Hráč obrázek nenahrál. =(
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 9. srpna 2022
Naposledy aktivní:
To máš pravdu, ale i tak stále doufám, že jednou se to povede. *Řekne s povzdechem a to už se začíná něco dít. Když se věci dají do pohybu, vstane a zaplatí za sebe jako před tím Hiram. Vyjde za nimi ven a povzdechne si.* Hm, uvidím až tam budeme. *Zabručí jen a prostě si to tam s nimi na civila cestuje. Dle jeho výrazu lze poznat, že je to dosti otravné. Naštěstí se brzy dostanou do čajovny a konečně se zhluboka nadechne.* Tohle mi tak moc chybělo. No já bych klidně zašel dolů, ale nevím co tady ten náš společník. *Řekne pobaveně a u toho kývne na přítomného civila.* Jen ať má z toho nějaký zážitek. *Uchechtne se ohledně dýmky.*
*Přijel s nimi do čajovny a hned jak vstoupil ho docela překvapil design. Moc času na čajovny neměl a proto je tohle taky jeden z jeho prvních návštěv. Věděl o téhle čajovně... nebyl tu. Takhle až to je jednoduché. Další slova jeho společníků ho zaujmou.* Dolů? Co tam je? *Zeptá se a je mírně skeptický protože se ti dva očividně až moc baví.* /Jiný sortiment? Drogy?/ *Pomyslí si* JIný sentiment jo? Mluvíme pořád o dýmkách? *Zeptá se a lokne si své whiskey z placatky kterou vytáhl zespod svého saka.* Protože tónem kterým to říkáte to spíše zní na drogy. *Nakonec však nejspíš asi ustoupí. Jen ho trochu zmátlo že to říkají tak tajemně.* Jaký zážitek.... *zeptá se a mírně znervózní. Počkat co. /Proč jsem k***a nervózní však jsem kámo mafián.../ *Proto se tedy jen nadechne a opět vydechne.* Fajn jdeme no...
Mhmmm...neboj, ta naše dýmka bude na mě. *Zamrká mile na upíra, oklepajíc se mírně, když zrovna zafoukalo. Očividně dost podcenil počasí, když vyšel ven jako v létě.* /Ale přes odpoledne bylo teplo./ *Zafňuká si v hlavě, načež se během cesty v případě nesnesitelné zimy obrátí na Nikolase, zda by mu náhodou nepůjčil bundu, pokud ji či něco podobného na sobě měl. Samozřejmě jej o něco takového žádá, jako by se nechumelilo. Jako kdyby byli komplet v pohodě, což docela doufal, že je aspoň z části pravda. Tak či onak, pokud mu upír vyjde vstříc, hned v čajovně mu kus oděvu vrátí. Co se pak týče civila..tomu během věnoval pozornost až na místě. Dost pravděpodobně si jej doteď akorát vedli jako ocásek za sebou.* No...hnízdečko trochu jiné zábavy. *Uchechtne se, mlsně si nad tou představou olízne ret a hned nato, jako by nic, přeskočí pult, aby se dostal k vybavení. U chystání se poté znovu uchechtne.* Možná ano, možná ne...možná obojí, proč by taky ne? *Zavtipkuje. Sestavení dýmky a nalezení správného tabáku mu naštěstí tolik času nezabere. Ale co už ano, je zapálení uhlíků. Na ty jen hodnou chvíli kouká, zatímco poslouchá ty dva před pultem.* Zapálím to dole. *Zamumlá a tentokrát, již s dýmkou, pult obejde.* Nebojte se...ty, co zde užíváme, jsou plně legální. *Zmíní, když si všimne, jak vážně to civil bere.* A dole jsou více než vítané. *Odmlčí se a hodí pohled na Nikolase.* Především pro své skvělé účinky. *Mrkne na něj. Poté se ještě znovu podívá na civila.* Uvidíte. *Řekne, načež se rozejde směrem ke schodům.* Tak šup, šup. *Zavolá na své dva společníky, načež sejde do dolního patra. Vzhledem k postavení mu věk kontrolován není, podobně jako u Nikolase, protože zde již několikrát byl. Civila, co s nimi přišel, ovšem ochranka zastaví a vyžádá si občanku. Jakmile se pak všichni sejdou, začne je Hiram vést k sobě. To, co je to místo zač, bylo jasné během této cestičky hned. Už jen dle zvuků linoucích se z jednotlivých kojí. Některé byly uzavřené, u jiných se nově příchozí host mohl pokochat rovnou samotným aktem.* Tak doufám, že nejste zcela pohoršen. *Neodpustí si, zatímco na doteď nejmenovaného muže hodí opět pohled, tentokrát plný rozpustilosti, zatímco se tiše chichotá.*
*A přeci jen se asi po cestě nad tím po lehku oblečeného čaroděje slituje a dá mu svou bundu. Nejspíš ještě u toho zamumlá něco ohledně špatného oblékání vzhledem k počasí. Když je mu bunda v podniku zase vrácena, nedá si ji na sebe, jen ji drží v ruce. Přeci jen na co by to tam měl mít.* Heh, budete se divit co jsou tady za divy. *Řekne směrem k civilovi s jasným nadšením a pobavením. Je jasné, že si tu danou situaci pořádně užívá.* Totálně legální, to máš pravdu. Tady pán se opravdu nemá čeho bát. *Řekne Hiramovi s mírným uchechtnutím. Tak se tedy na pokyn svého bývalého vrhá zase dolů. Na ochranku kývne jako na starého známého a pokračuje dál. Ovšem počká na civila i s Hiramem, přeci není nezdvořilý a navíc nejspíš asi nechce ukazovat jak moc dobře to tu zná. Když už si to linou kolem kojí k čarodějovi, koukne se zvědavě na civila.* Tak co? Stále nemáte chuť se otočit a jít pryč? *Zeptá se ho a snaží se u toho nejspíš i zachovat nějak tu vážnou tvář.*
Jasně budu vám dvěma věřit s tím že jsou legální když po sobě koukáte a chichotáte jak malý děcka. *Povzdechne si a jeho teorie je jen potvrzena, když Mladý muž zmíní něco o "skvělých účincích". Ale místo toho aby to odmítl si jen únavou promne oči. Po fyzické stránce je však více než probuzený. To jeho mentalita je na tom špatně. Mírně se protáhne a když je mladík, kterému nejspíš očividně čajovna patří vyzve aby šli, tak jen následuje s mírným tempem.* No jo vždyť já už jdu. *řekne a následuje je dolů. Jakmile tam dojde je překvapen že na něj z ničeho nic vybafne ochranka. Když si však vyžádají jeho občanku podá jim jednu ze svých falešných, však extrémně dobře udělaných, že by ani samotné úřady je nepovažovali za nepravé. Ostraha se ho zeptá jen ohledně toho proč na fotce nemá zranění na což jen odpoví že tu fotku pořídil ještě před tím než se mu zranění způsobilo. Poté co ho ochranka propustí už jde za svými dvěma společníky a cestou se mu zakládá poslední dílek skládačky. Už ví úplně přesně kde to vlastně je. A když si zněho ti dva prakticky už dělají úplnou prdel, u toho se jeden směje a druhý se tváří, no trochu jak idiot aby se nesmál, tak si jen ironicky uchechtne.* Haha co kdyby jste mi, když už tohle děláme radší řekli vaše jména fakt vás nazívat nebudu pane 1 a pane 2
*Jakmile se ocitne za hlavním pultem, tolik se už nevěnuje hostům, co s ním přišli. Jasně, odpovídá, když má potřebu to okomentovat, ale předně se soustředí na dýmku, kterou chce nachystat. Když však civil začne znít poměrně skepticky a možná i poněkud otráveně, protočí panenky a lupne po něm pohledem.* Jsou to jednoduchá afrodiziaka, které pokud si má hlava ještě něco vybavuje, jsou legální a užívají se v tomto specifickém..prostředí...na denní bázi. *Neodpustí si další úšklebek. Lehce se pak ještě dodatečně nakloní k Nikolasovi.* Jak malý děcka, přitom já jsem minimálně třikrát starší jak on. *Zašeptá mu, načež se opět uchechtne. Nicméně se pak víc už nezdržuje a rovnou své hosty začne vést dolů, kde s Nikolasem na civila počká. Ostraha mezitím zkontroluje občanku, co mu civil předložil. Se silnou dávkou skepse párkrát mrkne na kartu a pak zpět na osobu před ním. Nijak se však nedoptává, pouze jej s otráveným dále pustí dál. Odtud si za něj znovu převezme zodpovědnost majitel podniku. Občas na něj přitom hodí pohled, než se společně s Nikem začne potutelně vyptávat. Být na něm, už je dávno více v "hoe" nastavení a už za pochodu se postupně začne obnažovat, no vzhledem k tomu, že to tomu civilovi zjevně začalo docházet velice později, ještě s tím počkal. Sázel by se totiž na to, že mu to docvakne ještě v tom baru.* Hiram k vašim službám, příteli. *Zazubí se na něj rozpustile, když se ovšem zpět otočí k cestě před ním, zamrmle téměř neslyšně, pro civila minimálně, svůj skutečný názor.* Jen se snaž nepobouřit zaměstnance, nebo tvé maso a orgány skončí na zítřejším meny, krev v mém archivu a kosti jako materiál na šperky či rituály. *Uchechtne se. Když by se o něj upír staral se stejnou vervou, jak když byli ještě ve vztahu, asi by mu zase začal dávat poučky o krvavé magii, které by samozřejmě znovu ignoroval. Každopádně se vzápětí objeví u jeho osobní kóje, do níž v klouzne skrze korálkové závěsy. Po postavení dýmky na nízký kulatý stůl si pak hupsne do polštářů, poklepajíc na místo vedle sebe, dívajíc se přitom na upíra.* /Tak a hezky sem, ty moje pijavičko./ *Sdělí mu telepaticky. Obává se totiž, že obhajovat takovou přezdívku před tím nasupeným chlapem, by jej po chvíli přestalo bavit, proto využije trochy té magie.*
*Stále má na rtech potutelný úsměv a to i když se i němu čaroděj nakloní aby mu něco pošeptal.* To máš pravdu a co mám říkat já. *Pošeptá mu nazpátek. Když prošel kolem ochranky, ještě se dívá na to jak tomu civilovi kontrolují občanku a může se zdát, že na chvíli se mu ve tváři usídlilo otrávení. Ale to bylo jen na chvíli, hned na to už se zase tváří jako děcko co právě dostalo hračku. Jakmile jsou už uličkou k Hiramově osobní kóji, koukne se na to jak se čaroděj bez ostychu obnažovat, zavrtí pobaveně hlavou a otočí hlavu na civila.* Nikolas jméno mé, ale klidně mi říkej jem Nick. Bude to možná lepší, jinak tvé jméno, náš nový příteli? *Tak nějak doplní čaroděje a když už je zmiňováno co se s civilem může stát, neodpustí si malé rýpnutí.* A nebo prostě skončíš jako něco večeře. *Dodá jen tak jako by se nechumelilo a jako by to byla normální konverzace někde jinde než tady. Na chvíli se zastaví u kóje a nechá projít civila před sebou. Pak už vejde a s pozvednutým obočím v náznaku překvapení se podívá na Hirama. Ovšem moc neváhá a jde si k němu sednout.* Tak se k nám přidejte. *Odvětí směrem k civilovi a ukáže na volné místa vedle sebe a vedle Hirama.*
Já jsem... *v jeho mysli se mu hrnou myšlenky jestli říct Hawk nebo Raven. Nakonec vyhraje jeho přezdívka. Přece jen kdyby se něco stalo Hawka se jim bude hledat těžko. Jen tak si odkašle jako by měl něco v krku čímž zakryje menší pauzu.* Já jsem Hawk *řekne a pokračuje dál. Nad dalšími slovy obou dvou se ani nepozastaví. Spíš upozorní do čeho se to dostal.* Tak to abych nikoho nepobouříl... Hele vy dva jste takový mladí. Neznáte někoho jménem Chuan? Potřebuju ho najít. Něco mi dluží. *řekne a pokračuje dál do kóje. Nad tím jak po sobě koukají se už ani nepozastaví a po pozvání usedne vedle nich, na jedno ze zmíněných volných míst.*
Proti gustu žádný dišputát, ale jsi si jist, že bys chtěl pít zrovna z něj? *Zašklebí se na upíra. Nicméně, pro něj to byla místy krev jako krev. Jen prostředek...a možná sem tam zajímavé pitíčko. Narozdíl od upírů on tolik skupiny, apod. rozeznat jen díky vyzkoušení nedokázal. Na to už chuťové buňky vycvičené neměl, byť by i chtěl. Ta odmlka, co přišla z civilovy strany, mu samozřejmě v hlavě utkví. Pozvedne tedy jedno obočí, ale stejně, v rámci možností, trpělivě poslouchá. Následně pokrčí rameny, načež se radši, a hlavně s větším entuziasmem, nahrne do kóje, kde po postavení dýmky na stoleček, hupsne do polštářů. Místo vedle sebe, přitom hezky zarezervuje pro upíra.* Zajímavý oslí můstek..co když jsme stejně staří, ne-li starší jak vy? *Nadhodí s pozvednutým obočím. Když si následně Hawk sedne vedle nich, namísto naproti, jak by si Hiram přál, na truc se natáhne přes Nikolasův klín, hned si tím nárokujíc víc a víc místa. Pohledem přitom téměř pobízí civila, ať se trochu couvne, jelikož si jej úplně nepřeje míti v tak moc blízkém postoru.* Každopádně i kdyby, nejste cajt a tak nemám povinnost vám nějakou takovou informaci dávat. *Pokrčí opět rameny, díky čemuž se v upírově klíně lehce zavrtí. Jako kdyby jej na místě přímo vybízel k akci, když už jej takto všelijak provokuje.*
Takže Hawk... pěkně, vůbec jsem skoro nezaregistroval tu odmlku. *Řekne poněkud ironicky, ale to už si k nim přisedá. Zaraženě hledí na Hirama, který se očividně po tom všem stále rozhodl si ho nárokovat. Jemně si proto odkašle, nejspíš aby mu připomněl, že i když je to nějaká doba, tak to nejspíš ještě nějak citově bolí a tohle není ideální. Ale pak to nechá plavat a začne obracet svou pozornost na civila.* Takže ty si myslíš, že jsem mladší než ty? No vzhledově asi ano... *Zasměje se pobaveně a při zmínce o nějakém týpkovi pozvedne překvapeně obě obočí.* Chuan? Vůbec netuším, ale zní to, že jde o nějakého Španěla. *Odvětí mu s pobavením v hlase. To už se mu na klíně něco zavrtí. Koukne na čaroděje, ale k akci se moc zatím nemá. Úsměv mu poklesne.* No klidně bych se z něj napil, aspoň by měl tady Hawk nějaký zážitek.
*Je jasné, že do onoho podniku zamíří i vysoký tmavovlasý mladý upír. Na rtech mu tančí docela veselý úsměv. Že by se mu něco podařilo, když má tak dobrou náladu? Kdo ví. Prostě si to tam kráčí, oděn do bílého upnutého trika přes které má oblečenou černou koženou rozepnutou bundu, obyčejných obnošených riflí a šedých tenisek. Když dojde k baru, nějak ani zrakem nezaregistruje svého bývalého. Náhodička. Někde se posadí poblíž a když k němu přijde obsluha, věnuje mu široký úsměv.* Zdravím, prosím skleničku whiskey. Díky.* Řekne jen a pak už sleduje jak odchází.* /Nic mi dnes nemůže zkazit dobrou náladu./
*Hawk zrovna něco řeší ve své kanceláři.* Poslouchej parchante buď dáš peníze a nebo si je přijedu osobně vzít je ti to jasné. Máš už třetí termín po splátce, poslední možnost. Zaplatíš zítra po dobrém a nebo svými orgány. *Tipne mobil a jde zpět k papírům, když v tu mu někdo zaklepe na dveře.* Dále... *Podívá se ke dveřím a všimne si mladého číšníka jménem Darwin.* Darwine copak? *Zeptá se a usměje. Když mu Darwin vysvětlí že někdo si objednal červené, které už došlo, tak mu mírně úsměv poklesne.* Jasný Darwine pokud ho nemáme stačí to říct. Vím že jsi tu teprve pár dní ale musíš se naučit jednat s lidmi. Dneska to vezmu mám pro tebe jinačí úkol. Sundej zástěru pojedeš s Barrym na objížďku *Řekne a podá mu seznam jmén. Potom se zvedne a vyjde s ním z kanceláře. Jakmile mu dá popis osoby jde za ní. Všimne si že volá a tak přijde k němu a počká než mladík domluví. Druhý číšník zatím nalije Nikolasovi jeho whiskey a podá mu ji.*
*Protočí panenkami a opět zavrtí hlavou.* Já jsem schopný se hádat dál, nemysli si. *Být tu, už by jej Hiram naněkolikrát zpražil pohledem. Namísto toho se ale snaží uklidnit díváním se kolem, což...no udělalo to přesný opak.* Heleď, jsme možná dobří kamarádi, ale stále jsem tvůj šéf. Takže koukej vychladnout a nedovoluj si. *Řekne už s výrazně naštvaným tónem. Osoba na druhé straně hned tím pádem sklapne, povzdechne si a s rozloučením mobil položí.* To bychom měli...snad bude v pohodě, až tam pak půjdu. *Zamumlá si pod nosem. Osoby, co k němu přišla,si všiml až posléze.* Přejete si?
*Když je před něj postavena sklenička whiskey, pozvedne potěšeně obě obočí.* Děkuji. *Odvětí jen na to a vezme skleničku do ruky. Číšníka si už vůbec nevšímá, místo toho se začne rozhlížet po lokále. Ještě aby ne, co jiného také dělat. Jenže tohle dělat asi neměl. Zarazí se zrovna když přikládá skleničku k ústům aby se napil. Zrak mu totiž padne na osobu nedaleko něj. Přesněji na jeho bývalého. Chvíli se nehýbe, nejspíš asi aby si ho čaroděj nevšiml.* No tak jsem tu dobrou náladu asi zakřikl. *Povzdechne si potichu a nakonec se přeci jen napije. Sleduje Hiramův stůl a jinak nic nedělá. Proč by taky měl.*
*Jakmile mladík hovor tipne tak se usměje.* Dobrý den omlouvám se ale červené víno došlo. Můj čísník má teď pauzu a tak jsem přišel to za něj vyřešit. Přál by jste- *Na chvíli se zarazí protože jeho sedmý smysl po několika letech v mafii zbystří že je někdo sleduje. Nedá to zatím ale nijak na jevo.* No ehm jak jsem říkal přál by jste si něco jiného. Za to že jsme vás takhle zklamaly tak vám dáme první drink na nás co vy na to. *Řekne a mile se usměje. Samozřejmě přetvářet se naučil dávno a proto mu to nedělá žádný problém. Zároveň pozoruje ostatní a nakonec jeho oči padnou na dalšího mladíka který je sleduje.* /Konkurence? U mě v baru? To je blbost... Buď nováček a nebo prostý člověk... Ale Anthony není takový idiot aby za mnou poslal své lidi a ještě k tomu nové./ *Nakonec zatřese mírně hlavou a urovná si vzpomínky. Před mladíkem se pořád však ma na pozoru. A otočí se k tomu co je zrovna u jeho stolu.* Takže co by jste si dal?
/No to mi tu ještě chybělo..i když..možná../ *Myšlenky mu v hlavě mířily o sto šest, jak se při pohledu na Nikolase vracel zpět do období, kdy to krachlo. Lehce sebou trhne, načež radši pokračuje v hovoru, který posléze tipne. Ani se svému kamarádovi o té náhodě nezmíní. Jeho pozornost stejně zaujme nový čišník, který se u něj zastavil.* Oh, škoda. *Ruce si dá do klína, zatímco muže pozoruje.* No stěžovat si nebudu. *Uchechtne se.* Jestli je to možné, poprosím o jägerbombu. *Poprosí a pohledem kmitne k Nikolasovi, na nějž se jako úplný andílek usměje.* A víte co? Doneste mi to prosím k tam tomu stolu, přesednu si. *A jak zmínil, tak udělal. Během chvilky jej už upír vidí stát u stolu. Rukou již svírá opěradlo židle.* Hádám, že vítaný nejsem...nebo se snad pletu, Nikolasi?
*Na chvíli z Hirama spustí oči, nejspíš i pro to, že ne na něj týpek co je u něj podívá jeho směrem. Jenže to už se k němu dostanou čarodějova slova a tak mu nezbyde nic jiného než se na něj podívat. Zvedne hlavu i zrak k Hiramovi a pokyne rukou na židli, jehož opěrku Hiram drží.* No jen si posluž. Vítaný... nejspíš jsi, Hirame. Je to dlouho co jsme se naposledy viděli. *Začne tam nejspíš onu konverzaci s mírným úšklebkem. Dokonce i úsměv mu trošku povadne, ještě aby ne.* /Vítaný nebo ne, stejně by sis přisedl. Na to tě znám až moc dobře./
*Za chvíli přijde i Hawk s jagerbombou.* /Tyvole že já nepoprosil Gabea/ *Vzdychne a jakmile dorazí tak se usměje.* Zde je váš drink, tak jak jste si přál. *Řekne a jakmile ho položí tak mu začne mobil v kapse vibrovat. Podívá se tedy na své chytré hodinky a všimne si že je to ten člověk co odmítá zaplatit. Ihned to tedy zvedne a nasraný mírně odstoupí. Není mu to sice moc platné když jde slyšet každé slovo.* Takže zmrde. Zaplatíš a nebo si tam dojdu je ti to jasné. Já nebudu marnit čas s někým jako si ty. SER MĚ JEŠTĚ CHVÍLI. *Poslední slova řekne více nahlas a tipne to. S povzdechem pak sedne ke stolu vedle těch dvou a pokyne barmanovi aby mu nalil jeho oblíbenou whiskey.*
*Sednout si takto k někomu, komu jste krapet poničili jeho život, je dost troufalé, co si budeme. Navíc takto mrví náladu oběma stranám...takže proč? Čaroděj to nakonec vzdá už kvůli své nátuře dřív, jak Nikolas. Nemá chuť na přetvářku, jen potřebu ukojit pár svých myšlenek. Přesně to jej pobídne k pečlivé prohlídce Nikolasova vzevření. Nakonec si s úlevou oddechne, čímž pravděpodobně překvapil jak Nikolase, tak i sám sebe.* Dragos ti zjevně nestihl nic udělat před svým odchodem. *Zkonstatuje, hlavu nakloníc do strany. Poděkuje přitom čišníkovi za drink.* Možná jsi měl přeci jen pravdu s tím, že tě Aless ochrání. *Pousměje se.*
*Mírně se uculí, když se ukáže čaroděj měl o něj nejspíš obavy. Krátce a tiše se zasměje.* To rozhodně nestihl. To jo, Aless se docela činila, to neříkám. *Řekne docela klidným tónem, je jasné že to zatím bere v pohodě.* Ale musel jsem se dost dlouho skrývat a nebavilo mě to. Jenže jsem musel pokud jsem chtěl zůstat naživu, že? *Odvětí dál a tentokrát už lze z hlasu rozpoznat hněv. Kdo ví na koho je přesně ten hněv mířený. Jako upírovi mu neujde telefonát týpka co si sedne vedle nich. Hodí po něm očkem a trošku se u toho zamračí. Upije si mezitím ze své skleničky.* Hm, chtělo by to asi trošku přiostřit. *Utrousí směrem k Hiramovi. Nejspíš tím asi myslel, že chce přiostřit whiskey nějakou tou dobrou skupinou.*
*vezme svoji whiskey a kouká u toho do mobilu. Neujde mu však konverzace která se odehrává mezi dvěma mladíky vedle něj. Každopádně nic mu to neříká a proto si zajde do kanceláře a přinese si nějaké papíry ke stolu. Jakmile je hotov papíry schová a podívá se po baru jestli někdo nechce pití nebo něco jiného.*
Docela mě to udivuje..spíše jsem myslel, že vše nechá na členech svého klanu. Protože si jinak nezvládnu vysvětlit, proč jsi tam byl pečený vařený namísto toho, abys byl doma se mnou. *Neodpustí si se zašklebením. Snad se tím snažil rychle zamést ty obavy, co se mu ještě před chvílí zračily v očích. Asi si nechce připustit, že by mu stále na upírovi záleželo.* Doufám, že teď nenarážíš na mě..kdybys nebyl v jejím klanu, nemusel by ses schovávat vůbec. *Překříží si ruce na prsou. Sám se ale opět vydržel mračit jen chvilku. Jen, co upír promluvil znovu, jako kdyby roztál. Hlavu tedy nakloní do strany a pohledem po něm lupne.* Jakou skupinu si můj drahý oblíbený klient žádá? *Zašeptá. Byla to dost konkrétní narážka. Nakonec se spolu přece seznámili v bordelu. Čert ví, proč ji najednou ze sebe vypustil. Mimovolně se následně podívá na toho muže, co mu donesl jägerbombu. Pozvedne obočí.* Ten asi nebude nejostřejší tužka v penále, že?
Ach, zase s tím začínáš? Myslel jsem, že už je to za námi. *Řekne poněkud otráveně a u toho mírně protočí očima. Je jasné, že tohle téma nebude jeho oblíbené.* Udělal jsem to kvůli spojenectví, kdyby náhodou. Vážně jsem se měl místo toho plazit za Dragosem a prosit ho? To nikdy. *Zavrčí naštvaně, ale to už se postupně začne uklidňovat. Dá si poslední doušek zlaté tekutiny a poté s překvapeným výrazem směřuje svůj pohled přímo na Hirama.* Tvůj drahý oblíbený klient? Tak to slyším po hodně dlouhé době. *Uchechtne se pobaveně, jenže to už čaroděj směřuje svou pozornost k tomu divnému muži vedle nich. Pozvedne zvědavě obě obočí a lehce se zakření, očividně ho to dost pobavilo.*
*Všimne si že na něj oba civí a rozhodne se za nimi jít.* Mužů ještě něco nabídnout pánové? Pokud ne tak půjdu pryč. *Řekne a zamyslí se co říct dál. Po chvíli vzdychne.* Omlouvám se jestli jsem dnes mírně nepříjemný. Jeden... Pacient odmítá zaplatit za službu a k tomu mi celou dobu lhal. Jen chtěl aby nemusel do práce. Čurák fakt. Já ani nevím proč s ním jsem v kontaktu a dost mě- *Zarazí se a podívá se opět na ně.* Pardon nejspíš vás to nezajímá. Tak já asi půjdu k jinému stolu.
Zase? Vytáhl jsem to jen při samotném rozchodu a dnes ti to akorát vyčítám, protože se to zrovna nabízelo. Reálně..to jsem až tak nesnesitelný? *Odsekne. I na něm bylo dost snadno poznat, že mu to téma zrovna nesedí, nicméně namísto otrávenosti na něm šla spíše vidět bolest s hněvem.* Třeba nebýt v žádném klanu? Darwin to taky odmítl. *Zasyčí. Nakonec si ovšem povzdechne, promne kořen nosu a na moment zakloní hlavu. Hned nato se radši napije.* Promiň, vřít to ve mně asi bude ještě nějakou dobu. *Zavrtí hlavou a vrátí ji do původní pozice, aby se na upíra mohl podívat. Mlčky pak přesune jednu svoji ruku nad Nikolasovu sklenku. Nejprve se rozhlédne, poté s tichými slovy zaluská a ve skleničce se hned nato objeví rudá tekutina. Skupina B+.* Mhmmmm...ale to krásné zacházení mi chybí stále..nehledě na to vše okolo toho. *Odvětí mu.* Šup, než hodíš šavli. Tu whiskey jsi vypil bez dávky krve a nejsi až tak starý, abys to zvládl bez ní. *Nadhodí. Poté svoji pozornost přesune na toho rádoby barmana.* Oh...aha...a jste si jist, že to je něco, co byste nám měl jen tak ze vzteku sdělovat? *Pozvedne jedno obočí.*
Ne, takhle jsem to nemyslel. *Zamručí podrážděně a tak nějak mu neujde ostrost a nahněvanost v čarodějově hlase. A hlavně otrávenost, což nebylo běžné.* Mohl jsem, ale usoudil jsem, že bude nejspíš nejlepší v nějakém klanu být. Ale už to nech plavat, je to minulost. *Ušklíbne se, hlavně při zaznění Darwinova jména u čehož ještě k tomu přidá protočení panenek. Když se ovšem rozhodne ho zachránit od ne moc příjemného vyprazdňování žaludku, vytřeští na něj svá hnědá očka.* Hm, to je fakt. Taky mi to chybí. *Prohodí už umírněně. Jelikož už v břiše mu to začalo dělat neplechu, vezme skleničku s krví a pěkně si jí tam vychutná. Poté co onu skleničku položí, koukne snad i s vděkem na Hirama.* Děkuji a jak tak cítím... nezapomněl jsi na mou oblíbenou. To je pravda, tak starý zase nejsem...ach, i tak bych všechny mé léta dál za to se projít zase jednou po slunečním světle. *Řekne s tím, že poslední slova zní posmutněle. To tedy do doby než už se zase k tomu přimotá onen člověk.* Ale nepovídejte, to je dost zlé od pacienta. *Prohodí docela pobaveně.*
Ne nejsem a jo je to pěkně hnusný, ale co omluvit se musím když jste u mě v baru a já tu vyvádím jak klasický bezdomovec na ulici. Takže se ptám ještě jednou. Potřebujete ještě něco? *Zeptá se a vytáhne svůj blok aby si to popřípadě mohl zapsat* Máme dost alkoholu a jednu z nejlepších kvalit. Máme i vlastní whiskey. Jen si vyberte a pokud potřebujete ještě něco jiného tak mi řekněte.
Tak jak? *Rozhodí jednou rukou, zkoumajíce upíra znovu pohledem. Komponenty na krvavě rudém přehozu při tom pohybu radostně zacinkaly a společně s jednou stranou látky sklouzly z čarodějova ramene. Na chviličku se na Nikolase napjatě dívá, než se zhluboka nadechne a vydechne.* Promiň, máš pravdu. *Kývne. Poté se již zaobírá jen problémem s krví. Úplně nepotřeboval, aby před ním ten rozkošný upírek hodil šavli, jen kvůli tomu, že vypil čistý alkohol. No co by to byl za svini? Zajistí tedy Nikolasovi krev, během čehož se pousměje nad jeho slovy.* Třeba...třeba se to jednou znovu stane...najdeš nějaký amulet, nebo se, co já vím, staneš světlomilcem...je to na náhodě. *Pokčí rameny. Přehoz si nato za doprovodu cinkání upraví tak, aby mu ramena neodhaloval. Nepotřebuje poslouchat stížnosti na to, jak se tu odhaluje. Ne, že by mu to někdy vadilo, ale teď na to úplně nemá náladu. Asi podobně, jako jejich čišník, který se ukáže být zjevně i majitel podniku. O to víc jej zaráží jeho prazvláštní chování.*/A prý, že já jsem příliš dětinský./ *Pomyslí si. Uvolněně se nato opře.* Dýmka by byla? Vám by totiž přišla vhod. Třeba byste se...uvolnil. *Ušklíbne se. Nikolas možná mohl i tušit, kam bude Hiram tímto mířit. Těžko říct, jak tedy svého bývalého znal.*
Nijak, Hi. *Odvětí mu tlumeně s tím, že po dlouhé době použije zkratku čarodějova jména. Pak už je očividně téma klan a to další uzavřeno.* Možná. Uvidíme jestli se mi to vůbec podaří. Za tu dobu co jsem tady se mi nedaří vůbec a to jsem se zatraceně snažil. *Povzdechne si nakonec smutně, ale to už je pryč když je tentokrát celá jejich konverzace o jednoho účastníka bohatší.* No já si asi teď už nic nedám, ale ta dýmka zní vážně lákavě. *Nadhodí s širokým úsměvem a opře se o opěradlo židle. Je očividné, že se docela i dobře baví.*
*Už nějakou tu dobu je očividně dost mimo, asi nejspíš přemýšlí stále nad tím proč se kolem něj chová Hiram divně. Jako by snad něco provedl. A tak když přijde domů z večeře a k uším se mu dostane zvonění hodin, zamračí se a dojde ke gauči.* Zase usnul na gauči. Takhle ho bude zase bolet celý člověk. *Povzdechne si potichu a zvedne ho, načež ho přenese do ložnice na postel.* Hirame, jsi v pořádku? *Zašeptá čaroději do ouška slova, která mu chtěl věnovat už před tím, ale čaroděj s růžky mu nedal vůbec šanci.*
*Tak nějak se přikrade za svého milého čaroděje. Ovšemže se tak nějak i snaží o nenápadnost, což je nejspíš i trošku těžší jelikož už ví, že ho Hiram moc dobře zná.* Copak? Jsi nervózní? *Houkne a mírně se i k němu nakloní. Co očekávat od vysokého upíra, že? Na sobě má bílou košili s dlouhými vyhrnutými rukávy, černé obyčejné rifle a obnošené černé tenisky. Takže je oblečený do svého oblíbeného.* Hm, co to tu máš? *Pozvedne udiveně obě obočí a koukne se na papír který čaroděj má.* Neměl bys tolik pracovat, za chvíli budeš tak moc přepracovaný, že nebudeš vědět kdo jsi. *Prohodí s mírným úšklebkem a nahodí mírné zamračení.*
*Ačkoliv zaregistroval zachrastění korálků, měl za to, že to byly ty z jeho oblečení, od mobilu a později i papíru tedy pohled nezvedl a dál četl. Byla to nějaká stará poezie, co mu jednou Dominic dal na to, aby ji zhodnotil. Aspoň to si Hiram myslel. Nechával to ležet hladem už hodnou chvíli, takže už opravdový důvod pro zaslání s velkou pravděpodobností zapomněl.* Huh? * Hlesl překvapeně, očima ihned vystřelil k osobě, která ze sebe ty otázky vypustila. Svého drahého nakonec snadno podle hlasu poznal. Akorát mu věnoval překvapený pohled, než se spokojeně usmál.* No co jiného bys čekal, když jsem nevěděl, kdy můj princ na bílém koni přijede? *Nadhodil se zachichotáním a papír odložil bokem na malý, nízký stolek.* Klídek, je to nějaká poezie či co...měl jsem si to projít před několika měsíci, asi? Ups. *Uchechtl se, načež vstal a postavil se na špičky, aby se mohl pověsit Nikolasovi okolo krku a nátáhnout se pro polibek.*
Já jsem právě spěchal co nejvíc jsem mohl, tedy spíš co mi moje šéfová a okolní svět dovolili. *Zasměje se a mírně našpulí rty, jistě že z toho vzejde polibek pro jeho milovaného a tak ho také i pevně obejme.* Poezie? Před několika měsíci? Proč mě to vlastně ani tak moc nepřekvapuje? *Zachichotá se, což může zrovna u něj trošku působit zvláštně. Překvapeně ještě k tomu zase koukne na ten kus čehosi.* Nejsem moc na tu poezii, ale tak nechceš nějak pomoct? Možná bych se v tom vyznal. Pokud ne, tak se omlouvám a dám od toho ruce pryč. *Mrkne na svého čaroděje a ještě ho jen tak nepouští.*
*Na moment se zazubí a poté zlehka kývne, věšíce se na svého milovaného upíra. Vesměs doslova – stál na špičkách, zatímco Nikolase objímal okolo krku.* A já jsem za to rád. *Zmínil hned, načež dodal.* Hlavně, že se ti při cestě nic nestalo. *Na toto nemohl opomenout. Nemohl se totiž mnohdy zbavit toho strachu, který o svoji drahou polovičku měl. Nyní se ovšem spokojeně po polibku usmál a s úlevou se Nikolasova krku pustil a postavil normálně na chodidla. Od upíra se však neodtáhl úplně, své objetí akorát přesunul níže, kde již normálně dosáhl.* Netuším. *Zanotoval si Hiram s nevinným úsměvem. Hold se mu pak navalilo tolik práce, za to přece nemohl. Pozvolna zavrtěl hlavou.* Neneee...aspoň tedy ne teď. Co se spíše tulit? Nechceš mi říct, jak ses měl? *Začal ten text opět pouštět do pozadí. Nakonec byl nyní rád, že má svého přítele zase u sebe.*
*Uculí se a pořádně si prohlédne tvář svého čaroděje.* Ne teď. Dobrá, to dokážu akceptovat. Přeci jen jsem teď dorazil a hned pracovat by bylo nanejvýš nepřípustné. *Zasměje se a nechává se objímat. Očividně si tuto chvíli užívá, jelikož se uvolní.* Vždyť víš jak jsem se měl. Fajn, ale moc jsi mi chyběl. Mám tak nějak pocit, že ti tohle říkám pokaždé když se mě zeptáš na to jak jsem se měl. *Vyjde z něj uchechtnutí a mírně nakloní hlavu na stranu. Byl opravdu rád, že je tam kde má být, tedy v náručí svého milého.* Tulení mi zní jako výborný nápad. *Prohodí jen tak jako odpověď na Hiramovu otázku *
Přesně tak! Volno máme! A to dokonce i od koček a dalších zvířátek. *Zanotoval krátce a dodatečně se i uchechtl. Nikolas už poté době určitě věděl, že to Hiram nemyslel zle. Všechny mazlíčky měl rád, jen si rád občas od nich odpočinul – pravděpodobně aby snesl lépe ten šok poté, co po pauze přijde domů. Naštěstí si na ten občasný svinčík začínal zvykat. Tiše se při Nikolasových následujících slovech zachichotal. U něj to ovšem, narozdíl od upíra, vypadalo roztomile.* Vskutku. V tomto jsi téměř jako gramofonová deska. *Další zachichotání.* Ale co říkáš na to, že bych šel jednou s tebou? Jasně, stále tě v tomto tvém rozhodnutí nepodporuju... hlavně, protože nemám jediný důvod, proč vůdkyni toho klanu věřit...ale věřím tobě. *Usmál se upřímně, opět se postavíce na špičky, aby mohl Nikolase pohladit po tváři.* Dobře, radši se jdeme tulit, než chytíme depresivní chvilku zase. *Uchechtl se pak, načež se zvolna odtáhl, chytíce upíra za ruku, aby ho mohl s sebou stáhnout zpět do polštářů.*
Volno i od zvířátek? No tak to momentálně ráda slyším. *Zasměje se a pobaveně u toho zavrtí hlavou. Nejspíš už je dost možné, že tyhle chvíle jsou pro něj přirozené.* Vím jaký máš názor na ni. Já Aless věřím, ale chápu tě. Důvěra se musí získat. A to může trvat i roky. *Mrkne na něj a i když je to nejspíš vážné téma, nepřestává se usmívat. Je to určitě způsobené přítomností tohoto malého roztomilého čaroděje, který má na něj moc dobrý vliv.* Hm. *Zamyšleně trošku našpulí rty.* Jsi moc malý. *Řekne potichu když kouká na něj se skloněnou hlavou, ještě před tím než ho chytí Hiram za ruku aby ho stáhl do těch polštářů. Je jasné, že v tomto momentě myslí nejen na výšku čaroděje před sebou.*
*Pomalu si to nakráčí k čarodějovi do bytu a kyticí jeho oblíbených květin. Přeci jen měl Hiram narozeniny a tak by to s ním nějak rád oslavil. I když už někdy tohle bývá pro nesmrtelné nejspíš i otravné. Přeci jen kdo by to počítal, že?. A tak se tam postaví k němu, takovou rychlostí aby to čaroděj moc nezaregistroval zatím co se věnuje kocourovi.* Já mám taky mazlivou náladu. *Řekne nahlas a pak s širokým úsměvem vytáhne na Hirama kytici.* Všechno nejlepší k narozeninám, lásko moje. Tak nějak jsem si říkal, že možná ještě narozeniny slavíš. *Ještě než mu kytici předá, hupsne vedle něj na gauč, políbí ho a nakonec i obejme.* Doufám, že jsem ti nějak nezhatil plány.
*Pomalu si to ulicemi města míří do baru nejspíš i v naději, že tady najde nějakého známého. Přeci jen je to doma teď zajímavé a tak nějak je potřeba jít někam se projít. S tou myšlenkou dojde k barmanovi a objedná si pěkně skleničku whiskey. Když se otočí, spatří svou šéfovou a tak k ní s úsměvem dojde.* Zdravím, Aless. Můžu se přidat? Tak nějak jsem si zapomněl svou placatku. *Řekne a ještě kývne hlavou směrem k její placatce. Vypadá tak nějak unaveně což je někdy k tomu, že je upír nemyslitelné.* /Aspoň přijdu na jiné myšlenky a více se socializuju. Hiram si určitě nebude dělat starosti, řekl jsem mu, že se jdu najíst něčeho čerstvého./ *Prožene se mu hlavou.*
*Aless se zrovna otočila k baru, kde už na ni čekala láhev whisky, když uslyšela známy hlas. Otočila se na Nicka a pousmála se.* Jo proč ne, společnost se hodí. *Pousmála se, nalila si do sklenky zlatavou tekutinu a když se nikdo nekoukal, vlila do ní i trochu krve, stejně tak i do sklenky Nika.* Tak co tě přivádí dneska do baru? Zábava nebo jen tak se opít? *Optala se, ona sama sem přišla na chvíli vypnout od všech starostí.* Mimochodem, až bude čas, představím ti i zbytek upírů, některé už znáš, jako třeba Tonyho a Leu. *Poukázala na ty dva, jenž byli opodál a důvěrně si povídali.*
*S úsměvem si tedy nechá ochutit whiskey a jemně se opře o bar.* Dnes jsem si chtěl jen vyčistit hlavu. Byl jsem na večerní procházce a řekl jsem si, že nebude špatné si něco malého dát k pití. *Uchechtne se a z kapsy kalhot vytáhne krabičku cigaret se zapalovačem. Jednu si vytáhne a zapálí si ji. Nabídne i Aless. Po té je jedno jestli si vezme nebo ne, krabičku se zapalovačem schová.* To budu rád, je potřeba se trochu socializovat. *Koukne hned na to na dva upíry opodál a kývne jim lehce na pozdrav. Pak se zase zaměří na svou šéfku.* A co ty? Proč jsi sem zavítala?
*Aless se na něj podívala a lehce se pousmála. Načež jeho nabízenou cigaretu odmítla. Její jediné neřesti jsou alkohol a občas drogy, které sama vyrábí a prodává.* To ano, navíc jsi nový, je dobré, aby si poznal ostatní a oni tebe. *Mrkla, když se pak zeptal, proč byla taky. Podívala se před sebe a povzdechla.* Potřebuju na chvíli… jak to říct… jo vypnout. Poslední dobou se toho nakupilo dost. Ale netrápí mě ani tak obchody nebo konkurence, jako manžel. Poslední dobou mi dělá starosti. Bojím se o něj a nevím, jak mu pomoct. A to je to nejhorší. Mám moc, mám vliv, mám prostředky a stejně se cítím bezmocná, pokud jde o něj. *Hodila do sebe sklenku whisky a koukla na něj.*
*Potáhne si z cigarety a krátce se zasměje.* To máš pravdu, jsem nový. Nejsem zvyklý na nějaké to úplné seznamování. Byl jsem se vším všudy jen ve dvou klanech, takže i přes to všechno si stále zvykám. *Povzdechne si a pak už jen poslouchá co má Aless na srdci, tedy spíš co jo trápí. Přikyvuje místy a postupně úsměv z jeho tváře zmizí.* Soucítím s tebou, Aless. Mám něco podobného doma, ale nijak nedokážu ovlivnit nebo změnit to co se kolem mé lásky děje. A tvůj manžel je taky upír nebo někdo jiný? Tak nějak vím, že mezirasové vztahy jsou mnohem víc rozšířené než by se čekalo, tak se jen ptám. *Řekne a také kopne do sebe svou skleničku whiskey. Znova si hned na to potáhne z cigarety, holt je to blbý zlozvyk, ale jemu už nijak moc neublíží.*
Co se týče seznamování, tak se nemáš čeho bát. Lidi v klanu jsou skvělí. Držíme pospolu, jak jen to jde. A já se o své lidi snažím starat a chránit je, jak jen to jde. Jsem si vědoma, že můj nízký věk někomu může vadit, nebo si myslí, že nemám zkušenosti. Ale za tu dobu jsem dosáhla dost věcí i na to, že jsem žena. A získala jsem si respekt i svých lidí. *Pousmála se a oběma nalila opět sklenku whisky i s trochou krve. Pak se na něj podívala a poslouchala.* Jaké starosti máš se svou láskou ty? *Optala se jej, pak se na chvíli odmlčela.* Můj manžel není upír, je to mladá víla. Jo nikdo moc nečekal, že by jsme se dali dohromady ´, především, když jsme se na začátku chtěli zabít. Ale o to nejde. My si rozumíme a náš život je skvělý, doplňujeme se, dokonce jsme si adoptovali dceru, takže v tom problém není. Jde spíš o problém, který nedávno nastal. Remi, jak jsem řekla, je víla a ty se živí lidskou energii. Do teď žil bez ní a šlo to… ale jedním malým nedopatřením si energii z civila vzal. Jenže je mladý, neumí to ovládat a stál se na tom závislý… a to mi dělá starosti a jemu taky. *Povzdechla si.*
Věk není důležitý, to jsem se za ty léta naučil. I to, že jsi žena. Věřím, že v tomhle klanu konečně najdu klid na duši. *Mrkne na ni a tím ji vlastně vzdává poklonu.* No, moje láska je čáryfuk a tak nějak má přátelé u nepřátelského klanu. Chápu, že chce chránit i je, ale trápí mě že jeho trápím já. *Uchechtne se.* Je to dost komplikované. *Zamumlá a pak se lehce protáhne.* Mladá víla? Tak to slyším poprvé a už jen tím máš respekt. I za to, že máte spolu rodinu. *Pousměje se.* Nevidí se to často. *Koutky úst mu ale povadnou při popisování problému.* Oh, to je zlé. Připomíná mi to naše mladé upíry. Nemají v té své říši nějakou odbornou pomoc? Když tak ti klidně nabízím pomocnou ruku, i kdyby to mělo být cokoliv, na mě se můžeš spolehnout. *Řekne a ještě si potáhne z cigarety než ji tipne do popelníku.*
*Musela se usmát, když jí vlastně složil kompliment.* Tak to děkuju. Je zvláštně milé tohle slyšet, především od muže. U manžela jsem na to zvyklá, ale jinak ne. *Uculila se.* Hlavně s tím mají problém někteří mi obchodní partneři. Ale srát na ně. *Napila se a pak si vyslechla jeho slova.* Ach tak… Takže tvůj přítel se přátelí s Dragosem. To asi nebyl moc nadšený, když ses přidal ke mě do klanu, viď? *Pousmála se a napila se ze své sklenky. Na chvíli se odmlčela.* No naše začátky byly bouřlivé, ale nenávist přerostla v lásku, v listopadu to bude rok, co jsme manželé a malou dceru máme teď krátce. Věř mi, kdyby mi tohle někdo řekl před dvěma lety, tak se mu vysměju. Já nebyla moc na city, vlastně jsem je po proměně zavrhla, ale Remi byl neoblomný a znova je ve mně probudil. Takže si život bez něj nedokážu představit. Právě proto mám o něj starost. *Koukla na něj.* Ano, je to skoro jako s novorozenci, snažím se mu pomoct sama, ale také jsem poprosila o pomoc známé, především z okruhu víl. Doufám v to, že to zvládne.
No to nebyl, spíš má strach aby se mi něco nestalo což je pochopitelné. *Uchechtne se a pak jen jemně zavrtí hlavou.* Rodina. Pro většinu upírů je to slovo tabu, ale já bych třeba někdy taky chtěl rodinu. Obdivuju tě a zároveň ti závidím. *Usměje se na ni.* Pokud máš známé u víl, tak je to výhoda. Věřím, že mu dokážou pomoct. Je přeci jeden z nich. *Tentokrát už nahodí povzbuzující úsměv.* Heh, to mi připomíná, že se mi stala jedna zajímavá věc. *Zasměje se krátce asi jen při té vzpomínce na tu danou situaci.* Viděla už jsi někdy lovce stínu pod vlivem naší krve? Já kupodivu ano, když jsem ehm, no pomáhal jedné zrzce proti démonovi po tom co mě očipovala. *Ušklíbne se při tom slově očipovala. Prohrábne si své rozcuchané vlasy a pustí se dál do vyprávění.* Byla z toho boje zraněná a pochybuju že by došla vůbec někam aniž by nevykrvácela a tak jsem ji dal trošku krve. Ani nevím proč. V životě by mě nenapadlo někomu z nich takhle pomoct, ale v ten moment jsem si říkal, že není na škodu udělat něco dobrého. *Povzdechne si a koukne na ni.* New York je samé překvapení i po těch letech. *Zasměje se potichu.*
Tomu rozumím, ale nemusí se bát. Chráním své upíry, takže i tebe. *Pousmála se, nad jeho slovy o rodině jen pokývala hlavou.* Třeba se dočkáš taky. Pro mě je rodina klan a samozřejmě i manžel a dcera. *Dolila jim pití a pak se na něj podívala.* Mám, tak snad to k něčemu bude. Jelikož se to zhoršuje a opravdu o něj mám strach. Novorozence zvládnu, ale manžel je v tomhle tvrdý oříšek. *Přiznala, ovšem nehodlala to s ním vzdát. Ani nikdy na tím nepřemýšlela. Když pak slyšela o lovcích, jen pozvedla obočí.* Na lovce si dávám pozor, neděláme problémy, takže je ani nepotkáváme, což je dobré. Takže ne, neviděla jsem sjetého lovce, ale podle toho, co jsi řekl, to muselo být něco. *Uculila se.* Ale překvapilo mě, že jsi čipovaný. Já i klan se tomu vyhýbáme, zatím zdárně, nějak s tím nesouhlasíme. *Přiznala.*
To zvládneš a tvůj manžel bude zase v pořádku. *Široce se usměje a pak si olízne spodní ret.* Ta zrzka mě překvapila zrovna u večeře, takže jsem ji nečekal. Moc na výběr mi nedala, buď se nechám očipovat dobrovolně nebo násilím. Nechtěl jsem ten blbý čip, ale co už. Je dobře, že se jim vyhýbáte. *Zase nahodí otrávený úšklebek.* Nesouhlasím s tím, připadám si jako označkovaný pudl na přehlídky. Měl jsem smůlu, ale to že jsem ji sjel mi to aspoň trochu vykompenzovalo. *Uchechtne se a pak se koukne na hodinky. Povzdechne si a urovná si triko.* Rád jsem tě víc poznal, Aless. Už půjdu za svým milovaným. Kdyby cokoliv, tak se mi ozvi. *Mrkne na ni přátelsky.* Tak zatím a děkuju. *Po těch slovech pomalu odejde z baru a zmizí v ulicích města.*
*Pomalu si to tak kráčí ulicemi města a tak nějak je očividně mimo realitu. Ještě aby ne, když má dnes schůzku s jednou z hlavních představitelů upířích klanů.* /Tak fajn, prostě a jednoduše to vyřídíme. Pochybuju, že by byla jako jedna nejmenovaná upíří osina v zadku./ *Prošlo mi hlavou a dorazil k vile paní Alessandry. Tak si tedy ještě upravil košili s vyhrnutými rukávy a pak už jen zazvonil.* Snad nejdu moc pozdě. *Zamumlá si pod nosem.*
*Jakmile se vilou rozezněl zvonek, Aless pokynula jednomu z ze svých upírů, aby se odebral ke dveřím. Nejblíž dveřím byl Tony, vysoký muž s kratšími hnědými vlasy, jeden z bližších upíru kolem Aless. Otevřel a sjel si mladíka pohledem.* Tak pojď dál mladej. *Pronesl a uhnul mu stranou, aby mohl vejít, pokud tak učinil, zavřel za ním dveře a vedl ho do obývacího pokoje, kde už na něj upírka čekala.*
*Když otevřel tedy nějaký vysoký týpek, mírně se zamračí nad tím "mladej" a pak jde tedy dál. Bez sebemenšího náznaku, že by byl nějak nervózní či že by byl nejistý se tam tak postaví a podívá se na Alessandru.* Dobrý den, slyšel jsem tedy, že vedete klan. Já jsem byl v klanu, ale to by ho nesměla převzít osina v zadku. Takže co je tady v nabídce? *Řekne jen tak bez okolků a nahodí mírný úsměv.* /Výhody klanu se mi budou rozhodně hodit./ *Pomyslí si.*
*Když Tony dovedl hosta k Aless, ta jen kývla na znak díků, načež se upír jen ušklíbl a nechal je o samotě, i tak ale zůstal opodál.* Stačí když mi budeš tykat, na takové formality si nepotrpím a jsem Aless. *Řekla a pak se uculila.* Hádám, že ta osina v zadku je myšlen Dragos. Myslím, že pro něj by se našly horší názvy. *Uchechtla se a pokynula mu, aby se posadil, sama tak učinila.* Něco k pití? *Optala se ještě, než se na něj znova podívala.* No v nabídce je toho dost. Pokud nejsi jeden z těch, kteří mají už své vlastní bydlení, je možnost, žít v jedné z vil, které vlastníme, buď v téhle, která je hlavní nebo jsou tady ještě další. Taktéž je možnost mít práci. V klanu máme upíry, kterým jsme s manželem nabídli práci. Ať už u něj v obchodě, či u mě ve firmě. *Řekla, do byznysu s drogami by ho asi jen tak nepustila, přece jen neznala ho tak dobře, aby mu v tomhle důvěřovala.* Ale jsou tu i jiné možnosti, trénovaní mladších, novorozenci… Jelikož nejsem zrovna někdo, kdo komu by chyběly peníze, má klan dost financi pro všechny, na půjčení je můj soukromý tryskáč a auta. O alkohol, drogy a krev není nouze. Klan je dost početný. Máme i své čaroděje a spolupráci i některých víl.
Heh, chtěl jsem být jen slušný a udělat jak se říká... dobrý první dojem. *Usměje se a přikývne hlavou. Na vyzvání se tedy posadí a asi až v ten moment se pořádně rozhlédne kolem sebe.* Je to tu pěkné, toť pravda, Aless. Jsem Nikolas, ale klidně mi můžeš říkat i zkráceně Nicku. *Podívá se zpět na ni a tak nějak se zaposlouchá do nabídky. Ještě před tím se samozřejmě krátce zasměje při zmínce o Dragosovi a horších přezdívkách. Pití jemně odmítne zavrtěním hlavou po vyslechnutí uznale hvízdne.* No to je zatím největší nabídka co jsem v životě měl...a to byly tak čtyři z toho jsem z toho jsem dvě odmítnul. *Uchechtne se.* No práce by se mi hodila to neříkám, že ne. Klidně by bylo fajn i trénování mladších. *Prohrábne si své rozcuchané vlasy * Čaroděje říkáš, a které pak máme? *Řekne s cukajícími se koutky úst.*
*Nad jeho slovy se jen usmála.* Tak tedy Nicku. Tohle bychom měli za sebou. *Pousmála se a napila se své whisky.* To ráda slyším. Snažím se svým lidem dopřát to nejlepší, od jídla po ochranu. A když jsou k tomu prostředky, jde to dobře *Mrkla.* Takže mě těší, že tě nabídka nadchla. Co e práce týče, mladých máme dost. Pár měsíců zpět jsme přijali pár upíru z rozpadlého klanu v Římě, takže na tréninky je dost lidí a vždy se další trenér hodí. *Pronesla a pak se na něj podívala.* Jestli myslíš někoho konkrétního z New Yorku tak ne. S jednou se přátelí můj manžel a já trochu taky, ale je to spíše, jak to říct rodinná přítelkyně. Čaroděje máme, ale nejsou zdejší, jsou to lidi, které znám už velmi dlouho a tak nějak spolupracujeme také delší dobu. Věřím jim a zajišťují nám ochranu.
*Mírně nakloní hlavu na stranu a pozvedne jedno obočí.* Tak v Římě...no jak se říká tak všechny cesty vedou do Říma. Pro ně platí, že cesty vedou do New Yorku. Tak si mě zapiš jako trenéra, rád jim pomůžu. *Řekne a podívá se na hodinky, které má na levém zápěstí.* /Sakra, měl bych jít, než se začne Hiram vyptávat./ *Probleskne mu hlavou a narovná hlavu.* No můj velmi blízký přítel je taky čaroděj a mu věřím. Takže to máme společné. *Pomalu se postaví a protáhne se.* Děkuji za schůzku a velmi rád budu součástí tvého klanu. Kdyby cokoliv tak mi dej vědět. Zatím se měj, Aless. *Poté se nejspíš nechá vyprovodit ven ochrankou a zmizí kdesi v ulicích města.*
*Tak nějak byl ready na ten den, na který čekal. To se ví, když je to navíc velmi důležitá událost a to ne jen pro něj, ale hlavně pro jeho milovaného, kterého by dnes rozhodně nechtěl zklamat. Proto dorazí na místo oděn do bílé košile s vyhrnutými rukávy po lokty, černých kalhot a hnědých polobotek. Takže elegantní jako vždy, samozřejmě. Tak nějak jde i vidět, že díky rohatému čaroději se mu zlepšil vkus na oblečení. Tak si tam stoupne tak aby pěkně viděl jak na Hirama, tak i na Nat.* Tak a je to tady. *Zamumlá potichu s širokým pyšným úsměvem.* /Vypadá úžasně.../ *Projde mu hlavou při pohledu na jeho milovaného.*
*Bob málem zapomněl na to, že se dnes otevírá kavárna. Takže na sebe hodil tmavě zelené volné kalhoty, tričko s krátkým rukávem v tmavé barvě, která je mezi zelenou a černou. Přes to má přehozený volný černý plášť kimonového stylu. Kalhoty doplňuje černý pásek, který je tvořen z pletených kožených plátků. Na nohy si nasadí černé plátěné mokasíny, v kterých není vedro a dá se s nimi pohodlně chodit. Vlasy má rozcuchané, ale pořád je jasné, že jde o účes. Na ruce má zavěšený složený vějíř. Vejde do davu a zastaví se vedle NIKOLASE.* Uf... taky vám je vedro jak blázen?* Zeptá se a pak se na něj podívá a jeho oči se rozzáří.* Oh! * Vyjde z něj a stoupne si ještě blíž, aby si ukořistil trochu chladu.*
*Naposledy vše v rychlosti sjel pohledem, než Nat přivedl ke dveřím podniku, které pomalu otevřel dokořán, aby mohla dívka vyjít. Kdyby nechtěla, prostě ji buď popohnal, nebo vyšel namísto ní. Tentokrát se snažil zachovat více jako muž, což bylo u něj mnohdy spíše zvláštností. Aby ovšem stále zabránil zvědavcům v pohlédnutí dovnitř skrze otevřené dveře, po jejichž levici visely neonové světla ve tvaru loga podniku, nechal jednoho z ochranky, aby si před vstup stoupl. Nakonec, nerad by hned vyzradil překvapení čekající uvnitř. Zároveň se ovšem nesnažil hosty nijak unudit.* Tak abychom to neprotahovali. *Zmínil poté, co s Nat jednohlasně pozdravil dav před sebou. Následovalo už jen slavnostní rozstřihnutí stužky. Dokonce přitom kdesi zaslechl zajásání, pokud jej jeho sluch po těch letech už neklamal.* Můžete vstoupit. *Uklonil se lehce a krátce, nechajíce bodyguarda uvolnit vstup dovnitř. Ti citlivější v davu mohli už nyní ucítit vůni vonných tyčinek a kuželů, která se linula celým podnikem až ven. Odborníci v tom pak mohli poznat levanduli, která mimo to byla i ve vázách rozmístěná v pár kójích. Ty měly samozřejmě na otevíračku záclony odkryté a svázané, aby si hosté mohli snáz po vstoupení do podniku vybrat, kde si chtějí jít odpočinout a popovídat se svými přáteli, zatímco jim jako hudební podklad bude hrát pomalá klidná hudba, podobná té, co se často pouští při meditacích.*
*.Natalie uvítala dav lidí společné s Hiramem a její nervozita spadla když střižená stužka padla k zemi, hned pádila dovnitř s ostatními. Držela se blízko Hirama a pohled na plný bar byl nádherný. Pak už se jen procházela kolem a užívala si svým 15 minut slávy.* Nevypadá to tu zle!..*řekla ale i tak lehce vyhlížela jestli se ukáže Val. rozhodné jí psala ať se staví ale pochybovala o tom. Její úsměv porostl když spatřila ROBERTA a rychle k němu pospíšila* Tak co? Líbí? Je tu celkem chládek ale to je co jsem jen slyšela..*řekla Nat a spokojeně si hrála s vlasy* Jak se vede tobě? *Rychle se zeptala a koukala na něj* Jestli máš žízeň tak doporučuji ledové čaje co tu máme. Ochladí i upíry..*snažila se zažertovat ale asi marně*
*Triss se překvapeně otočí směrem k NATEOVI, který se za ní objevil a lehce ho odstrčí.* To očividně ty chceš, aby si to mysleli, já jsem šťastně zadaná. *Rýpne si do něj pobaveně a mrkne, načež si vylslechne HIRAMA s NAT, zaznamená několik známých tváří, ale pobídne Natea.* Tak pojď, omrkneme to a půjdeme je pozdravit. *Postrčí jej lehce loktem, načež se do něj zavěsí a potáhne jej dovnitř, kde se rozhlédne.* Mají to tu krásné! Někdo tu má cit pro estetiku. *Mrkne směrem k hostitelům a jestli nebudou v obležení někoho, tak potáhne Natea za sebou a kdyby nechtěl, klidně k nim zamíří sama.* Zdravíčko, HIRAME! *Triss rozzáří tvář úsměv o to upřímnější.* Máte to tu nádherné. Asi mám novou oblíbenou čajovnu. *Mrkne na něj vesele.*
*Ušklíbne se na TRISS, když jej odstrčí a po jejích slovech si odfrkne.* No promiň, cara mia, ale jestli jsi zapomněla, tak podle loňských drbů jsem tě tehdy údajně podvedl s Lyriou, takže to nevypadá, že by jsem měl zájem být nadále tvojí životní láskou.. *Pronese s úšklebkem, než se přizpůsobí jejímu chycení. Ono nic jiného mu totiž nezbývalo.* To říkáš mě, který nerozezná fuchsiovou od magenty? *Na případnou Trissinu reakci mávne rukou.* Neřeš.. To jediné jsem pochytil z Tinina spílání, když se mě ptala, která barva plavek je lepší.. *Za chvíli už uvidí známou tvář, byť HIRAMA nějaký ten pátek neviděl. Na pozdrav mu ironicky zasalutuje dvěma prsty, než řekne alespoň.* Čau.. Prostě to, co říká Triss.. Podle nejnovějšího poznatku mojí sestry totiž nemám prý vkus, takže budu s Triss jen souhlasit.. *Zasměje se.*
*Když ho osloví ROBERT, tak zaměří svou pozornost na něj.* Jo to asi je. *Usměje se na něj než se zarazí. Mírně přivře oči jako by snad pátral ve své paměti kde tohoto čaroděje jen viděl a očividně si i vzpomene.* Hele, tebe si pamatuju z klubu. Ty jsi ten kočičák od Taylora, že? *Vycení své bílé zoubky. Pak už k nim, ale přijde NAT a tak věnuje kousek pozornosti i jí.* Nat! Velmi rád tě vidím. Ani nevíš jakou mám radost z otevíračky. *Prohodí směrem k ní a když už nejspíš se NAT věnuje jen Robertovi, tak mírně kývne hlavou.* No tak já jdu dál k tomu hlavnímu hrdinovi dnešního dne. Zatím se mějte. *Mrkne na ně a pomalu se přibližuje k HIRAMOVI. Jenže je už u něj TRISS s Nathanem, ale to je mu fuk. Jakmile k nim dojde tak s rukama v kapsách na všechny kývne hlavou na pozdrav.* Zdravím. Tak co, Hi? Jak se cítíš? Dnešek je povedený. Oh, ahoj Triss a....no tebe neznám. *Řekne a krátce si NATEA prohlédne.*
*Bob se na NAT podívá a pousměje se.* Je to tu pěkné. A na mě pořád teplo.* Ušklíbne se a rozhlíží se kolem. Pak se podívá na NIKOLASE.* Oh, opravdu? Už si nepamatuju.* Zazubí se na něj a pak mu jen zamává když odejde a podívá se na NAT.* Hmm, možná zkusím nějaký ten ledový čaj, ale s liči. Docela mě to ovoce zaujalo.* Poví a vydá se si objednat. Všimne si i dalších známých tváří, ale ty momentálně neřeší. Objedná si čaj a čeká až se mu připraví.*
*Nějakou chvíli zůstal venku, kdyby náhodou by s ním někdo chtěl náhodou mluvit, než se rozhodl jít rovněž schovat dovnitř. Už by se pak chystal jít k pultu, vyventilovat se u svých přátel za ním. Než to však stihl udělat, zaslechl známý hlas, za nímž se s úsměvem otočil. Ukázalo se, že hádal v hlavě správně – ten, kdo na něj promluvil, byla TRISS.* Ahojky. *Řekl a otevřel náruč, kdyby jej náhodou chtěla ČARODĚJKA obejmout. U NATEA s něčím takovým už však moc nepočítal. I tak mu ale na moment náruč otevřel, kdyby si náhodou chtěl začít stěžovat.* Tak to mě těší. Už jste viděli interiér druhé části? Tohle...*Odmlčel se a lehce rozmáchl rukama, aby poukázal na interiér, v němž se nacházeli momentálně.* ..je totiž především Natina práce, druhou část jsem zařizoval hlavně já...což asi půjde poznat. *Dokončil poté, drbajíce se přitom na zátylku.* Nuže, asi půjdu najít svého partnera..předpokládám, že Nikolase jste zatím nepotkali? *Nadhodil. Nikam se však už chystat nemusel, protože se NIKOLAS objevil přímo u nich.* Ahoooj. *Protáhl, načež UPÍRA spokojeně objal, pokud mu to tedy svolil.* Skvěle. *Zazubil se poté krátce a už se natahoval pro polibek na přivítanou.*
*Nat se usmívala od ucha k uchu, ukazujíc své bílé zoubky. NIKOLASOVI kývla hlavou na vděk a hned za nim.* Děkuji a ano myslím že by tu neco takoveho mělo být..Pak se když tak stav do druhe části..tam vem i Taylora někdy..je velice..jak to říci..speciální!! Hiram ji navrhoval *Pověděla ROBERTOVI otočila se k NIKOLASOVI* Taky jsem nadšená!..jen mam chuť padnout na zem s toho davu co tu je...*potom co ji rekl že půjde hledat Hirama tak kývla a koukla se kolem* Počkej jdu s tebou! *Pospíchala za Nikolasem a z lehké úzkosti si hrála s řetízkem u kalhot* Híro! *Zamávala HIRAMOVI s úsměvem a protože nechtěla být sama tak se k nim nenápadně přidala.*
Tak nedělej hovadiny. *Popíchne ho, načež se zasměje.* Upřímně s odstíny mívám taky problémy, kór s těmi nepatrnými. *Přizná, že je na tom podobně, i když dokázala říct, který je světlější a který tmavší, když se o to zajímala. Nicméně pojmenování byla věc jiná, bylo tolik názvů! Musí se pobaveně ušklíbnout nad tím, jak jí přizvukoval, stačí obejmout HIRAMA, jenže do chvilky se nim přimotá NIKOLAS, kterému věnovala zachráněného zajíčka.* Ahoooj, jak se daří? A jak zajíčkovi? Ještě ho máš, nebo jsi ho někde vypustil? *Zeptá se zaujatě.* A tohle je NATE, můj velmi dobrý kamarád. Nate, NIKOLAS. *Představí oba muže, kteří se ještě neznali a otočí se k HIRAMOVI, aby mu odpověděla.* Ah, ještě jsme neměli to potěšení, ale rozhodně to tu prozkoumáme. *Mrkne na něj.* Ale podle této části bude i ta druhá určitě skvělá. *Usměje se na něj. Tak tedy NIKOLAS je jeho partner? Zajímavé zjištění. Otočí se k NAT, když všem odpověděla.* Zdravím, ty budeš asi Nat? Já jsem Triss, věřím, že jsme se ještě nepotkali. *Nadhodí a natáhne k ní přátelsky ruku.* Každopádně, zahlédla jsem ROBERTA, tak ho alespoň zajdu pozdravit, určitě se k vám ještě vrátím. *Usměje se, pokud nebo až se s NATALIE představí a ostatní jí odpoví na případné dotazy a poznámky a zamíří za zmíněným čarodějem.* Můžu se přidat? *Nadhodí a sama si objedná to stejné, co on, byť neúmyslně, protože venku bylo neuvěřitelné horko.*
Já nic neudělal! *Vyjekne tiše ukřivděně. Což je pravda, že zrovna v tomhle byl nevinně. Lyria mu jen dala pusu na tvář a nějaký blb udělal z komára velblouda potom.* Nezvedej si tolik ego, gatita.. *Ucedí k TRISS s ušklíbnutím, když si všimne jejího úšklebku. Když mu HIRAM nabídne objetí, tak decentním pohybem ruky odmítne. Ne, že by měl problém jej obejmout, ale nepřišlo mu, že by jejich přátelství bylo natolik blízké. Na jeho slova jen zakroutí hlavou a to na obě otázky, než k nim dorazí dvě nové tváře. Mávne krátce na pozdrav, jelikož jej Triss představila za něj. Proto jenom dodá.* Vzhledem k tomu z kolika průserů jsem tě tahal, ať už fyzicky nebo mentálně, si myslím, že tohle byla normálně kamarádská degradace.. *Odfrkne si, než se mu na rty vrátí pobavený úsměv a prohodí k NAT s vtipem.* Slyšel jsem, že si z tebe Hiram udělal otroka na výzdobu téhle části podniku.. *Nezastavuje TRISS, když slyší, kam se chystá odejít, ale nedá mu to k ní alespoň nezavolat.* Žádný uzavírání magických dohod! Znáš se! *Načež se pohledem vrátí ke konverzaci v jejich skupince.*
*Natalie se rychle otočila na Triss a kývla hlavou* Ano, nepotkali..Natalie McCoy jméno mé, těší mě! *Potřasla si s Triss ruku a otočilase nw NATEA* Ne..Byl to společný nápad. *Opravila ho rychle a znovu se podivala na TRISS, pomalu si uvědomila kdo to byl.* To..To je..*Natalie se podívala na Hirama s udiveným výrazem zároveň ukazujic na Triss* To byla Fakt ona!? *tiše zapištěla než se uklidnila a by zachovala svůj postoj. Zbytek tě akce se jen bavila s ostatními hosty a pila krev. Potom se jen rozloučila s ostatnimi a s Elaine vydali směrem k vile.*
*Mrkne na TRISS a zasměje se.* Prý vypustil. Ten je pěkně u mě doma, nikdy bych se ho nezbavil. *Zavrtí pobaveně hlavou a na seznámení kývne hlavou na NATEA.* Těší mě. *Prohodí k němu a to už se k němu natahuje HIRAM, kterého okamžitě jemně políbí. Vytáhne si jednu ruku z kapsy a obejme ho kolem pasu.* Jen skvěle? Hm, na tom budeme muset doma ještě zapracovat. Na tohle se hodí spíš slovo perfektní. *Zazubí se na něj. Rozhlédne se kolem a uznale hvízdne.* Pěkně jste se tu vyřádili, ale abych byl konkrétnější... *Podívá se zpět na rohatého čaroděje.* Mám takový pocit, že už je čas jít domů to ještě dál oslavit. *Zašeptá směrem jen k němu, pak už se s širokým úsměvem rozloučí s ostatními a pokud bude HIRAM chtít tak po jeho boku odchází směrem k doupěti mladého čaroděje.*
*Tak si tam leží v posteli oděn do riflí a bílé košile. Očividně je spokojen jelikož mu na hrudi odpočívá králík, no spíš zajíc, jménem Frankie. Oči má zavřené a hladí jemně a pomalu králíčka.* /Je tu až moc klid. Kdepak jen se potuluje?/ *Prožene se mu hlavou, ale to už zaslechne otevírání dveří. Otevře oči a i s králíkem v náručí vstane. Frankiemu je to nejspíš asi jedno a tak stále spokojeně spočívá. Jde pomalu a když se k němu dostane, že mají návštěvu, překvapeně zvedne obě obočí a povzdechne si s úsměvem.* Hm, tak návštěvu říkáš. *Řekne a nadechne se.* Ale, ale...další upír. *Prohodí a jakmile k nim dojde, opře se o stěnu i s králíčkem a pořádně si nově příchozí prohlédne. Nepřestává u toho hladit Frankieho.* Zdravíčko. *Mrkne na Nat.*
*Nat se lehce usmála na Nikolase a zamávala* Zdravím..Jsem Nat..a to je má chůva Elaine..Těší mě! *Nat se usmála víc když si všimla králíčka a tiše povzdechla* To je rozkošný...*Přiznala a jen z dálky malinké zvířátko obdivovala. Elaine překřížila ruce a jen Nat sledovala* A ano..doufám že malá návštěva van nenarušuje klid..jenže Hiram básnil o krvavých nanucích a krev by se teď bodla *Promnula si dlaně než se kouka kolem a se svolením hirama se posadila na Gauč*
*Hold na něm šlo rozhodně poznat, že nepatří zrovna mezi introvertní lidi. Měl rád společnost – malou i velkou. A s tím jde ruku v ruce i potřeba mít něčí pozornost. Nebo minimálně u něj to tak bylo.* Jup, návštěvu! A neboj, čas čistě se mnou ti dopřeju v noci. *Uculil se nevinně, načež společně s přehozenou plátěnkou přes rameno popošel k Nikolasovi, načež se postavil na špičky a cvrnkl jej lehce do nosu.* Klidně si můžeš vybrat, co bys se mnou potom chtěl dělat. *Zavrněl, než zničehonic tleskl a odtáhl se.* Nenarušujee. *Protáhl.* Už vám je půjdu vytáhnout..Elaine si dá taky? *Optal se ze slušnosti i starší dámy. Jakmile pak obdržel odpověď, ještě se zastavil u Nikolase, od nějž si vyprosil pomocí psích očí polibek, než mu dal pokyn si jít s hosty sednout na gauč, načež sám odešel rovnou do kuchyně.*
Heh, těší mě, Nat. *Řekne a pak i po krátké odmlce se koukne na onu chůvu.* A těší mě, Elaine. Moc často se mi nestává, že bych potkal chůvu. Nejspíš je to tím, že nepotkávám moc mladých upírů. *Uchechtne se a pak už věnuje pozornost Hiramovi.* Co chci říkáš. No jak myslíš. *Zavrní potichu a pak už se zase věnuje náštěvě.* Ach, krvavé nanuky. Dám si rozhodně taky. *Zazubí se na ně a jakmile začne Hir prosit o polibek, neodolá a jemně ho tedy políbí. Poté se posadí k vedle Nat.* Tak mi něco málo o sobě pověz, Nat. *Prohodí, načež koukne na Frankieho a pak na ni.* Chceš si ho pohladit? Neboj se, nekouše. *Řekne a to poslední nejspíš myslí jako vtip, když se mu při tom začnou cukat koutky úst.*
*Nat se koukla na Nikolase a lehce znervoznila* No..Ráda dělám šperky..Můžu ti njelaz udělat pro Hirama k Narozeninám, nebo jen tak! *Usmála se než jemně pohladila králíčka* Já se nebojím..mám kočku..Nefertiti! *Usmála se a koukla na Nikolase a pak na Hirama* Náhodou Hirame, nečekala bych že budeš na upíry..Potom co tě jedem málem zakous *Uchechtla se a pokračovala v hlazení králíčka*
*Nevinně se na Nikolase usmál, chvíli svírajíce své líce ve dlaních.* Už se nemohu dočkat, co si vymyslíš. *Prohlásil sladkým hláskem a po polibku, při němž lehce skousl upírův spodní ret, se nevinně uculil jako malý andílek a odcupital do kuchyně. Ta byla ovšem hned, neoddělená žádnými dveřmi, vedle obývacího pokoje. Měl tedy docela přehled, o čem se ti dva bavili.* To bych byl rád, když bych nějaký od tebe dostal, ale příště by bylo asi fajn, abych něco takového neslyšel. *Ozval se a hned na to se i zasmál.* Budu se ale snažit, abych na něco takového zapomněl. *Řekl, když se otočil, aby Nat mrknul. Byla to jen otázka pár sekund, pak se vrátil k mrazáku, z nějž vytáhl tři nanuky. Byla to vlastně jen zmrzlá krev na plastových špilkách. Pořádně už nevěděl jakou skupinu takto zmrazil.* Jinou formu jak tlapičky jsem nenašel, takže tak. *Odůvodnil vzhled jídla, které postupně každému upírovi předal. Nejdříve jej obdržela Elaine, poté Nat a pak zamířil k Nikolasovi, jemuž nanuk předal a opatrně si mu sedl do klína.* Málem? Ty jsi mě zakousla. *Opravil ji.* A co se týče tvého šéfa... ten se mě ani zakousnout nesnažil, naštěstí. Už tak jsem se divil, že jsem se domů dostal bez nějakých velkých problémů. *Pokrčil lehce rameny, oklepal se a automaticky se na Nikolase natiskl, krátce přitom přivřel oči.* Abych pravdu řekl, ta Sněhurka je děsivá. A jestli budu muset někdy jít znovu do vily, nad čímž silně přemýšlím.. mám nějaké nevyřízené účty s Walterem, tak doufám, že zrovna ho tam minu. *Celou dobu měl samozřejmě na mysli pana Sorina, což předpokládal, že Nat došlo.*
*Zasměje se a přikývne.* Dobrá, takže něco pro Hira. Je pšt, ať to neslyší. *Řekne a dá si ukázováček před pusu, ale pozdě. Čaroděj to už slyšel.* Nic si neslyšel. *Mrkne na něj a pak už si s úsměvem převezme od Hira nanuk. Už si ho dává k puse, že se s chutí zakousne, když v tom se zarazí.* Kousla? Cože? *Pozvedne jedno obočí a těká pomalu pohledem mezi čarodějem a upírkou.* Kdo je tvůj šéf? *Zeptá se Nat.* /Doufám, že to není ten kdo si myslím. Tak nějak jsem doufal, že se mu kdokoliv v mé blízkosti vyhne./ *Pomyslí si a pak ještě párkrát překvapeně zamrká očkama.* Sněhurka? Jsem trošku zmaten, ale asi mám takové tušení...
No jo..ale Dragos mi dal krev narkomana a já zdivočela! *Nat si vzala Nanuk a začala honcucat. Oči se ji rozzářily a vychutnávala si ho. Když jí připomněl Waltera tak se otřásla a úzkazala mu ranky na obličeji* Ten Hajzl mrl rukavice se stříbrem...a házel po mě nože..*Postěžovala si Hiramovi a koukla na Nikolase* Sněhurka.. to je naše přezdívka pro Dragose Sorina..Vůdce mého klanu..jednou jsme se sjeli s Hiramem a Nebyl dvakrát nadšený *Vysvětlila a uchechtla se* Je bledý, černé vlasy..A mluví s Havranem..*Na drbala Králíčka. Elaine seděla opodál a cucala na zmrzlé krvi* Na tomhle byste si mohl vydělat u upírů Pane Gale *Řekla Elaine ne se vrátila k hlídání Nat* Má pravdu! *Dodala nat*
*Bohužel pro ty dva, sluch měl ještě dobrý a navíc byl hned kousek od nich. Bohužel jeho byt nepatřil k těm, co měli kuchyň a obývák oddělený od sebe.* Achh..rozkaz. *Zazubil se krátce. Následně, poté co každý upír obdržel svůj nanuk, se přesunul právě na klín jednoho z nich. Konkrétně se uvelebil na Nikolasově klíně, k němuž se posléze více natiskl, když se zrovna pod návalem obav a strachu nad vzpomínkou na ten večer oklepal. Tehdy to vnímal smíšeně, ne-li spíš vtipně, komicky. Byl pod vlivem, proč taky. Nyní mu to však až tak vtipné nepřišlo. Chvíli tedy mlčel, hlavně protože se do odpovědí dala Nat.* Dobrý, asi bych se o tom raději nebavil..*Nadhodil.* A jeho křestní jméno jsem se měl dozvědět až bych si to zasloužil, asi si mu zhatila plány. *Dodal.* Jo, Tay mi později vše řekl. *Ujistil mladší upírku. Však od něj taky věděl, kde teď Walter je. Stále ovšem váhal, zda fakt chce vstoupit na Dragosovu půdu zrovna do sklepení. Čert ví, co tam vše bylo.* Heh.. Sněhurka na steroidech jak vyšitá. *Uchechtl se lehce. Poté se s údivem kouknul na Elaine.* /Ona umí mluvit?/ *Proběhlo mu hlavou.* Je to jen zmrazená krev ve formě, nic závratně nového... párkrát jsem dělal i zákusky. Bylo docela těžké odhadnout takové množství normálních surovin, aby to nevyvolalo u upíra chuť to vše vygrcat.
*Po zaznění jména šéfa klanu se zamračí.* Dragos... *Zavrčí potichu a zavrtí hlavou ve znamení jakési ho nesouhlasu.* Nemám ho rád. Po tom co převzal klan, tak jsem odtamtud odešel. Nechtěl jsem tam být. *Ušklíbne se jen při té myšlence.* Krev narkomana? Oh, dokážu si představit jaké to pro tebe muselo být. *Uchechtne se a konečně si dá ten nanuk. Očividně se mu tím nálada zlepší, jelikož se mu na rtech objeví malý usměv.* Mají pravdu, s tímhle bys u nás vydělal. *Vycení na svého milého zoubky.* Ehm, jak moc vlastně experimentuješ s krví, Hire? Mám pocit, že ji máš nějak moc. *Zasměje se a pobaveně zavrtí hlavou.* Sněhurka na steroidech. Víc výstižné to být už nemůže. /Ještě, že jsem na něj nenarazil. Nejspíš by to nedopadlo vůbec dobře./ *Pomyslí si.*
Ty jsi byk v klanu?..*Zeptala se zaujatě a lehce si Utřela pusu* Dokáže nasrat ale strechu nad hkavou potřebuji..Ale jsem nloc mladá se odstěhovat..pískle *Uchechtla se a konečně dojedla nanuk* Experimentování s krví? *Zeptala se než uvolnila Hiramovi Místo na gauči /Chybí mi Val...Trochu se cítím jak třetí Kolo u vozu../ Pomyslela si zatím co udržovala úsměv na tváři* Povídej! *Hnala ho hned k odpovědi a usmála se*
*Téma, které bylo nyní rozebíráno, se mu dvakrát moc nezamlouvalo, což dal i najevo. Nicméně když už se začali bavit ti dva, nechtěl jim to překazit, kdyby náhodou chtěli pokračovat. Zůstal tedy zticha a akorát se více tiskl na svého partnera. Párkrát se na jeho klíně i lehce ošil, což v kombinaci s tím, že Nikolas nyní přijímal víc krve, než by musel, nebylo zrovna dvakrát moc dobré. Nebo bylo? Těžko říct.* Je hezké, že to říkáte. *Zmínil, když v tu zamrkal, přejíždějíce posléze všechny přítomné pohledem.* N-nooo..*Vydal ze sebe lehce přidušeně. Neměl úplně zato, že by bylo ideální pravý důvod říkat. Jasně, Nikolasovi to chtěl říct. Ale Nat? Neměl zapotřebí ji děsit.* Tak větší množství, dávky, krve jsem si začal zařizovat už když jsem si tě sem začal častěji zvát...nechtěl jsem, abys mi tu umíral na návštěvách hlady. Když ses sem nastěhoval, tak jsem dávky zvýšil ještě víc, hlavně abych se lépe začal orientovat kvůli té čajovny, co otevírám. No a přímo experimentování? Chci aby ses tu cítil dobře a měl pokaždé něco nového na vyzkoušení..v jednom kuse cucat balíčky musí být nuda, heh..*Začal vysvětlovat, než pozvolna zaklonil hlavu, aby se na Nikolase mohl podívat. Nato střelil omluvný pohled po Nat s Elaine.* Nat, tobě to řeknu jindy, teď nás na moment omluv. *Pousmál se mile, načež vytvořil kolem něj a Nikolase jakousi bublinu, která zabraňovala vypuštění jakékoliv konverzace ven, aby ji ty dvě slyšely.* A taky ji potřebuju na magii..to víš, krvavá magie se bez krve úplně neobejde. Ale to ti vysvětlím až odejdou. *Při této konverzaci se lehce odtáhl, aby se mu mohl podívat do očí, přestože znal moc dobře zásady mluvení s upírem. Nemyslel si však, že by Nikolas použil Encanto zrovna na něj. Zlehka se zhoupnul, narovnal a políbil jej.* Teď pšš, jak jsem řekl, čas čistě se mnou bude až se rozhodnu, že by bylo fajn pro návštěvu odejít. *Řekl a přiměl bublinu prasknout.* Nuže..teď z jiného soudku. Co to stěhování? Zjevně neklaplo..pročpak?
Jo, byl jsem ještě v době kdy ho vedl Teonce Elliott. Odešel jsem hned po tom co klan převzal Dragos. Tak nějak se mi nelíbilo jak ho chtěl vést, ale u tebe to chápu, Nat. Jako velmi mladý upír top rozhodně nemáš jednoduché. *Ušklíbne se už jen při vzpomínce na Dragose. To však zažene mírným zatřesením hlavy. Než se naděje, tak píchl asi do vosího hnízda a je rázem v bublině s čarodějem.* Ty děláš krvavou magii? Hirame, víš jak moc je nebezpečná! Může se při ní zvrtnout cokoliv...navíc nevypadáš jako někdo kdo ji provozuje. *Řekne s obavami v hlase a když mu čaroděj pohlédne do očí, pousměje se.* Máš odvahu se dívat upírovi přímo do očí. Ale neboj, proti tobě bych Encanto nikdy nepoužil. *Mrkne na něj a jemně ho pohladí po tváři, než bublina praskne.* Heh, já a krevní zásoby v balíčcích....má pravdu, po těch letech to začne být nuda. *Pronese jako nějaký vtip a pak už se zaměří na Nat.* Takže stěhování? Pověz nám víc.
Aha..Tak jo..*Ta odpověď Natalii stačila a spokojeně. Při jejich Bublině Nepoznala nic ale když práskla tak se jen usmála* Jo..No.. prostě to neklaplo..měla jsem se stěhovat k Dominicovi Northwoodovi, můj nejlepší kamarád ale ně[link src="jak.to"] nevyšlo..A hele..budu moct být s Taylorem! Jestli on taky neodejde..*Dodala na konec a povzdechla si* Teď si jen vezmu kočku co jsme si pořídili..ale Budu jí asi muset dát pryč protože ve vile mít zvíře nesmím..*Nat si lehce povzdechla znovu* Je to Sphinx černá kočička s velkýma modrými očima! *Hned vytáhla mobil a ukázala jim fotku*
*Hned, jakmile byl s Nikolasem v bublině, kápl božskou. Jemu to tajit nechtěl už vůbec, Nat pouze byla až moc mladá na to, aby věděla co vše s krví může jedinec dělat, kromě jejího pití. Ty kouzla byla mnohdy...no lehce děs nahánějící. Lehce zamrkal, podívajíce se na moment bokem. Věděl, jaké riziko tento typ magie nosil, moc dobře. Nemyslel si ovšem, že to někdy do závislosti v tomto ohledu dožene. Doufal v to.* Já vím, já vím..*Pronesl.* Nepraktikuji ji často, neboj. A pokaždé si dávám pozor. Není to sranda a já to beru na vědomí. *Kývl.* Ale jde mi, troufám si říct, že jsem v ní opravdu dobrý. *Nadhodil pak, během čehož naklonil hlavu do strany.* Až do velkých extrémů jsem to nezahnal, jen mám velkou pernamentní jizvu na levém ukazováčku. *Dodal. Následně se podíval do Nikolasových očí. Už delší dobu nenosil barevné čočky, vlastně je zahodil úplně. Pro Nikolase tedy nebylo žádné překvapení, že se díval zrovna do jeho hnědých očí. Nat si toho však musela všimnout později, při jejich prvním setkání totiž čočky ještě nosil.* Jsem si toho vědom, lásko..a i kdyby, věřím, že bys měl dobrý důvod. *Přitulil se lehce k jeho ruce, kterou jej hladil po tváři, načež tedy po polibku bublinu přinutil prasknout a nadhodil nové téma.* Yeah..Dominica jsem dlouho neviděl. Mám pocit, že ho někdo vymazal ze světa...a věřím, že Taylora se jen tak nezbavíš. Určitě ne dokud se nenaučí vše, co se chtěl naučit, což určitě bude trvat další desítky let. *Mávl rukou. Nato ucukl a zakryl si oči.* To není kočka, to je krysa. *Vykníkl.* Nevím proč to nadhazuješ, ale musíš se snažit víc, jestli ji tu chceš nechat.
Ehm, ke komu? Ach jo, skoro žádného upíra tu neznám. *Posteskne si a dojí si nanuk. Jen tak je chvíli poslouchá než zaslechne konečně známé jméno.* Taylor? Oh, toho jsem jednou potkal. *Usměje se a koukne se poté na fotku Natiny kočky.* Tss, prý krysa, vždyť je moc roztomilá, Hi. Věřím, že bychom si ji tu mohli nechat do té doby než si Nat najde něco kde s ní může být. *Zazubí se na svého přítele a nahodí i psí očka. Přeci jen hraje na roztomilost.* No tak, určitě to nebude na dlouho. Nat je určitě šikovná v hledání.
No...nedovolí mi se odstěhovat než budu upírem nějakou dobu..a nebudu potřebovat chůvu...To může být rok až několik let a to já vás takhle otravovat nemůžu..*Když Hiram nazval Její kočku krysou tak zasyčela* Neříkej Jí krysa!..*schola si mobil a koukla na ně* Jen jsem to chtěla zkusit..*Usmála se než se protáhla lehce. Trochubji mrzelo že bude kuset kotě dát do jiné rodiny* Tak, co byste chtěli dělat teď, jestli chcete být smát tak jen řekněte a my s Ealine pujdem
To ti mohu jistě říct, že to bude více než rok. Nerad ti tedy kazím iluze, ale na druhou stranu ti nechci mazat med kolem huby. *Lehce zavrtěl hlavou, věnujíce pohled Nikolasovi.* Nakonec se můžeš hned zeptat staršího, jak dlouho mu zabralo naučit se ovládat. *Nadhodil pak, než se podíval na fotku kočky, přičemž ucukl a ihned řekl, co si o tom stvoření myslí. Nuže, byl zjevně jediný. Jeho drahý měl jiný názor. Otočil se opět na něj, krátce našpulil rty.* /Tak ty na to takhle../ *Pomyslel si.* Myslíš, že ti bohatě stačí jen udělat psí oči, abych ti dopřál cokoliv chceš? *Nadhodil otázku, na níž vzápětí s uvolněním v obličeji odpověděl.* Protože máš naprostou pravdu..fajn, můžeš ji šoupnout sem. *Svolil nakonec, načež se otočil zpět k Nat, k níž pomocí telekineze přenesl starší vizitku, údaje na ní však byly stále platné.* Napiš mi, až ji budeš stěhovat sem, abych byl doma. *Oznámil, načež se pomalu zvedl.* Jo, rád bych byl už s Nikolasem o samotě, děkuji za návštěvu. *Usmál se na Nat s Elaine mile. Následně je, poté co jim dal na cestu menší termosku s vychlazenou krví, vyprovodil a vrátil se zpět za svým přítelem, jemuž si opět vylezl na klín.* Tak co bys chtěl tedy dělat? *Pronesl, přičemž vykouzlil nevinný úsměv.*
*Povzdechne si s úsměvem.* No já nejsem zrovna dobrý příklad, Nat. Zažíval jsem zrovna ne moc dobré období, ale věřím, že tobě se povede mnohem lépe. *Mrkne na ni a ještě pohladí Frankieho.* Pak už si budeš moc dělat cokoliv chceš. *Mírně nakloní hlavu na stranu a našpulí rty. Když je návštěva na odchodu, kývne s úsměvem na obě.* Těšilo mě vás poznat. Hlavně tebe, Nat. Doufám, že se ještě někdy uvidíme. *Mávne ji ještě na rozloučenou. Narovná hlavu pomalu zpět a počká si, až se k němu přítel zase vrátí. Pak položí Frankieho na gauč a obejme Hirama oběma rukama kolem pasu.* Ty víš moc dobře co bych chtěl dělat. *Zavrní a jednu ruku přesune pod čarodějova kolena. Zvedne se s ním v náručí a pěkně si to míří do ložnice.*
*Dojde k lesu na místo setkání pomalým krokem. Očividně je v dobré náladě, což ještě aby nebyl když jde o schůzku s jeho nejoblíbenějším čarodějem. Na rtech má úsměv, ale v očích se značí vyčerpání z nedostatku krve. No ještě aby ne, když ji neměl pěkných pár dní. To ovšem nemění nic na tom, že je natěšený jako malé dítě na Vánoce. Oděn jen do bílé košile s vyhrnutými rukávy a černých riflí dorazí na místo setkání. Koukne očkem na Hiramovy bose nohy a usměje se ještě víc, jelikož on sám je bos.* Není ti zima? Proč se vlastně ptám? Jasně, že není. *Zeptá se a ještě si k tomu i se smíchem odpoví.* Nečekáš na mě moc dlouho? *Přejde s touto otázkou až k čaroději a pohlédne mu jemně do očí.*
*Po dobré chvíli čekání se již chystal otevřít brašnu, aby vytáhl skicák společně s pouzdrem. Určitě by si stihl i najít objekt svého zájmu, když by si tedy nevšiml kroků. Vzhlédl tedy a při pohledu na upíra se vřele usmál. Tiše se nato uchechtl.* Zatím ne, ale možná si za chvíli stěžovat začnu. *Uculil se nevinně. Byla pravda, že teplo vypadá jinak, Hiram se však nejednou otužoval. Navíc byl na podobně chladnější počasí zvyklý.* Ani ne. *Zavrtěl hlavou. Pozvolna vstal z balvanu, na nějž se během čekání usadil, protahujíce si přitom ruce. Ladnějším krokem poté došel k Nikolasovi, oplácejíce mu pohled do očí, načež se postavil na špičky, aby jej mohl obejmout kolem krku.* Nemáš hlad? Vzal jsem ti nějakou krev. Klidně bych nabídl i sebe, ale víš, že bych ti po této stránce moc nechutnal. *Uchechtl se.*
*Uchechtne se když čaroděj promluví a zavrtí pobaveně hlavou.* Nah, až si začneš stěžovat tak budu dělat, že to neslyším. *Řekne a také se po vzoru svého společníka protáhne. Když ho Hiram obejme, bez okolků mu ono objetí oplatí. Ještě aby ne, když je ten malý čaroděj s růžky tak roztomilý. Zrovna otevře ústa aby něco řekl, když v tom je mu nabídnuta krev. Zavře v okamžiku pusu a žaludek a celkově tělo se ozve s tím, že tahle nabídka se rozhodně neodmítá.* Mám hlad...a to obrovský. *Hlesne a vděčně se na něj podívá. Ovšem se i nezapomene krátce zasmát.* To máš pravdu, nechutnal bys mi. Vlastně i kdyby ano, tak bych tě kousnout nechtěl. Mrzelo by mě kdybych ti nějak ublížil. *Povzdechne si a jemně zvedne ručku, kterou dá Hiramovi pár jeho vlasů za ucho.*
Pffft, milé tedy. *Odfrkl si, nicméně jako vždy se poté zasmál. Až by mu byla zima, prostě by si sem přenesl co potřebuje. Ale tohle vtipkování jej prostě, nečekaně, bavilo. Podobně jako trávení času s osobou, jíž měl právě před sebou a které se i pověsil na krk. Což by se dalo brát i doslova, když by se postavil normálně. On tam ten výškový rozdíl byl dost znát. Tím se ovšem nezabýval, ne teď. S úsměvem Nikolasovi nabídl krev, kterou již měl připravenou v brašně.* Tak snad mě nespapáš. *Zavtipkoval. Být vyšší, nebo taky kdyby se Nikolas lehce sklonil, dotkl by se Hiram špičkou nosu toho jeho. Poté se podíval opět upírovi do očí, zatímco se mu úsměv o něco rozšířil.* /Je fakt rozkošný a ještě k tomu starostlivý...vybral jsem si dobře./ *Proběhlo mu hlavou, načež se odtáhl a nežli by Nikolas stačil ruku stáhnout k sobě, chytl mu ji věnoval jí motýlí polibek.* Děkuji. *Hlesl, načež jeho ruku pustil. Než mu konečně dá vytoužené jídlo, rozhodl se, že si za to vezme taky něco. Opět se chytil jeho krku, aby jej tentokrát přiměl se k němu sklonit, a zlehka jej políbil. Hned se však s červenými lícemi odtáhl a opravdu sáhl do brašny, z níž vytáhl termosku s krví.* Tady máš, zlato. *Podal nádobu upírovi.*
*Jen tak se usmívá jako sluníčko a v momentě kdy se mu dostane polibku na ruku, zasměje se.* Oh, jsem poctěn. *Jenže to už se čaroděj rozhodl ho poctít polibkem, který upíra trošku vyvedl z míry, hned na to mu onen polibek oplatí.* Tohle jsem nečekal, ale nechám si to líbit. *Zamumlá potichu a uculí se při pohledu na Hiramovu červenou tvář. Hned na to si vezme termosku s krví. Otevře ji a napije se, což je pro něj neuvěřitelná úleva. No jo, kdyby nebyl blb a odhodlal se si najít někoho od koho by si krev vzal, tak by teď neměl takový hlad. Ale od jisté doby se trošku zdráhá sát krev. Že by za to mohl ten čip od té lovkyně? Možná ano.* Děkuji, ještě že tě mám. *Mrkne na něj a kdyby mohl tak by se taky určitě červenal při slově "zlato".* No možná si najdu práci. Uvažoval jsem, že bych mohl spravovat motorky, přeci jen jsem to nějaký ten čas dělal, než jsem se dostal tady do New Yorku. *Prohodí jen tak a mírně se ušklíbne.*
*Nejprve věnoval motýlí polibek Nikolasově ruce, než se poté odhodlal a přesunul k jeho rtům. K jeho podivení se mu přitom dostalo i oplacení. Překvapeně se tedy na upíra podíval, zatímco jeho tváře nabíraly červený odstín. Raději mu tedy, samozřejmě v rychlosti, aby nemusel dlouho čekat, podal termosku s krví. Přitom se celou dobu jemně usmíval. A nebýt následující věty, už by si mohl oddechnout, že mu ruměnec z tváří zmizel. Nuže, takové štěstí neměl. Nebo zároveň i měl? Nevěděl, jak jej ostatní vnímají, když se před nimi červenal. Nikdy nad tím nepřemýšlel.* Nápodobně. *Špitne poté, lehce si přejíždějíce jednou rukou přes předloktí druhé. Chvíli se díval jinam, aby se opravdu uklidnil.* Oh. *Vyhrkl. Pohled Nikolasovi vrátil společně s pousmáním se.* No, moji podporu budeš mít, jen aby tě to bavilo. Když tak bych ti pomohl i s hledáním jiné práce a rekvalifikačních kurzů...nebo jak víš, mám v plánu si otevřít čajovnu, možná by se po nasbírání nějakých zkušeností našlo místo tam. *Navrhl. Pozvolna přitom poukázal na termosku a v očích se mu zračila otázka, zda ještě chce, nebo mu to má schovat na potom.* Jo...ten polibek...chceš podat nějaké vysvětlení, nebo tak něco...? *Nervózně se podrbal na zátylku.*
*Mírně nakloní hlavu na stranu a prohlédne si Hirama od hlavy až k patě.* Víš, že jsi první člověk neboli bytost co mi nabízí pomoc se zaměstnáním? *Uchechtne se a hned na to jemně zavrtí pobaveně hlavou.* Děkuji, ale to zvládnu. Přeci jen už mám nějaké ty zkušenosti a možná dokonce někde vyhrabu svůj ehm no životopis asi. Nevím už jak to nazvat. Jestli životopisem nebo románem. Takové nesmysly co jsem si tam navymýšlel. *Zasměje se a vycení své bílé zoubky. Pohlédne čarodějovi s růžky do tváře a pozvedne obě obočí v neskrývaném překvapení.* Podat vysvětlení? Proč bych to chtěl? Není důvod, Hirame. Ani nevím proč mi ten polibek přišel neuvěřitelně přirozený. Jen jsi mě překvapil, chtěl jsem ti ho dát první. *Řekne s úsměvem a při poslední větě se zatváří naoko uraženě.*
Huh? *Překvapeně zamrkal. Krátce poté se však uchechtl.* Vážně? Tak všechno je jednou poprvé. A navíc...jsem určitě lepší pomoc, jak úřad práce, ne? *Uculil se, opět ze sebe přidušeně vydal jakési uchechtnutí.* Nebo minimálně hezčí a roztomilejší. *Dodal, načež se už úplně na nějakou tu chvíli rozesmál. Asi by hodně lidí, co na úřadu za svůj život potkal, urazil, ale vadilo by mu to? Samozřejmě, že ne. Kdo on byl, aby se staral. Navíc pochyboval, že by mu za to chtěli či mohli dát do nosu.* Dobře, když tak ti pomůžu aspoň s životopisem, abys nenasliboval hory a doly a nevím co všechno. *Opět se postavil na špičky, natáhl ruku a jemně jej cvrnkl do nosu. Celou dobu si udržoval jemný, ale zato vřelý úsměv. I když se téma stočí k něčemu více vážnějšímu. Pouze naklonil hlavu na stranu, úlevně si oddechujíce odhalil zuby v úsměvu.* Že bych ti ukradl naši první pusu? Promiň, legendární druhou si můžeš vzít pro sebe. *Poklepal si lehce prstem na rty.* Jen mě už začínají z toho stání na špičkách bolet nožičky. *Zastěžoval si, ne však na zimu. Kouknul na balvan, na němž předtím seděl.* Asi se na něj postavím, pokud tedy nemáš lepší nápad. *Nadhodil.*
*Nahodí menší úšklebek a povzdechne si.* Všechno je lepší než úřad práce. Dokonce bych si i nechal pomoct od té lovkyně stínu. A to už je co říct. *Utrousí a prohrábne si vlasy, čímž je více méně rozcuchaná. Jako vždy. Nějak se mu nedaří je zkrotit, ale s tím se už nedá nic dělat.* To určitě. Takové slaďouše na úřadě rozhodně nepotkám. *Zasměje se a při vzpomínce na úřad práce se mírně oklepe. Za to hlavně můžou ty hodiny čekání a nepříjemné ženské. A ještě k tomu tam šel vždy když bylo hnusné počasí, tak se to samozřejmě odrazovalo i na náladě pracovnic. Naštěstí přejde téma k něčemu mnohem příjemnějšímu.* Jo ukradls mi první pusu, ale to nevadí...ukradnu si další. *Pohlédne čarodějovi do očí, když v tom zmíní balvan. Pozvedne tentokrát jen jedno obočí a zasměje se.* Jen se postav, to je na tobě. Já se klidně ohnu jestli chceš. *A jak řekne tak i udělá. Ohne se, vezme jednou rukou Hiramovu bradu, natočí si jeho tvář na sebe a políbí ho.* Tak jsem si tu druhou ukradl. Jinak... nechceš jít domů? Tak nějak mi připadá, že už to je zima. *Uculí se, pustí ho a narovná se.*
Souhlasím. Oni i lovci stínů bývají mnohdy příjemnější a ochotnější, jak většina lidí na úřadech. *Dal Nikolasovi najevo souhlas. Jistě, občas by nejednomu lovci nejraději dal jednu zleva a druhou zprava, protože jejich chování bylo na zabití. Na druhou stranu však ne tolik, jak u většiny žen za pultem, vydávajících ku příkladu občanky s tím nejkyselejším výrazem, co se vůbec dá nadhodit. Zato Hiram neměl v obličeji ani známku kyselosti, rozhodně ne tedy teď. Zvesela se usmál.* Hehe. *Zachichotal se, zatímco mu znovu do tváří vstoupila červeň.* No jo, tak do toho...můj vysoký zlodějíčku. *Uchechtl se.* Dobře, to bylo zlé, moc zlé. *Utrousil, načež se jeho pohled přesunul k balvanu, o němž se rozhodl následně zmínit. Nakonec toto nadhození ovšem nebylo důležité. Nikolas se jednoduše sklonil a polibek mu věnoval aniž by se musel někde stavět. Příjemně tedy přivřel oči a lehce upírovi vyšel rty vstříc.* Gratuluju. *Usmál se, načež poskočil bokem a zaluskal, aby se za ním utvořil portál.* Souhlasím, už mi začíná být kosa..a vsadím se, že mám fialové rty. *Dostal ze sebe.* Tak až po tobě, drahý. *Pokynul mu rukou. Jestliže však upír trval na tom, že má Hiram přednost, prostě vešel dříve s tím, že Nikolase chytil za studenou ruku a vtáhl jej do portálu k sobě domů s sebou.*
Hej, raději bych už na to ani nemyslel. To toulání po státech mi chybí, ale to vyřizování na úřadech ne. *Řekne s úsměvem a mrkne na Hirama. Očividně je nadmíru spokojen v čarodějové přítomnosti. Přeci jen je to snad po hodně dlouhé době, co něco takového znova prožívá. Už v minulosti to byli jak ženy tak i muži se kterými si užíval, ale nic moc dlouhého to nebylo. To už však rohatý malý človíček přizná, že je mu zima, načež se má jeho slova vítězně usměje.* Já jsem ti to říkal! Na nic nečekejme, vzhůru domů! *Vyhrkne a tak nějak se nechá chytit za ruku a vtáhnout do portálu.* //Nechť započne to pravé dobrodružství. Jen bych si přál být s ním i na slunečné pláži.//
*No kdo by jen odolal zprávě od milého čaroděje s růžky. A tak si to tu pěkně namíří. Stále nejspíš ještě nemůže uvěřit, že mu vůbec Hiram napsal. Očekával spíš, že se on ozve první s návrhem na tetování a pak přijde na tu elektrickou svíčku. Život je samé překvapení, no ne? Nejméně pětkrát si zkontroluje jestli je vůbec na správné adrese než se rozhodne zaklepat.* Ehm, noční upíři návštěva. *Řekne a pak si zarazí ruce do kapes. Čeká až mu, tedy jestli vůbec, Hiram otevře.* / Aspoň zakončím večer příjemnou společností./ *Pomyslí si.*
*Chvíli kontroloval, jaké baterky jsou vůbec funkční, než konečně nějaké našel. Ukázalo se totiž, že ve svíčce už nějakou dobu žádné nebyly. Nuže, když už ztratil pár nervíků u tohoto, přišla jeho odměna. Když totiž zasleschl klepání, došlo mu, že Nikolas už přišel. Pochyboval, že by to byl nyní někdo jiný. S úsměvem tedy šel otevřít.* Ale nazdárek, už jsem se bál, že tu krev budu muset využít na něco jiného. *Uchechtl se pobaveně při pohledu na upíra, přičemž uvolnil cestu dovnitř.* Omluv když tak vzhled mého bytu..akryl je občas dost velká svině. *Upozornil hned ze startu. Zatím byli pouze u botníku, barvami pokrytý nábytek je čekal až hlouběji v bytě. Za Nikolasem mezitím zavřel dveře.* Jaká byla cesta? *Nadhodil. Mezitím nechal upíra se když tak vyzout, pokud měl chtěl, než jej přes obývací pokoj zavedl do ložnice, kde poukázal na připravenou postel. Bylo na ní vyskládaných pár táců. Jeden pokrývaly skleničky s krví či něco, co už svojí konzistencí připomínalo spíše ledovou tříšť. Dále na jednom stály lahvičky s různým alkoholem a pár připravených pytlíčků čaje, na dalším pro změnu byly pochutiny už pouze pro Hirama – od ovoce po čokoládu či jiné sladkosti. Nakonec uprostřed seskládaných táců stála právě ona elektronická svíčka.* Tak, můžeš si udělat pohodlí, já se ti pak přizpůsobím.
*Když mu čaroděj otevře, trhne sebou a široce usměje.* Nazdar, nemohl jsem si to nechat ujít. Ta zpráva zněla až moc lákavě. *Vycení své bílé zoubky a vešel dovnitř. Vyzul si boty a rozhlédl se kolem sebe. Očividně ten byt na něj udělal dojem. Přeci jen je to rozdíl oproti tomu kde bydlel on. Zařídil si, jak do New Yorku přišel, sklep pod nějakým barem v Brooklynu s tím, že mu to prostě stačí. Ale tohle bylo něco jiného.* Ehm, cesta? No bylo to menší dobrodružství. Hned ti to řeknu jen... *Nedořekne když dojdou do ložnice. Vykulí překvapeně oči a pohlédne na Hirama.* Tohle jsi připravil kvůli mě? *Řekne překvapeně a na nic nečeká. Hned se na posteli posadí a opře se o polštáře.* Jsi první bytost co něco takového pro mě udělala. *Zasměje se krátce.*
*S veselým úsměvem upírovi otevřel, načež následovalo i uhnutí ze dveří společně s pozdravem. Nač se zdržovat? V rychlosti pak zavřel.* /To mi připomíná, že bych si konečně mohl byt pojistit ochranným kouzlem./ *Pomyslel si. Do hlavy mu při tom vpadla vzpomínka na Roberta a to, jak se tu zničehonic objevil. Málem tehdy dostal infarkt, kterému by rád příště předešel, protože věděl, že ten čaroděj je ještě větší podivín jak on sám.* Super, tak po usazení můžeš rovnou začít. Si mezitím v hlavě přeberu historky. Nerad bych tě nějakými z nich unudil k druhé smrti. *Uchechtl se, než si něco uvědomil.* Oh..nevadí, že jsem ti začal tak rychle tykat? V klubu jsme si vykali, ale tady je to trošičku osobnější. *Nadhodil poté, načež přikývl.* Jistě..v zemi, odkud pocházím, je pohostinnost obvyklá. Pokaždé nachystáme tunu jídla a je jen otázka času, zda se to fakt vše spořádá, nebo poté schová. *Přiznal. Na postel si poté sedl k němu, konkrétně z pravé strany, a pomocí telekineze si k sobě přivolal sklenku s krví.* Prosím. *Tu hned po tomto podal Nikolasovi.* Oh..vše jednou poprvé a snad ne naposled. *Usmál se na upíra povzbudivě.*
Určitě mě neunudí k druhé smrti. Věřím, že ty historky budou úžasné. *Zasměje se a když zmíní tykání, uculí se.* Vůbec mi to nevadí. Spíš mi to vyhovuje, je to tak mnohem lepší a uvolněnější. *Uchechtne se a převezme si od čaroděje sklenku s krví.* Oh, děkuju. Tak mi pak řekneš odkud jsi. *Mrkne na něj a zhluboka se nadechne.* No tak to ti musím říct co se mi stalo, než jsem se dostal k tobě. Šel jsem si najít půlnoční svačinku, což jsem i našel a pěkně jsem svačil v temné uličce. To je jasné. Jenže po chvíli přišla zrzavá lovkyně stínu. *Ušklíbne se při té vzpomínce.* Vytáhla na mě ostří, vyhrožovala a tak dále. Prostě mě chtěla očipovat. Ale já byl líný na to abych nějak protestoval a tak ten blbý čip jsem dostal. *Při tom si sáhne na krk, tam kde ten čip je.* No, v tom zaútočili démoni. Rychle jsem odvedl svačinku a vrátil jsem se zkontrolovat tu lovkyni. Což jako ještě, že jsem to udělal. Schytala to do ruky, dost blbě. Když je dorazila, snažil jsem se jí pomoct, ale znáš lovce stínu. Proč by si nechali pomoct od podsvěťana. *Uchechtne se.* Nakonec pomoc přijala, neměla možnost. Nedošla by domů. Tak jsem...ji dal trošku své krve a... poprvé v životě jsem viděl sjetou nefilim. *Zasměje se a zavrtí pobaveně hlavou. Koukne na Hirama.* Když jsem ji konečně řekl své jméno, tak mi pak i řekla to svoje. Sjetá byla i mnohem milejší. *Napije se a mrkne na čaroděje vedle sebe.* Tak tohle se mi stalo než jsem dostal tvou zprávu. Snad dorazila v pohodě do svého brlohu. *Zasměje se potichu, nejspíš při myšlence Samanthy jak jede metrem.*
Uvidíme. *Zazubil se na upíra. Bohužel, narozdíl od něj, on se úplně špičáky pyšnit nemohl.* Super, jsem rád, že jsme oba na stejné vlně. *Usmál se mile. Nato už mu uvolněně, zatímco se o něj i lehce opřel, podal sklenku s krví.* Samozřejmě. *Kývl se skousnutým rtem, zahánějíce červeň.* /Co to se mnou robíš?/ *Pomyslel si přitom, zavrtajíce se do mikiny. Ta připomínala nějakou můru, která vlastně i byla motivem celého kusu textílie. Pod ní už měl jen šortky, což možná byla chyba, jelikož měl v ložnici docela zimu, na což vesměs i rychle zapomněl. Bezmyšlenkovitě si položil hlavu na upírovo rameno, zatímco jej s úsměvem poslouchal a místy se podobně jak on lehce škĺebil.* Nemělo by to ani smysl..kdyby tě neočipovala ona, udělal by to později někdo jiný. *Pokrčil lehce rameny a ukázal mu svoji ruku, přičemž prstem druhé poukázal na místo, kde měl on ten svůj.* Mě naštěstí čipoval kamarád..snažil se, aby to tolik nebolelo. *Nadhodil. Hned poté znovu zmlkl a upíra začal opět tiše poslouchat. Tedy, z většiny, občas se podobně jako on pobaveně uchechtl.* Lovci jsou stále stejní, moc mě to nepřekvapuje. *Pokýval hlavou. Za svůj život jich už potkal docela dost a to dokonce přišel do kontaktu i s podsvěťany, co kdysi lovci byli. No, některé jejich vlastnosti jim podle něj zůstaly. Třeba Darwin, jeho ex, páni, ten měl pěkné ego. Nad tou vzpomínkou se Hiram tiše zachichotal, než pohled upírovi oplatil. Samozřejmě, jak jinak než s úsměvem.* Určitě a i kdyby ne, ti rádoby potomci andělů mají své všude po New Yorku na hlídkách, určitě by ji někdo odchytil a zavedl zpět do institutu. *Nadhodil.* Což..párkrát jsem v institutu byl. Ne tady v jejich, ale v Česku...odtamtud právě pocházím. Řeknu ti..oni mají někteří fakt velké ego, což už jsi stihl beztak zjistit. Jeden jim chce pomoct. *S tímto kývl k Nikolasovi jako příklad.* A oni s tím mají problém..a to dokonce i zpětně. Jeden z mých ex byl upír, co se narodil před proměnou jako lovec. Hrůza, doteď je docela sebestřední a egoistický..i když jeho manžel si zatím vede v krocení těchto vlastností dobře. *Spustil. Šlo to samo, nepotřeboval pobízet. Prostě říkal, co mu přišlo na jazyk a dopomáhal si i řečí těla. Po chvíli se od Nikolase odtáhl, aby mu opatrně vpadl do klína a věnoval mu pobavený pohled.* Ale oni i civilové jsou zasraně nevděční mnohdy. Jednomu nějaký šílenec přejel nohu, nějaký upír..ten měl prý, co mi kámoška říkala, být vůdce místního klanu. No..ten jej vyléčil, ale po tom masakru už sám neměl sílu na Encanto, tak mazání paměti hodil na mě. *Ukázal prstem na sebe.* Já jsem si toho civila tedy přitáhl k sobě do klína. Podobně jako teď ležím já v tom tvém. Chytl jsem jej za tvář, promazal mu paměť a víš co ten chlápek udělal hned poté? Vlepil mi, že přece není gay. Chápu, neměl ani ponětí, co se stalo, ale stále..bolelo to. *Zatvářil se lehce ublíženě, než se zasmál.*
Nah, máš pravdu. Udělal by to tak či onak někdo jiný. *Prohodí s mírným úšklebkem. Oči zaměří na Hiramovu ruku, tedy přesněji tam kde by měl mít ten čip a povzdechne si.* No jo, sledují nás na každém kroku. Ta zrzka ještě měla tu drzost to přirovnávat ke sledování mobilem. Tohle je jiné, tohle máme pod kůží. *Odfrkne a to už se pořádně zaposlouchá do čarodějova příběhu. Místy se zasměje, očividně ho tahle historka nenudí.* Takže z Česka. Nom, já jsem třeba ze Španělska. Jde to poznat? Jsem pěkně opálený, že? *Prohodí v žertu a na téma egoistický ex jen pokýve hlavou.* Přeměnit se můžou, ale povaha zůstane stejná. Samantha se děsila toho, že by se proměnila v upíra. Ale já jí řekl, že rozhodně nestojím o někoho jako je ona aby byla upírem. Jen ať si pěkně zůstane nefilim. *Zasměje se. Když se mu Hiram ponoří do klína, automaticky volnou rukou projede jeho vlasy, než se rychle zarazí.* /Co to zatraceně dělám? Vždyť mu to může být nepříjemné./ *Pomyslí si a omluvně se na něj usměje.* Promiň, zvyk. *Upije zase že skleničky a pozvedne jedno obočí.* Tomu civilovi bych dal pěkný pohlavek, proletěl by se. *Utrousí potichu, ale tak ať ho Hiram slyší.*
Přesně tak. *Hlesl, ukazujíce pak svoji ruku a přesně i místo, kde měl čip. Smířil se s tím poměrně rychle. Nakonec, nijak výrazně jej to neovlivňovala. Nedokázal se však zbavit toho pocitu, že zrovna lovci věděli, kde se v jaký moment nacházel. Bylo to poměrně..no nahání to strach a pocit znepokojení.* Právě..a nikdy se nezbavíme toho pocitu, že kamkoli uděláme krok, oni budou vědět, kde jsme, dokud to ze sebe nedostaneme, nebo to nějakým způsobem nedeaktivujeme. Občas, když si něco na takového vzpomenu, nahání mi to strach do té chvíle, než mou pozornost od toho něco odvede. *Pověděl pak. Raději, pro psychické bezpečí jich obou, začal poté uvolněně vyprávět historky ze svého života.* Samozřejmě..rád bych ti teď zalichotil ve špánině, ale to jaksi neumím. *Uchechtl se.* Ale mám kromě anglického módu i mód český, slovenský, polský, ruský, ukrajinský a estonský. *Uvedl na míru se smíchem.* Stačí říct, já se přepnu. *Zašklebil se.* Nedivím se. To byla tak mimo, že jí nedošlo, že by ji někdo musel ještě zabít? Páni, jsem zvědavý, co na její stav poví u nich. *Vypadlo z něj se smíchem. Hlavou poté vyšel vstříc Nikolasově ruce, spokojeně se usmál.* Klídek..pokračuj, líbí se mi to. *Zapředl.* Jen bacha na rohy, aby ses o ně nepíchl..tedy růžky. *Uchechtl se. Poté se vrátil k vyprávění, zatímco si do ruky pomocí telekineze přenesl jednu větší jahodu, kterou po její cestě i namočil do jedné rozehřátější čokolády v misce.* Mhmmm..mňam. *Usmál se poté, přičemž si po onom soustu olízl rtíky.* To bych rád viděl. *Kývl.* Však kdyby mě to nestálo další promazávání, určitě bych mu taky nakopal prdel..dobře, spíš bych mu jen podpálil oblečení. *Přiznal se smíchem.* Ach..teď mě něco napadlo.
Už na to raději nemyslet, raději na to zapomenu. *Prohodí ohledně čipů a pak už je rád za změnu tématu.* Taky nemluvím tvou rodnou řečí, ale rozhodně se pokusím najít si nějaké ty lichotky. *Zasměje se.* Určitě bys mu nakopal zadek a pak by z toho měl trauma. *Utrousí a ještě párkrát mu pohladí vlasy, než se zarazí.* Jo no, ty máš vlastně růžky. Co se stane když se jich dotknu? *Řekne a zamyšleně si skousne ret. Lehce se dotkne jednoho jeho růžku.* /Heh, doufám, že mu to nějak moc nevadí./ *Mihne se mu hlavou.*
Mám tě nějaké naučit? *Lehce se na upíra zašklebil. Mohlo by to být zábavné. Dlouho nikomu nedával jazykové lekce, třeba by to tentokrát k něčemu vedlo.* Přesně tak, proč se shazuju? *Zasmál se, načež si zamyšleně skousl ret. Hned poté si k sobě přivolal další jahodu namočenou v čokoládě, kterou opět se spokojeným úsměvem snědl.* To bylo vlastně to, co mě teď napadlo. *Vyjádřil se k Nikolasově otázce, opět si lehce skousávajíce ret. Sice se ho jen lehce dotkl, ale už jen to šlo cítit. Zvolna přivřel oči.* Nechtěl bys něco takového zkusit. Zatahat za ně třeba? Nikdo nic takového zatím neudělal, protože si jich pravděpodobně ani nevšimli. *Sdělil mu onen nápad, načež při čekání na odpověď zavzpomínal.* Jo, neslíbil jsem ti něco v klubu? Když se mi budeš líbit, řeknu ti své druhé jméno? *Řekl pro změnu z jiného soudku. Už to nevěděl jistě.*
Jen mě to nauč, čím víc jazyků znáš, tím víc jsi člověkem. *Zazubí se na tmavovláska před sebou a mírně se uculí. Je to už nějaká ta doba co strávil čas s nějakým mužem. Přeci jen od té doby co je v New Yorku žije prostý život.* Zatahat za ně? No když myslíš, jen doufám, že tě to nebude bolet. *Zasměje se a jemně chytne jeden růžek. Ještě ho lehce pohladí jež za něj jemně zatahá. Přeci jen má trošku obavy aby to snad Hirama nebolelo.* Jo slíbil! Tak sem s tím. já ti když tak řeknu i to svoje. Řeknu ti jednu nápovědu, je to hodně typické jméno pro mou domovinu. *Uchechtne se a dopije sklenku.* /Výborné, určitě si dám další./ *Pomyslí si s úsměvem.*
Stačí si vybrat jazyk a já ti něco řeknu. *Zazubil se.* /Tohle bude ještě zajímavý večer./ *Pomyslil si. Přes lichotky se poté dostali k růžkům, přičemž se Hiramovi v hlavě zrodil nápad. Sám se lehce bál, zda toho nebude litovat, ale třeba ne.* I kdyby, určitě by to moc dlouho nebolelo. *Mávl rukou. I tak zavřel oči, řasy se mu lehce zachvěly a celkově na chvíli působil lehce napjatě, než tedy konečně přišlo na to zatahání. Bezmyšlenkovitě, vlastně i myslí mimo, vzdychl, vytřeštíce oči, které samým překvapením moment před tím otevřel. Chvíli byl zticha, díval se bokem, než se podíval na Nikolase.* ..zopakuj to, prosím. *Vypadlo z něj ještě v tom méně přítomném stavu, než se oklepal.* Dobře..Aivo. *Vypadlo z něj, než se zamyslel.* Taky je to něco na A?
Hm...tak co třeba něco polsky? Slyšel jsem, že je to velmi osobitý jazyk. *Uchechtne se a položí skleničku někde na postel v naději, že se nespadne či něco neušpiní. Protáhne se lehce a ztuhne uprostřed pohybu, když zaslechne čarodějovo vzdychnutí. Překvapeně se na něj podívá a na rtech mu tančí široký úsměv.* Páni, tak tuhle reakci jsem vážně nečekal. Jinak pěkné jméno. A to moje je taky něco na A. *Zasměje se.* Alejandro. *Řekne a oči mu jen září. Že by to byl velký zájem? Nejspíš ano. Jemně ho pohladil po tváři, asi aby necítil stud nebo něco takového. Po té ho zatahá o něco silněji. Tentokrát se mu v očích značí nedočkavost.*
Jasně, momentík. *Zapřemýšlel. Hledal různé lichotky, převážně tedy ty, co mu dokázaly i po neustálém opakování do tváří přivést červeň. Možná by i nějaké fakt našel, kdyby jej však z toho nevytáhlo to vzrušení, co se v něm náhle, při tom zatahání probudilo. Myslel si, že to bude bolet, ale tohle..no rozhodně po tomto toho nápadu nelitoval. Ani náhodou.* Taky ne..ale sakra, bylo to to nejlepší, co mi někdo mohl udělat. *Vydechl. Však jinak by nepožádal toho upírka, v jehož klíně nyní ležel, aby to zopakoval.* Alejandro? Nejmenuje se tak nějaká píseň? *Naklonil lehce hlavu na stranu, čekajíce, zda to doopravdy Nikolas zopakuje. Ruce na tváři opět šel naproti, než přivřel oči a z úst se mu opět vydral vzdych, tentokrát o něco silnější, jak předtím.* Páni..
No já stále čekám na lekci polštiny. *Zasměje se, když z čaroděje v jeho klíně nic v cizím jazyce nevyjde. Ovšem vyjde z Hirama další vzdech což přičaruje na jeho rtech ještě větší úsměv a věnuje ho právě čaroději.* Vida, vida... dělá to s tebou ale divy. *Zasměje se a při otázce na píseň si zamyšleně promne bradu.* Víš, že ani netuším. Tak ve Španělsku to jméno má každý pátý snad. Jestli na to udělal někdo písničku tak se nedivím. *Pokrčí ledabyle rameny a mezitím si stále hraje s růžky.* Hele, kolik ti vlastně je? Teď mě to jen tak napadlo...
No..zjevně jsem se pokazil. *Uchechtl se, dívajíce se někam bokem. Namísto slov v jiném jazyce z něj akorát tak vyšel další vzdych, akorát hlasitější jak ten předchozí. Chvíli to poté ještě vydýchával, zatímco si stále v hlavě přebíral proč vůbec reaguje takto.* Jo, pěkné divy..*Vypadlo z něj, tváře už měl pomalu červenější jak ty jahody, co byly v misce na tácu. Na druhou stranu neměl úplně důvod si stěžovat. Jistě, nevyvíjelo se to podle plánu, vyvíjelo se to ale rozhodně mnohem lepším směrem.* Myslím, že Lady Gaga vydala písničku, co se tak jmenovala. *Pokrčil rameny nakonec, přičemž lehce zafuněl a otočil se na bok, přičemž si obličej vesměs schoval do Nikolasova trika. Potřeboval chvíli si oddechnout a zbavit se toho ruměnce.* Řeknu ti to takto..*Hlesl, než se opět přetočil na záda a vzal mu jeho ruku, kterou si přiložil k místu na čele, kde měl růžky, pokud to tedy Nikolas nestihl sám.* Vzdychá ti tu v náruči čaroděj, kterému je dvě stě sedmdesát sedm let a pomalu mu v následujících letech táhne na tři sta. Je docela smutné, že to s těmi růžky nenapadlo nikoho předtím..ani mě. *Vyjádřil se, než vyhledal Nikolasovy oči.* Mam szczęście, że cię poznałem. (Mám opravdu štěstí, že jsem tě potkal.) *Vypadlo pak z něj. Sice to nebyla přímo nějaká lichotka, aspoň si to tedy myslel, ale pořád..v polštině to bylo.*
Zjevně ano, ale je to velmi roztomilé. Poprvé v životě se mi stalo, že by se přede mnou červenal čaroděj. *Zasměje se potichu a koukne se na Hirama. V tom pohledu může být znát, že ho to nejen těší, ale že i on se trošku červená. Přeci jen je to pro něj zvláštní. Vztah měl naposledy v San Francisku a to už je doba.* Lady Gaga říkáš, no tak to si pak musím poslechnout. *Uchechtne se ve momentě kdy zmíní věk se překvapeně podívá čaroději do očí.* Oh, vážně tě to nenapadlo? Ani se nedivím. *Jemně se usměje a nechá si ruku dát zpět na jeho růžky. Což už přichází na řadu polština a to už se zatváří zmateně.* Mam sz-sz...ne nedokážu to vůbec vyslovit. *Začne se smát.* Zněl jsem děsně, co to vlastně znamená? *Zeptá se a rozhodně v tom nechybí zvědavý podtón.*
Vskutku? *Naklonil hlavu lehce do strany, během čehož Nikolasův obličej sjel zkoumavým pohledem, než se lehce zarazil.* A já zase neviděl dlouho upíra se červenat. To jsi té krve vypil tolik? Mám ti ještě podat? *Zvídavě vyzvídá, přičemž se lehce nadzvedne, než si znovu lehne. Tato společnost mu vyhovovala.* Mám to pustit? *Zeptal se, než tématem přešli k jeho věku. Sám se ovšem nevinně usmál.* Vypadáš překvapeně. Přestal jsem stárnout v jednadvaceti a i tak mi mnozí tipují tak šestnáct. *Lehce pokrčil rameny, načež zavrtěl hlavou.* Ne, nenapadlo..ale jsem rád, že teď už vím, jak na něco takového zareaguju, jen..*Neurčitě ukončil větu, dívajíce se krátce někam jinam.* Nedovol nikomu jinému, aby si něco takového dovolil. *Vypadlo z něj poté tiše. Nato se už radši věnoval lekci polštiny. Tiše se uchechtl.* Mám opravdu štěstí, že jsem tě potkal. *Přeložil mu.* Mam szczęście, że cię poznałem, Nikolasi. *Řekl s veselým úsměvem. Zvláštní, jak jej ten upír dokázal tak rychle okouzlit.*
Hele, zapomněl jsi, že než jsem tady přišel tak jsem měl svačinu. Je normální, že po tom všem chytím trošku barvu. *Uculí se naoko uraženě a při zmínce o pouštění písničky se zasměje.* To není potřeba, slyšet mé druhé jméno nemusím. *Řekne s úsměvem a povzdechne si.* Ještě abych nevypadal překvapeně. Vždyť jsem si myslel že je to třeba tak jen sto padesát. *Zasměje se.* Vlastně vypadáš i na těch dvacet jedna. Neřekl bych, že je ti míň. *Pořádně si prohlédne Hiramovu tvář, jako by zkoumal každičký detail a chtěl něco najít. Po chvíli se raději podívá jinam, nejspíš aby zase nenastala situace s červenáním.* Mám za sebou toho tolik... *Prohodí jen potichu načež se mírně ušklíbne.* Stále to nedokážu vyslovit, je to těžký jazyk. A mimochodem...taky jsem rád, že jsem tě potkal. *Mrkne na něj.* Což mi připomíná... ještě jsem ti ani neřekl o tom tetování, že? *Uculí se na čaroděje po svých slovech.*
*Z metra si se jen tak prochází pomalým krokem po Manhattanu. Proč by i ne, vždyť je večer přímo jak vyšitý na to si dát nějakou tu půlnoční svačinku. Ještě k tomu je mlha, která jen napomáhá té správné atmosféře.* /Jestli ještě jednou uslyším od nějaké opilé ženské otázku, zda jsem Edward, tak mi už hrábne./ *Pomyslí se a hned na to jemně zavrtí hlavou jako by chtěl tu myšlenku ihned zapudit. Kouká se tedy po potencionálních obětech, když v tom se mu do hledáčku dostane dosti opilá žena.* Lepší než nic. *Utrousí potichu.* /Vypadá, že si zítra nevzpomene ani na to jak se jmenuje. To se hodí, jsem líný na to použít lehké donucovací prostředky./ *Prožene se mu hlavou a tak už jak to bývá, nějak se mu podaří s onou osamocenou ženou navázat konverzaci, která je vlastně na bodu mrazu. Aby ne, když z ní nejde dostat ani slovo. A tak za příslibem, že ji doprovodí domů s ní zajde do temné uličky. Ujistí se, že nikdo nikde není.* Tak tohle bude snadné. *Chytí ji pevně, přesune si ji naproti sobě a i přes lehký odpor, který chudáku holce, moc nepomůže, ji odhrne vlasy. Hned na to se zakousne jako by byla chutný sendvič.*
*Samantha měla vesměs volno, ale i tak měla pro jistotu pod oděvem lehkou zbroj, i když měla před ni kalhoty s více kapsami a mikinu, aby nebudila pozornost. U pasu měla pod bundou skryté ostří, ve velkých kapsách měla nejen stélu, ale i čarodějné světlo a samozřejmě kvůli případnému setkání s podsvěťany i čipovac pistoli a čipy. Na to měla očividně štěstí dřívě než to čekala, protože ji upoutalo zasténán ženy z uličky, kterou míjela. Yin fen tak už hold působil, když se dostal do oběhu. Předchozí výkřik zanikl v ruchu New Yorku, možná by si ho ani nevšimla, když byla tak daleko, tohle ale její pozornost upoutalo a rozhlédla se po okolí, aby se ujistila, že poblíž nikdo není. Stélou si nanese, co nejrychleji pár run, co by se mohly hodit. Ostří se v její ruce objevilo a rozzářilo už ze zvyku, když do uličky vkročí.* Pusť ji. *Řekne příkře upírovi, který si dával zřejmě půlnoční svačinku - nebo možná snídani a přiblíží se ještě o něco blíže.* Nebudu se opakovat dvakrát. *Dodá a ostří zvedne mezi ně, takže osvítí upírovu tvář.*
*Pěkně si tam dává své jídlo a nějaké to zasténání či výkřik ignoruje jako vždy. Je na takové okolnosti už zvyklý, tedy pokud moc jeho jídlo nezačne z posledních sil bojovat. To už je potřeba použít sílu a to je pro něj otravné. V momentě kdy zaslechne něco o tom, že by tu ženskou měl pustit se zarazí a o chvíli později už mu svítí do ksichtu ostří. Odtáhne se trochu od svačinky a s úšklebkem se podívá na lovkyni stínu.* Můžeš to prosím sklopit? Je to děsně otravné. *Utrousí a pak už vlastně jen pokrčí ledabyle rameny.* No když chceš abych ji pustil... *Nahodí a ženu pustí. Bohužel pro ni kombinace tohodle s alkoholem nejspíš pravděpodobně nebude moc ideální a tak žena spadne na zem jako švestka. Nejspíš i v jakém si bezvědomí. Nuž, dobře pro ni. Koukne na tu ženu a zavrtí hlavou.* /No možná byla opilá ještě víc než jsem si myslel./ *Pomyslí si a hned na to se otočí na lovkyni stínu.* Tak co? Spokojená? Nebo máš snad ještě něco na srdíčku? *Řekne otráveně a trochu couvne. Přeci jen to světlo z ostří není pro upírovy oči příjemné.*
*Samantha sleduje, jak se žena sesune k zemi, ale má tu jiný problém, který musí řešit. Byla by hloupá, otočit se k upírovi zády. Ušklíbne se, ale ostří se nepohne ani o píď a naopak udělá krok blíž k němu.* Předpokládám, že očipovaný nejsi. *Nakloní hlavu na stranu a nadzvedne obočí.* A stejně tak předpokládám, že víš, že vzdor tě může stát život. Tak, co kdyby sis to usnadnil a nechal se dobrovolně? Stejně tě to prakticky nezabolí. *Byla ve střehu a připravena zužitkovat runu rychlosti, kdyby se pokusil utéci, stejně tak rychlé reflexy nebo síla by mohly být teď užitečné - na což myslela. Nebyl prvním upírem, kterého v životě potkala a nebude posledním.*
Co prosím? Očipováný? *Pozvedne obě obočí v neskrývaném překvapení. Očividně je to něco co slyší poprvé v životě. Nuž, asi je to znamení na konec úplně svobody.* Není to nezákonné? Očipovat si mě jako nějaké zvíře. *Utrousí dost podrážděně, přičemž lovkyni nespouští z očí. Proč by to taky dělal. Je jasné, že kdyby se jen nějak blbě pohnul tak by na něj zaútočila.* Jo nezabolí to fyzicky, ale psychicky to bude bolet, Zrzko. *Ušklíbne se a tak nějak přivře oči, neboť záře z ostří je vážně oslepující.* Navíc, dnes se mi moc nechce se vzpírat či něco podobného. Na to jsem až moc líný. *Povzdechne si a vrazí ruce do kapes.* /Dnes nechci mít žádné problémy. Nelíbí se mi to, ale mám snad na výběr? Ne, nemám./ *Pomyslí si a jen tak tam tedy stojí.*
Zákon jsem já. Je to nařízení, které podstupují všichni, přes mobil jsi taky sledovatelný, tohle je stejné. *Protočí očima, že to tak dramatizuje.* Chytrá volba, upíre. *Pochválí ho odměřeně, ač jestli je to kompliment se dá polemizovat, načež ostří skloní a sáhne do kapsy pro čipovací pistoli. I jí to přišlo nepřiměřené k podsvěťanům, taky by nechtěla čip pod kůží, ale aspoň věděla, že skutečně je to podobné sledovací zařízení jako je mobil. Chápala důvody, byla tu válka s vílami, do níž byly zapojeny všechny rasy jen několik let zpět a lovci chtěli předejít této válce. Dle ní si o ni spíše říkali, ale byla jen malý pán, který by sám při odporu měl problémy stejné nebo větší než podsvěťané a riskovat to nemínila. A dát najevo nelibost nad rozhodnutím Spolku také ne. Čip má ve zbrani rychle, nebyl nijak velký. A byla to pojistka, že když se něco podělá a někdo začne zabíjet, mohou ho dohledat, zda tam byl.* Pokud nehodláš dělat nic ilegálního, nijak ti to překážet nebude. *Pokračuje co nejvíce neutrálně, přeci jen bylo příjemnější když bude spolupracovat.* Můžeš si vybrat ale...krk nebo ruka? *Nabídne, když se konečně zbaví ostří tím, že jej zastrčí zpět do pochvy a nadzvedne obočí a podle jeho reakce přemístí čipovací nástroj k jeho pokožce a aniž by počítala do tří nebo jej přesvědčovala, že to nebude bolet, tak jej nastřelí pod kůži. A stáhne se z jeho blízkosti.* Nebylo to tak strašné ne? *Prohodí, když uklidí pistoli zpět do kapsy a prohrábne si vlasy.* Ujisti se, že nezemře a nepromění se, pak si můžeš dělat zase, co chceš - v mezích kodexu, ale ten určitě znáš, vzhledem k tomu, že nejsi podsvěťanem první den. *Poukáže rukou k ženě v bezvědomí a odstoupí ještě o krok. Měla hotovo ve směs.* Jak se jmenuješ? *Do záznamů bude lepší vědět jeho jméno, ne jen, že je upír a jak vypadá, což si dokáže zhotovit vlastním talentem pomocí tužky nebo štětce. Nakonec upíra zachytit na fotce? To určitě.*
Bla, bla, bla...je to podobné, ale ne stejné. Rozdíl je v tom, že mobil u sebe mít nemusíš, zatím co tohle ti jde pod kůži. *Řekne a tvářit se víc otráveně už snad ani nemůže. Když ho asi pochválí, nebo něco podobného, protočí očima a něco si pro sebe zamumlá španělsky. Tak nějak ví, že je hodně špatných podsvěťanů a je potřeba je hlídat.* Prý nelegálního. Doteď jsem nic neprovedl. *Pozvedne jedno obočí a než dokáže říct, kam tu blbost vlastně chce, už mu to jednoduše nastřelí do krku. Jak poetické. Zamračí se a rozhodí rukama, které vytáhne z kapes.* Vždyť jsem ti ani neřekl kam to chci! A ne, nebylo to strašné... doufám, že to máš taky, ať víš jak se cítím. *Řekne naštvaně a zrak poté zaměří na ženu na zemi.* Heh, jako bych tohle snad dělal poprvé. Vím, co mám dělat, Zrzko. Zkusila jsi vlastně být na ostatní milá? Možná bys pak nezněla jako osina v zadku. *Zavrčí a už to vypadá, že se chce sklonit ke své bývalé svačině.* Jméno? Si ho zjisti, lovkyně.
Měl jsi reagovat rychleji, jsi upír. *Podotkne, že měl pár vteřin na výběr, kam to chce a ušklíbne se.* Až si zasloužíš, abych byla milá, zvážím to. *Odvětí a opře se o zeď. Mínila se ujistit, že žena přežije.* Může to být stále po dobrým, že mi ho řekneš, nebo na scénu vrátím ostří. Výběr je na tobě. *Pobídne ho otráveně a sklouzne rukou k pochvě a zachytí lhostejně rukojeť, která padla jako ulitá. Chce se zeptat, jak si vybral, ale ozve se zavrčení a ve tmě se objeví pár rudých očí. Démon. Ten tu ještě tak scházel. Ostří tak skutečně opustí pochvu.*
Jak jsem řekl, dnes jsem na to moc líný. *Utrousí a pak zase něco zamumlá ve španělštině. Očividně nemá moc dobrou náladu, ale co už.* Vážně? To pořád vyhrožuješ? Ach jo. *Povzdechne si otráveně a už je trošku klidnější. Že by se přeci jen rozhodl se chovat k lovkyni stínu mileji. Možná ano.* Tak fajn, jsem... *Ani to nedokončí když se ozve zavrčení. Koukne tím směrem a zaměří se na pár rudých očí.* Už zase? To mi tak scházelo. *Řekne a tak nějak se připravují do pozice, kdy je schopný vystartovat na démona, kdyby se cokoliv podělalo.* Chtěla jsi použít ostří? Tak teď máš šanci, Zrzko. Jen do něj. /Snad to nebude nic neuvěřitelně silného. Tohle by měla vyřídit levou zadní./ *Pomyslí si.*
*V duchu prokleje démona, protože už mohla mít jméno a nadzvedne obočí na upíra.* Postarej se o tu ženskou. *Pobídne ho ironicky.* Nedělám to poprvé. *Vrátí mu jeho vlastní slova a upíra odejde. Vlastně neměla žádnou naději nebo jistotu, že se upír nesebere a nepláchne, zatímco se bude starat o démony - kteří se objevili. Mohlo ji to napadnout, bylo jich tu nakonec víc a někde tu byla stále ta mrcha, která otevřela bránu do pekla spolu s Hauresem. Postupně se tak vynoří další dva páry očí a ona zalituje, že teď nemá luk a šipy, které by je alespoň zpomalily, aby měla výhodu. Poradí si ale, je přece lovkyně. Ostří se rozzáří, možná odhodláním i jasněji než předtím, možná za to může fakt, že byla nyní ve větším šeru, každopádně ho protočí zkušeně v rukách.* Tak pojďte. *Prohlásí a když skočí první z nich, sekne po něm s úskokem do strany. Jedna tlapa ze hry, ale démona, který vydal zuřivé zavrčení, zčásti bolestné zavytí a vrhne se na ni znovu. Bodne proti němu znovu, zachytí jej v otočce, kdy jej sekne přes celý bok a bestie z pekel se rozplyne v záblesku ohně, který jí poskytne uspokojení, i když jen na chvíli, než ji srazí tlapa druhého z démonů a ona se zarazí až o zeď s heknutím.*
Jo, to vidím, že to neděláš poprvé. *Prohodí a zavrtí hlavou, jako by to snad i od zrzky čekal. Vezme tedy ženu, a rychle a nejspíš i nějak nenápadně ji posadí k nějakému klubu. Ono ženská co je opilá a sjetá je v tuto dobu normální a tak se jí určitě někdo ochotný ujme. Hned na to se vrátí zpět, ale to už je Sam zraněna.* Zrzko! Dávej pozor sakra! *Jemně vykulí oči a rychle a silně se pokusí onoho démona od ní odstrčit. Aspoň, tak ať se k ní může dostat.* Hej, vem si to ostří a bodni ho. *Houkne na ni a nějak se jí pokusí pomoct. Ano, ano...on a pomáhat lovkyni stínu je zvláštní pohled.* /Heh, prý že ví co dělá. Očividně ne, když tu s ní hází o zem./ *Pomyslí si.*
Nepleť se pod nohy, jestli nechceš být sváča pro jednou ty. *Odsekne mu, pevněji zachytí ostří a přiskočí, aby zabránila druhému démonovi sejmout upíra. Stihne jej bodnout, ale za cenu toho, že ten první ji stačí seknout po rameni a drápy projdou kůží. Zbroj nakonec chránila hlavně ty důležité části těla, které byly nejzranitelnější...nebo nejnebezpečnější pro schytání úderu. Lovkyně zakleje a přehodí si ostří do druhé ruky, načež bodne i po něm, aby se konečně zbavila posledního démona. Ten však trhne tlapou, aby uskočil a přiměje ji vykřiknout bolestí, jelikož ránu rozthne víc a trhne s ní tak k sobě. Nastaví mu ostří a když zmizí i on jen zavrávorá, jak šokem, který s takovým zraněním přichází, tak tím, jak z rány začne unikat větší množství krve. Zamrká, aby se vrátila do reality a neohrabaně zastrčila druhou rukou ostří do pochvy a z intuice se dotkne rány.* Bastard. *Zamumlá a konečně si uvědomí, že by asi měla najít po kapsách stélu.*
*Zvedne naštvaně ruce a rozhodí jimi.* No prosím, jen do toho, paní lovkyně. Ukaž mi jak to zvládneš sama. *Odsekne naštvaně a opře se o stěnu. Tak nějak ani neočekává útok démonů na svou osobu, jelikož je v jejich pozornosti hlavně Sam. Ruce si překříží na hrudi a jen sleduje s otráveným výrazem ten souboj. Když lovkyni zraní démon mírně se na přímí a možná i lze na chvíli vidět v jeho tváři starost. Ale to je jen chvilková slabost. Jakmile je po boji, třikrát tleskne.* Bravo, děkuji ti za záchranu, ó úžasná lovkyně stínu. *Pronese ironicky a odrazí se ramenem od zdi. Pomalu k ní přijde a povzdechne si.* Chceš pomoct nebo jsem tak moc pod tvou úroveň, že to ani ode mně nepotřebuješ? *Řekne a podívá se jí pořádně na zranění.*
Odpusť si tu ironii! Nebýt nefilim, hemží se to tu démony mnohem víc. *Prskne a konečně nahmatá stélu do prstů. Náhlá ztráta způsobí zamotání hlavy a stéla jí vyklouzne z ruky a ona polkne.* Vypadám, že ji potřebuji? *Prohodí zpátky a ožene se po něm letmo rukou, ale postrádá to žár i sílu, s jakou bojovala s démony. Pohled jí padne k zemi, kde někde ležela její stéla. Upír snad ví, že dotknout se adamasu - ať ostří nebo stély, by jej přinejmenším popálilo, na-li rovnou podpálilo. Pro vlastní dobro na ni snad tak nebude chtít sahat. V šeru se jí lehce ztrácela na zemi, ale nakonec si jí všimla, takže si přidřepla, aby mohla drobnou věc zvednout, změna polohy však ovlivnila tlak a svět se zhoupnul a musela se opřít rukou o zem, aby nespadla potupně na zadek.*
Tak pardón. Nic proti nefilim jsem řekl, jen jsem trošku naznačil, že bys měla trošku být milejší k podsvěťanům, kteří ti chcou pomoct. *Ušklíbne se a jen tak tam sleduje jak se snaží vzít si ze země stélu. Kdyby ho to neohrozilo tak by to klidně zvedl, ale jelikož je to přeci jen stéla, tak se jen tomu přihlížel. V momentě kdy se lovkyně opře rukou o zem, něco zamumlá španělsky, asi nadávky, a chytí ji opatrně za zdravou paži. Chytí ji silně, takže odpor je marný, a odtáhne ji ke zdi kde ji nějak donutí si sednout a opřít se o zeď. Spíš ji k silou k tomu dotlačí. Ale co když není na výběr.* Seď a ani se nehni. Tímhle stylem vykrvácíš dřív než dojdeš do svého brlohu. *Dřepne si k ní, kousne se do zápěstí a to pak dá před ní s tím, že se má nejspíš napít.* Dělej, nebo to vážně nedáš a i ty tvoje malůvky na těle ti budou k ničemu. Nedělám co často, tak si toho važ. *Koukne na ni a tentokrát už v jeho tváři není ani stopa po vzteku. Spíš se může stát, že se sem tam mihne starost.* /To vážně tohle dělám? Ale jo, skolila ty démony...nom, budu dnes hodný. I když mě očipovala./ *Prožene se mu v mysli.*
Ne! *Vykřikne, když ji odtáhne z dosahu její stély a zaskučí, když ji opře o zeď a pokusí se vzepřít, i když bezúspěšně.* Vážně čekáš, že budu pít tvoji krev? Abych se stala upírem?! *Ta možnost ji děsila víc než smrt. Nefilim byli její všechno. Její rodina, minulost, přítomnost i budoucnost. Počítala se smrtí, ale přijít o to, čím byla by bylo horší než smrt - přišla by o celou svou rodinu. Nefilim se stavěli k proměněným členům rodiny zády a ona nechtěla zjišťovat, zda by tak dopadla i ona. Navíc jako upír by se k nim ani léta nemohla přiblížit. Strýc, který pro ni byl vzorem od dětství a větší otcovskou figurou než její vlastní otec, by ji zavrhl z nenávisti k podsvěťanům. Zamrká proti mdlobě, která se po ní pomalu natahuje a nakonec vydá trochu zoufalý zvuk. Očividně jí upír nedával na výběr.* Jestli proměníš nefilim, víš jaké to bude mít následky. *Upozorní ho, než opatrně zvedne vlastní ruku, aby si tu jeho přitáhla blíže, než se rána zcela zatáhne a váhavě si ji přitiskne ke rtům. Ještě moment trvá, než se napije, zjevně její vnitřní boj a odpor přetrvával, nakonec to ale udělá. Tři loky... a pak jeho ruku znechuceně odstrčí, stačí to ne? Muselo to stačit...doufala, že to stačí. Nebo ne? Nikdy jejich krev nepila, netušila kolik se toho sakra musí do oběhu dostat, aby to začalo působit, léčilo a obnovilo tvorbu krve - nebo spíše urychlilo.* Spokojený?
*Odfrkne si.* Nemám důvod z tebe dělat upíra. Jsi na to až moc protivná, raději tě nechám nefilim. *Utrousí a když konečně Sam pochopí, že je to dost důležité a napije se, mírně pozvedne jeden koutek úst. Asi něco na znamení malé výhry. Přeci jen přesvědčil malou zrzavou lovkyni stínu aby neodmítla pomoc podsvěťana.* Hm, jo spokojený. Spíš jak ty? Jak se cítíš? *Uchechtne se a hned ji to kde bylo zranění prohlédne. Přeci jen stačí málo aby se kdokoliv uzdravil, takže ani tohle nebyla výjimka.* Vypadá to dobře. Ale ještě stále seď, můžeš být nějakou chvíli malátná. *Pak se otočí tam kde je stéla a rozhlédne se kolem. Načež vstane a někam dojde. Oh, pro klacek. Přeci jen se nechce té andělské věci dotýkat a tak dojde ke stéle a pokusí se jí nějak došťouchat k Sam.* Vydrž chvilku, Zrzko. Už to bude. *Nakonec úspěšně k ní onu stélu dostane. Pak už jen klacek odhodí.*
*Tlumeně zasténá vlivem yin fenu, který se rozptýlí v jejím oběhu a opře si hlavu o zeď. Pořád trochu zrychleně dýchala, ale bolest otupěla a nahradilo ji známé mravenčení a...euforie. Nesnášela upíry, tohle neměla dělat. Nemělo se to ani v nejmenším stát, že se dostane pod vliv drogy. Nepohodlně se zavrtí.* Líp. *Odvětí mírněji než předtím, když se jí i dech začne klidnit a na chvíli zavře oči. Ani nepostřehne, že zmizel, dokud nepromluví. Musí se pobaveně zasmát tomu, jak šťouchá klackem do stély a když k ní ta věcička doputuje, vezme si ji a jen trhaně kývne.* Dík. *Prohodí a strčí stélu do kapsy. Yin fen neotáčel osobnost člověka zcela, nicméně byla příjemnější než prve a alespoň se zdála být tolerantní vůči přítomnosti podsvěťana ve své blízkosti.* Ale musím jít do svého...brlohu, nebo jak jsi to nazval. *Prohodí uvolněněji a pootočí hlavou, dokonce se odtáhne od zdi, aby zjistila, jak se rána hojí. Moment to fascinovaně pozoruje, než ale zamrká a rozhlédne se, zda nepřijde náhodou další nebezpečí.* A taky ještě musím zjistit tvoje jméno. *Vzpomene si, na jeden detail a ještě se na chvíli opře a jednu nohu si pokrčenou přitáhne blíž k hrudi, zatímco si muže prohlédne.*
Tys mi poděkovala? *Zasměje se a překvapeně se na lovkyni stínu podívá. I když to není až tak překvapivé, když je tak trošku sjetá.* Oh, jsi pod vlivem. Jasně, že jsi milá. *Prohodí, ale tak či onak už má lepší náladu. Jde k ní trochu blíž, tak ať nenarušuje její osobní prostor. Přeci jen je to neslušné.* No, když jsi tak milá a zachránila jsi mě před démony, tak proč bych ti ho neřekl. Jsem Nikolas Torres. Řekneš mi svoje jméno ať vím komu mám být vděčný za očipování? *Zasměje se potichu a pořádně si ji prohlédne.* /No jo, pěkná drsná bojovnice. Jak typické pro nefilim./ *Pomyslí si.*
Tsss... Neprovokuj. *Zašermuje ve vzduchu prstem a kývne, když se představí.* Samantha. Samantha Burberye. *Dodá po krátké odmlce, kdy se její myslí přežene myšlenka, že jí vlastně řekl i své příjmení, tak by možná bylo slušné odvětit stejně. Pomalu se postaví na nohy a opráší se od země se znechuceným úšklebkem. Mikinu měla rozhodně zničenou. Co už. Stává se. A měla by se vrátit do Institutu a podat hlášení. A ideálně se takto jako tutor nikde moc neukazovat.* Měla bych jít...na metro. *To bude rychlejší, než obcházet část Manhattanu a Central parku.* A ty zkus neumřít, ať nepřijde čip vniveč. *Nadhodí skoro až vesele, zatracený yin fen.*
Budu milý, tak řeknu že mě těší, Samantho. *Uchechtne se a nechá ji ať pěkně vstane.* Hele, vážně jsi si jistá, že to metrem zvládneš? Není dobrý nápad, jet takhle metrem. *Zavrtí pobaveně hlavou a protáhne se. Očividně je touto situací velmi pobaven.* Nehodlám umřít, to se neboj. Když už sis tedy dala práci mi tu věcičku dát. *Zasměje se krátce. Stále si od ní drží odstup, ale zároveň je ve střehu kdyby spadla. Přeci jen yin fen má silné účinky.*
Ha! Zabila jsem tři démony, myslíš, že nezvládnu cestovat sama? *Ušklíbne se pobaveně a možná i lehce dotčeně a zajede si prsty do vlasů, čímž jim dodá krvavý melír, ale nijak ji to netrápí.* Tak jo....tak se drž. Já jdu. *Kývne si sama pro sebe a vydá se na jednu stranu, než se otočí a zamíří na druhou.* Špatný směr.
To, že jsi zabila tři démony ještě neznamená, že jsi momentálně způsobilá jezdit sama. *Zavrtí pobaveně hlavou a koukne se jí na její lehce krví namelírované vlasy. Povzdechne si a jen ji sleduje jak jde blbým směrem.* Jasně, Samantho. Ty se taky drž a laskavě se vrať celá do brlohu. *Zasměje se a v tom mu zabrní mobil. Vytáhne ho tedy a po přečtení zprávy se ještě víc usměje. Zase ho tedy schová, ještě se podívá na odcházející Sam. A pak sám odejde někam pryč.*
*Pomalým krokem si to Brooklynem míří vysoký upír s cigaretou v puse. Na tváři má znuděný výraz, který se změní v momentě kdy jeho zrak padne na jeden specifický..ehm, umělecký podnik.* /Že bych tu po dlouhé době zašel? Ale proč by ne, doma mě stejně čeká jen ušák./ *Prožene se mu hlavou a namíří si to přímo dovnitř. Jakmile překročí práh, rozhlédne se a uchechtne se.* Heh, stále žádná změna. /Ještě, že jsem jak na ženské tak i na chlapy. Jinak by to bylo divné./ *Řekne potichu a hned se mu i objeví v hlavě ona myšlenka. Jde tedy k baru, kde se usadí a objedná si whiskey...s přísadou samozřejmě. Jeho zrak padne na klučinu vedle a pozvedne obě obočí.* Účinkující? *Zeptá se ho.*
*Zvesela se posadil jako vždy na bar. Bylo to jeho oblíbené místo, když tedy už neměl nějakou schůzku předem smluvenou. Mohl si aspoň užívat přítomnosti barmana a rozebírat s ním své předchozí klienty předtím, než přijdou noví. Stejně jako teď.* A pak se mi v tom pokoji rozbrečel s tím, že toho bylo moc. Já se ho jen zeptal jak se má. *Uchechtl se, dívajíce se na barmana. Ten pozvedl jedno obočí.* Zeptal ses ho JEN na to? *Zdůraznil. Čaroděj lehce zčervenal, krátce špulíce rty.* Začal jsem se mu smát. *Přiznal se nakonec. Poté už mlčel, neboť se jeho kolega za barem začal věnovat zákazníkovi. Tomu podal jeho objednávku – sklenku míchané whisky – než jej přenechal Hirovi a odešel za dalším hostem.* Oh, ano. Přesně tak. *Přikývl, načež si přehodil nohu přes tu druhou, lehce se nakloníce k Nikolasovi. Hezky si ho prohlédl nejprve od paty k hlavě a pokud se na něj upír nedíval, vzal jeho bradu mezi palec a ukazováček, aby jej k sobě nasměroval.* Na co jste se přišel podívat? Klidně vás zde provedu.
*Když před ním přistane jeho sklenička, okamžitě z ní upije a cigaretu típne o popelník, který tam nejspíš i nějaký je. Zrovna se nedívá na onoho čaroděje a tak jemně překvapen se nechá nasměrovat směrem k němu.* No na nic konkrétního. Jen jsem procházel kolem a řekl jsem si, že jsem tady dlouho nebyl. Ale ta prohlídka by byla fajn. *Usměje se a také si ho pěkně prohlédne. Ono přeci jen je to už doba co tam byl a tak je nejspíš určitě potřeba se pořádně kouknout.* /Proč se mám chuť zeptat na toho čáryfuka s krvavou magií./ *Prožene se mu hlavou, ale tu myšlenku nechá být.* Nevypadáte jako někdo kdo tu dělá na stálo.
*Čaroděj tedy moc neotálel, ačkoliv by to nebylo zrovna na škodu. Sotva se Nikolas poprvé napil a tipnul cigaretu, chytil jeho bradu, aby mu mohl hlavu natočit k sobě. Chtěl si jej dobře prohlédnout.* /Nevypadá vůbec špatně./ *Pomyslel si, načež mu nabídl prohlídku po podniku. Určitě by to upír zvládl sám, ale tak když neměl žádnou schůzi naplánovanou, proč neukázat někomu, kdo tam nebyl už nějaký ten pátek, o co všechno přišel?* Dobře, nechám vás tedy dopít. *Načal, načež se upírovi krátce podíval do očí. Nebude si však zahrávat s hadem. Hned nato jej jednoduše pustil a podíval se pro své bezpečí jinam.* Máte pravdu, jsem tu jen na částečný úvazek. *Kývl, opět k němu přesunul pohled a usmál se. Ladně následně slezl z baru a pouze se k němu postavil.* Ale určitě vás napadne jiné téma ke konverzaci, ne? Práce je už ohraná. *Načal, natahujíce k němu ruku, kterou mu položil na rameno.* Neberte to zle..jsem tu hlavně, abych vás poslouchal, ale téma konverzace taky musí být něčím zajímavé.
*Tak nějak mu neunikne pohled čarodějových do očí do těch jeho a následovné odvrácení. Když ho při tom i pustí, vrátí hlavu zpět a mírně se uculí.* /Je fajn, že si někteří uvědomují hlavní zásady komunikace s upírem./ *Pomyslí si a povzdechne si.* Jo napadne, jen je to na začátek pro mě trošku těžší. Hlavně když ani neznám jméno oné osůbky se kterou bych měl konverzovat. *Uchechtne se a zbytek skleničky do sebe dá na ex. Poté vstane a dá si ruce do kapes.* No tak mě prosím veďte, mezitím se pokusím vymyslet nějaké zajímavé téma. *Řekne s úsměvem.* /Nejsem v tom dobrý. Vždy že začátku ani nevím co bych měl někomu říct./ *Pomyslí si a nakloní mírně hlavu na stranu.*
*Dovolil si pohlédnout upírovi do očí, aspoň na chvíli. Nevěděl, jak starý upír byl, rozhodně tedy nehodlal riskovat, že by si na něm muž vyzkoušel to pro jejich rasu velmi známé okouzlení. Čert ví, co by po něm Nikolas pak během samotného encanta požadoval. A až tak šílený nebyl. Lehce se zachichotal, zakrývajíce si ústa. Nato muži věnoval jemný úsměv, ruku z jeho ramena stáhl a normálně mu ji podal.* Hiram Gale. *Nadhodil ze začátku. Jestliže mu Nikolas oplatil podání ruky, potřásl si s ním a poté tu svoji stáhl zpět.* Pokud se mi budete líbit, řeknu vám své druhé jméno a kde mě najdete, ale nyní. *Pozastavil se, čekajíce až se Nikolas zvedne. Poté jej jednou rukou čapl za pas a pokud jej upír neodstrčil, začal jej rovnou provádět. Postupně ukazoval na různé objekty, dveře, a podobně.* Tady jsou nečekaně placy pro performery, co tančí u tyče. *Kývnul k několika měním pódiím.* Vyzkoušet si to ovšem po domluvě může i amatér. *Pokrčil rameny.* Tam tudy jsou pokoje. *Kývl pro změnu kdesi do podsvícené chodby.* Máme tu jak obyčejné se základním vybavením, ty jsou využívány dost často, větší většinu podniku však činí buď to tematické nebo pokoje více přitažené za vlasy..pro sadisty, a tak dále. *Odvykládal.*
*Koukne se na Hiramovu ruku a potřese si s ní.* Nikolas Torres. No těší mě, Hirame. *Pobaveně se uculí a nakonec se i krátce zasměje.* Takže jestli se Vám budu líbit. No to abych se snažil. *Jemně si olízne spodní ret a nechá se tedy i čapnout za pás. Nechává prohlídku na čaroději a při zmínce o tyči, zakroutí nechápavě hlavou.* To vážně? Já bych do toho nešel ani za nic. *Řekne a pak pokračují v prohlídce přičemž skončí u pokojů.* Proč mě tohle nepřekvapuje. Neříkám, že tvrdě to není super, ale sadisti jsou extrém. No hodně se toho od minula změnilo. Jen mám ještě jeden dotaz...to jsou šaty nebo košile co máš na sobě? *Zamyšleně si u toho promne bradu a zrak mu padne na Hirama.*
Nápodobně. *Usmál se na upíra, načež přikývl.* Jojo, přeji hodně štěstí. *Uculil se. Nato se už vrhl na provádění. Snažil se nic nevynechat, ale zároveň i moc neokecávat. Nuže, bylo to pro něj místy docela obtížné, obzvláště kvůli jeho neustálé potřebě mluvit, kterou měl dosti často.* No..jsou tu tací..*Uchechtl se, načež si dovolil lehce zaháknout prst o límeček košile.* Ale narovinu je mnohdy otřesné je pozorovat. *Přiznal poté s pobaveným úsměvem. Tancovat u tyče už nějakou tu dobu uměl, nečekaně. Když nebyl unavený ze své práce, trávil na takových místech téměř každý den. A zrovna vystoupení jej jednou tak zaujala, že se to sám před pár lety začal učit.* Jsou..bolest mi sice nevadí, ale stále mám své meze a to, čeho jsou někteří sadisté schopní..brr. *Oklepal se, načež se na chvíli zastavil a pohlédl na Nikolase.* Bylo to u košilí, ale těžko říct, zda to fakt nejsou šaty. *S uchechtnutím pokrčil rameny.* Ne, že by nás sto ale zajímalo.
*Nejspíš i při představě, že by to tam nějaký opilý týpek rozjížděl u tyče se začne smát. Opravdu to musí být, ale velmi vtipná představa, když mu i z očí vytrysknou slzy, které si hned začne utírat.* Ach, to bych chtěl někdy vidět. Klidně bych se i pak vsadil jestli ten dotyčný spadne. *Řekne mezi smíchem a po té přestane, zhluboka se nadechne a na rtech má stále pobavený úsměv.* Dobře, dobře. Už se tedy nebudu zajímat o vaše oblečení. Jen mě to zajímalo, protože jsem si nebyl jistý. Vypadá to ale pěkně. *Vytáhne ruce z kapes a překříží si je na hrudi.* Asi budu až moc nudný, ale chci vědět co jinak děláte. /To zase bude...ale co. U Triss jsem to nějak zvládnul a to jsem ji potkal na hřbitově./ *Pomyslí si.* Nebo můžu změnit téma... už jste někdy slyšel, že by měl upír domácího mazlíčka? *Nadhodí otázku a tváří se u toho vážně, takže je těžko poznat jestli to myslí jako vtip.*
*Když se dostali k amatérům u tyče, sám si na nějaké vzpomněl. Raději by to ovšem nakonec znovu zahrabal hluboko pod všechny ostatní. Ty pokusy už nebyly ani vtipné, hlavně když bral v potaz to, že ani jeden z těch, co viděl, nebyl opilý ani nic jiného. Lehce jej tedy zarazilo, když se upír začal smát až mu i slzy tekly. Střelil po něm zvídavě pohledem.* Popravdě tu byli zatím jen ti, co si mysleli moc a nakonec se pořádně nezatočili. *Uchechtl se lehce.* Minimálně tedy pokaždé, co mám směnu to je takhle. Hold mi štěstí nepřeje. *Zasměje se pak. Jakmile se pak začne rozebírat oblečení, zpozorní. Jeho úsměv se hned změní v o něco šťastnější m takové téma má rád.* V pořádku, děkuji. *Načal. Volnou ruku si pak dal vpas.* Popravdě jsem ale na sobě šaty měl mnohokrát. Naposledy jsem měl jedny typu dálného východu. Dokonce jsem si i prodloužil vlasy, abych si je mohl stáhnout pomocí jehlice. *Uchechtl se lehce.* Jsem tatér a ilustrátor. Taky dělám piercingy. *Usmál se na Nikolase. Zas až tak tolik mu ta otázka nakonec nevadila. Že by na něj upír zapůsobil? Zjevně ano, minimálně aspoň trochu ano.* Ale jistěže, jednomu jsem asi měsíc dozadu jeho mazlíčka hlídal, protože jel se svým manželem na dovolenou, ale nemohli si jej vzít s sebou. *Pověděl. Byl to milý kokršpaněl, i tak si ovšem dělal Hiram srandu, že jej hodí do guláše za ty jeho přestávky na každém kroku. Na druhou stranu věděl, že už byl ve svém věku.* Pročpak? Máte nějakého? Jak se jmenuje? *Začal se vyptávat zvídavě. Téměř u toho zapomněl na provádění. Už měl i chuť se opět někde usadit.*
To je škoda, ale vím o některých, kteří by na té tyči předvedli divy... *Zasměje se a pak už se zase věnuje jinému tématu než šílenému tanci o tyči. Naslouchá o šatech co na sobě čaroděj někdy měl a obdivně hvízdne.* To vážně? Zní to hodně dobře, já sám bych si šaty či něco podobného neoblékl, ale dokážu to na druhých ocenit. *Mírně nakloní hlavu na stranu. Jazykem si přejede rty.* Tatér a ilustrátor. Hm, jak tak uvažuju, chtělo by to už nějakou novou kerku. *Usměje se a na piercingy pozvedne obě obočí.* Oh, na to si nějak netroufnu, ale jeden můj kámoš ze San Franciska je měl všude. I na intimních partiích. A věděl o tom každý protože se tím všem chlubil. *Ušklíbne se nejspíš při té vzpomínce a pak si jen povzdechne. Zadívá se trošku na Hirama jakoby si ho ještě jednou prohlížel. Nejspíše se snaží jen najít něco co by mu na tom čaroději před sebou vadilo. Ale zatím nic nenachází.* Mám, mám.... zajíce jménem Frankie. A ne, není moje svačinka. *Široce se usměje.*
Vskutku? Nebojte se je někdy přivést. Rád uvidím někoho zvenčí, co v tom není tak marný. *Pobaveně se uchechtl, než nasadil čistě milý úsměv. Nikolasovu přítomnost si zatím dost užíval a doufal, že to i samotný upír cítí podobně.* Je pravda, že čarodějové jsou dost..ujetí. Hodně z nás je schopných různých podivností. *Nadhodil. Byl to obecný fakt. Snad každý čaroděj něčím pokaždé vybočoval.* Třeba tohle je jedna z těch mých. *Poukázal na své oblečení.* Rozená extravagance. *Ukončil, pokrčejíce rameny. Rychle se pak snažil zakrýt lehkou červeň, co se mu vehnala do tváří, když tak pozoroval Nikolase.* Studio budu popravdě zavírat..ale pořád mám možnost něco vám vytetovat z domu. *Usmál se. Nedlouho poté se upřímně a samozřejmě hlavně pobaveně zasmál.* Fakt? Muselo být zajímavé jej poslouchat. *Dostal ze sebe poté, než se opět lehce zasmál zakrývajíce si pusu.* Ale není to tak zlé, i na tom se můžeme domluvit. Do začátku jsou určitě dobré uši či nos..nebo ještě labret. *Při zmínce posledního ukázal na místo mezi spodním rtem a bradou.* Ten totiž nemá silný otok, moc to nebolí a rychle se hojí..ačkoliv, ne, že by to zrovna upíra mohlo zajímat, že? *Naklonil hlavu do strany.* T-tím samozřejmě nechci říct, že byste necítili bolest, nebo tak, ale nakonec..zahojí se vám to hned. *Uvedl na pravou míru, než se na Nikolase podíval lehce zvídavě při zmínce mazlíčka.* Máte fotku? *Dovolil se zeptat.* Ta svačinka mě upřímně ani nenapadla, fakt neslyším poprvé, že by měl upír mazlíčka.
Velmi rád. *Odvětí ohledně toho, že má někdy tam někoho přivést a hned na to zasměje.* Viděl jsem dost ujetých čarodějů, ale ani jeden z nich nebyl tak stylový. *Zavrtí pobaveně hlavou a pak už jen překvapeně pozvedne jedno obočí.* Zavírat? Oh, jak to? Tak jestli Vám nevadí mě tetovat u vás doma tak s tím nemám problém. *Nadhodí.* Nejen poslouchat. Bohužel se už párkrát stalo, že se nahý procházel půlnočním městem. *Ušklíbne se jen při té vzpomínce. Opravdu to nebylo něco extra, ale švihnutí kamarádi mu aspoň zlepšovali náladu. Ne, že by jich ale měl mnoho. Ohledně otázky na fotku se mírně pousměje a hned vytáhne mobil na kterém ukáže fotku ušáka.* Tak tohle je Frankie... zachráněn od malých demoních blbců. *Řekne a koukne se na Hiramovu tvář.* /Ještě, že tam byla Triss. Jinak bych ho nechal napospas osudu. Což měl bych ji napsat./ *Pomyslí si.*
*Opět se mu vehnala do tváří červeň, přičemž pohled zabodl kdesi mimo upíra. Jak snadno jej zvládl uvést do rozpaků, normálně až tak nešílel.* Vy mi ale lichotíte. *Vypadlo z něj, načež se lehce pobaveně uchechtl, krátce si zakrývajíce pro změnu tváře, dokud z nich ruměnec nezmizel. Ačkoliv...upír si toho určitě všiml.* No mám v plánu si namísto toho otevřít čajovnu. *Řekl pro začátek, usmívajíce se lehce.* Ačkoliv mě to povolání baví, nevidím důvod si dál pronajímat kvůli tomu nějaké místo, když můžu tetovat i doma. Navíc, v čajích se vyznám dost, další vášeň kromě kreslení. *Osvětlil poté, než zavrtěl hlavou.* Samozřejmě, že ne. *Usmál se mile. Už tak tetoval například Triss, leč tehdy by ji za to normálně vyliskal. Na poslední chvíli, navíc mu ani neposlala ofocený návrh, nic. No, řekl jí k tomu tehdy svoje.* Tím pádem vám dám kontakt tak či tak. Dáte mi pak vědět kdy máte čas a pošlete mi přibližný návrh, já to pak jen případně předělám a na zbytku se pak domluvíme. *Dodal, než se poměrně nahlas rozesmál.* Neee..vážně? Proč by to dělal? *Dostal ze sebe. Po chvíli se naštěstí uklidnil a raději se podíval na fotku s ušákem, co mu Nikolas ukazoval.* Jeee, ten je rozkošný. *Usmál se.* Můžu si jej někdy prohlédnout naživo?
*Samozřejmě mu neujde čarodějovo červenání. Chvíli si ho ještě prohlíží než se spokojeně uculí a jemně usměje. Nejspíš je pro něj jakási výhra, že se očividně jemu líbí.* Velmi rád. *Zamumlá a následně už se věnuje jinému tématu.* Čajovna. No další by se tu rozhodně hodila. Až ji otevřete, tak mi určitě musíte dát vědět, rád bych vyzkoušel nějaký ten čaj. *Vycení v úsměvu své bílé zoubky a přikývne. Číslo si od něj samozřejmě hned vezme.* Jasně, očekávejte to někdy v brzké době. *Mrkne na něj.* Proč by to dělal? Netuším, šílený byl na to dost, takže to byla jedna z těch normálnějších věcí. *Zasměje se krátce a když už ukázal Frankieho, tak se hned podíval na mobil. Nejspíš určitě na hodiny.* To je. Když nekouše. *Utrousí a povzdechne si.* Určitě bude příležitost. Jinak děkuji za dnešní parádní společnost. Věřím, že si to někdy zopakujeme. *Usměje se ještě víc.* Zatím se mějte, Hirame. *Po těch slovech ještě na něj mrkne, pak se otočí a pomalu odejde z podniku pryč kdo ví kam.*
*vystoupí z metra a následuje dívku s ušákem v náručí. Když dojdou k čajovně, vejde hned za Triss a pozvedne v údivu obě obočí.* Máte? Páni, to tykání znělo mnohem líp. *Uculí se a rozhlédne se po čajovně.* /Moc často do čajoven nechodím. Asi bych to měl změnit, není to tu zas až tak špatné./ *Začnou se mu vířit v hlavě myšlenky a může se zdát, že je chvíli mimo, než se zpět otočí na Triss.* Přiznám se že nemám. Tak nějak tu nechodím často, takže doporučíte mi něco, madam? *Řekne s širokým úsměvem na rtech.*
Můžeme si tykat, pokud chcete. *Zasměje se a potom našpulí rty.* No jo, ale...upíři musí mít všechno s krví, ne? Takže nevím, co si můžeš dát, ale často tu dělají víly, třeba mají něco pro upíry přímo? *Prohodí trochu zmateně a prohrábne si vlasy.* Máš něco, co máš rád? *Zeptá se, aby zjistila, zda tu vůbec je něco, co může doporučit.*
Chtěl bych. Taky ale záleží na vás jestli to nebude vadit. *Uchechtne se a ještě pohladí ušáka.* Jo, všechno s krví. Jestli tu dělají víly, tak by tu něco mohli mít. *Mírně nakloní hlavu na stranu a podívá se na nabídku.* No, mám rád něco s kapkou alkoholu. Ale dnes klidně můžu udělat výjimku. *Koukne na ni a nahodí nevinný úsměv.* Hádám, že ty už své oblíbené máš. Docela ti závidím, že to máš jednodušší a nemusíš se omezovat.
Vadit mi to určitě nebude. *Pousměje se a pokýve hlavou.* Pozor na to, že tu pracují i civilové a taky to tu navštěvují. *Mrkne a pokrčí rameny.* Něco málo s alkoholem zde je, záleží pouze na vás, co si dáte - dáš. *Prohodí s opravou tykání a promne si rozpačitě rty mezi sebou. Pak pokýve hlavou.* No jo, svatá trojice, buď capuccino, jasmínový čaj a nebo broskvový ledový s mátovým základem. A zákusek je buď cheesecake nebo halva. *Pokrčí rameny, protože nevěděla, jak zahnat upírovu touhu po větší rozmanitosti. Možná jednodušší byla z jistého úhlu pohledu krev, protože jediná vybíravost tu souvisela se zevnějškem osoby, z níž se upír chystal pít, možná snad z preference krevní skupiny, pokud to upíři rozlišovali. Ale těžko říct, pořád to byla jedna a tatáž chuť krve, no ne? Ačkoliv....někteří upíři přeci lovili zvěř, no ne?*
*Zasměje se a zavrtí pobaveně hlavou.* No jo, svatá trojice. Heh, naštěstí mi tentokrát bude stačit dýmka, ať to tady nějak nehrotím. Bohužel nejsem moc za ty roky nadšený, že mám omezené možnosti co se týče stravy. Ale co už. *Řekne a ještě k tomu pokrčí ledabyle rameny.* Klidně můžeš už vybrat nějaké místo. *Pak se obrátí na obsluhu a objedná si. Na rozdíl od čarodějky, si dá trošku silnější dýmku se sladkým nádechem.*
*Přikývne, když ji vyzve, aby našla místo a zamíří k jednomu stolku s křesly majícími kožený potah. Z kapsy jí zatím vyklouzne vape - jednorázovou cigaretu s příchutí černého rybízu a rozšněruje si boty, aby se pohodlně usadila do tureckého sedu. Čeká, než se k ní upír připojí, jen zkontroluje telefon a odepíše tátovi na zprávu - chtěl vědět, kdy plánuje navštívit LA. Teď zrovna natáčela, takže těžko říct, až bude volno více dní, aby si je mohla užít. Snažila se stíhat alespoň [link src="narozeniny.Kdy"]ž se k ní Nick připojí, tak si poposedne a telefon schová.* Jsi v New Yorku už dlouho? Slyšela jsem o tom, že Manhattanský klan má nového vůdce ze Staten Island. *Oklikou se zeptala do jakého klanu patří. Taky věděla o klanu Alessandry Ransom, ale tu znala jen zběžně a pod vlivem drog ji s Remim málem přejeli, když se snažili srazit Dragose za dýku v zádech - doslovnou. Podsvěťanské akce jednoduše byly...byly něco.*
*Sedne si do koženého křesla naproti Triss a pohodlně se opře. Na její slova je uchechtne.* Ano, dalo by se říct, že dlouho. Taky jsem to slyšel, dokonce z první ruky. Raději jsem odešel. *Při poslední větě nahodí otrávený úšklebek.* /Dragos...vůdce, kterého bych nepřál nikomu. Jak to tak vidím, tak si stejně zkusím najít jiný klan./ *Pomyslí si a pak se zaměří na Triss.* A ty jsi co za čáryfuka? Měl jsem tu čest potkat v Pandemoniu jednoho v županu. *Uchechtne se a pousměje se.*
Nedivím se. Dragos je nebezpečná partie, ať už jsi byl v jeho klanu nebo v tom, který získal. *Pokrčí rameny a potom se ušklíbne.* Hmmm...nevím. Dělíme se podle tebe nějak? Ráda bych tvrdila, že jsem na dobré straně i cestě a že jsem normální a ještě nezasáhnutá věkem. *Pokrčí rameny a sama se pousměje.* Rozhodně nechodím aspoň do Pandemka v županu. Prozatím. A snad to tak i zůstane. *Ušklíbne se a letmo pokrčí rameny.* A jaký ty jsi upír?
Tak bylo mi řečeno, že někteří z vás dělají i krvavou magii a tak. Jen jsem si říkal tedy jestli se nějak nedělíte. *Prohrabne si vlasy a jemně se usměje.* Nezasáhnouta věkem. To je zajímavé, kolik ti vlastně je? *Ruce si překříží na hrudi a zhluboka se nadechne.* Neříkám, že u tebe by mi ten župan nevadil, ale jednou mi to stačilo. Věřím, že to tak zůstane. *Ohledně otázky upíra, pozvedne obě obočí.* No věřím, že jsem ten dobrý upír, co se jen asi odlišuje tím, že chce schopnost chodit na slunce. *Uchechtne se.*
Ne...o temné magie držím ruce pryč. *Znechuceně nakrčí nos.* Jsou černokněžníci, ale nejsem jedním z nich. *Pokroutí hlavou odmítavě a pak se ušklíbne. *Ještě za sebou nemám ani čtvrt století. Tento rok mi bude čtyřiadvacet. Co tobě? *Ušklíbne se u další zmínky s županem a nakloní hlavu do strany.* A pití krve? Je rozdíl v tom pít lidskou z člověka nebo z pytlíku? Nebo ze zvěře? *Zeptá se celkem zvědavě. Nezabila by ani zvíře. A když je u toho, pohladí vyklepaného zajíce v klíně.* Nechceš mazlíčka? Pokud jej teda nesníš...moje kočky by mu asi nedaly úplně útulný domov. A hádám, že do lesa budeš mít cestu v bližší době než já, pokud se ho rozhodneš vypustit zpátky...až se mu z organismu dostane tvá krev. Úplně asi nechci zjišťovat, zda by se vrátil jako upíří zajíc. *Tiše se zasměje a prohrábne si vlasy, čímž zcela zjistí možný předchozí účes, ale nechá je volně padat na záda a ramena.* Na druhou stranu...lepší než toho dosáhnout covidem, který by tě mohl zabít, no ne?
Pěkně, jsi dost mladá. Heh, který můj věk chceš přesně znát? *Zasměje se krátce a pak už se jen nevěřícně kroutí hlavou.* Jako v tom tak nějak rozdíl je, to je pravda...ale není to jak v nějakých upírských filmech. Pít zvířecí krev je pro některé volba jak žít s lidmi aniž by jim byli schopni ublížit. Ale není to nic moc. Zkoušel jsem to. *Ušklíbne se trošku, párkrát hned na to zamrká při dívčině dotazu. Jakoby se chtěl ujistit, že slyšel dobře.* Mazlíčka? Jako byla by to pro mě výzva, to ano. A klidně bych ho do lesa vrátil...o tom žádná. *Zamyšleně si promne bradu a zaměří svůj zrak na chlupáče. Poraženě si povzdechne.* Tak jaké jméno ti dáme... *Pousměje se, když sebou lehce trhne. Koukne na Triss.* To máš pravdu, nejsem sebevrah. Snažím se najít něco v magii, knihách a tak. Ale zatím bez úspěchu.
No...asi ten opravdový? Jsem zvyklá na různé šílenosti, takže jestli ti není aspoň tisíc, neohromíš mě. *Zasměje se a potom nabídne zajíčka, kterého vlastně zachránil, když ho démoni poranili.* Je to tvůj ušák, teďka, takže jméno je na tobě, Nicku. *Popíchne ho, načež zajíčka opatrně zvedne, aby nic nesrazil a podá mu ho.* Žádná svačinka. *Pohrozí mu prstem a posadí se zpět do tureckého sedu. Pokýve jemně hlavou a lehce si povzdechne.* S tím nepomůžu, boužel nevím jak... *Prohodí a pokroutí hlavou v lítostivém gestu. To už jim nesou jejich dýmky a ona se pousměje.* Díky. *Poděkuje jim a sleduje, jak slečny odchází a jedna jí ještě donese objednávky, za něž také poděkuje a přitáhne si zákusek.*
Oh, to tě vážně neohromím. Bohužel je mi jen sto čtyřicet čtyři. Je to bída, já vím. *Nahodí naoko zklamaný výraz. Pak se neudrží a zasměje se. Převezme si mezitím ušáka a začne ho hladit.* Hm, takže jméno... budeš Tesák! Ne, ne...chce to něco jiného. Trhač! Ne, ještě lepšího. Oh, už vím...Frankie. Jako Frankenstein. *Rozzáří se a spokojeně pokýve hlavou.* V pohodě, jen kdyby jsi na něco někdy narazila... dáš mi prosím vědět? *Stále má na rtech úsměv a když přinesou dýmky, tak se ještě víc rozšíří.* Děkuji. *Řekne a hned si potáhne.* Hm, není to vůbec špatné.
*Sama se rozesměje a pobaveně sleduje výběr jména a musí se smát.* Krásný. *Ušklíbnr se a pak pokýve hlavou.* Vynasnažím se. *Prohodí vesele a sama ochutná svou dýmku.* Jo, tady je to fajn. *Odsouhlasí a pohodlněji se uvelebí.* Po jak dlouhé době ti někdo dal mazlíčka? *Nadhodí zvědavě, protože asi nešel ven s úmyslem jednoho získat. Docela ji zajímalo zda ho vypustí do lesa zpátky, nebo si dokáže divoké zvířátko nějak ochočit.*
Je dokonalé! Jen se podívej jakou má radost. *Pozvedne se smíchem Frankieho a pak si ho zase položí na klín.* Vlastně, je to tak sto dvacet let. Naposledy jsem měl mazlíčka když jsem žil. Byla to německá doga jménem Rick. *Usměje se a na chvíli zabloudí nejspíš do vzpomínek. Potom však zavrtí hlavou, jakoby se vrátil zase zpět na zem. Ještě si tam nějakou tu pěknou chvíli s ní podívá, dokonce i dokončil svou dýmku. Povzdechne si.* Bylo fajn s tebou trávit čas. Doufám, že se ještě uvidíme. Kdyby něco, tady je na mě číslo, kdyby ses nudila tak klidně napiš. A teď jestli dovolíš... musím koupit pár věcí tady pro Frankieho...ten zpátky do lesa jen tak nepůjde. *Mrkne na ni s úsměvem.* Tak se zatím měj, Triss. *Zvedne se s ušákem v náručí, přejde k pultu, kde zaplatí, ještě mávne na dívku a poté odejde i s novým kámošem pryč někam do temných ulic.*
*Po té co konečně slunce zaleze a nikomu nehrozí spálení na popel, si to tento vysoký upír namíří na hřbitov. Pomalu se prochází mezi hroby a ruce má zaražené do kapes.* /Je tu úžasné hrobové ticho. Aspoň na chvíli si můžu užít ten klid./ *Vynořilo se mu v mysli a jak se tak pomalu procházel, zrak mu znenadání padne na dívku na lavičce.* /Zvláštní, většinou tu po setmění nebývá nikdo./ *Zhluboka se nadechne a ležérním krokem k ní dojde.* Moc často se nevidí, že si někdo čte knihu po setmění uprostřed hřbitova. *Prohodí s úsměvem k Triss.* /K jejímu štěstí nemám hlad./ *Pomyslí si a pořádně si ji mezitím prohlédne od hlavy až k patě.*
*Nepatrně s sebou trhne, když ji osloví mužský hlas a skočí pohledem vzhůr na vysokého cizince, který se k ní přimluvil a jen se rozhlédne, jakoby se začetla a zapomněla, že před nějakou chvílí se rozsvítila nad ní lampa.* Ztratila jsem se v ději. Pracujete zde? Já jen...jestli se hřbitov přes noc zavírá nebo tak něco, tak můžu jít. *Nabídne, zaklapne knihu a nastrká ji do batohu. Stejně začínal padat chlad, nakonec končil teprve první měsíc roku.*
*Potichu se zasměje a pobaveně zavrtí hlavou.* Ne nepracuju. Jen jsem se tu procházel a navštívil... přátele. *Pokrčí mírně rameny a sleduje jak si dává knihu do batohu.* Většinou se hřbitovy přes noc zavírají, netuším jestli je tenhle výjimka. Klidně tu zůstaňte jestli chcete, ale je známo že takhle ve tmě tu bývají různá.... individua. Nechcete aspoň doprovodit k bráně? *Prohrabne si u toho vlasy, načež mu jich pár stejně spadne do tváře.*
Tomu rozumím, taky jsem zde byla jen na návštěvě. *Prohlásí a když nabídne, že ji odprovodí pousměje a postaví se.* To nezní špatně, ale co když jste to individuum vy? *Zeptá se s nadzvednutým obočím a nakloní zvědavě hlavu do strany. Pak si ale opráčí kolena i zadek, jakoby si je tu ušpinila a znovu se pousměje.* Můžeme vyrazit. *Pokyne přátelsky rukou a prohrábne si vlasy.*
Těmi individui jsem myslel feťáky. Doufám, že nevypadám jako nějaký feťák. *Zasměje se a velmi pomalu se rozejde asi k bráně.* Jako kdybych byl něco jiného tak byste to nejspíš poznala. *Pozvedne jedno obočí a koukne na ni.* Takže na návštěvě. Můžu se zeptat za kým? *Koukne na ni zvědavě.* /Přátelská a nebojácná. A taky samozřejmě pěkná. Nikdy by mě nenapadlo, že někoho jako ji potkám na hřbitově./ *Prolétne mu hlavou a tak nějak je očividně spokojený. Upraví si vlasy, které mu spadly do tváře a znova narve ruku do kapsy.*
To ne. *Odsouhlasí a srovná s ním krok, načež pokrčí rameny.* Možná ano, možná ne. To možná záleží. *Zazubí se a potom její úsměv zjemní.* Maminka mého kamaráda. Jednou za čas jí donesu květiny, očistím hrob a vyměním a zapálím svíčky. *Nadhodí upřímně a sama si při silnějším závanu větru vsune ruce do dlouhého, černého kabátu, který padá až k černým, trochu ošoupaným kanadám. Má tmavší, béžový hrubší rolák a modré džíny.* A co tady vlastně děláte vy?
To možná záleží? *Uchechtne se a nasadí široký úsměv.* No tak to mi budete muset vysvětil. *Když dívka zmíní důvod své návštěvy, zmírní úsměv a pokýve hlavou.* Chápu. Vlastně já jsem tady přišel taky za někým. Za kamarádem. Sice nepečuju o hrob jako vy, ale zapaluju mu pravidelně svíčky. O to ostatní se stará jeho rodina. Jste hodná, že se kamarádovi staráte o maminku. *Uznale se na ni podívá. Olízne si spodní ret a povzdechne si.* Jo a jsem Nick. Přijde mi lepší se představit. *Uculí se a natáhne k ní ruku v jaké si zdvořilosti.* /Vážně jsem až tak milý? No co, jednou za čas mě to nezabije./ *Pomyslí si.*
Ah...no záleží asi na tom, jak výrazná by ta odlišnost byla, abych poznala, že jste nějaké individuum. *Zapomněla dokončit větu zjevně, nebo jí uletěly myšlenky.* To je milé. *Podotkne s úsměvem a když se představí, pootočí se k němu, aby mu pohodlně podala ruku.* Jsem Triss. Kam míříte teď, Nicku?
Ehm, no odlišnost... *Uchechtne se a jemně si olízne spodní ret.* Podle mě jediná odlišnost u mě od ostatních je, že mě přes den moc neuvidíte. Jsem spíš noční typ. *Zavrtí pobaveně hlavou a mrkne na ni.* Co jste vlastně četla, že byl ten děj tak zajímavý? A netuším kam mířím. Možná si někam půjdu sednout nebo se budu procházet. A co vy? Míříte už rovnou domů, Triss? *Jemně se na ni usměje a ruku kterou ji před tím podal schová zase do kapsy.* /Jak moc je blbé ji někam pozvat? Prostě jen tak z principu.../ *Honí se mu hlavou myšlenky.*
Tak noční typ? Máte nějakou práci, s níž to souvisí? Něco jako vyhazovač v nějakém klubu, barman nebo tak něco, kvůli čemu máte převrácený režim? *Byli takoví lidé a neměla by předpokládat, že každý, koho potká je upír. Potkávala poměrně hodně lidí pokaždé, co šla ven a jako herečka a zpěvačka poměrně často i s některými interagovala nebo se fotila.* Momentálně jsem se pustila do Šesti vran. Taková fantasy knížka, baví mě to. Má i super seriál, tak jsem si říkala, že to zkusím. *Usměje se a potom si vezme nádech a pokrčí rameny.* Co se týče domu, ani nevím, nemám dnes žádné plány a ani zítra nějaké neodkladné povinnosti. /Jen snad v blízké době zamířím do Faerie./ *Blýskne ji myslí, ač to nahlas neřekne a dodá: * Taky mě napadlo si někam ještě sednout. Buď na drink, nebo na dýmku, vzhledem k pokladu v tašce, *Ušklíbne se, protože přeci viděli, že tam schovávala knihu,* To dnes na nějakou taneční zábavu a podobně nevidím. *Přizná a sklepne ji trochu z chladu. Pohledem se chvílemi rozhlížela, zda se neobjeví nějaký démon, kterých tu stále bylo požehnaně, od toho, co se před pár roky otevřela brána do pekla.* Nebráním se ale společnosti.
Tak nějak. Ale nemám ten převrácený režim rád. *Povzdechne si. Žít jen v noci bylo pro něj utrpení. Touha být na slunci a neshořet na popel je velká. Zavrtí hlavou a pak už se jen věnuje tématu kniha.* Šest vran? To slyším poprvé. A je dobrá oproti seriálu? Jak to znám, tak většinou seriály jsou hodně bokem od knižních předloh. *Nahodí zase široký úsměv a koukne na ni.* Tak v tom případě bych vás rád pozval na tu dýmku nebo na ten drink, Triss. Neuškodilo by to v tomhle chladném počasí. *Nadhodí a rukou si přejede po zátylku.* /Bude to rozhodně jiná společnost než v Pandemoniu./ *Pomyslí si a ještě se i rozhlédne kolem sebe, jako by si snad chtěl být jistý, že tam nikdo jiný není.* /Poslední dobou je to tu samý démon. Měli bychom odtud co nejdříve vypadnout. Nechci riskovat setkání s jedním z nich./
Seriál propojuje Šest vran s druhou sérií, takže je to skoro nový příběh a je to zajímavé vidět, jak by to bylo, kdyby to bylo jinak. Ale kniha sama se odvíjí v jiné časové lince než série. *Pokrčí lehce rameny a potom se pousměje.* Jasně, tohle zní dobře. V Brooklynu je čajovna, ale to bychom museli jít asi na metro, pokud nevíte o nějaké, co by tady byla blíže. *Podotkne a upraví si vlasy. Oba zřejmě doufali, že se střetu s démonem vyhnout, ale hřbitov se zdál zřejmě jako lákavé útočiště nebo někteří z nich měli místo úkrytu někde poblíž, protože se před nimi objeví pár impů - není jich více než pět - a svírají zajíce. To bude zřejmě důvod, proč se tu objevili, snažili si vzájemně vzít zajíce.*
*Jen tak mlčky přikyvuje na její slova ohledně série a pak se potichu zasměje.* To zní dobře. Mám chuť se na to podívat a dokonce si to i přečíst. *Řekne a co se týče čajovny, promne si zamyšleně bradu jako by usilovně přemýšlel.* /Co vlastně znám? Hotel Dumort - Be Positive...ne, Pandemonium...ne, nějaký jiný podnik...ne. No nic, nemáme na výběr./ *Prožene se mu hlavou a pak jen zavrtí hlavou.* Bohužel jinou neznám. Tak se projedeme metrem. *Povzdechne se a to už se mu do zorného pole dostanou impové, kteří se tak nějak perou o zajíce.* No super. *Prohodí otrávené potichu a tak nějak ho ani nenapadne, že by Triss byla obyčejný civil.* /Tak nějak jsem doufal, že budu mít dnes štěstí a vyhnu se něčemu podobnému./ *Pomyslí si a vytáhne si ruce z kapes.*
*Triss jen přikývne a nálada je dobrá, dokud se neobjeví démon. Krátce skočí pohledem směrem k Nickovi, načež si povzdechne.* Jakoby nemohl být chvíli klid. *Pokroutí sama pro sebe hlavou. Taky si ruce vytáhne a zaváhá. Pokud byl civil, bude mu muset upravit vzpomínky.* Nápady? *Nevěděla, co takový civil místo impa vidí, děsivější by bylo, kdyby viděl třeba děti, které si háží se zajícem a ubližují mu. Pokud se neobjeví žádný lepší nápad, Triss k nim přikročí, snad to může vypadat, že je opravdu civil, co vidí děti, protože při hození si zajíce zachytí a ustoupí s rázným "ne". Nebyla ale úplně hloupá, rozšířila okolo sebe štít, nešla by k nim bez něj. Ucouvne ještě dál, pokud by skočili, pak už zasáhne magií, jednoduše sevře ruku v pěst a tím jednoho z démonů promění v malou, odpornou kuličku, do níž jeho existenci transformovala prakticky pomocí telekineze. Byla připravená to samé udělat i s ostatními, musela ale hlídat Nicka, pokud je civil, nesmí jej nechat odejít, kvůli vzpomínkám a zároveň jej ochránit před démony.*
To by asi nemohl, no. /Jestli je civil tak budu muset použít encanto a to se mi zrovna nechce./ *Povzdechne si a usměje se tak, že mu jsou vidět tesáky. Ohledně nápadů jen pokrčí rameny.* Zatím žádný. *Ušklíbne se a v ten moment už vidí Triss v akci. Jen obdivně hvízdne a velmi rychle se objeví vedle ní. Ale tak daleko jak mu to jen její štít dovolí.* Hele, jediný můj nápad by byl, že bych je kopl do zadku a odletěli by na druhou stranu hřbitova. Nic jiného mě s těmi tady nenapadá. Ale tobě to jde pěkně jak vidím. *Usměje se na ni, ale stále si dává pozor na ty démony.* /Takže mám to ale štěstí že jsem narazil na čáryfuka./ *Objeví se mu v mysli.*
No jo...na, můžeš ho vyléčit, vaše krev léčí, mělo by to fungovat ne? *Nadhodí a vrazí mu vyklepaného ušáka a otočí se zpět k impům, kteří se zarazili a chystali se zaútočit, načež proti nim vyšle vlnu energie, protože tak nemohla fungovat tak dobře, když ji obklíčí. Jednoho po druhém se tak zbaví, pokud si Nick nechce jednoho z nich sám vzít na starost a nakonec ucouvne a porozhlédne se po upírovi, trochu doufajíc, že zajíčka nezabil rukami nebo vysátím.*
*Tak nějak chytí do ruk onoho chudáčka ušáčka.* Jo mělo by. *Prohodí a tak nějak koukne na ušáka v rukách.* /By by skvělá svačina. Ale musím být dnes gentleman za všech okolností./ *Pomyslí si a pak se kousne do zápěstí. Začne mu pomalu téct krev, která je samozřejmě světlejší než běžná a tak nějak pár kapek narve ušákovi do chřtánu. Očividně to jinak nejde. Pak vrazí zpět ušáka Triss do rukou a zaměří se na posledního démonka. Rychle se k němu dostane, prudce ho otočí a silně ho kopne do zadku až se pěkně proletí.* Tak to by bylo. V pohodě? *Otočí se na Triss s úsměvem.* Jsi vážně dobrá...
*Když jí zajíčka podá zpátky, tak si ho zachytí u sebe a sleduje jak odkopne démona a pokrčí v odpověď rameny.* Jasně, proč by ne. *Pousměje se a skloní hlavu.* Díky, snažím se. *Prohlásí pobaveně a kývne hlavou k východu.* Tak jdeme? Nebo ses rozmyslel? *Když už přešli do tykání... Její kroky pomalu zamíří tak či tak směrem ze hřbitova a k metru, protože bylo třeba se i tak dopravit domů, kdyby nechtěl pokračovat v plánu zajít na dýmku a případně drink zde.*
*Chvíli si ji tam tak prohlíží a mírně u toho nakloní hlavu na stranu. Pobaveně je uchechtne a srovná s ní krok.* Proč bych si to měl rozmyslet? Jasně, že jdeme. *Zasměje se a ještě si z kapsy vytáhne kapesník, kterým si utře krev ze zápěstí.* /Další čaroděj. Ale tohle je narozdíl od Roberta příjemná změna./ *Pomyslí si. U východu že hřbitova ho vyhodí do blízkého koše a pak už jen s mladou čarodějkou míří k metru a pak někam si sednout.*
*Tak tam pěkně stál s cigaretou v puse a jako vždy zkoumal nějakou tu chvíli nápis podniku.* Do čeho to zase lezu? *Povzdechl si potichu a mírně zavrtěl hlavou. Tak nějak se po chvíli odhodlal jít dovnitř s tím, že jako snad každý se rozhodl okouzlit vyhazovače úsměvem. Když překročil práh klubu zvědavě pozvedl jedno obočí.* Tak tohle je ten slavný podnik? Zajímavé. *Zamumlal si pro sebe a vydal se pomalu kolem boxů, kde už mu padl zrak na dva jeho vrstevníky.* Zdravíčko, máte tady volno? *U toho dotazu se i pokusil o úsměv s cigaretou v puse. Mezitím si oba přítomné prohlédl a mírně pozvedl i to druhé obočí.* Doufám tedy, že vás nijak neruším.
*Poté, co od staršího obdržel odpověď, nevěřícně zavrtěl hlavou s tichým uchechtnutím.* Neuvěřitelné. *Načal, než se zarazil.* Nahh..uvěřitelné, má chyba, pardon. *Opravil se s lehkým úšklebkem, upravujíce si krajku na voláncích u pravého rukávu černé košile.* Sss, už vidím, jak se mi to rozpáře. Měl jsem si vzít rolák. *Řekl si spíš pro sebe, zvedajíce pohled k Sashovi, když pro změnu nato vypadne i něco z něj.* A já vidím obsluhu. *Zazubil se na mladšího, než jej úsměv opadl.* Tak nic. *Vypadlo z něj poněkud smutně, nicméně na Nikolasovu otázku přikývl.* Jasně, hned vedle té fialky je. Já se zatím sbírat nehodlám. *Lehce rozpustile se na upíra usmál, zatímco Tay jen pozvedl jedno obočí, načež si nejprve Nikolase prohlédl, než s lehkým povzdechem kývl a posunul se.* Hádám, že se taky chcete schovat před tím děním v prostorech podniku..nebo se pletu? *Nadhodil přitom, načež se rozhlédl po boxu.* No, poprosím potom o popelník.
*Těkal pomalu pohledem mezi nimi.* Vedle fialky. *Zopakoval a mrknul očkem na Taye, který se už mezitím posunul. Tak se tedy posadil vedle něj a mírně přikývl. Vytáhnul si skoro dokouřenou cigaretu z úst.* Hádáte dobře. Jsem tu poprvé a nečekal jsem, že to tu bude tak moc... divoké. *Zasmál se potichu.* No pochybuju, že se jmenujete fialka. Takže co začít asi představením? Jsem Nick. *Koutky úst se mu roztáhly do mírného úsměvu a pokusil se i k nim natáhnout ruku, asi v jakési zdvořilosti.* Hm, popelník snad donese obsluha. *Dodal ještě k tomu.*
Jojo, vedle fialky. Nebojte se, nevadí mu, když ho tak někdo nazve. *Usmál se jak měsíček na hnoji, když svůj pohled zaměřil právě na fialovovlasého upíra, co ještě před chvílí seděl naproti němu.* Může to být horší, ale strašit vás nebudu. *Převzal si slovo mladší z dvojice, ruce si přitom položil na stehna. Na Nikolase se mezitím usmál narozdíl od Sashy mile.* Taylor, těší mě. *Podal mu ruku, už jenom kvůli pravidlům etikety, které by ještě teď určitě zvládl vyjmenovat zpaměti. Minimálně ty hlavní určitě.* A ne, to oslovení nemám rád a vadí mi. *S tímto se obrátil na Sashu.* Dobře, klídek, klídek. Já jsem Sasha. *Představil se starší, přičemž rovněž podal upírovi ruku. Tay se pak obrátil na Nikolase, jako by staršího teď hodlal ignorovat.* Snad, taky mě chytá chuť. Přiznal se. Nicméně..co vás sem přivádí? Pokud se tedy smím zeptat.
Taky mě těší, Taylore. *V ten moment se mu rty roztáhly do širokého úsměvu. Očividně ho tahle společnost bavila.* A máte nějaké oslovení, které Vám nevadí? *Mrknul na Taylora pobaveně a pak se podíval i na Sashu.* Těší mě. *Prohodil k němu s úsměvem a pak už se vlastně věnoval Tayovi.* Co mě sem přivádí? Tak už dlouho o tomhle klubu slýchávám, že jsem si řekl že je čas na to se sem konečně podívat. *Pokrčil ledabyle rameny.* A co vy? Pokud to tedy smím vědět. *Uchechl se na konci věty a pak se porozhlédl kolem.* Hm, hodil by se rozhodně k tomuhle nějaký drink. *Houkl a poukázal na cigaretu.*
*Lehce naklonil hlavu do strany, úsměv mu zatím nadále zdobil tváře.* Tay. *Kývl. Muž se mu zatím nezdál nijak nebezpečný, držel se tedy v klidu. Jen ne tedy jako jeho starší společník. Takové rozvalení by si na veřejnosti nedovolil, minimálně ne dobrovolně.* Tak snad vás to tolik nezklamalo. *Řekl, během čehož opatrně, aby Nikolase nekopl, nohy prohodil.* Toto místo stojí samozřejmě za to. Aspoň tedy drinky ano, ale to je většinou vše, co zde introverta potěší. *Pokrčil lehce rameny.* Jak jsem zmínil, napijete se tu fakt dobře. Barmani ví moc dobře jak co namíchat. A proto jsme i zde, jednou za čas neuškodí se napít. *Nato krátce v úsměvu ukázal své tesáky, načež kývl. Naštěstí pro ně k nim konečně zamířil jeden z číšníků. Sasha se tedy spokojeně usmál, konečně se poté normálně, aspoň na chvíli usadil.* Já si dám Blue Lagune.. krevní skupina je jedno jaká. A co vy, slečinko? *Řekl nejprve svoji objednávku a poté se obrátil na Taylora, pozorujíce jeho reakci.* Jsi. Mrtvý. *Rozkouskoval upírovi naproti nazpět, než se otočil k obsluze.* Sex on the beach, na krevní skupině taky nezáleží. A také bych si dovolil poprosit o popelník. *Řekl, rychle poté věnoval pohled Nikolasovi, naznačujíce, že je na řadě.*
Ne nezklamalo. Jen jsem překvapený. *Zasmál se krátce.* Je to rozdíl oproti jiným podnikům. A když říkáte, že tu mají skvělé drinky, tak tady možná budu chodit často. *Mrknul na Taye a na ty jeho tesáky. Přitom se uchechl, ale své tesáky neukázal. Jakmile se zjevila číšnice, začal věnovat pozornost ji a Sashovi, který už mezitím něco objednal.* Hm, pěkný výběr. *Prohodil jen.* Dám si Cuba libre a taky je mi jedno která krevní skupina. Nechám se překvapit. *Objednal si a pak už zase věnoval celou svou pozornost pánům před sebou.* Takže hádám, že jste introvert co se sem chodí jen čas od času napít. A taky hádám, že tady kolega... *Kývl směrem k Sashovi.* Je ten co vás pěkně hlídá. Nebo je to váš partner... jestli se mýlím a nějak jsem vás tím urazil tak se omlouvám.
Rozumím. *Kývl, lehce si hrajíce s krajkou na rukávu.* /Měl bych přestat./ *Problesklo mu hlavou.* Oh, ano.. aspoň já si to myslím. Taky tu nejsem zas tak dlouho. *Zazmatkoval lehce při tom mrknutí, rychle ten pocit však zahnal. Když pomyslel na to, co se stalo v té knihovně.* /Měl bych zjistit, zda je v pořádku...a upéct ty sladkosti.. snad to dobře dochutím./ *Ozývaly se obavy. Co když znovu něco pokazí a Bob znovu odejde? Byl ve svých myšlenkách dost zabraný, hlavně když si konečně objednal. Nepotřeboval nic vnímat. Sashu to však lehce znepokojilo, proto se ho rozhodl lusknutím, načež mladší rychle zamrkal.* Ano, chodím se sem jen napít..Sasha je můj dozor. *Osvětlil.* Nemohl bych být jeho partner, je až moc velký suchar a ne vždy s ním je sranda. *Osvětlil Sasha.* Navíc je spíše na lidi s kočičíma ušima, ocasem a ostrými zuby. *Zašklebil se.* Budeš stále provokovat? *Vrátil mu fialovovlasý.*
Tak dozor. Chápu. *Uznale kývl hlavou a prohrábnul si rukou vlasy, čím je tam trochu rozcuchal. Záměr to nejspíš nebyl, protože se trošku zamračil a snažil se to ještě jedním prohrábnutím napravit. Ovšem bez úspěchu a tak to nechal být.* Oh, takže tady má někdo přímo vybraný typ... *Zasmál se a vytáhl z kapsy krabičku cigaret a zapalovač.* Dáte si? *Nabídnul jim a sám si vytáhl novou, kterou si dal za ucho. Ovšem v ruce stále měl i tu starou, že které si ještě párkrát potáhl.* Usuzuju podle toho, že jsi tedy zadaný, Tayi. *Uchechl se a začal zkoumat jeho výraz, který naznačoval, že je Tay někde ve svých myšlenkách.* Ehm, jak moc jsi vlastně mladý? *Nakloní hlavu mírně na stranu.* /Připomíná mi toho týpka s více osobnostmi, kterého jsem jednou potkal./ *Zaznělo mu v hlavě.*
*Mlčky pokýval hlavou, načež se dovolil zachitotat, když si Nikolas prohrábl vlasy, čímž je proměnil téměř v ptačí hnízdo.* Mám vám je upravit? *Optal se s nadále milým úsměvem ve tvářích. Důvodů, proč z něj tento dotaz vypadl, bylo více. Hlavní byl ovšem ten, že na následující Nikolasovu otázku odmítal odpovídat. Což ani nemusel, Sasha totiž moc mezí podobně jako třeba Hiram neznal.* Neřeknu vám to za něj jistě, ale ten, co se mu líbí tomuto popisu přesně odpovídá. *Usmál se nevinně, před zavraždění pohledem jej to však nezachránilo.* Ach..taky jsem je chtěl vytáhnout. Samozřejmě, dám si. *Přikývl. Dobrá otázka taky byla, zda si je sám vůbec vzal. Lehce si tedy prohmátl kapsy černých kalhot v místech, kde to tedy přes korzet bylo možné.* /Jo, vzal./ *Pomyslel si.* Zatím ne. *Zavrtěl hlavou.* /Snad, jednou...na něj musím jít pomalu, už tak je občas moc vyděšený z mých činů./ *Dostal se do stavu, kdy se snažil prodrat se všemi těmi myšlenkami. Naštěstí jej ti dva probrali.* No upírem jsem už tři roky..pomalu už čtyři. A je mi čtyřiadvacet. *Odpověděl.*
Jestli je to tak hrozné, tak klidně. *Odvětil s úsměvem ohledně vlasů a pak už jen koukne na Sashu.* Aha, tak to jo. *Prohodil na téma někoho s kočičíma ušima. To už, ale mladší z nich projevil zájem o nabízené cigarety. Mírně přikývl.* /Ne, tenhle je jiný. Není tak rozpustilý a drží se velmi dobře./ *Proběhlo mu hlavou a zasmál se při zmínění věku. Ovšem to neměl být výsměch.* Tak mladý. To se nevidí jen tak často. I když vlastně v poslední době... *Utrousil s širokým úsměvem.* Hele, tak mě je třeba osmadvacet už takových sto šestnáct let. Ale cítím se někdy staře. *Uchechl se a dal zapalovač před Taye na stůl.* /Vážně to zní jako bych byl nějaký staroch. No co, potřebuju si zase napumpovat do sebe mladou krev./ *Pomyslel si.*
*Do baru vejde silně podnapilá zrzka a v náruči jako miminko drží černého kocoura, který se tváři silně traumatizovaně. Právě byl totiž venku líbán jako by se setkal s milenkou po sto letech. Jenže on se setkal jen s opilou civilkou, která z nějakého důvodu byla nadšená, že ho vidí. Nese ho kolem boxů do boxu, kde měla přátele.* Našla jsem Simbu!* Prohlásí a když prochází kolem boxu, kde je Nikolas a Tay, tak ho drží jako Simbu ve Lvím králi. Bob je naštvaný, ale nechá se tahat. Je zvyklí. Pak zaslechne známí hlas a podívá se tím směrem. Naštvaně se na upíry dívá než zmizí ve vedlejším boxu. Tam se však dlouho nezdrží, neboť začne velká chlastací hra a Bob se dostane do vedlejšího boxu. Nelíbí se mu ten pro něj neznámí upír. Vyskočí na stůl a sedne si před Taye tak, aby na něj ten upír neviděl. Mrská ocasem a uši má sklopené lehce dozadu.*
Zase až tak ne, ale stejně.. když už jste se tak snažil a zbytečně. *Pokrčil rameny. Navíc v rukou narozdíl od Nikolase vůbec nic neměl, tudíž opravdu jednoduše vzal a k upírovi se otočil. Opatrně poté, aby jej nějak nevylekal, ačkoliv moc dobře věděl, co šel Tay dělat, natáhl k němu ruce. Snažil se, aby vypadaly téže jako předtím, což úplně vzhledem k fotografické paměti nebylo až tak těžké. Škoda, že si takto nezapamatoval třeba nějaká důležitá čísla.* Hotovo. *Dal opět na obdiv své zoubky. Na otázku týkající se cigaret přikývl. Samozřejmě bral, když Nikolas nabízel. Aspoň nemusel brát ze svého. Pouze jej podivil ten smích, proto lehce nechápavě a zároveň zvídavě naklonil hlavu do strany.* Znám i mladší. *Dovolil si zmínit stále s milým úsměvem.* Oh.. ještě k tomu nemáte důvod. Jsou i starší. *Pokrčil rameny Tay a sám se i zasmál.* Jojo, jsou. A na mě se nedívej, fialko. *Obrátil se Sasha na Taye, než věnoval překvapený pohled kocourovi, co se najednou zjevil u nich na stole. Fialovovlasý taky zprvu zamrkal, než si kocoura rychle celého prohlédl. Rychle mu pak došlo o koho se jedná.* Roberte? *Toho, že nějaká dívka zjevně jeho čaroděje nesla, si předtím i všiml. No nevěnoval tomu společně se Sashou pozornost.* Vážně? *Uchechtl se po chvíli, přičemž si jej opatrně přitáhl do náruče.* Co se jít přeměnit? *Nadhodil bez problému, zlehka podrbal čaroděje v jeho zvířecí formě za ušima.*
Taky znám mladší, ale jsou víc roztržití. Vy jste docela v klidu. *Povzdechl si a pohodlně se opřel zády o pohovku. Jenže to už se tam objevil ten kocour a tak nějak mu zakryl výhled na Taye. Pozvedl v jakém si údivu obě obočí a s úsměvem prohodil.* Tak nějak tuším, že tohle je ten člověk s kočičíma ušima, ocasem a ostrými zuby. *Zavrtěl pobaveně hlavou a tak nějak tam pomalu těkal pohledem mezi kocičákem a Tayem.* /Zajímavé, další čaroděj na obzoru. Kolik jich ještě potkám./ *Pomyslel si.*
*Černý kocour se na staršího upíra dívá, i když je stažen do příjemně chladivé náruče. Spokojeně zapřede pod jeho rukou a pak sleze na místo vedle něj a promění se do lidské podoby. Je to velice zvláštní. Hodí si nohu přes nohu a na sobě má župan. Vypadá naštvaně a rozespale. Je celý rozcuchaný. Vedle Taye vypadá spíše jako jeho otec. Uši má stažené dozadu a ocas mrská sem a tam. Dívá se šedýma a prastarýma očima na upíra. Opře se o Tayovo rameno a ještě chvíli mlčí.* Nejsem člověk. Jsem čaroděj.* Řekne a dál se na něj stejně divá.* Robert Heller.* Představí se pod jménem, které je známé jako čaroděj léčitel, který je spíše líný než nějak aktivní.*
*Na Nikolasovy poslední slova ještě před tím, než k nim přišel ten kocour, pouze kývl. Tayovi bylo hned po prohlédnutí jejich návštěvníka ve formě kocoura jasné, s kým mají tu čest. Proto si jej taky rovnou přitáhl do náruče.* /Copak se děje? Mrská ocasem jak splašený./ *Pomyslel si.* Počkej, tohle je fakt Robert? *Zeptal se zaraženě mezitím Sasha. Rád by to Nikolasovi potvrdil, ale sám je dost vykolejený, což hned jen tak neustává. Rozhodně ne poté, co se jim tam Robert přeměnil. Nuže, Tay svůj doprovod moc neřešil. Ať si je klidně zmatený, jej zajímal jen Bob, aspoň v tuto chvíli. Starostlivě si jej prohlédl.* Páni..odkud tě ta ženská vytáhla? *Zeptal se, upravujíce zlehka čaroději jeho rozcuchané vlasy. Druhou rukou jej mezitím objal zlehka kolem pasu.* Bobe? Nechceš si přičarovat nějaké oblečení, které by bylo víc..k světu? *Uchechtl se lehce Sasha.*
*Nahodil menší úšklebek a pokrčil ledabyle rameny.* Tak čaroděj. Omlouvám se. *Řekl a jen si ho po té prohlédl od hlavy až k patě.* /No hlavně je tohle první čaroděj, kterého vidím v županu/ *Pomyslel si a pak se Robertovi koukne_do očí.* Nick. *Odvětil jen a uchechl se.* Tady Tay má pravdu. Chápu, že je župan pohodlnější, ale nechtěl bych vidět víc než je třeba. *Mírně pozvedl jeden koutek úst.* /Kdyby to byla žena, tak bych ten župan nějak přešel. Ale vzhledem k tomu že má nejspíš tady něco s Tayem bude lepší když bude oblečený./ *Pomyslel si.*
*Podívá se na Sashu.* A tos neviděl mého brášku nebo otce. Bráška je velká kočka a otec něco jako lev. Možná jeskynní lev.* Řekne zamyšleně a pak se podívá na Taye.* Jen jsem šel na procházku. Neplánoval jsem, že sem budu vtažen a ještě předtím obtěžován.* Prohlásí uraženě a pak se podívá podrážděně na Nicka.* A to máte štěstí, že si umím udržet oblečení.* Odfrkne si a luskne. Objeví se na něm černé triko a tepláky, ale župan zůstane.* Iluze. Dělat oblečení z ničeho je zbytečnost.* Prohlásí a dá obě nohy na zem.* Co tu vůbec děláte?* Zeptá se a opět se opře o Tayovo rameno. Je unavený z kontroly kouzel, které dlouho nezkoušel a už tyto "svaly" ochably.*
Vy čarodějové jste fakt divní..a vaši rodiče zjevně taky. *Dostal ze sebe stále se vzpamatující starší upír. Asi to na něj bylo zničehonic moc. Kdo by čekal, že se tu zjeví zrovna v této podobě? Taylor tak nějak ano. Už si zvykl na ledasco.* Však já nic neříkám, Lieber. Jen jsem se ze zvědavosti a starostlivosti ptal, to je vše. *Pověděl Tay jako by nic. Poté, nehledě na přítomnost dalších lidí, Roberta podrbal za ušima. Chtěl jej nějak uklidnit, uvést do pohody, protože se mu zdál jaksi..napjatý? Rozhodně ne ve své kůži.* No hlavní je, že už nejsi jen v županu. Tak by tě měli vidět jen tví blízcí..že, Tayi? *Nadhodil Sasha, když se na čaroději konečně objeví o něco víc kusů oblečení.* Chtěl jsem si zajít na drink a jak víš, Sasha musí jít všude se mnou. *Odpověděl Robertovi Tay, přičemž jej začal zlehka drbat za ušima.*
No jasně. *Ušklíbl se a jen si poposedl. Očividně mu byla přítomnost čaroděje nepříjemná.* /Stejný jako ti ostatní. Chtělo by to už ten drink, abych tohle zvládl./ *Honilo se mu hlavou a koukne na Sashu.* V tom s vámi plně souhlasím.. *Ušklíbl se ještě víc a vrhne očko na čaroděje.* To mi neříkejte, že vás jako kočku někdo dokázal čapnout a obtěžovat vás. To bych nečekal. *Řekne mu a ruce si překříží na hrudi.* /Kdo by to jen čekal, když říká, že je jeho otec něco jako jeskynní lev./ *Pomyslel si a stále nepřestal sledovat obezřetně každý čarodějův pohyb, jako by od něj čekal nějakou levárnu.*
*Podívá se na Nicka a ušklíbne se.* Žil jsem s lidmi jako kočka přes 80 let. Docela snadno se čaroděj dostane do mysli kočky. Slunce unavuje, teplo unavuje... Navíc já jsem unavený z experimentů. Mám nové bylinky a je těžké je donutit dělat, co mají.* Odfrkne si a pak se ušklíbne.* Nahota není něco, co by měl člověk skrývat. I když v mé rodině z otcovi strany by to bylo lepší. Nikdo nechce na sebe přilákat dobrovolně Sukubu nebo Incuba. I když díky tomu mám synovce. Je malý a roztomilý. Jen nemá kočičí rysy, ale vlčí. Jako by si vzal něco z vlkodlačí nákazy svého otce. Docela jsem zvědavý, co za čaroděje z něj vyroste.* Řekne zamyšleně a pohybem ruky si přivolá k sobě červený drink se sušeným pomerančem, který tam stál osamoceně, zatímco objednavatel ležel na zemi v hlubokem alkoholovém spánku. Čichne k tomu a pousměje se.* Hmm, med.* Napije se a zkoumá chutě.* Hmm, tohle by chutnalo bratrovi. Je tam to divný Italský pití, co vždy cucal.* Řekne nahlas a sáhne do županu, odkud vytáhne telefon a vyfotí pití a někomu pošle se slovy: Hádej kdo má campari.*Hehehe..... Opeřená slípko prašivá.* Zasměje se a Tay může poznat, že to poslal svému bratrovi, který je nyní papoušek.*
*Taylor po chvíli začal podobně jako Sasha těkat mezi těma dvěma pohledem, než jej to po chvíli omrzelo a pouze si zlehka opřel hlavu o tu Robertovu. Ruku, kterou jej drbal za ušima tak přesunul na jeho rameno. Aspoň na chvíli u té části těla zůstala a hned moment na to se zatoulala k čarodějově krku, po němž mu začal ledovými prsty přejíždět.* Ještě, že já v poslední době řeším jen zakázky..a dárek k tvým narozkám. Je těžké něco upéct, když to během toho nemůžu ochutnávat. *Zastěžoval si.* Ale tak třeba se ti to brzy podaří. *Pokrčil rameny jemně, dodával to zpětně k těm bylinkám. Poté opět mlčky poslouchal, zatímco pohledem občas zajel ke svému znuděnému dozoru.* Sorry, ale ty nemáš tělo, kterým by se dalo chvástat. *Zašklebil se jemně Sasha. To, že jej poté mladší opět probodl pohledem, mu bylo jedno.* Je pravda, že toto téma je docela diskutabilní, Lieber..ale to, že máš synovce je dobrá zpráva. Můžu ho někdy vidět? *Optal se s úsměvem mladší upír. Přičemž mu pohled padl na drink, co si k sobě přitáhl magií Robert přitáhl. Nijak to ovšem nekomentoval, pouze věnoval pohled Sashovi, u nějž si všiml poněkud veselého výrazu.* Chlastík je tuuu. *Nadhodil Tayův doprovod, když poté, co si Bob převzal cizí nápoj, přišla obsluha s těmi jejich. Servírka nejprve postavila Cuba Libre před Nikolase, poté před Sashu Blue Lagune, k Tayovi přisunula sklenku Sex on the Beach a v poslední řadě postavila doprostřed stolu popelník, než odběhla věnovat se ostatním zákazníkům. Tay se tedy pouze lehce odtáhl, aby si sklenku vzal a napil se.* Mhmmm. *Protáhl tiše.* Kdyby v tom nebyla krev, dal bych ti ochutnat..nebo si dáš i tak? *Zeptal se při pohledu na čaroděje.*
*Obdivuhodně kývl hlavou a pokrčil rameny.* Jasně, je to dlouhá doba. *Prohodil směrem k Robertovi a omluvně se usmál.* Jestli jsem vás tím nějak urazil, tak se omlouvám. Je mi jasné, že to určitě nemáte zrovna lehké. *Uchechl se, což nemělo nejspíš ani vůbec znít nijak urážlivě. Spíš jen opravdu takové malé uchechtnutí. To už přišlo na řadu dalších téma a to už jen pomalu pozvedl obě obočí.* /Sukuba, synovec, vlčí rysy... velmi komplikované. Raději se nebudu moc ptát na detaily./ *Prohnalo se mu v mysli a pak se usmál na Sashu.* /Zase to trefil./ *To už před ním přistál jeho drink a tak si bez váhání sklenku vzal a upil.* Hm, to vůbec není špatné. *Zamumlal a hned i do popelníku típl cigaretu co měl v ruce a hned si zapálil další. Zrak mu padl hned na čaroděje a Taye. A taky samozřejmě na jeho drink.* /No tak schválně či se napije./
*Bob se na Taye podívá.* To nemusíš tak řešit.* Usměje se a pak se podívá na Sashu.* Hmm... to, že svaly nezatínám neznamená, že je nemám.* Upozorní ho a pak se podívá na Taye a zamyslí se.* Netuším jak teď, ale v budoucnu určitě. Jeho otcové jsou dost ochranářský.* Upozorní a poté se podívá na Nicka.* Mě jen tak neurazíte a pokud ano, tak to poznáte. * Řekne s lehkým úsměvem. Pak sleduje, jak si pijí své pití. Když mu je nabídnuto jedno, tak si skleničku vezme a trochu se napije.* Hmm... lepší je čerstvá. Ale už můj žaludek není na tohle zvyklí tolik.* Zazubí se a skleničku vrátí.*
Cítím tu potřebu. *Pokrčil zlehka rameny Tay. Nikdy se na ničí narozky nevykašlal, i když mnohdy nevěděl, co si počít s dárkem. Navíc..zde již byl ve značném skluzu. Robert měl narozeniny už nějaký ten den zpátky.* A máš? *Naklonil starší upír hlavu mírně do strany při pohledu na čaroděje, než se podíval s úšklebkem na Taye.* Tayi, už si jej určitě bez trika viděl..má tam něco? *Zeptal se ještě druhé z těch dvou hrdliček. No, jestli ho nezavraždil pohledem Robert, tak mladší upír určitě ano.* Tohle je dost nemístné. *Okomentoval Sashovo chování, přičemž se více natiskl na čaroděje s tím, že by se chtěl znovu uklidnit, než po Sashovi něco hodí.* Rozumím. *Pokýval. I jeho rodiče byli dost ochranářští, otec ovšem do jisté doby. Na toho, kvůli komu má vlastně problémy, vzpomínat ale nehodlal. Radši s úsměvem nabídl Robertovi na ochutnání svůj drink.* No, dokud ta čerstvá není moje, co? *Uchechtl se lehce.* Chápu.
To je dobře. *Odvětil ohledně toho urážení a pak už se jen věnoval konverzaci ohledně svalů. Upíjel si ze svého drinku a místy si potáhl z cigarety.* /Tak tohle je lepší než jsem si myslel. Ještě, že jsem tu nakonec šel. Zábava za každou cenu./ *Pomyslel si a na rtech měl široký úsměv.* Prý nemístné. *Uchechl se a pak už jen tak sledoval všechny tři než přišla na řadu přišla otázka ohledně krve, která byla mířená na čaroděje.* Ehm, a tohle nemístné není? *Zasmál se potichu a zavrtěl pobaveně hlavou.* /Skoro jsem zapomněl jaká je to legrace být ve společnosti./ *Prohnalo se mu hlavou. Očividně byl spokojen a jeho uvolněný postoj to jen utvrzoval.*
*Bob je poslouchá a je potichu. Dokonce to vypadá, že na chvíli usnul. Jenže on spíše dělal něco, aby na sebe neupozornil. Ruku, kterou má mimo pohled všechny upíry, na nepatrný moment začne krvácet, ale je to tak nepatrný moment, že se z ranky dostane jen malá kapka. Tato kapka nenápadně vletí do Sashova nápoje. V těch paších kolem by jeho krev nemusela být zaznamenatelná.* Nemístných je věcí. Ale toto ne. S krví jsem dělal horší věci. Dokonce i jiní dělají horší věci.* Prohlásí a zamyslí se.* Hmm... Víte, kdysi prý žil čaroděj, který udělal krvavý sexuální rituál s jinou čarodějkou a vzniklo z toho dítě. Čarodějka. Čistokrevná. Je to pověst, ale je to víc nemístné chování s krví než toto.* Řekne a pokrčí rameny.* Navíc existuje krvavá magie, ta prý požírá čaroděje zevnitř.* Zazubí se.*
*Pozvedl obočí.* Ano, přece nebudu probírat jak vypadá něčí polonahé tělo svého..eeehm..kamaráda před někým, koho neznám. *Pokrčil lehce rameny. Nevěděl úplně čím Roberta nazvat. Začínal v jejich vztahu mít lehké zmatky, podobně jako v emocích.* Chmm..*Hlesl nejprve, než lehce kývl.* Asi jo. *Kouknul jinam. Sasha se mezitím konečně napil, přičemž se zašklebil a na drink se podíval.* Omluvte mě. *Řekl, načež se zvedl a i s drinkem odešel z boxu nejprve na záchod a potom k baru. Tay přitom zmateně zamrkal a pak se podíval zpět na Roberta, poslouchajíce co říká.* To jistě. *Přikývl. Měl navíc za to, že čarodějové nemohou mít děti vůbec, pouze si nějaké adoptovat. Nicméně jestliže to byla pověst, měla by mít reálný základ, který se může stavět na bůh ví čem.* Vskutku? Ale i tak se praktikuje, ne? *Naklonil hlavu zvídavě do strany, upíjejíce opět u toho ze svého drinku.*
Jistě, kamaráda. *Řekl potichu mezi tím co se napil a pak už jen s pozvednutým obočím sledoval Sashu. S povzdechem pak obrátil svou pozornost na čaroděje.* Krvavý sexuální rituál... nebudu předstírat, že mě to nezaujalo. *Uchechl se a potáhl si dlouze z cigarety.* Krvavá magie zní dost nebezpečně a mocně. Nechci si ani představit jak potom daný čaroděj vypadá. *Nahodil úšklebek a povzdechl si.* /Určitě musí být totálně... zničený. Kdybych měl nějakého čaroděje jako tady Tay má Roberta, rozhodně bych okolo magie tak klidný nebyl./ *Pomyslel si a na chvíli se mohlo zdát, že je na krátkou dobu mimo ve svých myšlenkách.*
*Bobovi kočičí uši se opět stáhnou dozadu a působí trochu naštvaně, ale ani on sám neví proč. Co ho tak irituje. Naštěstí mu pak zvedne náladu Sashova reakce.* Ten rituál nefungoval. Jednou jsem toho čaroděje potkal a vysmál se mi, že jsem tomu uvěřil. Byl to prý obyčejný rituál a pak se prostě nudili.* Pokrčí rameny a zasměje se. To že mluví o sobě mu přijde směšný, ale vypráví to z perspektivy jednoho z mnoha čarodějů, kteří za ním přišli a ptali se na to.* Krvavá magie zanechává jizvy, ale mnoho čarodějů k ní sklouzne jako by to byla droga. Krvavá magie posiluje sílu kouzel. Často ji využívají nekromanceři, kteří ti specifikují určitá specifika kouzel. Navíc jsou čarodějové, kteří se narodí s přirozeným talentem pro tento typ magie. Takže krvavá magie je činní extrémně nebezpečné a mocné. Na druhou stranu nezvládají moc dobře jiné typy magie, pokud teda neupraví magii na krvavou.* Řekne a pousměje se.* Na druhou stranu Bílý mágová mají velký respekt. Je těžké v průběhu staletí nezklouznout k něčemu bez objetí, krve a bolesti.* Poví a ušklíbne se.*
Jo, kamaráda. *Utvrdil nakonec. Kdyby měl Robert námitky, určitě by jej opravil. Naštěstí se dostali od jednoho lehce nemístného tématu k jinému..těžko říct zda k lepšímu.* No..vyčerpaně..jednoho, co to praktikuje znám. *Pověděl Tay. Sasha mezitím kvůli pachuti v drinku odběhl z boxu. Robert tedy mohl povídat, aniž by jej vyrušil starší upír z dvojice nějakou svojí chytrou poznámkou. Za což byl samozřejmě rád i Tay. V klidu se mohl uvolnit a poslouchat, zatímco popíjel drink, což vlastně i udělal. Aniž by nad tím nějak moc přemýšlel, vylezl si pro zachycení většího množství tepla na čarodějův klín. Seděl spíše natočený bokem namísto toho, aby se usadil obkročmo. Následně se zlehka opřel o Bobovu hruď, poslouchajíce tlukot jeho srdce, zatímco přivíral oči a jestliže se jeho kamarád nezastavil, pokračoval v jeho poslechu dál.* Existují nějací takoví, co by byli starší nebo aspoň podobně staří, jak ty? *Hlavu jemně zaklonil, aby se mohl na Roberta podívat. Díky tomuto jej lehce vlasy pošimral na bradě.*
*Zhluboka se nadechl jako by chtěl něco říct, když v tom začal čaroděj se svým vysvětlováním. Nechal ho mluvit a mezitím si dopil drink.* Zajímavá ta krvavá magie. Ale tak všechno má svou oběť. *Zamumlal a pak se koukl na Taye.* Oh, tak s tím bych se chtěl potkat. *Uchechl se a postavil se. Mírně se protáhl, načež na vrhl na přítomné široký úsměv.* Těšilo mě, pánové. Vaši společnost jsem si užil a doufám, že se ještě někdy setkáme. *Mrknul na ně a pak s cigaretou v ruce pomalu odešel z boxu.* /Není to tu tak špatné. Ještě tu určitě někdy přijdu./ *Pomyslel si. Ještě se rozhlédl po klubu, než ležérním krokem odešel někam pryč do temných ulic města.*
*Dojde si to pomalu do podniku, jako by snad měl plno času. Oděn do bílé upnuté košile s dlouhými po lokty vyhrnutými rukávy, černých riflí a vojenských obnošených bot si to namíří rovnou k pultu. Nic neříká, nejspíš asi ani nechce. Už jen ten otrávený výraz v jeho tváři říká, že dnes není nejspíš ve své náladě. Vytáhne si z kapsy riflí krabičku cigaret se zapalovačem a jednu si rovnou zapálí.* Hm, lepší. *Zamumlá a až pak se konečně rozhlédne kolem sebe.*
*Málokdo by si toho všiml, ale Dragos nebyl žádný upíři puberťák. Navíc dokázal skvělé vnímat svoje okolí. Stačilo mu vlastně jen vidět, jak dva vlkodlaci u vchodu otráveně nakrčili nosy, když kolem nich mladík prošel a Dragos hned věděl, kam si ho zařadit.* /Dalšího upíra zlákala pohostinnost víl../ *Pomyslí si zvědavě a i když to nebyla osoba na kterou čekal, tak by asi nebylo na škodu s ním promluvit. S tímhle vědomím si převzal skleničku bourbonu od víly, když se k němu vrátila, ale nenechal ji se ani trochu k němu uvelebit a hned ji otočkou posílal zpátky. Do svého pití vhodil rozpustnou kapsli s krví a stejnou měla momentálně u sebe víla, která nalila druhou várku bourbonu, vhodila ji dovnitř a skleničku postavila bezeslova před Nicolase.*
*Hned po tom co se rozhlédne, se otočí zpět k pultu a nejspíš než něco i stačí říct, tak už u něj přistane bourbon s krví. Uchechtne se, přičemž jemně ukáže své bílé ostré zoubky.* /Tak už tady o mě nejspíš dobře vědí. Říkal jsem si, jestli to tu bude takové jak se říká.../ *Chytí do ruky skleničku a otočí se na dalšího upíra, kterého si začne prohlížet od hlavy až k patě.* Hm, zajímavé. /Že by další? Už jsem sice upírem pár let, ale někdy prostě.../ *Zhluboka se nadechne a potáhne si z cigarety, kterou stále drží v ruce. Očividně ho tenhle lidský zlozvyk neopustil.*
*Dragos pozvedne obočí, když si ho druhý upír prohlédne. Zvlášť nad jeho komentářem.* Slovo zajímavé je pro mě tak vágní, že bych ho mohl vnímat skoro jako urážku.. *Pronese, zatímco upije ze skleničky. Víla se po splnění Dragosových pokynů rozhodla k němu opět vrátit, nicméně Dragos už o ni neměl zájem, což ji poměrně jasně naznačil. Pochopitelně víle se to nelíbilo a dala to najevo u baru, kde se vzápětí ozvalo tříštění skla, nad čímž Dragos převrátil očima a vrátil pozornost na Nicolase.* Hodláš tam ještě dlouho čekat? *Pronese netrpělivě a chytne svou hůl, aby s ní klepnul do židle naproti lenošky.*
*Nad jeho slovy jen protočí oči v sloup a i se skleničkou v ruce se zvedne. Přesune se na židli, kterou klepnul a mírně nakloní hlavu na stranu.* Abych ti odpověděl na tu otázku, tak nehodlám. Jen jsem si prostě zašel někde na drink a co tu nevidím. Upíra, kterého ještě neznám. Jen tohle mi propadalo zajímavé, tak se asi omlouvám, jestli tě to urazilo...co to vlastně plácám. Neomlouvám se. *S úšklebkem si trochu upije a nepřestává upíra naproti sobě hypnotizovat pohledem.* /Ještě, že tady se mi nic nemůže stát. Teda doufám./
*Pobaveně mu cukne koutek v ušklíbnutí nad jeho odpovědí.* Abych ti nenechal setnout za takovou urážku hlavu.. Jo, moment.. Teď je 21. století, že? Tak to asi budu muset tvoje průpovídky zkousnout holt.. *Odpoví mu v podobném stylu.* Ano jsem model, ale hypnotizovat mě nemusíš.. Mít krev navíc, tak bych se i začal červenat.. Jestli tě tak moc zajímám, tak není jednoduššího řešení, než si to zajít.. vyříkat.. *Nadnese s určitým tónem.* ..do hotelu o pár ulic dál.. *Ušklíbne se.* Ale to bych alespoň prvně rád znal tvoje jméno.. *Pobídne ho a odpije si ze skleničku.*
*Začne se nad jeho slovy potichu smát a pobaveně zavrtí hlavou. Očividně je Dragos vtipný a tak si ještě upije a nakonec odvrátí od něj zrak. Přesněji řečeno se rozhlédne kolem sebe.* Vyříkat do hotelu říkáš? Hm, myslím, že to si necháme na jindy. *Mírně se ušklíbne a promne si rukou tvář.* Myslel jsem, že pro většinu je jméno nepodstatné, ale budiž. Jsem Nick. *Opře se o opěrku židle, pohlédne na něj a mírně nakloní hlavu na stranu.* A smím znát tvé jméno i já?
Beru tě za slovo.. Někdy si ho přijdu vybrat.. *Pozvedne lehce skleničku, než upije, jako snad na znamení uzavření slovní dohody. Pobaveně se ušklíbne při jeho představení a v jeho hlavě to musí vypadat jako na počítači FBI nebo CIA, jak si jeho vzhled přiřazuje ke jménu a k tomu pátrá po možných alternativách, zda o něm slyšel, nebo ho někde viděl.* Jména jsou velice podstatná, drahý.. *Utrousí ono oslovení ironicky.* Jak jinak by jsi věděl, koho si zapsat na seznam potencionálních mrtvol.. *Pronese, načež se dramaticky na sekundu zarazí, než dodá.* Víc mrtvých mrtvol taky.. *Ušklíbne se.* A má Nick i nějaké příjmení, nebo to za léta někde ztratil? *Rýpne si, počež nakloní hlavu přemýšlivě lehce na stranu.* Divím se dosti, že mě neznáš.. Nejsem úplně neznámé jméno mezi upíry.. *Napíná ho ještě chvilku.*
*Uznale pokýve hlavou, když dojde na téma potencionálních mrtvol a uchechtne se nad jeho ironickými poznámkami.* Příjmení podle mě není už vůbec podstatné. Řekněme, že to ses s tím druhým trefil. Prostě jsem ho někde ztratil. *S povzdechem protočí zase očima. Očividně je tohle něco co je mu nějak ukradené.* Řeknu ti jednu podstatnou věc. Mě je všechno jedno. To, že tě neznám je možná známka toho, že prostě nejsi pro mě nějak zajímavý. Bez urážky samozřejmě. *Napije se a hned na to si prohrábne rukou vlasy, čímž je rozcuchá.* Vypadáš jako někdo kdo je postavený výš než já. /Prostá obyčejná mrtvolka./
*Pozvedne obočí, neboť je mu jasné, že si jeho příjmení dříve nebo později zjistí stejně, ale to asi Nickovi před ním nedocházelo. Následně se uchechtne nad jeho slovy, zvlášť tím jak zdůrazní, že je to bez urážky.* Tím se úplně nepleteš.. *Nadhodí pobaveně.* Mno a k tomu jménu.. Mám jich mnoho, ale v poslední době jsi asi mohl o mě slyšet jako o Mitri Scarlatovi.. *Odpoví mu konečně a čeká, jestli ho něco trkne, zatímco dopije skleničku. Rozhlédne se kolem sebe, jelikož je mu jasné, že ona víla mu již skleničku nedoleje a maximálně by mu ji hodila na hlavu. Nakonec jeho pohled upoutá drobná brunetka, co seděla sama u stolu kousek od nich. Chvíli ji sleduje, než se mu podaří upoutat její pozornost a navázat tak s ní oční kontakt. Stačí mu jen chvilka, necelá sekunda, než je zcela v jeho moci pod vlivem Encanta.* Pojď sem, kotě.. *Poručí ji se sebevědomým smyslným úsměvem a pokyne ji směrem k němu. Brunetka bez váhání opustí všechny svoje věci a dojde se zasněným pohledem k Dragosovi, kterému se posadí na klín. Dragos ji do ruk vloží skleničku.* Buď poslušná holka a dones mi v téhle skleničce ten nejlepší bourbon, co tady mají.. *Nařídí ji a elegantně ji vyšoupne ze svého klína, aby mohla odejít.*
*Protočí očima a zavrtí hlavou.* Takže je to zase taková ta typická věc klanu. Jak otravné. *Ušklíbne se na upíra a místy mu i sklouzne zrak na brunetku.* No pokud to tedy chápu dobře, tak asi jsme nepřátele, že? *Povytáhne obě obočí, jako by ho tato situace pobavila. Možná, že i ano.* Hele, tak nějak je pro mě válka klanů druhořadá. Mám momentálně jiné priority, které jsou pro mě mnohem důležitější. *Po svých slovech vstane, položí skleničku nejspíš někam na blízký stůl a pak jen mrkne na Draga.* Těšilo mě. *Řekne jen a hned na to odejde pryč.*
*Při nabídce ohledně vstupu do klanu se mírně uchechtne a s úsměvem mrkne na Teonce.* Velmi dobře vím co obnáší být v klanu. Sice jsem v žádném nebyl, ale za to jsem potkal spoustu upíru kteří ano. *Kývne a otevře ústa s tím, že chce něco dodal, ale v ten moment zachytí pohledem situaci u Raye a tak na chvíli obrátí svou pozornost na něj.* /Zajímavé, ještě nemá kontrolu. Chápu ho, je to těžké a trvá to, než se to naučí. Heh, mě to taky přeci jen trvalo nějakou tu dobu./ *Pomyslí si a po té co je situace uklidněna se zase obrátí na Teonce.* No Vaše nabídla je velmi lákavá a tak mi nezbývá nic jiného než ji přijmout. Rozhodně už je pro mě čas na změnu, třeba se mi povede v klanu lépe. *Vycení s úsměvem své bílé zoubky a mírně se pokloní hlavou na důkaz toho, že chápe Teoncovu autoritu v tomto klanu.*
Heh, těší mě Rayi...teda Klausi. *Usměje se na něj a obdivně hvízdne při zmínce o tom, že jich je pět.* Tak to jo, no tak bych rád poznal i ostatní někdy. *Řekne a pak obrátí svou pozornost k Teoncovi. Jakmile pobídne k výběru, tak přikývne a rukou si prohrábne vlasy, které mu ale v hned na to spadnou do očí. Nijak to už nehodlá řešit.* Dobrá, hned jak se nakrmím tak za Vámi přijdu. *Kývne k němu, rozhlédne se a vydá se směrem k dárcům. U nich se zastaví a zamyšleně si promne bradu.* /Tak kdo to bude tentokrát? Naposledy to byl nějaký mladý týpek co šel z klubu, dnes by to mohla být nějaká žena./ *Pomyslí si a zaměří se na blondýnku v sáčku. Pozvedne jedno o bočí a popojde k ní.* Snad mohu, slečno. Vlastně proč se ptám, nikdy se neptám. *Vycení své zuby a zakousne se ji do krku. Očividně je mu jedno kde ji kousne. Chuť čerstvé krve, ho donutí se během krmení usmát, ovšem vím kde mám limit. Hlavně vím kdy přestat. Po chvíli se odtrhne od dárkyně a slastně si olízne rty.* Hm, tak takhle sladkou krev jsem dlouho neměl. Děkuji, slečno. *Vytáhne si z kapsy kapesník a utře se do něj. Jde vidět, že ten kapesník používá na utírání po jídle dlouho, přeci jen skvrny od krve jdou těžce vyprat. Namíří si to k Teoncovi, dokud nedorazí až k němu.* Děkuji, musím uznat, že je to mnohem lepší když se nebrání. *Prohodí a snad to myslí jako svůj osobní vtip, kdo ví.* Chtěl jste se mnou mluvit, že?
Má více osobností? No tak s někým takovým se potkávám poprvé. *Uchechtne se a začne pohledem zkoumat Raye. Napije se ze skleničky a konečně se v jeho těle objeví ten úžasný pocit když se po nějaké té době nakrmí.* /No aspoň mu můžu poděkovat za tohle. Je sice divný, ale asi tak nebude špatný./ *Pomyslí si a hned na to jeho zrak sklouzne zpět na elegantního upíra. Pozvedne jedno obočí a při tom jak se představí sebou mírně trhne, jako by snad ani nečekal, že ten večer narazí rovnou na nějakého vůdce upířího klanu.* Nikolas Torres. Těší mě. *Řekne a uctivě kývne na něj hlavou, jako by dával najevo, že má respekt k autoritám.* /Doufám, že tenhle bude normální a nebude mi bránit v mém cíli. Jsem ještě dost daleko k nalezení klíče jak přežít na slunečním světle./ *Pomyslel si a při nabídce jídla ze zdroje vycení své bílé ostré zoubky a usměje se.* Určitě to velmi rád využiju, ne že by mi nechutnalo to co mi tady pan Vícosobností dal, ale čerstvá je čerstvá, nemám pravdu? *Mrkne u toho jak na Teonce, tak i na Reye.*
*Už nějakou dobu stojí před nočním klubem Be Positive a prohlíží si jeho nápis. Oblečen v černých riflích, šedých teniskách, bílém tílku a černé kožené bundě si zrovna pokuřuje asi tak pátou cigaretu za sebou. S povzdechem dokouří a odhodí cigaretu kamsi na ulici.* /Co to dělám se svým životem?/ *Pomyslí si a vejde konečně dovnitř. Jakmile překročí práh klubu, ihned ho do nosu udeří několik zápachu a vůní najednou. Ať už se jedná o pot, parfémy či právě cigarety. Mírně zatřepe hlavou a s nic neříkajícím výrazem si to namíří rovnou k baru, kde se posadí.* Jednu whiskey prosím. *Kývne směrem k barmanovi a v ten moment mu trochu zakručí v žaludku, ale ne že by to byl hlad po normálním jídle. Kdepak. Byl to už víc jak den co měl čerstvou krev. Možná tohle může za jeho očividně mrzutou náladu, kdo ví. Jakmile se před ním objeví sklenička s tmavě hnědou tekutinou, tak si ji vezme a otočí se směrem k parketu aby se snad mrknul co se v tomto klubu vyskytuje.*
*Teoncovy útlé prsty se obepínaly okolo nožky vínové sklenice a jen zlehka hranou palce a prostředníčku podpíral samotnou nádobu. Ukazováčkem ji překrýval a zlehka do ní vyklepával rytmus jemné pianové hudby. Dnes tady byla smetánka a ne mladí upíři. Připomínalo to skoro viktoriánský ples, až na uvolněnější róby i etiketu. Dobře padnoucí, na míru šitý oblek z kvalitní látky byl šedivý, doplněn o bílou košili a rudou kravatu. Když tekutinou ve vínové sklenici zakroužil, tak nechala rudé stěny tam, kde se jich dotkla, jasně se tím poukázalo na fakt, že upírův jazýček má vytříbenější chuť, než je kvalitní víno. Sotva upije, tak se dveře podniku otevřou a dovnitř si najde cestu chladnější vánek. Ne, že by mu vadil, sotva by si jej za normálních okolností všimnul, jenže tentokrát vyhlížel hosta, kterého zval před nějakou dobou a sice čarodějku. Zda se ukáže dnes nebo jiný den bylo otázkou. Čas byl vždy stejný. Mezi desátou a půlnocí. Jenže dolů po schodech sešel mladý muž, zjevně upír, protože po jeho příchodu k baru nezaslechl tlukot srdce a ani pravidelný dech, jakým se vyznačovaly živé bytosti. zkoumavě na něm setrvá pohledem a krátce pozvedne obočí nad kručením v žaludku. Snažil se upír snad hladovět, aby pak při prvním zranění na někoho zaútočil a zabil?* Poprosím sklenici B+, Beatrice. *Osloví upírku za barem a poupraví si manžety na rukávu, když odloží sklenici a otočí se v mezičase čelem k muži, kterého viděl poprvé. Věřil si dost na to, aby mohl tvrdit, že tváře upírů z klanu již dávno všechny zná, kdo byl tedy tento muž bylo záhadou, kterou mínil rozlousknout i kvůli bezpečí svého klanu.* Příjemný večer, cestujete z daleka, že se zdáte být nezasycený? *Položí ze startu otázku, která se přímo nabízela a prohlédne si ležérní oděv, který snadno, příliš snadno zapadl mezi lidi.*
*Be Positive. První velká zkouška v davu. Když se nepočítá to s tou čarodějkou. U kormidla je Ray. Hlad spí, protože má ve skleničce na pivo krve dost. Z ní má brčko a na něm je neustále nalepený, aby zabránil nějakým potížím. Není hloupý a už si všiml, co ho provokuje. Ray sedí na jedné stoličce u baru, co nejdál od místa, kde můžou mít upíři živé dárce. Na sobě má černou košili, rifle a dlouhý černý kabát. Na krku má černý obojek s ostny a od něj vede řetěz ke starší upírce. Sleduje pozorně docela příjemně vypadajícího muže u baru. Lehce mu škubne v rameni, jak se přehodí na Klause, který nahodí spokojený úsměv a přisedne si blíž. Jeho postoj se změní. Je mnohem uvolněnější a usměvavý. Než stihne cokoliv říct, tak přijde Teonce a on se přikrčí a zazubí se na něj. Znovu mu škubne rameno, narovná se a je tam znovu Ray.* Říkal jsem ti, že žádný takový... Dneska ne.* Pak se podívá na Teonce.* Zdravím. Udělal jsem něco?*Zeptá se jak svého šéfa, tak i toho muže před sebou. Znovu mu škubne v rameni a postoj se mu uvolní. *Tady máš nějaké to jídlo fešáku. Ještě bys nám chcípl hládky. A to nikdo nechce.* Řekne a poplácá ho po tváři a usměje se na šéfa.* Dneska jsem hodný pejsek Klaus. Ale mám hlad.* Zazubí se s odhalenými špičáky a upírka, co je tam s ním mu dá další velkou sklenici s krví.* Mňamí!
*Jeho pohled klouže z jedné osůbky ke druhé, když na chvíli zavře oči a kdy je otevře tak se mu na rtech objeví malý úšklebek.* /To jsem si mohl myslet, upíři jen co se podívám. Heh, proč mě ro vlastně ani nepřekvapuje, není tohle přece náhodou upírský bar?/ *Pomyslí si a aniž by se nadál už u něj stojí jakýsi muž ve velmi elegantním obleku.* Eh, dobrý večer. No necestuju z daleka. Jen jsem jaksi zapomněl se nasytit. *Vstane ze židle, ale v ten moment už k nim přicválá jiný týpek co vypadá jako emo co spadlo z višně a dá mu do ruky skleničku na pivo s krví.* No dík, už jsem si myslel, že tu zdechnu. *Protočí očima a nad jeho podivným chováním jen zakroutí nevěřícně hlavou. Nakloní se k tomu elegantnímu muži.* Je tohle u něj normální?
a poté