rozprával tak inšpektoval jeho celkový stav. Jediná rana bola na jeho čele, výstroj bola nepoškodená a nohy a ruky boli v poriadku.. pokiaľ sa nerátala krv, ktorá mu po nich stekala.* Jediné čo od teba potrebujem je aby si len trochu hýbal nohami. Celého by som ťa na chrbte nedokázal odniesť. *V to pôvodne aj dúfal, avšak keď ho len podopieral vedel, že by to asi nešlo.* Pokús sa tú ranu necítiť čo najdlhšie. *Pokúsi sa odľahčiť situáciu na čo mu pred prvým pohybom zo zeme nakreslí ešte jednu iratze a runu na energiu, nech mu náhodou po ceste nestratí vedomie. Vedel, že Mirjam bola v Inštitúte prípadne jej v metre dá vedieť čo sa stalo. Už bola večerná hodina a tak vedel, že ich ľudia len tak nezahliadnu. Sunilovi aj sebe však ešte raz nakreslil runu neviditeľnosti.. nepotreboval, aby ich v takomto stave niekto zahliadol. Kým sa Sunil dokázal postaviť sám tak ho dostal na nohy a podobne, ako pred tým ho podopieral po boku a držal ho pevne za ruku, aby sa mu cez tú krv náhodou nevyšmykol.* Keby sa niečo dialo ihneď mi to povedz. *Povie mu pomerne potichu nakoľko od seba neboli ďaleko. Váha Sunila bola.. pomerne veľká, avšak Sander bol na niečo také zvyknutí. Lovci sa v teréne často zrania avšak potom sa s nimi príliš často nechodí cez pol Manhattanu.* Ak ideš vracať tak ma aspoň varuj dopredu a dám ti na to moju tašku.. myslím, že upratovačky v metre ti budú vďačné. *Dodá na čo sa objavia pred vstupom do podzemia. Sander bol v tomto veľmi tvrdohlavý v tomto momente bral, že osud Sunila je v jeho rukách a všetka zodpovednosť padá na neho. To, že by niečo spravil sám neprichádzalo do úvahy.* Nie určite nie. *Povie a naďalej mu stojí na boku na čo mu pomáha pri schodoch. Tie ďalšie už boli našťastie s eskalátormi. Pomerne pomalou chôdzou, avšak rýchlejšie to nebolo možné, sa presunili na stanicu metra. Vlak na ich smer mal prísť o pár minúť a tak sa len s ustarosteným pohľadom prizeral na Sunila.* Chceš vodu, alebo niečo podobné? Ako je na tom obväz? *Vyzvedá najmä preto, aby ryšavca udržiaval na tejto strane sveta s vedomím. O pár momentov ho však dostal do správneho vlaku a posadil ho do rohu, aby sa pohol o stenu oprieť.* Počkaj pozriem sa na to.
*Iba si vydýchne. Uľavilo sa mu, čo možno nebolo najlepšie, nakoľko na moment poľavil, a tak sa musel opäť donútiť vnímať, nech nenechá všetko čisto na Sanderovi.* Dobre, pokúsim sa. *Snaží sa chlapca a možno aj seba upokojiť, že tú cestu bez problému zvládnu. Napriek tomu sa musí snažiť udržať pri vedomí celou cestou až k už známym schodom. Iba sa uchechtne nad možnosťou, že mu môže zvracať do tašky, ale nič neodpovie pri snahe snažiť sa čo najplynulejšie zvládnuť schody s krvou pomaly stekajúcou na viečko jedného oka a druhým s jemne rozmazaným pohľadom, ako sa celý svet nahýbal v spomalenom zábere. Bolo to, ako keby pohol hlavou, ale jeho okoliu trvalo o sekundu dlhšie, než stihlo prísť na rovnaké miesto, na aké sa chcel práve Sunil pozrieť. Eskalátor zrejme po prvýkrát prijme s obrovským nadšením a sotva si môže konečne sadnúť, pri dopade do sedadla zo seba dostane väčší povzdych, ako keby doteraz zadržiaval dych. Síce mu oprenie sa prišlo na moment pohodlné, sotva zacítil jemné vybrovanie celej železnej konštrukcie o jeho čelo, zrazu sa mu tá ponuka s taškou zdala až priveľmi lákavá, aj preto sa snažil rýchlo odtiahnuť a namiesto toho si oprel hlavu o niečo mäkšie - čo v tomto prípade preňho bol Sander. Až vtedy si dovolí zavrieť viečka. Napriek tomu odpovedá.* Neviem, ako je na tom obväz, moc si naňho nevidím. *Zavtipkuje pre uvoľnenie dusivej nálady.* Ale vodu by som prijal. *Prizná sa predsa len s oči opäť otvorí, síce jedno viečko sa pre krv sťažka od seba odlepí, než nakloní hlavu smerom k Sanderovej tvári.* Ďakujem. *Šepne úprimne. Hlavu po tom opäť oprie o Sandera a snaží sa zabaviť pohľadom na vlastné prsty, ako ich zatína a povoľuje, aby sa mal na čo sústrediť, než bude musieť opäť kráčať.*
*Nate tu už dlouho nebyl. Vlastně od chvíle, co Triss tady propadla do pekla. Ale měl tohle místo vždycky rád, než se tak stalo a tak si řekl, že tomu dá znova šanci. Přeci jen už to byl rok. Nemuselo by to být tak zlé. A navíc tu vždycky mohl něco zlikvidovat, aniž by vlastně něco zničil. Jo, to znělo divně, ale chápeme se. Dvojčata dal spát brzo, jelikož měla náročný den a Tina chtěla mít stejně soukromý večer i jednou ve svém pokoji. A pochopitelně s Liljou. Nate sice měl komentáře, že by zůstal a špehoval klíčovou dírkou, ale byl pokaždé zpražen zlým pohledem, div ne kletbou. Nakonec ho Tina div nevysmýkala z baráku s tím, že: "Fajn! Postarám se i o děcka. Ale nevracej se dřív než v jednu ráno." Což bylo vlastně i to, co Nate chtěl, takže ji na to jen odpověděl zakřeněním, smíchem a zmizel. Chvíli se toulal New Yorkem, ale pak se zastavil u pobřeží East River s výhledem na Roosvelt Island a řekl si: "Vlastně proč ne?" Už bylo pozdní odpoledne a k tomu trochu pod mrakem a tak se nebál vyletět právě do nich a pak přistát na střeše bývalé nemocnice. Křídla hned zase schoval pod iluzi a pak se dal do slézání dolů. A protože se nudil, tak zvolil tu nejvíce krkolomnou cestu.*
*Sunil sa aj napriek tomu, že sa mal ten večer radšej venovať vybaľovaniu, rozhodol nakoniec zbehnúť na menšiu hliadku. Celú dobu si hovoril, že ak ide sám a natrafí na niečo horšie, tak radšej vydá hlásenie a na ďalší večer sa tam vydajú so Sanderom spolu, ale poznal sa. Ak bude vidieť démonov, tak sa proti nim vydá, aj kebyže sú v jasnej prevahe. Takto sa nakoniec vo svojom loveckom výstroji, ktorý pozostával z pevných topánok, nohavíc s mnohými vačkami po stranách a obtiahnutým elastickým tričkom vydal do stále neznámych ulíc mesta. Až keď prechádzal k pobrežiu East River schovaný pred očami civilov runou, zahliadol v diaľke až priveľmi dokonalé miesto, kde by sa démoni mohli nachádzať. Hneď si z chrbta zložil jednu zo sekier, zatiaľ čo sa približoval, pre prípad núdze, a s priveľmi nadšeným tempom kroku mu budova rástla pred očami, až sa dostal až k jej vchodu, ktorý bol, logicky, zamknutý. Nie, že by si nevšimol tie mnohé diery v stenách, takže si z toho nerobil ťažkú hlavu a budovu začal obchádzať z jej ľavej strany. Našťastie mu napadlo si vlasy upevniť do nižšieho copu, nakoľko pri rieke bičoval vietor, ale sotva preskočil jednou zo skuliniek dovnútra, mohol by povedať, že počul vlastnú krv, ako mu prechádza telom. Vnútri bol až priveľký pokoj, čo ho ešte viac donútilo sa obzerať po svojom okolí.* /Počujem škriabanie, možno padanie sutiny? Sakra, že som si ja nezabudol senzor?/ *Voľnou rukou si ohmatá vačky, ale práve v tom, kde sa malo zariadenie nachádzať, našiel len kompletné prázdno. Iba nad svojou náhlivosťou, s ktorou sa vybral z inštitútu, pokrúti hlavou a vydá sa hlbšie dnu. Bol vďaka tomu viac v pozore, takže sotva zachytí tieň, ktorý zlieza z poschodia nad ním na to jeho, namieri svoju sekeru a celou silou ju vrhne.*
*Nate si v míru slézal z pater, přičemž se snažil co nejméně používat magii a spoléhat jen na sebe. Už dlouho to nedělal. Taky ho napadlo, že by si mohl s Calebem zajít zase na trénink kapoeiry, aby nezrezli, ale zatím si na to mezi natáčením a hlídáním dětí nenašel čas. Zastavil se u schodiště, které bylo napůl probořené. Hlavou mu prolétla myšlenka, že minimálně za jednu z těch děr může asi i on. Začne seskakovat, když ho podivně zamrazí v zátylku. Ohlédne se právě včas, aby zaregistroval ostří sekery. Z jeho ruky vyletí záblesk ohnivého světla a tím sekeru zpomalí, zatímco on se odrazí do salta vzad a seskočí z kousku schodiště, co ještě drželo pohromadě a do kterého se sekundy poté, co z místa odskočil, zabodla sekyra jejíž ostří teď trochu červeně žhnulo, jak bylo rozpálené. Nate přistane v podřepu na patře a opraší si ruce.* Takhle rychle jsem se dolu neplánoval dostat.. *Nakrčí nos v ušklíbnutí. Sebere telekinezí sekeru a hodí ji k nohám tomu někomu, na koho se až teď zaměří pořádně. A z plných plic se rozesměje.* Že se ještě divím.. *Dostane ze sebe, když se uklidní.* Copak, tu děláš po večerce? *Rýpne si pobaveně do lovce, i když nebylo ani osm večer.*
*Rozhodne sa radšej ostať v diaľke, hlavne potom, čo tieň zo seba dostane žiarivú guľu svetla, v ktorej spozná telo podobné civilom.* /Takže čarodej?/ *S podsvetaňmi nemal dôvod sa dostať do bitky, aj preto sa stiahol, aj keď sa mu ani trochu nepáčilo, ako mu v tme sekera ešte chvíľku žiari od tepla, než sa pomerne rýchlo vráti do pôvodného stavu, či už to, ako sa s ňou začne čarodej telekinéziou pohrávať. Našťastie mu ju hodí k nohám, takže ju hneď chytí za koženú rukoväť, ktorá je narozdiel od čepiel iba teplá, a pozdvihne obočie nad smiechom. Popostrčí ho to k tomu, aby prišiel bližšie, aj keď vďaka runám už začínal aj v tme vnútri spoznávať známu tvár.* Teba som tu tiež práve nie veľmi čakal. *Oplatí mu pozdrav. Sekerou párkrát sekne vo vzduchu, aby zistil prípadne škody, ako ju aj ešte nechal trochu vychladiť, než si ju opäť prehodí za chrbát.* Ale však vieš, ako to funguje. Začína noc, a s tým vyliezajú ako aj príšery spod postele, tak aj lovci, aby poslali pár démonov späť do svojich obydlí. Mohol by si to nazvať aj dobročinnosťou. *Pretočí nad ním očami, ale aj jemu sa jemne pozdvihne nálada a tak sa jeho pery zvlnia do polovičného úsmevu.* A čo ty? Lebo neverím, že tu máš niekde svoju vlastnú dielňu, v ktorej tavíš zbrane iných lovcov. *Podpichne ho naspäť a nazrie, odkiaľ prišiel. Zatiaľ sa tu všetko zdalo byť čisté, čo mu nervy, ako aj ďalšia živá bytosť, upokojili, a dovolil si trochu povoliť.*
*Nate jen pokrčí rameny a ušklíbne se.* Dlouho jsem tu nebyl.. Ale bývaly doby, kdy by jsi mě tady našel furt.. *Odpoví mu. Sleduje, jak Sunil máchá sekerou ve vzduchu a na rtech mu to akorát zvětší škodolibý úsměv, když vidí, jak musí žhavé železo zchladnout.* /Je to vůbec železo? No.. To je jedno../ *Uchechtne se nad jeho slovy.* Přirovnáváš se k příšeře z pod postele? Žádný div, že se malé děti bojí usnout.. *Vrátí mu smeč, načež si posvítí několika světélkujícími plamínky, které rozmístí po okolí. Ne však dál než tři metry od nich a ani ne příliš blízko. Spálit jej nechtěl, ale přeci jen se slunce blížilo k horizontu a on neměl magické tetování.* Odhalil jsi mě.. Celé noci nedělám nic jiného.. *Zalapá po dechu.* Ale netrefil jsi, že je tavím do vašich podobizen jako trofeje.. *Pokárá ho prstem s pobaveným úšklebkem na rtech.* Přišel jsem si zatrénovat.. *Dá mu nakonec skutečnou odpověď.* Poslední dobou jsem to trochu flákal, tak si moje svědomí duplo.. Ale nečekal jsem, že když po dlouhé době zase začnu, tak mě hned sestřelí lovec sekyrou.. Upřímně bych to čekal spíš od Sandíka.. *Zašklebí se, když si opětovaně založí ruce na hrudi. Během slov s nimi totiž gestikuloval. Byl herec. A to celým tělem.*
Ak nemáš nič lepšie než tráviť čas v tejto diere... *Rozhliadne sa, načo roztvorí svoju náruč a dramaticky mykne plecami.* Asi by si si mal nájsť kamarátov. A nie len takých, čo ťa chcú zabiť. *Podotkne späť smerom k víle, ktorej rozhodnutie nevedel doteraz stráviť. Doslova.* Tak, lovci sú tak trochu také príšerky spod postele. Až na to, že zrejme len pre celý dolnosvet. *Zavtipkuje na vlastné triko. Uvedomoval si, ako niektoré rozhodnutia Konkláve museli znieť pre druhú stranu dohody. Sám s niektorými nemohol ani zrnkom ryže súhlasiť. Sotva je okolo nich trochu svetla, sám musí súhlasiť, že je to pre jeho oči príjemnejšie než totálna tma.* Ach, tak potom sa len kľudne poobzeraj a nezabudni na moje prednosti. *Podotkne na jeho robenie sôch a so žiarivým úsmevom poukáže na svoj hrudník, ako aj na pozadie. Uvedomoval si svojich dobrých partií a nemal problém sa s nimi podeliť. Až so smiechom to nakoniec ukončí v jemnom predklone.* Cvičiť? A čo také? V cirkuse hľadajú ďalšieho hltača ohňov potom, čo si ten posledný podpálil jazyk? *Dostal sa do svojej hravejšej nálady. Takéto uvoľnenie potreboval, hlavne po tých nie úplne najšťastnejších prvých hodinách v inštitúte. Pri známom mene zbystrí.* Od Sandera? *Spýta sa bez servítky pred ústami. Obzrie si Natea od topánok po rozhádzané vlasy, načo príde k záveru, že možno len Sander nemusí hlučný typ. Aj keď sa to priveľmi nedalo spojiť s jeho situáciou. Hlavne dúfal, že na ďalší deň všetko skončí bez väčšieho problému.*
Je to buď to nebo uječená dvojčata.. *Pokrčí rameny s ušklíbnutím, načež se zatváří přemýšlivě a poklepe si prstem na rty.* To vůbec nechápu, proč by chtěli.. Vždyť jsem úplné zlatíčko.. *Uculí se nakonec, ale stejně to skončí v úšklebku a uchechtnutí. Ona někdy ta chuť toho druhého zabít byla vzájemná.* A druhá půlka obyvatel planety neví, že existujete.. *Dodá k jeho sebepokání se smíchem. Rozsvítí několik jeho osobních lucerniček po okolí, aby ho z nastávající tmy nebolely oči a poté vrátí pozornost na Sunila. Chvíli jej sleduje s lehce přimhouřenýma očima a rukou si přemýšlivě mne bradu, načež ho zvedne telekinezí a přinese blíž k jednomu světlu. Tam lovce ještě párkrát pootočí a to i vzhůru nohama, než jej na ně zase postaví a ledabyle rozhodí rukama.* Pardon.. Žádné tam nejsou.. A to i přes moje pečlivé hledání.. *Pronese, otočí se a udělá od něj zase pár kroků zpátky, jelikož jej sice postavil na zem, ale nevrátil, tam, odkud vzal. Zastaví se a otočí zpátky k lovci čelem, když zaslechne jeho otázku. Na tu se mimochodem musí uchechtnout.* Pochopitelně. *Přikývne, jako by to myslel vážně.* A slyšel jsem, že je i volné místo akrobatického klauna, tak můžeme jít oba.. *Navrhne mu se smíchem.* Trénuju kapoeiru s trochou parkourových cviků.. Ono to jde trochu ruku v ruce.. *Vysvětlí nakonec a na jeho slova přikývne.* Vzpomínáš na pride? Říkal jsem ti: "Blonďatý kolega, bez smyslu pro humor s jmény začínajícími na S." Ale zřejmě jste si padli do noty, jak jsem viděl.. Nebo spíš vám do sebe zapadly vaše pusy.. *Dodá se zašklebením a jelikož se jeho ruce začínaly nudit a on se potřeboval zabavit, tak začal do vzduchu před sebe ohňem kreslit různé obrazce. Spíše karikatury, neboť Nate fakt kreslit neuměl.* Anyway.. Říkal jsem, že nemá smysl pro humor a za můj humor se mě většinou snaží sestřelit.. *Pokrčí rameny, když dokončuje ve vzduchu Lorda, co provokuje Ezekiela.*
*Chvíľku mu trvá, než mu dôjde, ako myslí tie dvojčatá.* Nech už sú to mladší súrodenci alebo deti, ktoré si si adoptoval... Je to rodina, nauč sa s ňou žiť skôr, než sa z nej zblázniš. *Poradí mu, nakoľko viac než dobre rozumel, aké to je mať takú rodinu. On bol tiež jedným z dôvodov, prečo by mohol nejeden ošedivieť.* Tiež sa dá povedať. *Prikývne ešte k ich rozprave o bubákoch spod postele verzus lovci. Chcel na to niečo ešte podotknúť, ale na to ucítil nepríjemné trhnutie a zrazu bol nad zemou. Bolo mu to viac než nepohodlné, nakoľko bol vždy zvyknutý mať nad svojím telom 100% kontrolu. Jediné, čo mohol, bolo na Nathanaela škaredo zazrieť, než sa ho už snažil otočiť všelijako, zatiaľ čo jeho ruky sformovali známe gesto Talianska.* Naozaj? Toto si si mohol odpustiť. *Naďalej ostane zazerať, až dokým ho položí na zem, kedy skúsi ešte odstúpiť pár krokov dozadu, aby sa uistil, že čarodej už nad ním kontrolu nemá. Rozhodne sa radšej venovať konverzácii než hnevu, takže si len sadne na odpadnutý kus stropu, ktorý slúžil ako dokonalé posedenie, a zaprie sa dozadu, takže sa sekery na jeho chrbte dotýkajú studených tehál.* Bral by som radšej miesto vrhača nožov. Alebo sekier. *Odmietne jeho ponuku a predkloní sa tak, že sa lakťom oprie o svoju nohu. Sotva znovu spomenie Sandera a pripomenie mu začiatok ich problémov, alebo nedorozumení... zatiaľ tomu sám priveľmi nerozumel... na jeho tvári sa objaví zrejme väčšie nepohodlie, než keď bol vo vzduchu. Rozhodne sa túto narážku ignorovať. Napriek tomu ho prekvapí jeho poznámka o Sanderovom cite pre humor. Zdalo sa mu, že aj keď sa rozprávali pár hodín späť, tak badal náznaky úsmevu. Muselo to teda byť v niečom inom.* Možno ti dáva len šancu sa utíšiť, aby si si s tým ostrým jazykom nevyrobil ešte viac nepriateľov. Pomerne milé od neho, no nie, na to, že sa podľa vlastných slov neznášate? *Rozhodne sa zastaviť sa svojho kolegu a jemne Nathanaela zmraziť. Síce ako videl pri jeho ohnivej mágii, to pôjde len veľmi ťažko.* Inak, poznáš vôbec niekoho, kto sa ťa niekedy nesnažil zabiť? *Podotkne len tak do vzduchu, zatiaľ čo si vytiahne sekeru späť do ruky a rozhodne sa pod svetlom čarodejovho plameňa skontrolovať škody na čepeli.*
*Pár sekund Sunila sleduje, než se zase rozesměje.* Ach, diosito.. To je milé.. Ty si myslíš, že to bylo tak jednoduché.. *Vydechne se smíchem, nad Sunilovými teoriemi, jak k děckám přišel, načež se nad ním malinko slituje.* Jsou to děcka mojí bývalé přítelkyně.. Malí čarodějové a nemusím ti popisovat, jak čarodějové přichází na svět, že ne? Jejich matka se rozhodla stát upírkou.. Long story short.. Dostal jsem je trochu nedobrovolně na krk já.. *Uchechtne se. Téma podobnosti strašidel z pod postele a lovců už nechá plavat, i když nebylo pochyb, že by na tohle dokázal mluvit celé hodiny a místo toho uchopí do telekineze Sunila, jako dětskou hračku a přitom se šklebit nad jeho gestikulací.* Mamma Mia! Jaká hrůza.. *Pronese s rádoby italským přízvukem, i když je spíše španělský a napodobí Sunilovo gesto, když si zamíří sednout.* Žiješ? Žiješ. *Odpoví poté za něj s uchechtnutím a když se lovec posadí, tak začne kreslit ohněm do vzduchu.* Toto místo ale spočívá v tom, že svůj cíl na terči většinou nestrefíš.. *Prohodí, zatímco pokračuje skoro až soustředěně v obrázku. Přesto mu nedělalo problém vnímat konverzaci s lovcem. Skoro jako v animovaném filmu zpozorní a rukou odmávne ohnivý obrázek který zmizí, když Sunil prohodí, že se nesnáší.* To je dost jednosměrný názor.. Já ho mám docela rád.. Je jeden z mála co v tom vašem ústavu něco dělá.. Jen on neocení můj smysl pro humor.. *Pokrčí rameny a usadí se do tureckého sedu, akorát ve vzduchu.* A já odmítám měnit to kým sem, jen proto, že to jemu nevyhovuje.. Můj humor je moje obrana, útok, i ochranná stěna kolem mě.. *Ušklíbne se, načež se opět pustí do kreslení. Tentokrát spojované čáry tvoří jakýsi oblačný ohnivý trůn, na kterém by se usadil.* To by byla v životě nuda.. Pokud by tě všichni měli rádi, tak asi děláš něco špatně.. *Odpoví mu ledabyle.* Ale jinak jo.. I když se navzájem snažíme občas zabít, tak skutečně mám lidi, co jsou mými kamarády.. *Dodá pobaveně a když sleduje, jak kontroluje čepel, tak lítostivě prohodí.* Copak škrábnul jsem ji málo? Možná bych to mohl zkusit znovu? *Navrhne mu, na konci už se smíchem.*
*Nechápavo naňho pozrie.* /Samozrejme, že to nie je jednoduché. Veď práve preto som mu to poradil./ *Pomyslí si, ale sotva mu vysvetlí situáciu, pery sa mu stiahnu do rovnej linky. Pokrúti hlavou, že nič vysvetľovať nemusí.* Poviem ti jedno. Doteraz som si myslel, že moja rodina patrí medzi tie najbláznivejšie. Ďalej to rozoberať nebudem. *Odmávne rukou, aby sa zbavil všetkých povinností svoje slová nejako rozšíriť. Namiesto toho naňho len hodí výraz, či to myslí vážne, keď svojím prízvukom povie "mamma mia".* Žijem, ale ty sa už radšej nikdy o taliančinu nesnaž. Ďakujem. *Požiada ho a potrasie hlavou, akoby snáď mal vďaka tomu chrobáky v ušiach.* Och, ale ak by si bol na kole ty, možno by som sa aj posnažil trafiť. *Sľúbi mu. Sleduje ho, ako si kreslí do vzduchu, čo mu pripomenie, že si potrebuje nanovo naniesť runy, alebo ich aspoň skontrolovať. Vytiahne si stéle ako aj rukávy a pohľadom prechádza po stále tmavých runách.* Možno mu skús tú vďaku, že aj niečo robí, vyjadriť humorom, v ktorom by si ho nebodal do jeho Achillovej päty. *Na moment naňho pozrie, aby mu ukázal, že sa nad jeho kňúraním zabáva, načo sa opäť vráti k runám. Nakoniec sa rozhodne si jednu opraviť. Sotva však začne hovoriť o svojom humore ako o svojom životnom štýle, vybuchne do smiechu naplno.* Len mi nehovor, že v skutočnosti si len tínedžer s depresívnymi chvíľami, ktoré sa snažiť zakryť svojim nepreniknuteľným štítom - humorom. *Posledné slovo vysloví, ako keby to malo byť niečo božie, dokonalé.* Alebo si decentný človek. *Opraví ho. Sám to o sebe nehovoril, ale keď nemá niekto žiadne problémy, niečo to značiť muselo. Opäť si stiahne rukávy a stéle si založí späť do jedného z vačkov. Po čepeli prejde prstom, ale našiel len jemné škrabnutie spôsobené stenou, do ktorej sa sekera zasekla.* Oh nie, teba sa nebojím. To skôr Železných sestier. *Rýchlo mu ego stiahne späť dole, načo sa postaví a sekeru spokojne vráti na miesto.* Chcel si trénovať. Tak mi aspoň niečo ukáž, keď už sme tu. Môžem ťa skórovať, ak by si chcel. *Rukou mu ukáže, že parket, alebo celkovo miestnosť, je celá len jeho.*
Nezapomeň připočíst poloviční sestru, co je taky čarodějka, pratetu upírku a vzdálenou rodinou větev, co je spojená se španělskými lovci.. *Zamotá mu hlavu ještě více se samolibým ušklíbnutím. Jen aby mohl o pár sekund později vyprsknout smíchy nad Sunilovým výrazem i jeho slovy.* Pořád nejím pizzu s ananasem.. Můžeš být rád, Corleone.. *Najde tu nejmenší pozitivní věc, co může a vypíchne ji s pobaveným ušklíbnutím.* Jak milé.. *Nakrčí nos s jedním koutkem rtů v úšklebku nad Sunilovými slovy.* Jsem ti za to převelice vděčný.. *Prohlásí a dokonce se mu v sedě ve vzduchu ukloní, jako ze starých historických filmů. Pěkně nonšalantně. Na druhou stranu si odfrkne nad Sanderem.* On nemá Achillovou patu.. On má Achillové tělo.. Těžko najít něco, co by ho nepopudilo.. Před rokem byla naše společná známá nešťastně unesená do pekla.. Oba jsme za to cítili vinu, ale když jsem se mu omluvil a to bez jakýchkoliv sarkastických narážek, to přísahám, tak mě odpálkoval, že je mu to vlastně jedno.. A pak se snaž takového.. *Raději zmlkne, než by z pusy vypustil něco urážlivého.* No prostě se snaž ho pochválit, aniž by to vzal jako urážku.. *Odfrkne si a znova rozežene svou ohnivou kresbu, aby začal od znova. A také úplně jiným tématem. Na rtech se mu usídlí tajemný úsměv a pobaveně na něj mrkne.* Těžko říct.. Může mi být dvacet, ale taky klidně sto a ty by jsi to nemusel poznat.. *Uculí se a prstem nakreslí další ohnivou čáru.* Ohh.. Takže příště mám pálit silněji.. Beru na vědomí.. *Uchechtne se, načež zpozorní a zaujatě ho poslouchá. Ohnivý trůn zmizí a on se postaví na nohy.* K tréninku potřebuju soupeře.. *Prohodí vyzývavě.* Tak co kdyby jsi ty odhodil ten sarkofág a ukázal, jestli taky za něco stojíš, nebo jsi marná posila toho marného zbytku.. *Pronese a protáhne si záda, tím že se za ruce vytáhne a propne.*
*Iba sa nad tým jeho vymenovaním ďalších osôb rodiny pousmeje.* Takže vlastne všetko na jedno kopyto a zároveň aj nie. Vitaj v mojom svete. *Síce ho prekvapilo, že by mal mať nejakú spojitosť s lovcami, ale na druhú stranu...ani to nebolo až tak nemožné, hlavne keď je to spojenie vytvorené civilmi, nie priamo medzi ním a lovcami. Nad pizzou s ananásom ho opäť strasie.* To skôr ty môžeš byť rád, že sa nenapchávaš hentým...americkým nezmyslom. Prečo tu všetko musí byť... sladké? *Posledné slovo mu chvíľku trvá, než nájde. Aj keď osobne miloval sladké, až pričasto na menu v New Yorku našiel natoľko sladké kombinácie, že už aj on sa začínal diviť, či je všetko v poriadku. Alebo vyprážané. Opäť, miloval jedlo všetkého druhu, ale nepotreboval z jedla doslova sať olej. Na jeho poklonu naňho len žmurkne, než rukou ako keby zaženie niečo neviditeľné, čím mu len naznačuje, že si nemusí robiť s poklonou starosti. Opätovne sa však naňho sústredí, keď začne hovoriť o chlapcovi, s ktorým sám nemal najlepší vzťah. Musel uznať, že niečo na tom Achillovom tele asi bola pravda, ale nemienil to vysloviť nahlas po dvoch stretnutiach, keď sa jasne vtedy v bare dotkol niečoho osobného.* Nebudem s tým súhlasiť, ale ani nesúhlasiť. *Rozhodne sa to ukončiť, nakoľko ozaj nechcel preberať to, čo sa medzi nimi stalo. Najradšej by sa cez to teraz len preniesol a mal v inštitúte pokojný život a možno aj nejaké priateľstvá.* To, koľko máš rokov je jedno, keď sa tvoja mentalita zastavila pri pätnástke. *Podpichuje ho. Áno, vedel, že čarodejovia od určitého veku nestárli, ale nevyvolávalo to v ňom nič zaujímavé. Ak bol niekto kretén, tak mohol mať aj tisíc a kreténom bol naďalej.* Páliť silnejšie nemusíš. Akurát by si si tým povolal na seba viac nepriateľov. Jedine, že by si si ich zbieral ako Pokémonov. *Áno, vedel, čo Pokémon znamená. Nebol z minulého storočia.* Neprišiel si sem náhodou trénovať pôvodne sám? *Podvihne jedno obočie. Potom zdvihne kameň a hodí doňho, aby zistil, či má aspoň nejaké reflexy, alebo to naposledy bol len zázrak, že unikol.*
Tak nějak.. *Uchechtne se s pokrčením ramen. Jeho rodinná historie byla zamotanější, než si kdy uměl představit. V životě začínal s tím, že má jen mámu, pak zjistil, že jeho otec byl kretén, pak že to vlastně ani nebyl jeho otec. Přibyla nevlastní sestřička, taky čarodějka. Potom pratetička upírka. A nakonec celá ta zašmodrchaná rodinná historie vyústila ve spojenou rodinu s Mirjam. Netušil však, zda Sunil tuto lovkyni už poznal, či nikoliv a proto mu tohle nehodlal prozrazovat. Ještě by si to nějak špatně přebral a on by si proti sobě Mirjam poslal a to by nerad. Výsměšně pozvedne obočí, když nedokáže najít správné slovo.* Tvoje vyjadřovací schopnosti jsou úžasné.. *Pochválí ho ironicky, než se smíchem pokrčí rameny.* Nemám tušení.. Asi když tu bylo Bostonské pití čaje, tak jim zbylo moc cukru, který neměli kam nacpat a tak jej začali strkat do potravin.. Ale osobně preferuju slané jídlo.. *Dodá, než začnou oba probírat Sandera. Přitom Natea nepřestávalo hlodat, čeho byl svědkem v baru. Ze Sandera moc nedostal, tak že by...?* Viděl jsem, že jste si něco udělali.. Nebo teda spíše asi řekli, protože to, co jste dělali si užíval, jak to vypadalo.. *Nadhodí a ke konci se opětovně zašklebí. Při Sunilových slovech o jeho mentálním věku předvede, jakoby ho strefil šíp a on se s rukou na hrudi vyvrátí za sebe z trůnu. Ve vzduchu ale zůstane a na zem nepadne.* Auva.. Není náhodou každý dospělý v duši dítětem? *Zajímá se, když se zase zvedne do sebu.* A kdo nebyl dítětem, nemůže být nikdy dospělým.. *Dodá, načež se zašklebí ohledně čepele a ve vzduchu vznikne rychlý náčrtek jeho sekery, do které se Nate poté strefí ohnivou kuličkou a planoucí linie kreslené sekyrky zaniknou v ohnivém nárazu. Na druhou stranu pozvedne obočí, že lovec před ním zná Pokémony. Nečekal však, že by tyto znalosti byly v učebních osnovách loveckých rodin.* To sice ano, ale teď tu jsi ty, tak proč toho nevyužít.. *Pokrčí rameny a stoupne si zpátky na nohy. Sleduje jak zvedá kámen a proto mu nedělá problém jej o sekundu později zastavit chycením do ruky.* Jestli chceš využít momentu překvapení, tak by měl být ten moment opravdu překvapující. *Poradí mu s uchechtnutím. Vzápětí si kámen nadhodí a s otočkou a výkrutem ve výskoku jej nohou odpálí do Sunilovi ruky, kterou držel sekeru, aby ho tak donutil zbraň pustit.* Bez zbraní.. Hezky fér.. *Dodá následně s ušklíbnutím.*
*Sám to mal s rodinou na všetky svetové strany, ale narozdiel od tej Nateovej sa aspoň všetci mali radi alebo sa rešpektovali. Keď začne podpichovať jeho inteligenciu, varovne naňho ukáže prstom.* Len aby si vedel, ani si neuvedomuješ, aký som v taliančine skutočne inteligentný. *Áno, angličtina nebola zložitá, no aj tak mu niekedy vypadli slová. Nie, že by sa to nedialo aj v druhom jazyku, jednoducho stavaný na život bilinguálnej osoby nebol. Na slané verzus sladké len prikývne. Až priveľmi ho totiž znepokojí jeho úsmev, keď sa začne opäť pýtať na Sandera. Keď naznačí, že si to chalan mohol užívať, mierne to Sunila naštrbí, nakoľko síce nemal problém sa vyspať s hociktorým pohlavím, stále mal silnú morálku a preto mu nie je ani za mal príjemné, že v chlapcovi spôsobil ten emočný prejav, ktorého svedkom bol zrejme aj Nathanael.* Keď si budeš chcieť nabudúce pozrieť gay porno, radšej pozri internet. Tam si aspoň môžeš byť istý, že to zájde aj ďalej. *Oplatí mu za to, že ich špehoval. Potom sa zhlboka sťažka nadýchne a hlava mu padne do dlaní.* Ale neviem, čo si videl. Ani ja neviem, čo sa vlastne stalo, aj keď som jedným z aktérov. Jednoducho som mu spravil niečo, čo mu bolo proti srsti, za čo beriem plnú zodpovednosť... *Stisne rúčku zbrane. Ozaj dúfal, že to ešte dokáže napraviť.* ...ale nech sa už stalo hocičo, tak chcem hlavne to, aby som nemal v inštitúte nepriateľov. Nič viac mi teraz netreba. *Nechcel zachádzať do detailov. Aj spätne musel uznať, že ich make-out určite nebol zlý, ale do úzadia všetko dokonalo zatlačil záver.* Samozrejme, že vnútorne dieťa musí byť, som jeho dokonalým príkladom, ale nie, keď tým niekomu nasypeš soľ do otvorenej rany. *Opraví ho.* /Kebyže má teraz počuje rodina... Zrejme by som sa aj stal obľúbeným dieťaťom./ *Pousmeje sa pre seba v duchu. Napriek tomu vie, že by si z neho bratia robili srandu, že z ktorého zadku tieto múdrosti vyťahuje.* /Samozrejme, zo svojho./ *Ukončí vnútornú debatu. Iba sa zasmeje na tom, ako naňho pozrie potom, čo svoj ľahký cieľ poľahky chytí do ruky.* Iba som skúšal, či vôbec stojíš za niečo. *Vysvetlí mu a v momente zareaguje. Sekeru v ruke otočí tak, že kameň sa môže leda odraziť od tupej strany. Obzrie sa.* Tak keď na tom tak trváš... *Hovorí, ako keby práve robil Nathanealovi veľkú dobrotu. Zhodí zo seba rovno celý remeň, ktorý mu cez hrudník sekery drží, vyberie ešte nejaké dýky, než sa konečne od svojho improvizovaného pultíka vystrie.* Pamätaj však, že som stále na hliadke, takže ti dávam len dve minúty. *Oznámi mu a prstami mu ukáže, nech teda doňho ide.*
*Nate se pobaveně zakření nad jeho varovným ukázáním prstem.* To bych si nedovolil zpochybnit.. *Pronese, než se znova krátce vrátí k tématu Sander. Na Sunilovy slova nakrčí nos a ne zrovna pobaveně.* Eh.. Ne, díky.. *Odmítne jeho nabídku.* Není to můj šálek kávy.. *Prohlásí dodatkem a když sleduje, jak lovec před ním složí hlavu do dlaně tak na vteřinu přestane vtipkovat.* Zaregistroval jsem vás, když jste šli ven kouřit. V ten moment mi totiž ze zorného pole zmizla ségra a její přítelkyně, kterým jsem dělal křena a prostě jsem vás dva zahlédl a bylo až příliš zajímavé vidět, že se Sandík umí bavit jako lidská bytost, abych to nepřestal sledovat.. No a viděl jsem, že příliš slov nepadlo, ale potom, jak jste začali mluvit, tak se to zlomilo.. *Dopopíše situaci nadále.* Takže bych neřekl, že jsi něco udělal.. Ale spíš řekl.. I když upřímně se Sander může urazit kvůli každé kravině.. Achillové tělo, vzpomínáš? *Poklepe prstem na svůj spánek a pak jím ukáže na Sunila.* /V životě by mě nenapadlo, že budu dělat nějakou divnou variantu vztahového poradce pro lovce.. A ještě k tomu když jeden z těch dvou je Sander../ *Pokrčí ještě rameny.* On vychladne.. A rozleží se mu to v hlavě.. Pak uvidíš.. *Odmávne to, načež se zasměje na jeho slova, i když si musí odfrknout.* Nesypu sůl do rány.. Jen když to je nutné.. *Opětovné odfrknutí i s převrácením očí je jasnou odpovědí na Sunilova slovo o tom, zda za něco stojí. Čeká až ze sebe lovec postahuje všechnu zbroj a on mezitím přemístí světla, aby z nich vytvořil čtvercovitý tvar. Jejich improvizovaný ring.* Beru na vědomí.. Za minutu jsi na zemi.. *Uchechtne se a ještě si při tom opráší neviditelný prach z ramene, než se přiblíží do ringu. Tím, že kapoeira měla připomínat tanec, aby věznitelé otroků, kteří ji vymysleli, nepoznali, že se jedná o bojové umění, tak i tak vypadá Nateův útok. Několik úhybných úkroků v podřepu, přičemž se v nich nachází i otočka s nataženou nohou, jakoby hodlal Sunila podkopnout, ale Nate to v plánu nemá. Jen si ho chce dostat na správné místo, aby se následně mohl odrazit nohama, převrátit je přes ruce v obráceném postupu stojky a přitom kopnout lovce do hrudníku, následně přistát na nohách. Mohl sice útok směřovat do brady a troufal by si říct, že by to pro Sunila mohlo znamenat i knock out, nebo hodně nepříjemnou bolest v čelisti, ale Nate jej nehodlal úplně znepoužitelnit.*
*Poteší ho, keď si uvedomí, že mu toto týranie, nakoľko sa Nate ozaj momentálne špáral na miestach, kde nemal, mohol oplatiť, keď zbadal hnus v jeho tvári.* Len si počkaj. Jedného dňa, keď už budeš omnoho starší, tak možno aj okúsiš od nudy. *Rozhodne sa ho ešte postrašiť. Na jeho prekvapenie mu Nate na zvyšok neodpovedá arogantne ako doteraz. Ale ako keby sa mu ozaj aj snažil pomôcť. K ničomu to však nevedie.* To už nestojí za reč. Či som už niečo spravil alebo povedal, mienim to napraviť. A ozaj už toho chalana nechcem viac do ničoho tlačiť. *Rozhodne sa aj nahlas. Ešte pretočí očami nad jeho sypaním soli do rany a radšej sa už k tomu nevyjadruje.* /Je to ozaj ako hádzať dobré cestoviny do osoby bez štipku chuti. Nič tým nedosiahneš a radšej si si mal cestoviny zjesť sám./ *Aj preto to vzdá so svojou morálnou výučbou. Čarodeja si obzrie od postavenia nôh až po držanie rúk. Mal omnoho viac rokov tvrdšieho výcviku než hodinu týždenne po škole, takže sa priveľmi neobával, napriek tomu si už dávno všimol, že Nathanael vie dokonalo využiť svoj jazyk aj telo ku klamaniu. Váhu má na oboch nohách, nech vie hocikedy hodiť váhu len na jednu z nich, ruky sú pripravené v oblasti hrudníka. Na prvý útok na nohy aj zareaguje cuknutím, ale potom ho už len potichu sleduje. Už mu ide povedať niečo o tom, že takýmto spôsobom sa k sebe ani nedostanú, keď drzejšia verzia Harryho Pottera bez okuliarov naňho konečne aj riadne zaútočí. Spevní svaly, aby bol výkop viac zvládnuteľný, pričom oboma rukami oblapí chlapcove nohy a ďalším trhnutím ho otočí bruchom smerom na zem, napriek tomu ho nepúšťa, aby nemal žiadny šancu pristáť na nohách, aj keď sa už od neho odrazil, čo ustál vďaka pevnej práci nôh, a teda jeho napnuté telo má teraz jedinú šancu - podvoliť sa gravitácii s nohami zafixovanými meter nad zemou.*
*Nate si na jeho slova odfrkne.* I kdyby se tak stalo.. Což velice pochybuju.. Tak mě na tom těší jen ta skutečnost, že tvému mrtvému tělu se už nedostane pocitu zadostiučinění.. *Uchechtne se. Morbidní? Možná. Ale pravdivé? Ano. I kdyby měl Sunil víc štěstí, než většina lovců a dožil se pořádného důchodového věku, tak Nate jej i tak přežije o několik desítek, ne-li stovek let. Pokrčí však rameny, na Sunilovo odmávnutí jeho rad.* Jak myslíš.. *Prohodí a dál se k tomu nevyjadřuje. Místo toho se raději soustředí na boj. A taky na udržování plamene, ale to je vedlejší. Sunil možná správně odhadl, že Nate dokáže klamat naprosto brilantně, ale co už nevěděl byla skutečnost, že kapoeiru opravdu netrénoval jednou týdně. Na tréninky docházel kromě víkendů celý týden. Denně dvě nebo i tři hodiny. Víkendy pak měl vyhrazené na hokej. A kapoeiru trénoval už něco málo přes deset let, takže nebyl opravdu žádný zelenáč. Po chvíli falešných útoků konečně provede i jeden skutečný. Když jsou jeho nohy uvězněny a on přetočen, tak ani na chvíli neváhá. Zkrátí vzdálenost mezi jeho lovcovými nohami a jeho rukami a propne se, čímž vytáhne nohy výš. Ať už s lovcovými rukami nebo bez nich. Poté se zapře nohami za lovcovou hlavou, aby mu nedal šanci se z jeho dalšího chvatu vysmeknout a poté zvedne horní polovinu těle, aby při vracení získal švih a Sunil přepadnul dopředu. On sám se pod ním stočí do kotoulu a zatímco lovcovo tělo opíše oblouk ve vzduchu a dopadne na záda, on díky zachycení nohou zůstane v kleku na jeho ramenou. Nehodlá jej však pacifikovat a proto ještě před dopadem uvolní nohy z pod jeho hlavy, takže mu padne na beton a odskočí v přemetu vzad asi metr za jeho hlavu a konečně se postaví na nohy.*
Och, nemusíš sa obávať. Ja si ten pohľad užijem z pohodlia hrobu. *Nadhodí mu späť. Na Sandera už viac neodpovedá. Bola to predsa len ich súkromná záležitosť a nechcel si uňho pohoršiť tým, že by sa dozvedel od niekoho tretieho, že ich rozoberal spolu s chlapcom, s ktorým sa evidentne neznášajú. Nechápavo pozrie na Natea, o čo sa to snaží. Vyzeralo to, ako keby sa hral na fúrik, avšak smerom k nemu než od neho. Aj možno preto v prvý moment zaváha a nechá nohy prekĺznuť od hrudníka vyššie k jeho hlave. Vedel, že stisk, ktorý vedia vytvoriť nohy, sa dá len ťažko len tak opustiť, preto sa radšej pripraví rukami na to, o čo sa Nate snaží a spolu s ním spraví niečo ako rímske koleso, pričom si rukami ochráni tvár, po opustení stiesnenia jeho nôh sa už len ďalej dogúľa na chrbát, zadok a odtiaľ sa opäť postaví.* Nie zlé, nie zlé. *Pochváli ho, nech ho aspoň trochu nabudí.* Až mi to pripomenulo staré dobré časy, keď sme sa s bratmi naháňali, kto rýchlejšie prejde celú chodbu len kotrmelcami. Raz na konci Antonio zabudol zastaviť a na schodoch si rozbil nos. *Nemohol si odpustiť doňho aj trošku zabŕdať s prídavkom čierneho humoru na triko jeho staršieho "inteligentnejšieho" brata.* Takže ešte jedna minúta ostáva. Priveľmi si zabíjal čas v tej prvej. *Ohlási mu, keď mrkne na telefón, ktorý radšej tiež odložil bokom. Len nedávno si vybavoval nové číslo ako aj nový stroj a zatiaľ jeho displej nemal žiadne prasklinky.* /Ako vidím, bol by som skvelým otcom...aspoň telefónu./ *Upriami opäť pozornosť na Natea.* Zrejme by si však mal začať opäť trénovať. Jemne hrdzavieš. Alebo že by si tam ešte niečo mal schované? *Podpichuje ho naďalej. Áno, prvotný úder sa mu vydaril, ale to hlavne aj preto, že ho Sun pustil a následne zneužil pre seba.*
*Uchechtne se na jeho slova ještě, než začnou za chvíli bojovat. I přes nepříjemnost chycení nohou se Nateovi podaří proklouznout a chytit lovci hlavu do stisku a pak s ním hodit o zem. Sám tam s ním dlouho nezůstane a vyskočí stranou, aby byl připravený na další útok. Pobaveně sleduje, jak se lovec vyhrabe na nohy a když jej pochválí, tak si samolibě opět opráší rameno, načež se zasměje ohledně bratrů.* Caleb, kamarád od dětství, to zase jednou při tréninku napálil do sloupů. Tři stehy na hlavě.. *Přidá pobaveně svou kapkou do mlýna, načež ho sleduje, jak se podívá na telefon.* Neřekl bych, že jsem zabíjel čas. Slíbil jsem ti, že tě do minuty dostanu na zem a to jsem splnil, no ne? *Pokrčí rameny s vítězným ušklíbnutím, ale připraví se na další útok. Odrazí se z jedné nohy do otočky a jeho druhá noha přitom míří na Sunilův obličej. Nejde mu ale o to, aby jej zasáhnul, ale o to, aby se snažil uhnout, neboť jen co Nate dopadne na nohu, tak klesne do podřepu a otočky s účelem lovci podseknout nohy. Sám poté opět odskočí kousek stranou. Pod nohami mu zaskřípá prach a drobné kamínky, když doskočí a tento zvuk bohužel splyne s tichým zasyčením, co se ozývalo z temnoty Renwick's Ruin.*
Pozor na METAGAMING. Hráč musí dát čas spoluhráči, aby mohl reagovat. Méně interakcí a více prostoru, prosím.
*Uškrnie sa.* A spôsobil si to ty alebo jeho vlastná nešikovnosť? *Zaujíma sa. Potom uznanlivo prikývne.* Teoreticky sa to tak dá povedať. Skôr som očakával, že to budeš myslieť viac...seriózne. Ale prv som dostal na lopatky ja teba predsa len. *Nedá mu jeho súťaživý duch len tak prehrať. Neraz sa s bratmi na tréningoch div že nezabili, ako sa všetci traja snažili byť tým víťazným...a potom večeru strávili schovaní pod obväzom.* /Ach, staré dobré časy. Mali by sme si ich pripomenúť./ *Zo spokojného zasnívania ho opäť vytrhne Nate. Síce Sun musel uznať, že jeho triky vyzerali zaujímavo pre sledovateľa, aj by nejedného zastrašili, za tie roky si uvedomil, že tie najľahšie údery sú tie najviac efektívne. Aj preto úder do tváre zastaví zdvihnutím ľavej ruky a potom v posledný moment vyskočí, nech sa vyhne aj jeho šikovným nohám. Už šiel po dopade, pri ktorom sa pridržal aj rukami, vziať prach všade navôkol na zemi okolo nich do dlane, že by ho hodil smerom k čarodejovi, keď zastriehne niečo dôležitejšie. Niečo, čo poznal lepšie ako hocičo iné, čo sa naučil. V momente sa stočí k svojím veciam, rýchlo si vezme jednu sekeru, druhú z remeňa odopne, a už sa ani nesnaží pozbierať zvyšné veci späť na seba, hlavne keď uvidí známu trojuholníkovú tvár. Na tvári sa mu hneď objaví nadšený výraz. Už sa nevedel dočkať reálneho boja.* Áno. Šikovný. Len poď bližšie. *Zavolá na démona, zatiaľ čo si pripraví jednu sekeru pred seba na obranu pred jeho prednými končatinami, kým druhú zdvihne do výšky, aby mu mohol, len čo sa priblíži, rozseknúť hlavu na polovicu.*
*Nate se na Sunila zazubí.* Rád bych využil svého práva nevypovídat.. *Pochopitelně, že ho nezranil úmyslně. Ale nemůže za to, že Caleb se tak moc soustředil na útok na něj, že si nevšiml nohy, kterou jej podkopnul. Nate si na jeho další slova odfrkne.* Ale kecy.. Nedostal.. Jen jsi mi chytil nohy.. *Odmávne to rukou, než jej Sunil vyzve na další útok a on tak provede. Zastavení rukou mu až tak nevadí, i tak se jej snaží podkopnout. Kdyby si teď mohl přečíst Sunilovy myšlenky, tak by mu asi s notnou dávkou ironie poradil, ať si zjistí něco o kapoeiře. Neboť tam něco jako jednoduchý výpad neexistovalo. Souboj měl připomínat tanec. Nate se zastaví a čeká konečně i nějaký útok od Sunila, ale ten nepřijde. Když vidí, jak si bere zbraň, tak se rozhlédne a zaposlouchá se pečlivěji a teď mu již ten bzučivý zvuk neunikne.* Jak já ty potvory nesnáším.. *Zabručí otráveně. Ohnivé koule, co do teď tvořily ring se opět rozmístí po prostoru a rozzáří se jasnějším světlem.* Mierda! *Zakleje Nate, když se ohlédne a zjistí, že ta jedna potvora, připomínající velkou kudlanku nábožnou, není sama. Jen kousek od něj se ze tmy vynoří druhá a za ní v doprovodu cupitá skupinka asi tří žlutočerných pavouků. Nate přesně nedokázal říct počet, jelikož se to hemžilo a chvíli nepostálo. Když se po něm ta potvora ožene předními končetinami, tak uskočí hbitě stranou, ale odkryje tím bohužel záda Sunila, který byl kousek od něj. Čehož hodlá využít právě ona kudlanka, zatímco k Nateovi zamíří pavouci. Čaroděj to vyřeší nadnesením do vzduchu, aby na něj ty malé potvory nemohly a poté kudlanku sejme kusem spadlého stropu, na kterém předtím Sunil seděl.* Potřebuješ čas? *Zavolá na něj, když ho sleduje, jak útočí sekyrou proti druhému démonovi, ale zbytek výbavy zůstal na zemi poblíž místa, kde bojovali.*
*Pokrúti nad ním hlavou.* Zamieta sa tvoja námietka. Však si bol celou vrchnou časťou na zemi, než si sa mi dostal okolo krku. *Zrejme by si mal Nathanael uvedomiť, že aj Sunil dokázal byť tvrdohlavý. Na všetkých prekvapenie je však súboj medzi nimi u konca skôr, než by jeden čakal. Pri pohľade na ďalších démonov sa dá viac do podrepu, aby dokázal prvý útok ľahšie ustáť. Cítil, že čarodej za ním sa musel zniesť, nakoľko tým zniesol aj trochu prachu okolo seba, ale až tak mu na tom nezáležalo. Na čom mu záležalo, bolo na jeho veciach, ktoré sa rozhodol zneužiť na súboj.* Nemusíš sa starať o mňa. Radšej dúfaj, že všetky veci sú v poriadku, inak máš malér. *Pripomenie sa mu aj s jeho výbavou, načo sa démon nechá konečne nalákať a Sun ako keby hral tú hru, kde sa snažíš trafiť čo najviac sysľov späť do diery, démonov rozrazí hlavu na dva rovnaké trojuholníky predtým, ako ho trochu zašpiní ichorom a rozpadne sa.* Takže, čo máme ďalšie? *Nadhodí s dobrou náladou a otočí sa k ďalším démonom, pričom po jednom hneď hodí sekerou, aby ho zlikvidoval.*
*Nate na jeho proti argument nakrčí pobaveně v ušklíbnutí nos.* Tomu se říká taktika. Rukama na zemi a poté v kotoulu jsem se ocitnul dobrovolně. Na druhou stranu pochybuji, že ses ty dobrovolně ocitnul v přemetu s tvrdým dopadem na záda. *Odporuje mu. Jejich argument mohl mít šanci být rozhodnut v další části boje, ale ten byl bohužel nepěkně narušen. Nate se postará o lepší světlo, zatímco Sunil se pustí do boje s prvním z démonů. Poté se už i Nate začne bránit. Kamenem sejme kudlanky a pošle ji někam proti zdi, ale asi ne na dlouho. Poté odpálí telekinezí pryč to hnusné hejno mrňavých pavouků. Zlikvidovat je bohužel neměl jak. To mohl pouze Sunil ostřím.* Kušuj.. *Odfrkne si na Sunilovy slova.* Jestli tě teď tady probodne prehistorická kudlanka nábožná a zbytek lovců se dozví, že jsem tu byl, tak jsem mrtvej.. *Rozhodně nepochyboval, že by byl Spolek možná schopný ho i obvinit z toho, že ty démony vyvolal on sám, přestože Nate měl v tomhle nulové zkušenosti.* Navíc nemám v povaze, nestarat se o své okolí.. *Dodá s uchechtnutím. Když je konečně jedna z kudlanek mrtvá, což Nate pozná, protože se v tu chvíli po Sunilovi ohlédne, tak rovnou na jeho otázku pronese.* Támhle se vzteká druhá kudlanka a někam jsem tady odpálil hejno hnusných pavouků, nebo co to bylo.. *Odpoví mu a poukáže na druhého z větších démonů, který ze sebe shodil zbytku zdiva a teď se hnal proti nim, a na několik černožlutých pavoukovitých tvorů, co trousili žlutou kapalinu, z nichž jeden právě skonal pod ostřím sekery.*
*Začínal si uvedomovať, že chlapec pred ním musel mať v sebe viac sebavedomia, než by mala byť zdravá dávka.* Aká taktika? A náhodou, ak si ohluchol, už som vravel, že tvoj kotrmelec bol skôr príjemnou spomienkou na detstvo než ukrutným bojom. Mimo to... *Tajomne sa pre seba usmeje.* ...ak si si myslel, že ten dopad na ruky a viac než jednoduché rólovanie sa bolelo, zrejme by si sa mal vyvarovať ďalším súbojom. Ešte by si si mohol zničiť ten tvoj kukuč. *Sunil by zrejme aj pokračoval, nebyť démonov, ktorí ich náhle prerušili. Napriek tomu, že sa čarodej snaží pomôcť a démonov navôkol nich rozhadzuje do strán, robí mu viac problémov, než úžitku.* Skôr ich podporuješ v tom, aby zaútočili ešte agresívnejšie. *Opraví ho, nakoľko chcel na iniciatívny útok nalákať obe mantidy. Teraz sa tá druhá zdvíhala spod krátera, ktoré jej telo vytváralo, a nevyzerala dvakrát nadšene.* Hlavne si uvedom, v akej budove sme. Vyzerá to viac ako ementál, než reálna budova, a ozaj nemienim byť zasypaný pod tehlami, ani vysvetľovať Konkláve, prečo sa budova na mojej hliadke zosypala priamo nad mojou hlavou. *Objasní mu.* /Odkedy som ten, čo dáva ostatným rady o bezpečnosti?/ *Stihne sa ešte začudovať, než ho vyruší druhá z väčšieho páru hneď po zabití menšieho démona. Ostal teda v jasnej nevýhode, len s jednou sekerou, nemal sa ako brániť. Napriek tomu sa rozbehol priamo proti nej, odrazil sa od rozpadajúceho sa múrika a celou váhou sekol na démona nadol, so sekerou pevne v oboch rukách. Jedinou obranou sa stala jeho pevná obuv, ktorou najprv zašliapol trojuholníkovú tvár, aby mohol sekeru prehnať zvyškom tela.*
*Nate nad ním převrátí očima.* Chápu.. Máš problém uznat, že jsem splnil, co jsem ti slíbil.. Stačí naznačit.. *Ušklíbne se a zvedne ruce, že se vzdává. Spíš se ho ale snaží popichovat, protože je zvědavý s čím přijde dál. Na jeho dovětek však ještě zareaguje.* Od tebe to beru jako kompliment.. *Uchechtne se. Nate by i klidně v boji pokračoval, neboť to vypadalo, že Sunil hodlá dělat i víc, než jen odrážet jeho útoky, protože to pak byla nuda, ale démoni jim překazili plány.* Tak pardon, že jsem ten přerostlý hmyz nenechal, aby ti zabodl pařáty do zad.. *Odfrkne si.* Kdybych mohl, tak je zlikviduju klidně sám, ale jestli si dobře vzpomínáš.. *Pronese s velkým nádechem ironie.* ..tak mám částečně jejich krev a toho co je zničí, se nemůžu dotknout. A pochybuju, že ostří bude fungovat, když jej chytím telekinezí. *Dodá trochu otráveně a založí si ruce na hrudi, když odcvrnkne dva menší démony zase pryč.* Ale.. Neříkej! *Pronese rádoby překvapeně, ale je to jen velká dávka ironie. Opět.* Myslím, že spolek by se ani nedivil, kdyby to tady spadlo.. Po tom všem, co se tu událo.. A jen tak mimochodem, ty padající cihly by byl náš nejmenší problém. *Utrousí a sleduje, jak zaútočí na kudlanku, zatímco hlídá stranou poslední dva démony, co tu zbývali. Alespoň teda doufal, že jsou poslední. Jen co se větší z démonů rozpadne, tak Nate telekinezí uchopí jednu ze seker co se po skonu menšího démona válela na zemi a přesune ji k Sunilovi se slovy.* Chytej. *Navzdory tomu slovesu ji ale nehází. Nehodlal riskovat, že by navázal na práci mantidy a rozseknul lovci záda, kdyby včas nezareagoval. Zachytí dva malé démony a očividně hloupější, než byly ti větší, opět na dálku telekinezí; rukou by se toho nedotknul; a přidrží je u země, aby nemohli útočit a Sunil je mohl zabít.* Snad je to vše.. *Opráší si z rukou neviditelný prach a rozhlédne se. S jeho rozhlížením se do okolí rozletí i ohnivé koule a prozáří prostor, aby měli oba jistotu.*
*Už nedokáže inak, ako nad čarodejom pokrútiť hlavou a radšej sa sústrediť len a len na boj. Náhly adrenalín, ktorý jeho telo zaplavil pri skoku na mantidu, doňho vohnal ešte viac energie ako aj chuti všetkých démonov v miestnosti prehnať svojimi sekerami. Alebo len sekerou, keďže jedna ležala na zemi.* Vieš, že mi o zabíjaní démonov nemusíš nič hovoriť, že? Pretože ak si dobre spomínaš... *Rozhodne sa schválne použiť jeho vlastné slová.* Tak sa o nich učím od doby ešte predtým, ako som prvýkrát mohol držať zbraň. *Pošle jeho smerom žiarivý úsmev. Náhle nahodená sekera ho prekvapí, ale nakoniec si ju do ruky vezme, nakoľko sa mu už vôbec nepáčila predstava, že by čarodej začal jeho zbraňou pohadzovať po miestnosti.* Už to nerob. Vďaka. *Povie mu jedine. Potom sa otočí, že by pohľadal posledných démonov, nech im poriadne ukáže. Avšak aj tam ho čarodej a tá ich telekinezia predbehne.* Nemal by si byť už kompletne vyšťavený, náhodou? *Podotkne a nedôverčivo si ho prezrie. Bez chuti pristúpi k démonom, ktorí sa v čarodejnej moci nepohodlne zvierajú a chcú jej utiecť.* Ozaj som nečakal, že by mohol byť niekto, kto by dokázal vziať to jediné, čo je na loveckom živote zábavné. *Povzdychne si, ale nakoniec zdvihne jednu zo sekier a rýchlym pohybom prejde cez oboch nižších démonov. Potom sa ešte obzrie, ale nakoniec radšej prebehne k svojím veciam, ktoré sa teraz váľajú po zemi.* A nabudúce vezmi menej okupovaný kameň. *Požiada ho ešte, zatiaľ čo si všetko schová späť do vačkov a zapne si na seba remene, nech môže o ne pripnúť svoje najobľúbenejšie zbrane.* Tak ja idem. Mienim ešte to niečo, čo mi z adrenalínu ostalo v krvi, aby som to aspoň využil na niečo potrebné. *Objasní čarodejovi, nakoľko celkový súboj nebol podľa jeho gusta. S tým sa vytiahne do diery, cez ktorú vošiel dnu a so zamrmlaným "Ciao." prejde späť na cestu smerom do mesta.*
*Nate se na jeho slova ušklíbne a nijak je nekomentuje. Jistě.. Mohl by mu na to odpovědět, že jestli tím míní naznačit, že jeho předchozí věta byla zbytečná, tak potom byla zbytečná i jeho věta na kterou tou svou reagoval. Ale to by se do toho šíleně zamotal a pochyboval, že by se z toho se zdravým rozumem vymotali. Proto raději zvolil techniku mlčení.* Nemáš zač.. *Převrátí nad jeho slovy Nate očima a přidrží mu u země dva démony, aby nemohli útočit. S tím si dovolí už i zase přistát na zemi, jelikož prvotní účel jeho vznášení byl ten, aby jej nějaká z těch potvor nehryzla. Nad jeho slovy o vyšťavení pozvedne nechápavě obočí.* A co jsem tady dělal prosím tě tak namáhavého, aby mě to vyšťavilo? *Zajímá se.* Energii ztracenou z tvého držení jsem dobil v mezičase, než sem došly ty potvory. Ty světýlka mě příliš nevyčerpají. Sebe držím telekinezí běžně a teď jsem tomu jen přidal dva démony, což by se dalo rovnat dvojčatům, a podal jsem ti sekyru.. Ještě jednou.. Co z toho mě mělo vyčerpat? *Položí dotaz opětovně, když vše zrekapituluje. Nate si nad Sunilovými slovy odfrkne.* Tak to pardón, pane nevděčný.. Chceš je příště nadhodit, ať máš větší adrenalinový zážitek? *Navrhne mu ironicky se zašklebením, když se oba démoni rozprsknou. Když má zkontrolované, že tu nic jiného není, tak počet světel o něco zredukuje a nechá si jich u sebe jen pár, zatímco si Sunil sbírá věci.* Samozřejmě.. *Přikývne mu poslušně.* Můžu si utrhnout rovnou ten ze stropu nad tvou hlavou? *Zeptá se a prstem na strop nad ním ukáže.* Jak myslíš.. Měj se.. *Zasalutuje mu ironicky dvěma prsty, než skočí do prázdného prostoru, který byl nyní v místech, kde se dříve nacházel zbytek patra a strop. Na zem však nedopadne. Světla v patře zmizí ve chvíli, kdy se totiž Natevi za zády objeví křídla a on vyletí na nebe. Teď už tím tuplem neměl obavy, že by jej někdo viděl, neboť byla tma a proto si město prohlížel z ptačí perspektivy a to až do chvíle, než přistál na své zahradě za domem. Ani neměl čas kontrolovat, zda dodržel Tinou stanovený časový termín. Jen se vynesl k oknu své ložnice a vlezl dovnitř.*
*Sotva podotkne, že to je pred dvoch a nie pre troch, dôjde mu, že druhá porcia ide zrejme tej lovkyni, ktorú spomínal a nemá teda na ňu právo. Nervózne sa kusne do pery a pozrie na Sandera, ktorý od neho odskočil ako mačka. Už len aby sa zježil a bolo by to dokonalé. Pozrie smerom na chladničku.* /Takže zvyšky... no, asi mi veľa neostáva./ *Opäť tam bola tá zvláštna atmosféra z momentu, ako vstúpil do inštitútu.* /Už som spomínal, že nemám rád, keď som s ľuďmi ako na ihliach?/ *Nebol si istý, ako zareagovať, ako teda MÔŽE zareagovať.* Áno, zvedavosť už ku mne zrejme patrí. A samozrejme, máš pravdu, ale vždy je tam predsa len niečo, čo nám ide lepšie...takže...čo je to u teba? *Skúsi pozmeniť otázku, aj keď zrejme mal lepšie prečítať chlapca pred sebou a zavrieť ústa. Sotva však Sander začne vykladať suroviny späť na linku, už sa mu šiel poďakovať, že spraví niečo aj preňho...chvalabohu, tentokrát aj ticho ostal. Nie tak krátko na to mu došlo, že je na ňom, aby z toho spravil niečo poživateľné.* No...vďaka. Ehm...tak teda začnem. *Nervózne pohľadom prejde po vybraných potravinách.* Je však ťažké si spomenúť na nejaký recept len tak na mieste, no nie? *Snaží sa naďalej zahovárať. Nevedel, či sa má o niečo posnažím a ultimátne pred Sanderom poklesnúť, alebo v snahe niečo nájsť sa vypariť z izby a ísť o hlade ako porazený. Ani jedno neznelo dobre, avšak vyhliadka hladu bola v tomto momente horšia.* Asi nejaký šalát ...Alebo toast...Nie? *To bolo zrejme tak ďaleko, ako sa len dostane. Dokázal ozaj len veľmi jednoduché recepty, ak sa to tak vôbec dalo nazvať, a prípravu kávy. Drinkom sa jednoducho dalo rozumieť ľahšie. Vezme rajčinu, nezabudne ju umyť, a potom ju namiesto opatrného krajania doslova nožom pripučí o dosku. Pery studne k sebe a pozrie späť na Sandera. Nie, ozaj nebol niekto, kto by bol lenivý, a nechával si variť. Už to skúšal viackrát, ale buď podpálil kuchyňu, alebo sa to neodvážil zjesť ani on.* Heh...sila. Už plne pripravený na večernú hliadku. *Radšej rýchlo odloží nôž a pozrie sa opäť na chlapca s bielymi vlasmi.* Čo mi pripomína. Máš na hliadku nejakého partnera? Už New York trochu poznám, ale určite by bodla aj ďalšia pomoc. A aspoň sa môžme pozrieť na to, ako spojiť naše skúsenosti a zlepšiť sa. *Navrhne hneď nadšene, kým si od vodnatej časti paradajky utierať ruky.* Môžme sa dohodnúť aj na iny noc, môžem hocikedy. *Dokončí a oprie sa tak, aby stál medzi zneužitým jedlom a o štipku nižším lovcom.*
*Nevedel špecifikovať, ako postoj k nemu chcel zaujať. Chladný? Bolo to ťažké si držať neustále studený pohľad aj pre niekoho, ako on. Pri čom... Sunil mal stále istý zmysel humoru, ktorý v ňom niečo hýbal aj keď si to nechce priznať.* Všetko vedieť nemusíš. *Odvetí pri čom to bolo o niečo hravejšie, ako celá ich konverzácia pred tým. Bol veľmi blízko k tomu, aby sa usmial, avšak nenechával sa len tak rozhodiť. Z jednej strany chcel, aby si aj tipol, predsa len ho zaujímalo na čo by ho ľudia dali. Alebo.. čo sa mu hodilo. Väčšinu použiteľných produktov z chladničky tak vybral a na moment len pečlivo uprel pohľad na Sunila. Sander o sebe sám netvrdil, že je perfektný kuchár, to určite nie, ale všímal si, že lovci.. nevedia variť. Nadvihol tak obočie keď spomínal recepty. Založil si tak ruky a oprel sa o linku nakoľko vedel, že čokoľvek čo vide z jeho úst bude.. zábavné.* Ty nevieš variť všakže? *Vypadne z neho keď uvidel trápenie úbohej paradajky.* Pokiaľ by si však spravil toast len s rajčinou tak by som ti zatlieskal. *Kývne k nemu hlavou pri čom ho jemne odstrčí od doštičky a od noža. Vezme tak teraz uvarené jedlo a polovicu dá na jeden tanier, ktorý mu podá.* Nezvykaj si, alebo mi oznám teraz, že mám variť viac. *Pozrie na neho pri čom mu len otvorí šuflík s príborom, aby si vzal čo potreboval.* Jedlo čo však ostalo bude treba raz dojesť. *Vyriekne poslednú poznámku pri čom si sám vezme jednu z krabičiek a vloží si ju do mikrovlnky. Smutnú paradajku len hodí do koša pri čom doštičky na teraz len hodí do umyvadla.* Chodievam s Mirjam, väčšinou, ale môžem. *Sám nevedel prečo to hovoril. Asi len nechcel, aby sa Sunil cítil tak osamelý, ako keď prišiel on. Sunil sa nezdal byť zlý človek, Sandera k paranoji priviedli hlavne okolnosti, stále si však dával pozor. Aj Althea mu raz plakala na nohách a o deň na to mu chcela podrezať žily.* Dnes na hliadku nejdem, ale zajtra môžeme ísť. Predsa len, nech si aspoň vybalíš veci. *Skonštatuje pri čom mu cinkne mikrovlnka. Krabičku si vyberie a posadí sa na opačnú stranu od Sunila.* Dobrú chuť, hliadka zajtra o osmej.
No...asi máš pravdu. *Rozhodol sa radšej odstúpiť, aby si chlapca viac neznepriatelil, aj keď ku koncu sa mu už zdal trochu hravejší. Rád by si to zistil aj sám, ale zatiaľ naňho ešte dobrý pohľad nemal, vždy nosil niečo voľné, a keď si ho k sebe pritískal tam v bare, ozaj nemal v úmysle zisťovať, ako má vybudované svaly, nech vie, akú zbraň pri sebe nosí najčastejšie. To bolo ozaj to posledné, čo by ho v ten moment trápilo. Nakoniec radšej od rajčiny, ktorá vyzerala ako po texaskej vražde motorovou pílou, odstúpil a nemusel nič hovoriť, aj tak však odpovie.* Ale nie, že by som sa nesnažil. To naozaj. A náhodou toasty viem spraviť skvelé. *Obháji sa s pozdvihnutým prstom, akoby sa snažil na túto vlastnosť posunúť všetky pozornosť. Potom mu však doslova padnú plecia aj daný ukazovák.* Ale keď to má viacero krokov...proste... *Našťastie sa nemusí naďalej obhajovať, snehuliak mu na jeho prekvapenie podal do rúk tanier s jedlom, ky musí sám šiel zohriať niečo staršie.* Ďakujem....naozaj. *Hovorí pokojnejšie. Bolo vidno, že ho toto gesto tešilo ako aj mu dodalo malú nádej, že na tom s chlapcom nie sú tak zle, čo sa ich vzťahu týkalo.* Potom sa asi budem musieť u teba nahlásiť. *Z pier mu vyjde náhly smiech plný úľavy.* Ak teda nechceš riešiť, prečo nám horí v kuchyni...A nie len na sporáku. *Poobzerá sa po kuchyni vystavanej aj obloženej drevom.* /To by teda horelo. Ani by si sa nenazdal a... puf. Je po kuchyni./ *Spolu s tanierom si sadne oproti chlapcovi, nakoľko už bol priveľmi zvyknutý na spoločné jedenie jeho celej famílie. Nevie inak, ako sa usmievať. Bol rád za príjemnú zmenu. Síce nevedel, či to chlapec robil, lebo v jeho tvári vyčítal výčitky, ktoré ho zožierali, alebo či sa mu nejako podarilo si ho opäť priviesť na lepšiu stránku.* Dobre, a dobrú chuť, partner. Zajtra o ôsmej presne. *Sľúbi mu, rád, že mu pripomenul, že má dnes večer ešte čo robiť, zatiaľ čo sa pustil do na jeho pomery malej, ale veľmi vďačnej večere. Až dokým nezjedol poslednú omrvinku, sa Sanderovi poďakoval aspoň desaťkrát, načo po nich umyl ako oplatenie Sanovej dobroty taniere, hrniec, príbory aj dosku, ktorá mohla nebyť Sunila ostať čistou, než mu poprial príjemný zvyšok večera a pobral sa do izby. Bol si istý, že už v ten deň dostatočne riskoval pri ich konverzácii a radšej tak dal chlapcovi aj čas sa nadýchnuť.*
*Bol rád, že aspoň ohľadom zbrane ho dokázal odbiť. Nebolo to také veľké tajomstvo, keby si pamätal Sanderove priezvisko možno by mu aj niečo napadlo. Tak či onak, zajtra ho s jeho verným lukom uvidí a tak to už príliš nenaťahoval. Zatiaľ čo upratuje tak len mierne nadvihne obočie nad jeho toastami.* Skutočne? To ich budeš musieť predviesť. *Odvetí jednoducho nakoľko on sám si toasty v New Yorku asi ešte nerobil. Sander mal rád sladké raňajky ak vôbec niečo zjedol. Často to len poistil kávou, ktorá ho podržala až do obeda, kedy sa najedol o niečo lepšie. Na to koľko kalórií musel denne pri tréningu a hliadkach spaľovať to asi dostatočné nebolo.. ale zmeniť nejak drasticky svoj jedálniček moc nechcel.* Nie je zač. *Kývne hlavou, aj keď sa na svoj obed mierne tešil, obsah krabičky tiež nebol zlý, len to nebolo čerstvé a vôňa sa nevznášala po celej kuchyni.* Nie, oheň tu už určite nechcem riešiť. *Súhlasne prikývne hlavou, to bolo posledné čo chcel riešiť. Ako si sadol tak mu len nostalgia kopla do brucha. S Mirjam si chodili sadnúť často, ale bola to len Mirjam. Jesť s niekým iným mu vždy bolo drahé. Aj ten jeden raz čo jedol so Sebastiánom.* /Partner/ *Cukne mu v kútiky zatiaľ čo si vloží prvé sústo na jazyk. Po odchode Sunila ešte Sander ostal sedieť v kuchyni. Predsa len potreboval vyriešiť čo bude variť najbližšie.*
Povesťou? *Pýta sa už takmer totálne zbavený hocijakého filtra, ktorý by ho zastavoval predtým, aby Sandera zasypal svojimi slovami. Dlho mu to nevydržalo, ale Sunil nikdy nebol známy tým, že by bol trpezlivý. Naďalej ho počúva, predsa len potreboval vedieť, s kým bude najbližšie mesiace pracovať. Celkom ho aj potešilo, že majú v tíme aj dievča, majú mozog, čo krásne vyrovnalo jeho nevôlu v boji premýšľať.* V čom je dobrá? A akú má hlavnú zbraň? *Zaujíma sa naďalej, nakoľko sa mu zdalo, že Sander vždy ukončil vety skôr, než by sa mu páčilo. Ako keby sa s ním rozprával len z princípu. Samozrejme, že sa veľa vypytoval. Chcel si byť istý, že sa môže na neznámu aj spoľahnúť. Nakoniec len prikývne na jeho ponuku a počká, než z izby odíde predtým, ako by sa snažil o väčšie udomácnenie. Pri presune mačky z jeho hrude, kde sa zrejme Dantemu páčilo až priveľmi, na posteľ, aby sa mohol aspoň prezliecť do pohodlnejšieho, sa mu takmer vyšmykne, ale ešte ho stihne zachytiť, aj keď bruchom nahor a prehnutého ako podkovu.* /Ešte by som mu prizabil aj mačku. Ak tak zle reagoval len na moje runy, po odobraní jedného z jeho deviatich mačacích životov, by som sa mohol rovno s New Yorkom aj rozlúčiť./ *Musel uznať, že Sander vedel dostatočne zapôsobiť, aby sa snažil si teraz okolo neho dať viac bacha. S tým už Danteho položí opatrnejšie, dá si tepláky a tielko so športovým strihom, hlbším strihom na bokoch namiesto diery klasickej na ruky, a opäť vyrazí z izby, aby mohol cestou ešte kocúrikav odložiť. Síce sa nesnažil vliezť ostatným do súkromia, avšak aj tak zachytil pár kresieb na stenách ako aj plátna s rôznymi výjavmi. Rýchlo za sebou opäť privrel a vydal sa do dverí, ktoré mu boli ukázané ako tie od kuchyne. Aj keby mu to však nikto neukázal, jeho veľký nos by ho k nim poľahky pritiahol.*
Otázka je v čom dobrá nie je. *Cukne mu v kútiku pri čom sa sám mierne zamyslí nad svojou kamarátkou. Vždy tvrdil, že hovorila presne to čo myslel, len to vedela položiť do slov. Často ho dokázala poraziť v boji na blízko a celkovo uvažoval, čo by mohlo byť jej slabosťou. Príliš obetavá? Možno, ale príliš presvedčený o tom nebol.* Vie sa s ľuďmi dohodnúť, ak by som mal niečo.. vypichnúť. *Povie na koniec pri čom ho mierne zarazí nadšenie Sunila keď sa hovorilo o jej zbrani. Spraví tak malý krok späť.* Katanu, zvyčajne. *Odvetí na koniec pri čom si len vloží ruky do vreciek, nakoľko netušil, ako inak ich mal zamestnať. Tak či tak už bol však ich rozhovor viac menej u konca a tak prešiel do kuchyne. Ak mal byť úprimný tak nepredpokladal, že by Sunil prišiel. Predsa len pred chvíľou klopal na dvere, aby sa ubytoval. Asi by sa radšej najprv vybalil a podobne.. teda aspoň v to mierne dúfal. Dnes nemal nejak v pláne príliš variť. Ešte boli zo včerajšieho obeda zvyšky v chladničke a chcel hlavne minút veci čo naposledy nakúpil. Všetku zeleninu tak len hodil do panvice, zatiaľ čo len dúfal, že si nijak nezakydá sveter. Postupne sa však zvyšovala teplota a sveter len skončil prehodený cez stoličku, pri čom na ňom zostal len obtiahnuté tričko s krátkym rukávom, pri čom predlaktia mal skryté pod návlekmi. Do hrncu len rýchlo hodil trochu ryže maximálne na dve porcie. Ono.. to čo varil Sander zvyčajne jedol len o a Mirjam. Len zriedkavo sa objavil duch, ako Sebastián, ktorý mu nenápadne niečo ujedol. Nerozumel či inak žijú len na takeoutoch a reštauráciách, alebo či si varia a len ich Sander nikdy nevidel. Nákupy tiež robil hlavne on. Mlieko a vajíčka na palacinky, omelety a občasná zelenina pri čom ovocie si kúpil len pre seba, ktoré si nechal v izbe. Bolo drahé, nemal mu to kto vyčítať. Spokojne si tak hmká pri čom si v ruke len prechádza správy z mesta.*
*Nebolo príliš skoro, bol približne čas obeda a Sander tak už mal dokončený svoj ranný tréning a beh, ktorý sa za tie miesiace stal rutinnou činnosťou. Prechádzal tak po chodbe do kuchyne v sprievode Danteho, ktorý si obšmietal chvost okolo jeho nôh. Bolo tak len náhodou, že začul klopanie na dvere v hlavnej sále. Nevedel tak presne určiť o koho sa v tom momente jednalo. Napadlo mu však pár potencionálnych kandidátov a ani jeden ho príliš netešil. Na sebe mal len klasické čierne voľné rifle a hnedý sveter s prúžkom na hrudi. Našťastie steny Inštitútu boli dostatočne hrubé a neprepúšťali vonkajšie neúnosné teplo. Bielovlasý lovec tak len prikročí k dverám a pootvorí ich pri keď si všimne povedomú postavu len ich reflexívne opäť pribuchne. Hluk sa tak rozľahol vstupnou sálou zatiaľ čo Sander len zhlboka dýchal. Vedel, že mal prísť, ale.. možno uvažoval, že nepríde? S hlbokým nádychom opäť posunie dverami k sebe, avšak teraz ich otvorí dostatočne, aby Sunil dokázal vojsť dnu.* Ahoj. *Vypadne z neho zatiaľ čo Dante vidí nového človeka, ktorž by ho mohol kŕmiť. spokojne sa tak vydá cudzieho uvítať. Sander hodnú chvíľu len mlčal a prezeral si Sunila aj s jeho viditeľnými runami. Bolo to.. zvláštne, avšak dávalo to minimálne teraz väčší zmysel.* Mohol si si otvoriť aj sám. *Dodá pri čom mu spraví miesto, aby vošiel dnu. Nevedel, kde je ich úžasné vedenie v podobe Hawkstone bratov a tak ubytovanie nového lovca padlo na jeho plecia.*
*Kým čakal, jeho oči sa až priveľmi sústredili na rezbu v dverách, preto stihol sotva zachytiť bledé vlasy, a už mal dvere opäť v tvári. Povzdychne si. Tak trochu toto aj očakával. Aj by sa na stretnutie chlapca tešil, nebyť posledných par sekúnd ich prvého stretnutia. Trochu si pohodí bundu v ruke, aby sa mu lepšie držala, načo tentokrát už radšej začne aj automaticky vchádzať, keby si to mal rozmyslieť ešte dodatočne a opäť by mu zavrel pred nosom.* Ahoj. *Odpovie, a aj keď je normálne veľmi veselým človekom, hlavne pri vítaní, tentokrát si chlapca len obzerá a nevie, ako reagovať. Na jeho prekvapenie sa mu však pomedzi nohy prepletie mačka, takže kufor v momente položí a sivú mačku si vezme na ruky. Na jeho tvári sa konečne objaví úsmev, kým môže chlpatú guľu škrabkať pod papuľkou.* Aj som nad tým rozmýšľal, kebyže niekto dlhšie nepríde, ale chcel som sa radšej zachovať slušne pri svojom prvotnom príchode. *Objasní a svoj nadšený pohľad presmeruje z kocúra späť na chlapca. Prekvapovalo ho, ako vyzeral pod týmto svetlom, hlavne, keď mu tentokrát venoval odmeraný výraz.* Takže...kto je tu vôbec hlavou inštitútu. Kvôli izbe...a tak. *Skúsi načať tému, zatiaľ čo si kocúrika spokojne drží na rukách.*
*Len veľmi stuhnuto sledoval ryšavého chlapca vo dverách. Vyzeral inak, ako v bare aj keď sa nič moc nezmenilo. Mal však lepší výhľad na jeho jazvu, rovnako, ako runy a vlasy. Drobní copík si všimol až neskôr a tak si na moment myslel, že sa za tých pár dní nechal ostrihať. Ak mal byť úprimný bol rád, že bol Dante aspoň trochu schopný odľahčiť atmosféru. Jeho kocúr tak pracoval za neho zatiaľ čo mu slabo myklo kútikom keď pozoroval Sunila s mačkou v náručí.* Volá sa Dante. *Dodá pri čom len ukáže prstom na jeho ruky. Bolo celkom zrejmé o čom rozprával a tak nič k tejto téme nedodal. V úprimnosti, cítil, ako sa mu z tohto stretnutia až potili dlane. Bolo to podivné, stále sa z toho cítil zle aj po tom, keď mu to pred oči prehodil aj Nate.* Jasné tak to rozumiem. *Prikývne pri čom mu len uhne avšak keď si všimne, že Dante sa v Sunilovej náruči usadil až príliš a zo spokojného pradenia to prešlo na tiché chrapkanie Sander pochopil, že Sunil má plné ruky práce.* Hlavný vedúci je Caleb Hawkstone, zástupcom je jeho brat Sebastián. Moc by som sa však na nich nespoliehal, v poslednej dobe Caleb nebol nikde k nalezeniu a Sebastiána som už pomerne dlho nevidel. *Objasní mu situáciu New Yorského Inštitútu.* Jedna dlhšia obyvateľka je momentálne, ako veľvyslankyňa vo férií.. takže.. moc nás tu nie je. *Dodá pri čom mu vezme dnu kufor a všetky veci.* Ubytujem ťa. *Ubezpečí ho nakoľko nechcel, aby nový lovec spal boh vie, ako dlho na gauči v spoločenskej miestosti.* Ukážem ti izby. *Pokynie mu zatiaľ čo sa vydá naľavo od vstupu pri čom izby boli hneď na rane.* *Opýta sa pomerne prudko zatiaľ čo na neho uprie pohľad, nevedel o ňom. Nevedel, že má niekto do Inštitútu prísť. Nevedel o ničom a nikdy pred tým ho nevidel. Poslal ho jeho otec?* /Dofrasa/ *Tej možnosti sa začal báť asi najviac, s frustráciou si prehrabne oboma rukami vlasy zatiaľ čo mu hlavou prebiehajú všetky najhoršie scenáre, ktoré sa teraz mohli odohrať. Tak cez neho ho otec sledoval? Čo ak zistí aj toto? Už tak nebol s Triss a chcel si vytvoriť ďalší problém do repertoára? Nevedel čo robiť.* Prečo som ťa ešte nevidel? *Otočí sa opäť na Suna aj keď mu stále sám nepovedal, že je nefilim. Nenapadlo mu to, v tom momente mu behalo hlavou všetko len nie niečo také. Správy kroky vzad zatiaľ čo si napraví tašku na pleci. Chcel odísť, ale najprv chcel odpovede.*
*Sunil musel uznať, že belosť vlasov ho prekvapovala. Čakal nejaký svetlý blond, ale až za denného svetla mohol vidieť, že Sanderove vlasy sú takmer ako čerstvý sneh.* /Padol by do snehu a ešte by ho aj nikto nevedel nájsť./ *Začne mu okamžite prechádzať hlavou. Možno by to aj nahlas povedal nebyť toho, ako sa naňho chlapec nedôverčivo pozeral. Ostane teda pri hladkaní kocúrika, načo ho poteší, že mu povie jeho meno.* Dante. *Zopakuje, ale oproti Sanderovi je jeho druhá slabika o niečo kratšia a tvrdšia, takmer by to znelo aj ako iné meno. Kocúrik v náručí mal krásnu srsť, ani mu nevadilo, keď si stvorenie s tak krásnou tvárou spravilo z jeho rúk svoj osobný pelech. Ostane však na Sandera pozerať s očami dokorán, keď mu objasní, že hlavy inštitútu nie sú nikde k nalezeniu.* /A potom že prečo je v New Yorku tak vysoká demonská aktivita. Avšak aspoň ostane viac pre mňa./ *Preblyskne mu hlavou, ale navonok len chápavo prikývne a všetky sťažnosti aj radosti si nechá pre seba. Chlapec sa mu nielenže zdal odmeraný, aj jeho ústa nevyslovili toľko, ako v tú jednu noc. Zatiaľ to však nechával tak. Chcel chalanov nechať priestor a možno nájsť aj iný spôsob, akým by mohli komunikovať. Aj keď sa chcel natiahnuť za kufrom, nemal ako, tak len poďakuje a nasleduje ho naprieč chodbami. Úprimne počul len kuchyňa a izby, ďalej už nevnímal, len skleník a výcvikovú sálu aspoň nejako zachytil. Však nikde inde sa ani nemal ako potuľovať.* Je to tu dosť...prázdne. *Okomentuje nakoniec. Bolo jasné, že nehovoril o tom, že by nemali nábytok, toho mali bohato. Ale chýbali lovci.* Stalo sa tu? Nejaké väčšie zranenia či vojna? Alebo sú teraz len všetci na dovolenkách? *Nerozumel. Aj ich obytný dom bol viac spoločensky ladený než všetko, čo doteraz vnútri videl. Možno mohol byť aj rád, že mu vôbec niekto otvoril. Zastaví sa vedľa chlapca a pozrie na ponúkané izby.* Tak...10. *Povie sebavedomo. Bol sám, nepotreboval veľa priestoru, a chcel byť niekde vzadu, aby mal trochu pokoja, nie však úplne vzadu, takže mu najlepšie sadlo práve toto číslo dverí.*
*Sander Danteho meno hovoril.. poznateľne inak. Zatiaľ čo sa zdalo, že zo Sunilového jazyka sa len krásne kĺzalo. On to hovoril takmer cez zuby zatiaľ čo sa mu nijak nepohli pery. Nikdy mu nedošlo, že Dante bolo talianske meno, ale keď to hovoril Sunil, dávalo to zmysel. Takmer sa cítil zle, že celý čas Danteho meno vyslovoval zle aj keď na nad tým nikdy nezamýšľal. Zavrie za Sunilom dvere a potom len pomalým krokom kráča k voľným izbám. Väčšina je otvorená a kľúčiky mu potom donesie do izby. Jeho prekvapenie nad vedúcim Inštitútu viac menej očakával. Ani on sám nič také nezažil, či už v Londýne, alebo Osle. Možno neprítomnosť vedúceho však bola častá a len on mal šťastie.* Je, človek si na to po pár mesiacoch zvykne. *Prikývne hlavou zatiaľ čo sa k nemu otočil. Sám si pamätal, aké ťažké boli prvé mesiace. Na všetko bol sám a jediná spoločnosť bola Althea, ktorá extrémne milá a prívetivá nebola. Keď prišla Mirjam, trochu sa to zlepšilo, ale jeden človek ľudoprázdnu nezabráni.* Keď máš za dva roky dva útoky vyšších démonov, mnohý zdupkajú. Ale nikdy nás tu nebolo veľa čo si pamätám. Najviac asi.. osem keď sa ráta aj jedno dieťa. Posledný rok sa to tu však vyprádznilo najviac. Niektorých poslali do Idrisu dobrovoľne, niektorý tam boli.. nedobrovoľne. *Althea, Varro, Caroline.. ešte sa mu zdalo, že bol v Inštitúte aj tretí brat od Hawkstonov.. Jeden lovec mal prísť avšak na poslednú chvíľu si to rozmyslel. A tak posledný človek čo sem prišiel a udržal sa bola Mirjam a to bolo.. celkom dávno.* Čo som tu, stretávka bola len jedna pri čom tá už mala byť dlho.. Teraz, je to rôzne. V zásade, s tebou sme tu traja. *Vysvetlí mu, aj napriek ich nie úplne podarenému stretnutiu, stále bol rád, že niekto nový prišiel.* 10? *Trochu ho to zaskočí avšak prikývne, nechcel mu to nijak vyhovárať a tak len otvoril dvere na jeho izbe a pokynol mu nech vojde dnu.* Čo sa týka hliadok.. bývalo to rozdelené medzi ľudí na štvrte, ale to pomerne rýchlo padlo. Teraz sa každú noc snaží zvládnuť aspoň jedna, alebo dve a postupne sa to strieda. Teraz je to.. celkom vážne, kvôli následkom po poslednom väčšom útoku. Je to tak na dohode. *Vysvetlí mu ešte to pri čom mu položí kufor do izby.* Uteráky a pravdepodobne budú v práčovni, kľúče od izby ti neskôr donesiem.
*Musí nad nedostatkom lovcov zakrútiť hlavou. Len ich rodina by tvorila silnejší inštitút než tento a to neboli jediný klan v ich Benátskom inštitúte.* Rozumiem tomu, že nie každému je príjemné mať smrť stále za chrbtom, ešte aj v podobe vyšších démonov, ale na to tu sme. A keď je niekde toľko problémov, malo to byť už dávno nahlásené, nech sem pošlú viacerých. *Prispeje do tejto konverzácie. Hlavne sa my nepozdávali tí, ktorí ušli do Idrisu. Kebyže aspoň do iného inštitútu, ale žiť schovaný za bránami, kde sa môžu schovať a nič nerobiť? To nebolo nič pre Sunila. Už chcel niečo ďalšie podotknúť, ale opäť začal rozprávať Sander a tak stichol, keďže bol rád, že sa s ním vôbec rozpráva. Doteraz nedošiel na to, prečo tak naňho reagoval, ale ak sú teraz v poriadku, tak sa nemôže sťažovať.* Počkať, traja? Ja, ty a ešte kto? /No tak to bude teda sranda. Aspoň nech je to niekto, kto vie prispieť do tímu, inak je tento inštitút ozaj na úplnom spodku./ *Radšej začne opäť hladkať a škrabkať Danteho, nakoľko cítil, že prestal priasť. Sotva však to jemné vrnenie opäť počuje, usmeje sa naňho a automaticky mu dá menší bozk na vrch hlavy. Rýchlo šibne očami po Sanderovi, či mu to nevadí, a počúva ho. Vojde dnu a začne sa rozhliadať. Bola to klasická izba, výhľad bol na mesto, čo očakával, a mal tú všetko, čo potreboval.* Dobre, tak sa vybalím a môžme sa stretnúť pri jedle, kde sa dohodneme, kam by sme šli. *Navrhne hneď s lepšou náladou. Dúfal, že ako aj minule, by sa tá nálada vedela nalepiť aj na snehuliaka pred ním.*
Mne to hovoriť nemusíš, myslím si, že je pomerne známe, ako na tom New York je. Nie každý sem však chce ísť. Možno je to Amerikou, možno je to povesťou. *Mykne plecom pri čom keby sám vedel do čoho ide, asi by si to dakrát rozmyslel. Vždy bola možnosť odísť, ale nezdalo sa mu to, ako cesta, ktorú by si chcel vziať. Chcel to tu postaviť na nohy chcel pomôcť ľuďom v tomto meste a dostať New York k lepšej budúcnosti a stavu. Niekedy si však pripadal tak bezmocný, že uvažoval či to je vôbec možné.* Mirjam Farwing. Prišla asi.. už to budú dva roky. Pokiaľ na ňu nenarazíš sám tak vás predstavím. *Odvetí pri čom mu to neprišlo, ako tajomstvo. Mirjam bola asi jediným pádnym dôvodom prečo ešte naďalej zostával v new Yorku. Keď nad tým uvažoval keby odchádzala ona pravdepodobne by odišiel aj on. Už si nevedel predstaviť deň bez ich rozhovorov a keď bola pár dní mimo Inštitútu napríklad so svojou známosťou, Sander to cítil.* O tú sa báť nemusíš, dá sa na ňu spoľahnúť. *Ubezpečí ho nakoľko si všimol jeho miernu neistotu. Nedivil sa mu, rozhodne nie. Pozoruje tak naďalej Sunila či mu položí nejakú otázku, avšak všimol si len to, ako rýchlo si Danteho obľúbil. Len sa mierne pozastavil nakoľko nečakal, že bude Dante tak spokojný v jeho rukách, avšak do tohto kontaktu nezasahuje. Bol však mierne zaskočení nad jeho ponukou. Spoločne jedával len s Mirjam a na ticho pri jedle si už pomerne zvykol.. preto nevedel, ako sa k tomu úplne postaviť.* Ehm.. okay, v kuchyni budem asi ešte hodinu takže.. je to na tebe, ako stihneš. *Nechcel ho odmietnuť, avšak nechcel ho s nadšením len tak potvrdiť jeho ponuku.* Kľúče ti donesiem teda potom.. a Danteho môžeš potom len pustiť do deviatky. Dvere mám otvorené.
*Nedalo sa povedať, že po poslednom...alebo skôr prvom stretnutí s lovcom v tomto meste, sa do inštitútu nejako hrnul. Napriek tomu bol už čas preňho sa zbaliť a presťahovať sa, keďže izba už bola dávno objednaná pre niekoho iného a narýchlo v tomto meste nevedel nič zohnať. Nemal so sebou nejak extra vecí, väčšinou len nohavice, spodné prádlo, a nejaký druh trička či košele, takže mu stačil aj väčší kufrík z kože, pričom svoju jedinú bundu držal v ruke a náhradný pár topánok narval nejako na bok úložného priestoru.* /No...už mi neostáva nič iné, ako zaklopať./ *S tým zodvihne ruku s bundou a dá si záležať, aby ho niekto vnútri počul. Vlasy mal zviazané v nízkom copíku a na sebe mal pre väčšie teploty len tielko a voľné nohavice po kolená. Tentokrát už všetko ladené v čiernom. Zatiaľ sa len nervózne obzerá navôkol seba.* /Nebyť toho stretnutia, možno by som už aj vošiel dnu./ *Uvedomuje si. Napriek tomu si povzdychne a rozhodne sa počkať.*
Nemôžeš ma takto naháňať, také rozhodnutia vyžadujú čas. *Namietne nesúhlasne pri čom mu úsmev stále poskakuje na perách. Sám sa divil, aký pokojný bol. Zabúdal na démonov, zabúdal na prácu a len si spokojne užíval svoj voľný čas. Vo svojej podstate, nikto mu to nemohol vyčítať, každý by bol po neustálom pracovaní unavený a v núdzi si oddýchnuť. Pri jeho otázke však len spojí pery zatiaľ čo na neho upieral pohľad pri svojom tichom uvažovaní.* Vzhľadom na to, ako si opisoval jedlo.. možno niečo spojené s tým. Ale aj napriek tomu by som ťa asi odhadol na študenta.. hlavne keď si tu z Európy. *Podotkne pri čom si postupne uvedomoval, že si na seba sám šil búdu. Nebolo to nič drastické len biele klamstvá, avšak aj tak to nie vždy bolo príjemné. Tak či onak, tušil, že jeho odhad nebol správny, avšak dokázal sa s tým zmieriť. Nebol tu kvôli správnym odpovedia, ale kvôli dobrej nálade.* To znie šľachetne. *Odvetí sú so skutočným záujmom pri čom v jeho hlase nebolo možné nájsť výsmech. Vždy mu niečo také prišlo dobré. Aj keď problémom civilov moc nerozumel dobré úmysly boli vždy náležite ohodnotené.. teda aspoň by podľa neho mali byť.* Ono tak rôzne. Študujem, ale zároveň si privyrábam.. *Odvetí pri čom príliš do hĺbky nešiel. Držal si svoj odstup, ktorý sa zdal na prvý pohľad nevinný. Mal však drobné výčitky, že Sunovi klamal takto do očí.* Nepozraj tak na mňa. *Mierne do ryšavca drgne plecom tým svojim nakoľko mu jeho pohľad neunikol. Ono lovecké rody boli často... otázne, ale pokiaľ Sander vedel nič otázne sa nedialo. Aspoň veril, že nie je potomkom incestu. Nebolo vo zvyku, aby bol Sander zahanbený avšak prikývnutie Sunila, že lichôtku skutočne myslel na jeho osobu.. sám už na chválu nebol zvyknutý. Či už išlo o prácu, alebo o súkromné vzťahy. Lichôtky počul naposledy keď bol ešte vo vzťahu s Triss a to už bolo.. viac než dávno. Tento fakt ho tak vyvádzal z miery a len sa naďalej mierne učarovane pozeral na chlapca.* Či mám veľké oči neviem, ale poznámku o zelenej si vezmem k srdcu. *Prisľúbi mu pri čom sa spokojne usmeje zatiaľ čo si dlaňou prehrabne vlasy. Bolo vidno, že sú už spotené a nie úplne fresh, ale nič lepšie teraz nezmohol.* Je to celkom jednoduché. *Zasmeje sa keď vidí jeho ohúrený výraz.* Viac menej len skladáš štvorček a potom vytiahneš pár rôžkov.. a je to. *Vysvetlí mu zatiaľ čo sa mu naťahuje hlavou cez plece a prstom ukazuje na jednotlivé časti. Sunove slová však neočakával. Nebol si istý či také slová niekedy vôbec počul. Mierne mu tak padne sánka, podobne, ako Sunilovi pred chvíľou a lapne po dychu.* Ehm.. už budem vedieť. *Prisľúbi mu zatiaľ čo mu stále v hlave šrotovali ozubené kolieska. V momente sa však narovná pri čom schmatne servítku a takmer poskočí na sedačke.* Nie nie len.. vlajka ti už začína kvapkať po tvári. *Zahovorí pravdu pri čom mu len dlaňou zľahka pridrží bradu a servítkou mu utrie okolo vlajky na jeho druhom líci. stále mal pocit, že mu srdce vynechávalo údery.* Viem poskladať ešte pár vecí. *Začne potom pomaly pri čom vezme do dlaní ďalší papierik zo stolu a pomerne zručne ho vytvaruje do tvaru prstienku. Toto origami ho učila mama ešte v Nórsku a bolo prekvapivo jednoduché. V tichosti vystrie ruku k Sunilovi aj s papierovím šperkom a slabo sa pousmeje.* Neviem či ti sadne.. ale možno to nasunieš aspoň na malíček. /Pokiaľ ho nezahodíš pri prvom kroku odtiaľto./ Chceš.. chceš si ísť zapáliť? Pokiaľ fajčíš teda..
*Iba automaticky pokrúti hlavou.* Žiaľ, študentom nie som. *Odpovie mu jednoducho, plne spokojný, že doteraz sa zatiaľ nikto k jeho povolaniu ani nepriblížil. Sám bol prekvapený, nakoľko si konverzáciu s neznámym užíval. Zakaždým ho dokázal prekvapiť niečím novým a tak mal chuť dlhšie a dlhšie rozvíjať ich konverzáciu, akoby ozaj čas neexistoval a zastavil sa len preto, aby si oni dvaja mohli užiť toho druhého prítomnosti do sýta. Pevne veril, že toto nie je posledný krát, kedy sa oni dvaja videli, nesmel si teda zabudnúť neskôr vypýtať číslo. Aj keď sa prestane na chlapca pozerať, akoby čakal nejaké väčšie pikošky o jeho rodine, jeho hravé ja nemalo na ústupe.* Takže môžem očakávať zelené vlasy do konca týždňa? *Podpichuje ho. Aj keď tú zelenú myslel skôr na jeho oblečenie, zrazu mu nedalo si ho aj predstaviť so zelenými vlasmi. Avšak tmavé farby ako by mu menili tvár a neonové mu prišli priveľmi šialené na to, aby do toho chlapec chcel ísť.* Tebe sa to ľahko povie, že jednoduché. Ak by som spravil ja štvorček a vytiahol pár rohov...Tak by som skončil s niečím, čo určite nie je ani štvorček, ani nič podobné labuti. Zrejme máš na to talent, kým ja som antitalent. *Pobaví sa na vlastnej predstave toho, že by sa zmohol na hocijaký typ umenia. Áno, na klavír hrať vedel, ale radšej sa k tomu nikomu nepriznával. Už sa išiel pri náhlej reakcii uistiť, či povedal niečo zlé, lenže chlapec to až priveľmi rýchlo vysvetlí ako problém s jeho vlajkou, preto sa na jeho tvár vráti výraz plný spokojnosti a kým mu líce utiera, šeptom mu poďakuje, aby ho z toho blízka nevystrašil. Nestihne ani zareagovať, doslova žmurkne a pred jeho očami tancuje ďalšie šikovne poskladané origami. Tentokrát je to on, kto ostane na chvíľku prekvapený.* Prsteň mi ešte nikto nenúkal. Nečakal som, že je Amerika až o toľko rýchlejšia. Mohol si ma aspoň pozvať prv na rande. *Vystrelí si z danej situácie a drobnú obrúčku si zasunie na malíček.* Ale beriem to aspoň ako sľub. *Dokončí, a viac než spokojný prikývne na pauzu na cigaretu.* Jasné, zapálil by som si, ale už mi ostal len zapaľovač, krabičku som zabudol vo vrecku druhých nohavíc, ak by to nevadilo. *Ponúkne sa a nechá sa vyviesť von. Nerobilo mu problém odísť s cudzím, predsa len bol ešte pri zmysloch a zo Sandera nevycítil žiadne zlé úmysly.*
Muž so ženským oltárom, alebo naopak nie je nič nezvyčajné. *Prehodí jednoducho, zatiaľ čo upíra sledoval. Keby bol mladší a na svojom mieste pravdepodobne by upíra len preventívne zlikvidoval. Avšak teraz? Niečo také by nechcel spraviť a ani by si tento čin nemohol dovoliť. s touto poruchou sa stretol mnohokrát, avšak nie v kombinácií s upírom, práve to bola tá znepokojujúca časť. Nechcel sa tým zaoberať, mal už tak plné ruky so svojou časťou mesta a nechcel aby mu jeden upír robil len ďalšie vrásky. Zdalo sa, že Madelaine to už tak zvládala a sám nenachádzal túžbu muža skúmať. Pre neho bude postačujúce mu nazrieť pár krát do mysle avšak v takých priestoroch to nie je príliš príjemné. Je to, akoby človek len kráčal po črepinách skla zatiaľ čo sa presúva z jednej osobnosti k druhej.* Príliš nie. *Prizná sa, mentálna mágia bola jeho parketa najmä v mladších rokoch keď bol ešte pod krídlom Meliny, v tom čase viac menej neštudoval nič iné avšak dnes sa viac venoval liečeniu. Poruchy osobnosti sa liečili niekedy ťažšie, ako démonské ochorenia. Človek po mágií ktorá sa hrala s jeho poruchou dokázal byť len, ako prázdna schránka.* Určite nie dostatočne, aby som všetko zahodil o zem a začal sa mu venovať. *Odvetí pri čom si len založí ruky na hruď, jeho pohľad bol pomerne tvrdý, takmer až otrávený.* Nezdá sa, že tvoj priateľ príliš vníma, je ti rozprávanie už takou záťažou. *Mykne mu v kútiku zatiaľ čo si ju doberal. Predsa len keby išlo o niečo podstatnejšie tak by tento druh komunikácie neodsúdil avšak takto? Niekedy rád obišiel myšlienkové správy, nikdy ich neobľúboval.* Pokiaľ ho máš pod kontrolou ty ja sa do toho zaraďovať netúžim.
Určite nie, farbenie vlasov už asi nikdy v živote neplánujem. *Zasmeje sa pri spomienke na jeho rúžové vlasy, ktoré síce neboli nafarbené dobrovoľne, avšak stále na jeho hlave pobudli pomerne dlhú dobu. Okrem toho počul, že zelená veľmi zle ide z vlasov von a nebol si istý či chcel túto obetu podstúpiť. Už tak bol rád, že vo vlasoch nemá závany rúžovej aj keď niekedy musel uznať, že to nevyzeralo najhoršie. Mierne sa mu tak naďalej pozerá cez plece zatiaľ čo mu vysvetľuje teóriu o jeho antitalente.* Nie určite nie, niekedy ti to môžem vysvetliť podrobnejšie.. nie je to náročná fyzika. *Povzbudí ho pri čom sa mierne stiahne keď mu venuje drobný papierový prstienok. Sám nad tým moc neuvažoval, nakoľko mu to prišlo takmer rovnaké, ako s labuťou avšak keď Sunil prehovoril, uvedomil si, ako to mohlo vyzerať. Mierne sa tak odtiahol pri čom len odvrátil pohľad, akoby nevedel o čom rozprával. V skutočnosti sa však len snažil skryť svoje zahanbenie, ktoré v tom momente pociťoval.* Amerika nie je o toľko rýchlejšia, nezvykaj si. *Pousmeje sa avšak bolo náročné to zo seba dostať napriek všetkému. Sám si len položil dlaň ku krku kde mu sedel prívesok a začal sa s ním prstami pohrávať.* Môžeš to brať, ako sľub, neviem čo ti sľubujem avšak znie to o niečo lepšie, ako to predtým. *Uchechtne sa pri čom bol rád, že sa presunuli k téme o fajčení. Sám už cítil, že jeho telo si po celom dni nikotín priam pýtalo. Prehodí si tak tašku cez plece a len zamieri na terasu, ktorá bola neďaleko. Samo o sebe boli v otvorenom priestore, ale pri stoloch ani neboli popolníky a tak nič nechcel pokúšavať.* Jeden deň môžem byť charita. *Mrkne na neho zatiaľ čo mu pohľad padol na jeho zápästie zatiaľ čo uvažoval či sa ho chytí, aby ho nestratil v dave. Mrzelo by ho, keby Suna len tak stratil z dohľadu kvôli jeho ľahkej alkoholickej nálade a ľuďom okolo. Preto ho len slabo chytil za rukáv zatiaľ čo prechádzal okolo spotených jednotlivcov. Z tašky si vyberie krabičku cigariet pri čom si jednu vloží za ucho zatiaľ čo ponúkne Sunovi nech si vyberie sám. Terasa bola.. pomerne pokojná, väčšina ľudí okolo len fajčila a bolo zrejmé, že o chvíľu sa vrátia späť na parket. Sander taký plán avšak nemal a možno práve preto si tú cigaretu mal v pláne užiť viac.* Môžem ten zapaľovač? *Opýta sa pri čom si cigaretu z poza ucha vyberie a vloží si ju medzi pery. Pozrie sa potom na Suna nech mu zapáli, alebo mu to podá pri čom sa len obzrel na nočnú oblohu New Yorku.*
Ale...Ale... *Samozrejme, že sa hneď chytí toho, že chlapec už musel mať v minulosti zafarbené vlasy.* Na najbližšie stretnutie teda rád požiadam aj o predloženie fotky z tohto obdobia. *Zvolí si skôr, ako by sa mohol chlapec snažiť o zakrytie faktu, že nejaká taká dokumentácia môže existovať. Na návrh, že by ho učil origami, len nadšene prikývne. Ak by mal naňho čas, rád sa niečomu takému priučí.* Pre mňa je Amerika rýchla až priveľmi. Ale to sa mu na nej práveže páči. A dobre, sľub znie...sľubne. Môže to teda byť sľub toho, že sa ešte určite stretneme. A môžeš ho pokojne spečatiť svojím kontaktom. *Navrhne mu a ukazovákom druhej ruku prejde po prázdnej obrúčke, aby naznačil, že svoje číslo alebo iný typ kontaktu môže napísať priamo na prstienok. S nadšeným tlesknutím sa okamžite postaví na výpravu za cigaretou, aj keď je pravda, že najprv sa potrebuje stabilizovať, než od stola odíde. Jeho dotyk zaregistruje hneď. Predsa len mu potiahol za košeľu a jeho oči automaticky kontrolovali schované runy, než otočil svoju dlaň nahor a radšej si so Sanom preplietol prsty, nech sa určite nestratia. Nemôže však zakryť pobavenie nad tým, ako sa tohto mohol chlapec obávať. Určite by teraz len tak z ich konverzácie nevycúval a ak by ho stratil z dohľadu, proste by vyšiel smerom, ktorým sa teraz trepali cez horu tiel. Napriek tomu mu ruku nepúšťa až dokým nie sú vonku a opäť si môžu vidieť tvár v tvár.* Jasné. *Prikývne a prv si vytiahne cigaretu, ktorú si aj hneď zapáli, než zapaľovač so stále horiacim plamienkom posunie k chlapcovi. Ani si neuvedomoval, ako dlho už nefajčil, mohol to byť aj celý deň, ale jeho telo ho hneď priviedlo k myšlienke, že nabudúce si už na tie cigarety musí dať viac pozor a nezabúdať na ne.*
Nie, určite nič také v pláne nebude. *Zamietne ho pri čom by ho musel veľmi prosíkať, aby mu niečo ukázal. Sám si nebol istí či ešte niekde fotky uložené mal. Predsa len nebol práve typ na fotky a tak za to obdobie mal možno jednu ak dve. Avšak nechcel len tak chodiť naokolo a ukazovať svoju rúžovú hlavu. Nepredpokladal však, že by sa o niečo také mohol Sun zaujímať.* Spečatiť.. si veľmi teatrálny. *Prehodí poznámku pri čom sa len zasmeje. Nebolo to nič zlé, avšak v Inštitúte príliš teatrálnych jedincov nebolo.. teda možno Althea ale tá bola teatrálna v tom zlom zmysle. Natiahne sa tak ku svojej taške kde našťastie mal ešte ceruzku a pokúsi sa sústrediť na písanie svojho čísla. Predsa len nič iné ani nemal. Triss ho donútila spraviť si nejaké sociálne siete ale nepoužíval ich. Pridrží si tak jeho ruku pri čom píše drobné čísla. Keď skončí len sa dá na cestu na balkón pri čom zatiaľ čo sa predieral len zacítil dotyk na jeho dlani a viac než prekvapene sa otočil na Suna. Aj keď ho príliš dobre nevidel musel sa prinútiť len skloniť hlavu a otočiť sa opačným smerom, nakoľko sám nevedel, ako reagovať. Nebolo to nič vážne predsa, len sa nechcel stratiť. Pevnejšie však stlačil jeho dlaň až kým sa nedostali von. Na moment mu tak oči skočili k rukám avšak pomerne rýchlo sa ho pustil.. kvôli tomu, aby si vybral cigarety. Pomerne rýchlo si potiahol z plamienka, ktorý sa objavil pred ním a len začal cigaretu kým si nepovšimol jednej drobnosti v jeho krabičke. Jeho obočie sa zvrášti a otočí sa na Suna.* Vzal si mi šťastný cigaretu. *Vypadne z neho zatiaľ čo mu ukáže krabičku v ktorej boli všetky cigarety rovnako otočené filtrom hore.* Tá má byť posledná, nosí to smolu pokiaľ si ju vezme niekto iný, ako majiteľ.*Vysvetlí mu pri čom nezdalo sa, že cigaretu bude možné už vrátiť nakoľko už horela. Avšak hovoril to skôr do budúcna. Túto drobnú hru ho naučili v Londýne a od vtedy v jeho krabičke bola vždy jedna otočená.* Máš niečo, ako sa chceš z tohto činu obhájiť? *Založí si ruku v bok zatiaľ čo z jeho pier len unikne šedý obláčik dymu.*
Aleee, no taaak, San. *Nevie inak ako sa na jeho tvrdohlavosti zasmiať. Bol si však istý, že potom, ako mu začal písať svoje číslo na papierový prstienok, ho s týmto určite neprestane otravovať.* /Prípadne ho nafarbíme nanovo, ale to nemusí vedieť./ *Vyškiera sa vo svojej mysli. Prst s prstienkom ako aj celú dlaň mu postupne podľa jeho písania otáča, nech mu aspoň trochu pomôže a sotva skončí, nadšene sa na písmo usmeje. Chlapec mu prišiel celkovo jednoducho pozornosti viac než vhodný. Bol zábavný, prekvapoval ho a v neposlednej rade sa aj naňho dobre pozeralo, hlavne keď mu venoval niektorý s tých vyjavených výrazov, keď si ho doberal. Napriek tomu si nechal ruku stisnúť a sotva si zapáli, pozdvihne obočie.* Úprimne som o žiadnej šťastnej cigarete doteraz nevedel. *Prebehne si prstami vlasy, kým naňho ospravedlňujúco pozerá. Žiaľ, cigarety už boli zapálené, nedalo sa s tým mnoho robiť. Keď sa ho však začne vypytovať, ako mu toto nejako oplatí, jeho mozog začne viac než šrotovať, až sa mu v tej temnote zrazu rozsvieti žiarovka a prstami prázdnej ruky si podvihne jeho tvár za čeľusť.* Keď je šťastná, potom by sme ju nemali utrácať a mala by byť riadne rozdelená, no nie? *Nadhodí, s čím mu jemne prejde palcom po pere a ružové vankúšiky od seba ľahko odtiahne, aby si mohol z cigarety potiahnuť, priblížiť sa sotva pár milimetrov od jeho tváre a v pohodlí dym opatrne vydýchnuť medzi chlapcove pery. Celú dobu sa mu pozerá do očí, aby mohol v momente zistiť, či je mu jeho prítomnosť nepríjemná. Na mnohých mohol byť "veľa", tak si už na tento ťah zvykol. Zatiaľ sa dym ako vodopád prelieva z jeho pier do tých bledších kúsok od neho.*
*Sám bol mierne zmätení z dnešku. Za normálnych okolností by sa takto asi nesprával.. bol by prezieravý, podozrievavý.. avšak teraz sa cítil.. uvoľnene. A viac než bezpečne, aj keď to bol skutočne len pocit. Možno to bolo stretnutím s Killiánom, možno to všetko spôsoboval Sun, sám si nebol istý. Len nad jeho dobiedzaným o farbení vlasov len zagúľa očami pri čom sa od neho odvráti. Chladný vánok mu tak na balkóne príjemne udierl do tváre, zatiaľ čo pokožka pod látkou si tiež vyslúžila trochu chládku.* Skutočne? Myslel som si, že to je celkom známe. *Odvetí prekvapene pri čom príliš do toho už nepridával, nakoľko podstatu veci už vysvetlil.* Je to milý zvyk, človek tak má dôvod sa tešiť tomu keď sa dostane k poslednej cigarete v balíčku. *Vysvetlí mu pri čom sa nad tým len pousmeje keď sa otočí k Sunovi, ktorý.. sa zdal bližšie, ako pred tým. Ucíti tak dlaň na svojej tvári pri čom na chlapca len prekvapene pozeral. Nie, že by sa mu to nepodzávalo, avšak neočakával nič na ten spôsob. Možno si len príliš namýšľal? Prst na jeho perách ho však doslova zmarzil a len sledoval jeho pohyby a to, ako sa k nemu dostával dym. Príliš neočakával a nadýchol sa pri čom na moment sklonil zrak, nakoľko priamy pohľad Suna v tom momente nevedel spracovať. Stále ho však mal v tesnej blízkosti a tak sa o moment opäť pozrel smerom hore, nakoľko bol Sun o niečo vyšší. Všetko mu z hlavy v tom momente vypadlo a len uzavrel priestor medzi nimi a pomerne prudko si k nemu priložil pery. Ak by sa ho niekto pýtal čo mu behalo hlavou asi by ani on sám nevedel povedať. Všetko sa len zastavilo pri čom jediná myšlienka bola, nie je to predsa nič zlé či? Keď si však sám uvedomil čo urobil z bozku sa stiahol a len sa mu s desom pozrel do tváre.* Prepáč ja, neviem čo sa stalo. *Povie neisto zatiaľ čo na cigaretu v ruke aj sám zabudol. Nedalo sa povedať, že by to spraviť nechcel, avšak búrila sa v ňom neistota, ktorej sa nevedel zbaviť. Predsa len s hookupmi najlepšie skúsenosti nemal, avšak.. neveril, že Sun by spravil niečo zlé. *
*Sotva jemný vánok prejde okolo nich, sám si uvedomí, aké teplo mu vnútri bolo, ale pre dobrú spoločnosť si toho priveľmi nevšimol. Na moment privrie oči, hlavne pri pocite, ako sa mu chladí pokožka mierne schovaná za jeho vlasmi, ktoré by si najradšej vypol dohora, ale zozadu mu zakrývali jednu z mnohých rún. Ďalšie sa mu schovávali hneď za golierom, ale našťastie si ani ten nemusel odtiahnuť, keďže vánok dokázal prejsť aj touto tenkou látkou, ktorá sa mi v podobe tiekla s vyšším golierom obopínala okolo hrudníka. Prikyvuje.* Skutočne. A áno, dáva to zmysel. Síce by to zrejme mnohí označili za podporovanie tohto návyku. *Nadšenie Sana pred ním sa v mžiku dostávalo aj do jeho systému. Aj preto bol možno tak smelý...Nie, to by bolo klamstvo, smelosť bola v jeho systéme už od narodenia, aj preto mal toľko jaziev. Možno len polovicu z nich skutočne vytvorili démoni. Už sa mienil odtiahnuť, ako chlapec prerušil ich očný kontakt, predsa len si to vysvetlil ako nevôlu pokračovať v tomto približovaní sa k sebe...takže keď sa zrazu na jeho pery natlačí niečo príjemné teplé, hrejivé a znateľne mu do chuťových pohárikov udrie tabak zmiešaný s tequilou, neočakáva to. Je to, akoby sa tie pery objavili a hneď zmizli, aj preto potrebuje na spracovanie pár sekúnd, kedy len na chlapca pozerá a žmurká, než mu všetko docvakne a automaticky sa začne usmievať.* Čože? Nie, určite sa neospravedlňuj. *Sám už na cigaretu medzi prstami zabúda, napriek tomu ju drží od chlapcovej tváre dostatočne ďaleko, aby mu nejako nepodpálil vlasy.* Práveže sa mi to dosť aj páčilo. Len si sa odtiahol skôr, než by som stihol zareagovať. *Druhú vetu vysloví tak trochu ako pokarhanie, napriek tomu sa k nemu opäť skloní.* Môžem teda opäť? *Požiada ho hravo a svojimi perami sa jemno trie o tie chlapcove. Dnes nečakal žiadny hookup, ale chlapec ho prekvapoval už od začiatku a sám musel uznať, že od neho by si nechal ukradnúť aj viac bozkov.*
*Rey je poslouchal a zhluboka se nadechl, i když to nepotřeboval, ale byl to zvyk, co jeho tělo nějak stále má. Navíc aspoň nějak působí přirozeně. Pak však zvážní, když dojde na představování.* Mé celé jméno je Bran Rey Cantlon. Bran byl Bran protože jen to jméno viděl na dokladu. Na něm bylo Bran R. Cantlon. Proto byl vždy jen Bran. Mě vždy říkali Rey a to od narození. Nejsem další osobnost jako Klaus nebo Max.* Prohlásí a podívá se na čaroděje. Najednou trochu rychleji zamrká a usměje.* A pardon, že jsme nezaujali jako správní zábavní klauni. Možná bych měl probudit Hlad. Možná tehdy by byl Klaus zajímavý.* Prohlásí a je poznat, že mluví Klaus a ne Rey, neboť mluvil jinak. Na chvíli zavřel oči a napil se krve. Výraz byl znovu neutrální a Rey byl zpátky. Netušil, že něco Klaus řekl nebo udělal. Klaus se vždy objevoval, aby na sebe nějak upozornil a přitáhl pozornost. Často se tak Rey probouzel oblečený do něčeho, co nechtěl. Pak se podívá na čaroděje.* Slečna Colban může mít pod kontrolou jen něco. Nebo myslíte, že dokáže mít někdo pod kontrolou opeřence se silnou neznalostí světa v němž se ocitl, bez znalosti zákona a pravidel, co byl od probuzení učen lovit a nenávidět lovce?*Zeptá se a nakloní hlavu na stranu. Dívá se na čaroděje a znovu se napije krve. Rey se sice chová běžně jako hlupák, ale jinak si je dobře vědom svého okolí. Pokud zrovna nespí.*
To mne osobne neprekáža. *Pousmeje sa pri čom len odloží krabičku do zadného vrecka. Už tak bola dosť popučená a tak príliš neriešil, že obal zničí ešte viac. Teraz však mal iné problémy a nápady. Predsa len nevedel čo mu skutočne išlo hlavou. Jeho myšlienky boli nejasné a aj keď vedel, že by mu v tomto momente pomohla runa, nemal možnosť si ju v tomto momente nakresliť. Pravdepodobne jeho nie perfektné mentálne naladenie spojené s alkoholom vytváralo tento nejasný pocit, ktorý si nevedel vysvetliť. Bol však aspoň trochu uistený keď si povšimne Sunovho úsmevu. Trochu sa od neho odkloní, aby mohol skúmať celú jehu osobu v tom momente pri čom mal aspoň drobný pokoj na duši.* Chceš ma za to karhať? *Uchechtne sa keď zachytí jeho tón avšak hneď na to úcitil jeho dotyk pri čom len privrel oči. Bolo zrejmé, že Sunil veľmi veľa rozprával.* Už sa nepýtaj, lebo si to rozmyslím. *Prehodí pri čom len odloží cigaretu, ktorá ešte zďaleka nebola dofajčená, na poplník, pri čom mu vyjde mierne naproti. Bolo zvláštne byť opäť v blízkosti chlapca, v zásade to veľký rozdiel nebol, avšak posledný človek s ktorým zdieľal bozk, bola Triss. A to sa zdalo, ako večnosť. Bez slova si tak prepletie za jeho krkom ruky pri čom sa k nemu pritiahne o niečo bližšie. Ponoril sa tak do opatrných bozkov, ktoré samohli zdať priam plaché. Nevedel, ako bude odpovedať druhá strana a tak nechcel začať príliš prudko. Avšak užíval si to, do nosa mu udierala Sunova vôňa, ktorá sa miešala s alkoholom, potom a cigaretovým dymom. Zdala sa až povedomá. Jedna dlaň sa mu zľahka zošmykne na jeho hruď zatiaľ čo mal stále pevne privreté oči. Prsty sa zachytili o golier trička zatiaľ čo naďalej spolupracoval. Musel však priznať, že sa zdalo, že Sun vie čo robí. Aj napriek všetkému si lovec ani len nevšimol, že mu postúpal nohu.*
*Na jeho úsmev odpovie svojím vlastným, pozerá naňho ako keby si práve povedali navzájom niečo, čo je len a len ich tajomstvo.* Určite to neprekáža aj mne. Možno sa dokonca aj inšpirujem. *Súhlasí s ním a keď vidí, že sa potrebuje na moment odtiahnuť, spraví mu trochu miesta, ale naďalej mu pozerá do očí.* Neviem, či ťa chcem karhať alebo nie. Možno áno, ak je to turn on. *Podotkne, ale hneď na to z neho vypadne pár tónov v podobe smiechu nad tou odpoveďou. Je však viac než rád, keď aj San pod ním s pokračovaním súhlasí a tak si ešte raz potiahne, nech už z tej šťastnej cigarety aspoň niečo využije, a hneď nasleduje tú Sanderovu. Sunil medzitým viac než nadšene pristúpi opäť bližšie a iba sa nad Sanderovými privretými očami uškrnie, než mu palcom opäť pootvorí pery a tentokrát je to on, kto sa lačne nalepí na druhého pery. Tentokrát je už chuť cigariet aj tequily výraznejšia, aj keď cigaretový dym jasné prebíja všetko ostatné. Napriek tomu tam je aj niečo nové, samostatný Sander, ktorého do dnešného dňa ešte nepoznal. Nie je to jeho prvé rodeo so ženou či mužom, aj keď naposledy mal priateľku, ale jednoducho ho už od tej doby nikto nezaujal natoľko, aby chcel mať s nimi niečo viac než priateľstvo. Ruku si presunie za jeho hlavu, aby si ho mohol trochu viac pritiahnuť k svojim perám, kým druhou mu prechádza po krku a palcom mu robí na bledej pokožke menšie krúžky. Na jeho prekvapenie neboli bozky hladné, ako keby sa snažili navzájom jeden druhého zjesť, ale skôr také familiárne, ako keby sa ich pery stretli už predtým. Napriek tomu sa nemohol sťažovať, týmto tempom si dokázal Sandera o to viac užiť, a doslova mu chlapec ako žeravým uhlíkom vkresal svoje pery priamo do jeho mysle.*
Nie, žiadne karhanie poprosím. *Povie pomerne rýchlo a jasne pri čom len mierne vyvalil oči. Bolo to zvláštne, blízkosť Suna mu neprekážala ale stále sa mu niečo nepozdávalo. Nedokázal sa uvoľniť, možno to však bolo len alkoholom.* Takto ju nechávaš výjsť na zmar? *Podotkne so slabým úsmevom keď si povšimne, ako udusil cigaretu, ktorú mal v ruke. Sám sa však už potom otrasie pri čo m len privrie oči. Nepredpokladal, že by mi Sun opäť pery pootvoril. Mierne prekvapene tak zbystrie avšak to už cítil, jeho telo a len opäť dovolil telu sa uvoľniť. Jeho svaly sa tak natiahnu zatiaľ čo sa len ponorí do Sunovej blízkosti. Vedel, že si takéto niečo zakázal. Naposledy to skončilo strašne, absolútne zle, nechcel, aby takú chybu spravil opäť. Nechcel pociťovať to previnenie a nepohodu, ako vtedy. Teraz ho však opantávala chuť cigariet a alkoholu, ktorú zo Suna cítil a bolo len ťažké sa tomu brániť. Pod jeho dlaňou na jeho krku len pocítil, ako sa mu vytvorila husia koža zatiaľ čo sa naďalej pohrával s lemom jeho tričku. Nepociťoval nejakú prílišnú náruživosť, avšak tento fakt mu neprekážal. Možno práve preto dokázal byť aspoň minimálne pokojný. Chlapec pred ním mu neprekážal, vedel, že chybu by v ňom hľadal len ťažko, ale stále sa cítil, že niečo nebolo v poriadku. Perami pomaly prejde k jeho kútiku pery zatiaľ čo mal v pláne sa dostať k jeho krku. Pri jeho čeľusti sa však zastaví a len skloní hlavu. Nebol v poriadku a nevedel prečo.* Prepáč ja.. *Zodvihne k nemu pohľad kým si povšimne pokožky, ktorá sa skrývala pod tričkom, ktoré sám odhalil. Stuhol, pravdepodobne by sa mu v tom momente nebolo možné dorezať do krvy. Hodnú chvíľu mlčal zatiaľ čo spracovával runu, ktorú videl.* Čo si zač? *Opýta sa pomerne prudko zatiaľ čo na neho uprie pohľad, nevedel o ňom. Nevedel, že má niekto do Inštitútu prísť. Nevedel o ničom a nikdy pred tým ho nevidel. Poslal ho jeho otec?* /Dofrasa/ *Tej možnosti sa začal báť asi najviac, s frustráciou si prehrabne oboma rukami vlasy zatiaľ čo mu hlavou prebiehajú všetky najhoršie scenáre, ktoré sa teraz mohli odohrať. Tak cez neho ho otec sledoval? Čo ak zistí aj toto? Už tak nebol s Triss a chcel si vytvoriť ďalší problém do repertoára? Nevedel čo robiť.* Prečo som ťa ešte nevidel? *Otočí sa opäť na Suna aj keď mu stále sám nepovedal, že je nefilim. Nenapadlo mu to, v tom momente mu behalo hlavou všetko len nie niečo také. Správy kroky vzad zatiaľ čo si napraví tašku na pleci. Chcel odísť, ale najprv chcel odpovede.*
Dobre, tak nebude žiadne. *Zasmeje sa nad situáciou a ešte nad chlapcom pokrúti hlavou, že mu zahodil cigaretu, aj keď sa ozaj snažil týmto slovám vyhnúť, než sa všetkými zmyslami zaborí do chlapca pred ním. Miloval, ako si mohol obkrútiť jeho krátke vlasy za hlavou okolo prstov, aj to, ako sa pomedzi jednotlivé bozky nadýchol, zalapal po dychu, nech ani jeden neprerušia tento moment, až nakoniec od spokojnosti privrie oči. Preto si aj prvotné zmeravenie veľmi nevšimne, hlavne preto, lebo krk bol jeho citlivým miestom a tak trochu pobláznil jeho myšlienky. Ale keď sa San už aj odtiahne, nedá mu to neotvoriť oči. Napriek všetkému, čo sa medzi nimi udialo, nechápe jeho výrazu. Pozrie na miesto, kam sa sám pozeral, načo mu tiež trochu odtiahne golier a hneď aj zistí príčinu jeho otázky. Jeho tvár sa opäť rozjasní, ako keby prišiel na dôvod problémov medzi nimi a rovnako radostne aj odpovie.* Vyzerá to tak, že nefilim, rovnako ako ty. Kto by to čakal, no nie? *Aj keď nečakal ďalšie dnešné stretnutie s tieňosvetom, cítil sa plne v poriadku...až na to, že z druhej osoby táto emócie nevyžarovala. Práveže naopak, v jeho očiach zahliadol paniku a slová zaváňali úzkosťou. Rozhodne sa preto na jeho druhú otázku odpovedať viac senzitívne.* V skutočnosti som mal do inštitútu prísť až o pár dní, ale chcel som lepšie spoznať mesto, tak...som cestoval skôr. A teraz zatiaľ bývam v nejakej náhodnej ubytovni. Aj preto som teraz tak trochu švorc, ako som predtým spomenul. *Snaží sa vysvetliť situáciu čo najlepšie, zatiaľ čo si vyzlieka košeľu a dáva dole náplasť na ruke, nech je vidno trochu viac z jeho rún...A aj preto, že bolo teplo a nemusel to už na sebe vlastne mať. Aj tak ho už spoznal ďalší, aj keď sa snažil sa skryť.* Inak, moje celé meno je Sunil Nurgaliev, rád ťa teda spoznávam budúci partner. *Naďalej sa snaží o tú príjemnú hrejivú konverzáciu, ktorú viedli predtým, než šli na balkón...alebo presnejšie - skôr než začali hovoriť svojimi telami.*
*Akoby sa v ňom všetko len, pokazilo. V bruchu cítil nepríjemné chvenie a vedel, že to neboli motýle. Jeho ruky sa pomaly začali triasť a aj napriek prvotnej spokojnosti sa musel odtiahnuť. Spôsobil to ale asi on.. asi určite. Cítil, ako sa mu hrá s vlasmi pri čom ho len prekvapovalo, ako to vôbec dokázal, nakoľko neboli príliš dlhé. Stále však cítil tlak a musel sa tak odtiahnuť či chcel, alebo nie. Pozitivita Suna ho však udivovala. Očakával.. čokoľvek iné len nie taký pozitívny prístup. Možno len on myslel tak skepticky? Nebol si istý.* Áno, kto by to čakal.. *Prehodí zatiaľ čo sa len sám objíme avšak pripomínalo to len založené ruky. Nevedel či mu môže veriť. Zdalo sa, že áno, ale.. s lovcami si už nikdy nedokázal byť istý. Bál sa dôverovať aj keď tajil aj on svoj pôvod, obával sa.* Nie si tu kvôli môjmu otcovi tým pádom. *Prehodí aj keď vedel, že by mu to nepovedal nepriamo. Priatelia jeho otca boli skoro na život a na smrť a kruhy mal široké. Vždy sa k nemu všetko donieslo či chcel, alebo nie.* Sander, Sagittarüs. *Prehodí pri čom viac menej dostal všetky informácie, ktoré potreboval vedieť. Siahne tak po popruhu na svojej taške a prekročí z nohy na nohu. Bol stratený, nevedel čo sa stalo, nevedel čo si má myslieť, nevedel.. nič. Len cítil vinu z toho, ako vyskočil, ale s tým sa už nedalo nič spraviť.* Prepáč, mal by som ísť.. čoskoro sa v tom prípade uvidíme. *Prehlási pri čom sa len otočí na odchod. Nevidel už žiadnu záchranu, okrem toho, vedel, že ho ešte stretne pokiaľ budú.. " Partneri" ako to nazval Sunil. Okrem toho, mal aj jeho číslo.*
*Nerozumel tomu. Jeho mozog nedokázal prísť na nijaký dôvod, prečo by sa Sander zrazu začal k nemu správať tak chladne.* /Však všetko doteraz išlo dobre? Nehneval sa, ani keď som si z neho urobil srandu či som ho podpichoval. Tak prečo teraz?/ *Napriek tomu sa stále snaží situáciu zachrániť.* Ja určite teda nie. Aké pekné prekvapenie, no nie? *Nadhodí, Aj keď jeho slová už nie sú natoľko veselé a je z nich skôr cítiť aj miernu neistotu. O to viac je z chlapca v pomykove, keď začne spomínať svoju otca. Iba si prehrabne vlasy, ako by to mohlo situáciu pomôcť, keď mu bude môcť lepšie vidieť do očí. Ale tie bledšie mu nič neodhaľovali. Bolo to, akoby sa San do seba z neznámeho dôvodu uzavrel.* Ak je tvoj otec hlavou inštitútu...tak nie, ešte som nikoho nestretol a do klubu som prišiel len náhodou, lebo o tejto párty hovorili dosť na sprievode. *Najviac nerozumel tomu slovu "tu".* /Z akého dôvodu by mal mal nejaký lovec donútiť ísť do klubu, ak nie kvôli lovu? A hlavne prečo je taký problém, že by to mal byť práve jeho otec?/ *Jemne sa v tejto situácii začínal strácať, najviac však v tom, že prečo je Sander tak náhle odťažitý. Jeho priezvisko mu síce niečo pripomína, ale nevie si to v tomto momente spojiť. Než by sa však stihol na hocičo spýtať, druhý lovec bol už na odchode.* Hej, San...Sander! *Skúsil ešte za ním zavolať, dokonca aj natiahol ruku za ním, ale niečo mu povedalo, že nebude najlepší nápad, ak ho teraz zastaví násilím. Nechá ho preto odísť a sám ostane na terase len v tichosti pozerať do blba. Tak trochu už stratil chuť na oslave ďalej byť. Prišlo mu zvláštne sa po takej situácii zapojiť späť medzi ostatných, ako keby sa nič nestalo, preto si len obopne košeľu okolo pásu a vlasy si vypne späť do vysokého drdolu, zatiaľ čo sa pretláča telami na tanečnom parkete. Celú dobu sa mračí, jeho jazva je tým ako zvýraznená, snaží sa prísť na hocijaký dôvod a než sa nazdá, je opäť vonku. Až tam si všimne drobný prstienok stále na jeho malíčku, ktorý opatrne zloží a dá si ho do peňaženky. V nečakanej tichosti sa vyberie naprieč neutíchajúcim mestom.*
*Videl tú zmenu v Sunilovej tváry, ktorú spôsobil. Z jednej strany mu to bolo ľúto, avšak z druhej strany potreboval jednoducho preč. Vyčistiť si hlavu a upokojiť sa. Z jednej strany ho táto rozpačitosť a skaza hnevala, avšak vedel, že by to nedokázal držať príliš dlho.* Je, ale nie tu, ale.. to je jedno. *Zamáva rukami pred sebou, aby mu naznačil, aby sa ho príliš nepokúšal zastaviť. Nezdalo sa, že niečo vie, avšak ak niečo vedel tak bol nesmierne dobrý herec. Otočil sa tak pomaly na päte zatiaľ čo sa dal na odchod. Všetko mali vyplatené a tak sa príliš neobával, že by ho niekto zastavoval. Keď tak začul Sunilov hlas, ako sa ho snaží zastaviť ešte o to pridal do kroku, aby sa mu stratil z dohľadu. Vedel, že mu len tak neujde, aj keď mu unikne teraz, mohol čoskoro očakávať jeho príchod do Inštitútu. A tomu len tak neunikne. Mierne sa tak tohto faktu obával, ako.. čo mu povie? Určite mu všetko nevysvetlí, minimálne nie hneď. Rýchlim krokom tak vyšiel z baru a vyšiel do ulíc New Yorku pri čom sa pokúsil všetkému uniknúť smerom k centru.*
*Nate se začínal nudit. To nebylo nikdy dobré. Lilja a Tina se po nějaké době jeho zvídavého dotazování na jejich vztah vytratily, když si šel pro další whiskey. A tak se Nate začal rozhlížet, co bude jeho další zábavou. Teoreticky by si mohl nenápadně před nějakými novináři obstarat zábavu na doma. Triss stejně měla být dle jeho informací se svým milencem. Nakonec ale jeho oko upoutá zcela někdo jiný. Ne sice ta zábava jakou měl v plánu, protože s těmihle osobami fakt ne, ale popcorn by si k tomu udělat mohl. Na jeho rtech byl úšklebek, když Sandera a Sunila sledoval. Upíjel u toho whiskey a poté pozvednul obočí, když v jejich zřejmě milé romantické atmosféře nastal prudký obrat. Tinu a Lils nikde neviděl a věřil, že ty dvě se dostanou domů v pohodě. O Tinu rozhodně teda strach neměl a Lils až tak dobře neznal, aby soudil. Proto Nateovi nic nebránilo v tom, aby do sebe kopnul svou whiskey a zamířil za Sanderem, jehož odchod a směr odchodu mu tak krásně nápomocně, i když nevědomky, prozradil Sunil.*
To po tobě nikdo nechce, aby jsi se mu věnoval až tak. Řekněme, že za mě je toto "hlídání" laskavost prozatimnímu vůdci klanu.*Odvětí Zachariemu na marko toho, že by měl něco zahodit a upírovi se věnovat a pak na něj pozvedne obočí a podívá se na Reye. Zamručí a nechá to být, dokud stojí při ní. Věděla, že do ní Zacharie rýpe, ale neřešila to nějak zvlášť. Nechtěla si kazit náladu. Proto se následně na něj usmála.*Snad si brzy budeme mít šanci popovídat v soukromí. Zjistila jsem pár věcí, které by tě mohly OPRAVDU zajímat.*Její tón zněl škodolibě, možná spíš trochu zazníval krutým potěšením. Pak ji ale zarazí Rey. To jak mluvil. Otočí k němu hlavu s poněkud znepokojeným výrazem. Kdo ho učil nenávidět lovce? Teď to začínalo být zajímavé. Měla pocit, že runy zahlédla, ale možná to bylo jen něčí tetování. Sama lovce neměla v oblibě, ale to neznamenalo, že bylo správné neopeřeného učit je nenávidět. Měla by si promluvit se svým známým, který nyní vedl klan. Měla by se více ponořit do vzpomínek Reye, ale to až jindy.*Ano, to si myslím. Am yslím, že by ses měl pomalu vrátit do Dumortu a příště, až tě navštívím si popovídáme o tom, co jsi teď řekl. A taky doporučím tvému vůdci, aby s tebou probral vše, co potřebuješ vědět.*Řekne a pousměje se.*Takže pomalu dopij, porozhlídni se tu, protože jakmile dopiju já, pošlu tě zpátky.*Oznámí upírovi a podívá se na Zacharieho.*A nebo mnoho osobností je ten nejmenší problém. I když ten, kdo ho proměnil byl neskutečný hlupák.*Řekne, sotva je snad Rey opustí a potom se napije. Sama si vyhlédne ideální společníky pro dnešní večer a když je čas a má dopito, tak najde Reye, zkontroluje mu vzpomínky, že se nikomu nic skutečně nestalo. Odvede upíra z pohledu lidí a portálem ho v další chvíli pošle pryč. Ujistí se ještě ohnivou zprávou u Teonce, že Rey je skutečně zpět a mají ho pod kontrolou a až poté se vrátí k vlastní zábavě, s níž později opustí akci a vytratí se někam do pokoje, který si na dnešní noc pronajala.*
*Sander kráčal pomerne rezkým krokom po ulici pred barom keď započul za sebou kroky. Prvé čo mu napadlo bolo, že išlo o Sunila. Predsa len keď odchádzal zdalo sa, že by za ním vykročil. Avšak príliš si z toho ťažkú hlavu nerobil. Len si trochu pritiahol tašku k telu pri čom sa rozhodol, že sa otočí. Po naklonení hlavy však zbadal tú poslednú osobu, ktorú chcel vidieť.* Potrebuješ niečo? *Zastaví sa a pozrie sa na čarodeja. Pri ňom už nič nenechával na náhodu. To, že za ním išiel nebolo len tak náhodou. Založí si tak ruky na hrudi, aby sa ochránil pred hocijakou kravinou, ktorá z jeho úst v najbližšej budúcnosti vypadne. Napadlo mu však či sa nachádzal v bare a čokoľvek videl. Prišlo by mu čudné keby tam čokoľvek robil, predsa len Natea sa nezdal, ako niekto kto hral za oba tímy.*
*Nedalo se říct, že by Nate běžel, nicméně se ani nijak neloudal. Šel tak akorát, aby dříve nebo později Sandera došel. Jako správná varianta se posléze ukázala možnost první. Sander mu to taky dost ulehčil, tím, že se zastavil a otočil. Nate se na lovce ušklíbne.* Zajímavé.. Čekal jsi, že uvidíš někoho jiného? *Nadhodí skoro až nevině. Až na to, že vůbec.* Někoho zrzavého? I když obdobně vysokého jako já? *Doptá se ještě, čímž tak nějak naklepává téma a potvrzuje nevědomky Sanderovu myšlenku, že je viděl.* Správná otázka je spíš, co chci.. Chci si popovídat, než zamířím zpátky domů.. *Opraví ho se zazubením a zatímco Sander stojí a on mluví, tak ho dojde.* Potřebuju si popovídat zní divně, i když oceňuju tvou zdvořilost.. *Dodá s uchechtnutím.*
*Nate nebol práve človek na zlepšenie nálady. Pamätal si dobu keď ho mal pomerne rád a považoval ho za kamaráta, to sa už teraz nedalo povedať. Čarodej pre neho bol príliš egoistický a vo svojej podstate nedokázal vybrať nos z vecí iných ľudí. Keby sa dokázal týchto dvoch vlastností zbaviť, možno by ho dokázal vystáť ak by sa spolu objavili v jednej miestnosti. To však nemôže sľúbiť.* Áno, pravdepodobne nejakého zlodeja, alebo drogového dealera. *Odvetí zatiaľ čo si len všíma jeho úškrnu. Nepáčil sa mu a jeho podozrenie sa potvrdilo keď sa mu opäť otvorili ústa.* Nie, nečakal som, že by sa objavil. *Nemal dôvod to utajovať, predsa len ak to videl určite by mu to len tak nevyhovoril. Vedel však, že po tom, ako sa na neho Sun pozeral keď odchádzal tak by sa za ním už nevydal.* Myslím si, že lepší pokec by si mal s ľuďmi, ktorý sa s tebou túžia rozprávať *Dodá pri čom sa otočí na päte a naďalej pokračuje po ulici. Nevidel dôvod sa príliš rozprávať, avšak tušil, že zbaviť sa ho nebude tak jednoduché.*
*Slyšet Sanderovi myšlenky, tak by zásadně nesouhlasil. On je excelentní člověk na zlepšení nálady. S důrazem na excelentní. Nicméně jeho myšlenky neslyší a tak se pouze na jeho odpověď ušklíbne.* Ohh.. Promiň, že jsem tě zklamal.. Ale máš-li takový zájem, tak v Harlemu by jsi jich určitě pár našel.. I když zrovna tobě nevím, co by kradli.. *Uchechtne se, načež dodá.* Bohužel jsem nucen ti oznámit, že kdyby ses vrhnul vstříc tomuhle hazardu, tak bych ti asi dělal společnost, protože už vidím, jak by mě Triss vykastrovala, kdyby slyšela, kam jsem tě ponoukal a pak s tebou nešel.. *Nakrčí trochu nos při popisování toho, jak by jej jeho milovaná kamarádka potrestala, než se mu na rty vrátí jeho typické ušklíbnutí a více přiblíží lovci důvod jeho otázky.* Pochopitelně.. Viděl jsem to zamrznutí.. *Odpoví mu.* A taky jak se za tebou vydal a nakonec nešel.. Co jsi mu chudákovi udělal? *Zajímá se zvědavě, když Sandera dojde.* Nebo on tobě? *Dodá druhou alternativu, když si vzpomene, že naštvaný obličej viděl teda spíš u Sandera a byl to on, kdo inicioval konec. Jakmile se zmiňovaný lovec otočí a pokračuje v chůzi, tak ho Nate dožene a může tak odpovědět na jeho další otázku.* Ti jsou momentálně zaneprázdnění.. Například Triss je ve Faerii.. Tina zase se svou přítelkyní.. Caleb tráví noc taky s láskou svého života.. Amber má něco s vlkodlaky, kam nemůžu.. A s dvojčaty se zatím moc povídat nedá.. *Tímhle zdlouhavým monologem mu vlastně oznámil, že si vytáhnul krátkou sirku a má smůlu. Nate se zkrátka nudil a k tomu měl alkohol v těle, takže ano. Sander se ho bude zbavovat těžko.*
Mám veľmi veľa vecí, ktoré ma nesmierne zaujímajú. *Dodá súhlasne zatiaľ čo sa pozrie na upíra, ktorý pravdepodobne zmenil oltár. Mierne ho znepokojil jeho vzťah k lovcov avšak Madelaine dôveroval. Zaujímal ho však stav Dumortu keď ho niečo takéto učia. Upíri sú vrtkavé stvorenia za svoj život ich stretol mnoho avšak blízky vzťah si našiel ani nie s dvoma. Predsa len stretávanie po nociach nebolo vždy dvakrát pohodlné.* Dozri na neho, viem, že to zvládneš. *Ľahko na svoju známu mrkne pri čom sa ešte raz pozrie na upíra, ktorý bol veľmi blízko k tomu, aby ho len niekam zavrel. Sám by si to však nedovolil a tak len veril, že Madelaine a Dumort sa o neho zvládne postarať.* Dúfam, že sa čoskoro stretneme. To však neplatí pre každého. *Kývne k Madelaine a potom pozrie na upíra, ktorého by zrejme rád postrádal. Nepotreboval to riešiť teraz mu dával zabrať jeho civilský život nie to ešte jeho čarodejné povinnosti. Áno asi to nebolo najlepšie, ale čo inak mohol spraviť však? Párty ešte ani z ďaleka nekončila. Zacharie si sadol za bar zatiaľ čo naviazal pár nevinných konverzácií pri čom všetci oslovený patrili medzi civilov. Party samotná však pokračovala ešte do skorého rána. Sám sa na tom nezúčastnil, už mal svoje roky, ale bolo to dobré zaklincovanie tohtoročného pridu*
Myslím, že do Harlemu by nebolo potrebné ísť, ale vďaka za radu. *Mávne len ľahko rukou zatiaľ čo kráča ďalej. Sám nemal veľkú túžbu ísť vo veľkou nakupovať drogy od podivínov v uličkách. Pokiaľ by chcel už skutočne niečo pravdepodobne by zašiel na tieňotrh. Samozrejme bezpečné by to nebolo, ale aspoň by to bolo.. zaujímavejšie? Ak mal byť úprimný už len Nateov hlas ho z časti vytáčal.* Môžem ťa uistiť, že by si výčitky nemal a o Triss sa báť nemusíš lebo do Harlemu neplánujem v najbližšej dobe ísť. *Povie a otočí sa k nemu pri čom bolo na jeho tvári vidno únavu a nechuť. Úzkosť ktorú pociťoval v klube už necítil tak silno. Do dnešného dňa nerozumel, ako s Triss dokázala byť taká veľká kamarátka s Nateom. Prečo by si to dobrovoľne niekto robil? To, že ich Nate videl ho netešilo. Ten chlapec si nič nenchával pre seba a tak na jeho otázky len pokrúti hlavou. Aj keď ho mrzelo, že aj on videl to, ako odišiel.* Ak očakávaš, že ti niečo poviem tak si naivný. *Povie pri čom sa na neho len nechápavo pozerá. Avšak mierne sa pozastaví nad Triss vo férií.* Prečo tam Triss je? *Pozrie sa na Natea aj keď plne očakával úškrnok a nejaký veľmi zlý vtip.*
Nemáš zač.. *Odpoví mu Nate, jakoby tu radu myslel smrtelně vážně. Pravda ovšem byla, že Nate většinu času stejně mluvil jen ironicky. Dokud se tak dělo, tak bylo vše v pořádku. Do tuhého začalo jít, když přestal, protože to už muselo být něco opravdu vážného. Jako například, když byla Triss unesená do pekla.* To mi spadl kámen ze srdce.. *Oddechne si a otře si neviditelný pot z čela, když se na Sandera po jeho odpovědi ušklíbne. Nad jeho výrazem pozvedne obočí.* Fungují ti ještě obličejové svaly i jinak než v tomhle zamračení? Teda pochopitelně kromě toho tam.. *Poukáže krátkým gestem palce před hrudí k místu, kde byl klub. Na jeho slova pokrčí rameny.* Možná.. A ty by jsi měl umět se víc bavit a mluvit i s někým mimo Institut.. Pokud vím jsi lovec a ne zedník, aby jsi stavěl zeď.. *Rukou naznačí tak, jak dosáhne, odspoda směrem nahoru čáru, jakoby tam zeď skutečně byla. Pokračuje v cestě, než mu Sander položí další dotaz.* Jestli čekáš odpověď ve stylu, že mě měla dost a šla se ukrýt, tak jsi vedle.. To by jsi udělal zřejmě jen ty.. I když tobě stačí Institut.. *Ušklíbne se.* Podvádí mě tam.. *Dá mu nakonec i skutečnou odpověď s ledabylým pokrčením ramen.* Pamatuješ na vyvolání Haurese? A na ty dva vílí bojovníky, co tam byli s vámi? Tak s jedním z nich.. Ani nevím, co mezi sebou maj nebo jak to je.. Ale jmenuje se Gideon.. *Prozradí mu.*
Pokiaľ mi dáš dôvod sa usmiať tak sa rád usmejem. *Pozrie na neho pri čom stále sa jeho tvár nijak nepohla. Sander bol pomerne expresívny človek aj keď nie pomocou slov, pri Nateovi by sa najradšej zamuroval do budovy ak by to znamenalo, že mu unikne. Na jeho predošlé reči tak reagoval len otráveným zagúľaním očí. Skutočne dúfal, že čoskoro dôjde do Inštitútu a bude mu schopný len zavrieť dvere pred nosom.* Pri tebe by som si veľmi rád stenu postavil. *Jeho krok len zrýchľoval, keby v ňom bolo v tomto momente viac alkoholu pravdepodobne by bol o niečo prívetivejší, avšak teraz keď už triezvel? Rozhodne nie, nehrozilo, aby z neho ten prekliaty čarodej niečo dostal.* Baviť sa dokážem a o mojich známych mimo Inštitútu príliš veľa nevieš. *Odbije ho, áno nebola to úplne pravda, ale iných ľudí, ako Mirjam teraz nepotreboval. Mierne sa však nad jeho slovami zarazil a značne spomalil zatiaľ čo sa mu len zvráštilo obočie v nepochopení.* Podvádza ťa? *Opýta sa nakoľko tomuto spojení slov nerozumel a nevedel či im chcel rozumieť.* /Má niečo s Triss/ *Prebehne mu hlavou tá otrasná myšlienka. To, že si Triss našla nové známosti mu neprekážalo, už neboli spolu, aby si niečo také kontroloval, ale.. Nate? Dobrovoľne?* Áno toho si pamätám. *Prikývne avšak na tom mu príliš nezáležalo. Chcel vedieť skutočné dianie pri Nateovi a Triss. I keď, ak ho podvádza tak to tak seriózne byť nemôže, alebo nie?*
Hmmm... Ačkoliv si nemyslím, že to stejně uděláš, neboť by jsi samozřejmě nikdy nepřipustil, abych tě donutil se usmát, jelikož by to pro tebe jisto jistě byla strašná tragédie.. *Zdůrazní hlavně dramaticky ony poslední slova.* ..tak mě napadá něco, co by mohlo změnit tenhle zamračený ksicht.. Taková zajímavá informace, pokud to ještě nevíš.. Ta mumie co sedí na místě nejvyššího čaroděje Manhattanu už příliš dlouho, se zamilovala.. Po půl miléniu života a je v tom naprosto ztracený.. *Ušklíbne se a čeká, jestli na to bude Sander nějak reagovat, nebo to přejde otráveným zamračeným ksichtem jako doposud.* A já bych každou cihlu, co na ni přidáš, stejně vzápětí sundal dolů.. Máš to marné.. *Zazubí se na něj s trochou škodolibosti. Slovům o tom, že má známé i mimo Institut Nate moc nevěřil. Před dvěma roky, kdy tu dorazil, tak by to možná ještě přešel se souhlasem. Ale hodně vody uplynulo v Hudsonu..* O neexistujících známých toho pravda příliš vědět nemůžu, no.. *Připustí s uchechtnutím, zatímco nad jeho slovy o tom, že se dokáže bavit pozvedne pochybovačně obočí. Nate si toho prvně nevšimnul, když Sander zpomalil, a dál pokračoval v chůzi. Možná by ani nezaregistroval, kdyby se lovec někam následně rychle vytratil, ale pro jeho štěstí, Sanderovo už tolik ne, se mu mladík připomněl. Nate se na něj proto otočil a nad jeho výrazem se zašklebil.* Heh.. Triss ti to ještě neřekla.. *Zkonstatuje pro sebe, co tak viděl a krátce se zasměje. Úplně pobavený smích to není, i když stopy po něm tam jistě jsou. Zároveň je v něm však dobře slyšet trocha škodolibosti a také neuvěření. Očekával totiž, že za ním jeho, před paparazzi tak milovaná přítelkyně, poběží hned, co Sander zjistí, že jsou "spolu". Toho faktu, že tak neučinila, si nyní užíval a žádostivě čekal, jestli se lovec bude vyptávat a nebo přes svou zvědavost ztratí zájem, se právě jej dotazovat. To že si Sander na bojovníka pamatoval mu ulehčilo vysvětlování o koho se jedná a za to byl rád.*
*Počúval jeho slová a tak ako neznášal keď Nate hovoril, teraz mu musel načúvať nakoľko ho informácie, ktoré mal zaujímali. Ak mal byť ale úprimný takmer ho naplo keď počul meno najvyššieho čarodeja. Nechcelo sa mu to veriť. Vedel, že Triss u neho nejakú dobu bývala a peklo a všetko, avšak tento fakt sa mu o to viac nepáčil. Dnešok sa zdal každou sekundou horší a horší. Jeho zreničky sa tak len natiahli a neveriacky pokrútil hlavou.* Ďalej. *Dodá pri čom bolo zrejmé, že chcel celý príbeh. aj napriek všetkému to chcel počuť, či mu po tejto konverzácií zostane fyzicky zle nevedel, ale dúfal, že to čoskoro zistí. Sander však Natea počúval veľmi prieberčivo a na väčšinu jeho poznámok ani len nereágoval.* Čo mi mala povedať? *Opýta sa dodatočne pri čom zastaví svoju rýchlu chôdzu. Jeho podráždenie už bolo zrejmé a z jeho tváre by ho vyčítal aj slepý. Nenapadalo mu čo naznačoval. Prišlo mu, že spájal dve úplne rozdielne veci do jednej a Sander si bez kontextu nevedel priamo vyjadriť výsledok. Stále sa mu nechcelo veriť, že by sa Triss dala dokopy či už s Nateom, alebo Kaiom, alebo Gideonom. Človek s ňou chvíľu nie je v kontakte a zrazu sa okolo nej točí viac, ľudí, akoby jeden čakal.* Tak?
*Nateovi se na rtech rozlije vítězné ušklíbnutí, když Sandera zaujme. Nerozesmál ho, pravda, ale změna mimiky tam nějaká byla, byť malá a to bral za úspěch. Je třeba se totiž radovat z maličkostí. Vnitřně se Nate dokonce spokojeně zatetelil blahem, když ho lovec pobízí, aby pokračoval.* Do někoho, kdo v době, kdy on slavil půl tisíciletí ťapání po této planetě, ještě nebyl ani na živu.. Ba co víc, ani rodiče té osoby.. *Nakrčí nad tím nos, protože to znělo tak, jak to bylo. Pěkně úchylně.* Do Triss.. *Dodá krátce, i když vlastně ani nemusel. Byla to jen třešnička na dortu, že to vyslovil. Otráveně si povzdechne nad tím, jak Sander zase prudce zastaví. On sám tak učiní až po dvou krocích, co si všimne, že s ním lovec nepokračuje.* Tak ale rozhodni se.. Buď jdeme nebo stojíme.. A jestli tu chceš stát, tak to si rovnou můžeme sednou do nějakého podniku okolo.. *Převrátí nad lovcem očima, než se uchechtne.* My vlastně spolu jsme i nejsme.. *Pokrčí rameny.* Je to součást plánu, jak fosílii držet od Triss... *Pokračuje a postupně mizí i ona veselejší opilá nálada, skoro jakoby naráz střízlivěl.* Tím jak se do ní zamiloval, tak pojal jakési domnění, že by mu měla patřit.. *Před dalšími slovy se zarazí a prohlédne si Sandera od hlavy až k patě.* Máš u sebe zbraně? *Zeptá se.* Protože ti zbytek nedořeknu, dokud je nedáš ze svého dosahu.. Nehodlám viset připíchnutý na stěně, jen proto, že tě chytne rapl, až to dořeknu. *Dodá důvod své otázky.*
*Na jeho tvári sa objavila výrazná nechuť. V ústach sa mu takmer vytvorila pachuť z tejto informácie. Nepáčila sa mu aj keď to nebola vôbec jeho vec. Vedel, že s Triss už bol len kamarát, takže do jej života nemal nárok nijako hovoriť. Avšak jeho znepokojenie nedokázal len tak zakryť. Malachai bol.. Malachai a Sander by mu v nijakej dimenzií neveril. Možno to bolo spojením z pekla, ale.. nie. nie, nie, nie, nie. Bola to nesmierne nepríjemná predstava, aj keď by mal asi byť rád, že tak starý čarodej vôbec pociťoval nejakú emóciu.* Určite si nikam nepôjdeme sadnúť, vysvetlíš mi čo sa vlastne medzi vami dialo a idem potom domov. Tak komplikované to nie je. *Odvetí pri čom sa to z Natea konečne začalo sypať. Skutočne väčšou obkľukov situáciu vysvetliť nemohol. Avšak keď hovoril, znepokojovalo ho, že z ich plánom nie úplne nesúhlasil. Pokiaľ sa Malachai držal ďalej.. asi to bolo pozitívum. Nechcelo sa mu však veriť, že to bola jediná možnosť, ako ho držať skrátka.* Fuj. *Vypadne z neho keď opisoval vzťah medzi nimi. Jeho ďalšia otázka ho však prekvapila a len si skryl svoju tašku za chrbát.* Nemám žiadne. O čo ide. *Doťahoval sa s ním. Z čarodeja to liezlo, ako z chlpatej deky a Sandera táto obkľuka už príliš nebavila.*
*Nate a Sander se v mnoha věcech neshodli, to bylo oběma jasné. Nicméně pokud šlo o cokoliv mezi Triss a tím exponátem z muzea, tak měli názor shodný. A to takový, že ti dva by měli být od sebe přesně sto padesát dva miliónů kilometrů. Triss tady na Zemi a ta parodie na Romea někde u Slunce. Na Sanderův odmítavý postoj jít si někam sednout si odfrkne a zabrblá pod nosem něco ohledně Sanderova přístupu a rozkazů. Nakrčí v úšklebku nos, když poté, co začne vysvětlovat, dá Sander citoslovcem najevo přesně to, co si myslel i Nate. Ten posléze mladíkovi věnuje nevěřícný pohled a založí si ruce na hrudi.* Víc nenápadně už to nešlo? *Otáže se, když se lehce vykloní a koukne se na onu brašnu.* /Jak malé dítě, co bylo přistiženo u rozbité vázy a teď se za zády snaží schovat kopací míč./ *To je myšlenka, co Natea trkne právě ve chvíli, kdy Sander až příliš rychle odpoví na jeho slova. Nakonec si ale povzdechne a převrátí oči.* Před několika týdny měla oslavu narozenin nová nejvyšší čarodějka Bronxu.. Byla to párty s kouzelnými nápoji.. Triss tam jednu dobu svítila jako žárovka a já zas musel mluvit v rýmech.. Bohužel jsem musel odejít dřív kvůli dvojčatům. Triss jsem nechal ve společnosti Josephine, té civilky, co byla i na její oslavě. To byl ta, co byla tak hlučná a donesla ji kotě. Pohoda, klid, navíc se Triss o sebe určitě postará, že ano? *Položí dotaz, ale hned zase pokračuje, aniž by měl Sander šanci jakkoliv zareagovat.* No, to mě ještě nenapadlo, že ta čarodějka, jejíž jméno bych si měl už zapamatovat, si z oslavy udělá orgie. A aby se nikdo necítil opomenut a zapojili se všichni.. *Tyto slova pronese s notnou dávkou ironie a nakrčením nosu v úšklebku.* ..tak jim do pití na přípitek nechala přidat nějakou drogu, či co to bylo. Triss to zjistila, bohužel pozdě a v dobré víře, jelikož je to naivní ťunťa, požádala dinosaura, aby ji odtamtud dostal.. No.. A taky dostal.. Do svého bytu.. Kde na ně oba začala působit ta droga a i když ho Triss žádala, aby odešel zpátky na oslavu a nechal ji se s tím poprat o samotě, tak tam zůstal.. Zbytek si jistě domyslíš.. Ráno o něj Triss rozflákala všechno v dosahu, co vím.. Řekla mi to o dva týdny později.. *Povzdechne si, než pokračuje ještě s dovětkem, jak se dostali k falešnému vztahu.* Ten debil ji poté začal otravovat s připomínkami na tu noc, aniž by ho napadlo, že to bylo špatně.. Od té doby Triss byla víc a víc času u mě nebo schovaná ve Faerii.. Nakonec jsme došli s tímto plánem, že začneme předstírat, že spolu chodíme.. Kromě teď tebe a mojí sestry, nikdo jiný neví o tom, že to je falešné.. Nikoho tak nepřekvapí, že Triss bydlí momentálně se mnou, kde je před nejvyšším blbcem prozatím, jsme domluveni, že tam bude do konce prázdnin, v bezpečí.. Mezitím snad vyřešíme, co dál.. *Dokončí a popravdě čeká, že lovce před ním nějaký ten rapl vážně chytne, jak předpovídal. On sám z toho byl maximálně vytočený, když se dozvěděl, co ten kretén provedl.*
*Len zagúľa očami, pokiaľ si pamätal skutočne u seba nič nemal okrem jednej dýky čo viac menej ani nerátal, ako zbraň, len, ako predmet na ochranu. Pokiaľ mu Nate nemal v pláne oznámiť, že Triss nejakým záhadným spôsobom spravil Nate dieťa tak si bol istý, že by mu nič nespravil. Avšak pri tej jednej možnosti.. neručil by za seba. Založil si tak ruky na hruď a čakal na Nateov príbeh. Neočakával nič pozitívne, avšak ani nič.. strašné. Teda sám nevedel čo čakať. Informácie, ktoré sa na neho posledné minúty sypali ho netešili a tak predpokladal, že nič horšie už nebude, och bože, ako sa len mohol mýliť. Hocijaký pokoj mu pomaly mizol z tváre za každým slovom čo Nate povedal. Ako také niečo môže Najvyššia čarodejka urobiť? Prečo Triss nešla za Nateom? Za kýmkoľvek okrem toho... antického kreténa? Nerozumel, ako mu mohla tak dôverovať obzvlášť ak vedela, že k nej niečo cítil. Samozrejme, nedával vinu na ňu, tá padala na Malachaia, ale stále mu z toho prišlo fyzicky zle.* /Prečo sú tí najmocnejší zároveň najhlúpejší?/ *Nič zo Sandera tak nevyšlo len hromada otázok, ktorú si neustále opakoval v hlave. Prečo mu to nepovedala? Nedôveruje mu? Asi tomu rozumel, ale.. stále. Prejde tak ku stene kde sa mierne oprel pri čom mu takmer vypadol dych. V podstate.. to ani nechcel vedieť, to, že mu to Nate teraz hovoril bolo trikrát horšie, ako keby mu to povedala Triss. Pokiaľ mu to nepovedala sama.. asi o tom nemal vedieť. Áno, Sander si tie informácie v zásade vypýtal ale nečakal, že to bude.. také závažné.* Vďaka. *Pozrie sa na Natea zatiaľ čo uvažuje čo mu ešte povie. Potreboval si to však sám všetko urovnať.* Asi viac počuť nepotrebujem. *Dodá pri čom sa len odrazí od steny a opäť sa dá do kroku. V tomto momente chcel ísť len domov... alebo, do jeho izby.*
*Nate dořekne vše, co chtěl a sleduje, jak sebou Sander práskne o zeď.* Tak teď vypadáš, že by jsi potřeboval panáka.. *Okomentuje to. Ne, že by on vypadal jinak, když se to dozvěděl. Na panáka ale ani jeden nešli. Zůstali zalezlí u něj doma s filmy od Disneyho a hrnkem kakaa.* No.. Triss by asi neskákala radostí, kdyby věděla, že jsem ti to řekl. Pravděpodobně by to asi neřekla ani mě, kdyby jsme spolu netrávili tolik času a já si nevšimnul, že má zdeptanou náladu.. *Pokrčí rameny.* Upřímně zrovna tohle chápu.. Ani já bych to v její situaci neříkal s klidem a.. No jo.. Fajn.. *Zabrblá, když jej Sander přeruší, že víc o tom už slyšet nechce. Nedořekne tak to, co chtěl. A to, že si myslel, že měla Triss obavy, že by ji Sander viděl jako něco míň, kdyby věděl, do čeho se zapletla. Hlavně kvůli tomu, co ji řekl před jejich rozchodem o jeho pohledu na čaroděje. Když nad tím tak uvažoval, tak by to mohl ještě Sanderovi vmést do obličeje, že tenhle názor je hovadina. Nate se rozmrká ze svých myšlenek do reality, aby tak učinil a akorát zjistil, že mu Sander zmizel z dohledu.* Mierda.. *Zakleje si pro sebe tiše, než zmizí do nějaké uličky, aby nepřilákal pozornost, když vzlétne a zamíří domů.*
*Nedokáže inak ako nad chlapcom krútiť hlavou.* Potom ale rozmýšľaj rýchlo...aj keď... *Pozastaví sa nad tým, ako povie, že by ho ľudia vedeli zaradiť aj bez vlajky.* ...ak si to myslíš, kam by si ma ty sám zaradil? A myslím celkovo. *Toto bola jedna z radostí toho byť lovcom. Jednoducho nech ho priradia k hocijakej profesii, mohol im vždy povedať, že sa mýlia, a vyhrá. Uchechtne sa nad jeho neistou otázkou.* To takmer znie, ako by si zo mňa robil nejakého lotra. V skutočnosti sa však iba radšej najem. Nič veľmi zaujímavé. /Aj keď moje porcie neraz ľudí v mojom okolí prekvapia. Nemôžem za to, moje zameranie je fyzicky náročné, spálim pri tom viac než by sa jeden načakal./ *Venuje mu žmurknutie a pohne ramenami, akoby sa mu snažil naznačiť, že to je ozaj všetko a nemá zmysel za tým hľadať niečo skryté, aj keď sa môže odpoveď zdať viac než nudná. Pri otázke o práci si jemne povzdychne, ale nakoniec sa rozhodne odpovedať neutrálne. Bolo to ľahšie než vysvetľovať, prečo nemôže nič povedať, či klamať.* Pracujem v neziskovke, nič zaujímavé, iba ďalší človek, ktorý sa snaží prispieť k budúcnosti tohto sveta. *Prednesie, ako keby to hovoril každému, ako keby bol z jeho práce unudený, aby zviedol Sana z cesty tejto konverzácie. Samozrejme, že svoju prácu miloval, ale ak by to naznačil, bol by tam len dôvod pokračovať ďalej v otázkach.* A ty? Alebo si ešte študent? *Spýta sa naspäť. To ucuknutie pier si všimne a tak svoj vtip berie ako úspešný.* Potom je to zrejme ozaj veľká zhoda náhod, máš pravdu. *Prikyvuje, ako keby naznačoval, že je určite za tým niečo schované, ale nemieni to z neho ťahať, jednoducho to len vie. Neodpovie, ale na jeho otázku o peknom snehuliakovi prikývne a nakloní k nemu svoj pohár, aby naznačil, že to ozaj myslel naňho. Napĺňalo ho energiou, keď sa druhý chalan smial. Miloval dobrú náladu a teraz ňou žiaril ako jadrová elektráreň. Nad žabou však už jemne pookrie a mykne ramenami.* Tak, máš veľké oči napríklad. Ale to je podľa mňa len dobre, určite musíš mat skvelý zrak. Plus sa ti hodí zelená. Aspoň myslím. *Hovorí už trochu s neistotou, nakoľko si uvedomoval, že si toto na seba pripravil on sám. Opatrne vezme malé origami a v totálnom šoku si ho na dlani prezerá.* Počkať, to si spravil ako? *Nerozumie, ale nemôže inak, ako z pier v tvare "O" vytvoriť obrovský úškrn.* Si ozaj úžasný, vieš to? *Povie mu od srdca, načo naňho konečne pozrie a rukou si automaticky siahne na tvár.* Mám niečo na tvári? *Nerozumie jeho pohľadu.*
Je pod kontrolou.*Odvětí jednoduše a koutek se jí pozvedne ve vypočítavém úsměvu. Nedlužila mu ale žádné vysvětlení.*Osobnosti. Porucha mnohočetné osobnosti. Ještě jsem se nesetkala s tím, že by si muž vytvořil ženskou osobnost.*Prohodí a do hlasu se jí vrátí zaujetí.*Amanda, že?*Řekne i když ujištění nepotřebovala. Spíš mluvila o něm a byl přítomen, tak se jej snažila zapojit. Pokud se Zacharieho myšlenky budou ubírat stejným směrem tak mu dojde kam tím míří. Schizofrenici a ti s poruchou mnohočetné osobnosti jsou jako upíři extrémně nebezpeční. A prášky už nemohou fungovat. Možná magie. Ne nutně osobnosti zničit ale třeba některé oslabit aby jiné měli možnost převzít nadvládu...? Mohla by to se Zachariem probrat, co by byl lepší postup i podle něj. Oba dva studovali mentální magii a práci se vzpomínkami, osobností, emocemi a dalším, jenže ona v posledních letech pracovala na mnoha dalších věcech a zabývala se i lektvary, jedy a jinou magií a s osobním životem před civily...nebylo moc příležitostí na tom znovu pracovat. Ukáže na Reye rukou, když prohodí osobnosti.*Tak co zaujal?*Zeptá se Zacharieho a potom se podívá na Reye.*Toto je Zacharie D'Amboise.*Pak se otočí na Zacha.*Rey. Asi bez příjmení, to měl Bran, který je dle všeho mrtvý.*Upije z šapmusu a rozhlédne se po ostatních, pak se podívá na čaroděje.*/Budeme si muset promluvit někdy./
*Posledné dni sa v New Yorku mnoho zmenilo. Krajina možností a zarytej slobody robila nezmyselné kroky späť. Aj tú štipku pokrokovosti, ktorú mala pomaly ale isto strácala. Ženy strácali svoje práva na svoje telo a mnohým tak bolo do plaču. Mnohý sa však rozhodli ísť do ulíc. Pochod za slobodu menšiny sa tak stával pochod za voľnosť, lásku a snahu dostať svet späť na tie správne koľaje. Jedného nikdy neprestane udivovať ignorancia a zaslepenosť niektorých skupín. Najmä v Amerike. Avšak teraz po interrupciách boli na hrane aj práva LGBTQA+. Otázka manželstiev opäť visela so vzduchu zatiaľ čo sa najvyšší súd rozhodoval, koho budúcnosť ešte zničí. Pochod sa tak stal istou nádejou na odpor. Organizácia prebiehala ľahko, ulice boli zatarasené, stánky na uliciach boli pripravené rovnako, ako aj stánky rôznych neziskových organizácií, ktoré ponúkali svoje pomocné služby. Niektoré stánky maľovali na tvár vlajky, iné ich predávali. Okrem toho sa dali kúpiť farebné kriedy a dymovnice, ktoré za sebou nechávali pestré stopy. Pochopiteľne jedlo a voda boli na každom kroku. Išlo by o nezodpovednosť, keby sa v tejto betónovej džungli neponúka voda. Počasie bolo slnečné, avšak slnko sa pohlcovalo to asfaltu a vytváralo tak priam skleník. Aj práve preto bola k dispozícií prvá pomoc na každom kroku. Cieľom však stále bolo pripraviť program pre mladých, starých a aj rodiny s deťmi. Každý si dokázal nájsť svoj kútik šťastia a istoty. Pride mal začať až o nejaký ten čas, najprv mali prejsť klasický návštevníci a neskôr na koniec boli pripravené alegorické vozy a pódia s rôznymi spevákmi a osobnosťami. Každý bol vítaní.*
*Hiram věděl, že se v Americe Pride month slaví víc, jak v Česku, kde něco málo lidí vydá na tuto tématiku nějaké příspěvky a na průvody se při tom můžou všichni těšit až v červenci, kdy je větší pařák. Tu logiku nikdy nepochopil. Nicméně, hlavu vzhůru, doteď ani nepobíral, co všechno dává cermat na jednotné přijímací zkoušky, na něž se občas podíval, když to začali puberťáci zase rozebírat na instagramových profilech. Nuže, nikdo není děd vševěd. Čaroděj odložil mobil, vzal si zrcátko se štětci. Tyto věci zvládl najít hned, nyní přišlo na barvy na obličej, které nakonec hledal dobrých deset minut. Barvy duhy si nanesl postupně na obě tváře. Tentokrát si ani předtím nemaskoval pihy. Nakonec to završil jemnými stíny, linkami a samozřejmě i modrými čočkami. Ven se pak vydal s pletenou brašnou, v níž měl vše potřebné. Každopádně, oblečený byl do černých kraťasů a bílého trika. Venku si prohrábl vlasy, načež se vydal přímo na Manhattan, kde měl průvod průvod začít. Po celou cestu se usmíval přitom usmíval. Na místě spatřil dost lidí, dokonce i rodinky s dětmi.* /Tady je to fakt živější./ *Pomyslil si a v brašně vylovil menší láhev s ledovým pitím a napil se.*
*Nikdy sa podobných vecí nezúčastnila ale Ari ju presvedčila k účasti a tento rok mali ísť spolu ako pár. Aj keď zomrela rozhodla sa Lyr že dodrží slovo a pôjde. Ani teraz sa neskríva ilúziami ale svoje inak biele vlasi si zafarbí do dúhových farieb a cez celú tvár má tiež namalovanú dúhu. Oblečie sa do svojej starej módy a vezne si zvonáče tielko a pončo topánky si neobuje a ide bosá ako mala vo zviku ešte pred rokom. Na krku má ako vždy vrecko s vílym prachom a na ruke ochranní prsteň.* /Veď čo keby..../ *Povie si keď si ho nasadí na prst a vydá sa smerom na Manhattan. Na mieste je už hromada ludí a tak sa len zamieša do davu.* /Ach Ari kiež bi si tu bola./ *Pomyslí si smutne ale rýchlo tieto myšlienky zaženie a radšej sa sústredí na dianie okolo seba. Začne obchádzať rôzne stánky a kde tu prehodí s ludmi nejaké to slovo.*
*Sander nebol človek do davu. Rád sa držal z boku, mimo ľudí s istotou, že je schopný dozrieť na poriadok a bezpečnosť. Ak mal byť úprimný o Pride by nevedel keby všade neboli plagáty, oznamy a polka Manhattanu bola vyblokovaná kvôli davom. Príliš sa z toho netešil na takom mieste bolo ore démonov jednoduché sa len tak primiešať a robiť škodu. Uisťovalo ho však, že bol ešte stále deň a tak veľa démonov neočakával. Základ pri sebe však mal, stele a jedno ostrie a senzor vo vrecku. Nič extra, ale bol to základ. Cez plece mal hnedú tašku, ktorá bola plná nášiviek, ktorď by Sander nevysvetlil, ale páčili sa mu. Na sebe mal béžové tričko nejakou zelenou linkovou potlačou a voľnejšie jeansi. Pochopiteľne, predlaktia mal skryté čiernymi návlekmi, ktoré mu kryli okrem jaziev aj väčšinu rún, vrátane runy zraku na chrbte jeho dlane. Nakoľko rukáv mu skrýval aj tú časť ruky . Čierne linky na krku on sám nemal, dával si ich keď išiel na lov, ale inak pre neho neboli časté a tak sa neobával. Civilstvo aj dolnosveťania ho tak mali za človeka, čo mu vyhovovalo. Sám prišiel na začiatok pochodu, nevedel prečo tu vôbec bol.. áno nebol hetero avšak mierne dúfal, že pôjde s Mirjam. Mrzelo ho že tu nebola s ním ale potreboval asi aj on trochu relaxu. Podišiel tak ku stánkom s občerstvením kde si kúpil kelímok a limonádou a jemne sa pohupoval v kolenách do rytmu hudby naokolo. Zatiaľ nikoho známeho nepoznal, v kútiku duše však veril, že niekoho čoskoro zbadá.*
*Ak mal Sunil ozaj niečo rád, boli to akcie plné života, rebelov a jedla. To dokonalo spĺňalo všetky jeho očakávania od New Yorkského Pride pochodu, ktorého sa rozhodol zúčastniť, sotva sa o ňom v to ráno pri raňajkách v blízkej kaviarni dozvedel. Ani sa nešiel do ubytovne prezliecť, jednoducho ako vyšiel z kaviarne, tak sa aj ukázal v živých uliciach mesta - s vlasmi vypnutými vo vysokom drdole, z ktorého vypadávali neposlušné vlásky, v upnutom tmavomodrom tielku, čiernych voľných nohaviciach a s košeľou krémovej farby zatiaľ prevesenej okolo bokov. Pôvodne si ju ráno cez seba dal, ale sotva sa mu od horúceho počasia začali lepiť z drdola vypadávajúce vlasy na krk, zvolil túto taktiku. Mohol si tak aspoň pohodlnejšie schovať serafskú dýku ako aj peňaženku, ktoré pre teraz spokojne sedeli vo vačkoch na jeho zadku. V momente, ako zahliadol jednu vášnivejšiu skupinu tínedžerov, ako si vykračujú s vlajkami väčšími než oni sami, okamžite sa im zavesil na päty a nie dlho na to sa objavil na tom najfarebnejšom mieste, aké kedy v tejto betónovej džungli mohol zahliadnuť.* /Hm, možno by nebolo úplne zlé si nejakú takú aj kúpiť./ *Bola to myšlienka, ktorá sa s ním niesla od momentu, odkedy na skupinu s vlajkami naďabil, ale sotva videl stav svojej peňaženky v porovnaní s merchom, zvolil si jednoduché maľované línie modrej, fialovej a rúžovej farby na oboch lícach a radšej si nechal peniaze pre nejaké to občerstvenie. Predsa len, kam sa táto čierna diera pohne, za nie dlho príde aj riadny hlad.* /Ach, bodaj by mi konečne niekedy niekto navaril tak, aby som nebol hneď hladný. Zrejme by som hneď otočil celú svoju orientáciu len voči tej osobe./
*Killa čekalo ne zrovna milé překvapeni, když se jednoho dne po noční směně vrátil do bytu. Jeho sestry měly vlastně štěstí, že je vlkodlak a cítil jejich pach, jelikož pokud by za normálních okolností z jeho bytu vycházel smrad spáleného jídla a hudba, tak by do něj vstupoval s pistolí v ruce.* A zmiz odtamtud. *Napomene Henriettu s kamenným obličejem a rukama založenýma na hrudi.* Zbláznily jste se? Obě dvě? *Zamručí se na dvojčata.* Za to že se ti připaluje pánvička nemůžu.. *Odfrkne si Hetty jakoby se nic nedělo a praští s jmenovaným kusem nádobí do dřezu. Killovi se šokovaně rozšíří pohled.* A zmiz, než vás obě zatknu za vloupání. *Hrne se rychle za svou sestrou, aby napravil, nebo se pokusil napravit, co v JEHO kuchyni spáchala.* Co tu vlastně děláte pro Krista? *Otočí na chvíli na obě pohled a jeho otázka spíš směřována na Lotty, neboť ví, že z Hetty vypadne něco jako.* Dělala jsem ti snídani, ty nevděčníku! A neber jméno boží na darmo.. *Ocituje rovnou jejich babičku, na což Kill reaguje unaveným otráveným pohledem.* Charlotto? *Osloví druhou ze sester.* Ty nevíš co je dneska? *Kill ji věnuje lehce nevěřícný pohled. Ano, ovšem, že to věděl, tu akci nebylo snadné ignorovat. Hlavně proto, že se v práci vybíraly hlídky, které měly zajistit hladký průběh. Jemu naštěstí vyšla noční směna a tak měl dneska volno. Plány měl však jiné, než byl pride nebo jeho sestry.* Takže mi tvrdíš, že jste sem letěly přes půl světa, jen kvůli akci, co je jeden den? *Otáže se a když se mu dostane přikývnutí, tak pokračuje.* Moje otázka je stejná: Zbláznily jste se?! Ví o tom Lord s Lady? Předpokládám, že jste si vzali soukromý let.. *Zvýší hlas a je v něm slyšet, že začíná být z flegmatického nezaujatého postoje sester vytočený. Než mu můžou odpovědět, tak se ozve zvuk, který ve svém bytě momentálně nečekal. Jeho oči najdou ty Charlottiny a vzkaz v nich je jasný.* /To snad nemyslíš vážně?/ *Bez dalšího slova zamíří rychlým krokem do svojí ložnice, jeho sestry ho jako ocásek následují.* Tak tohle je příliš.. Jdu zavolat Lady a počítejte s tím, že hned jak pilot bude moct, tak letíte domů.. *Oznámí jim a zamíří pro telefon. Henrietta jej následuje s protesty hned, zatímco Lotty nejdřív vezme na ruce Lærke a s ní svou sestru následuje.* Ano, Henrietto. Sprostě vás prásknu a víte proč? Protože jste bezeslova utekly z domu, vzaly si bez dovolení soukromé letadlo a ke všemu se zde hodláte zdržet, to vše, aniž by Lady a Lord cokoliv věděli. Jsou staří, ale ne hloupí, nemyslíš si, že si všimnou, že jim chybí doma i zbývající dvě ze tří vnoučat? Minimálně to zjistí za pár hodin na snídani. A jestli kvůli vám dvěma dostanu seřváno, tak mi věř, že zařídím, aby jsi ten čas tady strávila ne na pridu, ale na záchytce. A na Charlottu prozradím Malovi, co dělala v prváku, když přišla na řeč zmínka o něm. *Pronese, zatímco jeho telefon vyzvání. Obě se šokovaně nadechnou a rozhodnou se, že je čas změnit taktiku.* Týden? Kille.. Prosím.. *Zakňučí prosebně Hetty.* Ber to i tak, že strávíš čas nejen s námi, ale i se svou neteří.. *Dodá Lotty a strčí mu blíž rozespalou holčičku.* Jen jsme tě chtěly překvapit.. *Kill je všechny tři propaluje nerozluštitelným pohledem.* Rezidence Seymour Mansion.. *Zazní z mobilu hlas komorníka Lorda. Kill ani nepředpokládal, že by mu hovor zvedl jeden z jeho prarodičů.* Tady Killián. Moje sestry bez vědomí Lorda a Lady opustily sídlo. *Začne Kill mluvit, zatímco od jeho sester zazní další kňučení, psí oči a Lotty mu dokonce do ruky šikovně vecpe svou dceru. Killián si povzdechne.* /Proč já se vždycky nechám ukecat?/ Sdělte to ráno Lordovi. Zůstanou tu týden. Trest za útěk nechávám na nich. *Dokončí hovor Kill přičemž je mu za poslední slova věnováno zamračení.* A ani slovo. Chováte se jako malé děti. Buďte rády za ten týden. *Ukáže na obě ještě káravě prstem, než se uculí a začne cukrovat na Lærke. Jeho sestry si za jeho zády spokojeně plácnou.* To, že tady zůstáváte, neznamená, že na vás nejsem naštvaný, takže to slavení mírněte. *Ozve se k nim zády vlkodlak.* Tákže..? Půjdeme na ten pride? *Zkusí to opatrně Hetty.* Teď hned ne.. Stejně je brzo a já se potřebuju vyspat. Minimálně čtyři hodiny.. Jestli jste tak aktivní, tak vemte Lærke ven. Třeba do Central Parku, ať tu mám klid i od vás dvou. Pravidla znáte. *Oznámí jim.* Pravidla...? *Zaraženě zamručí Hetty, než je ji věnován Killův přísný pohled.* Jo, TY pravidla.. No jo furt.. *Převrátí starší ze sester očima, ale nakonec otráveně přikývne. Jakmile je Kill za pár hodin vyspaný, jsou jeho sestry dávno zpátky. A velice natěšené na zábavu.* Proč jsi ji sebou chudáka vůbec brala? *Nechápe Kill, když mu na rukách skončí opět jeho neteř.* Mal má zkoušky a věděla jsem že ji určitě velice rád uvidíš. *Uculí se na něj Lotty.* Navíc potřebuju hlídání.. Dneska střízlivá neskončím.. *Dodá s úšklebkem.* Aha.. Velice zodpovědný přístup.. *Zabrblá na její slova Kill, když začne po okolí přibývat duhových vlajek, hrát hudba a dav houstnout.*
A musíš? *Zamručí brunetka.* Musím.. *Přisvědčí ji Nate s úšklebkem.* Jak jinak tě donutit, aby jsi mi konečně představila svou přítelkyni? *Tina mu věnuje prosebný pohled mučedníka.* Ale já nechci.. Můj rodič teda nejsi.. *Nate nad ní pozvedne obočí, zatímco chystá děcka do autosedačky.* A čí prosím tě jsem? *Teď obočí pozvedne Tina a kývnutím hlavy poukáže na dvojčata, co si seděla v sedačkách. Nate se na ně taky koukne, načež se vrátí zamračeným pohledem na Tinu.* Jdi do háje, jo? *Zabručí, zatímco mu jeho sestra věnuje sladký úsměv.* Kdepak.. Jdu na pride.. Se svou přítelkyní.. Jejíž jméno se nikdy nedozvíš.. *Odpoví mu a sedne si na místo spolujezdce.* To si jen myslíš.. Přilepím se ti na paty a budu si tě hlídat.. *Pronese čaroděj a ukáže ji dvěma prsty gesto, než nastartuje.* Měl by jsi spíš hlídat děcka.. *Na tohle se Nate jen uculí.* Kdepak.. To je výhoda toho, že je má každý rád.. A taky že jejich kmotrou je Triss a jistí dva čarodějové se snaží si u ní vyžehlit dluh.. *Ušklíbne se a přesně k bytu těch dvou čarodějů zamíří. Tam nechá děcka a před domem i zaparkované auto, načež, jak slíbil se přifaří k Tině a jde s ní k centru dění, přičemž sleduje její reakce na každou příchozí, aby mu neuniklo, kdyby té tajemné osobě chtěla gestem naznačit, ať se nepřibližuje.*
*Zacharie bol na pride z počiatku pracovne. Jeho nahrávacie štúdium bolo partnerskou firmou, ktorá silne podujatie sponzorovalo. Preto keď sa už pomaly schyľovalo k začiatku pochodu tak len schádzal z pódia. Bol rád, že mohol vystupovať, piesne s jeho nového albumu sa netajili tým, že neboli len o ženách. V podstate nikdy okolo tejto témy neuhýbal, ani u civilov, prišlo mu to prirodzené a tak bol rád, že mohol prispieť. V čiernom tielku a farebnom štrikovanom kardigáne tak zošiel z pódia a bolo vidno, že sveter v tento deň nebol najlepšou možnosťou. Rýchlo ho tak teda zhodil pri čom sa skryl do backstagu a uvažoval, ako by mohol prešmyknúť na pochod. Nechcel si ho nechať len tak ujsť kvôli tomu, že teraz bol "slávnym" nech to trvalo čokoľvek. Išlo o niečo v čo bol zapálený a tak sa mohol zdať o niečo.. mladší a spontánnejší, ako zvyčajne. Po tom, ako nastúpil nový spevák na pódium sa tak ochránil pred zrakom civilov a vydal sa k ľuďom, ktorý sa na seba už celý spotení spokojne lepili. Zelené oči, ktoré pomocou hmly ukazoval verejnosti tak pozorovali okolie a sám čarodej len nasával tú energiu. Áno išlo o protest, ale ten najkrajší čo mohol zažiť. Netrvalo dlho kým mu do oka padol povedomí cudzinec. Z počiatku si nebol istý či blúzni keď si povšimol HIRAMA, alebo nie avšak po krátkom hodnotení rozhodol, že išlo o jeho starého známeho.* Zmysli ma neťahajú za nos? *Opýta sa s malým úškrnom zatiaľ čo sa k čarodejovi približuje, keby neboli na takej verejnosti pravdepodobne by mu venoval objatie, avšak stále sa zdráhal pozornosti.* Jeden by ťa v New Yorku nečakal. *Pousmeje sa zatiaľ čo sa na neho pozrie. Medzi tým sa POCHOD UŽ ZAČAL. Prvé rady ľudí vykročili do ulíc s krikom, smiechom, ale aj ceduľami, ktorými vyjadrovali svoju nespokojnosť. Stále sa však držala radostná nálada, ktorá bola priebojnejšia, ako zvyčajne.*
*Jakmile byl venku z baráku,v němž bydlel, zjistil, že je opět jeden z těch dnů, kdy opravdu musí být na každém kroku nabídka vody, neboť bylo pocitově tak třicet stupňů. Hiram si teprve v tu chvíli uvědomil chybu, které se dopustil. Ty delší husté vlasy mu byl čert dlužen.* /Že já si je nenechal zkrátit./ *Prohrábl si je, zatímco mu tato myšlenka projela hlavou. Rukou si následně poplácal brašnu, v mysli si přitom kontroloval, zda do ní naházel vše, co bude potřebovat. Třeba ten blok s tužkami tam byl úplně přebytečný, jenže když už jste s tím sžitý, těžko se toho vzdáte, i na těch pitomých pár minut. Vždyť to samé se děje například i u mobilu se sluchátky, taky na to nezvládne mnoho lidí dopustit. Z flašky s vodou upil hned, když byl na místě, kde měl průvod začít. Z brašny se následně snažil vyhrabat nějakou gumičku. Neúspěšně.* Kurdeee. *Zaklel si tiše, načež si aspoň pár pramenů zastrčil za ucho. V tu chvíli spatřil ZACHA. Přivřel oči kvůli slunci a zapřemýšlel, kam má toho podivína, který na něj mluvil zařadit. Ano, znal jej ze sociálních sítí, ale to je nyní vše, na co si vzpomněl. Paměť mu zřejmě až tak dobře nesloužila.* /Není to fakt on?/ Sebral jsi mi slova. *Uchechtl se nervózně a poškrábal se na zátylku. Už věděl o koho jde. Nebo si to aspoň myslel, snad správně.* Nikdy jsem si taky nemyslel, že se tu vrátím. *Přiznal starému příteli a pohlédl na dav, který se už dal do pohybu.* Nuže stalo se, opět v Brooklynu. A co ty? Jak jde život? *Aby konverzace přes ten hluk neustála, optal se jej na něco, přičemž se sám dal do kroku.*
*Z jedného stánku si vezme flašu s vodou a poriadne sa napije.* /Eheh, nechápem jak niekto môže chcieť žiť na slnečnom dvore. Keď tam je každí deň jak v peci. Ako dnes tu./ *Posťažuje sa sama sebe, ešte raz sa napije a znova sa zamieša do davu. Prechádza pomedzi ludí s niektorími sa dáva do reči okolo iných len prechádza. Tento protest sa jej páči čím dalej tím viac. Boli tu davi ludí kltorí protestovali za svoju vec ale narozdiel od večšiny ostatných protestou tu úplne chíbal hnev zo strany protestujúcich. Zatial čo rozmýšla nad atmosférou podujatia dá sa dav do pohybu a pochod začne.* /Mizerná horúčava./ *Povie si, vyzlečie si svoje pončo a zostane len v tielku. Pritom ale v tlačenici nechtiac vrazí lakťom chalanivi vedla nej.* Ohh prepáčte velmi ma to mrzí. *Hned sa začne ospravedlnovať a snaží sa odhadnúť skodu ktorú (SUNILOVI) sposobila.* Vážné ma to moc mrzí. Neublízila som vám dúfan?
*Hetty od jejich skupinky zdrhla jako první. Kill ji zahlédl mířit ke stánku s barvami, neboť přestože byla nalíčená, byly to pouze kouřové oční stíny a rtěnka a Hetty plánovala sladit barevné připínací prameny v jejích vlasech s barvami na obličeji. Cestou ještě splašila nějakou levnou plastovou korunku s duhovými sklíčky a Kill se tak mohl pouze modlit, aby se do něčeho nezapletla, protože jak si vyslechl cestou sem, tak Hetty byla velice zapálená do toho, aby z členů nejvyššího soudu udělala při první chvíli kastráty. Co hodlala udělat s ženskými členy mu nebylo řečeno a on se raději ani neptal, neboť by pak svou sestru musel zatknout s jistotou. Lotty byla ta mírnější z nich a většinou se s Hetty jen svezla, ale ani ji se pravda ono rozhodnutí nelíbilo. Nelíbilo se ji totiž že ovlivňovalo i zdravotní a násilné, nedobrovolné důvody. Sama věděla o tom, jak komplikované těhotenství měla jejich máma s Killem a i u ní bylo chvíli podezření, že se její dítě nenachází tam, kde by mělo. Proto soucítila s ženami, jenž jsou právě ohroženy na životě, jelikož jim byla sebrána jediná zákoná cesta, jak takové těhotenství přežít. Na rozdíl od své sestry, ale volila nesouhlas cestou klidného protestu.* Ohh.. A já taky padám.. *Pronese radostně, když se oznámí, že průvod začíná a začne se drát dopředu. Kill si jen povzdechne a se svou neteří na rukách zamíří k nějakému stánku s občerstvením. Měl sebou v brašně přes rameno nějaké věci pro Lærke, ale na sebe jaksi zapomněl a venku bylo na něj poněkud vedro.* Zdravím.. Vás bych tady nečekal.. *Prohodí k SANDEROVI, když jej zahlédne vedle sebe u stánku.*
*Čakal na pochode takmer kohokoľvek avšak nie vlkolaka, ktorý sa vedľa neho objavil. Killiána stále nevedel zaradiť, pochopiteľne bol veľkou pomocou pre neho a celý prípad, avšak stále sa okolo neho cítil podivne. Možno to bolo tým, že sa vedľa neho cítil, ako dieťa. Killián vystupoval vyspelo a diplomaticky, to bola a vždy bude skôr parketa Mirjam. Možno preto sa tak zdráhal tmavovlasého vlkolaka.* Nie? Ono, to isté platí pre vás. *Snažil sa držať jazyk za zubami nakoľko si veľmi dobre spomínal, že na oslave Triss bol KILLIÁN veľmi blízky s tou civilkou. Samozrejme neodsudzoval, že stále mohol hrať za oba tímy, ale stále. Prišiel mu tak vážnu na to, aby sa zúčastnil akcie, ako táto.* Ste tu ako.. opatrovateľka? *Opýta sa zvedavo zatiaľ čo si časť tváre zakryje kelímkom. * Nezdáte sa ako človek na takéto podujatia. *Bolo to zvláštne nakoľko všetky otázky mohli byť rovnako otočené aj na neho. V tom si mierne prekryje uši nakoľko krik a hlasná hudba nabrala trochu na intenzite nakoľko sa pochod začal hýbať. Všade boli davy, Sander vždy vedel, že New York bol obrovský, avšak v prepočte na ľudí si nikdy jeho masovosť neuvedomoval. Dieťa v jeho rukách stále nevedel či má pripísať jemu, alebo nie.* Okrem toho, tento malý..človek, je váš? *Opýta sa so značnou neistotou. Bábätká vyzerali pre neho takmer všetky rovnako a tak nevedel vydedukovať jeho rodinnú líniu. Nie, že mu to teraz ťažilo hlavu, ale išlo o princíp.* Na to, že máte dieťa mi prídete málo unavený.
*Nakoniec predsa len skončil pri stánku s jedlom. Sotva sa ochladil vodou od veľmi milých dobrovoľníkov, ktorý na jeho pobavenie a požiadavku naňho pohár s vodou vychrstli, ešte sa aj riadne ovlažil a potom už zavoňal jedlo všetkých druhov. Síce ho najviac zaujali práve koláče, keďže tie v krásnych farebných kombináciách na papierových tanierikoch vynikali najlepšie, nakoniec skončil u dvojitého hotdogu s riadnou dávkou kečupu, horčice aj farebnej majonézy.* /Síce je ten tvar párku otázny, klamal by som, ak by som povedal, že to za tie peniaze nestálo./ *Spokojne sa s úsmevom od ucha k uchu pripája do náhle rozpohybovaného davu, užíva si hlasnú hudbu, ako aj nahlas skandujúcich protestantov. Síce o mnohom z posledných dní nevedel, plne s každým jedným výkrikom súhlasil a určite by si doniesol aj vlastné transparenty, kebyže nejaké má. Pre teraz si hlavne užíval atmosféru plnú divokej energie...teda až do momentu, kedy doňho náhle vrazí nižšia slečna. Okamžite jej mávne, že je všetko v poriadku, nakoľko má v jednej ruke posledné kúsky hotdogu, ako aj plné ústa - teda...až na to, že mu takmer zabehlo. Nejak to ešte prehltol, než si odkašľal, aby mohol aj prehovoriť ako slušná osoba.* Nie, nie, všetko je plne v poriadku. Trochu mi zabehlo, ale to som už zvyknutý. Niekedy jem rýchlejšie, než je zrejme vôbec možné. *Nad problémom sa len zasmeje, aby naznačil, že je ozaj všetko v poriadku.* A vy? Ste v poriadku? Predsa len ste o niečo menšia, takže či ste sa vy nezranili nejako? *Rozhodne sa uistiť aj on sám.* /Predsa len musím ukázať tú správnu taliansku eleganciu a správanie džentlmena./
Mě jen tak nezdrhneš, Laurentino! *Ušklíbne se Nate, zatímco se jeho sestra snaží proplést davem. Se svou přítelkyní měla domluvené místo srazu, ale nemohla na něj dojít s Natem v zádech. Takže kličkovala v davu a doufala, že ji malá výška bude tentokrát výhodou. Nicméně Nate, jakožto osoba vysoká onu výhodu slušně eliminoval, když se davem prodíral za ní. Výhodu tak získá až ve chvíli, kdy u Natea zareaguje jeho snadno rozptýlitelná pozornost způsobená ADHD, když zahlédne známou osobu. Zvědavě proto zamíří k nim, přičemž na Tinu houkne.* Furt tě sleduju! Ani se nepokoušej utéct! *Ještě na ni i ukáže prstem, ne, že by to bylo co platné, neboť v tu chvíli, co Nate věnuje pozornost někomu jinému, se Tina schová v začínajícím průvodu a zmizí mu z očí.* Já to říkám pořád, že kam se nachomýtneš, tam jsou zranění.. Většinou je ale působíš teda úmyslně no.. *Rýpne si s uchechtnutím do VÍLY, než je jeho pozornost věnována i NEZNÁMÉMU.* Koho jsi zkusila zmrzačit teď? *Zazubí se, což je jeho originální způsob, jak muži naznačit, že by rád znal jeho jméno. Hlavně teda ve chvíli, co si všimne černých značek a dojde mu o koho se jedná.*
Zdá sa, že všetky cesty vedú do New Yorku. *Slabo mu cukne v kútikoch kedy sa len zahľadí na kučeravého muža. Hirama nevidel už nejaký ten rok a úprimne ho zaujímalo čo sa za ten čas zmenilo. Jeho vzhľad do tváre to nebol nakoľko nestarol, avšak jeho štýl a oblečenie prešlo značnou premenou.* Prečo by si sa nevracal? To ti bol New York tak odpudiví? *Nadhodí zatiaľ čo sa pozeral na jasajúcich ˇľudí v uliciach. Bol to príjemný pocit, keď vedel, že sa na tom mohol sám podieľať.* Ono v uliciach je pomerne veľa potkanov, ale tak.. to sa od veľkého mesta už musí očakávať. *Ľahko zavtipkuje, avšak množstvo škodcov bolo priam udivujíci.* Život? Zatiaľ nemám nárok na sťažnosti, aj keď je to niekedy náročné. Čo robíš v Brooklyne? Či si len na medzi zastávke svojej cesty? *Zaujímal sa zatiaľ čo sa na Hirama pozeral, jeho oči aj keď prívetivé na plný pohľad neprezrádzali nič o jeho živote, alebo vnútornom svete. Nie, že by Hiramovi neveril, tentokrát išlo skôr o istotu na podujatí.*
Nie, som v poriadku. *Usmeje sa na mladíka a chce ešte niečo dotať keď ju preruší NATHOVO rípanie. Pretočí očami a s hraným otrávaním vírazom sa natočí abi videla NATHA ale abi videla aj mladíka.* Ak nesklapneš tak zmračím teba ale úmyselne. *Vilepí NATHOVY zaucho ale tak slabo že to skoro nemôže ani cítiť. Potrasie hlavou a jej hraná zlá nálada je preč.* Prepáčte som nezdvorilá. Som Lyria. *Elegantne sa chalanovy ukloní a trochu povitiahne obočie keď aj ona zaregistruje jeh runy.* /On je to lovec? To mám teda fakt šťastie, keď už ich nezabíjam tak ich aspoň pretiahnem lakťom po tvári./ *Ríchlo však zaženie podobné myšlienky preč. Nemieni si nechať pokaziť tento pochod.*
*Nespokojne sa zamračí a začne behať po neznámej očami, aby zistil, kde ju mohol zraniť na základe jej slov. Už chcel dodať, že nerozumie jej tvrdeniu, nakoľko si žiadnych odrenín nevšimol, ale akurát ho v tom zastaví ďalší neznámy a možno tak spraví aj dobre podľa toho, čo z ich konverzácie Sunil vytuší.* /Úmyselne, huh?/ *Na jeden hlt pre istotu do seba kopne zvyšok pečiva aj s omáčkou, keďže nemienil riskovať, že mu v tomto dave ešte aj spadne na zem, načo znovu medzi oboma prebehne očami.* Žiadna nezdvorilosť. *Mávne rukou, keďže ako aj chlapčisko nenápadne podotkol, on sám sa ešte nepredstavil.* To som sa skôr mohol predom predstaviť ja sám. Volajte ma Sunil. *Nerobí mu žiadny problém im povedať svoje meno. Predsa len ak sú civili, veľa s tým nespravia, a ak nie rovnako ako Joshua, potom im tá informácia je tiež na dve veci. Začínal si však všímať, že zrejme ani títo dvaja nebudú patriť pod zaslepenú časť sveta.* /Ale čo by potom mohli byť? Keďže veľmi nedokážem odhadnúť, ako ďaleko sa dievčatá s make-upom môžu v dnešnej dobe dostať, mohla by byť aj vílou alebo čarodejkou pre jej dáko neprirodzený vzhľad. Chlapec vyzerá ako hulvát, tipol by som mu upíra...ak by sme teda neboli na slnku. Na vlkodlaka tiež nevyzerá, skôr je samostatná jednotka, takže buď utečenecká víla...na čo mi dojem svojou upravenosťou nedáva, alebo čarodej./ *Svoje myšlienky si však necháva čisto pre seba, vlastne mu aj bolo jedno, kto je kto, ak mu nemienili pokaziť tento pekný pochod.* A žiadne mrzačenie, na to som omnoho vyšší a aj ťažší, síce musím uznať, že mi mierne zabehlo ako ku mne Lyria... *Otočí sa na ňu.* Akti môžem tykať. *Vráti sa pohľadom k Nateovi a prekríži si ruky na hrudi.* ...prišla. *Až potom, čo vetu dokončil, si uvedomil, že to mohlo znieť aj tak, že mu zabehlo z pohľadu na ňu, ako keby bola chodiaca baba yaga. Prehrabne si vlasy, čím mu jemne vypadnú z drdolu a skúsi to zahnať širokým úsmevom.* A ty? Ty si sa zatiaľ ako jediný nepripojil k tomuto menovému krúžku. *Podpichne naspäť chlapca, ktorý zrejme nemá najzelenšiu minulosť spojenú so ženou vedľa.* /Skôr je to vzájomné, ale nech už bol ich vzťah hocijaký, neviem, či chcem počuť detaily. Tá facka mi dala vedieť o intímnosti onoho vzťahu až dostatočne./
*Killiánovi cukne jeden koutek.* Ano, souhlasím, i moje účast zde může být pro někoho nečekaná. A věřte mi, že jsem neměl původně v plánu sem chodit. *Odpoví mu, zatímco přinesou objednávku SANDERovi a po chvíli i jemu. Pochopitelně nealkoholický nápoj. Nad lovcovou otázkou trochu nakloní hlavu na stranu.* Specifikujte prosím čí.. Toho davu, mých sester nebo tady Lærke? *Lehce si pohodí holčičkou na ruce, neboť mu začínala sklouzávat, čímž na ni i poukáže. Na Sanderovi další slova přikývne.* To máte pravdu.. Ani nejsem.. Radši mám svůj klid.. *Souhlasí a odpije si z pití, přičemž jakoby snad ani nevnímal, jak se mu po kelímku sápe jeho neteř.* To však nic nemění na otázce, že ani vás bych tu neočekával.. *Dodá, čímž se snaží nadhodit, zda mu chce lovec odpovědět, jelikož momentálně byla jeho otázka úplně zamluvena. Při hlasitějším křiku a hudbě sebou cukne i Lærke, která se v ten moment přestane zvědavě rozhlížet a raději se blíže přitiskne ke svému strýčkovi a vlastně se snaží u něj schovat. Kill si šikovně přechytí ruce, aby i takhle mohl malou držet a nespadl mu kelímek s pitím. Teprve pak věnuje zase pozornost Sanderovi. Tentokrát mu pobavením zacukají oba koutky.* Je to moje neteř.. Kousek vedle.. *Opraví ho a nad dalšími slovy zakroutí hlavou.* A to mám po noční.. Před chvílí jsem se probral a byl jsem sem nedobrovolně vytažen.. Ale děti mám rád, takže mi Lærke ani nevadí hlídat.. Většinou mám při nich víc energie, než jindy.. *Odpoví s opatrným pokrčením ramen, aby neublížil dítěti.*
*Nate se na LYRIU zašklebí.* Nějak si vyskakuješ, ne? *Rýpne si nazpět s odkazem na její výšku a po pohlavku si ono místo promne, ačkoliv to pravda nebolelo a ublíženě nakrčí ret.* Auva.. Tak za takové surové chování si nezasloužíš být chůvou dvojčat.. *Pronese s narážkou na jejich konverzaci posledně a káravě poukáže prstem. Jeho lusknutím je ale tohle zase pryč.* Nebylo pro tebe namáhavé se natáhnout tak vysoko? *Neodolá, než se jeho pozornost přesměruje na LOVCE.* /Zajímavé.. Že by nová posila v New Yorku? Neumím se rozhodnout, zda je jim to vůbec ku prospěchu, nebo se Institut stane ještě větší bídou../ *Probleskne mu hlavou a jen co ho Sunil upozorní, že se jediný nepředstavil, tak se ušklíbne.* Nathanael.. A pamatuj, že cokoliv kdy uslyšíš od jistého blonďatého kolegy s jmény na S, je lež.. *Dodá, jelikož tomuhle rýpnutí prostě nešlo odolat. I když nemohl popřít, že Sander a Mirjam byli jediní lovci, co tady něco dělali. Triss se teda ještě vehementně zastávala Sebastiana, ale Nate měl vzato, že ani jemu moc to vedení Institutu nešlo.* /Asi to mají v krvi, no../ *Jakým prospěchem bude Sunil bylo pro něj prozatím záhadou.* A tohle je spíš trojúhelník, než kroužek.. *Dodá s uchechtnutím.*
Zjevně ano. * Kývl starší z čarodějů hlavou a podíval se na toho druhého. Jak ho mohl nepoznat? Vždyť vůbec nezestárl. Třeba měl už fakt špatnou paměť. Na druhou stranu se neviděli nějaký ten pátek. Dále se změnila i móda, která zjevně rovněž dělala divy. Ostatně ho při prvním setkání viděl slušně oblečeného a těžko si ho zvládl pak představit v něčem jiném.* To zas ne, pouze se mi víc líbilo domovské krajině. Určitě to znáš, všude dobře, doma nejlíp. *Pousmál se na něj. Jeho cesty tehdy pokaždé končili v České republice. Každý rok se přitom jezdil podívat i do Estonska, nevěděl ovšem, jak to bude letos. Jestli se na to náhodou nevykašle.* Horší jak ve středověku to asi nebude. *Zavrtěl s uchechtnutím hlavou. Tehdy to byla jedna havěť za druhou. V kuchyni to přitom bylo ještě lepší. Nikdy nechápal, odkud se toho tolik bere. Vždyť to by tehdy nepochytalo ani těch pět koček, natož jedna.* Rozumím, zkrátka žádná procházka růžovou zahradou. *Kývl, co jiného mohl přece čekat. Kord u čaroděje.* Plánuju tu zůstat déle, než pár měsíců. V Brooklynu už mám dokonce i byt. *Pověděl, opět si přitom vytáhl láhev s pitím a napil se.* Studio mám ale tady, nedaleko Central Parku. *Dodal ještě, načež opět pohledem zabloudil k ZACHOVI. Vypadal stejně krásně jako tehdy, když ho potkal poprvé.*
To si si zaslúžil preto že si drzí a zlí na dievčatá. *Povie a následne pretočí oči.* Ale prosím ťa kolko výhovriek a dvôvodou prečo sa na tú rachotu nehodím si ešte vymyslíš? *Pobavene zakrúti hlavou.* Jasné s tikaním problém nemám. *Usmeje sa.* Páni to so mňa chalanom až zabieha jedlo keď sa pri nich objavím? To mi vážne lichotí. Duchom žial ťa musím sklamať, niesi môj tip. *Potlapká SUNILA po pleci a ukáže na dúhovú vlajku ktorú má namalovanú cez celú tvár a vlasi zafarbené do dúhova. Potom sa ale znova pozrie na NATHA.* A mimochodom ty nemáš čo hovoriť. Večšinou sme sa stretávali v boji kde si ty griloval zrovna tolko démonou kolko som ich ja pobila. *Naoko hannevane sa zamračí.* Ale nekazne si protest kecami o vašej práci a mojej..... *Nechá vetu nedokončenú keď jej oči padnú na čiernovlásku ktorá kúsok od nich nesie vlajku. Chvílku ju sleduje pohladom ale nakoniec sa otočí k SUNILOVI.* Si tu kvôli bezpečnosti alebo kvôli protestu? *Spíta sa stále však po očku sleduje vlajkonosičku.*
Myslel som Lærke, ale keď to poviete takýmto spôsobom rátam, že cítite zodpovednosť nie len nad ňou. *Pousmeje sa pri čom mu prišlo meno dievčatka viac než zaujímavé. Nebolo nórske to si bol istý avšak stále podľa výslovnosti Killiána sa mu zdalo blízke. Tak či onak nemal s tým ani veľký problém.* Takže z tohto všetkého rátam, že vás sem zatiahli vaše sestry? To ste potom veľmi zodpovedný brat. *Vydedukuje jednoducho pri čom sa pozrie do davu či neuvidí niekoho podobnému Killiánovi. Nič moc si však nevšimol a tak sa opäť otočil k mužovi. Ak mal byť úprimný viac menej mu vypadlo, že sám odpoveď na otázku zahovoril.* Ono ani sám neviem, chcel som sa prísť pozrieť, ale stále mám pocit, že som tu pracovne. *Prizná sa, často mal s tým problém, akoby nikdy neodišiel z práce. Ono asi z tým mal rátať nakoľko keď nerobili neporiadok démoni mohli ho robiť dolnosveťania.* Na takej davovej akcií.. aj keď by som si chcel užiť len tú zábavu mám pocit, že stále musím dávať pozor. *Vysvetlí jednoducho a pevne veril, že to dávalo zmysel. Možno keby tu bola aj Mirjam tak by sa vedel zabaviť viacej, ale takto sám. Nevidel to ako niečo čo si mohol dovoliť. Pozoroval tak dieťa na rukách Killiána a aj keď nechcel slabo sa pousmial. Deťom nerozumel, alebo.. niekedy si myslel, že s deťmi robiť vedel, ale prišiel Tobias a celá jeho predstava popadala ako domček z kariet. Od vtedy sa od nich držal ďalej aj keď by sa im chcel prestať zdráhať. Predsa len to neboli divoké a krvilačné šelmy.. aspoň väčšina ich nie je.* Viac energie pri deťoch? Do teraz som nepredpokladal, že niečo také je vôbec možné.. Prečo myslíte, že to tak máte? *Sander chcel zisťovať, naučiť sa, akoby deti boli to najväčšie tajomstvo, ktoré v živote postretol. Áno, mohol sa učiť od Natea, ale to by radšej dobrovoľne skočil z mosta.*
*Killián přikývne.* Tak nějak.. Sestry jsou sice již dospělé, alespoň co se zákonů v Anglii týká, ale věčně se chovají jako malé děti. Jejich přítomnost tady je toho důkazem. A s mnohými osobami v davu je to vlastně stejné, takže jsem dá se říct pořád ve střehu, i když nejsem ve službě. *Odpoví mu a poté znova přikývne na jeho slova.* Snažím se být.. Ale dělají mi to někdy těžké.. *Podotkne s krátkým uchechtnutím. Chvíli pozoruje Sandera, jak se rozhlíží a když mu dojde, koho hledá, tak zakroutí hlavou.* Teď už je asi nenajdete.. Hetty zdrhla jako první, takže ta už bude ztracená v davu a Lotty zmizla sice před chvíli, ale ta se zase tlačila do čela průvodu.. *Upozorní ho, aby si zbytečně nevykroutil při hledání hlavu. Odpije si z kelímku, zatímco čeká, jaká bude odpověď Sandera na jeho původní otázku. Nepřerušuje ho a jen na jeho slova přikývne, přičemž se dá pomalým krokem do pohybu, neboť pořád stáli u stánku a trochu tak blokovali k němu přístup.* Chápu.. Ani se vám nedivím.. U policie dělám jen asi necelých pět let, ale ten pocit mám stejný. Pořád jsem ve střehu, i když mám volno. A vy svou práci děláte vlastně celý život.. Víc bych se divil, kdyby jste nemoc z povolání neměl.. *Pronese. Přehodí si ruce, když se Lærke poleká. Pobaveně se tak pousměje na Sanderovi slova a přikývne.* Ano.. Myslím si, že je to tím, že jsem zvědavý, co všechno vymyslí. Děti jsou nevinné a nemají ještě žádnou morální nebo sociální zábranu, která by jim mentálně bránila něco udělat. Jsou zvídavé a zkouší, co můžou a co je nad jejich síly. Je zábavné sledovat, jak se učí.. A to že u nich jeden musí být ve střehu mi tak nějak asi zabraňuje, abych byl unavený. *Řekne po chvíli uvažování.* Když nad tím tak přemýšlím, občas je hlídání dětí trochu teoreticky podobné práci policie.. Jen nejde o život a člověk si to tak může víc užít, když má svou práci rád a já svou práci rád mám.. A na rozdíl od zločinců vím, že oni svoje bádání nemyslí zle.. Pouze se učí.. *Dodá.* Nemáte moc zkušeností s dětmi, že ne? *Nakloní hlavu trochu zvědavě na stranu, co tak vydedukoval ze Sanderova nervózního chování a otázek na toto téma směřovaných.*
Na to by som si práve nevsadil. Potkany sú určite agresívnejšie, ako boli vtedy. *Mrkne na neho, teraz sa tvory pod nohami neplietli, najmä kvôli počtu ľudí, ktorý boli naokolo.* Tentokrát možno len neprenášajú mor. *Dodá spätne pri čom si ľahko prehrabne vlasy a pozrie sa na Hirama. Často si na neho spomenul, keď si spätne čítal svoje zápisky z minulého storočia. Aj keď bol od neho Hiram starší, nikdy to tak nepociťoval. V zásade, veľmi podobne to cítil aj s Madelaine, až na to, že tá sa svojím vekom rada chválila.* Oh skutočne? *Na oko prekvapene mu cukne v kútikoch zatiaľ čo si založí ruky za chrbát.* V tom prípade rátam, že sa už najbližšie neuvidíme o sto rokov. *Navrhne, pri čom nepriamo inicioval, neskoršie stretnutie. Rád by si s ním len tak sadol k poháriku a porozprával o rokoch, kedy sa nevideli. Vždy rád počúval o životoch ostatných čarodejov.* Štúdio? A čo v ňom vytváraš? *Opýta sa jednoducho, bolo veľmi možné, že by toto mal vedieť, avšak niekedy človeku veci vypadnú. Nestarnutie na vzhľade neznamená, že jeho pamäť starnúť nebude, aj keď nie tak drasticky, ako u civilov.* Čo sa inak zmenilo? Ako sa má tvoj učiteľ? *Pousmeje sa, toho muža si príliš nepamätal, ašvak matne sa mu vynáral v pamäti. Pre Zacharieho to však stálo za opýtanie a tak v tom nečakal.* Nechceš sa trochu zaradiť do sprievodu, nechcem ťa tu držať ak si sa prišiel zabávať.
A ste si istý, že na nich nie ste len príliš prísny? Predsa len, ak už sú dospelé.. *Navrhne, pri čom skutočne len strieľal do prázdna. Akú mal Killián rodinnú dynamiku mohol skutočne len hádať, ale prišlo mu to, ako klasický ochranársky brat, ktorý svoje sestry bude striehnuť do dôchodkového veku. Možno bol však skutočne v práve, ťažko povedať.* Ahh jasné. *Kývne pri čom odkloní pohľad od davu a opäť sa otočí na Killiána a vykročí za ním, nakoľko aj on už odstúpil od stánku.* Ono, človek by si myslel, že keď vie, že to bude robiť celý život tak sa na to dá pripraviť, ale zrejme som sa mýlil. *Pousmeje sa pri čom sa na moment zamyslí. V podstate ho nikdy nikto nevaroval pred tým, že bude pracovať 24/7. Na akadémií, v Inštitútoch.. možno to tak cítil jediný nakoľko mal tak silné workoholické tendencie? Ťažko povedať, možno by sa o tom mohol porozprávať s Mirjam.* Chcete sa u polície ešte posunúť niekam vyššie? *Opýta sa čisto zo zvedavosti, zatiaľ čo si napraví tašku na jeho pleci, ktorá sa mu zľahka zarezávala do pleca. Možno by mal do budúcna vybrať aspoň nejaké nepodstatné veci, lebo tomto momente by sa so všetkým čo tam mal mohol presťahovať a prežiť minimálne týždeň.* Skôr by som povedal, že to, že je človek stále v strehu je tak unavujúce. *Uchechtne sa, nakoľko tak mu to prišlo. Kontrolovať či náhodou nerobia nejaké hlúposti, alebo nelezú na miesta, ktoré by mohli byť nebezpečné.* Neviem či som také prirovnanie ešte počul... ale znie zaujímavo. *Zasmeje sa pri čom len prikývne na Killiánovu otázku.* Nemám, som jedináčik a v Inštitútoch sú deti len zriedkavo. Avšak keď tam sú.. povedzme, že po pár rozhovoroch som sa k nim už nepriblížil. *Prizná sa, úprimne mu to neprišlo, ako niečo.. podivné. Stále bol mladý a tak deti ešte riešiť nemusel. Takmer z neho vypadlo či aj Killián chce deti, ale zabránil si to nakoľko to bolo už moc.. moc.. moc.*
*Killián si tiše slabě povzdechne a pokrčí rameny, přičemž na chvíli semkne rty k sobě.* Možná ano.. Někdy.. Ale nemyslím to zle.. Spíš jde o to, že prarodiče v nich vidí svou dceru a tak jim většina jejich vylomenin projde, tak se to snažím nějak vyvážit. *Snaží se lovcovi přiblížit, jak to vlastně je.* Třeba právě teď.. Aniž by dali komukoliv doma co vědět, tak si bez dovolení vzaly soukromé letadlo a přiletěly sem kvůli akci, co je jeden den.. *Uvede jako příklad a koukne se na svou neteř.* K tomu vzala Lotty sebou svou čtyřměsíční dceru, jen aby ji z většiny použila jako přemlouvací prostředek, jelikož ví, že ji mám rád. Osobně si myslím, že by lépe udělala, kdyby ji nechala v Anglii, ale to je ten problém. Ony nad těmihle důsledky nepřemýšlí, protože kdyby to udělaly, tak bych na ně nemusel být naštvaný, že utekly beze slova. Jen chci, aby na svůj věk měly nějakou zodpovědnost.. *Ukončí svůj dlouhý monolog, ačkoliv mu možná Sander nasadil brouka do hlavy. Je pravda že on se na to z většiny nekoukal z jejich perspektivy, ale zase na druhou stranu on nikdy nemohl být nezodpovědný jako ony. Nedostal tu příležitost a teď už má toho na mysli tolik, že by si to ani nemohl dovolit. Takže mu přišlo, že se ony chovají nezodpovědně, zatímco pro jeho sestry to mohl být jen útěk z místa, které sám před skoro deseti lety opustil. Vykročí stranou od stánku, zatímco upíjí z kelímku.* To vám řeknu rovnou.. Nedá.. Jediná nezodpovědná věc, co jsem kdy udělal byla, že jsem se pokusil utéct ze života, který mi prarodiče po smrti mámy nalinkovali. Celý život mě tím směrem tlačili a připravovali, až toho na mě bylo moc a utekl jsem do Ameriky. Zjišťuji však, že to není tak lehké. Lord na tom není dvakrát nejlépe a asi budu muset brzo převzít jeho povinosti. A věřte mi, že ačkoliv mě na to dvě třetiny života připravovali a já se snažil tu jednu třetinu od toho oprostit, tak je to nevyhnutelné a také mám pocit, že na to vůbec nemám. *Pousměje se shovívavě. Dopije pití ze svého kelímku, který po cestě vyhodí, když ho napadne, že i Lærke musí mít už žízeň. Jednou rukou zajede do svojí brašny a vytáhne z ní lahvičku s pitím, kterou dá své neteři. Ta jí chytne oběma ručkama a dá se do pití.* Těžko říct.. Na tohle sám nemám odpověď. Mám rád tu pozici na jaké jsem a nesnažím se nějak cílevědomě šplhat výš a také si myslím, že si to ani nemůžu dovolit, protože jak jsem říkal, Lord na tom není nejlépe a já.. *Povzdechne si.* Nechce se mi opouštět tenhle život, ale zároveň cítím že nemůžu zklamat svou rodinu.. Takže se snažím vymyslet, jak si udržet obojí při momentálním pracovním nasazení.. *Odpoví mu.* Až to vyřeším, tak pak se budu zaobírat nějakým povýšením. *Ukončí tohle téma. Na Sanderovo uchechtnutí reaguje svým pobaveným úsměvem.* Pro mě ne.. Já musím mít v životě vše vyvážené. Jsem introvert, ale příliš klidu mě zase nudí, takže občas nějakou akci uvítám. I když to má být jen hlídání neteře. *Přikývne ještě na jeho slova, než položí vlastní zvídavý dotaz.* Ach tak.. Chápu.. Já sice jedináček nejsem, ačkoliv by se to tak trochu dalo brát, jsem od sester šest let. Je to velký časový rozptyl. Nicméně v přímé linii naší rodiny moc bratranců nebo sestřenic nemám. Vlastně žádné. Máma byla jedináček. Takže jako bratrance a sestřenice bereme děti jejích bratranců. A tam už je dětí potom víc, ačkoliv se s nimi nevídáme často. *Vysvětlí mu. Jejich rodinné vztahy mohly být místy docela komplikované.* Zeptal bych se, co vám ty děti udělaly, ale hádám, že to bylo spíš tím, že na to zřejmě nemáte buňky. Ale třeba tomu s pozdějším věkem přivyknete.. *Pokrčí rameny.* Pokud teda děti plánujete.. *Dodá.*
/Chúva? Tak potom zrejme nie sú na tom tak, ako som si myslel...ledaže by boli tie španielske telenovely prenesené do reality. Muž podvádza svoju ženu s vychovávateľkou svojich detí. Aké...neoriginálne./ *Radšej nad svojím myšlienkovým pochodom mávne rukou, najlepšie tie všetky myšlienky rozptýli, aby si o osobách pred sebou nerobil klamlivé predstavy. Pozdvihne nad LYRIINÝMI slovami obočie.* Zrejme sme sa nepochopili. Skôr som sa ťa zľakol, zatiaľ mi ešte z nikoho krásy jedlo nezabehlo, na to ho priveľmi milujem. *Poukáže na svoje vlajku na lícach.* A aj keď sa moja sexualita húpe na obe strany, žiaľ, tvojím smerom to nie je. *Dokončí so šibalským úsmevom, ktorý sa v momente zmení opäť na hrejivý slnečný.* Samozrejme, hovorím to len preto, aby si nebola sklamaná ani ty, ale lichotí mi, že si si to o mne myslela. Zrejme som ozaj tak dobrý vo flirtovaní, ako mi bolo povedané. Ani som sa nemusel veľmi snažiť. *S tým ju tiež popláca po rameni. Otočí sa opäť k NATEOVI. Aj jeho poznámka ho núti sa dvakrát zamyslieť. V tejto horúčave sa to nerobilo práve najľahšie. Nerozumel, čo myslel tým kolegom s menom na S, ale sotva LYRIA opäť prehovorí, je mu jasné, že nehovorí len tak s náhodnými okoloidúcimi civilmi.* /Zrejme sa v New Yorku tieňosvet k sebe navzájom priťahuje./ *Pokrúti nad nimi pobavene hlavou.* Víla a čarodej. Nič iné ani nemôžete byť. Mal som podozrenie, ale ako vidím, keďže ste spoznali aj vy mňa, tak by som mal zrejme spoznať lepšie aj ja vás dvoch. Síce musím uznať, že schovávanie tieňosveta sa tu niekomu práve veľmi nedarí. *S týmito slovami na moment pozrie na LYRIU, než sa vráti tak na stred k obom.* Neviem, či sú niekde hliadky, ešte som nemal tú česť sa so zvyškom spoznať, ale verím, že tu nie som jediný. Aj keď je pravda, že ja som sem prišiel čisto za zábavou a dobrým jedlom. *Prizná sa. Už nemal čo skrývať.* /Avšak nepozdáva sa mi, ako LYRIA rýchlo všetko vyklopila. Kebyže nás niekto počúva, mohol by byť problém./ *V duchu si spravil poznámku, že si musí na ňu dávať viac pozor. Chlapec mu oproti nej prišiel ako handrový medvedík s packou zašitou akoby s vystrčeným prostredníkom...jednoducho neškodný. * Ale plne súhlasím, že teraz prácu rozoberať netreba. Z akého dôvodu ste tu dnes vy? Tiež ste si prišli užiť trochu zábavy v tejto príjemnej horúčave? *Celkovo ho prekvapilo, že aj napriek svojmu prízvuku sa mu zdalo, že už hovorí oveľa krajšie a zreteľnejšie než v prvý deň pri Joshuovi.*
Tak, ono.. neznie to, ako zlý jednodňový výlet, okrem toho, pokiaľ sa im nič nestalo na ceste sem a nestane sa na ceste naspäť.. Nemôžete poprieť, že vás ich návšteva nepotešila. *Rozumel, jeho pohľadu, bolo vidno, že Killiánovi na jeho súrodencoch skutočne záleží.* Okrem toho.. Pride v New Yorku je niečo špeciálne, alebo nie? *Slabo sa pousmeje, nevedel či práve dáva Killiánovi nový pohľad na svet, ale možno v to trochu veril. Vedel, že niekedy bolo potrebné sa trochu odviazať.. aj keď pre niekoho to znamenalo si dať panáka a pre iných, že ukradnú súkromné lietadlo. Až teraz mu dochádzalo, ako absurdne to všetko znie. Do teraz ani nevedel o to, že Killián bol z.. aristokracie? Nespojil by si to s New Yorským policajtom, ale ako tak počúval. Zdalo sa, že to bol práve cieľ.* Aké má Lord povinnosti? *Opýta sa možno silne mimo vecí a len spojí peru do tenkej linky zatiaľ čo uvažoval nad tým čo Killián skutočne hovoril. Nezávidel mu.. skutočne nie, byť pripravovaný na prácu, ktorú človek robiť nechcel bolo, desivé nepochybne.* A nie je možné to posunúť sestrám? Či je anglicko ešte stále tak zastarané? *Zahľadí sa na Killiána, rozumel mu, možno nie presne jeho situácií, avšak rozumel nátlaku rodiny aby človek bol niekým kým skutočne nie je. Aj keď o Lordoch a vyššej spoločnosti nevedel viac menej nič.* Tak.. Policajt Lord, neznie, ako niečo zlé. *Pokúsi sa obľahčiť situáciu kedy sa na neho slabo pousmeje, nakoľko bolo jasné, že Killián nad tým nechcel uvažovať. Rozumel tomu, bol moc pekný deň, aby si ho človek ničil skutočnosťou.. Ak mal byť však úprimný prekvapovalo ho, akou otvorenou knihou Killián bol. Pred tým keď ho navštevoval na policajnej stanicu mu prišiel prísny, tajomný priam nekompromisný. Avšak teraz.. Ani nevedel, ako a mal pred sebou načrtnutú celú jeho rodinnú líniu čo úprimne? Celkom uvítal. Dlho sa nespoznával s ľuďmi. Bol zvyknutý na izoláciu a tak mu rozhovor, ako tento zlepšil náladu viac, než čakal.* Tak aj keď s rozdielom, aspoň ste nevyrastali v prázdnom dome. *Zasmeje sa pri čom rovnaký zvuk sa z jeho pier vyderie pri jeho poznámke.* Kým deti nerozprávajú nie sú tak nebezpečné avšak keď začnú rozprávať ach.. strácam sa. *Mykne plecom zatiaľ čo si odpije z poháru.* Myslím si, že plánovanie detí pre nefilov je.. takmer nemožné. Človek nevie či tu bude do konca týždňa takže. Asi len čas povie. *Zhrnie to pri čom nebol nijak z tejto predstavy sklesnutý. Nebol si istý či by do svojho rodu chcel vôbec dať ďalšiu líniu. Nezaslúžil by si to asi nikto.. Mať jeho otca, ako starkého? Nie, to nechcel spraviť žiadnemu dieťatu.* Nie ste hladný? Niečo by som kúpil, keďže máte.. plné ruky práce.
To pravda nemůžu, ale já si nemyslím, že je něco špatně s tím, že přijely. Špatné je na tom to, že to nikomu nedaly vědět a ke všemu si jako dopravní prostředek vzaly něco, co jim nepatří. *Opraví částečně Sandera, protože minimálně v tom, že je rád vidí, měl pravdu. Na jeho další slova však pokrčí rameny.* Můj šálek čaje to není a asi nikdy nebude. Nejsem někdo, kdo by chodil na davové akce. *Pronese. Následujícími slovy se mu pokusí přiblížit jeho zázemí, ale lhal by, kdyby tvrdil, že ho Sanderova otázka překvapila. Nečekal, že by se někdo zajímal o funkci Lorda.* Je to velký souhrn činností, který je s tím titulem spojen, ale dal by se rozdělit na dvě kategorie. Reprezentativní a funkční. Prvotně mě čeká převzetí firmy, to je ta funkční část, práce. Naše rodina už přes tři generace vlastní firmu Seymour Laws zaměřenou na vysoce postavenou klientelu nejen z Anglie. Na rozdíl od mého děda, já nejsem právník. Měl jsem tu školu vystudovat, ale jak jsem říkal, utekl jsem. Nebudu tak jako Lord přímo klienty zastupovat, pokud si tu školu nedodělám, což nevím, zda se mi chce. A ta druhá část, reprezentativní, by mohla někomu přijít směšná, ale je to zkrátka systém, který v Anglii už dlouho funguje. Každý s titulem alespoň zlomkem reprezentuje královskou rodinu; šlechta odjakživa byla prodlouženou rukou vládce. Kdyby se tak nedělo, tak by to na monarchii vrhlo špatné světlo a to si nikdo s anglickou hrdostí nedovolí. A tady přichází ta část, která je pro většinu nepochopitelná. Mezi povinnosti téhle kategorie patří třeba pořádat večírky na různá jubilea nebo svátky. Není to však jenom to. S titulem náleží pozemek, který nám byl svěřen panovníkem. Na pozemku se může nacházet les, jezero, stáje, cokoliv.. Lord má za povinnost vše udržovat v reprezentativním stavu. Například mi máme na pozemku ve Walesu stáje, které každý rok posílají výstavní koně na dostihy.. Těch dostihů se účastní i koně z královské stáje a může se stát, že náš kůň vyhraje a bude vyvolen, aby byl připuštěn ke klisně patřící královské rodině, aby vznikl nový šampion.. *Pak se však Killián zarazí.* Omlouvám se, asi moc mluvím. Je toho zkrátka hodně, co do mě bylo huštěno, že je podstatné, že je těžké to oddělit od toho, co je skutečně podstatné. *Omluví se, načež opět mlčky chvíli poslouchá Sandera. Jeho otázka ho pobaví, ačkoliv úsměv Killa je poněkud smutný.* Kéž by to šlo.. Ale stále existuje mužská primogenitura. Přes ženu rod nepokračuje. To máte v historii pořád. Rod Habsburský se s Marií Terezií stal rodem Habsbursko-Lotrinským.. A nemusím ani chodit tak daleko. Momentální rod v Anglii je Windsor jen pro vládnoucí větev. Jinak se rod nazývá Mountbatten-Windsor.. *Vysvětlí.* Naše větev měla vlastně zaniknout smrtí Lorda, protože měli pouze dceru. Já sám nejsem jen Seymour, i když se tak představuju. Netuším, jak plánují předat titul mě, ale neříkají mi víc věcí než jen to.. Nezbývá mi proto než čekat. *Dodá.* Říkejte si tomu, že je to zastaralé, ale je to tradice a ta je pro nás velmi důležitá. *Pronese ještě, když podá lahvičku s čajem Lærke. Zakroutí hlavou nad jeho dalšími slovy.* Možná pro vás. Jako Lord bych měl být nejlépe denně přítomný na svém pozemku a jako policista tady v práci. Je to začarovaný kruh a já nevím, jak z něho ven. *Ukončí, neboť bylo těžké probírat nějaké téma, nad kterým si sám lámal hlavu a neměl pro něj řešení. I když se mohlo Sanderovi zdát, že je k němu velice otevřený, Kill v podstatě nesděloval nic, co by Sander sám nenašel na internetu nebo v historických knihách.* Byl tak velký, že se prázdný až zdál, hlavně po smrti mámy. A širší příbuzenstvo s námi nebylo taky pořád. *Odmítne jeho slova, ale aby to smutné téma odmávl, tak se na dalších slovech zasměje.* I povídající děti jsou roztomilé. Hlavně jsou upřímné. Lži učíme děti až my. Ony se rodí upřímné a naivní a až my je naučíme všechno to špatné, i když to nevnímáme. *Prohlásí, ale přikývne chápavě na jeho další slova.* To je pochopitelné. Máte to těžké. Ale na druhou stranu.. Kdo může říct, že ví, že tu příští týden bude? Nikdo z nás.. A snít nebo plánovat můžou všichni.. *Pokrčí rameny a převezme si od své neteře poloprázdnou lahvičku.* A nemáte spíš zájem jít do průvodu? Přeci jen jste kvůli tomu přišel, když už máte chvíli volná.. *Navrhne mu.* Nerad bych vás zdržel, když sám nemám v plánu se do průvodu aktivně zapojit.
Ale děvčata jsou zlá a drzá na mě.. Jen jim vracím stejnou mincí.. *Ušklíbne se a založí si ruce na hrudi. Z nich pak ruku oddělí a mávne s ní zlehka v zápěstí, zatímco v lokti zůstává podložená jeho druhou rukou.* Dej mi číslo a můžu to zkusit začít počítat.. *Odpoví ji, načež se zasměje, ale zároveň si na něco vzpomene.* Což mi připomíná.. Měli jsme reklamu v novinách.. Viděla jsi to? *Zakření se na LYRIU. Kdyby věděl, co se SUNILOVI asi tak honí hlavou, tak by na něj chvíli zíral jak na blba, načež by chytnul takový záchvat smíchu, že by asi volali na psychiatrii, i přes to, co se onehdy psalo v těch novinách. Smíchy přesto nakonec vyprskne, i když se snaží si překrýt pusu rukou, takže se jen tak uchechtává nakonec. Do Lyrii však dál nerýpe, neboť to považoval za splněné od Sunila.* A taky si umíš pěkně zvednout ego.. Ale to konec konců umíte všichni.. *Nakrčí nos v úšklebku, než převrátí očima.* Ale prosím tě.. To bylo pro dobrou věc.. Na druhou stranu nevím, jak si mám pro dobrou věc vyložit, že na potkání někoho přetahuješ lahví po hlavě a někdy dokonce zápalnou.. Uznávám ve fosilově klubu máš mé plné svolení, ale pozdrav vrhacím nožem si jinak odpustím.. *Uchechtne se, načež si ještě odfrkne, že nechce pokračovat v debatě, ale mlčí teda. Místo toho se otočí na Sunila.* Ohh.. Bingo.. To jsem tak nápadný? Nebo za to může tady slečna "iluze je pro mě zbytečná věc".. *Poukáže rukou tak nějak celkově na její neskrývaný vzhled.* Hmm.. Nevidím důvod ho schovávat před tebou, když ty sis s maskováním taky nedával dvakrát práci. A ostatní nám stejně nevěnují pozornost.. Maximálně si budou myslet, že jsme nějaká skupina podivínů silně zaujatá pro D'n'D.. Nebo tak něco.. *Pokrčí rameny. On zrovna byl člověk, co si s něčím takovým hlavu nelámal. Při nejhorším měl už pověst jako herec, takže prostě řekl, že se baví o jeho následujícím filmu. Žádný problém. Pozvedne obě obočí nad dalšími slovy Sunila a pak se obrátí na Lyriu.* No já snad sním.. Lovec co zná slovo zábava.. *Pronese dramaticky šokovaně, načež se ušklíbne.* Z jednoduchýho.. Moje sestra má přítelkyni, kterou mi odmítla ještě představit, takže.. *Najednou mu to docvakne, že mu Tina zdrhla a odfrkne si.* /Potvora.. Já to stejně jednou zjistím../ Takže ji půjdu asi brzo najít a to jméno si zjistit.. *Dokončí s uchechtnutím.* Ale klidně bych se předtím něčeho i napil.. *Nadhodí.*
Hej tú reklamu som čítala a odpovedala na ňu.... *Nakloní hlavu na stranu.* ....Vlastne sme si doaj docela pokecali. Spomínaš si na Klaru? *Šibalsky na neho žmurkne keď sa jej podarí odlepiť pohlad od dievčata s vlajkou.* Ale nechaj tak to by si sa nedopočítal. *Mávne zamietavo rukov. Potom len zakrúti hlavou a nahodí víraz stelesnenej nevinosti.* Tak za prvé Ten chlap čo som ho zložila flaškov ma sledoval a chcel my ublížiť. Nôž som po tebe síce hodila ale nesnažila som sa trafiť inak by si tu nebol a čo sa týka toho že som zapálila Pandemonium tak to už prestaň omielať. Veďto bolo len raz.... *Rozhodí obrane rukami a pokrčí plecami.* .....okrem toho to uhasili skôr než sa to stihlo poriadne rozšíriť. *Dodá sklamane.* To je presne ono to je dvôvod prečo sa nemaskujem. *Otočí sa na SUNILA a ukáže na seba.* Toto je moja maska. Pre civilou som len trochu švihnutá hipícka cosplayerka. Takže muje reči o nadprirodzených veciach ich maximálne tak rozosmejú a dvakrát sa nad tím nezamýšlajú. *Dopraje si poriadny dúšok vody s flaše šo má so sebou a ponúkne ju aj svojím spoločníkom. Pri NATHOVOM vyhlásený sa s ním veselo zasmeje.* To je pravda to je na lovca velmy nezvičajné. Pripomeň mi že ťa musím pri najbležšej príležitosti vytiahnuť tancovať. *Spiklenecky žmurkne sa SUNILA.*
/Chúva, reklama? Počítanie? Klara? Čo sa to tu deje?/ *Sunilovi sa tak trochu zdalo, ako by tam polku konverzácie len stál a v tichosti, čo je naňho až priveľmi nezvyčajné, na dve osoby pred sebou pozeral. Vlastne...nezdalo sa mu to, v skutočnosti sa to aj dialo. Konečne začne reagovať, až keď sa ozve Nathanael.* Tak, ak si nepozdvihneš ego ty sám, potom sa načakáš. Zrejme ma tu Nathanael aj pochopí, nie? *Podpichne ho s nebezpečnými iskričkami v očiach a pobaveným úsmevom, ktoré mu pozdvihli tvár. Potom sa opäť započúva do momentiek, v ktorých bola víla viac než násilná. Úprimne ho to aj prestávalo prekvapovať. Nebol za to rád, len mu došlo, že niečo ako nadprirodzený požiar nájde v jednom zo spisov, sotva sa do inštitútu dostane a určite sa nechcel zaoberať týmito záležitosťami. Najviac miloval, keď si mohol vziať svoje dve milované sekerky a ísť poslať pár démonov mimo túto existenciu. Nie, že by za mier nebol rád. Skôr nemusel narušiteľov, ktorých nemohol vyriešiť tak ľahko ako démonov kvôli morálnym zásadám.* Aj napriek tomu, že v dnešnej dobe sa dá ilúzia vykresliť ako skvelý make-up či cosplay, nie je bezpečné na okolie rozprávať všetky tieto záležitosti. Ak by sa niekto dostatočne dobre započúval, vie viac než rýchlo pochopiť, že sa nejedná o vymyslený svet v hlave jedného dievčaťa. *Podotkne. Neznášal poučky, ale toto už zo seba musel dostať.* /Aspoň, že ten čarodej si svoje oznámenie zakryl oblečením alebo ilúziou./ Prekvapene sa však pozrie do jeho tváre.* Prečo je problém s tým, že mám rád zábavu? Hádam to je aj niekde zakázané? Bez zábavy by sa umrelo od nudy. *Opätovne sa začínal v slovách svojich spolu-konverzantov strácať.* A nemôžem zaručovať, že sa do tanca dám. Predsa len ti nemienim skaziť šancu sa dať dokopy s nejakým dievčaťom. Ako aj s tou vlajkonosičkou. *Doslova na ňu pozerala ako na štedrovečernú večeru. Samozrejme, že si všimol.* /Hm, dal by som si niečo zemiakové./ *Hneď sa začne rozhliadať, čím na chvíľku vypne svoje vnímanie okolia, keďže sa sústredil len a len na svoj najbližší cieľ, ktorý do svojho žalúdka náloží.*
Ehh.. Koho? *Nechápavě se na vílu koukne, načež zakroutí hlavou.* Já mluvím o tomhle.. *Převrátí očima a vytáhne telefon, kde po chvíli hledání najde fotku novinového článku, kterou pak ukáže původně blondýně.* Tuhle reklamu jsem měl na mysli.. Nevím o nějaké další, i když jestli je tu teď nějaký paparazzi, tak jim zřejmě dáme další materiál.. *Uchechtne se a mobil schová. Nakrčí nos v ušklíbnutí na Lyriinu odpověď a když nadhodí nevinný pohled, tak nad ní se stejným úšklebkem zakroutí hlavou.* Klíčové slovo je "chtěl".. *Podotkne s uchechtnutím.* A na rozdíl od toho nože ti Pandemko nezazlívám.. Příště by to chtělo ale nějaký pekelný oheň, protože mám na mumii teď víc než pifku.. *Odfrkne si ještě, než se obrátí na Sunila.* Ohh.. Na debatu o tomhle si zajdi za nejvyšším dinosaurem Manhattanu.. *Nasměruje ho, než pokračuje.* Mě na zvedání ega stačí fanynky.. *Ušklíbne se a otočí hlavu směrem k blízké kavárně, kde jejich skupinku velice nenápadně sledovalo několik holek skrz hledáčky jejich mobilních foťáků.* Vidíš? *Podotkne ještě s obdobnými jiskrami, které značily, že on se v téhle špičkovací slovní bitvě nevzdá tak snadno. Nad Sunilovým káráním převrátí očima a naznačí zývání, i když nebyly mířeny jeho slova na něj.* Hele.. Když tu máme pošuky, co věří, že je v pohodě, že dítě odnosí třeba třináctiletá holka, protože nemůže na potrat, a to dokonce na dost vysokých místech, proč by se někdo zaobíral bujnou fantazií malé holky? *Převrátí očima. V kontextu s tímhle to znělo opravdu až jako banální starost. Otočí se na Lyriu, když se začne smát.* To teda jo.. Hele, měla jsi vytáhnout na parket Sandíka před dvěma týdny.. Alespoň by jsi měla srovnání.. *Uchechtne se. Když se na něj ale po chvíli obrátí Sunil s překvapeným pohledem, tak se ušklíbne.* Asi jsi mnoho svých kolegů nepotkal, ale nejsou dvakrát odvařený ze zábavy jakéhokoliv typu.. A osobně jsem měl takový malinký.. *Ukáže ani ne centimetrovou vzdálenost mezi palcem a ukazováčkem.* ..argument s vedoucím místního blázince.. pardon.. Institutu a můžu ti říct, že jestli jsi ho teda ještě nepotkal, tak si dej pozor, aby sis ho nespletl s Grumpy Cat.. *Zasměje se krátce.*
V Česku jsem potkana mockrát neviděl, ač jsem žil v hlavním městě. *Pokrčil rameny. Byla to doba, co takovou havěť viděl naživo. Praha samozřejmě nebyla až tak čistá, abyste tam za den nepotkali ani jednu myš či například člověka fetujícího v podprůchodu, ale potkany tam právě potkával méně jak nějaké úchyly. Možná to bylo i tím, že se jeho příbytek nacházel ve středu a do sklepa se moc často nechodil dívat.* Je to možné. Asi mi nezbývá nic jiného, než ti věřit, přece jen tu pravděpodobně bydlíš déle jak já. *Řekl ve finále doufajíc, že tímto povídání o potkanech ukončí. Určitě zde byly příjemnější témata.* To budu jenom rád. *Kývl s radostí v hlase, zatímco k němu mihl pohledem sotva na pár sekund. Opět se pak díval před sebe. Nerad by někomu spravil omylem zdravotní újmu. Ne, že by se mu to stávalo často, pouze to nebylo až tak ojedinělé. Pořád to byl trochu nešika, navzdory svému původu.* Tetování. *Vyklouzlo z jeho úst rychle. Tuto svoji profesi měl obzvláště rád. Už mu k tomu srdíčko zcela přirostlo. Pousmál se a zastrčil si opět pramen vlasů za ucho. Doteď nezapomněl na svoji první zakázku, která mu pomohla k otevření dalších dveří, které skrývaly budoucnost.* No Deliah..*najednou načal. Nevěděl, zda bylo dobré oběma zrovna teď kazit náladu krutou pravdou. Jenže mu to stejně bude muset pak říct.* Zemřel ve druhé světové válce. *Krátce se podíval na nohy, než opět koukne na čaroděje vedle něj. Kdyby nyní měl rozvázané tkaničky, byl by pěkně v prdeli. Během chvíle se viděl na zemi.* Klidně. *Předvedl ten nejhorší hraný úsměv a kývl. Byl si vědom toho, že za toto Zach nemohl, nevěděl to přece, neudělal to úmyslně, pouze jej to trochu zabolelo. To uvědomění si toho, že už tu s ním není, jej dosti trápilo.*
*NATHOU telefon len odmávne. Otoči sa na SUNILA.* Povec podla čoho si myslíš že ma trápi nejaké to prezradenie civilom? *Šibalsky sa na neho uškerí. Založí si ruky na prsiach a nakloní hlavu na stranu.* Ak by to a tam niečo neuniklo nebola by to sranda. No nie? A keď už sme pri zábave. To že sa rád bavíš nieje problém. Skôr naopak. Ako už povedal tuto NATH večšina lovcov čo sú teraz v meste sú suchári. Takže rátaj s tím že ta v blízkej budúcnosti vitiahnem niekam do klubu.*Keď spomenie dievča s vlajkou tak nechá nenápadné pohlady tak a poriadne sa naňu pozrie.* Je fak pekná že? *Povie si ale skôr pre seba než k ostatným.* Sandera ako vážne? *Pozrie na NATHA.* Ako je to v pohode chalan ale nemyslím že by chcel na párty s niekím ako ja. *Pokrčí plecami a ďalej to nerozvádza. Miesto toho sleduje kam sa SUNIL zazhadel.* Hmm, niečo pod zub by sa hodilo. Dáš si aj ty? *Pozrie na NATHA.*
Ak im nepatrí tak potom asi áno. *Prizná pri čom pokrúti hlavou zatiaľ čo sa mu tvár stiahne do slabej grimasy. Zahľadel sa na dav, kde už začínal spoznávať pár povedomých tvári avšak zatiaľ sa k nim nepriznával. Na druhej strane ulice si všimol toho čarodeja za ktorý chodí Mirjam a v dave si všimol servírku z jeho obľúbenej kaviarne. Viac ľudí ani čakať nemohol. Predsa len.. jeho spoločenské kruhy sú pomerne úzke.* Jasné, rozumiem. *Súhlasí nad akciami pri čom s tým sa vedel vžiť. Da plný spotených ľudí, ktorý síce vyzerali šťastne, ale stále to neodopieralo od faktu, že sú v veľmi.. mokrej spoločnosti. Leto v New Yorku už poznal, aj keď by niekedy počas tohto obdobia išiel naspäť do Osla, alebo aspoň Londýnu. Aj tam boli horúce asfaltové ulice, ale merítko New Yorku a Osla sa porovnávať nedalo. Pomerne ho prekvapilo ako moc sa Killián vžil do vysvetľovania Lordstva. Úprimne na jednej strane mu toto miesto prišlo veľmi nudné a zároveň to neznelo, ako niečo.. tragické. Sám to však nevedel posúdiť na svojej koži, veril, že Killián, ktorý k tomu bol vychovávaný to má preskúmané bližšie. Avšak neprerušoval ho, po dobu čo žil v Londýne sa s témou aristokracia stretol pár krát. Hlavne keď videl tie davy ľudí, keď bola kráľovská rodina v uliciach. Bolo to podivné, nerozumel, ako niečo také stále funguje.* To je v poriadku, rozumiem, že som asi zabŕdol do zlého hniezda. *Uchechtne sa a potom počúva jeho výkladu o menách. Pokiaľ vedel v loveckých rodoch sa to príliš často nestávalo, do toho sa však sám nevyznal. Svoj rodostrom nikdy ani nevidel, ak vôbec nejaký existoval.* Rozumiem, všetci majú tradície, ktoré sa dodržujú. *Prikývne pri čom si spomenie na klasicky vymenené farby, okrem toho.. Nefilim moc celistvú kultúru nemali. Mali veľmi silný základ, ako povznesenie a parabatai, avšak sviatky sa neoslavovali takmer žiadne. Niekedy to Sanderovi chýbal, ale naučil sa žiť aj bez nich. Možno práve lovecká striedmosť sa dala považovať za tradíciu.* Tak potom, verím, že nájdete nejaké východisko. *Neisto ho povzbudí, nič iné spraviť nemohol. Expert nebol ani v aristokracií a ani v riešení problémov.* Roztomilé určite, ale sám niekedy neviem vykľučkovať z ich otázok. *Pousmeje sa pri čom sa pozrie na malé dievčatko, ktoré ešte stále sledovalo Killiána.* Áno to môžu, ale možno len kvôli tomu sklamaniu to nechcem robiť. Aby som potom nemal výčitky, že som v živote niečo nestihol. Takto len robím svoju prácu, pokiaľ teraz zomriem, môžem odísť s tým, že som splnil svoje poslanie. Mať plány.. neviem, asi nikdy som ani neuvažoval, aké plány by som mal mať. *Prizná sa a aj keď sa téma mohla zdať pochmúrna Sander sa mierne usmieval. Neťažilo ho to, bola to realita s ktorou bol sám zmierený už veľmi dlho.* Neviem, mal som tam ísť pôvodne s kolegyňou avšak, neviem či sa na to tlačenie medzi ľuďmi príliš cítim. *Prizná sa a potom len slabo nakloní hlavu.* Neprekáža mi to, pokiaľ to nevadí vám teda.
*Přikývne na Sanderův souhlas a dál téma nerozpiplává. Na druhou stranu do povinností, které by ho měly čekat se pustí s vervou, až se musí sám zarazit.* Neřekl bych přímo zlého, ale spíš hodně nestabilního.. *Odpoví mu, přičemž jeho pohled zavadí o prsten s rodovým erbem na levém ukazováčku.* Ano. I lovci pokud se nemýlím nějaké mají, ne? *Zajímá se pro změnu on, zatímco zároveň věnuje pozornost malé tmavovlasé holčičce na jeho rukách. Nakonec na lovcovo povzbuzení přikývne.* Děkuju.. *Poté už poněkud vážnější téma opustí a Kill se zasměje nad postojem mladého muže k dětem.* To jsem si taky zažil.. Jeden z oních bratranců je podobné povahy jako moje sestry, i když je ode mě dva roky a jednou si do Mansionu dotáhnul velmi zarážející pomůcky a jeho neteř, kterou jsem hlídal, je našla.. A z těhle otázek si zkuste vybruslit.. *Prozradí mu a přikývne na jeho slova.* Dobře.. Je to váš život a vy víte, jak ho chcete žít, nebudu vás přemlouvat.. *Vyslechne si částečně jeho další větu. To o kolegyni ještě zachytí, ale zbytek je mimo jeho pozornost. Tu přiláká křik lidí.* L'enfer! *Zakleje Kill a zamíří tím směrem, poté co k Sanderovi prohodí.* Omluvte mě. *Cestou k největšímu chumlu lidí z kapsy vytáhne malou kovovou trubičku, alespoň z pohledu z dálky se tak může zdát, a zatímco se rozhlíží si ji přiloží ke rtům. Zvuk to však žádný nevydá a tak to může vypadat, že to bylo bezúčelné. Ono to ale účel mělo. Kill pevněji chytne Lærke, aby mu nespadla, protože věděl, že se ji nebude líbit, co udělá následně. Dva prsty vloží ke rtům a silně hvízdne doprovázené následným oslovením.* Henrietto! *Tmavovlasá dívka, jejíž vlasy teď byly na všechny strany se zarazí v půlce rvačky a vyhledá svého bratra pohledem. Nic však říct nestihne, neboť ji jiná žena zatáhne za vlasy.* Ty m*cho! *Zavrčí na ni Hetty a úplně odignoruje svého bratra, který ji neměl jak zastavit, neboť měl na rukách Lærke. Nabízely se mu dvě možnosti. Předat ji Sanderovi, pokud ho následoval, a nebo počkat, až se k nim prodere Lotty.*
*Musí nad Nateom pretočiť pobavene očami. Táto ich prestrelka ho ozaj bavila. Doslova si v hlave medlil ruky, ako sa tešil na ďalší výpad.* Ak ti stačí pozornosť bandy ani nie plnoletých dievčat, ktoré na teba zabudnú v momente, sotva sa Chris Hemsworth, Tom Hiddleston alebo Robert Pattinson ukážu na plátne... *Zhlboka sa nadýchne pre dramatický efekt.* Potom si poslúž, samozrejme. *Naznačí mu rukou, akoby dáme otváral dvere a vítal ju, kým sa jemne natočí smerom k oknu s dievčatami, aby bolo jasné, že myslí práve ich.* A po prvé, Nathanael, nikdy som nevravel, že sú aj dôležitejšie veci ako udržanie tieňosveta v tajnosti. O obidva tieto problémy sa treba zaoberať, nakoľko je ich vážnosť viac než vysoká. *Opraví ho s jasným výrazom "ja som to vravel". Nikdy nebral starosti z civilného sveta za niečo menej cenné. Vážil si všetkých svetov, lebo každý dokázal ako ublížiť, tak aj hlavne pomôcť. Aj preto brnkne Lyrii do čela, akoby sa jej snažil tieto slová do hlavy vložiť a zafixovať.* A nie, nebola by to sranda. Ak teda neberieš vyhnanstvo a prípadne naháňanie od všetkých druhov za zábavné. Síce...pri tvojom masochistickom správaní by som sa zrejme ani nemal čudovať. *Nemienil si prikladať servítku pred ústa len preto, lebo rozprával s vílou. Stál si za svojimi slovami a tak ich prejavil nahlas. Myslel ich vážne. Nerád by niečo také riešil, najradšej by sa tomu vyhol. Potom ho však prekvapí rozprava o ďalších lovcoch.* Suchári? Tomu sa dá len ťažko veriť. Možno jeden, dvaja, ale určite nie všetci. *Nedokáže s ich tvrdením súhlasiť. Nezdalo sa mu to ako niečo reálne.* A ten chalan, ktorého spomínate...je s ním nejaký problém? Prečo by si si s ním nezatancovala? Hádam mu chudákovi niečo neodkuslo nohu, že je doslova drevená. *Zaujíma sa, keďže už konečne zachytil niečo, čomu aj rozumel. Sotva sa však spomenie jedlo, všetko ostatné je z jeho mozgu fuč.* Jedlo? Určite. Tam aj vidím ďalšie stánky, zrejme si budem musieť kúpiť aj pri každom. Toto telo spaľuje viac než lokomotíva. *Uchechtne sa nad svojím vlastným vtipom, než sa doslova začne predierať k ďalším jedlám. Oči má jasné fixované, iba sa rozhodne si cestou rozpustiť a nanovo napraviť drdol, aby mu vlasy aspoň trochu držali, síce sa tie okolo tváre stále vyšmykli, tak si ich aspoň schoval za ucho. Sotva sú pri stánku, zachytí nejaký krik. V momente zmení smer a ide sa pozrieť na to, čo sa deje. Vidí nejakého muža s dieťaťom, ako kričí po jednej zo žien, ale nevie, či sa má do toho pustiť, tak zatiaľ ostane schovaný za najbližším obecenstvom a potichu čaká na verdikt náhlej bitky.* /Milujem rebelov, najlepší druh zo všetkých./
*Převrátí nad Lyriiným odmávnutím očima a raději se zaměří na Sunila, na jehož slova se ušklíbne.* Neboj.. Však ony si na mě vzpomenou, až uvidí na plátně zase mě.. *Uklidní ho rádoby s mrknutím a uklidňujícím poplácáním po rameni, načež si zase založí ruce na hrudi.* A já nikdy neřekl, že udržení světa stínů v tajnosti není důležité. Pouze jsem prohlásil, že bujná fantazie je v naší zemi něco, čím se opravdu nikdo nebude zabývat a proto není třeba hned dávat přednášky.. *Opraví ho a ušklíbne se nad tím, jak cvrnkne Lyrii do čela.* Dal bych si pozor, ať příště necvrnká ten tvůj prst ona, ale do čerstvě vykopaného hrobu.. *Uchechtne se, ale jinak stojí stranou. Věděl, že nemá cenu se Lyrii nějak zastávat, protože to zvládne sama a navíc nechtěl, aby na chladnoucí mrtvole lovce byly jeho otisky. Rozesměje se nad Sunilovým prohlášením.* Tak to jsi pořádně vedle.. Půlka jsou suchaři a ta druhá by potřebovala odvykačku.. Někteří patří do obou skupin.. *Pronese se smíchem s kterým i přikývne na Lyriu.* Proč ne? Jsem zvědavý jestli to vůbec umí.. *A na slova o tom, že by nechtěl s ní na party pokrčí rameny. Koutky mu začnou opětovaně cukat u popisování Sandera novým lovcem.* Pokud vím tak nohu mu nic neukouslo.. Jen má asi strach, že by se při namočení do nějaké zábavy rozpustil nebo co.. *Odpoví mu, než si jeho pozornost opět získá Lyria.* S radostí.. Platíš tentokrát ty? *Zazubí se s narážkou na jedny z jeho posledních slov, co ji sdělil onehdy v restauraci. Zamíří s dvojicí za jídlem, ale když Sunil změní směr, tak se jím taky koukne.* Ohh.. Zábava dle tvého gusta.. *Popíchne Lyriu a šťouchne do ní lehce loktem, přičemž kývne hlavou k rvačce, ve které figurovali ku podivu hlavně ženy.*
*Na oko sa zamyslí nakoľko nad touto vecou už sám uvažoval, ale nakonieec prikývol.* Nejaké áno, skôr sme však na.. pravidlá. *Usmeje sa, nakoľko to bola smutná pravda, ale aspoň sa nevyhýbal realite, alebo nie. Sám si však všimne prsteňu, ktorý mal Killián na prste a mierne mu úsmev spadol. Väčšina loveckých rodových prsteňov zostávala v sídlach, alebo Inštitútoch, ktoré rod viedol. Vyberali sa až keď jeden z členov chcel požiadať o ruku. Tak to však neplatilo u nich doma, nakoľko jeho otec dal prsteň jeho sesternici.. to by nebolo tak zlé, keby aspoň meno Sagittarüs niesla. Ale tak.. pokiaľ predstavovala v očiach jeho otca, ako tú lepšiu možnosť na nesenie tohto vážneho symbolu, prečo nie?* Rozumiem, keď si raz dieťa myslí, že to je tancovanie tak to je potom tancovanie. *Spomenie si na Tobiasa, avšak Killiánovi sa neobťažuje to príliš vysvetliť. Ich konverzáciu však strhne krik. Ono všetci naokolo kričali, avšak teraz išlo o.. bitku? Hlas nepoznal, avšak Killián zrejme hej a tak len na moment stál kým spozoroval čo sa v skutočnosti deje. Dve ženy, ktoré k sebe asi nemali príliš blízko do seba išli hustejšie, ako niektorý bojovníci v aréne. Ostré hvizdnutie sa mu tak dostalo do uší kedy len vykročil za Killiánom aj keď jeho sestru nepoznal. Nechcel však zasahovať priamo, bolo zrejmé, že išlo len o civilskú potyčku. Ľudia okolo už začali ukazovať na ochranku, ktorej však nesmierne dlho potrvá kým sa cez dav prederú* /Tie vedia, ako si spraviť nový účes../
*Prejde pohladom z NATHA na SUNILA a naspäť. O populárnzch osobách a hercoch toho mov nevie tak túto časť konverzácie len počúva. Keď sa ale SUNIL spíta či by poklada lovenie od všetkých druhov za zábavné venuje mu pohlad ktorí jasne hovorí že to za zábavu rozhodne považuje.* Csss, nemožu ťa vyhnať ak nikomu neslúžiš a tie ostatné veci.....Čo sa stane tosa stane. *Pokrčí plecami. Nad NATHOVIMI ďalšími slovami sa hlasno rozosmeje a dopovie až keď sa jej podarí upokojiť.* Ale zasa to nepreháňaj Nath. Hroby zásadne nekopem. *Odpovie a vykročí spolu so SUNILOM k stánkom.* Ale Sander je docela v pohode raz som ho dokonca vydela hrať kuželky. Ale s mojimi luďmi má jnejaké osobné problémy. *Povie na vysvetlenie keď zastavý pri prvom stánku s jedlom a ponad plece pozrie na NATHA.* Ale prosím ťa a to si hovoríš chlap keď chudobnej dievčine čo sa živí ako pouličná umelkina nekúpiš ani jedlo a ešte chceš abi platila aj za teba? Stavím sa že tuto SUNIL lepšie vie čo sa patrí však? *Viav nestihne povedať lebo sa kúsok od nich strhne nejakí nepokoj a ona sa rovnako ako jej spoločníci ide pozrieť čo sa deje.* Nie, zaťial nie. Je to docela vyrovnané tak si zaťial budem len užívať ten kitty fight.
Tak i v tom jsme si podobní.. *Pousměje se slabě, zatímco pokračuje davem s Lærke na rukách. Debata o výchově a chování dětí je už poněkud veselejší a proto se i on zasměje nad Sanderovým prohlášením.* I tak se to dá říct.. Ať už to má význam skutečný jakýkoliv. Lepší tu nevinnost nekazit.. *Souhlasí. Těžko říct, zda to nazvat již vytrénovaným uchem, šestým smyslem, nebo zkušenostmi, ale Kill už dopředu s jistotou na devadesát procent věděl, že v tom rozbroji bude mít prsty jeho sestra. A proto potřeboval splašit tu druhou. K tomu mu posloužila vysokofrekvenční píšťalka, kterou věděl, že uslyší. Nejspíš ji slyšeli i jiní vlkodlaci nebo psi v davu, ale to ho netrápilo. Důležité bylo, že Charlotte věděla, že tyhle intervaly nepíská nikdo jiný než její bratr a tak se začala davem prodírat tam odkud hvizd zaslechla. Killián se mezitím rozhlédl. Byla to zoufalá situace, ale on věděl, jak to nedat v obličeji najevo. Vnitřně však pocítí úlevu, když vidí, že Lotty už ví, kam jít.* Podržte ji prosím na chvíli.. Za moment si ji převezme její matka.. *Požádá Sandera, když mu malou předá opatrně do ruk. Tašku z ramene shodí u lovcových noh a zamíří k ženám.* To už stačí! Henrietto! *Okřikne hlavně svou sestru a hlavně tu se snaží od druhé ženy odtrhnout. Doufá, že jeho kolegové se sem brzo dostanou a postarají se o ni.* Nech mě, ať ji můžu vytrhat ty mizerně prodloužené vlasy! *Protestuje, když se ji Kill snaží nějak zachytit.* Přestaň! *Zavrčí na ni Kill, když své sestře zachytí jednu ruku a stáhne jí ji za záda.* Proč bych měla? Když tahle bezmozková slepice řekla, že i komplikované těhotenství je dar od boha a jestli ho žena nepřežije, tak zřejmě by byla mizerná matka.. *Kill v ten moment věděl přesně, proč Hetty vystartovala, ale ani přes osobní spojitost ji nemohl dovolit v boji pokračovat. Otočil se se svou sestrou k druhé ženě zády a jak ji měl přitisknout k sobě, tak tiše zavrčel. Ono by to v tom hluku stejně asi nebylo slyšet, ale Killovi stačilo, že to Hetty jen cítila jako vibrace. Dělal to nerad, ale musel svou sestru probrat z tohohle zápalu a věděl, že to se mu povede jen, když ji vyděsí. Mezitím se davem prodrala Lotty, rychle zhodnotila situaci a pak se vydala pro svou dceru k Sanderovi.*
*Na jeho tvári sa objaví úsmev vhodný Lucifera.* /Sadol si mi rovno na lep./ *Pomyslí si. Odkašle si, potočí ramenami, ako keby sa pripravoval na tú najlepšiu show vo svojom živote, načo konečne spustí.* Ak ti stačí pozornosť, ktorá odíde, len čo nájde niečo lepšie... *Tentokrát už nedopovie, iba zdvihne ruky vedľa tváre, akoby sa vzdával, aj keď musí byť všetkým jasné, že by niečo také nespravil. Avšak taktiež, vrazí Nateovi kamarátsky do ramena.* Ale klíďo, to bolo len také doťahovanie. *Upokojí ho. Potom už venuje Lyr len krátky pohľad, kde jej opäť cvrkne do čela, s ďalšími slovami: * Ale nie je pekné mať aj niekoho na svojej strane? Nepriatelia môžu priniesť zábavu, ale nenahradí to pocit toho, že nie na všetko si sám z dlhodobého pohľadu. *...a už pádi smerom k jedlu. Zastavia ho až ženy. Úprimne nadržiaval tej, čo bola práve odtrhnutá nejaký mužom, nakoľko predsa len súhlasil s jej stranou veci. Síce nejak extra nereaguje, ale je pripravený v prípade nutnosti zaskočiť, aby zachytil tú druhú kričiacu hysterku. Napriek tomu jeho nos až priveľmi dobre vetril tú pizzu po jeho ľavici. Mužovi za stánkom naznačí, že by si prosil polovicu tej obrovskej pizze, ktorú predával na kúsky, aj mu podsunie peniaze, ale zrak od diania neodlepí, ani na sekundu. Jeho žalúdok bol už hladný dostatočne, ale jeho zvedavosť ešte viac. Iba zahmká na Lyriinu odpoveď, radšej sa ani viac nesnaží, lebo ich doťahovanie teraz veľmi nevnímal.*
Dokud tím něčím údajně lepším nebudeš ty, tak mi to zcela vyhovuje. *Vrátí mu stejně škodolibě. Načež po jeho šťouchnutí a slovech šokovaně zalapá po dechu.* Ohh.. Dios! To mi nedošlo.. Páni, tak teď jsem málem dostal infarkt.. Vydrž, nech mě nejdřív propadnout depresím a zhroutit se tu.. *Zavrávorá trochu s rukou dramaticky na čele, než se zakření a zasměje. Sleduje výměnu názorů mezi Lyriou a Sunilem, načež se na vílu zašklebí, jak propadne smíchu.* Tak pardon.. Cvrnkne ho do nejbližší stoky.. *Opraví se, načež pokrčí rameny ohledně Sandera.* Vsadím se že poprvé.. *Ušklíbne se. Zamíří za Sunilem s Lyriou s tím, že si dají něco k jídlu, přičemž víle odpovídá.* Prosím tě.. Já jsem úplný prototyp gentlemana.. Naopak beru v potaz tvou samostatnost a samozřejmě ženskou rovnoprávnost.. *Uculí se na ni, než jejich cestu k jídlu přeruší bojující ženy. Uchechtne se na odpověď Lyrii a sám sleduje, jak se mezi ně vecpe známý obličej.* Hele.. Není to ten, co byl na Zachově akci i na Trissině oslavě? Jak se jmenuje? *Ucedí k Lyrii polohlasně.*
*SUNILOVU otázku prejde len pretočením očí. Nemá zrovna potrebu pred nikím odhalovať sveje zranitelné miesta. Len nech si všetcy mislia že je sama a nikoho blízkeho nemá.* No to už je trochu lepšie. *Uzné NATHOV nápad so stolou. Potomale zakrúti hlavou.* Vidíš to je dokonalí obraz gentlemana a keďže tak moc uznávaš moju samostatnosť tak ťa určite neprekvpí keď zaplatím len za seba. *Venuje mu šibalský úsmev a ďalej sleduje ako KILL od seba odrháva rozhnevané dievčatá.* Hej je to on. *Potvrdí NATHOVI jeho otázku a pozrie sa okolo. Nečaká že uvidí niečo zaujímavé ale obočie jej viletí nahor a chvílu neverí svojim očiam.* Tak to si robíte srandu. Hej, NATH tomu neuveríš. *Naznačí bradov smer kde stojí SANDER a drží miminko v náručí. Nespúšťa SANDERA z očí ale drgne aj do SUNILA ak chceš spoznať viac lovcov teraz máš šancu. *Povie polohlasne a ukáže na SANDERA.* To je ten chalan o ktorom sme ti hovorili.
Ono v porovnaní s vekom, New York mi domovom nie je až tak dlho. *Odvetí s ľahkým úsmevom pri čom si prepletie ruky na hrudi. Čechy navštívil, pochopiteľne, avšak nikdy sa tam príliš dlho nezdržal. Nemal nikdy dôvod tam ostávať dlhšie, ako pár dní. Inde ho vždy držali obchody, alebo ľudia, ale pri svojich cestách po Európe ho v tomto srdci nik nedržal. Mierne ho však prekvapilo keď Hiram vysypal svoju prácu a Zacharie sa len usmial.* Ako ide podnikanie tu? *Opýta sa pomerne rýchlo kedy si sám prezrie pár tetovaní, ktoré mal na pokožke. Máloktoré by dnes niekto označil za "kvalitné". Mnoho malých Londýnskych obchodov nemali práve tie najlepšie možnosti a ani schopnosti a často to tak vyzeralo. Mierne krivé línie, alebo rýchle vypadávanie a blednutie. Jediné, ktorým sa sám pýšil bol motýľ nad jeho bruchom, ktorý pre mnohých civilov bol veľmi známy a rozoznateľný.* Okrem toho, asi sa ti čoskoro objednám. Mám pár kúskov, ktoré potrebujú drobnú pomoc. *Usmeje sa a len si prejde po rukách, ktoré boli zakryté viac menej celé. Mnoho čarodejov tento rozmar nemuselo. Niečo tak dočasné, ako tetovanie bolo v živote čarodeja nepraktické a len škodné. Avšak Zacharie ich považuje, a vždy považoval, ako ozdoby.* Oh, úprimnú sústrasť v tom prípade. *Ztvrdne mu tvár pri čom len ľahko poklepe Hiramovi ruku na pleci a pozrie sa na sprievod.* Som si istý, že je však hrdý. *Uistí Hirama, ktorý bol očividne silne pochytený touto pravdou. Sám nevedel, že mohol vyťahovať takú silnú bolesť.* Ponúknem niečo na zahnanie tej pochmúrnosti?
*Sander už rozhovor o deťoch viac menej vypustil, pri čom viac sa sústredil na konflik, ktorý sa pred nimi odohrával. asi by si z neho nič nerobil, keby nevedel, že išlo o Killiánovú sestru. Čo však neočakával bolo dieťa na jeho rukách, ktoré sa tam objavilo až moc rýchlo. Áno pri podávaní on Killiána mu nepadlo, ale stále ho nečakal. Takmer vypočítavo sa na dievča na jeho rukách pozrel pri čom váha mu nerobila problém. Aspoň na niečo tie hodiny na tréningoch skutočne boli. Mierne si tak dieťa poťažká pričom sa na dievčatko pozerá, nezdala sa z tejto výmeny úplne nadšená.. čomu v zásade rozumel. Navrhol jej tak jeho prsty, ako prvotnú zábavku a potom jej ponúkol pero z jeho tašky. Dávať jej obžužlávať stelé mu prišlo už trochu utiahnuté za vlasy. Našťastie tieto jeho opatrovateľstvo netrvalo dlho nakoľko si ho Lotty pomerne rýchlo našla a lovec nenamietal. Následne už len videl, ako sa ochranka približuje k obom ženám pri čom civilku začali pomerne rýchlo pacifikovať. Nebol to pekný pohľad, obzvlášť nie na tú civilku. Nerozumel ľuďom, ako ona. Keď sa chce byť, nech aspoň vie čo robí. Trhať si vlasy, ale vyzeralo o to bolestivejšie, než akýkoľvek kopanec.. takže asi vedela čo robí. Sandera v tom momente mierne umietol dav, avšak nebolo by to nič čo by sám neustál.*
*Lærke překvapeně zamrká panenkovskými řasami a začne se rozhlížet, kde se to ocitla, přičemž se rukama zapírá o nového člověka. Jakmile se ní však svět hne, když ji Sander potěžká, tak se naopak k němu přitiskne. Strach z pádu byl přeci jen větší, než z neznámé osoby. Zvědavě pozoruje, co na ni muž zkouší s prsty a po chvíli se je dokonce pokusí chytit, než jsou prsty nahrazeny perem. S tím chvíli mává, jestli to nevydá nějaký zvuk a hned v dalším momentě jej zkoumá pusou. Killián se mezitím pokouší dostat svou sestru od druhé ženy. A taky ji uklidnit. To však na jeho seznamu figurovalo až poté, co je obě od sebe vůbec oddělil. Otočil se s Henriettou u sebe k ženě zády, aby na sebe neviděli a proto nemohl sledovat, jak ji ochranka zpacifikovala. Místo toho se soustředil, aby sebou jeho sestra přestala cukat a vyrážet po oné ženě, jak to nazvala "vytrhat ji vlasy." Nakonec mu však nezbyde, než sáhnout po tom nejhorším možném, co mohl. Tmavovlasá dívka sebou po uslyšení zavrčení trhla a přestala se cukat.* Nesnáším, když to děláš! *Vypadne z ní posléze naštvaně, jen co se oklepe z šoku. Od svých jedenácti neměla ráda nic, co bylo spojené s vlkem. Proměnou po otcově útoku sice prošel jen on a Lotty, ale traumatický zážitek měla i Hetty. Nikoho však nenapadlo ji věnovat stejnou pomoc jako Killovi a Charlottě a paměť ji taktéž vymazaná nebyla. Zůstala tak v její mysli stopa, která ji přinutila zmrznout na místě pokaždé, co ji to někdo připomněl.* Promiň.. Musel jsem tě zastavit.. *Omluví se ji vlkodlak, když ji pustí z držení.* Zastav spíš tyhle pošuky! *Mávne rukou k zadržené ženě.* Dejte ji někam, ať si zhladí tu ozvěnu co se ji usídlila nad krkem.. *Poručí mužům, kterým Kill jen kývne na pozdrav a gestem ruky naznačí, ať Hetty neřeší.* To bych pak musel zatknout i tebe. I ty jsi ji napadala. A za názor nikoho zatknout nemůžu ať je sebešpatný.. *Odpoví ji Kill. Lotty si mezitím od Sandera převezme Lærke a sebere ji opatrně propisku, kterou poté vrátí majiteli. Pokud ji teda ještě bude chtít zpátky.* Hetty.. Zbláznila ses? *Povzdechne si, když své sestře stáhne z vlasů rozbitou sponku.* Ještě jednou, Henrietto, a letíte obě domů hned.. *Napomene ji Kill, jelikož už obě začaly mizet v davu. Kill si vezme zpátky na rameno svou brašnu a s povzdechem si promne oči. Rozhánění davu už nechal na těch, co byli ve službě.* Pardon.. Co jste říkal předtím? *Zeptá se lovce, jelikož věděl, že mu něco říkal, ale že jeho větu úplně odignoroval, jen co zahlédl svou sestru v boji.*
Nemyslím si, že by som mal taký veľký problém. Máš jediné šťastie, že motanie osôb mi príde ako skutočne nepríjemná záležitosť a tak nemienim niečo skúšať na osobu, ktorá má ani nezaujala. *Odmávne to s pobavením, než sa pridá k jeho aktu. Dá si ruky na ústa, ako keby nemohol veriť jeho slovám.* Sakra, chlape, to som nevedel. Hádam sa ti bude na psychiatrickej posteli spať mäkko. *Vo vzduchu prstami naznačí niečo ako pomodlenie, aj keď je to skôr nákres neviditeľných kliky-hákov bez významu. Potom však tiež nad týmto divadlom vybuchne v hlasný smiech, ktorý pritiahne oči najbližších osôb bez problému. Ešte chvíľku mu trvá, než sa po tomto divadielku ukľudní, potichu sa pre seba chechtá, až do momentu, kedy ho zastaví súboj tých dvoch žien. Aj keď sa Nathanael spýtal na uistenie sa o identite muža, vedel, že mu nepomôže, takže sa už plne zameral na objednanie svojej pizze a preto na Lyriine popohnanie reaguje neskoro...A s plnými ústami, keďže si aj rovno zo svojej mega pizze, danej na polovicu pre pohodlné držanie, odhryzne. Behá očami po priestore, ale nevidí nikoho s runami.* Kde? Však je tam milión ľudí, nemám ako vedieť, kto je tam. Ešte aj keď sa toľko hýbu. *Zafrfle si a naďalej je.* Podľa vás bude neslušné, ak začnem skandovať tej, ktorú ten muž drží? *Spýta sa len tak z päty.*
To řekni na plnou pusu, že se bojíš flirtovat.. Nebo se snad stydíš? *Ušklíbne se na Sunila, než předvede svůj dramatický výstup, ve kterém se následně rozhodne ještě pokračovat.* Bohužel.. Jsem zvyklý na postel s nebesy a nejméně sedmi polštáři.. Co já si jen chudák ubohá počnu? *Povzdechne si.* Chyťte mě někdo.. *Pronese a začne rádoby padat směrem na Lyriu. Na poslední chvíli ale udělá vyrovnávající krok vzad, neboť ne že by Lyrie nevěřil, ale.. Věděl, že je škodolibá minimálně stejně jako on a rozhodně by ho nechytla a on by se seznámil s asfaltem. Na Lyriu se pak následně otočí, když je řeč o placení za jídlo.* Já hlavně uznávám rovnoprávnost a co by to bylo za rovnoprávnost, kdybych měl jednou platit já a podruhé taktéž.. *Zazubí se na ni, než všichni tři místo jídla zamíří k centru dění, rvačky dvou žen. Brzo však pozná jednu osobu.* Jsem si říkal no.. *Pokýve hlavou na Lyriin souhlas a sleduje, jak se vlkodlak snaží ženy od sebe dostat, než se k nim prodere ochranka. Poté má jeho pozornost však zase Lyria na kterou se nejdřív koukne a pak po směru, který mu ukáže.* Heh.. Na to že nemusí děcka je nějak přitahuje.. Čí je to nebožátko teď? *Ušklíbne se, ale odpověď se za chvíli dozví, když si dítě převezme jiná žena. Podívá se na Sunila s nevěřícně pozvednutým obočím.* Je tam doslova jediná osoba, co drží v náručí dítě.. a kde jsi sebral to jídlo? *Odfrkne si, načež se vykloní za něj, aby viděl na stánek, který teď nabral pár kšeftů, jak si lidi brali k podívané i něco na zub.* Nebyl by jsi první ani poslední.. *Odpoví Sunilovi, když se začne sunout postupně taky za jídlem.*
*S šibalskími iskričkami v očiach schová ruky za chrbáč a sleduje ako NATH naposlednú chvílu ustojí svoj fingovaní pád.* Sám si to povedal rovnoprávnosť. Takže každí platí svoje. *Na SUNILOVU otázku len zavrtí hlavou.* Ale to je jedno veď sa aj tak nakoniec stretnete. *Sleduje ako si ženaktorá sa pripojila k KILLOVI a druhej dievčine od SANDERA prevezme miminko. Trochu podozrievavo prižmúri oči.* Fakt dúfam že nieje KILLOVE. *Zamrmle si popod nos.* /Počkať, fakt dúfam že je to nejaká jeho príbuzná a že to maličké nieje jeho. Ak má priatelku s malím a pritom sa lepí na AM tak mu fakt zakrútim krkom./ *Povie si nahnevane v duchu ale naštastie sa k sebe správajú skôr ako príbuzný a tak to nechá tak. Ide k stánku a sama si objedná kúsok hawaj pizze. K svojim spoločníkom sa vráti akurát včas abi počula poslednú SUNILOVU otázku.* Len do toho bojovala dobre. *Odpovie medzi tím čo prežúva.* Daj mi chvílku a možno sa k tebe pridám.
*Sander bol rád, že aspoň na tú chvíľu dokázal Lærke zabaviť. Možno mu to po tom rozhovore aspoň trochu zvýšilo sebavedomie ohľadom detí. Bolo veľmi pravdepodobné, že mu dlho nevydrží, ale keď sa o neho malá chtiac nechtiac oprela mu prišlo.. rozkošné. Spokojne sa tak usmeje keď dieťa odovzdá svojej matke pri čom to bral, ako pozitívnu vec.* Môže si ju nechať, chýbať nikomu nebude aj keby ju hneď odhodila. *Odvetí keď mu, žena chce vrátiť prepisovačku a len sa slabo pousmeje. Takmer aj zabudol, že mal Lærke v rukách kvôli bitke, ktorá sa pred ním diala. Privrie tak nie veľmi nadšene oči pri čom sa zdalo, že ochranka sa konečne pozbierala a spravila čo bolo potrebné. Killiánova sestra zmizla zatiaľ čo radikálna Američanka si stále hovorila svoje, avšak viac pomimo sprievodu. Nikdy takejto mentalite nerozumel, predsa len.. prečo by niekto zámerne kazil niečo ako, toto. Nerozumel, niekedy ľudskej hlúposti.. asi to bolo príliš malou konzumáciou civilských médií. Áno princíp chápal ale stále postrádal to. Prečo? Všimol si, že Killián sa už nejak napravil a vrátil sa k nemu, ako nič. Len mierne tak nadvihne obočie a sám si napraví vlasy.* Ste v poriadku? *Opýta sa jednoducho zatiaľ čo si ho prezrie od hora dole.* Vaše sestry.. sa zdajú byť.. milé. *Skonštatuje následne zatiaľ čo pozerá len zvyšnú prach v ich pätách, nakoľko v dave sa už nedali zahliadnuť.* Možno už rozumiem, vášmu ustráchaniu. *Dodá pri čom sa zahľadí na vlkolaka.* Sú aj ony dolnosveťanky?
Dobře.. Díky.. *Odpoví Sanderovi Lotty a následně vrátí Lærke prospisku. Konec konců se po ní už dychtivě natahovala. Následně počká na svého bratra a sestru se kterou hned poté zmizí zase v davu. Tentokrát i se svou dcerou. Kill si mezitím převezme svou tašku ze země, přičemž v hlavě už přemítá, jak tohle bude vysvětlovat prarodičům. Nepochyboval o tom, že to někteří zvědavci natáčeli. Nemusel se proto ani rozhlížet. A taky věděl, že to bude virální video a jistojistě se dostane i za hranice Ameriky. A až se tak stane a video přistane na stole Lorda, tak to bude průšvih. Killián se tak proto už mentálně připravoval na celý přednes o zodpovědnosti, jenž bude muset od svých prarodičů snést. Co na tom, že nebyl vinný? Bylo to tak celý jeho život, kdy měl za své sestry nést odpovědnost. Taktéž to byla forma psychického nátlaku Lorda a Lady, aby Ameriku opustil, ale to byl spíš vedlejší produkt. Pochopitelně jeho sestry neměly o těhle přednesech ani ponětí. Nikdy jim to neřekl. Otočí se po protřízení myšlenek na Sandera, jakoby si až teď vzpomněl, že tam lovec byl a že s ním komunikoval.* Ano.. Určitě.. V pořádku.. Děkuju.. *Odpoví mu s krátkým povzdechem a vzápětí ještě víc udupe v sobě myšlenky na budoucí události. Dospěl k názoru, že to na něm zřejmě musel Sander vidět, když se jej ptal. Ohlédne se po svých sestrách a slabě se pousměje.* Umí být.. Nejsou zlé.. Jen občas nemají potřebný filtr.. Určitě ne Hetty.. *Odpoví mu a vydá se raději krokem dál od místa, které bylo stále i přes snahu dav rozehnat, centrem pozornosti. Na další lovcova slova jen přikývne s trochu unaveným úsměvem, kterým však dává najevo odpověď, aby neodpovídal slovně.* Charlotte ano.. Hetty ne. Všichni tři jsme se stali obětmi útoku, ale jen já a Lotty jsme se proměnili. Henrietta měla to štěstí, i když jen částečné. *Odpoví lovcovi.*
Och, o to sa nemusíš obávať, v tomto som dostatočne sebestačný. Iba mi najdi niekoho, kto ma hneď zaujme, a som pripravený viac než kedykoľvek v mojom živote. *Upokojí ho. Schválne to tentokrát vzal ako prejav obáv z Nateovej strany, ktoré sa mu snažil veľkoryso upokojiť. Ešte sa naposledy pridá do ich divadielka, chytí chlapca za rameno, ako keby to bol jeho syn, ktorému sa snaží dať radu do života so slovami: * Lascia che il tuo cuscino non sia come una pietra. *...čo bolo skôr poprianie šťastia než rada, s čím stratil aj posledné kúsky kontroly nad svojimi emóciami a od brucha sa zasmeje. Spokojne posiela kúsky pizze dole jeho krkom, kým stále nedokáže zachytiť, o ktorej osobe obaja hovoria.* Po prvé, na tejto akcii je neskutočne veľa ľudí. Po druhé, deti tu majú...jeden, dvaja, traja...minimálne štyria ľudia v mojom dohľade. A po tretie, asi už ani nebudem skandovať, aj tak už skončili a vyzerá to tak, že aj akcia pomaly končí. *Postupne s každým bodom zdvihol jeden prst, kým druhou rukou naďalej dojedal kúsky jeho pizze. Vždy vedel, že je čas odísť, keď už mohol vidieť, že nie len hudba je už nudnejšia, ale aj stánky s rýchlym občerstvením nechávajú za sebou len krásne spomienky v podobe vôní a prázdne miesto ako na ulici, tak aj v jeho žalúdku. A možno bolo aj dobre, že si všimol tohto konca, nakoľko sotva mu padol pohľad na pizzu Lyrie... to dievča stratilo celý jeho rešpekt a plusové body, ak nejaké mala. Snažil sa svoju taliansku stránku doteraz potlačiť čo najviac, ale obe jeho teraz už prázdne ruky doslova vystrelili do vzduchu s končekmi prstov stisnutými k sebe, až obeleli, a s výrazom plným zhrozenia v očiach.* Cosa sono quelli? *Síce sa inšpiroval známym anglickým meme, jeho nahle silnejší prízvuk dokonalo zahladil všetky stopy, kým na jej pizzu škaredo gánil a mával nad ňou so svojimi rukami doslova v kŕčoch, ako silno k sebe brušká prstov tlačil. Radšej sa rýchlo pozrie druhým smerom a nahor, kde chvíľku rozmýšľa nad odpoveďou, ktorá nakoniec príde, aj keď je stále otočený obom osobám ramenom.* Rád som vás spoznal, ale najprv potrebujem chvíľku času pre seba. Plne dúfam, že tomu budete rozumieť. *S týmto sa s nimi rozlúči a radšej odkráča do odchádzajúceho davu.*
*Nate věnuje Sunilovi na jeho slova úšklebek, jenž je znamením, že by rozhodně neměl vyzývat jeho dohazovačské schopnosti, načež pozvedne obočí, jak na něj spustí italsky.* ¿Yo miro como alguien que puede hablar italiano? *Opáčí mu stejnou zbraní, ale jelikož si ty dva jazyky byly v něčem podobné a Nate si tak polovinu věty dokázal přeložit a tu druhou odvodit, tak si nedokázal odpustit na ni nezareagovat.* Pero.. Como una piedra, normalmente hay algo más en mi cama, pero tienes mala suerte.. No eres mi tipo.. *Mrkne na něj a poté jeho ruku z ramene odmete svou rukou, jakoby to bylo smítko, když se začne smát. Jen se během toho ještě otočí na Lyriu a odfrkne si nad jejím zápalem ho chytit.* Velice obětavá jako vždycky.. *Prohodí, počež věnuje pozornost souboji a známým tvářím.* Chytáš vražedné nálady? *Rýpne si do Lyrii.* Se ho jdi zeptat.. *Pobídne ji s úšklebkem, než pozvedne obočí nad Sunilem.* Jo.. Ale v našem zorném poli je jen jedna osoba s dítětem.. Nevšiml jsem si, že bychom se snažili si vykroutit hlavy.. *Odpoví mu, ale posléze to tak jako tak odmávne, neboť se Killián i Sander zase ztratili v davu. Zamíří tak pro svůj kousek pizzy s žampiony a spokojeně ho ujídá, když se vrátí k jejich skupince.* Třeba ji ještě někde stihneš a budeš ji moct popřát k mistrnému bojovému umění.. Takové se neučíte, co? *Uchechtne se, aby se následně mohl zhrozit nad výběrem Lyrie.* Plně souhlasím tady s Michelangelem.. Co to per dios je?! *Vyvalí oči na její pizzu, kterou hyzdilo žluté ovoce. Nakonec sleduje s tichým smíchem, jak se nad tím Sunil rozčiluje ještě víc než on sám.* Vidíš, co jsi způsobila? Chudák Don Vito Corleone z tebe dostal infarkt.. *Ušklíbne se a ukousne si své pizzy.* Samozřejmě.. Jdi se smířit s hrůzou jaké jsi byl svědkem.. *Uchechtne se ještě a chvíli ho sleduje jak odchází, než se obrátí k Lyrie.* A ty máš teď v plánu co?
Čo blbneš! *Vyštekne na SUNILA.* Daj si pohov lebo ti praskne cievka a budeš v pr**li. *Keď sa k navážaniu do jej voľby jedla pridá aj NATH len pokrúti hlavou.* Je to cesto, rajčinová omáčka, šunka, syr, kukurica a ananás vieš? Volá sa to PIZZA a chcela som skúsiť havaj. *Odhryzne si a znova pokračuje až prehltne.* Nie je to až také zlé. *Ďalej nepokračuje a len sa krmi až kím pizzu nezje.* Ou, to je zlé. To by sme mu mali zavolať pomoc. *Naoko náhlivo si prehľadá kapsi.* Ale nemám pri sebe telefón, vlastne som ani nikdy žiaden nemala. No tak nič chalan má smolu. *Pokrčí plecami akoby nešlo o nič dôležité.* Ohh, musíme sa takto stretávať častejšie je s vami sranda chalani. *Zasmeje sa a rozlúči sa so SUNILOM keď sa otočí k odchodu.* Tuším pôjdem nájsť tú babu s vlajkou. Maj sa dobre. *Žmurkne na NATHA vmiesi sa do davu.*
*Sander len pozoroval, ako sa Killián snažil dať dokopy pri čom len potichu stál a sledoval ho. Príliš do neho nehustil otázky a len čakal, kým z neho niečo vypadne. Slová tak začali prichádzať avšak neboli príliš hovoriace.* Nechcete ísť za nimi? Či už veríte, že do konca sprievodu nič nespravia? *Uchechtne sa nakoľko si začal všímať, ako viac a viac ľudí začalo odchádzať. Videl na plagátoch o programe, že je v meste niekoľko afterpatry aj festival. Festival ho však neťahal nakoľko jedinú hudbu čo počúval už naživo vidieť nemohol a tak uvažoval, že zájde na nejakú party. Stále, slnko do vtedy už bude za obzorom a mierne sa tak obával, že by tam mohlo byť viac problémov ak si čarodeji a upíri povedia, že je čas sa ísť zabaviť mimo Pandemónia.* Útok? Oh rozumiem. *Odvetí potichu pri čom si len slabo povzdychne.* Mal by som sa pomaly dať na presun. Rád som vás videl Killán a som rád, že to skončilo na koniec... celkom okay. *Povie neisto a trochu sa narovná.* Rád vás uvidím, máte v pláne ísť na party čo majú byť neskôr? Alebo si užijete chvíľu pokoja? *Pousmeje sa a ešte chvíľu čaká na odpovede zatiaľ čo na konci sprievodu začne opäť hrať hudba pri druhom pódium. Aj keď pochod končil, neznamenalo to, že končil program. Sám mal v pláne sa ísť aspoň najesť pred tým, ako pôjde na Rooftop Haurbour, kde mala pokračovať zábava. Chcel tam pracovať, ale neznamenalo to, že neuvažoval aspoň nad jedným shotom.*
Lépe, než jsem čekal. *Usmál se. New York byl velký a lidí tu nebylo nejméně. Přitom tatérů, kteří by svoji profesi opravdu uměli a brali ji vážně tolik není, kord těch podsvěťanských. Dobře věděl, jak dlouho tetování drželo na kůži čaroděje a moc dlouho to teda nebylo. Podobně by to přitom mohlo vypadat i u upírů, ale to už Hiram moc dobře nevěděl. Za ty léta prošlo dveřmi jeho studia v Česku dost bytostí, nepamatoval si ale, kolik z nich bylo nadpřirozených. Věděl jen, že musel nejednou používat inkoust bez stříbra kvůli vlkodlakům.* Jistě, rád tě uvidím. *On sám byl pokryt drobnými kresbami od hlavy až k patě. Konkrétně, jeho první tetování je na jeho rameni, dál už to šlo snadno. Div, že něco nemá i na krku či obličeji. Daleko od toho ovšem není, je pouze otázka času, kdy si nechá vytetovat něco i na ty dvě zmíněná místa. Náhle se podíval do země, stejně jako pokaždé, kdy přijde na smutek. Uběhlo více než padesát let od jeho smrti. Vždyť ten čaroděj neměl pořádně ani pohřeb. Zemřel v boji a až po válce se mu dostalo nějaké té úcty, téže jako ostatním vojákům, co v tom ukrutném období padli za jistou zem. Všichni je viděli jako hrdiny, mrtvé i ty, co přežili. A ne, že by Deliah hrdina nebyl, ale Hiram měl na něj kapku jiný názor. Ten čaroděj byl mnohokrát víc škodolibý, než je Hiram a to je co říct. Rohatý čáryfuk byl nyní tolik zavrtán do svých myšlenek, že pořádně ani nevnímal poplácání po zádech. Z toho všeho ho probrala další věta, která Zachovi vyšla z úst.* Doufám v to. *Kývl. Snad nebyl takové zklamání.* Na alkohol je asi ještě brzy, co?
Myslíte, že by nic nevyvedly i kdybych se jim nalepil na paty? *Zeptá se, ale je to víceméně řečnická otázka. Odpověď totiž věděl. Jeho sestry byly tvrdohlavé a když si vzaly něco do hlavy, tak to tak prostě bylo a on s tím nic nezmohl. Chystá se nadechnout při Sanderově otázce, ale nakonec se jen smutně pousměje.* Přesně tak.. *Přidá se k jeho povzdechu, zatímco pokračuje skrz dav.* Chápu.. *Odpoví lovcovi a na jeho zaražení se krátce tlumeně uchechtne.* Hodně s nadsázkou.. Bouře teprve přijde.. *Pronese a jeho pohled se zvedne k nebi, jakoby skutečně nějakou bouři vyhlížel, ačkoliv v jeho slovech měla význam metaforický.* Vzhledem k tomu, že mi nebylo dopřáno mnoho spánku ráno, tak ho asi půjdu dohnat.. Takže mě tam neočekávejte.. *Pronese.* Ale kdyby se tam náhodou objevily moje sestry, tak máte moje svolení je v případě potřeby někam zavřít a pustit až uznáte za vhodné.. *Zasměje se krátce. Poté na chvíli ještě zvážní.* A nechci na vás nijak tlačit, ale bylo by skvělé, kdyby se podařilo popohnat tu věc s otázkami o kterou jsem požádal vaši kolegyni. To jen kdyby jste byl tak laskav a sdělil ji to.. *Požádá ho, neboť jeho vyšetřování na tomhle momentálně vlastně stálo.* Mějte se.. A užijte si zbytek dne.. *Popřeje mu a kývnutím se se Sanderem rozloučí, než zamíří najít své sestry, aby vzal alespoň Lærke sebou domů. Přišlo mu, že už byla vzhůru dost dlouho na svůj věk a odpočinek by se hodil i jí.*
*Nedokáže inak ako sa pousmiať nad Nateovou španielčinou. Bolo to ako rozprávať s kamarátom, ktorý bol totálne grogy a sotva mu rozumel, ale predsa len sa to dalo vydedukovať. Odpovie však už v angličtine.* Som plne rád, že by si ma do postele nebral. Od teba to beriem ako niečo pozitívne. *Mimo toho, že čarodej sa jeho typu veľmi nepodobal, vlastne bol takmer jeho opak, bral tieto slová ako upokojenie, že sú obaja na tej istej lodi a obaja súhlasia s tým, že kebyže sa ráno zobudia vedľa seba a nahí, zrejme by padol nejeden škaredý pohľad. Nad skandovaním sa už len zasmeje, nie, že by mu robilo problém byť hlasným, ale žena už nebola v jeho dohľade. Už len tá druhá, ktorú zrejme všetci obchádzali ako mor.* Ale musím uznať, že to dievča na civila bojovalo famózne. *Dokáže uznať, keď videl niekoho talent, zapálenie či snahu. Ešte by jej aj držal palce, ak by pokračovala, nech sa riadne vyšantí. To by však nebolo pizzového problému, od ktorého radšej rýchlo utečie. Áno, ešte počuje vílin hlas, ale rozhoduje sa ho ignorovať a ide plnou parou vpred.* /Kam však teraz? Mesto žije neustále, netreba celý deň presedieť medzi tými istými štyrmi stenami./ *Možno to je len jeho šťastie, ale ako práve premýšľa nad cik-pauzou, od okoloidúceho páru započuje o možnej after párty.* /Ding! Ding! Ding! Máme víťaza!/
Nápodobně.. Věř mi, že raději bych ukradnul přítelkyni svojí sestře.. *Uchechtne se. Ne, že by to někdy plánoval udělat. Krom morálních zábran věděl, že by, vzhledem k orientaci své sestry a jejích přítelkyň, neměl ani šanci. Založí si ruce na hrudi a pak jednu uvolní, aby s ní ledabyle mávnul.* Třeba by ti dala nějaké lekce.. *Ušklíbne se na něj škodolibě. Nakrčí nad Lyriou nos v úšklebku.* Víš že i na Havaji nesnáší pizzu s ananasem a to je podle nich jmenuje? *Pronese a nad hodnocením víly pozvedne obočí.* Máš nějaké divné chuťové buňky.. *Prohlásí a sleduje, jak od nich Sunil skoro uteče.* Zrovna jsem se tě chtěl zeptat, zda víš, co to vůbec je.. *Rozesměje se nad Lyriiny slovy o mobilu, div mu z ruky nespadne jeho kousek pochutiny.* Zdá se, že jestli ho chytne záchvat z tvojí volby někde po cestě, tak máš na svědomí další mrtvolu.. *Prohodí potom pobaveně.* To taky musíš častěji vystrkávat nos z Faerie.. *Řekne ji, zatímco se rozdělují. Pozvedne zvědavě obočí nad Lyriou, než se zakření.* A chovejte se slušně.. *Pokárá ji prstem jako rodič, načež se otočí do davu.* No a já půjdu najít svou sestru a její přítelkyni.. *Pronese své plány nahlas.* Čau.. *Rozloučí se s vílou i on a zamíří do davu. Domů se mu ještě moc nechtělo, dvojčata měla hlídání a tak jen co najde svou sestru (k jeho štěstí, Tinině neštěstí, i s přítelkyní), tak začne do obou hustit ohledně afterparty, která měla nastat. Tině se sice moc nechtělo, ale společnou notu našel Nate s její blonďatou přítelkyní, která už jeho sestru přemluvila a tak bylo jasné, kam tahle trojice zamíří.*
*Za súhlas zo strany Hirama bol rád. Tetovania na jeho tele bral, ako niečo čo zbieral. Umenie ľudí, okolo neho. Preto na svoje telo často odkazoval, ako na zbierku. Samozrejme, galéria to nebola, ale myšlienky, pocity a spomienky, určite áno. Nedá sa povedať, že by bola, ktorú by ľutoval. Nejaký ten kúsok od Hirama by si tak neodpustil a do pamäti si zapísal, že si musí spraviť miesto vo svojom kalendári. Pochmúrna téma však úplne premohla, celú konverzáciu. Starému známemu tak položí ruku na plece pri čom ho mierne navedie ku jednej z bočných uličiek a slabo sa pousmeje. Samozrejme, nie nevhodne. Stále išlo o niekoho smrť predsa len.* Na alkohol nikdy nie je neskoro.. Vždy je niekde šťastná hodina. *Pamätal si, že tie slová niekde počul.. prípadne od niekoho. Možno jeho starý priatelia čarodeji? V zatuchnutej, nie úplne príjemnej uličke tak pomerne rýchlo vytvorí portál, ktorý viedol priamo na afterparty. Tá sa diala v Harbour Rooftop na Manhattane pár blokov od miesta ukončenia pochodu. Podnik bol s otvoreným stropom pri čom bol rozdelený na dve hlavné časti. Parket na tancovanie a potom bunky so sedačkami, ktoré boli o niečo vyššie od klasického parketu. Okrem toho sa v bare nachádzal väčší balkón, kde boli k nalezeniu najmä fajčiari. Servírky chodili okolo buniek, ale pitie bolo možné objednať aj na bare. Všade bola farebná výzdoba a hudba sa už pomaly chystala. Spokojne poukáže Hiramovi smer k sedačkám.* Nech sa páči, dnes je účet na moje meno. *Povie jednoducho pri čom mu ponúkne jedálny lístok.* Samozrejme, ak chceš niečo iné, problém to nebude.
Zázraky sa stať môžu, či nie? *Pousmeje sa na vlkolaka, ktorý mu bol pomerne príjemnou spoločnosťou. Pri pohľade na nebo len prikývne pri čom sám z toho faktu nadšený nebol. Porozumel však a na jeho dôvod sa pousmeje. Sám často pociťoval nedostatok spánku. Predsa len, démoni sa najčastejšie objavovali práve v noci. Nebolo tak podivné, že často jednoducho nevládal vstávať zo slnkom.* Tak to rozumiem, prajem príjemný spánok v tom prípade. *Odvetí pri čom pri jeho žiadosti len pokrúti hlavou a napraví si popruh na taške.* Verím, že to nebudem musieť robiť, ale teda asi len čas povie. *Prisľúbi mu avšak pevne veril, že Killiánove sestry už nič vyvádzať nebudú. Predsa len zdali sa dosť živelné na to, aby im krátke dohovorenie od Sandera niečo spravilo. A ťahať ich nenápadne niekam na party.. pre civilné obyvateľstvo by pravdepodobne vyzeral, ako násilník než čokoľvek iné.* Otázkami? *Zastaví sa nakoľko nevedel o čo priamo išlo, ale prikývol na vec.* Opýtam sa, čo sa stalo. *Odvetí jasne pri čom stretnutie s Mirjam mu problém nerobilo. Skôr sa divil, že Mirjam na niečo zabudla, predsa len v jeho očiach bola ona vždy tá zodpovedná. Možno to však bol len výpadok.. každý na neho mal predsa len nárok.* Do skorého stretnutia. *Usmeje sa pri čom slabo zamáva na Killiána a otočí sa opačným smerom od davu. Pretlačil sa tak ľuďmi pri čom sa na moment ešte zastavil pri jednom z letáčikov, ktorý obsahoval adresu. Po ceste na miesto party však aj chytil dva shoty, ktoré do seba po ceste hodil. Slnko bolo ešte stále na oblohe, ale príliš mu to nevadilo. Predsa len jedol.. niečo, niekedy, čo by sa mohlo stať? Peši prešiel pár blokov od konca pochodu a pomocou svojej teraz už skutočnej ID a falošnom potvrdení o vakcinácií sa dostal do klubu, ako po masle. Ľudí ešte veľa nevidel. Všimol si čarodeja v rohu, ale okrem toho si nikoho na okolí známeho nevšimol. Možno ho to v kútiku duše aj potešilo, len posedieť a pozorovať či sa náhodou nikde neplazia démoni, alebo sa nedejú nejaké dolnosveťanské potýčky. Veril, že sa zaobíde bez oboch, ale na to vsadiť nemohol. Posadil sa zatiaľ do jednej z gaučovich buniek, ktorá bola z tých menších a v úzadí baru. Keď okolo prechádzala servírka len si objednal ďalší shot pri čom stále zelenými očami pozeral na okolie. Jeho runy boli ešte stále zakryté návlekmi a oblečením. Nežiadúcej pozornosti sa tak dúfajúc vyhýbal.*
*Krok. A potom ďalší. V meste nebol po prvýkrát, takže adresa klubu, o ktorom od osôb počul, mu prišla povedomá. Netrvalo dlho, než si ju vyhľadal na mapách. Dýku, ktorú si sebou pre istotu vzal, si opätovne skontroloval, ako pri zapadajúcom slnku prehodil doteraz obviazanú košeľu okolo pása, cez ramená. Pre istotu si napravil límec, aby mu zakryl runy a rukávy košele nechal spadnuté pozdĺž celej dĺžky ruky. Cestou si dokonca kúpil aj náplasť telovej farby, aby dokázal zakryť aj runu na ruke - nie, že by sa za svoj pôvod hanbil, skôr si chcel zvyšok večera užiť bez prekvapení ako v podobe neznámeho čarodeja a víly, ktorú aj tak bude musieť neskôr zrejme ešte riešiť. Stéle mu mierne z topánok, aj keď nadčlenkových, vytŕčala, ale všetko to úspešne zakryl nohavicami, ktoré zróloval nižšie, a ohnivými vlasmi padajúcimi cez jeho ramená pre dostatočné schovanie zvyšných rún, ako aj šibalským úsmevom, ktorý slúžil ako palivo plameňom v jeho očiach. Aj keď bol lovcom, väčšinou mal práve pre svoju vášnivú povahu talianskej krvi sršiacu do jeho okolia problém rýchlo a ľahko zmiznúť a ostať zabudnutý - zrejme aj osoby, ktoré pred pár minútami opustil, naňho len ťažko zabudnú. Už sa však rozhodol, že ho to nebude trápiť. V uliciach mesta nebol kvôli hliadke, takže nebola treba žiadna runa neviditeľnosti a už určite nie potláčať svoju prítomnosť. Dnes už chcel len využiť tej energie, ktorá sa s ním aj s od potu roztečenými vlajkami na lícach niesla z pochodu, a riadne jej v bare využiť. S jeho ID ho pustili takmer hneď. Vnútri ešte veľa ľudí nevidel, takže sa len pre teraz obzrel, než našiel jednu stratenú dušu, ktorá takmer hneď zachytila jeho pohľad. Na bare si objedná drink a spolu s ním zamieri k tomu človeku* Môžem sa pridať? *Svoju otázku položí bez zahabkania. Pozrie sa priamo do tých emeraldov na tvári osoby s vlasmi farby snehu a čaká na odpoveď.* Samozrejme, ďalšia runda môže byť na mňa. *Žmurkne naňho, celá jeho tvár žiarila šibalstvom a dobrou náladou, v ktorej bol.*
*Lilja, jak už Nate stihl zjistit jméno Tininy přítelkyně, se právě zasmála, jen co ji Nate prozradil Tinino prostřední jméno.* Ale náhodou je to milé.. *Pousměje se na svou přítelkyni, která dá se říct stále rozdýchávala, že si Nate s Lil tak padnul do oka. Měla na to vlastně celou cestu až ke klubu, kde se konala afterparty, kdy byla dobrovolně vynechaná z konverzace. Lilja se ji sice snažila taky zapojit, ale Tina tomu odolávala.* Mě to milé nepřijde.. Disney princezna.. Celý život to budu mít na talíři.. *Založí si tmavovláska ruce na hrudi.* A že bude ještě pěkně dlouhý.. *Pronese Nate s uchechtnutím, na což je mu odpovědí Tinin vražedný pohled. Že by si z toho něco dělal se říct nedá.* Hele.. Ber to tak, že je to znamení, že se k sobě prostě hodíme. Princezna a bohyně.. *Uculí se na ni blondýnka, nad čímž oba sourozenci pozvednou obočí a dají tak ženě pokyn, aby svá slova vysvětlila.* Celým jménem jsem Lilja Venus Levesque.. *Nate se zasměje, zatímco Tina na Lil zamrká.* Neřekla jsi mi, že máš druhé jméno.. *Blondýnka se zazubí.* Asi ze stejného důvodu, trdlo.. *Pronese s úsměvem a stáhne svou přítelkyni do objetí jednou rukou. Tina nakonec trochu pookřeje, přestane trucovat a objetí ji oplatí. Společně se tak zastaví před vstupem do baru.* Hele, Einsteine, a jak nás hodláš protáhnout dovnitř.. *Drkne do Natea Lilja loktem, který se vševědoucně ušklíbne.* Myslím, že asi nechceš znát odpověď.. *Usoudí Tina, na což si Nate odfrkne.* S tímhle mám dlouholetou zkušenost sestřičko.. Až vám dám vědět, tak prostě proklouzněte za mými zády.. *Informuje je, uvolní si tkaničku na jedné botě a vydá se ke vchodu. Velice příhodně před jeho příchodem, zakopne jedna z žen, co do klubu taky mířila a spadne na hlídače. Nate kývne hlavou na svou sestru a její přítelkyni a dílo dovrší tím, že sám "zakopne" a hlídače, jenž byl ještě vyosený z rovnováhy ženou, tak shodí na zem úplně. Ihned se mu začne omlouvat, že nechtěl a že musel zakopnout o tkaničku a kdesi cosi, než ho hlídač, který se s oprašováním zvedne ze země, sám umlčí s tím, že mu jen má dát ID a zmizet mu z dohledu, což i Nate učiní. Uvnitř pak najde dvojici žen, na které se zazubí.* Brnkačka, ne? *Uchechtne se.* Jdem se bavit.. *Dodá a zamíří hlouběji do klubu.* Chcete něco od baru? *Zeptá se za chůze, jelikož mu bylo jasné, že pokud barmanovi budou děvčata připadat mladší, tak si prověří jejich ID i on. Zatímco on byl v suchu. Po jejich odpovědích se protáhne skrz taneční parket a rovnou k baru, kde si objedná on sám whiskey a děvčatům jejich objednávky. S tím pak zamíří vyhledat, v jakém boxu se usadily a předat jim jejich nápoje.*
*Sander nikdy nebol tanečník a keď pozoroval ľudí naokolo, len mu to tento fakt potvrdzovalo. Hudbu, ktorá sa mu dostávala do uší nepoznal a ani ho nijak nedobiedzala k tomu, aby a hýbal. Znela.. podivne, nudno, akoby sa stále opakovala. Bol síce umelecký typ, ale v hudbe sa nikdy nevyznal, len zriedka vychádzal zo svojej zarytej cestičky a hudba v tomto podniku, jeho vkus rozhodne nezachránila. Začal však naokolo spoznávať známe tváre aj keď sa mu jeho pohľad mierne zrnil z alkoholu, nikdy nebol práve skúsený s alkoholom. Nakoľko vždy jeho následky dokázal zachrániť runou. Preto takzvané "hranice", ktorý iný mali on nemal. Alkohol mal pre neho následky len v tom momente, ako sa mu plietol jazyk a mierne tlmila motorika, okrem toho? Nič závažné. Stále sa mu však snažil držať stranou, kvôli jeho skúsenostiam v Pandemóniu. Tentokrát však tak opatrný nebol. Jeho taška bola vedľa neho pri čom do seba len kopol ešte jeden panák, kým ho v jeho tichom rozjímaní nenarušil hlas. Nepoznal ho, jediné čo z neho dokázal usúdiť bol silný akcent, ktorý sa nezdal práve americky. Aj Sander mal kedysi prízvuk, avšak lovci v Londýne ho z neho z veľkej časti dostali. Jeho angličtina tak bola niekedy klasickou britskou, po zmesku americkej až po sláve závany prízvuku z nórštiny. Ryšavý muž, ktorý si k nemu sadol však nemal takú zmes.* Poznáme sa? *Opýta sa z počiatku podozrievavo. Z prvého pohľadu, vyzeral, ako civil. Vílie, alebo upírie znamenia nevidel a vlkov bolo odhaliť pomerne náročné. Mohol tak len hádať. Čo si však všimol, bola jazva na tvári a roztečená vlajka. Aj keď ho tak spytoval, stále sa mu mierne na gauči posunul a pozrel sa na pitie na stole.* Môže byť, alebo bude? *Mierne sa pousmeje pri tejto vete. Toho, že by pri odchode objavil celý účet sa tak moc nebál, ale mierne neznámeho pošťuchnúť chcel. Predsa len už bol o niečo prívetivejší, ako zvyčajne. Okrem toho.. zdal sa byť bezpeční. Stále si však myslel, že išlo o vlkolaka a ten by z neho nefilský pach pravdepodobne vycítil.* Zdá sa, že sa niekto veľmi ponáhľal z pochodu. *Poznamená na nie úplne najkrajšie nakreslenú vlajku na jeho líci zatiaľ čo si vzal jeden štamprlík do ruky.*
*Hlas, ktorý vyšiel z úst mladíka, ktorý mu hneď padol do očí, znel úplne inak, ako si ho predstavil, ale hodil sa mu. Musel sa na jeho prvotnej otázke usmiať.* Nie, ale sme v bare, a to je, hádam, miesto, kde sa môžeš spoznať aj s neznámymi, nie? *Podotkne, než pozdvihne ruky pozdĺž tváre akoby na obranu.* Samozrejme, platia všetky pravidlá o bezpečnosti. *Dodá, aby túto esovú kartu na námietky chlapcovi rovno zobral spod nosa. Predsa len mu nešlo o nič, chcel sa len zabaviť a spoznať viac ľudí tohto mesta. Zatiaľ mal šťastie na čarodeja, vílu aj vlkolaka, takže by zmenu aj uvítal. Nie, že by mu na druhu až tak veľmi záležalo. Napriek tomu jeho mozog spraví automaticky odškrtávací list, kde si určí, že chlapec by nemal byť upírom, avšak zvyšné nevedel dať na istotu. Nemal v sebe vlčiu húževnatosť, napriek tomu za tým mierne rozmazaným pohľadom badal plamienky. Vílu či čarodeja tiež nemohol pre nezvyčajné črty odstrániť definitívne, a lovec s civilom boli v objemnom rovnošate, ktorý zakrýval väčšinu tela, takmer na nerozoznanie. Jeho podpichovačné manévre ho úprimne pobavia, až si musí odsunúť pohárik od úst, inak by sa tekutinou pri napití zrejme pridusil.* Ako vidím, máš svoje priority. *Pozdvihne do výšky svoj polovypitý pohárik, čím privolá okoloidúcu servírku a objedná ďalšiu rundu.* Svoje slová plním, tým si môžeš byť istý. *Podotkne hneď potom, ako odíde, načo spolu s ním do seba kopne zvyšok jeho prvého pohára. Chalan zrejme už nejakú dobu šiel aj sám, ale nevidel v tom žiadny problém. Oba poháriky posunie ku kraju stola, sotva si sadne, aby ich mohla čašníčka ľahšie vziať, a rýchlo si prejde prstami po lícach. Už by aj zabudol na tých milých tínedžerov, ktorý mu tie vlajky namaľovali. Prsty si obzrie a sotva spozná pozostatky ružovej, fialovej a modrej, pokrúti nad tým hlavou. Nečakal, že sa konverzácia zvrtne k nim.* Možno som sa odtiaľ neponáhľal jediný *Pohliadne naňho, aby mu bolo jasné, že tým hovorí o ňom.* Žeby si sa tam zastavil tiež? *Hlava mu padne jemne na stranu, ako čaká na svoju odpoveď, než nakoniec s jedným pozdvihnutým kútikom odpovie.* Možno by som tam bol doteraz nebyť veľmi otrasného výberu jedla jednej z osôb, ktoré som naň spoznal. *Dopovie ešte o pochode, načo sa im akurát dostane nových shotov. Tak, aby bolo jasne vidno, že do nich nemal čo a ako nasypať, jeden posunie mladíkovi, načo ten svoj pozdvihne a uvedomí si, že ani nevie jeho meno.* Dnes večer ma môžeš volať Sun. *Navrhne mu a prisunie pohárik bližšie, aby si s ním štrngol. Miloval prípitky. Vždy sa niesli v príjemnej nálade, lebo vždy bolo čo oslavovať. Bola to myšlienka, ktorú jednoducho zbožňoval.*
*Na jeho prvotnú obranu si ho len prezrie od hlavy až po päty pri čom hodnotil, jeho osobu. Ono, nešlo o nič v zlom, avšak potreboval mať aspoň nejakú tú istotu. Mierne sa však pousmeje pri čom o svojom spoločníkovi začína uvažovať. Mohol byť v podobnom veku, ako bol on sám, prípadne mierne starší. Ak mu niečo dávalo na vyspelosti, tak to bola rozhodne jazva na tvári. Nechcel sa na ňu však ihneď pýtať, sám sa pokúšal na ňu ani nepozerať, avšak aj keď sa pokúšal udržiavať očný kontakt, sem tam mu tam zreničky zbehli a skúmali poničenú kožu.* Takže mi máš v pláne vysvetľovať všetky únikové východy? *Pousmeje sa pri čom si podloží hlavu päsťou, zatiaľ čo jeho lakeť sa opieral o okraj gauča. Zvyčajne takú dobrú náladu nemal, preto aj on sám túto energiu pripisoval alkoholu v jeho obehu. Bola to však zmena, ktorú uvítal, poslednou dobou si nutne potreboval vyčistiť hlavu či po tom túžil, alebo nie. Pre jeho vlastné zdravie musel vypnúť. Zároveň si aj chcel dokázať, že sa ešte dokázal aspoň trochu uvoľniť a zabaviť a nie len pracovať.* V tom prípade ťa beriem za slovo. *Usmeje sa na neho pri čom keď sa pri ich stole zastaví servírka len jej nechá peniaze za jeho predošlé objednávky aj spolu s tringeltom. Na túto americkú kultúru si už tak nejak zvykol aj keď mu to stále prišlo pritiahnuté za vlasy. Pozoroval ryšavca vedľa neho aj s jeho pohybmi, ktoré robil. Zdal sa byť ešte pomerne triezvy čo sa mu moc nepozdávalo. Nechcel sa len on správať inak, kvôli alkoholu. Na to bolo potrebné dvoch. Pozoruje, ako si len ešte viac rozmaže vlajku na líci pri čom nad tým musel len pokrútiť hlavu. Vlajka vyzerala skôr, ako machuľa než čokoľvek iné. Vzal tak servítku do ruky pri čom bez slov len prešiel mužovi po líci a zbavil ho aspoň roztečených farieb. Tvar vlajky, aj keď už vyblednutej sa stále držal.* Vyzerá to tak aspoň o trochu lepšie. *Zhodnotí svoju prácu pri čom potom stiahne dlaň z jeho líca a servítku vloží do už vypitého poháriku na ich stole.* Čo ma prezrádza? Máš, pravdu, ale nezdá sa mi, že by som to mal, ako ty napísané na tvári. *Uchechtne sa pri čom vezme pohárik do ruky a ešte si pre istotu privonia, avšak len ho z alkoholovej arómy ztrasie.* Výberu jedla? To znie.. dramaticky.. *Odvetí nie úplne chápavo kým sa však táto téma nezvrtne na predstavovanie. Ani mu len nedošlo, že sa muž pred ním ešte nepredstavil.* Sun? To znie ešte dramatickejšie. *Zasmeje sa a potom sa len zamyslí.* V tom prípade som San. *Keby to človek počul, zdalo sa to takmer komicky nakoľko obe skráteniny boli takmer totožné, avšak príliš ho to neťažilo.* Nazdravie. *Zodvihne pohár na úroveň očí pri čom udržuje očný kontakt, ako sa patrí a len do seba obsah naleje. Mierne ho strasie, avšak nič sa nevracia späť.* Odkiaľ si? Je zrejmé, že nie si Američan.
*Mladíkovi sa podarí z neho vydolovať ďalšiu momentku smiechu. Nie, že by to pri tomto neustále sa usmievacom mužovi bolo ťažké, ale vždy si rýchlejšie obľúbil ľudí, ktorý ho od začiatku dokázali rozosmiať alebo mu dať dôvod na to ich obdivovať. Ako to neznáme dievča na pochode.* Síce som tu prvýkrát, ale... *Obzrie, aby našiel aspoň jednu neonovo-zelenú značku.* ...vidíš tam toho bieleho panáčika na zelenom pozadí. Tak presne tadiaľ by som nechodil, určite to nemôže byť únikový východ. *Rozhodne sa svoje pôvodné slová zamietnuť, aj keď sa vedľa panáčika dalo zreteľne prečítať slovo "EXIT". Sleduje ho, ako vyťahuje peniaze, a nezabudne si povšimnúť, že ich na stole nechal viac než bolo treba. Vtedy mu to docvakne, prečo naňho tak ráno počas raňajok pracovníci zazerali.* /Malý tip. Nechal som malý tip. Zvláštne, že sú na ňom tak závislí, ale keď nedokáže miestne vedenie upraviť to, že niektorí ľudia musia žiť len z dobroty iných, tak sa ani nemám čomu diviť, že z môjho ranného platenia neboli najšťastnejší./ *Stále mu to prechádzalo hlavou, ako mohlo byť USA v mnohých veciach popredu, ako radi o sebe hovorili, ale základné problémy boli stále nevyriešené. Všimol si, že jeho nezaneprázdnené ruky začali po stole klepkať, preto si vzal do ruky menu a začal sa hrať so zalaminovanými okrajmi jeho strán. Až keď mu začne prechádzať po líci servítkou, doslova chalan strhne všetku Sunilovu pozornosť k sebe. Nemôže inak ako sa len usmiať a sotva skončil s čistením, natočil sa, aby bolo vidno aj druhú.* A táto je na tom ako? *Pri tom tak trochu pustí menu z ruky, nakoľko si musel z farby odlepiť tie vlásky, ktoré sa na ňu v tekutom stave prilepili. Vonku bolo predsa len teplo a v novom ohoze, kde sa ešte viac prikryl, sa nedalo ničomu čudovať. Našťastie vnútri fičala klimatizácia na všetky strany a tak sa dalo sedieť v pohodlí.* Čo ťa prezrádza? Zrejme to, že si si to všimol, poukázal si na to, ako by si čakal na moju odpoveď, ale v tvojom hlase som nepočul ani trochu jedu či hnevu, takže si buď ally, alebo priamo súčasťou, ale asi skôr súčasťou. Ako sa ti na ňom páčilo? Aj sa ti podarilo zohnať nejaký merch? Mať viac pri sebe, zrejme by som vykúpil každý stánok. *Otočí otázku smerom späť naňho. Sotva mu pripomenie to jedlo, má chuť si už ten shot aj do seba hodiť. Len pri predstave ho otriaslo.* Ani si nevieš predstaviť závažnosť toho činu. Tak perfektná pizza. Na to, že sme v Amerike, bola skvelá. A tá osoba na ňu pridala ananás. Veľké kusy šťavnatého ovocia, ktoré, podotýkam, je skvelé v rôznych iných častiach kuchyne, ale ani si nechcem predstaviť, aká....mokrá tá pizza musela byť. *Sotva stav pizze opíše, strasie ho nanovo, tentokrát už viditeľne. Musí pokrútiť hlavou, aby ten pohľad vymazal z pamäte a rýchlo si vezme pohárik medzi prsty. Pobaví ho, ako sa jeho spoločník strasie pri niečom inom.* Za toto ti platím ešte jednu. Kľudne si vyber aj niečo iné. *Navrhne mu, nakoľko nechcel, aby sa hocikto v jeho okolí cítil nekomfortne. Len prikývne. Áno, Sunil bol dramatický. Jeho meno k nemu sedelo vo viacerých ohľadoch. Musí však zažmurkať, keď mu povie svoje meno.* Takže Sun a San? To určite nie je mätúce. *Opäť sa hrdelne zasmeje, načo si už konečne štrngnú a kopne ho do seba. Hneď privolá okoloidúce dievča, že si dajú znovu, pričom aj pozrie na Sandera, či chce zmeniť svoju časť objednávky. Sám si dá rovno dva, aby Sana dobehol. Nevidel žiadny problém v tom sa s týmto mužom kompletne strieskať. Vyzeral ako niekto, komu môžete veriť. Počká, než je dievča opäť ďalej od ich stola, nakoľko mu vždy bolo zvláštne ignorovať týchto pracovníkov, akoby tam neboli.* Ak ti to ešte nedošlo, tak z Európy. Prípadne príhoda s pizzou by mala napovedať viac. *Dá mu chvíľku, aby si mohol na otázku odpovedať sám, keďže si nebol istý, či jeho mozog ešte pracuje na 100%.* A ty? Lebo tiež nevyzeráš ako odtiaľto. Ale ospravedlňujem sa, ak som sa pomýlil. Len neviem, či si albín, alebo možno niekto zo severnej časti pologule. *Chcel dodať ešte jednu črtu, ale stihol sa dostatočne rýchlo zastaviť, aby tie slová nepovedal nahlas, aj keď jeho náhle zaklapnutie muselo byť veľmi nenápadné.*
*Ray dojde do podniku dřív než čarodějka, co na něj má dohlížet. Neutekl ji. Jen nutně potřeboval si dát jeden pytlík krve, takže hned u vchodu zabočil na toalety, kde si ho vypil. Upravil se a očistil zuby. Následně vyjde ven a rozhlédne se. Slyší moc srdcí. Absolutně ho to láká k tomu se začít krmit. Tak se radši kousne do ruky, což působí jako by mu bylo špatně. Rozhlíží se po známých tvářích, ale zatím si nikoho nevšiml a radši čeká dál na ženu. Velice slušně tak musí rychle utíkat před lidmi, co si s ním chtějí povídat. Takže se nakonec ztratí mezi lidmi, kde to je až moc lákavé. Nakonec narazí zády do mladíka s tmavými vlasy, který je cítit obdobně jako žena, co ho sem doprovází a on se ji ztratil. Dívá se na něj a zakručí mu až v břiše. V očích mu je vidět hlad a z ruky na ústech začne téct krev.*
*Maddie na Reye počkala, než se převlékne a přesunula se k východu, kde hlídajícímu upírovi podala svou sklenici na víno, jež dosud upíjela. Porucha mnohočetné osobnosti...Teonce měl pravdu, byla zaujatá. Nejvíce faktem, že jednou z osobností tohoto muže byla žena i přesto, že nedokázala ovládat tělo. Párkrát se s touto poruchou setkala, jenže nikdy ne s tím, že by si muž utvořil ženskou osobnost a naopak. Teď byl ale čas se bavit. Cestou na Pride ještě kontroluje své příkazy, co mu vložila do mysli - i k jednotlivým osobnostem, kdyby náhodou převzaly kontrolu. Ještě byl mladý, tak jich bylo relativně málo a dalo se s tím dobře pracovat. Skutečně pečlivě si pojistila, že bez jejího vědomí se ničí krve nenapije a nikoho nenapadne. Jeho roztěkanost ale neovlivňovala. Jen ať si na to zvyká, že bude už navěky mít v okolí živé bytosti, jež mají tep a tluče jim srdce. Čím dříve si na to začne zvykat a bude to ovládat, tím lépe pro něj. Skrze své příkazy si udělá i jakýsi pomyslný uzlík, aby měla vodítko k jeho mysli a stále věděla, kde je. Neodtrhovala se od něj zcela, takže stále cítila silnější emoce, hlavně hlad. Naprosto přesně věděla, kam zamířit. Své znamení již dávno zakryla a na oděv tak lidem dávala pouze oděv - pod sytě meruňkovou byť poloprůsvitnou halenkou byla vidět světle zelená podprsenka, jež měla ještě nad košíčky pásky poseté kamínky, které obliny ňader zvýrazňovaly, k tomu žluté kraťasy a bílé lodičky na úzkém podpatku a nakonec její pých byly stíny, jež měla vyvedené v ostatních barvách duhy, které na sobě neměla. Ty stíny se jí líbily, měla ráda extravagantnost. A měla i na civilku šikovnou maskérku, která je dokázala nanést tak, že vážně vypadaly dopře, ne jako monokl nebo tak. Oblečení by ale nejspíš zvolila jiné, leč jako modelka kvůli sponzorům občas musela dle smlouvy nosit to, do čeho ji navlékli. Jestli vážně něco neměla ráda, tak to byly kraťasy. Alespoň to nebyl latex. Zamíří tedy za Branem a usměje se na ZACHARIEHO, do něhož očividně vrazil a stočí pohled i k cizímu muži u něj (HIRAMOVI)*Zdravím, koukám, že mého dnešního...chráněnce...už znáte. Je to holátko, nečekala bych zázraky, ale myslím, že tebe by zajímal, drahý.*Osloví Zacharieho a ladným gestem si vezme od procházející číšnice dvě skleničky, jednu vylije a s úšklebkem podá Reyovi.*Pořád jsou tu civilové, buď té lásky a alespoň si nalij krev do skleničky. A nekousej si do ruky.*Prohodí káravě a do hlasu se jí vkrade odpor, když zamumlá kouzlo, jímž krev na jeho ruce zbaví barvy, aby nikdo neviděl, že krvácel.*
*Aj napriek Zacharieho snahe zlepšiť Hiramovi náladu, bolo zrejmé, že sa to nedarilo. Sklenený pohľad sa z jeho tváre takmer ani nedostával a tak sám uznal za vhodné, že bude najlepšie ho tu nedržať. Aj sám čarodej prejavil svoju túžbu po odchode a tak po stretnutí s Madelaine sa Hiram len dal pomaly na odchod. Zacharie si však odchod dovoliť nemohol. Keď ucítil náraz len sa otočí pri čom mu pohľad padne na mladého upíra, ktorý si až moc hryzie do ruky. Na čele sa mu tak z jeho nespokojného pohľadu zjavia vrásky, jediné vrásky, ktoré sa na jeho tvári objavujú celkovo. Len ostro pozrie na čarodejku a ľahko mu naskočí obočie.* Chránenca? Niekoho takého vodíš medzi ľudí? *Opýta sa vyčítavo svojej starej známosti, nebol z mužovej prítomnosti nadšený. aj keď sa na podujatí nachádzali dolnosvetania, nezdalo sa, že nad sebou mal upír príliš veľkú kontrolu. Pevne veril, že ho však Madelaine mala pod kontrolou. Keby niekoho takého doniesol Malachai na tento fakt by sa spoľahnúť nemohol, avšak pri nej? Minimálne s tým už rátal.* Čo by malo byť predmetom môjho záujmu? *Jeho hlas znie mierne zaujato, avšak odpor v ňom znel naďalej. Neoperený upíri boli viac než starosti. Pokiaľ sa jeden nedokázal ovládať zastával názoru, aby sa medzi davy nedostával. U upírov to platilo dvojnásobne. Prezeral si mladého muža, ktorý zrejme príliš nebol pri zmysloch. Zelené oči podobne prezrú aj oblečenie čarodejky pred ním avšak žiadne poznámky neutrúsi a len čaká na jej vyjadrenie.*
*Potichu ho pozoruje, zatiaľ čo sa bezradne snaží vysvetliť "únikovú trasu". * A čo by si potom doporučoval ak nie práve tie dvere. *Nadvihne s úsmevom obočie zatiaľ čo prstom ukáže na rovnaký východ, ako ukazoval on. Sám sa o o príliš nestaral. Pokiaľ by sa dialo čokoľvek kritické, vždy si vedel nájsť cestu von. To bol jeden z hlavných dôvodov prečo sa tak silne venoval lezeniu. Pokiaľ by ho človek nehal na akejkoľvek budove, takmer vždy by sa vedel dostať do bezpečia. Okrem toho, schopnosť, ako to bola veľmi užitočná aj v boji. Už sa mu ani nechcelo rátať, ako často musí poskakovať po lešeniach, ruinách, alebo mostoch.. Zatiaľ čo ešte utíchal v ich rozhovore smiech si povšimol ruky jeho spoločníka, ktoré sa zabávali s lístkom. Prišlo mu to milé, sám tento zlozvyk mal a rozumel tak tomuto nutkaniu. V tomto smere boli na jednej lodi. Po tom, ako mu Sander dal aspoň trochu dokopy vlajku na jeho líci si povšimne takú istú aj na tom druhom.* Nevyzerá najlepšie, ale len tak zadarmo tu robiť nebudem. *Zasmeje sa pri čom servítok nechá pri prázdnom pohári. Nemal v pláne upravovať aj tú druhú predsa len to si bolo potrebné zaslúžiť, alebo nie? Keď začne vysvetľovať, jeho.. jeho tak ho len pozorne pozoruje pri čom sa snažil spracovať názvy, ktoré používal. Sanderove znalosti v tomto boli pomerne úzke. Rozpoznal základné vlajky a názvy, ale pokiaľ išlo o niečo komplikovanejšie, strácal sa. Dnes na pochode videl mnoho farebných vlajok, ktorým nerozumel, asi by to vedieť mal.. možno si to neskôr skontroluje. Bolo vtipné, že práve on mal viac znalostí v démonoch, ako sexuálnych orientáciách.* /Merch../ *Ozýva sa mu v hlave pri čom asi vedel o čom hovorí, ale príliš istý si nebol.* Asi skôr súčasťou? *Uchechtne sa, nevedel či to mal napísané na čele, alebo nie, avšak nič nepopieral. Síce mu to prišlo zvláštne sa takto opisovať, ale neboli to klamlivé informácie.* Úprimne som príliš v dave ani nešiel. Stretol som tam známeho s ktorým som sa väčšinu času rozprával. Ale v celku.. to bolo príjemné. *Prizná sa pri čom len dobiedzavo nadvihne obočie.* Máš hlboko do vrecka a potom pozývaš v bare? *Zazubí sa pri čom jeho priam smug pohľad bolo len ťažké si nevšimnúť.* Neberieš si to len moc k srdcu? *Opýta sa pri čom ešte nikdy nevidel niekoho kto sa tak moc urážal kvôli pizze. Pri jeho ponuke si vybrať iný druh alkoholu však príliš dlho neuvažuje.* Aspoň si to zapamätáš. *Zasmeje sa nad podobnosťou ich mien. Áno Sander nehovoril úplnú pravdu, avšak ak Sun bolo chlapcove skutočné meno tak nevedel či ho ľutovať, alebo obdivovať že s ním tak dlho vydržal.* Poprosím tequilu. *Poprosí čašníčku, ktorá bola v jasnom zhone. Bol to prvý alkohol čo mu napadol čo mu aspoň trochu chutil. Nebol stále dobrý v pravom slova zmysle, avšak dal sa konzumovať bez toho, aby ho priam striaslo.* Čo potom robíš v New Yorku? Pizza je tu dobrá, ale príliš veľa dobrej cestoviny tu nečakaj. *Podpichne ho pri čom na moment zaváha keď mu opätuje otázku. Musel sa však ticho zasmiať. Asi by nezrátal koľko ľudí si myslelo, že bol albínom, neprekážalo mu to, ale prišlo mu to pomerne vtipné.* Nie nie som albín, len takto vyzerá skoro celá moja rodina. *Vysvetlí mu jednoducho, aj otec aj mama mali svetlé vlasy pri čom svojich starých rodičov si nepamätal.* Som z nórska, ale pracujem tu. *Povie čiastočnú pravdu pri čom si povšimne, Sunovho rýchleho zastavenia sa.* Skočil som ti do reči?
*Rey se podívá na čaroděje a olízne si krev a poslouchá je. Vezme si od Maddie skleničku, vypije její obsah a velice rychle a nenápadně do ni nalije krev.* Omlouvám se paní...* Řekne a i když by to mohlo znít sarkasticky, tak to myslí upřímně, ale bojuje s Hladem, takže to vyzní trochu špatně. Pak se podívá na muže a zazubí se.* Můžu. S vhodným doprovodem. Musím se i trénovat. Musím matce udělat radost. Je totiž jak Ma...ma...* Zaprská a je vidět, jak se naštval. Hlavně momentálně byl u kormidla Klaus, co je i přes své hýření pobožný. Následně sebou lehce škubne a podívá se na ně.* Hm... Pardon jsem chvíli nevnímal...* Prohlásí znovu Rey a napije se krve, aby uspal Hlad.*
*Jemne sa usmieva. Bol rád, že na jeho menšiu hru pristúpil. Prstami si prejde po brade, ako keby skutočne tuho premýšľal, než zo seba vysype tú najviac náhodnú odpoveď, aká mu napadla.* Oknom, určite oknom. Ním sa vždy dostaneš von. *Usmieva sa naňho ešte žiarivejšie, plne spokojný so svojím výberom. Nechtom sa jemne zachytí o okraj lístka, načo ním potiahne, až sa uvoľní a v momente dopadne späť. Mohol len dúfať, že touto svojou aktivitou nelezie novému známemu po špičkách hôr z nervov. Áno, keď si niečo takéto uvedomoval, mal by prestať, ale poznal sa, že do momentu by mal v ruke niečo iné. Zastaví sa až pri jeho vyhlásení.* A ak nie zadarmo, tak ako si ťa môžem kúpiť? Povedz si cenu a skúsim ju naplniť. Predsa len, je lepšie mať tie vlajky upravené, aby všetci poriadne rozumeli, v akých vodách plávam ja. *Nerobilo mu žiadny problém hocikomu priznať svoju sexualitu. Podľa neho boli všetky časti tela nádherné. Už stačila len štipka niečoho, čo z tela spravilo človeka vhodného pozornosti, ako riadne korenie, a nemal problém s mužom či ženou.* Tak vitaj na lodi. Nech už tvoje sexuálne pudy žiadajú alebo nežiadajú o hocičo, rád sa s tebou spoznávam. *Zavtipkuje ohľadom jeho neistoty, s ktorou vetu povedal. Iba prikývne, že jeho názoru na základe jeho skúsenosti s pochodom rozumie a už nemá dôvod túto tému držať dlhšie pri živote.* Nemám až tak hlboko do vrecka. Skôr svoje peniaze využívam na iné účely a žiaľ, tentokrát som si účelu kúpiť si vlastnú vlajku nepripísal veľa z úspor. *Objasní mu. Áno, nemal veľa, ale stačilo mu na to, aby sa nejako najedol a prežil. Žiaľ, bude si musieť nájsť nejaký spôsob, ako ušetriť, ale len čo sa naplno nasťahuje do inštitútu, malo by mu to nejaký podiel peňazí vrátiť späť do rúk.* A áno, beriem si to k srdcu. Jedlo je dar. Je to pojem, ktorý spája a zlepšuje tento svet. Len mi nehovor, že keď si sa cítil zle, riadne jedlo od tej správnej osoby ti náladu nezlepšilo. *V tomto sa rozhodol stáť za svojím názorom. Neveril, že by mohla niekedy existovať osoba, ktorá by jedlo posunula z jeho rebríčka priorít o niečo nižšie. Opätovne zopakuje chlapcove meno, nakoľko sa mu táto zhoda náhod zdala viac než usmievavá, než položí čašníčke za ich novú objednávku peniaze...a tentokrát nezabudne aj na tip. Možno je trošku väčší, než by mal byť, ale tak trochu sa snažil zlepšiť od jeho ranného fiaska.* Spoznávam nové kultúry...aj keď Amerika je skôr mdlá zmes kultúr celého sveta. *Uchechtne sa, sotva si uvedomí, že to nebola najlepšia odpoveď. Avšak nemôže povedať, že prišiel zabíjať démonov.* Taktiež za prácou. *Povie nakoniec, čo mu prišlo ako najľahšie riešenie. Pri nových pohárikoch si jeden z dvoch do seba hneď naleje, nech trochu snežienku pred sebou dobehne.* Wow, to sa všetci v rodine hľadáte podľa nejakých špeciálnych kritérií? 'Vyzeráš ako ja, chceš mať so mnou deti, ktoré budú vyzerať ako my?' *Áno, jeho jazyk už bol jemne rozmotaný. Rýchlo si prekryje ústa a s ospravedlňujúcim pohľadom sa snaží nesmiať.* Ale Nórsko znie skvelo. Trochu studeno, ale áno, zapadol by si tam. Taký pekný snehuliak. *Nemohol povedať, že ho chlapec nezaujal. Veď preto si k nemu sadol. Ale až alkohol mu dovolil povedať trochu viac, než čo by neznámej osobe normálne povedal. Snaží sa aj posledné kúsky svojich slov držať utajené, ale keď už sa na ne spýta, iba do seba kopne aj druhý panák a s pohľadom inam potichu dokončí predom začatú myšlienku.*...a v tvári vyzeráš trochu ako žabka. Ale rozkošná žabka. *Posledné slová doplní len preto, aby Sanovi bolo jasné, že to nemyslí ani najmenšou štipkou v zlom. Len rozloženie jeho tváre mu toto zvieratko jemne pripomenulo. Prstami si zahrabne do vlasov a na chlapca sa usmeje, aby si to nebral v zlom. Žiaľ, horúce počasie sa s alkohom len ťažko mieša.*
Budem sa tváriť, že tvojmu profesionálnemu posudku dôverujem. *Uchechtne sa pri čom si rukou len rýchlo prebehne vlasy, ktoré sa mu dostávali do očí a lepili na čelo. Aj napriek klimatizácií, ktorá v priestoroch neustále išla Sanderovi to stále nebolo dostatočné. Medzi tým len pozerá po podniku pri čom sa nezdalo, že by boli na blízku príliš veľké problémy. Videl niekoľko čarodejov a pokiaľ nešlo o najvyššieho Manhattanu príliš problémy neočakával. Bol tak o niečo pokojnejší, ako zvyčajne a tak sa opäť pozrel na Suna, ktorý sa ešte stále pohrával s jedálnym lístkom.* Cenu? *Mierne sa pozastaví pri čom sa pozrie ku stropu, akoby uvažoval nad možnosťami, v skutočnosti však mal len prázdnu myseľ a tak sa pozrel späť na ryšavého muža pred ním a mykne plecom.* Neviem či by som na to cenu našiel, potrebujem to ešte zvážiť. *Zasmeje sa pri čom len pokrúti hlavou.* Myslím, že si ťa ľudia zaradia viac než správne aj bez jednej vlajky. *Skonštatuje pri čom pri Sunovom prejave sa musí neisto usmiať. Stále mu to prišlo zvláštne, ale asi si len musel vyvinúť zmysel pre komunitu.* Iné účely? Ako napríklad? *Zisťuje, pri čom sám si nebol istý či jeho neustále otázky mužovi neprekážali. Mal to, ako tendenciu z práce, potreboval vždy vedieť čo najviac a jeho vety sa tak často mohli zdať invazívne. Pri ich rozhovore o jedle sa však chvíľu pozastavil nakoľko nad jeho slovami na moment skutočne uvažoval.* Nikdy som nad tým tak neuvažoval. *Prizná sa, jeho deň sa zvyčajne zlepšil len tým, že išiel spať, prípadne káva. Avšak niekedy keď si sadol konečne za ceruzku a papier... ale jedlo? Áno stále mu chýbali spoločné jedlá s Inštitútom, ktoré v New Yorku tak moc postrádal, ale nezdalo sa mu, že jedlo by dokázalo vyriešiť všetky jeho problémy.* Ale viem si predstaviť, že u niekoho to tak býva. *Pristane nakoľko z niečoho takého nechcel vytvárať konflikt.* Kde pracuješ? *Opýta sa v zápätí pri čom sa len oprie rukami o svoje kolená zatiaľ čo sa mierne nahne nad stôl. Stále však pozoroval chlapca pri ňom, medzi tým si však aj jeho ruky našli zábavku. Prstami sa začal pohrávať s bločkom z ktorého začal skladať drobné origami. Často v takom stave nechával bločky v reštauráciách, alebo kaviarňach. Moc nad tým nikdy neuvažoval.* /Hmm, špeciálne kritéria.. ako sa to vezme./ *Cukne mu kútikom pier a len pokrúti so smiechom hlavu.* Nie, teda aspoň čo som si vedomý. Asi je to len zhoda náhod. *Skonštatuje, nebol si istý či manželstvo jeho rodičov bolo dohodnuté, alebo nie. Nikdy nad tým tak úplne neuvažoval, ale.. možné to bolo.* Pekný snehuliak? *Nadvihne so smiechom obočie pri čom sa trochu narovná a zatiaľ len rukou objedná pre oboch ďalšie kolo. Plánoval do ich účtu aj napriek Sunovmu pozvaniu prispieť a tak sa z toho tak moc nevinil. Po jeho posledných slovách však na moment stuhne a pomaly tvár otočí k Sunovi. Bolo zrejmé, že chlapec to nemyslel v zlom, ale Sander z tohto označenia mal...zmiešané pocity.* Ehmmm.. ďakujem? *Nakloní hlavu na bok pri čom aj sa chcel opýtať čo ho k tomuto záveru dostalo, avšak nevedel či to chcel počuť.* Asi som len v živote nevidel dostatok rozkošných žiab, aby som si to vedel vziať s radosťou k srdci. *Uchechtne sa pri čom sa pomaly otočí k Sunilovi. Všímal si tie drobné slovíčka, ktorými ho opisoval, avšak nebral si ich moc k sebe. Nezdalo sa, že by sa chlapec o niečo pokúšal a tak si Sander zatiaľ držal vzdialenosť.. aj keď ho kvôli alkoholu už takmer nevidel. Zodvihne však drobné origami labute a položí ju na stôl. Žabu bohužiaľ spraviť nevedel.. ale asi sa to skúsi naučiť.* Neviem či mi ty niečo pripomínaš, ale.. ak aj áno pravdepodobne mi to teraz nenapadne. *Prizná sa zatiaľ čo pozoruje jeho tvár. Okrem vlajok ho ešte stále fascinovala jazva, ktorej sa takmer nedalo pohľadom vyhnúť. Sander sa tak prichytil s tým, že na Suna pomerne dlho zíza avšak z tohto tranzu sa otriasol.*
*Rozbiehať nový biznis nie je v dnešnej dobe také jednoduché. Najmä ak ide o koláče, torty a rôzne iné sladké pokrmy. Človek by až neveril aká konkurencia v tomto obore existuje. Ale Josh má rád výzvy. A navyše má dosť ostré lakte na to, aby sa aj vo veľkej konkurencii prebil na vrchol. Navyše je bohatý, pozná veľa ľudí, pozná aj veľa bohatých ľudí, takže objednávky sa mu zatiaľ hrnú z každej strany. A keď sa mu nehrnú objednávky, ktoré by jeho biznis posúvali vpred tak sa má ešte širokú rodinu, na ktorej môže skúšať koláčové experimenty. Aj teraz nesie nejaké experimenty, v dvoch krabiciach svojej sesternici z bohvieakého kolena. Skracuje si cestu k nej cez park. Keďže má byt kúsok od neho. A to je jeho ďalšia biznis dilema.* /Kde budem do budúcna piecť?/ *Skúšal to v kuchyni v Jade Wolf. Ale popravde, tortu čo tam robil, tak mal z nej pocit, že v nej bolo cítiť kuracie kung pao. Vraj chutila dobre. Ale Josh mal proste dojem, že to nejako načichlo. Darius má celkom veľkú kuchyňu a aj dobre riešenú. Lenže keďže teraz majú dieťa tak sú tam všade detské potreby, Raf každú chvíľu plače a Josh sa niekedy potrebuje na to pečenie sústrediť. Takže svoj biznis presunul do bytu na Manhattane. Do svojej krpatej kuchyne. Koláče má dokonca aj v spálni.* /Chce to nejaký priestor. Nejakú výrobňu alebo čo./ *Premýšľa divoko. Má to predsa len kus cesty. Navyše vyrazil neskoro, takže aj keď je dlho slnko, tak už je teraz celkom dosť tma. Ľudí už ani príliš nestretáva. Ani sa nediví, lebo je pracovný týždeň. Na sebe má modré tričko s krátkym rukávom, čierne džínsové kraťase a tenisky.* /Možno som si predsa len mal zobrať mikinu./ *Zauvažuje keď trochu zafúka vietor, ktorý rozkmitá vetve stromu, až zaševelia. On ako zimomrivý jedinec sa trochu strasie. Kúsok od neho zašuchoce krík. Josh so svojou paranoidnou mysľou zastaví na mieste a premýšľa čo to môže byť. Predsa len, prepad je v New Yorku úplne bežný jav. On sám už tento mesiac vybavoval nové doklady, lebo ho okradli.* /Buď je to zajac alebo zlodej. Ale smrdí to nejak divne./ *Zaňuchá tým smerom a nejak sa mu to nepozdáva.*
*Prvú noc na nových miestach by civili mali vždy riadne osláviť. Práve preto ryšavý lovec nevidel žiadny dôvod, prečo by tak nemohol spraviť aj on sám. Od miestneho inštitútu nejakú rýchlu prehliadku základných bodov jedného z najväčších miest v Ameriky, a.k.a. hlavné miesta záujmu hladného žalúdka dospelého muža, neočakával. Ostalo mu teda jediné - zdvihnúť svoj zadok, zameniť to niečo, čo mu z eur zostalo, na doláre a vyjsť von, pričom na sebe priveľmi nedať znať, že je takzvaným mimozemšťanom v meste, kým sa snaží obzrieť to niečo, čo každý správny človek s poznaním televízie vidí v každom druhom americkom filme. Na jeho pomery bolo v meste príjemne, aj keď na určitých tvárach ľudí mohol poznať, že by s týmto nesúhlasili, kým sa im z čela rynul vodopád a zrejme by sa vyzliekli aj z kože, kým Sunil mal na sebe ľanovú sivozelenú košeľu s vyhrnutým rukávom, otvorenú do polky hrude a čierne nohavice, nakoľko kvôli svojmu postaveniu v tomto svete už radšej ani iné farby na nohaviciach nenosil. Stéle mal schované vedľa telefónu v zadnom vačku, kým na jeho nepohodlie 'iba' malú dýku zastrčil pod košeľu za opasok.* /Žiaľ, sekerku už tak ľahko neschovám, ak sa nemienim schovávať zrakom obyvateľov mesta./ *Na jeho prekvapenie mesto počas dňa nebolo až natoľko zaujímavé, hlavne ulica billboardov ho mierne sklamala, preto po menšom blúdení nakoniec zavítal do parku a s nosom na všetky strany začal snoriť po čo najlepšej ponuke - najlepšie čo najviac jedla za čo najmenej peňazí. Už by aj aj pristúpil k jednému zo stánkov, ktorého majiteľ pozýval na najlepšiu pizzu, akú kedy kto ochutnal.* /To by som si teda pozrel. Nie, že by som sám dokázal udržať kuchyňu v použiteľnom stave aj potom, čo by som v nej varil, avšak dobrá pizza sa ľahko pozná./ *...Ale poza rameno náhle zahliadol muža. Nerozumel, čím ho zaujal. Nebol nijako extravagantne oblečený, jediný bod záujmu by mohol byť pre Sunila box v jeho rukách, ale....* /Prečo tam tak zastal?/ *Rozhodne sa podísť bližšie.* /Žeby zviera? Počkať, ako by sa sem dostalo? Na to aby sa sem niečo dostalo by to muselo buď lietať, alebo by to už zo seba robilo koberec niekde v hlučných uliciach tohto mesta./ *Nepozdávalo sa mu to. Najviac však to, že ak by aj niečo vyskočilo, rovno by to zasiahlo muža...a jedlo v jeho rukách. Príde až k nemu, s rukou okolo jeho ramien, než mu vojde zboku do záberu.* Neverili by ste tej drzosti. *Začne síce plynule anglicky, ale so silným talianskym prízvukom, na ktorom určite ešte bude musieť popracovať.* Požiadal som jeden pár, aby mi povedal, ktorým smerom sa dostanem k Soche Slobody, a keď som sa už vybral podľa ich inštrukcií, stratil som sa v tomto parku. *Rukou, ktorou si prehodil vlasy cez rameno na chrbát, zagestikuluje, ako keby chcel prekliať tých dvoch cudzincov. Áno, znel teraz ako kretén, ale keď už nič iné, aspoň muža dostane viac stranou alebo odplaší od tohto miesta.* Zrejme to nemáte niekde po ceste, že by ste mi aspoň dokázali tú cestu naznačiť? Už by mi aj vyhladlo zo všetkého toho chodenia bez jasného cieľa.
*Urobí opatrne k tomu kríku jeden krok. No, krok. Je to taký pol krok. A ešte dodatočne zaňuchá tým smerom. Nakrčí nos, pretože ten smrad je výraznejší. Pripomína mu to pokazené vajcia alebo niečo podobné. Vlastne ani poriadne to nevie identifikovať, pretože v parku je asi milión pachov.* /Pôjdem ďalej a budem to proste ignorovať./ *Povie si ale z toho kríku za ozve nejaké cvakanie, alebo syčanie. Nie sú to práve najprirodzenejšie zvuky pre nejakého zatúlaného zajaca.* /Rozhodne by som mal zmiznúť a nechať to na kompetentných./ *Lenže dilema v tom, kto je v tejto veci kompetentný ho priková k zemi. Nechať to na políciu? Asi ťažko. Mal by možno zohnať nejakého lovca.* /Jasné, vytiahnem telefónny zoznam na lovcov. Počkať... však žiadny nemám./ *Sarkasticky si pomyslí. A tiež je tu možnosť, že je len skutočne nejaké hnusné zvieratko. Takže by v takom prípade nemalo zmysel niekoho alarmovať. Ucíti ruku a potom hlas s divným prízvukom. Josh sa zľakne, takže sebou mykne, pozrie na neznámeho a pritom krabice čo má v rukách si čapne na hruď až to v nich zarachotí. Krémy budú v oboch krabiciach úplne všade. Ale to je Joshovi jedno, lebo ten skoro dostal infarkt.* Čo? *Opýta sa priškrteným hlasom. Znovu zašuchoce krík a tak od zjazvenej tváre chalana prejde pohľadom na tú potencionálne nebezpečnú vec.* Socha Slobody? *Opýta sa aby sa presvedčil, či nejde o nejaký vtip. Tentoraz sebou krík poriadne zakmitá a vydá fakt divné zvuky.* Eee, no to pôjdete touto cestou... *Ukáže rukou cestu.*... rovno, von bránou. Na autobus číslo päť a trajektom k soche slobody. Možno ešte chytíte niečo čo vás tam hodí. *Poradí mu, ako správny Newyorčan ako sa dostane k Soche Slobody. Je to asi tá najčastejšia otázka od turistov.*
*Nepozdávalo sa mu, ako sa ku kríku chlap približoval.* /Super, ešte sa aj civil dozvie o tieňosvete. Ak sa dostanem do problémov hneď v prvý deň v New Yorku, to už sa radšej ani nepriznám k svojmu priezvisku, lebo mater by si ma zrejme rada vyhľadala. A nie, ozaj nepotrebujem, aby ma opäť naháňala papučou. Tá ženská dokáže byť strašidelná./ *Niekto by mu možno poradil, aby sa odtiaľ hrnul preč, aby sa to nemohlo označiť za jeho chybu, ale na to by Sunil nikdy nepomyslel, jeho lovecká hrdosť by ho kopla do zadku, ak by si aj čo i len dovolil zastaviť. Preto sa snaží zvuky ignorovať a ešte premýšľa nad dokreslením runy pre rýchlosť, lenže ako prvé chce dostať osobu pred sebou aspoň pár desiatok metrov ďalej.* /Ako... ak nemá zrak, veľa neuvidí... lenže ani trauma nie je práve pekná./ *Presne aj preto ho jemne nutká, aby s ním poodišiel. Takmer mu zlomí srdce, keď vidí, ako s boxom mykne. Postaví sa pred neho a položí mu ruky na ramená, aby sebou nemykal, nech tie koláče, ktoré už z tejto blízkosti cíti, majú aspoň nejakú šancu prežiť.* Och, zrejme som vás vyplašil, za to sa ospravedlňujem, hlavne nádych a výdych. *Usmeje sa naňho. Aj napriek jazve cez jeho tvár by sa dal úsmev brať ako hrejivý.* Viete, čo bude najlepšie? Ak mi ukážete, kde sa tá zastávka nachádza. *Rozhodne sa trvať na svojom postupe od miesta, kde stáli. Doslova ho svrbeli prsty, aby dýku nevytiahol už teraz a spravil z narušiteľa donedávna perfektných koláčov, ktoré teraz museli byť rozpučené naprieč celou nádobou, dve polovice, najlepšie perfektne symetrické a aby ich oddelenie zachytilo vitálne časti demonského tela.* /Za takýto čin by mali zaplatiť. Možno kebyže poznajú skutočnú chuť lahodného jedla pripravovaného ľuďmi, ktorý majú na to aj talent, dali by aspoň týmto strojcom šťastia na tejto zemi pokoj./ A rovno mi môžte povedať aj vaše meno. Mojim je Sunil, ale pre skrátenie postačí aj Sun. *Snaží sa zahovoriť zvuky vychádzajúce zo zelene par metrov od nich. Doslova sa mu ústa nezavrú, jedine v momente čakania na odpoveď.*
*Pozrie na chalana, ako sa pred neho postaví, usmeje sa a povie mu aby sa nadýchol a vydýchol. Josh z toho chytí tik do ľavého oka. Až nápadne sa to podobá na rady jeho terapeuta.* Nevyplašil. Som v pohode. *Zahovorí aj keď pravda je niekde inde. Keď už takto pred ním stojí, znovu mu padne zrak na jazvy na tvári. Ako inak, aj keď chce byť slušný a pozerať mu do tváre, sú tam predsa tie jazvy tak logicky pozerá aj na ne. Trochu vykukne zaňho, že čo robí ten kríky. Hádže sebou na všetky smery a vyzerá to ako keby ho posadol nejaký záhradný démon alebo čo.* No, viete možno to nie je tak zlý nápad. *Chytí ho za predlaktie a potiahne tak o krok ďalej od kríku.* /Hej, lenže čo keď odídem a to čo je v tom kríku zožerie nejakého okolo idúceho. Okej, bezdomovca by taká škoda nebola ale čo ak pôjde nejaký bežec. Teraz je aj príjemný vzduch na behanie, takže nejaký sa tu aj môže objaviť./ Ale myslím, že určite zvládnete nájsť východ. Však je to rovno. A zastávka je asi desať metrov od východu keď pôjdete doprava. *Usmeje sa naňho nervózne späť a premýšľa, čo on chudák bude robiť s tou vecou v tom krovisku. Jasne, jeho manžel by tam skočil a asi to roztrhal. Ale on nie je veľký bitkár.* /Možno kým sa do toho pustím, tak sa budem musieť premeniť. Ale na to sa asi budem musieť vyzliecť, aby som si neroztrhal oblečenie. Byť obyčajný civil tak prchám preč čo mi nohy stačia. Pojebaná spoločenská zodpovednosť./ *Zahreší si v duchu. Pritom na pol ucha počúva Sunila, pritom nakloní krabicu nabok takže je počuť ako sa koláče zas barbarsky presúvajú v krabici. Josh mu podá ruku.* Joshua. Sun to je pekné meno, odkiaľ ... od, kurva, do prdele. *Uvidí voľajaké chápadlo, alebo ruku alebo voľačo ako vylieza porastu. Tak ešte zdrapne Sunila a potiahne ho tak o meter ďalej. Ako keby to malo pomôcť. Zatiaľ tá vec vylieza s kríku. Je to veľké a v tom šeru ťažko identifikovateľné.* Možno keď budete rýchlo utekať tak určite stihnete ten autobus čo ide vždy o pól. Socha Slobody, to si predsa nemôžete nechať ujsť. *Usmeje sa naňho až zúfalo.*
*Tentokrát sa potrebuje nadýchnuť a vydýchnuť on sám. Nie, že by ho muž pred sebou frustroval, ten za nič nemohol, ale niekedy by bral, kebyže civili rýchlejšie pochopia, že musia odísť a...jednoducho odídu.* Nie? Tak to som skutočne rád. Napriek tomu sa teraz cítim zodpovedný za váš...výraz v tvári. *Jednoducho pre Sunila nevyzeral ako v stave životného pokoja a radosti. Videl, ako mu behal očami po tvári, ale s tým už teraz nemohol nič spraviť. Na niektorých jazvy zapôsobili, iný ho brali za bitkára...čo aj teoreticky aj bol...ale zároveň aj nie. Už si šiel v hlave pogratulovať, že sa mu podarí muža trochu odtiahnuť, keď ho muž opäť sklame.* /Veril som v teba. Mal si byť ten vyvolený. Ty si mal byť ten civil, ktorý by mi konečne spravil v robení mojej práce radosť./ *V mysli zalomí rukami. O to viac, keď nakloní krabicu. Doslova sebou trhne, aby použil svoju ruku na vyrovnanie tej krabice, takže ich tak trochu prepletie pred sebou, keďže mu mieni zo slušnosti ruku podať, ale zároveň sa snaží za roh krabicu trochu narovnať.* /Pokoj s vami. Verím, že kebyže vás mám šancu ochutnať, doprial by som vám tej lásky, ktorú si ako jedno z najlepších typov jedál, zákusky, zaslúžite. Nech váš pád do smetiaku, kam určite po otvorení smerujete, je ľahký a netrvá dlho./ *Doslova ho to fyzicky bolelo.* /Asi som sa mal ešte pred týmto najesť. Zrazu už tá pizza neznie tak zle./ *Jediné šťastie, že aj cez prázdny žalúdok dokáže stále rozoznať svoje lovecké povinnosti. Ako ďalší plán sa rozhodne, že Josha, ako sa práve predstavil, doslova ukecá k tomu, aby odtiaľ zdrhal. Už má vymyslený dokonalý plán, svojou otázkou, ktorú Joshua načal, mu prihráva priamo na raketu, ktorou odrazí tú najkrajšiu a najdlhšiu odpoveď vo svojom živote späť jeho smerom.* Ach, ak ste to ešte podľa môjho pomerne exotického prízvuku stále nedokázali rozpoznať... Počkať, čo? *Záver otázky ho náhle vykoľají z cesty.* /Len mi nehovor, že ten démon sa začal ukazovať. Nech je tvoja suma za psychológa na najbližších niekoľko mesiacov nízka a tvoje mentálne zdravie čo najpevnejšie./ *Rozhodne sa ešte pomodliť za nešťastlivca pred sebou, než ho za držanú ruku doslova otočí o 180 stupňov, aby videl, na čo doteraz pozeral.* Do zadku. *Zakľaje rovnako ako muž pred ním. Ešte sa obzrie, ale jediný, kto by teraz mohol hocičo vidieť, je len muž priamo na mieste činu.* Úprimne sa ospravedlňujem, ale prosím, nehýbte sa. *Podotkne predtým, než upriami svoj pohľad len a len na démona. Jedným pohybom obíde Josha, druhým už vyberá nôž, kým je plne rozhodnutý náhle voľnou rukou chytiť chapadlo do dlane, aby ho mohol udržať a prerezať a možno tak aj démona oslabiť a odstrašiť niekam od centra mesta, kebyže sa mu aj podarí teraz utiecť. Nemal pri sebe najlepšie vybavenie, a ani si nemienil zašpiniť oblečenie, keďže nevedel, kde a do čoho by sa teraz prezliekal.*
*Stihne pery k sebe a trochu zamrká, aby ten tik prešiel. Podľa vlastnej mienky musel vyzerať asi trochu ako magorko keď tu stojí a tvári sa ako vystrašené kura. A pritom tento milý cudzinec, ktorý sa evidentne stratil sa mu ešte snaží pomôcť. Aj mu napadne, že teda s ním pôjde na ten autobus lenže predstava, že tá vec by mala niečo spraviť niekomu inému, keď je tu on čo by tomu teoreticky mohol zabrániť.* /Ach, mama, prečo si zo mňa spravila morálneho človeka./ *V duchu si len nad sebou povzdychne. Tak sa teda rozhodne tu zostať a kým má ešte čas tak sa zoznámi a cudzincom a premyslí si ako teda tú vec nejako spacifikuje. Ani si nevšimne, že pri podávaní ruky Sunil striehne na prípadný pád krabice. Josh zas naopak striehne či predsa len náhodou to nie je veľmi rozhnevaný zajac. Ale o chvíľu na to už je mu jasné, že to rozhodne žiadny zajko nie je. Zanadáva. Počuje aj Sunila nadávať.* /Toto mi dá Darius vyžrať, že sa nejaký civil dozvedel o démonoch. A vlastne ten má teraz iné starosti tak to pred ním ututlem ako to tetovanie./ *Nadychuje sa aby niečo povedal, ale keď ho Sun poprosí, aby sa nehýbal tak len zaklapne pusu a objíme krabice koláčov. Sleduje ako ide k démonovi a pritom vyťahuje nôž. Josh len dvihne jednu ruku, aj sprstom ale keď vidí s akou profesionalitou chytá chápadlo a reže doňho...* /Oh. Tak asi to neni turista./ *Zostane tam stáť teda ako päť peňazí. Všimne si, že k Sunilovi sa blíži druhé chápadlo a tak teda...* Pozor! Vpravo! *Upozorní ho a dúfa, že je aspoň nejak nápomocný. Toto rozhodne nie je práca pre Josha. Kebyže chlapec chce od neho poradiť s investičnými produktami tak dobre ale toto nechá na iných.*
*Tak trochu ostane na chvíľku v pomykove. Neostáva mu však veľa na výber. Hlavne sa musí uistiť, aby toho muž veľa nevidel, dúfať, že bude mať nejakú peknú ilúziu na uchovanie tieňosveta a nech je aspoň fyzicky zdravý. Naposledy sa rozlúči s dokonalými koláčmi, ktoré nepotešili ani jeho oko, a kým premýšľa, ako toto vysvetlí miestnym lovcom, prečo treba mazať pamäť, prerezáva jediné chapadlo, ktoré si všimne. Náhle upozornenie ho prekvapí, ale príde v správnu chvíľu, aby nový útok akurát zachytil a potiahol zaň, čím sa dostane k centru tej masy, do ktorej dýku vpichne, pokrúti ňou a silou ju vytiahne nahor, čím tak trochu démona rozdelí na polovicu. Rýchlo sa odtiahne, nech sa vyhne ichoru. Už by aj nadšene zajasal, lenže si všimne, že ho predsa len niečo zasiahlo k podobe malej spŕšky fľakov.* Ach, a toto bolo zrovna nové. *Povzdychne si. Obráti sa k chlapcovi a otvorí ústa. Na všetkých prekvapenie z nich nič nevyjde. Zavrie ich. A potom znovu otvorí.* Nič si nevidel, dobre? Ozaj nepotrebujem žiadne problémy, takže ak ťa môžem poprosiť o tvoje telefónne číslo, meno a adresu, zariadim, že to nejak bude všetko v poriadku, dobre? *Predsa len mu musel to mazanie pamäti nejako vybaviť a spôsoby miestnych lovcov zatiaľ nepoznal. Doslova porazenecky otrie čepeľ do trávy, než sa natiahne pre svoj mobil pre robenie poznámok. Aj kebyže začne Josh utekať, veril si, že by ho dobehol.*
*Pokyvuje hlavou.* /Celkom mu to ide. Teda, ja by som to určite takto nezvládol./ *Pochvaľuje ho v duchu a tak nejak nechápe čo má Darius proti Lovcom. Sú predsa len celkom šikovní. Aspoň teda tento.* /A ten jeden Lovec na svadbe bol tiež milý a dokonca sa postaral aj tých démonov čo sa tam objavili./ *Zatiaľ, ak by si to mal Josh nejako zosumarizovať tak nemal s Lovcami žiadny problém. Celkom sa mu pozdávali, najmä to že každý mal svoju prácu. On nemusí riešiť toho démona lebo je tu Sunil. Určite si naňho vypýta číslo, keď by mu do kuchyne niečo náhodou vletelo. Poľutuje pohľadom košeľu. Už sa zas o niečo cíti pokojnejšie keď tá vec je mŕtva. Hodí po nej očkom aby sa presvedčil.* Skús na to žlčové mydlo. Na víno to aspoň funguje. *Má síce pochybnosti, že by víno a nejaký démonský sajrajt boli porovnateľné čo sa týka ich styku s textíliou ale za skúšku to stojí. Pozrie na Sunila, svoj prakticky záchrancu večera a čaká čo povie. Sleduje teda ako zaklapne pusu a potom znova otvorí. Tentoraz ale aj prehovorí. Josh sa zamračí.* No teraz už to je v poriadku. Už som sa desil, že to budem musieť riešiť ja. Akože mám za sebou nejaké tie tréningy alebo ako to nazvať ale ja fakt na tieto veci nie som. Moja zbraň sú moje slová ale inak bežne utekám tak rýchlo ako sa len dá. Lenže teraz keď som tu bol sám a predstava že by to voľakoho zožralo... no je dobre, že si sa tu objavil. Takže tu je moje číslo. *Zoberie mu mobil a miesto neho mu dá do ruky krabice.* Daj si, asi budú obúchané, možno krém bude všade ale aj tak sú to len experimenty. Red velvet so smotanovo jahodovým krémom. Ale možno som nemal dávať na vrch drvené, mrazom sušené goji. *Mrmle keď vyťukáva svoje číslo a rovno sa aj prezvoní.* Okej, mám aj ja na teba číslo. Radšej. Je škoda, že som si nezobral číslo na tvojho kolegu, ten nám celkom zachránil svadbu a inak by som mu aj zavolal. Ak by som mal kontakt. Behá tu týchto vecí viac? Ako nie je to prvý krát čo som tu niečo také videl, len som väčšinou nebol sám. Možno preto sú štatistiky úmrtnosti v New Yorku tak vysoké. *Zadumá nahlas.*
*Musí sa pousmiať, aj keď sa veľmi snaží ostať v pokoji.* Úprimne, neviem, čo žlčové mydlo je, ale nemyslím si, že to túto látku zachráni. Ani sa nenazdáme a budú v nej vyžraté diery. Tak, moja chyba, že som si dnes neobliekol niečo staršie. *Nejakým spôsobom zrzka ukľudnilo, že naňho Josh hovorí...tak normálne. Akoby to, že zabil démona, nebolo nič nové v jeho živote. Aj preto na moment opomenul, že by možno nemal nič viac hovoriť a mal by sa starať o to zakryť čo najviac informácií. Potichu sa zasmeje, keď sa zhodnú na tom, že obaja mysleli na to zaútočiť, len nevedeli poriadne ako a kedy. Sunil aj teda vedel, že ako to zabiť, ale nie ako to zabiť bez toho, aby ho Josh videl. Skôr než stihne zareagovať, už mu mobil vylietava z rúk a striedajú ho koláčiky. Ak to aj spravil Josh omylom, práve dokonalo zaklapol Sunilovi ústa, keďže pri váhe boxu v rukách sa ozaj nemohol sťažovať. Až v momente, ako spomenie slovo 'kolega', sa zastaví a na chvíľku sa dostane z tohto menšieho tranzu. Prezrie si muža od hlavy po päty a snaží sa prísť na to, ako to, že sa o tieňosvete rozpráva bez žiadnych problémov.* /Žeby civil so zrakom? Ale potom by nehovoril o tréningoch. Upír to určite nie je, ten by sa už dávno pridal k smogu unášanému vetrom do okolia mesta. Na čarodeja nevyzerá, tí sú väčšinou sebavedomejší a zrejme by do akcie skočili prv. Lovec určite nie je. A víla už dupľom, na to mu chýba nejaké kúzlo, nadpozemský šarm./ *Netrvalo dlho, než sa mu to pod tou ryšavou hrivou zapálilo.* Takže vlkolak. *Podotkne nakoniec nahlas. Nemôže zastaviť úsmev, ktorý sa mu tvorí na tvári.* Takže žiadne mazanie pamäte, dokonalosť. Ani ti neviem povedať, ako si mi práve zlepšil deň. *Podíde k nemu len čo si schová dýku za opasok a opäť ho vezme okolo ramien rukou, ktorá na dlani nebalansuje koláče.* Toto treba osláviť. Nielenže, všetko dopadlo dobre, ešte mám aj zadarmo jedlo. A síce ti neviem povedať, ktorý kolega to bol, nakoľko ich ešte potrebujem spoznať aj ja sám, ale môžem ťa uistiť, že ak uvidím démona ja... *Spraví dramatickú pauzu a žmurkne naňho.* Nedostane sa ďaleko. Ale áno, čo som počul, je ich tu dosť. Je to jeden z dôvodov, prečo som sem prišiel. *Prizná sa mu, s čím ho začne viesť k najbližšej lavičke.* Takže, keď sme sa už dostali z tejto trápnej zóny, kde nám obom došlo, že tu v skutočnosti pre Sochu Slobody nie som, ešte ti aj veľkoryso zodpoviem na tvoju nezodpovedanú otázku. Pochádzam z Talianska, ale môžem ti sľúbiť, že nikto v našom rode nikdy nebol závažne voči dolnosveťanom a tak mi určite môžeš zavolať. Určite aj vtedy, keď nebudeš mať komu dať koláče, lebo práve si sa stal mojou najobľúbenejšou osobou v celom New Yorku.
*Pozrie na košeľu o niečo lepšie a fakt tam vidí, že už sa v nej nejaké dierky objavili.* /Okej, toto žlčové mydlo nezachráni./ *Potom už sa Josh vlastne dostane celkom do prirodzenej pohody, takže melie pantom, zoberie Sunilovi mobil, aby si vymenili na seba čísla a podobne. Keď ho teda správne identifikuje tak Josh naňho pozrie a usmeje sa.* Presne tak. Možno som to mohol povedať aj skôr ale je asi trochu divné začať rozhovor na štýl, hej čau som vlkolak. Sú síce nejaké životné momenty, ktoré by som si nechcel pamätať ale mazať ich nechcem. *Medzitým mu vráti mobil a vytiahne ten svoj, aby si uložil číslo na Sunila. Nechá sa objať okolo ramien a počúva čo mu vraví. Keď povie, že prišiel práve kvôli vyššiemu výskytu démonov tak Josh vykúzli pusou udivené ó. To nevedel. Teda, áno pár démonov stretol. Teraz ale keď sa nad tým hlbšie zamýšľa, tak jeho príbuzní chodia do Central parku času. A vlastne celkovo sa dosť pohybujú po New Yorku. Predstava, že by ich niekde na ceste zastihol démon ho vôbec neteší.* No, ale Sochu Slobody si choď určite pozrieť. Je to tam pekné, len teda odporúčam návštevu cez deň, vtedy tam majú aj komentované prehliadky. A teší ma, že ty ani tvoja rodina nič proti nám nemáte. *Aj keď priveľmi nerozumie tomu, prečo by mali byť Lovci proti Podsveťanom. Ale akceptuje, že je to nejaký ich názor alebo iba vžité pravidlo.* No, dúfam, že tie koláče nie sú v až tak zlom stave. Ja už budem musieť ísť, pretože potrebujem odniesť ešte dve objednávky. Už sa mi rozbieha podnikanie s koláčmi a niekedy mám pocit, že by som sa musel naklonovať, aby som to zvládal. Takže ďakujem za pomoc. *S tým začne odchádzať ale ešte sa na Sunila otočí.* A keď tak mi napíš aké tie koláče boli. Potrebujem nejaký feed back na ne. Snáď sa nabudúce stretneme za nie tak dramatických okolností. Čau! *Zamáva mu a už skutočne peláši preč. Začínajúci podnikateľ to má v dnešnej dobe ťažké.*
*Joshua ho svojou poznámkou skutočne pobaví.* To by ozaj nebol najlepší spôsob, ako začať konverzáciu. Buď by si mal problémy od tieňosveta, alebo by ťa civili čo najradšej zavreli niekde za mreže. *Prikývne na to, že to určite nie je najlepší spôsob ako začať konverzáciu. Ani on by nemal ako vysvetliť svoje...zamestnanie. V jeho prípade by si však civili mysleli iba to, že je nejaký sezónny lovec rýb alebo inej zvert a rád sa s tým pochvaľuje. Ako si už pomerne pokojne kráčajú, prekvapí ho, že ešte stále reaguje na jeho malé klamstvo. Napriek tomu prikývne. Predsa len bol stále v meste turistom, nezdalo sa mu ako najhorší nápad, že by si šiel aspoň omrknúť najväčšie atrakcie mesta.* /Demonska aktivita tam bude zrejme väčšia, takže to nie je na zahodenie./ *Zaumieni si a pokračuje ďalej. Chápavo prikyvuje, že rozumie, že sa ponáhľa a zloží z neho svoju ruku.* Samozrejme! Len čo ich budem mať v sebe všetky s radosťou ti zanechám niekde aj recenziu. Zatiaľ, nabudúce. *Zavolá naňho späť, aby ho ešte počul, ako sa ponáhľa, než si plne spokojný sadne na lavičku a začne sa napchávať zmesou cesta a krému.* /Bodaj by všetci, ktorých ochránime, nás potom obdarovali jedlom./
a poté