Hráč obrázek nenahrál. =(
Členem od 17. října 2023
Naposledy aktivní:
*Po tříčtvrtě roku se Javier konečně opět vrátil do New Yorku.* /Jsem tak rád, že jsem zpátky. Domovina je sice fajn, ale New York jsem si oblíbil... I když jsem si tu ještě neudělal moc přátel/ *Říkal si v duchu. Procházel se bosý po pláži a prsty zarýval pod písek. Chvilkama se zastavil a kreslil nějaké vzory a pozoroval, jak je hladina vody omývá. Venku nebylo zrovna nejkrásněji, začínalo být docela chladno, ale nevadilo mu to. Na sobě měl černý uplý rolákový svetr, který měl volně spuštěný přes černé džíny. Po hodině procházení usedl na zem a díval se na horizont a na splašenou vodu.* /Měl bych se asi ozvat Kim. Byl jsem absolutně mimo dosah a nedal jí o sobě vědět. Pochybuju že by jí to trápilo, ale je to jedna z opravdu málo lidí se kterými jsem si zatím sedl. Proč to promarnit?/ *Zabloudil v myšlenkách a dál se jen kochal pobytem venku*
*Triss sice milovala teplo a léto, nicméně podzim byl doslova oživlá múza na psaní textů a skládání melodií. A šum vody k tomu? To znělo jako kouzelně strávený čas, takže si s sebou vzala bloček, pouzdro, aby mohla psát, gumovat znovu psát, termosku s horkým čajem, kytaru i trsátko, kdyby se jí hodilo k melodii a s tím vyrazila na pláž. Trochu zimomřivě se zachvěje, jak se od vody šíří chladnější vzduch, než je v ulicích města chráněných budovami, před tím nejhorším a své kanady si rozhodně ponechá narozdíl od některých otužilců, jakými byl třeba chlapík, kterého zahlédla bos poblíž jednoho kamenitého výběžku, na který si plánovala sednout spíše, než do vlhkého písku. Měla zateplené legíny, hrubou mikinu a černý dlouhý kabát, který měla v plánu si sundat a použít místo deky, než aby jí umrzl zadek. A s tím se usadí tedy, pokud se na ni tmavovlasý otužilec podívá, tak jej slušně pozdraví a dodá: * Nebude vám vadit, když budu hrát? *Co kdyby tu rozjímal nad svým osudem? Byl tu první, takže mohl hledat úplný klid. Přesto se však usadí, zapře se o písčitou zem jednou nohou a druhou o kámen, aby si nešlapala na kabát a nalije si zatím teplý čaj, aby neměla moc zmrzlé prsty na hraní.*
*Z myšlenek ho vytrhlo až projití nějaké slečny kolem něj. Viděl, že se posadila na kámen, co se nacházel malý kousek od něj. Když ho oslovila, ihned se na ni přívětivě usmál.* Určitě nebude, miluju hudbu, takže to pro mě bude příjemné opestření volné chvilky. *Odpověděl mile a znovu se zahleděl na vodní hladinu. Bylo mu trochu chladno, ale nevnímal to. Krom hudby, která se pravděpodobně přidá do pozadí, vnímal cvrlikání ptáčků, kteří se proháněli po obloze. Měl rád přírodu a jakékoliv delší bytí v ní ho příjemně uklidňovalo. Opřel se rukama o písek a lehce se prohl v zádech.* /Konečně nějaká klidná chvilka pro sebe, po tom shonu co jsem měl doteď./
*Triss se jen tiše zasměje.* Snad ano, zatím to jen skládám. Nemohu slíbit, že to bude mistrovské dílo v tuto chvíli. *Zazubí se a když se odvrátí od ní samé, vyloví kytaru z obalu a zkontroluje, že se cestou sem nestihla rozladit, načež se pustí do brnkání toho, co zatím měla i s textem, který nakonec dojde a malinko se zamračí, jakoby luštila hádanku, ačkoliv nepřestane broukat melodii. Když dojde i ta, zkusmo zachytí pár dalších akordů, ale pak pokroutí hlavou, vrátí se ke konci melodie, co ještě měla a zkusí jiné. Ty si spokojeně zapíše do svého bločku k tomu určeného a zahledí se na moment na hladinu.* Je to krása, že? Západy jsou tu sice ještě hezčí, ale to bych neviděla na to, co píšu. *Tedy viděla, ale pro civilské oko by to bylo velmi obtížné a podle toho se řídila, ne dle svých dračích očí, které s tím neměly problém.* Dlouhý den po práci? *Zkusí si tipnout co že tu vysedává u studené vody na studeném písku bos a upije čaje, než se sama pro sebe usměje a něco si zase zapíše - a sice kousek textu, který si vyzkouší s melodií, aby věděla jak zní i v návaznosti s předchozím textem nahlas, ne jen v její mysli.*
Jo, to znám. Taky píšu. Můžeme někdy zajamovat. *Uchechtl se a na chvilku zavřel oči a nechával si vánkem pročesávat vlasy. Zaposlouchal se do melodií které slečna hrála a jemně pokyvoval hlavou. Dobrou hudbu dokázal ocenit a jelikož sám hraje na klavír, dokázal se ztotožnit se stavem mysli při psaní nové skladby.* Máte pravdu, je to tu nádherné. Nejsem v NYC dlouho, ale na tohle bych si dokázal zvyknout. *Prohrábl si své bujné kadeře a začal se rozhlížet kolem sebe. Opodál se procházel mladý pár s malým Shibou na vodítku. Vypadali spokojeně a zamilovaně. Trochu jim to záviděl. Na druhé straně seděl na lavičce postarší pán a četl si noviny. Občas se koukl na zadek mladých slečen, které procházely* /Filuta jeden nezbedný./ *Pomyslel si Javier a v duchu se pro sebe zasmál.* Něco takového. *Odvětil hned, když na něj jeho spolčnice začala znovu mluvit.* /Přece ji hned neřeknu ze jsem lovec žejo... Nemůžu jí říct co jsem ve skutečnosti dělal./ *Zamyslel se a natočil se tělem směrem k ní.* Co vy? Taky těžký den?
To nezní špatně. Jsem Triss, mimochodem. *Představí se pobaveně a chvíli se věnuje svému, než jí odpoví na otázku, kterou mu položí.* Výhledy nejsou zlé, jen ten světelný smog by mohl být menší...a město zelenější. *Zaksichtí se, ale pak přejde do veselého úsměvu a ohlédne se tam, kam on, nicméně když nenajde nic, co by vyloženě rušilo její múzu, pokračuje v skládání melodie i textu v němž po chvíli přepne do španělštiny na několik slov. Někdy jí přišla údernější.* Jste hudebník povoláním? *Chytne se prozatimních informací, co od něj o něm měla a pak potřese hlavou.* To ne, vlastně spíše nudný, až na inspiraci, kterou jsem si sem přišla vybít. Ale hádám se nějaké objeví, když teď byl dlouho klid. /A doufám, že od Dragose ještě dlouho bude, protože nehodlám znovu testovat to, že když bodne Kaie do břicha, tak ránu budu mít taky./ *Vybaví se jí nepříjemný pocit, když se objevila bolest spolu s ránou a oblečení zbarvila její vlastní krev a aby to zastavila, musela nejprve vyléčit pořádně bývalého nejvyššího čaroděje Manhattanu, jehož místo zastávala nyní ona sama a tím byla snad ještě poznatelnější pro podsvěťany, než předtím, kdy prostě byla jen zpěvačka a herečka (a vlastně známá spousty podsvěťanů). Pro některé jako byli nejvyšší čarodějové, Praetor Lupus a nefilim byla dokonce známá i jako čarodějka, která byla v Pekle. Doslova. Bohužel. Byla by raději, kdyby sama zvolila, kdo to ví a kdo ne, než aby nad tím neměla kontrolu.* Jestli se chcete vyzpovídat, mohu poslouchat a něco vám k tomu zahrát. Máte raději veselé nebo melancholické melodie? *Zažeruje zlehka, aby prolomila ledy se svou společností.*
Já jsem Javier. Těší mě. *Řekl poněkud sladce, a natáhl k ní ruku. Pokud ji přijala, potřásl si s ní. Přisedl si trochu blíže k ní, ať nemusí zbytečně zvyšovat hlasy.* /Argh... Tady to studí, nemám to vyhřáté./ *Zanadával si v duchu. Na její další připomínku na téma krajina pouze přitakal v souhlas. Je tady krásně, ale díky tomu světlu nejdou moc vidět třeba hvězdy.* Ve skutečnosti jsem spisovatel. Je to trochu klišé, ale píšu romány - většinou ženské, takže romance. Hudbě se ale věnuju taky. Hraju na klavír už několik let. Vy se hrou živíte? *Optal se nazpátek, aby řeč nestála.* Tak to zatím vypadá, že průplav inspirací se zatím daří dost dobře! To co hrajete zní opravdu krásně. *Pochválil Trissinu hru, a usmál se. Už to bylo dlouho, kdy se s někým takhle mírumilovně bavil. Chybělo mu to. Doma v Yorskhiru měli plno práce, takže se moc často nezastavil. A už vůbec se s nikým nemohl takhle bavit, protože jsou stále všichni staří známi dost uražení, že odešel do NYC.* Ále, nic závažného, jen jsem řešil pár trablí v rodině. Nic, co by stálo za řeč, taková normální rodinná krizička. *Zasmál se už trochu hlasitěji než doposud a rozzářily se mu oči.* Ale zálibu nacházím poslední dobou spíše v mollových tóninách. *Přitakal a nadzvedl obočí, na důkaz lehké provokace, aby ukázal, že i on se v hudbě vyzná.*
Nápodobně. *Podotkne s úsměvem, když mu stiskne ruku, a když zmíní čím je, tak pozvedne obočí.* Ženské romány? Jak se vám vžívá do dívčích hrdinek? *Zeptá se zvědavě a potom odpoví na jeho otázku.* Vesměs ano, jsem zpěvačka a mimo jiné ještě se živím i herectvím. Jde to ruku v ruce. *Usměje se a potom trochu začervená nad komplimentem.* Díky, ale jak říkám...ještě to není finální verze, jen si hraju. Třeba se to dostane do nahrávacího studia a poletí to do světa, kdo ví. *Pokrčí rameny, protože skládala i hudbu sama pro sebe.* Tomu naprosto rozumím. Rodiné problémy jsou někdy peklo. *Ušklíbne se a když zmíní mollové tóniny, tak se krátce zamyslí a zahraje jednu ze skladeb. Ani si nebyla jistá, zda byla původně v mollu, bylo pro ni přirozené si konvertovat různé melodie do různých tónin a sama nadzvedne obočí v rýpnutí zpět, že tak náročné to není.* Odkud vlastně jste? Zmiňoval jste, že nejste v New Yorku dlouho...Třeba mě inspirujete k návštěvě dalšího města...a nebo jsem tam už možná i byla, kdo ví. Svět je vleký a malý zároven. *Zasměje se a položí si na chvíli kytaru na pouzdro, aby si mohla dopít víčko čaje, dokud byl teplý a prohřívat při tom prsty, na kterých se nejvíce podepisovala její citlivost na chlad. A cit v nich pro hru na kytaru bezesporu potřebovala.*
Je to občas docela oříšek, ale většinou píšu na základě vlastních zkušeností. *Vysvětlil a zamyslel se.* Pár jsem jich vydal, a měly docela u čtenářek úspěch. *Zahihňal se a nahodil sebechvalný pohled. Jelikož si zažil hodně úletů s hodně různými ženami, věděl toho docela dost. I jak přemýšlí, i co se jim líbí. Samozřejmě ne vše platí na všechny. * Zpěvačka a herečka, joo? S žádnou takovou osobnosti jsem se asi ještě nesetkal. *Rýpave prohodil a začal se smát.* Třeba mi seženete lístky do zákulisí na vás koncert. *Mrkl na Triss jedním okem.* /Tak s herečkou jsem se teda ještě nekamaradil. Možná jsem s žádnou žádnou takhle nemluvil./ *Když začala hrát tu písničku, Javier se začal usmívat a vtpomina, že podobnou taky skládal. Měla podobný slet tonin.* Jsem z anglického Yorkshiru. Vyrůstal jsem tam s rodinou, a ted necelý rok zpátky jsem se prestehoval tady. Poslední trictvrte rok jsem ale strávil tam a pomáhal rodině. Byla jste tam?
Třeba si to někdy přečtu...mám se bát? *Ušklíbne se nad jeho hihnáním i následujícím výrazem.* No jo...Splnila jsem si sny, znáte to... Taky nepotkávám spisovatele na běžícím páse. *Zasměje se a pak našpulí rty.* Hmmm...možná, pokud dostanu vaší knihu jako dárek, zvážím to. *Vyplázne jazyk, i když to dle škádlivého tónu nemyslela v nejmenším vážně. Jen co jí řekne odkud je, tak zapátrá ve vzpomínkách.* Ne, kam mi paměť sahá, tak ne. Jsem z Londýna původně, ale když jsem byla malá, tak jsme se přestěhovali do LA a odtud jsem šla v dospělosti přímo do New Yorku. Teprve nedávno jsem se vrátila zpět do Británie. Nějak nebyla příležitost, dokud teď bratr neměl důležitý zápas, kde mě chtěl mít, takže tak. *Usměje se a protáhne si nohy. Nějak se vzdala vidiny, že s fajn společností dopíše píseň, takže kytaru pomalu zabalila, aby se mohla věnovat seznamování s novou osobou, která o ní už z internetu a bulváru (a aniž to věděla tak i záznamů lovců o její osobě) nevěděla první poslední. Byly to příjemné změny, když se poznala s někým, kdo ji vlastně vůbec nezná.* Takže, New York byla volba, abyste prorazil s knihami? Nebo touha po pořádném Americkém velkoměstě, kde jsou zácpy v ulicích častější, než rosa? *Nadhodí pobaveně.*
Není vůbec čeho se bát. *Zasmál se. *Vypadá to že jsme každý právě s tím druhým zažili nějaké poprvé. *Popíchl koketně, jak to má ve zvyku. Dlouho ted s žádnou ženou neflirtoval, a ani to neměl nějak výrazněji v plánu. Pořád jednou svou částí zaplouval ke Kim.* Dáreček chcete, jo? To by nemusel být až takový problém.* Zvedl ruku a udělal z ní jako kdyby telefonní sluchátko a přiložil si ho k uchu. * Stačí jedno zavolání vydavateli a můžeme se domluvit* Rozesmál se a rozzářily se mu oči. Dlouho se takhle nezasmál. Při jejím vypravování o návštěvách Británie si vyhrnul rukáv na pravé ruce a podrbal se na předloktí. Omylem takhle odhalil své runy, které iluzí nezakrýval. Měl momentálně volno, takže byl v terénu úplně bez výbavy. Měl s sebou jen stélu.* Vesměs máte asi pravdu. Jel jsem zde za prací, ta nakonec nevyšla, ale už jsem tu zůstal, tak se chci zkusit aspoň proslavit. Zároveň jsem chtěl změnit prostředí, být někde nový, jestli mi rozumíte. *Vysvětlil a rukáv si znovu stáhl dolů.*
*Triss se ušklíbne, i když jí nad tím tónem a nenápadným dvojsmyslem zahoří tváře v rozpacích. Už si dávno odvykla, aby s ní někdo náhodný flirtoval. A v době, kdy byla zvyklá ještě flirtovala zpátky, ale pak se její zájmy z náhodných setkání v klubech, kdy flirtovala přesunuly spíše ke vztahové úrovni a vlastně si na to dost odvykla, takže z toho byla v rozpacích. Před čtyřmi lety by mu to snad ještě i vrátila, ale teď se to zdálo jako minulost a život někoho jiného, hlavně když byla ve vztahu.* Nemusíte mi nic dávat, pokud budete mít čas a budu zase mít nějaký koncert, tak se to nějak dohodne. *Pokrčí s úsměvem rameny.* Můj kolega, se kterým jsem posledně na koncertech byla, protože jsme vystupovali spolu i zvlášť - nazpívali jsme něco i společně - tu už není, takže...uvidím jak se jeho studio rozhodne, zda mi dovolí další tour. Tentokrát jsem uvažovala, že když mám USA za sebou, tak bych ráda do Evropy. Ale to se ještě uvidí. *Pokrčí slabě rameny s úsměvem.* Podle mě dříve se objevím s menším koncertem na nějaké charitativní akci. *Zazubí se, ale lehce ztuhne, když odhalí runy. Krátce zamrká a přiměje se znovu rozšířit úsměv. Není si jistá, zda je ukázal schválně, zda to byl test, nebo ne...ani zda opravdu nevěděl, kdo je. Nakonec to ale riskne. Nemusela by pak lhát, když jeden o druhém vědět, co jsou zač - nebo minimálně kromě lhaní by nemusela zatajovat nebo obcházet některé věci. Nedělala to ráda.* Jak se ostatní nefilim dívají na to, že mají ve svých řadách spisovatele, který publikuje? *Nadhodí opatrně, i když uvažuje o jaké práci, co nevyšla mluví...nebo zda to je jen drobná lež.*
*škubl se sebou a prudce otočil hlavu směrem k Triss. Podíval se jí přímo do tváře.* Kdože co? Kdo jsou nefilim? *Zeptal se také opatrně.* /Jaktože ví o nefilim? Má zrak, nebo je podsvěťan? Sakra a zrovna dneska musím někoho takového potkat, když jsem neozbrojený a na relaxační procházce./ *Zamrmlal si v duchu a předem se připravoval na to, co může přijít.* /Naštěstí tu není zas tak moc možností, s kým bych mohl mít tu čest./ *Musí si ted dávat velký pozor, aby se neprozradil, pokud by se jednalo o civila... Ať už se zrakem nebo bez něj. Pokud je podsvěťanka,nebude to zas až takový problém, i když.. člověk nikdy neví,*
*Ušklíbne se nad chabou snahou to zamaskovat. Rozhodně byl nefilim, pochybovala, že by si tyto specifické runy na specifická místa, kam si některé z nich jako třeba runu na hřbetě ruky, nanesl někdo jiný - nebo respektive nechal tetovat. Pokrčí rameny.* Vaše reakce mluví dost o tom, že víte o čem mluvím. Měl jste až moc překvapenou reakci na to, abyste nevěděl, nebo si myslel, že si z vás utahuju. *Nadzvedne obočí a nakloní hlavu na stranu, načež se pousměje.* Navíc pár z vás znám, takže runy bezpečně poznám, řekla bych. *Škádlivě mrkne.* Ale překvapuje mě, že neumíte nenápadněji reagovat na takovýto dotaz. Co kdybych byla člověk, co jen čte moc knih a myslí si, že vyřešil nějakou záhadu? *Zazubí se a nevinně zamrká.*
*V duchu se trochu zasmál, protože mu došlo, že to asi civil nebude. Proto se rozhodl, že ji taky trochu pošťouchne.* Protože kdybyste byla obyčejný člověk, tak byste na moje runy nezareagovala tak klidně, ale byla byste z toho nadšená. Přecejen jste vyřešila záhadu. *Řekl stejně tak škádlivě, jak na něj naložila jeho společnice. * Proč bych vás teda taky nemohl trochu obelhat přehnaně překvapenou reakci, že ano? *Zvedl ruce v obranné gesto a nadále se usmíval od ucha k uchu. Následně trochu přimhouřil oči, protože byl ozářen sluncem, které vylezlo zpoza mraků.* A s kým tedy mám tu čest? *Nadhodil falešně lhostejně a ruku zasunul do kapsy naznak uchopení čipovací pistole. *Já jen tak, ať vím, koho bych to měl vlastně očipovat. *Zavtipkoval. Zaprvé žádnou nemá a zadruhé se mu to příčí. *
Nebo bych byla jen civil se Zrakem nebo nadšenec do tetování. *Zazubí se, když se zapojí konečně a trhne rameny.* Jen je vtipné, že jste hrozně nápadný. *Pronese na svou obhajobu a když se zeptá a pozvedne obočí.* Triss, už jsem to říkala. *Popíchne ho škádlivě a pak nakrčí nos.* Čip už mám, můžete si to vyhledat v záznamech. *Pokrčí rameny.* Celým jménem Myana Meritriss Blake. *Představí se plně a místo, aby mu řekla, kdo je, tak mu telekinezí zvedne ruku. Jen kratince, nijak invazivně, kdyby se snažil a chtěl se vymanit, povede se mu to.* Pro některé Nejvyšší čarodějka Manhattanu. *Dodá nakonec, protože jako lovec si to zřejmě stejně zjistí, načež pokrčí rameny. Nevypadá ale spokojeně s tímto postem. Pořád ji trochu děsil, hlavně byla dost mladá, jak to měla vůbec zastávat.* Oficiálně mě tedy znovu těší. *Nadhodí a usměje se.*
/Takže čarodějka. Mhmm./ To víte, asi jsem zvyklý na to že v Yorkshiru nikdo nic takového neřeší. *Podrbal se na zátylku a zasmál se.* Taky jsem úplně nepředpokládal, že se dneska s někým vůbec potkám a budu si s ním povídat. Nebo s ní. *Dodal a zamrkal na Triss.* V tom případě můžu pistolku zase pustit.* Ušklíbl se a vytáhl ruku z kapsy. Byl sám sebou trochu zaražený, protože nepoznal nejvyšší čarodějku.* /Holt si už budu muset projet všechny záznamy v institutu./
/Tohle je strašně zvláštní osoba, pořád o něčem chce mluvit, ale ve skutečnosti neznám důvod, když se k ničemu nechce pořádně vyjádřit./ *Zasmál se v duchu pro sebe, a celou dobu ji následoval. Vypadal, že se tady vyzná lépe jak on, i když podle doslechu od ostatních, tady moc času netrávila, nebo alespoň tak to pochopil. Celou cestu metrem bylo ticho a Javier přemýšlel, o čem se s ní má bavit. Pokud mu na vše bude odpovídat tímto stylem, na jakékoliv angažování by se nejraději vykašlal.* Byl jsem teď dlouho mimo, takže úplně nevím, ale co jsem se tak letmo díval na záznamy, tak z této oblasti dlouho žádné hláško nebylo. *Vysvětlil své myšlenky a zastavil se u nejližší lavičky, u které svítila lampa, aby si mohli naplánovat kroky. Nacházeli se u Seton Falls Parku, kde vystupovali na konečné zastávce jedné z linek MHD.* Tak jaký máš plán, vypadáš docela rozhodně, co se naší hlídky týče. *Promluvil, aby prolomil ledy.*
*Na jeho odpověď krátko přikývne.* Tiež o žiadnich aktuálnich problémoch z tejto oblasti neviem ale aj tak by sme mali biť opatrný, jeden nikdy nevie. Prjdeme to tu zadními uličkami so denzormi a potom sa uvidí. *Navrhne a hneď si pripraví svoj senzor.* Hovoril si že si bol dlho preč. Kde si bol ak sa môžem spitať? *Opíta sa priatelskím tónom. Chce začať konverzáciu. Neušlo jej že sa na ňu pár krát pozrel akoby nemala všetkých päť pohromade.* /A ani sa mu nedivím správam sa čudne. Daj sa do kepi a sústreď sa!/ *Prikáže si a počká až bude Javier pripravený viraziť.*
*Vyrazil směrem, který mu ukázala, vytáhl senzor a nenápadně se zpětně podíval za sebe, aby viděl, zda-li ho následuje.* Byl jsem zpátky v domovině v St. Louisu. Dělo se tam toho teď hodně, tak jsem se domluvil že budu nějakou chvilku trávit tam.* Pověděl upřímně a pokračoval v chůzi.* A co ty? Jaktože nejsi tak často v institutu? Jsem tu sice nový, ale předpokládal jsem že když jsem v NYC tak tu bude ostrost docházky trochu na jiném levelu než u nás.* Uchechtl se a na konci uličky se zastavil.* Vlevo? Vpravo? Rovně?
Aha *Chápavo prikívne a ďalej počúva čo hovorí.* Dúfam že tam veci neboli až moc vážne. Povie a skontroluje svoj senzor. Necítim sa tam dobre. Vlastne keď ma sem prevelili žila som krátky čas v Praetor House a až potom som sa presťahovala do inštitútu. Hovorí a ae pritom sa stále obzerá okolo seba a kontroluje svoje okolie. Som zviknutá že sa na mňa večšina pozerá z vrchu, ale neviem prečo som si mislela že tu to bude iné. Pokrčí plecami a pokračuje. No a tá posledná schôdza mi tiež nijak nepridala. Skončí keď a dostanú na rozcestie. Hmmm.... skúsme v pravo. Rozhodne sa a vikročí uličkov doprava.*
*Opět ji začal následovat.* Proč se tam necítíš fajn? Je to hezké místo. *Nadhodil a doufal, že to není moc netaktní. Na senzoru stále žádný záznam aktivity, tak pokračovali dál v kontrole okolí. * Pokud se tedy můžu zeptat, proč se na tebe takhle dívají a co se stalo na schůzi? Mi přijdeš jako fajn holka. *Snažil se ji uchlácholit, ale zároveň nelhal. Opravdu vypadá mile.*
Vážne? *Prekvapene na neho pozrie s nadvihnutím obočím. Chceš povedať že ti nikto nič nepovedal? *Spíta sa a potom si v odpovedi na jeho otázky ukáže na špicaté ucho.* Otec je Gwyllion. *Povie nakoniec a zabočí do ďalšej ulički.* Na tej schôdzi sa hovorilo o tých čipoch a bolo povedané že jeden z nich mám dostať aj ja. *Doplní znechutene a chce ešte niečo dodať ale zastaví a spozornie. Ruka jej okamžite skĺzne k ostriu čo jej vysí na opasku. Síce nič nevidí ani nepočuje ale niečo sa jej naozaj nezdá. Zlé tušenie ale zmizne tak rýchlo ako sa objavilo a Kyla sa nakoniec uvolní.*
Netvrdím že jsem si nevšiml tvých uší, ale nechtěl jsem mít předsudky. *Prozradil a na chvíli zmlkl, aby mohl přemýšlet. * To jako vážně po tobě chtějí? *Udivil se.* Jakože chápu důvod proč čipy zavedli, ale odsuzuju ten fakt, že jim je chtějí dát na sílu. Pokud s tím podsvěťan souhlasí? Dobře. Pokud ne? Proč bychom to měli dělat na sílu? Asi si neuvědomují, že ta jejich "hrozba" když podsvěťané nebudou pod kontrolou je mnohem menší než ta, kterou způsobují násilným čipováním. Co budou dělat ať se hromadně vzepřou a vypukne válka mezi nefilim a podsvětem? *Rozpovídal se o svých pocitech a domněnkách, když na něj zapůsobil pocit, že je někdo sleduje. Viděl Kylu v pozoru s rukou připravenou k vystartování, sám byl ledově klidný a spoléhal na své pohotové reflexy. Místo toho se pořádně zaposlouchal, jestli náhodou něco uslyší. Bohužel nic nedohledal, špatný pocit přesto neodešel.* Co myslíš, že to bylo? Vypadá že nejsem sám kdo ten špatný pocit cítil.
Skontroluje svoj senzor ktorí znova nič neukazuje a po chrbte jej prejdú zimomriavky. Asi tuším ale dúfam že sa mílim. Odpovie a vráti sa k rozhovoru čo viedli predtím. Takže už rozumieš prečo sa mi tam nechce zostávať? Spíta sa. Hej to si Myslím aj Ja. Až to čipovanie zájde dosť ďaleko budeme mať na krku otvorenú vojnu. Vojnu ktorú nemôžeme vihrať. NIe ak máme bojovať s démonmi a podsveťanmi naraz. Dá sa do kroku a prejde ešte jednu uličku keď sa znova ozve tá nepríjemná predtucha a tentoraz nezmizne. Z poza rohu pred nimi sa ozvú kroky a krátko po tom sa vinoria dvaja muži. Obaj majú nezdravo našedlú pokožku a prázdny skenní pohlad akoby ich misel bola dávno preč a oni boli len bábkami na šnúrkach. Obaja sú oblečený v rozodratom čiernom oblečení ktoré pripomína nejakú uniformu, jeden je vyzbrojený sekerov a druhí Mečom. Pri anielovi….. zhrozene Kyla vidýchne ale je vidieť že tušila že na niečo podobné narazia.
Jo, chápu. Musí to pro tebe být těžké. *Přitakal a sám si vzpomněl jaké to bylo být šikanovaný. Vzápětí se zpoza rohu vynořili Zavržení. Vypadali pasivně, ale člověk nikdy neví. Byli ozbrojeni, to ho lehce znepokojilo.* A ti se vzali zase kde?! *Řekl poněkud rázněji a chopil se svého ostří.* Měli jste tu v poslední době nějakou aktivitu tvoření zavržených? *Zeptal se s vážností v hlase, protože si toho vědomý nebyl.*
Asi pred siedmimi mesiacmi som na jedného narazila. *Povie rýchlo a siahne po svojom ostrí. Aktivuje ho zrovna vo chvíli keď sa na nich zavrhnutý vrhnú. Sekerník sa zaženie po Javierovi zatial čo ona sama má čo robiť abi svojim ostrím zablokovala úder mečom. Rýchlim úderom protivníkov meč odrazí a sekne ho po predlaktí. Z rany sa vivalí čierna krv ale zavrhnutí na samotné zranenie nijak nereaguje a napriahne sa k ďalšiemu úderu. Kyla sa presunie k Javierovi a oprie sa o jeho chrbát svojim abi sa navzájom krili.*
*Potom co po něm vystartoval zavržený se sekerou, se rychlým švihem ostřím ohnal a vykryl příchozí úder. Následně ho bodl do ramene a ihned odskočil. Zavržený se nad tím ani nepozastavil a pokračoval v akci jako kdyby měl cíl eliminace. Opřeli se s Kylou o sebe zády a ostří měli oba vytasené.* Tak to pojďme ukončit, co myslíš? *Pronesl poněkud koketně a zároveň s lehkým náznakem pobavení. Udělal krok vpřed aby vykryl další úder, a sám udeřil na citlivé místo. V momentě kdy totiž odrazil ruku nepřítele a ta otevřela přístup k hrudníku, přesně na toto místo Javier zaútočil. Zabodl své ostří přímo doprostřed hrudi a v tomto momentě se zavržený přestal snažit o jejich eliminaci a začal padat k zemi. Své ostří z něj vytáhl jako kdyby ho vytahoval z pochvy a otočil se, aby zkontroloval Kylu.*
*Úplne sa sústredí sa svojho protivníka, vykríva úderi meča zavrhnutého a zároveň ich aj opláca. Cíti ako sa Javier stále opiera o jej chrbát čo znamená že je v poriadku. vo chvíli keď po nej jej protivník sekne kolmo dole. nechá ranu skĺznuť po čepeli svojho ostria a hneď na to sekne po hlave svojho protivníka. Jej úder dopadne a zazrhnutí sa zrúti k zemi. Otočí sa k Javierovi pripravená mu pomôcť aôe vidí že aj on už skončil.* Až zistím kto tieto monštrá virába roztrhám ho na kúsky. *Zavrčí pomedzi zaťaté zubi. Prajde svojho partáka pohladom či neje zranený ale zdá sa biť v poriadku.* mali by sme sa vrátiť a hneď to nahlásiť čo myslíš? *Spíta sa javiera a ak súhlasí zamierí najkradšou cestou do inštitútu.*
*Když shledal, že je Kyla v pořádku, usmál se.* Jo to máš teda sakra pravdu. * Pronesl a své ostří konečně schoval. Naposledy zkontroloval mrtvá těla zavržených a poté se otočil a vydal se za svou společníci a navrátili se do institutu.*
*Večer trávil psaním svých myšlenek v domnění, že ho napadne, jak pokračovat ve své knize. Najednou se podíval na hodiny celý unavený a zjistil, že jsou dvě ráno.* /Sakra./ *Pomyslel si. Zvedl se od stolu s notebookem, a mířil do kuchyňky, aby si nalil sklenici mléka. Chvíli si tam postál, vychutnal si každou kapku a při cestě zpět na pokoj, když procházel chodbou u ošetřovny, vrazila do něj Kyla. Nikdy s ní zatím nemluvil, takže to bral jako docela dobrou příležitost se seznámit a sledoval ji.* Ahoj, to víš, trochu jsem se zasekl u práce a šel se napít. Jakto, že ty ještě nespíš? Je vše v pohodě? *Zeptal se zaujatě přitom když mu sjel pohled k její noze.*
*Hej to vieš zas ma trochu trápi koleno. Nervózne odpovie a keď si všimne kam sa pozerá rýchlo obvaz vezme a zmuchlá ho v rukách abi nebolo vidieť krv na ňom aj keď jej nebolo moc.* Zajtra večer máme spoločnú hliadku že? *Rýchlo nadhodí len abi niečo povedala. s Javierom sa pár krát stretla na chodbách a doteraz si maximálne povedali tak "ahoj" ale z toho čo o ňom vedela sa jej zdal simpatickí a zo všetkého najviac sa na ňu nepozeral povíšenecky. Za čo bola velmi vďačná.* Tak to abi som už čo najskôr zapadla do postele. *Mikne kútikmi v úsmeve a odíde z ošetrovne. pričom sa ešte snaží z ruky zotrieť atramentové razítko z klubu. Druhí ďeň skoro celí prespí a zobudí sa asi hodinu prad termínom hliadky. Podarí sa jej najesť a prichistať sa na hliadku. Nakoniec na seba v zbrojnici hodí lahkú vístroj dobre sa ozbrojí ostriami a pri bráne čaká na svojho partáka.*
*Udiveně se na ni díval, protože moc nepochopil tu bleskovou rychlost konverzace a už Kyla byla v čudu.* Tak zase ahoj. *Prohodil dodatečně když odcházela a pak se sám vydal do postele. Nedělalo mu moc velký problém usnout, zato probudit se. Nezaspal sice moc, ale určitě vstal později než plánoval. Tak akorát aby se stihl před hlídkou najíst, rozcvičit se, vyzbrojit se. Na sobě lehkou zbroj, u levého boku andělské ostří, u pravého runami pokrytou dýku pro větší sílu. Na pravé botě měl speciální kapsičku, kde měl schovanou stélu - když měl jiné boty, míval ji za opaskem u dýky. Na levé paži měl přidělané pouzdro na vrhací nože, kde míval vždy minimálně tři. Ve větší náprsní kapse skrýval čarodějné světlo, senzor a přístroj na čipování podsvěťanů. Dorazil k bráně, kde už na něj čekala parťačka a přistoupil k ní.* Tak kam dneska míříme? *Nadhodil aby předešel trapnému tichu.*
*Keď sa otočí k Javierovi kívne mu na pozdrav.* Ahoj prepáč ten včerajšok, niečo som vipila a nebolo mi úplne dobre...... *Nechá vetu nedokončenú. * Tak že vraj máme ísť do Brooklynu povedali ti o tom niečo viac? *Rýchlo prejde k pracovním veciam abi sa vihla trápnim a nechcením otázkam. Počas toho ako sa ho píta zamieri von na ulicu a odtial na najbližšiu stanicu metra.*
*Chtěl k tomu něco dodat ale přerušila ho.* /Potvůrka jedna, je nějaká moc akční./ *Prolítlo mu hlavou a vzápětí mu došla ta kravina, co Kyla řekla.* Neměli jsme jít náhodou do Bronxu? *Zasmál se, ale neustále pokračoval v chůzi za ní. *Vypadá že to byla opravdu perná noc. *Popíchl jí.*
*Právě seděl ve svém institučním pokoji u stolu, kde měl rozepsaný jeden ze svých textů. Jednalo se o smyšlený romantický příběh, který se teprve začínal rýsovat. Neměl to ještě všechno vymyšlené, vesměs u tohoto spisu pracoval za pochodu. Při psaní myšlenek hlavní postavy o její náklonosti k jejímu milému, si Javier vzpomněl na Kim a jejich společnou noc plné vášně a vzájemné náklonnosti. Alespoň v to doufal. Lehce si zkousl ret, který pak vystřídal tupým koncem tužky. Chvíli ji tak nějak okusoval a ožužlával, při čemž se natáhl pro telefon a vyhledal v databázi svých kontaktů její jméno. Chvíli uvažoval, jestli jí napsat nebo ne, přecejen to bylo už pár týdnů od toho, co se viděli naposledy. Neměl moc čas a vzhledem k tomu, že ani ona se za tu dobu neozvala usoudil, že nejspíš také neměla čas, anebo už s ním nechce mít nic společného.* /Třeba se přecejen zalekla.../ *Pomyslel si a zavrtěl hlavou. Rozklikl ikonku poslání zprávy, kde uvedl, jestli by se s ním nechtěla znovu vidět. Navrhl také rovnou místo a to vánoční trhy, které se momentálně nacházejí v Rockefeller centru v Manhattanu. Vždycky se tam chtěl podívat, protože podle zpráv, příspěvků a různých fotek, to jsou velmi nádherné trhy.*
*Kim zrovna dorazila z práce domů a přemýšlela, kam dnes vyrazit s Mayou na procházku, když ji v mobilu cinkla sms. V první chvíli jej vzala do ruky bez jakýchkoli očekávání, protože čekala spíš sms z práce, nebo od rodičů, než od kohokoli jiného, ale když na obrazovce zahlédla Javierovo jméno, na tváři se jí objevil úsměv. Popravdě sms od něj úplně nečekala, ale mile jí překvapila. Odepsala mu, že se tam s ním moc ráda sejde a při vzpomínce na jejich první i druhé setkání navrhla sraz u dekorací andělů. Kde jinde taky. Převlékla se, nahodila Maye postroj, pro jistotu sbalila i fotoaparát a vyrazila do města. Trhy ji skutečně okouzlily a to i přesto, že to bylo jen pár dní co navštívila ty v Central Parku. Těšila se, až se po nich více porozhlédne, ale pro tuto chvíli zamířila k andělům a pohledem pátrala v davu po vyšším černovlasém modrookém lovci.*
*Když obdržel její odpověď, rozzářily se mu oči i úsměv. Zvedl se od stolu a zamířil ke skříni. Jelikož je docela zima, oblékl se tepleji, než by šel normálně. Dlouhé černé kalhoty, první bílé tričko, které mu padlo pod ruku, přes hlavu si přetáhl takový tenčí svetr, co vypadal jako mikina, ve smaragdově zelené barvě a na to černý polodlouhý kabát. Končil kousek pod jeho zadkem. Nohy schoval v páru svých oblíbených loveckých bot a do jedné, jako obvykle, zasunul svou stélu. Do kapes od kabátu si pouze schoval rukavice a do jedné ukryl i přístroj pro čipování, pro jistotu. Do té druhé si schoval menší vysunovací nůž. Jelikož měli v plánu být venku, chtěl mít alespoň nějakou záložní zbraň, kterou by Kim mohl ochránit. Sice spoléhal na své pěstní schopnosti, ale "anděl nikdy neví." S minimální výzbrojí se tedy vydal na smluvené místo a už při příchodu na náměstí se na okolí díval v údivu. Výzdoba byla opravdu fenomenální. Rozhlížel se kolem, aby našel andělskou výzdobu a jednu opravdu spatřil. Byla to improvizovaná alej do dvou řad seřazených andělů, kteří hráli na trubky. Když se dostatečně přiblížil, spatřil Kim, která se rozhlíží. Přišel k ní a s vřelým úsměvem ji pozdravil.* Ahoj, Kim. /Mám ji políbit, nebo se mám chovat jako kdyby to byla prostě obyčejná kámoška?/
*Dnes vyrazila v bleděmodrém svetříku, který jen občas vyčuhoval zpod béžového kabátku a kárované šály v pastelových barvách, černých legínách a nízkých kozačkách. Celý set doplnila bílou čepicí, černými rukavicemi a kabelkou. Nevyčnívala, ale zároveň nebyla úplně přehlédnutelná. Na Javiera ji upozornila už Maya, která najednou u jejích nohou výrazně ožila a o chvíli později už viděla i toho, na kterého čekala. Po tváři se jí rozlil spokojený úsměv.* Nazdar Javiere. Člověk ti už podruhé kývne na rande a nedostane ani objetí? *Rýpla si do něj.* Vypadá to, že si ho budu muset ukrást sama. *Zazubila se, než udělala krok k němu a pevně ho objala.* Ráda tě zase vidím. *Přiznala popravdě a vzhlédla k němu.* Doufám, že nevadí, že na tebe dneska budeme dvě holky modrooké? *Zeptala se, než kývla hlavou k blue merle borderce u svých nohou.* Tohle je Myosotis, zkráceně Maya. *To už se ale borderka snažila Javierovi vetřít do přízně sama, když vecpala čumák mezi jejich těla a zvědavě na Javiera koukla, zatímco do něj čumákem párkrát šťouchla.*
*Rozesmál se a u toho ji pevně objímal.* Taky jsem rád. *Díval se na ni trochu z výšky, přecejen byl vyšší. Měl na tváři spokojený výraz a těšila ho její společnost. Zadíval se na psíčka, který byl jejím doprovodem a znovu se mu na tváři objevil úsměv. Měl docela rád psy, takže po jeho invazi si k ní dřepnul a pohladil ji po hlavičce.* Jakože vždycky jsem chtěl zkusit trojku, ale zrovna se psem? No jako proti gustu... *Řekl na oko vážně, ale pak se rozesmál nad vlastním vtipem.* Těší mě, já jsem Javi. *Pozdravil psíčka a pak zvedl oči ke Kim a pořád se usmíval.* /Doufám, že tenhle vtípek ji nějak neodradí./
*Rovněž se k němu s úsměvem přitiskla. Tedy až do poznámky o trojce. Přivřela naoko uraženě oči.* Máš jediné štěstí, že s sebou nemám dneska noviny, jinak bych tě přetáhla. *Zpražila ho naoko.* Takhle ti reálně nemám jak vysvětlit, jak nevkusné to bylo… Ledaže..? *Než mohl odpovědět, už jeho směrem letěla sněhová koule, kterou nějak stihla udělat. V rychlosti fenku odepnula z vodítka, kdyby se tenhle nevinný útok náhodou zvrhnul ve sněhovou bitvu, v což tak trochu doufala, a v rychlosti se Javierovi klidila z cesty.*
Ty jedna malá! *Křikl po ní, když ho koule trefila do hrudníku a taky se pro jednu naptáhl. Udělal si kouli takovou, kterou dokonale obepnul oběma dlaněmi, pohledem přejel po okolí, aby ji našel, a když ji uviděl, napřáhl se a hodil kouli směrem po Kim směrem na její záda.* To ti nedaruju! *Zachichotal se a běžel k ní. Dávál si pozor, aby Mayu nezašlápl.* Pojď sem!!!! *Volal na ni zatímco k ní běžel.*
*Rozesmála se nad tím zásahem. Stihla se otočit, takže ji jeho koule trefila do hrudníku, ale to už v ruce měla další kouli, kterou po něm hodila.* Nejsi tak náhodou lovec? Zkus si mě chytit! *Vyplázla na něj jazyk a rozběhla se spíše na volnější prostranství, aby náhodou nezavázeli ostatním. Už tak bylo střelené, že se tady dva dvacátníci pustili do koulovačky, natož aby ještě někoho nechtěně smetli. Maya spokojeně pobíhala mezi nimi a štěkala radostí nad tím, že se kolem ní odehrávala nějaká hra, byť pravidla šla mimo její psí hlavičku.*
*Nasadil svůj sprint, díky kterémuž se v blízkém časovém úseku dostal přímo ke Kim a chytil ji za ramena a svalil ji na zem do sněhu. Klečel nad ní a držel jí ruce zabořené na zemi. Díval se na ni z blízky, jejich dechy se mísily dohromady. Nechal se unést okamžikem a přitiskl své rty na její. Venku byla pěkná zima, avšak její rty byly téměř vařící. Velice mile ho to překvapilo. Najednou se odtáhl.* Uhm...promiň nechal jsem se unést. Je to v pořádku? *Zeptal se trochu zmateně, protože stále nevěděl, jestli si něco takového k ní vůbec může dovolit. Nevěděl, jak se vůči němu cítila.*
*Vyjekla, když ji najednou dohnal a povalil do sněhu, jako by nebyla ještě před chvílí dobrých pár metrů od něj. Rozesmála se, ale nálada se změnila snad ve vteřině, když nad ní klečel. Když ji políbil, zavřela oči a instinktivně mu omotala ruce kolem krku, takže když se zvedl, vytáhl se nahoru i s ní.* Hmmm… Tenhle typ unešení není ten nejhorší, co si dokážu představit… *Poškádlila ho, než otevřela oči a zadívala se do těch jeho.* Máš v plánu se nechat takhle unášet často? *Otázala se naoko vážně a palcem ho pohladila po tváři.*
*Znovu ji vtiskl letmý polibek.* Uvidíme. Možná. *Řekl nejasně a usmál se. Pořád stáli ještě v objetí a on se jí díval hluboko do jejích krásných modrých očí.* Co bys chtěla dělat teď? *Optal se vřele, a srdce mu v její blízkosti tlouklo jako splašené.* /Nechápu proč, ale šíleně mě přitahuje. Je to jen můj pocit, nebo to mezi námi docela jiskří?/ *Pomyslel si a na chvíli se ztratil v myšlenkách.*
*S úsměvem mu pohled oplácela, stejně jako další letmý polibek.* Možná není špatná verze. *Dodala, zatímco se zvedla na špičky, aby se k ní nemusel úplně sklánět.* Na trzích už jsem byla o víkendu, takže nehledám nic konkrétního, chci si to tady jen projít, rozhodovat se budu spontánně. *Usmála se.* Pokud ale toužíš po něčem konkrétním ty, tedy kromě mé blízkosti, ráda se nechám vést. *Na moment se sklonila, aby podrbala Mayu a připla jí vodítko, pak se opět zakoukala do jeho očí.* /Na tohle bych si zvykla…/ *Pomyslela si a její úsměv se ještě malinko rozšířil. Nebylo třeba nic říkat. Bylo jí s ním dobře.*
Můžeme si to tu tedy projít, a dát si třeba svařák. *Navrhl a odtáhl se k ní. Pokynul hlavou směrem ke stánkům a pomalu se rozešel a doufal, že ho bude následovat. *
Souhlasím, svařák zní fajn. *Trochu zrychlila krok, aby mu stačila a pokud ji nechal, zavěsila se do jeho paže. Maya poklusávala vedle nich a jen spokojeně čenichala ve vzduchu. Na její psí čumák to bylo až moc lákavých vjemů.* jak ses vůbec měl, co jsme se neviděli? Nezavoláš, nenapíšeš… *Rýpla si, přestože si byla plně vědomá toho, že se, koneckonců, mohla ozvat i ona.*
*Zavěsila se mu do paže, na což on zareagoval trochu jinak. Ruku povolil tak, aby ji od něj mohla odtáhnout, ale než stihla něco udělat, vložil svou dlaň do té její a propletl si s ní prsty. Podíval se na ni s úsměvem a pohledem se jí ptal, zda-li je to pro ni přijatelné.* /Chováš se, jak kdybys ji chtěl sbalit, vole./ *Vynadal mu v hlavě jeho hlásek.* /Hlavně se do ní nezamiluj./ *Dodal a pak utichl. Procházeli se po trhu a míjeli stánky s oříšky, různými sněžítky, výrobky, až zastavili u stánku se svařákem. * Měl jsem se... Pracovně. A taky jsem se často nechal unést ve vlastních myšlenkách při psaní.* Objasnil a otočil se k ní s omluvným pohledem.* Chtěl jsem ti napsat už dříve, jenomže mi do toho vždy něco vlezlo. Promiň.* Podotkl.* Ale to tys mohla napsat taky! *Rýpl si do ní zpátky a potom se rozesmál.* Dva svařáky, prosím. * Objednal a vyčkal, než mu to položí na pultík. Zaplatil je, vzal si je a jeden podal Kim.* A co jsi dělala ty? *Pokračoval nezávazně v konverzaci.*
*V první chvíli ji to zaskočilo, ale pak si s ním prsty propletla a oplatila mu úsměv. Na jeho odpověď ohledně práce chápavě přikývla.* Při psaní? Copak píšeš? *Zeptala se se zájmem, ale když se na ni omluvně podíval, jen s úsměvem zavrtěla hlavou a rozesmála se nad jeho poznámkou.* Uznávám, mohla. Děkuji. *Dodala, když jí podal svařák.* Pokud nepočítám práci… *Začala, ale větu dokončila až se přesunuli kousek dál od lidí.* Jedna podsvětská svatba, jeden víkend u rodičů, pár akcí, o víkendu trhy v docela zajímavé obsadě. *Pousmála se. Upřímně už se těšila, až se opět zkontaktuje s Geretem a Benem a podniknou tu návštěvu lodi, jak se domlouvali.* je toho najednou nějak… Víc? *Zasmála se a opět se mu zadívala do očí, když upila ze svého svařáku. Druhou rukou mezitím zahrabala v taštičce pod kabátem, aby podala Maye pamlsek.*
Píšu knihy. Momentálně mám jednu rozepsanou. *Svěřil se jí a pokračovali v cestě. *To jsi toho stihla docela hodně. * Pronesl po tom, co se nejprve lehce zarazil, když vyřkla slovo podsvětská. Věděl, že o tom asi ví, ale pořád z toho byl lehce neklidný. Zároveň věděl, že ví i o něm, ale zároveň pořád nechtěl na sobě znát, že má pravdu.* Co myslíš tím víc? *Zeptal se když se zastavili opodál. Chtěl vědět jestli tím myslí to, že ví o podsvětu, nebo to je něco jiného.*
*Povzdechla si.* Javiere, já chápu, že pro tebe na tvé pozici musí být strašná představa, že je tady někdo… Z mého světa, kdo by měl o tvém světě vědět houby a přesto ví. Ale tím, že budeš doufat, že to tak není, se to nezmění. *Na moment zaváhala.* Tím víc myslím, že se mi ke starostem, které má každý normální smrtelník přidala řada těch, které většina z nich nemá. Které nemáš s kým probrat, protože před lidmi, jako jsi ty, o nich mluvit nesmíš a před tím zbytkem bys stejně neměla, protože… Je to komplikované a nebezpečné hned z několika důvodů. *Bylo vidět, že ji to frustruje.* Možná bych raději změnila téma hovoru. Sice chápu, proč rozhovor na tohle téma vždy dopadá takhle, ale momentálně nejsem schopná nad tím uvažovat střízlivě. Jsem v tom až moc zainvestovaná, promiň. *Odpověděla trochu ostřeji, než měla původně v plánu.*
*Vzdychl a trochu se zarazil, když zvýšila hlas. Chvíli stál jako zkoprnělý, ale pak rozhodně přistoupil k ní a rukou ji uchopil za tvář. Stál opět pouhý kousek od ní. Byl k ní lehce skloněný, aby se jí mohl dívat přímo do očí.* Chápu, že to pro tebe není jednoduché. Hádat se sice nechci, ale dost možná ani nevíš v jaké jsem právě pozici. Tím ti nechci nijak odporovat. Je to prostě fakt. *Zkonstatoval a potom zvážněl.* Je mi jasné, že víš. Opravdu si to nechci přiznat, máš pravdu. Pro moje i tvoje dobro. Proto to pojďme nějak uzavřít, abychom už se o tom takhle nemuseli dohadovat. *Byl z toho docela nesvůj, ale pokud s ní chtěl trávit čas, byla to potřeba, když už se to takhle zkomplikovalo.* Ano, máš pravdu. Jsem lovec stínů. Nemá cenu ti to zapírat, když je jasné, že to víš. *Oddychl si.* Jediné co po tobě teda chci je to, abys to nikomu, za žádnou cenu neříkala. Nikdo nesmí vědět, že víš že jsem lovec. Dobře? Ani žádný z jiných podsvěťanů. Oni mě sice poznají, to ano, ale nesmí vědět, že to víš ty. Nikdy nevíš, kdo je špeh. *Shrnul svou žádost.* Slib mi to, prosím.* Zažadonil s vážností a strachem v hlase. *Jinak už nikdy nebudu moct udělat tohle. *Přitáhl si ji do dlouhého, procítěného polibku.*
*Když ji takhle chytil, čekala hodně věcí. Že se ji bude snažit uklidňovat, jako by byla malé dítě, nebo stižená horečkou, tak, jako se to snažil udělat poprvé. Že celou situaci zamete pod koberec. Vlastně hodně věcí. A byla připravená celou debatu utnout a prostě se tvářit, jako by nikdy nezačala, jen aby jim oběma nekazila večer. Koneckonců, kvůli Podsvěta tady nebyli. Jenže když začal mluvit, pochopila, že tentokrát ji podobný rozhovor nečeká. Zato ji čekal TEN rozhovor. A na to nebyla připravená. Chvíli ho jen zmateně pozorovala, snažíc se z jeho tváře vyčíst cokoli, než to, co slyšela, jenže… Nic dalšího tam nebylo. Rozhodl se k ní být upřímný a to i za cenu toho, jaké následky to pro něj mohlo mít. Dala mu tedy čas a možnost říct vše, co říct chtěl a udělat vše, co udělat chtěl. Když ji políbil, pocítila něco, co se dalo srovnat jen s tím, když jde člověk na procházku lesem a narazí na srnu, která se rozhodla přijít blíž. Chvíle, kdy má strach se pohnout, ba i jen nadechnout, aby ji nevyplašil. A přesně tak se nyní cítila vedle Javiera. Opatrně zvedla ruku k jeho tváři a něžně ji pohladila palcem, jako by se bála, že se jí pod rukama rozplyne.* Slibuji, Javiere. *Odpověděla tiše.* Nevím, v jaké jsi pozici, to je pravda, ale… Nechci abys měl kvůli mě problémy… Ani s jiným lovcem, ani s nikým jiným. Nechám si to pro sebe. *Slíbila.* A moc si vážím tvé důvěry a upřímnosti. *Dodala s pohledem upřeným do jeho očí.* Děkuji.
*Konečně se zase usmál, když ho pohladila po tváři.* Jsem v takové pozici, že kdyby se to provalilo, při nejlepším mi odeberou runy. A to není zrovna nejpříjemnější věc. Při nejhorším mě můžou zabít. A to nechci vědět, co se může stát tobě. Můžou ti vymazat vzpomínky, nebo se tě můžou chtít zbavit, tak tě taky zabijí. A to nechci.* Pozastavil se. *Znovu ne.* Šeptl bokem, aby to moc nezaregistrovala. Vzpomněl si totiž na Irene a nechtěl, aby se něco takového opakovala. Nechtěl o ni přijít. Pro něj z neznámého důvodu na ni bylo něco, co ho přitahovalo. * Díky. *Poděkoval jí za její slib a vřele se usmál.* /Strašně doufím, že ten slib neporuší./ A když už jsme u toho, vím jaké to je, nesmět si o tom s nikým promluvit. Jsem tady pro tebe, když budeš potřebovat. Asi chápu že pro tebe nepředstavuju žádnou civilskou kamarádku, ale když by sis chtěla o něčem z podsvěta promluvit, kdyby tě něco trápilo, můžeš se mi svěřit. *Nabídl jí políbil ji na tvář a dopil svůj svařák.*
*Nevesele se usmála.* S každou další novinkou z tohohle světa si říkám jen pro boha, do čeho jsem se to namočila… *Přiznala popravdě. Znělo to stejně hořkosladce, jaké to ve skutečnosti bylo.* Pokud by to bylo jen trochu možné, ráda bych se vyhla oběma těmto možnostem. *Přikývla souhlasně a její úsměv se rovněž trochu uvolnil.* Popravdě, pojem civilská kamarádka začíná ztrácet význam s ohledem na to, že minimálně lidé, co jsem potkala v posledních měsících, nebyli tak úplně lidě. *Pokrčila bezmocně rameny.* Popravdě, musím přemýšlet nad každým rozhovorem, abych náhodou neřekla něco, co bych neměla. Ony ty Dohody vážně mají svůj důvod. *Povzdechla si s trochu posmutnělým úsměvem.* Ale moc ráda tvé nabídky využiju, zvlášť pokud to znamená, že bychom se alespoň občas mohli vidět. *Usmála se a přitulila k němu, zatímco dopila i svůj svařák.* Řekni mi, co ty, doslova alespoň z části anděl, vidíš na mě, jako na - Promiň, to musím vzít. *Omluvně se na něj podívala a poodešla, když vyřizovala hovor. Její výraz se proměnil z úsměvu na starostlivý, chvíli s dotyčným jen něco tlumeně rozebbírala, než zavěsila a vrátila se k javierovi.* Moc se omlouvám, ale budu to muset zkrátit, potřebují mě mimořádně v práci. *Vysvětlila trochu posmutněle.* Škoda… Těšila jsem se na tohle setkání a rozhodně jsem neměla v plánu se během něj hádat… Omlouvám se. *Dodala a lehce mu stiskla ruku.* Doufám, že nás naše práce zase nerozdělí na několik týdnů. už tak jsi mi chyběl. *Usmála se omluvně a zadoufala, že jí věnuje ještě alespoň jeden polibek, na rozloučení.*
*Když vyřizovala telefonát, bedlivě čekal a u toho hladil Mayu, která zůstala u něj.* Jasně, to chápu. Dořekneš mi to jindy.* Usmál se chápavě.* Taky jsi mi chyběla. Určitě se zase uvidíme, doufám že co nejdříve! A nic si z toho nedělej ano? Byla to potřeba. I když mě to pořád lehce žere, bylo to potřeba, abychom se mohli dále vídat. * Políbil ji sladce a dlouze naposledy, než se rozloučili a ona odešla. Sám se poté odebral k cestám, kde chytil taxi a dopravil se zpátky domů.*
*Ráno se vzbudil předčasně, tak se ještě nějakou dobu převaloval v posteli. Když ho to přestalo bavit, postavil se na nohy a začal s krátkou rozcvičkou v malém prostoru jeho pokoje. Původní plán byl ten, že si před tréninkem dá nějakou malou snídani, kávu a ranní psaníčko, jenomže se mu natolik nechtělo, že to vzdal. Nikdy moc nesnídal, avšak to párkrát do roka chtěl zkusit změnit. Pokaždé si řekne, že ráno vstane dříve, udělá si snídani a příjemné ráno, ale záhadným způsobem se to nikdy nevydařilo. Když už se schylovalo k času srazu, hodil na sebe oblečení. Nebyla to žádná výstroj, jen pohodlné oblečení na trénink. Byly to černé tepláky, docela úplé a zároveň pořád pohodlně volné, a k tomu bílé tílko, které zvýrazňovalo jeho vypracované tělo. Přesunul se do výcvikového sálu, kde se pozdravil s ostatními hned po průchodu dveřmi. Viděl někoho (MATTHEW), koho ještě neznal, proto přešel k němu a podal mu ruku.* Ahoj, jsem Javier, jsem tu nový. *Představil se s úsměvem a pak se postavil vedle něj a čekal, co se bude dít a kolik se ještě dostaví lidí.*
*Nie že by sa mu dnes veľmi chcelo tráviť čas s členmi inštitútu, čo je vlastne pre neho typické asi každý deň, ale na spoločný tréning musí ísť už len z toho dôvodu, že je to naozaj potrebné. Buď lovcov zlepšiť, alebo ich niečo naučiť. Rovnako si musí pozisťovať, ako na tom všetci sú, vediac, že majú nového člena, ktorého sa mu ešte nepodarilo nikde zastihnúť a celkovo je za to rád - nebude s ním musieť udržiavať nejakú trápnu jednoduchú konverzáciu, ktorá nikam nebude viesť. Takto tam budú ľudia, ktorí nového člena zabavia omnoho viac. Ráno vstal celkom skoro a už sa iba prevaľoval v posteli, na raňajky si bol niečo uchmatnúť z kuchyne, dúfajúc, že tam na nikoho nenarazí - kuchyňa býva jednou z najživších miestností, preto ho aj potešilo a zároveň prekvapilo, že tam nikoho nenašiel. Nakoniec sa pomaly prichystal na tréning, bol skontrolovať nástenku a papiere. Potrebuje sa ešte porozprávať najlepšie s Calebom, alebo s Tsaiom, ktorého na tréningu určite očakáva, ale nie je si istý, či aj tento tréning chce stráviť s rovnocenným súperom, ktorým Tsai určite je. Keď vstúpi do miestnosti, známa tvár ho vôbec neprekvapí a už vôbec nie v tom, že na ňom vidieť čas, ktorý už v miestnosti strávil. Zrejme tam Tsai pobudol už dlhšie než ostatní dvaja členovia inštitútu, na ktorých mu padne jeho zrak. Kývne na pozdrav všetkým, ale ostane potichu, než sa presunie hlbšie do miestnosti, uloží si svoj malý uterák a vodu na zem a zatiaľ čo sa začne pomaly prechádzať do kolečka, naťahuje si krk a ruky.*
*Překvapivě vyšla mnohem dřív, než by sama čekala, svrběly ji pomalu prsty, jak chtěla zachytit zbraň, jestli ono to nemělo, co dočinění s tím, že ke svatebním šatům dnes ráno přibyly také svatební střevíčky. Její strýc nemínil vycouvat, ona se jen tiše modlila, že Sander požádá Sunila o ruku, ač na druhou stranu se v ní přel pocit splnit povinnosti a vzdor, protože to byl její bratranec, po rodičích nejbližší pokrevní příbuzný zřejmě, syn otcovy sestry. Na sobě měla přiléhavé legíny a tílko, tenisky potřísněné barvou. Na krku jí chyběl řetízek s prstenem, měla jen svůj prsten na pravém ukazováčku s rodovým symbolem. Její kroky míří do tréninkové místnosti, před níž se ještě zhluboka nadechne, narovná se a sepne ruce za zády.* Zdravím všechny přítomné. Doufám, že všichni se před tréninkem protahují, ať nemáte úraz ještě před samotným začátkem pořádného tréninku. *Ozve se ztichlou místností její hlas a lovkyně kývne lovcům s vážným výrazem, protože dnes tu byli nakonec jako trenéři, ne jako přátelé a ona jako průměrně vysoká dívka šlachovité, i když tréninkem zpevněné postavy mnoho autority nebudila, ne tolik jako její vysoký parabatai. Zamíří však k SEBASTIANOVI poté, co kývne TSAIOVI na pozdrav, který byl zástupcem.* Nevíte, zda na trénink dorazí také Váš bratr a Hailey, která se má zacvičit? *Zeptá se, protože by ji zajímalo, kde dívka je, má se stát lovcem, zřejmě.*
*Po chvíli vstúpi aj ďalšia osoba.* /Konečne aj nejaká lovkyňa./ *Napadne mu, pretože doteraz sa mu zdalo, že je ticho len preto, lebo to nemal kto oživiť, všetko podivne páchlo mužským pižmom a zase mu je zvláštne, že sa toľko lovcov neukázalo doteraz a to ani nespomína Grace, ktorá vymeškáva dostatočne.* /Asi na ňu budem musieť byť prísnejší./ *Napadne mu, len čo uvidí vojsť SAMANTHU a aj jej kývne na pozdrav, než pokračuje ďalej v precvičovaní ramien a chrbta. Počúva ju iba tak na jedno ucho, počítajúc si svoje pohyby a mumlajúc si popod nos dovtedy, kým periférne nezahliadne, že ryšavka ide priamo k nemu a tak sa narovná, zopárkrát ešte zatrasie rukami a pozrie na o dosť nižšiu dievčinu, čo sa mu prihovorila. Na odpoveď najskôr zamručí.* Úprimne netuším čo má môj brat v pláne, či už so svojou profesiou alebo rodinným životom. *Odpovie najskôr skoro nevraživo, akoby tým chcel SAM od seba odohnať, no napriek tomu si aj tak sťažka vzdychne a pretočí očami, než si začne precvičovať členky.* Zrejme sa zas niekde zatúlali ako má môj brat vo zvyku. *Odpovie nakoniec, ale sám v sebe dúfa, že by sa dnes mohol jeho brat objaviť. Už dlho spolu netrénovali. Ale ak sa neukáže, možno pred ním práve stojí jeho dnešná partnerka na boj. Uvidí sa.*
Zdá sa, že dneska bude účasť pomerne skromná. Zdá sa, že za vymeškávanie bude potrebné vrhať vyššie penalizácie. *Povie pomerne chladno keď sa hľadí na hrstku lovcov pred nimi. Grace, Hawkstone, a mladá civilka všetci unikali jeho záštite. Čo však vedel tak to, že mladý Saggitarius bol na poslednej hliadke zranený a dnes tak vymešká. A ako tomu bolo zvykom, kde nebol Sander nebol ani Sunil. Len však kývol na pozdrav všetkým príchodzím.* Zdá sa, že dnes máte šťastie. Zdá sa, že tu máme viac učiteľov, ako žiakov. Takže predpokladám, že si z dnešku odnesiete, aspoň trochu. *Pousmeje sa na Samanthu, ktorá už trochu vírila vzduch v miestnosti. Bol za svoju prabatai rád, aj napriek svojej útlej postave sa niesla s istou seba vedomosťou.* Takže spadne jeden učiteľ na jedného žiaka. A tretí môže pomáhať, prípadne si na moment vydýchnuť. *Povie na úvod zatiaľ čo si spomenie na Javiera, ktorý stál neďaleko neho.* /Aj napriek tomu, že sa oficiálne predstavenia od Grace vyžadovali, sama nie je schopná sa dostaviť./ *Zodvihne dlaňou navrh smerom k vyššiemu mužovi.* Pokiaľ by niekto nevedel, toto je náš nový člen. Javier Armytage, prišiel k nám až zo St. Louis. Viem, že niektorý z vás s ním už mali tú česť, pevne verím, že si medzi nami nájdeš miesto. *Pousmeje sa smerom k chlapcovi na čo sa spätne otočí na SEBASTIÁNA a SAMANTHU.* Máte návrh na rozdelenie?
*Matthew stal v prostoru místnosti a nějak se do žádné konverzace nezapojoval, a potichu čekal než trénink začne. Upřímně..čekal tu více lidí ale co už, aspoň to tu nebude tak narvané. Byl celkem i rád že bude trénink, protože poslední dobu mu moc nedával. Jenom občas chodil běhat.*
Pro začátek můžeme začít tím, že si zkusíme boj na dálku, protože i ten je někdy třeba a zkušenosti a zlepšování může zachránit životy. *Navrhne, protože boj na dálku, ať lukostřelbu nebo vrhání zbraněmi k tomu určenými, v tomto Institutu při tréninku ještě necvičili. Trochu ještě doufala, že se někdo dostaví, ať Sunil, Kyla, Charlotte, Hailey nebo samotný vedoucí Institutu. S tím se podívá na oba dnešní trenéry, zda jsou pro nebo proti.*
*Zdá sa mu, že viac ich asi ani nebude. Venuje svoj pohľad SAMANTHE, než sa pozrie k JAVIEROVI a mimovoľne na neho kývne hlavou hneď po tom, ako ho TSAI predstaví. Síce sa neozve, ale zdá sa, že tento nový lovec by mohol mať už svoje schopnosti na lepšej úrovni ako trebárs Lotty, ktorá sa dnes tiež nezúčastní, tak ju bude musieť pokárať, keď s ňou zas bude trénovať. Prikývne na TSAIA.* Navrhujem spoločnú rozcvičku, päť, desať minút a môžeme sa na to vrhnúť. Doslova. *Ani sa nepokúša o hlúpy vtip pri narážke na slová SAMANTHY, že by mohli využiť vrhaciu techniku.* Pokojne si vezmem za výučbu vrh nožmi, ak nie ste proti. Ani sekery nie sú zlé. *Podotkne, podíde k stojanom a siahne po prvej zbrani, ktorú si trochu povyhodí, tá sa otočí raz vo vzduchu a znova chytí za rúčku.* Môžeme si najskôr otestovať ako každý z nás hádže. *Navrhne, nadvihne jedno obočie a zbraň hodí do svojho terča tak, že ak by bola pravá, zabodla by sa celkom hlboko.*
*Slabo sa pousmeje keď Samantha navrhne boj na diaľku. Vo svojej podstate mala pravdu, boj na diaľku bol pomerne zanedbávaný. Predsa len lukostreľba sa v sále dala trénovať, ale len pri malom počte ľudí. Možno keď sa zlepší počasie by sa však dalo niečo podobné viesť vo Svätyni.* Minimálne na začiatok to neznie práve zle. *Súhlasne prikývne pri čom podíde ku jednému zo stanovísk kde boli poukladané vrhacie nože.* MATTHEW je dnes pomerne tichý. *Prehodí pri čom na moment sa zdá, že siahne po nožoch, avšak odrazu vezme jednu zo sekier a podá ju chlapcovi. Chlapec bol lukostrelcom, avšak nezdal sa, ako typ na ťažšie zbrane. Gabriell chcel vidieť čo v ňom bolo.* Môžeš sa chytiť vyučovať čokoľvek len chceš. *Slabo sa pousmeje na Sebastiána. Sám nemal príliš veľké očakávania od svojich schopností. Vrhacie zbrane boli pre neho priemernou disciplínou. Mirjam bola v tomto smere vždy lepšia, ako on. Vezme tak do ruky pár hviezdic, ktoré sa v jeho rukách zdali byť až komicky malé. Podá si ich medzi prstami zatiaľ čo vystrie ruky smerom k terču.* Alebo by som mal zvoliť lepšiu techniku? *Nadvihne pomerne uvoľnene na SAMANTHU, chcel vedieť či ho jeho parabatai podpichne, alebo nie.*
*Matthew tam potichu stál a čekal co se bude dít, přeci jenom byla asi i výhoda, že jich nebylo na tréninku tolik. Bude totiž víc prostoru na to na co se většinou zapomíná nebo na to není prostor. Když uslyšel že se bude jednat o boj na dálku tak byl lehce rád. Bylo to totiž něco, co mu šlo trochu více. Ano boj na blízko mu problém nedělal ale luka šípy byli jeho. Když mu GABRIEL podal do ruky jednu se seker tak si ji vzal do ruky a zjišťoval jakl jje cca těžká aby nějak dokázal odhadnout hod. Čekal ještě na to než mu GABRIEL řekne že může házet, přeci jenom může něco chtít nebo něco pobného.*
*Rozcvička zřejmě bude přeskočena a ponechána na tom, aby se lovci, kteří se nerozcvičili, poučili pro příště, až je to bude bolet. Když si Sebastian vezme sekeru a nože, Tsai hvězdice, ona si vezme luk s šípy.* Ne myslím, že jemná motorika ti půjde. *Jemné popíchnutí odkazující na jeho výšku, dlouhé končetiny a podobně. Sama si protočí mezi prsty šíp a kývne Mattovi, který vyčkával očividně na povel.* Házej. Až ti to půjde nebo zkontrolujeme tvou techniku přesuneš se. Dnes to uděláme jako stanoviště.*
*Zatiaľ, čo sa všetci postupne chystajú, on si zase poťažká ďalšiu zo zbraní v ruke a pozrie na JAVIERA, ktorý tam bol nový a predsa len je zrejme dôležité zapojiť ho, aby si nemyslel, že postojí opodiaľ a bude sa pozerať.* Fajn, náš nový prírastok, môžeš nám ukázať svoje znalosti v tomto type boja. *Navrhne mu a otočí sa k nemu čelom, zatiaľ čo za jeho chrbtom počuje SAMANTHU, ako si uťahuje z TSAIA a ako dáva povel MATTOVi, nech hádže. Vidí, že obaja sa chytili jedného lovca a JAVIER tak ostal jemu, aby ho keď tak mohol lepšie zaučiť, ak by náhodou potreboval zlepšiť. Keďže je nový, Sebastian bude rád, ak uvidí jeho znalosti. Síce by rád začal najskôr pästnými súbojmi, silu, obratnosť a obranu, spojenú s útokom, potom jednoručný boj s mečom, ktorý je dôležitý pre anjelské ostrie, nie je ani zlé začínať s bojom na diaľku, v ktorom síce ani on sám nie je úplne dokonalý, hádzanie sekier nie je najlepšie, ale nože mu idú dobre.* Môžeš si vybrať. Sekera, nôž, hviezda? *Navrhne mu a v očiach sa mu zablysne.*
*Jelikož MATTHEW vyignoroval jeho představení a potřes ruky, stál tam cítíc se lehce trapně. Odmítnutou rukou se tedy pošrábal na zátylku a poodstoupil od něj.* /No, tak nic./ *Proběhlo mu hlavou a dále tam jen stál a rozhlížel se po sále. Bylo tam několik terčů, hodně různých stanovišť, dokonce i posilovací stroje. Když přerušil tok svých pozorovacích myšlenek, všiml si, že se objevili další dva lovci. Jednoho z nich neznal, a druhý byl SAMANTHA, kterou už znal ze společné hlídky. Všem kývnul zpátky na pozdravy a pomalým krokem se rozešel směrem ke stanovišti, kde jsou zbraně na dálku. Jelikož se už rozcvičil v pokoji, oficiální rozcvičku přeskočil. Po vyzvání k předvedení schopností oním pro něj zatím neznámým lovcem (SEBASTIAN) k němu došel, zamyslel se nad možnostmi, které nabídl a jen se pro sebe uchechtl. Když už měl ukázat své zkušenosti v boji na dálku, sáhl po luku a toulci s pár šípy, ten si dal přes rameno na záda, postavil se naproti terči, rozhlédl se po okolí, aby nikoho netrefil a když shledal, že má cestu volnou, nasadil své obvyklé střílecí tempo a bez jakéholiv zaváhání sáhl dozadu pro šíp, natáhl ho v luku, loket měl zvedlý v rovině s ramenem a s přesností vystřelil přesně do středu terče. Jelikož si v této parketě byl docela sebevědomí, chtěl ho rovnou předvést. Jakoby se nechumelilo se natáhl pro druhý šíp, napnul s ním tětivu luku a na poslední chvíli se natočil trupem doleva a pod úhlem se trefil do středu terče hned vedle. Pak luk sklonil a otočil se čelem k SEBASTIANOVI a čekal na jeho verdikt.*
Som rád, že mi takto krásne dôveruješ. *Pousmeje sa smerom ku svojej parabatai. Zatiaľ čo kútikom oka pozoruje, ako si Sebastián vezme na starosť Javiera. Či už to bolo z jeho dobrej mienky, alebo k tomu bol donútení okolnosťami bolo defakto nepodstatné. Na moment sa tak zahľadí na Javoera kedy len pozoruje jeho streľbu. Sám o sebe v tomto smere neexceloval. Nakoľko boj na diaľku vyučovala zvyčajne Samantha, jeho to osobne ani príliš nebavilo. Okrem toho, lukostreľba bola veľmi náročná na skutočné využitie a luk si tak bral skutočne len málokto. Nakoľko sa zdalo, že MATTHEWOVI sa príliš rchlo hádzať nechcelo sám sa sústredil na vrh s hviezdicami, ktoré sa mu priam strácali medzi prstami. Aj napriek tomu však bol jeho hod promptný podporený dobrým švihom. Či však išlo o skutočnú presnosť bolo otázne. Terč trafil, ale rozhodne nie kam sám skutočne chcel. Chvíľu tak pokračoval kým mu hviezdice nedošli. V tom momente sa otočil na mladšieho lovca, ktorý bol teraz na rade. Chcel vidieť dobrý hod, so silou a pevnou rukou. Sústreďoval sa tak na jeho chrbát a prácu v zápästí. Neďaleko chlapca tak stál a čakal čo predvedie.* Tak do toho.
*Síce tú možnosť nevyslovil, ale samozrejme si mohol nový lovec (JAVIER) vybrať zbraň na diaľku akúkoľvek mu srdce zažiada a tou sa stal luk.* /Ďalší lukostrelec./ *Napadne mu a obzrie sa dozadu na Samanthu a Matthewa, u ktorých stihol za ten čas zaregistrovať typ boja, ktorý radi využívali. Nakoniec sa vráti k terčom, do ktorých sa zabodnú za sebou dva šípy a prekríži si ruky na hrudi, myknúc hlavou do strany.* To nebolo zlé. *Na Sebastiana je to asi naozaj pochvala, on teda nikdy nevyskočí a nevýska radosťou, keď je niekto dobrý vo svojej parkete, aj keď on sám v tom práve nevyniká.* Fajn. Streľbu z luku máš v malíčku, ak to chápem správne. *Nadvihne na JAVIERA mierne obočie a jeho tvár je perfektne nečitateľná a nepohnutá.* A ďalej? Trebárs vrhacie nože? *Najskôr prenesie a nôž, čo v túto chvíľu držal v ruke, podá lovcovi pred sebou.* Niekedy lovec nemá možnosť využiť ostrie alebo luk, niekedy sú stiesnené priestory, mnoho pohybu neostáva, dobré je poraniť a spomaliť, ale k luku sa nedostaneš. Použiješ nože? *Opýta sa muža a síce je jeho hlas hrubší a hlbší, necítiť v ňom náznak provokácie či hnevu alebo nátlaku, skôr ide o konštatovanie z jeho strany. Ako lovci by mali byť dobrí v rôznych ohľadoch boja, aj keď si každý preferuje niečo svoje. On len bude rád, ak JAVIER nebude jeden z tých namyslených lovcov, čo si myslia, že sú vo všetkom dokonalí a skončia v “pazúroch” Drevakov. Očakáva však zo strany lovca spoluprácu, pretože to nie je sranda a ani zábava, a pokiaľ si to uvedomuje, je dobre. Rád by aj bol, ak by mu JAVIE prezradil, v čom je podľa seba dobrý a v čom zas nie, aby s tým potom mohol pracovať, ale to mu Sebastian nahlas nepovie, iba v jeho očiach pretrváva podobný typ otázky.*
*Neměl v úmyslu JAVIERA ignorovat, avšak ve chvíli, kdy na něj promlouval, se jeho mysl ztratila v hlubokých úvahách, a tak automaticky odpovídal, aniž by si skutečně uvědomil, že na něj někdo mluví. S plánem se za ním později omluvit si však teď hlavu nelámal. Držel v ruce sekeru a podrobil ji důkladnému zkoumání, zvažoval její váhu a cítil sílu, kterou by mohl do boje přinést. Boj na dálku, zejména s lukem a šípy, byl pro něj vždy vrcholem dovednosti. I když byl schopný bojovat i jinými zbraněmi, právě lukostřelba mu byla nejbližší. Sekyrou sice házel už dlouho, ale přesto nebyl zcela jistý, jak přesný bude tentokrát. Přesto se rozhodl. Se sekerou v ruce a pečlivým postojem, se zaměřil na terč a vrhl ji, využívajíc přesné síly v zápěstí. I když se sekyrou nepracoval tak často, jako s lukem, stále v něm byla zakořeněná láska k umění boje na dálku.*
*Samantha párkrát vystřelí na terč, záměrně na ten Tsaiův a s přesností se její šípy zabodnou hned vedle jeho hvězdic, načež zbraň stáhla po vystřílení šípů a čekala, až se předvedou ostatní. Sotva tak nechá ostatní doházet nebo dostřílet, zvedne ruku k ústům, dva prsty vloží krátce do nich, aby nahlas hvízdla.* Pauza, vytáhnout zbraně, MATTHEW znova, pak zkus nože, JAVIERE, hezká muška, ale potřebujeme trénovat na společných tréninzích buď společnou koordinaci, když budete bojovat bok po boku, nebo věci, které vám tolik nejdou, od čehož jsme tu primárně já a Gabriell, *poukáže na svého parabatai.* V tuhle chvíli jde o tuto možnost, takže se nebojte sáhnout po tom, co vám jde nejméně, jsme tu od toho, abychom se to spolu naučili koordinovat a zlepšovat. Takže pokud někomu nejde luk, bylo by fajn, aby šel za mnou, *Nadzvedne krátce obočí na TSAIE, zda si nechce zkusit po nějaké době osvěžit lukostřelbu, zabrouzdá pohledem i k SEBASTIANOVI, ale nic nahlas neřekne.* A pokud někomu nože, sekera, čí hvězdice, věřím, že zde přítomní pánové vám rádi ukáží postoj, vysvětlí případné chyby, ve vašem postoji a hodu, čí vás to naučí. *Tentokrát se už i pousměje, načež zamíří k terčům, aby si vytáhla šípy, když kvůli tomu všechny zastavila.*
*Široce se usmál, když ho SEBASTIAN pochválil a následně luk a šípy zase odložil.* Díky. *Odpověděl vlídně a šel vytáhnout šípy z terčů, které vrátil zpět do toulce. Přišel zpátky k němu (SEBA) a vzal si do ruky nabízený vrhací nůž. Byl o trochu těžší, než byl zvyklý, jeho byly o pár milimetrů tenčí. Ostré byly pořád, to určitě ano. Bezeslova se postavil před terč a v hlavě si rychle představil, kolik asi síly bude muset vynaložit, při tomto hodu. Jelikož byl těžší, usoudil, že nebude muset tolik švihnout zápěstím jako u těch tenčích, zato bude muset přidat trochu nasíle samotného hodu. Potěžkal si ho, aby našel jeho těžiště, které se nacházelo někde uprostřed rukojeti. Uchopil jej třemi prsty zhruba ve třetině konce nože. Natáhl pravou ruku, ve které nůž svíral, nahoru až za rameno v takové přesné vzálenosti, že ostří nože se skoro dotýkalo jeho ruky. Jedním silným švihnutím zápestím nůž vystřelil a v téměř rovné trajektorii se nůž několikrát otočil a nakonec se zabodl do terče asi dva centimetry od přímého prostředku. Znovu se otočil ke svému nynějšímu "učiteli".* Vrhací nože bývají v mojí pravidelné výbavě, takže s nimi docela zacházet umím. Asi bych to úplně nenazval perfektním uměním, ale trefit se tam kam chci, se mi vždy docela dařilo.* Přiznal.* Nicméně pro mě je nejprimárnější asi boj s meči a s lukem. Ale kdybych si měl vybrat jen jedno z těchto dvou jako primár, byl by to asi meč. Je to praktičtější, jak řikáš.* Dal mu za pravdu a v dalším pokračování ho přerušila SAMANTHA. Děkovně na ni kývl hlavou za pronesení pochvaly a následně se odebral k terči pro nůž který pak podal SEBOVI.* Já bych se asi pustil do vylepšení zkušenosti s hvězdicemi. Tam mi dělá občas problém je správně chytit a často jsem se u toho pořezal. *Prozradil na sebe lehce vtipnou historku a sám se tomu na odlehčení trochu zasmál.*
*Vypočuje si JAVIEROVE slová a uznanlivo prikývne na hod nožom, ktorý mu lovec predvedie.* Môže byť. *Prizná, poklepe si zopárkrát prstami po svale ruky.* Anjelské ostrie je vždy najvhodnejšou zbraňou. *Uzná a prikývne hlavou, než sa obzrie k ryšavej lovkyni a započúva sa do jej slov. Má chuť zahlásiť “Áno, pani učiteľka”, ale zároveň chápe, prečo to SAMANTHA robí - niektorí lovci by potrebovali aj stokrát za deň zopakovať nejakú vec, ktorá im bola práve povedaná. Aj by zamieril k SAMANTHE, na ktorú sa mu chce sarkasticky uškrnúť, aby ho vraj naučila strieľať lepšie, ale práve teraz je tu na to, aby mohol zlepšiť aj svoje zručnosti s hviezdicami, keďže on sám ich namiesto nožov skoro nevyužíva.* V dynamickosti a rýchlosti boja sú niekedy nebezpečné pre lovca samotného. *Uzná k JAVIEROVI, natiahne sa po jednu z hviezdic a hneď ako sa vráti, preskúma ju medzi svojimi prstami.* Bude dobré začať úchopom. *Prenesie a do mysle sa mu vynoria spomienky na akadémiu a na jeho prvotné tréningy, čo mu bolo povedané a čo nie. Uchytí si hviezdicu medzi prsty tak, aby mu padla a mohol ju pohodlne hodiť, ale ako sa sústredí na správne držanie, veľmi nevenuje pozornosť svojmu cieľu a tak terač zasiahne iba niekde k okraju.* No, keby som hádzal na väčší cieľ, aj ho poraním. *Prenesie a môže sa to JAVIEROVI zdať ako vtip, ale jeho chladná, bezvýrazná tvár akoby naznačovala úplný opak.* Možno bude dobré tie terče vyčistiť a nechať si prázdnu plochu. *Navrhne, ale nečaká, kým to nový lovec urobí, vyberie sa k terču sám, dvíhajúc ruku, aby teraz nikto nestrieľal a nehádzal, aj keď vie, že by sa v inštitúte našla minimálne jedna osoba, ktorá by pri pohľade na Sebastiana mierila ešte presne na jeho krk.*
*Když sekyrou hodil poprvé tak to nebylo až tak špatné, ale byla na něm poznat že to není zrovna jeho úplný šálky kávy, co si budeme sekyra byla skoro na středu, ale i tak to asi nebylo něco co by v lovu dvakrát volil, nebyl si tím totiž tolik jistý, ale přeci jenom od čeho trénink je že ? No aby si přesně zkusili to co jim zrovna nejde. Když SAMANTHA řekla jeho směrem ať to zkusí znova tak se na SAM podíval, a kývnul jejím směrem, vzal znova do ruky sekyru a soustředil se na práci s zápěstím a na to aby se trefil co nejblíže cíli. Vrhnul sekyrou směrem na terč a co si budeme bylo to o dost lepší než jeho první pokus ale pořád to nebylo ono. přeci jenom to není něco co člověk zvládne po pár minutách ale chce to dlouhý trénink. Možná by se mohl v nejbližší době zaměřit zrovna na zbraně které nejsou jeho silnými stránkami. Potom co hodil sekyrou následoval pokyny SAMANTHY a šel zkusit nože, přeci jenom ty byli o něco lehčí než sekyra takže tam šlo spíše o přesnost než sílu. Vzal si jeden z nožů do ruky a namířil na terč a vrznul nůž směrem k terči.*
*Zamíří k MATTOVI, aby si stoupla blíž, luk si odloží o sloup opodál, načež pokroutí lehce hlavou a přiblíží se víc.* Trochu víc se vytoč, *jen lehce mu postrčí do správného boku, načež mu upraví ještě držení nože, aby jím lépe vrhl, lépe vyklouznul z ruky a neprotočil se náhodou moc brzy a nepořezal jej tak. Pak si odstoupí.* Házej.
*Vzal si taky jednu hvězdici a snažil se napodobit SEBASTIANŮV úchop. Chytil ji mezi palec a ukazováček za jednu špici, a když byl volný prostor, napřáhl se, zaměřil se na střed a hodil. Nebylo to ani tak špatné, ale ani moc dobré. Hvězda se zabodla zhruba pět centimetrů od spodního okraje ale od středu to byla ještě docela štreka. Zkusil to tedy znovu a na základě úhlu pod kterým letěla první hvězdice vyhodnotil, že když bude mířit výše a hodí to stejně, mohlo by to dopadnout do středu, nebo aspoň blíže. Znovu se tedy napřáhl, hodil a zapíchla se už téměř do středu. taky to nebylo úplně top, ale už by alespoň trefil cíl tam, kam chtěl. Vzápětí se podíval na hodiny a všiml si, že za chvíli mají vyrazit se SEBASTIANEM na hlídku. Zašel tedy pro hvězdice v terči a dal je zpátky odkud je sebral.* No, pro dnešek se už tedy poroučím. Čeká nás hlídka. Díky za trénink, lidi! *Zvolal s úsměvem, sebral si svých pět švestek a vydal se směrem do svého pokoje, aby se mohl převléct a nachystat.*
*Při čtení SMS mu ze začátku trochu šrotovalo, kdo mu to sakra píše, ale při zmínce o křídlech, mu hned došlo že ta slečna, co měla na party stejný kostým.* /Škoda že mě tehdy odvolal strejda... Mohlo z toho určitě vzniknout něco víc než jen Ahoj, tak já jdu Čau./ *Zasmutnil lehce v myšlenkách a tento výraz téměř ihned vystřídalo nadšení při pomyšlení na to, že teď je ta chvíle, kdy by se to mohlo změnit. Nebral si s sebou žádnou zbroj, pouze stélu, kterou měl typicky ukrytou v kapsičce u boty, a v kožené bundě mel schovaný přístroj na čipování podsvěťanů. Čipování celkově mu sice bylo proti srsti, ale kdyby ho někdo přistihl při tom, že si ho nevzal, bylo by zle. Oblečen v bílém tílku, roztrhaných černých džínách a oné bundě se vydal před institut, kde si chytil taxíka a za necelou půl hodinku cesty stál před smluveným barem. Při vchodu dovnitř se snažil najít známé oči jeho plánované společnice, viděl ale jenom několik stolů s židlemi, u kterých seděli štamgasti, barový pult s obsluhou a další várkou stálých zákazníků, a docela hezkou výzdobu. Bar byl slazen do černo oranžové barvy a vypadalo to velice útulně. Zamířil rovnou k baru, kde se usadil na jednu ze dvou posledních prázdných barových stoliček, nacházející se na samém konci. Sedl si na tu předposlední, aby si slečna případně měla kam sednout. Stejně ale předpokládal, že se odeberou někam spíš do boxu, kde budou mít více soukromí. Prozatím si objednal pivo a bedlivě čekal, až se neznámá společnice, která měla mimochodem přímo okouzlující oči, ukáže.*
*Kim měla sotva patrné zpoždění kvůli hromadné dopravy, ale nebrala to tragicky. Kdyby to náhodou nevyšlo, prostě si něco objedná, vypije to na stojáka u baru a přeplánuje si večer. Jenže už když docházela, na rtech se jí objevil úsměv. Javier nebyl zrovna přehlédnutelný a to ani v přítmí baru.* Nazdar. *Zazubila se, když se vyhoupla na poslední volnou stoličku vedle něj a podala mu ruku.* Tak tedy oficiálně a snad napodruhé na lepší vlně. Jsem Kim. *Její stisk, pokud jej přijal, byl pevný a upřímný.* A omlovuám se za to fiasko v Pandemku, kamarád se u mě zrovna potřeboval schovat, nebyla jsem si jistá před kým a asi jsem špatně vyhodnotila situaci. *Vysvětlila omluvně. Na sobě měla potrhané džíny a bážový pletený světřík. Když mu barman přinesl pivo, objednala si sama whiskey s colou.* Omlouvám se za to zdržení, ještě jsem vyzvedávala psa.
*Když ho pozdravila, pomalu otočil hlavu směrem k ní a rozzářily se mu oči. Andělský kostým jí slušel, ale bez kostýmu jí to slušelo snad ještě víc.* Ahojky.* Usmál se sladce a přijal její ruku.* Těší mě, Kim, já jsem Javier, to už ale víš. *Zasmál se při narážce na ubrousek, kde jí nechal telefonní číslo. Její ruku ještě nepouštěl, pouze si ji jedním malým úchopem posunul tak, že svíral pouze její prsty a tím si uvolnil přímou cestu ke hřbetu její dlaně, kam pomocí svých rtů umístil jemný polibek, jako vyjádření úcty k tomu, že se s ní mohl poznat. Poté její ruku pustil a v momentě, kdy jí barman přinesl objednávku, uchopil své pivo a pozvedl ho, aby si s ní mohl připít.* Jasně, všechno v pohodě. Nicméně, já jsem taky před chvílí přišel. Ta doprava je příšerná. *Odvětil s pochopením a, pokud si s ním ťukla, na přípitek lehce upil ze své sklenice.* Nechceme si spíše sednout do boxu? *Pokynul hlavou do rohu místnosti, kde kolem boxu nebyl žádný člověk, či nečlověk.*
Vím, ale stejně je lepší to slyšet a ne číst. *Mrkla na něj a jemně se začervenala, když jí políbil ruku.* Taky mě těší. A povídej mi o tom, kdybych tady nežila většinu života, myslela bych si, že se svět zbláznil. Jsem ráda, že nečekáš dlouho. *Usmála se a připila si s ním.* Jo, box zní jako fajn nápad. Víc soukromí. *Pousměje se a zvedne od stolu, než se přesunou. Sama se porozhlédne, pak upije ze své skleničky než pozornost opět přesune k Javierovi.* Takže… Cos vlastně dělal v Pendemoniu? Není to úplně běžné pařební místo, co jsem pochopila… *Načne ono ožehavé téma opatrně a pozoruje jeho reakci.*
*Došli do boxu a sedli si. Následně se Javier lehce zarazil, tázavě nadzvedl obočí, pak si to rozmyslel a na jedničku z toho vybruslil.* No, jsem tady fakt krátce, doteď jsem žil v St. Louisu. Kvůli rodině jsem se přestěhoval tady a v den mého příjezdu jsem zahlédl letáček, že zde bude halloweenská párty. Tak jsem tam šel za účelem se seznámit.* Mrkl na ni.* Bohužel strejda nám v tom lehce zabránil. *Uchechtl se a upil z piva, kde mu už moc nezbývalo.* Jak to vlastně myslíš? Ne moc běžné parěbní místo? *Přetočil tuto otázku na ni a lehce ji začal podezírat, že něco tuší. To ho znervózňovalo, ale nedal to vůbec znát.*
Chápu, takže úplnou náhodou… *Odpověděla jakoby nic a upila ze své skleničky, aby maskovala cukající koutky. Přestože se snažil působit nenápadně, bylo to, paradoxně, právě o to nápadnější.* Chápu, takže jsi tam vyrazil úplně náhodně a úplně náhodně s tebou náhodný neznámý zapředl hovor na téma potomků andělů a démonů, jako byste se znali roky. Což bylo, samozřejmě, také úplně náhodné téma. A to, žes tu otázku právě otočil na mě, abys na ni nemusel odpovídat, bylo vlastně také úplně náhodné a nemá to nic společného s žádnou Dohodou. Viď? *Zeptala se nakonec, pořád jakoby nic, ale její pohled dával jasně najevo, že ať už se snaží o cokoli, je jeho snaha, přinejmenším pro ni, průhledná jako celoflán.*
Jaká dohoda? O čem to mluvíš? /Ona ví. Určitě ví./ *Řekl s naprostou klidností, ale předstíral zmatenost, že opravdu neví o čem mluví. * Toho týpka co byl s tebou, jsem nikdy neviděl.* Pokrčil rameny a zadíval se jí přímo do očí na důkaz toho, že to myslí vážně. Teda to bylo to, co chtěl aby si myslela. Ještě že Javier umí být opravdu přesvědčivý.* /Kim určitě o světě ví. Musím ale přijít na to, že to nebude mít ode mě. Je mi jasné, že to dneska prdne, ale potřebuju mít jistotu, že jen slepě nezkouší. Potřebuju vědět, že už to věděla předtím./
/Aha, takže on takhle… / *Reálně mu to neměla za zlé. Byla civil a on, ať už byl kdokoli, jí o tom správně neměl říct ani slovo.* Ale, vůbec o ničem. Já o tomhle přece nesmím nic vědět a ty mi o tom nesmíš nic říct. *Pokrčila rameny.* Na to, že jste se nikdy neviděli byl ohledně tebe dost obezřetný. Ale třeba jen nemá rád přistěhovalce ze St. Louis? *Prohodila naoko zamyšleně* /Že by se pletla? Blbost…/ *Až moc jí to připomínalo Emerie a její snahu utnout jakoukoli konverzaci, ke které se připojila. Potřebovala něco, čím by trefila hřebíček na hlavičku, ale zároveň tady nezačala na plnou pusu mluvit o upírech, čarodějích a kdo ví čem ještě.* Nebo ti prostě jen nemohl říct to, co chtšl, na plnou pusu před civilem. *Oplatila mu pohled svým, poměrně výmluvným.*
/Vzhledem k tomu, že civil neví, že pro nás je on pojem civil, tak určitě ví. Nesmím na sebe dát znát žádnou známku toho, že jsem lovec./ *Vnitřně začínal být nesvůj z toho, co by se mu mohlo stát, kdyby to byl on, kdo jí to všechno řekl či potvrdil.* /Zkusím to ještě víc obrátit na ni./ *Pomyslel si a svůdným, klidným pohledem se na ni dále díval, aby nepoznala nejistotu.* Sice nemám tušení o čem tady povídáš, ale začalo mě to docela zajímat. Jaké démony jsi myslela? *Změnil sebejistý pohled na zvědavý, přesto stále svádějící.* /Líbí se mi. Sice ji ještě neznám dostatečně, ale něco mi říká, že bych jí mohl věřit. Chtěl bych jí věřit. Ale zároveň nechci, aby se opakovala historie s Irene./
*Lehce pozvedla obočí.* Ale, já jen mluvila o potomcích démonů, copak já se v tom vyznám? *Pokrčila rameny.* Jen tady po ulicích pobíhá takový zvláštní pes… Něco jako dobrman, ale copak ti dobrman dokáže skoro prokousnout nohu a někam tě odhodit? *Prohodila zamyšleně.* Taky jsem slyšela, že by se to úplně stávat nemělo. Že je tady jakási parta ochránců civilů. Něco jako "lepší" policie. Jen škoda, že už je pěkně dlouho nikdo neviděl… *Povzdechla si.* Nebo to, že nemůžeš nikoho požádat o pomoc, protože dotyčný buď neví, nebo se musí tvářit, že neví. *Pokrčila rameny.* Škoda, že tady není nikdo, kdo by mohl tohle pravidlo porušit… Teda, možná je, ale kdo by se chtěl dostat do problémů. Vždyť já jim to vlastně ani nemám za zlé. *Usmála se a zakoukala se z okna.*
Panebože a jsi v pohodě? Nepřišla jsi mi že bys nějak nemohla chodit. *Zeptal se a podíval se lehce pod stůl, ale přes kalhoty nic neviděl.* A co jsou vlastně ti civilové? *Poznamenal zaujatě a rukama si podložil bradu, aby se mu lépe poslouchalo.* /Vždycky takhle rychle mluví? Je k nezastavení. Ale je to docela sexy./ *Prolítlo mu hlavou.* Hustý. Chtěl bych nějakého takového policistu potkat. *Pronesl s hranými jiskřičkami v očích a potom se zasmál a opět se vrátil ke kulišáckému svůdnému pohledu.*
Měla jsem pomoc. Nebýt rychlého zásahu, možná už tu ani nejsem. *Pokrčila rameny.* /Tohle nikam nevede… Je to jako snažit se dostat přes zaseklou stránku na počítači./ Zatím jsem mluvila jen já, zatímco ty ses úspěšně vyhnul každému mému dotazu. Kdybych neviěla, že máš normální uši, skoro bych byla přesvědčená, že nemůžeš lhát. *Zkusila to ještě naposledy, zatímco dopila svou sklenku a zvedla se ze sedadla, aby si na baru objednala nový nápoj. Tentokrát ale do boxu nespěchala, dávala mu čas na přemýšlení.*
*Rozhodl se, že se nenechá jen tak odbýt, proto se rozhlédl kolem, aby se nikdo nedíval, sáhl do boty po stéle a na těle si zaktivoval runu Přesvědčivosti, aby mu odpověděla na vše co se ptá a šel za ní. Cestou dopil svoje pivo, aby měl záminku. Objednal si taky jednu whiskey s kolou, aby na ni zapůsobil a postavil se vedle ní.* Upřímně na tobě vidím, že z toho co mi tady vyprávíš jsi sama tak nějak zmatená, ale zároveň se snažíš působit drsně a sebejistě. /To je docela hot.../ Každopádně to určitě nepochází z tvojí hlavy. Kdo ti ji tak pomotal? *Řekl s hraným smíchem, jako by si ji dobíral z jejich historek.*
*Podívala se po něm. Třeba to nebude takový problém, když mu svěří alespoň něco, ne? Působil mile a byl celkem přesvědčivý. Převzala si pití a vrátila se s ním do boxu.* Pomotal? Ale vůbec ne. Sám víš, že ne, jinak by ses na to neptal… Jen jsem měla pár poněkud zvláštních setkání, pár lidí se bavilo o divných věcech, no a když mě pak napadl ten pekelný pes, nějak to do sebe začalo zapadat. *Přiznala popravdě.* Dostala jsem varování před upíry, viděla jednoho mladého v záchvatu no a když jsem si pak všimla, že má trochu zvláštní uši, poptala jsem se na zbytek. Víc ti říct nemůžu. Co kdybys byl lovec? *Pokrčí s úsměvem rameny a upije ze své nové koly.*
*Položili si pití na stůl a ještě než si sedli, rychlým, něžným chvatem si ji otočil k sobě a přitiskl ji ke stěně boxu. Byli za rohem, takže na ně nikdo neměl výhled. Své tělo přitiskl k tomu jejímu, aby mu nemohla ze sevření utéct. Napětí mezi nimi rapidně rostlo a Javimu se zatajil dech. Chtěl ji v této situaci políbit. Ovládl se. Přejel jí prsty po tváři a poté se naklonil k jejímu uchu. Asi dvakrát se pouze nadechl a pomalu vydechl, čímž se jí snažil přivést do rozpaků, nebo ji navnadit.* A co kdybych byl lovec? *Zašeptal s úsměvem na rtech a tváří se nepatrně otřel o tu její.* Byl by to problém? *Dodal hned potom, přičemž ji naposledy vydechl do ouška a obličej vrátil zpátky před ten její. Byli od sebe jen pár centimetrů.* /Zajímalo by mě, jestli tohle na ni působí taky tak, jak na holky v knihách. Vždy když tohle chlap udělal v knize, ženy z toho byly hotové./ *Byl z ní pořád lehce zmatený, proto neplánoval zatím udělat žádný -první- krok, ale přesto spoléhal na svůj sex-appeal.* /Fakt moc rád bych se s ní seznámil i trochu víc. Ať už tak, nebo tak./ *Pomyslel si a zkousl si ret, aby usměrnil to sexuální napětí, které podporoval alkohol.*
*Sotva stihla postavit skleničku, než se z ničeho nic ocitla pod Javem. Vzdálenost mezi nimi se prakticky ve vteřině smrskla na nulu a ona ucítíla jeho prsty na své tváři, stejně jako jeho dech, z kterého jí přebíhal mráz po zádech.* /Sakra…/ *Za jiné situace by si to s dotyčným nejspíš od plic vyříkala, pokud by se lépe neznali, nebo pokud by nebyla opilá, jenže teď jakoby ji to vůbec nezajímalo, Kdyby řekl, že spolu půjdou domů, nejspíš by symbolicky zaprostestovala, ale šla stejně. Když jí zašeptal do ucha, jen potlačila zakňučení. Nedržel ji nijak násilně, nijak jí neubližoval a nejspíš právě proto převažovaly pozitivní pocity. Když se o ni otřel, tiše zamručela a s námahou se přinutila zůstat v klidu a nevrhnout se mu kolem krku.* Záleží… Pro mě osobně to problém není, ale nerada bych skončila s vymazanou pamětí. Nebo hůř, způsobila problémy někomu dalšímu. *Přiznala popravdě. Jestli na ní doteď nějak půcobil, ten zkousnutý ret to posunul na úplně novou úroveň, kór v kombinaci s jeho tělem přimáčknutým na tom jejím.* Do háje s tebou, Jave, zkoušet to takhle podlým způsobem… *Fňukla vyčítavě, než se rukou dotkla jeho tváře a přitáhla si ho do polibku.*
*Lehce zaskočen, ale zároveň příjemně, se zarazil, ale neuběhlo ani pár sekund a hned se probral. Oběma rukama uchopil její tváře a více se k ní přitiskl. Na její měkké rty přirážel ty své, a snažil se z tohoto momentu vytěžit co nejvíce šlo. Vybouchly v něm neskutečné emoce, které taktéž vzbuzovaly chtíč. Nevěděl přesto, co si může a nemůže dovolit, proto se neodvažoval na nic nemravnějšího. Nechtěl si to pokazit.* /Má úžasné rty a ještě lépe líbá./ *Lehce vzdychnul do jejích úst a jemně mezi rty uchopil její spodní ret, chvíli si ho podržel a pak ho zase pustil, při čemž ji začal líbat znovu, ještě dravěji a vášnivěji. Chtěl jí dát najevo, jak moc se mu líbí. Pravou rukou jí sjel po boku hrudního koše až k pasu, za který si ji přitáhl a přitiskl natěsno k sobě. Jeho rozkrok začal nepatrně ožívat, avšak ona to určitě musela zpozorovat, jelikož se jím otíral o její podbřišek. Když už se do tohoto typu navnazování a svádění pustil, chtěl to završit tím, že si nad ní symbolicky převezme veškerou moc. Jedna ruka stále držíc její pas, druhou rukou uchopil obě její ruce, které měla kolem jeho krku a tlačící levou rukou je přišpendlil o stěnu nad její hlavou. Nepřestával ji líbat a ani ona nevypadala, že by chtěla přestávat.*
*Když jejímu polibku a nejen tomu konečně vyšel vstříc, tiše mu vzdychla do rtů a sama si ho přitáhla ještě blíž. Cítila se rozpálená doběla a byla si poměrně jistá, že za to tentokát nemůže alkohol. Její tělo jako by nad sebou ztratilo většinu kontroly. Nemohla za to jen jejich náhlá blízkost a polibky, ale to, jakým způsobem se to stalo. Jako by jí četl myšlenky, nebo jakkoli jinak tušil, co potřebuje a na vteřinu neváhal to v praxi otestovat. Kdyby byla kočka, vrněla by blahem. Líbal skvěle, tlačil na ni, ale spíš doslovně, než metaforicky, což byla ta lepší verze. Polibky jich obou nabíraly na dravosti, jako by rty toho druhého byly vytouženou drogou po dlouhé abstinenci. Prsty mu přejela z tváře přes krk a hruď až ke sponě opasku, ale než mohla udělat něco víc, přišpendlil její ruce nad hlavu. Odpovědí mu bylo jen roztoužené zakňučení.* Jave… *Vydechla s námahou.* Tady ne… Moc lidí… *Vysvětlila, i když jí bylo naprosto jasné, že kdyby tuto námitku přešel, neodmítla by ho ani tak.*
Tak... *Začal jí líbat na krku.* ...můžeme buď přestat... *Lehce zkousl její kůži.* ...nebo se někam přesunout. *Navrhl aniž by rty na delší dobu odlepil z jejího krku, a po dořeknutí věty se vrátil opět k jejím rtům. Teď už ji nelíbal tak dravě, teď už ji líbal jen jako dovětek něčeho krásného, co se právě stalo. Určitě nechtěl přestávat a doufal, že ho pozve k sobě. Pořád z ní nemohl spustit ruce, a už vůbec ne rty. Měl už hodně sexuálních partnerek, ale zatím s žádnou neprobíhala až taková chemie, jako s Kim. Intenzita polibků pomalu mizela, aby vůbec byla schopna nějak odpovědět. Nechtěl na ni tlačit, proto ji dal možnost volby.*
*Javier se vydával na svou první New Yorkskou hlídku. Na sobě lehkou zbroj, u levého boku andělské ostří, u pravého runami pokrytou dýku pro větší sílu. Na pravé botě měl speciální kapsičku, kde měl schovanou stélu - když měl jiné boty, míval ji za opaskem u dýky. Na levé paži měl přidělané pouzdro na vrhací nože, kde míval vždy minimálně tři. Ve větší náprsní kapse skrýval čarodějné světlo, senzor a přístroj na čipování podsvěťanů. Na srazu se Samanthou si s ní podal ruku a ze slušnosti se představil. Celou cestu na hřbitov ji pečlivě následoval a poslouchal, když mluvila. Zároveň se rozhlížel kolem sebe, kdyby narazil na nějakého podsvěťana nebo démona. Naštěstí byla cesta klidná a do cílové destinace se dostali v celku. I když už byl na pár hlídkách, nikdy nebyly nijak akční, proto byl lehce nervózní, přesto se těšil na případné nové zkušenosti.*
Máme tu hledat podezřelou aktivitu. Zajímají nás - bohužel - i krypty s nebožtíky, pokud je to démon, přes den by se mohl ukrýt tam. Ale jinak nás zajímají i stopy na zemi, hrobech a tak. Drápance, krev...cokoliv, co nám může pomoci se stopováním. *Odmlčí se a podívá se na něj.* Žádné hlouposti jako, že se někde rozdělíme, nevíme kolik tu toho je. *Postavení autority jí nebylo cizí, ale naučila se ho pro své ambice a asertivitu hrát natolik přesvědčivě, že by jen málokdo poznal, že je mimo komfortní zónu, pokud to nepřipustí ona sama.* Nápad kde začít, nebo to prostě obejdeme nejprve zevnitř, čímž nejrychleji vyloučíme, že by démon nebo vlkodlak, co se neměl kam jinam podít - a potom to obejdeme zvenčí kvůli možným obětem? *Nadhodí jako správný týmový hráč, protože to byla nejlepší metoda, jak se nenechat zabít, nebo vybudovat tu spolupráci, aby se nenechali ve štychu a podle rozhodnutí se vydá nějakým směrem.*
A nebude lepší první projít venek, abychom měli jistotu, že když budeme vevnitř, tak nás tam nepřekvapí nic, co by tam už nebylo? Přecejen pokud se to tam schovává, asi to jen tak neodejde. *Zavtipkoval odlehčeně, aby si Sam nemyslela, že je nespolečenský. Snažil se vždy co nejvíce spolupracovat a držet basu se svými kolegy lovci. Čekal, jak na jeho návrh zareaguje a mezitím si poupravil od větru rozcuchané vlasy. Druhou ruku měl položenou u pouzdra na dýku, jen pro jistotu. Všiml si té nadřezenosti v jejím hlase a nepatrně se nad tím uchechtl.* /Sebevědomé ženy jsou děsně sexy./ *Pomyslel si a dál se rozhlížel po terénu.*
To zní taky jako možnost. *Přikývne. Původně ji to také napadlo, na druhou stranu, než se dostanou ke všem kryptám, tak by prošli velký kus hřbitova, ale projít musí stejně vnější i vnitřní prostory, takže to jde oběma způsoby.* Tak jdeme. *Vyzve ho neutrálně, profesionálně, poté, co si ho sklouzne ještě pohledem - k čemu ji neverbálně pobídne jeho prohrábnutí vlasů, co jí zachytí pohled -, že má zbroj i zbraně. Od toho, co Kyla přišla na hlídku bez zbroje si to kontrolovala víckrát, čímž mohla vzbudit u Javiera nechtěný dojem. Sama však vyrazí klidně jako první po jedné straně náhrobků, aby prošli celý areál.* Hlídej tamtu stranu. *Nadhodí mu, aby se díval po své straně a nemusela se dívat přes něj, což stejně nebylo dost dobře možné přes výškový rozdíl, kdy od něj byla prakticky o hlavu menší. Tak nějak bylo přirozené, že muži ji převyšovali i kdyby jen o centimetr, málokdy byl nějaký vysoký nebo dokonce nižší než ona. K srdci si to nebrala, vždyť její parabatai měl skoro dva metry.*
*Vydal se směrem, kterým mu ukázala a Javier začal prohlížet náhrobky. Bedlivě pozoroval každý z nich, díval se všude kolem nich a nenacházel žádnou podezřelou aktivitu, což ho uklidňovalo. Když mu to situace umožňovala, nadzvedl víko krypty a zkontroloval, jestli se něco neukrylo uvnitř. Prohledával už asi třetí řadu z jeho strany, od Samanthy se přesto nenacházel nijak daleko. Pořád to byla bezpečná odlučovací vzdálenost. Postupem času si začal víc a víc všímat, že ho pořád sleduje, jak kdyby mu nevěřila, nebo něco takového.* Hej Sam! Proč mě takhle pořád sleduješ?! *Křikl po ní, aby to slyšela i přes těch pár hrobních řad.* /Normálně bych si myslel, že po mě ta holka pokukuje, ale tohle byl úplně jiný způsob dívání se. Takový... Pohrdavý./ *Ztratil se na chvilku v myšlenkách, stále prozkoumávajíc terén. Na jeho straně se nenacházelo nic neobvyklého. *
Ujišťuju se, že máš vše a nic se ti neplíží v zádech, není to- *Zarazí se, když se ozve zvuk hrdelního zavrčení někde v dálce a jejich senzory se tlumeně rozvibrují, co utne spolehlivě jejich konverzaci. Přece jen démon. Vypadalo to na hellhounda, démonického psa s rudýma očima a silným tělem, větší než velký pes, přesto ho civilové vídali často jako rotvajlera, boxera, dogu nebo podobná velká plemena, která nepůsobí mnohdy na první dobrou přátelsky.* Támhle. *Ukáže na malou márnici, nebo co to bude. Malá kamenná budova bez oken s vnějšími okýnky pro urny, měla pootevřené dveře a bylo to jediné místo tímto směrem, kam se démon mohl schovat. Do rukou vezme andělské ostří, jménem anděla je aktivuje a protočí rukama.* Runy sis nanášel před odchodem, nebo potřebuješ chvilku? *Na denní světlo za nimi démon nepůjde, runy nanesené sama měla, takže její jistota pramenila i odtud.*
Jo, mám je nanesené. *Pronesl sebevědomě, zatímco přiklusal zpátky k ní. Oběma rukama současně do kříže uchopil své zbraně za opaskem, a téměř zároveň obě vytasil. O pár sekund dříve vytáhl andělské ostří, které následně aktivoval a poté svou dýku. Nebyla to kdoví jak krátká dýka, ale zároveň nebyla ani dlouhá. Vyhovovalo mu mít jednu zbraň delší a jednu kratší, protože když došlo na souboj na opravdu krátkou vzdálenost, s levačkou - ve které držel dýku - se mu lépe dostalo k tělu oponenta, než kdyby na tu stejnou vzdálenost použil ostří.* Pojďme. *Pokynul hlavou směrem k budově a pomalým krokem se rozešel směrem k ní.* Jaký je plán?* Optal se za chůze a očima stále propaloval pootevřené dveře.*
Nenechat se zabít, ideálně ani vážně zranit. *Nadhodí lehce, vždyť kolikrát v životě již s démony bojovala... Pak se jen nadechne.* Ideální by bylo ho obklíčit. Oba najednou dovnitř neprojdeme, takže tam prostě vběhnu až dozadu, strhnu na sebe pozornost a ty se mu dostaneš do zad. Což potencionálně může být nebezpečné, pokud tam je těch démonů více, ale myslím, že můj odhad je správný. Minimálně v to doufejme. *Pokrčí rameny a zahákne špičku boty do dveří, aby je otevřela dokořán a vpustila dovnitř denní světlo, na které démon nevleze. Teď byla ráda, že měli hlídku kolem poledne a ne v noci, jinak by to byla sakra nevýhodná pozice. Zevnitř se nese zavrčení, které se rozbíjí v ozvěně o zdi, čímž se ztěžuje určení, zda je démon jen jeden a Samantha se v mysli pokřižuje a vběhne až ke zdi, prudce se otočí, čím do ní zády narazí a ochrání si je tak před vpádem ze zálohy. Trochu ze strany, mimo paprsek světla se otevřou zlověstné rudé oči v úrovni její hrudi, jak měl démon ještě hlavu vysoko zdviženou, tu posléze ovšem skloní dolů ve výhružném gestu, momentě před útokem.*
*Hned jak doběhla ke stěně a hellhound se chystal zaútočit, vběhl Javier dovnitř a běžel k němu zezadu. Nepozorovaně se k němu rychle přiblížil a loket ruky držící andělské ostří pozvedl vysoko nad úroveň ramene. Stačil by jeden chvat a poslal by ho tam odkud přišel, ale pár centimetrů před vstupem ostří do démonova těla, se Hellhound záhadným způsobem ráně vyhnul, jakoby měl oči i v zadní části těla. Ohnal se a tělem vrazil do Javiera. Přesto že byl zdatný a vypracovaný muž, odhodilo ho to kousek zpátky. Ostří mu to vyrazilo z ruky a dopadlo ještě o kousek dál než Javier. Rychle se natáhl na zemi pro zbraň, a jakmile ji držel pevné v ruce, vystřelil jako střela zpátky na nohy. Stal zády u druhé stěny, stojíc v bojovém postoji.* Tak se nám plán trochu otočil! * Zavolal na Samanthu s lehkou vtipností v hlase, kterou ale převažovalo nepatrné zaskočení.*
*Připraví se na útok, ale Javier role obrátí tím, že strhne pozornost na sebe a Samantha se zamračí. Ostřím u rtů naznačí, ať na ni neupozorňuje a lehce se odlepí od zdi, aby se trochu předklonila a přikrčila k výskoku. Její nohy se odrazí od dlažby a Sam zvedne ostří a zároveň s dopadnem obkročmo zabodne obě ostří do démona, který pro tentokrát neměl šanci skočit na něj a moment na to po záblesku vzplanutí z démona zůstane pouhý zbytek ichoru. Nenechá ostří pohasnout, nejprve se rozhlédne, zda na ně někdo nečeká.* Skvěle, jsi celý? *Zeptá se a pomalu se narovná z toho, jak dopadla do podřepu a nechá konečně záři adamasu pohasnout.* Projdeme ještě zbytek, zda tu nejsou další. *Nadhodí nakonec.* A pak se můžeme vrátit.
*Zhasl andělské ostří a obě zbraně zastrčil zpět na své místo u opasku. Vzpřímil se a rozešel se ven. Vrátil se na svou půlku prohledávání a dokončil obhlídku náhrobků. Nic se tam nenacházelo, až na pár nadzvednutých, které prohledal a zpátky upravil.* /To musel posunout ten Hellhound když se tudyma procházel./ *Pomyslel si a pak se odebral rovnou ke vchodu k bráně, aby mohli projít i vnitřek. Tam se zastavil a čekal na kolegyni.* Mimochodem pěkná práce tam zpátky, Sam. *Pochválil ji se sladkým úsměvem za její předešlé usmrcení démona. V týmovém duchu natáhl ruku, aby si s ním plácla a čekal, jak na to zareaguje.*
Díky, neodhodil tě nějak blbě? Nic zlomeného nebo tak? *Zeptá se pro ujištění a po menším zaváhání si plácne, Pak už bez zádrhelů projdou zbytek hřbitova, než se mohou vydat do Insittutu, kde si má v plánu dát jídlo a možná ještě lehčí trénink.*
Jo, jsem v pohodě. *Zaradoval se z toho, že si s ním plácla a na oko se oprášil v úrovni břicha, jakože prohledává nějakou zlomeninu. Žádnou nenašel, proto se pustili do prohledávání zbytku hřbitova, a následně se odebrali zpět do institutu, kde si v kuchyni Javier připravil lehkou svačinku a zalezl do svého pokoje pokračovat v psaní své knížky.*
*Tyto podzimní dny byly velice pochmurné. Venku je pořád zataženo, semtam zaprší. Javier byl většinu času zalezlý buď ve svém institutském pokoji, kde se snažil pokračovat na rozepsané knize, ale protože u něj nastal autorský blok, bylo to pro něj trochu složitější. Když zrovna nebyl v pokoji, nebo nedělal něco v institutu, trávil čas v barech, kavárnách a podobně. Alkohol mu pomáhal uvolnit se a často mu to pomáhalo se psaním. Zároveň se chce seznamovat s ostatními lidmi ve městě, takže trávit čas na veřejném prostranství mu přišlo jako super způsob. Zrovna procházel dveřmi podniku U měsíce v úplňku. Zamířil rovnou k baru a sedl si na stoličku. Před ním se objevila poměrně nízká slečna, zhruba v jeho věku. Stála před ním a koukala na něj s nadzvedlým obočím, protože se dlouho nevyjadřoval s objednávkou.* Zdravíčko, jedno pivko a straight up whiskey, poprosím *Objednal si své nápoje a slečka mu na to odvětila slabým úsměvem.* /Docela kočička./ *Pomyslel si Javier když se otočila a podíval se jí na zadek.*
*Aisha mala dnes pomerne pohodlnú smenu. Na ploche chodila druhá kolegyňa, ktorá pracovala so zákazníkmi pri stoloch a Aisha sa tak plne mohla venovať baru. Okrem toho však bol pomalší deň, predsa len bol pondelok a len veľmi málo zblúdených duší zašlo do baru hneď po ťažkom víkendu. A že tento víkend bol skutočne ťažký. Keď sa pred ňou objaví mladík utierala jeden z pohárov. Vrkôčiky mala zopnuté na zadnej strane hlavy, ale stále ich mala spustené dole. Išlo len o to, aby ich nemusela tlačiť za uši.. čo práve vábne skutočne nevyzeralo. Keď chvíľu mlčal len nadvihla obočie a odloží pohár.* 21 bolo? *Nakloní hlavu a vystrie ruku k mužovi, kým mu dávala pokyn, aby jej ukázal občiansky či vodičský preukaz. Na prvý pohľad si runy muža nevšimla a tak ho považovala za obyčajného. A keď brala ohľad na to koľko mu trvalo vymáčknuť svoju objednávku stále na svojom rozhodnutí trvala.* Pivko a straight up whiskey bude po tom čo bude držať váš občiansky preukaz. *Aisha vedela byť ostrá keď musela, vyrástla v Brooklyne a pracovala s ľuďmi, po tých rokoch si už skutočne nič nebrala s ťažkým srdcom.* Tak? Nemám celý deň. *Jej tmavé oči takmer prepichovali chlapca pred ňou kým jej kolegyňa stála vedľa nej a čakala na mužovu odpoveď, aby Aishi podala ďalšiu objednávku.*
*Ani nevěděl proč, ale byl zaražen, jakoby ho někdo opařil čajem. Potom zmateně začal hledat peněženku v kapse od kalhot. Jeho čené úplé skinny jeany mu to trochu ztěžovaly, ale přecejen byl schopný ji nakonec vytáhnout. Zašmátral v ní a vytáhl občanský průkaz, který jasně ukazoval, že je mu již 24. S úsměvem ji ho tedy podal.* Tady máte. *Řekl trochu přidrzle ale zároveň přívětivě, protože i když se cítil lehce dotčen, přesto mu to lichotilo. Svýma modrýma očima ji ustvičně pozoroval a hloubka jejich tmavých očí ho přitahovala. Jakmile si očanku barmanka přestala prohlížet, zasunul si ji zpátky do peněženky a tu se snažil opět nacpat do zadní kapsy kalhot. Potom si rozepl další vrchní knoflíček jeho košile, takže už byly uvolněné tři. Touto vytvořenou škvírou odhalující jeho hruď, vykukovalo pár run, ale jen tak nepatrně.* /Ta je teda drsná. To se mi líbí./ *Nad touto přestavou se mu lehce nadzvedly koutky úst v šibalský úsměv.*
*Keď sa jej do ruky konečne dostane občianky len si ho prezrie a pohľadom preskáče medzi fotkou a mužom na obrázku.* /Javier./ *Povie si v hlave zatiaľ čo mu ju bez slov vráti a začne pripravovať jeho objednávku. Keď mu však občiansky vracala nemohla si nevšimnúť runy na jeho ruke, mierne sa narovnala nakoľko prítomnosť nefilov jej poslednou dobou radosť nerobila. Sama ešte začipovaná nebola.. ani ju to teda moc nelákalo. Nezdalo sa však, že muž bol pracovne oblečený, možno práve opak. Jeho rozopínanie gombíkov u košeli ju nijak neočarovalo. Pokiaľ však nezapáchal vo svojom princípe jej to bolo jedno.* Moc sa usmievate na to, že ste ešte nič nedostali. *Vysloví svoje zbehlé pozorovanie kedy pred neho položí whiskey nakoľko na pive ešte dostatočne nepadla pena. Dnes tie sudy robili skutočnú pohromu a zdržovalo jej to každú jednu objednávku. Na teraz však nechcela naznačiť fakt, že vedela, že nebude len civilom. Aj ona chcela mať nejakú tú kartu v rukáve.* St. Louis je od New Yorku pomerne dlhá štreka. *Skonštatuje pri čom naznačuje, že si celú jeho preukaz skutočne prečítala.* A z New Yorku do tejto diery je to ešte väčšia. *Dodá a položí pivo pred Javiera.* Čo vás sem doviedlo? *Jej slová s zdali byť takmer perfektne zladené s jej pohybmi. Už to mala viac menej v oku, aj ona si chcela dopriať dramatického efektu keď to bolo možné.*
To víte, vypadáte jako dobrá partie, tak mě to prostě nutí k úsměvu. *Řekl sebevědomě a lehce se uchechtl. Zároveň ho trochu zarazily její otázky.* /To si opravdu projela celý můj průkaz?/ *Pomyslel si a nevěděl jestli se cítit ohromen nebo ohrožen. Na jednu stranu to bral jako polichocení, že se o něm chtěla něco dozvědět, ale na tu druhou ho to lehce znepokojilo. Člověk nikdy neví, co se z lidí může vyklubat.* No, dálka to trochu je, to máte pravdu *Zasmál se a usrkl si z whiskey a chvilku ji cumlal v puse. Převaloval tekutinu přes jazyk, pod jazykem. Vnímal chuť po spáleném dřevě a jeho chuťovým pohárkům se to velmi zamlouvalo.* No, *Zamumlal.* Do New Yorku jsem přijel, abych utekl před svou rádoby rodinou. Nejsem tady moc dlouho, takže nikoho neznám. *Vysvětlil na úvod a prohrábl si vlasy, protože mu pramínek vlasů spadl do običeje.* No a tady? Zaslechl jsem pár... *Opět se zarazil nad vlastní větou, protože nechtěl říkat, že to slyšel od lovců. Jen tak pro jistotu. * ... spolubydlících o tomto podniku mluvit. Ani vlastně neznám jejich jména, když nad tím tak přemýšlím. *Zasmál se nad vlastní nevědomostí, zároveň ale aby odpoutal její pozornost od spolubydlících.* Zkrátka jsem se chtěl tady podívat, případně mi nové místa mohou pomoct se seznamovat, že ano. *Mrkl na ni a uchopil sklenici s pivem, které mu před nosem přistálo, zatímco ji vysvětloval svou situaci. Původně chtěl pouze usrnout pěnu, ale místo toho se napil velmi dlouhým douškem.*
Zdanie môže klamať. *Prehodí s ľahkým úsmevom nakoľko chcela dostať muža do pomykova. Robievala to rada, už to, že ala kontrolu nad barom jej nad mužmi dávalo v tomto prostredí istú nadradenosť, aspoň by to tak sama nazvala. Aj vlkolaci, ktorý boli postavením v smečke nad ňou jej často vyhoveli nakoľko mala kontrolu nad výčapom. Niekedy to bolo skutočne len tak jednoduché, ako alkohol.* Rádoby rodinou? *Pokynie muža k presnejšiemu dôrazu zatiaľ čo ešte pripravuje ďalšie drinky. Aisha nie vždy bola príliš zhovorčivá. Dosť záležalo aj na tom kto pred ňou sedel. Predné miesta pri bare si často privlastňovali štamgasti. Možno zmena v podobe nového lovca mohla byť k dobru. Mať lovca v tejto klíme na dobrej strane bolo nepochybne výhodou či nie?* /Nebuď vypočítavá, lebo sa ti to vymstí Aisha./ *Pripomenie si a ešte raz pohľadom pristane na Javierovi. Vo svojom princípe zle nevyzeral, avšak upnuté nohavice nebola práve jej šálka kávy a rozopnutá košeľa skoro do polovice jej prišla pomerne úsmevná. Cuklo jej tak v kútikoch a na moment sklopí pohľad.* Spolubývajúcich? Vyzerá, že nikto sa nevyhne nepríjemnej bytovej situácií New Yorku. *Jeden vrkôčik sa jej uvoľní s copu a tak ho len mierne nespokojne zastrčí za ucho, kým nebude mať čas sa mu venovať lepšie.* U Mesiaca vždy nájdete kontakty, je len otázne či sú pre vás dostačujúce. *Chodila sem rôzna zmeska dolnosveťanov, ale aj civilov. Lovci sem chodili často, ale teraz boli ich návštevy skutočne minimálne.* /Zvládneš to Aisha, ešte chvíľu sa môžeš tváriť, že nevieš čo je zas. To zvládneš!/ Niečo k jedlu ponúknem? *Nakloní hlavu na stranu a vo vzduchu zamáva jedálničkom. Nemali toho mnoho, ale niečo k pivu by sa rozhodne našlo. Okrem toho, zárobok bol zárobok.*
*Její úsměv v něm způsobil zvláštní elektrické projetí celým tělem. Lehce sebou ošil a raději uchopil rukou sklenici, aby napětí usměrnil. Chvilku přemýšlel, jestli se má rozpovídat o rodině, ale následně usoudil, že je to vlastně jedno. Jen bude muset vymyslet civilskou verzi. Pohled na vyprazdňující sklenici ho znervózňoval, proto si pivo šetřil na dobu, až barmanka bude mít vyřešené všechny objednávky.* Když mi bylo 7, mí rodiče zemřeli a adoptoval mě strejda, tátův bratr. Byl starší, měl i syna, který byl taky tak o deset let starší jak já. Dříve jsem si to neuvědomoval, ale těžce si se mnou vytírali... *Chtěl říct prdel, ale došlo mu, že se to asi moc nehodí. Proto se jen ušklíbl a uchechtl se.* ...no asi chápete. Čím jsem byl starší, tím víc mě šikanovali, bohužel i strýc. V dospělosti se to ale celé zhoršilo, chtěl abych pokračoval v... Rodinném podniku. Bohužel měl náležet mě, ale strejda mě z toho vystrnadil. Potom udělal něco, co způsobilo přetečení poháru trpělivosti a v ten den jsem s ním skončil a odešel tady.* Dopověděl příběh a byl na sebe hrdý, že se mu povedlo nic neprozradit. Zároveň zrovna dodělala objednávku a on dopil své pivo, proto ji poprosil ještě o jedno.* Nevadí mi mít spolubydlící, nikdy mi to nevadilo. O těchto zatím nic nevím. Viděl jsem je fakt jen párkrát. *Odvětil klidně a opět se zahleděl na její zadek. Vypadal poměrně pevně, to se mu líbilo.* /To by se plácalo./ *Proběhla mu trochu nevhodná myšlenka hlavou a on s ní zavrtěl, aby jakékoliv tyto představy vyhnal z hlavy. Jediné na co se může zmoct je tiché pozorování. Vždycky se rád koukal na krásné holky.* Ne děkuji, asi zůstanu jen u pití. Možná kdyžtak později. *Řekl s milým úsměvem a pohledem se opět ponořil do jejich očí, když zrovna stála před ním a věnovala mu pozornost.* Předpokládám, že mé jméno už znáte, *Poklepal prstem na zadní kapsu, kde má peněženku aby poukázal na občanský průkaz, který si před chvílí studovala.* takže abych se dostal z této malé nevýhody, sdělíte mi i to své? *Nadhodil na oko svůdně, ale zároveň se značnou dávkou důvtipu.*
Takú spleť udalostí som teda nečakala. *Povie úprimne keď si vypočuje príbeh muža pred ňou. Cítila sa celkom zle, že to z neho takto vytiahla, avšak vzhľadom na to ako ochotne sa jej zveril nezdalo sa to, ako niečo s čím sa nevyrovnal. Aisha nebola dobrá v citovo zaťažujúcich situáciách. Dalo by sa povedať, že jej empatia je veľmi nízka. Aj keď jej niečo bolo ľúto nikdy nevedela nájsť spôsob, ako reagovať vhodne.* /Vidno, že lovci musia mať svoj tragický príbeh.. a to by si jeden povedal, že mať matku, ktorá sa nestará o svoje deti je tragické./ Tak aj keď je to pomerne tragické.. New York je dobré miesto na nové začiatky. Lepšie ste si vybrať nemohli. *Aspoň trochu povzbudivo sa na muža usmeje, keď si tak objedná začne mu pitie pripravovať viac menej ihneď, aby nemusel čakať príliš dlho.* Ja už by som so spolubávajúcimi bývať asi nezvládla. Až príliš som si zvykla na pokoj keď človek príde po dlhej smene domov a nemusí riešiť to, že si niekto niekoho naťahal do obývačky. *Pokúsi sa mierne odľahčiť situáciu zatiaľ čo sa viac menej zasmeje na vlastnom vtipe. Keď sa však na moment zohne a zachytí pohľady Javiera len privrie oči, akoby sa snažila odhaliť jeho úmysly. Bola zvyknutá, že ju tu muži očumovali, nebolo to nič nezvyčajné, ale, že sa na to zmohol aj takýto mladík? Potupa. Reflexívne si tak vezme zásteru, ktorá jej značnú časť zakrývala a obmotá si ju okolo pásu.* /Nič nie je len tak zadarmo./ *Tento úkon bol možno tiché varovanie než čokoľvek iné pri čom od neho neuhla pohľadom, ani keď žiadal jej meno.* Myslím, že to nie je tak veľká nevýhoda. *Založí si ruky na hrudi, ale po chvíľku ticha len pristane na túto žiadosť.* Aisha, ale kamaráti ma volajú zvyčajne Rob. *Cukne jej v kútikoch nakoľko jej prezývka mala veľmi ďaleko od akéhokoľvek zvodného, alebo krásneho mena čo by si s ňou niektorý mohli spájať.* Takže je na vás čo chcete používať vy.
Jo, je to docela trapná situace když přijdete domu a na kanapi vám tam leží nahý spolubydlící s nějakou babou. *Pověděl s lehkým náznakem smíchu, kterýmž opětoval ten její. Všiml si, že důvod jejího náhlého vázání zástěry bylo jeho přistižení při okukování. Nad tímto aktem se musel pousmát.* /Je chytrá. Sice jsem neměl v plánu ji nijak balit, ale moc mi na výběr nedává, když se tak okatě snaží naznačit že to nebude tak jednoduché./ Rob? Proč zrovna Rob? To mi nepřijde jako nějaká zkratka pro Aishu. *Usmál se teď už bez koketnosti ve výrazu a trochu zvážněl, aby dal důraz na to, že ho opravdu zajímá, co si Aisha myslí a co mu říká.*
Správne, tých pár rokov by mi to stačilo. Ešte keď je človek teenager tak je to možné prekusnúť. V momente čo mi však preskočí cez 20.. 3 možno tak som až moc vyberavá. *Uchechtne sa pri čom nad jeho slovami len prikývne.* Bohužiaľ sa také veci v tom prostredí diali častejšie, akoby jeden chcel. /V Inštitúte, ale asi také problémy mať práve nebudete./ Priezvisko mám Brooks, a keď som bola mladšia, ako dosť mladšia ešte na základnej škole. Brat raz zle napísal moje meno, ako Aisha Robs a od vtedy to nejak prischlo. *Prizná sa zatiaľ čo si vezme prázdny pohár a naberie si trochu čistej vody. Keby mohla najradšej by si išla zapáliť, avšak bola na jednej prestávke ani nie hodine späť a kolegyňa už tak z jej rozhovoru nevyzerala byť nadšená.* A čo Javier? Je na mieste nejaká prezývka, alebo si potrpíte na celé meno? *Nakloní na moment hlavu na stranu, teraz na to bol priestor zbavila sa úspešne všetkých objednávok a tak aspoň na moment nemusela mať ruky v jednom zhone. Otrie si ich tak do zástery a následne si napraví cop, ktorý bol narušený už pred nejakou tou chvíľkou.*
*Zaujatě ji poslouchal a u toho popíjel pivo. Zase mu začalo docházet, ale ještě na pár minut mu určitě vydrží.* Tak to je fakt roztomilá historka. *Zasmál se a začal pozorovat, jak si konečně začala spravovat copek, který už nějakou chviličku byl rozbitý.* /Wow.../ *Nevěděl co na tom je, ostatně to nevěděl vlastně žádný chlap, ale když si žena dělá culík, drdol, vlastně cokoliv s vlasy, přišlo mu to nesmírně sexy a přitažlivé. Právě prožíval takovou tu uměle vytvořenou scénu, která se objevuje v knihách, filmech... Také sám to párkrát použil tuto frázi: */Při pohledu na ni mi z pusy začala téct malá slina. / *Je to samozřejmě myšleno metaforicky, jako že ho to opravdu dostává do kolen.* Nikdy jsem neměl žádnou přezdívku. Vždy mi všichni říkali Javiere, ale často to zkracují jen jako Javi. Přece jenom skloňování mého jména je fakt docela dlouhé. *Promluvil po probrání z nepatrného tranzu, který nastal při pohledu na Aishu.*
*Trochu nespokojne s jeho odpoveďou nadvihne obočie kedy sa dlaňami oprie o bar a na moment Javiera skúma. Bolo to však pomerne hrané, mala privreté oči a našpúlené pery.* To by sme mali zmeniť. *Povie pri čom sa odrazí od baru dlaňami a podloží si bradu.* Javier a Javi sú skoro pre každého. V New Yorku.. *Spraví mierne gesto rukami, akoby vytvárala vo vzduchu nadpis.* Treba niečo špeciálne. *Vysvetlí mu pričom ho stále skúma s hravým úsmevom na perách. Bola rada za aspoň nejakú príjemnú spoločnosť v práci. Niekto kto bol v jej vekovej kategórií pomerne blízko bol taktiež bonus. Sledovala, ako sa muž nad ňou mierne týči aj keď sedel na stoličke. Značilo to hneď niekoľko vecí, ale jedna pre ňu bola o niečo podstatnejšia.* Ste vysoký.. /Tall../ *Prebieha jej hlavou kým len kývne nad papierikom a novou objednávkou, bohužiaľ už sa nemôže len tak tackať za barom.* Tav, Tavier.. Tallvi. *Začne k nemu posúvať návrhy, ktoré však už len v jej znení hlasu boli myslené pomerne odľahčene.* Vy sa sa ale poznáte lepšie, bolo mi pekné ma v tom nenechať samú.
*Při pomyšlení že ho někdo osloví Tallvi se začal smát.* Tallvi zní opravdu vtipně! *Vyklopil ze sebe skrze smích a po chvilce se přepnul do hraně vážného módu.* Když už zmiňujete vysoký. Ve španělštině se to řekne Alto. Co vás napadne při tomto slově? *Stejně jako ona si rukou podepřel bradu opírajíc se o barový pult a ukazováčkem si lehce mnul spodní ret. Konečně za několik dlouhých let se mu povedlo narazit na někoho, kdo je fajn a dá se s ním normálně povídat. Dost ho to těšilo.* A nebo taky ještě jedno španělské slovo mě napadlo... *Odmlčel se, aby si získal její pozornost a když se k němu otočila, větu dokončil.* Largo. To si asi dokázete přeložit *Mrkl na ni jedním okem a nahodil typický kulišácký úšklebek.*
Že ste spevák, možno spievate v zbore. *Prekazí mu jeho sled myšlienok nakoľko práve to bolo niečo čo skutočne napadlo jej. Síce sama nebola príliš muzikálne nadaná, ale hudbu milovala. Z nej by bohužiaľ žiadne pekné tóny nevyšli, jediné čo bola schopná produkovať boli DJ mixy, nie práve tóny speváka. Tak či tak nad Javierom sa musela úprimne zasmiať.* Ale áno, largo si s vami viem spojiť. Minimálne v kontexte s egom. *Vráti mu jeho lišiacke mrknutie a položí pred neho ešte jedno pivo.* Toto jedno bude na mňa. *Aj keď na spodku ešte trochu mal uprostred tejto konverzácie rozhodne nemal v pláne, aby sa zrazu postavil a odišiel. Rozhovor bol príjemný a bolo to milé spestrenie. Okrem toho nebolo to veľkého pollitra, ale len menšie pivo. Predsa len ho nechcela odtiaľto ťahať opitého za tričko.* Takže... na čom ste sa uzrozumeli. Jargo, Jarto? Alebo to necháte hneď pri veci u Largo? *Španielsky nevedela, na strednej sa učila francúzštinu a tak jej výslovnosť nebola ani zďaleka tak pekná, ako Javierova. Avšak snažila sa.*
Já a zpěvák? /Haha./ Zpívám si ledatak ve sprše. *Pokračoval ve smíchu, až ho trochu začalo píchat pod žebry. Takhle dobře se hodně dlouho nezasmál. Při narážce na jeho ego si opět zahrál na herce a obě ruce složil u srdce, jakože ho zasáhla kulka, a u toho bolestně pronesl: * Ahhhhh *Hned na to se opět rozesmál a s širokým a opravdu upřímným úsměvem ji poděkoval za pivo. Strašně ji chtěl taky na něco pozvat, ale pravděpodobně by ho stejně odmítla, protože v práci pravděpodobně nepije.* Jargo mi zní docela fajn a vám? *Šibalsky se uchechtl nad její výslovností.* /Roztomilá./ Vy asi v práci nepijete, že? *Optal se opatrně, zároveň se pořád smějíc.* /Za pokus přece nic nedám, ne?/
Tak to som sa v tom prípade netrafila. *Uchechtne sa pri čom mu nechala nejaký ten čas nech sa chudák upokojí. Medzi tým tak stihla dokončiť objednávky, ktoré potrebovala a poslala ich na pult svojej kolegyni, ktorá jej predala len veľmi nepríjemný pohľad. Vedela, že si ju bude spovedať po tom, ako budú zatvárať. To však bolo ešte niekoľko hodín ďaleko a tak verila, že na to dovtedy zabudne. Keď sa tváril, že ho zasiahla guľkou len z prstov vytvorila pištoľ a z končekov si odfúkla. Bolo to rozhodne teatrálne, ale s Javierom sa stále rovnať nemohla.* Ja som to navrhla takže mne to uši neničí. *Usmeje sa pri čom sa jej na tvári spravili slabé línie až k nosu, najmä kvôli úsmevu.* Nie bohužiaľ nie, keby áno.. tak by bolo všetko o niečo jednoduchšie. *Pousmeje sa pri čom sa domnievala kam tým spel.* Takže mi to pivo budete musieť vynahradiť inokedy. *Prehodí si vlasy z pleca na chrbát, tvárila sa nevinne. Nič predsa nebolo v pláne či nie?* /Je to lovec, dávaj si na to pozor./ *Aj napriek zábave jej v hlave blikala výstražná kontrolka. Pohľadom sa tak vráti k mužovej hrudi a bradou k nemu kývne.* Zaujímavé tetovania, nevyzerá to, práve ako lev s ružou a hodinami. *Poznamená, skoro každý druhý mal také tetovanie. Ona mala taktiež nejedno po rukách a tele. Bohužiaľ mala vytetované aj meno jedného svojho bývalého. Každý raz za čas robí chyby či nie?* Čo znamenajú?
My jsme teda sebranka Rob a Jargo. *Pousmál se zářivě a cítil se, že si konečně našel nějakého kamaráda. Sice se neznají ještě, ale věřil tomu, že si budou rozumět. Vypadalo to, že mají docela podobný smysl pro humor. Je jasné, že to Aisha třeba může jen předstírat, je možné opravdu všechno. Prozatím to ale vnímal jako příjemnou změnu. Konečně někdo, kdo ho jen nebuzeruje* V tom případě se budu těšit na naši budoucí schůzku! *Zamrkal nadšeně, ale to nadšení ho hnedka přešlo. Nevěděl jestli před ním stojí civil nebo podsvěťan, takže musel předstírat, že mluví s civilem. Nesměl prozradit pravý důvod run. Zároveň se ale snažil vypadat vyrovnaně, aby Aisha nepoznala, že ho to vyvedlo z míry.* Jo, to neuvěříte jaká vtipně smutná historka se k tomu váže. *Začal vážně, ale v očích se skrývaly jiskřičky dokazujíc, že se snaží držet smích.*Když jsem byl menší, měl jsem kamaráda. Byl to jeden z mála lidí, kteří mě brali. *Řekl na oko smutně.* No a měli jsme takovou zajímavou dětskou hru, že jsme špióni, kteří byli vysláni na tuto planetu. A tyhle znaky... *Poukázal na runu zraku na hřbetu dlaně.* ...byly písmena z abecedy naší tajné řeči. Ono to zní opravdu jako totální krávovina, ale my jsme to měli fakt promyšlené! Každé písmeno abecedy měl svůj znak, který se nějak četl a plynule jsme se dokázali takhle spolu dorozumět. Bohužel Andrew potom těžce onemocněl když nám bylo kolem 20 a tak jsme si spolu nechali takhle různě po těle vytetovat několik nejhezčích těch písmen na památku, až tady nebude. *Opět poukázal na runu Zraku.* Tohle je písmeno G - vidíš tu spirálku uprostřed? Čte se jako Glote. *Dopověděl s nadšením, aby zněl co nejvěrohodnotněji a doufal, že mu uvěří.*
Slovo sebranka by som si do budúcna vyprosila. *Zakloní pomerne povýšenecky hlavu. Nešlo o zlé slovo, avšak takáto narážka jej pomerne schopne zapadala do jej zmyslu pre humor. Otrie si ruky do zástery a keď spadne reč na budúcu schôdzku len prikývne a pousmeje sa.* To dúfam. *Určite sa neplánovala s Javierom, alebo teda Jargom nejakým spôsobom riešiť. Ľahkému podpichovaniu a jemnému flirtu sa dokázala prispôsobiť, avšak stále si nevedela predstaviť seba v tomto kontexte. Áno jej priateľ odišiel už pred nejakým časom, ale stále.. stále to tam bolo. Bolo pozitívum, že Jargo vyzeral byť pomerne priateľský a to už dokázala uvítať.* /Upíri sú viac cool, ale byť vlkolak je v tomto kontexte o niečo zábavnejšie./ *Na perách jej hral úsmev, kým Jargo vysvetľoval svoje tetovania. Takéto testovanie nefilim ju bavilo, bola len škoda, že do podniku tak často nechodili. Jeden kútik sa tak držal vyššie, ako druhý a na konci sa neovládne a len so smiechom vloží tvár do svojej dlane, aby svoje pobavenie skutočne zakryla.* Takže ste si celú hruď potetoval symbolmi, ktoré si vytvoril v detstve. Zhrnie si to v hlave kým len pritakáva. Pokiaľ ste na to mal peniaze a vyzerá to pomerne dobre tak to asi súdiť nemôžem. Moje tetovania sa väčšinou robili od vplyvom a aj tak vyzerajú. *Prizná zatiaľ čo sa pozrie na svoje ruky po ktorých mala všade len malé symboly, alebo slová. Našťastie to nikdy nebolo príliš veľké čo bola rada.*
*Nechápavě naklonil hlavu na stranu.* Co je špatného na slově sebranka? *Zamumlal potichu na oko smutně ale tak, aby to mohla slyšet. Nahodil perfektně hraný, smutný pohled a párkrát zamrkal svými dlouhými řasami.* Však vypadají dobře. *Ujistil ji a přívětivě roztáhl koutky úst v úsměv.*
Znie nepekne. *Vysvetlí jednoducho zatiaľ čo len nevinne mykne plecom. Nevyzeralo, že to chlapca nijak udrelo do srdca aj keď jeho herecké schopnosti boli pomerne obdivuhodné. Možno by po nociach miesto lovenia démonov mal byť hercom. Je v New Yorku a Broadway je hneď za rohom, obrazne povedané. Z boku jej príde jedna kolegyňa, ktorá jej oznámi nech sa ide najesť nakoľko je momentálne pokojne a objednávky sa nijak nevalili. Bola to možno aj zámienka k tomu, aby sa Aisha prestala zabávať s Javierom, ale to už bolo o inom.* Zdá sa, že som žiadaná inde. *Zloží si zásteru, kým potom pozrie na nefilim, ktorý mohol celú konverzáciu započuť.* Budem sa teda tešiť na ďalšie stretnutie? *Nakloní hlavu na stranu zatiaľ čo len tázavo nadvihne obočie, akoby si uisťovala, že ju muž nenechá vysieť.*
*Poškrábal se na zátylku a kdy se nadechoval aby řekl další větu, přišla za Aishou kolegyně něco jí říct. Slyšel to.* Jasně, nebudu zdržovat. Zaplatím a půjdu. *Opět se nadzvedl, aby mohl šmátrat v zadní kapse a vydolovat peněženku. Vytáhl z ní tolik, kolik si Aisha vyžádanala a položil před ni.* Určitě, dlužím vám to pozvání. *Usmál se koketně a u toho rychle zvedl obočí a vrátil ho do původní polohy.* Kdy budete mít volno? Nebo spíš vám dám telefonní číslo. *Vytáhl z pod piva podtácek, kapsy od kalhot malou příruční tužku, kterou s sebou občas nosí, a na podtácek napsal své telefonní číslo a předal ho Aishe.* Až odejdete z práce a budete mít čas se domluvit, klidně mi napište. *Mrkl na ni a dopil své pivo. Poté se s ní rozloučil, zvedl se z židličky, opustil podnik a mířil zpátky do institutu.*
Určitě mě to ovlivňovat v práci nebude. *Ujistil ho a posadil se k němu. Začal si prohlížet místnost a ústa se mu lehce pootevřely při nepatrném tichém Wow.* /Tady se fakt nudit nebudu. Tolik knih jsem pohromadě už dlouho neviděl! Je to krása./ *Při této myšlence se mu rty opět roztáhly do úsměvu.* Tak s čím tedy začneme? *Zeptal se po konečném probuzení z tranzu. Představoval si totiž, jak tady sedí, čte si knihy, a nebo dokonce píše své vlastní.*
Poviem ti už len o pár zásadách, ktoré tu máme zavedené. *Začne jednoducho a spojí si prsty na stole kým jeho ruky len v pokoji oddychujú.* Bude ti neskôr pridelená časť Inštitútu ktorú budeš musieť upratovať. Budeš ju mať na zodpovednosť a pokiaľ nebude v dobrom stave bude to na tvoju zodpovednosť. Ešte si nie som istý čo to bude ale rozpis nájdeš dole v kuchyni. Okrem iného práve v kuchyni bude rozpis hliadok. *Začne svoju skvelo naučenú básničku, akoby sa nechumelilo. Hovoril to už mnohokrát či na stretávke, keď prišiel, alebo aj keď sa opakoval lebo ho niektorý jedinci nepočúvali.* Na hliadky sa chodí zo zásady vo dvojici aby sme mali prevenciu pred zraneniami a prípadnými stratami. Obzvlášť na to bdiem pri nových členoch nakoľko New York ešte tak dobre nepoznáš. Z každej hliadky, diplomatického stretnutia, alebo akéhokoľvek pracovného jednania očakávame čo najskôr hlásenie. Hlásenia môžeš odkladať do štósu v kuchyni. Všetko je pri jednej skrinke a je tam toho dosť. OD telefónnych čísel na ostatných lovcov po službu kto ide na nákup. *Pokračuje kým si napraví okuliare a pozrie sa do boku, kým uvažuje čo ešte.* Tréningy sú na práci každého jedného lovca individuálne, spoločné tréningy sú však každé ráno v sobotu a účasť je povinná. Pokiaľ by si chcel mať hodinu so mnou, alebo iným učiteľom v Inštitúte stačí nám dať vedieť a dohodneme sa. *Zloží čierne rámy a pretrie si úzke čokoládové oči.* Poprosím, aby si dodržiaval základné pravidlá Inštitútu, dohody a nakázania Spolku. Teraz sa sústreďujeme najmä na čipovanie takže je potrebné si na to zvyknúť.
V čem teda spočívá to čipování? Kdy a jak? To bude asi poslední otázka. *O čipování už slyšel, ale ještě se mu nepoštěstilo se toho osobně účastnit. Poškrábal se na paži a opřel se lokty o stůl a hlavu si podepřel semknutými dlaněmi.* A to kdy a kde mám být se dozvím jen z toho papíru? Takže ho budu muset chodit každý den sledovat? *Vychrlil nakonec a trochu se zastyděl, že je tak hr.* /Co si o mně pomyslí? Že jsem asi úplně neschopný./
Čipovanie podsveťanov bolo uvedené do éteru... asi 4 roky späť. Bolo to však značne spomalené covidom kedy sa takmer úplne prestalo. *Vysvetlí mu drobnú históriu tohto procesu.* Ide o monitoring dolnosveťanom kedy Inštitúty a Preator musia očipovať podsvet. Čipovacie pištole sú v zbrojnici, pokiaľ si s nimi ešte nenarábal môžem ti to vysvetliť keď bude potrebné. Prípadne to vysvetlí ten s ktorým budeš na hliadke, musíš ich nosiť na každej hliadke. *Dodá pomerne výrazne pri čom na znak nesúhlasu len zakrúti hlavou.* Rozpis je na týždeň dopredu a pokiaľ by sa stalo, že si zranený, alebo niečo podobné stačí mi dať vedieť a zmením ho. *Javier asi nemal príliš skúseností jemne sa bál toho, že sa bude viac paktovať s podsvetom, ako pracovať. Nedal to však na sebe príliš znať.* Z mojej strany je to všetko, pokiaľ máš ešte nejaké otázky máš na to teraz priestor ak nie, mám pár vecí ešte dnes na práci.
*Na chvíli se zamyslel.* Asi nemám. Děkuji za přivítání a asi půjdu rovnou zpátky do hotelu pro věci. *Zvedl se od stolu a čekal až se Gabriell taky postaví. Podal mu ruku.* Těším se na svůj pobyt tady s vámi. *Potřásl si s ním a vydal se na odchod.* Tak zatím! *Rozloučil se a vydal se po schodech zpět dolů, v pokoji si vyzvedl svůj batoh a vydal se zpět do hotelu. Rozhodl se jít pěšky a pokochat se přírodou. Míjel parky, stromy, keře, pobíhající civily. Tyto chvilky měl opravdu rád. Mohl tak pozorovat okolní život. Vždy mu přišlo, že civilové v tomto ohledu mají trochu výhodu. Nemusí se potýkat s podsvětem ani démony. Pokud na ně teda nezaútočí. Být lovcem pro něj znamenalo opravdu příliš, ale zároveň vždy trochu záviděl civilům. Prošel stromovou alejí, která byla symetricky seřazená a koruny stromu dělaly stříšku tunelu.* /Krásná to symetrie přírody. Tohle bych taky mohl pozorovat celý den./ *Pomyslel si a na konci tunelu se nacházel hotel. Vešel do něj a mířil rovnou do svého pokoje, kde si začal balit všechny věci.*
*Dnes ho čekal první den v institutu. Zaspal. Sice ne moc, jen o asi půl hodiny, ale pořád to vše bylo zvládnutelné.* Holt si vezmu taxíka. *Zamumlal si pod nosem a belhal se do koupelny, aby si před odchodem stihl dát studenou ranní sprchu. Za pomalé chůze ze sebe pomalu stahoval černé boxerky, které mu obtahovaly jeho mužské křivky. Jedna z jeho předností byl pevný, kulatý zadek. Stoupl si pod tekoucí vodu a chladivé proudíky vody si nechal volně stékat po hlavě dolů až ke špičkám prstů u nohou.* /Miluju takovou ranní spršku. Vždy mě dokázala úplně probrat./ *Pomyslel si a napěnil si vlasy šamponem. Začala se objevovat hutná pěna, proto ji hned spláchnul a s ní i veškeré mydlinky, které se mu nacházely na pokožce. Po sprše se oblékl, vzal si telefon a zavolal taxi službu. Do institutu by to stihl krásně na 10:00, jak byli domluveni, jenomže řidič byl nějaký starý vietnamec, a nerozuměl mu správně adresu, tudíž ho zavezl úplně jinam.* /No to se mi snad jenom zdá!/ *Nadával v duchu a u toho se snažil s řidičem domluvit na správné adrese. Na podruhé už to vyšlo a sice s třicetiminutovým zpožděním konečně stál před hlavní bránou New Yorského institutu.* /Super první dojem jsi udělal, Javi./ *Vynadal si a zapřel se o dveře, aby je oteřel. Uviděl nějakého poměrně vysokého muže, který pohledem propaloval vchod do institutu, podle toho tedy usoudil, že to on na něj čeká.* Já se moc omlouvám za to zpoždění... Narazil jsem na nějakého frajera taxikáře, který očividně asi neumí anglicky, protože mě zavezl někam do háje místo tady... *Pronesl s upřímností v hlase, přičemž přišel přímo k mladíkovi.*
*Keď si povšimne pohyb dvier narovná sa a rukou sa odtlačí od skrinky o ktorú sa opieral. Jeho pohľad mhol byť pomerne zastrašujúci. Išlo však len o kombináciu, výšky zvhľadu a postrádanie príliš jasného úsmevu. Najmä čo sa týkalo faktu, že Javier meškal.* Dúfam, že ide o výnimku nie pravidlo. *Odvetí jednoducho zatiaľ čo vystrie ruku smerom k mladíkovi. Sám už prijal západné zvyky. Predsa len dá sa povedať že mimo Číny žil v tomto momente dlhšie, ako vo svojej domovine. Niekedy mu tieto tradície chýbali, avšak vždy boli prítomne na rodinných stretnutiach. Gabriell sa nedal považovať za niekoho na kom bolo jeho svalstvo viditeľné. Jeho telo bolo útlejšie v porovnaní so Sebastiánom, alebo Calebom. Aj keď mal silu, pod košeľou a s okuliarmi sa často nedostala výzorovo na povrch.* Som Tsai Mei Lan, som miestny učiteľ, ale v neprítomnosti vedúceho Caleba Hawkstona sme spolu s mojou parabatai vedúcimi. *Predstaví sa zatiaľ čo úpenlivo premeriava mladíka.* Ubytujem vás, vysvetlím základné pravidlá a pokiaľ budú otázky rád ich zodpoviem. *Kývne ku Javierovi, ktorý vyzeral staršie, ako na vek ktorý bol písaný v jeho dokumentoch.* Môžete ma však volať Gabriell. *Dodá nakoľko jeho čínske meno v New Yorku príliš nepoužíval, nakoľko by dochádzalo len k skomoleninám, ktoré s mu zdali znehodnocujúce. Takto to bolo jednoduchšie pre obe strany. Spojí si dlane zatiaľ čo kývne do jednej z chodieb, aby ho mladík následoval.* Aké sú prvotné dojmy z New Yorku?
Já jsem Javier Armytage. *Přijal ruku a potřísl si s ním. Prohlédl si ho a říkal si, že na lovce vypadá docela slabě.* /Určitě ho ale nebudu podceňovat. Pokud je tak vysoko postavený, asi nebude zas tak neschopný./ *Pomyslel si, a vydal se za Gabriellem. Prohlížel si vzhled hlavní haly a byl z ní docela unešený. Jejich institut v St. Louisu vypadal podobně, ale ne tak honosně.* Zatím se mi tady líbí. Byl jsem se i podívat v Pandemoniu, jak tam byla ta party, abych poznal pár lidí. Někteří byli dost zajímaví, ale byla tam i jedna milá holčina. Bohužel jsem ale neměl moc příležitost s ní mluvit. *Svěřil se Gabrielli, zatímco ho stále následoval a rozplýval se nad vzhledem institutu.* Přijel jsem v pátek, takže jsem si to tu zatím moc neprohlédl, ale kromě toho týpka v taxíku, je to tady zatím příjemné. *Zasmál se nervózně a prohrábl své tmavohnědé kadeře. Poškrábal se u toho na zátylku a na chvilku se pozastavil, aby si mohl více z blízky prohlédnout ty gotické řežby.*
Pandemonium? *Nadvihne zľahka obočie po tom, ako od muža stiahne ruku a natiahne sa do vrecka po kľúče od jeho izby. Momentálne ich príliš veľa voľných neostávalo. Chodba ktorou šli bola hneď na prízemí a jednu celú chodbu tak lemovali izby obývané lovcami. Po chodbe prešiel aj jeden svetlovlasý mladík, ktorý obom len kývol na pozdrav a išiel v spoločnosti šedej mačky ďalej.* Pandemonium, je často plné problémov. Vlastní ho jeden z najvyšších čarodejov Malachai. Je potrebné si tam dávať pozor. *Varuje chlapca pomerne stroho. Gabriell tam vždy bol len pracovne na hliadke, zvyčajne keď dohliadal práve na niečo, ako dolnosveťanskú party. Nebolo neobvyklé, že sa tam počas splnu objavil besný vlkolak, alebo čokoľvek podobné.* New York má špecifický charakter, nie každému sadne. Niekto si ho však dokáže veľmi rýchlo zamilovať. *Vysvetlí pri čom skoro všetky jeho pohyby boli vyrovnané, pomalšie a v istom smere ladné.* Pripadá ti izba číslo 12. *Zastaví sa pri masívnych drevených dverách s ceduľkou a pomocou kľúčikov otvorí dvere a pokynie Javierovi, aby si odložil batožinu.* Tento zväzok ostane tebe, keby sa s nimi čokoľvek stalo máš stéle, ale zároveň máme aj záložné. *Povie pri čom na moment počká.* Všetky dvere majú svoj význam napísaný na dverách. Na tejto chodbe máme primárne izby a na konci je lokalizovaná kuchyňa. Keď pôjdeš oproti nájdeš aj schody do podzemia a tam máme tréningovú sálu. Na poschodí sa potom nachádzajú viac funkčné miestnosti, ako knižnica, salón, spoločenská miestnosť, zbrojnica a podobne. Všetky sú ti voľne dostupné a môžeš ísť kedykoľvek kdekoľvek. Úplne hore je v neposlednom rade skleník. Obstaráva ho jeden z našich lovcov, ale nepohrdne pokiaľ mu s tým pomôžeš. *Vysvetlí v skratke jednoduchú rozlohu inštitútu.* Oh a ošetrovňa je na rovnakej strane, ako sála. Takže pokiaľ prídeš počas tréningu k zraneniu je to pomerne blízko. *Dodá pri čom pozoruje jeho tichý úžaš.* Yorkshire je pomerne starý Inštitút, či nie je rovnako veľký? *Opýta sa pre svoju zaujímavosť zatiaľ čo si napraví tmavý rám okuliarov.* Nejaké otázky k Inštitútu prípadne? *Opýta sa ešte pred tým, než sa presunie k organizačným informáciám. Nechcel chlapca zahltiť hneď naraz.*
*Zmateně se na něj díval a snažil se zorientovat v té směsi místností, kterou na něj vychrlil.* /Určitě to kdyžtak nějak najdu./ *Pomyslel si a u toho si sundával z ramene malý batoh, ve kterém měl jen peněženku, mobil a klíče. Zbytek si zatím nechal na hotelu. Vylezl zpět na chodbu a zadíval se na Gabriella na důkaz toho, že můžou pokračovat.* V Yorkshiru jsem byl pouze rok na stáži, ale řekl bych, že je zhruba stejně velký. Možná o chlup menší, těžko říct. Ale v St. Louisu je ještě o trošku menší. *Vysvětlil poměrně hrdě a postavil se zpátky vedle něj.* Možná jen jeden dotaz. Jak často jsou zde nějaké potyčky s démony? Ať už tady v institutu, nebo mimo něj? V St. Louisu to bylo docela drsné posledních pár let. *Vychrlil na Gabriella a než stihl nějak zareagovat, vypadla z něj další otázka.* A ještě jedna. Jaký zde máte postoj k podsvěťanům? Spíše přátelský, nepřátelský? /Snad řekne přátelský. Za několik posledních měsíců, možná i let, jsem se dost bavil s podsvětem. Hlavně teda s ženami./
Britské Inštitúty si pomerne bdeli na reprezentácií takže to nie je nič nezvyčajné. *Pristane na jeho slová. V Yorkshire nikdy nebol, poznal pár lovcov, ktorý toto miesto volali domovom, jemu však nehovorilo nič. Postrácalo pre neho akýkoľvek emocionálny spád.* Ah áno St. Louis, čítal som o ňom vo vašej zložke. *Prizná a prikývne. Každý bol hrdý na svoji domovinu, teda zvyčajne. Aj Gabriell rád hovoril o chrámoch, ktoré boli sídlom nefilim v Číne či Japonsku kde sa zdržiaval. Pre neho išlo najmä o rozdielne rozloženie, nešlo o katedrálu v zmysle, ako to poznali všetci. Mal už však vek, aby toto pre neho príliš neznamenalo. *V Inštitúte?* Nadvihne tázavo obočie. *Pokiaľ v St. Louis bol Inštitút infiltrovaný démonmi pravdepodobne potrebuje väčšiu pomoc, ako my tu. *Prizná neisto pri čom si sám vytvorí mentálnu poznámku sa o týchto útokoch viac informovať.* New York je mesto s takmer najvyššou démonskou aktivitou. Preto nie je príliš atraktívne pre mnohých nefilim. Pár rokov späť tu bol otvorený portál do pekla, s týmito následkami sa vypriadavame ešte dnes. *Vysvetlí Javierovi kým len ľahko mávne rukou.* Vzhľadom na rozlohu sú démonske náleziská časté takmer na každej hliadke. Len zriedkavo sa stane, že lokalita je úplne prázdna. Momentálne máme veľké výskyty v Bronxe, snažíme sa však zistiť prečo. Okrem toho tu boli posledné roky identifikovaný 2 vyšší démoni, dúfame však, že sa to už opakovať nebude. *Utiahne si cop zatiaľ čo mu pokynie späť k sále, pri čom mu nenápadne ponúkal či sa chce niekam sám vydať tak môže. Predsa len uvítanie by bolo vhodnejšie v knižnici či svätyni. Mužovi to však prenechával na jeho uvážení.* Pýtaš sa zlé otázky Javier. *Mierne ho skarhá zatiaľ čo mu spadnú kútiky.* Nie je to otázka Inštitútu a ani otázka priateľstva. Nefilim sú pre dolnosvet ochrancovia nie priatelia.
Nemyslel jsem vyloženě v institutu. Měli jsme tam sice pár vpádů to jo, ale nic moc závažného. Myslel jsem hlavně okolí. *Dodal. Zarazil se nad branou otevřenou do pekel, ale pak si uvědomil, že o tom četl. Určitě by byl raději, kdyby zde nebyla tak vysoká démonická aktivita, byl zvyklejší na volnější průběh, ale zároveň se tím mohl ještě víc přiučit, mohl by se stát silnější.* Ukázal bys mi knihovnu? Miluju knihy. Můžeme tam dokončit organizační věci. *Usmál se široce a rukou mávnul do éteru ve znamení toho, že neví, kde tady ta knihovna vlastně je. I přes to, že mu to Gabriell před chvílí sdělil.* No a stejně tak jsem nemyslel to přátelství. Jde mi pouze o to, že mě osobně nedělá problém dobré vycházení s podsvěťany, ale naopak můj strýc je skoro nemůže vystát. Pracuje s nimi pouze kdy to situace vyžaduje, jinak by nevydržel v jediné místnosti s nimi. *Vysvětlil svou pointu a vydal se za Gabriellem, směřujícím ke knihovně.*
*Jelikož je tady Javier jen pár dní a nikoho nezná, bydlel prozatím v hotelu. V institutu prozatím nebyl, takže má všechny věci na pokoji. Je poměrně malý, obsahuje jen postel, mini kuchyňku a koupelnu. Naproti postele na stěně visí televize, kterou si zatím ještě nepustil. Celá místnost byla slazená do tmavých barev, převážně černé a šedé.* /Vždycky jsem chtěl bydlet v takovém stylu./ *Pomyslel si pokaždé, když se do tohoto pokoje vrátil. Když se procházel po městě, zahlédl několik plakátu s pozvánkou na Halloweenskou party v Pandemoniu. O tomto podniku už slyšel, takže věděl přesně, kam jde. Nebylo to ani daleko od hotelu, takže si nemusel zbytečně platit taxíka. Jen na sebe hodil kostým, veškeré zbraně nechal na pokoji jelikož byly zakázané, a vydal se na cestu. Celou dobu se prodíral lidmi, kteří byli na střídačku v kostýmech a v pracovních oděvech. Před Pandemoniem byl prohledám, zdalipak u sebe neskrývá nějaký nekalý předmět a po úspěšném najití velkého ničeho, byl puštěn dovnitř. Bylo tam hodně lidí, takže mu trochu dělalo problém dostat se k baru. Měl na sobě kostým černého anděla, který měl poměrně široká černá křídla. Naštěstí byly efektivně upraveny, takže obsahovaly na každé straně drátek a skrytou konstrukci. Když drátek byl povolen, křídla se svěsily podél těla. Pokud se natáhl a zahákl za háček, byly naopak roztažené. Když se prodral davem, povolil oba drátky a svěsil svá křídla. Sedl si na barovou stoličku a poupravil si své knoflíčky od černé košile. Měl rozeplé dva vrchní, ale rozhodl se k nim přidat i třetí a tak odhalit větší část své hrudi. Rovněž si vyhrnul rukávy do půli předloktí a opřel se o barový pult. U barmana si objednal pivo hned, jak se mu začal věnovat, a s chutí se napil tohoto lahodného nápoje. Chvilkami sledoval dění kolem, poslouchal hlasitou hudbu a prohlížel si kostýmy ostatních. Zahlédl hodně známých cosplayů, všechny byly povedené. Většinu času ale hleděl do sklenice s pivem.*
*Dominic se na ESHE usmál. Potom si převzal zapalovač, kterým škrtl u své cigarety a zapálil si tak. Hned poté se podíval opět na ESHE, a zapalovač jí vrátil.* Jo, mám tady doprovod, jednu kamarádku, stojí támhle. *Pronesl Dominic, načež ukázal zase ve směr k Nat. Krátce jí zamával, a poté se otočil zpátky k ESHE.* Musím ale říct, že suprově ladíte. Taky jsme zvolili ladící kostýmy. Myslím si, že pro dvojice je to fakt to nejlepší. *Usmál se upřímně Dominic. To už k nim ale běžela NAT. Starší upír se jen tak tak otočil, aby se mladé upírce postavil do cesty. Upřeně se jí zadíval do očí, a tiše zavrčel.* Nat, ne. *Pronesl a potom naklonil hlavu na stranu, zatímco začal používat Encanto.* Teď se hezky uklidni, a vrať se za Elaine. Já se ti budu za chvilku věnovat, ano? *Usmál se jemně na upírku, zatímco se pohledem přemístil na starší upírku, doufají, že tady si Nat proteď převezme. Přeci jen stáli pořád před barem, kde mohlo projít spoustu dalších civilů bez zraku.*
HIRAME! *Vyjekne překvapeně přes hudbu a otočí se k němu čelem, aby čaroděje objala.* Mířila jsem pro drink, takže tam klidně uteču i ve tvé společnosti. *Mrkne na něj vesele, zachytí jeho ruku, aby se jí neztratil a začne se proplétat davem, který jim zrovna mnoho osobního prostoru neposkytuje, takže i když se snaží do nikoho nevrazit, občas někdo vrazí do ní a ona musí zpevnit stisk. Někomu se dokonce omlouvá, protože mu v kanadách šlápla na nohu, jak ji někdo jiný postrčil, ale vesměs bez úhony se dostanou k baru a Triss se ho zachytí jako topící se kruhu a potáhne HIRAMA za sebe, aby ho někdo neodstrkal a snaží se moment zachytit pozornost barmana, aby jim objednala dvojitou whiskey, protože to usnadní dost věcí a nebudou si objednávat tak často.*
*Naštěstí pro něj komiksová postava, za níž se rozhodl na dnešní party do Pandemonia jít, neměla vůbec odlišný styl oblékání od toho jeho. Minimálně co se pak toho společenského oblečení týkalo. Na pohodu si tedy mohl vzít a obléct si bílou košili, doufajíce v absenci jakékoliv nehody, a kalhoty s vysokým pasem. Větší boj byl ještě před tím, poněvadž Deleon, onen charakter, byl oživlá panenka v lidské velikosti. Pomocí makeupu, který si vypůjčil od jedné upírky z klanu, si tedy naznačil klouby jak na jednotlivých prstech, tak i na zápěstí. To samé pak zopakoval i na druhé ruce, než vypůjčené předměty znovu vrátil. V rychlosti si následně sbalil do brašny věci, co mu samozřejmě nesměly chybět - mobil, peněženka, skicák a pár tužek s gumou. Hold v tomto byl nepoučitelný. Prostě byl rozhodnut, že si ten svůj skicák bude tahat pořád při sobě. Už si to nenechal nikým vymluvit. Nicméně jakmile byl sbalen a připraven, dolezl už jen za Sashou, s nímž na party měl jít, že už můžou vyrazit. Jakmile pak po té cestě překročili práh Pandemonia, zamířili hned k baru, aby si mohl dát hlavně Tay něco na kuráž. Nuže, nikoho však už pak nepřekvapilo, když si mladší fialovovlásek zrovna sedal a omylem u toho drcnul do muže (CALIBANA), který seděl vedle něj. Když si to uvědomil, k neznámému se otočil, aby si ho prohlédl a zjistil, zda se kvůli tomu drcnutí náhodou nepolil.* Omlouvám se. *Tak či onak podal omluvu, během čehož se nervózně podrbal za zátilkem.*
*Dragos dorazil ke klubu, oblečený v bílo zlaté kombinaci. Své sako, pod kterým měl černý rolák, vytáhl ze skříně v sekci osmdesátá léta a přísahal by, že ho od té doby neměl na sobě, nicméně teď se mu hodilo. Bylo celé pošité flitry, které byly bílé z jedné strany a zlaté ze strany druhé, takže když někdo přejel po jeho ruce a flitry tak obrátil, tak měl náhle na saku zlatou čáru. K nim měl bílé kalhoty prošívané zlatou nití, které byly zřejmě jen asi o dva roky mladší než sako. Na nohou pak bílé boty z kůže a zdobené zlatými přezkami. Přes ruce měl pak zlaté rukavice, které kromě toho, že skrývaly některé ochranné předměty, skrývaly i prsten, jenž mu dal Robert; zatím nezaktivovaný. Samotné rukavici byly magicky propojené s pláštěm, který mu visel na zádech. Plášť byl stříbro zlatý a momentálně splývavě vlál kolem jeho těla. Když by však na jeho povrh položil jednu nebo druhou rukavici, tak by se zvedl a zpevněl do podoby křídel. Ne zrovna typických, ale kdo vlastně ví, jak andělé vypadají. Ano, přesně tak. Dragos, krvelačný a sadistický upír, si vyrazil za bílozlatého anděla. Andělský přívěšek se mu i houpal na krku v kontrastu s černým podkladem. Poslední součást jeho kostýmu byla maska s péřovou korunou, kterou měl ale momentálně v ruce a sledoval dění před klubem. Nějakého chudáka momentálně ochranka otočila a poslala do háje, protože měl u sebe magické předměty. Dragos nevěděl jaké, ale stačilo mu to, aby se otočil a zamířil oklikou klub odejít. Malachai mu už před nějakou dobou řekl o zadním vchodu pro zaměstnance. Nešlo ho vinit, měl slabou chvilku, a Dragos toho jindy nijak nezneužil, nicméně teď dle něho neměl na výběr. Chvíli mu trvalo ten vchod najít, netušil jak moc ho vůbec využívali, ale nakonec se dostal nepozorovaně dovnitř. Když byl v klubu, tak aktivoval příkazem prsten, který se postaral, že jeho tvář ani hlas nedokáže nikdo identifikovat a každému se bude jevit jinak. Poté nasadil na tvář svou masku a vstoupil do víru zábavy. Tedy.. Ještě se chvíli proplétal mezi zaměstnanci, než se objevil v centru klubu, ale to nebylo podstatné. Než by mohl začít hledat někoho známého, tak se rozhodl si obstarat něco k pití a tak zamířil k baru. Pod maskou se škodolibě zazubil, když zahlédl první známou tvář.* Vidím, že jste pochopila, že tak krásnou tvář není třeba schovávat pod maskou? *Pronese k TRISS, když si u barmana objedná bourbon.*
*Jakmile dostal svou sklenku byl velice spokojený. V klidu seděl na své židli, po chvíli ho ale začalo štvát, že si nemůže hlídat záda a tak se otočil, svou sklenici v ruce a zády se opřel o bar, aby to bylo pohodlnější tak se ještě podepřel pravým loktem, upil trochu ze své whiskey. Příjemně pálila na jazyku ale jinak mu to moc nedávalo.* /Zajímalo by mě, zdali v baru pro podsvěťany podávají i krev, minimálně zde bych to čekal./ *Po chvíli si všiml osoby, která se usadila vedle něj. Měl na sobě kostým anděla, ale ještě něco ho upozornilo, že se nejedná o civila. Jeho runy.* /LOVEC, upřímně někoho takového bych nečekal na baru./ *Vklidu upíjel ale jedním okem ho pozoroval. Nevěděl co od něj čekat, vzápětí ho ale něco překvapilo. Cítil náraz do svého těla. Svou pozornost od JAVIERA přenesl na upíra vedle sebe (TAY). Změřil si ho pohledem, bylo mu jasné že v tomhle kostýmu nebude jen tak někdo, proto nasadil jeden ze svých úsměvů.* Vůbec nic se nestalo, ale tvou omluvu přijímám. *Pozvedl sklenici.* Copak piješ? *Sedl si normálně tak, aby seděl vedle něj a lehce naklonil své tělo. aby na něj byl otočený čelem.* /Tohle by mohlo být užitečné./
*Vzala si zpátky zapalovač a cítila, jak se Orion s úlevou uvolnila. Měl doprovod, takže nebude mít důvod ignorovat své přátele. Alespoň jí to ušetří večerní hádku. Eshe se otočila za dívkou, na kterou DOMINIC ukazoval a usmála se na ni, protože si všimla, že se dívá jejich směrem. Čeho si však nevšimla byla chvíle, kdy se NAT rozběhla a mířila přímo na ni.* Alespoň se kdykoliv můžeme zase najít, *chytla Orion za pas a ušklíbla se. Úšklebek jí ale dlouho nezůstal, jelikož si konečně všimla, že se k nim někdo blíží. A rychle. Nadzvedla zvědavě obočí a dřív, než mohla na NATALII upozornit, DOMINIC jí posloužil jako živý štít.* /Jako kdyby mi to něco připomínalo./ *Slabé vzpomínky, které olizovala mlha se na chvíli rozvířily v mysli Eshe, ale detaily poskytnout nemohly. Zřejmě déjà vu. Eshe se vyklonila zpoza Dominica a zvědavě si prohlédla NAT.* Nechci si tě krást pro sebe, klidně běž, jestli je to třeba. *Promluvila k Dominicovi a zároveň mrkla na Nat, zřejmě to považovala za žárlivý akt.*
*Elaine vzala Nat za vlasy a tahala ji od DOMINICA ale Nat se jentak nenechala odtahnout, zavřela a drápla po DOMINICA a ESHE* Malinký...Kous! *Elaine jí vzala kolemnpasu a táhla jí zpátky* Jdeme! No tak! *Nat se přestala cukat ale furt vrčela na ESHE. Elaine ji držela pevně a Nat se postupně uklidnila* ..To bylo..lehce trapné..*Elaine jí dala napít jejího drinku a uklidnilo jí to vic* Je minto líto ale Nat moc ráda objímá víš..*Elaine se usmála a pomalu pustila Nat*
*Sotva přišel do klubu, už měl koho otravovat. To se mu líbilo. Zvesela se proto na TRISS usmál a objetí jí s radostí oplatil.* To bych byl rád. *Odvětil jí, načež se jí nechal k baru zatáhnout. Podobně jako ona se pak případně během cesty omlouval, když do někoho drcnul, či někomu šlápl na nohu. Ačkoliv na to i místy zapomněl. Nuže, stává se. Naštěstí pro něj si toho nikdo nevšiml, aby ho pak zastavil. Skutečně tak oba dorazili k baru bez úhony. Spokojeně se tak na ČARODĚJKU usmál.* Tak, přežili jsme cestu k baru..to chce minimálně dvojitou whiskey..nebo nám mohu objednat něco se slivkou. *Řekl směrem k ní a nad poslední částí svého projevu se zamyslel. Když si naposledy objednal Crush Arrow, tak špatné to nebylo. Nicméně z tohoto vnitřního „souboje“, kdy se rozhodoval mezi různým výběrem alkoholu, jej vytrhla další osoba, co se u nich vyskytla. Na neznámého maskovaného muže (DRAGOSE) se podíval, než svoji hlavu otočil zpět k TRISS, k níž se naklonil.* Ty ho znáš? *Optal se nechápavě, i když to asi bylo zcela zjevné, že minimálně muž jeho kamarádku zná.*
*Dominic si vyslechl, co ESHE říkala. Potom se podíval opět na Nat, a hned na to se mrkl zase na ženu.* Ale ne, tady o nic nejde, teda jako, ne, opravdu o nic nejde. To je v pohodě. Vážně. *Usmál se potom na ESHE, a pokynul jí hlavou.* No, dámy, nechtěly by jste odvést dovnitř? *Zeptal se, věděl, že civilové se tam jen tak nedostanou, a tak se chtěl nabídnout, jako možný doprovod, se kterými by tam mohly dívky projít bez problémů. Potom už vrátil pohled opět k NAT. Když si všiml že jí Elaine vede zpátky dovnitř Pandemonia, došel k závěru, že se o ní na chvilku postará, než se jí zase bude věnovat on. Poté se opět otočil zpět k ESHE.* Tak co, půjdete tedy se omnou? já jen že dostat se tam je občas náročné, ale mohu říct že jste můj doprovod, a možná to pak bude jednodušší. *Uculil se od ucha k uchu.*
*Jack nie je práve nadšenec do takýchto halloween párty.* /Ale z času na čas neuškodí.../ *Vraví si v duchu keď si na hlavu dáva klobúk aby jeho oblečenie Indiana Jonesa bolo dôveryhodné. Potom už teda vyrazí k taxíku, ktorý ho už dobrých päť minút čaká pred domom. Cestou ešte napíše Jasonovi. Síce je Jack dohodnutý, že tam ide s pár kolegami ale určite by ho tam rád videl. V rámci možností newyorskej dopravy príde na miesto stretnutia relatívne včas. Čo v praxi znamená, že už ho tam kolegovia čakajú. Pozdraví sa s nimi, pár z nich pochváli kostýmy a do iných si rýpne. Kym čakajú v rade, ktorý sa do vstupu Pandemonia posúva pomaly tak si ešte stihne zapáliť jednu cigaretu. Klasickú, keďže svoju elektronickú si zabudol nabiť. Pri vstupe sa navzájom s SBS prezrú pohľadom. Jack vie čo sú zač. Oni vedia kto je Jack. Viac si ani povedať nemusia, takže ho tam pustia aj s kolegami.* To je nejaká protekcia? *Spýta sa ho kolegyňa v kostýme catwoman.* No, poznáme sa zo základky. *Zaklame až sa mu od huby práši ale keď vidí ten jej chápavý pohľad tak usúdi, že mu to zožrala. Cez dav ľudí sa postupne prepracuje k jednému z barov,* Whiskey! *Zakričí keď sa konečne k nim dostane barman. Ostatní kolegovia si tiež objednajú.* /Je tu fakt plno./
*Seděl vedle chlápka, co byl převlečený za mušketýra.* /To je docela propracovaný kostým. Určitě nebyl nejlevnější./ *Pomyslel si a dál si prohlížel detaily onoho kostýmu. Věděl o tom, že před chvílí byl pozorován on, ale předstíral, že se nedívá. Pivo měl téměř dopité, proto na barmana mávl rukou, aby si mohl objednat. Dal si stejné pivko, ale k tomu si nechal nalít i whiskey.* Poprosil bych ještě jednu rundu whiskey! *křikl na barmana než stihl odejít k dalšímu a sklenici s whiskey rovnou překlopil do sebe. Barman zareagoval opravdu rychle a než položil skleničku na pult, stála mu tam už druhá.*
*Sashu Taylorova nešikovnost už nepřekvapovala. Za tu dobu, co ho měl na starosti, si už na podobné nehody zvykl. Reagoval tak akorát zavrtěním hlavy, kterou pak natočil směrem ke CALIBANOVI, kterému věnoval omluvný pohled, než si raději vedle Taylora konečně sedl a hned si ho k sobě přitáhl blíž, aby byl připraven jej případně chytit, kdyby nějaký z civilů, kteří zde byli rovněž přítomní, začal z nějakého důvodu krvácet. Mladší mezitím přehodil jednu nohu přes tu druhou a ruce si složil do klína.* Červené víno, proč? *Optal se lehce nechápavě. Starší si mezitím dovolil volnou rukou se lehce plácnout do čela, když tak pozoroval to, co se dělo před ním. Sám se pak raději otočil k barmanovi a pro sebe si objednal panáka Tequily. Mimovolně se během toho podíval i na JAVIERA, když jej zaslechl vykřiknout jeho objednávku.*
*Nechápavě hleděla NAT do očí. Chovala se jako zvíře, což by jí bylo odpuštěno, kdyby na sobě měla kostým zombie, ale to nebyl ten případ. Eshe se snažila zůstat v klidu, možná byla mentálně nemocná, takže by nebylo vhodné se smát nebo rozčilovat. Eshe se pouze slabě usmála, tak jak to falešně dokázala a podívala se na DOMINICA. Raději se k té situaci nevracela, i když by zasloužila trochu lepšího vysvětlení.* Minule jsem se do klubu dostala, ale upřímně, *naklonila se k DOMINICOVI,* znovu ten večer opakovat nechci. *Eshe se ušklíbla a poté už ho následovala i s Orion dovnitř Pandemonia, kde jejich večer teprve začíná.*
*Elaine vytahla balíček krve pro případ nouze a dala to Nat než jí vrazila pohlavek* Au! Za co? *Nat pila krev jak CapriSun a Elaine se zamračila* Ani kapka krve a ty takhle šílíš? *Nat se styděla a sedla si na židli, teď jen čekala na Dominica* Promiň.. *Elaine si sedla vedle Ní a povzdechla si.* Prostě to vypij ať někoho nezabiješ..
*Jeho úsměv se při TAYLOROVĚ odpovědi rozšíří.* A nedal by sis něco tvrdšího? *Pozvedne skleničku ke rtům a lehce upije. Spíš jde o škádlení TAYe než cokoliv jiného. Na chvilku zaměří pozornost na muže, který se plácl do čela při odpovědi Taylora.* /Že by byl upírek na vodítku? Takhle mi moc informací neřekne./ *Svou pozornost přesunul na toho pohledného upíra před sebou. Rozhodně mu to sedělo. Jeho oblečení vypadalo na něm perfektně a z toho důvodu mu ani nedělalo problémy působit víc flirtovně.* A když už jsme u toho, Caliban. *Natáhne k němu ruku a čeká zdali mu ji podá zpět.*
*Dominic se na ESHE umásl.* No, tak teda dobře, doufám, že se budete bavit dámy. *Když pak prošli dovnitř, tak se pro teď Dom s ESHE rozloučil, načež se vydal hledat Nat. Netrvalo mu to ani tak moc dlouho, za chvilku jí měla. Vydal se cestou k ní k baru, kde se pak zastavil, ještě si sám doobjednal nějaké to pití pro sebe, a potom došel až k dívce.* Tak co, už lepší? *Zaptal se a podívals e jak na Natalii, tak i na Elaine, ptals e obou. Přeci jen, Elaine byla Nataliina chůva. Když viděl, že Nat je o něco klidnější, tak se posadil vedle ní.* Ta holčina je v pohodě, nic nepoznala, takže není se čeho bát. *Mrkl a ujistil tak opět, Nat i její doprovod.* Co kdybychom se napili, a pak šli třeba tančit? *Optal se s úsměvem Dominic.*
*Dlho nikde nebol. Držal smútok za úmrtie svojej speváckej modli. Až dnes sa podarilo jeho spolužiakom ho vytiahnuť von. Kostým mu tiež nachystali a nie je z neho práve nadšený. Top Gun ani nevidel. Nevie ani kto je Maverick. Musí síce sám sebe priznať že v tej kombinéze pilota vyzerá dobre ale to je asi tak všetko. Zarazí si slnečné okuliare cez ktoré nevidí absolútne nič, viac na nos a ide. Cesta je vcelku veselá. Najmä preto, že s končili v kolóne a tak teda stiahli pár jointov. Takže keď prechádza kontrolou SBS v Pandemoniu, je zhulený na mraky. Čuduje sa, že ho pustili. Ani sa nerozkuká po výzdobe... cez tie slnečné okuliare vidí len tie neonové obrazy... už je ťahaný na parket. Tak to tam roztočí spolu s nejakou kamarátkou.*
NA JEDNOM Z BAROV SA POKAZILA PIPA... ČAPUJE SA PIVO ZADARMO, KÝM SA NEVYČAPUJE CELÝ SUD
*Všiml si, že se na něj zadíval i společník CALIBANA, jehož jméno zaslechl v jejich konverzaci, a uvědomil si, že to bylo docela nahlas, i přes tu hlasitou hudbu.* Pardon, to bylo více nahlas, než jsem chtěl. *Zasmál se a na oko nervózně upil ze své whiskey.* Skvělá volba, mimochodem. *Řekl CALIBANOVI a symbolicky pozvedl skleničku, protože zpozoroval, že pijí stejnou whiskey.* /Že by přecejen nebylo tak těžké s někým v novém městě navázat konverzaci?/
*Nat srkala pytlík krve a koukla na Dominica, Elaine si povzdechla* Jo Nat je v pořádku..jen bych ocenila kdyby se nesnažila sežrat civila! *Natalie se schovala do bezpečí kapuce pláště a zanučela potichu* Promiň..*Uslyšela ruch u pipy a zvedla hlavu* /Musím to napravit nějak/ Hele!.Koukej! Pivo zdarma pojď si dát! Alespoň ti to napravím..
Tak já moc dobře vím, že na mol budeš, to jako já s tím tak nějak počítám, to se neboj, ale běda ti, pokud tě napadne navléknout si na sebe něco takového nebo tomu podobné, tak ti tady a teď říkám, že ti nevěsta uteče. *Zasmála se.* A neboj se, jakmile uvidím ten tvůj pohled říkající, mám něco v plánu, tak tě asi někam přivážu, abys nic neudělal. *Culila se jako pako a pak si znova nasadila svou masku, načež na féra pohlédla.* Ano počítá, dorazí se mnou Jeff, James a Anthony, jsou šikovní, takže to půjde rychle. *Mrkla na něj a to se k nim už přidala i další upírka, taková její ochranka, kterou občas sebou měla, když bylo potřeba.* Ahoj Leo. *Mrkla na ni, jelikož si dívka na sebe vzala kostým zápasnice a že ji to teda sedělo. Dívka jen oběma kývla na pozdrav a pak se rozhlížela kolem. Aless chtěla něco REMIMU říct, ale to už uslyšela známy hlas, za kterým se otočila. Byl to KIM, tak civilka, kterou chtěli najmout na svatbu.* Ahoj. *Kývla jí na pozdrav i upírka a pak koukla na svého nastávajícího.* Tak co jdeme? *Optala se a pomalu zamířili ke vchodu.*
*Dominic se podíval na Nat a potom ještě na Eliane.* Jasně, tomu rozumím, ale přeci jen, je ještě mladá, ale myslím, že časem to zvládne, každý jsme nějak začínali, no ne? *Usmál se na její chůvu a potom se otočil na Nat.* Pivo zdarma? Jo? Tal teda půjdeme, ale abych řekl pravdu, pivo s krví jsme ještě neměl. *Zasmál se pobaveně Dominic, načež pak vzal Natalii za ruku a vyběhl s ní k místu, kde se volně čepovalo pivo. Podíval se na barmana a pokynul na něj.* Dvakrát, prosím. *Pronesl svou objednávku, než pak otočil pohled zase na Nat.* Ale pak už ten tanec!! *Pronesl.*
*Jakmile si vyslechl, co říkala ohledně toho kdo tedy přijde na okenice, tak se usmál.* Tak fajn, počítám s tím. *Jak se tak Remi koukal kolem sebe, tak jej z jeho tichých úvah, kterých ale upřímně Remi v hlavě moc neměl, vytrhl známý hlas. Jednalo se o Kim, i když mu chviličku trvalo ji poznat. Jakmile ale rozpoznal, o koho se jedná, tak se zářivě uculil od ucha v uchu.* Kim! Páni, tobě to teda zatraceně sekne! *Pronesl, pak se ale zlehka zarazil, protože si vzpomněl na to, jak se posledně, když spolu všichni tři, i s Aless byli, jeho upírka chovala. Proto se na ní podíval, snad aby jí pohledem ujistil o tom že jí jen a pouze chválí její kostým, a potom se podíval opět na civilku.* Co tady děláš? Taky se jdeš trošku pobavit? *Optal se, protože přeci jen, tak nějak o Pandemku věděl, že civilové bez zraku se tam dostanou jen velice zřídka. Proto si úplně nebyl jist, jak na tom bude dívka a její případný vstup dovnitř klubu. Pak si ale všiml nově příchozí, a byl rád, že Aless vzala vážně jeho apel na to, aby sebou vodila Leandru jako ochranku. Koukl se na nia pokynul jí, an víc se moc nezmohl. Žena v něm totiž vzbuzovala sama respekt.*
*Náhoda tomu tak chtěla, že je zrovna na svých toulkách po civilském světě, když mu cinkne zpráva od Jacka.* /Halloweenská party? Co to vůbec je?/ *Nemotornými gesty překlikne na telefonu na strýčka Googla, který mu v takových chvílích je oporou a hned ho zahrnou nevkusné obrázky civilů převlečených za podsvěťany. On sám je jako obvykle oblečen v dobře padnoucím černém obleku.* /Ale Jacku.../ *Znechuceně nakrčí horní ret, ale nemůže popřít, že něco v něm se pro večírek nadchne.* /Má to být v Pandemoniu, tak tam by snad mělo být méně tohohle-/ *Kousne se do rtu při pohledu na cvakací upíří zuby a klauní makeup* /A více kreativních podsvěťanů. Ale kdoví, může to také být to nejhorší, co Google nabízí./ *Nakonec tam tedy zamíří, a jelikož je to impulzivní rozhodnutí, nemá žádný kostým. Stoupne si do fronty a na vlastní oči vidí, jak vyhazovač vykopne pár bez kostýmu před ním.* /Oh./ *Podívá se bokem a na zdi si všimne letáčku na akci, kde je napsáno, že je kostým povinný. Fronta se díky extenzivnímu vyhazování hýbe docela rychle, a tak musí Jason stejně rychle přemýšlet. Většinu civilských filmů ani seriálů neviděl, a tak má možnosti na výběr dosti omezené. Nakonec se rozhodne pro to, co je mu teoreticky nejblíž a iluzí si vykouzlí na zádech třpytivá zelená vílí křídla, která v určitém světle jakoby mizí a znovu se objevují, sundá si sako a rozepne si košili až k vypracovanému břichu. Kůži v rámci iluze pokryje zlatým prachem a odhalí špičaté uši.* /Je mi špatně./ *Uzná, když se podřídí lidské představě víl, přestože se to snažil co nejvíc nebrat ofenzivně. Ovšem křídla inspiroval tím, co už ve Faerii viděl a jediné, co by mohlo být bráno jako nepřesné, je třpyt na hrudi, který mu ale přijde na večírek vhodný. Přeci jen víly vílí prach používají spíše jako zbraň, nežli jako ozdobu.* /To nevím, jestli zvládnu.../ *Přemýšlí nad dalšími kostýmy a snaží se inspirovat obrázky na internetu, ale nic pro něj není dost dobré. Když už najde něco, co ho zaujme, tak neví, odkud to je a nechce být za blbce, když se ho na masku někdo zeptá. A tak zůstane v iluzi svojí verze Zvonilky. Povzdychne si a posune se ve frontě blíže k vyhazovači, poražen vlastním kreativním blokem. Vyhazovač se nad jeho kostýmem ani nepozastaví- protože přes Jasonovy předsudky vypadá vážně dobře- a už už ho chce začít prohledávat, jestli nemá zbraň. Jason ho však zastaví gestem ruky a pak si ukáže na tvář.* Nemusím s sebou tahat jinou zbraň, než jsem já. *Vyhazovač to zjevně pochopí tak, že se Jason egoisticky domnívá, že je tak neodolatelný, že víc nepotřebuje a rozesměje se.* Roztáhni ruce, Krasoni. *Jason se zamračí a v klidu kolem vyhazovače projde dovnitř. Do mysli mu totiž nasadil to, že žádnou zbraň s sebou nemá a může projít. To vskutku nemá, jen na sebe odmítá nechat sahat nenechavým sekuriťákem. Sám pro sebe si protočí panenky a rychlým krokem se vydá k baru.* Bourbon. Dvojitý. Bez ledu. *Usadí se znaveně na stoličku, jak kdyby právě uběhl maraton a dramaticky se opře o bar. Ve své blízkosti slyší JAVIERŮV nervózní smích a donutí ho se podívat, kdo všechno na BARU je.* Narváno... *Zamumlá si sám pro sebe.*
Nápodobně, Remi, oba vypadáte fantasticky. *Kim se na REMIHO i ALESS zářivě usmála. Její kostým v kombinaci s jejím úsměvem, absencí čehokoli magického či nebezpečného a tím, že prohodila alespoň pár slov s REMIM a ALESS nakonec jedhono ce členů ochranky obměkčilo a pustil ji dovnitř. Značně se jí tím ulevilo, představa, že by se v tom kostýmu měla hned vracet domů ji zrovna netěšila. Křídla si ještě malinko stáhla, aby se bez problému propletla prostorem a připojila se, alespoň na chvíli, ke dvojici, kterou už žnala. Byla sice s nimi nějaká další žena, která pro ni byla neznámá, na tu se jen zdvořile usmála.* Koukám, že párové kostýmy letos fakt letí. *Jen za tu chvíli, co čekala venku a pozorovala ostatní, jich napočítala přes dvacet, pak to vzdala.* Nějaký zvláštní důvod pro výběr Marvalu, nebo vám jen přišly fajn? *Zeptala se zvědavě.*
*Nat ho následovala a usmála se na něj, Elaine na ně dohlížela opodál a konečně měla čas má svůj drink. Nat vzala půl litr směsi krve a piva a příťukla si s Dominicem než celou sklenici dala pomalu na ex* Jdem Na too..*Lehce se zamotala a Usmála se* Wow..
*Po celkom dlhej dobe sa k nemu a jeho kolegom dostane alkohol. Postrehne, že časť ľudí išla k inému baru. Dokonca sa k nemu donesie, že tam je pivo zadarmo. Nie je fanúšik piva, takže zostáva na bare.* Hej! *Povie, ale nie tak nahnevane ako by chcel. Kolegyňa v oblečení sestričky mu zobrala klobúk a dala si ho na hlavu. Zakrúti hlavou a objedná ďalšiu rundu. Zatial teda dopije svoju whiskey a keď sa rozhliadne a zbada JASONA... ani nestihne prehltnúť. Len mu z pusy tá whiskey vyžblnkne a tak si pokecká nohavice.* /Trblieta sa mu hruď?/ *Nadýchne sa a pritom vdýchne aj alkohol. Začne sa dusiť a kašlať. Snaživá kolegyňa v príliš krátkych šatách a jeho klobúkom na hlave ho začne búchať po chrbte.*
*Mladý upír zlehka zavrtěl hlavou. Tvrdší alkohol rozhodně neměl zatím v plánu pít. Raději zůstával u toho, čím své chuťové pohárky potěšil vždy, když do nějakého baru zamířil.* Ne, tvrdé piju zřídka kdy. A dnes na to rozhodně chuť nemám..ale děkuji za optání. *Slušně CALIBANOVU nabídku odmítl. Pravděpodobně i pro své bezpečí. Bůh ví, co by se stalo, když by si po delší době šlehl něco trošku silnějšího, než je alkohol, který si dává běžně. CALIBANOVI svoji ruku docela nejistě podal, jak mu pravila slušnost.* Taylor. *Představil se, načež svoji ruku stáhl zpět do svého klína, pokud mu ji samozřejmě upír pustil, a podíval se přes CALIBANA na JAVIERA, když se připojil k jejich konverzaci. Zběžně si jej prohlédl, slovně se však nevyjádřil.*
*Ako si tak veselo tancuje ani nepostrehne že sa celkom veľká časť jedincov z parketu začne presúvať k baru kde sa rozdáva pivo zadarmo. V tých okuliaroch nemá ani šancu niečo postrehnúť. Chvíľu sa mu darí vyhýbať ľuďom lenže zrazu keď ide chlap v kostýme veľkého ľadového medveďa... Thierri je pri svojej výške takmer nepostrehnuteľný. Najmä keď jeho oponent má viac ako dva metre. Ani nevie ako a hromada bielych chlpov doňho vrazí a on zletí na zem ako plnený langoš.* Super... *Zahuhle keĎ sa zberá zo zeme ale toho nejaka teniska ešte k zemi... asi omylom... prišliapne.* ... super... *Povie takmer bez dychu. Funí do špinavého parketu a sleduje ako mu dav dupe po okuliaroch.* /Boli celkom drahé./ *Keď aj druhý pokus skončí s tým že ho nejaká bagandža pritlačí k zemi tak kapituluje a zostáva tam ležať.* Hlúpa Amerika. *Huhle do zeme a čaká či ešte niekto si naňho šliapne.*
Chápu, pak tedy doufám, že si jej užíváš. *Na své tváří drží úsměv a snaží se zaregistrovat nějakou změnu v jeho chování či cokoliv. Uslyší pochvalu od anděla za sebou. Otočí na JAVIERA hlavu.* Díky, jde vidět, že v tom máš dobrý vkus. *Podotkne ale svou pozornost přesune zpět na TAYe. Když k němu ruku natáhne, tak ji pouze stiskne a nechá ji sklouznout zpět do jeho klína. Pohledem ruku následuje načež se opět na upírka podívá. V tom kostýmu vypadal poněkud jemně, ale byl si jistý že síly má určitě dost, přece jen to byl upír a ty není nikdy potřeba podceňovat.* Jsem ve městě nový, zatím jsem tu moc míst nenavštívil. Je tady noční život vždycky takhle rušný? *Optá se a rukou ukáže na davy lidí okolo.*
*Je mu ľúto, že s ním Lóni dnes nemohol prísť, hlavne preto, ako sa obaja tešili na svoje kostýmy, do ktorých sa mohli navliecť a splynúť prirodzene s prostredím. Nakoniec sa do Pandemonia dostal sám vo svojom líščom prestrojení, ktorého výrobu a kúpu si užíval viac, než by sa na dospelého človeka patrilo, hlavne ak má tá osoba stodvanásť rokov. Ale to už je jeho postihnutie, s ktorým žije, tak ako s tým, že kde je veľa ľudí, tam budú drogy a kto má po ruke najlepšiu kvalitu? Všetci môžu pozrieť na neho. Pandemonium je aj v plnom prúde, keď sa konečne dostane na miesto, keďže chcel ešte chvíľu času stráviť so svojim priateľom, a tak keď aj vstúpi, vo všetkých tých maskách nedokáže príliš dobre rozoznať osoby, pokiaľ to nie sú kostýmy bez prekrytia tváre.* /Tak toto bude zábava./ *Prebehne mu hlavou a nevie, či je z toho nadšený ako malé dieťa, alebo má z toho stres a je mu smutno. Keď pomaly vstúpi medzi ľudí, zaslúži si niekoľko pohľadov od okolo stojacich osôb, akoby im práve do pitia niečo vhodil a oni si to všimli. Možno aj hodil. Rád funguje nezahliadnuto a skryto, kým by ho niekto špecificky nezastavil s požiadavkou na niečo špecifické - drogy, tanec, podržanie vlasov na záchodoch, so všetkým rád pomôže, ak môže. V dave tancujúcih ľudí sa aj on sám veselo hýbe do tanca, ledva ukladajúc nohy na zem, ako sa dvíha a krúti a točí, ignorujúc, ako mu niekto stupne na oblečenie, o ktorom očakáva, že po dnešnom dni nebude tak čisté a nevinne biele ako teraz na začiatku. Ani si nevšimne, že mnoho ľudí sa pučí do strany k baru, len aby mohli dostať pivo, kým sa neminie.* /Halo, ľudia, namiesto alkoholu zadarmo tu mám drogy zadarmo./ *Prebehne mu hlavou, keď ho nakoniec jedna žena v oblečení nejakej rastlinnej ženy s červenými vlasmi stiahne a vyvedie z rovnováha tanca.* /Všetci budú mať pitie, dobré vedieť./ *Napadne mu, ale ihneď tú myšlienku zatlačí do úzadia, keďže veľmi dobre vie, že kombinovať alkohol s drogami ešte v tomto prostredí je absolútne neprijateľné. Keď si však všimne hneď opodiaľ chlapca, ktorého tvár pozná a z mysle sa mu do popredia vyplavia spomienky na Festival indie skupín, naširoko sa usmeje a ľahko pomedzi ľudí kĺže, len aby chlapcovi (THIERRIMU) pomohol, ledva sa sám vyhne ľadovému medveďovi.* THIERRI. *Osloví ho šťastne a skloní sa k nemu, aby mu pomohol. Stále netuší, či je THIERRI podsveťan, ak sa tu nachádza, takže nedá na sebe nič poznať sám. Aspoň našiel niekoho, kto ocení odrodu jeho dobre vyrastenej marihuany, ak na to bude mať náladu a podľa jeho výrazu tváre by si naozaj možno chcel uvoľniť hnev z tela.*
*Bob se vydá na party, o které mu řekl Dragos. Na sebe si vezme mnižský hábit z doby středověku, když se ukrýval před církví. Prostě geniální řešení tehdejší situace. Vejde do klubu s kápí přes hlavu. Vlasy má opět nakrátko a ruce schované v rukávu druhé ruky. Černý hábit padá až na zem a pod ním nic nemá, jak to prostě nosil tehdy. U pasu má měšec v němž má kreditku, zlaté mince, které mají detekovat jed a drogy v pití. Ty si u vstupu obhájil, protože kdyby mu někdo něco dal, tak hrozí shoření podniku. Takže mu to nechali. Nemá iluzi, takže je velice spokojen. Nemusí řešit kam s ocasem, protože je pod oblečením. Dojde k baru a objedná si horkou medovinu s moštem a skořicí. Rozhlédne se kolem a zatváří se znechuceně. Jenže jeho výraz se změní, když uvidí známou tvář. JASON. Je kousek od něj. Dojde tak k němu a bez myšlenkovitě ho praští do ramene.* Neschopnej! Kde jsou koťata!* Vyčte JASONOVI čaroděj a pak mu to dojde a rychle se stáhne a všimne si KIM.* KIM!* Zavolá na ni a rychle k ní dojde.* Schovej mě. Jsem se ztrapnil před jedním chlapíkem.* Řekne ji honem a schová se za ni, aby se vyhnul JASONOvi z očí.*
/No, tak to jsem si teda myslel špatně./ *Pomyslel si po vyignorování od jeho potencionálních společníků, jen zakroutil hlavou a srknul si z piva. Zjistil, že už ho zase dopil, proto si objednal další. Znovu se porozhlédl kolem sebe po podniku a pozoroval, jestli se objevily nějaké nové kostýmy. Pomalu přejížděl pohledem po místnosti, když v ten moment spatřil osobu, která měla rovněž kostým anděla. (KIM) Perfektně k sobě ladili, ona byla bílá, on černý.* /Wow...Vypadá fakt nádherně./ *Pomyslil si, překlopil zbytek drinku, exnul pivo a rozhodl se jít za ní. Z dálky vypadala, jako by se necítila komfortně v blízkosti své společnosti, takže to zároveň bral, jako její vysvobození. Zvedl se z barové stoličky a šel směrem k ní. Připadalo mu to, jako nekonečný zpomalený záběr.* Ahoj! Vypadá to, že nás osud spojil dohromady těmito slazenými kostýmy! *Pronesl koketně k neznámé andělici a sledoval každý její pohyb.*
Začneme whiskey, slivka počká. *Ušklíbne se a pak jsou vyrušeni.* Prosím? *Zvedne pohled k někomu dalšímu (DRAGOSOVI), kdo ji oslovil, protože zrovna barmanovi podávala peníze a dojde jí význam slov a tak se jen rychle usměje.* Ah, díky. *A s tím se otočí na HIRAMA a pokrčí rameny.* Myslím, že ne. - Nic proti. *Dodá druhou poznámku směrem k muži v masce, už tak hudba deformovala jeho hlas a ani mu neviděla do obličeje. Nedokázala odhadnout, kdo to vůbec je a tak mu věnovala jen skoro rozpačitý úsměv a konečně před ně přistály dvě whiskey a jednu vzala a podala HIRAMOVI, svou zvedne, aby si přiťukli.* Víš co z toho cítím? Další tanec na baru. *Ušklíbne se na kamaráda a potom pokyne skleničkou i neznámému.*
*Pobaveně si odfrkne, když černého anděla odignorují jeho společníci a pokračuje po baru pohledem dál.* /To jsem tak dechberoucí?/ *Pošle tuto myšlenku do hlavy JACKOVI, když pohledem doputuje až k němu a vidí, jak se dusí. Má takový pocit, že se začal dusit poté, co ho také v davu našel, ale možná je s touto domněnkou úplně mimo. Mezitím před ním konečně přistane na baru drink a on po něm s chutí sáhne. Než se však stihne napít, přitočí se k němu ROBERT a švihne ho do ramene. Jason se otočí a už to, že k němu přišel někdo takhle přátelsky a on ho nerozpoznává mu nelahodí, pak se k tomu však přidá obličej a poznámka. První k jeho uším doběhne poznámka a on se na čaroděje podívá s očima vykulenýma překvapením.* /Co prosím?/ *S pohledem jako červená meme opička se k němu otočí a až pak si pořádně prohlédne jeho tvář, ale to už je BOB pryč.* /Byl mi nějak povědomý... a ne v dobrém./ *Pořád je celý otřesený z náhodného setkání, a tak do sebe rovnou kopne svůj dvojitý drink.* /Viděl jsi to, JACKU? Co to mělo sakra být?/ *Pošle myšlenku svému milému. Posílá je co nejněžnější magií, aby to nespouštělo přítelovu alergii, ale zároveň to v hluku klubu pořád slyšel a rozeznal od vlastních myšlenek.*
*Kim si jen s úsměvem počkala na odpověď ALESS a REMIHO, pokud jí nějakou dali, když za sebou zaslechla známý hlas. Okamžitě se za ním otočila, ale když zaslechla ROBERTOVA slova, okamžitě ho chytla za ruce, otočila se zpět a bez přemýšlení udělala první věc, co ji v tu chvíli napadla; roztáhla křídla, aby jej schovala. Při jejich výškovém rozdílu to bylo sice spíš zbožné přání, ale doufala, že alespoň křídla trochu rozptýlí pozornost. Zatímco na pravé straně se trefila do volného prostoru, zleva ucítila slabou vibraci, jak křídlo do něčeho narazilo, ale nevšímala si toho. Věřila, že jen třefila židli, nebo stůl, přeslechla přitom tiché zavrčení někoho, koho tím křídlem nejspíš trefila.* ROBERTE, jsi v pořádku? *Oslovila ho starostlivě, hlas tlumený tak, aby je neslyšeli všichni v baru, ale aby ji slyšel ROBERT přes hudbu.* Jak moc ztrapnil? *Zazubila se, když za sebou uslyšela kokentní poznámku od ČERNÉHO ANDĚLA. Jen pootočila hlavu a když jí došlo, že nejspíš mířila na ni, malinko zrůžověla ve tvářích a na neznámého se zdvořile usmála, než se otočila zpět k ROBERTOVI, aniž by si toho všimla, při otáčení sejmula dotyčného druhým křídlem, a šeptla* To je on..? Nebo někdo jiný? *Chtěla vědět, co má očekávat.*
*Stejně tak udělal i Dominic, zatímco se pobaveně culil. Když pak sklenici odložil, tak se na Nat zadíval.* Páni, pěkný splávek, kde jeden by ti mohl závidět. *Zasmál se, načež se podíval na Nat a pak zase na Elaine. Potom vzal mladší upírku za ruku.* Tak jo, myslíš, že bych tě mohl zase vyzvat k tanci? Teda, tady to nebude asi tak noblesní jako to bylo na tom plese, ale přeci jen něco? *-Uculil se na Nat, načež vysekl poklonku a pak jí poslal vzdušný polibek, než ji ale prudce zatáhl mezi dav. Když se dostali nějak do centra dění, tak se k ní otočil čelem a rozjařile se usmál.*
*Lehce se pousmál, když mu CAL ruku pouze jemně a krátce stiskl a on si ji tak mohl stáhnout hned zpět do svého klína. Hlavu lehce natočil do strany, zatímco zapřemýšlel nad otázkou, co z upírových úst vypadla. V městě se zase nepohyboval tolik, jako například Morgan, který většinu času, co byl v New Yorku, trávil ve svém bytě. Chvíli tedy mlčel, než si svoji odpověď konečně promyslel. I když to asi ve finále nebylo tolik nutné.* Ano..vsadím se, že i když bys šel ve čtyři ráno z baru, potkáš minimálně tři další takové. *Pověděl s lehce pobaveným úsměvem. Vzápětí se za ním ozval i Sasha.* A když nepotkáš další zbloudilé duše, co jdou z baru či při smůle do práce, můžeš si být jistý, že zahlédneš nějakého bezďáka. Teď nevím..potkali jsme nějaké i během cesty sem, Tayi? *Vychrlil ze sebe, než se otočil přímo k Tayovi s tou otázkou. Ten mu na ni odpověděl zprvu kývnutím.* Myslím, že jo. *Odvětil pak. Následně si dovolil svoji pozornost přesunout mimo upíry, jimiž nyní byl obklopen z obou stran. Na barové židličce se konečně otočil k barmanovi.* Poprosil bych dvě deci červeného, děkuji. *Objednal si. Hned poté se zpět otočil k Sashovi.* A jo, potkali, zrovna zvracel do keře..aspoň myslím, vypadalo to tak. *Potvrdil nakonec staršímu.* No..zjednodušeně se v New Yorku asi úplně nudit nebudeš. *S tímto se otočil přímo na CALIBANA.*
*Aless se jen na Remiho usmála a přikývla, pak už se jen otočila na přicházející KIM, na kterou se usmála.* Vypadáš opravdu moc dobře. Skvělý kostým. *Pronesla a pousmála se, načež pak viděla Remiho pohled a pochopila, proto se na něj jen usmála, načež poslouchala KIM.* Ani ti nevím, tak nějak jsme ladili kostýmy, aby byly pro oba a nakonec slovo dalo slovo a jsme tady v tomhle. *Zazubila se i když jí moc přes masku nebylo vidět. Nakonec se koukla na Remiho a Leandru a pokynula jim, aby se konečně odebrali dovnitř.* Tak asi jdeme, co říkáte? *Optala se jich a sama se pak vydala už pomalu ke vchodu, nechtěla dál čekat venku.* Pojď můj Kapitán, je čas se bavit. *Mrkla na něj a držíc v jedné ruce svou plastovou hračku zbraně se vydala ke vchodu, kde jen kývla na ochranku a chvíli s nimi mluvila, než se spokojeně usmála, když jí ihned měli pustit dovnitř i s Remim. Proč by měla čekat frontu, stačilo pár bankovek a bylo to.*
*Remi ji poslouchal, pak se podíval na Aless a pak se usmál.* Ne, tak nějak ani ne, nějak jsme si jen řekli, že to bude fajn, jelikož to je ikonická dvojice. *Usmál se Remi. Pak už ale sledoval, jak se KIM odtáhla a zadívala se na někoho jiného, tak to teda bral jako konec jejich krátké konverzace. Proto se pak otočil na Aless. *Asi dokouřím a půjdeme Už bych se rád něčeho napil. *Uculil se Remi od ucha k uchu na svou upírku. Potom už ji následoval dovnitř. Došel k baru, kde se postavil vedle postavy v kostýmu anděla (DRAGOS) si ihned objednal a pak se otočil na Aless a i na Leandru.* Tak jo, co si dáte?
*Chvíli poslouchal TAYe a otočil svůj pohled i na SASHU.* V tom máte pravdu, taky jsem jich pár potkal. Ale podle mých zkušeností je bezdomovců spousta ve všech větších městech. *Podotkne a upije ze své whiskey, druhým lokem jí pak dopije. Necítí žádnou změnu, proto se otočí na barmana.* Ještě jednou, děkuji. *Počká si než dostane další dvojitou whiskey s ledem a podívá se na oba před sebou.* V to doufám, nejel jsem sem přece jen tak. *To, že je tady na příkaz svého pána schválně zamlčel, dnes jen potřebuje pár dalších odpovědí.* A jak to tady máte s klany? Je vás tady víc? *Zeptal se jakoby mimochodem, zajímalo jej to, ale nechtěl dávat najevo, že z druhého tahá informace, proto se ležérně opřel a upil ze skleničky.*
*Upírka spolu s nimi prošla dovnitř a jen se spokojeně rozhlížela kolem sebe.* Páni, tady se to dobře rozjelo, to se musí nechat. *Usmála se a pak se s Remim a Leou vybrala k baru, kde se postavila po boku svého nastávajícího, zatímco Lea se postavila po jejím druhém boku.* Já si dám asi jen whisky, díky. *Mrkla na oba drsně vypadající upírka a opřela se zády o bar, rozhlížejíc se kolem sebe.* Já ani nevím, asi taky whisky, jak jinak. *Usmála se a koukla na Remiho.* A co si dáš ty mi amore? *Pozvedla obočí a chvíli snad přemýšlela.* Že by nějaký koktejlík? *Optala se.*
*Dragos se pod maskou pro sebe ušklíbne.* Ale zná.. *Opraví ji s tajemností v hlase.* Jen si už nevybaví.. *Dodá pobaveně a převezme si pití.* Ještě si tě odchytím, Triss.. *Pronese a pouze lehce nadzvedne masku, aby vypil bourbon, což je lidem v okolí stejně k ničemu, kdyby jej chtěli poznat, protože prsten funguje, jak má. Pak masku vrátí na místo a rozhlédne se pozorněji. Čím víc se rozhlíží tím víc známých tváří vídá. Pobaveně se uchechtne, když vidí mladého civila (THIERRIHO), který byl na něj drzý o Vánocích, jak je sejmut k zemi a přišlapán. Na pomoc mu jít nehodlal. Zaregistruje i TAYLORA a NATALIE, u které se zamračí, když exne sklenici s pivem a dá si poznámku si ji během večera najít, ale zatím věřil Elaine po jejím boku. Nakonec jeho pohled zláká nově příchozí dvojce. Ne, že by je poznal napoprvé, ale stačilo mu chvíli pozorovat jejich chování a řeč těl a byl si jistý. V ten moment také vyrazili rovnou k němu, což se Dragosovi hodilo.* Nevím zda jsem čekal nebo nečekal, že vás dva tady potkám.. *Načne hovor s trojicí (REMI, ALESS, LEANDRA). Tu poslední neznal a bylo mu to ukradené.* Hodně se o vás v podsvětě mluví.. A o vaší svatbě.. Doufám, že není pozdě se přidat ke gratulacím? *Zeptá se, přičemž jeho jediným účelem tohohle hovoru je si jednoho nebo druhého vytáhnout na soukromý rozhovor. To by ale nikdo, zvlášť s jeho změněným hlasem nemohl poznat.*
*Remi pokývla hlavou, vyslechl si, co si oba dají, načež se pak podíval na Aless.* Tak dobře dobře, dáme si teda whiskey a pro mě nějaký ovocný koktejl, ano. *Zaculil se Remii, když takhle předal objednávku barmanovi. Už za chvilku před nimi stála jejich sklenička a Remi se proto ně natáhl, rozdal je a pak se koukl na Aless i na Leandru.* Tak jo, na co si připijeme? *Uculil se, ale než-li by stačila jedna nebo druhá odpovědět, tak se u nich objevil právě onen dotyčný v masce anděla (DRAGOS) A Remi, jakožto výřečný a veselý chalan se na něj otočil a uculil se.* Páni, děkujeme moc! Jsme rádi za každou gratulaci, ehm...pane? *Zkusil Remi a pak se usmál. Byl veselý, a proto se na dotyčného znovu uculil.* Nechcete si s námi dát drink? Prosím, zvu vás! *Vyjekl vesele.*
Merde, Américains stupides. *Mrmle ale popravde necíti ďalšie topánky na sebe. Možno tým ako trucuje na zemi sa mu ostatní konečne vyhýbajú. Započuje ale potom nad sebou známy hlas. Zamračí sa. Vykúri krk až úplne do hora. Chvíľu pozerá, že čo to za líšku naňho kuká ale napoko sa prestane mračiť a miesto toho vykulí naňho oči. Takmer ako dieťa na Vianočný stromček. Keď sa k nemu skloní tak sa ho chytí ako topiaci slamky a nechá si pomôcť do dôstojnej výšky. Ešte sa ho preventívne pridržiava.* TANOIA! *Zakričí cez hudbu a... vzhľadom k množstvu trávi čo má v sebe... ho objíme.* Dúfam, že nie si Američan. *Sucho prehodí k nemu.*
Jasně! Pojď! *Vzala DOMINICA za ruku a přitáhla ho na taneční parket kde hrála hudba. Elaine se na dvojici koukala a povzdechla si* Je to mnohem lepší než tedy..Teď se můžeme odvázat a prostě..Pařit! *Mladá upírka se pustila do tance s DOMINICEM s úsměvem a držela ho za ruce* No tak Pane Potter! Pusť se do toho!
Taky pravda. *Kývl Tay. Však v Londýně jich při večerních procházkách taky plno nafotil. Samozřejmě s povolením a když už jej případně neměl, fotky mu pouze zůstaly ležet zahrabané kdesi mezi dalšími takovými. Nicméně fotil vždy radši budovy, co už někdo odepsal. Nebo hroby, o něž se nikdo nestaral. Ačkoliv naposledy, když jej něco takového napadlo, to skončilo tak, že jeden takový očišťoval od mechu, aby udělal radost Robertovi. Odstraňovat pak tu hlínu zpod nehtů bylo pro něj za trest. Na poslední poznámku, co se týkala jejich předchozího tématu, oba upíři pouze kývli, než se do pole hodil zcela jiný podklad ke konverzaci.* Ano, jsou tu rovnou dva klany. Jeden na Statenu a druhý v Queensu? Mám takový dojem, u toho druhého to jistě už nevím. To víš..paměť. *Potvrdil CALOVI Sasha.*
*Cíti ako ho kolegyňa urputne búcha po chrbte a pritom ho pichne v hlave. Spolu s Jasonovou otázkou. Snaží sa popadnúť dych takže nevylúdi zo seba žiadnu odpoveď aspoň zatial. Konečne sa nadýchne. Dokonca si utrie pár sĺz, ktoré mu utiekli. Znova sa nadýchne a pozrie na Jasona. S tým ako je okolo hluk, kolegyňa doňho hučí niečo za colu a ešte JASON mu posiela mentálnu správu. Zamračí sa, pretože mu príliš nedocvakne čo má na mysli.* /Čo to malo byť?/ *V duchu si povie... a potom sa usmeje a pošle JASONOVI samé prasárničky. Väčšina z nich obsahuje Jasona, priviazaného bičom k posteli. Stále trblietavý a s krídielkami. A ako sa tak potutelne usmieva tak aj ignoruje, že mu kolegyňa máva rukou pred tvárou. Ignorovať ale nemôže keď mu vrazí pohár s whiskey do pusy a takmer mu vybije zuby.*
*Je rád, že ho chlapec spozná a tiež ho osloví, napriek tomu, že jeho meno je medzi podsveťanmi celkom známe a môže tak na seba privolať nežiadúcu pozornosť, alebo žiadúcu. To ho teraz ale netrápi, keď trochu opráši THIERRIHO kostým a zazubí sa na neho, keďže pery mu je perfektne vidieť.* Nie som Američan. Zbil by si ma, keby som bol? *Opýta sa pobavene a pohľadom mrkne k rozbitým, postúpaným okuliarom na zemi, ktoré si nikto nevšíma a pučia ich stále na menšie a menšie častice.* Čo máš za kostým? *Opýta sa zvedavo a smutne nakrčí obočie pri pohľade na predmet na zemi. Plus sám asi nevie rozoznať, čo to je alebo kto. Keď zahliadne THIERRIHO oči, je mu jasné, že už v sebe trávu má, ale o to viac sa k nemu chce pridať.* Mám tu joint. Chceš ďalší? *Volá, aj keď automaticky stíši hlas, aby ho nezaregistrovali postavy naokolo, ktoré však pôsobia, že nevnímajú ani samých seba pri ťahaní sa a ponáhľaní za pivom zadarmo.*
*Dominic ji ihned následoval, načež začal tančit. Tak nějak se ale krotil, přeci jen ještě nebyl dost napitý na to, aby se tak nějak pustil do tance ne moc vkusného, proto ted tak jen, jak to říct, prostě tam jen tak postávala šlapal zelí. Pak se otočil na Nat.* Až po tobě. *Zasmál se, snažíc se zodpovědnost přehodit na ní. Sám si po chvilce doběhl k baru, odkud si vzal svoje pití, aby z něj mohl sám za tance usrkávat a smál se. Bavil se i tak a čekal, jaké taneční kreace Natalia předvede.*
*Na bar si položila svou jako zbraň a sundala si masku, aby si mohla vychutnat svoje pití. Už si vzala do ruky svou sklenku a chtěla něco říct, ale v tom se u nich objevil neznámý muž( DRAGOS) a tak si ho Aless jen sjela pohledem, načež se pak usmála.* Děkujeme za gratulaci. *Usmála se a když jej Remi pozval na drink, jen koukla na Leandru a mrkla na ni, že to není žádné nebezpečí, přece jen si toho neznámého Lea dost prohlížela.* Tak co si tedy s námi dáte? Bourbon, whisky, nebo nějaký koktejl? *Optala se neznámého Aless, opírajíc se zlehka bokem o Remiho.*
*Bob vykoukne z poza křídla.* Ano, zdá se, že jsem trochu mocného chlapíka nenaštval. Nechal jsem se unést. Chvíli jsem bydlel u jeho přítele a něco mě naštvalo, tak jsem mu to vyčetl.* Uchechtnne se a podívá se na KIM. Pak se podívá na dalšího chlapíka.* Oh, ne. To je nová tvář.* Řekne a podívá se na JAVIERA.* Ahojky, andílku.* Pozdraví ho a zazubí se. Tím ukáže ostré kočičí zuby a právě kvůli KIM si nesundává kapuci, aby neviděla jeho kočičí uši a zuby. Je to civil.*
*Lehce se zasmál a pokýval hlavou.* Chápu, někdy to je složitější. *Pronesl a snažil se aby vše vyznělo čistě mile. To co ale řekl SASHA jej donutilo zamyslet se.* /Ten mladší nevypadá na nijak starého upíra, ale jeho doprovod by mohl být problém, musím si na něj dávat pozor./ A jste oba zde v New Yorku už dlouho? Máte nějaké dobré tipy jak zde trávit noci? *Snaží se vést konverzaci dál a rozvíjet tak přátelskou náladu. Lehce si upije ze své whisky, ale ne moc. Nechce přehánět, noc je mladá a on zde má svůj úkol. Na chvíli se zamyslel nad vším, co bylo potřeba ještě zjistit a zajistit. Hlavně ale nad tím jak to udělat.*
*Dragos se pod maskou pousměje, což je něco, co ví jen on, ale přikývne, že jejich díky slyšel.* Teď jsem jeden měl.. *Odmítne s děkovným tónem a lehkým kývnutím ruky.* Ale jestli to pozvání můžu v něco proměnit, tak vás vyzvu k tanci.. *Poukloní se lehce.* Vidím, že vaše snoubenka svou společnost má, tak snad ji nebude vadit, když vyzvu první vás? *Nabídne ruku Remimu a čeká, zda bude souhlasit a odvede ho na parket.*
*Remi se díval na Aless, co mluvila a mezitím přikyvoval, snad nad každým slovem, co řekla. Byl teď v takovém speed modu, kdy si užíval doslova všechno. Nakonec se ale netáhl pro své pití, zatočil se pak na místě a když se otočil zpátky, tak omylem vrazil právě do Leandry. Chvilku se na ni díval, než se pak nervózně a omluvně usmál. Potom už věnoval svůj pohled Alessandře a neznámému andělu (DRAGOSOVI). Pak se Remi podíval an Alaess.* Nebude, viď že neee? *Uculil se na ni, a potom jí vtiskl polibek na tvář, než zamířil s dotyčným na parket.* Jasně, moc rád. * Uculil se, zatímco se chytl jeho ruky.*
*Kývl.* Jasný, to nejlepší na konec, chápu. *Ušklíbl se, než přesunul pozornost k neznámému maskovanému muži (DRAGOSOVI), který TRISS oslovil. Celého jej sjel pohledem, během čehož naklonil hlavu lehce do strany. Když pak onen muž zmizel, pokrčil rameny.* Podivín. *Vypustil z úst, načež se pobaveně uchechtl.* Ale co bychom nečekali od New Yorku, že? *Pokrčil znovu rameny, načež do ruky čapl jednoho z těch dvou panáků, co k nim přistály. Spokojeně si s TRISS přiťukl a obsah malé sklenky na ex vypil.* Už? Nepotřebuješ toho trošku víc? *Zašklebil se na mladší čarodějku (TRISS).* Poprosím o Crush Arrow..a dejte tam dvě brčka, děkuji. *Řekl směrem k barmanovi.* Je v tom hruškovice se slivkou, zvládneš to?
*Už ve chvíli, kdy posílá Jackovi zprávy mu vlastní magií posiluje štít proti čtení mysli. Je jedna věc, že se k němu hned nerozběhne a druhá, že by si kdokoliv nadaný čtením myšlenek přečetl všechno, co si říkají. Sice už nějakou základní zeď v partnerově hlavě postavil, ale raději ji teď posiluje. Toho by si však Jack neměl všimnout, jelikož na tento typ magie Jackovo tělo trochu násilně navykl tím, že tam v první řadě vůbec nějaký blok udělal.* /Je tak otravné být s ním na podsvěťanské akci. Mezi policisty už to není žádné tajemství./ *Napadne ho a objedná si další drink. V tu chvíli ho ze splínu vytrhne Jackova ukázka využití jeho kostýmu a musí si odkašlat, aby se z toho nějak sesbíral.* /Je otázka, jestli by z tohohle nepřítel poznal nějakou naši vazbu a nebo by jen uznal, že jsem se mu zalíbil na večírku. Doufám v to druhé, ale kdo ví.../ *Vysedávat na baru ho nutně nebaví tolik, jak by mohlo, a tak se rozhodne trošku prudit JACKA. Samozřejmě se k němu nemůže otevřeně hlásit, ale náhody se přeci dějí... No a tak se vydá ke svému příteli a plouživým krokem zkoumá povrch podlahy. Když našlápne mokré místo, kde jen doufá, že někdo vylil svůj drink, rozhodne se toho využít ve svůj prospěch a schválně neopatrně nakročí. Noha mu samozřejmě podklouzne a on ÚPLNOU NÁHODOU musí položit NÁHODNÉMU CIVILOVI JACKOVI ruku na stehno, aby neupadl.* Promiňte. *Vypadne z něj pohotově a JACKA a s rukou stále na jeho stehně mu po něm nenápadně přejede palcem, než ji dá pryč.* Jak lehké je nekoukat na cestu. *Ovšem on koukal. Velmi pečlivě.*
*V momentě když se BÍLÁ ANDĚLICE otáčela zpátky k muži, který byl, pro Javiera z neznámého důvodu, zahalen pod jejími křídly, sejmula ho křídlem přímo přes obličej. Nebolelo ho to, přesto to byla pořádná facička.* To je mi teda milé přivítání. /Sakra, ten týpek mě předběhl. Chtěl jsem s ní být o samotě.../ *Pomyslel si a dlaní si mnul pohmožděnou tvář.* /Nu což, alespoň poznám více nových lidí./ Ahoj, týpku co vypadáš jakoby nějakej kněz nebo za co to jdeš. *Pronesl se stejným zazubením, jako se mu dostalo od toho pravděpodobného čaroděje a celou tu větu pronesl jako že to je jeho jméno nebo název kostýmu.*
*Upírka sledovala a poslouchala neznámého Anděla (DRAGOSE) a když pak vyzval k tanci Remiho, jen pozvedla obočí, ale mlčela, když se pak na ni otočil ještě Remi, chtěla něco říct, ale t už si to mířil pryč, tak si jen povzdechla a sledovala jak šel na parket s neznámým.* Je divný, nějak se mi nelíbí. *Zamručela Lea a napila se svého drinku, sledujíc ty dva.* Asi se k tomu nebudu vyjadřovat, ale třeba o nic nejde, no tak klid, trochu se uvolni a zkus se pobavit. *Pokrčila Aless rameny a zlehka se pousmála, načež si obě přiťukly a napily se, pak se i Aless opřela o bar a rozhlížela se kolem, zda neuvidí někoho známého.*
Sakra ne..Hovno Queens, Brooklyn to byl! *Vyhrkl Sasha, když se konečně pořádně rozpomněl na přesnou polohu druhého klanu.* Pardon za zmatky. *Dodal poté dodatečně, když schytal od Taylora poněkud zmatený pohled, než pouze kývl a zaměřil se společně se starším zpět na CALIBANA, jelikož z něj vypadla další otázka. Nebo spíše rovnou dvě.* Já jsem popravdě spíše introvertní typ a na akce, jako je například tato.. *Začal Tay, během čehož se odmlčel a pohledem prozkoumal prostor Pandemonia.* Chodím málokdy. Pokud jsi na tom podobně, asi bych doporučil se podívat třeba na ruiny jedné zdejší nemocnice..jestli tě tedy zajímají rozpadající se budovy. *Uchechtl se zlehka Tay. Sasha nebyl pozadu. Pobaveně jej poplácal po rameni a taky se ujal slova.* No a pokud nejsi jako Tay..mohu doporučit určitě bar B+. Mají tam skvělé drinky..nebo Sarpe Lunu, na Statenu. *Zazubil se, když s radostí vychválil i bar, který vlastnil vůdce jejich klanu.*
Ah. *Pousmála se na ROBERTA, když ji ujistil, že o dotyčného nešlo, ale její tvář změnila odstín z narůžovělé do barvy čerstvého rajčete v momentě, kdy uslyšela naprosto nezaměnitelný zvuk toho, jak jedno z jejích křídel do něčeho narazilo a zaslechla mužovu (JAVIER) poznámku.* P-proboha… Moc se omlouvám… *Vykoktala omluvně a křidla raději trochu stáhla, aby pokud možno netrefila někoho dalšího.* Vidím, že krásných andělů je tu víc. Taky pohyblivá křídla? *Usmála se, sice pořád trochu rozpačitě, ale srdečně, přitom mu podala ruku.* Kim. *Představila se. Pak se tiše uchechtla nad ROBERTOVOU poznámkou.* No, zatím to nevypadá, že by tě tu někdo naháněl s půllitrem, nebo židlí v rukou, takže jsi asi v bezpečí? *Zasmála se.*
*Bob se na muže podívá a stále úsměv na tváři.* Mnich. Kneží měli tehdy jiné oblečení a mnohem bohatší. Slib chudoby byl k smíchu. Ale to se dá říct i o dnešních potomcích andělů. My potomci démonů jsme stále stejní šílenci.* Zazubí se na něj. Pak je nechá si popovídat a u toho se narovná a stoupne si blízko KIM, aby ji případně ochránil.* Ano jsem v bezpečí. Asi si najdu svého antického hrdinu. Mám chuť ho obejmout.* Prohlásí a vzdálí se od nich, zatímco hledá, zda tam je někde Tay. Na parketu uvidí tu mladou upírku a pak si všimne i Triss. Sundá si kapuci a odhalí své uši. Ty sebou lehce cuknou, jak se dostanou zpod látky. Pak si je Robert přitiskne blíž k hlavě a vrátí se ke KIM.* Nemůžu ho najít asi tu není.* Řekne a napije se svého pití, které má celou dobu u sebe.*
*Nat Tančila s DOMINICEM a došla si pro druhé pivo. Po pár písničkách si musela sednout a návrat dech a napila se studeného piva* Heh..Máš výdrž!..*Obrátila se na Dominica a Elaine za nimi došla s úsměvem* Užíváte si to tu? Jsem z vás nemohla spustit oči jak vtipní jste byli..*Prohlásila Elaine přitom jak se koukla na spocenou dvojici* Ale je to sranda!
*Dominic se zaculil, a když potom odešla Natalia z parketu, vydal se za ní. Pivo ještě měl, ale jelikož mu chybělo jen pár loků, aby dopil, nechal si nalít další. Pak došel za Nat, usadili se do jednoho z boxů opodál. Pak se na ni koukl.* Já se bavím skvěle, doufám že i vy dámy. *Usmál se jak na Nat, tak i na Elaine.* Jinak máte ještě pití? Nechcete donést? *Zeptal se, opět obou a pokud přikývly že ano, vyslechl si objednávku a došel k baru pro pití, se kterým se pak vrátil. Pokud ne, tak kývl a seděl.* No je to tu super. Já to mám rád, občas si tak prostě jen tak odejít a zablbnout si, ale tady se mi líbí. Líbí se mi občasná rozmanitost těch kostýmů, co na ně říkáte vy? *Zeptal se obou.*
*Zasmál se nad jeho poznámkou a sledoval jak odchází.* To nic, to se tak občas stane *Obrátil pozornost ke KIM.* Jo, tyhle křídla mají super udělátka! Sleduj. *Zatáhl za drátky a zahákl je za háčky, čímž se mu jeho mohutná křídla roztáhla do prostoru.* Já jsem Javier. *Oznámil zatímco roztahoval křídla, což té větě dodalo takové sexy grády. Potom jí podal ruku a potřásl si s ní.* /Má nádherný úsměv a ještě krásnější modré oči. Je fakt hot./ *Pomyslel si, když se na KIM díval. Zrovna když se čaroděj vracel, jak naschvál se Javierovi rozezněl telefon.* Pardon. *Omluvil se a zvedl telefon. Zjistil, že to byl jeho strejda, tak mu to položil se slovy, že se ozve na hotelu.* Omlouvám se, že takto musím utéct z tohoto příjemně hřejícího rozhovoru- *mrkl na KIM, aby pochopila jak to myslel, že ji vlastně složil poklonu, protože je sexy* -ale budu muset jít. Práce volá. *Všiml si ubrousků na stole/pultu a vytáhl z náprsní kapsy propisku, kterou na ubrousek napsal své jméno a vedle něj telefonní číslo. Podal ho KIM* Doufám, že se ještě uvidíme a budeme moct dokončit náš rozhovor. *Natáhl se pro její jemnou ručku a políbil hřbet její ruky.* Zatím na shledanou, Kim *Pozdravil ji a se sladkým úsměvem se otočil na patě a odešel z Pandemonia.*
a poté