Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 9. srpna 2022
Naposledy aktivní:
Něco takového je spíše otázka náhody a štěstí...o času to pravděpodobně není vůbec. Kolikrát se stalo, že se světlomilcem stal upír, co byl proměněn tak tři roky dozadu...i míň. *Nadhodí. Nedlouho na to se začne zaobírat společně s Nikem mužem, co měl být údajně majitel baru, v němž se nachází. Čaroděj tedy nadhodí možnost, zajít si na dýmku.* Mhm...dáš si se mnou naši oblíbenou, nebo už plánuješ nějakou jinou? *Nakloní hlavu zvídavě do strany. S kývnutím pak nechá majitele odejít, sám za sebe zaplatí a po domluvě s Nikolasen počká případně před barem. Cestu, vzhledem k civilovi, podniknou buďto autem, nebo MHDéčkem. Záleží na výběru ostatních. Jediné, co bylo potřeba, bylo dostání se na Brooklyn, kde už po paměti vyhledá svoji čajovnu, do níž oba muže zatáhne.* Tak, chcete zůstat zde, nebo můžeme jít klidně dolů? *Nadhodí, načež se ušklíbne. Když už je hezky v pohodlí svého podniku, nechá látku okolo ramenou spadnout o něco níž.* Protože dle mého. *Načne, hodíc pohled na civila.* By se tady někomu rozhodně hodil sortiment, co nabízí druhá část tohoto podniku. Dýmky jsou speciálně poupraveny, aby na jedince zapůsobily...no specifickým způsobem.
To máš pravdu, ale i tak stále doufám, že jednou se to povede. *Řekne s povzdechem a to už se začíná něco dít. Když se věci dají do pohybu, vstane a zaplatí za sebe jako před tím Hiram. Vyjde za nimi ven a povzdechne si.* Hm, uvidím až tam budeme. *Zabručí jen a prostě si to tam s nimi na civila cestuje. Dle jeho výrazu lze poznat, že je to dosti otravné. Naštěstí se brzy dostanou do čajovny a konečně se zhluboka nadechne.* Tohle mi tak moc chybělo. No já bych klidně zašel dolů, ale nevím co tady ten náš společník. *Řekne pobaveně a u toho kývne na přítomného civila.* Jen ať má z toho nějaký zážitek. *Uchechtne se ohledně dýmky.*
*Přijel s nimi do čajovny a hned jak vstoupil ho docela překvapil design. Moc času na čajovny neměl a proto je tohle taky jeden z jeho prvních návštěv. Věděl o téhle čajovně... nebyl tu. Takhle až to je jednoduché. Další slova jeho společníků ho zaujmou.* Dolů? Co tam je? *Zeptá se a je mírně skeptický protože se ti dva očividně až moc baví.* /Jiný sortiment? Drogy?/ *Pomyslí si* JIný sentiment jo? Mluvíme pořád o dýmkách? *Zeptá se a lokne si své whiskey z placatky kterou vytáhl zespod svého saka.* Protože tónem kterým to říkáte to spíše zní na drogy. *Nakonec však nejspíš asi ustoupí. Jen ho trochu zmátlo že to říkají tak tajemně.* Jaký zážitek.... *zeptá se a mírně znervózní. Počkat co. /Proč jsem k***a nervózní však jsem kámo mafián.../ *Proto se tedy jen nadechne a opět vydechne.* Fajn jdeme no...
Mhmmm...neboj, ta naše dýmka bude na mě. *Zamrká mile na upíra, oklepajíc se mírně, když zrovna zafoukalo. Očividně dost podcenil počasí, když vyšel ven jako v létě.* /Ale přes odpoledne bylo teplo./ *Zafňuká si v hlavě, načež se během cesty v případě nesnesitelné zimy obrátí na Nikolase, zda by mu náhodou nepůjčil bundu, pokud ji či něco podobného na sobě měl. Samozřejmě jej o něco takového žádá, jako by se nechumelilo. Jako kdyby byli komplet v pohodě, což docela doufal, že je aspoň z části pravda. Tak či onak, pokud mu upír vyjde vstříc, hned v čajovně mu kus oděvu vrátí. Co se pak týče civila..tomu během věnoval pozornost až na místě. Dost pravděpodobně si jej doteď akorát vedli jako ocásek za sebou.* No...hnízdečko trochu jiné zábavy. *Uchechtne se, mlsně si nad tou představou olízne ret a hned nato, jako by nic, přeskočí pult, aby se dostal k vybavení. U chystání se poté znovu uchechtne.* Možná ano, možná ne...možná obojí, proč by taky ne? *Zavtipkuje. Sestavení dýmky a nalezení správného tabáku mu naštěstí tolik času nezabere. Ale co už ano, je zapálení uhlíků. Na ty jen hodnou chvíli kouká, zatímco poslouchá ty dva před pultem.* Zapálím to dole. *Zamumlá a tentokrát, již s dýmkou, pult obejde.* Nebojte se...ty, co zde užíváme, jsou plně legální. *Zmíní, když si všimne, jak vážně to civil bere.* A dole jsou více než vítané. *Odmlčí se a hodí pohled na Nikolase.* Především pro své skvělé účinky. *Mrkne na něj. Poté se ještě znovu podívá na civila.* Uvidíte. *Řekne, načež se rozejde směrem ke schodům.* Tak šup, šup. *Zavolá na své dva společníky, načež sejde do dolního patra. Vzhledem k postavení mu věk kontrolován není, podobně jako u Nikolase, protože zde již několikrát byl. Civila, co s nimi přišel, ovšem ochranka zastaví a vyžádá si občanku. Jakmile se pak všichni sejdou, začne je Hiram vést k sobě. To, co je to místo zač, bylo jasné během této cestičky hned. Už jen dle zvuků linoucích se z jednotlivých kojí. Některé byly uzavřené, u jiných se nově příchozí host mohl pokochat rovnou samotným aktem.* Tak doufám, že nejste zcela pohoršen. *Neodpustí si, zatímco na doteď nejmenovaného muže hodí opět pohled, tentokrát plný rozpustilosti, zatímco se tiše chichotá.*
*A přeci jen se asi po cestě nad tím po lehku oblečeného čaroděje slituje a dá mu svou bundu. Nejspíš ještě u toho zamumlá něco ohledně špatného oblékání vzhledem k počasí. Když je mu bunda v podniku zase vrácena, nedá si ji na sebe, jen ji drží v ruce. Přeci jen na co by to tam měl mít.* Heh, budete se divit co jsou tady za divy. *Řekne směrem k civilovi s jasným nadšením a pobavením. Je jasné, že si tu danou situaci pořádně užívá.* Totálně legální, to máš pravdu. Tady pán se opravdu nemá čeho bát. *Řekne Hiramovi s mírným uchechtnutím. Tak se tedy na pokyn svého bývalého vrhá zase dolů. Na ochranku kývne jako na starého známého a pokračuje dál. Ovšem počká na civila i s Hiramem, přeci není nezdvořilý a navíc nejspíš asi nechce ukazovat jak moc dobře to tu zná. Když už si to linou kolem kojí k čarodějovi, koukne se zvědavě na civila.* Tak co? Stále nemáte chuť se otočit a jít pryč? *Zeptá se ho a snaží se u toho nejspíš i zachovat nějak tu vážnou tvář.*
Jasně budu vám dvěma věřit s tím že jsou legální když po sobě koukáte a chichotáte jak malý děcka. *Povzdechne si a jeho teorie je jen potvrzena, když Mladý muž zmíní něco o "skvělých účincích". Ale místo toho aby to odmítl si jen únavou promne oči. Po fyzické stránce je však více než probuzený. To jeho mentalita je na tom špatně. Mírně se protáhne a když je mladík, kterému nejspíš očividně čajovna patří vyzve aby šli, tak jen následuje s mírným tempem.* No jo vždyť já už jdu. *řekne a následuje je dolů. Jakmile tam dojde je překvapen že na něj z ničeho nic vybafne ochranka. Když si však vyžádají jeho občanku podá jim jednu ze svých falešných, však extrémně dobře udělaných, že by ani samotné úřady je nepovažovali za nepravé. Ostraha se ho zeptá jen ohledně toho proč na fotce nemá zranění na což jen odpoví že tu fotku pořídil ještě před tím než se mu zranění způsobilo. Poté co ho ochranka propustí už jde za svými dvěma společníky a cestou se mu zakládá poslední dílek skládačky. Už ví úplně přesně kde to vlastně je. A když si zněho ti dva prakticky už dělají úplnou prdel, u toho se jeden směje a druhý se tváří, no trochu jak idiot aby se nesmál, tak si jen ironicky uchechtne.* Haha co kdyby jste mi, když už tohle děláme radší řekli vaše jména fakt vás nazívat nebudu pane 1 a pane 2
*Jakmile se ocitne za hlavním pultem, tolik se už nevěnuje hostům, co s ním přišli. Jasně, odpovídá, když má potřebu to okomentovat, ale předně se soustředí na dýmku, kterou chce nachystat. Když však civil začne znít poměrně skepticky a možná i poněkud otráveně, protočí panenky a lupne po něm pohledem.* Jsou to jednoduchá afrodiziaka, které pokud si má hlava ještě něco vybavuje, jsou legální a užívají se v tomto specifickém..prostředí...na denní bázi. *Neodpustí si další úšklebek. Lehce se pak ještě dodatečně nakloní k Nikolasovi.* Jak malý děcka, přitom já jsem minimálně třikrát starší jak on. *Zašeptá mu, načež se opět uchechtne. Nicméně se pak víc už nezdržuje a rovnou své hosty začne vést dolů, kde s Nikolasem na civila počká. Ostraha mezitím zkontroluje občanku, co mu civil předložil. Se silnou dávkou skepse párkrát mrkne na kartu a pak zpět na osobu před ním. Nijak se však nedoptává, pouze jej s otráveným dále pustí dál. Odtud si za něj znovu převezme zodpovědnost majitel podniku. Občas na něj přitom hodí pohled, než se společně s Nikem začne potutelně vyptávat. Být na něm, už je dávno více v "hoe" nastavení a už za pochodu se postupně začne obnažovat, no vzhledem k tomu, že to tomu civilovi zjevně začalo docházet velice později, ještě s tím počkal. Sázel by se totiž na to, že mu to docvakne ještě v tom baru.* Hiram k vašim službám, příteli. *Zazubí se na něj rozpustile, když se ovšem zpět otočí k cestě před ním, zamrmle téměř neslyšně, pro civila minimálně, svůj skutečný názor.* Jen se snaž nepobouřit zaměstnance, nebo tvé maso a orgány skončí na zítřejším meny, krev v mém archivu a kosti jako materiál na šperky či rituály. *Uchechtne se. Když by se o něj upír staral se stejnou vervou, jak když byli ještě ve vztahu, asi by mu zase začal dávat poučky o krvavé magii, které by samozřejmě znovu ignoroval. Každopádně se vzápětí objeví u jeho osobní kóje, do níž v klouzne skrze korálkové závěsy. Po postavení dýmky na nízký kulatý stůl si pak hupsne do polštářů, poklepajíc na místo vedle sebe, dívajíc se přitom na upíra.* /Tak a hezky sem, ty moje pijavičko./ *Sdělí mu telepaticky. Obává se totiž, že obhajovat takovou přezdívku před tím nasupeným chlapem, by jej po chvíli přestalo bavit, proto využije trochy té magie.*
*Stále má na rtech potutelný úsměv a to i když se i němu čaroděj nakloní aby mu něco pošeptal.* To máš pravdu a co mám říkat já. *Pošeptá mu nazpátek. Když prošel kolem ochranky, ještě se dívá na to jak tomu civilovi kontrolují občanku a může se zdát, že na chvíli se mu ve tváři usídlilo otrávení. Ale to bylo jen na chvíli, hned na to už se zase tváří jako děcko co právě dostalo hračku. Jakmile jsou už uličkou k Hiramově osobní kóji, koukne se na to jak se čaroděj bez ostychu obnažovat, zavrtí pobaveně hlavou a otočí hlavu na civila.* Nikolas jméno mé, ale klidně mi říkej jem Nick. Bude to možná lepší, jinak tvé jméno, náš nový příteli? *Tak nějak doplní čaroděje a když už je zmiňováno co se s civilem může stát, neodpustí si malé rýpnutí.* A nebo prostě skončíš jako něco večeře. *Dodá jen tak jako by se nechumelilo a jako by to byla normální konverzace někde jinde než tady. Na chvíli se zastaví u kóje a nechá projít civila před sebou. Pak už vejde a s pozvednutým obočím v náznaku překvapení se podívá na Hirama. Ovšem moc neváhá a jde si k němu sednout.* Tak se k nám přidejte. *Odvětí směrem k civilovi a ukáže na volné místa vedle sebe a vedle Hirama.*
Já jsem... *v jeho mysli se mu hrnou myšlenky jestli říct Hawk nebo Raven. Nakonec vyhraje jeho přezdívka. Přece jen kdyby se něco stalo Hawka se jim bude hledat těžko. Jen tak si odkašle jako by měl něco v krku čímž zakryje menší pauzu.* Já jsem Hawk *řekne a pokračuje dál. Nad dalšími slovy obou dvou se ani nepozastaví. Spíš upozorní do čeho se to dostal.* Tak to abych nikoho nepobouříl... Hele vy dva jste takový mladí. Neznáte někoho jménem Chuan? Potřebuju ho najít. Něco mi dluží. *řekne a pokračuje dál do kóje. Nad tím jak po sobě koukají se už ani nepozastaví a po pozvání usedne vedle nich, na jedno ze zmíněných volných míst.*
Proti gustu žádný dišputát, ale jsi si jist, že bys chtěl pít zrovna z něj? *Zašklebí se na upíra. Nicméně, pro něj to byla místy krev jako krev. Jen prostředek...a možná sem tam zajímavé pitíčko. Narozdíl od upírů on tolik skupiny, apod. rozeznat jen díky vyzkoušení nedokázal. Na to už chuťové buňky vycvičené neměl, byť by i chtěl. Ta odmlka, co přišla z civilovy strany, mu samozřejmě v hlavě utkví. Pozvedne tedy jedno obočí, ale stejně, v rámci možností, trpělivě poslouchá. Následně pokrčí rameny, načež se radši, a hlavně s větším entuziasmem, nahrne do kóje, kde po postavení dýmky na stoleček, hupsne do polštářů. Místo vedle sebe, přitom hezky zarezervuje pro upíra.* Zajímavý oslí můstek..co když jsme stejně staří, ne-li starší jak vy? *Nadhodí s pozvednutým obočím. Když si následně Hawk sedne vedle nich, namísto naproti, jak by si Hiram přál, na truc se natáhne přes Nikolasův klín, hned si tím nárokujíc víc a víc místa. Pohledem přitom téměř pobízí civila, ať se trochu couvne, jelikož si jej úplně nepřeje míti v tak moc blízkém postoru.* Každopádně i kdyby, nejste cajt a tak nemám povinnost vám nějakou takovou informaci dávat. *Pokrčí opět rameny, díky čemuž se v upírově klíně lehce zavrtí. Jako kdyby jej na místě přímo vybízel k akci, když už jej takto všelijak provokuje.*
Takže Hawk... pěkně, vůbec jsem skoro nezaregistroval tu odmlku. *Řekne poněkud ironicky, ale to už si k nim přisedá. Zaraženě hledí na Hirama, který se očividně po tom všem stále rozhodl si ho nárokovat. Jemně si proto odkašle, nejspíš aby mu připomněl, že i když je to nějaká doba, tak to nejspíš ještě nějak citově bolí a tohle není ideální. Ale pak to nechá plavat a začne obracet svou pozornost na civila.* Takže ty si myslíš, že jsem mladší než ty? No vzhledově asi ano... *Zasměje se pobaveně a při zmínce o nějakém týpkovi pozvedne překvapeně obě obočí.* Chuan? Vůbec netuším, ale zní to, že jde o nějakého Španěla. *Odvětí mu s pobavením v hlase. To už se mu na klíně něco zavrtí. Koukne na čaroděje, ale k akci se moc zatím nemá. Úsměv mu poklesne.* No klidně bych se z něj napil, aspoň by měl tady Hawk nějaký zážitek.
*Hawkovi příjemnou chvilku však zničí hovor od jednoho z jeho hochů a proto se jen rozloučí a odejde*
*Byť sem mervomocí toho civila tolik tahal, moc se o něj nezajímal. Celou dobu se chtěl jen pobavit, dost možná právě na jeho účet a co si budeme, krapet se to i dařilo, když by tedy nebral v potaz to, že si sedl vedle nich, byť byla kóje dostatečně velká, aby si prostě sedl naproti nim. Proto si taky natruc začal majetnicky zabírat co nejvíce místa, a zjevně i Nikolase navrch. Když už stihne to, následně už jen Ravena propaluje pohledem. Samozřejmě se přitom vyjadří i na jeho otázku. Naneštěstí Chuana znal, necítil ovšem povinnost, říct takto neznámému a dost nepříjemnému chlapovi, něco o onom chlapci, byť mu ani ten zrovna moc k srdci nepřirostl. Těžko říct, zda to bylo tím, že děti moc rád neměl, nebo tím, jak se ten malý čaroděj choval. Možná obojí. Hned, co zaslechne upírova slova, vrhne po něm pohled, pozvedne obočí a znovu si dovolí pokrčit rameny, což samozřejmě znovu Nikolas pocítí na svém těle vzhledem k tomu, že na něm leží.* /Proti gustu, ale neboj, nejsem svině, abych ti pak nepomohl zahladit stopy./ *Opět mu toto sdělí telepaticky, aby nemusel kvůli civilovi šeptat. Než se ovšem naděje, už se s nimi Hawk loučí a odchází. Těkne tedy pohledem z místa, kde před chvílí seděl, na upíra.* Tak se nenajíš, no...ale jestli chceš, můžu klukům napsat, ať mi sem přinesou skleničku béčka. *Nadhodí, načež mrkne na dýmku, kterou si původně chtěli ve trojko dát.*Chmm...přemýšlím, zda tě chci už nechat dýchat, nebo dál provokovat. *Poklepe si zamyšleně na rty pravým ukazováčkem, načež se samovolně zavrtí.* *Celý zbytek večera si na základě Nikolasova rozhodnutí s ním buď povídá, nebo jej případně po využití dýmky vyprovodí a poté se vrátí do prostor čajovny, tentokrát již rovnou k práci.*
Říkám ti, Darwine, že příště tu pablbku nechám zmizet. Pfft...toto jsem neslyšel ještě. *Zasyčí do telefonu, nasupeně přitom bubnuje prsty, tedy spíše nehty, o desku stolu.* Jak že přeháním? Mi chceš říct, že takto se chovala jen přede mnou? A že před tebou je naprosto v pořádku? *Nadzvedne jedno obočí. Když hned nato uvidí čišníka, jak k němu jde, radši se zhluboka nadechne a vydechne.* /Ten klučina za to nemůže, tak buď milý. / *Zopakuje si párkrát mantru v hlavě. Jakmile k němu mladík pak docupitá, mile se na něj usměje.* Poprosím prozatím jen dvě deci červeného, děkuji. *Nahlásí mu, zatímco hovor se svým zaměstnancem drží pozastavený. Až jak obsluha odejde, vrátí si telefon k uchu.* Ať na tu práci zapomene. Buď si ji sám zpacifikuj, ať se začne chovat, nebo si neškrtne. *Zavrtí hlavou.*
*Je jasné, že do onoho podniku zamíří i vysoký tmavovlasý mladý upír. Na rtech mu tančí docela veselý úsměv. Že by se mu něco podařilo, když má tak dobrou náladu? Kdo ví. Prostě si to tam kráčí, oděn do bílého upnutého trika přes které má oblečenou černou koženou rozepnutou bundu, obyčejných obnošených riflí a šedých tenisek. Když dojde k baru, nějak ani zrakem nezaregistruje svého bývalého. Náhodička. Někde se posadí poblíž a když k němu přijde obsluha, věnuje mu široký úsměv.* Zdravím, prosím skleničku whiskey. Díky.* Řekne jen a pak už sleduje jak odchází.* /Nic mi dnes nemůže zkazit dobrou náladu./
*Hawk zrovna něco řeší ve své kanceláři.* Poslouchej parchante buď dáš peníze a nebo si je přijedu osobně vzít je ti to jasné. Máš už třetí termín po splátce, poslední možnost. Zaplatíš zítra po dobrém a nebo svými orgány. *Tipne mobil a jde zpět k papírům, když v tu mu někdo zaklepe na dveře.* Dále... *Podívá se ke dveřím a všimne si mladého číšníka jménem Darwin.* Darwine copak? *Zeptá se a usměje. Když mu Darwin vysvětlí že někdo si objednal červené, které už došlo, tak mu mírně úsměv poklesne.* Jasný Darwine pokud ho nemáme stačí to říct. Vím že jsi tu teprve pár dní ale musíš se naučit jednat s lidmi. Dneska to vezmu mám pro tebe jinačí úkol. Sundej zástěru pojedeš s Barrym na objížďku *Řekne a podá mu seznam jmén. Potom se zvedne a vyjde s ním z kanceláře. Jakmile mu dá popis osoby jde za ní. Všimne si že volá a tak přijde k němu a počká než mladík domluví. Druhý číšník zatím nalije Nikolasovi jeho whiskey a podá mu ji.*
*Protočí panenkami a opět zavrtí hlavou.* Já jsem schopný se hádat dál, nemysli si. *Být tu, už by jej Hiram naněkolikrát zpražil pohledem. Namísto toho se ale snaží uklidnit díváním se kolem, což...no udělalo to přesný opak.* Heleď, jsme možná dobří kamarádi, ale stále jsem tvůj šéf. Takže koukej vychladnout a nedovoluj si. *Řekne už s výrazně naštvaným tónem. Osoba na druhé straně hned tím pádem sklapne, povzdechne si a s rozloučením mobil položí.* To bychom měli...snad bude v pohodě, až tam pak půjdu. *Zamumlá si pod nosem. Osoby, co k němu přišla,si všiml až posléze.* Přejete si?
*Když je před něj postavena sklenička whiskey, pozvedne potěšeně obě obočí.* Děkuji. *Odvětí jen na to a vezme skleničku do ruky. Číšníka si už vůbec nevšímá, místo toho se začne rozhlížet po lokále. Ještě aby ne, co jiného také dělat. Jenže tohle dělat asi neměl. Zarazí se zrovna když přikládá skleničku k ústům aby se napil. Zrak mu totiž padne na osobu nedaleko něj. Přesněji na jeho bývalého. Chvíli se nehýbe, nejspíš asi aby si ho čaroděj nevšiml.* No tak jsem tu dobrou náladu asi zakřikl. *Povzdechne si potichu a nakonec se přeci jen napije. Sleduje Hiramův stůl a jinak nic nedělá. Proč by taky měl.*
*Jakmile mladík hovor tipne tak se usměje.* Dobrý den omlouvám se ale červené víno došlo. Můj čísník má teď pauzu a tak jsem přišel to za něj vyřešit. Přál by jste- *Na chvíli se zarazí protože jeho sedmý smysl po několika letech v mafii zbystří že je někdo sleduje. Nedá to zatím ale nijak na jevo.* No ehm jak jsem říkal přál by jste si něco jiného. Za to že jsme vás takhle zklamaly tak vám dáme první drink na nás co vy na to. *Řekne a mile se usměje. Samozřejmě přetvářet se naučil dávno a proto mu to nedělá žádný problém. Zároveň pozoruje ostatní a nakonec jeho oči padnou na dalšího mladíka který je sleduje.* /Konkurence? U mě v baru? To je blbost... Buď nováček a nebo prostý člověk... Ale Anthony není takový idiot aby za mnou poslal své lidi a ještě k tomu nové./ *Nakonec zatřese mírně hlavou a urovná si vzpomínky. Před mladíkem se pořád však ma na pozoru. A otočí se k tomu co je zrovna u jeho stolu.* Takže co by jste si dal?
/No to mi tu ještě chybělo..i když..možná../ *Myšlenky mu v hlavě mířily o sto šest, jak se při pohledu na Nikolase vracel zpět do období, kdy to krachlo. Lehce sebou trhne, načež radši pokračuje v hovoru, který posléze tipne. Ani se svému kamarádovi o té náhodě nezmíní. Jeho pozornost stejně zaujme nový čišník, který se u něj zastavil.* Oh, škoda. *Ruce si dá do klína, zatímco muže pozoruje.* No stěžovat si nebudu. *Uchechtne se.* Jestli je to možné, poprosím o jägerbombu. *Poprosí a pohledem kmitne k Nikolasovi, na nějž se jako úplný andílek usměje.* A víte co? Doneste mi to prosím k tam tomu stolu, přesednu si. *A jak zmínil, tak udělal. Během chvilky jej už upír vidí stát u stolu. Rukou již svírá opěradlo židle.* Hádám, že vítaný nejsem...nebo se snad pletu, Nikolasi?
*Na chvíli z Hirama spustí oči, nejspíš i pro to, že ne na něj týpek co je u něj podívá jeho směrem. Jenže to už se k němu dostanou čarodějova slova a tak mu nezbyde nic jiného než se na něj podívat. Zvedne hlavu i zrak k Hiramovi a pokyne rukou na židli, jehož opěrku Hiram drží.* No jen si posluž. Vítaný... nejspíš jsi, Hirame. Je to dlouho co jsme se naposledy viděli. *Začne tam nejspíš onu konverzaci s mírným úšklebkem. Dokonce i úsměv mu trošku povadne, ještě aby ne.* /Vítaný nebo ne, stejně by sis přisedl. Na to tě znám až moc dobře./
*Za chvíli přijde i Hawk s jagerbombou.* /Tyvole že já nepoprosil Gabea/ *Vzdychne a jakmile dorazí tak se usměje.* Zde je váš drink, tak jak jste si přál. *Řekne a jakmile ho položí tak mu začne mobil v kapse vibrovat. Podívá se tedy na své chytré hodinky a všimne si že je to ten člověk co odmítá zaplatit. Ihned to tedy zvedne a nasraný mírně odstoupí. Není mu to sice moc platné když jde slyšet každé slovo.* Takže zmrde. Zaplatíš a nebo si tam dojdu je ti to jasné. Já nebudu marnit čas s někým jako si ty. SER MĚ JEŠTĚ CHVÍLI. *Poslední slova řekne více nahlas a tipne to. S povzdechem pak sedne ke stolu vedle těch dvou a pokyne barmanovi aby mu nalil jeho oblíbenou whiskey.*
*Sednout si takto k někomu, komu jste krapet poničili jeho život, je dost troufalé, co si budeme. Navíc takto mrví náladu oběma stranám...takže proč? Čaroděj to nakonec vzdá už kvůli své nátuře dřív, jak Nikolas. Nemá chuť na přetvářku, jen potřebu ukojit pár svých myšlenek. Přesně to jej pobídne k pečlivé prohlídce Nikolasova vzevření. Nakonec si s úlevou oddechne, čímž pravděpodobně překvapil jak Nikolase, tak i sám sebe.* Dragos ti zjevně nestihl nic udělat před svým odchodem. *Zkonstatuje, hlavu nakloníc do strany. Poděkuje přitom čišníkovi za drink.* Možná jsi měl přeci jen pravdu s tím, že tě Aless ochrání. *Pousměje se.*
*Mírně se uculí, když se ukáže čaroděj měl o něj nejspíš obavy. Krátce a tiše se zasměje.* To rozhodně nestihl. To jo, Aless se docela činila, to neříkám. *Řekne docela klidným tónem, je jasné že to zatím bere v pohodě.* Ale musel jsem se dost dlouho skrývat a nebavilo mě to. Jenže jsem musel pokud jsem chtěl zůstat naživu, že? *Odvětí dál a tentokrát už lze z hlasu rozpoznat hněv. Kdo ví na koho je přesně ten hněv mířený. Jako upírovi mu neujde telefonát týpka co si sedne vedle nich. Hodí po něm očkem a trošku se u toho zamračí. Upije si mezitím ze své skleničky.* Hm, chtělo by to asi trošku přiostřit. *Utrousí směrem k Hiramovi. Nejspíš tím asi myslel, že chce přiostřit whiskey nějakou tou dobrou skupinou.*
*vezme svoji whiskey a kouká u toho do mobilu. Neujde mu však konverzace která se odehrává mezi dvěma mladíky vedle něj. Každopádně nic mu to neříká a proto si zajde do kanceláře a přinese si nějaké papíry ke stolu. Jakmile je hotov papíry schová a podívá se po baru jestli někdo nechce pití nebo něco jiného.*
Docela mě to udivuje..spíše jsem myslel, že vše nechá na členech svého klanu. Protože si jinak nezvládnu vysvětlit, proč jsi tam byl pečený vařený namísto toho, abys byl doma se mnou. *Neodpustí si se zašklebením. Snad se tím snažil rychle zamést ty obavy, co se mu ještě před chvílí zračily v očích. Asi si nechce připustit, že by mu stále na upírovi záleželo.* Doufám, že teď nenarážíš na mě..kdybys nebyl v jejím klanu, nemusel by ses schovávat vůbec. *Překříží si ruce na prsou. Sám se ale opět vydržel mračit jen chvilku. Jen, co upír promluvil znovu, jako kdyby roztál. Hlavu tedy nakloní do strany a pohledem po něm lupne.* Jakou skupinu si můj drahý oblíbený klient žádá? *Zašeptá. Byla to dost konkrétní narážka. Nakonec se spolu přece seznámili v bordelu. Čert ví, proč ji najednou ze sebe vypustil. Mimovolně se následně podívá na toho muže, co mu donesl jägerbombu. Pozvedne obočí.* Ten asi nebude nejostřejší tužka v penále, že?
Ach, zase s tím začínáš? Myslel jsem, že už je to za námi. *Řekne poněkud otráveně a u toho mírně protočí očima. Je jasné, že tohle téma nebude jeho oblíbené.* Udělal jsem to kvůli spojenectví, kdyby náhodou. Vážně jsem se měl místo toho plazit za Dragosem a prosit ho? To nikdy. *Zavrčí naštvaně, ale to už se postupně začne uklidňovat. Dá si poslední doušek zlaté tekutiny a poté s překvapeným výrazem směřuje svůj pohled přímo na Hirama.* Tvůj drahý oblíbený klient? Tak to slyším po hodně dlouhé době. *Uchechtne se pobaveně, jenže to už čaroděj směřuje svou pozornost k tomu divnému muži vedle nich. Pozvedne zvědavě obě obočí a lehce se zakření, očividně ho to dost pobavilo.*
*Všimne si že na něj oba civí a rozhodne se za nimi jít.* Mužů ještě něco nabídnout pánové? Pokud ne tak půjdu pryč. *Řekne a zamyslí se co říct dál. Po chvíli vzdychne.* Omlouvám se jestli jsem dnes mírně nepříjemný. Jeden... Pacient odmítá zaplatit za službu a k tomu mi celou dobu lhal. Jen chtěl aby nemusel do práce. Čurák fakt. Já ani nevím proč s ním jsem v kontaktu a dost mě- *Zarazí se a podívá se opět na ně.* Pardon nejspíš vás to nezajímá. Tak já asi půjdu k jinému stolu.
Zase? Vytáhl jsem to jen při samotném rozchodu a dnes ti to akorát vyčítám, protože se to zrovna nabízelo. Reálně..to jsem až tak nesnesitelný? *Odsekne. I na něm bylo dost snadno poznat, že mu to téma zrovna nesedí, nicméně namísto otrávenosti na něm šla spíše vidět bolest s hněvem.* Třeba nebýt v žádném klanu? Darwin to taky odmítl. *Zasyčí. Nakonec si ovšem povzdechne, promne kořen nosu a na moment zakloní hlavu. Hned nato se radši napije.* Promiň, vřít to ve mně asi bude ještě nějakou dobu. *Zavrtí hlavou a vrátí ji do původní pozice, aby se na upíra mohl podívat. Mlčky pak přesune jednu svoji ruku nad Nikolasovu sklenku. Nejprve se rozhlédne, poté s tichými slovy zaluská a ve skleničce se hned nato objeví rudá tekutina. Skupina B+.* Mhmmmm...ale to krásné zacházení mi chybí stále..nehledě na to vše okolo toho. *Odvětí mu.* Šup, než hodíš šavli. Tu whiskey jsi vypil bez dávky krve a nejsi až tak starý, abys to zvládl bez ní. *Nadhodí. Poté svoji pozornost přesune na toho rádoby barmana.* Oh...aha...a jste si jist, že to je něco, co byste nám měl jen tak ze vzteku sdělovat? *Pozvedne jedno obočí.*
Ne, takhle jsem to nemyslel. *Zamručí podrážděně a tak nějak mu neujde ostrost a nahněvanost v čarodějově hlase. A hlavně otrávenost, což nebylo běžné.* Mohl jsem, ale usoudil jsem, že bude nejspíš nejlepší v nějakém klanu být. Ale už to nech plavat, je to minulost. *Ušklíbne se, hlavně při zaznění Darwinova jména u čehož ještě k tomu přidá protočení panenek. Když se ovšem rozhodne ho zachránit od ne moc příjemného vyprazdňování žaludku, vytřeští na něj svá hnědá očka.* Hm, to je fakt. Taky mi to chybí. *Prohodí už umírněně. Jelikož už v břiše mu to začalo dělat neplechu, vezme skleničku s krví a pěkně si jí tam vychutná. Poté co onu skleničku položí, koukne snad i s vděkem na Hirama.* Děkuji a jak tak cítím... nezapomněl jsi na mou oblíbenou. To je pravda, tak starý zase nejsem...ach, i tak bych všechny mé léta dál za to se projít zase jednou po slunečním světle. *Řekne s tím, že poslední slova zní posmutněle. To tedy do doby než už se zase k tomu přimotá onen člověk.* Ale nepovídejte, to je dost zlé od pacienta. *Prohodí docela pobaveně.*
Ne nejsem a jo je to pěkně hnusný, ale co omluvit se musím když jste u mě v baru a já tu vyvádím jak klasický bezdomovec na ulici. Takže se ptám ještě jednou. Potřebujete ještě něco? *Zeptá se a vytáhne svůj blok aby si to popřípadě mohl zapsat* Máme dost alkoholu a jednu z nejlepších kvalit. Máme i vlastní whiskey. Jen si vyberte a pokud potřebujete ještě něco jiného tak mi řekněte.
Tak jak? *Rozhodí jednou rukou, zkoumajíce upíra znovu pohledem. Komponenty na krvavě rudém přehozu při tom pohybu radostně zacinkaly a společně s jednou stranou látky sklouzly z čarodějova ramene. Na chviličku se na Nikolase napjatě dívá, než se zhluboka nadechne a vydechne.* Promiň, máš pravdu. *Kývne. Poté se již zaobírá jen problémem s krví. Úplně nepotřeboval, aby před ním ten rozkošný upírek hodil šavli, jen kvůli tomu, že vypil čistý alkohol. No co by to byl za svini? Zajistí tedy Nikolasovi krev, během čehož se pousměje nad jeho slovy.* Třeba...třeba se to jednou znovu stane...najdeš nějaký amulet, nebo se, co já vím, staneš světlomilcem...je to na náhodě. *Pokčí rameny. Přehoz si nato za doprovodu cinkání upraví tak, aby mu ramena neodhaloval. Nepotřebuje poslouchat stížnosti na to, jak se tu odhaluje. Ne, že by mu to někdy vadilo, ale teď na to úplně nemá náladu. Asi podobně, jako jejich čišník, který se ukáže být zjevně i majitel podniku. O to víc jej zaráží jeho prazvláštní chování.*/A prý, že já jsem příliš dětinský./ *Pomyslí si. Uvolněně se nato opře.* Dýmka by byla? Vám by totiž přišla vhod. Třeba byste se...uvolnil. *Ušklíbne se. Nikolas možná mohl i tušit, kam bude Hiram tímto mířit. Těžko říct, jak tedy svého bývalého znal.*
Nijak, Hi. *Odvětí mu tlumeně s tím, že po dlouhé době použije zkratku čarodějova jména. Pak už je očividně téma klan a to další uzavřeno.* Možná. Uvidíme jestli se mi to vůbec podaří. Za tu dobu co jsem tady se mi nedaří vůbec a to jsem se zatraceně snažil. *Povzdechne si nakonec smutně, ale to už je pryč když je tentokrát celá jejich konverzace o jednoho účastníka bohatší.* No já si asi teď už nic nedám, ale ta dýmka zní vážně lákavě. *Nadhodí s širokým úsměvem a opře se o opěradlo židle. Je očividné, že se docela i dobře baví.*
Dýmku? *Zeptá se spíše sám sebe a podívá se po baru.* Ale jo proč ne... Jděte ven já zatím předám velení někomu tady. *Řekne a odejde do kanceláře vzít si nové oblečení a dodělat poslední práci. Nakonec zajde za barmanem a předá mu velení.* Vincenzo kdyby něco dej mi vědět. *Řekne a urovná si svoje sako s pistolí schovanou pod ním, tak aby nešla vidět.* /Jak říkal táta vždy je lepší jít připraven s nějakou ochranou než bez žádné./ *Pomyslí si a vyjde ven jestli už tam jsou ti dva*
*Od toho posledního pátku chodí okolo Nikolase po špičkách, neustále doprovázen strachem a hlavně výčitkami. Nakonec, jak by se taky mohla cítit osoba, co vědomě podvedla svou drahou polovičku jen kvůli vzteku, který pramenil z tehdejší situace? Nehledě na tohle, rýpal do něj i Astre, od nějž samozřejmě schytal přednášku a samozřejmě i trest v podobě vyčerpávajícího tréninku. No a o kolezích v práci nemluvě. Darwin s Minem mu od chvíle, kdy kápl božskou, házeli nevraživé pohledy, s nimiž nehodlali šetřit dokud se nepřizná i samotnému Nikolasovi.* Čeho jsem se to jen dopustil? *Zaskučí do polštáře, který si na moment přidržel do obličeje, aby se do něj mohl vykřičet. Po těch slovech polštář zpět odloží do rohu gauče, utírajíce si s zhlubokým nádechem a výdechem slzy s tváří. Zoufalost s ostatními emocemi s ním házela a i doteď hází hlava nehlava. Však při tomto rozpoležení nevníma pořádně ani to, jak čas od těch šesti hodin, co je doma, utíká. Když tedy nakonec na gauči usne, odbije jedna hodina ranní.*
*Už nějakou tu dobu je očividně dost mimo, asi nejspíš přemýšlí stále nad tím proč se kolem něj chová Hiram divně. Jako by snad něco provedl. A tak když přijde domů z večeře a k uším se mu dostane zvonění hodin, zamračí se a dojde ke gauči.* Zase usnul na gauči. Takhle ho bude zase bolet celý člověk. *Povzdechne si potichu a zvedne ho, načež ho přenese do ložnice na postel.* Hirame, jsi v pořádku? *Zašeptá čaroději do ouška slova, která mu chtěl věnovat už před tím, ale čaroděj s růžky mu nedal vůbec šanci.*
*Jestliže si Nikolas myslel, že mu Hiram odpoví, byl na omylu. Čaroděj, nehledě na to, že mu upír ty slova zašeptal přímo do ucha, spí dál. Akorát se ke svému partnerovi přitulí, jestliže v posteli s ním zůstal. Tímto činem mu každopádně na zbytek noci znemožní jakýkoliv pohyb, dokud se ráno nevyplazí ven z ložnice a po snídani i rovnou do práce.*
*Chození na špičkách okolo jeho drahého pokračovalo i další dny. Dokonce mnohem déle, než bylo v původním plánu, v němž stálo, že to měl říct ještě v ten den, kdy kápl božskou Darwinovi s Minem. Namísto toho Hiram ty nevraživé pohledy snášel ještě pár dní nato, přičemž se k nim přidala ještě Nat. Kvůli ní to především měl v plánu dnes ukončit a prostě se doznat, než by to za něj stihl udělat někdo jiný. Po příchodu z čajovny si tedy dá ledovou sprchu, aby se probral, a po oblečení se nachystá na konferenční stůl sklenku s vychlazenou krví. Televizi vůbec nezapíná, zůstává sedět zticha na gauči, přemýšlejíce nad tím, jak by mohl vlastně začít až k tomu dojde.*
*Hiram čaká takú dlhú dobu, že orosený pohár už stihol pod sebou urobiť poriadnu mláčku vody. Nikolas ale stále neprichádza. Ručičky hodiniek sa neúprosne posúvajú a očakávaný spoločník sa neobjavuje, ani nedáva o sebe nijak inak vedieť. Pravda je taká, že cestou ho zdržala partička upírov. Ide o nejaký menší konkurenčný klan a v snahe Nikolasa nalákať medzi nich ho naložia do kufra a unesú neznámo kam. Keď ale pred východom slnka pochopia, že toto nie je cesta ako získať nových členov, ospravedlnia sa mu a pustia ho. Dokonca mu na seba nechajú aj vizitku, ak by si to náhodou rozmyslel. Lenže, odviezli ho tak ďaleko, že už začalo vychádzať slnko a tak teda musel s nimi zostať v nejakom opustenom dome, aby ho slnečné lúče neusmažili. Celý deň s nimi nakoniec hral scrabble. Hiram to uprostred noci už vzdal, krv vylial do výlevky, pričom je otázne či sa takto má narábať s biologickým odpadom, umyl pohár a odobral sa spať. Ráno sa ale aj tak zobudí s výraznými kruhmi pod očami, takže by si mal dať nejaký výživný krém na tvár, aby jej dodal sviežosť.*
*Nespokojeně na moment našpulil rty, dívajíce se na text na papíře. Už to byla nějaká chvíle, co si vyřídil pracovní záležitosti a nyní mohl jen čekat, kdy mu přijde zpráva, že je jeho drahý již doma. Čaroděj se obával, že by se v bytě nudil, tudíž se rozhodl ten čas strávit v čajovně. No, netrvalo dlouho, co si uvědomil, že v tom vlastně není žádný rozdíl. Tady mu akorát kočky nelezly po skříních či dveřích, takže je ani nemusel dostávat dolů.* Ale noták. *Zamrmal, když zkontroloval hodiny na mobilu. Korálky s mincemi na oblečení mu přitom zachrastily.*
*Tak nějak se přikrade za svého milého čaroděje. Ovšemže se tak nějak i snaží o nenápadnost, což je nejspíš i trošku těžší jelikož už ví, že ho Hiram moc dobře zná.* Copak? Jsi nervózní? *Houkne a mírně se i k němu nakloní. Co očekávat od vysokého upíra, že? Na sobě má bílou košili s dlouhými vyhrnutými rukávy, černé obyčejné rifle a obnošené černé tenisky. Takže je oblečený do svého oblíbeného.* Hm, co to tu máš? *Pozvedne udiveně obě obočí a koukne se na papír který čaroděj má.* Neměl bys tolik pracovat, za chvíli budeš tak moc přepracovaný, že nebudeš vědět kdo jsi. *Prohodí s mírným úšklebkem a nahodí mírné zamračení.*
*Ačkoliv zaregistroval zachrastění korálků, měl za to, že to byly ty z jeho oblečení, od mobilu a později i papíru tedy pohled nezvedl a dál četl. Byla to nějaká stará poezie, co mu jednou Dominic dal na to, aby ji zhodnotil. Aspoň to si Hiram myslel. Nechával to ležet hladem už hodnou chvíli, takže už opravdový důvod pro zaslání s velkou pravděpodobností zapomněl.* Huh? * Hlesl překvapeně, očima ihned vystřelil k osobě, která ze sebe ty otázky vypustila. Svého drahého nakonec snadno podle hlasu poznal. Akorát mu věnoval překvapený pohled, než se spokojeně usmál.* No co jiného bys čekal, když jsem nevěděl, kdy můj princ na bílém koni přijede? *Nadhodil se zachichotáním a papír odložil bokem na malý, nízký stolek.* Klídek, je to nějaká poezie či co...měl jsem si to projít před několika měsíci, asi? Ups. *Uchechtl se, načež vstal a postavil se na špičky, aby se mohl pověsit Nikolasovi okolo krku a nátáhnout se pro polibek.*
Já jsem právě spěchal co nejvíc jsem mohl, tedy spíš co mi moje šéfová a okolní svět dovolili. *Zasměje se a mírně našpulí rty, jistě že z toho vzejde polibek pro jeho milovaného a tak ho také i pevně obejme.* Poezie? Před několika měsíci? Proč mě to vlastně ani tak moc nepřekvapuje? *Zachichotá se, což může zrovna u něj trošku působit zvláštně. Překvapeně ještě k tomu zase koukne na ten kus čehosi.* Nejsem moc na tu poezii, ale tak nechceš nějak pomoct? Možná bych se v tom vyznal. Pokud ne, tak se omlouvám a dám od toho ruce pryč. *Mrkne na svého čaroděje a ještě ho jen tak nepouští.*
*Na moment se zazubí a poté zlehka kývne, věšíce se na svého milovaného upíra. Vesměs doslova – stál na špičkách, zatímco Nikolase objímal okolo krku.* A já jsem za to rád. *Zmínil hned, načež dodal.* Hlavně, že se ti při cestě nic nestalo. *Na toto nemohl opomenout. Nemohl se totiž mnohdy zbavit toho strachu, který o svoji drahou polovičku měl. Nyní se ovšem spokojeně po polibku usmál a s úlevou se Nikolasova krku pustil a postavil normálně na chodidla. Od upíra se však neodtáhl úplně, své objetí akorát přesunul níže, kde již normálně dosáhl.* Netuším. *Zanotoval si Hiram s nevinným úsměvem. Hold se mu pak navalilo tolik práce, za to přece nemohl. Pozvolna zavrtěl hlavou.* Neneee...aspoň tedy ne teď. Co se spíše tulit? Nechceš mi říct, jak ses měl? *Začal ten text opět pouštět do pozadí. Nakonec byl nyní rád, že má svého přítele zase u sebe.*
*Uculí se a pořádně si prohlédne tvář svého čaroděje.* Ne teď. Dobrá, to dokážu akceptovat. Přeci jen jsem teď dorazil a hned pracovat by bylo nanejvýš nepřípustné. *Zasměje se a nechává se objímat. Očividně si tuto chvíli užívá, jelikož se uvolní.* Vždyť víš jak jsem se měl. Fajn, ale moc jsi mi chyběl. Mám tak nějak pocit, že ti tohle říkám pokaždé když se mě zeptáš na to jak jsem se měl. *Vyjde z něj uchechtnutí a mírně nakloní hlavu na stranu. Byl opravdu rád, že je tam kde má být, tedy v náručí svého milého.* Tulení mi zní jako výborný nápad. *Prohodí jen tak jako odpověď na Hiramovu otázku *
Přesně tak! Volno máme! A to dokonce i od koček a dalších zvířátek. *Zanotoval krátce a dodatečně se i uchechtl. Nikolas už poté době určitě věděl, že to Hiram nemyslel zle. Všechny mazlíčky měl rád, jen si rád občas od nich odpočinul – pravděpodobně aby snesl lépe ten šok poté, co po pauze přijde domů. Naštěstí si na ten občasný svinčík začínal zvykat. Tiše se při Nikolasových následujících slovech zachichotal. U něj to ovšem, narozdíl od upíra, vypadalo roztomile.* Vskutku. V tomto jsi téměř jako gramofonová deska. *Další zachichotání.* Ale co říkáš na to, že bych šel jednou s tebou? Jasně, stále tě v tomto tvém rozhodnutí nepodporuju... hlavně, protože nemám jediný důvod, proč vůdkyni toho klanu věřit...ale věřím tobě. *Usmál se upřímně, opět se postavíce na špičky, aby mohl Nikolase pohladit po tváři.* Dobře, radši se jdeme tulit, než chytíme depresivní chvilku zase. *Uchechtl se pak, načež se zvolna odtáhl, chytíce upíra za ruku, aby ho mohl s sebou stáhnout zpět do polštářů.*
Volno i od zvířátek? No tak to momentálně ráda slyším. *Zasměje se a pobaveně u toho zavrtí hlavou. Nejspíš už je dost možné, že tyhle chvíle jsou pro něj přirozené.* Vím jaký máš názor na ni. Já Aless věřím, ale chápu tě. Důvěra se musí získat. A to může trvat i roky. *Mrkne na něj a i když je to nejspíš vážné téma, nepřestává se usmívat. Je to určitě způsobené přítomností tohoto malého roztomilého čaroděje, který má na něj moc dobrý vliv.* Hm. *Zamyšleně trošku našpulí rty.* Jsi moc malý. *Řekne potichu když kouká na něj se skloněnou hlavou, ještě před tím než ho chytí Hiram za ruku aby ho stáhl do těch polštářů. Je jasné, že v tomto momentě myslí nejen na výšku čaroděje před sebou.*
Tak tak...ale bojím se, co tam na nás vybafne. *Plácl do éteru upřímně a pobaveně se uchechtl. Ty obavy samozřejmě vážně měl, nicméně co by případně magie nespravila, že? Aspoň takto se Hiram většinou uklidňoval. Navíc měl přece Nikolase, určitě by se mu od něj dostalo pomoci.* Jinak bych to ani neřekl. *Pokýval s jemným úsměvem hlavou. Byl nicméně opravdu ochotný se s tou upírkou seznámit a zjistit, proč se k ní do klanu jeho přítel tak hrnul. Lehce sice pochyboval nad tím, že by změnil svůj názor, ale tak možná bude aspoň trochu klidnější. Zpozorněl, když jeho přítel opět něco hlesl, zanechávajíce na něm nedočkavý pohled. Byl zvědav, co z něj vypadne a jakmile se tak stalo, pozvedl jedno obočí ve slabém úšklebku.* Tak mi půjč pár centimetrů, když jsi tak chytrý, zlato. *Zazubil se, stahujíce Nikolase do polštářů. Pokud se mu to podařilo, pokusil se i prohodit jejich pozice, aby byl nad ním a mohl si na něj rovnou sednout. Ještě hodnou chvíli poté s Nikolasem v čajovně pobyl, než se s ním vydal domů.*
V atmosféře podzimního odpoledne se v Prospect Parku v Brooklynu konala akce, která slibovala nezapomenutelný zážitek. Ve světle posledních slunečních paprsků a jemného šumu listí se nacházel malebný Picnic House, jehož brány byly otevřené pro ty, kdo si zajistili vstupenky dopředu. Mladá žena u vstupu s úsměvem kontrolovala lístky a vítala přicházející s nadšením, dokonce při pohledu na seznam zjistila, že pár míst ještě zůstávávolných pro ty, co se rozhodli připojit na poslední chvíli. Uvnitř, v útulném prostoru s dřevěnými stoly pokrytými rautem, panovala příjemná nálada. Lidé se vesele bavili, ochutnávali a povídali si navzájem. Na pozadí byl slyšet zvuk kláves a odhodlaní účinkující se připravovali na blízké karaoke, zatímco na terase grilly již šuměly pod pečícím se masem. Vzduch byl provoněn směsí grilovaného masa, zeleniny a koření. Vzduch byl naplněn očekáváním, smíchem a dobrým jídlem, zatímco se na stropě mihotaly barevné světla z reflektorů.
*Remi postával kousek ode všech, po jeho boku stál Avalon. Bělovlasý fér byl oblečený do bílé košile, černých kalhot a černé koženkové bundy. Remi na sobě měl volné, bílé triko, hnědou, riflovou bundu, na hlavě klobouk a tmavé kalhoty. Na tohle se odhodlával docela dlouho, ale tak... teď byl tady, se svým přítelem po boku a věřil tomu, že vše bude v pořádku. Protože by si nedokázal představit, co by bylo, kdyby se něco pokazilo. Dlouez se nadechl a koukl se na Avalona vedle sebe. Ten mu s úsměvem pokynul.* To dáme, ber to jako trénink. *Poplácal Remiho Avalon po zádech.* Jo, kdyby co, vím, že mi kryješ záda. *Podotkl mladší fér.*
*Aelarion měl jednou zase čas, kdy trávil v New Yorku. Chodil po památkách a tak nějak si užíval hezký a sluneční podzimní den v lidském světě. Fell se k němu měl přidat až k večeru, což Alovi nijak nevadilo. Zrovna se zamyšleně procházel kolem Prospect parku, když si všiml, že se zde koná nějaká akce. Chvíli váhal, ale nakonec se vydal k místu konání. U vstupu si pořídil vstupenku, měl štětí, že ještě nějaké byly a pak už vešel dovnitř. Rozhlédl se, byl zvědavý. Prohlížel si všechno co tam bylo. Nakonec spatřil Remiho a vydal se k němu.* Chválím, že jsi mezi lidmi. A jinak, zdravím vás oba. *Pronesl směrem k oběma férum.*
*V podstatě šel kolem. ostatně, tak jako každý jiný den, kdy jen tak chodil kolem. Nějak se sebral po záchvatu, který měl. Elise to raději neříkal, protože nechtěl aby měla obavy z toho, jak silný ten záchvat byl... Nechal si to pro sebe. Nyní ale opět zamířil do světa lidí, aby si našel pár ldií, ze kterých by si mohl vzít energii. Jeho kroky jej zatáhly k místu, kde se to lidmi jen hemžilo- picnic house v prospect park. Kayn se jen ušklíbl, načež si upravil své oblečení, což byla černá košile, černá koženková bunda a stejnobarevné kalhoty. U vstupu si koupil lístek, jak bylo požadováno a pak vstoupil dovnitř, rozhlížející se kolem sebe.* /No, myslím, že i já si dnes dám večeři./ *Pomyslel si.*
*Když se konečně setmělo, Aless zrovna mířila k Prospect Parku, kde měl její manžel dneska pořádat akci. Těšila se, přece jen ta minulá se povedla a věřila, že i tahle bude stát za to. Navíc se těšila i na něj. Zastavila své auto na nejbližším parkovišti. Chtěla sebou vzít i Lottie, ale nevěděla, zda by to Remi zvládl, jelikož by se jej malá držela jako klíště. Proto jí nechala u Mana a sem jela sama, jen s Tonym a Leou. Na sobě měla černé upnuté kalhoty, bílí triko s potiskem a koženkovou černou bundu. Vystoupila z auta a zamířila na místo. u vchodu ukázala lístky pro tři a pak vešla. Její kroky ihned zamířily směrem, kde viděla svého manžela. Došla k němu a zezadu ho objala.* A není jediný, kdo ti kryje záda, mi amore. Uvidíš, že to dopadne dobře, tak jako minule.
*Za poslední dobu trávila více času ve světě lidí. Zrovna podzim byl něčím, co zde milovala. Všude to hrálo teplými barvami a lidé si zdobili své domovy. Přišlo jí to... milé. Dnes její cesta byla jasná. Doslechla se o akci, která byla hostinou v různých směrech. Potřebovala pro dnešní večer najít nějakou oběť, ale zároveň se mohla pobavit i jako běžný občan. V černých upnutých šatech připomínající stylem Mortishu Addams s kabátem přes ramena a hůlkou v ruce, procházela okolo vstupu, kde ukázala svůj lístek. Následně již neváhala a rovnou zavítala na akci. Nijak zvlášť se nerozhlížela, ale pohledem zavadila o Remiho. Překvapilo jí, že zde byl, ale jen mu věnovala úsměv s tím, že byla hrdá. Dokázal se dostat mezi lidi. Dnes tu nebyla kvůli němu. Hledala potravu a nalezla jí nedaleko rautu, kde postával mladý chlapec se kterým se velice snadno dala do řeči a konverzace jim šla velice plynně.*
*Vzhledem k tomu že je dnes Bri sama doma, rozhodla se že se půjde projít do parku. Na sebe si vzala nové černé legíny, fialovou halenku, černou koženou bundu a bílé tenisky. Když odešla z domu uslyšela cinknutí jejího telefonu. Podívala se kdo jí to píše a ztuhla když uviděla zprávu od Zayna ve které stálo.* /Podívej se doleva./ *Bridget se podívala doleva a hned jak to udělala rozeběhla se tím směrem, jenž se ohlédla. Stojící Zayn naproti ní se jen pousmál a zamával Bridget běžící k němu. Bridget jakmile k němu doběhla objala ho a řekla.* Stýskalo se mi. *Byla hrozně šťastná, že ho konečně vidí, protože byl u babičky v Norsku a tak se dlouho neviděli. Zayn se usmál a řekl.* Mám pro tebe malé překvapení, zajdeme do parku na Karaoke a BBQ. Co ty na to? *Zeptal se jí Zayn. Bridget souhlasila a vydali se na cestu. Zanedlouho tam byli. Bridget byla tak šťastná jako nikdy předtím. Ještě nikdy nic takového neviděla.*
*Thierri už dlhšiu dobu nikam veľmi nechodil. Z malej časti za to môže aj jeho nepriznaný strach z toho, že sa ho zas pokúsi niekto zabiť. Z tej najväčšej časti ale za to mohla zasadrovaná ľavá noha. Na dlhé týždne tak boli jeho primárnym kúskom outfitu tepláky. A barle. Dnes ale v jeho ponurom živote svitlo trochu nádeje. Sadra bola vymenená za ortézu. Takže, má možnosť barličkovať o pár deko ľahšie a konečne navlečie aj niečo iné než len voľné gate. V tom návale radosti, že už nie je otrokom pohodlného oblečenia dokonca odkýval kamarátke účasť na nejakom pikniku. Ona nedávno dostala košom a Thierri bol jediný hlupák, čo jej kývol, že sa stane jej spoločníkom. Začal to ľutovať v momente keď vyparádený, v čiernych nohaviciach, bielom tričku s dlhým rukávom - predsa len už nie je najteplejšie počasie - a šedom saku, barličkoval do taxíka. So zdravou nohou v converske to už dával s prehľadom. Keď sa k nemu pridala mierne uplakaná spoločníčka, v neskutočne krikľavých, rúžových šatách, v duchu zanariekal. Ak by teraz naňho niekto zamával nožom, sám by sa naň nabodol. V taxíku ešte džentlmensky pritakáva nad tým, že jej ex je debil. Keď o barlách sa presúva na miesto akcie a počúva jej vyplakávanie, už značne škrípe zubami.* /Toto bude celý večer? Nestačila zlomená noha a kovová platnička v nej? Tanec takmer v nedohľadne.../ *Zamrká ten vlhký pocit v očiach. Nedával v poslednej dobe baletu toľko, koľko mal. Aj premýšľal, že by s ním skončil úplne. Ale teraz keď nemôže tancovať, tak si naplno uvedomuje ako mu to chýba. Zafuní nad ďalším návalom plaču svojej spoločníčky. Dodatočne prevalí očami. Dostali sa ku vchodu a Thierriho skoro až fascinuje, kam všade sa dostane rozmočená špirála. Jeho známa ju mala takmer po celej tvári, nehovoriac o sopľu, čo sa dral von z nosa.* Máš... no... *Chce ukázať aspoň na ten nos ale trochu sa zakolíše.* Och, mám lístky neboj. *Slečna popotiahne sople naspäť do nosa a Thierri sa zmôže len na nemé pootvorenie úst.* /Dúfam, že tam budú nejaké vreckovky... nemôžem predsa pri niečom takom jesť.../ *Jeho spoločníčka ukáže lístky, celkom sympatickej dáme. Aj naňu akože usmeje a milo zamrká. Thierri sa len čuduje, že sa jej mihalnice nelepia dokopy. Dáma sa rozpačito usmeje a radšej ich čo najskôr pustí dnu. Thierri sa rozhliadne. Musí priznať, že sa mu tunajšia atmosféra celkom páči.* Donesiem nám niečo na pitie. *Ochotne sa zvrtne dievčina v rúžovom a zmizne k občerstveniu.* A nejaké jedlo... *Skúsi ešte ale jeho slová sa stratia v dave.* /Super. Ale tak hádam kripla pustia prednostne k jedlu./ *Pozrie na svoju nohu v čiernej ponožke, vystuženú ortézou.* Lepšie než sadra. *Zahundre si popod nos.*
*Candy má na dnešní večer jasné plány. Lístky na karaoke si pořídila před několika týdny a od té doby se na tuhle akci strašně těší. Původně pozvala několik svých známých ze školy, ale postupně přišly všechny možné výmluvy. Některé zněly věrohodně – moc práce, rodinné povinnosti, jiné byly spíše výmluvy. Její nejoblíbenější – uvidím, ještě se ozvu. To je jasné ne, které ale dotyčný nechce říct nahlas. Candy by si přála, aby lidi byli upřímnější. Proč je tak těžké přiznat, že se prostě někomu nechce? To pro ni zůstávalo záhadou. Ale i tak si nenechá kazit náladu. Nepatří k těm, co by zrušili plány jen proto, že nikdo na ni nemá čas. Naopak věří, že dnešní večer přinese něco nečekaného, možná pozná někoho nového. Možná někoho, s kým by se mohla vídat častěji, přátelství mimo školní bublinu by se jí teď hodilo. Candy se rozhodla obléknout si něco, v čem se bude cítit sebevědomě a zároveň pohodlně. Zvolila lehké, světlé šaty s jemným květinovým vzorem. Vlnité blond vlasy si upravila do ležérního účesu, kde vrch zdobí velká mašle, ladící s šaty. Při odchodu si bere svůj ikonický červený kabát, ke kterému ji ladí boty na podpatku i červená rtěnka. Naposledy se na sebe usměje do zrcadla a plná sebevědomí, že jí to dnes sluší, vyráží do města. Když konečně dorazí na místo, karaoke bar už je příjemně zaplněný. Cítí, jak atmosféra žije smíchem a hudbou v šeru tlumeného světla. Rozhlíží se kolem, nikdy předtím tu nebyla, takže si s údivem prohlíží interiér. Trochu nervózní, ale vzrušená zároveň, pomalu kráčí mezi stoly a hledá místo, odkud by mohla pohodlně sledovat ostatní účastníky, než se sama odváží vstoupit na pódium.*
*Ještě chvilku se rozhlížel kolem sebe, jeho pohled upoutalo několik známých tváří, ale než by se mohl rozhlížet dál a všimnout si toho, že ve stejné místnosti stála i jeho manželka, jeho pohled padl na Candy. Vzpomněl si na tu akci, kdy ji viděl naposledy, a sám sobě si musel říct... že byla pořád tak krásná a svěží jako předtím. Jinak by ji na první pohled asi nepopsal. Působila tak klidně, vyrovnaně, pozitivně. Popadl jednu sklenku s vodou a zamířil k ní. Pokud si jej nevšimla, tak si za jejími zády zlehka odkašlal.* Ehm ehm.. *Pronesl tiše a pak se usmál.* Zdravím. zase se potkáváme. *Podíval se na dívku.*
*Když Remi pocítil, že jej zezadu objala jeho manželka, položil si ruce na její dlaně a pousmál se.* Děkuju, moc si toho vážím. *Podotkl tiše, naklonil hlavu jemně na stranu, aby si tvář opřel o její čelo a zavřel oči. pak se jeho pohled otočil na Ala, který k nim přišel taky.* Ah, ahoj, tedy, tebe bych tu nečekal. *Pověděla s lehkým úsměvem fér a pak se podrbal na zátylku.* Co ty tady? *Zeptal se pak, zatímco se dál držel Aless. Avalon na ně mezitím ukázal.* Půjdu pro jídlo, dobře? *Koukl na Remiho, jež kývl na souhlas.*
*Její rozhlížení po místnosti náhle přeruší tiché zakašlání za jejími zády. Instinktivně se napřímí, v hlavě jí bleskne myšlenka, že někomu možná stojí v cestě a ten člověk se takto zdvořile snaží upozornit, aby mu uhnula. Jakmile se otočí, její překvapení je vidět v každém detailu tváře – nevidí neznámého člověka, co spěchá dál, ale známou tvář. Kayn, který se zastavil přímo u ní. Ne proto, aby prošel, ale aby ji pozdravil. Vzpomínky na jejich první setkání na pláži se jí vybavují tak živě, jako kdyby to bylo včera. Teď stojí před ní, znovu.* Ahoj! *Vyhrkne horlivě, její obličej se rozzáří širokým úsměvem, který vyzařuje opravdovou radost.* Zase se potkáváme. *Zopakuje po něm. V jejím hlase je znát, že je skutečně ráda, že ho znovu vidí. Poslední večer s ním byl nečekaně příjemný a nějaký instinkt jí napovídá, že i dneska by to mohlo být podobné.* Co ty tady? *Ptá se s zvědavostí v očích a je pro ni těžké udržet svůj tón nevzrušený.* Asi musíš mít hodně rád hudbu, nebo jsi tu jen tak náhodou? S někým? *Dodá, zatímco se zvědavě rozhlíží kolem, jako by čekala, jestli nezahlédne někoho, kdo by přišel s ním.*
*Kayn sledoval její nadšení a pocítil zvláštní hřejivý pocit.* /To je tak ráda že mě vidí? To je... nezvyklé.../ *Pomyslel si, naklonil hlavu na stranu a zadíval se na dívku.* Přišel jsem sám. Věříš mi když řeknu, že jsem šel kolem a shodou náhod měli volné jedno místo? *Podotkl s lehkým smíchem na rtech.* A co ty? Ty jsi tu taky jen tak, či s někým? *Položil podobnou, ale vlastně stejnou otázku a stejně jako ona, se letmo koukl kolem ní.* No, pokud tu jsi sama... Tak už nejsi. *Řekl pak, skoro až nekompromisně, ale jeho tón hlasu byl jemný, nijak obsesivní či tvrdý, spíše hravý, dalo by se říct.* Nedáš si něco? *Napadlo ho pak.*
*V jeden moment se jí zdálo, že mezi směsicí lidí zahlédla svého muže. Na chvilku přestala vnímat okolí a jen upírala pohled jedním směrem.* Ale... ale... *zavrčela si pro sebe, kdy se přesvědčila o tom, že tam postával Kayn. Svůj zrak, ale nakonec zaměřila na chlapce s ortezou, který se dral ke stolu s jídlem. Okamžitě mu udělala prostor a svého společníka odtáhla bokem.* Chcete nějak pomoci? *otázala se zvídavě na mladíka a snažila se ignorovat fakt, že tu byl její muž s cizí ženou.*
*Když Kayn zmíní, že šel náhodou okolo, pozvedne obočí jako by mu beze slov říkala: vážně? Ale nepovídej, to je mi náhodička… nakonec svou neverbální výmluvnost zakončí roztomilým úsměvem a přikývnutím, že mu to věří.* Dobře, žes neměl na dnes žádné jiné plány.*Odpoví s úlevou v hlase, jako by byla ráda, že jejich cesty znovu zkřížila shoda okolností.* Já už na karaoke párkrát byla a vždycky to byl úžasný večer s přáteli, takže sem ani neváhala, když sem tohle viděla. *Její oči se krátce rozsvítí, když si vzpomene na své předchozí zážitky.* Ale moji přátelé mají… jiné plány, takže jsem tu sa- s mým novým přítelem. *Zasekne se v půli slova sama a při zmínce o novém příteli ukáže na něj, pokud by snad měl nejmenší pochybnost, že by tím nemyslela jeho. To, jak spontánně jí nabídnul svou společnost, ji potěšilo a ujistilo, že se nemusí cítit nejistá. Nemá žádné obavy, že by ho svou přítomností obtěžovala.* Jo, jasně, to zní skvěle. *Candy se pak pomalu vydá prozkoumat bar a atmosféru kolem, každou chvíli se s úsměvem otáčí zpět na Kayna, aby si byla jistá, že jde vedle ní.* Nějaký drink, nebo ani dnes večer nepiješ?
*Keď dvihne zrak od svojej pošramotenej nohy, zahľadí sa do davu. Svoju rúžovú spoločníčku nevidí.* /To v tej otrasnej farbe sa dokázala stratiť?/ *Začuduje sa a pritom jemne nakrčí nos. Hlad je ale silnejší než nejaká pochybná starosť o čerstvo rozídenú spoločníčku, Vyberie sa teda ku stolom sám, v duchu uvažuje ako to vlastne spraví.* /Možno by som si o nejaký stôl oprel barlu. Alebo si sadnem a bude čakať kým niekto nezakopne o moju nohu... hej to by mohla byť sranda./ *Pomyslí si keď v tom ho osloví neznáma dáma a on sa zarazí. Pritom mierne trhne ramenami, ako ho jej vpád do jeho zorného poľa prekvapí. Nechá sa odtiahnuť trochu bokom, vďaka rokom baletu mu skackanie na jednej nohe ide ako po masle. Pritom ako sa presúva využije aj možnosť si ju obzrieť. Musí uznať, že oblečená je skutočne vkusne. Zdvorilo sa usmeje.* Och, ďakujem. Chcel som sa zatial, iba dostať ku stolom. Spoza tých ľudí ani neviem čo je v ponuke. *Povie jej.*
*Bridget se chvíli rozhlížela kolem sebe a tu jí Zayn poplácal po zádech. Dívka se rychle otočila a upřela na něj svůj pohled.*Hele Bri já si na chvilku půjdu jenom zavolat a hned jsem zpátky. *Řekl a usmál se. Bridget jenom kývla a otočila se. Nakonec se rozhodla, že si to tady projde a koukne se kolem. Ponořila se do svých myšlenek, přemýšlela nad tím co asi dělá její táta, že si ani nevšimla, když najednou vrazila do mladé ženy, oblečené v černých šatech. (ELISY).* Já... omlouvám se, nedávala jsem pozor. Nechtěla jsem do vás vrazit. *Pronesla Bri tiše a pohlédla na ni nahoru. Doufala, že se nějak nenaštve.*
*Kayn ji pozoroval, to, jak byla výřečná, to, jak skoro zářila.* Já na karaoke nikdy nebyl... slyšel jsem o tom, ale nikdy jsem neměl tu čest se na to podívat... pokud je tedy čest to správné slovo. *Podotkl s úšklebkem a pak naklonil jemně hlavu na stranu.* No, tak to je skutečně dobře, že jsme sem šel taky. Byla by škoda, kdyby tak milá dáma neměla společnost. *Usmál se a jemně se k ní sklonil, pak se ale opět narovnal, přičemž jí neuhl pohledem z očí.* Drink... jistě... no, asi zůstanu opět jen o vodě, ačkoliv bych si dal něco alkoholického, jistě. Co si dáš ty? Džus? *Nadzvedl obočí se svým tipem.*
*Aless se na svého manžela usmála a vtiskla mu polibek na tvář.* Jsi můj sladký šikula. Zvládneš to dneska zase jako minule. A kdyby něco jsem tady. *Uculila se na něj sladce a dál si jej objímala. Na Avalona se jen usmála a pokynula mu na pozdrav. Pak se zadívala na nově příchozího. Poznala v něm féra o kterým jí už říkali. Lehce se na něj usmála. A zatímco on mluvil s Remim, upírka se rozhlížela kolem sebe. Viděla zde tolik známých tváři. Dokonce i Kayna a Elisu, jen se trochu podivila, že nebylo spolu. Sledovala dění kolem a usmívala se. Dneska to vypadalo na další povedený večer.*
*Aelarion se na oba podíval, ale pak pohled nechal na Remim.* Dneska jsem tady zcela náhodně. Čekám na Fella a při procházení jsem došel až sem. Tak jsem si řekl, že se zde kouknu. *Pronesl a poupravil si svou černou košili, zatímco si přehodil sako do druhé ruky. Vlasy měl opět sepnuté do copu.* Mimochodem jsem opravdu rád, že jsi mezi lidmi. Jen tak dál. *Mrknul a pak se podíval opět na oba dva.* Myslím, že es na chvíli vzdálím a nechám tě s tvou ženou. Určitě se ještě uvidíme, zastavím se za tebou. *Řekl starší fér. Chtěl si to tady projít a prohlédnout. Byl zvědavý, hlavně na karaoke, které ještě nezažil.*
*Elisa si chlapce pozorně prohlížela a usoudila, že se bude jednat o obyčejného civila, který rozhodně působil chutně.* Tak zde máte... *rozpřáhla ruku a ukázala na jídlo, jenže než stihla doříct svá slova, tak do ní někdo strčil zezadu. Učinila několik kroků vpřed a prudce se chlapce zachytila, aby nespadla. Vyvedlo jí to malém z rovnováhy a co více THIERRI s pochroumanou nohou byl náhle její opěrátko, aby nepolíbila zem. Prudce se ohlédla za tím, kdo byl viníkem, ale spatřila mladou dívku BRIDGET.* Nechtěla, ale vrazila. *Tvářila se nejprve přísně a ohlédla se z chlapce na dívku, kdy si jen povzdechla. Nehodlala tu dělat kvůli toho dusno.* Vy dva tu jste spolu? *Poukázala z jednoho na druhého.*
A zpíváš? Chceš to zkusit? *Šibalsky se usmívá. V její hlavě se samovolně rozvíjí plán zkusit ho vytáhnout na nějaké představení. Třeba i společné. Zatne fantasie dřív, než nad ní převezmou kontrolu a snaží se vrátit nohama zpět na zem. Zaměří se na všechny možné zvuky, co k ní doléhají z okolí. Hlasy hovoru jiných lidí, hudba v pozadí, cinkání nádobí, vrzání židlí na podlaze, Kaynův hlas. Z vůní cítí spoustu jídla, které je pro ni těžké rozeznat od sebe. Výrazný je také parfém dámy, která sedí jen kousek od nich. S tím, co vidí, je to trochu komplikovanější, protože nedokáže odvrátit pohled z Kaynova obličeje. Všímá si jeho rysů tváře, to, jak se mračí a i usmívá, když mluví. Nakonec odtrhne oči, aby se podívala na nabídku na velké tabuli nad barem.* Určitě nemusíš být o vodě, pokud nechceš. * Řekla mu, ale pohled měla stále upřený na písmenka, která jí pomáhala soustředit se na to tady a teď a nenechat se ovládnout představami a přehnaným nadšením.* Já budu potřebovat trochu tekuté kuráže. *Prohlásí nenuceně jako kdyby to byla úplně jasná věc. Při této myšlence se lehce nakloní přes bar, aby si získala pozornost obsluhy. Je sice maličká, ale momentálně stojí na tyči, kde si lidé sedící na barových židličkách mohou odložit nohy, a tak trochu povyrostla. I kdyby ne, její vzhled a energie, co z ní vyzařují, jsou mnohem výraznější, než kdyby byla o dvacet centimetrů vyšší. Její vlasy, volně spadající na ramena, se lesknou pod světly a vytvářejí kolem ní jakousi auru. Pozdraví obsluhu s energickým úsměvem a objedná si piña coládu. Otočí se ke Kaynovi a zvědavě se ptá, jestli si už vybral, nebo zda byla přehnaně rychlá s objednáváním.*
*Pozrie smerom kam ukazuje ELISA. Trochu nakloní hlavú, keď sa ku stolu natlačí zavalitý chlap a začne tam do seba ládovať kuracie grilované stehienka* /Ten rozhodne vyzerá ako keby nejedol týždeň./ *Prižmúri oči ale ďalej nemá šancu pokračovať vo svojich odsudzujúcich myšlienkach nad pachltnosťou neznámeho muža. Poočku ešte zareaguje keď ELISA urobí pár krokov vpred. Pozrie na ňu a tak pustí barlu z pravej ruky a nejako ju zachytí, aby nezletela na zem. Aby obaja nezleteli na zem. Pre lepší balanc si poskacká na pravej nohe a trochu viac sa zaprie do ľavej barle. Pozrie na ten výkuk (BRIDGET) čo vrazil do jeho spoločníčky. Zamračí sa a tento zamračený pohľad presunie aj na ELISU keď sa opýtala podľa neho tak absurdnú otázku.* Nie. *Povie stroho a pozrie na dieťa. Nemá rád deti.* Nemala by si byť s rodičmi alebo... s niekym, kto za teba je ochotný prebrať zodpovednosť? *Povie a trochu z jeho hlasu odkapáva ten povýšenecký francúzsky prízvuk. Aj keď... tak znie väčšinou.*
*Kayn zavrtěl ihned hlavou a dal ruce před sebe na znamení nesouhlasu.* ne, ne to je v pořádku, myslím že to oželím. Nesjem ani moc dobrý zpěvák. *Podotkla zasmál se. Pak jí nabídl rámě a pokud se jej chytla, zamířil k místu, kde se objednávalo pití.* Tak tedy na kuráž... tak řekni, co to bude? je to na mě. *Uculil se na ni a sám už pohledem hledal ve výběru svou oblíbenou vodku, vlastně jediný alkohol, jež ve světě lidí pil. Pak se koukl dolů na Candy, jestli už má vybrané i ona.*
*Remi se na Ala usmál.* Tak jo, děkuju. Kdyby co, budeme asi tady. *Podotkl a pokud fér odešel, otočil se na svou manželku.*Nějak jsem si s ním sedl, zastavil se i na dvoře, aby se za mnou podíval. Docela milý muž, něčím mi připomíná i Castora... *Pronesl a jemně si povzdechl, když si vzpomněl na kamaráda, kterého dlouho neviděl. nějak si ale řekl, že lidé přichází a odchází a tak to prostě je. kdo ví, třeba ho někdy zase potká. Koukl se na Aless.* No, pozval bych tě na jídlo, ale... říkám si, že by jsi to neocenila. *Řekl s lehkým úšklebkem na tváři.*
*Candy přijme jeho nabízené rámě a pocítí, jaké je to zvláštní, skoro nostalgické gesto. V dnešní době už se moc nevidí, což pro ni jen umocňuje pocit, jako by se na chvíli přenesla zpět do doby gentlemanů a dam. Usmívá se pro sebe a zatímco se vedle něj nechává vést, napadne ji, jak je to vlastně milé.* Víš, že tady vlastně nemusíš být zpěvák? Myslím si, že málokdo tady umí zpívat. *Říká a lehce se rozhlíží po lidech v místnosti. Pohledem rychle přejíždí přes skupinky a páry, kteří se baví mezi sebou nebo netrpělivě čekají na svůj výkon. To, co vidí, ji ohromně uklidňuje. *Lidi tady přišli, aby si užili večer, ne hodnotit, jestli to bylo falešné.* pokračuje s úsměvem. Pak si vzpomene na své vlastní začátky a dodá se zábleskem veselí v očích.* Tohle je jiné než to vystoupení na pláži.*Pokračuje Candy s větším zápalem v hlase. *Musíš jen chtít se... překonat?* Rychle dodá: *Teda tímto se tě nesnažím přesvědčit, ale já to tak mám. Neumím zpívat, a vždycky se strašně stydím. Jsem nervózní, potí se mi dlaně a skoro nemůžu dýchat.* Jak to říká, uvědomí si, že už jenom myšlenka na vystoupení jí způsobuje ty samé symptomy. Připadá si, jako by ty pocity přivolala svými vlastními slovy.* Ale pak mám ze sebe ohromnou radost, že jsem to zvládla a vystoupila ze svý komfortní zóny. *Podělí se s ním upřímně o svoje niterné pocity, jako by tím chtěla objasnit, proč se karaoke tolik těší. Očividně je nervózní, ale zároveň se na to těší.* Děkuji za pozvání. *Poděkuje s vděčností v hlase, když si objednají pití. Candy volí svou oblíbenou piňa coládu a nechává Kayna, aby si vybral to své.* Stalo se v tvým životě něco zajímavýho od posledně? *Zeptá se s jemným úsměvem, zatímco čekají, než jejich pití bude připravené. Je zvědavá, co všechno se mohlo od jejich posledního setkání změnit.*
*Aless pokývala na pozdrav ALOVI, načež se pak podívala na manžela, kterého poslouchala.* Tak to jsem ráda, že máš zase někoho nového s kým se bavit a trávit čas i na dvoře. A pokud je fajn, tak je to jen dobře, no ne? *Pousmála se a pohladila jej po tváři.* Chybí ti viď… *Optala se i když to tušila, přece jen byli to dobří kamarádi a trávili spolu dost času. Upírka se na féra usmála a vtiskla mu láskyplný polibek. Pak se uculila.* No jídlo sice neocením, ale něco k pití bych si s tebou ráda dala. *Mrkla na něj a stiskla mu ruku.* Co si dát spolu pití? Co by sis dal?
*Aelarion se usmál a pokýval.* Dobře, určitě se zastavím, večer teprve začíná. *Pronesl a pak pár nechal být. Procházel se kolem a rozhlížel se kolem. Moc lidí tady neznal. Kromě Remiho a Avalona, tady nikdo známý nebyl. Tey to si myslel, dokud si nevšiml KAYNA a CANDY, kteří stáli kousek od něj. Chvíli váhal a přemýšlel, zda je jít pozdravit, no nechtěl nějak rušit. Proto zamířil ke stolu s pitím a jídlem. Chtěl si vzít něco k pití. Cestou minul ELISU, THIERRIHO a malou BRIDGET. Rozkoukával se, co by si dal, zatímco tak nějak poslouchal, co se dělo kousek od něj.*
*Kayn se ale jen ušklíbl.* No, ačkoliv to tak asi možná je, tak já se tomu raději vyhnu. *Podotkl s úšklebkem na rtech. Pak se na ni zkoumavě zadíval.* A jak to víš? Myslím si, že určitě polovina z nich bude potichu soudit, a další polovina bude doufat, že jejich vystoupení bude nejlepší. Abych byl upřímný, nevěřím že jsou lidé tak... no, tak šlechetní, aby nepomysleli na vlastní úspěch. *Zasmál se hořce. Poslouchal to, co povídala o vystoupení ze své komfortní zóny a na tváři se mu objevil jemný úsměv.´* jsi silná a statečná, to se ti musí nechat. Ale, já se tomu raději vystavovat nebudu. *Zakončil nakonec. Pak si objednal vodku a čekal, až se jim drinky připraví.* Ne, nic zásadního, řekl bych... *Zamyslel se nad tím vším, co se stalo. Nechtěl zminovat svůj zdravotní stav, navíc Candy jakožto civilka by mu asi moc nerozuměla, kdyby začal vyprávět o magickém zranení.*
*Remi kývl na souhlas.* Je to super. Není to tak stereotypní... navíc si vážím jeho pomoci. No, ale ted... co se jít projít bavit se? *Optal se pak Aless a nabídl jí rámě. Avalon stál kousek a když je viděl, kývl na Remiho, na znamení toho, že ho hlídá, kdyby se cokoliv stalo. Díky tomu, že se fér krmil před začátkem, pod dohledem Avalona, byl jeho hlad na chvilku ukojený a nezžíral ho.* Ano, chybí mi... ale to přejde... nejak jsme se mířil s tím, že už je nějak pryč, z části. *Řekl fér.* A na pití tě rád pozvu. *Podotkl a pokud se jej držela, zamířil směrem k pultu s pitím.*
*Musela uznat, že chlapec měl sílu i přesto, že byl zraněný. Rozhodně jí stihl během toho momentu zaujmout a svoji pozornost přesunula jeho směrem. Trochu neomalený vůči dívce, ale jinak pohledný a silný.* Takže jste tu dneska sám? *Sundala si černé rukavice na svých dlaní. aby odhalila bledou porcelánovou kůži a sáhla po jedné sušence.* Slečna vypadá, že už nepotřebuje úplně povolenku *Ale rozhodně byla hodně mladá. Tu by nevyužila pro energii a možná i mladistvý vzhled BRIDGET jí nutil jaksi trochu dívenku chránit svým mateřským pudem. Koutkem oka znovu zahlédla Kayna, jak se má k žena a v srdci cítila nenávist a žárlivost* /To nemyslí vážně/ *S tím zavrčela a pohled zpět zaměřila na Thierra a mladou dívenku.*
*Bridget se ještě jednou omluvila a řekla.* Ne nejsme. *Pak si ELISU ještě jednou projela pohledem a pak se podívala na chlapce stojícího vedle ní.* Jsem tady s kamarádem a jeho matka by měla každou chvíli dorazit. *Řekla a lehce se na ně usmála. Přemýšlela nad tím jak se z toho nejlehčeji vyklouznout. Chvíli mlčela, když tu uslyšela jak jí někdo volá. Otočila se za hlasem a uviděla jak k ní jde Zayn a nese jí pití. Když k ní došel Bridget si vzala pití a řekla.* Děkuji ti ale přijdu až za chvilku ano? *Zayn kývl na souhlas pozdravil a odešel o kousek dál. Bridget se opět podívala na mladou ženu stojící před ní a znovu se usmála.* Povolenku už nepotřebuju, nejsem tak malá. Navíc jak jsem řekla, nejsem tu sama. *Dodala ještě s úsměvem.*
Jsem ráda, že se našel někdo, kdo ti v tom všem také pomůže. Vidíš, nejsi na to sám. Máš nás a my tě v tom nenecháme mi amore. *Usmála se na něj sladce.* Mimochodem Lottie tě moc zdraví. *Oznámila mu ještě a pak se na něj podívala.* Věřím, že s Casem se ještě někdy setkáte. Uvidíš. *Mrkla. A chytila se ho.* Ale teď nebudeme smutnit, ale jdeme se bavit, jak říkáš. *Uculila se.* Takže společné pití, to zní pro začátek fajn. Myslím, že dneska si dám něco sladkého s tebou. Vzala jsem si svou přísadu. *Zasmála se, měla na mysli svou placatku s krví.* A víš co, na jídlo tě pozvu zase já, ale dáš si ho sám nebo s Avalonem. *Usmívala se, když došli k místu kde bylo pití.*
*Candy se při čekání lehce pohupuje na místě, jako kdyby v sobě měla neustálou energii, která musí ven, ale zároveň se snaží udržet klid.* Koukání na jiné s talířem dobrého jídla je taky vysoce dobrá zábava. *Schvaluje jeho výběr, že se nechce účastnit. Když Kayn mluví o tom, jak se cítí ohledně ostatních lidí a jejich zkaženosti, její výraz zjemní. Lehce přimhouří oči a nakloní hlavu na stranu. Vypadá, jako by se snažila jeho slova opravdu pochopit.* Ty to tak cítíš? *Ptá se zlehka, nechce ho nějak urazit. V jejím hlase není ani stín soudů, jen čistá zvědavost a zájem.* Já obdivuji každého, kdo se odváží. *Její pohled se zaměří do dálky, jako kdyby zkoumala lidi v místnosti, ale brzy se vrátí zpátky k němu.* Co bych z toho měla, kdybych druhé soudila? Akorát je tím odradím to příště zkusit znovu. *Upírá na něj svoje zelený oči.* Takže budu ráda, když mě nebudeš soudit moc přísně. *Nabírá zpět do tváře svoji všudypřítomnou veselost, když si snaží z toho udělat legraci.* Děkuju. *Když Kayn zmíní, že ji považuje za silnou a statečnou, Candy se náhle zarazí. Její obličej lehce zrůžoví a ona sklopí oči k zemi, přičemž se koutky jejích rtů zvednou do úsměvu, který je plný vděčnosti a možná i mírného rozpaku. Je vidět, že si jeho kompliment váží. Rychle se ale vzpamatuje, zvedne hlavu a opět mu věnuje jeden z těch svých veselých úsměvů, které jako by jí ani na chvíli neopouštěly tvář.* Nemusíš. Hlavně že si tady. *Dodá s poklidem, v jejím hlase je upřímná vděčnost.* Co vlastně děláš? Máš práci? *Tím, že přesměruje téma na jeho práci, jí tvář opět rozjasní zvědavost. Lehce se předkloní, oči rozzářené zájmem, jako by se nemohla dočkat, co se dozví.*
*Keď si Thierri premeria BRIDGET celú tak vlastne zistí, že nie je až tak malá.* /No ja sa tiež nemôže chváliť svojou výškou.../ *Zamrká a presunie pohľad na ELISU. Sleduje ako si elegantne dáva dole rukavičky a odhaľuje tak pokožku svojich rúk. Dvihne k nej zrak a nadýchne sa k odpovedi. Chce, byť úprimný, povedať jej že je tu s kamarátkou... keď tu v tom v diaľke niekde poza ELISU predsa len zbadá tú svoju kamarátku. Celkom nevkusne sa sápe na nejakého pána a Thierrimu predsa len v hlave vyskočí tá spomienka na rozmazanú špirálu a sopel z nosa.* /Oficiálne asi nikdy nepochopím randenie a avantírky na jednu noc./ *Aj by si pripil.* Áno, som tu sám. Chcel som si nejako vyplniť večer, tak som tu. Inak som Thierri. *Odpovie jej nakoniec. Ani tak veľmi neklame, predsa len práve on dostal košom od svojej kamarátky. Zároveň sa jej aj predstaví. Sleduje ako sa mladá slečna BRIDGET vybavuje so svojim spoločníkom. Keď im oznámi, že tu nie je sama, Thierrimu odľahne.* /Aspoň, že tu nebehajú deti bez dozoru./ Paráda. *Zahundre len nahlas. Postrehne že ELISA zavrčí a tak na ňu stočí pohľad. Nadvihne pravé obočie a otočí sa smerom, kam sa pozerala. Čisto len zo zvedavosti, že čo ju tak rozrušilo.*
*Kayn jí rozhodně štval, ale pozornost mladé dívenky a Thierra byla více než na místě. Navíc ji zaujalo, že byl sám.* Sám? Také mám dnešní večer bez doprovodu. *Zahleděla se na jeho tvář.* Pokud to nebude vadit. Mohla bych se zdržet právě s vámi dokud nenajdete lepší partii /Jestli vůbec někdo takový existuje... lepší než já./ *Mladá dívka zde nebyla sama a měla zde své kamarády zjevně, což jí trochu uklidnilo. Byly zde víly a ty se někdy nedívají na to kolik je jakému civilovi. Teď už minimálně o ní věděla Elisa, takže by si všimla, kdyby dívka zmizela.* Jsem Elisa de Rais Borrgia, ale říkejte mi klidně Elis. *Při posledním slově se hlavně zadívala do očí Thierra.* Neměl jste hlad? A vy slečno? *Poukázala na stůl a na fakt, že se zde Thierri objevil hlavně kvůli jídla.*
*Kayn pokrčil rameny.* jestli to tak cítím? Hah... ne, spíš jen nevěřím lidem, že dokáží být takoví, jací říkáš že jsou... kdybych byl... Kdybych žil mezi lidmi více než žiji, tak bych na to určitě přišel sám. Zatím je to jen má doměnka, ale tak... za svůj dlouhý život jsem toho už poznal vcelku dost... a laskavost lidí mezi to patřila jen výjimečně. *Řekl a při svých posledních slovech se na Candy významně podíval, aby věděla, že ona je jedna z těch výjimek. Pak se usmál.* Neměj strach. Soudit tě nebudu, jen si to užij. *Řekl a pak se natáhl, aby jí dal za ucho jeden neposedný pramen vlasů. Pak dlaň ale ihned stáhl. Nad její otázkou se usmál. Přemýšlel, jestli by měl hledat okliku, ale nakonec se rozhodl, že bude mluvit přímo. Přeci jen, hádal, že si bude myslet, že si dělá srandu.* Jsem popravčí. *Pověděl, jako kdyby se nechumelilo, převzal si svůj drink, i ten Candy, který jí podal a zaplatil.*
*Remi se na ni díval a pak se jemně usmál.* Snad... snad se sejdeme. *Podotkl pouze. To už se k nim přichomýtl i avalon, usmál se a zakousl se do steaku. Pak si pohledem sjel oba dva.* Zatím vše v pořádku? *Optal se. Remi kývl na souhlas.* v naprostém. Díky. *Uculil se na kamaráda. Avalon pak koukl na Aless.* Lepší se, i když to popírá a nevěří si. Už se drží mnohem lépe. Ačkoliv má občas výkyvy, je dobrej. *Řekl a Remi zrudl ve tváři.* To... je milé, že si to myslíš. *Sklopil hlavu, ale i tak se zlehka usmál.*
*Bridget se zadívala na THIERRIHO i ELISU a řekla.* Těší mě. Jsem Bridget.* Představila se a pousmála se. Neměla strach z cizích lidí, ale možná by se měla držet se Zaynem. Tak trochu váhala, nepřišlo jí správné pozvání odmítnout, ale zase sem přišla na pozvání Zayna. Po chvíli pohlédla na ELISU.* Děkuji za pozvání. Ráda, ale slíbila jsem kamarádovi, že budu s ním. Třeba někdy příště, nebo později, pokud se zde ještě uvidíme. *Řekla dívka a otočila se směrem k Zaynovi, který stál opodál. Pak opět pohlédla na Elisu.* Nuže užijte si to tady hezky. Na shledanou. *Pozdravila je a usmála se. Pak se otočila opět směrem ke svému kamarádovi a zamávala na něj ať jde za ní.*
*Snaží se držet krok s jeho myšlenkami, ale něco v jeho tónu ji přiměje se hlouběji zamyslet. Uvědomí si, že o něm vlastně neví téměř nic, a že jeho život je mnohem složitější a delší, než by kdy mohla tušit. Když se na ni podívá a naznačí, že ji považuje za výjimku, její tvář se okamžitě rozjasní. V jejích zelených očích se zaleskne vděčnost, smíšená s určitým překvapením. Opravdu ji zahrnul mezi ty vzácné, laskavé lidi? Když jí jemně odhrne neposedný pramen vlasů, na chvíli doslova ztuhne. Dotek ji zaskočí, ale ne nepříjemně, spíše jí na tváři vykouzlí jemný ruměnec. Cítí, jak její tváře začínají hořet, a než se naděje, jeho dlaň je pryč. Celý ten moment ji trochu vyvede z rovnováhy, ale snaží se chovat přirozeně, jakoby se nic zvláštního nestalo. Jakmile se rozhovor stočí k jeho práci, Candy ho zvědavě poslouchá. Pozorně sleduje jeho tvář, kde na chvíli zahlédne váhání, ale pak to řekne naplno. * Popravčí? *Zopakuje po něm a v jejím hlase zní překvapení. Zůstane chvíli zaražená, přemýšlí, jestli to myslí vážně. Nedokáže v něm najít žádný náznak žertu – žádný potlačovaný úsměv nebo povytažené obočí, nic, co by naznačovalo, že si z ní utahuje.* Jako ve věznici...? *Zeptá se zmateně, protože to není zrovna běžné povolání, se kterým by se setkala. Ví, že v některých částech světa je trest smrti stále legální, a teď jí to všechno začíná dávat smysl. Najednou, jakoby jí v hlavě zapadly všechny dílky skládačky. *Tak proto nemáš dobré mínění o lidech. Jasně že ne, když se setkáváš s těmi nejhoršími. *Zamumlá spíše pro sebe, ale dost nahlas, aby to slyšel i on. Teď jí dává smysl, proč bývá tak cynický. Vezme si od něj svůj drink, ale stále je myšlenkami úplně jinde. Automaticky tiše poděkuje, ale ani si neuvědomuje, že to udělala. V hlavě se jí stále honí to, co právě slyšela. Oči má stále upřené na něj, jako by ho znovu studovala, teď s novým pohledem.*Co tě vedlo k tomu vybrat si takovou práci? *Zeptá se po chvíli se skutečnou fascinací. V jejím hlase je slyšet nefalšovaný zájem a v očích se zrcadlí něco, co tam předtím nebylo – hluboká zvědavost. Z jejího výrazu je jasně patrné, že je pro ni teď tou nejzajímavější osobou v místnosti.*
*Aless jen přikývla a pousmála se. Už nechtěla dál rozvádět téma Cas, proto se jen víc přitulila k manželovi a pak se usmála na Avalona.* Všechno v pohodě. *Mrkla na něj a když slyšela slova bělovlasého, úsměv se jí ještě více rozšířil.* To moc ráda slyším. Říkala jsem, že pomalu to všechno zvládne a ty pokroky vidím i já. Jen si ten můj milovaný musí o trochu víc věřit a říkat si, že to zvládne a bude to ještě lepší. *Mrkla.* Děkuju, že mu pomáháš a dáváš na něj pozor, když zrovna nemůžu. Vážím si toho. *Pronesla své díky k Avalonovi a pak koukla na Remiho.* Ooo jaký jsi sladký, když se červenáš. *Vtiskla mu pusu na tvář.* Takž kluci, co to bude k pití? Co si dáte?
Tomu sa ťažko dá veriť. *Povie ELISE na to, že je tu sama. Pritom je to aj nepriamo udelená lichôtka. Thierrimu príde krásna a veľmi elegantná, netušiac, že možno ide o akési faerské čaro. Ako by to len mohol tušiť, keď o podsvete nemá ani tucha. Pousmeje sa na ňu.* Vadiť mi to určite nebude, naopak asi to celkom privítam. /Nie som tu práve najpohyblivejší člen akcie./ *Skúmavo sa zahľadí smerom kam sa pozerala ELISA ale, nemá poňatie čo ju mohlo ročúliť.* /Možno videla niekoho, kto jej pije krv. Alebo svojho ex. Alebo šéfa... aj keď.../ *Prezrie si ELISU opäť a vlastne BRIDGET tak trochu ignoruje. Zachytá len niečo o tom, že je tu s kamarátom.* /Nevyzerá, že by mala šéfa. Skôr sama vyzerá ako šéf. Alebo nejaká šľachtičná? Španielsko? Taliansko?/ *Uvažuje v duchu nad jej menom, len keď naňho uprie zrak tak sa trochu viac sústredí. Skutočne už dlho nebol na spoločenskej akcii.* Elis. *Zopakuje po nej a pozrie na BRIDGET, ktorej iba prikývne... a následnej aj voľnou rukou zamáva keď sa poberie preč. V tom si uvedomí, že stále je na zemi pohodená jedna jeho barla. Pozrie na moment ešte na ELISU a potom na jednej nohe trochu pridrepne a zohne sa, aby svoju pomôcku dvihol.* Vlastne, teraz by som nepohŕdol vínom. Myslím, že kúsok ďalej je niečo ako bar, predpokladám, že tam bude bohatý výber. *Navrhne jej a popri tom ako rozpráva sa opäť vzpriami.*
*Rozhodně si našla společnost pro dnešní večer, která byla velice zajímavá. Dívenka se rozhodla s nimi rozloučit* Ráda jsem tě poznala. *No nehodlala jí jen tak dneska ztratit z dohledu. Tohle místo bylo plné víl, takže trochu obezřetnosti vůči mladé dívce rozhodně neuškodí. Jenže na slova Thierra, když vyslovil její jméno okamžitě zareagovala, jak kdyby to bylo nějaké zaklínadlo. Uchopila ho jemně za rameno a podpaží, aby se mohl lépe narovnat a nabrat stabilitu s berlemi.* Ráda si dám víno. *Souhlasila a kývla směrem k baru.* Budeme si moct sednout, také to uvítám *zapřela se o svoji elegantní hůl.* Co se ti vlastně stalo? *pokývla na jeho nohu, než se vydala směrem k baru po jeho boku.*
*Ešte mrkne na Bridgetin chrbát.* /Tie staršie deti už vlastne nie sú tak hrozné./ *Dvihne si barlu a trochu nadvihne obočie nad tým, že mu Elisa pomáha. Nie je zvyknutý, že by mu niekto celkovo pomáhal. Usmeje sa. Vlastne je sa cíti celkom fajn, aj napriek tomu, že je v dave s takým množstvom ľudí. Lepšie si uchopí barle a pritom pohľadom zavadí o jej palicu. Až doteraz ju ani nepostrehol.* Áno, posedenie bude asi to najlepšie. *Vyrazí teda k baru.* No... povedzme, že som netušil ako rýchlo vie cyklista ísť po chodníku. Najmä ak si myslí, že z nejakého podniku mu nikto nevyjde priamo do cesty. *Povie s horkosťou v hlase. Skončil skoro na týždeň v nemocnici, s otrasom mozgu a nohu mu aj operovali.* A čo sa stalo tebe? *Kývne hlavou k jej palici. Popritom sa dostanú k baru a vyhľadajú dve voľné miesta.*
*Nad tím, jak si jeho odpověď přebrala, se Kayn musel usmát. Bylo to tak zvláštní, nečekal asi takovou reakci... ani nevěděl, co přesně čekal. Ale tohle bylo něco, co jej zaujalo a donutilo pokračovat v odhalování sebe sama, co se týkalo jeho nitra. Pokrčil rameny.* dejme tomu, že jsem pro to měl nadání... pro zachovávání spravedlnosti, trestání těch nejhorších. Sám jsme nebyl dřív žádný svatoušek, udělal jsme věci, na které nejsem pyšný. Možná proto pro mě bylo lehčí vidět monstra v těch druhých, monstra, bez kterých bude svět lehčí. A možná proto jsem jim ani moc neprojevoval empatie... víš, když uděláš něco zlého... hodně zlého, cítíš vinu... řekl bych, že to tak má skoro každý a kdo ne, tak ho nebude škoda už vůbec... takoví lidé, uvězneni za své provinění, žijící se svými démony.... občas jdou i té smrti vstříc... *Podotkl a vzpomněl si na to, kolikrtá viděl tváře zločinců před smrtí, které byly... smířené.*
*Remi se začervenal ještě více, ale pak se na ni usmál.* To díky vám. *Podotkl a pak se rozhlédl kolem sebe.* je tu dost lidí. Jsem za to rád, za to, že se jich tu tolik sešlo. je to... příjemné, vidět že moje snaha není jen tak pro nic za nic. *Sledoval lidi. Dokonce si všiml i kayna a aElisy, což sice nečekal, hlavně se zamračil nad tím, když spatřil, že se každý věnoval někomu jinému, jako kdyby o sobě ani nevěděli. pak se ale koukl na Aless.* Dám si... asi jen nějaký džus. *Usmál se na upírku.*
*Kráčela po jeho boku, jakoby spolu už i přišli na tuhle akci.* Cyklista? *Civilové byli opravdu křehcí.* Řekněme, že jsem oslabená imunitně *Nemohla přímo říct své důvody a ani lhát, proto jen ohnula odpověď v tu nejjednoduší.* A také je to skvělý modní doplněk nemyslíš? *Po celou dobu se rozhlížela, než došli k baru a znovu svůj pohled věnovala jen jemu. Naštěstí zde byla dvě volná místa a také byla dost blízko KAYNA. Štval jí... Ani si jí nevšiml mezitím, kdy se měl úplně k cizí ženě. Její ruka pevněji sevřela rukojeť její hole.* Takže víno? *pozornost už chtěla věnovat hlavně mladíkovi*
*Bridget se ještě ohlédla na ELISU.* Já také. *Odpověděla a pousmála se. Pak se se zase otočila na Zayna, který mezitím došel k ní. Usmála se na něj a pak spolu odešli o kus dál. Chvíli si povídali, když tu Bridget uviděla známou tvář. Mile usmála, když si uvědomila, že je to Aless. Chytila Zayna za ruku a pohlédla na něj.* Pojď, půjdeme pozdravit mojí známou. Támhle stojí. *Usmála se na něj a lehce ho zatáhla za ruku. Když k Aless došli, Bridget jí zaťukala na rameno.* Aless? *Zeptala se trochu nervózně. Zaynq jí náhle zatáhl za ruku a když mu věnovala pozornost, pousmál se.* Mám hlad a ty určitě taky. Dojdu nám pro něco k jídlu ano? *Řekl a odešel o kus dál. Ještě jí zamával, pak se otočil a za chvilku se už ztratil mezi davem lidí. Bridget se opět otočila na Aless a znovu na ni promluvila.* Ahoj Aless. Jak se máš? *Zeptala se trochu hlasitěji.*
Miluju tě lásko, jasně, že tě v tom nenechám. *Usmála se na něj mile a pak stejně jako on se rozhlédla kolem.* Povedla se, stejně jako ta na pláži. Lidi se baví a líbí se jim to. Tohle se ti to podařilo, jsi šikula. *Mrkla na něj a když jí řekl, co chce k pití, přikývla. Už se chystala, že půjde k baru a donese jim něco, ale to jí někdo zaťukal na rameno. Jakmile se otočila, spatřila malou dívenku, kterou předtím poznala v parku.* Bridget, že ano? *Pousmála se na ni.* Mám se dobře. A co ty? Mimochodem, nejsi tu sama, že ne? *Mrkla na ni s úsměvem, pak stiskla Remimu ruku.* Jinak Bridget, tohle je můj manžel Remi. Zlato, tohle je Bridget, potkala jsem jí jednou v parku. *Pronesla.*
*Prikývne.* Áno, cyklista. Ale bolo mi povedané, že sa to stáva často a ja som z toho ešte vyviazol dobre. *Tá trpkosť mu odkvapkávala z jazyka. Niet sa mu čo čudovať, jeho baletná kariéra teraz balansuje nad priepasťou s názvom fyzioterapia.* Och... tak potom dúfam, že je ti dobre a nemá žiadne iné komplikácie. *Povie úprimne a pousmeje sa.* Je to ten najlepší módny doplnok. *Odpovie jej. Akonáhle sú pri voľných miestach, tak Thierri oprie je barlu o bar a ELISE odsunie stoličku, aby si vedela pohodlne sadnúť. Džentlmenské gesto, rokmi naučené z rôznych akcií, ktoré absolvoval s matkou alebo s otcom. A niekedy bohužiaľ aj s obomi naraz. Sám sa usadí a barle odsunie tak, aby zavadzali čo najmenej.* Víno. *Prikývne a pozrie trochu okolo, Chápe, že je BBQ oslava a vidí aj nejaké grilované mäso.* Ja by som navrhol Merlot? Alebo Grenache. Obe sa hodia ku grilovanému jedlu a k výraznejším omáčkam. Prípadne ani Rízling nie je zlý. *Začne a pozrie nakoniec k baru, aby videl či tam majú niečo vystavené.* Alebo máš nejakú vlastnú preferenciu? *Opýta sa jej a aj k nej stočí zrak.*
*Byla překvapená nad způsoby mladíka, kdy i přes poraněnou nohu byl schopný jí usadit.* Děkuji... máš způsoby. *Ačkoliv ona sama je měla od svých rodičů a raději by byla klině buranka.* Jsi z nějaké významné rodiny? Málo lidí zná způsoby... *Ač nevypadalo to, že by jí to uhranulo spíše jaká si starostlivost zda je s tímhle v pohodě. Navíc se vyznal ve vínech.* Červený Merlot. Ten mám ráda, když je kvalitní a kořeněná chuť se hodí k masu. Rizling je asi jediné bílé, co mám ráda, když je kvalitní chutná jako kyselé jablka. Jsem pro ten Merlot a ty? *Něco jí říkalo, že chuťové buňky budou mít stejné. Ráda se opíjela Merlotem. Byl hořký jako její život a když seděla u rodičů bylo to něco, co jí aspoň trochu dodalo chuť tam vůbec sedět. Začínala být čím dál radši za společnost Thierri.*
*Candy ho poslouchá a na chvíli přestává vnímat svět kolem sebe. Zatímco Kayn mluví, její dech se zpomaluje, jako by nevědomky přestala dýchat. Oči upřené na jeho tvář sledují každý pohyb, každý náznak emocí v jeho výrazu. Její výraz, který byl ještě před chvílí živý a radostný, se pomalu mění. V jejích zelených očích už není ta bezstarostná hravost, ale něco hlubšího, něco citlivějšího. Její pohled se stává soustředěným, plným zájmu a soucitu. Jakmile mluví o své minulosti, o svém životě, Candy pocítí vlnu emocí, kterou ani nemůže pojmenovat. Je to směsice úzkosti, smutku, ale zároveň vděčnosti. Vděčnosti, že jí Kayn důvěřuje natolik, že jí odhaluje kousky svého nitra. Z jeho slov a tónu cítí tíhu, kterou nese celý život, a její srdce jako by se na okamžik sevřelo. Je těžké slyšet, jak mluví o rozhodování mezi životem a smrtí, o vině a o monstrech, která se skrývají v lidech. Candy je napjatá. V těle cítí lehké chvění, ale ne strach. I když v koutku své mysli ví, že by bylo přirozené bát se ho, protože jeho život byl plný temnoty a násilí, ona z něj nemá strach. Možná proto, že ví, že vůči ní se nikdy nezachoval zle, nebo proto, že teď s ní sdílí svou pravdu – upřímnou a nečekaně křehkou. Cítí se zavázaná tou důvěrou a chce být oporou. Když Kayn skončí, Candy na chvíli váhá. Musí si promyslet, co vlastně říct. Její vlastní myšlenky jsou neuspořádané, plné pocitů, které jí zaplavují. Pomalu otevře ústa a slova z ní vycházejí tiše, skoro jako šepot.* Nedokážu si ani představit, jaké to pro tebe musí být. *Přizná upřímně. Její hlas je jemný.* Já nevím, jestli bych dokázala žít s tím, že jsem rozhodla, kdo si zaslouží žít a kdo ne. *Její pohled sklouzne dolů, směrem ke sklenici, kterou svírá mezi prsty.* Vím, že jsou lidi, kteří udělali strašné věci... ale i tak mi přijde těžké vidět je jen jako monstra a vzít jim možnost napravit se. *Její hlas se ještě více zjemní, jako by se bála, že to, co říká, by mohlo mezi nimi něco změnit. Ale přesto pokračuje, s vědomím, že musí být upřímná.* Ale chápu, že to pro tebe může být jinak. Když máš vlastní zkušenost a vnímáš to z úplně jiného pohledu, než bych kdy dokázala já. *Její prsty sevřou sklenici pevněji, jako by jí to dodávalo odvahu. A pak, po chvíli ticha, během které se jí v hlavě honí nesčetné myšlenky, si uvědomí něco, co ji samotnou překvapí.* Možná... *začne, váhá, než pokračuje. *možná tak zachraňuješ víc životů, než bereš. *Z jejího hlasu zaznívá upřímné zamyšlení, je sama sebou překvapená, jakým směrem její mysl ji zavedla. Candy vzhlédne, její oči se opět setkají s jeho, tentokrát s výrazem plným vděčnosti. *Děkuju, *řekne tiše, ale důrazně. A její vděk není jen za to, co jí řekl, ale za to, že jí otevřel kousek svého světa. *Děkuju, že ses mi otevřel.
*Kayn naklonil hlavu na stranu.* Jsi prostě... výjimečná, ale to se opakuji. *Vydechl tiše Kayn. To co viděl se mu zdálo jako že to Candy brala s lehkostí, a až... až podivným klidem. Kayn za to byl ale rád, za to, jak to cítila, za to, co řekla. pak ale jemně zavrtěl hlavou.* Nemyslím si ale, že vyprávění o mém životě je něco, co by dokázalo zpříjemnit večer, na kterém by se měli lidé spíše bavit. Takže, nech mne zeptat se tebe. *Pověděl tiše a usmál se na ni.* Jaká je tvoje práce? Ačkoliv... tipoval bych tě na zahradnici, ale... možná to dělají jen ty květinové šaty. *Usmál se na ni. Pak se zlehka rozhlédl. Srdce mu poskočilo, když si u baru kousek od nich všiml ELISY. Ovšem, vypadala, že se baví s někým jiným, a on to nechtěl narušovat. Chápal totiž, že každý má i svůj život, své známé, a svůj vlastní čas, a nechtěl tak vyrušovat trávení jejího času. Být s ní mohl přeci kdykoliv jindy. Místo toho jí jen vyslal telepatickou myšlenku.* /Dnes ti to sluší./ *Vložil jí do mysli, než se pak dál věnoval Candy.*
Nie je za čo. *Povie a pomocou barle a baru sa sám usadí na vyvýšenú stoličku. Za tie týždne so sadrou už robil aj horšie akrobatické kúsky. Najmä keď sa pár krát šmykol v sprche.* Významná? Nie tak úplne. Matka pracuje pre jeden módny magazín a otec je politik. Takže mám za sebou pár, povedzme to snobských akcii, kde je treba vedieť rozdiel medzi šalátovou a dezertnou vidličkou. Ale usadenie k miestu, to mi príde už viac menej ako slušnosť. *Mykne plecom. Posunúť stoličku je preňho najmenej. S jeho matkou, ktorá nemala problém to prehnať s alkoholom, bolo normálne, že jej džentlmensky držal vlasy keď si vracala do značkovej kabelky. Dokonca už je tak vycvičený, že v každom saku alebo bunde má vreckovky.* Hmm, tak potom Merlot. Je to asi najlepšia varianta k tomu, čo tu podávajú a tiež ho mám rád, keď mám chuť na červené. Inak som ako bolo teplo tak ma to viac tiahlo k bielym vínam ako Muscadet alebo Viognier. *Nakloní sa trochu k baru a objedná im Merlot, na ktorom sa vlastne zhodli.* Tak čo ťa sem pritiahlo? Karaoke alebo grilované jedlo? *Začne konverzačne a pousmeje sa na ELIS.*
Rozumím. Plno snobských akcí, které člověk zapíjí *V tomhle nemohli být tolik odlišní akorát ona tohle prožívala mnohem déle než on. Soudila, že mu mohlo být okolo dvaceti.* Modní magazín? Jsem návrhářka, takže vaši matku znám a jistě jsem s ní i pila nebo byla na stejných akcích jako vy. Jen škoda, že jsem si tě nevšimla dříve. Aspoň za něco by to stálo. *Nechala si objednat* Ráda mám po boku znalce vín. *Spokojeně uchopila skleničku, než uslyšela hlas KAYNA. Pozvedla tvář od vína jeho směrem. Vydechla si pro sebe. Nemohla nějak přelknout svoji žárlivost a hlavně začínala nabírat pocit, že on by se stejně s jinou vyspal. Netušila proč jí tyhle myšlenky přepadali. Možná to byl jen pouhý strach, že o KAYNA přijde.* /Tobě a tvé společnici také./ *vyslala k němu a snažila se být klidná a ne jizlivá. Nezasloužil by si to. Jen rozhozeně dala nohu přes nohu. Bude lepší ho ignorovat. Nepřišel za ní, takže se bavil dobře.* Thierri že? *oslovila ho jménem.* Ani přesně nevím. Snad jsem hledala jen dobrou společnost pro dnešní večer a jak vidět. povedlo se. Čekala bych, že zde budeš s přítelkyní, nebo s někým, kdo ti bude stát po boku. Vy mladí jste málo kdy spatřeni samotní. Promiň, jestli moc vyzvídám, jen mi to nejde do hlavy. *Ještě naznačila cinknutí, což nebylo tolik zdvořilé se sklenkou bez toho aniž by byl nějaký proslov nebo seznamování ve stoje, ale na některé zásady prostě kašlala.*
*Na okamžik se zasměje a její oči se zalesknou, jak si uvědomí, jaký obraz v jeho mysli vytvořila. Působí na něj klidně, možná až bezstarostně, ale uvnitř ní to víří. Její srdce buší trochu rychleji než normálně, ale zdá se, že to není navenek patrné. Pochvalu, že je výjimečná, už od něj slyšela a pokaždé, když to řekl, jí projel ten zvláštní pocit, který ji naplnil radostí. Tentokrát to cítí ještě intenzivněji, jako by ji ta slova doslova zahřála u srdce. Nutí jí to se usmívat ještě víc.* Zahradnice? *Zopakuje po něm se smíchem, pohladí látku svých květinových šatů a přemýšlí, jak na Kayna asi působí.* To je hezké... a vlastně to vůbec nezní špatně. *Na okamžik se zasní a představí si samu sebe v klidné zahradě, obklopenou květinami. Je to moc krásná představa. Mohl by to být její záložní plán.* Moji rodiče vlastní koňský ranč, takže celý můj život se točí kolem koní. *Vzpomínat na domov v ní vyvolává plno krásných pocitů a vzpomínek. Opět teď z ní vyzařuje její typická radostná aura. Je jednoduché mít dobrou náladu, kdy mluví o tom, co miluje.* Teď tady v New Yorku studuju, abych pak mohla s koňmi pomáhat lidem. Určitě si slyšel o hipoterapii.* Dodá a konec věty trochu zvedne do otázky, jako by čekala, jestli mu má vysvětlit, co terapie s koňmi obnáší, nebo jestli má tušení.*
*Kayn se nad poznámkou Elisy na ní opět letmo podíval.* /Kamarádka, vlastně... ne společnice./ *Opravil Elisu.* /Každopádně, doufám, že se se vým společníkem bavíš. Kdyby co, dojdu tě zachránit./ *Ně+jak jí tiše vrátil úder za to, že nazvala Candy společnicí. Pak už se podíval na blondýnku před sebou.* Ach ano, ten pojem už jsme slyšel. Koně jsou krásná zvířata. Taky jednoho mám. Je to můj, dalo by se říct, nejlepší přítel. Ano, nejlepší přítel. je věrný, nezajímá ho, co jsme kdy udělal, nebo co dělám mimo dvůr... tedy bydliště. Když přijdu tak mě přivítá, občas mě kopne, když má špatný den. *Zlehka se zasmál.*
*Pousmeje sa, jeden kútik sa mu dvihne o niečo viac a prikývne.* /Zapíjanie a následné after party. Jediný kto prekoná pijúce modelky sú starí politici./ *Zauvažuje a keď ELISA spomenie že je návrhárka, tak k nej zablúdi pohľadom a znova sa ju prezrie. Dokonca aj trochu prižmúri oči.* Väčšinou som matke urobil len úvodný doprovod a potom ma poslala kade ľahšie. Moju prítomnosť ocenila až keď som ju ťahal z akcie domov. /Niekedy aj doslova ťahal.../ Takže pravdepodobne sme sa aj stretli ale ku konverzácii asi nedošlo. *Zoberie si pohár s vínom.* Škoda. *Jemne zakrúži vínom a trochu pričuchne. Keď ho osloví, tak k nej otočí pohľad a nakloní trochu hlavu na stranu, vyjadrujúc tak záujem o to, čo chce povedať. Aspoň teda predpokladá, že mu chce odpovedať na jeho otázku, keď ho oslovila menom. Nechá ju dohovoriť.* V poriadku, nie je treba sa ospravedlňovať. *Povie a prekoná s pohárom vzdialenosť a cinkne si s ňou.* Popravde? *Trochu si odpije a jemne pár krát prikývne hlavou, bez toho aby si bol vedomý, že to robí. Uznanie pre chuť daného vína.* Vlastne som sem prišiel s jednou známou. Rozišiel sa s ňou priateľ a ona nemala s kým ísť, tak ma poprosila o spoločnosť. Bol som v dobrej nálade, takže som to odkývol ale len čo sme prišli tak zmizla niekam k baru. Predpokladám ale, že rozchod už je zabudnutý lebo asi 20 minút dozadu som ju videl ... *aj povedal, že sa doslova oblizovala s nejakým chlapom ale to mu prišlo negustiózne...* ... v družnej debate s iným mužom. *Usmeje sa nad tým, že to vedel vyjadriť aj slušne.* Takže som skončil na ocot. *Znovu si odpije.* Takže dobrú spoločnosť máme. Dokonca aj dobré víno máme. Ale... *Pozrie k pódiu ako sa tam už chystá prvý účinkujúci.* ... otázne je, či bude aj dobrá hudba.
*Jen si zamručela tiše pro sebe, když k ní Kayn promluvil.* /Vidím, že oba máme své společníky... Záchrana nebude potřeba, tak jako ty, tak i já se dobře bavím.../ *Cítila se nervozně.* /Miluji tě./ *Dodala k němu a s očima našla Kayna, kdy se mírně pousmála.* Upřímně. Je lepší, že ses nezdržoval. Vždy to za moc nestálo. Jsem návrhářka a ne alkoholička ačkoliv musím říct, že být mezi lidmi, co si myslí, že jsou něco víc stálo za alkohol. *S tím si spolu s ním znovu připila vína.* Takže zde byla slečna a už není... Myslím si, že lépe pro mě. *Naklonila se k němu.* Já nemám potřebu olizovat se s kde kým a když se u někoho zdržím chci, aby mu bylo v mé přítomnosti příjemně *Zatím ani nevyužila jediné své magie, která by dokázala ovlivnit jeho mysl a zatím ani nenašla žádný důvod. Ohlédla se k podiu* Že by snad? Umíš zpívat? Jen zda bys posléze zachránil mé ušní bubínky. Rychle poznám falešný zpěv.
*Candy se doslova rozzáří, když slyší Kayna mluvit o jeho koni. *Opravdu?* Vyhrkne horlivě. Nedokáže držet svoje nadšení na uzdě. Její oči se lesknou štěstím a pozitivní energie z ní opět jen srší. *Jak se jmenuje?* Vyzvídá se zvědavostí v hlase, jako by ho okamžitě chtěla poznat. Jejich vztah se zdá být přesně tím, co si přeje najít každý.* Vidíš, to je přesně ten důvod, proč jsou koně tak úžasní terapeuti. Nejde jen o to, že pomáhají lidem fyzicky – to, jak dokážou léčit duši, je něco neuvěřitelného. Často si to lidi ani neuvědomují, ale když s nimi trávíš čas a opravdu se jim otevřeš, oni ti ukážou cestu k vlastnímu uzdravení a věrně tě na ní doprovází. *Na chvíli se zarazí a pokrčí nos, její smích je lehký a bezstarostný. *Jo...* přemýšlí nahlas, zatímco si hravě přejede rukou po paži, jako by si právě vzpomněla na něco vtipného. *Taky bych si někdy přála někoho pořádně kopnout,* řekne se smíchem.* Prostě dát jasně najevo, že někdo překračuje hranice.* Pokrčí rameny, stále se usmívá. *Ale bohužel, u lidí to není tak úplně přijatelné. *Otázka zní jestli by to skutečně udělala i kdyby to přijatelné bylo.* Jaký vlastně je tvůj kůň? Jak spolu nejradši trávíte čas?
*Uškrnie sa.* Bohužiaľ, niekedy sa mi nepodarilo odísť, takže viem, že to vie byť aj riadny opruz. Ale ver tomu, že ani ľudia čo si o sebe myslia, že sú niečo viac, to nemajú jednoduché. Preto pijú najviac, lebo od seba neutečú. Teda... aspoň to jediné mi z toho vychádza. *Mykne plecom a napije sa. Keď sa k nemu nakloní tak tiež trochu skloní hlavu. Usmeje sa.* Lepšie to vlastne ani nemohlo dopadnúť. *Prizná a trochu zauvažuje ako by vyzeral jeho večer, ak by ho známa neopustila. No, pravdepodobne by skončil pri celej fľaši vína, len aby dokázal aspoň na pol ucha počúvať reči o jej bývalom. Pozrie k pódiu a trochu sa zasmeje.* V tomto ťa sklamem, spievať fakt neviem. Ale celkom obstojne zvládnem hru na klavír. Toto ale možno nebude také zlé. *Ukáže na celkom mladú slečnu, ktorá si nastavuje mikrofón do správne výšky. Podľa pohybov to asi nerobí prvý krát. Predstaví seba a pieseň, ktorú chce zaspievať, následne dá pokyn k technikovi, že môže pustiť skladbu.*
*Sledovala dívku na podiu s jistou dávkou nejistoty.* Snad to nebude nejhorší, ale posléze bys mě mohl doprovodit a já zazpívat. *Znovu se podívala na něj* Nemám talent jen v šití, ale i vy zpěvu jen pozor. Někdy může lidi i svést *zažertovala. Nezpívala ještě ani před Kaynem, ale nikdy to po ní nikdo nevyžadoval.* Tedy pokud bys chtěl... *Nehodlala ho nutit, ale měla ráda zpěv obzvláště francouzské písně, které byly velice složité.* Dívenka jistě bude zpívat... dobře *Byla hodně kritická, ale upravila si židli, aby seděla rovnou vedle chlapce a měla dobrý výhled.*
*Oprie si lakeť o miniopierku na stoličke a hánkou na ruke si oprie bradu. Až tak je zvedavý, čo predvedie prvá karaoke speváčka. Nemá vysoké očakávania ale nemôže poprieť, že niekedy sa neobjaví niečo čo sa dá solídne počúvať. Pri tej ponuka sa pozrie na Elis.* Dobre. *Usmeje sa a je celkom rád, že teraz posledné týždne zabíjal čas pri klavíri. Nemal aj tak veľmi do čoho kopnúť a aj keď má ku klavíru istý odpor - vytvorený v detstve tým, že hrať musel - tak predsa len si tým krátil čas doma.* Ak vážne spievaš tak dobre ako tvrdíš, tak to určite chcem počuť. *Hodí jej pomyselnú rukavičku do ringu, ako výzvu. Prezieravo Elis objedná menší pohár vody, na prečistenie hrdla od vína. Dievčina na pódiu spustí svoj spev. Thierri musí priznať, že to nie je to najhoršie čo kedy počul. Ale ani to najlepšie.*
*Rozhodně se právě uvrtala do toho, že se podiu nevyhne, ale zároveň se na to těšila.* Budeš jeden z mých prvních posluchačů za posledních... *Chtěla říci dvě stě let, ale těžko by to pochopil*... Za dlouhou dobu. Neměla jsem komu zpívat a nebyla ani vhodná chvíle. *Na akcích, kterých se doposud účastnila bylo nevhodné jakkoliv zkoušet zpívat. Od toho už tam byly objednané zpěvačky, ale zde to bylo jiné. Vodu přijala a rovnou se i napila.* Snad ti neudělám ostudu. Když mě dobře budeš doprovázet, tak další sklenka vína je na mě hm? Kdybys měl nohy v pořádku, tak bych tě vyzvala jen k tanci, ale... alespoň je to další důvod setkat se příště a dohnat i toto. *Navrhla, ale mluvila potichu, aby co nejméně vyrušovala první odvážnou dívku.*
*Nadvihne jedno obočie. Tej malinkej pauzičky si všimol.* Tak to musí byť vážne dávno, keď už teraz o sebe pochybuješ. *Trochu si dobrosrdečne rypne.* Ale nemaj strach, posledných asi šesť týždňov som dal klávesám zabrať, takže doprovod budeš mať kvalitný. *Uškrnie sa ale v očiach sa mu odrazí akýsi smutný svit.* Ešte nejakú chvíľu si nezatancujem, ale určite na túto ponuku nezabudnem. Len čo budem fit, môžeme to aj na parkete roztočiť. *Taktiež hovorí potichšie a aby čo najmenej rušil ostatných, trochu sa k Elis nakloní.* Čo vlastne chceš spievať? *Zašepká jej takmer do uška.*
*Nemohla si nevšimnout štěněčího pohledu, kdy jiskry v jeho očích pohasli při větách, že k tanci se jen tak nedostane. Jen mlčela a prohlížela si ho s jistým pocitem, že zacítila smutek.* Pokud nemůžeš dnes tančit, tak snad tě můj zpěv dovede k představám, které budou jako skutečné, kdy stojíme na parketu a tančíme. *Své oči spojila s těmi jeho, než zacítila horký dech na své kůži a pootevřela ústa.* Barbara Pravi - Voilà. Věřím, že to zvládneš... Chtěla jsem něco od Edith Piaf, ale vzhledem k tomu kolik je zde mladých, tak by nedocenili to jak velkou zpěvačkou byla a mnozí by ani již nepoznali o koho jde. *Sama se k němu naklonila natolik, že jejich tváře se málem dotýkaly, ale bylo to potřebné, aby si předali informace.*
*Pomaly mu z tváre zmizne úsmev a na krátky moment zostanú len smutné oči. Keď si to Thierri uvedomí, tak zamrká a uhne od Elis pohľadom. Zaženie drobný ale zžieravý pocit smútku tak, že ho prikryje aby nevyliezol von. Znova sa usmeje a pozrie na speváčku na pódiu.* Dúfam, že to tak bude. Je treba na tejto akcii nastaviť laťku vysoko. *Napije sa a pozrie sa znova k nej. Už bez akejkoľvek známky smútku. Zašepká jej do ucha. Mierne skloní hlavu, aby sa vypočul jej odpoveď. Cíti teplý dych, počuje príjemný hlas a dokonca aj cíti jej blízkosť. Aj to ako ho jej vlasy pošteklia na tvári. Usmeje sa. Úprimne a vrelo.* Dobrý výber. *Pieseň pozná, zahrať ju vie. Určite Elis neutŕži žiadnu hanbu, tým si je na sto percent istý. Dopije svoje víno, zošuchne sa na svoje pomery celkom elegantne zo stoličky a zoberie si barlu do ľavej ruky. Pravú ponúkne Elis, aby jej pomohol zísť dole.* Tak ideme.
*Jakmile si Al vzal něco k pití, celé si to tam procházel. Popíjel své pití, čekal na Fella a sledoval nadšence, kteří se pustili do zpívání karaoke. Když se pak k němu přidal i jeho přítel. Pobyli tam spolu ještě chvíli. Nakonec došel za REMIM a jeho ženou a rozloučil se s nimi. Remimu pak ještě řekl, že se za ním opět zastaví, načež se pak i s Fellem odebral domů do Faerie.*
*Bridget se pousmála.* Ano, Bridget. *Přikývla a sledovala Aless i muže vedle ní.* Já se mám taky docela dobře. A neboj se, nejsem tu sama. Přišla jsem s kamarádem a jeho mamkou. *Řekla jí, aby jí uklidnila. Když jí pak Aless představila své manžela, Bri se usmála.* Dobrý den. *Pozdravila.* Já jsem Bridget. *Usmála se. Chtěla ještě něco říct, ale to se k ní už vrátil Zayne.* Přišla máma, půjdeme? *Optal se Bri její kamarád, dívka jen přikývla.* Dobře, už jdu. *Řekla mu, pak se otočila na Aless.* Omlouvám se, musím už jít. Tak zase někdy, ahoj. *Zamávala oběma a pak se vydala se svým kamarádem za jeho mámou. Chvíli ještě zůstali, než se odebrali domů.*
*Chopila se jeho ruky, než seskočila ze židle a do levé ruky chopila svoji hůl.* Můžeme. *Slova měla odhodlané, kdy kráčela vznešeně po jeho boku. Bylo jí jedno, že byl zraněn. Oba byli zničeni systémem bohatství, takže k němu měla velkou náklonnost a bylo jí jedno, jak to muselo vypadat v očích jiných. Každý její krok byl rázný, ale pomalý, aby ani o milimetr nebyla dál od svého partnera. Pódium jim bylo přenecháno. Nechala se doprovodit na pódium.* Tak... pojďme jim tedy ukázat tu vysokou laťku. *Dala v poslední větě oči mírně sloup nad publikem. Nepůsobila, že by měla nějaký stres ba naopak. Vkročila před všechny a upravila si mikrofon.* Můžeme *šeptla ke svému partnerovi. Z hrdla se jí drala francouzská slova. V očích se odrážela emoce při každé větě. Jakoby písní promlouvala ke světu. Pokud se něco naučila, tak to že ke zpěvu není potřeba jen otvírat ústa, ale promlouvat celým tělem. V očích smutek. V hlase bolest. V pohybu zmatek. Nejčastěji svůj pohled zaměřila na svůj doprovod u klavíru.*
*Len čo je Elis pevne na zemi aj so svojou palicou, Thierri si ešte zoberie aj svoju druhú barlu. Dôstojne, v tempe vedľa nej ide, alebo teda hopká? Pri schodoch nechá ísť prvú Elis. Našťastie je to iba pár stupienkov, nejedná sa o žiadny náročný výstup. Pozrie na svoju spoločníčku.* /Dnes sa vlastne na mňa obrátilo šťastie./ *Napadne mu a usmeje sa. Akú lepšiu spoločnosť by si mohol pre dnešný večer priať? Odloží barle opodiaľ, ku klavíru bez námahy doskacká na pravej nohe. Žuchne na sedadlo, rozhýbe si poriadne prsty a v duchu si prejde melódiu. Čo by to bol za Francúza, ak by z pamäti nepoznal francúzske hity? Nemohol by sa v zrkadle na seba pozrieť.* /Snáď je klavír dobre naladený./ *Zadúfa a pozrie na Elis. Keď dá povel k začiatku, Thierri len prikývne a začne s prstami elegantne plávať po klávesách. Najskôr sústredene sleduje svoje prsty ale potom sa do toho ponorí. Jemne privrie oči a užíva si Elisin hlas a jej spev. Skutočne jej nie je čo vytknúť. Cíti ako ním jej tóny prestupujú, ako v ňom vibrujú až sa má na pokožke zimomriavky. Keď si je svojou hrou istý, tak sa odváži obrátiť pohľad k Elis. Na ten krátky moment keď sa jej pozrie do očí a ona priamo k nemu spieva... takmer stráca dych. Vrátil svoju pozornosť ku klávesám, aby svojej spoločníčke ako doprovod neutŕžil hanbu. S poslednými tónmi hudby sa nadýchne. Ako keby celú dobu zadržoval dych, len aby nenarušil ich hudobné kombo.* Bravo. *Povie potichu ale ústami jasne artikulujúc, s očami znova na Elis. Začne tlieskať.*
*Kayn se pousmál.* Jmenuje se Behemoth. *Odpověděl jí na otázku, pak CANDY s úsměvem poslouchal, jak dál povídala.* Abych řekl pravdu, nejraději spolu trávíme čas tak, že naháníme lidi. *Lehce se ušklíbl. Pokud pak šla zpívat, počkal si na její vystoupení, přičemž jí na konci zatleskal a když se k němu vrátila, rozloučil se s ní se slovy, že si ji pak najde. Pak se na Candy usmál a odebral se domů.*
*Remi se na svou ženu podíval a vtiskl jí polibek.* A já tebe. *Pronesl, pak se podíval na dívenku, která k nim došla. Poslouchal rozhovor mezi ní a Aless, pak se na Bridget usmál a i on se představil. Když se od nich vzdálila, věnoval se už jen ženě. Bavili se spolu, užívali si večer, dokud se pak Remi nevydal s Avalonem zpět na dvůr.*
*Aless se na svého muže s láskou usmála, načež si pak společně užili zbytek večera a celé akce. Když se pak Remi vydal pryč, nakonec i upírka zamířila zpět domů.*
*Když její poslední slova k ostatním utichnou, tak se okolí naplnilo potleskem. Neměla by být překvapenou, ale byla. Radostně se otočila a udělala poklonu, aby i Thierri věděl, že jeho prsty dokázaly učinit tuhle chvíli neuvěřitelnou.* Děkuji *Naznačila rty k němu, než potlesk utichl a ona udělala místo pro další účastníky* Byl jsi úžasný *V očích měla žhnoucí jiskry života. Tohle pro ni dlouho nikdo neučinil a vlastně nikdy ani nikoho o to neprosila, ale až nyní jí došlo, jak ji zpěv i chyběl. Sáhla po ubrousku* Prosím! *Mávla na číšníka a naznačila, že potřebuje něco na psaní, což jí bylo hned vyhověno a vepsala na ubrousek svoje telefonní číslo.* Nemusím být věštec, aby mi došlo, že ti chybí tanec. Ráda bych ti oplatila tu laskavost, jakou jsi dnes udělal ty pro mě. Thierri.... francouzské jméno nemám pravdu? *V ten moment mu vtiskla ubrousek a svými dlaněmi uchopila tu jeho.* Opravdu děkuji *Věděla, že se bude muset odebrat domů a jejich čas se krátí* Snad to není naposledy *Vyslechla si i jeho slova, než se odebrala z akce a dnešní večer se jí rozhodně zapsal i do paměti díky němu. Milovala tyhle chvíle improvizace a náhlých okamžiků.*
*Po veľmi dlhej dobe cíti vo svojom srdci radosť. Nie z toho, že hral pred publikom, ale z toho, že Elis žiaria oči radosťou. Usmeje sa. Odprace sa z klavírneho miesta a jeden z technikou mu podá barle. Zaprie sa do nich a vyčká aj na svoju spoločníčku. Keď ju vidí takto rozradostnenú jeho úsmev sa rozšíri až odhalí aj svoje rovné, biele zuby.* Nie tak úžasný ako ty. *Vráti jej kompliment. Zoskacká z pódia a zvedavo pozrie na vreckovku, ktorú si Elis chystá. O chvíľu, ako keby k sebe magicky priťahovala ľudí, ktorých potrebuje, jej čašník donesie pero. Preberie si ju od nej, aj s telefónnym číslom a starostlivo uschová do vnútorného vrecka. Len čo bude mať možnosť, prepíše si ho do mobilu.* Áno, matka je Francúzka a ja vlastne tiež. *To, že je aj Nemec už je na dlhšiu debatu, ktorú ani nezačína.* To ja ďakujem a určite dám vedieť, keď budem pripravený na parket. *Povie jej na rozlúčku. Potom ešte chvíľu sleduje ako odchádza. Na akcii zotrvá ešte pri pár vystúpeniach, medzi tým si uloží Elisino čislo v mobile, aby ho nestratil. Po tom čo vypije druhý pohár Merlotu a vypočuje si príšerné vystúpenie jedného z účinkujúcich, uzná že je na čase ísť domov.*
Na-ah, nekousej mě. Zkusíš to a udělám z tebe želví polévku. *Promluvil směrem k želvě, kterou zrovna vytahoval z terária. Práci v čajovně měl již za sebou, takže se z bodu A přesunul do bodu B, aby zde mohl udělat pořádek. Prach už byl za ním, králičí výběh s klecí taky a o kočky se rovněž postaral, tudíž jediné, co mu ještě zbývalo, bylo Gideonovo terárium. To už si po nějakém tom pátku taky zasloužilo trochu té péče.* Tak, hodný Gideon, dostaneš salát navíc. *Usmál se na zvířátko zvesela, když všechny prsty přežily. Obydlí želváka tedy začal za doprovodu hrající pohádky v televizi uklízet. Vyměnil vodu, ujistil se, že světlo funguje dobře. V poslední řadě zkontroloval i teplotu v ubikaci. To všechno mu opět sebralo přibližně patnáct minut z jeho života.* Tak, hotovo. *S těmito slovy Gideona navrátil do jeho terária a se spokojeným úsměvem si hupsnul na gauč. Z konferenčního stolu poté vzal připravený iPad s pencilem. Už se chystal elektroniku zapnout, když mu do klína skočil Merlin.* Auč...aha, někdo tu má mazlivou, no jasně. *Protočil se smíchem hnědé oči, načež předměty položil zpět na stůl a začal se věnovat kocourovi.*
*Pomalu si to nakráčí k čarodějovi do bytu a kyticí jeho oblíbených květin. Přeci jen měl Hiram narozeniny a tak by to s ním nějak rád oslavil. I když už někdy tohle bývá pro nesmrtelné nejspíš i otravné. Přeci jen kdo by to počítal, že?. A tak se tam postaví k němu, takovou rychlostí aby to čaroděj moc nezaregistroval zatím co se věnuje kocourovi.* Já mám taky mazlivou náladu. *Řekne nahlas a pak s širokým úsměvem vytáhne na Hirama kytici.* Všechno nejlepší k narozeninám, lásko moje. Tak nějak jsem si říkal, že možná ještě narozeniny slavíš. *Ještě než mu kytici předá, hupsne vedle něj na gauč, políbí ho a nakonec i obejme.* Doufám, že jsem ti nějak nezhatil plány.
*Spokojeně drbal kocoura v klíně různě za ušima, na bradě a dokonce po chvíli i na bříšku. Tolik byl tou mazlivou náladou u tohoto zvířete zaujatý, že si ani nevšiml Nikova příchodu. To by však pravděpodobně nezaregistroval ani tak. Najednou byl u něj a dokonce i promluvil. Hiram tedy v překvapení sebou mírně ucuknul, načež mu věnoval pohled a samozřejmě společně s ním i nadšený úsměv.* Vážně? Tak pojď sem, je tu ještě místo. *Pobídl upíra, kterému hned nato věnoval další překvapený pohled, když spatřil tu kytici. Neubránil se přitom mírnému zašklebení.* Čím jsem si tohle zasloužil? Provedl jsi zase něco? *Nadhodil. No, byl však velice vedle.* Oh? To už mám narozeniny? *Šlo na něm poznat hodně snadno, jak zmatený byl. V rychlosti se tedy natáhl po iPadu, který zapl, aby zkontroloval datum a notifikace.* Jsem zaspal očividně celé čtyři dny..měl jsem narozeniny už v neděli. *Řekl poněkud fascinovaně. Den výročí jeho narození mu takto ještě nevypadl. Nicméně, proč se tím trápit? Pokrčil tedy rameny a raději polibek upírovi oplatil, načež se zavrtal do jeho chladného objetí.* Nene, už mám po práci a dokonce i poklizeno. *S tímto upírovi vylezl na klín, pokud mu to tedy bylo dovoleno, a prohrábl mu vlasy.* Hádám, že jsi celou dobu byl v práci..jak se ti tam daří? *Optal se hned upíra. Ve zbytku večera si pak užíval konečně klidného večera v náruči svého milovaného, zatímco občas okomentoval dění v televizi, než upírovi v náruči usnul.*
*Aless měla pro jednou volný večer. Remi byl ve Faerii, Lottie u Remiho strýčka na přespávačce. Dokonce ani pracovní schůzku neměla, ohledně obchodů jí zaskočil Sebastian, její pravá ruka. Upírka cítila, že nějak potřebuje vypnout a na chvíli se odreagovat, proto ještě se dvěma dalšími upíry zamířila do baru. Jakmile došla, zamířila hned k barmanovi, kde se u baru posadila a objednala si celou láhev whisky. U sebe pak měla svou placatku s krví, pro tyhle příležitosti. Zatímco čekala na svou objednávku, otočila se a opřená o bar se rozkoukávala kolem, zda neuvidí někoho známého. Tony s Leou stáli opodál a o něčem se bavili. Aless mezitím sledovala lidi kolem a přemýšlela.*
*Pomalu si to ulicemi města míří do baru nejspíš i v naději, že tady najde nějakého známého. Přeci jen je to doma teď zajímavé a tak nějak je potřeba jít někam se projít. S tou myšlenkou dojde k barmanovi a objedná si pěkně skleničku whiskey. Když se otočí, spatří svou šéfovou a tak k ní s úsměvem dojde.* Zdravím, Aless. Můžu se přidat? Tak nějak jsem si zapomněl svou placatku. *Řekne a ještě kývne hlavou směrem k její placatce. Vypadá tak nějak unaveně což je někdy k tomu, že je upír nemyslitelné.* /Aspoň přijdu na jiné myšlenky a více se socializuju. Hiram si určitě nebude dělat starosti, řekl jsem mu, že se jdu najíst něčeho čerstvého./ *Prožene se mu hlavou.*
*Aless se zrovna otočila k baru, kde už na ni čekala láhev whisky, když uslyšela známy hlas. Otočila se na Nicka a pousmála se.* Jo proč ne, společnost se hodí. *Pousmála se, nalila si do sklenky zlatavou tekutinu a když se nikdo nekoukal, vlila do ní i trochu krve, stejně tak i do sklenky Nika.* Tak co tě přivádí dneska do baru? Zábava nebo jen tak se opít? *Optala se, ona sama sem přišla na chvíli vypnout od všech starostí.* Mimochodem, až bude čas, představím ti i zbytek upírů, některé už znáš, jako třeba Tonyho a Leu. *Poukázala na ty dva, jenž byli opodál a důvěrně si povídali.*
*S úsměvem si tedy nechá ochutit whiskey a jemně se opře o bar.* Dnes jsem si chtěl jen vyčistit hlavu. Byl jsem na večerní procházce a řekl jsem si, že nebude špatné si něco malého dát k pití. *Uchechtne se a z kapsy kalhot vytáhne krabičku cigaret se zapalovačem. Jednu si vytáhne a zapálí si ji. Nabídne i Aless. Po té je jedno jestli si vezme nebo ne, krabičku se zapalovačem schová.* To budu rád, je potřeba se trochu socializovat. *Koukne hned na to na dva upíry opodál a kývne jim lehce na pozdrav. Pak se zase zaměří na svou šéfku.* A co ty? Proč jsi sem zavítala?
*Aless se na něj podívala a lehce se pousmála. Načež jeho nabízenou cigaretu odmítla. Její jediné neřesti jsou alkohol a občas drogy, které sama vyrábí a prodává.* To ano, navíc jsi nový, je dobré, aby si poznal ostatní a oni tebe. *Mrkla, když se pak zeptal, proč byla taky. Podívala se před sebe a povzdechla.* Potřebuju na chvíli… jak to říct… jo vypnout. Poslední dobou se toho nakupilo dost. Ale netrápí mě ani tak obchody nebo konkurence, jako manžel. Poslední dobou mi dělá starosti. Bojím se o něj a nevím, jak mu pomoct. A to je to nejhorší. Mám moc, mám vliv, mám prostředky a stejně se cítím bezmocná, pokud jde o něj. *Hodila do sebe sklenku whisky a koukla na něj.*
*Potáhne si z cigarety a krátce se zasměje.* To máš pravdu, jsem nový. Nejsem zvyklý na nějaké to úplné seznamování. Byl jsem se vším všudy jen ve dvou klanech, takže i přes to všechno si stále zvykám. *Povzdechne si a pak už jen poslouchá co má Aless na srdci, tedy spíš co jo trápí. Přikyvuje místy a postupně úsměv z jeho tváře zmizí.* Soucítím s tebou, Aless. Mám něco podobného doma, ale nijak nedokážu ovlivnit nebo změnit to co se kolem mé lásky děje. A tvůj manžel je taky upír nebo někdo jiný? Tak nějak vím, že mezirasové vztahy jsou mnohem víc rozšířené než by se čekalo, tak se jen ptám. *Řekne a také kopne do sebe svou skleničku whiskey. Znova si hned na to potáhne z cigarety, holt je to blbý zlozvyk, ale jemu už nijak moc neublíží.*
Co se týče seznamování, tak se nemáš čeho bát. Lidi v klanu jsou skvělí. Držíme pospolu, jak jen to jde. A já se o své lidi snažím starat a chránit je, jak jen to jde. Jsem si vědoma, že můj nízký věk někomu může vadit, nebo si myslí, že nemám zkušenosti. Ale za tu dobu jsem dosáhla dost věcí i na to, že jsem žena. A získala jsem si respekt i svých lidí. *Pousmála se a oběma nalila opět sklenku whisky i s trochou krve. Pak se na něj podívala a poslouchala.* Jaké starosti máš se svou láskou ty? *Optala se jej, pak se na chvíli odmlčela.* Můj manžel není upír, je to mladá víla. Jo nikdo moc nečekal, že by jsme se dali dohromady ´, především, když jsme se na začátku chtěli zabít. Ale o to nejde. My si rozumíme a náš život je skvělý, doplňujeme se, dokonce jsme si adoptovali dceru, takže v tom problém není. Jde spíš o problém, který nedávno nastal. Remi, jak jsem řekla, je víla a ty se živí lidskou energii. Do teď žil bez ní a šlo to… ale jedním malým nedopatřením si energii z civila vzal. Jenže je mladý, neumí to ovládat a stál se na tom závislý… a to mi dělá starosti a jemu taky. *Povzdechla si.*
Věk není důležitý, to jsem se za ty léta naučil. I to, že jsi žena. Věřím, že v tomhle klanu konečně najdu klid na duši. *Mrkne na ni a tím ji vlastně vzdává poklonu.* No, moje láska je čáryfuk a tak nějak má přátelé u nepřátelského klanu. Chápu, že chce chránit i je, ale trápí mě že jeho trápím já. *Uchechtne se.* Je to dost komplikované. *Zamumlá a pak se lehce protáhne.* Mladá víla? Tak to slyším poprvé a už jen tím máš respekt. I za to, že máte spolu rodinu. *Pousměje se.* Nevidí se to často. *Koutky úst mu ale povadnou při popisování problému.* Oh, to je zlé. Připomíná mi to naše mladé upíry. Nemají v té své říši nějakou odbornou pomoc? Když tak ti klidně nabízím pomocnou ruku, i kdyby to mělo být cokoliv, na mě se můžeš spolehnout. *Řekne a ještě si potáhne z cigarety než ji tipne do popelníku.*
*Musela se usmát, když jí vlastně složil kompliment.* Tak to děkuju. Je zvláštně milé tohle slyšet, především od muže. U manžela jsem na to zvyklá, ale jinak ne. *Uculila se.* Hlavně s tím mají problém někteří mi obchodní partneři. Ale srát na ně. *Napila se a pak si vyslechla jeho slova.* Ach tak… Takže tvůj přítel se přátelí s Dragosem. To asi nebyl moc nadšený, když ses přidal ke mě do klanu, viď? *Pousmála se a napila se ze své sklenky. Na chvíli se odmlčela.* No naše začátky byly bouřlivé, ale nenávist přerostla v lásku, v listopadu to bude rok, co jsme manželé a malou dceru máme teď krátce. Věř mi, kdyby mi tohle někdo řekl před dvěma lety, tak se mu vysměju. Já nebyla moc na city, vlastně jsem je po proměně zavrhla, ale Remi byl neoblomný a znova je ve mně probudil. Takže si život bez něj nedokážu představit. Právě proto mám o něj starost. *Koukla na něj.* Ano, je to skoro jako s novorozenci, snažím se mu pomoct sama, ale také jsem poprosila o pomoc známé, především z okruhu víl. Doufám v to, že to zvládne.
No to nebyl, spíš má strach aby se mi něco nestalo což je pochopitelné. *Uchechtne se a pak jen jemně zavrtí hlavou.* Rodina. Pro většinu upírů je to slovo tabu, ale já bych třeba někdy taky chtěl rodinu. Obdivuju tě a zároveň ti závidím. *Usměje se na ni.* Pokud máš známé u víl, tak je to výhoda. Věřím, že mu dokážou pomoct. Je přeci jeden z nich. *Tentokrát už nahodí povzbuzující úsměv.* Heh, to mi připomíná, že se mi stala jedna zajímavá věc. *Zasměje se krátce asi jen při té vzpomínce na tu danou situaci.* Viděla už jsi někdy lovce stínu pod vlivem naší krve? Já kupodivu ano, když jsem ehm, no pomáhal jedné zrzce proti démonovi po tom co mě očipovala. *Ušklíbne se při tom slově očipovala. Prohrábne si své rozcuchané vlasy a pustí se dál do vyprávění.* Byla z toho boje zraněná a pochybuju že by došla vůbec někam aniž by nevykrvácela a tak jsem ji dal trošku krve. Ani nevím proč. V životě by mě nenapadlo někomu z nich takhle pomoct, ale v ten moment jsem si říkal, že není na škodu udělat něco dobrého. *Povzdechne si a koukne na ni.* New York je samé překvapení i po těch letech. *Zasměje se potichu.*
Tomu rozumím, ale nemusí se bát. Chráním své upíry, takže i tebe. *Pousmála se, nad jeho slovy o rodině jen pokývala hlavou.* Třeba se dočkáš taky. Pro mě je rodina klan a samozřejmě i manžel a dcera. *Dolila jim pití a pak se na něj podívala.* Mám, tak snad to k něčemu bude. Jelikož se to zhoršuje a opravdu o něj mám strach. Novorozence zvládnu, ale manžel je v tomhle tvrdý oříšek. *Přiznala, ovšem nehodlala to s ním vzdát. Ani nikdy na tím nepřemýšlela. Když pak slyšela o lovcích, jen pozvedla obočí.* Na lovce si dávám pozor, neděláme problémy, takže je ani nepotkáváme, což je dobré. Takže ne, neviděla jsem sjetého lovce, ale podle toho, co jsi řekl, to muselo být něco. *Uculila se.* Ale překvapilo mě, že jsi čipovaný. Já i klan se tomu vyhýbáme, zatím zdárně, nějak s tím nesouhlasíme. *Přiznala.*
To zvládneš a tvůj manžel bude zase v pořádku. *Široce se usměje a pak si olízne spodní ret.* Ta zrzka mě překvapila zrovna u večeře, takže jsem ji nečekal. Moc na výběr mi nedala, buď se nechám očipovat dobrovolně nebo násilím. Nechtěl jsem ten blbý čip, ale co už. Je dobře, že se jim vyhýbáte. *Zase nahodí otrávený úšklebek.* Nesouhlasím s tím, připadám si jako označkovaný pudl na přehlídky. Měl jsem smůlu, ale to že jsem ji sjel mi to aspoň trochu vykompenzovalo. *Uchechtne se a pak se koukne na hodinky. Povzdechne si a urovná si triko.* Rád jsem tě víc poznal, Aless. Už půjdu za svým milovaným. Kdyby cokoliv, tak se mi ozvi. *Mrkne na ni přátelsky.* Tak zatím a děkuju. *Po těch slovech pomalu odejde z baru a zmizí v ulicích města.*
*Alessandra se na Nicka vděčně usmála.* Děkuju, snad máš pravdu. A doufám, že se to i u tebe doma zlepší. Tvůj přítel se nemusí bát. *Pronesla, než jej poslouchala dál.* Chápu, čipování je blbost, větší si ani vymyslet nemohli. *Odfrkla si a pak se usmála.* To i já tebe. A ozvu, což platí i o tobě. Kdyby co, ozvi se. *Mrkla na něj.* Není zač, i já děkuju a měj se. *Kývla mu na pozdrav stejně, jako i Tony s Leou. Pak se už jen dívala, jak odcházel. Alessv baru zůstala ještě nějakou chvíli, než se pak i se svými upíry odebrala do vily*
*Lottie byla na týden u Mana, se kterými odjeli mimo město. Vila zase na chvilku utichla, ovšem Remi byl jako na trní. Cítil, že mu opět chybí jeho příděl lidské energie, možná pro něj na jednu stranu bylo i dobré, že tu Lott nebyla. Už od božího rána, vlastně noci přecházel sem a tam po místnosti, přemýšlející, kam teď, co se stane dál, co udělá dál. Až pak si na něco vzpomněl. Napadlo jej se prostě otupit, když už ne energií, tak něčím, čeho měla Aless dost. Věděl, kde ve vile schovává zboží určené pro její potřebu a dokud nemohl přes jí nasazený dozor vyjít ven, zamířil právě do místnosti, kde se nacházely její zásoby. Skoro až s rozechvělýma rukama se dostal do skladu, kde se mu podařilo vyhrabat pytlíček s bílým práškem. Jednalo se o lidský kokain říznutý s Yin-fenem a čarodějnou příměsí. Kašlal na nějaké lainování, nasypal si obsah do ruky a prostě šňupl.*
*Ales měla opět jednu ze svých chvilek, kdy se mohla hrabat v motoru svého auta. Tak nějak to byla věc, která jí prostě bavila, u toho dokázala přijít na jiné myšlenky. Lottie byla pryč a pokud Remi neměl práci nebo někam zrovna nešel, trávili spolu čas. Měla o něj obavy a to jí momentálně dost zaměstnávalo hlavu. Trápil jí jeho problém s lidskou energii a to jak se choval. Měla v plánu sejít se s Elisou, aby mu v tom nějak pomohla, naučila ho to, s tím, že i ona by pomohla, přece jen o hladu jako takovém toho věděla dost. Zrovna dokončila jednu část opravy, když se vydala nahoru do domu.* Mi amore, něco mě napadlo. *Zvolala jsi do domu a poslouchala jsi, kde ho uslyšíš. Jakmile jsi uslyšela tlukot jeho srdce, vydala ses za ním.* Tak tady jsi, co tu…. *Pronesla, když ho našla, v momentě mu vzala pytlík a zamračila se na něj.* Tobě přeskočilo?
*Remi se na ni otočil, nos a horní ret bílý od drog. Pod očima měl černé kruhy, čelo lehce orosené potem, oči podlité krví a celkově byl vcelku bledý.* Aless, co tady...ty tady.. Nic se neděje. *Pověděl, droga ještě očividně nezačala působit, ale byla to jen otázka minut, ne-li vteřin. Zadíval se jí do očí, pak zase uhnul, pak couvl pár kroků zpět a pak narazil do jedné z poliček za sebou.* Já jsem, jenom jsem chtěl...jenom jsem...teda...chtěl jsem..
*Zamračila se na něj.* Že se nic neděje? Sakra, co je to s tebou? Koukni se na sebe, plížíš se po domě, nespíš, jsi jako mrtvola a sjíždíš se tu drogami jako nějaký puberťák. *Došla až k němu a rukou mu setřela bílý prášek z tváře a koukla na něj, pak si povzdechla.* Co se to s tebou děje? Proč ji tohle udělal, víš, jak silné to do háje je? Vždyť sis vzal množství jak pro slona.
*Remi si jen popotáhl a do nosu se mu tak dostalo ještě trochu bílého prášku. Podíval se na ni a jen pokrčil rameny.* Já jsme chtěl jenom..no víš, však víš...to.. *Pověděl a rozhodil rukama, přičemž ale bouchl do stojanu, který se zakymácel a začal padat.* Kurva. *Vydechl Remi, pokusil se stojan chytit ale ještě na něj spadl. Stojan spadl na další a takhle padaly jako domino.* J8 jsme, tady, ah..padá to..jo..teda.. *zakňučel, když viděl jak vše padá a společně s tím i bedny s drogami a pytlíčky, jež dopadly na zem, některé se otevřely a drogy z nich v prachu vyletěly do vzduchu. Místnost byla za chvilku zaplněná bílým práškem poletujícím ve vzduchu jako mlha, jedovatá mlha, které nebylo radno se nadechnout. Remi ležel v tom všem na zemi a měl jen doširoka otevřené oči. Ještě mu stačilo dojít, aby se teď rozhodně nenadechl.*
*Upírka pozvedla obočí a poslouchala, co z něj vypadne, zatímco jej sledovala.* Dávej poz…* Už to nestačila ani doříct, když viděla, co se stalo pak. Aless tiše zavrčela, protočila očima a snažila se zadržet dech, svou upíří rychlostí se dostala k manželovi, popadla ho za ruku, vytáhla na nohy a aniž by se vůbec stačil nadít, byli už venku na chodbě. Ještě rychle zavřela dveře do malé místnosti a jen si tiše něco zanadával ve španělštině. Pak se otočila na Remiho.* Tobě vážně přeskočilo.
*Remi se ještě jednou otočil na to, co spáchal, ale pomalu cítil, jaks e jeho hlava začala motat a to, jak drogy začaly najídždět.* Hele, já se omlouvám, vážně, mrzí mě to, jen jsem se chtěl cítit trochu jinak, měl jsme hlad, docela velkej hlad, nechtěl jsme někomu ublížit, tak jsme se chtěl otupit, trošku nějak zklidnit, kurva, to jsou motýli? No chtěl jsme se trošku, však víš, hele fakt mě to mrzí Aless... *Zakňučel Remi, který se pak naklonil do strany a zapřel se svým tělem o to její.*
*Kdyby dýchala, teď by se nejspíše zhluboka nadechla, aby se trochu uklidnila.* Trochu otupit? Víš, co znamená trochu? Dát si jen malou lajnu nebo tak, ale ne kurva celý pytlík. Vždyť je to dávka jak prase. *Zamručela, nevadilo jí kdyby si dal malé množství, přece jen sama si občas něco dala, dokonce si dali už i společně něco na zpestření, ale za to, co udělal teď by mu jednu nejraději vrazila.* Nebo jsi měl přijít a vyřešili bychom to nějak jinak, ale do háje… *Prohrábla si vlasy a sledovala ho, došlo jí, že už mu droga najíždí a že to bude ještě šílená jízda.*
*Remi ale zavrčel, očividně taky trochu podrážděný ale bylo viidět, že se snaží držet. Nakonec si ale povzdechl a zadíval se na ni.* Já jsem se snažil, chtěl jsem...chtěl jsem ti..s tebou mluvit a ty jsi mi místo toho jsi mi dala na hlídání upíry, tvoje upíry aby mě ani nepustili ven! To jsi udělala když jsme s tebou chtěl mluvit, tak mě omluv, když jsem chtěl...chtěl si pomoct sám! *Křikl po ní, načež se zadíval před sebe. Na chodbě viděl hejno motýlů, které před ním letělo pryč. Remi jako kdyby ale slyšel jak na něj mluví.* Už jdu, počkej! *Houkl, a vyběhl do chodby, několikrát se omlátil o stěnu ale dál pokračoval za vlastní halucinací.*
*Tiše zavrčela.* Upíry jsem ti dala na hlídání, to je pravda, ale bys někomu neublížil nebo neudělal nějakou kravinu, ale není pravda, že jsem s tebou mluvit nechtěla. Moc době víš, že jsem tu pro tebe a že zrovna tohle mě trápí, protože nechci, aby si do toho spadnul ještě víc. Celou dobu jsem tu kurva byla, mohl jsi to říct. *Křikla po něm i ona, než se pak vydala za ním po chodbě.* A stůj!
Ne, místo toho jsi mi dala...babočka...na hlídání upíry. Tři upíry. Bělásek. Vlastně většinu upírů, řekni mi kdo o tom z klanu neví? Modrásek!! *Vyjekl a rozeběhl se, ale pak se zarazil u vstupu do garaáže a zadíval se před sebe.* Lyšaj smrtihlav. *Zavrčel a mířil k jednomu z Alessiných aut.* Ty hajzle, myslíš si, že tu můžeš být a dělat ze sebe motýla? *V jednu chvilku Remi popadl z pracovního stolu šroubovák a vší silou s ním udeřil do okna auta. Na tom se ihned ukázala pavučina, jak sklo prasklo. Remi hned zakopl, spadl dozadu a vyjekl.* Pavouci!
Teď jsem ti to vysvětlila, je jsi měl na ochranu, ale já nikam nešla, pořád jsem tu byla, pořád jsem byla s tebou, vždyť jsme sakra spolu trávili čas, mohl jsi kdykoliv něco říct! *Zavrčela a celou dobu ho sledovala, až dolů do garáže, kde když viděla, co udělal, jen protočila očima, došla k autu, koukla na svého chotě válejícího se na zemi. Sklonila se, chytla ho a vytáhla zpět na nohy.* Přestaň dělat kraviny Remi! *Zvedla hlas a dívala se na něj.*
*jakmile jej chytla ale za paži, Remi se na ni podíval. Jeho oči zčernaly, on ji popadl za krk a silou natiiskl na stěnu za ní a stiskl.* Myslíš, že ti věřím? Zavřela jsi mě tu a nechtěla jsi, abych do sebe něco dostal. Já to vím, ví to i on! *Ukázal na sebe, směrem k místu, kde bylo poničené auto.* Myslíš si, že jsme blbej? Úplně blbej nebo co? *Prskl, pak ale zamrkal, tak rychle jak ji chytl ji pustil a zadívals e na svoje ruce.* Co jsem...kdo jsem...kde jsem?
Už chtěla něco říct, něco namítnout, ale co Remi udělal, Aless rozhodně nečekala.* Tobě už vážně přeskočilo. *Věděla, že debatovat s ním teď o něčem nemělo cenu. Zavrčela a zamračila se na něj, jakmile jí pustil, sledovala ho.* Já ti to mile ráda řeknu. Jsi doma a jsi debil, který se sjel, jak zákon káže. Mám chuť ti jednu vrazit, aby se vzpamatoval, ale to by ti stejně nepomohlo! *Zavrčela na něj.* Pojď jdeme nahoru a ne neberu jako odpověď.
*Remi od ní ale ustoupil pár kroků zpět.* Nikam s tebou nejdu! proč taky, chceš mě zamknout? Dát mi železná pouta, aby ch nic neudělal? držet mě pod zámkem? No tak to ale ne holčičko, to ti neporjde, nikam nejdu. A víš co? jdu. Jdu ven. Zkus mě zastavit. Ty, nebo ty tvoje...loutky.. *Prskl po ní, načež ji obešel a pevnou chůzí, která mu občas ujela, zamířil směrem ven, ke dveřím garáže, chytsjící se projít ven, tam, kam by za ním Aless nemohla, na denní světlo.*
Posloucháš se kurva vůbec? Co to meleš za nesmysly. Já ti nechci dávat žádná pouta, ani tě zavírat, chci te do hajzlu chránit, copak to nechápeš? *Křikla po něm a když viděla, že se chystal odejít, zavrčela. Přece jen, kdyby odešel, ven by za ním nemohla. Proto sáhla do kapsy, pro mobil a tlačítkem dala uzavřít bránu do garáží, mezitím se svou rychlostí dostala před něj a dala mu pěstí.* Dokud jsi sjetý jako pneumatiky po závodu, tak nikam nejdeš! *Zavrčela výhružně.*
*Ačkoliv byl zmatlaný jak zákon káže, viděl ji jak se přiblížila a když se k němu napřáhl, popadl její ruku do té své. Jeho oči opět nabyly černé barvy, stejně tak jako nabylo podoby zbytek jeho tělo.* Ty, mě nebudeš zastavovat. Ty ne. Ne potom, co jsi mě tu yavřela.* zavrčel, načež jí popadl její ruku a začal jí ji kroutiti za záda.* Na to se ti můžu vysrat, slyšelas? takže buď mě teď encháš jít, nebo se tu stane něco moc ošklivého. Tobě i motýlům. *Zavrčel Remi, tisknouc se k ní.*
A dost! *zařvala už naštvaně.* Nezavřela jsem tě tu, jen máš ochranku, někoho, kdo na tebe dohlíží, když nejsem s tebou, ale době víš, že venku jsme byli, že nejsi nikde zavřený, tak mě kurva neser ještě víc, než už naštvaná jsem! *Křikla po něm a vytrhla se mu ze sevření, přece jen měla svou sílu. Otočila se k němu.* Hele až budeš v pohodě, jdi si kam chceš, ale sjetý nejdeš nikam! A to je moje poslední slovo! *Proměnila se i ona, kdy jí vyjely špičáky.*
*Remi ale neváhal. Jen se ušklíbl. Pak zmiizel ve své iluzi neviditelnosti.* Řekla jsi si o to. *Ozval se jeho hlas, neurčitě z jaké strany. Následně na to se objevil hned u ní, doslova po Aless skočil, , ruku zaťatou v pěst, zatímo kousek od něj si skutečně sedlo pár iluzí motýlů, které vytvořil při svém halucinování. Zadíval se na Aless, a využil i magii větru, která ale byla špatně mířená a spíše jen zasáhla už tak zubožené auto tak, že začalo houkat a blikat, když se spustil alarm. Remimu kolem hlavy lítali domnělí motýli, zatímco se hnal na Aless.*
Fajn. *Zavrčela a když zmizel, tak poslouchala jeho srdce, mohl se schovávat v iluzi jak jen chtěl, ale tlukot jeho srdce, ho vždycky prozradí. Otočila se na něj ve chvíli, kdy se zase zviditelnil, magii, kterou na ni poslal zasáhlo auto, to však ignorovala, soustředila se jen na něj. Jen co se k ní přiblížil, chytila jeho ruku, prudce s ním škubla a natlačila ho hrudí na kapotu auta, kde mu za zády chytila jednu ruku.* Už dost Remi! Nech toho!
*Remi ale využil své magie větru, načež jí od sebe odhodil, věděl, že se tak stalo, protože magie byla dost silná. Poamlu se postavil, zadíval se na ni a pak se ušklíbl.* Utrhnu ti křidýlka, motýlku. *Zavrněl a sledoval, jak na Aless sedly iluze motýlů a stejně tak i jeho halucinace. Naklonil hlavu na stranu a přejel si po rtech.* Motýle motýle, mtýle... /Zavrněl, načež ze stolu popadl šroubovák a pomalu k Aless zamířil.* Motýle, motýle.. *Opakoval dál, s nebezpečným pohledem v očích.*
*Tiše zavrčela, když dopadla dozadu na zem.* Kurva. *Ulevila se a otočila se na něj.* Tobě vážně už přeskočilo! *Křikla po něm a zatímco se s k ní blížil, tak pomalu vstávala. Chvíli ho sledovala, než se svou rychlostí dostala za něj a šroubovák mu sebrala. To už se ale dolů dostal i Tony a Seba, kteří nechápavě koukali na to, co se tu dělo.* Doneste mi z malé lednice tu malou ampulku s růžovým obsahem, hned! *Nařídila jím, na což Seba hned zmizel a Tony se vydal k nim*
*Jakmile sii Remii všiml Tonyho, uculiil se.* A a a, stůj. *Zavrčel, načež mu vnikl do mysli. Vložil mu do mysli umocnění emocí strachu, úzkosti, extrémní klaustrofobie, jako kdyby se na něj stahovala celá místnost. Pak k němu zamířil, zatímco jej oslaboval svou magií.* Chtěl jsi pomoct, můro? Tak počkej, pomůžu tobě. Máš tak hezká křídla, víš? *Ušklíbl se, načež se k němu sklonil a nadechl se jeho vůle.* To je tvůj motýl? *Ukázal na Aless.*
*Tony se zamračil, na chvíli zavřel oči a když je otevřel, rozhlížel se kolem sebe, bylo na něm vidět, že má strach, otáčel se kolem a jen něco mumlal. I tak se ale jeho mysl snažila proti němu bránit, přece jen, to byla mladá víla a on mnohem starší, proto i když to na něj působilo, tak s tím bojoval víc a víc. Aless zavrčela.* Už toho mám dost! *Zamířila k Remimu, chytila ho za paži a prudce jej otočila k sobě, pokud jí nijak nezastavil, tak mu dala ránu pěstí. To už se vracel i Seba, který se svou rychlostí dostal k Aless a jen na ni kývl. Upírka si od něj vzala, co potřebovala a koukla znova na Remiho.*
*Remi ale jen zavrčel, načež se pak už nezdráhal. Rychle se naklonil dopředu a dal jí hlavičku, silnou a intenzivní, až jemu samotnému zabrněla celá hlava. O to více motýlů za ní ale spatřil. Nakonec volnou rukou chytl do dlaně zapalovače, se kterým škrtl a jakmile nabyl plamenu, pustil ho na zem a v ruce si jen nechal ohnivou kouli, od které by měl každý upír odskočit.* Ustup. *Zadíval se přísně Remi na Sebu a zavrčel, nebezpečně a nenávistně.* Ty taky. *Řekl stejným tonem Ales.*
*Seba se zamračil a sledoval Remiho, po očku občas kouknul na Aless. Ta také féra sledovala a o krok ustoupila. Oheň byl přece jen zlo a kdyby to po někom hodil nebo nedejbože zapálil vilu v tuhle dobu, kde by nemohli ani ven, dopadlo by to zle. Na chvíli zavřela oči a povzdechla si.* Nemůžeme si promluvit, normálně? *Začala klidně, chtěla to zkusit jinak.* Co kdybys tu ohnivou kouli nechal zmizet a já tě pustím ven, nebudu tě držet. *Koukala na něj, tohle začínalo být už vážné.* No tak mi amore, neblbni. *Koukala na něj.*
*Remi se na ni zadíval a zavrčel.* Necháš mě jít. I s motýlii. Necháš mě odejít, necháš mě zmizet a udělat co chci a co musím, rozumělas? Nebo tady ten fešák zařve, lyšaj nepříjemnej. *Natáhl ruku s ohnivou koulí k Sebovi a nebezpečně se díval na Aless. Po očku sledoval i Sebu a nechal popustit i pouto, jež vázalo Tonyho. Zavrčel, jeho oheň se více rozhořel.* Rozmíš? *Křikl po ní.*
*Upírka stiskla ruce v pěst a koukala na něj.* Fajn, fajn, nechám tě odejít, ale nejdříve tu kouli zlato dobře? *Pronesla, mezitím zmizel Tony pryč, který se po chvíli vrátil v ruce držel velký kýbl s ledovou vodou, kterou svou rychlostí vychrtl na Remiho a tím uhasil i jeho ohnivou kouli. Na ten pokud po něm skočil, stejně jako Seba, ve snaze ho chytit a na chvíli zpacifikovat. Aless to jen sledovala a i ona se k němu rychle vydala, aby ho chytila spolu s nimi, potřebovala, aby ho chytili a ona mu mohla dát obsah ampulky, kterou měla u sebe.*
*Remii se zapřel, zavrčel a pak se na ni zadíval.* Lhářko, lhářko! *Křikl po ní naštvaně, načež spatřil tekutinu.* Ne, jdi s tím ode mě, vypadni, zmiz! *Zařvala a vzpíral se, už tak byl ale slabý na to, aby se bránil nějakou magií, která ho pomalu ale jistě opustila se všemi jeho kousky. Díval se na ni, na Sebu, na Tonyho, ječel, řval, vzpíral se.*
*Tony i Seba ho drželi pevně, každý z jedné strany, cítili, že ztrácí sílu, navíc přece jen oni jí měli víc.* Nedáváš mi na výběr zlato, děláš hlouposti a kdoví, co dál bys udělal. Už s tím ohněm, jsi překročil mez Remi. *Zamračila se a došla k němu. Na oba upíry jen kývla, načež mu Seba chytil hlavu, aby s ní nemohl nějak moc hýbat. Aless se přiblížila k nim a ve chvíli když fér zase ječel, rychle mu do krku vlila obsah ampulky a zacpala mu pusu, aby to nevyplivnul.*
*Remi jen tiše zavrčel, to bylo ale vše, co mohl. Bránil se, ale nakonec přeci jen polkl.* Jen počkejte, tohle..tohle vám přijde...to se vám vrátí...motýli...motýli vám to...vrátí. *Kňučel ale každým dalším novým pokusem bránit se a vzpírat sám cítil, jak je slabší. Dokonce i motýli, jež viděl jen on, se začali tozplývat.* Ne, vraťte...vraťte se...prosím.. *Zakňučel a snažil se po nich natáhnout ruku, ovšem nemohl, jelikož jej pořád drželi jak Seba, tak i Tony. Jen tiše zakňučel, pak si povzdechl a pak se zadíval před sebe, na Aless, než oči zlehka přivřel.*
*Aless se na něj dívala a mlčela. Bolelo jí to, vidět ho tak. Když pak Remi přestal vyvádět a došlo jí, že to začalo působit, kývla na oba upíry, aby ho pustili, ale zůstali vedle něj, kdyby náhodou. Sama přešla blíž a pohladila féra po tváři.* Nechci ti nijak ublížit, to přece víš. Tohle ti pomůže, uvidíš, že ti bude lépe mi amore. A teď pojď, půjdeme k nám nahoru a lehneš si dobře? *Mluvila k němu tiše a pomalu, netušila, jak bude reagovat.*
*Remi ale sklonil hlavu, tak nějak už odevzdaně tomu, co se dělo, tak nějak smířený se svým osudem, dalo-li se to tak říct. Cítil, jak ho jeden z férů podebral po rameny a vedl jej [link src="nahoru.Remi"] vnímal už jen chvilku, než to vše, droga a protijed z hada, který se mu dostal, nakonec udělal vše a nebýt síly upíra, asi by jim tam padl rovnou na zem.*
*Upírka si jen tiše povzdechla a následovala je. Seba se na ni jen podíval.* Bude v pohodě? *Optal se, zatímco sledoval, jak férovi Tony pomáhal do pokoje.* Doufám, že ano. *Odpověděla Aless a sledovala Remiho. Věděla, že ohledně něho bude potřebovat pomoc. Prohrábla si vlasy a všichni zamířili do ložnice, kde pak pokynula Tonymu, aby ho uložil do postele.* Díky. *Pronesla k oběma, když už pak fér ležel na posteli.* Hlavně, ať se z toho dostane co nejdřív. *Zamumlal Tony a pak i se Sebou odešli. Aless se posadila do křesla vedle postele a sledovala Remiho.*
*Remi se probudil a venku už byla noc. Musel zamrkat a hned, jak to udělal jej zasáhla silná bolest hlavy. Podíval se kolem sebe a chtěl vstát, jaké bylo ale jeho překvapení, když si všiml, že na jedné své dlani má pouta, jež ho drží u postele. Zavrčel a chtěl jimi zaškubat, to se ale ozval hlas z rohu místnosti.* V klidu mladej. *Remi ho hned poznal, byl to Tony, který tam postával, s rukami založenými na hrudi a sledoval jej. Remi jen tiše zavrčel.* Koukej mě pustit...čí tohle byl kurva nápad?
Byl to můj nápad. *Ozvala se Aless, která vešla do pokoje a pokynula Tonymu, aby odešel, což on i učinil.* Promiň zlato, ale po tom, cos tu provedl, jsem musela. *Pronesla a chvíli stála na místě, než vykročila směrem k posteli, kde se posadila.* Musíme si promluvit. O tom, co se stalo, o tom, co se kurva děje s tebou. *Koukala na něj, než si frustrovaně prohrábla vlasy.* Pamatuješ si něco z toho, co jsi dělal? *Optala se jej i když tušila, že to nic asi nebude.*
*Remi se na ni zadíval, pak se zamračil a nakonec se dlouze nadechl.* Jo, něco jo. pamatuji si, že jsi mě tu zavřela a nechtěla pustit ven.. *Vydechl tiše a díval se na ni, očividně dost ublížený jejím rozhodnutím jež učinila ještě předtím. nelíbilo se mu to, cítil se jako krysa v klícce, ze které nemohl utéct. Jak by taky mohl, on, mladý fér, ve vile plné upírů? Hlavně to nejhorší pro něj bylo vědomí, že to jeho vlastní manželka ho tu tak držela.*
Omlouvám se, nechci tě doma držet jako vězně. *Pronesla upřímně.* Samozřejmě, že můžeš jít kam chceš, ale prostě včera… byl jsi už divný. *Koukla na něj a natáhla se, aby mu pouta odemkla.* Byl jsi, jak to říct, prostě jsi nebyl ve své kůži a pak sis šel do místnosti, kde mám drogy, šňupnul sis celý pytlík jedné z nejsilnějších věci, co mám. *Mrzelo jí to, rozhodně to neudělala, aby mu nějak ublížila, měla o něj jen strach.*
*Remi ji poslouchal a najkonec zavrtěl hlavou.* Ne...co? *Zavrčel a pak se nadechl, zadíval se na ni a dkyž ho odemkla tak tiše zavrčel. Vstal, zadívals e na Tonyho.* Ať odejde. *Zavrčel tiše a pak se podíval opět na Aless.* Možná kdybys mě tu nedržela jako zvíře, nestalo by se to. Možná kdyby to bylo jinak.. *Prskl a pak se nadechl. Objal se rukama a zadíval se kolem sebe, před sebe, za sebe, na okno, na dveře a hledal, kudy by mohl utéct.*
*Aless na Tonyho jen kývla a on odešel a nechal je být, pak se postavila a došla k němu, lehce a snad i opatrně jej vzala za ruku.* To není pravda, teď jsem ti to vysvětlila, že to bylo jen včera a proto, že jsi byl zase v tom svém modu, že kdyby ses dostal ven, zabil bys každého civila, kterého bys potkal, jen abys dostal jeho energii. A pak bys toho litoval a bylo by to jen horší. *Povzdechla si.* Copak to nechápeš, já se tě snažím chránit, navíc to bylo jen výjimečně a jen ten den, dobře víš, že je to pravda, že je to jen ojedinělá situace A mrzí mě to Remi. *Koukala na něj.* Potřebuješ pomoc, tohle sám nezvládneš a já se bojím, že ani já ne. Říkal jsi, že si to ohlídáš, ale vymklo se ti to z rukou.
Chrániit tak, že mě spíš zavřeš? No, to je super! *Křikl po ní a pak a si prohrábl vlasy a začal chodit sem a tam.* Dobře, fajn, takhle to teď bude. Ty mě odtud pustíš a já půjdu, udělám co musím a pak se vrátím. pak teprve se vrátím, pak teprve budu doma, pak teprve budu fungovat, do té doby mě necháš jít a nebudeš mě hledat, fajn? *Zavrčel a zadíval se na Aless, na kterou ukazoval prstem, frustrovaný, naštvaný, ale i tak lehce unavený.*
Teď jsem ti řekla, že to bylo jen jednou, copak mě neslyšíš! Jinak jsem ti v ničem nebránila, dokonce jsem s tebou šla, abys nešel sám, ale nechala jsem tě! *Křikne po něm už taky mírně frustrovaná celou situací.* Takže takhle se teď budeš chovat? Jako neřízená střela, která se bude toulat bůhví jak dlouho, bůhvi kde a dělat něco, čeho pak budeš litovat, co tě pak bude trápit? Co se to kurva s tebou stalo? To nejsi ty Remi. Já chápu, že jsi víla, že je to nějaká tvá součást, ale říkal jsi mi, že to nenecháš zajít tak daleko, nenecháš se tím ovládnout a že se budeš s Elisou nebo někým, kdo to umí ovládat učit. *Koukala na něj.* Věřila jsem ti v tomhle a říkala ti, že jsem s tebou. Tak proč teď děláš tohle. Ničíš se.
*Remi ale jen přecházel sem, a tam.* Fajn, tak teda půjdu sám. *zavrčel. Byl pořád unavený, ale i tak zamířil kolem Aless měrem ke dveřím. měl hlad, potřeboval tu energii jako drogu, tak moc, tak intenzivně, tak hluboce to potřeboval. Ruku umístil na dveře, překvapilo jej, že bylo odemčeno. Na Aless už se ani neotočil. prostě odešel, vyšel z pokoje a mířil ke schodům, směrem dolů, aby mohl vyjít z domu ven.*
Kurva. *Zanadávala a vydala se za ním.. Doběhla ho na schodišti, kdy se postavila před něj.* Počkej. Půjdu s tebou. Pojedeme autem. *Koukla na něj a chvíli jej sledovala. Nemohla ho nechat jít samotného, ne ve stavu v jakém byl. Nepoznávala ho, přišlo jí, jako kdyby to byl najednou někdo cizí.* Nechám tě udělat, co musíš, ale zůstaň se mnou, prosím. *Hleděla mu do očí, než se pak vydala ke dveřím, venku před domem už stálo auto.*
*Remi se na ni díval a zavrčel.* Nebdueš semě pokoušet zastavit, nebudeš se pokoušet mi říkat co je dobře a co ne. prostě mě někam vezmeš, udělám, co musím a bude vše dobrý, fajn? *Pověděl Remi.* Klidně i tam, do té tvé skrýše, ale nebudeš se mi stavit do cesty, až po někomu skočím. Dobře? *Optal se jí, ale už jen z toho, jak se na ní díval, jak mluvil, bylo více než jasné, že nebere odpověď ne v potaz.*
*Dívala se na něj, měla chuť mu něco říct, ale věděla, že teď v tuhle chvíli byly všechny její slova k ničemu. Neposlouchal jí. Proto jen nepatrně kývla a vyšla ven, kde nastoupila na místo řidiče a čekala až nastoupí i on. Pokud se tak stalo, tak Aless nastartovala a vyjela. Přemýšlela, že by ho vzala do parku někde, ale pokud mu bylo jedno, že ho vezme do skrýše, pak tak i učinila a mířila tam. Měla tam jednoho muže, kterého vyslýchala ohledně informací, ale ty už měla.*
*Remi nakonec sedl do auta také. Když se pak nakrmil, tak se podíval na Aless.* Zlato...omlouvám se. Myslím že není moc bezpečné, abych byl ve vile když tam bude Lott. Nějakou dobu budu u sebe v bytě. Vždy můžeš přijít. *Hlesl a pak odešel, nakrmený a doufající, že se nakonec nic nestane.*
Ale Remi… *Zašeptala Aless překvapená, tím co řekl. Jenže to už byl venku a ona jen sledovala, jak odcházel. Zavřela oči, praštila rukama do volantu a povzdechla si. Ještě chvíli tam stála a koukala za ním, než se rozjela zpět do vily. Musela s tím něco udělat, nechtěla ho v tom nechat, jenže sama na to neměla, potřebovala někoho, kdo by jí pomohl a doufala, že se někdo najde.*
*Aless posedávala u sebe ve vile ve velkém a prostorném obývacím pokoji, vedle sebe na stolku měla whisky smíchanou s krví a v ruce tablet, na kterém vyřizovala emaily ohledně firmy. Hlavu měla plnou starostí, nejen v byznysu, ale hlavně s manželem. Myšlenky jí vířila jedna za druhou a snažila se nějak vymyslet způsob, jak mu pomoct. Vila byla na tuto dobu poměrně živá. I když dvě osoby na kterých jí záleželo nejvíc tam nebylo. Dál seděla a pracovala, zatímco čekala, až dojde její dnešní schůzka, kterou měla sjednanou.*
*Pomalu si to tak kráčí ulicemi města a tak nějak je očividně mimo realitu. Ještě aby ne, když má dnes schůzku s jednou z hlavních představitelů upířích klanů.* /Tak fajn, prostě a jednoduše to vyřídíme. Pochybuju, že by byla jako jedna nejmenovaná upíří osina v zadku./ *Prošlo mi hlavou a dorazil k vile paní Alessandry. Tak si tedy ještě upravil košili s vyhrnutými rukávy a pak už jen zazvonil.* Snad nejdu moc pozdě. *Zamumlá si pod nosem.*
*Jakmile se vilou rozezněl zvonek, Aless pokynula jednomu z ze svých upírů, aby se odebral ke dveřím. Nejblíž dveřím byl Tony, vysoký muž s kratšími hnědými vlasy, jeden z bližších upíru kolem Aless. Otevřel a sjel si mladíka pohledem.* Tak pojď dál mladej. *Pronesl a uhnul mu stranou, aby mohl vejít, pokud tak učinil, zavřel za ním dveře a vedl ho do obývacího pokoje, kde už na něj upírka čekala.*
*Když otevřel tedy nějaký vysoký týpek, mírně se zamračí nad tím "mladej" a pak jde tedy dál. Bez sebemenšího náznaku, že by byl nějak nervózní či že by byl nejistý se tam tak postaví a podívá se na Alessandru.* Dobrý den, slyšel jsem tedy, že vedete klan. Já jsem byl v klanu, ale to by ho nesměla převzít osina v zadku. Takže co je tady v nabídce? *Řekne jen tak bez okolků a nahodí mírný úsměv.* /Výhody klanu se mi budou rozhodně hodit./ *Pomyslí si.*
*Když Tony dovedl hosta k Aless, ta jen kývla na znak díků, načež se upír jen ušklíbl a nechal je o samotě, i tak ale zůstal opodál.* Stačí když mi budeš tykat, na takové formality si nepotrpím a jsem Aless. *Řekla a pak se uculila.* Hádám, že ta osina v zadku je myšlen Dragos. Myslím, že pro něj by se našly horší názvy. *Uchechtla se a pokynula mu, aby se posadil, sama tak učinila.* Něco k pití? *Optala se ještě, než se na něj znova podívala.* No v nabídce je toho dost. Pokud nejsi jeden z těch, kteří mají už své vlastní bydlení, je možnost, žít v jedné z vil, které vlastníme, buď v téhle, která je hlavní nebo jsou tady ještě další. Taktéž je možnost mít práci. V klanu máme upíry, kterým jsme s manželem nabídli práci. Ať už u něj v obchodě, či u mě ve firmě. *Řekla, do byznysu s drogami by ho asi jen tak nepustila, přece jen neznala ho tak dobře, aby mu v tomhle důvěřovala.* Ale jsou tu i jiné možnosti, trénovaní mladších, novorozenci… Jelikož nejsem zrovna někdo, kdo komu by chyběly peníze, má klan dost financi pro všechny, na půjčení je můj soukromý tryskáč a auta. O alkohol, drogy a krev není nouze. Klan je dost početný. Máme i své čaroděje a spolupráci i některých víl.
Heh, chtěl jsem být jen slušný a udělat jak se říká... dobrý první dojem. *Usměje se a přikývne hlavou. Na vyzvání se tedy posadí a asi až v ten moment se pořádně rozhlédne kolem sebe.* Je to tu pěkné, toť pravda, Aless. Jsem Nikolas, ale klidně mi můžeš říkat i zkráceně Nicku. *Podívá se zpět na ni a tak nějak se zaposlouchá do nabídky. Ještě před tím se samozřejmě krátce zasměje při zmínce o Dragosovi a horších přezdívkách. Pití jemně odmítne zavrtěním hlavou po vyslechnutí uznale hvízdne.* No to je zatím největší nabídka co jsem v životě měl...a to byly tak čtyři z toho jsem z toho jsem dvě odmítnul. *Uchechtne se.* No práce by se mi hodila to neříkám, že ne. Klidně by bylo fajn i trénování mladších. *Prohrábne si své rozcuchané vlasy * Čaroděje říkáš, a které pak máme? *Řekne s cukajícími se koutky úst.*
*Nad jeho slovy se jen usmála.* Tak tedy Nicku. Tohle bychom měli za sebou. *Pousmála se a napila se své whisky.* To ráda slyším. Snažím se svým lidem dopřát to nejlepší, od jídla po ochranu. A když jsou k tomu prostředky, jde to dobře *Mrkla.* Takže mě těší, že tě nabídka nadchla. Co e práce týče, mladých máme dost. Pár měsíců zpět jsme přijali pár upíru z rozpadlého klanu v Římě, takže na tréninky je dost lidí a vždy se další trenér hodí. *Pronesla a pak se na něj podívala.* Jestli myslíš někoho konkrétního z New Yorku tak ne. S jednou se přátelí můj manžel a já trochu taky, ale je to spíše, jak to říct rodinná přítelkyně. Čaroděje máme, ale nejsou zdejší, jsou to lidi, které znám už velmi dlouho a tak nějak spolupracujeme také delší dobu. Věřím jim a zajišťují nám ochranu.
*Mírně nakloní hlavu na stranu a pozvedne jedno obočí.* Tak v Římě...no jak se říká tak všechny cesty vedou do Říma. Pro ně platí, že cesty vedou do New Yorku. Tak si mě zapiš jako trenéra, rád jim pomůžu. *Řekne a podívá se na hodinky, které má na levém zápěstí.* /Sakra, měl bych jít, než se začne Hiram vyptávat./ *Probleskne mu hlavou a narovná hlavu.* No můj velmi blízký přítel je taky čaroděj a mu věřím. Takže to máme společné. *Pomalu se postaví a protáhne se.* Děkuji za schůzku a velmi rád budu součástí tvého klanu. Kdyby cokoliv tak mi dej vědět. Zatím se měj, Aless. *Poté se nejspíš nechá vyprovodit ven ochrankou a zmizí kdesi v ulicích města.*
*Aless lehce přikývla hlavou a pousmála se. Byla docela ráda, že bude mít nového upíra, muela s ním ještě projednat nějaké věci, ale viděla, že on sám asi spěchá a ona taky měla ještě pracovní schůzku.* Dobře tedy, tak pokud souhlasíš, tak tě do klanu příjmu, ale ještě bych se s tebou ráda sešla. *Pronesla a pak už se tedy oba rozloučili a ona jej nechala vyprovodit. Sama si pak vzala věci a odešla se připravit.*
*Byl to už dozajista nějaký ten pátek, co pořádal tak velkou akci, jako byla otvíračka podniku. Když by měl vůbec čas se nad tím nyní zamyslet, došlo by mu, že od poslední uběhlo takových pět let minimálně. Jenže na to, dle jeho nyní poměrně uspěchané mysli, nebyl prostor. Přestože bylo vše nachystané a venku již čekala zlatou nití ozdobená červená stuha na přestřihnutí, nervozita s rohatým čarodějem cloumala jako divá, nenechajíce jej si ani na chvíli odpočinout.* Neměli bychom něco dělat? Hiram vypadá, že tu brzy sebou sekne. *Zmínil Darwin, upír za pultem, zatímco svého manžela stojícího vedle něj objímal kolem pasu.* Já to slyšel! *Ozvalo se pak zpoza boxu, z nějž následně majitel podniku vyšel.* I tam je vše, nic by nikde nemělo chybět...Nat? Je vše ve vedlejším boxu? *Nadhodil přitom, zadělávajíce korálkové záclony.* Ano, všechno jsme zkontrolovali před vámi dvěma minimálně dvakrát, tak se připravte a běžte čekat ven. Zatímco tu šílíte, nebo Hiram minimálně, zbývá vám tak dvacet minut na to, abyste ze sebe udělali lidi. *Zašklebil se upír tentokrát. No, že by situaci pomohl, to se nedalo říct. Čaroděj okolo nich akorát prosvištěl, s Nat či bez ní, jako by běžel maratón, a zmizel v prostoru za pultem, aby se mohl převléct do toho oblečení, které mu Taylor na tento slavnostní den ušil. To se skládalo ze zdobených harémových kalhot a plno šátků k bříšnímu tanci, na nichž při každičkém pohybu zachrastily přišité mince a další různé ozdoby. Párkrát si je fascinovaně prohlédl, než jeden z nich na zahájení akce raději obmotal i okolo hrudi. Přestože mohl být poté oblečen jak chtěl, ze začátku bylo fajn vypadat více reprezentativně, ale aby to zároveň sedělo do toho prostředí, které si v indickém duchu nechal společně s Nat vystavět. Nakonec mu nejvíce času sebralo nasazování šperků. Dokonce si jimi ozdobil i růžky, které před civily bez zraku chránila iluze.* Takže všichni na místa. Jdu to ven omrknout. *S tímto podal ruku upírce, když se sešli kousek od dveří.* Jdeš se mnou? *Optal se. Podle odpovědi pak učinil a naposledy se ohlédl za sebe, prohlížející si prostory podniku, který společně se zrzavou dívkou vedle něj vybudoval. Vše bylo na svém místě, prostory spoře teplým světlem ozařovaly lampy a v pozadí už teď šla slyšet klidná hudba, která měla každou chvílí potěšit uši jak čestně pozvaných hostů, tak i všech ostatních, kteří se pro utišení své zvědavosti přišli na nový podnik v ulicích Brooklynu podívat.*
*Natalie s Elaine pomáhali v čajovně kdo ví jak dlouho už. Dneska se mělo otvírat ale Nat vyla nějak moc klidná.* Lásky moje odsebe pak si užívejte po šichtě..A ano je tu všechno! Hiram jen potřebuje svého prince na bílém koni a pak bude v poho! *Oznamila Darwinovi a šla se převléct taky, rozdíl od hiramova byl, že měla na míru ušité kalhoty a zbytek si buď zapůjčila, koupila nebo vyrobila. Měla na sobě odepnutou Bílou košili s vyšitými květy a listy, hnědo-oranžovou podprsenku s opět vysitymi vzory a na konec na míru šité kalhoty od Taylora s řetízkem pro trochu toho lesku. Když se ji zeptal jestli jsde sním tak kývla hlavou* Tak jo..Jsem nervni jak svině.. *Přiznala a jemně se zakousla do prstu z nervozity*
*Triss dorazila zřejmě mezi prvními a protože byl večer, tak kromě overalu s dlouhými nohavicemi a širokými ramínky na sobě měla ještě riflovou kratší košili a stejně světle modré polobotky. Lidé se jim pomalu začínali shromažďovat - pokud to byli lidé nebo i podsvěťané - a jen majitelům podniku zamávala s veselým úsměvem. Pohovoří si s nimi později, ale protože byli kamarádi, jistě to bude trochu na dýl, než u těch neznámých, co pogratulují k otevření podniku, takže dala přednost jim.*
*Nateův manažer nebyl nadšen, že by se měl jeho klient účastnit další otevíračky, neboť mu Nate nenahlásil ani tu minulou. A jak neměl jeho manažer něco pod kontrolou, tak se mu to příčilo. Jeden by se mohl divit, že to ještě nevzdal, protože s tímhle mindsetem muselo být manažeování Nateovy kariéry jeden velkej nervovej kolotoč. No ale byl od toho placen, takže mohl být nakonec rád, že mu to Nate alespoň tentokrát oznámil předem. Když čaroděj dorazil na místo, tak se tiše jako myška prosmýkl davem, než našel známou tvář a připlížil se k TRISS zezadu.* Aby si nezačali myslet, že jsme zase spolu, když všude chodíme dohromady.. *Ušklíbne se ji u ucha a zároveň s tím ji polechtá.*
*Tak nějak byl ready na ten den, na který čekal. To se ví, když je to navíc velmi důležitá událost a to ne jen pro něj, ale hlavně pro jeho milovaného, kterého by dnes rozhodně nechtěl zklamat. Proto dorazí na místo oděn do bílé košile s vyhrnutými rukávy po lokty, černých kalhot a hnědých polobotek. Takže elegantní jako vždy, samozřejmě. Tak nějak jde i vidět, že díky rohatému čaroději se mu zlepšil vkus na oblečení. Tak si tam stoupne tak aby pěkně viděl jak na Hirama, tak i na Nat.* Tak a je to tady. *Zamumlá potichu s širokým pyšným úsměvem.* /Vypadá úžasně.../ *Projde mu hlavou při pohledu na jeho milovaného.*
*Bob málem zapomněl na to, že se dnes otevírá kavárna. Takže na sebe hodil tmavě zelené volné kalhoty, tričko s krátkým rukávem v tmavé barvě, která je mezi zelenou a černou. Přes to má přehozený volný černý plášť kimonového stylu. Kalhoty doplňuje černý pásek, který je tvořen z pletených kožených plátků. Na nohy si nasadí černé plátěné mokasíny, v kterých není vedro a dá se s nimi pohodlně chodit. Vlasy má rozcuchané, ale pořád je jasné, že jde o účes. Na ruce má zavěšený složený vějíř. Vejde do davu a zastaví se vedle NIKOLASE.* Uf... taky vám je vedro jak blázen?* Zeptá se a pak se na něj podívá a jeho oči se rozzáří.* Oh! * Vyjde z něj a stoupne si ještě blíž, aby si ukořistil trochu chladu.*
*Naposledy vše v rychlosti sjel pohledem, než Nat přivedl ke dveřím podniku, které pomalu otevřel dokořán, aby mohla dívka vyjít. Kdyby nechtěla, prostě ji buď popohnal, nebo vyšel namísto ní. Tentokrát se snažil zachovat více jako muž, což bylo u něj mnohdy spíše zvláštností. Aby ovšem stále zabránil zvědavcům v pohlédnutí dovnitř skrze otevřené dveře, po jejichž levici visely neonové světla ve tvaru loga podniku, nechal jednoho z ochranky, aby si před vstup stoupl. Nakonec, nerad by hned vyzradil překvapení čekající uvnitř. Zároveň se ovšem nesnažil hosty nijak unudit.* Tak abychom to neprotahovali. *Zmínil poté, co s Nat jednohlasně pozdravil dav před sebou. Následovalo už jen slavnostní rozstřihnutí stužky. Dokonce přitom kdesi zaslechl zajásání, pokud jej jeho sluch po těch letech už neklamal.* Můžete vstoupit. *Uklonil se lehce a krátce, nechajíce bodyguarda uvolnit vstup dovnitř. Ti citlivější v davu mohli už nyní ucítit vůni vonných tyčinek a kuželů, která se linula celým podnikem až ven. Odborníci v tom pak mohli poznat levanduli, která mimo to byla i ve vázách rozmístěná v pár kójích. Ty měly samozřejmě na otevíračku záclony odkryté a svázané, aby si hosté mohli snáz po vstoupení do podniku vybrat, kde si chtějí jít odpočinout a popovídat se svými přáteli, zatímco jim jako hudební podklad bude hrát pomalá klidná hudba, podobná té, co se často pouští při meditacích.*
*.Natalie uvítala dav lidí společné s Hiramem a její nervozita spadla když střižená stužka padla k zemi, hned pádila dovnitř s ostatními. Držela se blízko Hirama a pohled na plný bar byl nádherný. Pak už se jen procházela kolem a užívala si svým 15 minut slávy.* Nevypadá to tu zle!..*řekla ale i tak lehce vyhlížela jestli se ukáže Val. rozhodné jí psala ať se staví ale pochybovala o tom. Její úsměv porostl když spatřila ROBERTA a rychle k němu pospíšila* Tak co? Líbí? Je tu celkem chládek ale to je co jsem jen slyšela..*řekla Nat a spokojeně si hrála s vlasy* Jak se vede tobě? *Rychle se zeptala a koukala na něj* Jestli máš žízeň tak doporučuji ledové čaje co tu máme. Ochladí i upíry..*snažila se zažertovat ale asi marně*
*Triss se překvapeně otočí směrem k NATEOVI, který se za ní objevil a lehce ho odstrčí.* To očividně ty chceš, aby si to mysleli, já jsem šťastně zadaná. *Rýpne si do něj pobaveně a mrkne, načež si vylslechne HIRAMA s NAT, zaznamená několik známých tváří, ale pobídne Natea.* Tak pojď, omrkneme to a půjdeme je pozdravit. *Postrčí jej lehce loktem, načež se do něj zavěsí a potáhne jej dovnitř, kde se rozhlédne.* Mají to tu krásné! Někdo tu má cit pro estetiku. *Mrkne směrem k hostitelům a jestli nebudou v obležení někoho, tak potáhne Natea za sebou a kdyby nechtěl, klidně k nim zamíří sama.* Zdravíčko, HIRAME! *Triss rozzáří tvář úsměv o to upřímnější.* Máte to tu nádherné. Asi mám novou oblíbenou čajovnu. *Mrkne na něj vesele.*
*Ušklíbne se na TRISS, když jej odstrčí a po jejích slovech si odfrkne.* No promiň, cara mia, ale jestli jsi zapomněla, tak podle loňských drbů jsem tě tehdy údajně podvedl s Lyriou, takže to nevypadá, že by jsem měl zájem být nadále tvojí životní láskou.. *Pronese s úšklebkem, než se přizpůsobí jejímu chycení. Ono nic jiného mu totiž nezbývalo.* To říkáš mě, který nerozezná fuchsiovou od magenty? *Na případnou Trissinu reakci mávne rukou.* Neřeš.. To jediné jsem pochytil z Tinina spílání, když se mě ptala, která barva plavek je lepší.. *Za chvíli už uvidí známou tvář, byť HIRAMA nějaký ten pátek neviděl. Na pozdrav mu ironicky zasalutuje dvěma prsty, než řekne alespoň.* Čau.. Prostě to, co říká Triss.. Podle nejnovějšího poznatku mojí sestry totiž nemám prý vkus, takže budu s Triss jen souhlasit.. *Zasměje se.*
*Když ho osloví ROBERT, tak zaměří svou pozornost na něj.* Jo to asi je. *Usměje se na něj než se zarazí. Mírně přivře oči jako by snad pátral ve své paměti kde tohoto čaroděje jen viděl a očividně si i vzpomene.* Hele, tebe si pamatuju z klubu. Ty jsi ten kočičák od Taylora, že? *Vycení své bílé zoubky. Pak už k nim, ale přijde NAT a tak věnuje kousek pozornosti i jí.* Nat! Velmi rád tě vidím. Ani nevíš jakou mám radost z otevíračky. *Prohodí směrem k ní a když už nejspíš se NAT věnuje jen Robertovi, tak mírně kývne hlavou.* No tak já jdu dál k tomu hlavnímu hrdinovi dnešního dne. Zatím se mějte. *Mrkne na ně a pomalu se přibližuje k HIRAMOVI. Jenže je už u něj TRISS s Nathanem, ale to je mu fuk. Jakmile k nim dojde tak s rukama v kapsách na všechny kývne hlavou na pozdrav.* Zdravím. Tak co, Hi? Jak se cítíš? Dnešek je povedený. Oh, ahoj Triss a....no tebe neznám. *Řekne a krátce si NATEA prohlédne.*
*Bob se na NAT podívá a pousměje se.* Je to tu pěkné. A na mě pořád teplo.* Ušklíbne se a rozhlíží se kolem. Pak se podívá na NIKOLASE.* Oh, opravdu? Už si nepamatuju.* Zazubí se na něj a pak mu jen zamává když odejde a podívá se na NAT.* Hmm, možná zkusím nějaký ten ledový čaj, ale s liči. Docela mě to ovoce zaujalo.* Poví a vydá se si objednat. Všimne si i dalších známých tváří, ale ty momentálně neřeší. Objedná si čaj a čeká až se mu připraví.*
*Nějakou chvíli zůstal venku, kdyby náhodou by s ním někdo chtěl náhodou mluvit, než se rozhodl jít rovněž schovat dovnitř. Už by se pak chystal jít k pultu, vyventilovat se u svých přátel za ním. Než to však stihl udělat, zaslechl známý hlas, za nímž se s úsměvem otočil. Ukázalo se, že hádal v hlavě správně – ten, kdo na něj promluvil, byla TRISS.* Ahojky. *Řekl a otevřel náruč, kdyby jej náhodou chtěla ČARODĚJKA obejmout. U NATEA s něčím takovým už však moc nepočítal. I tak mu ale na moment náruč otevřel, kdyby si náhodou chtěl začít stěžovat.* Tak to mě těší. Už jste viděli interiér druhé části? Tohle...*Odmlčel se a lehce rozmáchl rukama, aby poukázal na interiér, v němž se nacházeli momentálně.* ..je totiž především Natina práce, druhou část jsem zařizoval hlavně já...což asi půjde poznat. *Dokončil poté, drbajíce se přitom na zátylku.* Nuže, asi půjdu najít svého partnera..předpokládám, že Nikolase jste zatím nepotkali? *Nadhodil. Nikam se však už chystat nemusel, protože se NIKOLAS objevil přímo u nich.* Ahoooj. *Protáhl, načež UPÍRA spokojeně objal, pokud mu to tedy svolil.* Skvěle. *Zazubil se poté krátce a už se natahoval pro polibek na přivítanou.*
*Nat se usmívala od ucha k uchu, ukazujíc své bílé zoubky. NIKOLASOVI kývla hlavou na vděk a hned za nim.* Děkuji a ano myslím že by tu neco takoveho mělo být..Pak se když tak stav do druhe části..tam vem i Taylora někdy..je velice..jak to říci..speciální!! Hiram ji navrhoval *Pověděla ROBERTOVI otočila se k NIKOLASOVI* Taky jsem nadšená!..jen mam chuť padnout na zem s toho davu co tu je...*potom co ji rekl že půjde hledat Hirama tak kývla a koukla se kolem* Počkej jdu s tebou! *Pospíchala za Nikolasem a z lehké úzkosti si hrála s řetízkem u kalhot* Híro! *Zamávala HIRAMOVI s úsměvem a protože nechtěla být sama tak se k nim nenápadně přidala.*
Tak nedělej hovadiny. *Popíchne ho, načež se zasměje.* Upřímně s odstíny mívám taky problémy, kór s těmi nepatrnými. *Přizná, že je na tom podobně, i když dokázala říct, který je světlější a který tmavší, když se o to zajímala. Nicméně pojmenování byla věc jiná, bylo tolik názvů! Musí se pobaveně ušklíbnout nad tím, jak jí přizvukoval, stačí obejmout HIRAMA, jenže do chvilky se nim přimotá NIKOLAS, kterému věnovala zachráněného zajíčka.* Ahoooj, jak se daří? A jak zajíčkovi? Ještě ho máš, nebo jsi ho někde vypustil? *Zeptá se zaujatě.* A tohle je NATE, můj velmi dobrý kamarád. Nate, NIKOLAS. *Představí oba muže, kteří se ještě neznali a otočí se k HIRAMOVI, aby mu odpověděla.* Ah, ještě jsme neměli to potěšení, ale rozhodně to tu prozkoumáme. *Mrkne na něj.* Ale podle této části bude i ta druhá určitě skvělá. *Usměje se na něj. Tak tedy NIKOLAS je jeho partner? Zajímavé zjištění. Otočí se k NAT, když všem odpověděla.* Zdravím, ty budeš asi Nat? Já jsem Triss, věřím, že jsme se ještě nepotkali. *Nadhodí a natáhne k ní přátelsky ruku.* Každopádně, zahlédla jsem ROBERTA, tak ho alespoň zajdu pozdravit, určitě se k vám ještě vrátím. *Usměje se, pokud nebo až se s NATALIE představí a ostatní jí odpoví na případné dotazy a poznámky a zamíří za zmíněným čarodějem.* Můžu se přidat? *Nadhodí a sama si objedná to stejné, co on, byť neúmyslně, protože venku bylo neuvěřitelné horko.*
Já nic neudělal! *Vyjekne tiše ukřivděně. Což je pravda, že zrovna v tomhle byl nevinně. Lyria mu jen dala pusu na tvář a nějaký blb udělal z komára velblouda potom.* Nezvedej si tolik ego, gatita.. *Ucedí k TRISS s ušklíbnutím, když si všimne jejího úšklebku. Když mu HIRAM nabídne objetí, tak decentním pohybem ruky odmítne. Ne, že by měl problém jej obejmout, ale nepřišlo mu, že by jejich přátelství bylo natolik blízké. Na jeho slova jen zakroutí hlavou a to na obě otázky, než k nim dorazí dvě nové tváře. Mávne krátce na pozdrav, jelikož jej Triss představila za něj. Proto jenom dodá.* Vzhledem k tomu z kolika průserů jsem tě tahal, ať už fyzicky nebo mentálně, si myslím, že tohle byla normálně kamarádská degradace.. *Odfrkne si, než se mu na rty vrátí pobavený úsměv a prohodí k NAT s vtipem.* Slyšel jsem, že si z tebe Hiram udělal otroka na výzdobu téhle části podniku.. *Nezastavuje TRISS, když slyší, kam se chystá odejít, ale nedá mu to k ní alespoň nezavolat.* Žádný uzavírání magických dohod! Znáš se! *Načež se pohledem vrátí ke konverzaci v jejich skupince.*
*Natalie se rychle otočila na Triss a kývla hlavou* Ano, nepotkali..Natalie McCoy jméno mé, těší mě! *Potřasla si s Triss ruku a otočilase nw NATEA* Ne..Byl to společný nápad. *Opravila ho rychle a znovu se podivala na TRISS, pomalu si uvědomila kdo to byl.* To..To je..*Natalie se podívala na Hirama s udiveným výrazem zároveň ukazujic na Triss* To byla Fakt ona!? *tiše zapištěla než se uklidnila a by zachovala svůj postoj. Zbytek tě akce se jen bavila s ostatními hosty a pila krev. Potom se jen rozloučila s ostatnimi a s Elaine vydali směrem k vile.*
*Mrkne na TRISS a zasměje se.* Prý vypustil. Ten je pěkně u mě doma, nikdy bych se ho nezbavil. *Zavrtí pobaveně hlavou a na seznámení kývne hlavou na NATEA.* Těší mě. *Prohodí k němu a to už se k němu natahuje HIRAM, kterého okamžitě jemně políbí. Vytáhne si jednu ruku z kapsy a obejme ho kolem pasu.* Jen skvěle? Hm, na tom budeme muset doma ještě zapracovat. Na tohle se hodí spíš slovo perfektní. *Zazubí se na něj. Rozhlédne se kolem a uznale hvízdne.* Pěkně jste se tu vyřádili, ale abych byl konkrétnější... *Podívá se zpět na rohatého čaroděje.* Mám takový pocit, že už je čas jít domů to ještě dál oslavit. *Zašeptá směrem jen k němu, pak už se s širokým úsměvem rozloučí s ostatními a pokud bude HIRAM chtít tak po jeho boku odchází směrem k doupěti mladého čaroděje.*
*Jak i čekal, NATE jeho objetí odmítl. Nečekaně to s ním však ani nehlo, akorát si ruce překřížil prozatím na hrudi, rozhlížejíce se po okolí, zda náhodou už teď nespatří někde Nikolase. Ten si k nim naštěstí našel cestu sám a zatímco jej TRISS za něj představovala NATEOVI, rozhodl se už ke svému DRAHÉMU přejít blíž. Během toho i kývl Nat na pozdrav.* Tak samozřejmě, stačí se jen nabourat do hlavy a je to, udělá cokoliv jí nařídím. *Zašklebil se na NATEOVY slova.* Jup, přesně tak. *Potvrdil pak NATINY slova a následně, jakmile TRISS odešla a NAT začala vyšilovat, se rovnou i zasmál.* Jo, jo, byla. A pokud bys ráda vyšilovala dál, tak můžeš...by to totiž NATEOVI bylo jinak líto. *Zašklebil se směrem k ČARODĚJI a zatímco pak čekal na to, jak mu to zmíněný vrátí, si vyslechl NIKOVY slova.* Mhmmm...můžeme. *S úsměvem kývl.* Tak, doporučuji ti zajít dolů...určitě si to tam užiješ. *Mrkne na NATEA.* Tak papaaa. *S tímto mu ještě dodatečně zamával, než tedy společně s NIKOLASEM odešel.*
*Přikývne ještě směrem k NIKOLASOVI, než se uchechtne na slova HIRAMA nejprve a pak se pobaveně zakření na NATALIE.* Oh.. Por el amor de dios.. Vždyť to není žádná modla.. Jen jedno čarodějný tele, co se vždy připlete do největší světových průserů.. *Převrátí očima, nad vyšilováním Natalie nad Triss a uchechtne se přitom pobaveně, než zakroutí na slova Hirama hlavou.* Dios ne.. Ještě to tak.. *Zasměje se. V tu chvíli mu začne vyhrávat vyzvánění na telefonu. Omluví se z konverzace omluvným úsměvem a gestem k telefonu, který rychle zvedne, aby si vyslechl Tiny poplašný hlas. Následně hovor típne a když se vrátí do konverzace, tak jen rychle pronese.* No, je mi líto, ale budu muset zpátky domů.. Malý magický problém.. Nebo spíš dva.. *Řekne a odejde pryč z podniku a pak rychle domů.*
*Bob dostane ledový čaj a ten si vypije. Ještě tam chvíli je, než se rozhodne, že půjde. Sice by tam rád šel znovu, ale tentokrát mu je moc velké teplo. Takže si vypije ještě jeden ledový čaj a odejde. Míří si to rovnou domů.*
*Triss nakonec taky odešla.*
*Natalie se procházela v obchodě s Elaine, aby se porozhledla po nějakém levném kočkolitu. Tam potakala Hirama a ten po menším povídání jí dotáhl k sobě domů. Nebyla si jistá a necítila se dobře po lákaní Waltera do vily. Ještě měla menší ranky na obličeji. Po příchodu do Hiramova obydlí si nat vyzula boty a koukla se Kolem* Pěkné! *Uznala a uvolnila se pomalu* Seš si jistej že tento nevadí?
*Když zrovna vybíral pamlsky pro Frankie, všiml si ve zverimexu povědomé tváře. Ohlédl se za ní a lehce se usmál, přetáhl si na sebe pozornost její i jejího doprovodu. Chvíli se bavili, pak si odběhl zaplatit a najednou byli zde – před dveřmi jeho bytu. Samozřejmě Nat s Elaine odtáhl do temnější uličky, kde otevřel portál, aby byli co nejdříve doma. Nač jít taky pěšky, když mu stačilo tak málo a už mohl být na téměř jakémkoliv místě? S radostí otevřel dveře bytu a pustil dámy dovnitř. A jakmile zaslechl pochvalu, jeho úsměv se o to víc rozšířil.* Díky a jsi u mě doma.. mně to nevadí. A kdyby to vadilo jemu? Vyřídím si to, nebude to nic těžkého. *Odmávl rukou.* Noc je dlouhá, pohrát si můžu i později. *Pokrčil rameny.* Lásko? Jsem doma! A vedu nám návštěvu! *Prohlásil lehce zvýšeným hlasem a veselým úsměvem v obličeji, čekajíce odkud jeho drahý vyleze.*
*Tak si tam leží v posteli oděn do riflí a bílé košile. Očividně je spokojen jelikož mu na hrudi odpočívá králík, no spíš zajíc, jménem Frankie. Oči má zavřené a hladí jemně a pomalu králíčka.* /Je tu až moc klid. Kdepak jen se potuluje?/ *Prožene se mu hlavou, ale to už zaslechne otevírání dveří. Otevře oči a i s králíkem v náručí vstane. Frankiemu je to nejspíš asi jedno a tak stále spokojeně spočívá. Jde pomalu a když se k němu dostane, že mají návštěvu, překvapeně zvedne obě obočí a povzdechne si s úsměvem.* Hm, tak návštěvu říkáš. *Řekne a nadechne se.* Ale, ale...další upír. *Prohodí a jakmile k nim dojde, opře se o stěnu i s králíčkem a pořádně si nově příchozí prohlédne. Nepřestává u toho hladit Frankieho.* Zdravíčko. *Mrkne na Nat.*
*Nat se lehce usmála na Nikolase a zamávala* Zdravím..Jsem Nat..a to je má chůva Elaine..Těší mě! *Nat se usmála víc když si všimla králíčka a tiše povzdechla* To je rozkošný...*Přiznala a jen z dálky malinké zvířátko obdivovala. Elaine překřížila ruce a jen Nat sledovala* A ano..doufám že malá návštěva van nenarušuje klid..jenže Hiram básnil o krvavých nanucích a krev by se teď bodla *Promnula si dlaně než se kouka kolem a se svolením hirama se posadila na Gauč*
*Hold na něm šlo rozhodně poznat, že nepatří zrovna mezi introvertní lidi. Měl rád společnost – malou i velkou. A s tím jde ruku v ruce i potřeba mít něčí pozornost. Nebo minimálně u něj to tak bylo.* Jup, návštěvu! A neboj, čas čistě se mnou ti dopřeju v noci. *Uculil se nevinně, načež společně s přehozenou plátěnkou přes rameno popošel k Nikolasovi, načež se postavil na špičky a cvrnkl jej lehce do nosu.* Klidně si můžeš vybrat, co bys se mnou potom chtěl dělat. *Zavrněl, než zničehonic tleskl a odtáhl se.* Nenarušujee. *Protáhl.* Už vám je půjdu vytáhnout..Elaine si dá taky? *Optal se ze slušnosti i starší dámy. Jakmile pak obdržel odpověď, ještě se zastavil u Nikolase, od nějž si vyprosil pomocí psích očí polibek, než mu dal pokyn si jít s hosty sednout na gauč, načež sám odešel rovnou do kuchyně.*
Heh, těší mě, Nat. *Řekne a pak i po krátké odmlce se koukne na onu chůvu.* A těší mě, Elaine. Moc často se mi nestává, že bych potkal chůvu. Nejspíš je to tím, že nepotkávám moc mladých upírů. *Uchechtne se a pak už věnuje pozornost Hiramovi.* Co chci říkáš. No jak myslíš. *Zavrní potichu a pak už se zase věnuje náštěvě.* Ach, krvavé nanuky. Dám si rozhodně taky. *Zazubí se na ně a jakmile začne Hir prosit o polibek, neodolá a jemně ho tedy políbí. Poté se posadí k vedle Nat.* Tak mi něco málo o sobě pověz, Nat. *Prohodí, načež koukne na Frankieho a pak na ni.* Chceš si ho pohladit? Neboj se, nekouše. *Řekne a to poslední nejspíš myslí jako vtip, když se mu při tom začnou cukat koutky úst.*
*Nat se koukla na Nikolase a lehce znervoznila* No..Ráda dělám šperky..Můžu ti njelaz udělat pro Hirama k Narozeninám, nebo jen tak! *Usmála se než jemně pohladila králíčka* Já se nebojím..mám kočku..Nefertiti! *Usmála se a koukla na Nikolase a pak na Hirama* Náhodou Hirame, nečekala bych že budeš na upíry..Potom co tě jedem málem zakous *Uchechtla se a pokračovala v hlazení králíčka*
*Nevinně se na Nikolase usmál, chvíli svírajíce své líce ve dlaních.* Už se nemohu dočkat, co si vymyslíš. *Prohlásil sladkým hláskem a po polibku, při němž lehce skousl upírův spodní ret, se nevinně uculil jako malý andílek a odcupital do kuchyně. Ta byla ovšem hned, neoddělená žádnými dveřmi, vedle obývacího pokoje. Měl tedy docela přehled, o čem se ti dva bavili.* To bych byl rád, když bych nějaký od tebe dostal, ale příště by bylo asi fajn, abych něco takového neslyšel. *Ozval se a hned na to se i zasmál.* Budu se ale snažit, abych na něco takového zapomněl. *Řekl, když se otočil, aby Nat mrknul. Byla to jen otázka pár sekund, pak se vrátil k mrazáku, z nějž vytáhl tři nanuky. Byla to vlastně jen zmrzlá krev na plastových špilkách. Pořádně už nevěděl jakou skupinu takto zmrazil.* Jinou formu jak tlapičky jsem nenašel, takže tak. *Odůvodnil vzhled jídla, které postupně každému upírovi předal. Nejdříve jej obdržela Elaine, poté Nat a pak zamířil k Nikolasovi, jemuž nanuk předal a opatrně si mu sedl do klína.* Málem? Ty jsi mě zakousla. *Opravil ji.* A co se týče tvého šéfa... ten se mě ani zakousnout nesnažil, naštěstí. Už tak jsem se divil, že jsem se domů dostal bez nějakých velkých problémů. *Pokrčil lehce rameny, oklepal se a automaticky se na Nikolase natiskl, krátce přitom přivřel oči.* Abych pravdu řekl, ta Sněhurka je děsivá. A jestli budu muset někdy jít znovu do vily, nad čímž silně přemýšlím.. mám nějaké nevyřízené účty s Walterem, tak doufám, že zrovna ho tam minu. *Celou dobu měl samozřejmě na mysli pana Sorina, což předpokládal, že Nat došlo.*
*Zasměje se a přikývne.* Dobrá, takže něco pro Hira. Je pšt, ať to neslyší. *Řekne a dá si ukázováček před pusu, ale pozdě. Čaroděj to už slyšel.* Nic si neslyšel. *Mrkne na něj a pak už si s úsměvem převezme od Hira nanuk. Už si ho dává k puse, že se s chutí zakousne, když v tom se zarazí.* Kousla? Cože? *Pozvedne jedno obočí a těká pomalu pohledem mezi čarodějem a upírkou.* Kdo je tvůj šéf? *Zeptá se Nat.* /Doufám, že to není ten kdo si myslím. Tak nějak jsem doufal, že se mu kdokoliv v mé blízkosti vyhne./ *Pomyslí si a pak ještě párkrát překvapeně zamrká očkama.* Sněhurka? Jsem trošku zmaten, ale asi mám takové tušení...
No jo..ale Dragos mi dal krev narkomana a já zdivočela! *Nat si vzala Nanuk a začala honcucat. Oči se ji rozzářily a vychutnávala si ho. Když jí připomněl Waltera tak se otřásla a úzkazala mu ranky na obličeji* Ten Hajzl mrl rukavice se stříbrem...a házel po mě nože..*Postěžovala si Hiramovi a koukla na Nikolase* Sněhurka.. to je naše přezdívka pro Dragose Sorina..Vůdce mého klanu..jednou jsme se sjeli s Hiramem a Nebyl dvakrát nadšený *Vysvětlila a uchechtla se* Je bledý, černé vlasy..A mluví s Havranem..*Na drbala Králíčka. Elaine seděla opodál a cucala na zmrzlé krvi* Na tomhle byste si mohl vydělat u upírů Pane Gale *Řekla Elaine ne se vrátila k hlídání Nat* Má pravdu! *Dodala nat*
*Bohužel pro ty dva, sluch měl ještě dobrý a navíc byl hned kousek od nich. Bohužel jeho byt nepatřil k těm, co měli kuchyň a obývák oddělený od sebe.* Achh..rozkaz. *Zazubil se krátce. Následně, poté co každý upír obdržel svůj nanuk, se přesunul právě na klín jednoho z nich. Konkrétně se uvelebil na Nikolasově klíně, k němuž se posléze více natiskl, když se zrovna pod návalem obav a strachu nad vzpomínkou na ten večer oklepal. Tehdy to vnímal smíšeně, ne-li spíš vtipně, komicky. Byl pod vlivem, proč taky. Nyní mu to však až tak vtipné nepřišlo. Chvíli tedy mlčel, hlavně protože se do odpovědí dala Nat.* Dobrý, asi bych se o tom raději nebavil..*Nadhodil.* A jeho křestní jméno jsem se měl dozvědět až bych si to zasloužil, asi si mu zhatila plány. *Dodal.* Jo, Tay mi později vše řekl. *Ujistil mladší upírku. Však od něj taky věděl, kde teď Walter je. Stále ovšem váhal, zda fakt chce vstoupit na Dragosovu půdu zrovna do sklepení. Čert ví, co tam vše bylo.* Heh.. Sněhurka na steroidech jak vyšitá. *Uchechtl se lehce. Poté se s údivem kouknul na Elaine.* /Ona umí mluvit?/ *Proběhlo mu hlavou.* Je to jen zmrazená krev ve formě, nic závratně nového... párkrát jsem dělal i zákusky. Bylo docela těžké odhadnout takové množství normálních surovin, aby to nevyvolalo u upíra chuť to vše vygrcat.
*Po zaznění jména šéfa klanu se zamračí.* Dragos... *Zavrčí potichu a zavrtí hlavou ve znamení jakési ho nesouhlasu.* Nemám ho rád. Po tom co převzal klan, tak jsem odtamtud odešel. Nechtěl jsem tam být. *Ušklíbne se jen při té myšlence.* Krev narkomana? Oh, dokážu si představit jaké to pro tebe muselo být. *Uchechtne se a konečně si dá ten nanuk. Očividně se mu tím nálada zlepší, jelikož se mu na rtech objeví malý usměv.* Mají pravdu, s tímhle bys u nás vydělal. *Vycení na svého milého zoubky.* Ehm, jak moc vlastně experimentuješ s krví, Hire? Mám pocit, že ji máš nějak moc. *Zasměje se a pobaveně zavrtí hlavou.* Sněhurka na steroidech. Víc výstižné to být už nemůže. /Ještě, že jsem na něj nenarazil. Nejspíš by to nedopadlo vůbec dobře./ *Pomyslí si.*
Ty jsi byk v klanu?..*Zeptala se zaujatě a lehce si Utřela pusu* Dokáže nasrat ale strechu nad hkavou potřebuji..Ale jsem nloc mladá se odstěhovat..pískle *Uchechtla se a konečně dojedla nanuk* Experimentování s krví? *Zeptala se než uvolnila Hiramovi Místo na gauči /Chybí mi Val...Trochu se cítím jak třetí Kolo u vozu../ Pomyslela si zatím co udržovala úsměv na tváři* Povídej! *Hnala ho hned k odpovědi a usmála se*
*Téma, které bylo nyní rozebíráno, se mu dvakrát moc nezamlouvalo, což dal i najevo. Nicméně když už se začali bavit ti dva, nechtěl jim to překazit, kdyby náhodou chtěli pokračovat. Zůstal tedy zticha a akorát se více tiskl na svého partnera. Párkrát se na jeho klíně i lehce ošil, což v kombinaci s tím, že Nikolas nyní přijímal víc krve, než by musel, nebylo zrovna dvakrát moc dobré. Nebo bylo? Těžko říct.* Je hezké, že to říkáte. *Zmínil, když v tu zamrkal, přejíždějíce posléze všechny přítomné pohledem.* N-nooo..*Vydal ze sebe lehce přidušeně. Neměl úplně zato, že by bylo ideální pravý důvod říkat. Jasně, Nikolasovi to chtěl říct. Ale Nat? Neměl zapotřebí ji děsit.* Tak větší množství, dávky, krve jsem si začal zařizovat už když jsem si tě sem začal častěji zvát...nechtěl jsem, abys mi tu umíral na návštěvách hlady. Když ses sem nastěhoval, tak jsem dávky zvýšil ještě víc, hlavně abych se lépe začal orientovat kvůli té čajovny, co otevírám. No a přímo experimentování? Chci aby ses tu cítil dobře a měl pokaždé něco nového na vyzkoušení..v jednom kuse cucat balíčky musí být nuda, heh..*Začal vysvětlovat, než pozvolna zaklonil hlavu, aby se na Nikolase mohl podívat. Nato střelil omluvný pohled po Nat s Elaine.* Nat, tobě to řeknu jindy, teď nás na moment omluv. *Pousmál se mile, načež vytvořil kolem něj a Nikolase jakousi bublinu, která zabraňovala vypuštění jakékoliv konverzace ven, aby ji ty dvě slyšely.* A taky ji potřebuju na magii..to víš, krvavá magie se bez krve úplně neobejde. Ale to ti vysvětlím až odejdou. *Při této konverzaci se lehce odtáhl, aby se mu mohl podívat do očí, přestože znal moc dobře zásady mluvení s upírem. Nemyslel si však, že by Nikolas použil Encanto zrovna na něj. Zlehka se zhoupnul, narovnal a políbil jej.* Teď pšš, jak jsem řekl, čas čistě se mnou bude až se rozhodnu, že by bylo fajn pro návštěvu odejít. *Řekl a přiměl bublinu prasknout.* Nuže..teď z jiného soudku. Co to stěhování? Zjevně neklaplo..pročpak?
Jo, byl jsem ještě v době kdy ho vedl Teonce Elliott. Odešel jsem hned po tom co klan převzal Dragos. Tak nějak se mi nelíbilo jak ho chtěl vést, ale u tebe to chápu, Nat. Jako velmi mladý upír top rozhodně nemáš jednoduché. *Ušklíbne se už jen při vzpomínce na Dragose. To však zažene mírným zatřesením hlavy. Než se naděje, tak píchl asi do vosího hnízda a je rázem v bublině s čarodějem.* Ty děláš krvavou magii? Hirame, víš jak moc je nebezpečná! Může se při ní zvrtnout cokoliv...navíc nevypadáš jako někdo kdo ji provozuje. *Řekne s obavami v hlase a když mu čaroděj pohlédne do očí, pousměje se.* Máš odvahu se dívat upírovi přímo do očí. Ale neboj, proti tobě bych Encanto nikdy nepoužil. *Mrkne na něj a jemně ho pohladí po tváři, než bublina praskne.* Heh, já a krevní zásoby v balíčcích....má pravdu, po těch letech to začne být nuda. *Pronese jako nějaký vtip a pak už se zaměří na Nat.* Takže stěhování? Pověz nám víc.
Aha..Tak jo..*Ta odpověď Natalii stačila a spokojeně. Při jejich Bublině Nepoznala nic ale když práskla tak se jen usmála* Jo..No.. prostě to neklaplo..měla jsem se stěhovat k Dominicovi Northwoodovi, můj nejlepší kamarád ale ně[link src="jak.to"] nevyšlo..A hele..budu moct být s Taylorem! Jestli on taky neodejde..*Dodala na konec a povzdechla si* Teď si jen vezmu kočku co jsme si pořídili..ale Budu jí asi muset dát pryč protože ve vile mít zvíře nesmím..*Nat si lehce povzdechla znovu* Je to Sphinx černá kočička s velkýma modrými očima! *Hned vytáhla mobil a ukázala jim fotku*
*Hned, jakmile byl s Nikolasem v bublině, kápl božskou. Jemu to tajit nechtěl už vůbec, Nat pouze byla až moc mladá na to, aby věděla co vše s krví může jedinec dělat, kromě jejího pití. Ty kouzla byla mnohdy...no lehce děs nahánějící. Lehce zamrkal, podívajíce se na moment bokem. Věděl, jaké riziko tento typ magie nosil, moc dobře. Nemyslel si ovšem, že to někdy do závislosti v tomto ohledu dožene. Doufal v to.* Já vím, já vím..*Pronesl.* Nepraktikuji ji často, neboj. A pokaždé si dávám pozor. Není to sranda a já to beru na vědomí. *Kývl.* Ale jde mi, troufám si říct, že jsem v ní opravdu dobrý. *Nadhodil pak, během čehož naklonil hlavu do strany.* Až do velkých extrémů jsem to nezahnal, jen mám velkou pernamentní jizvu na levém ukazováčku. *Dodal. Následně se podíval do Nikolasových očí. Už delší dobu nenosil barevné čočky, vlastně je zahodil úplně. Pro Nikolase tedy nebylo žádné překvapení, že se díval zrovna do jeho hnědých očí. Nat si toho však musela všimnout později, při jejich prvním setkání totiž čočky ještě nosil.* Jsem si toho vědom, lásko..a i kdyby, věřím, že bys měl dobrý důvod. *Přitulil se lehce k jeho ruce, kterou jej hladil po tváři, načež tedy po polibku bublinu přinutil prasknout a nadhodil nové téma.* Yeah..Dominica jsem dlouho neviděl. Mám pocit, že ho někdo vymazal ze světa...a věřím, že Taylora se jen tak nezbavíš. Určitě ne dokud se nenaučí vše, co se chtěl naučit, což určitě bude trvat další desítky let. *Mávl rukou. Nato ucukl a zakryl si oči.* To není kočka, to je krysa. *Vykníkl.* Nevím proč to nadhazuješ, ale musíš se snažit víc, jestli ji tu chceš nechat.
Ehm, ke komu? Ach jo, skoro žádného upíra tu neznám. *Posteskne si a dojí si nanuk. Jen tak je chvíli poslouchá než zaslechne konečně známé jméno.* Taylor? Oh, toho jsem jednou potkal. *Usměje se a koukne se poté na fotku Natiny kočky.* Tss, prý krysa, vždyť je moc roztomilá, Hi. Věřím, že bychom si ji tu mohli nechat do té doby než si Nat najde něco kde s ní může být. *Zazubí se na svého přítele a nahodí i psí očka. Přeci jen hraje na roztomilost.* No tak, určitě to nebude na dlouho. Nat je určitě šikovná v hledání.
No...nedovolí mi se odstěhovat než budu upírem nějakou dobu..a nebudu potřebovat chůvu...To může být rok až několik let a to já vás takhle otravovat nemůžu..*Když Hiram nazval Její kočku krysou tak zasyčela* Neříkej Jí krysa!..*schola si mobil a koukla na ně* Jen jsem to chtěla zkusit..*Usmála se než se protáhla lehce. Trochubji mrzelo že bude kuset kotě dát do jiné rodiny* Tak, co byste chtěli dělat teď, jestli chcete být smát tak jen řekněte a my s Ealine pujdem
To ti mohu jistě říct, že to bude více než rok. Nerad ti tedy kazím iluze, ale na druhou stranu ti nechci mazat med kolem huby. *Lehce zavrtěl hlavou, věnujíce pohled Nikolasovi.* Nakonec se můžeš hned zeptat staršího, jak dlouho mu zabralo naučit se ovládat. *Nadhodil pak, než se podíval na fotku kočky, přičemž ucukl a ihned řekl, co si o tom stvoření myslí. Nuže, byl zjevně jediný. Jeho drahý měl jiný názor. Otočil se opět na něj, krátce našpulil rty.* /Tak ty na to takhle../ *Pomyslel si.* Myslíš, že ti bohatě stačí jen udělat psí oči, abych ti dopřál cokoliv chceš? *Nadhodil otázku, na níž vzápětí s uvolněním v obličeji odpověděl.* Protože máš naprostou pravdu..fajn, můžeš ji šoupnout sem. *Svolil nakonec, načež se otočil zpět k Nat, k níž pomocí telekineze přenesl starší vizitku, údaje na ní však byly stále platné.* Napiš mi, až ji budeš stěhovat sem, abych byl doma. *Oznámil, načež se pomalu zvedl.* Jo, rád bych byl už s Nikolasem o samotě, děkuji za návštěvu. *Usmál se na Nat s Elaine mile. Následně je, poté co jim dal na cestu menší termosku s vychlazenou krví, vyprovodil a vrátil se zpět za svým přítelem, jemuž si opět vylezl na klín.* Tak co bys chtěl tedy dělat? *Pronesl, přičemž vykouzlil nevinný úsměv.*
*Povzdechne si s úsměvem.* No já nejsem zrovna dobrý příklad, Nat. Zažíval jsem zrovna ne moc dobré období, ale věřím, že tobě se povede mnohem lépe. *Mrkne na ni a ještě pohladí Frankieho.* Pak už si budeš moc dělat cokoliv chceš. *Mírně nakloní hlavu na stranu a našpulí rty. Když je návštěva na odchodu, kývne s úsměvem na obě.* Těšilo mě vás poznat. Hlavně tebe, Nat. Doufám, že se ještě někdy uvidíme. *Mávne ji ještě na rozloučenou. Narovná hlavu pomalu zpět a počká si, až se k němu přítel zase vrátí. Pak položí Frankieho na gauč a obejme Hirama oběma rukama kolem pasu.* Ty víš moc dobře co bych chtěl dělat. *Zavrní a jednu ruku přesune pod čarodějova kolena. Zvedne se s ním v náručí a pěkně si to míří do ložnice.*
Taky děkuji za pozvání, Nef přinesu hned jak budu mit čas a všeco bude potřeba*Nat se usmála kývla* Tak jo..ale jakákoliv zkušenost je pro mě vším..a taky mě těšilo..*Nat a Elaine vstali a když už chtěli odejít tak dostala termosku s krví. Poděkovala rychle než se vydali spolu do vily*
Nehledě nato, jak moc mě její a Taylorův šéfík děsí, musím uznat, že idiot to není. Věřím, že je zvládne naučit se ovládat rychleji, než někdo jiný, stále to ale bude trvat. *Pokrčil rameny. Nerad by tomu neznámému, děs nahánějícímu, upírovi nějak křivdil. Asi i tušil, když už se dozvěděl o něm samém vše, že by nebylo dobré jej urážet. Rozhodně ne před doprovodem Nat. Čert ví, co všechno by se pak mohlo stát, když by mu něco napráskala.* Dobře, jak říkám, dej mi pak vědět. *Řekl, již vstávajíce z Nikolasova klína, aby mohl upírkám předat nějakou tu zásobičku krve na cestu a celkově se s oběma rozloučit. Po vyprovození se pak vrátil za Nikolasem, jemuž se opět uvelebil na klíně, popichujíce jej kvůli plánu na zbytek večera.* Vskutku? Co když ne? *Nadhodil, tvářil se úplně nevinně. Jako kdyby jej k tomu předtím sám nenaváděl – jako kdyby to sám nepřímo nehodil do pole jako návrh.* Vííí. *Vyjekl tiše, když se ocitl v Nikolasově náruči. Pohled bleskově přesunul na Frankieho.* /Snad se nám tu někde nezatoulá..nu což, prostě pak použiju hledací kouzlo./ *Pomyslel si. Svoji pozornost nato přesunul zpět na upíra. Ruce si našly mezitím svoji zábavu – začaly si pohrávat s lemem trika, nebo košile, které měl Nikolas na sobě. Zatím tedy. Určitě to po zavítání do ložnice nebylo tak i nadále. Navíc, když už bylo poté po zábavě, onen kus oblečení si čaroděj pro sebe zabavil, než se k upírovi přitulil, zavřel oči, zatímco mu v obličeji pohrával spokojený úsměv.* Dobrou, lásko. *Zašeptal, než usnul s hlavou položenou na jeho hrudi.*
*Odohráva sa príjemné oslávenie narodenín jednej osoby, ktorá je menej známa, než by si myslela, a viac známa, než by si priala. Tanoia preto prichystal svojim hosťom, čo sa prišli zabaviť, obrovské množstvo férskeho jedla, aby sa ostatné rasy nenudili v podivínskych stavoch mysle, trošku civilského papania na pre víly príjemné závratové chvíle pohody v predklone s kamarátmi, čo držia vlasy. Nápoje pôsobia akoby náhodne nahádzal do čudnej khaki zelenej tekutiny prazvláštneho pôvodu trsy trávy, kusy hliny, suché hnedasté lístie a kocky ľadu pre okrásu, či drinky, čo sa rozmrazujú v ústach a tvoria pocit kvitnúcich fialiek priamo v bruchu, ak niekto nemá strach z neznámych hýbajúcich sa prvkov vo svojom tele. Samozrejme nezabudol na sladkosti - niektorých povrch pokrýva tenučká vrstva muším krídlam podobnej hmoty, citrusovo voňajúci sneh, keksíky vyzerajúce a chrúmajúce ako odlúpnutá kôra stromov, či cukríky, možné zameniť za ľudské nechty, napriek tomu, že chutia ako ovocné žuvačky. Všetko je vyzdobené tak, akoby vlastne iba pokrútil konáre stromov do až nemožných tvarov a štruktúr, vytvoriac tak aj vymedzujúcu hranicu priestoru, v ktorom sa bude oslava odohrávať. S miestami na sedenie na vankúšoch, plátnach a prírodných materiáloch, kútikom pre uvoľnenie tela a duše, vodnými fajkami, s pódiom z dreva a lístia, jemnou hmlou, čo zohrieva alebo s materiálom pod nohami, nenarúšajúcim prírodné funkcie, ale príjemným na dotyk je to skoro nenarušená trávnatá čistina medzi stromami. Hudba hrá, o teplo a jedlo je postarané a orgie, húlenie alebo tancovačka môžu začať kedykoľvek sa ktokoľvek rozhodne. Nie je to len oslava 113. narodenín, ale oslava voľnosti, lásky a prekrásnych pocitov, nech už vytvára čokoľvek z toho. Užívajte.*
*Ešte poriadne neskončila zima a jar sa už pretláča do popredia sveta, spolu s ňou jej jarné deti naťahujú svoje snehom zmrznuté telá. Stromy kvitnú do novej zelene, v chladnom vánku, čo chutí po mraze, je prímes teplého slnečného lúča, a všetky vône akoby nahrádzajú číru štipľavosť, čo po sebe zanecháva mŕtve ročné obdobie. Ale nič z toho nezastaví féra od toho, aby si neurobil na svoje zimno-jarné narodeniny veľkú oslavu so všetkým možným, čo mu napadne. Akosi považuje tieto narodeniny za šťastné s číslom, čo mu jeho vek tento rok priniesol, napriek tomu, že vlastne netuší, koľko rokov má vo Faerii a či oslavuje o dosť menšie číslo, alebo iba o trochu, ale pri vstávaní dnešný deň ani nechce pomýšľať na matematiku a počítanie. Sú predsa v civilskom svete a stotrinásť je prosto magické číslo svojim spôsobom, aj keď pri svojom dvadsaťročnom čarodejnom partnerovi pôsobí s týmto vekom ako skutočný starec, vôbec fak nevyzerá a ani nepôsobí, ako fér je ešte dosť mladý, skoro v podobnom veku. A je pripravený užiť si dnešný deň bez akýchkoľvek zbytočných starostí, čo sa môžu objaviť, a pokúsi sa obísť ich čo najväčším oblúkom to pôjde. A Lóni to vie. Svojho priateľa tam chce mať za každú cenu a je mu jedno, či si vybavil voľno v robote a bude tam s ním od rána, alebo príde neskôr, nechce o tento deň s ním prísť.* /Už len tie orgie alebo vodná fajka s ním znejú tak chutne, že nechcem dnešný deň robiť nič iné, iba mu aspoň hľadieť hlboko do očí a prepájať sa s ním cez myseľ./ *To plánuje. Navodiť si stav, ktorý len ťažko prebije čokoľvek iné, či už dobré alebo zlé. A vie, že tento stav sa mu podarí jedine so svojim milovaným anjelom, čo mu priniesol do života viac než ktokoľvek iný, aj keď to netuší. Preto si aj pripravil pieseň, čo dnes zahrá, hrajúc mu v hlave len čo zbadá, ako nádherne mu jeho známi pomohli s výzdobou celého priestoru a z toho aj pódia - Lónimu a Wasovi chcel urobiť prekvapenie, preto ich o pomoc síce požiadal, ale nakoniec to nechal na niekom inom, komu nemal problém aj zaplatiť, ak budú chcieť. Všetko bolo nádherné a tak už len počkať na to, kedy sa to tam všetko poriadne zaplní osobami, ktoré pozval aj nepozval. A len čo sa objavia prvé tváre, vysmiaty je ako slniečko, nechávajúc zatiaľ v pozadí hrať a spievať zopár jeho večne zúčastnených priaznivcov. A cíti sa tak nadšene a lišiacky zároveň. Možno to všetko vyvrcholí, doslova, ako vulkanický výbuch v nezameniteľne chaotickom a mätúcom návale náhodných, vesmírom navyberaných udalostí.*
*Jakmile se Aless s Remim vrátili z menší dovolené na Maledivách, trochu si ještě odpočali doma, než se tak nějak opět pustili do každodenní rutiny jejich života. Ovšem, když slyšeli o narozeninové oslavě jejich známého, rozhodli se, že se tam zastaví a proč by také ne. Oba jej znali, Aless sice o trochu méně, ale i tak ano. Navíc byla zvědavá, jak taková vílí oslava narozenin vlastně vypadala a musela uznat, že po těch všech útrapách se ráda zase pobaví. Přemýšlela co si obléknout, nakonec ale zvolila své oblíbené barvy. Černé přiléhavé kalhoty s lehce roztrhanými místy, bílé tílko na tenkých ramínkách a na to černou košili, jenž měla dole svázanou na uzlík, na to si hodila jen nějakou černou bundu. Své krátké vlas si jen pročísla prsty a když byla hotová, došla do garáží, kde nakonec nasedla do Remiho modré RAMky, kterou dostal a když tam seděl už i Remi, rozjeli se na místo konání oslavy. Po nějaké chvíli skutečně zastavili kousek od místa, za nimi zastavilo ještě jedno aute, ve kterém byla jejich ochranka. Kromě Ley a Tonyho, tam byl ještě Robert, Robin a Diana. Aless vystoupila z vozu a kývla na Leu, tak jen přikývla a nějak se tam rozdělili, mezitím se upírka podívala na svého milého.* Vzal jsi ten dárek? *Optala se jej s úsměvem a přešla k němu, když vystoupil.*
*Remi je nakonec odvezl až na místo. On sám si na sebe vzal béžové kalhoty, bílou košili a koženkovou bundu, na hlavu si dal umělohmotnou zlatou korunku a zkontroloval, že dárky mají v kufru auta.*Jasně že jo. *Usmál se. On sám ještě vezl Tanoiovi jeden dárek, menší ale měl za to, že mu udělá radost a jinak měl zabalené to, co s Aless přivezli z dovolené. Na místě pak zaparkoval a nakonec se vydali směrem, kde se oslava konala.* Těším se na něj, co ty? Bude to moc fajn, Tana jsem neviděl dlouho, no, dlouho, pár týdnů. Ale i tak, těším se na něj. *Usmál se.*
*Najskôr má pocit, že to bude menšia oslava, že nepríde skoro nikto. Was sa mu dlhšie neozval a aspoň u Lóniho si je istý, že príde po robote, kedy budú môcť spolu oslavovať. Vlastne by mu aj čas s Lónim osamote stačil ako oslava, ale chce vidieť staré tváre a dať im priestor uvoľniť sa a zabaviť sa, keďže to je v tejto dobe často nedostatkový tovar - pohodlie, uvoľnenie a zábava.* /Ľudia sú tieto dni príliš vážni./ *Posťažuje si trochu sám pre seba, ale nie je to mierené ako hnev, skôr sa mu to zdá smutné. Len čo sa objavia prví ľudia, spokojne im všetkým kýve, objíma ich a síce je to oslava narodenín, neočakáva darčeky, tie nikdy ani nedostával, takže ho prekvapí, keď uvidí dve jemu dobre známe osoby, ako nesú niečo v rukách.* /Remi, čo ste mi to priniesli?/ *Darčeky síce nie sú povinnosť, ale potešia ho ako dieťa, ak má nejaké dostať, preto sa skoro skackavým spôsobom presunie pred nich dvoch, ani im nedá čas vydýchnuť.* Ste tu. *Zvolá, roztvorí ruky a hodí sa im obom naraz okolo krku, v hrudi cítiac akési zadosťučinenie, že sú obaja v poriadku po tom, čo bol u Aless vo vile na návšteve a čo mu Remi povedal.* Poďte, poďte, pokojne si dajte jedla koľko chcete, aké chcete. Samozrejme, aj na upírov som myslel. *Žmurkne na Aless a len čo vstúpia, prejdú cez transparentnú magickú bariéru, ktorá narodeninové stretnutie chráni pred civilmi či zvieratami. Otočí sa ešte k doprovodu ich dvoch a všetkým sa im naraz ukloní ako to u neho býva zvykom, rozšíriac od seba široké platené nohavice v zelenej farbe, ktoré pôsobia ako sukňa len čo spojí nohy. Na začiatok, kým sa to rozbehne o dosť viac, treba byť oblečený, aspoň zo slušnosti a úcty k hosťom, napriek tomu, že nahý by sa prepadol pod zem.* Vitajte. Robte si čo chcete, je to moja typická párty, len som vybavil viac… ehm. *Zasekne sa, lebo si nedokáže spomenúť na správne slovo v angličtine a tak iba dramatický ukáže oboma rukami k stolom s jedlom a drinkami.* … Jedlo. *Zasmeje sa a hodí si do úst jednu bobuľu orandžovkastého ovocia, zatiaľ čo ponúkne aj svojmu férskemu kamarátovi.* Aless. My sme sa dlho nevideli. *Podotkne a nakoniec sa okolo nej začne vykrúcať ako had, potom okolo Remiho.* Pekné. *Pochváli a hrdo sa usmeje.*
*Aless se na Remiho usmála, když přikývl že vzali všechno a pak už po jeho boku zamířila k místu, kde to všechno mělo propuknout.* Taky se docela těším, i na oslavu i na něj, popravdě neznám ho tak jako ty, ale už jsme se párkrát potkali a je opravdu fajn. *Usmála se, načež se pak podívala před sebe, kde už viděla, jak se k nim blížil oslavenec.* Ano, přišli jsme. *Uculila se a když jí objal, tak mu objetí opětovala, pak na něj pohlédla, když pronesl, že zde kromě všeho toho jídla najde i něco pro sebe.* Děkuju, to je od tebe opravdu milé. *Věnovala mu jeden ze svých úsměvů, sice měla u sebe trochu krve, ale i tak byla ráda, že kdyby něco najde jí i tady. Nakonec se jen kolem sebe rozhlédla.* To je pravda, dlouho jsme se neviděli, ještě jsme se neodmluvili jít spolu na trh, tak snad to někdy napravíme. *Mrkla na něj.* Jinak vypadá to tady vážně skvěle, mimochodem všechno nejlepší k narozeninám a tady je něco od nás. *Pronesla a podala mu jeden dárek který si vzala od Remiho, byly to maličkosti, které přivezli z Malediv a tak nějak doufali, že se mu to bude líbit. Uvnitř se nacházelo pár věcí. Maledivské čaje z bylin a květů, které mají blahodárné účinky na zdraví a pohodu. Vonné oleje a svíčky vyrobené z exotických rostlin. Tradiční maledivský sarong, což byl tradiční oděv na Maledivách. Dále pák náramek ze skleněných perel z korálu a několik originálních mušlí a lastur.*
*Remi, jakmile spatřil Tana, se na něj usmál.* Tane, tak rád tě vidím! *Usmál se, dárek si dal do jedné ruky a druhou jej pak objal kolem ramen, než se dotáhl.* Chlape, kolik že ti je? *Pronesl a uculil se, než se pak podíval kolem sebe.* Sakra ale máš to tu moc hezké, no to se musí nechat! jen doufám že omluvíš naše, no, kamarády z ochranky, jsme tu na území které nám není moc nakloněné, tak pro jistotu. *Pronesl omluvně, ale tak, aby to znělo i chápavě.* Jinak, tohle je pro tebe! *Uculil se a podal mu druhou, větší krabičku. Uvnitř byl květináč a v něm zasazené snženky.* Je jich plný les, ale je to tak typické pro jaro! *Zaculil se spokojeně.*
*Zazubí sa na Aless.* Môj najlepší priateľ je upír. Bolo by smutné, keby som už len na neho nemyslel. *Povie rozvážne a nechá sa objať Remim, ktorému objatie opätuje, zatiaľ čo začne už v tú sekundu odpovedať Aless na ich dohodu.* So mnou by si dohody uzatvárať nemala, som z Faerie. *Žmurkne na ňu a pozrie na Remiho.* Dúfam, že ti Remi s manželstvom nerobí problémy. *Zasmeje sa na svojho kamaráta. Teoreticky aj vyrieknutie svadobného sľubu je istou úprimnosťou a zmluvou, ktorú Remi a Aless spolu uzavreli, mala by sa dodržiavať. Tlesne o seba rukami a jemne sa natiahne dohora a do strán, aby sa mu telo uvoľnilo ako na vode a on bude môcť naďalej pobehovať naokolo ako dieťa na speede.* Stotrinásť. Kúzelné číslo podľa mňa. *Zaspieva hrdo, ale naozaj sa aji necíti, že by bol o niečo starší, ten jeden rok vníma o trochu inak ako civilovia. Otočí sa na Aless a v sekunde, čo otvorí ústa, aby jej odpovedal, zahliadne iných ľudí, ktorým nadšene zakýva, vyskočí na stôl, na ktorý sa usadí s nohami spustenými dolu, aby si nimi mohol kývať, zatiaľ čo si hádže zrelé, sladkasté ovocie do úst a prežúva ho, že v ňom mizne ako v čiernej diere.* Ja mám už ale sem-tam aj partnera na tieňotrhu, tak sa môžeš zoznámiť rovno aj s ním. *Nadšene sa usmeje a žmurkne pri tom na Remiho, akoby mu tým naznačoval, že vie, o kom je vlastne reč. Možno sa teda aj dnes stretnú skôr.* Možno aj dnes príde. *Zahlási nadšene, oči mu žiarivo svietia ako hviezdy len pri spomienke na svojho Lóniho a nadšene zakýva nohami hore dolu. Vezme medzi palec a ukazovák bobuľku a naznačí Remimu, aby chytal do úst, usmievajúc sa na oboch ako slnko. A až keď si znova uvedomí, že sú to jeho narodeniny, nechá ovocie ovocím a zoskočí zo stola, jeho oči znova prezrádzajúc emóciu, čo sa v ňom drží - radosť a potešenie.* Nemuseli ste, naozaj. Ale ďakujem. A áno , je to tu naozaj krásne, pomáhali mi známi. Sú naozaj šikovní, ja by som sa nevedel celý večer sústrediť na obranné pole napríklad… a jo, jo, ochranka je v poriadku. *Prevezme darček po chválení práce ostatných, na sekundu ho položí vedľa, aby im znova daroval veľké spoločné objatie, než sa vzdiali a začne vybaľovať. Sústredí a teší sa na to tak, že musí mať jazyk zaseknutý medzi perami, aby to urobil dobre.* To je perfektné. *Zvolá ohúrene a všetky drobnosti z Malediv mu vykúzlia väčší a väčší úsmev na tvári, až to nakoniec skončí pri tom, že sa zubí ako blázon. A aj druhý darček, prevzatý od Remiho, je ako čerešňou na torte. Vie, že všetko to dokonalo využije a ešte k tomu je to nádhera.* Ste skvelí. Ďakujem. Je to… *Ani nedokáže prísť na správne slovo, tak sa rýchlo narovná, darčeky si uloží na bezpečné miesto a ihneď sa vráti s táckou s jedlom pre upírov.* Nech sa páči, aj ochranke. *Šťastne a ladne poskakuje, akoby nevážil ani kilo, okolo Aless a Remiho a podíde k ochranke, aby im ponúkol.*
Tak to potom ano. *Usmála se, že tady ona a jejich ochranka nebudou jediní upíři, nad jeho slovy o dohodě, se jen usmála a přikývla. Pak svůj pohled věnovala manželovi.* S Remim je všechno v pořádku, máme se skvěle, viď drahý? *Uculila se sladce na svého manžela a vtiskla mu sladkou pusu na tvář, než se zase koukla na oslavence.* Páni úctyhodný věk, to jsi o pár let starší než já. *Uculila se a prohrábla si vlasy, než se zase rozhlédla kolem sebe, viděla jak se rozhlíží i její upíří, bylo vidět, že se jim tu také líbilo, což bylo fajn.* Abych řekla pravdu, dlouho jsem na Stínovém trhu nebyla, o tyhle věci se teď stará moje pravá ruka, takže je to třeba zase napravit, budu ráda, když mi budeš dělat společnost, známy se tam hodí. *Mrkla na něj, načež je už pak sledovala, jak rozbaloval dárky a poslouchala.* A není zač, jsme rádi, že se líbí. *Pronesla. Tak nějak čekala, že z toho bude mít radost, všechno to byly přírodní věci, ručně vyrobené.*
*Usmál se na něj když mu házel bobuli do úst a připravil se na to, aby ji chytl. Pak se na něj usmál a objetí mu opětoval.* My rádi, hlavně že máš radost, jsou to maličkosti, ale přišlo nám to krásné. *Přiznal Remi s úsměvem.* To je tedy věk, já tě měl za mladšího upřímně! Teď si tu přijdu jako malé dítě! *Zasmál se pak Remi pobaveně. Pak nechal je jen povídat o Stínovém trhu, než se natáhl pro další ovoce a vložil si je do úst.* Jinak, my se máme dobře, byli jsme na týdenní dovolené, na Maledivách, a nějak jsme si odpočali a teď se situace jaksi uklidnila. To s Kaynem, nakonec se to snad vyřešilo a teď bude klid, takže snad to bude fajn. Dokonce jsme s Aless přemýšleli o adopci. *Nadhodil pak vesele.*
*Lónimu to nedalo, že by mal robiť počas narodenín svojho priateľa. Celú dobu bol v práci nepozorný a iba pozeral na hodinky, kedy bude môcť konečne odísť. Jeho šéf ostal z neho nakoniec tak frustrovaný, že si ho potom zavolal do kancelárie, a len čo mu Lóni objasnil situáciu, pozrel naňho ako tela na otvorené vráta a dohodne sa s ním, že bude môcť odísť skôr, ak si to dorobí inokedy, inak mu strhne z výplaty. S tým už bol čarodej ochotný pracovať, a preto sa nakoniec v pomerne skorú hodinu na to, že mal končiť až neskôr v moči, vyberá ulicami mesta, a nejeden by povedal, že doslova aj letí. Možno za tým trochu stalo aj využitie mágie pre rýchlejší presun na metro, ktorým prešiel cez väčšinu mesta a vybehol si to blízko lesíka, kde sa oslava konala. Našťastie hneď vedel, kde presne by mohol oslávenca hľadať, a preto, nech už sa rozprával s hocikým, si to naňho dosliva vyletí zozadu, a pevne ho objíme rukami aj nohami okolo tela.* Všetko najlepšieeee! *Zvolá nahlas s nadšením.*
*Vymení svoj pohľad medzi Remim a Aless a uškrnie sa sám pre seba, kým ho nevidia. Nie je si istý, či to teda medzi nimi je naozaj tak, ako upírka hovorí, alebo nie, ale nechá to plávať. Usmeje sa a nakloní hlavu do strany.* Noo, som teoreticky férsky adolescent. A ty… *Zamyslí sa, ale nakoniec iba kývne rukou.* Prosto v prepočte s upírmi si stále veľmi mladá aj ty. Sme ešte ako deti, whoo. Aj Remi s nami. *Zvolá, prehodí ruku okolo ramien druhého féra a pozrie k pódiu, kde sa už začali zhlukovať osoby, aby si zatancovali na príjemnú, indie hudbu, čo sám vyberal z repertoára vo svojej hlave. Hmká si a kýve svojim telom do rytmu.* Vlastne by som uvítal aj spoločnosť na tieňotrhoch, keďže v poslednej dobe to tam nie je tak bezpečné a mám trochu obavy, hlavne ak nie som sám a je so mnou môj partner. Tak by sme na to boli traja. *Navrhne trochu pokojnejšie a pozrie prosebným pohľadom na Aless, aj keď mu sama tú možnosť navrhuje, že skúsia projekt spolu.* Vymýšľam novú drogu, chcel by som, aby sa dostala na trh, keď tak by som ju mohol predávať aj tebe a môžeš ju posunúť ďalej, ak bude fungovať. *Nadvihne obočie, akoby čakal automaticky na odpoveď, aj keď ešte prejde nejaký čas, kým bude daná droga fungovať čo najlepšie. Nakoniec je ale jeho pozornosť aj tak odtrhnutá od oboch a vtiahnutá k darčekom, ledva si všimne útok zozadu, keď mu na chrbte pristane tretia osoba.* Láska. *Zvolá, nešikovne sa otočí a pobozká ho na pery.* Si tu skoro. *Prenesie nadšene a jeho tvár je znova tak detská, ako sa len dá, jeho oči znova ako hviezdy.* Pozri, dostal som darčeky. Toto je Aless, toto je Remi. *Ukáže otvorenou dlaňou na jeho gratulantov, ktorých darčeky má stále pri sebe, akoby sa ich nechcel zbaviť.* Toto je môj priateľ a partner na tieňotrhoch, Lóni. *Prenesie k blondiakovi a zboku ho pobozká na tvár, spučiac mu líca.* Práve sme sa s Aless rozprávali o spolupráci a aha aké úžasné darčeky som dostal… *Strčí Lónimu do ruky tašku s kvetináčom so snežienkami, aby sa pozrel, a pokračuje.* A Remi… *Odrazu mu dopne a dôjde do mysle, čo mu druhý fér povedal. Vymení niekoľkokrát pohľad medzi Aless a Remim.* Chcete si adoptovať dieťa? *Opýta sa, akoby nerozumel, aj keď tomu rozumie až príliš. Otočí hlavu na Lóniho. Hlavou mu prebehne istá predstava, ale odsunie ju stranou, iba aby si počkal na vysvetlenie.*
*Dnešek byl pro Wase poměrně velká honička. Celou noc i ráno dokončoval detaily na soše, kterou mínil dát Tanoiovi k narozeninám, než přišla jedna z dalších pár schůzek, co si před odchodem na oslavu sjednal. Tato konkrétní se týkala focení. Jelikož dílo, na němž celou dobu pracoval, nepatřilo zrovna mezi nejmenší a méně detailnější, neriskoval ztrátu času s obyčejným foťákem, který měl zabudovaný ve svém již starším mobilu. Nechal tedy profesionála s pořádným fotoaparátem odvést práci za něj, přičemž se s ním domluvil samozřejmě na přeposlaní fotek a následném vyrovnání. Nedlouho poté přišel jeden známý z čarodějské řady, aby mu sochu mohl zmenšit do kapesné velikosti a dát k ní i následné instrukce. Was sice byl poměrně divný, občas, ale rozhodně nehodlal tu horu mramoru tahat z bytu do lesa. To byla zase specialita někoho jiného. Neměl za potřebí vyčnívat, ne tak moc. Po této záležitosti už jen následovalo zabalení nyní již sošky do dřevěné krabičky vystlané pilinami a sušenými bylinami s lehkou vůní levandulí, kterou po uzavření obvázal stuhou. Dárek nato už jen šoupnul do kapsy harémových tepláků, místy zamazaných od hlíny či krve. Jednalo se o pracovní kousek, nicméně místo odehrávání oslavy byl stejně les, nač se tedy o slušný outfit snažit? Ani tričko si nepřevlékl, u nějž tu však byl jiný důvod. Tento již postarší kousek bavlněné látky totiž dostal od Tana. Chtěl mu udělat radost. Nuže, když měl vše po kapsách – dárek, klíče, mobil –, vyšel konečně ze svého skromného příbytku, u čehož si samozřejmě ještě minimálně desetkrát zkontroloval, že nic nezapomněl. Pomocí hromadné dopravy a trochu té upíří rychlosti se pak dostal konečně do lesa. Samozřejmě bez divných pohledů lidí v autobuse to přitom nešlo. Opět si totiž nehodlal brát ani pantofle. Jednoduše byl na boso, něco takového moc neřešil.* /Super, teď ho tady najít./ *Proběhlo mu hlavou, rozhlížejíce se po place. Ostrým zrakem pozoroval okolí, než si svého kamaráda všiml u stolů, lehce mu tedy zamával, aby jej na sebe upozornil, pokud to tedy k něčemu bylo. Možná by jej mohl i vylekat. To hold záleželo na tom, zda si jej fér všiml. V každém případě k nim dorazil zrovna, jak se oslavenec zeptal na adopci dítěte. Zaraženě se na něj podíval, než mu jeho pohled přešel k Remimu a Alessandře.* Nechcete. Já si jedno nepřímo adoptoval a doteď řeším jeho problémy. *Zavrtěl hlavou, kterou poté opět natočil k Tanoiovi.*
*Aless se na Remiho sladce usmála, byla ráda, že na dovolené si opravdu odpočali a zase to všechno bylo jako dřív, chvíli na něj ještě koukala, než s úsměvem sledovala a poslouchala, jak se pak spolu bavili. Sama ještě koukla na své upíry, ale ti se tam nějak rozprchli a obhlíželi terén, nakonec se pohledem opět vrátila k Remimu a Tanovi a také nové příchozímu, což podle toho, jak se k sobě chovali, poznala, že to byl jeho přítel, o kterém mluvil.* No s Remim jsme ještě takové puberťáci, to je pravda a děkuji. *Mrkla na něj, když zmínil i její věk.* Tak pokud tam budeš mít opět cestu, dej klidně vědět a mohu jít s vámi. Sice tam momentálně chodí jeden z mých lidí, ale i já sama tam potřebuji nějaké věci a pokud se jedná o tvou novou drogu, myslím, že to nebude problém, ale o tom bych se pak také pobavila jindy, práci teď řešit nebudeme. *Usmála se na něj a pak jen pokývala na pozdrav Lónimu.* Těší mě. *Pronesla jeho směrem a pak se zadívala na Tanoiu, když viděla jeho výraz, jakmile slyšel o adopci, o které Remi začal.* No ano chceme, mluvili jsme o tom na dovolené a rozhodli jsme se, že bychom to chtěli zkusit. *Usmála se natěšeně, čím víc o tom přemýšleli, tím víc se jí to líbilo, chtěla ještě něco dodat, ale to se objevil už další host, upír, kterého Aless poznala, ovšem to co řekl, se jí moc nelíbilo.* To, že tobě to nevyšlo nebo jsi měl problém neznamená, že se to stane i nám. Rozhodli jsme se tak a naše rozhodnutí je jen na nás. Takže ano, chceme.
*Zasmál se nad tou pozvánkou o dětech.* Jooo, ten přístup se mi líbí! *Zasmál se. Pak už jej poslouchal a přikyvoval a jakmile se podíval na LÓNIGO, usmál se a podal k němu ruku.* My už jsme se myslím viděli. Ale jinak, těší mě, jsem Remi. Jak se máte? *Usmál se na LÓNIHO zářivě. Pak koukl na TANOIU.* Ano, přemýšleli jsme, a nejlépe, samozřejmě, nějaké se zrakem, jinak by to asi nešlo, ale jinak ano, ano. *Pokýval hlavou a povzbudivě u toho chytl Aless za ruku.* Občas hlídám sestřenici a dceru Erna a nějak jsme přišel na to, že...se mi to vlastně líbí. *Přiznal. Pak se podíval jen na příchozího.* Přesně jak řekla manželka. *Pokýgvl hlavou.*
*Prv si iných osôb ani nevšíma, keďže bol stred jeho vesmíru práve v jeho náručí, a dostával od neho pusinky na celú tvár.* Áno, som tu skoro vďaka tomu, že ma pustili z práce, keď som vysvetlil situáciu. Ani nevieš, ako som za to rád, inak by som prišiel o dobré tri hodinky neskôr. *Podotkne predovšetkým Tanoiovi, ale mierne tým naznačí aj ostatným, prečo ako priateľ oslávenca meškal. Prezrie si ženu pred sebou, a prekvapene pootvorí ústa.* Vy ste upírka? A počkať, spolupráca? Aká spolupráca? *V strede preslovu sa opäť otočil na Tanoiu, keďže o ničom takomto doteraz ani nevedel. Na Remiho sa opäť otočil až potom, čo naňho Tanoia poukázal, a hneď druhej víle prikyvuje.* Áno, videli. Bol si ale...žena? Na takej tej zvláštnej párty. Ja som vyzeral teoreticky stále rovnako. *Pousmeje sa pre seba, a tému adopcie iba počúva, keďže nad ničím takým ešte ani nepremýšľal. Predsa len posledné roky žil sám, a sotva sa postaral o seba. Adopcia ešte nestihla ani prísť do jeho nového sveta a vnímania, ako málo času na to bolo. Celú dobu objíma Tanoiu okolo bokov, a iba opatrne mágiou presunie všetky darčeky na prázdnu časť priestoru kúsok od nich, aby sa o ne nikto nepotkol a nemusel ich Tanoia držať. Aj preto si všimne Wasa až vtedy, keď je pri nich.* Počkať, ty musíš byť Was, že? *Otočí sa naňho s nadšením, čaká, či dá aj on Tanoiovi niečo, aby to mohol presunúť bokom mágiou.*
*Ihneď prikývnutím hlavy súhlasí s Aless. Na prácu teraz nie je čas. Aj keď teoreticky, on má voľno a prácu zároveň skoro stále, akosi ju aj vníma ako prosto svoje hobby, pretože sa v nej vyzná natoľko dobre, že je to ako rozprávať sa o svojich obľúbených knihách. Pootočí hlavu s úsmevom k Lónimu a nechá sa objímať, zatiaľ čo pohladí svojho milovaného jemne po vlasoch.* Som rád, že si tu skôr. Aspoň môžeme začať skôr s drogami. *Potmehúdsky sa uškrnie a pozrie pri tom na Remiho, akoby mu naznačoval, že sa z toho taktiež nevyvlečie. Kým sa rozprávajú s Lónim, oči presunie na darčeky a odráža sa mu v dúhovkách nadšenie, ktoré pociťuje z darčekov, čo sa však prehĺbi, keď dvihne pohľad a zbadá pár krokov od seba prichádzajúceho najlepšieho kamaráta.* Was. *Zakričí, s ľahkým pohľadom naznačí Lónimu, aby ho pustil, že len čo môže, hodí sa na Wasa ako pavúk a objíme ho.* Prišiel si. Neozýval si sa. *Povie, čo znie aj trochu vyčítavo, ale nie je. Zamračene sa stiahne po poznámke svojho kamaráta naspäť k svojej láske Lónimu, silno ho objíme okolo pása, vďačne si zahmká a usmeje na svojho mačacieho chlapca a nalepí svoje líce na to jeho. Pokrúti hlavou smerom k Aless a Remimu.* On myslel mňa totižto. A… *Zdvihne prísne prst pred seba, hrdo narovná hlavu a zatvorí oči, aby vyzeral seriózne.* …Vydržal si so mnou už toľko rokov, takže akosi tuším, že ma máš rád. Matky majú mať radi svoje deti a so mnou je aspoň sranda… myslím. *Pozrie sa pre potvrdenie svojich slov na Lóniho, pobozká ho na pery tak prudko, že to sám nečaká, odtočí sa od neho s rozpaženými rukami a poskočí si na mieste.* Tanec. *Zakričí a vbehne do tancujúcej skupiny ľudí, zatiaľ čo vyhodí do vzduchu za hrsť bobúľ, čo stihol schmatnúť zo stola, okolo ktorého prebehol. Nestihol ani reagovať na to, či mu niekto doniesol ďalší darček.*
*Nakonec si jej k jeho překvapení Tanoia opravdu všiml, když už k nim za doprovodu mávání mířil. Nečekaně tedy schytal téměř medvědí objetí.* No jo, všechno nejlepší. *Prohrábl férovi vlasy, než jej aspoň na chvíli schoval do své náruče, dávajíce si pozor na sílu stisku. Sice už to měl dávno zmáknuté, ale tak, jistota je jistota.* Dokončoval jsem dárek, bylo ohledně toho dost práce. Nejdříve fotograf, potom musel přijít jeden z mých přátel, aby ten dárek zmenšil do kapesní velikosti. Jsem divný, ale ne až tak, abych něco v životní velikosti tahal v MHD. Už tak se na mě divně dívali. *Vysvětlil oslavenci, než se obrátil na REMIHO s ALESS. Hlavně tedy na tu druhou zmíněnou osobu. Svraštil obočí.* /To mám až tak blbý humor?/ *Pomyslel si.* Se vší úctou, já to nemyslel vážně. Měl to být vtip a omlouvám se, zda se vás to dotklo. *Věděl, že to tak znít nemuselo, ale úplně to tak nemyslel. Nakonec, Tanoiu měl i přes ty jeho občasné patálie rád. Navíc, život bez něj by byl dost nudný.* Samozřejmě, že je, dítě mé. *Uculil se a féra pohladil po líčku, než se zasmál.* Dobře, tohle bylo divné. *Podotkl. Poté se konečně otočil k férově čarodějném příteli.* Lóni, ahoj. Od té party v Pandemku jsme se neviděli..jak se máš? Nezlobil tě Tanoia? *Opřel se lehce o stůl, svírajíce lehce bradu mezi palcem a ukazováčkem. Popravdě jej docela překvapilo, že Lóni reagoval, jako by jej viděl poprvé.*
*Upírka se usmívala a když jí REMI vzal za ruku, s úsměvem mu ji stiskla, načež pak nad jeho slovy jen souhlasně přikyvovala, nakonec se podívala na LÓNEHO a pousmála se.* Ano jsem upírka a spolupráce ohledně drog a Stínového trhu. *Mrkla na čaroděje a pak se rozhlédla i po ostatních. Nad slovy TANA o tom, že začnou s drogami se jen uculila se, držela Remiho za ruku a sledovala dění kolem nich. Ovšem trochu jí překvapilo co nakonec Tanoia řekl o tom, že to jeho si Was adoptoval.* Ach tak, no ale tím měl asi nejdříve začít, když už se do toho vložil a myslel to jako vtip, mimochodem docela blbý vtip. *Zamumlala směrem k WASOVI, tohle jí totiž ani trochu jako vtip nepřišlo, spíše jako blbá poznámka, která nebyla zrovna na místě. Nad upírovou omluvou nakonec jen pokývala hlavou a koukla na Remiho, na kterého se pak usmála.*
*Usmívals e, tiskl se k Aless a jen tak nakonec pokýval hlavou, když se koukl na WASE a TANOIU.* Ach tak, jistě, rozumím, chápu. *Proensl pak, ale i s tak jistou jedovatostí, nebo spíše, odtažitostí v hlase. Nakonec se ale usmál.* NO, to se stává, že občas někdo vtipkuje o tom, co druzí myslí smrtelně vážně, ale tak, to už je ta naše různorodost, no ne? Jsem Remi, Remi Luca, rád vás poznávám, někoho tak blízkého TANOIOVI. *Usmál se na něj a podal mu ruku.*
*Cítil sa omnoho lepšie, keď bol konečne v prítomnosti Tanoie, a mal možnosť spoznať jeho kamarátov a nejakých blízkych. Nad odpoveďou upírky sa upírky sa nadšene usmeje, a keďže už mal menšiu skúsenosť so slnečnou, ktorá vyzerala byť rovnako vysoko postavená ako žena pred ním, tak sa rozhodol pre maximálnu slušnosť.* Ďakujem vám za vašu odpoveď, a predovšetkým za to, ako veľmi milá ste k môjmu priateľovi, a že mu chcete takto pomôcť v jeho práci. Veľmi si vážim aj vašej prítomnosti teraz tu a že ste k nám obom tak úprimná a milá. *Dokončí rýchlo, keďže už sám cítil, že to asi naťahuje, a rýchlo sa teda otočil na Wasa, ktorého Tanoia pevné objal. Zahrial ho ten pohľad u srdca, keď videl, ako sa dokáže jeho priateľ cítiť takto uvoľnene aj s niekým iným. Keď mu však muž pripomenie, že sa už videli, zasmeje sa.* Prepáč mi, myslel som si, že si bol iba výplodom mojej mysle, ako sfetovaný som bol. Ale hovoril si, že si niečo zmenšoval? Môžem to vidieť? Rád to zväčším, nech to vidíme v celej kráse, lebo v tom sa význam. *Navrhne upírovi a počká, či tak spraví, aby mohol darček zväčšiť do reálnej veľkosti. A ako ho Tanoia pobozká, nechá všetko ostatné na mieste, a spolu s ním beží do skupiny tancujúcich osôb, pričom sa mu podarí zachytiť jednu vyhodenú bobuľku do úst.* Vílie jedlo? *Spýta sa so smiechom, keďže vedel, že sa práve tak trochu vydal na zabíjackú cestu, ale zároveň to videl ako zábavu, a tak si z tým priveľmi hlavu nelámal.*
*Trošku sa zasekne nad interakciou Aless a Wasa. Cíti sa trochu napäto, pretože si neprial, aby bol na seba niekto nepríjemný, a tak sa iba natiahne po voľnej ruke Aless a po Wasovej ruke.* Nič sa nestalo, dobre? Nechajme to tak. Was určite nič proti adopcii detí nemá, že? *Pozrie milo na svojho kamaráta a usmeje sa aj na Aless a Remiho.* Ja vám prajem, aby ste dali nejakému dieťaťu domov. Mňa sa Was nepriamo ujal, lebo… som ako decko. To vieme všetci. *Zasmeje sa na tej poznámke a naschvál sa obzrie na Lóniho, aby tie slová potvrdil. Ten s ním totiž teraz trávi čas každý deň. Je rád, keď sa téma zmení a šťastne si poskočí.* Som zvedavý. *Je veľmi prekvapený, že Was vyrobil niečo v životnej veľkosti, takže na neho iba hodí zvedavý pohľad.* Dostanem sochu? *Opýta sa hneď. Už sa so svojim najlepším kamarátom poznajú pridlho na to, aby nevedel ihneď reagovať.* Od Aless a Remiho som dostal skvelé darčeky, potom ti ich ukážem. *Mrkne na Wasa, zatiaľ čo drží svoju lásku za ruku a jemne sa hojdá na nohách. Keď sochu uvidí, vie, že bude nadšený. A nemýli sa.* Je to… perfektné. *Prekvapene sa na sochu skoro nalepí a obzerá si jej detaily.* Je to tak… reálne. *Zvolá a je tak rád, že dostal taé úžasné darčeky.* Ďakujem vám, ste skvelí. *Objíme ich zaradom každého jedného.* Ale teraz je na rade… zábava. *Zakričí radostne, vyhodí ruky dohora a aj keď ich chce stiahnuť všetkých a dúfa, že sa k nemu pridajú na parket, vôbec by mu nevadilo, aj keby sa stratili na vodnú fajku, k jedlu, do rohu na sex alebo že by išli skúsiť spievať na pódium. Ale na nič nečaká, zmizne v tancovaní a len čo Lóniho vidí, ako sa k nemu pridá, schytí ho za dlane a zatočí sa s ním.* Som tak šťastný, že si tu so mnou. *A čarodej si môže byť istý, že to myslí vážne.* Budem rád, keď sa aj s Wasom a aj s Remim a Aless spoznáš viac, mám ich rád. Môžeš si urobiť vlastný názor. /A k Aless a všetkým si tak slušný a milý, ľúbim ťa./ *Napadne mu, než skontroluje, či sa jeho priatelia pridajú alebo nie. Než si uvedomí, že Lóni zjedol aj trochu ovocia.* Ty máš predsa férske ovocie rád, zlato. *Žmurkne na jeho a zatočí Lónim na mieste, stiahne si ho do náruče a bozku a len čo môže, pritancuje s chlapcom k Wasovi a schytí ho za ruku.* Ja chápem, že máš rád sochy, ale nestoj tu ako soľný stĺp, kamarát. *Zasmeje sa a už je a upír vo víre tanca spolu s nimi aj proti jeho vôli.*
*Ta přirozená různorodost byla občas kouzelnější než jindy. Hlavu naklonil mírně do strany, zatímco ze sebe vydal omluvu. Nehodlal jít do konfliktu s někým. Rozhodně ne dnes na oslavě svého nejbližšího kamaráda, nebo jak se už naťuklo – nevlastního a nepřímo adoptovaného syna. Přesto by určitě něco i řekl, jen těžko říct, zda i za jiných okolností.* Was Doron, těší mě. *Potřásl si s REMIM rukou, načež tu svoji lehce stáhl a natáhl ji hned vedle k ALESS, přičemž jestliže ji nepřijala, tak ji stáhl úplně. Následně zavrtěl hlavou.* Ne, proč bych měl? *Mihl pohledem k TANOIOVI a poté k jeho příteli.* Chápu, popravdě jsem se tehdy i lehce bál, že ve svém stavu nedorazíte domů. Ale jste tady, takže hádám, že vás nic nezajelo. *Utrousil, tentokrát však bylo dočista jasné, že se pouze opět snaží o vtip.* Jistě, prosím. *Usmál se na čaroděje mile, načež se narovnal a z kapsy drobnou krabičku vytáhl, aby ji mohl LÓNIMU podat.* Bingo, ale zlatého bludišťáka za toto nedostaneš, toho jsem nekoupil. *Uchechtl se.* I když..jestli to skončí tím, že se znovu sjedem, jakože minimálně vy dva ano..tak toho zlatého bludišťáka i uvidíš, asi. *Pokrčil rameny. Než se poté zaměřil na zvětšenou sochu Tana. Narozdíl od mnoha jiných děl, zde postava byla kupodivu oblečená a zasazená do přírody – podstavec měl podobu trávy, hned za figurou se dokonce vyjímal malý keř.* Snažil jsem se. *Kývl, načež se nechal opět s úsměvem obejmout.* Souhlasím. *Vydal ze sebe jedno, ale zatím činil opak. Hezky si nejprve dovolil vzít jednu ze sklenek, v níž byla krev, načež si z ní usrknul. Jestliže se pak měl po celou noc věnovat těm dvěma a při nejhorším je chránit i před natlučením, musel mít dost energie.* /To bude v klidu, nic se nestane./ *Řekl si v hlavě, než do sebe sklenku celou obrátil, když si všiml, že k němu TANOIA s LÓNIM mířil. Rychle ji pak vrátil, než se k těm dvěma připojil.* No jo, už jdu, už jdu. Jo? *Uchechtl se, načež se k těm dvěma tedy do víru tance připojil.*
*I přes nedorozumění s Wasem se dál usmívala, nehodlala si nechat zkazit zábavu, na REMIHO se sladce usmála a přivinula se k němu, načež jej objala kolem pasu a položila si hlavu na jeho rameno, pozorujíc ostatní. Nakonec svůj pohled věnovala LÓNIMU.* Tak jeho práce je i moje práce, navíc si myslím, že občasná spolupráce neuškodí, právě naopak. A prosím tykej mi, jsem Aless. Na vykání si moc nepotrpím, pokud to zrovna není obchodní jednání. *Mrkla na čaroděje a nasadila další ze svých úsměvů, než se podívala na TANOIU a přikývla.* Chápu a rozumím. *Odpověděla, neměla v plánu se tu s nikým hádat, jen nesnášela takhle blbé vtípky. Dál se k tomu však už nevyjadřovala. Nakonec přece jen podala ruku i WASOVI.* Jsem Alessandra. Těší mě *Pronesla jeho směrem, načež se pak jen rozhlédla, kde jsou ostatní.* Nechceš něco k pití? *Optala se pak REMIHO s úsměvem?*
*Remi se na Tana usmál.* To jej určitě šlechtí, a ostatně, děkujeme. Myslím si, že pokud je nějaké dítě se zrakem, může na něj být nahlíženo jako na podivína a to je přesně ten typ, jehož se chceme ujmout. *Vysvětlil pak ještě Remi. Pak už by se byl chystal jít tancovat, ale i tak zůstal Aless po boku, kdyby ji třeba napadlo se dát do křížku s Wasem. Navupíra se podíval a jemně se pousmál.* Was, to jméno jsem ještě neslyšel! * Vypískl. Pak koukl na Aless.* Něco sidám, i když bych měl zvát já. *Zavrněl.*
*Rýchlo sa zameria na zväčšenie sochy blízko stolov s jedlom, aby ju mohol obdivovať každý, kto sa ide najesť, a už beží tancovať spolu so svojím priateľom, pričom cestou medzi ľudí niekam odkopol tenisky.* Áno, mám ho rád, ale nezaručujem, že odídem po vlastných, ak tu nedostaneme spať až do rána. *Podotkne Tanoiovi na férske oblečenie, a kompletne sa pustí do tanca. Odchádza až spolu s Tanoiom, aby polapil Wasa, a spolu s oboma mužmi sa vracia späť medzi tancujúce telá, pričom cestou ešte zamáva aj na manželov, aby sa k nim pridali, a nestáli ako ďalšie sochy na boku oslavy. Bol čas sa poriadne zhúliť a zabaviť sa. Predsa len mal narodeniny jeden z najlepších dealerov, akého ste mohli v New Yorku, a možno na celom svete,nájsť.*
*Je rád, keď sa vzduch trochu vyčistí a tak si nemusí robiť starosti, že sa na jeho oslave narodenín niekto poháda. Na sekundu však stratí úplne pojem o tom, čo sa riešilo. Socha, ktorá sa pomaly pred ním objavuje a zväčšuje, je tak skvelo prepracovaná, že ignoruje na pár sekúnd všetko, čo sa preberá medzi ostatnými. Je nadšený, Was to na ňom môže prečítať skoro okamžite, ak by sa pozrel do jeho tváre.* Ďakujem vám všetkým, ste tak úžasní. *Prenesie dojato, miluje objatia, ktoré im môže z vďaky dať a keď sa stratí do tanca, je aspoň rád, že im stihol poďakovať, pretože vie, že nebude trvať dlho a skončí po boku svojho priateľa zhúlený a mimo.* /Ako skoro každý deň. Mal by som sa zamyslieť nad… / *Začne mu behať hlavou, keď ho pichne do zátylku nejaká slabá forma výčitiek, ale myšlienku ani nedokončí a už poskakujú spolu traja, než stiahnu aj Aless a Remiho, krútia sa v tanci a nasledujú féraky tanec, než sa od seba oddelia a tak môže pokojne stiahnuť Lóniho k stolu, narvať mu zopár bobúľ do úst a znova vytiahnuť do tanca, ani mu nedáva poriadne možnosť a čas prehĺtnuť a vydýchnuť si a už znova ho vykrúca dookola.* Je čas. *Prenesie šťastne, keďže im je obom jasné, že to prejde od drog k sexu, ktorý uvíta nateraz veľmi rád, ako dar na narodeniny.* Som rád, že prišli. *Prenesie svojmu priateľovi, než ho za ruku potiahne a vezme k vankúšom, ležiacim na zemi, aby mohli začať s ich typickým plánom na večer.*
*Oslava trvala dlhy čas. Takto aspoň nikto nebude mať problém, že by sa zdržal na oslave vo Faerii niekoľko dlhých civilských dní. Postupne sa všetci rozdelili na skupinky, vystriedali sa medzi sebou a mohli sa baviť a zabávať do rána, neuvedomujúc si čas a ani priestor. Keď sa však všetko skončilo, všetci mohli odísť domov, zatiaľ čo ich po energickej noci plnej potešenia pri východe odprevádzal férsky oslávenec, ledva vnímajúc, čo sa vlastne deje naokolo, lebo nestihol vytriezvieť. A tak iba v hĺbke duše s úsmevom na perách dúfa, že si to všetci užili ako mohli.*
*Aless se s Remim bavili skoro celou noc, popíjeli, tančili a užívali si, dokud nebyl čas odejít. Rozloučili se s oslavencem a pak se společně oba dva vydali domů.*
*Po těch dlouhých trénincích v útrobách tělocvičny ve vile byla tato vycházka do lesa aspoň částečné vysvobození. Samozřejmě se totiž nemohl zbavit obav, které jej pronásledovaly při každém kroku. Co když by zaútočil dnes a ne až na to skutečně budeme připravení? Ptal se sám sebe v hlavě, zatímco šel ladným a tichým krokem na boso lesem, zatímco za sebou tahal Sashu a kupodivu i Morgana. Nešel tentokrát fotit. Předtím, než opustil prostory vily, napsal Triss. Potřeboval se konečně vyzpovídat někomu jinému jak Nat. Sdělil tedy čarodějce, že se potkají v lese. Specifikoval jí, že má jít dokud nezahlédne jednu ne moc malou budovu. Určitě jich v lese nebylo moc.* Vila je stále na dohled, super..budu na stromě. *Vypadlo z Taye poté, co zkontroloval, že stále vidí vilu, než vylezl na strom opodál. Vyhledal silnou a hlavně prostornou větev, na níž se poté posadil, načež odtamtud zamával oběma upírům dole.* Jsi si jistý, že se nám pouze tímto nechceš vysmát, že konečně shlížíš ty na nás a ne my na tebe? *Nadhodil s pobaveným úšklebkem Morgan, přičemž si překřížil ruce a opřel se o strom naproti tomu, na němž Taylor seděl.* Chmm..co když chci? *Zatvářil se zamyšleně.*
*Jít než uvidí budovu...co kdyby šla špatným směrem? Tak nějak doufala, že myslí své sídlo klanu, takže zaparkovala na okraji lesa, kousek z dohledu a víc v lese v takovém výklenku na kolejích, aby kolem ní šlo projet. Kdyby pak měla být dezorientovaná, umístila si na své místo na později pomyslně špendlík v mapách a zamířila do lesa. Ono navíc je perfektní nápad jít do lesa v noci ve tmě. Kdyby neměla v noci dobrý zrak, tak by jí nestačilo mít nad hlavou měsíc...a světelný smog. Viděla s nimi poměrně dobře, větší obavy měla z faktu? Že je venku v noci v čase upírů a není zase tak daleko od Dragosovy vily. Dva z nich nakonec zahlédla...zbytek se jí možná vyhýbal nebo byli dál od cest, kam případný nový upír může omylem vyběhnout za kořistí, nebo jednoduše byli gurmány a na zvířecí krev si nepotrpěli? Nedokázala to posoudit. Zamířila k nim s tím, že pokud je to Dragos, tak už je stejně v háji, pokud to je jiný upír, tak když nebude mít jako Dragos ochranu měla by jej zvládnout. Až když je blíž pozná Sashu, který s nimi byl onehdy fotit i Morgana, kterého dlouho neviděla, a jen se usměje, zamává a o pár kroků později i nahlas pozdraví. Rozhlédne se, odkud na ni může skočit Taylor, což jsou samozřejmě hlavně větve nad ní a kmeny stromů v okolí, po nichž se rozhlížel jako první už při příchodu, pokud na sebe Tay rovnou nějak neupozornil.*
Pfft..fakt si to chceš zkoušet, mladej? Nezapomeň, že jakožto starší jedinec můžu prostě vzít a i proti tvé vůli tě stáhnout dolů a dotáhnout zpět do vily. *Připomněl mu Morgan, načež se podíval na Sashu, zda se mu u něj dostane podpory, nebo ne.* Nech to mláďátko, vidíš jak je šťastné, ne? Nekaž mu radost. *Uchechtl se druhý starší upír.* Měl bys být na mé straně. *Nadhodil opět Morgan.* Říká kdo? *Sasha. Tay se už chystal do toho vlézt, nicméně když zaslechl kroky, raději ještě vydržel. Trocha škodolibosti se dostala na povrch.* /Necháme ji chvíli se potrápit./ *Jednou rukou se stále dotýkal větve, druhou si přemístil na tvář.* Ale, ale..není to Triss? Vypadáš stále skvěle. Jak ses měla? Chyběl jsem ti? *Začal se vyptávat Morgan, jakmile k nim došla. Byl rád, že ji viděl po té delší době.* Myslím jo, naposledy se na tebe ptala. Nebo mi už paměť neslouží dobře, těžko říct. *Pokrčil lehce Tay rameny. Kdyby náhodou čarodějka ještě váhala nad tím, kam se podívat, hvízdl ještě.*
V celé své kráse. *Pobaveně se otočí okolo své osy, kabátek do půlky stehen zavíří jako sukně, protože je rozepnutý a pod ním má prostě džíny, mikinu přes hlavu a má bezprsté rukavice s kanadami.* Ale znáš to, chvilku dobře, chvilku toho je moc, a samozřejmě, že váháš. *Ušklíbne se pobaveně a zakloní hlavu, aby zaměřila Taylora, který tomu pomůže písknutím.* No zdravíčko pane. Jeden by řekl, že mě budeš vítat ty, když sis mě vytáhl v NOCI do LESA, poblíž sídla UPÍRŮ - nehledě na to, že s Dragosem zrovna růžový vztah nemáme. *Ušklíbne se a jestliže se nepřesune za ní dolů, ona sama použije telekinezi a pomůže si za ním nahoru.*
*Morgan si čarodějku celou prohlédl, když se tam jako balerína zatočila dokola. Lehce se nad tím uchechtl a pousmál.* Takže prostě život, chápu. *Zakýval hlavou, odrazujíce se od stromu, aby k ní mohl dojít a otevřít náruč k objetí.* Když jsem ti chyběl, co mi aspoň věnovat pořádné objetí? *Zašklebil se lehce, než zvedl pohled od Triss k Tayovi, který si tentokrát ukradl následující slovo pro sebe.* Ále. *Mávl rukou, načež se opět chytil větve oběma.* Co když by ty kroky nepatřily tobě, ale někomu jinému? Nemohl jsem riskovat. *Při poslední větě o něco zvážněl, pokynujíce čarodějce rukou, že má jít za ním.* Máme odtud hezký výhled na vilu klanu. *Ukázal na velkou budovu vpozadí.* Růžový vztah s Dragosem má málokdo, obzvláště pak z mé řady. *Načal, dívajíce se na chvíli dolů na ty dva.* /Ti jsou na tom určitě lépe./ *Pomyslel si. Pohled přesunul na Triss.* A věř mi, po tom tréninku před několika hodinami by byl poslední, koho bych chtěl vidět. *Dostal ze sebe. Nicméně, svého nasazení do role návnady nelitoval. Stejně by se dříve nebo později na takové tréninky už jen kvůli zvládání rychlosti i síly musel vrhnout. Jen asi se Sashou, ne se samotným vůdcem klanu.* Dobrý, nebudu tě natahovat. Nakonec ty jsi tu ta, co pak bude potřebovat do postele. *Pokrčil lehce rameny.* Chceš začít něčím asi pozitivnějším, nevím jak to budeš brát, nebo něčím negativnějším?
*Triss se ušklíbne, ale stejně vkráčí upírovi do náručí a krátce jej v objetí sevře - ač je na pováženou, kdo koho objímá, protože Morgan je vyšší. Nakonec následuje Taylora nahoru a pokroutí hlavu.* Tam už s trochou štěstí nevkročím. *Dodá s úšklebkem s nadzvedne obočí, po jeho slovech.* Chceš se podělit? *Nadhodí a když dodá čím chce začít a zasměje se.* Začněme tím negativním. Pozitivní nám pak zlepčí večer.
*Morgan Triss spokojeně objal a ještě, než se od něj úplně odtáhla, ji pohladil po hlavě.* Tak běž za ním. *Kývl nahoru za Tayem. Nemusel to však říkat dvakrát. Nejmladší upír z trojice se na Triss podíval a lehce se nad její poznámkou uchechtl.* Nejsi tam každý den, ber to takto. *Nadhodil.* Podělím se, neboj. *Mrknul na ni, načež jí dal rovnou na výběr, čím by chtěla začít. Poté kývl, podívajíce se tentokrát kdesi do lesa. Bezděčně se u toho nadechl a vydechl, hezky zhluboka. Věděl moc jistě, že něco takového je mu prd platné, ale pomáhalo mu to se uklidnit.* Nuže..tréninky s Dragosem máme hlavně kvůli plánu na polapení mého ex přítele. Souhlasil jsem s tím, že budu dělat společně s mojí kamarádkou návnadu. *Podrbal se na zátylku. Jeho hlas místy kolísal, jak váhal a přemýšlel nad svými slovy. Nedokázal si s takovou představit, jak to bude vypadat, až si půjde popovídat i s Robertem.* Narovinu, ten chlápek je zasraný psychopat. *Uchechtl se lehce zoufale.* Naposledy Nat pobodal..stříbrem ještě k tomu, aby to taky mělo efekt. Což mě přivádí i k těm tréninkům..na ty jsem si sice už zvykl, ale ten první? Omylem jsem Nat trefil do těch míst, kde předtím ty rány byly..doteď jsem si to neodpustil. *Začal ze sebe postupně chrlit páté přes deváté. Nevěděl co pořádně ještě zmínit, aby se tam nesesypal.* Dobře, teď ani nevím, co si mám myslet o svém projevu. Mám pocit, že se sesypu. *Řekl poté narovinu.* Pobrala jsi aspoň něco? *Zeptal se s lehkou nadějí v očích. Nakonec si vyhrnul rukávy černého roláku hlavně ten levý. To tetování taky mluvilo samo za sebe. Poté svůj pohled zaměřil na své harémové kalhoty, jako by v nich hledal další slova či útěchu.*
Ou to je...nepříjemné. Chápu. Sice ne úplně z pohledu upíra, ale tréninky magie s Malachaiem taky nebyly procházka růžovým sadem. *Ušklíbne se - znovu - a pokroutí hlavu.* Co takového ti ex dělal? *Zatváří se soucitně, posmutněle, že si prošel asi vlastním peklem a pokroutí hlavou.*Pochopila jsem to...chceš mluvit o něčem jiném? *Nadhodí, jestli chce změnit téma na něco pozitivního a nakloní hlavu na stranu.*
Věřím, že tě taky drtil...co se vlastně všechno jako čarodějové musíte naučit? *Naklonil hlavu při pohledu na svoji kamarádku zvídavě do strany. Hned však, ještě než by se Triss rozhodla odpovědět, nadhodil další poznámku.* Samozřejmě mi to nemusíš říkat, jestli nechceš, když tak se zeptám někoho jiného. Hirama nebo Roberta třeba.*Ujistil ji. Nechtěl ji do odpovídání nutit. Ona by mu taky nic takového neudělala. Nebo na to minimálně nevypadala. Lehce opět naklonil hlavu do strany, podívajíce se dolů na travnatou zem, než si hlavu položil na Trissino rameno.* Nejsem si jistý, že chci zrovna něco takového nyní rozvádět. *Tady by to už zastavil. Sice se cítil více otevřenější, ale mělo to své meze. Když se jej tedy čarodějka o chvíli později zeptala, hned přikývl.* Už lépe ovládám svoji sílu i rychlost, není to perfektní, Nat s Dragosem by to mohli potvrdit, ale už je to lepší jak předtím. *Narovnal se, vykouzlil slabší úsměv.* A v šermu se taky zlepšuju, jen musím vše trénovat zpravidla sám, občas vytáhnu do tělocvičny Sashu, nebo Morgana. Robert má teď totiž dost práce s ochranou vily, a podobně..ale doufám, že až bude po všem, tak si na nějaký trénink vzpomene. *Načal, načež se uchechtl.* Dobrý, víme, že ne. Ale tak vídám se s ním dost často na to, abych mu to připomněl. Jsem zvědavý, zda ho při souboji porazím. *Zapřemýšlel.*
Ovládat magii, abychom neztratili kontrolu. Je to nebezpečné nám i okolí. Hlavně okolí asi. Je spousta druhů magie, takže spousta učení, mimo to jsou možností lektvary, masti, bylinky,...jazyky démonů a tak. Je toho hodně. *Odpoví, protože jí nevadilo o tom říct.* Spíš rozvíjet ji o nové druhy může být těžší, pokud je tam nějaký blok nebo tak. *Překvapeně se podívá, když si o ni opře hlavu, ale nakonec se pousměje a chápavě přikývne.* Vpohodě, nevadí, jen mě to napadlo, promiň. *Prohodí a tiše hvízdne, když se pochválí zlepšením.* Tak ale dobře ty! *Ocení jej a nakloní hlavu na stranu.* Co ty máš s Robertem? Viděla jsem vás se políbit na té svatbě? *Nadzvedne obočí v pobaveném závanu zvědavosti a nakloní hlavu.*
*Jak to tak poslouchal, v hlavě si ujasnil jednu věc.* /Nechtěl bych být čaroděj. Bylo by toho příliš k učení./ *Zhodnotil. Ne, že by byl v učení špatný, ale tohle? Bylo toho prostě moc. Úžasle nicméně hvízdl a kývl.* Nezávidím. *Zavrtěl hlavou. Rozhodně ne. Následně si svoji kebuli hezky opřel o Trissino rameno, dívajíce se na trávu pod nimi. Občas mihl pohledem i k dvěma starším upírům, s nimiž zde přišel.* V pořádku. *Zašeptal, než začal konečně s těmi pozitivnějšími zprávami. Vlastně je ze sebe vychrlil podobně rychle, jako předtím ty negativní. Akorát s tím rozdílem, že se zdál více energický a veselejší. Lehce se během svého projevu usmíval, než se se zamrkáním zarazil a poté zapřemýšlel, opět.* Kéž bych to sám pořádně věděl..naposledy, když jsem téma našeho vztahu načal, řekl, že to musí nějak nazvat a promyslet..*Pokračoval by i dál, když by jej náhle nepřerušil Sasha.* Ale to jak jste mě nechali v Pandemku, promylel hned. Nikdo mi ani nešel podržet vlasy. *Zamručel. Morgan se na něj přitom podíval.* Protože by to bylo prd platné? *Zašklebil se nejstarší upír při pohledu na Sashovy „dlouhé“ vlasy. Za to si vysloužil tiché zamručení z Sashovy strany. Tay to nicméně nerozebíral. Nechal to být a znovu se otočil k Triss.* Ale když jsem jej pak pozval k sobě, protože jsem získal nové zprávy, o něž jsem se s ním potřeboval podělit..no objetím se mě snažil uklidnit, než jsme se pak přesunuli do postele, kde se začalo dít něco, co by se rozhodně mezi přáteli dít nemělo..ale kvůli tomu jsem jej nezastavil, chytl jsem pak záchvat. *Opět zamrkal.*
Podržet vlasy? Cos pil? Démonskou krev? *Nadzvedne obočí a ušklíbne se nad tím dodatkem Morgana a nadzvedne obočí.* Fuha, a já si říkala, že je zvláštní mít staršího partnera přes stovku, taháš to na novou úroveň. *Teda kdyby chtěla, skoro by mu konkurovala s Malachaiem, jenže o toho neměla v romantickém smyslu zájem a pokazil tím jejich přátelství, že se vlastní touhou nechal strhnout přes její ne.* To je mi líto...holt musíte zpomalit. A možná do toho dospět. *Rýpne si do přítele, ponechávajíc vyznít do prázdna fakt, že sama má partnera, nebo minimálně objev. Tay, pokud věděla, nebyl nijak s jejím romantickým životem obeznámen.*
Asi? Někdo mi to svinstvo musel omylem kápnout do drinku. *Pokrčil Sasha rameny. Nato už se Tay uchechtl.* Nech mě hádat, obviňoval jsi z toho barmana. Proto ses tak zdržel. *Nadhodil pak, než se téma uchýlilo někam jinam. Lehce pozvedl jedno obočí a pohlédl na svoji kamarádku, načež mávl rukou.* Věk je v naší roli to poslední, co nás může zajímat. Psychopatický magor můžeš být už zamlada, nepotřebuješ k tomu daný věk. *Pohlédl opět dolů, konkrétně na ty dva.* /Morganovi táhne na tři sta a taky nevyvádí nebo nemá absenci empatie./ *Proběhlo mu hlavou.* Buď je to v tobě obecně, nebo tě k tomu někdo dožene..zkrátka tu jsou vnější a vnitřní vlivy. Podobně jako třeba ztracení empatie nebo její částečné vymizení..nemusí se to stát, i když to většina říká. Taky záleží na nás. *Podotkl. Třeba vůdkyně klanu, do nějž patřil hned po přeměně se nezdála být nijak méně empatická jak kdysi. Samotná její sestra jí to mohla potvrdit.* Neříkej..je mi to jasné. Obecně vím, že bych se už jenom kvůli sobě měl hodit do pořádku, abych se brzy nezcvokl a něco Robertovi neprovedl. *Řekl, pomalu se přesouvajíce ke koruně stromu, aby mohl slézt dolů.*
*Triss se jen ušklíbne a přikývne hlavou ohledně empatie a psychopatického magora.* I tak si dej pozor, staří jsou nevyzpytatelní. *Upozorní jej, ale souhlasí s tím, co řekl ohledně toho, že to záleží i na nich. Ale vnější okolnosti - desetiletí a staletí, to přeci jen otupí. Zívne si únavou a protáhne se.* Tak taky opatrně. Měj se hlavně dobře a buď na sebe opatrný. Pak to bude třeba lepší. Uvidíš. Určitě jsou kdyžtak upíří terapeuti. *Zazubí se a prohrábne si vlasy.*
Neboj, dám. *Ujistil svoji kamarádku. Měl to v plánu. Přesto doufal, že neskáče dalšímu šílenci do náruče jak předtím. Možná naivně a nakonec se mu ostatní vysmějí za to, že si opět nabil, možná ne. To se stejně ještě uvidí.* Rozkaz, madam. *Uchechtl se lehce, načež slezl konečně ze stromu dolů.* Určitě ano. *Přitakal. Ladným krokem přešel k Morganovi se Sashou.* Raději už běž, než nám tu usneš. *Nadhodil. Pokud se jej pak Triss rozhodla před odchodem obejmout, objal ji nazpět, než zmizel společně s ostatními ve vile.*
Dobře...opatruj se zatím. Zase se uvidíme. *Nadhodí a pocuchá mu vlasy, obejme jej, než seskočí s pomocí telekineze dolů a zasalutuje mu ještě nahoru.* Mějte se hoši. *Mrkne vesele, jestli trvají na objetí, věnuje jim ho a potom už zamíří skrz les zpátky ke svému autu.*
*Když tentokrát vyrazil se skicákem do lesa, nečekal, že bude sám. Vlastně tam šel právě na jednu neformální schůzku se svým oblíbeným upírem. Něco na zabavení si vzal jen, kdyby tam pozvaný nebyl včas. V poslední době toho měli naloženého na ramenech fůru, zatímco především on samotný byl nadopovaný převážně kofeinem a něčím sloužícím na občasné uvolnění, což ovšem není potřeba zmiňovat. Takže poslední dny strávil odpočinkem a lehkým napravováním spacího režimu, zatímco se mu pod polštářem vyjímaly bylinky, pro něž si šel v ten den, kdy potkal znovu Kayna. Mimo to přes den pak už jen zajišťoval zásoby krve pro Nikolase. Jeden takový balíček dnes přelil do termosky, kterou do brašny hodil společně i s nějakou svačinou pro sebe a samozřejmě zmíněným skicákem a pouzdrem. K lesu se poté přemístil pomocí portálu. Pro jistotu se pak na upíra rozhodl čekat právě na okraji lesa blíž k městu. Oděn do pohodlných harémových kalhot, které dostal k Vánocům od Taylora, a starší zažloutlé košile. Co se týče bot - byl jednoduše naboso.*
*Dojde k lesu na místo setkání pomalým krokem. Očividně je v dobré náladě, což ještě aby nebyl když jde o schůzku s jeho nejoblíbenějším čarodějem. Na rtech má úsměv, ale v očích se značí vyčerpání z nedostatku krve. No ještě aby ne, když ji neměl pěkných pár dní. To ovšem nemění nic na tom, že je natěšený jako malé dítě na Vánoce. Oděn jen do bílé košile s vyhrnutými rukávy a černých riflí dorazí na místo setkání. Koukne očkem na Hiramovy bose nohy a usměje se ještě víc, jelikož on sám je bos.* Není ti zima? Proč se vlastně ptám? Jasně, že není. *Zeptá se a ještě si k tomu i se smíchem odpoví.* Nečekáš na mě moc dlouho? *Přejde s touto otázkou až k čaroději a pohlédne mu jemně do očí.*
*Po dobré chvíli čekání se již chystal otevřít brašnu, aby vytáhl skicák společně s pouzdrem. Určitě by si stihl i najít objekt svého zájmu, když by si tedy nevšiml kroků. Vzhlédl tedy a při pohledu na upíra se vřele usmál. Tiše se nato uchechtl.* Zatím ne, ale možná si za chvíli stěžovat začnu. *Uculil se nevinně. Byla pravda, že teplo vypadá jinak, Hiram se však nejednou otužoval. Navíc byl na podobně chladnější počasí zvyklý.* Ani ne. *Zavrtěl hlavou. Pozvolna vstal z balvanu, na nějž se během čekání usadil, protahujíce si přitom ruce. Ladnějším krokem poté došel k Nikolasovi, oplácejíce mu pohled do očí, načež se postavil na špičky, aby jej mohl obejmout kolem krku.* Nemáš hlad? Vzal jsem ti nějakou krev. Klidně bych nabídl i sebe, ale víš, že bych ti po této stránce moc nechutnal. *Uchechtl se.*
*Uchechtne se když čaroděj promluví a zavrtí pobaveně hlavou.* Nah, až si začneš stěžovat tak budu dělat, že to neslyším. *Řekne a také se po vzoru svého společníka protáhne. Když ho Hiram obejme, bez okolků mu ono objetí oplatí. Ještě aby ne, když je ten malý čaroděj s růžky tak roztomilý. Zrovna otevře ústa aby něco řekl, když v tom je mu nabídnuta krev. Zavře v okamžiku pusu a žaludek a celkově tělo se ozve s tím, že tahle nabídka se rozhodně neodmítá.* Mám hlad...a to obrovský. *Hlesne a vděčně se na něj podívá. Ovšem se i nezapomene krátce zasmát.* To máš pravdu, nechutnal bys mi. Vlastně i kdyby ano, tak bych tě kousnout nechtěl. Mrzelo by mě kdybych ti nějak ublížil. *Povzdechne si a jemně zvedne ručku, kterou dá Hiramovi pár jeho vlasů za ucho.*
Pffft, milé tedy. *Odfrkl si, nicméně jako vždy se poté zasmál. Až by mu byla zima, prostě by si sem přenesl co potřebuje. Ale tohle vtipkování jej prostě, nečekaně, bavilo. Podobně jako trávení času s osobou, jíž měl právě před sebou a které se i pověsil na krk. Což by se dalo brát i doslova, když by se postavil normálně. On tam ten výškový rozdíl byl dost znát. Tím se ovšem nezabýval, ne teď. S úsměvem Nikolasovi nabídl krev, kterou již měl připravenou v brašně.* Tak snad mě nespapáš. *Zavtipkoval. Být vyšší, nebo taky kdyby se Nikolas lehce sklonil, dotkl by se Hiram špičkou nosu toho jeho. Poté se podíval opět upírovi do očí, zatímco se mu úsměv o něco rozšířil.* /Je fakt rozkošný a ještě k tomu starostlivý...vybral jsem si dobře./ *Proběhlo mu hlavou, načež se odtáhl a nežli by Nikolas stačil ruku stáhnout k sobě, chytl mu ji věnoval jí motýlí polibek.* Děkuji. *Hlesl, načež jeho ruku pustil. Než mu konečně dá vytoužené jídlo, rozhodl se, že si za to vezme taky něco. Opět se chytil jeho krku, aby jej tentokrát přiměl se k němu sklonit, a zlehka jej políbil. Hned se však s červenými lícemi odtáhl a opravdu sáhl do brašny, z níž vytáhl termosku s krví.* Tady máš, zlato. *Podal nádobu upírovi.*
*Jen tak se usmívá jako sluníčko a v momentě kdy se mu dostane polibku na ruku, zasměje se.* Oh, jsem poctěn. *Jenže to už se čaroděj rozhodl ho poctít polibkem, který upíra trošku vyvedl z míry, hned na to mu onen polibek oplatí.* Tohle jsem nečekal, ale nechám si to líbit. *Zamumlá potichu a uculí se při pohledu na Hiramovu červenou tvář. Hned na to si vezme termosku s krví. Otevře ji a napije se, což je pro něj neuvěřitelná úleva. No jo, kdyby nebyl blb a odhodlal se si najít někoho od koho by si krev vzal, tak by teď neměl takový hlad. Ale od jisté doby se trošku zdráhá sát krev. Že by za to mohl ten čip od té lovkyně? Možná ano.* Děkuji, ještě že tě mám. *Mrkne na něj a kdyby mohl tak by se taky určitě červenal při slově "zlato".* No možná si najdu práci. Uvažoval jsem, že bych mohl spravovat motorky, přeci jen jsem to nějaký ten čas dělal, než jsem se dostal tady do New Yorku. *Prohodí jen tak a mírně se ušklíbne.*
*Nejprve věnoval motýlí polibek Nikolasově ruce, než se poté odhodlal a přesunul k jeho rtům. K jeho podivení se mu přitom dostalo i oplacení. Překvapeně se tedy na upíra podíval, zatímco jeho tváře nabíraly červený odstín. Raději mu tedy, samozřejmě v rychlosti, aby nemusel dlouho čekat, podal termosku s krví. Přitom se celou dobu jemně usmíval. A nebýt následující věty, už by si mohl oddechnout, že mu ruměnec z tváří zmizel. Nuže, takové štěstí neměl. Nebo zároveň i měl? Nevěděl, jak jej ostatní vnímají, když se před nimi červenal. Nikdy nad tím nepřemýšlel.* Nápodobně. *Špitne poté, lehce si přejíždějíce jednou rukou přes předloktí druhé. Chvíli se díval jinam, aby se opravdu uklidnil.* Oh. *Vyhrkl. Pohled Nikolasovi vrátil společně s pousmáním se.* No, moji podporu budeš mít, jen aby tě to bavilo. Když tak bych ti pomohl i s hledáním jiné práce a rekvalifikačních kurzů...nebo jak víš, mám v plánu si otevřít čajovnu, možná by se po nasbírání nějakých zkušeností našlo místo tam. *Navrhl. Pozvolna přitom poukázal na termosku a v očích se mu zračila otázka, zda ještě chce, nebo mu to má schovat na potom.* Jo...ten polibek...chceš podat nějaké vysvětlení, nebo tak něco...? *Nervózně se podrbal na zátylku.*
*Mírně nakloní hlavu na stranu a prohlédne si Hirama od hlavy až k patě.* Víš, že jsi první člověk neboli bytost co mi nabízí pomoc se zaměstnáním? *Uchechtne se a hned na to jemně zavrtí pobaveně hlavou.* Děkuji, ale to zvládnu. Přeci jen už mám nějaké ty zkušenosti a možná dokonce někde vyhrabu svůj ehm no životopis asi. Nevím už jak to nazvat. Jestli životopisem nebo románem. Takové nesmysly co jsem si tam navymýšlel. *Zasměje se a vycení své bílé zoubky. Pohlédne čarodějovi s růžky do tváře a pozvedne obě obočí v neskrývaném překvapení.* Podat vysvětlení? Proč bych to chtěl? Není důvod, Hirame. Ani nevím proč mi ten polibek přišel neuvěřitelně přirozený. Jen jsi mě překvapil, chtěl jsem ti ho dát první. *Řekne s úsměvem a při poslední větě se zatváří naoko uraženě.*
Huh? *Překvapeně zamrkal. Krátce poté se však uchechtl.* Vážně? Tak všechno je jednou poprvé. A navíc...jsem určitě lepší pomoc, jak úřad práce, ne? *Uculil se, opět ze sebe přidušeně vydal jakési uchechtnutí.* Nebo minimálně hezčí a roztomilejší. *Dodal, načež se už úplně na nějakou tu chvíli rozesmál. Asi by hodně lidí, co na úřadu za svůj život potkal, urazil, ale vadilo by mu to? Samozřejmě, že ne. Kdo on byl, aby se staral. Navíc pochyboval, že by mu za to chtěli či mohli dát do nosu.* Dobře, když tak ti pomůžu aspoň s životopisem, abys nenasliboval hory a doly a nevím co všechno. *Opět se postavil na špičky, natáhl ruku a jemně jej cvrnkl do nosu. Celou dobu si udržoval jemný, ale zato vřelý úsměv. I když se téma stočí k něčemu více vážnějšímu. Pouze naklonil hlavu na stranu, úlevně si oddechujíce odhalil zuby v úsměvu.* Že bych ti ukradl naši první pusu? Promiň, legendární druhou si můžeš vzít pro sebe. *Poklepal si lehce prstem na rty.* Jen mě už začínají z toho stání na špičkách bolet nožičky. *Zastěžoval si, ne však na zimu. Kouknul na balvan, na němž předtím seděl.* Asi se na něj postavím, pokud tedy nemáš lepší nápad. *Nadhodil.*
*Nahodí menší úšklebek a povzdechne si.* Všechno je lepší než úřad práce. Dokonce bych si i nechal pomoct od té lovkyně stínu. A to už je co říct. *Utrousí a prohrábne si vlasy, čímž je více méně rozcuchaná. Jako vždy. Nějak se mu nedaří je zkrotit, ale s tím se už nedá nic dělat.* To určitě. Takové slaďouše na úřadě rozhodně nepotkám. *Zasměje se a při vzpomínce na úřad práce se mírně oklepe. Za to hlavně můžou ty hodiny čekání a nepříjemné ženské. A ještě k tomu tam šel vždy když bylo hnusné počasí, tak se to samozřejmě odrazovalo i na náladě pracovnic. Naštěstí přejde téma k něčemu mnohem příjemnějšímu.* Jo ukradls mi první pusu, ale to nevadí...ukradnu si další. *Pohlédne čarodějovi do očí, když v tom zmíní balvan. Pozvedne tentokrát jen jedno obočí a zasměje se.* Jen se postav, to je na tobě. Já se klidně ohnu jestli chceš. *A jak řekne tak i udělá. Ohne se, vezme jednou rukou Hiramovu bradu, natočí si jeho tvář na sebe a políbí ho.* Tak jsem si tu druhou ukradl. Jinak... nechceš jít domů? Tak nějak mi připadá, že už to je zima. *Uculí se, pustí ho a narovná se.*
Souhlasím. Oni i lovci stínů bývají mnohdy příjemnější a ochotnější, jak většina lidí na úřadech. *Dal Nikolasovi najevo souhlas. Jistě, občas by nejednomu lovci nejraději dal jednu zleva a druhou zprava, protože jejich chování bylo na zabití. Na druhou stranu však ne tolik, jak u většiny žen za pultem, vydávajících ku příkladu občanky s tím nejkyselejším výrazem, co se vůbec dá nadhodit. Zato Hiram neměl v obličeji ani známku kyselosti, rozhodně ne tedy teď. Zvesela se usmál.* Hehe. *Zachichotal se, zatímco mu znovu do tváří vstoupila červeň.* No jo, tak do toho...můj vysoký zlodějíčku. *Uchechtl se.* Dobře, to bylo zlé, moc zlé. *Utrousil, načež se jeho pohled přesunul k balvanu, o němž se rozhodl následně zmínit. Nakonec toto nadhození ovšem nebylo důležité. Nikolas se jednoduše sklonil a polibek mu věnoval aniž by se musel někde stavět. Příjemně tedy přivřel oči a lehce upírovi vyšel rty vstříc.* Gratuluju. *Usmál se, načež poskočil bokem a zaluskal, aby se za ním utvořil portál.* Souhlasím, už mi začíná být kosa..a vsadím se, že mám fialové rty. *Dostal ze sebe.* Tak až po tobě, drahý. *Pokynul mu rukou. Jestliže však upír trval na tom, že má Hiram přednost, prostě vešel dříve s tím, že Nikolase chytil za studenou ruku a vtáhl jej do portálu k sobě domů s sebou.*
Hej, raději bych už na to ani nemyslel. To toulání po státech mi chybí, ale to vyřizování na úřadech ne. *Řekne s úsměvem a mrkne na Hirama. Očividně je nadmíru spokojen v čarodějové přítomnosti. Přeci jen je to snad po hodně dlouhé době, co něco takového znova prožívá. Už v minulosti to byli jak ženy tak i muži se kterými si užíval, ale nic moc dlouhého to nebylo. To už však rohatý malý človíček přizná, že je mu zima, načež se má jeho slova vítězně usměje.* Já jsem ti to říkal! Na nic nečekejme, vzhůru domů! *Vyhrkne a tak nějak se nechá chytit za ruku a vtáhnout do portálu.* //Nechť započne to pravé dobrodružství. Jen bych si přál být s ním i na slunečné pláži.//
*Poté, co přišel z práce domů, dlouho přemýšlel jak se zabavit. Další den stejně nemusel spěchat se vstáváním. Mohl tedy například jít navštívit bar, nebo klub. Při myšlence na to druhé si ovšem vzpomněl na mnohem lákavější program na tento dlouhý a nekonečný večer. Už tak měl i domácí práce doteď dost.* To je nápad..tak kde tě mám. *Zeptal se sám sebe zvesela, kopajíce nohama lehce o matraci, zatímco ležel na břichu a v mobilu hledal kontakt na Nikolase. Nemusel si s tím ani dávat moc práce, měl to hned. Ve zprávě jej tedy pozval k sobě na zmíněné posezení u elektrické svíčky. Nechtěl by toho milého upírka poranit pravým plamenem. Následně, v naději, že fakt přijde, vstal z postele a zamířil do kuchyně kde začal chystat jak čaj, tak i trochu alkoholu. Nezapomněl ani na krev či nějaké dezerty, aby ani jeho žaludek nepřišel k úhoně. Vše pak nachystal do své ložnice, kde z police vzal i svíčku na baterky.*
*No kdo by jen odolal zprávě od milého čaroděje s růžky. A tak si to tu pěkně namíří. Stále nejspíš ještě nemůže uvěřit, že mu vůbec Hiram napsal. Očekával spíš, že se on ozve první s návrhem na tetování a pak přijde na tu elektrickou svíčku. Život je samé překvapení, no ne? Nejméně pětkrát si zkontroluje jestli je vůbec na správné adrese než se rozhodne zaklepat.* Ehm, noční upíři návštěva. *Řekne a pak si zarazí ruce do kapes. Čeká až mu, tedy jestli vůbec, Hiram otevře.* / Aspoň zakončím večer příjemnou společností./ *Pomyslí si.*
*Chvíli kontroloval, jaké baterky jsou vůbec funkční, než konečně nějaké našel. Ukázalo se totiž, že ve svíčce už nějakou dobu žádné nebyly. Nuže, když už ztratil pár nervíků u tohoto, přišla jeho odměna. Když totiž zasleschl klepání, došlo mu, že Nikolas už přišel. Pochyboval, že by to byl nyní někdo jiný. S úsměvem tedy šel otevřít.* Ale nazdárek, už jsem se bál, že tu krev budu muset využít na něco jiného. *Uchechtl se pobaveně při pohledu na upíra, přičemž uvolnil cestu dovnitř.* Omluv když tak vzhled mého bytu..akryl je občas dost velká svině. *Upozornil hned ze startu. Zatím byli pouze u botníku, barvami pokrytý nábytek je čekal až hlouběji v bytě. Za Nikolasem mezitím zavřel dveře.* Jaká byla cesta? *Nadhodil. Mezitím nechal upíra se když tak vyzout, pokud měl chtěl, než jej přes obývací pokoj zavedl do ložnice, kde poukázal na připravenou postel. Bylo na ní vyskládaných pár táců. Jeden pokrývaly skleničky s krví či něco, co už svojí konzistencí připomínalo spíše ledovou tříšť. Dále na jednom stály lahvičky s různým alkoholem a pár připravených pytlíčků čaje, na dalším pro změnu byly pochutiny už pouze pro Hirama – od ovoce po čokoládu či jiné sladkosti. Nakonec uprostřed seskládaných táců stála právě ona elektronická svíčka.* Tak, můžeš si udělat pohodlí, já se ti pak přizpůsobím.
*Když mu čaroděj otevře, trhne sebou a široce usměje.* Nazdar, nemohl jsem si to nechat ujít. Ta zpráva zněla až moc lákavě. *Vycení své bílé zoubky a vešel dovnitř. Vyzul si boty a rozhlédl se kolem sebe. Očividně ten byt na něj udělal dojem. Přeci jen je to rozdíl oproti tomu kde bydlel on. Zařídil si, jak do New Yorku přišel, sklep pod nějakým barem v Brooklynu s tím, že mu to prostě stačí. Ale tohle bylo něco jiného.* Ehm, cesta? No bylo to menší dobrodružství. Hned ti to řeknu jen... *Nedořekne když dojdou do ložnice. Vykulí překvapeně oči a pohlédne na Hirama.* Tohle jsi připravil kvůli mě? *Řekne překvapeně a na nic nečeká. Hned se na posteli posadí a opře se o polštáře.* Jsi první bytost co něco takového pro mě udělala. *Zasměje se krátce.*
*S veselým úsměvem upírovi otevřel, načež následovalo i uhnutí ze dveří společně s pozdravem. Nač se zdržovat? V rychlosti pak zavřel.* /To mi připomíná, že bych si konečně mohl byt pojistit ochranným kouzlem./ *Pomyslel si. Do hlavy mu při tom vpadla vzpomínka na Roberta a to, jak se tu zničehonic objevil. Málem tehdy dostal infarkt, kterému by rád příště předešel, protože věděl, že ten čaroděj je ještě větší podivín jak on sám.* Super, tak po usazení můžeš rovnou začít. Si mezitím v hlavě přeberu historky. Nerad bych tě nějakými z nich unudil k druhé smrti. *Uchechtl se, než si něco uvědomil.* Oh..nevadí, že jsem ti začal tak rychle tykat? V klubu jsme si vykali, ale tady je to trošičku osobnější. *Nadhodil poté, načež přikývl.* Jistě..v zemi, odkud pocházím, je pohostinnost obvyklá. Pokaždé nachystáme tunu jídla a je jen otázka času, zda se to fakt vše spořádá, nebo poté schová. *Přiznal. Na postel si poté sedl k němu, konkrétně z pravé strany, a pomocí telekineze si k sobě přivolal sklenku s krví.* Prosím. *Tu hned po tomto podal Nikolasovi.* Oh..vše jednou poprvé a snad ne naposled. *Usmál se na upíra povzbudivě.*
Určitě mě neunudí k druhé smrti. Věřím, že ty historky budou úžasné. *Zasměje se a když zmíní tykání, uculí se.* Vůbec mi to nevadí. Spíš mi to vyhovuje, je to tak mnohem lepší a uvolněnější. *Uchechtne se a převezme si od čaroděje sklenku s krví.* Oh, děkuju. Tak mi pak řekneš odkud jsi. *Mrkne na něj a zhluboka se nadechne.* No tak to ti musím říct co se mi stalo, než jsem se dostal k tobě. Šel jsem si najít půlnoční svačinku, což jsem i našel a pěkně jsem svačil v temné uličce. To je jasné. Jenže po chvíli přišla zrzavá lovkyně stínu. *Ušklíbne se při té vzpomínce.* Vytáhla na mě ostří, vyhrožovala a tak dále. Prostě mě chtěla očipovat. Ale já byl líný na to abych nějak protestoval a tak ten blbý čip jsem dostal. *Při tom si sáhne na krk, tam kde ten čip je.* No, v tom zaútočili démoni. Rychle jsem odvedl svačinku a vrátil jsem se zkontrolovat tu lovkyni. Což jako ještě, že jsem to udělal. Schytala to do ruky, dost blbě. Když je dorazila, snažil jsem se jí pomoct, ale znáš lovce stínu. Proč by si nechali pomoct od podsvěťana. *Uchechtne se.* Nakonec pomoc přijala, neměla možnost. Nedošla by domů. Tak jsem...ji dal trošku své krve a... poprvé v životě jsem viděl sjetou nefilim. *Zasměje se a zavrtí pobaveně hlavou. Koukne na Hirama.* Když jsem ji konečně řekl své jméno, tak mi pak i řekla to svoje. Sjetá byla i mnohem milejší. *Napije se a mrkne na čaroděje vedle sebe.* Tak tohle se mi stalo než jsem dostal tvou zprávu. Snad dorazila v pohodě do svého brlohu. *Zasměje se potichu, nejspíš při myšlence Samanthy jak jede metrem.*
Uvidíme. *Zazubil se na upíra. Bohužel, narozdíl od něj, on se úplně špičáky pyšnit nemohl.* Super, jsem rád, že jsme oba na stejné vlně. *Usmál se mile. Nato už mu uvolněně, zatímco se o něj i lehce opřel, podal sklenku s krví.* Samozřejmě. *Kývl se skousnutým rtem, zahánějíce červeň.* /Co to se mnou robíš?/ *Pomyslel si přitom, zavrtajíce se do mikiny. Ta připomínala nějakou můru, která vlastně i byla motivem celého kusu textílie. Pod ní už měl jen šortky, což možná byla chyba, jelikož měl v ložnici docela zimu, na což vesměs i rychle zapomněl. Bezmyšlenkovitě si položil hlavu na upírovo rameno, zatímco jej s úsměvem poslouchal a místy se podobně jak on lehce škĺebil.* Nemělo by to ani smysl..kdyby tě neočipovala ona, udělal by to později někdo jiný. *Pokrčil lehce rameny a ukázal mu svoji ruku, přičemž prstem druhé poukázal na místo, kde měl on ten svůj.* Mě naštěstí čipoval kamarád..snažil se, aby to tolik nebolelo. *Nadhodil. Hned poté znovu zmlkl a upíra začal opět tiše poslouchat. Tedy, z většiny, občas se podobně jako on pobaveně uchechtl.* Lovci jsou stále stejní, moc mě to nepřekvapuje. *Pokýval hlavou. Za svůj život jich už potkal docela dost a to dokonce přišel do kontaktu i s podsvěťany, co kdysi lovci byli. No, některé jejich vlastnosti jim podle něj zůstaly. Třeba Darwin, jeho ex, páni, ten měl pěkné ego. Nad tou vzpomínkou se Hiram tiše zachichotal, než pohled upírovi oplatil. Samozřejmě, jak jinak než s úsměvem.* Určitě a i kdyby ne, ti rádoby potomci andělů mají své všude po New Yorku na hlídkách, určitě by ji někdo odchytil a zavedl zpět do institutu. *Nadhodil.* Což..párkrát jsem v institutu byl. Ne tady v jejich, ale v Česku...odtamtud právě pocházím. Řeknu ti..oni mají někteří fakt velké ego, což už jsi stihl beztak zjistit. Jeden jim chce pomoct. *S tímto kývl k Nikolasovi jako příklad.* A oni s tím mají problém..a to dokonce i zpětně. Jeden z mých ex byl upír, co se narodil před proměnou jako lovec. Hrůza, doteď je docela sebestřední a egoistický..i když jeho manžel si zatím vede v krocení těchto vlastností dobře. *Spustil. Šlo to samo, nepotřeboval pobízet. Prostě říkal, co mu přišlo na jazyk a dopomáhal si i řečí těla. Po chvíli se od Nikolase odtáhl, aby mu opatrně vpadl do klína a věnoval mu pobavený pohled.* Ale oni i civilové jsou zasraně nevděční mnohdy. Jednomu nějaký šílenec přejel nohu, nějaký upír..ten měl prý, co mi kámoška říkala, být vůdce místního klanu. No..ten jej vyléčil, ale po tom masakru už sám neměl sílu na Encanto, tak mazání paměti hodil na mě. *Ukázal prstem na sebe.* Já jsem si toho civila tedy přitáhl k sobě do klína. Podobně jako teď ležím já v tom tvém. Chytl jsem jej za tvář, promazal mu paměť a víš co ten chlápek udělal hned poté? Vlepil mi, že přece není gay. Chápu, neměl ani ponětí, co se stalo, ale stále..bolelo to. *Zatvářil se lehce ublíženě, než se zasmál.*
Nah, máš pravdu. Udělal by to tak či onak někdo jiný. *Prohodí s mírným úšklebkem. Oči zaměří na Hiramovu ruku, tedy přesněji tam kde by měl mít ten čip a povzdechne si.* No jo, sledují nás na každém kroku. Ta zrzka ještě měla tu drzost to přirovnávat ke sledování mobilem. Tohle je jiné, tohle máme pod kůží. *Odfrkne a to už se pořádně zaposlouchá do čarodějova příběhu. Místy se zasměje, očividně ho tahle historka nenudí.* Takže z Česka. Nom, já jsem třeba ze Španělska. Jde to poznat? Jsem pěkně opálený, že? *Prohodí v žertu a na téma egoistický ex jen pokýve hlavou.* Přeměnit se můžou, ale povaha zůstane stejná. Samantha se děsila toho, že by se proměnila v upíra. Ale já jí řekl, že rozhodně nestojím o někoho jako je ona aby byla upírem. Jen ať si pěkně zůstane nefilim. *Zasměje se. Když se mu Hiram ponoří do klína, automaticky volnou rukou projede jeho vlasy, než se rychle zarazí.* /Co to zatraceně dělám? Vždyť mu to může být nepříjemné./ *Pomyslí si a omluvně se na něj usměje.* Promiň, zvyk. *Upije zase že skleničky a pozvedne jedno obočí.* Tomu civilovi bych dal pěkný pohlavek, proletěl by se. *Utrousí potichu, ale tak ať ho Hiram slyší.*
Přesně tak. *Hlesl, ukazujíce pak svoji ruku a přesně i místo, kde měl čip. Smířil se s tím poměrně rychle. Nakonec, nijak výrazně jej to neovlivňovala. Nedokázal se však zbavit toho pocitu, že zrovna lovci věděli, kde se v jaký moment nacházel. Bylo to poměrně..no nahání to strach a pocit znepokojení.* Právě..a nikdy se nezbavíme toho pocitu, že kamkoli uděláme krok, oni budou vědět, kde jsme, dokud to ze sebe nedostaneme, nebo to nějakým způsobem nedeaktivujeme. Občas, když si něco na takového vzpomenu, nahání mi to strach do té chvíle, než mou pozornost od toho něco odvede. *Pověděl pak. Raději, pro psychické bezpečí jich obou, začal poté uvolněně vyprávět historky ze svého života.* Samozřejmě..rád bych ti teď zalichotil ve špánině, ale to jaksi neumím. *Uchechtl se.* Ale mám kromě anglického módu i mód český, slovenský, polský, ruský, ukrajinský a estonský. *Uvedl na míru se smíchem.* Stačí říct, já se přepnu. *Zašklebil se.* Nedivím se. To byla tak mimo, že jí nedošlo, že by ji někdo musel ještě zabít? Páni, jsem zvědavý, co na její stav poví u nich. *Vypadlo z něj se smíchem. Hlavou poté vyšel vstříc Nikolasově ruce, spokojeně se usmál.* Klídek..pokračuj, líbí se mi to. *Zapředl.* Jen bacha na rohy, aby ses o ně nepíchl..tedy růžky. *Uchechtl se. Poté se vrátil k vyprávění, zatímco si do ruky pomocí telekineze přenesl jednu větší jahodu, kterou po její cestě i namočil do jedné rozehřátější čokolády v misce.* Mhmmm..mňam. *Usmál se poté, přičemž si po onom soustu olízl rtíky.* To bych rád viděl. *Kývl.* Však kdyby mě to nestálo další promazávání, určitě bych mu taky nakopal prdel..dobře, spíš bych mu jen podpálil oblečení. *Přiznal se smíchem.* Ach..teď mě něco napadlo.
Už na to raději nemyslet, raději na to zapomenu. *Prohodí ohledně čipů a pak už je rád za změnu tématu.* Taky nemluvím tvou rodnou řečí, ale rozhodně se pokusím najít si nějaké ty lichotky. *Zasměje se.* Určitě bys mu nakopal zadek a pak by z toho měl trauma. *Utrousí a ještě párkrát mu pohladí vlasy, než se zarazí.* Jo no, ty máš vlastně růžky. Co se stane když se jich dotknu? *Řekne a zamyšleně si skousne ret. Lehce se dotkne jednoho jeho růžku.* /Heh, doufám, že mu to nějak moc nevadí./ *Mihne se mu hlavou.*
Mám tě nějaké naučit? *Lehce se na upíra zašklebil. Mohlo by to být zábavné. Dlouho nikomu nedával jazykové lekce, třeba by to tentokrát k něčemu vedlo.* Přesně tak, proč se shazuju? *Zasmál se, načež si zamyšleně skousl ret. Hned poté si k sobě přivolal další jahodu namočenou v čokoládě, kterou opět se spokojeným úsměvem snědl.* To bylo vlastně to, co mě teď napadlo. *Vyjádřil se k Nikolasově otázce, opět si lehce skousávajíce ret. Sice se ho jen lehce dotkl, ale už jen to šlo cítit. Zvolna přivřel oči.* Nechtěl bys něco takového zkusit. Zatahat za ně třeba? Nikdo nic takového zatím neudělal, protože si jich pravděpodobně ani nevšimli. *Sdělil mu onen nápad, načež při čekání na odpověď zavzpomínal.* Jo, neslíbil jsem ti něco v klubu? Když se mi budeš líbit, řeknu ti své druhé jméno? *Řekl pro změnu z jiného soudku. Už to nevěděl jistě.*
Jen mě to nauč, čím víc jazyků znáš, tím víc jsi člověkem. *Zazubí se na tmavovláska před sebou a mírně se uculí. Je to už nějaká ta doba co strávil čas s nějakým mužem. Přeci jen od té doby co je v New Yorku žije prostý život.* Zatahat za ně? No když myslíš, jen doufám, že tě to nebude bolet. *Zasměje se a jemně chytne jeden růžek. Ještě ho lehce pohladí jež za něj jemně zatahá. Přeci jen má trošku obavy aby to snad Hirama nebolelo.* Jo slíbil! Tak sem s tím. já ti když tak řeknu i to svoje. Řeknu ti jednu nápovědu, je to hodně typické jméno pro mou domovinu. *Uchechtne se a dopije sklenku.* /Výborné, určitě si dám další./ *Pomyslí si s úsměvem.*
Stačí si vybrat jazyk a já ti něco řeknu. *Zazubil se.* /Tohle bude ještě zajímavý večer./ *Pomyslil si. Přes lichotky se poté dostali k růžkům, přičemž se Hiramovi v hlavě zrodil nápad. Sám se lehce bál, zda toho nebude litovat, ale třeba ne.* I kdyby, určitě by to moc dlouho nebolelo. *Mávl rukou. I tak zavřel oči, řasy se mu lehce zachvěly a celkově na chvíli působil lehce napjatě, než tedy konečně přišlo na to zatahání. Bezmyšlenkovitě, vlastně i myslí mimo, vzdychl, vytřeštíce oči, které samým překvapením moment před tím otevřel. Chvíli byl zticha, díval se bokem, než se podíval na Nikolase.* ..zopakuj to, prosím. *Vypadlo z něj ještě v tom méně přítomném stavu, než se oklepal.* Dobře..Aivo. *Vypadlo z něj, než se zamyslel.* Taky je to něco na A?
Hm...tak co třeba něco polsky? Slyšel jsem, že je to velmi osobitý jazyk. *Uchechtne se a položí skleničku někde na postel v naději, že se nespadne či něco neušpiní. Protáhne se lehce a ztuhne uprostřed pohybu, když zaslechne čarodějovo vzdychnutí. Překvapeně se na něj podívá a na rtech mu tančí široký úsměv.* Páni, tak tuhle reakci jsem vážně nečekal. Jinak pěkné jméno. A to moje je taky něco na A. *Zasměje se.* Alejandro. *Řekne a oči mu jen září. Že by to byl velký zájem? Nejspíš ano. Jemně ho pohladil po tváři, asi aby necítil stud nebo něco takového. Po té ho zatahá o něco silněji. Tentokrát se mu v očích značí nedočkavost.*
Jasně, momentík. *Zapřemýšlel. Hledal různé lichotky, převážně tedy ty, co mu dokázaly i po neustálém opakování do tváří přivést červeň. Možná by i nějaké fakt našel, kdyby jej však z toho nevytáhlo to vzrušení, co se v něm náhle, při tom zatahání probudilo. Myslel si, že to bude bolet, ale tohle..no rozhodně po tomto toho nápadu nelitoval. Ani náhodou.* Taky ne..ale sakra, bylo to to nejlepší, co mi někdo mohl udělat. *Vydechl. Však jinak by nepožádal toho upírka, v jehož klíně nyní ležel, aby to zopakoval.* Alejandro? Nejmenuje se tak nějaká píseň? *Naklonil lehce hlavu na stranu, čekajíce, zda to doopravdy Nikolas zopakuje. Ruce na tváři opět šel naproti, než přivřel oči a z úst se mu opět vydral vzdych, tentokrát o něco silnější, jak předtím.* Páni..
No já stále čekám na lekci polštiny. *Zasměje se, když z čaroděje v jeho klíně nic v cizím jazyce nevyjde. Ovšem vyjde z Hirama další vzdech což přičaruje na jeho rtech ještě větší úsměv a věnuje ho právě čaroději.* Vida, vida... dělá to s tebou ale divy. *Zasměje se a při otázce na píseň si zamyšleně promne bradu.* Víš, že ani netuším. Tak ve Španělsku to jméno má každý pátý snad. Jestli na to udělal někdo písničku tak se nedivím. *Pokrčí ledabyle rameny a mezitím si stále hraje s růžky.* Hele, kolik ti vlastně je? Teď mě to jen tak napadlo...
No..zjevně jsem se pokazil. *Uchechtl se, dívajíce se někam bokem. Namísto slov v jiném jazyce z něj akorát tak vyšel další vzdych, akorát hlasitější jak ten předchozí. Chvíli to poté ještě vydýchával, zatímco si stále v hlavě přebíral proč vůbec reaguje takto.* Jo, pěkné divy..*Vypadlo z něj, tváře už měl pomalu červenější jak ty jahody, co byly v misce na tácu. Na druhou stranu neměl úplně důvod si stěžovat. Jistě, nevyvíjelo se to podle plánu, vyvíjelo se to ale rozhodně mnohem lepším směrem.* Myslím, že Lady Gaga vydala písničku, co se tak jmenovala. *Pokrčil rameny nakonec, přičemž lehce zafuněl a otočil se na bok, přičemž si obličej vesměs schoval do Nikolasova trika. Potřeboval chvíli si oddechnout a zbavit se toho ruměnce.* Řeknu ti to takto..*Hlesl, než se opět přetočil na záda a vzal mu jeho ruku, kterou si přiložil k místu na čele, kde měl růžky, pokud to tedy Nikolas nestihl sám.* Vzdychá ti tu v náruči čaroděj, kterému je dvě stě sedmdesát sedm let a pomalu mu v následujících letech táhne na tři sta. Je docela smutné, že to s těmi růžky nenapadlo nikoho předtím..ani mě. *Vyjádřil se, než vyhledal Nikolasovy oči.* Mam szczęście, że cię poznałem. (Mám opravdu štěstí, že jsem tě potkal.) *Vypadlo pak z něj. Sice to nebyla přímo nějaká lichotka, aspoň si to tedy myslel, ale pořád..v polštině to bylo.*
Zjevně ano, ale je to velmi roztomilé. Poprvé v životě se mi stalo, že by se přede mnou červenal čaroděj. *Zasměje se potichu a koukne se na Hirama. V tom pohledu může být znát, že ho to nejen těší, ale že i on se trošku červená. Přeci jen je to pro něj zvláštní. Vztah měl naposledy v San Francisku a to už je doba.* Lady Gaga říkáš, no tak to si pak musím poslechnout. *Uchechtne se ve momentě kdy zmíní věk se překvapeně podívá čaroději do očí.* Oh, vážně tě to nenapadlo? Ani se nedivím. *Jemně se usměje a nechá si ruku dát zpět na jeho růžky. Což už přichází na řadu polština a to už se zatváří zmateně.* Mam sz-sz...ne nedokážu to vůbec vyslovit. *Začne se smát.* Zněl jsem děsně, co to vlastně znamená? *Zeptá se a rozhodně v tom nechybí zvědavý podtón.*
Vskutku? *Naklonil hlavu lehce do strany, během čehož Nikolasův obličej sjel zkoumavým pohledem, než se lehce zarazil.* A já zase neviděl dlouho upíra se červenat. To jsi té krve vypil tolik? Mám ti ještě podat? *Zvídavě vyzvídá, přičemž se lehce nadzvedne, než si znovu lehne. Tato společnost mu vyhovovala.* Mám to pustit? *Zeptal se, než tématem přešli k jeho věku. Sám se ovšem nevinně usmál.* Vypadáš překvapeně. Přestal jsem stárnout v jednadvaceti a i tak mi mnozí tipují tak šestnáct. *Lehce pokrčil rameny, načež zavrtěl hlavou.* Ne, nenapadlo..ale jsem rád, že teď už vím, jak na něco takového zareaguju, jen..*Neurčitě ukončil větu, dívajíce se krátce někam jinam.* Nedovol nikomu jinému, aby si něco takového dovolil. *Vypadlo z něj poté tiše. Nato se už radši věnoval lekci polštiny. Tiše se uchechtl.* Mám opravdu štěstí, že jsem tě potkal. *Přeložil mu.* Mam szczęście, że cię poznałem, Nikolasi. *Řekl s veselým úsměvem. Zvláštní, jak jej ten upír dokázal tak rychle okouzlit.*
Hele, zapomněl jsi, že než jsem tady přišel tak jsem měl svačinu. Je normální, že po tom všem chytím trošku barvu. *Uculí se naoko uraženě a při zmínce o pouštění písničky se zasměje.* To není potřeba, slyšet mé druhé jméno nemusím. *Řekne s úsměvem a povzdechne si.* Ještě abych nevypadal překvapeně. Vždyť jsem si myslel že je to třeba tak jen sto padesát. *Zasměje se.* Vlastně vypadáš i na těch dvacet jedna. Neřekl bych, že je ti míň. *Pořádně si prohlédne Hiramovu tvář, jako by zkoumal každičký detail a chtěl něco najít. Po chvíli se raději podívá jinam, nejspíš aby zase nenastala situace s červenáním.* Mám za sebou toho tolik... *Prohodí jen potichu načež se mírně ušklíbne.* Stále to nedokážu vyslovit, je to těžký jazyk. A mimochodem...taky jsem rád, že jsem tě potkal. *Mrkne na něj.* Což mi připomíná... ještě jsem ti ani neřekl o tom tetování, že? *Uculí se na čaroděje po svých slovech.*
Jo, promiň..asi mi už nastupuje alzheimer. *Uchechtl se. V jeho věku by se tomu ani nedivil, kord u takového civila, který by se ovšem úplně tak krásného věku nedožil.* Vskutku? Ani když bych ho vyslovoval já? *Zašklebil se lehce.* Ach, Alejandro! *Dostal ze sebe, zaklánějíce dramaticky hlavu a dávajíce si nad ni ruku, jako by si stínil, než se zasmál.* Promiň, mám fakt debilní humor. *Stáhl ruku a kouknul na něj, načež se omluvně usmál.* Ne..ale můžu slavit, že jsem viděl Alfonse Muchu v plenkách. *Uchechtl se tiše.* Tak to jsi první. *Lehce pokrčil rameny. Většina lidí mu fakt tolik netipovala. Přísahal by, že otázky na jeho věk slýchává jak ve studiu, tak i v klubu, kde se jej i kolikrát ptali, zda to nebude pedofílie.* /Kdyby tak někteří věděli můj skutečný věk./ *Pomyslel si.* Huh? *Naklonil hlavu mírně do strany se zvědavostí v očích.* To věřím. *Řekl ovšem nakonec, načež konečně přešel k lekci polštiny.* Je no..klidně na tebe můžu spustit jiný jazyk. *Uchechtl se, než se opět začervenal, tentokrát však pohledu neuhýbal. Nechal to tak.* Ne, neřekl..povídej. *Usmál se. Poté v tichosti poslouchal vše, co mu Nikolas ohledně toho chtěl říct, než se opět vrhl do vyprávění historek. Nedlouho na to se ovšem už unavil a usnul upírovi v náruči, pokud tedy neodešel.*
*Z metra si se jen tak prochází pomalým krokem po Manhattanu. Proč by i ne, vždyť je večer přímo jak vyšitý na to si dát nějakou tu půlnoční svačinku. Ještě k tomu je mlha, která jen napomáhá té správné atmosféře.* /Jestli ještě jednou uslyším od nějaké opilé ženské otázku, zda jsem Edward, tak mi už hrábne./ *Pomyslí se a hned na to jemně zavrtí hlavou jako by chtěl tu myšlenku ihned zapudit. Kouká se tedy po potencionálních obětech, když v tom se mu do hledáčku dostane dosti opilá žena.* Lepší než nic. *Utrousí potichu.* /Vypadá, že si zítra nevzpomene ani na to jak se jmenuje. To se hodí, jsem líný na to použít lehké donucovací prostředky./ *Prožene se mu hlavou a tak už jak to bývá, nějak se mu podaří s onou osamocenou ženou navázat konverzaci, která je vlastně na bodu mrazu. Aby ne, když z ní nejde dostat ani slovo. A tak za příslibem, že ji doprovodí domů s ní zajde do temné uličky. Ujistí se, že nikdo nikde není.* Tak tohle bude snadné. *Chytí ji pevně, přesune si ji naproti sobě a i přes lehký odpor, který chudáku holce, moc nepomůže, ji odhrne vlasy. Hned na to se zakousne jako by byla chutný sendvič.*
*Samantha měla vesměs volno, ale i tak měla pro jistotu pod oděvem lehkou zbroj, i když měla před ni kalhoty s více kapsami a mikinu, aby nebudila pozornost. U pasu měla pod bundou skryté ostří, ve velkých kapsách měla nejen stélu, ale i čarodějné světlo a samozřejmě kvůli případnému setkání s podsvěťany i čipovac pistoli a čipy. Na to měla očividně štěstí dřívě než to čekala, protože ji upoutalo zasténán ženy z uličky, kterou míjela. Yin fen tak už hold působil, když se dostal do oběhu. Předchozí výkřik zanikl v ruchu New Yorku, možná by si ho ani nevšimla, když byla tak daleko, tohle ale její pozornost upoutalo a rozhlédla se po okolí, aby se ujistila, že poblíž nikdo není. Stélou si nanese, co nejrychleji pár run, co by se mohly hodit. Ostří se v její ruce objevilo a rozzářilo už ze zvyku, když do uličky vkročí.* Pusť ji. *Řekne příkře upírovi, který si dával zřejmě půlnoční svačinku - nebo možná snídani a přiblíží se ještě o něco blíže.* Nebudu se opakovat dvakrát. *Dodá a ostří zvedne mezi ně, takže osvítí upírovu tvář.*
*Pěkně si tam dává své jídlo a nějaké to zasténání či výkřik ignoruje jako vždy. Je na takové okolnosti už zvyklý, tedy pokud moc jeho jídlo nezačne z posledních sil bojovat. To už je potřeba použít sílu a to je pro něj otravné. V momentě kdy zaslechne něco o tom, že by tu ženskou měl pustit se zarazí a o chvíli později už mu svítí do ksichtu ostří. Odtáhne se trochu od svačinky a s úšklebkem se podívá na lovkyni stínu.* Můžeš to prosím sklopit? Je to děsně otravné. *Utrousí a pak už vlastně jen pokrčí ledabyle rameny.* No když chceš abych ji pustil... *Nahodí a ženu pustí. Bohužel pro ni kombinace tohodle s alkoholem nejspíš pravděpodobně nebude moc ideální a tak žena spadne na zem jako švestka. Nejspíš i v jakém si bezvědomí. Nuž, dobře pro ni. Koukne na tu ženu a zavrtí hlavou.* /No možná byla opilá ještě víc než jsem si myslel./ *Pomyslí si a hned na to se otočí na lovkyni stínu.* Tak co? Spokojená? Nebo máš snad ještě něco na srdíčku? *Řekne otráveně a trochu couvne. Přeci jen to světlo z ostří není pro upírovy oči příjemné.*
*Samantha sleduje, jak se žena sesune k zemi, ale má tu jiný problém, který musí řešit. Byla by hloupá, otočit se k upírovi zády. Ušklíbne se, ale ostří se nepohne ani o píď a naopak udělá krok blíž k němu.* Předpokládám, že očipovaný nejsi. *Nakloní hlavu na stranu a nadzvedne obočí.* A stejně tak předpokládám, že víš, že vzdor tě může stát život. Tak, co kdyby sis to usnadnil a nechal se dobrovolně? Stejně tě to prakticky nezabolí. *Byla ve střehu a připravena zužitkovat runu rychlosti, kdyby se pokusil utéci, stejně tak rychlé reflexy nebo síla by mohly být teď užitečné - na což myslela. Nebyl prvním upírem, kterého v životě potkala a nebude posledním.*
Co prosím? Očipováný? *Pozvedne obě obočí v neskrývaném překvapení. Očividně je to něco co slyší poprvé v životě. Nuž, asi je to znamení na konec úplně svobody.* Není to nezákonné? Očipovat si mě jako nějaké zvíře. *Utrousí dost podrážděně, přičemž lovkyni nespouští z očí. Proč by to taky dělal. Je jasné, že kdyby se jen nějak blbě pohnul tak by na něj zaútočila.* Jo nezabolí to fyzicky, ale psychicky to bude bolet, Zrzko. *Ušklíbne se a tak nějak přivře oči, neboť záře z ostří je vážně oslepující.* Navíc, dnes se mi moc nechce se vzpírat či něco podobného. Na to jsem až moc líný. *Povzdechne si a vrazí ruce do kapes.* /Dnes nechci mít žádné problémy. Nelíbí se mi to, ale mám snad na výběr? Ne, nemám./ *Pomyslí si a jen tak tam tedy stojí.*
Zákon jsem já. Je to nařízení, které podstupují všichni, přes mobil jsi taky sledovatelný, tohle je stejné. *Protočí očima, že to tak dramatizuje.* Chytrá volba, upíre. *Pochválí ho odměřeně, ač jestli je to kompliment se dá polemizovat, načež ostří skloní a sáhne do kapsy pro čipovací pistoli. I jí to přišlo nepřiměřené k podsvěťanům, taky by nechtěla čip pod kůží, ale aspoň věděla, že skutečně je to podobné sledovací zařízení jako je mobil. Chápala důvody, byla tu válka s vílami, do níž byly zapojeny všechny rasy jen několik let zpět a lovci chtěli předejít této válce. Dle ní si o ni spíše říkali, ale byla jen malý pán, který by sám při odporu měl problémy stejné nebo větší než podsvěťané a riskovat to nemínila. A dát najevo nelibost nad rozhodnutím Spolku také ne. Čip má ve zbrani rychle, nebyl nijak velký. A byla to pojistka, že když se něco podělá a někdo začne zabíjet, mohou ho dohledat, zda tam byl.* Pokud nehodláš dělat nic ilegálního, nijak ti to překážet nebude. *Pokračuje co nejvíce neutrálně, přeci jen bylo příjemnější když bude spolupracovat.* Můžeš si vybrat ale...krk nebo ruka? *Nabídne, když se konečně zbaví ostří tím, že jej zastrčí zpět do pochvy a nadzvedne obočí a podle jeho reakce přemístí čipovací nástroj k jeho pokožce a aniž by počítala do tří nebo jej přesvědčovala, že to nebude bolet, tak jej nastřelí pod kůži. A stáhne se z jeho blízkosti.* Nebylo to tak strašné ne? *Prohodí, když uklidí pistoli zpět do kapsy a prohrábne si vlasy.* Ujisti se, že nezemře a nepromění se, pak si můžeš dělat zase, co chceš - v mezích kodexu, ale ten určitě znáš, vzhledem k tomu, že nejsi podsvěťanem první den. *Poukáže rukou k ženě v bezvědomí a odstoupí ještě o krok. Měla hotovo ve směs.* Jak se jmenuješ? *Do záznamů bude lepší vědět jeho jméno, ne jen, že je upír a jak vypadá, což si dokáže zhotovit vlastním talentem pomocí tužky nebo štětce. Nakonec upíra zachytit na fotce? To určitě.*
Bla, bla, bla...je to podobné, ale ne stejné. Rozdíl je v tom, že mobil u sebe mít nemusíš, zatím co tohle ti jde pod kůži. *Řekne a tvářit se víc otráveně už snad ani nemůže. Když ho asi pochválí, nebo něco podobného, protočí očima a něco si pro sebe zamumlá španělsky. Tak nějak ví, že je hodně špatných podsvěťanů a je potřeba je hlídat.* Prý nelegálního. Doteď jsem nic neprovedl. *Pozvedne jedno obočí a než dokáže říct, kam tu blbost vlastně chce, už mu to jednoduše nastřelí do krku. Jak poetické. Zamračí se a rozhodí rukama, které vytáhne z kapes.* Vždyť jsem ti ani neřekl kam to chci! A ne, nebylo to strašné... doufám, že to máš taky, ať víš jak se cítím. *Řekne naštvaně a zrak poté zaměří na ženu na zemi.* Heh, jako bych tohle snad dělal poprvé. Vím, co mám dělat, Zrzko. Zkusila jsi vlastně být na ostatní milá? Možná bys pak nezněla jako osina v zadku. *Zavrčí a už to vypadá, že se chce sklonit ke své bývalé svačině.* Jméno? Si ho zjisti, lovkyně.
Měl jsi reagovat rychleji, jsi upír. *Podotkne, že měl pár vteřin na výběr, kam to chce a ušklíbne se.* Až si zasloužíš, abych byla milá, zvážím to. *Odvětí a opře se o zeď. Mínila se ujistit, že žena přežije.* Může to být stále po dobrým, že mi ho řekneš, nebo na scénu vrátím ostří. Výběr je na tobě. *Pobídne ho otráveně a sklouzne rukou k pochvě a zachytí lhostejně rukojeť, která padla jako ulitá. Chce se zeptat, jak si vybral, ale ozve se zavrčení a ve tmě se objeví pár rudých očí. Démon. Ten tu ještě tak scházel. Ostří tak skutečně opustí pochvu.*
Jak jsem řekl, dnes jsem na to moc líný. *Utrousí a pak zase něco zamumlá ve španělštině. Očividně nemá moc dobrou náladu, ale co už.* Vážně? To pořád vyhrožuješ? Ach jo. *Povzdechne si otráveně a už je trošku klidnější. Že by se přeci jen rozhodl se chovat k lovkyni stínu mileji. Možná ano.* Tak fajn, jsem... *Ani to nedokončí když se ozve zavrčení. Koukne tím směrem a zaměří se na pár rudých očí.* Už zase? To mi tak scházelo. *Řekne a tak nějak se připravují do pozice, kdy je schopný vystartovat na démona, kdyby se cokoliv podělalo.* Chtěla jsi použít ostří? Tak teď máš šanci, Zrzko. Jen do něj. /Snad to nebude nic neuvěřitelně silného. Tohle by měla vyřídit levou zadní./ *Pomyslí si.*
*V duchu prokleje démona, protože už mohla mít jméno a nadzvedne obočí na upíra.* Postarej se o tu ženskou. *Pobídne ho ironicky.* Nedělám to poprvé. *Vrátí mu jeho vlastní slova a upíra odejde. Vlastně neměla žádnou naději nebo jistotu, že se upír nesebere a nepláchne, zatímco se bude starat o démony - kteří se objevili. Mohlo ji to napadnout, bylo jich tu nakonec víc a někde tu byla stále ta mrcha, která otevřela bránu do pekla spolu s Hauresem. Postupně se tak vynoří další dva páry očí a ona zalituje, že teď nemá luk a šipy, které by je alespoň zpomalily, aby měla výhodu. Poradí si ale, je přece lovkyně. Ostří se rozzáří, možná odhodláním i jasněji než předtím, možná za to může fakt, že byla nyní ve větším šeru, každopádně ho protočí zkušeně v rukách.* Tak pojďte. *Prohlásí a když skočí první z nich, sekne po něm s úskokem do strany. Jedna tlapa ze hry, ale démona, který vydal zuřivé zavrčení, zčásti bolestné zavytí a vrhne se na ni znovu. Bodne proti němu znovu, zachytí jej v otočce, kdy jej sekne přes celý bok a bestie z pekel se rozplyne v záblesku ohně, který jí poskytne uspokojení, i když jen na chvíli, než ji srazí tlapa druhého z démonů a ona se zarazí až o zeď s heknutím.*
Jo, to vidím, že to neděláš poprvé. *Prohodí a zavrtí hlavou, jako by to snad i od zrzky čekal. Vezme tedy ženu, a rychle a nejspíš i nějak nenápadně ji posadí k nějakému klubu. Ono ženská co je opilá a sjetá je v tuto dobu normální a tak se jí určitě někdo ochotný ujme. Hned na to se vrátí zpět, ale to už je Sam zraněna.* Zrzko! Dávej pozor sakra! *Jemně vykulí oči a rychle a silně se pokusí onoho démona od ní odstrčit. Aspoň, tak ať se k ní může dostat.* Hej, vem si to ostří a bodni ho. *Houkne na ni a nějak se jí pokusí pomoct. Ano, ano...on a pomáhat lovkyni stínu je zvláštní pohled.* /Heh, prý že ví co dělá. Očividně ne, když tu s ní hází o zem./ *Pomyslí si.*
Nepleť se pod nohy, jestli nechceš být sváča pro jednou ty. *Odsekne mu, pevněji zachytí ostří a přiskočí, aby zabránila druhému démonovi sejmout upíra. Stihne jej bodnout, ale za cenu toho, že ten první ji stačí seknout po rameni a drápy projdou kůží. Zbroj nakonec chránila hlavně ty důležité části těla, které byly nejzranitelnější...nebo nejnebezpečnější pro schytání úderu. Lovkyně zakleje a přehodí si ostří do druhé ruky, načež bodne i po něm, aby se konečně zbavila posledního démona. Ten však trhne tlapou, aby uskočil a přiměje ji vykřiknout bolestí, jelikož ránu rozthne víc a trhne s ní tak k sobě. Nastaví mu ostří a když zmizí i on jen zavrávorá, jak šokem, který s takovým zraněním přichází, tak tím, jak z rány začne unikat větší množství krve. Zamrká, aby se vrátila do reality a neohrabaně zastrčila druhou rukou ostří do pochvy a z intuice se dotkne rány.* Bastard. *Zamumlá a konečně si uvědomí, že by asi měla najít po kapsách stélu.*
*Zvedne naštvaně ruce a rozhodí jimi.* No prosím, jen do toho, paní lovkyně. Ukaž mi jak to zvládneš sama. *Odsekne naštvaně a opře se o stěnu. Tak nějak ani neočekává útok démonů na svou osobu, jelikož je v jejich pozornosti hlavně Sam. Ruce si překříží na hrudi a jen sleduje s otráveným výrazem ten souboj. Když lovkyni zraní démon mírně se na přímí a možná i lze na chvíli vidět v jeho tváři starost. Ale to je jen chvilková slabost. Jakmile je po boji, třikrát tleskne.* Bravo, děkuji ti za záchranu, ó úžasná lovkyně stínu. *Pronese ironicky a odrazí se ramenem od zdi. Pomalu k ní přijde a povzdechne si.* Chceš pomoct nebo jsem tak moc pod tvou úroveň, že to ani ode mně nepotřebuješ? *Řekne a podívá se jí pořádně na zranění.*
Odpusť si tu ironii! Nebýt nefilim, hemží se to tu démony mnohem víc. *Prskne a konečně nahmatá stélu do prstů. Náhlá ztráta způsobí zamotání hlavy a stéla jí vyklouzne z ruky a ona polkne.* Vypadám, že ji potřebuji? *Prohodí zpátky a ožene se po něm letmo rukou, ale postrádá to žár i sílu, s jakou bojovala s démony. Pohled jí padne k zemi, kde někde ležela její stéla. Upír snad ví, že dotknout se adamasu - ať ostří nebo stély, by jej přinejmenším popálilo, na-li rovnou podpálilo. Pro vlastní dobro na ni snad tak nebude chtít sahat. V šeru se jí lehce ztrácela na zemi, ale nakonec si jí všimla, takže si přidřepla, aby mohla drobnou věc zvednout, změna polohy však ovlivnila tlak a svět se zhoupnul a musela se opřít rukou o zem, aby nespadla potupně na zadek.*
Tak pardón. Nic proti nefilim jsem řekl, jen jsem trošku naznačil, že bys měla trošku být milejší k podsvěťanům, kteří ti chcou pomoct. *Ušklíbne se a jen tak tam sleduje jak se snaží vzít si ze země stélu. Kdyby ho to neohrozilo tak by to klidně zvedl, ale jelikož je to přeci jen stéla, tak se jen tomu přihlížel. V momentě kdy se lovkyně opře rukou o zem, něco zamumlá španělsky, asi nadávky, a chytí ji opatrně za zdravou paži. Chytí ji silně, takže odpor je marný, a odtáhne ji ke zdi kde ji nějak donutí si sednout a opřít se o zeď. Spíš ji k silou k tomu dotlačí. Ale co když není na výběr.* Seď a ani se nehni. Tímhle stylem vykrvácíš dřív než dojdeš do svého brlohu. *Dřepne si k ní, kousne se do zápěstí a to pak dá před ní s tím, že se má nejspíš napít.* Dělej, nebo to vážně nedáš a i ty tvoje malůvky na těle ti budou k ničemu. Nedělám co často, tak si toho važ. *Koukne na ni a tentokrát už v jeho tváři není ani stopa po vzteku. Spíš se může stát, že se sem tam mihne starost.* /To vážně tohle dělám? Ale jo, skolila ty démony...nom, budu dnes hodný. I když mě očipovala./ *Prožene se mu v mysli.*
Ne! *Vykřikne, když ji odtáhne z dosahu její stély a zaskučí, když ji opře o zeď a pokusí se vzepřít, i když bezúspěšně.* Vážně čekáš, že budu pít tvoji krev? Abych se stala upírem?! *Ta možnost ji děsila víc než smrt. Nefilim byli její všechno. Její rodina, minulost, přítomnost i budoucnost. Počítala se smrtí, ale přijít o to, čím byla by bylo horší než smrt - přišla by o celou svou rodinu. Nefilim se stavěli k proměněným členům rodiny zády a ona nechtěla zjišťovat, zda by tak dopadla i ona. Navíc jako upír by se k nim ani léta nemohla přiblížit. Strýc, který pro ni byl vzorem od dětství a větší otcovskou figurou než její vlastní otec, by ji zavrhl z nenávisti k podsvěťanům. Zamrká proti mdlobě, která se po ní pomalu natahuje a nakonec vydá trochu zoufalý zvuk. Očividně jí upír nedával na výběr.* Jestli proměníš nefilim, víš jaké to bude mít následky. *Upozorní ho, než opatrně zvedne vlastní ruku, aby si tu jeho přitáhla blíže, než se rána zcela zatáhne a váhavě si ji přitiskne ke rtům. Ještě moment trvá, než se napije, zjevně její vnitřní boj a odpor přetrvával, nakonec to ale udělá. Tři loky... a pak jeho ruku znechuceně odstrčí, stačí to ne? Muselo to stačit...doufala, že to stačí. Nebo ne? Nikdy jejich krev nepila, netušila kolik se toho sakra musí do oběhu dostat, aby to začalo působit, léčilo a obnovilo tvorbu krve - nebo spíše urychlilo.* Spokojený?
*Odfrkne si.* Nemám důvod z tebe dělat upíra. Jsi na to až moc protivná, raději tě nechám nefilim. *Utrousí a když konečně Sam pochopí, že je to dost důležité a napije se, mírně pozvedne jeden koutek úst. Asi něco na znamení malé výhry. Přeci jen přesvědčil malou zrzavou lovkyni stínu aby neodmítla pomoc podsvěťana.* Hm, jo spokojený. Spíš jak ty? Jak se cítíš? *Uchechtne se a hned ji to kde bylo zranění prohlédne. Přeci jen stačí málo aby se kdokoliv uzdravil, takže ani tohle nebyla výjimka.* Vypadá to dobře. Ale ještě stále seď, můžeš být nějakou chvíli malátná. *Pak se otočí tam kde je stéla a rozhlédne se kolem. Načež vstane a někam dojde. Oh, pro klacek. Přeci jen se nechce té andělské věci dotýkat a tak dojde ke stéle a pokusí se jí nějak došťouchat k Sam.* Vydrž chvilku, Zrzko. Už to bude. *Nakonec úspěšně k ní onu stélu dostane. Pak už jen klacek odhodí.*
*Tlumeně zasténá vlivem yin fenu, který se rozptýlí v jejím oběhu a opře si hlavu o zeď. Pořád trochu zrychleně dýchala, ale bolest otupěla a nahradilo ji známé mravenčení a...euforie. Nesnášela upíry, tohle neměla dělat. Nemělo se to ani v nejmenším stát, že se dostane pod vliv drogy. Nepohodlně se zavrtí.* Líp. *Odvětí mírněji než předtím, když se jí i dech začne klidnit a na chvíli zavře oči. Ani nepostřehne, že zmizel, dokud nepromluví. Musí se pobaveně zasmát tomu, jak šťouchá klackem do stély a když k ní ta věcička doputuje, vezme si ji a jen trhaně kývne.* Dík. *Prohodí a strčí stélu do kapsy. Yin fen neotáčel osobnost člověka zcela, nicméně byla příjemnější než prve a alespoň se zdála být tolerantní vůči přítomnosti podsvěťana ve své blízkosti.* Ale musím jít do svého...brlohu, nebo jak jsi to nazval. *Prohodí uvolněněji a pootočí hlavou, dokonce se odtáhne od zdi, aby zjistila, jak se rána hojí. Moment to fascinovaně pozoruje, než ale zamrká a rozhlédne se, zda nepřijde náhodou další nebezpečí.* A taky ještě musím zjistit tvoje jméno. *Vzpomene si, na jeden detail a ještě se na chvíli opře a jednu nohu si pokrčenou přitáhne blíž k hrudi, zatímco si muže prohlédne.*
Tys mi poděkovala? *Zasměje se a překvapeně se na lovkyni stínu podívá. I když to není až tak překvapivé, když je tak trošku sjetá.* Oh, jsi pod vlivem. Jasně, že jsi milá. *Prohodí, ale tak či onak už má lepší náladu. Jde k ní trochu blíž, tak ať nenarušuje její osobní prostor. Přeci jen je to neslušné.* No, když jsi tak milá a zachránila jsi mě před démony, tak proč bych ti ho neřekl. Jsem Nikolas Torres. Řekneš mi svoje jméno ať vím komu mám být vděčný za očipování? *Zasměje se potichu a pořádně si ji prohlédne.* /No jo, pěkná drsná bojovnice. Jak typické pro nefilim./ *Pomyslí si.*
Tsss... Neprovokuj. *Zašermuje ve vzduchu prstem a kývne, když se představí.* Samantha. Samantha Burberye. *Dodá po krátké odmlce, kdy se její myslí přežene myšlenka, že jí vlastně řekl i své příjmení, tak by možná bylo slušné odvětit stejně. Pomalu se postaví na nohy a opráší se od země se znechuceným úšklebkem. Mikinu měla rozhodně zničenou. Co už. Stává se. A měla by se vrátit do Institutu a podat hlášení. A ideálně se takto jako tutor nikde moc neukazovat.* Měla bych jít...na metro. *To bude rychlejší, než obcházet část Manhattanu a Central parku.* A ty zkus neumřít, ať nepřijde čip vniveč. *Nadhodí skoro až vesele, zatracený yin fen.*
Budu milý, tak řeknu že mě těší, Samantho. *Uchechtne se a nechá ji ať pěkně vstane.* Hele, vážně jsi si jistá, že to metrem zvládneš? Není dobrý nápad, jet takhle metrem. *Zavrtí pobaveně hlavou a protáhne se. Očividně je touto situací velmi pobaven.* Nehodlám umřít, to se neboj. Když už sis tedy dala práci mi tu věcičku dát. *Zasměje se krátce. Stále si od ní drží odstup, ale zároveň je ve střehu kdyby spadla. Přeci jen yin fen má silné účinky.*
Ha! Zabila jsem tři démony, myslíš, že nezvládnu cestovat sama? *Ušklíbne se pobaveně a možná i lehce dotčeně a zajede si prsty do vlasů, čímž jim dodá krvavý melír, ale nijak ji to netrápí.* Tak jo....tak se drž. Já jdu. *Kývne si sama pro sebe a vydá se na jednu stranu, než se otočí a zamíří na druhou.* Špatný směr.
To, že jsi zabila tři démony ještě neznamená, že jsi momentálně způsobilá jezdit sama. *Zavrtí pobaveně hlavou a koukne se jí na její lehce krví namelírované vlasy. Povzdechne si a jen ji sleduje jak jde blbým směrem.* Jasně, Samantho. Ty se taky drž a laskavě se vrať celá do brlohu. *Zasměje se a v tom mu zabrní mobil. Vytáhne ho tedy a po přečtení zprávy se ještě víc usměje. Zase ho tedy schová, ještě se podívá na odcházející Sam. A pak sám odejde někam pryč.*
*Čekal u sebe doma a už tak nějak se připravoval na Nat. Měla u něj být každou chvilku a on už věděl, kam se dnes vydají. Vše tak nějak domluvil, a měla by tam na ně snad čekat kočka dle jejich výběru. Když byl hotový, vyjel s autem ven před garáž, kde pak počkal a sledoval, odkud Nat vyjde. Na sebe si vzal černou mikinu a koženku a vlasy sčísl jemně dozadu.*
*Natalie se vydala s Elaine po setmění k Dominicovu domu, byla celá běs sebe jako dítě co jede do Disneylandu ale o něco lepší. Když uviděla Dominicovo Auto tak se na Elaine koukla a vykřikla o něco dříve než Elaien* Sedím Ve předu! *Nat se vítězně zasmála než skočila na sedadlo spolujezdce* Nazdárek! *Natalie měla of poslední návštěvy konečně normální účes. Boky vyholené a nahoře měla delší vlasy, svázané do malého culíku. Na soběmela kostkovaniu košili co sloužila jako bunda a pod tím Stanger Things triko Hell Fire Clubu. Celýcomplet doplňovaly černé kalhoty a tenistky* Tak Jedem? *Zeptala se Nat když se Elaine posadila dozadu zadu*
*Dom, jakmile ji videl tak se usmál. Natáhl se, objal ji a pokýval hlavou.* Páni, ahoj, sluší ti to, jak se máš? *Zavrnel spokojeně, pak se jemně odtáhl a pak se už chytl volantu.* Jak se máš Nat? A jinak, našel jsme místo, naviguj. *Mrkl na ni a podal ji telefon s trasou, než vyjel.*
Díky! Taky nevypadáš k zahození a mám se skvěle! *Nat si vzala mobil a koukla na něj a usmála se* Víš že si ti můžeš dát nahlas že jo? *Poškarlila ho ryhcle než zapla navigaci* jaké mají barvy koťátek? *Zeptala se než mu řekla [link src="kam.ma"] jet*
*Dom se jen zasmál.* Jasné, já vím, ale takhle je to mnohem lepší, tak nemel a naviguj. *Zasmál se. Pak pokrčil rukama.* To uvidíme až tam, ale všechno jsou to ty holé kočky, ach, teď mi vypadl název. Ale tyhle. A pokud budou straší chci jednu, pokud malé, tak dvě. *Zavrnel*
Sphinx? Jo já vím! Jsou strašně roztomilé a doufám že tam budou černé! S modrými kukadly! *Nat se usmála a na další zatáčce mu řekla ať zahne* a proč dvě malé a jednu velkou? *Zeptala se a koukla na rádio po kterém sáhla a zapla ho, následovně točila kolečkem aby nasadila nějakou stanici. Když zaslechla písničku American Pie tak pískla radostí* Tuhle mám ráda! ..a teď do leva.."
*Dom pokýval hlavou.* Ano, ty jsou nejlepší! Ale kdyby byla velká, už asi může být sama, za to kdyby byly malé, tak raději aby byly dvě aby u mě nebyla malá sama. *Zauvažoval a pak zatočil, jak říkala.* Jsem zvědavý i na jména. *Zaculil se.* Máš nějaké návrhy?
Napadla mě pro holku Kašmíra, Cleo, Kiki a pro kluka Xander, Neo, Sammy..*Usmála se na svoje návrhy a koukla na navigaci* Dvě zní líp..*Elaine se koukala z ona na domy kolem. Natalie se se na něj usmála a koukla na navigaci* Za asi 10 minut jsme tam! *Oznámila a nohama nedočkavě zadupala*
*Dom jí poslouchal a usmíval se.* NO, podle mě Cleo zní hodně dobře, a Neo pro kluka je taky fajn. I když, Sammy má taky něco do sebe. *Mrkl na ní potutelně, než se zase zadíval na silnici před sebe. Pak pokývl vesele hlavou.*No, nebylo to tak daleko. *Podotkl, než se pak pootočil jemně na NAt.* No, a jinak co? Mě se Inocenc pořád ještě neozval, už mě to nějak, jak to říct, přestává bavit. Nemám o něm žádný kontakt, nic, doma není, mě se neozývá. Asi jsme ho už přestal bavit. *Povzdechl si.*
Tak na něj kašli Dome! Nestojí za tvůj čas...na světě je hodne lidí [link src="tak.se"] neboj..nekohonsi najdeš..A Jo Val je super..A krásná jen se rozplývám nad myšlenkou jí *Nat se usmála a koukla na něj* Víš Sammy se mi líbí nejvíc! Takové roztomilé a Sam by šlo i pro holku! *Nahodila a opatrně pohladila Dominica po rameni aby se necítil špatně*
*Dom nad tím chvilku přemýšlel, než pokýval hlavou na souhlas.* JO, jo asi máš pravdu. Přijde mi to, že to asi nebylo tak hezké, jak to popisoval, a že je asi čas jít dál. *Přitakal, než se pak zamyslel nad jmény.* Tak jo, pokud to budeš kluk, tak Sammy. Ale zase, nechci domů holku a kluka. Ještě by z toho byli malí a já bych se zbláznil. *Zasmál se Dom, jež zaparkoval před domem.* Tak, vystupovat! *Zavelel s úsměvem.*
*Nat vyskočila z auta a chytlabho za ruku nadšeně. Elaine je následovala a koukala se kolem* Šťastně se těším! Ani nevíš! *Nat ku stiskla ruku a zašla k vchodu prodejce koťátek. Nat Zaklepala na dveře a podívala se na Dominica* A jak si to dohodl že se stavíme takhle pozdě?
*Sám Dom se usmál a ihned vyšel za ní, nechal se táhnout a na tváři mu hrál spokojený úsměv jež jasně dával najevo to, že je tohle pro něj uvolňující a on je spokojený.* Řekl jsem, že přes den pracuji, a že když by počkali, tak večer si určitě někoho odvezu a ještě připlatím. *Pronesl Dom se smíchem. pak už zaklepla a počkal, až mu otevřela postarší paní.* Pan Northwood, že ano? Pojďte dál! *Usmál se a pozvala je tak dovnitř. Dom se uculil, i on vešel a otočil se na Nat.* Kdyby náhodou cokoliv, upíří tendence, no víš, chyť se mě. *Mrkl na ni.*
Jasně..*Nat se koukla na něj a na starší paní, její úsměv se zvětšil a vešla s ním dovnitř. Elainevesla hned po nich a Nat lehce polkla, když se dívala kolem tak jí to hodně připomnělo když navštěvovala svoje příbuzné. Od ozdob tak po vůni. Natalie pak zaslechla tiché mňoukání a nadšeně šla k zdroji zvuku. Tam uviděla koťátka v menší kovové ohradě s plenkovými podložkami* Božíčku vy jste zlatí! *Nat se koukla na starší paní a Zeptala se* Jaké pohlaví máte?
*Dom se usmál, byl rád, že tak nějak Nat ví, kdyby něco. elaine úplně ignoroval, potom, co předvedla, jak se chovala po novém roce u něj ztratila veškerý respekt. Místo toho koukl na Nat a uculil se, když spatřil malá koťata i větší kočky. Paní už říkala, že má kluky i holky a ukazovala, kdo kde přímo je. Dom se uculil a na ruku si vzal jedno menší, černé, modrooké kotě.* No nejsi ty boží? *koukl na nněj.* Nat, co myslíš? *Zahučel ihned.*
*Nat se na kole zakoukala a jemně si ho vzala do náruče.* Copak seš?..No ty seš holčička..*Nat se usmála a jemně držela Kotě než tiše pískla* fakt si ho můžeme nechat? *Zeptala se si hlasem roztřeseným a když jí začalo přést na hrudi tak si nemohla pomoct a Do očí se ji nahrnuly slzy* Ono to přede...Ještě ty s vyber..*Nat ye na koťátko koukala [link src="pritom.se"] jí brada třepala jak se snažila držet slzy zpátky*
*Dom se usmál. Pak kývl na souhlas a rozhlédl se kolem sebe.* NO, tak kdo? *uculil se, a nakonec se sklonil pro takový skoro opak. Byla to taky kočička, se světlým odstínem kůže a oči měla skoro až jantarově zbravení. Zvedl kotě ze země, vzal si jej do náruče a došel k Nat, snad aby mu jí schválila.* Tak, co tahle kráska? Není nádherná? myslím, že by spolu měli takový hezký kontrast. *Uculil se a ukázal kotě Nat.*
Jo! Je krásná ale ať se tobě hlavně líbí *Nat se usmála než ukázala Elaine její kočku s radostí* Dej tu holou krysu dál..*Řekla Elaine ale Nat se ušklíbla a šla blíž* Hehe..tobě se nelíbí? Takové mimi! *Elaine odstoupila a Nat se zasmála* [link src="Ale.musim"] [link src="uznat.Elaine"]..že je větší krasavice než ty..*Nat a k Dominicovi a koukla se na starší paní* Kolik na ně chcete madam?
*Dominic se spokojeně usmál a když řekla Nat o Elaine to, co řekla, vyprskl smíchy, Když pak řekla paní požadovanou cenu, tak Dom zaplatil, spokojeně zavrněl a pak koukl na NAt.* No, každopádně, jaká teda jména? A taky, kdy pojedeme do obchodu vybrat nějaké věci, jako další granule, a hračky? Základ doma mám, ale i tak, něco navíc by to chtělo. *Uculil se.*
*Nat se usmála víc a koukla na dominica* No já nevím..Jo děkujeme madam! *Nat šla k východu a koukla na Dominica* [link src="Jdeme.pro"] ne nakupovat! *Ealine je následovala a následná s nat do Auta* Máš přípravku? *Zeptala se a koukla na kufr auta*
*Dom se zasmál.* Ale někdy jindy, protiže dneska už budou mít asi zavřeno, ehm, kdy budeš moct? *Optals e s =směvem.* A přepravku mám, jasné. *Mrkla vyndal z kufru černou přepravku, jež položil na zem. *Dáš je tam? *Vyzval Dom Nat.*
Zítra? Co ty na to? *Nat opatrně dala kočky do přepravky a když si sedla do Auta tak jí držela* a ty jména..hm..Ani nevím...*Nat přemýšlela a pak jí to napadlo* Nef! Nebo Dlouze Nefertiti, Protože jsou původem s Egypta tak me nic jiného nenapadá! *Usmála se pyšně a Ealine Pokrčila rameny* Není to špatné jméno *Přiznala Elaine a Nat jemně objala přepravku* Fakt Díky Dome..utrpení být upírem mi děláš opravdu snazší...A ted do vily..*Řekla s úsměvem a když se vydali do vily*
*Doms e usmál.* Kdykoliv, jen napiiš a já ti budu po tuce. *Usmál se.* A ano, Nef zní moc hezky. *POkýval hlavou. Odvezl je pak do vily, než sám odjel domů s úsměvem na rtech.*
*Dom spokojeně procházel večerním parkem. Už se setmělo a on měl chuť se jen tak projít, zkrátit si večer, trochu si opět odpočinout od toho, co měl doma za práci. Spokoejně procházel po parku kolem sebe, culil se a jen tak si užíval svou přítomnost kolem sebe. Nakonec se posadil na jednu z laviček u jezírka, toho jednoho hezkého, kde už dlouho nebyl a spokojeně zavřel na chvilku oči.*
*Tia poprosila Avalona, zda by jí nezavedl k portálu, potřebovala si dojít domů, pro nějaké věci a také obstarat zvířata. Její kamarádka byla mimo město, proto když konečně svolil mu poděkovala a jen co prošla portálem, zamířila si to přes Centrál park domů. Zrovna procházela kolem svého oblíbeného místa u jednoho z jezírek, když se tam zastavila a s úsměvem to místo pozorovala. Tady trávila nejvíc času, hlavně teda ve vodě, když se zrovna nikdo nedíval, ona tak aspoň nemusela nikomu vysvětlovat co dělala ve vodě v tuhle hodinu. s úsměvem na tváři se pak rozhlédla kolem sebe a když neviděla nikoho, kdo by tam byl, začala si svlékat věci.*
*Nevšimla si asi ani Doma kousek od ní. Upír, který si ji pamatoval, tak nějak, podle tváře, se usmál.* Teda, čím jsem si tohle zasloužil? *Podotkl jako reflexi na to, že se před ním víla svlékala.* Mám za to, že jsem se viděli jen jednou, a už by jsi mi odhalovala své tělo? No, teda páni. *Uculil se Dom od ucha k uchu, ale pak mávl rukou.* Ne, v pohodě, dělám si srandu. *Podotkl.*
*Jakmile uslyšela hlas, lehce sebou trhla a otočila se, byla zrovna jen v kalhotkách a podprsence, tričko držela v rukou a kabát, který měla taky, měla přehozený o kámen. Dominica si skutečně nevšimla, rozhlížela se jen tak zběžně. Při jeho slovech zrudla a uculila se.* No co vím, někteří se svlékají už i při první schůzce. *Uchechtla se.* A kdo řekl, že budu teď pokračovat dál, to by se ti líbilo co. *Sledovala ho s úsměvem.* Jinak ahoj, ráda tě vidím. *Pronesla pak a tričko si přitáhla k tělu.*
*Dom jen zavrtěl hlavpou.* To je mi upřímně jedno, jestli to bude pokračovat, nebo ne, věř mi, že to zase až tak nutně nepotřebuji vidět. *Podotkl, přičemž zvedl ruce nahoru v obraném gestu. Pak se ale přeci jen usmál.* Dlouho jsem tě tu nepotkal. A to jsme se u jezírek od naší poslední schůzky stavěl docela často, už jen proto, že jsme potkal svou první nymfu a chtěl jsem vidět, jestli to byla jen náhoda či nikoliv. Jak se ti daří? *Usmál se na vílu Dominic mile a jemně naklonil hlavu na stranu.*
*Nad jeho dalšími slovy se jen sladce usmála a oblékla si zpět triko a pak i kabát, který zvedla z kamene.* Já tady dlouho nebyla, možná proto. *Pokrčila rameny a chvíli na něj koukala.* Proti své vůli jsem byla držela na Zimním dvoře a teď momentálně se na dalším dvoře schovávám. Tady jsem přišla jen pro nějaké věci a kouknout na zvířata. *Odvětila a lehce se pousmála.* Momentálně je mi fajn, bylo ale hůř. A co ty? Jak se daří tobě? *Optala se jej na oplátku.*
*Jakmile ji slyšel promluvit o tom, kde a hlavně proč tam byla, jen pootevřel rty.* Sakra, jej, to mě mrzí. No každopádně, asi od toho tématu utečeme, uhm, no já se mám fajn. Mám nové kšefty, nové známé, sice tak nějak se na mě vyklašlal...asi bych tomu i říkal přítel, ale no, neozývá se, není k zastižení, takže nevím co s ní je a co si mám myslet. Ale no, to by asi nebylo prvně. *Pokrčil rameny Dom.*
*Byla mu vděčná, že se v tom nechtěl už nijak šťourat, popravdě, ani ona o tom moc nechtěla dál mluvit a rozebírat to.* Jsem ráda, že se máš dobře a mrzí mě, že se na tebe přítel vykašlal, tohle by se neměl odít, není to správně, morální a ani hezké, zvlášť, když ten druhý jej má rád. *Pousmála se na něj.* Ale neboj, buď se ještě ozve s nějakou snad dobrou omluvou a nebo se najde někdo jiný, kdo se k tobě takhle nezachová. *Mrkla na něj a pak se posadila na lavičku také.*
*Jen pokrčil rameny.* No nevím, ono to hlavně přišlo až tak rychle, že od samého začátku mi přišlo, že to je až moc zvláštní. Já nevím, možná jsem se do toho ani neměl pouštět. Ale držet se ho už nechci, po tom, co se teď stalo, asi ne. Nejsem až tak moc, hm, řekněme, důvěřivý, abych byl v nevědomosti několik měsíců, co se děje s mým přítelem. *Pokrčil rameny a pak n ni koukl.* Co ty, ty někoho máš? *Optal se.*
*Seděla vedle něj, hleděla na něj s lehce nakloněnou hlavou a poslouchala.* Pokud jde o city, tak tohle člověk neovlivní, prostě to přijde a na nic se tě to neptá. *Pousmála se. Bylo jí líto, že jeho vztah s přítelem takto skončil. Ona přece jen byla ta, kdo měl rád šťastní konce.* Hm, já ne. Já jsem měla přítele, ale ten byl tyran, takže jsem se s ní rozešla. /A pak ho zabila, když jej Kayn přivedl./ *Zaznělo jí v hlavě, ale nad tím se jen ošila.* Momentálně nemám nikoho. Je tu sice jeden milý fér, kterému se asi líbím, ale já na chlapy nemám moc štěstí. *Pokrčila rameny.*
*Poslouchal ji a přikyvoval.* Jo, jo je dobře, že od takového člověka jsi odešla, to nikdy nedělá dobrotu. Já takové štěstí neměl, no, i když, moje první láska, platonická, která mě nikdy nemilovala, mě přizabila, doslova. Takže, asi to bylo taky dost, hah, toxické.* uculil se Dom.* Jo, takové je dobré odřezávat, No každopádně, když tu tak jsme, nechtěla by jsi, pozval bych tě na kávu? Nebo, na čaj? Na něco? Můžeš mi povědět o tom férovi. Neboj se, já teď na lovu, jak se to říká, nejsem, teď si chci dát osud nějakých vztahů asi pauzu. *Přiznal.*
No abych řekla pravdu, dlouho jsem to nechtěla vidět, ale pak mi došlo, že to co dělá, nemá s láskou nic společného a odešla jsem dřív, než to mohlo dopadnout zle. *Koukla na něj a poslouchala i jeho vyprávění, načež občas lehce přikývla hlavou.* Koukám, že ani ty jsi to neměl ve vztazích nějak moc růžové. *Pousmála se a když jí nabídl něco k pití, na chvíli se zamyslela.* A nemohla bych tě pozvat na ten čaj třeba k sobě? Teda ve vší slušnosti, já jen, že tam stejně musím pro věci a nakrmit zvěř, teda pokud ti to nebude vadit. *Usmívala se na něj.* A o Avalonovi ti řeknu, to se neboj.
*Pokýval hlavou,.* Ano, ano, to od tebe bylo rozumné. *Usmál se a pak naklonil hlavu na stranu.* No, ani jich vlastně moc nebylo, nebo, jasně, jednorázovky, ale nic, čemu bych mohl říkat vztah. Buď mi to nevyšlo, nebo, no, jsme upír, takže by to stejně skončilo tak že ona by zemřela, nebo se nedařilo., Ale, alespoň mám více času na sebe. *Podotkl a pak přikývl.* Nu tedy dobrá, rád přijmu. Ale, můžu tě navnadit, jestli chceš, a říct ti, že mám koťátka? *Navrhl.*
*Pousmála se.* Rozumím, je to složité. Já to taky nemám jednoduché. Jsem víla a také žiju poměrně dlouho, takže s normálním člověkem, je to pak těžké, tedy myslím to, že oni stárnout rychle a mají docela krátký život. Takže tě plně chápu. *Usmála se na něj a postavila se, aby se tedy vydali k ní domů, ale jakmile řekl, že má koťata, oči se jí rozzářily.* To vážně? Tak to měním plán, chci je vidět a chci je pomazlit, prosím. *Udělala na něj psí očka a sladce se usmála.*
*Dom se ihned zasmál.* No, tak jo, tak tedy ke mě. Jsem tu pěšky, bydlím přeci jen kousek, vlastně hned za parkem. *Usmál se Dom a šel klidně po jejím boku.* No jo, otázka vztahů v naší říši, to je složité. Hodně složité, ale no, tak, občas je fajn být sám, jen tak, pro sebe. *Usmál se povzbudivě, zatímco šel dál.* Ty máš nějaká zvířata? Já mám tyhle jen chvilku, pár dní vlastně. *Usmál se.*
*S radostí se rozešla po jeho boku a mířila s ním domů.* To nevadí, neprší, není nijak hnusně, tak se prostě projdeme. *Mrkla na něj.* Nejsme jako normální lidé, takže ano máš pravdu, je to složité, ale i tak se to dá nějak zvládnout, když se chce. Stačí jen najít toho, kdo zůstane po tvém boku. *Usmála se.* Jo být sám je fajn, i když občas ne. *Pokrčila rameny a šli spolu dál.* Já mám doma jen agamy, dvě. Jsou to miláčci, nejsou tak nároční, no prostě malí draci. *Zasmála se a poslouchala jej.* Takže nováček, ale to nevadí. Za chvíli se do toho dostaneš a už pro tebe budou vším. Zvířata jsou prostě skvělá. Nikdy nezradí.
*Dom se usmíval, když ji poslouchal.* To souhlasím, je to, je to zvláštní a těžké, ale dá se to, snad nějak. *Podotkl. Pak jen zavrtěl se smíchem hlavou.*- No, přemýšlel jsem o tom už dlouho, ale nakonec mě do toho dokoala kamarádka, takže jsme se nechal zvyklat. Možná je to ale fajn, žiju si jinak, hm, dost samotářsky, takže tohle je dost příjemná změna. */Přiznal.* Jak se agamy jmenují?
Tak to je dobrá kamarádka, když tě k tomu dokopala. Ono zvíře je moc fajn společník. J8 jsem většinou času buď v práci, občas u rodiny, ale jinak sama. Přátel moc nemám, takže jsem ráda za ty dva darebáky doma a jmenují se Pretty a Evil. *Zasmála se.* Myslím, že to k nim prostě sedí, ale to uvidíš sám, až je třeba jednou uvidíš. *Culila se a oba pokračovali v cestě.* A hele, když jsi takový samotář, nenudíš se někdy? *Optala se jej, když se na něj podívala.*
To jsou moc hezká jména. *Podotkl Dom s úsměvem. pak pokrčil ramnney.*- No, asi je to můj styl, za ty léta a staletí jse, si na to zvykl, ale tak, občas je společnost něco, čím nepohrdnu. Mám docela dost práce, takže jsme stejně většinou doma u počítače, ale jinak jsem tak nějak, no, zalezlá myška, vážím si svého soukromí a držím si jej. Ty mi naopak přijdeš tak, energická, hodně otevřená, nemám pravdu?: *Optals e s lehkým úšklebkem, na rtech.*
*Cestou se na něj usmívala a přikyvovala, než pak zastavili u domu, ve kterém asi Dominic žil.* Držet si soukromí, je fajn, je to přece jen něco, co je tvoje a nikomu do toho nic není. *Usmála se, načež se zazubila, když slyšela jeho další slova.* Asi to pravda je, jsem taková, nebo spíš byla, poslední dobou mám pocit, že je to spíš naopak. *Pokrčila rameny a zvedla hlavu, aby na něj lépe viděla.* Poslední měsíce jsem spíše tichá a uzavřená a někdy mi není ani moc do řeči. *Zašeptala.*
*Dom pokývl hlacvou.* No, tak pokud se ti stalo co jsi říkala, nedivím ser, asi bych se taky držel tak nějak dál. Ale no, co naděláme. je to život, krutý, hnusný, ale dokáže být i hezký. Tak pojď, jednu hezkou věc ti ukážu, vlastně dvě, ta moje koťat. *Mrkl na ni a když vešel ke svému domu, pozval ji dál a rozsvítil.* Sedni si kam chceš, chceš něco k jídlu? I tak něco mám, i když piju jenom krev. *Uculil se mile Dom.*
Líp bych to asi neřekla. *Pousmála se a posléze vešla za ním do domu, kde se začala rozhlížet.* Páni, máš to tu moc hezké na chlapa. Čekala jsem nějaké doupě starého mládence, ale tohle je opravdu hezké. *Culila se, když si prohlížela jeho interiér. Pak se posadila na pohovku a koukla na něj.* Ne děkuji, nemám hlad, ale pokud měl něco k pití, vodu, čaj nebo tak, budeš moc hodný. *Sladce se na něj usmála.* No a kde máš ty malé zázraky? *Hledala pohledem koťata.*
*Dom si jen odfrkl.* Pfff, tak prý doupě,. no, to mám dole, ve sklepě. Ale tohle je moje chlouba. Mám to tu rád, už jsem to v tomhle stylu koupil no a , nemůžu si stěžovat. *Uculils e. Pak koukl do obýváku.* Myslím,. že spí. *Uculil se a pak pokynul, aby jej následovala.* Tak, támhle jsou. *Ukázal na dvě spící kotata, představil je jménem a pak se sám posadil na gauč.* Zvykáme si, všichni,. *Podotkl s úsměvem.*
*Zasmála se.* No a ne? Děláš s počítači, takoví nerdi většinou mají svá doupata nebo jak tomu říkají. *Uchechtávala se a pak vstala a následovala ho. Když uviděla ty dvě malé kočičky, očka se jí rozzářila.* Abych řekla pravdu, nejraději bych je pomazlila, ale nebudu je budit. *Usmívala se od ucha k uchu a pak se posadila vedle něj na pohovku.* Dej to mu pár týdnu a budeš si pak myslet, že jste spolu věčnost. Uvidíš. *Usmívala se na něj.*
*Jen se zaculil.* Ne, neoznačoval bych se jako úplný nerd, nenosím brýle, jenom ty košile no. *Ušklíbl se a pak pokýval hlavpou.* Ony se vzbudí, za chvilku mají čas jídla. Jinak, no, jinak myslím, že to tak asi bude, ale na druhou stranu, bude to pro mě jako jen malý okamžik v životě, takže asi budu přemýšlet o zvířatech, co mají delší životnost. *Pokrčil rameny Dom.*
Košile ti sluší. *Uculila se na něj a pak se otočila a koukla na spící koťátka.* Hele jsou zatím malé, máš takových plus mínus patnáct let, pokud bude všechno fajn, ale i tak to je dost dlouhá doba. Ono z těch lidských zvířat není moc co, co by vydrželo nějak dlouho. Možná želva, ale nejsem si jistá a uculila se.* To kdybys žil ve Faerii tam by to bylo jiné, místní zvířata žijí mnohem déle a jsou někdy tak zvláštní. *Pronesla s úsměvem.*
*Kdyby mohl, možná by se i trochu začervenal. pak pokýval hlavou.* Jo, o želvě vím, možná i nějaký ten druh papouška, takový šedivý, se žlutým zobákem, teď nevím, jak se jmenuje, ale možná ty. *uculil se a pak si vzpomněl, že chtěla čaj. proto hned odběhl,. aby jej udělal.* jaký piješ čaj? Bylinky, ovoce, nebo něco jiného? *Optal se na její výběr z kuchyně+, ze které se následně vyklonil.*
Ano, papoušci a pak ještě je něco myslím, ale už si nevzpomenu co. *Usmála se a když odešel, otočila se a sledovala, ty malé špuntíky, jak spali.* Já mám nejraději bylinkový, takže pokud nějaký máš, budu za něj ráda. *Zavolala nazpět a pohodlně se usadila. Musela uznat, že s Dominicem jí bylo fajn. On by fajn a ona mohla zase na chvíli fungovat jako předtím. Remimu byla vděčná, že jí hlídal, dokonce se jí i líbilo na Podzimním dvoře, ale začínal jí chyběl normální život a její známí.*
*Dom kývl na souhlas a jal se tedy připravovat věci na pití pro Tiu. Když měl pak hotovo, vrátil se a položil čaj před ní.* Tak, tu máš. *Usmál se na ni mile, než s ní pak pokusil zaplést plodnou konverzaci o zvířatech.*
Děkuji. *Usmála se na něj a nakonec se spolu bavili nejen o zvířatech, ale i o jiných věcech. Když pak byl čas jít, Tia se s Dominicem rozloučila a odešla, nejprve domů pro věci a pak zpět na Podzimní dvůr.*
*Nakonec jí Dom vyprovodil a s úsměvem se vrátil k sobě domů.*
*Sám byl doma už dva dny vkuse, dokončil další práci an zakázku a teď si sám dával dohromady další věci. Pracoval momentálně na rozvinu umělé inteligence, no, to už delší dobu, ale teď se tomu chtěl věnovat o něco více. Byly to přeci jen pořád jen chabé základy, ale ii tak z toho byl Dom nadšený. Přeci jen, byl to jeho největší pokrok, jeho chlouba, něco, na co byl po právu pyšný.*
*Poslední dny Aless trávila spíše sama. Věci týkající se obchodu nechala na Sebastianovi a i s Remim to teď bylo těžké. Nebo spíše, nějak se odcizili, cítila a to a mrzelo jí to, přece jen v téhle chvíli to nebylo fajn. I dneska trávila upírka čas sama nebo spíše měla jeden nápad a potřebovala ho zrealizovat. Proto zastavila s autem u domu Dominica, vystoupila a došla ke dveřím. Chvíli tam jen stála, ale pak zazvonila a čekala, až jí otevře, tedy pokud byl doma. Měla pro něj docela velkou zakázku a doufala, že jí přijme.*
*Když zaslechl zvuk ode dveří, tak jen zamručel, nakonec ale vstal, došel a otevřel. jaké bylo jeho překvapení, když spatřil Aless.* Alessandro, co ty tady děláš? *Pronesl s vykulenýma očima, naklonil se dopředu, aby se rozhlédl kolem sebe, jestli to na něj není nějaká ušitá bouda a už zpozorněl, překvapený a netušící, co by měl od upírky čekat.* Věř mi, že jsi poslední, kdo mě napadl, že mě dnes navštíví. *Přiznal pak.*
*Stála tam ztracená ve svých myšlenkách, dokud se neotevřely dveře.* Ahoj. *Pozdravila jej a chvíli pozorovala upíra před sebou.* Věřím, že nejsem zrovna někdo, koho bys čekal, kdybych nemusela, nebyla bych tu, ale jsi jediný, koho můžu o tohle poprosit. *Začala.* Měla bych pro tebe práci, velkou zakázku. Potřebuji nejlepší kamerový systém, prostě něco na ochranu. Vím, že v tomhle jsi nejlepší a pokud jde o peníze, je mi fuk kolik to bude stát. *Vysvětlila, dívala se na něj nebo spíše čekala, zda t přijme nebo jí odmítne, i s tím nějak počítala, přece jen, neměli spolu nejlepší vztahy.*
*Chvilku se na ni díval, pohledem jako kdyby se jí ptal, jestli to vážně myslí seriózně. Pak si odfrkl.* No, už jsme chtěl říct, že pokud jsi někoho nasrala, někoho, kvůli komu to děláš, tak se mi nestav do cesty a že s tím nechci mít nic společného, ale, no, nemám co ztratit ani nikoho ohrozit. O jaké cenové nabídce se bavíme? *Optal se jasně, a znělo to jasně jako tak nějak informace, na základě které jí pozve dál, nebo pošle pryč.*
Nehodlám tě nijak ohrozit, nikde nepadne tvoje jméno, to se bát nemusíš. Chci jen… *Povzdechla si a prohrábla si vlasy.* Chci jen ochránit rodinu a ty na kterým mi záleží a už nikoho neztratit. *Pronesla tichým hlasem.* Pokud jde o cenu, jak jsem řekla, ta nehraje roli, prostředků mám víc než dost a je mi fuk kolik to bude stát. Potřebuju jen tu nejlepší technologii, která bude k něčemu. Navíc to nebude jen na vilu, ale na více míst, takže hádám, že si vyděláš víc než dost. *Koukala na něj, bylo vidět, že není ve své kůži.* Hele, kdyby to nebylo nutné, nebyla bych tu, ale na tomhle mi opravdu záleží. Potřebuju je ochránit, alespoň takhle, potřebuju být alespoň o malá krok napřed.
*Chvilku přemýšlel, než si pak povtzdechl.* Že já si ty problémy do života pouštím prostě dobrovolně. *Povzdechl si, než se na ni pak podíval a uhl na stranu.* Pojď dál, sedni kde chceš, já si skočím pro notebook a vrhneme se na to. *Proensl a pokud vešla, tak odešel do sklepa, kde si přinesl notebook a pak se za ní vrátil hnajhoru.* Takže, říkáš kamerový systém? Hm, můžu ti navrhnout to, že koupím kamery, upravím je, a do počítače ti přímo nahraju vytvořený program, který bude detekovat tebou zvolebné věci. Potřebuju ale vědět, co vše tam chceš mít.
*Byla ráda, že nakonec souhlasil, přece jen, kdyby odmítl, netušila na koho se obrátit, nebo tak, tušila, ale Dominica nějak znala a věděla, že je dost dobrý. Proto hned jak jí pustil vešla a posadila se, když se pak k ní vrátil, poslouchala jeho nápady a na chvíli se zamyslela.* Určitě senzory pohybu, chci to mít všechno pod kontrolou, pokud se objeví, chci vědět, že tam je dřív, než se rozhodně vůbec něco udělat. Těmhle věcem moc nerozumím, takže kromě kamer a pohybu netuším, co všechno se dá ještě nastavit nebo k tomu dodat. *Koukla na něj.*
*Dom ji poslouchal, zapsal si to, co řekla a a pak se na ni podíval.* Hm, hm, dobře dobře, tak mě ještě napadá, mohu tomu dát tedy vlastní provizorní ai systém. Může detekovat pohyb, určitě bych nevynechal možnost nočního vidění. Možná, jak jsi na tom s magickou ochranou, nebo, o jakém pozemku, který má ten systém střežit se bavíme? *Zajímal se Dominic, aby si mohl zapsat další možné poznámky.*
*Přikývla.* Noční vidění a ai klidně přidej, to budu jen ráda., popravdě, čím důmyslnější a vypracovanější to bude, tím lepší. *Pronesla a pak se na chvíli odmlčela, když přemýšlela.* Určitě na hlavní vilu, pak ty další, co jsou, firmu, Remiho byt a také domy Lily a její rodiny. Vím, je toho dost, ale potřebuju to mít pod kontrolou, moc mi na tom záleží. *Pronesla zoufale.*
*Pokýval hlavou.* Dobře, ale pořád mi dáváš dost neurčité informace. Musím vědět, kolik přesně bytů, kolik přesně domů, kolik vil. A jestli vnitřní a nebo i vnější. Každopádně, počítej, můžu ti zatím něco nabídnout? Krev, s něčím? *Optal se Dominici, který položil notebook vedle sebe a pak vstal, připraven mířit do kuchyně.*
Já si to nějak spočítám a hned ti řeknu, dej mi jen chvilku. *Odpověděla mu a snažila se trochu soustředit, moc jí to nešlo, byla pořád moc roztěkaná.* Krev s whisky, prosím. *Řekla jen a začala si počítat.* Byt jeden, jen Remiho. Firmu, což je jedná velká budova, no a pak už jsou to vily a domy, hm spolu s hlavní vilou jsou tu další tři, takže celkově čtyři a pak čtyři větší domy, teda už jen tři. Pokud počítám správně, je to celkem devět jednotek. Určitě všechny vnější a u vnitřních, firma a možná jen vstupní haly domů a vil. *Povzdechla si a na chvíli zavřela oči.* Tak by to mělo být asi všechno. *Koukla pak za ním.*
*Dom pokýval hlavou a přitakal. Pak se zamyslel.* Dobře, mohu ti nabídnout systém automatického rozpoznávání, takže by si pamatoval zaznamenané tváře. Dosah bude na dvě stě metrů každá, ty vnitřní taktéž, takže mohou snímat i venku objekty. Pak bych ti navrhl detekci a rozpoznání podezřelého vzorce chování, jako je například hádka či útok, a upozornit na ně. Tímto způsobem by mohl pomáhat s detekcí potenciálních bezpečnostních hrozeb. Taky bude brát v úvahu hustotu dopravy, na kterou bude mít dohled, detekci poznávaček a aut. Taky by mohl mít schopnost aktivně detekovat nebezpečné situace a provádět akce pro jejich prevenci. Může například detekovat nárůsty teploty, výbuchy nebo požáry a automaticky upozornit na tyto situace. Všechny tyto situace a věci bude automaticky detekovat, ostřit a přibližovat, zkrátka, bude jim věnovat o to větší pozornost. Co ty na to? Každopádně tě musím připravit na to, že u mě necháš hodně, hodně, hodně peněz. *Pronesl Dom. Tohle si hodlal užít a určitě to Aless pořádně naúčtovat.*
*Alessandra seděla kousek od něj a poslouchala jej. Když sem šla, věděla, že to nebude levná záležitost, ale jak už mu řekla, byla rozhodnutá zaplatit cokoliv, aby ochránila ty, na kterých jí záleželo.* Zní to jako hodně dobrá ochrana, takže to beru. A na to, že je to drahá záležitost. S tím počítám. Vím, že tyhle věci nejsou zrovna levá záležitost, ale popravdě, peníze nejsou všechno. Ty vydělám znova, ale lidi, které mám ráda už nevrátím. *Prohrábla si vlasy a napila se pití, než jej pak odložila zpět.* Takže je ještě něco, co tam přidáš? *Optala se jej.*
*Dom zavrtěl hlavou.* Ne, vše jsme ti řekl, a kdyby náhodou jsem chtěl něco přidat, tak ti o tom určitě řeknu. O té ai jsem taky říkal, a jestli chceš a dáš mi chvíli, mohu ti rovnou vypočítat cenu. Dokážeš z hlavy odhadnout, jak velké rozměry to jsou? Myslím, těch pozemků. *Optal se Dom a podíval se na ni zpoza obrazovky notebooku.*
Dobře pokud je to tedy všechno tak, fajn. Určitě mi to můžeš vypočítat, nemusíš spěchat. *Po očku na něj koukla, než vzala mobil a začala a něm něco hledat.* Dej mi pár minut a pošlu ti veškeré informace ohledně pozemků a všeho, co potřebuješ ještě vědět. *Dodala, aniž by zvedla hlavu od mobilu. Seděla mlčky a čekala až jí info, které neměla pošlou, aby to mohla předat Dominicovi.*
*Pokýval hlavou, pak tedy čekal na to, až Aless vše zjistí a začal tak nějak případně vše zjišťovat a zapisovat, aby to pak mohl přizpůsobit. Sám tak nějak kulil oči nad tím, kolik to bylo peněz, ale tak nějak s tím se počítalo. On uričtě nechtěl polevit, ne v něčem takovém. Nakonec se na Aless podíval.* Tak co, máš? Hodil bych to do počtů. *Uculil se.*
*Ještě chvíli si s někým psala, než po chvíli pohlédla na Dominica a přikývla.* Ano, už mi poslali všechno, takže ti to hned hodím na mejl. *Pronesla a chvíli něco ještě dělala na telefonu, než u to všechno poslala.* Měl bys to tam mít, kdyby ještě něco chybělo, tak dodám. *Postavila se a přešla k oknu, kde se zadívala ven. Byla zvědavá, kolik to bude nakonec stát i když čekala že to bude pár desítek milionu. Ale ona na to nehodlala hledět, chtěla to nejlepší, tak si za to hodlala připlatit.*
*Dom přikývl, nakonec teda nadiktoval svůj email, aby to mohla Aless poslat a pak se vrhl na luštění věcí tam. Dával vše dohromady, počítal a nakonec pokýval hlavou.* Dobře. Takže, za základní systém a kamery to bude 70 594 dolarů, počítám ty nejlepší. Hádám, že tak by jsi to i chtěla. Za práci na instalaci a rozmístění 1 839 dolarů, no a samotný systém, jak jsme říkal, ten ti vyletí až na 1 069 610 dolarů. Dohromady tedy 1 142 044 dolarů. Je to pro tebe tak představitelné? *Optal se.*
*Chvíli zamyšleně hleděla z okna a přemýšlela nad vším, co se stalo za poslední dny. Musela si přiznat, že byla se silami v koncích, především, co se psychiky týkalo, takhle se necítila už hodně dlouho. Když pak uslyšela jeho hlas, otočila se a poslouchala, co říkal, než nakonec přešla k němu.* Abych řekla pravdu, čekala jsem víc, ale jo je to představitelné, nemám k tomu nic, co vytknout. *Pronesla s pohledem upřeným na něj.*
*Ušklíbl se.* No, jako jestli chceš já ti rád víc naúčtuju. Tohle je hrubý odhad a asi ta nejlevnější možnost, přeci jen je to vlastní program s rozsáhlou instalací a dlouhou prací. takže to levné být nemá. Ale, no, tak nějak ti i tak dlužím, takže tak. *Pokrčil pak Dom rameny.* No tak jo, domluveno, sepíšeme smlouvu, co ty na to? *Mrkl na ni, než se dal do sepisování.*
*Pousmála se na něj.* No nevím, co bys mi ty měl být dlužný. *Koukla na něj.* Hele šla jsem za tebou s tím, že jsem věděla, že do toho dám miliony, protože vím, že jsi ve své práci dobrý a asi i proto, že jinému bych to nesvěřila. *Pokrčila rameny.* A ano domluveno, sepiš to, ať je to hotovo. *Pousmála se, tak nějak byla ráda, že alespoň tohle měla z krku, ale i tak to neřešilo většinu věci.*
*Dom pokrčil rameny a pak se uculil.* No, tak tedy domluveno. Já ti dám vědět, až bude hotovo a pak mi dáš termín kdy bych ti to mohl přijít nainstalovat, co ty na to? *Optal se*
*Přikývla.* Dobře, tak super. V tom případě jsme domluveni. Smlouvu máme, hned předtím ti pošlu zálohu a zbytek až po dokončení. *Pronesla.* A s termínem se pak domluvíme, to si pak vyřídím s tebou sama. *Prohrábla si vlasy.* Jsme odmluveni a já asi už půjdu. Děkuju Dominicu. *Řekla upřímně a pak si vzala věci, rozloučila se a zamířila domů, i když se jí moc nechtělo.*
*Jen se na ni usmál.* Není zač, uvidíme se. *Rozloučil se s ní i on.*
*Nebylo by poprvé, co by si vzal šichtu za někoho. Dělal to poměrně často, což by samozřejmě nebylo nic špatného. Ta práce jej bavila stejně jako jeho hlavní. Zákonem schválnosti však bylo, že musel zaskakovat zrovna, když jej čekala další den další práce, tentokrát v ranních hodinách. Jediné štěstí, že studio vlastní a přijít může vesměs kdykoliv během dne, když nemá fakt brzo nějakou zakázku.* Nemáš náhodou hřeben? *Zeptal se jej hned poté, co čaroděj dovnitř šatny vkročil, jeho kolega. Podíval se na něj a lehce pozvedl jedno obočí.* Oh ahoj, ano, mám se dobře. *Zašklebil se a odložil si brašnu a sako.* Jo, mám. *Dodal nakonec, když spatřil omluvný pohled, načež ze svého zavazadla vytáhl menší kartáč, který chlapci hodil.* Máme zase nějaké téma, nebo je tentokrát volné? *Zeptal se, načež poklidně přešel k řadě stojanů na věšáky, kde visely různé kostýmy. Od slazených do kultury vzdáleného východu po vyloženě fantazijní typy.* Kdyby bylo volné, nemusel bys tu být. Většinou se pokaždé někomu nechce na dané téma. *Hirův pohled padl na obličej jeho kolegy.* Vážně? Takže se naschvál pokaždé ulijou zrovna, když mě na druhý den čeká šichta? Co je to za hrůzu, že nepřišel? *Optal se poměrně naježeně. Proč v tom podniku tedy pracují?* Dark fantasy. *Zazubil se mladík. Čaroděj si opět dovolil pozvednout jedno obočí, než zaklepal hlavou, aby se raději přiměl na to nemyslet. Popadl jednu černou volánkovou košili, co se spíše podobala dámským šatům, hlavně tedy svou délkou. V zadu byla delší, vpředu se ovšem zkracovala. Ne ale o moc. Pod ni si oblékl kraťasy. Z beden umístěných v regálech pak vytáhl brokátový korzet do pasu, kterým si košili stáhl. Navodil tím pocit, že na sobě fakt šaty má. Boty zvolil přibližně dvaceti dírkové, tytéž jako měl během viktoriánského večera. Zbytek práce v přidání dojmu fantasy i temnoty odvedlo nespočet šperků.* Jdu. *Kývl na kolegu, načež si ještě těsně před odchodem upravil vlasy tak, aby mu šly vidět jeho rohy. V prostorech klubu nakonec jako vždy zamířil k baru, na který se posadil. Konverzaci nejprve však zavedl s barmanem, během čehož čekal na příchozí.*
*Pomalým krokem si to Brooklynem míří vysoký upír s cigaretou v puse. Na tváři má znuděný výraz, který se změní v momentě kdy jeho zrak padne na jeden specifický..ehm, umělecký podnik.* /Že bych tu po dlouhé době zašel? Ale proč by ne, doma mě stejně čeká jen ušák./ *Prožene se mu hlavou a namíří si to přímo dovnitř. Jakmile překročí práh, rozhlédne se a uchechtne se.* Heh, stále žádná změna. /Ještě, že jsem jak na ženské tak i na chlapy. Jinak by to bylo divné./ *Řekne potichu a hned se mu i objeví v hlavě ona myšlenka. Jde tedy k baru, kde se usadí a objedná si whiskey...s přísadou samozřejmě. Jeho zrak padne na klučinu vedle a pozvedne obě obočí.* Účinkující? *Zeptá se ho.*
*Zvesela se posadil jako vždy na bar. Bylo to jeho oblíbené místo, když tedy už neměl nějakou schůzku předem smluvenou. Mohl si aspoň užívat přítomnosti barmana a rozebírat s ním své předchozí klienty předtím, než přijdou noví. Stejně jako teď.* A pak se mi v tom pokoji rozbrečel s tím, že toho bylo moc. Já se ho jen zeptal jak se má. *Uchechtl se, dívajíce se na barmana. Ten pozvedl jedno obočí.* Zeptal ses ho JEN na to? *Zdůraznil. Čaroděj lehce zčervenal, krátce špulíce rty.* Začal jsem se mu smát. *Přiznal se nakonec. Poté už mlčel, neboť se jeho kolega za barem začal věnovat zákazníkovi. Tomu podal jeho objednávku – sklenku míchané whisky – než jej přenechal Hirovi a odešel za dalším hostem.* Oh, ano. Přesně tak. *Přikývl, načež si přehodil nohu přes tu druhou, lehce se nakloníce k Nikolasovi. Hezky si ho prohlédl nejprve od paty k hlavě a pokud se na něj upír nedíval, vzal jeho bradu mezi palec a ukazováček, aby jej k sobě nasměroval.* Na co jste se přišel podívat? Klidně vás zde provedu.
*Když před ním přistane jeho sklenička, okamžitě z ní upije a cigaretu típne o popelník, který tam nejspíš i nějaký je. Zrovna se nedívá na onoho čaroděje a tak jemně překvapen se nechá nasměrovat směrem k němu.* No na nic konkrétního. Jen jsem procházel kolem a řekl jsem si, že jsem tady dlouho nebyl. Ale ta prohlídka by byla fajn. *Usměje se a také si ho pěkně prohlédne. Ono přeci jen je to už doba co tam byl a tak je nejspíš určitě potřeba se pořádně kouknout.* /Proč se mám chuť zeptat na toho čáryfuka s krvavou magií./ *Prožene se mu hlavou, ale tu myšlenku nechá být.* Nevypadáte jako někdo kdo tu dělá na stálo.
*Čaroděj tedy moc neotálel, ačkoliv by to nebylo zrovna na škodu. Sotva se Nikolas poprvé napil a tipnul cigaretu, chytil jeho bradu, aby mu mohl hlavu natočit k sobě. Chtěl si jej dobře prohlédnout.* /Nevypadá vůbec špatně./ *Pomyslel si, načež mu nabídl prohlídku po podniku. Určitě by to upír zvládl sám, ale tak když neměl žádnou schůzi naplánovanou, proč neukázat někomu, kdo tam nebyl už nějaký ten pátek, o co všechno přišel?* Dobře, nechám vás tedy dopít. *Načal, načež se upírovi krátce podíval do očí. Nebude si však zahrávat s hadem. Hned nato jej jednoduše pustil a podíval se pro své bezpečí jinam.* Máte pravdu, jsem tu jen na částečný úvazek. *Kývl, opět k němu přesunul pohled a usmál se. Ladně následně slezl z baru a pouze se k němu postavil.* Ale určitě vás napadne jiné téma ke konverzaci, ne? Práce je už ohraná. *Načal, natahujíce k němu ruku, kterou mu položil na rameno.* Neberte to zle..jsem tu hlavně, abych vás poslouchal, ale téma konverzace taky musí být něčím zajímavé.
*Tak nějak mu neunikne pohled čarodějových do očí do těch jeho a následovné odvrácení. Když ho při tom i pustí, vrátí hlavu zpět a mírně se uculí.* /Je fajn, že si někteří uvědomují hlavní zásady komunikace s upírem./ *Pomyslí si a povzdechne si.* Jo napadne, jen je to na začátek pro mě trošku těžší. Hlavně když ani neznám jméno oné osůbky se kterou bych měl konverzovat. *Uchechtne se a zbytek skleničky do sebe dá na ex. Poté vstane a dá si ruce do kapes.* No tak mě prosím veďte, mezitím se pokusím vymyslet nějaké zajímavé téma. *Řekne s úsměvem.* /Nejsem v tom dobrý. Vždy že začátku ani nevím co bych měl někomu říct./ *Pomyslí si a nakloní mírně hlavu na stranu.*
*Dovolil si pohlédnout upírovi do očí, aspoň na chvíli. Nevěděl, jak starý upír byl, rozhodně tedy nehodlal riskovat, že by si na něm muž vyzkoušel to pro jejich rasu velmi známé okouzlení. Čert ví, co by po něm Nikolas pak během samotného encanta požadoval. A až tak šílený nebyl. Lehce se zachichotal, zakrývajíce si ústa. Nato muži věnoval jemný úsměv, ruku z jeho ramena stáhl a normálně mu ji podal.* Hiram Gale. *Nadhodil ze začátku. Jestliže mu Nikolas oplatil podání ruky, potřásl si s ním a poté tu svoji stáhl zpět.* Pokud se mi budete líbit, řeknu vám své druhé jméno a kde mě najdete, ale nyní. *Pozastavil se, čekajíce až se Nikolas zvedne. Poté jej jednou rukou čapl za pas a pokud jej upír neodstrčil, začal jej rovnou provádět. Postupně ukazoval na různé objekty, dveře, a podobně.* Tady jsou nečekaně placy pro performery, co tančí u tyče. *Kývnul k několika měním pódiím.* Vyzkoušet si to ovšem po domluvě může i amatér. *Pokrčil rameny.* Tam tudy jsou pokoje. *Kývl pro změnu kdesi do podsvícené chodby.* Máme tu jak obyčejné se základním vybavením, ty jsou využívány dost často, větší většinu podniku však činí buď to tematické nebo pokoje více přitažené za vlasy..pro sadisty, a tak dále. *Odvykládal.*
*Koukne se na Hiramovu ruku a potřese si s ní.* Nikolas Torres. No těší mě, Hirame. *Pobaveně se uculí a nakonec se i krátce zasměje.* Takže jestli se Vám budu líbit. No to abych se snažil. *Jemně si olízne spodní ret a nechá se tedy i čapnout za pás. Nechává prohlídku na čaroději a při zmínce o tyči, zakroutí nechápavě hlavou.* To vážně? Já bych do toho nešel ani za nic. *Řekne a pak pokračují v prohlídce přičemž skončí u pokojů.* Proč mě tohle nepřekvapuje. Neříkám, že tvrdě to není super, ale sadisti jsou extrém. No hodně se toho od minula změnilo. Jen mám ještě jeden dotaz...to jsou šaty nebo košile co máš na sobě? *Zamyšleně si u toho promne bradu a zrak mu padne na Hirama.*
Nápodobně. *Usmál se na upíra, načež přikývl.* Jojo, přeji hodně štěstí. *Uculil se. Nato se už vrhl na provádění. Snažil se nic nevynechat, ale zároveň i moc neokecávat. Nuže, bylo to pro něj místy docela obtížné, obzvláště kvůli jeho neustálé potřebě mluvit, kterou měl dosti často.* No..jsou tu tací..*Uchechtl se, načež si dovolil lehce zaháknout prst o límeček košile.* Ale narovinu je mnohdy otřesné je pozorovat. *Přiznal poté s pobaveným úsměvem. Tancovat u tyče už nějakou tu dobu uměl, nečekaně. Když nebyl unavený ze své práce, trávil na takových místech téměř každý den. A zrovna vystoupení jej jednou tak zaujala, že se to sám před pár lety začal učit.* Jsou..bolest mi sice nevadí, ale stále mám své meze a to, čeho jsou někteří sadisté schopní..brr. *Oklepal se, načež se na chvíli zastavil a pohlédl na Nikolase.* Bylo to u košilí, ale těžko říct, zda to fakt nejsou šaty. *S uchechtnutím pokrčil rameny.* Ne, že by nás sto ale zajímalo.
*Nejspíš i při představě, že by to tam nějaký opilý týpek rozjížděl u tyče se začne smát. Opravdu to musí být, ale velmi vtipná představa, když mu i z očí vytrysknou slzy, které si hned začne utírat.* Ach, to bych chtěl někdy vidět. Klidně bych se i pak vsadil jestli ten dotyčný spadne. *Řekne mezi smíchem a po té přestane, zhluboka se nadechne a na rtech má stále pobavený úsměv.* Dobře, dobře. Už se tedy nebudu zajímat o vaše oblečení. Jen mě to zajímalo, protože jsem si nebyl jistý. Vypadá to ale pěkně. *Vytáhne ruce z kapes a překříží si je na hrudi.* Asi budu až moc nudný, ale chci vědět co jinak děláte. /To zase bude...ale co. U Triss jsem to nějak zvládnul a to jsem ji potkal na hřbitově./ *Pomyslí si.* Nebo můžu změnit téma... už jste někdy slyšel, že by měl upír domácího mazlíčka? *Nadhodí otázku a tváří se u toho vážně, takže je těžko poznat jestli to myslí jako vtip.*
*Když se dostali k amatérům u tyče, sám si na nějaké vzpomněl. Raději by to ovšem nakonec znovu zahrabal hluboko pod všechny ostatní. Ty pokusy už nebyly ani vtipné, hlavně když bral v potaz to, že ani jeden z těch, co viděl, nebyl opilý ani nic jiného. Lehce jej tedy zarazilo, když se upír začal smát až mu i slzy tekly. Střelil po něm zvídavě pohledem.* Popravdě tu byli zatím jen ti, co si mysleli moc a nakonec se pořádně nezatočili. *Uchechtl se lehce.* Minimálně tedy pokaždé, co mám směnu to je takhle. Hold mi štěstí nepřeje. *Zasměje se pak. Jakmile se pak začne rozebírat oblečení, zpozorní. Jeho úsměv se hned změní v o něco šťastnější m takové téma má rád.* V pořádku, děkuji. *Načal. Volnou ruku si pak dal vpas.* Popravdě jsem ale na sobě šaty měl mnohokrát. Naposledy jsem měl jedny typu dálného východu. Dokonce jsem si i prodloužil vlasy, abych si je mohl stáhnout pomocí jehlice. *Uchechtl se lehce.* Jsem tatér a ilustrátor. Taky dělám piercingy. *Usmál se na Nikolase. Zas až tak tolik mu ta otázka nakonec nevadila. Že by na něj upír zapůsobil? Zjevně ano, minimálně aspoň trochu ano.* Ale jistěže, jednomu jsem asi měsíc dozadu jeho mazlíčka hlídal, protože jel se svým manželem na dovolenou, ale nemohli si jej vzít s sebou. *Pověděl. Byl to milý kokršpaněl, i tak si ovšem dělal Hiram srandu, že jej hodí do guláše za ty jeho přestávky na každém kroku. Na druhou stranu věděl, že už byl ve svém věku.* Pročpak? Máte nějakého? Jak se jmenuje? *Začal se vyptávat zvídavě. Téměř u toho zapomněl na provádění. Už měl i chuť se opět někde usadit.*
To je škoda, ale vím o některých, kteří by na té tyči předvedli divy... *Zasměje se a pak už se zase věnuje jinému tématu než šílenému tanci o tyči. Naslouchá o šatech co na sobě čaroděj někdy měl a obdivně hvízdne.* To vážně? Zní to hodně dobře, já sám bych si šaty či něco podobného neoblékl, ale dokážu to na druhých ocenit. *Mírně nakloní hlavu na stranu. Jazykem si přejede rty.* Tatér a ilustrátor. Hm, jak tak uvažuju, chtělo by to už nějakou novou kerku. *Usměje se a na piercingy pozvedne obě obočí.* Oh, na to si nějak netroufnu, ale jeden můj kámoš ze San Franciska je měl všude. I na intimních partiích. A věděl o tom každý protože se tím všem chlubil. *Ušklíbne se nejspíš při té vzpomínce a pak si jen povzdechne. Zadívá se trošku na Hirama jakoby si ho ještě jednou prohlížel. Nejspíše se snaží jen najít něco co by mu na tom čaroději před sebou vadilo. Ale zatím nic nenachází.* Mám, mám.... zajíce jménem Frankie. A ne, není moje svačinka. *Široce se usměje.*
Vskutku? Nebojte se je někdy přivést. Rád uvidím někoho zvenčí, co v tom není tak marný. *Pobaveně se uchechtl, než nasadil čistě milý úsměv. Nikolasovu přítomnost si zatím dost užíval a doufal, že to i samotný upír cítí podobně.* Je pravda, že čarodějové jsou dost..ujetí. Hodně z nás je schopných různých podivností. *Nadhodil. Byl to obecný fakt. Snad každý čaroděj něčím pokaždé vybočoval.* Třeba tohle je jedna z těch mých. *Poukázal na své oblečení.* Rozená extravagance. *Ukončil, pokrčejíce rameny. Rychle se pak snažil zakrýt lehkou červeň, co se mu vehnala do tváří, když tak pozoroval Nikolase.* Studio budu popravdě zavírat..ale pořád mám možnost něco vám vytetovat z domu. *Usmál se. Nedlouho poté se upřímně a samozřejmě hlavně pobaveně zasmál.* Fakt? Muselo být zajímavé jej poslouchat. *Dostal ze sebe poté, než se opět lehce zasmál zakrývajíce si pusu.* Ale není to tak zlé, i na tom se můžeme domluvit. Do začátku jsou určitě dobré uši či nos..nebo ještě labret. *Při zmínce posledního ukázal na místo mezi spodním rtem a bradou.* Ten totiž nemá silný otok, moc to nebolí a rychle se hojí..ačkoliv, ne, že by to zrovna upíra mohlo zajímat, že? *Naklonil hlavu do strany.* T-tím samozřejmě nechci říct, že byste necítili bolest, nebo tak, ale nakonec..zahojí se vám to hned. *Uvedl na pravou míru, než se na Nikolase podíval lehce zvídavě při zmínce mazlíčka.* Máte fotku? *Dovolil se zeptat.* Ta svačinka mě upřímně ani nenapadla, fakt neslyším poprvé, že by měl upír mazlíčka.
Velmi rád. *Odvětí ohledně toho, že má někdy tam někoho přivést a hned na to zasměje.* Viděl jsem dost ujetých čarodějů, ale ani jeden z nich nebyl tak stylový. *Zavrtí pobaveně hlavou a pak už jen překvapeně pozvedne jedno obočí.* Zavírat? Oh, jak to? Tak jestli Vám nevadí mě tetovat u vás doma tak s tím nemám problém. *Nadhodí.* Nejen poslouchat. Bohužel se už párkrát stalo, že se nahý procházel půlnočním městem. *Ušklíbne se jen při té vzpomínce. Opravdu to nebylo něco extra, ale švihnutí kamarádi mu aspoň zlepšovali náladu. Ne, že by jich ale měl mnoho. Ohledně otázky na fotku se mírně pousměje a hned vytáhne mobil na kterém ukáže fotku ušáka.* Tak tohle je Frankie... zachráněn od malých demoních blbců. *Řekne a koukne se na Hiramovu tvář.* /Ještě, že tam byla Triss. Jinak bych ho nechal napospas osudu. Což měl bych ji napsat./ *Pomyslí si.*
*Opět se mu vehnala do tváří červeň, přičemž pohled zabodl kdesi mimo upíra. Jak snadno jej zvládl uvést do rozpaků, normálně až tak nešílel.* Vy mi ale lichotíte. *Vypadlo z něj, načež se lehce pobaveně uchechtl, krátce si zakrývajíce pro změnu tváře, dokud z nich ruměnec nezmizel. Ačkoliv...upír si toho určitě všiml.* No mám v plánu si namísto toho otevřít čajovnu. *Řekl pro začátek, usmívajíce se lehce.* Ačkoliv mě to povolání baví, nevidím důvod si dál pronajímat kvůli tomu nějaké místo, když můžu tetovat i doma. Navíc, v čajích se vyznám dost, další vášeň kromě kreslení. *Osvětlil poté, než zavrtěl hlavou.* Samozřejmě, že ne. *Usmál se mile. Už tak tetoval například Triss, leč tehdy by ji za to normálně vyliskal. Na poslední chvíli, navíc mu ani neposlala ofocený návrh, nic. No, řekl jí k tomu tehdy svoje.* Tím pádem vám dám kontakt tak či tak. Dáte mi pak vědět kdy máte čas a pošlete mi přibližný návrh, já to pak jen případně předělám a na zbytku se pak domluvíme. *Dodal, než se poměrně nahlas rozesmál.* Neee..vážně? Proč by to dělal? *Dostal ze sebe. Po chvíli se naštěstí uklidnil a raději se podíval na fotku s ušákem, co mu Nikolas ukazoval.* Jeee, ten je rozkošný. *Usmál se.* Můžu si jej někdy prohlédnout naživo?
*Samozřejmě mu neujde čarodějovo červenání. Chvíli si ho ještě prohlíží než se spokojeně uculí a jemně usměje. Nejspíš je pro něj jakási výhra, že se očividně jemu líbí.* Velmi rád. *Zamumlá a následně už se věnuje jinému tématu.* Čajovna. No další by se tu rozhodně hodila. Až ji otevřete, tak mi určitě musíte dát vědět, rád bych vyzkoušel nějaký ten čaj. *Vycení v úsměvu své bílé zoubky a přikývne. Číslo si od něj samozřejmě hned vezme.* Jasně, očekávejte to někdy v brzké době. *Mrkne na něj.* Proč by to dělal? Netuším, šílený byl na to dost, takže to byla jedna z těch normálnějších věcí. *Zasměje se krátce a když už ukázal Frankieho, tak se hned podíval na mobil. Nejspíš určitě na hodiny.* To je. Když nekouše. *Utrousí a povzdechne si.* Určitě bude příležitost. Jinak děkuji za dnešní parádní společnost. Věřím, že si to někdy zopakujeme. *Usměje se ještě víc.* Zatím se mějte, Hirame. *Po těch slovech ještě na něj mrkne, pak se otočí a pomalu odejde z podniku pryč kdo ví kam.*
/Milé./ *Proběhlo mu hlavou. Ještě chvíli se červenal, než ruměnec konečně pominul. Po chvíli po něm nezbyla ani stopa.* Jistě, budu na vás myslet. *Usmál se na upíra, konkrétně se podobně jako on zazubil. Následně, jakmile se začnou řešit věci ohledně tetování, rovnou Nikolasovi dal na sebe kontakt.* Dobře, dobře. *Přikývl, opět se snažíce zahnat tu červeň. Tento muž měl fakt něco do sebe. Čaroděj si lehce skousnul ret, než stačil opět vyprsknout smíchy.* No vidíte, aspoň máme téma k příští konverzaci. *Nadhodil.* Sedneme si spolu ke krvi a čaji a za svitu elektronické svíčky a budeme si povídat určitě děsuplné historky. *Navrhl poté s pobaveným úsměvem. Myslel to ovšem vážně. Strávení času s touto osůbkou by ho bavilo. Vůbec by si nestěžoval.* Jo, to znám. Gideon to občas taky dělává. *Odpověděl.* Jo, Gideon je moje želva..želvák, přesněji. *Dodal, lehce naklánějíce hlavu do strany při tom povzdechu. Věnoval upírovi pohled, navazujíce na krátkou chvíli oční kontakt.* Určitě, budu v to doufat. *Usmál se.* /Prosím vlastně../ *Přiznal se poté sám sobě v hlavě.* Vy taky, Nikolasi. *Zamával mu poté, než se rovněž s lehce červenými tvářemi a úsměvem vydal plnit svoji práci.*
*Když vystoupí z metra, vydá se i s ušákem směrem k čajovně, která byla ještě otevřená, nakonec má do dvou a byl teprve večer. Vkročí dovnitř a ohlédne se za Nickem.* Máte nějakou obvyklou objednávku? *Zeptá se, zpět u vykání, když odezněl adrenalin a zamíří k pultu, ona svou měla. Dýmku, ideálně světlou kvůli jejímu tlaku - svěží a sladkou dohromady - a taky jasmínový čaj a cheesecake. Nebyla tu zas tak velká nabídka alkoholu, jako by byla v baru, stále šlo o čajovnu.*
*vystoupí z metra a následuje dívku s ušákem v náručí. Když dojdou k čajovně, vejde hned za Triss a pozvedne v údivu obě obočí.* Máte? Páni, to tykání znělo mnohem líp. *Uculí se a rozhlédne se po čajovně.* /Moc často do čajoven nechodím. Asi bych to měl změnit, není to tu zas až tak špatné./ *Začnou se mu vířit v hlavě myšlenky a může se zdát, že je chvíli mimo, než se zpět otočí na Triss.* Přiznám se že nemám. Tak nějak tu nechodím často, takže doporučíte mi něco, madam? *Řekne s širokým úsměvem na rtech.*
Můžeme si tykat, pokud chcete. *Zasměje se a potom našpulí rty.* No jo, ale...upíři musí mít všechno s krví, ne? Takže nevím, co si můžeš dát, ale často tu dělají víly, třeba mají něco pro upíry přímo? *Prohodí trochu zmateně a prohrábne si vlasy.* Máš něco, co máš rád? *Zeptá se, aby zjistila, zda tu vůbec je něco, co může doporučit.*
Chtěl bych. Taky ale záleží na vás jestli to nebude vadit. *Uchechtne se a ještě pohladí ušáka.* Jo, všechno s krví. Jestli tu dělají víly, tak by tu něco mohli mít. *Mírně nakloní hlavu na stranu a podívá se na nabídku.* No, mám rád něco s kapkou alkoholu. Ale dnes klidně můžu udělat výjimku. *Koukne na ni a nahodí nevinný úsměv.* Hádám, že ty už své oblíbené máš. Docela ti závidím, že to máš jednodušší a nemusíš se omezovat.
Vadit mi to určitě nebude. *Pousměje se a pokýve hlavou.* Pozor na to, že tu pracují i civilové a taky to tu navštěvují. *Mrkne a pokrčí rameny.* Něco málo s alkoholem zde je, záleží pouze na vás, co si dáte - dáš. *Prohodí s opravou tykání a promne si rozpačitě rty mezi sebou. Pak pokýve hlavou.* No jo, svatá trojice, buď capuccino, jasmínový čaj a nebo broskvový ledový s mátovým základem. A zákusek je buď cheesecake nebo halva. *Pokrčí rameny, protože nevěděla, jak zahnat upírovu touhu po větší rozmanitosti. Možná jednodušší byla z jistého úhlu pohledu krev, protože jediná vybíravost tu souvisela se zevnějškem osoby, z níž se upír chystal pít, možná snad z preference krevní skupiny, pokud to upíři rozlišovali. Ale těžko říct, pořád to byla jedna a tatáž chuť krve, no ne? Ačkoliv....někteří upíři přeci lovili zvěř, no ne?*
*Zasměje se a zavrtí pobaveně hlavou.* No jo, svatá trojice. Heh, naštěstí mi tentokrát bude stačit dýmka, ať to tady nějak nehrotím. Bohužel nejsem moc za ty roky nadšený, že mám omezené možnosti co se týče stravy. Ale co už. *Řekne a ještě k tomu pokrčí ledabyle rameny.* Klidně můžeš už vybrat nějaké místo. *Pak se obrátí na obsluhu a objedná si. Na rozdíl od čarodějky, si dá trošku silnější dýmku se sladkým nádechem.*
*Přikývne, když ji vyzve, aby našla místo a zamíří k jednomu stolku s křesly majícími kožený potah. Z kapsy jí zatím vyklouzne vape - jednorázovou cigaretu s příchutí černého rybízu a rozšněruje si boty, aby se pohodlně usadila do tureckého sedu. Čeká, než se k ní upír připojí, jen zkontroluje telefon a odepíše tátovi na zprávu - chtěl vědět, kdy plánuje navštívit LA. Teď zrovna natáčela, takže těžko říct, až bude volno více dní, aby si je mohla užít. Snažila se stíhat alespoň [link src="narozeniny.Kdy"]ž se k ní Nick připojí, tak si poposedne a telefon schová.* Jsi v New Yorku už dlouho? Slyšela jsem o tom, že Manhattanský klan má nového vůdce ze Staten Island. *Oklikou se zeptala do jakého klanu patří. Taky věděla o klanu Alessandry Ransom, ale tu znala jen zběžně a pod vlivem drog ji s Remim málem přejeli, když se snažili srazit Dragose za dýku v zádech - doslovnou. Podsvěťanské akce jednoduše byly...byly něco.*
*Sedne si do koženého křesla naproti Triss a pohodlně se opře. Na její slova je uchechtne.* Ano, dalo by se říct, že dlouho. Taky jsem to slyšel, dokonce z první ruky. Raději jsem odešel. *Při poslední větě nahodí otrávený úšklebek.* /Dragos...vůdce, kterého bych nepřál nikomu. Jak to tak vidím, tak si stejně zkusím najít jiný klan./ *Pomyslí si a pak se zaměří na Triss.* A ty jsi co za čáryfuka? Měl jsem tu čest potkat v Pandemoniu jednoho v županu. *Uchechtne se a pousměje se.*
Nedivím se. Dragos je nebezpečná partie, ať už jsi byl v jeho klanu nebo v tom, který získal. *Pokrčí rameny a potom se ušklíbne.* Hmmm...nevím. Dělíme se podle tebe nějak? Ráda bych tvrdila, že jsem na dobré straně i cestě a že jsem normální a ještě nezasáhnutá věkem. *Pokrčí rameny a sama se pousměje.* Rozhodně nechodím aspoň do Pandemka v županu. Prozatím. A snad to tak i zůstane. *Ušklíbne se a letmo pokrčí rameny.* A jaký ty jsi upír?
Tak bylo mi řečeno, že někteří z vás dělají i krvavou magii a tak. Jen jsem si říkal tedy jestli se nějak nedělíte. *Prohrabne si vlasy a jemně se usměje.* Nezasáhnouta věkem. To je zajímavé, kolik ti vlastně je? *Ruce si překříží na hrudi a zhluboka se nadechne.* Neříkám, že u tebe by mi ten župan nevadil, ale jednou mi to stačilo. Věřím, že to tak zůstane. *Ohledně otázky upíra, pozvedne obě obočí.* No věřím, že jsem ten dobrý upír, co se jen asi odlišuje tím, že chce schopnost chodit na slunce. *Uchechtne se.*
Ne...o temné magie držím ruce pryč. *Znechuceně nakrčí nos.* Jsou černokněžníci, ale nejsem jedním z nich. *Pokroutí hlavou odmítavě a pak se ušklíbne. *Ještě za sebou nemám ani čtvrt století. Tento rok mi bude čtyřiadvacet. Co tobě? *Ušklíbne se u další zmínky s županem a nakloní hlavu do strany.* A pití krve? Je rozdíl v tom pít lidskou z člověka nebo z pytlíku? Nebo ze zvěře? *Zeptá se celkem zvědavě. Nezabila by ani zvíře. A když je u toho, pohladí vyklepaného zajíce v klíně.* Nechceš mazlíčka? Pokud jej teda nesníš...moje kočky by mu asi nedaly úplně útulný domov. A hádám, že do lesa budeš mít cestu v bližší době než já, pokud se ho rozhodneš vypustit zpátky...až se mu z organismu dostane tvá krev. Úplně asi nechci zjišťovat, zda by se vrátil jako upíří zajíc. *Tiše se zasměje a prohrábne si vlasy, čímž zcela zjistí možný předchozí účes, ale nechá je volně padat na záda a ramena.* Na druhou stranu...lepší než toho dosáhnout covidem, který by tě mohl zabít, no ne?
Pěkně, jsi dost mladá. Heh, který můj věk chceš přesně znát? *Zasměje se krátce a pak už se jen nevěřícně kroutí hlavou.* Jako v tom tak nějak rozdíl je, to je pravda...ale není to jak v nějakých upírských filmech. Pít zvířecí krev je pro některé volba jak žít s lidmi aniž by jim byli schopni ublížit. Ale není to nic moc. Zkoušel jsem to. *Ušklíbne se trošku, párkrát hned na to zamrká při dívčině dotazu. Jakoby se chtěl ujistit, že slyšel dobře.* Mazlíčka? Jako byla by to pro mě výzva, to ano. A klidně bych ho do lesa vrátil...o tom žádná. *Zamyšleně si promne bradu a zaměří svůj zrak na chlupáče. Poraženě si povzdechne.* Tak jaké jméno ti dáme... *Pousměje se, když sebou lehce trhne. Koukne na Triss.* To máš pravdu, nejsem sebevrah. Snažím se najít něco v magii, knihách a tak. Ale zatím bez úspěchu.
No...asi ten opravdový? Jsem zvyklá na různé šílenosti, takže jestli ti není aspoň tisíc, neohromíš mě. *Zasměje se a potom nabídne zajíčka, kterého vlastně zachránil, když ho démoni poranili.* Je to tvůj ušák, teďka, takže jméno je na tobě, Nicku. *Popíchne ho, načež zajíčka opatrně zvedne, aby nic nesrazil a podá mu ho.* Žádná svačinka. *Pohrozí mu prstem a posadí se zpět do tureckého sedu. Pokýve jemně hlavou a lehce si povzdechne.* S tím nepomůžu, boužel nevím jak... *Prohodí a pokroutí hlavou v lítostivém gestu. To už jim nesou jejich dýmky a ona se pousměje.* Díky. *Poděkuje jim a sleduje, jak slečny odchází a jedna jí ještě donese objednávky, za něž také poděkuje a přitáhne si zákusek.*
Oh, to tě vážně neohromím. Bohužel je mi jen sto čtyřicet čtyři. Je to bída, já vím. *Nahodí naoko zklamaný výraz. Pak se neudrží a zasměje se. Převezme si mezitím ušáka a začne ho hladit.* Hm, takže jméno... budeš Tesák! Ne, ne...chce to něco jiného. Trhač! Ne, ještě lepšího. Oh, už vím...Frankie. Jako Frankenstein. *Rozzáří se a spokojeně pokýve hlavou.* V pohodě, jen kdyby jsi na něco někdy narazila... dáš mi prosím vědět? *Stále má na rtech úsměv a když přinesou dýmky, tak se ještě víc rozšíří.* Děkuji. *Řekne a hned si potáhne.* Hm, není to vůbec špatné.
*Sama se rozesměje a pobaveně sleduje výběr jména a musí se smát.* Krásný. *Ušklíbnr se a pak pokýve hlavou.* Vynasnažím se. *Prohodí vesele a sama ochutná svou dýmku.* Jo, tady je to fajn. *Odsouhlasí a pohodlněji se uvelebí.* Po jak dlouhé době ti někdo dal mazlíčka? *Nadhodí zvědavě, protože asi nešel ven s úmyslem jednoho získat. Docela ji zajímalo zda ho vypustí do lesa zpátky, nebo si dokáže divoké zvířátko nějak ochočit.*
Je dokonalé! Jen se podívej jakou má radost. *Pozvedne se smíchem Frankieho a pak si ho zase položí na klín.* Vlastně, je to tak sto dvacet let. Naposledy jsem měl mazlíčka když jsem žil. Byla to německá doga jménem Rick. *Usměje se a na chvíli zabloudí nejspíš do vzpomínek. Potom však zavrtí hlavou, jakoby se vrátil zase zpět na zem. Ještě si tam nějakou tu pěknou chvíli s ní podívá, dokonce i dokončil svou dýmku. Povzdechne si.* Bylo fajn s tebou trávit čas. Doufám, že se ještě uvidíme. Kdyby něco, tady je na mě číslo, kdyby ses nudila tak klidně napiš. A teď jestli dovolíš... musím koupit pár věcí tady pro Frankieho...ten zpátky do lesa jen tak nepůjde. *Mrkne na ni s úsměvem.* Tak se zatím měj, Triss. *Zvedne se s ušákem v náručí, přejde k pultu, kde zaplatí, ještě mávne na dívku a poté odejde i s novým kámošem pryč někam do temných ulic.*
To je zlaté! *Uculí se a ještě nějaký čas s ním tráví, než dokončí své dymky a je čas jít domů.* Jasně, třeba se ozvu. Usměje se a mávne mu na rozloučenou.* Zatím se měj! *Řekne mu ještě a číslo si rovnou uloží do mobilu, aby ho neztratila, načež dokončí Sladký zákusek a sama zamíří po překvapivě fajn večeru domů.*
*Triss smetla poslední nános listí, hlíny a jiného z hrobu Nateovy maminky, kterou neměla šanci poznat, ale byl tu klid a ji to uklidňovalo. Donesla s sebou novou kytici, věnec a svíčky, které metodicky zapalovala a tiše k hrobu vyprávěla o Nateovi, o tom, jak dospěl s dětmi a jak by na něj byla hrdá a že děti, které vychovává dělají velké pokroky. Jakoby věřila, že ji opravdu uslyší. Když nakonec vyhodí staré suché květiny a vyhořelé svíčky, tak se usadí na lavičku a chvíli sleduje hrob, než se usměje a vytáhne knížku, z níž si začne číst, dokud se nezačne slunce sklánět k obzoru a nad hlavou se jí nerozsvítí první lampa. Byl tu klid relativně, jak jen to je v New Yorku možné.*
*Po té co konečně slunce zaleze a nikomu nehrozí spálení na popel, si to tento vysoký upír namíří na hřbitov. Pomalu se prochází mezi hroby a ruce má zaražené do kapes.* /Je tu úžasné hrobové ticho. Aspoň na chvíli si můžu užít ten klid./ *Vynořilo se mu v mysli a jak se tak pomalu procházel, zrak mu znenadání padne na dívku na lavičce.* /Zvláštní, většinou tu po setmění nebývá nikdo./ *Zhluboka se nadechne a ležérním krokem k ní dojde.* Moc často se nevidí, že si někdo čte knihu po setmění uprostřed hřbitova. *Prohodí s úsměvem k Triss.* /K jejímu štěstí nemám hlad./ *Pomyslí si a pořádně si ji mezitím prohlédne od hlavy až k patě.*
*Nepatrně s sebou trhne, když ji osloví mužský hlas a skočí pohledem vzhůr na vysokého cizince, který se k ní přimluvil a jen se rozhlédne, jakoby se začetla a zapomněla, že před nějakou chvílí se rozsvítila nad ní lampa.* Ztratila jsem se v ději. Pracujete zde? Já jen...jestli se hřbitov přes noc zavírá nebo tak něco, tak můžu jít. *Nabídne, zaklapne knihu a nastrká ji do batohu. Stejně začínal padat chlad, nakonec končil teprve první měsíc roku.*
*Potichu se zasměje a pobaveně zavrtí hlavou.* Ne nepracuju. Jen jsem se tu procházel a navštívil... přátele. *Pokrčí mírně rameny a sleduje jak si dává knihu do batohu.* Většinou se hřbitovy přes noc zavírají, netuším jestli je tenhle výjimka. Klidně tu zůstaňte jestli chcete, ale je známo že takhle ve tmě tu bývají různá.... individua. Nechcete aspoň doprovodit k bráně? *Prohrabne si u toho vlasy, načež mu jich pár stejně spadne do tváře.*
Tomu rozumím, taky jsem zde byla jen na návštěvě. *Prohlásí a když nabídne, že ji odprovodí pousměje a postaví se.* To nezní špatně, ale co když jste to individuum vy? *Zeptá se s nadzvednutým obočím a nakloní zvědavě hlavu do strany. Pak si ale opráčí kolena i zadek, jakoby si je tu ušpinila a znovu se pousměje.* Můžeme vyrazit. *Pokyne přátelsky rukou a prohrábne si vlasy.*
Těmi individui jsem myslel feťáky. Doufám, že nevypadám jako nějaký feťák. *Zasměje se a velmi pomalu se rozejde asi k bráně.* Jako kdybych byl něco jiného tak byste to nejspíš poznala. *Pozvedne jedno obočí a koukne na ni.* Takže na návštěvě. Můžu se zeptat za kým? *Koukne na ni zvědavě.* /Přátelská a nebojácná. A taky samozřejmě pěkná. Nikdy by mě nenapadlo, že někoho jako ji potkám na hřbitově./ *Prolétne mu hlavou a tak nějak je očividně spokojený. Upraví si vlasy, které mu spadly do tváře a znova narve ruku do kapsy.*
To ne. *Odsouhlasí a srovná s ním krok, načež pokrčí rameny.* Možná ano, možná ne. To možná záleží. *Zazubí se a potom její úsměv zjemní.* Maminka mého kamaráda. Jednou za čas jí donesu květiny, očistím hrob a vyměním a zapálím svíčky. *Nadhodí upřímně a sama si při silnějším závanu větru vsune ruce do dlouhého, černého kabátu, který padá až k černým, trochu ošoupaným kanadám. Má tmavší, béžový hrubší rolák a modré džíny.* A co tady vlastně děláte vy?
To možná záleží? *Uchechtne se a nasadí široký úsměv.* No tak to mi budete muset vysvětil. *Když dívka zmíní důvod své návštěvy, zmírní úsměv a pokýve hlavou.* Chápu. Vlastně já jsem tady přišel taky za někým. Za kamarádem. Sice nepečuju o hrob jako vy, ale zapaluju mu pravidelně svíčky. O to ostatní se stará jeho rodina. Jste hodná, že se kamarádovi staráte o maminku. *Uznale se na ni podívá. Olízne si spodní ret a povzdechne si.* Jo a jsem Nick. Přijde mi lepší se představit. *Uculí se a natáhne k ní ruku v jaké si zdvořilosti.* /Vážně jsem až tak milý? No co, jednou za čas mě to nezabije./ *Pomyslí si.*
Ah...no záleží asi na tom, jak výrazná by ta odlišnost byla, abych poznala, že jste nějaké individuum. *Zapomněla dokončit větu zjevně, nebo jí uletěly myšlenky.* To je milé. *Podotkne s úsměvem a když se představí, pootočí se k němu, aby mu pohodlně podala ruku.* Jsem Triss. Kam míříte teď, Nicku?
Ehm, no odlišnost... *Uchechtne se a jemně si olízne spodní ret.* Podle mě jediná odlišnost u mě od ostatních je, že mě přes den moc neuvidíte. Jsem spíš noční typ. *Zavrtí pobaveně hlavou a mrkne na ni.* Co jste vlastně četla, že byl ten děj tak zajímavý? A netuším kam mířím. Možná si někam půjdu sednout nebo se budu procházet. A co vy? Míříte už rovnou domů, Triss? *Jemně se na ni usměje a ruku kterou ji před tím podal schová zase do kapsy.* /Jak moc je blbé ji někam pozvat? Prostě jen tak z principu.../ *Honí se mu hlavou myšlenky.*
Tak noční typ? Máte nějakou práci, s níž to souvisí? Něco jako vyhazovač v nějakém klubu, barman nebo tak něco, kvůli čemu máte převrácený režim? *Byli takoví lidé a neměla by předpokládat, že každý, koho potká je upír. Potkávala poměrně hodně lidí pokaždé, co šla ven a jako herečka a zpěvačka poměrně často i s některými interagovala nebo se fotila.* Momentálně jsem se pustila do Šesti vran. Taková fantasy knížka, baví mě to. Má i super seriál, tak jsem si říkala, že to zkusím. *Usměje se a potom si vezme nádech a pokrčí rameny.* Co se týče domu, ani nevím, nemám dnes žádné plány a ani zítra nějaké neodkladné povinnosti. /Jen snad v blízké době zamířím do Faerie./ *Blýskne ji myslí, ač to nahlas neřekne a dodá: * Taky mě napadlo si někam ještě sednout. Buď na drink, nebo na dýmku, vzhledem k pokladu v tašce, *Ušklíbne se, protože přeci viděli, že tam schovávala knihu,* To dnes na nějakou taneční zábavu a podobně nevidím. *Přizná a sklepne ji trochu z chladu. Pohledem se chvílemi rozhlížela, zda se neobjeví nějaký démon, kterých tu stále bylo požehnaně, od toho, co se před pár roky otevřela brána do pekla.* Nebráním se ale společnosti.
Tak nějak. Ale nemám ten převrácený režim rád. *Povzdechne si. Žít jen v noci bylo pro něj utrpení. Touha být na slunci a neshořet na popel je velká. Zavrtí hlavou a pak už se jen věnuje tématu kniha.* Šest vran? To slyším poprvé. A je dobrá oproti seriálu? Jak to znám, tak většinou seriály jsou hodně bokem od knižních předloh. *Nahodí zase široký úsměv a koukne na ni.* Tak v tom případě bych vás rád pozval na tu dýmku nebo na ten drink, Triss. Neuškodilo by to v tomhle chladném počasí. *Nadhodí a rukou si přejede po zátylku.* /Bude to rozhodně jiná společnost než v Pandemoniu./ *Pomyslí si a ještě se i rozhlédne kolem sebe, jako by si snad chtěl být jistý, že tam nikdo jiný není.* /Poslední dobou je to tu samý démon. Měli bychom odtud co nejdříve vypadnout. Nechci riskovat setkání s jedním z nich./
Seriál propojuje Šest vran s druhou sérií, takže je to skoro nový příběh a je to zajímavé vidět, jak by to bylo, kdyby to bylo jinak. Ale kniha sama se odvíjí v jiné časové lince než série. *Pokrčí lehce rameny a potom se pousměje.* Jasně, tohle zní dobře. V Brooklynu je čajovna, ale to bychom museli jít asi na metro, pokud nevíte o nějaké, co by tady byla blíže. *Podotkne a upraví si vlasy. Oba zřejmě doufali, že se střetu s démonem vyhnout, ale hřbitov se zdál zřejmě jako lákavé útočiště nebo někteří z nich měli místo úkrytu někde poblíž, protože se před nimi objeví pár impů - není jich více než pět - a svírají zajíce. To bude zřejmě důvod, proč se tu objevili, snažili si vzájemně vzít zajíce.*
*Jen tak mlčky přikyvuje na její slova ohledně série a pak se potichu zasměje.* To zní dobře. Mám chuť se na to podívat a dokonce si to i přečíst. *Řekne a co se týče čajovny, promne si zamyšleně bradu jako by usilovně přemýšlel.* /Co vlastně znám? Hotel Dumort - Be Positive...ne, Pandemonium...ne, nějaký jiný podnik...ne. No nic, nemáme na výběr./ *Prožene se mu hlavou a pak jen zavrtí hlavou.* Bohužel jinou neznám. Tak se projedeme metrem. *Povzdechne se a to už se mu do zorného pole dostanou impové, kteří se tak nějak perou o zajíce.* No super. *Prohodí otrávené potichu a tak nějak ho ani nenapadne, že by Triss byla obyčejný civil.* /Tak nějak jsem doufal, že budu mít dnes štěstí a vyhnu se něčemu podobnému./ *Pomyslí si a vytáhne si ruce z kapes.*
*Triss jen přikývne a nálada je dobrá, dokud se neobjeví démon. Krátce skočí pohledem směrem k Nickovi, načež si povzdechne.* Jakoby nemohl být chvíli klid. *Pokroutí sama pro sebe hlavou. Taky si ruce vytáhne a zaváhá. Pokud byl civil, bude mu muset upravit vzpomínky.* Nápady? *Nevěděla, co takový civil místo impa vidí, děsivější by bylo, kdyby viděl třeba děti, které si háží se zajícem a ubližují mu. Pokud se neobjeví žádný lepší nápad, Triss k nim přikročí, snad to může vypadat, že je opravdu civil, co vidí děti, protože při hození si zajíce zachytí a ustoupí s rázným "ne". Nebyla ale úplně hloupá, rozšířila okolo sebe štít, nešla by k nim bez něj. Ucouvne ještě dál, pokud by skočili, pak už zasáhne magií, jednoduše sevře ruku v pěst a tím jednoho z démonů promění v malou, odpornou kuličku, do níž jeho existenci transformovala prakticky pomocí telekineze. Byla připravená to samé udělat i s ostatními, musela ale hlídat Nicka, pokud je civil, nesmí jej nechat odejít, kvůli vzpomínkám a zároveň jej ochránit před démony.*
To by asi nemohl, no. /Jestli je civil tak budu muset použít encanto a to se mi zrovna nechce./ *Povzdechne si a usměje se tak, že mu jsou vidět tesáky. Ohledně nápadů jen pokrčí rameny.* Zatím žádný. *Ušklíbne se a v ten moment už vidí Triss v akci. Jen obdivně hvízdne a velmi rychle se objeví vedle ní. Ale tak daleko jak mu to jen její štít dovolí.* Hele, jediný můj nápad by byl, že bych je kopl do zadku a odletěli by na druhou stranu hřbitova. Nic jiného mě s těmi tady nenapadá. Ale tobě to jde pěkně jak vidím. *Usměje se na ni, ale stále si dává pozor na ty démony.* /Takže mám to ale štěstí že jsem narazil na čáryfuka./ *Objeví se mu v mysli.*
No jo...na, můžeš ho vyléčit, vaše krev léčí, mělo by to fungovat ne? *Nadhodí a vrazí mu vyklepaného ušáka a otočí se zpět k impům, kteří se zarazili a chystali se zaútočit, načež proti nim vyšle vlnu energie, protože tak nemohla fungovat tak dobře, když ji obklíčí. Jednoho po druhém se tak zbaví, pokud si Nick nechce jednoho z nich sám vzít na starost a nakonec ucouvne a porozhlédne se po upírovi, trochu doufajíc, že zajíčka nezabil rukami nebo vysátím.*
*Tak nějak chytí do ruk onoho chudáčka ušáčka.* Jo mělo by. *Prohodí a tak nějak koukne na ušáka v rukách.* /By by skvělá svačina. Ale musím být dnes gentleman za všech okolností./ *Pomyslí si a pak se kousne do zápěstí. Začne mu pomalu téct krev, která je samozřejmě světlejší než běžná a tak nějak pár kapek narve ušákovi do chřtánu. Očividně to jinak nejde. Pak vrazí zpět ušáka Triss do rukou a zaměří se na posledního démonka. Rychle se k němu dostane, prudce ho otočí a silně ho kopne do zadku až se pěkně proletí.* Tak to by bylo. V pohodě? *Otočí se na Triss s úsměvem.* Jsi vážně dobrá...
*Když jí zajíčka podá zpátky, tak si ho zachytí u sebe a sleduje jak odkopne démona a pokrčí v odpověď rameny.* Jasně, proč by ne. *Pousměje se a skloní hlavu.* Díky, snažím se. *Prohlásí pobaveně a kývne hlavou k východu.* Tak jdeme? Nebo ses rozmyslel? *Když už přešli do tykání... Její kroky pomalu zamíří tak či tak směrem ze hřbitova a k metru, protože bylo třeba se i tak dopravit domů, kdyby nechtěl pokračovat v plánu zajít na dýmku a případně drink zde.*
*Chvíli si ji tam tak prohlíží a mírně u toho nakloní hlavu na stranu. Pobaveně je uchechtne a srovná s ní krok.* Proč bych si to měl rozmyslet? Jasně, že jdeme. *Zasměje se a ještě si z kapsy vytáhne kapesník, kterým si utře krev ze zápěstí.* /Další čaroděj. Ale tohle je narozdíl od Roberta příjemná změna./ *Pomyslí si. U východu že hřbitova ho vyhodí do blízkého koše a pak už jen s mladou čarodějkou míří k metru a pak někam si sednout.*
Nebyl jsem tu od té halloweenské párty. *Zmínil mladší při pohledu na budovu před sebou. Sasha mu přitom věnoval úsměv s výrazem typu „vážně něco takového zmiňuješ?“.* Vím, byl jsem tu s tebou. Na to, že jsi mladší, máš už Alzheimera zjevně ve vývinu. *Zašklebil se na fialovovláska. Ten jen protočil oči, chytíce se jej kolem pasu, zatímco jej starší vzal za ramena.* Haha, moc vtipné. Nezapomeň, že teď tu Morgan už není, aby ti pomáhal mě potom znovu hledat. Tak. Si. Dávej. Pozor. *Zasyčel s úsměvem, kterým se poté rozhodl okouzlit vyhazovače. Jakmile se nato dostali dovnitř, zamířili rovnou do boxu. Tam se Sasha rozvalil na pohovku, jako by byl samotný král. Tay nad tím pozvedl obočí.* A co teď jako děláš? *Zeptal se, když se usazoval naproti němu a přehodil si nohu přes druhou.* Rozjímám dokud nepřijde obsluha? *Pokrčil starší rameny.*
*Tak tam pěkně stál s cigaretou v puse a jako vždy zkoumal nějakou tu chvíli nápis podniku.* Do čeho to zase lezu? *Povzdechl si potichu a mírně zavrtěl hlavou. Tak nějak se po chvíli odhodlal jít dovnitř s tím, že jako snad každý se rozhodl okouzlit vyhazovače úsměvem. Když překročil práh klubu zvědavě pozvedl jedno obočí.* Tak tohle je ten slavný podnik? Zajímavé. *Zamumlal si pro sebe a vydal se pomalu kolem boxů, kde už mu padl zrak na dva jeho vrstevníky.* Zdravíčko, máte tady volno? *U toho dotazu se i pokusil o úsměv s cigaretou v puse. Mezitím si oba přítomné prohlédl a mírně pozvedl i to druhé obočí.* Doufám tedy, že vás nijak neruším.
*Poté, co od staršího obdržel odpověď, nevěřícně zavrtěl hlavou s tichým uchechtnutím.* Neuvěřitelné. *Načal, než se zarazil.* Nahh..uvěřitelné, má chyba, pardon. *Opravil se s lehkým úšklebkem, upravujíce si krajku na voláncích u pravého rukávu černé košile.* Sss, už vidím, jak se mi to rozpáře. Měl jsem si vzít rolák. *Řekl si spíš pro sebe, zvedajíce pohled k Sashovi, když pro změnu nato vypadne i něco z něj.* A já vidím obsluhu. *Zazubil se na mladšího, než jej úsměv opadl.* Tak nic. *Vypadlo z něj poněkud smutně, nicméně na Nikolasovu otázku přikývl.* Jasně, hned vedle té fialky je. Já se zatím sbírat nehodlám. *Lehce rozpustile se na upíra usmál, zatímco Tay jen pozvedl jedno obočí, načež si nejprve Nikolase prohlédl, než s lehkým povzdechem kývl a posunul se.* Hádám, že se taky chcete schovat před tím děním v prostorech podniku..nebo se pletu? *Nadhodil přitom, načež se rozhlédl po boxu.* No, poprosím potom o popelník.
*Těkal pomalu pohledem mezi nimi.* Vedle fialky. *Zopakoval a mrknul očkem na Taye, který se už mezitím posunul. Tak se tedy posadil vedle něj a mírně přikývl. Vytáhnul si skoro dokouřenou cigaretu z úst.* Hádáte dobře. Jsem tu poprvé a nečekal jsem, že to tu bude tak moc... divoké. *Zasmál se potichu.* No pochybuju, že se jmenujete fialka. Takže co začít asi představením? Jsem Nick. *Koutky úst se mu roztáhly do mírného úsměvu a pokusil se i k nim natáhnout ruku, asi v jakési zdvořilosti.* Hm, popelník snad donese obsluha. *Dodal ještě k tomu.*
Jojo, vedle fialky. Nebojte se, nevadí mu, když ho tak někdo nazve. *Usmál se jak měsíček na hnoji, když svůj pohled zaměřil právě na fialovovlasého upíra, co ještě před chvílí seděl naproti němu.* Může to být horší, ale strašit vás nebudu. *Převzal si slovo mladší z dvojice, ruce si přitom položil na stehna. Na Nikolase se mezitím usmál narozdíl od Sashy mile.* Taylor, těší mě. *Podal mu ruku, už jenom kvůli pravidlům etikety, které by ještě teď určitě zvládl vyjmenovat zpaměti. Minimálně ty hlavní určitě.* A ne, to oslovení nemám rád a vadí mi. *S tímto se obrátil na Sashu.* Dobře, klídek, klídek. Já jsem Sasha. *Představil se starší, přičemž rovněž podal upírovi ruku. Tay se pak obrátil na Nikolase, jako by staršího teď hodlal ignorovat.* Snad, taky mě chytá chuť. Přiznal se. Nicméně..co vás sem přivádí? Pokud se tedy smím zeptat.
Taky mě těší, Taylore. *V ten moment se mu rty roztáhly do širokého úsměvu. Očividně ho tahle společnost bavila.* A máte nějaké oslovení, které Vám nevadí? *Mrknul na Taylora pobaveně a pak se podíval i na Sashu.* Těší mě. *Prohodil k němu s úsměvem a pak už se vlastně věnoval Tayovi.* Co mě sem přivádí? Tak už dlouho o tomhle klubu slýchávám, že jsem si řekl že je čas na to se sem konečně podívat. *Pokrčil ledabyle rameny.* A co vy? Pokud to tedy smím vědět. *Uchechl se na konci věty a pak se porozhlédl kolem.* Hm, hodil by se rozhodně k tomuhle nějaký drink. *Houkl a poukázal na cigaretu.*
*Lehce naklonil hlavu do strany, úsměv mu zatím nadále zdobil tváře.* Tay. *Kývl. Muž se mu zatím nezdál nijak nebezpečný, držel se tedy v klidu. Jen ne tedy jako jeho starší společník. Takové rozvalení by si na veřejnosti nedovolil, minimálně ne dobrovolně.* Tak snad vás to tolik nezklamalo. *Řekl, během čehož opatrně, aby Nikolase nekopl, nohy prohodil.* Toto místo stojí samozřejmě za to. Aspoň tedy drinky ano, ale to je většinou vše, co zde introverta potěší. *Pokrčil lehce rameny.* Jak jsem zmínil, napijete se tu fakt dobře. Barmani ví moc dobře jak co namíchat. A proto jsme i zde, jednou za čas neuškodí se napít. *Nato krátce v úsměvu ukázal své tesáky, načež kývl. Naštěstí pro ně k nim konečně zamířil jeden z číšníků. Sasha se tedy spokojeně usmál, konečně se poté normálně, aspoň na chvíli usadil.* Já si dám Blue Lagune.. krevní skupina je jedno jaká. A co vy, slečinko? *Řekl nejprve svoji objednávku a poté se obrátil na Taylora, pozorujíce jeho reakci.* Jsi. Mrtvý. *Rozkouskoval upírovi naproti nazpět, než se otočil k obsluze.* Sex on the beach, na krevní skupině taky nezáleží. A také bych si dovolil poprosit o popelník. *Řekl, rychle poté věnoval pohled Nikolasovi, naznačujíce, že je na řadě.*
Ne nezklamalo. Jen jsem překvapený. *Zasmál se krátce.* Je to rozdíl oproti jiným podnikům. A když říkáte, že tu mají skvělé drinky, tak tady možná budu chodit často. *Mrknul na Taye a na ty jeho tesáky. Přitom se uchechl, ale své tesáky neukázal. Jakmile se zjevila číšnice, začal věnovat pozornost ji a Sashovi, který už mezitím něco objednal.* Hm, pěkný výběr. *Prohodil jen.* Dám si Cuba libre a taky je mi jedno která krevní skupina. Nechám se překvapit. *Objednal si a pak už zase věnoval celou svou pozornost pánům před sebou.* Takže hádám, že jste introvert co se sem chodí jen čas od času napít. A taky hádám, že tady kolega... *Kývl směrem k Sashovi.* Je ten co vás pěkně hlídá. Nebo je to váš partner... jestli se mýlím a nějak jsem vás tím urazil tak se omlouvám.
Rozumím. *Kývl, lehce si hrajíce s krajkou na rukávu.* /Měl bych přestat./ *Problesklo mu hlavou.* Oh, ano.. aspoň já si to myslím. Taky tu nejsem zas tak dlouho. *Zazmatkoval lehce při tom mrknutí, rychle ten pocit však zahnal. Když pomyslel na to, co se stalo v té knihovně.* /Měl bych zjistit, zda je v pořádku...a upéct ty sladkosti.. snad to dobře dochutím./ *Ozývaly se obavy. Co když znovu něco pokazí a Bob znovu odejde? Byl ve svých myšlenkách dost zabraný, hlavně když si konečně objednal. Nepotřeboval nic vnímat. Sashu to však lehce znepokojilo, proto se ho rozhodl lusknutím, načež mladší rychle zamrkal.* Ano, chodím se sem jen napít..Sasha je můj dozor. *Osvětlil.* Nemohl bych být jeho partner, je až moc velký suchar a ne vždy s ním je sranda. *Osvětlil Sasha.* Navíc je spíše na lidi s kočičíma ušima, ocasem a ostrými zuby. *Zašklebil se.* Budeš stále provokovat? *Vrátil mu fialovovlasý.*
Tak dozor. Chápu. *Uznale kývl hlavou a prohrábnul si rukou vlasy, čím je tam trochu rozcuchal. Záměr to nejspíš nebyl, protože se trošku zamračil a snažil se to ještě jedním prohrábnutím napravit. Ovšem bez úspěchu a tak to nechal být.* Oh, takže tady má někdo přímo vybraný typ... *Zasmál se a vytáhl z kapsy krabičku cigaret a zapalovač.* Dáte si? *Nabídnul jim a sám si vytáhl novou, kterou si dal za ucho. Ovšem v ruce stále měl i tu starou, že které si ještě párkrát potáhl.* Usuzuju podle toho, že jsi tedy zadaný, Tayi. *Uchechl se a začal zkoumat jeho výraz, který naznačoval, že je Tay někde ve svých myšlenkách.* Ehm, jak moc jsi vlastně mladý? *Nakloní hlavu mírně na stranu.* /Připomíná mi toho týpka s více osobnostmi, kterého jsem jednou potkal./ *Zaznělo mu v hlavě.*
*Mlčky pokýval hlavou, načež se dovolil zachitotat, když si Nikolas prohrábl vlasy, čímž je proměnil téměř v ptačí hnízdo.* Mám vám je upravit? *Optal se s nadále milým úsměvem ve tvářích. Důvodů, proč z něj tento dotaz vypadl, bylo více. Hlavní byl ovšem ten, že na následující Nikolasovu otázku odmítal odpovídat. Což ani nemusel, Sasha totiž moc mezí podobně jako třeba Hiram neznal.* Neřeknu vám to za něj jistě, ale ten, co se mu líbí tomuto popisu přesně odpovídá. *Usmál se nevinně, před zavraždění pohledem jej to však nezachránilo.* Ach..taky jsem je chtěl vytáhnout. Samozřejmě, dám si. *Přikývl. Dobrá otázka taky byla, zda si je sám vůbec vzal. Lehce si tedy prohmátl kapsy černých kalhot v místech, kde to tedy přes korzet bylo možné.* /Jo, vzal./ *Pomyslel si.* Zatím ne. *Zavrtěl hlavou.* /Snad, jednou...na něj musím jít pomalu, už tak je občas moc vyděšený z mých činů./ *Dostal se do stavu, kdy se snažil prodrat se všemi těmi myšlenkami. Naštěstí jej ti dva probrali.* No upírem jsem už tři roky..pomalu už čtyři. A je mi čtyřiadvacet. *Odpověděl.*
Jestli je to tak hrozné, tak klidně. *Odvětil s úsměvem ohledně vlasů a pak už jen koukne na Sashu.* Aha, tak to jo. *Prohodil na téma někoho s kočičíma ušima. To už, ale mladší z nich projevil zájem o nabízené cigarety. Mírně přikývl.* /Ne, tenhle je jiný. Není tak rozpustilý a drží se velmi dobře./ *Proběhlo mu hlavou a zasmál se při zmínění věku. Ovšem to neměl být výsměch.* Tak mladý. To se nevidí jen tak často. I když vlastně v poslední době... *Utrousil s širokým úsměvem.* Hele, tak mě je třeba osmadvacet už takových sto šestnáct let. Ale cítím se někdy staře. *Uchechl se a dal zapalovač před Taye na stůl.* /Vážně to zní jako bych byl nějaký staroch. No co, potřebuju si zase napumpovat do sebe mladou krev./ *Pomyslel si.*
*Do baru vejde silně podnapilá zrzka a v náruči jako miminko drží černého kocoura, který se tváři silně traumatizovaně. Právě byl totiž venku líbán jako by se setkal s milenkou po sto letech. Jenže on se setkal jen s opilou civilkou, která z nějakého důvodu byla nadšená, že ho vidí. Nese ho kolem boxů do boxu, kde měla přátele.* Našla jsem Simbu!* Prohlásí a když prochází kolem boxu, kde je Nikolas a Tay, tak ho drží jako Simbu ve Lvím králi. Bob je naštvaný, ale nechá se tahat. Je zvyklí. Pak zaslechne známí hlas a podívá se tím směrem. Naštvaně se na upíry dívá než zmizí ve vedlejším boxu. Tam se však dlouho nezdrží, neboť začne velká chlastací hra a Bob se dostane do vedlejšího boxu. Nelíbí se mu ten pro něj neznámí upír. Vyskočí na stůl a sedne si před Taye tak, aby na něj ten upír neviděl. Mrská ocasem a uši má sklopené lehce dozadu.*
Zase až tak ne, ale stejně.. když už jste se tak snažil a zbytečně. *Pokrčil rameny. Navíc v rukou narozdíl od Nikolase vůbec nic neměl, tudíž opravdu jednoduše vzal a k upírovi se otočil. Opatrně poté, aby jej nějak nevylekal, ačkoliv moc dobře věděl, co šel Tay dělat, natáhl k němu ruce. Snažil se, aby vypadaly téže jako předtím, což úplně vzhledem k fotografické paměti nebylo až tak těžké. Škoda, že si takto nezapamatoval třeba nějaká důležitá čísla.* Hotovo. *Dal opět na obdiv své zoubky. Na otázku týkající se cigaret přikývl. Samozřejmě bral, když Nikolas nabízel. Aspoň nemusel brát ze svého. Pouze jej podivil ten smích, proto lehce nechápavě a zároveň zvídavě naklonil hlavu do strany.* Znám i mladší. *Dovolil si zmínit stále s milým úsměvem.* Oh.. ještě k tomu nemáte důvod. Jsou i starší. *Pokrčil rameny Tay a sám se i zasmál.* Jojo, jsou. A na mě se nedívej, fialko. *Obrátil se Sasha na Taye, než věnoval překvapený pohled kocourovi, co se najednou zjevil u nich na stole. Fialovovlasý taky zprvu zamrkal, než si kocoura rychle celého prohlédl. Rychle mu pak došlo o koho se jedná.* Roberte? *Toho, že nějaká dívka zjevně jeho čaroděje nesla, si předtím i všiml. No nevěnoval tomu společně se Sashou pozornost.* Vážně? *Uchechtl se po chvíli, přičemž si jej opatrně přitáhl do náruče.* Co se jít přeměnit? *Nadhodil bez problému, zlehka podrbal čaroděje v jeho zvířecí formě za ušima.*
Taky znám mladší, ale jsou víc roztržití. Vy jste docela v klidu. *Povzdechl si a pohodlně se opřel zády o pohovku. Jenže to už se tam objevil ten kocour a tak nějak mu zakryl výhled na Taye. Pozvedl v jakém si údivu obě obočí a s úsměvem prohodil.* Tak nějak tuším, že tohle je ten člověk s kočičíma ušima, ocasem a ostrými zuby. *Zavrtěl pobaveně hlavou a tak nějak tam pomalu těkal pohledem mezi kocičákem a Tayem.* /Zajímavé, další čaroděj na obzoru. Kolik jich ještě potkám./ *Pomyslel si.*
*Černý kocour se na staršího upíra dívá, i když je stažen do příjemně chladivé náruče. Spokojeně zapřede pod jeho rukou a pak sleze na místo vedle něj a promění se do lidské podoby. Je to velice zvláštní. Hodí si nohu přes nohu a na sobě má župan. Vypadá naštvaně a rozespale. Je celý rozcuchaný. Vedle Taye vypadá spíše jako jeho otec. Uši má stažené dozadu a ocas mrská sem a tam. Dívá se šedýma a prastarýma očima na upíra. Opře se o Tayovo rameno a ještě chvíli mlčí.* Nejsem člověk. Jsem čaroděj.* Řekne a dál se na něj stejně divá.* Robert Heller.* Představí se pod jménem, které je známé jako čaroděj léčitel, který je spíše líný než nějak aktivní.*
*Na Nikolasovy poslední slova ještě před tím, než k nim přišel ten kocour, pouze kývl. Tayovi bylo hned po prohlédnutí jejich návštěvníka ve formě kocoura jasné, s kým mají tu čest. Proto si jej taky rovnou přitáhl do náruče.* /Copak se děje? Mrská ocasem jak splašený./ *Pomyslel si.* Počkej, tohle je fakt Robert? *Zeptal se zaraženě mezitím Sasha. Rád by to Nikolasovi potvrdil, ale sám je dost vykolejený, což hned jen tak neustává. Rozhodně ne poté, co se jim tam Robert přeměnil. Nuže, Tay svůj doprovod moc neřešil. Ať si je klidně zmatený, jej zajímal jen Bob, aspoň v tuto chvíli. Starostlivě si jej prohlédl.* Páni..odkud tě ta ženská vytáhla? *Zeptal se, upravujíce zlehka čaroději jeho rozcuchané vlasy. Druhou rukou jej mezitím objal zlehka kolem pasu.* Bobe? Nechceš si přičarovat nějaké oblečení, které by bylo víc..k světu? *Uchechtl se lehce Sasha.*
*Nahodil menší úšklebek a pokrčil ledabyle rameny.* Tak čaroděj. Omlouvám se. *Řekl a jen si ho po té prohlédl od hlavy až k patě.* /No hlavně je tohle první čaroděj, kterého vidím v županu/ *Pomyslel si a pak se Robertovi koukne_do očí.* Nick. *Odvětil jen a uchechl se.* Tady Tay má pravdu. Chápu, že je župan pohodlnější, ale nechtěl bych vidět víc než je třeba. *Mírně pozvedl jeden koutek úst.* /Kdyby to byla žena, tak bych ten župan nějak přešel. Ale vzhledem k tomu že má nejspíš tady něco s Tayem bude lepší když bude oblečený./ *Pomyslel si.*
*Podívá se na Sashu.* A tos neviděl mého brášku nebo otce. Bráška je velká kočka a otec něco jako lev. Možná jeskynní lev.* Řekne zamyšleně a pak se podívá na Taye.* Jen jsem šel na procházku. Neplánoval jsem, že sem budu vtažen a ještě předtím obtěžován.* Prohlásí uraženě a pak se podívá podrážděně na Nicka.* A to máte štěstí, že si umím udržet oblečení.* Odfrkne si a luskne. Objeví se na něm černé triko a tepláky, ale župan zůstane.* Iluze. Dělat oblečení z ničeho je zbytečnost.* Prohlásí a dá obě nohy na zem.* Co tu vůbec děláte?* Zeptá se a opět se opře o Tayovo rameno. Je unavený z kontroly kouzel, které dlouho nezkoušel a už tyto "svaly" ochably.*
Vy čarodějové jste fakt divní..a vaši rodiče zjevně taky. *Dostal ze sebe stále se vzpamatující starší upír. Asi to na něj bylo zničehonic moc. Kdo by čekal, že se tu zjeví zrovna v této podobě? Taylor tak nějak ano. Už si zvykl na ledasco.* Však já nic neříkám, Lieber. Jen jsem se ze zvědavosti a starostlivosti ptal, to je vše. *Pověděl Tay jako by nic. Poté, nehledě na přítomnost dalších lidí, Roberta podrbal za ušima. Chtěl jej nějak uklidnit, uvést do pohody, protože se mu zdál jaksi..napjatý? Rozhodně ne ve své kůži.* No hlavní je, že už nejsi jen v županu. Tak by tě měli vidět jen tví blízcí..že, Tayi? *Nadhodil Sasha, když se na čaroději konečně objeví o něco víc kusů oblečení.* Chtěl jsem si zajít na drink a jak víš, Sasha musí jít všude se mnou. *Odpověděl Robertovi Tay, přičemž jej začal zlehka drbat za ušima.*
No jasně. *Ušklíbl se a jen si poposedl. Očividně mu byla přítomnost čaroděje nepříjemná.* /Stejný jako ti ostatní. Chtělo by to už ten drink, abych tohle zvládl./ *Honilo se mu hlavou a koukne na Sashu.* V tom s vámi plně souhlasím.. *Ušklíbl se ještě víc a vrhne očko na čaroděje.* To mi neříkejte, že vás jako kočku někdo dokázal čapnout a obtěžovat vás. To bych nečekal. *Řekne mu a ruce si překříží na hrudi.* /Kdo by to jen čekal, když říká, že je jeho otec něco jako jeskynní lev./ *Pomyslel si a stále nepřestal sledovat obezřetně každý čarodějův pohyb, jako by od něj čekal nějakou levárnu.*
*Podívá se na Nicka a ušklíbne se.* Žil jsem s lidmi jako kočka přes 80 let. Docela snadno se čaroděj dostane do mysli kočky. Slunce unavuje, teplo unavuje... Navíc já jsem unavený z experimentů. Mám nové bylinky a je těžké je donutit dělat, co mají.* Odfrkne si a pak se ušklíbne.* Nahota není něco, co by měl člověk skrývat. I když v mé rodině z otcovi strany by to bylo lepší. Nikdo nechce na sebe přilákat dobrovolně Sukubu nebo Incuba. I když díky tomu mám synovce. Je malý a roztomilý. Jen nemá kočičí rysy, ale vlčí. Jako by si vzal něco z vlkodlačí nákazy svého otce. Docela jsem zvědavý, co za čaroděje z něj vyroste.* Řekne zamyšleně a pohybem ruky si přivolá k sobě červený drink se sušeným pomerančem, který tam stál osamoceně, zatímco objednavatel ležel na zemi v hlubokem alkoholovém spánku. Čichne k tomu a pousměje se.* Hmm, med.* Napije se a zkoumá chutě.* Hmm, tohle by chutnalo bratrovi. Je tam to divný Italský pití, co vždy cucal.* Řekne nahlas a sáhne do županu, odkud vytáhne telefon a vyfotí pití a někomu pošle se slovy: Hádej kdo má campari.*Hehehe..... Opeřená slípko prašivá.* Zasměje se a Tay může poznat, že to poslal svému bratrovi, který je nyní papoušek.*
*Taylor po chvíli začal podobně jako Sasha těkat mezi těma dvěma pohledem, než jej to po chvíli omrzelo a pouze si zlehka opřel hlavu o tu Robertovu. Ruku, kterou jej drbal za ušima tak přesunul na jeho rameno. Aspoň na chvíli u té části těla zůstala a hned moment na to se zatoulala k čarodějově krku, po němž mu začal ledovými prsty přejíždět.* Ještě, že já v poslední době řeším jen zakázky..a dárek k tvým narozkám. Je těžké něco upéct, když to během toho nemůžu ochutnávat. *Zastěžoval si.* Ale tak třeba se ti to brzy podaří. *Pokrčil rameny jemně, dodával to zpětně k těm bylinkám. Poté opět mlčky poslouchal, zatímco pohledem občas zajel ke svému znuděnému dozoru.* Sorry, ale ty nemáš tělo, kterým by se dalo chvástat. *Zašklebil se jemně Sasha. To, že jej poté mladší opět probodl pohledem, mu bylo jedno.* Je pravda, že toto téma je docela diskutabilní, Lieber..ale to, že máš synovce je dobrá zpráva. Můžu ho někdy vidět? *Optal se s úsměvem mladší upír. Přičemž mu pohled padl na drink, co si k sobě přitáhl magií Robert přitáhl. Nijak to ovšem nekomentoval, pouze věnoval pohled Sashovi, u nějž si všiml poněkud veselého výrazu.* Chlastík je tuuu. *Nadhodil Tayův doprovod, když poté, co si Bob převzal cizí nápoj, přišla obsluha s těmi jejich. Servírka nejprve postavila Cuba Libre před Nikolase, poté před Sashu Blue Lagune, k Tayovi přisunula sklenku Sex on the Beach a v poslední řadě postavila doprostřed stolu popelník, než odběhla věnovat se ostatním zákazníkům. Tay se tedy pouze lehce odtáhl, aby si sklenku vzal a napil se.* Mhmmm. *Protáhl tiše.* Kdyby v tom nebyla krev, dal bych ti ochutnat..nebo si dáš i tak? *Zeptal se při pohledu na čaroděje.*
*Obdivuhodně kývl hlavou a pokrčil rameny.* Jasně, je to dlouhá doba. *Prohodil směrem k Robertovi a omluvně se usmál.* Jestli jsem vás tím nějak urazil, tak se omlouvám. Je mi jasné, že to určitě nemáte zrovna lehké. *Uchechl se, což nemělo nejspíš ani vůbec znít nijak urážlivě. Spíš jen opravdu takové malé uchechtnutí. To už přišlo na řadu dalších téma a to už jen pomalu pozvedl obě obočí.* /Sukuba, synovec, vlčí rysy... velmi komplikované. Raději se nebudu moc ptát na detaily./ *Prohnalo se mu v mysli a pak se usmál na Sashu.* /Zase to trefil./ *To už před ním přistál jeho drink a tak si bez váhání sklenku vzal a upil.* Hm, to vůbec není špatné. *Zamumlal a hned i do popelníku típl cigaretu co měl v ruce a hned si zapálil další. Zrak mu padl hned na čaroděje a Taye. A taky samozřejmě na jeho drink.* /No tak schválně či se napije./
*Bob se na Taye podívá.* To nemusíš tak řešit.* Usměje se a pak se podívá na Sashu.* Hmm... to, že svaly nezatínám neznamená, že je nemám.* Upozorní ho a pak se podívá na Taye a zamyslí se.* Netuším jak teď, ale v budoucnu určitě. Jeho otcové jsou dost ochranářský.* Upozorní a poté se podívá na Nicka.* Mě jen tak neurazíte a pokud ano, tak to poznáte. * Řekne s lehkým úsměvem. Pak sleduje, jak si pijí své pití. Když mu je nabídnuto jedno, tak si skleničku vezme a trochu se napije.* Hmm... lepší je čerstvá. Ale už můj žaludek není na tohle zvyklí tolik.* Zazubí se a skleničku vrátí.*
Cítím tu potřebu. *Pokrčil zlehka rameny Tay. Nikdy se na ničí narozky nevykašlal, i když mnohdy nevěděl, co si počít s dárkem. Navíc..zde již byl ve značném skluzu. Robert měl narozeniny už nějaký ten den zpátky.* A máš? *Naklonil starší upír hlavu mírně do strany při pohledu na čaroděje, než se podíval s úšklebkem na Taye.* Tayi, už si jej určitě bez trika viděl..má tam něco? *Zeptal se ještě druhé z těch dvou hrdliček. No, jestli ho nezavraždil pohledem Robert, tak mladší upír určitě ano.* Tohle je dost nemístné. *Okomentoval Sashovo chování, přičemž se více natiskl na čaroděje s tím, že by se chtěl znovu uklidnit, než po Sashovi něco hodí.* Rozumím. *Pokýval. I jeho rodiče byli dost ochranářští, otec ovšem do jisté doby. Na toho, kvůli komu má vlastně problémy, vzpomínat ale nehodlal. Radši s úsměvem nabídl Robertovi na ochutnání svůj drink.* No, dokud ta čerstvá není moje, co? *Uchechtl se lehce.* Chápu.
To je dobře. *Odvětil ohledně toho urážení a pak už se jen věnoval konverzaci ohledně svalů. Upíjel si ze svého drinku a místy si potáhl z cigarety.* /Tak tohle je lepší než jsem si myslel. Ještě, že jsem tu nakonec šel. Zábava za každou cenu./ *Pomyslel si a na rtech měl široký úsměv.* Prý nemístné. *Uchechl se a pak už jen tak sledoval všechny tři než přišla na řadu přišla otázka ohledně krve, která byla mířená na čaroděje.* Ehm, a tohle nemístné není? *Zasmál se potichu a zavrtěl pobaveně hlavou.* /Skoro jsem zapomněl jaká je to legrace být ve společnosti./ *Prohnalo se mu hlavou. Očividně byl spokojen a jeho uvolněný postoj to jen utvrzoval.*
*Bob je poslouchá a je potichu. Dokonce to vypadá, že na chvíli usnul. Jenže on spíše dělal něco, aby na sebe neupozornil. Ruku, kterou má mimo pohled všechny upíry, na nepatrný moment začne krvácet, ale je to tak nepatrný moment, že se z ranky dostane jen malá kapka. Tato kapka nenápadně vletí do Sashova nápoje. V těch paších kolem by jeho krev nemusela být zaznamenatelná.* Nemístných je věcí. Ale toto ne. S krví jsem dělal horší věci. Dokonce i jiní dělají horší věci.* Prohlásí a zamyslí se.* Hmm... Víte, kdysi prý žil čaroděj, který udělal krvavý sexuální rituál s jinou čarodějkou a vzniklo z toho dítě. Čarodějka. Čistokrevná. Je to pověst, ale je to víc nemístné chování s krví než toto.* Řekne a pokrčí rameny.* Navíc existuje krvavá magie, ta prý požírá čaroděje zevnitř.* Zazubí se.*
*Pozvedl obočí.* Ano, přece nebudu probírat jak vypadá něčí polonahé tělo svého..eeehm..kamaráda před někým, koho neznám. *Pokrčil lehce rameny. Nevěděl úplně čím Roberta nazvat. Začínal v jejich vztahu mít lehké zmatky, podobně jako v emocích.* Chmm..*Hlesl nejprve, než lehce kývl.* Asi jo. *Kouknul jinam. Sasha se mezitím konečně napil, přičemž se zašklebil a na drink se podíval.* Omluvte mě. *Řekl, načež se zvedl a i s drinkem odešel z boxu nejprve na záchod a potom k baru. Tay přitom zmateně zamrkal a pak se podíval zpět na Roberta, poslouchajíce co říká.* To jistě. *Přikývl. Měl navíc za to, že čarodějové nemohou mít děti vůbec, pouze si nějaké adoptovat. Nicméně jestliže to byla pověst, měla by mít reálný základ, který se může stavět na bůh ví čem.* Vskutku? Ale i tak se praktikuje, ne? *Naklonil hlavu zvídavě do strany, upíjejíce opět u toho ze svého drinku.*
Jistě, kamaráda. *Řekl potichu mezi tím co se napil a pak už jen s pozvednutým obočím sledoval Sashu. S povzdechem pak obrátil svou pozornost na čaroděje.* Krvavý sexuální rituál... nebudu předstírat, že mě to nezaujalo. *Uchechl se a potáhl si dlouze z cigarety.* Krvavá magie zní dost nebezpečně a mocně. Nechci si ani představit jak potom daný čaroděj vypadá. *Nahodil úšklebek a povzdechl si.* /Určitě musí být totálně... zničený. Kdybych měl nějakého čaroděje jako tady Tay má Roberta, rozhodně bych okolo magie tak klidný nebyl./ *Pomyslel si a na chvíli se mohlo zdát, že je na krátkou dobu mimo ve svých myšlenkách.*
*Bobovi kočičí uši se opět stáhnou dozadu a působí trochu naštvaně, ale ani on sám neví proč. Co ho tak irituje. Naštěstí mu pak zvedne náladu Sashova reakce.* Ten rituál nefungoval. Jednou jsem toho čaroděje potkal a vysmál se mi, že jsem tomu uvěřil. Byl to prý obyčejný rituál a pak se prostě nudili.* Pokrčí rameny a zasměje se. To že mluví o sobě mu přijde směšný, ale vypráví to z perspektivy jednoho z mnoha čarodějů, kteří za ním přišli a ptali se na to.* Krvavá magie zanechává jizvy, ale mnoho čarodějů k ní sklouzne jako by to byla droga. Krvavá magie posiluje sílu kouzel. Často ji využívají nekromanceři, kteří ti specifikují určitá specifika kouzel. Navíc jsou čarodějové, kteří se narodí s přirozeným talentem pro tento typ magie. Takže krvavá magie je činní extrémně nebezpečné a mocné. Na druhou stranu nezvládají moc dobře jiné typy magie, pokud teda neupraví magii na krvavou.* Řekne a pousměje se.* Na druhou stranu Bílý mágová mají velký respekt. Je těžké v průběhu staletí nezklouznout k něčemu bez objetí, krve a bolesti.* Poví a ušklíbne se.*
Jo, kamaráda. *Utvrdil nakonec. Kdyby měl Robert námitky, určitě by jej opravil. Naštěstí se dostali od jednoho lehce nemístného tématu k jinému..těžko říct zda k lepšímu.* No..vyčerpaně..jednoho, co to praktikuje znám. *Pověděl Tay. Sasha mezitím kvůli pachuti v drinku odběhl z boxu. Robert tedy mohl povídat, aniž by jej vyrušil starší upír z dvojice nějakou svojí chytrou poznámkou. Za což byl samozřejmě rád i Tay. V klidu se mohl uvolnit a poslouchat, zatímco popíjel drink, což vlastně i udělal. Aniž by nad tím nějak moc přemýšlel, vylezl si pro zachycení většího množství tepla na čarodějův klín. Seděl spíše natočený bokem namísto toho, aby se usadil obkročmo. Následně se zlehka opřel o Bobovu hruď, poslouchajíce tlukot jeho srdce, zatímco přivíral oči a jestliže se jeho kamarád nezastavil, pokračoval v jeho poslechu dál.* Existují nějací takoví, co by byli starší nebo aspoň podobně staří, jak ty? *Hlavu jemně zaklonil, aby se mohl na Roberta podívat. Díky tomuto jej lehce vlasy pošimral na bradě.*
*Zhluboka se nadechl jako by chtěl něco říct, když v tom začal čaroděj se svým vysvětlováním. Nechal ho mluvit a mezitím si dopil drink.* Zajímavá ta krvavá magie. Ale tak všechno má svou oběť. *Zamumlal a pak se koukl na Taye.* Oh, tak s tím bych se chtěl potkat. *Uchechl se a postavil se. Mírně se protáhl, načež na vrhl na přítomné široký úsměv.* Těšilo mě, pánové. Vaši společnost jsem si užil a doufám, že se ještě někdy setkáme. *Mrknul na ně a pak s cigaretou v ruce pomalu odešel z boxu.* /Není to tu tak špatné. Ještě tu určitě někdy přijdu./ *Pomyslel si. Ještě se rozhlédl po klubu, než ležérním krokem odešel někam pryč do temných ulic města.*
*Opět se u toho potvrzení v něm ozve emoce vzteku. Pohřbí to a nechá to být. Pak je poslouchá a sleduje. Rozloučí se s Nickem a podívá se na Taye.* Myslíš, Bílého mága? Ano. Jsou tací blízko mého věku. Jsou extrémně mocní a děsivý tím, co dokážou.* Řekne a obejme Tay a přitáhne si ho blíž k sobě. Semkne rty a opět se trochu naštve nad tím jak ho nazval. Kdyby ho nazval přítelem, tak by to asi vzal ok. Jenže z nějakého důvodu mu kamarád vadí. Což může slyšet na jeho srdci.*
Třeba ho potkáte tady nebo v jiném podobném podniku. *Pokrčil rameny. Co o Hiramovi věděl jistě, byla jeho silná extroverze. Neměl rád samotu. Proto tu jeho želvu tahal do studia.* Dokonce se mi nedávno svěřil s tím, že pracuje v gay strip klubu..myslím, možná to byl prostě bordel. *Dodal poté, než se zaposlouchal do povídání, zatímco byl Sasha stále v nedohlednu. Potřeboval si jít trochu pročistit žaludek a napravit chuť. Tay i s Robertem se mezitím rozloučili s Nikolasem.* Zvláštní, že to vydrželi tak dlouho. *Řekl fascinovaně. Jakmile si jej nato přitáhl Robert ještě blíže k sobě, zavřel spokojeně oči úplně, načež začal vnímat pouze tlukot čarodějova srdce. Proto se taky pozastavil nad tím, když se lehce pozměnil.* Lieber, děje se něco? *Zeptal se, otevírajíce oči, aby se na čaroděje mohl podívat.*
*Bob se podívá mezi lidi a ušklíbne se.* Tihle hipís jsou trochu divný.* Zasměje se a začne ho hladit po zádech. Když mu položí otázku, tak se podívá nejdřív na Taye a pak jinak. Uši má rudé a radši se dívá jinam.* Nic. * Zalže, což je na něm poznat. Je vidět, že ho něco rozčiluje a to je vidět na jeho kočičích znacích.*
Ale na druhou stranu..originalita se cení, ne? *Uchechtl se lehce, když Robert bílé mágy přirovnal k hippíkům.* /Vlastně to je dost trefné./ *Pomyslel si, zatímco si užíval teplou náruč a ruku, která jej hladila po zádech. Cítil se uvolněně, ačkoliv se nacházel v klubu a všude šla slyšet hudba.* Lžeš..*Dostal ze sebe, když se lehce odtáhl, aby mohl Robertovi pohled oplatit a vlastně si i pořádně potvrdit, že to, co z čarodějových úst vyšlo, nebyla pravda.* No tak, mně to můžeš říct..copak tě trápí? *Pohladil čaroděje lehce po tváři.*
To je pravda, ale i já dokážu být originální. Jen řekni, který čaroděj může říct, že se skryl přes světem jako kočka.* Zasměje se, ale pak mu úsměv zmizí z tváře. Dívá se na taneční parket a povzdechne si.* Je to hloupost a ani nevím, proč mě to tak štve.* Poví a stiskne rty těsně k sobě.* Prostě mě něco naštve, když říkáš kamarád. Ale to je jen má nějaká divnost, takže to nech plavat.* Mávne nad tím rukou a vezme si své pití, kterého se napije. Led už je skoro roztátý, takže je nápoj ledový jak led.*
Žádný, tvoji slávu ti nikdo nevezme..nebo minimálně heboučký kožíšek ne. *Uchechtl se, prohrabujíce mu jeho vlasy.* Tedy..dá se to, ale nebudu brutální. *Usmál se nevinně, než nevinnost nahradila upřímnost. Čelo si opřel o to Robertovo a pohlédl mu do očí. Tento oční kontakt ovšem čaroděj přerušil podíváním se na taneční parket.* Určitě ne. *Ujistil jej ještě před spuštěním. Lehce zaraženě na něj pohlédl, přičemž si s ním prohodil roli. Tentokrát se podíval bokem on. Narozdíl od Roberta pohled však vrátil zpět.* Tohle není úplně něco, co by bylo vhodné nechat plavat. *Načal.* Prostě je potřeba promluvit si o našem vztahu..není jiná cesta. Útěk v tomto ohledu opravdu nikam nevede. *Opět jej pohladil po tváři.* Jestliže ti vadí oslovení „kamarád“, musely se pouze změnit tvé pocity, což není nic hloupého..vlastně je to naprosto normální.
Pravda.* Prohlásí samolibě a s úsměvem. Pak ho poslouchá a docela si užívá jeho každý dotek a chlad. Poslouchá ho a pousměje se.* Útěk by to vyřešil, ale nesměl bych se pořád vracet.* Uchechtne se a podívá se něj.* Já a pocity a emoce jsme na tom špatně. Naposledy jsem něco víc než libost a nenávist cítil před sedmisty lety. Nevím, proč se mi tyhle emoce vrací.* Řekne a podívá se na něj.*
Jestliže se stále vracíš, je to znamení, nemyslíš? *Naklonil hlavu jemně do strany.* Pokud se tedy nevracíš kvůli nějakým povinnostem.*Řekl, těžko říct zda na odlehčení, nebo ne. Samo se mu lehce něco takového příčilo, ale věděl, že jiná lepší cesta není. Jasně, že tu je útěk, ale ten stejně mnohdy více ublíží. A zrovna v tomto ohledu..Taylor měl za to, že by si měli spíše všechno ujasnit.* Asi s tebou něco dělám. *Řekl. Pomalu se od tváře přesunul k jeho bradě, kterou uchopil mezi palec a ukazováček.* Nebo tu samozřejmě můžou být jiná vysvětlení.. možná? Upřímně mě nic nenapadá. *Dostal že sebe, načež se pokusil navázat oční kontakt.* Ale za sebe ti můžu říct jistě, že se s tebou cítím dobře.. přímo skvěle. Obavy opadají, cítím teplo a poslouchám tvůj tlukot srdce, aniž bych se bál, že by se mohlo stát a i kdyby.. mám s tebou pocit bezpečí. *Vyšlo z něj. Jestliže se mu podařilo oční kontakt navázat, teď jej znovu přerušil.* Ale tak nějak tuším, že mě teď budeš sám před sebou varovat..
*Bob se na Taye podívá a pousměje se.* Tohle musím nějak nazvat. Navíc i promyslet.* Uchcechtne se a začne kreslit kolem symboly.* Vezmu tě domů a necháme Sashu si užít večer.* Zazubí se a otevře portál k Dragosově vile. Tam Taye vysadí a obejme ho.* Vím, jsem divnej, ale mě vždy všechno moc dlouho trvalo.* Zasměje se než se rozloučí a portne se sám domů.*
Dobře. *Kývl s jemným úsměvem.* Dám ti kolik času budeš chtít..pokud ho tedy nevyužiješ k útěku..*Nadhodil s nadějí v očích. Doufal, že to dopadne dobře. A hlavně.. věří vůbec dobrému člověku? Nakonec, už se jednou nepěkně spálil.* /Ale Robert je jiný, určitě mi neublíží./ *Pomyslel si, srdce však souhlasilo. Snad má tedy pravdu.* Dobře. *Kývl na Robertovy slova, načež se zvedl z jeho klína a narychlo do sebe hodil zbytek svého drinku. Následně prošel vytvořeným portálem. Objetí pak Robertovi oplatil.* Není to divné, můžeš být v klidu, Lieber. *Usmál se, jemně Boba opět pohladil po tváři, než jej na rozloučenou jemně políbil.* Hezky se vyspi. *Zamával mu, než zmizel ve vile, přičemž napsal Sashovi, aby neměl obavy.*
*Vydal se do baru, možná proto, aby tak nějak pil na to, aby zapomněl, jak moc mu Inie chybí, vydal se tam snad proto, aby si odpočinul od svého stereotypu práce, kterou teď měl jako náplň celých dnů a nocí, a tak cítil, že si potřeboval odpočinout. Měl ale rozdělaný projekt, který pokud by vyšel, tak by byl něco skvělého. Posadil se k jednomu stolů, usmál se a přitáhl si k sobě whiskey s krví, do které se moc rád pustil, zatímco se rozhlížel kolem sebe.*
*Natalie vešla do baru s jejím doprovodem. Přes hlavu měla kapuci aby schovala její hlavu a posadila se na bar. Elaine se posadila vedle jí a objalednala si Víno s krví a Natalie to samé* Nedělej z toho takový drama není to tak zlý..trochu tinujela ruka..No! *Řekla Elaine a napila se s úsměvem*
*Ještě chvilku posedával u baru, než se pak otočil. Chvilku se rozhlížel, a na koho mu nepadl pohled? Uculil se spokojeně od ucha k uchu, když spatřil Nat s Elaine. Došel až k nim a dal Nat ruce přes oči, tak, aby jej neviděla, a nic neříkal.*
*Natalie sebou cukla a brala toho člověka za ruche. Když ucítila povědomý pach, vůně do auta, to bych pach jejího kamaráda, hned vstala a objala ho* Dome! Co ty tady? *Natalie se usmála a odmítala ho pustit*
*Usmál se, když ucítil její vřelé objetí. pak se jemně odtáhl, koukl na ni a jen pokrčil rameny.*- Co by, šel jsem se napít. Nějak jsem cítil, že musím vypadnout ven, mimo dům a mezi lidi, tak jsem tu,. A docela mi to prospívá, hned jsem narazil na někoho, koho znám. Jak se máš, Nat? *Usmál se na ni.* Mohu ti objednat pití? Co by jsi si dala? *Nabídl se ihned.*
Jo mám se dobře! Jen se mi stala..malinká nehoda dneska ráno..*Natalie znervoznila a udělala mu hned místo vedle Ní* A ne díky! Mám svoje prachy..Etsy business se mi rozjel! *Nat se napila a koukla na nej*
*Dom zvedl v obraně ruce.* No tak jo, tak je to tedy na tobě, ale kdyby jsi chtěla, víš že ti vždy rád založím. *usmál se, mrkl na ni a pak si podepřel jednou rukou bradu, aby na ní viděl.* Povídej, co je nového? Cos e ti dneska stalo? To mě zajímá. *Vyzval ji a sám si vzal svůj drink položený vedle sebe, ze kterého se napil a spokojeně se usmál.* Snad zase ne žádná lapálie, maličká, ale, ani tomu bych se u tebe nedivil. *Neodpustil si Dom lehké rýpnutí.*
*Nat si sundala kapucí kde bývalý na jedné půlce vlasy tak tam teď kus chyběl* No..nazila jsem se ostříhat protože..změna je život a ruka mi ujela se strojkem..potřebuji zajít za Val nebo za Hiramem..aby mi prodloužil vlasy..*Usmála se než vytqhla mobila ukázala mu oko se snazila* No..co se dá dělat..počkej tys automaticky usoudil že mám zase trable? *Natalie ulila svého drinku a pritom ho sledovala nevěřícím okem*
*Dominic sledoval co mu Nat ukázala a pak se zasmál. Hned na to jen zavrtěl hlavou.* Ale ne, ty jsi nemehlo. Ale hele, ono to nevypadá moc špatně, přeci jen, vypadá to....dá se to. *Zazubil se od ucha k uchu, než pak jen zvedl ruce v obranném gestu.* Já jen tak hádal, už tě přeci jen znám, no ne? *Pronesl a nervózně se uculil.*
Dominicu Olivere Northwoode přísahám na vše [link src="co.mi"] je svaté, jestli se začneš smát tak tě zakousnu *odpověděla s žertovným tónem a ukázala prstem na něj. Když řekl že ji zná tak se na něj ještě chvíli koukala než mu Žertovně odpověděla* Běž ho háje..*Nat se zasmála a prohrabla si zbylé vlasy* No dá se to..jen s kouzlem..*Nat se napila než se usmála*
*Dominic se po celou dobu smál, očekával dokonce i nějaký menší výchovný pohlavek. Pak se k ní ale natáhl, vtiskl do medvědího objetí a zasmál se.* No jo, vždyť víš že si s tebou jen hraju a utahuju si z tebe. *Uculil se a rozcuchal jí vlasy, tak, že vypadala jako po zásahu proudem.* NO, teď je to hezký, styl na jedničku. *Zasmál se.*
Lociko! pusť! Uškrtíš mě!*Nat mu prohrábla vlasy a zasmála se když ye snažila dostat z jeho objetí ale na druhou stranu jí to moc nevadilo. Jejich objetí měla fakt ráda po chvíli se přestala cukat* Tak jo vyhrála.. přitul se..*Nat uzavřela a zubila se když ucha k uchu* Hele kdybych se přestěhovala k tobě vadilo by ti to? Protože v té vile to je hrozné..Elaine málo kdy může a návštěvy s tebou bych měla 24/7!..Je to jen nápad *Připomněla Natalie*
*I on se zasmál a nakonec se tedy skutečně přitulil a spokojeně se usmál.* Jo, tohle je asi mnohem lepší. *Zhodnotil spokoejně, než se pak jemně odtáhl a koukl na ní. Ihned zavrtěl hlavou.* No, mě by to nevadilo vůbec, jen nevím, jak by jsi to vyvedla. Dragos by asi nesouhlasil, ani nejsem součást klanu, takže nevím, jak moc reálný nápad to je, ale víš, že máš u mě dveře otevřené, kdykoliv jen budeš potřebovat, moje milá. *Usmál se na ni.*
*Nat se usmála a objala ho pevně* Mmh..Tak jo..Jak jsem řekla byl to jen nápad..jen by bylo super u tebe přespat..*Nat se napila svého drinku a objednala si další* A co Inocenc? Viděl si ho někdy? Vypadáš pod tou fasádou dost smutně *Dodala a napila se nového drinku*
*Usmál se.* To by jsi mohla, pokud chceš, ale víš že by jsi musela odejít nad ránem? *Zasmál se, než pak zavrtěl hlavou.* Ne, ne, teď delší dobu ne. Ale myslím si, že to ...nějak nevadí...nebo nevím...nevím co s ním je, říkal, že někam pojede, ale netuším. Snad jej brzo uvidím. Co ty a Val? Ty jsi ji někdy teď viděla? *Usmál se Dom.*
*Nat ho chytla za ruku s úsměvem* jsem si jistá že je v pohodě...jen mimo signál..*Když přišlo na Val tak se ji rozzářil obličej* Jo superr! Je skvělá a kdykoliv jí vidím tak mi hned lépe..možná bys mohli někdy jít ven s námi? Abys nebyl tak sám! Nebo ti pořídit pejska! *Nabídla a usmála se víc a začala mávat nohama*
*Pokrčil rameny.* Asi ano. *Pronesl. On sám netušil, jak bylo možné, že se neozval to dlouho.* Třeba už jsem ho omrzel, třeba jsem byl jen zastávka, netuším. *Povzdechl si Dom. Pak se na ni usmál.* Ale to zní hodně dobře, moc rád, rád bych více poznal i ji, tedy, už jsme se s ní setkal, ale víš, více, tak nějak podrobněji, ale i tak se mi zdá, že jsi spokojená, více než dost. *Usmál se, natáhls e a políbil ji na čelo.* A psa? No, jako, nebudu kecat, už jsem o tom taky přemýšlel, ale jak bych ho přes den venčil? *Zasmál se pak.*
Dome..nesmitni kvůli něj..*Nat ho začala hladit po zadech jak on dělá jí a usmala se na něj* S tou Val zní dobře? Okay když pů[link src="jdeme.ven"] tak ri dám vědět..A přes den ho dokáže venčit chůva pro psy..ne či to je..prostě si ní zaplatíš na týden a dáš jí klíče of baráku, ona ho vyzvedne vyvenčí a vrátí! Jeslí se bojíš o bezpečí tak máš když tak kamery! *Vysvětlila Nat a naklonila hkavu* Jakou rasu máš rád? Jen infoo! *Uculila se Natálie a něco jí napadlo* nebo ti ho může vykouzlit nějakej zkušenější Čaroděj..
*Dom se na ni usmál a pak vděčně pokýval hlavou.* Dobře, no, nějak to snad bude fajn. Mám tě tu, no ne? *Uculil se. Přesně tak to bylo, kdyby nic, pořád měl tuhle malou potvoru. Pak se zasmál.* Ty mi toho psa chceš vážně vnutit, co? *Podotkl se smíchem a pak se zamyslel.* No, já o tom vlastně ani nepřemýšlel, ale asi mám radši kočky. *Pronesl a pak se zasmál, to už ale začala hrát chytlavá taneční písnička.* Jdeš tančit? *Koukl na ni, ale než by se nadála tak vstal a chytl jí za ruce.*
Jooo protože já psa mít nemůžu a u tebe bych se po 5 letech mazlila s psem pořádně!! *Uznala a naklonila hlavu* Kočky? Bych [link src="do.tebe"] řekla spíš psa..Zlatého retrívra! *Usmála se a když přišlo na tanec tak se koukla na Elaine pro svolení, Elaine kývla hlavou a Nat vyskočila že židle* Jasně! Jdeme..ale bacha ať staříkovi nerupne v křižích ! *Dodala s smíchem a šla s ním na taneční parket*
*Vykulil oči. Chápal, proč nemohla mít psa, jen jej spíše pak překvapilo to, že řekla že by měl mít zlatého retrívra.* Myslíš, že to ke mě sedí? Ah, a co ta kočka? nebo třeba papoušek, nebo ještěrka? Had? psa neee, připomíná mi vlkodlaky, fuj. *Přiznal pak Doma odfrkl si. Pak se na ni zasmál a dloubl jí ukazovákem do žeber.* Já ti dám staříka. *Zasmál se, ale pak si jen tiše povzdechl.* O tom psovi popřemýšlíma uvidíme, jo? *Mrkl na ni pak se smíchem.*
Ani jedno by ti nesedlo a pes je nejlepsi pritel člověka..na me ale nemá..Kočka je moc..klidná na tebe..Abych byla upřímná taky bych ctela kočku abych mohla desit Taylora..Takove ty hole kočky to ja miluju! *Nat sebou cukla když ji píchl a dala rucke to obrané pozice* Dome nepíchej mě do žeber..Zapoměl si kdo si ucvrnkne když mu já píchnu do boku? *Nat mu to vrátila hned dvakrát taky do žeber a zasmála se* A stařík seš přiznej si to! Je to skoro 200!! *Nat se usmála a chytla ho za ruku* Když tak si to neber osobně..budu na tom stejně..jestli bude na čem stát s tím co se ve světě děje..Nebo jestli se nenechám zabít do té doby *Dokončila a přitáhla se k němu*
*Dom ihned zpozorněl.* Ty jsou ale skvělé, vím o jakých mluvíš! ty bych si klidně i pořídil, no, co ty na to? Kočku, tuhle, místo psa, a můžeme někdy jet spolu vybrat, chceš? *Optal se jí s úsměvem na rtech. Pak se zasmál.* To víš, rád využívám tvých slabin. *Podotkl se smíchem. Pak pokýval hlavou.* JO, jo to jsem, to je pravda, ale pokud já jsme stařík, ta co je pak ten váš Dragos? *Vyzval Nat v odpověď se smíchem na rtehc.*
*Nat se usmála zářivě až ji tesačky vylezly* V-Vážně? *Nat ho objala pevně a zasmála se* Seš něj! A bude to super cvičení abych to nezakousla! Bože ty ses nejlepší! *Natalie ho držela pevně a začala se smát víc* Dragos?..ten je živá fosílie..Ale je to vůdce..respect pro něj musím mít ať se mít to líbí nebo ne..Ale ty seš můj oblíbený stařík!
*Dom se zasmál.* Tak se pak domluvíme, já se podívám na internet a zjistím, kde je prodávají a někdy tam zajdeme, až budeš mít čas, dobře? *Usmál se zářivě. Když pak řekla to o tom Dragosovi, jen nakrčil rty a pokýval hlavou.* No, ale sedí to, pokud už já jsme stařík. Ale ano, jak říkáš, všechna čest jemu, to se musí nechat. Dokázal toho za, hehe, život dost. No, a jinak, s tebou se tedy spojím. Kdy by se ti to hodilo? *Optal se
Hmm..někdy prostě se ozvi a já přijdu! *Nat se zasmála a houpala se no rytmu hudby* Chtěl si tancovat? Tak tancuj! *Nat ho protočila díky upíři síle* Heh..Smím prosit? *Nat s ním Tančila jako by nevažil nic*
*Zasmáls e a pokýval hlavou. Pak přitakal na souhlas a tedy se chytl její dlaně.* Smíte, slečno. *Mrkl na ní, než se pak dal společně s ní do tance, za spokojeného smíchu a veselí. Když se pak odtáhl, koukl na ni.*Bavil jsem se, a dám ti pak určitě vědět, až se sejdeme pro tu kočku. Když tak bych tě i vyzvedl, dobře? *Usmál se na ni. Pak už se s ní rozloučil a odešel domů, spokojený a natěšený.*
*Nat se sním smála a když se odtáhl tak se usmála na něj* Jo já taky..doufám že jsem ti zvedla nějak náladu!..a klidně nás vyzvedni! *Natalie ho naposledy zmáčkla než se s Elaine vydali zpátky do vily*
*Mladá víla se koketně zasmála tomu, co starší upír řekl. Tomu ani tak nešlo o to jí okouzlit, jako se spíš zabavit. Čekal na jinou osobu a ta stále nepřicházela. A on se začínal nudit. Jeho plášť tmavě rudé barvy se nacházel přehozený přes židli naproti pohodlné lenošce na které ležel ve společenských cernych kalhotách, brokátové zdobené vestě zlato-rudé barvy a černé košili. Vlasy už neměl tak upravené, jako když přišel, o což se postarala ona víla. O stůl byla opřená jeho zdobená hůl s hadí hlavou, jenž měla konec upravený do ostré stříbrné čepele.* A teď bych si dal další drink.. Seš si jistá, že takový těžký úkol zvládneš? *Popíchne ji se svůdným ušklíbnutím, ale vše myslí jen ironicky. Doopravdy mu jde jen o to, aby dostal své pití. Víla převrátí očima a zasměje se, než se zvedne a zamíří k pultu. Dragos se rozhlédl, když žena zmizela z dohledu a otráveně si odfrkl.* /Věčná zpoždění.. To by mu šlo../
*Dojde si to pomalu do podniku, jako by snad měl plno času. Oděn do bílé upnuté košile s dlouhými po lokty vyhrnutými rukávy, černých riflí a vojenských obnošených bot si to namíří rovnou k pultu. Nic neříká, nejspíš asi ani nechce. Už jen ten otrávený výraz v jeho tváři říká, že dnes není nejspíš ve své náladě. Vytáhne si z kapsy riflí krabičku cigaret se zapalovačem a jednu si rovnou zapálí.* Hm, lepší. *Zamumlá a až pak se konečně rozhlédne kolem sebe.*
*Málokdo by si toho všiml, ale Dragos nebyl žádný upíři puberťák. Navíc dokázal skvělé vnímat svoje okolí. Stačilo mu vlastně jen vidět, jak dva vlkodlaci u vchodu otráveně nakrčili nosy, když kolem nich mladík prošel a Dragos hned věděl, kam si ho zařadit.* /Dalšího upíra zlákala pohostinnost víl../ *Pomyslí si zvědavě a i když to nebyla osoba na kterou čekal, tak by asi nebylo na škodu s ním promluvit. S tímhle vědomím si převzal skleničku bourbonu od víly, když se k němu vrátila, ale nenechal ji se ani trochu k němu uvelebit a hned ji otočkou posílal zpátky. Do svého pití vhodil rozpustnou kapsli s krví a stejnou měla momentálně u sebe víla, která nalila druhou várku bourbonu, vhodila ji dovnitř a skleničku postavila bezeslova před Nicolase.*
*Hned po tom co se rozhlédne, se otočí zpět k pultu a nejspíš než něco i stačí říct, tak už u něj přistane bourbon s krví. Uchechtne se, přičemž jemně ukáže své bílé ostré zoubky.* /Tak už tady o mě nejspíš dobře vědí. Říkal jsem si, jestli to tu bude takové jak se říká.../ *Chytí do ruky skleničku a otočí se na dalšího upíra, kterého si začne prohlížet od hlavy až k patě.* Hm, zajímavé. /Že by další? Už jsem sice upírem pár let, ale někdy prostě.../ *Zhluboka se nadechne a potáhne si z cigarety, kterou stále drží v ruce. Očividně ho tenhle lidský zlozvyk neopustil.*
*Dragos pozvedne obočí, když si ho druhý upír prohlédne. Zvlášť nad jeho komentářem.* Slovo zajímavé je pro mě tak vágní, že bych ho mohl vnímat skoro jako urážku.. *Pronese, zatímco upije ze skleničky. Víla se po splnění Dragosových pokynů rozhodla k němu opět vrátit, nicméně Dragos už o ni neměl zájem, což ji poměrně jasně naznačil. Pochopitelně víle se to nelíbilo a dala to najevo u baru, kde se vzápětí ozvalo tříštění skla, nad čímž Dragos převrátil očima a vrátil pozornost na Nicolase.* Hodláš tam ještě dlouho čekat? *Pronese netrpělivě a chytne svou hůl, aby s ní klepnul do židle naproti lenošky.*
*Nad jeho slovy jen protočí oči v sloup a i se skleničkou v ruce se zvedne. Přesune se na židli, kterou klepnul a mírně nakloní hlavu na stranu.* Abych ti odpověděl na tu otázku, tak nehodlám. Jen jsem si prostě zašel někde na drink a co tu nevidím. Upíra, kterého ještě neznám. Jen tohle mi propadalo zajímavé, tak se asi omlouvám, jestli tě to urazilo...co to vlastně plácám. Neomlouvám se. *S úšklebkem si trochu upije a nepřestává upíra naproti sobě hypnotizovat pohledem.* /Ještě, že tady se mi nic nemůže stát. Teda doufám./
*Pobaveně mu cukne koutek v ušklíbnutí nad jeho odpovědí.* Abych ti nenechal setnout za takovou urážku hlavu.. Jo, moment.. Teď je 21. století, že? Tak to asi budu muset tvoje průpovídky zkousnout holt.. *Odpoví mu v podobném stylu.* Ano jsem model, ale hypnotizovat mě nemusíš.. Mít krev navíc, tak bych se i začal červenat.. Jestli tě tak moc zajímám, tak není jednoduššího řešení, než si to zajít.. vyříkat.. *Nadnese s určitým tónem.* ..do hotelu o pár ulic dál.. *Ušklíbne se.* Ale to bych alespoň prvně rád znal tvoje jméno.. *Pobídne ho a odpije si ze skleničku.*
*Začne se nad jeho slovy potichu smát a pobaveně zavrtí hlavou. Očividně je Dragos vtipný a tak si ještě upije a nakonec odvrátí od něj zrak. Přesněji řečeno se rozhlédne kolem sebe.* Vyříkat do hotelu říkáš? Hm, myslím, že to si necháme na jindy. *Mírně se ušklíbne a promne si rukou tvář.* Myslel jsem, že pro většinu je jméno nepodstatné, ale budiž. Jsem Nick. *Opře se o opěrku židle, pohlédne na něj a mírně nakloní hlavu na stranu.* A smím znát tvé jméno i já?
Beru tě za slovo.. Někdy si ho přijdu vybrat.. *Pozvedne lehce skleničku, než upije, jako snad na znamení uzavření slovní dohody. Pobaveně se ušklíbne při jeho představení a v jeho hlavě to musí vypadat jako na počítači FBI nebo CIA, jak si jeho vzhled přiřazuje ke jménu a k tomu pátrá po možných alternativách, zda o něm slyšel, nebo ho někde viděl.* Jména jsou velice podstatná, drahý.. *Utrousí ono oslovení ironicky.* Jak jinak by jsi věděl, koho si zapsat na seznam potencionálních mrtvol.. *Pronese, načež se dramaticky na sekundu zarazí, než dodá.* Víc mrtvých mrtvol taky.. *Ušklíbne se.* A má Nick i nějaké příjmení, nebo to za léta někde ztratil? *Rýpne si, počež nakloní hlavu přemýšlivě lehce na stranu.* Divím se dosti, že mě neznáš.. Nejsem úplně neznámé jméno mezi upíry.. *Napíná ho ještě chvilku.*
*Uznale pokýve hlavou, když dojde na téma potencionálních mrtvol a uchechtne se nad jeho ironickými poznámkami.* Příjmení podle mě není už vůbec podstatné. Řekněme, že to ses s tím druhým trefil. Prostě jsem ho někde ztratil. *S povzdechem protočí zase očima. Očividně je tohle něco co je mu nějak ukradené.* Řeknu ti jednu podstatnou věc. Mě je všechno jedno. To, že tě neznám je možná známka toho, že prostě nejsi pro mě nějak zajímavý. Bez urážky samozřejmě. *Napije se a hned na to si prohrábne rukou vlasy, čímž je rozcuchá.* Vypadáš jako někdo kdo je postavený výš než já. /Prostá obyčejná mrtvolka./
*Pozvedne obočí, neboť je mu jasné, že si jeho příjmení dříve nebo později zjistí stejně, ale to asi Nickovi před ním nedocházelo. Následně se uchechtne nad jeho slovy, zvlášť tím jak zdůrazní, že je to bez urážky.* Tím se úplně nepleteš.. *Nadhodí pobaveně.* Mno a k tomu jménu.. Mám jich mnoho, ale v poslední době jsi asi mohl o mě slyšet jako o Mitri Scarlatovi.. *Odpoví mu konečně a čeká, jestli ho něco trkne, zatímco dopije skleničku. Rozhlédne se kolem sebe, jelikož je mu jasné, že ona víla mu již skleničku nedoleje a maximálně by mu ji hodila na hlavu. Nakonec jeho pohled upoutá drobná brunetka, co seděla sama u stolu kousek od nich. Chvíli ji sleduje, než se mu podaří upoutat její pozornost a navázat tak s ní oční kontakt. Stačí mu jen chvilka, necelá sekunda, než je zcela v jeho moci pod vlivem Encanta.* Pojď sem, kotě.. *Poručí ji se sebevědomým smyslným úsměvem a pokyne ji směrem k němu. Brunetka bez váhání opustí všechny svoje věci a dojde se zasněným pohledem k Dragosovi, kterému se posadí na klín. Dragos ji do ruk vloží skleničku.* Buď poslušná holka a dones mi v téhle skleničce ten nejlepší bourbon, co tady mají.. *Nařídí ji a elegantně ji vyšoupne ze svého klína, aby mohla odejít.*
*Protočí očima a zavrtí hlavou.* Takže je to zase taková ta typická věc klanu. Jak otravné. *Ušklíbne se na upíra a místy mu i sklouzne zrak na brunetku.* No pokud to tedy chápu dobře, tak asi jsme nepřátele, že? *Povytáhne obě obočí, jako by ho tato situace pobavila. Možná, že i ano.* Hele, tak nějak je pro mě válka klanů druhořadá. Mám momentálně jiné priority, které jsou pro mě mnohem důležitější. *Po svých slovech vstane, položí skleničku nejspíš někam na blízký stůl a pak jen mrkne na Draga.* Těšilo mě. *Řekne jen a hned na to odejde pryč.*
Ohh.. Takže jsi o mě slyšel.. *Ušklíbne se koutkem potěšeně, přičemž si užívá společnosti brunetky, než ji pošle pryč pro alkohol.* Pořád můžeš přeběhnout na vítěznou stranu.. *Nadhodí skoro až pobaveně Dragos.* Ale jinak ano.. Patříš k mým nepřátelům.. *Potvrdí mu. Vyslechne si jeho slova a převezme si skleničku od brunetky, co se zrovna vrátí. Jen si ji bezeslova přitáhne zpátky na klín, zatímco sjede Nicka pohledem.* Možná by jsi měl přehodnotit svoje priority.. *Prohodí skoro jako mimochodem, když zrak vrátí na brunetku, co sedí jako figurína z obchoďáku na jeho klíně, zatímco on si vytáhne tenkou čepel stříbrné barvy.* Už brzo budou totiž rozhodovat o tvém životě.. *Dodá s podtónem varování, když čepelí přejede po předloktí brunetky. Krev, co se objeví na jejím předloktí, začne stékat po kůži a když už nemá kam by pokračovala, tak začne zkapávat rovnou Dragosovi do skleničky.* Uvidíme zda nezměníš i tenhle názor.. *Pronese si už spíš jen pro sebe na poslední Nicolasova slova, neboť ten už odchází.*
*Již nějakou chvilku seděli u baru v bistru. Mladší ze dvojice si zrovna vybíral z nápojového lístku něco za odměnu, když už téměř bez nějakých velkých obtíží došli zde a prošli i přes vlkodlaky u dveří. No úplně bez problémů to samozřejmě nebylo, o čemž i svědčil výraz Morgana, který si zrovna do sklenky s Negronim vhazoval rozpustnou kapsli s krví.* Ještě se máš co učit. *Podíval se na Taylora s přísným výrazem, načež ho volnou rukou chytil za pas a přitáhl o trochu blíž.* Mohl bys mi říct něco, co ještě nevím? *Pozvedl mladší obočí. Morgan dělal, jako by vůbec nevnímal způsob, jakým na vlkodlaky reagoval. Však co měl taky dělat? Nebyl upírem tak dlouhou dobu jako jeho doprovod. Lehce zavrtěl hlavou a objednal si sklenku červeného.* Co třeba, mladej? *Zašklebil se pobaveně, upravujíc si jednu stranu límečku košile.* Třeba proč jsi ještě nekoupil ty cigarety? Nebo nové přírodní úhly? Morgane, ty lístečky leží na tom stole už týden. *Spražil staršího pohledem, zatímco si spravoval rolák černého svetru, který měl právě na sobě.*
*Dalo by se říct, že se Dragos vrací na místo činu. Teoreticky vzato, jelikož k žádnému zločinu zde nedošlo. Jen nakrknul jednu velmi pohlednou vílu. Ta tady však naštěstí nyní nebyla. Za to tu zase bylo pár vlkodlaků hned u vchodu.* /To si to tady ti prašiví čoklové hodlají nárokovat nebo co? Nechtějí si to tady i označkovat? Hecaté ví, zda to už neudělali../ *Nakrčí znechuceně nos, zatímco na něj oni zavrčí. Dragos vycení tesáky a zpraží je arogantním pohledem, zatímco zamíří dál. Tentokrát tady byl z osobních důvodu. Po odchodu Nicolase minule si vyřídil pracovní záležitosti a ještě si užil pár chvil s onou brunetkou, které se rozhodně nehodlal vzdávat, neboť její krev byla dost lahodná, zvlášť s bourbonem. Navíc byla dosti pohledná a držet si takovou společnost nikdy nebylo od věci. Zadal ji proto při odchodu, že se sem za pár dní v určitý čas vrátí, a vzhůru do dneška. Dragos projde kolem baru, kde se smyslně usměje na jednu ženu z obsluhy a poté si poručí to samé, co posledně. Následně se vydá usadit do zimní zahrady na hromadu polštářů a čekat na svou společnost.*
Pokud chceš přírodní úhly, zajdi si do sklepa a jedno vem z kýble na uhlí, ne? Není to to samý? *Pozvedl starší obočí, načež si po usrknutí z drinku olízl mlsně rty.* A víš co? Už si sakra objednej, abychom mohli jít do zahrady, musíš být už celý vedle z toho, kolik lákavých vůní tu cítíš. *Vyklouzlo ještě dodatečně z jeho rtů, než se konečně rozmluvil i mladší. Ten kývajíce dával Morganovi za pravdu. Nejen ta vůně jej uváděla k šílenství, díky dobrému sluchu slyšel i mnoho věcí, které by radši neslyšel vůbec. Mimo to nebyl zrovna extrovertní typ.* Pro tvoji informaci, objednáno už mám. *Připomněl mu s menším úsměvem. Nato před něj servírka postavila sklenici červeného vína říznutého krví.* Super, takže vstávej a pojď. *Morgan to nemusel ani říkat dvakrát, mladší si pouze poupravil menší brašničku a do ruky si vzal sklenku. Během chvilky už stáli v zahradě, starší objímal mladšího upíra kolem pasu. Rozhlíželi se, aby zjistili, kde je vhodné místo k sezení. Morgan samozřejmě rovnou zavrhl místa, kde viděl vlkodlaky, na něž Tay docela viditelně cenil zuby, nicméně neopomenul ani ty, kde seděly víly.* Jedno lepší než to druhé. *Zamručel, než se mu očka jemně rozzářily při pohledu na volná místa u jednoho upíra. Rozešel se tedy přímo tam a těsně u volných polštářů se zastavil.* Dobrý večer, sire. Bude vám vadit, když si přisedneme? *Nahodil šarmantní úsměv, snad jako by se muže před sebou snažil okouzlit. Zato Taylor se pouze na muže jemně pousmál a jemně volnou rukou mávl. Občas se hold zdráhal mluvit před novými lidmi. Až na Triss, ta ho rozmluvila docela rychle, a to nevypadala ani na to, že by se musela nějak zvlášť snažit.*
*Dragos si hleděl svého. Přesněji své knihy, než dojde ona brunetka a tak ho vyrušení od někoho úplně jiného dost otravovalo, což dá najevo hned, když zvedne od knihy pohled. Následně si s pozvednutým obočím sjede pohledem oba.* Leda máte-li k nabídnutí něco přínosnějšího, než pohledná brunetka s výbornou krví skupiny A, co má nehorázné zpoždění.. *Pronese a jedině zdvořilost onoho upíra je důvod, proč je ještě neposlal do horoucích pekel. Knihou jim ledabyle pokyne na volné polštáře a čeká, zda mají tedy něco na jejich mrtvém srdci.*
*Morgan rozhodně vyřadil místa, kde seděli vlkodlaci, na něž již Taylor stihl cenit zuby, ne-li i vrčet. Poté bylo potřeba vynechat i stoly, kde seděly převážně víly. Kdyby jeho mladší společník na někoho zaútočil, byl by v prdeli. Rozhodl se tedy vyrušit muže, který se zrovna rozvaloval v polštářích. Vypadal poměrně bledě. Nicméně jej slušně pozdravil, narozdíl od toho stydlína vedle něj. No a když si vyslechl, co mu Dragos řekl, s tichým uchechtnutím a šibalským úsměvem ukázal právě na Taylora. Ten mu nejprve zmateně oplatil pohled, než trošičku couvl od staršího s kníknutím.* Nono, bojíš se? *Zašklebil se starší, než se zase začal věnovat onomu muži v polštářích.* Normálně bývá povolný.. nicméně, dle vašeho povídání o krvi, jste tedy upír. Rád bych se zeptal. *Na chvíli se odmlčel, aby se posadil a mladšího si s sebou stáhl na klín.* Neznáte náhodou vůdce místního upírského klanu?
*Dragos z odpovědi rozhodně nebyl zklamaný. Vlastně ho pobavila natolik, že se krátce rozesmál, hlavně při pohledu na chudáka mladého upíra. Kdyby Dragose znali trochu víc, tak by jim i došlo, že to není obvyklá situace a vlastně by jí měli být dost poctěni. Ještě se ušklíbne nad slovy staršího upíra a pokyne jim, aby se usadili, zatímco si velice barbarsky založí knihu ohnutím rohu stránky. Knihu pak odloží vedle polštářů a čeká, co mu chce upír sdělit, když už tak načal řeč. Přikývne mlčky v jeho odmlčení a když z něj vypadne otázka, tak pozvedne jedno obočí. Odhrne si pramen delších vlasů za ucho a dává si na čas, neboť si začne i upravovat rukáv košile. Ta byla dnes tmavě modrá, dost volná a na několik knoflíčků rozepnutá, takže nabízela pohled na upírovu hruď. K ní ležel na polštářích ve vypasovaných černých kalhotách. Opasek, který byl částečně schovaný pod volnou košilí, ukazoval místy, že muž rozhodně není neozbrojený, nicméně se na něm nacházelo i několik různě dlouhých řetízků, každý zakončený něčím jiným. Škála byla opravdu různorodá. Od miniaturních zbraní, přes přívěšky, po blyštící kameny.* Vlastně jsou zde v New Yorku klany dva. Manhattanský a na Staten Island.. Vůdkyně Manhattanského je již delší dobu někde zašitá.. Šuškají se různé věci.. Od únosu, útěku, přes smrt, či uvěznění vlastním klanem až po skutečnost, že má poměr s lovcem stínů a je za to souzena.. Variant je mnoho, ačkoliv dle mého osobního názoru ta poslední je zcela nejhorší.. *Nakrčí znechuceně nos a odpije si z bourbonu, jakoby mu ta myšlenka dala nějakou pachuť na jazyk a on ji potřeboval zapít.* Klan za ní vede její zástupce.. Osobně jsem se s ním nesetkal, ale co jsem slyšel, tak má dost plné ruce práce s tím napravit chaos, co v klanu vznikl po zmizení jejich vůdkyně a moc se mu to nedaří.. *Dopoví své hodnocení.* Klan na Staten je více organizovaný.. Jeho vůdce se sice nedávno vrátil z ciziny teprve, takže také nebyl přítomný, jeho zástupci však dokázali klan ukočírovat docela slušně, takže ačkoliv má jeho vůdce chaos velmi rád, tak jeho klanu se netýká.. Drží ho pevně v rukou, občas možná přimhouří oči, ale o své netopýrky se dobře stará.. *Dokončí i hodnocení druhého klanu, nicméně stále neprozrazuje svou vlastní identitu.* Hledáte snad možnost vstupu do klanu? *Zajímá se a přeskočí mezi oběma pohledem, aby naznačil, že otázka je směřovaná na oba.* Pakliže ano, tak vás v dobré vůli upozorňuji, že mezi klany panuje momentálně velká nenávist a jestli nejste v dějepisu úplně mimo, tak bych vám ji přirovnal k takové upíří studené válce.. *Informuje je a znova si upije ze skleničky, než ji položí na zem před sebe a místo toho si do ruky vezme malý tenký nožík na řetízku a začne si jim čistit černě nalakované nehty.*
*Taylor rozhodně z toho, co Morgan právě předvedl, nadšený už vůbec nebyl, což mu o chvíli později dal najevo dupnutím na nohu, na což byl starší již zvyklý. Přece nebyl jen zboží na překup, nějakou tu důstojnost ještě měl. Nicméně zpět k osobě, která za něj mluvila. Samozřejmě se svému počinu taky zasmál, než ho při dupnutí sranda opustila. Pozvedl obočí nad mladšího způsoby, obzvláště v aktuální situaci a na vyzvání se s ním i posadil. Samozřejmě si jej přitáhl do klína, přece jen bezpečnost nade vše. Nato už se zeptal na aktuálního vůdce klanu, zvědav pak poslouchajíc Dragosovo další povídání. Tay si mezitím upíra naproti sobě prohlédl, než cuknul pohledem ke svojí brašně, nenápadně si kousajíc ret vytáhl ze svého zavazadla skicák. Samozřejmě nezapomněl ani na tužku s gumou. Poslouchat pozorně uměl i když si kreslil, tak proč tu jen tak nečinně sedět, když měl okolo sebe hned dost námětů.* No to taky nezní nejlépe..jako krev lovců je dobrá, co si budeme, ale toto? Nechtěl bych. *Kývl starší, načež si upil ze své skleničky, kterou nato postaví na zem a vezme si na vyzkoušení i sklenku červeného od mladšího. Uznale pak kývne na jeho výběr a nahlédne mu do skicáku, zatímco nadále poslouchá Dragose.* Pff..k čemu je ti úhel, když ti stačí tužka. *Unikne mu při pohledu na kresbu na papíru, než to přestane řešit. Jejich společnost nyní přeci jen byla důležitější. Tay mezitím pozvedne obočí. Samozřejmě taky poslouchá, co je tam řečeno a občas k dlouhovlasému mihne pohledem. Pozvedne pak obočí.* /Zní to dost důvěrně..jako by jím byl on sám./ *Krátce si ho pak opět sjede pohledem, nic ovšem neříká.* Uhodl jste to téměř přesně. Potřeboval bych totiž jen tady mladého někam umístit, mé povinnosti mě totiž z Londýna volají a jelikož je on- *Opět se Morgan odmlčí a kývne k Tayovi.* Tak nějak na útěku, nesmí se se mnou vrátit. *Vysvětlil to samozřejmě dost zjednodušeně, kdyby totiž mladší chtěl, aby toho řekl víc, sám to může dodat. Každopádně Morgan teď musel dost zapátrat v paměti. Pojem „studená válka” mu určitě něco říkal, ale bohužel nevěděl co, což bylo k jeho věku dosti smutné. V jejím období přece i žil.* Studená válka probíhala krátce po druhé světové mezi Sovětským svazem a Spojenými státy, nicméně neboť se neútočilo a nebyla prolita krev, začalo se tomuto konfliktu takto říkat. *Vyklouzlo z Taylora, načež se nad tím starší zašklebil.* Nemachruj, však jsi vesměs nedávno vyšel ze školy. *Mladší jen opět pozvedl obočí a na svůj doprovod se podíval.* Jediné dějiny, které jsem studoval, byly dějiny umění, což nemá zrovna moc společného s normálním dějepisem. Rád bych ti pak připomněl to, že ty jsi v období studené války už na světě byl. *Naznačil na závěr to, že Morgan už má nějaké ty roky. Na druhou stranu byl tedy trochu v právu s tím, že jeho paměť již nebyla tak skvělá jak předtím.*
*Dragos pozvedl nad chováním Taylora káravě obočí.* /Však je to ještě malé dítě../ *Pokroutil by nad oním chováním i otcovsky hlavou, ale z toho již dávno dospěl. Teda.. Víc dospěl.* Krev lovců je dobrá leda v případě udržení dominance.. Pokud se stanete mazlíčkem lovců.. Err.. *Nakrčil znechuceně nos a raději se napil svého bourbonu. Konverzaci dvou upírů neřeší. Bylo mu jedno, co mladý upír vyvádí, dokud tady netrhal hrdla. To už by jeho problém byl. Zvědavě si mladšího z upírů prohlédne, když mu starší osvětlí své záměry.* Jak dlouho už je upírem? *Zajímá se, jakoby tady Taylor ani nebyl.* Na útěku? *Podloží si Dragos bradu dlaní a prsty si přejede po rtech.* Více detailů mi nesdělíte? *Doptá se ještě, načež sleduje, jak si oba dva vyměňují názory.* /Něco v té hlavě ale má, ne jen uhly../ Správně.. Taková je momentální situaci.. Ani jeden z klanů nehodlá udělat první krok, ale napětí tu je. *Dodá se souhlasným přikývnutím.*
*Když si Tay všiml Dragosova káravého pohledu, dosti se zastyděl a pohlédl jinam. Došlo mu, že si to v tomto případě měl raději odpustit. Nuže co se stalo, stalo se. Teď už to bylo vesměs jedno.* To je vskutku pravda. *Přikývl starší ze dvojice, načež opět usrknul ze svého drinku, čímž si zpečetil osud upíra na suchu. Využil tedy pití svého přítelíčka na klíně a než se pustil zase k řeči, napil se.* Tři roky. *Odpověděl jejich společnosti a následně se opět bez povolení mladšího podíval pod jeho ruce do skicáku. Krátce mihne k Dragosovi, načež již podruhé uznale kývne.* Nebojte se, není na útěku před lovci..jen před jeho násilným ex přítelem. On je.. no tak trochu magor. *Jakmile tohle z Morgana vypadlo, Tay se musel dost přemáhat, aby se od něj neodtáhl a jednu mu rovnou nevrazil. To by samozřejmě bylo ještě víc neslušné jak to dupnutí předtím, tudíž se rozhodl staršímu na to pouze něco říct.* Díky, že ctíš má slova, Morgane..Co se příště aspoň zeptat? Stačí snad jen ujištění, že nejsem hledaný proto, že bych něco provedl. *Řekl zcela klidným hlasem, nicméně jemně se na staršího zamračil. Když poté dojde konverzace k pojmu „Studená válka ”, staršímu to jednoduše vysvětlí.* Jasně, rozumím. Mám takový pocit, že jsme měli podobný problém.
*Opět přikývne, zatímco Taylora zkoumá pohledem a zvažuje, zda je ochotný si zvlášť v takové době, uvázat na krk tak mladého upíra. I když větším problémem by bylo, kdyby měl jeho klanu přinést ohrožení v podobě nechtěných návštěv lovců. Jednoho zmagořenýho ex by ale mohl zvládnout.* Mladej.. *Osloví ho, když se začne vztekat.* Měl by si spíš být vděčný, že se tě tak snaží dostat do klanu.. Nemusel si tě brát vůbec na starost a pravděpodobně by jsi byl teď vydaný svému ex napospas. *Pokárá ho tentokrát už on sám osobně.* Tohle jsou pro vůdce klanů dost důležité informace, aby se mohli rozhodnout, zda tě do klanu chtějí nebo ne.. Nikdo si nevezme pod sebe upíra od kterého neví, co čekat.. *Pronese, načež přemýšlivě nakloní hlavu na stranu a odpije si.* Možná by se v klanu na Staten ještě místo našlo.. *Prohlásí nakonec přemýšlivě, když pohled vrátí na Morgana.* Nicméně bych rád znal víc, než o přijetí rozhodnu.. *Prozradí konečně svou identitu a jeho pohled se zaměří na Taylora, jakoby ho vyzýval, tak teď máš prostor, mluv.*
*Kdyby věděl, že informace, které Morgan Dragosovi sděloval jsou pro vůdce klanu důležité, určitě by mlčel a raději si ty poznámky nechal ve své hlavě pro sebe, nicméně mu to tak nepřipadalo. Kdo by nečekal, že něco takového bude pro mladého upíra jako rána pod pás, obzvláště říct to takovým lehkým tónem, což starší i učinil. Možná to ho rozčílilo o něco víc. Nuže co se stalo, stalo se - opět. Tayovy výkyvy nálad a podle ostatních možná docela na random výbuchy občas zvládly zavařit, ale teď už s tím nic neudělá. Zahanbením pouze sklopí pohled k zemi, kývne.* Omlouvám se. *Za své počínání se tentokrát již omluvil slovně, než raději dokud mohl ztichl, aby toho nenadrobil ještě víc a svoji reputaci si tím nezkazil úplně. Morgan se mezitím usmál nad Dragosovými slovy ohledně místa v klanu.* Rozumím. *Kývl a rovněž se podíval na Taye, jemně se pousmál.* Hezky v klidu se představ a něco ještě řekni o svém ex, je dobré vědět jak nebezpečný ve skutečnosti je. *Možná to teď vypadalo, jako by k němu přistupoval jak k nějakému děcku, což Tay oproti nim stále ještě vesměs je, ale mladší na to byl zvyklý. Většinou jej tím sice nijak zvlášť neuklidnil či nehodil do pohody, jak si asi starší myslel, nicméně minimálně jej tím dostatečně pobavil na to, aby na své drobné trauma tolik nemyslel. Jemné pousmání mu tedy oplatil a kývl.* Abyste mě nemusel oslovovat „Mladej”, představím se vám. Jmenuji se Taylor Brückner, nedávno jsem oslavil čtyřiadvacetiny a upírem jsem tři roky. Živím se jako grafik. A co se pak týče mého ex, jmenuje se Walter Brekker a je čaroděj, povoláním spisovatel. Přesný věk si už nepamatuji jistě, mám ale takový pocit, že by měl mít podobný věk jako tady Morgan, okolo tří stovek..nebo se mi to všechno jen slívá dohromady, to víte..umělci a čísla nejdou úplně k sobě, většinou..*Pokrčí nervózně rameny.* Co byste ještě potřeboval vědět? *Zeptá se, zatímco skicák zavře a společně s kreslicími potřebami schová zpět do brašničky.*
*Dragos souhlasně kývne na všechny dodané informace.* S čarodějem si zvládnu poradit, to nebude problém.. V mojí vile budeš naprosto chráněný, pokud ji bez dozoru neopustíš.. *Informuje ho, načež se koukne na hodinky, které byly přidělané na jednom ze řetízků.* No.. Rád bych si s vámi nadále povídal, ale mám ještě nějakou schůzi a vypadá to, že ona pohledná brunetka na naši schůzku zcela zapomněla. Takže bych se rád omluvil.. *Zvedne se z polštářů a uhladí si šatstvo.* Ty, mladej.. *Osloví ho, přesto, že už zná jeho jméno.* Máš-li zájem o místo v mém klanu, tak pojď se mnou.. Jinak ji beru za odmítnutou a další nabídka nepřijde.. *Upozorní jej a vydá se k východu. Tam se ještě ohlédne, zda jde Taylor s ním a tak či onak odejde.*
*Zatímco čeká na to, co dalšího Dragos řekne, schová si skicák zpět do svého malého zavazadla.* Dobře..*Na jeho slova pak mladší kývl, zatímco mu jeho nyní již bývalý doprovod dopil celou sklenku s vínem.* Jistě, bylo mi ctí vás poznat. *Usměje se na dlouhovlasého upíra Morgan, načež společně s Taylorem vstane. Mladší si pouze poupraví rolák svetru, pohodí si brašnu a na Dragose se podívá, přičemž opět kývne. S tím jej Morgan naposledy obejme.* Hlavně nezlobit, jasný? Budu ti psát, když se mi naskytne možnost. *Jemně mu jako malému dítěti pocuchal vlásky, než se od něj odtáhl. Nakonec se spolu rozloučili a mladší ještě v rychlosti doběhne dlouhovlasého upíra, aby s ním hned nato mohl bistro opustit.*
*Při nabídce ohledně vstupu do klanu se mírně uchechtne a s úsměvem mrkne na Teonce.* Velmi dobře vím co obnáší být v klanu. Sice jsem v žádném nebyl, ale za to jsem potkal spoustu upíru kteří ano. *Kývne a otevře ústa s tím, že chce něco dodal, ale v ten moment zachytí pohledem situaci u Raye a tak na chvíli obrátí svou pozornost na něj.* /Zajímavé, ještě nemá kontrolu. Chápu ho, je to těžké a trvá to, než se to naučí. Heh, mě to taky přeci jen trvalo nějakou tu dobu./ *Pomyslí si a po té co je situace uklidněna se zase obrátí na Teonce.* No Vaše nabídla je velmi lákavá a tak mi nezbývá nic jiného než ji přijmout. Rozhodně už je pro mě čas na změnu, třeba se mi povede v klanu lépe. *Vycení s úsměvem své bílé zoubky a mírně se pokloní hlavou na důkaz toho, že chápe Teoncovu autoritu v tomto klanu.*
Heh, těší mě Rayi...teda Klausi. *Usměje se na něj a obdivně hvízdne při zmínce o tom, že jich je pět.* Tak to jo, no tak bych rád poznal i ostatní někdy. *Řekne a pak obrátí svou pozornost k Teoncovi. Jakmile pobídne k výběru, tak přikývne a rukou si prohrábne vlasy, které mu ale v hned na to spadnou do očí. Nijak to už nehodlá řešit.* Dobrá, hned jak se nakrmím tak za Vámi přijdu. *Kývne k němu, rozhlédne se a vydá se směrem k dárcům. U nich se zastaví a zamyšleně si promne bradu.* /Tak kdo to bude tentokrát? Naposledy to byl nějaký mladý týpek co šel z klubu, dnes by to mohla být nějaká žena./ *Pomyslí si a zaměří se na blondýnku v sáčku. Pozvedne jedno o bočí a popojde k ní.* Snad mohu, slečno. Vlastně proč se ptám, nikdy se neptám. *Vycení své zuby a zakousne se ji do krku. Očividně je mu jedno kde ji kousne. Chuť čerstvé krve, ho donutí se během krmení usmát, ovšem vím kde mám limit. Hlavně vím kdy přestat. Po chvíli se odtrhne od dárkyně a slastně si olízne rty.* Hm, tak takhle sladkou krev jsem dlouho neměl. Děkuji, slečno. *Vytáhne si z kapsy kapesník a utře se do něj. Jde vidět, že ten kapesník používá na utírání po jídle dlouho, přeci jen skvrny od krve jdou těžce vyprat. Namíří si to k Teoncovi, dokud nedorazí až k němu.* Děkuji, musím uznat, že je to mnohem lepší když se nebrání. *Prohodí a snad to myslí jako svůj osobní vtip, kdo ví.* Chtěl jste se mnou mluvit, že?
*Maria hlídala velmi pečlivě Raye, byla dost blízko, aby ho zpacifikovala jedinou ranou, ale dost daleko, aby se po ní sám nemohl ohnat, aniž by civila pustil. Byla upírkou dlouho, v řádu setin by byla u Raye. Stále byla rychlejší než on a právě díky jejím velmi rychlým reakcím a to i mezi upíry jejího věku, zvolil na hlídání Raye právě ji. Byla s nováčky zkušená a stejně neměla zrovna žádnou náplň života, protože nedávno jeden ukončila a než sejde z mysli, tak tvrdla zde a pomáhala s čím se dalo. Teonce se mezitím vydal zpátky k baru, kde si vychutnává drink, dokud se k němu Nikolas opět nepřipojí a když se tak stane stroze přikývne v odpověď.* Pokud se nemýlím, tak zde v New Yorku nemáte klan. A já vám mám pravomoc nabídnout jak klan, tak pokoj zde v Dumortu, který se nachází v této budově. Pokud byste ovšem měl zájem. *Předloží mu nabídku jako správný obchodník. Vždy bylo zbytečné chodit kolem horké kaše příliš dlouho.* Vy byste nabídnul na oplátku především věrnost klanu, dokud budete jeho součástí, ale také záruku případné diskrétnosti po jeho opuštění. *Dodá a ukáže tesáky v prohnaném úsměvu. Možnost se zde sytit, bydlet, mít střechu nad hlavou a vlastně bezpečný přístav nebyla zlá nabídka. Jistě, hotel také z něčeho žil a to ne jen ze zisků v klubu, že ano. Pořád to byl Hotel. Členové klanu mohli bydlet jinde stejně jako zde. Okna byla zakryta tak, aby nepropouštěla UV záření a nemuselo tedy být permanentně zataženo a v klanu byly i společné prostory, ne pouze pokoje a tento klub. Teonce věděl, že má co nabídnout, pokud se nabídka setká se zájmem. Nikolas snad i dobře bude vědět, že se ovšem věrnost klanu odpřisáhne krví, aby byla neporušitelná. Stále zde byl fakt, že věrnost byla dokud byl členem klanu. A upíři měli více hrdosti než většina ras, aby nepodráželi ani po odchodu z klanu. Obvykle. Pokud se v něm měli dobře, tak to nedělali, z Teoncovy zkušenosti, ale opatrnosti nebylo nikdy nazbyt. Rayův civil začínal nepatrně blednout díky ztrátě krve a Maria rychle zakročila, aby opatrně, ale nekompromisně odtáhla Raye od civilovy ruky, pevně jej držíc u sebe a tesákem si propíchla bříško prstu. Jediná kapka krve vklouzla civilovi do oběhu a upírka si prst mlsně olízla, zatímco se muž začal hojit. Brzy se začne cítit lépe a zřejmě odejde.*
Má více osobností? No tak s někým takovým se potkávám poprvé. *Uchechtne se a začne pohledem zkoumat Raye. Napije se ze skleničky a konečně se v jeho těle objeví ten úžasný pocit když se po nějaké té době nakrmí.* /No aspoň mu můžu poděkovat za tohle. Je sice divný, ale asi tak nebude špatný./ *Pomyslí si a hned na to jeho zrak sklouzne zpět na elegantního upíra. Pozvedne jedno obočí a při tom jak se představí sebou mírně trhne, jako by snad ani nečekal, že ten večer narazí rovnou na nějakého vůdce upířího klanu.* Nikolas Torres. Těší mě. *Řekne a uctivě kývne na něj hlavou, jako by dával najevo, že má respekt k autoritám.* /Doufám, že tenhle bude normální a nebude mi bránit v mém cíli. Jsem ještě dost daleko k nalezení klíče jak přežít na slunečním světle./ *Pomyslel si a při nabídce jídla ze zdroje vycení své bílé ostré zoubky a usměje se.* Určitě to velmi rád využiju, ne že by mi nechutnalo to co mi tady pan Vícosobností dal, ale čerstvá je čerstvá, nemám pravdu? *Mrkne u toho jak na Teonce, tak i na Reye.*
*Teonce stroze kývne na odpověď nováčka. Na vstup do klanu se jej zeptá později, byla to jeho vůle a ve městě nebyl jediný klan. Záleželo na upírovi. B+ bylo relativně neutrální území, i když bylo na půdě klanu a mělo by se to vylučovat. Chodili sem ovšem i víly, čarodějové, cizí upíři, někdy civilové. Neopravuje Nikolasovu poznámku o jméně, Ray se dokáže představit sám, když bude chtít. Nebyla to jeho věc.* Máš pravidelný přísun krve, Hlad by neměl být hlavní osobností v tuto chvíli. A mimo to, kdyby se objevil, tak tě zvládneme zastavit. Taky ti prostě Maria chytne ruce, Rayi. *Řekne neopeřenému, který o tom pochyboval stejně jako starší upírka. Ta, když pochopila, co dělat přikývne a pobídne druhého upíra k přesunu, hlídajíc jej. Byla starší, její síla a reflexy byly mnohem lepší než Rayovy a v případě potřebu mu prostě zlomí vaz a bude klid. Teonce skutečně nemínil nechat umřít někoho, kdo jim krev nabízel dobrovolně, alespoň relativně, protože mysl měli opantanou encantem, aby na tuto zkušenost zapomněli sotva odejdou. Bylo to pro ně hezké přivydělání, skoro jako dárcovství krve.* Vyberte si pánové. Mario, hlídej ho lépe než obvykle, hlídej jeho ruce a buď připravena mu prostě zlomit vaz a vyléčit civila, kdyby mu poškodil příliš tepny. *Instruuje upírku, ta uctivě skloní hlavu a zamíří s Rayem k civilovi, kterého si vybere, případně to udělá za něj. Rozhodně jej nechá zamířit k typu, který probouzel Hladovu potřebu trhat hlavy.* My si poté popovídáme, pokud máte prostor. *Řekne Torresovi tónem přímo prosyceným přirozenou autoritou. Zamíří zpět na bar, protože nedávno se již krmil na jistém civilovi. Nyní si již jen užíval drink a možnost být pozorovatelem svých lidí, chránit je, být jim nablízku a přesto jim do života nezasahovat, pokud o to nestojí. Neměl problém se společností, ale s věkem stál o skutečný zájem a duchaplnou konverzaci s někým přítomným, ne někým, kdo bude pouze přikyvovat. Pokud tedy nešlo o neopeřené a možné nováčky klanu. Tam konverzace probíhala často s prvním krokem z jeho strany.*
*Ray se na upíra podíval a pousmál se.* Jo. Jsem Ray. Je nás dohromady... Aktivních...*Počítá na prstech.* Pět.* Prohlásí a zazubí se. Mezitím se totiž prohodili osobnosti. Znovu je zde Klaus. Mluví se totiž s více lidmi a to Ray moc nedává. Podívá se na staršího upíra a ušklíbne se.* Víte šéfíku, to je ten problém. Mám přísun krve, co není čerstvá.* Říká a přitom máchá rukama.* No a ta není jako čerstvá. Čerstvá je teplá, krásně teče do krku. Ale asi máte pravdu.. Sice jsem opeřený a stále trochu jak malý Hulk, ale...* Zvedne prst a zazubí se.* ... Vás je víc!* Prohlásí a pak už je veden k civilům. Podívá se po nich a všimne si muže, co vypadá jak ten policajt. Okamžitě k němu zamíří.* Nazdárek fešáku. Máš smůlu. Vypadáš, jako jeden skvělý polda! Silný, elegantní, sexy a dokonce i pěkně voníš.*Prohlásí a zazubí se a podívá se na Mariu.* Musím trénovat, abych svou hvězdu z plakátu nezabil, až mu budu fandit u případů!*Prohlásí nadšeně. Přitom háže rukama, neboť je nervózní. Moc si totiž v tomto ohledu nevěří. Náhle se narovná a podívá se na muže se špinavými blond vlasy. Chvíli se mu dívá na krk, ale pak mu vezme ruku.* Doufám, že z ruky vám to tolik neublíží. Navíc bych vám nerad znetvořil krk.* Prohlásí s úsměvem než se zakousne kousek nad jeho zápěstí. Dostane se ke krvi, ale nebude to tak bolestivé. To je něco, co dělá Max. Bez bolesti, ale efektivně. Hned jak ucítí krev v ústech, tak opravdu hladově pije. Ze začátku se snaží kontrolovat, ale pak chce víc a víc.*
*Už nějakou dobu stojí před nočním klubem Be Positive a prohlíží si jeho nápis. Oblečen v černých riflích, šedých teniskách, bílém tílku a černé kožené bundě si zrovna pokuřuje asi tak pátou cigaretu za sebou. S povzdechem dokouří a odhodí cigaretu kamsi na ulici.* /Co to dělám se svým životem?/ *Pomyslí si a vejde konečně dovnitř. Jakmile překročí práh klubu, ihned ho do nosu udeří několik zápachu a vůní najednou. Ať už se jedná o pot, parfémy či právě cigarety. Mírně zatřepe hlavou a s nic neříkajícím výrazem si to namíří rovnou k baru, kde se posadí.* Jednu whiskey prosím. *Kývne směrem k barmanovi a v ten moment mu trochu zakručí v žaludku, ale ne že by to byl hlad po normálním jídle. Kdepak. Byl to už víc jak den co měl čerstvou krev. Možná tohle může za jeho očividně mrzutou náladu, kdo ví. Jakmile se před ním objeví sklenička s tmavě hnědou tekutinou, tak si ji vezme a otočí se směrem k parketu aby se snad mrknul co se v tomto klubu vyskytuje.*
*Teoncovy útlé prsty se obepínaly okolo nožky vínové sklenice a jen zlehka hranou palce a prostředníčku podpíral samotnou nádobu. Ukazováčkem ji překrýval a zlehka do ní vyklepával rytmus jemné pianové hudby. Dnes tady byla smetánka a ne mladí upíři. Připomínalo to skoro viktoriánský ples, až na uvolněnější róby i etiketu. Dobře padnoucí, na míru šitý oblek z kvalitní látky byl šedivý, doplněn o bílou košili a rudou kravatu. Když tekutinou ve vínové sklenici zakroužil, tak nechala rudé stěny tam, kde se jich dotkla, jasně se tím poukázalo na fakt, že upírův jazýček má vytříbenější chuť, než je kvalitní víno. Sotva upije, tak se dveře podniku otevřou a dovnitř si najde cestu chladnější vánek. Ne, že by mu vadil, sotva by si jej za normálních okolností všimnul, jenže tentokrát vyhlížel hosta, kterého zval před nějakou dobou a sice čarodějku. Zda se ukáže dnes nebo jiný den bylo otázkou. Čas byl vždy stejný. Mezi desátou a půlnocí. Jenže dolů po schodech sešel mladý muž, zjevně upír, protože po jeho příchodu k baru nezaslechl tlukot srdce a ani pravidelný dech, jakým se vyznačovaly živé bytosti. zkoumavě na něm setrvá pohledem a krátce pozvedne obočí nad kručením v žaludku. Snažil se upír snad hladovět, aby pak při prvním zranění na někoho zaútočil a zabil?* Poprosím sklenici B+, Beatrice. *Osloví upírku za barem a poupraví si manžety na rukávu, když odloží sklenici a otočí se v mezičase čelem k muži, kterého viděl poprvé. Věřil si dost na to, aby mohl tvrdit, že tváře upírů z klanu již dávno všechny zná, kdo byl tedy tento muž bylo záhadou, kterou mínil rozlousknout i kvůli bezpečí svého klanu.* Příjemný večer, cestujete z daleka, že se zdáte být nezasycený? *Položí ze startu otázku, která se přímo nabízela a prohlédne si ležérní oděv, který snadno, příliš snadno zapadl mezi lidi.*
*Be Positive. První velká zkouška v davu. Když se nepočítá to s tou čarodějkou. U kormidla je Ray. Hlad spí, protože má ve skleničce na pivo krve dost. Z ní má brčko a na něm je neustále nalepený, aby zabránil nějakým potížím. Není hloupý a už si všiml, co ho provokuje. Ray sedí na jedné stoličce u baru, co nejdál od místa, kde můžou mít upíři živé dárce. Na sobě má černou košili, rifle a dlouhý černý kabát. Na krku má černý obojek s ostny a od něj vede řetěz ke starší upírce. Sleduje pozorně docela příjemně vypadajícího muže u baru. Lehce mu škubne v rameni, jak se přehodí na Klause, který nahodí spokojený úsměv a přisedne si blíž. Jeho postoj se změní. Je mnohem uvolněnější a usměvavý. Než stihne cokoliv říct, tak přijde Teonce a on se přikrčí a zazubí se na něj. Znovu mu škubne rameno, narovná se a je tam znovu Ray.* Říkal jsem ti, že žádný takový... Dneska ne.* Pak se podívá na Teonce.* Zdravím. Udělal jsem něco?*Zeptá se jak svého šéfa, tak i toho muže před sebou. Znovu mu škubne v rameni a postoj se mu uvolní. *Tady máš nějaké to jídlo fešáku. Ještě bys nám chcípl hládky. A to nikdo nechce.* Řekne a poplácá ho po tváři a usměje se na šéfa.* Dneska jsem hodný pejsek Klaus. Ale mám hlad.* Zazubí se s odhalenými špičáky a upírka, co je tam s ním mu dá další velkou sklenici s krví.* Mňamí!
*Jeho pohled klouže z jedné osůbky ke druhé, když na chvíli zavře oči a kdy je otevře tak se mu na rtech objeví malý úšklebek.* /To jsem si mohl myslet, upíři jen co se podívám. Heh, proč mě ro vlastně ani nepřekvapuje, není tohle přece náhodou upírský bar?/ *Pomyslí si a aniž by se nadál už u něj stojí jakýsi muž ve velmi elegantním obleku.* Eh, dobrý večer. No necestuju z daleka. Jen jsem jaksi zapomněl se nasytit. *Vstane ze židle, ale v ten moment už k nim přicválá jiný týpek co vypadá jako emo co spadlo z višně a dá mu do ruky skleničku na pivo s krví.* No dík, už jsem si myslel, že tu zdechnu. *Protočí očima a nad jeho podivným chováním jen zakroutí nevěřícně hlavou. Nakloní se k tomu elegantnímu muži.* Je tohle u něj normální?
*Sotva se stihne nadechnout, aby mohl promluvit, když se objeví neopeřený člen, jehož si před pár měsíci brala na starost Maddie. Potlačí jakýkoliv výraz na své tváři a nasadí zdvořilý úsměv. Jde jen o letmé pozvednutí koutků, které na jeho tváři vykouzlí naprosto odlišný výraz. Přesto to nepůsobí nějak zvlášť vřele.* Ne. *Odvětí Reyovi stroze. Už se naučil poznat tři časté osobnosti, které se u upíra objevovaly. Nejničivější osobností byl ten, který ani nemluvil, byl jakoby zaostalý, v jiné době, jiné vývojové fázi, než v níž byli homo sapien sapiens. Nad vtipem, poznámkou cizince se jen podiví, jak se mohou upíři chovat a měnit chování v závislosti na společnosti. Byla pravda, že i on byl s příjemnou společností mnohem lepším společníkem, ale snižovat se na chování někoho jiného?* To je, má více osobností. *Pohledem začne hledat upírku, která jej dnes měla mít na starosti a dvěmi prsty jí pokyne, aby přistoupila. Vzhledem k obojku a řetězu by jeden očekával, že to bude nějaká domina v koženém oblečku, ale ona právě naopak měla slušivé šaty, které byly typické pro western. Bílá halenka s nařaseným límečkem, hnědá kazajka a šedivá sukně pod níž očividně měla holínky se špičkou. Plavé vlasy splývaly na ramena a nového upíra si přeměřovala inteligentníma hnědýma očima. Pevněji si zachytila vodítko, aby se upír nerozeběhl do míst odkud se ozve výkřik a Teonce se podívá zpět na Reye - Klause.* Najez se. Co kdyby ti dala Maria první lekci krmení na lidech? *Navrhne jemu i upírce a poté se otočí i k novému upírovi, ještě se o pár milimetrů narovná a natáhne k němu ruku s jistým stiskem rozeného obchodníka.* Teonce Elliott. Momentální vedoucí klanu pod jehož sídlem se právě nacházíme. *Řekne jistým hrdým tónem, který prozrazoval, že je mu po libosti jak pozice tak možnost uvést někoho nového do tohoto sídla nad nímž snad projeví známku upřímného údivu.* A samozřejmě i vy můžete využít možnost se nakrmit ze zdroje, dle kodexu. *Upozornění bylo třeba. Žádní mrtví, žádné problémy.*
*Ray si oddychl, ale to už zase to převzal Klaus, který se držel blízko Nikolase.* Nemáš zač. Je dobrá, ale kdyby tu byl Hlad, tak by nesouhlasil. Ten zmetek rád čerstvou. * Zazubí se zvesela. Pak si popíjí novou krev. Kterou na chvíli odloží na bar, aby něco řekl, ale zaslechne výkřik. Znovu škubne hlavou a jeho tělo je rázem napjaté jak tělo kočky na lovu. Z hrudi mu vyjde zavrčení než se vydá za křikem, ale zastaví ho obojek. Což probere Raye a chytne se baru a trochu uvolní. Pak se podívá na Teonce.* Eh... a je to dobrý nápad? Víte, jak dopadli ti předtím a Hlad je stále naštvaný, že jste mu sebral jeho hlavy. *Řekne a dívá se na něj, zda si je skutečně jistý. Hodí pohled i na Marii. Ta trochu znejistí, protože o hlavách jen slyšela a nemyslela, že je to pravda.*<div> </div>
a poté