Hráč obrázek nenahrál. =(
Členem od 21. června 2024
Naposledy aktivní:
*Bella si zjistila adresu Mari, když ji naposledy hodila k domu po směně, takže jela poměrně najisto - vlastně tak najisto, že si to raději našla na své trase na mapách, aby měla jistotu a trefila napoprvé. Měla po noční směně a na sedadle spolujezdce jí seděly složky, zatímco míjela domy, ulice, podniky, a pouliční osvětlení, které chvilkami ozařovalo interiér auta jejích rodičů. Měla by si pořídit už vlastní, věděla to, samozřejmě, že ano. Bylo trapné si půjčovat auto od rodičů den předem kvůli tomu, že motorka už byla mimo hru v tomto ročním období. Navíc od rodičů bydlela poměrně kus cesty, takže to bylo obecně velmi nepraktické. Jo, pořídí si auto, i kdyby nějaký více méně křáp, který bude mít jen na cestování do práce a zpět během zimy. Teď však zaparkuje tak blízko domu Mari, jak jen to jde, načež vezme složky, vystoupí a zamíří ke dveřím, aby našla zvonek s jejím jménem a ten stiskne a zazvoní tak na správné místo, jak doufá. A pokud jí Maria i přes velmi pozdní hodinu odpoví, tak jí oznámí, že to je ona a potřebuje s ní nutně mluvit.*
*Dnešní den byl pro Mari poměrně náročný. Ze začátku ji čekala směna, která nebyla procházkou růžovým sadem, jelikož v posledních směnách byla často s Bel a řešily odložené případy, tak musela vyrazit i do terénu, nedávala neustálé sezení, potřebovala se hýbat. Proto také teprve před chvílí přišla z jejího večerního běhu. Její svaly a kosti po tom přímo volaly. Z toho důvodu si byla zaběhat v odlehlejší oblasti lesa aby se mohla protáhnout celá v pořádné rychlosti. Jen co vylezla ze sprchy, usušila se, hodila na sebe pohodlné legíny a velké tričko, vlasy smotané ve dvou copech. Uslyšela zvonek.* /Kdo by to asi mohl být v tuto chvíli u mě doma? Moc lidí moji adresu nemá./ *Měla tendenci si zajít pro zbraň, ale nakonec to odmávla, přešla ke komunikátoru a když zjistila, že je to Bela, tak ji pustila dovnitř aby mohla dojít až k jejímu bytu.*
*Bella se nechala vpustit a zamířila po schodech k bytu, aby se sama trochu rozhýbala, ačkoliv dneska řešila nějaký další případ, co se objevil, takže chodila znovu i po svědcích a ke konci směny objevili vraha, takže se mohla proběhnout a chytit ho na útěku, než ho strčila do basy. Nyní však vstoupí do bytu Mari a sklouzne krátce pohledem k jejím nohám, aby zjistila, zda má boty nebo ne a dle toho se zařídila. Beze slova, jelikož ji už přes komunikátor zdravila, jí podá složky a zavře za nimi dveře, než teprve promluví.* Sedneme si? Máme problém. Zdá se, že první oběti byli podsvěťané, alespoň natolik, nakolik lze soudit z chybějících nebo pozůstalých částí těl. Upíří tesáky, když se našla hlava, což lidé označili za implantáty, vlkodlačí drápy nalezené vedle těla, jak je svědek vyrušil a odřezané "prsty" dle lidí zmizely, nicméně zkrvávené drápy zůstaly, a nějaké různé čarodějné, jako jsou třeba výrůstky na páteři, které identifikovali lidé jako problém s růstem kostí a podobně. Neříkám, že všichni byli podsvěťané, nicméně mám dojem, že zabíjením podsvěťanů to začalo a aby se zametly stopy, tak se to snaží hodit na nějakého podsvěťana, ale otázkou je kdo a proč. *Shrne jí dost jednoduše případy a pokud ji Mari nechá, postupně jí složky zase bere a otevírá na fotografiích, ze kterých to jde dost poznat, stejně jako z popisu těla a jeho okolí.*
*Pobídne Belu k jejímu gauči a sama se bosky vydá vedle ní, na stole leží tři složky papírů, jedna z nich je nadepsaná rodina, Mari totiž musela znovu obnovit pronájem skladu v městě kde vyrostla aby tam mohla uschovávat všechny věci a tak procházela všemi papíry. Poslouchala Belu a co vyprávěla. Při každé další nové informaci se zamračila ještě víc.* /Do háje, tohle je horší než se zdálo./ *Při poslední informaci jen vrtí hlavou nad tím, co všechno jí kolegyně ukázala.* Absolutně netuším proč by to zatraceně někdo dělal, první vraždy tím pádem vypadají jako činny někoho, kdo vraždí podsvěťany, úmyslně, jenže pak z ničeho nic přesedlá na normální civily a vraždí je způsobem, který by odpovídal podsvěťanům? Proč? A hlavně co by z toho dotyčná osoba mohla mít? Je to podsvěťan nebo civil se zrakem? Kdo to ještě může být. *Vážně se jí nelíbilo kam tohle všechno míří a co se z toho všeho vlastně může vyklubat.* Z tohohle by mohl být ještě větší průser než se zdálo. *Promnula si kořen nosu.* Chceš čaj nebo kafe? Asi u toho budeme ještě chvíli sedět. *Optá se jí a než odejde do kuchyně si minimálně sobě udělat něco k pití, tak se ještě na ni otočí.* Našlas nějaký přelom? U které oběti se to zlomilo a proč asi?
...Ještě zbývá nefilim. V Praetoru mi kdosi vyprávěl historii tak velmi zběžně poté, co do čipování zapojili i Praetor...dříve prý nefilim kradli podsvěťanům jejich značky - vlkodlakům zuby nebo drápy, upírům tesáky, čarodějům jejich znamení a podobně...Ale proč by to dělali, pokud nechtějí, aby byla válka podsvěta a nefilim? Nebo možná chtějí důvod, aby se to zpřísnilo? Nevím...pořád mi to připadá jako práce čaroděje, byla tam cítit síra, což znamená démony. Nemyslím si, že by nefilim chtěl vyvolávat démony, když je má ničit. Nejsem si ale vůbec jistá, kdo by to mohl být. *Zamračí se a pokroutí hlavou a porozhlédne se po jejím stole.* Fotoalbum? *Nadhodí zvědavě, zda by mohla zaměstnat myšlenky i jinak, než prací a našpulí rty.* Kávu, jestli můžu. Černou a fakt hodně cukru. Sedm lžiček bývá obvykle optimálních. *Zašklebí se pobaveně, neb očekává u Mari zhnusení a pokroutí hlavou.* Měla jsem ještě případ mimo toto, našla jsem tyto starší, ale pořád tam mám asi tři roky mezeru, než jsme objevily toho prvního civila. *Povzdechne si.* Ale je to už velká sbírka, asi třicet případů v posledních dvanácti letech...s tím, že nejstarší je tento. *Poukáže na složku, která byla dvanáct let stará.* Nic jiného jsem alespoň nenašla. *Dodá a trhne rameny.*
*Poslechne si její vysvětlení.* Dává to smysl, pokud nějaký podsvěťan narazil na tento případ a nahlásil to nefilim, tak to mohl zavést do slepé uličky. *Podmračený výraz ji potrval na tváři. Jakmile se Bel zeptala na složku tak zakroutila hlavou.* Jen nějaké papíry. *Víc nedodávala, poslechla si její vysvětlení ohledně kávy a opravdu zavrtěla zhnuseně hlavou. Nejen že byla zastáncem čaje, ale tolik cukru by porazilo snad i slona.* Zbude z toho pak ještě káva, nebo se jedná o nový nápoj na bázi cukru? *Ušklíbne se a další její vyprávění poslouchá z kuchyně, kde nechá zavřít vodu na čaj a připraví i Bele čaj. Jakmile je obojí hotové tak se vrátí a podívá se zrovna na složky, na které její kolegyně ukazuje.* Jedna důležitá otázka, co s tím my zmůžeme když za to bude moci nefilim, spolek proti svoji určitě nepůjde, ne kvůli pár podsvěťanům. *Kyselý výraz nabere trochu temnoty, neznala je, ale někteří přátelé ji už o nefilim vyprávěli.*
Ah, něco zajímavého? O tvé rodině se toho moc po oddělení nenese... *Vysvětlí opatrně svou zvědavost, pokud by to bylo citlivé téma, ale ještě se po složce vyloženě nenatahuje, nicméně pohled jí k ní zaujatě utíká. Bella byla velmi zvědavá a možná někdy i šťouravá, snad i proto byla dobrý detektiv. Krátce, leč upřímně, se zasměje, nad poznámkou.* Řekla bych že půl napůl. Černá káva je moc hořká, ale s mlékem mi přijde, že se tlumí účinek kofeinu a cukr ho neovlivní. Alespoň na mě tak funguje. *Pokrčí rameny a prohrábne si unaveně vlasy. To nevím. Ale jestli se nebál zabíjet podsvěťany a háže to na ně, možná bude zatím bezpečnější najít jeho obětního beránka nebo čaroděje, se kterým spolupracoval a k němuž ty stopy potenciálně vedou. *Nechá se slyšet a pokroutí hlavou, načež si v kávě zamíchá cukr a opatrně usrkne, aby se ujistila, že je to správný poměr.*
Nene, jen nějaké podklady. *Pokrčila rameny a víc to nerozváděla. Přece jen jí bylo téma rodiny celkem nepříjemné, nebylo tam nic na co by se dalo vzpomínat bez polesti.* No nedivím se, že ti přijde, že to účinek neničí. Je to asi jako bys do kávy přidala energy drink když tam dám tolik cukru. *Ušklíbne se.* Pravděpodobně máš pravdu, pokud bychom našly spojence, tak bude jednoduší z něj něco dostat než z nefilim, navíc obě jistě známe někoho, kdo by nám dokázal víc pomoci s podsvěťany než s nefilim. *Dodá a všimne si jak Bele sklouzávají oči k papírům. Upije z čaje a zhluboka si oddechne.* Jestli chceš, tak se do ní podívej. *Kývne hlavou ke složce, sama o tom nezvládala moc mluvit, ale jestliže to uspokojí její zvědavost a bude pak schopná se dál věnovat případu, tak je to v tuto chvíli asi Mari jedno. Nic podstatného jako fotky nebo informace o smrti tam není, jen pár rodných listů, úmrtních listů a rodokmen s dalšími podklady jejího děda k rodině.*
*Zazubí se nad tím shrnutím.* Něco funguje na baterky, já na kofein a cukr, jal se zdá. *Ušklíbne se potom zvážní a přikývne.* To asi ano. Problém je, zda tím nepřilákáme i nechtěnou pozornost, proti které nám bude celý náš arzrnál schopností k ničemu. *Myslela tím jak ty nadpřirozené, tak ty získané výcvikem, který podstoupily, aby byly kde jsou například. Když jí svolí nahlédnout do složky, učiní tak a přitáhne si ji k sobě místo hrnečku s kávou a začne si zvědavě listovat. Snad by ji i odložila, když se neobjevilo nic tak zajímavého, kdyby nenarazila a rodokmeny. Ty byly zajímavé samy o sobě, jí však zaujalo jedno konkrétní jméno.* Mario, odkud jsou tví praprarodiče? *Mohla to být jen shoda jmen? Pochopila by jedno, ale jména obou? I když její děda o svých rodičích, pravých rodičích, nemluvil, dokud žil, tak o nich věděl, měl je v rodokmenu a dokonce jí je řekl, když to měli na základní škole jako úkol, vypracovat rodinný rodokmen. Zamračí se nad tím. Roky by ale...také seděly. Alespoň ty narození. Tím že děda své rodiče znovu neviděl, byli jen jmény na papíře, tak o úmrtích nic nevěděla.*
Chápu, každý máme svůj způsob fungování. *Uchechtne se, ona spíš byla typ co se při únavě šla proběhnout než si dát kávu, ale chápala, že její kolegyně má prostě jiný mechanismus než ona.* Ono problém je, pokud přilákáme jakoukoliv pozornost, protože tato situace je dost prekérní, může se to zvrhnout v obrovskou řež, kde všechny rasy půjdou proti sobě s nedůvěrou a tvrzením, že za to může ten či onen. *Zavrtěla hlavou a opět upila z čaje, jen aby sledovala kolegyni se prohrabovat papíry ve složce, kterou na světlo vytahovala jednou za čtvrt roku. Jakmile se zeptá na její prarodiče tak na chvíli strne, nakonec jen zavrtí hlavou.* Nikdy jsem neměla možnost to zjišťovat. *Podotkne jen, s matkou to řešit nemohla, děd byl sice na rodokmeny, ale o téhle straně rodiny nemluvil a s otcem nikdy neřešili mrtvé příbuzné, nebylo pořádně kdy. Už jen ty nežádoucí vzpomínky jí donutí pozbýt jakéhokoliv výrazu aby na ní nebyla poznat bolest při myšlenkách na smrt jejich nejbližších.*
Pravda. *Souhlasí zachmuřeně a zvažuje jak dál vyšetřovat, aniž by kohokoliv poštvaly proti sobě. Pak si ale začne listovat Mariinou osobní složkou a zarazí se u shody jmen z jejího vlastního rodokmenu.* Já jen...nevíš zda měli ještě jiné dítě? *Dodá a čeká na odpověď, a až po ní, nebo jakémkoliv jiném náznaku neverbálním, co by naznačil odpověď, pokračuje.* Rodiče mého dědy měli stejná jména. A jestli se nepletu, tak odpovídají i roky narození. Je to dlouho, co jsem viděla nás rodokmen, ale kdysi jsem se je snažila, ještě mimo službu, nezneužila bych samozřejmě policejní záznamy, najít jeho rodiče. Na netu jsem ale nic moc tehdy nenašla. *Trhne slabě rameny.* Děda měl jen ty jména a roky, však víš, rodný list. Měli ho hodně mladí, nedokázali se o něj postarat a tak šel do péče státu. *Shrne rodinou historii a čeká na další odezvu Mari.*
*Zavrtí hlavou* Bohužel nevím, otec mi o nich vyprávěl dávno a není možnost koho se zeptat. *Zarazí se na chvíli.* Možná je tady někdo, pamatuju si na něj velmi mlhavě, stalo se to dávno, ale když jsem byla hodně malá, tak přijel na náš ranch starší muž, byl to přítel mého děda z otcovy strany. *Na chvíli se zamyslí.* Ale nejsem si jistá, že bych měla nějaké žijící příbuzné, stát se celkem snažil je dohledat. /Ono když Vám všichni postupně umírají, tak se už celkem snaží./ *Ušklíbla se poměrně kysele a musela upít ze svého čaje. Opravdu nesnášela konverzace o svém životě. Pravděpodobně ještě nikomu nevyprávěla co se jí všechno stalo.*
*Nakloní hlavu na stranu.* Možná. Asi by to byla špatná otázka, zeptat se, zda si nechceš udělat se mnou DNA test, abychom zjistily, zda jsi součást rodiny? Vím s jistotou, že kdyby ta naše o tobě věděla, když stát hledal tvé příbuzné, tak by jsi skončila u nás, ale děda nikdy nezmínil nic o tom, že by ho někdo ze strany jeho rodičů kontaktoval. Byli docela tabu, měli jej, když jim bylo asi... vím, že matce dědy bylo šestnáct. Otec byl o něco starší, ale rozhodli se dědu dát pryč. Ale rodina je pro něj stále rodina, nenechal by někoho projít tím, co on. *Nadhodí, kdyby Mari měla snad pifku, že pokud by byly příbuzné, tak ji děda jako svou příbuznou odmítl. Bella naprosto jistě věděla, že by to neudělal.*
*Nad tím nápadem se lehce zamračí, nevěděla jestli by byla ráda, pokud by měla rodinu.* /Nikdy nezapomenu na to, že rodina dělá člověka zranitelným, nikdy./ *Ta situace jí byla nepříjemná, na jednu stranu nechtěla být zlá na Belu a nějakým způsobem jí odseknout, na druhou stranu se nechtěla vystavit do citlivé situace, kdy by obě byly rodina a ona to musela pak řešit, nesnášela jakoukoliv svou slabost a rodina jí byla a velká. Jenže ta slabost už vyplynula na světlo a i to, že nevěděla kde leží pravda ji dělalo slabou. Nejradši by frustrací zavrčela, ale očividně to nešlo. Chvíli ji to šrotovalo hlavou než pouze přikývla na otázku Bel, nebyla to schopná vyslovit, nechtěla aby to byla pravda, na druhou stranu mohla zase někoho mít.* /Ne, touha po rodině, tvoří jen zlo, rodina je slabost, rodina je prostředek ke zničení./ *Byla sama ze sebe silně zmatená.*
*Bell nasaje jeji pach, který se pozměnil a nakloní hlavu na stranu.* Co se děje? *Nadhodí a odloží složku bokem, aby si dopila kávu, dokud je teplá, skoro horká. Nechá na Mari, zda jí odpoví, ale bezděčně se jí podívala do očí, jak zapomněla na fakt, že je vlkodlak a už to mají vyřešené, takže čeká, než si "dominanci" potvrdí tím, že Mari pohledem uhne jako první, a případně jim dá výmluvu, proč to přerušit a sice to, že odloží s hlasitějším ťuknutím hrnek, aby mohly souboj o dominanci přerušit a ani jedna se vyloženě nepodřídila druhé, pokud samozřejmě Mari z instinktu, kdy se už podřídila pohledem neuhne po pár vteřinách. * No...chceš se vrátit ke složkám, nebo si je chceš vklidu sama pročíst a pořešíme je zítra? Na dnešek toho chaosu bylo docela dost a jsem vzhůru skoro čtyřiadvacet hodin, takže stěžovat si nebudu. *Ušklíbne se s nabídkou, že už vypadne a Mari si to může vklidu všechno promyslet.*
O nic nejde. *Pronese klidně, skoro ledově, snaží se distancovat co to jen jde. Upije za šálku čaje a když se jí Bela podívá do očí, tak nemá tu potřebu ji k něčemu vyzívat, dominanci si ujasnily a pracovním záležitostem pouze škodí šarvátky a problémy, které by mohly z konfliktu nastat. Proto klidně a lehce uhnula očima pryč než se zadívala na složku ve které se nacházel celý její život jen v pár slovech a obrázcích. Zavrtěla hlavou.* Můžeme ten test udělat. *To bylo vše jak se vyjádřila k předešlému tématu a byla jen ráda když Bela přešla na další téma.* Nijak tě nevyháním, ale taky jsem celkem vyčerpaná, co takhle kdybych to prošla sama a pak bych se ti ozvala ohledně toho co dál?
*Bella pěrikývne a dál do toho nerýpe. Kávu už dopila a proto se nakonec zvedne.* Tak jo, složky jsou u tebe, takže jak si to projdeš, vymyslíme, co dál. *Pousměje se a opráší si imaginární smítka, asi ze zvyku z toho, jak si taky sedá kolikrát na kde co.* Dobrou noc, Mario. *Popřeje jí a zamíří ke dveřím, aby vyrazila domů.*
*Sama vstane aby vyprovodila návštěvu ke dveřím.* Kouknu na to a co nejdříve se ozvu, stejně si myslím, že se potkáme zas brzo na směně. *Ušklíbne se, rozloučí se s Bel.* Dobrou noc i tobě. *Odpoví a jakmile se za její kolegyní zavřou dveře, tak se i se složkama a nedopitým čajem zavře ve svém pokoji aby vše mohla přečíst. U toho dopíjí poslední zbytky čaje, které ji zbyly v hrníčku. Zaklapne poslední složku, napíše Bele že si o tom další den promluví a velice rychle usne po tom vyčerpávajícím dni.*
*Bell se ušklíbne.* Na to, že jsme se dost dlouho nepotkaly máme teď dost společných směn, to je pravda. *Souhlasí a potom už odejde z bytu a autem se dopraví k sobě do bytu, kde si ještě udělá večeři, vlastně ohřeje z předchozího dne jídlo, umyje se, spáchá rychlou hygienu a zapadne do vlastní postele, aby se vyspala na další směnu.*
*Dojela na místo, kde si předtím daly s Belou sraz. Jelikož to minule po návštěvě její mámy nestihly, tak se domluvily, že dneska zajedou za některými ze svědků z minulých a hlavně těch odložených případů. Proto stála před jedním z obytných domů a v autě si ještě procházela složku, pro kterou se stavila na stanici a odnesla ji z archivu aby obě věděly na co se ptát. Jednalo se o jeden z mála případů, kde se mrtvola našla čerstvá a svědkyně viděla osobu, která byla na místě činu. Nijak dobře protože už před desíti lety měla špatný zrak a tak Mari doufala, že si po těch desíti letech vzpomene na cokoliv. Třeba byť jen na zápach síry nebo nějaké novinky, kterou by mohla vidět. Rozhlédla se okolo sebe, jestli neuvidí svou kolegyni. Opět byla oblečená v pracovním, tedy elegantní sako, rolák a černé kalhoty, jelikož nechtěla dnešní svědky zastrašit, tak si rozpustila vlasy a nechala je zakrývat její jizvu.*
*Bella dorazila přesně na čas a to autem, které měla od policie, sama vlastnila zatím stále jen motorku, auto si ještě nepořídila. Navíc, když bylo třeba, mohla využít to od rodičů, které si pořídili. Zaparkuje tam, kde může a zamíří za Mari v pastelově zelené halence, černém saku a černých džínách, aby působila mírněji, jak v kožené bundě a nějakém metalovém triku.* Myslíš, že to bude k něčemu? *Nadhodí a prohrábne si vlasy, aby je dostala na záda a kývne k ní.* Tak jdeme na to.
*Jakmile zahlédne služební auto, tak vystoupí. Poté co vystoupí i Bela, tak ji pozdraví pokývnutím hlavy.* Doufám v to, i kdyby si vzpoměl někdo z nich na jakýkoliv detail, tak to snad za námahu bude stát. *Pokrčila rameny a když Bela vyšla, tak se vydala za ní. Pomalu došly až ke schodům.* Podle této složky by měla bydlet ve třetím patře, doufám, že se za těch pár let neodstěhovala. *Dodá a pomalu začne stoupat se složkou v ruce po schodech aby se vydala na výslech. Jen co dojde na patro, kde by měla žena bydlet vyhledá dveře s číslem 309 a zazvoní. Přičemž čeká jestli někdo otevře.*
Jo, to by bylo skvělý, ale musíme být opatrné, aby to nebyl průser. *Ušklíbne se a zamíří do budovy a do třetího patra, kam ji naviguje a otočí se na ni.* Nevíš jaký byt a jak se jmenuje? *Nadhodí jejím směrem, zatímco dál stoupá, s rukou lehce položenou na zábradlí, a nechá Mari vést, jelikož o daném svědkovi měla informace, které potřebovaly, vlastně jde spíše vedle ní, ale... Nechá ji zazvonit a otevře jim taková starší paní s brýlemi jako popelníky.* Ah zlatíčka, vy jste ty, které mi mají pomoct opravit wifi? Měly jste tady být před několika hodinami a nezvedáte mi telefon, to se dělá? *Pohrozí jim prstem a začne bez čekání na odpověď odcházet a vysvětlovat jim, kde má wifi a že se nedostane na nějaké ty internety, aby se spojila se svou dcerou, která žije ve Francii, kde si našla manžela, který se jí zrovna nepozdává, protože trhá dceru od matky. A mluvila dost plynule na to, aby nebyla možnost ji slušně přerušit. Bell si však takové servítky nebrala a poté, co po několika osloveních zjistila, že neslyší moc dobře, se k ní dostala několika kroky.* Madam, my nejsme opravářky, nejsme ty, které čekáte. *Nadhodí a prohrábne si vlasy, aby jí to vysvětlila, a-* Ale můžete mi to opravit, mladé dámy, že ano? Vypadáte šikovně.
*Pokývne jí hlavou když ji upozorňuje na opatrnost, přece jen je to lehce problémová situace, zvlášť když nechtějí na stanici vyvolat povyk. Poté co se ji Bel zeptá na byt, tak ji jenom podá složku aby si sama mohla přečíst to minimum informací, které sama měla.* Moc toho není co? *Podotkne. Jakmile ale stojí před bytem a stará paní jim otevře, tak se jí lehce uleví, že přece jen mají koho zpovídat. Úleva ji ale přejde ve chvíli, kdy ji dojde, že stará paní už není v nejlepším věku a plete si je s opravářkami. pokusí se mírně usmát částí obličeje, kterou nezakrývá vlasy a komunikaci nechá na kolegyni, ona v tom byla poměrně mizerná. Ve chvíli kdy se Bel opět optá zdali to zvládnou opravit, tak má chuť se zasmát.* /Co bych teď dala za to, kdybych jí viděla do obličeje./ *Jelikož stojí asi půl kroku za Bel aby jí v případě nouze chránila záda a měla větší rozhled po chodbě. Čeká s čím se vytasí její kolegyně protože ji nechce přerušovat, ne jen že by to bylo poměrně neslušné, ale její schopnost komunikovat byla poměrně nízká pokud nemusela.*
*Bell nadzvedne obočí, jak si začne pročítat složku, kterou jí podala Maria a povzdechne si, jakoby jim přála pevné nervy.* Zoufale málo. *A s tím tedy vezme vedení cesty k bytu, zaklepe a nechá si otevřít starou paní, která ji donutí vejít dovnitř, aby jí vysvětlila, že nejsou opravářky.* Madam, my nemáme licenci k opravám, takto vám můžeme něco pokazit, jsme detektivky z policejního oddělení v Brooklynu. *Zkusí to paní znovu vymluvit a ta na ni vrhne úsměv, který může vidět i Mari a taky s sebou může ucuknout, jako Bella, protože paní s pokročilým věkem zřejmě neměla dostatečný cit v rukou a nevnímala ani své zuby, protože mezi jedním z nich měla kousek...něčeho. Bella asi nechtěla vědět čeho.* Policistky? Vy jste přišly vyšetřovat mé opravářky? Jsou to velmi milé dámy, nechci jim dělat problémy, třeba se ještě ukážou a pokud ne, požádám je o vrácení peněz, možná toho měly jen mnoho. *Na to konto si Bella trochu zaúpí, když si stiskne kořen nosu a je dostatečně potichu, aby ji paní nezaslechla.* Vy jste jim zaplatila dopředu za opravu? Nechci vám radit, jak nakládat s penězi, madam, ale pravděpodobně to byly podvodnice. *A tím prozatím skončí snaha Belly se dostat k důvodu návštěvy, protože podvod byl stále trestný čin a paní byla oběť a musela ji upozornit. No...a paní to nejprve popírala, pak bez odpovědi žen se rozplakala, že přišla o velkou sumu peněz, a že se teď nespojí se svou dcerou, která má dnes narozeniny. Bella nebyla necitlivá a sama měla silná rodiná pouta, proto nakonec mávla na Mariu, když paní požádala, aby si sedla a zda si nedá čaj a pošle svou kolegyni jej připravit a zeptá se, jestli pomůže, když se jí na tu wifi podívá, ale nemůže jí nic slíbit, protože kdo ví, co s tím je, a ona jim zodpoví nějaké otázky, jak k "milým opravářkám", které si objednala, tak k jednomu staršímu případu.*
*Vážně se držela, ale lehce jí začal cukat koutek, ale ne snad kvůli staré babči, na takové výslechy byla zvyklá od nich z maloměsta, kde každý odpovídal na cokoliv jiného, než na co potřebovala znát odpovědi. Proto jí nerozhodily ani slzy a nářek, přesto ale následovala Belu dovnitř na čaj. Její prvotní instinkt velel zkontrolovat místnost, hlídala si, kde se pohybuje stará paní, její kolegyně a kontrolovala zdali není někdo s nimi. Nevěděla odkud se tyhle ochranitelské instinkty začaly brát. Ale prostě to poslední dobou dělala často.* Madam přejete si tyto ženy nahlásit? *Optala se z povinosti, ale když jí tam žena začala bědovat nad tím, že nikomu nechce činit příkoří a dělat problémy tak jen přikývla. Nutit ji nechtěla, přesto požádala o kontaktní údaje na ty osoby aby se na to mohla na stanici podívat. Potom opět sledovala Belu a co dělala. Dokud si k nim žena nepřisedla poté co donesla šálky čaje, tak Mari opět nepromluvila. Poté ale přiložila šálek k ústům, ale ještě se nenapila, jednoduše ženě představila proč tam jsou.* Spolu s mou kolegyní jsme se přišly zeptat zdali si pamatujete něco z té situace, když jste byla před deseti lety svědkem. Pamatujete si to? *Optala se a babča najednou máchla rukou.* Samozřejmě, samozřejmě, vždyť to nejde zapomenout, ach chudinka, chudinka to co se mu stalo. *Žena bědovala, ale Mari sledovala její proud řeči jestli se neukáže něco nového.*
*Bella pouze sebe a svou kolegyni při řeči Mari ještě zpětně představila, jak měly už na začátku, jen na to neměly prostor a nechá Mari vyslýchat a podá jí zpět složku, zatímco zamíří zkontrolovat wifi - vlastně spíše krabičku s wifi, která...byla jednoduše odpojená. Bell ji zapojila zpátky a čekala, až se rozsvítí a aby ji otestovala, tak se zespod podívala na heslo a připojila se. Neřešila, že paní asi očividně při úklidu krabičku odpojila, aby ji mohla dát bokem a taky otřít od prachu, jak se zdálo. No, a zapojit už ji zapomněla, i když kabel měla u krabičky položený. Možná někdo přišel, nebo jí dovařila konvice nebo cokoliv jiného. Netušila, nicméně otestovala funkčnost a poslouchala u toho, co žena vypráví a když se zastavila v tom, jak děsivé události i stav těla byly a lehce se začala třást a pokoj zaplnil pach její hrůzy takzvaně, tak vydechla a položila jí ruku na rameno lehce.* Nemusíte se do toho takto vracet, madam, nechceme vám tím ublížit, ale objevil se velmi podobný případ a napadlo nás, zda si náhodou nevybavíte, jak útočník nebo útočníci vypadali. Jste asi jediná, kdo je skutečně viděl a velmi by nám to pomohlo, pokud případy opravdu souvisí. *Řekne jí a pousměje se letmo, mimo pohled stařenky, do mobilu, protože wifi fungovala. S tím se z ní odpojí a čeká na konec, než by dámě oznámila, že jí opravila wifi (nebo spíše zapojila).*
*Pláč ženy ji nikterak nezasahuje, zato pach hrůzy už ano, podívá se na Belu, jak na to ona reaguje a opět stočí svůj pohled na stařenku. Co se týče uklidňování velice ráda nechá tuto pozici na své kolegyni, rozhodně v tom nebyla nikterak dobrá. Pokud bychom to přirovnali k přísloví, tak ona byla spíš bič než cukr. Jakmile hrůza stařenky pomine, tak už se k tomu nevrací. Raději se podívá na Belu a přesune oči ven. Tímto pohybem se jí ptá, zdali raději budou pokračovat s jinými svědky, poté stočí oči na stařenku, načež otázka pokračuje nebo se budou ptát dál ženy sedící před nimi. Čeká na rozhodnutí té rozhodně empatičtější z nich, jestli to tady má ještě smysl, nebo snad je načase aby se vydaly dál..* /Čas se nám krátí, jenom doufám, že brzo nenajdou další mrtvolu stejně zohavenou jako ten chlapec či dívka./
*Stařenka si na nic dalšího žel nevzpomene a tak jí Bell zmíní, že jí opravila wifi, dopije si čaj a poděkuje za něj, načež ještě ze slušnosti a také, aby jí nepřidělávala práci hrnečky opláchne a zamíří za Mari s tím, že děkují za pomoc a musí jít. Babička jim zkusí podstrkat nějaké bonbony a peníze za opravu wifi, ale Bella ji odmítne, že to byla jen slušnost a potřebovala to opravit a ať jí raději poděkuje tím, že popřeje za ně své dceři a poté pobídne Mariu, že už opravdu musí jít a zamíří ven, kde si zapálí cigaretu a ke své kolegyni se otočí.* Koho tam máme dál? *Nadhodí a jen, co by získala odpověď se ušklíbne, protože cestu zná, minimálně ví, kudy pojedou.* Výborně, sejdeme se u KFC, stejně je skoro čas oběda. *Nadhodí a zamíří ke svému autu.* Samozřejmě jen drive, nepůjdeme dovnitř. *Kdyby snad Maria měla problém s tím, že si snad Bella chce sednout a vklidu papat.*
*Rozloučila se se stařenkou, omluvila se za vyrušení a pokračovala ven z bytu. Jakmile na ní kolegyně promluvila tak se k ní otočila čelem.* Další na řadě je muž, který bydlí jen kousek odsud, 37 let, svědek, který toho taky moc neviděl, ale něco se mi na té výpovědi nezdálo. Jakoby něco zatajoval, buď byl až moc mimo nebo tam je za tím něco dalšího. *Pokrčila rameny a když Bela navrhla jako první přestávku na jídlo, tak to potvrdila a sama se vydala k autu aby nasedla a něco si koupila. Vyčkala si na objednávku a jen co dojedla část jídla a byla si jistá že Bela jede za ní, tak se rozjela na adresu uvedenou ve spisu.*
Třeba to byl podsvěťan a mlžil kvůli tomu, že věděl, kdo je útočník? To by byl zázrak, kdyby to věděl. *Povzdechne si skoro roztouženě, protože to by jim i nefilim pomohlo se zbavit jednoho vraha, na kterého je civilská policie moc krátká... *S tím Bella vyrazí ke KFC, které měly po cestě, sjede tam a objedná si twister meny s pepsi a poodjela, aby se objednávka nachystala a oni jí ji donesli. Vzala si alespoň na dosah ruky hranolky a pobídla Mari, aby stáhla okénko, pokud se zaparkovala vedle ní.* Adresu? *Požádá ji, aby mohly vyrazit a najedly se cestou tam.*
V to bych rozhodně doufala, pokud se jedná o podsvěťana, tak bychom se mohly i někam dostat. *Povzdechne si stejně jako kolegyně. I když jí předá po jídle adresu, tak stejně se rozjede první. Poměrně brzo dojedou k rodinému domu, Mari vyleze a počká dokud nevyleze i Bela, poté se spolu s ní vydá ke dveřím. Jelikož nechala předtím trpět Belu, tak si vezme tuhle část na starost ona. Zazvoní a čeká až někdo otevře. Dveře se s třísknutím plně otevřou a v nich stojí dvě děti, které se hádají kdo otevře. To Mari poněkud vyvede z míry, pak uslyší mužský hlas.* Amálie, Olivere, mazejte na zahradu, říkal jsem vám ať neotevíráte nikomu, koho neznáte. *Stočí pohled na ženy.* A vy jste kdo? *Optá se, než Mari promluví tak zkusí zdali z něj vycítí něco nadpřirozeného, poté k němu natáhne ruku.* Maria Martines, toto je má kolegyně Mabel Ebony, jsme zde abychom si s Vámi promluvili ohledně situace, kde jste byl svědkem, můžeme dovnitř? *Položí poslední otázku muži.*
*Bella dojede s Mariou na místo bydlení a prohrábne si vlasy a když jim otevřou malé děti, tak se k nim skloní a usměje se na ně.* Zdravím, pane a dámo domácnosti, mohli byste nám zavolat vašeho tatínka, prosím? *Zeptá se jich, ale v tom se objeví muž, zřejmě jejich svědek a Bella se narovná a trochu jí zchladne výraz.* Pane Maxhalle. *Pozdraví jej a na chvíli se odmlčí, aby je Mari představila. Maxhall nadzvedne na Mariu obočí a založí si ruce na hrudi. Přímo z něj vanul pach vlkodlaka. Ale žil na okraji Brooklynu, mohl být ve smečce z jiného okresu - nejpravděpodobněji Queens, který začínal na druhé straně jeho domu.* Novináře si do domu nepouštím. *Odmítne a Bella se uchechtne.* Skvělý rozhodnutí, ale my jsme detektivky z Brooklynského oddělení. *Ukáže mu zběžně odznak.* Měl byste čas? Domníváme se, že tehdejší případ a nedávný by mohly souviset. *Dodá narovinu, protože jako vlkodlakovi by mu mělo dojít, jak vážné by to mohlo být, kdyby případů přibývalo. Maxhall na to konto poněkud nevraživě zavrčí, ale uhne jim z cesty a pozve je dovnitř.* Až po vás. *Ušklíbne se Bella, která za zadkem vážně nechtěla cizího vlkodlaka, byť jim uhnul pohledem a dal tak najevo pokoru, svým způsobem, takže jejich dominanci uklidnil.*
/Vlkodlak, z jiné smečky, který má kolem sebe svou rodinu? Tohle může být zatracený průser./ *Jakmile muž vešel první a Bela druhá, tak se Mari opět rozhlédla, něco nebylo v pořádku a burcovalo to v ní její instinkty, kdyby jen věděla proč se to děje. Pomalu prošly chodbou domu a muž je zavedl do místnosti, která byla nejspíš kdysi velice designový obývák, rozhodně tady byl poznat dotyk ženy, jenže zároveň bylo poznat, že měli děti, hračky rozházené všude, jedna zeď pokreslená. Muž jim ukázal na pohovku aby si sedly. Ona sama byla větší zastánce stání, pokud se Bela posadila, tak se postavila tak aby stála po jejím pravém boku blíž ke dveřím, pokud zůstaly obě stát tak se jen dál rozhlížela a čekala jak muž zareaguje.* Na co se chcete zeptat? /Přímo k věci, to je fajn./ *Maria se nadechla, že odpoví, ale něco ji zarazilo. Zvonil ji telefon, omluvila se a koukla po Bele jako by chtěla očima říct, že je to ze stanice.*
*Bell si pečlivě prohlédla obydlí, které přímo čpělo pachem cizího vlkodlaka, nicméně držela své instinkty pod kontrolou. Zůstala stát blíže k rohu místnosti u nejbližšího východu, vlastně toho, kterým dorazily a Mari zaznamenala po svém pravém boku, zatímco vlkodlak se ošil, ale pak se usadil do nižší pozice. Začínala mít dojem, že není nějak výrazně dominantní, jako byl spíše na začátku ochranitelský vůči dětem a sobě, když stanul tváří v tvář neznámým vlkům, což chápala.* Na případ, kterého jste byl svědkem. Dost nám ulehčuje, že jste vlkodlak, takže abychom se dostali k věci. Máme podezření, že jde o práci čaroděje, nejspíše. A ve vaší výpovědi se zdá, že jste něco mohl vidět, něco, co by nám snad mohlo pomoci jej identifikovat a předat Praetoru nebo nefilim, protože jak se zdá, onen případ, kdy jste svědčil nebyl jediným a podle podobnosti u nových případů je zde buď napodobitel, nebo ten, kdo to dělal již kdysi. Velmi by nám pomohlo, pokud byste nám mohl říct, čeho jste byl tenkrát svědkem a zkusil si vzpomenout na jakékoliv detaily. *Požádá jej klidně Bella. To, že byl vlkodlak celou situaci dělalo nadějnější a otevřenější. I tak se však snažila říct pouze to, co mohla, aniž by "ohrozila" vyšetřování. Snad však apel na to, že znovu umírají lidé bude i podruhé dobrý motivátor.*
*Bedlivě ho sledovala a ujistila se, že je mezi nimi dostatečná mezera pokud by mu cvaklo a zaútočil na ně. Poslouchala přitom Belu, která se opět ujala slova, což Mari absolutně vůbec nevadilo.* Já no ... *Slyšela muže, jak si pročistil hrdlo, potom už začal vyprávět o věcech na které si vzpomínal. Hlavně tedy o krvavých detailech.* Na to místo jsem se dostal pozdě, pach krve se tam objevil z ničeho nic a když jsem ho následoval, tak jsem ji tam viděl ležet, takovou ohavnost jsem v životě neviděl. Nechápu, že jsem ji neslyšel řvát o pomoc, byla to hotová krvavá lázeň. *Jak na to vzpomínal, tak napínal svaly v těle, mohlo to být něco mezi nervozitou, vztekem nebo vinou. Mari si nedovolovala hádat. Chvíli poslouchala co ještě muž mluví, ale zaujalo ji jedno velice podstatné prohlášení.* /Byl od té ženy pouze kousek, přesto nic neslyšel a hlavně ani necítil./ *Zamračí se při představě, že by se jí mohlo něco takového taky stát.* /Jak to zatraceně dělá? Může snad za to něco nadpřirozeného?/
*Bella také poslouchala, co muž říká, dokud nezískali vše, co potřebovaly a posléze opustily místo a obešly ještě zbytek míst činu, zatímco Bell si cestou okolo stanice odevzdá auto a v autě s Mari si dělá poznámky o tom, co už zjistily.*
*Spolu s Bel objezdila zbytek svědků, co měly na ten den nachystané. Trvalo to poměrně dlouho, ale z těch co potřebovaly vyslechnout nic moc kloudného nevzešlo.* No, tak to nám moc nepomohlo. Co se to tady zatraceně děje? *Povzdechla si a zadívala se na stanici, před kterou zastavily po posledním výslechu. Bylo na čase jít domů, rozloučila se s její kolegyní a pomalu a bezpečně se vydala ke svému bytu, kde se převlékla do sportovního aby si mohla zaběhat.* /Tohle dneska vážně potřebuju./
*Jen co odešla ze stanice s Bel, která usedla za volant, tak se sama vydala na místo spolujezde. Projížděly v tichu a jí to nevadilo, nebyla typ, který by potřeboval neustále konverzovat. Jakmile dorazily na místo a ona šla pro svou sestru, tak Mari vystoupila a přešla pomalu k místu řidiče, kde se opřela o dveře. Letmě sledovala místo kam odešla její kolegyně a zároveň pozorovala okolí kvůli možnosti nebezpečí, dělala to vždycky, někdy podvědomě, někdy vědomě. Ale potom co se dozvěděla o sériových vraždách, tak byla její reakce rozhodně vědomá. Ve chvíli kdy Bel hodila klíčky, tak je beze slova chytla. Ze slušnosti pokývla v pozdravu na její sestru a bez jakéhokoliv komentáře si sedla na místo, kde před chvílí seděla ona. Počkala dokud obě děvčata neseděly bezpečně vzadu připásané a potom se teprve rozjela čekající na nějaký pokyn od Bel kudy se vydat dál.*
*Bella ji vedla až k sobě domů a vystoupí a požádá o pomoc Mari, protože Medy panikařila z toho, že jede v neznámém autě a Bell ji nemohla dostat ven, pokud by na křehkou plavovlásku použila svou vlkodlačí nebo i normální vyšší sílu, mohla by jí spíše ublížit. A sama ji šetrně ven dostat nemohla. Jakmile však Medy byla venku, ať s Mariinou pomocí, nebo proto, že mamá v papučích vyběhla ven, jak slyšela Medein nářek, který obě vlkodlačicím už asi rval uši, ale ona měla prostě epizodu a potřebovala svoje bezpečné prostředí.* Mamá, ahoj. *Pozdraví ji, ale její máma předá sestru do péče starší z nich, Ariadne, která měla dvouletého prcka a tak byla s ním doma.* Oh, díky, že jsi ji přivezla. A tobě taky. *Otočí se na Mari, kterou zachytí vděčně za ruce a pak spráskne ruce, aniž odstoupí.* Pojďte dovnitř, přece tu nebudete tak stát, zrovna jsem dodělala oběd! *Bell s sebou ucukne a zvedne ruku.* Mamá, to ne, my musíme do prá- *A v ten moment její máma sebere prostě klíčky od auta ať je zkusí vzít Mari z ruky nebo z auta přímo, na starší ženu byla překvapivě rychlá.* S prázdným žaludkem se špatně pracujeme, jdeme. *Poručí a pak se otočí, kdyby náhodou nešla.* To chcete, ať vás ženu pantoflem? Opovaž se odmítat mámino jídlo, kde jste nechaly slušné vychování dámy? *Založí si ruce v bok a pozvedne obočí a i tak dominantní vlkodlačice jako Bella si odkašle a otočí se raději k Mari.* Mimochodem, tohle je moje mamá Suzie Ebony-Mowbray, mami, to je má kolegyně Maria Martines.
*Ve chvíli kdy zastavily, tak se po dívkách koukla. Bel ani nemusela říkat o pomoc, protože si Mari všimla situace, obešla spěšně auto a pomohla své kolegyni. Sama si něco během dětství zažila, takže dokázala pochopit co v tuto chvíli drobounká dívka zažívá, proto byla taky co nejšetrnější. Teprve za chvíli si všimla, že se k nim připojila další žena, a to ve chvíli kdy ji Bel pozdravila protože Mari k ní stála zády. V tu chvíli se ale otočila a čelila ženě před sebou. Za chvíli jí ale celým tělem projede trhnutí, jakmile se jí žena chytila tak velice silně odolávala aby se jí nevytrhla. Ihned své oči přesunula k Bele. Nevěděla co jí říct, nechtěla nikam na oběd, to se až příliš podobalo rodinému setkání a to v ní vyvolávalo i po takové době nepříjemné chvíle. Přece jen vzpomínky na rodinu pohřbila už dávno a to hodně hluboko.* Madam, omlouvám se, ale ... *Začala zároveň s tím, kdy se vymlouvala i Bela, ale zastavilo ji, když jí žena prostě sebrala klíčky. Nevěděla jak reagovat.* /Já někdy nějaké slušné chování měla?/ *Tahle věta jí ale zůstala jen v hlavě, protože nechtěla být ke kolegyni neuctivá, zvlášť jelikož byla dominantnější a mohla by jí to přikázat. Proto se nechala představit.* Těší mě madam. *Pokývla jí hlavou a raději šla dál než by Belina matka po ní hodila papuč.*
*Bellina matka si rozhodně nebrala servítky s tím, jak se chovala a prostě si obě ženy nahnala do domu. Bella se vesměs podřídila stejně jako Mari. U Belly to bylo z úcty k matce...a také respektu k jejím pantoflím, se kterými uměla velmi obratně zacházet. A flákat velmi bolestivě, i bez nadpřirozené síly. Zavede ji tak do domu a zuje se, protože s tím, kolik tu žilo krků tu už tak často byl chaos a nebylo nutno přidávat v domácnosti práci.* Kdyby sis chtěla zajít do koupelny nebo na záchod, tak touhle chodbou, třetí dveře nalevo. *Nadhodí k ní, ale sama si před jídlem omyje ruce v dřezu a pak si vezme talíře a začne nabírat polévku.* Kolik si dáš? *Zeptá se a po odpovědi nabere jí i sobě, donese ještě příbor a nabere i mamá. Předpokládá, že sestry se nají později, až se Medea uklidní.* Dobrou chuť. *Popřeje jí i mamá, která se k nim přidá a sevře si kořen nosu, když mamá začne do Mari hustit s tím, zda je Bella během práce v bezpečí a zda jí ji Mari pohlídá.* Mami. Jsem polda. A s Mariou nejsme parťačky, jen kolegyně. Obvykle spolu nepracujeme. Nebude a NEMUSÍ mě hlídat. Jsem polda už několik let a vím co dělám. *Protočí očima a probodne ji pohledem, ať se neopovažuje mluvit o postřelení. Ne, že by to pomohlo, protože mamá si odfrkne.* Byla jsi postřelená! Mohla jsi umřít! - To je riziko povolání. *Oponuje jí Bella klidně a vloží si lžíci polévky do úst.* A nechtěj ať lituju, že jsme šly na jídlo. Nemám problém se zvednout a odjet. *Ukáže na ni, jen co polkne sousto a mamá se zatváří vítězoslavně.* To budeš muset nejprve najít klíčky.
*Mari pokojně došla až k bytu Beliny mámy. Sama se zuje jelikož to vyžaduje hostitelka a vkročí za oběma ženami do bytu. Ještě se naposledy rozhlédne kolem jestli nespatří nějaké nebezpečí, ale poté už jen zavře dveře a pokračuje do bytu. Jen přikývla když ji seznamovali s tím, kde co je. Zrovna ale nic nepotřeboala a tak dál pokračovala s Bel do místnosti.* Jen trochu, nemám hlad. *pronesla klidně a bez dalších prupovídek, byla v neznámém prostředí, s neznámými lidmi. A hlavně s příliš mnoha ženami na jednom místě. Převzala si polévku a usedne s ostatníma.* Dobrou chuť. *Odpoví jen a pomalu začne jíst.* Máte to výborné madam. *Řekla spíš ze slušnosti než z potřeby komunikovat. Poslouchala hádku Bel a její mámy a lehce jí bodlo u srdce. Obličej jí ale zůstával stejný, možná lehce zkameněl.* Madam, to je riziko našeho povolání, jakožto policejní důstojnice vždy budeme pracovat tak, abychom ochránili civily mimo službu a někdy to něco stojí. *Pronesla slova z přednášky, kterou ji kdysi dával její přítel. On ale za to ještě dodával větu o tom, že je vlkodlačice, takže její oběť bude menší než obyčejného člověka. Pak se myšlenkami dostala opět k oběma ženám a teprve teď si uvědomila, že stále nemá své klíče.* /Ta žena je něco jako ninja, jak se jí zatraceně povedlo ukrást mi něco z ruky?/
*Bella se ušklíbla a nabrala jí dle jejího přání a podala jí talíř a poté i příbor. Matka Belly v reakci na Mariinu pochvalu začala Marii odvykládávat recept na danou polévku a Bella se souhlasně ušklíbne a kvýne, když s ní Maria prakticky souhlasí a matka matka Belly se zhrozí, že jí povýšily na důstojnici a začne mrmlat něco o tom, že její práce se nyní zhorší a bude nebezpečnější. Pokýve na slova Mari a ušklíbne se na mámina, načěž tedy dojí polévku, dá oběma druhé a zamíří pro klíčky, k nimž jí nasměruje mamá a s Mari se vrátí zpět do práce a po ní domů.*
*Jakmile dojí, tak se taky zvedne spolu s Bel. Poděkuje její mámě za jídlo a když vyjdou před ddveře, tak se podívá na čas.* Je už poměrně pozdě, výslech svědků z toho incidentu bych nechala na příště a ještě bych se vrátila ke složkám. *Poté Mari nasedla taky do auta a vrátily se spolu na stanici, kde na ně čekala kupa složek, které bylo potřeba projít aby měly nějaké zásadní informace k případu, ať ví na co se ptát svědků.*
*Dnes ani nešla domů. Seděla v dokumentech v archívu, protože včera se objevil další případ, který se podobal nedávnému, co byl s tím klukem na hřbitově v Queens. Zůstala přesčas, aby to prozkoumala, neb ten nový byl v knihovně. Bella nechápala, jak se zrovna TAM mohlo povést spáchat rituální vraždu, aniž by si někdo povšiml...křiku, krve...čehokoliv. Svědci s hrůzou tvrdili, že slyšeli jen krátce křik, ale oběť vypadala, že trpěla mnohem déle. Nedávalo to smysl, z civilského hlediska určitě ne a expert na magii nebyla, aby si byla jistá, zda mohl dotyčný, co to páchal, vytyčit nějakou bariéru, kterou neprojde zvuk nebo kdo ví, čeho byl schopný a co byl sakra zač. Požádala Queens, kde měla známé, zda náhodou nemají případy podobného rázu kromě kluka, neb u ní se vyskytl další takový a v jejich archivu mají další tři. Kdyby nevěděla, že se stal ten na hřbitově, nenašla by ty další. Někdo tu zabíjel zcela úmyslně, ale za jakým účelem? Co bylo cílem? Zazvoní jí budík a ona se prudce postaví a zamíří do kuchyně, podle času, by tu už měla Maria být. Bell si nalije horkou kávu, kterou někdo v konvici připravil, dá si do ní hodně cukru a vyrazí hledat Mariu, aby ji stáhla s sebou do archivu jednoduchým nekompromisním oznámením: * Pojď, musím ti něco ukázat.
*Byla příjemná protažená po raním běhu a tak když zamířila na stanici s vlasy svázáném do pevného drdolu a její tělo oblečené do perfektního kostýmku, který nosila pravidelně do práce aby vypadala reprezentativně, tak se vlastně cítila příjemně. V ruce si nesla horký zelený čaj s citrónem a medem. Procházela stanicí a občas někomu pokývla hlavou na pozdrav, ale jinak to nějak moc nepřeháněla. V hlavě jí ale stále vrtal ten případ a uvažovala zdali Triss přece jen něco o tom lektvaru zjistila. Sotva došla ke svému stolu, tak si všimla malé hromádky papírů, které ještě nestihla udělat při své včerejší směně. Povzdechla si, a usedla za stůl aby začala vyplňovat prázdné kolonky. Sotva vyplnila poslední papír, tak v kabelce zkontrolovala mobil zdali ji nepřišla nějaká zpráva. Najednou uslyšela jak k ní někdo postoupil, viděla u svého stolu a než se mohla vzpamatovat nebo Belu pozdravit, tak na ní vyhrkla.* Uhm dobře? *Položila to spíše jako otázku, zvedla se a šla za ní. Předpokládala, že se jedná o něco společného s případem.* Co se děje? *Optala se ještě stále za chůzí a podle místa kudy procházely jí bylo čím dál jasnější kam míří.*
*Bella zvedne prst, že o tom nemohou mluvit zde, protože to není pro uši civilů a zavede ji do místa v archívu, kde nebyly kamery a ani odposlech vesměs. I tak však promluví potichu.* Další případ. Holka, asi sedmnáct, neznají její totožnost. Problém je, zemřela v knihovně a kromě posledního výkřiku prakticky, neslyšeli to, čím si skoro s jistotou dle koronera, prošla než zemřela. Než se zeptáš, nemám nejmenší tušení, proč knihovna, zda to byl další rituál nebo ne, ale byly tam střepy a rozlitý lektvar. Odebrali vzorky, zkusila jsem něco taky vzít, pro tvého čaroděje nebo pro nefilim, co to řeší. Ale je tu ještě něco- *Vychrlí na ni rychle, protože nechtěla ztrácet čas vysvětlováním, když by se hodilo pátrat.* Kromě toho, že v knihovně někdo nebo něco vypnulo kamery. *S tím se volnou rukou natáhne pro tři složky datovaného do minulého a předminulého roku a dá jí je.* Naše dva známé případy nejsou první. A to se mi z Queens ještě neozvali, zda tam mají něco podobného. *Konečně se zhluboka nadechne a jakoby nespustila slovní vulkán, se vklidu napije stále s klidným výrazem kávy, pouze u toho pozvedne jedno obočí.*
*Pokývne hlavou na srozuměnou, že chápe. I když tohle bylo poprvé co přímo na stanici řešila případ mimo oči svých kolegů, tak v terénu se s tím už setkala. Počkala dokud nedošly na místo, kde by je každý neslyšel a pozorně si prvně vše vyslechla. Nelíbilo se jí, kam tím Bela spěje, protože tím pádem jim na jejich území řádil sériový vrah. O co hůř, ten sériový vrah byl nejspíše jiného než civilského původu, což dělalo ještě větší problém kvůli záznamům.* Jak je možné, že si to nikdo předtím nespojil, když jich je víc? *Podivila se, ale pak jí něco napadlo.* Jak velké jsou rozmezí mezi případy, které jsi už našla? *Neměla chuť řešit vykání a tak automaticky sklouzla k tykání.* Kolik jich je? Myslím tím celkem. A jsou všichni tak mladí? *Pokládala jednu otázku za druhou a vytryskal z ní asi podobný vulkán slov jako z Bel. Uvažovala o souvislostech a nepříjemnostech z toho plynoucích.* Takže předpokládám, že teď projdeme celý archiv abychom se dostaly k něčemu podobnému? *Dodala poslední svou otázku a čekala na odpověď kolegyně.*
Buď je někdo se Zrakem zamaskoval a odsunul, nebo je nemohli vyřešit a pak si to nespojili, netuším. *Trhne rameny.* A tohle na to navazuje. Předminulý rok dvě, jedna začátkem roku, druhá podobně jako s tím chlapcem na kůlu. Minulý rok těsně před novým rokem, ta na hřbitově byla měsíc zpátky a včera další. Z Queens ještě zprávy nemám o počtu a ostatní stanice tady nebo v dalších čtvrtích jsem ještě neměla možnost zkusit. Problém je, že oficiálně to úplně otevřít nejde, protože nemáme vodítka k pachateli těch činů a podobně. Jen mrtvé. V rozmezí náctiletých po třicátníky. Většina z nich jsou migrující zřejmě, jejich identity se nenašly. A pravděpodobně jde o civily, ale to soudím jen z posledních dvou obětí, do složek tohle bohužel nenapíší. *Ušklíbne se, když jí zodpoví její otázky a napije se kávy.* Tak nějak. Chci vědět, zda jich tu je více. Stále můžeme říct, že nám ty dvě vraždy přišly podobné a zkusily jsme pátrat. Ale je tady ten bod, že civily nemůžeme přivést k podsvětu. Skvěle, miluju, když se mi kříží životy. *Protočí očima, dopije hrnek, i když je horký a potom si rozpustí vlasy a sepne do pevného drdolu, aby jí nezavázely.* Jdeme na to.
*Pokývne hlavou na srozuměnou a dobře si to zapíše do paměti.* Nelíbí se mi to, sérioví vrazi jsou špatní sami o sobě, ale pokud k tomu přidáš nadpřirozenou složku, tak z toho může být absolutní katastrofa. *Povzdechne si a promne si spánky. Tohle rozhodně nečekala, ne v takovém rozsahu.* Kdyby měl vrah jeden oblíbený profil oběti, tak by to bylo mnohem jednodušší. *Zadívá se na Bel.* Ten lektvar jsem odevzdala čarodějce se spojením na nefilim. Neozvala se, takže pravděpodobně nic nezjistili. Ale s takovým rozsahem se to rozhodně musí řešit. *Přikývne a usadí se k jednomu ze stolů co je v archivu a začne listovat první složkou, kterou uvidí aby mohla probrat podrobnosti případu a jestli tam nenajde něco podezřelého.* Čeká nás spousta práce. *Povzdechne si a listuje stránkou, pomaličku projíždí jednotlivé informace zapsané detektivy, ale zrovna v této složce nenajde nic podezřelého.*
To už je. *Nakrčí nos a pokýve hlavou nad její poznámkou o profilu oběti.* Možná tam něco bude, ale možná to bude něco, co nevyzjistíme. *Trhne slabě rameny a kývne.* Ten lovec, co jsem to s ním řešila chtěl vědět o jakého čaroděje šlo, ale taky se mi neozval, možná už to spolu probrali. *Trhne slabě rameny a zamíří pro hromádku dalších složek, aby je spolu mohly probrat a sedne si kousek od ní. Jejich souboj rozhodně pročistil napětí, protože věděly, na čem jsou a mohly fungovat jako lidé.* Možná zkusit zúžit nějaký perimetr, nebo najít vzor, na druhou stranu může jednat naprosto náhodně. Pokud to opravdu jsou magické rituály prováděné čarodějem...lidé mají tendenci sklouznout k rituálu, nějakému profilu oběti, charakteristickému postupu, podpisům...nesmrtelní a dlouhověcí mi přijdou jakoby se těchto věcí vzdali a fungovali náhodně, jak se jim zachce, někdy s motivem, někdy bez. Co když toho má na svědomí více, jen postupuje někdy tak a jindy onak? *Nadhodí pochybně, doufajíc, že tato hypotéza je špatná a neprokáže se. Měly by o to více práce.*
Je to pravděpodobné, a nejspíš na tom dělají lidi mnohem víc obeznámení než my. *Pokývne rameny.* Ale sama bych si neodpustila pokud bych věděla o sériovém vrahovi a nepokusila se po něm alespoň podívat. *Dodala a mezitím zalistovala v další složce, nic jí nepřišlo povědomého, obyčejná vražda pomocí střelné zbraně, pravděpodobně práce gangu podle umístění těla a tetování, co na sobě ten muž měl.* Co vím, tak sérioví vrazi nejednají náhodně, a pokud se nijak zvlášť neliší od civilů v tomto ohledu, tak bychom měly být schopné vypozorovat... *V tu chvíli se zasekla uprostřed věty, ne snad že by se vyděsila, spíš se najednou zasoustředila na složku před sebou. Absolutně odporně zohavené tělo, co ale bylo příznakovější byl lektvar podobné barvy rozlitý kolem hlavy oběti.* Podívej se sem. *Řekla a podstrčila k ní papíry ve složce.*
Pokud ví, neměla by tu být jména vyšetřujících detektivů, nebo neměl by někdo vědět o tak velkém případě? *Nadhodí pochybovačně, kývne na další slova a sama se pustí nakonec se zamručením do hledání. Vstane na vyzvání a přiblíží se k Mari do zad a lehce se jí nakloní přes rameno.* Nechutný, co má sakra za motiv... *Zabrblá si ještě něco ve smyslu, že jí kazí ranní kávu pošahanej vrah a za tohle ho nakope do prdele, jestli se jí dostane pod ruku, načež nakloní hlavu do strany.* Možná je tu ještě nějaká otázka. Zde i u včerejší vraždy byl ten lektvar využitý, vylitý. Proč ten na hřbitově nebyl a zůstal odhozený bokem vcelku? *Zamrčí se a sáhne po složkách se stejnými případy, aby si ověřila, zda všechny lektvary byly takto poničené. Byly. Zamračí se o to víc.* A jaký má ten lektvar účel nebo účinek. *Doplní ještě tu otázku.*
Rozhodně ano, ale pokud by si všimli nějací detektivové, tak by o tom snad oddělení vědělo ne? *Zamyslela se.* Na jednu stranu je dobře, že o tom nikdo neví, na druhou to něco vypovdíá. *Povzdechla si a málem si zajela rukou do vlasů, dokud si neuvědomila, že má drdol a tak ji zase nechala klesnout.* Nevím co si myslet, pokud to někdo dělá jen pro zábavu, tak je to absolutně nechutné. Na druhou stranu pokud se jedná o rituál a něco to má vyvolat, tak jsme na tom mnohem hůř. *Bezradně se podívá na složky a opět se pustí do dalšího procházení složek. Doufala, že to dnes všechno stihnou alespoň letmě projít.* Přece toho nemohlo být zase tak moc. *Po chvilce když Bel promluvila, tak se musela zamyslet.* Netuším, moje čarodějka se neozvala a já nevím co s tím. Přes nadpřirozeno jsem nikdy nebyla. *Uchechtla se.* A v lektvarech se už vůbec nevyznám. Co by s tím zatraceně mohli dělat?
Jak říkám, mohl to ututlat někdo se Zrakem nebo člen podsvěta. Nikdy nevíš, kdo všechno tu pracuje. Může tu být nějaký čaroděj a ani o tom nebudeme vědět. *Pokrčí rameny a potom souhlasně pokýve hlavou.* Ani jedna z těch možností není zrovna bezva. *Pak se vyjádří k lektvarům a nakrčí nos.* Já nevím. Nemám s nimi moc zkušenosti. Jen s těmi z Praetoru a ti obvykle pomáhají s vlkodlaky a upíry, někdy čaroději, co jsou mladí nebo čerstvě proměnění a pokud jsou k dispozici, upravují vzpomínky členům rodin proměněných, před kterými se prozradili a podobně, aby se do toho netahali lovci a čerstvě proměnění nebo mladí čarodějové, co sami netuší, kdo jsou, měli šanci se naučit v tom všem pohybovat a skutečně tu druhou šanci měli. *Pokrčí rameny.* Ale jsou to lektvary, určitě mají nějaký účinek. *Povzdechne si.* Nejjednodušší by bylo nechat ty složky zmizet a předat je nefilim nebo Praetoru, aby to s nimi řešili... *Nšpulí rty.* Což si však dovolit nemů- *V tom jí zavolá mamá, která spustí řecky a Bella do onoho jazyku automaticky také přepne. Mari tak asi nebude rozumět, ale naléhavost matčina hlasu a uklidňující a ujišťující tón Bellina hlasu. Pak hovor típne.* Musím zajet pro sestru k její psychiatričce. Přidáš se? Nevím jak na tom bude. Má těžké OCD a měla náročné sezení, a někdo musí sledovat cestu, jenže někdy mívá chvíle, kdy si začne škrábat ruce do krve nebo tak a musí se držet, aby se zklidnila a to jako řidič nebudu moct, pokud náhodou je na tom takto zle. *Požádá ji trochu...opatrně, protože nerada do sestřina zdravotního stavu někoho zatahuje. Zlepšila se, ale občas to bývalo horší na terapiích, aby uměla fungovat normálně a bez problémů. Na ní samotné jdou znát obavy.* Pak se můžeme stavit třeba ještě jednou za svědky, zda si na něco ještě nevzpomenou, ideálně na všechny, které mohli vidět nebo tak... *Navrhne, aby to pro Mari nebyla úplně zbytečná cesta.*
*Přikvýne na její slova.* Sama jsem se už přesvědčila o tom, že na stanici jsou lidi kteří ví víc než já. *Tímto nepřímo narazí na svého parťáka, který vlastně věděl mnohem víc než ona i když byl pouze člověk. V tu chvíli se měla chuť plácnout do čela a říct jak je pitomá. Ale zase tak dětinská nebyla, nebo minimálně ne před osobou, které stále nevěřila na sto procent, to téměř nikomu.* Pokud existují lektvary, které dokáží uklidnit vlkodlaky, pak ten lektvar může způsobit cokoliv. Ať už je to pro to aby uklidnil osobu, kterou zrovna *zasekne se a hledá správý výraz jak to říct* vykuchává, nebo snad proto aby opar omámil svědky a nevšmli si toho. Ale může to být absolutně cokoliv. *Zkousne si ret a v hlavě jí šrotují myšlenky na všechny možné způsoby užití lektvaru, vůbec ale nepomáhalo to, že v magii neměla žádný přehled a nemohla tak vědět, které lektvary jsou reálně vytvořitelné a které ne. Opět se zaloudá tak daleko, že ji přeruší až telefonát, který Bel svede s někým rozrušeným na druhé straně. Jakmile to típne a otočí se na ni s prosbout, tak si ji vyslechne a nakonec přikývne.* Není to problém, myslím, že budu chtít i na chvíli vypadnout z těchhle složek a projížďka mi může utříbit myšlenky. *Dodala a nijak se nezmiňovala o nemoci její sestry, snažila se o taktní jednání jak jen to šlo.* Bylo by fajn obejít svědky, třeba z toho něco bude.
Vždycky takoví jsou. *Trhne pouze rameny a nerozvádí to nikam dál. Pak jen pokýve hlavou a poslouchá ji, dokud jí nezavolá mamá.* Dík, tak jedeme. *Prohodí, hodí přes sebe koženou bundu a zamíří k autu. S šéfem se to dalo vyřešit, rodinné záležitosti bral, kór, když se to dalo nějak skloubit s prací a brzy tak byly v autě a Bella řídila směrem k místu, kde měla vyzvednout Medeu, svou malou sestru. Bella zaparkuje a vystoupí, musí zajít pro sestru dovnitř, kterou hlídaly sestry, co tu pro takové případy byly, docházela do jedné léčebny na terapie a také prášky, které musela brát a jednou za čas tam chvíli byla, když našli něco, účinějšího na zvládání její nemoci.* Dori! *Vyjekne během nádechu mezi usedavým pláčem a vyběhne k ní a pevně ji obejme, u čehož ji bezděčně začne škrábat, nejspíše bylo dnešní lekcí překonávání strachu z bakterií nebo tak něco, kdy musí zkusit něco, čeho se bojí a potom to překonat nebo možná se umýt jen jednou, dvakrát a ne si dřít kůži vším možným. Pevně ji sevře a stiskne ji v náručí.* Ach zlato, pojď půjdeme domů. *Broukne a políbí ji krátce do vlasů, načež poděkuje sestrám a vezme ji k autu a posadí ji dozadu. Klíčky hodí Mari.* Budeš muset řídit, navedu tě k nám domů, jedeme do Queens. *Nadhodí a nasedne za sestrou, aby si neublížila.*
*Was ze své hobití skrýše vyrazil samozřejmě až poté, co slunce zašlo za obzor a město postupně zalila tma a s ní i přicházející večer. Jinou možnost ostatně ani neměl, takže se nemusel složitě rozhodovat. Navíc díky tomuto měl Tanoia více času na to, domyslet své plány, ať už to byly všelijaké šílenosti. Po těch letech ho už nakonec nerozhodí asi nic. Na druhou stranu nesmí toho malého všetečného féra podceňovat. Představivosti měl nakonec ten klučina téměř i na rozdávání.* /Ale nakonec díky tomuto s ním nikdy není nuda./ *Pomyslí si. Jakmile se dostane hromadnou dopravou k Central Parku, zavítá rovnou do náruče přírody, mimovolně přitom nasávajíce do plic nepotřebný kyslík. I po těch letech, co od proměny uběhlo, jej to neomrzelo. S rukama v kapsách kabátu pak postupuje dál. Přesto, že mu není zima, nemusí vypadat jako úplný blázen a přitahovat zbytečně pozornost. Proto má taky na sobě dlouhé černé džíny, stejnobarevný lehký svetr a první slušné boty, co vyhrabal z botníku. Moc dobře ale věděl, že až se ocitnou mimo lidskou civilizaci, ty boty si zuje a kabát taky odhodí na dobu neurčitou někde bokem.*
*Z domu odíde už pred západom slnka, nechávajúc svojho vytešeného čerodeja doma s jeho plánmi a nápadmi, ktoré sa rozhodol vyskúšať, než ich dom prechádza prerábkou a inováciou, len aby mohli začať so svojim vysnívaným projektom na čajovňu. A predsa len ho Lóni poslal so slovami: “Užite si to ako za starých čias, zlato.” A on to tak plánuje. Samozrejme, že do parku však vstúpi ešte za svetla. Bojí sa. Stále sa bojí ľudí, hlavne neznámych mužov, a stále sa obáva existovania v tme. No nechce byť na obtiaž, chce sa baviť a smiať sa, užívať si znova čas tak, ako predtým, než sa stalo viacero vecí. A s Wasom sa nevideli už tak dlho. Má mu čo povedať, má mu čo ukázať, má mu čo dať.* /Chýba mi. Tak rád ho objímem./ *Napadne mu, kráčajúc už pomerne vychladenou a trochu vyschnutou trávou, pretože začína zima, a zeleň sa stráca. Vyvoláva to v ňom spomienky na Faeriu, na Zimný dvor, na obdobie, keď sa s Lónim vyznali, dali sa dohromady a on môže toho chlapca bezpodmienečne milovať, za hranice a ďalej. Ale od vtedy sa veľa vecí zmenilo, no dúfa však, že ich priateľstvo s Wasom nie.* /Bude mojim najlepším priateľom navždy./ *Nadšene ako malé dieťa si poskočí na tráve s bosými nohami a vlneným pončom, ktoré má aspoň naoko pôsobiť ako zdroj tepla, aj keď mu nie je zima. Len čo dorazí, skryje sa za strom pri dohodnutom mieste, a vie síce, že Was je upír a pravdepodobne sa o jeho “útoku” dozvie skôr, než vôbec vykročí zo svojej skrýše, pokúsi sa o to. Vyčká teda na tmu, skrácujúc si čas pofajčievaním jointu, dostatočne ďaleko od chodníčka, aby nikto necítil a nevnímal, že tam vôbec je a má pri sebe takú látku ako drogu. Sleduje pri tom poloholé koruny červenkavých stromov a žltkastých lístkov, vdychuje čerstvý vzduch a snaží sa každú chvíľu upokojovať svoje nateraz na všetky strany rozlietané srdce, aby bol dnešný deň najlepší, ako len dokáže byť. Až keď sa zotmie a konečne začuje až príliš blízko vedľa seba nejaké pohyby, napriek upírskej nenápadnosti, akoby sa niekto dotkol konáru s lístím a to zašušťalo, akoby z neho práve vyletela sojka. Snaží sa pohybovať čo najtichšie, ale chce sa mu smiať, preto sa posledné kroky iba hodí na telo kučeravého Wasa a rozosmeje sa.* Bu. *Zvolá hravo a detsky, cítiac sa omnoho lepšie, keď už sú spolu.*
*Parkem postupuje dál klidným krokem, užívajíce si poklidnější části města, sic se svým dobrým sluchem slyšel i nějaké ty auta nedaleko, jak sviští na cestě. Nebo to byly autobusy? Těžko říct. Nakonec to pro něj není nyní tak důležité. Radši podle paměti jde blíž a blíž k místu, kde se tento večer měl s Tanoiou setkat.* /Jsem fakt zvědav, co vymyslí tentokrát./ *Neodpustí si hlásek v jeho hlavě. Rád by přitom férovi udělal radost, což vzhledem k zlepšeným smyslům je občas trochu oříšek. Přesto, když už tedy zaregistruje, jak někomu poblíž tluče srdce, a následně i ucítí na zádech něčí váhu, zavrávorá a nasadí co nejvíc zděšený hlas.* Lek! *Vydá ze sebe tiše, leč s důrazem. Poté se na nohy postaví pevněji, otočíce přitom hlavu lehce do strany, aby se mohl na féra aspoň nějak podívat.* Spokojený? *Nadhodí pak, zazubíce se na svého kamaráda. Rád ho po té době vidí a rozhodně je zvědav na to, co si pro něj tentokrát vymyslel.* Mám tě do Faerie nést na zádech, nebo ze mě slezeš? *Neodpustí si, nicméně kdyby fér fakt chtěl na jeho zádech zůstat, nedělá mu vůbec problém ho nést, jen by se musel chytit.*
*Pretočí očami.* Bolo mi jasné, že ma budeš počuť. Neboj sa. *Neušetrí si podpichovačnú, no pobavenú poznámku, a drcne do upíra jemne ramenom a jedným bokom, keď sa okolo neho pretočí, aby mohol stáť priamo pred ním. Natiahne obe dlane k jeho tvári, za líca ho stiahne k sebe a pobozká s veľkým “mua” na čelo.* Tak rád ťa vidím. *Radostne sa usmieva, chce sa mu pri tom tlesknúť o seba dlaňami, a skoro sa zatočí na mieste. Vezme pri tom muža za ruku.* Neboj, nenechám sa nosiť. *Rozhodne sa ešte reagovať, aj keď by sa nestalo prvýkrát, že by ho Was niekam niesol na chrbte či na rukách. Niekedy sa cíti ako dieťa, ktoré má už desiatky rokov tento milý upír na starosť. Pri tej myšlienke sa aj tak zazubí.* Tak poď, že prídeme načas. *Navrhne spokojne a stiahne svojho najlepšieho priateľa za ruku k dubu, ktorý ich má previesť do Faerie. Už je to tak dávno, čo takto boli spolu na nejakej oslave alebo tancovačke medzi vílami, cítili sa živí, zdraví a bez problémov, akoby neexistovalo na svete nič zlé, akoby neexistovala bolesť a strach. Nemôže sa preto prestať usmievať, napriek tomu, ako mu chýba Lóni. Zároveň si túto možnosť váži.* Ty mi zatiaľ povedz, ako sa ti darí s tvojim umením. Chcem ťa vidieť v galériách. *Zvolá a len čo to dokončí, naraz ich oboch stiahne do už otvoreného portálu, cez ktorý sa v sekunde stratia vo Faerii. Nie je to ďaleko od miesta, ktoré vybral na dnešnú slávnosť. Je to miesto, ktoré sa Wasovi zapáčilo už dávno predtým, aj keď sa krajina neustále mení a prispôsobuje a tvorí sa ako sen, podivne a nerovno, no isté miesta ostávajú neustále skoro podobné.* Keď ti poviem, zatvoríš oči, budem ťa viesť, dobre? Dúfam, že mi veríš. Že mi zveríš svoju existenciu. *Povie podivne mysteriózne, ale hravo, preto je jasné, že neplánuje nič zlomyseľné, to by ani nebolo súčasťou jeho hebkej a jemnej osobnosti, ktorá mu v živote zabezpečila už mnohé a mnohé podivne zvláštne situácie. Poskakuje vedľa svojho priateľa a cíti sa v bezpečí, keď je mimo civilského sveta, kde ho napadli, a je zas doma, zosilnený a slobodný a… férsky.*
*Pobaveně se uchechtne na tu poznámku a nakloní hlavu do strany, aby na féra viděl. To už se však Tanoia odtáhne a postaví se před něj. Tak se usměje přímo na něj a překvapeně zamrká, jakmile je stažen níže a dostane pusu na čelo. Opět se pobaveně uchechtne lehce vrtíce nad ním hlavou, až mu to tedy fér svolí.* Jojo, taky tě rád vidím. *Přikývne oplatíce mladíkovi stejný nadšený úsměv. Nakonec ho přece taky rád vidí, což i řekl.* Ale víš, že bych s tím neměl problém...a že by to ani nebylo poprvé. *Podotkne pak. Navíc od čeho měl taky tu sílu, ne? Když už nesl sochy do galerií, předstírajíce přitom, jak těžké jsou, proč by zrovna toto měl být problém. Nicméně Tanoiu nijak nepřemlouvá.* Vždyť už jdu. *Protočí v tom momentě panenky, není však podrážděný. Proč by taky byl? Stisk ruky férovi hned proto oplatí a následuje ho rovnou k portálu do Faerie, do níž měli oba namířeno. Už tam nějaký ten pátek nebyl, naposledy možná v tom labyrintu, pokud se tedy nemýlil.*/Pravděpodobně...to už je doba. Ten čas fakt utíká jako voda./ *Pomyslí si. Než pak stačí odpovědět, je stažen rovnou do portálu. Lehce se tedy oklepe.* Je možné, že jsem si stále nezvykl? *Nadhodí přitom. Hned se ale vrátí k tomu, co mu Tanoia řekl.* Nedávno jsem dokončil jednu sérii a už se jen domlouvám, kdy ji budu moct převézt. *Sdělí férovi. Je z toho nadšen, nicméně trochu se bojí, že to opět nebude mít úspěch i přes tu haldu snažení.* A co ta socha, co jsem ti dal k narozkám? *Optá se a zvědavě se rozhlédne po okolí. Na následující slova hned kývne.* Věřím a svěřím. *Zazubí se. Nehledě na zvěsti o vílách..Tanoiovi věřil a věděl, že to není chyba. Tento mladík je prostě jiný.* /Ale jen v dobrém./ *Ozve se hlásek v jeho hlavě, když se na Tanoiu mimovolně podívá, jak tam vedle něj tak poskakuje. Pobaveně přitom zavrtí hlavou.*
*Pokrúti hlavou.* Dlho si tu nebol. Odvykol si si, pravdepodobne. No, pokojne ťa do Faerie stiahnem aj každý deň, ak budeš chcieť. *Zazubí sa spokojne, len čo sa zorientuje v prostredí a vyberie sa známym, až príliš známym smerom. Obzerá sa naokolo, akoby to tam nepoznal, ohúrený a potešený domovskou prírodou, i čerstvým, nepošponeným vzduchom, preto sa aj zhlboka nadýchne, láskavo sledujúc stromy, ku ktorým sa priblížili, a vstúpili medzi ne.* Neprezraď sa, že máš silu za niekoľkých chlapov, dobre? Každopádne, prajem si pozvánku na vernisáž, budem tvoj podporca v prvej línii. *Zazubí sa spokojne, a len čo padne jeho pohľad na muža vedľa seba, zjemnie a sklopí pohľad. Je si istý, že Was len pri prvom pohľade na neho bude vedieť, že mu chce niečo povedať, že sú veci, o ktorých jeho upírsky priateľ nevie, a mal by, pretože mu možno poradí čo najlepšie, a on sa zas bude cítiť o trošku ľahší, napriek tomu, koľko z jeho bremena na sebe nosí aj jeho milovaný Lóni. A to, ako pozná Wasa, že Was ho pozná skoro najlepšie, ho donúti radšej sa teraz netrápiť, a spraviť čo najlepšie prekvapenie.* Tak, teraz zatvor oči. *Prikáže jemne, keď sa v jeho obzore objaví prvý strom s farebnou bavlnenou stužkou uviazanou okolo jedného konára. Na sekundu sa zasekne, vezme ho za ruku, a začne ho ťahať hlbšie a hlbšie do lesa, usmievajúc sa pri tom na čoraz väčší počet farebných stužiek, kývajúcich sa v jemnom chladivom vánku, ktorý však ani jednému z nich vôbec nemusí vadiť.* Ale nepozeraj sa! Nepodvádzaj! *Ešte zdôrazní, a len čo sú na mieste, zasekne upíra vedľa seba dotykom dlane na jeho pleci.* Tak… môžeš. *Zvolá, povyskočí si na mieste a v otočke stiahne z najbližšieho stromu zavesený fialovo-modrý veniec, kvitnúci kvôli jeho mágii priamo na Wasovej hlave, len čo ho na ňu položí.* Všetko najlepšie. *Zakričí, štopne do neho, aby upír vletel do stredu čistinky, posiatej trblietavým práškom, okolo neho sa zhŕknu doteraz akoby neexistujúce víly, držiace sa za ruku, a začnú jemnými, melodickými hlasmi, podivne snovými, spievať a hrať pieseň, ktorú Wasovi sám Tanoia napísal ako jeden z darov, zatiaľ čo on sám nechá malé kvietky vyrastať na mužových dlaniach.* Dal si mi kúsok zo svojho talentu, ja ti dám zas ten svoj. *Prenesie, len čo sa dostane do stredu tancovačky k svojmu kamarátovi, schmatne ho za ruky a začne sa s ním v rytme tanca vykrúcať a smiať.*
*Lehce kývne.* To by dávalo smysl. *Přitaká. Bylo by to to nejvíc smysluplné a zároveň i pravděpodobné vysvětlení. Když člověk dlouho něco nedělá, odvykne si snadno. A co teprve u upírů, když pro ně ten čas utíká ještě rychleji?* /Přesně tak, to bude ono./ *Potvrdí si pro sebe ještě v hlavě, postupujíce dál přírodou s Tanoiou po svém boku. Už začal cítit to nutkání si vyzout boty a odhodit kabát tu tam. Ještě ovšem počká.* Neboooj, neprozradím. *Odmávne volnou rukou. Tón jako by naznačoval, že se mu to jednou málem povedlo, hned ale změní zpět v milý.* Jistě, pošlu pozvánku tobě i tvému drahému. *Mrkne na féra. Nesměl přece zapomenout i na toho rozkošného čaroděje, s nímž fér chodil. Jen tedy doufal, že i jej aspoň trochu sochy zajímaly. Aby pak v té galerii spíš netrpěl. Nakonec Lóniho zas tolik nezná.* /Třeba mě Tanoia jeden den s ním víc seznámí./ *Pomyslí si. Stále mu přitom v obličeji pohrává jemný úsměv.* Dobře, zavírám a budu ti jen a jen vděčný, když se během cesty ani jednou nesrazím se stromem, by ho to chudáka bolelo. *Dovolí si vypustit ze sebe přidávajíce k tomu i jemný úšklebek, než si následně tedy oči zavře a nechá se vést. Věří přitom, že tuto jeho poznámku pochopil Tanoia jako srandu, nikoliv jako nějaký útok. Sám doufal, že to ani tak útočně neznělo, občas mu přece slova utečou špatným směrem.* Nepodvádím a nehulákej..jak jsem tě to jen vychoval. *Zamlaská se zavřenýma očima a pobaveně se uchechtne. Už jen čeká na pokyn k tomu, aby svá kukadla mohl otevřít. A když tak konečně učiní, ucítí, jak mu fér nasazuje kvetoucí věnec na hlavu a pošťuchuje jej s popřáním rovnou do středu dění, aneb hájku, odkud vykouknou i další bytosti. Was se fascinovaně otočil kolem své osy pozorujíce, co se dělo kolem něj. V bytostech poznával něco, jako víly, pokud by to tak tedy mohl říct.* Páni. *Poví o to fascinovaněji, když mu začnou růst kvítky i na dlaních. Jako by něco takového viděl úplně poprvé.* Tohle očividně nikdy neomrzí. *Zazubí se na féra ještě, než s ním začne tančit.* Je to nádhera. *Mrkne na féra v odpovědi na předchozí slova. Nato se začne dál zabývat tancem, než i on propukne v smích.* Tak myslím, že teď nepodáváme nejlepší taneční výkon..co by nám jen na toto řekla učitelka tance?
*Zasmeje sa na tom hlúpom vtipe o narazení do stromu, pretože je podľa jeho gusta, a sám vždy rád spomenie, že humor bol jeden z dôvodov, prečo sa títo dvaja vôbec skamarátili. Spokojne teda obmotá svoje prsty okolo zápästia svojho priateľa a hrdo, skoro až s úctou, vedie oslávencaa k miestu jeho oslavy.* Nehulákam. *Povie ako zranené šteňa, nakrčí pri tom mrzuto obočie, ale to hneď vymení úsmev.* A vidíš, ako víla nemôžem klamať. *Zazubí sa, aj keď ho poza zatvorené viečka nemôže Was vidieť, aby pochopil, že vtipkuje a naťahuje ho. Už si na to totiž ale obaja zvykli, takže to nie je problém.* A až tak starší nie si… na našu dĺžku života. *Zamumle ešte, podpichujúc hravo a detinsky upíra, ktorý vstupuje do stredu diania, a tak mu povolí otvoriť oči. Postupuje ďalej s ním, usmiaty, hýbajúc sa do rytmu, vediac, že sa konečne znova uvoľní a jeho myseľ sa stratí v okolí, aj keď chce Wasovi povedať to všetko, čo sa stalo, pretože on… jemu verí. Was bol prvou osobou, ktorej sa dokázal otvoriť natoľko, až mohol konečne o niekom povedať, že ho naozaj pozná. A aj keď je, hlavne o jednej veci, ťažké hovoriť, cíti už teraz v hrudi tie dvierka, čo sa v prítomnosti jeho najlepšieho priateľa otvárajú, aby sa znova spojili ako spriaznení priatelia. Ale zároveň mu nechce pokaziť narodeniny, preto sa iba zasmeje a ťukne muža do líca, než sa okolo neho otočí a ďobne ho do končeka nosa.* Vidíš, život je prosto tak krásny, keď ho živíš krásnymi spomienkami. *Zvolá a ihneď na to sa pridá do spevu, počujúc ho viac, než ostatných, aby bolo Wasovi nadmieru jasné, že je to pieseň od Tanoiu pre neho, ktorú špeciálne napísal a mohol mu darovať takto, v tomto zbornom znení. Zubí sa a smeje.* Ja som fér, ja viem tancovať, to ty si ako drevo z vlastnej rakvy. *Zachuchúňa sa ako malý, pri ďalej otočke okolo tela svojho kamaráta mu do kvetmi obrastených dlaní vloží hebké vrecúško zelenej farby s perleťovým fialovým odleskom, odrážajúc sa od neho poletujúce farebné svetielka. Pôsobí to, akoby vrecúško horelo akvarelom.* Pre radosť. Pre potešenie. Neboj, viem, čo si zač, o nič sa nemusíš starať. *Zašušká mu poza chrbát do uška, naznačujúc na obsah balíčka. Že sú to, samozrejme, drogy, vytvorené tak, aby mali efekt na upíra, aby ich prijal a užil si v plných dúškoch - pracoval na tom malom vrecúšku hádam mesiac, než ho konečne dokončil s efektom, aký hľadal.* Mám pre teba potom ešte jedno prekvapenie. Alebo teda, vlastne dve. Nebudem ti teraz kaziť náladu ničím, čo by ťa rozhodilo, no vedz, že si mi jednou z najbližších osôb. Tých nie je veľa. Dlho sme sa nevideli, ale verím ti svojim životom, a tak dúfam, že čoskoro sa budeme môcť pozhovárať otvorene a bez obmedzení. Dobre? *Vyhŕkne zo seba ako lávovú sprchu, zastaviac sa pred jeho kamarátom, aby na seba videli, kde ho môže držať, a aj keď je v jeho hlase na sekundu cítiť bolesť, strach, akoby sa tým chcel uistiť, že aj Was to tak má, akoby mu tým ďakoval za svoj život, jeho tvár sa znova zlomí v úškrn.* Všetko najlepšie ti prajem. *Zvolá, vtedy sa kruh roztvorí, ukážu sa tak stoly plné upírskeho a férskeho jedla - džbány a kalichy, malé dezerty, ovocie a niečo, čo pripomína listy. Zo stromov sa spustia trsy zelene, akoby vytvárali okolo čistiny nepreniknuteľnú stenu, a nakoniec, o jeden stôl je opretý obraz, ktorý Tanoia, pomimo drog a ďalších problémov maľoval už od minulých Wasovych narodenín, aby mohol mať upíár doma uchovanú krásnu Faeriu, ako ju vidí jeden z férov sám. A zdá sa, z rôznych uhlov, akoby sa menila, skoro ako skutočná férska krajina navôkol nich.*
*Poznámku ohledně narážení do stromů a jak je to musí určitě hodně bolet si prostě odpustit nemohl, nehledě na to, jak moc pitomý vtip to mohl být a pravděpodobně i byl. Ale i tak, Tanoia se zasmál, čímž způsobil to, že se Wasův úsměv o to víc rozšířil. Byl rád, že féra má. Aspoň někdo je ochotný snášet jeho vtipy a suchý humor mnohdy i bez jakýchkoliv zábran.* Pravda. *Uzná férovy slova. Nakonec neměl ani proč by je uznat nemohl. Součástí podsvěta už nějakou dobu je, takže tento fakt o vílách se už stihl dozvědět, právě díky svému momentálnímu průvodci a nejlepšímu příteli. O to víc, proč v mladíka vkládat důvěru, i když se to ostatním podsvěťanům může zdát nepochopitelné.* Nejsem, ale mladší už nebudu..naštěstí má krása budiž zachována. Snad se budou i emoce držet dlouho. *Oplatí poznámku, přičemž se na Tanoiu zazubí, tedy aspoň si to myslí. Vzhledem k tomu, že má zavřené oči, musí Tanoiovu pozici odhadnout naslepo podle zvuku. Těžko říct, zda se mu to povedlo. V každém případě jakmile může, otevře své kukadla a nedlouho nato se už fascinovaně rozhlíží uprostřed hájku dávajíce najevo svoji radost. Pobaveně se i uchechtne, když se fér otočí a poklepe mu na nos.* Ano, to je...máš pravdu. *Souhlasí a přikyvuje. Vnímá dění a ten nádherný zpěv doplňující zvuky nočního lesa. Ta atmosféra jej těšila a celková myšlenka celé oslavy? Ta ho hřála u nefunkčního srdíčka. Tomu ostatně i dopomohlo to, jak se rozzpíval postupně i samotný Tanoia. Daruje mu tedy šťastný úsměv, doplněný hned poté o pobavené uchechtnutí.* Ty...z rakve jsem vylezl už nějaký ten pátek zpátky! *Vrátí mu. Uchechtne se další otočce a pak mrkne na váček, který od Tana dostal. Ten nakonec strčí s poděkováním do kapsy kabátu, který si hned poté svleče.* Dáme si pak. *Mrkne na féra po jeho slovech. Stále dodržujíce rytmus ucouvne z hájku, aby mohl kabát kabát položit ke stromu. Rovnou k němu dá i boty s ponožkami a až poté se vrátí zpět za Tanoiou, který na něj zrovna vybalí jeden delší monolog. Úsměv mu ovšem při něm lehce začne pohasínat. Dokonce v jednom momentě pozvedne obočí v otázce. Chtěl Tanoiovi ovšem být především podporou, proto taky kývne na jeho slova a opět nadhodí další úsměv, tentokrát i více povzbudivější.* Dobře, kdykoliv se na to budeš cítit. *Ujistí ho se sebejistým tónem v hlase. Chce mu naznačit, že věří osobě, která je ochotná si jej vždy vyslechnout, stejně jako Tanoia rád poslouchá jeho. Nezústane ovšem u té vážnosti dlouho, neboť se najednou po dalším popřání zjeví stoly s občerstvením společně s jedním obrazem, na němž Wasův pohled hned utkví.* Páni. *Nezmůže se opět na nic víc.* Je nádherný.
*Uchechtne sa nad poznámkou, ktorou sám seba Was okorunuje.* Ešte že máš aj krásnych kamarátov. *Zazubí sa, akoby tým chcel poukázať na seba, aj keď je poznámka mierená všeobecne. O sebe samom priamo to povedať nevie. Je šťastný, keď vidí, ako Wasova tvár žiari radosťou, mohol by teraz nahradiť slnko na nebi, napriek tomu, že jeho bledá pokožka by mohla akurát tak hrať mesiac a hviezdy. Snaží sa vytancovať svojho upírskeho priateľa už hneď od začiatku, než sa pustí do ukážky ďalšieho darčeka, ktorý je síce trošku väčší, ale nenaberá na väčšej dôležitosti než to, čo už mu daroval, alebo slová, ktoré mu vyslovil. Znova sa na svojho kamaráta hodí a vybozká ho na oboch lícach, akoby to nemalo znamenať nič viac, iba vyjadrenie jeho súdržnosti a priateľskej lásky. Cíti, ako ho to hreje pri srdci.* Pracoval som na ňom celkom dlho, ale… dúfam, že odráža pocit, ako vnímaš Faeriu aj ty. *Prenesie, uložiac svoju ruku na Wasovo rameno, no zároveň s ním vykročí ku stolom, pretože mu za celý deň, keď nič nejedol, poriadne vyhládlo. Natiahne sa preto po jeden koláčik, ktorý podá upírovi vedľa seba, pre seba si vezme zase niečo z iného tanierika, ťukne týmito zákuskami o seba, akoby si pripíjali, a celý ten kúsok si napučí do úst, žmurknúc na Wasa. Aj tak sa k nemu nakloní, a síce má plné ústa, jeho hlas a tvár trochu naberú na vážnosti, keď sa ešte ozve, aby sa vyjadril k svojmu predchádzajúcemu monológu.* Poviem ti o tom, len čo toto skončí. Sľubujem. *Zahákne malíčkom o ten Wasov, akoby tým chcel ten sľub aj potvrdiť, a ihneď sa otočí na päte, ako sŕňa poskakujúc rovno medzi tancujúce osoby, akoby tým chcel Wasovi ukázať, že mu tým prenecháva voľnosť nad pohybom, a môže si konečne užiť oslavu narodenín bez toho, aby ho ťahal za ručičku. To spraví až potom, keď bude mať chuť dať si niečo z malej zabalenej drogovej radosti, čo dal Wasovi medzi darčekmi. Vtedy ho stiahne bokom, teraz je čas na to opíjať sa hudbou, jedlom, tancom, svetielkami a vôňami, čo ich obklopujú ako večne trvajúci opar kvetinových lúk, zmiešaný s hmlou.*
Bez toho by to přece nebylo ono. Kamarádím se jen s krásnýma lidma..teda bytostma? *Mrkne na féra, načež se uchechtne, než se odevzdá té vzkvétající radosti. Troufá si říct, že kvete podobně, jako rostliny kolem a i na jeho hlavě či ty předtím, co se mu zjevily v dlaních. Tolik snahy musel fér do této oslavy dát a nyní mohl spokojeně sklízet ovoce, protože se mu to vážně povedlo, což mu dával Was viditelně najevo. A u Tanoiy to očividně muselo být stejně, když se na něj opět hodil a věnoval mu pusu na obě líce. Was se nad tímto pobaveně uchechtne, ale aby mu taky vyjádřil náklonost, rozhodne se Tanoiovi pro změnu dát pusu na čelo, podobně jako to udělal předtím i samotný fér. Lehce se nato odtáhne a přikývne, dávajíce najevo svůj souhlas.* Povedl se ti, opravdu ses do mě vžil. *Pochválí svého kamaráda i slovně, ačkoliv věřil, že by to šlo i bez verbální komunikace. Třeba takovým úsměvem, který mu upír následně věnuje, než si mlsně olízne rty a po ťuknutí zákusků o sebe si ten svůj s chutí sní. Je na čase oslavit své narozeniny naplno. Přesto, ještě trochu vážnosti na moment nabere.* Dobře. *Kývne na slova féra, stvrzujíce slova malíčkovým slibem. Po tomto vážnost zmizí a on si jen užívá oslavy, kterou mu jeho kamarád připravil. Zpět do New Yorku se přitom vrátil až po nějakém tom kratším pobytu ve Faerii s Tanem a případně i Lónim.*
Mám ťa rád. *Vyjadrí mu otvorene a úprimne. Cíti sa skoro ako kráľ, keď si uvedomí, že dokázal takto potešiť niekoho tak často melancholického či uzavretého - takým sa predsa len stál aj on sám už definitívne, čo je ďalší dôvod k tomu, aby sa mohol viac uvoľniť a osláviť tento večer. Nebál sa. Prišiel. Prišiel za Wasom, prišiel do parku sám a bez pomoci, vstúpil do Faerie, a tu veci idú presne tak, ako si ich predstavoval, možno ešte lepšie. Jeho kamarát, jeho najlepší priateľ, sa zdá byť veselý a usmievavý ako trblietavá hviezdička a to ho teší.* /Lóni, vyšlo to. Vyšlo to./ *Nadšene pošle svoje rozlietané, radostné myšlienky svojmu milovanému čarodejovi, zatiaľ čo tancuje pri boku oslávenca. Aj koláčiky vyšli, ako v to dúfal, pitia a jedla je predsa len v celom priestore na rozdávanie, a pravdepodobne ho rozdá každému, kto sa sem zatúla, rozhodne si užiť večer, uvoľní sa, zahrá si na detskú či slobodnú strunu svojho srdca. Niekoľkokrát ten večer vyhľadá svojho kamaráta, ktorý sa však baví aj s inými, prikradá sa k ich konverzáciám, priveľa tancuje, čaká na Lóniho, ktorý sa zjaví niekedy v strede oslavy, aj keď vlastne nevie, koľko času prešlo, čo boli s Wasom preč z New Yorku a civilského sveta. Rozhodne sa teda vziať dve svoje najbližšie osoby pomimo, užiť si s nimi nadnesenosť a polychromatickosť snových halucinácií, do ktorých sa ponoria. Celá oslava tak dopadne výborne, čo ho zohreje na srdci tak veľmi, až sa mu chce niekoľkokrát zaplakať, no neurobí to. Nakoniec všetci traja skončia v jeho férskom dome, obklopení drevom, bavlnou, krásou prírody a blahodárnym oddychom.*
*Bella měla dneska volno, večer ji čekal úplněk, už s prvním šerem by měla zmizet do Praetoru, ale zatím bylo brzké ráno a ona si byla ještě zaběhat, aby uvolnila tlak na spáncích. Její tělo samo tušilo, že dnes ji čeká proměna ať už chce či nikoliv. Kroky ji tak dostanou k zoologické zahradě, zatímco se mírně zadýchaně zastaví. Nemohla spát už před úsvitem, doběhla sem z Queens a nyní se začne protahovat, než se zoologická zahrada otevře. Na sobě měla zateplené legíny, termo triko s dlouhým rukávem s výřezem pro palec a na tom tenkou běžeckou bundu a na nohou od obvyklých kanad tenisky uzpůsobené pro sport. Cop se jí ještě pohupoval lehce z běhu a taky tím, jak si protahovala svaly, aby neztuhly, zatímco pohledem zkoumala čas, kdy se otevře s lehce nakloněnou hlavou. A když se tak stane, tak zamíří k pokladně, zaplatí si lístek a vkročí do zoo, aby přišla na jiné myšlenky a snad zahlédla známou tvář, když se začne potulovat okolo výběhů.*
*Posledný týždeň je v jednom kole. Má pocit, že sa vobec nezastavil a to je na jednu stranu dobré, vzhľadom na financie, ale po stránke druhej nemá čas na nič ostatné. Z práce pride vyčerpaný a doma lahne ani ho nehne. TAk strašne by potreboval nejaké rozptýlenie, len aby nachvíľku zabudol na celý ten zhon. Chápe že Vianoce sa blížia, ale maŤ tu ovešanú Zoo už od polovice novembra vianočnými svetielkami mu príde trošku skoro.* NA druhú stranu, keď sa tu z toho rebríku zrútim, a niečo si spravím, pracovný uraz mi aspoň zaručí menší oddych. *Povie kolegovy čo stojí pod ním a drží mu štafle aby sa nezrútil do tej bujnej vegetácie pod ním. Ten sa len zasmeje a pokrúti hlavou.* Som si istý, že by sa z toho nejako vykrútili. Preto sme tu dvaja. AK spadneš povedia, že som ťa zhodil a budem ti musieť platiť lekára. Radšej si dávaj pozor a nevymýšlaj. *Debatujú o on sa naŤahuje k ďalšej vetvy aby tam nejako obmotal milión kilometrov svetielok.*
*Bellinu pozornost zachytily hlasy a jeden z nich povědomý, ale na takovou dálku, kam sahal vlkodlačí sluch, si netroufla s jistotou hádat, že jde skutečně o Bena. Zamíří tím směrem, aby se ujistila a svého známého mohla alespoň pozdravit, což také udělá, když se ujistí, že skutečně jde o Bena.* Zdravím, koukám vánoční šílenství s předčasem už stačilo dorazit v plné parádě. *Ušklíbne se a sleduje světelný řetěz a místa, kam již světýlka pověsili.* Dobrý den. *Pozdraví i jeho neznámého kolegu a vykřesá na rtech zdvořilý úsměv, zatímco si ruce vrazí do kapes a pozoruje jejich počínání.*
Prosím ťa, ja by som to dal na súd a prisahal by som že si s tým nič nemal. *Pokračuje ďalej v rozhovore, keď sa mu do uší dostane známy hlas. Cez rameno zazrie dole pod seba a vedla kolegu zazrie Bell.* Jééé, čau Bell. *Zlezie dole po rebríku a poklepe kolegu po ramene.* Dáme chvíľku pauzu? * Spýta sa ho, aj keď na odpoveď nečaká. Dnes je tu len do obeda a teraz keď je tu Bell, má aspoňdvovod sa trochu poflakovať.* Tak ako... *Rýchle prebehne jej oblečenie a snaží sa odhadnúť čo si pod tým predstaviť.* Dnes máš volno? Alebo tu náhodou niekto nahlásil obťažovanie seniorkou? *POloží si ruku na srdce a zahlási.* Prisahám, že ja som to nebol. Ziadne obťažovanie sa za posledné dni neudialy... *ZAčne sa smiať a nenápadne ju vedie ku kaviarni s terasou.*
*Zamává civilovi konečky prstů a nadzvedne obočí.* Tomu říkám pracovní morálka. *Ušklíbne se, ale poodejde spolu s ním ke kavárně s tichým smíchem.* Jen aby, to abych tě trochu prošetřila, zda jsi skutečně nevinný. *Mrkne na něj pobaveně, ale pak se nakloní blíže.* Tak nějak si ale nemyslím, že by jsi vůbec někoho obtěžovat dokázal. Navíc seniorku? Já měla zato, že jsi na mladší! *Zasměje se a když už se ocitnou u kavárny, tak se na něj zadívá s pozvednutým obočím.* Dáš si kávu? *Nabídne, neb sama by si dala nechutně přeslazené pražené kafe.*
Tak práca chvatná, málo platná. Človek si potrebuje aj trochu oddýchnuť aby jeho práca stala za obdiv. /Alebo sa musí prespať aby videl že ju nerobí na prd./ Nooo... To by asi záležalo ako do minulosti by si šla. Ale inak som ako anjel. *Usmeje sa ako slaďúšik.* Aj keď je pravda že i Lucfer bol anjel, a ako dopadol. *Zamysli sa nahlas.* Počkať počkať... Mňa tu obťažujú azijské babičky aby sa so mnou vyfotili, nie ja ich. *Pozerá na ňu šokovane a pritom potlačuje úsmev.* Zas na druhú stranu, skúsená staršia žena nikdy nie je na škodu. Vieš, ak si mladý a hlúpi, čokoľvek tá vie naučiť. *Nechá ju nech sa usadia v nútri.* Pozívam. Čo si dáš? Budeš to mať so zľavou. /Respektíve ja so zľavou, ty zadarmo./ *Zavolá menom na čašníka a sám si objedná bylinkový čaj, zatiaľ čo čaká na jej prianie.*
A jéje, raději to asi nechci vědět. *Zazubí se, ale potom se přímo rozesměje.* Tak až taková atrakce jsi? Abych tě neobtěžovala ještě já. *Mrkne na něj pobaveně, ale větší dvojsmysl, než jaký to už byl z toho raději nedělá a nechá to takto kontextově k těm babičkám.* No to možná ano, u chlapů je to dost podobný, ale na druhou stranu, starší ženy bývaly ještě docela puritánky. *Zasměje se.* A o kolik starší se bavíme? *Popíchne jej a nadzvedne obočí.* Pak bych ti dlužila pozvání já. *Nakloní hlavu na stranu a potom pohledem proletí nabídku.* Černou praženou kávu...a vezmu si k ní asi...sedm cukrů. *Nevinně se ušklíbne, že tak ráda a tak moc mrví dle někoho dobrou kávu.*
Skor by som sa asi hanbil než, že som robil niečo zlé. *Smeje sa zas a len krúti hlavou.* JAsné, ja som tu najlepšou atrakciou v celej zoo. *Nedokáže si odpustiť a len si ďalej robi srandu na svoj účet.* Ale... žeby si sa chcela pridaŤ k tým tisíckam turistiek asijského povodu, ktoré tak radi všetko fotia? Nemyslel som si, že si ten typ čo si len tak robí do mobilu fotky. *Doberá si ju.* TAk to si sa asi stretla s nesprávnymy staršími ženami. *žmurkne na ňu a pokračuje v odľahčenej konverzácii. Svoju uniformu si trochu opráši lež vojdu do kaviarne a len sa potmehútsky usmeje.* Myslím, že je slušne sa žien nepýtať na vek. A hlavne tých, ktoré sa snažia posobiť mladšie a hladajú si preto mladších partnerov. *Nikdy sa žiadnej ženy nepýtal na vek a rozhodne to nikdy ani nebolo to čo ho zaujíma. AK tam bola chémia, ktorá ho k nej lákala nemal otázky.* RIadim sa heslo, kým neskúsiš nezistíš. *Mávne rukou.* Si odprostená od tohoto dlhu. Vážne, čo to ľudia majú s tým, že ak ich niekto pozve tak to musia nejako vrátiť. Pozvanie je bez vypočítavej potreby čakaŤ niečo za to... *Pri jej objednávke nič nenamieta a už len čaká kedy im prinesú to na čo majú chuť.* Tak čo ťa sem privádza? Rozhodla si sa pokochať miestnou faunou?
To bych si měla ověřit sama, až předvedeš, co máš v repertoáru, že jsi tak zaujal asijské babky. *Ušklíbne se škádlivě a rozpustile na něj mrkne, zatímco jí cukají koutky do pobaveného úsměvu, ne-li rovnou smíchu.* Nikdy nevíš. Budu ta nejlepší z nich. *Zazubí se a pak se ušklíbne.* No, alespoň neměly šanci na mě vytáhnout pantofle. *Uchechtne se a pak nadzvedne obočí.* Tak to jsi docela velký slušňák. U policie by ti to ale neprošlo. Tam je věk jedna ze základních otázek. *Zasměje se.* Nevěřil bys, jak často kolegové jezdí na výjezdy pijících mladistvých, kteří někdy kecají o věku a dělají se mladší a nebo fakt nemají jednadvacet a pijí. *Nakrčí nos, ne, že by ona sama neměla alkohol před legální hranicí, kdy mohla začít pít.* No, zůstanu u starších mužů a ženy si zatím nechám ujít. Kdo ví, třeba někdy budu chtít zkusit něco nového. *Pokroutí pobaveně hlavou nad touto debatou, která se od asijských babiček dostala k posteli.* Takto to nefunguje...je to moje osobní preference. A aspoň máš jistotu, že tě postím opět mou úchvatnou společností. *Naoko vážně gestem zahrne sebe sama od hlavy směrem ke špičkám běžeckých bot, než se rozesměje, ale pak se zklidní, aby mohl objednat a poukáže na jeden stůl v rohu, kde by měla výhled na celý podnik i hlavní vstup.* Dnešek je trochu napjatý a ještě bude. Byla jsem upustit páru, než přijde náročný večer a zaběhat si. *Pokrčí s pousmátím rameny.* Tebe se hádám ptát na přítomnost zde nemusím. Ale říkala jsem si, zda tě tu potkám. *Mrkne na něj a složí si ruce před sebou na stole a proplete si prsty.* Tak, co nového se o tobě dozvím dnes, tanečníku? *Nakloní pobaveně hlavu do strany a nevinně se zadívá vzhůru a poté zpět na něj.*
Tak po dlhej dobe vidia pekného mladého hocha, čo ich nasmeruje a však to poznáš, aziati na dovolenke. Musia maŤ snímok i bilbordu v centre. * POkrúti hlavou a snaží sa zatlačiŤ smiech niekam do úzadia.* Úplne si ťa viem predstaviŤ medzi tými babičkami. *Smeje sa jej a nevie sa tej predstavy zbaviť. Vidí ju medzi nimi ako pani učiteľku medzi školkarmi ako im hovorí, že sa majú držaŤ pokope a nestraťiť sa.* Hele, máma mi to vtĺkala do hlavy celé detstvo. Všetky tie slušne veci o etikete a ďalších blbostiach čo je dobré dodržiavať zo slušnosti. Niektoré mi prídu blbé niektoré ale dodržiavam. /Z úcty k nej./ No hej, ale ja nie som poliš. Nemusím nikoho spovedať pred tým než ho niekam pozvem. Vek je len číslo a poznať ho nič nemení na tom ako sa s danou osobou cítiš. Či si spravíš kamoša z podivína čo hulí trávu už od vojny vo vietname, alebo to bude holka z nechtového štúdia, čo si privyrába popri škole... je to proste jedno. Ide o tie vybrácie čo ti ten človek prináša do života. /Bóže, ty si ale filozof./* Pretočí nad sebou v hlave oči. AL enepomože si. proste to tak je.* No, kým neskúsiš nezistíš či sa ti to zamlúva alebo nie. Z vlastnej skúsenosti viem, že ženy sú vždy dobrá voľba. *Vobec sa však nepozastavuje nad tým že by mala nejaký záujem o ženy.* NA to nemusíš mať dovod dlhu. Proste mi napíš na mobil a sa ozvem. *Nechá si priniesť čaj a trochu si upije, nech si zahreje telo. * /Hmm, medovka./ V práci to máš asi naáročné, keď si sa rozhodla ísŤ upustiŤ paru do zoo. Ako v posledné dni je to tu dosŤ napaté. CHcú to tu mať tip top, takže sme tu aj niekolko hodín po zatváračke, čo je normálne ale už je to na mozog, takže som rád, že mám dovod si trochu vziať volno. AJ keĎ som stále v práci. *V podstate jej práve poďakoval, že sa tu ukázala.* TAkže je toho veľa v skratke. *Usmeje sa.*
Bože jen to ne. *Rozesměje se nad tou představou.* Umíš si představit kolik pantoflí by po mě letělo? *Dodá mezi smíchem a potom pokýve hlavou.* Nám to vtloukala máma pantoflem, ale chápu. Nikdy jsem na to ale nebyla, dokud se mi nechce. *Pokrčí lhostejně rameny. Byla divoká duše předurčena očividně k tomu být vlk odmala. Pamatovala si, co chtěla, i když měla k někomu úctu, ne vždy se podle ní chovala a byla celkově taková proměnlivá karta, jako žolík. Sama někdy nevěděla, kdy jí rupnou nervy a okolo úplňku o to spíš.* Tím mi napovídáš, abych si te vyzpovívadala jen tak pro jistotu? *Nadzvedne jedno obočí pobaveně a pokroutí hlavou.* Já to někdy chápu, ale jako polda tyhle věci nemohu nechat být, pak bych měla po kariéře nebo byla křivej polda, čeho by mohli zneužít proti mě ti fakt zlí, jestli chápeš. A tohle byl můj sen, takže ať je to sebevíc nevinné, se snahou uživit klidně rodinu, nemohu to přehlížet. *Nadhodí, ale omluvný tón v jejích slovech není, i když naráží na tu paní z obchodu, kterou při jejich prvním setkání zatkla za trávu na pracovišti, kterou ani neměla na předpis. Ušklíbne se nad změnou tématu.* Zatím mě to nijak neláká ani nemám tu potřebu. Ženský kolektiv mě spíše unavuje, vím jaké umí být mé sestry a ty mi v životě bohatě a stačí. *Nakrčí nos, když si vybaví jejich chování.* Popravdě poznat tě, už nám plánují svatbu, první, druhé i třetí dítě, každé jedno rande i to, kdy budeme mít sex. *Odfrkne si.* A taky jsou horší jak babky, co si hrají na kamery. Z každé blbosti si vyvodí hned závěr. Známého příbuzná čekala dítě a my jí na vánoce kupovali nějaké dárky pro to mimčo a myslím to tenkrát byla švagrová mojí sestry, kdo nás vyfotila a matka i všechny sestry se na nás slétly jako supi na mršinu a mysleli si, že nám to ujelo a jsem těhotná. Fakt příšerná konverzace. *Pokroutí nad tím hlavou, ačkoliv si na to vzpomněla, tak ani netušila, s kým to tenkrát v tom obchodě byla, jen věděla poté, co byla s Tab ve stejném obchodě, jak se jí vybavila část té vzpomínky bez toho aktéra, co tam s ní byl a že o její těhotenství určitě nešlo a ani sester, jedné z nich jen provokativně koupila dudlík za její kecy...a pak se jí hodil poměrně brzy na to. Ironie osudu. Opustí ale od tématu o sobě, aby mu nepráskla vše, navíc by si na sestry asi hlavně jen ztěžovala, i když by pro jejich ochranu i zbytku rodiny udělala cokoliv.* Smůla, už jsem si dluh zapsala. *Poklepe si kloubem lehce na spánek a potom se letmo pousměje.* Spíše mě čeká náročná noc s jedněmi známými, kterým vypomáhám s něčím osobním, takže proto. *Opraví jej, že o práci jako takovou skutečně nejde, ale spíše je to osobnějšího rázu. Kývne hlavou u oznámení, že toho je hodně.* Naprosto chápu ale...s vánoci je všeho moc. Snad budeš mít brzy víc volna. Zneužila bych tě mimo práci na dárky pro chlapy v rodině. *Nadzvedne jedno obočí pobaveně.* Pokud máš zájem. *Trhne rameny a natáhne se po kávě, kterou před ně postavili a ona automaticky, aniž si toho byla vědoma stačila poděkovat. Nasype do ní všech sedm cukrů a udělá z toho přeslazenou břečku, jak to měla ráda a položí si ruce na hrnek. Teplo měla taky ráda.* No a v kolik dneska končíš? Budeš mít zase přesčas? Zoo zavírá někdy večer, pokud se nepletu, ne? *Nadhodí a rozpustí si vlasy, jen aby je sepla do drdolu.*
myslel som, že pantofle sú skor doménou španielskych matiek. *Zarazí sa, ale skúša si predstaviť ako nejaká azijská babička hádze pantoflu po svojom synovi.* Prekvapuje ma, že napriek tomu že si mamu nepočúvala je z teba policajt. Myslel som, že to sú zvačša maminčiny mazánci, čo sú ako jej malí vojaci a chcú konať dobro a dodržiavať pravidlá, a nie niekto kto robil mame vrásky. *Smeje sa. Pretože, tak to skutočne bolo. Vždy mu bolo vtĺkané, že policajt je len ten kto je slušný a dodržiava pravidlá, aj keď teda tý u nich v meste boli skor strašný hajzlíci, ale kto vie možno im len on liezol na nervy ako decko.* Prečo rovno spoveď? Normalny rozhovor. JA nemám čo skrývať. ak chceš pýtaj sa. **Začne sa smiať na jej historkách a radšej sa napije z čaju aby sa trochu upokojil.* NA druhú stranu máš plný dom ľudí, ktorým na tebe záleží. No a niektoré veci sú teda asi fakt cez čiaru... *Uchechtáva sa ďalej ale snaží sa krotiť.* Hele, ja na dárky moc nie som. Dokonca ani neviem čo by som kúpil znamym ak by som im niekedy niečo kupoval. Skor sa ich asi spýtaj čo potrebujú, než aby si im dávala niečo čo im bude zavadzať, alebo časom vyhodia. Ale kľudne ti budem robiť spoločnosť. *POkýva hlavou na súhlas, že zoo zavíra až večer.* DNes som tu mimo svoj pracovný čas, takže končím na obed. *Nadvihne obočia.* Chceš niečo podniknúť kým pojdeš za známou? Možem, ta vziať do game landu aby sme si dali súboj v nejakej hre. *Navrhne jej, ale zároveň jej dáva priestor vymyslieŤ niečo na čo by mala chuť sama.* ALebo kamkoľvek chceš.
Očividně i těch Řeckých. *Ušklíbne se a potom pokroutí hlavou.* Byla jsem tvrdohlavá. Naše rodina je spíše...umělecky, obchodně a podobně založená. Policistku mi vymlouvali od útlého dětství. *Zasměje se a pak pokrčí letmo rameny.* Dobře i tak se to dá. *Pousměje se a potom upije kávy.* To ano, mě záleží na nich, ale tyhle jejich zlozvyky nesnáším. *Nadhodí upřímně a uchechtne se.* No právě, ale u nás ti nikdo neřekne, co potřebuje. Nechají tě to vymyslet samotného, to je pech. Ale za společnost budu ráda. *Odsouhlasí nakonec a pousměje se.* To zní fajn, ale asi bych to nechala někdy...na příště, musím být večer použitelná. To není odmítnutí jen...odložení času? *Nadhodí nabídku, že by se mohli domluvit na jiný den, než úplněk. Soutěživá aktivita totiž nezní jako něco, co by podpořilo její sebeovládání.* Nicméně...brala bych paintball. *Nadhodí vyzývavě a pobaveně, nakonec nepočítala s tím, že by to se zbraněmi uměl. Mohl však překvapit zkušenostmi z této hry...* Ale jestli bys chtěl, můžeme se dnes třeba jen...projít a povídat si? Akorát je otázkou, zda máme společnou cestu... *Nadzvedne obočí, kudy má v plánu jít, v nejhorším si nejspíše stejně chytne metro, aby se na večer nachystala, najedla, napila a zamířila na Staten Island do cely.*
Tak každý rodič má asi od svojho dieťaťa nejaké očakávania. Hlavne teda vnútorné dúfa, že bude mať bezpečnú prácu pri ktorej mu nehrozí smrť. Ale popravde? Zabiť ťa môže aj krava na farme. Takže je to ťažké... *Skôr ju chlacholí, že všade je niečo. A že rodina má vždy pocit že ti môže do života kecať, aj keď odžiť si ho musíš sám.* No, tak ti s tým môžem skúsiť pomôcť. Ale nekupuj všetkým ponožky alebo voňavky, to to proste odbiješ a pôsobí to akoby si sa nad tým ani nezamýšľa. *Radí jej. Aj keď s nakupovaním darčekov nemá príliš skúseností. Ale s tými nevhodnými čo dostal teda kopec.* Tak teda paintball. Ale v živote som to nehral, takže mi musíš vysvetliť pravidlá. * Čaká čo z nej vypadne, pretože popravde ani nevie kde nejaká arena na paintball tu v NY je.* Neviem kam potom ideš ale ja kotvím v prístave. /Pretože som sa tam musel presunúť po tom čo má nachytali voziť sa s loďou pri pláži. Takže najmenej do nového roka tam musím vydržať./ * Je to teda na tebe. Veď to ako splátku tejto kávy. *Zasmeje sa.*
No myslím, že pár důvodů jsem jim už zandala, takže... *Pokrčí rameny. Taky má za sebou postřelení, z toho dvě vážnější - s jedním se dosud v jistých momentech vypořádává, když se jí vybavují okamžiky ze života, které zůstávaly zastřené kvůli amnézii z kulky do hlavy. I tak se ale dalo mluvit o neskutečném štěstí.* Budu ráda. *Nadhodí s letmým pousmátím a znovu se napije kávy a pak se zasměje.* Vesměs se střílí barvičkami po tom druhém. *Zazubí se.* Zbytek se dozvíš na místě. *Uculí se a pak se zazubí.* Ve kterém? Brooklyn? Staten? *Nadhodí namátkou a trhne rameny.* Část můžeme jít spolu, já bydlím v Queens, takže... *Znovu jimi škubne a výmluvně se usměje.* Ale až dopijeme, měl by ses vrátit k práci, já si to tu zatím projdu a ve dvanáct se můžeme potkat u hlavní brány? *Navrhne a pak se zamyslí, co kdyby se snad protáhla jeho směna nebo ona měla naléhavé, krátké zavolání do služby... Vytáhne tedy telefon, a otevře nový kontakt.* Tak se mi upiš. *Vybídne ho a posune telefon jeho směrem.* Zatím mohu vymyslet nějakou přezdívku. *Popíchne jej vesele.*
Takže máš chuť po mne strieľať, ale tvoja práca ti to nedovolí, takže ma lákaš na hru kde to dovolené je? *Škádli ju a tvári sa, že nad tým vážne premýšla. Ale je na ňom poznať že je to jeho žartovná povaha, a nemyslí to vážne.* Momečntálne je to Brooklyn, ale premýšlam, že sa presuniem na Staten Island aby som trochu zmenil prostredie a oživil som si svoje bytie. *Pokrúti hlavou.* Nerob si starosti. Ja mám viacmenej splnené. Tie svetla tu vešiam vo svojom pracovnom volne. ALe kľudne sa choď prejsť a stretneme sa o dvanásť desať u brány? *Prevezme jej mobil a miesto toho aby jej číslo napísal sa rovno prezvoní, aby si tiež mohlo uložiť jej číslo.* Snáď nepoznáš nejakého ďalšieho Bena s tak veľkou charizmou a nesmiernou skromnosťou ako som ja. *Zazubí sa na ňu a vráti jej telefón. Potom vytiahne ten svoj a k zmeškanému hovoru z jej čísla si pripíše meno Bell a malý emotikon policajného auta.* TAk daj vedieť. DOpije čaj a vstane aby zatiahol útratu. Pri odchode ju pozdraví sejmutím imaginárneho klobuku a vykročí opať k rebríku a svetielkám.*
Nebo se tě tím snažím naučit se bránit, kdyby měl někdo zbraň, kdo ví. Záhada. *Zasměje se a potom pokýve hlavou, ačkoliv má tendenci nepatrně zvážnět po jeho slovech. Staten byl sídlem upírů, poměrně dost velkým, oproti ostatním městským částem a Ben byl civil. Nakonec se však usměje.* Proč nezkusit nějaký byt? *Nadhodí škádlivě a potom našpulí rty.* Doufám, že dostanu někdy pozvání na plavbu. *Dodá nakonec a se souhlasem na další slova mu podsune telefon a usměje se.* Ach, jak bych si to mohla dovolit si myslet, že je nějaký ben víc úžasný jak ty. *Poškádlí ho pobaveně nazpátek a pokýve hlavou.* Jasně, pokud se nic nepodělá, vidíme se ve dvanáct deset u brány. *Dvěmi prsty mu pobaveně zasalutuje a nechá jej pracovat. Sama si dopije kávu s pohledem, kterým jej zkoumá a kontroluje u práce, snad z části ztracená ve svých myšlenkách a potom se skutečně vydá na obhlídku zoo, jen aby se na minutu přesně dostavila k bráně...s cukrovou vatou, ze které má modré rty i konečky prstů a jazyk, který na Bena, jen co ho zahlédne, vesele vyplázne, ač se cítila o něco více napjatě a zručně, jak se naučila za roky, co byla vlkem, to skrývala. Úplněk se nemilosrdně a postupně hlásil víc a víc o slovo.*
Ja som pacifista. Ak sa mám brániť tak slovom, no a ak by šlo do tuhého mám vlastné ruky a nohy. *Síce nevie narábať so zbraňami, ale vie sa aspoň brániť, ak mu niekto jednu natiahne.* S bytmi je to zložité. Nájomník zväčša vyžaduje nejaký pravidelný nájom, a žiadne zvieratá. A ja ani jedno nie som schopný splniť. *Pošúcha sa po vlasoch trochu neohrabane. Jasné z časti by bol rád keby mal nejaký vlastný byt, a mal tam svoj pokoj, a to hlavne v zime. Ale tá loď je predsa len viac jeho typ. Má na nej kus práce a len tak ju niekde ležať a ísť bývať niekam kde bude naokolo kopec stien. To nie je jeho štýl. Ako raz vravel, ak raz nájde ženu, ktorá mu za to bude stáť, je ochotný sa svojej lode vzdať a ísť žiť s ňou do civilizácie. Ale inak to pre neho nemá zmysel.* Hele, kľudne aj hneď, no trochu ma sleduje pobrežná hliadka, lebo som z prístavu jazdil na pláž venčiť holky. A moc ľudí nebolo nadšených so sliepok na pláži. *Zasmeje sa nad ým dôvodom a nedokáže to dostať z hlavy.* No jooo, taková ohavnosť. Ben je len jeden. *Potlapka si päsťou po hrudi, a usmieva sa od ucha k uchu. Práca mu ubieha veľmi rýchlo. Aj keď si myslel, že kôli plánom po obede mu to bude utekať nesmierne pomaly a všetko sa mu bude kaziť. Ale keď odbilo dvanásť a jemu padla, pobral sa do šatne aby sa prezliekol do civilu. Vzal na seba svoj klasický odev, ale vyfasovane v charite, a vybral sa k bráne zoo, kde na neho čakala Bell.* Ako vidím, zoo si si užila a hlavne vychutnala. *Poukáže na jej modré pery a jazyk a ponúkne jej fľašu vody, ktorú si pred odchodom kúpil v bufete. Je ešte zavretá a plná, takže sa nemá čoho báť.* Takže ktorým smerom sa vydáme? Doľava? Doprava? Alebo nasadneme na tvoje neviditeľné lietadlo a odletíme tam? *Narážal na wonder woman.*
No, já ne, kdyžtak si zahraju na rytířku na černé motorce. *Zazubí se a potom vyprskne smíchy.* To tedy zní jako zajímavá podívaná, jen bacha na zákon, abych ti nedala jiné ubytování. *Škádlivě mrkne, ačkoliv si nemyslí, že by něco výrazně porušoval.* Ale třeba nějaký najdeš, kde by byl i nějaký dvorek, zahrádka nebo tak něco, kde by mohly bydlet. *Usměje se a nijak se nepozastavuje nad jeho výběrem mazlíčků. Sama byla vesměs lidumil a zvířátkomil. Znovu ji jeho poznámka o jeho jedinečnosti pobaví a mrkne.* Hotový zločin by to byl. *Potvrdí a pak se na nějaký čas zabaví v zoo sama, než se s ním znovu sejde u brány a odfrkne si nad vodou pobaveně.* Nelíbí se ti modré rty a jazyk? Trochu jako žirafa. *Uchechtne se a potom našpulí rty.* Co kdybych byla jako ten krtčí chlapík z Atlantidy? *Poškádlí ho, ale nakonec se do něj zavěsí pokud ji nechá a zamíří cestou, kdy se dostanou přes most po nějakém čase do míst odkud je to kousek do Queens a kousek do Brooklynu, vlastně skoro na přelomu, i když měla dojem, že to je okraj Brooklynu.* Tak jaký byl konec směny? Chyběla jsem ti? *Zajímá se vesele s drobným úsměvem, zatímco si nohou nakopává nějakou šišku a bezděčně ji přihraje k Benovi.*
A kto by sa mi staral o holky? Veď ľudia sú barbari. Usekli by im hlavy a uvarili si z nich vývar. *Zatvoriť sa šokovane.* To by si im predsa nemohla spraviť. *Pokrúti hlavou.* Myslím, že momentálne sme spokojní s tým čo máme. *Práca ubehla rýchlo a už je opäť s Bell.* Hele, ak máš tak dlhý jazyk ako žirafa, tak sa predveď. *Poznámky o tom že vyzerá jak keby ústami uspokojovala taťku šmoula si radšej nechá pre seba.* Myslím, že v skutočnosti nikto podobný nejestvuje. Pretože je to vážne podivné ak niekto žere hlinu a ešte ho vzrušuje keď ide vŕtať zem. *Začne krútiť hlavou a uchechtne sa nad tým. Posunú sa kus od zoo a konverzácia prejde do nenutenej debaty.* V pohodičke. Normálne som trpel keď si nestála po mojom boku a nesŕkala horké kafe s kilom cukru. *Pritiahne si ju k sebe a šťuchne do nej vlastným bokom.* Ale ako vravím, v pohodičke dnes. Utekalo to rýchle, keď má človek po práci čo robiť. *Zohne sa a zodvihne šišku zo zeme a chvíľku sa s ňou pohráva v ruke.* Čo plánujete s rodinou na štedrý deň? *Zaujíma s aby reč len tak nestála a samozrejme sa o nej dozvedel niečo viac.*
Ehhh...já bych jim nic neudělala...ale kuřecí maso mám ráda. *Přizná se nevinně a pak na okamžik zmizí do zoo a potom na něj jazyk znovu vyplázne, ale délky žirafy doopravdy nedosahuje. Rozesměje se nad tou poznámkou a pokroutí nad ním hlavou.* To sice jo, ale neviditelné letadla a ostrov čistě ženských je taky opruz. Vem si, že bys zapomněl dálkové ovládání a nevěděl kde parkuješ. *Vypíchne pobaveně a pak si odhodí imaginární vlasy na záda.* Jsem prostě úžasná a nepostradatelná, co dodat. *Pokračuje humorně a šťouchnutí mu oplatí a pak se usměje.* Ah to je milé ale. *Pousměje se a nadzvedne obočí.* Naše rodinné oslavy znamenají plný dům, věčné překračování spících osob, vaření dvoukilových jídel minimálně každý den, aby se všichni najedli, triliardu dárků, povyk děti způsobující bolehlav, koše plně plen, nedostatek místa a soukromí a hlavně chlast. Hodně chlastu každý den, celý den po dobu svátků. Nechápu jak to má rodina zvládá s játry. *Uchechtne se a pak se na něj podívá a nakloní hlavu do strany.* A co ty a tvoje rodina?
Mne by taký ostrov vôbec nevadilo, ale vzhľadom na povahu amazoniek by som skončil ako osobný sluha, a ja som rád zodpovedný za svoj život sám. *Ale ak by to bolo z tej druhej stránky tak by som sa ničomu takému nebránil. Zauvažuje a mierne sa zasní. Pokrúti preto rýchlo hlavou a venuje sa opäť Bell.* V podstate sa mi neoplatí ísť na pár dní za rodičmi. Z finančneho hľadiska by to bolo veľké plytvanie. A ten čas kým by som tam prišiel... Zavoláme a je to rýchlejšie. Dary sa v ich komunite neuznávajú. Ak teda nejde o finančný dar ich kňazovi, či ako ho teraz nazývajú. Plus bolo by zas kopec zbytočných rečí a o to nestojí nikto z nás. *Zhrnie, aj keď popravde nič moc neprezradí. O rodičoch sa snaží rozprávať len v dobrom. Dali mu život a ten základ doň. Je tým kým ho vychovali, ale ich cesty sa rozišli a nemyslí že sa niekedy ešte spoja.*
Pokud vím, amazonky chlapy zabíjely v patnácti letech, nebo by tě vyhnaly, takže by ses musel narodit jako ženská...co třeba Bennie? Oh! asi mám přezdívku na kontakt. *Blýskne po něm modrýma zubama a potom se zmateně zamračí.* Odkud vlastně jsi a...o jakou komunitu vedenou knězem, pokud správně chápu, jde? *Nadhodí a mračí se, jakoby chtěla rozlousknout záhadu...* Pokud o tom teda chceš mluvit, taky nerada zabrušuju do více osobních věcí nebo tak. *Prohodí a shrne si zbloudilý pramen za ucho.*
Vždy som si myslel, že ak by som sa narodil ako dievča tak by ma volali Beatrice. *Povie zženštilo a zaklipká riasami, potom sa rozosmeje a chvíľku mu trvá kým sa upokojí.* Povedzme že som z juhu a komunita je to podľa mojich rodičov, no a podľa mňa je to skôr sekta. A tak by som to asi uzavrel. Ono keď človek odtiaľ odíde, je šťastie ak môže niekoho odtiaľ kontaktovať. Takže, asi to nebudeme zbytočne rozmazávať. Na sviatky si zavolám s našimi a potom pôjdem klasicky do práce. Ľudia počas sviatkov navštevujú zoo častejšie ako bežné dni. *Sleduje okolie kam sa až dostali a uvedomuje si za je čas sa rozlúčiť. Prípadne ju ozvať ešte na niečo pod zub u neho. Na obed toho priliš nepojedli. *Tak, mal by som ťa pozvať na jedlo, keďže už bol obed. Ak maš chuť mám doma niečo navarené, ale ak sa ponáhlaš za kamoškou tak je teda asi čas sa rozlúčiť. *Vyzve ju aby sa rozhodla sama na čo má chuť. *
Zlaté jméno. *Zasměje se nad slovy i tónem.* Tak jo, ukládám si tě jako Beatrice. *Pak se však zaposlouchá do jeho slov a trochu zhrozeně se na něj podívá.* Uff, to zní děsivě. *Vydechne a potom se pousměje.* Ráda bych, ale asi si necháme oběd a paintball na příště. A zvu tě já. *Zvedne prst v podmínce a shrne si znovu pramen vlasů.* Tak jo...měj se Beatrice. *Zazubí se a moment nejistě postojí, pokud Ben však nic neinicuje, tak se usměje.* Tak jo, vidíme se brzy, doufám. *Mrkne a poodejde, načež se už skutečně otočí a zamíří pryč.*
Jo, je to jeden z dôvodov prečo nežiť v byte ale na lodi. Cítiš väčšiu slobodu. /A nekontrolujú ťa jak vo väzení../ Čauko Bell. *Rozlúči sa s ňou aj on a chvíľku kráča pospiatky aby ju ešte videl, než sa nadobro otočí aby sa nepotkol a pokračuje svoju trasu domov.*
Lepšíš se, už je to o mnohem, mnohem lepší, nemusíš se bát. *Mluvil tiše Avalon. Šel bok po boku s Remim, který se sice klepal, ale tuhle procházku mimo Faerii, kdy ho Avalon vzal mezi lidi, ocenil. Navíc, měli se tu sejít i s Alem, na kterého se také docela těšil. Dlouho jej neviděl a doufal, že vše bude v pořádku, nejenom mezi ním a lidmi, ale pak také i mezi ním a férem.* Jo, snad máš pravdu. *Usmál se Remi zlehka na Avalona a dlouze vydechl, než pohled pak otočil směrem před sebe a pokračoval společně s kamarádem dál v chůzi.*
*Aelarion mířil do parku. Dneska měl po dlouhé době den, kdy jej trávil v New Yorku. Dopoledne obcházel muzea a knihovny a odpoledne se měl sejít s Remim. A na místo setkání teď také mířil. Procházel malým chodníkem, když kousek před sebou viděl oba féry. Už z dálky se na ně usmíval a lehce jim na pozdrav zamával. Na sobě měl černé kalhoty a černou košili, se stejně barevnou koženou bundou.* Rád vás oba vidím. *Pronesl, když k nim oběma došel.* Jak se máte? *Optal se.* Dlouho jsme se neviděli. *Pousmál se.*
*Jakmile Remi spatřil Ala, tak se usmál. než by stačil něco udělat, tak se k němu vrhl a objal jej, vlídně a vstřícně. Musel se zasmát tiše nad tím, jak se k němu choval prvně, a jak se k němu choval ted. Nějakým způsobem mu dokonce i trošku připomínal Castora, ačkoliv to bylo z části bolestné kvůli vzpomínání, bylo to na druhou stranu i hezké.* Ahoj. *Vydechla odtáhl se. To je došel už i Avalon.* Tak koukám, že jsme se tu hezky sešli. Kde máš Fella? *Naklonil Avalon hlavu na stranu a zadíval se na Ala.*
*Al se usmál a mladého féra objal nazpátek. Když se pak odtáhl, kouknul na něj. Musel uznat, že si jej docela oblíbil. Kromě Fella neměl nikoho, koho by mohl považovat za přítele.* Ano sešli. *Pronesl s úsměvem.* Fell ještě někde lítá po městě, ale brzo se k nám připojí. *Uculil se, pak se zadíval na Remiho.* A jak se ti vede? Jak to zvládáš? Omlouvám se, že jsem se neobjevil dříve, měl jsem nějakou práci a byl jsem mimo Podzimní dvůr. *Vysvětlil, proč se tak dlouho neozval.* Lektvary ještě máš?
Ne, to je v pořádku, chápu, že máš nějaký život. No já si zvykám, snažím se. Ale musím říct, že v Avalonovi mám velkou podporu. *Pronesl Remi a usmál se na féra po svém boku, který jej přátelsky bouchl pěstí do ramene, jen tak zlehka. Remi pak koukl opět na Ala.* Snažím se, chodíme i ven, ale ted poprvé jsme v tak frekvenotvaném místě, jako je park. Občas je to jako na houpačce, ale jinak je to... jinak je to dobré, řekl bych. A ano, lektvary ještě nějaké mám, ale docházejí. Ale ještě mám. *Pokýval hlavou.* Doufám, že u tebe je vše v pořádku? *-Naklonil pak hlavu na stranu a hleděl na Ala.*
*Al jej poslouchal a lehce přikyvoval hlavou.* To je dobře, že to tak je. Být na to sám není fajn. Ale ty máš tu možnost mít kolem sebe podporující lidi, co ti pomáhají, už jen to je krok k úspěchu. *Mrknul na něj.* A lektvary ti zase nějaké udělám a donesu. Už budu mít opět více času, takže se za tebou i častěji podívám. *Pronesl a prohrábl si své dlouhé vlasy.* V pořádku je všechno, jen jsem musel trochu cestovat. Potřeboval jsem spoustu věcí na výrobu lektvarů a také jsem měl práci pro jednoho vévodu na Slunečním dvoře, takže jsem tak také trávil čas. *Řekl.* A co doma? Už jsi byl nebo se zdržuješ stále jen na vévodství?
To ano! *Pověděl ihned Remi a mile se na něj usmál.* jsme si více a více vědom toho, že bez pomoc ostatních... nevím kde bych ted byl. To by bylaasi katastrofa. Dík patří vám oběma. *Koukl sena oba dva. Avalon na něj mrkl.* No jo, ještě uroním slzu. *Zasmál se. Remi pak kukl na Ala.* To budeš rád, jen si říkám... co ti za to dám? je mi blbé brát si to jen tak, vím, že to zadarmo není... řekni si, co by jsi chtěl? *Optal se.* Ach tak, tak to jsem rád, že to nebylo nic vážného. *Podotkl Remi.* Já jsme ještě pořád na dvoře, ale chodím do NY s Avalonem mnohem častěji. Snad po novém roce bych mohl zkusit zase bydlet u nás... doma... *Vydechl.*
*Aelarion se usmál, když ty dva pozoroval. Pak jen lehce zavrtěl hlavou.* Já za to nic nechci. Pro mě to není nic těžkého a pokud to pomůže, pak budu jen rád. Kdybys byl cizí a nějaký namyšlený vévoda, to bych si účtoval nějakou sumu, ale pro přítele, to dělám rád a hlavně, abych pomohl. *Pak se zarazil a lehce se poškrábal na hlavě,* Ehm, tedy pokud tě mohu nazývat přítelem. *Usmál se a sledoval mladého féra.* Tak to držím palce. Myslím, že už jsi ušel dost velký kus cesty a jsi silnější než předtím. Navíc doma budou určitě rádi, že budete zase spolu. *Pronesl s úsměvem.*
*Remi se na něj usmál a natáhl se, aby mu zlehka stiskl ruce.* Kdybych něco mohl já udělat, tak mi dej vědět, chtěl bych ti to oplatit, jen tak nějak no... nevím jak. *Podotkl tiše, než se pak začervenal a odtáhl se.* Ale věz, že toto pro mě moc znamená. *Usmál se na něj pak. Pak pokýval hlavou.* Ano, myslím že můžeš. Bude mi ctí, když i já budu moct někoho jako jsi ty nazývat přítelem. *Usmál se Remi a zlehka vysekl jemnou poklonku. Avalon e zasmál.* A to to ze začátku vypadalo, že by jsi ho nejraději sežral. *Pověděl k Remimu, který pokrčí rameny.* No, první dojem docela klame. *uculil se.*
Jak jsem řekl, není třeba, opravdu. *S úsměvem mu stiskl ruku a pohlédl na něj.* Toho si Al také váží a dost to pro něj znamená, už jen proto, že si přátelé nedělá a kromě mě nikoho jiného neměl. *Vložil se do toho Fell, který se objevil a kývl ostatním na pozdrav. Aelarion si jen tiše povzdechl a na svého společníka se podíval.* Mám své důvody k tomu, že si nedělám přátelé na každém kroku. Lidi a myslím to celkově jsou prostě někdy odporní. Svým chováním a povahami a je těžké někomu věřit natolik, aby se stál přítelem. *Pohlédl na Fella a pak opět na Remiho, na kterého se usmál.* Proto také na první dojem jsem jaký jsem a nedivím se, že ji mě chtěl… sežrat. Je to moje obrana. *Pronesl.*
Rozumím, jistě, to chápu.. *Podotkl Remi a koukl na Fella.* I tebe rád vidím. *Uculil se na něj a jemu spíše natáhl ruku. Pokud mu ji stiskl, stiskl ji nazpět a usmál se. Avalon Fellovi mávl a pak se oba dva podívali na Ala.* Chcete se projít? Chtěli jsme projít parkem a možná se pak někde zastavit u stánku na kávu, pokud to tedy pijete, nebo spíše čaj? *Optal se Al a Remi jen souhlasně kývl na souhlas, zatímco se staršího féra chytl za rámě a opřel si tvář o jeho rameno.*
*Fell jen mrknul a kývl na pozdrav. Postával u nich a culil se od ucha k uchu. Al se pousmál.* Procházka z ní dobře a pokud mohu, tak ten čaj. Kafe jsem zkoušel jednou a už bych si to nikdy nedal. Je to odporná věc. *Oklepal se, načež se na Remiho podíval s úsměvem.* A jestli mohu tak vás rád na ten čaj pozvu. *Pronesl ještě starší fér.* To si nechám líbit. *zasmál se Fell a vyrazil jako první. Šel po boku Avalona. Aelarion se na Remiho usmál a pokud se jej dál držel, tak i on vykročil vpřed po jeho boku.*
*Remi kývl na souhlas.* S tím jsme se setkal často, že kávu férové moc nesnáší, ale čaje ano... no, čemu se divím, jsou to jen byliny, nebo ovoce a horká voda. Na tom se nedá asi nic zkazit, že? *Podotkla a usmál se. Avalon kývl na souhlas.* Já se přidávám. I když je káva určitě dobrá věc, moc ji nevyhledávám. Zato taková horká čokoláda? Co tu? Zkoušel ji z vás někdo? *Podívals e na féry. Remi zvedl ruku a uculil se.* Já já já! *Zasmál ser, a stejně tak i Avalon.*
*Al zavrtěl hlavou, ale Fellovi zazářily oči a zasmál se.* Ta je boží. Miluju. Horká čokoláda je prostě aaaa. *Culil se.* Kašlu na čaj, pokud budou mít čokoládu, tak chci ji. *Smál se dál a Al jen protočil očima.* Jsi někdy jako dítě opravdu. *Pronesl a uculil se nad tím. I přes to všechno však to pako měl rád a bral ho jako mladšího bratra.* Dobře zvu vás na cokoliv co si dáte, ale já zůstanu u čaje. *Pronesl se smíchem nakonec a dál se s nimi procházel. Pak kouknul na Remiho.* A co jinak ještě povíš? Je něco nového u tebe?
*Za čtyři dny ji čekala šestidenní oslava narozenin, neb jeden z jejích synovců měl mít tři roky, druhý dva dny na to čtrnáct let a pak jeden ze švagrů se měl přiblížit jen dva roky od čtyřicítky. Ještě si ale mohla vychutnat klid, kdy tu nebude celá famílie a blízcí známí rodiny. Netěšila se opět a zase na to dotazování, zda si někoho nového našla, zda má nějaký intimní život nebo je stále jako jeptiška a podobně. Byl to opruz. A povědět jim pravdu o vztazích, intimním životě a podobně by je zase mohlo pohoršit, ač tedy nebyly bohaté do počtu, jako spíše do sbírání zkušeností jen s pár lidmi, se kterými z většiny měla vztah. Nebylo to tak, že by se zahazovala s jednorázovkami pravidelně nebo jich měla mnoho. Sundá si koženou bundu, když vstoupí do podniku, kde posledně poznala jednu barmanku, kterou zkusila naučit tancovat, ale nadšeně nevypadala. Namísto toho tu tentokrát obsluhoval někdo jiný a Bella se místo k baru usadí do rohu místnosti, odkud měla výhled na celý podnik vesměs a projde si nabídku, aby zjistila, zda si tentokrát dá něco jiného, než pivo a snad i něco k jídlu i kdyby malého. Ve svém šerém koutku byla poměrně nenápadná - černé vlasy, jednoduché triko ještě z práce, rifle, kanady a opálená pokožka vlivem napůl řeckého původu. Stejně na ní byla krom bělma to nejsvětlejší.*
*Darius vejde do baru. Je utahaný z cesty, ale v baru jelikož je více vlkodlaků nežli civilů, tak se trochu změní atmosféra. Darius má na sobě černý svetr a rifle. Je upravený, ale stále by radši spal. Léky, co bere mu nezabírají a jeho stav se zhoršuje. Objedná si limonádu a sendvič. Sedne si k baru a promne si unavené oči. Opravdu by radši spal.*
*Pach, co s sebou donese nově příchozí ji poněkud alarmuje. Dokázala ho poznat, její babička měla podobnou stopu, v jistém ohledu. Alfa. Trochu napjatě se narovná. V Praetoru uskupení vlkodlaků fungovalo na trochu jiné bázi, než smečka. Byla to taková smečka, i když ne skutečně. Neznámý byl skutečně ale členem a samotným alfou smečky. A ona stála mimo. Vypomáhala Praetoru, takže zvláštním způsobem zapadala do jejich harmonie a nebyla v pravém slova smyslu vlk samotář, ale ani k nim skutečně nepatřila na sto procent. Byla něco jako konzultant u policie, vesměs. Součást, ale ne úplná. Zlehka polkne a potom si promne nos a kýchne, aby si ho pročistila. Ne, že by to byla skutečná pomoc. Bezděčně se rozhlédne po ostatních vlcích, co ji dosud tolik nealarmovali, ale i jejich chování se nepatrně změnilo s nástupem alfy na scénu. Bella si poklepe rudě lakovanými nehty o stůl, ale nakonec se zvedne a kroky ji zavedou k baru, kde si objedná skutečně pivo a usadí se na barovou stoličku - mezi sebou a vlkodlakem nechá dvě prázdné, aby si nijak nenarušovali soukromí a samu sebe nedráždila.* Alfy nepotkávám každý den...popravdě jste druhým alfou, kterého znám. *Nadhodí bez pozdravu jeho směrem a na pult položí peníze a doobjedná si cibulové kroužky, měla dojem, že byly v nabídce a k pivu se jí hodily.* Máte smečku někde tady nebo jste na cestách? *Nakloní hlavu na stranu, neb druhý alfa, kterého znala byla gría Mowbray, její babička, a ta měla svou smečku v Řecku a s sebou si brala snad vždy alespoň dva ze svých vlků, co byli zároveň blízkými rodinnými přáteli - hlavně skrze ni.*
*Darius se podívá na ženu, která se k němu přidala. Podívá se na ni a pousměje se.* To mnoho vlkodlaků.* Ušklíbne se a podívá se na svou objednávku, kterou mu barman podává. Darius si ji vezme a napije se.* Smečku mám zde. Tento podnik patří mojí smečce, stejně jako Jade Wolf.* Vysvětlí a pak se na ni podívá.* Co vy? Projíždíte? Nebo jste odsud z jiné smečky či jiného uskupení?* Zeptá se a je vidět, že má přehled, co se týče tohoto. Je mu jasné, že pro Preator Lupus pracuje mnoho vlkodlaků a kolem je více smeček než ta jeho.*
*Bella pokýve hlavou, neb to dávalo smysl. Nebyla tu mnohokrát, obvykle raději skočila do podniku v Queens, nicméně pokaždé, co tu byla, tu cítila vlkodlaky a také tu obvykle i nějací byli - pokud nepočítala obsluhu, nepotkala snad nikdy někoho, kdo nebyl vlkodlak a stál za barem.* Touhle částí ano, vesměs, mimo to vypomáhám Praetoru, když je třeba a vesměs jsem jejich spojka s oddělením vražd v Brooklynu. *Trhne lehce rameny a zachytí sklenici piva, kterou na bar postaví obsluha.* Jak na tom vaše smečka vlastně je? Tuším znám dva vlkodlaky ze smečky, ale s jistotou nemohu říct, zda jde o tu vaši či nikoliv. Čekala bych, že v Brooklynu na členy narazím častěji. *Nadhodí trochu pobaveně a pozvedne obočí, zatímco si uvolněně protáhne nohy. Ani jednou se mu zatím nepodívala do očí, neměla v plánu vyzývat alfu, ani se mu podřizovat. Nebyla stále zcela přesvědčená, zda by měla vstoupit do smečky nebo si držet distanc a pro své bezpečí na jejich území být i kdyby částečně, součástí Praetoru. I proto nosila jejich přívěsek.*
*Poslouchá ji a pokyvuje.* Kdysi jsem pro ně v podstatě také dělal. Byl jsem likvidátor škod.* Ušklíbne se a podívá se na ni a pak po okolí.* Ani nevím. Dlouho jsem tu nebyl, mám zdravotní potíže. * Vysvětlí a pak se zakousne do svého jídla. Je na něm vidět, že ho jí spíše z nutnosti.* Dost členů odešlo, někteří jsou pod zákonem a musí studovat, jiní pracují mimo smečku a Beta má nějaké rodiné záležitosti. Pak se zarazí v jídle a dívá se před sebe. Je vidět, že nad něčím přemýšlí a pak se na ni podívá.* Jaké máte vy zkušenosti s vedením vlkodlaků?
*Překvapeně se na něj krátce podívá, ale potom chápavě pokýve hlavou.* Ani démonské infekce neléčí všechno. *Ušklíbne se, ačkoliv sama nepozorovala zatím, že by měla nějaké zdravotní problémy nebo nějakou náchylnost k nim. Nebyla si vědoma toho, že by její rodinou něco kolovalo, jediné, o čem věděla byl fakt, že její mladší sestra měla těžké OCD, ale to bylo asi vše. Netušila jak se vyjádřit ke zmínce o Betovi, netušila, kdo je beta a mimo jiné se zdálo, že smečka je snad nějak funkční. Pozvedne obočí po jeho otázce.* V Praetoru spíše vypomáhám starším, protože se tam chodím měnit, ale odmala vím o podsvětě a mám spíše zkušenost pozorovatele jiné smečky právě skrz alfu, ale sama jsem ve smečce nebyla. A jako osoba spíše vedu, když to práce nabízí, policejní zásahy a podobně. *Pokrčí nad zvláštním dotazem rameny.* Proč se ptáte? Chcete mě narukovat do smečky a aniž si tam najdu své místo, tak mi nějaké dohodit? *Zažertuje, protože nebere v potaz, že by to snad mohl myslet vážně, ne to ještě, že by tam neměl členy, co by se o smečku starali za něj a podobně. Sice porazila jednu z - nejspíše - jeho vlčic, svou kolegyni Mariu, a vlastně znala Killiána a pokud tady pracovali jen jeho vlkodlaci, tak Aishu, nicméně s nikým dalším ze smeček si dominanci neujasnila.*
*Napije se limonády a ušklíbne se.* Hlavně pokud to žere mozek a psychiku.* Řekne a dojí své jídlo. Poslouchá ji a přemýšlí nad tím.* Taky o tomto světě vím od mala... ale není fajn proměňovat malé dítě.* Prohlásí a pak si objedná další limonádu zatímco dopíjí tu svou.* Dalo by se říci.* Pousměje se.* Musím najít silné členy, co budou schopny smečku vést. Hlavně pokud by mělo dojít na nejhorší.* Vysvětlí a je na něm vidět, že to myslí vážně a zdá se, že se připravuje na něco, co moc alfů nedělá.*
Oh, to zní vážně. Držte se. *Nadhodí a napije se piva, vlastně dost a pokroutí hlavou.* Nejsem z tradiční vlkodlačí rodiny. Oba rodiče jsou civilové, i sestry a jejich rodiny. Měla jsem Zrak. Vlkodlakem jsem pár let, ale pro práci u policie to chtělo extra výcvik, abych se neprozradila. *Ušklíbne se na vysvětlenou a zmateně se zamračí.* Neznáte mě a já vás. Nejsem si jistá ani tím, zda je smečka pro mě dobré místo. Ale pokud je u vás má kolegyně Maria, minimálně nad ní bych byla. Jaksi jsme se potkaly u mrtvoly na hřbitově těsně před úplňkem. *Trhne rameny.* O čem nejhorším jste se to zmínil? Neplánujete natáhnout bačkory snad...? *Nadzvedne jedno obočí a znovu se napije.*
*Darius ji poslouchá a pokyvuje. Pak se zasměje.* Ne ne. Ale je moc dlouho klid. Je to podezřelé. Ve smečce je mnoho mladých a nezkušených. Ti, co jsou zkušení jsou zaneprázdnění.* Vysvětlí a podívá se po baru.* No a pak tu jsou tací, co sice jsou zkušení, ale ne, co se týče světa stínů. Jsou vlkodlaky dlouho, ale zaměřeni jen na vlkodlačí část.* Poví a dopije své druhé pití a podívá se na hodinky na ruce.* Zvažte mou nabídku o připojení a ozvěte se mi.* Řekne a podá ji svou vizitku.* Já musím už zase jinam.* Pousměje a pomalu se vydá pryč.*
*Uchechtne se a pokroutí hlavou.* Mé zkušenosti s jinými rasami vycházejí spíše z Praetoru, s lovci jsem první interakci měla prakticky pár dní zpátky, kdy se naskytlo něco, co bylo v jejich kompetenci, ne v kompetenci civilské policie. *Nadzvedne obočí a vizitku si vezme a věnuje mu krátký úsměv.* Promyslím to. I kdyby však zněla odpověď ano, tak nepůjdu pod alfu, kterého vůbec neznám. *Nadhodí a sama se rozloučí a po jeho odchodu zůstává jen na tak dlouho, aby dopila svůj drink. Poté však odejde stejně jako Darius, jak z vizitky zjistila.*
*Personál podniku už sa vlastne od rána mentálne pripravuje na nadchádzajúcu akciu. V podstate podnik cez deň funguje normálne ale už takto k večeru začínajú chystať stoly, stoličky, prinášajú dnu kvantum sudov s pivami. Podľa barelov je vidno, že ide o najrôznejšie značky. Barman ako udretý bleskom rýchlo vypisuje ponuku, ktorú dnes budú čapovať. Nejeden čašník sa pokrižuje, pretože už teraz je jasné, že tu bude veľa opitých ľudí, veľa opitých cudzincov a kvantum rozbitých pohárov. Samozrejme, nejaké tie extra tringelty z toho budú ale tu spúšť budú musieť aj tak upratať. Začína znieť bavorská hudba. Drahé zamestnankyne sa už obliekli do bavorských krojov a tie čo nemali čo dať do výstrihu, si tam natlačili ponožky. Chlapi zas s veľkou nevôľou si dávali tradičné bavorské kraťasy s kšandami. V podniku už rozvonia pečená klobáska a nejaké ďalšie mäsové špeciality. Podnik už sa aj začne celkom plniť rôznymi individuami, od japonských turistov až tučných motorkárov. Zatiaľ je v podniku príjemná atmosféra.*
*Oktoberfest zněl dost lákavě na to, aby sem dorazila - pivo bylo dobré lákadlo se kterým začít. Na sobě měla obepínavé šaty na tenkých ramínkách a se všitým korzetem, o něco delší než do půlky stehen, koženou bundu a podpatky. Celočerný oděv doplnily volně rozpuštěné stejnobarevné vlasy, oči ohraničené černou linkou protaženou do kočičí a rudou rtěnkou, která se zdála být jediným barevným doplněním outfitu, nebýt stříbrně zbarveného řetízku, jehož přívěsek Praetoru zapadl mezi ňadra pod látku šatů. Nebyla první, kdo dorazil, a nejspíše ani poslední, zvládla si však uzmout jedno rohové místo a před sebou měla klobásku s chlebem, hořčicí a k tomu krígl piva, které tu dnes očividně poteče proudem.*
*Čarodějka vstoupila do baru v béžové bundě, černém upnutém roláku, sivých společenských kalhotách doplněných o černé konversky, protože ji sem pozval její kamarád z natáčení, kterého hrozně dlouho neviděla, nicméně si jej nevšimla mezi lidmi a na zprávy zatím také nereagoval. A tak nechala Theodora Theodorem prozatím. Bud se někde vyloupne nebo se jí později ozve. Alespon v to doufala. Nyní je však zachycena pár lidmi, kteří na ni zamávali, zda se s nimi vyfotí a poté ji nechali jít. Aby nepostávala někde bokem, tak si vzala na ochutnání nějaký špíz s kuřecím a vepřovým, který jí zachytil pohled a usadí se s tím na bar. Sama pivo neprožívala, proto poprosila obsluhu o to zda mají cuba libre nebo whiskey...a za chvíli před ní přistála whiskey. S úsměvem podala obsluze kartu, aby jí začali účet, protože netušila jak dlouho se zdrží a zda toto bude její jediný drink a bude to snazší, než když budou muset přebíhat od ní k pokladně a zpět s kartou. Bezpečně si své věci zchová zpět do kapsy od bundy a tu zapne, načež se pustí pomalu do jídla a upíjení drinku. Sem tam u toho kontroluje telefon, zda se Theodor přeci jen neozve, ale zatím se od něj nic nedozvěděla.*
*Dlouho nebyl na chlastací akci a tak si řekl že na oktoberfest prostě musí zajít.* /No jo co ale na sebe?/ *Pomyslel si zatímco pátral svým šatníkem. Nakonec však něco našel. Myslím že převlíkací část přeskočíme a půjdeme rovnou k tomu co si vzal na sebe. Byla to bílá košile šedě kostičkovaná, k tomu si vzal krásnou černou vestičku na knoflíky, ještě k tomu černé krásně vzorově zdobené kraťasy, dále ho na chodidlách hřály bílé dlouhé ponožky a zakončil to černými botami. Vlastně když to vzato vezmeme typické oktoberfest oblečení. Tedy alespoň podle něho. Vydal se tedy směrem k podniku a když dorazí rychle zmizí z očí pár lidem kteří byli z jiné rodiny. Jelikož jsou však všichni mafiáni praví gentlemanové stejně jako Hawk, tak mají domluvu že na veřejných akcí nebudou žádné bitky a ani násilí maximálně to slovní. Rozhodl se že než začne s pivem dá si něco trochu více staromódního a tak si objednal tři whiskey. O pár chvil za nim jedna po druhé přijela. Hodil je do sebe a napsal Charlie jestli také na oktoberfest nezajde.*
*Lotty sa pre zmenu dnes vyparila z inštitútu, keďže deň predtým bola na hliadke a nejako dnes sa jej nechcelo ísť úplne samej. Vie moc dobre, že nie sú moc nadšený z toho, že by išla sama, ale iba tak sa naučí nejaké veci. Obliekla si dlhý čierny rolák, ktorý jej zakryl runu na krku a aj na rukách. Dlhé nohavice a čiernu bundu. Nevedela, čo presne bude ešte na tom mieste robiť ale bolo jej jasné, že tam ide len tak aby sa pobavila. Vojde do baru, pričom vlasy nechala rozpustené z vlastných dôvodov a dúfala, že ju tu nikto nenačape, pretože ešte nemala dvadsaťjeden rokov. Nechápala, čo to bolo s ľuďmi, že sa hrali na vek. Možno nejakému opilcovi ukradne drink, aby vyskúšala aký je ten slávny alkohol. Však bola práve na Október feste a bola by škoda to nevyužiť, aj keď určite za to dostane sprda od Sebastiana alebo Caleba. Ale nejako to neriešila, aj tak ju moc vážne nebrali ešte. Preto sa len zatiaľ zašíva medzi ľuďmi, ktorý ju pre tentokrát mohli vidieť. Ale ani jeden z nich nevedel, že nie je neozbrojena. V topánkach mala dýky a za chrbtom stele, keby náhodou bola potreba.*
*Thierri poctivo chodí na rehabilitácie. Dlahu už má dole, barle nepotrebuje ale aj tak je vidno, že ešte na ľavú nohu kríva. Nebolí ho, čo je dobré znamenie ale k tancu sa ešte takmer pol roka nepriblíži. Večeri väčšinou trávi doma, pri knižkách romantického charakteru a pritom si naťahuje pobolievajúcu nohu. Dnes ale nie. Dnes mu pri dverách spolužiaci vyzváňali tak urputne dlho, že ich nakoniec jeho matka pustila dnu. A aj keď proti vlastnej vôli, nechal sa presvedčiť, že s nimi zájde na jeden drink. Keďže teraz už nemusí ťahať barle. Nahodil na seba čierne rifle, upnuté športové tričko s krátkym rukávom a čiernu mikinu. Dotoho conversky, hodinky na ruku, mobil do vrecka a išiel. Z jedného baru boli dva. Z dvoch tri a potom už to prestal počítať. A teraz? Rozrazí dvere podniku U Měsíce v úplnku. Zavyje ako vlk, pretože jeho opitému ja to príde absolútne v poriadku a vojde dnu. Za ním ešte jeden jeho kamarát sa pokúsi zavyť ale skôr je to opité zahučanie.* Päť krát Guinness a párky k tomu! *Zakričí a otočí sa na dievčatá čo s ním prišli.* Vy vlastne chcete niečo jesť? *Tie len zakrútia hlavou. Thierri len prekrúti očami a pošle ich nájsť miesto a krivkajúcou chôdzov ide k baru, aby to zaplatil.* Máte no... sur les cartes... terminál! A hodinkami sa dá? *Zamáva hodinkami na ruke a keď zhrozená obsluha vytiahne terminál. Thierri šťastne zaplatí. Otočí sa a doširoka sa usmeje.* TRISS! Heeej! Čo piješ?! *Zakričí na ňu, miesto toho, aby obišiel tých štyroch ľudí na bare. Asi je mu jednoducho lepšie sa hodiť polkou tela o barový pult a mávať na TRISS.*
*Lucasův den v autoservisu končil o něco lépe než většina jiných – podařilo se mu najít pár minut, aby si na ulici ubalil a zapálil jointa. Už první šluk ho uvolnil, cítil, jak se mu po napjatém dni konečně dostavuje trochu klidu. Z úst mu stoupal jemný dým, zatímco se opíral o zeď u garáže, zapáleně pozoroval ruch města a užíval si každou vteřinu, kdy cítil, že mu nic a nikdo nemůže nic vyčítat ani ho popohánět. Byl to pro něj takový malý rituál na konci každé druhé směny. Když mu pohled sklouzl na druhou stranu ulice, všiml si podniku U Měsíce v úplňku, kde se už ve vzduchu rýsovala nálož večerní akce. Před vstupem do baru si pečlivě uhladil svou značkovou bundu, džíny měl sice lehce opotřebované, ale čisté. Dnešní večer rozhodně hodlal využít happy hour, pokud nějaká byla, obzvlášť když mu tělem stále koloval efekt trávy. Jakmile vešel dovnitř, uvítal ho už tradiční zápach piva, přepáleného oleje a dav, který se v podniku rozšiřoval. Koutkem oka zkoumal prostor: poznal pár známých tváří – někteří byli určitě vlkodlaci, ale tentokrát mu to bylo jedno. Zhulený měl nervy dost zklidněné na to, aby ho to rozhodilo. Překročil pár stolů a zamířil rovnou k baru, kde barman sepisoval nabídku piv na obrovskou tabuli. Všiml si jeho pohledu a přikývl na pozdrav, lehce mu přitom cukly koutky. Ve tváři mu zůstával klidný, téměř nepřístupný výraz, ale vevnitř byl už v klidu, užíval si uvolněnou atmosféru a hudbu, co zněla z reproduktorů. Lucas pokrčil rameny hned po té, co se ho barman optal, zda si něco dá.* Je mi to jedno. *Objednal si, zatímco se letmo rozhlížel po sále. Číšníci v tradičních bavorských krojích pobíhali s půllitry plnými pěny a talíři klobás a Lucas si uvědomil, že dneska má podnik opravdu co dělat. Když mu barman přistrčil půllitr, vzal ho do ruky a s hlubokým nádechem se napil, přičemž si všiml prvních motorkářů, co právě dorazili a zajistili si stůl u stěny.*
*Bella pomalu dojedla klobásku, kterou dostala od jednoho z číšníků, za tu chvilku do sebe stihla hodit druhé pivo, ale...krígl i talíř zely prázdnotou...a tak se rozhodla začít bavit. Hudebníci už pomalu doladili nástroje a začínali hrát pěkně zvesela, jak se k tématu hodilo a tak se zvedla s tím, že si skočí na bar ještě pro jedno pivo a z respektu k zaměstnancům, co toho měli hodně s sebou vzala i nádobí.* Když dovolíte, *Nadhodila a lehce postrčila hřbetem ruky muže z něhož cítila nezaměnitelný pach trávy a taky vlkodlaka. Nicméně šla se sem bavit a mít vlkodlaka v cele by nemuselo dělat dobrotu, tak to prozatím odsunula na druhou kolej a lehce se kolem vyššího chlapíka zkusila protáhnout víc k baru, neb u něj bylo nejméně rušno prozatím. Ohlédne se po hluku, který způsobí mladý chlapec volající na jistou dívku a se zařinčením dá nádobí na bar, čím si získá pozornost obsluhy a rovnou si objedná další pivo ve veselé náladě, která se jí držela.*
*Ze špízu spíše uždibovala a sem tam upíjela z whiskey, občas se dala do řeči se štamgasty, co čekali u baru na své drinky - dokud se neozval halas a po chvíli dokonce její jméno. Ohlédne se, až si všimne Thierriho, chlapce, kterého znala spíše z večeří v podnicích, co byly více obchodního rázu a ona i mladý civil tam sedávali ještě jako děti prakticky. Jemně se usměje, kopne whiskey a vezme si talíř i s masem s sebou, protože Thierrimu to asi není divné, ale jí by bylo nekomfortní hulákat přes bar a další lidi. Už tak tady bylo dost hluku, kor jak začala hrát živá hudba. Dojde až k němu a kývne na jeho společnost.* Ahoj, Thierri. Vypadáš dost...naloženě. *Ušklíbne se pobaveně, když ho sklouzne pohledem, jakoby mohla odhadnout kolik toho vypil a nadzvedne obočí.* Něco slavíte? *Sklouzne pohledem spolu s verbálním, lepším, pozdravem i jeho společníky a na rtech si drží úsměv, u kterého po chvíli uždibne zase z masa a nabídne i Thierrimu.* Jinak piju whiskey, co ty? *Odpoví na dotaz, když si vybaví, že jí ho vlastně položil a nakloní se více k obsluze, aby si mohla objednat další drink a talíř dát na bar.*
*Lotty sa prešmietala davom, ktorý bol práve v bare a hľadala obeť, ktorej by mohla uradnúť pivo, pretože vedela, že jej by ho nikto nedal. Situácia sa jej naskytne, keď uvidí nejakého muža (THIERRI), ktorý je totálne na mol. Zoberie jedno pivo a pri jeho zavolaní na TRISS sa okamžite vyparí, keďže vie, že od nej by doslova dostala poriadneho spucu, za to čo robí. To práve nemala v pláne takže sa vyparila hneď ďalej Od THIERRIHO a trochu vrazí do HAWKA, ktorému sa ospravedlní.* Pardón, to som nechcela. *Pričom sa radšej rýchlo napije piva, ktoré jej moc nezachutí a zatvári sa, že je to fuj.*
*Zazubí sa na Triss keď sleduje ako sa premiestňuje bližšie k nemu. Ani si nevšimne, že z piatich pív na pulte, sú len štyri. O chvíľku prídu aj dve jeho kamarátky, ktoré odnesú tie zvyšné štyri aj s klobásmi.* Naložene? *Zopakuje a nakrčí nos. Vyvráti pohľad k stropu a na dve sekundy vyzerá, že premýšľa. Potom znova pozrie na Triss.* Čo je naložene? *Opýta sa nakoniec. Po jej otázke sa obzrie k svojej skupinke a zamračí sa.* Narodeniny? Asi... alebo... jedna z nich oslavuje negatívny tehotenský test... *Ohrnie hornú peru.* Asi je to oboje. To je treba osláviť nie? *Všimne si, že majú pivo, tak sa otočí, že si zoberie to svoje... ale tam nič.* /Chamtivci./ *Pomyslí si, pretože si myslí, že si ho zobrali ku stolu. Otočí sa späť k Triss.* Whiskey? Vadí mi na nej taká dymová pachuť. *Nahodí znechutenú grimasu ale potom sa usmeje.* Vlastne teraz nič. Aleee chcel som pivo. nejaké dobré. Nevieš aké som objednával? Máte nejaké írske pivo? *Opýta sa okoloidúceho čašníka. Ten prevráti očami a načapuje mu jedno. Thierri tak ako predtým zaplatí a potom sa otočí celým telom k Triss.* Čo si si dala? Vlastne mám tiež hlad. Kde máš kamarátov? *Zarazí sa a pozerá sa okolo nej ako keby hľadal nejakú jej spoločnosť.*
*Lucas stál u baru, když ho lehce postrčila loktem žena středního vzrůstu. Okamžitě zaregistroval pach vlkodlaka, který se mísil se silnou vůní piva a spálených klobás. Nevesele cukl koutkem do strany, jen co na ni pohlédl – v očích měl přimhouřený výraz a mírně zarudlé bělmo prozrazovalo, že účinky jointa z dřívějška ještě nevyprchaly. *Sorry. *Pronesl krátce a s ledovým klidem jí uhnul, aby se mohla protáhnout k baru. Zároveň si ji rychle prohlédl, ale nezůstával pohledem dlouho. Nebyl zrovna typ, co by se zdržoval pohledem na cizích, zvlášť pokud šlo o další vlkodlaky. Koutkem oka si však všiml, že na baru přistavila prázdný talíř a půllitr, očividně se tu zabydlela o něco dřív. V jejích očích zahlédl jiskru zábavy a veselí, které dnes večer prostoupilo celou hospodu, ale pro něj byly jen tichým doplňkem atmosféry. Vzal svůj půllitr, jemně ho přiklonil k ústům a napil se, pozoroval přitom přicházející hosty, kteří se dál tlačili dovnitř. Než se odvrátil k pivu, koutkem oka se ještě jednou podíval směrem k vlkodlačici, která si právě objednávala další rundu. Možná byla jen místní, co přišla na večerní akci, ale pro Lucase to znamenalo další známku toho, že to tady dnes bude trochu divočejší. S klidem se vrátil ke svému místu a dál se věnoval jen svému drinku a klidné konverzaci s barmanem, který sice od něj často odbíhal.*
*Po nejakom čase sa znova rozhodol zavýtať do spoločnosti a zrovna na jedno z podujatí, ktoré by si určite nenechal újsť. Na pivo si nájde čas kedykoľvek a vzhľadom na to, že teraz si može dať aj nejakú tú špecialitu, nenechá si to újsť. Zavíta teda do miestneho podniku názvom U Měsíce v úplňku, kde mali dnes poriadnu nálož pív. NA sebe mal tradične svoje obnosené šaty, v ktorých vyzerá akoby to mal z predošlej sezóny. zastaví sa u baru aby si objednal poriadny krígeľ, keď si začne prezerať osadnestvo. Pohľsd mu padne na známu tvár, vysokej brunety (MABEL), a tak sa vydá jej smerom.* Zdravím. *Pozdraví Bell a upozorní ju tak na seba. Pozdvihne svoj pohár na nemí prípitok.* Asi ani nemožem povedať, že by som bol prekvapený že ťa tu stretávam. *Pousmeje sa na ňu tým svojím lenivým úsmevom a zastrčí si jenu ruku do vrecka na nohaviciach.*
Myslela jsem tím v dobré náladě a opilý. *Zazubí se a pozvedne obočí.* Nejste na těhotenský test nějací mladí? *Zasměje se a potom kývne.* Jop, whiskey. *Na jeho dotaz pokroutí hlavou, to fakt netušila. Neslyšela jeho objednávku, jak jí zanikla v lomozu podniku a bavících se lidí přes hudbu.* Špíz. *Poukáže na meny, kde byl čistě kuřecí a vepřový.* Eeee...neukázal se, kámoš co mě tu pozval. Snad dojde, uvidíme. Hledáš, aby ses mohl věnovat kamarádům? Klidně půjdu.. *Nadhodí pobaveně a natáhne se pro jeho pivo a její whiskey a podá mu jeho pivo.* Tak nazdraví a slavte zodpovědně. *Mrkne na ně.*
*Poté co do něj CHARLOTTE vrazila a omluvila se jen kývnul a usmál se na ní.* V pořádku nic se nestalo. *Řekne a prohlídne si ji od shora dolů.* Nejsi nějak mladá na to aby jsi tu byla? Vypadáš max na šestnáct. Tohle je slavnost pro dospělé. *řekne a objedná 2 whiskey a 2 piva. Poté co mu to přistane tak podá pivo a whiskey Charlotte.* Tady a běž domů. Nikomu neříkej že jsem ti koupil alkohol. Nepotřebuji řešit problémy s policií. Hlavně bys měla problémy s policií i ty užij si zbytek večera.
*Pusou urobí dokonalé O keď pochopí význam slova.* Tak som potom naložený. *Povie a usmeje sa. Strelí pohľad ku spolužiakom. Prižmúri oči.* Technicky je nám všetkým cez dvadsať. Pokiaľ si ale pamätám, tak bol problém v tom, že spala s chalanom... ktorý nebol jej chalan. A ten jej chalan by mal byť budúci guvernér Floridy? A tak je asi rada, že nie je tehotná s predavačom hotdogov. *Prikývne.* Aj keď aký zmysel to vlastne má takto podvádzať niekoho? Však... je toľko chorôb. Ani to nie je bezpečné. *Nakrčí znechutene nos. Pozrie na menu keď naňho upozorní a chvíľu to tam lúšti. Ale písmenka už vidí trochu rozostrene. Pozrie späť na Triss.* Skôr mi príde divné, že si sama. Vždy mi prišlo, že máš veľa kamarátov a furt s niekym si. *Mykne plecom a trochu sa uchechtne.* Ale zas ani mi sme sa nikdy extra nebavili, okrem zdvorilých tém na počasie alebo ako ide škola. *Zamyslí sa.* Chodila si školy, nie? *Opýta sa, skutočne si nie je istý či si to pamätá dobre alebo zle. Zoberie si pivo a cinkne si s Triss.* To povedz tým dievčatám. Tie nemajú žiadne zábrany. Čo je dosť smutné. *Napije sa na chvíľu nakrčí nos, prehltne, pozrie na krígel ako keby ho hodnotil a potom mykne v akceptujúcom geste. Napije sa znova.*
*Sem tam si kontroluje vlkodlaka, kterého párkrát chytne, jak ji pozoruje. Nadzvedne obočí.* Líbí se ti snad, co vidíš, nebo odhaduješ hrozbu? *Ušklíbne se trochu rýpavě, nicméně potom jí dorazí pivo a chvilku na to se ozve hlas, který jí je povědomý a otočí se za civilem, který ta slova pronesl. Věnuje mu veselý úsměv.* Zdravíčko, ráda tě vidím. *Pozdraví nazpátek a pozvedne obočí.* Nejsi? V hospodě na pivě jsi mě ještě nezažil. *Zaksichtí se, ale sama mu pokyne pivem. Odhodí si před napitím vlasy z tváře a to tak šikovně, že prakticky cítí, jak jimi zasáhla vlkodlaka, kterého prve odstrkovala (LUCASE). Jen krátce se na něj podívá - vyhne se očím, aby neřešila dominanci, a pokyne mu omluvně pivem.* Sorry. *Nadhodí na to konto pouze jako podobně od předtím a otočí se zpátky k BENOVI.* Chceš se někam posadit? *Navrhne mu, že by se dostali pryč od baru, někam, kde se lépe uslyší.*
No jo, ale vieš ako sa hovorí, k polišom pivo rozhodne patrí, teda pivo a koblihy ale tu skor nejdeš niečo lepšie pod zub než je tá deravá šiška. *Zasmeje sa a ukáže na viedenske párky a maďarské klobásy.* Kľudne, máš niekde vip sekciu pre ženy v zbrani, alebo niečo nájdem? *Poobzerá sa okolo a hľadá volné miesto. Kúsok od nich sa práve jedno uvoľní a tak jej pokynie, nech ide prvá, ako slušná výchova jeho matky káže.*
Taky si myslím, že se to neoplácí. *Potvrdí a potom se zasměje.* Mám ráda i čas o samotě. A mám adoptovaného syna, takže tak často už se venku s kamarády netoulám. *Trhne rameny s úsměvem a potvrdí, že se moc nebavili, neměli ani moc jak, když jejich otcové něco probírali a oni si tam šoupali nohama a zábavou bylo nahánět jídlo po talíři.* Ano, střední jsem studovala vesměs hudbu. *Potvrdí a ušklíbne se.* Je musíš pohlídat. *Popíchne ho vesele a napije se whiskey.* Když už tu jsme, nechcete tančit? *Navrhne jinou aktivitu, než jen postávat na baru.*
*Lotty sa díva na muža a na jeho reakciu, len mykne pleciami, keďže on nemohol tušiť, koľko rokov môže mať. Nikto nemohol vedieť, či má šestnásť alebo dokonca aj dvadsať šesť, každý vyzerá na svoj vek inakšie.* Čo viete? Môžem mať dokonca aj tridsať a nemusím na to vyzerať. *Povie ironicky, takže jej bolo jedno ako to vyznie, pretože to bola pravda a síce nemala toľko, ale to sa on nemusí dozvedieť. Nepatrilo to k nemu a bola jej vec, či niekomu zdelí svoj vek alebo nie. Nemusela to hovoriť nikomu. Pozerá sa na neho, či mu preskočilo, keď jej kúpil drink, ale na to len mykne plecami.* /Darovanému koňovi na zuby nepozeraj./ *Pomyslí si a je jej vtipné, že to fakt urobil. Dopije pivo ktoré ukradla Thierrimu a vezme si teda od neho Whisky s pivom. Trochu cíti ako do nej prúdi alkohol a trochu začínala červenať, keďže s Alkoholom nemala skúsenosti.* Ste nezodpovedný dospelý, ale ďakujem. *Povie mu, pričom vyrazí do davu s pivom a Whisky, ktorú ochutnala a tá jej s hnusným pálivým pocitom skĺzla dolu krkom.* Fuj... *Povie, pretože to už jej viac chutilo pivo.*
*Jakmile CHARLOTTE vyrazí do davu rozhlédne se po okolí že by se také mohl specializovat. Nakonec však uvidí BENA a MABEL jak jdou k volnému místu a tak je rychle následuje aby je zastihl dřív než si sednou a rušil. Po nějaké chvíli je dožene a MABEL zaklepe na rameno.* Dobrý večer smím se přidat k vaší diskuzi? *Zeptá se a otočí se na BENA* Mé jméno je Hawk *Dodá a podá muži ruku*
*Zasměje se nad tou poznámkou a pokroutí nad ním hlavou.* A taky hodně kávy a seznamování se. *Ušklíbne se a pak do něho lehce strčí.* To zase ne, pojďme něco najít. *Ušklíbne se a pivem mu pokyne do prostoru a směrem ke stolu.* Doufám, že umíš tančit, protože to tě nemine. *Zatrylkuje vesele do rytmu a zamíří na místo, které objevil. Zastaví ji v chůzi akorát poklepání na rameno a otočí se krátce na neznámého, který se k nim přihovořil. Povytáhne obočí a poté pokrčí rameny.* Pokud to mé společnosti nebude vadit. *Nadhodí a pohlédne při tom na BENA, aby rozhodl, zda chce trávit večer s HAWKEM, jak se mu neznámý představí a ji prakticky z tohoto představení vynechá. Vezme to tedy tak, že zatím může pokračovat k volnému stolu. Neelegantně si kecne na židli a zamručí nad pohodlím židle, ale rychle se vytáhne do sedu s rovnými zády, aby ji ráno nebolely.* Takže, jak pokračuje práce v zoo? Nějaké zajímavé události tam nebo v životě? *Nadhodí konverzačně a ztichne, aby mohl vyprávět o svém životě, zatímco upíjí další půllitr, který jí pomalu bude taky stoupat do hlavy. Rozhodně byla uvolněnější než minule. Snad to bylo atmosférou, snad tím, že tentokrát nemusela řešit žádnou práci a možná tím, že si k tomu dávala i ona piva tak rychle a celý den nic moc nejedla, protože nebyl čas. Pokud BEN odsouhlasil přítomnost HAWKA, tak se k nové společnosti otočí a chvíli ho studuje pohledem, zda jí bude povědomý, nebo zda je Hawk přezdívka, nějaké škodolibé jméno od rodičů, či příjmení.* Takže, HAWKu, co vás sem dneska přivedlo? *Nadhodí jednoduchou otázku.*
*Keď spomenie, že má syna tak vyvalí tie svoje modrasté oči. Vyzerá zhrozene a dosť komicky.* Syna? Nie si mladá na dieťa? *Skriví tvár do znechuteného výrazu.* Však vieš, plienky... plač... sliny. *Viditeľne ho strasie.* Fuj. *Zahundre len čo si predstaví nejaké slintajúce dieťa. Zakrúti hlavou ako keby tomu ani nemohol uveriť.* Tak potom som dobre vedel, že si niečo študovala. *Usmeje sa a napije sa. Už je dosť podťatý. Zamračí sa.* Prečo? Sú dospelé a predpokladá sa, že chápu ako funguje zodpovednosť. Určite je nejaká definícia zodpovednosti nie? Majú v Amerike nejakú občiansku náuku. Alebo niečo také. Tam by ich to mohli učiť. *Pohoršuje sa a keď skončí s týmto svojim výkladom tak sa napije. Pozrie na Triss a nadvihne obočie.* To je vtip nie? *Povie jej na výzvu k tanci. Dvihne trochu ľavú nohu a zaťuká si na miesto kde má voperovanú kovovú platničku.* Ja si nezatancujem ešte pekne dlho ale díííky, že si mi to takto šplechla do ksichtu. Hej! *Húkne na barmana.* Ešte jedno, potrebuje spláchnuť hnusnú pachuť... zo seba celého. *Dopije zvyšok piva a čaká na druhé. Mračí sa a vlastne možno trochu vyzerá aj nešťastne.*
Takže zoznamovanie a káva... *Usmeje sa a rýchle doda čo mu k tomu aké prvé skrslo v hlave.* To ako na okresku a s putami na rukách? *Prehodí vtipne, pretože on si v mladosti takto pokecal s hodne polišmi a vždy to obsahovalo putá na jeho strane a na strane policajta káva a otázky.* Jasné, pravidelne chodím na hodiny tanca do tanečného štúdia SpongeBob a Patrika. *Prehodí na otázku o tanci a radšej si nechá pre seba že ho mama nútila do spoločenských tancov v rámci cirkevného spolku.* /To boli časy, a kopec po prstoch od rovesníčok./ *Sleduje ju k stolu a popri tom sa k nim pridá spoločnosť.* Som Ben, *podá chlapovi ruku na znak zoznámenia a kamarátsky mu prehodí ruku okolo ramien.* Kľudne sa pridaj kamarát. *A akoby sa nič nestalo pokračuje v načatej koncerzácii s Bell.* Práca beží ako má. Blíži sa zima, takže niektoré zvieratá potrebujú výtvorit vhodné podmienky vo vnútorných vybehoch, ale zas nám to dáva priestor, trochu prečesať výbehy vonku a trochu tomu dať nový vzhľad. Minulý týždeň sa mi podarilo dostať z ulice pitbula. Našiel som jednu pani čo si ich berie k sebe. Zaobstará im zdravotnú starostlivosť a nájde im rodinu. Takže to beriem ako fajn úspech. *Rozpoveda sa o práci a svojom koníčku záchrancu zvierat, keď si to i pohodlie u stola a popíja pritom pivo. Dáva však priestor i svojej spoločnosti a novému známemu aby v tom kecaní nebol sám.*
*Zasměje se* Dík brácho. *Odpoví mu a následuje je ke stolu. Poslouchá konverzaci mezi BENem a MABEL. Jak však BEN domluví a žena ho osloví podívá se na MABEL.* No to víte je už dlouho co jsem byl na chlastací akci. Práce je spoustu a tak se potřebuji odreagovat a taky zapomenout na smrt mého kamaráda. *Řekne a vydechne* To mi připomíná kde jsou mé způsoby ještě jsem nepochytil vaše jméno. *Vzpomene si a podá ruku MABEL.* Tak se omlouvám. Jsem Hawk.
Ne, to ne...je to teenager, to je snad ještě složitější. *Prohrábne si vlasy a pokývne, že skutečně studovala a zasměje se.* To kamarádi dělají. *Nadhodí a zmateně zvedne obočí a prohlédne si jeho společnost.* Proč ne? *Zeptá se stále zmateně, neb jestli v tom byl dvojsmysl, tak jej nepostřehla. Nechá jej si objednat další pivo, sama dopije svou whiskey a projede si vlasy lehce prsty. Stejně jako on si objedná a posadí se na uvolněnou barovou stoličku, ze které někdo odešel.* Klidně se jděte bavit. *Prohlásí pobaveně.*
To doufám, že ne. *Zasměje se a potom ještě víc.* Doufám, že umíš tančit lépe, než Spongebob a Patrik. *Uchechtne se a když BEN vezme HAWKa kolem ramen a poslouchá o BENově životě. Zachraňoval a staral se, jen více o zvířata, ale bylo to milé.* Je to úspěch, v útulcích to pro ně nutně nekončí nejlépe. Dostal nějaký domov a snad dobrý. *Pousměje se a pak se ohlédne k HAWKovi a jakmile jí odpoví, tak pozvedne obočí.* Co se mu stalo? *Nadhodí a začne jí šrotovat v hlavě, zda Hawka nezná třeba z výslechu nebo nějakého případu.* Bella. *Prohodí a stiskne mu ruku. Pak se stáhne a pokyne mu sklenicí piva, kterou si ze zvyku průběžně zakrývala rukou, aby v ní neskončila nevítaná látka.*
*Sedí u piva a počúva čo rozpráva Hawk a hodí to na neho dosť melancholickú náladu. * No tak to úprimnú sústrasť. *Popláca ho po ramene.* /Snáď tu dnes nebude pohrebná nálada./ * Vážne sa mu dnes nechce baviť o smrti a pohrebe a podobne depresívnych veciach. Chápe, že medzi ľuďmi sa nesú i také témy, ale on je skôr za rozptýlenie než spomínanie nad tým čo bolo a čo mohlo byť.* Takto... Veci sa dejú z nejakého dôvodu. Či už o to stojíme alebo nie. Ak to chceme zmeniť, musíme pre to niečo spraviť.
*Nad MABELinou otázkou se po ní ohlédne* Slyšeli jste o tom podpálení baru. Byl tam zrovna když ti idioti to podpálili. Doufám že je postihne trest jaký si zaslouží. Já tam byl taky ale naštěstí jsem vyvázl. *Řekne a poté co se MABEL představí se otočí na BENa* Děkuji ale dost o tomhle pojďme se bavit o něčem veselejším. Přece jen jsme na slavnosti a tady by se to řešit nemělo. *Řekne a objedná si konečně pivo. Jak mu dorazí jen ho nadzvedne a řekne.* Na zdraví.
Teenager? *Zahundre nahlas a podmračeno na ňu pozerá.* Takže si pestúnka. To je pekné. *Povie veľmi zdvorilostne a pri tom sa tvári ako keby ho Triss nútila zjesť brokolicovú polievku. Pár ľudí pozná čo si adoptovali deti, ale vždy to bolo výhradne dieťa. Ideálne malé.* /Kto by si adoptoval adolescenta? Ja by som neadoptoval ani sám seba a to som bol takmer bezproblémový pubertiak./ *Znova ohrnie hornú peru.* Stačí keď im podržím hlavu nad hajzlom, keď budú grcať. Ich zlé životné rozhodnutia ohľadom výberu partnerov si vypočujem zajtra pri raňajkách. /A ak skončia znova u mňa tak tie raňajky budem aj robiť. Možno by som ich mohol objednať... im by stačil aj McDonald./ *Zamyslí sa nad tým ako by mohol odbiť nevyžiadaných strávnikov následujúci deň. Pri spomenutí tanca mu ale klesne nálada. Prebodne Triss pohľadom a chvíľu na ňu mlčky pozerá. Tak nejak hodnotí, či si z neho robí srandu.* /Tak sa asi drby nešíria tak rýchlo.../ *Zauvažuje nakoniec a svoj hnevlivý pohľad zmierni. Uzná, že nie je teda objektom vtipu.* Zlomil som si nohu. Teda... *Zamyslí sa.*... zlomil mi ju jeden cyklista. Dúfam aspoň, že mal poriadnu osmičku na kolese! *Zakričí nahnevano a buchne s kríglom o bar.* Fyzioleran....fyziotrepa...fyzio...tera, peut... *vydoluje zo seba komplikované slovo*... povedal, že tanec nie. Zatiaľ len naťahujem svaly a šľachy. *Dvihne pivo honosne do vzduchu ako keby predniesol najposvätnejšiu vec. Pozrie na Triss.* Takže Triss... čo nové si vlastne teraz natočilo? Dá sa to aspoň pozerať?
*Tak o tom slyšela, jistě. Odtud jí snad přišel povědomý, nicméně s jistotou to tvrdit nemohla. Také se mohli minout v obchodu, dopravě, metru, klubu...skoro kdekoliv. New York byl velký, ale ne nekonečný, aby tu nebyla šance se minout a jako polda měla paměť vycvičenou, aby si pamatovala detaily nebo jí uvízly obličeje v paměti.* Jasně, souhlasím, dneska se slaví. Takže pánové...jakto, že nemáte kostýmek hezky jako obsluha? Určitě by vám slušel. *Popíchne je vesele a jakmile HAWKOVI dojde pivo, tak si s ním i BENEM pokud se připojí tentokrát cinkne vrchem, spodkem a pak ještě o stůl, než si krígl přiloží ke rtům a zhluboka se napije.* BENE, za chvilku mám dopito, doufám, že mi z tance nevycouváš. *Ušklíbne se na civila a rozverně na něj mrkne s předchozím veselím, jak opustili vážné téma.*
/Nepočul a asi som aj rád. Pretože denníky a tyždenniky sú plné týchto poplašných negatívnych správ./ Kostým som nechal doma, keďže ho čaká víkendové pranie. *Zavtipkuje a priťukne si s oboma.* Ale tanec ti rád venujem aj bez svojho jodlerského kroja. *Skrine pred ňou svojim imaginárny klobúkom a zameria svoju zvedavú pozornosť na Hawka. * Čomu sa vlastne venuješ, keď nepopijaš v baroch s tak úžasne príťažlivou spoločnosťou... *Odmlčí sa a pozrie na Bell,* sorry Bell, *vsunie do vety, a znova sa zažíva na Hawka,* ako som ja? *Dokončí a začne sa smiať. Snaží sa u Bell pôsobiť kamarátsky pretože na neho pôsobí skôr ako žena, ktorá nehľadá nič viac, a tak ju nechce natlačiť do nepríjemnej situácie.* Tak ma napadlo... Máte v živote nejakú najväčšiu blbosť čo ste v živote vyviedli? Ako, totálny trapas a hanba na tri životy?
Tak. *Souhlasí a tím téma uzavře, načež se skepticky podívá na rozjeté společnice THIERRIHO.* Tak snad to do rána zvládnou. *Nadhodí a potom zvážní když se zamračí a pal vytřeští oči.* Dios! A jsi už vpořádku? Bolí tě to ještě? Chceš si sednout? *Vychrlí na něj a začne zkoumat, zda pozná kterou nohu měl zraněnou. Po chvíli si vzpomene na svou whiskey, kterou si objednávala, nicméně kvůli mnoha objednávkám si musí objednat znovu. Za chvilku ji dostane i s ledem a napije se.* Pár seriálů ale spíš menší vedlejší role nebo jako komparz, pak prequel k Harrymu Potterovi - Pobertové, a nejnovější je asi live action Malé mořské vily. *Odpoví a pokyne mu skleničkou a napije se.*
Určite. *Pozrie ku stolu kde už to jedna jeho kamarátka okato rozbaluje na chalana pri vedľajšom stole. Prevráti očami keď vidí, že to nie je ten najfešnejší chalan.* Nič neporazí trio bohatých vysokoškoláčok. *Zahundre a zapije to. Keď prizná zlomeninu tak sa chce znova napiť, keď už máva s pohárom vo vzduchu, lenže Triss vykríkne a on sa takmer zľakne. Mykne sa a trochu vyľakano na ňu pozrie.* Preboha, Meritriss, ukľudni sa. To ja som tu ten kripel, ja by som mal jančiť. A navyše vidíš, že som tu, stojím, pijem... takže som asi okej. *Povie a napije sa. Pozerá, že to pivo mu nejak rýchlo ubúda.* /Možno by som mal zvolniť tempo./ *Napadne mu a pozrie na Triss.* To ešte niekoho baví ten Harry Potter? *Dorazí pivo a požiada o ďalšie.*
Já mám na sobě alespoň tradiční oblečení takže jsem spokojený že jsem našel alespoň tohle. Normálně se totiž oblékám do saka. *Odpoví a poslouchá výmluvu BENa, kterého jak se dozvěděl čeká praní.* Co že pereš? Manželka? *Řekne poté co si ťuknou.* Pozor tady se bude tančit jo? *Usměje se a drbne loktem do BENa. Nad jeho otázkou zrovna pil a když mu přišla málem vyprskl celé pivo.* No jak to říct... Moje práce je dost nebezpečná. Není moc fajn ji zmiňovat. Ale abych to řekl docela tak asi obchodník a podnikatel. Ještě mám vystudovaného psychologa. *odpoví* Čemu se směješ? *Zvedné obočí.* Tak mi si řekneme co děláme a Bell nám nic neřekne jo? Co děláš ty Bell? *Zeptá se jí. Nad otázkou Bena jen poté mrknul.* Jasně že mám. Kdo by neměl?
Divil by ses. *Zasměje se na poznámku o školačkách a potom zamrká. Asi skrz hudbu zvýšila neúmyslně hlas...kdo ví.* To neznamená, že po delší zátěži tě ta noha nebolí. *Vypíchne a pak se usměje.* Jo, pořád to má dost fvelkou fanouškovskou základnu. *Našpulí pobaveně rty a napije se. Nicméně, Zvedne skleničku.* Jdu si zatančit, tak se bav. *Ušklíbne se pobaveně a zamíří na parket, kde se nějak společně začínali šrotit lidé, co v opilosti neměli problém tančit dohromady a tak se prostě zapojila, pokud ji nikdo a nic nezastavilo.*
*Zazubí se na oba chlapce s jejich výmluvou a svoje černé šaty nekomentuje. Usměje se na BENA, když odsouhlasení tanec a otočí se ještě zpátky ke společnosti a odfrkne si s úsměvem.* To se ještě uvidí jak přitažlivá společnost jsi. *Rýpne si zvesela se smíchem nazpátek, načež odpoví HAWKOVI.* Řekněme, že se dost zblízka potkávám s mrtvolami. *Nadhodí tajemně, protože to mohlo znamenat mnoho věcí ne jen práci u policie, kterou teď s někým kdo to neví nechtěla probírat. Ostatní většinou mění chování, když ví, že jsou ve společnosti policisty. Nakonec nevinně mrkne a trhne lehce rameny u BENOVA dotazu.* Ale jo, hádám se něco najde, ale z hlavy si teď asi na nic nevzpomenu. *Ušklíbne se.* /A to na co si vzpomenu jsou spíše záležitosti podsvěta a bez nich by to nedávalo smysl.../ *Dodá si v mysli.* Možná tak když jsem jako dítě chodila na balet, tak jsem si kopla sama u jednoho vystoupení do brady. Malé dítě to před publikem sebere. *Ušklíbne se.* Ale obvykle mi trapasy působí sestry. *Ušklíbne se a pak dopije.* Tanec? *Navrhne BENOVI, který jí s ním souhlasil.*
Ne bn. Ja som šťastne slobodný. *Oboznámi so svojou situáciou Hawka a pokračuje.* Mnoho žien sa snažilo skúsiť život, ktorý žijem ale zatiaľ žiadnej nevyhovoval. /Nie každá si zvykne na domáce zvieratá v podobe hydiny, a ešte k tomu život na vode./ * Objednané si ďalšie pivo a pokračuje v príjemnej konverzácii.* Keď sa to tak vezme, každá práca nesie so sebou určité nebezpečenstvo. Zober si čo musí prežívať taký predavač... Kľudne si žije svoj život, zrazu príde nímand čo potrebuje prachy a bum prask, toto je prepad... *Rozhovorí sa a pri tom predvádza lupiča ako u šarád.* Hmm, smutný príbeh malej nádejnej baletky... *Okomentuje so zvesenymi kútikmi úst Bellin príbeh a pokrytí hlavou. * To ja som raz vysel najatý z okna. Už neviem ako vysoko to bolo, ale predstav si že chodíš s holkou, máte tretie rande a ona ťa pozve k sebe... Len sa akosi zabudne zmieniť, že má muža a ten chodí na služobky .. takže ten večer nečakane príde domov, a v tedy na mňa len vybalí: "to je môj manžel, rcyhlot vylezú oknom". V tej sekunde som ani nemyslel a spravil čo vravela... Povedzme, zednu ma dostali dve babičky z bytu pod ňou, pretože sa im v okne mihali moje holé nohy... Proste adrenalín, stud až na zadku a opečovávanie babičkami... *Zverí sa so svojím trapasom, keď ho Bell pozve na parket.* Jasné. *Pôda jej ruku ponad stol a vytiahne ju na nohy.* K vašim službám madam. Kľudne si predstavuj že som tyč okolo ktorej sa môžeš krútiť. *Pekné na ňu v žartovnom tóne a zatiahne ju do davu.*
*Nejakú chvíľu sa zdržiavala medzi ľuďmi, pričom dopila Whisky od muža a potom pila pivo. Tým, že ešte nikdy alkohol nemala, tak sa to celkom rýchlo skomplikovalo a ona bola celkom pripitá, ale stále dostatočne vnímala. Nejakou náhodou sa jej zase podarilo dostať ku THIERRImu, pričom tam už Triss nebola, čo bola pre ňu záchrana, keďže opitú by ju rozhodne vidieť nechcela. Radšej sa jej vyhýbala, pretože to by bola katastrofa a rozhodne by si vypočula miesto jednej tri prednášky, pretože by sa o tom dozvedel nielen Sebastian, Triss ale aj Caleb, takže sa tomu veľmi rada vyhne.* Auu... *Povie keď do nej niekto veľmi tvrdo strčí a ona skoro spadne na THIERRiHo.*
*Zakrúti hlavou. On sa už málo čomu čuduje. Mykne plecom, keď Triss pokračuje o tom, že ho môže noha bolieť. Bolí ho. Ale nohu musí zaťažovať a už nemieni promenádovať sa s barlami. Ohrnie hornú peru.* Abraka dabra. *Povie a napije sa piva. Bez toho, aby Triss venoval pohľad, jej zamáva rukou. Aj keď to skôr vyzerá ako keby ju odháňal.* Kde tu máte záchody? *Opýta sa lebo vypil značné množstvo tekutín, ktoré sa pýtajú von. Keď mu obsluha ukáže smer tak sa napije a otočí. A v tom skoro naňho spadne LOTTIE. Thierri ako to nečaká a ešte aj v podguráženom stave... uhne bokom, aby naňho nespadla.* Uf, to bolo tesne.
*Mírně znervózní. Má podezření že BELL je u policie. A jde také vidět že nervózní je. Poté však jen popíjí a poslouchá ostatní. Když však jdou tančit hawk jen na ně kouká a nic nedělá.*
*To že skoro spadla nebola náhoda, keďže ten podgurážený človek sa do nej hneď pustil, že mu stála v ceste, ale to nemalo cenu riešiť. Hlavne na ňu vytiahol zapaľovač, ktorý mohol zhasnúť len po uzavretí viečka. Začal jej šibrinkovať s ním pred očami a jej to nedalo, tak mu z ruky vytrhla, pričom ho hodila do zadu. Netušila ale, že Barový pult bol práve na tom mieste, kde dopadol a že bol doslova poliatý alkoholom. Takže celý barový pult behom okamžiku zahalil oheň za čo mohla práve ona. Strčí do toho muža, aby ho od seba dostala a chce sa ospravedlniť Thierrimu, lenže keď uvidí barový pult v plameňoch, tak zanadáva.* A do prdele. Že som to nebola ja? *Nevie, ako inakšie má reagovať a či sa snažiť ho nejak zachrániť. Alebo sa začať smiať, že zase niečo podpálila.*
*Zamračí sa na debila, ktorý sa pustí do toho nebohého dievčaťa (LOTTIE). Keď na ňu vytiahne zapaľovač tak sa uchechtne.* /Vážne? Kebyže vytiahne nôž dobre ale zapaľovač je nejaká vyhrážka? Ale vlastne keď už ho vytiahol.../ *Prešmátra si vrecká mikiny a nájde krabičku cigariet, ktoré si uňho odložil spolužiak. Vraj aby ich nevyfajčil naraz. Inokedy by vytiahol jointa ale toho práve dnes pri sebe nemá.* Hej... mohol... *Začne na toho týpka a chce sa teda nejako slušne vložiť do hádky, medzi prstami drží cigaretu. Ale zapaľovač zrazu letí vzduchom a skončí na bare poliatom alkoholom. Ten vzbĺkne ako fakľa poliata benzínom. Vyvalí oči. Pozrie na Lotty.* Nie, čo si. Bol to jeho zapaľovač! *Ukáže na týpka čo sa Lotty vyhrážal. Ten začne nadávať aj na Thierriho.* Ale keď už tu horí. *Mykne Thierri plecom a otočí sa k ohňu, takže nevidí, že týpek berie krígel piva a hodí ho po ňom. Našťastie sa Thierri zohne s cigaretou v puse, aby si pripálil o bar a tak mu ten krígel preletí nad hlavou. Ani to nepostrehne. Narovná sa a pozrie na Lotty.* Čo piješ?
*Pozrie sa na Thierriho a vyprskne smiechom, keďže povedal, že to bol jeho zapaľovač. Tak tým to musela uznať, že má pravdu, ale predsa len ona ho odhodila na ten pult. Takže aj jej vina to viacmenej. Ale hádať sa nemieni.* To je vlastne pravda. Takže je to vcajku. *Povie a skoro vybuchne smiechom, keď vidí ako si Thierri zapaľuje cigaretu na tom ohni, ktorý založila. Nestihne ani zareagovať, keď uvidí ako ten chlap berie krígeľ a hodí ho po Thierrim, lenže ako je opitý, tak samozrejme minie. Miesto toho aby zasiahol Thierriho, tak dopadne na rožhavený bar a roztriešti sa na kúsky, pričom sklo zasiahne troch motorkárov, čo sa tam prišli. Počuť barom ich nasraný výkrik.* To ktorý debil hodil, ten krígel!! *A začnú hľadať vinníka. Lotty sa radšej pozrie na Thierriho, aby mu povedala.* Pivo. Ale asi sme rozpútali peklo. *Pričom kútikom oka postriehne, že sa ich smerom práve rútia motorkári a bola ich celá kopa.*
*Potiahne si z cigarety a vyfúkne dym.* /Fuj, hnusne chutí ta cigareta./ *Zamračí sa na ňu ale potiahne si znova. Pozrie sa na kričajúcich motorkárov a potom na Lotty. Všimne si, že dosť veľa ľudí pri bare stíchlo.* Ale čo si. Peklo vyzerá inak. /Vyzerá ako keď sa grcajúce modelky bijú o jeden záchod./ *Ukáže na chlapa, čo sa Lotty vyhrážal zapaľovačom. Zhodou okolností je to ten istý čo ten krígel hodil.* On to hodil! A ešte povedal, že motorkári sú buzny! *Zakričí a ustúpi motorkárom z cesty, pritom čapne aj Lottiin rukáv a stiahne ju bokom od nich. Chlap, ktorý ten pohár hodil zbledol a začne niečo koktať. Medzitým obsluha nejako uhasí bar, ale miesto ohňa im tam na všetky poháre pristane chlap a značína s poriadna bitka.* Asi už to tu nie je bezpečné. *Povie Thierri Lotty a prikrčí sa keď nad ním preletí ďalší pohár.*
BAR ZAČAL HORIEŤ ALE PERSONÁL HO UHASIL. TERAZ SA ALE ZAČALI ĽUDIA PRI BARE BIŤ A LIETAJÚ PRI TOM POHÁRE. TAKŽE SI DÁVAJTE POZOR.
*Triss se po vypuknutí rvačky stáhne dál od parketu a sleduje, zda je třeba někde pomoci a podobně, nicméně zdá se, že nikdo není zraněný. Dokud nezačnou létat sklenice. To se dokonce stáhne ještě více a sleduje okolí. Kdyby to chtěla zastavit, asi nezvládne úmyslně přímět všechny, taky tady mohli být poddsvěťané, kterým nechtěla do mysli zasahovat. Pokusí se zahlédnout, zda se někdo je ochotný chopit klidnění situace jinak, protože kdyby někoho uklidnila, mohl by pak dostat kvůli ní pěstí nebo pohárem, kterému by se jinak vyhnul. Strhne k sobě jednu z číšnic, když si povšimne kriglu, který jak se zdálo letěl jejich směrem a i kdyby ne přímo na ně, tak střepy je zasáhnout stále mohly. Ruku bezděčně zvedne, aby si kryla krk a hlavu a odvrátí obličej. Pár střepů však stejně ji i číšnici zasáhne do noh, až Triss vyjekne.*
*Povytáhne obočí, když BEN zmíní něco z jeho osobního života, ale nijak to nekomentuje, jen odkýve jeho další slova a uchechtne se u okomentování její historky. Pak se však rozesměje.* A byly holé jen nohy nebo i oblast mezi nima? *Popíchne ho trochu škodolibě, načež se nechá vytáhnout na nohy, a kdyby se už neminuli, tak se krátce rozloučí s HAWKem, načež lehce strčí BENa do žeber za ten vtípek.* Hele na "sexy šlapka policistku" máš nesprávnou osobu. *Ušklíbne se, ale když si najde místo otočí se k němu čelem, aby se ho zachytila a mohli si zatančit. Snad by i začala nějakou konverzaci v přátelském duchu, kdyby nezačaly problémy počínající blafnutím baru a poté letícíma skleničkama. Instinktivně se přikrčí, ale potom se BENovi krátce omluví a skrz osazenstvo se propracuje k místu, kde byla živá hudba, aby si uzmula mikrofon.* DOST! VŠICHNI SE UKLIDNĚTE, JESTLI CHCETE, ABY VEČER JEŠTĚ POKRAČOVAL! URČITĚ NIKDO NECHCETE NA KRKU OD PODNIKU ŽALOBU ZA NIČENÍ MAJETKU! *Promluví dost rázným, zvýšeným tonem, kterým nedovolovala námitky. V očích se jí snad z odrazu rozhoupaného světla zlatě zaleskne, nicméně Bell ani nepřimhouří oči, jen všechny probodává pohledem a hlídá si, aby sklenička neletěla i jejím směrem. Pohledem se pokouší vyzvat obsluhu, aby se do klidnění zapojila, než se to znovu rozjede a ona bude muset volat policejní posily, jinak by nedělalo dobrotu - pokud by se na to přišlo, že nezasáhla, ale byla zde.*
To je irelevantné vaša crihodnosť. *Začne sa smiať a vedie ju na pomyselný parket medzi ľudí.* Takže sa tam medzi vami nejaká taká nájde? *Žartuje ďalej a keď už sa schyľuje k tancu, nestihne na ňu ani položiť ruky a barom sa nesie rozruch.* / Jéjda, čo sa to tam robí?/ * Poobzerať sa a vidí bitku u baru do ktorej sa pomaly pridávajú ďalší podgurážený ľudia. Bar sa na pár chvíľ ocitá v plameňoch a jeho spoločnosť sa vyparí. Teda až do momentu kým nezačuje jej hlas z reprákov.* /Ok, z toho ide trochu rešpekt. Ale čo to...* Sleduje ako sa jej v očiach mihol podivný desivý záblesk a jemu prešiel mráz po chrbte. Ľudia sa začali kľudniť a personál sa dal do upratovania chaosu po požiari a bitke.* Tak to bolo... *Začal keď sa k nemu opäť pripojila Bell a nevedel ako pokračovať.* Chvíľu z teba vyžarovala energia ako z masového vraha v tmavej uličke za opustenou budovou. *Povie jej mierne s úškrnom aby odľahčil atmosféru ale myslel to zcela vážne.*
*Lucas stál u baru, když chaos nabral obrátky. Lucas instinktivně zakryl rukou své pivo, aby se vyhnul letícím střepům. Ucítil pár ostrých řezů na zápěstí a lokti, ale nijak to neřešil. Plameny byly uhašeny, ale vzduch byl stále hustý kouřem a napětím. Namísto paniky však vytáhl krabičku s cigaretami a zapálil si o žhavý kus ohořelého nábytku cigaretu. Zhluboka si potáhl z cigarety a sledoval, jak kolem něj začínají létat poháry. S rychlým reflexem uhnul jedné sklenici, která proletěla kolem jeho hlavy a roztříštila se o zeď za ním. Zavrčel potichu pro sebe – večer měl být jednoduchý, bez takových scén. V místnosti se náhle rozlehl mocný hlas nějaké ženy u mikrofonu. Lucas zvedl obočí a zaměřil se na ženu, která vypadala, že si dokáže sjednat pořádek i mezi těmi nejzuřivějšími rváči. Její zlatý záblesk v očích ho přiměl zpozornět; rozpoznal už dříve, že tahle není žádný obyčejný návštěvník. */Vlčice možná s dost vysokým postavením na to, aby si získala takový respekt./ *Zvedl zbylé poháry ze stolu a přesunul se o něco dál od epicentra konfliktu. Jak se lidé postupně začali uklidňovat, on sám si nechtěl přidělávat problémy, ale v koutku duše se připravoval, kdyby bylo nutné zasáhnout nebo se bránit. Rychle si ještě jednou přejel očima zklidněný dav, jen aby se ujistil, že se situace opravdu zklidnila. Koutkem oka pohlédl zpět na ženu u mikrofonu, která mezitím odložila mikrofon a vypadala, že celou situaci zvládá s ledovým klidem. Natáhl se pro čistý ubrousek a otřel si zápěstí od krve. Nechtěl, aby se rvačka znovu rozhořela, a doufal, že aspoň to pivo si bude moct v klidu dopít.*
*Keď sa rozpúta bitka a všade lieta sklo, tak vie že teraz je to pre ňu koniec. Nemieni sa nechať chytiť a zabásnuť, ako to bolo v minulosti, aj keď za nič nikdy nemohla. Za toto moc Thierrimu nepoďakuje, keďže to ešte viac vyprovokoval on.* Myslíš? *Opýta sa ho, keď jej povie, že asi to tu bezpené nie je. Ako keby to nevedela. Bohužiaľ ku jej smole, bola zatlačená ku stene, takže keď jej sa sklo roztrieštilo blízko jej tváre, tak ju porezalo. Siahne si na tvár a trochu sykne, pričom vie, že tu už ani minútu nezostane.* Ja padám. Problémy nechcem mať. A ty by si mal tiež. *Povie mu a cez dav sa radšej snaží dostať von. Na chvíľu mu zamáva, pričom sa vyrúti von do ulice, aby sa čím skôr dostala do inštitútu.* To bol teda večer. *Povie si pre seba, pričom vytiahne stéle a temnej uličke si nakreslí runu iratze, keďže nemienila prísť do inštitútu zranena. Potom si z tváre zotrie krv a vydá sa naspäť do inštitútu.*
*Mykne plecom a dofajčí cigaretu. V tom hurvajsu sa len otočí a zahasí ohorok o mokrý bar, pričom si to nikto ani nevšimne. Lotty zamáva na rozlúčku a prikrčí sa keď znova okolo neho niečo preletí.* /No, možno je čas sa zdekovať. A asi si odskočím na roh ulice lebo k záchodom sa nedostanem./ *Keď sa mikrofónu chopí nejaká žena a upokojí situáciu tak si zívne. Nečakal, že sa to takto rýchlo ukľudní. Vlastne je z toho trochu sklamaný, že sa takí veľkí bitkári nechali ľahko upratať.* Ideme! Roger dostal do držky. *Povie mu kamoška keď k nemu príde. Na výber mu ani nedá, chytí ho za ruku a doslova ho odvlečie pred podnik. Keď uvidí krvavého kamaráta tak dvihne najskôr obočie hore... a potom sa predkloní a začne vracať. Až keď upokojí svoj žalúdok a kamošky odpracú krvavého kamaráta, nastúpi do taxíku a ide domov.*
*Když situaci uklidní vlkodlačice, tak se konečně přestane rozhlížet, aby viděla případné létající flašky a sedne si, aby si zkontrolovala ranky, ale poté zaplatí a vydá se domů uberem, který si objedná.*
*Bella počkala až se situace uklidní a potom až se vrátí k BENovi.* Vpohodě? *Zeptá se a potom si prohrábne vlasy.* Možná vypadneme. Stejně mám odpoledne směnu, tak ať se vyspím. *Nadhodí.* Část cesty můžeme jít spolu, ale hádám se nám stejně rozdělí. *Uchechtne se.* Tanec si vynahradíme jindy. *Pousměje se a pokud souhlasí, tak zamíří pomalu ven.*
*Hudba stále duněla a na baru se kupily nové objednávky. Sám si dopřával poslední doušky svého piva, když si všiml barmana, který se ohlížel kolem s lehce unaveným, ale zvídavým výrazem. Upozornil na sebe lehkým pokývnutím hlavy. Když se barman přiblížil a podíval se na něj se zájmem, Lucas tiše přikývl, rukou nenápadně sáhl do kapsy a přisunul k němu menší zabalený balíček, z části ukrytý pod dlaní.* Hele, na horší večery. *Pronesl Lucas tiše, oči stále klidně sklopené na bar, aby nevzbudil pozornost ostatních. Všiml si, jak barman bez velkých gest přebírá balíček a uklízí ho pod pult, zatímco krátce přikývne na znamení díků. Lucasovi neušlo, že barman vypadá trochu vyčerpaně – evidentně byl dneškem vyčerpaný stejně jako on. Lucas se pousmál, když barman něco zamumlal na znamení díku. Věděl, že večer bude pro místní personál dlouhý. Hodil barmanovi letmý pohled, narovnal se a odrazil od baru s posledním letmým mávnutím. *Držte se, chlapi. *Pronesl s nádechem ironie a plynule se vydal ke dveřím, obratně se proplétaje mezi hloučky hostů. Jakmile vystoupil ven do nočního vzduchu, nadechl se s úlevou, vnímal tíhu večera, která s každým krokem mizela v dálce.*
*Len sa uchechtne a prehodí nad tým rukou.* To je v pohode. Možno ťa niekedy prídem vypýtať z práce. *Všetko to zľahčuje.* Aj tak to tu už zostane také utlmené. *Popiše atmosféru v podniku a vráti sa k stolu pre svoj kabát alá bezdomovec.* Tak môžeme ísť, madam. * Pokynie k Bell a vydá sa na odchod z baru, smer domov.*
Budu se těšit. *Ušklíbne se a ujistí se, že má zaplaceno, i za Bena pokud náhodou neplatil, a poté bar opustí spolu s ním, dokud se jejich cesty nerozdělí, aby se každý dostal k sobě.*
*Byla to už chvíle co naposledy zasahovala u výtržností, ale zrovna jí skončila směna, takže když po cestě domů slyšela hlášení z dispečinku o výtržnostech na hřbitově hned o ulici dál, tak neváhala a nahlásila se, že tam jede. Nevěděla o co jde, ale bylo jí to jedno, vlivem blížícího se úplňku byla plná síly, ale nepropouštěla to na povrch, nesměla a proto se těšila na nějaké menší vzrušení ve formě chytání vandalů. Už byla těsně u hřbitova, když vypla světla z vysílačky se jí ozvalo o hlášení, že má počkat na posily, byla tím lehce vyrušena. Na druhou stranu se bude víc hlídat, aby nepopustila otěže. Vylezla z auta a zamkla ho, klíče potom hodila do bundy, kterou měla na sobě. Jako vždy byla oblečená skoro celá v černé barvě. Její pracovní kahlhoty, které jí perfektně pasovaly seděli k jejím dnes ráno naleštěným kanadám a černému roláku, který nenosila kvůli zimně, ale protože vypadal elegantně s její tmavě zelenou větrovou budnou, která měla tolik kapes, že v nich mohla schovat téměř cokoliv. Kabelku i se vším nechala v kufru auta, ve kterém se také nacházel trezor se zbraněmi, nyní už v New Yorku povinný. Postavila se před hřbitovní bránu a rozhlédla se okolo, zdali nezahlédne osobu, která má být její posilou nebo rovnou ty vandaly.* Tak kde je? *Pronesla skoro šepotem, načež uslyšela nějaký zvuk a otočila za ním hlavu.*
*Narozdíl od kolegyně, se kterou se znala maximálně od vidění a po jméně a dařilo se jim se směnami od doby, co byla zpět, zatím míjet, teprve mířila do práce. Za normálních okolností by se s ní opět zřejmě jen minula, nicméně bydlela nejblíže a vysílačkou, kterou měla na své motorce, se dozvěděla, že tam má jít a mají podat hlášení, zda jsou třeba další hlídky, nebo to zvládnou vyřešit. Vesměs. Bella tak šlápne na plyn, aby se tam rychle dostala a motorku, které nerozsvítila policejní světlo - hups - prudce zastaví vedle Mariina auta. Plynulým pohybem seskočí jen co motorku zajistí i alarmem rychlými a léty natrénovanými pohyby pro takové situace. Klíčky skončí v kapse, stejně jako rukavice a helmu si odloží na řidítka. Jestli ji někdo ukradne, bude mít problém. Protože jezdila na motorce i pracovně, tak ji měla čipnutou, aby si ji mohla vysledovat, takže...jen ať si to zkusí. Upraví si cop, zatímco míří k ženě, která tu očividně čekala chvilku, než dorazila skrz dopravu. Aspoň chytila všechny zelené. Kratince s sebou trhne, když k ní vítr zavane její zápach a zhluboka se nadechne a musí potlačit bublavé zavrčení, které se jí dere z hrdla. Nebyl dobrý nápad potkávat cizí vlkodlaky takto blízko před úplňkem. Snaha prokázat si dominanci byla skoro nutkavě neodolatelná. Jenže si to nemohly dovolit, ne v práci, když může jít o něčí životy.* Jsem Bella, tvá posila, jdeme. *Pronese příkře, ale ne proto, že by jí vyloženě druhá žena vadila, ale čistě z vlkodlačích pudů, kterým se nelíbil pocit ohrožení neznámým vlkodlakem. Nijak svůj první dojem ovšem nenapravuje a proklouzne otevřenou branou dovnitř.* Svědky jsi stihla vyslechnout, nebo tu někde ještě jsou? *Zeptá se zběžně, zatímco si zkontroluje u pasu zbraň, pepřák, tejzr i teleskopickou hůl, kdyby byly potřeba.*
*Řítila se k ní motorka, a když o chvíli seskočila z ní žena, která jí měla dělat zálohu, tak byla z ničeho nic dost napnutá, nejdřív nevěděla proč, dokud ji neucítila. Když se k ní přiblížila sotva udržela zavrčení v hrdle.* Maria, *pronesla ledově. Poměrně naštvaná příkazem ženy stojící u ní, která neměla žádný důvod ji rozkazovat, nebyla ani služebně starší ani nepatřila ve smečce nad ní. Její tělo bylo napnuté jako struna, držela se ze všech sil aby jí jednu nevrazila a nezačala vrčet. O to víc byla naštvaná, když jí začala vyslíchat.* /Úplněk je svině./ Nikdo tady nebyl, *podotkne a pohodí hlavou tak aby byly její jizvy vidět, naučila se je ukazovat a nestydět se za ně, navíc se jí pohl culík, takže jí už nic nešimralo na krku. Pomalým krokem prošla branou a čekala jestli se za ní vydá i Bella. Jednu ruku držela na boku, kde měla zbraň, v druhé ruce by normálně měla baterku, ale tím, že jsou obě vlkodlačice, tak se neobtěžovala a vydala se středovou cestou směrem vpřed jestli nezachytí pach nebo pohyb někde, kde by být rozhodně neměl.*
/Výborně, tohle bude příjemná spolupráce.../ *Napadne ji, když se druhá vlčice zachová dost podobně a docela si užívá její odmlčení se, aby se po ní nevrhla. Do očí se jí však nedívá, nechtěla u nich omylem na ulici spustit proměnu, aby si vyjasnily dominanci. Byly vlkodlaci, ale teď primárně policistky - detektivky pokud mohla soudit, že ani jedna neměla uniformu, ale měla zbraně i odznak na viditelném místě. Sama měla kanady, džíny, jednoduché triko bez potisku i koženou bundu v černé barvě. Ušklíbne se, když upozorní na své jizvy, jakoby se ptala "co já s tím, že jsi dostala na držku?" a vydala se trochu bokem vlčice - aby se mohly krýt, aby nebyly u sebe hned na ráně a také měly malinko větší perimetr. Nos jí skoro ucpával její pach a horko těžko odolávala kýchnutí, aby si ho pročistila. Začala se raději soustředit na cizí nové pachy, možný pach krve a jiné. Netušila kdy se výtržnosti konaly a zda skončily před příchodem Marii, nicméně se to tu zdálo jak bylo očekávatelné...mrtvolně klidné. Skoro až začne pochybovat, že to bylo zde nebo že si z nich někdo jen nevystřelil, když v tom se dostanou do bodu, kde vane malinko jinak proud vzduchu a zanese k nim pach krve. Tentokrát si kýchne, mísil se se sírou. Byl tu démon? Nebo jen nějaký rituál? Nicméně krev se zdála skrz naskrz obyčejná a neprosycená něčím...divným. Hodí pohled na Mariu, kterou měla po levici.* Vem to zleva kolem té krypty, zdá se, že to vane odtama. Pokud budeme mít štěstí, nebude tam démon, ale jen obyčejný pachatel a oběť. *Ušklíbne se znechucením nad tím pachem síry, který s každým krokem blíže sílil. Skoro se modlila, aby nemusely řešit démona. Byl den, nejpravděpodobnější by byl nějaký měnič - takoví ti divní a hnusní, co berou na sebe cizí podoby. Neznala nějak skvěle jejich správná jména, tak si je pojmenovávala nějak sama, jak se jí to zdálo příhodné.*
*Pečlivě studovala svou stranu až zacítila něco, co rozhodně nepatřilo na hřbitov, pokud to nebyl hřbitov satanistů tedy. Odolávala zatřepání hlavou, ten puch byl příšerný, horší než puch dalšího vlkodlaka stojícího vedle ní. Sama se tam hodlala vydat, dokud jí ta vlkodlačice nepřikázala co má dělat.* /Vážně?!/ *Zavrčela si v hlavě a zadržela to v hrdle, než to mohlo vyjít na povrch a ona by to mohla zaslechnout. Otočila hlavu na ni a jen tak tak se zastavila aby jí nepohlédla do očí. dívala se za její rameno. Nebylo to slušné, stále však lepší, než co jiného to mohlo být například rvačka uprostřed hlavní cesty na hřbitov.* Vážně? Já myslela, že někdo jen hnojil květiny. *Vrátila jí to jízlivě. Potom ale ignorovala její pocit nutnosti jí to nějak ještě vrátit a vydala se tím směrem. Při prvních třech krocích vyndala z pouzdra zbraň a mířila před sebe v případě nutnosti aby mohla ihned reagovat. Jakmile ale zalezla za roh, tak se na pár sekund zasekla.* Co to sakr... *Ani to nedořekla a blížila se k tělu zhroucenému na hrobě, možná by to mohl být jen pouhý pokus o vtip, ale jakmile přišla k tomu, tak se ujistila, že to vtip není. Leželo tam tělo muže, nebo snad chlapce, víc jak dvacet mu nebylo a z hrudníku mu trčel kůl. Pach čerstvé krve maskoval puch síry. A jí na chvíli napadla odporná myšlenka.* /Je to jako krvavý steak./ *Poklepala hlavou, úplněk pro ni nebyl nejlepší. Ohlédla se po Belle a zastavila se ve chvíli kdy na ni viděla.*
Asi špatný čich. *Prohodí v rýpnutí, nakonec ji ale nechá jít tím směrem a zamíří opačným. Samotné se jí naskytne výhled na mrtvého chlapce a tentokrát se jí z hrdla už zavrčení vydere a když periferně zaznamená pohled Mari, tak zabodne ten svůj do jejích očí...a už se neodtrhne. V duchu barvitě zakleje v babiččině rodné řeči - řečtině - a skoro až vnímá jak tmavé duhovky zezlátnou do vlčích. Aniž by odtrhla pohled a ztrácela čas, tak se natáhne po svém oblečení, aby se ho zbavila - tedy kromě trička a podprsenky všeho. Na statnici už bude mít náhradní a bundou to dokáže zakrýt. Nechtěla zas ale pobíhat někde nahá, když byl den a mohl je kdokoliv vidět. Vlčí instinkty si žádaly prokázání dominance, aby mezi sebou vyčistily vzduch a Bella...no nemínila se podřídit. Než zavolají posily, aby přijely zajistit stopy, měly chvíli čas. A tak se proměně nakonec poddá. Mimo úplněk nakonec byla mnohem rychlejší, nezabralo to tolik času, hlavně skoro žádný oproti jejím počátkům, než stane místo lidské ženy na místě černý vlk, který měl naježenou srst a vrčel na svého protivníka. Tak málo stačilo těsně před úplňkem, aby kontrola byla slabá. Výborně. Dost možná to bylo i tím, že byly dominantní obě a jedna se nemínila podřizovat druhé.*
*Byla hodně napnutá už v momentě, kdy žena před ní zavrčela, byla to neznámá dominantní vlčice. Nemluvě o tom, že to byla žena, takže Mari měla všechny důvody proč mít chuť jí roztrhat, proto stačil malý okamžíček při střetnutí pohledu a i její duhovky se začaly měnit do jantarově zlatých, jen tak tak zadržela proměnu rukou v drápy, když sundávala svou oblíbenou budnu a skopla boty z nohou. Moc dobře se jednou ponaučila jak moc to bolí, když má člověk při proměně na sobě pevně uvázané vojenské kanady. Její tělo se začalo měnit, bolest byla obrovská a rozhodně jí to nepřidávalo na lepší náladě, nemluvě o čerstvém těle s krví všude kolem. Jenže v tuto chvíli se zaměřila jen na černou vlčici před ní, pokud by nebyla tak nabroušená možná by se i zasmála tomu, jak moc podobné si jsou ve vlčí podobě, možná až příliš. V tuto chvíli však to jediné co udělala bylo, že napnula snad každý sval ve svém těle připravená zaútočit a objasnit svou dominanci, z jejího hrdla se vydralo nefalšované a velice hrdelní zavrčení, které patřilo k jedněm z těch ukázkových, z tlamy se jí spolu s tím vyhrnul i obláček páry, jak její dech byl teplejší než okolní teplota. Vyčkávala, jako správný lovec čekala na každé menší zaváhání či pohyb po kterém by mohla vystartovat.*
*Bella rozhodně nečekala na to, až se Mari rozkouká. Rovnou se na ni vrhla. Dost u země, aby si neodhalila krk a břicho, dost vysoko, aby neodhalila ani páteř, kterou by druhá vlčice mohl přetnout stiskem čelistí. Jestli se jí povedlo ji strhnout nebo alespoň vyvést z rovnováhy, pootočit nebo cokoliv, zaútočí nejprve drápy, když se lehce nadzvedne, zapřená o zadní packy a sekne Mari po slabinách, nebo ji alespoň tímto způsobem nakopne, načež sama uskočí, před možným protiútokem a v dalším momentě cvakne zuby po jejím těle - dle toho jak byla natočená po boku, prsou, zadních nohách - dokonce i ocase, za který by mohla škubnout k sobě stejně jako za packu, kdyby je dokázala sevřít v tlamě.*
*Než se vzpamatuje, tak jí Bella zasadí pár ran, ale stačí se rychle vzchopit a při druhém výpadu se uhne a sekne jí drápy po zadních nohách a pokusí se jí tlamou chytit za část kožichu na zýdech, jenže se jí při pohybu vysmíkne a tak jí zanechá na kůži maximálně krvavé otisky. Oklepe se a pokračuje v boji odskočí trošku dozadu a čeká až se Bella trochu přiblíží aby mohla zaútočit na boční část těla, čímž ale nechtěně odhalí svůj bok. To se stává když vlkodlak má větší znalosti v boji jako člověk než jako vlk. Pokud obdrží ránu, tak se zase stáhne a zaútočí plnou silou zpět.*
*Sama získá pár zranění a unikne jí něco mezi kňučením a zavrčením, když jí srst lehce zbarví krev, ale nebyly to hluboké rány. Skoro cítila, jak už se začaly regenerovat a jen co si odhalí bok, tak zaútočí, tentokrát zuby, aby ji kousla. Netroufla si jít moc hluboko a tak to bylo spíše rychlé zkousnutí skoro do masa a vyprskla chlupy z tlamy, jak odskočila a tlapou se ohnala po Mari, aby ji sejmula na zem. Pokud by se to povedlo, skočila by na ni tak, aby jí dopadla tlapami na hrudník a natiskla ji svou vahou k zemi a mohla se jí sklonit s ohnutými pysky ke krku. Byla dokonce ochotná jí rafnout po tlamě a zachytit jí zlehka čenich do čelistí ve vrčivém upozornění, aby se sklonila pod ni a nabídla jí v podřízeném gestu krk, neb neměla v plánu prohrát. Co se však týkalo možnosti, že by jí to nevyšlo, tak okamžitě zaútočí znovu, aby Mari dostala do patové situace ke zdi krypty, u které byly, ideálně do výklenku, kde byl vstup, aby byla alespoň z části zahnaná do kouta.*
*Když jí Bella povalila na zem, byla snad ještě naštvanější a odhodlanější, bylo proti její povaze, aby se nechala přeprat bez boje, zvlášť někým, ke komu nechovala úctu proto bojovala tak dlouho dokud ze sebe Belle neshodila, naštvaná o trošku víc po ní znovu vyjela dokud nebyla celým bojem zahnaná ke zdi. Stále se zkoušela nějak vymanit, ale bylo to marné, pokud by bojovali o trošku déle, tak by se mohlo stát, že se obě příliš zraní na to, aby mohly pokračovat v práci a Mari si moc dobře v tuto chvíli uvědomovala, že není tou s vyšší dominancí, což ji rozhodně štvalo. Hodně nahlas na Bellu zavrčela, aby jí ukázala poslední pokus o vzdor, ale pak povolila napnuté svaly a nastavila krk v podřízené pozici, věděla, že další boj není nutný, Bella byla dominantnější.*
*Bella nechala ohrnuté pysky, i když jí Maria nastavila krk a přikročila k ní, aby jí odhalené tesáky přiložila ke krku a tím si prokázala absolutní výhru. Ještě si do její srsti odfrkne a zlehka ji postrčí čumákem, než se stáhne z jejího osobního prostoru a poodejde k jejím věcem, jejichž pach zběžně natáhne do plic a trhne k nim hlavou v němém příkazu, aby se proměnila. Sama zamíří ke svým věcem a usadí se. Pokud by se Maria vzpírala němému příkazu, znovu kývne hlavou a zabodne pohled do jejích očí. Už se podřídila, instinkt by ji teď už měl nutit je sklopit, pokud si nechce zkusit další kolo boje. Nemínila se vystavit dominantní vlkodlačici ve zranitelné pozici, proto chtěla, aby se začala měnit první, aby ji okamžitě následovala, protože v takový moment další boj nezačne. Kdyby se ale začala první měnit ona sama, Mari by si mohla vybrat chvíli na pomstu. Pokud by jí to trvalo, než se rozhodne uposlechnout, dokonce si lehne, překříží přední packy, a i když má trochu ostražitě polohované uši, tak švihne přátelsky ocasem na znamení, že ona nemá v plánu na ni zaútočit ve zranitelné pozici. Dokonce si na okamžik dovolí vypláznout jazyk v klidném gestu.*
*Ve chvíli kdy se k ní začne sklánět vlčice, tak opět napne své svaly, tentokrát neúmyslně, nesnášela blízkost dalších lidí, jen pár lidem to tolerovala, ale ne v takovémto smyslu. Od dětství nesnesla blízkost jiných žen, a to, že tahle žena byla vlkodlačice na faktu nic neměnilo. Nepohla se dokud od ní nepoodešla dál, poté se pomalu překulila, schválně v líném gestu aby nepředstavovala nebezpečí. Ujasnili si dominanci a ona neměla na místě vraždy v plánu žádný další nepotřebný boj. Z toho důvodu když se na ní druhá vlčice podívala, tak automaticky sklopila pohled a uposlechla příkaz při kterém přešla ke své kupce oblečení. Její vyplazení jazyka ji nijak neuklidnilo, proto i když se začala proměňovat sledovala druhou vlčici kdyby náhodou něco plánovala. Ve chvíli kdy tam stála úplně nahá, tak přes sebe hodila bundu.* V autě mám náhradní oblečení, než sem zavoláme techniky byl by asi dobrý nápad nevypadat takhle. *Pronesla s poměrně klidnější náladou ale s hlasem stejně ledovým, avšak už ne natolik vyzývavým a nepřátelským.*
*Bella se stejně jako Maria proměnila a začala se oblékat - kalhotky, ponožky, kalhoty, spodní prádlo...a alespoň bundu na sebe hodila, kdyby sem někdo přišel a ušklíbne se.* Tričko by nebyl špatný nápad. *Nadhodí taky klidněji, než Maria.* Chceš tam skočit ty? Nebo mám jít s tebou? *Nabídne jí, aby jí ještě víc nenarušovala soukromí. Stačilo, že si vyjasnily nadřazenost a podřízenost, nepotřebovala jí ale rozkazovat v některých ohledech, pokud to nebyla situace, kdy by to vyžadovala jejich práce a ona přišla na něco nebo s plánem dříve, než druhá vlčice.* Jedna z nás by měla zůstat na místě, pro případ návštěvníků. *Vysvětlí, i když její slova nejsou už tak chladná, vřelými se stále nedají nazvat.*
*Rozhlédne se okolo, ale stopy zápasu nejsou tak viditelné, takže to nenarušilo místo činu tak moc. Obuje si svoje kanady.* Klidně tam zajdu, mám sebou i náhradní kalhoty a kraťasy, mám ti to vzít? *Zeptala se pro jistotu, přece jen cítila ten tlak o tom, že žena před ní je dominantní, bohužel to pro její vlasatní kodex znamenalo změnit vůči ní chování. I když to neměla ráda, tak v sobě měla nastavené pravidla jinak a to především protože to do ní tak dlouho Al vštipoval.* Chápu. *Pokývne jen hlavou a čeká na její odpověď. Mezitím zvedne svou zbraň a ostatní věci ze země, schválně se vyhýbá úmyslnému střetu očí. Z bundy vytáhne klíče od auta.*
Triko mi bude stačit, dík. *Nadhodí a nebrání se už pohledu na ni, nicméně nechá ji odejít, načež se ještě otočí.* Možná by kvůli kontaminaci otisky prstů bylo fajn vzít rukavice, nemyslím, že nás přežily. *Ušklíbne se a vyloví z kalhot vysílačku, stiskne tlačítko, aby mohla nahlásit nález těla. Doufala jen, že neuběhlo tolik času od toho, co tu přišly, aby to bylo podezřelé. S tím vlastně požádá o posily, které budou zajišťovat místo činu a sbírat materiál do laborky. Bela se zatím opatrně přesouvá po kamenné cestě, aby mohla objevit možné stopy, což byla její práce. Stejně asi obě věděly, že za to mohl démon, ale nemohly jim nic nedat. Jen doufala, že se neobjeví otisky prstů nějakého náhodného občana, jehož podobu počořil démon.*
*Přikývla a dál se už nezdržovala, vyběhla směrem k autu, aby tam byla co nejdřív, u auta rychle otevřela kufr a vytáhla svoje taktické kalhoty, spolu s nima vytáhla černé tílko a ještě sportovní triko s dlouhým rukávem, hodila na sebe své sportovní triko a sáhla po sadě k místu činu, kde byly nějaké ty rukavice, hygienické pomůcky, čistý alkohol a podobně. Vzala dvoje rukavice, náhradní pouzdro na zbraň a všechno roztrhané oblečení hodila do kufru, zbraň upevnila do pouzdra a běžela zpět až narazila opět na Bellu, beze slova k ní natáhla ruku s tílkem a rukavicemi.* Říkali, kdy přibližně dorazí technici? *Zeptala se a očima zkoumala tělo, které viděla i odsud.*
*Bella si stáhne rychle bundu a přetáhne přes nahý hrudník triko, hodí zpátky bundu a poté si vezme rukavice a kývne na její dotaz.* Prý asi půl hodinky. Nechápu, proč nám hodili případ v Queens, když jsme Brooklyn. Možná podstav nebo řeší nějaký velký případ. Hádám to ale stejně předáme Queenským poldům, jakmile se uráčí dorazit. *Odfrkne si. Byla sice na oddělení v Queens, ale to byla vesměs minulost. Přesto vyloví telefon a vytočí jedno z čísel - konkrétně bývalého šéfa.* Nazdar Correy, nemáš lidi, že místo vraždy v Queens řeší Brooklyn? *Ušklíbne se, když jí to zvedne a uslyší krátký proud nadávek, zřejmě jak vyšel z kanclu a zdupal své lidi, jestli se flákají a přehazují práci na jiné oddělení. Když zmlkne, Bella jen dodá: * Pošlu ti adresu. *A pak to típne a pokrčí rameny.* Měním názor - tipovala bych to na mladší členy z linky, co ještě nemají v malíku čísla a nebo někoho, kdo se snaží škodit Queensákům. *Nadhodí a porozhlédne se.* Zatím to vypadá ale na démona. Dám pak vědět Praetoru a lovcům. *Prohrábne si vlasy a znovu je sváže, jak se po proměně rozpustily. Alespoň že ta gumička jí spadla u věcí.*
To tady mají hodně dlouhou čekačku na techniky, u nás se mi ještě nestalo, že by příjezd nebyl do patnácti minut. *Pokrčí rameny a sama si dřepne k mladíkovi s kůlem v srdci.* Nevím, jestli to je blbý vtip a nebo někdo posílá vzkaz, ale nevypadá to na případ, který by podsvěťani jen tak odmávli. *Pokyne hlavou k Belle. potom se ale zaposlouchá do rozhovoru s chlapem na druhé straně. Povzdechne si a všimne si stříbrného řetízku v mladíkově ruce.* Ani ten ti nepomohl co. *Zamumlá a postaví se opět na nohy aby si mohla vyslechnout co jí ještě chce Bella říct.* Mám dát vědět smečce? Nebo si to taky vezmeš na starost? *Pronese otázku a sama si hodí vlasy na záda, tentokrát si ale nechá jizvy zakryté kvůli technikům, místní lidi nezná.* Stejně musíme počkat než dorazí detektivové kvůli výpovědi. *Pokrčí rameny a rozhlídne se okolo.*
No naši mají dlouhý dojezd, však musí skoro skrz celý Brooklyn a je doba oběda, všude budou zácpy. *Pokrčí rameny.* Nevím, kdy dojede Queens. *Dodá a sleduje místo, na které upozornila Maria. Zamračí se u toho.* Křížek? Pokud to byl démon, nikdy by ho bez Zraku neviděl. Vlkodlak to nebyl, upír by už shořel. Nemyslím si ale, že by čaroděj nebo víla použili křížek místo magie. *Zamračí se nad tou záhadou. Jedině by démon udělal něco, čím prozradil podsvět. Potřese hlavou a odvrátí se od těch úvah.* Nejsem ve smečce. Můj jediný kontakt k ní je myslím Killián. *Pokrčí rameny. Vlkodlak, na kterého se ani nepamatovala vesměs, i když si na drobnost vzpomněla. Nemluvili o tom od té doby. Řešili jen společný případ.* Jestli je to ale démon, lovci si s ním poradí lépe. Praetor a smečku potřebujeme jedině policisty, kteří by to nějak vyřešili, aby to spadlo do nevyřešených. Jestli za to může měnič, mohli bychom obvinit někoho, kdo to nespáchal a to jen proto, že si démon ukradl jeho podobu. *Nakrčí nos a pak kývne.* To rozhodně. *Ušklíbne se a promne si nohu. Krev sice ryche přestala téct, ale přízračné drápy a hojící se drápance na nohách a zkousnutí na boku stále cítila.* Mimochodem, bojovalas dobře. *Ušklíbne se a stáhne ruku z míst, kde ji poranila pryč.* Tak jo, pojďme se podívat, zda je tu nějaká šance, že v tom byl angažovaný kromě pravděpodobného démona třeba ještě čaroděj. *Odfrkne si, že budou muset krýt takové bastardy. Rozhodně to bude muset nahlásit lovcům.*
Upřímně se v tomhle světě ještě neorientuju tolik. *pokrčí rameny a dál poslouchá její výklad.* Já spadám pod místní smečku a s Preatorem nejdenám ráda. *Jen pomyslí na tu ženskou a málem zavrčí. Kolik nenávisti se může nahromadit po jednom setkání.* Toho už jsem chvíli neviděla, *nakrčí rameny o zmíňce člena její smečky, přece jen se s ním pořádně nikd neznala. Po její uznání jen pokývne.* /Kdyby to bylo na smrt a ne na dominanci bojovala bych lépe./ Ty taky. *Dodá jen a následuje ji při zkoumání místa činu, který byl příšerný chaos. Rozhodně nezáviděla místním technikům ohledávání hřbitova, který byl přístupný úplně každému.*
To jsme dvě. Vím to, co si zjistím, vesměs. *Ušklíbne se a potom kývne.* Já spolupracuju s Praetorem, protož mi pomohli. *Pokrčí rameny lhostejně, i když měla jejich přívěsek. Byla jejich spojka pro Brooklynské oddělení. Na pochvalu se zdá, že se potěšeně usměje, ale potom se vydá pátrat po přítomnosti další osoby. Pokud by tu totiž byly stopy něčeho, co civilové nesmějí objevit, museli je skrýt. A to se skutečně povede. Malá ampulka lektvaru, kterou mladík nebo démon osobě vyrazili z ruky, pokud tu byl čaroděj, a nebo ji dotyčný zahodil sám. Čarodějům, kteří žili načerno nakonec bylo celkem jedno, že zanechají stopy.* Něco jsem našla. *Upozorní Mariu a zvedne ampulku vzhůru.* Zdá se, že to mohlo být rituální...možná vyvolání? *Lehce se zamračí. Hodilo by se o tom vědět více.*
Byla jsem do toho hozena po hlavě, ale vlastně mi to ani nakonec nevadí. *Při těch slovech přejede lehce po tváři kde se setkávají vlasy s kůží, což ji lechtá. Postupuje po krocích Bell a sama hledá nějaké stopy, nakonec se ale otočí až když uslyší, že něco našla, přejde k ní a podívá se na ampulku, která rozhodně nevypadá normálně a pokud by ji objevili technici, mohl by vzniknout průšvih, který nikdo doopravdy řešit nechtěl.* Upřímně o lektvarech a magii nevím skoro nic, ale znám pár lidí, co by nám mohli říct víc tady v New Yorku. *Zadívá se na ampulku a uvažuje zdali by bylo chytřejší se ozvat Bobovi nebo Triss.*
Takže jsi neměla jako člověk Zrak? *Nadhodí a kývne.* Fajn, to zní zajímavě, otázka je, zda by spolupracovali s lovci, jestli je to fakt práce čaroděje... *Pokroutí hlavou a ohlédne se za zvukem sirén. Byla zvědavá, zda to jsou její a Mariiny kolegové nebo Queens. Ukáže se, že jde o Queens, nakonec to měli blíž a přes méně semaforů. Taky to byl jejich rajón, znali lépe zkratky, kterými se vyhnout největším zácpám, které by je zpomalily.* Jonasi. *Pozdraví kolegu z druhého oddělení, kde dělala po amnézii, než se vrátila na Brooklyn zase a ucukne jí koutek do úšklebku, když ji probodne pohledem. Byla vlkodlak, nebyl problém jej přeprat s minimem úsilí a jen lehkým přidáním síly vlkodlačí. Asi jí to furt neodpustil.* Tělo máte zde. Mnoho stop jsme neobjevily. *Poukáže k mrtvému chlapci, kterého Jonasovi zčásti zakrývala krypta, ale zbledl, když vešel do výhledu na něj.* Jo, pěkný humus, užijte si to. Stavím se pak na výpověď, potřebuju jet. *Oznámí mu a on jen zamručí. Kontakt na ni určitě ještě někde vyhrabe, byli chvíli ve dvojici, takže ji určitě měl v mobilu i on. Podívá se na Mari.* Chceš si vyřídit svou výpověď teď, nebo jedeš taky už na stanici?
Jako člověk jsem o tomhle neměla ani páru, vlastně ani chvíli po tom. *Ušklíbne se poměrně kysele a nad její další otázkou se musí na chvíli zamyslet.* Upřímně nemůžu zaručit, že by některý z nich spolupracoval s lovci. Nikdy jsem tohle téma s nimi neřešila. *Pokrčí rameny a uvažuje kdo by byl kompatibilnější s lovci, ale upřímně si byla víc jistá s Triss. jakmile zaslechla houkačky, tak pohlédla na tělo a potom i na muže, kterého do dnešního dne absolutně neznala. Když se neznámý detektiv podívá na ní, tak se mu zadívá do očí a pokývne na něj.* Jmenuji se Maria Martines, já si svou výpověď odbydu teď, už mám po směně a stejně mě čeká jen cesta domů, na protažení už nemám dneska moc náladu. *S tím koukne po Belle.* Užij si směnu. *Pokývne ještě k ní a poslouchá otázky, které jí začne klást muž před ní.*
*Bella přikývne na její slova, sama naznačila nepřímo, že ona Zrak měla a nechá na Marii co udělá s ampulkou a komu ji předá. Rozloučí se s oběma a zamíří k motorce, aby odjela a zavolá vůdci Praetoru, že jej potřebuje před stanicí, protože musí něco probrat a poté snad kontaktuje lovce.*
*Postupně odpovídá na otázky muže, jakmile je hotová jen rukou nahmátne lektvar a potom přejde k autu, opět odemkne a jede směr její byt aby se mohla osprchovat a trochu odpočnout před úplňkem, konečně má zase tři dny volna.*
*Návrat z Anglie byl hořkosladký. Velmi. Killián se vracel čerstvě po pohřbu jako hrabě s novými povinnostmi, které ale pro začátek rozhodl, že bude řešit na dálku z Ameriky. A ani jeho babička ho nemohla přinutit změnit názor, a že se snažila. To by bylo pro tu hořkou část. Ta lepší pak ho čekala v práci a sice oznámení o uzavření jeho vyšetřování a vyšetřování jeho případu. Byl přivítán ovacemi s nabídkou povýšení za zásluhy a novým místem k tomu. Dlouho nad tím uvažoval, než se rozhodl, že to přijme. Nechtěl totiž, aby musel za půl roku oznámit, že končí a odjíždí z Ameriky. Na druhou stranu věděl přesně o člověku, kterému by následně svůj post předal a chtěl svoje postavení využít k tomu, aby ho postupně na tuto roli připravil a připravil na to i celé vedení, aby byla jeho žádost zhruba za rok schválena. Stejně toho měl ještě dost na vyřešení, než se bude muset definitivně odstěhovat a udělat za vším čáru. Prvotně se na tom musel dohodnout s Amayou. A pak teprve řešit ostatní. Teď tak měl prostor zorganizovat si své nové oddělení a zabydlet se v kanceláři, což právě i dělal a procházel papíry jeho bývalého šéfa, aby věděl v jakém systému byly a v jakém má pokračovat nadále nebo jak si ho upravit.*
*Bella už pár měsíců byla zpátky na svém starém oddělení, detektivka, kterou přijali zpátky s radostí, i když její přístup se dávno změnil, už nebyla tak bezstarostná a naoko chladná, v práci byl její přístup poznamenaný zkušenostmi, které byly nepříjemné, někdy kruté, smrtící nebo nebezpečné. Taková práce mnoho lidí mění a Bell si nedovolovala připustit něco takového k tělu, stejně jako se sbližovat se svými kolegy. Dnes se objevil nový případ, kromě toho, že byli mrtví to mělo, co dočinění s oddělením organizovaného, pro svou povahu. A ti měli už pravděpodobně i složku na možného podezřelého. Torresovy otisky byly na místě, ale nikdy nebyl vyslýchán v kontextu s vraždou, na to byl příliš opatrný, obvykle a v databázi byl v souvislosti s jinými typy kriminálních činů. Bella tak zamířila s tenkou složkou, v níž byly informace k případu a taky fotky z místa činu za Killiánem, o němž z doslechu nebo čtení věděla, že býval její profesní partner a měli spolu spoustu úspěchů. Někdy ji zajímalo, zda i něco více, když byl prvním, kdo ji navštívil v nemocnici, ale pak měla Rosse a nechtěla odhalit novou možnou bolest nebo lásku a zradit tak svého někdejšího přítele, stejně jako později nechtěla s láskou žádné dočinění těsně po rozchodu...a pak už se na to snažila nemyslet. Nyní však dorazí ke dveřím, v jednoduché černé košili, jen jedním cípem zastrčené do kalhot, aby byl vidět odznak detektiva, k tomu kanady. Očividně byla v "pracovním" jinak by měla tílko a koženou bundu a helmu pod paží, protože si chtěla užít motorky, než sezóna skončí. Konečně dojde ke dveřím a bez zájmu zaklepe na dveře, které nesly jeho jméno i novou hodnost a počká na vyzvání, než vstoupí. Držel se kolem nich vlkodlačí pach, cizí pach. Než ztratila paměť...věděla, čím byl? Jaký byl? Kdo byl? Mohl mít nad ní výhodu, pokud ji opravdu znával víc, než profesně? Jaká k němu byla? Než vstoupí nebo se snad otevřou dvěře, mrkne, jednou, dvakrát, aby ty myšlenky dostala z hlavy a když může vejít, učiní tak a zhluboka se krátce nadechne a přejede pohledem po místnosti, než se zastaví při něm.* Kapitáne, *Pozdraví neurčitým, bezvýrazným tónem, který byl prost citů, pouhá zdvořilost, jaká se očekávala. Hierarchii od doby, kdy byla vlkodlak rozuměla mnohem lépe, i tak měla s autoritami problémy. K němu ji nepocítila, jednoduše...byl formálně její nadřízený hodností, ale jinak? Nic.* Abych přešla rovnou k věci, dnes se objevil nový případ, který se týká vašeho Torrese. Jeho otisky byly na místě vraždy. *Podá mu kopii jejich složky, aby si mohl vše projít a zlehka se opře o opěrku židle, pokud nějakou má naproti svého stolu.*
*Odložil stranou další papír do složky a přitáhl si jiný záznam. Druhou rukou k tomu posunul i šálek s čajem, aby se napil. Stihne sotva polknout lok čaje, tak se mu ozve klepání na dveře. Nemusí je ani otevírat, aby věděl, že za nimi stojí vlkodlak. Co ho ale donutí pozvednout obočí je fakt, že pach nepoznává. Ví o pár podsvěťanech ve službách policie, nebyl jediný, ale měl vzato, že o vlkodlacích věděl o všech. Mísilo se mu v tom pachu však zároveň něco známého a to jeho zvědavost znovu posunulo. Odloží šálek a usadí se víc reprezentativně, když pokyne vokálně, aby ten někdo vešel dovnitř. Pohled, než tak učiní, stáhne na papíry, aby si ten vytažený uložil zpátky, ale vrátí ho nahoru, když se ozve hlas. Na moment zapomene, jak se vlastně tvoří slova a je jen štěstí, že jeho etiketa byla v něm pevněji zakořeněná než jeho schopnost mluvit, neboť alespoň na Bellu nezíral s otevřenou pusou. Mírně si odkašle, když svou bývalou přítelkyni sjede pohledem a oči se mu zastaví na sekundu na odznaku.* Detektive.. *Oplatí ji následně pozdrav a konečně uklidí ten papír, než se ji začne věnovat.* Co vás sem přivádí? *Větu pomalu ani nedokončí, protože Bella spustí, nad čímž se trochu zamračí, ale složku si převezme a otevře. Zamračeně ji přejede pohledem a pak se zvedne.* /To jsem tady před chvílí viděl../ *Zauvažuje, když prohrábne nedávno vytažené papíry a jednu tlustší složku vytáhne a vrátí se ke stolu, kde se usadí.* Rodina Torres.. *Načne, když složku otevře.* Po té naše oddělení jde už dlouho, ale zatím se ze všeho nějak vyvlíkli.. *Promluví, ale není to žádná závažná informace, spíš jen k úvodu.* Phillip Torres je prostřední syn. Třetí nejstarší. Měli jsme vzato, že zatím se do ilegální činnosti nezapojuje.. *Další slova už spíše zamumlá jen pro sebe.* Očividně mylná domněnka.
*Nadzvedne na okamžik obočí, když se hned nedočká odezvy, sama vdechne znovu vzduch, zda jí bude připadat jeho vůně povědomá, nicméně znala ho ještě jako civil, takže vlkodlačí pach smísený s přirozeným pižmem jeho osoby jí nepřišel nijak povědomý. Kývne, když nadhodí, o jakou jde rodinu a i když některé informace už věděla, tak i tak jej nechala domluvit. Skoro. Ne dozněl jeho hlas vyzývající jí k tomu, co ji sem přivedlo, začne znovu mluvit.* Očividně, slyšela jsem, že jejich "vstupní" rituály do "byznysu" jsou různé. Zřejmě si zvolil ten nejméně nenápadný. Každopádně nás čeká spolupráce. Naše mrtvola, váš dlouhodobý případ, takže bych ráda znala víc informací, jakým způsobem fungují, protože se zatím nepovedlo odhalit jakýkoliv motiv, kromě možnosti náhodné oběti, aby byl zasvěcen...a chci vědět zda opravdu vybírají náhodně, nebo zda znáte nějaké jejich kontakty, které by mohly třeba vést k naší oběti. Zda zabil pro své budoucí společníky, aby jej přijali. Případně, zda oběť dokážete spojit s někým dalším, o němž nemáme tolik informací na našem oddělení. *Nadzvedne obočí a místo v bok si ruce založí víc vzadu a opře si je tak skoro o hýždě a vypne tím hruď, jakoby si protahovala záda.*
*Její zaražení nad jeho zaražením už nechá bez odezvy. Neviděl důvod to rozpatlávat, když to očividně nevypadalo, že by si na něj pamatovala. S touhle skutečností se už dávno smířil. Co mu ale hlavou vrtalo, byl vlkodlačí pach, co z ní cítil. Byl až moc.. čistý. Nebylo to jako, co by cítil z někoho, kdo se s vlkodlakem jen stýká a že věděl, že její babi je vlkodlak. Znamenalo by to, že je Bella vlkodlak. A to Killiána trápilo. Už před lety se cítil zodpovědný za její zranění a skutečnost, že je nyní vlkodlak znamenala, že se stalo přesně to, co Kill nikdy nechtěl. A byť za to z 99% nemohl, tak se za to stejně cítil vinný.* To ale všech mafií a rodinných byznysů.. *Ušklíbne se lehce koutkem úst, než se usadí i se složkou.* Práci jsem neměl přímo na starost já, takže omluvte mou lehkou neznalost případu.. *Pronese na začátek, ale víceméně ho to netrápí. Neměl ještě čas se zanořit do všech případů, hlavně proto, že by mu Amaya doma veškeré složky zabavila, kdyby je před ní vytáhnul. A Torresovi byli hodně stagnující případ, takže to nijak pro něj nehořelo. Proto se začte do informací a pak je teprve dávkuje Belle.* Měli jsme na rodinu Torres nasazeného informátora. Jeho krycí jméno bylo Hermes. Vteřinu.. *Zamumlá přemýšlivě a zvedne se. Obejde stůl i Bellu a otevře dveře.* Marcu? Na vteřinu, můžeš? *Po pár sekundách se otočí a vrátí se do kanceláře. Dveře za sebou úplně nezavře, ale ani je nenechá rozlepené dokořán. Zkrátka očekával, že za chvíli dovnitř vběhne Marc, takže se prostě jen usadil zpátky za stůl a ke složce.*
*Bella se jen tak posadí nakonec, kdy si začne pročítat případy a informace a začne si prohlížet své nehty, které byly rudé jako krev a zamračí se na jeden z nich, ne vyloví ocelový nožík a začne si dloubat pod nehet, aby dostala ven špínu. Nijak ji nevzruší, když se Killián vydá pryč, ani když se vrátí, naopak má tendenci si hodit nohy na stůl, co pokud jí je shodí, zapříčiní, že se jí zabodne špička nože pod nehet a ona sykne a zadívá se na rudou kapku krve a slabě se zamračí.* Au? *Nadhodí trochu ironicky a protočí oči, než si krev prostě slízne, otře si ji do kalhot a nožík schová a natáhne se pro svou složku, aby si něco ověřila, když už byl zpátky a otevře ji na fotce mrtvoly.* Jak se zdá, tak opravdu bylo vhodné použít minulý čas. Měli. Tím se docela vyjasnil vztah oběti a Toressových. *Nadhodí trochu zachmuřeně a otočí fotku směrem k němu.* Pokud to je on. Ale pochybuji, že jméno na dokladech by bylo shodou náhod stejné. Identifikace je však na vás, kapitáne. *Nadhodí stále stejně, protože se zdálo, že to byl někdo jejich, kdo přišel o život. Když - pokud - se objeví Marc, vrhne na něj zářivý úsměv, který ale zmizí tak rychle, jakoby ani neexistoval a opovážlivě ho sklouzne pohledem, jakoby se ptala, proč u nich na oddělení nemají takové hezké kusy.*
*Zamračí se, když se otočí od poliček a vidí, jak si Bella udělala pohodlí.* Tak to ne, mladá dámo.. Takhle ne.. *Shodí ji zamračeně složkou nohy ze stolu, za který se pak usadí.* Zahojí se to.. *Odvětí ji stejně ironicky na její citoslovce bolesti a začte se do materiálů.* Měli.. Máme.. *Zakroutí hlavou s lehkým povzdechem.* Těžko říct.. Poslední zpráva od něj je z června. A já nebyl jeho kontaktní osoba. *Vteřinu na to se právě zvedne, ignoruje její ukazování fotky a zavolá si do kanceláře policistu, načež se usadí zpátky. Blondýn si prohrábne vlasy, když vejde do kanceláře a vrátí policistce úsměv, nad čímž Killián pozvedne obočí, ale nechá to plavat a místo toho poklepe na složku na stole.* Marcu, Torresovi, informace. *Řekne krátce, nad čímž se Marc zaksichtí.* Velice úsporné vyjadřovací schopnosti, šéfe.. *Ucedí ironicky, než si odkašle a spustí jako encyklopedie.* Rodina Torres, Juanita a Paul s dětmi Josephem, Margaritou, Phillipem, Léonem a Abbey. Zločinecká aktivita je zatím známá jen u manželů a dvou starších potomků. Předpokládá se, že od Phillipa, který je nejstarší z nezletilých, po nejmladšího ještě něco podobného nebylo vyžadováno. Rodina je monitorována a tajně sledována, ale zatím se nám nepodařilo získat dostatek přímých důkazů pro návladního, aby je zažaloval. *Kill si povzdechne.* Složku máme přečtenou, Marcu, díky. Chci vědět, zda se ti ozval Hermes od poslední zprávy v červnu. *Nadhodí, načež se natáhne pro složku od Belly s fotkou mrtvoly, kterou vytáhne.* Případně mi odpověz.. Je tohle náš kontakt? *Podrží mu fotku před obličejem a podle toho, jak Marc mírně zbledne a ztratí svou ironickou jiskru v oku, je mu jasné, že narazila kosa na kámen.*
Tak jako ten drápanec na zádech? *Vypadne z ní dříve, než si to uvědomí a bezděčně párkrát mrkne a snaží se vlastní podvědomá slova zařadit do kontextu, do vzpomínky, ale ta se pokusí proklouznout a nyní není vhodná chvíle, a tak jen potřese hlavou a prohodí: * To vím taky, že to za chvilku bude pryč. *Nadhodí, ale sedne si jinak, nohu si v kotníku ope o druhou, hotová dáma, no ne? Myšlenkami zatím na chvíli vklouzne k Benovi, který jí nabídl, aby se někdy vlastně stavila v ZOO, mohla by to udělat, až bude mít trochu času, nicméně, nyní tu byl případ a tak se otočí k Marcovi, který zrovna vejde a už za pár chvil má k dispozici informace, které si začne zapisovat do bločku. Sleduje Marca, který zbledne a postaví se, aby složku vzala a Marc nemusel dál sledovat mrtvolu někoho, koho osobně znal.* Tělo je v márnici. Můžete kontaktovat pozůstalé, aby mohli připravit pohřeb. Do dvou dnů jim tělo budeme moct vydat, už teď na tom naši dělají a získávají stopy. *Nadhodí a pohlédne na Killiána a pak zpět na Marca.* Byly nějaké informace nebo náznaky, že o něm ví, nebo nějaká možnost, že na to přišli? Nesetkal se s někým, s kým v utajení neměl nebo tak? Hodilo by se mi zjistit, jak na něj přišli, stejně jako vám. Potřebujeme důkazy, vodítka, vše, co by nám mohlo pomoct je dostat. *Nadhodí, načež složku odloží.* A pokud si chcete složku okopírovat, tak zde. Brzy mi končí směna a ráda bych zanesla nové informace do systému k tomuto případu. Stejně musíme počkat na další výsledky z forenzního a o mrtvém. Takže se uvidíme zase zítra hádám. *Nakloní hlavu na stranu v tiché výzvě a pozvedne obočí. Sama svůj klid neztrácela, neprospělo by to. I když teď snad působila chladně a necitlivě.*
*Zarazí se a zamrká, načež se prudce otočí na vlkodlačici a přimhouří oči.* Pamatuješ si...? *Začne váhavě, načež se opět jen znovu zamračí a potřese hlavou.* To probereme jindy.. *Zavrčí krátce tiše a vrátí pozornost na případ. A hlavně na Marca, který ač ke klíčovým otázkám neřekl ani slovo, tak jim dal odpovědí víc než dost.* Nikoho nemá.. *Zachraptí po chvíli a musí si odkašlat a získat zpátky trochu profesionálního klidu, než pokračuje.* Pohřeb musí jít na státní náklady. Zpopelnění a rozprášení na prašné loučce. *Pronese a pak vrátí pozornost na Bellu a případ. Tedy.. Krátce.* Vše, co víme, je v jeho poslední zprávě. *Odpoví krátce a pohled věnuje Killovi, který ho odmávne rukou, aby odešel, což Marc s radostí hned učiní.* Nápodobně.. *Odpoví Belle Kill a urovná složku jejich oddělení a zavře, načež obejde stůl, vezme složku do ruky a když se zastaví před stolem, tak složku podrží ve vodorovné pozici před sebou a čeká, jak na to Bella zareaguje.*
*Sama nadzvedne obočí, protože ač se ten střípek objevil, zase se skryl. Ale on o tom zřejmě něco věděl. A mohl být i dobrým kandidátem, co za to mohl.* Není, co probírat. A pokud vím, tykat jsme si nezačali. *Nadhodí chladněji než předtím a kývne na slova Marca, který se objevil a zapředli konverzaci. Znovu kývne na informaci o poslední zprávě a když jí vesměs nabídne složku, tak se k němu přiblíží, vezme si ji a kývne i jemu.* Jak budu hotova s kopírováním, předám ji osobě, co vám bude kopírovat tu naši, pokud se toho neujmete sám. *Nadhodí a chce zamířit ven, ale pokud někoho zavolá a dotyčný přijde rychleji, než ona odejde, prudce od dveří ustoupí, takže možná vrazí do Killiána, jestli bude za ní.*
*Pouze věnuje Belle podmračený pohled, ale neodpoví ji, protože to by musel lhát a nebo to s ní začít rozebírat a nechtěl momentálně ani jedno. Takže její poznámku přešel a místo toho se zaměřil na slova Marca, kterého posléze propustí pryč. Zvedne se od stolu, který obejde a složku následně nabídne Belle její zkopírování. Dalších několik sekund se vše odehraje velice rychle. Kill ani nestihne doříct.* Pozor! *Když ke dveřím doletí rudovláska a dveře rozrazí, počež Kill zachytí Bellu, která klopýtne dozadu.* Scarlett.. *Zamračí se na svou podřízenou, která omluvně trochu sklopí pohled.* Pardon.. *Omluví se, načež se její pohled zaměří na složky.*Marc říkal, že budeš chtít něco zkopírovat.. *Nadhodí tázavě a Kill, když se ujistí, že Bella stojí pevně na vlastních, tak vezme tenčí složku.* Tohle tě poprosím.. A příště méně prudce a víc klepat.. *Scarlett nejdříve přikývne, načež pozvedne obočí a věnuje oběma policistům pohled, který Kill dost rychle rozluští a na oplátku se na ni zamračí.* A nechci slyšet žádné teorie, Scar. *Na ono oslovení se zase podmračí rudovláska, ale přikývne a odejde pryč.*
*Bella by se i udržela na svých nohách, i kdyby ji Killián nezachytil, nicméně na moment to skutečně potřebovala. To když se po zachycení zezadu objevila vzpomínka, kterou znala i neznala zároveň, společný moment, kdy ji tak držel. Několikrát. Jen to jí stačí, aby jeho ruce odstrčila, jakoby byly ze stříbra a odstoupila, u čehož se letmo zamračí na ně oba.* Připojím se k vám. *Prohodí jednoduše a kývne na Killiána.* Zítra vás čekám u nás, objeví se nové informace. *Prohodí a s tím následuje rudovlásku, aby ji došla k tiskárně a mohla si zkopírovat to, co potřebovala. Nijak víc s ní však neměla potřebu zapřádat rozhovor, zatímco čekala, až jí vrátí složku a Bella bude moct začít skenovat tu jejich.*
*Krátce mírně zvedne ruce, když jej Bella odstrčí, aby dal najevo, že tím nemyslel nic špatného, ale mlčí a nechá ji odejít. Když se zastaví ve dveřích, tak krátce semkne rty.* Dorazím, pokud nebude kolega Georgiev schopen výkonu práce. *Odpoví ji a vrátí se za svůj stůl, aby pokračoval v tom, co začal, než jej návštěva z jeho minulosti vyrušila.*
*Práce máý v poslednej dobe nad hlavu. A to nehovorí len o tej platenej, ale aj o tom všetkom učení a ďalšie problémy doma. Proste a jednoducho sa aj dnes naháňa po meste a mieri do zveriny, aby nakúpil nejakú dobrú zmes pre svoje sliepky, a ďalšie super kapsičky pre túlavé zvieratá.* / Oukey.... takže už len sem, a potom čo ešte, niečo čo by som nemal zabudnúť a zabudol som? / *Premýšla, a snaží sa si v hlave utriediť myšlienky a celkovo svoj život, po tom ako mu pred mesiacom nejaký vtipálci naliali do nádrže morskú vodu.* /Keby som mal na posraté kamery, mohlo som si dať opravu preplatiť... ale takto si za to nie len zaplatím sám, ako posledný chudák, ale ešte si to možem zas celé sám opravovať. Normálne rozmýšlím, že si loď ukotvým niekde na skalách a kúpim si zasraný čln, inak mi nezostane nič iné ako bývať na ulici./ *Už sa skor rozčuľuje, zatiaľ čo vchádza do prítmia miestneho zverimexu.*
*Za několik dní by měl být úplněk, bylo fajn, že měla možnost vzít si na něj a den poté volno, netušila, jak by to v práci nebo světu vysvětlovala, kdyby měla mít směnu a nedejbože se proměnila kvůli působení právě měsíce v celé své hrůzné a bolestivé kráse. Už si pomalu nevzpomínala, jaké to bývalo úplněk sledovat jako civil a užívat si jeho krásu. Teď byl jen předzvěstí vynucené proměny a i když se snažila proměnit sama, než ji k tomu jeho síla donutí, občas ji zastihla nepřipravenou. Co však pomalu se blížící úplněk zintenzivnil byla chuť na maso, takže cílem cesty bylo řeznictví, kde si koupila několik kusů po kilech, celkem odcházela se dvěma taškami po dvou kilech a ještě zamířila do zverimexu, aby koupila jako vždy nějaký pamlsek pro sestřinu fretku, kterou si nedávno pořídila. Měla dojem, že to zvíře ji na jednu stranu nemá vůbec rádo, na druhou je dostatečně bez pudu sebezáchovy, aby po ní lozilo a prozkoumávalo, co vše si může dovolit a když mělo jo dobrý den, nechalo se i pomazlit. Mamá z Millie, jak se šedé zvířátko jmenovalo, mívala infarkt, protože se nečekaně objevila a za ní přišla její nejmladší dcera, Bellina sestra, Medea. Poškrábala se v tmavých vlasech, zatímco na sobě v civilu měla šortky a tričko s pestrou škálou s potiskem AC/DC a na nohou kanady, které v tomhle vedru mohly být fakt špatným rozhodnutím, nebýt uzpůsobené na pohyb v různých počasích.* Dobrý den, nevíte, kde bych našla krmivo pro fretky? *Zeptá se první osoby, kterou potká, Bena, která jí příjde, že se celkem vyzná, nebo tu působí alespoň trochu přirozeně, takže riskne, zda je to zaměstnanec nebo trapas. Rty zvýrazněné rudou rtěnkou se jen nepatrně zvlní v pousmátí, které by si o pracovní době nedovolila jen tak.*
*Šmejdí po krámku s potrebami pre zvieratá a je hlboko zamyslený, keď jeho tok chaosu v hlave preruší ženský hlas.* Hmm? * Zarazí sa najskôr a neskôr si zopakuje otázku mladej brunetky opäť pre seba v hlave. * Ja tu nepracujem... *Povie len tak mimochodom, ale potom dám nad sebou zákrúti hlavou a rukou ju nasmeruje ku správnemu krmivu.* Ale ak si spomínam, nejaké mali hneď o uličku vedľa. * Doplní svoje gesto vysvetlením a usmeje sa na ňu. *
Nebyla jsem si jistá, *Vysvětlí s omluvou, protože prodavač na kase nebyl a možná se jí skryl zrovna v nějaké uličce a jedinou osobou, kterou tak viděla, když se rozhlédla byl právě muž, kterého oslovila.* Díky moc, to pomohlo. *Zdvořile se pousměje nad jeho radou.* Mimochodem...asi jsme se někde neviděli, že? Jste mi povědomý... *Nadhodí, když má šanci si jej během krátké konverzace lépe prohlédnout a pokud možno nenápadně se nadechne, aby odhalila, zda jí nebude povědomý pach, ale pokud měl parfém nebo deodorant, mohl to částečně zakrýt, navíc některé značky byly celkem časté, takže by to nemuselo být nutně spolehlivým ukazatelem. Zaměří se na pokrmy, které byly při něm, a pak pokrčí rameny.* Každopádně asi nebudu rušit váš nákup, tak zatím, možná se potkáme na pokladně. *Nadhodí s náznakem humoru ve slovech. Vezme nějaké masové kostičky určené pro fretky v uličce vedle, pokud ji muž nezastaví a zamíří k pokladně, kde chvíli čeká poté, co zazvoní na zvonek a když se nikdo neobjeví, tak se rozhlédne. Jenže nikdo nepřichází, ani se neozval. Zazvoní tedy znovu a po třetím zazvonění - tedy spíš třetím trojí rychlém zazvonění - si začne netrpělivě poklepávat nehty o pult.* Tak kde ale je? Je normální se neozvat a ignorovat zákazníky nebo nebýt na pokladně, aby tu mohl někdo přijít a vykrást to tu? *Zamračí se, když trochu zvýší hlas, aby jen nešeptala sama pro sebe, jakoby to mělo přivolat pověřeného zaměstnance, ale ne dost na to, aby se to dalo považovat za křik nebo přímou snahu si hrát na Karen a upozornit na sebe negativním slova smyslem. Což by se ale stejně nejspíše stalo. Nenapadlo ji hned, že se tu mohlo něco stát, vzhledem k tomu, že obchod vypadal naprosto vpořádku, pokladna zavřená a podobně. A to, že o pár uliček na druhé straně obchodu je muž v bezvědomí nemohla vědět bez toho, aby alespoň cítila krev, která však nebyla prolita, jinak by ji už zaznamenala.*
*Prezerá si práve kapsičky s vysokým podielom mäsa, keď žena pokračuje v rozhovore.* Za málo. /Chodím sem tak často, že by som už mal poznať sortiment a jeho umiestnenie spamäti./ *Pousmeje sa v myšlienkach a pokračuje v konverzácii.* No, to záleží... Chodíte často na miesta podivných existencií? *Zaujíma sa úsmevne, ale myslí to ako vtip, pretože následne dodá.* Pracujem v zoo, ak ste častý návštevník, možno ste ma tam zahliadli. *Povie skromné no bez hanby.* Jasné, môžete si na mňa uplatniť zákaznícku zľavu. *Prehodí len aby reč nestála, ale myslí to zcela vážne. Nemá problém poskytnúť nejakú výhodu, neznámym ľuďom len preto že môže. Nie je žiaden samaritan, proste sa nezaprie jeho výchova.* Možno vzadu kŕmi hady, alebo sa nejakým tým zvieratkom chváli možnej známosti. *Podotkne keď jeho prechádzku po obchodíku preruší zúrivé búchanie do zvončeka u pokladne.* Už ideeeem. *Ozve sa mrzuto zo zadu.* Si tu človek nemôže dojsť ani na vecko, či čo? *Zagdáká mladá slečna, z ktorej sa valí veľmi veľmi intenzívna vôňa marihuany.* Som zvedavá kde je Justin, keď je ho tu treba. *Pokračuje slečna vo svojej triáde.* Sorry, dnes mal na starosti pokladňu kolega, ale zas sa niekde fláka. * Objasnila im, keď sa k pokladni pristavil i Ben.*
Věřím, že tak často, že by vás to překvapilo. *Zašklebí se, když si vzpomene na nejrůznější místa činu s nimiž se během kariéry dnes a denně takzvaně setkávala.* Hmmm, myslím, že jsem tam párkrát byla když někdo kradl v suvenýrech. *Nadhodí zamyšleně.* Je to možné, že jsem vás zahlédla tím pádem. *Ucukne jí koutek, když nabídne zákaznickou slevu a spiklenecky na něj mrkne, načež se postupně dostaví k pokladně a rozkašle se, když se do citlivého vlkodlačího nosu dostane ostrý zápach marihuany.* Já jsem zvědavá na číslo vašeho šéfa dámo, protože vám bude muset pokrýt směnu, jak se zdá. *Naposledy si odkašle, během čehož se oddálila od pokladny a žena se zalíbením načetla zboží muže a řekne mu částku, zatímco Bella si prstem zakryje nos jaksi elegantním pohybem. Kolegu Justina prozatím vypustí z hlavy, protože přeskočí do módu policistky, která se nachomítla k trestnému činu, vesměs. Vlastně v práci bylo konopí nelegální, takže to nebylo jen vesměs. Vyloví telefon a vyťuká SMS Peterovi, že potřebuje dva kolegy ve službě, připojí adresu a opře se o pult.* Víte, že je nelegální kouřit trávu v práci. *Povzdechne si unaveně, jakoby se ptala, proč nemůže mít zbytek dne od práce pokoj a prostě si užívat života. Těšila se, že za chvíli bude u rodičů, uvaří něco k večeři a stráví nějaký čas se sestrou a její přítelkyní, když u nich zrovna dnes přespávala. A tato situace jí jej zkrátila.* Zřejmě vás zdržím, pane, svědectví jsou vždy lepší, než pouhé kamerové záznamy. *Podívá se na Bena a skoro líně z kapsy kraťas vytáhne odznak, aby se představila jako státní pracovník Mabel Ebony, jim oběma. Rozhodně tím prohlášením neudělá dobrý den ženě za pokladnou, která vypadá vyděšeně.* Možná jste na to měla myslet dřív. Zavolejte šéfovi, aby přišel. *Pobídne ji chladně a v myšlenkách se konečně zaměří na Justina, ale nemínila se po něm podívat nyní, když by žena mohla utéci. Takto bude mít rychlejší reflex, kdyby se o to pokusila, aby ji mohla zadržet.*
/Takže poliš... Super./ Tak to určite neušiel vašej pozornosti chlapík s lopatou a kolečkom hnoja. *Usmeje sa a ukazuje na seba, akoby šlo o celebritu z bulvárnych plátkov, a nie o pracovníka, čo rieši udržbu zoo. Pri pokladni len sleduje menšiu scénu a uchechtne sa.* A čo sa staráte? Môj šéf je zhúlený v jednom kuse. Keby s tým mal problém asi tu nepracujem, ne? *Odsekne žene, a Ben jej posunkami naznačí že by mala mlčať. Potom sa zarazí a vytreští oči.* Počkať... Čože? To vážne? A čo je na tom že smrdí jak zhúlený pubertiak, pre to snáď nemusíme volať políciu. Takto smrdí polovica deciek v parku, keď okolo vás prejdú. *Šokovane sleduje scénu do ktorej spadol a zas nie svojim pričinením.* No šef je Justin a ten mal byť na pokladni. *Prehlásil zase tým dotknutým hlasom žena za pultom. Vytiahne však mobil a zavolá ním niekam. V tom momente sa v obchode rozoznie zvonenie druhého mobilu. Ben sa začne obzerať okolo seba a premýšľať odkiaľ ten zvuk prichádza.* Dobre, toto je trochu strašidelné. *Podotkne Ben a pozrie na obe ženy.*
*Přimhouří oči, když žena přizná, že v podniku je běžné, že lidi kouří trávu a přeskočí pohledem na Bena, který ji bránil.* Konopí je legální jen za určitých podmínek doma nebo mimo domov, ale v práci ne. A vzhledem k tomu, jak to tady ze slečny táhne, si dala mnohem víc, než by měla pro zdravotní důvody na předpis. *Přikývne nad dodatkem, že šéfem je Justin a sleduje ji, jak vytočí jeho číslo, očekávala, že to zvedne a byl někde zašitý, jenže telefon se ozve v prodejně. Bella ze zvyku sáhne k pasu, kde v pracovní době měla služební zbraň ale tu tentokrát ponechala na služebně a tlumeně zakleje, než se na ženu podívá.* Tak pojďte, podíváme se po vašem šéfovi. *Vybídne ji skoro až sarkasticky, protože jestli tu někde ležel, tak mohl potřebovat pomoc a zároveň by žena mohla utéct.* Někde tady zřejmě je. *Dodá, kdyby váhala a po Benovi skočí pohledem. Kolegové už byli nejspíše na cestě, pípla jí sms, ale nepodívala se na ni, takže netušila, zda Peter napsal jen to, že kolegové nejblíže k nim teprve vyjeli, nebo jí psali ti kolegové, co sem jedou čas, kdy dorazí. Bylo taky dost možné, že Peter kontaktoval Bronxské oddělení, které to tu mělo pod správou. Pokud žena bez dalších vytáček šla, a pokud se k nim přidal Ben, nakonec objevili bezvládné tělo. Rána na spánku naznačovala, že ho někdo trefil něčím tupým a možná by předpokládala, že to něco bylo v látce, aby nepodřelo kůži, protože na hlavě se mu rýsovala pouze modřina. Bella v ten moment přiklekne k Justinovi, aby nahmatala puls, jinak se jej nedotýká příliš kvůli případným stopám DNA, které by mohly spolu se záznamy z kamer identifikovat útočníka rychleji.* Zavolejte sanitku! *Přikáže buď Benovi, pokud s nimi šel, nebo podá ženě svůj mobil, aby cestu k mobilu, pokud ho někde nechala, nevyužila pro útěk.*
Tak čo my vieme, že? Možno prechádza silnou chemoterapiou a potrebuje toho viac. *Snaží sa nabádať predavačku na nejakú rozumnú odpoveď, ale po Tom čo zahlási, že hulí pretože ju to baví, má chuť obuchať si hlavu o ten pokladničný pult, a zacať plakať nad jej vyfajčeným mozgom.* /Pane na nebi, kam som sa to dostal!/ *Keď policajtka vyzve ženu aby zavolala šéfovi a jeho telefón sa ozve niekde z predajne, prebehne mu mráz po chrbte a chce sa mu nadávať, že do jakej sračky sa to zaplietol. No a keď ju vyzve aby išla s ňou za zvukom mobilu obe ich zastaví.* Tak počkať. Chvíľku sa zastavíme. Tu slečna mi to namarkuje, ja si zbalim čo som kúpil a pôjdem domov. Vážne nepotrebujem aby som sa ocitol na nejakom mieste činu, pretože povedzme si pravdu, sme v New Yorku, a každý kto pozerá trochu telku , tak si domysli niekoľko verzií. *Začne kecať a snaží sa na pult uložiť svoj nákup. Žena ale vyšla z poza pultu a išla s policajtmi hlbsie do obchodu, za zvukom zvonenia. On zostal u pultu a čakal čo sa bude diať ďalej, keď však začul že treba volať záchranku siahol po svojom tlačítkovom telefóne a naťukal 911. Nahlásil že je niekto zranený v obchode so zvieratami, ale nevie presnú adresu, tak popísal dôležité body naokolo. Keď mu dispečing oznámil že adresu už majú a niekoho posielajú, do obchodu sa vrátili dvaja uniformovany policajti, miesto hasičov.* To bolo rýchle. *Vyzeral skutočne prekvapene a ukázal prstom dozadu, kam zmizli obe ženy.* Sú v zadu.
Namarkováno to máte už nějakou chvíli, jen musíte zaplatit. *Pozvedne obočí, že žena jej vzala přednostně, i když u pultu byla dříve, a zachytí nějaký papírek, co měli na pultu.* Kdybychom potřebovali svědectví, potřebuji vaše jméno a telefonní číslo. *Vybídne ho a se ženou zamíří dozadu, načež se zde dostane policie, která zamíří podle navigace Bena dozadu, načež Bella předá případ, řekne, co ví, upozorní na funkčnost kamer a oni si případ přeberou. Bella požádá akorát o to, že by ráda zaplatila svůj nákup, než odejde, takže ženu ještě poženou k pultu, kde namarkuje její zboží, Bella zaplatí, rozloučí se s policií, které také zanechá kontakt, o který policie znovu vyzvala i Bena, pokud tak ještě neučinil na její výzvu, protože byli spojka s případem a zamíří z obchodu pryč. Pokud tam Ben je, tak se usměje.* Díky za tu záchranku. Tady už víc nevymyslíme, takže můžeme asi odejít. *Pokrčí rameny a přepne se tak zpět do módu volna po směně a projede si černé vlasy prsty, aby je dostala z tváře.* Každopádně, já si jdu dát nějaké chlazené pití, je tu fakt dusno. *Ušklíbne se, nepřímo tím nabídne, zda chce jít také, nebo se jejich cesty pro teď rozejdou, protože jej nakonec neznala a neměla problém s tímto a svým nákupem odejít.*
*Na pult hodí bankovky, a zhrabne odtiaľ papier a pero. Načmára tam svoje telefónne číslo a ďalej sa snaží ignorovať čo sa okolo deje. Nečaká na políciu kým si porieši svoje, jednoducho sa dá na odchod. Keď ale počuje slová policajtky čo tu nakupovala zastaví ju.* Takže odchádzate od rozpracovaného prípadu?. *Nie že by tam bol záujem, ale potrebuje si rypnuť, keď ma už sám tak skazený deň. Nadzevihne obočie v začudovaní a prehodí si tašku s nákupom cez rameno.* Ak chcete poradiť, kúsok ďalej majú fajn bistro s domácimi limonádami. Myslím že sirupy si varia sami ale krk na to nedám. *Odporučí jej.
Nikoliv, mým rajónem je Brooklyn. Já situaci řešila do příjezdu policistů z Bronxského oddělení, kteří si případ přebrali, takže nyní již figuruji jen jako svědek. *Ušklíbne se a nakloní hlavu do strany nad jeho doporučením a letmo se pousměje, i když jen krátce.* To zní dobře, máte tam také cestu? Alespoň bych měla jistotu, že trefím na správné bistro, cestou jsem jich minula mnoho. *Nadhodí a pokrčí rameny.* Ale chápu, policajti kazí každou srandu, takže vás do ničeho nutit nebudu, stejně jako se omlouvat za to, že dělám jen svou práci. *Dodá, protože žena spáchala trestný čin, díky tomu také ODHALILI jiný trestný čin, protože muž byl očividně napaden. V té uličce by se sám mohl praštit leda tak o hranu poliček a to by zranění vypadalo jinak. A jestli měl krvácení do mozku z té rány, tak mu možná i zachrání její jednání život. Opravdu vinu necítila. Vyčkávavě jej sleduje, jaké padne rozhodnutí, aby se mu hned neotáčela zády, když to byla ona, kdo na něj mluvil.*
Takže sa v podstate stávate svedkom, ktorý kafral do dôkazov. *Poznamená už len ako vtip a usmeje sa jedným kútikom úst. Pokrčí ramenom,* /Prečo nie.../ *Pomyslí si, a vydá sa smerom na západ k malému rodinnému bistru, ktoré sa zameriava na zdravú domácu stravu, a vlastne potraviny.* Som Ben.*predstaví sa po chvíli a jednu ruku strčí do vrecka. Prechádzajú okolo mnohých obchodov ale on má namierené ku konkrétnemu, na konci druhého bloku, so zelenou soškou mačky. Tá držala v tlapkach nápis "Číči brloh" pretože jeho majiteľka sa volala Cath, ale prežívali ju i Číči.* Tak a sme tu. je to jeden z tých podivných ale vážne výborných podnikov. No a veľa policajtov sem nechodí.
*Bella pokroutí hlavou skoro pobaveně, načež mu kývne, zatímco s ním srovná krok.* Bella. *Prohodí na oplátku oficiálního představení, načež si prohlédne exteriér budovy a přesune se spolu s Benem do interiéru.* Zkusím nechat odznak schovaný. *Nadhodí se spikleneckým mrknutím, načež se rozhlédne po interiéru. Doufala jen, že se tu někde neschovávají kočky, protože ty na vlkodlaky nereagovaly vždycky nejlépe.* Máte doporučení na příchuť?
Teší ma. *Prejde s ňou do Číči a zastavia sa u pultu kde majú nad hlavami vypísané všetky limonády, i to čo obsahujú. * Osobné vždy všade skúsim malinovú, a tu ju majú rozhodne výbornú, ale rád skúšam nové veci, takže zakaždým si tu dám niečo nové. Tam na tej poslednej tabuly majú vždy novinky, ktoré sú vo fáze testovania u zákazníka, ak sa osvedčia pridajú ich na zoznam a ak nie zrušia ich. *Predstaví jej ako si všimol že podnik zatiaľ funguje a číta si novinky ktoré ponúkajú.* Tak trebárs melónová limonáda bola minulý týždeň hitom. A ako vidím už je na zozname. Podľa mňa skvelá voľba. Ale dnes sa rozhodnem pre nejaký nový. Trebárs medovka s čili. To znie zaujímavo. /A keď sa k tomu pridá ten ľad a mäta, bude to raj./ *Vyberie si a nechá teraz Bella, nech vyberie niečo pre seba aby mohli k pokladni a on ju mohol pozvať. *
Tak tedy malinovou dneska a kdyžtak příště něco z tabule. A možná stihnu dvě, je vážně horko. *Mrkne a sama vyloví vlastní peníze, vlastně telefon, aby jeho pomocí zaplatila za ně, když ho tu vytáhla, nebo alespoň za sebe. Cestou k pokladně, už má otevřenou online peněženku a požádá obsluhu, zda by mohla poprosit malinovou limonádu a otočí se k Benovi, co si dá, zatímco v jedné ruce svírá několik kilo masa bez zjevné námahy, vlastně na něj skoro zapomněla, pro vlkodlačí sílu to nebyla skoro žádná zátěž, nedržela je nakonec tak dlouho, během situace ve zverimexu je musela odložit.* Zaplatím. *Prohodí jeho směrem a pokud by trval, že platí on tak si dá ruku s mobilem v bok.* Alespoň za sebe zaplatím. Pak bych vám byla dlužná. *Vypíchne svůj důvod, proč by za sebe raději platila sama.*
Tá bude určite chutiť. *Ubezpečí ju.* V pohode, tvoja voľba. * Ubezpečí ju, že nemieni vznášať námietky a nechá nech za seba zaplatí. Potom si objedná vlastnú príchuť a nechá bankovky na pulte lež mu donesú jeho objednávku. S úsmevom ju prijme a potom si ide sadnúť k jednému z voľných stolov.* Keď chceš, počas sedenia ti prinesú jedálny lístok s jednohubkami. Respektíve s menším pokrmom na zahriznutie. * Oboznámi ju s ďalšou ponukou tohoto bistra a nápoje sa zo svojej limonády.* /To je... Hmm, zaujímavá chuť./ * Premýšľa chvíľku nad ňou a ďalej ju skúma v ústach.* To bude asi veľká rodinná grilovačka.* Podotkne aby reč nestala a hlavou prikývne na mäso v taške ktorú si sebou nesie Bell.*
Díky. *Nadhodí a pokývne hlavou, načež si převezme po placení objednávku a usadí se u stolku.* To by znělo vážně super, ale musím dneska k rodičům, sestra tam má přítelkyni a máme společnou večeři. *Poukáže na maso, které zrovna odložila vedle sebe na volnou židli. Sama se napije spolu s ním a spokojeně zamručí.* Fakt je dobrá. *Nadhodí a ušklíbne se.* Jen se sjela spousta členů rodiny na nedávnou oslavu, takže spíš než grilovačka spousta smažení steaků, které má každý rád jinak. *Zašklebí se, načež si shrne tmavé vlasy.* A ty? Máš hodně mazlíčků, že jsi toho tolik koupil?
Hmm, *prikývne hlavou.* Nevyzerá, že by sa ti tam chcelo. *Podotkne ale v podstate si len hľadí svoje a poukazuje na fakt, že radšej riešila problém s mariškou v zverimexe, než aby sa na to vykašlala a šla domov. * Je to tu celkom raj na chute. A príliš ľudí o tom ani nevie. *Ah tak... Môj druhý pokus by bol, že máš kopec psov a krmiš ich len tým najlepším mäsom. *Zasmeje sa a nahodí na pretras zvieratá.* Mám len dvoch maznákov. *Prizná.* Ostatné je pre tulákov. Občas sa ku mne dostane nejaká kočka či pes. Občas je to stratený papagáj, alebo zranená veverička, no a treba ich niečím nakŕmiť. Niektoré sa len nahradia a odídu, a keď na zimu nemajú čo jesť vrátia sa po nášup, ale väčšina putuje do útulkov. *Prizná radšej hneď z kraja. Nemá v pláne zatĺkať čo so zvieratami robí. *
Ale jo, jen neznají pojem soukromí. *Pokrčí rameny, načež pokýva hlavou.* Vypadá to tak, je tu celkem prázdno na tak horký den. *Ušklíbne se načež jí vyklouzne krátký smích spolu s ním.* Ne, ne, mazlíčka nemám, neměla bych na něj moc času. *Prohodí a povzdechne si. Pak se ale usměje.* To je milé. Snad se pak dostanou na lepší místo. *Zazubí se a znovu se napije.* Takže...k zoo jsi se dostal kvůli lásce k upírům?
/Hej, to ani v sekte... Pardon tati, v cirkvi./ * Zasmeje sa na jej komentári a zároveň na tom vo svojej hlave.* Vážne? Minule som hasičovi dokázal podstrčiť mačiatko a to sa vyhováral, že je zavalený pracov, ale tá malá si ho obtočila okolo svojej malej labky a už sa jej nevzdal. Môžem niečo také skúsiť aj u teba. *Návrhe jej viacmenej malý experiment, ale nečaká že na to kývne. Aj keď on má to niečo v sebe, čo ľudí núti vziať si od neho malé zatúlané zvieratko ktoré potrebuje domov.* K upírom? Prečo zrovna k nim? Do zoo sa mi viac hodia vlkodlaci alebo chymery. /Ak by zlsme zachádzajú viac do mytológie./ * Prizná.*
Kočky mě zrovna v lásce nemají, asi jim nevoním. /Vzhledem k tomu, co jsem.../ *Dodá si v mysli a ušklíbne se.* A vzhledem k mé práci a dlouhým hodinám se bojím, že by nemělo zvířátko dost pozornosti. *Nadhodí a pak se zasměje.* Ne, pro mě jsou netopýři a vampýři takovými upíry. Jsou hrozně roztomilí, zajímaví, ale záludní. *Vybruslí ze svého přeřeku a doplní to o smích s takovou obratností, že by se nad tím nedalo pochybovat.* Sají krev, ne? Teda aspoň jsem to o vampýrech slyšela, že sají krev, i když spíše zvířatům. Tuším jsem je v zoo zahlédla. *Našpulí rty, nad nedostatečnou znalostí, protože se mohlo jednat jen o pověru.* Hádám mi tip na oblíbené zvíře v zoo nevyšel. *Ušklíbne se a prohrábne si rozpačitě vlasy, i když v rozpacích byla z toho, že netušila, kde jí lítaly myšlenky zrovna, když tohle vypustila z úst před civilem a dalo se předpokládat, že o podsvětě neví ani zbla.*
Kočky majú zložitú povahu. Oni si sami hľadajú človeka ktorému dovolia, aby sa o nich staral. *Vysvetlí.* Psi sú o niečo jednoduchší v dôvere a vernosti. Vytvoria si svorky aj z rodiny do ktorej sa zamilujú. Je im jedno či tam patrí aj králik, alebo mačka. Ak je súčasťou svorky, milujú ho a ochraňujú. * Zakončí.* Áno, sú rôzne druhy netopierov, ale obľúbený u mňa až tak nie sú. *Skromné prizná ale usmieva sa.* Ja som skôr na štvornohý druh šeliem. Ale čo to majú do seba aj veľryby. Dokonca, u jedného austrálskeho zálivu majú práve veľryby na svedomí narušenie ekosystému, pretože sa naučili loviť žraloky vo dvojici. Z toho sa tam pre vysoký úhyn žralokov rozmnožili lachtany, ktorý požierajú riasy... Ale to zas asi nie je také zaujímavé ako policajná práca. * Skromné ukončí, lebo ju nechce nudiť hlupimi rečami. Nápoje sa limonády.* Kde vlastne pracuješ?
To je pravda, se psy si rozumím mnohem lépe. Asi bych se popsala jako psí člověk. Hlavně velká plemena jsou naprosto skvělá. *Našpulí rty a pak potřese hlavou.* Chápu. *Pak poslouchá, jaké zvířata má rád, i to jak přejde k problému s velrybami.* Je to zajímavé, každá práce i znalosti mají své kouzlo a váhu. *Odmítne tvrzení, že by to nebylo tak zajímavé jako její práce.* V Brooklynu na oddělení vražd. Ale když jsem začínala, setkala jsem se s kde čím - třeba s misí v utajení a tak. *Pokrčí rameny.* Dalo by se říct, že u mě v práci je věčně mrtvo. *Nadhodí s morbidním humorem a nadzvedne obočí, jakoby ho vyzývala k reakci na takový vtip a u toho si významně upije z pití.* Na hlídkách však řešíme i nehody, drogy, přestřelky, krádeže, honičky s řidiči a tak podobně, než to ve výsledku předáme oddělení, které se tím přímo zabývá. Víš jak to je, když jsi po ruce, zasáhneš, i když se na to nespecializuješ. *Dodá nakonec, když si olízne rty, na kterých cítila lehce šumivý nápoj a nakloní hlavu.* Co nejšílenějšího se ti v zoo stalo?
No vo všeobecnosti je známe, že hlavne veľké plemená psov sa správajú ako malé deti. Chcú sa neustále túliť k páničkovi a niektoré i nosiť na rukách. *Spomenie fakt z vlastných skúseností a ďalej ju počúva vravieť o svojej práci.* Brooklyn 99 je fakt dobrý seriá, ale tak to u vás asi nevyzerá. Aj keď myslím, že každé oddelenie má svojho Scullyho a Hičkoka. *Snaží sa zapojiť ale o policajnej práci toho moc nevie. Nikdy sa o to nezaujímal.* Ver mi to poznám. Ja mám večne celý deň v sračkách. *Odkaze na svoju prácu čističa zvieracích exkrementov.* Poprade ani neviem. Každý deň sa tam niečo zomelie, takže ti to už nepríde ani tak šialené a ani nečakane. Skôr je šok keď sa nič nedeje. *Prizná, ale nesnaží sa ju nijako ohromiť. Proste je to fakt.* Trebárs si vezmi že ideš čistiť výbeh, a nejaký návštevník sa vyberie za tebou do vnútra, pretože sa im nejaké zviera nepremáva pred nosom, ale je zalezene a spí a on si ho chce nájsť a odfotiť. Japonský turisti sú ale najlepší. Ty fotia všetko. Mám asi milión fotiek s japoncami, ktorý sa so mnou fotili ako odnašame kolečko s hnojom. Takže, pre mňa úplne bežné veci, ale tebe môžu prísť asi bizarné až šialené. Je to tam ako v cirkuse. *Pretočí očami a pretrite si čelo od potu.* Objednám ti ešte niečo? *Spýta sa a hľadí na jej pohár a limonádou.*
Upřímně jsem se na ten seriál nikdy nedívala, mě bavil odmala Komisař Rex. *Přizná, že si není úplně jistá, koho si představit a zasměje se, když zmíní, jaký mívá běný den a přikývne hlavou na jeho odpověď.* Jo to znám. *Nadhodí na to konto a pak se ušklíbne.* To zní jako vyčerpávající náplň práce. *Popíchne jej vesele a když se zeptá, tak s pousmátím pokroutí hlavou.* Ne, díky, už budu muset jít, rodina nepočká. Třeba se ale někdy ještě potkáme, když budeš chtít. *Navrhne a skutečně dopije zbytek limonády.* Nakonec to bylo milé, a na ten zverimex. *Nadhodí a trhne rameny a úšklebkem, že za to fakt nemůže.*
Tak, človek si povie že aspoň v Japonsku bude populárny keď sa ocitol na toľkých fotkách. *Schuti sa zasmeje a poradie nad tou absurdnosťou hlavou.* Jasné, tak na ďalšie náhodne stretnutie. * Zodvihne pohár akoby na prípitok a doline tu trošku čo mu zostala v pohári.* Prajem skvelý deň s rodinou. Prípadne ak by si nechcela náhodne stretnutie, vieš kde pracujem. *Pripomenie jej.*. Rád som ťa poznal Bella. *Rozlúči sa. A vstane od stola. Vezme svoj nákup a trajda sa von z bistra a mieri domov za svoju smečkou. *
Děkuji, věřím, že to bude zajímavá večeře. A pokud to čas dovolí, stavím se. *Pousměje se, čímž sama pro sebe zhodnotí s komplimentem, že je milý...a pohledný. Ne, že by to mínila tvrdit nahlas, z těch dob asi už vyrostla, aby se vrhala po hlavě do zamilovanosti, jako kdysi. Navíc se s Rossem spálila a nemínila tak učinit znovu.* I já tebe, Bene. *Rozloučí se také, načež stejně tak vezme nákup, položí na stůl dýško a zamíří domů i ona, jen aby schytala dotazy, kde byla, s kým, zda někoho potkala, když je v tak dobré náladě, jakoby ji člověk nemohl mít z hezkého dne i přirozeně, a jestli má fotku a číslo. Její sestry - ty starší - byly horší než FBI a CIA dohromady.*
*Aisha sedela na stoličke za barom s knihou v ruke a lízatkom medzi perami. Bol pondelok, vedela, že dnes nie je deň na to si zarobiť. Pôvodne tak vybrala prachovku a dala sa na jej týždenné odprašovanie, leštenie príboru, skladanie servítok.. defakto aktivity, ktoré boli úplnou stratou času až práve do pondelku. Dredy jej voľne padali na plecia, inokedy by si ich vypla červenou gumičkou, ktorú mala teraz na zápästí, ale nemala pocit, že práve dnes by jej prekážali pri tom jednom stole, prípadne pár ľuďoch na bare. Uši jej zdobili hutné zlaté náušnice, pridaná hodnota toho, že vaša matka bola zlatokopka. Okrem toho pomerne nezaujímavé šedé tričko a jeansy dopĺňali jej tradičný pracovný look. Dnes nemala ani výpomoc, jediný kto v tejto budove okrem nej bol boli kuchári. Avšak značne sa im vyhýbala. Posledné čo potrebovala bolo počúvať ich oplzlé vtípky a hlášky, ktoré by vedel inteligenčne tromfnúť aj 6 ročný chlapec. Na moment tak odhodila knihu na bok začala na pracovnom telefóne prepínať pesničky. Ak niečo neznášala, bol to práve ich pracovný playlist, pre niekoho s jej nadšením do hudby bola Ava Max 3 krát denne skutočne utrpením. Na moment tak nedávala pozor a len úpenlivo hľadala akýkoľvek tón čo by jej uchu vyhovoval.*
*Nedávno byl úplněk a Bella ještě teď cítila, že by bylo fajn se proběhnout. Místo toho se však rozhodla, že po práci, když ji zítra čeká další směna, se uvolní jiným způsobem. Jestli zůstane jen u piva bylo otázkou, zas potřebovala zítra fungovat. Zamyšleně nad zbytečným dilema našpulí rudé rty a shodí si vlasy na záda, odkud je stále přesouval vítr, který se vesele proháněl ulicemi. Kožená sukně, tričko Iron Maiden, kožená bunda a kanady na nohách, které jen doplňovaly vzhled rockerky, nijak nezjemňoval ocelový přívěšek Praetoru kolem jejího krku, který měl z jedné strany vlka vyjícího na pozadí úplňku a na té druhé vlčí tlapku - který mimo jiné obsahoval i slova a název organizace. A už vůbec ne opasek, na kterém měla služební zbraň, alespoň odznak si už ukryla do kabelky. Nesnášela kabelky, byly nepraktické v mnoha ohledech. Batohy jednoduše byly lepší. Ale jen co může, změní prostředí a sice vklouzne do vlkodlačí hospody, kde se stále drží pachy odpovídající jejímu označení baru, takže může stejně tak černou koženou kabelku odložit vedle sebe na barovou stoličku.* Zdravím. *Prohodí skoro nonšalantně k ženě s dredy, lokty se opře o bar, tvář si podepře dlaněmi a zvědavě nakloní hlavu na stranu.* Mohla bych dostat pivo? Je mi jedno jaké, co doporučíte. *Prohodí spokojeně, že vypadla z práce, stejně jako zvolna uvolní chladnou masku, nebyla přece v práci a nikdo tady nebyl, aby se tvářila jako mramorová socha uprostřed antarktidy.*
*Keď sa oproti Aishy posadí za bar žena na chvíľu len zodvihne prsta, aby naznačila, že sa jej bude o chvíľu venovať. V podniku bolo zatiaľ poznateľné, že menila hudbu nakoľko na moment skočil krik Adel a potom následne nabehol jemne príjemnejší tón Fleetwoodu. Bola spokojná, privrela oči a s jemný úsmevom sa narovnala a pozrela sa na ženu.* Už sa Vám venujem. *Prehlási zatiaľ čo sa pohupáva zo strany na stranu, jej pohľad len zbežne preletí po tmavých vlasoch, výraznom makeupe a oblečení. Rukou s lízatkom len prejde po výčape a zatiaľ vyberie jeden veľký krígel.* Máme Bud, Bud Light, Mich Ultra, PBR a pokiaľ preferujete niečo netradičné máme ochutené cidery z nejakej remeselnej záležitosti z mesta. Na moje odporúčania by som moc nedala, na pivo si práve nepotrpím, všetko chutí ako pokazený chleba. *Jemne mykne plecom, možno jej slová v tomto kontexte boli celkom ironické, avšak príliš ju to neťažilo. Ku každému pivu bola formulka, ako by malo chutiť, ale bolo to tak skutočne len niekedy.* Vyzeráte zničene, v tom lepšom kontexte. *Poznamená zatiaľ čo čaká na odozvu ohľadom výberu na výčape.* Náročné dni a večery?
*Ušklíbne se sama pro sebe nad tím přirovnáním.* /No jo, ne každý si najde cestu k pivu./ *Napadne ji a sama tak proletí ještě jednou výčet piv, než označí poklepáním rudým nehtem na políčko prvního, které zmínila.* Bud. *Dodá, aby to ulehčila své barmance a letmo pokrčí rameny.* I tak víc sexy zničená, než čerství v lochu. *Nadhodí obratem, snad trochu škodolibou poznámku a samolibým tónem, který však spíše patří tomu, že ti "špatní" končí v base, když to může ovlivnit. Prohrábne si vlasy, které stihly zase přepadnout na ramena, když se naklonila dopředu, aby si podepřela bradu a zpátky se narovná.* Spíše nudné v poměru k tomu, kolik se toho někdy děje. *Odpoví a rozhlédne se významně po hospodě.* Stejně tak zatím vypadá ten váš. *Pobídne ji nepřímo k tomu, že stejnou otázku může zodpovědět i ona sama. Bylo jisté, že jedna i druhá vědí, kdo stojí před ní a Bella si ji zvědavě prohlédla ve snaze odhadnout, kam si ji zařadit, co se týče směčky, Praetoru, pořadí v hierarchii nebo i míry dominance, protože submisivní se jí nezdála ani za mák.* Když jsme u toho, čekala bych tu večer větší společnost, než mizivou. *Zaklepe nehty o desku a přejede si jazykem přes rty, aby je zvlhčila.* Alespoň by byla větší zábava, když se to zvrhne.
*Keď padne žena k rozhodnutiu Aisha len okamžite zapne výčap a nechá vytvoriť príjemné padané pivo. Pri Bud a Bud Light si vždy dokázala spomenúť len na svoj čas na vysokej škole. Nie, že by išlo o nejaký dlhý zážitok. Avšak vidieť, ako na fraternity dokázali skonzumovať priam vagóny s tým nechutným pivom ju až do dnešku udivovalo.* To bolo priame, som však rada, že tú zbraň na páse máte k práci a nie k tomu, aby ste si vybili svoju slobodu slova. *Utrúsi pomerne riskantnú poznámku, avšak Aisha nemala práve nadšenie pre políciu, republikánov či čokoľvek iné. Politika ju až tak nezaujímala, avšak toto bola jedna z tých vecí čo ju priamo obťažovala. Nejeden chlapík si povedal, že zle načapované pivo má rovnakú dôležitosť, ako guľka v sánke jej kolegyne.* Myslela som, že zločin nikdy nespí. Zdá sa, že som sa mýlila. *Mykne jej kútik do úsmevu a posunie pivo k žene oproti a sama sa opäť posadí na stoličku.* Je to jedna z mála vecí čo mi skutočne neprekáža, mám vydupané, že okrem tringeltov som platená na hodiny takže veľmi rada postrážim prázdnu budovu. *Ľahko mávne rukou kedy si opäť dá do úst lízatko.* Je Pondelok, divím sa, že vidím čo i len jedného človeka. *Prehodí pomerne úprimne a prehodí si vlasy cez plece.* Pre mňa to znamená, že budem môcť zavrieť skôr. *Samoľúbo sa usmeje, ženu nijak neradila do smečky, preatoru, alebo čohokoľvek iného. Okrem náhrdelníku, ktorý videla by si odhadnúť nič ani netrúfla, avšak asi to ani k životu nepotrebovala.* Začínam mať pocit, že pre vás nie som dostatočne zaujímavá spoločnosť, či sa mi to len zdá?
V tomto směru jsou mé zkušenosti se svobodou slova skutečně bohaté. *Protočí nad stavem Ameriky očima. Ne jednou zvažovala odchod do Řecka za svou gríou. Jen trhne rameny.* Jde o to v jakém odvětví se pohybujete, jistě že nikdy nespí. *Vyvrátí její tvrzení. Ona sama řešila vraždy, ne organizovaný zločin a jiné odvětví. Od toho tu byli jiní. Přikývne nad tím vysvětlením, taky byla ráda placená za "nic nedělání", i když jen ironicky, skutečně neuměla jen tak nic nedělat.* To abych neodešla a nějakou práci vám dala. *Popíchne ji a pak pozvedne koutek v polovičatém úsměvu.* Měla bych s vámi začít flirtovat, abyste si připadala v mých očích zajímavější? Myslela jsem, že oproti tomu, jací umí být opilci a entitled lidé bude obyčejná konverzace přijata pozitivněji. *Nadhodí s nádechem ironie v hlase a pozvedne obočí.* Tak povězte, jaké chování by vás přesvědčilo o mém zájmu? *Nakloní hlavu do strany, až se neposedné prameny znovu svezou a orámují snědou tvář z níž si Aishu prohlížejí oči tmavé tak, že jsou skoro jako bezedná propast.*
Myslím si, že veľa práce rozhodne nezaberiete. Pokiaľ tu však necháte pekný účet a tringelt prekážať mi to nebude. *Zasmeje sa a siahne po balík krekrov, ktoré nasype do predpripravenej misky so servítkou a posunie ich na bar medzi nich.* Tie sú na mňa. *Poznamená, aby sa žena náhodou nebála sa ponúknuť.* Teda, skôr na podnik. *Pozrie nevinne do stropu a opäť sa posadí na stoličku, kedy spraví miernú otočku.* A máte záujem? Lebo ak by bola zábavnejšia bitka, ako konverzácia so mnou, začnem uvažovať či som skutočne tak nudná. *Aisha vedela, že nebola, avšak bolo pre ňu príjemné sa s niekým nezáväzne doťahovať.* Mimo iné za konverzácie nie som platená, to je len z môjho nesmierne dobrého srdca. *Odvetí ironicky a prehodí si dredi za chrbát. Jej ruka samovoľne prejde ku keksom na bare a pozrie sa ku dverám, nakoľko sa jej na moment zdalo, že sa otvorili dvere.* Ťaháte sa ma slovíčka. *Poznamená a sama sa narovná oproti žene a slabo si mľaskne.* Možno osobné otázky, možno aspoň trochu kreativity. Pokiaľ to stále bude tak nezáživné som schopná zavolať štamgastov a povedať im, že dnes máme zľavu. Rozhodne by ste sa zabavili. *Utrúsi, jej úsmev bol pomerne lepkavý, každému sa dokázal rýchlo dostať pod kožu. Okrem toho, žena sa zdala byť pomerne sebavedomá, ale Aisha pracovala ako barmanka s takými ľuďmi si vedela poradiť.* Vidno, že ste u polície. *Utrúsi si zatiaľ čo žene venuje rovnako nepretržitý pohľad, jej však nebol tak intenzívny, možno skôr ľahkovážny než čokoľvek iné.*
*Bella jen pokýve hlavou a skutečně si nabídne, i když už teď ví, že jí za ně stejně nechá peníze, i kdyby v podobě dýžka. A stejně tak nepochybovala, že žena to ocení. Nakloní hlavu na stranu a znovu jí ucukne koutek.* Třeba by byly stejně zábavné, to se ale asi nedozvíme, vzhledem k tomu, jak je zde prázdno. *Mrkne na ni skoro tajemně, protože kdyby ji žena nezajímala, prostě by si odnesla pivo stranou a hold by se zabavila na mobilu jako mnozí jiní.* Samozřejmě, chcete za to medaily? *Opáčí velmi obdobným tónem a unikne jí uchechtnutí, načež jen nevinně zamrká, než se napije piva a slízne si ze rtů pěnu.* Výborně, pokud vás toto uspokojí... *Nakloní se k ní blíž, jakoby je snad mohl někdo nezasvěcený slyšet.* Můžete mi povědět, kdo je pro vás nejzajímavější zákazník - nemyslím konkrétní osobu, ale typově. *Nadhodí, i když ji možná na jazyku pálily jiné otázky. Otázky, které se týkaly víc toho, co jsou zač. Ale možná ne tolik, kdo ví?* Skutečně, a o tom vás přesvědčila zbraň, to že jsem vám potvrdila, že jsem, mé zkušenosti s vyznáváním svobody slova Američanů nebo má zmínka o šmejdech v lochu? *Nadhodí skoro znuděně, že vlastně nemusela nic dedukovat, aby to uhodla a všechny odpovědi měla na stříbrném podnose - i když možná by bylo příhodnější změnit kov podnosu, všakže.*
Môžem vám nabudúce volať súkromne keď sa naskytne potyčka, na 911 ma už poznajú po mene. Možno to zvládnete spacifikovať lepšie, ako vaši kolegovia. *Zľahka si ufrkne, naposledy sem prišiel nejaký mlaďas, pravdepodobne rovno z výcviku. Mala pocit, že ona by lepšie prešvihla človeka obuškom, ako on. Keby chcela zlomila by mu nohu už len pohľadom. Aisha však má od nadriadených nakázané, aby sa nedostávala do stredu bitky a tak jej to aj vyhovovalo. Nechala nech túto špinavú robotu, spraví niekto iný. Pravdepodobne by sa ulicou rýchlo roznieslo, že barmanka o výške ani nie 160 centimetrov rozcupovala chlapov, ktorý sa nevedeli kontrolovať.* Niekedy by som si to aj zaslúžila. *Kývne na súhlas so slabým úsmevom. Pri pohľade na pivo pocítila sucho v krku a tak si sama naliala trochu do svojho hrnčeku s dúhovými mačkami. Aj samotné uško za ktoré ho držala malo podobu farebného mačacieho chvostu.* Záleží čo považujete za zaujímavých, možno tí čo si prídu sadnúť na bar, zvyčajne v taký zvláštni deň, ako v utorok, alebo stredu. Človek sa s nimi rozpráva, ako s akýmkoľvek Bobom z ulice. S každým drinkom následne vypadávajú zvláštnejšie a zvláštnejšie informácie. Mafiáni, okrádajúci realitný makléri, politici a ich milenci, niekedy sa priznajú za vraždu. *Povie akoby o nič nešlo a pozrie sa smerom na prázdny podnik.* Tí ktorým sa rýchlo rozmotá jazyk sú bezkonkurenčný. *Zhrnie to a potom sa pozrie na ženu oproti.* Ani jedno, skôr ten strohý pohľad a ľahko arogantný tón. *Podpichne ju a keď dokončí s lízatkom na paličke, zvyšok z neho len poletí do koša a presmeruje svoju pozornosť ku riadu, ktorý bolo ešte treba očistiť.* S akými zaujímavými ľuďmi sa stretávate vy?
*Bella si ji pobaveně přeměří pohledem a stejně tak odfrkne k jejímu vyjádření o medaili, načež si vyslechne odpověď, která byla namíru zajímavá, ale je otázka, co si opilci navymýšlí, měli už takto mnoho případů falešných keců, jen aby vypadali zajímavě a byly mnohem častější, než opravdová přiznání a tedy oprávněný legální zátah.* Roztomilé. *Broukne nakonec a ušklíbne se.* Abych vás nepodezřívala, že jste polda v utajení. *Mrkne a oznámí tím, že vlastně zrcadlí chování jedna druhé a když se jí zeptá, tak se podepře rukou pod bradou.* S mrtvolami. *Odvětí stoicky klidně a pak mávne rukou po chvíli, kdy to nechá nehnutě viset ve vzduchu spolu se škodolibým výrazem, který přejde v našpulení rtů.* Ale samozřejmě vrahy, mafiány, zhrzené partnery, psychopatické děti a další maniaky, kterým se povedlo vzít někomu život...A samozřejmě s dalšími typy výtržníků a zločinců, kteří se naskytnou poblíž mě při službě. *Mávne rukou zpátky k desce stolu, až klouby klepne, jakoby to mělo být dopadnutí momentu na správnou notu a usměje se.* Měla byste pít v práci? *Nadhodí zvědavě, protože sama za barem nikdy nedělala, takže to byla spíše upřímná otázka. Netušila jistě, zda mohou nebo ne, jen že se nemohou vypnout v práci kvůli tomu, že se dostanou příliš pod tu mez, kdy zvládnou pracovat. Pár takových záchytek měla, kdy volal host nebo samotný majitel poldy na zaměstnance, který byl nezvladatelný z různých důvodů a nebo se vypnul, takže nikomu nebránilo okrást podnik o prachy tím, že něco ukradli nebo odešli bez placení - nakonec zaměstnanec, co byl mimo to nedokázal kontrolovat.* Máte sourozence? *Zabrousí tentokrát do trochu osobnější roviny, ale stále se drží tak, aby příliš nezasahovala do vnitřních záležitostí. Nakonec kdyby ano, musela by odvětit na obdobné dotazy a své soukromí měla příliš ráda, než aby se jí v něm vrtala barmanka, s kterou si zpříjemňuje samostatnou návštěvu tohoto podniku.*
*Aisha si len veselo prehodí vlasy za chrbát a ticho jej cukne v pere.* Ja som jednoznačne CIA, FIA tajný agent materiál. *Zasmeje sa a opäť sa ponúkne krekrami a do ruky vezme telefón z ktorého hralo rádio v podniku.* Máte možnosť súkromného DJa, ponúkam 3 voľné miesta pre piesne vášho výberu. *Posunie už starý potrieskaný Iphone smerom k žene oproti, zatiaľ čo sa pustila do rozpravy.* Stále to znie, ako príjemnejšia spoločnosť než živý muži v 40tke. *Utrúsi svoj osobný názor a snaha ženy vyvolať istú melancholickú energiu nebolo možné.* Vždy ste chcela byť u polície? *Nadvihne zvedavo obočie, Aisha sa rada pýtala otázky, avšak zdalo sa, že žena sa do svojej role vypočúvateľa dostala pomerne rýchlo. Nie, že by jej nechcela dopriať tohto momentu, avšak aj jej myseľ mala drobnosti, ktoré ju zaujímali. Políciu nemala rada, ale mohli sa aspoň snažiť si napraviť svoju reputáciu v tomto kontexte.* Myslíte si, že po mojom komentári o pive by som si ho dobrovoľne dala? *Cukne jej v kútikoch pri čom poukáže na logo na výčape.* Limonáda. *Lišiacky mykne plecom a pri ďalšej otázke len prikývne.* Bohužiaľ, mám staršieho brata. Vy? *Išlo o zvláštnu otázku, sama by ju nevybrala, ale zaujímalo či má, žena nejaký cieľ. Oprie sa lakťami o bar, ktorý jej bol pomerne vysoký keď si všimne otvorenia dverí v ktorom sa objaví muž.* Frank, máme zavreté! *Zakričí na muža, ktorý sa najprv začne ohrádzať, avšak Aisha sa neho len prísne zazrela a starší hnedovlasý muž za sebou zabuchol.* Môžete pokračovať.... *Odmlčí sa a s naklonením hlavy naznačí, že ešte ani nepoznajú svoje mená.*
Jo, od doby, co jsem viděla Komisaře Rexe. *Ušklíbne se.* A pořád ho považuji za skvělý. *Zvedne prst, kterým jezdila po displeji, aby si s opovržlivým výrazem prohlédla, co je možné pustit v playlistu. Zasměje se.* Pravda, nepodívala jsem se, co jste si dala. *Nadhodí a nakrčí lehce nos, když byla přistižena, nicméně tuto drobnost se rozhodne prozatím neřešit. Nepodívala se, takže to nemohla vědět - rozhodne se tím ochránit vlastní hrdost.* Jen sestry, čtyři starší a jednu mladší. *Odpoví a napije se, zatímco se ozve zvuk dveří za nímž se otočí a slabě se zamračí, ale pak se otočí na Aishu.* Tak zavřeno? To mám speciální zacházení? *Nadzvedne obočí a zacukají jí koutky, než konečně odvětí na její dotaz.* Bella. A vy? *Nadhodí a natočí si pramínek na prst, než jej zastrčí alespoň za ucho, když nehodlají poslouchat.* Každopádně, proč bohužel ohledně bratra? *Pokračuje, když na to sama narazila a tak nepřímo nabídla na podnose další dotaz. Sama nesledovala nic konkrétního, byly to obyčejné, zřejmě seznamovací otázky, ale když jí dá čas odpovědět, tak si znovu přihne a olízne si rty od pěny.* Jste z rodiny jediná vlkodlakem? *Nadhodí skoro mimo téma, kdyby se nedržela rodiny.*
Priznám sa. *Povie zatiaľ čo sa dlaňami zaprie do barového pultu.* Komisár Rex ma obišiel, za čo dúfam, že nebudem sankciovaná vo vašej prítomnosti. *Usmeje sa a pokúsi sa nazrieť na telefón. Aisha rada pozorovala čo iný počúvajú. Jej hudobný vkus bol viac než všestranný a na vec sa pozerala už trochu inak. "Normálny" ľudia s na to pozerali s radosťou, pre Aishu to bolo skoro, ako veda. Správna pieseň v ten správny moment dokázala byť náramne terapeutická. Tak či tak sa spokojne zazubí keď takto vyhlásila ženinu nepozornosť. Pre jej ego to spravilo mierne zázraky.* 5 sestier.. *Na moment sa pozastaví kedy si len vydýchne a poškrabe sa na zátylku.* Otec musel mať radosť, aké to bolo? Taký babinec. To ste vyrastali v New Yorku? *Nadvihne obočie, nájsť v New Yorku bývanie pre 8 ľudí bolo náročné, pokiaľ neboli za vodou. Na prízvuku ženy však nevidovala žiadnu odchýlku, nebol nejak výrazne New Yorkský, ale ani inakšie cudzí. Aisha na druhú stranu mala tak silný Brooklyn prízvuk, že to bolo až vtipné.* Ani nie, len som už poslala domov kuchárov a on sa vždy háda kvôli burgeru. *Prizná a potom jej hnedé oči pozrú na slečnu pred ňou.* Ale môžete si to prevziať, ako lichôtku. *Pohodí rukou a opäť si sadne.* Rob. *Povie a nechá tento doplnok odznieť. Meno Bella jej na ženu nesedelo, bolo to však spôsobené tým, že to meno mala spojené s malými psami, čivavami a pudlíkmi New Yorkských paničiek.* Je to brat, máme skvelý vzťah. Je to skôr obecný povzdych, nič konkrétne. *Objasní, avšak o jej bratovi sa jej moc rozprávať nechcelo. Obávala sa, že príliš prehĺbenie rozhovorov o rodine by skočili do teritória, ktoré úplne neobľubovala.* Pokiaľ viem tak áno. Nie som v rodinnej smečke ani nič podobné. Išlo skôr o veľmi, veľmi, veľmi, nešťastnú náhodu. *Z pier jej vybehne slabý povzdych a kývne k Belle.* Vy? Zachránená preatorom usídlená v preatore, alebo ako?
Uvidíme, někdy vám třeba vzdělání doplním. *Ušklíbne se načež jen popřikyvuje.* Tak nějak, radost měl, babinec byl nesnesitelný víc pro mě, než pro něj. *Dodá pouze a pak se ušklíbne.* Jo tak. *Nadhodí spokojeně a kývne hlavou.* Zajímavé jméno. *Odvětí, když se představí a souhlasně zamručí, když jí objasní vztah s bratrem a dál se v něm nerýpe.* V jakém smyslu? *Nadhodí, aby zjistila víc o její proměně, když je sama konfrontována následně podobnou, očekávanou otázku.* Rodiče, sestry i jejich rodiny a partneři byli a jsou všichni civilové. Tak nějak doufám, že to tak i zůstane. *Trhne rameny s polovičatým úsměvem, než pokračuje.* A k Praetoru...svým způsobem obojí. *Vysvětlí ve shrnutí, aniž zaběhne do detailů a dopije své pivo, načež jí posune krigl.* Vidím to ještě na jedno, když mám zajímavou společnost. *Významně se na ni podívá a konečně plně řekne, že je zajímavá. Ale to byla spousta lidí nakonec. Nepotkávala v práci jen špatné. A ani ve svém životě. Ačkoliv někteří se ukázali být špatnými až po nějaké době, o tom věděla své. Našpulí sama pro sebe rty a konečně vybere rockovou písničku, kterou objevila.* No, když je to tu jen pro nás a zřejmě se nudíte natolik, že z dobroty srdce, *Ironický podtón při zopakování jejích slov je znatelný, stejně jako to naznačí uvozovkami ve vzduchu,* klábosíte s policistkou, ještě si můžeme zatančit a trochu vám rozproudit krev. *Navrhne pobaveně, nakonec jejím cílem bylo se uvolnit. Nadzvedne obočí ještě v němé výzvě, kterou nakonec o slova skutečně doplní.* Pokud tancovat umíte nebo si alespoň troufnete. *Ušklíbne se nakonec.*
Tak toľko sestier znie, ako minimálne.. zábava či ste spolu nevychádzali? *Nakloní na stranu hlavu zatiaľ čo si prepletie dlane a hnedými očami pozoruje Bellu. Stále sa nemohla od toho mena odosobniť, avšak svoj prejav podivnosti nevyjadrovala.* Je to prezývka, ale reagujem na to viac ako na svoje skutočné meno. *Prizná a siahne ku krku kde pod tričkom visel drobný náhrdelník práve s jej menom. Narozdiel od Belly a jej preatoru to príliš veľa nevypovedalo, ale dostala ho od.. no, nemusíme sa tam dostávať.* Pohrýzol ma muž s ktorým som podviedla svojho tehdajšieho partnera. Čo mi asi v živote len potvrdilo, že karma existuje. *Ticho sa uchechtne aj keď to nebola práve obľúbená časť tohto rozhovoru. Mierne tak sklonila hlavu, akoby si jej oči premietali celé to dianie.* Tak, sypte aj vy hádam nebudem jediná kto tu zdieľa svoju smolu. *Vlkolakom nikdy byť nechcela. Nebrala to, ako požehnanie bonus, alebo čokoľvek iné. Teraz musela len riešiť problémy navyše, ktoré nikdy nechcela. ďalší svet ktorý bol možno ešte viac skorumpovaný, ako ten civilský.* Ak to tak vidíte tak vám ho rozhodne odopierať nebudem. *Prikývne a vezme ďalší pohár do ktorého žene začne čapovať. Chvíľu to tak trvá než sa pred ňou opäť objaví plný krígel. Chvíľu sa tak odmlčala až do momentu kým nepočula návrh ženy, kedy len mierne kývne s hlavou.* Z dobroty môjho srdca však musím oznámiť, že tancovanie nie je moja silná stránka.* Prizná a mierne sa tak zdráha tomu, aby vyšla z poza baru. Pomalým krokom tak príde ku boku zatiaľ čo zodvihne hlavu a počúva hudbu, ktorú Bella pustila.* Na niečo také by som vás neodhadla.
To zase ne, spíše jsou nechutně vlezlé, zvědavé a určitě by byly schopné mi dohodit i robota, protože mají odpornou vlastnost se angažovat do mého osobního života. *Ušklíbne se a sklouzne k řetízku, na který upozorní, načež pokýve hlavou.* Nápodobně. *Odvětí Rob a našpulí rty nad odpovědí. Nebyla fanda podvádění, ale dívka na to už nejspíše doplatila a byla na řadě.* Toxický ex, který je vlkodlakem. Měla jsem Zrak jako civil, takže pro mě ten svět nebyl zas tak nový. *Nadhodí a letmo trhne rameny. Přijme pivo, napije se, zatímco očekává, zda se Rob odhodlá k tomu si jít zatancovat a trochu se bavit. Bella ráda tancovala, ať opilá či nikoliv. Když přejde k boku, tak se sama postaví.* Tak povídejte, jak byste mě odhadla? *Vyzve ji, zatímco k ní natáhne ruku.* Můžu tě nějaké kroky naučit. *Nabídne jí jakožto vyzvání k tanci, a pokud se odhodlá jí dát ruku, tak si ji přitáhne blíže k sobě, zaujme mužskou taneční pozici a její ruku správně umístí na své rameno, zvedne jí loket do správné polohy a pak bradu, zatímco druhou rukou zlehka narovná její záda, co nejvíc to jde, tlakem mezi lopatkami, než sklouzne blíže k bedrům.* Znáte základní kroky pro waltz? *House of the rising sun od Animals měl přesně ten takt pro tento tanec.*
To má každý člen rodiny či nie? Aj vy prispejete nejakým tým názorom do toho ich. *Nadvihne obočie, s bratom to mala podobne, defakto práve on jej dohodil posledne svojho kamaráta za ktorého sa skoro išla vydať. Zatiaľ čo ona si vždy posťažovala keď sa mu nepozdávala jeho priateľka, avšak posledné dve boli skutočne milé. Možno až príliš milé, čakala by, že to bola len zásterka, ale kupodivu nie.* Muži, všakže. *Cukne jej v kútiku keď spomenie svojho ex. Aisha mala tendenciu byť pomerne strohá, alebo mierne arogantná smerom ku zákazníkom. Bola však pravda, že zvyčajne to boli muži a ženskú spoločnosť tak často ocenila.* Hmm, možno istú zmes hip-hopu, rocku.. k tomu zvyčajne popoé hviezdičky, ktoré má rád defakto každý. *Zhodnotí, zatiaľ čo úpenlivo sleduje ženu, ktorá sa postavila a vystierala k nej ruku.* Pokiaľ niečo skutočne nie som, tak je to tanečník. *Prizná, avšak vzhľadom na to, že nebolo čo iné spraviť pristúpila k žene, ktorá jej ihneď napravila postoj. Aisha možno aj zabudla kedy naposledy sa takto moc vystrela, jej držanie tela rozhodne potrebovalo pomocť.* Absolútne nie. *Pokýve hlavou zatiaľ čo zakloní mierne hlavu, aby na ženu prizerala. Neočakávala, že by sa dnes točila so zásterou okolo pása s policajtkou, ale život je život.* Neviem kto povedal, že spoločenské tancovanie je súčasťou zdravého rozumu. *Mierne si posťažuje, avšak jej boky sa trochu začnú hýbať do rytmu piesne.*
Ne, mám ráda rock a tvrdší hudbu. Nebo klasiku. Taneční - nebo tedy pop a jiné žánry...jen k tanci. *Ušklíbne se, A když se dostanou k tanci, pokýve hlavou.* Tanec umí být i velmi příjemný...nebo sexy. *Argumentuje krátce, než se vrátí k její neznalosti základů společenských tanců.* Na začátku mnoha společenských tanců vždy ukračujete levou nohou vzad, já vám budu dělat "mužský" protějšek, takže vykračuji pravou vpřed... *Trochu mimo rytmus, aby ji naučila kroky za doprovodu vysvětlování, ji začne vést po improvizovaném parketu a pokud by se na to Aisha cítila, nakonec se aspoň na zbývající část písně pokusí držet jejího rytmu. A jestli toho nemá úplně pokrk, tak je ochotna ji vést i během další písně, která má však jiný rytmus a je tak jen kulisou do pozadí, aby jako blázni netancovali jen tak bez ničeho. Sama měla bohaté zkušenosti, aby se přizpůsobila jejímu tempu, zlehka ji k sobě tiskla v úrovni spodní části zad a udržovala tak mezi nimi vzdálenost, která pro takový tanec byla vhodná, občas si dovolila jí upravit postoj, zvednout pohled, kdyby měla tendenci se dívat pod nohy, či poupravit v jaké výši držela svůj loket.* Není to tak zlé, ne? *Nadhodí pobaveně, když se jejich tanec chýlí ke konci, i kdyby jí Aisha nohy pošlapala. Nesešlo na tom, bavilo ji to poměrně, snad i pro neznámou zkušenost tance s cizí ženou, která není součástí její rodiny nebo blízkých.*
Ani jedno nie je hodnota, ktorá by bola pre mňa píliš podstatná. *Aisha bola pohľadná slečna, ale sexy by sa nikdy nenazvala. Okrem toho život v New Yorku bol len zriedkavo príjemný, tanec sa jej tak v tomto kontexte vzdialil ešte viac. Hudba ju bavila, tenec skôr nie. Pre ňu to bola len jednoduchá pretvárka, forma, ktorú si ľudia museli na verejnosti držať. Niekedy bolo fajn zo seba vytriasť všetku energiu, ale nikdy by to nebolo v spoločenskom tanci. Nič však zo svojích myšlienok neprejavovala a nechala Bellu, aby ich viedla. Cítila sa však, ako dieťa na tanečnom z ktorého nestihla uniknúť.* Myslím, že moju odpoveď počuť nechcete. *Uchechtne sa medzi zuby zatiaľ čo len nechá, aby tanec dokončili. Po pár vetách v nadchádzajúcom rozhovore a po Bellinom prázdnom pive, bolo čas zatvárať obchod. Aisha pred svojím odchodom všetko poumývala a netrvalo dlho než zatvárala na podniku dvere.*
*Bella se jen ušklíbne, že ženu neuchvátil tanec, ale nic si z toho nedělá, prostě si dopije pivo, vymění si ještě fráze s barmankou a po zaplacení se vydá domů.*
a poté