Hráč obrázek nenahrál. =(
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 21. září 2018
Naposledy aktivní:
*Jason si na sebe vezme to, co nosí v podstatě při každé návštěvě lidského světa. Oblek. Chvíli zvažuje, že si vezme něco upravenějšího, v druhou chvíli něco víc jazzového. Rozhodne se však pro klasiku v podobě černého obleku s bílou košilí, u které nedopne knoflíčky u krku. Nechce si brát červenou, aby nesplynul s červenými koženými sedačkami v novém klubu ani jinou barvu, která by se mohla s interiérem nějak bít. Stejně jako na královské akce se rozhodne přijít “fashionably late,” aby nestál jako blbec frontu před zabarikádovanými dveřmi. S Triss měli domluvený sraz dále od dění, protože mezi podsvěťany by oba přitahovali pozornost a mezi lidmi zase není moc nenápadná všestranný miláček showbussinesu Triss. Dají si tedy oslavný drink na to, že se jim konečně podařilo zrealizovat společnou vizi a čekají, než jim dá jeden z Jasonových špehů vědět, že je čas. Případně je jasně daný čas, na který tam zkrátka dorazí.* /Tak jdeme na to./ Jsem na nás pyšný. *Usměje se na ni a vydá se s ní z boku ke dveřím, před kterými je páska připravená k přestřihnutí. Na její další slova jen přikývne, protože už nejsou sami a na úsměv již není prostor. Uvnitř se ale moc těší na to, jak se dnešní večer vyvine.* Málem bych ti zapomněl říct, že vypadáš překrásně. *Zašeptá jí ještě před tím, než si odkašle, aby přitáhl pozornost.*
*Jason s Triss dorazí až k pásce a po pár slovech o tom, jak se zrodil nápad a sen při posezení v čajovně a začala realizace toho všeho a všechny tak vítají u naplnění jejich snu a měsíců práce, se konečně dostane na přestřihnutí pásky, po které jsou všichni vyzváni vstoupit a užít si první večer, kdy je klub oficiálně otevřený.* *Když vstoupíte dovnitř, spatříte hned naproti sobě krásný bar, za kterým se div neprohýbají poličky s alkoholem. Za barem příjemným úsměvem a pokývnutím vítá Mike v bílé košili, černé vestě a utěrkou přes rameno. Ve stejném ohozu, ale přesto jaksi svůdněji vedle něj leští skleničky Sophia. Po pravé straně od dveří se nachází elegantní červené sedačky vždy s tak akorát velkým stolkem, aby se na něj vešlo více než jedna sklenička (je možnost objednávky jídla), ale zároveň nezmenšoval taneční parket hned před sezením. Sezení, taneční parket, pódium. Dnes večer je na pódiu jak jinak než jazzová kapela, ale tím se nenechte zastrašit- máte-li chuť si s nimi zajamovat, jistě budou pro! Na pódiu je vždy několik volných nástrojů přesně pro tyto účely. Pokud se vydáte od dveří vlevo narazíte na pohodlné gauče podél celé zdi, švédské stoly a pyramidu ze šampaňského. Dále vlevo se dostanete do místnosti, která je až po strop nacpaná nejrůznějšími knihami a uprostřed je nemalý stůl na poker a kulečník. Celý klub je intimně osvícený ozdobnými křišťálovými lustry. Energie v klubu je tak akorát na užití si příjemné hudby, sklenky bourbonu a doutníku. Reflektuje krásy New Orleans, které si Jason leta zpátky oblíbil na svých cestách.*
*Poslouchala slova pořadatelů s lehkým úsměvem na tváři. Nebylo těžké spatřit, že sny, které oznamovali publiku, vycházely přímo ze srdce. Jakmile se páska rozpůlila na dvě poloviny a spadla k nohám prvních příchozích, nepřipojila se k potlesku vzhledem k její situaci. Namísto toho se však její úsměv více rozjasnil, načež se připojila do fronty a již brzy stála uprostřed útulného podniku. Její červené oči kmitaly prostorem, z jedné drobné výzdobě k druhé, načež ji pohled spadnul k pódiu, odkud se již rozeznívala jazzová muzika. Chvíli jí trvalo, než svou mysl přinutila k milování takové melodie, a dopomohla si i svým prvním přípitkem tohoto večera. Byla tedy jednou z prvních, co zaujala místo u baru. Ale nezdrží se zde dlouho, svou pozornost upínala k přítomným. Četla z jejich tváří, kriticky hodnotila jejich volbu oblečení, zkrátka hledala někoho, s kým prohodí svá první slova.*
*Je rád, že je s ním Lóni.* Vyzeráš prekrásne. *Zašepká k nemu, keď sa jemne nakloní a nemôže z neho spustiť zrak. Skoro mu v ňom poskakujú ohnivé iskierky, keď si potiahne z jointu svojho partnera a dym z úst vydýchne pomaly a blažene.* /Už je tu Triss. Pozri, aká je pekná v tých šatách… a … je tam aj férsky kráľ./ *Presunie svoje myšlienky Lónimu a díva sa na muža vedľa Triss, ktorého kedysi tak zvodne balil. Kedysi predtým, než spoznal skutočnú osobu svojich snov, osobu, čo miluje. Zadíva sa na neho.* Tiež som sa s ňou nevidel dlho. Až príliš. *Zaznie od neho potichšie a nalepí sa k Lónimu bližšie, zakvačí sa o jeho ruku a pobozká ho na líce.* Kým budeš so mnou, bude to v poriadku, však? *Opýta sa, aby mal potvrdenie, že sa nemusí strachovať, že je pripravený byť aj na verejnosti, medzi ľuďmi, dokonca aj medzi mužmi. Tí ho podivne desia - a valstne to ani nie je divné, je to nad mieru jasné.* /Nesmieš… sa ich báť. Nikto z nich ti neublížil, dokonca ani Jason, pred ktorým… si sa nesprával najslušnejšie./ *Napadne mu zahanbene a kútikom očí zaznamená anjelsky krásneho chlapca po svojom boku.* /Mám jeho. Mám jeho. Jeho./ *Akoby mu doteraz tá myšlienka nenapadla, ale pocíti tak silnú zamilovanosť, až mu telom prebehne teplý prúd a zastaví sa v jeho srdci. Nechce sa mu obúvať, ale musí, a tak si na bosé nohy nasunie svoje topánky, ktoré aj tak až tak cez široké nohavice nevidieť. Zhlboka sa nadýchne a potiahne Lóniho smerom k vchodu do podniku. Stiahne ho až k Triss, na ktorú sa usmeje a pristaví sa.* Ahoj, ja… vyzeráš výborne. *Pochváli a žiarivo sa usmeje, aj keď každá osoba, čo prejde poza jeho chrbát, mu vyvoláva na zátylku zimomriavky a stále sa musí obzerať, akoby medzi ľuďmi mohol zahliadnuť tých mužov z tej noci. Zhlboka dýchať, aj keď navonok môže vyzerať v poriadku. A to ho sťahuje do mysle o to viac, preto sa bokom ešte silnejšie natisne na svojho priateľa.*
*Len čo sa zjaví Triss po boku kráľa Zimného dvora, nakrčí obočie.* /Tak o tom, že má spolumajiteľa, mi asi nepovedala. Achch, tí podsveťania, dnes ich tu bude ako nas*ato, samozrejme./ *Otrávene si prehrabne vlasy a prekrúti očami, nevzrušene sledujúc celú oslavnú ceremóniu otvorenia. Vie, že tam dnes bude veľa alkoholu a nie je si istý, či sa zdrží dlho, zároveň sa cíti, akoby to bola jeho povinnosť byť tam ako ochranka naviac - byť políciou tieňového sveta má svoju daň.* /Uvoľni sa./ *Prenesie si otrávene, sťažka vzdychne.* Tak fajn. *Zašepká si, vloží si svoje veľké dlane do vreciek nohavíc a pomaly sa vyberie k Triss, pri ktorej sa však zastaví mužský pár blondiaka a kučeravca.* /Ježiš, keby tá nepoznala polovicu New Yorku, tak nikoho./ *Pomyslí si a zastaví, snažiac sa zachytiť Trissin pohľad medzi ostatnými. Vie, že Triss bude tento večer rozprávať s väčšinou ľudí, takže bude pri nej postávať a tváriť sa, že ho vôbec niečo z toho zaujíma.* /Aspoň to nebude jedna z tých hlúpych povoľných mladíckych párty, kde sa mládež zhúli a bozkáva sa v boxoch a na záchodoch, prinajlepšom./ *Napadne mu nezaujato a podíde ešte bližšie, no dosť ďaleko na to, aby bolo jasné, že nejde Triss otravovať dovtedy, kým nebude voľná aspoň na to, aby sa jej pozdravil.*
*Hrejivo sa na nakoniec nie jediného féra usmeje.* /Nečakal som, že sem príde aj férsky kráľ. Nie sme teda oblečení menej, než by sa patrilo?/ *Začne sa obávať, a pokukuje po neznámom vyššom mužovi, ako keby z neho mohol vyčítať, či mu dá poza ucho za to, že si nepriniesol viac než košeľu.* Poďme za ňou. Náhodou ju už potom ani nenájdeme. *Podotkne, keď si všimne, ako sa to začína plniť ľuďmi. Najprv celá plocha pred barom, ale tá sa rýchlo presuva dnu, kde bude teda plno tiež. Pevne stisne Tanoiovu ruku. Bol ochotný pre jeho ochranu spraviť hocičo. Aj kebyže má mať z toho problémy.* Bude to v poriadku. *Sľúbi mu rovnakými slovami, akými to povedal aj Tanoia, aby ho uistil, a ide k MERITRISS, na ktorú sa hneď usmeje.* Nikdy som na tebe nečakal biele šaty. Vyzeráš ako šľahačka. Lebo si vždy veľmi sladká na všetkých. *Povie spokojný so svojím komplimentom, a obzrie sa na muža vedľa nej. Zblízka sa mu kráľ zdal ešte strašidelnejší. Ako keby z neho vychádzala nejaká aura, ktorá jasne naznačovala Lónimu, že má navrch. Objíme Tanoiu jednou rukou okolo pása.* Prišli sme ťa sem dnes podporiť, a chceli sme sa uistiť, že si v poriadku, že si sa priveľmi pred otváraním nenamáhala. A mohli by sme sa niekedy stretnúť, čo povieš na to? *Jeho tón bol veselý, ale zároveň aj pokojný vďaka marihuane v jeho systéme. Obzrie sa, a keď za nimi vidí nejakého nahnevaného blonďáka, rozhodne sa radšej Triss už viac neotravovať.* /Je to lovec. S ním by som si problémy robiť nemal./ Keby niečo, nájdeš nás vnútri. *Povie nakoniec ešte MERITRISS, a vojde dnu, aby si u baru objednal colu a niečo Tanoiovi.*
*Když se klub otevře, tak Nate ještě chvíli počká, než se prosmýkne dovnitř. Možná ho kamery zachytily, možná ne, ale rozhodně s nimi neztrácí čas. Uvnitř se rozhlédne po interiéru a kousek se projde, zatímco se lidé usazují ve skupinkách a začínají se bavit. Když jeho oči prošmejdí každý kout, tak vyhledá pohledem Triss. Tanoiu neviděl od Remiho rozlučky, takže vlastně i uvítal, že by ho pozdravil a toho druhého neznal, ale nebylo to pro něj překážkou. Než se však skrz dav prokouše k Triss, tak oba míří od ní pryč a nahrazuje je někdo jiný. Tuhle tvář Nate taky zná, ale jeho výraz už není tak přívětivý jako u těch dvou tváří předchozích. Otráveně a trochu znechuceně si odfrkne a místo za Triss zamíří k baru pro skleničku alkoholu.* /Kdo ví, jak dlouho tam ta lovecká parodie na Justina Biebera bude oxidovat../ *Triss pozdravit chtěl, ale ne za přítomnosti jednoho z těch pokrytců.*
*Jakmile uviděla u pásky Triss, tak ji koutek úst málem vyjel nahoru, nakonec ale byla viditelná jen maska, kterou nosila na obličeji většinou. Jakoby spolu s jizvami na jejím obličeji ztuhly i mimické svaly.* /Musím ji pak jít pozdravit, dlouho jsme se neviděly./ *Neměla ale v plánu se za ní hned hrnout, věděla, že když je teď majitelkou klubu a většina lidí tady přišla právě proto aby klub poznala, tak budou chtít mluvit jak s ní, tak i tím druhým. Proto počkala, než se lehce uvolní vstuo a sama prošla dál do klubu. Když procházela kolem vyhazovačů, tak si je pečlivě prohlédla, na takových místech je dobré si pamatovat kdo může být tvůj nejlepší přítel a nebo i nepřítel. Na druhou stranu tohle byl bar někoho, koho by dokonce zvládla i nazývat přítelkyní, takže tady nemusela být tolik napjatá, ne jako v pandemoniu. Ve chvíli kdy vejde dovnitř, tak se minutu jen rozhlíží, celková atmosféra jí sedí a tak nemá chuť otočit se na podpatku a odejít. Zahlédne pár červených křesílek, do kterých má v plánu si sednout, ale nakonec prvně zamíří k baru aby si mohla něco objednat. Na suchu se jí tady sedět nechce.*
*čeká nějakou chvíli mezi davem lidí a pomalu ho to tu přestává bavit* Co se děje už nuda? *Zeptá se ho pracovnice a podá mu jeho mobil* Zkus se dnes socializovat. Vím moc dětí tu není ale s dospělými se i bavíš ne? *Chuan kývne a vezme si mobil. Potom najednou spatří Triss s nějakým mužem kterého nezná. Poslouchá příběh o tom jak byl bar vybudován. Koukne na sociální pracovnici a ta zaujatě poslouchá. Když konečně skončí přednáška a páska se přestřihne. Chuana doslova zadupe několik lidí jen aby se protáhli. Pracovnice mu jen pomůže nahoru* Moc slušné oblečení sis nevybral *řekne mu a postaví se s ním do řady. Když konečně dojdou k jedné gorile. Tak si ho prohlédne skeptickým okem a nakonec mu podá pásku* Na co to potřebuju? *Zeptá se podezíravě Chuan* Jsi nezletilý to ať pracovníci ví že nesmíš alkohol a podobně *odpoví mu. Chuan jen pokrčí rameny a vezme si od gorily pásku* Tak aspoň ti můžu víc věřit *popíchne ho pracovnice. Když konečně vejdou do baru je tam hudba, bar, stoly a podobné věci. Pracovnice Chuana opustí a Chuan si jde k baru pro Colu.* Tak co to dnes bude mladý muži *zeptá se ho barman* Máte colu? *Zeptá se Chuan. Nacoz barman jen kývne a podá mu colu s brčkem. Chuan poděkuje a srká z Coly jako kdyby čekal kdo k němu přijde*
*Když se místo otevře, tak tam Bob vejde. Zamíří rovnou k baru a zastaví vedle CHUANA.* Porosím vám, chci smetanu s medovinou a ledem.* Objedná si a podívá se na mladíka. *Medovinu vynechte....* Řekne a pousměje se. Schválně pak nechá oslábnout iluzi kolem sebe, aby ti ze světa stínů skrz ni viděli. Takže pokud se na něj podívá jiný čaroděj, lovec stínů, upír nebo vlkodlak, tak uvidí jeho kočičí uši a ocas.* Nečekal bych někoho takto mladého tady v tomto místě... Nechodíte vy mladí spíše do kaváren?* Nadhodí a švihne ocasem jeho směrem, aby viděl jeho reakci, zda si tohoto všiml. Nějak ho teď nezajímá, zda je někdo známí kolem.*
*Triss se na Jasona potěšeně usměje.* O vás se dá říct to samé, veličenstvo. *Prohodí tiše a mrkne, načež je třeba pronést pár slov, přestřihnout pásku a blázinec gratulací, děkování hostům za účast a veselí může oficiálně začít. A taky že začne. Upřímně mile ji překvapila účast i známé a zatím neznámé tváře a Triss tušila, že ji čeká vytížený večer, protože si dala za úkol všem, které potká, poděkovat, že si udělali čas a dorazili v takový důležitý večer - pro ně. Byznys pro ni byl novinka, ale zatím rozhodně příjemná. Po prvních pár gratulacích těch, kteří je na cestě do klubu míjí a to, že jim děkuje za jejich přítomnost, dorazí první známé tváře. Nadšeně se na ně usměje, i když ji trkne, z TANOIOVA chování, že jeden z nich je nervózní. Sama se párkrát ohlédne do míst, kam se otáčí a LÓNIHO vřele obejme,* To je nečekaný kompliment, ale děkuji, i VÁM to sluší! *Zahlaholí s veselým smíchem, načež přistoupí k TANOIOVI a trochu zmatená jeho chováním natáhne ruku a letmo se ho dotkne.* Vpořádku? *Zašeptá a nakloní hlavu. Nebyla si jistá, co se děje, proto nechala pro tuto příležitost možné objetí na něm a pokud na něj došlo, lehce jej stiskla, než se odtáhla a na oba se usmála se skoro dětským nadšením.* Jsem ráda, že jste přišli. Děkuji! A určitě se někdy domluvíme na sraze. *Splní si předsevzetí dnešního večera i u nich a zároveň odpoví Lónimu, který jí položil otázku.* Doufám, že se vám bude líbit a večer si tady užijete. *Spiklenecky se k nim nakloní.* Prosím, žádné drogy, pro moje PR by to nebylo úplně ideální. *Zazubí se a zase se odtáhne.* Bavte se! *Pobídne je, že si mohou večer užít a prošmejdit klub s více kouty, které mohly zabavit různé typy osobností a konečně si všimne lovce, který se vyfikl. Alespoň mu zatím věnuje úsměv, aby od sebe neodháněla Lóniho a Tanoiu, dokud je u sebe má. Sebastian musel počítat, že se za něj stydět nebude, protože ať je, čím je, ze všeho nejvíc byl jejím blízkým přítelem a nemine jej tak alespoň krátké objetí, až se k němu dostane. Její společnost však velmi rychle odejde, ani jim nestačila představit JASONA! Tak příště. Omluvně se na něj podívá.* Promiň, nějak jsem tě zapomněla zmínit. *Krátce si zakryje oči v rozpačitém gestu, načež se usměje.* A omlouvám se, půjdu se pozdravit se Sebastianem. Najdu si tě potom, snad ti to nevadí, že tě tu tak opouštím, ale věřím, že se neztratíš! *Zazubí se, protože i k němu už míří páreček, který mu chce zřejmě pogratulovat, stejně jako zastaví ji na cestě za SEBASTIANEM a ona jim poděkuje a popřeje krásný večer, spolu s díky, že přišli. Nakonec se k SEBASTIANOVI dostane, stoupne si na špičky a krátce jej obejme.* Přišels! *Nadhodí vesele, když se odtáhne.* Děkuji. Ráda tě vidím, navíc, tohle ti sekne. *Vřele se usměje a rozhlédne se po lidech - a dost možná i podsvěťanech mezi nimi, kteří se postupně, jak jen to vyhazovači umožňují, přesouvají dovnitř klubu.* Jak se máš? *Vrátí svou pozornost zpět k lovci.*
*Rozhlíží se po místnosti, ale ne kvůli tomu, že by někoho specifického hledal. Spíše si užívá to, jak se podařilo klub vyzdobit přesně tak, jak chtěl. Ať už to byly potíže s barvou na zdi nebo s instalací lustru. To všechno je teď pryč a vypadá to tu krásně. Zatímco se rozhlíží jako král v zámku (tak nějak doslova), přijde k nim LÓNI A TANOIA. Féra okamžitě pozná a přikývne mu na pozdrav, stejně tak pokývne i čarodějovi, přestože s ním ještě neměl tu čest. Cítí, že z něj má blonďák respekt, a tak to má být. Necpe se jim do konverzace a ačkoliv stojí tak jakoby bokem a přesto blízko, nepůsobí to, jakoby ho z konverzace odstřihli. Možná je to právě jeho aurou, že to působí, že on se nebaví s nimi a nebo jeho rozhlížením po hostech a klubu jako takovém. Když se mu pak TRISS začne omlouvat, skoro to ani nevnímá.* Ne, to je v pořádku. Jen si běž užít společnost, já si půjdu dát něco k pití. *Odmávne její omluvu na důraz toho, že vskutku o nic nejde a zamíří k baru.*
*když k němu muž přisedne trochu se lekne jeho impulzivního chování* /moc akční na mě jsi/ *poslouchá jeho objednávku. A když se otočí směrem ke mně koukne rychle pryč* Já jsem tu kvůli Triss *přizná* Navíc mě je jedno kam chodím jenom ať se nenudím *řekne a snaží se co nejrychleji vyhledat únikovou cestu z téhle konverzace. Na ocas nic neřekne. Už to je pro něj skoro normální. Ze začátku se trochu však lekne.* /Hej pomoc. Kámo borec se se mnou instantně začal bavit/ *pomyslí si a rychle popíjí z koly* Co tu vlastně přivádí tebe a proč se se mnou bavíš?
*Vďačne sa na svojho partnera usmeje. Nie je si istý, kam bude tento večer smerovať, ale je si istý jednou vecou - kým bude nablízku Lôni, nič mu nehrozí. Kým tam bude Lóni, užije si to aspoň trochu, vediac, že akokoľvek sa jeho telo a myseľ zachovajú, nebude to tak zlé. Predsa len pociťuje účinok marihuany, pri ktorej sa po prvom poriahnutí trochu obával, aby mu nevyvolala ešte hlbšiu a intenzívnejšiu úzkosť, no to sa jej nepodarí. Keď sa ocitnú v prítomnosti TRISS, letmo sa na ňu usmeje a aj svoju tvár natočí na JASONA, aby mu daroval aspoň spolovice tak žiarivý úsmev, ako na ňom kráľ mohol vidieť v ich minulých interakciách - tentoraz z neho však nevyžaruje ten flirt, ktorým kráľa obdarovával kedysi. V sekunde, čo sa o jeho chrbát obtrie akýsi lakeť, sa rýchlo stiahne a obzrie. Len čo pohľad vráti späť, stretne sa s TRISS a jej rukou a starostlivoi otázkou.* Ja… je to fajn, som tu s Lónim. *Povie akúsi polopravdu, len aby sa ďalej nikto nič nepýtal. Iba známe tváre mu dodávajú pocit bezpečia a šťastia. Ešte keby tu našiel Wasa, bol by šťastný a možno by tak nechal aj Lóniho si vydýchnuť od toľkých starostí a toľkej pozornosti, čo mu dáva. Ako prisatý na jeho pažu prehĺtne a aj keď si je neistý a strach mu stále pláva srdcom niekde v úzadí, cíti sa o niečo viac uvoľnený - možno tou marihuanou, Lóniho prítomnosťou, objatím od TRISS, ktoré jej letmo oplatí. So ženami nemá problém, o to viac s tými, čo mu sú známe. Na jej varovanie prikývne.* Budeme sa snažiť, dali sme si už pred začiatkom. *Prizná, ale necíti sa za to vinne, obaja to zrejme s Lónim nutne potrebovali. Nakoniec, len čo sa nechá objať okolo pása, chce si uložiť hlavu na rameno vedľa seba a zaspať, ale jeho stupňujúca sa nálada a radosť z toho, že je znova aspoň trošku medzi ľuďmi, ho nakopnú, aby sa nedesil vstupu do uzavretého priestoru, iba paranoja, že ten niekto ho sleduje z diaľky a čaká, kým bude sám, ho nenecháva užiť si to naplno. No vnútro podniku ho báječne prekvapí.* Whoa, pozri na ten parket. Na ten musíme ísť. *Zvolá na Lóniho, ktorého poťahá za rukáv ako malé dieťa, čo chce ísť na kolotoč, konečne s typickými potmehúdskymi iskrami v očiach. Len čo sa však chce jeho láskavý čarodej odísť k baru, prenasleduje ho ako tieň, držiac ho naďalej za ruku.* Zatancujeme si, láska, zatancujeme? Prosím. A poprosím si vodu, som nejaký smädný. *Hučí do neho, len čo podíde k baru, ľahko sa o neho oprie a začne si hýbať bokmi do strán, aj keď mu to kazí to, ako sa minútu čo minútu musí obzrieť. Cíti sa ako zviera na úteku, čo musí lovca vycítiť a vyčítať skôr, než on jeho. Je si však istý, že pri tejto návštevnosti by mu nikto neublížil takým spôsobom. Preto naďalej hýbe bokmi a čaká na nápoj, aj keď si je istý, že bude extrémne hladný po tej marihuane, čo si dali pred začiatkom. Chce pozerať na Lóniho a zároveň sleduje všetky tie krásne, zaujímavé tváre, čo ich obklopujú, dokonca dievčinu s jazvou na tvári, čo mu príde bolestivé, a zároveň fascinujúce, než si uvedomí, že nebyť Lóniho liečenia, mal by jednu na tvári aj on sám. Je to akoby bol v raji s jeho zábavou - tanec, hudba, inkognito a anonymita, napriek tomu, koľko je tam ľudí -, no zároveň akoby mu niečo stále našepkávalo, že sa niečo udeje. Že to nemôže čakať a nemôže vedieť. Natlačí sa na Lóniho a vtiahne do nosa jeho vôňu.*
*Sleduje ju uprene, akoby mohla zmiznúť každú sekundu z jeho dohĺadu, len čo žmurkne. Alebo akoby sa ju snažil pritiahnuť a tak dostal povolenie vstúpiť. Cíti na sebe nejaké pohľady, preto sa aj konečne obzrie, očakávajúc lovcov alebo podsveťanov, čo ho poznajú. A je pravda, že zaznamená známu tvár čarodeja, alebo niekoľko iných, čo niekedy v živote zaznamenal, pravdepodobne v Pandemoniu. Odfrkne si a sleduje osoby pri TRISS.* /Je až desivo populárna. Mám sa s ňou baviť ďalej? Ešte ma vtiahne do svojich kruhov./ *Napadne mu znechutene, ale je si istý, že TRISS by ho nevystavila väčšiemu mučeniu, než je vôbec návšteva tohto miesta, aj keď nevyzerá zle. Keď však už konečne zamieri čarodejka k nemu, vytiahne ruky z vrecák a prekríži si ich na hrudi, akoby jej išiel vyčítať, že sa baví s hosťami. Nechá sa objať, ale prekrúti nad tým jemne očami.* Vau, vieš dobre strihať stuhy, gratulujem. *Neodpustí si podrývačnú poznámku, ktorú však TRISS môže čítať ako priateľské podpichnutie. Obzrie sa a nadvihne obočie.* Prišiel som. Ale neviem, či sa mi chce celý večer podliehať vražedným pohľadom tvojich “mierumilovných” kamarátov. *Začne si mrmlať svoje a pri slove mierumilovných naznačí uvodzovky, aby bolo nadmieru jasné, že je to iba silný sarkazmus. Lovci prosto medzi podsveťanmi vítaní nie sú. Po kompimente však zabodne znova svetlé dúhovky do tváre čarodejky a uškrnie sa.* Ja som nečakal, že mi modrá bude tak pasovať k očiam. *Zamumle a aj spomínaným zmyslovým orgánom zatočí, skoro akoby si ním chcel prevŕtať dieru do hlavy. Nastrčí čarodejke ruku, aby sa ho chytila.* Poďme dnu, že si to tu neotvárala nadarmo, vonku som to už videl. *Prenesie seriózne a vykročí dovnútra, kde sa to až bolestivo blýska. Chce povedať hlúpu poznámku, ale prehĺtne ju, pretože si na tom TRISS dala záležať. A vôbec mu nevadí, že pri tom obchádza Jasona - ten ho vonkoncom nezaujíma, kým nerobí problémy.*
*Nežne TANOIU po chrbte hladí, aby ho upokojil, nakoľko si všíma tie jeho pohľady, ktorými si neustále kontroluje svoje okolie. Rozumel, že tomu musia dať ešte chvíľku čas, ale veril, že si budú môcť ešte v tento večer oddýchnuť. Spokojne si prikývne, keď MERITRISS súhlasí so stretnutím aj mimo priestorov tohto baru, a pri spomienke drôg sa mu na tvári objaví potmehúdsky úsmev.* Ach, no dobre. Ale to je ako by si pozvala niekoho na párty s bazénom, ale zakázala si im do toho bazéna vojsť. *Zasmeje sa pobavene, ale je si istý, že určite nebudú mať žiadny problém s tým, aby sa dnes krotili, a nechali túto párty pri plnom vnímaní. Alebo aspoň to teda nebude ich vina, ak sa náhodou niekto opije alebo strieska iným spôsobom. Tiež si parket všimol, ale najprv sa chcel napiť, a potom si ísť zatrsať.* Nemusíš sa obávať, pôjdeme tam, iba sa najprv napijeme. *Upokojí svojho priateľa, a objedná im obom na pitie podľa chuti, aj keď u Tanoie skôr podľa nechutí, keďže ten by sa mu zo všetkého iného mimo vody a čaju zrejme pozvracal. Všimne si, ako jeho oči trielia po miestnosti.* Všimol si si ešte niečo zaujímavé? *Podotkne, a kým čakajú, sám sa otočí do miestnosti, ale ako prvé si všimne chladivo beľavú dámu, ktorá bola pri bare. Bola fascinujúco oblečená, ale celkovo niečo na nej priťahovalo pozornosť. Je prekvapivé, že si ju nevšimol už skôr vonku, zrejme aj tam bola takto opodiaľ. Spokojne si uchmatne svoj pohár s kolou, druhý pohár s vodou podá Tanoiovi, a zaplatí.*
*Zacíti sa trochu zle, že je s tým tancovaním tak otravný, a tak spustí ruky vedľa seba, prestane sa viditeľne hýbať a zmĺkne. Vie, že to tak Lóni nemyslel, ale nedokáže tú reakciu ovládnuť.* /Prepáč mi./ *Zaznie v myšlienkach, poslaných svojmu priateľovi, na ktorého sa zahľadí ako psík, čakajúci na pána pred obchodom. S jemným úsmevom sa zahľadí na barmanku, aby iba prikývol na svoju objednávku vody. Nechápe, prečo to mnohých ľudí častokrát tak prekvapí, že iba rád pije vodu, lebo veľa z toho, čo civilský svet ponúka, mu jednoducho nechutí. Aj keď je to podsvetský podnik - majú ho predsa Triss a Jason, nejaké férske nápoje tam majú určite. Preto sa odváži k tomu, aby sa opýtal, opierajúc sa o pult pred sebou. Zahrabne si do vlasov.* Um, môžem sa opýtať. Niečo pre… vílu? *Povie a stíši hlas, kvôli civilom. On vidí, že barmanka je víla, to ho vôbec neprekvapuje, tie sú na takú prácu vždy ako vyvolené. Nechá si vymenovať niekoľko nápojov a tak si vyberie jeden veľmi, veľmi červený. Je z toho nadšený, a keď sa obzrie, aby videl okolie a zahliadol niekoho veľmi zaujímavého, čo boli asi všetci, a aby mohol odpovedať Lónimu na otázku, zozadu sa k nemu nakloní muž, rukou ho objíme okolo pliec, aby sa natiahol k barmanke a objednal si. V sekunde, čo ten dotyk ucíti, zo seba ruku strhne, vydesene sa nalepí na svojho partnera po svojom boku a oči mu skoro vypadnú z jamiek, ako so strachom hľadí na muža, čo nechápavo krčí obočie.* Pardon, prepáčte mi, nechcel som… *Začne hapkať a zdvihne ruky ako ospravedlnenie, aj keď jeho srdce zbesilo búši. Rýchlo a si vezme z baru svoj druhý drink a daruje Lónimu rýchly, zahanbený pohľad, než sa posunie niekam, kde budú môcť sedieť, a on sa vzdiali od toho ľuďmi preplneného miesta, kde si chce každý objednať.* Prepáč mi, nečakal som to. *Zaznie z neho, len čo sú s Lónim pri jednom stole pre dvoch, ktorý ešte vyzerá byť voľný. Uloží poháre, odtiahne stoličku Lónimu a keď jeho chlapec spokojne sedí, ak si chce sadnúť, usadí sa ladne aj on, čo najviac sa napičiac na kraj stola. Ihneď sa napije a chce zmeniť tému.* Videl som ženu s jazvou na tvári. A všimol si si toho lovca? Ja sa ich… trochu obávam, ale asi to môže byť mojou prácou. Žiadny lovec by neocenil môj obchod na tieňotrhoch. *Povie a aj keď zaznamená lovca práve ako ho spomenie, nakoniec sa iba usmeje na Lóniho a sťažka sa nadýchne.* Ďakujem, že tu so mnou si. A že si ma sem vzal. Rád si znova zatancujem, len… prosím, buď trpezlivý. Snažím sa. *Povie potichšie, ale tak, aby ho Lóni počul, a napije sa.*
To víš, někdo se ohání mečíky a někdo nůžkami. *Uculí se spokojeně a prohrábne si vlasy při jeho další poznámce.* Je mi líto, že neumí být na veřejných událostech civilizovaní. *Povzdechne si a sama se lehce rozhlédne po ostatních, načež si ho ještě prohlédne.* Ale rozhodně pasuje! *Ocení znovu jeho výběr oblečení a přikývne, když je pobídne k cestě dovnitř. Zlehka se do něj zavěsí, čímž definitivně podsvěťanům ukáže, že Sebastian je tu dnes jako přítel a ne jako lovec (jak jen to u něj je samozřejmě možné) a vklouzne i s ním dovnitř. Tedy poté, co se zářivým úsměvem děkuje těm, kdo se k nim přiblíží, aby pogratulovali a samozřejmě za účast. Konečně vklouznou do prostoru, který už se nedal zcela označit jako volný a Triss SEBASTIANA bezděčně nesměřuje lehkým stiskem paže k jednomu z rohů, kde se mu jistě bude zamlouvat, jelikož odtud mohl mít přehled na celý prostor a vstup. A taky to byl roh, takže byl trochu víc zšeřelý.* Obsluha se k nám snad brzy dostane... řekla bych výhody majitele, ale doufám, že neupozadí nutně kvůli mě všechny, kdo tu byli před námi. *Zazubí se a i když si neplánovala sama dlouho hovět na místě, tak prozatím si sedne, alespoň než přijde jeden ze dvou číšníků na směně, aby si vzali objednávku a taky ji doručili. Pak plánovala vyklouznout pryč, i když by si společnost svých známých ráda užívala plně.* Je to zatím tak zlé? *Nadhodí po chvilce, kdy si spokojeně prohlíží výsledek práce, protože s hosty to zde skutečně viděla poprvé.*
*Zarazí ho, keď Tanoia prestane tancovať, a hneď sa naňho s ospravedlnením pozrie.* Vieš, že mi tvoje tance nevadia, že? Si pri Tom tak rozkošný. *Uistí ho s pohladením po líci, a necháva ho si vyberať z ponuky pre víly. Samozrejme, že sa Lónimu začnú robiť slinky, keď vidí to červené ovocie, ktoré mal už možnosť ochutnať, ale podarí sa mu udržať tým, že sa napije koly, a dá svojim chuťovým pohárikom niečo ochutnať. Vôbec si nevšimne muža, ktorý sa Tanoie chytí, ale sotva jeho víla stŕpne, stiahne si Tanoiu k sebe, a na muža pozrie spôsobom, aby ani nepremýšľal sa k jeho priateľovi priblížiť.* Asi bude lepšie, keď si sadneme. *Povie Lóni nežne, a len čo si nájdu pre seba miesto, položí pohár na stôl, a vezme Tanoiove ruky do tých svojich, aby ho mohol pomaly hladiť . Videl na ňom, ako to ním otriaslo, a dúfal, že trochu súkromia mu pomôže sa znovu stabilizovať.* Ženu s jazvou som nevidel, ale videl som nejakú s ešte bielejšími črtami než mám ja. *Podotkne pre seba s úsmevom, a nervózne prikývne.* Sú vždy taký strašidelný? Tento mi prišiel, že nemal veľmi náladu čakať, až si prehovorí s Meritriss...počkať, aha, tam išli. *Ukáže na nich bradou, a sleduje ich. Nevyzeralo to, že je tu lovec ako ochranka, ale skôr ako priateľ. Bolo to kuriózne spojenie. Následne sa však opäť usmeje na svojho priateľa, ku ktorému si pritiahne svoju stoličku.* Som trpezlivý, a budem čakať tak dlho, ako budeš potrebovať. Som tu pre teba, Tanoia, a nech sa bude diať hocičo, stále budem pri tebe. Iba povedz, ak by si chcel odísť. *Upokojí ho, a naďalej drží jednu jeho ruku medzi tými svojimi. Nevedomo si jednou nohou podopuje do rytmu hudby.*
*Bob se dívá na mladíka a zazubí se na něj se svými kočičími zoubky. Které teda v jeho velikosti spíše působí jak od malého tygra.* Oh Triss znám. Můj malý bráška ji měl rád. Já ji zase přivádím panické záchváty.* Zazubí se ještě víc a podívá se na chlapce zblízka.* Ale mě se bát nemusíš. Pokud znáš Triss a jsi pod jejími křídly, tak jsi jeden z nás. Já jsem Robert. Poslední princ norský a švédský.* Představí se a pak poklepe na skleničku s ledem.* Nesnáším teplo, jdu sem za chládkem. Bohužel můj přítel sem nemůže a já pro něj ještě nemám dárek z mé dovolené. On totiž krásně chladí. * Zasměje se a pak mu hodí ruku přes rameno a obejme ho.* A k druhé otázce. Rád se bavím s batolaty. Za to skoro tisíciletí jsem zjistil, že jsou nejzábavnější.* Prohlásí a vesele se na něj podívá.* Navíc jsi nejmladší človíček tady. Měl by tě chránit ten nejsilnější. Co kdyby ti někdo chtěl něco hodit do pití. To už se mi totiž stalo.... Ale myslím, že u mě to spíše byl jed.... Akorát ho tehdy vypil Rasputin. Byla to komediální večeře. Klidně ti o tom budu vyprávět. Jsem skvělý vypravěč. A vše je určitě pravda.* Prohlásí sebevědomě, až to trochu zní jako senilní děda, co tvrdí, že za válka zastřelil Hitlera.*
*Mykne plecom.* Zrejme som si na to už dosť zvykol. Nemyslíš? *Najskôr sa obzerá okolo a keď vetu dokončí, s podpichovačným pohľadom zazrie na Triss. Nie že by jej tým niečo naznačoval na jej osobu, ale na ostatných? To ešte nepozná ani jedného z tých dvoch, s ktorými sa rozprávala pred vstupom - jeden bol určite fér, tie jeho hipisácke vlasy a dlhé uši neoklamú ani slepého.* Nečakal som, že začneš byť až tak družná s férskym ľudom, keď si niečo začneš s jedným z nich. *Podotkne, akoby to nič nebolo, práve, keď prechádzajú spolu trošku hlbšie do miestnosti. Obzrie sa po nej a uznanlivo prikývne.* Pekné. Možno sa to tu aj neobráti na krvavú zabíjačku. *Uvedomuje si, že je asi zbytočne sarkastický, ale kedy on nie je?* /Triss ma už pridobre pozná, skôr sa na tom zasmeje./ *A aj keď netuší, ako vyjadriť emócie, to, že je Triss k nemu taká, aká je, ho častokrát núti byť uvoľnený viac, než je u neho bežné. Aspoň teda rozpráva viac, aj keď možno nechcené poznámky. Presunie svoj pohľad od baru cez pódium až k rohu, kam ho jeho spoločnosť nasmeruje.* To vyzerá ako miesto, ktoré by som vybral ja. Nezačínaš sa na mňa podobať? Mali by sme spolu tráviť menej času. *Zabrdne znova, ale teraz sa na jeho perách aj objaví nejaký ten úsmev, ktorým naznačí, že tento večer stále neberie za stratený. A kým mu dajú pokoj ostatní, dá ho on im. To je vlastne aj poznámka, ktorou čarodejke odpovie na otázku, keď sa dostanú ku miestu a nechá Triss usadiť ako prvú, až tak sa usadí sám, vôbec nevnímajúc, že to robí automaticky.* Takže nie, nie je to tak zlé. Mohlo byť aj horšie. *Znova to znie, akoby nebol spokojný, ale Boh mu je svedkom, že Triss to bude od jeho osoby vnímať ako pochvalu. Nazrie do menu, nadvihne obočie a ihneď preskočí stránky s alkoholom.* Teraz však netuším, čo si dať. Nejdeme tancovať? *Opýta sa vážne a nazrie k pódiu, kde hrá kapela. Nie že by sníval o tancovaní, napiť sa chce, ale pri tom všetkom štrnganí, pri tých vôňach a obrázkoch v menu, čo mu všetko pripomína alkohol, sa necíti, že má tak pevnú pôdu pod nohami.*
*Mrzí ho, že Lónimu tak trochu kazí večer. Je ako ťažká, kovová guľa, prikovaná na nohe svojho priateľa.* Prepáč. Myslel som, či nie som príliš… rozjarený. *Vysvetlí, prečo prestal tancovať. Inokedy by mu to nevadilo, rozpútal by na parkete chaos a ukradol si aspoň trošku pozornosti všetkých pre seba, ale tentoraz sa viac ukazuje jeho skutočná, vydesená duša. Lóni to vie. Preto iba prikývne na návrh, aby si sadli, a len čo sa tak stane, jeho stŕpnuté telo sa znova uvoľní. Snaží sa nadýchnuť, ale cíti iba vydýchaný, nápojmi, jedlom a potom naplnený vzduch.* Tá marihuana mi nejako neúčinkuje. *Prenesie, ale je to skôr poznámka pre seba. Obáva sa, aby droga iba nezosilňovala jeho paranoické a vydesené stavy. Nalepí sa ramenom na Lóniho, chvíľku sleduje, kam pozerá a ako Triss kráča so spomínaným lovcom niekam k stolom.* Podľa mňa… na tom nie je nič nezvyčajné. Aj lovci majú priateľov a chodia ich podporovať, keď sa niečo vydarí. *Hovorí to tak, akoby to nebolo vôbec nič, iba obyčajná, pravdivá poznámka, ktorej verí.* A belavú ženu som nevidel. Naozaj bola bielejšia než ty? Lebo… *Keď vedú konverzáciu o všeličom, ustupuje jeho introvertnosť a vracia sa do tých momentov, keď na takýchto miestach vedel zažiariť. Zahĺbi sa na sekundu do svojho vnútra, cíti sa v ňom stratený, ako tie roky, keď bol závislý, ako keď zažíval ďalšie veci, na ktoré už zabudol, a vrátili sa.* /Vtedy si to prežil, dostal si sa cez to, posunulo ťa to a urobilo to z teba vílu ako si dnes. Máš známych a zopár priateľov a svet je krásny, bapriek tomu, čo sa ti stalo. Napriek tomu, že ti ublížili. Nemáš sa dnes čoho báť. Je tu Triss, je tu Jason, je tu aj lovec, vlčia ochranka a ďalšie víly. A je tu Lóni. Môj najláskavejší čarodej, moja múza, moja pevnosť. Dnešný večer bude pre neho krásny. Vezmem ho tancovať. Zaspievam mu. Dáme si marihuanu, dáš mu, o čo si zažiada./ *Myseľ mu lieta hocikam a aj keď to tak veľmi bolí a aj keď sa desí všetkých tých neznámych tvárí, uvedomuje si, že nikto si ho nevšíma, iba ten pocit očí na svojom chrbte nedokáže zmyť, akoby niekto čakal, kým sa vzdiali a bude sám, kým sa na neho vrhnú. Ale len čo stlačí jemné, hebké ruky Lóniho v tých svojich, len čo sa mu oči zaligocú tým typicky férskym jasom svetlušiek, zabojuje si svoj vlastný boj a usmeje sa.* Ďakujem. Ja ale nechcem byť pre teba bremenom. Posnažím sa, aby to bolo lepšie, sľubujem. A začnem dnes. *Zvolá nakoniec, naraz vypije celý vílí nápoj a len čo sa dno dotkne stola, vyhrnie sa na nohy, schmatnúc Lóniho za zápästie, aby ho stiahol do tanca.* Zatancuješ si dnes so mnou, dobre? *Zvolá, skoro sa vrúti medzi ľudí so svojim čarodejom po boku, chytí ho za obe ruky a začne s ním svoje férske tance, napolovicu ladné, na druhú polovicu prírodné. Znova sa cíti ako na skúške s Remim - keď udieral do bicích, hýbal sa, zamestnal zmysly a mohol si užívať plnými dúškami hudbu, veľa negatívneho sa vtedy stratilo do úzadia. A keď je tu s osobou, čo mu dáva spolu s Wasom najviac komfortu zo všetkých, je to o to účinnejšie.* Tá muzika… zbožňujem ju. *Zvolá na chlapca pred sebou, niekoľkokrát sa s ním otočí do rytmu a keď si ho pritiahne, nalepí sa na jeho pery, mäkké a saténovo príjemné, aby ho mohol mať pri sebe ako potrebuje.*
*Chuan se jen ustrašeně podívá do jeho očí* To je fajn. Teda to že ji znáš ne že ji přinášíš panické záchvaty. To jí prosím nedělej jinak budeš mít co do činění se mnou *řekne mu ledovým hlasem* Já nevím jestli se tě bojím nebo mě štveš, každopádně asi jo jsem jeden z vás. Já jsem... ¥urd∆ (Jurda) uhhh kluk z ulic. *Řekne a kouká na skleničku* Jo to znám. Když je léto jsem radši v řece nebo u splavu. A to s tím přítelem máš dobrý asi se k sobě hodíte. So good for ya /callate por favor/ *pomyslí si španělsky kdyby náhodou uměl lézt do hlavy. Když se ho však dotkne ještě více zpanikaří* Prosím já nejsem na sociální kontakt. Ale v pohodě zkusím to přežít. Jo a taky to zní docela divně nebudu lhát *odpoví mu* Já poznám jedy a takovéhle věci. 15 let na ulici vás leccos naučí. Navíc si nemyslím že jste nejsilnější. *Trochu se mu vysměje a pak je potichu pronese* Dědo...
*Trvalo to jen chvíli než si ji barman všiml, lehce na něj pokývla hlavou. Nechtěla se nijak opít ani vymýšlet složitě co si objednat. Proto zůstala u své oblíbené klasiky. Piva. Jakmile dostala láhev a sklo, tak si nalila a zaposlouchala se do hudby, která tam hrála. Jenže spolu s hudbou zaslechla i známý hlas. Nebylo to tak divné, přece jen se jednalo o klub pro podsvěťany a těch už pár znala za tu dobu co tady bydlela. Ale začala se rozhlížet aby přiřadila obličej k hlasu. Trvalo to jen chvíli než po její levici spatřila známé znaky. Byly to kočičí uči a ocas, ten ocas co se jí povedl při prvním setkání zasednout. Chtěla si ale být jistá, že si ho s někým neplete. Proto po jednom loku piva zůstala stát u baru a nešla si sednout ke stolu kam měla původně namířeno.* BOBE? *Lehce zvýšila hlas, nechtěla rušit zákazníky, ale dost na to aby ji někdo slyšel, přesněji ROBERT kdyby to doopravdy byl on.*
S vílami jsem byla družná už dřív, než jsem si začala s Gideonem. *Upozorní ho vesele.* S Jasonem se přátelím...no taky už to budou čtyři roky jako s tebou. A není jedinou mou známostí mezi vílami, ani nebyl první. *Mrkne na něj pro vysvětlenou a nadšeně se usměje, že to uznává, i když svým vlastním způsobem. Jo, doufala, že rasová rozmanitost v zaměstnancích klubu zklidní napětí mezi přítomnými. Když spolu zvládli oni pracovat jako rasově nesourodá parta, mohli by to návštěvníci nakonec tolerovat. No ne? Zvedne prst při jeho poznámce.* Ne, jen tě znám až příliš dobře a vím, že vzít tě na jiné místo, tak by jsi brblal, byl nervózní a ošíval se. Usoudila jsem, že tento kout tyto faktory zmírní nejvíce, protože budeš mít přehled. *Zazubí se na něj, když opraví jeho hypotézu, že je tam nevede kvůli sobě. Znovu se usměje, když jí potvrdí, že se to tu dá přežít a když ji vyzve k tanci, tak se jí koutky od sebe odtáhnout o to víc, až po něm blýskne bělostnými zoubky.* S radostí. *Alespoň na chvíli potlačí poznámku, že minule tvrdil, ať další tanec s ním už neočekává, postaví se a pokud ji následuje, zavěsí se do něj, aby došli na parket, kde se k němu otočí čelem, aby si zatančili. Tím, že ostatní se spíše ještě rozkoukávali, tak docela vyčnívali, minimálně Triss v bělostných šatech a s výrazným výškovým rozdílem od Sebastiana určitě a přitáhli několik pohledů, ale čarodějku to netrápilo. Stejně byla dávno dopředu na dnešní pozornost hostů i možných médií připravená, takže se uměla chovat přirozeně i s pomyslným reflektorem zaměřeným na její maličkost. Když se konečně na tanec dostane, pokud se nerozhodne Sebastian vycouvat, tak se jej na poslední chvílu zachytí v taneční póze a sama vykročí. A konečně také opustí od zadržování nenechavé, podpichující poznámky.* Myslela jsem, že jsi se mnou už znovu tancovat nechtěl. *Vesele se jí zalesknou oči a na rtech se moment udrží šibalský úsměv, než si nenápadně vyžádá, aby se mohla pod jeho rukou dvakrát plynule v rytmu hudby zatočit a vrátit se do zachycení jeho rukou.*
*Bob mladíka poslouchá a pustí ho. Dívá se na něj a ušklíbne se.* Zajímalo by mě, co je horší jestli je horší ulice nebo středověk, ale je fakt, že středověk jsem si užil víc.* Zasměje se a poslouchá ho dál. Pak si položí ruku na hruď.* Au... to bolelo. Jsem jeden z nejmocnějších v New Yorku. Z čarodějů jsem určitě na top trojce. Víly nepočítám. Ty mají jiný typ a styl magie, s nimi neuzavírej dobody, jsou pak divný.... Lovci jsou neškodní, vlkodlaci... to jsou taková štěňátka, no a pijavičky.... mají moc pokud jsou na to dost chytří.* Zazubí se na něj a sedne si vedle něj.* Kdybys chtěl, tak tě můžu někdy něco naučit. Triss jsem trochu taky učil, ale šlo jen o pohyb energie v jejím těle. Má jiného učitele a nehodlám mu brát jeho žáka. Určitá kolegiálnost.* Zazubí se a pak se zasměje.* Navíc zapomínám, že učně mám.* Řekne a pak uslyší své jméno. Otočí hlavu a jeho kočičí uši jsou v pozoru.* MARI!* Zavolá a zazubí se. Pak se natočí lehce k chlapci.* Buď nyní gentleman a chovej se slušně a nezýrej.* Poradí mu a mávne na Mari, aby se k nim přidala.*
Dík že rozumíš *nečekaně se usměje a je rád že ho pustil* Ulice není špatná. Bavilo mě krást hlavně bohaté. Hihihi *zasměje se a má chuť se mu více vysmát* Tak určitě. Já jsem zase slavná osoba a každá holkae chce. Tu si vzpomínám že jsem na jednu vílu už lukem mířil. Lovci jsou mi u prdele a to samé vlkodlaci. Nevím kdo jsou pyjavicky, ale víš že kdybych byl náhodou civil tak říkat mi o podsvětí je nezákonné. Plus podívej kolem nás jich je hromady. *Škárlí ho a zkouší jeho trpělivost. Když však uslyší nabídku, tak ho docela zaujala* Hele klidně, ale musíš počkat až se dostanu z decaku. Přece jen by s námi musel sociální pracovnice, a ta.... No řekněme že umí dobré podpasovky. *Pak poslouchá dál jak yappuje* Máš učně j- *v otázce ho vyruší ženský hlas a když uslyší že ji Robert zná okamžitě si sáhne na záda aby si vzal luk. Ale stejně nemá jak, luk má u Triss* /soy un idiota/ *když však Robert řekne aby byl gentleman a choval se slušně nahlas se zasměje* Já a slušný? Nasrat *směje se a otočí se k ženě* Ahoj nějaká náhodná capko, kterou jsem v životě neviděl a určitě přišla yappovat se mnou a tímhle mužem, který mě sexuálně obtěžuje *Směje se*
Úprimne. Tu nastáva otázka, s kým ty družná nie si. *Podotkne ironicky a nadvihne pri tom jedno obočie na znak potvrdenia svojich slov. Čarodejka vedľa neho je totiž jeho opakom. On nie je obľúbený ani v jednej skupine - podsveťania nad ním ohŕňajú nos, nefilim sú drzí a s civilmi má asi pravdepodobne hlavne profesionálny vzťah. Triss je opačná strana mince. Má priateľov v každom kúte - nefilim ju berú dôveryhodne viac ako iných, podsveťania ju zbožňujú a chodia za ňou ako včely na med a pre civilov je hviezdou, ktorú pozná svet. Niekedy sa zamýšľa nad tým, kam ďaleko sa táto malá osôbka za ten čas dostala - z knižnice do svetovej sféry. Nemôže klamať, ak si prizná, že je skutočne dobrá a zrejme vie, čo robí. Ale to jej neprizná. Priateľský vzťah, čo majú, je jedným z veľkého mála pre neho dôležitých osobných vzťahov. Preto nakoniec nechá, aby si porozprávala svoje a aj tak si neodpustí pri stole ďalšiu poznámku.* Stačilo toho tvojho sladkého “poznám ťa už tak dobre, uhuh”. *Zamrmle, na konci si odfrkne, aj keď to nemyslí zle. Táto osoba z neho ťahá viac, než by si bol ochotný pripustiť. Je však rád, keď Triss nenamieta s pitím, neprenesie žiadnu poznámku o tancovaním a prosto súhlasí, aj keď mu neujde jej pohľad, ktorý jej oplatí vážnym nadvihnutím obočia.* Nič nehovor. *Zamumle a vstane, aby jej podal ruku a on ho za ňu mohla vziať. Príde mu taj prirodzené byť s Triss a robiť veci, kvôli ktorým by si ich vzťah mohol niekto zle vysvetliť, ale on nad tým už ani nepremýšľa. Prosto prejde na tanečný parket, uloží ruky na svoje miesto a začne tanec. Jazzová hudba nie je tak zlá, aj keď ju bežne nepočúva, lebo nepočúva skoro nič. Zamračí sa na ňu.* Ešte ma podpichuj a pôjdem si sadnúť. *Prenesie rozhodnuto a pretočí očami. Vôbec nevenuje pozornosť ostatným a je mu jedno, že hviezdu večera si ukradol, aby s ňou trávil čas. Vie, že sa dlho nezdrží, a tak aspoň využije možnosť, že ich neotravuje zatiaľ žiadna nežiadúca osoba.* Vieš, že by mi tu teraz polovica miestnosti rada podrezala hrdlo, a tá druhá polovica to nechce, lebo ma nepozná a sú to civilovia? *Povie výsmevne a ani mu to žily netrhá. Vlastne je rád, nikto sa k nemu nepríde družiť a kaziť mu večer malými nudnými konverzáciami.* Aspoň sa už zbierajú ľudia do tanca a nebudem tu vyčnievať ako dvojmetrový stĺp. *Dodá nakoniec a jeho seriózna tvár by mohla ore nezainteresované osoby kričať, že preberajú niečo veľmi, veľmi dôležité.*
*Ľahko ako pierko plávajúce v jemnom vánku sa zachichoce.* Milujem tvoju férsku stránku. Keď si natoľko veselý, až namiesto chodenia poskakuješ, keď skúmaš svet očami novorodenca, ktoré ho ešte ani raz nevidelo, alebo aj keď si plný energie, keď sme len my dvaja sami. Samozrejme, že si pohupuj do hudby, ak ti to telo káže. *Prenesie so žiarivým úsmevom, a spokojne sa po trochu nepríjemnom strete s neznámym mužom presunie k stolom. Už sa to tu začínalo plniť, takže vlastne mali so stolom šťastie. Najväčšie šťastie však bolo aj tak to, že mimo vlastného oblečenia a pár vecí vo vačku so sebou nič iné Lóni nemal, takže sa nemusel obávať, aby si niekde niečo nezabudol.* Hlavne zhlboka dýchaj, a uvoľni svoje telo. *Poradí mu Lóni na problém s Mary Jane, a pomasíruje mu spánky, než svoje ruky opäť uloží do tých Tanoiových. Sleduje lovca, ale rovnako ako pri kráľovi, aj pred týmto obrovským mužom mal rešpekt.* Bola tam pri bare. Možno na niekoho alebo niečo čakala, ale aj by som si myslel, že mi je rodinou, ako vyzerala. *Opisuje naďalej neznámu, keďže videl, že to Tanoiu mierne upokojovalo. Ako keby v ňom bojovali dve mačky, a podľa toho, kam hodil Lóni klbko, tú mačku zabavil, a druhá vyhrala. Iba si vždy musel zvoliť správne. Vidí, že sa Tanoia opäť stráca v sebe, takže si odpije, a jemne jeho prsty stisne, aby mu pomohol späť k vnímajúcim. Ale nečakal takú rýchlu zmenu. Rýchlo dopije svoj drink, a už beží za svojím partnerom na parket, kde narazí do jeho hrude, ale rýchlo si zvykne na jeho tanečné tempo, a pridá sa čo najlepšie to sám vie.* Áno, je prekrásna, aj keď veľmi netypická. Takú som v rádiu u nás v práci ešte nepočul. *Podotkne so smiechom, a tancuje si. Zrovna, ako si vytáča piruetu, si v diaľke všimne CHUANA, a zmrazí ho.* /Hlavne nech sa ten nestretne s Tanoiom./ *Toto nevypočítal. Úplne zabudol na to, že je to niekto známy Triss, a tak tu zrejme bude. Než sa ale stihne vrátiť tvárou k Tanoiovi, všimne si aj ROBERTA a ženu s jazvou.* /Ak sú tam hentí dvaja na jednom mieste, ľutujem tú ženu už teraz./ *Pomyslí si, a je rád, že je na parkete s láskou svojho dlhého života.*
Myslela jsem si, že jsi to ty, ale nebyla jsem si jistá. Jak dlouho už jsme se neviděli? *Pronese poměrně přívětivím hlasem a na její poměry i milým. Schválně přejde BOBOVU poznámku o zírání, věděla, že to nemyslí zle a snaží se kluka vedle sebe jen varovat. Pomalu přichází k nim. Jen letmě si prohlédne BOBA, moc se nezměnil. Větší nebezpečí pro ni znamená to dítě vedle něj, všimla si jeho pohybu a její ostražitost narostla o sto procent. Vyrovnala záda a ve chvíli když uslyší jeho sprostou mluvu tak se jí zprotiví CHUAN ještě víc. Schválně pohne hlavou tak aby šly vidět její jizvy. Doslova ho vyzívá k tomu aby zkusil něco říct. S grázly jako on se na stanici zabývala denně.* Být tebou tak upravím svůj slovník, nekaž atmosféru Trissina klubu. *S těmi slovy se lehce zamračila a jizvy táhnoucí se přes celou polovinu jejího obličeje se pohly, ale ne tak jak by se mimicky svaly hýbat měly, prostě se divně zkroutily, jak jim to prostor dovolil. Otočí se zpět na BOBA* Kde si tohle nevychované dítě sebral?
*Bob se na něj usměje a poklepe si na nos. *Nesmím říkat civilům, což silně pochybuji že seš. A co se okolí týče, tak mi řekni, kdo tu vnímá cokoliv, co tu říká někdo, kdo vypadá jako by pracoval pro gang a kluk z ulice? Slang je krásná věc. Navíc mám menší trik v rukávu. *Usměje se, protože jeho iluze kolem něj ovlivňuje kdo co slyší. Dodal si to do své iluze od té doby, kdy šel po Tayovi jeho ex. Pak pokýve hlavou.* Ah jistě. Tak pak řekni Triss, aby mi zavolala a domluvíme se.* Řekne a pak už se věnuje Mari. *Chvilinku. Byl jsem pracovně mimo. *Řekne a nevině se usměje a položí CHuanovi ruku na rameno a malíčkem se dotkne kůže na jeho krku. Pokud se mu to povede. Nechce na něj použít svou krev. Díky tomu dotyku se dostane kletba chladu na jeho tělo a pokožka začne reagovat jako by byl na Mount Everestu.* Já ho našel tu a patří Triss. Zatím nevinné batole. Až zjistí, jak to venku opravdu funguje, tak bude zaskočen. *Zazubí se a podívá se na něj.* Například to, že malé triky černokněžníka mohou být trvalejší než malé tresty čarodějky. *Řekne a pustí ho. Než stihne něco udělat, tak si kolem sebe zvedne obranný štít a zvedne prst. *Ber to jako varování. *Upozorní ho i pohybem ruky na lidi kolem a také už tím, že dal ruku pryč kouzlo přestalo působit a šlo o otázku pěti vteřin. Posléze se otočí na Mari. *Co ty předměty, fungují jak mají? *Zeptá se a doufá, že se trefil do události, co je spojuje.*
*Triss se musí zasmát a prsty naznačí, že si na rtech zapíná zip a zahazuje klíček.* Samozřejmě. *Ušklíbne se a při tanci ji rozesměje znovu svou připomínkou.* Neznají tě, celkově nemají s lovci vazby, aby to vnímali i z vašeho pohledu jako já. Mnohé učí ti, co už mají špatné zkušenosti, takže předávají ten postoj dál a dál. Stejné to je i u lidí s politiky, policisty a podobně. *Nadhodí, že to není věc jen nefilim, ale běžně se tak vnímají i poldové, ať jsou civily, vlkodlaky nebo čaroději.* Ale aspoň vyčníváš v dobrém slova smyslu, když odmyslíme tu nefilimskou vs podsvěťanskou záležitost. *Mrkne na něj, že to jde brát i z druhé stránky věci a naprosto přirozeně, aniž nad tím přemýšlí se nechává vést, i když to není snad nikdy poznat, zda nebo kdo v tanci vede, jak přirozeně na pohyb reagovala s neznatelnou či žádnou prodlevou.*
Dobře. Řeknu.... *odpoví mu rychle a pak se otočí na Mari. Jenom vidí jizvu.* /Co to dělá? Počkat to mě chtěla viděsit ahahahahahaha ať to jen zkusí/ *myslí si a když mu někdo položí ruku na rameno hned se otřepe. Najednou cítí něco na krku. Prst. Ihned ho zmrazí.* /Brrrrr co to kurva je/ *Na slova Mary hned vyjede* JAK JAKO KURVA DĚCKO A NASRAT JÁ JSEM CH- ¥URD∆ (JURDA) A JAK JAKO KURVA BATOLE TY SVINĚ. *na jeho slova se jen zamračí* /já tě zapíchnu/ *po tom co mě pustil tak ho jen praštil* Naser si s varováním a jaké předměty *zeptá se* Vy se znáte?
*Nate pohledem probodává Triss a Sebastiana. Chtěl Triss alespoň pozdravit, aby o něm věděla, ale nehodlal za ní jít, dokud se v její blízkosti držel jeden z těch rádoby samozvanců. Proto upíjel alkohol a na půl ucha poslouchal konverzaci kolem sebe. Když zaslechne Trissino jméno z úst někoho jiného, tak se tím směrem (CHUAN, MARIA, ROBERT) otočí a kousek si poslechne, než promluví.* Pak by mě zajímalo, kde ho sebrala Triss? *Uchechtne se, když velice elegantně nevychovaně vklouzne do debaty. Pozvedne obočí nad tím, jak se CHUAN rozparádí se slovy a uchechtne se.* A proč je to tak sprosté? *Rýpne si ještě pobaveně.*
*Odignorovala řvaní a prvně reagovala na BOBA. Chvíli se vážně musí zamýšlet nad tím co řekl, přece jen už to byla pro ni doba co spolu mluvili a pak si vzpoměla na situaci s Cat na stanici.* Upřímně netuším, poslední dobou jsem byla zavalena prací natolik, že jsem ji nestíhala vídat. Ale pokud se nepletu, tak by to mělo být v pořádku jelikož za mnou nepřišla s nějakým problémem. *Pokývla BOBOVI než musela zase věnovat pozornost tomu spratkovi. Prvně řešila to milejší. Poté svůj pohled stočila na CHUANA.* Už jsem říkala až sklidníš svůj slovník, přesně ten z tebe dělá děcko a ničí zdejší příjemnou atmosféru. *V klidu upila ze svého piva. Tihle grázlové jsou stejní, neustále dělají problémy, vyskakují i tam kde nemají a absolutně nechápou, že nejsou ti nejsilnější na světě a převálcovat je může kde co. Hlas za jejími zády uslyší neznámý hlas. Načež se na NATEOVA slova uchechtne.* Triss taky sbírá kde koho, ale očividně její výběr známých klesá laťkou. *Nakrčí ramena načež odpoví CHUANOVI.* Ano známe se, nemáš žádné pozorovací schopnosti nebo co?
*Dragos si dal načas. Mohl sice vyrazit už se zapadajícími paprsky slunce, ale raději přišel až v moment, kdy byla párty v plném proudu. A v samém středu toho proudu ta, kvůli které se celá akce pořádá. Dragos se zašklebí. Muže (SEBA), co s ní tančí bohužel taky zná, byť mezi nimi k osobnímu kontaktu nedošlo. Naštěstí. Ve svém typickém obleku se přitočí do skupinky zámožně vypadajících mužů u kterých si je jistý, že jsou civilové a jednoho pojme pod encanto a přikáže mu, aby šel zdvořile vyzvat TRISS na tanec a přerušil tak to odporné vrkání čarodějky a lovce. Sám se ukryje do stínu a čeká, jak situace dopadne.*
*Nechá se praštit, už jen proto, že mu to nic neudělá díky ochraně, co kolem má. A i kdyby je nezvedl, tak může to hrát civilsky.* Z mého pohledu jsi. Kolik ti je? Max dvacet. To je pro mě malá siesta na mém balkóně. Vynásob to 40 a budeš blíž tomu, proč jsi z mého pohledu pouze malé dítě. Stejně jako většina tady.* Pak se podívá na MARI.* Oh, tak to jo. Já toho měl taky dost. Jak v osobní sféře, tak v pracovní. Navíc mě zase shání právníci ohledně mého bratra. Tak snad jsem přišel včas a nějak to David pozdržel.* Odfrkne si. Podívá se na NATEha, který se připojil.* Asi někde na ulici. Však víš, že osobnosti jako Triss a Jackie sbírají takové typy. Nezapomeň, co všechno sebral Jackie a vždy to dopadlo blbě.* Mávne rukou a napije se svého pití.* Jinak je nějaký rozruch v Radě, zdá se, že museli rychle hledat nejvyššího čaroděje. Nebo to se aspoň říkalo. Mě od smrti Murada II. jaksi neberou v potaz jako možnost na cokoliv.* Pokrčí rameny. Pak se podívá na CHUANA.* Já znám tady snad všechny a minimálně tři znají mého otce. Třeba ho jednou taky potkáš.* Usměje se nevinně.*
*Uši sa mu stále jemne červenajú, keď o ňom Lóni rozpráva tak pekne. Niekedy má pocit, že si to vôbec nezaslúži. Vždy ho chce radšej objímať, lebo nevie, ako reagovať. Je vďačný, že sa od baru presunú inam, kde sa aj upokojí a ponorí sa viac do toho, čo sa okolo neho deje. Ale aj do toho, čo sa deje v ňom. Keď si tento večer prehráva a preberá v hlave znova a znova, nejako v tom dokáže nájsť štrbinu, cez ktorú sa zvládne pretiahnuť a dostať sa do svojho vlastného komfortu. Určite nie je v poriadku, to je nad slnko jasné jemu, a podľa Lóniho správania aj Lónimu. Priliepa sa na svetlé telo chlapca, akoby z neho získaval silu dýchať, inak by sa zložil. Preto aj rozhovor, ktorý vedú, mu pomáha uvoľniť sa a vyčistiť si myseľ o niečo viac.* Baví ma sledovať osoby naokolo a premýšľať, čo sa asi deje v ich živote a kým sú. *Povie zamyslene, skoro akoby bol zasnívaný, aj keď pri tom celý čas hľadí iba na jemnú, mierumilovnú tvár svojho mesačným svitom žiariaceho partnera.* Možno ju uvidím, niekto tak špecifický sa iste v dave nestratí. *Prenesie svoju myšlienku a ako na povel zazrie priamo za Lóniho hlavou bielu ženu, o ktorej čarodej rozpráva. Sám pre seba sa usmeje. Také momenty mu prídu krásne a magické, odhliadnuc od toho, že obaja mágiu využívajú. Namiesto toho, aby však túto konverzáciu ťahal ďalej, sa radšej upustí trochu z reťaze, akoby mal sám seba úplne nakrátko, ledva nechá Lóniho dopiť svoj drink a už ho vlečie na parket, ktorý sa stihol zaplniť viac, len čo naň vstúpila majiteľka podniku s jej loveckým tanečným partnerom.* /Triss a ten lovec sú spolu?/ *Prenesie v mysli a tá myšlienka smeruje priamo k Lóniho mysli. Je to len zamyslenie, než sa začne stooercentne venovať iba osobe pred sebou.* Si moja láska. *Prenesie do jeho pier, odtiahne sa a začne čarodeja vykrúcať v tanci tak, ako to len víly dokážu.* Užívaš si takto moje tancovanie? *Opýta sa so zvedavosťou v hlase, vlasy akoby mu stokrát ožili a krútili sa ako hady v hudbe. Pleť akoby mu žiarila rovnako ako Lónimu, iskrivá a jasná ako plameň ohňa. Cíti, že v ňom v pohyboch znova viac ožíva jeho nežná, ale divoká férska nátura, ktorou väčšinou obohacuje akcie, ako je táto. Len kvôli Triss to nebude až tak dravé s drogami a tancovaním na stole - teda, k tomu by sa teraz nemal. Má pocit, že ak by čo i len trochu odhalil zo svojho tela, ešte viac by pošpinil svoju pokazenú dušu. V tomto tanci sa však očisťuje, ako práve krstené dieťa, chránené pred zlom a bolesťou.* Vieš ako ťa milujem? Vieš ako ťa milujem? *Volá, zabíjajúc tým svoj strach, oživujúc však chuť splynúť do jedného tela so svojim čarodejom. V tabci tak podíde bližšie, nalepí sa na Lóniho hruď a ruky sťažka obopne okolo chlapcovho pása, vdýchne jeho sladkastú vôňu a teplo jeho tela, teplo iva tohto tela, mu dodáva odvahu a pocit ochrany.* Si tak jemný na dotyk. *Zašumí jeho hlas, keď prejde chrbtom ruky po Lóniho líci a zastaví pod sánkou.*
*Sladko sa usmieva. Už dlho nemal takto uvoľnenú náladu, aj keď bol stále v strehu, čo sa deje navôkol nich.* Je to čarovné. Viac ako mágia, ktorú mám v sebe. Je to ako keby si mohol otvoriť niekoho životný príbeh, a keďže sú pre teba jeho stránky biele, môžeš si k nim dopísať vlastný príbeh. Ako napríklad pri tej žene s jazvou. Odkiaľ ju len má? *Usmieva sa nadšene, že si našli takéto jedinečné hobby na zaplnenie krátkej chvíle, a aj by pokračoval, kebyže jeho priateľa zrazu niečo nenabudí, a začne sa predierať ľuďmi na parket. Pobavene sa na tom smeje, ale je rád, tak veľmi rád, že opäť vidí na Tanoiovej tvári úsmev a uvoľnenie aj medzi ľuďmi.* Ty si moje srdce. *Odpovie nežne. Zamyslí sa nad tým, čo sa deje s Meritriss a lovcom, ale potrebuje sa ešte na nich párkrát pozrieť, než odpovie.* /Možno áno. Aj keď nevyzerajú ako pár, nedržia sa za ruku, nedávajú si pusu, ani nemajú v očiach ten cit. Ale možno je to vzťah na dohodu./ *Nápadné Lónimu, a preto túto myšlienku vyšle aj férovi. Venuje mu bozk na jemné plné pery, a spokojne sa znovu otočí.* Ako silno miluje moje srdce teba. *Odpovie s úsmevom, a znovu sa necha otočiť, aby sa uistil, že je CHUAN stále na svojom mieste.* /Ale môže mi to byť aj jedno, čo robí ten YURKO, či ako sa to volal. Ak sa priblíži, a bude robiť problémy, dokážem ho nejako spacifikovať. Aspoň tolko som sa už stihol za ten rok naučiť. Hlavne nech ochránim Tanoiu./ *Upokojí sa, a taktiež Tanoiu objíme v pomalšom tanci načo zodvihne svoju tvár, aby oprel ich čelá o seba, a privrel oči v sladkom opojení Tanoiovej náruče.* Tvoja vôňa mi pripomína lesy Faerie. Je na tebe tak krásna. *Šepne mu naspäť, a potichu sa húpe do taktu hudby v objatí.*
*Prižmúri oči.* Ten zips na mňa neskúšaj, nikdy to nepomohlo. *Znova ju podpichne a aj by ju štuchol, keby nemal obe ruky zabrané tancovaním. Čuduje sa, že za Triss ešte nikto nedoliezol, ale nesťažuje sa. Byť tu s jedinou osobou, ktorú má z tohto podniku aj rád, nie je až tak zlé.* Áno, ja to chápem. Mláďatá podsveťanov si nevedia vyvodiť vlastné názory, ale… *Mykne plecami.* … Asi im to neberiem. Nemám potrebu s nimi trkotať a vychovávať ich na svoj obraz či čo. *Mykne hlavou do strany, akoby tým poukazoval na celú prítomnosť každej osoby v miestnosti. Všíma si, že Trissina prítomnosť na parkete začala priťahovať viac odvážlivcov, čo sa chcú do aktivity zapojiť, a tak je rád, keď aj vyšší muži začnú vytancovávať svoje partnerky a partnerov. Možno tak aspoň nebude úplným tŕňom v oku.* Čudujem sa, že za tebou ešte netiehnu ako lososy za párením. *Povie podivné prirovnanie, o ktorom sám netušil, že mu vyjde z úst a vo vnútri ho to úprimne pobaví, aj keď je jeho tvár kamenná ako neustále.* Čakám len moment, kedy niekto príde a vyzv- *Ani to nestihne dopovedať a už sa vedľa nich zboku objaví nejaký mužík, hľadiaci do tváre Triss, a vyzve ju do tanca. Nepríjemne sa zaškerí.* Máme to tu. *Zamumle ostro, pretočí očami a trochu sa skloní.* Myslím, že náš čas vypršal. Mala by si sa postarať o svoju svorku hladných psov. Ešte si im nedala nažrať. *Prenesie nepríjemne, ale táto emócia nie je mierená na čarodejku, ktorá to určite vie.*
*Triss v některých momentech stačila vypozorovat, že u baru sedí hned čtveřice jejích známých (ROBERT, CHUAN, MARIA a NATE), ale neměla zatím čas na ně příliš reagovat, ačkoliv po tanci stejně plánovala a sem tam kývne na souhlas na SEBova slova, ale dál se o tom nepře, dokud se nerozesměje nad jeho přirovnáním. A než stačí SEBASTIAN dokončit další myšlenku, skutečně je někdo přeruší. Pobaveně se na něj podívá, ale pak ho letmo poplácá po paži.* Pokud to půjde, ještě si tě najdu, zatím se bav. Máme tu nějaká dobrá jídla. *Zkusí ho navnadit na kuchyni, načež se přitočí k civilovi, který ji vyzval k tanci a do konce písně s ním zůstane. Krátký rozhovor je poměrně příjemný, poděkuje mu za účast, načež po skončení se omluví, že musí obejít i ostatní a skutečně zamíří za skupinkou ZNÁMÝCH U BARU a přistoupí k nim. Zaslechne ještě poslední slova ROBERTA a ušklíbne se.* To upřímně doufám, že ne. Takové setkání nepřeji nikomu. A ty sám si ho nepřeješ pro sebe, nezní příjemně, že to přeješ jiným. *Zapojí se plynule do konverzace a na všechny se usměje.* Zdravíčko, snad jsem nepřišla nevítaně, doufám, že se tady dobře bavíte. Děkuji, že jste přišli. *Postupně všem věnuje úsměv - NATEovi, ROBERTovi, MARIi i CHUANovi, než se nakloní do volného místa mezi nimi k baru a vyžádá si dvojitou whiskey s dvěmi kostkami ledu.*
Zaprvé tak starý nejsem dědo za druhý nas3r si krávo. Jsem dítě a co má bejt tak se z toho Nepos--. *Otočí se k třetímu neznámému muži.* Nejsem to a je mi ukradený že se znáte jak jsem to měl ale vědět prostě mě nechte na pokoji. Já fakt nepotřebuji být další měsíc na samotce *podívá se na sociální pracovnici která balí každého muže kterého potká* Můj slovník je jaký je pokud s tím máš problém můžeš si políbit ty víš co řekne Mari Všichni totiž nemají tak nóbl život jako vy. Všichni nejsou tak bohatí jako vy a to mě na vás všech s##e. Myslíte si jak jste lepší a přitom jenom žijete a ubližujete. Já sám nechci být takový jak vy. Zkuste si 15 let žít na ulici *Chuan je naštvaný a do breku. Nerad o tom mluví ale ví že Triss taková není* K Triss se chovám s respektem protože mi pomohla. To je důvod *Z důvodu vzteku si ani nevšimne že Triss přišla. Prostě potom zmlk a dýchal*
*Jakmile se lovec odporoučí pryč, tak se Dragos pro sebe vítězně ušklíbne a zamíří za ní. V očích se mu zableskne nad skupinkou, ke které zamířila a klidným krokem dojde za její záda.* Nemáš za co.. Rád tě poctím svou přítomností.. *Ušklíbne se, když tato slova pronese k TRISS, která je k němu zády. Pokud se k němu překvapeně otočí, tak toho využije, aby ji odvedl na parket. Kdyby se neotočila, tak ji zachytí na pasu a stejně otočí na sebe a rovněž odvede.* Určitě smím prosit. *Pronese. Neptá se. Ihned nasadí tempo do hudby, když Triss zachytí do tanečního postoje.*
Vzhledem k tomu, že si pamatuju její poslední výběr, tak bych spíš řekl, že je ta laťka vyvážená, ale na jiné straně než posledně.. *Uchechtne se na slova MARI, než se jeho pohled otočí k ROBERTOVI a odfrkne si.* To raději ani nepřipomínat.. A nejhorší vkus měl stejně na partnery.. *Zašklebí se a otočí při jeho posledních slovech hlavu na Chuana.* Nechceš. *Odpoví mu rovnou.* Věř mi, že nechceš.. *Tato jeho slova jsou ale nejspíš přehlušena dalším výbuchem mladého kluka. Nad posledními slovy se zamračí.* Co takhle nejprve si o někom něco zjistit a pak soudit? *Odpije ze své skleničky.* Můj život taky není dvakrát růžový a tam kde jsem jsem jen díky sobě.. A rozhodně ne proto, že jsem někdo v klubu začal dupat nožičkama a stěžovat si, že je něco těžké. *Dokončí svoje slova, když zaregistruje, jak se k nim blíží Triss.* A to máš jediné štěstí, jinak bych tě už zkopnul z Empire.. *Sykne k CHUANOVI, než to TRISS může zaslechnout. Na tu se otočí s úsměvem.* Ča-..u.. *Dokončí svůj pozdrav o hodně nakrkleji, jakmile je zase odvedena.* Co ten tu dělá? *Zabrble si pro sebe tiše.*
Tak to vidím, že v tomhle světě se lidi nikdy nenudí. *Pronese se špetkou humoru k BOBOVI když ji popisoval jeho příběh o tom jak je zaneprázdněný. Potom ale začíná být naštvaná nad slovníkem CHUANA, proto se otočí na BOBA.* Můžeš ho nějak umlčet? Všechno co mu vypadne z úst jsou odpadky, a i ty jsou občas příjemnější a méně zapáchající. *Otočí se na NATEA* Nebo klidně ty, podle toho cos říkal chápu, že padáš do podobného odvětví jako BOB. *Nakrčí s rameny a to dítě radši dál ignoruje, kdyby nebyla tak unavená z práce tak na něj už asi vrčí a cupuje ho na kousky, ale takhle si jen upije dalšího loku piva.* Každý máme nějaký ten příběh a délka života na tom nezáleží, ale to nic nemění na tom, že pokud se budeš chovat jak malý spratek, budou tě brát jako malého spratka. *Dodala ještě protože neodolala. Poté uviděla TRISS a na její tváři se objevil náznak, koutek jejích úst povyjel nahoru.* Aho - j. *Než to dořekla, tak ji cizí týpek odvlekl pryč. Proto se Mari na DRAGOSE zamračila, ale nechala to být protože věděla, že její přítelkyně se určitě vrátí když bude mít čas.*
*Bob ho sleduje s klidným pohledem. Nic neřekne. Nehodlá mu říkat, že je bohatý díky tomu, že jednou rozespalí něco podepsal a najednou má akcie velké společnosti. Navíc žil ve středověku a prožil všechny války zásadní pro lidstvo. Poslouchá i Natea. Určitou část života ho sledoval a ví, jak se vypracoval tam kde je.* Pravda. Viktor bylo jeho vlastní sebemrskačtví skrze někoho jiného.* Řekne a uchechtne se.* Navíc po něm zdědil gang.* Zasměje se. Pak se podívá na Mari.* Meh, si to pamatuju a pak mu to budu dávkovat. Není zábava trápit slabé, proto z těch, co mi vlezou do domu je jen žrádlo pro démony.* Pokrčí rameny. Když přijde Triss, tak se na ni usměje.* Byl by to krásný reality check pro někoho, kdo si myslí, že máme dokonalé a bezpečné životy s milující rodinou. Nebo že jsme bohatí.... Což já jsem, ale žít 800 let a nemít peníze, to už trochu ukazuje mentální retardaci.* Ušklíbne se. Pak se však objeví Dragos a úsměv mu zmizí.* Ew... doufal jsem v příjemný večer, ale už jsem zase na radaru určitě. Ah... a to jsem si myslel, jak předám dárky v klidu.* Zamumlá si pro sebe.* Vidím, že vám Dragos taky kazí náladu... mě kazí i mučení a drbání....* Řekne a odfrkne si.* A teď kazí i její večer. Chce to klub antiDragos. A pokud mě slyšíš, tak víš, že to je pravda.* Prohlásí a dopije pití.*
*Triss se na ně sotva stačí pořádně usmát, než se za ní ozve hlas, který tu chtěla zaznamenat nejméně ze všeho. Naprosto tak souhlasí s tím, co řekne ROBERT, co se ještě skrze hudbu donese k jejím uším. Otrávený výraz se jí nepovede včas skrýt.* DRAGOSI. *Odvětí na jeho slova, snad je to forma pozdravu, než ji odtáhne od jejich přátel a známých a nakrčí nos.* Ne, to určitě nesmíš. Oba víme, že můj zájem o tvou osobu se týká jen toho, že zůstaneš dost daleko od všech mých blízkých, což jsou vesměs všichni ti, od kterých jsi mě odtáhl. *Ušklíbne se a sama si pro sebe odfrkne.* Poděkovala bych, že jsi dorazil, ale nebyla bych upřímná. Alespoň buď tak slušný pro jednou a nekaž tento večer, když už ti mám věnovat tanec. *Nadhodí a i když ne zrovna ochotně, přestane se na něj tvářit jakoby snědla citrón, už kvůli očím, co se na ně mohou upírat a její kroky splynou s těmi jeho.*
*Chuan jen vzdychne. Nemá náladu se hádat* /chodit sem byla chyba/ *nechce se už hádat. Tak se rozhodne udělat nejlépe. Prostě ztichne. Utře si slzy V očích a zhluboka se nadechne* Omlouvám se za to jak jsem se choval. Přece jen jste starší máte pravdu *řekne klidně a otočí se ke svojí Cole a už moc nevnímá jejich konverzaci spíš ho zajímá kdo je ten DRAGOS. Proto taky zatáhne BOBa za rukáv.* Hele kdo je ten DRAGOS? A proč jde tančit s mámo- TRISS? *Řekne Chuan* Vypadá jako docela v chillu týpek. Ale vy ho nevím proč nesnasite /prostě proč je nějak špatný něco provedl nebo co?/ A jak by jí kazil večer však jdou jen tancovat.... Asi
*Prikývne.* Síce, kým nám to niekto nepovie, môžeme si len vymýšľať a vymýšľať a aj tak nás to môže prekvapiť. Život niekedy je tak zvláštny, aký dokáže byť nečakaný a… *Na chvíľu sa zasekne. Pripomenie mu to ten večer, znova. Nečakal, že môže niečo také prísť, aj keď ho vnútro varovalo a ako víla ho mal poslúchať - síce neovláda jasnozrivosť, nečíta v budúcnosti ako niektorí z jeho rasy, ale… jeho intuícia je ako slabým odvarom, čo upozorní a nejako nakopne, ak je to potrebné. Rýchlo preto svoje myšlienky zameria na predstavu jazvou okrášlenej tváre ženy, ktorú videl.* Určite je to niečo, čo ju nielen telesne poznačilo. Bolesť, ktorú by chcela ukryť, keby nebola priamo na očiach ako nejaká zvrátená trofej toho, že prežila. *Zaznie z jeho úst a pripadá si v tých slovách tak vzdialený. Preto iba zatrasie hlavou a jasne sa usmeje, natiahne sa po pohladenie a vydýchne.* Ale všetko z toho nás formuje, že? Chcel by som jej príbeh počuť. *Dopovie nakoniec a uvedomí si, že aj keď život vie byť zvrátený vo svojom humore a písaní životov ako pri útoku na neho, rovnako je tak život plný momentov, ako keď sa stretol s Lónim. Ten slnečný deň v tráve pod jasným nebom je jednou z najkrajších spomienok a spomína na neho vždy tak rád. Bolo to tak nečakané a teraz? Má jeho. Jeho. Slnko na dvoch nohách, hviezdu zo všetkých hviezd najžiarivejšiu, tú najbližšie k jeho srdcu, ktorá v ňom nikdy nevyhasne. Je tak preplnený láskou, že mu dovolí zmeniť svoje správanie, nevytrvať celý večer v ublížení, ale aby mohol skutočne lietať ako víla i bez krídel. Usmieva sa na neho, pretože chce. Posledné týždne boli ťažké, priťažké na jeho dušu, pretože nie len že ho to tak ovplyvnilo, že sa bojí chodiť sám, lebo všade vidí tie tváre, všade cíti ich pach a prítomnosť, že sa myká pred dotykmi a obáva sa mužov, ale ovplyvnilo to aj jeho priateľa, ktorý rovnako s paranojou pozerá za každý roh, akoby odtiaľ mal vybehnúť strášiak a oboch ich vypitvať do morku kostí. Chce mu to vynahradiť, chce bojovať sám so sebou - aj jeho chtíč k Lónimu je nateraz tak mocný, že niektoré dni ani nezvláda iba zaspávať, ale musí sa o neho trieť ako do zbláznenia, alebo sa pri ňom dotýkať, lebo sú to jeho vlastné ruky, alebo tie Lóniho, žiadne cudzie špinavé pazúry. A keď Lóni vraví o láske, oh nebesia, chce sa mu utopiť sa v nej.* Si to najdrahšie v mojom živote. *Odpovie hneď späť a tanec, ktorý s ním zvolí, je voľný a nežný, trošku drsný, ale vedie ho a necháva sa sem-tam viesť, aby mu chlapec ukázal, ako to vie. Téma vzťahu Triss ho neudrží dosť dlho v zaujatí.* /Nemyslím. Lovci si dohodnuté partnerstvá s podsveťanmi nerobia./ *Povie ľahko, pretože túto skutočnosť pozná. Naposledy dvojici venuje pohľad a zamkne sa v bubline, v ktorej sú len oni dvaja. Pomalá pieseň, čo nasleduje, ho vtiahne a tak môže zabudnúť na niečo viac. Hľadí do chladivých očí a vnútro sa mu aj tak roztápa.* Tvoja vôňa je ako chladivý oceán, chce sa mi v nej kúpať. *Páči sa mu výmena slov, ktorú urobia - Lóni iba naznačil miesto, odkiaľ prišiel on, s lesmi, kam patrí, a on zas naznačil oceán, vodu, ktorá obklopuje nádherný ostrov, ktorý už videl a zamiloval si ho, napriek bolesti, ktorú Lónimu spôsobil. Ale chce ho naučiť to miesto zas milovať, vytvoriť mu s ním nové spomienky.* Vezmem ťa znova na Island. Budeš sa ma môcť dotknúť, pobozkať ma ako predtým si chcel, dáme si koláčiky a vykúpeme sa v teplom prameni a už sa nebudeme musieť držať od seba ďalej. *Prenesie sladko, nahne sa znova, pobozká chlapca zase na pery, ale tento bozk je hlboký a nespútaný, akoby tým chcel do Lóniho vdýchnuť svoju podstatu a zobrať si tú jeho.*
*Mohol to čakať. Ale je rád, že to všetko išlo tak ľahko, že keď nakoniec prestane tancovať a nechá Triss, aby prešla k druhému mužovi, iba si uhladí jednou rukou vlasy dozadu a vloží si ju do vrecka.* Uvidím, čo sa dá robiť. /Ale nesľubujem, to dúfam vieš./ *Doplní si v mysli, ale nakoniec… nechce aby jeho slová zneli, akoby sa jej chcel vyhrážať, že ak pôjde s niekým iným, ihneď odíde. A on sa aj posnaží trochu, nejaké jedlo by si možno dal, aj k baru keď príde, nejaké to pitie na zapitie večera by mu nemuselo uškodiť, ale keď vidí, koľko osôb sa vôbec pri bare schádza a baví a že ten bar je vlastne miesto, kde sa aj Triss ocitne medzi jej kumpánmi, z ktorých niekoľko tvárí je mu aspoň minimálne známych, zastaví sa a pretočí očami.* /Tak, asi najvyšší čas odísť. Však Triss mi to odpustí. Napíšem jej potom sms./ *Napadne mu riešenie tejto ani nie zamotanej a jasnej situácie. Koniec oddychu, späť do práce. Prosto sa otočí a vyberie sa podnikom pomedzi ľudí preč. Nerobí mu s jeho výškou problém predrať sa k východu, vlkodlačej ochranke nevenuje žiaden pohľad a vydá sa smerom k inštitútu, vediac, že ak sa niečo na mieste pose-ie, dozvie sa o tom na druhý deň. Ale na dnes asi nechá podnik v rukách boha a bude dúfať, že je boh dostatočne pozorný na to, aby tú partiu udržal na uzde, inak si privolajú apokalypsu. Ale… ak sa niečo také stane, aspoň na to bude zajtra vyspatý.*
*Nepozdáva sa mu, kam táto konverzácia putuje, keď vidí trápenie v Tanoiových očiach. Prial si, aby mu napadlo skôr nevyťahovať jazvy iných ľudí, nakoľko mnohé z nich ako aj u Tanoie sú neviditeľné, ale bolia dlhé roky.* Ale vyzerá byť ...spokojná. Možno si už tak zvykla, že to berie ako súčasť seba, ako znak toho, že prežila. Ale to nebudeme vedieť o nikom, dokým nám to nepovie. *Rozhodne sa radšej ukončiť túto tému veselšou myšlienkou, a už si to spolu hrnú na parket, kde je síce Lóni zo začiatku mierne zaujatý inými ľuďmi v okolí, ale keď vidí, ako si s Chuanom všetci ostatní okolo neho zahrávajú, a viditeľne ich jeho výstup nijako neovplyvňuje, tak sa upokojí, a spokojne tancuje so svojou neobyčajne krásnou láskou. Lóni si prial, aby mohol každý uzrieť Tanoiovu krásu, a aby žil večne len preto, aby mal každý človek možnosť vedieť, že žije v rovnakom čase ako tento láskavý fér s rukami a srdcom zo zlata.* Ďakujem ti, že si mi dal domov a rodinu, Tanoia. Len vďaka tebe sa cítim na tomto svete o toľko šťastnejší, než som si kedy myslel, že budem. /Pôvodne som ani nečakal, že prežijem tak dlho, aby som si našiel šťastný koniec. V mojom pláne bolo maximálne žiť v nejakej ruine, ktorú by som si možno nejako opravil, ak by mi niekde ponúkli konečne prácu. Ale môj náhly útek do Ameriky bolo predsa len to najlepšie, čo som mohol urobiť./ *Na nápad s Islandom sa spokojne vyškerí, a chytí Tanoiu za boky, aby sa s ním mohol rýchlejšie vytočiť.* Áno, prosím. Ak prídeš so mnou, bude mi tam opäť krásne. A mohli by sme odísť aj na niekoľko dní. Zbalíme si tašku s vecami a jedlom, a prejdeme sa aj hlbšie do ostrova, aby som ti ukázal aj veci, o ktorých mnohí turisti nevedia. *Navrhne nadšene, a má chuť si poškočiť od radosti. Sám bol vo vnútrozemí ostrova len málokedy, ale počas leta sa tam dalo dostať ľahko, keď mal človek pár dní voľna. A žiaľ, ako duch mesta, mal Lóni voľno každý deň. Možno aj boli ľudia radi, keď Lóniho jednu dobu v meste nevideli asi mesiac, a potom museli cítiť silný smútok, keď ho opäť objavili ku koncu leta na uliciach, ako sa snaží nájsť niečo na jedenie, čo by mu pomohlo prežiť do ďalšieho dňa. Ale aj napriek všetkému, čo sa v minulosti stalo, sa teraz celým telom natlačí na Tanoiu a začne ho bozkávať, ako keby neexistovali ďalší deň. S rukami okolo jeho ramien si ho sťahuje bližšie k sebe, s užíva si dotyk jeho mäkkých pier na tých svojich.*
*Otočí ještě během tance hlavu ke kroužku jehož součástí byl ROBERT.* Utáhnu ti obojek, macku. Neštvi. *Ušklíbne se na něj, když schválně použije toto označení. Pak vrátí pozornost na TRISS a rovněž se ušklíbne na její slova, když ji navede do kroku.* Škoda.. Už jsem si chtěl pokecat s tím spicy prtětem.. *Prohlásí když čarodějku vynese do otočky a pak vrátí k sobě.* Mimochodem, Roberta za svého blízkého považovat nemůžeš.. S ním mám svou vlastní dohodu, která předchází té tvoji.. *Ušklíbne se na ni, než nasadí metodu nevinnosti.* Drahá.. Já se vždycky chovám slušně.. Jsem galantnost sama.. *Řekne rádoby uraženě, ale na rtech mu hraje pobavený úsměv.*
*Na slova ROBERTA se oklepe.* To byl případ sám o sobě.. Případ pro psychiatra.. *Odfrkne si ještě a na MARI se uchechtne.* Tohle bohužel neumím.. Umět to, tak zalepím pusu Triss, ať ji zabráním uzavírat tu hromadu šílených smluv s nebezpečnými osobami.. *Pronese sarkasticky a ještě přikývne na její slova o těžkosti života. Sám si prožil dost a nemá potřebu to vykřikovat do světa. Má pocit, že se najdou lidi, co si prožili mnohem víc, jako například Triss, a proti kterým i jeho život vypadal lehký jako peříčko. Jen přikývne, když se Chuan omluví a následně otočí hlavu na odvedenou Triss. Jen krátce, neboť pak se jeho pohled navrátí ke skupině.* Je tady víc lidí, bez jejichž existence by byl ten večer příjemnější.. *Pronese, načež pozvedne obočí nad slovy Chuana.* Za prvé.. Být Triss tvojí mámou, tak tě má tak v sedmi letech.. *Nakrčí nos, načež si ještě odfrkne.* On? Tenhle "v chillu týpek" *Ukáže prsty uvozovky.* Jak jsi ho nazval.. Triss na pokyn jedné parodie na Romea sledoval, unesl a zdrogoval.. A to jen kloužu po povrchu problému.. *Zabrble a kopne do sebe skleničku.*
*Naslouchá tomu co řekl BOB i NATH směrem k CHUANOVI.* To je celkem škoda, taková schopnost by mohla být dosti užitečná. A rozhodně bych chtěla slyšet víc o Trissiných nerozvážnostech, ať v tom nejsem sama. *Ušklíbne se a když se to dítě, CHUAN, omluvilo jen pokrčila rameny. Už před dlouhou dobou se naučila nereagovat na slzy a pláč, doslova každý druhý to zkouší ve výslechovce. Co ale nedokázala tolerovat bylo když začal NATH popisovat co ten muž udělal Triss. Při každém dalším jeho slově se víc a víc narovnávala, zatla ruce v pěst, doslova měla problém aby přímo na místě nezavrčela. Triss považovala za přítelkyni, a byla taky jediná v tuto chvíli, kterou tak brala. Proto její ochranářské instinkty jely na sto procent. I kdyby se ji někdo pokoušel zastavit, tak by se mu vysmekla nebo bojovala. Z toho důvodu věnovala NATHOVI, BOBOVI a CHUANOVI jeden velice ledový úsměv.* S dovolením pánové, musím si teď jen něco zařídit. *Svižným krokem překonávala vzdálenost mezi TRISS a sebou, jakmile stála u ní, tak jí chytla za ruku a potáhla k sobě. Schválně se toho divného muže DRAGOSE nedotýkala, ale promluvila k němu přičež se dívala do obličeje TRISS jen aby zjistila zdali je v pořádku.* Omluvte mě prosím, ale potřebovala bych něco vyřešit se svou přítelkyní, jsem si jistá, že s Vašim vzhledem si najdete taneční partnerku, či partnera, nechci urazit, během chvíle. Ale toto může být urgentní. *Schválně se schovala za masku zdvořilosti, kterou používala v práci. Přece jen věděla, že násilí vyvolává násilí a nechtěla způsobit scénu v Trissině novém klubu.*
*Bob se dívá směrem za Triss.* No, je to šéf upírů, můj zaměstnavatel v podstatě. Kdybych to dal do civilské řeči, tak on je kmotr. Já jsem někdo kdo dodává materiály a lezu mu za jedním z princů klanu. Takže se zrovna nemusíme, ale bavíme se. Jeho povaha je jako povaha kmotra. Pokud se mu zprotivíš, tak můžeš zmizet. Jako že úplně přestat existovat. Nebo se probudíš s hlavami tvé rodiny v posteli. * Řekne a pak uslyší DRAGOSE.* Oh, neslibuj, ještě se budu těšit.* Usměje se a pošle mu vzdušný polibek. Je na něm poznat, že to má jen jako legraci. Pak poslouchá Natea.* Zdá se, že měli zajímavé setkání.* Ušklíbne se a vzpomene si jak se setkali poprvé, když hledal Davida. Pak jen mávne na rozloučenou MARI a podívá se na CHUANA.* Nečekej, že všichni kolem Triss jsou jako ona. Ona je jak motýlek mezi sršni. Pokud ji nezkazí čas, tak to bude dobré.* Řekne mu a objedná si medovinu se skořicí v jablečném moštu.*
Na to "spicy škvrně" nesáhneš. Pokud jsem ti to náhodou zapomněla oznámit konkrétně, tak Chuan je pod mou ochranou a tedy je zahrnut do naší dohody, stejně jako Nate a Mari, o kterých už víš, ale předpokládám, že od pohledu je stejně znáš, když sis hrál na mého stalkera. *Ušklíbne se, když si ji po otočce přitáhne a musí si vyslechnout i poznámku o Robertovi. Ten očividně byl ze hry, i kdyby chtěla, pokud jí Dragos nekecal. Nevěřícně se zasměje.* Samozřejmě, mám ti připomínat všechny naše interakce, kdy jsi měl ke galantnosti blízko podobně jako démon k andělovi? - a nebavíme se o anticích, biblických monstrech ani padlých. *Dodá, kdyby chtěl přesně tyto démony vytáhnout jako argument. A dřív než mu stačí cokoliv dalšího říct se objeví při jejím boku MARIA, na kterou se přátelsky usměje.* Samozřejmě, omluv mě DRAGOSI, a užij si zbytek večera. *Nasadí obdobně zdvořilý výraz, když od něj odstoupí ještě dál, než ji odtáhla MARI, i když nic takového se v jejích očích nezrcadlí.* Půjdeme někam bokem? *Nadhodí k vlkodlačici a naposledy se podívá na DRAGOSE s úšklebkem.* Nějak nevěřím, že bys toto nechal být našim posledním setkáním, takže bohužel, sbohem příště. *Rozloučí se trochu kysele, i když výraz v její tváři se po krátkém úšklebku změnil na zdvořilý a snad trochu neutrální, načež udělá několik kroků od něj, aby jej ještě zaznamenala pohledem a pokud je nechá být, odstoupí dost daleko na to, aby přes hudbu neslyšel ani on, když tiše k MARI šeptne: * Děkuji. Tak, o čem jsi chtěla mluvit? Je všechno vpořádku? Děje se něco? *Přepne do módu starostlivé přítelkyně a stejným pohledem si ji taky prohlédne, aby se aspoň o možném fyzickém problému přesvědčila sama.*
*Prikývne a na súhlas k Lóniho slovám sa pousmeje. Rád ho drží za ruku, rád sa s ním rozpráva, ale teraz už nemá čo ďalšie k tomu dodať. Tanec mu obopína telo a hlas jeho priateľa je len ako domácou šľahačkou, čo robí koláč jeho terajšej existencie tak dokonalo chutný.* /Dal by som ti omnoho viac, než si vôbec dokážeš predstaviť, ale láska je to najpodstatnejšie a tej odo mňa budeš mať zo všetkých osôb na svete najviac, až do môjho posledného dychu. Už nebudeš tým starým životom žiť. A síce aj tento náš dom je ruina, je to domov. Lebo som tam s tebou./ *Odpovie mu iba v mysli. Je to dôverná konverzácia a on nepotrebuje nahlas niečo povedať, hlavne ak ide o osobný život jeho priateľa. Sladko sa na Lóniho usmieva, aj sa šťastne zatočí, keď preberie čarodej na sekundu tanečné velenie.* Nikto nás nedrží, urobíme si výlet a aj keď na ňom stratíme mesiace, čo na tom záleží? *Opýta sa do vzduchu a chce sa každý raz, čo sa okolo seba otočia, vrhnúť chlapcovi okolo krku a objímať ho. V opojení tanca však nakoniec zmĺkne, vníma iba telo ored sebou a to svoje, medzi tým všetkým. Než sa k chlapcovi nakloní a začne ho bozkávať. Oči priviera v opojení ako z rozprávky, priklincováva sa na zemi len preto, aby z toho nespadol na zadok. Stále sa mu v mysli mieša strach a keby sa nad tým lepšie zamyslel, zrejme by mu doplo, že jeho aktivita na parkete je z veľkej časti podporená adrenalínom a jointom zo začiatku večera. Aj keď účinok už prestáva a ľudia okolo neho začínajú uzatvárať priestor okolo nich, akoby ich chceli uzavrieť do pasce. Pritisne sa viac na svojho partnera, akoby z neho chcel piť.* Si tak horúci. *Zašepká sladko a len čo sa na neho zozadu chrbta nalepí nejaký tancujúci muž, keď sa mu o ruku obtrie niekoho bok, ako má zapnutý pud úteku, pretože tá paranoja, že tam muži sú s nimi, že sa k nemu chcú dostať, dotknúť sa ho, všetko to vytvára nátlak na jeho dušu i myseľ a on nevie, ako to spracovať, aj s tým adrenalínom a chuťou tancovať, že namiesto toho, aby utiekol z miesta, ktoré v ňom tieto emócie vyvoláva, tak na ňom ostáva a podporuje svoje stiahnuté slabiny.* /Zase. Ja…/ *Akoby chcel Lóniho tou myšlienkou upozorniť, no než to stihne, zaryje svoje prsty do jemných, bielych bokov v čiernej košeli, pritiahne si Lóniho k sebe tak drzo a neúnavne, zakusne sa mu do krku, aby mu vytvoril peknú značku a so zatiahnutým pohľadom sa zahľadí do ľadovo modrých očí.* Triss povedala… *Zaznie jeho hlas, ale ako sa o neho znova niekto obtrie, akoby to stláčalo neviditeľný gombík, akoby sa na neho pokladali špinavé pracky a on ich nedokáže striasť, že jediné, čo mu napadne, je prudko vziať Lóniho ruky a napasovať ich okolo svojho pása, kým sa nosom zaryje do záhybu bieleho krku, rukami mieri k nohaviciam a sťažka dýcha. Už to nie je tanec, je to jeho útek cez myšlienku toho, že ak sa ho Lóni vydotýka a on sa vydotýka Lóniho a bude navrchu, bude dávať vzrušenie, možno si nebude pripadať tak ponížený a špinavý.* Poďme domov, poďme domov. *Začne opakovať. Nasleduje ďalší dotyk, keď zadkom niekto narazí do jeho zadku a s ospravedlnením sa začne smiať, ale Tanoiu to iba pobáda ďalej a ďalej, hlbšie a hlbšie do temnoty vlastného vnútra, kým jeho telo koná.* Si to ty. Ty, Lóni. Dotkni sa ma. Vezmi ma domov. Poďme domov. *A len čo zbadá skulinku v skupine ľudí, vezme chlapca za ruku a potiahne ho z podniku preč. Musí to dostať čo najskôr. Triss sa poďakujú hádam neskôr.*
Jak říkám.. *Ušklíbne se s pokrčením ramen.* Škoda.. *Ohledně jejich známých jen přikývne. Mari tolik ne, ale o tom čarodějovi toho věděl podstatně víc.* Možná víc, než ty sama.. *Nadhodí s tajuplným úšklebkem. V tanci pokračuje i při konverzaci a skoro se na něj ani nemusí soustředit, jakou je to pro něj přirozeností. Když zaslechne ještě ROBERTA, tak se ušklíbne jeho směrem.* A tvou společnost ti bude dělat jedno padlé hádě.. *Pak se vrátí ke konverzaci s TRISS.* Technicky vzato, právě ti andělé jsou vlastně ti špatní, když se na to podíváš, že své padlé bratry zavrhli jen proto, že se moc ptali.. A není nakonec samotný ďábel vlastně ten dobrý, když má podle bible trestat ty hříšné.. *Zapolemizuje si pobaveně. Spokojeně s ní udělá další otočku v prostoru místnosti, než jsou vyrušeni. Jedno nasátí nového vzduchu a je mu jasné s kým má tu čest ještě, než ji uvidí.* Určitě.. Já totiž nemám blechy.. *Rýpne si do MARI, než ještě mrkne na Triss a odkráčí ke skupině, která po odchodu Mari na baru zůstala.* Někdo se tu sháněl po mé společnosti? *Zvedne koutek v ušklíbnutí, když se zastaví vedle TŘÍ ČARODĚJŮ.*
*Jason chvíli zvažuje, že se zapojí do nějakého hovoru. Obzvláště, když se tvoří skupinky u baru, kde on vysedává a nasává atmosféru. Ale vždycky když už si představí, jak by taková interakce probíhala, raději si objedná další drink. Buď dnes nemá společenskou náladu a nebo je jednoduše trochu přešlý z toho, že tu není Jack.* /Samozřejmě vůbec nedává smysl, aby tu byl. Jsou tu nebezpečné osoby, plus moc nevím, jak realistické je, že by agent Irons investoval do jazzového klubu. Ačkoliv, kdybych to uhrál na rodinné bohatství... to bych ani nemusel lhát. Obrazně řečeno, samozřejmě, že nemohu lhát. A ač je to iracionální a nebylo by dobře, kdyby tu Jack byl, tak bych si to užil víc po jeho boku. Na baru je nejlepší bourbon. V knihovně pár psychologických titulů, co by ho mohly zajímat... něco bych mu zahrál na klavír a pak bychom společně navazovali nové kontakty a nebo rozdmýchali drama nějakým vtípkem. Jenže to by nesměl být stejně lehce zabitelný jako unavený komár. To bych nesměl být král, co by ho producíroval jako prase na porážku. Hej podsvěťané New yorku! Pojďte si zabít tohohle měkkého civila, je to slabina krále víl! A nebo lépe, uneste ho a žádejte cokoliv, on vám to totiž dá! To sotva. Je dobře, že tu není. Ale sdílelo by se to s ním krásně. Tak alespoň z vyprávění.../ *Odfoukne si a odsune kdoví kolikátou sklenku před sebe.* Teď ne. *Odmávne barmana, který se už už nadechuje, aby mu dal nějaký pep talk.* /Bude líp, já vím. To si schovej pro zákazníky./ *Platit ve vlastním klubu nemusí, což pro něj není z Faerie vlastně taková novinka, a tak se prostě zvedne a odejde nenápadně zadním vchodem.* /Triss se pak omluvím. Věřím, že bude mít pochopení./ GIDEON: *Triss mu povídala o té lehce bizarní události. Ona a jeho král spolu otevírají podnik v civilském světě. Neví, jestli jde na otvíračku víc kvůli podpoře své přítelkyně a nebo je zkrátka zvědavý, jak taková kombinace mohla dopadnout. Přeci jen jeho král je trochu...* /Upjatý./ *A Triss je přeci jen...* /Plná života a elánu. A barev a celkově vůbec nevím, kde se jejich styl sešel./ *Na druhou stranu musí uznat, že viděl svého krále na večírcích a zas tak ztracený není. Přesto se odhodlává a připravuje si nelživé ale ne zrovna pravdivé komplimenty, kdyby z klubu byla doopravdy nesourodá míchanice dvou rozdílných osobností. Když však vstoupí, zjistí, že se bál zbytečně.* /No super, to mi usnadňuje přivítání./ *Kompliment "Rozhodně zajímavá dekorace!" by totiž u Triss určitě neobstál. Chvíli ji hledá v davu a pak ji uvidí s tmavovláskou trochu dál od ostatních. Nechce je rušit, ale zároveň mu přijde nezdvořilé Triss alespoň nepozdravit. Vydá se tedy k nim.* Nelekej se. *Zavolá přes hudbu a obejme TRISS zezadu. Nechce se nechat usmažit ohnivou koulí, a tak se raději dopředu hlásí, přestože Triss může cítit jeho přítomnost klidně dřív, než začne halekat. Krátce na to jí dá pusu na tvář a s úsměvem kývne na pozdrav MARIE.*
*Náhoda tomu tak chtěla, že je zrovna na svých toulkách po civilském světě, když mu cinkne zpráva od Jacka.* /Halloweenská party? Co to vůbec je?/ *Nemotornými gesty překlikne na telefonu na strýčka Googla, který mu v takových chvílích je oporou a hned ho zahrnou nevkusné obrázky civilů převlečených za podsvěťany. On sám je jako obvykle oblečen v dobře padnoucím černém obleku.* /Ale Jacku.../ *Znechuceně nakrčí horní ret, ale nemůže popřít, že něco v něm se pro večírek nadchne.* /Má to být v Pandemoniu, tak tam by snad mělo být méně tohohle-/ *Kousne se do rtu při pohledu na cvakací upíří zuby a klauní makeup* /A více kreativních podsvěťanů. Ale kdoví, může to také být to nejhorší, co Google nabízí./ *Nakonec tam tedy zamíří, a jelikož je to impulzivní rozhodnutí, nemá žádný kostým. Stoupne si do fronty a na vlastní oči vidí, jak vyhazovač vykopne pár bez kostýmu před ním.* /Oh./ *Podívá se bokem a na zdi si všimne letáčku na akci, kde je napsáno, že je kostým povinný. Fronta se díky extenzivnímu vyhazování hýbe docela rychle, a tak musí Jason stejně rychle přemýšlet. Většinu civilských filmů ani seriálů neviděl, a tak má možnosti na výběr dosti omezené. Nakonec se rozhodne pro to, co je mu teoreticky nejblíž a iluzí si vykouzlí na zádech třpytivá zelená vílí křídla, která v určitém světle jakoby mizí a znovu se objevují, sundá si sako a rozepne si košili až k vypracovanému břichu. Kůži v rámci iluze pokryje zlatým prachem a odhalí špičaté uši.* /Je mi špatně./ *Uzná, když se podřídí lidské představě víl, přestože se to snažil co nejvíc nebrat ofenzivně. Ovšem křídla inspiroval tím, co už ve Faerii viděl a jediné, co by mohlo být bráno jako nepřesné, je třpyt na hrudi, který mu ale přijde na večírek vhodný. Přeci jen víly vílí prach používají spíše jako zbraň, nežli jako ozdobu.* /To nevím, jestli zvládnu.../ *Přemýšlí nad dalšími kostýmy a snaží se inspirovat obrázky na internetu, ale nic pro něj není dost dobré. Když už najde něco, co ho zaujme, tak neví, odkud to je a nechce být za blbce, když se ho na masku někdo zeptá. A tak zůstane v iluzi svojí verze Zvonilky. Povzdychne si a posune se ve frontě blíže k vyhazovači, poražen vlastním kreativním blokem. Vyhazovač se nad jeho kostýmem ani nepozastaví- protože přes Jasonovy předsudky vypadá vážně dobře- a už už ho chce začít prohledávat, jestli nemá zbraň. Jason ho však zastaví gestem ruky a pak si ukáže na tvář.* Nemusím s sebou tahat jinou zbraň, než jsem já. *Vyhazovač to zjevně pochopí tak, že se Jason egoisticky domnívá, že je tak neodolatelný, že víc nepotřebuje a rozesměje se.* Roztáhni ruce, Krasoni. *Jason se zamračí a v klidu kolem vyhazovače projde dovnitř. Do mysli mu totiž nasadil to, že žádnou zbraň s sebou nemá a může projít. To vskutku nemá, jen na sebe odmítá nechat sahat nenechavým sekuriťákem. Sám pro sebe si protočí panenky a rychlým krokem se vydá k baru.* Bourbon. Dvojitý. Bez ledu. *Usadí se znaveně na stoličku, jak kdyby právě uběhl maraton a dramaticky se opře o bar. Ve své blízkosti slyší JAVIERŮV nervózní smích a donutí ho se podívat, kdo všechno na BARU je.* Narváno... *Zamumlá si sám pro sebe.*
Nápodobně, Remi, oba vypadáte fantasticky. *Kim se na REMIHO i ALESS zářivě usmála. Její kostým v kombinaci s jejím úsměvem, absencí čehokoli magického či nebezpečného a tím, že prohodila alespoň pár slov s REMIM a ALESS nakonec jedhono ce členů ochranky obměkčilo a pustil ji dovnitř. Značně se jí tím ulevilo, představa, že by se v tom kostýmu měla hned vracet domů ji zrovna netěšila. Křídla si ještě malinko stáhla, aby se bez problému propletla prostorem a připojila se, alespoň na chvíli, ke dvojici, kterou už žnala. Byla sice s nimi nějaká další žena, která pro ni byla neznámá, na tu se jen zdvořile usmála.* Koukám, že párové kostýmy letos fakt letí. *Jen za tu chvíli, co čekala venku a pozorovala ostatní, jich napočítala přes dvacet, pak to vzdala.* Nějaký zvláštní důvod pro výběr Marvalu, nebo vám jen přišly fajn? *Zeptala se zvědavě.*
*Nat ho následovala a usmála se na něj, Elaine na ně dohlížela opodál a konečně měla čas má svůj drink. Nat vzala půl litr směsi krve a piva a příťukla si s Dominicem než celou sklenici dala pomalu na ex* Jdem Na too..*Lehce se zamotala a Usmála se* Wow..
*Po celkom dlhej dobe sa k nemu a jeho kolegom dostane alkohol. Postrehne, že časť ľudí išla k inému baru. Dokonca sa k nemu donesie, že tam je pivo zadarmo. Nie je fanúšik piva, takže zostáva na bare.* Hej! *Povie, ale nie tak nahnevane ako by chcel. Kolegyňa v oblečení sestričky mu zobrala klobúk a dala si ho na hlavu. Zakrúti hlavou a objedná ďalšiu rundu. Zatial teda dopije svoju whiskey a keď sa rozhliadne a zbada JASONA... ani nestihne prehltnúť. Len mu z pusy tá whiskey vyžblnkne a tak si pokecká nohavice.* /Trblieta sa mu hruď?/ *Nadýchne sa a pritom vdýchne aj alkohol. Začne sa dusiť a kašlať. Snaživá kolegyňa v príliš krátkych šatách a jeho klobúkom na hlave ho začne búchať po chrbte.*
*Mladý upír zlehka zavrtěl hlavou. Tvrdší alkohol rozhodně neměl zatím v plánu pít. Raději zůstával u toho, čím své chuťové pohárky potěšil vždy, když do nějakého baru zamířil.* Ne, tvrdé piju zřídka kdy. A dnes na to rozhodně chuť nemám..ale děkuji za optání. *Slušně CALIBANOVU nabídku odmítl. Pravděpodobně i pro své bezpečí. Bůh ví, co by se stalo, když by si po delší době šlehl něco trošku silnějšího, než je alkohol, který si dává běžně. CALIBANOVI svoji ruku docela nejistě podal, jak mu pravila slušnost.* Taylor. *Představil se, načež svoji ruku stáhl zpět do svého klína, pokud mu ji samozřejmě upír pustil, a podíval se přes CALIBANA na JAVIERA, když se připojil k jejich konverzaci. Zběžně si jej prohlédl, slovně se však nevyjádřil.*
*Ako si tak veselo tancuje ani nepostrehne že sa celkom veľká časť jedincov z parketu začne presúvať k baru kde sa rozdáva pivo zadarmo. V tých okuliaroch nemá ani šancu niečo postrehnúť. Chvíľu sa mu darí vyhýbať ľuďom lenže zrazu keď ide chlap v kostýme veľkého ľadového medveďa... Thierri je pri svojej výške takmer nepostrehnuteľný. Najmä keď jeho oponent má viac ako dva metre. Ani nevie ako a hromada bielych chlpov doňho vrazí a on zletí na zem ako plnený langoš.* Super... *Zahuhle keĎ sa zberá zo zeme ale toho nejaka teniska ešte k zemi... asi omylom... prišliapne.* ... super... *Povie takmer bez dychu. Funí do špinavého parketu a sleduje ako mu dav dupe po okuliaroch.* /Boli celkom drahé./ *Keď aj druhý pokus skončí s tým že ho nejaká bagandža pritlačí k zemi tak kapituluje a zostáva tam ležať.* Hlúpa Amerika. *Huhle do zeme a čaká či ešte niekto si naňho šliapne.*
Chápu, pak tedy doufám, že si jej užíváš. *Na své tváří drží úsměv a snaží se zaregistrovat nějakou změnu v jeho chování či cokoliv. Uslyší pochvalu od anděla za sebou. Otočí na JAVIERA hlavu.* Díky, jde vidět, že v tom máš dobrý vkus. *Podotkne ale svou pozornost přesune zpět na TAYe. Když k němu ruku natáhne, tak ji pouze stiskne a nechá ji sklouznout zpět do jeho klína. Pohledem ruku následuje načež se opět na upírka podívá. V tom kostýmu vypadal poněkud jemně, ale byl si jistý že síly má určitě dost, přece jen to byl upír a ty není nikdy potřeba podceňovat.* Jsem ve městě nový, zatím jsem tu moc míst nenavštívil. Je tady noční život vždycky takhle rušný? *Optá se a rukou ukáže na davy lidí okolo.*
*Je mu ľúto, že s ním Lóni dnes nemohol prísť, hlavne preto, ako sa obaja tešili na svoje kostýmy, do ktorých sa mohli navliecť a splynúť prirodzene s prostredím. Nakoniec sa do Pandemonia dostal sám vo svojom líščom prestrojení, ktorého výrobu a kúpu si užíval viac, než by sa na dospelého človeka patrilo, hlavne ak má tá osoba stodvanásť rokov. Ale to už je jeho postihnutie, s ktorým žije, tak ako s tým, že kde je veľa ľudí, tam budú drogy a kto má po ruke najlepšiu kvalitu? Všetci môžu pozrieť na neho. Pandemonium je aj v plnom prúde, keď sa konečne dostane na miesto, keďže chcel ešte chvíľu času stráviť so svojim priateľom, a tak keď aj vstúpi, vo všetkých tých maskách nedokáže príliš dobre rozoznať osoby, pokiaľ to nie sú kostýmy bez prekrytia tváre.* /Tak toto bude zábava./ *Prebehne mu hlavou a nevie, či je z toho nadšený ako malé dieťa, alebo má z toho stres a je mu smutno. Keď pomaly vstúpi medzi ľudí, zaslúži si niekoľko pohľadov od okolo stojacich osôb, akoby im práve do pitia niečo vhodil a oni si to všimli. Možno aj hodil. Rád funguje nezahliadnuto a skryto, kým by ho niekto špecificky nezastavil s požiadavkou na niečo špecifické - drogy, tanec, podržanie vlasov na záchodoch, so všetkým rád pomôže, ak môže. V dave tancujúcih ľudí sa aj on sám veselo hýbe do tanca, ledva ukladajúc nohy na zem, ako sa dvíha a krúti a točí, ignorujúc, ako mu niekto stupne na oblečenie, o ktorom očakáva, že po dnešnom dni nebude tak čisté a nevinne biele ako teraz na začiatku. Ani si nevšimne, že mnoho ľudí sa pučí do strany k baru, len aby mohli dostať pivo, kým sa neminie.* /Halo, ľudia, namiesto alkoholu zadarmo tu mám drogy zadarmo./ *Prebehne mu hlavou, keď ho nakoniec jedna žena v oblečení nejakej rastlinnej ženy s červenými vlasmi stiahne a vyvedie z rovnováha tanca.* /Všetci budú mať pitie, dobré vedieť./ *Napadne mu, ale ihneď tú myšlienku zatlačí do úzadia, keďže veľmi dobre vie, že kombinovať alkohol s drogami ešte v tomto prostredí je absolútne neprijateľné. Keď si však všimne hneď opodiaľ chlapca, ktorého tvár pozná a z mysle sa mu do popredia vyplavia spomienky na Festival indie skupín, naširoko sa usmeje a ľahko pomedzi ľudí kĺže, len aby chlapcovi (THIERRIMU) pomohol, ledva sa sám vyhne ľadovému medveďovi.* THIERRI. *Osloví ho šťastne a skloní sa k nemu, aby mu pomohol. Stále netuší, či je THIERRI podsveťan, ak sa tu nachádza, takže nedá na sebe nič poznať sám. Aspoň našiel niekoho, kto ocení odrodu jeho dobre vyrastenej marihuany, ak na to bude mať náladu a podľa jeho výrazu tváre by si naozaj možno chcel uvoľniť hnev z tela.*
*Bob se vydá na party, o které mu řekl Dragos. Na sebe si vezme mnižský hábit z doby středověku, když se ukrýval před církví. Prostě geniální řešení tehdejší situace. Vejde do klubu s kápí přes hlavu. Vlasy má opět nakrátko a ruce schované v rukávu druhé ruky. Černý hábit padá až na zem a pod ním nic nemá, jak to prostě nosil tehdy. U pasu má měšec v němž má kreditku, zlaté mince, které mají detekovat jed a drogy v pití. Ty si u vstupu obhájil, protože kdyby mu někdo něco dal, tak hrozí shoření podniku. Takže mu to nechali. Nemá iluzi, takže je velice spokojen. Nemusí řešit kam s ocasem, protože je pod oblečením. Dojde k baru a objedná si horkou medovinu s moštem a skořicí. Rozhlédne se kolem a zatváří se znechuceně. Jenže jeho výraz se změní, když uvidí známou tvář. JASON. Je kousek od něj. Dojde tak k němu a bez myšlenkovitě ho praští do ramene.* Neschopnej! Kde jsou koťata!* Vyčte JASONOVI čaroděj a pak mu to dojde a rychle se stáhne a všimne si KIM.* KIM!* Zavolá na ni a rychle k ní dojde.* Schovej mě. Jsem se ztrapnil před jedním chlapíkem.* Řekne ji honem a schová se za ni, aby se vyhnul JASONOvi z očí.*
/No, tak to jsem si teda myslel špatně./ *Pomyslel si po vyignorování od jeho potencionálních společníků, jen zakroutil hlavou a srknul si z piva. Zjistil, že už ho zase dopil, proto si objednal další. Znovu se porozhlédl kolem sebe po podniku a pozoroval, jestli se objevily nějaké nové kostýmy. Pomalu přejížděl pohledem po místnosti, když v ten moment spatřil osobu, která měla rovněž kostým anděla. (KIM) Perfektně k sobě ladili, ona byla bílá, on černý.* /Wow...Vypadá fakt nádherně./ *Pomyslil si, překlopil zbytek drinku, exnul pivo a rozhodl se jít za ní. Z dálky vypadala, jako by se necítila komfortně v blízkosti své společnosti, takže to zároveň bral, jako její vysvobození. Zvedl se z barové stoličky a šel směrem k ní. Připadalo mu to, jako nekonečný zpomalený záběr.* Ahoj! Vypadá to, že nás osud spojil dohromady těmito slazenými kostýmy! *Pronesl koketně k neznámé andělici a sledoval každý její pohyb.*
Začneme whiskey, slivka počká. *Ušklíbne se a pak jsou vyrušeni.* Prosím? *Zvedne pohled k někomu dalšímu (DRAGOSOVI), kdo ji oslovil, protože zrovna barmanovi podávala peníze a dojde jí význam slov a tak se jen rychle usměje.* Ah, díky. *A s tím se otočí na HIRAMA a pokrčí rameny.* Myslím, že ne. - Nic proti. *Dodá druhou poznámku směrem k muži v masce, už tak hudba deformovala jeho hlas a ani mu neviděla do obličeje. Nedokázala odhadnout, kdo to vůbec je a tak mu věnovala jen skoro rozpačitý úsměv a konečně před ně přistály dvě whiskey a jednu vzala a podala HIRAMOVI, svou zvedne, aby si přiťukli.* Víš co z toho cítím? Další tanec na baru. *Ušklíbne se na kamaráda a potom pokyne skleničkou i neznámému.*
*Pobaveně si odfrkne, když černého anděla odignorují jeho společníci a pokračuje po baru pohledem dál.* /To jsem tak dechberoucí?/ *Pošle tuto myšlenku do hlavy JACKOVI, když pohledem doputuje až k němu a vidí, jak se dusí. Má takový pocit, že se začal dusit poté, co ho také v davu našel, ale možná je s touto domněnkou úplně mimo. Mezitím před ním konečně přistane na baru drink a on po něm s chutí sáhne. Než se však stihne napít, přitočí se k němu ROBERT a švihne ho do ramene. Jason se otočí a už to, že k němu přišel někdo takhle přátelsky a on ho nerozpoznává mu nelahodí, pak se k tomu však přidá obličej a poznámka. První k jeho uším doběhne poznámka a on se na čaroděje podívá s očima vykulenýma překvapením.* /Co prosím?/ *S pohledem jako červená meme opička se k němu otočí a až pak si pořádně prohlédne jeho tvář, ale to už je BOB pryč.* /Byl mi nějak povědomý... a ne v dobrém./ *Pořád je celý otřesený z náhodného setkání, a tak do sebe rovnou kopne svůj dvojitý drink.* /Viděl jsi to, JACKU? Co to mělo sakra být?/ *Pošle myšlenku svému milému. Posílá je co nejněžnější magií, aby to nespouštělo přítelovu alergii, ale zároveň to v hluku klubu pořád slyšel a rozeznal od vlastních myšlenek.*
*Kim si jen s úsměvem počkala na odpověď ALESS a REMIHO, pokud jí nějakou dali, když za sebou zaslechla známý hlas. Okamžitě se za ním otočila, ale když zaslechla ROBERTOVA slova, okamžitě ho chytla za ruce, otočila se zpět a bez přemýšlení udělala první věc, co ji v tu chvíli napadla; roztáhla křídla, aby jej schovala. Při jejich výškovém rozdílu to bylo sice spíš zbožné přání, ale doufala, že alespoň křídla trochu rozptýlí pozornost. Zatímco na pravé straně se trefila do volného prostoru, zleva ucítila slabou vibraci, jak křídlo do něčeho narazilo, ale nevšímala si toho. Věřila, že jen třefila židli, nebo stůl, přeslechla přitom tiché zavrčení někoho, koho tím křídlem nejspíš trefila.* ROBERTE, jsi v pořádku? *Oslovila ho starostlivě, hlas tlumený tak, aby je neslyšeli všichni v baru, ale aby ji slyšel ROBERT přes hudbu.* Jak moc ztrapnil? *Zazubila se, když za sebou uslyšela kokentní poznámku od ČERNÉHO ANDĚLA. Jen pootočila hlavu a když jí došlo, že nejspíš mířila na ni, malinko zrůžověla ve tvářích a na neznámého se zdvořile usmála, než se otočila zpět k ROBERTOVI, aniž by si toho všimla, při otáčení sejmula dotyčného druhým křídlem, a šeptla* To je on..? Nebo někdo jiný? *Chtěla vědět, co má očekávat.*
*Stejně tak udělal i Dominic, zatímco se pobaveně culil. Když pak sklenici odložil, tak se na Nat zadíval.* Páni, pěkný splávek, kde jeden by ti mohl závidět. *Zasmál se, načež se podíval na Nat a pak zase na Elaine. Potom vzal mladší upírku za ruku.* Tak jo, myslíš, že bych tě mohl zase vyzvat k tanci? Teda, tady to nebude asi tak noblesní jako to bylo na tom plese, ale přeci jen něco? *-Uculil se na Nat, načež vysekl poklonku a pak jí poslal vzdušný polibek, než ji ale prudce zatáhl mezi dav. Když se dostali nějak do centra dění, tak se k ní otočil čelem a rozjařile se usmál.*
*Lehce se pousmál, když mu CAL ruku pouze jemně a krátce stiskl a on si ji tak mohl stáhnout hned zpět do svého klína. Hlavu lehce natočil do strany, zatímco zapřemýšlel nad otázkou, co z upírových úst vypadla. V městě se zase nepohyboval tolik, jako například Morgan, který většinu času, co byl v New Yorku, trávil ve svém bytě. Chvíli tedy mlčel, než si svoji odpověď konečně promyslel. I když to asi ve finále nebylo tolik nutné.* Ano..vsadím se, že i když bys šel ve čtyři ráno z baru, potkáš minimálně tři další takové. *Pověděl s lehce pobaveným úsměvem. Vzápětí se za ním ozval i Sasha.* A když nepotkáš další zbloudilé duše, co jdou z baru či při smůle do práce, můžeš si být jistý, že zahlédneš nějakého bezďáka. Teď nevím..potkali jsme nějaké i během cesty sem, Tayi? *Vychrlil ze sebe, než se otočil přímo k Tayovi s tou otázkou. Ten mu na ni odpověděl zprvu kývnutím.* Myslím, že jo. *Odvětil pak. Následně si dovolil svoji pozornost přesunout mimo upíry, jimiž nyní byl obklopen z obou stran. Na barové židličce se konečně otočil k barmanovi.* Poprosil bych dvě deci červeného, děkuji. *Objednal si. Hned poté se zpět otočil k Sashovi.* A jo, potkali, zrovna zvracel do keře..aspoň myslím, vypadalo to tak. *Potvrdil nakonec staršímu.* No..zjednodušeně se v New Yorku asi úplně nudit nebudeš. *S tímto se otočil přímo na CALIBANA.*
*Aless se jen na Remiho usmála a přikývla, pak už se jen otočila na přicházející KIM, na kterou se usmála.* Vypadáš opravdu moc dobře. Skvělý kostým. *Pronesla a pousmála se, načež pak viděla Remiho pohled a pochopila, proto se na něj jen usmála, načež poslouchala KIM.* Ani ti nevím, tak nějak jsme ladili kostýmy, aby byly pro oba a nakonec slovo dalo slovo a jsme tady v tomhle. *Zazubila se i když jí moc přes masku nebylo vidět. Nakonec se koukla na Remiho a Leandru a pokynula jim, aby se konečně odebrali dovnitř.* Tak asi jdeme, co říkáte? *Optala se jich a sama se pak vydala už pomalu ke vchodu, nechtěla dál čekat venku.* Pojď můj Kapitán, je čas se bavit. *Mrkla na něj a držíc v jedné ruce svou plastovou hračku zbraně se vydala ke vchodu, kde jen kývla na ochranku a chvíli s nimi mluvila, než se spokojeně usmála, když jí ihned měli pustit dovnitř i s Remim. Proč by měla čekat frontu, stačilo pár bankovek a bylo to.*
*Remi ji poslouchal, pak se podíval na Aless a pak se usmál.* Ne, tak nějak ani ne, nějak jsme si jen řekli, že to bude fajn, jelikož to je ikonická dvojice. *Usmál se Remi. Pak už ale sledoval, jak se KIM odtáhla a zadívala se na někoho jiného, tak to teda bral jako konec jejich krátké konverzace. Proto se pak otočil na Aless. *Asi dokouřím a půjdeme Už bych se rád něčeho napil. *Uculil se Remi od ucha k uchu na svou upírku. Potom už ji následoval dovnitř. Došel k baru, kde se postavil vedle postavy v kostýmu anděla (DRAGOS) si ihned objednal a pak se otočil na Aless a i na Leandru.* Tak jo, co si dáte?
*Chvíli poslouchal TAYe a otočil svůj pohled i na SASHU.* V tom máte pravdu, taky jsem jich pár potkal. Ale podle mých zkušeností je bezdomovců spousta ve všech větších městech. *Podotkne a upije ze své whiskey, druhým lokem jí pak dopije. Necítí žádnou změnu, proto se otočí na barmana.* Ještě jednou, děkuji. *Počká si než dostane další dvojitou whiskey s ledem a podívá se na oba před sebou.* V to doufám, nejel jsem sem přece jen tak. *To, že je tady na příkaz svého pána schválně zamlčel, dnes jen potřebuje pár dalších odpovědí.* A jak to tady máte s klany? Je vás tady víc? *Zeptal se jakoby mimochodem, zajímalo jej to, ale nechtěl dávat najevo, že z druhého tahá informace, proto se ležérně opřel a upil ze skleničky.*
*Upírka spolu s nimi prošla dovnitř a jen se spokojeně rozhlížela kolem sebe.* Páni, tady se to dobře rozjelo, to se musí nechat. *Usmála se a pak se s Remim a Leou vybrala k baru, kde se postavila po boku svého nastávajícího, zatímco Lea se postavila po jejím druhém boku.* Já si dám asi jen whisky, díky. *Mrkla na oba drsně vypadající upírka a opřela se zády o bar, rozhlížejíc se kolem sebe.* Já ani nevím, asi taky whisky, jak jinak. *Usmála se a koukla na Remiho.* A co si dáš ty mi amore? *Pozvedla obočí a chvíli snad přemýšlela.* Že by nějaký koktejlík? *Optala se.*
*Dragos se pod maskou pro sebe ušklíbne.* Ale zná.. *Opraví ji s tajemností v hlase.* Jen si už nevybaví.. *Dodá pobaveně a převezme si pití.* Ještě si tě odchytím, Triss.. *Pronese a pouze lehce nadzvedne masku, aby vypil bourbon, což je lidem v okolí stejně k ničemu, kdyby jej chtěli poznat, protože prsten funguje, jak má. Pak masku vrátí na místo a rozhlédne se pozorněji. Čím víc se rozhlíží tím víc známých tváří vídá. Pobaveně se uchechtne, když vidí mladého civila (THIERRIHO), který byl na něj drzý o Vánocích, jak je sejmut k zemi a přišlapán. Na pomoc mu jít nehodlal. Zaregistruje i TAYLORA a NATALIE, u které se zamračí, když exne sklenici s pivem a dá si poznámku si ji během večera najít, ale zatím věřil Elaine po jejím boku. Nakonec jeho pohled zláká nově příchozí dvojce. Ne, že by je poznal napoprvé, ale stačilo mu chvíli pozorovat jejich chování a řeč těl a byl si jistý. V ten moment také vyrazili rovnou k němu, což se Dragosovi hodilo.* Nevím zda jsem čekal nebo nečekal, že vás dva tady potkám.. *Načne hovor s trojicí (REMI, ALESS, LEANDRA). Tu poslední neznal a bylo mu to ukradené.* Hodně se o vás v podsvětě mluví.. A o vaší svatbě.. Doufám, že není pozdě se přidat ke gratulacím? *Zeptá se, přičemž jeho jediným účelem tohohle hovoru je si jednoho nebo druhého vytáhnout na soukromý rozhovor. To by ale nikdo, zvlášť s jeho změněným hlasem nemohl poznat.*
*Remi pokývla hlavou, vyslechl si, co si oba dají, načež se pak podíval na Aless.* Tak dobře dobře, dáme si teda whiskey a pro mě nějaký ovocný koktejl, ano. *Zaculil se Remii, když takhle předal objednávku barmanovi. Už za chvilku před nimi stála jejich sklenička a Remi se proto ně natáhl, rozdal je a pak se koukl na Aless i na Leandru.* Tak jo, na co si připijeme? *Uculil se, ale než-li by stačila jedna nebo druhá odpovědět, tak se u nich objevil právě onen dotyčný v masce anděla (DRAGOS) A Remi, jakožto výřečný a veselý chalan se na něj otočil a uculil se.* Páni, děkujeme moc! Jsme rádi za každou gratulaci, ehm...pane? *Zkusil Remi a pak se usmál. Byl veselý, a proto se na dotyčného znovu uculil.* Nechcete si s námi dát drink? Prosím, zvu vás! *Vyjekl vesele.*
Merde, Américains stupides. *Mrmle ale popravde necíti ďalšie topánky na sebe. Možno tým ako trucuje na zemi sa mu ostatní konečne vyhýbajú. Započuje ale potom nad sebou známy hlas. Zamračí sa. Vykúri krk až úplne do hora. Chvíľu pozerá, že čo to za líšku naňho kuká ale napoko sa prestane mračiť a miesto toho vykulí naňho oči. Takmer ako dieťa na Vianočný stromček. Keď sa k nemu skloní tak sa ho chytí ako topiaci slamky a nechá si pomôcť do dôstojnej výšky. Ešte sa ho preventívne pridržiava.* TANOIA! *Zakričí cez hudbu a... vzhľadom k množstvu trávi čo má v sebe... ho objíme.* Dúfam, že nie si Američan. *Sucho prehodí k nemu.*
Jasně! Pojď! *Vzala DOMINICA za ruku a přitáhla ho na taneční parket kde hrála hudba. Elaine se na dvojici koukala a povzdechla si* Je to mnohem lepší než tedy..Teď se můžeme odvázat a prostě..Pařit! *Mladá upírka se pustila do tance s DOMINICEM s úsměvem a držela ho za ruce* No tak Pane Potter! Pusť se do toho!
Taky pravda. *Kývl Tay. Však v Londýně jich při večerních procházkách taky plno nafotil. Samozřejmě s povolením a když už jej případně neměl, fotky mu pouze zůstaly ležet zahrabané kdesi mezi dalšími takovými. Nicméně fotil vždy radši budovy, co už někdo odepsal. Nebo hroby, o něž se nikdo nestaral. Ačkoliv naposledy, když jej něco takového napadlo, to skončilo tak, že jeden takový očišťoval od mechu, aby udělal radost Robertovi. Odstraňovat pak tu hlínu zpod nehtů bylo pro něj za trest. Na poslední poznámku, co se týkala jejich předchozího tématu, oba upíři pouze kývli, než se do pole hodil zcela jiný podklad ke konverzaci.* Ano, jsou tu rovnou dva klany. Jeden na Statenu a druhý v Queensu? Mám takový dojem, u toho druhého to jistě už nevím. To víš..paměť. *Potvrdil CALOVI Sasha.*
*Cíti ako ho kolegyňa urputne búcha po chrbte a pritom ho pichne v hlave. Spolu s Jasonovou otázkou. Snaží sa popadnúť dych takže nevylúdi zo seba žiadnu odpoveď aspoň zatial. Konečne sa nadýchne. Dokonca si utrie pár sĺz, ktoré mu utiekli. Znova sa nadýchne a pozrie na Jasona. S tým ako je okolo hluk, kolegyňa doňho hučí niečo za colu a ešte JASON mu posiela mentálnu správu. Zamračí sa, pretože mu príliš nedocvakne čo má na mysli.* /Čo to malo byť?/ *V duchu si povie... a potom sa usmeje a pošle JASONOVI samé prasárničky. Väčšina z nich obsahuje Jasona, priviazaného bičom k posteli. Stále trblietavý a s krídielkami. A ako sa tak potutelne usmieva tak aj ignoruje, že mu kolegyňa máva rukou pred tvárou. Ignorovať ale nemôže keď mu vrazí pohár s whiskey do pusy a takmer mu vybije zuby.*
*Je rád, že ho chlapec spozná a tiež ho osloví, napriek tomu, že jeho meno je medzi podsveťanmi celkom známe a môže tak na seba privolať nežiadúcu pozornosť, alebo žiadúcu. To ho teraz ale netrápi, keď trochu opráši THIERRIHO kostým a zazubí sa na neho, keďže pery mu je perfektne vidieť.* Nie som Američan. Zbil by si ma, keby som bol? *Opýta sa pobavene a pohľadom mrkne k rozbitým, postúpaným okuliarom na zemi, ktoré si nikto nevšíma a pučia ich stále na menšie a menšie častice.* Čo máš za kostým? *Opýta sa zvedavo a smutne nakrčí obočie pri pohľade na predmet na zemi. Plus sám asi nevie rozoznať, čo to je alebo kto. Keď zahliadne THIERRIHO oči, je mu jasné, že už v sebe trávu má, ale o to viac sa k nemu chce pridať.* Mám tu joint. Chceš ďalší? *Volá, aj keď automaticky stíši hlas, aby ho nezaregistrovali postavy naokolo, ktoré však pôsobia, že nevnímajú ani samých seba pri ťahaní sa a ponáhľaní za pivom zadarmo.*
*Dominic ji ihned následoval, načež začal tančit. Tak nějak se ale krotil, přeci jen ještě nebyl dost napitý na to, aby se tak nějak pustil do tance ne moc vkusného, proto ted tak jen, jak to říct, prostě tam jen tak postávala šlapal zelí. Pak se otočil na Nat.* Až po tobě. *Zasmál se, snažíc se zodpovědnost přehodit na ní. Sám si po chvilce doběhl k baru, odkud si vzal svoje pití, aby z něj mohl sám za tance usrkávat a smál se. Bavil se i tak a čekal, jaké taneční kreace Natalia předvede.*
*Na bar si položila svou jako zbraň a sundala si masku, aby si mohla vychutnat svoje pití. Už si vzala do ruky svou sklenku a chtěla něco říct, ale v tom se u nich objevil neznámý muž( DRAGOS) a tak si ho Aless jen sjela pohledem, načež se pak usmála.* Děkujeme za gratulaci. *Usmála se a když jej Remi pozval na drink, jen koukla na Leandru a mrkla na ni, že to není žádné nebezpečí, přece jen si toho neznámého Lea dost prohlížela.* Tak co si tedy s námi dáte? Bourbon, whisky, nebo nějaký koktejl? *Optala se neznámého Aless, opírajíc se zlehka bokem o Remiho.*
*Bob vykoukne z poza křídla.* Ano, zdá se, že jsem trochu mocného chlapíka nenaštval. Nechal jsem se unést. Chvíli jsem bydlel u jeho přítele a něco mě naštvalo, tak jsem mu to vyčetl.* Uchechtnne se a podívá se na KIM. Pak se podívá na dalšího chlapíka.* Oh, ne. To je nová tvář.* Řekne a podívá se na JAVIERA.* Ahojky, andílku.* Pozdraví ho a zazubí se. Tím ukáže ostré kočičí zuby a právě kvůli KIM si nesundává kapuci, aby neviděla jeho kočičí uši a zuby. Je to civil.*
*Lehce se zasmál a pokýval hlavou.* Chápu, někdy to je složitější. *Pronesl a snažil se aby vše vyznělo čistě mile. To co ale řekl SASHA jej donutilo zamyslet se.* /Ten mladší nevypadá na nijak starého upíra, ale jeho doprovod by mohl být problém, musím si na něj dávat pozor./ A jste oba zde v New Yorku už dlouho? Máte nějaké dobré tipy jak zde trávit noci? *Snaží se vést konverzaci dál a rozvíjet tak přátelskou náladu. Lehce si upije ze své whisky, ale ne moc. Nechce přehánět, noc je mladá a on zde má svůj úkol. Na chvíli se zamyslel nad vším, co bylo potřeba ještě zjistit a zajistit. Hlavně ale nad tím jak to udělat.*
*Dragos se pod maskou pousměje, což je něco, co ví jen on, ale přikývne, že jejich díky slyšel.* Teď jsem jeden měl.. *Odmítne s děkovným tónem a lehkým kývnutím ruky.* Ale jestli to pozvání můžu v něco proměnit, tak vás vyzvu k tanci.. *Poukloní se lehce.* Vidím, že vaše snoubenka svou společnost má, tak snad ji nebude vadit, když vyzvu první vás? *Nabídne ruku Remimu a čeká, zda bude souhlasit a odvede ho na parket.*
*Remi se díval na Aless, co mluvila a mezitím přikyvoval, snad nad každým slovem, co řekla. Byl teď v takovém speed modu, kdy si užíval doslova všechno. Nakonec se ale netáhl pro své pití, zatočil se pak na místě a když se otočil zpátky, tak omylem vrazil právě do Leandry. Chvilku se na ni díval, než se pak nervózně a omluvně usmál. Potom už věnoval svůj pohled Alessandře a neznámému andělu (DRAGOSOVI). Pak se Remi podíval an Alaess.* Nebude, viď že neee? *Uculil se na ni, a potom jí vtiskl polibek na tvář, než zamířil s dotyčným na parket.* Jasně, moc rád. * Uculil se, zatímco se chytl jeho ruky.*
*Kývl.* Jasný, to nejlepší na konec, chápu. *Ušklíbl se, než přesunul pozornost k neznámému maskovanému muži (DRAGOSOVI), který TRISS oslovil. Celého jej sjel pohledem, během čehož naklonil hlavu lehce do strany. Když pak onen muž zmizel, pokrčil rameny.* Podivín. *Vypustil z úst, načež se pobaveně uchechtl.* Ale co bychom nečekali od New Yorku, že? *Pokrčil znovu rameny, načež do ruky čapl jednoho z těch dvou panáků, co k nim přistály. Spokojeně si s TRISS přiťukl a obsah malé sklenky na ex vypil.* Už? Nepotřebuješ toho trošku víc? *Zašklebil se na mladší čarodějku (TRISS).* Poprosím o Crush Arrow..a dejte tam dvě brčka, děkuji. *Řekl směrem k barmanovi.* Je v tom hruškovice se slivkou, zvládneš to?
*Už ve chvíli, kdy posílá Jackovi zprávy mu vlastní magií posiluje štít proti čtení mysli. Je jedna věc, že se k němu hned nerozběhne a druhá, že by si kdokoliv nadaný čtením myšlenek přečetl všechno, co si říkají. Sice už nějakou základní zeď v partnerově hlavě postavil, ale raději ji teď posiluje. Toho by si však Jack neměl všimnout, jelikož na tento typ magie Jackovo tělo trochu násilně navykl tím, že tam v první řadě vůbec nějaký blok udělal.* /Je tak otravné být s ním na podsvěťanské akci. Mezi policisty už to není žádné tajemství./ *Napadne ho a objedná si další drink. V tu chvíli ho ze splínu vytrhne Jackova ukázka využití jeho kostýmu a musí si odkašlat, aby se z toho nějak sesbíral.* /Je otázka, jestli by z tohohle nepřítel poznal nějakou naši vazbu a nebo by jen uznal, že jsem se mu zalíbil na večírku. Doufám v to druhé, ale kdo ví.../ *Vysedávat na baru ho nutně nebaví tolik, jak by mohlo, a tak se rozhodne trošku prudit JACKA. Samozřejmě se k němu nemůže otevřeně hlásit, ale náhody se přeci dějí... No a tak se vydá ke svému příteli a plouživým krokem zkoumá povrch podlahy. Když našlápne mokré místo, kde jen doufá, že někdo vylil svůj drink, rozhodne se toho využít ve svůj prospěch a schválně neopatrně nakročí. Noha mu samozřejmě podklouzne a on ÚPLNOU NÁHODOU musí položit NÁHODNÉMU CIVILOVI JACKOVI ruku na stehno, aby neupadl.* Promiňte. *Vypadne z něj pohotově a JACKA a s rukou stále na jeho stehně mu po něm nenápadně přejede palcem, než ji dá pryč.* Jak lehké je nekoukat na cestu. *Ovšem on koukal. Velmi pečlivě.*
*V momentě když se BÍLÁ ANDĚLICE otáčela zpátky k muži, který byl, pro Javiera z neznámého důvodu, zahalen pod jejími křídly, sejmula ho křídlem přímo přes obličej. Nebolelo ho to, přesto to byla pořádná facička.* To je mi teda milé přivítání. /Sakra, ten týpek mě předběhl. Chtěl jsem s ní být o samotě.../ *Pomyslel si a dlaní si mnul pohmožděnou tvář.* /Nu což, alespoň poznám více nových lidí./ Ahoj, týpku co vypadáš jakoby nějakej kněz nebo za co to jdeš. *Pronesl se stejným zazubením, jako se mu dostalo od toho pravděpodobného čaroděje a celou tu větu pronesl jako že to je jeho jméno nebo název kostýmu.*
*Upírka sledovala a poslouchala neznámého Anděla (DRAGOSE) a když pak vyzval k tanci Remiho, jen pozvedla obočí, ale mlčela, když se pak na ni otočil ještě Remi, chtěla něco říct, ale t už si to mířil pryč, tak si jen povzdechla a sledovala jak šel na parket s neznámým.* Je divný, nějak se mi nelíbí. *Zamručela Lea a napila se svého drinku, sledujíc ty dva.* Asi se k tomu nebudu vyjadřovat, ale třeba o nic nejde, no tak klid, trochu se uvolni a zkus se pobavit. *Pokrčila Aless rameny a zlehka se pousmála, načež si obě přiťukly a napily se, pak se i Aless opřela o bar a rozhlížela se kolem, zda neuvidí někoho známého.*
Sakra ne..Hovno Queens, Brooklyn to byl! *Vyhrkl Sasha, když se konečně pořádně rozpomněl na přesnou polohu druhého klanu.* Pardon za zmatky. *Dodal poté dodatečně, když schytal od Taylora poněkud zmatený pohled, než pouze kývl a zaměřil se společně se starším zpět na CALIBANA, jelikož z něj vypadla další otázka. Nebo spíše rovnou dvě.* Já jsem popravdě spíše introvertní typ a na akce, jako je například tato.. *Začal Tay, během čehož se odmlčel a pohledem prozkoumal prostor Pandemonia.* Chodím málokdy. Pokud jsi na tom podobně, asi bych doporučil se podívat třeba na ruiny jedné zdejší nemocnice..jestli tě tedy zajímají rozpadající se budovy. *Uchechtl se zlehka Tay. Sasha nebyl pozadu. Pobaveně jej poplácal po rameni a taky se ujal slova.* No a pokud nejsi jako Tay..mohu doporučit určitě bar B+. Mají tam skvělé drinky..nebo Sarpe Lunu, na Statenu. *Zazubil se, když s radostí vychválil i bar, který vlastnil vůdce jejich klanu.*
Ah. *Pousmála se na ROBERTA, když ji ujistil, že o dotyčného nešlo, ale její tvář změnila odstín z narůžovělé do barvy čerstvého rajčete v momentě, kdy uslyšela naprosto nezaměnitelný zvuk toho, jak jedno z jejích křídel do něčeho narazilo a zaslechla mužovu (JAVIER) poznámku.* P-proboha… Moc se omlouvám… *Vykoktala omluvně a křidla raději trochu stáhla, aby pokud možno netrefila někoho dalšího.* Vidím, že krásných andělů je tu víc. Taky pohyblivá křídla? *Usmála se, sice pořád trochu rozpačitě, ale srdečně, přitom mu podala ruku.* Kim. *Představila se. Pak se tiše uchechtla nad ROBERTOVOU poznámkou.* No, zatím to nevypadá, že by tě tu někdo naháněl s půllitrem, nebo židlí v rukou, takže jsi asi v bezpečí? *Zasmála se.*
*Bob se na muže podívá a stále úsměv na tváři.* Mnich. Kneží měli tehdy jiné oblečení a mnohem bohatší. Slib chudoby byl k smíchu. Ale to se dá říct i o dnešních potomcích andělů. My potomci démonů jsme stále stejní šílenci.* Zazubí se na něj. Pak je nechá si popovídat a u toho se narovná a stoupne si blízko KIM, aby ji případně ochránil.* Ano jsem v bezpečí. Asi si najdu svého antického hrdinu. Mám chuť ho obejmout.* Prohlásí a vzdálí se od nich, zatímco hledá, zda tam je někde Tay. Na parketu uvidí tu mladou upírku a pak si všimne i Triss. Sundá si kapuci a odhalí své uši. Ty sebou lehce cuknou, jak se dostanou zpod látky. Pak si je Robert přitiskne blíž k hlavě a vrátí se ke KIM.* Nemůžu ho najít asi tu není.* Řekne a napije se svého pití, které má celou dobu u sebe.*
*Nat Tančila s DOMINICEM a došla si pro druhé pivo. Po pár písničkách si musela sednout a návrat dech a napila se studeného piva* Heh..Máš výdrž!..*Obrátila se na Dominica a Elaine za nimi došla s úsměvem* Užíváte si to tu? Jsem z vás nemohla spustit oči jak vtipní jste byli..*Prohlásila Elaine přitom jak se koukla na spocenou dvojici* Ale je to sranda!
*Dominic se zaculil, a když potom odešla Natalia z parketu, vydal se za ní. Pivo ještě měl, ale jelikož mu chybělo jen pár loků, aby dopil, nechal si nalít další. Pak došel za Nat, usadili se do jednoho z boxů opodál. Pak se na ni koukl.* Já se bavím skvěle, doufám že i vy dámy. *Usmál se jak na Nat, tak i na Elaine.* Jinak máte ještě pití? Nechcete donést? *Zeptal se, opět obou a pokud přikývly že ano, vyslechl si objednávku a došel k baru pro pití, se kterým se pak vrátil. Pokud ne, tak kývl a seděl.* No je to tu super. Já to mám rád, občas si tak prostě jen tak odejít a zablbnout si, ale tady se mi líbí. Líbí se mi občasná rozmanitost těch kostýmů, co na ně říkáte vy? *Zeptal se obou.*
*Zasmál se nad jeho poznámkou a sledoval jak odchází.* To nic, to se tak občas stane *Obrátil pozornost ke KIM.* Jo, tyhle křídla mají super udělátka! Sleduj. *Zatáhl za drátky a zahákl je za háčky, čímž se mu jeho mohutná křídla roztáhla do prostoru.* Já jsem Javier. *Oznámil zatímco roztahoval křídla, což té větě dodalo takové sexy grády. Potom jí podal ruku a potřásl si s ní.* /Má nádherný úsměv a ještě krásnější modré oči. Je fakt hot./ *Pomyslel si, když se na KIM díval. Zrovna když se čaroděj vracel, jak naschvál se Javierovi rozezněl telefon.* Pardon. *Omluvil se a zvedl telefon. Zjistil, že to byl jeho strejda, tak mu to položil se slovy, že se ozve na hotelu.* Omlouvám se, že takto musím utéct z tohoto příjemně hřejícího rozhovoru- *mrkl na KIM, aby pochopila jak to myslel, že ji vlastně složil poklonu, protože je sexy* -ale budu muset jít. Práce volá. *Všiml si ubrousků na stole/pultu a vytáhl z náprsní kapsy propisku, kterou na ubrousek napsal své jméno a vedle něj telefonní číslo. Podal ho KIM* Doufám, že se ještě uvidíme a budeme moct dokončit náš rozhovor. *Natáhl se pro její jemnou ručku a políbil hřbet její ruky.* Zatím na shledanou, Kim *Pozdravil ji a se sladkým úsměvem se otočil na patě a odešel z Pandemonia.*
Oh, opravdu? Pardon. *Kývne na rozloučení, pátravě se za ním dívá a pokrčí rameny. *Nevím odkud se můžeme znát, ale poslední dobou jsem poznala tolik lidí, že to je možné... *Tahle slova už patří HIRAMOVI, který už objednává další drink.* Blázne! A víš co...třeba bychom odtud nespadli, když si tu zatančíme. *Zasměje se a pokroutí hlavou.* Ale ještě jeden drink dáme. *Přislíbí mu a zamrká.*
Na tom ani tak nezáleží, jen mě to zajímalo. *Odmávne to jako nic, ale informaci si pro jistotu zapamatuje.* /Takže se mám vyhýbat Statenu a Brooklynu, nepotřebuju teď ještě řešit zmatky s klany./ *Vyslechne si jejich nápady o tom co by se dalo dělat, on sám byl komunikativní, takže kluby se mu poměrně líbily.* Nevadí mi ani ruiny a tak podobně, ale mám rád kluby a hlavně ten šum v nich. Užívám si tu energii. *Dodá ještě na vysvětlenou a zadívá se do davu lidí, kteří zde byly.* Rozhodně po těch místech kouknu. Nevím sice jak dlouho se zdržím, ale zajímavá místa vždy stojí za návštěvu.
*Silno ho stisne. Ako keby bol jeho kotva. Čo sa mu môže v tom nahulenom stave vážne tak zdať.* Áno. Lebo Američania sú hlúpy. *Keď to vyslovuje svojim francúzskym akcentom dostáva to istý glanc. Pustí ho a pozrie si svoj kostým.* Ehm... americký letec. Z nejakého filmu. *Vzadu za ním zakričí spolužiačka, že je to Top Gun ale on ju ignoruje.* Asi toľko k mojej nenávisti k Američanom. *Povie pohŕdavo a ohrnie znechutene hornú peru. Keď TANOIA stíši hlas tak sa k nemu nakloní. Potom sa potutelne usmeje.* To sa ani nepýtaj. Niekde tu mám zapaľovač. *Prekontroluje si vačky, pričom v jednom má ešte pár jointov, v ďalšom spomínaný zapaľovač. Tak ho vytiahne a takmer netrpezlivo popoháňa TANOIU aby teda vytiahol svoj matroš.*
*Dragos se uvnitř spokojeně škodolibě zaradoval, když s ním REMI vyrazil na parket. Odvedl jej a začal s ním tančit, přičemž ani teď si nedokázal odpustit dominantní pozici.* Musím se omluvit.. Nevytáhl jsem vás sem zcela nezištně.. *Začne s vílou konverzaci.* Víte.. To o svatbě jsem se dozvěděl až o něco později.. Mým prvotním zájmem bylo vypátrat vaši snoubenku a varovat ji.. *Řekne mu přímo a na rovinu.* Abych vám to osvětlil.. Žil jsem nějakou dobu na Aljašce.. Byla to krátká návštěva při mé cestě z Ruska, přičemž jsem dost času trávil u místního klanu a nemohl jsem nezaslechnout zvěsti o jistém upírovi.. Erik? Emett? Evan? Nějak tak jeho jméno znělo mám dojem.. *Pronese přemýšlivě, zatímco s Remim tančí.* Je zahořklý a má vztek na několik osob.. Oním klanem počínaje a vaší snoubenkou konče.. *Pokračuje ve svém monologu. Jeho celoobličejová maska mu je výhodou, neboť si nemusí dávat pozor na výraz své tváře.* Zaslechl jsem diskuze mezi členy klanu, že se jim chce pomstít a chce k tomu zneužít právě Alessandru, na kterou má z mě neznámých důvodů rovněž.. Klan mě proto požádal, když zjistil, že mám cestu sem, abych Alessandru před ním varoval.. *Dokončí a na chvíli se odmlčí.* Vím, jak to může vypadat a nedivil bych se ani vám, ani slečně Ransom, kdyby jste mi nechtěli věřit.. Nechte si to klidně promyslet a rozležet v hlavě.. Nemusíte ji to hned sdělovat, pokud ji nechcete zbytečně znepokojovat.. *Navrhne pomocně.* Jen doufám, že jsem s varováním nedorazil pozdě.. *Dodá se slabým povzdechem.*
Jo! Viděla jsem tu anděly, čerty..Různé věci *Upila piva a Elaine měla své víno takže měli co pít. Nat si povzdechla a zasmála se* Měl bys to dělat častěji..Nebo budeš jak El..*Elaine se lehce urazila a Obrátila svůj zrak pryč* Pozor na slovník..nebo Budem příště trénovat a nepůjdeme za tvým kamarádem..*Nat se zděsila a hned se začala omlouvat*
*Zamyslí sa nad tým.* /Sú Američania hlúpi? Nie je to od človeka k človeku?/ *Premýšľa nad tým, ale keďže nie je Američan a teraz to THIERRIMU povedal, nemá potrebu ďalej sa v tom hrabať hlbšie a obraňovať náhodnú skupinu ľudí.* /Thierri má zrejme iba veľmi zlú náladu a zároveň ju má dobrú? Asi?/ Neboj, Američanom ťa nedám. Aj keď si oblečený ako americký pilot. *Zasmeje sa na tej irónii osudu a keď si uvedomí, že sa ho THIERRI pridržiava ešte stále a on ho drží naspäť, pomaly sa stiahne, dosť blízko an to, aby mohol chlapca vedľa seba zachytiť, ale zároveň aby to nebol akýsi náznak, že by chcel niečo viac. Len čo však zhúlený chlapec súhlasí, zájde jednou rukou pod vrstvu oblečenia a chvíľu sa tam hrabe medzi všetkými tými drogami, ktoré dnes so sebou zobral, len aby vytiahol joint, ktorý si priloží k perám a nakloní sa k THIERRIMU tak, aby mu mohol zapáliť, ignorujúc to, že sú v strede tanečného parketu niekde v náhodnej časti Pandemonia a idú si tam páliť svoju trávu.* Ešte že si tu, inak by som zháňal zas niekoho ďalšieho dlho. *Vysvetlí a zasmeje sa na tom, než sťažka potiahne do pľúc a vydýchne, nevnímajúc ani to, či si ich niekto všimol. Či budú zhúlení, alebo či budú opití, čo na tom?*
*Remi se nechal odvést na parket a pak se s ním dal do tance, Nechal si dominantní vedoucí pozici společníka líbit, nemohl popřít, že mu to bylo příjemné, byl na tohle občas přelétavý. Pak se ale zaposlouchal do toho, co povídal jeho společník (DRAGOS) a vykulil oči. Musel asi i zblednout a dokonce se mu udělalo i mdlo, ale ihned zavrtěl zlehka hlavou. Zel se mu udělalo hlavně z toho důvodu, že... to už ale začal pouštět své myšlenky nahlas.* Emette? Ten Emett? Vždyť mě samotného málem zabil, já jsem si od začátku myslel, že to je kus ko...že to je zmetek!! *Zahlásil Remi divoce a pak se zamračil.* Takže bych vám to i věřil, ale co se dá teď dělat? Vždyť momentálně spoustu upírů, kteří jsou s Aless jsou právě od Emetta z klanu! Myslíte, že i oni jsou v tom...a v čem jsou vlastně zapletení? Víte o tom více? Nechctee, nechcete si někam spíše sednout? nebo jít ven? *Optal se Remi. *Abych řekl pravdu, motá se mi trochu hlava.*
*Spamätá sa po takmer vyrazenom zube. Zoberie pohár, nešťastne pozrie na kolegyňu... ktorá už je trochu líznutá aj keď veľa toho nepila... a napije sa.* Au... *Zahuhle pretrie si trochu obrazenú peru. Priliš nesleduje rozhovor svojich kolegov, pretože sleduje Jasona. Ako sa približuje. Postupne ako sa k nemu približuje, tak do seba rýchlejšie leje obsah svojho pohára. Dokonca sa mu aj rozbúcha srdce. A keď sa akože šmykne a zachytí sa oňho.* /Nebesá!/ *Má čo robiť, aby sa naňho nevrhol.* Nič sa nedeje. *Povie a pousmeje sa jedným kútikom.* To sa... *Kým to dopovie tak dostane od kolegyne taký pleskanec po hlave až sa za ňu chytí.* Blázniš?! *Kolegyna žďuchne do Jasona.* Je zadaný tak huš! *Odmávne Jasona a doslova sa napchá medzi nich dvoch. Jack dvihne hlavu.* Asi mam otras mozgu... *Skuhrá si popod nos... lebo fúzy si oholil.* Na to by si tam musel mať nejaký mozog.
*Dominic se jejich hašteření zasmál.* Ale no, vždyť El není tak špatná, nebo, alespoň tak na mě působí. *Usmál se načež se pak podíval na starší upírku a věnoval jí upřímný úsměv. Pak pohled vrátil zpět k Nat a zasmál se.* No a co jinak ty? Ty jsi na takové party chodila i předtím...před proměnou? Nebo...jestli o tom nechceš mluvit, nemusíme. *Usmál se.* Já před tím na ničem takovém nebyl, nebyla na to doba. Vyrostl jsme na samotě u lesa a učil jsme se kovářem a staráním se o mladší sourozence, pak o jednoho mladšího sourozence, ten nejmladší bohužel zemřel. takže jsme se na žádné oslavy neměl šanci dostat, kvůli naší chudobě. *Rozpovídal se Dominic.*
*Na TRISSINY slova kývl. To bylo zcela pochopitelné. Kdyby si měl on sám pamatovat veškeré své klienty, aby se nedivil, když ho osloví na ulici, asi by se dočista zbláznil. I když..těžko říct jak moc. Tak trochu šílený byl už teď. Což mu slovně potvrdila i jeho kamarádka, když zrovna objednal další alkohol, tentokrát se však jednalo o koktejl rovnou z dvou jeho oblíbených alkoholů. Oba destiláty zmínil předtím nahlas, aby TRISS obeznámil s tím, co bude vlastně pít.* Jo..tady je ten bar poměrně široký, takže by natlučení nemělo hrozit..a když tak nás určo někdo chytí..minimálně tebe jo. *Poví se zazubením.* Obzvláště, když ti to dnes tak moc sekne. *Zalichotí mladší čarodějce, načež spokojeně kývne a jakmile u nich přistane sklenice s koktejlem, přisune ji blíž k TRISS, aby jí naznačil, že se má napít první.*
Potomci andělů a démonů. To zní úžasně. *Se smíchem poslouchala ROBERTA než se rozhodl odejít po někom pátrat. Ještě na něj mávla, pak se s úsměvem otočila k JAVIEROVI. S úsměvem pozorovala, jak si DRUHÝ ANDĚL roztáhl křídla a přitom se jí představil. Bylo to jako scéna z filmu, jen tedy ne z hororu, který by očekávala na Halloween, ale spíš nějakého romatického fantasy. Jeho stisk byl příjemně pevný, tak se její úsměv ještě rozšířil.* Ráda tě poznávám, JAVIERE, *udělala pukrle, nebo spíš pokus o něj, pokousaná noha ji i přes dobré hojení pořád trochu bolela. Pootevřela pusu, aby se zeptala, co ho vedlo zrovna za ní, ale v tu chvíli se JAVIEROVI rozezněl telefon a z konverzace se vytratil. V tu chvíli se vrátil ROBERT a byť jí s Javierem nebylo nijak špatně, cítila se trochu komfortněji, že byl zpět.* Třeba se jen někde na chvíli zašil a ještě se objeví? *Navrhla povzbudivě, přitom ucítila vůni jeho nápoje.* Tak ses jí konečně dočkal? *Kývla s úsměvem hlavou k jeho pití, ale než se mohla konverzace nějak dále rozvínout, přerušil ji JAVIER se svou omluvou. To, jak se na ni díval bylo na straně jedné lichotivé, na straně druhé, s ohledem na to, že se sotva poznali, ji to malinko znervózňovalo. Když jí políbil ruku, opět malinko zčervenala.* Na shledanou, Javiere. Ráda jsem tě poznala. *Usmála se na něj a číslo si sbalila, pak se otočila k ROBERTOVI s tichým, nejistým zasmáním.* Cože se to právě stalo? *Zeptala se a lehce zatřásla hlavou.* Doprovodíš mě na bar? Taky mám žízeň. /A taky bych tam možná raději šla v doprovodu někoho, koho už znám./ *Pomyslela si, ale nahlas nic neřekla.*
*Dragos čekal, jak to REMI zpracuje a musel si říct, že ho upřímně přecenil. Čekal, že bude víla daleko více podezíravější, ale o to měl snadnější práci, takže se nadále držel své role.* Ah ano.. Tak nějak to jméno mohlo znít.. Omlouvám se.. Moc dobře jsem si ho nezapamatoval.. *Přikývne na jeho slova. Nechá jej si zanadávat a nijak na to nereaguje, tedy až na zkonstatování.* Tak vidím, že přeci jen jdu pozdě.. Doufal jsem, že jsem ho předběhl, ale zdržel jsem se v Iowě. *Na Remiho otázku se odmlčí a zamyslí se.* To bohužel říct nedokážu.. Být v jeho kůži, tak by mi rozum velel si udělat zálohu.. Červí hnízdo v těle klanu.. Ale já jím nejsem, takže tady nápomocný příliš nebudu. *Když navrhne vyjít ven, tak váhavě otočí hlavu k místu, kde stojí Alessandra.* A nebude to vaší snoubence vadit? Nechcete ji nejprve s tímto krokem obeznámit? *Zeptá se, ale jinak kývne.* Zkusím vám odpovědět na co nejvíce podrobností, co z hlavy dostanu.. *Souhlasí a poté, podle toho, jak zareaguje Remi, se vydá ven nebo počká.*
*Nad otázkou na Aless jen mávl rukou, nijak neodpověděl, místo toho zamířil za andělem (DRAGOSEM) ven. Bál se, ale možná to ještě nebylo tak poznat. Věděl, co je Emett zač, tak nějak co bylo s Alessinou minulostí a taky to, že to nebylo moc fajn, že to nebylo vůbec, ale vůbec fajn. Proto měl pocit, že potřebuje prostě na vzduch. Když vyšli ven, tak si sundal Remi helmu, kterou položil vedle sebe a místo toho si vytáhl krabičku cigaret a jednu si zapálil. Sedl si na zem, a promnul si kořen nosu. pak se podíval opět na DRAGOSE. Takže mi říkáte, že je Aless a její klan v nebezpečí, to se mi tu snažíte říct? Sakra, já věděl, že to nebude jen tak, už když se objevil. *Zavrčel Remi a pak si povzdechl, než se na muže opět koukl.* Nepochybuji, že někdo jako on zálohy má a ne jednu, ani bych se nedivil tomu, kdyby s ním bylo spojeno to, kolik novorozených upírů bez jakéhokoliv doprovodu, kteří se očividně zrovna vyhrabali, běhá po New Yorku. *Zavrčel nahlas.*
*Tentokrát CALOVI Sasha odpověděl už jen kývnutím, než jejich konverzace přejde od jednoho tématu k druhému. Mladší klasicky zmínil místo, kde tolik lidí, obzvláště pak v noci, moc často nechodí, takže je pro samotáře přímo ideální. Starší upír nato zmínil rovnou dva podniky, které podle něj stály za navštívení, načež se vzápětí ukázalo, že měl zjevně opravdu podobný vkus. Spokojeně se tak uculil a Taylorovi věnoval jakýsi vítězný úsměv. Fialovovlasý na to však nezareagoval slovně, pouze protočil panenky, než se pobaveně uchechtl.* Jasně, chápu. *Kývl nato, načež se spokojeně napil vína, když ho před něj barman konečně postavil. Samozřejmě mu za to i poděkoval.* Uvidíš třeba toho stihneš i více, než jen ty místa, co jsme zmínili.
*Podívá se na KIM a usměje se.* Třeba a ano. Tady to dělají, ale to proto, že sem čas od času zajdu a vyžádám si to.* Zazubí se. Podívá se na JAVIERA a zamává na něj provokativně na rozloučenou.* Je z rodinné firmy a tam jsou všechny děti děsně flirty. Ne, že já bych to měl jinak, když vezmu bratra a sestru...* Řekne a povzdechne si nad tím. Bob dopije své pití a podívá se k baru, že si dojde pro další a tehdy si všiml TAYE a u něj další lidi. Uši má v pozoru a pak je zase hned stáhne k hlavě a lehce se zamračí.* Jo jdeme na bar.* Řekne a vezme KIM za ruku a zamíří směrem k TAYOVI. Přitom se podívá na CALIBANA. Nelíbí se mu.* Ah, TAYi, zdravím tě.* Usměje se na něj a podívá se na KIM.* KIM, toto je můj přítel TAY. Ruku nepodávat a držet se trochu dál. Jde o určitou fobii.* Řekne a v myšlenkách se spojí s TAYEM.*/Je civil, takže jestli ji ublížíš, tak žádná má společnost na měsíc./* Varuje ho.*
*Jeho nechuť sa prehĺby.* Ja viem... nebol to dobrovoľných výber kostýmu. Ani som sem nechcel ísť. ALE! Som tu a nie je to také zlé. *Ako keby už zabudol na to, že ho znova niekto pošliapal. Vyštrachá zapaľovač z vrecka. Počká kým TANOIA nájde svoj joint a keď je ready, tak mu pripáli. To že sú uprostred parketu, medzi ľuďmi ... na to je Thierri priveľmi zhulený, aby to riešil.* Dlho by si niekoho zháňal? Ja mám pocit, že tu fajčí trávu každý druhý človek. *Povie a schová si pečlivo zapaľovač. Ešte ho dnes bude potrebovať. O chvíľu doňho drgne dievča, oblečená ako čertica, jedna z jeho spolužiačok a strčí mu do ruky pivo. Thierri nedutá a zoberie si ho. Keď sa napije tak sa trochu zaksichtí. Ale potom sa napije znova.* Nie je to až také zlé. Chceš? *Ponúkne TANOIOVI.*
*Už nějakou dobu se mezi lidmi pohybovala medúza. Ne pravá, byl to jen kostým samozřejmě. Ve vlasech měla korunu, možná spíše čelenku se zlatými hady, jejichž oči byly zelenkavě jedovaté stejně jako ty její byly pro dnešní večer změněny v hadí oči. Zlaté stíny, tmavá rtěnka a zlatozelený kostým. Po zelenkavé sukni se plazili zlatí malí hadi, zlaté podpatky a bodyčko odrážely světla klubu a tahaly k ní o to víc pozornosti. Ramínka pokrytá flitry temně zelené barvy byly vlastně jen zdobné, ale od hrudi vedly ke krku zdobné vlnité, pevné řetízky a napojovaly se k obojku okolo krku, kterému mezi flitry pableskovaly zlaté odstíny jejich druhé strany. Černé vlasy volně padaly na záda a ramena, když se obratně proplétala lidmi a magií si je držela od těla, Její kroky ji vedly dál, až k baru, kde přiměla magií nějakého civila, aby se uhnul a s absintem se opět poroučí mezi lidi.*
Kovář hm?..Tvého brášky mi je lito..No nechodila jsem na takové party..Byla jsem moc mladá a rodiče se o mě bály tak jsem nešla..Neměla jsem ani s kým.. *Nat se usmála a popíjela svého piva, když dopila další sklenici šla si pro další a sedla si zpátky k Dominicovi* Jako jedináček s tebou nemohu soucítit ale chápu..
*Tiše se zasměje.* Vypadá to tak. Ale když jsou lidi takhle krásní, byla by škoda toho nevyužít, no ne? *Zazubí se a povzbudivě ho poplácá po zádech. Na malý moment se jí zdálo, že se v jeho vlasech něco pohlo, ale přikládala to kostýmu a neřešila to. Když se zamračil, pohledem následovala jeho, oplatila mu stisk ruky a společně s ním se vydala k baru. Zářivě se usmála na oba muže, její pozornost se však soustředila hlavně na TAYE, kterého jí ROBERT představil. Instinktivně mu chtěla podat ruku, ale na ROBERTOVU žádost jen přikývla a alespoň před TAYEM vysekla pukrle, opět, co jí zraněná noha dovolila, a usmála se na něj.* Chápu. Ráda tě poznávám, Tayi. *Kývla na něj a pozornost na moment obrátila k baru, aby si objednala 'cokoli barevného.' O moment později jí už barman podával kobaltově modrý Witch's Brew se suchým ledem, takže se z něj krásně kouřilo. Kousek poodstoupila, aby pohodlně viděla na ROBERTA i TAYE společně s MUŠKETÝREM, kterého ROBERT zřejmě neznal.* A vy jste? *Zeptala se muže v kostýmu MUŠKETÝRA s úsměvem, aby bylo představování kompletní.*
*Dominic se na ni zářivě usmál a přisunul se trochu blíže, aby jí lépe slyšel.* No, tak teď už máš s kým chodit. *Usmál se na ni zlehka a pak naklonil hlavu na strabnu.* No, věř mi, po smrti bráchy jsem tak nějak toužil, abych byl jedináček, protože jsme měl strach o toho druhého. A nakonec si odžil strašně hezký život, a za to jsme byl rád. Pořád jsme na ně tak nějak dohlížel, dokud bylo bezpečno na ně dohlížet. */Usmál se a pak si přehodil nohu přes nohu, než se podíval na jejich sklenky na stoled.* Tak, navrhuju dopít, a pak si skočím zase na cígárko, to víš, už mě to zabít nemůže. *Zasmál se Dominic.*
*Rychle JACKA sjede pohledem a všimne si, že má růžovější rty než obvykle. Ucítí pnutí v prstech, jako kdyby měly vyrazit vpřed a nabitý ret pohladit. Udrží se však a snaží se o nenucenou konverzaci, která nebude nikomu kolem podezřelá. Někomu ale přeci jen byla.* /Proboha živého ale se mnou!/ *Zvedne obočí a malinko mu cukne koutek.* Tak zadaný? Hmm... Vsadím se, že máte moc hezkého partnera. *Zazubí se přes rameno Jackovi kolegyně na JACKA a pak se k ní nakloní, aby ho dobře slyšela.* Jen ho hlídejte dál, nechceme, aby stresoval svou drahou polovičku, že... *Tváří se u toho vážně, jako kdyby jí zadával nějaký důležitý úkol. Na konci zadání ji poplácá po rameni a vytratí se v davu. Staví se ještě na druhém konci baru pro drink, protože u policistů by mu to zkazilo plynulý odchod a pak se vydá na parket. Chvíli se jen prodírá tanečníky a hledá někoho, kdo by ho mohl zabavit. A ejhle. Spatří NEJVYŠŠÍ ČARODĚJKU BRONXU a tanečním krokem k ní zamíří. Nechce jí lézt do osobního prostoru, ale všimne si, že tu ta možnost ani není. Všichni tanečníci jakoby byli neviditelnou rukou posunuti kousek od ní.* /Šikovné kouzlo./ Zdravím, MADDIE, smím-li vám tak říkat. *Osloví ji jménem, jelikož o ní samozřejmě něco málo ví a vyzkouší tak hned její reakci.* /Může být značně nepřátelská a nebo mě také pozná? Kdoví, v tom je ta zábava!/
Zní to fakt skvěle, takže bych byl rád. Ale nikdy nevím, kam mě obchody zavedou. *Své povolání měl jako výmluvu často, jen málo v které práci by se tak mohl vymlouvat na cesty do různých částí země a v ty nejdivnější hodiny. Po chvíli se k nim třem přidá další muž se ženou. Pořádně si je prohlédne, na ženě (KIM) neshledává nic zvláštního, ale to jak se na něj muž (BOB) podívá se mu nelíbí.* /Možná by mohli vědět něco víc./ *Když se jej zeptá ta žena (KIM) nasadí opět svůj úsměv, který předtím věnoval TAYOVI. Natáhne j ní ruku.* Rád tě poznávám Kim, jmenuji se Caliban. *Pronesl lehce.* Nechcete si k nám přisednout? *Rukou naznačí na volné stoličky vedle nich.*
Když jsme tu minule tančili, spadli jsme! *Upozorní ho pobaveně a napije se své whiskey, než na řadu přijde jistá smrt.* Děkuji. *Zatočí se kolem dokola, mince o sebe zacinkají a upraví si bezděčně znovu čelenku a když jí přisune sklenku, povzdechne si, ale napije se a zaksychití se, nad tím, jak to chutná, a zapije to whiskey.* Taky vypadáš dobře, Hi.
Uhm, uhm… *Prikývne pobavene, skoro akoby ani neveril tomu, že THIERRI tam nie je sám od seba, ale že by ho niekto nútil. No všimne si, že okolo nich sa pohybujú osoby, ktoré na chlapca pri ňom reagujú a tak mu aj napadne, že oni môžu za to, kde sa THIERRI teraz ocitol.* Oh, tak nabudúce povedz, že nechceš, nie? *Prenesie starostlivo a nejaký týpek zozadu do neho drgne v jeho nepodarenom, bláznivom tanci, bez ospravedlnenia si tancuje ďalej a tak sa aj on ocitne blízko pri THIERRIm, do ktorého drgne.* Prepáč. *Zaspieva usmiaty a nakoniec sa obzrie.* No, nemôžem len tak behať naokolo a vypytovať sa hocikoho. Musím si udržať profesionálny výraz. *Vysvetlí, ale príde mu to vtipné, keď to práve on povie takto nahlas. Sleduje pohár piva, ktorý sa odrazu objaví v ruke jeho spoločníka a tak mu pozrie do tváre.* Ďakujem, nepijem, nemiešal by som to, každopádne. *Povie, potiahne si zhlboka, že mu spomedzi trochu pootvorených pier a zároveň z nosných dierok vylezie ťažký hustý oblak dymu, natiahne svoju ruku ku chlapcovi a hýbe sa v tanci, len aby sa udržal v rytme s celou masou ľudí, uhýbajúc sa aj pivovým mokrým mlákam na zemi, čo sa niekomu podarilo už povylievať, ledva sa dostali od pultu s čapovaným pivom.* Pozor, že sa nešmykneš. *Rozosmeje sa.*
*Nat Přikývla a zahleděla se do ničeho a přemýšlela. Mezitím Elaine do Nat pichla prstem aby se probrala* Hm?..Promiň..Já tu zůstanu ať nejsem ocas *Usmála se na Dominica a upila piva* Ne že chytneš jak papír! *Píchla Dominica do boku a zasmála se*
To jistě smíte. *Zastaví se mezi lidmi, dost blízko, ne že by jí to vadilo. Pohledná společnost, zdá se, že se chová na úrovni... Sklouzne jej pohledem a jemně nakloní hlavu do strany.* Jak mám oslovovat Vás? *Oplatí mu. Světla jí vše poněkud zkreslovala výhled stejně jako ruce, které se mezi nimi čas od času i přes blízkost octly.* Pokud na TOHLE nechcete tančit, možná by bylo rozumnější se přesunout bokem. *Navrhne JASONOVI.*
Tehdy jsme spadli tady? *Zeptal se zaraženě. Šlo poznat, že to měl krásně pomotané a jeho paměť si z něj asi utahovala. Těžko říct. Prostě si dovolil se zatvářit zmateně jako lesní včelka.* Aha, upssie. *Uchechtl se nakonec, než k TRISS přisunul onen koktejl, co jim před chvílí objednal. Podiveně pak zamrkal, když se jeho kamarádka zaksychtila kvůli chuti onoho drinku. Nakonec nad tím pokrčil rameny.* /Asi jí to nesedlo./ *Pomyslel si, načež se jemně začervenal a kývl.* Děkuju. *Zazubil se spokojeně, během čehož si koktejl přitáhl k sobě, načež si jednoduše usrkl. Mlsně si nato oblízl rty.* Dobrý, chceš na ten bar vylézt už teď a já si tohle. *Odmlčel se a kývl ke sklenici.* Dopiju pak?
*Dom se na ni usmál a pak na ni mávl.* Bduu tu co nejdříve, neboj se, nenechám dámu, pardon, opravuju, dámy čekat. *usmáls e na ně. Pak už zamířil ven a zmizel tam., kde se vcházelo dovnitř. Na chvilku si i sundal brýle a promnul si lehce oči a když se pak, co si zakouřil vrátil, tak ihned pohledem našel to, kde Nat seděla. Došel k ní a uculil se.* T6ak jsem tuuu, nebylo to tak hrozné ne? *Uculil se a pak ji chytl za ruku. *Tancovat? *Mrkl na ni a nějak to nevychytal, což zapříčinilo to, že mu padla do náruče. Ihned se na ni koukl a kdyby mohl, zrudne.* Pardon, jsem občas nešika. *Ušklíbl se.*
*Drží sa a nadýchne sa. Páčilo sa mu akým smerom to je. A už to aj videl na menšie dostaveníčko v jedom z tých strašidelných kútov, Ale jeho akčne opitá kolegyna spravila svoje.* Ale... *Pípne lenže to už sa nasúkala medzi nich. Ale to už sa JASON vytratí do davu.* /Dočerta... / *Zaplače v duchu. Horko zaplače. Na to sa naňho otočí kolegyňa.* Že sa nehanbíš! Máš fakt poriadneho chlapa a ty tu pokukuješ po inom! Čo by ti na to povedala matka?! A čo dievčatá z účtarny! Mladý pán Porter si tu pokukuje na párty po inom chlapovi. A chudák tvoj milý je kde? Určite je v práci a ani netuší čo tu robíš! Mal by si sa hanbiť! O tomto tvojmu drahému ani hovoriť nebudeme, ak máš charakter priznáš sa mu sám! *Jack to počúva. A vyzerá ako zmoknuté kura. Nešťastné zmoknuté kura. Poočku sleduje JASONA keď v tom mu trhne jedno obočie.* /Nie je to tá vykričaná čarodejka?/ *Ošije sa a stále k nim poočku uteká. Na pult im pristane ďalšia runda alkoholu a tak to do seba kopne.*
*Oba upíři s pochopením na CALIBANOVA slova kývli. Jejich konverzace ovšem na dlouho neutichla. Tay se s radostí na BOBA usmál.* Guten Abend, Bob. *Pověděl v němčině. Vzápětí se vedle něj ozval i Sasha, který už promluvil anglicky.* Dobrý, Bobe. *Zazubil se na ČARODĚJE. Tay mezitím hodil po BOBOVI nechápavý pohled, když jej představil KIM a zmínil, že by mu neměla podávat ruku, protože má údajně fóbii. Jedno obočí tak pozvedl, než jemně, aby to nebylo tolik nápadné kývl, když mu to bylo jakýmsi způsobem osvětleno myšlenkou.* Nápodobně. *Nadhodil milý úsměv, když se zrovna bavil s KIM.* Já jsem Sasha, taky mě těší. *Připomněl Taylorův dozor svoji existenci. Neměl zrovna v lásce, když byl přehlížen.*
*Pozrie na TANOIU.* Povedal som. Povedal som nie. A aj tak ma násilne prezliekli z pyžama. *Vzadu ešte zakričí čertica niečo o tom, že aj trenky mu obliekli. Thierri to ignoruje,* A dotiahli ma sem. Benefit je tráva, ktorú mám. *Prizná a podľa tých červených očí čo má už je jasné, že jej vyfajčil dosť. Nech chce alebo nechce tak sa tiež trochu pohupuje do rytmu. To je predsa pravidlo parketu. Keď si na ňom musíš sa hýbať s davom. Prikývne.* V pohode... a hej to by bolo čudné. Ale už som zažil takých ľudí čo sa pýtali každého či chce trávu. Ale skončili v base. *Dá si pivo a keď TANOIA odmietne tak mykne plecom a napije sa poriadne. Je smädný. A už aj hladný. Niet divu.* Viac zostane mne. Dal by som si falafel. Nedal by sis falafel? *Opýta sa ho a pozrie dole na mokrú zem.* Mám protišmykové boty. *Ukáže mu to tak že s nimi pošúcha po mokrej podlahe... a evidentne sa mu to šmýka....* Tak asi nie. *Dopije pivo a kelímok pridá k jeho rozdupaným okuliarem. A to takým štýlom, že si normálne čupne, položí ho vedľa hromádky skla a kovovej obruče... ktorá už tak ani nevyzerá a znova sa postaví. Kelímok zatiaľ stojí na svojom mieste.* Ideme tancovať! *A tak aj začne, pekne do rytmu a divoko.*
*Bob se podívá na CALIBANA a narovná své kočičí uši a zazubí se, čímž odhalí i své ostré zoubky. Nelíbí se mu.* Já jsem Robert a přisedneme si rádi.* Řekne a nahne se ke KIM.* Nedívej se jim do očí, je to dobrá rada pro tyhle bledulky.* Zašeptá ji a sedne si a podívá se na Sashu.* Nazdárek. Jak se ti daří? Nechtěl jsi nějakou ochranu? Víš dostal jsem zakázku od vašeho šéfa a zajímá mě, zda to nejsi ty. Pokud ne, tak ti ji i tak udělám. Slyšel jsem, že se něco odporného blíží ze staré země.* Řekne mu a pak se podívá na TAYE.* Pro tebe taky něco udělám. Nelíbí se mi, co se ke mě doneslo. Moje bledulky musí být v pořádku.* Usměje se na ně. Pak se otočí na KIM.* Že vypadá jako antické umění?* Zeptá se s úsměvem a přitáhne si k sobě do objetí TAYE a zazubí se.*
*Nat zrudla také a pomohla mu vstát a usmála se na něj* Ráda si zatančím Pane Nešiko *nemohla si pomoc a popíchla ho, napila se piva, chtla ho za ruku a objala ji* Tak jdem? Bože teď fakt smrdíš jak Kovář *Zavedla ho na taneční parket a začala s ním tančit*
*Dominic se uculil a když si ji dovedl na parket, tak se uculiil.* Lea kuš, nech si to joo, T6ak hold mám nějaký ten zlozvyk, a víš ty co? Jen si to hezky užij. *Zasmál se a jakmile se dostali na parket, tak si ji k sobě postavil čelem, načež si ji přitáhl. Ruce nechal položené na jejích bokách ba držel si ji u sebe, zatímco se vlnil do rytmu, a tiše se culil.* Jak se máš tam dole? *Pronesl, přičemž nadnesl narážku na její malý vzrůst oproti jeho skoro dvoum metrům. Pak si ji občas otočil a pak zase přitáhl k sobě, tak, aby ji měl u sebe. Sem tam se koukl po Elaine, jen aby viděl, že je má v merku.*
*V rychlosti si zhodnotí její reakci a ve spojení s její pověstí ho ve finále ani tolik nepřekvapí její přivítání.* Jason. /Král-/ *Zastaví se, protože přestože by z toho později mohla vzniknout vlivná známost, nemusí lámat přes koleno tituly. Jakmile jí odpoví, podívá se na její kostým a pousměje se.* Ovšem raději bych se vám neměl dívat do očí. *Dá najevo, že její kostým bez problému poznal a s humorem si dá ruku, ve které nedrží drink, přes oči.* /Té kolegyně si važ, JACKU! Sice mě nepoznala, ale zjevně nám fandí./ *Pošťouchne v myšlenkách ještě svého milého a pak už se věnuje čarodějce. Po její poznámce se chvíli zaposlouchá a z jeho tváře je jasně čitelné, že tohle není jeho šálek kávy.* Rozumnější, jistě. *Přikývne a začne se protahovat mezi tanečníky až k nejbližší zdi a tam se opře.*
*Zasmeje sa na poznámke, nadšene povyskočí a zakýva radostne dievčaťu vzadu, než sa pohľadom vráti k THIERRIMU.* Ale dobre ti vybrali. *Prenesie úprimne a dotkne sa prstami pilotnej bundy.* Trenky ale kontrolovať nebudem. *Zasmeje sa ako pubertiak a jeho výraz vyzerá trochu podivne temne, keď sa usmieva a líščia maska mu zakrýva polku tváre. Nakoniec mykne ramenami a urobí zvláštny, krúživý pohyb v poloblúku okolo chlapca, než sa obzrie dookola.* No, do basy ísť nechcem, ale… ak to niekto ucíti, možno sa niekto s otvorenou mysľou pridá. *Zvolá nadšene, aby ho THIERRI počul a aj vidí akúsi dievčinu opodiaľ v maske Boba Rossa ako pozerá ich smerom a tak jej ukáže, aby podišla bližšie a s otáznikmi v očiach aj mrkne k svojmu známemu.* Máme tu niekoho. *Prenesie a kývne hlavou k dievčine, ktorá sa k ním pridá a tak keď sa mu dostane joint do ruky, podá ho dievčine, ktorá vďačne príjme, niekoľkokrát za sebou si potiahne a radostne, s poďakovaním, odtancuje tam, odkiaľ prišla. Pohľadom ju však nesleduje tak dlho, pretože už sa mu chce znova liezť na pult a rozhadzovať darčeky, ale radšej svoju pozornosť navráti THIERRIMU a pokrúti hlavou.* Nie som hladný, ďakujem. Ale zbehnem s tebou jeden kúpiť, aby si sa nestratil. *Podpichne ho hravo a tleskne o seba rukami, zatiaľ čo sleduje ukážku, ktorú mu predvádza a hrozne nahlas a poriadne sa rozosmeje, keď topánky nefungujú.* Mal by si an to ísť ako ja. *Povie pobavene, dvihne si jednou voľnou rukou dlhé oblečenie, aby odhalil svoje bosé nohy, než automaticky schmatne THIERRIHO za ruky a siahne ho do viac voľnej časti, abys a mohli hýbať a ihneď ho začne vykrúcať do rytmu, dávajúc len tak-tak pozor na joint v ruke, z ktorého si zas potiahne a cíti, ako začína účinkovať v jeho tele.*
Nápodobně. *Usmála se na CALIBANA a stiskla mu ruku, pak obrátila svou pozornost k Sashovi a omluvně se na něj usmála.* Omlouvám se, netušila jsem, že taky patříte do party. Kim. *Představila se s úsměvem a vyhoupla se na židli mezi ROBERTA a CALIBANA. ROBERTŮV tip ji trochu zarazil, ale kromě sotva nepatrně svraštělého obočí na sobě nedala nic znát. Navíc, i to zmizelo snad ve vteřině a jí se na tváři opět rozhostil úsměv. Přemýšlet nad tím může později, přišla se sem bavit a poznávat lidi, ne filozofovat. Přesto jí něco našeptávalo, že by se té rady měla držet. Když ji ROBERT opět oslovil, zatímco objímal TAYE, jen se smíchem přikývla. Ta scéna byla rozkošná.* Rozhodně. Jako by ho vytesali z mramoru. *Uculila se a spokojeně odpila ze svého drinku.* Máte v plánu dnes tančit? *Nadhodila, přímo nikoho neadresovala, nechávala kohokoli, aby odpověděl, pokud by chtěl.*
*Vyjde ven s Remim a nejprve sleduje oblohu, než na něj víla promluví.* Mohlo by tomu tak být.. Spíše by je mohl Emett zneužít ke svým plánům.. Jaké jsou nemám ponětí.. *Odpoví mu. Na rozdíl od něj si masku nesundá, i kdyby mohl.* Ah, ano.. Toho jsem si také všiml.. *Potvrdí ohledně novorozenců.* Jestli se můžu zeptat? *Otáže se pro změnu on.* Jak dlouho už je součástí klanu?
Jo tak vtípky na malý lidi *Nat se usmála a stoupla mu na nohu plnou vahou* Promiň jsem Nešika *opakovala jeho taneční kroky mezitím Elaine na ně koukala a povzdechla si pak ji napadlo něco škodlivého usmála se na ně* No tak tohle je super, jsem tak přemýšlela o výletě zpátky do Kanady abych navštívila své rodné město..
*Sleduje ako sa JASON baví s MADDIE. A keď ho ešte poštuchne myšlienkou tak sa zatvári ešte kyselejšie. Barman pred neho postaví ďalší pohár. Asi zo solidarity za to čo doňho kolegyňa hustí. Potom sa ale uškrnie.* /Však počkaj.../ *Usmeje sa na kolegov a začne si predstavovať tie najväčšie prasačinky, ktoré s Jasonom robili aj nerobili. Dokonca si pritom aj štrngne s kolegami aj keď ani netuší na čo pripíjajú. V hlave má len rôzne miesta, rôzne polohy a rôzne oblečenie.* /Prajem príjemný rozhovor s tou čarodejkou./
Bledulky? Celkem zajímavá přezdívka, na takovou jsem asi ještě nenarazil, máte rád květiny? *Optá se BOBA, který objímá TAYE.* /Že by ti dva spolu něco měli? Vypadají spolu dobře./ *Všiml si jeho uší, takže mu došlo, že musí jít o čaroděje, proto ho zaujala ta řeč o amuletech a ochraně.* /Takže místní upíři mají svého čaroděje, velice dobré vědět./ *Dnešek byl produktivní a jeho nálada tím jenom stoupala. Navíc dopil svou druhou whiskey a objednal si třetí.* Vidím, že dáma pije drinky a co vy? *Spolu s úsměvem tuto otázku adresoval BOBOVI. Poté ale zaslechl otázku o antickém umění. Musel si TAYE ještě jednou prohlédnout, ale dal BOBOVI za pravdu.* Máš pravdu, je nádherný. *Dodal s jedním koutkem úst pozvednutým.*
*Remi se na něj podíval jen občas, spíše si ale mrmlal něco pod vousy a koukal do změ, jelikož byl vytočený až do běla, a zároveň měl i strach. Strach z toho, co by se mohlo Aless stát. A nejenom jí.*- Jak dlouho u ní je? Já nevím, řekl bych, že to bude už delší dobu, vlastně od doby, co měla Alessina dceru tu benefiční akci. *Ani mu v ten moment nedošlo, že se přeřekl, byl tak vytočený a tak naštvaný, a tak mimo, že mu to prostě nedošlo.* Dva měsíce, a bydlí u Aless ve vile, to je taky super. Stejně tak jako jeho pravá ruka, i když, toho pár dní zpět zabili, no bude to déle, ale jinak tam jsou s ním i jeho nejbližší upíři, ostatní jsou různě po NY, ale kopou za Aless, nebo, mám říct spíše za Emetta? *Odfrkl si Remi podrážděně.*
*Dominic se culil a poslouchal ji a když pak řekla, že by ráda do rodného města, tak se ještě více usmál.* No tak, proč by ne? Já bych klidně jel s tebou, pokud by jsi chtěla, jestli třeba nechceš sama nebo tak, vím že tady to je občas dost těžký, takže jak říkám, kdyby jsi chtěla, můžeš se na mne spolehnout. *Mrkl na ni a pak se usmál.* Dáme si ještě drink? Dal bych si něco jiného, hm, co kdybych já vybral něco tobě a ty potom ještě něco mně? *Navrhl, s uličnickým výrazem Dom.*
*Dragos pouze přikývne.* To byla jen má zvědavost.. *Informaci o dceři přejde, jakoby ji přeslechl. Už o ní věděl, nebylo nutné to dál rozmazávat.* Pokud by nevadilo, půjdu zpět dovnitř.. Chtěl bych se ještě pobavit, než půjdu zase o stát dál.. *Omluví se a jestli REMI nemá už žádný dotaz, tak zamíří zpátky dovnitř. Dojde si k baru, kde stála ALESS a jen pokývne hlavou.* Bohužel tanec s vámi již nestihnu.. Potřebuju si zařídit ještě jednu záležitost, než zase odjedu z New Yorku.. Ať se vám svatba vydaří.. *Popřeje ji ještě a pak zamíří od baru do davu, než v jedné klidné části u stěny zahlédne MADDIE a JASONA. Teda Maddie pozná. O Jasonovi jenom slyšel, takže si ho nepřiřadí. Nicméně tam i tak zamíří.* Okouzlující jako vždy, slečno Colban.. *Pronese, když se u nich zastaví.*
Těší mě, Jasone. *Kývne mu lehce hlavou, oči však nesklopí, tlumeně se zasměje a sleduje vílu, než se rozhodne přesunout ke zdi a ona jej následuje i s absintem bez jediného rozlití a přesune se vedle něj.* Chvíli to v těch světlech trvá, ale mnoho víl, které si říkají Jason není. Minimálně já vím o jedné, výsosti. *Nadzvedne elegantně skleničku ke rtům spolu s pitím, pokyne mu s ní a upije si.* Co vás ke mě přivedlo?
*Najednou jako by toho bylo na Taylora moc. Všichni přítomní mluvili téměř přes sebe. Nebo se mu to jen zdálo? Lehce nervózně promnul popruh své brašny.* Prominuto, madam. Ale to jen díky vašemu krásnému úsměvu. *Zmínil Sasha, načež se sám na KIM vřele usmál, než si jeho pozornost ukradl BOB, který si k nim i s KIM přisedl. Hned zavrtěl hlavou.* No nevím o ničem. *Začal, načež se k ČARODĚJI otočil naplno čelem.* Ale určitě nebudu proti. *Dokončil pak, načež se zaměřil na chvíli čistě na Taylora, když si všiml, že není poněkud ve své kůži. Než se však stačil zeptat, už byl osloven někým jiným. Mládě se viditelně zmateně podívalo na ROBERTA.* O čem mluvíš, BOBE? Co se k tobě doneslo? *Naklonil lehce hlavu na stranu. Vzápětí jej už ROBERT svíral v objetí, do nějž se instinktivně schoval, už jen protože na něj přilákal moc pozornosti. Na něco takového se vždy musel předem psychicky připravit. Vykoukl tedy jen na chvíli, aby si ověřil, zda si ho stále tak divně prohlíží.* BOBE, tohle mi už nedělej..připadám si jako expozice v ZOO..*Pověděl pak tak, aby ho slyšel pokud možno jen ROBERT.*
*Na odpověď jen přikývne, jelikož na jeho pravdomluvnost je poněkud brzy na to, aby posoudil, zda ho těší.* Ach, jistě. V lidském světě je to poněkud běžnější. *Pozvedne skleničku, aby si s ní symbolicky připil, když to naznačí a sám si upije z broušené sklenky.* A světla jsou vskutku poněkud... extravagantní. /Na druhou stranu to k tématu asi sedí, podle toho, co jsem si stihl za pár minut ve frontě nastudovat./ *Ve chvíli, kdy se chce vyjádřit k tomu, co ho k MADDIE přivedlo, si JACK začne představovat všechno možné. Něco, co Jasonovi evokuje velmi příjemné vzpomínky, něco, co se vzpomínkami ještě není spjato. Každopádně i přesto, že se jeho výraz nijak nezmění, panenky se mu roztáhnou touhou. To by mohlo v lepším osvětlení působit jakože touha je právě to, co ho zavedlo za čarodějkou. Ovšem... nepoznala ho ve světlech, jak by mohla vidět jeho oči? Možná na boku místnosti lépe, možná ne.* /Sakra. To ho to nechává chladným, že mi tam střílí takové představy?!/ Hmm... *Snaží se získat čas na vymyšlení odpovědi, zatímco mu mysl bombarduje něco, z čeho mu hoří celé tělo.* Byla jste pro mě na parketu nejzajímavější. *Řekne po pár sekundách, které se zdály jako hodiny, ale jeho hlas je lehký a jeho vnitřní utrpení neprozrazuje. Dokonce se k němu velmi atraktivně usměje. V tu chvíli se k nim však připojí DRAGOS, kterého by Jason nejspíše těžko poznal i bez masky, ovšem maska to neumožňuje vůbec.* /Takhle mě asi nikdy nikdo nevyignoroval./ *Malinko pozvedne obočí a napije se svého bourbonu, u čehož nově vzniklou situaci sleduje přes okraj sklenky.*
Ano. *Zasměje se a přitáhne si drink, pokroutíc hlavou, zpátky. Ne, dopijeme naše pití a jdeme tančit. Zazubí se, upije z toho společného a s dalším ksichtem to zapije whiskou, kterou dokončí.* Dopij obojí a jdeme na to, zlato. *Mrkne na něj a čeká, aby si mohli zatančit už konečně.*
*Bob se na upíra podívá a oči se mu rozzáří.* Zbožňuji květiny! Mají tolik možností. Doma mám několik jedovatých a několik bylinek. Dokonce jsem několik nových druhů vyšlechtil, ale jen pro účely lektvarů nebo vykuřovadel. Nedávno jsem očisťoval jednou tou bylinou opuštěné skladiště.* Zazubí se a pak se podívá na zmateného TAYE.* S tím si nelam hlavu. Dragos mi slíbil jednu hračku, která tě obtěžuje.* Usměje se na něj mile a pohladí ho po tváři, ale ne celém tom prohlášení a úsměvu nepůsobí nic mile. Spíše to vypadá, jako když kanibal někomu chválí pěkné nohy. Pak se podívá na Sashu.* Dobrá, zítra ti to pošlu a i Tayovi.* Řekne mu a podívá se na CALIBANA.* Oh, já medovinu s moštem a skořicí. Horkou. * Zazubí se a přitáhne k sobě Taye. Když na něj promluví, tak se na něj usměje.* Ne, antické umění je v muzeu a galerii. A musíš získat sebevědomí. Se sebevědomím lépe ovládneš enchanto a s enchantem budeš moct cokoliv.* Řekne mu s nadšením a podívá se na KIM.* Na tohle tančit neumím. Navíc, když jsem tu byl naposledy, tak došlo k nehodě a já musel pomáhat, takže parketu se radši trchu vyhnu. Vždy to začíná tam.* Řekne a jeho uši sebou zacukají.*
*Ačkoli svým vyzývavým kostýmem mohla upoutat pozornost, nebyla jediná, které to dnes náramně slušelo. A proto dokonale zapadla. Byla stejná jako ostatní, bavila se, nebo to alespoň tak vypadalo. Ale i ona si nemohla nechat ujít pivo zadarmo, které ji náramně osvěžilo a zdvojnásobilo chtíč po kleptomanství. Stačil jen jeden pohled, který si vyměnila s Orion a dala se do práce. S alkoholem v krvi to bylo jednodušší, než si myslela. Nebo se alespoň méně bála. Noční klub byl plný lidí, plný světel, které však vrhaly své stíny a právě v nich se Eshe točila. V rytmu hudby, s úsměvem na tváři, jako kdyby byla pouhá opilá žena chtějící se bavit, obcházela KAŽDÉHO, kdo si této akce užíval. Na TY U BARU si netroufla, i když i ji mohli spatřit již s něčím lesklým v ruce, co brzy zmizelo v latexovém červeno černém kostýmu. Svými šikovnými prsty hbitě prohledávala kapsy ostatních a jakmile zmizela v davu, věci, co našla si prohlédla. Pakliže je zhodnotila za bezcenné, nechala je za zástěrkou hudby padnout na zem a nechat pošlapat, zatímco vyhledávala další oběť.*
*Dragos už při příchodu zaslechl část jejich rozhovoru a pozvedl nad novým faktem pod maskou obočí. Zkoušel prvotně navázat konverzaci s MADDIE, ale když byl hrubě odignorován, tak otočil zrak na jejího společníka.* Mno.. Takovou zkušenost jsem ještě neměl.. *Pronese.* Jak se máte vy? Bavíte se na akci? *Promluví pro změnu teda k JASONOVI.*
*Trochu sa zaťahá za opasok kombinézy.* Asi nie, neviem ako by som ti ich ukázal... neviem ani ako ísť v tej kombinéze na záchod. *Povie úprimne a netypicky preňho sa zazubí. Prikývne a trochu nesústredene sa poobzerá okolo seba. Ako keby čakal že sa k nim niekto pridá. Kým sa k nim neznáma dievčina pridá a da si pár šlukov tak Thierri dopije aspoň to čo má.* Hej ale ja neviem kde tu takž falafel majú. Raz som jeden jedol a ... bol hnusný. Dal by som si dobrý falafel. *Kukne sa dole a vykulí oči keď mu TANOIA ukáže holé nohy.* Čo keď do niečoho šliapneš? *Spýta sa ale pridá sa veselo do tanca. Krúti sa a otáča a ťahá do toho rytmu aj TANOIU. Vyzerá ako zajačik duracel keď má čerstvé baterky. Ani nevie ako dlho tak tancuje len vie, že už mu je horko a tak si rozopne trochu zips na kombinéze, pod ktorou má čierne tričko.* Tiež tu mám nejaký matroš. Teda ani neviem čo to je, lebo to vlastne nie je môj kostým. *Vytiahne zapaľovač a niečo... čo automaticky zapáli lenže ono to začne prskať a syčať. Thierri na to pozrie celkom vyjukane kým mu dôjde, že to je petarda. Tak ju pustí v momente keď buchne. Nebola veľká. No Thierriho to vydesilo.* Fuha... kto normálny dá k jointom petardy? *Spýta sa. Lenže pozrie na svoju ruku ktorá je celá krvavá. Ešte sa z nej aj tá krv valí. A o krok ďalej v tom kelímku od piva čo tak šikovne položil na zem a ako zázrakom ho nikto nezhodil... v ňom sa povaľuje kus jeho ľavého ukzováka. Zbledne ako krieda a má čo robiť aby nehodil šabľu.*
*Zazubila se na Sashu a lehce se mu uklonila, jinak dál poslouchala konverzaci, usmívala se a popíjela svůj drink. Řada jiných lidí by nejspíš při podobných prohlášeních na BOBA koukala s otevřenou pusou, nebo se ho alespoň zeptala, o čem to sakra mluví, ale Kim byla jednak zdvořilá a jednak - což bylo ještě důležitější - přirozeně zvědavá, tak si jen užívala jejich rozhovor. Skoro to působilo, jako by se omylem dostala do nějakého fantasy a seděla tady obklopená bandou nadpřirozených bytostí. Tiše se nad tím zasmála. Tak skvělou atmosféru na večírku nečekala. Nad BOBOVOU poznámkou se pobaveně uculila.* Vypadá to, že kam se hneš, tam je vzrůšo. Jsem v dobré společnosti. *Byla to upřímná poznámka. TAY se SASHOU na ni působili dobře, na CALIBANA ještě neměla názor, ale zatím se vedle něj necítila špatně. Teprve teď si všimla BOBOVÝCH uší. Na okamžik zatoužila se jich dotknout, ale v duchu se pleskla přes prsty a obě ruce nechala tam, kde byly doteď. Na skleničce. Jenže po chvíli jí to nedalo, natáhla ruku a prsty po jednom z nich opatrně přejela. V tu chvíli se za nimi ozval výbuch. Sotva znatelně sebou trhla a ohlédla se po zdroji zvuku.* Sakra… Jsou všichni v pořádku..? *Optala se, váhajíc mezi tím, jestli se snažit najít zdroj onoho výbuchu, nebo být raději opatrná.*
*Pobaveně se uchechtl.* Tak tím pádem musíme sehnat někoho, kdo nás chytne! *Nadhodil s úšklebkem. Lehce zamyšleně si pak promnul bradu.* Teď by se ten podivín, co řekl, že tě zná, hodil. *Zmínil, než se napil znovu spokojeně koktejlu, který se nyní snažil co nejdříve vypít, aby mohli konečně vylézt na ten bar. Už na ně určitě natěšeně čekal! Upřímně lehce litoval toho barmana, co tam zrovna bude. Nechtěl by být na jeho místě. Podávat zákazníkům drinky, zatímco musí dávat bacha, aby do něj nedrcli tanečníci na baru. Nuže..zabrání to těm dvěma? Ne. S radostí drink dopije a koukne na TRISS.* Můžeme.
*Měla momentálně konverzaci s JASONEM a v hluku jí popravdě slova utekla a nadzvedne nad delší odmlkou obočí nanovo a konečně se otočí k nepoznanému DRAGOSOVI a usměje se.* To víte, je slušné počkat, až ukončím konverzaci s někým jiným. Nicméně, ano není to zlé a stejně tak ani váš kostým, neznámý známý. *Osloví DRAGOSE ledabyle a nijak se necítí pohnutě faktem, že se jej to dotklo. Nepřiznala chybu, mohla by se odchýlit pozorností bokem od krále, ale nač také? Králi do tváře viděla, druhému muži nikoliv, takže v tuto chvíli na pomyslné příčce zájmů neměla muže za maskou. Nechá pak už JASONOVI slovo, protože mu nedala po stížnosti "anděla" šanci a omluví se mu, že mu do toho hrubě skočila.*
*Remi ještě chvilku seděl venku, pokuřoval, a nakonec si zapálil nejednu, ale rovnou tři cigarety, to byl důvod, proč se zdržel. Hned potom ale zamířil zpět do klubu, kde se zastvail, chvilku se rozhlížel, než spatřil Aless. Prodal se k ní a nešel rovnou za ní, ale za Leandrou. Věděl totiž, že i ona přišla od Emetta.* Mohu s tebou na slovíčko?: S vámi oběma? Venku nejlépe? *Pustil se do žen, ale svůj pohled upínal směrem k hlavně Leandře. Pak se ale podíval na Aless.* prosím,. myslím si, že tohle nepočká už ani chvilku. *Pronesl Remi, a nečekal, prostě zamířil ven pryč od nich a od lidí a ven z baru.*
Kdysi jsem míval také sbírku květin, ale spíš těch okrasných, možná bych jich ještě pár našel. Ale při mé práci na to bohužel již není čas. *Posteskne si při vzpomínce na jeden krásný záhon, co kdysi pěstoval. Už to byla nějaká ta doba. Další informace k němu přicházely aniž by se musel ptát a tak pouze pečlivě naslouchal. * Když vás vidím spolu musím se zeptat, patříte k sobě? *Tyto slova pronesl nejen k BOBOVI ale i TAYOVI. Nebyl sice zvyklý na takovou otevřenost, ale New York na to byl očividně schovívajěší, na tomto místě se mu líbilo najednou mnohem více. Poté ale zaslechl ránu, jeho první instinkt bylo velice elegantně vyhoupnout na nohy a postavit se zdroji čelem, instinktivně sáhl k pasu, kde mýval jednu ze svých dýk, ale ty nechal dnes doma. Zaslechl otázku KIM a pouze přikývl. Soustředil se jestli rána nepřijde i odjinud. Potom si uvědomí co byl zdroj a usedne si zpět na své místo načež se napije whiskey.*
*Nemôže z toho, aký je THIERRI zhúlený, že ledva pôsobí, akoby vedel, čo chce povedať, nie to že by kontroloval, čo sa valí z jeho úst počas tohto rozhovoru. Preto sa iba nahlas smeje a krúti pri tom rukou aj hlavou naraz.* Ak budeš chcieť, pomôžem ti na záchod, ale na rozkrok ti siahať nebudem. *Povie pobavene a nakoniec iba nadvihne obočie a plecia a nakloní sa k THIERRIMU.* Ja vlastne ani neviem, čo to falafel je. *Prizná smejúc sa do chlapcovej tváre, užívajúc si, že tu teraz nebude jediný, kto by mohol robiť alebo hovoriť hlúposti, ale aspoň sa naučil sčasti na seba dávať pozor, aby k Lónimu domov prišiel celý.* Ja rád šliapem. *Zasmeje sa, bez toho, aby si uvedomil, ako hlúpo to mohlo vyznieť a keby ho teraz niekto počul, okrem jeho spoločnosti, zrejme by si o ňom nepomysleli pekné veci. Odkašle si a veselo vykríkne a vystrelí ruky do vzduchu, hýbajúc sa tými najlepšími a najprirodzenejšími pohybmi, ktoré mu teraz jeho telo dovolí vyprodukovať, nevšímajúc si to, keď THIERRI namiesto jointu vytiahne petardu, iba nadšene zvolá, že majú ďalší matroš, čo si môžu spolu dať. Keď sa však rozprská a rozhorí, ihneď uhne, len čo sa ozve nepríjemný zvuk, vôbec neprípomínajúci niečo, čo by dobre poznal a s vyvalenými očami ihneď priskočí k THIERRIMU, ktorý sa zdá, si ani nevšimol, že má ruku celú krvavú.* Do… sakra, do mraku bleskového. *Zanadáva svojim typickým spôsobom a schytí chlapca za ruku, ihneď mu prekrývajúc a obviazujúc ukazovák svojim kusom svojho bieleho oblečenia, z ktorého odtrhol kus látky, cez ktorú rudá farba presakuje skoro okamžite. Dvihne nasilu THIERRIHO ruku smerom dohora, zatiaľ čo sa zohne, zahasí svoj joint vo vlhkej mláke na zemi, ledva sa uhýbajúc tancujúcim ľuďom, ktorí akoby ani neregistrovali petardu, ktorá tu pred chvíľou iskrila. Vytiahne z kelímku kus prsta a hneď na to potiahne THIERRIHO k toaletám, snažiac sa udržať si chladnú a pokojnú hlavu.* /No sakra, no sakra./ *Behá mu hlavou, zatiaľ čo vyrazí dvere na toalety a je mu tentoraz vlastne úplne jedno, či sú to ženské alebo mužské záchody.* Tu. *Povie bledému chlapsovi a strčí jeho krvavý prst pod prudko tečúcu vodu, len aby to trochu vyčistil naokolo, prehliadnuc si narýchlo kúsok prsta, zvierajúci v druhej ruke.* Poď, sadni si. *Vyhŕkne na neho bez možnosti akejkoľvek protirečiacej odozvy.* /Fajn, to zvládnem. Nie je to veľké zranenie, aj keď ten prst vyzerá opálene./ *Napadne mu, čupne si k THIERRIMU, ktorého usadil na zatvorenú záchodovú dosku a pritiahne si jeho ruku k sebe.* Zatvor oči! *Zavelí a keď tak chlapec urobí, pohľadom si to v rýchlosti preskúma, obzrie sa ešte, či nikto na toalety nechodí a začne so svojou liečiacou terapiou, snažiac sa zo svojej energie čo najviac využiť na čo najpresnejšie a najbezbolestnejšie zrastenie, aké dokáže, a ak sa to nepodarí, aspoň aby to vyzeralo čo najlepšie. Celý čas kontroluje, či sa THIERRI nepozerá, preto aj ich spojené ruky prekryl látkou, keby náhodou.* /Nebude si pamätať./ *Napadne mu a počas toho pre istotu využíva ilúziu, mätúcu pre THIERRIHO zhúlenú myseľ, len aby si myslel, že má ukazovák celý a iba poranený.*
Já jsem se právě chtěla zeptat jestli nechceš jet se mnou.. Vím že jsme Přátelé krátce ale bylo by to fakt super. *Než Nat mohla dopovědět tak zpozorněla a ztuhla, jako střela vyletěla a hledala zdroj té lahodné vůně. Když spatřila zdroj (THIERRI) rozběhla se a skočila po něm. Snažící se ho napadnout vyskočila po Thierri ale byla zastavena svou chůvou*
Je tu hodně lidí. *Zazubí se a zasměje se. Ohlédne se za zvukem petardy, ale chaos a lidé jí znemožnili něco zahlédnout a tak jen doufala, že to bude vpohodě a byl to jen zážitek, který už nikdo opakovat nebude. Už tak tu byl hluk. Podivín jim ale zmizel , jak řekl Hiram a když dopije, omluví se Triss lidem za barem. Ti ale zřejmě na podobné šílence byli zvyklí, protože si lidi stáhli na strany baru, sotva na něj začali Triss a HIRAM lézt, takže VŠICHNI U BARU, byli požádáni, aby si pro drink šli na stranu. Prostě zřejmě běžný páteční večer v Pande. A na rychlý rytmus popové hudby se rozhodně salsa dala tančit. A Hiram a Triss už v tom nakonec měli praxi. Když tedy stane naproti němu, zvedne ruce, aby mohli zaujmout pozici a tancovat...a doufat, že nesletí jako poprvé na zem. Chvílemi se prostě neubránila smíchu, obecně jí úsměv ze rtů nezmizel od momentů, kdy se nahoru vůbec dostala.*
*Samozrejme, že všetky tie predstavy si na ňom postupne vyberajú daň. Ale usmieva sa. Pije. A rozopne si o jeden gombík viac košeľu.* /Začína mi byť horúco./ *A to ešte keď pomyslí na svoje dolené partie. A na tie Jasonove. Hodí mu do hlavy obraz toho, ako by ho zatiahol do nejaké kúta, kľakol si pred neho na kolená a rozopol mu nohavice. Z tej samotnej predstavy mu je už tak teplo, že si vyzlečie bundu a hodí ju vedľa seba ku kolegyni cez opierku.*
*Za dobu, co byl Remi pryč, si Aless u baru povídala s Leou, objednali si ještě pár drinku a popíjeli. Občas po očku koukla, kde Remi byl, ale jakmile ho viděla jít pryč, jen se lehce zamračila, ale nechala to být, otočila se zpět k baru a popíjela whisky, kterou tam měla, zatímco jí Lea něco povídala. Ovšem, když pak uslyšela divný syčivý zvuk a pak ránu, otočila se za zvukem a nejen za tím, ale i pro ni velmi známým pachem krve. Chvíli hleděla na celou tu situaci, , která se odehrávala o kus dál na parketu, přičemž jí na malou chvíli vyjely špičáky ven, než je zase nechala hezky schovat. I Lea si toho všimla a chvíli to pozorovala spolu s Aless, než se na sebe podívaly.* Zdá se, že bude zábava, pokud je tady někdo, kdo nemá kontrolu. *Pousmála se Aless a Lea jen přikývla, chtěla ještě něco dodat, ale to už se přiřítil Remi a začal, načež se na něj Lea zamračila.* Co se děje? *Optala se Aless nechápavě, pak jen koukla na Leu a obě se vydaly ven za Remim. Když ho došly, postavila se k němu.* Můžeš mi říct co je? Jdeš na tanec a vrátíš se naštvaný. *Zamumlala mladá upírka.*
Hračku? Hračku, která mě obtěžuje? *Snažil se pobrat Taylor. Teď už byl de facto jako lesní včela. Nic mu nedocházelo. Navíc si ho během chvíle začal CAL s KIM prohlížet. To už se cítil o to víc nekomfortně. Bylo to na něj moc pozornosti. Nicméně na ROBERTOVY následující slova s povzdechem kývl. Nakonec to sebevědomí mu vskutku chybělo, neměl co vyvracet. Pořád to však neměnilo ten fakt, že taková pozornost mu nebyla ani trošičku příjemná.* Oh..ne, ne. Jsme jen dobří přátelé, nic víc. *Odpověděl CALIBANOVI, načež náhle zpozorněl. Kromě rány, kterou zachytil sluchem, zpozoroval i něco jiného. Krásná vůně čerstvé krve. Toho si samozřejmě všiml i Sasha, který věnoval ROBERTOVI pohled.* Když už ho teď držíš, tak ho drž sakra pevně, nebo ti ho vytrhnu a odtáhnu před klub, aby se vzpamatoval. *Zamračil se a tiše i dokonce zavrčel. Doufal, že tato akce bude bez úhony.* Odkud jde ta nádherná vůně? *Optalo se fialovovlasé mládě. Tentokrát bez problému vykoukl, aby se rozhlédl a když tak to zjistil pomocí zraku sám. To však doufal v něco zázračného, spatřil tak akorát dav. Nespokojeně zasyčel, načež se zkusil ROBERTOVI vytrhnout z náruče.*
*Krev ucítil i Dominic. Ale než-li by mu došlo, co se děje už byla Nat v tahu a on jí ale stejně, jako Elaine doběhl. I on ji chytil a koukl se na Elaine.* Musíme ji dostat jinam, nejlépe ven, vyvedeš ji a já seženu krev? *Optals e. Pokud Elaine souhlasila a vyvedla Nat ven, tak doběhl Dominic k baru a vysvětlil, co se stalo. Nejprve si vysleechl nadávky, proč tam je proboha novorozený upír, ale nakonec mu vydal krev a Dominic pak doběhl za Nat a Elaine, jež by na něj čekaly venku. Tam jí Dominic podal sáček a koukl na ní.* Nat, nerad to říkám, ale jsi si jistá, že to zvládneš? Už dvakrát jsi na někoho skočila, nevím, jestli je pro tebe a pro civily bezpečné, aby jsi tu byla. *Pronesl nahlas svou obavu Dominic.*
*Remi došel ven a uplně první, co udělal bylo to, že si zapálil další cigaretu. pak se koukl na Aless.* Absolutně nevím, kdo byl ten cápek, ale řekl mi něco, co není až moc pokojné. Řekl mi něco o Emettovi, o tom, že to je pěknej hajzl a že za tebou došel jen proto, aby snad skrz tebe mohl dělat nějaké kraviny. Nebyl konkrétní, ale upřímně bych tomu i věřil, jelikož když se na Emtta koukneš, to že je to zmetek mu prostě kouká z očí. tak se chci zeptat tebe, jako někoho, kdo přišel od něj, nevíš o tom něco? *Otočil se v dalším momentně na Leandru a sevřel oči do úzkých linek.*
*Natalie začala šílet abylo pro Elaine těžké ji udržet aby nezaútočila na krvácejícího civila. Kompletně ignorovat Dominica a sliny jí šly z úst a kopala kolem sebe aby se dostala k čerstvé krvi* Jdi z cesty tupče! *zakřičela Nat na Dominica když jí Elaine jí držela pevně a vyvedla ji vem kde se pomalu uklidnila* Je mladá neumí se ovládat tak dobře jak ty..*Řekla starší upírka a pomalu Nat pustila*
*Dominic se na Nat podíval nepřišlo mu, že by v tuto chvilku udělal něco špatně. proto se na Nat zamračil.* Snažil jsme se ti pomoct a to jsem taky udělal, nejsem žádný tupec abych to nevěděl. *Zavrčel jejím směrem a pak se podíval ještě na Elaine a i na tu se lehce zamračil.* Oba jsme byli tam, kde je ona, tak si schovej laskavě to svoje kázání, protože to každej ví a zná. *Pronesl k Elaine a pak se podíval na Nat. K té si nakonec přidřepl, povzdechl si a koukl se na ni.* Je to lepší? *Pronesl teď už mírnějším tónem a sjel si dívku starostlivým pohledem.*
Nie je mi ani treba teraz. *Prizná. Aj keď možno o nejaký čas po tom pive sa to zmení, teraz je v pohode. Vykúzli s pusou dokonalé O.* To sú také guličky ale sú bez mäsa. Neviem čo presne v tom je ale raz na dovolenke som to mal a bolo to bohovské a odvtedy som mal len hnusný falafel. Je to ako prekliatie. *Rozrozpráva sa o falafelu. Nie je to ani jeho najoblúbenejšie jedlo ale asi to slovo mu ide fajnovo cez pusu. Thierri sa zasmeje. Úprimne. Jemu nepríde, že by TANOIA hovoril niečo čudné. Dobre sa s ním baví. A ešte radšej s ním tancuje. Zatancuje si a z chuti si chce dať jointa. Len teda keby to nebola petarda. šťastie je že si ju nedal do úst.* /Na to ani nemysli./ *Skoro sa mu otočí žalúdok.* Mám prst? *Spýta sa s tými najviac vyvalenými očami a takmer detským strachom. Alebo šokom. Pootvorí pusu keď vidí ako sa látka, ktorú ani nepostrehol kedy sa mu dostala na ruku, farbý čo červena. Nadýchne sa a skoro ho napne.* Oh bože... *Nechá si dvihnúť ruku hore. A pozerá sa za ňou a drží ju tam ako prikovanú.* He-he... skoro ako Mercury. *Začne zo stresu vtipkovať. Ide za TANOIOM pretože on vyzerá že vie čo robí. Poslušne ide a...* Aaaa kurva! *Zahučí, o niečo vyšším tónom než by sa na chlapca patrilo.* To je môj prst?! *Znova ho napne a tentoraz to len tak tak prehltne. Vracanie mu teraz nepomôže. Sadne si. Zavrie oči. Pevno zatvorí oči a znaží sa nevracať.* Asi budem vracať... *Nadýchne sa.* Otec ma zabije keď prídem domov bez prstu. *Haleká potichu a s tragickým tónom. Zrazu na záchodoch počuje rachot a buchot. Mykne sa... a je dobre že nevidí ako jeho prst spadne na zem... ako malý ohoratý párok. Počuje ako niekto kričí.* /Fajn feťáka vidieť nemusím./ Tan asi radšej zavri kabínku, nemusí nás tu nejaký magor sledovať. Je tam veľa krvi? *Ešte sa opýta ale neodvažuje sa otvoriť oči. Pre jeho šťastie, aspoň nevidel že sa ho práve snažil zožrať upír... na pánskych záchodoch Pandemonia.*
*Bob se na KIM podívá a usměje.* Umím si vybírat lidi. Ale mám i ve svém seznamu osoby, které poznat nechceš.* Zazubí se na ni a pak se věnuje TAYOVI a ostatním.* Oh a co je to za práci? Já dělám pro mou sestru a jejich šéfa. Jen teda sestra je démon a starat se o její síť prostitutek není zábava.* Ušklíbne se na CALIBANA. Pak se podívá na TAYE.* S tím si nelam hlavu. Moje hračky stejně nemají dlouhou životnost.* Usměje se na něj, ale je to opravdu děsivý úsměv. Když pak druhý upír položí otázku, tak se zarazí. Moc ji nerozumí. Nakloní tak hlavu na stranu a podívá se pak na TAYE a doufá, že na to dokáže odpovědět. Když odpoví, tak pochopí.* Ah... jako milenci! Ne, to nejsme. Jen jsem víc kontaktní.* Vysvětlí a pak ucítí, že se někdo dotkl jeho uší a uhne z dosahu a zamračí se na KIM.* Na to může sahat jen někdo a s mým dovolením.* Prohlásí než uslyší ránu a i on trochu zaznamená ty pachy. Pach krve pozná vždy a všude.* Fuj to je, Tay!* Zakřičí na něj a pomocí magie ho drží na místě. Stáhne si ho i do klína, ale jeho lomcování se mu moc nelíbí, tak ho chytí pod krkem a přitáhne si jeho hlavu blíž k sobě. Rozhodne se ho velice účinně rozptýlit. Olízne mu zátylek a dostane se k jeho uchu.* Lomcuj sebou ještě trochu a ucitíš v zádech něco nepřítemného.* Zašeptá mu do ucha. Pak se podívá na Sashu.* Dones mu Bloody Mary bez alkoholu.* Poradí mu a dál drží TAYE na sobě pomocí své síly i magie.* Nechceš vzít KIM si zatancovat, CALIBANE?* Zeptá se ho trochu udýchaně.*
*Málem pobavením vyprskne drink, když je ANDĚLOVOU druhou možností na hovor a pokývá směrem do masky.* Dneska vám to neslušelo, že jste musel zakrýt tvář? *Zeptá se DRAGOSE s tématicky andělským úsměvem a zdánlivě nijakým postranním úmyslem.* /Nebo je na útěku? Má v plánu něco nekalého?/ *Jeho postranní úmysl je však obhlédnutí případných nebezpečí, když je JACK poblíž. Samozřejmě existuje varianta, že si čaroděj vzal prostě masku jako součást kostýmu, ale v kombinaci s vůní magie kolem něj a měničem hlasu mu to zkrátka přijde podezřelé.* Ale ano, bavím. *Když na něj MADDIE dokonce zpočátku nereaguje, jeho zájem se v této konverzaci zdvojnásobí.* /Neznámý známý, hmm. Nepozná ho vlivem masky? Magie? Nebo je to jen hrátka se slovy?/ Je to večírek, MADDIE. Lidé budou přicházet a odcházet, omlouvat se za přerušení je dosti zbytečné. Je to jako byste se mi omlouvala za počasí. *Samozřejmě, že je omluva na místě. Ovšem Jason se dostává do večírkové nálady a omluvy by ji nepříjemně zpomalovaly. Co ho ale rozhodně nezpomaluje je JACK.* /Dej pokoj, než si pro tebe dojdu!/ *Vyšle JACKOVI do mysli a i v té zprávě má hlas o dost hlubší než obvykle. Navenek si však udržuje perfektní klid a MADDIE s DRAGOSEM tedy nemají šanci poznat, že si každou chvilkou bude muset odskočit.* Mezitím GIDEON: /Halloweenská party? Je to vůbec něco kam bych měl jít? Chtěl jít? Ne. Rozhodně ne. Nevím, co od toho čekat. No možná, že to, že to nevím by na tom mohl být trochu hnací faktor. Přeci jen ne všechno v životě musí být perfektně předvídatelný. No a s TRISS už vůbec ne. Celá TRISS je taková moje nepředvídatelná./ *To "moje" mu v hlavě drnčí ještě pěkně dlouho, ale tak jako hezky. No a tak se přeci jen vydá do civilského světa. Na době celočerný bojový oděv, který s velkou jizvou vedoucí přes tvář až na krk vypadá v lidském světě dostatečně kostýmově. Tmavé dlouhé vlasy si nahoře stáhne do culíku a zbytek nechá rozpuštěný. Nebere to jako masku, nepočítá s tím, že by měl mít masku, ale když mu vyhazovač řekne "Dobrá jizva, brácho, ta musela trvat hodiny!" tak pochopí, že by nikoho nenapadlo, že takhle běžně chodí. S tímto objevem trochu znejistí, ale nenechá si tím sebrat kuráž. Se svými 190 cm se davem prodírá vcelku bez problému, jen cestou hodí bokem někoho v kostýmu ledního medvěda.* /No tyvole./ *Začne se pořádně rozhlížet, kde by našel svoji přítelkyni a až po hodné chvíli se podívá nahoru na bar. Kde tančí s někým cizím a celá nadšená.* /Asi jdu nevhod-/
*Když začal mluvit, Aless i Lea se na něj překvapeně dívaly, pak se koukly na sebe a znova na něj.* Cože to? *Zamručela Aless a sledovala svého nastávajícího, zatímco nějak zpracovávala jeho slova. I Lea se zamračila.* Patřila jsem sice do jeho klanu, to ano, ale nebyla jsem zrovna jeho pravá ruka, jeho oblíbenkyně, aby se mi svěřoval s každou věci, kterou dělal. Na to měl svoje lidi, svoje kamarádičky. Hele, to že je nás spousta od něj, neznamená, že všichni jsme jako on! Tak nás laskavě neházej do jednoho pytle a vůbec, kdo byl ten tajemný šašek, který toho najednou tak moc věděl hm?* Zavrčela na nej Lea a udělala krok vpřed. To ji ale Aless zastoupila cestu.* Klid. *Koukla na ni a pak na Remiho.* Nepopírám, že Emett je parchant, to vím už dlouho, ale sakra jak tohle všechno víš a jak víš, že to je pravda? Vždyť toho chlapa ani neznáš. *Zamračila se.*
*Remi se ale nenechal. Ba naopak vystpoupiil tak, aby na Leandru viděl.* kdo tě hodil do jednoho pytle, ty jedna nádhero? Já jsme se jenom zeptal, jestli o tom něco nevíš, tak tu po mě přestaň prskat, joo? Já se jenom zeptal!! Tak ticho! *Křikl po ni. Už měl sám trošku napito a dalo se to poznat, i když to bylo jen malinko, ale i tak se cítil o něco více podrážděnější.* Ale tak proč by mi to asi říkal Aless? A sama víš, že to je parchant!! Co když má něco v plánu a kuje to přímo u tebe ve vile? *Prskl naštvaně.*
*Dragos se na MADDIE zaměří, když na něj konečně promluví.* /Kdyby jsi věděla, čarodějnice../ *Pomyslí si pobaveně.* Jsem rád, že jste mě vzala na vědomí, Madeleine.. To víte.. Na komplimenty není nikdy nevhodný čas.. *Odpoví ji, než se otočí na JASONA, kterého zjevně pobavil.* Ale kdepak.. Sluší mi to každý den.. Jen jsem to dnes pojal lehce pracovně a byl bych nerad, aby mě jistí lidé zde poznali.. *Pronese. Následně přikývne na jeho souhlas a pobaveně mu cuknou pod maskou koutky, když pokárá Maddie.* /Tohle mě baví.. Měl bych to dělat častěji../ Aby jste se necítila vynechaná, krásná čarodějko, jak se bavíte vy? A copak vás vedlo k volbě tohoto působivého kostýmu? *Otáže se opět MADDIE. TRISS s HIRAMEM na stole ani neregistruje. Když se ovšem ozve rána, tak otočí za zvukem hlavu a vzápětí cítí krev. Velice neslušně se odvrátí od konverzace a jeho oči skenují okolí. Když zahlédne jak je NATALIE zastavená Elaine; a k jeho lehkému údivu i DOMINICEM; tak si trochu přikývne, ale jeho oči ještě hledají TAYLORA, než může mít úplný klid. Toho zahlédne v držení ROBERTA, nad čímž se lehce zamračí. Nakonec ale hlavu odkloní, doufaje, že jej Sasha případně zadrží. Stále je ale lehce napnutý a ve střehu. Což se mu vyplatí v momentě, kdy se k němu připlíží malá bruneta a sáhne mu do kapsy. Jednu ruku ve zlaté rukavici přiloží na plášť a ten ihned zareaguje a zvedne se do podoby křídel bohyně Isis a zpevní, čímž odřízne ESHE cestu do jeho kapsy. Ohlédne se na ni přes rameno, ať už leží, nebo to ustála.* Zkus to znovu a tu ruku si odneseš jako pejsek v puse. *Varuje ji se zavrčením. Pak vrátí pohled k JASONOVI a MADDIE.* Pardon za mou duševní nepřítomnost.. Již se vám můžu opět věnovat.. *Pronese ještě omluvně.*
*Jack sa potutelne usmieva a tvári sa ako sa náramne baví na kolegovom vtipe. Nejaká historka s účtovníčkou... trochu sa zarazí a na tú historku sa sústredí. Až tak že to ako keby prehrá aj Jasonovi v hlave.* /Ja som vedela, že účtovníčka Doris spís s veliteľom dopravných policajtov!/ *A potom ako keby sa nechumelilo pokračuje v prasačinkácjh. Dokonca mu prehraje ako by sa nehol prehnúť cez krabice, ktoré určite majú v sklade. Trochu sa zarazí keď ho Jason varuje. S čertíkmi v očiach sa pozrie jeho smerom.* /Sľubuješ?/ *Hodí do ringu výzvu a ešte mu pošle predstavu, ako by si to k Jasonovi nakráčal a rovno tam kde stojí by mu strhol z tej trblietavej hrude tú nekresťansky drahú košeľu.* Jack, nejak si mimo. *Opýta sa ho kolegyňa.* Oh, ani nevieš ako. *Odpovie jej s kľudom Angličana, dúfajúc že jeho napnuté nohavice sa stratia v tom nepravidelnom svetle Pandemonia.*
Tak snad bude někdo tak milý a při smyslu. Kdyby sis nabila tu svoji krásnou tvářičku, lidi by asi nebyli nadšení. *Zašklebil se na TRISS. O její slávě už věděl, nuže on a tato informace do sebe nešli. Něco takového mu bylo prostě putna, šlo to mimo něj. Teď to akorát na poškádlení zmínil. Než se pak nadál, už lezli na bar, aby si na něm zatančili. Měl už takový pocit, že se to stalo jejich tradicí. Něco, co už nesmělo chybět nikdy. Pokaždé, když od teďka vstoupí spolu do nějakého baru, ozkouší si tancem, zda je pult udrží. Nebo konkrétně..zda se udrží na úzkém pultu, zatímco jim pod nohama šmátrají ruce pro trochu alkoholu. Tentokrát však bylo na tanec upozorněno, takže jestli se jim podaří spadnout, už za to nebude moc nějaká ruka. Chyba bude mezi stropem, stranami a samotným pultem - zjednodušeně TRISS s Hiramem. Ačkoliv totiž měli oba nějakou tu praxi v tancování Salsy..no Hiram byl stále tak trochu debil. Proto se asi není čemu divit, když špatně našlápl, čímž omylem TRISS podkopl nohy. A když je čarodějka nějakým způsobem nezachránila, určitě sletěli dolů, pokud je tedy někdo nechytil.*
A..Asi..To jsem fakt řekla?..*Nat se Rozhlédla a uvědomila si že není v budově ale venku, prohrabla si vlasy a koukla na Dominica a Elaine* Ublížila jsem někomu?..*Lehce se zdesila a stala na vlastní nohy a protáhla se* furt to cítím..ale jemně..P..Promiň Dome../To je hluboko v prdeli to určitě vidělo víc jak 20 lidí..Až se to rozkřikne jsem mrtvá na druhou../ *Pomyslela si mladá upírka a začala chodit v kroužku*
*Lea jen zavrčela a už mu chtěla jednu vrazit.* A já ti odpověděla ty květinko jedna! Emett se vždy staral o sebe, možná jen o ty, co měl kolem sebe, ale jinak na nás sral a Aless to taky moc dobře ví, zažila to. A laskavě tu po mě přestaň řvát, nebo ti vážně jednu vrazím! *Zavrčela už naštvaně.* A dost! Oba! *Křikla teď Aless, nejdříve koukla na Leu.* Jdi se trochu projít a vychladni. Upírka jen zavrčela, ale nakonec šla. Aless se pak koukla na Remiho.* A ty toho taky nech, šlo to i bez toho křiku sakra. *Zamručela a prohrábla si vlasy.* Vím, vím kdo Emett je, moc dobře to vím. Pokud je to pravda, pokud opravdu něco dělá za mými zády, pokud dělá věci, který by nás mohly ohrozit, pak to zjistím a sama se ho zbavím, tak jak jsem to měla udělat už dávno.
Abych ti já jednu nevrazil, ty jedna nádhero namakaná! Dostal ze sebe, a než by stačil dál slyšet, co Aless říká, tak se Lee kolem kotníků omotaly výhonky, které jí nakonec srazily na zem. Až pak se koukl na ALess, která zakřičela, a tiše zavrčel. Pak ji poslouchal, sledoval, jaks e Lea sbírala ze země a jen nad tím pokýval hlavou.* A co když bude už pozdě? Podle toho cápka už se něco děje, a já tě tam nechci nechávat samotnou, máš tam jen pár lidí, jinak většina je od Emetta, sakra. *Zavrčel.*
*Dom se na ni starostlivě koukla a nejprve nic neřekl. Pak se zvedl a došel k ní, chytl jí za ramena, chvilku na ní koukal, než si ji vtáhl do náruče.* To ej dobré, každý byl tam kde ty, promiň, že jsme křičel *Omluvil se tentokrát Dom a pak se na ni podíval.* Chceš se tam vracet? Nechceš jít jinam? Kamkoliv? Víš, že my si to užijeme kdekoliv a kdykoliv. Co jít ke mě, řekl jsme ti, že mám palystation pro dva? *Uculil se, snažíc se jí nějak rozveselit.*
*Iba si vydýchne, lebo nie je si istý, či by Lóni pochopil, že siahal na rozkrok niekomu inému (a sám by z toho bol červený a zrejme by potom utiekol). Ale podľa toho, ako pozná svojho priateľa, tak by to v tomto prípade pochopil, pretože THIERRI pôsobí, že nevie, čo robí, vlastne úplne vo všetkom. Zamyslí sa a vykrúca sa vedľa chlapca.* Musíš vedieť, kde hľadať. Často sú zlé veci v dobrých reštauráciách, ale v malých podnikoch im to ide dobre. *Povie z vlastnej skúsenosti podľa toho, keď videl, ako na niektoré jedlá reagovali jeho známi - civilovia, vlkodlaci alebo čarodeji. Aj by s THIERRIM zašiel do nejakého bistra, kde by sa mohol falafel predávať, no takéto jeho myšlienkové plány mu prekazí sám chlapec, ktorý sa rozhodol, že si zafajčí niečo veľmi iskrivé a pálivé. Pri spomienke Freddieho Mercuryho sa uspoň zazubí a automaticky mu, mimo tej hlasnej hudby, čo sa tam ozýva teraz, skočí do hlavy jedna z piesní, ktorú si na upokojenie pospevuje, keď sa presúva na toalety.* Nepozeraj na to! *Zahriakne chlapca a vlastnou rukou mu prekryje oči, snažiac sa jemne rozochvenými prstami spraviť tú ruku. Potrebuje na to sústredenie, ale zdá sa, že mu to nie je dopriate, keď sa niekto snaží na toalety dostať. Radšej za nimi dvere rýchlo zatvorí, siahne po kúsok prsta a pod tým všetkým, kútikom oka sledujúc po troške THIERRIHO, či sa nepozerá, snaží sa sústrediť na jedinú vec a to aby obhorený prst, ktorého krvavá časť nie je opečená natoľko, aby ho nemohol dať zrásť k zvyšku ruky, prisadol tam, kam má. Je aj rád, že kabínku za nimi zatvoril, ignorujúc otázku chlapca, či je vonku veľa krvi. Energia z jeho vnútra začne prúdiť do THIERRIHO ruky a sleduje zelenkavými očami, keď jemne nadvihne prekrytie, ako sa na boku prsta postupne, trošku neforemne, začne zrastať kúsok prsta k svojmu pôvodnému miestu. Kontroluje znova, či sa THIERRI pozerá, ale aj napriek tomu pociťuje, ako jeho telo slabne pri tom, ako predáva svoju telesnú silu do svojho liečiteľského umenia, úplne si nevšímajúc to, čo sa deje mimo kabínky.*
*Překvapeně ucukla, když se na ni BOB zamračil. Její pohled byl více než omluvný.* P-promiň, nemyslela jsem to zle… Měla jsem se zeptat. *Vysvětlí s omluvou, ale ruku stáhne do klína k té druhé a svému nápoji. Netušila sice, proč přesně mu to tak vadilo, ale nebyla ani dost hloupá ani dost nevychovaná, aby si neuvědomovala, že něco udělala špatně. To, co se ještě chvíli zpátky jevilo jako fajn děsivá atmosféra jí najednou připadalo jako přiliš mnoho informací, příliš mnoho pocitů, přiliš mnoho* /všeho./ *Chvíli sledovala TAYE, který zjevně zápasil s nějakým typem záchvatu a BOB ho sotva drží. V jiné části baru si nějakým záchvatem procházela jakási RUSOVLÁSKA. Celkově situace kolem začala být chaotická a byť to Kim jako zdravotní sestru obvykle z míry nevyvádělo, tohle bylo trochu moc i na ni. Rychle dopila svůj drink, pak kývla na barmana.* Prosím dvojitou vodku. To nejsilnější, co tu máte. *Objednala si a jakmile svou objednávku dostala, obrátila do sebe skleničku na ex, objednala si ještě jednu a celou akci zopakovala. Tělem se jí začalo rozlévat horko a byť nepříjemný pocit nezmizel, alespoň malinko otupěl. Společně s BOBOVÝM návrhem přikývla s prosebně se zakoukala na CALA.* To nezní jako špatný nápad, co Cale? *Usmála se podstatně srdečněji, než jak se teď cítila. Na nějaké varování, že se mu nemá dívat do očí teď úspěšně zapomněla, jen ho v duchu prosila, ať se v rámci podniku přesunou někam, kde bude trochu méně napjatá atmosféra.*
Ah tak, *vážně mu připadali jako něco víc, ale došlo mu, že nakonec to tak asi nemusí být. On to úplně nechápal, neměl žádné tak blízké přátele aby si s nimi dovolil dělat tohle na veřejnosti, milence ano, přátele ne. Ucítil krev, ale po tolika letech mu tohle nic vážně nedělalo, potom se zarazil, uviděl toho mladého upíra TAYE.* /Sakra, nedošlo mi, že je až tak mladý./ Jsi si jistý? *Optal se Boba jelikož mu chtěl pomoci s TAYEM, nebyl by to první upír co by musel krotit, ale pak mu došel důvod toho proč má vyzvat Kim. Chtěl civilku dostat z bezprostřední blízkosti běsnícího upíra, proto se postavil a aby ji lehce rozptýlil nasadil svůj nejoblíbenější okouzlující úsměv a udělal poklonu hodnou doby na které měl kostým.* Milady, mohu vás doprovodit na taneční parket? *Nabídl jí ruku do které by se následně mohla zavěsit.*
Buďte. *Odvětí DRAGOSOVI a pobaveně se ušklíbne na odpovědi JASONA směrem k nepoznanému DRAGOSOVI a kývne na slova, která se nasměřují jejím směrem.* S radostí. *Odvětí Jasonovi s letmým úšklebkem a zlehka si poupraví sukni, když o ni někdo zavadí. Sama u sebe neměla vlastně nic a dle potřeby si jedině z dekoltu vylovila bankovky. Rozhodla se neuvažovat, kdo se za maskou schovává, zas tolik ji to asi nezajímalo, ač jí osoba rozhodně zúžila okruh hledaných, nebylo mnoho lidí, co by jí stále aktivně říkali Madeleine.* Atraktivita. *A víc svou odpověď nerozvádí, nechá ji jen tajemnou, velice mírně se jí pootočí koutek. Otočí se ale také za zvukem petardy, načež se ohlédne zpět a potom sleduje scénu s civilkou a kývne na jeho slova.* No, zdá se, že dnes jste oběť pozornosti. *Nadzvedne pobaveně obočí a napije se absintu, který tím dopije a ruku spustí níž ke klínu.* Nicméně, pánové, co vás přivedlo na tuto akci?
*Proplouvala davem a s ním sbírala cennosti. Nebylo jich moc, nesměla na sebe příliš upozornit, přesto měla pocit, že o ní už někteří vědí. Nebo alespoň jeden. Vysoký muž v křiklavě třpytivém kostýmu zpodobňující anděla, nebo spíše exotickou tanečnici, nebýt těch křídel. Ty se i nečekaně roztáhla do své plné krásy a uštědřila Eshe jednu pořádnou ránu do nosu. S rukou nataženou k jeho kapsám zavrávorala a spadla dozadu, naštěstí ji úspěšně neznámá osoba zachytila a držela za ramena. Eshe se však nehodlala postavit a uposlechnout děsivému vrčení. Využila takové pozice, nebo se spíš nechala unést alkoholem, který vzbuzoval její rozčilení, a kopla DRAGOSE do lýtka s nadějí, že alespoň škobrtne. Byl dvakrát tak těžší než ona, dvakrát tak vysoký, přesto si Eshe dovolila zasáhnout. Nebo spíše udělat velkou chybu, neboť netušila, kdo před ní skrývá svou tvář pod maskou. Stejně se však rychle postavila a raději plánovala odchod, najít jinou kapsu, která je méně střežená.*
Ale já tam nejsem sama. To přece víš, navíc ne všichni jsou s Emettem, to jsi slyšel nebo jsi neposlouchal? *Zamračila se na něj.* Já jsem vůdkyně klanu, ať se to tomu blbovi líbí nebo ne, teď už tu žádné slovo nemá. On si myslí, že mu věřím, že mu všechno říkám, ale ví hovno. Říkám mu jen to, co vím, že není důležité, nikdy jsem mu nevěřila a od dob co se sem vrátil, co vyhrožoval tobě, si na něj dávám pozor. Možná teď nevím co dělá, ale zjistím to a jak jsem řekla, pokud to ohrožuje ostatní, tak to s ním skončím sama a s těmi, kdo v tom jedou taky!* Zavrčela, sama začínala být naštvaná. Vrtalo jí hlavně v hlavě, kdo byl ten chlap v masce, který to všechno tak hezky řekl Remimu. Tohle se jí moc nelíbilo.*
Já asi zůstanu tady venku..ještě nechci pryč..*Natalie si sedla na zem a schoulila se do klubíčka* Bože..jsem..mrtvá *Elaine jí hladila po zadech a Nat přestala panikařit. Když Nat byla klidná prostě sedla na zemi a koukla na Dominica* Promiň nechtěla jsem křičel..Prostě jsem se nemohla ovládat..*Nat Schovala hlavu mezi své kolena a těžce vydechla*
*Chvíli se zdá, že tentokrát jim jejich tanec fakt výjde, ale v jeden moment HIRAM Triss podkopne a ta zavrávorá a našlápne na okraj pultu a i když se zasměje, vyklouzne Hiramovi ze sevření a rychle se snaží zachytit magií, ačkoliv jestli ji snad někdo chytá, určitě bude rychlejší než zastavení telekinezí těsně nad zemí. A sotva se zastaví, tak se nahlas rozesměje.* V Pandemoniu nám prostě není přáno nepadat. *Vyblekotá ze sebe a pokud ji někdo snad zachytil, zvedne k němu pohled, aby poděkovala.*
Možná že ty jsi hlava klanu ale on je čtyři století starý upír, který je pěkný zmetek"!! Tak jasně, že se o tebe asi kurva bojím, už jenom proto, že vím co ej zač, nebo alespon tuším. Myslíš si, že mi ej tohle příjemný? Není!! Ani trochu!! Ale právě jsme se dozvěděl něco o potencionálním nebezpečí a tak jsem, prostě rozhozenej kurva, ne? *Pronesl, a už mu bylo i jedno, že je prostý, prostě to z něj lítalo. měl strach, nechtěl ji ve vile už nechávat, ne dokud tam bude Emett. Prohrábl si frustrovaně vlasy, a pak se začal procházet v kruzích kolem.* Sakra ale jak já jsem mohl vědět, kdo to byl, já jen vycházím z toho co řekl! *Křikl nakonec. Tím, jak začal ztrácet kontrolu si mohla Aless tak všimnout, jak mu potemnělo bělmo očí, stejně tak jako zčernaly konečky prstů na rukou a potemněly vlasy stejně tak jako mu i zbledla pokožka.*
*Zhulene ale aj tak pozorne počúva TANOIU. A prikyvuje. Skúsi si nájsť nejaké príjemné, malé bistro s falafelom. O chvíľu ale na celý falafel zabudnem keď si doslova nedopatrením ustrelí prst. Nevie či všetko ide pomaly alebo rýchlo. Následuje TANOIU a dúfa, že ešte v budúcnosti bude mať prst.* /Ako v najhorčom prípade si nechám od Gucciho spraviť protézu./ *Snaží sa dýchať, možno aby predýchal pocit na vracanie ale veľmi mu to nepomáha. Najmä keď cíti toalety.* /Nevracaj, nevracaj... nevracaj!/ *Okrikuje sa v duchu. Znova prehltne žlč, ktorá sa mu doslova derie hore krkom.* Je to veľmi zlé? *Špitne po chvíli a capne si sám ruku na oči. Fakt to nechce vidieť.* Vieš ako sa vraví, aby si videl pozitíva na zlej situácii? Je to blbosť. Vravím si, že si nechám spraviť Gucci protézu ale ja nechcem Gucci protézu. Chcem mať svoj prst. Možno by som mal ísť do nemocnice, Oh bože... už ma nikdy nedajú v baletu do prednej rady. Už nebudem mať žiadne sólo vystúpenia. Kto sa bude pozeráť na jednoprstého baleťáka! *Myslel deväť prstého ale v panike to poplietol.* Ešte že babička nežije, aby sa tohto dožila. *Nadýchne sa a už vyzerá, že sa rozplače.* Keby mi ho aspoň niekto odreže alebo mi ho zožerie pes... lenže patarda. To je tak hrozne trápne. Toto nemôžem v živote nikomu povedať. Plné telky sú toho, že si máme dávať pozor na petardy ale ja som fakt ani nevedel, že niečo také mám vo vačku. *A už začína revať. Chlapáctvo bokom, alkohol a tráva búra všetky zábrany.*
*Dominic se na ni koukla, a když si sedla, tak si sedl i on, naproti ní. jednu ruku jí jemně položil na rameno a pak ji pohladil.* Nat, to bude dobrý. Tohle je normální, za nic nemůžeš, opravdu. Já byl stejný. Hele, chceš abych ti řekl, co jsme vyvedl já? *Pronesl. Snažil se jí nějak uklidnit, viděl, že to rozdýchává těžce.* Já když jsme takhle jako malý jednou zavětřil krev, tak jsem po ní šel tak zběsile, že jsme si nevšiml, že je předemnou sráz a v něm řeka, a hupsl jsem do ní. Proud mě odnesl někam pryč, k jedné nedaleké vesnic. A víš co? Pak už jsem si dával větší pozor. *Zasmál se nad tou vzpomínkou a pak se na ni koukl. Bolelo jej ji takhle vidět. Proto se nakonec natáhl, načež si ji přitáhl do náruče a schoval ji ve svém velkém objetí.* Hele, dokud jsme tady, je to v pohodě, okei? jsem tu, s tebou. *Šeptal jí tiše.*
*Zmatený byl už dost, proto se nakonec začal věnovat jen a pouze Bobovi, který přeci jen mluvil přímo na něj případně..s menšími pauzami.* Teď mě docela děsíš..*Zmínil, když se ROBERT stále vyjadřoval k té hračce, o níž mluvil. Tohle mu už opravdu docela nahánělo hrůzu. Ještě víc to i doplňoval ten jeho úsměv..Tay se během toho zlehka oklepal. Nato ovšem přišla otázka na ně oba, na níž odpověděl jak za svou maličkost, tak i právě za ČARODĚJE, čímž mu vlastně neúmyslně pomohl v pochopení oné otázky. Na přímo jeho odpověď pak taky kvýl, aby mu ji stvrdil, než se opět pozornost BOBA přesunula ke KIM, kterou na něco zjevně upozorňoval. Ani to nemělo pořádně dlouhého trvání. Náhle totiž přišla ta rána, kterou následoval příjemný pach krve, který mladému upírovi krásně zamotal hlavu. Když však nebyl puštěn a ani nedostal pořádnou odpověď, spíše okřiknutí jak na nějakého psa, nespokojeně se zamračil, nelibě zavrčel. Když se ovšem opravdu chtěl pohnout, nešlo to, což absolutně nechápal. Nicméně o útěk, vytrhnutí se z ROBERTOVA sevření, se snažil dál. To se zjevně ČARODĚJOVI moc nelíbilo. Že by to však Taylora zajímalo? Nikoliv. Ten se postupně začal v rámci možností vzpamatovávat až tehdy, co mu byl olíznut zátylek a BOB mu začal něco šeptat do ucha. Lehce sebou ucuknul, věnujíce mu zmatený pohled. Pořád mu ovšem vůně krve docela mátla jeho hlavinku. Sasha se mezitím tvářil neutrálně a na BOBOVY slova kývl, načež se tedy k barmanovi otočil, aby vyřkl svůj požadavek.* Chci stále vědět odkud ta vůně jde. *Zafňukal nespokojeně Tay.*
*Stála u něj a zamračeně jej poslouchala, když pak znova křikl, jen zatnula ruce v pěst a tiše zavrčela.* A myslíš, že mě to příjemné je? Na jednu stranu nevím, co si o tom mám myslet, přijde si nějaký cizinec a říká něco takového, na druhou stranu začínám mít pocit, že na tom možná něco bude a snažím se přijít na to, co budu dělat, jak to vyřeším a ano, vím kdo kurva Emett je a kolik mu je. Ale to je mi u prdele, jestli se dozvím, že dělá něco za mými zády, že to ohrožuje všechny kolem, pak mu klidně tu jeho hnusnou hlavu utrhnu a je mi jedno jak to udělám!* Křikla pak už i ona frustrovaně, než si prohrábla vlasy a když viděla, že se začínal měnit, na chvíli zavřela oči a snažila se uklidnit, když se tak stalo, došla k němu, chytila ho za ruce a donutila ho, aby se na ni podíval.* Vyřeším to ano. Zvládne se to. *Pronesla už tišším hlasem.*
*Nat se konečně uklidnila a přikývla jeho slovům. Zavřela oči a snažila to pustit z hlavy, když dokončil svůj příběh začala se smát a objala ho* Díky Dome..*Zavrněla spokojeně a usmála se na něj a na Elaine* I tobě děkuji*
*Remi ještě chvilku koukal do země, ale jakmile jej pak chytla za ruce a promluvila na něj, tak se na ni koukl. Pohlédl jí do očí těma svými momentálně skoro černýma, které se ale po chvilce zase začaly měnit zpět. Stejně tak i jeho pokožka nabrala dobrý, a zdravý vzhled, tak i jeho ruce a vlasy byly zase kaštanově hnědě. Musel zavřít oči, párkrát se nadechnout, a pak se na ni opět koukl.* Já se o tebe prostě jenom bojím, Alessandro. Strašně moc, a tohle mě nijak moc nenadchlo, ani neuklidnilo. Mám o tebe prostě strach. *Hlesl, trošku i smutně.*
*Dominic byl rád, když se Nat zasmála. Její smích pro něj byl v ten moment jako dar a byl za to rád.* Není zač, maličká. *Pronesl a pohladil jí jemně po vlasech. pak se podíval na Elaine.* I tobě děkuju, vážná dámo, a omluvám se za ten zvýšený hlas. *Pronesl ke starší upírce a jemně jí pokynul hlavou, usmál se na ni a pak se koukl zpět na Nat.* Tak co, je ti lepší? ještě chvilku posedíme, já si zapálím, co ty na to? Ucítíš alespoň něco jiného. *Popíchl ji se smíchem.*
*Bob drží TAYE a je rád, že starší upír odvedl civilku.*/Sakra doufám, že ji ten blbec nekousne. Závislost na yin fen je strašně rychlá.../* Prolítne mu hlavou a dál drží mladého upíra.* Ah... Když nevnímáš na tohle...* Zavrčí a zakousne se mu svými ostrými zoubky do zátylku. Cítí odpornou upíří krev. Drží ho tak pár vteřin než ho pustí, ránu olízne a vyléčí. Chytne ho volnou rukou kolem pasu a přimáčkne ho na sebe, aby nikdo z okolí nemohl vidět, co se děje trochu níž než má uvázané lano. Doufá, že zrovna tohle Tay nevnímá. Položí mu bradu na rameno a podívá se do dálky před sebe.* Už se ani nehni. Nebo tě uspím. A rozhodně teď na mě nesahej dokud se neuklidním.*Řekne mu opravdu chladně. Je naštvaný. Ví, proč se mu tohle děje a že za to může sestra, která v něm vyvolala určité úchylky, které on vždy v sobě nějak měl.*
Bude mi ctí, Sire, *poklonila se Calibanovi s jemným úsměvem a zavěsila se do jeho paže. Společně tedy vyrazili na parket. Původně očekávala, že z toho bude jen nějaký společný tanec na party hudbu, ale někoho zrovna v tu chvíli napadlo, že by bylo fajn party mix proložit něčím pikantnějším, takže se z reproduktorů začalo linout Feeling good. Za střízliva by Kim ani nenapadlo na takovou skladbu tančit s někým koho nezná, jenže teď už v sobě pár 'panáků' měla a její důvěra v realitu po všem, co dneska viděla a slyšela, zmizela a vystřídala ji jen jakási tichá rezignace a touha udělat cokoli, co by pro ni mohlo ten večer zachránit. Ruce obmotala Calovi kolem krku a zadívala se mu do očí.* Můžeme..? *Zeptala se s úsměvem.*
*Z jejich konverzace uzná, že MADDIE si také není na sto procent jistá s kým hovoří a jejich interakce mu k rozklíčování tedy moc nepomůže.* Aw, to zní jako nekonečná škoda jít na večírek pracovně. *Zavrní soucitně a ve svém opření o zeď si přehodí nohu přes nohu. Na jeho slovech necítí úplně nepravdu. Také proč by měl, když jsou v podstatě nicneříkající. Práce může být klidně nějaký průšvih.* /Doris spí s velitelem dopravních policistů? JACK tam má teda zábavu. / *Napadne ho pobaveně, když alespoň na chvíli ustanou sexy záběry a on se tak stihne pořádně zamyslet nad tím, co tu DRAGOS pracovně dělá.* /Někoho tu hlídá?/ *Napadne ho, když se začne upír rozhlížet po ráně. Jasonem to nějak neotřese, protože rána přijde z jiné části klubu, než kde se nachází JACK. Také kdyby se mu něco stalo, tak by přestaly neustálé vize.* Úspěšné. *Odpoví též jednoslovně, když DRAGOS okomentuje její šaty. Pak to netrvá dlouho a DRAGOS začne vyhrožovat CIVILCE (ESHE), která se ho pokusila okrást. A ať se snaží, jak se snaží, JACK jeho sebekontrolu pomalu ale jistě nahlodává, a proto se musí zasmát.* /Doháje, civilka a on dělá, jak kdyby byla jeho úhlavní nepřítel. To je tak roztomilé! Mohli by se třeba prát o to, kdo dřív zaplatí daně nebo půjde nakoupit do supermarketu... Ha! Jak přízemní./ Šikovná. *Zamumlá, když ESHE ustojí útok pláštěm a pak se ještě rozhodne DRAGOSE nakopnout.* /Je to jako souboj nemluvněte s obrem, ha!/ Budiž vám prominuto, moc jsem se bavil. *Přikývne, když se DRAGOS vrátí ke konverzaci a doufá, že ho nakopnutí znovu nevyruší a nechá to být.* Zřejmě se v Pandemoniu naskytnu pokaždé, když stihnu zapomenout na mizerný výběr hudby. *Uchechtne se, když začne hrát Nothing else matters. Nedlouho na to se ho JACK v mysli zeptá, jestli slibuje a v Jasonovi hrkne. Pořád nezjistil, proč tu je muž v masce a nechce riskovat odhalení. Ale už je to na něj moc.* Budu si muset odskočit. *Pozvedne výmluvně prázdnou sklenku, aby nonšalantně oznámil čůrací pauzu a JACKOVI pošle do mysli zásobovací místnost za méně narvaným barem, která je směrem na záchod, takže pro jeho společnost nebude podezřelé, když se tím směrem vydá.* Za chvíli jsem zpátky, budu rád pokračovat v našem hovoru. *Pousměje se na ně a svižným krokem zamíří na místo, aniž by k baru, kde sedí JACK byť pohlédnul.*
*Pomalu ji doprovodil na parket, obešel místo, kde byl předtím zraněn ten muž a pokračoval až dorazil na část, kde se dalo i pohodlně tancovat. Zaslechl první tóny písničky a postavil se k ní čelem.* Zajisté madam. *Sklonil se k ní a s prvním důrazným tónem udělal krok směrem ke KIM. Vedl jí po parketu a dával si pozor aby náhodou netrefil do někoho jiného. Jakmile již po několikaté zaslechl slova Feeling good lehce jí poklonil do záklonu. Pokud se poddala tak udělal celou obkruhu a postavil ji zpět na nohy aby vedl další krok. Pokud však ne, tak ji po záklonu jemně zpět postavil a tančil dál.* Jak se ti dnes líbí párty? *Snažil se vést konverzaci. S úsměvem jí přejel pohledem.* Mimochodem ten kostým ti náramně sluší.
*Koukala na něj a když viděla, že se nějak uklidňuje, docela se jí oddechlo, ovšem jen na malou chvíli, přece měla plnou hlavu toho, co se dozvěděla a pokud to byla pravda, pak to nebylo nic dobrého a to věděla moc dobře.* Já vím, že se o mě bojíš mi amore. *Povzdechla si a i ona na něj smutně koukala. Jenže vyřešit to musela, nějak prostě jo.* Nejdřív zjistím, zda je to opravdu pravda a pokud ano, pokud ten blbec v masce nekecal, pak se nějak podle toho zařídím. Zvládnu to, slibuju, vím, že to asi nic neznamená, ale nenechám se zabít. *Zašeptala.*
*Remi zavřel oči, načež se naklonil a své čelo si opřel o to její.* Beru tě za slovo, aby jsi věděla. *Pronesl a nakonec se usmál. Pak na ni koukl.* No, já si ještě zapálím, tak tady počkáš se mnou? Půjdeme pak zpátky? Nechcu si nechat nějakým moulou v obleku Anděla zkazit večer, na který jsem se tak dlouho těšil. *Zkonstatoval, načež si vytáhl cigarety a jednu si po vložení mezi rty zapálil a popotáhl. pak koukl na Aless.* Ale jinak, nikoho známého krom Kim jsem tu nepoznal, jeden by řekl, že jich poznáme víc. *Usmál se.*
Spojím příjemné s užitečným.. *Odpoví JASONOVI a opět mu pobaveně cuknou koutky na MADDIEina slova, dokonce se pobaveně tlumeně uchechtne při její odpovědi.* To nepochybně.. *Souhlasí. Jeho pozornost je krátce odvedená mladou civilkou.* Očividně.. *Pronese otráveně, když jej ten malý hmyz dokonce kopne. Rukou opět nechá plášť spadnout.* Omluvte mě ještě na moment.. Znova.. *Pronese k JASONOVI, který se královsky bavil, a MADDIE, načež ESHE popadne skoro pod krkem a odtáhne ji stranou. Po cestě zamumlá deativační povel pro prsten, neboť si nebyl jistý, zda by encanto fungovalo i přes něj. Pak Eshe přitlačí na zeď a druhou rukou si sundá masku, zády k celému sálu, aby jej nikdo neviděl. Semkne pohled s jejíma očima a hned ji pojme pod encanto.* Ty teď půjdeš k baru, kde nám všem předvedeš novou zábavu.. Vylezeš na bar a ukážeš nám profesionální striptýz, přičemž budeš do davu odhazovat i všechny ukradené předměty. Můj obličej si nepamatuješ a hned jak skončíš, tak zapomeneš i celou naši konverzaci.. *Zadá ji příkaz načež ji pustí. Masku ihned vrátí na tvář, aniž by ji někdo jiný kromě Eshe zahlédl, a pronese opět aktivační povel pro prsten, načež se vrátí za MADDIE, která osiřela, protože Jason mezitím někam zmizel.* Teď už bude snad větší klid.. *Pronese s uspokojením a pohledem na civilku.* Pochopitelně zábava.. Když nepočítám tu malou pracovní záležitost.. *Odvětí Maddie, jakoby neodešel.* A kampak se poděl náš společník? *Otáže se dodatečně.*
*CALIBAN byl zjevně ještě lepší tanečník, než ona, takže se Kim jeho vedení poměrně rychle poddala. Jejich tanec připomínal hru na kočku a na myš, kde on cílevědomě šel a ona mu poslušně uhýbala, jako by se snažila utéct, přesto si byli tak blízko, jak jen za daných okolností mohli. Když ji zaklonil, naprosto se poddala jeho velení a spolu s ním dokončila celou obkruhu. Po tváři se jí přitom rozlil spokojený úsměv.* Popravdě, je to trochu jiné, než jsem čekala, ale rozhodně si nestěžuju. Party, na které si i přes kontrolu někdo odpálí petardu za to stojí, ne? *Zasměje se a jemně se začervená, když jí pochválí kostým.* Nápodobně. Málokdo dokáže vynést kostým mušketýra tak, aby v něm působil chrabře a galantně. Tobě se to povedlo. *Mrkne na něj.*
*Štěstí, které doteď měli zmizelo tu tam. Hiram opět pokazil kroky, díky čemuž neudrželi rovnováhu a začali padat. TRISS byla naštěstí zachráněna nějakým gentelmenem, co si jejich nešťastného konce tance všiml a DÍVCE přispěchal na pomoc. Hiram za to dopadl hezky na tvrdou podlahu, načež zaskučel a aby nebyl někým udupán, rychle se sesbíral a zvedl.* Tady ti už na baru netancuju! Nebo minimálně ne Salsu..jauvajs, můj zadek. *Zastěžoval si TRISS vedle sebe.*
GIDEON: *Už už se chystá otočit na podpatku a odejít, když v tom zaslechne crnčení nádobí na baru, jakoby něco padalo. S rychlými bojovými reflexy nezaváhá a čarodějku popadne pevně do náručí. Poté vzhlédne nahoru, kde ještě před chvílí viděl jejího tanečního partnera a poté dolů, kde HIRAMA najde na zemi.* /Co se to tu proboha děje?/ TRISS... *Osloví ji, a přestože chtěl znít trochu uraženě, že ho sem zve a pak najde tohle, jeho hlas je při vyslovení toho jména jemný.* Ahoj. *Nervózně se usměje a krátce ji políbí na pozdrav, než ji postaví zpět na nohy.* Ahoj i tobě.. ale tobě pusu nedám. *Pozdraví HIRAMA s přátelským úsměvem, přestože v očích má pořád jasně čitelné zmatení.*
*Provedl jí několika koly, když se při první zákloně poddala tak zkusil i něco jiného.* Taky jsem nic takového nečekal a mockrát děkuji za tvou poklonu- *Dořekl načež lehce jí stočil do boku a udělal úkrok dozadu, takže jí vzal sebou a protočil i pod rukou. Do hudby to sedělo krásně a KIM v jejích šatech najednou vypadala v jeho očích jakoby se proměnila v opravdového anděla. Lehce se sklonil k jejímu uchu a hlubším hlasem jí pošeptal, že je skvělá tanečnice.* Musím dodat, že tvůj výběr kostýmu ti velice padne. *Dodá stále u jejího ucha a zuby lehce přejede po něm. Nikoliv tak aby jí narušil kůži, ale dost na to aby to cítila a vnímala.*
*Sústredí sa a vníma veľmi dobre, ako chlapec na celú situáciu reaguje a napriek tomu, že keď vošli na záchody, bol skoro potichu, teraz začne prílišne premýšľať nad všetkým možným.* /Ešte že viem liečiť už celkom dlho a minule som Lónimu opravoval ruku./ *Napadne mu v rýchlosti a tak sa rozhodne, napriek prichádzajúcej únave, utešiť chlapca pred sebou, aby neupadol do nejakého šoku a nepozvracal sa.* Budeš ho mať celý, neboj sa. *Prenesie, keď znova nakukne pod prikrývku a vidí, ako sa celá časť ukazováčika vracia na svoje miesto a spája sa do jedného celku.* Neboj sa, nikto si nič nevšimne. Možno maximálne akoby si bol porezaný, ale to sa zocelí, len sa na to nedívaj a pokojne, zhlboka dýchaj. *Pokračuje v slovách, trochu sa pomrví na mieste, keďže už sa mu kľačí trochu nepohodlne a pevne pridržiava THIERRIHO odcudzenú časť na svojom mieste, vediac, že pokiaľ sa to takto vylieči rýchlo, THIERRI bude stále natoľko zhúlený a opitý, aby si ledva zajtra pamätal, čo sa stalo, možno si zapamätá isté veci, ale prst bude mať na svojom mieste a ak sa bude vypytovať, Tanoia mu iba veľmi rád vysvetlí, že si vytvoril falošnú spomienku. Nakoniec, keď už je prst zocelený, sťažka vzdychne a upustí sa na zadok na zem a cíti, aké má ťažké viečka.* /Toto bolo horšie ako prekusnutá Lóniho ruka./ *Posťažuje sa sám sebe v hlave a nadvihne sa, aby odňal zakrvavenú textíliu a prezrel si svoj výtvor, ktorý začne otierať od krvi, než sa trasľavo dvihne zo zeme a otvorí kabínku. Oprie sa o okraj umývadla, pozrie do svojich vyčerpaných očí v zrkadle a zapne vodu, aby sa niekoľkokrát napil zo svojich rúk a omyl si tvár, nech naberie trochu farby a sily.* Je to takto v poriadku? *Opýta sa THIERRIHO, keď sa k nemu opierajúc sa jednou rukou o umývadlo otočí a cíti, že každú chvíľu ľahne na zem a zaspí.*
*Triss se musí zasmát slovům HIRAMA, než se překvapeně otočí k povědomému hlasu a zorničky se jí rozšíří a polibek mu nadšeně opětuje.* Ahoj, zlato. *Vyklouzne jí, možná mixovat alkoholy nebyl dobrý nápad, když na ty dva druhé smixované dohromady a zapíjené whiskou nebyla zvyklá. Nechá se postavit, ale jednu jeho rukou zachytí za sebou a omotá si ji okolo pasu.* To nedělej... *Zamyslí se nad tím, než našpulí rty a podívá se na GIDEONA.* Nelíbilo by se mi to. *Prohlédne si ho a rty se jí roztáhnou do úsměvu.* Ale ty se mi líbíš. *Zamumlá mu u ucha, k němuž se natáhne a pak si vzpomene na chudáka HIRAMA a odstoupí od Gideona, aby kamarádovi nabídla pomocnou ruku.* Tohle je Gideon, můj přítel, *Po těchto slovech se ke zmíněnému otočí, aby mu představila tanečního partnera.* A tohle je Hiram, můj kamarád...a tohle byla taková naše...ehm picí tradice, trochu. *Zasměje se trochu rozpačitě a za uši si zastrčí pramen vlasů, který ze zadní části přeletěl přes čelenku do její tváře.* Přišels! *Okomentuje navíc příchod partnera.* Takže...přespíš?
*Taylor byl vůní krve rozhodně pomatený víc než dost, proto asi olíznutí zátylku a jakési šeptání nebylo natolik efektivní, jak si BOB mohl myslet, že bude. Hold to chtělo větší kalibr, kterého se mladý upír dočkal vzápětí. Tohle jej už dočista probralo. Bolestivě zakňučel, přivírajíce oči. Od slz měl však naštěstí ještě daleko. Nicméně to rozhodně nebylo nic příjemného.* Jau..*Vykníkl ještě dodatečně, jako by ještě potřeboval BOBOVI dokázat, že je zpátky při vědomí a to, jak jej pokousal, jej bolelo. Když pak ucítí jakési tlačení pod sebou, už mu je krev šumák. Chtěl by vědět, co se sakra děje..nebo spíše proč se to děje. Nejprve pohledem sklouzl dolů, pak na Bobovu ruku a ve finále jej zakotvil na jeho obličeji.* Jo, s tím mohu souhlasit. *Kývl zlehka, možná i lehce vystrašeně.* Myslím, že uspávat mě nemusíš..prosím.
*Drb o Doris je natoľko zaujímavý, že fakt musel prerušiť všetky tie laškovné a erotické predstavy. Keď ale tak pokračuje a ešte Jasona vyzýva... sám už má čo robiť. Dokonca sa na stoličke aj niekoľko krát zavrtí. Všetko ešte v nenápadnej forme. Nevie ako dlho ešte vydrží dráždiť Jasona. Vlastne... musí oceniť to ako spolu komunikujú. S nikým v živote nemá a ani nebude mať možnosť zdielať svoje myšlienky... predstavy... sny. Vie, že to je trúfale takto vyzvať Jasona, aby si preňho prišiel. Postrehne ranu z davu a dokonca zahliadne TRISS na bare... lenže to kolegyňa spomenie Jordana zo zásahovky, ktorý sa ide rozvádzať. Skoro otvorí do korán ústa keď im povie, že Jordan svoju ženu podviedol s tou istou Doris, ktorá spí s veliteľom dopravných policajtov.* /No to snáď.../ *Ani myšlienku nedokončí keď sa mu hlavou premietne zásobovacia miestnosť. Vzrušene sa nadýchne a dopije už ani nevie koľký pohár whiskey.* Odskočím si. *Oznámi kolegom a takmer odhodí pohárik na pult. Je rád, že stroboskom tu vytvára odporné mihotavé svetlo, pretože ten stan v nohaviciach už jednoducho neskryje. Ide na istotu, predsa len mal príležitosť tu robiť pár razií. Vidí ako Jason na ich malé dostaveníčko dorazí prvý a pár sekúnd aj on zahne za roh, otvorí plechové dvere a zabuchne. Prejde ešte za jeden roh, kde sú skutočne krabice plné chľastu a nejakých pochutín. Keď zbadá Jasona tak...* Doris chrápala aj Jordanom a ten sa rozvádza kvôli tomu. Vraj od nej chytil chlamýdie a tak mu na to žena prišla. *Vychrlí naňho celý drb za pól sekundy a už nečaká. Príde k nemu, chytí mu košeľu a trhne s ňou až gombíky odletia. A pritiahne si ho do žhavého bozku. Sám horí ako fakľa.*
*I nadále se nechala vést a to i do složitějších prvků. Některé z nich sice lovila z paměti z dob středoškolských tanečních, ale nechala se vést svými instinkty a hlavně CALIBANEM. Šaty kolem ní během tance příjemně vířily a křídla se jí pohybovala do rytmu hudby, občas se dokonce lehce pootevřela. Skutečně tak teď připomínala anděla. Koutkem oka si všimla, že se tančící dav z pódia vytratil - což při podobně pomalém tanci trochu čekala - ale že pár lidí zůstalo poblíž a jejich tanec pozorovalo.* Popravdě, byla jsem zvědavá, jak se mi v tom bude tančit a jsem ráda, že díky tobě mám skutečně možnost to otestovat… *Její odpověď se změnila v tiché spokojené zamručení, když se zuby otřel o její ucho. Rty se jí roztáhly do napůl pobaveného, napůl svůdného úsměvu, když zavřela oči a palcem obkroužila jedno z jeho uší naoplátku.* V tom případě jsem za tu volbu ještě radši… *Šeptne s úsměvem, než oči opět pootevře a spojí pohled s jeho.* Chodíš sem i mimo akce, nebo to dnes byla zvláštní příležitost? *Zeptá se a při návratu z jedné z dalších otoček se přitáhne trochu blíž k němu.*
*Bob vydechne a opře se čelem o Tayovo rameno.* Dobrá... Jen se teď chvíli prosím nehýbej. Za tohle se omlouvám, ale děsně jsi se o mě třel...* Řekne poloviční pravdu, protože mu nedokáže říct, že za to může i to jak do něj kousnul. Stále však TAYE drží.* Ah, nepůjdeme, radši stranou? Potřebuju si vypláchnout pusu.* Řekne. Po celou dobu má rudý uši. Pak si k sobě otočí TAYE předem a pustí tak jeho krk. Začne mu ho kontrolovat.* Dobrý. Promiň mi to.* Omluví se mu opět a přitáhne si ho do objetí.* Nechci být jako ten, co ti ublížil.
*Bylo hloupé si myslet, že se nenechá jen tak ponižovat a malá rebelie ji postaví nad situaci. Ačkoli mířila pryč od DRAGOSE, srdce jí nepřestalo bušit s myšlenkou, že tohle už možná přepískla. Upozornila na sebe příliš, trestala někoho za to, že jí chtěl zastavit v nekalostech. A také si vybrala svůj dluh. Náhle ucítila studivý dotek na svém zátylku a ani se nemusela obtěžovat otočit, jelikož to DRAGOS udělal za ní, když ji odtáhl ke zdi, ke které ji narazil.* Uuuu, *vyšlo z Eshe, ať už chtěla či nikoliv a zjistila, kdo byl celou tu dobu pod maskou. Nic ji ta tvář neříkala, až na to, že se pořádně namočila. Nestihla však zareagovat, dřív než si to uvědomila, příkaz DRAGOSE se stal chtíčem u Eshe. Chtěla udělat to, co říkal, nemyslela na nic jiného. Takže jakmile ji pustil a otočil k ní záda, Eshe si bezmyšlenkovitě mířila k BARU.* *Nečekala ani na správnou příležitost, protože ona měla v plánu si ji vytvořit. Vylezla na BAR a PŘED VŠEMI se postavila přímo doprostřed, načež hlasitě hvízdla. Tím si snad upoutala většinu pozornosti, a pokud ne, její další činy to určitě napraví.* Naše párty trvá už tolik hodin, a přitom tady vidím znuděné tváře, slyším nudné konverzace, *mluvila dostatečně nahlas, aby ji všichni, kdo chtěli poslouchat, slyšeli,* pojďme to tu trochu rozjet. *Na její tváři se objevil ďábelský úšklebek, když uchopila zip svého kostýmu a pomalu jej táhla dolů, přičemž se svůdně předklonila. Výstřih se tak prohloubil až k jejímu pupíku, přičemž odhalil několik cenností, které za tento večer odcizila. Avšak dřív, než je odhodila, hrála si s nimi. Kousala do nich, olizovala je a přejížděla s nimi před taková místa, která nutila pozorovatele si přát, aby oni byli těmi hodinkami, náramky a kreditními kartami. No jo, kdo by nelabužil po hubeném těle plným křivek v latexovém oblečku, který každou chvíli odhaloval víc a víc. Eshe se při tom kroutila, hýbala se do rytmu hudby a snažila se zvednout náladu, nebo spíš mnoho pokladů v mnoha kalhotách.* ,
Bylo mi potěšením. *Pronese stále ještě do jejího ucha, ale při tom se narovná aby mohl dotáhnout poslední kroky. Ucítil její prsty na svém uchu a proto jí věnoval ještě jeden úsměv.* Nejsem z New Yorku, přijel jsem teprve před pár dny. *Dodá na vysvětlenou a provede poslední otočku.* Takže by se dalo říci, že je to speciální příležitost. *Po těchto slovech dohraje hudba a on udělá krok zpět a pokloní se jí.* Mockrát děkuji za tanec, věnuješ mi ještě jeden nebo by ses ráda už vrátila. *Optá se KIM a při slovech vrátila ukáže jak na TAYE, SASHU ale i BOBA a čeká na její odpověď. Něco jej však vyrušilo. Koukl na dívku, která vyskočila na bar a nezbylo mu nic jiného než se zarazit.* /Tak něco takového jsem rozhodně nečekal./ Tohle je tady normální? *Optal se KIM a dál ESH sledoval v jejím výkonu.* /Neříkám, že to není dobrá podívaná, ale na můj vkus je ta dívka příliš vulgární, vždyť něco takového se dá provést i jemně a rozdráždit tak mnohem víc lidí./ *Přesto co si myslel jeho pohled zůstával na ženě, přece jen byl muž co měl krásné ženy rád a ona krásná byla.*
*Snaží sa nerevať a pritom už aj tak reve.* Fakt? *Špitne bojácne. Nadýchne sa ale to ho znova napne tak prestane na moment radšej dýchať.* Je tu smrad... majú tu divnú voňavku. *Povie a stále si drží ruku pred očami. Nechce to vidieť. Cíti, že ho TANOIA drží za ruku. Cíti, že to bolí ale asi vďaka tráve a alkoholu je to znesiteľné. Snaží sa viac nerevať, aj keď asi by nevedel presne povedať prečo plače. Či kvôli odtrhnutému prstu všeobecne alebo kvôli okolnosti ako si ho odtrhol.* /A odtrhol som ho?/ *Sám si nie je istý, Pamätá si len kopec krvi, pričom z tej myšlienky ho znova napne. Zaskuhrá a dúfa, že sa nepovracia. Cíti, že ho Tanoia pustí ale stále sa neodvažuje pozrie. Fakt nechce na ruke vidieť nejaký neforemný, obhoratý pahýl.* /Čo ak sa zo mňa stane nejaký politik. Čo ak bude zo mňa ďalší prezident Francúzska a niekto sa ma opýta na odtrhnutý prsť?!/ *Keď sa ho TANOIA opýta či je to takto v poriadku, tak sa naskôr nadýchne ústami a aj ústami vydýchne. Opatrne dá ruku preč a pozrie na poranené miesto. Na ruke má zoschnutú krv, ktorá sa už nedala utrieť krvavou handrou. Prste je červený, podráždený a trochu spuchnutý, niekoľko rán na ňom zostalo a nič také čo by sa muselo šiť.* Oh, bože, vďaka bohu, mám prsť. Môžem sa stať prezidentom Francúzska. *Vydýchne a zosunie sa zo záchoda na zem.* Ďakujem, ďakujem... ďakujem. *Hovorí TANOIOVI a pritom sa otočí, otvorí záchod a začne doňho vracať. Krv skutočne nemá rád.*
*Do "úkrytu" dorazí jako první. Nepochybuje, že Jack pochopí jeho zprávu a nepochybuje ani o tom, že se z rozhovoru z kolegy vyvlékne, co nejdříve bude moci.* /Jenže nejdříve není dost brzo./ *Začne si nervózně poklepávat nohou a na chvíli si opře horké čelo o studenou zeď, aby se malinko uklidnil. Netřeba říci, že naprosto neúspěšně. Teď když už se nemusí soustředit na rozhovor s dalšími lidmi se mu Jackovy představy z předtím v hlavě začnou opakovat a kompilovat do sebe pomalu jako nějaký umělecký edit a to, co potlačoval celou dobu se konečně nestydatě ukáže. Krev se mu nažene do klína a už by kolem něj nikdo nemusel číst myšlenky, aby mu bylo jasné, na co myslí. V tom slyší klapnutí plechových dveří.* /Prosím./ *Zakňourá si v duchu, aby to nebyl kdokoliv, kdo není Jack.* Nepovídej! Doris se tedy nezdá! *Na tváři má široký úsměv, když si vyslechne nejčerstvější drby, ale tou dobou už má dávno ruce na Jackově bocích.* Mm. *Zamručí, když mu Jack zmasakruje košili, což velmi spolehlivě zničí jeho zástěrku, že potřeboval na záchod.* /To je jedno./ *Rozum jde bokem, zatímco se k němu holou kůží napevno natiskne a náruživě ho líbá.* Málem. Jsi. Mě. Zabil. *Vydechne mezi líbáním a nestačí mu ten drobný kontakt v místě, kde má Jack rozepnutou košili. Svlékne mu trhaným pohybem koženou bundu doktora Jonese a hodí ji kdovíkam. Ví, že by ho neměl celého svlékat, moc dobře to ví. Ale už není schopný si uvědomit, že to ví. Chvíli se tedy přesune s polibky na Jackův krk, na citlivou hruď, kde si dá zvlášť práci s drážděním bradavek a u toho knoflíček po knoflíčku rozepíná nejen košili, ale i kalhoty. Nemůže myslet na to, co by se stalo, kdyby je teď někdo našel. Myslí jen na to, jak Jacka dostat co nejrychleji z kostýmu.*
*Sledovala i druhou situaci DRAGOSE s civilkou a když se JASON nakonec odloučí, tak přikývne a nic nepodotkne, nepřišlo jí dvakrát košér říct "užijte si to" nebo "bavte se", vzhledem k náznaku, že si jde odskočit. Spíše nevhodné. Staré zvyky od dvora zřejmě. A když se Dragos navrátí za ní, tak se na něj otočí a nadzvedne obočí.* O jakou záležitost to vlastně jde? *Nadhodí a ušklíbne se.* Odskočil si. *Jedno v jakém slova smyslu, pravda to vlastně musela být. A když se ozve přes hudbu hvízdnutí zaměří se na civilku, která se začne svlékat a skončí pohledem ke své SPOLEČNOSTI.* Vaše práce? Rozkošné. Je k nakousnutí. *Zkonstatuje nakonec a sleduje věci k nimž se ozývají popuzené hlasy lidí, kteří sem tam své věci poznají a strhne se zřejmě kolem ESHE brzy chaos.* Když jsme u toho, kdo se za maskou schovává? *Stočí pozornost od krásného ženského těla k DRAGOSOVI a náhodné opilé osobě, která nesla dvě sklenky piva, kterého očividně měla dost, jednu vezme. Nakrčí nad tím trochu nos, pivo nikdy nebylo tak docela její šálek alkoholu, ale byl to alkohol a ona tu stála už nějakou chvíli nalačno.*
Skutečně? A odkud jsi, pokud to není tajné? *Optala se během jejich posladních kroků a na konci se CALOVI rovněž s úsměvem poklonila.* Pokud si mě chceš ukrást pro další tanec, rozhodně se nebudu bránit. *Odpověděla s úsměvem. Pak však její pozornost upoutalo hlasité hvízdnutí a její pozornost se přesunula k baru společně s Calovou otázkou. Její pobavený úsměv se ještě roztáhl.* To netuším, jsem tady dneska poprvé kvůli té akci. *Odpověděla, zatímco sledovala dívčino vystoupení. Ona sama se dobře bavila. Dívka na baru byla sice možná příliš opilá, příliš nadržená, nebo možná obojí, než aby jí to přišlo jako skutečně dobrá podívaná, ale s výjimkou toho, jak rychlé a obscénní to bylo, šlo o podívanou slušnou. Dívka byla krásná, měla cit pro rytmus a Kim rozhodně oceňovala, že se toho nebojí.* Šikovná. *Okomentovala to prostě a hlavou kývla směrem k ESHE.*
*Automaticky si zastěžoval na bolest pozadí, na něhož vlastně před chvílí spadl. Nad TRISS a jejím smíchem ovšem nezareaguje kdoví jak mile, spíše protočením panenek - takže ve finále dosti podrážděně. Ale hned, jakmile si to uvědomí, se na ni s omluvným pohledem podívá. Vzápětí pohled hodí i na GIDEONA, kterému jen zamává.* Těší mě..*Kývl, načež se rozhlédl, aby zjistil, koho asi může otravovat. Nechtěl totiž být na obtíž těm hrdličkám, co se tu nyní sešly.* Hele.. já už asi půjdu, nebo minimálně nebudu otravovat..rád jsem si zatancoval. *Usmál se na TRISS. Pokud mu to pak její PARTNER svolil, objal ji, než se s ní dočista rozloučil.* Pa. *Zamával, než zmizel kdesi v davu.*
Osobní pracovní záležitost.. *Odpoví Dragos MADDIE schválně znova. Nehodlal ji detaily prozradit, ani kdyby věděla kdo je. Na její slova se rovněž ušklíbne, ačkoliv to není vidět a jen pokývne hlavou. Svůj zrak na chvíli stočí na ESHE a škodolibě si ten pohled užívá, zvlášť když se k ní začnou hrnout někteří návštěvníci, které okradla.* Ach ano.. *Odpoví poté, když se vrátí k jejich rozhovoru.* Čekám až se do ní zakousne ten dav.. *Pronese ještě na její slova. Jakmile začne vyzvídat, tak se pobaveně uchechtne.* Říká se o vás, že jste chytrá, lstiví a důmyslná.. Co takhle tyto dovednosti použít, než abych vám to tak ulehčil? *Pobídne ji s drobným rýpnutím a rukou ve zlaté rukavici ji zlehka přejede podél linie krku, na čelist až pod bradu a nadzvedne ji hlavu.*
To záleží, ptáš se odkud pocházím nebo odkud jsem přišel? *Optá se žertovně. Stále však koutkem oka pozoruje svlékající se dívku. Upřímně obdivuje její křivky, a že jich viděl mnoho, ale každá žena je svým způsobem speciální a to se mu líbilo.* Pak si tedy nechej tanec pro mne po tomto představení. *Pronese lehce a mávne rukou k baru, kde žena stále ještě kroutila svým tělem.* Tak to jsme na tom úplně stejně. /Hmm, a jsem rád, že jsem sem došel, získal jsem dost užitečných informací./ To rozhodně je. *Přikývnul.*
Záleží, co z toho mi chceš sdělit? A platí, dokoukáme a budeme pokračovat. *Uculí se a krátce po něm koukne, než se její pozornost stočí zpět k dívce na baru a k davu, který se kolem ní pomalu, ale jistě formuje. Část z něj vypadá až nadmíru dychtivě, část však podle všeho poznávala předměty, kterých se dívka s takovým gustem zbavovala. Nejspíš jejich vlastní.* Chudinka… Sežerou ji zaživa… *Pronese téměř dojatě a lehce jí zacuká v koutcích. Sama začíná mít poctit, že je jí v oblečení trochu horko a není si jistá, zda za to může adrenalin, před chvílí dokončený tanec, alkohol, dívčino vystoupení, CALIBANOVY doteky, nebo kombinace toho všeho. Cítí se však nadmíru dobře.*
*Doris nechá tak ako je... aj keď je úprimne šokovaný aká je tá nenápadná žena aktívna. Keď Jasona pobozká a cíti jeho horúce pery na tých svojich tak ticho vzdychne. Ani nečaká na nejaké dovolenie. Jednoducho si svojim jazykom najskôr oblizne a potom šikovne sa prešmykne do Jasonových úst, aby tam mohol urobiť poriadnu paseku. Pohladí, zakmitá... zavzdychá a tým jemne rozvibruje Jasonove pery. A aj tie svoje. Pritom si užíva ako naňho reaguje a odpovedá mu. A ten dotyk pokožky je preňho tak strašne málo. Zasmeje sa. Ticho. Chrapľavo. Zvodne.* Hmm, to by som ti nespravil. Chcem ťa mať živého. Veľmi, veľmi živého. *Zachraptí svojim tichým, hlbokým hlasom, ktorým by možno dokázal taviť aj kov. Zrýchlene dýcha a pritom sa provokatívne otrie o Jasona svojim bokmi. Tak aby ich ešte oboch rozdráždil.* Pohni si... *Šepne a jemne medzi zuby zoberie Jasonovu spodnú peru. Trochu potiahne a pustí. Je mu jedno kam letí jeho oblečenie... a popravde ak by im tam niekto vošiel tak by mu to bolo už v tomto momente jedno. Zakloní hlavu, aby mu uľahčil prístup na jeho krk a potom sa ostro nadýchne keď je dráždi bradavky. Pozrie sa naňho, ako sa s ním hrá a nevie čo ho berie viac. Ak by im tam skutočne niekto vošiel... zabil by dotyčného pohľadom. Stiahne Jasonovi košeľu z ramien a pritom ho prstami poškriabe medzi lopatkami. Skloní sa, jednou rukou ho chytí za bradu a znova sa zmocní jeho pier a jednou rukou, šikovne a obratne rozopne Jasonov opasok. Podarí sa mu ho na jeden ťah vytiahnuť celý z nohavíc a odhodí ho niekam do priestoru.* /Snáď nebol tak drahý./ *Napadnemu ale to už mu obratne rozopána gombík, aby sa mu dostal do nohavíc. Pritom ani nepostrehne, že sa naňho nalepil trblietavý víly prach.*
*Milo sa na THIERRIHO usmeje, aký je vďačný za to, čo sa mu podarilo, ale zároveň je to unavený úsmev a vie, že nesmie zaspať tu pod umývadlom, ale ani v kdekoľvek v Pandemoniu a ani niekde po ceste v kriakoch alebo na ulici.* Za málo, rád som pomohol. *Prenesie šťastne, ale trasú sa mu ruky i nohy. Kým THIERRI na neho nepozerá, siahne si pod oblečenie a vloží si pod jazyk papierik LSD, aby sa nabudil.* /To nebude dobrý nápad, to nebude dobrý nápad./ *Behá mu hlavou, ale nakoniec to aj tak urobí a cíti, ako sa mu do mysle vtiera podivný, zvláštny pocit, vediac v jeho hlave, že to naozaj nebol dobrý nápad, že mal pravdu a nemal to robiť, pretože síce sa cíti viac nabudený, ale v zlom zmysle slova. Pozbiera sa na nohy a keď dvihne pohľad k THIERRIMU, vidí, ako sa steny k nemu sťahujú s čiernymi, roztečenými tvárami a prstami, ktoré steny trhajú a snažia sa dostať k jeho o to jemnejšej koži. Preľakne sa, zatvoriac oči a rukami si zbokov objíme hlavu, keď aj chlapec s ním na záchode vyzerá, akoby sa topil do podivnej masy čiernych čiar, hmýriacich sa pred jeho očami.* /Zlý trip, zlý trip./ Zlý trip. *Neuvedomí si, že to povedal nahlas a ihneď, nevnímajúc čokoľvek, čo mohol THIERRI hovoriť, otočí sa na päte a vybehne zo záchodov, ale objaví sa v ešte horšom prostredí, kde do neho skoro fyzicky tlačia farebné svetlá a hudba sa mení na krik, akoby niekto trhal ľudí zaživa, smiech sa zamotáva do vzlykania a aj tanečníci mu prídu ako masa miliónov rúk a nôh, pulzujúcich, vytvárajúcich akési biele diery do ničoho. Nalepí sa na stenu a chce odtiaľ utiecť, len nevie kam, pretože to by znamenalo, že sa má k tomu všetkému šialenstvu priblížiť, aj keď vie, veľmi dobre vie, že je to iba výmysel jeho hlavy, ale bojí sa pohnúť, omráčený zdesením.* Lóni. Lóni. *Opakuje meno svojho priateľa popod nos a sťažka odstrčí kohokoľvek, kto sa k nemu dostane bližšie.*
GIDEON: /Tak zlato? Na to bych si asi zvykl./ *Je rád, že dává takhle okatě najevo, ke komu patří a rukou, kterou si sama umístila, ji začne hladit po boku.* Nepatří to mezi tvoje fantazie? *Rýpne si Gideon, který je ze základu pansexuální jako většina víl, přestože muže bere spíše jako kolegy v armádě, než jako potenciální objekty zájmu. Inu a i kdyby bral, teď má oči jen pro Triss.* Ale... *Usměje se na ni, když mu řekne, že se jí líbí. Dojde mu totiž, že už se asi stihla trochu posilnit alkoholem.* Přítel Gideon, to jsem já. *Přikývne HIRAMOVI a zmatení se mu konečně definitivně vytratí z tváře, když mu čarodějka osvětlí situaci.* Aaaa, no na tradici vám to tedy moc nejde. *Uchechtne se a je na něm vidět, že to rozhodně nemyslí zle, spíše komunikačně. I když se však snaží udržovat konverzaci a potenciálně se seznámit s jedním z Trissiných přátel, HIRAM před ním začne utíkat.* /Oh, to bylo rychlý./ *Když vidí jeho tázavý pohled s rozpřaženýma rukama, mávne rukou s výrazem "ježiš no jasně" jako reakci na objetí.* Tak to bylo hodně rychlý seznámení, odradil jsem ho nějak? *Otočí se za čarodějem a pak zase na Triss a malinko nakrčí obočí přemýšlením.* Chtělas mě tu. *Řekne jednoduše v reakci na to, že přišel a vtiskne jí pusu do vlasů.* Doporučíš mi tu něco k pití? Jsem zvyklý spíš na to, co se podává ve Faerii. *Zeptá se a pak přikývne.* Rád bych, ale bude trochu záležet na tom, jak dlouho tu budeme. /Zítra mám hlídku.../
Osobní a pracovní se poněkud vylučuje. *Ušklíbne se, ale vesměs to odmávne a když promluví, tak se zamyslí. Chtělo to vodítko. Mohla si zrekapitulovat spoustu věcí, od vzezření, smíchu, očividně byl podsvěťan, ovlivnil civilku, rychlé reakce, styl humoru, znal ji, oslovoval ji Madeleine...Nakloní hlavu na stranu a usměje se, zvedne sklenku v pokynutí jemu samému.* Známe se, tak jednoduše. Kde jsme se poznali a při jaké příležitosti? *Na tento popis jí sedělo jen pár osob s tím vším, co si dala dohromady, stavbou těla dokonce...ale každou poznala v jiný čas.*
Oh..promiň..neměl jsem nic takového v úmyslu. *Pověděl slabším hlasem. Opravdu nechtěl nic takového udělat, ale ta krev..hold se stalo, co se stalo. Vrátit to nelze, BOB to teď prostě musel přetrpět.. a to i se Sashou, který konečně Bloody Mary bez alkoholu obdržel a vrátil se se svojí přítomností k těm dvěma.* Tayi na..a tobě objednám tu medovinu. Nebo myslím, že jsi ji zmiňoval, ne? Jestli ne, tak nevadí, i tak to udělám. *Řekl starší upír své, načež se znovu otočil k barmanovi, kterému sdělil svůj požadavek.* Mohli bychom..*Odvětil dodatečně Tay ROBERTOVI, když už Sasha přestal mluvit a staral se znovu o svoje. Nechal se otočit a až tehdy si z pultu vzal tu Bloody Mary, co mu Sasha přinesl. Z té se napil, načež ztěžka kývl. Teď se mu to už spojilo. Sklenku rychle odložil a BOBEM se nechal obejmout.* Dobrý, už jsem se chytil..půjdeme teď do boxu a ty mi řekneš, co všechno víš.. *Řekl poněkud vážně a jestli mu to ROBERT vůbec umožnil, odtáhl se, sklouzl z jeho klína a vstal, načež čapnul za rameno Sashu, který se už zrovna otáčel s tou medovinou.* Jdeme do boxu..ty taky, ani jeden z nás určitě nechce trest od Dragose. *Řekl v rychlosti, než jej pustil a popadl pouze BOBA, kterého prostě na férovku, pokud nechtěl, začal do toho boxu tahat se SASHOU v patách.*
Osobně pracovní.. *Upraví nepatrně svoje slova s pobaveným uchechtnutím. Odsune ruku a nechá ji se napít, ale přitom využije stěny za ní a opře se vedle její hlavy rukou.* Daleko odsud.. *Prozradí ji neurčitě a stejně tak dodává.* Při velmi běžné, ovšem pro nás se lehce utrhla ze řetězu, mo stór.. *Tady se ale malinko slituje a dá ji lehkou nápovědu v oslovění, zatímco se pod maskou ušklíbne. Věděl, že jestli někdo na jeho identitu přijde, bude to Maddie.*
Popravdě narodil jsem se v Rumunksu, ale většinu života jsem žil v Anglii, odkud jsem také přijel. *Pronese a vzpomene si na své dětství, které bylo díky bohu už jen pouhou vzpomínkou. Byl rád, že mohl změnit prostředí a dostat se do New Yorku, ale život tady byl rozhodně odlišný od toho, na který byl zvyklý.* Musím uznat, že ta dívka umí hýbat tělem. *Pronese ke KIM a stále sleduje ESH.* Myslím, že s tím tak nějak i počítala když vylezla nahoru na ten bar. *Uchechtl se a na chvíli svůj pohled zaměřil na Kim v jejím andělském kostýmu.*
Vím.* Usměje se a pak Sashovi kývne na dík. Pak se nechá TAYEM odvléct do boxu. Docela box uvítá, takže si tam sedne, vezme si medovinu a tu do sebe hodí. Uši má znepokojeně stažené. Podívá se na TAYE a čeká, na to až začne výslech.*
Anglii jsem jednou navštívila, ale Rumunsko ještě ne. I když, z dokumentů, co jsem měla možnost vidět, je to krásná země. Spousta netopýrů. *Usměje se.* To teda. *Dodá s pohledem upřeným na ESHE.* Jen je otázka, zda za to může čistě sebevědomí, nebo alkohol. Sama nevím… *Prohodí a tiše se zasměje tomu, že tím narážela vlastně na dívku i na sebe, chytne látku svých šatů mezi dva prsty a lehce za ni párkrát zatáhne ve snaze se trochu zchladit, než si všimne CALOVA pohledu. Po očku mu jej opatí a tváře jí opět mírně zrůžoví, tentokrát už však ne jen rozpaky.*
*Keď vracia tak matne započuje ako mu TANOIA hovorí, že za málo.* /Za veľa!/ *Asi druhý deň bude premýšľať, že ako je možné, že má prst na mieste ale teraz je šťastný, keĎ vyprázdni zo žalúdka všetko čo zjedol a vypil. Nadýchne sa a zistí, že už mu o niečo menej vadí ten smrad záchodov. Vyštrachá z nejakého vačku živačku, aj keď teda najskôr ju asi 5x prezrie či to je žuvačka a nie nejaká petarda. Strasie ho keď si predstaví, že by si miesto ruky dopálil pusu.* Díky, fakt. *Otočí sa na TANOIU a zamračí sa. Trochu naňho zažmúri, pretože nechápe prečo si drží hlavu.* Zlý trip? *Zopakuje a chvíľu trvá kým mu niečo v tom prehulenom, opitom a zo straty krvi omámenom mozgu niečo zopne dokopy.* TAN! *Zakričí ešte za ním keď TANOIA vybehne preč zo záchodov. Dvihne sa rýchlo na nohy, aby ho nasledoval, ale zatočí sa mu hlava a tak znova kecne na zem ako nanuk v lete.* Dofrasa. *Zahundre a skúsi to znova, tentoraz keĎ je na nohách tak to naskôr predýcha a potom vyrazí zo záchoda. Ignoruje že má krvavú ruku a aj časť kombinézy. Aj keď nie je to na pohľad tak zlé. Horšie je, že je bledý ako vápno.* TAN! *Zakričí do hudby ale príde mu, že jeho hlas sa stráca v davu.* Merde! TAN! *Predrie sa medzi nejakými ľuďmi a stále kričí TANOIOVE meno ale absolútne netuší kde ho má hľadať.* Kde dofrasa je? *Obzerá sa okolo seba ale z tých svetiel a davu je mu ešte horšie. Prudko sa otočí a má čo robiť aby sa vyhol dievčine čo tu nosí nejakú tácku. Pri tej priležitosti sa doslova hodí o stenu vedľa MADDIE a DRAGOSA. A zvezie sa po nej ak chutný bacuľatý chrobák na čelnom skle.* Merde... *Zahuhle z podlahy.*
*Tahle "nápověda" na první pohled příliš nepomohla. Ovšem to by nesměla znát jazyky. Irština. V Irsku žila jen jednou za celý svůj život a příliš ho nenavštěvovala, protože to bylo místo, které naopak obliboval Irvin.* Is fada ó shin Éire. *Broukne a v očích se jí zableskne, když vsune prst jen lehce pod masku, aniž ji dává pryč, spíš je jí příjemnější mu tak podebrat lehce bradu.* Mo daor Dragos. *Osloví jej ještě s jistotou.*
*Nostalgicky se pousměje.* Ve své rodné zemi jsem už tak sto let nebyl, nenašel jsem příležitost. *Pokrčí rameny.* /Ani chuť, není tam nic co by za návštěvu stálo./ V mé době tam bylo spousty chudoby a špíny, v dnešní je to mnohem lepší místo. *Podotkne a hlavou mu projede vzpomínka na špinavé ulice a dny plné šizení a kradení.* To je mnohem lepší téma. Řekl bych že obojí. *Popošel blíž k ní a sklonil se.* Co ty? Myslíš, že by sis na něco takového troufla? *Pošeptá jí u ucha a s úškrnem lehce odtáhne hlavu. *Její růžové tváře jí dělají ještě lákavější a on dostane chuť ji políbit.*
*Na Doris se později pravděpodobně vyptá, ale jelikož ho Jack vymučil téměř k prasknutí, rozhodně na ni nemyslí. Jednu ruku dá za sebe a začne šátrat, jestli je tam nějaký vhodný povrch. Když narazí na jednu bednu, napůl se na ni posadí, aby ozkoušel její nosnost a uzná ji za perfektní. Přestane tedy hrabat za sebe a zamotá ruku v Jackových vlasech a trochu ho zatahá. Hezky u hlavy, aby mu bolestivě nevyškubával vlasy, ale jen ho příjemně zatahal. Jeho dominance jakoby se však vytratila v sekundě Jackova smíchu a celý se zachvěje.* /Velmi, velmi.../ *Opakuje si v hlavě na chvilinku se na něj podívá s tmavýma očima plnýma hladu. Tím, že tu není krom pár žárovek daleko od nich nic rozsvíceno, má ještě roztažené panenky tmou. Na tu chvilinku jako kdyby zapomněl, že musí pospíchat , a že je ve skladu. Rty se mu roztáhnou do úsměvu, když se o něj otře a málem se na místě rozpustí, když Jack znovu promluví. Je znát, že předchozími představami netýral jenom Jasona.* S radostí. *Zašeptá mu do rtů, dorozepne všechno, co Jackovi ještě drží kalhoty a svižným pohybem je sundá i se spodním prádlem.* Do háje... *Vypadne z něj, když se mu po delší době naskytne pohled na přítelovo nahé tělo a rovnou si ho popadne a vysadí na otestovanou krabici, kde mu stáhne kalhoty kompletně, aby se k němu dostal blíže.*
*Jakmile dorazili do boxu, BOBA pustil a sedl si vedle něj, načež si brašnu přetáhl přes hlavu, aby ji mohl položit opodál a vzít si skleničku s krví, co mu Sasha zajistil. Spokojeně se z ní znovu napil. Tohle s radostí uvítal. Volně si nato položil hlavu na ROBERTOVO rameno.* Začneš mluvit sám od sebe, nebo se mám ptát? *Optal se, střelíc mimovolně pohled na Sashu. Ten seděl kupodivu mlčky naproti nim, zatím. Kdo ví, zda si nenajde taky znovu chvíli pro sebe a své monology.*
Nápodobně. *Usměje se ještě na HIRAMA a když se nechá obejmout, tak mu to krátce oplatí a sleduje jej zmizet v davu.* Jo...to nevím. Asi nám chtěl dát soukromí? *Nadhodí myšlenku, co ji napadne a kývne.* Můžu to zkusit, ačkoliv já tu piju spíše whiskey. Nicméně bourbon, pivo...nějaké pálenky... Co máš nejradši? *Nemohla si být jistá, zda pivo nemá odlišnou chuť a recepturu ve Faaerii a letmo jí poklesnou koutky.* Oh...spěcháš? Klidně můžeme přespat ve Faerii... *Nabídne napůl nadějně, ráda by strávila s partnerem více času, žel jejich povinnosti nečekaly a konkrétně technologie si je žádaly zde. Zvažovala, že požádá Gemmu, ale pochybovala, že starší čarodějka bude chtít "hrát Triss" i nadále. A asi ani nechtěla, aby jí zasahovala Praetorka tolik do osobního života. Bylo to jednoduše její soukromí.* Nebo klidně můžeme jít hned.. *Sklouzne ho pohledem, ač do něj nevloží intenzitu a když si konečně všimne ESHE, která je nahradila na baru a dosud ji zdařile ignorovala pro okouzlení novou láskou, nyní právě danou lásku začne tahat pryč, protože cítila, jak nekomfortně se začínala cítit, když se blízko ní svlékala žena a špatně se jí dýchalo. Potřebovala ji z dohledu. Z blízkosti.*
*Když má svou odpověď, tak se spokojeně ušklíbne.* Věděl jsem, že jestli na to někdo přijde, tak ty, Madeleine.. *Pronese sebevědomě.* Ale chtělo to nápovědu, že ano? *Rýpne si do ní ještě. Lehce hlavu skloní, přičemž její prst nechá zaháknutý o masku a tím ji potáhne výše. Má ji teď zvednutou, ale stále mu drží na hlavě. Nicméně kouzlo prstenu nezrušil, takže na Maddie to působí, jakoby viděla jeho tvář, ale přesto nebyla správná a nedokázala tu správnou identifikovat.* A taky ti to trochu trvalo.. *Dodá, když se s pobaveným úšklebkem rty skloní k místu, kde linie jejího krku přecházela v čelist. Vnímá, že tam o stěnu někdo (THIERRI) přistál a skácel se k zemi, ale bylo mu to naprosto ukradené.*
GIDEON: To je od něj asi milé. /Ale vyletěl, jak kdybych měl nějakou prudce nakažlivou chorobu. Nesnáší víly?/ Hmm, fakt nevím. *Uchechtne se a na chvilku se zamyslí.* Pivo možná raději ne, to si nechci kazit. Ale jinak jsem otevřený čemukoliv. /Byl by trochu průser, kdybych měl z civilského pití nějakou výraznou kocovinu, ale to je problém budoucího Gideona./ Ne, ne v pohodě. To si řekneme v průběhu večera, nemusíme zmizet hned, když se tu bavíš. *Zvedne ruce a párkrát s nimi zamává, aby jí vyvrátil domněnku, že musí okamžitě pryč. Pak už následuje její pohled a trochu mu poklesne čelist, když spatří ESHE na baru, jak olizuje kreditní kartu. Nakloní hlavu na stranu, jakoby chtěl přesně analyzovat, co se tam děje, ale než to stihne pořádně promyslet, Triss už ho táhne pryč.* /To se tu děje běžně? A proč mě táhne pryč?/ Děje se něco? *Shodí z tváře překvapený výraz z baru a všimne si, že je z toho Triss vážně nějaká špatná. Tak se na místě zastaví, přestože se doteď nechal táhnout a položí jí ruce na ramena.* Jsi v pohodě?
To víš, nejsi jediná a ani nejdůležitější osoba v mém životě. *Oplatí mu rýpnutí zpátky a prohlédne si povědomou a zároveň neznámou tvář.* Někdo si tu sehnal hračky.. *Nedokázal by sám použít kouzla, jediná magie to osvětlovala. Nabídne mu nakloněním hlavy krk a lépe také hranu čelisti, ale jen na chvilku, dokud ji to baví, než mu potáhne vlasy a políbí ho. Sama si držela stále štít, lidé do ní nevráželi, ale to se nedalo říct o Dragosovi.* Pojďme si zajistit trochu pohodlí... *Broukne jeho směrem a otočí se na podpatku, zamíříc k boxům. Naprosto bez zájmu překročí THIERRIHO delším krokem, věnuje mu znechucený pohled a pokračuje dál k boxu odkud manipulací vyžene osadníky, aby měli skutečně pohodlí.*
Samozřejmě, čarodějnice.. Jako bych ti to věřil.. *Uchechtne se ironicky, načež ji dovolí nadzvednout masku a pobavení se mu mihne v obličeji.* Jen pár.. Mám nového kamaráda.. *Pronese pochlubně, ale zároveň s takovou dávkou sarkasmu, že to působí velmi arogantně. Chvíli se věnuje jejímu krku, než si jej přitáhne do polibku.* Vůbec nejsem proti.. *Šeptne ji nazpět, když s nezajmem a dost bezohledně překročí THIERRIHO. Jestli ho přitom kopnul nebo mu na něco šlápnul je mu ukradené. Jakmile zmizí z boxu lidi, tak Maddie nejprve plácne po zadku, než ji chytne kolem pasu a otočí, aby si sednul jako první a ji si stáhnul na klín.*
*Bob ho jednou rukou chytne kolem ramen, když si na jeho rameno položí hlavu. Povzdechne si a podívá se směrem z boxu.* V čtvrtek jsem se trochu o tom porafal s Dragosem. Řekl mi totiž o tvém ex. No a já to vzal trochu moc osobně, asi proto, že něco podobného si prožil můj bráška...* Řekne a podívá se na něj.* Navrhl jsem, že bych ti ho vymazal z paměti, aby kdybys ho potkal, tak ho nepoznal. Nebyla by reakce, kterou by očekával. Taková malá zlomyslnost. Ale přemýšlel jsem nad tím a spíše mě napadlo z něj udělat dvě osoby. Jiné tváře, jiná jména. Naštval by se. Chytili bychom ho. A já bych si hrál. Udělal bych mu vše, co by sis jen dokázal představit.* Řekne chladně a pokrčí rameny.* V tomhle jsem po otci. Nenávidíme takový druh posedlosti. Když to spozoroval na bratrovi, tak ho proměnil v prase.* Zasměje se.* No a jinak se asi spíše ptej.* Poví, protože neví, co by mu mohl říct.*
Oh, dobře. *Usměje se, než její výraz přejde do protipólu a tahá si Gideona pryč od nahé ženy. Teoreticky, kdyby se o ni nepokoušel panický záchvat, možná by byla i žárlila, že se na ni díval, ale na to nyní nemyslela.* Ne - ano. *Opraví svou první odpověď a když je zastaví a položí jí ruce na ramena, otočí se čelem k němu a schová se mu do náručí.* Ne, napůl...nevím. *Vyblekotá nakonec. Jak chcete víle vysvětlit PTSD? Nebo spíš...válečníkovi, aniž mu prozradíte jeho původ? Jiskřičky mezi prsty jsou snad dostatečně výmluvné a Triss je schová mezi jejich těla a opře si o něj čelo.* Vzpomínky...ne na ni, ale obecně. *Řekne tiše a neodváží se vykouknout, stejně tak nechce, aby se díval Gideon, takže si ho k sobě jen tiskne a po chvíli se bezděčně začne pohupovat do rytmu hudby, která klubem stále duněla.*
*Když si ji stáhne na klín, tak se pohodlně zavrtí v těch správných místech a nejprve z ramen pokračuje k masce, aby ji odložila bokem a poté níž mu rozepnout svršky. Její bodyčko jako některé jiné mělo rozepínání v rozkroku, vcelku nenápadné nutno podotknout, krásně přilnulo. Sotva se vypořádá s jednou částí, zatímco kriticky stačí nadzvednou přívěšek, tak mu věnuje polibek na rty a na klíční kost a její ruce zamíří ke kalhotům, aniž by přííliš řešila okolí. Nezajímal ji nikdo z nich. Snad jen kdyby se přidali.*
*Se zájmem CALA poslouchá, s hlavou v zamyšlení lehce nakloněnou na stranu.* Chápu. Každý to má nějak, někdo se rád vrací domů, někdo prozkoumává dál a dál. Každému, co mu vyhovuje. *Usměje se. Když cítí, jak se nad ní sklonil, jeho dech se otřel o její krk a ucho, tiše zavrní a nad jeho otázkou se zachichotá, tváře jí zrůžoví o malinko víc, ale pobaveně přivře oči a koukne po něm, než odpoví, pohled znovu upřený někam k baru, i když už ne nutně na striptérku.* Záleží… Před podobným davem asi ne. Navíc, vynechala bych tu předcházející část s kradením. *Dodá.* Ale v trochu větším soukromí… *Nedokončí tu větu, ale její tón je dostatečně výbmluvný. Když se poodtáhne, skoro ji to až zamrzí a věnuje mu naoko vyčítavý pohled.*
*Trochu na ni zavrčí po jejích pohybech a na rtech mu hraje úšklebek. Nechá ji sundat masku, přičemž mu do obličeje spadne pár pramenů, která jinak maska držela mimo něj. Odhodí sako, když mu ho sundá na zem v boxu, načež se škodolibě ušklíbne nad jejím kritickým pohledem.* Nelíbí se ti andělé, Madeleine? *Provokuje ji, zatímco si sundá černý rolák a ten míří také za sakem. Stejně tak jeho rukavice. Polibek ji krátce oplatí a když se přesune jinam, tak ji nejprve stiskne prsty boky, aby poté jednu ruku přesunul do jejích vlasů a její čelenka následovala jeho oblečení. Poté ruku v jejích vlasech sevřel v pěst. Ani on neměl v plánu řešit reakce okolí. Navíc většinu pozornosti strhla ESHE. Druhá ruka po chvíli zamířila pod její sukni a stoupala po stehně vzhůru.*
*Zvolna se k BOBOVI přitulí a za ruku, kterou ho ČARODĚJ drží kolem ramen, jej zlehka chytne. Tiše pak poslouchal, když ROBERT nakonec spustil sám. Už zprvu po něm vrhnul docela udivený pohled, než si jej celého prohlédl.* Neudělal ti Dragos nic? *Zeptal se pak ještě na ujištění, ačkoliv si ničeho nevšiml. Na druhou stranu věděl, že bylo v BOBOVĚ silách nechat si zahojit ránu a dělat, jako by se nic nestalo.* Oh..to mě mrzí.. *Dodal pak, když bylo zmíněno, že si něčím podobným prošel i ROBERTŮV bratr. Následně BOBA znovu mlčky poslouchal, aspoň na chvíli, než bylo zmíněno mazání paměti. Tay nespokojeně zavrtěl hlavou.* Nevím, jestli bych chtěl, aby se mi někdo hrabal v hlavě, promiň..*Dodal, načež si obě ruce složil do klína. Tentokrát už nechal ČARODĚJE doříct celý zbytek bez vyrušení. Faktu, že byl jeho další bratr proměněn v prase, se taky nakonec zasmál. Byl to takový fajn fakt na odlehčení.* /Jasně..chováš se jak prase, tak jím i budeš. / *Pomyslel si.* Doufal jsem, že ti to budu moc říct sám, někdy..ale hádám, že to je už docela vážné. *Načal.* Jinak by ti to šéf asi neřekl. *Dodal vzápětí, během čehož si začal pohrávat s levým rukávem košile.* Dragos se ty informace musel dozvědět od Morgana, mého bývalého dozoru..já mu totiž nic z toho, co se konkrétně dělo, neřekl. *Zmínil.*
*Nat se usmála na Dominica a přikývla* Jo dobrý už mi je lépe..Hele El..Skočíš nám pro něco k pití?..něco silného..*Nat podala Elaine peníze a Elaine šla dovnitř pro jejich drinky. Po chvíli přinesla dvě vysoké sklenice modro rudého pití že světýlkem na dně, brčkem a destičkem na vrchu* woah díky! *Vzala si drink a druhý dala Dominicovi*
*Dominic se na Nat usmál a jemně ji vzal kolem pasu, snad pro gesto, aby věděla že je skutečně s ní, tak jak řekl. když pak přišla zpátky, tak se podíval na barevnost pití.* Páni, a kde máš ty? *Zajímal se, lehce starostlivě Dominic o to, kde je pití patřící Elaine.* Ale toto se ti povedlo. *Zhodnotil hledíc na pití. Potom už si s Nat přiťukl.* Tak, na všeobecné úspěchy, maličká. *Usmál se na ni a pak se napiil.* Dopijeme a tančit? Hele? A nebo ne, tam se nekoukej. *Pronesl a zakryl Nat striptýz, když viděl ESHE, jak dělá stryptíz na baru.*
Za svůj domov jsem přijal Anglii, ale máš pravdu, někdo se domů vrací radši než jiní. *Ani Anglie kdysi nebyla tím nejčístším místem na zemi, ale postupem času se to začalo zlepšovat. Pozorně jí sleduje a vnímá ji. Nadchne jej když uslyší její vrnění a poslechne si její odpověď.* Tak to by pak možná stálo za to po tanci najít soukromí. *Zašeptá a nabídne jí ruku.* Už máš dost show? Mohu tě vyzvat pro další tanec? *Zeptá se jí, je to už nějaká chvilka co ji pustil ze své náruče a rád by ji tam zpátky přivinul. *
To bys měl, protože já nekecám, přece se nenechám zabít teď, když mám mát svatbu a skvělý život s tebou. *Pousmála se, snažila se to nějak odlehčit.* A počkám s tebou, pak se půjdeme bavit, protože sakra tenhle večer už nám nikdo nepokazí. *Uculila se. Kolem nich prošla Lea a jen kývnutím Aless dala na vědomí, že jde dovnitř a že tam na něj počká, Alessandra se jen usmála a pak už se věnovala jen Remimu.* Ani já jsem tu nějak nikoho nepoznala, teda jo řekla bych, že tak dva lidi možná tři jo, ale to je tak vše asi. .*Pronesla a koukla na něj, než se k němu naklonila a vtiskla mu polibek.* Tak si dej cigaretu a pak jdeme dovnitř. *Mrkla.*
Hej! Je mi jednadvacet! *Nat se koukla a vytáhla mobil, začala si natáčet tu free show na baru a začala se smát tomu* Tomu nebude kámoš věřit *Nat upila svého drinku a zaostřila svůj mobil na ESHE a chytla záchvat smíchu, Elaine se koukala na tu scénku s znechucením a Obrátila svůj zrak pryč* Mám celkem chuť se kni přidat *Řekla lehce podnapilá Nat*
GID: *V duchu se pochválí za to, že poznal, že se něco děje. Sice to teď není úplně čas ani místo na to se chválit, ale přeci jen je emočně natvrdlý, a tak mu dělá radost, že se učí.* Aha. *Přikývne chápavě a pevně ji obejme, když si o něj opře čelo, aby jí trochu pomohl uzemnit. Kolegovi by v takové situaci vlepil facku, ale to tady rozhodně nepřichází v úvahu.* Jestli o tom budeš někdy chtít mluvit, tak můžeš. Když nebudeš, taky dobrý. *Pohladí ji po zádech, aniž by příliš povolil stisk. Samozřejmě ji nesvírá tak, aby jí drtil kosti, ale nevisí na ní jako volné triko. Zkrátka tak akorát, aby ho cítila a dokázala se lépe soustředit na něj a ně na tančící ESHE. Objetí povolí až ve chvíli, kdy se začne pohupovat, protože by jí tím mohl bránit a začne malinko nejistě tančit s ní.*
*Dominic je sledoval, ale jakmile to Nat řekla, tak se na ni koukl.* No tak to ne! Už jen proto že ne celý klub tě potřebuje vidět nahou, co kdyby tu byl i tvůj šéf, hm? A taky, to je ta civilka, co jsi po ní chtěla skočit, nebylo bz to asi moc rozumné. *Zasmál se, a potom už tak nějak reflexně chytl Nat za pas, kdyby mu chtěla náhodou utéct a zezadu se na ni natiskl.* Takže žádné tancování nahá na baru!
*Remi se na ni usmál. Potom si tedy zapálil, aby se zase mohli vrátit dovnitř. Když nakonec dokouřil, tak se na Aless usmál, vzal ji za ruku a společně vešli dovnitř. Chvilku se rozhlížel, než nakonec zamířil k baru, kde jim objednal drinky. Potom zamířil do jednoho z boxů.* Tak jo, dáme si drinky, posedíme a pak půjdeme tančit? Jak ti to zní? Mě jako plán. *Mrkl na ni rozverně, než si zase sundal helmu a teď i štít a položil to vše na lavici vedle nich.*
*Cestou od baru do boxu Aless kývla na Leu, že jdou tam a pak už jen jde za Remim. V boxu si odloží svou zbraň i masku vedle sebe a pak s koukne na féra sedícího po jejím boku.* Tvůj plán se mi zamlouvá moc. *Mrkla na něj a pak si vzala sklenku a napila se. Informace, které se dozvěděla ač už byly pravdivé či ne, jí vrtaly hlavou, ale nechtěla se tím teď dál zaobírat, na to bude času pak dost, teď se chtěla bavit a užít si večer a hlavně byla ráda, že se Remi už uklidnil. Když pak odložila sklenku, koukla se kolem sebe a tak nějak pozorovala dění v baru, než se pak koukla na Remiho a lehce se k němu natočila, snad aby na něj lépe viděla. *
Aleee notaaak Oh! *zrudla když se na ni přitiskl a kouka na něj. Nat se ušklíbla ďábelsky a dopila svůj drink a uvolnila své tělo abyvy vyklouzla z náruče* Bacha na plášť kamaráde..Neboj..ještěti vydělá pár babek!*Vstala ze země a píchla ho prstem do hrudníku s úšklebkem* Neboj se o mě Bráško.. *zamotala se a Elaine ji chytla* Už máš dost mladá dámo *Řekla Elaine a vzala jí za ruku*
*Bob se pousměje.* Nemusí tě to mrzet. On si to tehdy vybral.* Řekne a pak si povzdechne.* Dobrá, Dragos říkal, že to asi neprojde.* Uchechtne se. Pak vše dořekne a poslouchá poté Taye.* To je možné.* Chvíli váhá a pak se podívá před sebe.* Walter tě hledá. Prý míří do států. Ale neví, co ho tu čeká. Pokud mi někdo chce něco vzít, tak za to vždy zaplatí. On se stane jednou z mých hraček.* Řekne a usměje se nad tím.* Navíc i Dragosovi se nelíbí, že chce vzít jeho člověka. Ten hlupák proti sobě poštval dva ze čtyř mocných bytostí v New Yorku. * Podívá se na Taye.* Máš nějaké přání, co mu mám udělat?* Zeptá se s úsměvem a v jeho očích je vidět, že se na to těší.*
*Dominic se na to malé škvrně zadíval a zasmál se.* Nat, jo, už máš dost. nechtěla by jsi si jít sednout na chvilku do boxu? *Zasmál se, a pokud Elaine, která ji držela souhlasila, pak zamířil k boxu. Sám se tam posadil, ať už bez nich, nebo s nimi, chtěl být na chviličku v klidu. Pití si vzal se sebou a teď si jej usrkával a koukal se kolem sebe na to, jak se lidi bavili. Jeho pohledu neutekla ani ALESSANDRA a její mladý fér, jak by také mohli- vždyť Dominici se posadil právě do boxu hned vedle nich.*
*Remi se na ni zlehka usmál.* ještě aby ne, já mám...hehe, většinou jen a pouze dobré nápady. *Mrkl na ni, načež si neodpustil to, aby vyplázl jazyk. Pak se koukl ještě vedle sebe, na to, coby viděl, jak lidé tančili a bavili se. Hned na to ale pohled otočil na Aless. S úsměvem se natáhl načež své rty jemně přiložil na ty její a usmál se.* Tak co, jak se jinak bavíš? když pomineme ten můj výstup. *Zasmál se Remi pobaveně nad vlastním činem.*
To nezní jako špatný nápad. *Usměle se na CALA a svou ruku vloží do té jeho. DJ však zjevně vnímá, jaká nálada se v klubu rozhostila a rozhodne se ji podpořit i hudebně. Z repráků se tak začne linout remix Candy Shop. Kim se pobaveně ušklíbne.* Tak koukám, že se teď kromě našich tanečních schopností bude testovat i naše sebeovládání… *Odtuší. Parket se na tuhle skladbu řádně vylidnil, zjevně ne každý se cítil na to předvádět své taneční schopnosti zrovna při této skladbě. Na parketu zůstalo jen pár nejodvážnějších, nebo alkoholem nejposilněnějších, nebo obojí v jednom, podobně jako Kim. Té to však v nejmenší, nevadí. Konečně bude mít možnost ukázat, co všechno se s těmi křídly dá dělat. A nejen s křídly… Osvětlení se lehce proměnílo a byť šaty Kim nebyly tak průsvitné, aby bylo vidět vše, v tomhle světle jdou perfektně vidět její křivky při každém pohybu. Očima se na vteřinu neodpojí od těch CALOVÝCH, ale jejich dotek se, i přes zjevný náboj skladby, omezí jen na občasný mezi mnoha kroky a otočkami, čímž celkový náboj ještě zvyšuje. Díkybohu při tom stíhá myslet na to, že křídla má roztahovat jen když je ke CALOVI zády, aby jej náhodou netrefila, jako předtím Javiera.*
Budu na to myslet...někdy ti to povím. *Přislíbí a nechá se mlčky mazlit, než se začne trochu uvolňovat, aby s ním tančila, ačkoliv mnohem pomalejší tempo, než jaké měla hudba - respektive nereagovala na každou dobu, ale na začátku jedné začala a na konci druhé pohyb přešel do dalšího.* Chyběl jsi mi. Jako vždy. Je to takové nezbytné mučení. *Podotkne nakonec, aby zcela odvedla myšlenky pryč a bezděčně se trochu pootočí při tanci a postupem času se ocitne k Eshe zády, čím dá Gideonovi na ženu možná výhled, ale musí uznat, že vlastní majetnické či žárlivé sklony zkousne snáz než panickou ataku a Gideon ji nakonec může jednoduše říct, když zmizí z dohledu. Nakonec mu nepřímo přislíbila drink...a po něm se kdyžtak přesunou domů.*
Abych tě do toho jazyka nekousla. *Ušklíbla se na něj, než mu polibek opětovala, pak se na něj koukla a rozesmála se taky.* Abych pravdu řekla, měla jsem chuť tě praštit, za ten výstup, byl jsi horší jak hysterická ženská. *Culila se na něj.* Ale chápu tě na druhou stranu. *Pohladila féra po tváři a pak se zase narovnala a rozhlížela se kolem, když její pohled padl na známou osob vedle v boxu. Nad tím, že tam seděl DOMINIC, jen protočila oči a raději se znova otočila na Remiho.* A co se týče zábavy tak zatím to jde. Ještě se to nerozjelo pořádně i když jak tak koukám na ostatní, tak am to už jede. *Culí se, když vidí, co se kolem děje*
*Remi se uculil a více si upírku natiskl k sobě. Popadl jí za boky, načež si ji vytáhl k sobě do klína. Pak se jí podíval do očí. V těch jeho se momentálně odráželo spoustu světel z celého baru, jež zářila a propůjčovala dění ještě lepší atmosféru. Remi se uculil a natiskl si její tělo an to své.* no, to je pravda, že se to tu rozjíždí, tak co kdybychom to rozjeli i my? *Uculil se, načež se pak už vrhl na její rty. Za záda si ji přitiskl blíže na sebe, než polibky věnoval na její čelist, tváře, a odhrnul rolák, aby se dostal i k jejímu krku.*
*Nat si sedla vedle Dominica a opřela si hlavu o jeho rameno aby si odpočinula* Měkký..hele víšjak jsem říkala ze chcu do Kanady?..Chceš jet se mnou? Road Trip nás tří..ano musim vzít sebou chůvu ale představ si to.. *Zeptala se na s ospalym, skoro mumlajícím hlasem. Elaine se posadila k nim, si všimla ALLESSANDRY hned vedle nich a povzdechla si* No tak to vypadá že tu brzo usne..*štípla Nat do kolene a Nat zleknutím vyskočila* Co je?..
GID: *Když mu slíbí, že mu to někdy povypráví, poplácá ji konejšivě po hlavě v jakémsi roztomile humorném gestu a usměje se na ni. Přijde mu výrazně klidnější, než bezprostředně po začátku striptýzu, a tak se i on uvolní. To, že začne hrát Candy shop a parket se vylidní ho nějak netrápí, protože aspoň mají kolem sebe s Triss malinko víc prostoru a není to tak dusivé prostředí. I to by možná mohlo být na náběh panické ataky nápomocné.* Bylo by horší, kdybych ti nechyběl. To bychom pak museli probrat nějaké změny. *Uchechtne se, aby trochu odlehčil její docela těžké vyjádření. Sice jsou oficiálně spolu, ale pro Gideona je to pořád dost nové a taková romantika se mu netahá z rukávu úplně snadno.* /Ale je vhodný o tom vtipkovat?/ *Uvědomí si se zpožděním, ale už mu přijde nemístné to brát zpět, a tak se od ní jen trochu odtáhne, aby si prohlédl kostým.* Moc ti to sluší. *Hrábne na penízky na sukni a doufá, že je uslyší zacinkat, ale v intenzivních beatech hiphopové klasiky s tím moc štěstí nemá. Na bar už se vůbec nedívá, přestože periferně ví, že tam Eshe ještě pořád je a úplně nevinně musí ocenit její výdrž.* /To nebude jen tak. Drogy, magie. Něco v tom musí být přimíchané. Neměl by jí někdo pomoci?/ *Ovšem s Trissinou předchozí reakcí ví, že on to být nemůže a upřímně ho tančící civilka zas tolik netrápí.*
*Dominic jen poslouchal a když si Nat opřela hlavu o jeho rameno, tak ji jednou paží objal. Pak se na ni koukl a usmál se.* Rád s tebou pojedu, pokud to tedy schválí Dragos, samozřejmě, myslím, že tady je to hlavní slovo na něm, takže musíš pokecat asi s ním. */Zauvažoval nahlas. Když se pak lehce probrala, tak se uculil.* Jsi unavená, nechceš odvézt domů? *Optal se opatrně, byl rád, že tu je a bavil se, ale zase, už vypadla, že mu usne na rameni. Pak ji palcem jemně pohladil a usmál se.*
Na co je sebeovládání, když se můžeme v tak krásnou noc pobavit? *Optá se a na candy shop si ji přivine k sobě, poté udělá úkrok od ní a vlnou se vrátí zpět k ní. Rukou ji přejede po obličeji a pozvedne si její bradu k sobě a zašeptá směrem k jejím rtům, které jej přímo vyzývají.* Tak se předveď. *Věnuje jí jeden ze svých úšklebků a uvolní se do rytmu tance. Využije každou možnou chvilinku aby se k ní přiblížil a některou částí těla se otřel o ni. Dává si pozor aby do nikoho jiného nevrazil a zároveň aby s ní a jejími pohyby udržel tempo.* /Tak s tímhle andílkem se rozhodně dneska nudit nebudu./ *Má chuť se lehce zasmát své myšlence, ale nechce narušit atmosféru mezi nimi dvěma. Při jedné příležitosti když se k němu přiblíží a otře se tak jí přejede prsty po obrysu jejích boků až ke krku.*
Mmm...jaké změny? Jakože zařídit, abys mi rozhodně chyběl? *Alkohol se vrátí s uvolněním trochu do hry a Triss ho pohladí palcem po krku na jizvě, kde jí sevření zrovna vycházelo.* Děkuji. Pousměje se a zvedne k němu pohled, když ucítí, jak si hraje s šátkem potažmo svrchní sukní s mincemi. Ani ona je neslyší cinkat, spíše to cítí, jak jí zabubnují o sebe na pokožce (ač přes látku).* Tak tedy...jakto, že dnes spěcháš ode mě pryč? *Letmo nakloní hlavu na stranu a bezděčně si promne mezi sebou rty, aby je zvlhčila.* Kdybys chtěl...můžu tě na drink pozvat i jinde. Nebo doma a tam si můžeme udělat v soukromí větší pohodlí... *Nabídne, když píseň končí a ještě jí nepřekryje tak výrazně jiná a chvíli se tak vpohodě slyší.*
*Když si jí posadil na klín, jen zvesela vypískla a položila si ruce na jeho ramena, hledíc mu do očí, nakonec jej objala kolem krku a uculil se.* Pokud máš na myslí rozjet to tak, jak si to momentálně představuji i já, tak jsem pro drahý. *Zavrněla a polibky jež jí věnoval mu s vášní opětovala, nakonec jen zaklonila hlavu dozadu a slastně přivřela oči. Užívala si jeho blízkost a spokojeně se usmívala.* Víš co mě na naších kostýmech štve asi nejvíc? To že jsou těžké na svlékání. *Uchechtla se a vjela mu rukou do vlasů, jež následně na to stiskla ve své dlani.*
*Remi zlehka na ten podnět zaklonil hlavu a podíval se jí do očí. pak se ušklívbl.* No, tak to myslím, že jsme dva, řekl bych, že to ej zatraceně otravná věc a měla by být zakázaná. Složitý oblečení obecně, kdo to vymyslel? není oblečení spíš od toho, aby se za ně vzalo a lehce se roztrhlo? *Uculils e a rukama jí přejel po těle. pak se na ni uculil.* Ale jsme naprosto a upřímně zvědav na to, jaks e pod ten můj budeš dobývat, ten tvůj je totiž v porovnání našich kostýmů hračka. *Pronesl provokativně.*
Není to, koneckonců, ten důvod, proč jsme tady? *Optá se s úsměvem. Napadne ji, zda ta poznámka o sebeovládání nebyla až příliš provokativní. Jenže pokud byla, na Cala to zjevně zapůsobilo přesně tak, jak mělo. Vzal to jako výzvu. Stejně tak jako ona vzala jeho povídku.* /Předveď se? Máš to mít./ *Ona sama se tak poddá nejen rytmu, ale i jeho provokacím, které doplňuje svými. Jsou teprve na začátku, ale s každým krokem cítí větší potřebu být k němu blíž, přesto se užívá i to občasné 'odloučení.' Jen to prodlužuje společně strávené chvíle a nechává je to si situaci pořádně vychutnat. Jeho dotekům se nebrání, naopak, jde jim vstříc a ani její ruce přitom nezahálejí. Při jedné otočce mu kolem hlavy přes spánky nakreslí jakousi svatozář, pří dalších krocích, její prsty napodobí jeho cestu, v jeho případě od opasku až k bradě, kterou jemně stáhne níž. Téměř to vypadá, že se políbí, než opět odtančí, aby předvedla svá křídla konečně v jejich plném rozpětí. Pak je pomalu stáhne a opět se mu vrátí do náručí.*
*Zavrní pod dotykom Jasonovej ruky vo vlasoch. Má dokonca pocit, že cíti ako sa zachveje.* /Možno sa chvejem ja./ *Napadne mu. Ani by ho to neprekvapilo. Dosť sa aj čudoval, že sa pod ním nezačala roztápať tá stolička pri bare. Pozrie sa mu do oči a takmer sa mu v krku zadrhne dych. On sám má tiež oči tmavé od vzrušenia. Pripomínajú rozbúrené more, ktoré chystá ešte len ukázať aké dokáže urobiť vlny. Stiahne Jasonovi košeľu úplne dole. Zbaví ho opasku a pritom cíti ako on z neho sťahuje tak nepotrebné kusy oblečenia. Rozpne mu nohavice a škádlivo mu na moment vkĺzne do nich rukou. Pohladí ho cez spodné prádlo, aby ho ešte viac vyburcoval. A to sa aj podarí. Na to tata je nahý. Dravo sa naňho usmeje, Je mu úplne jedno, že by niekto mohol vojsť. Za Jasonovej pomoci sa usadí na bedňu a len v duchu zadúfa, že vydrží to čo sa na nej chystajú robiť. Bez nejakého ostychu a hanby sa na nej doslova rozvalí. Keď ho má na dosah tak nečaká, Pritiahne si ho k sebe, medzi nohy za ten zvyšok oblečenia čo mu ešte nechal. Rukami mu vkĺzne pod látku a aj pod spodné prádlo. Pohladí mu boky, prejde dozadu na zadok stisne mu ho. Áno, toto má rád.* Aké je vaše želanie pane? *Zavrčí divoko a trochu sa natiahne, aby mu pobozkal bradu. Trochu mu ju oblizne a prejde na sánku, kde ho jemne poškrabe zubami. Plynulo prejde na krk, ku ktorému sa prisaje a začne ho divoko bozkávať. Kĺzajúc nižšie a nižšie. Cez kľúčnu kosť, na rameno a z neho pomaličku na hruď,*
/To jistě ano./ *Na parketu s ní tančí jak jen to jde aby se jí mohl dotýkat ale zároveň se snaží budovat vzrušení občasnými mezerami, které zase nějakým kreativním pohybem zkrátí. Jakmile ale KIM popoodejde od něj, tak jí jen chvíli sleduje načež ale po plném ukázání jejích křídel se k ní dostane jako predátor ke své kořisti. Postaví se za její záda a přitiskne se k ní pánví, jelikož má však křídla roztažená tak jí pravou rukou chytí na břiše a přisune si jí víc k sobě. Levou rukou jí natočí hlavu a z pravé strany jí jen lehce přejede rty po krku. Jde jen o malé dráždění. Pak svou ruku přesune z její brady na křídla, pustí ji na břiše a obejde jí tak, aby najednou k ní stál čelem, nechá však na ní jestli se k němu tentokrát přiblíží.*
*Pozvedla obočí a sledovala ho s úsměvem.* Mám ti říct, kolik oblečení jsi mi takhle už svlékl, tím že jsi jen jak ty říkáš vzal a lehce se roztrhlo. *Zazubila se na něj a pak se podívala, na ten jeho kostým a jen nespokojeně mlaskla.* Hm, sakra, jak to z tebe dostanu? *Zamračila se a pak své ruce přesunula na rozepínání jeho kostýmu.* Nějak se to podaří, přinejhorším půjdeš nahý lásko. *Zasmála se nahlas a nahnula se k němu, aby jej políbila. Dravě a nesmlouvavě, načež se mu schválně zavrtěla v klíně, snad jako nějaký provokace. Tohle jí prostě bavilo.*
*Remis e zasmál a pak se na ni podíval. Pak se uculil.* Ale zase mne nesvlékni celého, jo? Přece nechceš, abych tu byl všem na obdiv, když jsme jen tvůj. *Uculil se, než se natáhl, přitáhl si ji opět k sobě a sám hledal, kde by jí mohl kostým trošku porozepnout, aby se na ni mohl plně vrhnout. Jaká byla jeho radost když zjistil, že její kalhoty jdou stáhnout vskutku jednoduše, to se ale nedalo říct o těch jeho, které byly ale samá přezka a pásek. Nad tím se Remi opět pobaveně zasmál.* No, budeš to mít těžší než já.
BLÍŽI SA VYHODNOTENIE NAJLEPŠEJ HALLOWEENSKEJ MASKY, NA PÓDIUM PRICHÁDZA CHLAP ČO SA NÁPADNE PODOBÁ NA SPEVÁKA THE WEEKND (pravdepodobne to ale nie je on, kto vie...). BERIE SI MIKROFÓN A HUDBA O TROCHU STÍCHNE "HOLA, OLA, NETVOROVIA! TAK IDEMEEE NA TOOO!" ZAKRIČÍ AŽ TO VŠADE PORIADNE ZADNUNÍ. "JE ČAS VYBRAŤ FINALISTOV S NAJLEPŠÍMI MASKAMI. TAK SA NÁM UKÁŽTE!" PO MIESTNOSTI ZAČNÚ BEHAŤ SVETLÁ A HĽDAŤ SVOJE OBETE. PO PÁR SEKUNDÁCH SA ZASTAVIA NA KIMBERLY, NEJAKEJ NEZNÁMEJ DIEVČINE V KOSTÝME BARBIE A V BOXE KDE SI TO ROZDÁVAJÚ MADDIE A DRAGOS... "EHEM, TAM V TOM BOXU... SLEČNA MEDÚZA JE FINALISTKA... ABY NEDOŠLO K NEDOROZUMENIU! TAKŽE DÁMY! POĎTE NA PÓDIUM!"
/Tak křídla zjevně působí…/ *Pomyslí si s pobaveným zavrněním, které se promění v tichý, nebo spíše hudbou utlumený vzdech, když se na ni CAL zezadu natiskne a rty ji pohladí po krku. Tohle byla skutečná zkouška pro její sebeovládání, protože čím déle dotek trval, tím víc toužila jen roztát v jeho náručí, ale když myslela, že už o nevydrží, opět od ní odtančí. Jen tak tak potlačí nespokojené zamručení a místo toho se na něj usměje a dotančí k němu. Její ruce se přesunou na jeho tvář, její pohled a výraz dávají jasně tušit, že by nejradši viděla jejich rty spojené, jenže v tu chvíli ji doslova oslní reflektor a ozve se vyhlášení. Překvapeně se zadívá na CALA, s nevěřícným úsměvem, ale oči se jí rozzáří. Je vidět, že ji to skutečně potěšilo.* Páni... *Špitne, ale po vyhlášení od CALA kousek poodstoupí, roztáhne křídla do jejich maximálního rozpětí a vysekne ukázkové pukrle, doprovázené jen tichým syknutím, jak ji přitom zabolí pokousaná noha. Usmívá se však.*
*Už se chystala něco říct, ale to se ozval někdo z podia, že je vyhlášení masek, když nikde nepadlo její jméno, jen se spokojeně usmála, mohla se dál věnovat jen Remimu.* Neboj se, to bych zase neudělala, ještě by mi tě nějaká ukradla a to bych asi byla hodně zlá. *Uculila se na něj a snažila se postupně nějak rozepnout všechny ty pásky a přezky které měl, u toho tiše nadávala a když viděla, že se na tom ještě baví, plácla ho lehce do hrudi.* Nesměj se jo, nebo nic nebude. *Vyplázla na něj jazyk a dál se snažila, už měla dokonce nějaké povolené, přičemž se jen vítězně culila.* Sakra, zajímalo by mě, kdo ti ten kostým vybíral. *Pronesla a pak se na něj podívala.* Mlč!
*Remi se a ale stejně uculil a mrkl na ní.* No kdo jiný, než ty. *Vyplázl na ni jazyka zlehka se skrčil, jako kdyby čekal, že mu přiletí nějaký ten pohlavek. pak se na ni ale koukl, vzal ji na tváře a stáhl opět do svého polibku. Hned na to jí ale ruce opět přemístil na pozadí, za které ji chytla mrkl na ni.* Tak co, bude něco? Nebo se z toho mám vysvléct sám? *Ušklíbl se na ni provokativně a pak si ji jemně nadzvedl, aby jí mohl trošku popotáhnout kalhoty dolů. Pak se usmál.* No jo, to ty kostými, co na to více říct. *Zaculil se.*
*Když k němu přitančí zpátky, tak se k ní lehce nakloní, jeho rty velice blízko těch jejích. To se ale v sekundě změní jelikož je oslní nepříjemné světlo a vyhlásí masky. To ho donutí tiše se rozesmát. Odtáhne svou hlavu od KIM, která po chvilce poodstoupí a provede nádherné pukrle. Lehce jí zatleská a na rtech mu panuje úsměv, který se mu tam usadil po smíchu.* Gratuluji! *Řekne dostatečně hlasitě na to aby jej slyšela, ale neřve aby tím nepohoršil nikoho poblíž, poté přejde k ní a natáhne ruku.* Můžu tě odvést k podiu? *Optá se a čeká na její odpověď s rukou nataženou.*
*Oprie sa chrbtom o stenu a sedí tam ako biela hromádka nešťastia. Len sa zamračí na obchádzajúce topánky (MADIE A DRAGOS) a je rád, že im neogrcal nohy. Chvíľu dýcha ale to tiež nie je nič také extra keď všade je teplo, smrad z piva a zo spotených ľudí. Napne ho, natočí sa trochu bokom a vyvracia sa. Nemá vlastne už ani príliš čo vracať, tak len z neho chvíľu ide žlč. Keď to rozdýcha tak sa narovná, utrie si pusu do rukáva a takmer bojovo sa pozrie na ten dav nôh ako tancujú. Príliš si nevšíma, že je nejaké vyhlasovanie kostýmov, skôr sa v tom relatívnom kľude keď ľudia toľko netancujú snaží nájsť bosé TANOIOVE nohy. Príliš mu to nejde ale keď nadobudne dojem, že zahliadol niečo ryšavé tak sa začne súkať na nohy. Rýchlo si to rozmyslí a znova klesne na zem a tak zvolí potupujúcu cestu. Plazenie. Ak sa postaví bez pomoci tak asi omdlie, takže sa po štyroch prediera medzi vyliatym pivom, stratenými topánkami a šperkami a ľuďmi. Nadáva ako pohan keď sa tak prediera kým sa konečne dostane k chlpatej bosej nohe. Pozrie hore.* /Hej... vyzerá to ako líška./ *Tak ho čapne za členok.* TAN?
*Chvíli si Roberta starostlivě prohlížel, než se uklidnil a znovu využil jeho rameno jako polštář, když už si ničeho zvláštního na čaroději nevšiml. Vesměs mlčky ho pak poslouchal, občas jej případně, když cítil, že může, přerušil. Pohledem pak zkoumal víceméně většinu z toho času box, občas se podíval na Sashu a nakonec pozornost věnoval nespočetkrát i samotnému čaroději. Nicméně po nějaké té chvíli mu téma jejich konverzace začalo být dosti nepříjemné, nekomfortní..podobně jako předtím ty pohledy u baru.* Jo, to by mu bylo podobné. *Vypadlo z něj při zmínce Walterovy schopnosti poštvat proti sobě zrovna ty nejvíc nebezpečné lidi, co jen může. Už tak se mu povedlo znepřálit jeho bývalý klan, minimálně. Čert ví, koho ještě, nebyl přeci jen na světě krátkou chvíli.* Ne, ne..*Uchechtl se zlehka.* V tomto ohledu má kreativita padá..žádné specifické přání nemám. *Dopověděl zrovna ve správnou chvíli. Hned na to se totiž začalo vyhlašování masek. Tay pouze, ostatně jako Sasha, pohlédl směrem ven z boxu, načež pokrčil rameny. Moc jej to nezajímalo. Popravdě mu ta soutěž i vypadla z hlavy.*
*Při jeho slovech se jen zamračila, ale hned na to na něj jen vyplázla jazyk, stejně jako on na ni.* Řekla jsem ti mlč, nebo tě umlčím sama. *Zazubila se a po chvíli se jí konečně podařilo rozepnout všechno co měla, včetně jeho kalhot.* Aleluja, konečně. *Zavrněla spokojeně.* Nemusíš, už to mám, a bez trhání, takže nahý nejdeš domů. *Políbila ho a pomohla mu stáhnout kalhoty, načež se na něj více natiskla.* Teď už zábava může začít. *Zašeptala.*
*Chris popravdě netušíl, co si od té halloweenské party slibovat. Tedy, kromě chlastu, pravděpodobně hromady podsvěťanů všech druhů a s trochou štěstí nějakého gigantického umělého pavouka na zdi. Ale s ohledem na to, že ho na party vytáhla Em, cítil, že by měl dojít. Koneckonců, potřeboval s někým probrat tu situaci s Cait. S civily nemohl, a nebyl si jistý, že by někdo jiný pochopil, čím si jako vlkodlak prochází. Možná mladý upír, jenže už když postával kousek od vchodu a dokončoval svou cigaretu, aby mohl dovnitř, pochopil, jak podcenil situaci, pokud šlo o upíří pach. Bylo to jako sedět v autobuse za někým s mimořádně silným parfémem, který je vše, jen ne příjemný a hlavou vám jde jen to, že byste dotyčného nejraději prohodili oknem, pokud by vám v tom nebránily morální zásady. Na ty se tedy soustředil. Típnul nedopalek a zařadil se do řady, když najednou zaznamenal známý pach, mnohem příjemnější a téměř instinktivně chňapl po ruce přicházejícího Willyho Wonky a pevně, přesto jemně ho stáhnul k sobě.* Nazdar Em. *Schválně ztlumil hlas, aby rozhovor pokudmožno proběhl opravdu jen mezi nimi.* Hádám dobře, že to, co je tu všude cejtit tak, že by se z toho jeden zadusil, je to, co si myslím..? *Optal se jí konverzačně, jakoby nic. Jeho silný makeup a čočky dávaly sotva tušit nějaký výraz, který se mu na tváři objevil.*
*Rovněž se rozesměje. Celá situace je koneckonců vtipná. CALŮV výraz ji naplňuje štěstím a jekousi netušenou vnitřní hrdostí nad tím, že její kostým skutečně přinesl takovou reakci, jakou přinesl, nejen u ostatních, ale i u pořadatelů.* Děkuji. *Září při úsměvu jako sluníčko a do nabízené ruky vloží tu svou.* Bude mi ctí. *Uculí se a společně vyrazí k pódiu.* Já moc děkuji, žes mě vytáhl na parket, abych mohla ukázat, co tahle křídla opravdu umí. *Usměje se a potáhne za jednu šňůrku, takže se její křídlo lehce otřese, jako by z něj smetávala jakési smítko. Tiše se tomu zasměje.*
*Bob se na mladého upíra podívá a povzdechne si.* Řekni mi Tayi. Když ti nejvíce ublížil, co sis přál? Co vyšlo z tvé bolavé mysli i srdce?* Zeptá se velice klidně a v jeho obličeji je výraz, který mývá jeho otec, když se rozhoduje nad trestu.* Tayi, sice se může zdát být tahle debata nepříjemná, ale ve světě stínů je smrt běžná. Jsem tu přes osm set let, znám jen deset dalších čarodějů, co jsou starší jak já. Jen osm je silnějších jak já. Další dva jsou na stejné úrovni. Pokud mě někdo naštve a to opravdu naštve, tak zmizí z dějin. To čeká i Waltera.* Řekne klidně a podívá se na Taye.* Hm, radši si tím nelam hlavu a nech to na mě a Dragosovi.* Usměje se na něj bylo vidět, jak přehodil do své běžné nálady, co má před Tayem.*
Ještě ne..budu v poho dej mi minutku..*Nat se probrala a koukla na pódium a na vítěze* Ach jo však naše kostým svou super! *Elaine se usmála a překřížila ruce* Ne dostatečně Nat..Hraběnka by také vyhrála ale mě to je celkem fuk..*Nat se usmála a protáhla se. Konečně dopila svůj drink a usmála se* Tohle byla sranda..Heh Dík že si šel se mnou..
*Remis e na ni díval, poslouchal ji a smál se. Když se jí to nakonec vyvedlo, tak se na ni spokojeně zadíval a políbil ji na tvář. Potom už mu zbývalo jen to si ji na sebe vysadit. Slastně zavrněl, načež si ji chytl za boky. pak se ale podíval kolem sebe a zamručel.* Ale no, trošku soukromí. *Zavrčel. Popadl svůj štít, který zaklínil o své stehno, popadl jednu Alessiinu ruku, kterou položil na vrch štítu.* Tak, a drž. *Pronesl k ní. Štít tak zakrýval jejich klíny a nikdo tak nemohl na první pohled poznat, že mají oba stažené kalhoty, až jen ze jejich pózy a z toho, že Remi donutil tlakem rukou na Alessině boku upírku k pohybu, se dalo poznat, že to co se tam děje asi nebude pro oči mladších účastníků.*
Andělé se přeceňují. *Broukne, zatímco se mu dobývá do kalhot. Lehce si s kusem látky pomůže telekinezí, aby se ani jeden nemusel svléct opravdu do naha, zároveň je ale nedráždila při aktu samotném látka a u sebe prostě rozepne telekinezí body, aby to nijak neprotahovala a dopřála jim uspokojení. V tom nejlepším se samozřejmě pak objeví reflektor a Maddie se krátce skloní Dragosovi k uchu aniž ustane v pohybu a tím si zakryje oči před ostrým světlem. Lehce jej kousne a směrem k záři reflektoru zvedne jeden prst na znamení "vydrž, teď něco dělám" a kousne Dragose do krku, aby mu pomohla se dokončit rychleji a sotva se tak stane, políbí ho na rty a se slovy "tak zase někdy" se zvedne a někde v mezičase, kdy má tělo v zákrytu se body zapne, ona si podá ještě korunu zpět do vlasů a ona se naprosto nevzrušeně předchozí činností a s výrazem hrdé dámy prostě vydá za mužem, který jí vyhlásil.*
*Dominic se na ni podívala jemně se usmál.* Ale nesmutni, to že tě nevybrali neznamená, že to byl špatný kostým., hele já upřímně o tom, že se bude výherní vybírat ani nevěděl. *Mrkl na ni a objal si ji. Pak kývl hlavou.* Není vůbec problém,. kdykoliv se zase bude něco takého jít, tak můžeš jít zase, rád tě budu mít po svém boku. *Usmál se a jemně se k ní přitulil.*
*Pomalu s ní jde až k podiu a rozhlíží se okolo, vlastně si pořádně kostýmů ostatních ani nevšímal, takže většinu uviděl až po průchodu mezi lidmi.* Nemáš vůbec za co, to já jsem rád, že jsi mi poskytla tanec. *Dodá a rozhlédne se okolo sebe jakoby někoho hledal, doopravdy hledal. Díval se jestli neuvidí jejich předchozí společníka TAYE, BOBA a SASHU. Dovedl jí až před podium, kde jí nabídl ruku aby se jí lépe vylezlo nahoru a odstoupil o pár kroků dozadu. Hledal další vyhlášené očima aby si prohlédl také jejich kostýmy.*
Nemáš vůbec zač. Snad nebyl poslední. *Mrkne na něj a s jeho pomocí se vyhoupne na pódium. Je mu vděčná za tu pomoc, byť to nedává najevo, noha ji pořád trochu bolí. Pak se k němu krátce skloní.* Mohla bych tě o něco poprosit? Sehnal bys nám něco k pití? Výběr nechám na tobě a peníze ti dám po vyhlášení. Jen mi po tom tanci trochu vyschlo. *Zazubí se a lehce mu stiskne ruku, než ji pustí a věnuje pozornost vyhlášení.*
*Z moci encatna byla konečně vysvobozena, jakmile se rozhodovalo o nejhezčím kostýmu této akce. Hudba utichla a s ní se Eshe přestala nakroucet jako had, který se snaží svést Evu v Ráji. Zůstala na baru stát ve spodním prádle, které bylo již tak kousek od toho, aby odhalilo všechny její poklady, a svůj pohled překvapeně upřela na oblečení pod sebou. Dav, který na ní hladově i s nenávisti koukal, se přesunul k pódiu, čímž dal Eshe možnost seskočit z baru a poklidně si sebrat všechny své věci. Ačkoli jí doteď nevadilo předvádět svou holou kůži, první stud a ponížení se dralo do jejího podvědomí. Nepamatovala si, co se stalo před tím, než na bar vůbec vylezla, ale po své první neblahé zkušenosti v Pandemoniu uznala, že opět okusila drogu smíchanou v jednom z jejích pití. Měla se cítit ohavně, s rudými tvářemi utéct, plakat, ale místo toho se slabě usmála. Život měla jen jeden, tak proč se za své činy stydět? Možná za to mohl alkohol, který z její krve zdaleka nezmizel, ale cítila se dobře. Plná sebevědomí. Přesto si své věci sebrala a šla se obléct a upravit na záchody pro dámy, kde si zapálila i jednu cigaretu.*
*Dragos se pouze ušklíbne na její slova a víc než ochotně ji pomůže s rozepnutím jejího kostýmu. Poté druhou rukou ve vlasech odtáhne její rty od svého krku a udělá tak prostor těm svým na jejím, kde ji kůži zkousne lehce, jakmile se začnou navzájem uspokojovat. Pobaveně se uchechtne, když při vyhlašování namíří reflektor na ně.* Měla by sis jít pro cenu, atraktivito.. *Rýpne si do ní, ale jeho držení nevypadalo, že by ji chtěl pustit. Teprve až když je po všem ji ještě dodatečně stiskne zadek a nechá odejít, načež na sebe zpátky naháže všechny věci a z boxu odejde. Jeho kroky míří kolem celé řady boxů, když z jednoho zaslechne rozhovor s jeho jménem. Pouze se o box opře rukou a zaměří se na všechny účastníky (Sashu, TAYLORA a ROBERTA).* To by měl.. *Nadhodí prvotně.* ROBERTE, mohl by jsi přestat znepokojovat Taylora, když Walter ještě ani do Ameriky nedorazil? *Otáže se ironicky a zvedne si masku, načež i zruší kouzlo, co mu propůjčoval prsten a usadí se k nim.* To, jak se o něj postaráme už není Taylorova věc.. *Dodá podmračeně.*
*Tiše se uchechtla.* Tady a soukromí? Lásko jsme v baru plném lidí, tady soukromí nehledej. *Zašeptala mu u ucha, do něhož jej nakonec lehce i kousla. Pak už jen spokojeně zavrněla, jednou rukou tedy držela štít a druhou si jej objala kolem krku, natiskla se na něj a s vášnivými polibky se dala po pohybu. Zprvu pomalými, protože jej ráda provokovala, ale pak už rychlejšími a náruživějšími, přece jen si to chtěli užít dostatečně oba dva.*
*Remi se jen pobaveně zasmál, z části jí musel dát za pravdu, ale na druhou stranu udělal teď něco pro to, aby alespon něco, co bylo jen a jen jeho, mělo být ostatním skryto. *Uculil se a pak se na ni koukl.* Přece nenechám nikoho jiného, aby mi tě okukoval, nebo snad, aby mi na tebe sahal, co si to o mě myslíš. *Vyplázl na ni jazyk. Potom si ji zlehka nadzvedl, aby do ni mohl přirážet i on, což si hodlal plně užít.* Jako neříkám, nejraději bych tě teď vzal a dotáhl domů, ale.. *Dál to nedořekl, jelikož se k nim přifařila jakási dvojice mladých slečen, které na Remiho i na Aless omylem vylily své pití. Pak se obě posadily vedle nich.* Ježkovy, my se omlouváme, utřu vám to! *Zahlásila jedna která se už už jala Remimu čistit rukávem jeho kostým.*
*Elaine si nemohla pomoc než se usmát a Rypnout si do dvojice* Tak se už polibte..Nebo tu budem až do příštího roku *Nat zrdula a kopla Elaine do kolene, která ji na oplátku vrátila pohlavkem* Takové věci neříkej! *Křikla Nat na Elaine a překřížila ruce. Elaine se zasmála a zakryla si ústa* Ty si dávej pozor na to abych to neřekla Dragosovi že si málem napadla dva civily za jednu noc..
*Jakmile Elaine promluvila, tak se Dominic okamžitě, instinktivně odtáhl.* Co-co? Ne, to ne Nat je moc milá holka, ale je to, já ji beru jako mladší sestru, prosímtě neblbni, to jako, to neee zaseee. *Zasmál se na ni Dominic, který nad tím nakonec mávl ruku a vzal si pití. Potom se podíval zpět na upírky.* Dojdu vám pro pití? Co si dáte? *Navrhl raději, aby od této konverzace utekl. Jak řekla Elaine, tak bral Nat jako svou mladší, malou ségru, a to bylo asi tak vše. Měl ji rád, ale ne tak jak si starší upírka myslela.*
GID: *Nad její otázkou se tajemně uculí a navede ji do otočky, která je na tuto hudbu naprosto nevhodná, ale on upřímně DJ úplně nevnímá.* To nepotřebuješ vědět, dokud ti chybím. *A ani on to neví, protože to nadhodil spíše s humorem. Při její následující nabídce se na chvilku zamyslí a přestane si hrát s necinkajícími penízky.* Pokud by ti to nevadilo, tak bych možná raději šel. Ale jestli se tu bavíš, tak se třeba vrátí tvůj odehnaný kamarád, až odejdu. Nechci tě tahat pryč. *Pokrčí rameny, ale je vidět, že je v tomto prostředí nesvůj, takže už to určitě dlouho nevydrží. Kdyby mu rovnou odsouhlasila odchod, tak se mu viditelně uleví, jinak si dá ještě jeden drink dle Trissina výběru a pokusí se to nějak zvládnout. V tom začnou vyvolávat výherce kostýmové soutěže, a tak Gideon následuje reflektory a spatří KIM s roztaženými křídli a MADDIE, která reflektor odmávne.* /Páni, oukej./ *Uchechtne se a podívá se na Triss, jak na takové výherce zareaguje. Gideonovi nejde si nepředstavit jaké by to bylo, kdyby takhle zachytili je dva, ale rychle tu představu zadupe.*
*Když zaznamenal povzdech, věnoval mu znovu pohled, možná lehce nechápavější než předtím. Nicméně nad čarodějovou otázkou se zamyslel. Jeho odpověď se však mohla jevit jako očekávatelná, většina obětí podobných zvěrstev, reagovala vesměs stejně. Nebo si minimálně myslel, že si podobné přání přáli taky.* Ať si někdy okusí vlastní medicínu? *Vypadlo z něj. Vyřkl to dosti nejistým hlasem. Měl aspoň za to, že si tehdy přál přesně to, co nyní vyslovil. Následný Robertův monolog pak znovu poslouchal, zatímco byl ticho jako myška. Pouze přikyvoval na jeho slova, pokud vůbec něco. Dost jej udivovalo s jakým klidem o tom zvládal čaroděj mluvit. To jej ovšem fascinovalo u mnohých z těch, co znal. Nicméně jakmile zpozoroval dalšího muže (DRAGOSE), věnoval mu pohled. Od ROBERTA se ovšem neodtáhl, a to ani tehdy, kdy zjistil, kdo vlastně byl ten muž zač. Pouze kývl na pozdrav, stejně jako Sasha.* Ani netoužím po tom, to vědět. *Dodal ještě.*
Samozřejmě. *Pokýval hlavou a pomalu přešel přes parket kolem lidí, které v životě neviděl a znovu už asi ani neuvidí. Procházel kolem poměrně přeplněného baru a musel dojít skoro až na konec aby našel poměrně prázdnější místo, objednal nějaký barevný drink KIM a sobě whiskey, všiml si boxů vedle a tak si řekl, že si tam může sednout a popřípadě napsat svému pánovi o některých zjištěních, jenže jak zaslechl jméno Walker od DRAGOSE, tak ztuhl a zaplul do vedlejšího boxu. Došlo mu že s tím mužem, co tam je a kterého nezná byl nejspíše BOB a TAY. Proto jej to zaujalo ještě víc, drinky nechal položené na stole a schválně se zaposlouchal co uslyší dalšího.*
Jo vem mi asi pivo! Dík! *Nat se zamračila na Elaine ale ta udržela vážný výraz. Pak se Elaine koukla na Dominica a požádala ho o Víno s krví. Natalie byla naštvaná na Elaine za [link src="to.co"] řekla a když Dominic odešel Nat se pustila do Elaine* Jsi normální? Proč si to řekla? Co si teď bude myslet!? To si fakt poslala Elaine! *Elaine se nadechla a pustila se na Nat* Jen jsem si do vás rypla neber to tak vážně..
*Když se pak Dominic vrátil s objednávkou, usmál se na obě. Položil před každou ještě pivo s krví a pak se zamkyslel.* No, přemýšlím, hraješ počítačové hry? Stáhl jsme si teď tu nejnovější verzi Ratcheta a Clanka, ale ještě jsme to nehrál, zahrajeme spolu? *Nabídl se.* Tak nějak hledám partaka na hry pro dva, a pokud hraješ, tak to bude moc fajn. *Uculil se o ucha k uchu, chtěl tak nějak zakecat to, co se před chvilkou vyslovilo.*
*Niekam sa vytratil a sám nedokázal istý čas vôbec nájsť cestu od steny, pozdĺž ktorej sa spustil dolu na zem a vložil si tvár do dlaní, dýchajúc a mysliac na Lóniho a na to, že by sa teraz chcel zabaliť do deky s čajom a uvoľniť si svaly, ktoré má bolestivo stiahnuté, rovnako zatnutú sánku tak bolestivo, až mu do uší prechádza zvuk lámajúcej sa kosti, aj keď je to len vokálna halucinácia, pôsobiaca však na jeho aj tak vizuálne pokrútené podnety iba nepríjemne a hrozivo.* /Nie je to reálne. A je to iba bad trip. Na párty to nikdy nie je moc dobrý nápad./ *Hovorí si v hlave, aby sa upokojil a pomaly sa dvihne, spomenúc si, že na záchodoch nechal THIERRIHO aj so zaschnutou krvou a síce sa cíti unavený, ihneď sa aj tým smerom vyberie, pretože akosi vie, odkiaľ prišiel, než sa zošúchol na zem.* THIERRI? *Ozve sa potichu, keď rozvalí dvere na záchod a miestnosť sa pred ním natiahne do dlhej chodby a znova sa splasne až k jeho nosu a cíti, ako sa mu chce z toho pohľadu zvracať. Chce sa napiť vody z umývadla, ale ak vstúpi, hodí na zem žlč a vodu zo svojho žalúdka.* /Mal som sa najesť./ *Pomyslí si, keď sa rýchlo vzdiali a cíti sa, akoby srdce v jeho hrudi vážilo tonu a ťahalo ho k zemi a akoby mu supy vytrhávali kusy mäsa z tela, len aby mohol v strede parketu vo vodopádoch vykrvácať a všetky osoby by sa vykúpali v jeho zvyškoch, hnijúcich rýchlosťou, ktorú ešte nevidel, a zo zeme by vyrástol iba ľuľkovec zlomocný. Preto sa iba plahočí, snaží sa vyhýbať výjavom a svetlám, iritujúcim jeho vnútorné rozpoloženie a iba stále opakuje THIERRIHO meno. Až vtedy si všimne, ako nejaký týpek kričí na niekoho na zemi a trhá svojou nohou, pokrytou chlpatými nohavicami.* Hej. Pardon. Nie je mu dobre. *Vysvetlí hneď smerom k neznámemu a pomaly začne dvíhať chlapca znova na nohy, keď ho chytí rukami pod pazuchu a samému sa mu krúti miestnosť tak, že keď vidí zvratky na zemi vedľa, skoro akoby stokrát viac cítil ten nechutný smrad.* Poď. *Prenesie k THIERRIMU a aby ho povzbudil, usmeje sa, aj keď sa sám cíti ako h-vno na podrážke.*
KEĎ UŽ SÚ NA PÓDIU KIM, BARBIE A MADDIE TAK MODERÁTOR ZNOVA ZAČNE ROZPRÁVAŤ. " KTORÁ Z TÝCHTO KRÁSOK MÁ NAJLEPŠÍ KOSTÝM?! O TOM ROZHODNETE VY!! JE TO TENTO KRÁSNY ANJEL?" DÁ RUKU NAD KIM A ÚČASTNÍCI ZAČNÚ KRIČAŤ, PÍSKAŤ a TLIESKAŤ.
*Mohl by se mu hodiny dívat do očí, další hodiny na zbytek tváře, další hodiny na tělo. Jenže ty hodiny nemá a vzadu v hlavě mu pořád bliká nepříjemně alarm.* /Oni ho zabijí. Jakmile zjistí, že k tobě patří, tak ho zabijí. Nebo hůř- Každý tvůj nepřítel ho může zneužít proti tobě. I když tu ten nepřítel není, může to mít špehy. I když tu špehy nemá teď, může podplatit nyní nezávislé osoby. Je tu hromada podsvěťanů s nadměrně dobrým čichem. Upíři, vlkodlaci, všechno může cítit Jasona z Jacka a Jacka z Jasona./ *Alarm běží o sto šest a pře se o pozornost s Jasonovým nekonečným chtíčem. Podívá se na něj, rozvaleného a zranitelného na krabici a ví, že teď nepřestane. Nemůže to v sobě držet, když cítí Jackovy ruce na svém těle a tvář se mu stáhne zadržovaným zasténáním. Ve chvíli, kdy se k tomu přidají polibky, král víl už doslova šílí. Mozek se mu pere mezi tím teď Jacka popadnout a jít ho na záchody drhnout mýdlem, aby z něj smyl svou vůni a tím, aby z něj vymiloval duši. Pro Jacka možná dlouhodobě bohužel vyhraje varianta b.* Ty. *Odpoví mu konečně drsným hlasem, v rychlosti si nasliní prsty a jeden po druhém je přidává do Jacka. Je to už nějaký ten pátek, co spolu byli, tak mu nechce ublížit, ale viditelně spěchá.*
*Podívá se na něj a usměje se.* Dobrá.* Řekne, protože víc ho znepokojovat. Když se objeví DRAGOS, tak se na něj s klidem a se zuby stále trochu od Tayovi krve, zazubí.* Je lepší být připraven než být v šoku.* Poví mu a pak je rád, že zruší iluzi, protože z toho lehce bolí hlava.* Jistě, ale co kdyby měl specifické přání, berme to jako dárek k Vánocům, Dragosi.* Řekne s klidným úsměvem. Pak se podívá ven. Slyší, že se ztlumila hudba, takže by je mohl někdo slyšet.* Kan jeg teste effekten av nye planter på den? Jeg har også en potion. Det kalles kjærlighetsdrikken. Men det er kjærlighet så sterk at den dreper.* Promluví norsky a v hlase je poznat, že jde o jeho rodný jazyk. Pak se pousměje.* Noen lytter kanskje, spesielt hvis Walter har ører her også. Det vil være fint å finne dem og gradvis kutte dem av.* Prohlásí s úsměvem a trochu tím naznačí, že první věta byla na odvedení pozornosti případných posluchačů, co by mu rozumněli a aby mu mohli rozumnět i ostatní, tak mluví současnou norštinou.*
*Kim se dojatě pousměje, udělá krok dobředu, ještě jednou udělá pukrle a roztáhne svá křídla, dává přitom pozor, aby nikoho netrefila. Když se jí to bezpečně podaří, opět je stáhne a couvne na své místo, nechávajíc prostor oběma spolufinalistkám. Barbie neměla špatný kostým, ale kostým medůzy byl podle ní hodně podařený.*
*Nad jeho slovy se jen usmívala.* Ani nevíš jak je úžasné to od tebe slyšet mi amore. *Zavrněla a políbila ho.* Tak stejně to mám i jí, abys věděl, jsi jen můj a nikdo na tebe nebude koukat ani sahat. *Jazykem mu přešla po krku a lehce jej i kousla, načež se pak lehce odtáhla, pohlédla mu do očí a chtěla ho políbit, když se tam najednou někdo objevil a ještě je polil. Aless jen tiše zavrčela a když viděla, že si dokonce sedají, zavrčela hlasitěji. Když se ta jedna dala k čištění Remiho rukávu, upírka jí chytla za ruku a odstrčila jí.* Nesahej na něj, pokud nechceš přijít o ruku. *Zavrčela a v očích se jí zablesklo, načež se jí vysunuly špičáky.* A teď obě táhněte k čertu. HNED! *Zavrčela výhružně. Všichni už byli na mol a navíc v maskách, takže to, že se proměnila obě braly jakože je to součást kostýmu a tak to nijak ani nekomentovaly, ale jakmile Aless zvýšila hlas, obě se postavily k odchodu.*
DAV KRIČÍ A SKANDUJE! MODERÁTOR TAKTO POKRAČUJE AJ NA BARBIE, KTORÁ SA TIEŽ POOTÁČA A ZAVRTÍ PRED DAVOM. NAKONIEC EŠTE PREJDE K MADDIE, ABY SA PREDVIEDLA A ZOŽALA TIEŽ OVÁCIE.
*Remi se na to díval, a nebyl by to Remi, aby se v té situaci prostě a jednoduše nezačal smát. Prostě se začal tlemit jako pako, a aby taky ne.* Hele, dobře dobře, moc je nevyděs. *Zasmála se. To si ale už jedna civilka ale sedla zpátky a podívala se na Aless. Doslova jí strčila hlavu přímo k její.* Páni, to jsou cool špičáky, kdes je sehnala?? *Chtěla se zeptat, ale to už svůj pohled sklopila dolů, tam, kam neměla. Ihned na to se pak překvapeně postavila.* Voni píchaj!! Ty vole Mandy, voni píchaj!! *Začala ječet po své kamarádce. To už Remi nevydržel a vypukl ve smích. Byl to prostě mamlas, co k tomu mohl kdo říct.*
*Emerie se dozvěděla o té párty docela nedávno a ten kostým co měla na sobě vyloženě sesbírala během dvou dní po trift shopech. Nechtěla něco klasickéhé zak zvolila Willyho Wonku. Sice byl na sreuhý den úpněk a ona jej začínaal cítit, ale potřebovala vypadnout ven. Hlavně s někým kdo byl vlkodlak. Protože po tom co se stalo s Kim nechtěla moc riskotvat. Proto napsala Chrisovi, jehož číslo konečně získala. Kontaktovala ho a když se domluvili že se sejdou před Pandemoniem. Jenžej en co přijde tak so začne ,ačkat ruku. Cíto pach upírů a neslutečně jí to...štve. Že by nejraději bouchla do stěny. Ale to ji už osloví Chris.* Čau a ano hádáš dobře jsou to upíři. *Odpoví v rychlosti a jde vidět její znechucený výraz.* Jsou to mrtvoly...*Mykne rameny a mačká hůl od svého kostýmu.* Jestli chceš jít jinam... *Navrhne.*
*Zarazí sa.* /Ten chlap nevyzerá ako TANOIA./ *Trochu strnie keď naňho ten človek začne kričať a trhať s nohou. Thierrimu nepríde, že by robil niečo zlé, že by si zaslúžil takéto zaobchádzanie. Ešte keď naňho vreští tak vysokým hlasom, tak sa naňho Thierri trochu zahľadí...* /Buď je to chlap alebo ženská so strniskom.../ *Cíti, že ho dakto chytá a dvíha hore a keď sa mu podarí vykrútiť hlavu... v tom už je ako mistr... tak uvidí TANOIU. Pomôže mu so svojou váhou a nejako sa dostane nohy. A potom, za poriadnej dávky opierania sa o TANOIU ho poodstrká von z davu.* Bol to chlap alebo žena? A kam si zmizol? Ideme von, už tu nechcem byť ani minútu. *Lamentuje o 106.*
Rachet a Clank? Co to je? Nikdy jsem o tom neslyšela..ale zkusím to s tebou! *Usmála se a upila trošku piva a koukla kolem sebe. Nat se podívala na mobil a usmála se* Hej Elaine můžeš nás vyfotit? *Podala Elaine mobil a přitáhla Dominica k sobě. Usmála se na kameru a když Dominic schválil, Elaine je vyfotila* Gratuluji nic tam není..Blbče
Budu klidně jejích noční můra, když to bude třeba. *Zavrčela upírka a když se jedna z těch holek daly k tomu, aby snad zkoumala její špičáky, jen znova zavrčela a měla co dělat, aby jí nekousla.* Řekla jsem, abys na nikoho nesahala, čemu kurva nerozumíš! *Vycenila na ni zuby a tiše zavrčela, pak koukla na Remiho.* Ty moc teda nepomáháš. *Povzdechla si a když ta jedna začala křičet, to co křičela. To už na Aless bylo moc. Vstala, natáhla si kalhoty a štít, co držela dala Remimu na klín, přece jen on byl ještě nahý a otočila se k tě dvěma. Popadla je za vlasy a obě tahala z boxu pryč někde na parket.*
*Nakrčí nos a z hrdla se mu vydere tlumené zavrčení.* Koukám, že jsem trochu podcenil situaci… Je to jak dojet k blbýmu případu… Jen tak stokrát horší. Škoda, třeba příště. *Ušklíbne se a koukne po Em. Změna místa možná není tak špatný nápad.* Máš nějakej návrh, nebo prostě budeme hledat místo s menší koncentrací neživejch na metr čtvereční? *Pak hlas opět trochu ztlumí.* Pokudmožno něco, kde můžem mluvit otevřeně. Potřebuju s tebou probrat něco… Vlčího. A nemůžu to hodinu obkecávat, jak když jsem se prvně bavil s Cait. *Pak očima přelétne její kostým.* Škoda toho, že ten kostým nemohlo docenit víc lidí. Vidět tě takhle je rozhodně zážitek. *Zazubí se, ale je to jasný kompliment.*
*Remi sledoval to, co se dělo a jakmile spatřil, že Aless obě dívky odtáhla pryč, tak se na ně ještě jen omluvně podíval. pak se rozhlédl kolem sebe, a jaké pro něj bylo překvapení, když spatřil v dálce baru, na místě, které bylo osvícené a vyvýšené, polo tyč. Remi vykulil oči.* No ale koukněme se na to. *Zavrněl spokojeně, načež se zvedl. Ale en jen tak. Svůj svršek kostýmu ze sebe táhl, zapl si kalhoty, do ruky si vzal štít kapitána Ameriky a zamířil mezi lidmi k tyči. Jakmile tam došel, tak ihned vyskočil na stupínek, načež se postavil čelem k tanečniici.* Hele dámo, teď mi uhni, pokud mi doletí nějaký prachy, všechny jsou tvoje. *Mrkl na ni, než ji doslova shodil mezi lidi. Když se ujistil, že ji chytli, tak se uculil. Hned na to se chytl oběma rukama tyče a začal předvádět své kreace, ze kterých bylo poznat, že u tyče nebyl poprvé.* JEN POJĎTE BLÍŽ DÁMY A PÁNOVÉ! JEN POJĎTĚ!!! *křikl mladý fér, točíc se kolem tyče jako prvotřídní polo tanečnice, zatímco se kolem sebe mával kapiitánským štítem.*
Tak jo, já se budu moc těšit. *Zaculil se, a když pak řekla Nat, že by chtěla vyfotit, zasmál se.* Nat, už máš dost. Víš, že na tý fotce by byly max tak vidět tyhle hezký sedačky boxu, je ti to jasné? * zasmál se a pak se na dívku opět koukl.* Už dneska nepij, ano? Máš dost, co kdybychom pomalu končili? *Mrkl na ni, ted už proto, že se bál.* Bude ti zle, dej si na to pozor. *Pronesl, obezřetně. Potom ji vzal kolem ramena přitáhl do náruče.* Hele stejně ještě mám nějakou práci, fakt nechceš jít? vždyť už jsi na odpiiis skoro! *Houkl a zasmál se.*
*Jen co obě nechala někde na parketu, rozhodla se vrátit zpátky, ale jakmile viděla box prázdný, jen nechápavě koukala kole sebe, kde jí Remi zmizel, už ho chtěla jít hledat, když najednou zaslechla jeho hlas a otočila se. V tu chvíli přemýšlela jestli vůbec dobře vidí. Musela si i promnout oči, jestli se jí to nezdá nebo jestli to nemá z alkoholu, ale když stále viděla polonahého Remiho u tyče, tak nejdříve jen tiše zanadávala, pak si povzdechla a nakonec schovala tvář do dlaní, načež se odebrala k baru k Lee, kde si poručila hned celou láhev whisky, když jí pak barman před ni postavil, z boční kapsy si vzala placatku s krví a celou jí do láhve nalila, načež se pořádně napila.* Pane bože, to snad není možné. Já ho asi zabiju. *Pronesla si spíše pro sebe a znova se z láhve pořádně napila.*
*Remi si prostě tancoval, do rytmu hudby., zatím ještě nechával všechny ostatní části kostýmu- nebyl zase tak opilý na to, aby si dál něco svlékal. To by u sebe musel mít lepší rudnu, nebo alespoň pořádnou, férskou medovinu. Pro teď se jen vlnil, tančil, sem tam na tyč vyskočil, aby se zatočil a během toho všeho se vesele smála nebo sem tam i zpíval texty písní, pokud hudba sem tam nějaký text měla. Pak se ale rozhlédl, a jakmile spatřil Aless u baru, tak ji rozjařile a vesele zamával.*
*Nat si všimla tančícího REMIHO, ukázala na něj a začala se smát* Koukej na to! To není možný! *Když se oba nedávali pozor zmizela z boxu a šla k REMIMU, vylezla na stupínek a přidala se k němu. Elaine si všimla že Nat je pryč a podívala se na pódium* Do prdele..NATALIE MCCOY! DOLŮ A HNED!!*zakřičela na Natalie která tancovala u tyče*
*Je mu ťažko, nie to ešte dvíhať druhé telo na nohy, aj keď po chvíli aj ucíti, že mu chlapec so svojou váhou aj pomáha. Sťažka vydýchne a uchechtne sa bez daného dôvodu, pretože mu je z tohto večera naozaj vtipne. Keď si aj všimne, že sa niekde na pulte vyhlasuje akási kráľovná večera alebo čo, je smutný, že nemohol aj on byť kráľovnou večera a ukázať svoj krásny kostým, ktorý je teraz už postupaný, špinavý, zakrvavený a už ani nevie, od koho krvi, mokrý od piva a vody. Keby však vyliezol na pódium, zrejme si sa pozvracal a chcel by sa podrezať s tým, ako by sa mu krútilo v hlave ešte viac, než sa už krúti teraz s farbami a čiernotou všade naokolo a tváre ľudí vyzerajú, akoby mali všetci cez hlavy natiahnuté biele plátno a nemohli rozprávať, iba sa trmácať niekam bezcieľne do priepasti, ktorá sa otvára v strede tanečného parketu. Radšej ide rýchlo tam, kam ide THIERRI, ak to vôbec je on, možno sa s ním iba pohráva jeho hlava už nadobro. No nechce tam ostávať dlho, iba sa hrozne smeje, skôr zo zúfalstva a od hladu, ale zároveň mu prišlo priveľmi vtipne a keď vybehnú von, prehne sa v páse a rozosmeje sa na celé okolie, až niekoľko osôb okolo podivne pozoruje ich obe postavy s nadvihnutým obočím.* Na tom nezáleží, ale… *Začne hovoriť a musí sa poriadne nadýchnuť, otrieť si oči a pozrieť na THIERRIHO, ktorého stále pridržiava.* Zlý trip. A bude to ešte dlho. Takže na mňa dávaj, prosím, pozor, aby som neskočil niekam z mosta alebo pod metro. *Podotkne upozorňujúco a jeho tvár je žiarivá od smiechu, aj keď má pocit, že vzduch okolo neho sa ho snaží stlačiť do najmenšej guľky, akoby ho pritláčala topánka k betónu.* Falafel? *Opýta sa nádejne, aj keď vie, že si nedá, no THIERRI s jeho naštvanou tvárou, znova pred chvíľou fungujúci ako mop, takže povytieral podlahu Pandemonia, vyzerá, že by to naozaj už potreboval.*
*Lea to také sledovala, pak se jen naklonila k Aless.* Hele nemám ta pro něj dojít a něčím ho praštit po hlavě, aby se uklidnil? *Pronesla a jen se ušklíbla, načež se na ni Aless podívala.* Ne to je dobré. *Pousmála se a když viděla mávajícího Remiho, jen mu kývla a znova se pořádně napila, načež pak jen sledovala jak se k němu přidala i mladá dívka (NATALIE).* Bože já ho vážně zabiju. *Sledovala to a přemýšlela co má vlastně dělat, jestli zůstat a opít se nebo ho jít stáhnout dolů.*
*Remi to vše sledoval, a když k němu přiskočila i další holčina, tak se uculil. Bez okolků ji vzal za boky a teď se s ní vrtěl i on. Mezitím se podíval na Aless a usmál se na ni přes celý bar, pro něj to bylo gesto toho typu, aby se nebála nic, přeci jen, pamatoval si její žárlivý výstup.* Hele jako tancuješ hezky, ale asi tě někdo hlídá a tohle je teď můj spot. *Mrkl na upírku (NAT) a než by se nadála, tak ji shodil dolů, a když si všiml, že ji kdosi zachytil do náruče (DOMINIC), tak se nad tím spokojeně usmál. Pak se nic už nenadál a tančil dál.*
*Ani Emerie není nadšená z toho faktu kolik mertolu tu cítí.* Rozumím není to... příjemný. Navíc je zítra úplněk nejspíš o to víc nás to dráždí. *Nakrčí nos a pak přikývne. Pár míst by se našlo.* Nejmíň mrtvol na metr čtvereční bude nejspíš v Preatoru. Můžeme jít tam. V kanclu si schovávám whiskey a dva pohárky. *Navrhne A pak se na něj koukne.* No... tak předpokládám že ten preator teda. tak můžem probírat takové záležitosti jak chce jak dlouho chcem. Tak pojď. Zavolám nám Uber. *Vytáhne telefon a začne obejdnávat uber.* Nevadí, třeba příště. *Mrkne na něj a jakmile k nim přijede uber tak do něj nasedne a nechá nasednout i Chrise a pak ojdedou k Preatoru.*
*Dominic, jakmile si všiml, že Natlia se vydala k ty či okamžitě vyběhl vpřed. Doběhl právě včas.* Nat, ty blázne, pojď dolů! *Houkl na ni. A ještě že tam stál, protože za chvilku už mu mladá upírka letěla přímo na hlavu. Popadl jí do náruče, a jakmile se podíval, že je Elaine následuje, tak ej tahal pryč.* Hele, uber trochu, tyč už je trochu moc. *Pronesl, chtěl káravě, ale musel se smát.*
Jo, hádám, že to s tím má taky co dělat. *Uchechtne se nad jejím výrazem. Oba vypadali jako otrávení psi.* Neříkalas, že pomáháte i mladým upírům? *Nadhodí, ale pak nad tím mávne rukou. Pořád lepší jeden dva než tahle koncentrace. Nad její nabidkou se pousměje a přikývne.* To zní jako lepší plán. Taky by tam nemuselo být tolik uší. *Společně s Em vyrazí k Uberu, který jim zavolala a přitom přemýšlí. Nejspíš se bude muset otevřít víc, než měl v plánu a to zrovna před Em, se kterou se taky sotva znal, ale uvědomuje si, že potřebuje pomoc a jiná cesta možná nebude. Společně s ní nasedne do Uberu a zamíří směrem k Praetoru.* *PŘESUN*
*Celé to pozorovala, mezitím stihla vypít snad víc jak půlku whisky s krví, což na ni už šlo docela poznat. Vrazila jí Lee do ruky a koukla na ni.* Možná jsem blázen, ale beru si blázna za manžela, tak je to asi jedno ne, navíc je to party. *Pokrčila rameny a vydala se směrem, kde tančil Remi. Prodrala se davem a když došla k němu, vyskočila nahoru.* Nejsi jediný, kdo s tím umí puso. *Mrkla na něj, chytla se tyče a začala kolem ní tančit, vlnit se do rytmu hudby. Odvázaná na to byla už dost, přece jen vypila taky víc jak dost.*
*To už se u Remiho objevila jeho nastávající. Popravdě byl tak zabraný do svého tance, že si ji ani nevšiml. Ale v momentě, když se u něj objevila, už věděl jasně. Koukl se na ni a obdivně hvízdl, než se pak postavil bokem. Nechal Aless tančit jak jen se jí chtělo, zatímco vytáhl peněženku a bankovky, které po ní následně začal házet.* Jo, jo jo, ukaž seee!! *Křikl po ní. Stejně, jak řekl, a slíbil, chtěl udělat, všechny prachy, které by sem teď padly a to i pod něj chtěl dát slečně, kterou poprvé tak hrubě odstrčil do davu a které tyč patřila.*
*Zatímco pozoruje vyhlášení, její pozornost se na moment odkloní k REMIMU a ALESS a musí potlačit smích. Ti dva byli fakt střelení. Na tu svatbu se začínala těšit čím dál víc. Pokud se dokázali takhle odvázat na Halloweenské party, co teprve na svatbě? Pohledem přelétla bar, zda někde nezahlédne CALA, ale když ho nemohla najít, předpokládala, že se buď zapovídal s původní společností, nebo s někým jiným. Pak si ho najde.*
Ta p** mě shodila dolů! Pusť mě na něj! *Elaine pomohla Dominicovi odnést Nat pryč. Nat se vzdala a usmála se opile* A dost..musí jít než se strapní víc..Zavolej taxík a jedem k tobě..Dragosovi to pak vysvětlím..*Elaine jí posadila k baru než Zavolala taxi. Nat sebrala poslední síly a vylezla na bar totálně na sračky. Začala zpívat písničku co hrála v baru*
*Dominic kývl na souhlas. Poté ihned tedy zavolal taxi, jak bylo řečeno, a když se tak stalo, vrátil se zase zpět za Nat. Hned na to ale spatřil, že jí nevidí, alespoň ne místě, kde seděla. pro teď ale nakonec zvedl hlavu a zadíval se na ni.* Nat...ne, to asi nemá cenu. *Povzdechl si sám pro sebe. Viděl, jak hezky se bavila, i když byla asi uplně na mol, ale nechtěl jí to teď kazit. proto stál jen pod barem, připraven jí chytit, kdyby náhodou padala.*
*Elaine se vzdala a stáhla Nat dolů z baru, vytahla jí ven* Už toho mám dost Natalie..Jdeme *Nat šla Vem s ní ven ale Nat z těch všech drinků se udělalo špatně a zaběhla k nejbližšímu koši a nechalato všechno Ven* Lepší Nat? *Nat přikývla a sedla si na chvilku*
*Vše se seběhlo tak rychle, najednou byli venku před barem a Dom se díval na ty dvě.* vezmeš jí tam? Já možná ještě zůstanu a pak půjdu domů, přeci jen, nechci lézt Dumortu, zase si nejsem jist, jestli tam mám co dělat. *Osvětlil Elaine a pak se vzdal za Nat. Zlehkla ji pohladil po zádech a když se pak nadzvedl, tak se na ni lehce smutně koukl, ale i tak se pokusil o úsměv.* Bude tě bolet pěkně hlava. Ale hele, pokud to vyjde, tak tě co nejdřív zase rád uvidím. Tohle jsem si s tebou zatraceně užil.* Usmál se na ni.*
*Chýba mu. Nikdy v žiadnom vzťahu nebol typ, ktorý by chcel byť s partnerom alebo partnerkou 24/7. Vlastne mu vyhovovalo keď sa stretli raz, dvakrát do týždňa. S Jasonom... chvíle bez neho mu prídu ako muka. Keď je bez neho tak sa radšej zašije do práce, aby nemusel myslieť na to, že je sám. Keď je s ním... tak si ho snaží užiť do sýtosti. Aj keď Jasona sa asi nenasýti nikdy. Perami a jazykom ochutnáva jeho pokožku. Napadne mu či to nie je tým, že je Fér. Príde mu sladšia, exotickejšia. Trochu ho hryzne tesne nad bradavkou, Keď naňho prehovorí tak tak nadvihne zrak... a akurát sa mu naskytne pohľad ako si sliní prsty. Už len z toho pohľadu sa skoro spraví. Čisto automaticky a vlastne, aby to bolo pohodlné im obom, sa nakloní dozadu a trochu sa posunie na škatuli smerom k Jasonovi. Prudko sa nadýchne keď si ho začne pripravovať. Je to už nejaká doba. Jednou rukou sa drží, aby nespadol a druhou chytí Jasona za šiju, a pritiahne si k bozku. Bolí to, to nepopiera ale je vzrušený takmer až za hranicu nejakej racionality. Zavzdychá.*
*Maddie se davu ukloní a věnuje jim jeden z usměvů, dokonce jim ukáže svůj kostým a sotva bylo rozhodnuto, podle rozhodnutí se uklonila nebo odešla, aby mohla přejít k baru a dát si nějaký dobrý, kvalitní drink dle své chuti.*
MODERÁTOR POZRIE EŠTE CHVÍĽU BURCUJE DAV KÝM SA ROZHODNE. "MYSLÍM, ŽE TO JE JASNÉ! NAŠOU VÍŤAZKOU JEEEE......" ROBÍ DRAMATICKÚ PAUZU. "BARBIE!!!" SLEČNA V BARBIE KOSTÝME SA ZAČNE RADOVAŤ. AJ KEĎ ČAS5 OBECENSTVA ASI TUŠÍ, ŽE TO NEBOL NEJAKÝ KOŠÉR VÝBER VÍŤAZA. "O CHVÍĽU BUDE EŠTE VYHLÁSENY PÁNSKY KOSTÝM, TAK SA ZATIAĽ BAVTE!" LEN ČO TO DOPOVIE TAK MODERÁTOR ZMIZNE S BARBIE NIEKAM DO ZÁKULISIA.
*Na toaletách se navlékla zpátky do kostýmu, který tentokrát nechala více rozepnutý, než když do Pandemonia přišla a do záchodu tipla ne jednu, ale rovnou čtyři cigarety. Strávila tedy celé vyhlášení mimo rozvášněný dav, kdy si poklidně kouřila, prohlížela se v zrcadle a prstem upravovala svůj make-up. Nakonec si načechrala vlasy, upravila výstřih a vyšla zpět do tmavého prostoru klubu. Mířila přímo k baru, kde si objednala set panáků a zatímco vyčkávala na svou objednávku, rozhlédla se kolem. Cítila na sobě pohledy několika návštěvníků a taky viděla některé, kteří se plazili po zemi, aby zachránili svou peněženku, kterou jim Eshe při svém vystoupení “vrátila”. Zároveň hledala Orion, která se vypařila jako pára nad hrncem, ale brzy odvrátila pohled zpátky na bar. Seděla vedle MADDIE a kdyby nespatřila kousek od ní svou rukavici, která jí zbývala k doplnění kostýmu, jejím směrem by se nepodívala. Beze slov se přes MADDIE natáhla, aby rukavici získala zpět a pouze se na ni ušklíbla, nehledě na to, že se jí bez dovolení dotkla, byť jen malinko.* *Barman brzy přinesl tácek s panáky, na který se Eshe s nafouknutými tvářemi podívala.* Nečekala jsem toho tolik, nedáš si? *Promluvila směrem k MADDIE, zatímco brala do ruky první skleničku a tu bez jakéhokoliv ´na zdraví´ či jiného přání u pití kopla do sebe.*
To je jen dobře.. Už to není tvou starostí.. *Odpoví Dragos TAYLOROVI a na ROBERTA se zamračí.* Už jsi dostal ode mě varování, Hellere.. Taylora do toho netahej.. Tohle je teď problém klanu a ne jeho. *Odvětí mu, načež pozvedne obočí nad norštinou. Ne že by ji neuměl, i když s ní nemluvil od doby, co se vyléčil z covidu.* Du vil skjære deg i ørene når jeg lar deg.. Ikke før.. *Pronese tvrdě k čarodějovi, načež přikývne.* Jeg er enig.. Bedre å gå tilbake til villaen og diskutere det der.. Taylor měl myslím pro dnešek zábavy dost, nemyslíš? *Otočí se s otázkou zpět na mladého upíra. Vyhlašování soutěže nevnímá, ale co jej zaujme je křik Elaine a ono jméno, co křičí. Rychle zaktivuje prsten, než se otočí k davům, aby mohl NATALIE zahlédnout.* To si ze mě dělá.. *Zavrčí si pro sebe a Taylorovi s Robertem, kteří jej můžou slšet, může dojít, že se Natalie nevyhne pozvání na kobereček hned na druhý den. Hned na to zahlédne i Remiho a Aless, takže si pro sebe zatne ruce v pěst. Nemůže se prozradit, ale zase ji nemůže nechat takhle vyvádět. Situaci nakonec za něj vyřeší Dominic a Elaine a když je Dragos vidí, že berou Natalie ven z klubu, tak se otočí na ROBERTA a TAYLORA.* Jdeme. *Přikáže jim, ještě na obličej nasadí masku a vydá se ven z klubu. Najde je všechny tři (Elaine, NATALIE, DOMINIC) pohledem a zamíří k nim.* Trochu jsme to přehnali, ne, mladá dámo? *Zaměří se káravě okamžitě na NATALIE.*
*Nadýchne sa keď sa sú už konečne vonku. Aj keď teda vzduch v New Yorku je podobne odporný ako na tých záchodoch.* Fuj aj tu je smrad. *Zachytí pohľadom, že kus od nich nejaké dievča vygrciava obsah svojho žalúdka do koša (NATALIE). Potom ale pozrie na TANOIU, ktorý sa predklonil... tak trochu Thierri čaká že ide vracať tiež. Takže dvihne jednu nohu, aby mu ju náhodou neogrcal a trochu sa zakymáca, takže sa ho drží o niečo pevnejšie. Ale potom počuje ako sa hlasno smeje. Trochu sa obzrie naokolo a vidí, že veľa pohľadov k sebe ťahajú.* /Lepšie než aby sme tu všetci grcali./ *Postaví sa na obe nohy a pozorne... alebo aspoň tak pozorne ako sa to dá jeho prehulenému mozgu... ho počúva. Chvíľku naňho pozerá a potom si povzdychne. Dvihne svoju nekrvavú ruku a pohladká ho na vrchu hlavy po vlasoch.* Neboj, dám na teba pozor. Budeš v poriadku. *Pokojne pokojne. Sám pár zlých tripov mal a nebola to sranda. Prikývne a rozhliadne sa či niekde uvidí nejaké jedlo. Svoj obsah žalúdka vyprázdnil tak, že už má fakt hlad.* Ak teda budú mať falafel. Tam je nejaký turecky pizza stánok. *Ukáže prstom pár metrov od nich, cez ulicu, okienko s obrazkom nejakých tureckých špecialít. Thierri sa Tanoi drží ako princeznička za rameno svojho princa. Len keby princezné boli bežne od krvi, piva a všetkého možného čo povytierali na parkete toho najvychýrenejšieho podniku v New Yorku. Vyzerá biedne. A keď príde domov tak ten kostým hodí do koša aj s petardami.*
*Je neustále tak zaneprázdněný, až by se mu mohlo zdát, že si na Jacka zvykl a tedy už mu ani tak nechybí. Ovšem pokaždé, když má chvilku volno nebo civila po delší době vidí si uvědomí, jak ošklivě se plete. Že mu chybí neustále, jen si na to nedovolí myslet. A teď ho má konečně zase u sebe. Alarm dál bije na poplach v jeho mysli, jenže je tam sám. Jason dávno nemyslí hlavou, a tak už si nemůže stresové faktory ani uvědomovat. Když ho Jack kousne, zavrní jako kočka a hlavou mu na sekundu proběhne podivná interakce.* /Žádná koťata!/ *A rychle vrnět přestane. Pak už se poctivě věnuje Jackovi a úplně zapomíná na to, že vlastně Maddie a neznámému slíbil návrat. Když jsou hotovi, Jason těžce oddechuje a opře si čelo o Jackovo rameno.* Co teď? *Zeptá se tichounce a začne mu ukazováčkem kroužit po jedné z jizev na trupu.* Chceš jít zpátky? Nebo pro mě máš další drby? *Usměje se stále zaducaný v jeho rameni a odkládá tu chvíli, kdy se oba budou muset obléci a jeho paranoia se zase rozběhne na plné obrátky.*
*Aless tančila u tyče ještě chvíli, vrtěla se, vlnila se v různých kreacích a docela se bavila, ale nakonec to místo přenechala právě te dívce, která tam tančila předtím s tím, že snad Remiho už nenapadne pokračovat i když u něj by se ani nedivila. Seskočila dolů a koukla na féra.* Jsi blázen a nutíš mě pak nevědomky dělat bláznoviny. *Zazubila se a prohrábla si vlasy.* Jdu asi dopít tu láhev, co jsem si tam nechala, jdeš taky nebo pokračuješ? *Optala se a vlníc se v rytmu hudby se pomalu vydala k baru, hledíc na něj, zda jde s ní.*
*Remi se ještě chviličku vlnil do rytmu, než ale posbíral veškeré peníze které pro pár doletěly a které hodil po Aless. pak seskočil, dívce, která tam dřív byla peníze podal a pak ji ještě, nezávazně vlepil pusu.* Díky, kočko. *Mrkl na ní, než se vypařil za Aless. Ihned ji chytl kolem ramen a zamířil k baru.* Aby jsi odsud došla po svých. *Mrkl na ni, ale ještě, než stihli dojít k baru ji zatáhl mezi tančící lidi. zezadu se k ní postavil, chytl jí za boky a začal opět tančit. Po kůži mu stékaly kapičky potu, jak byl celý rozpálený a zadýchaný, ale byl sppokojěný.*
*Na Dragosovy slova kývl a dočista se odmlčel. Pořádně neměl ani co říct, hlavně když během chvíle zvládl ROBERT s DRAGOSEM přepnout do jiného jazyka, kterému nerozuměl. Věděl pouze, že už ten jazyk slyšel..nebo minimálně něco dosti podobného. Robert na něj mluvil v ten den, co se z plesu vytratili k němu, podobně. Tay se na Sashu během rozmluvy těch dvou podíval docela s menší nadějí. Doufal, že jim rozumí aspoň on, aby mu to mohl pak přetlumočit. Nicméně zpozorněl dočista až tehdy, kdy DRAGOS přepne zpět do angličtiny a zmínil jeho jméno. Lehce kývl. Zábavy měl opravdu dost. Úplně toužil po zběsnění kvůli krvi, to totiž chce každý mladý upír a ten, co na něj dohlíží. Nakonec mu však bylo víc líto Roberta, který ho musel držet u sebe. Hold mu mládě zjevně způsobilo krušné chvíle. Nechtěl by být přímo na jeho místě.* I tak bych chtěl vidět aspoň to vyhlášení nejlepší pánské masky, prosím. Už o to první jsem přišel. *Podíval se na vůdce klanu s prosbou očích. Fakt, že o to vyhlášení nejlepší dámské masky přišel jen kvůli tomu, že jej to moc nezajímalo a ani se to jej nijak zvlášť netýkalo. Když však zaslechli křik jedné upírky, kterou Tay moc dobře znal, zlehka polkl.* /To není dobrý../ *Pomyslel si. Minimálně to znamenalo, že má s vyhlášením utrum a Dragos bude chtít po tomto odejít. To mu sám i stvrdil příkazem. Vzal si tedy své saky paky -brašnu- a vstal. Ani Sasha nebyl pozadu a už stál hezky pevně na nohách. Mladší ovšem vyčkal na ROBERTA, zda se opravdu zvedne a půjde společně s nimi. Jestli ano, chytne se ho a ven jej následuje se starším upírem v patách.*
Když nedojdu, má tu přece svého prince, který mě domů odnese ne? *Zazubila se a chtěla jít dál, ale to už jí zatáhl zpět a když jej ucítila u sebe, jen spokojeně zavrněla a spolu s ním se dala do tance. Po chvíli se však odtáhla.* Vydrž chvilku. *Pousmála se a odběhla k Lee, kde si sundala návlek své ruky a taky bundu, pod kterou měla jen černé tílko, načež se vrátila zpět k Remimu, natiskla se zády na jeho hrudník a pokračovali v tanci. Aless se usmívala a užívala si to. Svým pozadím se schválně vrtěla v jeho klínu.*
*Remi sledoval jak odběhl a když se potom vrátila, tak si ji k sobě přitiskl a usmál se. Ihned si bradu opřel o její rameno a na pár chvil zavřel spokojeně oči.* Jo, tohle se mi líbilo. Byla zábava, taky i něco pěknýho, já jsme se bavil, takže, kdy půjdeme zase něco takého? Pokud další taká věc nebude naše after party na svatbě. *Zasmáls e mladý fér a pak si Aless otočil čelem k sobě, aby jí mohl vidět do očí.* Doufám že počítáš s tím, že lezení na stůl bude asi jedna z těch menších věcí, co vyvedu? Tam mě domů potáhneš ty, platí? *Uculil se od ucha k uchu.*
*Zaujatě naslouchal celé konverzaci, ale moc nového tam řečeno nebylo.* /Bude to někdo vysoce postavený v klanu. Musím do své zprávy dopsat, že je do situace zapojený místní klan. To by mohlo buď pomoci, nebo způsobit vážně nepříjemné problémy./ *Upil ze svého panáku whiskey a po odchodu se zvednul. Pomalu si nasadil úsměv na tvář, uvolnil se a vydal se zptáky ke KIM, aby jí pomohl dolů z pódia. Došel až k místu, podíval se kde je a přešel k ní.* Moc mě mrzí, že jsi nevyhrála, ale spousta lidí tvůj kostýmocenila. Nedala by sis ten tvůj drink? *Optá se a podá jí jasně modrý drik, který pila už předtím.*
Já nevím jestli bude ještě nějaký akce nebo ne a pokud ne, tak jo asi máš pravdy, že to další bude jen naše svatba, která jak se trochu obávám se asi dost zvrhne. *Zasmála se a když se na něj podívala, jen se usmála a vtiskla mu polibek na nos.* Takže pán se hodlá na svatbě ztřískat tak, že tě potáhnu já domů? Opravdu, v naši svatební noc budeš tak opilý? *Culila se.* A co myslíš tím, že lezení na stůl bude to nejmenší, sakra Remi co máš v plánu?* Smála se a tančila spolu s ním, jednu ruku měla kolem jeho krku a druhou si položila na jeho hrudník.* Jestli se tedy opiješ na svatbě, tak já dneska. *Vyplázla na něj jazyk.*
*Celé vyhlášení jí přijde jako fraška, ale nedá na sobě nic znát, mile 'Barbie' pogratuluje, pochválí kostým MADDIE, zvlášť hady na hlavě, jejich zelenkavé oči a její hadí oči, pak se rozhodne pro odchod z pódia. Koutkem oka jen zahlédne, jak se 'Barbie' někam vytrácí společně s jedním z pořadatelů a pobaveně se ušklíbne, ale to už si všimne Cala, který přišel tak akorát včas, aby jí pomohl z pödia.* A toho si vážím daleko víc, než té ceny. Lidi tady dole to alespoň mysleli upřímně. *Uchechtne se a bradou kývne směrem k mizející dvojici soutěžící-moderátor.* Kdybych byla líp informovaná, co je třeba pro výhru, mohla jsem být první. *Zasměje se, ale je vidět, že si z toho nic nedělá.* Moc děkuji. *Kývne na něj vděčně a upije ze svého pití, zatímco se v nenápadném bílém váčku u pasu svých šatů snaží vylovit drobné, aby mu drink zaplatila.* A taky děkuju za tu pomoc z pódia. Dokud jsem na rovině, ještě to jde, ale do schodů mě pořád trochu bolí noha. Nedávno mě pokousal pes. *Vysvětlí. Koutkem oka zahlédne odcházejícího TAYE a Sashu, možná i ROBERTA.* Vypadá to, že se nám vytrácí společnost. *Prohodí.* Co my dva, ještě parket, nebo už dáš přednost klidnější zábavě? *Je na ní vidět, že jí samotné by rozhodně nevadilo se zdržet.*
*Remi pokrčil rameny.* Já nevím, asi uplně v plánu nemám nic, jen o sobě asi nebudu vědět, pořádně to totiž oslavíme. A svatební noc? Tu si uděláme pak každou noc na líbánkách, zapomínáš, že na sebe budeme mít pak skoro celý víkend, celý víkend jen my dva a nikdo jiný. To ti těch svatebních nocí dopřeju, kolik jen budeš chtít. *Pronesl, načež ji chytl za vlasy, donutil ji tak zaklonit hlavu a když tak učinila, sklonil se a dlouze ji políbil. Pak se ale odtáhl a zasmál se.* jen se střískej, já ti to zakazovat nebudu, každej na to má právo a zrovna já bych ti do toho neměl co kecat, jsme zvědavej co pak bude taková ožralá Aless dělat. *Ještě ji v tom podpořil malaý fér.*
*Jemne sa na THIERRIHO usmeje, keď ho ubezpečuje, že bude v poriadku, no pri pohľade na chlapca, ktorý na ňom visí, si nie je tak istý, či môže práve vypočuté slová brať vážne. Aj to, ako sa THIERRIHO tvár krúti do rôznych obrazcov a splýva do tmy a znova sa z nej vynára, je pre neho znepokojujúce. Zvracajúcu dievčinu (NAT) počuje tak, akoby mu práve zvracala priamo do ucha.* Oh sakra, do zhnitej jedle, asi ohluchnem. *Zašepká si pre seba a aj THIERRI by jeho slová mohol započuť, keby možno nebol natoľko zhulený, aby vnímal teraz niečo iné, než falafel, čo aj on sám pokladá za nemožné. Dúfal teda, že vonku bude príjemnejší vzduch, ale keď sa dosmeje a poriadne sa nadýchne, necíti nič viac, než len smog, betón a svetlo. Otrie si spotené čelo do oblečenia a potiahne THIERRIHO po svojej strane k stánku, na ktorý ukázal. Aj by si rád poskakoval a cíti, že spodok jeho chodidiel ledva dopadá na chladnú zem, postrádajúcu teplo prírody ako hlina, tráva, kvety, lúče slnka či teplého vetra z juhu. Akosi mu to chýba a bol by rád, keby aj THIERRI niekedy okúsil niečo pekné a aj keby spadol na zem, spadol by do trávy alebo do lístia a cítil krajšie vône a zaznamenal naozajstnú krásu svetla a skúsil by prirodzený chaos krajiny okolo seba, namiesto zeme, svetiel, chladu Pandemonia a podobným miestam, ktorých chaos je niekedy veľmi unavujúci. Možno by mal THIERRI niekedy potom aj lepšiu náladu.* Tak, čo si dáš? Pozývam. *Navrhne chlapcovi a ihneď si prezrie menu, len aby vedel správne vybrať Lónimu niečo dobré pod zub, keď sa vráti domov, a zároveň sa chce trochu inšpirovať výberom chlapca vedľa seba, ktorý zrejme v obsluhe vyvoláva so svojim výzorom nepríjemné, znechutené pocity, no aj tak sa slušne pýta, čo si dajú.* Vieš mi niečo dobré poradiť? *Opýta sa nadšene a naširoko a žiarivo sa spoza masky usmeje na obsluhu, aj masku nadvihne a tak mu spočinie na vrchu hlavy, aby nepôsobil znepokojujúco, a pohojdá sa hore-dolu na pätách, len tak, ako mu to dovolí jeho stav, pretože aj menu sa mu zlieva do akejsi šmuhy ničoho a všetkého, stánok je akýsi podivne malý a veľký a cíti sa, akoby mohol vstúpiť cez jeho steny, ale radšej stojí ako prikovaný na mieste.*
Tohle vůbec neřeš, můžu říct, že jsi ten nejkrásnější anděl, kterého jsem kdy viděl. *Usmál se na ní a vedl jí dál přes parket, jelikož oba měli své drinky chtěl si na chvíli s ní jen sednout.* A peníze nechci, je to pouze odměna za tvou krásu. *Zašeptá směrem k ní.* Pojďme si na chvilinku sednout, alespoň můžeme dopít své drinky a rád si poslechnu příběh o psovi co tě kousl. *Zaletěl očima k jejím nohám schovaných v šatěch.* /Tančila velice elegantně na to, že má poraněnou nohu./ Co upřednostňuješ? Bar nebo si sedneme do pohodlnějších boxů?
*Opět mírně zčervená, usměje se, a přehodí si drink do pravé ruky, aby se do něj mohla zavěsit.* A ty zase ten nejcharizmatičtější mušketýr. *Oplatí mu poklonu a společně s ním zamíří od pódia.* Dobrá, ale příští drink platím já. *Odpoví.* Asi by byly lepší spíš boxy. Nemusí to slyšet každý. *Usměje se a společně do jednoho zamíří. Společně s ním zasedne ke stolku, na který odloží svůj drink poté, co z něj ještě jednou odpije.* Popravdě, pořád je to pro mě trochu zvláštní zážitek, ale měla jsem z pekla štěstí. *Přizná a začne s vysvětlováním.* Vracela jsem se domů po směně. Poprvé po čtyřech dnech. Byla jsem minulý pátek taky na akci, v lunaparku na pláží, takže jsem pak pracovala celý víkend. No a když jsem se vracela domů, střetly jsme se s kamarádkou. Šly jsme společně, a najednou se za námi objevil ten pes. Popravdě netuším, co to bylo. Vypadal jako dobrman. Popadl mě za nohu a odtáhl od Em. Snad v životě jsem neviděla psa s takovou silou. *Zamyslela se.* Ze zbytku večera si moc nepamatuju, praštila jsem se do hlavy, jak mnou smýknul. Většinu večera mám v mlze, jen vím, že mě Em odnesla za nějakou známou, taky sestřičkou, co mě dala dohromady. Nechápu to, měla jsem snad všechny příznaky začínající vztekliny, ale všechny testy negativní. A noha sice jště pobolívá, ale řekl bys, že mě něco kouslo tak před měsícem dvěma, ne pár dní zpátky. *Zavrtí nevěřícně hlavou, pak se usměje.* Neskutečné štěstí. Ale jsem ráda, že je Em v pořádku.
*Upírka se uculila a přivinula se k němu.* Lásko, víkend? Líbánky jen na víkend? Jsi trošku přebral ne? Vždyť jedeme pryč na deset dní do Evropy, nebo jsi to už zapomněl? *Prohrábla mu vlasy a uchechtla se nad tím jen.* Ale jo, jinak to beru, pokud bude každou noc svatební noc, tak to si nechám sakra líbit. *Mrkla a když jí zatahal za vlasy a následně políbil, jen tiše vzdychla.* Prosím ještě. *Žadonila, když se pak odtáhl, až jí v očích zablesklo.* A neboj se, já se chovám normálně i jako opilá, nedělám blbosti, to se nemusíš bát. *Pronesla s úšklebkem a pak se lehce zarazila, když si vzpomněla, co se stalo minule.*
*Jakmile mu řekla že se spletl tak protočil očima a pak se plácl do čela.* promiň, jsme taky jelito, no jo, ale tak, na to už jsi si zvykla, když si mě bereš. *Zasmál se Remi. když pak tak hezky zavzdychala, tak překvapeně vykulil oči.* Ale, nevěřil jsme, že to řeknu, ale ten alkohol ti dost svědčí. *Přiznal, a pak už si nevšímal jejích rozpaků, jelikož se jí dravě přitiskl na její rty. Hned na to se ale odtáhl, aby ji mohl popadnout za zápěstí.* Dovol mi tě si někam odtáhnout, jenom na chvilku, i když, no, říct jen na chvilku tak škodím sám sobě. *Přiznal a než by se nadál, tak ji dotáhl na toalety. Měl na pandemoniu rád, že to nebyl jako ten levný, zapadlý bar, kde by se bál na toaletě na cokoliv sáhnout, ne,. Tady se nebál toho popadnout Aless za boky, zatáhnout do jednoho ze záchodků, zamknout za nimi dveře a zády ji natlačit na stěnu v dravých polibcích.*
Tak tomu mě těší milady. *Možná kdyby jí nedržel za ruku a nevedl dál, tak by i vysekl pukrle. Potom jí ale slovně zarazí.* Co bych to byl za muže, kdybych nechal dámu platit? Nech mi alespoň mé zvyky. *Usměje se na ní.* Dobrá, pak tedy boxy. *K jednomu jí zavede a je to zrovna ten, kde už předtím seděl. Pokyne jí ať si sedne první a poté naslouchá jejímu vyprávění, něco se mu na tom ale nezdálo.* /Rozhodně to nebyl normální pes./ *Při jejím vyprávění jí lehce pohladil konečky prstů přes hřbet její ruky, nikoliv však dráždivě, spíš jako utěšení.* Hlavní je, že jsi to přežila, určitě se to brzy uzdraví. *Pokývne jí a sám upije. Ten pes mu šrotuje hlavou.* /Že by se tu jen tak objevil démon? Ale přece přímo zde mají institut, to to tady nikdo nehlídá?/
Svědčí mi to? Ale nepovídej. *Zasmála se a když jej poslouchala dál, jen se nad jeho slovy zaculila víc.* Chvilku ne, brala bych spíš dlouhou chvíli. *Vyplázla na něj jazyk a než se nadála, byl tažena na toalety, kde se i s ní nasáčkoval do jedné z kabinek a když jí natlačil na stěnu, stáhla si ho k sobě a polibek mu opětovala se stejnou vervou. Rukou mu zajela do vlasu, zatímco tou druhou mu po hrudi sjela až k pasu a začala mu rozepínat kalhoty. Nechtěla už čekat, proč by taky. Poprvé je vyrušily nějaké dvě slepice, tentokrát si to nechtěla nechat zkazit nikým.*
*Príde si ako v horúčke keď sa mu tam doslova ponúka. Nevie ako dlho to trvalo, či minúty alebe dlhšie. Je príjemne uspokojený, aj keď na druhé kolo by to isto videl. Jeho chrbát v neprirodzenej polohe ale protestuje, že toto nie je to správne miesto. Tak sa pre lepšie pohodlie do Jasona trochu zavesí a oddychuje.* Hmmm. *Zachraptí potichu a oprie si čelo o záhyb medzi krkom a ramenom.* Späť sa mi nechce ísť a drby... *Zamyslí sa a ožije. Odtiahne sa a pozrie na Jasona.* Patrick si našiel novú frajerku. Violet. Vraj je striptérka ale neviem či to je pravda alebo len Leila žiarli, pretože sa s ňou vyspal a odvtedy sa jej vyhýba. Vlastne to je celkom sranda. Minule sa schoval za tie malé odpadkové koše čo sú pred našim oddelením. Myslím, že ho videla a celá situácia bola už aj tak dosť trápna tak sa radšej tvárila, že ho nevidí. Ale my sme sa pobavili. *Zazubí sa naňho a potom sa odtiahne. Príde si spotený a asi tak aj je.* Podaj mi oblečenie. Mám plán.
Tak pojďme. *Usměje se na Gideona a pokroutí nad ním hlavou.* S tebou se můžu bavit taky a věřím, že i líp. *Zazubí se na něj a když dotančí, tak je začne vést někam k okraji, odkud se snáze zorientují a budou moci najít východ a zamířit domů. K ní domů, kde se samozřejmě mohou zbavit oblečení, které mají na sobě...a nahradit ho ve správný čas něčím pohodlným.*
*Pohlédne na mladou ženu, která se k ní natáhne a mine ji, byť se otře. Na rtech se jí objeví úšklebek.* Ah, to se už oblékáš? Nestěžovala bych si, kdyby jsi zůstala nahá. *V očích se jí zablýskne škodolibým pobavením. Bylo asi jisté, že zlodějka se nesvlékala dobrovolně, alespoň Maddie věděla, že je to Dragosova práce.* Když už pijeme, prozraď mi své jméno, krásná zlodějko. *Pokyne jí panákem a ten do sebe kopne, načež se natáhne po druhém a otočí se jí čelem, zatímco si přitáhne zpět i svůj absint, který byl rozhodně chutnější než to na táce, ale nač se nepobavit ještě víc, však? Sex je sex a je to nejsmyslnější droga světa.* Můžeš mi říkat Maddie. *Prozradí ESHE a místo ruky k ní natáhne vlastní skleničku k přiťuknutí.*
*Počuje, že TANOIA niečo potíšku hovorí ale presne nerozumel, že čo.* /Jedlo... chcem jedlo./ *Aj sa mu trochu pokrúti žalúdok a tak sa voľnou, rukou poškrabká po bruchu. Ide vedľa TANOI ako dôchodca. Pomaly a možno trochu mdlo. Niet ani divu, bohvie koľko krvi stratil a ešte si tam trádoval po kolenách na parkete.* /Ak by ma dnes chceli Jehovisti zabiť tak sa asi aj nechám./ *Zhodnotí v duchu svoj stav. Cíti sa celkom naprd. Má pocit, že už aj účinky trávy odznievajú a cíti sa len vyflusnuto, hladno, unavené a točí sa mu hlava.* Oh, to by som mal skôr ja teba, ošetril si ma. *Pozrie na svoj prst, ktorý je ešte od krvi, trochu opuchnutý, červený a celkovo vyzerá ako keby ho strčil do mlynčeka na mäso. Pozrie radšej na menu.* No celkom fajn je Borek. To je to lístkové cesto plnené... čo tam majú? Špenát a hentie sú s nejakým mäsom. *Pozerá do výlohy.* A tamto je Gozleme, to je ako slaná palacinka. Tamto čo vyzerá ako pizza tak to je Lahmacun... to je celkom fajn. A majú aj klasickú pizzu. A kebab. *Pozerá trochu zarazene a potom si prezrie celá stánok. Nevyzerá ničím zaujímavý, vyzerá ako každé druhé rýchle občerstvenie kde ti dajú jedlo do servítky.* Vlastne tu majú, že dosť špecialít. Som myslel, že majú iba pizzu a kebab. *Predavač za pultíkom si znudene a unavene odklašle.* Dam si Lahmacun. A ty? Mal by si niečo zjesť, nevyzeráš dobre. *Povie aj keď paradoxne on tiež vyzerá hrozne.*
*Pohlédla MADDIE do očí a sama se ušklíbla na jejími sladkými slovy. Nečekala, že někdy na sebe stáhne pozornost ženy, ale nikterak se tomu nebránila, i když to nebyl její šálek kávy. Konverzace může být zajímavá, může také vzniknout v něco nezapomenutelného, pokud se tedy i Eshe rozhodne hrát se slovy.* Myslím si, že veřejné obnažování už stačilo. Teď jsem totiž připravená na to, kdy mi někdo nabídne soukromí, abych mu mohla ukázat víc, než jen hloupé nakrucování, *mrkne na MADDIE a postaví zpátky prázdnou skleničku na tác. Rukavici si neobléká, pouze si ji položí do klína a natočí se k ženě vedle sebe.* Po dnešku asi požádám o práci striptérky, když jsem měla takový úspěch. *Pobaveně přitáká a vezme si další rundu.* Maddie, Mad…jako šílenství? Přivádíš lidi k šílenství, Maddie? *Eshe se škodolibě usměje a s cinknutím konečně oznámí své jméno.* Eshe. *Vypije celý obsah skleničky.*
*Narovná se, aby se o něj Jack mohl lépe opřít a začne se mu hrabat ve vlasech, jakoby jim doteď nedal pořádně zabrat. Pak už poslouchá novou dávku drbů a rty se mu zkroutí v úsměv.* Ještěže není Leila víla, to by jí takové výmysly nešly přes pusu a v práci by se dělo o to méně. Ale to, že se před ní schovával za květináč už je trochu moc. Pokud se přede mnou někdy budeš schovávat, dělej to pořádně. Jako maskovací výbavu a všechno. Ne, že bych tě hned nenašel přes mysl, ale... *Zamotá se do vlastní myšlenky a tiše se zasměje. Nedlouho nato dostane rozkaz, a tak si dá ruku k čelu a odpoví krátce:* Ano, pane! *A vydá se na průzkum, kam všude poházel Jackův Indiana Jones kostým. Když konečně najde všechny části a přinese je Jackovi- i spolu se svými věcmi- zvědavě se na něj podívá.* Řekneš mi ten plán nebo tě mám jen následovat? *Zeptá se a oblékne si košili s urvanými knoflíčky.* /Stejně jsem ji měl skoro rozepnutou, tak by to nemělo být tak nápadné./ *Gideon zmizí spolu s Triss.*
*Stejně tak jako Aless rozepínala kalhoty jemu dělal i Remi Aless. Za chvilku už ji opřel o stěnu čelem, stáhl jí kalhoty a než by se nadála, tak už si ji opět vzal. Neměl jí dost, nikdy a nikde a tohle nebyla výjimka. Tiskl se k ní a spokojeně se culil, když si ji pak chytl za boky a tiskl k sobě. Jednu ruku jí pak zamotal do vlasů, aby jí tak donutil zaklonit hlavu, zatímco druhou rukou si ji chytl pod krkem, tak, jak věděl, že se to upírce líbí. Dával jí to nejlepší, co jen mohl.*
*Privrie spokojne oči. Keď sa mu to takto preberá vlasmi tak je mu to veľmi príjemné. Spokojne si zabručí. Keď mu ale napadne nový drb tak sa doňho vleje energia.* Otázka je či vôbec klame. Patrick vlastne, aspoň čo som počul, rád chodí do bordelov a tak. Potom týždeň pred výplatou si odo mňa pýta cigarety. *Keď sa ale zamotá už Jason do svojich myšlienok... chytí ho za líca, pritiahne dá mu pusu až to mlaskne.* Neboj, ak sa ti raz budem z nejakého dôvodu schovávať, tak ma nenájdeš. *Uculí sa naňho ako nejaká školáčka a pustí ho. Pozrie sa okolo seba či tu nie je nejaká handra. Síce sa to prieči jeho hygienickým návykom ale...* /Heh. nejaká zástera.../ *Utrie sa, poskladá handru a dá ju bokom.* /U mňa sa už osprchujeme, obaja./ Díky. *Povie a začne sa obliekať, je mu nepríjemne ako sa to naňho všetko lepí ale to vydrží. Pozrie na Jasona a je na ňom vidno, že mu behajú čerti v očiach. Zazubí sa a vytiahne mobil.* V prvom rade, nám privolám uber, ktorý nás odvezie domov... pretože toto... *ukáže na nich dvoch a bedňu* ... bola iba predohra. Takže... *Odkliká objednávku aj s presným miestom kde ich má vyzdvihnúť.* V druhom rade, keď pôjdeme rovno tamtou touto chodbou a doľava tak sa dostaneme k zadnému východu. Je to fakt zašitá ulička a ani cez deň tam nie je bezpečné chodiť, nie to ešte takto večer. Ale myslím, že pre nás dvoch to nebude žiadny problém. *Povie, chytí si svojho milého a tak ako povedal ho vedie k východu. Ulička je skutočne dosť pofidérna ale auto s označením uber tam zastaví presne len čo výjdu von. Vonku už sa Jack tvári ako najväčší profesionál, ktorý sa chystá do nejakého prípadu a nie na celonočný sex so svojim partnerom. Nadiktuje adresu a hurá domov.*
*Dost neměla ani ona jeho a jak by taky mohla, vždyť z něj šílela. Po zatahaní za vlasy jen poslušně zaklonila hlavu dozadu a jen co ucítila jeho prsty kolem jejího krku, spokojeně zavrněla. Milovala, když už věděl, co dělat, aby jí přivedl do ještě většího šílenství, než už byla. Jednou rukou se zapřela o zeď před sebou a druhou natáhla dozadu, aby jej tak objala kolem krku a přitáhla si ho k sobě ještě víc, než už byl. Zavřela oči a nechala se unášet celou situací. Dokonce i zapomněla, kde jsou, z hrdla se ji linuly vzrušené vzdechy mísené s jeho jménem. Bylo ji v celku jedno, zda je někdo slyší nebo ne. Pro ni existoval jen on, nic víc.*
*Když pak Remi skončil a opět očaroval Alessinu mysl tak, že měla za to, že vyvrcholil, tak se od ní odtáhl, ale nakonec si ji k sobě ještě přitiskl a usmál se. Zadýchán si opřel své čelo o to její a pak se usmál.* Skvělá, ale tak , ostatně tak jako vždy. *Zavrněl mladý fér spokojeně, než se jí nakonec koukl do očí.* Chceš se tam vrátit? ještě pít a tancovat? *usmál se na ni a políbil ji, než jak sebe, tak i jí oblékl. Pak otevřel dveře, nejprve nechal vyjít ji a pak vyšel i on, přičemž se zazubil na dvojici dívek, které na ně koukaly a měly ruku před pusou.* Chcete taky? Sežeňte si péro, dámy. *Mrkl na ně, než se vydal za Aless.*
*Pousměje se, když ji prsty pohladí po ruce.* Souhlasím. Pro mě je hlavní to, že je v pořádku Em a že to nebyla vzteklina. *Přikývne.* A dokonce to dopadlo tak dobře, že jsem mohla dodělat ten kostým a přijít, takže si reálně nemám na co stěžovat. Kdyby mě to ochudilo o tak příjemnou společnost, možná bych si stěžovat začala. *Mrkne na něj.* Jak tě vůbec napadl zrovna mušketýr, co se kostýmu týče? *Zeptá se se zájmem, zatímco upije ze své skleničky. Jeho doteku se nebrání, ale po chvíli dlaň nenápadně přetočí vzhůru.*
*Než se vydali ven, ještě jej políbila.* Já bych na chvíli ještě zůstala, trochu si zatančila, dopila láhev a pak klidně můžeme domů. *Mrkla na něj, když viděla ty dvě, tak se jen uculila, ovšem po slovech Remiho se hlasitě rozesmála.* Ale někde jinde, to jeho je moje. *Smála se se dál, načež vyšla z toalet ven a když jí došel i Remi, chytla ho za ruku a vydali se k baru, kde hlídala jejich věci Lea, popíjela a bavila se tam s barmanem. Když k ní Aless došla, popadla svou láhev a nalila si do sklenky, kterou pak hodila do sebe.* A co si dáš ty mi amore? Koktejl nebo něco jiného? *Optala se jej s úsměvem a hned si nalívala další sklenku.*
*Bob se na Dragose podívá a protočí oči.* Však vím a netahám. Jen chci vědět jaké s ním má přání. Vem si, že ty jsi určitě měl nějakého nepřítele a vymyslel pro něj trest. To samé já mám i pro Davida za to, co udělal Jackiemu.* Pokrčí rameny a když se pak naštve a ne na něj, tak se podívá čeho si všimnul.* Oh... Jsem rád, že nemám učně...* Prohlásí a zvedne se.* Jo, půjdeme. Popravdě mi je trochu blivno, takže uvítám klid a alkohol na dezinfekci. Možná i trochu jin fenu.* Zasměje se a mrkne na upíry, aby pochopili, že si dělá legraci. Zvedne se a přitáhne si k sobě Taylera do takového toho objetí, ale ve skutečnosti si ho hlídá, kdyby tam byla zase krev. Když dojdou k upírům, tak se na ně zazubí s krvavími tesáky.* Zdravíčko, miláčkové.* Pozdraví NATALIE, ELAINE a DOMINICA.*
*Zasmál se jejímu vyjádření.* Také jsem rád, že jsi přišla a já tak mohl být tvou společností. *Podíval se na svůj kostým a potom jen pokrčil rameny. Lehce upil ze svého drinku.* Náhodou jsem narazil včera na plakát, no a jelikož jsem neplánoval jsem jít či na jakoukoliv podobnou párty, tak jsem hledal rychlé řešení. Našel jsem si jedno divadlo, které půjčuje kostýmy z ukončených představení a jak jsem tam došel, tak mi zrovna padl do oka mušketýr. *Sám si vybíral i mezi hezčími kostýmy, ale přišlo mu, že tento k němu poněkud pasuje.* A co tebe? Plánovala jsi být andělem nebo byl původní plán jiný?
*Nat se koukla na Dominica a přikývla nanjeho slova* Promiň..že [link src="jsem.te"] strapnila *Nat si Utřela pusu a objala ho pevně* Ještě chvilku..slibuji že nebudu otravovat.. *Elaine držela Nat za rameno a Ujistila se ze nespadne* omlouvám se za ní..ještě nikdy tolik nevypila- *Než mohla dokončit všimla si trojice, která šla za [link src="nimi.Nat"] se ozvala opilá a Elaine se styděla za stav Natalie a promluvila na Muže v masce* Už jí vědu pryč..Měla dost...*Nat uviděla povedomou osobu a usmála se* Hele to je ten Furík *Elaine zavřela Nataliinu pusu než mohla říct další slovo*
*To už si ale všiml, že si to k nim někdo štráduje. Podíval se dotyčného, ale nijak to nekomentoval, jen tam dál seděl po boku NAT a držel ji kolem pasu. Zodpovědnost za příchozího nechával zodpovědné osobě, a to Elaine. Nemohl si nevšimnout i dalších příchozích, ROBERTA a TAYE. v TAYLOROVI poznal toho upíra, se kterým už se jednou setkal, pro teď na něm ale nechal jen delší oční kontakt, než se pak věnoval opět Natalii v jeho náruči, ta pro něj teď byla priorita. Když se potom ujistil, že byla ale v bezpečí s Elaine, tak se zvedl. Chtěl ještě něco říct, ale to už mu cinkal smska od Richieeho, která vypadala jako parádní emergency situace.* Jás e moc omlouvám, musáím letět. Nat, napíšu ti, ano? *Pronesl, usmál se na ni, pak se se všemui rozloučil, než se dal z místa na odchod, sedl do auta a směrem k místu, které mu Richiee napsal.*
*Remi ji sledovala a šel za ní. Pak se zasmál.* Hele ale, ty budeš fakt upe na mol. Ty si dojela autem, že jo? Víš jak to bude vypadat, jestli tě povezu domů? Hovno povezu, vezmu tě sockou, já myslím, že jestli takhle pojedeš dál, bude ti to stejně fuk. *Zasmál se Remi Aless a pak se k ní naklonil, aby ji políbil. Když došli k baru, počkal, až si Aless objedná a pak kývl na souhlas.* Já bych si dal nějaký ovocný likér, a je mi asi ve finále upe jedno, jaký, hlavně nějaký. *Zaculil se od ucha k uchu, než si sedl na barovou stoličku a objal si Aless kolem pasu.*
*Poslouchá ho a občas přikývne.* Plán nebo ne, sluší ti. Kdybych potřebovala ochranku, rozhodně bych si ji nechala líbit ve tvém podání. Pokud teda umíš s kordem. *zazubí se.* Popravdě, mám víc kostýmů. Úplně neplánuju, kdy a kde si nějaký vezmu, ale tady to plán byl. Říkala jsem si, že všichni budou chtít jít za vlkodlaky, upíry, popřípadě nějakou tu čarodějnici, tak jsem chtěla něco jiného. I když, zrovna tady je to, co se masek týče, celkem pestré. Viděla jsem jen pár známých, ale stereotypu se nedržel nikdo. *Dodá s nadšením.* Vždy mě tyhle podzimní akce baví, kolik různých kostýmů člověk vytáhne. Alespoň mám zase motivaci něco vymyslet na příští rok.
*Nad tím, že mu před výplatou krade kolega cigarety se usměje a úsměv mu na tváři zůstává i při tom, co řekne Jack hned na to. Moc dobře ale ví, že hned jak opadne euforie z přítomnosti jeho nejoblíbenějšího člověka, spustí se mu mysl na plné obrátky.* /Nenajdu.../ *Rozbuší se mu srdce a neví, jestli z toho, jak je Jack roztomilý a nebo z té podivné představy, že by se před ním schoval tak spolehlivě, že by ho nenašel.* Vážně s sebou musím začít nosit kapesníky. /Rýmu sice nemám, ale už máme dost historii s tím to nenechat na doma./ *Bezmocně se zadívá na zástěru a také ji znesvětí. Zatímco se obléká, pozorně naslouchá Jackovu plánu a zasměje se, když řekne nahlas, co si oba mysleli.* To rozhodně. *Při pokračování se k němu nakloní a dá mu schválně vlhkou pusu na tvář.* Jak ti ho hezky myslí i po tomhle. Já bych tě teď klidně vedl jako lovec kořist. *Ušklíbne se schválně hroznému přirovnání a je rád, že alespoň jeden z nich je zodpovědný do takové hloubky, že ani rozkoš ho z toho nevyhodí. Jason je na to zodpovědný zatím moc krátkou dobu. A tiše se za to nesnáší.* Nebál bych se zašité uličky, tak pojďme. *Přikývne a následuje Jacka ven z klubu, a když ho do tváře udeří chladný večerní vzduch, taky se hned vyvede z deliria ve skladu. Tvář mu stáhne ledová maska a na někoho, kdo má rozepnutou košili se tváří.. no, jako král. Nastoupí do uberu a vyrazí do známého bytu.* Nějaký chlapík mi vytkl, že ještě nemáme koťata. *Vypadne z něj po chvíli, když si znovu vzpomene na traumatickou situaci.*
*Jestli se mu za určitá delší období v civilském světě podařilo opálit (na poměry jinak mrtvolně bílého Zimního dvora), je toto opálení pryč. Od velké vílí slavnosti v podstatě nevylezl ze svých komnat. Papírování kolem slavnosti, které odkládal co nejdéle, aby si udržel radost z vílího reje, na něj přeci jen nakonec dopadlo. K tomu požáry na Letním dvoře, které sice nepronikly tolik do diskuzí místních víl, ale jeho jakožto krále Letního dvora to samozřejmě zahrnulo prací.* /Doteď se vyšetřuje, jestli to byl přírodní jev a nebo žhářství. Na Slunečním dvoře je sice teplo, ale nejsem si jist, že až takové, aby probouzelo náhodné požáry. Ovšem Anarethes tvrdí, že to bylo velmi teplé léto a já mu musím dát za pravdu. Když jsem tam kvůli vyšetřování byl, koupal jsem se v potu./ *To, kdy by se běžný civil "koupal v potu", jak popisuje Jason, na něm zdaleka nevypadalo tak dramaticky. Jen k němu čas od času přiběhla služebná a poťapkala mu čelo kapesníkem. Také byl téměř nonstop ovíván a nosil místní lehké oblečení. Ale proti Zimnímu dvoru mu to přišlo jako výlet do pekla. I proto byl neustále ve stínu, což mu udrželo pokožku barvy slonové kosti.* /Nuže papírování Zimního dvora mám pro teď hotové, ranní audience mám za sebou a ze Slunečního dvora se také neozývají s novými důkazy... To mi přijde jako vhodný čas na projížďku./ *Protáhne si záda na křesle, které mu i přes pohodlné polstrování příšerně vadí a má pocit, že se mu snaží zlomit páteř. Obratle mu zakřupají a on si spokojeně oddechne. Pohyb mu doopravdy jedině prospěje.* /Kdybych se teď nezvedl s tím, že se může něco objevit, co potřebuje moji pozornost, nezvedl bych se už nikdy. A tohle odporné křeslo by se mnou srostlo a pak... bych se v něm úplně ztratil a audience by probíhali s tváří upřenou na prosezené křeslo a moji poddaní by nebyli schopni udržet vážnou tvář a pak-/ *Doširoka rozevře oči, když si ho představivost zavede do absurdních zákoutí a vyskočí z nesnášeného křesla.* /Je definitivně čas na čerstvý vzduch./ *Uzná a vydá se převléknout do jezdeckého. Přestože teď neměl kdovíjak aktivní styl života, v útlé černé tunice mu stále hrají svaly jakoby právě vylezl z posilovny. Oblékne si ještě černé jezdecké kalhoty a boty. Jediné, co trošku osvětluje jeho oblečení je krásně zdobený stříbrný meč, kterým se opásá. Korunu si nebere, jelikož jej při projížďce spíše obtěžuje. Už ve chvíli, kdy nasedá na svého oblíbeného černého koně jménem Indigo se mu z tváře vytrácí známky únavy a stereotypu, které se tam za léto usadily.*
*Sú to iba dva dni v civilskom svete a on sa nedokáže preniesť cez ten prazvláštny, podivný pocit, ktorý teraz obopína jeho vnútro ako šľahúne a núti ho oslavovať, cítiť sa ešte povoľnejšie než inokedy, no zároveň cudnejšie. Síce spolu ešte s Lónim nebývajú, ale to mu dalo šancu znova sa dostať do Faerie a spraviť si slávnosť, v ktorej strede teraz je on sám. Už niekoľkokrát sa stihol zdrogovať a vytriezvieť z toho šialenstva, v ktorom sa teraz točí jeho hlava a telo.* /Keby tu bol, držal by som sa na uzde viac? Nerozumiem, ako môžem byť pred ním tak krotký, rovnako ako pred ostatnými bytosťami, keď sa mi páčia a zároveň tak nechutne otvorený?/ *Prebehne mu hlavou, keď postáva v strede veľkej čistiny, z každej strany kopa víl pôd vplyvom rôznych omamných látok, niekoľko ďalších podsveťanov a keby vedel, zakázal by to, ale aj nejaký civil sa objavil v sprievode niekoľkých férskych obyvateľov. Nevie ani koľko času ubehlo, keď v jednej ruke drží joint, obe paže má vyhodené dohora, na vyvýšenej časti priestranstva sa hýbe do rytmu hudby so zatvorenými očami a necháva svoju myseľ voľne plynúť, pretože je príliš nafetovaný an to, aby vnímal starosti, ktoré by mohli teraz vzniknúť, alebo sťahujú jeho srdce už tak dlhú dobu.* Was. *Zvolá na svojho kamaráta, natiahne sa po ňom, skoro sa zvaliac do trávy a stiahne ho k sebe do stredu, obaja spotení z toľkého tanca a od tiel, tancujúcich opodiaľ, blízko nich, vzdiaľujúc sa a znova sa nalepiac na seba v istom vlnení, skoro akoby všetci napodobňovali vlnenie vzduchu a vody. Vidí na tvári svojho najlepšieho kamaráta otázku, ktorú však nevyslovuje.* Deje sa niečo? *Opýta sa a nahlas, veselo sa zasmeje, mysliac na to, že ak by tu boli s Lónim, bolo by to pre neho pripomienkou tej jednej párty, na ktorej boli spolu a na ktorej to začalo. Jeho najlepší kamarát aj pokrúti hlavou, stiahne si ho za rameno k sebe a ukáže niekam opodiaľ do lesa.* Môžem s tebou hovoriť? *Opýta sa skoro starostlivo, ako otec, ktorý sa bojí o fyzické i mentálne zdravie svojho syna.* Yeaah. *Zakričí Tanoia na všetkých naokolo s rukami vystrčenými do vzduchu, zoskočí veselo z vyvýšeniny, skoro sa šmykne na trse trávy, ale ustojí to ladným, tanečným pohybom do strany, akoby to bolo súčasťou nejakého predstavenia.* Kam ma berieš? *Opýta sa šťastne, jeho tvár jemne do ružovej farby a potiahne si z jointu, aby podporil svoje sebavedomie, aj keď sa ide rozprávať s niekým, koho pozná už veky a pred kým nemá čo skrývať, aj keď práve Was vyzerá, že nechce rozprávať o pekných veciach.*
*Nechá cestu na svém koni, který automaticky zamíří do lesa Fjoll, jenž bývá nejčastější královou destinací. Zpočátku si užívá trysk a vítr ve tváři, ale nakonec si nechce tolik zkracovat cestu (a uhnat koně k smrti), a tak ho nechá později jít krokem. Když vleze do lesa by to ostatně nešlo moc jinak. Indigo je sice na kořeny pod kopyty zvyklý a je velmi malá pravděpodobnost, že by si něco udělal, ale Jason to nechce riskovat. Má další koně, ale Indiga měl ještě jako princ a má pro něj tak jakousi sentimentální hodnotu. Plus jej poslouchá na slovo, jakoby snad ani nevěděl, jak se má bez povelu chovat.* /Co se to tam děje?/ *Vyleká se, když uslyší křik hromady víl a jako první ho začnou napadat samé hrozné scénáře. Obřadní vraždy nevinných víl, skupina anarchistů, co plánuje svrhnutí trůnu, požár i na Zimním dvoře?* /To je nesmysl, nezní nešťastně. Takže to vypadá na spiknutí proti koruně./ *Uzná si sám pro sebe a vydá se objížďkou potichounku tak, aby první viděl na mýtinku v lese, než byl sám spatřen. A co nevidí! Nadechne se, přestože si zadržovaný dech ani neuvědomoval a mimoděk se pobaveně usměje.* /To, že jsou to spiklenci se sice nevylučuje, ale vypadá to spíše na večírek./ *Uzná, zatímco Indigo opatrně našlapuje na nerovném povrchu. Dojde až k místu, kde ho stále kryjí stromy, ale on může pozorovat, jak se dva mladíci oddělili od skupiny tanečníků. Zvědavost mu nedá, a tak popojede ještě blíže, než zastaví. Řeč těla jednoho z odpadlíků je mu povědomá, ale jeho tvář přes stromy není schopný pořádně rozeznat a z koně se mu zatím nechce sesedat. Dává si pár minut na vyhodnocení situace bez toho, aby se cítil jako úchyl. Pak nejspíš zmizí, pokud nepřijde na to, kdo je ten povědomý.*
*Smejúc sa vyjde za Wasom, ktorý ho ťahá medzi stromy.* Hej, Was… na toto si mal 60 rokov. *Zasmeje sa podpichovačne a jeho kamarát, aj keď sa tvári vážne, zasmeje sa a viac mu neodpovedá, vytvárajúc dojem, že skutočne féra berie do lesa na nejaké nekalé praktiky. Tanoia sa aj napriek svojmu vysmiatemu stavu pohybuje tak ladne, že jeho krok pôsobí, akoby sa po vrchu trávi šmýkal. Otrie si čelo, keď viac zájdu do prítmia lesa a oprie sa chrbtom o jeden zo stromov, sťažka si potiahnúc z jointu.* Tak? *Opýta sa a ani jeden z nich, napriek Wasovej typickej opatrnosti (ktorá Tanoiovi chýba), si nevšimne, že opodiaľ nič medzi stromami a húštinou sa blíži osoba na koni. Tanoiov upírí kamarát pretočí očami.* Chcem vedieť, prečo si sa mi neozval tak dlho. *Vysvetlí mu a on sa iba naširoko zašpkerí.* Chcel som si na to nechať špeciálnu príležitosť. *Zasmeje sa a sleduje tvár svojho priateľa, prekvapenú a zároveň starostlivo stuhnutú.* Bol som na párty, tu vo Faerii a vzal som so sebou Lóniho, vieš, aké má zlatisté vlasy a uši ako mačka, je milý a príjemný a … no, nie až tak… *Nevie sa vysomáriť z hovorenia o svojom novom priateľovi, i keď si stále na to oslovenie zvyká, keďže mu príde zvláštne nájsť si niekoho po stodvanástich rokoch života. Namiesto toho, aby sa začal viac sústrediť na to, ako opísať, čo sa udialo, bez toho, aby sa stokrát vrátil k tomu, aký je Lóni úžasný, radšej sa začne okolo Wasa krútiť v kruhu, poskakuje okolo neho a na upírskej tvári sa zračí široký úsmev.* Takže… *Začne hovoriť a zatiaľ čo Tanoia sa zastaví a začne prikyvovať bez odznenia otázky, Was sa zasekne a pozrie medzi stromy, hľadajúc dôvod zvuku, ktorý zachytili jeho jemné upírske uši.* Kto je tam? *Zavolá a vtedy ho Tanoia chytí za rameno, nadvihne jemne obočie a kým ho jeho priateľ zastaví, so širokým úsmevom sa veselo vyberie smerom k miestu, kde stojí Jason na svojom koni.* Na koho voláš? Ni… *Chvíľu sa obzerá dozadu za seba, ale keď sa prudko obráti, skoro sa prekotí dozadu a nebolo by to prvýkrát, čo ho niekto takto vyľakal spoza stromu, keď si nabil hlavu.* Oh… *Zaskučí skoro akoby ho teraz kráľ trafil šípom rovno do krku a po jeho tvári sa rozleje skutočne detinský, potmehúdsky úsmev.* Kráľ si možno prišiel zatancovať… *Nadšene zavolá a dvoma ľahkými krokmi ako vánok už stojí pri jeho koni a hľadí mu do tváre.* Prišli ste si k nám zatancovať? *Opýta sa šťastne a to už roztiahne ruky, akoby predvádzal divadlo.*
/Nezdá se, že by tu kuli nějaké pikle. Měl bych raději jít./ *Uzná po chvilce, když se mu nepodaří zachytit nějakou známku hrozby. Plus mu dojde, že už vůbec to, že hrozbu hledá znamená, že pracuje. A on chtěl teď přeci pauzu.* /Proč si to dělám? Jsem workoholic? Mám paranoiu? Všechno dohromady?/ *Zavrtí si sám pro sebe hlavou a už už chce koně otáčet pryč z lesa, když je odhalen.* /Kruci, nemám ani korunu. Neměl bych se tu vůbec ochomýtat./ *Jejich hovor neslyšel, ale podle blížících kroků je mu jasné, že si ho všimli. Alespoň jeden z mladíků musí mít tedy nadpřirozený sluch.* /Hlavně ať to není vlkodlak. Na to fakt nemám energii./ *Představí si interakci s Newyorskou Alfou a na tváři se mu objeví znechucený škleb.* /Podvraťák jeden./ *Neutíká, nemá to za potřebí. Když na něj volají, zůstane stát na místě a jen obezřetně položí ruku na jílec stříbrného meče.* No jistě. *Zablýskne mu v očích, když před sebou jasně ve stínech stromů rozezná Tanoiovu tvář.* Kde je večírek, tam jsi ty. *Podotkne, aby vysvětlil, proč byla jeho první slova "no jistě," místo jakéhokoliv přivítání.* Možná jsem si přišel pro slíbenou korunu. *Popíchne Féra, když jej začne lákat k tanci a nenápadně se pousměje.* /Neměl bych být překvapený, že ho tu potkávám. Teď je ovšem otázka, jestli je tu to spiknutí nebo-/ *Sám si zakáže nad tím dále přemýšlet jako nad něčím, co ho může ohrozit.*
*Mrkne narýchlo pohľadom k Jasonovej ruke na meči, ktorá sa tam iba na sekundu mihne a jemne nadvihne jedno obočie iba tak sám pre seba, kým sa pobavene pozrie do tváre kráľa a jednou nohou pohne dozadu, jednu ruku si uloží na hruď, druhú natiahne za seba a ukloní sa.* Párty chlapec, k vašim službám. *Keď sa narovná, je vysmiaty, ani neskrývajúc joint, ktorý drží v ruke.* Poďte, ak sa chce pridať. *Navrhne a už aj podáva ruku mužovi na koni, akoby mu chcel pomôcť zliezť, no poznámka o korune do uvrhne do zamyslenia, ktoré však iba naoko predstiera.* Mám ju, ale… *Mykne ramenami dohora a ospravedlňujúco si zakusne do pery.* Nečakal som vás tu. V tejto časti… *Obzrie sa dookola po korunách a kôre stromov, stojacich naokolo, akoby tu ešte nikdy nestál, čo zas mohla byť pravda.* eh, v tejto časti Faerie. *Dokončí a keď svoj pohľad vráti k Jasonovej tvári, spomenie si na ten večer na slávnosti, ktorú kráľ organizoval a vie, že tak ako mu to veľmi rád pripomína Remi, tak isto dobre si ten tanec a flirt musí pamätať aj Jason, no kým to nespomenie, sám to nebude vyťahovať. A napriek tomu, že má vzťah s Lónim, stále mu príde kráľ pekný, tak ako ďalšie bytosti, preto sa na neho iba sladko usmieva. Poskočí si na mieste, keď aj Was podíde bližšie, vykukne spoza stromu a nadvihne obočie.* Oh, ospravedlňujem sa za neho… *Kývne hlavou k Tanoiovi, ktorý detinsky nafúkne tvár a tvári sa, že mu práve Was všetko pokazil.* Kráľ vie, čo som zač. /Aspoň teda pozná túto časť mňa až príliš dobre, všakže?/ *Domyslí si nakoniec pobavene a už očakáva, že kráľ pôjde spolu s nimi dvoma do davu víl a ostatných rás, zabaví sa a uvoľní a možno si s nimi aj niečo dá, v čo však úplne neverí, ale bol by rád.* /Jason je stále tak milý ako doteraz. Prosto soms a mýlil./ *Uzná si v hlave a aj pohľad na upírovej tvári je prekvapený z toho, že sa dvaja férovia už stetli a že kráľ má niečo u Tanoiu objednané.*
Ano, to sedí. *Bez toho, aby se v jeho tváři hnul jediný sval je na něm znát pobavení. Možná je to nějakým celkovým uvolněním a nebo jen očima, kdoví. Každopádně se na Tanoiu rozhodně nedívá jako hrozivý chladný vladař. Když k němu natáhne ruku, pozvedne obočí a uhne pohledem na joint v ruce.* /Posilnění na party, předpokládám./ *On sám marihuaně neholduje, ale po pachu ji pozná. Jason stáhne ruku z jílce meče a přikývne.* Král se občas musí pohybovat v částech Faerie. *Ušklíbl by se, ale nejsou sami, a tak svůj výraz i nadále nepouští z uzdy.* Původně jsem se chtěl držet na okraji lesa, ale děláte tu docela hluk, tak mě to zaujalo. *Cukne rameny, jakoby snad měl komu co vysvětlovat. Ovšem, proč by se nezmínil, čistě konverzačně.* /Aspoň to na první dobrou nevypadá na nic ilegálního. Snad se to v něco nezvrhne. Možná nějaké výtržnictví, když jsou zapojeny drogy... Kušuj, Jasone. Chtěl si pauzu./ *Opětuje mu oční kontakt a na chvíli před očima vidí jeho vyzývavý tanec. Těžko se mu to spojuje s chlapcem, který hned vzápětí nafoukne tváře.* Vím? *Zeptá se rádoby překvapeně, ale v jeho otázce je něco hlubšího. Jakoby se Féra ptal, jestli má pocit, že doopravdy odhalil na večírku své nitro.* /Alespoň to nevypadá na vlkodlaka. Zbývá tedy upír nebo možná nefilim? Ti s těmi svými obrázky taky docela slušně slyší.../ *Jeho instinkt mu ovšem radí to první. Upírů zná dost na to, aby mu to došlo i bez toho, aby Wase viděl hořet na slunci nebo pít Tanoiovi krev. Ani jednomu z nich nenahlíží v průběhu hovoru do mysli, sebralo by to z něj veškerý náboj, kdyby věděl, co za chvíli řeknou. Obzvláště u Tanoiy, u kterého ho baví právě nepředvídatelnost.* A vy jste...? *Dá příležitost upírovi se představit a ladně seskočí z koně. Projde kolem Tanoiy a u toho se mu schválně na pozdrav otře ramenem o jeho rameno. Téměř neznatelně a bez jakýchkoliv zaječích úmyslů. Vlastně nad tím nijak zvlášť nepřemýšlí.*
*Súhlasne prikývne. Keď vidí, že kráľ z koňa nezlieza, ruku aj stiahne do svojich vlasov, akoby tým chcel zakryť ten neistý pohyb.* /Nemám nákazlivú chorobu./ *Pomyslí si akože urazene smerom ku kráľovi, akoby sa ho dotklo, že mu nemohol pomôcť zliezť z koňa ako princeznej, zároveň sa mu to páči.* /Sám za seba, tak to má byť. Niektorí šľachtici by možno chceli, aby som im urobil z rúk stolček, len aby mohli zliesť./ *Pobavene si pomyslí a hrozne sa mu z toho chce smiať. Nakoniec sa aj rozosmeje, keď mu Jason pripomenie úplne očividnú vec, že je kráľ a mal by poznať svet, v ktorom býva, no Tanoia netuší, alebo práve veľmi dobre tuší, prečo mu to príde tak smiešne.* Zaujímate sa o hlučné miesta? *Nadvihne pobavene a tajomne obočie a začne sa chichotať.* Pretože chcete ísť na párty? *Zvolá nadšene a natočí svoje telo veselo aj k svojmu najlepšiemu priateľovi. Na ďalšiu kráľovu otázku odpovie iba dvihnutými plecami a záhadným tichom, ktoré má túto časť konverzácie podškrtnúť.* /Viete, neviete, poznáte, čoho som schopný a možno nie, no viete, kto som, pretože si viete spojiť meno Tanoia s mojou tvárou a to je čarovné./ *Prebehne mu nadšene hlavou a zároveň si užíva, keď môže niekoho naťahovať. Keď kráľ zoskočí a prejde okolo neho, dvihne trochu hlavu, aby mu videl do tváre, ktorá sa však upína k Wasovi.* /Smutné./ *Pomyslí si, ale zasmeje sa tomu. Jasonov dotyk ramena na tom jeho sa mu zdal akýsi osobný a predsa si z toho nič nerobí a vykročí smerom k svojmu upírskemu kamarátovi, ktorý prejde pár krokov dopredu k Jasonovi, ukloní sa a podá mu ruku.* Som Was, teší ma. *Riekne kráľovi a mihne na Tanoiu očkom, akoby si ho chcel skontrolovať a zároveň mu ukázať, ako sa to správne pred kráľom robí, keď už on nemá výchovu. Tanoia sa na neho pobavene zamračí a vyplazí mu jazyk, čo sa môže zdať detinské, ale pre neho je to tak prirodzené. Nakoniec Tanoia poskočí na mieste, schytí Jasona za ruku a obzrie sa k nemu.* Poďte. *Navrhne mu nahlas a radostne, a potiahne ho smerom k tancujúcemu, zdrogovanému davu, kde sa na okraji už aj dejú nejaké tie partnerské hrátky a hudba hrá, niekto si spieva, je to magické a tak typicky férske.*
*V tu chvíli se na Tana zrovna nedívá, ale periferním viděním zaznamená, jak ruku stáhne. Na moment mu bleskne hlavou, že tím snad mladíka neurazil, ale netrápí ho to natolik, aby se mu zkusil omluvit. Přeci jen se vidí podruhé, i když první interakce byla dosti intenzivní.* /Uh, proč jsou vedlejší účinky lásky to, že vyhledávám v okolí někoho, o koho se strachovat, když tu není Jack? Je to otravné./ *Kdoví, jestli jsou to doopravdy nějaké podivné účinky lásky a nebo ještě zkrátka není tak starý, aby z něj vyprchaly povrchní emoce. Přeci jen se říká, že víly ve starším věku připomínají spíše sochy než cokoliv jiného. Možná ani neumírají a prostě spolu s povrchními a následně i hlubokými emocemi přestanou cítit život. Jason se k tomu věku však zjevně ani neblíží a nebo to tak ani nefunguje a jen si to odnesl od chladných rodičů.* /Přeci jen Ava byla také starší a nepřišlo mi, že by měla problém projevit emoce.../ *Tanoiův smích ho vytáhne z přemýšlení a je rád, že jeho vtip padl na úrodnou půdu.* Ach, tak to vskutku může vypadat. /Zná mě z večírku, teoreticky není od věci, aby si myslel, že jsem slyšel party a hned se utíkal bavit. Ale to není moc královské./ Hlučná místa mohou znamenat všechno možné. Kdyby se tu dělo něco nekalého, měl bych o tom vědět. /Což o to, nekalé to rozhodně je. Jen čekám, kdy uvidím nějaké nepřístojnosti. Ale nebezpečí ještě posoudím./ *Pobaveně zvedne jeden koutek v úsměvu, když Tan podle jeho očekávání vydedukuje, že tu je kvůli party. Raději na to nereaguje, protože cítí, že by z jeho hlasu byla znát únava při pomyšlení na tolik pohybu.* Vzhledem k pokloně víte, kdo jsem. Je tedy nutné mé představení, Wasi? *Rukou mu nepotřese, ale kývne hlavou na znamení malé poklony. Jeho otázka nemá být útočná a ani jeho tón to nenaznačuje. Jde mu čistě o to, jestli musí vysypat dlouhé rodové jméno a nebo postačí to, že zřejmě-upír ví, s kým má tu čest.* /Do čeho se mi to podařilo zamotat?/ *Zeptá se sám sebe, když ho Tanoia popadne a vede do davu. Přitom se kolem sebe rozhlíží a uvědomuje si, že takhle vypadá vílí večírek, který nevede král. Moc se mu nelíbí, že se sem přimotalo pár civilů.* Je náhoda, že jsou tu i nevíly nebo úmysl? *Zeptá se rádoby mezi řečí a dává si záležet, aby nezněl jako u výslechu. Najednou je mu ve změti těl dosti teplo, a tak sám sebe ocení za to, že si ve spěchu zapomněl vzít plášť. Aspoň ho teď nemusí tahat.*
*Zamyslí sa nad poznámkou kráľa a mykne plecom.* Hlučné miesto je aj Times Square v New Yorku a narazíte tam na všetky možné… osoby. *Hneď na to iba nevinne nadvihne plecia v náznaku čistých úmyslov.* Nekalé? A čo také? *Do jeho hlasu sa aj dostane detská nevinnosť, ktorou sa naozaj snaží Jasonovi ukázať, že je to len čisto zábava, radosť, naväzovanie vzťahov a odhaľovanie vyššieho ja.* /Čo však väčšina bytostí nevidí. Pf./ *Prebehne mu hlavou trochu sklamane, mysliac na to, ako jemu drogy pomohli nájsť v živote mnohé veci. A oslavy, tanec, hudba, láska, príroda, to všetko dokáže z bytosti dostať viac radosti a uvedomení, než by si kto dokázala predstaviť. To už sa blížia k Wasovi, ktorý podáva kráľovi ruku. Tanoia mrkne na telo kráľa, ako sa nesie, zdá sa mu príťažlivé a mocné, ale vie, že odkedy má Lóniho, nepoddal by sa mu, nie za triezva, nie dobrovoľne. Veselo nadskočí a tleskne o seba rukami so smiechom v hlase.* Tak ste sa spoznali. Môžeme ísť, prosím? *Nahodí psie oči, skoro akoby si prosil sladkosť od jedného alebo druhého z nich. Was teda na kráľovu odpoveď iba jemne pokrúti hlavou, kývnuc mu na znak, že ho pozná.* Viem, kto ste, keďže to tu ten trubiroh roztrubuje po lese, len ste sa zjavil. *Prenesie so všetkým rešpektom k Jasonovi a na Tanoiu hodí pohľad s prižmúrenými očami, na čo mu fér iba oplatí úsmev. Keď prejde pomedzi nich, pri tom stiahne kráľa za ruku a už sa blížia do davu.* /Úplne som zabudol, že tu sú civilovia./ *Napadne mu, keď opodiaľ tancuje jedna žena s vílou, držia sa za ruky a výraz v tvári civilky je skoro nadnesený, akoby zažívala iný stav mysle. Jemne sa zamračí a pozrie ku kráľovi dozadu, kým sa predierajú pomedzi tancujúce bytosti.* Niekoľkí podsveťania sa pridajú radi hocikedy. Ale tí civilovia… *Začne vysvetľovať a potom hodí pokračovanie odpovede za hlavu, stočí sa, aby bol Jasonovi čelom a chytí ho za obe ruky, jemne s nimi kývajúc.* Nebojte sa. *Ubezpečí ho, akoby sa kráľ mal čoho báť a vlastne sa aj má, lenže nie tu, nie dnes, čo on síce nevie, ale uvidí.*
To ano. *Přikývne a neodnáší si z toho ani tak to přirovnání jako takové, ale informaci, že Tanoia se pohybuje v civilském světě. Obecně je Faerie méně oddělená od druhého světa a zdá se, že tam víly chodí prozkoumávat na běžné bázi. To mu nevadí, sám tam rád tráví čas a jako princ tam dokonce byl více, než ve Faerii. Ale je mu nepříjemné, když se dozví, že někdo do lidského světa úplně emigroval.* /Jistě, cestujte si, poznávejte, bavte se, uzavírejte smlouvy i přátelství. Ale opouštět rodnou zemi úplně? I kdybych pominul to všudypřítomné železo.../ *Nedokončí jakousi vlasteneckou úvahu a pousměje se nad Tanoiovými nevinnými otázkami. Nechce ho zatěžovat tím, že tu musel pár let zpět řešit rituální vraždy a svou příšernou matku. Nejen kvůli tomu, že mu imponuje Tanoiova naivita a optimismus, který může plynout jedině z vlastních traumat, ale také mu nepřijde, že by se to hodilo do konverzace. A tak to jen elegantním gestem odmávne.* /Vyrušil jsem je./ *Pomyslí si, když Tanoia prosí o návrat do davu a Was vypadá o dost vážněji, než předtím, než si Jasona všiml.* /Což je dobře, jen ať má respekt a není si jistý tím, co bych mohl provést./ *Pak přikývne na Tanoiovu prosbu a vydá se s ním mezi různou směs osob. Za civily cítí Jason jakousi vnitřní odpovědnost, kterou ale nesmí dát najevo. Vílí hemžení se kolem lidí je normální. Často je to dokonce jediný způsob početí, a proto to Jason nesmí navenek odsuzovat. Přesto cítí, jak se mu při pohledu na smrtelníky v jeho zemi svírá žaludek.* Ale jistě! Jde mi trochu o vstupy do Faerie, a jak jsou profláklé. Nijak se tím netrap. *Pronese odlehčeným tónem. Když ho pak ještě Fér ubezpečí, zavrtí pobaveně hlavou.*
*Zdá sa mu, že Jason úplne nerozumie, alebo si teda ešte nezažil typ osláv, ktoré organizuje on. Síce je tak detinský a slniečkársky, vždy dáva pozor. Vždy.* /A prečo si robiť starosti, keď sa zatiaľ nič nedeje?/ *Prebehne mu hlavou, ale nad tou myšlienkou sa mu chce znova smiať, aj nad Wasom a Jasonom ako vážne sa tvária.* Užite si trošku voľnosti. *Zvolá na nich nadšene, zakloní hlavu, zhlboka sa nadýchne vzduchu Faerie a aj keď už mu joint dávno vyhasol, iba si ho jednou rukou strčí do vrecúška na opasku svojich nohavíc a tak má obe ruky voľné, aj cez nos môže dýchať vzduch, ktorý je aj tak plný rôznych vôní, sladkých i kyslých, ktoré podráždia v nose. Keďže je to ale otvorenejšie priestranstvo, nič z toho nemá na osoby tak silný vplyv ako by malo v uzavretých priestoroch.* /Ešte že koníka nechal v lese, ten by tieto pachy veľmi neocenil, aj keď som ich vyrábal ja./ *Šťastne sa na Jasona usmeje a kývne ramenom do strany a teraz, s jeho andnesenou mysľou, ani neuvažuje, ako môžu z úst víly znieť jeho nasledujúce slová.* Civilov mám veľmi rád, starám sa o nich… *Začne hovoriť a začne sa s kráľom krútiť dookola, než so sebou stiahne aj svojho najlepšieho priateľa, mocne ho schytiac za dlaň a vtaihnuc medzi Jasona a seba.* … keď sú na mojich slávnostiach. Ale viete… *Nadvihne jemne obočie a obzrie sa do strany, vlasy mu nadskakujúc na ramenách, ako sa jemne dvíha vo výskokoch.* …nemôžem kontrolovať všetky víly. Ale nakoniec civilov aj tak väčšinou zavedieme naspäť. *Dokončí vysvetľujúco, aby sa Jason nemal čoho obávať. Jeho slávnosti a radosti boli vo Faerii veľmi časté, tak ako jeho návštevy tieňotrhu, jeho tovar, jeho meno dosť známe, že si ho chcú vyhľadávať aj vo Faerii, aj v civilskom svete.* Aj keď som vyťažený, chcem pre všetkých to najlepšie. *Zaspieva radostne a zmení prudko smer tanca do druhej strany.* Vy tiež potrebujete sem tam vidieť svet a vyjsť si na prechádzku, je tak? *Opýta sa veselo a detsky smerom ku kráľovi a zazubí sa na neho.*
*Pocítí osten žárlivosti, když ho Tanoia přemlouvá, aby se uvolnil. Kdy se mohl vlastně doopravdy uvolnit? Možná když byl ještě princ, to byl sice svázán výchovou, ale vlastně moc ničím jiným. Na chvilku závidí mladšímu Jasonovi, přestože to není vlastně ani tak dlouho, co sedí na trůně. Tahle závist ho ale hodně rychle přejde.* /Uklidni se, Jasone. Samozřejmě, že kralování má svoje úskalí, ale vzpomeň si, jak jsi reagoval, když jsi měl pocit, že o trůn přijdeš. Ty víš, že ho potřebuješ. Že ho chceš. Že jím žiješ./ *Promluví k němu jeho podvědomí a on se trochu uvolní v ramenou a podívá se na upíra, jestli i na něj mají Férova slova nějaký účinek. Když se Tanoia zhluboka nadechne, Jason opatrně nasaje okolní vzduch ve strachu, že mu něco udělá. Díky otevřenému prostoru však cítí spíše vůně, než nějaký jejich účinek, a tak chvíli stráví jejich rozeznáváním. Pak už však tančí ani neví vlastně jak a překvapeně poslouchá Tanoiovu promluvu o civilech.* /Ne, že bych od něj očekával nějak zvláště uzavřenou mysl, ale stejně je to příjemné od víly slyšet./ To je od tebe zodpovědné. Je dobře, že když něco pořádáš, tak se taky staráš o průběh! *Přitaká a doufá, že se na něj upír mezi nimi nezřítí, když Tanoia náhle změní směr.* Potřebovat je jedna věc. *Uchechtne se Jason a na oplátku se na Tanoiu nenápadně usměje.* Ale přesně, jak jsi říkal. Vytížený, ale pro všechny to nejlepší. *Zopakuje po něm a ještě jednou se trochu rozhlédne po davu bavících se. Rozhodně to nevypadá, že by tu byl někdo nedobrovolně.* Nečekal jsem, že využiji tvé pozvání na večírek tak brzy, ale nevadí mi to!
*Napriek tomu, že oslavuje aj kvôli svojmu novému vzťahu, užíva si, že Jason prijal jeho “vynútené” pozvanie do tanca a môžu si spolu znova zatancovať ako predtým. Stále ho zaujíma, či má Jason niekoho, koho má rád, či je zamilovaný, alebo či je jeho vládnutie osamelé, či má niekoho, komu môže veriť na 100 % vo svojom osobnom i kráľovskom živote. Ale nemá z kráľa pocit, že by chcel byť voči nemu až tak otvorený. Keď na neho pozerá, usmieva sa.* /Chcem mu pomôcť? Ale fér ako ja mu nemá ako pomôcť. Iba ho vytiahnuť na tanec, zabaviť ho, stačí to?/ *Prebehne mu hlavou a cíti síce v sebe stále efekt marihuany, nevníma ju natoľko, pohyb ju vyčerpáva z jeho tela trochu rýchlejšie.* Samozrejme. Vyzerám voľnomyšlienkarsky, čo aj som, ale život je život, to platí pri každom. Sloboda rozhodnutia! *Zvolá naspäť ako odpoveď a začne sa chichúňať, ako mu to pľúca dovolia, no keď zachytí Wasov pohľad, stíchne.* /No tak, Was, vieš, že o ostatných sa starám, aj keď nie o seba./ *Pomyslí si smerom k nemu, aj keď ho upír nemôže počuť, no jeho pohľad hovorí za všetko. Z odpovedí kráľa sa mu aj zdá, že veľa času na voľnosť nemá.* Vytiahnem vás na oslavu, kedykoľvek sa vy budete chcieť uvoľniť a urobiť si voľný deň, ak tam náhodou niekde budem. *Povie a teoreticky tým spečatí to, že Jasonovi dá akýsi “sľub”.* Mám pre vás už hotovú aj korunu, aj báseň… *Pri slove báseň sa však trochu zapýri a jeho uši sa jemne sfarbia do ružovej. Vtedy si ešte myslel, že je do Jasona zamilovaný a tá báseň je tým trochu cítiť.* /Napíšem niečo Lónimu./ *Nadšene mu napadne, ale báseň pre kráľa určite predá do kráľovych rúk, aj keď to bude vyznievať možno zvláštne.*
*Někde vzadu v hlavě si uvědomuje, že až se odsud vrátí, tak padne vyřízeně do postele a už neudělá žádnou práci, ale nemyslí na to. I takhle fyzické odreagování je občas potřeba.* /Fyzické.../ *Zasekne se u této myšlenky a zničehonic mu dojde, jak dlouho neviděl Jacka a rozhodne se to v blízké době změnit.* Svoboda rozhodnutí. Zdá se mi, že to máš v hlavě srovnané. *Má potřebu to říct kvůli tomu, jak mladě na něj Tanoia působí. Neví, jestli je mu 20 nebo 120 let, ale cítí, že je oproti němu mlaďounký. Na chvilku si přeje, aby Tanoiu nepotkalo něco tak ošklivého, co by otočilo jeho osobnost o 180 stupňů.* /Takhle je jeho osobnost moc fajn. Jen ať se vyvíjí a nachází nové podněty, ale byla by škoda, kdyby ten pozitivní vývoj někdo pokazil./ *Přijde mu, že upír se v jeho přítomnosti moc nebaví.* /Třeba to není mnou?/ *Když Tan znovu promluví, odtrhne pohled od výmluvného výrazu nesmrtelného společníka a usměje se.* Zase tě nechci zatěžovat takovým závazkem. Ovšem sem tam té nabídky nejspíše využiji. *Pravdomluvnost mu nedovolí být konkrétnější, protože nedokáže předvídat své časové a jiné možnosti, ale tím, že tančí rád to nechce úplně zahodit. Jakmile však Tan zmíní korunu a báseň, Jason trochu vykulí oči překvapením. Myslel si, že se jednalo o sliby v zápalu večírku. Při příchodu ho s tím spíše popichoval, než že by doopravdy předpokládal, že to všechno vyplní.* Ty ses do toho doopravdy pustil? Páni... *Odmlčí se na chvilku a jistá jeho část chce vzít tu báseň a vymáchat v ní Jackovi nos za to, že mu nic nesložil.* /Na druhou stranu ani já se neobtěžoval s nějakým uměleckým vyjádřením, takže jsme si asi kvit./ Tak to se těším na obojí. Máš je někde poblíž nebo mi to chceš předat spíše někdy v budoucnu? /Pokud vůbec. Třeba to zmiňuje jen v rámci konverzace a vlastně nemá v úmyslu mi je kdy dát./ *Tu variantu si ale raději nepřipouští.*
*Kráľove slová berie ako kompliment. Tým, aký je navonok extrovertný, detinský a naivný si u mnohých získa pohľad, že je nedozretý, hlúpy alebo že si nikdy nič nezažil. Nebolo by to tak dávno, čo počul slová “keby si si zažil niečo vážne, nebol by si taký”. Was veľmi dobre vie, čo sa v jeho živote udialo - poznajú sa už tak dlho.* Ďakujem. *Šťastne si poskočí a jeho tvár vyžaruje jasnosť, skoro akoby bol slnko na nohách. Obzrie sa narýchlo do strany, aby skontroloval, či je všetko v poriadku, ale keby sa niečo dialo, určite by ho ktokoľvek vyhľadal. Plus sa mu páči, že Jason a ani nikto iný nepotrebuje vyťahovať to, že sa do tanca zapojil kráľ, všetci si hľadia svoje, tancujú a smejú sa, je to príjemný zvuk, ktorý počuje vo svojich ušiach.* To budem rád. *A myslí to vážne.* Pokojne so sebou aj niekoho vezmite, ak budete chcieť. *Ubezpečí ho, že nemusí Jason chodiť na takéto miesta medzi rôzne víly úplne sám, poznajúc tam iba Tanoiu a teraz aj Wasa, ktorý je jeden z mála, čo sa objavia na každej párty. Mimo to, keď musí riešiť upírske záležitosti. Jeho upírsky kamarát sa na Jasona aj usmeje, pri kráľovej otázke, či naozaj splnil to, o čom hovoril.* U neho sa nebojte. Asi to bude nejakým jeho obchodnou časťou, že ak sa na niečom dohodne, tak to urobí. *Prenesie a Tanoia tak na neho iba vrhne prekvapený pohľad.* /Však vieš, že sa mi Jason páčil./ Nebolo to brané obchodne. *Povie s hranou urazenosťou a pobavene prižmúri oči na svojho najlepšieho priateľa. Svoj pohľad, žiarivý a jasný presunie na kráľa a zasmeje sa.* Mám to doma, ktorý je hlbšie v lese, ale rád vám to prinesiem rovno na dvor, ak by to nevadilo. /Keby tam prišla divoká víla z lesa ako ja. Ale už som tam bol, nebude to problém, dúfam./ *Prebehne mu ešte hlavou, potom sa oboch mužov pustí a začne rytmicky poskakovať na mieste, tlieskať do hudby, ktorá sa zrýchlila a s očakávaním v očiach pohliadne na Jasona a Wasa, či sa k nemu pridajú.*
*Je rád, že to nepocítil jakože se nad něj svým komentářem povyšoval. Nebo to tak minimálně nepůsobí vzhledem k tomu, že mu za něj děkuje. S tím, jak se celý rozsvítí nezbyde ani Jasonovi nic jiného, než se na něj přátelsky usmát.* /Je to další pokus o to zjistit, jestli někoho mám?/ *Proběhne mu hlavou při nabídce plus jedna na některý z Tanových večírků. Úsměv z tváře mu však nemizí a přestane v tom hledat nějaké kličky.* Moc nevím, koho bych na takovou akci vzal, ale jsem rád, že tam ta možnost je. /Jacka mezi víly brát nemohu, možná Triss? Ta by si rovnou mohla vzít Gideona, pokud se spolu ještě baví a to už bych přišel se skupinou./ *Představí si, jak ťuká na dveře- což samo o sobě je mimo, vzhledem k tomu, že i nyní jsou venku- a s provinilým úsměvem sleduje, jak se Tanoia musí čím dál tím víc vyklánět ze dveří, aby se podíval na všechny, koho Jason přitáhl.* /Myslím si, že jeden člověk bohatě stačí, pokud vůbec./ Obchodník. *Cuknou mu koutky pobavením a dokonce se nepokrytě usměje, když se Tanoia začne vymlouvat, že o obchod mu nešlo.* Takže za tu korunu nechceš zaplatit? *Zeptá se napůl žertovně napůl překvapeně. U té básně by to ještě pochopil, přestože stojí nějaký ten čas, ale u koruny doteď žil v přesvědčení, že- ač ze sympatií vyrobená- bude za úplatu.* Určitě nevadí. *Přikývne okamžitě. Přeci jen nad čím by přemýšlel, on rozhoduje o tom, kdo má na hrad přístup a kdo ne.* /Ačkoliv, kdyby byl takový šikula jako Lyria, tak by možná bylo lepší ho na hrad nebrat. Ale ne, nemůžu myslet na to, že je hned každý spřáhnutý s mojí matkou./ *Napadne ho to spíše povrchově a rychle tyto úvahy odsune stranou. Pomůže mu k tomu i to, že dostane prostor pro vlastní tanec, a tak se začne rytmicky pohupovat a užívat si hudbu.*
*Sleduje výraz v kráľovej tvári, ale ani brvou nepohne pri spomenutí toho, že si môže na slávnosti a párty pokojne priniesť nejakú svoju spoločnosť.* /Tajnostkár./ *Napadne mu slovo, ktoré by pre túto chvíľu dokázalo Jasona dokonalo opísať.* /Chápem, že si udržiava odstup. Je to kráľ, súkromie si váži raz tak, ale…/ *Napadne mu. Je hrozne zvedavý a zdá sa mu, že Jason naozaj niekoho má, napriek tomu, ako to chce tajiť - jeho vyhýbanie sa tejto téme je celkom okaté. Ale aj podľa tejto svojej analýzy to neberie ako niečo, čo vie. Jednoducho má ten pocit.* Vy ako kráľ iste poznáte mnohé osoby, ktoré by prišli, alebo sa mýlim? *Prenesie tajomne a mrkne jedným okom na vyššieho a mocnejšieho muža vedľa seba. No po pobavenom výraze na Jasonovej tvári sa sťažka zasmeje, ale prižmúri oči na Wasa, aj keď mu trhá kútikmi v pobavení. Prudko otočí hlavu.* Ja som ani doteraz za ňu zaplatiť nechcel. *Zvolá, akoby bol dieťaťom, ktoré sa bráni pred tým, aby nebolo nefér obvinené z neplechy, ktorú nevykonalo. Potom mu však dôjde, prečo to upír povedal a keď na Wasovej tvári hrá pobavený, potmehúdsky úsmev, začervená sa a pozrie niekam za Jasona, aby mu nemusel hľadieť túto chvíľu do tváre.* Chcel som to urobiť… lebo… *No nedopovie, radšej sa odtrhne, pohodí nad tým rukou a keď chvíľu tancuje, na to vystrelí ruky do vzduchu nad seba a začne si spievať, kývajúc sa na mieste do strán, opantaný hudbou a drogou. Nakoniec sa znova nahlas zasmeje a otvorí oči, aby si vymenil pohľad medzi Wasom a Jasonom.* Ja som to vlastne navrhol, pretože ste sa mi páčil a hodia sa vám kvetiny a niečo, čo by oživilo chladnosť Zimného dvora si nechcem nechať ujsť. Whoo. *Zvolá, schytí ich znova za ruky a vysmiaty sa začne krútiť, skoro akoby im chcel zamotať hlavy, neuvedomujúc si, že možno bol viac úprimný, ako chcel, ale čo na tom teraz záleží? Jason pravdepodobne o niekoho ako on ani predtým a ani teraz nemá záujem a on sa skutočne zamiloval.*
*Je vtipné, že to doopravdy vypadá, že se snaží vyhnout odpovědi proto, protože má co skrývat. A vskutku má, jenže takhle mluvil i předtím, než vůbec nějakého civila Jacka Portera znal. Je zkrátka takový, ale je pravda, že to může nyní působit docela podezřele.* To ano, ale otázkou je, jestli bych tam s nimi chtěl být. Dost mých přátel se odstěhovalo z New Yorku, takže tím seznam také řídne. /Zarina, Adeline,…/ Dobrá duše. *Ušklíbne se Jason, když mu potvrdí, že za práci na míru nechce zaplatit. Ani ho nenapadne ho spojovat se zakoukáním zkrátka proto, že ho nenapadne nad tím nějak více přemýšlet.* /Měl bych snad?/ *Napadne ho při pohledu na upířího společníka a zmateně zvedne obočí. Nedlouho na to se mu dostalo odpovědi na to, na co se vlastně neptal, ale Tanoiu k tomu nepřímo dokopal jeho kamarád a tiše se zasměje.* Máš pravdu, že by to mohlo oživit, i když si nejsem jistý, jak se na to budou poddaní dívat. Ale jsem rád, že mluvíš v minulém čase, nejsem dobrý kandidát na to se ti líbit. *Poprvé řekne něco takhle napřímo, přestože jeho prvním instinktem je tuhle část ignorovat, ale nakonec to neudělá.* /Přišlo by mi dětinské se tomu vyhýbat. Na slavnosti to bylo vcelku vidět a to, že to takhle řekne nahlas by bylo sprosté odignorovat./ *Usměje se a pokračuje v tanci, i když má tušení, že se tu nebude moci zdržovat.*
*Nadvihne obočie a svoj pohľad nasmeruje dohora, otvorí ústa, akoby chcel niečo povedať, ale odznova ich zavrie, pohliadnuc na kráľa.* Ah, um… *Začne a zasmeje sa, no nechce, aby to pôsobilo, že si z kráľa uťahuje, preto zas stíchne a naozaj s vážnou tvárou na neho mrkne.* Takže vy nemáte priateľov medzi vílami? *Opýta sa a naozaj ho to začne trápiť v sekunde, ako to vysloví.* Budem váš priateľ, ak budete chcieť. *Povie už viac detsky a naradostene, jemne stlačí Jasonovu ruku v tej svojej a chvíľu si užíva tanec a hudbu, spokojne si hmkajúc do jej rytmu.* /Možno som naivný, ale nechcem, aby bol niekto osamelý./ *Pomyslí si, keď sa znova pohľadom niekto zasekne na Jasonovej tvári. Má ale pocit, že kráľ si z neho uťahuje. Poznámka o dobrej duši sa mu zdá ako niečo, čím ho podpichuje, ale nemyslí to tak, aj keď je fér a nemal by vedieť klamať. Trochu sa mu načervenajú líca a kývne hlavou do strany.* Možno. *Povie potichšie, ale nekazí si tým náladu, a ani svojej spoločnosti. Nakoniec obráti tému ku korune, tak ako kráľ, ktorý odignoruje na chvíľu jeho priznanie o tom, že sa mu Jason zapáčil.* Práve som ju vymyslel tak, aby bola vhodná pre kráľa Zimného dvora. *Rozpovie, ale keď kráľ pokračuje vo svojom prehovore, na chvíľu ústa zaklapne a nadvihne prekvapivo obočie.* A to prečo? Však ste šarmantný a prívetivý a tajomný… *Začne mu hovoriť a cíti, že sa zase do popredia nejako dostáva jeho neuvedomené flirtovanie a tak stíchne, hlavne keď mu Was stlačí ruku a kývne na Jasona hlavou, akoby chcel naznačiť, že kráľ je tu a počuje to.* Pardon. No, pravda to je. *Prenesie úprimne, zazubí sa a znova zmení smer, keď sa hudba trochu zrýchľuje v pozadí. Pomyslí na Lóniho. Ten je všetko, čo si kedy mohol priať, ak nie ešte viac, než by si vôbec mohol zaslúžiť.*
Jason se musí zasmát, když se ho Fér bez obalu zeptá, jestli nemá vílí přátele. Ani mu to nepřijde nějak smutné nebo, že by měl “tnout do živého” nebo něco podobného. Přijde mu to zkrátka komické. Hlavně z toho důvodu, že se Tanoia nemýlí. Ačkoliv Lyria! Ta mi i tehdy jako zabedněnci vysvětlovala, jak se pozná láska. Jinak si je z víl asi nejblíže se svým rádcem, ale kdyby to řekl nahlas, přišel by si jěště žalostněji- trochu jako kdyby dítě ve škole řeklo, že jeho nejlepší kamarádka je paní, co jim domů chodí uklízet. A tak se jen chvíli směje a pak přitaká. Ono je to těžké se přátelit s poddanými, měl bych si držet spíše odstup. Ale sem tam zajdu na nádvoří do hostince nebo se s někým náhodou sčuchnu. Pokrčí rameny a moc neví, jak vysvětlit, že u víl potřebuje poslušnost a respekt a u přátel něco trochu jiného. Znovu se rozesměje ve chvíli, kdy mu Tan nabídne přátelství. Z lítosti? *Poškádlí ho a snaží se to trochu odlehčit. Nemrzí ho totiž, že nemá mezi vílami nějakou velikou partu přátel, je to král. Když pak zmíní “dobrou duši” nemusí to ani nijak zvlášť myslet vážně, protože to tak konstatoval s nepřímou vazbou na Féra, takže tím docela pěkně obešel pravdomluvnost. Na druhou stranu by možná i po delším přemýšlení uznal- nebo možná až s uběhlým časem- že to na mladíka doopravdy sedí.* Tak to se těším, až ji uvidím! /Jsem fakt zvědavý, jak to nakonec udělal./ *Než si dokáže pořádně představit vyhotovenou korunu, padne konverzace na trochu jiné téma a on si Tanoiu pátravě prohlédne.* /Mluví o mně hezky. To by asi neměl? Neměl bych působit nepřístupněji? Ačkoliv přesně to jsem nechtěl na tom reji…/ *Všimne si i Wasova pohledu a usměje se.* Podle tvého popisu vážně zním jako někdo, o kom by stálo za to psát báseň. *Mrkne na něj vesele, aby se nedostávali moc hluboko do nepříjemných témat.*
*Asi sa nedokáže tak dokonalo vžiť do postavenia kráľa, no rozumie mu a radšej už nejde vyťahovať takéto témy podľa odpovede, ktorú mu kráľ dá. Jedine, že sa na neho sladko usmeje, akoby ho chcel podporiť.* Nie z ľútosti. *Mykne plecami a zatvári sa nevinne, naozaj nevinne.* Každopádne, ak budete chcieť priateľa, viete, kde ma približne nájsť, no nie? *Zabásni veselo a obzrie sa dookola, akoby poukazoval na lesy naokolo. Les Fjoll je jeho domov. To kráľ vie, aj keď nie viac.* /No, o mojom domove hlboko v lese vie jedine Lóni a zrejme by to nikoho neprekvapilo./ *Pomyslí si sa usmeje sa pre seba nad tým, než mu na rozum znova vypláva spomienka u neho doma, uhne pohľadom a zazubí sa, tancujúc veselo, bez únavy.* No, dúfam, že vás nesklamem. *Povie, ale na jeho tvári sa vôbec nezračí uľaknutá, starostlivá emócia, ktorá by mohla napovedať o jeho obavách, jemu sa zdá, že táto celá konverzácia a stretnutie sú akýmsi príjemným podpichovaním a spoznávaním sa bližšie, aj keď sa nerozprávajú o najhlbších spomienkach, pocitoch a záľubách, traumách a bolestiach, no predsa len.* /Niekde sa začínať musí, nie? S Wasom by sme o tom vedeli hovoriť./ *Pomyslí si potmehúdsky a zazrie na svojho najlepšieho priateľa, ako tancuje a je z toho nadšený.* Báseň si zaslúži každý. Záleží už na básnikovi, či bude podaná pozitívne, a či vôbec nie. *Povie múdrujúco a jeho mladá tvár neodráža to, koľko básní, piesní, textov už napísal, koľko myšlienok mu už prebehlo hlavou a koľko emócií už si stihol zažiť a stále sa môže učiť niečo nové, čo nepozná, pretože aj civilský svet, aj Faeria sú neustále plné tajomstiev, ktoré sa skrývajú nielen v okolí, ale v osobách samotných, tak ako aj v Jasonovi.* Dúfam, že vás nezdržiavame pridlho. *Prenesie nakoniec a usmeje sa.* No som rád, že ste sa k nám pridali. *Prenesie úprimne a kývne na neho hlavou ako poklonenie a prejav vďaky zároveň, keď trochu spomalí v tanci.*
Budu naslouchat zvukům hudby. *Ušklíbne se a tak nějak tuší, že bude ubytovaný někde v lese. Kdyžtak má dost personálu na to, aby přesné místo dohledal.* /To je hodně subjektivní, na jednu stranu není lehké mě zklamat a na druhou mě zklame skoro všechno./ *Tajemně se pousměje, ale odmávne to rukou, aby se tím mladý Fér nestresová.* Ha! Tak to doufám v pozitivní báseň, každopádně bych měl pomalu vyrazit. Jak říkáš, též jsem se rád stavil a očekávám tě na hradě s korunou a básní. *Usměje se a ještě chvíli tančí předtím, než položí Tanoiovi ruku na rameno a kývne mu na rozloučenou. Poté ještě kývne Wasovi, u kterého si není jist, jestli ho ještě někdy uvidí.* Užijte si večírek! *Poté se protáhne mezi tančícími těly za Indigem a vyrazí zpět k hradu. Začíná se v něm ozývat únava každým krokem blížícím se domů.*
*Jason si není jistý, jak by mohl zkombinovat svůj vílí šatník s civilským, aby byl vhodně oblečený. Když pořádal ples, bylo to jasné, musel se obléknout jako král. Ale nyní? Rozhodne se zanevřít na civilskou část šatníku, protože nechce nikoho dráždit a stejně tam má buď obleky a nebo pohodlné oblečení. Nakonec z šatníku vytáhne trochu (hlavně rukávy, na trupu spíše z jak kterého úhlu) průhlednou černou tuniku s volnými rukávy, která se zavinuje poměrně nízko, takže odhalí jeho bělostnou pleť (už dlouho nebyl v lidském světě, kde ho sluníčko občas trochu ožehne, ani si nevyjel na projížďku) a výrazné klíční kosti. Upraví si knoflíčky dole u zápěstí, které jinak široký rukáv znovu stahují do hezkého tvaru a nenechají ho volně viset do zvonu. Přes to si přehodí černou vestu ke kabátci, která má detailní stříbrné šití a trochu překryje jeho trup i v úhlech, kde by ho jinak tunika odhalila. Vestu nechá rozepnutou, aby jeho outfit nenabral moc vážného rázu, přeci jen pořádá tancovačku! K tomu si vezme černé dobře padnoucí kalhoty a černé vysoké boty. Kolem pasu si ještě dá široký černý pás, který trochu stáhne spodní část tuniky. Přijde mu to ale moc černé, a tak přetáhne kalhoty iluzí, že po nich leze stříbrná jinovatka, která se hezky napojuje na stříbrné vyšívání vesty. Kolem krku si pověsí jemňounký řetízek, ze kterého jakoby viseli malinké rampouchy (jsou vidět spíše rampochy než samotný řetízek) a trochu tím tak vyplní decentně hlubší výstřih. Prohrábne si vlasy a po krátkém přemýšlení si oholí tvář do hladka. Pro jistotu si s sebou (=nacpe to do ruky jednomu členovi ochranky) vezme i kabátec ladící s vestou, kdyby se v průběhu večera rozhodl, že by měl působit formálněji. No a zakončí to posazením stříbrné koruny do tmavých vlasů. Zvolil jednu ze svých nejlehčích, takže sice nepůsobí tak zdobně, ale zato mu na konci večera neupadne krk. Nechtěl přijít mezi prvními, ale zároveň nechtěl dorazit moc pozdě, aby to nepůsobilo, že mu je celá akce ukradená. A tak vyhlédne z okna, a když vidí už dost víl na nádvoří, vyrazí. Trůn na pódiu je situovaný tak, že nemusí projít davem, aby se usadil, ale ani nepřijde někde zezadu. Zkrátka a dobře je mezi stoly jakási ulička, kterou když jde, tak může přijít do kontaktu s vílami a nepůsobí, že se sem nenápadně šourá. A tak sebevědomě vyrazí onou uličkou a cestou POKÝVNE MNOHA VÍLÁM NA POZDRAV. Kolem něj jde ochranka, což pro přihlížející může zvyšovat pozornost. Když se konečně usadí na trůn jakoby měl v zádech pravítko, tiše si odkašle a poté zvučným hlasem zahřmí.* VŠECHNY vás vítám. Nabídněte si ze stolu na co máte chuť a bavte se! *Jeho slova jsou upřímná, protože nemá ani jinou možnost a je vskutku rád za hojnou účast. Jeho výraz a tón tomu však vůbec neodpovídá. Pořád je to král Zimního dvora, a tak je jeho působení dosti tvrdé a chladné. Hudba ztichla ve vteřině, kdy si odkašlal, a tak teď pokývne muzikantům rukou a oni zase začnou vesele vyhrávat.*
*Keď sa chystal na víliu slávnosť, bol vysmiaty ako slniečko. Celý deň si pospevoval a vyhmkával melódie, ktoré mu napadli, jeho pohyb skôr akoby naznačoval jemný tanec a jeho kroky akoby ani neboli krokmi, skôr nadnášanie vánkom, tak ľahko sa pohyboval po svojej izbe. Vyberať oblečenie pre neho nikdy nebolo ťažké, pretože hippie štýl obľubuje a tak vyzerá aj jeho šatník. No narozdiel od toho aj veľmi rád provokuje, prevažne na slávnostiach ako je tá dnešná. Bude sa musieť trochu zatriediť medzi víly, ktoré sa na oslavách objavia, pretože on nie je tak dvorný typ, aby sa vedel zabávať úplne formálne. No učí sa. Zatiaľ. Jeho výber oblečenia však nepôsobí tak, akoby nechcel, aby sa o ňom hovorilo. Aj keď sa hanbí, nakoniec je celkom rád, keď sa mu niekto venuje. Keď sa zo svojho domova konečne dostane von, nadýchne sa čerstvého vzduchu, cíti sa príjemne v lesnom poraste a cestou sa pripravuje na to, ako bude zábavou, tancom a hudbou zakrývať to, aký je nervózny, aj keď sa hrozne teší a jeho úsmev to veľmi dobre odhaľuje. Vstúpiť na dvor je ako za starých čias, keď sa niekoľkokrát zúčastnil na takej slávnosti so svojimi rodičmi - to však vtedy ešte netušil, ako využiť obranný mechanizmus veselého blázna. Keď sa obzrie, vidí nádherné tváre v nádherných farbách.* /Všetci sú tak krásni. Keby to mohli vidieť civilovia./ *Preblesne mu hlavou a žiarivo a vrúcne vysmiaty sa ladne pohne k niekoľkým vílam, tancujúcim nablízku, zatiaľ čo si obzerá výzdobu, atmosféra je akosi pochmúrna a zároveň pôsobí tak prirodzene a étericky. Tak ako všetci naokolo.* /Tam medzi týmito určite nevyniknem. Budem asi aj rád./ *Pousmeje sa pre seba a nevie sa odtrhnúť od toho, obzerať sa okolo seba a skúmať všetky bytosti, ktoré sa okolo neho mihnú, akoby v živote nestál vo Faerii a nehľadel na krásu víl zblízka. Pripadá si, akoby tam ani nepatril. Nie je to miesto, ktoré by ho vzalo medzi seba, aj keď tam hrá veselá, chytľavá hudba a môže si nabrať jedla, koľko sa mu zachce. Možno skúsi aj obchod, no pod dohľadom kráľa Jasona si nie je istý, či to bude a chce riskovať. Preto iba, síce veselo, no malátne, zájde ku stolom a začne si prezerať ponuku.* Hmm… *Spokojne sa zatvári nad akýmsi koláčom, ktorý mu dobre rozvoniava. A tak sa po ňom spokojne natiahne.*
*Na vše se tam díval, rozhlížel se, po chvilce si dovolil nabídnout si jeden z ovocných nektarů, alespoň si myslel, že to je ovocný nektar. Přeci jen, on se takhle u dvora neobjevil. Celý svůj život ve Faerii strávil v domku s jeho otcem, přes dny zavřený a zamčený s hromadou knih společně s předměty na trénink boje. Do prostředí, jako bylo tohle se nedostal nikdy. Byla to pro něj premiéra. Rozhlížel se kolem sebe, byl tak vylekaný a zároveň překvapený, že ani nevěděl, na co koukat dřív. Spíš se ale rozhlížel z toho důvodu, jako kdyby se mezi vílami měl každou chvíli vynořit jeho otec a odvést ho opět do toho domu hrůzy. Ve své nepozornosti strčil do CASTORA. * Omlouvám se, nejsem moc při smyslech, nebo jako jsem, jen jsem nervózní, však víš. Ty se máš jinak jak? Jak se, ehm, tady cítíš? *Optal se jej, sám měl ale co dělat aby kontroloval svůj dech. Pak jej opět něco vyrušilo z jeho rozjímání, to něco byl právě Jason. Remi se naklonil ke CASTOROVI.* To je on? Král JASON?* zadíval se ke trůnu* Já jen že, no, má se nějak klanět, nebo co já vím? Neznám to, nevíš asi, co dělat abych nevypadal jako mamlas? *Zajímal se s nevinným úsměvem na rtech.*
*Castor se ještě chvíli rozhlížel všude možné, prohlížel si výzdobu, kdo tady všechno byl a jak moc se to změnilo od doby, co tu byl on naposledy. I když sto let je sto let, jasně, že je tu všechny jiné.* /Castore jsi kus debila./ *Prolétlo mu myslí. Hned raději sáhl pro nějaké pití a napil se. Sám byl dost nervózní a mohl je hádat, jak nervózní byl hlavně REMI, který do něj po chvíli zmateně strčil.* V pořádku, nic se neděje. *Pousmál se a odpil si ze svého pití.* Ehm mám se docel dobře, jen jsem z toho tady celý nějak nesvůj, to víš, má poslední návštěva tady byla ještě s matkou. A co ty? Jak to zatím zvládáš?, hele kdyby co, můžeme kdykoliv zmizet oukej?“ *Zašeptal a zadíval se na krále, který dorazil a všechny tady vítal. Chvíli jej pozoroval, než svou pozornost opět věnoval kamarádovi. * Já nevím, abych řekl pravdu jako princ tehdy nepotřeboval tolik formálnosti, takže netuším jak je to teď. Zřejmě budeme asi oba mamlasi. *Zazubil se a prohrábl si vlasy.*
*Rozhlédne se po osazenstvu a po nějakém čase uzná, že trůnění bylo dost. A tak nechá svůj kabátec nadále viset z paže jednoho ze svých stráží a vydá se do víru dění. Jde svižnou kočičí chůzí a poklepává si ukazováčkem o bok do rytmu hudby, který se opět začne zrychlovat. Neočekává, že se mu někdo bude klanět, to si rezervuje do trůnního sálu nebo na potkání. Na takhle, řekněme na jeho poměry ležérní akci to nevyžaduje. Přesto se některé víly jemně ohnou v pase, když kolem nich projde. Chvíli na to se jen tak tak se vyhne krásné- a za krátkou dobu už notně opilé- víle, která sebou švihne na zem a snaží se zachytit čehokoliv poblíž. Začne se tak drápat i po TANOIOVĚ rameni, aby neupadla. Jasonovi je trochu trapné, že před ní automaticky uskočil a cukne koutkem směrem k TANOIOVI a jen doufá, že ho opilá víla nestáhla k zemi.* Aspoň je zábava v plném proudu. *Pronese omluvně, jakoby dívku snad sám opil. Ale nu což, je to jeho poddaná a on je za ně odpovědný.
*Koláč, ktorý má napchatý v ústach a teoreticky ho do seba vopchal naraz, mu obmedzuje schopnosť rozprávať. Radšej sa okolo seba neobzerá, aby náhodou nenadviazal očný kontakt s niekým nevhodným alebo s kým nebude chcieť diskutovať, prinajhoršom, o férskej politike. Keď sa nakloní nad stôl, aby do seba vopchal ďalšie jedlo, aj keď mu ešte koláč nezmizol v žalúdku, potiahne ho do strany akási víla, značne opitá a on ju len tak tak stihne zachytiť druhou rukou, aby sa tam nevyvalila všetkým pod nohy. Keď jej pomôže vstať a obráti hlavu na stranu, hneď vedľa seba zbadá kráľa JASONA a tak ho od ľaku trochu mykne dozadu a uloží si dlaň na hruď.* Ah, pre bleskové mračná, ale som sa zľakol. *Povie pobavene a usmeje sa na JASONA s plnými ústami jedla. To nie je veľmi dobrý prvý dojem, hlavne ak k nemu pristupuje takto neformálne. Keď prehĺtne, stále s úsmevom na perách nakoniec jemne nahne chrbát, aby sa trochu poklonil.* Pardon, nevidel som vás. *Prepne na svoju formálnosť, aj keď v tom stále nie je dobrý a skontroluje opitú vílu, stojacu pri stole a opierajúcu sa oň.*
*Obdržela pozvánku na takový večírek na který se rozhodně chystala. Načasovaný všechno měla, takže ještě než se připravila a vyrazila na zimní dvůr, tak si zařídila pár osobnějších věcí se svym bratrem. Věděla, že tam nikoho znát nebude a proto se tam chystala jen na nějakou kratší chvíli, protože zvědavost ji plně pohltila. Po příchodu zase domů od svého bratra ztratila pojem o čase a všimla si, že už teď tam příjde pozdě. Rychle se oblékla. Nevěděla co přesně si ma vzít, proto si vzala první šaty které uviděla. Šaty byli černé, kratší tak do půlky stehen, dlouhý rukáv a lehce uplý. Přišlo jí to zcela nevhodné, ale věděla, že jak bude bádat nad oblečením, tak to nestihne už vůbec. Už teď panikařila, zda to nebude trapné, že přišla pozdě. Vzala si jen klíče od bytu, telefon a vyběhla ven na zimní dvůr. Vlasy měla rozpuštěné a lehce kudrnaté ze všeho toho zařizovaní a lítání. Po chvilce tak nějak diběhla na místo. Ještě než vešla přímo na nádvoří, tak se trochu upravila, aby nepřipomínala chodící, ani ona sama neví co, ale nechtěla si to radši představovat, jak mohla vypadat. Vešle lehce udýchaná s lehce načervenalými tvářemi na nádvoří a nějak se ohlížela kolem sebe. Nebyla si jista, jestli by si ostatní mohli všimnout, že přišla pozdě, proto doufala, že tomu tak nebude. Stála chvilku na místě, rozhlížela se kolem a přemýšlela co teď? Aby to nepůsobilo nějak špatně. Stoupla si někam stranou, kde by si jí nemusel jen tak někdo všimnout a přemýšlela o svém dalším kroku. Mezitím se trochu uklidnila.*
*Remi se pootočil a podíval se na CASTORA, načež se na něj děkovně usmál.* Děkuju brácho, kdyby se něco dělo, řeknu ti. Každopádně počítej s tím, že se tě asi budu držet jako klíště, abych se tu nějak, ne že neztratil, ale spíš mě děsí, na koho narazím. Děsí, je to správný slovo? Ne, spíš jsem zvědavý. Ne, ne, děsí mě to, okei, děsí mě to, bojím se, a bojím se dost, protože si tady koleduju o to že tu narazím na... *Až v ten moment si uvědomil nejenom že se jeho pusa zase rozjela o sto šest, jako vždy, když byl ve stresových situacích, ale taky to, že každým slovem o dost navyšoval tón svého, s jasným, zvučným, italským přízvukem, hlasu. Všiml si, jak se na něj pár víl stojíc v jeho blízkosti dívalo s nejistým výrazem na tvářích, snad jako kdyby si říkali " Panebože, co to je za troubu?" A tak se dotyčný fér i cítil. Remi se na ně nejprve zadíval s očima navrch hlavy, než se nevinně uculil.* Pardon pardon, já vždy když se rozmluvím, nevím jak přestat, omlouvám se, už se to...ehm, nestane. *Dořekl, načež se radši podíval zpět na CASTORA, rudý jako rajče a jal se raději toho popíjet svůj nektar.* Doufám, že jsme je teď řádně pohoršil. *Utrousil Remi s ironickým povzdechem, načež si promnul kořen nosu. Z jeho zamyšlení jej vyvede to, když sebou o zem kousek od nich plácne nějaká víla. Otičí se tím směrem, ale jakmile uvidí JASONA, rychle se otočí zpět na CASTORA celý paf.* Co mám dělat, co mám říkat, jde sem? Co když půjde sem? Bože já se cítím trapně, zatraceně, Casiiiiiiiiiii! *Protáhne, načež udělá pár kroků směrem k němu, snad jako kdyby se chtěl za blízkého féra schovat.*
*Celou dobu ho poslouchal a všímal si toho, jak každou chvíli mluvil víc a víc nahlas. Už se chystal, mu říct, aby se ztišil, že na něj všichni koukají, ale nakonec si to REMI uvědomil sám.* V pohodě, chápu tě, chce to jen klid, uvidíš, že t bude v pohodě a třeba na něj ani nenarazíš a užijeme si v poklidu celý ples a nakonec se vrátíme domů. *Zazubil se a napil, mezitím co se ohlížel kolem sebe. *A ostatní kašli, no a že tě slyšeli, však jsi nic takového neřekl a i kdyby, alespoň bude o zábavu postaráno. *Uchechtl se a i on si všiml, že snad jejích směrem se blíží i samotný král JASON. Jak jen dlouho jej neviděl. A co by mu vlastně měl říct? Bude si jej ještě pamatovat? Asi už ne, přece jen to je už dlouhá doba a on tady byl jen párkrát. Když se k němu pak REMI přiblížil, vytrhne ho tak z jeho myšlenek a jen se na féra usměje.* Klid, i kdyby šel, nemusíš se cítit trapně kámo. *Pronesl s úsměvem.*
*Všimne si, že TANOIA vílu stihl zachytit, ale nestihl dožvýkat. Naskytne se mu tak poměrně humorný obrázek rozesmáté víly, co polonahého chlapce začne hladit po ruce a onoho polonahého chlapce, co na něj začne mluvit s plnou pusou.* Mě? Zas tak hrozně snad dneska nevypadám. *Poví odlehčeným tónem a trochu starostlivě se podívá na opilou vílu. Ta se v tu chvíli odpotácí ke stolu a opře se o něj.* Teď mne vidíte, takže není pro omluvu potřeba. Ale zřejmě jsem vás vyrušil v jídle... dobré, že? *Téměř neznatelně zvedne levý koutek při odkazu na prvotní obrázek Tanoi s plnou pusou. Najednou však uslyší někde ve svém okolí zvýšený hlas a pozvedne obočí. Není však tak blízko, aby slyšel konkrétní slova.* Nudit se zjevně dnes večer nebudeme, to jsem rád. Teď už se viditelně pousměje a zhluboka se nadechne jakoby mohl nasát atmosféru večírku. Nakonec se otočí směrem odkud zvýšený hlas přišel a v davu spatří povědomou tvář. Chvíli se musí zamyslet a až pak mu dojde, že je to už slušná doba, co CASTORA neviděl. Je však poněkud nezdvořilé se teď od TANOII jen tak sebrat.* /Třeba za chvíli./ *Využije toho, že stojí blízko jednoho ze stolů a vezme si pohárek s vílím vínem. Sice nechce dopadnout jako padající víla, ale taky nechce být na suchu. Vzápětí vezme ještě druhý pohárek a podá ho TANOIOVI.* Na zdraví.
*Vezme si od kráľa pohárik a pripije si s ním a kývnutím hlavy mu naznačí "nazdravie", no napije sa iba na jazyk, alkohol moc nemá rád.* Hrozne? Tak to určite nie, ste krásavec. *Povie rozveselene, keď sa narovná a prehĺtne sústo jedla. Natiahne ruku k jednému z koláčov, vezme ho a strčí JASONOVI do ruky.* Ochutnajte. Je to vulkanicky dobré. *Detinsky dvihne dlane a dúfa, že si od neho kráľ koláč vezme. Je mu jasné, že zrejme JASON pozná chuť tejto pochúťky, ktorá mu tak rozjasnila oči. Po chvíli sa tiež pozrie smerom k vílam, kam sa zahľadí aj JASON a naširoko, skoro ironicky sa zazubí.* Banda opitých a veselých víl je to najsmiešnejšie, nie? *Zaspieva jasne skoro ako vtáčik a napriek tomu, že je to kráľ, vezme ho za ruku.* Tancujete rád? Chcete si zatancovať? *Natešene navrhne a oči sa mu zalesknú zeleným jagotom a preletí okolo neho niekoľko farebných svetielok. Je rád, že sa s ním niekto začal rozprávať, inak by tam stál sám, veľa sa napchával, tancoval ako blázon a odišiel robiť si svoje aktivity. Aj tak stiahne JASONA medzi tancujúce víly.* Bude to zábava. *Zasmeje sa a znova vrhne pohľad k dvom vílam, ku ktorým sa predtým kráľ otáčal - zdalo sa mu, že JASON ich pozná a tak ho neplánuje zdržať dlho. Samozrejme, že sa bude kráľ chcieť venovať tým, ktorí sú mu bližší, než nejakému náhodnému férovi z lesa, ktorý sa ani nevie správať. I keď sa preto cíti trochu dotknuto, vôbec mu nevadí, ak kráľ JASON počas večera bude postupovať ďalej, je predsa hostiteľ a on to ako aktívny organizátor osláv a párty úplne chápe. Jeho oči sa veselo ligotajú, keď vojde medzi víly a začne tancovať do rytmu hudby.*
*Po chvilce stání se rozhodne dát si něco k pití. Neměla v plánu se však nějak extra zdrbat, jen po tom šílenství ji vyprahlo a potřebovala to něčím zalejt. Se zíráním všude okolo sebe se dostala ke stolku, kde bylo nějaké pití, a tak neváhala a napila se. Nevěděla co by to mohlo být, ale nějak jí to netrápilo. Uslyšela jak někdo skoro až křičí a tak se podívala tím směre. Uviděla jen dva chlapce, kteří stáli u sebe a proto prohled ihned odvrátila. Ještě několikrát se rozhlédla kolem sebe a pak se šla usadit k nějakému stolu, kde nikdo nebyl. Pití si vzala sebou. Klíče a telefon pohodila na stůl hned vedle sebe, ale tak, aby na ty věci dohlédla a znovu si usrkla pití.*
*Fér, celý roztěkaný a nesvůj se nakonec podíval na CASTORA a usmál se. Děkovně mu stiskl paži a pokynul hlavou.* Vynasnažím se, ale přeci jen, znáš mě už trochu, víš že já a zmatky to je prostě něco, co jde dohromady. *Dodal ještě, než nakonec vydechl přebytečný vzduch z plic a zadíval se kolem sebe. Taková krása, krása, kterou nikdy neměl šanci poznat, krása, která se mu z té jedné návštěvy nijak nezaryla do paměti.* Já, jenom trošku tady popojdu a prohlédnu si to, okei? *Otočil se pak směrem na CASTORA, načež se vydal mezi lidmi směrem do davu. Než by se nadál, za dlaň jej popadla jedna z tančících víl, která se s ním začala točit kolem dokola a tančit zároveň. Remi měl co dělat, aby někomu náhodnému vrazil do ruky své pití, než se dal s onou vílou do tance. Ani si nevšiml, jak rychle se vlastně začal uvolňovat. Celý ten stres z něj padal každou vteřinou, každým pohybem, každým pohledem kolem sebe více a více. Konečně mohl říct, že se bavil, skutečně bavil. Když tanec s vílou skončil a on se jí pustil, zasmál se od ucha k uchu. Vysekl mladé dívce poklonku, a zamířil z parketu pryč, hledající v davu CASTORA. Když jej pak nakonec zmerčil a vrátil se k němu, tak se spokojeně usmál.* Jo, už si na to začínám pomalu zvykat. Zatraceně, tohle je něco skvělýho. *Pronesl uznale a došel si k jednomu ze stolů kousek za nimi pro další pohár nektaru, se kterým se vrátil opět zpět k férovi.* No, já se bavím. Líbí se mi tu, upřímně jsem rád, že jsme ti na to kývl. *Pronesl uznale. Pak se opět rozhlédl kolem sebe.* Hele, tohle musíš ochutnat, pojď, pojď!!! *Tahal CASTORA ke stolu, kde byl onen nektar, když ale zjistil, že tady jej už nenajde, a taky nebyl zvyklý an to čekat, rozhlédl se. Spatřil ještě jeden stůl, kde onen nápoj stál, a tak Case dotáhl tam.* Na, tohle zkus. *Pobídl jej. Nektar stál na stolku kousek od místa, kde seděla ATHENA. a Remi, jež stál kousek od ní a rozhlížel se, pohledem nakonec padl na dívku.* Hezký večer, nemám pravdu? Bavíte se? *Optal se jí. a usmál se.
*Už to bylo dlouho, co Maeve byla naposledy ve Férii. Zvláště na Zimním dvoře. Studia ve světě lidí si brala většinu jejího času… a byla to pohodlná výmluva, proč si trochu více užívat světa smrtelníků. Ale pozvání se neodmítá, tak neslušná není ani ona. Ale i když zprvu šla hlavně z povinnosti, už po prvních pár momentů dýchání atmosféry tomu všemu znova propadla. Hudbě, vínu, vílám… lidský svět má mnoho do sebe, ale něco je nenahraditelné.* *V jednoduchosti je krása a Maeve tak na sobě má stříbrné podpatky a letní šaty zlaté barvy. Ty, při té správné kombinaci světla, lehce prosvítají. Nikdy ale ne tak, aby odhalovaly zbytečně mnoho. Přes ramena jí splývá záplava černých vlasů, smotaná do dredů, které sem tam jsou obohacené šperky. Tmavou tvář jí dokresluje tmavomodrá rtěnka, stříbrné stíny a třpytky pod očima. Na rukou jí stříbrná tetování hrajou hru se světlem.* *Jakmile to alespoň trochu dovolovala slušnost, Maeve vzala zavděk rudým vínem a se skleničkou se jala prozkoumávat prostranství. Hudba byla příjemná a sama se přistihla, jak si občas pobrukuje do rytmu. Pár vílám kývla na pozdrav a zpozorněla, když si všimla Jasona. Bez garde si připadala téměř nepatřičně a kdo je lepší garde, než král. Že?* Můj pane. Jako vždy jste zorganizoval skvělý ples. Někdy mi musíte prozradit, jak to děláte. *Vysekne pukrle a tvář jí rozehraje úsměv, stejnou měrou hřejivý jako hravý. Kývne na Jasonovu společnost.* Maeve, k vašim službám.
Jasně bav se. *Zazubil se na REMIHO a sám se tak trochu rozešel porozhlédnout kolem. Bylo tu dost všeho, jídla, pití, bavících se víl, i krále dívajícího se jeho směrem, načež mu lehce pokynul hlavou na pozdrav a dál se procházel, než jej zase jeho přítel vyrušil z myšlenek.* Jsem ráda, že se bavíš, vidíš, já ti říkal, že to bude nakonec fajn a uvolníš se a hle, je to tady. *Zasmál se nahlas, přece jen viděl, jak je REMI celý nesvůj a doufal, že to brzo poleví a bude si dnešní večer užívat. I on se musel teprve do té bavící nálady sen nějak dostat, chodil sice na různé akce, ale ne takového rázu, takže doufal, že i on za chvíli nějak chytnu tu vlnu a užije si to.* A co to je? *Optal se, co by mě zkusit, ale to už ho fér tahal někde pryč a tak se smíchem šel hezky s ním. *Hele já už si nějaké pití dal, možná je to dokonce to samé. *Zubil se na přítele když mu pak sklenku podával, chvíli na něj koukal, než se napil.* Hm, není to zlé, tak jsem měl něco jiného ale tohle chutná sakra dobře. *Pronesl, než si všimnul, že tam sedí ještě někdo – ATHENA, se kterou REMI ihned navázal kontakt.* Hezký večer. *Pousmál se na ni také a pak je nechal si povídat a sám se rozkoukával kolem sebe, přece jen on byl v seznamování trochu víc stydlivější než REMI.*
*Zpozorní, když se TANOIA skoro nenapije a neodpustí si dramatický pohled.* Nesnažím se vás otrávit. *Zavtipkuje ale samozřejmě pravdomluvně. Když mu vzápětí Fér zalichotí, nelituje toho, že se s ním rozhodl mluvit trochu uvolněněji, než nutně na královské úrovni. Usměje se tedy a konečně si pořádně prohlédne svou společnost. Líbí se mu, že patří k části osazenstva, co se nebáli obléknout extravagantně.* Děkuji, ani vy nejste k zahození. *Poví mu stále s úsměvem, aby to nechápal jako nějakou nevhodnou poznámku. Poté si od něj trochu překvapeně převezme koláček a musí v sobě zadržet smích. Je jasné, že Tanoia není odsud, na to je moc veselý a bezprostřední.* Nuže dobrá. *Zakousne se do koláčku a s radostí zjistí, že nemusí lhát, když ho bude chválit. Přeci jen by bylo trochu trapné, aby mu vlastní catering nechutnal.* Máte pravdu, vulkanicky. *Odpoví až poté, co koláček pořádně polkne a jemným poklepáním prsty o rty se ujistí, že tam nemá nějaký pozůstatek.* Vskutku. *Usměje se na Tanoiu a oplatí CASTOROVI pokývnutí na pozdrav. TANOIA ho ale tak baví, že nemá potřebu od něj utíkat.* Zbožňuji tanec! *Světýlka jakoby sdílela Tanoiovo nadšení a chvíli se kolem něj zdrží. Je to velmi milý pohled.* Dobře, zatancujme si. Ale nejdřív mi prozraďte své jméno. *Nevypadá však, že by na tom tak trval, protože už udělá krok k svíjejícím se tělům do svižného rytmu.* Ach! *Zpozorní, když u sebe uslyší MAEVE a ještě se na chvilku zastaví.* Jsem rád, že se vám tu líbí. Ovšem některé věci jsou magičtější nevyřknuty, ne? *Odpoví hravě, protože už se naladil do taneční nálady a v té je přeci jen trochu veselejší.* Chcete si s námi zatančit? *Zdvořile čeká na její odpověď a na seznámení s Tanoiou. Když tohle všechno proběhne, dopije svou číši, položí ji na nejbližší stůl a začne tančit.*
*Pokrúti zmyselne hlavou.* Alkohol je otrava. *Povie úprimne svoj pohľad, avšak sa zo svojho pohára napije poriadne, aby kráľa neurazil, aj keď ho pri tom poriadne strasie, z nezvyku. Popri odkladaní pohárika mu aj trochu zabehne, keď mu JASON prenesie jeden zo svojich komplimentov, aj keď nevie, či to má chápať ako kompliment, či skôr ubezpečenie, že je prosto priemerne pekný. Pochvaly dostáva často, ale nechce si z toho vyčítať viac, než by mal. Veselo pohodí rukou.* Tak ďakujem. *Jeho oči zasvietia a pobavene nadvihne obočie, keď kráľ po ňom zopakuje prívlastok, ktorý na koláč použil. Maximálne ho potešilo, že si ten koláč vzal, zjedol a ešte k tomu mu aj chutil.* Skvelé. Nebol by pekný pohľad na féra, ktorému nechutí vlastný výber jedla. *Podpichne hravo a úsmev na jeho tvári naznačuje, že to nemyslí zle. Keď sa otočí tak, aby si videl pod nohy a zároveň mohol JASONA za sebou potiahnuť, zastaví ho v ceste akási krásna tmavá víla, MAEVE, a tak zastane a ostane stáť opodiaľ. Kývne jej smerom. Z rozprávania cítiť, že sa s JASONOM poznajú minimálne z formálnych záležitostí a keď víla otočí pohľad k nemu, naširoko sa usmeje a pokýve jej dlaňou, pričom sa trochu začervená, že je tak nevychovaný a kráľovi JASONOVI nepovedal svoje meno už pri tom, ako na seba narazili, no mykne plecom.* Zdravím, ja som Tanoia. Teší ma. Ja… *Hovorí veselo, pričom pri svojom mene pozrie aj na JASONA, aby sa tým takto predstavil naraz obom a chce sa vyjadriť k tomu, že MAEVE je tu zrejme tá v spoločnosti vo vyššom postavení, aké služby by od nej mohol on žiadať? Radšej to nechá tak a pripojí sa k JASONOVI.* Áno, áno, poďte tancovať. *Navrhne a jeho oči sa znova rozžiaria, akoby pred chvíľou necítil strápnenie a hanbu kvôli svojmu chovaniu. Skutočne tam asi tak nepatrí, hlavne do spoločnosti týchto dvoch víl, no tanec spája a to si uvedomuje. Preto vezme aj vílu MAEVE za ruku spolu s kráľom a potiahne ich do tanca.*
*Pití si dále usrkávala, až po chvilce vypila půlku drinku. Podívala se kolik jí ještě zbýva a když si všimla, že jí ještě zbývá půlka, tak se ihned uklidnila, že se nebude muset zvedat a dostat se k dalšímu pití. Měla v plánu si dát maximálně dva drinky, ale měla lehké podezření, že to skončí minimálně tak u pětky, než u dvojky. Jak uslyšela něčí hlasy, tak se jen podívala tím směrem a uviděla ty dva stejný chalpce, kterých si všimla už předtím. Neodvážila se nějak dát s někým do řeči, proto bylo v plánu si dát pár drinků, popřípadě pozdravit krále, poděkovat a zase se zpakovat domů. Odvrátila pohled ihned od nich a opět si usrkla svého drinku. Chutnal jí a to dost. Jak uslyšela, že někdo mluví jejím směrem, tak se ihned ohlédla tím směrem a ihned poznala REMIHO a hned vedle i CASTORA.* Zdravím vás oba dva. Hezký večer? To ano, je to tu moc krásné. A jestli se bavím, taak dejme tomu, že nějak ano, já tu jsem, abych se nějak odreágovala. Nemyslím tím, že se tu zdrbu pití-.. *Na chvilku se odmčela, protože jí přislo trochu nevhodné takto mluvit.* ...pardon. Chtěla jsem říct, že jsem nemyslela odreágovat se tak, že to bude drink za drinkem, ale dát třeba jeden drink, trochu se pobavit a jít zase domů. *Mluvila trochu nervozně, protože socializování nebyla její parketa. Oba chlapce si prohlédla s lehkým úsměvem, aby nepůsobila nijak nevhodně.* Co vy pánové? Bavíte se? *Ještě jednou si je oba prohlédla a usrkla si svého pití.*
*Remi sledoval, jak spokojeně CASTOR upíjel pití, které mu Remi nastrčil. Jistě, už si nějak zvykl na potraviny a pití ve světě lidském, a proto mu tohle tolik zachutnalo.* Není to to samé, hlavně proto, že jsem viděl, že to má jinou barvu. *Pronesl a uculil se od ucha k uchu.* A co máš ty, ukaž. *Beze slov se natáhl a napil se z jeho sklenky.* Hele ale to je taky dobrý, moc dobrý, více než dost dobrý... *Začal povídat, ale pak se zastavil. Došlo mu, že zase začíná trojčit jako blázen a že by se měl trochu uklidnit. Tehdy na party u Dragose to bylo jinak, tam mohl, tam jako kdyby bylo právě poselství večera bavit se a vymýšlet kraviny, jistě, do jisté míry, než tam nechtěl podpálit upírku, ale tak co. Tam se bavil, ale tak nějak si v hlavě připomněl, že tohle je ples, na kterém by se měl chovat přeci jen o něco decentněji a lehce potlačit svoji přirozenou náturu své aktivity. proto se zarazil včas, než by zase začal vyvádět hlouposti, a pak se věnoval dívce, ke které přišli.* Říkají Remi, moc mě těší, slečno. *Pronesl, načež vysekl jemné pukrle směrem k ATHENĚ. Jak ji tak poslouchal, nějak v ni poznával to, jak to i jemu občas mlelo. Když se proto zarazila, lehce se pousmál, ne ale tak, aby to působilo snad jako výsměch.* To je v pořádku, neomlouvejte se, abych řekl pravdu, taky mám občas problémy s tím udržet si pusu nějak na uzdě, ale což, tak to prostě je a nestydím se za to. A jinak, rozumím, asi rozumím. No, já se sem dostal díky tady mému známému, sám bych sem asi nešel, už jenom proto že jsem ke dvoru neměl nikdy moc blízko, to víte, špatná minulost. Ale musím uznat, že jsme rád, že jsme sem došel, protože, je to tu skutečně nádherné. A ty drinky, to je taky něco. *Dodal ještě.* Jste odtud? Nebo z venčí? Ah, dopředu se omlouvám, pokud by byly mé dotazy vlezlé, případně mě zastavte. *Zvedl ještě v obraně ruku.*
*Maeve na JASONOVU poznámku odpoví pobaveným smíchem.* Možná, můj pane, ale některé věci se hodí vyřknout. *Odpoví mu se stejnou hravostí v hlase.* Nu, tato nabídka se neodmítá. *Podotkne vesele. Chvíli nicméně musí přemýšlet, jak se elegantně zbavit skleničky vína. Z toho uvažování ji vytrhne TANOIA. Doslova. Překvapeně zamrká a jen tak tak stihne skleničku odložit na nejbližší stůl, než je vtažená do víru tance.*
*Castor si v každé ruce držel jiný drink a spokojeně si popíjel, zatím sledoval REMIHO i ATHENU. Občas mu s jeho drinky pomohl i jeho kamarád, když si odpil a culil se u toho jako měsíček na hnoji. Už i samotná Cas se dokázal nějak uvolnit a užívat si pohodu dnešního večera. S úsměvem se rozhlížel kolem sebe, jak se ostatní baví. Jak zvesela popíjejí a jedí nejrůznější jídla, jak si povídají a tančí a jeho úsměv se ještě více rozšířil. Dokonce se i uchechtl, když opět Remi začínal jančit, ta jeho rozverná povaha k němu prostě seděla. Chvíli ještě všechny sledoval, než se i on otočil k ATHENĚ a mile se na dívku usmál.* I já bych se rád představil, jsem Castor. *Vzal do své dlaně tu její a jemně jí na hřbet ruky políbil, tak jak se slušelo a patřilo a on byl vychován.* Jak říkají vám krásná slečno? *Optal se s úsměvem a sledoval jak se REMI rozpovídal, přičemž si upil ze svého drinku a čekal, co dívka řekne. On sám se už dál neptal, přece jen jeho kamarád byl výřečný až až za oba dva.*
/Takže to není tak, že by se bál pít na Zimním dvoře, jen neholduje alkoholu. Zajímavé./ *Všímá si v něm rozdílů od víl, se kterými je běžně v kontaktu a budí se v něm pro něj typická fascinace něčím trochu neznámým. Když se ale přeci jen TANOIA napije, malinko samolibě se pousměje.* /Ale jako krále mě vnímá./ *Normálně by předpokládal, že ho tak vnímají všichni, ale po Lyrii už si nemůže být ničím jistý. Anarchisti existují i ve Faerii. Později mu lichotí spíše konverzačně a samozřejmě pravdivě vzhledem k tomu, že TANOIA je jako valná většina víl atraktivní. Jako krytí pro Jacka to ale úplně nemá smysl, protože vílám do jeho romantického života nic není a možná bude mít raději drby, že nadále vyhledává mimo Faerii známosti na jednu noc jako v době svých princovských let a ne že si z vlastního večírku udělá speed dating akci. Po poděkování tedy jen přikývne a dále tuto část konverzace neždíme.* To rozhodně. *Tiše se uchechtne, protože FÉR vyslovil přesně to, na co myslel ohledně výběru jídla.* Tanoia. *Zavrní zvědavě, když vidí známky studu na TANOIOVĚ tváři. Nakonec se představil dříve MAEVE než králi, stud je tedy na místě. Jason se ale i nadále spíše touto interakcí baví, než uráží. Chvíli na to už z něj MAEVE tahá to, že většinu organizace ponechává svému rádci Myriovi, který má super vkus. A tak se jen tajemně usměje, aby to nemusel přiznat. MAEVE už párkrát zahlédl, když navštívil Sluneční dvůr a pořádal tam nějaké akce. Její jméno mu však neutkvělo, a tak si ho nyní poctivě zapíše do mysli, když se představí TANOIOVI.* /Ještěže jsem se nemusel ptát, to by mohlo být dosti trapné./ *Přestože spolu nikdy nebyli v bližším kontaktu, MAEVE má takovou tu energii, která v člověku prostě zůstane. Jakoby víc byla elegantní přízrak, nežli vílou. Její tvář tedy na rozdíl od jména poznal okamžitě. Situace nestihne nabrat nepříjemného rázu, protože už ho TANOIA chytá za ruku a táhne je tančit.* /No jo, takhle v lidském světě nehrají./ *Na chvíli zavře oči, aby si užil hudbu, která se až plazí pod kůži svým přítulným tónem a začne se pohupovat do rytmu. Chvíli jen chytá rytmus a pak každou rukou vezme jednoho- levou TANOIVU a pravou MAEVE a oba navede umě do otočky tak, aby neexistovala šance, že do sebe vrazí.*
Remi? Jak zajímavé jméno. *Pronesla s trochou úsměvi. Přišlo jí jeho jméno zajímavé v dobrém smyslu slova, protože už slyšela tolik jmén, ale s jménem Remi se snad ještě nesetkala, nebo si to alespoň nepamatovala, že by tomu bylo jinak. Už si nepřipadala nijak zvláštně, či nějak podobně, nejspíše jí to pití pomohlo se nějak odreagovat. Sem tam se podívala za oba chlapce, aby se trochu podívala, jak to tu žije a u toho usrkává trochu svého pití, které patrně mizí. Jak na ní promluvil druhý chlapec, ihned se podívala jeho směrem.* Také máte velice zajímavé jméno. *Věnovala mu úsměv, mezitím co on si vzal její dlaň do té jeho a políbil ji na hřeb ruky. Nechala se, protože i kdyby nechtěla, tak by nestihla zareagovat a ona hlavně chtěla být uvolněná, takže se normálně nechala. Obou dvoum věnovala menší úsměv.* Ráda vás oba poznávám pánové, já jsem Athena. *Ješte jednou pohlédla na oba chlapce, usmála se a usrkla si svého pití. Pak jen poslouchá REMIHO, jak mluví a vypadá, že nemá v planu se nějak zastavit, ale jí to vůbec nevadilo, protože se v tom občas viděla.* Nemusíte se za to stydět. *Pohlédla na REMIHO upřímně.* Není to nic špatného, já si osobně myslím, že to je lepší, než neříkat vůbec nic. Naprosto rozumím a váš přítel musí být velice hodný, že vás takhle vyzval a vy musíte být zase velmi statečný, že jste šel, ačkoli by jste hleděl na minulost. Troufnu si říct, že vamrozumím. *Chtěla REMIHO trochu přesvědčit, že to není nic špatného být upovídaný a že přeci jen musí být statečný.* Máte pravdu, je to tu nádherný. A ten drink? No, asi si skočim pro další. *Ohlédne se na svůj drink, aby se ujistila, že má ještě možnost usrkávat.* Já jsem kousek odtud. *Podívala se zpět na REMIHO* To je úplně v pohodě, jen povídejte jak potřebujete, já se kdyžtak chytnu nějak. *Uchechtla se.* A vy jste odsud? *Podívala se na oba chlapce, protože to byla otázka na oba dva.* Já se kdyžtak omlouvám za jakékoliv zmatky, občas až zbytečně panikařím a socializování není moc moje parketa, takže se kdyžtak omlouvám. *Usměje se na oba dva* Jen, aby jsem nebyla tak nezdvořilá, musím vám oboum dvoum pochválit vaše obleky. *Uculila se a usrkla si zbytek svého pití.*
*Fér spokojeně sledoval svého přítele, jak se i on začlenil. Tak nějak mu u něj přišlo, že je až moc uťáplý, zamlklý a nesvůj. Pak se ale v hlavě napomenul.* /Nu což, takový může být přeci jen každý, tak proč to hrotit?/ *Sám pro sebe se ušklíbl a sledoval nejprve svého dobrého kamaráda, pak pohled otočil zpět na ATHENU.* Pak tedy Athena, tomu říkám krásné jméno. *Usmál se.* A ano, máet naprostou pravdu, ve všem, co říkáte. Není se za co stydět, to určitě ne. Já sám jsem na to dost hrdý a nestydím se za to. Jen vím, že občas je čas ubrat, mívám s tím mezi lidmi problémy. Jinak, ne, já už dlouho žiju v Queensu, nějak se to stalo mým domovem.*Přiznal, než se podíval na CASTORA. Po očku na něj mrkne a usměje se, jasně mu tím pohledem dal najevo, aby si užíval s dámou, dokud může.* Teď mi ale dovolte se vzdálit, půjdu si zatančit. Rád jsem vás poznal, ATHENO.* Usmál se na oba. Pak už ale na nic nečeká a i on se opět zapojí do víru tance, přičemž se konečně plně uvolní a vnímá jen hudbu a zářivé úsměvy lidí kolem. Na moment dokonce zavře i oči, když je ale zase otevře, hledí na skupinku víl před sebou, jehož součástí byl i KRÁL JASON, kterému pokyne hlavou, ovšem, jeho pozornost zaujme právě MAEVE. Pár ladnými, do rytmu hudby sladěnými kroky dotančí právě až k oné dívce a zářivě se usměje.* Krásný večer, nemám pravdu? *Optá se MAEVE, načež jí jemně kývne hlavou v úklonku.* Remi, těší mě. *Pronese se zářivým úsměvem a natáhne se pro její dlaň. Pokud se mu víla nevycukne, jemně ji vtiskne polibek na hřbet dlaně, pokud ano, pak se jen usměje a pokyne jí s úsměvem na tváři i tak na pozdrav. Hned poté je ale MAEVE vytažena z jeho pozornosti samotným JASONEM. Remi jen tak tak stačil couvnout, aby do něj ani jedna z točících se víl nevrazila. Jako kdyby najednou zapomněl i přemýšlet, jen sleduje to, jak se víly baví. Byl nadšený, vše se mu tu tak líbilo. Ta uvolněnost, radost, nadšení. To on tu nikdy nepoznal. Ale musel říct, že tenhle návrat na dvůr po letech se vydařil. Nad tím, jak víly tancovali, a nad tím, jak JASON TANOIU a MAEVE zatočil mladý fér s úsměvem zatleskal.*
*Keď JASON zopakuje jeho meno so zavrnením, on iba pobavene nadvihne obočie. Nevie, či to má chápať ako flirt alebo sa tým kráľ iba tak baví, že je takáto jeho povaha. Predsa len, on kráľa ešte nikdy osobne nestretol, ani víly ako MAEVE, na ktorú sa taktiež obzrie, keď k nej pristúpi ďalší FÉR, ktorý si ani tak nevšíma jeho a JASONA, ale práve tmavú vílu pri nich. Zazubí sa, zároveň už sa nechce rozprávať - začína sa pri nich zbierať príliš veľa víl.* /Asi som nemal do tanca brať práve samotného kráľa. Ten okolo bude mať celé zástupy./ *Napadne mu, ale detinsky si poskočí a keď sa konečne dostanú do víru tanca, cíti, ako sa jeho telo začína pretkávať vôňou vzduchu, elektrizujúcim pocitom, uvoľnením a nadnesením, akoby ním prúdila celá mágia Faerie. JASON sa zdá ako zdatný tanečník, vôbec nemá problém nastaviť svoju dominantnú laťku a vytiahnuť jeho i MAEVE do tanca. To už ale on chce prebrať vodcovskú pozíciu v trojici, vezme obe víly za ruky, zatočí sa s nimi a v tom pohybe stiahne za ruku aj mladého féra (REMIHO), ktorý sa rozprával s Maeve, aby sa k nim pridal a iba ich nesledoval opodiaľ. V tom cykle tanca, veselého smiechu a alkoholového potácania sa cíti príjemne, skryto, nemusí sa báť, že na neho niekto hľadí a súdi ho, zároveň mu napadlo, že mohol zobrať nejakú drogu na radosť, aby tým posypal nejaké jedlá a nebolo by to na neho. Ak by sa víly správali až príliš radostne, zrejme by to ani nijak neprilákalo pozornosť. Ešte že si so sebou zobral bylinky, ktoré pred nedávnom spracoval, aby ich použil. Možno dnes príde nejaká správna chvíľa. Teraz sa však sústredí na tváre víl okolo seba, kráľ JASON sa mu zdá viac v pohode, ako očakával a vlastne sa ho ani nebojí. Naširoko sa usmieva a od radosti vyčaruje za hrsť zelených lístkov, vyhodí ich do vzduchu a nechá ich padať vílam a sebe na hlavu.* Tomu hovorím tancovačka. *Zaradovane zaspieva jemne a ako malé dieťa, aj keď má toľko rokov, koľko má, snaží sa poskakovať veselo a prirodzene. Čo by sa stalo, ak by použil halucinogénny prípravok na kráľa? Bola by to zrada? To on nevie.*
*JASON Maeve na drobné popíchnutí neodpoví a to jen rozšíří její úsměv. Ne, že by do téhle doby měla s králem mnoho jednání, už si na něj zvykla spíše jako na chladného vladaře, pozorujícího své poddané zpovzdálí. Možná si za to mohla sama, když se neobtěžovala ho blíže poznat. Spíše čekala zdvořilý pozdrav a chladné rameno, než pozvání k tanci. Ale víla nikdy tanec neodmítne a s králem už vůbec ne.* Jakmile se všichni tři i s TANOIOU ocitnou mezi ostatními tanečníky, chvíli si s přivřenýma očima užívá hudbu. Ta lidská je surovější, emočnější. Ta vílí má stále něco do sebe. Prochází celým Maeviným tělem, až se jí na předloktí objeví husina. Z lehkého opojení hudbou ji vyruší až příchod REMIHO.* Krásný, vskutku. Ale má potenciál být ještě hezčí. *Rozverně na Remiho mrkne a nechá ho políbit jí hřbet ruky* Maeve. Potěšení je na mé straně. *To už je ale král vytrhne z rozhovoru. S Maeve se zatočí svět, stříbrná tetování i třpytky pod očima se zatřpytí. Nemá ambici tanec vést, vesele se poddává JASONOVI i TANOIOVI, sama si jen užívá rytmus hudby i rytmus vlastního srdce. Chytne však REMIHO za volnou ruku, aby ho ani nenapadlo tancovat samotného. Na tváři se jí blýskne hravý úsměv a když si všimne zelených lístků ve vzduchu, sama vypomůže proudem vzduchu, aby se lístky dostaly na co největší plochu.* A to to teprve začíná! *Pobaveně odpoví TANOIOVI* /Ach... hudba a společnost víl mi chyběla. Možná až moc./
*Castorovi chvíli trvalo, než mu došlo o co REMIMU šlo. On sám nějaké zkušenosti se ženami neměl a s jejich seznamování už vůbec ne. Vždy se cítil nesvůj a trapně a občas dokonce i zahlásil z nervozity hlouposti. Stejně tak se cítil i teď. Když tam byl ještě jeho kamarád, byl docela v pohodě, ale jakmile se vzdálil a nechal je tam o samotě, nervózně se poškrábal na zátylku a na ATHENU se mile usmál. Zhluboka se nadechla snažil s nevypadat jako nesmělý hlupák, kterým se v tuto chvíli cítil.* I vy máte velmi krásné a zajímavé jméno, drahá ATHENO a je mi ctí vás poznat. *Pousmál se a zahleděl se na dívku před sebou.* Jste odtud, tedy přímo ze Zimního dvora? *Optal se.* Já stejně jako můj dobrý kamarád jsem z New Yorku, tedy konkrétně z Manhattanu. Abych řekl pravdu, tak sem do Faerie jsem se vrátil asi po 20 letech, což je docela dlouhá doba a nestačím se divit, jaké je to teď. *Pousmál se a dopil své pití, když si všiml, že už ani ona toho moc nemá.* Co byste řekla, kdybychom si dali spolu něco k pití a třeba si pak i zatancovali? *Zkusil opatrně a doufal, že mu víla nedá košem.*
*Všimne si nového příchozího REMIHO a pokyne mu na pozdrav. Ovšem zjevně není vhodným kadetem pro jeho pozornost, a tak jen zaujatě sleduje, jak se dvoří MAEVE a také pochytí chlapcovo jméno.* /Ach, jeden z uprchlíků do New Yorku, pokud se nemýlím./ *Vzpomene si na svůj nedávný průzkum, ale nechá to teď být. Pak už všichni tančí a Jason se vskutku na svoje poměry uvolňuje. Ale mezi společností, která je zvyklá na výrazné projevy radosti by stejně vypadal jako suchar, protože se neusmívá a když, tak spíše tak nenápadně. Ale jeho tělo je malinko uvolněnější, než když na začátku přišel. Ve chvíli, kdy TANOIA převezme trochu dominantnější roli se musí téměř násilím donutit, aby se nad tím nepozastavil.* /Není to tak, že by dominoval mě, jen tančí./ *Připomene si v mysli a ladně se stočí do navedené otočky. Nad lístečky se pousměje a vyšle do ovzduší iluzi- jelikož jeho magie je pouze magií mysli- že se lístečky roztančí do rytmu hudby. Když je pak MAEVE rozfouká, po chvíli je iluzí svede zpět dohromady a některé z nich si dokonce najdou listového partnera a začnou tančit ve dvojicích jak z nějaké pohádky.* To ano! *Přizvukuje Jason a doopravdy se baví. Je rád, že takovou akci zorganizoval.*
*Ještě když tam REMI byl a pochválil ji její jméno, tak se jen usmála a poděkovala. Několikrát poté zakývala hlavou, že všemu plně rozumí a chápe ho. Když se tedy loučil, tak jen pokývla hlavou na rozloučenou a rovnou na poděkování, že měla tu čest si s ním alespoň trochu pokecat. Čekala, že jak odejde jeden z chlapců, tak odejde i ten druhý, ale zdálo se, že tomu tak nebude a druhý chlapec jí zřejmě bude dělat společnost. Vůbec jí to nevadilo, spíše naopak. Jak si všimla, že se CASTOR mile usměje na ní, tak mu úsměv ihned oplatí. Při další pochvale jejího jména se uculí a poděkuje.* Také je mi ctí, milý CASTORE. *Trochu se zamyslela, jestli to nebylo moc nevhodné. Poté co se jí optá, tak ihned bezváhání odpoví.* No, popravdě já někdy bývám spíše u bratra, než u sebe. Bratr je z Brooklynu, ale já jinak pocházím jakoby ze Zimního dvora. *Trochu se zamyslí, jestli to nějak nepopletla, protože byla lehce nervozní.* Je to dlouhé vysvětlovaní *usměje se na CASTORA.* To si musíte být dosti blízcí. Jinak zdali se mohu optat, proč jste se sem vrátil po 20 letech? Jestli to není nějak osobní. *Uculí se, protože čeká jen na to, až řekne něco opravdu nevhodného, nebo ještě hůř, až udělá něco nevhodného. Když jí nabídl pití a poté si zatancovat, tak se jen na vteřinku zamyslela, protože dneska měla v plánu být u bratra, ale to by měla časové omezení a jelikož se jí tu začalo dost líbit, tak se na bratra zcela vykašlala a ihned odpověděla.* Nemohu vás přeci odmítnout. *Usmála se na CASTORA a postavila se. Trochu zvedla hlavu vzhůru, aby mu mohla pohledět přímo do očí.* Ráda si s vámi dám něco k pití a bude mi ctí si s vámi zatancovat. Mimochodem, jestliže chcete být se svým kamarádem, tak klidně běžte, rozhodně vám to nebudu mít za zlé. *Usmála se na něj, aby to znělo co nejvíce upřímně.* A ještě malá otázka, nebude vám vadit, když vás budu oslovovat Cas, CASTORE? *Vyčkala na jeho odpověď, sebrala svoje věci a poté se rozešla, aby našla něco k pití, ovšem se po pár krocích ohlédla, zda CASTOR jde za ní.*
*Fér se ani nestačil nadít, a ž jej jeden ze trojice chytl taky a stáhl společně k nim do tance.* Páni! *Vypadlo z něj pouze nadšeně, než jej ale opustily veškeré ostychy a Remi začal se zbylými členy trojice tancovat, jak jen mu to síly, a samozřejmě, nějaká ta morálka, dovolili. radostně tleskal do rytmu, zvedal ruce do vzduchu a točil se kolem vlastní osy, sem ta, chytl za ruku i někoho jiného. Zkrátka a jednoduše- bavil se, bavil se tak, jako nikdy předtím. Už teď věděl, že tohle nebyla určitě jeho poslední návštěva dvora, a že tomu přeci jen dá ještě šanci. Takhle vesele a uvolněně se necítil dlouho, i přes to, s jakými obavami sem šel.* /Tohle je to, čeho jsme se bál? Nechápu, proč mi to otec nikdy neukázal, nedopřál, co tím sledoval? Byl prostě jen tak krutý, že to nechtěl jedinému synovy dopřát, snad aby jej nezhýčkal krásami dvora?/ *Hned na to ale zavrtěl hlavou. Sám sobě zakázal na to teď myslet. Nechtěl a nehodlal si kazit tak hezký večer. Možná i to, že jej právě MAEVE chytla za ruku, jej vytrhlo ze zamyšlení. Lehce cukl hlavou směrem k ní a po tváři se mu rozlil veselý úsměv.* To tedy ano, těším se na to, jak se večer vyvine, ne že bych nebyl spokojen s tím, co se tu děje už teď. A stejně tak jsem spokojen i s obsazenstvem. *Uculil se směrem k MAEVE, než to byl tentokrát on, kdo ji otočil kolem její osy, stejně tak, jako JASON. Když se pak vracela zpět do jeho blízkosti zlehka ji chytl za pas, přitáhl k sobě a jemně ji zaklonil. Aby to ale nevypadalo moc troufale, po pár vteřinách se opět i s ní narovnala opět uchopil pouze její dlaň, tančí dál do tempa hudby s úsměvem na tváři. Pak ji ale jemně pustí a otočí se na JASONA, kterému vysekne jemnou poklonku.* Rád vás poznávám, Veličenstvo... nebo... Výsosti? Omluvte prosím mou neznalost. *Pronese ihned když mu dojde, že ani neví jak krále oslovovat.*
Aha takhle, to já jinak pocházím ze Stříbrného dvora, ale žiju právě na Manhattanu, kde také pracuji už velmi dlouho. A co se týče REMIHO, mohu snad říct, že i když se známe krátce, tak se z nás stali dost dobří přátelé. *Pousmál se a na chvíli zamyslel, než své myšlenky opět setřásl a věnoval se ATHENĚ.* No, jak bych to řekl. *Poškrábal se na zátylku.* Já odsud odešel snad před sto lety, kdy zemřela má matka. Ze začátku jsem domov navštěvoval často, ale pak jsem nějak přestal a zůstal už jen v New Yorku. Až pozvání na ples, které jsem dostal od krále JASONA mě tak nějak přimělo to znova zhodnotit a jsem tady. Musím ale uznat, že jsem rád přišel. Mnohé se tu změnilo od té doby a je tu tak veselo všude. *Pronesl s úsměvem a až teď mu došlo, že se nějak moc rozpovídal.* Ehm, nějak mi to moc mluví, omlouvám se. A co tedy vy a váš bratr, jak se vám v Brooklynu daří? *Zeptal se na oplátku on jí, načež se rozhlédl, kde by našel ještě pití.* Nabídl jsem vám tanec, pití a zábavu, kdybych se chtě vzdálit za REMIM, tak bych to neudělal, navíc jste velmi příjemná mladá dívka a vaše společnost se mi líbí a klidně mi říkejte jen Cas, mě to vadit určitě nebude. *Mrknul na ni a když viděl, že už se vzdaluje, s úsměvem se vydal za ní. *Nějaké pití jsem viděl támhle na těch stolech. *Poznamenal a hned ukázal k malému hloučku víl, které tam postávaly a popíjely.* Takže pití a pak tanec, těším se. *Zvolal a sám cítil, jak se už uvolnil.*
*Keď sa už istý čas veselia, nevšíma si veľmi svoje okolie - to, ako okolo nich tancujú pripité víly, ako fér REMI k sebe nejakým spôsobom ťahá MAEVE, akoby ju chcel zbaliť, ani nevníma svoje telo tak fyzicky. Psychedelické drogy mu v istom bode života otvorili vnímanie sveta ako niečoho väčšieho a krajšieho, magickejšieho. Istý čas sa točí za ruky s JASONOM a MAEVE, s hlavou zaklonenou, sleduje tanec lístia, radostne sa usmieva sám pre seba a cíti, akoby hudba presakovala jeho kosťami a ťahala ho k šialenstvu, keď sa rytmus zrýchľuje. Potom si uvedomí, že fér (REMI) vzal MAEVE bokom a že sa teraz drží za ruku iba s kráľom JASONOM. Naširoko sa usmeje, zrýchli krok a v očiach sa mu trochu temne zaleskne.* Pôjdem sa posilniť. *Prenesiem smerom ku kráľovi veselo, neuvádzajúc, čo tým presne myslí a potom, z ničoho nič, prenechá kráľa nejakej tanečníčke a v rýchlosti zmizne medzi vílami. Vytiahne z vačku drogu, ktorú použil na tancovačke, kam zavítala lovkyňa Grace - vytiahne prášok a tak ako lístky predtým, aj ten vyhodí do vzduchu a pôsobí ligotavo, akoby patril k výzdobe. Nevie, na koho sa prášok donesie, ale ak ho niekto vdýchne, nič zlé sa mu nestane. Potom sa v rýchlosti pokúsi znova vrátiť JASONA, ktorý sa mu trochu stratil z dohľadu a tak si nie je istý, či kráľ ešte bude stáť o jeho pozornosť a spoločnosť. Ale ak nie, pôjde sa znova napráskať jedlom a premýšľať nad tým, ako zapracuje na svojich sociálnych schopnostiach, ktoré počas života získal a vekom znova stratil. Zbadá JASONA medzi vílami a tak sa k nemu pokúsi dotlačiť.*
Tak to je dobře, že za krátkou dobu jsou z vás skoro jak bratři, no ne? *Uchechtla se, ale ihned jí to zase přešlo.* Vaší maky je moc líto. *Všimla si, že se dost rozpovídal, ale jí to vůbec nevadilo, byla ráda, že jí takhle něco povídá, protože by jinak nejspíše bylo úplný ticho. Pozorně ho poslouchala, aby ji nic neuniklo, protože jí zvědavost opět pohltila.* Vůbec se neomlouvejte, pokud jste nás s REMIM poslouchal, tak jsem říkala, že to ne naprosto v pořádku. A upřímně, dobře se posloucháte, takže mi můžete povědě úplně cokoliv. *Usmála se.* Já a můj bratr? No tak, jestli máte nějaké sourozence, tak myslím, že si dokážetejse domyslet, jaké by mohlo být bydlet se starším bratrem. *Uchcechtne se.* Ovšemnpokud sourozence nemáte, tak ani o moc nepřicházíte. Neříkám, že to není fajn, ale občas bych ho nejraději zakopala hluboko podzem. Omluvte mě, pokud jsem nějak nezdvořilá v jakékoli směru, kdyžtak na mě houknětě. *Porozhlédla se kolem sebe, ale poté se zase podívala na CASTORA. Nechtěla být nijak nezdvořilá, jen občas mluvila rychleji, než přemýšlela a občas to mělo nehezké následky.* Takže ohledně mého bratra jsem se snad dostatečně vyjádřila. Co te týče Brooklynu, tak bych řekla, že to tam je dost pěkné upřímně. *Moc jí to nemluvilo, ale byla si jistá, že po dalším drinku ho pomalu nepustí ani ke slovu. Jak zmínil pozvánku k pití a k tanci, tak pocítila, jak lehce zčervenala. Nebavila se s moc lidma, takže vždy stačilo málo k tomu, aby chytla odstín červené.* Děkuji vam CASI, vaše společnost je mi ctí. Važím si ji. *Jak ukázal směrem k hloučku víl, tak tím směrem šla a mezitím se snažila vyrovnat s ním krok.* Ale varuji vás, nejsem žadný taneční profesionál, takže to může být více, než horší. Upozorňuji vás do předu. *Usměje se a dívá se před sebe, aby nedej bože nezakopla.* Jen mi asi budete muset dát chvilku, než dopiju druhé pití, protože bych to tancování asi jinak nezvládla s vámi.. *Na moment se zarazila a ihned jí došlo, jak to mohlo vyznít.* ..Myslela jsem to tak, že jste velice pohledný muž a tím by moje nervozita při tanci mohla být tak vysoká, že bych se doslova propadla do země. Berte to tak, že vám vaše komplimenty vracím, pokud to jsou komplimenty. *Vysvětlí po cestě a ihned se zase zarazí, protože už zase rychleji mluví, než přemýšlí.* Omlouvám se vám. Co kdyby jste mi pověděl něco vy? Ať si nepřipadám tak ukecaná. *Ušklíbne se celá rudá, ale nepohlédne na něj, protože se tak alespoň trochu vyhne pocitu trapnosti.*
Zemřela už dávno, ale i tak děkuji, jste moc milá. *Pousmál se na ni.* Víte, já nejsem tako ukecaný jako můj kamarád, jsem spíše ten tišší typ, ale pokud už se nějak uvolním, tak dokážu mluvit také docela dost. *Zasmál se tomu zlehka, snad aby nějak ještě více uvolnil atmosféru.* Velmi mě těší, že moje kecy někoho baví a poslouchá je. Takhle rozmluvit se dokáži tak akorát o práci a o své vášni a vlastně o všem co mě baví, takže by se dalo říct, že když s někým jedu na stejné vlně, pusu nezavřu. Myslím, že si spolu budeme docela rozumět, co myslíte?* Mrknul na ni a když došli ke stolku, podal jí i sobě sklenku jejich vynikajícího nektaru a mile se na ni usměje. Musí uznat, že když se červená, velmi jí to sluší, je roztomilá.* Já jsem jedináček, takže trable sourozenců mě tak nějak obešly, ale znám dost lidí, co mají sestry nebo bratry a umím si tedy z jejích vyprávění představit jaké to asi je. Na jednu stranu je to ale fajn, mít sourozence, máte někoho s kým vše sdílíte už od mala, takového parťáka dalo by se říct. *Pronesl s úsměvem a ihned se napil pití, rozhlížejíc se jak ostatní tanči. Byl už dobře naladěný a moc si dnešek užíval.* Nemusíte se bát, vyznělo to přesně tak, jak jste myslela a ano jsou to komplimenty, jen se omlouvám, nemám v tom takovou praxi. A děkuji, i vy jste krásná mladá dívka a sluší vám, když se červenáte. *Sladce se usmíval a hleděl na ni, než po chvíli sklopil pohled, snad se i on nakonec nečervenal, kdoví.* Hm o sobě? *Zamyslel se na chvíli, než se na dívku opět podíval.* Jsem umělec, malíř, abych byl konkrétní, pracuji i v galerii a rád cestuji, také mám doma černou lišku jménem Lynx. Ona je takový jediný můj společník, tedy byla do nedávna. *Usmál se a zase se napil.* A co řeknete ještě vy? Hm rád bych se zeptal, jak moc troufalé by bylo, kdybychom si tykali? *Zašeptal.*
*Maeve se rozesměje, když si všimne JASONOVI iluze. Všimne si, že král možná nakonec není takový studený čumák, jak občas působí. I když do života párty má daleko. Ale tyhle myšlenky rychle odpustí. Je tady proto, aby se bavila a poznala dosud neznámé. Ne, aby se nechala vtáhnout do dvorní politiky. A jedno takové neznámé jí překvapí rukou na jejím pasu. Maeve se zahnutí podřídí a když se narovná, chvíli zkoumavě hledí REMIMU do očí. V jejích očích bronzové barvy hrají hravé plamínky.* /Trochu přímé, ale… ne nepříjemně. Hm hm hm, tenhle ples začíná slibně./ *Zabrouká si v duchu.* To jsem ráda, že vám nejsem na obtíž. *Odpoví REMIMU rádoby trucovitým tónem, než jí v hrdle zabublá smích. TANOIA je v další moment opustí a Maeve si ještě chvíli užívá REMIHO přítomnost, než se ten rozhodne vyzkoušet své štěstí s JASONEM.* Mám chuť na víno. Mám vám donést? *Nakloní zvědavě hlavu ke straně, než se otočí na podpatku a vydá se k nejbližšímu stolu s vínem. Že cestou vdechne trochu bílého prášku ani nezaregistruje, tak moc v tu chvíli žije hudbou a plesem, že sotva zvládá věnovat pozornost něčemu dalšímu.* /In vino veritas, nebo jak to lidé říkají… no, moc bych to s pravdou nepřeháněla, zbytečně kazí náladu./ *Zamručí si, když usrkává vína, aby se v další moment pokusila najít JASONA nebo REMIHO.*
Tišší typ? To vůbec nevadí, myslím, že se dneska oba překvapíme tím, jak ukecaný zvládneme být, ale třeba se taky pletu. *Pokrčí lehce rameny s úsměvem.* Doufám v to, že di budeme rozumět. Říct mi můžete opravdu o všem a máte mé slovo, že mi neuteče ani sebemenší detail. *Uchechtne se, vezme si skleničku s pitím a hned trochu usrkne.* Ano, mít sourozence má hodně výhod, ale občas bývají tak otravní, že sama nechápu, jak to děla. *Lehce se zasměje při myšlence na svého bratra.* Ale rozhodně bych vám mohla říct, že bych byla schopna za něj položit život, ačkoli mi někdy pěkně leze na nervy. *Přestane se nějak zabívat svým bratrem, aby se mohla soustředit na CASE. Při dalším komplimentu ucítila, jak jí znovu hoří tváře.* Nemusíte se bát, natože nemáte praxi, tak bych řekla, že vám to jde perfektně. *Opět ucítilá horko na tváříš, a tak si rychle usrka svého pití, aby se trochu schladila a jak přestala tolik cítit hořicí tváře, tak se opět podívá na chlapce.* Vy jste víc zajímavý, než jsem si myslela. Černá liška? Ta musí být extremně roztomilá, docela vám závidím, protože můj jediný společník, je můj bratr. *Zasměje se a usrkne si.* Já? Fuha.. *zamyslelí se* ..já vůbec nevím o čem bych vám mohla povědět. Vypadá to, že nebudu až tak zajímavý člověk, jak se zdám. Jinak já se vás na tykaní chtěla zeptat také, ale přišlo mi to trochu nevhodné. Ovšem nebude to vůbec zoufalé, můžeme si tykat. *Usmála se na něj a opět ucíila lehký hoření na tvářích a tak se rychle napila.* Takže jsi umělec co rád cestuje, to je taková zajímavá kombinace. Abych nebyla zase úplně nudná, nebo nenutila mluvit jen tebe, tak ti asi mohu jedině tak říct, že já se teď s rodiči nesetkávám, jen s mým bratrem, jak jsem zmiňovala. Škola je mimo mě aa co se týče mých zálib, tak ráda čtu, cestovaní patří taky mezi ně *uculí se na CASEHO.* Nebo lépe řečeno, baví mě prozoumávat všechna možná místa. To bude asi vše? Já když tak nad tím přemýšlí, tak musím být nudná.. *na chvilku se odmlčela a podívala se na CASEHO.* ..Abych tě tedy nenudila a pokud stále o to stojíš, co by jsi řekl na to si jít trochu zatancovat? *Znovu se zaculí a usrkne si pití.*
*Tanec mu jako vždy čistí hlavu, ale pořád si uvědomuje, že je král a musí se podle toho chovat. Přestože by se tedy moc rád urval ze řetězu a s duševním klidem si užil hudbu, musí si pořád uvědomovat svoje okolí. Trošku mu to vadí, protože právě proto, že dává pozor na okolí, tak vidí svoje dvě oblíbené věci: svůdné napětí při poznávání někoho, kdo se vám líbí (REMI A MAEVE) a téměř živočišné, lehké užívání si hudby (TANOIA.) Ví však, že obě tyto radosti jsou mu odepřeny. Chvilinku se nad tím zamyslí a s drobným úsměvem trochu zavrtí hlavou.* /Ale vždyť mě to nechybí./ *Uvědomí si, že tohle byly jeho oblíbené věci leta zpátky. Teď má Jacka a trůn. Po chvíli sleduje reakci osazenstva na tančící lístky a přijde mu, že to docela sklidilo úspěch. Když REMI zakloní svou vílí společnici, Jason se jim ladně vyhne a zjistí, že teď je jeho primárním společníkem opět TANOIA jako ze začátku. Podívá se na jejich ruce a tou kterou ho TANOIA drží si ho na chvilku přitáhne tak, že u sebe mají opačné rameno a jsou k sobě jakoby bokem, v této pozici se otočí a pustí TANOIU zase na svobodu. Hned na to se odejde posilnit a Jason mu jen pokyne bradou, že může jít. Nezůstane na ocet dlouho a ujme se ho REMI. Když řekne, že ho rád poznává, na svoje poměry mile se na něj usměje. Není však schopen říct stejnou zdvořilostní frázi, protože o chlapci ještě neví tolik na to, aby si byl jistý, že ho rád poznává.* Jsem rád, že jste přišel, Remi. *Osloví ho jménem, které slyšel při představování MAEVE a přijde na jiný způsob, jak ocenit Férovu přítomnost. Je totiž rád, že přišli všichni.* Obojí je v pořádku, můžete si vybrat favorita. *Je milé, že REMI takhle otevřeně přizná, že moc neví, co dělá a Jason se tomu ani nediví.* /Třeba ho přeci jen Faerie očaruje a vrátí se... ale nevím, jak je to realistické, když žije v civilském světě, který je co se týče technologií úplně jinde. Ale kdyby ano, tak by měl dost času na doučení se povrchních zdvořilostí./ Dám si kdyžtak později, děkuji. *Odmítne víno, protože nesnáší tančit s plnýma rukama. Doufá, že to MAEVE neurazí. Ta je však velmi vzápětí také pryč a Jason se musí pousmát.* Je dobře, že je to tu takhle živé. *Řekne REMIMU a začne se po chvíli znovu pohupovat do rytmu.* /Že se nebojí odejít jen protože jsem král, ale že se mísí a seznamují. Je to hezký pohled./
*Remi se zaculil od ucha k uchu. a odhalil tak své dokonale bílé zuby v zářivém úsměvu.* Mně a být na obtíž? *Zadíval se na dívku před sebou a zlehka naklonil hlavu dopředu.* Má milá MAEVE, pokud by mi mělo být na obtíž, muselo by to být skutečně obtížné, dotěrné, vlezlé, a nebo od podstaty zlé. A to, alespoň mi tak zatím přijde, Vy nejste ani jedno. A věřím, že se to ani nezmění. *Pousmál se na vílu, načež se zlehka poklonil, než si vyslechl její dotaz. Sám se zamyslel, zda ano, či ne, ale nakonec?* /Je tu od toho, aby se bavil, pil, a užíval si. Takže vlastně.../ Proč by ne? Rád, ale zvládnete to odnést? Nemám jít s Vámi? *Optal se ihned jako galán, když mu došlo, že kdyby přijal i samotný KRÁL, asi by to MAEVE, brala-ly by sklenku i sobě, nepobrala. Už už jí chtěl jít pomoct, ale to už mu odpověděl samotný JASON. A Remimu by bylo teď trapné odejít, co kdyby krále urazil, nedej bože? U někoho jiného by mu to bylo asi jedno, ale tady ne.* Tak, děkuji, Veličenstvo. *Pronesls úsměvem a opět vyšvihl jednu ze svých úklonek.* I já jsem rád, že to tu tak žije, víte, nebyl bych tu, kdyby mě nepřemluvitol támhle CASTOR. *Ukázal směrem ke zmiňovanému férovi, načež mu zamával a pak se podíval zpět ke KRÁLI.* Tak nějak jsem sem za ty roky ztratil cestu, můj otec mi toho moc do života nedal, nikdy mi neukázal krásy Faerie, jen byl...no, hodně, hodně přísným otcem. Uhm, Ahantuon se jmenuje, možná ho...znáte? Určitě, je, býval, velitel, ehm, stráží. Omlouvám se, nějak se mi na něj nevzpomíná dobře. *Přiznal nakonec Remi, viditelně rozhořčen tím, co se mu dělo v hlavě.* Každopádně, *zkusil změnit téma,* jsem ale rád, že mě CAS ukecal, protože to bych jinak přišel o to, co mi bylo v dětství odpíráno. Díky vašemu plesu se po dlouhé době zase cítím plně uvolněně a jako malý kluk. Děkuji za to. *Pronesl Remi k JASONOVI, načež mu pokynul hlavou.* Omluvte mne, přeci jen, půjdu pomoct té mladé víle, MAEVE, nebo se zeptat, zda nepotřebuje...pomoct. *Dostal nakonec ze sebe, opět se uklonil, a vydal se pryč. V momentě, kdy si ale nakročil, si ani on neuvědomil, že vdechl drogu, jež rozhodil právě TANOIA. Chvilku ale vnímal, že je něco tak, jak nemá, než se mu na tváři roztáhl pobavený úšklebek. Ten ale zase uhasl, jelikož jej okřiklo jeho vlastní svědomí.* /Remi, uklidni se!!/ /Remi!! Svlíkni se a dělej koutouly!!/ /Remi, sakra, je tu král, nechceš se zostudit!/ /Remiiii, jdi a vychrstni na CASTORA drink!!/ /Remi sakra, proč by jsi to děla???/ *Ještě chvíli tak stál, než ale zavrtěl hlavou, zhluboka vydechl a pak se zase nadechl, a zářivě se uculil na MAEVE, ke které došel.* Vše v pořádku? Nepotřebuje dáma s něčím pomoct? *Pak se ale zarazil a usmál se.* Omluvte mou vlezlost, asi už mám dost napito, i když jsem toho moc nevypil, možná ty víly substance, kdo ví. *Zasmál se nervózně.*
Jsem rád, že si budeme tykat, přijde mi to lepší, není to tak formální a na to já si moc nepotrpím i když chápu, že někteří si na to dost potrpí. *Zazubil se od ucha k uchu a na ex vypil svůj drink, načež pak prázdnou sklenku odložil na stůl. pak se otočil k ATHENĚ.* Je moc hezké slyšet od dívky taková slova, ohledně žen vůbec se toho mám asi dost co ještě učit, na to tady je jiný expert – REMI. *Zasmál se a pohledem našel svého kamaráda, jak se skvěle bavil, byl za to moc rád. Věděl, že nakonec se zabaví a nebude litovat toho, že sem vůbec šel, stejně jako toho nelituje ani Castor. A když mu zamával, udělal tak i on.* Ano Lynx je černá liška s rudýma očima, je to miláček, ovšem v lidském světe nosí iluzi kočky, přece jen je to tak jednodušší, ovšem doma už je sama sebou. *Usmál se a znova hleděla na dívku vedle sebe.* Zvířata jsou někdy lepší společníci jak samotní lidé, proto jsem si jí pořídil, aby mi dělala společnost v dobách, kdy jsem se teprve snažil začlenit do světa lidí. *Usmál se na ni sladce a přistoupil k ní blíže.* A určitě si o tobě nemyslím, že jsi nějak nudná, náhodou cestování a četba je skvělá věc. No a jelikož já už mám vypito a ty skoro také, takže půjdeme na ten tanec ne? *Mrknul a natáhl k ní ruku čekajíc, zda se ho chytne, aby se spolu vydali na parket užít si trochu té zábavy.*
*Aj on, počas toho, ako sa snažil dostať pomedzi víly k svojej spoločnosti, JASONOVI, ktorého už stihli zamestnávať ďalší, vdýchol do seba drogu, ktorú vyhodil do vzduchu. Na chvíľu sa zastaví, zatvorí oči a vníma okolo seba každý pohyb a dotyk. Keď oči otvorí, každá farba, na ktorú pozrie, sa pred ním vyniká trojnásobne. Sťažka dýcha a pociťuje, akoby sa jeho nohy dvíhali a niesli ho k JASONOVI a REMIMU, ktorí sa teraz rozprávali. Našťastie s jeho prirodzene detským žiarivým úsmevom na sebe nedá nič poznať, že sa niečo zmenilo, nepriláka na seba zvedavé oči, no cíti, akoby sa mu kostra samovoľne hýbala v tele, koža skoro akoby dýchala sama od seba, hudba zosilnená v jeho ušiach ho núti stiahnuť JASONA k sebe, keď sa k nemu dostane.* Ste tak krásny. *Povie mu otvorene, vždy je takto až príliš úprimný v komplimentoch a flirtuje, aj keď nič viac nečaká. Potom sa sám zatočí s JASONOVOU rukou a voľnú ruku naťahuje dohora, akoby sa snažil dotknúť oblohy nad nimi. Zasmeje sa.* Mám nápad. *Zaspieva ľúbezne a trochu výstredne, odtrhne sa od JASONA a vyberie sa k najbližšiemu stolu, ktorý vôbec nie je tak ďaleko od nich. Počas cesty nechtiac udrie do REMIHO.* Pardon. *Zavolá za ním a pri stole nájde prázdne miesto, nemotorne naň vylezie a otočí sa k ostatným tancujúcim vílam. Keďže mu jeho ukrytá introvertná nátura nedovolí prilákať na seba pozornosť tým, aby niečo zakričal, iba začne tancovať do hudby, trochu zvodne, akoby napodobňoval vodu, prúdy vetra či plamienok sviece. S vplyvom drogy poriadne ani nevníma, či sa na neho niekto pozerá. Vôbec si neuvedomuje, že JASON jeho pochvalu nemusel zobrať práve tak nevinne, ako ju myslel. Rozhodí rukami a popri stoloch sa zo zeme vyroja rôzne kvetiny, príjemne voňajúce aspoň pre tých, ktorí stoja k stolu najbližšie. Nikoho k sebe nevolá, aj keď by stálo za vyskúšanie, či by sa k nemu KRÁĽ tiež pridal. Ten však možno má pozornosti dosť sedením na tróne, v takomto prípade asi radšej ostane medzi vílami. Aj tak s ním nadviaže očný kontakt a usmeje sa. Znova, akoby flirtoval.*
Takže na formální věci si nepotrpíš? Uprímně, já taky moc ne, takže jsem za to tykaní dost ráda. *Usmála se.* Alee, věřím tomu, že by tě REMI zaučil, kdyby jsi chtěl. *Jak se CAS podíval směrem k jeho kamarádovi, tak na něj pohlédla taky a usmála se. Byla ráda, že si takhle rozumí, byla i dost přesvědčená, že by se mohli brát jako bratři. Podívala se zpět na CASE.* Ta musí být kouzelná. *Pochválila mu lišku, která jí dost zaujala. Nenapadlo jí, že by někdo mohl doma chovat lišku a už vůbec né černou. Úsměv mu znovu oplatila* Můžeme. *Dopije svoje pití a položí skleničku na stůl.* Ale musíš mi slíbit, že mě nějakým způsobem povedeš, protože se trochu bojím co bych tam mohla předvíst. *Chytla se s úsměvem jeho ruky a vykročili na parket. Nebyla si úplně jistá, jak jejich společné tancování dopadne, ale rozhodně se chtěla bavit. Když došli na parket ohlédla se kolem sebe, dokud její pohled nepadl na CASEHO, který stál před ní.* Nevím jak, ale slibuješ, že mě nějakým záhadný způsobem povedeš? *Široce se usmívala, protože už jen to, že neví jak začít, tak si připadala trochu blbě, tak aby to trochu zakryla.* Omlouvám se ti.
*Po pár minutách začne i Maeve cítit první vliv něčeho, co není alkohol.* /Okej… víc mě překvapuje, že s tím přišel JASON. A bez varování. No, nestěžuju si./ *Začne si pobrukovat hlasitěji. Nejdříve do rytmu hudby, ale brzy se sama nechá unést svým vlastním rytmem, který jako by vnímala hlasitěji a jasněji. I barvy se zdají být… barvičkovatější. Světla světlušek jako by se před Maeve splétala do složitých vzorců, ne nepodobných těm, co má na kůži v tetování. Chvíli to okouzleně pozoruje, stejně jako světlo ve sklenici od vína. Když ji vyruší povědomý hlas.* Ach! REMI! Ráda vás vidím! *Opětuje jeho zářivý úsměv svým, jako by se neviděli celé hodiny místo jen pár minut. Rychle mu podá sklenici s vínem a cinkne si s ním. V další moment se rozesměje.* Vlezlost? Můj drahý, vy na plesy moc nechodíte, že? *Potřese hlavou, až jí kolem hlavy zavíří vlasy. Musí si pár dredů uhladit, aby zase na féra viděla.* Vlezlost se tu očekává. A neomlouvejte se, užívejte si večera plnými doušky. A když jsme u doušků… *S veselým mrknutím se napije vína. Jen aby ho náhle skoro vyprskla, když si všimne, co se děje u TANOI a JASONA na stole.* Dobře, tentokrát se to rozjíždí rychle. Skoro mám chuť si vsadit, jestli se KRÁL přidá. *Zasměje se, než vezme RIMIHO za rámě. Tedy samozřejmě pokud se ten nebrání.* Co vy, chcete se zúčastnit bujarého veselí, nebo spíše trochu klidu? A bude vám vadit, když při tom budu vlezlá? *V očích jí znovu zahrají veselé plamínky, zatímco pozoruje hru světel na RIMIHO obličeji. Možná příliš intenzivně, až po chvíli jí dojde, že zírá a s odkašláním uhne pohledem.* /Zas opatrně, noc je ještě mladá. Času dost./
*Následuje pohledem, kam ukazuje a pokývne. Za CASTOREM se pak někdy v průběhu večera musí také vydat. Ale teď mu REMI zničehonic začne vyprávět o své minulosti a Jason nevychází z údivu nad jeho otevřeností.* /Krása... takhle to vypadá, když víla stráví velkou část života mezi lidmi? Bál bych se, že z něj bude uťápnutý chudinka, co se bojí železa a místo toho.../ *Zapřemýšlí se na chvilku, ale pak REMI zmíní jméno svého otce a Jason přikývne.* Pořád je velitelem stráží a je v tom poměrně dobrý. /Ale charakterově je to debil./ *Nepřinutí se říct i muži mimo pracovní pozici nic hezkého, ale cokoliv mimo pracovní pozici je mu vlastně jedno. On ho potřebuje jako profesionála a to Ahantuon bezpochyby je.* Tak to dnešní akce splnila svůj účel! Chtěl jsem zase svým poddaným připomenout, že může být i zábavné býti vílou. *REMI se hezky poslouchá, ale Jason ví, že tahle interakce nebude mít dlouhého trvání. Jednak tu nejsou kvůli hovoru a druhak je REMI takový živel, že se určitě za chvíli poběží seznamovat dál. A tak si jen Jason v klidu ukládá informace, které slyší, ale nijak k sobě Féra nepoutá.* Jistě, běžte. *Pobídne REMIHO a sám se rozhlédne kolem, kam by se dále vrtnul, aby nestál pořád na stejném místě. Rozejde se určitým směrem a zrovna se vyhne dalším energicky tančícím vílám a přímo do TANOII. Vylekaně se podívá, do koho to vrazil a mimoděk ho chytne kolem pasu, aby neupadl. Což je trochu nadbytečná starost, protože do něj maximálně maličko ťuknul a z takového nárazu by neupadl nikdy nikdo. Už už se chce omluvit, když mu TANOIA řekne, jak je krásný a Jason si vybaví jeho poslední slova, před odchodem.* /Vzal nakonec na milost víno, když se " posilňoval?"/ *Usměje se a na chvilku se s TANOIOU zase roztančí. Droga se vyhodila mimo rádius, ve kterém Jason stál, a tak sází jen na přítomný alkohol, co by mohl ostatní rozveselit.* Jaký? *Zeptá se zaujatě a nečeká, že místo toho, aby svůj nápad vyslovil jej okamžitě realizuje. Když vidí, jak je TANOIA ve svém výstupu na stůl nemotorný, dá si ruku před pusu, aby nebyl vidět jeho tichý smích. Pak už sleduje zajímavou show, jak co se tance týče, tak rostoucích květů. Zastaví se před tím, než květ utrhne, protože jej nechce zabít, a tak se jen dívá. Když s ním TANOIA naváže oční kontakt, udělá pár kroků blíž ke stolu, ale nemá v úmyslu na něj lézt. Spíše ho pohlcuje zvědavost.* Dobrý nápad! *Ukáže palec nahoru a mrkne na TANOIU. Uzná, že není tak od věci se malinko uvolnit.*
*Hned, jakmile JASON zmínil, že je tam jeho otec stále, tak Remi jen na vteřinku vyvalil oči, než si odfrkl.* No, tomu věřím, že je dobrý, ale co se týče jeho charakteru.... *nad tím si jen povzdychl.* Řekněme, že za otce bych ho nikomu asi nepřál. *Řekl pak otevřeně, než tedy vysekl svou poklonku na znamení odchodu. Na příchozího TANOIU k nim usmál. Když pak fér začal mluvit s králem, lehce se odtáhl, ale nu což, byl stejně na odchodu. Při tom, jak se vydal pryč se na TANOIU ještě mile usmál, načež došel zpět k MAEVE. To už se ale kolem něj prohnal právě FÉR, kterého ještě před chvilkou Remi obešel.* /Sakra, tomu říkám nálada a nasazení./ *Pomyslel si REMI, když viděla, jak TANOIA vylezl na stůl. Nebýt na vílím dvoře, asi by se neostýchal na něj zařvat něco ve smyslu "joo, ukaž ty svoje boky" Nebo "uuuu, tomu říkám pohyby, " pro teď ale neřekl a nezakřičel nic, místo toho víláka jen sledoval a usmíval se. Pak se otočil na MAEVE stejně tak i já věnoval zářivý úsměv.* I já vás, MAEVE, jak to tu zatím jde? *Optal se se zájmem, ale to už měl v ruce sklenku. Jen nadzvedl překvapeně obočí a cinknutí jí opětoval.* No, abych řekl pravdu, tohle je můj první vílí ples, od útlého mládí jsem tu nebyl. Takže se ve mě asi míchá nervozita a neznalost, řekl bych.* Pronesl s nevinným úsměvem na tváři.* Ale pokud říkáte, že je to tedy normální, pak tedy budu vlezlý ještě rád. *Pronesl, a jako by si to nemohl odpustit, už jen z principu, že to byl Remi, mrkl na MAEVE jedním okem. Potom pohled stočil ke stolu a zasmál se.* A věřila by jste tomu, že bych se tomu ani nedivil? Možná, no dobrá, možná trochu divil, ale tak, tenhle večer je pro mne zatím samé...překvapení. *Přiznal, načež MAEVE i on opětoval pohled do jejích očí.* Pokud bych si měl vybrat, rozmilá MAEVE, *hlesl, aniž by přerušil oční kontakt,* pak bych se rád účastnil veselí, a pokud u toho budete vlezlá, pak bych byl s vaším svolením rád trošku vlezlý i já. *Dořekl, než to byla nakonec MAEVE, jež oční kontakt přerušila. Fér by to totiž s velkou pravděpodobností neudělal. Ještě poté, co dívka pohled přerušila, se jí díval upřeně, s úsměvem na rtech a jedním koutkem povytaženým nahoru. Remi se poté natáhl, do volné ruky zlehka uchopil sklenku, jež MAEVE svírala a i se svou ji položila stolek, načež si stoupl před dívku, jednu ruku si položil za záda, načež druhou před sebe dlaní nahoru.* Milá MAEVE, zatančila by jste si s jedním vlezlým, lehce nesvým férem, se kterým vám ale, mohu zaručit, že tanec bude skutečně stát za to? *Optal se, načež to byl on, který navázal opět oční kontakt.* /Zatraceně, ty její oči, viděl jsem snad někdy krásnější?/ *Uvědomil si, že nejspíše by se držel lehce zpět, nebýt toho, že jeho smysly byly nyní omámené. Pokud o něj šlo, i když jen mluvil s někým, tak by si ten dotyčný myslel, že s ním flirtuje. Ne, nemyslel. Ono to tak skutečně vypadalo, a to mu řekla jak Triss, tak i Taylor, tak i Alessandra. Bylo to pro něj, jako kdyby se bavil normálně o standartních věcech. Ovšem nyní byla tato jeho vrozená schopnost o něco posílená. Možná právě proto hleděl do očí MAEVE tak upřeně a tak dlouze, jako kdyby v ní hledal snad její samotnou podstatu.* /Nejen její oči, i ona je nádherná. Kouzelná, zatraceně kouzelná./
*Keď vidí, ako JASON pristúpi bližšie k nemu, neujde mu aj fakt, že viacero víl buď sleduje jeho vystúpenie, alebo JASONA, u ktorého sa zdá, akoby bol tanec venovaný práve jemu. Droga ešte účinkuje, inak by z toho stola už zletel a snažil sa rýchlo odísť, keby jeho extrovertne bláznivá osobnosť, ktorú využíva ako úkryt a zásterku, nemilovala párty, ak na nich mohol sledovať víly, civilov a podsveťanov v tanci a smiechu. No však keď pristúpi KRÁĽ, skloní sa k nemu, zatvorí oči, keď chytí JASONA za ruku, aby mu ten palec oblízal, no keď otvorí oči a naviaže s KRÁĽOM očný kontakt, zastaví sa a v rýchlosti ho pustí.* Pridajte sa ku mne. *Skoro akoby ho zvádzal, no jeho hlas, jemne zafarbený drogou a nadnesením z tanca, iba znie zastreto a zasnívane. Nečaká však na odpoveď, ostane kľačať na kolenách a privrie oči, začne tancovať ramenami a hlavou, na chvíľu sa zakloní, rukami naznačí pohyb do vzduchu a hneď na to znova pozrie na JASONA, jeho pohľad akýsi zatemnený, skoro akoby sa menil na temnotu, potom sa naširoko usmeje a jedným pomalým pohybom ruky vyčaruje na KRÁĽOVEJ hlave veniec fialovo-žltých kvetov.* Zrejme máte na starosť aj ďalších hostí. *Povie mu odrazu pokojne, naznačujúc, že na neho nemusí hľadieť, ak nechce, Tanoia si stále nájde niečo, čo môže robiť. Mohol by aj teraz do vzduchu vyhodiť jemný prášok, ale to by už príliš na seba lákal pozornosť, hlavne ak neho toľko víl hľadí. Potom sa znova zaškerí širokým úsmevom, jemne prstami JASONOVI prejde po ofine, akoby mu ju uhládzal a znova sa narovná na stole. Potom ohne chrbát dozadu tak, akoby chcel urobiť mostík, až dlane položí na zem a tak prehodí nohy dozadu. Narovná sa, z jednej z mís si vezme akési ovocie a spokojne sa pokloní.* Ďakujem. *Zrejme k tancu inšpiroval aj zopár ďalších víl, ktoré, keď zlezie, nahradia jeho miesto a budú tancovať na stole. Droga, keďže jej nevdýchol toľko, pomaly prestala účinkovať, ale jeho úsmev z pier nemizne. Pristúpi k JASONOVI, zakusne do ovocia a nakloní sa k jeho uchu.* Ďakujem za pozornosť. *Povie mu, aby ho počul, a potom sa znova pustí do tancovania, akoby sa nič neudialo.*
Jakože jsem slušně vychovaný a znám etiku a správné chování, ale když si už s někým rozumím, tak je pro mě pohodlnější si prostě tykat, než vykat. Je to lepší asi pro obě strany, tedy to si myslím já. *Usmál se.* No ten by mě zaučil o tom není pochyb, akorát nevím zda bych tu jeho školu zvládl, on je v tomhle hodně divoký a nespoutaný, nevím zda by měl trpělivost se mnou. *Rozesmál se už jen u te představy, jak jej REMI učí lépe flirtovat. Když se trochu uklidnil a pohlédl na ATHENU, sladce se usmál a držíc jí za ruku se s ní vydal na parket.* Rád bych to slíbil, ale ani já nejsem zrovna dobrý tanečník, takže to nějak uděláme. *Pokrčil rameny a zazubil se. Hudba která zrovna hrála byla veselá a docela rychlá, takže se zkusil vžít do rytmu sám se začal vrtět.* Hele není to tak zlé. *Zasmál se a po chvíli už tančil skoro jako ostatní a se smíchem si to užíval, stejně jako ATHENA, která se po chvíli do toho také dostala.*
Nu… je zde víno, hudba a teď i dobrá společnost. Nestěžuji si. *Pobaveně odpoví na to, jak jí to jde. Pak ale zmateně nakloní hlavu ke straně.* Váš první? To jste měl říct dříve, více bych se vám věnovala. Na své poprvé byste měl mít dobré vzpomínky! *Zvolá, než jí dojde vlastní dvojsmysl a odkašle si.* Každopádně… prosím, pokud bych vám mohla dnešní večer jakkoli vylepšit, bude mi potěšením. *Krátce se REMIMU ukloní. Když pak on zmíní překvapení a zadívá se jí do očí, nemůže si pomoci a znova se šibalsky pousmát.* Doufám, že ta překvapení jsou alespoň příjemná. *Trochu ale zneklidní, když cítí jeho upřený pohled i poté, co sama pohledem uhnula.* /Tak přímý a otevřený… není to nepříjemné, ale nezvyklé./ *Po chvíli se odváží se mu znova zadívat do očí a riskovat, že se v nich znovu ztratí.* /Připomíná lidi./ *Když se jí REMI ukloní, překvapeně zvedne obočí. Po jeho pseudo-formální žádosti o tanec se znovu rozesměje, i když hlavně aby zakryla vlastní neklid. A lehké zrudnutí tváří.* /Kruci, Maeve, prober se. Kolikrát jsi byla na plesu. Kolikrát jsi s někým tančila? A teď se tu chichotáš jak kdybys tancovala poprvé./ *Potřese hlavou, aby sama sebe probudila.* Nu, lehce vlezlý a nesvůj pane… pokud ten tanec bude opravdu stát za to, tak přijímám. *Široce se usměje.* Ovšem! *Zvedne varovně prst.* Za podmínky, že mi dovolíte vám tykat. *Jemně REMIHO vezme za nabízenou dlaň a opětuje jeho upřený pohled. Snad i pod vlivem drog jako by viděla magii a obrysy jeho těla, jako by dokázala prohlédnout až na jeho nitro.* /Co jsi zač, Remi? Co mi o sobě řekneš? Co máš se mnou v plánu?/ *Ptá se v duchu sama sebe, než se jen silou vůle od jeho očí odpoutá a přeci jen se napije vína. Hlavně aby utišila náhlé sucho v krku.*
*Musí se zastavit, aby nepřikývl, když REMI zmíní charakter svého otce. Hoch je to sice sympatický, ale zná ho pár minut a nemůže otevřeně vystoupit proti svému zaměstnanci.* To mi nenáleží soudit. *Okomentuje a vaří se v něm výkřik "Já tě chápu! Otcové ze Zimního dvora jsou železná osina v zadku!" Nechá to však v sobě i nadále vařit a raději se k tomu vyjádří jen tichým zamručením.* /Možná je to trochu nezdvořilé, ale nemůžu jen tak kdekomu vyprávět na potkání, že i šlechta má mizerné dětství./ *Poté už mu však REMI zmizí z dohledu a přestože vlastně nejsou s MAEVE zase tak daleko, něco Jasonovu pozornost poutá natolik spolehlivě, že se ani nerozhlíží. To něco je tančící TANOIA. Nedívá se ani na víly kolem sebe, přestože jejich přítomnost cítí a slyší kolem sebe živé švitoření. " Podívej se na to! " "Docela se umí hýbat, že?" "Myslíš, že se s panem králem zná?" Když v tom hlasy kolem něj zničehonic ztichnou a Jasonovi až za chvilku dojde proč. TANOIA využil jeho zdviženého palce a Jason nereaguje nijak jinak, než že mu intenzivní oční kontakt oplácí. Už mu není do smíchu, protože v této fázi by měl pocit, že se TANOIOVI vysmívá a to by doopravdy nechtěl. Zároveň cítí, že je možná trochu omámený, a tak ho nechce příliš povzbuzovat, aby nakonec nedělal něco, co nechce. A tak tam jen stojí se zvědavým pohledem a nechává Féra, aby si hrál. Když mu ale nabídne, ať se k němu přidá, musí s úsměvem odmítnout.* Vedete si skvěle i beze mě. *A nelže. TANOIOVO vystoupení se mu líbí. Dokonce v něm trochu hrkne, když uslyší zastřený tón hlasu, který má v mysli spojený se žhavými večery a po nich následujícími rány. Aby se mu moc nerozběhla představivost, myslí i na jiné věci, než na TANOIU přímo před sebou. Vtom na hlavě něco ucítí a mimoděk se květů dotkne rukou.* /To je trošku hezčí magie, než když se Lyria měnila ve strom. Ale kdo jsem, abych to vůbec dokázal posoudit./ *Než se stihne rozmyslet, jestli doopravdy půjde zabavovat jiné hosty, začne se pár dalších víl drát ke stolům, aby na nich tančili a TANOIA mu sáhne do vlasů, čímž opět připoutá jeho pozornost.* To já děkuji. * Odpoví téměř šeptem ještě když je mu TANOIA nablízku. Částečně nemůže uvěřit, že se něco takového stalo a částečně je nadšený, že se TANOIA tak odvázal. Když už přeci jen stojí blízko stolu, natáhne se pro skleničku a na ex ji do sebe kopne, aby trochu osvěžil vyschlé hrdlo. Poté se vydá znovu do davu tanečníků a na krku se mu krom rampouchů třpytí i pot. Prochází vesele davem a sem tam se u někoho zastaví a zatancuje si s nimi. Jednu drobou vílu dokonce zvedne do výšky (ne nepodobně jako v Dirty dancing), čímž si vyslouží potlesk od pár nejbližších víl. No a když ji položí, pokračuje ve své seznamovací cestě. Až narazí na CASTORA a ATHENU.* Zdravíčko, bavíte se? *Zeptá se, a přestože má maličko pocit, že vyrušuje, sobecky se rozhodne s nimi začít konverzaci.*
*KRÁĽOVA pozornosť mu veľmi lichotí, skoro by aj ostal červený, ako priamo na seba hľadeli a keby sa odhodlal urobiť niečo viac a zašiel by ďalej, nie je si istý, ako by JASON reagoval. Nakoniec, Tanoia ani nevie, či KRÁĽ je alebo nie je zadaný a jeho vytriezvenie mu túto myšlienku ihneď vnúkne, preto sa aj zastaví vo všetkom, čo by malo pokračovať k niečomu ďalšiemu. JASON a všetky víly okolo nemusia vedieť, že sa kráľ Tanoiovi natoľko zapáčil, aby na neho chcel zapôsobiť tancom na stole a svojou mágiou i bokmi. A zdá sa mu, aj po JASONOVYCH slovách, že výber jeho outfitu a odviazania sa bol celkom úspešný, no ak by to malo pokračovať ďalej, predsa len by ho JASON nasledoval, alebo ho vyhľadá neskôr. Teraz sa ponorí do víru tancovania, ešte otáča hlavu, aby videl na KRÁĽA, ktorý prechádza k niekomu inému, k dvom rozprávajúcim sa vílam, z ktorých jeden fér je práve ten, s ktorým sa zrejme poznajú.* /To je blbosť. To nemôžeš… Nemal by si. Len sa popáliš. Je to… kráľ./ *Preblesne mu v rýchlosti hlavou a odrazu sa neteší, že po jeho nabudení s drogou prišiel taký nepríjemný spád, ktorý ho uvrhol v strede tancovačky do istej negatívnej nálady. Kvety, ktoré pred chvíľou vyčaroval, začali pomaly vädnúť s ním. Preto sa radšej otočí, nechá sa vtiahnuť do tanca odznova, niekoľko víl si ho spokojne prezerá, smejú sa na neho, ťahajú ho za ruky, chytajú ho za ramená, za boky, niečo mu šepkajú a on sa odznova nadivoko krúti, usmieva, chichotá sa na vtipoch. Na chvíľu sa však vzdiali a prejde okolo dvoch rozprávajúcich sa víl, okolo REMIHO a MAEVE, na ktorých však dlho nehľadí, iba sa pousmeje a už smeruje svoj priamy pohľad znova k stolom, kam si však zájde iba po koláč, ktorý jedol predtým, oprie sa o stôl zadkom a obzerá sa okolo seba. Táto zábava je skvelá. Miluje ten pohľad. A ako potvrdenie mu vlasmi preletí jemný vánok a nad jeho hlavou zakrúži zopár farebných svetlušiek.*
*Remi pokynul MAEVE vřele na její kompliment.* Jsem rád, že na vás působím jako milá společnost, Maeve, moc rád. *Přiznal upřímně. Ostatní ho většinou vnímali jako šaška, blázna a pomatence, ne že by mu to vadilo. Ale krom Taylora mu již nikdo neřekl, že je dobrá společnost. Spíš jen, že by měl jít navštívít kostel.* To budete moc milá, ale stejně jako vám, i mě stačí asi jen víno, hudba, a dobrá společnost. *Oplatil jí v přesmyčce kompliment nazpět.* /Doufám jen, že to kompliment byl./ A ano, první, tak nějak strach mi nedovoloval se sem vrátit, ale jak říkám. Jsem rád, že jsem to udělal. *Nad její poznámkou o překvapeních se jen vesele a souhlasně zasmál. Nakonec i on zlehka sklopil pohled a upil ze své sklenky. Jakmile mu ale došlo, že dívka přijala jeho žádost, uculil se.* Pak si tedy budeme tykat, milá MAEVE. *Hlesl, načež stiskl její dlaň a ladným krokem si ji odvedl kousek od nich, směrem na parket. Během toho se potutelně usmíval, snad samotnou spokojeností. Díval se na dívku před sebou a skutečně, nemohl být v tento moment nadšenější. Svou volnou dlaň položil Remi MAEVE v pas, zatímco do té druhé uchopil její dlaň. Pak už se na ní jen usmál. *Můžeme?* zaculil se, a pokud mu to odkývala, pak začal i s ní do rytmu tancovat.*
*Jen co začal CAS tancovat, tak se k němu ihned přidala. Nějakým způsobem se kroutila, dokud se nechytla rytmu hudby, která jí příšla skvělá. Sem tam zopakovala úplně stejný pohyby co CAS, pro větší zábavu.* Nečekala jsem, že bych se dneska odvážila tancovat a už vůbec mě nenapadlo, že bych se s někým dala až takhle do řeči. *Řekla trochu hlasitěji, aby byla dostatečně slyšet přes hudbu. Stále tancovala, sem tam se ohlédla kolem sebe, aby měla přístu si prohlédnout co nejvíce víl a poté se vždy vrátila pohledem ke CASTOROVI.* Nevím jak ty, ale já se jednoznačně bavím *zasměje se. Když uslyší něčí pozdrav, ohlédne se tím směrem a spatří KRÁLE JASONA. Výsosti. *Ihned přestane tancovat, ale úsměv má stále na tváři.* Buďté zdráv, řekla bych, že se bavíme dobře, nebo alespoň z mého pohledu to tak je. *Přejde z JASONA pohledem ke CASTOROVI a pak zase zpět k JASONOVI.* Nebylo v plánu takhle se bavit, měla jsem se stavit jen na chvilku, ale vypadá to, že jsem jaksi nezvládla odolat, výsosti. *Normálně by panikařila, ale jelikož právě tancovala před tolika vílami, že pociťovala jen lehkou nervozitu, jinak byla úplně v pohodě.* Vy se bavíte? *Optá se JASONA na oplátku*
*Chvilku tančili na rychlejší hudbu, ale když se lehce zpomalila. Vzal Castor ATHENU jednou rukou kolem pasu a do te druhé ruky vzal tu její, podíval se jí do očí a společně pokračovali v tanci.* Abych řekl pravdu, ani já jsem nečekal, že se dnešní večer tak vyvede. Měl jsem trochu strach, že se něco pokazí, ale zatím je to skvělé a jsem moc rád, že jsem tě poznal. *Přiznal tiše a snad se i na jeho tváři objevil ruměnec, nebyl zvyklý, takže se nebylo ani čemu divit. Dál a dál spolu tancovali a bavili se, když i on zaslechl známý hlas a v tanci přestal.* Výsosti. *Uklonil se zlehka.* Přeji hezký večer a ano bavíme se moc dobře, děkujeme za optáni. *Pousmál se na ATHENU a pak svůj pohled opět věnoval JASONOVI.* Tento ples se velmi vydařil a jsem rád, že jsem přijal vaše pozvání. Už je to dlouhá doba, co jsem Zimní dvůr navštívil. *Rozhlédl se kolem sebe, než se zase věnoval jen těm dvěma.* Všichni se náramně baví, hádám, že i vy.
*Maeve se zasměje po REMIHO obratném vrácení komplimentu.* Vidíte jak vám to jde. *Pokyne mu hlavou.* Nu, to je nás víc, co jsme rádi, že jste dorazil. A doufám, že to není váš poslední ples. *Nutí jí to přemýšlet, kde se REMI asi pohybuje, když není ve Férii. Někde v lidském světě? Jestli ano… možná by stálo za to zkusit zjistit kde přesně.* /Huš. Zítřek nech zítřku. Teď je teď a tady je tady a co víc bys chtěla?/ *Napomene se v duchu a soustředí se zpět na REMIHO, který mezitím přikývne na tykání. Než vůbec stihne zareagovat, REMI ji vezme za ruku a odtáhne na karpet. Neujde jí při tom jeho úsměv.* Jsem ráda, že jsi tu spokojený. *Odpoví mu vlastním úsměvem, když jednu ruku položí na jeho rameno a tu druhou přenechá v jeho dlani.* Je to na tobě. *Pobaveně na něj mrkne, než se spolu s ním oddá rytmu hudby.*
*Fér se na vílu zářivě usmál.* Potom, co jsem tady zažil a také co tu prožívám, to určitě poslední ples nebude. A pokud bych měl možnost těš vyzvat dokonce i sebou, no, myslím, že bych se na ten ples těšil o něco líp, protože nebudu lhát, haha, jako kdybych to snad uměl, ale tvá společnost je mi velmi, velmi příjemná. *Přiznal Remi, a pak jako kdyby snad četl její myšlenky jej napadla otázka, nad kterou MAEVE přemýšlela. *Smím-li být tedy vlezlý, *zasmál se*, ji někdy i mimo Faerii? Pokud ano, kde se pohybuješ? Počkej, nech mě začít. Bydlím v Queensu, mám kousek od sebe obchod s hudebninami, String Theory. Specializuji se hlavně na Strunné nástroje, převážně kytary. Ale jinak, když nepracuji, jsem tak nějak všudypřítomný po New Yorku, kam mne kroky a hromadná doprava zavanou. Tak nějak prostě úplně všude. *Pronesl.* Pravda, když jsem opustil Faerii, tak jsem bydlel v Evropě, většinu života v Itálii. *Sdělil jí, čímž tak odhalil původ svého italského přízvuku.* Ale New York bylo nakonec město, kde jsem se přeci jen usídlil. No, a co ty? *Optal se Remi nakonec MAEVE. Mezitím, co povídá o tom, jak se dostal do města kde teď bydlí, s MAEVE tančí mezi vílami doslova po celém parketu. Oči měl ale nyní jen a jen pro ni, stejně tak jako myšlenky, jež k ní utíkaly, k ní, a také k tomu, aby mělo hlavu a patu to co říkal. Tančil ladně, opatrně, držel ji u sebe pevně, leč zároveň i jemně, zkrátka se snažil dát to nejlepší ze sebe, z toho, co se naučila co uměl. Pamatoval si na noci, kdy jej ještě v Římě učila Chiara tančit, kdy spolu utíkaly jako děti z domu, aby jí mohl Remi po nocích ukazovat kouzla vílí magie. A nyní se mu to, co jej jeho nejlepší přítelkyně naučila, hodilo. Mohl tak vést krásnou dámu na tanečním parketě jako zkušený, schopný tanečník.*
*Všimne si, jak oba v jeho přítomnosti trochu ztuhnou, ale líbí se mu, že ATHENA má stále úsměv na tváři.* /Myslím si, že je dobře, že v newyorkských vílách nebudím strach. Nebo ne?/ *V hlavě se mu začnou rodit pochybnosti, ale uzná, že pro něj je důležitější respekt a ten kolem sebe rozhodně cítí. Pousměje se, když ATHENA zkontroluje i CASTORA, když nejdřív promluví i na jeho počest.* Castore. *Přikývne i jemu na pozdrav a rád si vyslechne, že víla z něj neměla špatný dojem a doopravdy se baví oba. Nu a tak se otočí zpět k dívce a aby se necítila špatně, že CASTORA zná dokonce jménem, doptá se i jí.* Smím se zeptat, jak vám říkají, slečno? A stavit se jen na chvilku by byla vskutku škoda. /Že by na jejím setrvání měl zásluhu zde Castor?/ *Uvědomí si, že chvilku před jeho příchodem tančili v páru a ne jen vedle sebe, ale i nadále upřednostňuje poznávání svých víl.* /Už se poznali snad natolik, aby spolu někam zašli. Já s nimi spíše nebudu nikam moci jít./ Na poměry dlouhá doba, ano. *Přikývne a přemýšlí jestli nějak projevit náklonnost jako třeba ho poplácat po rameni, ale nakonec se rozhodne to nedělat. Tyto úvahy o korektním chování přeruší dotazy obou, jak se tu baví on a jemu se na chvilku vytvoří knedlík v krku, když si vzpomene na TANOIŮV tanec.* Bavím, děkuji za optání a ty hádáš velmi dobře. Už jste měli také něco k jídlu? *Nechce je tahat od tance, je rád, že se k němu konečně odhodlali. Ale snaží se o diskuzi.*
*RIMIHO otevřenost ji znovu překvapí. Je zvyklá spíš na nekonečné kruhy a hru slov. To, jak otevřený je, ji zneklidňuje. A zároveň to je osvěžující.* /No… je slušné mu opětovat stejnou mincí, nebo ne?/ *Proběhne jí hlavou.* Cítím to stejně, Remi. Budu ráda, když na sebe na nějakém plesu zase narazíme. *Přikývne, než sám REMI přejde na zajímavější téma. Překvapeně nakloní hlavu na stranu.* Věř nebo ne, ve Faerii se pohybuji výjimečně. Většinou jen, když se děje podobná akce, nebo když se mi stýská po domově. V New Yorku se pohybuji také, vmísila jsem se mezi studenty. Lidi mě vždy fascinovali a jak jinak je poznat než skrze jejich vzdělání? *Pousměje se, když sama odhalí něco ze svého nitra.* Hmm… String Theory mi něco říká. Možná jsem někdy šla kolem. Každopádně bych se měla zastavit. Strunné nástroje sice nejsou moje parketa, ale třeba mě prodavač přesvědčí o opaku. *Zasměje se a rozverně na REMIHO mrkne, zatímco si užívá tanec. Nechává se jím vést, užívá si jeho ruku na pasu, stejně jako jeho vůni a blízkost. Chvílemi má skoro pocit, jako by její srdce bušilo v rytmu hudby.*
Já jsem Athena, výsosti. *Došlo jí, že se oni dva musí znát, protože se CASTOR nepředstavil a KRÁL JASON ihned vyslovil jeho jméno. Úsměv na tváři stále udržovala.* Máte pravdu. Zastavit se zde na chvilku by bylo na škodu. *Nebyla si jistá, jak přesně by se měla chovat, ale věděla, že čím víc nad tím bude přemýšlet tím horší to bude.* Ne vaše výsosti, neměli jsme nic k jídlu, nebo alespoň já ne. Jak je tady na tom CASTOR, to vůbec netuším. *Obou dvoum věnuje úsměv.* Já s CASTOREM měla zatím jen pití a menší tanec. *Při vzpomínca na tančení s CASOTREM ucítila, jak jí opět hoří tváře, ale tentokrát to neměla jak schladit a tak se začala culit.* Vy jste si už něco dal, výsosti?
*Jakmile mu odsouhlasila jeho návrh o tom, že by se mohli opět vidět, a opět na plese, tak mu na tváři vysvitl úsměv.* Pak tedy budu moc rád. *Pronesl, načež MAEVE dál se zájmem poslouchal.* Souhlasím. Já neměl nikdy na výběr, nějak jsem se sžít musel, jak říkám, Faerii jsme nikdy neměl šanci poznat z té dobré stránky, až tedy teď, ale ve světě lidí jsem se nějak našel. Jak v jejich zájmech, tak kultuře, dokonce i nějaké té technologii, i když nemůžu o sobě říkat že jsem nějaký...hm, jak to říkají, Technický guru? Nebo tak něco? *Sám sobě se zasmál.* Ale ano. Naučil jsem se tam žít, dokonce najít i jejich krásy, a že jich je spoustu, i přes stejnou spoustu neduh. *Dodal ještě. Pak poslouchal o jejím povídání ohledně hudby.* Strunné ne? Takže jiné ano? Já osobně je prodávám, vyrábím, starám se o ně a hraju s láskou, našel jsem v nich taky jisté kouzlo. No, a MAEVE, říkáš, že jste se vmísila mezi studenty. Co studuješ, smím-li se tedy ptát? *Zajímal se dál, načež ji chytl za jednu ruku a zatočil dokola kolem své osy, než si ji opět zase přitáhl zpět. Nad jejím mrknutím se pousmál a spokojeně tančil dál.*
Ano jak říká ATHENA, k jídlu jsme ještě nic neměli, zatím jsme si dopřávali jen skvělé pití a momentálně i úžasnou hudbu určitě ale napravíme i zbytek a dáme si něco dobrého na zub. *Pousmál se zprvu na dívku vedle sebe, pak se ale vřele usmál i na samotného krále. *Musím říct že je to vážně už doba, znal jsem vás ještě jak prince a teď jste král. Musím vám pogratulovat, dřív jsem to bohužel nestihl. To víte, všechny ty okolnosti a věci, co se staly, nějak jsem na tenhle svět zanevřel. Ale jsem rád zpátky doma, děkuju za pozvání, velmi si toho vážím. *Pronesl a pak si uvědomil, jak se zase rozpovídal, zřejmě to už bylo tou dobrou náladou a alkoholem, který si dál ve větší míře. Proto si jen nervózně prohrábl vlasy a usmál na oba. Byl rád, že se za ním JASON zastavil alespoň na kousek řeči. Hned na to pohled věnoval opět ATHENĚ, které tváře zrudly jako zralá jablíčka.* Něco mě napadlo, pokud jste tedy ještě neměl nic k jídlu, co si dát všichni něco dobrého? *Optal se obou čekajíc, zda budou souhlasit.* A pak bychom mohli opět pokračovat v tanci. *Mrknul na ATHENU.*
*Má pocit, že se nemusí představovat a snad by se i trochu shodil, kdyby tak učinil. Proto jen reaguje na její jméno jako i mnozí před ním.* Bohyně moudrosti. /A války, ale to je za mě až sekundární./ Zajímá vás řecká mytologie nebo je vám nepříjemné, když na ni někdo skrze vaše jméno narazí? *Zeptá se, aby ji zbytečně neuváděl do nepříjemné situace tím, že by se jí případně zeptal, jestli s bohyní v něčem souzní a nebo naopak ne.* Je dobře, že v tomto spolu souhlasíme. *Usměje se na ATHENU a přemýšlí, kolik toho je dneska ještě na programu. Obzvláště z toho úhlu, jestli se vyplatí odejít dříve nebo se spíše zdržet.* /Co tak vím, tak ještě pár bodů večera nastane, ale upřímně jsem to nechal víc v Myriových rukou, než abych si přesně memoroval večerní program./ Určitě. *Přikývne, když mu přislíbí, že ochutnají místní kuchyni a obzvláště u ATHENY, která je jistě zvyklá převážně na lidské jídlo ho zajímá reakce.* Ach! *Překvapeně si uvědomí, že CASTORA vskutku viděl ještě jako princ a na chvíli se nad tím zarazí. Teď tak velkou část sebe odvozuje od toho, že je vladař, že si téměř nedokáže vybavit doby, kdy jím nebyl.* Děkuji, doufám, že se moji poddaní mají lépe, než za dob, kdy jsem byl princem. /Tam by takovýhle ples skončil magií, která všem rozhází vztahy, někdo přijde k vážné újmě na zdraví a kdovíco dalšího. Ale samozřejmě nejde jen o tohle.../ *Když řekne CASTOR, že je rád doma, Jason se na něj usměje. Je rád, že Faerii úplně neodsoudil. Pak už dává pozor na to, jak je ATHENA v CASTOROVĚ přítomnosti nervózní o dost jiným způsobem, než při interakci s králem.* /Jestli se dnes vidí poprvé, tak je to tak roztomile čerstvé!/ *Nadchne se ve skrytu duše pro to, jak si rozumí, ale nedává to na sobě nijak znát.* Nic moc, určitě můžeme něco ochutnat. *Odpoví ATHENĚ a vzápětí i CASTOROVI, který nabízí skvělý plán.* Pojďme na to! *Pousměje se a sebevědomě si začne klestit cestu davem. No.. tedy, klestil by, kdyby nebyl král. Takhle před ním ustoupí kdokoliv, kdo ho vidí, a tak na klestění cesty není moc prostor. Netrvá to tedy vůbec dlouho a z parketu jsou u jednoho ze stolů, který právě doplňuje obsluha v modrém.* Vše v pořádku? *Zeptá se Jason a obsluha jen přikývne a zmizí jakoby tam nikdy nestála.* Tak prosím. *Ukáže CASTOROVI a ATHENĚ na stůl, jakoby to snad celé vařil sám.*
*Nemá pocit, že by chcel ešte úplne odchádzať, zároveň aby nenarušil spoločenské interakcie iba spokojne pchá do seba jedno chutné jedlo za druhým - koláčiky, bochníčky, ovocie a ďalšie dobroty, ktoré aj tak spáli pri tanci. Jeho postava nikdy nebola problém, jedla i pohybu mal vždy dostatok. No aby neprestál celý večer po tom, čo predviedol JASONOVI a čo spoznal ďalšie víly, rozhodol sa znova sa zamestnať aktivitami, ktoré ho čakajú. Nič ďalšie neostáva. On sa tam s nikým nepozná a je vidieť, že vyrastal celý život v lese na striedačku s civilským svetom, pričom jeho jediní známi medzi vílami boli priatelia jeho rodičov. Takže sa radšej poddá hudbe. Niekde v rohu si teda znova strčí ruku do vrecúška s halucinogénnym práškom, naberie si na prst a všňupne do každej dierky. Cíti, ako mu to udrie rázne a silno do hlavy, chvíľu sťažka predýchava, necháva svoje ruky voľne spustené a hlavu jemne zaklonenú, čím odhaľuje svoj biely krk a hrudník dostatočne na to, ak by sa nejaká víla rozhodla zabiť ho, bol by teraz príliš ľahký terč, mimo to, že so sebou nemá zbrane. Cíti nad perou mravčenie a rovnako tak na konci prstov.* /Sakra./ *Preblesne mu hlavou, keď to ucíti.* /To som neodhadol, do férskej prd*le./ *Keď otvorí oči, cíti sa nesvoj. Oprie sa o stôl a vdychuje zhlboka čistý vzduch, aby nepríjemné vedľajšie účinky neprešli do vážnejších podôb. Kým sa cíti byť sám sebou, je to v poriadku, ale tá úzkosť.* /Možno ak si znova zatancujem, možno…/ *Napadne mu, farby teraz akoby ho bili do tváre, ľudia okolo pôsobia trochu ako duchovia, vzduch sa ho snaží uchlácholiť, ale nedarí sa mu to. Skoro akoby bol mimo sveta, akoby prepil celú noc, začne sa krútiť medzi vílami, tie okolo neho robia kruh, držia sa za ruky a točia dookola, no on má oči skoro privreté, všetko sa mu točí a pod nohami sa mu mimovoľne, bez toho, aby to ovládol, vytvoria stonky bez kvetov, iba výhonky niečoho zeleného a prírodného. Začne si pospevovať nejakú pieseň, ktorú zachytil v New Yorku.* I´m on the edge of glory… *Ale všetko je to tak potichu, žiadna z víl nevidí a nevníma, aký je bledý, skoro akoby ochorel. Cíti sa zle, ani tanec mu nepomáha, ale to nevadí. Smeje sa, nenechá sa stiahnuť vlastnou osobou a úzkosťou, ktorú v ňom droga vyvolala, aby si pokazil večer, ktorý doteraz prúdil výborne.*
*Na poznámku o technologiích se znovu zasměje.* Je to tak. Lidé jsou zábavní, ale železo používají stejně zbytečně moc. Někdo by jim to měl vysvětlit. Jinak ale souhlasím. Na rozdíl od nás mohou lhát, ale i přes to se zdají… upřímnější, jestli to dává smysl. Přinejmenším emočně otevřenější. *Pokrčí rameny. Sama vlastně neví, do jaké míry skrze víno a drogy a opojení REMIM dává smysl. A vlastně to je Maeve i jedno.* Oh? A jaké krásy jsi našel? Mám žárlit? *Přimhouří oči, ale hraná žárlivost jí nevydrží déle než pár minut, aby se znovu rozpustila ve veselý úsměv.* /Netrap ho, chudáka. Je to jeho první ples./ *Napomene se v duchu.* No, vždy mi z elementů byl nejbližší vítr. V tomhle duchu pak tíhnu k flétně. Ale jestli hraješ, určitě si tě někdy ráda poslechnu. Stačí dát vědět. *Odpoví mu krátce, než se zamyslí.* Umění. Jeho historii, druhy, budoucnost… přijde mi fascinující. Stačí srovnat vílí hudbu a tu lidskou. *Chvíli se zaposlouchá.* Ta vílí je… dokonalá. Však to nacvičují celý svůj život. Ta lidská je… hrubší. Syrovější. A také upřímnější. Jako by při ní za ně mluvili jejich emoce. *Zarazí se, když jí dojde, že se zas jednou rozkecala. Naštěstí to REMI zachrání tím, že ji nechá se otočit kolem jeho osy. Když si ji znovu přitáhne, jistě je náhodou, že je mu náhle o kus blíž a pohled má upřený do jeho očí. Na tváři jí trochu hraje červená, ale tentokrát pohledem neuhýbá.* Pardon. Když jsem opilá, vínem i společností, občas nevím kdy přestat mluvit. Snad tě nenudím.
*Pokýval hlavou na souhlas.* Tak to máš pravdu. Lidé a železo, to je něco, ale myslím si, že plasty v tomhle nadměrném používání vyhrávají. Což na jednu stranu, dobře pro nás, na druhou, no, tak to říká jedna má zaměstnankyně- chudáci želvy, nebo tak něco? *Zasmál se.* Tak nějak ti rozumím, jo. Chápu. No, zrovna včera jsem potkal upírku, která se ani neskrývala oznámit to, že je drogová dealerka a zlodějka aut, takže, jak jsem zjistil, ta upřímnost nechybí ani jiným rasám, co tak pozoruji. *Zasmál se pobaveně, stejně tak i nad její další otázkou pohledně žárlení.* Lidé na jednu stranu taky kouzelní. *Začal.* Třeba se mi na nich líbí to, jak někteří, kteří nemají o našem světu potuchy, no, vlastně i ti co mají, si dokáží vytvářet v hlavě úžasné světy, světy plné fantasie a magie, tak přívětivé a pozitivně nabité, myslím si, že kdyby ti někteří z nich znali to, co svět skutečně skrývá, asi by to v porovnáním s těmi jejich vysněnými fantasiemi bylo...ani nevím, drsné? Obdivuji ty, kteří třeba píší knihy, vymýšlejí si tam vlastní, jiné, nové a rozmanité světy. Někdo ten svět stínů ani nepotřebuj, ale *rozhlédl se kolem sebe, než pohledem skončil zpět u MAEVE,* já o nic z něj přijít nechci. *Dodal a usmál se na ni, upřímně a mile, snad jako kdyby ten úsměv nepatřil situaci a slovům, ale jen jí.* Vědět ti určitě dám, řekl bych, že mi byl nadělen i um zpěvu, takže, jo, není problém. No, i když...ne, tady bych kytaru asi těžko hledal. *Pronesl, když pomyslel na to, že by MAEVE zahrál už teď a tady.* Souhlasím, neříkám, někteří hudebníci a skladatelé do toho dávají své celé nitro, ale konkrétně ta novodobá hudba ve stylu, uhm, rappu a toho podobného, ne, děkuji. To opravdu nemusím. *Ušklíbl se nad tím. To, proč se cítila být i blíž bylo tím, že jak si ji přitáhl se zlehka sklonil blíže, možná proto, aby viděl její reakci, možná prostě jen proto, že to byl Remi. Každopádně jakmile pocítil, že má MAEVE o něco zase blíže, tak se zlehka usmál a placem ruky, kterou jí držel za pas, ji jemně, skoro neznatelně pohladil, než se roztančil dál.* Ale no, neomlouvej se! Vždyť já to dělám taky, sám jsem to udělal před chvilkou. Prostě mluvím, mluvím a mluvím, a ne, rozhodně mě nenudíš. Povídám si rád a rád se dozvídám to, co druhé baví a těší. *Pronesl, než se naoko zarazil.* Tak, chtěli jsme být oba trošku vlezlí, no ne? *Připomene jeho i její poznámku právě o vlezlosti, než šli tančit. V dalším momentě hudba změní tempo, a to vede Remiho k tomu, aby se zastavil a zlehka se od MAEVE odtáhl, stále ale svírajíc její dlaň před sebou, s druhou rukou za svými zády.* Děkuji za tanec, milá MAEVE. *Pronesl, načež ji opět políbil hřbet dlaně, nepřerušující kontakt. *Mohl bych tě teď já pozvat na víno, nebo něco jiného k pití? *Zeptal se hned poté.
Jak to tak poslouchám, tvoje okolí stojí za poznání. *Pobaveně se usměje, když REMI zmíní upírku.* Jo, občas přemýšlím, jestli ta naše nemožnost lhát prostě neznamená, že pravdě uhýbáme jinými způsoby. *Pokrčí rameny, s vědomím, že tohle téma je trochu těžké na vílí rej. Zamyšleně pak nakloní hlavu ke straně, když REMI zmíní lidskou fantazii.* Máš pravdu. I když, umí psát i věci temnější, než to reálně je. *Pousměje se a pokrčí rameny.* Jsou zvláštní. Ale dobře se s nimi tráví čas a je zábavné je pozorovat. *Zakončí a jeho úsměv spokojeně opětuje.* A poslechnu si tě ráda. Klidně i rapovat, za předpokladu že to budu moct natáčet. *Neubrání se smíchu při představě REMIHO v rapovém outfitu a potřese hlavou.* Uznávám, není to ani moje oblíbená hudba, ale obdivuji, kolik do ní dávají zápalu. *Sama se lehce prohne v zádech a spokojeně zavrní, když ucítí pohlazení jeho palcem. Najednou se REMI zdá tak blízko, že ho jen hypnotizovaně pozoruje. Rukou lehce zmáčkne jeho rameno.* To ráda slyším, Remi. Vlezlost se cení. *Spokojeně se usměje, když hudba změní tempo. Také se zastaví a až teď jí dojde, jak je zadýchaná. Tanec byl tak automatický, že si vlastně ani není jistá, jak dlouho tančili.* To já děkuji. Jsi dobrý tanečník. *Poznamená a znovu se začervená, když se jeho rty dotknou její ruky.* /Zajímalo by mě, jak jeho rty… ale no tak./ *Okřikne se raději v duchu.* Víno zní dobře!
*Vílák se ihned zarazil.* No, nevím, zda zrovna tuhle by jsii poznat chtěla, já sám jsem ji znal jen z poznání, na první dobrou mě málem zabila, ale jinak je to...je to zlá osoba, a určitě bych tě s ní dobrovolně neseznamoval, to ne. Ale CASTOR, ten je náhodou super, stejně tak i jedna čarodějka, a pak ještě jeden upír, jak říkám, výjimky jsou. *Uculil se od ucha k uchu.* Hm, myslím, že my si cestičky stejně nějak najdeme, jsme víly. *Pronesl, a v jeho hlase byla jasně znát nadsázka a taky to, jak tou větou téma hodil za hlavu.* To ano. Občas ty snílky trochu obdivuji, je a jejich vzdušné zámky. Umí si vykreslit svět ne takový, jaký je, ale takový, jaký by mohl být. A hlavně takový, aby to bylo jejich bezpečné místo. *Pronesl s úsměvem na rtech.* /Já sám to bezpečné místo a dětské snění ztratil už hodně, hodně dávno..../ *Z myšlenek na minulost, jež mu hlavou proudí jako uragán, je vyvede opět právě MAEVE.* Ale ne, ne, já a rapp, to opravdu ne, kytara, zpěv, ano, ale rapp, to skutečně nehrozí. *Smál se hned fér.* Ale ano, dávají do toho skutečně dost, to se nechat musí.* Přiznal nakonec. Pak už si jen užívá MAEVIINU přítomnost, dokonce to, jak z ní lehce vyzařuje nervozita, nebo se mu to snad zdá? Nad jejím komplimentem se nakonec usměje a pokyne jí hlavou v poklonce.* I ty skvěle tančíš, vrozené, nebo tě to někdo kdy učil? Já vím, že mě to učila kolik let nejlepší kamarádka z Itálie, byly jsme spolu v pěstounské rodině. To té za to vděčím. A jsem rád, že jsem to mohl konečně uplatnit, kór s tak krásnou, a milou dívkou. *Pronesl, načež se k ní zlehka naklonil blíž, zatímco se na ni upřeně díval. Pak se ale pousmál a odtáhl se.* Omluv mě. Kdyby mé chování na tebe bylo, příliš, řekni si. Vím že někomu není tento způsob vystupování a komunikace příjemný, jen prostě *Vezme do ruky pohár s vínem, naleje do dvou číší a jednu podá MAEVE* jen prostě chci vzdát obdiv krásným bytostem, co mi berou dech. *Pronesl. ani si to neuvědomil, to, že si zlehka skousl spodní ret, zatímco se díval do MAEVINÝCH očí.*
*Jak JASON zmínil Bohyni, která souvisí s jejím jménem, lehce nakloní hlavu do strany. Nečekala, že by toto mohl říct, sice nebyl první ani poslední, ale trochu jí to zaskočilo.* Řecká mytologie je něco zajímavého, nebo to tak alespoň vnímám já. Nevadí mi, když skrze mé jméno někdo na to narazí, přeci jen nejste první a jsem si více než jistá, že nebudete ani poslední, vaše výsosti. Ale rozhodně bych to nebrala tak, že jsem moudrá, trochu bych o tom pochybovala. *Vysvětlí. Někdy dělá takové věci, že nechápe, že jí to vůbec prochází. Ihned to vypustila z hlavy, protože se nechtěla nějak zabývat minulostí. Chvilku poslouchala konverzaci mezi CASTOREM a JASONEM. Bavilo jí tohle poslouchat, protože jí vskutku zajímaly věci, které se odehrávali v minulosti a ona jim nebyla součástí.* Nemohu vás odmítnout. *Odpoví při nabídce k jídlu s JASONEM a CASTOREM. A když CASTOR se chtěl poté vrátit k tanci, pohlédla na CASTORA a s rudými tvářemi se na něj uculila a přikývla na souhlas. Ihned jak se rozešel král, tak se vydala za ním, přičemž se jen ohlédne za sebe, zda je CASTOR za nimi. Nebylo težké projít davem, když JASONOVI takže uhýbal z cesty. Když dojdou ke stolu a KRÁL JASON jim ukáže stůl na kterým je jídlo, tak se usměje od ucha k uchu. Jídlo vypadalo opravdu lahodně. Neváhala a ihned se posadila. Vyčkala až si sednou oni dva a podívala se směrem k JASONOVI.* Né, že by mě to překvapovalo, ale nic mě tu nepřestáva udivovat. Čekala jsem spíše klidný večer a malé pokecaní, ale tohle je mnohem lepší. Podařilo se vám to, je mi ctí být tomuto součástí, děkuji vám. *S úsměvem pokývne na JASONA a krátký pohledem se podívá i na CASTORA.* Vy máte ještě nějaké plány na dnešní večer, vaše výsosti? *Zdvořile se zeptá a strčí si něco z jídla do pusy, aby mohla ochutnat, zda tady mají jídla úplně jinou chuť, než v lidském světě, nebo zda v tom není žádný rozdíl. Jak ochutnala, lehce vyvalila oči, protože nečekala, že by jí až takhle mohlo chutnat. Pohled jí skončil opět na JASONOVI.* Myslím, že k vám budu chodit na obědy a večeře. *Trochu se uchechtne a vezme si další kus něčeho a strčí si jej do pusy s úsměvem.*
*Celou dobu, co JASON hovořil o ATHENINĚ jméně je bedlivě poslouchal a usmíval se, přece jen i on sám měl jméno z řecké mytologie. Proto jej i tenhle výklad obou dost zajímal. I nad královým překvapením, že se naposledy viděli ještě v dobách, kdy byl princ se jen usmíval. Neměl mu to za zlé, určitě za tu dobu měl mnoho věcí na práci a důležitějších. A Castor si to všechno zase pamatoval už jen z toho důvodů, že tehdy to byly jeho poslední chvilky ve Faerii vůbec, ovšem teď na to myslet nechtěl. Chtěl se jen bavit a užívat si radostí a pohody se skvělým kolektivem. Už jen REMI mu tady scházel, ale viděl, že se dobře bavil s nějakou vílou a tak se jen šibalsky uculil a dál věnoval pozornost králi a mladí víle po svém boku.* Tak tedy nejdříve jídlo a pak zase zábava. *Pronesl, když se hned za oběma vydal k jídelnímu stolu. Cestou se ještě mile usmál na ATHENU a jakmile došli na místo jen překvapeně zíral kolem.* Teda musím říct, že jsem už zapomněl jak tamější jídlo chutná. Když tak dlouho žijete mezi lidmi, zvyknete si na jejich stravování a chutě celkově. *Pronesl a chvilku přemýšlel, co by si dal jako první. Nakonec vzal první věc, která vypadala lahodně a nacpal si jí do pusy.* Hm, tak tohle je prostě úžasné. *Zamumlal s plnou pusou, než si to uvědomil a na chvilku zrudnul. *Ehm omlouvám s výsostí, ne vždy dělám ze sebe takového pitomce. *Usmál se a rychle všechno snědl. Posadil se vedle nich a vzal si ještě něco dalšího, tentokrát si dával pozor, aby zase neudělal nějaký trapas.* Napadlo mě, nechcete někdy navštívit New York?* Optal se JASONA, ale jeho otázka směřovala také k ATHENĚ.*
*Maeve se také zarazí. V další moment se rozesměje.* Dobře, uznávám, mě se zatím nikdo zabít nepokoušel. Asi oproti tobě vedu nudný život. *Zvedne ruce v náznaku vzdání se.* Je to tak. Možná jim pomáhá, že nežijou tak dlouho jako my. Kdybych měla za dvacet let zemřít, asi bych se taky více snažila tenhle svět změnit. *Potřese hlavou a nadechne se.* To zní jako výzva tě opít, když se takhle bráníš. Nějakého hip hop Dje také seženu. *Vesele na REMIHO mrkne. Pak se spolu s ním vydá ke stolu s vínem, o který se opře.* Něco jsem se naučila ve Faerii, něco u lidí, něco mám vrozeně. Jak už to bývá. A poděkuj své kamarádce, kdybych nebyla tak unavená, protančila bych s tebou noc. *Uhladí si vlasy po jeho komplimentu a tentokrát před jeho upřeným pohledem znovu uhne.* /Intenzivní./ *Když se ale REMI odtáhne, jemně ho chytí za rukáv.* Ne, to je v pořádku. Jsi… přímý. Jako bys absolutně myslel vážně každé slovo, které mi říkáš. Není to nepříjemné. Jen nezvyklé. Zvláště u komplimentů. *Podotkne po chvíli a raději své rozpaky skryje v doušku vína. V další moment se ale poťouchle usměje.* Dech ti teprve seberu, když budeš mít štěstí, ty krásná bytosti. *Zasměje se, i když si těch slov cení. Pohled REMIMU drze opětuje. Když si všimne jeho kousnutí do rtu, v očích se jí zablýskne. Musí se postavit na špičky a i tak téměř nedosáhne, ale nakonec se jí podaří vtisknout REMIMU lehký polibek na tvář. Tedy za předpokladu, že jí neuhnul. Pak ho vezme za rámě.* Nevím jak ty, ale mě už iritují ty podpatky a trávník teď zní lépe než parkety. *Podotkne a vydá se k trávníku. Jakmile na něj vstoupí, sundá si boty a chvíli si labužnicky užívá dotek trávy na bosých nohou… než si do trávy prostě sedne a zvedne pohled k REMIMU.* Přidáš se, nebo tě láká spíš veselí? *Upije ze sklenice s vínem.
*Je si vědom, že i CASTOROVO jméno má tuto vazbu, ale u něj už nemá potřebu pro počáteční zdvořilosti a přeci jen ATHENA pochází z jeho dvora, tak se o ní chce v krátkém časovém rozmezí co nejvíce dozvědět. Už to, že je se svým jménem sžitá, ale nevytahuje se bohyninými vědomostmi mu o dívčině charakteru leccos vypoví.* /Kdyby tady na mě každý chrlil svou minulost tak zlehka jako REMI, bylo by to podstatně snazší./ *Pomyslí si s mírným úsměvem a přikývne v reakci na ATHENINO vysvětlení.* Ano, zajímavé to určitě je. Moje oblíbená část je, že i bohové mají lidské vlastnosti a neduhy. /Na rozdíl například od Anděla, o kterém jsou všichni nefilim přesvědčení, že je perfektní. A nedejbože, aby se smíchal s Lilith a vzniklo něco podřadnějšího jako jsou víly. Tam je špatně přeci jen ta démonská část a Anděl je bezchybný stejně jako oni./ *Nad touto myšlenkou by nejraději protočil oči, ale nechce zabíhat do politiky, tak tuto spojitost ani nezmíní nahlas. Moc hluboko do řecké mytologie se však pouštět nemůže, protože na to není žádný expert a ví jen základy, které mu sem tam někdo předhodil za jeho toulky civilským světem. Přijde mu, že je CASTOR nějaký tichý, ale když se na něj otočí a vidí úsměv, uzná, že to nemá žádnou negativní konotaci. Pak už se všichni vyrazí najíst.* Na to bych si tedy zvykat moc nechtěl. /Možná trochu. Ale jen kvůli němu, ne kvůli tomu jídlu./ *Ušklíbne se, když CASTOR zmíní, že si zvyknul na lidské jídlo.* Klidný večer a malé pokecání, to je roztomilá představa. Možná někdy. *Usměje se na ATHENU a přikývne, když mu děkuje za pozvání.* Nad dalšími plány, než touto oslavou jsem nepřemýšlel. Nějak nepředpokládám, že by měla v krátké době končit. *Pak už sleduje reakce obou na místní jídlo. V očích se mu rozsvítí nadšené světýlko, když vidí, jak jim oběma chutná a též to od nich slyší. A tak si také sáhne pro jeden z pokrmů a spokojeně jej sní.* /Mluvení s plnou pusou je zjevně běžnější, než bych si myslel./ *Napadne ho pobaveně a pousměje se, když se za to CASTOR začne omlouvat.* Je-li to vlivem výtečné kuchyně, tak se to podle mě dá prominout. *Odmávne to a tiše se zasměje ATHENINU komentáři o tom, že se stane běžným strávníkem ve Faerii.* Tohle je vaše první férské jídlo, Atheno? /Jistěže je. Je to znát, ale třeba mi takhle řekne něco málo o svém původu./ *Při CASTOROVĚ dotazu chvílí předstírá přemýšlení, aby nebylo hned jasné, že je v civilském světě pravidelným návštěvníkem.* Myslíte, že to stojí za to? *Zeptá se s pozvednutým obočím. Nelže, protože ani nenaznačil, že by tam někdy byl či nebyl. Ještě zvažuje, jak moc chce tyto víly informovat o svých cestách New Yorkem.* /Asi to není vyloženě tajemství, ale přeci jen svůj civilský čas trávím dost specificky.../ *Nabere si na talířek ještě pár kousků, nalije si čerstvou číši vína a pustí se do jídla.*
Ano, s tím naprosto souhlasím. Je zajímavé, že bohové mají lidské vlastnosti.*Trochu se nad tím zamyslela. Řecká mytologie jí zajímala, ale né jen protože nosí jejich jméno, ale protože celkově jí takovéhle věci vskutku zajímají.* Nemluvím o tom ráda, ale jsem nositelem dvou jmén. Athena, podle bohyni moudrosti, války a strategie, ochránkyni statečnosti, práva, spravedlnosti a umění. A pak Cynthia, je to jméno řeckého původu. Jde o zlatinizovanou formu řeckého jména Kynthia s významem žena z Kynthosu. Jednalo se o epiteton řecké bohyně měsíce Artemis, protože Kynthos byla hora na Delosu, na které se narodila ona a její dvojče Apollo. *Ihned se rozčervená jak rajče, protože jí došlo, jak moc se rozmluvila a ještě o jejím jménu. Nikdy své jméno takto nezmiňovala, skoro nikdy ani neříkala, že je nositelem dvou jmén.* Moc se omlouvám, normálně takto o svém jménu nemluvím, nevím co to do mě vjelo. Nikdy jsem se s bohy nesrovnávala a už vůbec se se svým jménem nevytahovala. Vůbec o tom nemluvím, když to někdy zmíní a když ano, tak rozhodně takto nemluvím. Omluvte mě. *Ani se nevyjadřovala ohledně jídla v lidském světě. Byla pravda, že se na to zvyknout dá, ale kdo by chtěl, když můžou jíst takovéto lahůdky, jaké tady mají, takže se jen usmívala. Při zmínce o její představě ke klidnýmu večeru a menšímu pokecaní, trochu opět zrudne a přikývne hlavou na souhlas. Když uslyšela, jak CASTOR jí s plnou pusou, uchechtne se a ukradne si ze stolu další kus jídla. Jak padla otázka, zda je tohle Athenino první férské jídlo, trochu se zarazí, protože o sobě moc nemluvila. Přišlo jí, že kdyby to měla vysvětlovat, tak by potřebovala chvilku času. Vzala si do ruky nějaké pití co tam bylo a napila se, aby jí v puse nezbyly žádné kousky a protože věděla, že se na to potřebuje napít.* Ano, je. *Podívá se na JASONA.* Ačkoli jsem ze Zimního dvora, tak spíše jsem u svého bratra, který žije v Brooklynu. *Nebyla si jistá, že tady chce mluvit o tom, že se svými rodiči nepromluvila již nějakou dobu, kvůli rozdělní mezi ní a jejím bratrem, ke kterému málem došlo. Chvilku zamyšleně se dívala na JASONA. Hned jak jí došlo, že se na něj dívá, tak ihned odvrátila pohled k jídlo* Omluvte mě výsosti, moc o tomhle nemluvím. *Řekla s pohledem upřeným do jídla, protože jí přišlo nevhodné se nějak podívat na JASONA. Jak položí CASTOR dotaz ohledně New Yorku, ohlédne se po něm.* Nenapadlo mě ho někdy takto navštívit, ale jelikož za mě Brooklyn je krásné místo, tak bych se nebála vsadit, že New Yorku bude ještě hezčí. *Odpoví CASTOROVI.* Jestli si myslíš, že to stojí za to, jak se ptál tady KRÁL, tak bych určitě neváhala se tam jít podívat. *Uculí se a opět si usrkne pití.* Ty jsi tam někdy byl? *Optá se CASTORA a pohlédne na něj s úsměvem.*
A přitom jsem se jen snažil bránit jiného upíra, kterému očividně říkala něco, co se mu nelíbiilo! *Pronesl ještě k tomu, načež protočil hraně očima. Hned na to se ale zasmál.* No, je pravda, že já svůj žiivot nudným nazvat nemohu. Ráno jdu do obchodu, pokud jsou tam pracovnice, jdu s kytarou hrát do ulic, večer buď spím nebo se toulám New Yorkem, sem tam zajdu do nějakého baru. Ale ne. Nenudím se. Snažím se alespoň se nenudit. *Usmál se poté.* To asi ano, máš pravdu. kdyby žili déle, možná by jim došlo občas, ne vždy, ale ve většině případů to nemá smysl. *Pronesl lehce zamyšlen, než pozornost vrátil MAEVE.* Můžeš to zkusit, já jsem pro každou špatnost, ale tohle asi bez nějakého pomocného vlivu nepůjde. *Přiznal s úšklebkem. Nad její poznámkou o tanci se pak usmál.* Tak to máme stejně, milá MAEVE, ale no, asi každý má své limity. Tak snad příště, doufám, že příležitostí budu mít ještě dost. *Uculil se a potutelně na ni mrkl. Nad tím, co ale pak řekla, se musel úlevně pousmát.* Upřímně, jsem rád, že ti to nevadí, protože stejně tak, jako bych s tebou dál rád tančil, bych tobě rád dál snášel komplimenty, zasloužíš si je. Nejen že za svou krásu, ale i za svou ladnost, za svou roztomilost, za to, jak jsi krásně rozjívená, za to, jak rozkošně se červenáš, a za to, že ti nevadí to, jaký jsem. *Mluvil tiše, tak, aby jej slyšela jen a jen MAEVE, doslova jen kousek od jejího obličeje. Překvapen jejími slovy by chtěl ještě něco říct, ale místo toho je MAEVE překvapila ještě polibkem na tvář. Tak moc se chtěl natáhnout a vrátit jí ho, ale na její rty, ale to už jej chytla v rámě.* /Noc je ještě mladá, nezapomínej./ Rozumím ti. Občas podpatky taky vytáhnu, řekněme, že nosím prostě to, co mi padne pod ruku, takže by se občas našly i takové věci, takže ano, pojďme si sednout. Rád se přidám, protože veselí si užívám i s tebou, MAEVE. *Pootočil k ní pohled. Ještě chviličku ji sledoval, než se posadil vedle ní a pousmál se.* Jo, ale je tu hezky, skutečně ano. *Dodal jen tak mimo, než se zamyslel.* /Proč to tu ještě trošku neokořenit?/ *V dalším momentě jemně zvedl dlaň, kterou jako kdyby hladil vzduch kolem něj a MAEVE. Pod jeho doteky vznikala nádherná iluze, která vypadala jako kdyby vzduchu, jehož se dotkl, věnoval perleťové odlesky, lteré připomínaly strukturou zvlněnou hladinu vody.* I když jsou lidé zajímaví, tohohle bych se nevzdal. *Promluvil po chvilce, kdy se jeden z pramínků začal formovat v motýla s jako dlaň velkými, zdobenými křídly, jež se rozletěl směrem k MAEVE. Remi volnou rukou jemně uchopil VÍLIINU dlaň a lehce ji zvedl. Iluze, jasně světélkující a jasná, dosedla na její klouby prstů. *Ačkoliv by někdo řekl, že naše rasa je zrádná a vypočítavá, tak je ale i nádherná a tvořivá, rozmanitá a spojující. *Usmál se, než se zahleděl MAEVE do očí.*
*Jedním uchem je poslouchal oba dva, přece jen výklady to bylo něco pro něj. On sám rád navštěvoval knihovny a pročítal si historii lidstva a jejich báje a pověsti. Proto pojídal dobré jídlo a poslouchal konverzaci, jež spolu vedl král JASON s ATHENOU. On sám se do toho míchat nechtěl. Přece jen by ta konverzace už zabíhala někde, kde asi nikdo nechtěl, alespoň ne v tenhle večer. Když znova dojedl sousto, počkal, až bude mít skutečně prázdnou pusu a pak až se vrhnul na to promluvit.* Já tohle jinak nedělám, ale jídlo tady je prostě skvělé a já se nějak neudržel, až je mi trapné, že jsem před samotným králem se takhle ztrapnil. Pokud to ale berete s humorem, pak jsem rád, měl jsem trochu obavy, že snad dostanu vynadáno. *Pronesl tiše a jeho tváře lehce zrudly, trochu začínal panikařit, přece jen, se cítil nesvůj v takových chvílích. Snažil se však nedát na sobě nic znát. Za ty roky své strachy uměl dobře skrývat, aniž by to někdo na něm poznal a stejné to nebylo ani teď. Když se trochu uklidnil, pousmál se napil se pití, které si vzal ze stolu. Zatímco oba opět poslouchal, do doby, kdy mu na jeho otázku odpověděli. Nejdříve pohlédl na krále JASONA.* Já osobně si myslím, že celý New York stojí za to. Já třeba žiju přímo na Manhattanu, ale když mám čas a nejsem v práci nebo netvořím obrazy, velmi rád se procházím. Oblasti střídám, abych toho vždy viděl co nejvíce a z každé části. Je to krásné město, ale to mohu říci o dalších, především ty v Evropě. *Opět se rozpovídal.* Pokud ale králi zavítáte k nám do města, velmi rád se vás ujmu, určitě bychom dali dohromady nějaký program. *Pousmál se, než se zadíval i na ATHENU.* I Brooklyn je krásná část města, takže pokud se budeš chtít někdy sejít, budu moc rád. Dám ti pak na sebe kontakt, kde bys mě mohla najít, tedy ovšem jen za předpokladu, že budeš chtít. *Uchechtl a nervózně se poškrábal na zátylku. Jak záviděl REMIMU, že tyhle věci týkající se žen zvládal tak dokonale. On sám si připadal jako naprostý idiot.*
*Jeho reakce na pusu na tvář Maeve pobaví.* /Vidíš. Nejseš tady jediný, kdo umí překvapovat, ha! Ti ještě ukážu./ *Slibuje REMIMU v duchu, zatímco se zoufale snaží nemyslet na záplavu jeho lichotek. Že je roztomilá jí neřekl snad ještě nikdo. O to více se právě k tomuhle slovu vrací. A snad právě proto se sama snaží získat alespoň nějaký náznak kontroly nad situací, aby nestrávila zbytek večera jako přiblble se tlemicí vílka.* Vida, v podpatkách by tě taky stálo za to vidět. To tě opravdu budu muset v New Yorku najít a dokumentovat, co máš zrovna na sobě. Abych tě pak měla čím vydírat. *Pobaveně na REMIHO mrkne, když si vedle ní sedá. Snaží se nedat najevo, jak velkou radost jí fér udělá tím, že si opravdu vedle ní sedne. Moc se jí to nedaří.* Je. KRÁLI patří dík, že to dal dohromady. *Pak ale REMI začne čarovat. Maeve chvíli okouzleně pozoruje iluzi před sebou. Na jeho poznámku se zachichotá.* Ano, lidi mám ráda, ale jsem taky ráda že jsem kdo jsem. *Tiše pak pozoruje motýla. Nechá RIMIHO vzít ji za ruku, aby pak motýl dosedl na kloubky jejích prstů. Chvíli ho zvědavě pozoruje, než se znovu spojí jejich oči.* /Balíš takhle holky často, nebo jsi prostě takový, Rimi? A záleží na tom? … ne, teď a tady ne./ *Dá si další lok vína, než v duchu dojde k rozhodnutí. Opře se hlavou o RIMIHO rameno.* Dobře, Rimi… jak to vidím já, máme před sebou dvě cesty. Jedna je, že tu budeme dále sedět, užívat si večer a příjemně si povídat… a to taky zní jako dobrý způsob trávení plesu, nechápej mě špatně! *Trochu se povytáhne, aby mohla přiblížit své rty k jeho uchu.* Nebo mě můžeš políbit a uvidíme, kam dnešek povede, hm? *Zašeptá mu do ucha, jako by to bylo to největší tajemství, než se odtáhne a nakloní hlavu ke straně.* /Tak co, neodhadla jsem tě špatně?/
*Poslechne si ATHENIN výklad o jejím jméně a čím déle to trvá, tím více v něm klíčí pobavení. To vyklíčí v smích ve vteřině, kdy se dívka začne omlouvat, že takhle o svých jménech většinou nemluví.* To je v pořádku, nevadí se sem tam rozpovídat. *Pobavení mu z očí nemizí, ale již se nesměje. Přeci jen i před chvílí to byl velmi tichý a nenápadný smích.* Vynadáno? /Koukám, že fakt valná většina víl má nějaké trauma z dětství./ Dle etikety to samozřejmě není nic slavného, ale na plese bych vám to asi vyčítal více. *Vysvětlí CASTOROVI, že se doopravdy snaží z dneška dělat trochu uvolněnější akci. Pak se obrátí na athenu a se zájmem poslouchá o jejím bratrovi. Bohužel je její medailonek výrazně zkrácen tím, že o tom nerada mluví.* /Co bych čekal, mluvíme spolu prvně./ Ale jistě, rodina dokáže být složitá. *Přitaká a nehrabe se nějak hlouběji v jejích ranách. Mohl by si to zjistit v její mysli, ale dnes odkládá magii tohoto typu stranou a raději volí konverzaci.* /Brooklyn, Manhattan...ve čtvrtích se ještě nevyznám, ale kdo je blíž Jackovi?/ *Než stihne odpovědět, Z NÁDVOŘÍ SE ZAČNOU ZVEDAT DESÍTKY, SPÍŠE STOVKY RŮZNĚ BAREVNÝCH LAMPIONŮ A VZNÁŠET SE K NEBI. Jason se za nimi otočí a usměje se.* Výlet do New Yorku určitě zvážím a teď SI NĚCO PŘEJTE! *Sleduje lampiony s úsměvem ve tváři a je mu jasné, že si přeje jediné. A ne, není to, aby lampiony nezachvátily les Fjoll ohněm, jsou totiž očarované, aby se tak nestalo.*
*Keď sa v nepríjemných pocitoch začal útápať viac, akoby sa mu trhala duša od tela, stiahne si dlaň ku svojej hrudi, akoby sa ju snažil pridržať, kým nebude neskoro. Radšej sa prederie pomedzi veselé tancujúce víly ku stolom, kde tancujú ďalšie víly. Chvíľu si ich premeriava.* /Tak taký je to pohľad./ *Napadne mu, trochu zahanbene a zároveň hrdo, pousmeje sa a uhne pohľadom.* /Tak takto odhalene a ľahko som vyzeral./ *Pomyslí si a akosi si nerobí ťažkú hlavu s tým, že takto odprezentoval svoje telo v nemravnom svetle priamo pred kráľom. Teraz mu záleží na tom, aby sa upokojil, aby farby tak nahlas nekričali, aby dotyky ostatných víl necítil tak intenzívne, skoro akoby mal špinavú dušu.* /To si vyriešil./ *Vynadá si v duchu, pred očami sa mu mihajú pohyby tiel a farebné svetielka za sebou zanechávajú farebné pruhy, akoby jeho oči putovali rýchlosťou svetla. Keď skloní hlavu, sťažka sa nadýchne a ako sa znova zadíva ku stolom, vezme si pohár vody, plným dúškom sa napije a usadí sa niekam do rohu k pekne naklonenom strome, ktorý ho tieňom trochu zakrýva, no nie úplne. Keď jeho prehnané a úzkosť vyvolávajúce vnímanie farieb zachytí dúhové lampióny, dvíhajúce sa k oblohe, pomaly vstane a ako omámený vyjde spod stromu a díva sa na oblohu. Niečo také ešte nikdy nevidel. Áno, bol už na toľkých oslavách a párty, na slávnostiach tiež párkrát, aj v ľudskom svete, no s krásou Faerie spojená magickosť svietiacich lampiónov v ňom vyvoláva konečne niečo upokojujúce, pocit naprostej nádhery. On vlastne ani netuší, že by si mal niečo priať. Je rád, že stále existujú láska, zábava a umenie. Chvíľu ešte postojí a keď sa lampióny natoľko vzdialia, že sú iba bodkami niekde nad jeho hlavou, vydýchne a aj jeho úzkosť ustúpila. S novým nádychom sa mu uľaví a dobrá nálada je späť, akoby sa nič nestalo. Ihneď podíde k stolom, znova na jeden vylezie, chytí za ruku akúsi nižšiu vílu so striebornou kožou a začne s ňou tancovať, alebo skôr vedľa nej, s pocitom nového návalu energie a chuti sa zabaviť. Aby to skončilo tak, ako začalo - trapasom. Keď sa víla pred ním otočí naraz s ním, nechtiac do seba narazia a aj keď sa snaží udržať rovnováhu, stiahne ho dopredu a len tak tak ho chytí skupinka štyroch víl, popíjajúcich a rozprávajúcich sa hneď pri stole.* Pardon.
*Fér se na MEEVE uculil.* Tak to tě asi zklamu, moje milá MAEVE, jo, zpívat rap, to by pro mě asi byla skutečně ostuda, to tedy ano. No, zpívat, pokud se tomu dá tak říkat. Ale co se podpatků týče, tak ne, za ty se stydět nebudu a pokud budeš chtít, ještě ti v nich na fotku zapózuji jako modelka na úvodní stranu Vogue. *Mrkl na ní jedním okem.* Ano, králi se to povedlo. Taky proto, že dobře věděl, koho pozvat. *S pohledem upřeným na MAEVE tohle byla jasná lichotka. Nad tím, co řekla pak o své rase a lidech souhlasně kývl hlavou a tiše zamručel na znamení souhlasu. Jakmile si opřela hlavu o jeho rameno, zlehka napl hruď a zhluboka se nadechl. Přeci jen, byla milá, krásná a...zkrátka kouzelná. Na druhou stranu třeba taková Alessandra, ta byla vše, jen ne hodná a milá. Ta byla jen krásná zvenčí, ale zevnitř už to bylo o něco horší. Právě proto se teď cítil s MAEVE tak dobře, jak se cítil. Zatraceně dobře! Ovšem tím, co řekla potom, jej překvapila. Ještě chvilku seděl, než se jemně odtáhl a sjel si ji pohledem. Pak se usmál, přičemž vytáhl jeden koutek rtů nahoru.* Abych pravdu řekl, jedna je příjemnější, než druhá, ale přeci jen, ta jedna se mi zamlouvá o něco víc. *Přiznal nakonec fér, načež se jednou dlaní zapřel o zem vedle sebe, zatímco tou druhou jemně pohladil MAEVE po tváři. Jakmile ale jeho prsty doputovaly po okraji čelisti až k její bradě, zlehka ji uchopil mezi palec a ukazováček, a pak se sklonil. Neváhal, už ne.* /Chtěl jsme to udělat popravdě jen co jsem ji viděl./ *Ale až teď se odhodlal k tomu, aby sklonil svou hlavu a se rty zlehka přiložil na ty MAEVINY. Spokojeně zavřel oči a do polibku se usmál, ale přeci jen, nijak dál nezacházel, jako kdyby snad dával právě i MAEVE prostor, aby si sama určila, co chce. Bojoval ale s nutkáním začít laskat její rty ještě náruživěji a vášnivěji, volnou ruku jí položit na pas a zkoumat její dokonalé křivky, prozkoumat rty hebkou kůži jejího krku, prozkoumat, co skrývá látka šatů...* /Dost!! Noc je ještě mladá, nezapoměň./ Okřikl sám sebe v mysli, i když jeho dech znatelně ztěžkl. Nakonec se ale nepřekonal a políbil MAEVE o něco odhodlaněji a toužebněji. Po očku ale zachytil on rej lampionů, proto se zlehka odtáhl.* Je na čase mít přání, rozmilá MAEVE. *Zašeptal, teď už lehce zhrubělým hlasem zatemnělým touhou, i tak se ale usmál.*
*Opře se svou tváří o RIMIHO dlaň a utápí se v jeho očích, zatímco čeká na jeho verdikt. Jakkoli doufá v polibek, odmítnutí by ji neurazilo. Z toho už vyrostla. Jeho dlaň ale příjemně hřeje a ona si to užívá jako si kočka užívá vyhřívání na Slunci. Pak ale ucítí jeho rty na svých. Přivře oči a spokojeně vydechne. Její tělo ovládnou její instinkty, její emoce. Natiskne se na něj pevněji a v polibcích se objeví jistá dravost. Rukou vjede do jeho vlasů, tou druhou přejede po jeho hrudi. Jako žíznivý člověk, ona hasí svou žízeň polibky a doteky. Jeho blízkostí. V tu chvíli je jedno, co se bude dít zítra. Co si myslí ostatní víly. Teď existuje jen tenhle moment a pro ní existuje jen RIMI. Jeho toužebnější polibek ocení zavrněním a spokojeně ho opětuje, než ji zmate tím, jak se náhle odtáhne. Má problém soustředit se na cokoli jiného skrz mlhu touhy, ale po chvíli jí dojde, o čem fér mluví. Otočí se, aby se mohla pokochat lampiony.* Hehe, KRÁL má dobré načasování. *Spokojeně se usměje. I jí hlas i dech ztěžkl. Její rty opravdu chtějí dělat něco jiného, než mluvit.* Tak přání… Hm, jedno bych měla. *Obkročmo si na REMIHO sedne a šibalsky se usměje. Přání by se neměla říkat nahlas. Představa, jak on sám asi přemýšlí, co si tak Maeve přeje ji baví.* /Ať tenhle moment trvá déle, než je rozumné.../ *Proběhne jí hlavou, než natiskne své tělo na jeho a vroucně ho políbí. Rukama ho obejme kolem krku a sama jazykem začne prozkoumávat jeho ústa. Nemůže si pomoci, to jak o ní mluví… jako by přikládal olej do už tak dost hořícího ohně.*
*Fér se spokojeně usmál. Doufal, že se neodtáhne, doufal, že zůstane, a taks e i stalo. Byla tu, opětovala mu polibky, dívka, po které pokukoval už od doby co přišla. Sám se nechal unést vlnou chtíče a touhy, a jakmile ucítil MAEVINU dlaň ve svých vlasech, unikl mu ze trů vzrušený výdech.* /Ztaraceně, MAEVE, budu tě mít za tenhle večer dost?/ *Položil sám sobě otázku, nad jejíž odpovědí pochyboval. Pobaveně se ale musel usmát, jaké zmatení viděl v její tváři, když se odtáhl. Hned na to si ji ale stáhl opět zpátky, i když, ona už udělala své.* To víš, očividně mu nechybí smysl pro humor. *Poznamenal fér. Své dlaně následně položil na boky víly, které stiskl a on sám si ji přitáhl k sobě blíž, jako kdyby nechtěl, aby mezi nimi byla nějaká mezírka. Zaklonil hlavu a trhaně se zhluboka nadechl, načež si přejel po rtech a zaklonil zlehka hlavu, aby na MAEVE lépe viděl.* Tak to přání bych měl i já, rozmilá MAEVE. *Pronesl. Přál si v podstatě to samé, aby tahle noc ještě dlouho neskončila. Hned na to jí své polibky náruživě a vášnivě opětoval nazpět, tisknouc její tělo na to své, zatímco se jedna jeho ruka odvážil zkoumat dívčiny křivky. Dlaní vyjel nejprve po křivce boku vzhůru, než se vrátil zpět a ještě níž, a dlaň nechal položenou na jejím oblém pozadí. Po chvilce, když už mu začal mezi polibky docházet vzduch, se ale odtáhl a zadýchaně se na ni zadíval.* Nechtěla by se dáma někam vzdálit? *Nadzvedl tázavě obočí, než se natáhl k jejímu uchu.* Někam, kde budeme jen my dva? *Zašeptal jí do ucha a ihned na to své rty přiložil na její krk a začal tak zkoumat její kůži, tak, jak si to představoval před chvilkou.*
*Poslouchala jak se CASTOR omlouvá ohledně menší nehody s jídlem co se mu stala. Jak uviděla, že lehce zrudnul, tak se usmála.* Je roztomilé jak se červenáš. *Nečekala, že by něco takového mohla říct, muselo to být tím, jak byla uvolněna. Ihned zrudla.* Pardon. *Ucilala se. Pam je chvilku poslouchala a jak JASON zmínil, že rodina občas bývá složitá, tak se na něj podívala.* To mi povídejte vaše výsosti. Občas to je hodně tězké. *Přikývla ještě hlavou na souhlas. Pak už jen ujídá malý kousek po kousku a sem tam to někdy zapije pitím. Poté poslouchala CASTORA jak vypraví ohledně New Yorku.* Docela ti závidím. *Řekne CASTOROVI.* Procházky jsou fajn a sama se jich někdy zůčasním, ale asi né uplně jako ty, že bych takhle věděla které místo, kde má svojí skrytou krásu. *Uculí se.* Ovšem, budu moct ráda. *Věnuje mu úsměv, když se jí optal na společnou procházku a trochu zrudla. Poté co se JASON otočí, tak athenu pohltí zvědavost a ohlédne se stejným směrem. Uviděla stovky barevných lampionů a to jí hned vykouzlilo úsměv od uch k uchu. Když řekl, že si mají něco přát, tak to ihned udělala, ale nepoštěla oči z lampionů. Viděla to snad poprvé v životě, nebo si alespoň nepamatuje, že by tohle někdy viděla, proto jí úplně zářili oči. Byla to nádhera. S velkým úsměvem pohlédla na JASONA i na CASTORA.* Nevím jak vy, ale tohle vidím prvně v životě a musím říct, že to bude něco nezapomenutelného. *Znovu se podívá na stovky barevných lampionů a užívá se výhled.*
*Maeve spokojeně zavrní, když ucítí RIMIHO ruce na bocích a když si ji přitáhne, tiše vydechne. Je náhle tak blízko… opojení z alkoholu, hudby, tance a konečně, i jeho se spojují v překrásnou opilost, kterou si užívá plnými doušky. Jeho pohled ji naplňuje vzrušením a ona se vpíjí do jeho očí. Sama už nic neříká, mluvit je teď náročné. Místo toho hasí vlastní žízeň jeho rty. Když ucítí jeho zkoumavou ruku, slastně zapřede. Její pokožka žhne a jeho ruka jako by ji ještě více rozpalovala. Sama vjede rukou pod jeho košili na jeho břiše a jemně zatne nehty do jeho břicha, než rukou sjede na jeho boky a záda. Svým jazykem si hraje s tím jeho. Pak se ovšem ten vílí parchant zase odtáhne. Tentokrát ho tak snadno nenechá a zatímco on plýtvá čas tím, že mluví, ona rty laská jeho krk a užívá si jeho vůni a chuť. Než k ní líně doputují jeho slova, jako by se musela prodrat medem, tak zpomalené je její vnímání. Tiše zasténá, když jí péči začne oplácet a chvíli ho dravě pozoruje. Než mu prudce strčí rukama do ramen a donutí ho si do trávy lehnout. Nakloní se na něj, pohled dravý a hravý. Jako šelma, co si hraje s kořistí. Světla lampionů i hvězd se v nich odrážejí, zatímco si REMIHO prohlíží.* Hmm, mladý pán se za mě stydí? Jsem si dost jistá, že zbytek osazenstva bychom příliš neobtěžovali… *Zamyšleně mu přejede palcem po rtech, dlaní pak po jeho tváři sjede na jeho vestu, kterou rozepne, jen aby mohla více prohmatat jeho hruď.* /Pomalu… nevyděs ho. Máte celou noc. A má pravdu./ *Napomene se v duchu a se smíchem ho poplácá po tváři, než se odtáhne. Pomůže REMIMU na nohy a ze země si vezme podpatky.* Uhm… počkej tu minutku, mám něco neodkladného co potřebuji zařídit. *Informuje ho a rychle odběhne. Jen aby se vrátila za pár vteřin s karafou vína a nevinným úsměvem.* No co, nehodlám to nechat nevypité! To je plýtvání! A chudinky želvy pak! *Pro jistotu se obhájí, než se obrátí k REMIMU.* Veď cestu!
*Jakmile mu MAEVE vjela dlaní pod košili, opět se celý napl a trhaně se nadechl. Do polibku se musel pousmát, ale pak, když mu rozepla vestu, se konečně jak toho, aby se od ní tělem jen zlehka odtáhl, jen tak, aby měla dost prostoru stejně jako on zkoumat jeho tělo.* Já a stydět se za tebe? Ne, ne to nehrozí, věř mi, *natáhl se k jejímu uchu*, že jsem schopný vzít si tě teď a tady. Jen mii záleží na hrdosti a decentnosti dámy, přeci jen, jsem tu dva, a nemohu se nechat unášet všemi sobeckými vjemi. *Zavrní MAEVE do ucha vzrušeně, než to byl on, kdo jí dlaní zajel do vlasů. Lehkým stiskem jí donutil naklonit hlavu na stranu tak, aby měl k jejímu krku lepší přístup.* /Tak nádherně voní!!! zatraceně, je tak úžasná./ *Problesklo mu hlavou. Pak se ale přeci jen odtáhl a věnoval jí upřený pohled do očí, než skutečně tedy vstal.* Jistě, počkám. *Zasmál se pobaveně. Když se pak MAEVE vrátila, na moment se zamyslel.* Hm, a co takhle? *Optal se, a v dalším momentě se sehl a opatrně ji vzal do náruče, jako nějakou princeznu, dal si přitom dobrý pozor, aby nebyl jeho pohyb nějak zbrklý a nehrozilo tak, že obsah karafy skončí na jejich oblečení.* Já a vést cestu? No to je pěkné, tak, jen se zorientovat. *Zasmál se pobaveně, než se rozhlédl kolem sebe. Zvolil nakonec cestu po jednom z chodníčků přecházející směrem v cestičku, jen kousek od celého dění. Po cestě se ještě zastavil, a jediné, co jej napadlo, bylo rychlým pohybem popadnout jeden z ubrusů, na kterém nic nestálo, přeci jen, aby neseděli na studeném, pořád to byl zimní dvůr. I s MAEVE v náruči došel kousek za místo, kde se vše dělo, kam ještě jasně doléhala hudba, hlasy, smích a světlo. Tam ji postavil, načež ubrus rozprostřel jako prvotřídní deku.* Hm, ubrus, tak, co se bude podávat, má milá MAEVE? *zazubil se na ní, načež k ní přistoupil s pohledem upřeným do jejích očí. Do jedné ruky vzal její boty, do druhé karafu, vše položil na zem, a pomalu vstal. Pak už se jen usmál, za pás si jí přitáhl k sobě a vrhl se na její rty, tak vášnivě a hlavově, jako před chvilkou.*
Jsi milá. *Zašeptal směrem k ATHENĚ a jejímu komplimentu, přičemž zrudnul snad ještě víc. Když mu král vysvětloval jak to bylo, Castor jen přikývl a pousmál se na důkaz toho, že to plně chápe. Byl rád, že se neztrapnil ještě více.* To bude skvělé, pokud někdy budete v New Yorku, rád vás zase uvidím. *Pronesl zvesela směrem k JASONOVI, už se chystal něco dopovědět, ale v tu chvíli jím řekl, aby si něco přáli, což Castor trochu nechápal, co tím myslel, ovšem, když viděl tu spoustu lampiónu, v tu chvíli mu došla jeho slova a jen se usmál. Netušil, co by si měl přát, proto se rychle snažil na něco přijít, i kdyby jen maličké přání.* Je to vážně nádherné. *Přiznal po chvíli, kdy se na tu nádheru díval. Po očku však pohlédl i na ATHENU. Jeho slova totiž nepatřila jen světélkující barevné show, ale i jí, jen neměl dost odvahy to říct. Líbila se mu, to nemohl popřít, i její přítomnost byla příjemná a on se s ní cítil moc fajn.* Kromě procházky mohu nabídnou i dobrou kavárnu nebo něco jiného, stačí jen pak říct. *Mrknul na dívku a pak se znova zadíval na tu krásu, jež se rýsovala nad nimi. Nakonec se přece jen odhodlal k malému činu. Svou rukou si našel tu ATHENY a doufajíc, že mu ruku nevytrhne, jí jemně tou svou vzal za tu její, hledíc stále na nebesa.*
Hm? Tenhle pohled se mi nelíbí, co máš za lub- NE, POČKEJ, MÁM TO VÍN- *Maeve překvapeně vyjekne, když se s ní zatočí svět a v další moment je schovaná v REMIHO náručí. Chvíli zmateně mrká a pevně se ho drží za krk, než se trochu uvolní.* Mohl jsi mě trochu varovat! *S hranou zlostí se na něj zamračí, než ji jeho přítomnost znovu roztaje a tak jak to jde se přitulí k jeho hrudi.* /Hezky voní. A má silné ruce./ *Spokojeně zavrní.* A kdo jiný! Nebo tě mám odsud navigovat? *Zasměje se, ale to už se fér dá do chůze. Po chvíli se trochu uvolní, byť na víno dává dobrý pozor. Ty šaty zas tak levné nebyly, aby na ně mohla cintat červené víno jak jen se jí chce. Překvapeně sleduje, když si REMI vezme ubrus.* /Tady někdo kuje pikle./ *Zamručí. Nakonec se oba vzdálí od akce dost daleko, aby měli své soukromí a zároveň slyšeli hudbu a veselí. Pokývnutím zhodnotí REMIHO výběr místa. Opatrně se postaví na zem a sleduje jej, když vše připravuje.* Hmm~ To záleží na co má mladý pán chuť. *Spokojeně se usměje a obejme ho kolem krku, když vroucně vrací jeho polibky. Je náruživá, její rty jako by nesnesly těch pár minut bez něho a teď si to hladově berou zpět. Její ruce taky nejsou nečinné, zbaví ho vesty, která následně spadne vedle ubrusu. Jemně do něj šťouchne, aby si sedl na ubrus a ona mu znova mohla sednout na klín.* Taak… kde jsme skončili? *Nakloní tázavě hlavu ke straně, v očích šibalské plamínky.*
*Poznámkám, jež MAEVE házela během, jeho cesty na pro něj neznámé místo, se Remi jen pobaveně smál. Jen když se hraně naštvaně zamračil, tak nesouhlasně zamlaskal.* No ale, snad by jsi se mi tu nečertila? To víš, sem tam bývám nepředvídatelný. *Přiznal jí se spikleneckým mrknutím. Přemýšlel, zda vybral místo dobře, ale nakonec se mu dostalo skvělé zpětné vazby už jen tím, co MAEVE dělala a jak se chovala. Nechal jí, aby mu ochotně stáhla vestu, načež se zadíval na ni opět zlehka nahoru.* Řekl bych, že přesně tady jsem skončili. *Zašeptal jí do rtů, načež jí vyhrhnul šaty tak, aby jí mohl dlaněmi zajet pod látku a prozkoumat tak kůži pod ní. položil si jednu dlaň na její pas, druhou mezitím na její záda, načež si ji na sebe natiskl a i on se vrhl na její rty. Pro teď se nechal unést, pustil uzdu své hravosti a polibky se tak staly dravými a hladovými, plné touhy a chtíče. Dovolil si zajet ještě o něco dál, když se odtáhl jen proto, aby mohl MAEVE nadzvednout ruce a vcelku nedočkavě jí šaty vytáhnout přes hlavu a odložit, no, zahodit vedle nich. Chvilku sledoval její tělo a nemohl si více než slastně povzdechnout.* jsi nádherná, MAEVE. Jak tvé nitro a povaha, tak i ty krásy zevnějšku. *Zavrněl spokojeně, načež rukou, jež měl položenou na jejích zádech vyjel o něco výš, aby jí mohl následně dlaň zaplést do vlasů a lehce zatáhnout. Hned na to, jak ji donutil zaklonit hlavu, natiskl své zkoumavé rty do jejího dekoltu.* /Dokonalá./
/Ou, asi bych se od nich měl odebrat./ *Pozdravil je, lehce se seznámil a teď už si vyloženě začíná připadat jako křen. Aby jen tak nezmizel od konverzace, tak se ještě chvíli zarazí od úprku.* /Zahrajeme si hru: najdi vílu, která má zdravý vztah s rodiči. En ten týky../ *Vtipkuje sám se sebou, protože v této společnosti si na to netroufne, a tak jen souhlasně přikývne jako odpověď na ATHENIN komentář.* /Všichni spolu půjdeme na procházku... vy dva, hezky si budete povídat a červenat se a smát a pak tam budu vedle stát já. To je scénář za všechny peníze./ *Od začátku cítil, že je trochu ruší a později si i všiml flirtu, ale teď mu začíná situace připadat vyloženě komická. Vtom přijdou lampiony a on zavře oči a přeje si. * /Ať žije Jack Porter dlouhý a zdravý život./ *Poté oči otevře a podívá se na rozzářenou ATHENU, které se v očích odrážejí lampiony.* Nezapomenutelné, to zní dobře! A teď mě omluvte- *Usměje se na ně a využije jejich uchvácení, aby se ztratil v davu a nechal jim zase trochu soukromí. Dostane se na okraj parketu, kde na stole popadne skleničku vína a v klidu lampiony sleduje. Možná trochu víc ale sleduje své poddané a pár víl z jiných dvorů, jak na lampiony nadšeně ukazují a některé si navzájem zakrývají oči, aby si něco přály.* /Kouzelné./ *Pomyslí si s úsměvem a zanedlouho sleduje, jak lampiony vystoupají tak vysoko, že jsou z nich jen tečky A V TÉTO VÝŠCE SE ROZPRSKNOU DO SNĚHU. ANI NE MINUTU PAK NA OSAZENSTVO SNĚŽÍ, ALE TEN SNÍH NESTUDÍ. Jason natáhne ruku před sebe a nechá si pár vloček rozpustit v dlani. Poté dopije a vydá se na jakousi obchůzku podél stolů. A ejhle! Přímo před sebou uvidí povědomou postavu polonahého chlapce, kterou chytají čtyři víly. TANOIA se zjevně znovu spřátelil se stolem.* Vidím, že duch večírku vás ještě neopustil. *Zavrní s úsměvem a bez toho, aby se obtěžoval nabídnout pomocnou ruku sleduje, jestli ho partička víl vrátí zpět na stůl a nebo ho postaví na zem blíž ke králi.*
*Až keď dopadne do rúk víl, uvedomí si, že sa jemne rozsnežilo. Naširoko sa usmeje, víla na stole mu podá ruku, aby mohol vyliezť naspäť k nej, keď začuje hlas, s ktorým dnes mal už tú česť, doslova. Štyri víly, keď si všimnú JASONA, ihneď nechajú Tanoiu padnúť na zem, ktorý len tak-tak skončí na nohách a musí sa pridržať stola.* Uhm. *Chytí sa za hlavu, predsa len zvyšky drogy úplne nepomizli, no keď vidí KRÁĽA, hneď sa cíti lepšie a zároveň viac rozhorúčene. Hlavne to cíti kvôli kontrastu s chladnými vločkami, ktoré mu dopadajú na kožu, lenže tie vločky vôbec nestudia a tak na chvíľu zarazene premýšľa, či je to jeho výmysel alebo paranoja.* Ten už ma opustil a zas sa vrátil späť. *Povie veselo a podíde bližšie, prejde k jeho boku skoro ako mačka, ktorá sa chce nechať hladkať a obtierať sa o svojho majiteľa. Tanoia nemôže samého seba klamať, že tak ako výstredne sa správa, tak nervózne sa vo vnútri cíti. JASON ho na slávnosti zastihol nepripraveného a on nevedel, že KRÁĽ bude tak dobrá spoločnosť, aj keď sa nespráva tak divoko ako on sám. Otočí sa bokom ku kráľovi a zamrká na neho mihlanicami, znova akoby naznačoval, že má záujem, aj keď mu je jasné, aspoň z toho, čo počul, že by po ňom JASON už dávno vyštartoval, ak by chcel - z toho vyplýva, že buď niekoho má, Tanoia sa mu nepáči, alebo povedačky jednoducho klamú. Zakloní hlavu, vyplazí jazyk a nechá si naň dopadnúť vločku.* Kým ste bol preč, veľa sa udialo. Chcete tancovať? Chcete? Poďte. Alebo chcete ďalšie vystúpenie? *Povie zvodne, no neúmyselne, ale samozrejme tým KRÁĽA podpichuje. Žmurkne smerom k nemu a aj keď sa chytí KRÁĽOVEJ ruky, netisne ju k sebe, akoby ho práve išiel zatiahnuť do tajného kúta. Skôr mu tým naznačuje svoju prívetivosť, otvorenosť, že sa ho nebojí.*
*Blýskne po něm pobaveným pohledem.* Jo, tak ‚sem tam nepředvídatelný‘. Asi jako já jsem ‚sem tam‘ neodolatelná. *Vyplázne na něj jazyk. Ale nebude lhát, i ta nepředvídatelnost je to, proč je k němu tak přitahována. Když ucítí jeho ruce na svém nahém těle, spokojeně zapřede a prohne se jako kočka. Jeho dravé a hladové polibky ji překvapí, ale opětuje mu se stejnou dravostí. Občas ho kousne do spodního rtu, zatímco se na něj tiskne tak pevně, že by se mezi ta dvě těla nevešel ani vlas. Překvapeně ale zamrká, když ji náhle opustí její šaty. Trochu se zakloní, ale nezakrývá se. Stud nikdy pro ni nebyla silná motivace. Tedy, než REMI znovu začne pět ódy. Znovu zrudne a sklopí pohled, když neví, co si o tom myslet.* /Co jsi zač, fére? Je tohle pro tebe jednorázovka, nebo co si slibuješ? A proč jsem z toho tak nervózní?/ *Jeho ruka v jejích vlasech jí ale donutí krátce zavzdychat a propnout se. Jen aby ji jeho rty mohly dále prozkoumávat. Pootevře oči, právě včas, aby si všimla sněhu z lampiónů. Pár vloček se usídlí REMIMU ve vlasech. Jemně mu je probere, než tentokrát zatahá za vlasy jeho.* Není fér, abys ty měl tolik oblečení. *Oznámí mu vesele, než hbitými prsty začne rozepínat jeho košili. Neopomene ho při tom líbat, než nakonec i košile následuje šaty. Maeve se krátce odtáhne a chvíli se kochá.* Taky nejsi nejhorší. *Zapřede pobaveně a nehty přejede po jeho bocích, než rukama sjede i na jeho kalhoty.*
*Souhlasila, že by byla procházka fajn a bylo by ji ctí, kdyby se ji mohl zůčastnit i sam král JASON. Ovšem nedávala tomu moc velkou šanci, protože si myslela, že jako král musí mít dost povinností. Hleděla stále na barevné lampiony a poslechla si CASTORA slova, když pochválil lampiony. Nevěděla, že by to mohlo být na ní, proto na to nějak ani nereagovala. Chtěla mu říct, že to je krásné jak je on sám, ale na to neměla dostatečnou odvahu, to by si musela dát minimálně ještě jeden drink. Protože si nebyla jist zda by to opravdu mohlo být oboustrané. CASTOR ji přišel jako fajn klučina a určitě se jí líbil, ale neměla na spostu věcí odvahu. Kdyby si byla aslepoň trochu víc jistá, tak se rozhodně nebojí házet kompliment za komplimentem, popřípadě i více. Jak na ní promluvil ihned se na něj podívala.* To zní moc dobře, velice ráda s tebou půjdu kamkoliv. *Usměje se a zpět se podívá na lampiony nad nimi. Když ucítí něčí ruku, ihned si domyslí, že by mohka být CASTORA, proto bez váhaní rukou neuhne, ale také jemně ho chytí za ruku a usměje se. Ani nepostřehla, že JASON odešel a stále rozzářená hleděla na lampiony. Po pár vteřinách se ohlédla na CASTORA a podívala se mu přímo do očí.* S touto událostí maš dost společného. *Řekne mu.* Je to úplně stejně krásné jako ty. *Po dořeknutí celá zrudne, protože jí chvilku trvalo, než se k tomu odhodlala a chtěla mu to vrátit. Když si všimne, že JASON s nimi není, tak si jen pomyslí, že by se později měla jít omluvit, ale teď už s tím nic udělat nemohla, protože král se mohl vyskytovat úplně všude. Do druhé ruky za kterou nedrží CASTORA si vezme pití a znovu usrkne, aby se trochu schladila.* Takže jaké jsou plány teď? Ještě chvilku si popovídat, nebo chceš jít tančit? *Mile se ho optá, aby se co nejrychleji přestala červenat.*
*Hruď se mu otřese potlačeným smíchem, když víly TANOIU nechají napospas vlastní rovnováze a Fér to jen tak tak ustojí. Smích ho ale přejde, když si všimne, že se drží za hlavu a natáhne ruce před sebe, jakoby ho chtěl přidržet. Než se však rozejdou i jeho nohy, TANOIA se v rychlosti oklepe a přejde k jeho boku. Jelikož si není úplně jist, jak na tom je, tak ho pro jistotu stejně podepře rukou kolem pasu.Cítí jeho horkou kůži a doufá, že je jen rozhycovaný tancem a není v tom nic nezdravého.* Že by to bylo mým příchodem? *Ušklíbne se, aby bylo zřejmé, že vtipkuje. Tady mu to jde trochu lépe, než u hrdliček ATHENY a CASTORA. Trochu toho ale zalituje, když si uvědomí, jak na něj TANOIA kouká.* /Oh, možná bych takové vtipy měl vynechat./ No vidíte, pro vás se mnoho událo a já se akorát dozvěděl, že je jeden Fér podle druhé víly roztomilý. *Uchechtne se a sdílí s ním trápení předchozího dělání křena.* Ano, pojďme prosím tančit. *Oddychne si, že nepovedou small talk a stiskne TANOIOVU ruku. Jen krátce, aby to nepůsobilo moc odvážně. Též chce spíše vyjádřit otevřenost k příjemnému večeru.* /Ovšem ne k jeho vyvrcholení, heh.../ *Možná měl trochu moc vílího vína, když ho napadají takové blbé dvojsmysly, ale něco v něm je přeci jen rádo za takovou odlehčenou stránku.*
*Spätný dotyk KRÁĽA má na neho opačný efekt, ako by dúfal. Akokoľvek nemravne alebo nezbedne sa správa, necháva to zájsť iba tam, kde mu to je príjemné. A tak JASONOV dotyk na jeho boku ho donúti trochu stiahnuť chvost, akoby sa chystalo niečo viac.* /Možno by som sa mal opýtať, či niekoho má. Ale strkať nos do súkromia? Vždy je to nepríjemné. Zrejme by ma zastavil, keby… Blbosť./ *Odohráva sa v jeho hlave istý čudesný spor so samým sebou, kde jedna strana, tá silnejšia, chce naďalej radostne poskakovať okolo KRÁĽA a robiť mu spoločnosť, baviť sa s ním a neťahať do toho nič viac, než len príjemne strávený čas, zatiaľ čo druhá strana, jeho skutočná skrytá osobnosť plná neistoty a romantiky mu nadáva do nespútaných a divokých špinavcov. Na svojej tvári však nedáva nič poznať, veselo sa mu rozšíria kútiky úst, z ktorých nevypúšťa slová. Z JASONOVEJ tváre a slov vie vyčítať, že KRÁĽ teraz netúži po rozprávaní, ale po zábave a aspoň v tom ho nemusí Tanoia sklamať. Rovno vrúcne a vítane ruku vo svojej ruke stlačí a vezme ho hlbšie do davu, približne na miesto k vílam, ktoré ho obkolesili, keď mal ten zvláštny bad trip, ktorý akoby bol zastretý zvláštnou šedou fóliou alebo dymom.* Volajte kráľa tancovať. *Povie nahlas a vystrčí ruky pred seba, aby zaujal pozornosť víl, ktoré s natešením JASONA vezmú medzi seba, schytia ho za ramená alebo lakte a začnú s ním veselo tancovať, so smiechom sa obracať, zatiaľ čo Tanoia sa tiež zapojí, veselo ako dieťa s červenými lícami pozerá na KRÁĽA, snaží sa s ním nadviazať očný kontakt a usmiať sa, povzbudivo a priateľsky.* /Ty vieš… nič z toho nebude. Ale… aspoň sa s ním spriateliť./ *Napadne mu. Vôbec mu to nepríde ako zlý nápad, v tomto ošiale tanca, hudby, vyčerpania a znovu nabitej energie.*
*TANOIA sice uhlídá svůj výraz, ale už to, že Jasonovi nijak neodpoví, mu naznačí, že možná zašel příliš daleko.* /Možná jsem ho dokonce urazil./ *Ale s tím, jak se usmívá mu to nějak nejde dohromady. Zdá se však, že si s tím příliš nemusí lámat hlavu, protože TANOIA se chopí příležitosti tančit. A tak tedy Jason odmávne jakékoliv obavy, že se měl držet víc zpátky, nevtipkovat a nebýt kontaktní a prostě ho následuje do víru dění. Tam ho překvapí, když ho nechá na pospas rozjetým vílám, ale velmi rychle se tomu poddá. Na jednu stranu je zvláštní, že na něj poddaní takhle bez ostychu sahají, na druhou je mu jasné, že nejsou zrovna střízlivé a vlezlá hudba tomu nepomáhá. No a tak tančí s nimi. Na krku a klíčních kostech se mu leskne čerstvý pot a chvílemi si musí podržet korunu, aby mu nesklouzla z hlavy. Květy, které na ní předtím vyrostly zvadly v TANOIOVĚ špatném stavu a Jason si to uvědomí až nyní, když na korunu sahá, protože rozhodně nešel kolem zrcadla.* /Zajímavá magie./ *Skáče a točí se, tleská a a navádí do otoček kohokoliv, kdo mu přijde pod ruku. Hudba se zrychluje, dech se zkracuje. Trochu se motá z toho všeho, ale na chvíli se stabilizuje a vidí, že se na něj TANOIA dívá, a tak se na něj usměje.*
*Po chvíli, keď zaznamená JASONOV pohľad, ktorý sa na neho usmeje a on sa automaticky usmeje späť, si uvedomí, že na neho civel. Keďže už drogy neúčinkujú a z alkoholu mal za jeden malý hlt na začiatku, nie je ničím ovplyvnený, ale takto to má rád. Keď sa baví, ako hudba zrýchľuje, aj on sa hýbe dravo a vrtko. Nechá sa unášať rytmom a pohybom ostatných víl a keď sa dostane ku JASONOVI, odtrhne sa a vezme ho za ruky, začne sa s ním poskakujúc točiť, z hrdla sa mu vyderie príjemný, úprimný smiech a počas toho, ako sa necháva unášať atmosférou, iba nadľahčene vyhŕkne.* Musia vám všetci tykať, alebo robite výnimky? *Opýta sa trochu drzo, predsa len sa na neho toľko dvornej výchovy ešte nenalepilo a keďže sa na dvoroch objavuje zriedka, akosi nevie odhadnúť, čo sa hodí a čo sa nehodí. No nie sú to len formality? Banality? Netreba si život užívať preto, aký je krásny? Aj KRÁĽ víl by mal vedieť, aké je to užívať si, smiať sa a aký je to pocit, keď k nemu nepristupuje každý iba s vážnosťou, obavami alebo strnulosťou dvora.* Niekedy vás môžem vziať na svoju slávnosť. *Navrhne impulzívne a popri tom mu nenapadne, že by to asi nebol dobrý nápad, keďže jeho párty a slávnosti v lese sú skôr inšpirované civilskými hipisáckymi stretnutiami, kde hrá hudba, fajčia sa vodné fajky, užívajú sa drogy a je to tak divoké a neušľachtilé, ako je Tanoia sám. Zmení smer tanca, svoj pohľad má nasmerovaný k svojmu tanečnému partnerovi a neustále v ňom hrá tá otázka, či sa má opýtať na JASONOV partnerský vzťah. Páči sa mu. Páči sa mu. V tom, aký je… nekráľovsky príťažlivý a napriek tomu skutočne pôsobí ako kráľ, dobrý kráľ. V jeho žiarivej a jasnej tvári sa na chvíľu mihne zmätenie. Nie že by dvormi opovrhoval, no jeho výchova v ňom nastavila isté hranice. Všimol si taktiež, ako si KRÁĽ pridržiava korunu, na chvíľu k nej blysne pohľadom a bez slova nahradí zvädnuté kvetiny na jeho hlave novými.* Omnoho lepšie. Sluší vám to s kvetinovou korunou. *Prenesie svoj nadľahčený, nevinný kompliment a usmeje sa.*
*Remi jí sledoval jako svatý obrázek a říct, že si ten pohled užíval by bylo málo. Rukama zkoumal její tělo, její křivky, zatímco rty její ústa, kůži na krku a i jemu sem tam ze rtů unikl slastný sten. Byl tolik zaobraný do toho věnovat se MAEVE, že si nejprve ani nevšiml toho, odkud se vzal sníh padající na ně svrchu. Až když mu je prohrábl si všiml i on pár vloček ve vlasech MAEVE. Chtěl něco říct, ale místo toho už držela ona jeho vlasy v záklonu. Na ten podnět Remi ty MAEVINY pustil a když mu stáhla košili, tak se pobaveně uculil.* Říkáš že nejsem k zahození? *Uculil se na ní. Co si od toho sám on sliboval? Neměl tušení. Nejspíše to, co pokaždé, užít si krásný večer s krásnou ženou. Ale z MAEVE vyzařovalo něco, co mu nedalo klidu, něco co tak moc potřeboval a chtěl nejenom takhle, něco co cítil že měl už při jejich tanci. Jistý druh okouzlení, dalo by se říct. Chtěl jí poznat víc, zjistit, co má ráda, kde jaká jsou její oblíbená místa, oblíbená barva a květina, co ji utěší když je smutná a další věci. Na jednu stranu se trochu bál, co by si o tom ale myslela Alessandra. Měl totiž pocit, jako kdyby si jej upírka po jedné společné noci nárokovala. Ale ne. On měl svobodnou vůli a nemohl se řídit tím, co si myslí, že si myslí jedna upírka. Jak už jí ale řekl, pokud by chtěla Aless někomu pro něj blízkému ublížit, bude tam a půjde jí po krku. Pak už vrátil ale své myšlenky k MAEVE. Dlaněmi vyjel po jejích zádech, načež našel rozepínání podprsenky. Nějakou chvilku se s ní pral, protože na to odmítal požít obě ruce, jednu nechal položenou na její kůži, ale nakonec se povedlo. Popadl kus látky a i ten hodil kamsi za sebe, než se odtáhl a zadíval se na její o něco více odhalené tělo. Nemohl si odpustit přejetí si jazykem po spodním rtu a jeho skousnutí, než se na ni usmál.* Teď je to taky o něco lepší. *Uznal, načež si ji zlehka nadzvedl, popadl oběma dlaněmi jen proto, aby si ji mohl hbitým pohybem přetočit pod sebe. Vtěsnal se mezi její nohy, přičemž si jednou dlaní zvedl její jedno stehno kolem svého boku a stiskl. Ve stejný moment přitiskl zpět své rty na ty její, ačkoliv už jej sama touha hnala k dalším činům.* ¨
Tss. Takhle lovit komplimenty se nehodí. *Přimhouří na REMIHO oči, vstříc jeho uculení.* /Nemáš žádný právo být takhle roztomilej./ *Probleskne Maeve hlavou. Jeho pohled si ale užívá, znova jako ta kočka co se vyhřívá na sluníčku. Sama ho propaluje pohledem, rukama hladí jeho nahou kůži. Nemůže se ho nabažit a sama neví, kdy vlastně bude mít dost. Chce ho poznat, tělem i duší, zjistit, co na něm ji přesně tak dráždí. To už ale fér převezme iniciativu. Maeve spokojeně vydechne, když je osvobozena od podprsenky a zapřede, když si všimne jak na ní REMI zareaguje.* Děkuji! *Vesele se usměje po jeho komplimentu, jen aby REMI znovu vzal za své. Nebo spíš za její. Víla překvapeně vyjekne, když je náhle na zádech a chvíli REMIHO pozoruje s doširoka otevřenýma očima. Je spíš zvyklá být ta, která má kontrolu a určuje tempo. REMI jí zas jednou vyvedl z rovnováhy. A stejně jako před tím, ani teď jí to nevadí. Tiše vydechne, když ucítí jeho klín tak blízko tomu jejímu. Vpije se mu nedočkavě do rtů, stehnem ho pohladí po boku. Vzápětí se rukama nedočkavě vrhne na zapínání jeho kalhot.* /Nač nás dále trápit, hm?/
Lovit? Já bych ti je snášel nejraději celou noc, ale myslím, že teď máme lepší věci na starosti, než je mluvení, rozmilá MAEVE. *Pronesl fér zadýchaně. S rozepínáním kalhot přemýšlel, že jí pomůže, ale nakonec to přeci jen nechal na ní.* /Jak že se to říká? Před aktem jeden svléká toho druhého, po něm se každý obléká sám?/ *Spokojeně se culil, jeho kalhoty nebyly nijak složité, zapínání měly ale nezvykle na boku tvořené dvěma býlími knoflíky, proto byl Remi zvědav, zda je MAEVE najde. On sám ji pozoroval a culil se, líbal ji více a více chtivě, stejně tak jako více a více chtivě prozkoumával její tělo. Snad provokativně se natiskl ještě víc a zatímco se jednou dlaní opřel vedle hlavy MAEVE druhou uchopil do jedné své dlaně její ňadro a silně stiskl, ovšem tak, aby to přeci jen bylo v rámci snesitelnosti. Sám už se jí nemohl dočkat, ale na druhou stranu si chtěl užít i tohle škádlení a pošťuchování, provokování a laskání před tím, co mělo následovat.*
*Když ho TANOIA vezme za ruce a začne se tak hezky přirozeně smát i Jasonovi se do očí vepíše čirá radost z tance. Dokonce i na chvíli odhalí zuby v úsměvu, ale hned vzápětí se zklidní a zase se navrátí k nenápadnému úsměvu bez zubů. Jelikož nechce úplně rozkřikovat komu dovolí tykání, tak se k TANOIOVI lehce nakloní.* Mimo pracovní dobu dělám výjimky. *Mohlo by to znít jako nějaký návrh, kdyby u toho šeptal nebo se dostal moc do TANOIOVA osobního prostoru. Ale on to řekne normálním tónem hlasu a hned zase vesele odskočí. Při TANOIOVĚ návrhu rozevře doširoka oči mixem překvapení a nadšení. Na večírku lesních víl ještě nikdy nebyl a jen ta představa ochutnání nové kultury ho nadchne.* To budu moc rád! *Vyhrkne dřív než stihne nějak elegantněji formulovat odpověď, protože TANOIA se trefil přímo do černého. Jason miluje neznámé. Z toho také kdysi vzklíčila jeho fascinace civily, častější návštěvy lidského světa a falešné působení u policie. No a samozřejmě také jeho láska k jednomu konkrétnímu civilovi.* /Na minulém plese byl a neuhlídal jsem ho, co se jídla týče. Ani mě nenapadlo, co všechno může mít na civila halucinogenní účinky./ *Koutek mu mimoděk vyletí vzhůru, když si vzpomene, jak mu jeho přítel vyprávěl, že má na hradě delfíny. Samozřejmě až po plese, protože tam si spolu dali jen jeden tanec a i to bylo moc. Ve chvíli, kdy se probudí z jakéhosi zasnění si ještě všimne pozůstatku zmatení v TANOIOVĚ tváři.* /Mám se ptát?/ *Ovšem s tím, jak rychle je tento výraz z Férovy tváře vymazán, rozhodne se to nechat plavat. Zjevně mu to jen uteklo a není to nic, co by mělo iniciovat otázku, zdali je všechno v pořádku.* Děkuji, možná si nechám svou Sluneční upravit v podobném duchu. *Usměje se a hned ho napadne, že na Zimní dvůr se přeci jen květy hodí trochu méně, než na jeho druhý dvůr. No a mezitím tančí a tančí. Na chvíli ho napadne, že možná byla chyba, aby vločky nestudily, protože je na parketu pořádné horko. Poklepe na rameno jedné z víl a jednoduchým posunkem jí naznačí, že má sucho v krku.* A jeden nealkoholický nektar pro mou společnost. *Dodá po chvíli přemýšlení- spíše popadání dechu.*
*Cíti, že mu jemne nabehne do líc červeň, keď žmurkne na KRÁĽA a hneď na to si uvedomí, že teraz s ním naozaj otvorene zaflirtoval, aj keď iba takým jemným náznakom. Preto sa len trochu rozosmeje a kým si KRÁĽ znova napraví korunu, on sa chytí jedného zo svojich líc.* Je tu teplo. *Povie úprimne, trochu zvýšeným hlasom, akoby chcel zakryť svoju neistotu a chvíľu v pohybe cíti každú kvapku potu, ktorá mu steká po hrudi, chrbte a po bokoch rebier. Asi sa nechal priveľmi vyviesť z miery a tak to zakryje ďalším smiechom a hlavne nadšeným úsmevom, ktorý mu zahrá na tvári, keď JASON prijme jeho ponuku na návštevu jeho vlastných osláv a natešením, skoro akoby sa nekontroloval, k nemu priskočí a aj by ho objal, keby sa nezastavil v pohybe, uvedomujúc si, čo išiel urobiť a ešte pred celým dvorom. Preto si iba odkašle a znova vezme JASONA za ruku.* Pardon. *Ospravedlní sa a aby skryl rozpaky, prevezme trochu vedúcu pozíciu, otočí JASONOM na mieste a zazubí sa.* Pokojne vám korunu upravím aj sám, ak budete mať záujem. *Zmení tému ku kráľovskej korune, len aby sa viac nevracali k tomu, ako skoro vyobjímal KRÁĽA svojim spoteným, polonahým telom. Keď mu po chvíli tancovania dopadne do ruky nektár, o ktorý požiadal JASON, detsky mu zahrajú hviezdy v očiach a zhlboka sa napije.* Ďakujem. *Zaznie jeho hlas, otrie si chrbtom ruky kútiky úst a vydýchne. Je mu jasné, že po slávnosti bude pre JASONA iba akási záhadná bláznivá entita, ktorá sa okolo neho obtočila a išla si svojou cestou, nevedno kam. Preto si to tak náramne užíva. Ostane stáť oproti KRÁĽOVI a spustí akýsi harmonicky zvodný tanec, keď je rytmus hudby znova pomalejší a aj keď k tomu nič nehovorí, jeho pohľad dáva jasne najavo, že chce KRÁĽA zabaviť ešte chvíľu, že chce iba predviesť svoje zručnosti a talent v tancovaní. Potom však prenesie iba jednoduchú vetu.* Dúfam, že na to nezabudnete.
*Ruměnec v TANOIOVĚ tváři svede na teplo a tanec, přestože maličký hlásek v hlavě mu napovídá, že to není nepodobné jako když se ATHENA červenala před CASTOREM a naopak. I mrknutí přisoudí čistě konverzační ráz a celkově omlouvá veškeré TANOIOVO chování jako "zábavu na večírku." Možná proto, aby se nemusel cítit provinile vůči Jackovi, kdyby si musel přiznat, že je mu Férova pozornost příjemná.* To ano! *Přitaká jednoduše a setře si z čela pot, který na něm stejně vypadá tak nějak víc královsky a ozdobně, než že by ho měnil ve zpocenou krysu. Láká ho se podívat na TANOIOVO holé tělo a jak asi pot vypadá tam, ale právě přesně proto to neudělá a raději se podívá k nebesům. Chvíli na to se pohledem navrátí do tváře své společnosti a je rád, že v ní vidí nadšení spojené s přijetím nabídky.* /Taky to mohl být impulzivní návrh a přijetí by ho vyděsilo./ *V tom se Jason zarazí, když v TANOIOVÝCH pohybech jasně pozná, že ho chtěl právě obejmout. Dobře pro oba z nich se zrovna v tu chvíli nikdo nedívá. Téměř násilím uvolní své překvapením ztuhlé tělo v momentě, kdy ho TANOIA vezme za ruku a omluví se.* Mhm. *Vyrazí ze sebe v reakci, protože se ještě nestihl sesbírat natolik, aby sesmolil větu, která vhodně shrne situaci a nebude lživá. TANOIA od něj ale zřejmě nepotřebuje slyšet víc, což mu naprosto vyhovuje. Nechá se otočit a vyhání si z mysli náznaky toho, že by se možná přeci jen měl cítit provinile za to, co tu dělá.* Chtělo by se vám? *Dotkne se květů na koruně a přemýšlí, jak by to šlo zařídit, aby hned neuvadly. Sám nejdřív přičichne k vínu, kdyby tu měl někdo nekalý úmysl, ale nic v nepořádku s ním necítí, a tak se napije. Není ale vůbec vidět, že by něco testoval, spíše to působí, že se ve vínech vyzná a chce si užít aroma. Na vyjádření díků TANOIOVI s úsměvem přikývne. Po chvíli od obou vybere prázdné skleničky a vloží je do rukou někomu v okolí. Pořád je to král, nebude si špinavé nádobí sám odnášet. Když se otočí od víly, která se postarala o číše, naváže oční kontakt s TANOIOU a pochopí. Sám se jen jemně pohupuje v rytmu, aby nestál jako tvrdé Y, ale svou pozornost upíná na TANOIŮV tanec. Je to vskutku vizuálně příjemný jev. Holý vršek odhaluje přeskakující svaly, vylézající žebra, zářivé cestičky potu. Volnější kalhoty vystoupení zase trochu uzemňují, ale přesto mu dopřávají dostatečnou plynulost. Sem tam kolem Féra prolétnou barevné světlušky v tak dobře vybraných momentech, že to vypadá jako předem secvičené číslo. Jasonovi vyschne v krku.* /Na tohle nebo na tebe?/ Nemyslím si, že bych zapomněl. *Vyškrábe ze suchého hrdla trošku ochraptěle, ale samozřejmě nemůže nic slíbit. Je dlouhověký, magie existuje, a tak zkrátka nemůže odpovědět jednoduché "nezapomenu." Stejně tak nemůže úplně říct, že také doufá, protože je možné, že tenhle večer bude později mučit jeho svědomí.*
*Ani Castor si nějak nevšiml, kdy král odešel. Ovšem byl to přece jen král a nemohl se zdržovat u někoho dlouho, musel obejít nějak všechny a se všemi prohodit alespoň pár slov. Ale jemu to ani nijak nevadilo. Chvilku s ním strávili, povídali si, popiji i pojedli. Teď nastal opět čas, kdy s ATHENOU zůstali zase sami. Byl sice v rozpacích, ale měl v sobě už dost vína, ba se překonal. Držíc dívku stále za ruku se na ni zadíval a s úsměvem jí pozoroval. Když však uslyšel její slova, tváře mu hořely. Komplimenty slýchával, ale spíše na svou práci než na osobu.* Jsi moc roztomilá. *Pousmál se a postavil se.* Pokud tedy ještě chceš, tak si můžeme jít zatancovat. *Pronesl a když se i dívka s přikývnutím postavila, oba se odebrali na parket, kde Castor chytil jednou rukou ATHENU kolem pasu, zatímco do jedné své dlaně uchopil tu její, načež se oba dali do tance. Hleděl jí do očí a usmíval se, byla tak krásná a líbilo se mu jak se pokaždé začervenala, když jí složil nějaký kompliment.* Sluší ti, když se červenáš, jsi jako lesní jahůdka v orosené trávě. Tak sladká a jedinečná. *Zašeptal, netušil, kde se to v něm vzalo, vlastně ani netušil, kde se v něm vzalo i to další, co hodlal udělat. Na malou chvíli totiž pustil její ruku a jemně jí odhrnul vlasy z tváře, aby tak na ni viděl co nejlépe, chvíli se vpíjel do jejích očí, než se sklonil a jemně dívku políbil. Jakmile se ale vzpamatoval a uvědomil si to, odtáhl se.* Ehm já, velmi se omlouvám za svou troufalost.* Zašeptal nervózně. *
*Radšej odignoruje strnulý postoj KRÁĽA, po jeho nepodarenom náznaku objatia, od ktorého teraz nedokáže nič vyčítať a ani nechce, pre istotu, aby potom príliš nepremýšľal nad tým, že ešte stále nevie v akom partnerskom stave je KRÁĽ, že sa ho na to neopýtal a napriek tomu mu ukazuje zo seba viac, viac než za posledné roky komukoľvek inému. A nie je to to, čo chcel? Samotné jeho oblečenie, oproti niekoľkých galantne a formálne oblečeným vílam, je skoro akoby bol na slávnosť objednaný pre iné záležitosti, nie ako “pozvaný” hosť. On sám vlastne netuší, čo tam robí, ale je tam. Vlastne ani on a ani JASON toho o sebe veľa nevedia, poznávanie nechali stranou a Tanoia dúfa, že keď zápal slávnosti pominie, on nepocíti výčitky, bude dúfať, aby to aj samotný KRÁĽ bral ako hru, keď už to nebude môcť zájsť ďalej. Niekoľko víl si jeho tanec všimne tiež, len neregistrujúc Tanoiov pohľad zabodnutý v tom JASONOVOM.* Mám spôsoby, ako korunu upraviť. Nech sa hodí k vám a celému vášmu kráľovstvu. *Prenesie hlbšie posadeným hlasom, skoro akoby tým nepriamo poukazoval na to, že Zimný dvor je krásny a má krásneho kráľa a že jeho schopnosti by dokázali dosiahnuť túto krásu, aj keby sa musel zlepšiť a naučiť nové a nové veci, len aby vyhovel KRÁĽOVI, ktorého by tak znova mohol vidieť a ktorý by ho možno odznova obdaroval pekným úsmevom. Potom natiahne ruku za farebnou svetluškou, začne sa s ňou pohrávať vo vzduchu a cíti, ako mu po natiahnutom krku steká kvapka potu, keď sťažka prehĺtne. Na chvíľu sa zahľadí do zeme, po JASONOVYCH slovách dvihne oči znova k nemu a v pohľade má náznak toho, že mu neverí, aj keď víly nemôžu klamať.* /Je to len tento večer. Len, aby si ho nevyčítal po stretnutí s tebou./ *Rozhodne sa trochu viac rozprávať, keď svoj neposlušný tanec ukončí malým poklonením a pristúpením k JASONOVI, aby na seba nemuseli kričať a aby tým naznačil, že s ním chvíľu ešte chce tancovať.* Dúfam, že som vám nezabral celý večer. Niektoré veci… *Na malý moment strelí k JASONOVMU krku, akoby mu chcel oblačenie napraviť a nakloní hlavu do strany.* …neboli plánované. *Dvihne pohľad, trochu zatemnený. Nemá byť čím, iba čistým očakávaním.* A som rád, že som neprišiel o hlavu. *Prenesie úprimne nahlas, trochu podpichujúco, no i vďačne.* Ak niekoho máte, verte, že som o tom nevedel. *Povie nakoniec a takýmto spôsobom chce naznačiť, že sa zaujíma o KRÁĽOVO partnerstvo bez toho, aby sa priamo a opovážlivo opýtal. Nadvihne tak jemne obočie, aby JASON videl, že nič z toho nemyslí ako ujmu. Prevažne ho ťahá ošiaľ radosti, slávnosti a zahľadenia sa do mocnej osoby.*
*Maeve po další salvě REMIHO lichotek přimhouří oči.* Dobře, teď už to děláš naschvál! *Obviní ho, sama zrudlá až za ušima.* Taky jsi roztomilej, abys věděl. A sexy. A vtipnej. Tak si o sobě moc nemysli! *Vpálí mu do tváře, jako by šlo o nějaký trumf. To, že její slova už moc nedávají smysl ji nezajímá. Momentálně má na mysli mnohem zajímavější věci. A to věc svlékání REMIHO.* Vážně? Jdu na ples, takže si samozřejmě vezmu ty nejkomplikovanější kalhoty? Sakra chlape… *Našpulí rty, ale další polibek ji zbaví jakýchkoli složitějších myšlenek. Jakmile se jí podaří najít knoflíky a rozepnout je, kalhoty z REMIHO stáhne. Slastně pak zasténá, když ucítí jeho ruku na svém ňadru a jeho klín na jejím. Obmotá mu nohy kolem pasu a pevněji ho k sobě natiskne. Rukou mu vjede do vlasů a hrubě za ně zatahá, jen aby v další moment přiblížila rty k jeho uchu.* Chci tě. *Zašeptá, než ho hravě do ucha kousne a pohladí ho po tváři.*
*Ještě chviličku se na ni díval, než se zasmál.* Jo, jo teď už jo, protože se mi líbí to, jak pak rozkošně rudneš. *Zavrněl a při polibku stiskl mezi zuby její spodní ret.* Aww, to je od tebe ale moc milé MAEVE, jsi sladká. *Špitl jako odpověď na její lichotky, načež se opět sklonil k polibku. Laskal její krk a pobaveně se usmíval do její kůže, když cítil, jak bojovala s kalhoty.* To víš, já prostě musel, navíc, jako jediný mi ladily ke košili, taky musím mít trošku toho vkusu no ne? *Podotkl, a už už se jí chystal pomoct, jakmile se jí ale podařilo látku stáhnout a zahodit, spokojeně zavrněl. Zahleděl se do očí MAEVE pod sebou a přejel si opět jazykem po rtech. jakmile řekla to, co řekl, atak se jen trhaně, ztěžka nadechl. *I já tebe, milá MAEVE. *Zavrněl jí do rtů. Jedním rychlým pohybem dlaně jí zbavil spodního prádla, jež jí zbývalo. Tak nějak se s tím už nemazal, prostě jej roztrhl.* Promiň, už bych neměl asi trpělivost na to se s tím párat. *Tak to prostě rozpáral. V dalších momentech se mezi jejich těly rozpoutala bouře chtíče a touhy, toho všechno, co v sobě oba držely po posledních chvilky, co spolu proleželi na rádoby dece. Remi své tělo tiskl co nejvíc k tomu MAEVINÉMU, do svých pohybů a tempa dával vše, co momentálně cítil. To, jak moc chtěl i on jí, to, jak jí neměl dost. V tuto chvíli byl zapálen ohněm vášně a hořel jen a jen pro ní. Shlížel na ni dolů, než nakonec opět přiložil své rty na ty její v procítěných a chtivých polibcích. Dlaněmi se opíral vedle její hlavy, zatímco jí dál a dál dával vše ze sebe.*
*Cítí svrbění v konečcích prstů, když uslyší TANOIŮV hluboký hlas a jakýsi zvláštní podtón, který cítí v jeho slovech. Je čím dál tím těžší nehledat skrytý úmysl a Jasonovi nikdy moc nešlo věci neřešit a jen si čistě užívat.* /Jaké způsoby? A jaká by se ke mně a mému království hodila?/ *Naběhne mu hned do mysli, ale není si jistý, jestli chce slyšet upřímnou odpověď. A tak se raději jen usměje a dále se pohupuje do rytmu.* Mám pocit, jakoby ty světlušky přišly s vámi. *Neudrží se, když vidí, jak si TANOIA pohrává se světluškou a hned vzápětí toho komentáře lituje. Možná lituje je moc silné slovo, spíše si uvědomuje, že by možná byla situace lepší, kdyby jej vynechal. Pak tomu dá korunku svým potvrzením toho, že se mu na TANOIU nebude zapomínat lehce a všimne si, že mu Fér úplně nevěří.* /To je ta lepší varianta./ *V hlavě se mu spustí anketa, jestli je pro něj rizikovější jen sledovat, jak TANOIA tančí a nebo s ním vést rozhovor, když víla své vystoupení ukončí.* /Které věci? Ten tanec? Nebo.../ *Pohledem následuje jeho ruku a téměř neznatelně od sebe oddělí rty, aby se mohl nadechnout. Díky Razielovi a komukoliv dalšímu do toho napětí však TANOIA vloží vtip a Jason se může trochu uvolnit a dokonce usmát.* Po stínání se špatně uklízí, to by vám nehrozilo. *Zavtipkuje nazpátek, přestože tím úplně neeliminuje variantu, že je možnost na jeho dvoře přijít o život jinak. Anketa v Jasonově mozku se v příštích vteřinách o 100% překlopí na stranu "rizikovější je hovor" a v hlavě se mu spustí alarm.* /Jak mám na tohle kruci odpovědět? Hahahaha, ne nikoho nemám, protože nechci, aby to tu někdo slyšel a použil to proti mě?/ Věřím, že toho o mně mnoho nevíte. *Tajemně se usměje a chytí TANOIU za ruku, kterou k němu předtím natáhl.* Nezabral jste mi celý večer, ale rozhodně z něj nejvíce vystupujete. *Vrátí se k TANOIOVÝM předchozím slovům doufaje, že tím lépe odvede pozornost od jeho nepřímé otázky. Více to však nekomentuje, aby to nepůsobilo, že před otázkou utíká. Přestože v podstatě sprintuje.*
*Chtěla přestat být tak červená, ale po je slovech, že je moc roztomilá, co rozčervenala ještě víc. Nikdy se za život snad nečervenala tolikrát, jako dnes. Tím, že moc komplimentů neslýchá, protože si spíše drží odstup od všech, tak dneska by se snad mohla nazvat červenou královnou, kvůli tomu, jak často rudne. Jak se postavil, dívala se co má CASTOR v plánu. Jen co dořekl jeho pozvání kde společnému tanci, ihned se postavila a přikývla na souhlas. Co došli na parket, Athena se chytla jednou rukou jeho ramene a druhou rukou uchopila tu CASTOROVU a dali se do tance. Athena byla plně ztracená v jeho modrozelených očí do kterých hleděla celou dobu co společně tancovali. Chvilkami přemýšlela, zda se jí to pouze nezdá, protože ji přišlo nerealné, že by ona takhle s někým tancovala a nechala ho, aby ji držel kolem pasu, nebo za ruku. Nebo nechala, aby mohla dostávat komplimenty, které se snažila vracet. Rozhodně doufala, že nesní a že všechno co se děje, je realné. Po jeho slovech ohledně jeho zalíbení, když se Athena červená, sklopí trochu směrem k zemi, takže se jemně dotkne čelem jeho hrudi a ihned mu pohlédne zpět do očí s úsměvem a úplně hořícími tvářemi. Když pustil její ruku a odhrnul ji vlasy, tak jí stále hořeli tváře. Přes vlasy které odhrnul vidí o něco lépe a opět se zadívá do jeho krásně modrozelenýh očí. Jen co dívku políbil, tak si alespoň na chvilku užila ten krásný pocit, za který byla nesmírně vděčná, že se stal. Když se odhalil a poslechla si jeho slova, tak stále byla lehce červená a culila se.* Nejsi zoufalý a pokud si myslíš, že ano. *Po dokončení této věty ho znovu políbila a po chviličce se oddálila.* Pak jsme teď zoufalý oba dva. *Jemně pošptala a s lehčí panikou se stále usmívala, protože se bála, že by o to druhé políbení nestál a jestli to teď nějak nepokazila. Ovšem to na sobě nedala znát. Hleděla mu do jeho očí.* Jsem opravdu vděčná, že jsem přišla a ještě vděčnejší, že jsem měla tu čest strávit skoro celý večer s tebou. *Řekla tišším hlasem a s úsměvem až do kořán.*
*Akoby mu dal JASON najkrajší kompliment na svete, keď spomenie svetlušky a Tanoia sa naširoko usmeje.* Myslíte? *Prenesie, ale znie to skôr ako rečnícka otázka, ktorú položil sám sebe, zatiaľ čo pozrie smerom k svetluške, odlietajúcej niekam od neho ako odpoveď, že nech sa to zdá akokoľvek, s ním svetlušky neprišli. No sú krásne. A farebné. No pri pohľade na KRÁĽA má pocit, že obaja sú akýsi neistí a vyhýbaví, preto je rád, že sa KRÁĽ pokúsi náladu odľahčiť taktiež vtipnou odpoveďou, na ktorej sa Tanoia zasmeje a taktiež sa pokúsi o inú vtipnú odpoveď, trochu štipľavejšiu.* No, možno si zaslúžim iný typ trestu. *Prenesie rýchlo, nepremýšľajúc nad tým, ako to znie. Pravda, niekedy mu ide jazyk skôr ako myseľ, hlavne pokiaľ je v takom zvláštnom chaose svojich emócií, že nedokáže odhadnúť, čo je lepšie: či sa s kráľom zabávať a nestratiť tak jeho záujem, alebo si radšej dávať poriadne pozor na ústa. Preto pery iba pobavene stlačí k sebe, ale nevie sa nad tým aj tak prestať chichotať.* To máte pravdu, to neviem. Ani vy o mne. Sme si kvit. *Odpovie a keďže nie je hlúpy, ihneď mu docvakne, že ak by kráľ nikoho nemal, povedal by mu to (pokiaľ zo seba nechce robiť tajnostkára), alebo ak niekoho má, Tanoia nie je ten správny fér, komu by to prezradil pri prvom stretnutí. JASONOVA odpoveď je kráľovská v tom, aká je diplomatická. Skoro akoby nechával na Tanoiovi, čo si z jeho odpovede vyvodí. No keďže stále nemá jednoznačnú odpoveď, bude najlepšie, ak to všetko ostane na tej úrovni, kam to zašlo počas večera. Trochu mu poklesne srdce, ale zakrýva to širokým úsmevom, hlavne keď mu JASON prizná, že spomedzi ostatných víl pôsobí… výstrednejšie. Ani mu nenapadne chápať to inak, než ako akúsi príjemnú poznámku.* Vy ste síce kráľ dvora, ale ja kráľ tanca. *Mrkne na JASONA, pobavene sa uškrnie a na potvrdenie svojich slov začne znova veselo tancovať s JASONOM, aby sa zase odtrhli od rozprávania, ktoré KRÁĽ zrejme až tak nemá v obľube. JASON je vlastne celebrita, ktorá si zvykla svoje súkromie nechávať zamknuté v sebe, len aby nemuselo byť čokoľvek použité proti nemu. A Tanoia síce nie je dvorná víla, no v takýchto veciach mu je jasné prevažne všetko.* Ste dobrý tanečník. *Prehupne tému na veselšiu nôtu a hlavne, aby to bola bezstarostná komunikácia, než sa budú musieť rozlúčiť a ísť si svojou cestou, ktoré sa stretnú zrejme už len málokedy.*
*Po RIMIHO odpovědi ve stejném vzduchu se spokojeně usměje a chvíli se lísá k jeho krku. Než uslyší trhání látky.* Hej! Zas tak levné nebyly. *Za trest ho kousne do krku. Dost silně, aby vyrobila značku. Nicméně zas tak těžkou hlavu si z absence spodního prádla nedělá. Teď to problém není a s tím, jak se pak pohybovat v lehkých šatech bez spodního prádla… no, s tím si už musí poradit budoucí Maeve. V další moment už ale nemá prostor myslet na nic.* Ah, Remi! *Zasténá jeho jméno, když ho ucítí v sobě a zatne nehty do jeho boků. Nehty pak přejede na jeho záda. Nezůstává nečinná, pohybuje boky proti němu a když se na ni natiskne, hladově ho políbí. Vpíjí se do jeho rtů, do jeho těla. Na chvíli jako by její mozek přestal existovat, existovalo jen jejich těla v tomhle momentu. Po tom všem škádlení, hraní si, flirtování… je tohle dokonalé zakončení dokonalého večera. V další moment se na REMIHO převalí a narovná se. Světlo hvězd se jí odráží od těla a očí, zatímco si užívá ten pocit moci. Než jí začne chybět jeho blízkost a znovu se na něj natiskne celým tělem. Hladově ho políbí a jemně zatne nehty do jeho boků.*
*Celá tahle situace mu brala dech, jak moc si to vše užíval. Doslova se odevzdal těm pocitům, tomu, co mezi nima bylo, tomu tajemnému, vášnivému jiskření mezi jejich těly, tomu, jak slastně MAEVE sténala i tomu, jak jeho hnal jeho vlastní mozek a tělo k tomu, aby se i přes jeho rty přelínaly slastné steny a hrdelní vrčení.* Jsi dokonalá, MAEVE. *Zašeptal mezi nádechy a výdech, držíc si jí u sebe. V momentě, kdy se přetočil ale nahoru, se na ni obdivně zadíval.* Ale koukněme se na ní. *Utrousil provokativně. Své dlaně položil na její boky, ze kterých ale nakonec sjel na její pozadí jež stiskl a zprvu ji sám nutil tlakem k pohybu. Hleděl na ní a usmíval se, nakonec se ale odevzdal opět jejich polibkům. Dlaněmi vyputoval na její záda a přitáhl si ji tak k sobě, než se zlehka odtáhl jen ale maličko, aby mohl zašeptat*: Ukaž mi, co v tobě je, MAEVE. A teď nemyslím sebe. *Neodpustil si kousavou poznámku, než stejně jako ona před chvílí, stiskl mezi zuby na jejím krku.*
*Čekal všechno, že mu da facku, že mu přede všemi vynadá a pošle ho do patřičných míst, ale že mu polibek vrátí, t opravdu nečekal. Chvíli jen tak stál, hleděl jí do očí a usmíval se jako měsíček na hnoji.* V tom případě máš vskutku pravdu, jsme troufalí oba dva. *Pousmál se a znova se dal i s ATHENOU do pomalého tance, načež si opřel své čelo o to její a hleděl jí do jejích nádherných oči.* I já jsem vděčný, že mohu trávit večer s tak překrásnou vílou a také, že nás nakonec REMI nechal o samotě, myslím, že kdyby mě ten šílenec k tmu nedokopal a sám se nevytratil, asi bych večer strávila nějak nudně, seděl, opíjel se někde v koutě a sledoval ostatní, jak se baví. *Pousmál se a ni a lehce jí zatočil kolem své osy, než si jí přivinul opět k sobě do náruče. Na jeho tváři byl celou tu dobu šťastný úsměv, už jen proto, že se po dlouhé době cítil tak skvěle.* A velmi rád ti budu dál a dál skládat komplimenty, když se budeš tak sladce červenat jahůdko. *Neodpustil si toto oslovení protože k ní prostě přesně sedělo. Jen co hudba na malou chvíli přestala hrát, zastavil se a na malou chvíli se jen odmlčel hledíc na ATHENU před sebou.* /No tak, nebuď posera a udělej to znova. Neodtáhla se a ještě ti to vrátila, tak na co čekáš, polib ji znova./ *Zněl Castorův hlas v hlavě bojujíc sám se sebou. Nakonec ho přehlušil a sebral veškerou svou odvahu. Oběma dlaněmi jí jemně chytil tvář, sklonil se a opět spojil jejich rty v polibek. Držel si jí u sebe a zpočátku jí líbal jemně a něžně, snad jako by se bál, že teď se odtáhne, pokud se tak skutečně nestalo. Pokračoval dál a polibky o něco prohloubil, z něžných se staly vášnivější. Po chvíli se však lehce odtáhl, zadýchaný ale s úsměvem na tváři se na ATHENU podíval. *Tohohle litovat nebudu. *Zašeptal tiše a pohladil jí palcem jedné ruky po tváři.* Ehm, co bys řekla, se trochu projít někde, kde je trochu klidu? *Optal se.*
*Přijde mu, že se TANOIA ptá spíše tak do větru a necítí potřebu ho v tom znovu ujistit. Přeci jen nemůže lhát a je první, kdo to zmínil. V jeho tváři jde však vyčíst, že i přestože to byl poměrně zbytečný komentář, myslel ho vážně. Jako na potvoru je pak světlušky opustí a Jason se tomu musí tiše zasmát.* /Jiný.. typ.. trestu.../ *Zopakuje si pomalu v mysli, jakoby snad TANOIOVI nerozuměl, ale navenek nedá nic znát.* Já bych to dnes ponechal bez trestu, ale tohle je zajímavé. Máte pocit, že byste si zasloužil potrestat? *Strhne to do humoru, aby se tato část konverzace nestočila k něčemu nevhodnému. Na druhou stranu mu přijde nezdvořilé to nechat bez odpovědi, takže tohle mu přijde jako nejlepší varianta. Bylo by docela vtipné, kdyby oběma teď někdo mohl nahlédnout do hlavy a vidět, jak nešikovně bruslí touto konverzací. U Jasona však tato varianta nehrozí a sám do TANOIOVY mysli nahlížet nehodlá.* Jsme si kvit. *Přikývne s úsměvem a přijde mu, že je to tak také nejlepší. Pokud to má být jen večer, kdy se spolu baví bez čehokoliv, co by to mohlo pokazit, tak by to neměli kazit ani informace o jednom či druhém.* Alespoň tak udržíme nad dnešním večerem jakýsi závoj tajemství. *Ušklíbne se, aby bylo vidět, že mu tahle formulace nejde přes jazyk, ale že na tom něco je. Jestli to TANOIOVI napoví, že nutně neskrývá vztah, ale obecně si muže zaškatulkoval jako dnešní zábavu a nechce to ničím vázat, bude to bonus. Pokud ne, taky se nic neděje, protože TANOIA už dále nevyzvídá.* Hmmm. *Poklepe si s hraným zamyšlením ukazováčkem o spodní ret a začne se rozhlížet, jakoby hledal lepšího tanečníka, než je TANOIA.* To sedí. *Uchechtne se, když svému společníkovi konečně přizná titul krále tance.* Ale děkuji, vaše taneční veličenstvo! *Skloní hlavu v drobné pokloně a má pocit, že se trochu odpoutali od nervózního hledání střední cesty v konverzaci.*
*Keby sa teraz niečoho napil, isto by nešikovne vypľul vodu a začal sa dusiť z JASONOVEJ otázky o treste. On vlastne ani nevie prečo má ten pocit, ak by sa skutočne správal tak nevhodne a drzo, dávno by JASON konal vo svojom kráľovskom mene a minimálne by ho dal zavrieť. Takto je to len výhoda a poštuchnutie, že sa zatiaľ nemá čoho báť, aj keď nevie v rýchlosti prísť na vhodnú odpoveď.* Tu ste ma pristihli nepripraveného. *Zasmeje sa nad tým a spomenie si na ich stretnutie a ako sa v prvej minúte strápnil s ústami plnými jedla. Zaškerí sa, zmení smer tanca. Hľadí na JASONA a uznáva, že jeho prítomnosť je viac než príjemná, stále ho to vyvádza z miery, v dobrom. Trochu sa začervená a aj keď je usmiaty, v jeho hlase je cítiť trochu citlivosti, keď prehovorí.* Áno. Zrejme budem vo vašich spomienkach ako ten mystický fér, ktorý sa zrazu zjavil a zas zmizol. *Jeho tvár pri tom zjemnie. Nemôže tvrdiť, že sa mu to nepáči. Minimálne mu tento večer poskytol veľké množstvo múz a inšpirácie k poézii, ktorú píše. Tiež bude písať o mysterióznom kráľovi, ktorý tak nenápadne každú chvíľu berie od Tanoiu jeho dych a údery srdca a pritom si to ani neuvedomuje.* /No nie je o tom umenie?/ *Preblesne mu hlavou, zatočí sa na svojom mieste pomocou JASONOVEJ ruky. JASONOVE potvrdenie jeho slov ho tiež donúti obzrieť sa okolo seba, akoby si chcel trochu pohladiť ego tým, ako aj KRÁĽ uznal, že je vskutku výborný tanečník.* Časté tancovanie a bláznenie sa vás mnohému priučí. *Podotkne hrdo, pretože ako fér je skutočne pyšný na to, ako dobre mu to ide. Keď sa mu KRÁĽ jemne ukloní, trochu ho to zaskočí, znova sa poobzerá, či na nich niekto nehľadí a náhodou to nevidel, aj keď to bola iba poklona pre zábavu.* Ale. Na poklonu si nepotrpím, ale ďakujem. Veľmi ste ma… /Očaril?/ …potešil. *Na lícach sa mu zjaví pýr, akoby mu práve JASON povedal niečo, čo ho príjemne zasiahlo až do srdca. Pustí sa JASONOVÝCH rúk a začne tlieskať do rytmu, zároveň sa kývať do zrychľujúcej hudby a bez toho, aby od KRÁĽA odtrhol pohľad, sa k nemu zo strán pridajú ďalšie víly, rozjašené a veselé. Akoby boli pod nejakým kúzlom.*
*Přišel je roztomilej, když spatřila jak se usmívá, protože evidentně, že mu polibek vrátí zjevně nečekal. Úsměv mu oplácela a též se mu dívala do očí, dokud se nedali zpět do tance. Po jeho opření o její čelo a koukání si do očí, se stále usmívala a stále doufala, že tohle není jen jedno z jejích snění.* Jo, to máš pravdu. Já bych pravděpodobně šla jen pozdravit krále a asi bych po chvilce byla na odchodu. Takže myslím, že REMIMU později příjdu poděkovat. *Uchechtne se. Nečekala, že jí zatočí a proto čekala, že zavrávorá a spadne, ale on si ji ihned chytil k sobě, takže k tomu nebyla šance dojít. Uviděla jeho usměv, který lehce napovídal, že CAS musí být spokojený, alespoň trochu, proto mu velký úsměv ihned vrátila. Opět se mu zadívala do očí a po jeho slovech opět zrudla. Hlavně po oslovení s jahůdkou.* Hadám, že jsem opět červená jak rajče. *Uchechtne se a co dohraje na chvilku hudba, tak se Athena i s CASEM zastavi a on lehce za tleská, za skvělý tance a za úžasnou zábavu. Když ucítí CASUV pohled na sobě, podívá se na něj a stále se usmívá s lehce rudými tvářemi. Co uchopil její tváře do jeho dlaní, ihned ji došlo k čemu dojde a proto se vůbec nebránila. Co se jejich rty opět spojili, tak si položila obě dlaně na jeho hruď a užívala si tento moment. Byl stejně nezapomenutelný, jako svitící lampiony, které se ještě nějakou dobu zpět vrhaly na noční oblohu Prohloubění polibku pro ní bylo něco užasného a krásného. Opravdu jí nenapadlo, že by k tomu mohlo sojít a už vůbec né tento večer. Měl být klidný, to ano, ale kdyby si měla vybrat, rozhodně si vybere jít touto cestou, než jen znuděně sedět a pak jít za svým otravným bratrem. Na bratra teď fakt myslet nechtě, chtěla vědět co bude dál, jak to nakonec celé dopadne, ale taky se tím nechtěla zabývat. Chtěla si to teď užít, dokud měla tu možnost. Když se odtáhl, se spokojeným, velkým a trochu zadýchaným úsměvem se na něj dívala. Když jí ještě pohladil palcem po tváři, na malý moment zavřela oči a rukama přejela od jeho hrudi až k ramenům a od ramen po celé delce jeho ruky až k zápěstí, které objala svými prsty. Oči opět otevřela.* I kdybych se snažila toho litovat, tak bych neměla šanci. Ani na vteřinu by mě nenapadlo toho litovat. *Usměje se.* Bude mi ctí, když se půjdeme projít. *Odvážila se ho chytit za ruku a proplést si s ním prsty. Modlila se, aby ruku neodtáhl. Pokud tak udělal, tak se s úsměvem omluví. Pokud ale ruku nechal, tak se zaculila.* Maš přesný místo, Casi? Nebo se půjde někam, kam nás nohy zavedou? *Pokud má CAS nějaké určité místo, nechá se ním vést, pokud ne, tak se rozejde někam, kam jí novy zavedou.* Chci jen aby jsi veděl, že si toho opravdu vážím. Toho všeho. *Na chvilku se na něj podívá a pak se dívá zpět na cestu.*
*REMIHO steny a vrčení ji vzrušují čím dál tím více, nutí ji zrychlit, více si to celé užívat. Zatímco se její steny mísí s těmi jeho a tvoří jejich vlastní, jedinečnou hudbu. Jeho ruce na svém pozadí si užívá, stejně tak jeho slova a provokativní pohled. Po jeho pobídce přimhouří oči, ve kterých jí dravě zablýskne.* Moc mluvíš. *Tón už nemá tak zpěvavý a hravý, vlastní vzrušení mu propůjčuje až hrdelní vrčení… které jen zesílí, když, ucítí jeho zuby na svém krku. Případné značce se nebrání, jak lépe si tohle celé pamatovat? Po chvíli se zase narovná. Rukama se zapře o jeho prsa a zatne do nich nehty. Pak sama začne boky dravě dosedat. Svým pohledem přitom neuhýbá z jeho očí, i když její prsty a nehty zavadí o jeho bradavky nebo krk. Jak prozkoumává jeho tělo, zkoumá co si může dovolit, co se mu líbí.* /Je nádherný…/ *Tahle dominantní role jí ale dlouho nevydrží. Jeho teplo a blízkost jí začnou chybět spolu s tím, když jí začne vlastní vzrušení stíhat překvapivě rychlými kroky. Znovu se k němu natiskne, čelem se opře o jeho a trhaně se nadechne.* Z… za chvíli… spolu… jo? *Téměř zakňučí a najde svou dlaní tu jeho, aby s ním mohla proplést prsty.*
*Nad její poznámkou se jen ušklíbl. Věděl, že moc mluví, ale tak to byla celá Remiho podstata. Prostě moc mluvil. A tak už to asi mělo být. Pro teď ale přeci jen už nic neodpověděl, místo toho se k ní ještě více natiskl, zatímco si jí u sebe držel. Spokojeně vrněl pod jejími dotyk, tím, jak si to sama užívala. Musel říct, že si to užíval i on. A MAEVE posílal jasnou zpětnou vazbu svými vlastními steny. Jakmile se ale k němu sklonil a opřela své čelo o to jeho, pak se ale zaculil.* V tom případě. *Pronesl, načež to byl opět on, kdo ji pod sebe přetočil. Zkrátka a jednoduše, na sebe v tomhle asi narazily dvě dominantní osobnosti, jak si tak všímal. Pro teď to chtěl být ale přeci jen on, kdo koho dovede k vrcholu. Jednou rukou se opět opřel vedle ní, zatímco tou druhou nechal propletené jejich prsty. Dlaň jí pevně sevřel, zatímco jeho tempo nabralo na intenzitě a rychlosti, chtivosti a touze.* Tedy spolu.* Zašeptal jen, než se jal věnovat se svým vlastním přírazům a MAEVINĚ přítomnosti, jež jej nutila tempo udržovat a tisknout své tělo na to její. I on cítí, jak se vněm hromadí veškerý chtíč a vzrušení ze situace, chce ale vyplnit její přání.*
*Když vidí, jak TANOIU svou otázkou odrovnal, dojde mu, že to vlastně mohlo vyznít dosti vyzývavě a přemýšlí, jak dopad svoji netaktnosti trochu zmírnit. Naštěstí pro to není moc potřeba, protože TANOIA mu nakonec neodpoví a ještě to celé uzavře smíchem.* /Ještěže tak. Co bych proboha dělal, kdyby mi tu začal popisovat, jaký trest by si zasloužil?/ *Uvědomí si, že Fér se za ně oba vyhnul kulce a také se uvolněně uchechtne a raději tuto část konverzace už nekrmí. Ono je to ale ve finále z bláta do louže, protože když se vyhnou sexuálnímu podtextu, narazí na emociální. Jason si TANOIU zkoumavě prohlíží, když mu povídá o tom, jak si myslí, že si ho z dnešního večera Jason odnese. Není však schopen rozklíčovat, jestli se tahle představa TANOIOVI líbí či ne. Přinejmenším mu to viditelně není lhostejné. Už už chce TANOIU z nějakého důvodu ujistit, že se určitě nevidí naposledy, ale pak se zarazí.* /Není to ode mě podlé?/ *Chce mu připomenout, že se domlouvali na večírku i zakázce na korunu, ale najednou mu připadá, že když to znovu vytáhne, dá TANOIOVI trochu jinou naději, než na spolupráci s králem. Natáhne k němu ruku a odhrne mu pramínek vlasů z čela. Je to sice intimní gesto, ale Jason to míní spíše jaksi konejšivě.* Mystický fér a král s květinovou korunou zní jako píseň, kterou bych si poslechl. *Pousměje se a stáhne ruku k sobě, aby to nepůsobilo až moc familiárně.* Takže dneska to pro vás bylo v podstatě vaše přirozené prostředí, co se tance a bláznění týče. /A pro mě v tom případě cenný trénink./ Poznamenávám si, žádné klanění. To by nemělo být těžké vzhledem k tomu, že se jen tak neklaním. *Zasměje se a všimne si, že se začne tvořit kruh z víl, a tak se k němu připojí a začne s nimi hopsat do rytmu zrychlující hudby. Vypadá to vskutku jako reklamní leták na vílí rej.*
*Istý čas mu KRÁĽ neodpovedá a príde mu, akoby ho skúmal a Tanoia nevie, ako sa pod tým pohľadom cítiť. No, asi je aj lepšie, aby o takých veciach spolu nehovorili. Keby ho JASON spoznal bližšie a odrazu by nebol iba bláznivým, veselým férom na slávnosti, ale dílerom drog, nejakou problematickou bytosťou, ktorá miluje civilov a bola na strane toho, aby sa vojna medzi vílami a lovcami skončila. JASONOV dotyk na jeho vlasoch ho vyvedie z tejto myšlienky a on akoby mimovoľne trochu prepadne do toho gesta, ktoré nemá nič znamenať, ale pripadá mu tak blízke a vzdialené zároveň. Tak ľahký dotyk od inej bytosti, bez sexuálneho kontextu, úplne iba niečo čisté - teda, v jeho očiach.* /Sakra, neprepadávaj tomu, do duba zeleného. Je to tak, budeš mystický fér a on kráľ s kvetinovou korunou./ *Zopakuje si JASONOVE slová v mysli a nie je si istý, akým spôsobom sa táto chvíľa vpísala v jeho tvári, pretože mu na chvíľu slabo upadol úsmev, ktorý sa v sekunde prezretia znova objaví, jasnejší než predtým. Nakloní hlavu na stranu.* O to sa taktiež rád postarám. Tretí dôvod kontaktovať vás. *Pousmeje sa nad svojou trúfalosťou, ale akosi už nie je tak sebavedomý, pretože nejak vo vnútri cíti, že JASON o neho nemá záujem - nech už je to z dôvodu toho, že naozaj niekoho má, len to neprezradí ledakomu, alebo Tan nie je pre neho. Pohodí rukou a zaškerí sa.* No, je to jedno z mojich prirodzených prostredí. Aj keď väčšinou nie na dvore. *Priznanie o tom, že sa KRÁĽ len tak hocikomu neklania ho hladí na duši a zlepší mu to náladu, mrkne na neho a šibalsky si zakusne do pery.* Tak to som potom nič nepovedal. *Prenesie vtipkujúco, pozrie do strany a to už ich oboch za ruky berú do tanca ďalšie víly. Mladé dievčatá, veľmi pekné, hádžu po JASONOVI pohľady a tak trochu v nich vidí seba.* /Ako nevyspelý adolescent./ *Pomyslí si o sebe a potom zľahka uvoľní svoje ramená, nechá sa unášať na pohyboch svojich nôh, na chvíľu znova zakloní hlavu a sleduje nebo, na ňom farebné svetlušky, plytko dýcha a radšej už nechce premýšľať. Nevie, kedy tento večer skončí, ale keď skončí, bude si musieť dať poriadku dávku LSD, ak to bude v jeho rozpoložení dobrý nápad a zlé vedľajšie účinky sa mu nechce mať dvakrát do dňa, keď sú u neho tak raritné. Skloní hlavu, sleduje JASONA a víly, ako tancujú a nemôže robiť nič iné, iba sa usmievať a začať si pospevovať. To je tiež jeho. Dnes ešte nespieval, okrem nejakej vety z civilskej pesničky.*
Tak mu poděkujeme oba dva, co na to říkáš? *Pousmál se a dal jí další neposedný pramen za ucho, načež se sladce usmál, tak jak to uměl jen on.* A jsi rudá až za ušima, ale popravdě je to na tobě krásné, jsi tak roztomilá, takže se klidně červenej dál, já budu jen rád. *Mrknul a užíval si její skvělou společnost. Její blízkost, krásu, sladkou vůni, úsměv, který by rozzářilo každé smutné srdce a ty oči, ty nádherné oči, jež ho propalovaly skrz na skrz. Jak by za tuhle chvíli rád, ž je tady. Zapomněl snad na všechno. Na minulost, na problémy, snad i na celé okolí. Prostě si jen užíval chvíli s krásnou dívkou, tomu už bylo přece jen dávno, kdy se tak příjemně v něčí společnosti cítil. Myslíc tedy tu ženskou společnost samozřejmě. Po polibku si jí držel u sebe a když se ho dotýkala, užíval si každičký její dotek. jen co ho chytla za ruku, nejprve se podíval na jejích spojené prsty a pak na ni, přičemž stisk lehce upevnil. *Myslím, že to necháme náhodě a někde snad dojdeme. *Pousmál se a oba se vydali z tanečního parketu dál, až nakonec zmizeli z dohledu všeho veselí a konečně měli klid jen na sebe.* I já si toho velmi vážím. Dnešní večer je jeden z mých nejoblíbenějších za dlouhou dobu a za to děkuji tobě milá ATHENO. *Pronesl upřímně a dál se s dívkou procházeli. Už se nadechoval, že snad něco ještě řekne, ale to k jeho uším doléhaly zvláštní zvuky.* /Tady si to snad někdo rozdává. Bože ať to není to pako REMI./ *Prolétl mu hlásek hlavou, chtěl ATHENU zastavit, ale ona pokračovala dál. Cestou se mu totiž vyvlekla ze sevření s tím, aby si jí chytil. Rozeběhl se za ní, ale zastavil se ve chvíli kdy i dívka.* Ehm jdeme, tady nebudeme rušit. *Zašeptal, když se před nimi objevila velmi zajímavá podívaná, rychle popadl ATHENU za ruku a dal se na odchod.* /Mě z toho kluka jednou odvezou./ *Další hlásek v jeho hlase se ozval, zatímco se rudý Castor snažil co nejrychleji zmizet. Přece jen v jednom z těch dvou poznal svého přítele.*
*Má pocit, že TANOIOVI dluží vysvětlení, ale ví, že je to mladá lesní víla, která má mysl chráněnou asi podobně jako je chráněný dům, kde dělá hlídacího psa čivava. Musí se tedy zachovat přeneseně sobecky a o svém stavu mu nic neříct.* /Možná se k němu donesou zvěsti, že se tahám se snědým Férem ze Slunečního dvora. Bohužel to ale nemůže vyjít z mých úst, protože já vím, že je to jen iluze kryjící Jacka. Nemůžu být takhle naměkko z muže, kterého znám jeden večer! Stačilo by zahrát královskou kartu a říct mu, že mu do toho nic není a nebo prostě odejít. Ale působí na mě tak citlivě.../ *Raději to celé nechá na náhodě, že se k TANOIOVI donesou zvěsti a nebo si to domyslí. Ale ač má z nějakého divného důvodu pocit, že by si Fér zasloužil slyšet, že Jasonovo srdce už dávno není jeho, udrží se. Pořád mu ze všeho nejvíc záleží na Jackově bezpečí. Neunikne mu změna v TANOIOVĚ tváři a uzná, že to znamená, že se smiřuje s tím, že tohle nikam nepovede. Mlčí tedy a nechá ho, aby si to urovnal v hlavě.* Vy jste mi ale umělec! Nejen tanec, ale i psaní písní? *Kdoví, jestli je na to třeba odpovídat, ale Jason to říká tónem, jakoby TANOIU za jeho uměleckou všestrannost chválil.* /Třetí důvod.../ *Napadne ho, že dvůr není TANOIOVO obvyklé působiště a usměje se. Když vezme zpět svůj zákaz klanění, vyvolá to v králi smích. No a pak už jsou v kolečku a Jason by nejraději zavřel oči a užíval si čistou esenci tance. Ovšem to by si s největší pravděpodobností v tomto tempu zvrtnul oba kotníky, a tak je nechá otevřené. Na tváři má klidný, vyrovnaný úsměv.*
Dobře, to beru. *Už teď se lehce bála, že půjde i s CASEM za jeho kamarádem a oba mu budou děkovat. Chtěla mu poděkovat o tom žádna, ale trochu se bála, nebo spíše styděla, že takhle bude děkovat jeho kamarádovi, ale rozhodně to udělat chtěla, i kdyby se měl zbořit svět. Jak jí dál další pramen za ucho, dívá se na něj opět celá rozzářená.* Jestli budeš říkat takovéto krásně věci, tak budu červená až do konce života. Jinak jsi roztomilej, když se takhle usmíváš. *Už se tak nebála mu něco takového říct, protože věděla, že kdyby to nebylo nějak oboustranné, tak rozhodně jí CAS nebude dávat takovéto komplimenty. Tím, že se tolik nesocializovala, tak neměla takovou možnost potakt nějaký může, se kterými by mohla provádět podobné věci. Hlavně měla svého bratra, který ji tohle téměř zakazoval, prý tomu říká ochrana, před různým zklamáním a níčením. Jí to tak nepřišlo, že by tomu tak mohlo být. Zná pár mužů, ať už je poznala od někuď, nebo to jsou kamarádi jejího bratra, stále nějaké zná. Ovšem skoro žádný se nemohl přiblížit k ani na metr. CAS jí jasně dokazoval, že né každý takový musí být. Byl jemný, něžný, bál se, aby něco nepokazil. Rozhodně ho vnímala jinak, než ostatní, ale v tom nejlepším smyslu slova. Nenapadlo ji, že se bude utápět v modrozelených očí, nebo že bude ochutnávat rty toho stejného člověka, nebo že se ho bude moci dotýkat. Všechno co se za ten večer stalo, se jí líbilo, sám CAS se jí líbil a tím si už byla jistá od té doby co ho viděla, jen tomu nedávala takovou šanci. Byl to pro ní užasný pocit a rozhodně má v plánu to bratrovi celé vyvrátit, protože může popřít, že tak roztomilý, krasný, jemný a elegantní můž skutečně existuje. Pomalu si ani nevzpomněla, že se svými rodiči nemluví, nebo že bude muset vysvětlovat bratrovi, že příjde později domů, než by měla. Když ucítila, že CAS sevření jejich propletených prstů lehce stiskl, tak se jí na tváři objevil úsměv a pohlédla na něj.* Dobře. Bude dobrodrůžo. *Usmála se a vydala se i s CASEM na procházku, která měla sloužit nejspíše především k tomu, aby měli více klidu na sebe. Přišlo ji to hrozně hezké. Po jeho slovech se uculila a opět lehce zčervenala.* Bylo mi ctí a jsem opravdu ráda, že to takto vnímáš, CASI. Doufám, že toto nebude poslední strávený večer s tebou. *Jak si všimla, že chtěl něco říct, ale nakonec nic z něj nevyšlo, lehce se lekla, že řekla něco španě, ale v tom uslyšela nějaké zvuky a došlo ji, proč CASTOR nic neřekl. Zajímalo co to je, proto dále pokračovala v cestě a spojené ruce, tak přerušila. Zvědavostí byla celá pohlcená a proto se běžela podívat o co jde. Zastavila se, když uviděla to co uviděla. Nevěděla co v té situaci dělat a kdyby za ní nedoběhl CAS, tak tam nejspíše stojí jak přikovaná. Jak ji chytl a začali odcházet ihned CASE následovala. chvilku však mlčela, ale pak se odvážila promluvit.* Nebyl to náhodou tvůj kámoš? *Trochu se uchechtne, protože byla právě součástí něčeho, čeho úplně nechtěla.* Myslím, že to poděkování bude muset počkat, protože bych řekla, že tvůj kamarád má nějakou práci. *Trochu si CASE dobere za jeho kamaráda, aby se trochu uvolnil a aby mu dala alespoň trochu na jevo, že se nic tak hrozného nestalo.. nebo, se to tak alespoň snažila brát. S úsměvem se podívala na CASE, který byl červený až za ušima, takže se v tom Athena viděla.* Už chápu co jsi myslel tím, že jsem tak roztomilá, když se červenám. Ty jsi teď hrozně roztomilej. *Prohlíží si ho, jak je červený a u toho se usmívá.*
Umenie ma robí tým, kým som. Pomáha mi preniesť sa cez veci, ktoré neovplyvním. *Odpovie príjemne a keďže je téma umenia pre neho tak veľmi dôležitá, vôbec to nehovorí s náznakom humoru, akoby prepol z detinského na dospelácke rozprávanie, kedy sa posadia ku stolu a preberú spolu akademické veci. No táto zmena príliš dlho netrvá a ani si neuvedomil, že sám od seba trochu prezradil, že je sklamaný, hlavne zo seba, ako sa do JASONA zahľadel. Mykne plecami v tanci. Tancujúci dav ich rozhovor rozdelí a to je asi aj dobre. Nezájdu k žiadnym filozofickým veciam.* /Teraz som mu o sebe niečo prezradil. Už ais nebudem až tak tajomný./ *Napadne mu skoro až smutne. Radšej nech ich k sebe nič neviaže, ani poznávanie. Keď si dospieva sám pre seba, na chvíľku sa zastaví, pretože sa potrebuje osviežiť. Keď nechá KRÁĽA, aby sa o neho starali ďalšie víly, tancujúce s ním, poskakujúce, chichotajúce sa, odplíži sa na stranu k stolom, sťažka vydýchne, aby nabral dych a trochu vychladol. Veľké množstvo víl je opité, trmácajú sa okolo a pravepodobne aj tie, s ktorými tancujú spolu s JASONOM sú nemotorné a ovalené ťažkým vplyvom alkoholu. Kým sa prederie k nápoju, ktorý by si rád nalial do hrdla, aby sa schladil z toho všetkého, aj vánok mu trochu nechá vychladnúť hlavu. Napije sa, vezme z poloprázdnych tanierov kus koláča, druhou rukou siahne po pohári s vínom a s rukami nadvihnutými, aby mu do nich nik neudrel, sa poberie za JASONOM. Tanec znova trochu spomalil, chvíľu mu trvá, kým zazrie kráľovskú korunu a s ňou aj KRÁĽA, kde ho ostatné víly nechali trochu vydýchnuť.* Tanec unaví, víno osvieži. Prosím. *Predá pohár, keď prehltne kúsok koláča, aby nehovoril s plnými ústami.*
*Líbí se jí, že se nedrží zpátky, i svými projevy. Je hlasitý, dává najevo, co se mu líbí a co ne. Je to příjemné, vědět že se REMIMU líbí a že mu dělá dobře. Poddá se mu a nechá se převalit na záda, teď spíše omráčená blížícím se vrcholem. To, když stiskne její ruku, jako by ji vzrušilo ještě více. Stiskne ho o to pevněji a stehnem ho pohladí po boku. Volnou rukou ho hladí po tváři a ve vlasech. Její steny se stupňují a stupňují, tělo se jí začne třást. Zadívá se REMIMU do očí, aby si do paměti vtiskla jeho pohled v tenhle moment. Než utiší svůj slastný výkřik v jeho rtech, když se její svět rozpadne na tisíce kousků.*
*Překvapeně se na TANOIU podívá, když zničehonic promluví tak vážně a téměř cítí, jak z dnešního večera padá závoj tajemství. Na druhou stranu ho TANOIA zajímá a čím víc se mu před očima vykresluje jeho charakter, tím spíš mu přeje, aby dnešní večer neplýtval na zadaném králi a seznámil se jinde.* /Ale na to už je asi docela pozdě./ *Zamyslí se nad tím, jak se chová on, když něco nemůže ovlivnit a jediné, na co si vzpomene je Hauresovo posednutí a to, jak se uchýlil k drogám. Hudba je za něj rozhodně zdravější, ale nechce na to teď myslet. Akorát by se mu mysl zatemnila scénáři, kde se jeho milému něco děje.* Je dobré něco takového mít. *Pokýve a netrvá to dlouho, než je jejich konverzace přerušena. Což je nejspíše dobře. A tak se Jason zase trochu uvolní od vidiny toho, jak mladému Férovi láme srdíčko a nebo ho traumatizuje nějak jinak a nechává se unášet hudbou a vílami. Pořád je to ale docela energicky náročné, takže začíná cítit, jak ho opouští preciznost v krocích a ruce mu malátní.* /Zajímalo by mě, kolik dní uběhlo v lidském světě, když tu je tolik víl, co v něm bydlí./ *Napadne ho náhle a všimne si, že TANOIA z jeho okolí zmizel. Nedomýšlí si, kam odešel a jestli ho opustil a trochu se poplácá po svalech na rukou, aby je zase trochu nabudil. Když už si skoro myslí, že TAN je pryč a už se nevrátí, zjeví se u něj s číší vína. Dokonce už si ohlídá mluvení s plnou pusou, což na Jasonově tváři vykouzlí maličký úsměv.* Děkuji, nezapomeňte osvěžit i sebe! *Převezme si od něj víno a vypije jej do dna. Na to, že má míru poměrně vysokou už na sobě účinky vína také pociťuje, podobně jako víly okolo něj. Brzy bude na čase to tu rozpustit. Zjevně to cítí i muzikanti a naladí pomalejší píseň, aby mohly víly zase chytit dech. Jason se rozhlédne kolem sebe a uvidí pár poddaných, kteří se těžkým krokem sunou k nejbližším židlím.* /A já měl pocit, že už jsem na to starý. Tak ne, tak je to zjevně obecně náročné./ *Povzbudí se a pak se starostlivě podívá na TANOIU.* Nechcete se také na chvílí posadit?
*Ještě chvilku takhle udržoval tempo, než to byl i Remi, který se spustil do propasti odzbrojující extáze. Veškeré pocity se na ten moment o to více prohloubily, načež mu ze rtů uniklo vzrušené zasténání MAEVINÉHO jména. Ještě chvilku se nad ní opíral, nechtíc přerušit jejich pouto, jež spolu měli. Nakonec se ale přeci jen sklonil, aby jí zadýchaně políbil, načež se položil, ale tak, aby jí nezalehl celou vahou a hlavu si opřel čelem o její hrudník.* Kež by ta noc neskončila. *Zašeptal do její kůže, než zvedl hlavu a na MAEVE se zadíval. Natáhl se, políbil ji na čelo, než se odtáhl. Pořád ji ale držel za ruku, zatímco tou volnou se natáhl po karafě s vínem. Napil se a následně jej podal i MAEVE.* Potřebuje dáma uhasit žízeň? *Optal se se smíchem, a ještě před tím, než by jí víno opravdu podal si ukradl pár polibků.*
*Držel ji za ruku a zastavili se a ž o velký kus dál.* Ehm ano byl to můj kamarád, hádám, že dnešní večer se mu vyvedl na jedničku. *Uchechtl se.* Musím říct, že má zvláštní pojem o tom trávit čas na plese. *Nervózně se rozesmál a snažil se, aby nebyl tak rudý. Celá tahle situace mu připomněla onu akci v restauraci, kdy oba chtěl zjistit, co značí jeden lidský pojem a nebylo z toho nic jiného než velký trapas a oni dva rudí až na zadku.* Velmi se za něj omlouvám, opravdu jsem netušil, že e zde budou dít takové orgie, mno, takže, myslím, že půjdeme asi kousek dál od nich, abychom si alespoň ještě chvíli užili ten večer. *Snažil se to nějak zachránit.* Mimochodem, pokud budeš chtít, tak budu velmi rád, když tohle nebude polední večer, co jsme spolu. Můžeme se sejít někde v městě a zajít na kafe nebo na večeři, nebo se jen tak projít, to nechám na tobě, co bys ráda. *Pousmál se a ohladil ATHENU po tváři, než se sklonil a vtiskl jí polibek na čelo, poté jí chytil pevněji za ruku a oba se dál procházelo doufajíc, že už na nikoho nenarazí.*
*Poobzerá sa, pomalá hudba trochu upokojí rozjarenú atmosféru večera a zatiaľ čo KRÁĽ dopije svoj pohár, ktorý mu priniesol, on iba jemne pohodí dlaňou.* Nemusíte sa obávať, pri stole som sa posilnil. *Ubezpečí ho, skoro akoby bol jeho syn, ktorý v bláznení nevie odkontrolovať, či dodržiava pitný režim. Víly vyzerajú byť unavené. Už je to predsa len dlho, čo sa slávnosť začala a dlho odvtedy, čo niečo hlúpe vyviedol od bad tripu, okrem toho, že stihol zavtipkovať s kráľom, zatancovať mu osobný tanec, dohodnúť sa s ním na troch veciach, pri ktorých sa podľa neho ani jedna neuskutoční a tak iba poskočí.* Ja? Sadnúť si? *Usmeje sa na JASONA, vezme od neho prázdnu čašu od vína a druhou rukou ho znova zachytí. Stiahne ku stolom a prázdnej, celkom pohodlne vyzerajúcej stoličke opodiaľ, celkom blízko k hrajúcej kapele.* Oddýchnite si. *Mrkne na KRÁĽA, otrie si dlaňou z hrude pot, ktorý sa mu tam z tepla vytvoril a vzdychne. Tiež sa usadí, aby mohol počkať, než sa víly posilnia a chvíľu si oddýchnu. Rád by zašiel za kapelou, požičial si nástroje a zaspieval nejakú zo svojich piesní, živú a hravú, no aj z neho opadáva energia, keď vidí, ako sa niektorí obyvatelia Faerie plahočia okolo, pospávajú pod stolmi alebo sa medzi sebou potichu rozprávajú. Nakoniec sa zosunie do stoličky aj on, oprie sa rukou o stôl a nechce viac rozoberať JASONOV osobný život. Nech to ostane tak, ako to je. Možno by s ním rád prebral tú korunu.* To, s tou… korunou. *Začne a ukáže na ozdobu na JASONOVEJ hlave. V opadávaní energie z jeho tela a mysle sa preukazuje jeho skrytá hanblivosť? Možno ho do toho trochu zatlačil neúspech s KRÁĽOM? Oprie sa do operadla a nechá tak svoje telo odhalené pred očami ostatných víl.* Myslel som to vážne. Kvety sa vám hodia. Mimo to, ako každej víle. *Povie ešte dostatočne sebavedomo, no ťahá ho to k tomu, aby si vložil do úst jednu malú hubičku, rozžviakal ju a hneď sa cítil živší. Neurobí to. Pozerá na KRÁĽA, jeho pohľad je trochu trúfalý.* Ďakujem za skvelý večer, mimochodom. *Povie nakoniec a sladko sa usmeje, čím odhalí biele zuby, jamky na lícach a jeho oči odrážajú jasnosť jeho slov.* Dúfal som, že budeme tancovať ešte o niečo dlhšie. *Povie úprimne, aj keď si ten komentár mohol nechať pre seba. No nebude skúšať JASONOVU trpezlivosť a ani schopnosť pohybu opitých víl, ktoré zrejme poprvé tento večer prišli na to, že sa opili. Stoličku si prisunie bližšie ku KRÁĽOVI a usmeje sa.* Môžeme si zahrať hru. *Potom zrazu znova vstane, akoby nedokázal posedieť, z toho, ako trápne sa cíti a ako už mrmle dve na tri, len aby bol JASONOVI dobrou spoločnosťou, o ktorú možno ani nestojí.* Alebo nie.
*Z lehkých mdlob Maeve vyruší až dotek REMIHO rtů. Automaticky polibek opětuje a zaboří hlavu do jeho vlasů, když si vedle ní lehne.* Hmm… *Zamručí souhlasně. Ví, že tohle musí někdy skončit. Ale zatím dojíždí ty příjemné vlny, užívá si jeho přítomnost.* No… teď už si tě v New Yorku fakt musím najít. *Pobaveně se zasměje.* /Konečně, proč by to touhle nocí mělo skončit?/ Tedy, pokud budeš chtít. *Dloubne do něj loktem, když se REMI odtáhne pro víno.* Ano prosím. *Přitaká a pár polibků mu hravě opětuje. Pomalu se pak posadí a přihne si z karafy s vínem.* Takže, drahý Remi… jak se ti zamlouvá tvůj první ples? *Vesele se na něj usměje.*
Myslím, že tě bude ještě čekat jeho vyprávění. *Zasmála se a zastavila se stejně jako CAS. Věnovala mu další pohled s úsměvem.* Jo to má. Musím říct, že vy dva v tomhle bude úplně jiní, nebo mi to tak alespoň přijde? *Nechtěla to rozebírat do nějakých extra rozdílu, jen jí to tak připadalo, že v tomhle budou oba dost odlišní.* Nemáš se za co omlouvat, prostě se stalo a *na chvilku se odmlčí s úsměvem.* A prostě to tak je. Není to tvoje vina. A rozhodně souhlasím, že by jsme měli jít od nich trochu dál. *Znovu se zasměje. Nestála už o žádnou další podívanou, nebo aby zaselchla další zvůky. Po nabídce o znovu společný strávený večer se mu podívala do očí a usmála se.* Ráda tvojí nabídku přijímám a je mi jedno kam se půjde, hlavně, když to bude s tebou. *Když jí znovu pohladil po tváři a poté ji vtiskl polibek na čelo, tak na malý moment zavřela oči, aby si to lépe zapamatovala. Hned poté otevřela oči a rozzářená se dívála na něj s lehkým odstínem červené na jejích tvářích. Chytla ho též za ruku jak udělal CAS první a rozešli se dál po cestě. po chvilce chůze ji napadlo, že by se mohla zeptat na krále JASONA, protože si vzpomněla o čem se bavili a jelikož do toho nechtěla předtím skákat, tak jí napadlo využít situace.* No, jestli nemáš žádný nápad o čem si povídat, tak co kdyby jsi mi řekl, jaký to tu bylo, když byl ještě král JASON princem a né králem? *Po dopovězení dotazu mu vtiskla malý polibek na tvář a stále držící se ho za ruku, mu palcem sem tam přejela po jeho ruce na pohlazení.*
*Fér si k sobě MAEVE tiskla spokojeně se usmíval. Objal si ji nakonec kolem ramena a natiskl k sobě, zatímco ji hladil po rameni.* Tak to si najdi, rád se s tebou uvidím. Napsal bych ti číslo, ale, no nějak jsem na to nemyslel a nevzal jsem si ani papír, ani tužku, ani mobil, teda myslím, temn alkohol. Ale ne, nemám, takže leda si pak vyhledat stránky toho obchodu, je tam i moje číslo. *Usmál se na ni nevinně. Víno pak položil vedle nich a opět si ji k sobě přitáhl.* Hm, jak se mi zamlouvá? Velice se mi zamlouvá, abych řekl pravdu, trošku jsme se bál, ale nakonec jsem zjistil, že není čeho. Takže, byl bych rád, kdybychom na dalším byli spolu, co ty na to, MAEVE? Smím tě pozvat, až se bude zase nějaký konat? *Uculil se od ucha k uchu.*
Odlišní to teda jsme a myslím, že i to vyprávění mě nemine, jak REMIHO znám. *Zasmál se a pomalu se procházeli dál, když se jej pak zeptala na JASONA, jen se na chvíli zamyslel. * Abych řekl pravdu, nějak moc si nevzpomínám. Ona sem jezdila převážně má matka a sem na návštěvu Zimního dvora mě vzala je dvakrát. Vždy jen na krátkou dobu a musel jsem tiše sedět a nikde nechodit, abych prý něco neprovedl. *Zašeptal, pak pokračoval dál.* Víš, jsem tak trochu snílek a tohle mě občas dostává do dost prekérních situací a matka to nesnášela. Tak jsem tedy čekal a potkal prince JASONA, dali jsme se trochu do řeči, už tehdy byl moc fajn, věřím, že i jako králi mu to zůstalo. Mám pocit, že za jeho vlády království rozkvetlo, i když možná se pletu, nebyl jsem tu sto let ani tady ani doma. *Pronesl a tím to chtěl nějak ukončit, ono se mu o minulosti těžko hovořilo.* Chceš jít ještě dál, nebo se pomalu vrátíme a dáme si ještě něco k pití? *Zeptal se, ne že by mu s ní nebylo dobře, to ne, ale chtěl jen vědět, zda něco nepotřebuje, chtěl jí dopřát cokoliv, by si přála.*
*Přijde mu komické, jak TANOIU dotlačil k tomu, aby mu hlásil svůj pitný režim a pobavení se mu jasně vepíše do tváře. Kolem koutků úst se mu při úsměvu vytvoří rýhy, možná by nakonec mohli být alespoň přáteli...Nijak ho netlačí k tomu se posadit, ale nechá se bez protestů odtáhnout k jednomu ze stolů. Tam se co nejelegantněji to ve svém stavu dokáže posadí a okamžitě toho zalituje.* /No kruci, já se úplně rozpadám./ *Cítí, jak se mu tělo vpíjí do židle, jakoby se z ní nikdy neměl zvednout a je mu jasné, že to brzy bude muset udělat, jinak na židli zestárne. Aby se trochu udržel při smyslech, začne se rozhlížet kolem a všimne si, že pár víl se určitě vytratilo a na parketu jich podstatně ubylo. Přesto tam pár zoufalců zůstává a teskně se o sebe opírají a houpou se do rytmu pomalejší hudby.* /To vypadá jako úspěšná akce./ *Pomyslí si pobaveně a pak se podívá na rozvaleného TANOIU. Po jeho poznámce si hrábne do vlasů a nahmatá měkké kvítky.* Je to asi trochu stereotypní vílí doplněk, ale hezký. *Polaská dlouhými prsty pár květů, jakoby jeho dotek mohly cítit. Z mazlení s květinovou korunou jej vytrhnou až TANOIOVA další slova.* /Takže to přeci jen považuje za skvělý večer, huf!/ Nápodobně. Určitě by to byl o něco mdlejší večer, kdybychom se v davu nesešli. Sice bylo fajn si popovídat s pár svými vílami, ale přišlo mi jakoby se mnou mluvili z povinnosti. /Pozor, jde sem král, dávej si pozor!/ U vás jsem tento pocit neměl, ale to může být spojené s tím, že mě nepovažujete za svého krále. *Ušklíbne se při vzpomínce na slova jediné další Tylwyth Teg, kterou zná. Pro ně je hlavní příroda a ne nějaký chlapík, který tvrdí, že mu jejich příroda patří. Ani si neuvědomí, že se možná na jejich tajemný večer moc rozpovídal. Na chvíli se zamyslí nad tím, jestli budou ještě tančit, a proto mu hned neodpoví. TANOIA však v průběhu čekání navrhne hru a to vzbudí Jasonův zájem.* Jakou hru máte na mysli? *Nakloní hlavu na stranu, a když TANOIA vstane, využije toho a také se zvedne, aby se moc nerozseděl.*
Alespoň se nebudeš nudit, teda sice nevím kdo by dobrovolně toto chtěl poslouchat, ale třeba vynechá vešké detaily a budeš to mít rychle za sebou. *Zasmála si při představě, že tam chudák CASTOR sedí někde u REMIHO doma připotaný a REMI do něho hustí veškeré detaily. Pro jistotu myšlenku nechala a nezabývala se ji. Pak poslouchala jak ji vypraví ohledně králoství a krále JASONA. Nechtěla mu nějak zbytečně připomínat minulost a proto se teď cítila provinile, že se vůbec zeptala.* Promiň mi to, nechtěla jsem, aby jsi na to musel zase vzpomínat. Věřím, že král JASON je dobrý král. Na jednu stranu je hezký, že si tě pamatuje. Nebudeme o tom mluvit, nechtěla jsem ti tonpřipomínat, omlouvám se ještě jednou. *Myslela to upřímně. Sama věděla jaké to je, nebo může být, když někdo vzpomíná na to co bylo dříve.* Spíše se přizpusobuji ostatním, takže když se mám v něčem rozhodnout, tak to bývá težší. *Pokrčí rameny s lehkým úsměvem.* Co se týče pití a jídla, tak mi nechybí ani jedno ani druhé. Ovšem pokud se chceš ty vrátit, ať už to je za jakýmkoliv účelem, tak se ti velice ráda přizpůsobím. *Uculí se. Chtěla trochu zpříjemnit atmosféru, kvůli tomu, že se zeptala na něco co si mohla odpustit a taky ji to i trochu mrzelo, ale s tím už úplně nemohla nic dělat. Maximálně ho přivést na jiné myšlenky, nějakým způsobem. Ještě, než odpověděl zda se chce vrátit on, nebo ne, tak se Athena vykroutila ze sevření jeho ruky a zastavila se. Ani se na CASE nepodívala a začala trhat kousky trávy, která tam byla. Poté co tam byl keř s kvítky s bílou barvou a lehkým nádechem růžove, tak utrhla pár větviček a spojila ji s kousky trávy co měla v ruce. Ohlédla se, jestli kolem nich není nějaká malá květinka a když jich pár smatřila, ihned se k nim vydala. Byli jen pár kroků od nich. Když k nim došla začala je trhat a poté je spojila s trávou a větvičkami co měla v ruce. Zvedla se a pohlédla na CASE. Do té doby neřekla ani sebemenší slovo. Pohlédla mu do očí a usmála se.* Takže co si bude přát milostivý, Cas? *Natáhne k němu ruce ve kterých drží kousky trávy, větviček z keře a pár barevných kytiček a lehce se před ním ukloní. Zůstane předkloněná a zvedne jen hlavu, aby měla přístup mu pohledět do očí. Široce se usmála. Mělo to být na zlepšní atmosféry, aby se trochu zasmáli. Ani se nehne a vyčká na jeho reakci.*
*Uškrnie sa.* No, možno stereotypný… *Pri tom slove sa slabo zamračí, akoby mu to nesedelo v spojení s prírodou, ktorá je jeho domovom a láskou. Prehltne a usmeje sa, aby si KRÁĽ nepomyslel, že by to bral ako urážku.*...ale víly predsa také sú. *Odtrhne od JASONA pohľad a natiahne ruku, s ktorou akoby naznačil priestor okolo seba.* Tie konáre, spadajúce pozdĺž kmeňov stromov. Svetlušky, ktoré vyžarujú prirodzený jas. Aj ten sneh. Elementy. Divoké tance vo vetre, hudba ako morská pena. To k nám patrí. *Prenesie, skoro akoby bol sám u seba doma v lese alebo v Bronxe a hovoril svoje myšlienky nahlas, nevnímajúc, že mu KRÁĽ načúva.* Môžem vymyslieť korunu z drôtu alebo strún z gitary. Je to na vás. *Uškrnie sa trochu podpichovačne, keď sa vytrhne zo zasnenia, pretože koruna všeobecne je veľmi stereotypný predmet, vyžarujúci moc. JASONOVI sa na hlavu omnoho viac hodia kvety alebo upletená čelenka z konárov vŕby či z dreva so živicovými kameňmi. Ale to je jeho názor. Jemne sa usmeje, je rád, že JASON večer s ním ocenil a rozhodne sa tiež byť trochu pravdovravný ohľadom svojho pocitu z tejto slávnosti.* Taký je účeľ kráľa. Strach. *Potom sa mu spokojne uvoľnia ramená, kútikom úst sa stále usmieva a nie je si istý, či povedať viac. Predsa len. Nechce zo seba strhnúť to tajomstvo, i keď vyriecť svoj postoj KRÁĽOVI neodhalí nič viac, než len prítomný dojem.* Pre mňa ste prekvapením. Kráľ-nekráľ, dokážete sa uvoľniť a toto všetko, nie je to na to, aby sme robili rozdiely v postaveniach. *Odpovie, rád by povedal ešte viac, ale zdá sa, že viac netreba. JASONOVI nevyvráti, že ho tak úplne za kráľa nepovažuje, nie za svojho, no je kráľ a rešpektuje to v takom kontexte.* /Ani ja som nečakal, že sa ku mne budete správať tak dobre, nepriek tomu, že som len víla z lesa a na tie nie je dobrý názor medzi vílami./ *Šikovne, ako vstane, pokýve hlavou a chytí JASONA za ramená a pokúsi sa mu naznačiť, aby sa usadil.* Nevstávajte. *Prenesie, aby zakryl rozpaky, ktoré ho predtým dvihli zo stoličky. On vlastne tú hru pozná od svojho najlepšieho priateľa, skúšal ju iba raz. Prečo to navrhol? Natiahne sa po pohár s nealkoholickou tekutinou, napije sa a znova sa usadí, rukami sa opierajúc o kolená, čím ma pekne vyrovnaný chrbát.* No. Je to taká skôr… kreatívna hra. Máte záujem? *Opýta sa a bez toho, aby počkal na odpoveď, začne vysvetľovať. Musia vymyslieť čo najvtipnejší nápad, o čom si myslia, že sa rozprávajú víly, ktoré si vyberú, alebo o čom asi tak premýšľajú. Vždy je najlepšie vybrať takých, ktorí nejakým spôsobom vyčnievajú.* No, nemyslím, že by vás to mohlo baviť. *Povie nakoniec.*
*Když slyší slovo "stereotypní" od TANOI, najednou mu připadá ofenzivní. Ne tím, že by se urážel on, protože to TANOIA řekl, ale proto, že si uvědomí, jak to muselo znít jemu. A rozhodně to není nic příjemného. Obzvláště, když vezme v potaz to, že "stereotypní" víla s věncem květin, bosa a běhající po louce je sice pro něj jako krále na Zimním dvoře, kde ani louky nejsou nepředstavitelná, ale pro lesní vílu je to život.* Omlouvám se za to, jak jsem to řekl. *Zahanbeně se kousne do rtu, když poslouchá, jak Fér popisuje, co pro něj znamenají víly.* /Vnímal bych to taky tak, kdybych nevyrůstal tady?/ *Napadne ho, protože mu TANOIOVO vnímání přijde krásné a v jeho tváři je to znát. Jakoby se do toho popisu úplně zasnil.* Ne, je to na tobě. Ale zkus to trochu napasovat na buď místní a nebo je-li ti to příjemnější na Sluneční poměry. *Usměje se a ve vteřině se rozhodne mu nechat kreativní volnost, protože má korun více, a když to nebude vhodné na nošení ven, tak ji bude mít prostě jako dárek od zajímavé víly. Není tam žádné mínus.* Raději bych byl za respekt, ale stará tradice strachu se odbourává jen ztěží. /Plus si nejsem jistý, jestli je vůbec dobře ji odbourat. Víly, co se nebojí, kují pikle./ Překvapením budu rád. *Vřele se na TANOIU usměje a hned rychlým pohledem do stran zkontroluje, jestli to někdo neviděl. Pak se sotva zvedne a už je zatlačený zpátky do sedu. Poté trpělivě vyčkává, co z jeho společnosti vypadne. Pokýve hlavou a začne se rozhlížet kompletně ignorujíc poznámku o tom, že ho to nebude bavit.* /Jackpot!/ *Bradou ukáže na jednu vílu, která křičí na druhou, za kterou se schovává vysoký Fér.* /Oh, a teď být vtipný./ Podle hry myslím, že se bavili o tom, kdo s největší pravděpodobností skončí první ožralý a ten muž řekl, že to musel být ten, kdo té hádající se slečně dal před nějakou dobou pusu. *Pronese to jaksi vítězoslavně, že z něj konečně něco vypadlo, ale hned velmi vzápětí zvadne.* To byla mizérie.
*Maeve se spokojeně usměje a málem přede jako kočka, když ji REMI hladí po rameni.* To se neboj, najdu. Jsem víla, zas tak snadno mi někdo neuteče. *Hravě na něj mrkne a pohladí ho po nahé hrudi.* /Je zvláštní, jak moc si užívám i tohle… tenhle klid po sexu. Mluvení o ničem. Zvládla bych s ním takhle žvanit celé hodiny. Zatraceně víláku, na tebe si budu muset dát pozor./ Hmmm… budu si to muset rozmyslet… *Vyplázne na něj jazyk, než ho políbí na koutek rtů.* Ale že jsi to ty, tak můžeš. *Vesele se zasměje a ještě chvíli si užívá to, jak jeho nahé tělo hřeje. Dozvuky hudby, světlo hvězd nad hlavou...* /Lepší večer jsem si nemohla přát./ Dobře… vydržela bych takhle ještě dlouho, ale myslím, že je čas se alespoň obléct. Pro mě teda, klidně se na tebe budu ještě chvíli dívat. *Vesele na REMIHO mrkne, než se neochotně zvedne. Chvíli nespokojeně sleduje cáry kalhotek, než si alespoň obleče podprsenku a šaty. Že z jejích rozcuchaných vlasů a pomačkaných šatů je snadno vidět, co se asi dělo, už není její problém.*
Oh. Nič sa nestalo. *Ubezpečí KRÁĽA, sladko a trochu povzbudzujúco sa na neho usmeje, aby sa pri ňom JASON necítil akosi hlúpo.* Viem, že ste kráľ, ale… nechceli ste sa niekedy pozrieť do lesov a poodhaliť, čo to vlastne za čudákov tam žije? *Opýta sa, skoro akoby tým chcel naznačiť, že pokiaľ má o taký výlet JASON záujem, rád mu ukáže krásne miesta. Nie že by si o KRÁĽOVI myslel, že nikam nechodí, no možno by si tak dokázal aj on nájsť pevnejší vzťah k prírode ako takej. Veľmi rád mu ukáže, kde rastú zaujímavé paprade, kde vyvierajú potoky alebo ako sa lejú vodopády, dopadajúce na kamene. Nenechá sa však znova stiahnuť svojim snívaním. Cíti sa príjemne. S kráľom sa mu dobre rozpráva, aj keď už trochu opadol ten pocit tajomnosti a šialenosti, s ktorou sa stretli a fungovali trištvrtinu slávnosti. No chce mu naznačiť, že ak sa niekedy ešte uvidia, majú čo prebrať, majú čo robiť, už keď nie ako niečo viac, stále môžu byť niečo ako priatelia, aj keď Tanoiovo budovanie priatelstiev a pevných vzťahov je krehké ako ľad začiatkom zimy.* Za rešpekt by bol skoro každý rád. No kým majú strach… *Nedokončí, iba dvihne plecia. Tie slová hovoria sami o sebe. Vládnuť dobráctvom je jedna vec, no to sa často kráľ popáli. Vždy je strach účinnou zbraňou na to udržať obyvateľov na uzde, aj keď je to Tanoiovi akokoľvek proti srsti, hlavne keď hľadí na JASONA a nevidí v ňom kúsok náznaku niečoho, čoho by sa mal desiť. Určite sa vie prejaviť v problémoch, ale takto… Je krásny fér, ktorý sa baví, ktorý miluje a ktorý dokonca vtipkujem, čo ho prekvapilo najviac. Vydýchne, trochu sa pomrví a vie, že čas sa kráti. Možno by sa mal pomaly pobrať domov. Vyspať sa, dať si LSD, niečo napísať, popremýšľať, ísť sa prejsť, uložiť si tento večer do pamäti.* Tak ja vám niečo vyrobím. Niečo tajomné, ako ja. *Podotkne a neprezradí viac. Nechá to visieť vo vzduchu. Oplatí široký a sladký úsmev a aj keď sa KRÁĽ obáva, že by to niekto videl, skoro všetci sú tak mimo, že si to nebudú pamätať. Keď sa JASON po chvíli do jeho hry naozaj zapojí, nadvihne trochu obočie a stále sa usmieva. Vypočuje si jeho popis.* Trochu. *Prenesie úprimne a zasmeje sa. Ukáže na jednu vílu, ktorá sa opito krúti sediac na stoličke so zaklonenou hlavou a blíži sa k nej nejaký mladý fér.* Tamten. Podľa mňa tu prišli spolu. Ten ožratý sa vytratil, do polhodiny sa ožral a teraz, keď ho kamarát našiel, vraví si: “No do prdele.” A druhý na to: “To budeš mať akurát tak po prdeli.” *Jeho pohľad po vyslovení je však tak seriózny, že mu spadnú plecia.* Dnes som, bohužiaľ, nejedol vtipnú kašu. *Makne plecami a keď sa obaja strápnili, radšej to nechá tak. Veľmi im to nejde.*
*Spokojeně se zaculil.* No tak dobře, budu tě očekávat dnem i nocí, a budu se snažit být k zastihnutí. *Ucululi se na ní, a když jej políbila, tak se přeci jen pootočil a ukradl si, tenrokrát pořádný a na rty, polibek Remi. Pak poslouchal, co MAEVE povídá, než se uculil od ucha k uchu.* pak tedy budu postěn, rozmilá MAEVE. *Uculil se na ní a jemně jí pohladil po tváři, než se jí opět zahleděl do očí. jakmile ale pocítil, že se v nich opět ztrácí, tak pohledem uhl a tiše vydechl.* Takhle bych tu mohl být pořád, klid, nebe, ty. *Zavadil nakonec pohledem o oblékající se MAEVE, na kterou se jemně usmál.* Ale nápady máš dobré, asi na sebe taky něco hodím. *Uculil se, načež vstal a i on se navlékl dl svého oblečení. Košili ale nechal u krku více rozeplou a šněrování vesty ani nezapínal. Místo toho došel k MAEVE přitáhl si ji do náruče. Sklonil se k jejím rtům a věnoval jí polibek.* No, asi bych mohl vrátit ten ubrus na místo, co? I když, nebylo by na druhou stranu lepší ho spíš někde nechat? jen si představ, kdybych ho vrátil, a někdo se k tomu stolu posadil aniž by věděl, co se na tom ubruse odehrávalo. No myslím, že bych asi bouchl smíchy. *Přiznal svůj nápad. No co, občas byl jako dítě.*
Hmm… a byl bys raději, kdybych přišla ve dne, nebo v noci? *Nakloní laškovně hlavu ke straně a svůdně se usměje. Než se uchechtne a potřese hlavou. Jeho polibek jí příjemně překvapí a ona se znovu vpije do jeho rtů.* /Zatraceně… bylo by tak snadné se v něm ztratit, znova to z něj strhat… kuš. Máš svou cudnost, no ne?/ Já taky, Remi. Ale New York taky umí být nádherný. Zvláště, když jsi s tou správnou osobou. *Pousměje se. Do náruče se pak nechá vtáhnout s radostí a polibek mu opětuje, než ho krátce políbí na odhalenou hruď. Nad jeho nápadem se rozesměje.* Jo, možná ho můžeme někde spálit, kdo ví jestli na něm KRÁL nebude zítra snídat. *Vyprskne nad tou představou smíchy, stále ještě trochu zdrogovaná orgasmem. Ze země vezme podpatky a nazuje si je.*
*Castor na ni pohlédl a chytil obě její ruce to těch svých.* To je v pořádku, nemusíš se omlouvat, na nic špatného ses nezeptala, jen o tom, co kdysi bylo moc nemluvím, ale to neznamená, že je to špatně, když se mě někdo zeptá, to vůbec ne. *Uvedl to na pravou míru. Nechtěl aby se ATHENA cítila nějak zle, to neměl v úmyslu, jednou rukou jí pohladil po tvář a pak pokračovali dál.* A ani já nic nepotřebuji, mám tak nějak všechno tady. *Usmál se na ni a procházeli se, když se najednou ATHENA vzdálila. Castor zůstal stát a pozoroval jí, co dělá. Nechtěl jí nějak rušit, jen si založil ruce na prsou a sledoval jí s lehce nakloněnou hlavou na stranu. Když pak k němu došla uklonila se s krásným věnečkem v rukou, sladce se usmál.* Páni. *Kouká na to a opatrně si to od ní převezme, přemýšlejíc to udělá. Nakonec ten krásný věnec položí ATHENĚ na hlavu a samotnou dívku si vezme do náruče, načež se s ní lehce zatočil kolem své osy a vtiskl jí pusu na nos.* Moje jediné přáni je, abych tě mohl nova vidět. *Zašeptal a i s ní v náručí se pomalu vydal zpátky.*
*Trochu ho vzpruží z jeho zahanbení, když mu nabídne poznat trochu více přírodu.* Právě proto, protože jsem král je to skvělý nápad! Měl bych o vílách vědět co nejvíce, ideálně zblízka. Nabízíte se jako průvodce? *Malinko zvedne obočí, ale nesnaží se s ním flirtovat. Má pocit, že tahle část večera už je podobně za nimi jako víla, která se právě za Jasonovou židlí natáhla jak široká, tak dlouhá a zůstala prostě ležet. Když Jason uslyší to tiché ducnutí, hned se otočí a zjistí, že víla usnula.* /Už je čas./ *Přikývne, když nedokončí nahlas myšlenku o strachu z vládce. Ví, kam tím míří a bohužel mu nezbývá, než souhlasit.* Dobře, budu se těšit. *Přikývne, když mu TANOIA slíbí tajemnou korunu. Pak už naprosto zbabrá hru a musí si nešťastně promnout kořen nosu, když mu na to TANOIA řekne svůj názor.* To jsme dva. *Nakonec ho rozesměje, jak mizerně se s tím oba poprali.* Nuže, už je dost pozdě a vypadá to, že za chvíli sem budu muset někoho poslat, aby zklidil víly ze země. Bude asi lepší to rozpustit. *Zhluboka se nadechne a zvedne se ze židle.* Těšilo mě, Tanoio. *Už to pro něj není zdvořilostní fráze, která mu na začátek nejde kvůli nejistotě přes jazyk. Už ví, že ho těšilo. Položí Férovi ruku na rameno a usměje se na něj.* Budu čekat na korunu, prohlídku lesa a večírek. *Doufá, že na nic nezapomněl, ale už mu přijde bezpečnější to TANOIOVI přislíbit. Tak nějak uznal, že už přišel o naděje.* Dobrou noc. *S těmito slovy se vydá zpět k vyvýšenému pódiu, na které vystoupá.* MILÉ VÍLY, DĚKUJI ZA VAŠI ÚČAST A DOUFÁM, ŽE JSTE SE NA DNEŠNÍ AKCI BAVILY. /NEZARUČUJI, ŽE TO BYLA JEN "DNEŠNÍ" AKCE I PRO VÍLY ŽIJÍCÍ V LIDSKÉM SVĚTĚ. JE MOŽNÉ, ŽE TAM UBĚHLO NĚKOLIK DNÍ./ KAŽDÁ ZÁBAVA VŠAK MUSÍ NĚKDY SKONČIT, ABY MOHLA ZAČÍT DALŠÍ, A TAK TEDY UKONČUJI DNEŠNÍ VÍLÍ SLAVNOST. *U TOHOTO PROJEVU MÁ ZPÁTKY SVŮJ KAMENNÝ VÝRAZ, ALE NEMĚLO BY TO STEJNĚ PŮSOBIT, ŽE VÍLY VYHÁNÍ. ALE INU... VYHÁNÍ. POTÉ SE OTOČÍ NA PODPATKU A VYRAZÍ ULIČKOU ODKUD PŘIŠEL ZPĚT DO HRADU.*
*Už je to nějaký ten pátek, co zavítal do lidského světa. Možná dokonce tak dlouho, že mu mezi cizími civily nebude hej. Raději tedy pro schůzku s Triss zvolí vílí čajovnu, aby byl snad alespoň pocitově blízko domova.* /Přestože doma se cítím i s Jackem, ale na toho si budu muset ještě chvíli počkat. Má toho hodně a já taky... Jako kdyby si naše rozvrhy úmyslně odporovaly a odmítaly se sejít v okamžiku volna./ *V momentě, kdy vstoupí do čajovny, vzbudí se v něm nápad, který měl pár let zpátky.* /Každý druhý bar a klub vlastní někdo z podsvěta. Ale nic nenaplňuje to, co bych si od trávení volného času představoval... nejblíže tomu měla jedna kavárna, kde se občas hrály amatérské koncerty./ *Ani ta kavárna však nenaplní jeho srdce tolik jako jazz. Jako jazzový jam, atmosféra jazzového klubu...Vzpomene si na krátké období, které strávil v New Orleans a srdce se mu zachvěje vzrušením.* /Když to neudělám já, pak kdo? A víly zjevně mohou něco takového provozovat!/ *Zavrtí hlavou a zhluboka se nadechne, aby zklidnil chvilkové nadšení. Oblečený v černých kalhotách a bílé košili s ohrnutými rukávy a čtyřmi rozepnutými knoflíčky- tak akorát, aby to vypadalo hezky, ne dost na to, aby byl nahý- vstoupí do čajovny. Na nohou má typicky boty k obleku a perfektně upravené vlasy si ze zvyku prohrábne při rozhlížení se po volném stolu. A hle. Hned okna byl stolek pro dva, všude kolem moře zeleně.* /To je můj stolek!/ *Ujasní si v hlavě a ladným krokem k němu vyrazí a posadí se. Začten do nabídky se nepřítomně hladí po nyní hladké tváři, ze které před odchodem z Faerie shodil pár denní- ač perfektně udržované- strniště.*
*Vzhledem k teplým dnům na sobě měla světle zelenkavé šaty, které byly obepínavé v pase, sukni měly splývavou a byly na ramínkách. Košíčky měly ještě šněrování, stejně tak záda, což zvýraznilo pas a boky...a zbytek. Vzala si k nim bílé sandálky a jednoduchou tašku přes rameno, jakou si člověk bere běžně třeba i na pláž. Teď se proutěný taška světle barvy perfektně hodila na věci a mikinu, kdyby se vracela později až se ochladí. Jakýkoliv drahokam, který snad měla, sladila jednoduchou iluzí k šatům či botám, už když vycházela z domu a při vstupu do čajovny si tak pouze shrne vlasy za ucho, kde projednou opět byly náušničky - ocelové tečky. Čistě železo by si nevzala. Rozhlédne se, aby objevila svou společnost a když ji najde, s úsměvem tam zamíří. Zbývaly jen poslední dny do tourné a ona byla natěšená i nervózní zároveň.* Zdravím, výsosti. *Pozdraví vesele a jestliže se nechá, nakloní se, aby jej na přivítání po delší době objala. Když byla někdy v květnu za Gideonem, neměli na sebe moc štěstí. Naopak poznala Gideonova bratra.* Co si chceš dávat? *Zeptá se, zda už má vybráno. Ona tu byla celkem často, takže měla celkem jasno v tom, jakou příchuť ledového čaje zvolí. Broskvový s mátovým základem byl její oblíbený. A cheesecake jako zákusek..perfektní.* Co tě sem vlastně přivádí? Jak se ti daří? Povídej, přeháněj, dlouho jsme se neviděli. *Vyzve jej skoro zpěvně. Opravdu měla dobrou náladu. Aby ne. Bylo nádherně, matka už jí život otravovat nemohla, ač ji při té vzpomínce stále naskakovala husí kůže a plnila si sny. Všechno se dalo relativně do pořádku, až na ni a Natea, co bylo mrzuté, no z její strany oprávněné.* Sluší ti to. Jako vždy. *Dodá když si hodí naproti němu nohu přes nohu a má lepší pozici na to si jej prohlédnout a odložit sluneční brýle. Zorničky za nimi byly díky náušničkám obyčejné a lidské.*
*Uvolní se natolik, že dívku nezaznamená až do chvíle, kdy se v jeho blízkosti ozve povědomý hlas.* Triss! *Rozhlédne se, jestli se nedívají nějaké víly a široce se usměje. Sice by ho možná v civilském oblečení nepoznaly, ale nechce to riskovat. Vychovaně vstane, aby se pro objetí nemusela shýbat a pevně ji sevře.* Rád tě vidím. *Ozve se Triss potichu u ucha brumlavě a až pak se odtáhne a odsune jí židli.* Nejsem si úplně jistý, ale asi zkusím zelený čaj. Někde jsem četl, že v horku se má pít teplé. *Pokrčí rameny a tázavě se na ni podívá. Nějak zapomene i slovně vyjádřit svůj dotaz, ale přijde mu, že z běžného plynutí konverzace je jasné, že se ptá na to, co si dá.* Chtěl jsem tě vidět a na dvoře máš jinou zábavu. *Hravě na ni mrkne, aby bylo vidět, že jí to nevyčítá.* Jinak typické kralování plus teď ještě musím naplánovat ples, takže toho je taky hodně. Tedy, ples neplánuji úplně ve všech ohledech tolik já, jako můj rádce. /Musí být fakt nadšený, že z něj dělám party plánovače, ale nu což./ Děkuji, tobě též. *Pokýve hlavou jednak na souhlas, jednak jako náznak poklony.* A co u tebe, nějaké novinky? Drama? *Uchechtne se a opře si bradu o hřběty rukou jako školačka čekající na drby.*
*S tichým smíchem zlehka hekne jak jí sevře, ale se svou o dost menší silou mu objetí oplatí a na okamžik se mu schová tváří do košile. Blízkost přátel vždy přinášela pocit bezpečí, pozitivní náladu většinou taky.* Já tebe taky. *Zamumlá mu do košile, takže Jason asi může být rád, že nemá rtěnku.* Hmmm říká se to. Organismus se pak snaží víc o ochlazení. V zimě zas studené, aby se tělo samo přimělo zahřát se, ale mám pocit, že pít za horka teplé pití, tak umřu horkem a v zimě bych zase umrzla. Jediný studený nápoj v zimě, který schvaluji je alkohol. *Zasměje se, když má potřebu se k výroku vyjádřit a pak si odkašle a trochu zrudne.* Nechci rušit, máš hodně povinností. Ale jestli chceš, mohu se vždy napřed stavit k tobě, když tam budu mít cestu. *Nabídne po rozpačitém vysvětlení, kterým jen stvrzuje, že má pravdu.* Ples? *Chytne se něčeho jiného, než je její vztah nevztah s jeho bojovníkem.* Poslední ples, co jsi pořádal - nebo alespoň jsem na něm byla - byl úžasný. Věřím, že tenhle bude ještě lepší. To mi připomíná, že jsme si dlouho nezatančili. *Tentokrát se na něj s rozpustilým mrknutí uculí ona a v sedě si přitiskne ruku k srdci, aby se zlehka s úsměvem a díky uklonila.* Obojí. *Povzdechne si.* Drama s mojí matkou...s jedním čarodějem...s Malachaiem...ale taky jsem poznala v poslední době tři víly, které vypadají zatím fajn. Uvidíme. A mimo to...hoooodně brzo odjíždím na turné - poprvé v životě. Doufám, že přemůžu trému a třeba někomu neukážu obsah žaludku, až budu na pódiu. Ale těším se. Projedeme vlastně celé Spojené státy. Příští rok možná zaměříme do Evropy...možná uvidím po dlouhé době i rodnou Anglii... *Nadhodí zamyšleně.* Koupila jsem si nové kytary. *Zazubí se ještě následně.* A vlastně kolem mě se děje spousta maličkostí...znáš to. Nové známosti, potkávání starých známých, studium magie, sbírání znalostí, dovedností, životních zkušeností... ah! Potkala jsem Roberta. Nejstarší Heller...vypadá jako Haures. To bylo...asi si nezvyknu. *Ještě teď se oklepe a vyskočí jí husí kůže.* Ale jinak dobrý. Moc mluvím. Povídej ty. *Vyzve ho a raději si že stolu vezme sušenku, co tu po někom zůstala ležet a strčí si ji do úst, zatímco dorazí číšnice, aby získala objednávku. Triss pokyne Jasonovi, aby si objednal první a vynasnaží se požvýkat sušenku rychle, rukou si stále zakrývajíc i tak ústa, když si vyptá ledový čaj a cheesecake.*
*Myslet na její makeup ho u objetí ani nenapadne, což by možná s jeho lehkou obsesivně- kompulzivní poruchou mělo. Tao varianta mu vyplyne na mysl až když se čarodějka odtáhne a on se pokusí nenápadně zkontrolovat bělostnou košili. Pro něj díkybohu je stále čistá.* Fascinující. Jen moc nevím, jak tyhle věci platí napříč rasami. Není to jen civilská věc? Já na dvoře nevnímám rozdíl v pití nápojů jiných teplot. *Přesto ho jeho zaujetí civily donutí tento “fakt” ozkoušet. Vskutku se tedy rozhodne pro teplý nápoj a odloží lístek, který doteď držel a chvílemi do něj nahlédl.* Alkohol se dá pít skoro vždy, pravda. *Uchechtne se a kvůli pravdomluvnosti musí zapojit “skoro,” protože se jistě najdou výjimky.* Haha! Jistě, moje povinnosti! *Musí se rozesmát, protože mu přijde rozkošné vidět Triss se takhle vykrucovat. Ještě ke všemu ani ne defenzivně a ruměnec v její tváři nevypadá, že by pocházel z urážky.* /Že by si s Gideonem jen nehráli?/ *Přestane se smát a utře si oči, přestože se rozhodně nesmál tolik, aby brečel.* Do toho se vám motat nebudu. *Pousměje se a rozhodně nechce být poslední zastávka před dostaveníčkem. Sám moc dobře ví, jak v takovém stavu vypadá a tak Triss vidět nepotřebuje.* Myslím si, že to je hodný kluk. Ale z… uhm… téhle stránky ho neznám. *V průběhu si odkašle a až tehdy mu dojde, že je mu tahle část konverzace stejně a možná více nepříjemná, než Triss. Je to zvláštní, neví čím to je.* /Snad ho moc nerozptyluje…/ *Je to pro něj kombinace práce-jeho zaměstnance a blízkých. Nemusí to pro něj fungovat zrovna hvězdně.* Jo, no… musím se jednou předvést jako vládce lidu a ne.. ehm… přítel ostatních. Takže tenhle bude jen v rámci Faerie, omlouvám se. *To, jak se odmlčuje je jediné, co dává najevo, že ho to nějakým způsobem mrzí. Jeho tón je pevný a je vidět, že pro to má své důvody. Ovšem, že má. Je to král.* Někdy příště. *Rozpačitě se usměje a poklepe ji po ruce. Poté už pozorně poslouchá její vyprávění a s úsměvem pokyvuje. Když zmíní interakce s vílami, hned se mu na jazyk derou otázky “S kterými, jsou to moje víly, co říkaly????” ale ovládne se a všechny i podobného typu polkne.* Hmm, turné zní zajímavě! *Řekne místo toho nadšeně. Jeho nadšení však výrazně ochabne, když uslyší démonovo jméno. Ruce už dávno stáhnul k sobě a jednu z nich zatne v pěst tak náhle a silně, až mu vyskočí žíly a zbělají klouby.* Jen vypadá? *Zeptá se obezřetně a ruku dál křečovitě svírá v pěst. Těžko se mu mluví, když má na mysli Haurese, ale stejně se o to pokusí.* Snažím se trochu lépe mapovat víly žijící v lidském světě. Nechci je nutně kontrolovat, ale mít o nich přehled… Taky trochu studuji rodokmeny, abych se lépe vyznal v tom, kdo ke komu patří. /I co se těch mimo Faerii týče. Například to, že velitel mých stráží má syna tady v New Yorku…/ A další kralovací věci, tím tě nebudu nudit. *Uchechtne se a konečně uvolní ruku.* S ním se teď ale vůbec nevidíme, tedy krom toho, že ho samozřejmě- *Zarazí se, když mu dojde, že Triss možná nebude připadat normální, že Jacka sleduje.* No, že o něm chci mít přehled jako o všech svých vílách. *Podrbe se na zátylku a pousměje se. Je na něm ale vidět, že mu přítel moc chybí. Stejně mluví však jakoby šlo jen o jednu z jeho víl- což ostatně sedí, protože na území Faerie Jacka kryje iluzí snědého Féra ze Slunečního dvora. Takže i rýpal by se dostal jen k tomu, že má aférku s jedním ze svých poddaných. Poté si objedná zelený čaj bez dezertu, takže za tak rychlou objednávku toho Triss moc schroupat nestihne, a tak se na ni omluvně usměje.*
Hmmm to nevím. Sama to netestuji že zmíněných důvodu. *Pokrčí rameny a potom je chvíli rozpačitá a snad o to víc, když si Jason myslí, že na dvůr přijde už v...náladě jít rovnou do postele.* Není to jen eh... *Zarazí se, než impulsivní myšlenku dokončí a přejede si po tváři, jakoby mohla vymazat ruměnec. Vlastně by mohla. Velmi snadno pomocí iluze, ale asi to neměla zapotřebí. Odkašle si, když začne mluvit o tom, že je to hodný kluk.* To chápu. Zimní dvůr nedává moc příležitostí. *Jemně se pousměje na něj a krátce skloní i pohled. Nemínila to zle, snad jí znal dost dobře, aby to pochopil.* Řekla bych...že hodný je ale asi stejně tak jako ty. *Nedělala si iluze. Když přišla z pekla a zmínila mučení, zněl jakoby se bavili o trhu s hračkami. Pokud si správně pamatovala. Sama mu klepnutí po ruce oplatí.* Beru tě za slovo. *Zazubí se skoro obřadně a mrkne na něj. Stejně nadšeně kývne u zmínky vystoupení z jeho úst, potom však zmíní drama a...stiskne rty a natáhne se po jeho ruce, aby jeho pěst zabalila do menší dlaně v jakémsi konejšivém gestu. S Hauresem si oba dva užili svoje.* Předtím jsem s ním mluvila, když měl masku nebo iluzi. Třeba na ples přišel jako žena. *Ušklíbne se na vysvětlenou, možná trochu ráda, že se téma matka a Malachai oddálilo. Když mu řekla o...zneužití Kaiem, nadseny nebyl. Kdo vi, jak bude reagovat na unos, jestlize mu o něm bude příležitost říct.* Nemohu potvrdit zda jen vypadá, ale asi u stareho čarodeje, ktery rekne, že mu to jde s krvi nemam iluze...měla jsem půjčenou jeho knihu, kde si psal různé...věci. *Nevěděla nakolik ty informace může sdílet, když si ji půjčila a ani nakolik všem rozuměla, když mnohé byly v jiném jazyce. Chvíli jí trvá si uvědomit, že se začali bavit o Jackovi, načež kývne hlavou, když si to po dlouhých vteřinách uvědomí.* Také jsem jej dlouho neviděla. *Přizvukuje nepatrně sklesle, hledajíc v mysli rychle téma, které by bylo příjemnější a veselejší.* Ah! Na Zimním dvoře je zajímavá tržnice. Proč to tam funguje podle barviček? Proč tam prostě není označení...já nevím...u lidí máš taky bylinkářské místa, květinářství...hrnčířství a já nevím...obuv? Proč tam jsou zelené, modré a červené světýlka? Teda vím jak fungují, asi trochu...chápu princip...ale on se i mění? Proč by se to měnilo když už to má nějak označovat? *Roztomile a upřímně zmateně se ke konci stejně začne trochu rozčilovat nad vlastním nechápáním, no zároveň ji to zjevně i tak fascinuje, protože i když nemusí, tak se na židli posune blíž na okraj a jako štěně vyžadující odpuštění rozkousaných bot si ona žádá odpovědi a vysvětlení s dlaněmi podepřenou bradou.*
*Dál už se tedy k teplým nápojům nevyjadřuje, protože s tím ani jeden nemá zkušenost a v první řad to stejně měl být spíše fun fact nežli téma na diskuzi. Malinko zvedne obočí, když mu dá najevo, že s jeho vojákem nejde jen o sex. Po chvíli mu ale přeci jen dojde, že nechce zabíhat do podrobností, a tak jen přikývne.* Tam nejde o nedostatek příležitostí, spíše o zachování profesionality. /Nepůjdu na pivo ani do postele s někým, kdo pro mě pracuje./ To moc nevím, jak si vyložit. *Uchechtne se, když srovná dobrotu muže, co rád řeže uši a krále.* /Je jen opatrná nebo ví o nějakých mých... ne zrovna dobráckých skutcích?/ *Je rád, že Triss není smutná, že na ples nemůže přijít. Ani by ho nenapadlo, že se snad urazí, ale jakési zklamání by pociťovat přeci jen mohla. A možná i pociťuje, ale nedělá z toho Jasonův problém.* Koukám, že jsi s ním v docela blízkém kontaktu. *Zamručí, ale není to mířené proti Triss. Je to spíše v podstatě bezdůvodná poznámka, kterou si ale nedokázal odpustit. V hlavě se mu spouští kolečka analyzující krevní magii, pravděpodobnou nekromancii a tajemné dodatky v knihách. Jakoby přes něj přepadl stín.* Myslíš si, že je hrozba? Třeba i potenciální? /Musím zvýšit Jackovu ochranu. Jestli si ta příšerná rodina vyřídí, že je vhodný hostitel i pro nejvyššího démona.../ *Má pocit, že mu za chvíli vyskočí srdce z hrudi. Když i čarodějka potvrdí, že se s detektivem neviděla, jen tupě přikývne. Při její snaze o odlehčení atmosféry si zabrouká.* Faerie je matoucí a nepřátelské místo. To je jak kdybys chtěla v lese Fjöll značení kudy do smrtící bažiny a kudy k tančícím nymfám. *Pokusí se odpoutat od předchozí konverzace- neúspěšně- a maličko se pousměje.* Samozřejmě nemusí být ani tak matoucí ani tak nepřátelská vůči svým obyvatelům, ale ani to není vždycky jisté. Proto by měly víly být jedněmi z nejopatrnějších a nejobezřetnějších stvoření. /Bohužel ne vždy tomu tak je, obzvláště u chudáků, které v letech výměn prohodili za lidské dítě. Nebo obecně těch, co žijí v lidském světě./ *Zbytek si nechá pro sebe, protože je přeci jen v čajovně víl, co žijí v lidském světě a nechce urážet někoho, kdo mu připravuje čaj.* Takže pro tebe je určitě bezpečnější se držet někoho z místních, pokud některým věříš. *V tu chvíli už mu přinesou objednaný čaj a Triss její ledový a dezert.*
Viděla jsem tě bojovat, vzpomínáš? A viděla jsem Gideona, když jej někdo naštval a taky jsem s ním bojovala, když Heller prováděl..rituál. *Prohodí na vysvětlenou, že ví, že oba mají své stránky, které před ní tak často na povrch nepouštějí. Těžko říct, zda jim přišla prostě křehká a chtěli ji tomu ušetřit nebo neměli potřebu, když byla poblíž. Neptala se, ale asi siuž nevykládala, že nikdy neprovedli nic špatného. Pořád si nedokázala přiřadit, jak se cítí ohledně toho, že Gideon řeže uši, protože to podal...s humorem, i když šlo oskutečné osoby, které o ně přicházely.* Jen jedno setkání bylo plánované. Nejsme si rozhodně blízcí, ačkoliv mi z nějakého důvodu chce pomáhat. Prý kvůli tomu, že jeho bratr Jack mě měl rád. Nevím, jak se k tomu stavět. Ale...asi mu nevěřím. Chtěl, ať mu přinesu knihu, kterou má u Jacka a podmínkou bylo, že si ji můžu přečíst - znalostí není nikdy dost a...řekněme, že to není úplně...košér magie. *Stiskne zuby a s trochu znechuceným výrazem se oklepe.* A z divného důvodu mi nedávno dal svůj deník. *Svráští obočí.* Zřejmě tu pomoc myslí vážně. Ale nepodceňovala bych jeho nebezpečnost. Každý starý čaroděj je nebezpečný. Kór černokněžníci. *Řekne nakonec, aby v něm nevzbudila dojem, že si neuvědomuje jeho nebezpečí. Vlastně si dost možná po pekle a možnosti vidět drahé osoby z více stránek, uvědomila, že každý je vlastně má, především její nesmrtelní či dlouhověcí známí.* Říká ti něco jméno Rune? *Zeptá se spíše ze zajímavosti. Ezekiel něco málo věděl o Robertovi pod oním jménem, zaslechl nějaké nepěkné historky o Runem, ale zkušenosti s ním neměl, byl na to moc mladý, nebyl ani o století starší než Triss.* Co je les Fjöll? *Možná tu otázku položila špatně, ale slyšela ten název poprvé. Nejspíš. Nebo její paměti vyklouzl, ale to snad ne. Odtáhne se, aby poděkovala obsluze a přitáhla si blíže ledový čaj z něhož upije a po odchodu ženy - tahle byla civilka, co tu jen pracovala a nabídla jim dýmku, kdyby měli zájem - ukáže na něj.* Tobě...a Gideonovi. Ani nevím, zda víly, které znám mimo Faerii jsou ze Zimního. *Svráští zamyšleně obočí, ale pak pokrčí rameny. Pokud věděla, takto rychle si to nevybavila.* Nicméně ještě jsem zapomněla na Spolek. Zavítala jsem nedávno do Idris. *Nadhodí jen tak mimochodem, protože téma černokněžník zanechalo hořkou pachuť na jazyku i ve vzduchu a ona nechtěla, aby Jason musel vzít zpět to, že ji rád vidí. Neměla ráda, když se s ní někdo necítil dobře. Chtěla všem dopřát příjemně strávený čas, pomoci...vlastně by se pro ně rozdala a sebe upozadila, aby jim bylo dobře a viděla na jejich rtech úsměv. Kdyby mohla. Dělalo jí to dobře a ne kvůli ega, jen měla aspoň chvilku dobrý pocit ze sebe. A jestli tomu pomůže odvést myšlenky zase jinam a udržet ty jeho v přítomnosti při společném čase...* Jaké to máš? *Nadhodí spíš nudnou otázku a na rtech jí zahraje úšklebek z představy, že by si dala horký čaj a ovine se rukou.*
*Upřímně moc nevzpomíná a musí se trochu zamyslet.* /Nebyl to nějaký hon na démonku? Mám přepracovaný mozek a pak mi hapruje paměť.../ *Ovšem při zmínce naštvaného Gideona se musí držet, aby nehvízdnul. Jen v tichosti rty naznačí jakoby tak učinil.* Tys viděla naštvaného Gideona a pořád s ním chceš mít něco společného? *Představí si masovou kouli, ze které tečou litry krve, co dřív byla víla, která Gideona naštvala.* /Asi nebyl tak naštvaný, Triss je sice odvážná, ale nemá úplně silný žaludek./ *Poslouchá vyprávění o setkání s Robertem a v hlavě se mu spustí maličký poplach, který mu nadává za předchozí nepozornost. To jméno již někdy slyšel! Velká část jeho paměti je z důvodu traumat zamlžená, plus je vskutku velmi zaneprázdněný, takže občas mu trvá, než vyhledá v paměti, co potřebuje.* /Manipuluje s ní? Proč by jí jinak dával svůj deník? To rozhodně nemůže být jen z důvodu náklonnosti jeho mladšího bratra./ Rune. *Zopakuje tiše a malinko nakrčí obočí, zatímco se přehrabuje svou pamětí jako obrázkovým albem. V mysli se mu vybaví sklenička s jeho přítelkyní čarodějkou. Blondýnka v této vzpomínce mrská kočičím ocasem na barové stoličce a brčkem ucucává podivně barevný drink. "Však víš, že děti nechci, Jasi. Ale kdybych chtěla, tak asi postačí zajít za Runem. Proslýchá se, že zplodil prvního čarodějnického spratka!" Čarodějka se rozesměje a odhalí ostré špičáky, zatímco se Jasonova paměť posune o kapitolu dál. "Mrtvoly pochodující Paříží? Lidé už se kolem těch drbů ani nesnaží!" To všechno bylo v době jeho cestování po světě. Poté, co našel útočiště na dvoře Svitu se vydal do lidského světa a v něm strávil pár let lidského času na cestách. Odtamtud si také odnesl znalost pár jazyků, kterou občas blýskne v konverzaci- např. i španělština s Triss. Ve Faerii mezi tím ovšem uběhlo žalostně málo času, takže nikomu nepřišlo divné, když se jednoho dne prostě vrátil na dvůr Svitu jakoby se nechumelilo. Ostatně tam neměl kdovíjaké povinnosti. Poté přišlo předvolání na Zimní dvůr a tam se dostáváme do nedávné minulosti. Tyto vzpomínky s kočičí čarodějkou jsou však datovány do dnů, které s ní Jason strávil ve Francii.* Ano, říká. *Odpoví stručně a v uších mu pořád zní melodický smích se zvěstmi spojený. Nikdy se však s tímto čarodějem nesetkal, a tak si nebyl ani jistý, zda vůbec existuje.* Něco jsem o něm slyšel. On a Robert Heller... jak jsou propojení? *Nikdy se o ty dva (tedy jednoho) moc nezajímal a jen ho historkami o něm krmila jeho kamarádka, takže v tom má trochu nepořádek. Plus je to strašně dávno.* Les na Zimním dvoře. /Les, kde jsem našel první zavražděnou vílu, les kde se zdržuje Lyria, les.../ Některé ano. *Ušklíbne se v odkazu na předchozí prohlášení, že si právě tuto skutečnost mapuje. Nabídku dýmky odmítne, je na to moc neklidný.* Co v Idris? Dovolená? *Nevesele se uchechtne, protože má nepříjemné tušení, že tam byla předvolána.* /Nefilim se do toho nějak pustili. Roky o nich ani neslyším a najednou mi pod nos posílají Grace a dělají potíže Triss./ *Přiblíží bradu k hrnku, aby pocitově otestoval teplotu a pousměje se.* Ještě moc horké, ale neboj, bezodkladně tě informuji.
Eh...neskončilo to smrtí a zřejmě ne až tak, vzhledem k tomu, jak to říkáš. *Nejistě se zasměje.* Hele, nemusím ztratit o všech všechny iluze. *Mrkne na něj, protože tam zahrnuje i jeho. Načež se posunou dál a ona musí po jeho odmlce a následném dotazu pokrčit rameny.* ROBERT mi to předal jako jeho deník, ten je podepsán RUNE. Hádala bych, že to jsou dvě jména pro jednu osobu. *Nadhodí vlastní dedukci, která vlastně nemusela být ani nějak chytrá, jednoduše se nabízela. Poté nadzvedne obočí.* Znáš víly, s nimiž se znám? *Opáčí v nepřímé pobídce, aby jí to vysvětlil. Pokroutí hlavou.* Mám...řekněme kamarádku, která vyrůstala v dětském domově a chtěla zažít na posledních pár let rodinu, takže mě požádala o adopci...a s mým štěstím byla ztracená nefilim. Tadá, soud. *Rozhodí tiše rukama.* Dovolenou bych tam i brala, Idris je krásný. *Nadhodí a pousměje se.* Dobře, v to doufám. Jsem zvědavá. *Zamrká na něj a pak pokroutí hlavou.* Přejděme k něčemu pozitivnějšímu, co ty na to?
Ach tak. *Tajemně se uculí, přestože sám také Gideona nikdy neviděl rozlíceného, ale podle historek z bitev si to představuje, jak bylo výše popsáno. Na její další poznámku jen přikývne a uzná, že ne všechno musí být jen černobílé a občas se nějaké ty růžové brýle mohou hodit.* Huh, zajímavé. *Pokýve hlavou a snaží se rozpomenout, co slyšel o Robertovi. Moc se mu to ale nedaří, jen má pocit, že by na rozdíl od bláznivého záporaka Runea měl být trošku méně... záporný. Nakonec si nad tím přestane lámat hlavu a udělá si mentální poznámku, že se o tom později pokusí zjistit více.* Možná, nesleduji je tak pozorně, abych znal jejich známé. Koho máš na mysli? *Při vysvětlení vztahu s malou nefilim se na chvíli zatváří překvapeně, ale pak chápavě zamručí.* /Proč já se vůbec divím, že by Triss udělala něco takového. Ale dítě... to je hrozně veliká zodpovědnost... adopce.../ *Na mikrosekundu mu hlavou proběhne obrázek Jacka chovající malého chlapce a pocítí, jakoby mu někdo sevřel srdce v pěsti, ale tak nějak... hezky. Na chvilku zavře oči a promne si kořen nosu.* Jak to tedy nakonec dopadlo? Nechali si ji v Institutu? *Na popis Idrisu jen pokýve hlavou, protože tam vskutku návštěvní ambice nemá.* Pozitivnějšímu? *Na chvíli se zmate náhlou změnou tématu a krátce se zamyslí.* Můžu se ti přiznat s jedním svým maličkým snem?
Hmmm, co kdyby utekli z Faerie a já bych jim zavařila. *Zatváří se zamyšleně a pak se rozesměje.* Ale vzhledem k tomu, že se vracejí do Faerie, co jsem tak postřehla, tak asi ne. *Ale jména neřekne. Ne, že by mu nevěřila, ale možná to nebyla její věc.* Zůstala tady v Institutu. Mě s ní omezili kontakt. *Odvráti pohled k roztápějícímu se ledu v její sklence a npije se.* Jasně, sem s tím! Jaké máš sny, králi? *Prohodí veseleji a podepře si tentokrát bradu oběma rukama.*
No dobře, nech si jejich jména pro sebe. *Uchechtne se a nijak to z ní dále nepáčí. Třeba mu jejich známost někdo dobrovolně prozradí na plese, který plánuje.* Jak se omezuje kontakt? Nějak tě hlídají? *Pozvedne obočí a konečně se napije čaje.* Dobrý, jak jen čaj může být. *Ve chvíli, kdy se ho doptá na sen se nakloní přes stůl a trochu ztlumí hlas.* Tak většinou se všechno, co dělám motá kolem kralování /a Jacka/, ale napadlo mě, že bych rád měl v New Yorku nějaké svoje místo. No zkrátka a dobře, bylo by docela hezké vlastnit jazzový klub. *Podrbe se na zátylku a raději se napije čaje, aby nepokračoval ve vysvětlování.* /Není co vysvětlovat, jen zním pošetile./
To já nevím, upřímně mě to občas děsí, stalkingu jsem si už zažila až až. Ale snad ne. *Odvětí a zazubí se, když jí oznámí, že čaj je dobrý, načež už zvědavě naslouchá tajemství. Chvíli neví, zda být překvapená, smát se nebo mu děkovat, že se svěřil, ani jedno jí nepříjde vhodné. Přesto se jí na rtech usadí úsměv, když ho sleduje jak se napije.* /Víly nemohou lhát./ *Připomene si. Jistě, mohly okecávat, ale Jason to řekl přímo. Aby její mlčení nebylo příliš dlouhé a úsměv nevypadal jako výsměch, nakloní se blíž ona a předloktími se opatrně opře mezi jejich nápoji, takže až poté k němu zvedne zrak a úsměv se jí rozšíří.* A proč to nezrealizuješ? Já bych pomohla, pokud se bojíš toho, že nebudeš mít čas. *Pokračuje stejně tlumeným hlasem, i když v jejím zaznívá trocha pobavení a zabrouká si melodii nějaké jazzové písničky. Nebyl to její hlavní žánr, ale hudbu nakonec studovala, byť zpěv a ne hru na hudební nástroje. Ale i ta byla důležitou částí výuky, takže se jazzu dotkla. Nevinně zamrká a napije se. Netušila, zda si to přebere jako popichování nebo ne.*
/Teď nás nikdo nesleduje, cítil bych to. Ale kdoví, jak to je obvykle./ Snad hlídají více jí, než tebe. A ostatně, asi je důležité, aby se od ostatních nefilim učila co a jak. /Její charakter by ta banda už ovlivnit nemusela, jestli jí zbývá jen pár let možnosti adopce.* Nevím, jestli by to na moje víly nepůsobilo jakože jsem až moc velký fanda civilského světa. *Pokrčí rameny a znovu se napije. Na Zimním i Slunečním dvoře je klid, ale nechce vkládat svým poddaným do hlavy nápady, které tam doteď možná ani nejsou.* Ale bylo by to hezké, zařídil bych to v klasickém stylu, takže by se tam podle mého sbíhali dlouholetí. /Upíři, čarodějové, víly asi méně.../ *Když Triss dodá, že by mu pomohla, co se času týče, tiše se uchechtne.* Jako bys ty měla kupu volného času. /Ale zase má hodně konexí, mohlo by být snazší získat nějaký prostor./ *Písničku pozná a usměje se.* Určitě to vezme víc času než máme oba dva dohromady. Na druhou stranu hodně významných zástupců z podsvěta něco vlastní v lidském světě... /Plus bych měl příjem dollarů a nemusel bych pořád řešit převod cenností na místní měnu./ Je to dětinské, já vím. *Pokrčí rameny a chce se o tom přestat bavit, ale zároveň ne.*
S tím nemohu asi pomoci...Tak dobře mentalitu víl neznám. *Prohodí omluvně a poté přikývne po jeho slovech.* Zní to pěkně. *Usměje se a nakloní hlavu na stranu.* Zrovna teď v létě ne, jinak si ho ale najít zvládnu na věci, pro které ho stojí obětovat. *Broukne a chvíli na to pokračuje, když se opře a upije znovu z pití.* Možná by ti to vylepšilo reputaci, aby nebyly tak napjaté vztahy po válce. A vílám to můžeš podat tak, že pro ně chceš bezpečnější přístup na Zemi? *Navrhne, čímž ukáže, že se naučila dějiny, no je to spíše poznámka, snad i trochu nejistá, protože o politice víl toho skutečně tolik nevěděla a o té mezi nefilim jakbysmet.* Není to dětinské, líbí se mi to. Podporuji to. *Věnuje mu povzbudivý úsměv.* A jak tvůj sen vypadá dál v tvojí hlavě? Detaily, detaily, takové bomby nemůžeš házet bez detailů. *Zasměje se a pokyne mu skleničkou, než se naposled napije a zbytek pití zatím odloží, aby snědla zákusek.*
To je na tom to složité, já ano. *Uchechtne se, protože je to tak komplikované, že musí přemýšlet nad dvaceti způsoby provedení, aby nikoho neurazil a neriskoval nějaké nepokoje. To je také jeden z důvodů, proč pořádá tu akci, aby se zase lépe napojil na svoje poddané. Sice sem tam zajde do hostince, ale tam rozhodně není veškerý vzorek jeho obyvatelstva, naopak spíše ten nejpohodovější, co ani moc nepotřebuje.* Myslíš, že na tohle by se čas hodil obětovat. *Překvapeně se na ni podívá jako dítě, kterému někdo poprvé pochválí obrázek.* Nějak to půjde zaobalit... *Napojí na její snahu vymyslet způsob a na chvilku se zadívá na průzračnou zelenkavou tekutinu ve svém hrnku, zatímco přemýšlí.* /Podporuji to./ *Zopakuje si a odtrhne zrak od hrnku.* Asi by nebyl otevřený každý den v týdnu, ať má pro návštěvníky pocit vzácnosti. A taky by se tam jamovalo! Mohl by se třeba kdokoliv přidat... /U dechů by si musel vzít vlastní náhubek, jinak by to bylo dost nechutné, ale stejně./ A všude by bylo takové příjemné přítmí, ale ne natolik, aby si na každém kroku někdo zlomil nohu. A pohodlné sedačky s tím, že bych se poradil s někým kdo rozumí akustice a vymysleli bychom to tak, že některé stoly by byly v tišších oblastech, aby se u nich dalo v klidu povídat. A bohatý bar! *Rozzáří se mu oči, když o tom mluví a na konci se na Triss podívá, jakoby od ní chtěl slyšet v podstatě cokoliv, co by si tam přála ona.*
No samozřejmě. *Prohodí, jakoby nechápala, proč se tomu tak diví a pokýve hlavou, jakoby souhlasila. Tedy jistě, že souhlasila, jen to nemohla skutečně potvrdit.* To zní skvěle! Takže tam plánuješ něco jako karaoke, jen ne vyloženě o zpěvu? Co takhle nějaký program občas? Hmmm přizpůsobíš přítmí také barvy? Asi to nebude bílá nebo žlutá nebo tak něco, spíš tmavší...rudá, smaragdová nebo tak něco. *Našpulí rty, jakoby uvažovala, jak by to mohlo vypadat.* Oh, ale před plánováním fungování a interiéru je třeba vymyslet zda vůbec a kde. *Zasměje se a zazubí se na něj.*
No spíš, že bude stálá kapela, ale bude možnost se k ní přidat? Úplně jsem to zatím nedomyslel. A rudá zní dobře! *Přemýšlí a poklepává si u toho ukazováčkem o spodní ret.* Myslíš, že to je primární? No dobře. *Přikývne a trochu se odtáhne, aby se mohl opřít o opěradlo a trochu si protáhnout záda.* Jako správný sen je pro mě spíš o představě než praktických krocích. Ale jestli si myslíš, že bychom se do toho měli pustit, tak bude asi lepší to začít brát vážněji, co se případné existence a lokace týče. *Přikývne a natáhne se po hrnku, aby dopil jeho obsah.*
No, řekla bych že ano, protože interiér musíme napasovat na rozměry lokace a uzpůsobit to tomu jak prostory vypadají. *Našpulí zamyšleně rty a pak se zasměje.* To teda. A ty by jsi měl vymyslet, jak to zaobalit...a taky proč do toho jdeš s čarodějkou, která ti věkem a zkušenostmi sahá možná tak....v jejích očích, na povyražení do postele. *Ušklíbne se.* Vzhledem k tomu, že se zřejmě nehodláš ohánět magickou dohodou... *Dodá tiše a strčí si do úst další kousek laskominy, které ubývalo a nebýt Jason víla, které zřejmě tato verze chutnat nebude, nabídla by mu. Napije se a ukáže na něj u toho vidličkou, jako upozornění, že má v plánu promluvit. Poté až polkne a ještě si pro jistotu přejede za sklenkou po zubech jazykem.* Mimochodem...Nebylo by možná vhodné ji trochu poupravit? Náš vztah se dost od té doby posunul...i váš a tak...A možná má nějaké díry. *Uvažovala o tom před nějakou dobou už tenkrát ve smyslu s tím, že Jason nikdy není ten, kdo začíná telepatickou konverzaci, což vlastně kolem a kolem dávalo smysl, protože dohoda mu zakazovala jí lézt do mysli. A taky možná si ujasnit některé další věci? Nesměl ji zabít, na to si vzpomínala...ona zase držela jazyk za zuby, co se týče vyzrazení toho, že se vůbec s Jackem zná, mohla o tom mluvit jen s těmi, kdo už o tom věděli.*
*Zaráží ho, jak realisticky o tom čarodějka mluví. Jakoby do toho doopravdy šli a museli řešit reálné aspekty a plánovat co a jak. Takhle pragmaticky nad tím neuvažoval. /A přitom bych neřekl, že je Triss až takový plánovač. Zdá se, že se vyzná./ Na dvoře jsi pečená vařená, nejsem si jistý, jestli je nějaké zaobalování potřeba. *Ušklíbne se, ale samozřejmě chápe, jak to myslí. Občas zapomíná na to, jak je Triss mlaďounká s tím vším, čím si stihla projít a jak daleko je se svou magií.* Proč bych se oháněl dohodou? *Zmateně zamrká, protože si není jistý, jak to Triss myslí. Ovšem když zmíní úpravu, pokýve hlavou.* Chceš tím říct, že si mě chceš pustit do hlavy? Vždyť ještě před chvílí jsi narážela na to, jak jsem nebezpečný. *Pošťouchne ji, ale po chvíli zvážní.* Jaké mezery máš na mysli?
Pečená vařená? To nevím...a taky nevím, jak moc mě víly na dvoře přijímají a tolerují. Jestli si nemyslí, že jsem nějaká vaše sdílená... *Udělá kudrlinku rukou, která to měla říct za ni - sdílená holka do postele.* Protože můžeš říct, že mě máš namotanou na dohodě a jsem jen výhodná k provozu, když nebudeš po ruce? - Ah... *Zarazí se, jelikož jí dojde, že takhle by to říct nemohl. Lhal by. Ta výhoda je vlastně vesměs výhodnější pro ni pravděpodobně.* Vzhledem k tomu, že bys MOHL být potencionálně nebezpečný řekněme, že jen na komunikaci za pomocí telepatie. Někdy se to určitě hodí oboustranně...Hmmm...a možná vzhledem k tomu, že jsme přátelé, kdyby hrozilo, že dojde k porušení nějaké upozornění a ne rovnou bolestivá smrt? Nebo obecně, co se stane, když se to poruší? Asi nechci, aby bylo třeba nějaké dlouhé utrpení v případě, že by na smrt někdy mělo dojít. *Ušklíbne se trochu s humorem, ačkoliv se zdá, že představa možné smrti, kdyby se ji někdo pokusil přimět to říct, ji zrovna netěší.* Případně zda napadají nějaké úpravy i tebe? Ty jsi víla, já tolik magických dohod nedělám...měl bys vědět, jaké mezery by se ještě mohly vyplnit. Budu doufat, že se jimi nepokusíš mou maličkost podvést. Nebo mi zavařit mozek složitými souvětími. *Zasměje se se zdvihnutím vidličky místo prstu a vezme si další kousek.* To asi bude chtít ale další podpis, což? Aby se stvrdila úprava nebo tak...já nevím. Jak se upravují magické dohody? *Svráští obočí. Oproti němu opravdu byla poměrně mladá.*
Ach tak... Něco vymyslím, neboj. Ale primárně by neměli zpochybňovat moje rozhodnutí. *Když přemýšlí nad úpravami smlouvy, pousměje se. Je pravda, že v době uzavírání prvního kontraktu mu bylo úplně jedno, jestli Triss zničehonic umře.* Zabudovat nějaký alarm, že se blížíš k porušení by mělo jít. Telepatie též. Ale čím víc do toho budeme hrabat, tím více skulin naděláme. Proto jsem chtěl naši dohodu udržet jednoduchou. Ve chvíli, kdy začne být hodně specifická, riskujeme, že nebude krýt maličkost, kterou by měla. /Když bude všezahrnující, tak je to pro mě výhodnější, než tě šálit souvětími./ Dlouhé utrpení to určitě nebude. Jedním z důvodů, proč tam tuto klauzuli máme je aby ten druhý přestal porušovat, co slíbil. Čím déle je poté naživu, tím déle může porušovat i kdyby v bolesti z umírání. Pokud se nespecifikuje jinak, dohoda předpokládá, že se zastaví srdce. /A my nespecifikovali jiný způsob smrti./ Podobně jako lidské, sepíšeme si dodatek. Ale jelikož je to úprava již existující smlouvy je potřeba vedle podpisu dát kapku krve, aby se s tebou ta smlouva spojila. Ber to jako magickou sešívačku těch dvou smluv. *Pokusí se to přirovnat k něčemu, co zná z běžného života a poprosí kolemjdoucí obsluhu o tužku a papír. Tentokrát přijde víla, která slyšela kousek jejich debaty a přinese papír s perem, které má dva konce. Jedno víčko odhalí část, která píše a druhé ostrý hrot. Jason víle pokyne a náčiní položí na stůl.* Z tvé strany, do hlavy ti mohu bez předchozího svolení jen kvůli komunikaci, pakliže toto oprávnění přesáhnu, ucítím intenzivní brnění v levé ruce. Nepřestanu-li ani po brnění, zemřu. Brnění bude přítomno u každého prohřešku, není to jednorázové upozornění. Z mé strany, ty nesmíš nikomu, kdo o něm neví jakkoliv komunikovat o našem vztahu s ... ním, nejen romantickém. Jakmile byť zmíníš jeho jméno nebo jiným dorozumívacím prostředkem jej naznačíš s úmyslem pokračovat tímto směrem, ucítíš stejné brnění. Tohle brnění trestá již úmysl, nemusíš to dokonat, jelikož to už by bylo pozdě. Ve chvíli, kdy neuposlechneš brnění, zemřeš. Brnění bude přítomno u každého prohřešku, není to jednorázové upozornění. Porušíš-li naši smlouvu neúmyslně, například v nepříčetnosti nebo vlivem jiné osoby či magie, žádám si právo upozornění a tvou lokaci. *Odkašle si a zamyslí se, jestli ještě někde cítí mezeru.* Oh a ještě budu potřebovat oprávnění na to brnění a upozornění při bezvolném porušení s tou lokací. To budu muset totiž zavést magií a pro to musím trošinku operovat v tvé mysli. *Dovysvětlí, proč je ten alarm malinko kontraproduktivní a proč ho tedy na začátku ani nenapadlo ho zavádět. Bez souhlasu by totiž při uzavírání dodatku porušil původní dohodu a na místě zemřel.* A na konec, že části smlouvy, které nejsou výslovně pozměněné platí dle původní dohody. Ale jinak za mě je to takhle asi v pořádku, můžeme to sepsat?
*Do organizace komu budou a nebudou volat se jim nijak nemotá. Rozhlíží se po místě činu a pomalými kroky se čím dál tím víc vzdaluje, jakoby mu to celé pořád nesedělo dohromady. Chce najít další důkaz, něco, co by pomohlo se skládačkou. Docela náhodou se podívá směrem ke Killiánovi a zděšením se mu rozšíří zornice.* Snažíš se snad získat další jednotky do smečky? Co blbneš! *Rychlým krokem zamíří zpět k pohřebákům, přidřepne si k nim a prohlédne jejich rány. Jasně, že nejsou život ohrožující, ale pořád došlo ke kontaktu s krví kvůli " přesvědčivosti."* /Snad to není dost na přeměnu./ *Trochu si oddychne a kriticky se na Killiána podívá. Chápe, kam tímhle jednáním směřoval ale vůbec se mu nelíbí ač sebeméně pravděpodobný vedlejší účinek přeměny.* /Víc vlkodlaků, uh./ *Ještě jednou sjede pohledem rány s přimhouřenýma očima, ale jelikož netuší, jak případné kontaminaci zabránit, zvedne se.*/Geniální krok, seržante./ *Tentokrát v jeho mysli zní titul pejorativně a už se neobtěžuje zjišťovat, proč se jím předtím mladík tak chlubil. Když už je trochu blíž u nich, naskytne se Jackovi příležitost jej jemně pohladit a Jasonovi cukne jeden koutek vzhůru. Pak už jen sem tam zaslechne úryvek Jackova telefonátu, ale psychicky se oddaluje místu činu. Ze zírání do blba ho vytrhne až přítelův hlas, když se ozve blíž.* /Patnáct minut je dobrých na New Yorskou dopravu, ne?/ *Přikývne a pak se zamyslí nad otázkou vyvolávání.* No... na vyvolání těch psů lidská oběť třeba není. Takže pokud jsme tu nenašli vyššího démona, můžeme předpokládat, že se vyvolávání nepodařilo. Teď je jen otázka, kterým směrem. Buď se nedostali ani k úspěšnému vyvolání a nebo jen nedošlo k úspěšnému uvěznění v kruhu. *Přemýšlí chvilku nahlas a začne se u toho protahovat jako by ho to vysilovalo.*
*Kill přikývne na Jackovi slova, načež si ještě přidřepne k civilům a vytvoří v místech bývalých zranění škrábance. V duchu děkuje bohům za svou pevnou ruku a soustředění, jinak by to dopadlo mnohem hůř, když mu za zády začne král Víl vyšilovat. Dokončí nejprve svou práci, než se na něj podívá se zvednutým obočím.* Uklidněte se.. *Promluví na něj klidným hlasem, protože král vypadal, jakoby v ohrožení proměny na vlkodlaka byl on sám.* Z tohle se nepromění. Vím co dělám. Je to jen velice plytký škrábanec a už vůbec nedošlo ke kontaktu s vlkodlačím jedem. To bych je musel pokousat. Jediné, co je teď může ohrozit je infekce, pokud na ta zranění bude někdo sahat. *Vysvětlí mu a zároveň upozorní, aby byl s prohlížením škrábanců opatrný.* Sám nemám zájem na tom někoho proměnit.. V tom mi můžete věřit.. *Dodá a poté vytáhne telefon, aby teda zavolal sanitku. Je to krátký hovor a proto se poté může vrátit k mužům a zaslechnout, jak Jack telefonuje. Když se na něj během hovoru podívá a pak promluví, tak pozvedne obočí, načež zvedne pohled k nebi a vrátí zpátky, což byla jeho alternativa protočení očí. Ovšem, že jeho narážku pochopil, ale vtipná mu nepřišla. Přikývne, když se dozví výsledek hovoru.* Sanitka dojede obdobně. Možná o trochu dřív.. *Informuje i on je a zaposlouchá se do vysvětlování, během kterého se rozhlédne po lese.* Doufejme v to první.. Dalšího vyššího démona v New Yorku nepotřebujeme.. *Povzdechne si tiše, přičemž na telefonu zkontroluje čas, aby mohl jít poté sanitce naproti a navigovat ji k nim.*
*Keď Jack započuje ako Killián povie Jasonovi, aby sa upokojil tak mu cukne kútik úst. Ale potom si vybaví telefonát, vysvetlí majiteľovi pohrebnej služby, prečo potrebujú ďalších chlapov. Pritom si pomyslí, že nech je pán v stredných rokoch rád, že jeho pracovníci nebudú nakladať tri mŕtvoly ale iba jednu. Šrabancom sa až tak nevenuje ako Jason. On sám vie o tom houby. Keď tieto vybavovačky skončia tak k nim príde a trochu zamyslene pozerá na zosnulú. Prikýve keď Jason povie, že pri psoch nie je treba obeť. Aspoň nie tú ľudskú. Ale keď Killián spomenie vyššie démona tak Jack po ňom bleske pohľadom. Na pár stotín aj so strachom v očiach. A ako by aj vlkolak mohol počuť, tak sa mu zrýchli srdcová frekvencia. Nie, Jack skutočne nestojí o ďalšie stretnutie s vyšším démonom. Uhne pohľadom a na pár sekúnd zavrie oči. Možno, aby ten prvotný impulz strachu zahnal do úzadia. Potom pozrie na Jasona a povzdychne si.* Naposledy bolo treba veľa mŕtvych na vyvolanie Hauresa. Nehovoriac o tom, že sa to chystalo dekády. *Pohľad presunie na Killiána. Jeho oči sú sústredené a bez emócií. Čistý profesionál.* Na organizovanom sa venujete niektorým podozrivým skupinám, ktoré robia obchod s bielym mäsom? *Síce to znie ako otázka ale je to vo svojej podstate konštatovanie. Jack pridrepne k zosnulej a ukáže na maličký symbol pri ľavej päte. Možno, ak by nebola v takej polohe v akej ju prevrátili tak by si to ani nevšimol.* Porozhliadni sa kto robí takéto značky. Možno je to iba náhoda, možno je to stopa. *Postaví sa a pozrie na Jasona.* Skús rozhodiť zvedov, či sa niečo šušká v Podsvete a ja preverím niektoré prípady, ktoré by mohli mať spoločné znaky. *Pozrie znova na obeť tentoraz už naposledy.* A skúsim oživiť niektoré staré kontakty. Niečo mi vraví, že to bude treba. *Skutočne vo svojej mysli cíti isté pnutie, ktoré ho nabáda, aby kontaktoval niektorých ľudí. Šiesty zmysel. Jacka zatiaľ nikdy nesklamal, takže mu je ochotný veriť.*
*Když mu řekne, aby se uklidnil, jen pozvedne obočí. Čeká jestli z mladého vlkodlaka ještě něco vypadne a bohužel ano.* Chlapče, nevíš, co děláš. Ale mně to nejspíš nestojí za to ti to vysvětlovat. *Unaveně zavrtí hlavou a uzná, že mu může být ve finále jedno, jestli pohřebáci prohrají v ruské ruletě vlčího jedu a chytí lykantropii. Jeho lidi to nejsou. Jeho jediný člověk v okolí je v pořádku a to mu stačí. Nad jeho slovy o tom, že nechce nikoho přeměnit jen kývne.* /Je až roztomilé, jak si i samotní vlkodlaci uvědomují, jak moc za nic stojí být v jejich kůži. ./ *Nechá pak Jacka organizovat, co bude dál. Asi je pro něj nejlepší, když se teď pustí do práce a nebude se děsit představou, že v NY je na volno další vyšší démon.* Jasně, pověřím tím pár svých lidí. *Přikývne a doufá, že ho tím slibem alespoň malinko uklidní.* /Asi bych měl jít, že? Svůj úkol jsem dostal a pochybuju, že se mi zadaří Jacka vytáhnout i na kafe.../
*Kill stejně jako Jason pozvedne obočí, když mu řekne, že neví, co dělá. No.. Hádat se s ním nehodlal. Měl dost zkušeností, aby věděl, že tímhle pohřebáky opravdu neohrozil. Raději jim zavolá záchranku a pak se otočí na Jacka, když začne rozebírat, co mohl rituál způsobit. Po jeho povzdechu a zkontrolování telefonu, se vrátí pohledem nahoru a zarazí ho Jackovo zděšení.* Hodně mrtvých tu už je.. A co my víme, jestli už se něco nepřipravuje.. *Upozorní, načež přikývne na Jackovu otázku, že to je pravda. Když si přidřepne, tak tak taky učiní a zaměří se na symbol.* Prohledám složky.. *Přikývne souhlasně, načež se zvedne od mrtvoly a znova zkontroluje čas.* Taky zkusím nějaké svoje kontakty.. Ale teď mě omluvte.. *Pronese a zamíří ven z lesa, aby navedl sanitku, co se blížila. Za chvíli ji dokonce slyšel a věděl, že se jeho instinkt nemýlil. Jen co zahlédne světla, tak začne na vůz mávat, aby je na sebe upozornil. Prohodí se záchranáři pár slov přes okno o dostupnosti terénu a pak je zavede co nejblíž to jde. Muži vyskočí z auta a začnou se věnovat zraněným.*
*Odtrhne pohľad od obete. Najbližšie ju uvidí u patológa alebo jej fotografie v záznamoch. Zachmúri sa na malý moment. Je pravda, že oni sú až príliš malé kolieska v obrovskom stroji, ktorým je svet. A najmä v takýchto situáciách. Prikývne Killiánovi keď odbehne. Predpokladá, že za sanitkou. Pozrie na Jasona.* Dúfam, že nemáš nejaké povinnosti na dvore. Doma mám ešte to dobré víno, čo som dostal. *Povie a keďže sú tu v podstate sami, aspoň si to myslí, tak si ho za vrchnú vrstvu oblečenia jemne pritiahne k sebe a pobozká ho. Nežne a pritom do toho na moment vloží aj predzvesť dnešnej noci. Trvá to iba chvíľu a on sa odtiahne a usmeje sa naňho.* Myslím, že už to tu môžeme nechať na Killiánovi. Predsa len je už veľké šteňa. *Povie a tak, aby si náhodou Jason nerozmyslel svoj dnešný večer si ho decentne ťahá k autu. Cestou ešte kývne Killiánovi na pozdrav. Potom už len nastúpi, počká na svojho drahého a za zvuku tichého country sa vydá do Park Slope. Do svojho bytu a je odhodlaný dnešnú noc spať čo najmenej.*
*Je rád, že Killián nepokračuje v hádce a ještě radši, když je opustí. Už už se připravuje taky zmizet, aby Jacka nerušil, když v tom mu doteče význam Jackových slov a spadne mu brada. Jenom trochu, ale jeho překvapení nelze přehlédnout.* I kdybych povinnosti měl, jsem král. To si piš, že si dáme doma víno! *Ani si neuvědomí, že to u Jacka nazval domovem, a když ho chytí za kabát, usměje se a jde mu s polibkem naproti.* /Snad cestou někoho nepokouše, když to je jediný způsob./ *Rýpne si v mysli, ale nahlas nic neříká a přikývne.* Jasně, nechme to na něm. *V očích mu jiskří jak dítěti na Vánoce a vůbec nemyslí na to, jak děsivý zážitek ho v podobě řídícího Jacka čeká. Myslí pouze na to, jak bude trávit svůj večer a nechá se tedy dotáhnout k vozu. Zasedne a uchechtne se nad výběrem klidné hudby, která ke stylu řízení vůbec nesedí a zatlačí se do sedačky, aby co nejméně vnímal zatáčky. Když dorazí do Park Slope, div do Jackova bytu nevběhne.*
*Zadumaně se dívá na jemnou čarodějnou práci, a tak jeho tón nezní příliš konverzačně, když Darach odpoví.* Žádný strach, netrpím nouzí ani o ony příjemnější věci. *Její ruku ignoruje, přestože má sto chutí před ní ustoupit. Sice to na jeho poměry nebylo tak dávno, co by si s čarodějkou určitě nechal říct, ale teď má Jacka a flirt jiných ho nerozhází.* /Obzvláště takhle levný./ *Dokáže respektovat, že šla po Jackovi, to jasně značí dobrý vkus. To samé si dokáže představit i u sebe, přeci jen už kvůli postavení je rozhodně zajímavým příběhem mezi kamarádky aneb "Spala jsem s králem" má zkrátka něco do sebe. Ale vlkodlak? Když vidí, že mrká i na Killiána, je mu jasné, že čarodějka je prostě taková.* /Což mi mohlo být jasné už když jsem viděl v čem přišla./ Šikovná léčitelka. *Řekne Jackovi a tím vlastně pochválí jeho řešení situace a ne přímo Darach, přestože tím odpovídá na její aktualizaci policistova stavu.* /Ale ale, že bychom oba stihli žárlit na stejnou osobu v rámci pár minut?/ *Pobaveně mu zajiskří v očích, když vidí, jak se na něj Jack mračí. Sleduje, kam mu klesá pohled a potvrdí si tak, že jde vskutku do intimní dotek tmavovlásky. Jelikož se teď čarodějka věnuje Killiánovi, dovolí si na Jacka rozpustile zazubit.* /Už se nemůžu dočkat domů./ *Představivost mu běží na plné obrátky a ukazuje mu, jakými všemi způsoby se může projevit dobře využitá žárlivost. Úsměv rychle schová, ale doufá, že to Jackovi jasně ukázal svoje úmysly. Mírně pak zavrtí hlavou a opráší si neexistující prach na saku, aby se uklidnil.* /Myslím, že na poměry jsme to zvládli docela dobře. Zranění už zranění nejsou a mrtvá není o moc víc mrtvá. Jen teda ty rozházené vnitřnosti jsou trochu nepříjemnost./ *Donutí se myslet na případ a zadívá se směrem do lesa.*
*Vyžene pryč celý tým, zatímco Jack shání čarodějku a agent Irons..? No.. Alespoň se mu nevrtá moc do práce. Za což je obzvlášť rád, když z čarodějčiných slov si vydedukuje, že tu vlastně nemá ani co dělat. Nemá moc co na práci, když už zbývá se postarat jen o zraněné a to bohužel takovým způsobem, který neovládá a tak je jeho jedinou činností sledování okolí i přítomných osob. Kromě onoho krátkého otazného pohledu k Jackovi, který je stejně odignorován, se však v Killově obličeji emoce nebo nějaké zaujetí neobjeví. I když mít jinou povahu, a být jinde, asi by nad těmi dvěma protočil otráveně očima. Děkovně kývne čarodějce, když jim oznámí, že budou muži od pohřební služby v pořádku.* Seržant Killián Seymour.. *Představí se ji, ale ruku nenabízí, pokud tak neučiní ona sama.* Budou moct dokončit svou práci, nebo je třeba najít náhradu? *Zajímá se s pohledem na muže a pohřební vůz, ve kterém bylo naloženo tělo mrtvé dívky. Alespoň mu díky této starosti unikne pohled, jenž si vymění dvojice mužů.*
*Nad pomenovaním Darach ako šikovnej liečiteľky sa zaksichtí. Dovolí si to iba preto, že ho nevidí. Stále má v hlave ako ošmatlávala Jasonovu nohu. Nie že by bol Jack žiarlivý typ. To vôbec. Vlastne v živote porobil také veci, že nemá na žiarlivosť právo.* /Ale toto Jason!/ *Okríkne sa v duchu žiarlivo. Pozrie ako sa Jason culí tak Jack len prižmúri oči. Jasne, pozná tie jeho nezbedné iskričky v očiacha a najradšej by ho oprel o najbližší strom. Lenže je tu Darach. A Killián. Keď sa Killián predstaví ako seržant tak Jack len prevráti očami. Dosť teatrálne. Darach ale nad jeho otázkou našpúli pusu a pozrie na pacientov.* Nemyslím. Nech sú radi, že neumreli. *Zahlási a odplouží sa k Jackovi. Ten na ňu vrhne podozrievavý pohľad. Ona sa naňho až príliš sladko usmeje a potom mu dá bozk na líce. A to len preto že ucukol hlavou inak by mu dala normálnu pusu.* Obed, budúci týždeň v SoHo, Jackie. *Potľapká ho po líci a potom odíde preč. Jackovi napadne, že to bude pekne drahý obed. Akonáhle zmizne čarodejka tak pozrie na kolegov, Jasona a obeť s vnútornosťami naokolo.* Asi budeme musieť zavolať druhých pohrebákov. *Povie a predsa len si k jednému zranenému kľakne a pozrie ako na tom je. Odviedla dobrú prácu ale chlapi sú dá sa povedať v limbu.*
*Jason se nad přítelovou žárlivostí vyloženě baví, přestože to není tak dlouho, co byl sám připraven Darach vyzvat na souboj za východu slunce. Musí zadržet smích při pohledu na tuhé pohřebáky, které by mladý vlkodlak hnal do práce. Se staletími praxe by však toto zadržení sotva kdo zaznamenal.* /Seržant./ *Na vteřinku se pozastaví nad vlkodlakovou motivací zmínit svoje postavení.* /Snaží se na ni zapůsobit? Nebo je na sebe jen všeobecně pyšný? Nebo snad ze zvyku?/ *Jeho fascinace myslí a její funkcí ho trochu odvede od jeho tendence pohlížet na vlkodlaky více shora než na všechny ostatní. Z jeho psychologického okýnka ho vytrhne až to, že se čarodějka podezřele přiblíží k Jackovi.* /Co to-/ *To, jak jí musí Jack uhnout, aby nedostal polibek na ústa vidí v podstatě ve zpomaleném záběru. Maličko sebou cukne jakoby se snad chtěl vrhnout vpřed a zarazit to.* /Málem bych zapomněl, že se o nás neví. Že nechci, aby se o nás vědělo. Že by to pro Jacka znamenalo nebezpečí./ *S tím, jak o nich civilní policie kvůli incidentu na lasergame ví a počítá s nimi jako s párem málem zapomněl, že v podsvětě se s Jackem nemůže asociovat.* /Je to tedy singl, překrásný detektiv. Kdo by se jí mohl divit, že po něm jde./ *Je rád, že ho čarodějka nijak nezdraví, protože aspoň nemusí vymýšlet vílí kličky, jak říct zdvořilostní fráze, když žádnou z nich nemyslí vážně.* Zajímavé. *Zamumlá a pak přikývne, co se nových pohřebáků týče. Jeho radost z Jackovy žárlivosti je ta tam a mysl se mu plní jeho vlastní a zároveň strachem, kolik toho čarodějka ví.*
/Je sice hezké, že se ti nelíbí, když ti mluvím v hlavě, ale přece nemůžeš ignorovat, že mám pravdu!/ *Začne se trochu vztekat, ale tyhle myšlenky již Killiánovým směrem neposílá. Jen lhostejně pokrčí rameny a uzná, že mu může být vlastně úplně jedno, jestli budou mlaďoučcí policisté nebo technici panikařit. Ale jedno mu to není. Budí se v něm královská odpovědnost vzít situaci pevně do rukou. Bohužel tady to nejde tak snadno jako doma. A tak jen oklikou vysvětluje, že detektiv Porter zavolal pomoc a ať odtamtud všichni vypadnou, než se psi vrátí a kontaminují důkazy a zesnulou. Sice ho docela dost lidí tady nezná, ale možná je to jakousi jeho královskou aurou či energií vůdce, ale všichni ho poslechnou a začnou si rychle sbírat svých pět švestek a rozjíždět se od místa činu pryč. Možná však ani tak nešlo o jeho královské vůdcovství, ale i o to, že Killián začal organizovat opuštění místa činu a tak nějak se jim to sehrálo.* /Zajímalo by mě, jak je na tom Jack s čarodějkou. Může jí věřit?/ *Důvěra Jacka pro něj sice automaticky neznamená, že by jí věřil sám, ale je to rozhodně blízko. Až teď, když není ničím zaměstnaný mu dojde, co všechno by se mohlo pokazit.* /Ty blbče, jak to dopadlo s Jackem a čaroději minule?!/ *Zbledne a žaludek mu udělá kotrmelec. Jack odešel tak sebevědomě, že ho ani nenapadlo zpochybňovat jeho rozhodnutí jít sám do lesa za čarodějkou.* /Sám. Do lesa. Kde teď byli démoni. A ještě za čarodějkou./ *Bezohledně vůči Jackově alergii se natáhne po jeho mysli, aby se ujistil, že je v pořádku. Je to kraťounký a jemný kontakt, takže by neměl Jackovi způsobit více než kýchnutí. V té chvíli ale také zahlédne čarodějku a nově nabytý klid z Jackova bezpečí vystřídá žárlivost.* /Obleč se, ženská!/ *Pomyslí si a je tak rozhořčený, že je možné, že to v krátkém napojení uslyší i Jack.* /To by mě zajímalo, čím je bude léčit./ *Napadne ho kousavě už mimo Jackovu mysl a s rukama zkříženýma na hrudi čeká, až se jeho přítel s pochybně vypadající čarodějkou vrátí. Netrvá to dlouho a čarodějka je dokonce oblečená. Na mrknutí jen přikývne na pozdrav. V době, kdy čarodějka s Jackem dorazili už má ruce podél těla a nevypadá tak nevraživě jako pár vteřin předtím. Má na tváři svůj obvyklý chladný výraz, který před Jackem nerad nasazuje, ale teď nevidí jinou možnost.* Něčím se zabavit musím. *Pokrčí rameny a možná by se i byl býval usmál, kdyby neviděl, jak se odhaluje před jeho přítelem.* Jak to s nimi vypadá? *Odmlčí se a pak se zeptá léčící čarodějky, jestli náhodou už není pro policisty pozdě.*
*Nijak nereaguje na Killiánovu kontrolu, zda má na svědomí démony on.* /Jistě, že mám. Však jsi viděl, jak snadné to pro mě- Oh. On asi pořád netuší, kdo jsem. Měl jsem se snad představit lépe? Dá se vůbec považovat za nezdvořilost, že nezmíním svůj původ a případně i rasu? To snad ne. Nuže pokud se mě později zeptá, odpovím mu./ *Jackova reakce mu ovšem přijde naprosto k zulíbání. Hned mu dojde, že se domnívá, že jeho kulka byla podstatně účinnější, než doopravdy byla. Nehodlá mu kazit radost a ukáže mu zdvižený palec. Pozitivní reakce na zastřelení démono-psa je však velmi krátká a Jasonovi neujde proč. Sám začne vymýšlet, co by se se zraněnými dalo dělat a musí dát vlkodlakovi za pravdu, že nejlepší variantou bude vskutku čaroděj.* /Triss a léčení... vím, že něco málo určitě zvládne, myslím, že jsem ji i viděl, jak si hojí vlastní zranění. Ale nevím, do jaké míry její schopnosti sahají, co se jedů týče. Obzvláště s tím, jak jí ta magie blbne. Zarina je dlouhodobě mimo město, Heller ve vězení.../ *Stejně jako Jack si dělá výčet známých čarodějů a nachází spíše důvody proti nežli pro.* Máš pravdu, měli bychom to tu vyklidit. *Přikyvuje i na další Killiánovy poznatky. Trochu překvapeně nadzvedne obočí, když nakonec s čarodějkou vyrukuje Jack a sleduje ho pohledem, když míří do lesa.* /Je roztomilé, jak pořád říká "zapálit," i když co jsem tak pochopil, tak k těm novým cigaretám už oheň nepotřebuje./ *Moc nechápe mechanismy elektronických cigaret, ale je u vytržení ze všeho, co jeho přítel dělá. V Jackově nepřítomnosti začne popohánět techniky a všechny ostatní, aby odsud zmizli.* /Řekni jim, že se o kolegy nemusí bát, že jsme zavolali sanitku. Civilové potřebují přesné jasné instrukce a já jim je nemohu poskytnout./ *Promluví Killiánovi v mysli, čímž nadobro prozradí- alespoň z části- co je zač. Samozřejmě, že by si mohl vymyslet slovní kličku, kterou by se jako vždy vyhnul lži. Ale nepřijde mu to u panikařících civilů vhodné a nechce riskovat, že tu s nimi bude chtít někdo zůstat a dát na kolegy pozor.*
*Těší ho, že si Jack vyslechne jeho zmatené blábolení jakoby snad mohl na něco doopravdy kápnout. Cítí se pak trochu méně nemístně. Co ho ale skoro až naplní pýchou je když s ním jeho milý souhlasí, co se výběru schránky týče. Na pýchu a pocit zadostiučinění však nemá skoro vůbec čas, protože už je k sobě volá Kilián.* /Něco tu divně smrdí a nemizí to s narůstající vzdáleností od mrtvé? To je ale šikovný pejsek!/ *Jason se rozhlédne jakoby snad mohl zahlédnout zelený dým vedoucí přímo k příčině smradu. Je ovšem pravda, že cítí ve vzduchu démonský pach, ale nějak si to automaticky spojil s místem činu jako takovým. Vůbec ho nenapadlo zvažovat, že by tu ještě mohlo být aktivní nebezpečí.* /Jako bych na trůně snad zapomněl stopovat. Musím víc chodit do terénu, tohle je smutné./ *Přestane se v mysli vysmívat vlkodlakovi a naopak si sám vyhubuje, že s tím nepřišel jako první. Což není úplně úměrné, protože jeho čich se s vlčím nemůže ani zdaleka rovnat. Je natolik zamyšlený, že nevnímá žádný cvakaný zvuk, a tak jen zavrtí hlavou. Je mu ale s touto otázkou jasné, že je poblíž démon. Instinktivně si tedy stoupne před Jacka a vyčkává.* Mám takový pocit, že tohle nejsou samotáři. Nebývá jich obvykle víc? *Zeptá se tak nějak do pléna, jestli s tím náhodou nemá někdo většíí zkušenost. On sám byl vždycky dost líný si o démonech něco zjišťovat, když je to práce těch skvělých nefilim. Od pohledu jich mnoho pozná, ale rozhodně nemá nastudované jejich chování, potravu a kdoví co všechno. Jedno ale ví. Žádná živá bytost co alespoň nějak funguje na bázi nervové soustavy není imunní vůči jeho magii. A tak i na tu vzdálenost, která se trochu zmenší, sevře svou magií cosi, co připomíná mozkové ganglium (zkrátka klubko nervů) a rozdrtí jej na padrť. Démon ani nehlesne, protože to Jason udělal rychle a čistě, a sesune se jako pytel brambor. Netrvá to dlouho a zůstane po něm na zemi jen prach.* Tak teď ještě uvidíme, jestli má s sebou nějaké kolegy. *Otočí se za sebe na Jacka a mrkne na něj.*
*Kill na rozdíl od svých společníků cítil ten pach velmi jasně a později našel i původce onoho smradu, který vydával i onen cvakavý zvuk. Snaží se na něj i decentně upozornit své kolegy, ale Jack mu jeho snahu krásně zhatí svým pčíknutím, kterým i upoutá pozornost démona. Kill sice slyší Jasonovu otázku, ale neodpoví, ne zatím. Sleduje, jak se k nim démon přibližuje a už se chystá vytasit drápy, ale démon padne dřív, než tak stačí učinit. Koukne se vedle sebe na muže, kterého si zavolal Porter a uvažuje, zda to byl on.* /Nikdo jiný to být ale nemohl../ *Pokračují jeho myšlenky, když se rozhlédne a v konečném závěru dojde k rozhodnutí, že ne, rozhodně agent Irons není civil.* Těžko říct.. Nemám o démonech mnoho informací.. Jen základ, kdy se můžu bránit a co mi při tom hrozí a kdy raději vycouvat a zmizet.. *Odpoví, zatímco sleduje, jak se démon mění v hromádku prachu. Po dalších slovech muže o démonových kolezích tak zavře oči, aby se lépe soustředil a snaží se vnímat jakýkoliv zvuk nebo zápach, který by mu napověděl, zda je tu těch potvor víc nebo to byl osamocený jedinec. Kdyby jeden z mužů promluvil, tak je upozorní klidným soustředěným tónem.* Ticho, prosím..*Ale jinak mlčí a nemluví, dokud nezachytí stopu a cvakavý zvuk. Je dál. A co ho děsí nejvíc, tak opačným směrem, než byli oni. Asi dvě sekundy poté, co otevře oči, které už nesvítí zelenou barvou, a otočí se, se ozve výstřel od ohraničeného prostoru.* /L'enfer../ *Zakleje v hlavě a vydá se rychle tam. Předpokládal, že nemusí ani nic říkat a oba muži jej následují. U pohřebáku, kam zrovna nakládali tělo, aby jej odvezli se na zemi v bolestech kroutil jeden ze zaměstnanců. Ten druhý se snažil z ruky setřást jednoho červovitého démona, co se do něj zakousl. Nebohá dívka, tak ležela zešikma, částečně v autě, částečně na zemi.* Kde se tu ti čoklové vzali?! *Nadával zrovna jeden z jejich kolegů a mířil zbraní směrem k pracovníkovi pohřební služby. Množné číslo donutilo Killa se rozhlédnout, aby si všiml, že na voze je druhý a kousek stranou se kroutí třetí. Pravděpodobně to byl on, co schytal ránu kulkou, ale velice rychle byl zase v kondici a když zaregistroval přítomnost nových osob, tak se vydal k nim.*
*Jack o démonoch vo svojej podstate nevie ani tudle, nudle. Takže sa v týchto veciach naplno spoľahne na svojich spoločníkov. Započúva sa či náhodou niečo nezachytí ale jediné čo počuje je šumenie lesa, keďže sem tam zafúka. Celkom sústredene sa pri tom mračí ale nadvihne obočie keď sa pred neho Jason postaví, ako keby ho bránil. Teraz si už skutočne príde ako princezná.* /Technicky vzato, keď je Jason kráľ tak ja som.../ *Predstaví si jedno erotické oblečenie, ktoré má schované v skrini a jednu z Jasonových korún a celkom nemravné scény. A pritom sleduje Jasonove temeno hlavy ako keby mu tam tú myšlienku chcel vopchať. Nevie, že či to môže Jason vnímať bez toho, aby mu liezol do hlavy ale celkom ho bavilo mu posielať svoje predstavy. Keď ale prehovorí tak sa vráti myšlienkami späť k démonovi. Fakt aj niečo zachytí v lese. Strelí pohľadom po Jasonovi.* /Dobre, takže Jas nie je odborník na démonov... snáď teda Killián./ *A aby to bolo celé ešte lepšie tak si kýchne. Ale než niečo začne tak to aj skončí. Trochu sa vykloní spoza Jasona ale tam už len zachytí nejakú rozpadávajúcu sa časť démona. Pozrie na Jasona.* No, snáď tu bol sám... *Ale sklapne keď ich Killián zahriakne. Pozrie na mladého policajta a nakloní trochu hlavu na bok. Čaká. Vidí ako sa prudko otočí. Jack sa len zamračí a potom už sa len inštinktívne otočí k výstrelu. Zároveň s tým si odistí zbraň, aby ju mohol pohotovo vytiahnuť. A možno tak sekundu alebo dve po tom čo Kill vyrazí, vyrazí tiež. Keď tam príde a vidí tu scénu tak automaticky vytiahne zbraň a vystrelí. Vyzerá to ako keby ani nenamieril ale aj tak trafí priamo do démona a do miesta kde by sa mohlo predpokladať, že má hlavu. Alebo niečo tomu podobné. Jack pozná svoju zbraň. Vie čo má s ňou robiť. A v CIA si dali veľmi záležať aby bol efektívny.* /A možno by to bolo efektívnejšie ak by som mal v tej zbrani náboje od Jasona./ *Pomyslí si keď vidí, že tá vec sa hýbe. Pred civil bez zraku ale Jack vyzerá ako hovädo, ktoré bez váhania strieľa do psov.*
*Ujistí se, že Killiánovy démonologické znalosti nijak nepřesahují jeho vlastní, a tak už se ho na nic neptá. Než však stihne velmi rychle zneškodnit démona, cítí Jackovu mysl, jak se snaží dostat k té jeho, a jelikož ji automaticky rozpozná jako přátelskou, představy si pustí do jakési předsíně mentálních hradeb. Při rozdrcení démonova mozkového ganglia se tedy pro nezaujatého pozorovatele bezdůvodně křivě usmívá, protože si zároveň podprahově přehrává scénku od Jacka.* /Jsem rád, že ho nezchladí ani cvakající démon přímo před ním./ *Napadne ho pobaveně, ale pak se malinko zamračí, když vlkodlak umlčí jeho přítele. Chápe proč to udělal? Jistě. Ale to neznamená, že má pocit, že na to má právo. Přesto se za ním pak hned vydá jako za vůdcem expedice a rozhlédne se po té spoušti.* /Takže vidí psa, s tím se dá praco-/ *Než však stihne cokoliv udělat, Jack už střílí do jednoho ze " psů."* /Na to bez zraku asi nemůže být hezký pohled. On teda ani ten rozplizlý démon není žádná pastva pro oči. Jak bych to... Mám zavolat fuj? To se psům říká, když zlobí ne?/ *Bohužel za svá dlouhá léta nikdy nedělal trenéra na cvičáku, takže nemá vůbec tušení, jak se s takovým chováním vypořádá běžný člověk.* /Tak to možná nebudu řešit jako člověk. Co by se stalo s normálním psem nebo jakýmkoliv zvířetem při tolika výstřelech?/ *A tak tedy zneškodní toho psa, kterého střelil Jack. Přeci jen se trefil přímo do hlavy a nedávalo by smysl, kdyby to zvíře přežilo. Dalším démonům vloží do hlavy strach. Takový, že se podívají směrem k mrtvému členovi zbloudilé smečky a rozeběhnou se všemi směry.* /Ale nemůžu přeci riskovat, že se tu budou jen tak volně potulovat.../ *A tak každému z nich vloží do hlavy také časovanou bombu. Hned jak doběhnou ve své hysterii hluboko do lesa, zemřou stejně jako jejich kolegové.* Tady někdo dává svým mazlíčkům moc volnosti. *Poznamená, aniž by lhal. Pochybuje totiž, že by to byla náhoda. Tyhle démony někdo vyvolal a úmyslně je sem pustil "na volno." Moc víc k tomu ale říct nemůže jak kvůli pravdomluvnosti, tak kvůli obavám, že by zněl na vyděšené civily moc cynicky.* /Stačil ten smích nad ostatky./ *A tak mlčí a rozhlíží se po spoušti. Hned nato dojde k pokousanému a vida, že dívku sám dobře nenaloží, pomůže s tím. Poté se vrátí ke svým kolegům a ztiší hlas.* Kousnul ho démon, je po něm, když nic neuděláme. Lovci stínů by ho mohli léčit runami, ale není zaručeno, že je unese. Možná by ho mohli ošetřit mlčenliví bratři? *Pokrčí rameny a čeká na druhý názor, protože jemu se fakt nechce tahat cizího civila mezi nefilim. Je mu jasné, jak nadšení z toho budou a jak lehce se to může zvrhnout, co se politiky týče.*
*Jason měl nějaké obchůzky v New Yorku, a tak se k němu dostane zpráva bez obtíží neexistujícího férského signálu.* /Heleme se, vražda./ *Povytáhne obočí, protože už je to docela dlouho, co si zahrál na agenta Ironse. Je tedy jasné, že případ má něco společného s magií, ideálně takovou, se kterou se Jack ještě nesetkal a má pocit, že by Jason mohl vědět víc.* /Mohl, nemusel. Pořád nejsem čaroděj a do jejich věcí nos nestrkám. Ale rozhodně neodmítnu společně strávený čas! Mohl bych ho pak vzít na nechutně sladkou kávu, co má tak rád. To je méně časově náročné, protože se do toho případu určitě zase ponoří a.../ *Už se mu myšlenky netočí kolem vraždy, ale kolem toho, jak od ní Jacka na co nejdéle odtáhnout.* /Fuj je to, agente Ironsi! Někdo tu pracovat musí. Chudáci mrtví civilové sami spravedlnost nenajdou./ *Kárá se v mysli, ale stejně má na tváři úsměv muže, který po nějaké době uvidí svou lásku. A tak si vesele chytí taxi a dojede k místu činu. Dost daleko na to, aby nepovolaný nic neviděl, takže ještě o trochu dál než Killián s luxusním autem a Jack s tím pracovním.* Děkuji, tady to stačí. *Řekne řidiči, jako obvykle nechá neúměrně velké dýško, protože nevěnuje pozornost hodnotě lidských peněz a elegantně vyleze z taxíku, jako kdyby to byl kočár. A pak pokračuje lesní cestou. Ani se nedívá pod sebe, protože na různé kořeny a větvičky je zvyklý, takže se jim jeho nohy jakoby automaticky vyhýbají. Projde kolem již zmíněných aut a pro sebe se trochu uchechtne, když uvidí sporťáka.* /Vypadá tu dosti nepatřičně./ *Najednou mu dojde, že si zapomněl vzít odznak a začne hrabat kapsami lehkého kabátu, jestli ho na sobě náhodou neměl minule. Neměl. A i kdyby měl, rozhodně by po celou tu dobu nezůstal nevypraný. A tak mu nezbývá, než ze sebe udělat úplného idiota ve vteřině, kdy dojde k policejní pásce.* Juhuuu, Jackuuuu! *Začne mávat na blonďáka u pentagramu. Bohužel si ho dřív všimne uniformovaný policista, který ho pozná od jiného případu a nadzvedne mu pásku.* Agent Irons, vás jsem dlouho neviděl. *Poví mu, jak kdyby vedl evidenci a Jason měl mizernou docházku. Král se na něj tedy jen kysele podívá a nijak to nekomentuje. Přeci jen vidí uniformu a ví, že tenhle člověk je téměř na dně policejního potravního řetězce. S ním se vybavovat nepotřebuje.* Tak copak to tu máme? *Pronese možná trochu moc uvolněně nad znetvořenou mrtvolou, když k ní dojde a začne se protahovat. Naprosto zjevně bere v potaz pouze Jacka, jinak by se takhle nechoval. Až po chvíli začne přemýšlet nad tím, komu patřil sporťák, když lidem z forenzního určitě ne a zelenáčům v uniformě už vůbec ne. V tu chvíli zvedne pohled od těla na zemi a spatří tmavovlasého muže. Ve stejný moment si uvědomí, že oba stojí od pentagramu trochu dále než on a s lehce zmateným výrazem odstoupí.* Agent Irons a vy jste? *Představí se Killiánovi, ale ruku nenapřahuje. Ne kvůli nějakému prvotnímu nepřátelství, jen mu to nějak nepřijde vhodné.*
*To jak se Jack rozkýchá natolik, že musí vytáhnout kapesník si u Killa vyslouží teď už nejen pozvednutí obočí, ale i slabé zamračení. O jeho démonské minulosti neměl jak vědět, takže jeho myšlenka byla spíše o tom, že jim pan detektiv kontaminuje místo činu. Počká, až se dokýchá a mezitím znepokojeně sleduje okolí, jestli něco nezahlédne. Bylo sice ještě trochu světla, ale už byl podzim. A rychle se smrákalo. A jestli se tady staly nějaké čarodějnické kejkle s démony, tak je to bude dozajista přitahovat.* Nebylo to nic jako tohle.. Většinou šlo o mrtvoly napadené démonem nebo někým z podsvěta.. Na žádné jsem ještě neviděl tyhle značky a ani nebyl poblíž mrtvol pentagram.. Moment.. *Zarazí se a otočí na něj pohled, takže se odvrátí od ženy.* Však na vraždách je kopie složky o těch případech.. *Uvědomí si, načež si založí ruce na hrudi a zamračí se.* Takže pozdě a ještě nepřipravený? Ještě něco bych měl o téhle spolupráci vědět? *Zajímá se. Jako na zavolanou se ozve zvolání od pásky a Kill se vykloní, aby přes Jacka viděl, co se tam děje a pozvedne obočí. Mlčky sleduje, jak muž, o pár centimetrů nižší než on sám, dojde až k nim a začne si prohlížet mrtvolu. Při jeho otázce se koukne na Jacka, jestli se toho ujme. Přeci jen.. To on tady byl za vraždy. Kill tu byl kvůli možnému spojení s případy a zapojením organizovaného zločinu.* Seržant Killián Seymour, oddělení organizovaného zločinu. *Představí se mu i on.*
*Sleduje tmavý les a mračí sa. Má pocit ako keby naňho išla migréna. Vie pri akej príležitosti sa mu to stáva a dúfa, že sa tu nezloží pred všetkými kolegami. Pritom na jedno ucho počúva čo mu Killián hovorí. Ani si nič nerobí z toho, že mu začne vyčítať jeho údajnú nepripravenosť a neskorý príchod.* /Zas tak neskoro som neprišiel./ *Pomyslí si na svoju obranu. K prípadom samozrejme mal informácie. Dokonca ich študoval. Ba čo viac... zaujímal sa o ne jeho šéf zo CIA. A práve preto to uňho v byte vyzerá aktuálne tak, že uprostred obývačky má veľkú tabuľu kde má fotky, popisky a rôzne linky, ktoré spájajú rôzne vodítka. A možno to bol dôvod prečo ho Jason častejšie berie na obed alebo večeru von. Ale len na kávu. Alebo si nájde akúkoľvek zámienku, aby proste Jacka dostal z bytu. Ale iba ledabolo pozrie na kolegu.* Áno. Mám rád na raňajky škoricových slimákov. *Povie a hneď sa aj otočí za dôverne známym hlasom. Cez pery mu prebehne úsmev a dokonca aj decentne dvihne ruku a naznačí zamávanie. Tiež sleduje Jasona ako k nim ide. Úsmev sa mu o niečo prehĺby keď sa jeho drahý opýta- Pozrie na obeť, v očiach sa mu mihne tieň akéhosi zachmúrenia nad strateným životom.* Vraždu, Jasi. Sú ti tie symboly povedomé? *Opýta sa. Niečo z toho má na sebe aj on sám. A tak dúfa, že Jason pochopí jeho skrytú obavu. Predsa len, nepraje nikomu sa dostať do spárov démona. Nechá ich sa zoznámiť. Počas ich zoznamovania sa otočí čelom tomu miestu, ktoré ho istým spôsobom volá. A po istej chvíli vyrazí rovno k tomu. Kráča smerom k lesu a pritom si cestou čapne jednoho technika.* Baterku. *Rozkáže si a chlapec, ktorý vyzerá, že ešte len vyšiel zo školy sa naňho nechápavo pozrie ale automaticky vytiahne baterku. Jack si ju zobere a pokračuje ďalej. Zapne si ju keď prekročí menší kríček a tým sa dostane za akúsi pomyselnú hranicu voľného priestranstva kde sa nachádza miesto činu. V lese nie je žiadna cestička, aspoň nie tým smerom akým ide Jack. Len polámané vetvičky značia, že niekto tadiaľ išiel. A keď si aj zasvieti a kľakne si tak uvidí na zemi aj krv.* Jasne, vraj okolie je čisté. Aspoň je vidno, že pokiaľ sa nad forenzným nestojí a nekontroluje tak to dosť flákajú. *Hundre a mračí sa pritom. Zaroveň sa pozerá okolo seba, ako keby hľadal ďalšie stopy.*
Ach, jistě. Tohle by si asi jen tak někdo neudělal sám. *Pokýve hlavou a trochu z něj opadne prvotní bezstarostnost. Při Jackově návazné otázce trochu přimhouří oči, jakoby snad neměl perfektní zrak a povzdychne si. To je za něj dostatečná odpověď. Poznává hned několik symbolů, které má spojené s rituálem s vyšším démonem, tedy přesněji s posednutím jeho milého. Napadne ho, jestli by neměl Jacka nějak konejšit, aspoň v mysli, ale nechce riskovat projevy jeho alergie na magii. Když se na něj totiž podívá, uvidí netrénovanému oku nepatrné stopy jejího projevu. Zjevně stačí zbytky magie včetně podivných démonských trnů, aby se ozvala. A tak mu neleze do hlavy, aby to zbytečně nezhoršoval.* /Přeci jen kýchat nad mrtvolou.../ Seržant, hezké. *Vezme na vědomí jeho hodnost a malinko se pozastaví nad tím jménem.* /Už mám asi léta na to zapomínat jména. Ale krucinál, o tomhle mi někdo něco říkal... Kdo je tak z mých přátel nejvíc sdílný?/ *První obrázek, co mu vytane na mysl je ukecaná čarodějka se složitou rodinnou situací a začne se mu to trochu spojovat.* /Nu což, on snad alergii na magii nemá./ *A tak nenápadně vklouzne do mysli seržanta. Jeho magie je tak jemná a propracovaná, že by ji mohl zaznamenat akorát někdo s podobnými schopnostmi nebo samozřejmě kýchající Jack, ačkoliv by to pořád bylo méně invazivní, než od nějakého neuměla.* /Takže to byla Triss a její matka, to sedí. Hm, a je to vlkodlak. Perfektní, policejního pejska bychom měli. Dokonce Beta. Nevím, jestli ho litovat, že je tak blízko tomu dutohlavovi a nebo ho automaticky také považovat za impulzivního pablba. Inu, nebudu mít hned předsudky, třeba ho nějakým způsobem krotí?/ *Zhodnotí rychle situaci a z vyvlékne se z vlkodlakovi mysli, nic moc dalšího ho nezajímá. Odehrálo se to v rámci sekund, ale i kdyby to trvalo déle, na Jasonovi by to nebylo znát. Umí se pohybovat paralelně v mysli a v reálném světě, takže u tohoto rychloprůzkumu by na vnější podněty reagoval stejně jako bez něj. Netrvá to dlouho a Jack se vydá někam pryč a Jason ho bez rozmyslu či pobídky automaticky následuje.* /Co kdyby v okolí byla ještě nějaká potvora./ A proto jsou potřeba poctiví detektivové jako jsi ty. *Skloní se k Jackovi, co právě objevil nové stopy a políbí ho do vlasů.* Ale co to tady dělá? Kdyby tam tu dívku dotáhli a zanechali tuhle stopu, tak by přeci krvácela i dál po té cestě, ne? *Zůstane skloněný u Jacka a zamračí se na pruh světla baterky, jakoby mu vyčítal, že jim nemůže odpromítat, co se tu stalo.* No každopádně bych se hned nebál, že jsou do toho zamotaní vyšší démoni. Bohužel není úplně neběžné, že se lidská sekta pustí do vyvolávání. *Zašeptá, počká na případnou odpověď a napřímí se. Přeci jen nechce, aby se jejich nový domácí mazlíček cítil odstrčený.* /Jsem rasista?/ *Pomyslí si po svých neustálých poznámkách na vlkodlaky a v mysli nad tím pokrčí ramena.*
*Kill neví, jestli se má rozesmát nebo si zoufale povzdechnout, když mu Jack odpoví a tak raději jen pozvedne obočí a svou pozornost přesměruje na příchozího. Na jeho slova přikývne.* Díky, ale raději se zaměřme na případ. *Odpoví a koukne se po nebohé ženě a poté po Porterovi, jestli něco řekne. Což teda sice ano, ale nic moc.* Vy jste se už s něčím podobným někdy setkal? *Zajímá se, když se od nich detektiv odcourá pryč a Kill si začne prohlížet jednotlivé symboly, i když z dálky a uvažovat, co by mohly znamenat. Měl sice nějaké jakž takž povědomí o démonech, aby věděl od čeho se držet dál a čemu se může nějak bránit, ale čaroděj nebyl, aby znal znaky a věděl, co znamenají. Což ho přivádí v úvahách k muži, kterého si Jack zavolal a Killovi šrotuje hlavou, jestli by mohl být z podsvěta. Nedává mu totiž smysl, aby si Jack k případu, zcela očividně spojeným s podsvětem, volal jiného civila. Samozřejmě že by mohl mít taky zrak, ale to by byla velká náhoda a k tomu sám Jack o symbolech nic moc nevěděl, tak o kolik by mohl vědět jiný civil. Z podsvěťanů si pak postupně vylučoval možnosti. Vlkodlak to rozhodně nebyl a upír taky ne. Takže víla nebo čaroděj..* /Tohle je těžké od sebe rozeznat./ *Z myšlenek ho vyruší Jackovo štěknutí po baterce. Otočí za ním hlavu a sleduje ho nejprve z dálky, co tam vyvádí. A když to vypadá, že něco našel, tak se za ním vydá. K jeho překvapení to samé napadne i agenta Ironse. Ano, překvapení. Čekal, že když byl zavolaný kvůli symbolům, tak se vydá spíše prohlédnout je. Na rozdíl od Jacka neměl čas řvát po lidech, co tu místo zabezpečovali, že chce baterku, a i tak si raději svítil mobilem, aby je nerušil v jejich práci svými požadavky. Mlčky pozvedne obočí nad gestem agenta k detektivovi.* /Tak o tomhle se taktéž pan detektiv Porter nezmínil../ *Kromě tohohle mu hlavou ale jinak běží úplně stejná otázka, jako nahlas vyslovil Irons.* Nemyslím si, že by krvácela, když ji sem vedli.. *Vysloví nahlas svou domněnku, když se se světlem rozhlédne.* Myslím si, že ji buď dovlekli v bezvědomí, nebo sem došla dobrovolně.. I když nechápu, proč by to dělala.. *Uvažuje nahlas, zatímco opatrně našlapuje po okolí a snaží se zjistit odkud cítí krev. Není to dvakrát jednoduché, protože mu v tom brání i zápach, který mu připomíná skládku. Zbystří jen na krátko, když slyší šepot muže, kterého dnes poznal. Nijak se k tomu ale nevyjadřuje. Pořád ještě úplně nevyloučil civila z možností a nehodlal prozradit, že slyší i to, co by normální člověk neslyšel. Jen si přidá jeho poznámku do plánku vyšetřování, co si tvořil v hlavě a pokračuje ve své cestě.* Tohle asi budete chtít vidět.. *Houkne na ně po chvíli, aniž by spustil zrak z místa osvětleného jeho telefonem. Vypadalo to dost chaoticky. Jakoby někdo, kdo měl tohle na svědomí byl vyrušen a utíkal pryč. Možná spíše zdrhal, protože kousky něčeho, co by Kill klidně i bez analýzy identifikoval jako kousky masa a kůže se v malých částech válely všude, jakoby se někomu rozsypaly, když právě utíkal. Sem tam se zaleskl cákanec krve a něco Killovi říkalo, že to nebude jen krev té dívky.*
*Jack pevne verí v to, že by si človek nič také nespravil sám. Čo najnenápadnejšie sa poškrabká na nose. Len dúfa, že sa mu neurobia nejaké fľaky na tvári. Nechá tých dvoch nech sa zoznámia. Dokonca mu napadne myšlienka, že či sa Jason hrabe Killiánovi v hlave ale celkom rýchlo ju odmávne.* /Určite nemá za potrebu hneď každému liezť do hlavy./ *Ide za tým pocitom čo ho tak rozrušuje. Cestou si šikovne splaší aj baterku. To že skoro toho chlapca traumatizoval ho netrápi. Prečo by aj malo, chlapec predsa robí u polície a na mieste činu vidí aj horšie veci ako štekajúceho Jacka. Aspoň tak to vníma Jack. Nájde stopy krvi a mračí sa nad nimi. Počuje Jasonov hlas a následne cíti aj jeho typické gesto, keď mu dá bozk na hlavu. Má to rád. Drobné gesto ale pritom v ňom vyvoláva ten pocit, že je niekym milovaný. Prezerá si okolie ale keď počuje Killianovu úvahu tak k nemu mierne pootočí hlavu.* Pokiaľ bola obeť členom kultu, tak to mohla spraviť dobrovoľne. Kulty fungujú na princípe vodcu, ktorý tvorí ideológiu. Zväčša to býva silný jedinec so sklonmi k manipulácii. Dokonca sú to väčšinou aj veľmi inteligentní ľudia. Pre takých je celkom jednoduché si nájsť obete, ktoré prežívajú ťažké životné obdobie. Obete hľadajú únik od istej formy zodpovednosti, chcú aby ich problemi niekto vyriešil. A keď sa tak stane tak si zvyknú na pocit, že sa nemusia rozhodovať. V tých najhorších prípadoch sa to ale končí vraždou alebo samovraždou. Niekedy dokonca hromadnou. *Povie, pomerne tichým a vyrovnaným hlasom. Ako keby nahlas prečítal len nejaký odsek v novinách. Keď Jason spomenie že ľudia vyvolávajú démona tak sa o trochu viac natočí a vystruha výraz, že by minimálne o jednom takom prípade vedel povedať svoje.* Ľudia veľmi radi vyvolávajú démonov. A niektorým sa to aj podarí. *Povie a konečne sa z podrepu dvihne a narovná. Pritom pozrie na Jasona.* Myslíš, že mala byť len nejakou krvavou obeťou alebo schránkou? *Opýta sa ho celkom potichu. Až dôverne. Niektoré symboly boli rovnaké ako má on sám. Ale zároveň mala aj množstvo iných. Otočí sa za Killiánovým hlasom keď ich volá. Ešte raz pozrie na Jasona a potom sa vidá za kolegom. Dôjde až k nemu a pridá svetlo baterky, aby lepšie osvetlil scenériu.* Nevraveli technici, že je okolie čisté? *Opýta sa Killiána a pozrie naňho. Privrie oči.* Pretože buď sú neschopní a patria tým pádom k dopravákom alebo… *Nedopovie. Háda, že aj Jasonovi a aj Killianovi došlo na čo sa pýta. Stalo sa to po tom čo to tu policajti prešli a zatiaľ čo oni boli pri obeti?* /Stále je možné, že to tu iba forenzné vynechalo./ *Poškrabe sa na krku a hneď na to si kýchne.* Dočerta…
Přesně tak, divil byste se co s mladou dívkou bez otcovského vzoru udělá sympatický a chápavý vůdce kultu. *Mohl by to říct sto způsoby, ale z nějakého důvodu se rozhodne rýpat do problémů s otcem, jakoby snad on sám netrpěl ekvivalentem s matkou. Dále kýve na Jackův podstatně podrobnější rozbor, jakoby vycházel přímo od něj.* No v první řadě mi to přijde velmi neumělé. Některé z těch symbolů vypadají docela k světu, ale některé jsou naškrábané, jako by je "umělec" viděl před svou tvorbou poprvé. Mám z toho takový pocit, že pokud se tedy jednalo o nějaký rituál, neujal se ho nějaký z případných vyšších kněží případné sekty. Nebo jen některých. A nebo ani o sektu nejde. /Ze mě detektiv nebude./ *Pokrčí rameny, a přestože má podezření, že to byl pokus o využití lidské schránky, nedává mu to smysl.* Ta dívka vypadala velmi mladě a křehce, já bych si ji jako schránku nevybral. *Doplní ještě svoje tvrzení o symbolech též tichým hlasem. Přijde mu to roztomile zbytečné, protože ví, že Killián je slyší. Ale nechce to Jackovi kazit. Pak už na ně volá jejich společník, a tak se za ním poslušně vydá, aby zjistil, co je to, co "bude chtít vidět."* No fuj. *Uchechtne se Jason, ale pak si všimne, že jeho kolegům do smíchu není, a tak hodně rychle nasadí svůj obvyklý neutrální výraz.* Ještě je možné, že je to kryté iluzí, kterou vaši technici civilové neprohlédnou... *Zamručí a Jackovo kýchnutí mu tuto možnost trochu potvrdí.* /Každopádně je v tom zamotaná magie, to je jasné. Cítím ji tu všude kolem. Ale je taková... divná./
*Nechá Jacka, aby pracoval na své rigorózní práci a vyrazí si na projížďku. Sám má práce až nad hlavu, ať už je to kvůli daním nebo drobným neshodám s jeho zástupcem na Slunečním dvoře. Uzná tedy, že je načase si dát pauzu, ale nechce ubírat čas i Jackovi. Oblékne se tedy do černého kabátce a kalhot, k tomu si vezme vysoké jezdecké boty a zamíří do stájí. Indigo je tou dobou už připraven vyrazit, protože poslal sluhu, aby ho osedlal. Ještě si přes ramena přehodí dlouhý plášť, aby později nelitoval lehkého oděvu, až se do něj v sedle opře vítr a naskočí na černého koně. Nijak neplánuje, kam chce jet, ale nějak ho to přitáhne k lesu Fjoll, kudy často jezdí. Trochu zpozorní, když zdáli slyší smích a vydá se tím směrem. Z prosté zvědavosti. Když se nad tím již za cesty zamyslí, ani moc nechápe, proč. Proč chtěl vědět, kdo se tak rozpustile směje? Asi na to neexistuje racionální odpověď. Kůň našlapuje pomalu, opatrně. Jednak kvůli kořenům stromů a pak také proto, aby nevyplašil hrající si vílu. Už je na dohled.*
*Podarí sa jej postaviť a po pár ďalších vaic či menej úspešných vípadoch ktoré jej Fenrin opláca znova skončí na zeme medzi jeho predními labami. Keď sa chistá naoko jej jemne zovrieť hlavu vo svojich čelustiach abi tak víťazne ukončil hru Lyr sa zasmeje a prešmikne sa mu blezkovo okolo hlavy.* Dnes nie. *Zasmeje sa mu a podarí sa jej skočiť mu na chrbát a omotať obe ruky okolo jeho krku. Fenrin stuhne akoby bol zrazu vytesaný z kameňa.* Hááááá! Mám Ťa! *Veselo zvískne a skotúla sa z vlčieho chrbta. Keď pristane na zemy uvedomí si niečo čo jej vďaka hre s bratom uniklo. Zvuk kopít na zamrznutej zemi. Nenútene pristúpi k Fenrinovi ktorého näpetý postoj prezrádza že si tiež všimol blížiacu sa násštevu. Nenútene ho začne škrabkať za ušami pričom stojí chrbtom k smeru odkial zvuk prichádza.* Vydíš niekoho? *Spíta sa. Keď jej odpovie ano položí ruku na rukoveť svojej dýky. Druhou ale stále škrabká brata za ušami.* Kolko ich je? *Zašepká mu do ucha a už sa pomali pripravuje na boj keď sa Fenrin uvolní a šťuchne do nej.* /Aha takže nikto nebezpeční?/ *Povie si sama pre seba a konečne sa otočí.* Čo robíš takto hlboko v lede? *Zamáva jazdcovi na pozdravˇa pekne sa ne neho usmeje keď ho spozná.* Nie že bi som sa sťažovala. Ale sem obvikle nikto nezavíta. Trochu si ma prekvapil.
*Následuje zvuk smíchu a nějakým způsobem mu to dělá radost. Když se ale dostane dostatečně blízko, podle bojovného postoje, blond vlasů a lehkého oblečení pozná známou vílu. Když se na něj tedy s úsměvem otočí, takřka okamžitě jí úsměv oplatí.* Obvykle také nejezdím tak hluboko do lesa, ale zaslechl jsem tě a chtěl zjistit, co se tu děje. *Po těchto slovech lehce seskočí z koně a vydá se k drobné víle. Indiga nijak neřeší, protože je perfektně vychovaný a jen tak se nikam sám nevydá. Jelikož se ani vlčí bratr neprojevuje nijak nepřátelsky, Jason se neobává, že by koně cokoliv rozhodilo natolik, aby utekl.* Už jsme se dlouho neviděli. Jak se ti vede? /Předpokládám, že po naší dohodě přinejmenším bezdůvodně nevraždíš. Zajímalo by mě, co to v tvém programu nahradilo./ *Opře se o strom poblíž Lyrii a vyčkává na odpověď, která ho upřímně zajímá. Není to jen zdvořilostní fráze.*
*Na Jasonove slová chápavo kívne.* Ale dokopi nič len trochu blbeme. *Odpovie a neurčito ukáže na Fenrina ktorí prejde k Jasomovi, očuchá ho a priatelsky do neho šťuchne ňufákom. Potom pozornosť prenesie na jeho koňa a chvílku ho sleduje až žrebec nepokojne zaerdží. Napokon ale usúdi že ziesť priatelovi koňa nieje moc slušné a odíde bokom kde si lahne na zem a ako má vo zviku ospanlivo prižmúri oči ale v skutočnosti všetko pozorne sleduje. Lyria na Jasonovu otázku najskôr nepodpovedá ale král si aj tak môže prečítať odpoveď z jej tváre. Vyzerá o niečo staršie a unavene, takto sa na nej podpísali dlhotrvajúce depresie ktoré ju ešte úplne nepustili.* Mala som sa aj lepšie. *Odpovie mu nakoniec a v duchu preklína neschopnosť mu zaklamať.* Ale poznáš ma chvílku neposedím chodím tancovať a tak. *Mávne rukov abi tak dala najavo že tieto informácie sama nepovažuje za obzvlášť dvôležité. Ale nieje jej príjemné abi sa jej vypitoval a útok je najlepšia obrana.* Ach, ano a našla som si prácu. Robím pre jedného čarodeja. Inak ako sa máš Ty? *Spíta sa prejde k nemu a obíme ho.*
To je dobře. *Neví, jestli to řekl proto, protože blbnutí s bratrem Lyriu zabaví jinak než mrzačení a nebo mu zkrátka přijde dobré, že se Lyria baví. Nijak zvlášť nad tím ale nepřemýšlí, prostě to vypustil.* Zdravím, příteli. *Usměje se na Fenrima, ale netroufá si na něj sáhnout. Následuje vlčí pohled a doufá, že se vyjížďka nezvrhne v to, že bude jeho kůň posvačen.* /Vypadá to, že v pohodě./ *Když víla neodpoví, pořádně si ji prohlédne a vskutku zaznamená stopy vyčerpání. Nemá v plánu z ní dolovat, co ji trápí, ale moc se mu to nelíbí.* Mohu nějak pomoci? *Na to nepotřebuje znát příčinu jejího špatného období, pokud se Lyria nechce svěřit.* Mhm. *Přikývne a dále se jejími činostmi nezabývá, když je odmávla. Jakmile ale zmíní práci pro čaroděje, zpozorní.* Pro jakého? *Nad její otázkou se na chvíli zamyslí, a tak odpoví až ve chvíli, kdy ho obejme.* Já se mám dobře. Sice toho mám hodně, ale alespoň se nenudím. *Pousměje se a tak nějak automaticky ji pohladí po hlavě.*
/Pomôcť? Kiež by sa to dalo dať do poriadku./ *Pevnejšie stiskne Jasona v objatí a dúfa že mu tak vyjadrí čo pre ňu znamená.* Ďakujem. *Zašepká keď ho pustí. Otočí sa k jeho koňu a obzrie si ho. Nie že bi ju až tak veľmi zaujímal ale chce pred Jasonom skryť výraz svojej tváre.* Pracujem pre Zacha. Neviem č si ho už stretol ale je to na čarodeja docela pohodoví chlapík. *Prehovorí až keď si je istá že má svoj hlas pod kontrolou.* Nejazdil si predtým na nejakom inom koni? *Spýta sa aby vysvetlila svoj hraný záujem o Indiga.* Teda nie že by to bolo na škodu toto je to krásne zviera. *Ked si je istá že ju jej oči nezradia otočí sa naspäť.* Ale prepáč som nezdvorilá dáš si niečo na jedenie? *Nedá mu šancu odpovedať a už vykročí do svojho príbytku niečo priniesť.* /Možno by som sa mohla od neho aj niečo dozvedieť/ *Napadne jej keď jej pri chystaný jedla padne zrak na mesačný kameň z jesenného dvora. Výstraha od ich kráľovnej znamenie že si po ňu prídu.* Počuj Jason keď si sponínal tú prácu nevieš čo by sa teraz mohlo diať na jesennom dvore? *Spíta sa keď von nesie jedlo a tvári sa pritom ako stelesnenie nevinnosti.*
*Trochu ho překvapí pevnější stisk a více ho utvrdí v tom, že se doopravdy něco děje. Ovšem i přesto, že je to král, co je rád o všem informován, respektuje soukromí svých přátel. Nezdá se mu, že by zrovna teď chtěla Lyria šířit povědomí o svých problémech, a tak do toho nerýpe.* /Ale když se rozhodne svěřit, rád ji vyslechnu./ *Když mu poděkuje, s úsměvem přikývne. Jakmile si začne prohlížet koně, pojme podezření, že se chce jen vyhnout očnímu kontaktu, ale nevadí mu to. Je si vědom toho, že často není úplně nejlehčí si udržet chladnou tvář.* Toho znám. *Tiše se uchechtne, protože jediné, kdy se s ním sešel bylo při flašce, kdy mu čaroděj pod vlivem tajemného lekvaru dlouze vyznával lásku. Ale i podle jeho chování před a po nápojích mu přišel jako fajn osobnost, takže je spokojený. Trochu se bál, aby se Lyria nezapletla s někým jako je Malachai.* Věřím, že se s ním pracuje docela dobře. *Hovor o Indigovi nadále vnímá jako zástěrku, ale zapojí se do něj s výrazem, jako kdyby nic netušil.* Možná jsi mě mohla vidět na jiném koni. Přeci jen Indigo je můj oblíbenec, tak ho nechci předřít. *Pousměje se nad pochvalou a i hřebec hrdě zvedne hlavu.* /Krásné zvíře to je./ *Než stihne odpovědět, už odchází. Znovu se tedy opře o strom a čeká, než se víla vrátí.* Hmm. Královna Olwen je ve svých dopisech poněkud skoupá. Co jsem pochopil, hledá na území mého dvora něco svého, ale odmítá mou pomoc a obecně chce, abych o problematice věděl co nejméně. Řekl bych, že mi nevěří. Ovšem z mých vlastních zdrojů se mi dostalo, že ji někdo z mých víl okradl a ona ví, jak ten jedinec vypadá. *Promne si čelo a je vidět, že se mu ta myšlenka nelíbí. Podzimní dvůr jako takový je mu v podstatě ukradený, ale za své víly cítí plnou odpovědnost, takže se cítí jakoby byl sám tím zlodějem.* Copak, že tě to zajímá? *Usměje se stejně nevinně, přestože v jeho tváři to zdaleka nemá takový dopad jako u drobné blondýnky.*
*Naoko nezaujato počúva a rozkladá misky a nádoby s jedlom po zemi.* Ale, domieslo sa my že sa tam čosi robí a tak som si povedala že zistím novinky. *Pokrčí plecami akoby nič.* /Aha takže ona vie kde bívam v ludskom svete a tam na mňa poslala aj zabijakov... ale že by si netistila kto a čo som? Tiež hovorí o zlodejovi takže Královnička sa snaží svoju činnosť čo najviac utajiť a dáva sipozor čo komu povie./ Neboj som si istá že tvoji poddaný sú neviní. *Spiklenecky na neho žmurkne akoby vedela viac než hovorí. Než ale stihne spraviť ešte niečo Fenrin prudko zdvihne hlavu a pátravo pozoruje les okolo. Uši má pritisknuté k lebke a potichu ale ťemne vrčí. Lyria okamžite pustí riad na zem a uchopí rukoveť svojej dýky.* /No tak sa zdá že Olwen konečne zistila kde žijem. A samozrejme zrovna vtedy keď je tu Jason. To je ako naschvál./ *Presunie sa tak abi stála medzi Jasonom a miestom kde tuší nebezpečenstvo. Fenrin sa rozbehne preč a stratí sa v lese.* Jason? Bojím sa že obed budeme musieť odložiť na inokedy. Ďakujem ti za návštevu. /Ale ak niesi ohzbrojený mal by si vipadnúť nechcem abi sa tiniečo stalo...... Kedy som sa o to začala zaujímať?/ *Dodá si pre seba trochu prekvapene ale večšinu svojejpozornosťi sústredí na les okolo seba.*
Mhm. *Přimhouří oči, ale víc se nevyptává. A snaží se nedělat si žádné spojitosti mezi problémy na Podzimním dvoře a tím, jak se Lyria tajemně vyptává. To mu trochu ulehčí její další prohlášení.* /Jistá.../ *Něco mu na celé situaci smrdí, ale zoufale se snaží se v tom nepitvat. Tento proud myšlenek mu přeruší to, že vlk zjevně zaznamená nebezpečí. Udělá tedy krok k Indigovi, u jehož boku má vždy zavěšen těžký obouruční meč.* Lyrio... jsi v právu? *Zeptá se pro jistotu před tím, než se zdiskredituje. Je ochoten za ni bojovat, ale nelíbí se mu možné následky toho, kdyby Lyria i přes jejich smlouvu něco provedla.* /Nebyla úplně neprůstřelná. Pořád jsem král, nemůžu všechno hodit za hlavu kvůli jedné víle./ *Ovšem z představy, že skočí na koně, vyhne se boji a Lyria zemře, se mu zvedne žaludek. Čeká ho rozhodnutí.*
A kto je v práve? *Odpovie na otázku otázkou ale aj tak tím dá Jasonovy odpoveď. Podla jeho meradiel v práve nebola podla svojich bola v práve viac než dosť.* Odíť toto sa ťa netýka Jason. Si môj drahý priatel ale nie král. Dúfala som že ťa do toho nehudem musieť zaťakhovať ale šťastie my nepraje. *Spraví niekolko opatrných krokov k stromom keď z toho smeru priletí šíp z kuše. Lyria sa vrhne na stranu abi sa mu vyhla a vytasí svoju dýku. Zároveň sa neďaleko v lese objavý postava s vytasením mečom a rozbehne sa na čistinu. Nachvílu zaváha keď sa niekde ďalej v lese ozve zavyťie a zúfalí výkrik. Ale rýchlo pokračuje ďalej.* /Takže sú traja, Teda už dvaja dobre bratček./ *Uškerí sa, vrhne sa k stromu a prilepí sa k jeho kmeňu abi ju strelec z kuše nezasiahol.*
/Jistě. Na to nemám odpověď./ *Samozřejmě, že jako fyzická osoba ví, že svět není černobílý. Ale jako král se přeci jen snaží šedé ploše vyhýbat.* Ale jsem přítel. *Přikývne a vytasí meč. Pořád má trochu těžké svědomí, když nezná okolnosi, ale velmi rychle pochopí, že tu jde o život a ne o výstrahu.* /Předpokládám, že budu moci použít ovládání mysli, aby se nikdo nezranil. Ale nejspíš s tím nemůžu počítat./ *Jason se vydá za postavou s mečem, protože uzná, že proti osobě s kuší bude Lyria platnější. Přeci jen s dýkou bude mít okamžitě výhodu na blízký boj, která by proti většímu meči neexistovala.*
*Zamračí sa keď vidí že ju Jason neposlúchol a namiesto toho aby vysadol nakoňa za zmizol vytasí meč a postaví sa do cesty víljemu ritierovy s mečom. Ten je oblečený v teplom oblečení s kožušinou které by niekto zo zimného dvora nepotreboval. Jeden a pol ruční meč pri behu drží v jednej ruke ale keď sa dostane k jhasonovi uchopí svoju zbraň obomi rukami a tne po Jasonovy šikmo z dola nahor.* /Ak sa mu niečo stane..../ *Mmšlienku radčej ani nedokončí a radšej sa sústredí na to abi nebezpečie ktoré mi hrozi minimalizovala. Z vrecka nohavíc vitiahne vílyuu lebku do ktorej sú vyrité runy takú malú že sa jej lahko zmesťí do dlane. a vytvorí s ňou ilúziu samej seba ako vybehne zo svojho úkritu a beží za Jasonom. Ako čaká šíp z kuše trafí jej obraz priamo do hrude.* /Tak tam si./ *Kruto sa usmeje a rozbehne sa plnou svojou rýchlosťou smerom odkial šíp vyletel. Nemusí bežqať ďaleko a zbadá ďalšieh oritiera ako znova naťahuje kušu. Fenrin sa zatial neukázal ale nerobí si o neho starosti keby sa mu niečo stalo vedela by to. Zrejme zisťuje či sú tu len títo traja ritiery. Pribehne ku kušostrescovy a sekne po ňom díkov.*
/Haha! Je to docela zábava bojovat po nějaké té chvíli zase rukama./ *Pomyslí si, když obratně uskočí před cizincovým mečem. Sám cítí povědomou tíhu meče v rukou, ale je to příjemné. Hned útok opětuje, ale jelikož nechce zabít, aniž by věděl, kdo to je, míří na oblečení.* /Jestli je takhle nabalený, je jasné, že samotná naše zima je jeho nepřítel./ *Dobře mířenou ranou tedy připraví soupeře o kožešinu a zatímco neztrácí soustředění, pokusí se mu vlézt do hlavy.* /Co tu chcete?/ *Začne v jeho mysli hledat odpověď na tuto otázku a u toho s kočičí obratností nadále bojuje, pokud je to třeba. Je ovšem možné, že pokud jeho protivník není zvyklý na ovládání mysli, tak ho to ochromí. V tu chvíli ale Jason periferním viděním zahlédne zastřelenou Lyriu a hrkne v něm.* /Iluze?/ *Nemá ale čas to zjišťovat, a tak si raději si nic nedomýšlí.*
*Nevie ako sa darí Jasonovi ale podla cvendžania ocele je živí a stále bojuje. Aj tak by mu teraz nemala ako pomôcť. bojovník prad jej vípadom uhne a siahne po noži na svojom opasku.* /To mu nesmiem dovoliť. Ten chlap má určite skvelí vícvik. Nemôžem si dovoliť zdĺhaví súboj./ *Preletí jej hlavou a znova zaútočí tento raz ale zasiahme a bodne bojovníka do boku. Chce bodnúť žnova ale dostane ranu päsťou a zapotáca sa dozadu.* /Olwen neposlala len tak niekoho. Ale jak vidieť nemá o mňe všetky informácie možno vie kto som ale rozhodne nie čo som. Len šialenec by útočil na Dryádu v lese./ *Uškerí sa a natiahne sa po svojej mágii. Zo zeme okolo bojovníka vyrazia koreňe a okamžite sa mu omotajú okolo nôh. Ďalšie mu spútajú ruky a úplne mu znemožnia pohyb. Lyria sa mu pozrie do očí a poslední koreň mu omotá okolo krku. Ten uťahuje až dokedy sa neozve suché prasknutia a mužova hlava odkvecne nabok. Lyria sa chladne kruto usmeje.* Hmm... Toto my chíbalo. *Povie si sama pre seba ale z ďalších úvah ju vytrhne rinčanie mečou a starosť o Jasoma. Okamžite sa rozbehne mu pomôcť.*
*Tou dobou, co mu Lyria běží na pomoc už zabodává meč do sněhu, protože má bojovníka plně ve své moci. Povely předávanými ovládáním mysli ho donutí se posadit do sněhu a kompletně se odzbrojit. Ukáže se, že toho měl ve vrstvách oblečení poschovávaného mnohem víc, takže se mladá víla dostane ke scéně, kdy jeden z útočníků sedí jako bez života na zemi a kolem sebe má rozházený arzenál kapesních nožů, nečeho co vypadalo jako železný prach a kdoví čeho všeho. Naproti němu stojí Jason a s úsměvem se protahuje.* Mohl jsem ho sundat rovnou ovládáním mysli, ale chtěl jsem si to užít trochu staromódně. O zbytek je postaráno? *Otočí se na blondýnku a zahlédne i mrtvolu omotanou kořeny.* Ach.. je. *Zamručí a vrátí se pohledem ke svému zabijákovi.* Asi toho o tobě moc neví. Měli danou jen tvou podobu a místo, kde se po tobě podívat. Je možné, že si nebyli jistí, jestli náhodou nečteš myšlenky, protože jinak moc nechápu, proč by byli tak málo informovaní. Nebo tedy... alespoň tenhle. *Kývne bradou k vojákovi, který si mezitím v tupém stavu začne hrát se sněhem.*
*Keď vidí čo Jason urobil so svojím protivníkom spomalí do volného kroku a uvedomí si ako velmy je rada že má svoj prsteň ktorí ju chráňi pred tím aby dopadla ako zabijak sediaci v snehu. Jasonovu prvú otázku nijak nekomentuje ale zamračí sa ne neho. Radosť z toho že je v poriadku náhle vystrieda hnev.* Keď ti nabudúce poviem že sa ťa to netíka a máš zmiznúť urobíš to. *Zavrčí, zastaví sa kúsok od neho a ďalej ho zlostne prepaluje pohladom.* Ča ak by bol proti telepatiji chránený? Čo ak by ťa zranil alebo..... *Jej nahnevaný víraz sa roztopí, tvárou jej preletí bolesť a do očí sa nahrnú slzi.* Nemôžem prísť o niekoho ďalšieho... už nie. *Z lesa sa vinorí Fenrin čelusťe a hlavu má pofŕkanú krvou ktorá ale zjavne nieje jeho. Rýchlo čistinu preletí pohladom a zamieri k Lyrii upokojujúco zavrčí a otrie si hlavu o jej rameno. Lyria ho pohladí po hlave a otočí sa k Jasonovy.* Pochibujem že aj Olwen vie niečo viac než tento tu. *Mikne bradou k sediacemu bojovníkovi.* Keď uvážim že jej trvalo rok a pol kím vôbec zistila kde sa zdržiavam.
*Už se nadechuje k odpovědi, když na něj nahněvaně spustí, ale pusu zase sklapne. Hned vzápětí se totiž ukáže, že má pro vztek své důvody.* /S mečem to umím, ale asi teď není nejvhodnější moment na to bránit své schopnosti./ *A tak se rozhodne mlčet. Udělá krok k přítelkyni, ale její vlčí bratr je rychlejší, a tak nechá uklidňování na něm.* O mě tak snadno nepřijdeš. *Řekne alespoň, aby naznačil, že i kdyby se tu něco stalo, má tunu šikovných léčitelů a vůbec. Být králem má svoje výhody. Tím samozřejmě nechce shazovat její obavy, a tak to raději dál nekomentuje.* Páni, to nemá asi moc dobré zdroje. *Hned mu dojde, jak hrozně to vyznělo a zavrtí hlavou.* Tedy chci říct, že jsi to zjevně provedla šikovně a dobře zakrýváš stopy.
To je dobre. *Povie ešte trochu roztraseným hlasom ale rýchlo sa dá doporiadku. Z hlboka sa nadýchne a vydýchne nie len preto abi sa upokojila ale hlavne preto abi sa pripravila na najhoršie.* Nespítaš sa ma o čo tu presne ide? Nechceš vedieť prečo nás napadly bojovníci jesenného dvora a prečo je na dvore tvojej susedy zrazu taký rozruch? *Zadíva sa mu do očí a nadvihne obočie. Prejde pár krokou k nedalekému jazeru a zastaví sa na brehu, zadíva sa do vody a začne rozprávať.* Vtedy sme sa ešte nepoznaly a snád nemusím dodávať že som si o tebe nemyslela nič pekné. Plávala som v tomto jazere a odrazu do mňa udrela vlna energie kvôli ktorej som sa skoro utopila. Keď sa mi podarilo vyplávať zistila som že tu niesom sama. *Pozrie Jasonovím smerom a odfrkne si ale nie pohrdavo.* Stála presne tam kde teraz Ty a myslím že hladala dvôvody prečo ma nechať žiť. *Zakrúti hlavou a znova pozrie na jazero.* Netušila som kto to je, nikdy predtím som tú ženu nevidela a úprimne pochibujem že je to ešte vôbec víla. Možno ňou kedysi bola ale čo je teraz netuším. Toho dňa sa rozhodla ma nezabiť a ja som tej bitosti prisahala vernosť. Samozrejme ma neprijala len tak dala mi úlohu získať pre ňu mesační kameň a doručiť jeden odkaz. No a tak som odišla na jesenný dvor. Do jesennej pevnosti presne povedné, nechala som sa tam zamestnať ako slúžka. *Chladne sa zasmeje.* Bolo to presne tak ako som čakala po dvoch dňoch mi nikto nevenoval jedyný pohlad. Ak som robila to čo my prikázali nebrali ma ne vedomie, bola som neviditelná. *Otočí sa k Jasonovy a priamo bez uhíbania mu hladí do očí. Teraz už nič neskríva.* Keď som sa uisťila že som naozaj zapadla tak som sa s malou pomocou prešmikla do komnát lorda Ulrika. Ano presne toho Ulrika člana rodini samotnej Olwen.... *Pokíva hlavou.* ...a spravila som z neho krvavého orla. Pri odchode som v pevnosti ešte založila požiar. *Ukáže rukov na sedaiceho zabijaka.* Preto ne mňa posielajú zabijakov. *Hlas sa jej roztrasie a po lícach sa jej rozlejú slzi.* A preto je moja Ari mrtvá. Neviem či si ju najskôr pomílili so mnou alebo... alebo len chceli poslať odkaz..... *Bezmocne rozhodí rukami a ani sa nesnaží si osušiť tvár.* Nesnažím sa ospravedlniť. Viem že za to môžem.... *Vetu nedokončí ale zavzliká plačom.*
*Neptá se. Ani si není jistý, jestli chce vědět, o co přesně jde. Tedy, samozřejmě, že je zvyklý vyžadovat veškeré informace. Nejvíc nesnáší nedopovězené věci. Ale tentokrát si tak jistý není. Ovšem Lyr na jeho reakci nečeká a spustí svůj smutný příběh.* /Jistěže. Nesnáší autority. Než jsme se poznali dala to jasně najevo a i později mě nevnímá jako svého krále./ *Jakmile však zmíní vílu, která už se nezdála být vílou, Jason zbledne. Není si jistý, že mluví o jeho matce, ale jeho mysl se tím směrem okamžitě vydá a bere to jako jasnou věc.* /Přísahala věrnost./ *Má pocit, jakoby ho někdo opakovaně kopl do břicha. Na svém výrazu však nic nedává znát a nechává Lyriu dál mluvit. Příběh se ale neposouvá k lepšímu.* /To mohu potvrdit, služebnictvo rychle zevšední. Proto mám to svoje hlídané několika smlouvami. Ačkoliv to má možná Olwen taky.../ *Ač ho to láká, nepřeruší oční kontakt. Když zmíní lorda Ulrika, maličko vykulí oči. To ale není ani zdaleka všechno. Jakmile zmíní krvavého orla, kopance v Jasonově břiše se vyhrnou nahoru a on musí polknout žaludeční tekutiny, u čehož si dá pro jistotu ruku před pusu.* /Co jsem to omilostnil.../ *Ruku dá okamžitě zpátky podél těla a otřeseně poslouchá zbytek příběhu. Následuje její pohled k válečníkovi a je o to radši, že mu nijak vážně neublížil. Všechno se to v něm pere. Ta Lyria, kterou zná a má rád a ta z příběhu. Zkrátka mu to nesedí dohromady. Vnímá to tak, že teď mu vypráví jeho Lyr. Ta co pláče po Ari. Ale kde je hranice mezi slzami a odporným způsobem vraždy? Natáhne ruce před sebe, jakoby ji chtěl utěšit, ale bezmocně mu padnou kolem pasu.* Jak vypadala ta žena, co tě k tomu navedla?
*Jasonovu otázku ignoruje, počas svojho rozprávania sledovala jeho reakcie. Jejjej jasné že všetky ilúzie padly a Jason ju vníma takú aká je. Nikdy si nepredstavovala že bi ju možná strata priatelstva a dvôvery tohto muža mohla bolieť ale je to tak.* Vieš po večšinu svojho života keď som sa pozrela do zrkadla vidola som v ňom monštrum. A páčilo sa mi čo v ňom vidím. *Sadne si na zem podloží si bradu kolenami a rukami si kolená obíme.* Zmenilo to až keď som sa zalúbila a uvedomila si aké láskavé a nevinné boli moje partnerky. Až keď som si to uvedomila prišla som za tebol s tím že chcem uzavrieť tú zmluvu. /Pokus ktorí aj tak všiel na prázdno. Nemám nikoho kvôli komu by som sa teraz chcela zmeniť./ *Pomyslí si skleslo.* A ešte k tej žene, načo sa pítaš otázky na kroté poznáš odpoveď? *Otočí hlavu a znova mu pozrie do očí.* Ty vieš kto to je. No tak povec jej meno. *Povie a čaká na až Jason vysloví meno ktoré už dávno pozná.*
*Nadále poslouchá a znovu se v něm vzbudí sympatie. Ví, jaké to je se chtít kvůli lásce změnit. To je také jeden z důvodů, proč jsou pro něj najednou tyto činy horší. V dobách, kdy mučil lovkyni stínů, se kterou se pak spojil, aby získal trůn? Tehdy by mu to asi nepřišlo jako taková tragédie. Ovšem po tom, jaký vliv na něj měl jeho civil s čistou duší?* Tak takhle to bylo. *Odpoví tiše, protože ví, že teď na jeho komentář není nikdo zvědavý. Na chvíli preruší oční kontakt, když ho víla nutí říct ono jméno.* Carmina. *Pohlédne na ni a už ví, že drobná blondýnka v sobě skrývá mnohem víc, než si byl doteď ochotný přiznat.* Kdy jsi s ní naposledy byla v kontaktu? /Potřebuju vědět, jak je aktivní. Pár let zpátky se snažila zlanařit Avu, ale ta ji odmítla. Odmítla by ji znovu? Je Jack v nebezpečí? Ne. Na to teď nemůžu myslet./ *Ucítí, jak se mu rozbušelo srdce a téměř za užití magie odloží katastrofické scénáře na později.*
Carmina. *Zopakuje po ňom.* Vtedy som nevedela kto to je. A ak mám biť presná nezložila som jaj žiadnu prísahu jednoducho mi dala úlohu a ja som ju splnila. *Trochu sa pozbiera aj keď jej po lícach stále tečú slzi ktoré sa ani nesnaží zastaviť.* Nevidela som ju už roky. Priniesla som jej ten kameň a to je všetko. Povedala že keď bude niečo chcieť tak is ma zavolá ale nikdy sa neozvala. *Pokrčí plecami.* Nemôžem povedať že by ma to nejak zvlášť trápilo. Kedisi možno ale teraz nie.*
Takže tě využila a teď po tobě jdou zabijáci. /Příhodné, matko. Ale alespoň je to zjevně ve stejné době, jako kdy se pokoušela o Avu. Od té doby je zase mimo radar. Plánuje něco?/ Co máš teď v plánu? *Je na něm vidět, že původní překvapení opadlo a zase smýšlí racionálněji. Upřímně ho zajímá, jestli chce Lyr jen tak dále bojovat a nebo ji napadlo něco jiného.* /Krom změny identity a schovávání mě nic moc nenapadá a to ji určitě neláká./
Aj keby čo na tom? Je to sranda. *Uškerí sa cez slzi a dá tak najavo svoj prístup k životu. Postaví sa a konečne si utrie slzi.* Zistiť kto konkrétne zabil moju lásku a prinútiť ho velmi dlho kričať. Čo sa zvišku tejto situácie tíka... *Mikne plecami akoby hovorila že jej je to úprimne jedno. Príde k Jasonovi a položí mu ruku na rameno v priatelskom geste.* Ale prosím dávaj si na seba pozor. Keby sa Carmina ozvala dám ti vedieť skôr než za ňou pôjdem. *Na sekundu zaváhalale potompokračuje.* Čo chceš robiť s nim? *Ukáže ja zajatého bojovníka.* Nemôžeme ho pustiť. Podá Olwen správu že král zimného dvora bojoval po mojom boku. Také problémi nepotrebuješ. *Nakloní hlôavu na stranu a trochu sa zamračí.* Ak chceš postarám sa o to.
*K tomu se nevyjádří. On sám nikdy nevraždil rád. Mučení bylo něco jiného a ještě ho provozoval hlavně v dobách, kdy byl ještě princ a objevoval možnosti a hranice svého vlastního mozku. Co se pomsty týče, přikývne.* /Jen tedy... je to vůbec pomsta, když je to jen pokračující řetězová reakce, co se odvíjí od mé matky? Obzvlášť, když Lyria té spouštěcí vraždy nelituje?/ Za to ti děkuji. *Znovu přikývne a je rád, že to navrhla sama.* To vskutku nepotřebuji. *Podívá se na bojovníka a luskne, aby přilákal jeho pozornost. Je za tím milníkem, aby se obětem musel při ovládání mysli dívat do očí, ale je mu to příjemnější.* Já tu nikdy nebyl, tobě se podařilo utéct. *Vysloví nahlas jednodušší verzi jeho práce s myslí, aby Lyr tušila, která bije. Samozřejmě je to mnohem konkrétnější, protože mu poctivě přeplétá myšlenky.* Čím víc mu budu mazat a upravovat myšlenky, tím zjevnější bude pro znalé oko jasné, že si s ním někdo hrál. Nemůžu dát pryč celý tenhle souboj ani jak vypadáš. To věděl už předtím a bylo by divné, kdyby se vrátil s horší pamětí, než se kterou odešel. Ovšem žádné nové informace domů nepřinese. Je přesvědčený, že tě viděl jen zezadu a raději si zachránil holý život. Ale zabíjet se už nebude, není to nutné. *Nastaví muži v hlavě jakýsi budík, přičemž se jakoby probere až se dostane na území podzimního dvora. Do té doby je pořád v mentálně omezeném stavu.* Teď zmiz. *Kývne na muže a sám udělá pár kroků k místu, kde zabodl meč do sněhu.*
*Nesúhlasne sa na Jasona díva kím upravuje bojovníkovy pameť ale nič mu na to nepovie. Je to jeho rozhodnutie. Keď je hotoví a chce si vziať svoj meč chití ho za ruku.* Za všetko ti ďakujem. *Znova ho obíme tento raz na rozlúčku a keď ukončí objatie pekne sa na neho usmeje.* Dávaj si na seba pozor. Teraz ak dovolíš idem si ešte zaraiiadiť nejaké veci. *Príde k Fenrinovi a visadne mu na chrbát.* Rada som ťa zase videla aj keď by som si želala abi to bolo za šťastnejších okolností. *Fenrin na Jasona priatelsky rafne a optom sa rozbehne do lesa.*
/Co je všechno?/ *Je pořád trochu¨ pryč z toho všeho, co se dozvěděl, ale objetí jí opětuje. Na její slova přikývne a sleduje ji, jak mu sedá na záda velikého vlka.* Mám pocit, že to neslyším poprvé. *Nevesele se uchechtne a pak zamává vílím sourozencům na rozloučenou. Nato nasedne na Indiga, kterého nalezne o trochu dál, než kde ho zanechal, vloží meč zpět do pochvy a vaýrazí domů.*
*Jeliikož i nadále drží svůj vztah s Jackem v tajnosti, ač zdaleka ne tak efektivně, jelikož se seznam zasvěcených lidí neustále prodlužuje, zakázal mu volný pohyb po zámku. Nechce ho šikanovat, ale jelikož toho má teď Jack hodně do školy a Jason také nemá zrovna málo práce, je tohle jediná varianta jak se mohou nadále vídat. Tedy to, že ho pozval na nějakou dobu k sobě na Zimní dvůr. Sice se tam nemůže úplně volně pohybovat, ale Jasonovy komnaty jsou neuvěřitelně rozsáhlé. Pokrývají v podstatě celé patro a skládají se z mnoha ohromných místností s vysokým stropem. Člověk se tam vskutku cítí maličký. Služebnictvo tam spíše nechodí, jen čas od času poklidit či donést jídlo a prádlo. Ovšem všichni Jasonovi služebníci, kteří se motají kolem jeho osobního prostoru jsou vázáni smlouvou, která je nutí mlčet o čemkoliv, co by tam zaslechli či zahlédli. To se vztahuje i na veškeré písemné projevy a kličky. Král umí postavit neprůstřelnou smlouvu. Také má kolem komnat magickou clonu, která zabraňuje zvědavcům slyšet, co se uvnitř děje.* /Když se služebná nedostaví do práce, znamení to, že je po smrti. Pak jen stačí nahlédnout směrem, kudy se chtěla rozpovídat a dát si trochu pozor. Nic hrozného./ *Přesto je neustále trochu napjatý. Avu teď v podstatě nevídá, přestože se jí snaží být zprostředkovaně k dispozici. Když na tom byla nejhůře, posílal jí jídlo do komnat a obecně se snaží mít neustále přehled o tom, jak jí je. Zdá se však, že s malou Anarinyou je jí dobře. Čas od času si Jason nedobrovolně představuje, jaké by to bylo, kdyby tu potkala Jacka. Už mu odpustila? Cítí vůči němu zášť? Kdo ví.* Tak se ukaž. *Nakoukne příteli přes rameno, aby zkontroloval, jak postupuje s rigorózní prací.* /Doufám, že se ti za mým stolem píše dobře./ *Ušklíbne se sám pro sebe, protože musel svoje papírování přesunout na menší stůl v rohu místnosti, u kterého má světle polstrované křeslo. Vypadá to jakoby seděl v dětském koutku. Teď se však zvednul a oči mu rychle kmitají nad novými řádky odborné práce.* Rozumím zhruba každému pátému slovu, perfektní. *Políbí ho do vlasů a pak si tam chvíli opře bradu.* Nemáš hlad? Nebo chuť na něco sladkého? Kávu? Bourbon? *Pomalu stupňuje svoje nabídku a trochu si připadá jako otravná přítelkyně, co se ho snaží odtrhnout od práce.*
*Jack bol kedysi šprt. Ale ako to už v realite býva, keď človek raz z tej školy vypadne, vrátiť sa do nej je o dosť ťažšie. Jack teda svoj boj s prokrastináciou prehral a nechal sa ňou unášať až kým sa dalo. A teraz musí všetko dohnať. Šéf mu dal až príliš ochotne dovolenku. Jack má tušenie, že to spravil iba preto, že vedel aké bude písanie rigoróznej prace utrpenie. A ono to utrpenie aj je. Keby len Jason vedel ako veľmi Jackovi pomáha, že vypadol z bežného sveta. Žiadne rozptylovanie. Žiadna telka. Žiadny mobil. Jack si so sebou priniesol iba hromadu kníh, papierov a zložiek. A svoj starý notebook. Dokonca si so sebou nezobral ani oblečenie, pretože sa mu už do tašiek nezmestilo. Takže využíva pohostinnosť Jasonovho šatníka. Postrehol, že mu Jason vravel o tom, že sa môže pohybovať iba v jeho komnatách. Tak trochu to teda postrehol. Bol v tom momente zamyslený nad tým, či pobral všetky poznámky. Takže Jasona vnímal trochu okrajovo. Ale možno to upozornenie ani nebolo treba, pretože Jack sa v podstate pohyboval medzi stolom, posteľou a kúpeľnou. Každú chvíľu si niečo polohlasne mumle. Pripadne chodí po komnate s papiermi v ruke a rozpráva Jasonovi svoje poznámky, pričom nad nimi takýmto spôsobom nahlas uvažuje. Samozrejme, Jasona využíva aj ako svoj ventil. Najmä keď ho prepadne stres z blížiaceho sa termínu odovzdanie. Vtedy to väčšinou dopadne tak, že Jasonovi pred tvárou máva papiermi a kričí naňho, že sú to všetko blbosti a všetci čo sa tým zaoberajú sú idioti. Vrátane Jacka. V takých momentoch je dobre, že do Jasonovych komnát skoro nikto nechodí. Samozrejme, že majú spolu aj príjemné chvíle. Ak by nemali tak by Jackovi už ruplo v bedni. Dokonca sa aj vyrovnáva s alergiou na mágiu. Niekedy sa len rozkýcha. Inokedy ho chytí vyrážka ale na tú používa ešte nejaký krém čo mu pred svojim odchodom poslal Heller. Ale nič nie je také, že by to nezvládol. Dokonca sa mu podarí napísať niekoľko odsekov. Chcelo to len ranný sex, poriadnu sprchu a veľký pohár kávy. Potom sa iba v Jasonových jediných fialových boxerkách usadil za veľký stôl, ktorý si zabral a pustil sa do práce. Okolo seba vytvoril sofistikovaný bordel z ktorého sem tam vytiahne poznámky alebo knihu. Z kresla sa prakticky ani nepohol a už mu dokonca tŕpnu nohy z toho ako sedí v tureckom sede. Nechá Jasona, aby si pozrel jeho text ale hodnotenie ho veľmi nepoteší. Zamračí sa, pričom trochu našpúli pery a prejde si ten text aj on sám.* Myslíš, že to nedáva zmysel? *A už to vyzerá, že začína upadať do stresovej fázy. Dokonca začne pomaly svoju ruku presúvať k Jasonovej košeli, aby ho chytil. Pre prípad ak by sa Jason pokúsil utiecť keď by naňho Jack frustrovane kričal. Ale zarazí ho jedna vec. Vykrúti hlavu tak, aby videl na Jasona. Vykrútil by ju ak viac ale bránia mu v tom krčné stavce. Tak dodatočne naňho ešte zašilhá.* Bourbon! Myslel som, že tu máš len faersky alkohol. *A týmto si Jason získa celú Jackovu pozornosť. Odsunie od seba počítač a celý sa na stoličke k nemu vytočí. Až mu zapraskajú nepoužívané kĺby.* Myslím, že mi odumreli nohy. *Zamumlá si popod nos a vystrúha na Jasona výraz smutného emotikona.*
*Po nedávném telefonním hovoru, kdy se Jason ozval s tím, že by se někdy mohli setkat, tak se mu rozhodla pár dní zpátky napsat. Ozval se v momentě, kdy se dostal mimo vílí zem. A tak dnes na určený den vyrazila do Central Parku a po své poslední návštěvě Faerie si pamatovala jak " příjemná" je tam zima. Takže se nezapomněla dobře obléct. Nic okázalého jen zateplené legíny, triko s dlouhým rukávem, rolákový svetr a dlouhý kabát, který se tu a tam otíral o kanady a na schodech měl tendenci se plést pod podrážku. Byla slazena v černošedých osdtínech - tedy jen svetr byl tmavě šedý a triko vlastně bílé. Vlasy si před elektrizováním ochránila drdolem. Teď se ale ujistila pohledem a okrajově i myslí, že v okolí nikdo není a projde mohutným stromem do Faerie. Ihned se jí zakousne do tváří mrazivý vítr, když začne šlapat sníh a vydá se už po paměti směrem k hradu. Znala vílí hlídky, vždy se jí dokázaly připlést do cesty, protože kontrolovaly ty, co prošli do říše. A brzy se skutečně objevili jezdci na koních a namířili na ni zbraně. Zhluboka se nadechne, vytlačí z mysli vzpomínku na Hauresovy mučící nástroje, které jí některé zbraně připomněly i jen leskem ostří, a potom jim řekne, že je u krále očekávána za účelem audience. Chvíli si ji neochotně měří, ale nakonec jí jeden podá ruku, posadí ji k sobě na koně a brzy už se před nimi objeví obrys zámku. Jezdec jí poté pomůže obezřetně také dolů a ani na chvíli z ní nespouští pohled. Byla si jistá, že strčit teď ruku do kapsy, tak ji s myšlenkou, že je teroristka, zapíchne. Následně odchytí nějakou služku a řekne jí, aby ohlásila u krále objednanou audienci. Nezjišťoval Trissino jméno, ale neurazila se. Po chvíli se strážce vydá směrem, kam šla služka - alespoň zprvu - a zavede ji do nějaké místnosti a nechá ji vejít první a potom zavře dveře a postaví se k nim, nespouštějíc z ní pohled, když zůstane skoro v pozoru, jako správný voják. Pohledný voják, ale to byla každá víla, že se tomu ještě divila. Postaví se k oknu a po chvíli si stáhne kabát, než jí bude moc horko a odloží ho na parapet, než její pohled uvízne na obrazcích, které mráz vytvořil na skleněné tabuli. Víla u dveří i případní příchozí skoro jistě ucítí ve vzduchu její magii, která se v pravidelných vlnkách, které byly sice všudypřítomné, ale pokud se na ně dotyčný nezaměřoval, tak byly nevtíravé a časem i opomenutelné, z jejího těla uvolňovaly a zajišťovaly tak, že její magie zůstane pod kontrolou. A Triss se nesnažila těmto skoro až tikům nijak bránit, protože pak byly místo vlnek větší a silnější vlny a hlavně už byly pak viditelné. Měly fialový nádech, skoro jako když člověk rozvíří světly podbarvenou mlhu. Tak nějak pak ta vlnka působila no a ve světě lidí by se přítomnost takové barevné vlny, co dokáže rozfouknout vlasy, špatně vysvětlovala.*
*Mermomocí se snaží, aby ho nerozptylovalo, že je Jack skoro nahý a dost dlouho ho nechá pracovat na závěrečné práci. Nyní už se však neudrží a prudí. Nosem se mu zavrtává do blond kadeří a užívá si jejich vůni. Pak se ale trochu lekne, když se na něj Jack prudce otočí.* Co? Ne! Smysl to dává! Jen se nevyznám v psychologické terminologii! *Zvedne ruce na obranu, když ucítí, jak ho přítel chytá za košili a s hraným zděšením otevře zeširoka tmavé oči. Dalo by se to až téměř nazvat psím pohledem, ale má to k němu i tak daleko.* /Jsem rád, že už se k němu můžu přiblížit. Drží tu alergii zkrátka./ *Koutky se mu začnou cukat směrem vzhůru a v mysli zadoufá, že ho Jack za košili vskutku chytí a to pořádně pevně.* /Člověk by řekl, že se těch představ zbavím po takové době, co jsme spolu. Ale pořád se ho nemůžu nabažit.../ *Když se Jack přehodí do sova módu a skoro si zlomí krk, Jason nezadrží tiché uchechtnutí. Hned po něm ale následuje provinilý pohled a jemné pokrčení ramen.* Nechtěl jsem tě rozptylovat více, než bylo třeba. A že to bylo třeba... *Zamručí již tichounce a svůdně se usměje. Přejede Jackovi ukazováčkem po holé páteři a pak už se otočí zády a otevře skříň za pracovním stolem.* Pokud existuje nějaký titul nejlepšího vílího přítele, myslím si, že si jej zasloužím. *Pronese téměr obřadním hlasem a vytáhne ze skříně láhev bourbonu a dvě sklenky.* Ale ne...Pomohla by masáž? *V očích se mu však zableskne tak, že je jasné, že masáž je to poslední na co myslí. Ovšem na seznamu to je, nechce, aby Jacka něco bolelo. Položí na stůl Jackovu skleničku a štědře mu nalije.* Prosím, drahý. *Usměje se a dá mu pusu na nos. Nedlouho poté zaslechne zvonek, který hlásí, že zapomněl na audienci. Natáhne se tedy přes Jacka do jednoho šuplíku, kde odkud vytasí diář a listuje. Je těžké si ve Faerii vést diář s tím, jak tu běží čas, ale Jason na to má systém.* Ach. *Nespokojeně našpulí rty a prstem poklepe na jméno "Triss," aby to Jack viděl.* Máme návštěvu.* Obkročmo si na Jacka sedne a chvíli si opře hlavu o jeho rameno. Nějak dnes vůbec nemá náladu na lidi. Sice ví, že se to zlepší ve chvíli, kdy s Triss bude mluvit, teď se mu tam ale vůbec nechce.* No nic, jdeš taky? *Podívá se na něj s vlasy spadlými do čela. Po chvíli se však donutí vstát, aby Triss nenechal moc dlouho v přítomnosti nedůvěřivých víl.* Kdyžtak se skoč obléknout a já počkám tady. *Když pak vyrazí, Jason to vezme cestou, kde se potkají s co nejméně vílami a stejně přes Jacka pro jistotu hodí iluzi.*
*Užíva si Jasonovu blízkosť. V takých momentoch si vraví aké má šťastie, že ho miluje niekto ako on. Ale ten pocit pokoja a lásky preruší panika z predstavy, že píše vo svojej práci nejaké nezmysly. Našťastie Jasonova reakcia ho upokojí.* Aha. *Vylúdi zo seba chápavo. Prestane teda Jasona ohrozovať svojim stresovým záchvatom. Nestihol si ho ešte ani prichytiť za košeľu. Ale na druhú stranu mu venuje svoj plný záujem. Dokonca odloží notebook od seba ďalej. Keby náhodou... niečo bolo. Nebolo by príjemné ak by si ho napríklad prisadol a vymazal celú rigorózku.* Dobre, na tom niečo bude. Ak by som to možno vedel, tak by som nenapísal ani polovinu práce. *Povie zadumane ale keď vidí ten zvodný úsmev. Oplatí mu ho. A keď ucíti ako mu prejde po holom chrbte. Spolu s tým dotykom sa nadýchne a doslova mu zaiskria oči. Mlsne sa pozrie na Jasona a na moment mu napadne, že prečo má na sebe toľko oblečenia? Sleduje každý jeho krok ku skrini.* Óóó, to si teda zaslúžiš. *Povie ale pritom sleduje Jasonove pozadie. Ak by sa zabudol tak by mu aj slina utiekla. Žiarivo sa naňho zazubí, ako keby ho práve vôbec neočumoval. Je predsa policajt, tak sa nemôže nechať nachytať na hruškách. Trochu pohne nohami a cíti aké ich má drevené. Tak sa teda posťažuje. Pomaly ich začne aspoň vyrovnávať. V tvári sa mu cukne na moment bolesť. Hlavne preto, že sa mu ozve bolesť v kedysi zranenom kolene. Za to by sa mohol poďakovať Lyrie. Našťastie to rýchlo prejde a má možnosť nadviazať na ten Jasonov pohľad. S tým, že je v iba v trenkách začína byť vidno, že sa priestor v jeho spodnom prádle pomaly zmenšuje.* Myslím, že by masáž bola veľmi vítaná. Celý som z toho učenia stuhnutý. Pozrie na bourbon ale je to len sekunda. Inak celú svoju pozornosť venuje Jasonovi Spokojne privrie oči nad tým detským bozkom na nos. Jack sa natiahne aj pre poriadnu pusu lenže ich vyruší zvonček. Povzdychne si ale chápe, že kráľovské povinnosti sú kráľovské povinnosti. Ale keď sa cez neho natiahne k šuplíku tak ho neopomenie pohladiť po boku a prejde mu ešte nosom po ramene. Zvedavo pozrie do diára a nadvihne obočie. Keď si naňho sadne tak to využije a prichytí si ho za zadok. A pritiahne bližšie k sebe. A potom mu oplatí to pohladenie po chrbte.* Nevidel som Triss od... *Zamyslí sa.*... vlastne veľmi dávno. *Ani nevie kedy ju videl naposledy. Skutočne by mal menej pracovať. Tak aspoň chvíľu Jasona konejší v náručí. Pozrie sa naňho a odhrnie mu vlasy z čela.* S radosťou vás odprevadím, kráľ môj. *Povie to trochu teatrálne ale zároveň potichu keďže je pri ňom tak blízko. Prichytí si ho za bradu a dá mu konečne pusu. Ale iba krátku, pretože by sa to mohlo zvrhnúť.* Nemali by sme ju nechať dlho čakať. *Povie a plácne ho po tom skvostnom pozadí. Tiež sa postaví a trochu sa musí ponaťahovať. Keď počuje ako mu popraskajú nejaké stavce tak by tá masáž naozaj padla vhod. Pozrie na seba a potom späť na svojho drahého.* Je snáď niečo zlé na mojom outfite? *Povie s humorom v hlase ale potom do seba kopne bourbon a než položí pohár na stôl tak ho ukáže Jasonovi.* Beriem to so sebou? Možno by to aj Triss ocenila. *Navrhne a potom odíde do šatníka. Tam je hromada vecí ale Jack si prakticky vezme prvé so mu padne do ruky. Čiže nejaké čierne nohavice, od nejakého známeho návrhára. Čiže fakt drahé gate. A potom na seba natiahne nejaký béžový rolák. Už podľa pocitu je mu jasné, že toto bude kašmír. Neodolá a pár krát ten materiál pohladí. Nájde ponožky, ktoré hneď znárodní. V duchu fakt musí oceniť aké výhody to má chodiť s chlapom podobnej veľkosti. Nad botami má ale dilemu. Nechce si brať žiadne polobotky, tak sa tam chvíľu prehrabuje až narazí na poklad. Nechápe ako sa niečo také mohlo Jasonovi dostať do šatníka ale neodolá tomu. Takže zo šatníka vyjde komplet oblečený s bielymi šľapkami na nohách, ktoré sú ozdobené nejakou trblietavou fóliou s názvom Gucci.* Môžeme ísť. *A takto vymódený zoberie pohár a fľašku a ide s Jasonom privítať Triss. Teda, keď Jason vytvorí ilúziu tak Jack v reakcii niekoľko krát kýchne. Ale inak to prežije bez ujmy. A keď sa otvoria dvere kde čaká Triss, Jack vojde. Lenže než stačí pozdraviť tak si kýchne. Vlastne je to sled asi štyroch kýchancov za sebou.* Och, dočerta. Kapesník. *Zamáva na Triss a znova si niekoľko krát kýchne. Popotiahne teda nosom a začne mrkať ako mu slzia oči.* Čo to dočerta... *Brble si a aspoň odloží fľašu alkoholu, aby mu náhodou pri ďalšej sérii kýchnutí nespadla na zem. Bola by to večná škoda.*
*Neřešila, že čekala delší dobu. Jas byl král, tak měl možná mnoho povinností. Prsty poklepává na okenní rám a lehce se usmívá. Jasona neviděla hodně dlouho. Snad od té pláže, protože chvíli na to...Nadechne se a promne si druhou rukou spánek. Dveře se otevřou a Triss se otočí a pousměje se, dokud Jack nezačne kýchat. To trochu svráští obočí a když ji poprosí o kapesník, tak si zmateně poplácá po kapsách a natáhne se ke kabátu, odkud vytáhne kapesníky a ty mu pošle telekinezí. Položí je ovšem na stolek k bourbonu, kde mu magie nebude tolik dráždit smysly, i když místnost jí už za dobu, co tu stála, musela být nasáklá málem. Má tendenci otevřít okno, ale neví zda by to pomohlo. Zatváří se omluvně, když se na něj znovu podívá a potom přesune pohled na Jasona, který vejde za ním. Rychle ho zamaskuje a letmo se provinile usměje, než se podívá zpět na civila.*Promiň...nevěděla jsem, že tu budeš, jinak přijdu jindy.*Ze svého místa se nepohne, aby do něj z blízkosti nenabíhaly ty jemné vlny magie. Uvažovala i o tom, že se stáhne a potlačí je, mohla by doufat, že když antidepresiva nebo prášky na úzkost vždy utlumily její magii, tak jí pomohou i tentokrát a neztratí kontrolu, ale uvažovala, zda dát všanc své zdraví. Temné myšlenky, které vznikly následkem z pekla ji naopak nabádaly, aby ještě více upouštěla magickou energii, aby viděla Jacka trpět. Trochu se nad svou zmrzačenou myslí zamračí, ale je to jen letmé. Pak se zhluboka nadechne a stáhne svou magii k sobě jako na laně a pomyslnou studnici moci uzavře poklopcem. Nedá se říct, že se stoprocentní úspěšností, ale bude to lepší a chvíli to vydrží, než bude muset energii upustit. Na to by mohla třeba využít jinou místnost. Nechtěla aby Jack trpěl, byl její přítel. A ona odmítala být zlá. To monstrum, které z ní chtěly její myšlenky udělat.*Omlouvám se, že jsem se neozvala dřív...*Prohodí rozpačitě a zlehka se zhoupne na patách.*Bylo toho trochu...moc.*Dodá ještě ke svý omluvě a skloní na chvilku zrak ke svým rukám, kterými žmoulala spodní lem svetru.*
*Periferním viděním zaznamená, jak Jack odsouvá notebook a jeho srdce se rozběhne trochu rychleji.* /Na co si dělá místo?/ *Položí si hloupou otázku a mírně nadzvedne obočí. Nad jeho dalšími slovy přikývne a je vidět, že je na sebe pyšný. Nedá se říct, že kvůli tomu, že by abstinoval, jelikož sem tam si nějaké to férské víno dal. Ale za to, že jeho palác jako studentský azyl zafungoval. V tu chvíli si všimne, že Jackovy myšlenky se dle jeho výrazu stáčí stejným směrem jako ty jeho a dá si tedy s cestou ke skříni dost načas. Cítí na sobě jeho pohled. Tiše se uchechtne, když mu Jack přizná titul nejlepšího férského přítele a tou dobou už odkládá bourbon na stůl. Sleduje, jak si Jack protahuje nohy a tváří se mu prožene starost, když spatří přítelovu bolest.* /Koleno?/ *Napadne ho hned a podvědomě ho po něm pohladí.* Dobrá, sice mám možná lepší maséry na dvoře, ale jelikož si na tebe nenechám sahat, s radostí se toho ujmu já. Tedy pokud bys nepreferoval jinou vílu? *Nakloní hlavu na stranu a oplatí Jackovi řádný polibek. Při zvonku nespokojeně zamručí do jeho rtů a na vteřinku ho napadne, že by se vlastně nic nestalo, kdyby se na to vykašlal.* /Jsem král, kdo mi to bude vyčítat?/ Mmmmm... *Přes tenoučkou látku košile Jackovy dotyky krásně cítí.* Vážně mi teď neusnadňuješ se zvednout a jít podpořit přítelkyni. *Zamručí, když si ho Jack za zadek přitáhne blíže, a kdyby jeho napětí nebylo dost zřetelné z jeho slov a hladového pohledu, je dost zjevné v klíně.* /Jsem král, kdo mi to bude vyčítat?/ *Zopakuje si v hlavě a pod dalším dotekem se prohne v zádech.* Z mé strany už je to také delší doba, tak mi přišlo vhodné se s ní sejít po tom... čím si prošla. *Zamumlá mu do krku, zatím, co se k němu mazlí.* /Podrobnosti neznám, ale něco se mi samozřejmě o pekle doneslo./ *Nad jeho slovy se pobaveně usměje a je rád, že Jack polibek brzy ukončí, protože už byl připraven se mu oddat.* Bohužel máš pravdu. Ale hned jak odejde, tak... *Nechá ve vzduchu, co by se mělo dít. Ale oběma je jistě jasné, že tím nenaznačuje, že zavolá vílu kořenářku, aby Jacka namasírovala. Po plácnutí se mu vstává o to hůř, protože ho zaujme, kam by to mohlo vést. Tedy, ne že by to bylo poprvé, co ho Jack plácl přes zadek, ale Jason je dneska v nějakém zvláštním rozpoložení.* /Au./ *Napadne ho při hlasitém křupání, přestože ví, že ne každé křupnutí je provázeno bolestí.* Mně naprosto vyhovuje. *Zazubí se, ale pošoupne Jacka směrem ke dveřím, které vedou do šatníku. Když se ještě zastaví pro bourbon, přikývne. Také si myslí, že by to návštěva neodmítla.* Ale ne... *Jason se zděšeně zarazí pohledem na Gucci pantoflích, ale dále to nekomentuje, aby nezdržoval. Jakmile dorazí na místo, zacítí volnou magii a nedlouho nato Jack kýchne.* Jsi docela šikovný radar na magii, kdejaká sekta by se tě hned ujala. *Zavtipkuje a dojde k oknu, aby jej otevřel. Všude po hradě je magie regulující teplotu, takže okno s ní vůbec nic neudělá. Ovšem je to pořád místo, kudy může utíkat magie a Jackovi přicházet čerstvý vzduch. Když už je u okna, letmo se dotkne Trissiny paže na pozdrav.* /Nevím, čím vším si prošla, třeba teď nesnese lidský kontakt./ Zdravím, Triss. Pokud musíš mít svou magii bez vodítka, ale poslouchá tě, prosím pošli ji ven. Rozhodně není řešením se ji pokusit zadržet. *Zamračí se, když ucítí, jak se proud magie vlévá do Triss, u které poměrně blízko stojí.* Ach, jistě. Občas toho je... moc. *Mrkne na Jacka a vzpomene si na jeho posednutí. Zavrtí hlavou, aby na to nemyslel a udělá zpět pár kroků ke svému příteli. Z vitríny poblíž dveří vytáhne skleničky- ignoruje férský alkohol, který je tam uložen s nimi- a cukne bradou k bourbonu.* Dáme si? *Poté si všimne, jak Triss nervózně žmoulá svetr a jako hostitel se nad sebou zhrozí.* Ehm, posaď se! *Trochu polekaně ukáže na pohodlná křesla a je na něm vidět, že to měl dle etikety navrhnout mnohem dříve.* Lepší? *Podívá se starostlivě na alergického Jacka a pohladí ho po kříži.*
*S kolenom pravidelne cvičí a väčšinou to nie je také zlé. Len pri prudkej zmene počasia alebo ako v tomto prípade, pri dlhom sedení v jednej polohe sa to ozve. Keď ho pohladí po kolenu tak na revanš ho pohladí po ruke. Prejav majetníckosti spôsobí, že sa v ňom zatetelí príjemný, hrejivý pocit.* Takto mi ponúkať cudzie víly? *Nadvihne šokovane obočie a zatvári sa rádoby zhrozene. Ale bozk, ten ho rozhodne presmeruje na iné myšlienky. Dotýka sa ho a užíva jeho blízkosť a teplo. Určite by si to užil viac aj bez tej tenkej vrstvy oblečenia. Keď si ho za zadok pritiahne tak sa pozrie dole ako sú si blízko. A potom na Jasona.* To je predsa zámer. *Zašepká a fakt už plánuje čo by mohli v túto chvíľu robiť. Ešte keď sa pod jeho dotykom prehne, tak spokojne si zavrní. Ale Jason predsa len udrie kladivom po hlavičke a Jacka prepadne výčitka svedomia, že nechávajú Triss čakať. Ešte na chvíľu si privinie Jasona k sebe a doslova z neho nasáva teplo. Ale potom bozk skončí. Musí súhlasiť, že je určite vhodné, aby sa s ňou stretli. Zazubí sa naňho ale ako rošťák.* Ták bude sex? *Dokončí jeho vetu nahlas. V tom momente vyzerá ako drzí pubertiak. A v rámci toho aj Jasonovi napláca. Jasne, Jack často drží masku ľadovej kráľovnej. Ale to je len rokmi vybudovaná pózička, ktorú nemusí pri Jasonovi držať. S Jasonom to môže byť predsa on sám. Ponaťahuje sa a snaží sa nejako odbúrať svoje vzrušenie. Tak aspoň do seba kopne bourbon a povie si, že v tomto rozhodne budú pokračovať keď sa sem vrátia. Zasmeje sa keď ho pošoupne k šatníku.* Beriem to ale tak, že by ti asi vadilo, ak by ma niekto takto očumoval. A to aj v prípade, že ten niekto by bol Triss. *A s posledným zazubením zmizne v šatne. O chvíľu neskôr ale z tadiaľ výjde ako módna diva. Najmä ohľadom zvolenej obuvy. Nemohol tejto príležitosti nevyužiť. Keď vidí Jasonov výraz, usmeje sa a ešte sa s nimi pred ním trochu natŕča. Potom ale zoberie fľašku a ide s ním za Triss. Keď ale narazí na jej mágiu tak sa to hneď prejaví. Nestihne ju ani pozdraviť. Zakrúti hlavou, aby jej odpovedal, že je to v pohode ale znova si kýchne. Tak radšej odloží fľašu na stôl.* Keď skončím u polície, tak aspoň budem mať uplatnenie inde. *Zahuhle a znova to okorení kýchnutím. Tak ide radšej od Triss ďalej. Ale okno po chvíli začne pomáhať takže interval kýchania sa u Jacka zmierni. Za to sa ale sem tam začne cez kašmírový sveter drbať. Využije teda že sa Jason a Triss vítajú a vysmrká sa do ponúkaných vreckoviek. Aspoň si nevšimne ten pohľad, ktorým ho Jason počastuje keď spomína na jeho posadnutie. Vlastne ak by si niekto porovnal posadnutého Jacka s tým ako vyzerá teraz tak by mu prišlo, že ide o rozdielných ľudí.* Moc. Tomu ver. *Pozrie na kapesník a potom si začne škrabať nos. Na nose a v jeho okolí sa mu vyhodia červené fľaky. Jack sa radšej prestane zaoberať škrabaním nosa a nepriateľským pohľadom na kontaminovaný kapesník a natiahne k Jasonovi svoj pohár na bourbon, ktorý si zobral so sebou. Pozrie na Triss. A možno pre ňu sa netypicky na ňu dokonca usmeje.* Je fakt dobrý. Určite nechcem vedieť koľko stál. *Určite Jack nemá hlboko do kapsy ale od pohľadu mu je jasné, že tá fľaša vyzerá draho. Zadrží jedno kýchnutie a celkom si k tomu gratuluje. Potom sa zvedavo pozrie k Triss, pretože si všimne nervózneho prejavu. Jemu osobne to nepríde ako prejav nervozity z nedodržania etiky. Ale zatiaľ to nekomentuje. Pozrie na Jasona, usmeje sa a užíva si ten dotyk na kríži, ktorý ho vzrušuje. Jediné čo mu bráni sa tu naňho vrhnúť je Triss a to, že sa mu asi vytvára ekzém na celom tele. Našťastie tieto prejavy alergie na mágiu mali tendenciu odznieť rovnako rýchlo ako prišli.* V poriadku. *Povie mu a hneď ako to dopovie tak si kýchne a oprská ho.* Prepáč. *Pozrie na prípadné škody ale keď nevidí žiadne hlieny na košeli tak si gratuluje. Chce sa teda vysmrkať do kapesníka ale rozmyslí si to keďže ho z neho svrbí nos a aj prsty.* /No tak to je iná sranda./ Ako ti je Triss? *Začne teda priamo a znova zamrká príval sĺz z alergie.* /Že by ma chytal zápal spojiviek? To tu ešte nebolo./ *Zhodnotí svoj stav a radšej sa napije. Mágia by ho predsa nemala zabiť. Aspoň v to dúfa.*
*Když se jí Jason dotkne, tak se na něj krátce překvapeně podívá, než to vystřídá mírný úsměv a ona ruku zvedne a stiskne na krátkou chvíli tu jeho, možná aby dala najevo, že lidský kontakt jí nijak nevadí. Pak se jen zhluboka nadechne a zatne čelisti. Její magie byla problém a ona to věděla, ale nezbývalo než pokračovat po malých krůčcích a učit se ji ovládat pomalu jak od začátku, protože jediné schopnosti, které zůstaly téměř nepoznamenány peklem byla mentální magie a léčení. Ráda by tam zahrnula telekinezi, ale kvůli odblokované magii teď měla občas problém s jemnou motorikou - hlavně tedy se stiskem.*Nasměrovat ji umím jen pokud mi neutíká samovolně.*Odpoví tiše a prozradí tak, že sice si je vědoma toho, že ji upouští v pravidelných intervalech, skoro jako když se povoluje víčko burčáku, aby neexplodoval, ale pod kontrolou to většinu času nemá. I teď začínala být pomalinku napjatá, protože najednou tu byl do toho všeho alergický Jackie a zdálo se, že je z toho dost v háji. Přeci jen se otočí k oknu a pro lepší korigování směru energie, kterou dříve několikrát vysílala, aby Nateovi podrazila nohy nebo tak, namotá ve své mysli pomyslný smotek provazu magické energie, více než momentálně potřebovala upustit, jen proto aby zůstala delší dobu v klidu. Věděla ale, že to nemůže dělat moc dlouho. Toto korigování a zadržování ji vyčerpávalo. Přes její tělo a pak po ruce se převalí vlna energie, která díky zbarvení působí jako mlhovina trochu a Triss se na moment zachytí parapetu kvůli změně tlaku, který byl ještě citlivější po pekle. Zmateně se podívá na oba příchozí muže, protože je zmátlo, jak po ní slova zopakovali, ale alkohol jí na rtech vynutí jemný úsměv a v myšlenkách odsune do pozadí varovné světýlko, které ji upozorňuje Lucasovým hlasem, že na antidepresiva nesmí pít a musí je brát pravidelně. Obojí porušovala ale, když chtěla. Ještě ji nebrala tak dlouho, aby po kratinkém vysazení měla zhoršení psychického stavu, ale byl fakt, že někdy potřebovala být "střízlivá" od utlumujících prášků, které pomáhaly. Chtěla se s tím vyrovnávat i sama, ne jen díky nim. Lucas po ní chtěl, ať k němu jde na terapii, že prášky se berou k ním, tak mu řekla, že terapii má se Zachariem. Svým způsobem lhala, protože pro ni terapií byla hudba, které se mohla naplno oddat, ale na druhou stranu byli ve skluzu s albem a prozatím se moc nevraceli k jejímu mentálnímu stavu, dokud byla schopna fungovat a být produktivní. Po Jackově ujištění, že je dobrý a úsměvu, který byl netypický, se zasměje a obavy potlačí zcela.*Tak dobře. Trocha alkoholu nikdy neuškodí...dokud člověk není alkoholik notorický nebo vyléčený.*Cukne jí v koutcích a po chvíli, kdy žmoulá nejistě svetr, se usadí se do křesla, které je nejdál od Jacka a zároveň do toho, aby si Jackie mohl sednout co nejdál od ní.*Ehm...*Vypadne z ní, když se jí Jack nečekaně zeptá na to, jak jí je.*Všelijak...hlavně poslední dobou jsem pod tlakem...Návrat do společnosti se nezdál v teorii tak náročný, ale zapomněla jsem, že jsme točili ten film a v létě měl premiéru, takže to je občas šílenost, když se v okolí objeví paparazzi...a taky v hudebním studiu jsem svou nepřítomností vytvořila velký skluz, který je třeba dohnat. V knihovně jsem kvůli tomu i dala výpověď, ale tuhle starost hned nahradily další...takže...všelijak. A jak se máte vy?*Prohodí a je na sebe pyšná, že dokázala říct popravdě, jak se cítí, ale nezabrousila do podsvěťanských kruhů typu, že po ní jde démonka, která ji spolu s Hauresem poslala do pekla, že má problém s magií a taky se teď musí naučit používat křídla. Překvapivě dodržovala Nateův úkol a každý den je odhalila. Někdy dokonce i na pár hodin a snažila se s nimi v domácnosti nějak fungovat. Když nebyla zima nebo se nelekla, tak byly klidně složené za zády. Snažila se je však naučit "cítit", aby s nimi mohla začít hýbat z vlastní vůle, ne aby to bylo jen instinktivní.*
Ne, máš pravdu. Cizí víly si o tobě mohou nechat zdát. Ideálně ani to ne. *Je vidět, že tou představou sám sebe vystresoval a rty se mu zkřiví v lehce znechuceném úšklebku. Jejich následné doteky a polibky akorát násobí jeho touhu se na audienci vykašlat, ale když si představí, jak to pro Triss muselo být těžké, nakonec se oba zvednou.* To si piš. *Zářivě se na něj usměje, když dokončí jeho větu a je v tom mnohem víc pobavení z jeho přímočaré mluvy než cokoliv jiného. Poté už se konečně vydají za čarodějkou. Cestou se Jason snaží myslet na nechutné věci a ve chvíli, kdy dorazí do místnosti už není v jeho kalhotách vidět, co se odehrávalo před pár minutami. Je dobře naladěný, ale ta Jackova alergie ho přeci jen trochu trápí. Nemyslí si, že by snad mohl zemřít, ale pořád je to nepříjemnost, která sužuje jeho milovaného.* /Na vílí magii už je docela navyklý, ale čarodějové kouzlí úplně jinak... není tedy divu, že mu to nesedí./ Ještě sluha v paláci, těch není nikdy dost. *Rýpne si ještě, co se Jackova povolání týče a musí se udržet, aby se nad tou představou nezasmál.* /Dobrá, s dotyky to nejspíš nemá co dělat./ *Přikývne, když mu Triss stiskne ruku. Když mu pak vysvětlí, jak funguje její magie, mírně pozvedne obočí.* Nemělas na to dříve nějaký náramek, co ti s tím asistoval? *Podívá se jí na ruku, jestli kožený náramek zahlédne a pak se na chvíli otočí na Jacka a spatří, že se zjevně drbal, protože má úplně červený nos.* To musí být láska, když si tě nechávám i v tomhle stavu. *Ušklíbne se a nalije mu bourbon do skleničky, kterou si přinesl. U toho ho jemně pohladí po ruce, aby bylo jasné, že vtipkuje, co se jeho červeného nosu týče. Když i Triss odsouhlasí alkohol, nalije jí a podá sklenku. Nad Jackovým komentářem se jen pousměje stylem "kdoví, kolik stál, jsem král."* /Ach, neúmyslný rým!/ Alkoholik? Vyléčený alkoholik? Proč by mělo být něco špatné i po vyléčení? A jak se vlastně alkoholismus projevuje? *Jakožto víla má velmi pevné zdraví a silnou mysl, takže závislosti se v jeho okolí nikdy moc neřešily. Sice má tak nějak přehled, o co jde, ale rozhodně není adiktolog.* Mhm, v pořádku.*Zopakuje po něm, když ho poprská a je slyšet, že potlačuje smích. Vida, že mu Jack kontroluje košili uzná, že není kontaminovaná, a tak se raději sám nedívá. Když později oba sedí, přijde si jako dítě, které neví, s kým si jít hrát. Nechce si sedat uprostřed, ale zároveň mu přijde, že když si sedne k Jackovi, bude to pro Triss jak u výslechu. A tak se tedy ještě na chvíli opře o parapet, aby toto rozhodování oddálil. Poté poslouchá těžký život herečky a nespokojeně zamručí. Je zjevné, že tohle jsou sekundární věci, které nejsou hlavním zdrojem trápení mladé čarodějky.* /Měl jsem pocit, že spolu můžeme mluvit otevřeně./ My? Hmm... *Zvědavě se podívá na Jacka a zajímá ho, jak by na tu otázku odpověděl on. Jasona totiž napadají jen zamilované kecy o tom, jak má jeho život konečně smysl a z toho se mu chce samotnému zvracet.*
*Potichu sa tomu zasmeje. Nie len že ho baví ako rýchlo Jason mení svoje rozhodnutie ale aj to ako sa pritom tvári. Tak ho privedie na iné myšlienky. Naladí sa s ním na úplne inú vlnu, ktorá by pre nich bola určite príjemná. Lenže keď si spomenie na chudáka Triss tak s tým prestane. Aj keď veľmi nerád. Po tom všetkom čím si prešiel už ani neveril, že bude takto šťastný a zamilovaný. Tak sa teda s Jasonom vydá za Triss. V tomto smere má Jack viac skúseností s rozchodením vzrušenia. Takže ho to pomerne prejde. Keď dorazia na miesto tak ho ako prvé privíta alergia. Chce niečo Jasonovi odpovedať na toho sluhu ale zas sa rozkýcha. Tak si teda zoberie Trissine kapesníky, čo preňho tiež nie je najšťastnejšia voľba. Vzhľadom k tomu, že ich mala pri sebe tak asi sa na nich prichytila mága a tak má teraz Jack červený nos a jeho okolie. Celkom sa to ponáša na ekzém. Podrbe sa ešte cez sveter, pritom sa usmeje podporujúco na Triss a vyžiada si gestom ruky, aby mu bolo naliate. Ide sa napiť ale skoro mu zabehne keď sa stočí reč k vyliečeným alkoholikom a alkoholizme samotnom. Jasne, v tomto smere má skúsenosti. Bohužiaľ.* Alkoholizmus je choroba. Nadmerne konzumuješ alkohol do takej miery, že nevieš začať deň bez toho, aby sis nenalial. V práci doslova nevieš vydržať bez toho, aby si nemal po ruke fľašku a to aj napriek tomu, že tŕpneš, aby na to neprišiel tvoj šéf. Potom prídeš večer domov a opiješ sa do nemoty, len aby si sa vyspal. Ale aj tak sa nevyspíš, pretože ráno máš opicu a tak si znova naleješ. Samozrejme, to si to všimne rodina, trápi ich to, upozornia ťa na to aj kamaráti ale ty ich odrežeš od seba, aby ti nedávali morálne reči. Je to nepríjemná choroba. *Rozkecá sa a pritom si spomenie aký bol on sám. Začal piť hneď potom čo sa zotavil z toho nešťastného únosu a mučenia. A ťahalo sa to s ním dlho. Vlastne dodnes nechápe, že mu v práci na to neprišli. Keď si ale uvedomí svoje blábolenie tak pred Jasonom a Triss uhne pohľadom a napije sa. Ako keby sa ho to netýkalo. Lenže paradoxne tým ešte viac vyznie, že sa ho to dotýka. Keď Jasona poprská počas kýchnutia tak ho skontroluje či náhodou niečo nemá na košeli. A keďže nemá tak mu odľahne. Vypočuje si teda Triss a jej rozprávanie a pritom sa usadí do kresla, ktoré je od nej najďalej. Pritom ako rozpráva sa stále sem tam škriabe. Dokonca si zhrnie rukáv kde mu na zápästí svieti obrovský, červený, ekzémový fľak. Chvíľu naňho pozerá a potom ho začne nezaujato škrabať. Jack veľmi nie je spokojný s Trissinou odpoveďou. Ale tak nejak to čakal.* /Kedy sa stalo, že by niekto, kto si prešiel traumou rovno narovinu povedal, čím si prešiel a ako sa cíti? Nikdy./ *Zhodnotí v duchu a napije sa. A potom sa usmeje na Triss a pohodlne sa uvelebí v kresle, prehodí jednu nohu cez opierku a tak teda ešte viac poukáže na Gucci pantofle. Fakt by ho zaujímala story, ako k nim Jason prišiel.* My sa máme dobre. V New Yorku sa to hemží nadprirodzenými úmrtiami. Do toho sú aj tie bežné ako vražda, samovražda a nehoda. Myslím, že som pár dní dokonca nespal ale Jason potom vždy prišiel a nechal ma odpadnúť na jeho rameno. Doslova. *Pozrie na Jasona.* V tej reštaurácii si ma mohol zobudiť aj skôr než som si naslintal do polievky. *Vyčte mu jízlivo a pozrie späť na Triss.* A teraz mám dovolenku len aby som dokončil rigoróznu prácu do školy. Takže som sa sem na chvíľu nasťahoval. A to mi pripomína. *Pozrie na Jasona a chce mu povedať, že má preňho kľúče od svojho bytu.* Dobre, to ti poviem potom. *Ale nepríde mu vhodná doba to teraz Jasonovi navrhnúť. Čo by povedal?* /Nasťahuj si pár vecí ku mne ale nie až tak veľa, pretože nemám tak veľký šatník?/ *Usmeje sa teda zas na Triss. Ten bourbon mu asi zašlapal, pretože od rána v podstate nič nejedol. Tak teda vytiahne z vrecka nohavíc elektronickú cigaretu.* A toto som dostal od sestry na Vianoce. Je to úžasné. A teraz, podstatnejšia otázka. Ako to zvládaš? Nemyslím kariéru ale skôr... to čo sa stalo. *Nadhodí takmer terapeutickým hlasom. Snaží sa našlapovať v tomto smere opatrne. Nechce sa na rovinu opýtať čo sa dialo keď skončila v pekle. A zapáli si svoju elektronickú cigaretu. Keď si bral pohár a fľašu tak si to nenápadne strčil do kapsy. Nechodí od toho asi ani na krok. Dôkaz toho ako sa Amanda trafila do výberu darčeka. Jason od nej vyfasoval nejaký gýčový sveter so slovami "nemôžeš vyzerať tak dokonalo". Potom revala do vankuša, lebo aj tak v ňom vyzeral dobre.*
*Zvědavě zvedne obočí, když se Jack rozkecá a pak výmluvně uhne pohledem. Zdálo se, že každý měl svá tajemství. Vezme si od Jasona skleničku a napije se, hodí si nohu přes nohu a nespokojeně a provinile sleduje Jackův exém na nose i ruce. Nespokojeně poklepává prsty na sklo a zhluboka se nadechne. Nakonec se ale usměje. Trochu ji rozptyluje jak moc se Jack usmívá, ale nevadí jí to. Vypadá šťastně, až na alergii. Oba vypadají. Byla za ně ráda. Rozepne si boty a sedne si na křesle do tureckého sedu a pohledem zamíří ke strážnému, který stále stál u dveří, tvářil se, že tam není a díval se z okna. Když ale vycítil Trissin pohled, tak se na ni podíval jako na nepřítele. Asi ho nepřesvědčil familiérní přístup obou mužů.*Nadpřirozená úmrtí?*Zeptá se zmateně, když se zasměje poté, co se zasměje nad představou polívky se slinami. Fujky. Nakrčí nos a potom si povzdechne, když je k ní řeč znovu stočena.*Hezké dárky.*Prohodí ještě a chvilku uvažuje, zda se nejde nějak té otázce vyhnout, načež do sebe kopne zbytek sklenky a zvedne se, aby si dolila.*Peklo je peklo. Nevím jestli čekáš, že řeknu, že to zvládám dobře, ale snažím se.*Odpoví nakonec přímo. Jack by to z ní stejně dostal. Buď on nebo Jason.*Všichni se strašně zajímají o můj "výlet"*Ukáže uvozovky prsty, aby byla znatelná ironie ještě více podtržena.*Až tak moc, že dokonce dočasně dobrovolně bydlím u Malachaie. I když to je taky za trest...*Prohlásí s ušklíbnutím a rozpustí si vlasy a prohrábne si vlasy.*A jak to zvládáš ty? Neměli jsme možnost se o tom pobavit...
*Překvapí ho, že se vysvětlování ujme Jack a ještě více to, jak blízko se zdá, že mu tato nemoc je. Že by někdo v rodině? Nebo on sám?* /Proč se o tom nikdy nezmínil? Možná to považuje za slabost. V tom případě bych to také vynechal. O slabinách by se mluvit nemělo./ Rozhodně zní nepříjemně. Já piji lidský alkohol na chuť. *Šťoural by si mohl všimnout, že jelikož nemůže lhát, přesněji specifikoval alkohol jako lidský. Když byl Jack posednutý, v podstatě nevycházel z rauše vílích drog a to rozhodně na chuť nebylo. Sám si nalil a teď u okna popíjí a mimo jiné přemýšlí, kam se usadit. Toto rozhodování mu velmi usnadní to, že si všimne, jak se Jack drbe.* Ale no tak. *Zamračí se, dojde k Jackovi a lehce ho pleskne přes ruku, načež si sedne blízko k němu, aby zabránil rozdrbání vyrážky.* /Má na to tu mastičku od Hellera, takže to brzy zmizí. Ovšem rozdrbaná kůže zůstane rozdrbanou kůží./ *Ukazováčkem a prostředníčkem naznačí známým gestem, že Jacka sleduje a pak se pohodlně rozvalí na sedačce, co je blízko k Jackovi.* /Fuj./ *Nakrčí nos, když mu před očima zasvítí lesklý nápis Gucci a teatrálně od něj odvrátí zrak.* Co už, slintáš i jinde a ta polévka nebyla zase tak dobrá, tak jsem ji nechal padnout. Král musí umět činit potřebné oběti. *Sklopí oči jako kdyby chtěl držet minutu ticha pro hovězí vývar.* /Co ti to připomíná?/ *Podívá se na Jacka a v očích má jasně čitelnou zvědavost. Když to ale odmávne na potom, nechá to pro teď být. Zajímat ho to ale samozřejmě začne dvakrát tolik.* /Něco se děje?/ *Poté sleduje pohled Triss a narazí na strážného. Ve vteřině, kdy k němu dospěje zrakem už se dávno dívá k zemi, aby dal najevo úctu svému králi.* Noriosi, můžeš jít, toto je přátelská audience. *Strážce scvakne paty a beze slova opustí místnost. Když Jack mluví o elektronické cigaretě, Jason se napije bourbonu. Zatím si na pach elektronické cigarety pořád zvyká.* Fuj. *Vypadne z Jasona, když Triss řekne, že bydlí s čarodějem, co mu vyhrožoval kolem Jacka. Nad svojí automatickou reakcí se trochu podiví a raději do sebe kopne zbytek obsahu svojí sklenky.* Snaha je asi maximum, co pro to můžeš udělat. Mimoto ještě můžeš vzít tu láhev sem, když jsme ji nechali na špatném místě. *Pousměje se na Triss, když si jde dolít. Když se hned zeptá na Jackův zážitek, nenápadně splyne s gaučem a jen čeká, až se doplní alkohol. O tomhle se bavit nechce, ale je jasné, že to muselo přijít.* /Trochu jsem doufal, že se jen vypovídá ze svých strastí, já řeknu nějaké moudro, co jí odemkne mysl na nové úrovni a půjde domů. Kruci./
*Jack prikývne. A keďže nejedol tak bourbon má svoj účinok.* Ja si niekedy dám trávu. Keď mám povinností nad hlavu. *Zašomre si. Nerobí to pravidelne. Možno raz za pól roka. Potom sa zamračí.* Ľudský? A faersky? Alebo je ešte nejaký iný? *Nenápadne si poškrabe okraj nosa. Dokonca aj na prstoch má červené fľaky. Keď ale pri Trissinom rozprávaní sa zameria na ekzém na ruke a začne sa po ňom škrabať, tak nečaká že ho Jason pleskne po ruke. Vyzerá to celkom komicky keď sa vyľakane cukne a vykulí naňho oči. Skoro si pritom vylial zvyšok alkoholu čo má ešte v pohári. Keď ale efekt Gucci nenechá na seba dlho čakať tak sa potichu zasmeje. Ešte provokatívne zakrúti špičkou až tie odlesky osvietia aj Triss.* Áno. Patológ už dával dve rezignácie ale našťastie ich stiahol. Neviem čo by sme robili ak by tam bol niekto nový a zrazu by tam prišla mŕtvola bez krvi alebo so zvláštnymi uhryznutiami a neidentifikovateľnými látkami v toxikológii. *Pritom pozrie na Jasona. Fakt musia obaja uznať, že majú dobrého patológa. A ani mu nemohli mať za zlé, že mu občas rupli nervy a vyhrážal sa výpoveďou. Nadviaže na svoje rozprávanie ale znova odbočí. Tentoraz k nepríjemnému incidentu keď bol hore vkuse dva dni. Jason ho láskyplne vytiahol na obed lenže on zaspal v sedu a prebral sa keď mu kapala slina do vývaru. A to mal vtedy naňho vážne chuť. Ale určite si nepredstavoval, že v ňom bude mať vlastné sliny.* Ale tou obeťou bola moja polievka. *Povie mu ešte pohoršene. Potom ale keď nedokončí čo chcel povedať, vidí jeho zvedavý pohľad. A vie, že sa Jason bude o to zaujímať, až kým to z neho nedostane. Už teraz si pripadá ako párok pred buldogom. Pozrie sa na strážcu, ktorého vlastne až doteraz úplne odignoroval. Tak nejak keď narazil na nejakého sluhu alebo strážcu tak už ich bral ako inventár. Keď pije tak by si zapálil ale nemá rád fajčenie v interiéri. Vždy ide aspoň do okna ale teraz je pri okne Triss a on by nerád zhoršil ten ekzém.* Kto je ten Malachai? *Opýta sa. Pár krát niečo počul ale žiadne celistvé informácie vlastne nemá. Prejde pohľadom od Jasona a k Triss či mu niekto na to odpovie. Jasonova reakcia je jasná.* /Asi nemá s tým Malachaiom dobré vzťahy./ *Zhodnotí a tak ešte pozrie na Triss, že si náhodou ona bude mať k odpovedi. Jack mykne plecom a pôsobí pritom celkom nezaujato. Nakoniec aj on vyprázdni svoj pohár. Zostáva chvíľu ticho a ako to už je uňho zvykom, premýšľa nad svojou odpoveďou. Otázka od Triss ho ale neprekvapí. On mal narozdiel od nej veľa času si to prebrať a zmieriť sa s tým. Pomedzi prsty jednej ruky sa pohráva s elektronickou cigaretou.* Súhlasim. Snaha je maximum čo môžeš spraviť. Bolo by dokonca zvláštne ak by si to zvládala dobre, pretože ako vravíš, peklo je peklo. A Haures vie ako má ísť na človeka, aby ho zlomil. *Pousmeje sa a keď má znovu plný pohár tak sa napije a pohodlne sa uvelebí, do kresla. Ako keby bol doma.* Verím tomu, že všetci, ktorý sa zaujímajú o tvoj "výlet" majú o teba úprimnú starosť. *Taktiež ironicky ukáže úvozovky a zvládne to celkom šikovne na to, že má plné ruky.* Záleží im na tebe. A je dosť možné, že sa v tom skrýva aj istá miera strachu z toho, čo to s tebou spravilo. Rany sa zahoja. Zostane po nich len jazva a niekedy ani tá nie. Ale psychika... tá niekedy vyliečiť nejde. To peklo ti v tej hlave zostane. A ty sa s ním musíš naučiť žiť. Bude potom už len na tebe či sa mu poddáš alebo budeš každodenne odolávať. *Rozpráva celú dobu vyrovnane, skoro až hypnotizujúco. Jediné čo to ruší je jeho huhlavý tón a že sem tam posmrkne. Všimol si predtým, že Jason sa pri Trissinej otázke snažil splynúť s gaučom. A chápal to.* A ako to zvládam ja? Najskôr som to zvládal veľmi zle. *Nechcene mu ujde na sekundu pohľad k Jasonovi ale hneď na to ho stočí k poháru.* Keď som sa prebral v nemocnici tak som mal v sebe obrovské množstvo hnevu a frustrácie. Neviem kde sa to bralo. Proste to vo mne bolo. To najhoršie zo mňa bolo na povrchu a ja som nevedel a popravde, ani som nechcel to mať pod kontrolou. Našťastie Haures, keď bol vo mne, tak spravil dosť veľa problémov, takže som mal v pätách svojich bývalých kolegov. Izolovali ma skôr, než som reálne mohol ublížiť buď nejakej sestričke alebo doktorovi. Spravili to tak rýchlo, že mi Jason nestihol doniesť ani kvety. *Pozrie na Jasona a usmeje sa chlácholivo, možno aby trochu zmiernil prípadné nepríjemné pocity.* A som za to rád, pretože by som nechcel aby si ma takého videl. *Povie mu a pozrie k Triss, aby pokračoval.* Izolovali ma, mal som sedenia, vypočúvanie, vyšetrenia. Pamätám si len útržky. Niekedy som sa prebral z amoku a zistil som, že som práve mlátil bývalého kolegu. *Schválne nespomína, že išlo agentov CIA. A už vôbec nespomína, že stále pre nich pracuje.* A takto to bolo stále dookola a dookola. Nevedel som z toho von. Dostala ma z toho v podstate práca. Dali mi úlohu a mal som ju splniť. Za odmenu ma mali pustiť. Jednoduchá dohoda. Tá úloha už tak veľmi jednoduchá nebola. Vlastne bola dosť komplikovaná. Ale možno práve preto som začal používať svoje racionálne ja a vrátil som sa. Síce ma tam pre istotu ešte podusili ale keď už som nemal žiadny incident tak ma pustili. *Pozrie znova na Jasona.* A rovno ako ma pustili ma zaviezli k prípadu. Kam zavolali aj teba. *Keď ho púšťali z basy tak bol protivný, pretože chcel ísť za Jasonom. Ale zároveň sekal dobrotu a tak teda išiel k prípadu. Nenapadlo by ho, že CIA vie byť aj ústretová.* No a teraz to zvládam celkom dobre. *Pohľadom prejde od Jason až k Triss.* Návaly hnevu mám vzácne. Nočné mory mávam, o tom by ti ale vedel rozprávať Jason. Desia ma malé miestnosti a tma je mi fakt nepríjemná. Ale navzdory tomu všetkému už v hlave nemám to čo ma tam strašilo roky. Nemám zvláštne a desivé sny, pri ktorých som nevedel či sú skutočné alebo nie. Nebudím sa na cudzích miestach, bez toho aby som vedel ako som sa tam dostal. Nemám v hlave už toho stihomana, ktorý ma nútil všetko paranoidne kontrolovať. A ten pocit... je úžasný. Áno, mám iné problémy. *Pritom pozrie na Jasona. Obaja vedia, že tie záchvaty kedy vidí zvláštne veci nie sú v poriadku. Ani nie je v poriadku, že vie o veciach o ktorých nemal doteraz tušenie. Ako keby mu Haures nechal v hlave informácie a tie si chodili na svetlo sveta vtedy keď sa im zapáčilo.* Ale vyrovnávam sa s nimi. *Ukončí a usmeje sa na svojho drahého. A potom pozrie na Triss. Stále s úsmevom ale v očiach mu zaiskrí niečo lišiacke.* Vzhľadom k mojej brutálnej úprimnosti, ocením rovnaký prístup aj od teba, Triss. Nech už povieš čokoľvek, zostane to v tejto miestnosti. *Pritom ako dokončuje svoj monológ tak už nenápadne si jedným prstom škrabe zápästie a dúfa. že to Jason nevidí. Najradšej by sa podrbal od hlavy až po päty. Aj napriek tomu, zaujíma k Triss vážny postoj a trpezlivo čaká či sa zdôverí.*
Vzhledem k účinkům vílího alkoholu se nedivím, pokud na tebe taky působí jako na lidi.*Ušklíbne se Triss, pak se překvapeně a možná trochu šokovaně podívá na Jacka, když pustí bombu v podobě trávy a nakrčí nos, protože prostě drogy a po chvíli se postaví, protože už se cítila ze zadržování magie dost napjatá a s povzechem znovu nasbírá určité množství magické energie a vypustí ho ven. Když se znovu usadí, tak Norius už je pryč a ona něco málo povykládá o sobě, jak si teď po pekle žije. Na houby. Pousměje se u reakce Jasona na Malachaie a podívá se na Jacka, který se zeptal, kdo to je.*Nejvyšší čaroděj Manhattanu, syn Samaela. Je extrémně nebezpečný, protože je nevypočitatelný a baví se nad strastmi a utrpením ostatních, obvykle. Žije přes půl tisíciletí a...někdy se může zdát jako gentleman, ale jak mi sám řekl...není tak dobrý jak si může někdo myslet. Učí mě magii...občas poněkud zajímavými metodami. Jednou mě koncem listopadu shodil do řeky, protože jsem nezvládla udělat štít...eh učení štítu bylo hodně nepříjemné. Půlku času jsem letěla vzduchem a když jsme byli u lesa, tak jsem si o kmeny stromů kolikrát narovnala záda.*Ušklíbne se a pokračuje.*Ale jo jednou použil silnější útok a i přes štít jsem letěla. Jednou skleněným stolem a podruhé jsem si zlomila ruku, což ho spíš nasralo, ale aspoň mi to vyléčil.*Stiskne rty a potom se zvedne znovu. Pro láhev.*Tohle jsou zrovna ty zlé zážitky, co s ním mám, ale nevím. V mém případě se většinou choval na jeho poměry mile. Vždycky po boji, když byl lov na Leazar a podobně, mi vyléčil zranění, kolikrát mě nechal přespat v jeho pokoji a abych se necítila blbě, tak i když měl pokoj pro hosty, tak portálem šel do jiného ze svých bytů, když jsem tam byla třeba na týden kvůli učení, tak vždycky uvařil a podobně, takže...*Pokrčí rameny a vezme láhev na Jasovu žádost s sebou a cestou jim všem dolije a nechá si ji u sebe, zatímco promluví o tom, že má snahu se cítit dobře, načež se znovu napije a pohodlně usadí. Zdálo se, že její tělo si ještě nestačilo uvědomit, že pije na antidepresiva, což bylo asi dobře. A nebo stačilo a jen ona to nevěděla. Poslouchá ještě Jacka, který se k tomu vyjádří, souhlasně zamručí, když zmíní Haurese a když to téma načal, tak se zeptá Jacka, jak to zvládá. Sama si vytáhne nohy nahoru na gauč pod svoji bradu, po chvíli jednu skrčí pod sebe a položí si na ni sklenku, přidržujíc ji laxně rukou, druhou rukou si objímá nohu, aby jí neujela a bradu si opře o koleno. Místy její pohled vypadá nepřítomný, ale co chvilku cukne pohledem k Jackovi, nebo Jasonovi, aby jim dala najevo, že vyprávění vnímá.*/Strach z toho, co se mnou udělalo.../*Napadne ji a koutky se jí na moment zkřiví v hořkém a neveselém úsměvu. Pak se ale na Jacka podívá krátce lítostivě, než ten výraz ale potlačí a zůstane jen zaujatý zájem někoho, kdo věděl, jaké je peklo a sice neměl démona dlouhodobě v hlavě, ale taky ji deptal a hlavou se jí párkrát démon prohnal. A taky jí samotné vadila ta lítost a to jak opatrně kolem ní všichni po tom našlapovali. Možná proto jí bylo relativně dobře u Kaie, protože ten se tak nechoval. Byl tam s ní a nejspíše sdílel její přístup o tom, aby se snažili žít jako předtím. Jakoby se nic nestalo a když budou chtít, tak se s tím nesmiřovali sami, ale ve společnosti někoho. Bylo jí jasné, že jeho smiřování bude obsahovat něco jiného, ale překvapivě, když určoval pravidla u něj v bytě, tak vzal vpohodě, když ona určila pravidlo, že nemíní poslouchat jak tam má sex a zakázala mu tam vodit holky, když tam bude ona. To samé samozřejmě platilo i obráceně. Po konci vyprávění o tom jak se s tím srovnal musela uznat, že na to šel vlastně podobně jako ona. Snaha o to znovu zapadnout do stereotypu, který mu udrží pocit normálnosti a ty problémy občas přenést na bedra někomu jinému, když je třeba. Snaha o to, aby vše bylo jako dřív, i když jako dřív mohou být jen některé věci. Ale s tím už se člověk nějak smíří. Oplatí mu letmý úsměv a napije se, když ji vyzve, aby se svěřila i ona. Teď měla dojem, že mu to i dlužila, protože Jack nebyl normálně sdílný - aspoň s ní ne - a tentokrát kvůli ní udělal očividně výjimku. Povzdechne si a ještě trochu se napije, jakoby si dodávala kuráže a nebo uklidňovala nervy.*Nejprve informace bokem, než na to zapomenu...Poznala jsem tvého nového kolegu...Killiána. Prý ho dost vytáčíš.*Cuknou jí koutky.*Bavili jsme se o mojí mámě, protože spadá i pod jeden z jeho případu...kvůli mafie.*Dokončí a podívá se krátce na Jasona. Věděl, že její matka je monstrum, protože ji týrala a zneužívala, ale tyhle informace teoreticky ani vědět nemusel.*Myslím, že po tobě bude chtít informace k tomu, co o ní víš ty...A nemusíš se bát mu dát...všechny informace. Je vlkodlak, takže...*Pokrčí rameny a dopije skleničku a znovu si nalije. Potom se odtáhne od své nohy a opře se o opěrku a na moment zavře oči, jakoby si snažila utřídit myšlenky v hlavě.*Nevím kde mám začít...*Zamumlá potom a oči znovu otevře a podívá se na Jacka.*Nate si to hrozně vyčítá...na ten boj mě vytáhl on a nikdo jsme nevěděli, co se tam stane. Nikdo ani nevěděl, proti čemu tam budeme stát. Bylo nás tam jen pět. Proti tuctu démonů. Nějací démoničtí brouci, holubi, pekelný pes tam byl myslím taky, ohniví...a pak se tam objevil Haures. Nejprve oddělil od nás Malachaie a potom mě. Byla tam ještě jedna démonka. Eidolonka. Měli s Hauresem nějakou dohodu, očividně měla nějakého démona vyvolat...pak Haures shodil do pekelné brány mě i Kaie.*Prohodí a na chvilku zase mlčí, protože uvažuje jaké informace zmínit, aby byli relevantní. Nepotřebovali vědět, že ji Kai léčil a potom ji doslova nesl na rukách, protože po ztratě krve a průchodu branou byla na pokraji omdlení.*Haures si nás tam našel a převlékl nás s tím, že na nás někdo čeká. Zjistila jsem, že má ženu...to není ale moc relevantní. Aspoň ne teď. Nemá ráda akorát čaroděje a držela mi nůž pod krkem.*Pokrčí laxně rameny a i když řekla, že to nebylo relevantní, tak se o tom rozkecala. Na moment se zamračí a uvažuje nad tím, že se možná přeci jen sekla, když si myslela, že alkohol na prášky nemá účinek. Pak ale pokračuje.*Vzal nás pak na chvíli do...mučírny, tvářil se jako dítě, co ukazuje kamarádům jakou má doma skvělou hernu.*Oklepe se a napije, načež uhne pohledem.*A pak si tam nechal přivést člověka a názorně nám předvedl, jak si v ní "hraje".*Tohle dodá šeptem a poškrábe se na nose.*Zjistila jsem, že můj...démonský otec...mu kdysi pomohl - nevím jak - s tím, aby se Jack Heller mohl narodit. A Haures mu dlužil a dovedl mu mě i Kaie přímo pod nos. Zjistila jsem, že mi Lucas kdysi nechal zablokovat magii, takže...*Tentokrát se podívá na Jasona.*Po odblokování náramek přestal fungovat a byl mi k ničemu a moje magie je momentálně dost nekontrolovatelná, protože je...jí moc. Přijdu si, jakobych se ji někdy učila ovládat od začátku. A když ztratím kontrolu, tak to není nevinné jiskření mezi prsty a to, že se pohne nějaký předmět...spíš mám pocit, že se mě magie snaží zabít a většinou se tak i cítím.*Zatahá si za konečky vlasů.*Potom mě párkrát dal Hauresovi samotnou, protože měl zřejmě zato, že mě dokáže na svou stranu přetáhnout tím, když mě nechá sledovat, jak Haures....mučí lidi.*Zavře na chvíli oči, protože v nich cítila zrádne slzy.*Asi nebylo nejhorší to sledovat, ale to, že si Haures magií pojistil, že to budu sledovat, poslouchat a nebudu moct dělat nic. A to ani ve chvíli, když se ti lidi dívali na mě a prosili mě o smrt a-*Hlas se jí zlomí a Triss se prudce nadechne, protože to ze sebe vychrlila rychle bez jediné pauzy. Položí sklenku trochu rázněji a postaví se, aby znovu pustila magii pryč. Tentokrát však kvůli rozrušení není schopna ucelený " proud" zacílit ven a něco málo se rozlije i po místnosti. Omluví se Jackovi a otevře pro jistotu i druhé okno pro lepší rotaci vzduchu, aby se rychleji zbavili její magie z místnosti.*Nemohla jsem jim pomoct. Nikomu z nich. Starcům, dospělým...a ani dětem.*Prohodí nakonec zničeně dovětek ke své větě a opře se o perapet a pohled jí sklouzne z okna.*Potom ještě přišli s tím pitomým spojenectvím, na které jsme museli přistoupit, abychom se dostali z pekla. Respektive za mnou přišla Incaba - Hauresova žena - s tím, ať na to přistoupím, že nás dostane z pekla. A po návratu přišel šok, protože...jsme byli pryč tři měsíce. V pekle jsme věděli, že tam čas ubíhá jinak...věděli jsme, že na zemi uteklo určitě více dní než v pekle...ale...pro nás to byl jen týden. Týden a půl zhruba...*Prohodí a pak se vrátí pro svou skleničku a sotva zakryje třas, když si ji přitáhne ke rtům.*A kdyby to bylo všechno, tak by to bylo super...problémy s magií, noční můry, ztráty kontroly, panické záchvaty, děsivé myšlenky v hlavě, které člověka nabádají jen ke zlu...Bohatě by to stačilo, je toho hodně s čím bych se ráda vyrovnala, do toho ale po New Yorku pobíhá ta démonka, co nás do pekla poslala a z nějakého důvodu má zálusk na mě, protože si mě už dvakrát vyhledala. Jednou pro informace a podruhé, aby mě pro vlastní potěšení přizabila.*Hořce se usměje a pokrčí rameny, jakoby rezignovala na to, že by její život mohl být jiný. Lepší. Za celou dobu nezmínila jméno démonského otce, magii dvojčete a ani fakt, že ta démonka ji přizabila proto, že se jí nelíbilo, že o ní Triss mluvila a dala jí na výběr - buď ublíží Nateovi, protože jí je očividně nejbližší, a nebo ublíží Triss. A Triss si vybrala a zpečetila si to tím, že na démonku pošetile zaútočila. Podívá se na dno sklenky a nejistě si začne kousat do rtu. Ucukne s sebou , až když ucítí prudkou bolest a pak se jí na jazyk dostane nasládlá, kovová pachuť vlastní krve. Olízne si ji ze rtů a když se napije tak mimoděk prstem přejede po skle, aby stopy po ní odstranila a ret vtáhne zčásti do úst, aby krev netekla jinam. Ne, že by jí chutnala, jen jí pohled na krev vadil a přinášel nechtěné vzpomínky a posledně málem záchvat. Raději nadhodí trochu jiné téma, které by pro muže mohlo být příjemnější.*A k tomu všemu mi Jack Heller na krk hodil svého bratra Davida, který je proměněný na psa momentálně...a očividně tohle rozhodnutí podporoval i Praetor, který u toho byl, když mi to Jack přihodil.*Nakrčí nos a povzdechne si.*To mi připomíná, že bych od tebe něco potřebovala, Jasi....*Zvedne pohled ke králi víl.*Potřebovala bych se setkat s vílou jménem Ava.
/Trávu? Zajímavé, její účinky jsem nijak blíže nestudoval, ale pokud se nemýlím, funguje pokaždé jinak. Zdá se to jako docela hazard, ale věřím, že Jack ví, co dělá./ *S drogami jako takovými spíše problém nemá, ale zatím moc nepocítil jakékoliv nutkání je vyzkoušet. Zčásti také proto, že mu stačí vílí drogy, které nemají nepříjemnou pachuť jako všechno v lidském světě. Představa, že by běžná cigareta, což není nic moc chutného, ale Jason si také občas dá, nabrala ještě hliněnou chuť jakéhokoliv elementu z lidského světa? Ta je zkrátka nechutná.* Ne úplně, na víly nemá tak výrazné účinky. Jistě, najdeš jisté halucinogenní kousky, ale rozhodně po tom nevypadám jako Jack na plese. *Pousměje se nad Trissinou poznámkou.* Čarodějové jsou také schopní kdeco namíchat. *Pokrčí rameny v reakci na Jackův dotaz a pak se chvíli jen soustředí na jeho ekzém a to, aby ho nechal být.* /Nekoukej na mě tak, drbaní tomu nepomáhá!/ *Musí ale uznat, že je to jeho překvapení docela roztomilé. Méně roztomilá je provokace se zločinem proti módě a Jason silně bojuje s touhou se po pantofli natáhnout a hodit ji z okna.* Je to poklad. *Přikývne, když Jack začne mluvit o patologovi. Vzpomene si na jejich poslední návštěvu, kdy objevili Jackovu alergii, u čehož se mu na tváři objeví nenápadný úsměv.* Oběť je oběť. A neříkají náhodou civilové, "mi casa su casa?" Neplatí to i jako "mi sopa su sopa?" *Pobaveně se uculí, když vytasí svou poměrně základní znalost španělštiny a pak už se ponoří do úvah o tom, co mu bude chtít Jack později říct. Je jasné, že i kdyby si to nakrásně rozmyslel, Jason to z něj vydoluje.* /Na milostném vztahu je hezké to, že člověk má mnohem více možností, jak z toho druhého něco vytáhnout, než jen mučení./ *Na chvíli mu proběhne, jak by vypadalo mučení Jacka a místo jeho typického nátlaku na mysl to vypadá jako scéna ze sex dungeonu s bičíkem a svazováním.* /Hmm....Rozhodně zajímavý koncept./ *Jason si strážce také nevšímal a poslal ho pryč jen proto, že mu přišlo, že je Triss nepříjemný. Jinak je vázán mlčenlivostí a jakožto špeh je podobně efektivní jako křeslo, na kterém Triss sedí. Už už se nadechuje, aby vysvětlil, kdo je Malachai, ale jelikož se toho ujme Triss, nechá ji mluvit.* /Z jejího vyprávění nezní jako majestátní pablb, jak si ho pamatuji já. Je to nejvyšší čaroděj KOUSKU New Yorku a dovolí si vyhrožovat vládci, co ovládá o dost větší kousek celé vílí říše. Pche! Přinejmenším špatně namířená arogance, takhle může mluvit s někým jiným. Ovšem nejde jen o tu aroganci a jeho hloupý obličej. Šel po Jackovi./ *Jason v sobě začíná cítit var emocí, a tak se rozhodne jej uzavřít pod ledovou masku. Ačkoliv je i nadále poslouchá, jeho výraz toho moc neprozrazuje.* /Hmpf./ *Při zmínce jména Haures si nalije si tolik bourbonu, že musí držet skleničku perfektně v klidu, aby nepřetekl přes okraj. Když do sebe tedy hned polovinu kopne, maličký čůrek mu unikne po ostře řezané čelisti na krk. Je divné, že i to, že se neumí pořádně napít na něm vypadá dobře.* Já rád nebyl. *Zamručí v reakci, protože by mnohem raději viděl Jacka mlátit kolegu, než být takhle oddělen.* /Takovou dobu to byl Haures a v prvních momentech, kdy nebyl, tak mi ho vzali./ *Samozřejmě ne v úplně prvních, vzhledem k tomu, že Jason na jeho exorcismu pracoval s Hellerem. Když zmíní případ, kde se sešli, zmizí mu vráska mezi obočím, která se tam bez jeho svolení objevila.* /Tady se zase tolik hlídat nemusím. Vím, že kdyby někdo cizí mluvil o těchhle věcech, nehnul bych ani brvou./ *A taky ví, že si v tomhle lže. Rozhodně se v něm toho hýbalo hodně, když mu Haures říkal o tom, jak Jacka znásilnil.* /Už se mi to dařilo tak pěkně zatlačit do podvědomí.../ *Při zmínce nočních mur přikývne. Sám má docela lehké spaní z dob, kdy mu šlo v začarovaném lese každou chvíli o život, takže Jackovy noční můry rozhodně neprospí. Tentokrát se napije méně, aby to tolik nepřeháněl a nemusel si hned zase dolévat. Je ale pravda, že Jackovy noční můry v něm budí zvláštní smíšené pocity. Na jednu stranu ho drásá, když vidí, jak sebou jeho milovaný háže a potí se ve vidinách nečeho, co není. Na druhou stranu miluje ten Jackův pohled, když ho Jason probudí a ujistí ho, že je všechno v pořádku, a že je s ním. Za tu druhou část na sebe není pyšný.* /Teď to trochu vypadá, jakoby měl problém se mnou./ *Napadne ho ve zlomku vteřiny, ale hned mu dojde, že mluví o svých záchvatech. Jako reakci na Jackův úsměv mu jej oplatí a něžně ho pohladí po koleni. Je natolik ztracený v myšlenkách, že si tentokrát Jackova škrabání nevšimne.* /Ach, jistě. Trissina matka. Pořád ji obtěžuje?/ *Přikývne, když se na něj Triss podívá, aby dal najevo, že ví, o čem mluví.* Vlkodlak? *Na Jasonově tváři se objeví znechucení. I z jeho bývalých interakcí s Dariem je jasné, že vlkodlaky zrovna nemusí.* Klidně s ním promluvím, pokud nebude moc zaneprázdněný očůráváním patníků. *Není to jeden z jeho nejlepších vtipů o vlkodlacích, ale není zrovna ve své kůži. Poté už poslouchá pekelné vyprávění a neodpustí si zvednutí obočí.* Nemučili tě... ale tebe poznamenalo sledování úplně cizích lidí, jak je mučí... Chápu to správně? *Zde se projevuje jeho férská výchova, dle níž je mučení naprosto běžné. Sám naposledy mučil sériového vraha svých víl.* /Ačkoliv to už je dlouho... a nedělám to rád./ *Na vysvětlení ohledně náramku jen přikývne a nemá potřebu se v tom nějak hlouběji šťourat. Už se ani nedívá, kam Triss jde, když se po několikáté zvedne, protože uzná, že jde jen o odpouštění magie.* Nevedl ten David nějakou sektu? /Tolik informací, snažím se udržet v paměti výpovědi špehů z NY i Faerie, ale je to nemožné. Hrozně věcí mi vypadává. Hm? Něco potřebovala?/ *Zaujatě zvedne pohled o posledního doušku bourbonu a podívá se na Triss.* /Ha! Avu! No to si děláš-/ Proč?
*Jack privrie oči a oboch si ich prezrie.* Ha, ha vážne vtipné. Všetky možné farby som videl ešte druhý deň. *Povie urazene ako malé decko, z ktorého sa smejú. Nemať plné ruky tak si ich ešte aj zloží na hrudi. Ale potom sa rozrozpráva a pritom sem tam Jasonovi provokatívne zakrúti šľapkou v zornom poli. Baví ho ako ho to vytáča. Ale keď nanho Jason začne používať cudzie slovíčka tak naňho vykulí oči.* Chceš sa deliť... o gauč? *Zmäteno sa opýta, pretože evidentne si pomýlil význam slova sopa. Jackova znalosť cudzích jazykov je na bode nule. Podľa jeho názoru by sa na svete malo hovoriť iba anglicky. A čínsky. Uznával, že nebyť Číny tak nemá ani iPhone. A ani topánky. Keď tajomstvo odloží na neskôr tak si všimne, že má Jason na moment zvláštny výraz. Jack len na sekundu nakrčí čelo ale viac to nerieši.* /Asi sa mi to len zdalo./ *Zvedavo si za to vypočuje o Malachaiovi. Ani nemá poňatia, že už ho tak okrajovo stretol na zimnom plese, kde sa tak skántril faerskym koláčikmi.* Aha. *Iba okomentuje. Čo pochopil tak je to hodne starý čarodej. Ale keď si vypočuje aj o tom, že nemá k Triss najjemnejšie metódy učenia mágie, nakrčí čelo.* /Ako keby som ja niečo vedel o mágii./ *Zahundre si v duchu k sebe. Proste to bude brat tak, že asi po pol tisícke rokov vie čo robiť. Nechá si doliať a všetko čo im vraví si v hlave prerovnáva. Tak ako to má vo zvyku. Natoľko sa sústredí na Triss, že nesleduje Jasonov výraz. Samozrejme, že jeho tvári nič neprezrádza ale ak by sa naňho Jack pozrel pozornejšie tak by pravdepodobne vycítil, že Jason Malachaia priveľmi nemusí. Ale keď sa reč stočí na Hauresa, to už si všimne, že si Jason naleje bourbon až po okraj. A keď pije tam mu kúsok utečie na bradu. Nerád v Jasonovi vyvoláva nepríjemné spomienky. Vie, že ani preňho to nebolo ľahké. Ak by to bolo naopak tak Jack si je istý, že by sa zbláznil. Na jeho reakciu si iba povzdychne. Áno, aj jeho by to hnevalo. Ale skutočne je úprimne rád, že pritom Jason nebol. Že aspoň od trochy toho svinstva bol uchránený. Všimne si jeho ustaranú vrásku medzi obočím. Potom pokračuje ale zoznamom toho čo mu všetko z toho zostalo. Automaticky Jasona pohladí po ruke keď ju ucíti na svojom kolenu. A nakoniec ukončí svoj monológ. Snažil sa väčšinu času venovať pohľad Triss, aby mohol vnímať jej výraz a ako reaguje. Natočí trochu hlavu nabok keď Triss začne s iného súdka. Keď spomenie meno Killian tak Jack vystrúha hlboký výraz zamyslenia. Vyzerá ako keby v hlave lustroval telefónnym zoznamom. A potom len pozrie na Triss.* Koho? *Vie o koho ide ale keď si evidentne sťažoval tak prečo to zjednodušovať?* Aha. Dobre. *Uzavrie jednoducho ale skoro mu zabehne keď povie, že je to vlkolak. Takú informáciu nečakal. Pozrie pomaly na Jasona hneď potom čo povie o vlkolakovi. Chvíľu pozerá a potom sa začne pomaly smiať. Až musí zakloníť hlavu a celý sa oprieť do kresla. Chvíľu mu to trvá ale toto ho fakt pobavilo. Až si musí utrieť slzy v kútikoch očí. Ale všetka sranda zmizne keď Triss začne rozpráva. Počúva ju pozorne, aj keď sa popri tom nenápadne škrabe. Chápe ako pre ňu muselo byť ťažké sledovať mučenie ľudí. Aj keď to boli cudzí ľudia.* /Vzhľadom k tomu, že Triss sa snaží každému pomáhať a potom musela sledovať ako niekto trpí./ *Je mu jej ľúto. Ale vo výraze to neprejaví. Vie aké to je keď sa každý na ňu pozerá ako na obeť. Keď aj napriek otvoreným oknám sa po miestnosti rozprestrie mágia, tak ho ekzém začne svrbieť ešte viac. A ešte si dodatočne par krát kýchne. Mávne rukou na znak, že je to v poriadku. Aspoň tie otvorené okná to zmierňujú. Čo ho ale zaujme je téma nejakej démonky, ktorá si behá po New Yorku. Strelí na moment pohľadom k Jasonovi. Jasonovu poznámku prejde. Už dávno pochopil, že fearska výchova bola o niečo iná než civilská.* /Ale možno s ním budem musieť dať reč o tom, že je normálne ak niekto neznesie pohľad na násilie./ *Túto poznámku si zaznamená.* Aké informácie chcela tá démonka? *Opýta sa jej a pre zmenu už znie ta otázka viac detektívne. Len keby pritom nemal červené fľaky okolo nosa. To že Triss dostala od Hellera Davida ako psa... len nadvihne obočie a pár krát mrkne.* David je syn Hauresa, ktorým opovrhoval pre jeho neschopnosť. Ale asi viedol aj sektu. *Odpovie Jasonovi. Keď Jasona ale poprosí o stretnutie s Avou. Niečo si všimne v jeho očiach.* Ava je tvoj... konzul? *Ak si správne pamätá. Len tak provokatívne zakrúti gucci papučou a dvihne sa zo svojho miesta, aby im dal priestor sa dohodnúť. Ako doma, prejde ku skrini s alkoholom odkiaľ pred tým Jason vytiahol poháre. A pozrie čo tam je. Je tam veľa vína.* /Asi faerského./ *Ale aj veľa rôznofarebných tekutín.* /Asi tiež faerske./ *Niektoré fľašky vytiahne a prezerá si ich. Väčšina z nich má zdobený tvar. Jedna modrá fľaša ho fakt zaujme a napadne mu, že ako to asi voní. Lenže akosi nepočíta s tým, že pri otváraní sa ozve klasické plop. Obzrie sa za seba ako keby bol nachytaný na hruškách.* Chcel som to len ovoňať.
*Nad Jackem a jeho vzpomínkou se jen zasměje a vynechá, že házel koláčky po zdech a na halucinace volal "na pipi". Ušklíbne se, když Jason prohodí, že čarodějové taky míchají dobré svinstva.*Nepřipomínej mi tu flašku...*Prohodí a poškrábe se na špičce nosu. Byla si jistá, že ani král na to nechce vzpomínat. Když zmíní španělské přísloví, tak se zasměje.*Co je moje je i tvoje?*Zvedne pobaveně obočí a potom Jackovi zhruba představí povahu Malachaie a kdo to je. Potom sleduje tok konverzace a tu a tam zareaguje, jako například, když Jasonovi telekinezí podá kapesníky. Protočí očima nad Jackovou pamětí. Zmateně zvedne obočí.*Ehm...Jack pracuje na tom případu, Jasi. Promiň jestli jsem tě zmátla.*Prohodí a překvapivě vzhledem k tématu na které se chystá na jejich žádost převyprávět jí pobaveně zajiskří v očích, když i Jack se rozesměje. Mohla být během vyprávění ráda, že jí nezajiskřilo mezi prsty nebo ve vlasech, jak se to občas při rozrušení stávalo.*Myslím, že sám nejlépe víš, že neexistuje jen fyzické mučení...ale když nepočítám to, že mi Astaroth a Haures...a po návratu ta eidolonka vlezli do hlavy, nebo že mě shodil démon ze schodů a rozbil mi hlavu o trůn, tak ne. Já se fyzickému mučení vyhla. Bylo...pro mě mnohem horší muset sledovat utrpení jiných lidí.*Zhluboka se nadechne a podívá se výmluvně do stropu*Ta eidolonka jak si mě našla po druhé, tak mi dala na výběr, že buď může ublížit mě blízké osobě nebo mě...jak jsem dopadla já víme...*Prohodí na marko toho, že předtím zmínila, že ji přizabila. Vlastně ji hnal jen adrenalin k Nateovi, aby zjistila že je vpohodě...u něj si vyléčila nejhlubší rány, ale žádnou neuzavřela, ale už nebyly smrtelné. Nate jí musel pak doléčit zbytek, protože když se další den probudila, tak byla bez jediného škrábnutí. Na to, že jí eidolončin démon rozpáral záda od ramene po kyčel a potom jí ještě drápy zanořil mezi žebra a byla si jista, že ještě kousek a má zase v háji plíci....tak asi dobrý. Pak se vrátí k Jackově otázce.*Chtěla vědět, jak jsme se dostali z pekla a když jí neodpovím, tak mě tam pošle znova. Aspoň jsem uplatnila démonský jazyk.*Nakrčí nelibě nos.*David byl dlouho pod nadvládou Haurese. Moc se mi nelíbilo, že mám mít u sebe někoho, kdo Jackovi vymazal paměť, ale nejspíš opravdu byl jen loutkou.*Pokrčí rameny, doplňujíc Jackovu krátkou odpověď. Nakonec když vytáhne Avu, tak jí cukne v koutku.*David s ní prý má magickou dohodu o které nesmí mluvit. A Jack mi řekl, že si s ní budu Davida prohazovat. Asi by bylo vhodné ji znát v tom případě. Dokázal bys to prosím zařídit?*S vážným výrazem se mu podívá do očí.*Zdá se, že ji znáš...co od ní mám očekávat, pokud mi to můžeš říct?*Dodá po chvíli, protože jí dojde, že vypadal trochu překvapeně. Jen drobné projevy, ale se složením lidí v jejichž okruhu vyrůstala - politik, psychiatr, právník - a kurzem psychologie kvůli herectví stačila i drobná řeč těla. Trhne s sebou při drobném zvuku a zasměje se při pohledu na Jacka s provinilým výrazem.*To vypadá zajímavě. Ukaž jak to voní.*Pobídne ho pobaveně, aby se necítil trapně nebo jako někdo s fetišem.*
Na to jsem ani nenarážel, ale jistě, i tam se lecos namíchalo. /Na tu flašku jsem v rámci všech ostatních událostí úplně zapomněl./ *Na Trissin překlad přikývne, přestože se u Jacka jeho španělská průpovídka neuchytila. Ach, Jack s ním má mluvit. Tím lépe. *V očích mu zajiskří, když se Jack tak otevřeně rozesměje a rozhodne se to připsat kvalitě svého vtipu a ne pití bourbonu na prázdný žaludek.* Naopak, fyzické mučení dělá zbytečný nepořádek. Ovšem úplně cizí lidé... *Samozřejmě chápe, že se nabídla za Natea, co se démonky týče, ale stále mu nesedí, že ji tolik zranil pohled na náhodné lidi.* /Jistě, je poměrně citlivá, rychle se spřátelí a obecně ráda pomáhá... ale CIZÍ lidé./ *Div si nevytáhne notýsek, aby si zapsal novou zajímavost, co se naučil při interakci s ne-vílami. Když ji pak Jack v podstatě vyslýchá, v klidu si malinko lokne bourbonu a převaluje si doušek po jazyku a snaží se rozeznat, co nejvíce chutí.* Jackie... *Zamručí tichounce, když se na něj náhodou podívá a všimne si, že se zase drbe.* /Možná vůbec nevedl sektu... po 300 letech života to přišlo a jsem... senilní./ Ava je moje diplomatka. A dlouhodobá milenka před tím, než jsem potkal tebe. *Dopije svůj již chudý příděl alkoholu a natáhne se po lahvi.* /Je mi jasné, že se brzy zeptá, kde jsem ty papuče sebral. Achjo./ Bude mít psa? Vím, že měla kočku a teď má nějakou mladou dívku. Nejspíš neustále potřebuje společnost. /Já, kočka, několik dalších milenců, adopce a nyní pes/člověk/syn démonského grázla/ možná vůdce sekty? Páni, Avu ten rozchod vážně poznamenal./ Mhm, zkusím to zařídit. Přestože nejspíš využiji prostředníka. /Poté, co mě donutila slíbit, že se k ní vrátím, až Jack umře. Na to, že se mělo jednat o nezávazný sex to nesla dost špatně./ Je to velmi hrdá žena. Nesnaž se vůbec naznačit, že bys byla na její úrovni. Pokud jí dáš jasně najevo, že tě těší vůbec příležitost s ní dýchat stejný vzduch, neměl by snad být problém. /A nebo tě pokryje jinovatkou. Eh, může to skončit jakkoliv./ *Otočí se za popnutím a koutek mu vyletí v křivém úsměvu.* A jak to voní?
*Pozrie z jedného na druhého a privrie oči. Jeho policajný senzor zaznamenal tajomstvo.* Aká fľaška? *Potom sa trochu nadurdí keď sa tu spomínajú cudzie slovíčka. Ale to ho rýchlo opustí keď ho Jason pobaví vtipom. Niekedy sú moment keď síce vtip nie je ani tak vtipný ale padne v tom správnom momente. A toto je ten moment. Ale potom sa téma zvrtne na vážnejšiu notu. Jack chápavo prikývne. Má pochopenie pre to, keď niekto neznesie utrpenie iných. Ani on sám nie je voči tomu imúnny. Preto je policajt, aby pomáhal druhým. Ale vo svojom chápavom výraze sa trochu zastaví a pomaly sa otočí na Jasona. Odloží si elektronicku cigaretu, na ktorú má neskutočnú chuť, späť do vrecka nohavíc. Potom sa natiahne k Jasonovi a potľapká ho zmierlivo po rameni.* To si vysvetlíme neskôr. *Povie mu láskyplne ako keby bol nejaký školák, ktorý nerozumie učivu. Zaujme ho démonka, takže pre všímavejšie osoby by mohlo by vidno, že Jack už si v hlave dáva dokopy nejaké vodítka. Alebo sa o to aspoň snaží.* Takže nám tu behá démonka, ktorá evidentne má spojenie s Hauresom. A behá tu v čase keď tu máme veľa nadprirodzených vrážd. *Pritom pozerie na Jasona ale potom sa pohľadom vráti k Triss. Až nad zabručením svojho mena, ktoré Jackovi znie trochu rajcovne... si prestane škrabať ruku. Stiahne rukáv a zošuchne sa v kresle trochu nižšie. A dá tak možnosť znova vystaviť tie úžasné papuče.* Ahá, diplomatka. *Povie chápavo a usmeje sa. Lenže po ďalšej vete sa mu úsmev najskôr zarazí a potom opadne. V kresle sa narovná a dokonca si dá dole nohu z opierky. A otočí sa na Jasona. Tvári sa dosť podobne ako keď si myslel, že Jason balí sestričku v nemocnici. Čiže žiarlivo.* Diplomatka a dlhodobá milenka. *Zopakuje. Vie, že Jason mal pred ním veľa milencov a mileniek. Ani on nežil úplne ako mních.* /Lenže s diplomatkou asi musí pracovať nie?/ *Divoko uvažuje. A pritom si podupká Gucci papučou. Keď sa ďalej bavia o Ave tak ide ku skrini s alkoholom a preberá sa fľaškami až kým nenájde jednu, ktorá ho zaujme. A tak ju otvorí. Pozrie na Jason a Triss. A potom si privonia. Jeho výraz stojí za všetky prachy, pretože ho skriví a začne kašlať. Dokonca mu slzia aj oči.* Ako čistý lieh. Preboha, to je stopercentný alkohol alebo čo? Dočerta. *Zaštupluje fľašu a vráti ju späť. Voľnou rukou si potom utrie slzy. Tak vyberie inú fľašu, pre zmenu teraz so žltým obsahom. A tentokrát už bez ostychu to otvorí a privonia. Ale o poznane opatrnejšie než pred tým.* Toto voní pekne. Čo to je? *Prejde k Jasonovi a strká mu fľašku pod nos, aby mu povedal čo to je za vôňu.* A môžeme to piť aj my? *Ukáže na Triss a seba.*
Hra flaška. Kdysi nás Kai pozval s pár čaroději. Byla s magickými nápoji místo úkolů a pravd.*Vysvětlí Jackovi ve zkratce. Zaraženě stiskne rty a svráští obočí a udělá se jí zle.*Nejsem zvyklá vidět násilí. Je blbé říct, že jsem zvyklá být obětí násilí, ale nesnáším pohled na někoho, komu je ubližováno. Neumím ubližovat lidem, jen démonům. Nejsem stavěná na to ten pohled snášet, v mém životě bylo násilí až moc...a teď mě k tomu nutí moje vlastní hlava a já to nesnáším všechny ty představy o tom, že já mám být ta zlá. Nejsem monstrum...nechci být.*Zkusí mu to vysvětlit a prohrábne si vlasy. Muselo být jasné, že to vztahovala čistě na sebe a nemyslela tím, že Jason je monstrum. Muselo jim dojít, že kdyby je za monstra považovala, tak tu s nimi není. Aspoň v to mohla doufat. Potom se podívá na Jacka.*Klidně si zapal. Mě to nevadí. Poslední dobou k tomu občas taky utíkám a zbytečně mi děláš chutě.*Letmo jí trhne koutek ve výmluvném gestu. Jack ale nejspíš nevěděl, že měla vztah. Že cigarety jí připomínaly jejího Sandera, když už ho nemohla jen tak objímat, líbat či s ním usínat. Potřese hlavou. Na démonku trochu nechápavě kývne a zvedne obočí zda hypotézu rozvine dál.*Prý se jednou ročně stane člověkem a pak se změní na zvíře. Ale nevím zda bude jen psem...*Trhne nevědoucně rameny. Jack jí k tomu mnoho informací nedal.*Děkuji. Za zařízení i za info.*Usměje se na Jasona vřele a vděčně, jakoby se peklo nestalo a starostlivě mezi nimi přeletí pohledem. Pro Jacka to asi byla novinka. Možná byla až moc dobrá herečka, když odmítala ukazovat bolest, co neustále bez přestání cítila. Která ji trápila, ničila a sžírala jako její běsy a stinné stránky, které se zdály traumaty výraznější a hůře potlačitelné. A raději se zajímala o trable jiných než ty své. Nakloní hlavu, když Jack donese další láhev. Už jí nějak bylo jedno co se děje. Cítila se laxně v přístupu k tomu, co ještě budou pít.*/Aha takže na slova reaguju normálně, ale že se můžu předávkovat když na prášky piju mi je jedno...no co. Aspoň se poučím do příště, když mi bude blbě. A nebo se pak vyzvracím a bude to vpohodě. Nezabije mě to ne? Hmmm nebyla by to škoda - počkat nemůžu umřít. Tak nic. Nikdo nesmí kvůli mě trpět. Nejsem monstrum. Nebo jo? Ne. Nebudu. Nesmím. Nechci dopadnout jako Leazar. Bože měla bych zavolat Zachariemu, že se potřebuju sejít zase z osobních důvodů a ne jen kvůli práce. Neměla bych zase řešení odkládat-/*Zarazí se v myšlenkách, potřese hlavou a potom se natáhne po láhvi, ke které si určitě měl Jason čas čuchnout i odpovědět, protože chvíli byla mimo.*To zjistíme.*Prohodí, trochu moc blaženě se usměje, vezme láhev, ke které zvědavě přivoní a přímo z ní se trochu napije. Jo. Pít na prášky byla asi blbost. Pak jim láhev vrátí a přesune se k oknu ze kterého upustí magii.*Jo a mám křídla.*Zasměje se jako puberťačka a rozpustile si sundá prsteny a na chvíli si vyhrne svetr i triko a ukáže jim tak část zjizvených zad po bičování, přes které byly černé rysy tetování přes celá záda. Vlastně viděli jen spodní část křídel. Pak si nasadí prsteny a jizvy i černý inkoust zmizí pod hmotnou iluzí.*
/Já mu o tom neříkal? Možná jsem tak zvyklý lidem číst myšlenky, že zapomínám, že je to jednosměrka. Ups./ Někoho to zmenšilo, někdo se choval jako zvíře a někdo po tom byl divně nažhavený. V kombinaci si dokážeš představit, že to nebylo nic pěkného. *Zavrtí hlavou, ale představa zvířecích malých nadržených lidí ho svou absurdností pobaví a maličko se pousměje.* Hmm, ani si nepamatuju pod vlivem jakého lektvaru jsem byl já. /Jen si matně vzpomínám, že jsme se s Triss políbili? A jeden čaroděj mi vyznával lásku.. ano, bylo to vtip- Ne. Zas tolik asi ne, když se nad tím zamyslím. Byli jsme v tu dobu s Jackem spolu? Myslím, že ne, to bych nebyl tak lehkovážný a nešel na pofidérní party u Malachaie. Jistě. Nebyli./ *Alkohol mu trochu rozvazuje jazyk a to ho možná potopí. Ale přeci jen jako pravdomluvná víla nemůže lhát a mlžení mu přijde ještě podezřelejší, než prostě Jackovi říct, co se dělo.* /Ale detaily asi nejsou třeba. Je to dávno a akorát by ho to stresovalo./ *Když ho Jack ujistí, že mu později všechno vysvětlí, vděčně se na něj usměje a krátce mu zavadí o ruku na svém rameni. Poté se již zapojí do detektivní práce a také se mu to začne malinko propojovat. Malinko zčásti proto, že jeho členství v FBI je vymyšlené a zčásti proto, že na sobě začíná cítit alkohol.* /Bourbon se upíjí. Nebyl dobrý nápad to do sebe tak kopnout./ *Ale udělal by to znovu.* A co vlastně ten tvůj lovec? Jak snáší, že žiješ s jiným? *Kolemjdoucí by mu v tuto chvíli mohl poradit mlčet, ale rozhodl se zapojit do debaty. Ne úplně nejlepším způsobem a hlavně úplně mimo téma. O bydlení s Kaiem se bavili dávno a o vztazích... no trochu se to nakouslo tou Avou.* Byla vždycky poblíž. *Pokrčí rameny a snaží se tím naznačit, že se rozhodně nejednalo o nic, na co by se dalo žárlit.* /Plus je překrásná. Nebýt tomu tak, jistě se nic z toho nestane. Párkrát jsem hrál na klavír a ona zpívala, ale co! Bylo to jen trávení času ve světě víl. Nikdy jsem k ní necítil to, co k Jackovi. Ani jednou jsem se neprobudil a nebyl nadšený jen z toho, že leží vedle mě a slintá na polštář./A ať se dělo cokoliv... *Nakloní se k němu, aby další slova slyšel jen on.* Jsem jenom tvůj. *S vílí pravdomluvností mají tato slova skutečnou váhu. Poté se odtáhne a nechá Jacka zkoumat alkoholovou skřínku.* Není zač, stejně o tobě musí vědět, když si budete střídat onoho psího Davida. Je tedy v jejím zájmu se dohodnout. /A dipolmatka je to dobrá./ To- *Zasekne se, když už se čarodějka napije přímo z láhve.* To je medicína na bolest. Má v sobě velké procento voňavých bylin, proto tak hezky voní. Předpokládám, že vám nic neudělá, vzhledem k tomu, že férské děti ji pijí od útlého věku. /Tedy jen v případě, že rodiče uznají, že je to vhodné. Když vychovávají válečníka, je možné, že mu nedají ani čichnout./ Páni, křídla. *Zaujatě se otočí a moc neví, co jiného by k tomu řekl. O Trissiných jizvách ví, přestože je nikdy neviděl, ale nijak ho nepřekvapují. Sám jich má několik a hlavně se skoro neustále dívá na ty Jackovy, takže z toho moc "wow" efekt nemá.* Každopádně, pokud si vážně chcete hrát s vílím alkoholem, to modré jsou halucinogeny a to růžové je taková... veselá tekutina. Ovšem byl bych raději, kdybychom si to nechali na někdy jindy. *Pousměje se a sám si nabídne ještě trochu bourbonu, přestože ho v láhvi nezůstává mnoho.*
*Jack zauvažuje. Takéto hry hral keď bol na strednej. Ale mal celkom pochopenie preto, že s čarodejnými lektvarmi to mohlo byť zaujímavejšie. A keď tak počúva Jasona tak to skutočne muselo byť zaujímavé. Až na to slovné spojenie - divne nažhavený.* /Pod tým si mám predstaviť čo?/ *Chce sa opýtať čo z toho bol Jasona ale keď povie, že si to nepamätá.* /Tak to asi bolo dávno./ *Zhodnotí si sám v duchu.* Aha. Moja posledná fľaša bola na strednej a musel som dať pusu Elizabeth Whitakerovej. Mala strojček na zuby. A jedla pred tým niečo s avokádom. Odvtedy som nehral fľašu a ani nejedol avokádo. *Vystrúha tak traumatizovaný výraz, že musí byť účastníkom tohto rozhovoru jasné, že avokáda sa Jack už asi nikdy nedotkne. Potom uistí Jasona, že mu vysvetlí ako to u ľudí chodí pri pohľade na násilie. A pritom si vypočuje Triss.* Nie si monštrum, Triss. A to že ním ani nechceš byť to len potvrdzuje. Myseľ je veľmi komplikovaný orgán, s ktorým je veľmi ťažké sa naučiť pracovať. A najmä ak sis prešla tak veľkou traumou. *Znovu nasadí taký ten terapeutický, upokojujúci hlas. Potom len zakrúti hlavou a cigaretu schová.* Mne to vadí. Bežne fajčím v okne ale tam si teraz netrúfam ísť. *Usmeje sa. Vlastne z bourbonu je tiež v dobrej nálade. Potom si prejde na moment do módu policajta a evidentne k tomu stiahne aj Jasona. Preňho to je ale cenná informácia, na ktorú sa vrhne hneď ako bude môcť. Jack na moment zauvažuje a zapátra v hlave či tam je informácia o tom či ma Triss priateľa. Ale nič také tam nemá. Alebo má a proste to vypustil. Tak je ticho. Ale rozhodí ho informácia o tom, že Jason dlhodobo, a to slovo dlhodobo má v hlave veľkými písmenami, spal so svojou diplomatkou. Jack sa naježí ešte viac.* Stále je poblíž, je to predsa tvoja diplomatka. /Však to je ako keby som dlhodobo spal so sekretárkou z mzdového!/ *A predstava, že by naňho potom Marta hnusne zazerala a posielala mu schválne neskôr výplatu nie je príjemná. Keď sa k nemu Jason nakloní tak má chuť mu niečo odseknúť ale ovládne sa. Je predsa racionálne zmýšľajúci človek. Privrie naňho skúmavo oči ako keby sa snažil odhaliť nejaké klamstvo. Krása toho ako nevedomo vytesňuje fakt, že víly sú pravdovravné. Ale uzná že hovorí pravdu. Prejaví to tak, že zmierni ten svoj intenzívny skúmavý pohľad a poberie sa ku skrinke. Po čistom liehu vytiahne niečo voňavé.* /Mňam./ *Aj by si lokol ale má z toho rešpekt. Dá to pričuchnúť Jasonovi lebo ho skutočne zaujíma čo to je za vôňu. Aj keď teda to bude zmes nejakých bylín. Ale z ničoho nič mu fľašku vezme Triss. Nepokúša sa ju zastaviť. Podľa jeho názoru je už dospelá žena takže je za seba zodpovedná.* /Aj keď bourbonu už asi mala dosť./ *Odhaduje podľa jej blaženého výrazu. Vezme si fľašku späť a zadusí trochu smiech.* To mi dones keď budem po tréningu vo Washingtone. *Zavtipkuje ale reálne ráta, že to fakt bude potrebovať. Neznáša pravidelné rekvalifikačné tréningy v rámci CIA. Príde zničený ako keby došiel z vojny v Afganistane. Pozrie ako im Triss odhalí chrbát s jazvami a krídlami. Jack nakloní hlavu na bok, jazvy tak úplne nečakal. Krídla sú určite wau ale zaujme ho iná vec. Tak nejak mu nepríde toto u Triss typické.* Počuj, Triss. Pila si pred tým než si sem prišla? Lebo toho Bourbonu si nemala zas tak veľa a už sa nám tu vyzliekaš. *Prehodí ledabolo keď vracia fľašku do skrine. Všimne si tam, že je aj polička s civilským alkoholom. Je na nej prach takže evidentne tejto polici sa asi väčšina víl vyhýbala.* /Aké prekvapujúce./ *Pomyslí si ironicky.*
*Triss se jen hořce zasměje, když padne téma na Sandera.*Můj lovec? Uvěřil Jackovi Hellerovi, že čarodějové jsou jen loutkami svých rodičů...rozešla jsem se s ním. Přesně na nový rok. Jaký to šťastný nový rok.*Její výraz na chvilku nabyde kyselý a hodně ironický podtón, ale potom mávne rukou.*Ale bylo tam více důvodů, proč se rozejít. Jeho tatík mu vyhrožoval vyděděním. Například. Věděli jsme od začátku, že to nedopadne. Jen jsme si to zbytečně komplikovali city.*Prohodí vědoucně, protože tu byla za Jasonem, když ji Sander řekl, že ji miluje. Zmiňovala králi tenkrát, že spolu přece čarodějka a lovec být nemohou. Nebo ne?*A co se týče toho druhého...je dalším důvodem. Astaroth a Samael se rozhodli skrze nás uzavřít spojenectví, které více než cokoliv připomíná středověký způsob, kdy provdali děcka, aby mohlo být spojenectví. Parádní být spojená magií s někým jiným. Má to spoustu negativ. Třeba to, že Kai je majetnický bastard.*Zasměje se, ale zní to až vesele vzhledem k tématu. Jakoby se tím označením nejvyššího čaroděje sama pobavila. Promne si kořen nosu a zhluboka se nadechne, aby získala kontrolu nad emocemi a nechovala se jako zfetovaná puberťačka. A přesto se poté napije z láhve s neznámým obsahem. Pousměje se nad tím, že je to jen proti bolesti.*I psychické? To by totiž bodlo.*Zahuhlá a olízne si sladký likér ze rtů. Potom jde upustit magii a ukáže jim jizvy.*To není přesný termín. Nesvlíkám se technicky vzato.*Zahihňá se a potom si plácne přes pusu, jakoby řekla něco blbého. Nakonec ale převezme na moment rozum otěže a Triss se natáhne po kabátu a z kapsyy vytáhne malou plastovou lahvičku s antidepresivy, kterou mu bez zájmu hodí a opře se o parapet. Cítila, že magii přestává kontrolovat a ta opět kontaminuje ovzduší. Nechala ji. Namísto toho si vzala kabát přes ruku.*Měla bych jít...neudržím magii už pod kontrolou a jestli nechceme, ať ztratím kontrolu tím, že se ji budu snažit zadržovat, tak je to nejschůdnější cesta. Už jsem ublížila Jackovi dneska dost...Omlouvám se...*Zamumlá a prohrábne si vlasy.*
/Avokádové trauma. Nedivím se, že jej od té doby nevzal do úst./ *Nakrčí nos při té představě a je vidět, že je rád, že na střední nechodil. Tak moc se zasekl nad tím mučením, že vůbec nezareagoval na Trissiny obavy ohledně vlastních temných myšlenek.* /Ještěže je tu Jack./ *Kývne nad jeho slovy a snaží se do téhle debaty moc nezasahovat, protože jí rozumí tak akorát z toho, co se naučil od Jacka. Ten vnitřní hlas, co Triss obtěžuje zní jako někdo, koho by měl rád ve svých službách. Ovšem, když se na to podívá jako přítel, dokáže si představit, že to není úplně příjemné a dost se to rozchází s čarodějčinou povahou.* /Je pravda, že kouří výhradně u oken./ Aha. *Hodně se snaží, aby si Trissinu situaci s lovcem nepřivlastnil. Přeci jen i on je ve vztahu smrtelný, dlouhověký (ne nesmrtelný narozdíl od čarodějů) a jakožto král by to také měl nechat jít. Jenže on sobecky volí tyto skutečnosti ignorovat.* /Dojde na to čas, ale ten není teď./ Majetnický bastard, hmm.. /To je asi jediné, v čem ho dokáži pochopit. Ač jsem s Avou nikdy neměl nějaké hlubší úmysly, vadilo mi, když byla s jinými muži. Je to ovšem dost pokrytecké./ Vyhýbám se jí a ona mně. *Přizná ještě a je rád, že Jack ubere na intenzitě nepříjemně zkoumavého pohledu.* /Ani mi nedošlo, že jsem mu o tom neříkal./ Na psychickou je většina placebo. Různé amulety a tak. Já osobně jsem tomu nikdy neholdoval. *Pokrčí rameny nad otázkou ohledně léčidla a pak se usměje na Jacka a přikývne. Donese mu to s radostí, na svalovou bolest to funguje perfektně.* /Technicky vzato. Už nemluví zdaleka tak lehkovážně jako dřív, volí slova, rozebírá ta cizí. Je vidět, že zapadla hlouběji do podsvětského života, než když jsme se potkali. Co to je?/ *Jason od pohledu antidepresiva nepozná. Na její komentář ohledně toho, že už by měla jít, přikývne.* Rád jsem tě po tak dlouhé době viděl. *Zvedne se ze svého důlku, do kterého se zavrtal při nepříjemných částech konverzace a dojde k oknu Triss obejmout. Uznal, že to kolikrát pomůže více než slova.* /Vlastně i to mám od Triss, ne?/
*Nakrčí obočie. Vedel si predstaviť, že Heller nebol asi v najpozitívnejšom rozpoložení keď to vravel tomu Trissnimu lovcovi. On má naňho prevažne pozitívne spomienky ale nemôže ignorovať aj tie negatívne aspekty, ktoré sa od neho odvíjajú. Ale pritom keď pozrie na Jasona a vie, že to bol Heller kto ho zachránil keď ochorel.* /Dokonalá ukážka toho aké sú vzťahy komplikované./ *Pomyslí si. Viac ho ale zaujme uzatvorenie spojenectva a že je to na štýl svadby ich detí.* Hmm. *Zamyslí sa ale nahlas nič k tomu nepovie. Ale je vidno, že premýšľa nad tým.* /K čomu potrebovali uzavrieť spojenectvo? Chystá sa niečo? Ako by sa to dalo prerušiť?/ *A všetky tie otázky si v duchu zapisuje. Aj keď pekelné vzťahy už sú úplne mimo jeho odbor. Rozptýli ho téma Ava.* /Vyhýba./ *Na jednu stranu ho to poteší na druhú má tak trochu obavu, aby to negatívne neovplyvňovalo Jasonove kráľovské povinnosti. Vie že mu na tróne záleží. Keď sa Triss napije sirupu na bolesť tak ho odloží a radšej už nič ďalšie nevyťahuje. Ani ten civilský alkohol. Zatvorí skriňu a otočí sa. Akurát včas, aby zachytil fľaštičku antidepresív. Prezrie si ich a tentoraz sa vážne zamračí.* Na toto by si rozhodne nemala piť, Triss. *Povie jej karhajúco. Veľmi ďaleko sa ale v nejakých prupoviedkach nedostane, pretože si znova kýchne. Ale čo viac ešte začne aj kašlať. Má pocit ako keby vzduch zhustol a on ho nevedel v potrebnej miere prijať. Radšej sa teda drží v úcty hodnej vzdialenosti. Keď ju Jason pustí, tak jej antidepresíva hodí späť. Akurát na to využije moment keď nekýcha a nekašle. A mávne jej kým sa znova rozkašle. Keď sa uvoľní okno tak doňho takmer vlezie celý, aby sa nadýchal čerstvého vzduchu.* V pohode. *Húkne za seba, aby teda upokojil Jasona, prípadne Triss ak to počuje, že mu nič nie je. Alergia mu lezie na nervy. Jediná vec na ktorú bol v živote alergicky boli čučoriedky. Nič iné.* /Otázne je či to časom zmizne./
Já vím.*Odpoví nakonec a letmo se usměje.*Vím, že se na tyhle prášky pít nesmí. Ale věřím, že mám nárok na to udělat nějakou blbost a vzít si z ní ponaučení.*Mrkne na něj bezstarostně, jak se momentálně i cítila. Rychle si navlékne teplé oblečení a od gauče boty a uvolní tak Jackovi u okna místo. Překvapeně se zarazí, když ji Jason obejme, ale potom se k němu více přitiskne a oplatí mu to.*Mám vás ráda...postarej se o něj. Musím jít, než mu bude hůř...Snad se jindy potkáme za lepších podmínek, protože mi chybíte.*Řekne akorát nahlas, aby ji Jason slyšel, když má obličej zabořený v jeho oblečení, načež se po chvíli odtáhne a postrčí krále směrem k jeho příteli, telekinezí zachytí lahvičku antidepresiv, kterou bezpečně schová do kapsy, a sama se vydá ke dveřím. Ještě se s rukou na klice otočí.*Jackie? Je mi líto, že jsem tenkrát nebyla dost rychlá a schopná na to, abych tě zachránila před Hauresem.*Řekne ještě něco, co mu neměla dosud šanci říct a co ji stále hlodalo v podvědomí. Ne, že by si snad touto omluvou odpustila. Ani nevěděla, zda si Jack pamatoval, že ho tenkrát měla snahu zachránit před rituálem. Lítostivě se usměje, zamává jim ještě konečky prstů a potom už se protáhne dveřmi na chodbu. Trochu dezorientovaně se rozhlédne, protože strážce byl pryč a ona nevěděla kudy kam. Nakonec jeden směr zvolí a vyrazí pomalým krokem, možná trochu nejistým. Občas se zastaví a rozhlédne, zda to už nepozná, ale ve výsledku je rozhodnutá bloudit tak dlouho, než ji někdo odchytí a pomůže jí.*
*Na J. Hellera má Jason neutrální názor. Dříve to byl jeho přítel, poté přišel o paměť a pomohl posednout Jacka. To stačí na nenávist, ale oproti tomu ho zase taky vysvobodil, takže se to zahrává do takového divného neutrálu.* /Démonské spojenectví nemůže být nic dobrého. Možná bych na to měl dát pár špehů./ *Je rád, že Jack si z tématu Ava nedělá. těžkou hlavu a normálně pokračuje v rozhovoru na jiné téma. Trochu ho ale znejistí, když se dozví, že Triss neměla pít.* /To nemusí dobře dopadnout. Ačkoliv Triss nevypadá, že by si z toho něco dělala. Nebo to je právě ten problém? Hm.../ *Tiše se uchechtne, když Jack naběhne k oknu a po chvíli podle čarodějčiny reakce pochopí, že se s tím objetím nemýlil. Rozhodně zabralo lépe než jeho jinak dost mizerné uklidňující schopnosti.* Postarám. Dáme si vědět, až budu ve světě lidí. *Přikývne a raději vynechá tu část s "my tebe taky," protože nechce mluvit za Jacka a zároveň mu přijde divné odpovědět v jednotném čísle. Když se Jackovi omluví za svou rychlost, trochu v něm hrkne. Vzpomene si, že kvůli tomu byl na Triss dlouho naštvaný. Překoná tuto vzpomínku a také čarodějce zamává. Kupodivu je na chodbě úplně prázdno, až se zpoza rohu vyhrne Gideon, válečník ochránce a dívajíc se přímo před sebe do Triss vrazí. Je totiž podstatně vyšší, než ona.* Tak já si dám asi sprchu, přestože si nejsem jistý, jestli to pomůže od Trissiny magie. Pak se můžeme vrhnout na tu masáž... *Mezitím v audienční místnosti Jason přistoupí k Jackovi a jemně mu položí ruce na ramena a o jednu si opře i bradu.* A ještě jedna věc. *Dá mu nežnou pusinku na krk.* Co to překvapení?
*Dýcha čerstvý vzduch. On ten vzduch je tu úplne iný než v New Yorku. Ale v tomto momente je každý vzduch bez prebytku mágie preňho dobrý. Keď počuje zdrobnelinu svojho mena tak v duchu vraždí svoju sestru. V okne sa obzrie, aby na Triss trochu videl. Zamračí sa. Zamáva jej späť ale jeho zmätený výraz zostane. Popravde, ten večer si pamätá iba do momentu keď prišiel na tú párty. A potom si len matne pamätá Hellera, horko, bolesť, veľké množstvo bolesti a beznádej. Ani nevedel, že tam Triss bola a pokúšala sa ho zachrániť. Potrebuje si to v hlave trochu prerovnať. Ale už teraz cíti, že keď odišla tak svrbenie pomalinku ustupuje.* Tak keďže na mňa mali efekt aj jej kapesníky tak sprcha nebude od veci. *Zavrká k nemu a ešte chvíľu zotrváva v okne. Usmeje sa keď sa k nemu nakloní a ten úsmev sa mu rozšíri keď ucíti malú pusu na krku. Vedel, že to príde a zasmeje sa tomu. Potom sa otočí, jednou rukou sa opiera o parapet a druhú si dá v bok.* Prekvapenie mám u teba v spálni. A keď už tam teda pôjdeme... *Zoberie ho za ruku a tiahne ho z audienčnej miestnosti.* ...musíš mi povedať ako... *na moment zastaví, dvihne jednu nohu a zakrúti špičkou*... sa stalo toto? *A pokračuje s ním cestou až do jeho komnaty. Vážne ho ten príbeh, ako sa také papuče dostali k nemu do šatníka. Keď sa dostanú do spálne tak sa potmehúdsky usmieva ale popravde, je nervózny. Ani nevie z čoho.* /Sú to iba kľúče. Dávam mu iba obyčajné kľúče, aby mohol ku mne prísť, nemusel ma niekde čakať alebo hľadať. Je to rozumné. Čo ak budem niekde mimo a on bude v civilskom svete a bude potrebovať... si ísť ľahnúť, ísť na záchod, spraviť si kávu? To všetko môže spraviť síce bez toho, aby sa trepal do Park Slope. Zaplatí si hotel. Ale zas keď by mal u mňa nejaké veci tak môže sa prezliecť a tak./ *Počas toho ako má mentálne zrútenie sa usmieva, tvári sa že je v pohode aj keď teda pôsobí jemne kŕčovito a vezme do ruky tašku od počítača. A v tej sa hrabe. Aj keď tie kľúče už prakticky má v ruke ale stále váha.* /Spravím to jak náplasť. Proste to strhnem a bude. Je dosť možné, že nepochopí čo to znamená. Pre víly asi nie je také terno dostať od partnera kľúče ako u civilov. Tak čo stresujem./ *A na to vytiahne kľúče a ukáže ich Jasonovi. Ide o krúžok na ktorom je jeden kľúč od vchodových dverí od bytového domu, jeden kľúč od samotného bytu a aby nebolo málo tak je tam aj kľúč od pivnice. Keby náhodou Jason potreboval niečo odložiť. Bicykel alebo voľačo také. A k tomu je k nim ešte prívesok v tvare zlatého kruhu na ktorom je vygravírovaná snehová vločka.* Kľúče od môjho bytu. Myslel som, že... by sa ti mohli hodiť.
Máš pravdu, jsem kontaminovaný. *Zvedne z něj ruce i bradu a udělá krok zpět. Chvilinku na to se Jack vyjádří k tomu překvapení a Jasonovi zahoří v očích nadšení. Nechá se bez problému dotáhnout k sobě do komnat a moc se těší na překvapení, ale ještě víc na to, že spolu budou zase sami.* /Uvidíme, za jak dlouho se mu zlepší ta vyrážka./ S tím jsem mohl počítat... Není to zase tak vtipná historka, zkrátka jsem byl v jednom baru a nějaký šikovný zloděj mi ukradl boty, aniž bych si toho všiml. Šel jsem pak docela dlouho New Yorkem bos, než jsem narazil na obchod, co prodával značkové oblečení. Tam jsem jako první narazil na tyhle hrůzy, tak jsem si je pořídil a zamířil rychle zpátky do Faerie. Když nad tím tak přemýšlím, nejspíš to nebyl běžný zloděj, ale nějaký úchyl. Když viděl někoho tak draze oblečeného, mohl čekat, že budu mít i nacpanou peněženku. *Zamyslí se, protože tuhle příhodu za ty roky úplně vytěsnil.* /Klíče?/ Hodí se určitě. *Přikývne pragmaticky a vskutku netuší, že pro civily je to docela velký posun ve vztahu. Chvíli si je prohlíží a všimne si vločky, což mu samozřejmě připomene jejich začátky. Tahle připomínka ho potěšila víc, než celé klíče.* Jsem rád, že jsem ti dal ty vločky. *Dá mu pusu na čelo, ale pak si vzpomene na jejich předchozí konverzaci a zvedne ukazováček v gestu "dej mi chvíli," ještě za chůze se začne svlékat a pak již nahý se na Jacka otočí, usměje a zapluje do koupelny, aby se dle slibu osprchoval.*
*Kontaminovaný, nekontaminovaný aj tak si ho vezme za ruku a odvedie si ho do spálne. Pobaví ho ako nadšene sa tvári. Cestou mu aj napadne, že možno to nadšenie opadne keď zistí, že sú to iba kľúče. Pre zmenu ale on horí zvedavosťou z toho, že ako Jason prišiel k tejto módnej pohrome. Chvíľu mlčí, iba sa usmieva a potom sa rozosmeje na plné kolo. Predstava ako niekto Jasona okradol. A on potom išiel bez topánok, iba v ponožkách po New Yorku. Jedna malá časť v ňom zavreští, že išiel po tých špinavých chodníkoch ale zas na druhú stranu.. keď bol námesačný tak chodil bárs kde a dokonca bosý úplne. Pozrie na Gucci papuče a potom na Jasona.* Evidentne nie je pravidlom, že zlodej musí byť múdry. Ale tie papuče nechaj. Aspoň tu budem mať nejaké keď sem prídem. *Povie a keď už nadhodil takú notu tak začne hľadať tie kľúče. A ako čakal, tak Jason netuší čo to znamená. Na jednu stranu je Jack za to rád.* /Ešte by si myslel, že je to príliš. Alebo by bol v rozpakoch./ Som rád, že som niektoré vypral v práčke. *Odpovie mu. Čo vie, tak tá epizóda sa pár krát opakovala, pretože tie sklenené vločky zabudol v oblečení.* /Myslím, že iba jedna to prežila./ *Odvtedy sa snažil tie vločky doma odkladať na bezpečné a dostupné miesto a hlavne tam kde sa k nim kocúr Bob nedostane. Nechá ho ísť do sprchy ale potom sa otočí a ide za ním.* Jasi? Kto ti umyje chrbát? *Opýta sa ho a vyzlečie si ten kašmírový sveter a poskladá ho. Urobili sa mu fľaky na tele ale postupne miznú. Len ten jeden na zápästí, ktorý si škrabal zotrváva čerstvý. Zhodí zo seba nohavice, spodné prádlo a ponožky. A pridá sa k Jasonovi.*
*Je rád, že Jacka jeho historka pobaví, přestože on tehdy byl dost naštvaný.* Dobře, kvůli tobě je tu nechám. Ale těžko se na ně dívá. *Uchechtne se a docela se diví, že je Triss za celou dobu neokomentovala.* Také. Přestože jsem rozhodně nepočítal s tím, že je budeš spotřebovávat jako na běžícím páse. *Sotva zapne vodu, slyší, že na něj mluví. Hned ji tedy zase vypne a slyší druhou půlku, která ho donutí k úsměvu.* Volat služebnictvo by bylo moc práce, takže pokud máš zrovna volno... budu moc rád, když se toho ujmeš. *Hned na to zase zapne vodu a nastaví Jackovi záda.*
*Jack sa pozrie na tie hrôzy na nohách. Vyzerajú fakt hrozne ale... o to viac ho baví ich nosiť. Za sklenené vločky sa naňho zazubí.* Prosím ťa, toľko ich zas nebolo. *Mávne rukou a nechá ho ísť. Ale napadne mu, že prečo by sa malo tak plytvať vodou, keď je možné že aj na Jackovi sa prichytila Trissina mágia.* Čírou náhodou voľno mám. *Odpovie mu a vlezie si k nemu. Zoberie mydlo a začne ho umývať. Robí to rád. Keď sa mazlí s jeho telom a ešte ho umýva aj s tým úžasne voňavým mydlom.* Otoč sa. *Povie mu blízko pri uchu.*
Možná trochu přeháním, ale nelituji jediné vločky, co jsi zlikvidoval. *Ušklíbne se a pak si nechá s radostí mýt záda.* /Ještěže mám tak voňavé mýdlo. Hned se lépe láká do sprchy./ To mám ale štěstí... *Zamručí v odpověď na Jackův rozvrh a zvednou se mu chloupky vzadu na krku, když Jack promluví. Jako na povel po poslechne a prohlédne si ho. Vyrážka se výrazně zlepšila za tu chvíli, co nejsou s Triss. Vezme ho kolem pasu a přitáhne si ho blíže k sobě.*
*Nelikvidoval ich schválne. Aspoň nie všetky. Občas sa stalo, že z dlhej chvíle jednu hodil o zem. Páči sa mu ako Jason bručí a ešte do toho je sprcha plná tej úžasnej vône. Umyje mu chrbát a keď sa otočí tak sa začne venovať jeho hrudi. Nevzdoruje, nemá na to dôvod a nechá sa pritiahnuť bližšie. Postupne mu z hrude prejde na brucha, po ktorom mu skôr škádlivo prechádza než aby ho umýval. A k tomu sa nakloní, aby ho pobozkal.*
*V době, kdy mu daroval vločky se pro něj jednalo jen o nevinný flirt. Tedy alespoň si to myslel. Ale proč by náhodnému civilovi dával magické zařízení, na které přiběhne jako pejsek? To nebylo jen tak.* Mhmm... *Zamručí, když ho začne dráždit na břiše, a zčásti proto, že chce z Jacka smýt magii více než ze sebe, začne ho na oplátku také umývat. Nebo alespoň tak si to obhájí, spíše se ho chce prostě dotýkat.*
*Jack vlastne dodnes priveľmi neuvažoval, prečo mu Jason dával tie vločky aj keď ich väčšinou "omylom" ničil. Tak nejak si myslel, že mu tie nehody verí. Umýva si ho a bozkáva. Rukami ho sem tam pohladí aj po ruke alebo boku. A potom sa trošku odtiahne a rošťácky sa usmeje. Červené fľaky na nose už sú preč. Našťastie. Rukami skĺzne nižšie.* Myslím, že spoločná sprcha sa ti páči. *Poškádli ho keď mu prejde po penisu a druhou rukou mu začne masírovať varlata.*
*Snaží se krotit svou touhu a líbá Jacka poměrně jemně, protože ho baví gradace. Trochu se na začátku potrápit tím, že odkládá výbuch vášně. Když se Jack odtáhne, využije to pro to, aby si ulízl mokré vlasy dozadu a prohlédne si tvář svého milého.* Mizí ti to hezky. *Upozorní ho, kdyby to necítil a chviličku na to už cítí, kam se pohnuly Jackovy ruce.* Jak jsi na to přišel? *Zvedne jedno obočí a v hlase má mírné pobavení. To však zmizí ve chvíli, kdy ho vezme vzadu na krku a přitáhne si ho k polibku. Mezi rty mu vklouzne jazykem a volnou rukou mu zmáčkne zadek.*
*Cukne mu v dolných partiách od vzrušenia keď vidí ako si Jason prejde rukami po vlasoch. Je to ako z filmu.* /Z porno filmu./ *Upresní v duchu a sleduje ako mu po tele steká voda. A je rád, že ta vyrážka mizne. Presunie teda svoje ruky a tvári sa dosť nevinne. Ledabolo mykne plecom.* Tak vieš, som detektív. *Povie frajersky a potom už sa bozkávajú. Spokojne zamručí keď mu stisne pozadie a na jazyk mu odpovie rovnako náruživo. Zmení trochu úchop svojej ruky tak aby stisol oba ich penisy. Prechádza po nich a k tomu pohybom panvy aj vytvára prijemné trenie.*
*Mrkne se dolů a spokojeně shledá, že se na něj Jack těší. Nedojde mu s čím přesně je to spojeno, ale tak nějak uzná, že vzájemná přitažlivost je dostatečný důvod.* /Ha! Výborná odpověď./ *Stihne se ještě usmát v reakci, ale od té chvíle nemá potřebu soustředit svá ústa na cokoliv jiného, než je Jack.* /Hmm, tak dobře./ *Jemně ho kousne do rtu, aby dal jasně najevo, že se mu to líbí a ukazováčkem ruky, kterou má na jeho zadku ho začne povrchově dráždit.* /Proč byl tak nervózní z těch klíčů, pochopil jsem to snad špatně?/ *Objeví se mu najednou v mysli a musí to násilím zatlačit do pozadí, aby si nekazil přítomnou chvíli.*
*Samozrejme, že si všimne smer jeho pohľadu. A aj keď pred časom o svojom tele nemal príliš vysokú mienku vďaka jazvám. Dával prednosť sexu v tme. Ale s príchodom Jasona narástlo predsa len aj jeho sebavedomie v tomto smere. Teda aspoň v Jasonovej prítomnosti, nebude sa predsa promenádovať nahý pred hocikým. Takže jeho pohľad ho poteší. Oboch ich dráždi pomalým, laškovným tempom. Spokojne zabručí nad uhryznutím. Ale keď Jason začne trajdať prstom tam kam má… potlači ho smerom kde vie, že je nejaký vystúpok kam si môže sadnúť a on sa naňho bude môcť pohodlne usadiť.*
*Vzpomíná si, jak byl dřív Jack nesebevědomý, co se jeho nahého těla týče. Ale doufá, že je na tom teď trochu lépe po Jasonově dlouhodobém neustávajícím obdivu. Zbožňuje každou jeho jizvu, ač by nejradši umučil každého jejího činitele. Sem tam zamručí, když se dotknou obzvlášť příjemně, ale jinak je jako obvykle tichý. Na chvíli opustí jeho rty a začne ho líbat na krku, a jelikož má i u toho zavřené oči, trochu zavrávorá, když ho Jack začne přesouvat. Hned mu ale docvakne, o co kráčí a sám ho na výstupek vysadí a rukama mu začne promačkávat stehna, jak slíbil. Po chvíli s tím jednou rukou přestane a nasliní si prsty. Druhou rukou nadzvedne Jackovi nohu a pomalým tempem ho začne připravovat.*
*Vníma momenty keď Jason dá najavo, že mu pohyby, ktoré vytvára páčia a snaží sa ich opakovať častejšie. To že je Jason tichý milenec nerieši. Ani on nepatrí medzi tých nákladnejších ale navzájom sa vedia vyvraždiť do takej miery že ich môžu počuť aj susedia. Nákloní hlavu, aby mu uľahčil prístup a spolu s tým ho začne smerovať s jasným zámerom. Cíti že zavrávorá ale pridrží ho jednou rukou za bok. Rozhodne nechce aby spadol. Síce chcel on usadiť Jasona ale keď ho tak pekne vysadí a začne mu masírovať nohy tak sa pohodlne oprie o stenu za sebou a vychutnáva si jeho ruky. Síce preruší spoločné honenie ale za to ho aspoň hladí po ramenách, hrudi a brušku. Od vzrušenia dýcha rýchlo a sleduje ho hladovo. A samozrejme, sleduje ako si nasliní tie fascinujúco dlhé prsty a to ho vzruší ešte viac. Dokonca aj vzdychne. Trochu sa posunie nižšie, aby mal Jason lepší prístup. A potom už len sem tam potichu vzdychne keď zavadí o to prijemné miestečko, ktoré ho dostáva do šialenstva.*
*Poté, co si užijí co mohou ve sprše, Jason se ještě rychle opláchne a pak už se utře a s vlhkými vlasy úplně vyřízený zamíří do postele. Nahodí si jen pyžamové kalhoty a plácne s sebou do peřin, kde se začne protahovat jako spokojená kočka. Když se k němu Jack přidá, stejně spokojeně se k němu přitulí a do pár minut usíná tvrdým spánkem. Práce, málo jídla, bourbon, vyčerpávající rozhovor o traumatických zážitcích a sex...dneska toho na něj bylo nějak hodně. Ve spánku sem tam zamručí, ale tentorkát rozhodně nemá lehký spánek.*
*S Jackem i přes protesty sanitáře hopne do sanitky, ale musí se držet z jeho úhlu vidění. Neustále se nad ním totiž sklání sanitář a Jason mu rozhodně nemá v plánu překážet. Obecně se tam snaží co nejméně rušit, aby to náhodou ještě neskončilo špatně.* /Co já vím, jak malé rozptýlení může toho ošklivce rozhodit. Ještě by místo kalhot nastříhl Jacka./ *Zamračí se té představě a zamračení mu zůstane po celou dobu cesty. Na chodbě čeká, než mu doktoři řeknou, že může jít domů. Bohužel na něj zapomenou, jelikož není oficiálně s Jackem nijak spřízněný, a tak si na té chodbě nějakou chvíli schrupne, než ho konečně informují. To už ho ale rovnou pošlou domů, že je večer a Jack musí odpočívat. Hned další den za ním zajde, ale vzhledem k tomu, že ve Faerii si běží čas, jak chce, pro Jacka už uběhlo více dní.* /Pořád jsem v tomhle trochu nešikovný. Potěší ho květiny?/ *Vidí na ulici stánek, a tak pro jistotu koupí moc hezký, elegantní puget. Po chvíli se otočí s tím, že to je spíše jeho styl a raději by koupil Jackovi něco, co jásá "brzy se uzdrav." Na tuto specifikaci mu prodají ohromnou kytici všech barev a tvarů, kterou jen tak tak pobere do náruče.* /To už je asi trochu moc... Nu což. Třeba mu to bude tak nepříjemné, že ze sebe přestane dělat terč na střelnici zločinců./ *S těmito dvěma kyticemi zamíří do nemocnice, kde po složitém vysvětlování na recepci najde Jackův pokoj.* /Nejste jeho příbuzný, bla bla. Ještě abych byl. Civilové jsou fakt divní./ Já ti nevím, mohl bys mi dát pusu. *Nakoukne do místnosti a zrovna uslyší Jackovu otázku. Sotva se mine s blondýnkou, která jen překvapeně zkoukne kytice a jejich pohledného nositele.* Jak ti je? /Snad ji napadne na to přinést vodu. Nebylo by přímo povzbudivé mu sem přinést kytky na to, aby před ním chcíply./
/Nuže, to by bylo./ *Odloží poslední svitek s podpisem a královskou pečetí. Moc si ani není jistý, co to právě podepsal. Vesměs to ale bývá pořád to samé. Občané si od koruny půjčují, někdo se snaží prodat soukromé pozemky, někdo si stěžuje na to, že sousedovic sněžný vlk jim sežral slepice. Jason silně zvažoval, že tuto práci předá svému rádci, ale nakonec si to sám zamítl. Sice jsou to nesmysly, ale alespoň má přehled o obchodech a strastech svých občanů.* /Král k pohledání./ *Protočí nad tím panenky a div nudou netřískne čelem o dubový stůl. Než mu však stihne selhat krk, někdo zaklepe na dveře.* Hm? *Ozve se zabručení krále, aniž by z něj byl cítit jakýkoliv zájem.* Omlouvám se za vyrušení, ale dnes má přijít na pohovor ten nový stájník... *Jeho rádce Myrius se tváří vyloženě provinile, jelikož si všiml Jasonovy psychické únavy.* Ale já to zvládnu sám! Tedy, pokud smím. *Kdyby Jason nevěděl, že jsou přibližně stejně staří, považoval by ho za o mnoho mladšího. Obzvláště teď, když je pln odhodlání dělat tak banální úkol jako je interview stájníka.* Ale ovšem. A když už budeš u toho zařizování: *A vyjmenuje hned několik věcí, které jsou třeba dořešit. Sice si je pečlivě pročetl ve spisech, ale zase nechce dělat všechno. Mezi úkoly ještě nenápadně vloží, že chce vyslat posla se zprávou Jackovi.* Děkuji ti za tvé služby. *Přikývne na konci svého výčtu povinností a pohodlněji se usadí v křesle. Tím dá rádci jasně najevo, že může odejít.* Je mi ctí. *Ukloní se černovlasý mladík a vyrazí plnit, co mu Jason nakázal. Hned nato přijde objednaný posel, vyslechne si Jasonův vzkaz a zatímco se král jde připravit na schůzku, vyrazí na ni civila pozvat. Chvíli mu trvá, než zjistí stanoviště špehů, kteří jsou zrovna nejblíže k civilovi, ale pak hned dohledá, kde je momentálně. A tak nyní Jack před obchodem může spatřit drobného hubeného mužíka s tmavomodrými vlasy a špičatýma ušima.* Pan král se co nevidět dostaví do světa lidí. Mám vás prý obeznámit s tím, že měl v poslední době hodně práce a rád by se s vámi viděl. Jestli dovolíte, hned odejdu, abych mu prozradil vaši lokaci. *Víla se neobtěžuje se zdvořilostmi jako je pozdrav a hned se otočí na podpatku a vyběhne pryč. Je vidět, že je to posel z nějakého důvodu. Je doopravdy rychlý. V době této konverzace už Jason vylézá z hradu a zanedlouho prochází dubem do Central parku.*
*Vyrazí k policajnému autu, s ktorým sem prišiel keď si zrazu všimne nejaký pohyb kúsok od neho. Pozrie sa tým smerom a trochu sa zarazí. Ako myšlienkovo tak aj pohybovo. Otvorí pusu na pozdrav tomu modrovlasému mužíkovi.* /Ak by som si niekedy predstavoval škriatka… vyzeral by presne takto./ *Napadne mu. Zaklapne pusu bez pozdravu keďže mužík začne rozprávať. Z jeho hlasu je poznať, že sa mu reč s civilom hnusí. A potom uteká preč. Jack vlastne ani nedostal mozno k nejakému slovu. Obzrie sa okolo seba, že v akej lokácii sa nachádza. Je uprostred ulice v Bronxu. Prejde teda k autu a oprie sa oňho. Načiahne sa do otvoreného okienka auta a z priehradky si vytiahne krabičku cigariet a zapaľovač. Posadnutie a krátky čas vo väzení aspoň pomohlo tomu, že obmedzil fajčenie. Aj keď s množstvom prípadov exponencionáne rástla aj jeho spotreba tabaku. Zapáli si a chvíľu tam tak stojí a fajčí. Necháva na seba pražiť slniečko. Povzdychne si a s tým vydýchne aj nikotínový dym. Potom mu to trkne a znervóznie.* /Aké príhodné. Vyzdvihnem si kľúče a hneď na to sa stretnem s Jasom./ *Teda nepredstavoval si to tak rýchlo. Myslel si, že bude mať viac času aby si zvykol na tú myšlienku, že mu dá úplný prístup do svojho priestoru.* /Bežne sme sa telepaticky bavili tak prečo by som mal byť nervózny z toho, že prídem z práce a bude tam náhodou Jas? Zdieľanie myšlienok je intímnejšie než zdieľanie gauča. No, hej Jack, lenže keď dáš niekomu kľúče od bytu… tak je to vážne.*Vyrazí k policajnému autu, s ktorým sem prišiel keď si zrazu všimne nejaký pohyb kúsok od neho. Pozrie sa tým smerom a trochu sa zarazí. Ako myšlienkovo tak aj pohybovo. Otvorí pusu na pozdrav tomu modrovlasému mužíkovi.* /Ak by som si niekedy predstavoval škriatka… vyzeral by presne takto./ *Napadne mu. Zaklapne pusu bez pozdravu keďže mužík začne rozprávať. Z jeho hlasu je poznať, že sa mu reč s civilom hnusí. A potom uteká preč. Jack vlastne ani nedostal mozno k nejakému slovu. Obzrie sa okolo seba, že v akej lokácii sa nachádza. Je uprostred ulice v Bronxu. Prejde teda k autu a oprie sa oňho. Načiahne sa do otvoreného okienka auta a z priehradky si vytiahne krabičku cigariet a zapaľovač. Posadnutie a krátky čas vo väzení aspoň pomohlo tomu, že obmedzil fajčenie. Aj keď s množstvom prípadov exponencionáne rástla aj jeho spotreba tabaku. Zapáli si a chvíľu tam tak stojí a fajčí. Necháva na seba pražiť slniečko. Povzdychne si a s tým vydýchne aj nikotínový dym. Potom mu to trkne a znervóznie.* /Aké príhodné. Vyzdvihnem si kľúče a hneď na to sa stretnem s Jasom./ *Teda nepredstavoval si to tak rýchlo. Myslel si, že bude mať viac času aby si zvykol na tú myšlienku, že mu dá úplný prístup do svojho priestoru.* /Bežne sme sa telepaticky bavili tak prečo by som mal byť nervózny z toho, že prídem z práce a bude tam náhodou Jas? Zdieľanie myšlienok je intímnejšie než zdieľanie gauča. Tak trochu mi to aj chýba. No, hej Jack, lenže keď dáš niekomu kľúče od bytu… tak je to vážne. Ale ja to myslím vážne./ *V mentálnom duchu rozhadzuje rukami a háda sa so svojím druhým ja. V realite len stojí a pomaly fajčí cigaretu. Keď ju dofajčí tak pozrie na slnko vysoko nad hlavou a zapáli si ešte jednu.* /Čo vlastne odo mňa chceš? Mám si to rozmyslieť? To nespravím. Len by sis to mal dobre premyslieť, Jackie. Tu ale nie je o čom premýšľať. Rozhodol som sa a hotovo. A Jason to bude vidieť rovnako?/ *Tu sa trochu zarazí.* /Sú to len kľúče od bytu, aby sa mohol hocikedy zastaviť./ *Začne na svoju obranu pred sebou samým.* /Kľúčmi to začína. Budeš chcieť, aby ste spolu bývali. Aby ste spolu žili ako normálny pár. Popri tom si ty budeš chytať vrahov a Jason si sem tam odbehne kraľovať vílam. Nie je to tak./ *Na Jackovi je teraz vidno, že tam stojí ako mokré, nešťastné kura.* Daj mi pokoj. Sú to len kľúče. *Zahundre si polohlasne a dofajčí druhú cigaretu. Zahodú nedopalok na zem a zašliapne ho. Je mu teplo.* A navyše nie je na tom nič zlé, pri tom všetkom čo sa stalo a čo sa deje chcieť niečo trochu normálne. *To už povie o niečo hlasnejšie. Pravdepodobne jeho samorozprávanie dosiahlo nového vrcholu. Pán z obchodu naňho trochu zvláštne pozrie skrz výlohu.* Sú to kľúče. Nie snubný prsteň. *Jack už začína byť frustrovaný z vlastnej hlavy. Čo je smutné lebo zbaviť sa jej nemôže.* Grrrhh. Tak dosť. *Viac menej zhúkne. A to je problém. Upúta na seba pozornosť neďalekej skupinky ľudí, ktorá medzi sebou realizuje nejaký špinavý obchod.*
*Nicnetušící Jason nijak zvlášť nepospíchá a pohodovým krokem prochází Central parkem. Ví, že ho jeho posel vždycky najde, a tak se nestresuje tím, že by musel zůstat na dobře viditelném místě nebo dokonce přímo u kmene kouzelného stromu. Téměř si začne pohodově pískat, než mu na obličeji přistane hrouda hlíny.* /Co to sakra?!/ *Vražedně se zadívá směrem, odkud koule přiletěla a trochu se zastydí za ten pohled. Za pohled, co okamžitě rozpláče malou holčičku, která mizerně míří. Jason se podívá za sebe a zjistí, že hlínu měl schytat roztomilý klučík stojící zničehonic vedle něj. Rezignovaně si obličej očistí ubrouskem z klopy a vyrazí pryč. Tedy, alespoň se o to pokusí, než ho chlapec nakopne do holeně. Zjevně jako pomstu za pláč své kamarádky.* /A dost. Ty přestaň brečet, nic ti není. A ty mě neštvi nebo ti něco bude!/ *Pošle dětem do mysli a zatímco tupě zírají a nechápají situaci, vyrazí již ráznějším krokem z Central parku.* /Jestli budu někdy otec... ha!/ *Ta myšlenka ho emociálně dost zmate. Na jednu stranu ho vyděsí, na druhou po tomto debaklu dosti pobaví. Ovšem probudí se v něm taky soutěživost.* /Stačí neposílat děti na smrt a budu lepší otec, než Elijah. Laťka není vysoko!/ *A uculí se. Ne, že by to někdy v blízké době plánoval, ale trůn někam jít musí. A představa, že tak jednoduše předčí svého mizerného otce ho naplní škodolibým zadostiučením. Výraz však rychle zklidní, když v dálce zaznamená modrou kštici. Hned vzápětí si vyslechne přítelovu lokaci a zamíří tam. Taxikář tak dobře nepochopil, kde chce Jason vyhodit, když nezná přesnou adresu, a tak ho vyhodí o blok dál. Kdoví, co se děje tou dobou, kdy tam Jason konečně dorazí.*
*Jeden chlap zo skupiny vyjde z uličky a skoro sa zakucká keď uvidí policajné auto. A ešte chlapa, ktorý sa oňho opiera. Hneď to povie šéfovi gangu a ten chvíľu rozmýšľa. Výjde sa pozrieť a zisti, že je tam ten policajt v podstate sám. Usmeje sa. Pred istým časom v jeho radoch bol policajný prepad a pár jeho kamošov skončilo v base. A jeho bratranca dokonca zabili. S pocitom pomstychtivosti sa vráti ku skupine a zoberú si z neďalekého auta zbrane. Ulica je široká a prázdna. Majú veľa možností na útek zatiaľ čo policajt je v jasnej nevýhode. Šéf gangu namieri zbraň a spolu s ním ešte další dvaja jeho ľudia. Ostatní sú schovaní v uličke. Jack je akurát zabraný do vnútorného monológu keď v tom sa jeho zmysly preberú. Koľkokrát už mu niekto mieril na chrbát? Ďalej nepremýšľa a prudko sa otočí. A v tom sa spustí paľba. Veľa možností nemá. Len si skryje za autom.* Dočerta! *Precedí skrz zuby. Dopadajú naňho spŕšky skla. Rozhliadne sa ale jeho strana ulice nemá skoro žiadne krytie. Pri sebe má iba svoju zbraň, ktorú už drzí v ruke. Paľba je natoľko hustá, že nemá šancu ju opätovať. Otvorí dvere a cíti ako mu predlaktie lízne guľka. Cíti z toho miesta pálivú bolesť ale nie je to nič čo by nezažil. Načiahne sa po vysielačku. Guľka mu presviští tesne pri uchu ale aj tak čapne vysielačku. Napodiv je ešte celá. Zavolá si posily.* /Len je otázne kedy prídu… a ako dlho vydrží auto./ *Dodá si v duchu keď cíti, že skrz dvere vedľa neho ho lízla ďalšia guľka. Nadýchne sa a vydýchne. Sústredí sa na moment kedy bude môcť strielať. Vytrvalo čaká keď v tom bleskovo narovná a strieľa. Pritom sa presunie ku kufru a otvorí ho. Lenže sa spustí ďalšia paľba a to mu znemožní si zobrať z kufru aspoň niečo. Už po ňom nestrieľa iba šéf a dvaja kumpáni ale pridalo sa viacero ľudí. Jack si ani drobných škrabancov nevšíma. Cez ten hluk zo streľby nepočuje ani vlastné myšlienky. Využije okamžik sekundového pokoja a dostane sa ku kufru. Šmátra v ňom poslepu lebo dekel kufra je ako ementál. Vlastne celé auto je ako ementál. Podarí sa mu pritiahnuť tašku lenže v tom cíti prudkú bolesť v ľavom ramene. Rana ho až posadí na zem ale spolu s tým si pritiahne k sebe tašku. Pred očami mu od bolesti tancujú biele a čierne kruhy. Žuchne sebou aj s taškou za zadné koleso auta.* Dočerta, dočerta… *Mumle visc menej od bolesti ale všetky slová sa strácajú v hluku streľby. Zdravou rukou začne prehľadávať tašku, v snahe nájsť niečo na zastavenie krvácania alebo aspoň nepriestrelnú vestu. Pritom mu všetky farby hrajú pred očami.*
*Na jednu stranu má chuť pospíchat, protože se na Jacka těší. Na stranu druhou se obává, že nedal vědět dostatečně dopředu a měl by mu dát trochu více času.* /Ale na co? V práci jsem byl několikrát s ním. Mělo by to být bez problémů./ *Zhluboka se nadechne a přeci jen trochu zvolní krok. Alespoň se uklidní po natvrdlém taxikáři a hloupých dětech. Možná mu vlastně procházka docela prospěje. Jenže čím víc se blíží, tím nervóznější je. Nezná pro to důvod, jen má takový nepříjemný pocit, že je něco špatně. A tak znovu zrychlí doufajíc, že se dostane do okruhu, kde uslyší něčí myšlenky. Netrvá to ani tak dlouho, jak čekal.* /Má tu probíhat nějaký ilegální obchod? Zrovna když je v okolí policista? To se mi nelíbí./ *Bohužel je ještě dost daleko, takže slyší jen myšlenky nezúčastněných členů gangu, kteří se poflakují ve vedlejších uličkách. Až po chvíli se dostane natolik blízko, aby slyšel myšlenky střelců, jenže dříve zaslechne výstřely.* /A kruci./ *Zaleze do nejbližší uličky a vykoukne, aby ohodnotil situaci. Než však cokoliv doopravdy zhodnotí, uvidí Jackovu krev. Dále nepřemýšlí a vyleze ze svého úkrytu.* Stačí. Teď si všichni namiřte zbraně na hlavu. *Zavrčí a svou mocí obejme mysli všech zúčastněných gangsterů. Pak v něm něco hrkne a dojde mu, že asi není před Jackem ideální rozstřílet mozky všech v okolí.* Hmm... tak hlavu ne... *Gangsteři zmateně svěsí ruce se zbraněmi přesně tak, jak Jason poroučí. Mohl by to dělat pouze v mysli, ale mluví nahlas, aby i Jack věděl, o co se jedná.* Já tě chvíli nechám bez dozoru.. *Dojde k Jackovi a pousměje se na něj. V očích má ale stále ten stejný slepý vztek, že někdo ublížil jeho milému.*
*Vytiahne nejakú menšiu tašku a pracne z nej vydoluje sáčok. Jeho obsah si nasype na strelnú ranu, aby to zastavilo krvácanie. Potom si to nejako obviaže sťahovacím obväzom, ktorý je hneď krvavý. Vyloví z tašky nepriestrelnú vestu a v stiesnenom priestore ju na seba dostane. Je uch naňho priveľa. A uvedomuje si to. Vytiahne z ťažký zbraň, odistí a sústredí sa na pravidelné dýchanie. Pohne trochu rameno a len si v tom hluku zaskučí. Viac robiť nemôže. Čaká a potom sa znova postaví a opätuje paľbu. Pár z nich zasiahne keď sa zloží k zemi. Jeden z gangu išiel ďalej do ulice, aby mal na Jacka lepší výhľad a trafí ho di stehna. Jack v návale adrenalínu najskôr bolesť nepostrehne. Zastrelí toho čo ho strelil a prisunie sa k autu. A potom až ucíti bolesť.* /Som odpísaný./ *Zavrči v duchu a zdravou rukou si odopne opasok a na dva ťahy ho vytiahne z gatí. Až podozrivo vela krvi je okolo neho. Upevní si opasok okolo zranenej nohy a stiahne. Cíti sa malátne ale určite sa nevzdá tak ľahko. Dýcha zrýchlene a tak sa znova sústredí, aby sa upokojil… len teda v tejto situácii mu neostáva nič iné ako čakať na posilu.* /Alebo na Jasona./ *Prejde mu hlavou keď ho vidí ako vylezie spoza budovy. V tom rachotu aj zabudol, že sa majú stretnúť. Cíti svrbenie na tele, ktoré je spôsobené mágiou ale príliš si to neuvedomuje.* Hlavy? *Nie že by bol nejaký ústretový voči gangsterom, ktorí ho chceli zabiť. Len ho to zarazí ale nevynaloží žiadne úsilie na to, aby Jasona zastavil alebo sa vobec pozrel čo sa deje na ulici. Sleduje ho a unavene si oprie hlavu o blatník auta. Chvíľu si ho prezerá.* Jasi… blato… *Povie mu keď vidí jeho zablátené oblečenie. Ale dostane to zo seba dosť pracne.*
*Jason se krátce rozhlédne kolem sebe a spatří, že Jack pár střelců sejmul. Mnohem víc ho však dostane naprosto rozsekané auto a až příliš krve rozlité všude kolem. Rukama kontroluje, kde by jsou zdroje zranění a kde je oblečení jen zašpiněné krví.* Pokud ještě někdy zaútočíte na policii a tohoto muže speciálně, všichni zemřete! *Tuhle informaci jim uloží do hlavy tak, aby každý, kdo má pud sebezáchovy od této myšlenky upustil. Ovšem je možné, že nějaký sebevražedný člen gangu na policisty přeci jen vystartuje. Jason to narafičí tak, aby se spustila reakce při které se po útoku na Jacka spustí mozková mrtvice. Už má plné zuby toho, jak mu pořád někdo děraví přítele.* Rameno, stehno. Na pár místech tě škrábla kulka, ale to snad není nic hrozného. *Mumlá si spíše pro sebe, než cokoliv jiného. Strčí ukazovák pod pásek, aby se ujistil, že Jack jen zaškrcuje krev a nenechává si odumřít nohu. Následně zkontroluje obvaz na ruce a uzná, že to bude muset proteď postačit.* Bláto? *S čirým překvapením se na něj podívá a chvíli vůbec nechápe. Skoro jakoby ho někdo polil studenou vodou. Poté se však podívá na své oblečení a usměje se.* Zaútočila na mě malá holčička. Nechceš mi říct, co se tu proboha stalo? *Snaží se ho rozmluvit zatímco ho hladí po tváři. Sice nejspíš neumí řídit, ale i přesto pohledem zkontroluje, jestli je auto v pojízdném stavu. Není. Prostřelené pneumatiky.* Hej! *Houkne na chlapíka z obchodu, u kterého si Jack vyzvedával klíče, který začne opatrně vykukovat, když už neslyšel střelbu.* Kde je tu nejbližší nemocnice? Zavolejte záchranku! *Obchodník je zjevně na něco takového zvyklý, a tak i přes silný třas rukou zvedne telefon a zavolá záchranku.* Budou tu za deset minut. *Opakuje po něm Jason.* Jasně. Hmm... Mohl bych možná nějak urychlit hojení a zmenšit ztrátu krve. Přeci jen to všechno řídí mozek... *Mumlá si sám pro sebe, ale hned přestane, když si uvědomí, že musí hlavně Jacka držet při vědomí. Zásah do stehna nění žádná sranda.* /Tepny./ Ale s tou tvojí alergií bych to mohl celé zhoršit, co? *Uchechtne se, když stačil polibek, aby měl Jack alergickou reakci. Kdoví, co by udělal přímý zásah do funkce mozku.*
*Cíti sa malátne, unavene, ubolene.* /Zas nemocenská./ *V duchu zaskučí. Keď počuje Jasona tak mu cukne kútik úst do úsmevu.* To znelo… tak… majetnicky. *Dostane zo seba ako reakciu, že nemajú útočiť na políciu. To ako sa Jason hnevá príde Jackovi celkom roztomilé. Videl ho vôbec niekedy sa hnevať? Nevháva sa ochmatávať sj keď by to prijal viac pri inej príležitosti.* /Hlavne pri takej kde by vo mne nebola žiadne neprirodzená diera./ *Pozrie ako mu kontroluje opasok.* Nerobím… to prvý… krát. /Bohužiaľ./ *Dodá v duchu a odpočíva. Prezerá si Jasona a vidí jeho špinavé oblečenie. Ak by jednu ruku nemal zranenú a druhou si nedržal škrtidlo tak by mu aj utrel ten kúsok blata čo mu zostal na krku. Ale celkom ho baví jeho prekvapený pohľad keď ho tak láskyplné upozornil na to blato.* /Milujem jeho úsmev./ Tak to… ťa pekne… dostala. *Nakloní hlavu trochu do strany ako keby sa chcel pozrieť na to čo sa stalo ale nechá to nakoniec tak a vráti sa s pohľadom k Jasonovi.* Netuším… zrazu sa… to… stalo. *Mykne zdravým ramenom. Nastaví tvár tak, aby ho mohol Jason nerušene hladiť. Zahmká. Nerád chodí sanitkou. Asi preto, že ňou išiel už toľkokrát, že by ti ani nezrátal. Na moment sa zamyslí.* V pohode… myslím… že počkám… na… obyčajné morfium. *Prizná mu nakoniec lebo rozhodne nestojí o žiadny bolehlav a odpadnutie keď by sa mu Jason hrabal v hlave.* Jasi?
To je dobře nebo špatně? *Ušklíbne se a snaží se chovat jakoby se vůbec nic nedělo. Bohužel se ale děje a Jasona to trápí, i když si je jistý, že to Jack přežije. Asi mu není co vyčítat, když jeho přítel nemá chvíli pokoje.* Ach... jasně... Stejně kdybys v zápalu okamžiku... ale promiň, že jsem zpochybnil tvé lékařské schopnosti. *Políbí ho do vlasů a rychle mrkne směrem k útočníkům, kteří se začnou pomalu rozcházet. Se zákazem Jacka zabít tu nemají moc co by dělali.* To ano! Kdo by čekal, že boj s králem víl vyhraje lidský prcek. *Uchechtne se a jen tak mimochodem si sáhne na tvář, jestli tam jsou pozůstatky bláta. Neví, že nejsou a špinavý je na krku.* Musím ti přiznat, že máš na takové situace talent. /Proč zrovna tobě se to musí jen tak dít. Ach jo./ Dobrá, přenechám to lékařům. *Kousne se zevnitř do tváře a zamyslí se. Když ho ale Jack osloví, hned se mu podívá do očí a zpozorní.* Ano?
Povedzme… že… ma to… rajcuje. *Debata mu pomáha na zranenia toľko nemyslieť. Cíti ich, bolí ho to ale chytá sa čohokoľvek, aby svoju myseľ zamestnal.* Tvoja pochybnosť… je ti odpustená. *Zavtipkuje a na chvíľu sa urputne zahľadí na budovu pred seba a stisne pery k sebe.* /Bolí to ako čert./ *Musi dýchať plytko, pretože pri hlbšom nádychu sa bolesť v ramene znásobí. To gesto keď mu dá pusu do vlasov… nechce pôsobiť ako niekto koho treba ľutovať.* /Dočerta, som postrelený, doškrabaný a ešte som sa včera praštil do hlavy o stôl. Chcem byť opečovávaný a ľutovaný./ *A predstaví si seba samého vo svojej posteli a Jasona v oblečku sestričky ako mu nosí jedlo do postele. Nevie či Jason mu sleduje myšlienky ale ani sa tým teraz nijako nezaoberá. Trochu otočí hlavu a vidí ako sa strelci rozchádzajú. Zamračí sa.* Ja hej… synovec… mi raz… skoro vystrelil… oko… deti… sú záludné. *Pozrie na Jasona. Určite sa nebude hádať o tom, že na to talent nemá. Aj keď by ho rád nemal. Nechápe ako môžu byť policajti, ktorí svoju prácu robia niekoľko rokov, možno aj desaťročí a ani raz neboli postrelení. Nechápe to. Osloví ho a čaká chvíľu.* Ten gang… nemali… by odísť… o chvíľu sú… tu kolegovia. *A skutočne v diaľke je počuť policajné sirény.* /Kľúče!/ *Ale nemyslí si, že teraz je ten správny, romantický moment na to dať Jasonovi kľúče. Ale zas by rád zistil, či ich má stále v kapse.*
*Snaží se ignorovat to, jak Jack mělce dýchá a slova ze sebe vyráží násilím. Soustředí se jen na obsah jeho sdělení a díky tomu se mu podaří se i zasmát.* V tom případě je to jedině dobře. *Ukáže palec nahoru, jak to u několika civilů viděl a usměje se jako do reklamy na zubní pastu. Hned poté se ale vrátí k přihlazování Jackovy tváře, jelikož ho to uklidňuje.* Výborně, nechtěl bych být na tvé černé listině. /Ačkoliv předpokládám, že zrovna já bych se tam jen tak nedostal. Nebo ano? Zajímavá úvaha.../ *Jackovy myšlenky nechává být, dokud je při vědomí. Možná by se o něco pokusil, kdyby to vypadalo smrtelně, ale takhle dává jeho alergii na magii pokoj.* To jsou, že? Rád bych řekl, že jsem byl lepší, ale... /Bylo to v jiné době, v jiném světě, s jinou výchovou. Už si raději na moc podrobností nevzpomínám./ Ach jistě! Civilská spravedlnost! Jak bych mohl zapomenout... Vraťte se, prosím vás! /Ha, úplně mi vyklouzlo, že nestačí, že jsem jim dal jakési vězení do mysli. Je třeba je potrestat i v jejich světě. Jak jsem to zrovna já mohl vypustit, když chodím s policistou. Nu což./ *Provinile se zazubí na Jacka a koukne směrem, odkud slyší sirény. Doufá, že některé z nich patří sanitce.*
*Uchechtne sa ale hneď to zaľutuje. Stisne k sebe zuby a vydá zo seba zmes zavrčania a stonania.* /Smiech teda neprichádza do úvahy. Absolútne neprichádza do úvahy./ *Ale o chvíľu už je zas relatívne v poriadku. Relatívne. V poriadku nie je. To jasne naznačuje krv, ktorá je rozmazaná okolo neho. V podstate jej nie je až tak veľa ale ako sa pohyboval a presúva za autom tak je to všade rozmazané.* To… teda nechceš. *Jackova čierna listina obsahuje iba vrahov, ktorých musí chytiť a nedávno sa na ňu pridal aj Haures keďže si požičal jeho telo. Usmeje sa. Má deti rád aj napriek tomu aké peripetie vedia vyviesť. Potom ho ale upozorní na odchádzajúcich kriminálnikov.* /Snáď si s tým poradí./ *Pomyslí si a o chvíľu už do ulice vtrhnú dve policajné auta a sanitka.*
/Jasně, nerozesmívat ho. Zaznamenáno./ *Trochu nespokojeně si Jacka prohlédne a vymýšlí, jaký je nejlepší postup. Nasadit mód pečovatele? Umí to vůbec? A pokud by se mu to přeci jen podařilo, neštval by tím akorát zraněného Jacka? Prozatím se rozhodne chovat jakoby se nic nedělo a pečování odkládá. Teď se o něj postarají doktoři a pak pokud bude třeba...* /Uvidím zatýkání, co se netýká mě!/ *Napadne ho, když donutí gangstery, aby zůstali. Vzpomene si u toho na zásah na lasergame a mírně se pousměje. Když dojede záchrana, vyskočí a začne gestikulovat na záchranku. Něco v něm mu brání se od Jacka hnout, takže za nimi neběží jim vysvětlit situaci. Záchranáři ho pochopí a vyběhnou s nosítky k autu. Posily od policie vypadají trochu zmateně, že zločinci jen tak stojí a rozhlíží se , ale zbraně neodkládají, když vidí Jackovo auto, co je jako cedník.* V pořádku! Krize zažehnána, chuligáni jsou připraveni na zatčení! *Houkne na nejbližšího z policistů, čímž ho může zmást ještě víc a znovu si klekne k Jackovi.* To bylo vcelku rychlé. *Usměje se na něj a v duchu si začne stěžovat, že takhle si rande po dlouhé době nepředstavoval.*
*Nespokojeně se podívá na telefon, a když uvidí Trissino jméno, obrátí ho displejem dolů a přitulí se k Jackovi. Zanedlouho ho ale začne hryzat svědomí a otravný hlásek mu začne v hlavě komentovat důvody, proč se na Triss vlastně zlobí.* /Nezachránila Jacka. A kdo teď leží vedle tebe? První šla na pomoc tomu zatracenému čaroději!! Čaroděj k čaroději, víly jsou ti taky milejší, než lidé. Ne, než Jack! A chtěl bys snad, aby měla Jacka stejně ráda jako ty?/ *Chvíli se sebou takhle v tichosti diskutuje, až se přesvědčí, že by si ji měl alespoň vyslechnout. A tak se nespokojeně odtrhne od svého přítele a začne se oblékat do obleku, ve kterém sem přišel.* Pokud to nepůjde dobře, chci abys mi zavolal, že... se něco děje. Vymysli co. A hlaš se mi! Ne, že se necháš posednout za tu chvíli, co budu pryč! A ještě... *To už ale oba ví, že by měl vypadnout, a tak svého milého políbí na rozloučenou a konečně vyleze z budovy. Tam si odchytne taxi a vyrazí na místo, kam ho pozvala Triss. Rozhodně nemá vhodnou obuv, ale nic si s tím nedělá. Přirozeně našlapuje dost opatrně a u atrakcí by snad měl být pevný povrch. Když konečně dorazí na pláž, najde tam čarodějku po kolena ve vodě.* Ehm. *Odkašle si a zůstává na místě, kde na něj voda nedosáhne.* Neruším?
*Triss vyruší, až Jason, který ji osloví. Malinko vylekaně se otočí a mimoděk stiskne v pěsti ještě jednu věc, kterou si přinesla, když se cestou stavila na Stínovém trhu. Vyleze z vody a nejistě ho sleduje. Vlastně neví, jak začít. Nepřipravovala se. Byla dcera politika, mluvila na akcích, v interview a byla i herečka. Měla by zvládnout pořádnou omluvu ne? Takhle když však stáli naproti sobě, tak jakoby se jí vypařily slova z hlavy. Odpustí si familiérní tón a s poměrně vážným výrazem, byť v očích jde vyčíst zmatek a lítost, udělá už nějak z tradice pukrle a uctivě skloní pohled na moment k zemi.*Zdravím...*Vypadne z ní nakonec trochu úzkostlivě. Nechtěla to pokazit. A byla si skoro jistá, že pokud se nerozbrečí strachy, že i tak ji pošle do háje, tak to bude výkon. Fakt ji to mrzelo, že nedokázala udělat víc. A chápala, že to, že chtěla pomoci i někdejšímu příteli, co jeho milému ublížil, může vnímat jako zradu. Mimoděk teda zvedne s povzdechem lahvičku do vzduchu a ukáže mu ji.*Bohužel...neoplývám vílí pravdomluvností, takže si musím dopomoci trochu jinak...*Prohodí se zatajeným dechem, aby mu vysvětlila, co to je, načež se pomodlí k nikomu určitému, aby to fakt bylo to, co to má být a oddělá to, s čímž taky prohodí ironické nazdraví a vypije obsah malé ampulky.*Chceš to vyzkoušet?*Nabídne smířlivě, protože...opravdu nechce být ta, co mluví, aniž mu dá možnost něco říct. Taky to mohla být voda, že jo. Nakrčí nos.*Chutná to odporně.*Postěžuje si, když cítí v ústech nepříjemnou pachuť, ale dál čeká, jestli se na něco zeptá, ať si ověří, že nemůže lhát, nebo zda ji vybídne, ať začne o tom, proč vlastně přišla.*/Cítím se jak naprostý kretén, ale...nechci o něho přijít. Vážím si našeho přátelství, což je vlastně docela ironie, když jeho důvěra přišla na základě dohody...Doufám, že mi kdy věřil a bral mě jako přítelkyni opravdu, ale...Ne na tohle bych asi neměla myslet./*Zarazí se a upře na něj zpět sto procent své pozornosti.*
*Z bezpečné vzdálenosti ji sleduje a lehce ho rozptyluje voda. Pláže na něj mají příjemný vliv a hned ho napadne, že by chtěl někdy být na pláži s Jackem. Zároveň si ale říká, jestli Triss nějak magicky ovlivňuje teplotu vody a nebo mrzne. Má mírně přimhouřené oči, a jelikož je velmi pozorný, všimne si, jak sevře pěst.* /Chce se prát? Ne, něco drží./ Též tě zdravím. *Kývne jí na pozdrav a díky pukrle je pro něj lehčí si udržet královskou nezaujatost. Pravděpodobně by nezměnil výraz, i kdyby teď začala dělat stojky.* /Nemůže za to. Může za to čaroděj... ne... Haures... ne... já./ *Odehraje se mu typický řetězec obvinění a raději to odloží na později.* /Napomoci?/ Vysmíváš se mému druhu? *Zeptá se a mezi obočím se mu vytvoří malá vráska.* /Myslíš si, že hned předpokládám, že všichni lžou? Domníval jsem se, že jsme přátelé. Pokud to tak také bereš a jsi tu kvůli usmíření, proč mi naznačuješ, že existuje možnost, že nebudeš upřímná?/ *Uvědomuje si, že se v tom moc hrabe a zbytečně jí to ztěžuje, ale nějak si nemůže pomoci. Heller se trochu vykoupil tím, že Jacka zachránil. Neví, kde je Haures a na sebenenávist se má moc rád. A to ohromné množství vzteku potřebuje někam uložit. Ví, že je to nefér, ale nijak zvlášť ho to netrápí.* Takový nápoj si většinou lidé neberou dobrovolně, není pak třeba se snažit o libou chuť. *ronese lhostejně a její otázku úplně odignoruje.* Takže? Proč jsme tady? *Nemluví nijak chladně a svůj vztek na sobě nedává znát, ale nemá v plánu jí při této schůzce vyjít jakkoliv vstříc.* /Jinak řečeno si chci vybít vztek jako malé dítě a chovat se jako blbec. Nádhera./
*Ve skutečnosti měla Triss nervy celkem v háji, takže mrzla, ale neuvědomovala si to, protože ji ta voda a relativní klid uklidňovali. Zarazí se u jeho otázky a nechápavě se na něj podívá a chvilku přemýšlí, co řekla špatně, že si to mohl myslet. Projde si tu větu ještě párkrát, mezi čím lahvičku vypije a pak až jí to dojde.*Ne. To bych si nedovolila. Vždyť moje první dvě přátelství s vrstevníky přibližně byla a stále trvají s dvěmi ví...*Zarazí se u myšlenky, jestli jako víla může označit polovílu a díky tomuto jí lektvar nedovolí doříct.*Sakra ta věc je strašná...*Postěžuje si znovu.*Zoe je poloviční víla a Luke čistokrevná.*Dodělá teda větě alterativní konec po této vsuvce, i když na předchozí větu ani nenavazuje správně. Fakt nad tímto bude přemýšlet, jestli to je správně z hlediska větných vazeb? Proboha...to je senilní. Co znamená senilní? Dost. Nadechne se.*Nelhala bych ti. Měl to být...akt důvěry, aby jsi nemusel přemítat nad tím, zda mi můžeš věřit každé slovo a mohl jsi mi ho věřit. A vzhledem k tomu, že vážně nejsem tak zdatná v překrucování pravdy, jako víly, aby mi to hrálo do karet - což by nehrálo, protože tvé důvěry si cením stejně jako přátelství, takže bych byla jen sama proti sobě-*Zarazí se. Proč měla pocit, že ji ta věc rozkecala? *Jednoduše to bylo protože jsem myslela, že...bys mohl ocenit, když budeme mít stejné...možnosti, co se týče lhaní. Tedy...nulové, pokud počítáme s tím říct lež napřímo.*Vyjádří neohrabaně myšlenku. Fakt se snažila. Náhodný kolemjdoucí by ji teda asi nepolitoval, protože neznal trápení nucené, totální pravdomluvnosti, ale chtěla si to aspoň nalhávat. Což přirozeně nešlo. Tak se politovala sama a nazvala se při tom i chudinkou. Sebenenávist jednosuše stále skórovala 95 ku 5 se sebeláskou. Ono naučit se milovat nebylo zrovna peříčko. Mohla sebeláska něco vážit v přepočtu na kila? Zase odbíhala. Nadechne se a promne si druhou rukou paži a do kapsy schová lahvičku, kterou musí potom vyhodit. Jeho slova ji zabolí, protože i když se ovládá...z toho co řekl vychází, co si myslí a co je jeho pravda a v kontextu samotném se skrývá vztek. Na její osobu pravděpodobně.*/Měla jsem mu dát více času?/*Napadne ji a sklopí pohled. To, proč si nápoj vzala bylo vysvětleno.*Je hloupé říct, že nevím jak začít, když na přemýšlení o tomto momentu jsem měla dost času?*Vydechne s obavou, že ji zase odbyde a ona bude zase o něco blíže ke zhroucení a tomu, aby se s omluvami rozplakala.*Chápu, že omluva je málo, pokud se to vezme v potaz ze tvého subjektivního pohledu na věc a tvých...citů k Jackovi. Ale...prosím...vem v potaz moje city k němu i k Hellerovi. Oba považuji za přátele, nebo jsem alespoň považovala a oběma dlužím. Ať už za drobnost nebo doslova za život.*Řekne trochu s obavami, že se otočí s tím, že toto nemíní poslouchat. Ne každý uměl přejít subjektivitu a vnímat i druhý pohled na věc. I pro ni to byl oříšek. Ne tak veliký, kvůli přemíře empatie, ale byl.*Heller udělal chybu. A...vím proč ji udělal. A vím, že bych ne-možná na jeho místě udělala to samé, protože láska je...v některých ohledech přednější, než přátelství.*Znovu lež. Byla to automatická fráze. Pravda byla to možná. Triss netušila, co by na jeho místě udělala.*I když je pravda, že já bych na jeho místě spíše obětovala sebe pokud by ta možnost byla...*Vydechne tak nakonec úplnou pravdu. A to očividně opravdu úplná pravda byla.*Jde o to, že primární cíl tehdy večer, bylo zachránit Jacka PORTERA. Omlouvám se, že jsem nedokázala pro jeho záchranu udělat víc, že nejsem dostatečně zkušená a cokoliv a že jsem selhala a zklamala tě, ale...*Udělá pauzu na nádech, protože to vychrlila najednou.*Ale byl tam ten moment, kdy to skončilo. Kdy jsem věděla, že jemu už nepomůžu. Zároveň tam byl ale Jack Heller. A já...už jsem taková, že kdyby mě někdo blízký požádal, tak bych pomohla i někomu, kdo mě nenávidí a chce mě zabít, jako byl třeba bývalý beta Victor-*Zase se musí násilím zastavit. Tenhle nápoj byl fakt strašný. Beztak v něm bylo ještě něco na upřímnost větší než je nutná. Nebo z ní prostě jen vytáhl úplně veškerou pravdu?*A Jacka jsem si pořád pamatovala jako někoho, na koho jsem se mohla obrátit a věděla jse, co mu David udělal se vzpomínkami. Jen lituji, že když byl pryč, že jsem po něm nepátrala víc a možná by se dostal z vlivu Haurese a Davida...jednoduše...musela jsem mu pomoct. To...že vyvolat démona umí, muselo znamenat i to, že ho umí odvolat, ne?*Řekne upřímně. Věřila tomu, že to tak je, tak to mohla říct jako svou pravdu.*A taky jsem mu pomoci chtěla, protože...pořád věřím, že znám jaký Jack opravdu je.*Přizná trochu kajícně.*A to není, že je zlý. Tomu nevěřím. Taky jsem za ním chvilku po té...události byla a mluvila s ním o tom. Proto vím, proč se to stalo...a nahrubo i proč tvůj Jack.*Vydechne a zarazí se, aby je nechala si oba dva srovnat myšlenky.*Pokud jsou bohové, tak mi jsou svědkem - Dios to zní klišé - že se za to nenávidím, že nejsem dost schopná ochránit lidi, na kterých mi záleží.*Dodá nakonec po delší pauze. Zvažovala, zda říct i tohle. Nevěděla nakolik si vyvodí to nenávistí a jestli to pochopí, že se nenávidí jen za tu situaci nebo že obecně trpí sebenenávistí. A nebylo jí příjemné přiznávat sebenenávist, protože byl třetí člověk, který se to takto napřímo dozvěděl, ale...teoreticky to už stejně věděl z její vzpomínky, kdy jí to Haures v Jackově těle doslova vmetl do tváře. Proto to věděl i Sander. Hmmmm....věděli to teda v tom případě taky Jack Porter, Hellerové, vílí válečníci a ještě ta osoba, ke které tam mluvil Haures? Věděl to ještě někdo? Pořád z nějakého důvodu počítala do těch, co to vědí jen Natea, kterému to řekla, Sandera, který se pak s tím na ni i obrátil a ona to zamluvila a chvilku na to se i dali dohromady a teď asi i Jasona, protože to prakticky řekla. Naprostá upřímnost. Navrch zvážila i to, že jí to jednou poradil Nate, že by o tom měla mluvit. Uvažovala i o tom, že to řekne čarodějným kmotříčkům, jak Lucasovi a Taylerovi přezdívala. Stejně tak Zoe, Nickovi, Lukeovi a možná otci a bratru...ale nakonec opravdu zvažovala jen první dva zmíněné.*
*Pozvedne obočí, když se zasekne nad slovem víla a koutky mu vylezou v neveselém úsměvu.* /První věta po nápoji a už zápolíš s pravdou? Možná to nebyl tak špatný nápad./ *To, že se jedná o hloupou formalitu se dozví až za chvíli a úsměv mu z tváře rychle zmizí. Po následném vysvětlení jejího úhlu pohledu týkající se séra pravdy si povzdychne.* Nebývá mým zvykem zpochybňovat své přátele. *Naznačí tak, že přestože to mezi nimi nevypadá úplně skvostně, pořád jí nějakým zvláštním způsobem považuje za přítelkyni. Zkoumavě se na ni podívá a má pocit, že jí pravdomluvnost dělá v hlavě pěknou paseku. Docela se odmlčuje a vypadá jaksi nepřítomně, takže je dosti možné, že se jí otevírají různé dveře v mysli.* /Lhát sám sobě s absolutní pravdomluvností je um, který trvá, než člověk zvládne. Kdybych byl až takhle pravdomluvný, uvědomil bych si sakra dříve své city k Jackovi./ Není. Čas za tebe vhodná slova nenajde. *Pokrčí rameny a chce se podívat na hodinky, jak dlouho tu ještě musí být, aby nevypadal netolerantně. Ve skutečnosti ale jen vteřinku zírá na své zápěstí, než mu dojde, že je nejspíše zapomněl u Jacka.* /Odkážeš se na dluhy? Že mu dlužíš?!/ *Neskáče jí do řeči, a přestože se v něm při zmínce jména kočičího čaroděje vaří krev, tváří se stále stejně.* /Udělal chybu? Ha! No jasně, já si včera omylem nasadil levou ponožku na pravou nohu, to je totiž úplně to samé! Chyba! Pche! To se nedá klasifikovat jako chyba!!!/ Také vím, proč to Jack udělal. Ale to, že má poněkolikáté pocit, že někoho miluje ho neopravňuje sebrat někomu vlastní tělo. Když nemáme kontrolu nad tělem, co pak zbývá? Omezení svobody je jedna věc, ale její naprostá destrukce... to je něco tak odporného a nelidského, že... *Odmlčí se a je na něm vidět, že je mu z té představy fyzicky špatně. Znovu slyší Hauresův hlas, jak mluví o tom, že Jacka osahával a víc. Také zdůrazní ten fakt, že byl Jack za tu krátkou dobu, co se znají hned dvakrát zasnoubený, takže je dost zřejmé, že je dost vášnivý a přelétavý.* Takže to, že v prvotní chvíli jsi běžela za ním... ať už měl vymazané vzpomínky, či ne. To rozhodnutí bylo jeho. A ty ses rozhodla jít za ním. A když jsme k sobě tak hezky upřímní, nevím, jestli ti to kdy budu moci odpustit. *Ledově se na ni podívá a musí se přemáhat, aby neodešel. Něco v něm mu napovídá, že to takhle nemůze nechat, obzvláště po té její poslední poznámce.* To ale neznamená, že to nějak... nezvládnu. *Dodá tišeji a unaveně si prostře kořen nosu.* Je těžší se na tebe teď zlobit, stejně tak na toho zatraceného čaroděje. Protože on, ač by mu jistá má část nejraději rozdrtila mysl na padrť /Nepoznal by sám sebe v zrcadle, nebyl by schopen mluvit, jíst, spát, nic. Ale jeho nesmrtelnost by ho v tomhle nicotném stavu držela navždy./ Jacka zachránil. A za to bych ho nejraději objal. To je samozřejmě za předpokladu, že mluvím jen o Hellerovi druhé generace. Toho prvního jsem měl rád. *Je vidět, že ho celý ten boj mezi vlastními dojmy a emocemi unavenuje. Ne štve, ne ničí. Jednoduše unavuje.* A přestože mám v sobě tolik vzteku... sakra tolik vzteku!... jsem zároveň šťastný, protože je zpátky. /Což mi připomíná./ *Zhluboka se nadechne a vytáhne telefon. "Žiješ? S Triss jsem se trochu rozpovídal o pocitech a cítím se jako blázen, co říkáš na čínu k večeři?" Tuto zprávu pošle JACKOVI a hned telefon zase schová.* Takže tak, omlouvám se za výlev, jenž není hoden krále.
*Keď Jason odišiel tak sa aspoň proaktívne obliekol do treniek a trička. Lenivo prešiel do obývačky vo svojom byte v Park Slope kde si zoberie knihu zatiaľ čo ho Bob sleduje. A začne čítať. Pána prsteňov. Ale po chvíli príde Bob a hryzne ho do lýtka.* Au, hrabe ti?! *Bob sa iba oblizne. Jack pozrie k miske, ktorá je plná žrádla.* Žer granuke a nie mňa! *A ešte ukáže k miske. Znovu sa začíta a Bob ho znova hryzne. Už má z neho obhryzenú celú nohu.* Bude z teba rohožka. Hnusná, čierna rohožka. *A Bob ako keby rozumel naňho zaprská. Jack chvíľu uvažuje prečo toho kocúra už dávno nevrátil Hellerovi. Lenže... akosi mu aj napriek týmto móresom prirástol k srdcu. Raz s ním dokonca utekal na veterinu, pretože sa drhol nejakým papierom. Zo spálne sa ozve tiché zavibrovanie mobilu a tak sa dvihne, vyhýbajúc Bobo a ide preňho. Pozrie sa na správu od Jasona a prebehne mu úsmev cez pery. Tak teda mu odpíše.* /S Triss si sa rozhovoril o pocitoch a premýšľaš nad večerou? To ste tomu príliš nedali, ty blázon./ *V duchu si opakuje tú správu a pošle to. A potom znova otvorí správy a dopíše.* /Dal by som si pizzu./ *A pošle to. Pozrie na knihu v ruke. Potom na mobil. Tak mobil odloží a hodí sa na posteľ. Znova začne čítať ale nebaví ho to až tak. Teda túto trilógiu miluje ale nemá na ňu teraz náladu. Odloží knihu na stolík a všimne si tam hodiniek. Zoberie si teda mobil... od poslednej správy ubehlo iba pár minút.* /Hadaj čo sis zabudol u mňa... hodinky!/ *A pošle mu správu... hneď na to si hodinky dá na ruku a hrá sa s nimi.* /Hm, museli byť drahé./ *Prezerá si ich a skúma. Dokonca zájde tak ďaleko, že si ich začne na mobile googliť.*
To, že to nebývá úmyslným zvykem neznamená, že to tak nevnímáš v afektu...*Prohodí nevesele a podívá se na moře, jakoby jí mělo dát nějakou psychickou sílu. Celkem překvapeně přijme jeho poznámku k čase a možná i to jí pomůže nějak začít a nevyhýbat se řešení tohoto problému, jako to mívala s podstatnými problémy občas ve zvyku. U jeho obvinění Jacka primárně se zarazí, že zase něco zformulovala blbě.*Jenže teď je...bez minulosti, takže to pro něj není jen tak něco.*Zkusí vyjádřit znovu svou myšlenku.*Ano je to odporné a ani nevíš, jak moc mi je líto, co se stalo, ale já to nenapravím...už ne. Nemám na to, abych to zvrátila a neměla jsem na to ani předtím.*Řekne trochu nalomeně a pak se odmlčí, aby se ovládla alespoň trochu. Ale hrát emoce a klid je pro ni s tou věcí taky oříšek. U jeho další poznámky se však už nedokáže ovládnout. Celou dobu měla za cíl věci mezi nima napravit, ale najednou měla pocit, že je spíše zhoršila. Na výrazu, v očích a samozřejmě podle slz, co se do nich nahrnou jde bezpečně poznat jak moc ji právě Jason ranil a na moment přes svoje sebeobviňující se myšlenky, že to byl blbý nápad a že se cítí jako největší pi světa, protože zase jednou něco posrala...se jí povede přeslechnout onen nenápadný a dost možná podstatný dodatek. Vnímat začne až poté, kdy řekne, že se na ni a Jacka nemůže tolik zlobit. Sbírá sílu na to to nevzdát a neutéct a prostě...neudělat scénu a vklidu pokračovat. Obejme se v obraném, úzkostlivém gestu pažemi a kontroluje si pro jistotu dech, byť nepociťuje příchod panického záchvatu. Jen zacítila pár menších elektrošoků, co vyšly z jejího náramku a kontrolovaly magii. To, že je Jack zpátky jí dojde až chvíli poté, co to doslova řekne.*Jack je zpátky?*Pípne tak skoro jako papoušek. Měla z toho radost, ale...nevyšla na povrch přes bouři emocí, které v ní její nejistota, myšlenky a k tomu Jasonův výrok vyvolaly.*Nemůžu za to, co se stalo...*Šeptne nakonec stále pláčem podbarveným hlasem a klidně nechává slzy jí stékat po tváři. Skoro až nemá sílu to maskovat. Pro ni byli lidi jí blízcí vždycky vše a udělala by skoro cokoliv aby jim byla dost dobrá, což byl fakt zatracený komplex stejně jako sebenenávist, protože ať udělala cokoliv, nikdy si nepřišla dost dobrá. A jeho slova jí podkopla dost nehezky naději, že by kdy mohla být dost dobrá. Triss se tak jen stiskne rukami, jakoby se vybízela k pokračování.*Ale chtěla jsem jen ze situace zachránit, co se dalo. A můžu odpřisáhnout na cokoliv, že kdybych tomu uměla nějak zabránit a zachránit Jacka a Hellera profackat, tak to udělám. Ale já jsem nemohla.*Řekne prostě jednoduše.*Takže jestli jsem dobrý terč, na který hodit ten vztek, který cítíš, tak prosím. Aspoň na to budu dobrá.*Řekne potom a malinko ucouvne zpátky do vody. Skoro posměšně se uchechtne.*Na co ti je být král, Jasone, když nemůžeš být živá bytost s emocemi? Když nemůžeš být natolik objektivní, aby ses alespoň snažil mě pochopit a ne jen mě obviňovat za něco, co jsem nemohla zvrátit? Ani tys nemohl. A nechci ať si to vyčítáš. To už to raději vezmu na svoji hlavu já, pokud ti to pomůže, ale...já nechci být dál ta, co ponese vinu za Davida, Harese i Hellera jen proto, že mu pomohla jako někdejšímu příteli a věděla potom, že udělala dobře, protože sám řekl, že on ho dokáže od Jacka oddělit. Nebyla moje vina co a proč se stalo.*Řekne na jeden nádech dokud na to má odvahu a sama sobě to nijak nezpochybňuje. Zadýchaně se tak zase odmlčí a nechá je oba zpracovávat situaci a snaží se mezitím stále uklidnit. Dokonce si otře slzy, aby si nepřipadala tak zoufalá. A hlavně očividně jakéhokoliv respektu nehodná, když si předtím vytáhl mobil a textoval.*
V afektu? *Jeho upřímné překvapení prozradí, že se s tím slovem vůbec neztotožňuje. Jako princ s tvrdou výchovou a stejně tak jako král kruté země si nikdy nemohl dovolit jednat v afektu. Ani by ho tedy nenapadlo, že by to vůbec mohla být jedna z jeho možných reakcí.* Tak proč se to snažíš tak zoufale opravit? Jestli jsi si sama vědoma toho, že je to v minulosti a nemohla jsi s tím, dle svých slov, nic udělat... proč nedokážeš přijmout, že se to jednoduše stalo? A budou se dít další věci, které tím vůbec nemusí být poskvrněné, ovšem čím víc se mi to snažíš vysvětlit... Řeknu to jednoduše. Já tě nechápu. Nechápu, proč jsi to udělala a nechápu jediný důvod pro to, proč by to měl kdokoliv udělat. Ale... no a? To, že ti neodpustím jednu jedinou věc přeci není konec světa. Obzvláště pro dlouhověké, jako jsme my dva. *Vidí slzy a probouzí se v něm instinktivní potřeba se jich zbavit. Probíhá to docela podobně jako s Avou. Tehdy ji absolutně rozložil a až ve chvíli, kdy si to uvědomil u něj začal jakýsi promíjecí proces. Nu což, nemůže být dokonalý a tohle je jednou z jeho výrazných nedokonalostí.* Jo... je zpátky. *Podívá se do země a aniž by si to uvědomil, rty se mu zvlní v úsměvu.* Profackovat? To zní docela lákavě. *Udělá krok k ní, ale drží se stále v bezpečné vzdálenosti od vody.* Na to pozor. Pokud se mi budeš navážet do královského postu, mohli bychom mít úplně nový problém. *Uchechtne se a je na něm znát, že už není tak nepřátelský jako zpočátku. Přesto jsou jeho slova samozřejmě pravdivá.* /Ani já nemohl. V tom máš pravdu. Ale já tam nebyl a to je možná ještě horší./ Slyšíš se? Právě jsi pod sérem pravdy řekla, že to není tvoje vina. Myslím, že by sis to měla sama pořádně zapamatovat. *Do hlasu se mu vloudí přátelštější tón. Sice platí, že se přes to možná úplně nepřenese, ale neví, co s tím udělá čas. Neví, co bude zítra. Možná se na něm trochu podepsalo soužití se smrtelníkem, když řeší takhle krátkodobé problémy. V tom mu pípne telefon a Jason se nekontrolovatelně-přesto velmi tiše- uchechtne a odpoví: "Co na to mám říct, po pocitech mám hlad." Načež hned záhy dopíše: "Dobře, cestou zpátky se pro ni stavím." Už se za svými zprávami nepodepisuje, jelikož si všiml, že se všechny hromadí na jednom místě.* Tak co na to říkáš, podivné příměří? Vidím na tobě, že i ty na tom máš co zpracovávat, takže... *Pokrčí rameny a natáhne k ní ruku. V tu chvíli mu znovu zapíšká telefon a Jason po něm urychleně hrábne. Jistě, teď jsou to pohodové zprávy, ale co kdyby se něco dělo? "Jsem rád, že jsou u tebe! Kdyby mi je šlohl šikovný taxikář, bylo by to horší." Odpoví a hned schová telefon, aby to nevypadalo, že bere příměří na lehkou váhu.*
*Spokojne si prikývne nad správami a potom skúma hodiny.* /Dočerta... tieto stáli ako dva moje platy./ *Zoberie si znova mobil do ruky a otvorí správy s Jasonom. Pekne sa im hromadia.* /Hm, taxikár nie som ale zabavujem ti ich./ *Ešte ich sleduje a potom sa usmeje. Vyzlečie si tričko, Trochu sa uvelebí v posteli, tmavomodré trenky si nechá a zoberie mobil. Asi päť minút sa šteluje a snaží sa urobiť dobrú fotku až sa mu to podarí. Na fotke je jeho ruka s hodinkami, vypracované telo s jazvami, ktoré už celkom prehryzne keď ho Jason zavaľuje komplimentmi, v trenkách a s roztvorenými nohami ako keby ho pozýval k sebe. Túto fotku pošle Jasonovi s textom.* /Aj tak mi slušia viac./ *Položí mobil na postele a spokojne sa na Boba usmeje.* No, čo? To patrí k vzťahu nie? *A potom aby sa nepovedalo si zas zoberie mobil.* /Och, inak pozdravujem Triss./ *Pošle správu ako keby sa nechumelilo.*
*Triss zmateně kývne, když se zeptá na to slovo. U jeho otázky pokrčí trošku bezmocně rameny.*Nejsem s minulostí srovnaná jako ty. Jednosuše...chci věci v pořádku...nechci aby...kdokoliv mě blízký změnil vztah se mnou tak radikálně jako Caroline- matka - a bratr.*Vysvětlí to narovinu, protože přesně to byl jeden z nejhlavnějších a nejupřímnějších důvodů, co mu mohla dát.*Nechci, aby jsi mě nenáviděl...*Zašeptá pak nakonec ještě a po chvíli si odkašle. Takže Jack byl zpět. Další člověk na seznamu, kterému se potřebuje omluvit. Ke konci světa za neprominutí jedné věci se pro jistotu ani nevyjadřovala. Pro ni znamenalo neodpuštění hodně. Teď byla za drobné lidské lži ráda. Pomáhaly člověku se někdy cítit lépe, když si myslel, že je vše vpohodě a vše se spraví. Jeho úsměv ji rozhodí o to víc vzhledem k vážnému tématu. U profackování cukne koutky i ona, ale jinak jí na tváři pořád zůstává trochu smutný, možná zklamaný výraz. Zavrtí nad ním hlavou.*Ne...to není navážení. Jen já nechápu, jak může být někdo spokojený a šťastný, když je král. Možná máš moc a respekt...ale můžeš být opravdu šťastný jako král? Král...nemůžeš být normálně živá bytost, co dá najevo emoce jako smutek, zklamání, lásku, vztek...protože se to může strašně jednoduše využít proti tobě. Neunavuje tě to někdy? Že prostě...máš moc a postavení a respekt...a stejně jsi svázaný více než ostatní...*Řekne celkem smutně. Ne za sebe, ale za něj, protože tahle myšlenka nějak podnítila opět její empatii a stáhla trochu do ústraní tu trochu afektu, co se v ní probudila. Pořád ji ale bolelo a mrzelo, co řekl. Nicméně...krok k ní postřehla a podvědomě neucouvla, protože mu stejně věřila. Naopak se pohnula nevědomky jen nepatrně dopředu i ona. A slyšela, co řekla, že to nebyla její vina. Věděla, že nebyla, ale stejně měla tendenci si vyčítat, že nedokázala víc, protože Jack pro ni byl hodně dobrý přítel a vlastně...upřímně po tom odcizení a podobně od Hellera, pro ni znamenal víc, než čaroděj se zářícíma očima. A stejně. Pořád pro ni Heller znamenal dost, aby mu dala šanci se ospravedlnit, pochopila ho a svým způsobem obhajovala, protože teď sama zažívala lásku a chápala, že někdo pro lásku určitě žije. Povzdechne si, když zase odepíše a usmívá se do telefonu. Je jí jasné, kdo to je. Ale sama to vnímá...špatně. Že mu nepříjde jako někdo kdo si zaslouží jeho pozornost. Ačkoliv umí pochopit, že to tak asi nemyslí. Její podvědomí si to bohužel přebere jak se mu chce a řádně jí to otříská o hlavu a radí jí se vytratit. To ale Triss kategoricky zamítá, byť tuší, že se zase po tomhle faux pass uzavře a Nate bude mít práci. Hold už taková byla dlouho a dostat ji z téhle sebenenávistné ulity zabere čas. Ušklíbne se jedním koutkem. Ono ten konec tohoto nebyl ideální a nebyl dobrý, ale rozhodně byl neutrální. Triss narozdíl od něj byla schopná jednoduše odpustit, že ji ranil, ale až budou na přátelštější úrovni, tak rozhodně mu vyčte ten mobil a neúctu. Smutně se ušklíbne pro sebe, když je mobil zase přednější, ale rychle to zamaskuje, než by to mohl vidět. Podá mu tak ruku a s hranou jistotou ji stiskne. Kdo ví, zda ji znal natolik, aby poznal co, jestli nebo kdy hraje. Nejistě se pousměje.*Zkoušel jsi někdy atrakce nebo cukrovou vatu?*Poukáže na pouťové atrakce, co tu stály celoročně a teď tam nebylo díky koroně tolik lidí, ale stále běžely. Takže vlastně vychytali docela dobrý čas.*
*Když zmíní svou rodinu, dojde mu, že její problémy jsou zakořeněny trochu hlouběji. Že narozdíl od něj doopravdy potřebuje být se svými blízkými ve všem za dobře. Jenže není schopen změnit svůj vlastní přístup jen na základě pochopení. Chápe, proč Triss potřebuje odpuštění a čistý štít, ale není schopen jí ho nabídnout. A tak mlčí a čeká, co dalšího mu uplakaná čarodějka poví.* /Nenávist? Zbytečně silná emoce./ Jsem král, to k tomu patří. Nejsem slaboch, který by někomu plakal na rameni, že ho moc omezuje. Je to absurdní. *Do hlasu se mu vloudí pohrdání takovými lidmi a raději to dále nekomentuje. Na svou korunu je velmi citlivý, a jelikož je tu zjevně proto, aby se jejich přátelství zachovalo, nebude mu kopat hlubší hrob. Samozřejmě mu později nepřijde úplně zdvořilé si s Jackem posílat smsky, ale nemůže si pomoci. Zdaleka se ho nestihl za těch pár dní nabažit a svou návštěvu pláže bere trochu jako oběť. Čas, který by raději využil jinak, ale z dlouhodobého hlediska měl pocit, že by tu být měl. Při stisku ruky ale chvíli zprávy ignoruje, přestože mu telefon dvě nové nahlásí. Cítí z Triss něco divného a ví, že jí tohle prozatimní usmíření nestačí, ale nijak zvlášť ho to netrápí.* Ne. *Odpoví prostě a trochu vyděšeně se podívá na vysoké horské dráhy a jiné atrakce. Až poté si dovolí mrknout na telefon a vykulí oči na obrázek, co mu tam přistál.* /Jacku, doháje.../ *Nedokáže od fotky odtrhnout zrak a až po chvíli si všimne, že Jack posílal i další zprávy./ P-pozdravuje tě Jack. *Maličko se mu zadrhne dech a ví, že fotku musí sakra rychle odložit. A tak jen Jackovi odepíše: "To tedy sluší, ale být tebou, dám si šlofíka, než přijdu. Dnes večer tě spát nenechám." Odešle a zamkne telefon, který uloží do kapsy. Rozhlíží se všude kolem, aby se mohl soustředit na něco jiného, než jak moc by se na svého přítele chtěl vrhnout.* Ehm. Ty máš atrakce ráda? *Zeptá se, aby trochu obnovil konverzaci a čeká, jestli Triss vyleze z vody a půjde tam.*
*Nejistě nadzvedne jeden koutek.*Slaboch není ten, kdo brečí, když má důvod.*Prohodí, ale už do toho dále nerýpe. Sama nechce situaci zhoršit. U stisku ruky si všimne, že se celkem rychle obrátí jeho pozornost k ní. Že by prokouknul divadlo? Nekomentuje to však. Místo toho se rozhodne přistoupit na jím nabídnutý smír a usměje se nad jeho zděšením. Všimne si jak třeští oči na telefon, ale raději to nekomentuje. Asi nechce vědět, co mu přišlo...hádala od Jacka. A tak se dívá na atrakce a čeká. Dokud se zaraženě neotočí.*/Pamatuje si to Jack? Není to jen ironický pozdrav, který jen Jason nepochopil?/*Napadne ji a zaraženě ho sleduje. Nakonec polkne menší knedlík.*Taky zdravím.*Prohodí stále trochu vykolejeně a nechá mu zase prostor. A vlastně i sobě, aby se ještě chvilku věnovala tomu, že Jason textuje. Očividně si toho ve Faerii moc neužije...Otočí se na něj až po jeho otázce a pousměje se.*Jo, jsou fajn. Na některých má člověk pocit, že lítá a může všechno vypustit.*Usměje se. Ne každému vyhovoval mixér, který se houpal a zároveň točil. Ten milovala. I horskou dráhu. Bála se celkem kladiva. To bylo oooobrovské. Ale byl z něj na druhou stranu nádherný výhled. A ruské kolo bylo strašně hezké a mělo boží výhled. Tam musela Jasona vzít, ať má typ, kam jít s Jackem. Už se beztak blížil západ slunce, tak stihnou dráhu a možná mixér, pokud půjde a pak ho tam vezme. A definitivně si vezme cukrovou vatu. Nejraději měla borůvkovou, i když to byl uměle ochucený cukr, co zkaramelizoval ve vzduchu. Nebo prostě cukr a vzduch jak říkal její bratr. Vyleze z vody a udělá pár kroků tím směrem, aby zjistila, zda se přidá a pokud ano, tak vyrazí na ono místo.*
*Tuhle její poznámku raději odignoruje pro dobro jejich přátelství. Následně Triss působí trochu nervózně, když ji Jack zdraví a Jasona to dost viditelně zmate.* /Že by viděla tu fotku? To není možné... tak jí vadí ta nonšalantnost, když se teď dozvěděla, že je zpátky? Na tom asi nezáleží./ *A dle příkazu pozdravuje Jacka zpátky doplňující zprávou: Triss taky zdraví.* Uf, já nikdy nepatřil mezi ty, co si přejí létat. *Pokrčí rameny a je na něm znát, že se mu na tom něco nezdá. Výšek se nebojí, ale nemá rád nestabilitu ve výškách. Takže třeba kdyby se pod ním vrtěl žebřík, bylo by mu to sakra nepříjemné. Je tedy dost jasné, že atrakce, které se točí ve vzduchu nejsou pro něj.* /Celkově to zní dost nepříjemně. Ale možná ta horská dráha? Uvidím./ *Moc se do toho nehrne, ale poslušně Triss následuje mezi atrakce. Je jedině rád, že tam není moc lidí, jelikož na davy si nepotrpí. Tedy, přesněji na davy lidí. Když je před shromážděním víl, je klidný jako nikdy.* /Ten provokatér... ví, že jsem s Triss a pošle mi něco takového! Koleduje si o to, aby zítra nebyl schopný chodit./ *Myslí mu stále rezonuje obrázek od Jacka a o to intenzivněji sleduje atrakce, jakoby si je chtěl vypálit do mozku.* Hmm... máš nějakou představu?
Takže mixér ne.*Ušklíbne se Triss a nakonec tedy oželí oblíbenou atrakci a rozhodne se alespoň pro horskou dráhu. Prve to však chtělo cukrovou vatu. Je docela ráda, že i přes prvotní neúspěch se to vyvrbilo alespoň do neutrální zóny a pořád si mohli užít den. Zastaví se u stánku s cukrovou vatou.*Ochutnáš?*Prohodí zvědavě a sama si objedná borůvkovou příchuť a zaplatí za sebe a případně i za něj, než by měl možnost namítat. Vytáhla ho sem ona a nejspíše proti jeho vůli, takže...přišlo jí to vhodné udělat alespoň toto. Když má cukrovou vatu ona a případně i on, tak schová peníze a odtrhne si kousek vaty a strčí si ho do úst. Ví, že bude mít modrý jazyk a z části i rty, ale...záleželo na tom? Sladkosti zaháněly smutek aspoň z části. Beztak za to mohlo to, že rány slepily. Uvažuje, jak začít konverzaci, ať to nenechává jen na něm.*Byl sis někdy zaplavat v moři?*Vypadne z ní tak najednou nečekaně, až trochu zrudne a odkašle si.*Tím nemyslím, ať si jdeme zaplavat, ale prostě...jen jestli jsi byl.*Opraví se natolik, aby to neznělo jako nějaké sexuální obtěžování nedejbože.*
Nevím, co to je, ale předpokládám, že ne. *Když se Triss rozhodne jako první naplnit žaludek, trochu překvapeně se podívá z heboučce vypadající cukrovinky na horskou dráhu. Když se podívá pozorněji, vidí, jak se odtamtud někdo vypotácel a zvrací.* Vážně je nejlepší nápad něco jíst? *Představí si modré zvratky a má pocit, že je vyprodukuje dřív, než předpokládal. Ale dezert vypadá docela roztomile, a tak přikývne.* Mohl bych nejdříve ochutnat od tebe? Nechci riskovat, že to pak budu muset vyhodit. *Pousměje se a čeká na její odpověď. Když se ho zničehonic zeptá na moře, na chvíli se zamyslí.* Jistě. Sluneční dvůr je obklopen slanou vodou. Ale i v lidském světě jsem plaval. Neberu to však jako nějaký zážitek nebo něco podobného. *Pokrčí rameny a je vidět, že má moře tak nějak rád, ale není jedním z těch fanatiků, co by v něm nejraději trávili dvacet hodin denně.*
*Přikývne u jeho slov a podívá se směrem, kam se dívá on a zareaguje na jeho otázku tak, že se přiblíží blíž k němu.*Myslím, že určitě známe horší věci, než rychlou jízdu. Tohle se nebude tak lišit od Jackovy jízdy.*Ušklíbne se s náznakem pobavení, aby ho trochu uklidnila a přebere si po oslovení prodavačem svou "objednávku". Jakmile ochutná a Jason se ozve, tak se usměje a natáhne k němu sladký, nadýchaný obláček slasti a čeká jak zareaguje na jeho chuť. Trochu počítala, že mu chutnat nebude, ale doufala, že díky výrazně sladké chuti to nebude strašné. Ale co. To uvidí v příštích vteřinách.*Jasně, chápu.*Pobídne ho ještě verbálně a rovnou se rozhlédne po stánku s ubrousky. Vlhčené se jim pak budou hodit - minimálně jí. Usměje se, když ji obeznámí se zkušenostmi s mořem.*Ono je více dvorů?*Vypadne z ní trochu hloupě, protože nad tím ještě nikdy neuvažovala a má chuť se vyfackovat. Trochu rozpačitě se poškrábe prsteníčkem, který se vaty nedotkl, ve vlasech a vypadne z ní rozpačité: *Ehmmmm
*Když přirovná horskou dráhu k detektivově stylu řízení, chápavě přikývne. Napadne ho, jestli je ještě pod vlivem pravdomluvnosti a nebo přehání, ale nechce se v tom moc hrabat. Sice i u Jacka v autě má pocit, že umře, ale raději na to teď nemyslí.* /Jestliže je to horší, než jeho řízení, taky bych tam po dlouhém představování nemusel vlézt./ *Čeká i na verbální povolení, když k němu jen nastaví chemicky vypadající sladkost a pak si maličký kousek odtrhne a opatrně ho přiloží na jazyk.* Mhm, to mi stačilo. *Snaží se přemoci výraz, ale lepivá hmota, u které mu nějakým zázrakem skřípe cukr mezi zuby ho stejně donutí k tichému mlasknutí.* O tom jsme spolu ještě nemluvili? Myslím, že jsem ti říkal o jejich dělení dle ročního období? *Zmateně se na ni podívá a zapřemýšlí se nad tím. Ovšem je přesvědčen, že jí to říkal.*
*Sleduje, jak ochutná a zasměje se nad tím, jak se snaží vermomocí neurazit a potlačit výraz asi znechucení a jak mlaskne. Zasměje se nad tím.*Tak nic. Ale od teď je můj cíl najít něco, co ti zachutná. Chutná ti něco civilského?*Zeptá se, když jsou z doslechu a potom se zmateně zamyslí.*Hmmm...doufám, že nejsem tele a nevypadlo mi to, ale jestli ano, tak se omlouvám.*Naznačí potupené zakrytí očí jako podle toho emoji s opičkou. Jo ten ji obzvláště vystihoval.*Ale...pokud ti to nepřekáží, tak si to určitě ráda poslechnu znovu, pokud jsi mi to tedy už jednou říkal.*Nadhodí omluvně, ale zvědavě.*
To nebude zrovna lehké, jsem dost vybíravý. *Ušklíbne se nad pachutí vaty, co mu zůstává v ústech a na chvíli se musí zamyslet, jestli mu vůbec něco chutná.* Alkohol. Zvládnu i horkou čokoládu... takže asi spíše nápoje, nežli jídlo. *Pokrčí rameny a svlékne si sako, jelikož je docela teplo. Přehodí si ho za poutko přes jedno rameno a zakrouží hlavou, aby si protáhl krk.* Nevadí. Dvory jsou zkrátka čtyři jako roční období. Jen letní dvůr byl přejmenován na Sluneční a jarní na Stříbrný. Momentálně má tak Faerie tři vladaře. *Dojde mu, že čísla nesedí a Triss to jistě bude připadat divné.* Já jsem totiž oficiálně králem Zimního a Slunečního dvora. Jen na Slunečním mám samozřejmě zástupce.
Ono se už něco najde.*Prohlásí sebejistě a usměje se na něj. Chtěla jejich vztah ve starých kolejích...ale bylo jí jasné, že pokud to vůbec někdy půjde, tak to bude chtít moře času. Ironické, že u moře zrovna byli. Kývne u skrovného výčtu a nakloní hlavu.*Hmmm a když se smíchají potraviny z Faerie a lidského světa? Například se to spojí a udělá se z toho...co já vím, pečivo, koláč, polévka? A proč to má na civily divné účinky?*Otrká se na pokládání otázek, jelikož Faerie pro ni byla velká neznámá a to i přes Malachaiovo učení. Zatím se tedy dostali jen kousek v historii, takže žádná sláva a ne že by jí to dalo něco, co se dá nazvat vědomostmi, co oslní vladaře. Vyposlechne si jeho výčet a pousměje se. Následně jí dojdou nesedící počty a už se otočí na Jasona s otázkou, ale nejprve rozžužlá o patro vatu a polkne a než se stihne zeptat, tak už odpoví.*Ah...A který ti je...bližší? Vládneš někdy i tam? A kdo je zástupcem?*Ptá se tedy dál a zatímco má čas odpovídat, tak dojí vatu, vyhodí špejli a koupí si ubrousky, jimiž si otře ústa a ruce. Nabídne i Jasonovi, kdyby se náhodou cítil uleptaný a potom jim koupí lístky na dráhu.*
*Nad její urputností se pousměje, a přestože po ochutnávkách lidského jídla pranic netouží, nevyvrací jí to. Nad jejími dalšími otázkami se zhluboka nadechne a nerad zapne svou stránku s vílími znalostmi. Jestli je vysilující být králem, být učitelem vílí historie je smrtící.* Myslím si, že většina víl by raději zemřela, než dala civilům své potraviny. Možná najdeš nějaké koření na Stínovém trhu, ale předpokládal bych mnoho vedlejších účinků. A s těmi divnými účinky... u něčeho je to záměrně, jelikož víly se rády baví, a tak civilům podstrkují upravené jídlo. Jindy je to zkrátka jakousi formou evoluce. Musíš brát v potaz, že Faerie je úplně jiný svět. My jsme na její plody zvyklí, protože jsme stvořeni podobně a jíme je běžně. Pro člověka a jeho organismus je to jiné a i to jinak působí. Bohužel ti nepovím přesněji proč, protože vílám jsou lidé dost ukradení. Ať už z našeho jídla zemřou nebo se jen zblázní, většina by nad tím ani nemrkla okem. Tohle jsou tedy moje názory a ne něco, co by bylo podloženo výzkumy a třeba pitvou. *Nemá rád neúplné informace, ale v téhle oblasti je mu to podobně jako ostatním vílám úplně jedno. Sice mu nebylo příjemné, když se Jack na plese sfetoval, ale vlastně mu to taky neuškodilo.* Na Sluneční dvůr jezdím spíše na návštěvy, ale když jsem tam, jsem jejich král. Zástupce je Anarethés, otec těch dvou vílích bojovníků, které jsi potkala při pokusu o Jackovu ochranu. Spolehlivý muž. Pochází ze Slunečního dvora, takže ho tam lépe přijímají a docela pěkně se mu tam vede. *Je vidět, že v něj vkládá velkou důvěru, což je jasný předpoklad. Dále i to, že zaměstnává jeho levobočky poukazuje na přátelský vztah. I to, že jim svěřil svého lidského partnera. Ale to jsou věci, které Triss můžou i nemusí dojít.*
*Triss chápavě přikývne, ale moc to nevysvětlovalo otázku smíchání potravit. Co třeba lidské těsto na dobrou mramorovou buchtu a Férské ovoce?*Ale Jack ti není ukradený, viď, že ne.*Přimhouří na něj oči, protože fakt nechce, aby Jacka nechal se zbláznit nebo zemřít díky vílímu jídlu. To by pak asi pociťovala stejnou míru nevole vůči Jasonově osobě, jakou možná prvotně pociťoval on. Kdo ví. A hlavně pokud ji pociťoval. Na tom nesešlo. Přikývne a neutrálně zamručí. Ale podsvěťany to ovlivní v menší míře, pokud chápu správně?*Ujistí se ještě. Hlavně tím myslela, že možná je to uvolní a zabaví, ale nezešílí...nebo to pro ně byla droga? Usměje se, když začne o slunečním dvoře.*Jo, ti dva sexy bojovníci.*Zazubí se a sama uvažuje, zda je stále pod vlivem lektvaru, jeho zbytků a nebo to jednoduše chtěla říct, protože to pravda byla. Pak nakloní hlavu na stranu.*Jak reagoval na to, co jim Haures udělal?*Zeptá se pak zvědavě a upřímně, zatímco se přesune postupně do jednoho vozíku na dráze.*
Nejsem zrovna typická víla a Jack není typický člověk. Takže ne, není mi ukradený. *Zavrtí hlavou, protože upřímně nechápe, jak ji vůbec něco takového mohlo napadnout. Bohužel se mu u toho znovu vybaví Jackova polonahá fotka a vztekle se podívá na stánek se střelnicí.* /Potřebuji upustit páru./ Dej mi chvilku. *Odběhne ke stánku, kde si koupí dost malé množství nábojů. Přesněji tolik, kolik jich musí trefit do terče, aby vyhrál hlavní cenu. Je si v tom docela dost jistý, přestože samozřejmě ve Faerii nestřílel z těchto pušek. Ale má vycvičené oko a vůbec, takže za chvíli přiběhne zpátky k Triss a drží obřího medvěda.* Není moc skladný... *Zamumlá nespokojeně, ale střílení mu doopravdy alespoň trochu ulevilo.* V menší míře, asi ano. Také to na každého funguje individualně jinak. Nezkoušel bych to.*Když zmíní, že jí bojovníci přišli sexy, spiklenecky se usměje.* Tvůj lovec stranou. Gideon nebo Gweldior? Pokud je neznáš jmény, tak Drsný brunet nebo překrásný blonďák? *Z jeho popisu je docela hezky znát koho by bral on, ale čeká na Trissinu odpověď. Přijde si trochu jako její kamarádka, když řeší kluky, ale tak co by po uzavření míru neudělal.* Nedávno jsem za ním kvůli tomu byl. Nebyla to příjemná návštěva. Ale jelikož přežili boj s mocným protivníkem, uklidnil jsem ho docela záhy. /Pořád to nejsou vysoce postavení šlechtici ale levobočci z armády. Sice jsem je vytáhl do vyšších pozic, ale to není vše./ *Jeden z poskoků mu nedovolí vzít medvěda na dráhu, a tak mu ho Jason nakvašeně vrazí, ať ho tedy hlídá. Poté nasedne s Triss do vozíku a připravuje se na smrt.*
*Chápavě přikývne a souhlasně zamručí. Jason nebyl typická víla, jak sám řekl. Musela to být pravda. A Triss ho snad i proto měla strašně ráda jako bytost jí blízkou. Překvapeně se zarazí, když řekne, ať mu dá chvilku a sleduje ho, jak střílí. Když se vrátí s medvědem, tak pobaveně nadzvedne obočí a zasměje se.*To chci umět.*Prohodí obdivně a kývne ke střelnici, kde právě vytřel týpkovi očividně zrak. Přikývne nad zbytkem definice vílího jídelníčku a jeho působení a dál už se neptá a poslouchá dokud nezmíní bojovníky. Neznala jejich jména, tak se nejistě podívá a pak se podobně spiklenecky nakloní a mrkne.*Oba mít nemůžu?*Řekne nejdříve a rádoby zklamaně si povzdechne. Asi bruneta, protože mi kryl záda.*Zazubí se nakonec Triss i když poznala z jeho hlasu koho by bral on. Ono to tak mnohdy bylo, že oni si lidé vybírali typově někoho, kdo byl jejich opak. Možná proto bělošky tak často v poslední době byly s černochy, ale obecně to spíše bylo, že tmavovlasý k světlovlasému. Jí? Jí to bylo úplně jedno, ačkoliv toto pravidlo bylo nějakým způsobem potvrzeno, když vzala v potaz Sandera. Trošku se zamračí, že si zažil nepříjemnou návštěvu, ale v politice víl se neorientovala vůbec, v lidské alespoň minimálně, tak v tom více nerýpala a nasedne. Chvíli poté se kolečka rozjedou a oni jedou nejprve po rovince. Triss se zatím nedrží a to ani když začnou stoupat. Před nimi se objeví šílený sešup a Triss je na jednu stranu nějakým způsobem z jízdy a adrenalinu vzrušená a na druhou pořád má nepříjemný pocit z výšek. S vyjeknutím a následným smíchem se chytí tyčky před ní, když se najednou po skorozastavení rozjedou a u druhého i zvedne ruce a jen se zapře nohami a je připravena je jistit magií, kdyby povolily zábrany. Ještě chvilku jízda trvá a mění se kopečky, sešupy, zatáčky, rovinky a tak, než zastaví a Triss nadšeně, byť roztřesená adrenalinem vyleze.*Netvrď mi, že atrakce nejsou super.*Zazubí se stále skoro v extázi na Jasona a pak trochu zklidní a vezme si zmateně medvěda od chlapa, co mu ho Jason vrazil. Asi si myslel, že tu jsou spolu, jakože spolu a ten medvěd je pro ni. Ha ha...ne. A tak ho předá s úsměvem Jasonovi.*Pojď, vezmu tě ještě na jednu. Ta by se ti mohla líbit, hlavně s Jackem.*Mrkne na něj rozpustile a pak zamrká.*Je to romantika.*Zasměje se následně.*
Hm? *Zmateně se podívá na medvěda a pak ke stánku, kde doteď majitel vytřeštěně zírá na prázdné místo po hlavní ceně. Upřímně teď jeho stánek vypadá nudně a prázdně. Je dokonce vidět, že kolemjdoucí už ho ani nezvažují.* /Málo vybavený, mít víc věcí, ztráta jednoho medvěda by mu tolik neublížila./ Boj o přežití a královský výcvik. /Teď jsem vlastně Agent Irons, takže bych někdy mohl střílet ve službě. To zní zábavně!/ *Na chvíli se zatváří zamyšleně, jak moc by bratrům vadilo sdílet stejnou partnerku. Uvažování mu ale značně usnadní tím, že se záhy rozhodne.* Opravdu? Jsem rád, že nebyli v boji úplně zbyteční. Jsou to skvělí bojovníci, ale jejich magie není zrovna nejsilnější. *Když nasednou, chvíli se v klidu veze a moc neřeší, co by mohlo přijít. Snaží se soustředit na přítomnost. Ovšem ve chvíli, kdy pod sebou uvidí díru se pevně chytne madla před sebou. Úplně ztuhne a není schopen pobrat co se právě děje. Cítí jen, jak mu žaludek udělá kotrmelec při prudkém sestupu a je rád, že toho před atrakcí moc nesnědl.* Super? *Zeptá se a vypadá jak kdyby ho někdo vyluxoval. S vlasy si vítr udělal, co chtěl, tvář má bledou jako smrt a v uších mu hučí.* To je dost masochistické. *Podotkne tiše jako myška a zakryje si uši, aby přemohl fičení větru, co se mu usadil v uších. Nepomáhá to, a tak se jen začne hrabat ve vlasech jako ptačí matka stavící hnízdo.* Romantika? To bude po tomhle horroru příjemná změna. *Přikývne pořád lehce vykolejený, ale vlasy už alespoň nějakým způsobem zkrotil. Následuje Triss jako tělo bez duše a doufá, že to doopravdy bude oddechová atrakce.*
*Usmeje sa. fotka splnila účel a tak sa spokojne hodí do vankúša a podujme sa na odpočinok. Zatvorí oči a zavrtí sa v posteli. Je mu celkom teplo, takže si na seba už neberie tričko. Telefón mu zavibruje tak po ňom čapne.* Dobrý priateľ. *Pochvaľne si povie keď ho Jason informuje, že pozdrav odovzdal aj ho Triss zdravý. Tak teda odloží prístroj a povie si, že nebude ako taká stíhačka. Uvelebí sa a odpočíva. Lenže zrazu sa od dverí do spálne ozve mohutné zamňaučanie. Pozrie sa na Boba, ktorý sa ako pošuk otiera o zárubňu. Prevráti nad ním oči a znova ich zavrie, a zavrtá sa do postele. Akurát keď si dá ruky za hlavu tak Bob znova mohutne zamňaučí. Znova naňho pozrie a ten on stále sa otiera o zárubňu a vyzerá ako keby sledoval muchy nad svojou hlavou.* Si debil? *Opýta sa ho ale kocúr ho má na saláme. Tak znova, do tretice zavrie oči... a Bob ako keby to vedel tak znovu zamňaučí. Jack rezignovane puchne rukami vedľa seba a posadí sa.* Tvoji rodičia museli byť príbuzní. Inak si tvoju potrhlosť neviem vysvetrliť! *Odtrhne sa na kocúra a vylezie z postele. Podujme sa na "menšie" upratovanie. Predsa len v byte nebol už strašne dlho a čo sem prišiel s Jasonom... povedzme, že mu nedal príliš priestoru na myšlienku upratovania. Utrie prach. S tým ako jednoducho má zariadený byť... pár poličiek, stolík, linka, nočné stolíky, umývadlo, skrinky a komody... to má za chvíľku hotové. Tak povysáva. Ale aj to mu trvá chvíľu. Vytrie podlahu... ono než išiel na Silvestrovskú párty tak tu poriadne upratal. Ako na Nový rok tak po celý rok. Tak prejde ku skrini a začne tam preberať oblečenie. Aj tak to musí spraviť. Zhodil celkom dosť kilo, takže nie všetko mu bude. A rozhodne nepotrebuje na verejnosti vyzerať ako keby chodil v hadroch čo mu nesedia. Tak teda vyloží skriňu a triedi oblečenie. Skúša si ho. Niečo odloží bokom a niečo naopak vytiahne dopredu. Má celkom veľký šatník. Aj keď to nevyzerá tak má zbierku oblekov aj keď ich už toľko nenosí. Košele, rifle, nohavice, svetre, bundy, kabáty. A za tým všetkým dve zapantrošené krabice. Najskôr ich ignoruje. Aj vďaka Bobovi, ktorý v túlivej nálade prišiel a ľahol si mu na nohy. Tak sa s ním mazlí. Toto celé mu zaberie celkom dosť času. Bob sa po chvíli dvihne a začne sa otierať o neznáme krabice.* Hm. *Zahundre Jack a vytiahne ich. No a keď ich otvorí tak sa mu pery rozšíria do širokého úsmevu. Ale hlavne diabolského. V krabici sú rôzne krajky, stužky, priehľadné látky a podobne. Bob na to pozerá zvedavo.* Nepozeraj tak. Väčšina z toho bol ako Halloweensky kostým. Myslíš, že sa do toho zmestím? *Opýta sa kocúra a ten mňaukne. Ako keby mu rozumel. Jack teda vytiahne bordový korzet s nejakými volánkami. Oblečie si ho a na rovná stužky. Má to taký viktoriánsky šmrnc. Prejde k zrkadlu a chvíľu sa v ňom prezerá.* /Až na tie jazvy.../ *Pozrie na Boba, ktorý ho sleduje.* Že by som schudol do vysokoškolskej figúry? *A napraví si volánik na pleci. Prejde ku krabici a vytiahne z tadiaľ sukňu. Tiež s volánikmi, mašličkami a v bordovej farbe. Oblečie si to, zapraví a potom sa chvíľu motá pred zrkadlom. A potom sa usmeje. Prejde k posteli odkiaľ zoberie mobil a vráti sa k zrkadlu. Urobí pózu trochu z boku ako modelka. Ešte urobí pár pózičiek a usmeje sa. Ale nepošle to Jasonovi. Pozrie na krabicu a o chvíľu z nej vyťahuje rôzne oblečenia.* Toto som mal na jednej akcii v sadomaso klube. *Ukazuje Bobovi nejaké kožené popruhy. Vytiahne potom ešte niekoľko oblečkov v ktorých sa odfotí. Až kým neskončí v nejakej rúžovej priesvitnej košieľke, na okrajoch má rúžovú trblietavú kožušinku a k tomu má ešte tesné, obtiahnuté trenírky. Tie ale nie sú priehľadné, sú z latexu. A tak sa hodí na posteľ a nejakú chvíľu prezerá fotky. Medzi tým Jasonovi pošle správu s emotikonom baklažánu. Potom baklažán s kvapkami vody. Broskyňu. Emotikon rúk ako majú prsty k sebe. Emotikon rúk ako je jeden prst ukazujúci na prsty v tvare o. Donut a bagetu. A takto ho spamuje emotikonmi. Nakoniec hodí fotku seba v tesnom kostýmu chyžnej. Pekne čierne šatičky, biela zásterka. Na hlave má aj takú čapičku a na rukách náramky v tvare manžiet. Provokatívne si vyhrňuje mini sukničku na jednom stehne a usmieva [link src="sa.Mr"]ňavé oblečenie je v silnom kontraste s jazvami, ktoré má na tele. A potom mu pošle fotku v bordových šatičkách a nakoniec mu ešte pošle fotku v tom rúžovom negližé. Stojí oproti zrkadlu, jednu ruku ma za hlavou, jednu nohu pokrčenú a hlavu naklonenú. Ústa pootvorené a jazykom si provokatívne oblizuje kútik úst. Pod priesvitnou látkou je stále viditeľný symbol, ktorý mu vypálili pri posadnutí. Ale aj napriek tomu je spokojný so svojim perverzným spamom a zatetelí sa v posteli. A dokonca je mu jedno, že na zemi nechal všetky hadríky. Len čaká na tú reakciu.*
To střílení.*Vysvětlí, když se dočká nechápavého výrazu a přikývne, když vysvětlí jak to umí.*Proč boj o přežití?*Nakloní tázavě hlavu. O jeho minulosti se moc nebavili. Jen věděla, že má bývalou milenku Avu, co je zároveň diplomatka, co jí sdělil po podepsání dohody. Ale jinak o něm nic moc nevěděla.*Byli skvělí.*Přitaká, ačkoliv jejich magie podle něj není nejsilnější. Je si jistá, že to co uměli jim ale určitě stačilo na civily a mladší čaroděje jako ona, kdyby došlo na poměřování sil v dané schopnosti. Všimne si, jak se křečovitě drží a snaží se zamaskovat pobavení, když po jejích slovech vypadá jak vyoraná myš, kterou zastihla smrt těsně po probuzení - Ne. Nesmí se smát.*Omlouvám se.*Řekne tak na konec a když si urovná vlasy, tak smířlivě natáhne ruku a urovná mu ještě pár pramínků, které trčí halabala všemi směry a zpříčily se jeho srovnání.*Tak. Perfektní.*Pousměje se nakonec a pokýve souhlasně hlavou.*Bude to pomalé. A pěkné. Máme výborný čas.*Řekne, když kupuje lístky na obrovské ruské kolo a potáhne ho i s medvědem do kabiny pro dva, kde si můžou i sednout, ale Triss docela ráda stála. Z jedné strany je výhled na západ a moře a z druhé strany na město, což taky není špatný výhled. Kolo je postupně vyveze nahoru a vždycky jim nechá chvíli čas se kochat výhledem, než se po naplnění roztočí a Triss si užívá výhled se zatajeným dechem. Milovala západy.*
Dneska se nějak hodně vyptáváš. *Ušklíbne se na ni a žďuchne ji do ruky packou plyšového medvěda.* Co by se stalo s mou image tajemného krále, kdybych ti všechno vykecal. *Vykoukne zpoza medvěda a usmívá se. Plyšová hora má jediné štěstí, že je Jason dost vysoký a netahá ho prachem a bůhví čím vším.* /Už tak ho budu muset dát někam na vyčištění. Pokud s ním mám zabrat Jackovi půl bytu, musím si být jistý, že z toho ještě něco nechytne./ *Chválu svých bojovníků přijme s hrdě zvednutou bradou a je na ně doopravdy nějakým způsobem pyšný. Měli chránit člověka, což je pro vílu něco hrozného, a stejně pro něj skoro položili život.* /Věrnost králi je krásná věc./ *Možná by tu slepou věrnost vnímal trochu jinak, kdyby doopravdy zemřeli, ale takhle to dopadlo v podstatě dobře. Prokázali se jako vhodná volba a Jack je i přes překážky zpátky.* Vážně? *Utrápeně se na ni podívá, když se mu omlouvá po příšerné atrakci a má z ní pocit, že je jí spíše do smíchu. Pokusí se kouknout na pramínky, co upravuje, ale logicky si nahoru na hlavu nevidí, a tak to vzdá. Odfoukne si a děkovně přikývne, když to Triss vychválí.* Pomalé, to zní skvěle. /Výborný čas? Proč je důležitý čas?/ *Když jsou v kabině, Jason usadí medvěda jako váženého společníka a připojí se k Triss u okna. V tu chvíli mu začne telefon pískat jako blázen. Vidí jen náhodné emotikony a vůbec nechápe jejich sexuální podtext. Až když přijdou gesta rukou, začne mu to pomalu secvakávat a telefon rychle zamkne.* /Takže ses rozhodl mě místo spánku z nudy mučit?/ *Kabina se pomalu dá do pohybu a v tom Jasonovi přijde první fotka v oblečku služebné. Aniž by si to uvědomil, otevře pusu dokořán a hned nato se rozběhne proti dveřím.* /My už jedeme? Kruci!/ *Rozevřenými dlaněmi přejede bezmocně po prosklených dvěřích jako zamčená oběť ve strašidelném filmu.* /Jsem tu uvězněn./ *Usadí se vedle medvěda a nenápadně mu narafičí ohromnou packu, aby mu šla přes klín.* Tak to jsi myslela tím časem, zapadá slunce. *Poznamená tiše, načež mu přijde další fotka. Bojí se na ni podívat, ale jakýsi jeho vnitřní masochismus ho k tomu donutí. Udělá zvuk jakoby ho někdo kopl do břicha a dá si telefon pod stehno.* /Ko-ko-korzet. Ne! Západ! Západ! Ne korzet. Západ! Podobná barva.../ *Najednou mu zabrní stehno další zprávou a to jeho momentálnímu stavu rozhodně nepomůže. Neslyšně polkne a natruc telefonu se podívá na krásný západ.* /Proč si tak vyhrnoval tu sukni, krucinál! Samo o sobě to bylo nemožně sexy!/ *Pomalu ale jistě se mu rozpouští mozek a jako tekutina se přelévá do jeho klína. Jediné štěstí má, že Triss je fascinovaná výhledem. Znovu se v něm probudí sebezraňující zvědavost a podívá se na poslední fotku. Frustrovaně zavře oči a sakra silně se zakousne do spodního rtu.* /Za to zaplatí... Západ, město, hezký výhled. Tamhle proletěl pták! Já si to taky moc neusnadňuju./ *Až po hodné chvíli se rozhodne odpovědět rychlým selfiečkem s velkým medvědem. Na fotce je naprosto živě vyobrazená jeho nekonečná frustrace s rukou na čele a zrůžovělými rty, které nadále tyranizuje zuby. Pokud bude Jack fotku dostatečně zkoumat, může si všimnout i lehkého ruměnce. Nebo je to zbarvení od západu slunce? Kdo ví. Vteřinku po odeslání fotky je slyšet hlasité zaskřípání a kabina se zastaví těsně před nejvyšším bodem.* Co se stalo? *Zeptá se Triss a výraz má tou dobou už plně pod kontrolou.*
Zdá se.*Usměje se a otočí se na něj po žďuchnutí.*No to nevím, ale roztomilý, rozpustilý Jason je moc fajn.*Přizná se smíchem a natáhne se, aby ho packou jemně praštila po nose. Poté, co mu vychválí se pousměje, ale s rýpnutím mu jemně praští po hrudi.*Aby ti hrudník neodletěl.*Zasměje se uvolněně, protože horská dráha, jeho výrazy a to, že se snažil, jí vrátily dobrou náladu.*Notak...slibuju, že tě proti vůli znova na horskou dráhu nevezmu, ale!*Zvedne prst a počká u takové té věci, co fotí výrazy lidí za jízdy a zrovna Jason tam má vtipný, vyjevený výraz.*Tuhle fotku si nechávám.*Ukáže mu ji a pak si ji schová do malé peněženky. Měl tam pocuchané vlasy, šokovaný a zděšený výraz a byl tam pobledlý. Taky ta fotka vznikla ke konci jízdy. Což upřímně bylo dokonalé načasování. Až ji ukáže Jackovi...Následně mu upraví vlasy a usměje se, jak si odfoukne, ale na kývnutí mrkne. Triss se nechtíc podívá na Jasona, když uslyší pískání a čeká, zda to vysvětlí. Následně zachytí očima na displayi rychle přibývající sled smajlíků a najednou bum. Fotka. Triss se zadrhne dech. Ne nějakým vzrušením, byť Jack by za to určitě stál, ale tím, že tu fotku viděla, když to byl soukromý chat. Odvrátí se raději k výhledu s rudými tvářemi a neslyšně polkne. Jo, docela chápala, proč Jason zaútočí na dveře, které za nic nemohou. V odraze skla zaznamená, jak si naaranžuje packu a o to víc se jí nažene červeň do tváří. Ale...snaží se mu dát soukromí alespoň na chvíli. Pobaveně se pousměje, když se vyfotí a má na tváři roztomile frustrovaný výraz. Chtělo se jí smát a zároveň ho litovala. Kór, když se kolo s trhnutím zastaví.*Normálně mi tě je líto.*Zazubí se, aniž mu odpoví. Sama totiž neví. Podívá se dolů.*Hádám, že Jack umí provokovat.*Zazubí se a poukáže rukou na odraz ve skle.*A hádám, že až dojedeme dolů, tak budeš chtít jen jednu věc, takže...nezapomeň se aspoň pak rozloučit.*Zasměje se, protože konečně si může trošinku rýpnout. Přátelsky samozřejmě.*
*Nakrčí nos, když ho nazve roztomilým, protože to rozhodně nepatří do jeho základních charakteristik. On je přece silný muž a takové přídavné jméno je úplně mimo jeho obor. Bohužel tímhle gestem roztomilost spíše potvrdí, nežli by ji vyvrátil. Tuto jeho reakci jen umocní packa v obličeji a musí se usmát.* To by bylo vskutku nepříjemné. *Pronese rádoby vážně a tiše se uchechtne. Když mu ukáže fotku, o které neměl tušení, nespokojeně si ji prohlédne v tom omezeném čase, který mu Triss nabídne.* Dávej pozor, ať se nedostane do špatných rukou. /Víla 1: Vílí král je silný a neohrožený... Víla 2: Fakt jo, tady mám důkaz, že na horské dráze to taková sláva není!/ *Když následně uslyší i Trissinu reakci, přitiskne si telefon k hrudi a pokusí se o nevinný úsměv.* Mně taky. *Zakňučí, když ho dívka polituje a na chvíli si tvář překryje rukama. Ve chvíli, kdy čarodějka zmíní provokaci, ruce sundá a povzdechne si.* Jo... to on umí. /Krucinál. Já ho-/ *A v mysli si doplní hned několik věcí, "co ho." Je viditelně frustrovaný, takže možná může vypadat trochu naštvaně, ale vztek s tím nemá co dělat. Při její další poznámce se uchechtne a přikývne.* Budu se snažit. Neměli by nám dát vědět, proč zastavujeme? Co kdyby někdo zpanikařil? *Začne nahlas uvažovat a zkoumavě u toho sleduje výhled. Možná trochu uvažuje nad tím, jak moc vysoko to vlastně je. Skok dolů mu za výšku otestovat úplně nestojí.* A co ty? Jak to jde s tvým lovcem? Musíš teď vyrovnat situaci. *Uzná, že mu dluží náhled do svého milostného života, když viděla jeho partnera v krátkém kostýmku uklízečky. Sotva si na to vzpomene, zhluboka se nadechne, aby se lépe soustředil na přítomnost.*
*Váľa sa v posteli v tom rúžovom negližé. A je spokojný s tým čo spravil. Teda až do momentu keď sa pozrie na zem. A je tam rozhádzané oblečenie. Tak si len povzdychne a začne tu spúšť upratovať. Netrvá mu to ani tak dlho a pritom úplne prirodzene sa rozpráva s Bobom. Kocúr sa tvári celkom zaujatý jeho rozprávaním. Po chvíľke má všetko zbalené. Len teda pár kúskov uloží bokom. Aspoň tie, ktoré by chcel s Jasonom vyskúšať. Hodí sa ešte na posteľ keď v tom mu začne vyzváňať mobil. Natešene po ňom chňapne s predstavou, že je to Jason, ktorý sa pozrel na fotky. Ale úsmev mu opadne v momente keď mu volá kolega z policajnej stanice.* Porter! *Dvihne hovor, typicky bez pozdravu a ešte ako bonus má nasratý hlas.* /Nemajú ma čo otravovať./ *V telefóne sa ozve celkom vystráchaný hlas policajta. Jasne, poteší to jeho ego, že aj cez telefón vie zapôsobiť. Kolega mu oznámi, že sa stala pred chvíľou vražda na ruskom kole. Jack prevráti očami.* A čo s tým mám ja? *Vypočuje si klasickú výhovorku, že je málo policajtov na vraždách.* Kedy sa to stalo? *Zamručí a prevalí sa na jeden bok. Bob ho sleduje zlým pohľadom lebo mu už nevenuje toľko pozornosti. Jack sa zamračí.* Ešte ani nezobrali telo, tak načo tam mám ísť? Zavolaj keď to bude zdokumentované. *A ide zložiť hovor lenže to doslova začne kolega pišťať, že tam má ísť, že to je rozkaz od šéfa a podobne. Jack teda zavrčí do mobil. Doslova. Ako vlk.* Fajn. *A zloží. Capne sebou nakvašene o vankúš.* Človek sa vráti z posadnutia a už ho ženú do roboty. Ja im dám, že je málo policajtov! Policajtov je dosť! Len na vraždách nikto nechce robiť lebo je to naprd! *Rozhorčuje sa a dvihne sa z postele. Musí sa prezliecť tak si teda vytiahne zo skrine tmavomodré džínsy, šedé tričko a čiernu košeľu. Zoberie si mobil a ako tak ide do kúpeľne sa prezliecť tak píše Jasonovi správu o tom, že musí do práce. Lenže... sa zarazí a diabolsky sa usmeje. Vymaže správu, ktorú má rozpísanú. Odloží veci bokom a ako tak je v kúpeľni pred zrkadlom, tak si pustí kameru na mobile. A začne sa zvodne, pomaly vyzliekať. Ako keby točil Jasonovi súkromné porno. Aj to tak vyzerá. Košieľka z neho spadne a zahákne provokatívne prst o lem tesných, rúžových treniek, ktoré začne sťahovať dole. Veľmi nízko dole ale než by sa stihlo niečo z nich dostať von tak sa na kameru usmeje a vypne to. Predsa mu nebude točiť všetko. Pošle mu video a hneď na to napíše správu.* /Zas sa ľudia vraždia. Musím do práce./ *A dodá smutného smajlíka. Mobil odloží, dovyzlieka sa a hodí na seba normálne oblečenie.* Bob, počúvaj a žer iba granule, prosím ťa. *Povie kocúrovi, keď už je na chodbe a obúva sa do čiernych topánok. Zapne si ramenné popruhy na zbraň, ktorú si do nich zastrčí a ešte si zoberie rúšku. A tak vyjde von. Až vonku mu dôjde, že si nezobral bundu, lenže ani mu nie je nejaká zima. Má šťastie a stopne si taxík hneď pred bytom. Nastúpi a nadiktuje adresu lunaparku na Coney Islande.*
*Triss mu cvrnkne po nose, aby zdůraznila další roztomilé gesto. Hold hezcí chlapi uměli vypadat hezky roztomile stejně jako pekelně hezky. Pokrčí rameny.*Kdyby jo, tak všechno popřeš. Nelhal bys, kdybys řekl, že to na té fotce nejsi ty, v případě, kdyby jsi to oddělil jako krále a přítele nebo jako výčet charakteristik, které k sobě přisuzuješ, ne?*Prohodí s úsměvem nad jeho nespokojeným výrazem.*Zrovna jako andílek nevypadáš. To nevode žádný sexuálně frustrovaný chlap.*Zasměje se nad dětinským gestem a způsobem, jakým ho podtrhne. Ještě o něco více ji pobaví jeho kňučení, ale posadí se k němu a soucitně mu stiskne rameno. Nohou se raději nedotýká, protože bůh ví, co by to chudákovi dělalo. Ta myšlenka ji trochu pobaví, ale zároveň uvede do rozpaků. Kývne hlavou. Jasně, že to Jack umí. Musí si do něj rýpnout, že zase není takový studený psí čumák a někdy pořádně prodrbat jaký je Jason v posteli. Typicky holčičí debata. Hmmm je v posteli ženská vždycky Jack, dle kostýmků a nebo i Jas- Zatřese hlavou, protože tohle asi teď nebylo něco, nad čím chtěla uvažovat.*Asi měli.*Prohodí Triss zmateně. Nevěděla, proč stojí, protože soudě dle toho, že ze sekaného pohybu kolo přešlo v pohyb plynulý, tak nikdo neměl už nastupovat. Bylo plno.*Eh...*Vypadne z ní, když se zeptá na jejího lovce a poškrábe se ve vlasech.*Tak nějak...všelijak.*Řekne na začátek malinko neohrabaně.*Oficiálně teda spolu už jsme, ale...no prostě je to lovec...takže...nějak nemá moc času, což neměl tak nějak asi nikdy.*Vysvětlí to s mírným, malinko rozněžnělým úsměvem, když omlouvá svého přítele. Ne přítele jako kamaráda, ale přítele jako PŘÍTELE. Konečně si přestali hrát před pár měsíci na slepce a našli si po pár nepříjemnostech cestu do vztahu, byť dlouho to nazývali přátelstvím s výhodami.*Ale pokud chceš hrát takto...*Zazubí se a drkne do něj ramenem a vrátí se k myšlence na roli v jejich vztahu.*Je Jack vždy v pozici ženské, nebo jsi i ty?*Nevinně se uculí, ale v očích se jí šibalsky zajiskří. Ale možná to je jen odraz slunce v kočičích zornicích. Kdo ví. Pár minut na to se ozve hlas přes reproduktory, ať všichni zůstanou v klidu, že došlo k technickým potížím a snad budou, co nejdříve odstraněny. Což trochu popírá to, že když mrkne dolů, tak vidí výstražné vesty a policejní pásky a tak.*Hmmm...nedokážeš se prostě někomu dostat na dálku do hlavy a kouknou, co se tam děje?*Prohodí Triss s nakloněnou hlavou. Netušila tedy jestli se praxí dá nějak moc zvýšit dosah nahlížení do mysli a tak, ale...rozhodně měl Jason minimálně 320x lepší praxi než ona. Co si pamatovala, tak říkal, že Jack by byl pořád mladší, kdyby si odečetl 300let.*Kdy má Jack narozky?*Vypadne z ní spontánně. Věděla, že to jednou řešili, protože mu říkala, že Jack někdy brzy bude mít narozky, ale nevěděla, kdy přesně. Možná to Jason bude vědět?*
*S hranou nespokojeností se zamračí, ale nechá to být. Zkrátka se musí smířit s tím, že mohou v jeho dlouhém životě nastat takhle ojedinělé momenty, kdy někomu připadá roztomilý. Nad jejími dalšími slovy se musí tiše zasmát, když se začne hrabat v teorii pravdy.* Vílí uvažování. Ale ovšem, že bych se z toho vypovídal, ale upřednostil bych budoucnost, ve které to nebude nutné. *Nějak se mu zalíbila možnost několika budoucností, o které mu vyprávěl Jack. Teď nad tím ale nepřemýšlí, vypustil to spíše spontánně.* Tak hele! *Pohrozí jí prstem, když se začne navážet do jeho frustrace. Trochu ho zradí cukající koutek, který dá jasně najevo, že jeho nenápadné vyhrožování není reálnou hrozbou. Jakmile si k němu přisedne, rychlým pohledem zkontroluje, že je medvědí packa stále na svém místě.* /To je mi ale povedená atrakce. Bezpečí zaručeno! Pche./ Pokud umíte využít ten čas, který si na sebe najdete... /Smrtelnost toho hocha je ovšem nepříjemný faktor. Ale pochybuji, že v tomhle věku to berou jako lásku až do záhrobí./ To není ani zdaleka na stejné úrovni! *Brání se její otázce na jejich sexuální život poté, co ona mu řekla jen to, že na ni lovec nemá čas.* Plus je dost zastaralé mínění, že jeden z páru dvou mužů musí být žena. Je to jako mezi opačným pohlavím, jeden je více dominantní. /A i ten dominantní občas ustoupí, ale do toho bych se raději nepouštěl./ Ovšemže dokážu. *Uraženě se na ni podívá, když nepřímo urazí jeho schopnosti a vykoukne ven z okna.* Pár řadových policistů, co hlídají oblast... ti nebudou vědět nic. *Přemýšlí nahlas a přimhouřenýma očima hledá někoho, kdo vypadá dostatečně kvalifikovaně. Vidí jednoho muže od policie, co telefonuje a rozhodne se telefonát odposlechnout. Dalo by se říct, že mu napíchne ucho a slyší to, co policista. Tedy i jeho vlastní hlas. Není to tak invazivní jako kompletní prohledání mysli.* Vražda na ruském kole. *To je jediné, co ho zajímá, a tak se "odpojí" dřív, než by mohl zaslechnout Jackův hlas.* Na co to chceš vědět? Nemá je v blízké době. *Pokrčí rameny a tak nějak podvědomě ví, že lidé jsou na věk trochu citlivější. Samotnému mu není příjemné, že mu jeho láska stárne a umírá. Zrovna ve chvíli, kdy si představí vrásčitého Jacka, mu přijde video, kde mu dost důkladně ukazuje, že ještě vrásčitý není. Jasonovi div nejde pára od nosu jako býkovi. Zhluboka se nadechne a snaží se zklidnit tep krve. Bohužel není mnich, který by mohl svou tepovou frekvenci ovlivnit myslí.* /Neříkej mi, že ten chlapík volal tobě. Vražda na ruském kole?/ *Odpoví Jackovi a tahle spojitost ho trochu vyděsí. Měl by ho vidět naživo a stejně se od něj držet dál? Nemožné!*
Téhle budoucnosti dám přednost i já, pokud tě to potěší.*Pousměje se slabě Triss a mrkne na něj. Zazubí se nad tím jak se jí s úsměvem pokouší pohrozit. Zasměje se.*Ale tvá otázka byla na stejné urovni mých původních otázek. Jen zvyšuji úroveň.*Nevinně se zazubí a rýpne.*Tak?*Pobídne ho k odpovědi s nevinným culením. Odfrkne když prakticky vybruslí z odpovědi a zeptá se ho na užití jeho schopností.*Ale notak.*Drbne mu prstem, jakoby ho chtěla upozornit na nafučené tváře, ale Jason jednoduše vypadal perfektně pořád.*Uuu zajímavé. Asi někdo zvenčí, což? Kdyby byl vrah zevnitř, tak by to bylo asi dost neefektivní s ohledem na identifikaci...*Zamručí. Nebyla si jistá co cítí, když vezme v potaz, že někde pod nimi je mrtvola, kterou dokumentují narychlo, byť pečlivě, aby mohli vypustit lidi ven.*Hmmm ale neměli jsme slyšet výstřel?*Přemýšlí dál. Taky ji napadl otravený nápoj, co mohl někdo oběti a to mrtvolu ani neviděla.*Eh už mlčím.*Pokrčí rameny.*Není to koneckonců naše práce, že?*Prohodí zlehka, aniž by věděla, že tak nějak Jasonova práce to je, když se vydáva za agenta, ale o této jeho identitě netušila.*Protože mi přijde slušné a hezké popřát k narozeninám a nebo něco pěkného pro člověka udělat. Ne že by to nemělo význam i jindy, ale....to je jako výročí. Nebereš nalehko žádný den s milovaným,ale výročí je jaksi významější.*Zkusí to vysvětlit.*Prosím. Očividně to víš.*Prosebně mu položí bradu na rameno a udělá psí oči, nakolik to jde s kočičíma zornicema a čeká. Až po nějaké chvíli, kdy odpoví - jakkoliv - doplní.*A ty jsi se narodil kdy? I s rokem? Protože ten u Jacka vím.*Pousměje se.*
*Už sedí v taxíku keď ho napadne si skontrolovať mobil, či ho tam nečaká Jasonova reakcia. Skontroluje si jeden vačok, druhý vačok a úsmev pod rúškom mu povädne.* /Nechal som si mobil na stolíku v predsieni./ *To má za to, že pred odchodom plká s Bobom. O chvíľu, za rytmu arabskej hudby, ktorú si vodič taxíka vychutnáva, vystupuje na Coney Islande. Vylezie z auta, zaplatí a nechá ho odfrčať za ďalším zákazníkom. Ruské kolo vidí z diaľky. Má rád túto atrakciu. Neponáhľa sa. Miesto činu mu neutečie. Ale predsa len je tu o niečo skôr než zvyčajne. Tak sa ešte zastaví si kúpiť jahodovú cukrovú vatu. Cestou ku kolu ju zje a paličku ako slušný občan zahodi do koša k tomu určeného. Ako sa tak približuje k atrakcií tak sa zamračí.* /Čo to...?/ *Za tú dobu čo sleduje kolo tak sa nepohlo. Pridá teda do kroku a dokonca aj trochu pobehne. Ospravedlní sa ľuďom, do ktorých drgne cestou ale dostane sa do cieľa. A dalo to prácu, pretože čumilovia už sú na mieste a vykúňajú spoza policajnej pásky. Len aby niečo videli. Jack bez okolkov dôjde k policajtovi, ktorému ukáže odznak. Hneď na to si sám podvihne pásku a podlezie ju.* Ktorý nímand to tu má na starosť?! *Zahromží desivo. Ticho ale dôrazne. Cukne sebou jeden mladý policajt a prudko sa na Jacka otočí. Keď ho uvidí tak švihne hrdo bradu a vydá sa k nem. Už sa chystá niečo povedať ale Jack ho spraží ľadovým pohľadom a to toho chlapca zaťaží. Našťastie. Jack prejde k miestu činu. Technici sa snažia v malom priestore nafotiť mŕtvu ženu. Okolo krku sa jej tvoria modriny a k tomu má doslova vypúlené oči. Jack sa nadýchne.* Technici von! A vy?! *Otočí sa na toho čo to ma na starosti.* Okamžite začnite púšťať civilistov z kola! Pri vystupovaní chcem evidenciu každého kto tam bol! *Mladík začne habkať.* A-ale mie-miesto činu...*Jack k nemu prejde o pár krokov a už to vyzerá, že ho ide uškrtiť. Tak ako niekto uškrtil tú slečnu.* Myslím, že miesto činu si len tak z toho kolesa neodletí. Alebo sa mýlim? *Povie ticho a nebezpečne.* Okamžite pustite to koleso. *Povie a prejde od neho k jednému z kolegov, ktorých pozná. Ten sa pre zmenu od mladíka chechce.* Rád ťa zas vidím, Jack. Vyzerá to, že si vo forme. *Ponúkne mu cigaretu a Jack ju takmer s radosťou prijme.* Čau, Tony. Čo to je za blba? *Ukáže palcom k chudakovi ktorého zdrbkal.* Ále, syn nejakého papaláška. Skončil nedávno školu a myslí si, že zjedol múdrosť sveta. Tak som si povedľa, že by potreboval schladiť. *Tony sa na Jacka veselo usmeje a Jackovi cukne kútik úst.* Tak si zariadil, aby som prišiel. *Kolo sa konečne pohne ale ide pomaly. Kabínka po kabínke kontrolujú ľudí a berú si od nich kontaktné údaje. Jack zatiaľ diskutuje o možných alternatívach. Dofajčí už druhu cigaretu a zatiaľ čo kolegovia za jeho chrbtom zbierajú od ľudí údaje tak Jack si dá ruky v bok.* Nímand, kde si?! *Zreve ako drak na mladíka. Meno ho ani nezaujíma. Keď k nemu bázlivo dokluše tak sa doňho Jack pustí.* Vytriedite všetky údaje, chcem vedieť presnú polohu každého svedka. Zaistite celý Coney Island, pretože vrah mohol odísť akýmkoľvek smerom. Chcem záznam zo všetkých kamier. Osobne vyselektuje časovú os. Zachytite každý trajekt, auto, autobus aj bicykel alebo kolobežku. A to všetko chcem mať do zajtra na stole! *Ako tak rozpráva tak zvyšuje hlas až kričí. Keď povie termín tak mladík vyhŕkne niečo ale Jack ho stopne.* Nezaujíma ma váš osobný život, pretože odteraz nemáte žiadny osobný život! Máte prácu! A máte vraha na úteku! A k tomu 48 hodín na horúcu stopu! Tak čo?! Ešte si myslite že máte osobný život?! Nemáte! Som rád, že so mnou súhlasíte! *Ani mu nedal šancu odpovedať. Jednoducho mu odpoveď povedal.*
*Přikývne, že by ho tato budoucnost potěšila a dále nechává toto téma být. Když mu vysvětlí, že zvedá úroveň otázek, nijak se tím nenechá obměkčit a o svém sexuálním životě pomlčí.* /Tohle mi nepřijde jako něco, co by se mělo probírat./ *Samozřejmě by mohl Jacka ve všech ohledech vychválit, ale přijde mu to kontraproduktivní. Kdyby chodil po NY a všem vysvětloval, že je detektiv skvělý nahoře i dole, akorát by si tvořil konkurenci. Ví, že to u Triss nehrozí, ale přijde mu to jednoduše příliš osobní. Po jejím rýpnutí do ní na oplátku šťouchne a pousměje se.* Kdyby to udělal někdo uvnitř, zajistil by si dost nepříznivé podmínky. Kolotočář by ho viděl vcházet s obětí a pak najednou bez ní. Bylo by to až trapně zjevné. Nás tu tedy zastavili asi proto, abychom nepřekáželi na místě činu. Takže je to v naší bezprostřední blízkosti. Možná bude i lehčí od nás získat výpovědi, když si na ně počkají u jednotlivých vystupujících kabin. *Pokrčí rameny, když se nad problematikou trochu zamyslí a má pocit, že se na něm pár případů maličko podepsalo.* A přestože jsme v Americe, oběť rozhodně nemusela být zabita střelnou zbraní. *Uchechtne se po Trissině otázce, ale uklidní se hned, jak se opraví.* Hmm. *Přitaká, že to není jeho práce, protože doopravdy není. Pouze to s Jackem předstírají. Ovšem myslí si, že by bylo vhodné tuto informaci tajit, a tak na sobě nedává nic znát.* Výročí? Jak to myslíš? Výročí čeho? *Zmateně se na ni podívá, jelikož její vysvětlení ho akorát více zmátlo.* Dokážeš být vážně otravná. *Zavrčí a její neustále prosení mu srdce nijak neobměkčuje. Je ale pravda, že už by tuhle část konverzace nejraději ukončil, a tak se podvolí.* 13. listopadu. Ale no tak! Já doufal, že s tím dáš pokoj, když ti to řeknu. Rok si přesně nepamatuji, někdy v 17. století. Můžeme to konečně opustit? Přesné datum je v mém případě nesmyslné, jelikož ve Faerii běží čas jinak, takže by tě to akorát mátlo. *Je na něm vidět, že se o tom víc bavit nechce a kupodivu se ani neptá na Trissiny narozeniny.* /Jestli jí to přijde jako tak velká událost, ať mi to klidně řekne. Ale u nesmrtelné čarodějky mi to přijde trochu jako ztráta času./ *Začíná na něj padat jakási zapšklost, když nemohl využít předchozího vzrušení. Přestože v konverzaci se nadále usmívá, v mysli ho napadají takovéhle nemilé věci. Pak se dá kolo konečně zase do pohybu a Jason na chvíli zavře oči.* Že by už zajistili místo činu? /A proč mi Jack neodpověděl? Jel opravdu sem?/ *Když je při výstupu zastaví a zjišťují jejich kontaktní informace, Jason má na tváři již vyloženě otrávený výraz. Je vidět, že z toho chudák policista trochu znervózní, ale přesto poctivě sbírá informace.*
*Dál už nerýpe do jejich sexuálního života protože sama ví, jak to nesnáší, když jí to dělal Nate. Jason to vzal ještě diplomaticky, kdežto Triss Natea přiškrtila telekinezí, jednou jeho vlastní rukou a dokonce ho hodila po věšáku a Sander přidal andělské ostří. Sice Natea měla ráda jako dvojče, ale ocať pocať. Nerada sdílela osobní život, kór z donucení. A Nate rýpal. Pořád. A ona, co se svěřovala poskrovnu to neocenila. Mluvila kdy, když a o čem chtěla. Zoe, Luke, Nick, Tay, Lucas i táta si zvykli, proč ne Nate? Dokonce i její Andy a spol tady v New Yorku si zvykli. Jen Nate musel být vyjímka.*Promiň. Taky to nemám ráda.*Pousměje se tak nakonec chápavě. Jen ji to zajímalo a ptat se Lva a Taye, co byli skoro jako její otcové jí nepřišlo vhodné a jiný mužský pár žel neznala. Teda znala. Joshe. Ale sami spolu byli když se poznali a to fakt vhodné nebylo. Pak už ne, když byli na nákupech i s Donem. Nebo když pekli u Joshe. A tam je slušně komandoval. Usmála se nad tou vzpomínkou.*No právě. Ale tak mohlo jít i o otravu.*Pokrčí rameny, skoro jakoby byla detektiv. Zmateně zvedne obočí u jeho další otázky.*No...vztahu...přece.*Prohodí malinko nechápavě. Sama žádné výročí neměla, protože Sander byl první vztah s úplně vším všudy a nebyl nijak dlouhý.*Nebo fakt dobrěho přátelství, ale to obvykle slaví holky.*Pokrčí rameny. Ona to neslavila. Ne doslova. Jen si řekly třeba jak dlouho se znají ona, Zo a Nick. Byli její první kamarádi. Luca a Taye brala jako otce, takže proto je brala jako první. Přišlo jí důležité si to pamatovat stejně jako den kdy poznala Luca nebi Taye. Nebo Natea a Sandera a některé další. Ale neslavila to.*Jen neústupná.*Opraví ho s úsměvem a zaraduje se tlumeným vypísknutím, když jí to řekne a lípne mu přátelskou pusu na tvář, co nejdál od rtů, ať si to nevyloží zle. Nevědoucně u další otázky pokrčí rameny a sleduje pohyb kola. Ještě se podívá na západ a New York a pak už se dveře po pár trhnutích otevřou, protože jsou dole. Štítivě se koukne na zem, zda tam není krev a rychle nadiktuje osobní údaje, protože uslyší známý hlas. Když ví, že je to Jack...ne neodradí ji to, aby ho neuvítala zpět. Byl pro ni důležitý a hodlala to dát najevo, ať ji klidně změní v rampouch i když si stále trvala na tom, že Jacka by nezabilo ji aspoň jednou taky obejmout a dát najevo, že ji má rád. Měl ji rád, že jo? Doufala v to. Bylo pro ni důležité pokud ji někdo koho měla ráda měl rád, když už to nedokazala ona.*Jacku!*Zvolá tak nakonec a kašle na chlápka a nechá ho s Jasonem. Rozejde se k němu.*Jacku!*Upozorní na sebe ještě jednou a pak si poblíž něj popoběhne a skočí mu doslova okolo krku a pevně ho obejme.*Jsem ráda, že jsi zpátky. Bohové...je mi to líto, Jackie. Omlouvám se.*Zašeptá, protože nemohla vědět, že si to nepamatuje a ještě chvilku ho tiskne, než se odtáhne na délku paží a šťastně se usměje. Pak se rozhlédne a rozpačitě ho pustí a nevině se zhoupne na patách. Až pak se vrátí rozpustilost.*Příště bacha, kdy co posíláš.*Mrkne na Jacka a čeká, zda se má vrátit, nebo jestli řekla vše. Ani to nevnímala, jen odpovídala, ale čekala na moment kdy zmlkne policajt a ona bude moct za Jackem. A teď netušila na co vše vlastně odpověděla.*
*Potom čo rozcupuje mladého vedúceho vyšetrovania tak ide ďalej. Vypočuje si výpoveď vedúceho kolotoča a zároveň svedka, ktorý videl ako posledný obeť živú. Snaží sa si zapamätať každý detail z jeho rozprávaní. Keď skončí tak sa pustí do debaty s Tonym. Dokonca sa tak pohrúži do hovoru, že aj vypustí to keď naňho niekto kričí. Zrazu len ucíti ako sa niekto naňho vrhne a objíme ho. V reflexii dotyčnej osobe chytí ruky, aby pripadne mohol útočníka prehodiť cez seba a spacifikovať. Zarazí ho v tom až známy hlas, ktorý mu skoro kričí do ucha. Mozog mu ten hlas spoji s Triss a tak jej pustí ruky a počká kým ona pustí jeho krk. Tony pozerá celkom vyjavene. Ostatní kolegovia čo nemajú k Jackovi tak blízko pozerajú so strachom a šokom. Jack sa ale konečne otočí k Triss a trochu nechápavo sa zamračí.* Ospravedlňuješ sa? *A je na ňom skutočne vidno, že nechápe prečo. Ešte sa otočí na Tonyho.* Zožeň od prevádzkovateľa záznam z ich súkromných kamier. A pripomeň mladému, že mu čas beží. *Pri tej poznámke Jackovi cukne kútik úst. Ale iba cukne. Inak sa s nič nehovoriacim výrazom vráti k Triss.* Čo posielam?
/Takže to chápeš./ *Přikývne, když Triss konečně pochopí, že by si s ním nechtěla vyměnit role. Osobně nemá úplně za potřebí vymýšlet příčinu smrti, takže nad jejím zápalem se jen pousměje.* /Možná ten nezájem plyne trochu z toho, že se mi možná později podaří od Jacka zjistit, o co šlo./ Ach, takhle. Lidé slaví, že jsou spolu. To je milé. *Oslava přátelství mu už přijde trochu moc, takže k tomu se raději ani nevyjadřuje. Ale její slova ho donutí přemýšlet nad tím, kdy vlastně poznal Jacka.* /Nemám tušení. Vůbec nevím. Ani přibližně... Doufám, že to nebude moc řešit.../ *Ačkoliv je ta pusa naprosto platonická, překvapením rozevře oči. Ne ani tak kvůli tomu polibku jako spíše proto, že byl ztracen v myšlenkách a tohle ho z toho jaksi násilně dostalo. Následně přestane ovládat svou nekonečnou frustraci a dopadne to na něj ve formě otrávení. Je dokonce tak vypnutý, že když Triss vykřikne jméno jeho partnera a vyběhne za ním, prvotně mu to vůbec nedojde. Nadále tupě přeříkává své jméno a to, že nic neviděli. U toho objímá ohromného plyšového medvěda, ale z nějakého důvodu to neubírá toxicitě jeho výrazu.* D-děkuji, ozveme se vám, pokud budeme ještě něco potřebovat. *Vykoktá ze sebe zapisující policista a Jason se konečně rozhlédne po okolí. Vskutku bylo místo činu blízko kola, jak odhadoval. Vše sleduje s přimhouřenýma očima a až když najde Triss, dojde mu, co předtím volala. Vyrazí pomalým krokem k nim, ale v tom zaslechne, jak Jack opakuje Tonymu pokyny a něco se v něm vzepře. Přidá tedy do kroku, medvěda obejme jen jednou paží a druhou čapne Jacka za flígr košile. Ani se nezastaví, prostě kolem něj projde a táhne ho za sebou.* Nejdřív ty, pak já. Vyvoď si z toho, co chceš. Jsem pro všechno. *Zavrčí a ani se neohlíží na výrazy kolegů, protože by mu nemohly být více ukradené. Když vtom si vzpomene na svůj slib.* Nashle, Triss! *Zvolá na rozloučenou a pak už odtáhne Jacka do taxíku, kterým je nechá dovést k Jackovi domů a přesně jak řekl, nechá si líbit všechno.*
*Okénkem zamává Tomovi, který se je chvíli snaží doběhnout a pak už upře pohled na svého partnera. Sice mluví o hnijící mrtvole, o výbuchu a dle barvitého líčení Jason pomalu cítí ty výpary. Ale stejně si to vyprávění užívá, přestože ho vnímá, hlavně ho těší jeho hlas. Který sice není tak dávno, co ho slyšel, ale je jiný. Živější. A rozhodně v něm nezůstal jakýkoliv náznak Hauresovy oplzlosti. Čas od času něco zamručí nebo přikývne, ale nijak do toho Jackovi neskáče. Nevidí pro to důvod. Detektiv zjevně ani neočekává odpovědi, jelikož mu na ně nijak zvlášť nenechává prostor.* /Jistě řídí takhle zbrkle, protože si to může dovolit. Věří ve své schopnosti. Nesnaží se mě zabít. Doufám./ *Přestože se lehce obává o své zdraví, na tváři má něžný úsměv. Dívá se jen nehybně na Jacka, občas se trochu zavrtí, aby se mu dobře sedělo, ale spíše po skrovnu.* /Také nevím, ale jsem rád, že mi vyprávíš o svém životě. Počkej.. konec?/ *Musí pečlivě ovládnout svůj výraz, kdyby se na něj náhodou Jack podíval v zrcátku. Ani sám neví, jak se ohledně toho cítí, ale rozhodně nechce, aby to na něm bylo vidět.* /Jistě, částečně bych se o něj mohl trochu méně bát, ale pokud je pro něj policejní práce jen zčásti to, co pro mě kralování... O to by nikdy neměl přijít./ *Vylekaně popadne pás, který ho zachrání při Jackově prudké zatáčce.* Myslím, že to chápu, Jackie. *Tiše se nadechne a dá ruce dolů z pásu. Nejraději by na Jacka nějak sáhl, ale nechce ohrožovat oba dva odvedením pozornosti řidiče.* Svým způsobem to mám podobně, jen samozřejmě mocenský nepoměr mezi mnou a poddanými tvoří hranici. Pak záleží na jednotlivých vílách, jak si to přeberou. Většina z nich by pro mě položila život, ale najdou se tací, kteří by mě o něj raději připravili. Pravé přátelství je ve Faerii dost nedostižné. Vlastně se přátelím především se svými bývalými milenkami, hmmm. *Uchechtne se a prohne se trochu v zádech, aby si je protáhl.* Takže pokud jsi členem věrné a vyrovnané komunity, chápu, že se toho nechceš vzdát. A pak... já tě miluji i jako detektiva Jacka i jako studenta Jacka. *Ušklíbne se, protože si uvědomuje, že na tom vůbec nezáleží a spíše tím tak odlehčuje atmosféru životního rozhodnutí.*
*Oceňuje, že mu Jasona neskáče do reči. Možno by potom stratil niť alebo by mu to pretrhlo myšlienky. Alebo by sa ani nič nestalo a pokračoval by tam kde skončil. Lenže takto to má možnosť povedať naraz. Konečne pochopil, že by mal aj trochu žiť. Sleduje cestu ale znatelne sa uvoľní keď mu jeho partner povie, že to chápe. Je za to rád. Je rád, že nemusí svoje rozhodnutie obhajovať. Pamätá si dosť scén partnerov od kolegov, ktorí mali výčitky, že sa im láska vrhá do nebezpečenstva. On sám si takéto veci vypočul od rodiny. Takže, je vďačný, že Jason to chápe. Trochu sa uchechtne keď periférne vidí ako drapne pás. Ale pri spomenutí mileniek sa zamračí a pozrie na moment na Jasona.* /Nemám mu čo vyčítať, tiež sa bavím s bývalými. Lenže je asi nepomer v tom koľko ich má on a koľko ja.../ *Radšej to prestane odhadovať. Bol by to veľký nepomer vzhľadom k vekovému rozdielu. Potichu sa zasmeje a trochu skrúšene sa zatvári.* To je dobré vedieť, môžeš ma milovať ako oboje dokopy. Johnova podmienka k návratu do práce bola, že si dokončím školu. Takže... od septembra si dokončujem doktorát. *Povie mu novinku, z ktorej nebol moc nadšený. Samozrejme, proaktívne sa nahlásil do školy za vidinou toho, že končí s prácou. Lenže keď odchod do " predčasnej penzie" vzal valem tak už ho predstava školy neteší. Preplieta sa uličkami, keď prídu na rad semafóry tak ako naschvál zbiera oranžové. Sem tam lízne červenú.* Jasi? *Upúta pozornosť a pritom vyhliadne voľné parkovacie miesto pred nemocnicou. Ako rally jazdec to tam zapichne, len predný spojler škrkne o príliš vysoký obrubník.* Ďakujem, že si mu dal ten artefakt. *Pozrie sa na Jasona a uvoľnenejšie sa oprie do sedadla. Chvíľu zvažuje svoje ďalšie slová, ale keď už sa rozhodol byť otvorený tak pokračuje.* Možno by bolo hrdinskejšie ak by ten artefakt nedostal ale... ja som za to skutočne rád. Som rád nažive. Mám rád život. Takže je mi úplne jedno či to bolo správne alebo nesprávne, som za to jednoducho rád.
*Překvapením se mu roztáhnou zorničky, když zaslechne přítelův smích. Chvíli mu trvá, než mu dojde, čemu se asi může smát. Pak skloní pohled ke svým rukám a napadne ho, že by to mohlo být příčinou, ale nijak zvlášť to neřeší.* Copak, chceš slyšet, že se ti nikdo za můj dlouhý život nevyrovnal? *Uchechtne se pro změnu on, když si všimne Jackova zamračení.* Možná to zní přehnaně, ale doopravdy nevyrovnal. *Řekne klidně a podívá se z okénka ven.* Dává ti podmínky? Doufám, že si na mě stejně najdeš čas. *Ušklíbne se lehce provokativně, protože tak nějak doufá, že na to zná odpověď. Přesto je pravda, že práce a doktorát najednou mu asi nenechají moc volného času.* Mhm? *Zareaguje okamžitě na zkratku svého jména a podívá se na Jacka. Na parkování se snaží nesoustředit, ale náraz o obrubník mu to dost zkomplikuje. Následně ale Jack naváže na jejich předchozí konverzaci a Jason zpozorní.* /To mi spadl kámen ze srdce./ *Chvíli neodpovídá a jen se na Jacka nadšeně usmívá.* Jo...*Odpoutá se a nakloní se k Jackovi.* Tak pojďme za naší mrtvolou. *Něžně ho políbí na nos a září jako sluníčko. Pak vyleze z auta a čeká na Jacka, aby ho dovedl do márnice.*
*Znova k nemu uletí pohľadom.* Tomu tak budem veriť ale môžeš mi ďalej hladiť ego. *Pousmeje sa nad tým. Tak ako je mu už zvykom tak čisto zabúda na to, že Jason nemôže klamať.* Je to vlastne môj šéf. Ale neboj, aj medzi tými podmienkami si na teba nájdem čas. Však... čo môže byť tak ťažké na dopísaní nejakej práce... obhajobe... a tak. *Mávne rukou ako keby to bola úplná brnkačka. Rozhodne ale kvôli tomu nebude zahadzovať svoj život.* /Ešte to tak, sedieť niekde celý deň nad skriptami. Pff./ *Auto už pokojne stojí, nechá mu ešte trochu vychladiť motor a až potom vytiahne kľúče. Pri pohľade na Jasonov nadšený úsmev mu srdce až zaplesá. Nakrčí nos, keď ho naňho pobozká a potom ho následuje von z auta. Zaklapne dvere, zamkne auto a cestou k budove sa trochu ponaťahuje. Nejde k hlavnému vchodu ale zamieri k tomu bočnému. Premýšľa zatiaľ čo otvorí dvere a podrží ich Jasonovi. Vojde taktiež dnu a dvere za nimi sa potichu so zavŕzganím zatvoria. Najskôr sa zastavia na menšej vrátnici kde sa legitimujú ako členovia policajného zboru. Jasonovi to teta aj uverí ale na Jack pozerá pochybovačne vďaka jeho oblečeniu. Ale nakoniec tiež prejde. Tak teda pokračujú dlhou chodbou, z ktorej vedú rôzne dvere.* Stále premýšľam nad tým, či som tomu mohol zabrániť. *Ako to vysloví tak postupne stíši hlas kvôli ozvene. Aj zabudol aké to tu je.* Vieš, zabrániť tomu, aby Haures vôbec prišiel. Možno ak by som niečo spravil inak, alebo by možno posadol niekoho iného. *Mykne plecom a zabočí do jednej z chodieb. Z neďalekých otvorených dvier sa ozýva tichá hudba z rádia. A k tomu falošný spev.*
/Nevěříš mi?/ *Trochu zmateně se na něj podívá, ale nekomentuje to. Stoprocentní pravdomluvnost pro lidi není ničím běžným, takže může mít pocit, že to přehání.* Aha, měl bych si ve vaší.. tedy už naší hierarchii udělat pořádek. Takže John je šéf, jasně. *Kývne si sám pro sebe, jako kdyby si to vědomě zapisoval do paměti. Samozřejmě je rád, že Jack odpověděl tak, jak doufal, ale nijak to nekomentuje. Nechce spadat do nějakých sentimentalit, kdy by mu děkoval za to, že si na něj najde čas. Pořád je to král.* /Proč nevytáhl ten klíč hned?/ *Napadne ho, protože se v autech vůbec nevyzná. Když pak Jack nakrčí nos při puse na nos, rozhodně to jeho nadšení nijak neklidní. Naopak mu to přijde jako velmi roztomilé gesto a v jeho tváři je to dost jasně čitelné. Je rád, že má Jacka zpátky. Bohužel ale nadále není příliš těžké si představit tu dobu, kdy ho neměl. Je mu jasné, že i Jack z toho jen tak jako mávnutím magického proutku nevypadne.* /Hlavně ať si to nezačne vyčítat./ *Pomyslí si a následuje Jacka dovnitř. Tam pobaveně sleduje, jak hlídačka skenuje Jackovo oblečení a nedůveřivě se u toho mračí. Asi se jí nemůže divit, k detektivovi má teď na první pohled teď dost daleko. Ale nakonec ji cosi stejně přesvědčí a oba proklouznou dovnitř. Tiše klape podrážkami drahých bot a chvíli je to jediný zvuk kolem. Do té doby, než se stane přesně to, čeho se bál.* Nevím... možná to bylo nějak vázáno tvou krví. Ačkoliv nechápu, proč by měla být specifická krev civila důležitá. Pro magii jste většinou dobří hlavně jako oběti. *Potom, co to řekne se na Jacka omluvně usměje. Dojde mu, že to nebylo úplně to nejcitlivější, co mohl říct.* Kdybys nebyl člověk, tak... ale ne, do takových domněnek se nebudeme pouštět. Každopádně pokud to není vázané přímo na tebe, určitě by si našel někoho jiného. Ať tak či onak, je to velmi silný démon. *Tím se snaží jemně naznačit, že by se s ním moc nemohl prát.* Čím víc nad tím přemýšlím, obávám se, že bych byl bezmocný i já. *Procedí skrze zuby, ale pořád si to plně nepřipouští. Proto to řekl tou oklikou vyjadřující pouhou "obavu" a ne jistotu. Brzy ale ztichne, když uslyší, že se blíží k cíli.* Až po tobě. *Pokyne džentlmensky ke dveřím a pousměje se.*
Áno, John je šéf. Bol pre mňa vždy niečo ako mentor. Veľakrát mi pomohol. *Upresní ešte. Potom ale už sú na ceste k patológovi. Zatiaľ má možnosť premýšľať nad predchádzajúcim rozhovorom, ktorý viedli ešte na Staten Islande. Z nejakého dôvodu si Hauresovu prítomnosť dáva za vinu. Aj keď zo všetkých logických argumentov vyplýva, že by tomu nemohol nijako zabrániť... predsa len jeho povaha muža na strane zákona doňho rýpe. Zaujme ho poznatok o nadväznosti krvi. Zamračí sa nad tým ale potom nadvihne jedno obočie pri poznámke o tom, že civil je dobrý iba ako obeť.* Au. *Povie hrano ublížene ale kútik mu vyjde hore do mierneho úsmevu. S približovaním k otvoreným dverám trochu spomalí. Ten spev je hrôza.* Hmm, máš niekoľko miliárd možností si vybrať obeť. Alebo obete, aby tvoj plán vyšiel. Ak som nebol jediný, musia byť ďalší. Ak nie sú ďalší, tak som jediný. Hmm. *Privrie oči nad svojou filozofickou otázkou, ktorú doplní o hmkanie.* Démoni sa dokážu dostať do nášho sveta aj inak než je posadnutie, nie? Plodia predsa čarodejov a tak. Prečo sa potom snažil o to, aby sa sem dostal komplikovane? Musel to plánovať dlhodobo, pretože to nie je prvoplánové. Zisťoval si niečo o posadnutí keď som bol... *zamyslí sa ako to taktne nazvať* ... posadnutý? *Ale rozhodne sa to neprikrášľovať. Je rozhodnutý sa do tejto problematiky pustiť. Vzhľadom k tomu, že sa mu doteraz veľa informácií nedostalo. Premýšľa potichu a zastaví kus od dverí. Nad pozvaním len nadvihne obočie.* S radosťou preruším túto áriu bezbožných pazvukov. *Povie trochu teatrálne a vojde. Tam už energický chlapík s najlepšími rokmi už za sebou veselo "spieva" songy dnešných hitov. Biely plášť mu pri pohyboch vlaje do strán.* Ešte, že tvoji pacienti sú mŕtvy, inak by sa z tvojho spevu zabili. *Prehlučí hudbu svojim krikom a tým získa patológovu pozornosť. Ten prestane spievať a otočí sa s prekvapeným výrazom na nich.* Jack! *Skríkne a behom sekund je u Jacka a pevne ho objíme. Ten to dva krát nečakal a tak teda stojí ako Y s trochu vytreštenými očami a nechápe čo sa deje.*
Dobře, John je dobrý šéf. *Znovu přikývne, tentokrát s úsměvem a začne si za chůze protahovat záda. Když Jack zareaguje na jeho poznámku o lidských obětech, musí se zasmát. Svůj výrok však nijak neupravuje, protože si za ním stojí. Lidé jsou v černé magii doopravdy používáni hlavně jako obětiny.* Páni, na chvíli jsem měl skoro pocit, že jsi víla. *Pousměje se nad jeho filosofickou chvilkou, která obsáhne všechny možnosti, takže nemůže být lživá. Zároveň ale na nic neodpovídá, přesně jako když mluví víly. Po jeho dalších slovech se na chvíli zamyslí a pak hraně nonšalantně pokrčí rameny.* Snažil jsem se, ale víly moc spisů o posednutí nevedou. Jde to trochu mimo nás. A u čarodějů... moje přítelkyně odjela pryč a Hellerovi se pořád nejsem schopný podívat do očí. /Ať tě zachránil nebo ne, bez něj by se to vůbec nemuselo stát./ Takže můj průzkum skončil dost záhy. Ale jistě, vyšší démoni se sem mohou dostat i pomocí prostého vyvolání. Ovšem domnívám se, že pak je jejich moc omezená, v jistých případech je dokonce může kontrolovat čaroděj, co je vyvolal. Předpokládám, že Haures se snažil vytvořit variantu, co ho bude co nejméně omezovat. Na druhou stranu lidé jsou křehcí, takže si stejně nemohl úplně dělat, co chtěl. Možná uznal, že vydržíš víc, než někdo jiný? Nevím. *Nad jeho poznámkou o pazvucích se tiše uchechtne a následuje ho do místnosti, kde je starší patolog. Tedy proti Jasonovi je to na součet let pořád dítě, ale chápeme se. Nenápadně pozvedne obočí, když se mužík vrhne na jeho partnera a opře se o stěnu blízko dveří.* Zdravím, Irons. *Kývne neznámému krátce na pozdrav a začne se zvědavě rozhlížet po místnosti.*
*Prikývne. Potom sa ale pousmeje a s pobavenými iskričkami v očiach sa pozrie na Jasona.* Poznám jednu vílu, od ktorej mám možnosť sa učiť. *Prehodí s veselým tónom. Potom ale pokračuje zadumane ďalej. Položí Jasonovi pár otázok a keď na ne dostáva odpoveď tak len zamyslene prikyvuje. Nič k tomu nehovorí. Zatiaľ. Tak ako predtým si aj teraz všetko prehráva v hlave, ako keby tam mal malý magnetofón a uvažuje ako odpovedať. Pritom sa snaží nájsť malé kúsky skladačky, aby ich vedel dať dokopy. Lenže zatiaľ to tak vyzerá, že má veľa kúskov, ktoré ale nijako nevie zložiť a tie kúsky len pribúdajú a pribúdajú. Vojde teda do kancelárie a preruší ten hrozný spev Mikea, patológa. Lenže ostane v jeho objatí totálne zarazený. Patológ pozrie k Jasonovi a usmeje sa naňho.* Zdravým. *Pustí Jacka ale iba natoľko, aby si ho podržal na dĺžku paží.* Ty teda vyzeráš. Ale nemôžem sa tomu čudovať. Keď sme sa to s Patrishou dozvedeli tak sme mali o teba strach. Barabari to sú! *Zahlási vehementne patológ a oboma rukami scapne Jackovi líca až vyzerá ako rybička.* Z čoho máš ten monokel? Mal by si na seba dávať viac pozor. *Posťažuje sa a Jack len niečo zahuhle. Ale patológ na to nedbá. Pustí ho a Jack má aspoň možnosť si pomasírovať líca. Cíti sa dosť dezorientovane.* To je tvoja ochranka? *Patológ kývne k Jasonovi a Jack len zmäteno pozrie z jedného na druhého.* Ehm. *Dostane zo seba Jack. Ale patológovi je jedno či mu vôbec odpovedá.* Neskutočné niečo. Dúfam, že máš teraz aspoň dovolenku. *Tentoraz sa Jack ošije na mieste a prenesie váhu z jednej nohy na druhú.* Jack! Nehovor, že si tu kvôli tej mŕtvole! *Jack sa poškrabe za ucho.* Noo. *Schopnosť vyjadrovať sa niekam zmizla keď naňho Mike pozerá ako nespokojný otec. Ako keby ho karhal, ten jeho.* Toto je neskutočné! Po tom všetkom čím sis musel prejsť, mal by sis odpočinúť. *Jack začne ľutovať, že si neprečítal vlastný spis, ktorý je na zadnom sedadle auta.* /Dočerta, netuším aké krytie mi vymysleli. Takže netuším o čom Mike točí./ *Cíti sa z toho zúfalo a jeden zúfalý pohľad pošle aj k Jasonovi ale je mu jasné, že mu nemá ako pomocť.* No. *Vydá zo seba ďalšie citoslovce.* A to som myslel, že už sa také veci ani nedejú! Teda, ak samozrejme nie si zazobanec ako Prescottovi. *A tu už Jack konečne zastrihá ušami ako poľovnícky pes. Cíti príležitosť chytiť niť.* Prescottovi? *Nadhodí, v nádeji, že to patológ rozvine. A tiež že hej! Ten sa síce naňho pozrie ako keby vyliezol z jaskyne, ale podujme sa na menšie vysvetlenie.* Však si pamätáš na ten únos toho ich spratka, nie? *A Jackovi konečne cvakne.* Áno, jasné, únos! *Skoro šťastne zakričí. Mikea to celkom zarazí a tak v zúfalej snahe improvizovať teda Jack pokračuje.* Bolo to hrozné. Mafiáni a zbrane. A únos. Bol som v bedni. Hladný. *Pláca kraviny a veľmi dobre to vie ale hrá to ako keby sa snažil byť najlepším hercom v roly unesenej obete. Síce by za to nedostal Oscara ale Mike to asi zožral.* Ako vravím! Barbari! *Jack vehementne prikývne a pozrie aj na Jasona. Toto je ich verzia. Jack bol unesený.* /Musím si prečítať tie papiere./ Musíš mať hlad, vyzeráš, že si schudol. Hrozné toto! Dáš si čínu? Objednám čínu. Chceš kávu? Dáte si kávu? *Pýta sa oboch a už sa oblieka do kabátu a berie peňaženku.* Ehm, ja... *Chce povedať čo chce ale Mike mávne rukou.* Ááá však tie tvoje sladké sračky poznám. Agent Irons, chcete niečo? *Keď dostane odpoveď tak doslova šťastne vybehne z kancelárie. Jack sa otočí na Jasona, čisto šokovaný z toho čo sa tu stalo.* To je Mike. Patológ. *Ukáže prstom ku dverám kde Mike zmizol.*
*Pousměje se a prohrábne si tmavé vlasy. Nejraději by na to nějak ve vtipu odpověděl, ale nenapadne ho jak. Už se mu docela podařilo naučit se obcházet ironii, aby nebyla lživá, ale v tuhle chvíli mu nic nejde na mysl. Většina poznámek mu v hlavě zní zbytečně egoisticky a ty zbylé také zahazuje. Když tedy raději zvolí mlčení ani neví, že to bude na poměrně dlouhou dobu. Hned jak vklouzne do místnosti, patolog má plné ruce práce s Jackem a všemožným vyptáváním. Jason si tedy v klidu kontroluje pozici límečku a smetává ze sebe neexistující zrnka prachu. Až když uslyší, že o něm cizinec mluví jako o ochrance, zvedne hlavu.* /Hmmm, zajímavé./ *Nahlas se nevyjádří, ale v duchu pobaveně sleduje, jak se Jack zadrhává. Ve chvíli, kdy se dostanou k vylíčení krycí historky ohledně Jackova zmizení, zpozorní.* /V bedně!/ *Kdyby neměl perfektně zmáknuté sebeovládání, vyprskl by smíchy. Ovšem vypadá to, že patolog to žere i s naviákem, přestože to zní vyloženě bizarně.* /Ačkoliv... jestli byl uzavřený někde v koutku svojí mysli... vlastně by mohla být bedna docela přesným pojmenováním. Mluví pravdu? Cítil hlad?/ *Jeho primární pobavení je totam a mezi obočím se mu udělá malá starostlivá vráska. Když se na něj Jack otočí, přikývne, aby dal najevo, že pochopil situaci.* Hm? Třeba horkou čokoládu. /Co to melu? Ale asi proč ne./ *Vzpomněl si na první drink, který mu v ústech nezanechává nechutnou pachuť a nemá v sobě alkohol. Přijde si trochu jako velké dítě, ale brzy ze sebe ten podivný pocit setřese.* Jasně, dobrý patolog? *Rošťácky se ušklíbne, když naváže na své předchozí škatulkování kolegů.* Ale měl pravdu. *Odlepí se od zdi a pohladí Jacka po boku, přičemž sleduje, jak se tričko přitiskne hlouběji než je zvyklý. Rozhodně není kost a kůže, ale stejně ho ten úbytek váhy trochu znepokojí.* Měl jsi hlad? Myslím... jedl? Jako démon to možná tolik nepotřebuje, takže jestli ti hladověl tělo... *Do očí se mu vplíží výhružka, přestože ví, že proti démonovi teď nic nezmůže. A tak jen trochu sklesne a opře si čelo o Jackovo rameno.* Nakonec mě patolog předběhl. *Uchechtne se mu do ramene a poukazuje tak na to, jak mu předtím sám slíbil jídlo a sladkou kávu. Není v tom žádná zášť, jen pobaveně konstatuje fakta.*
*Patológ sa nad Jasonovou požiadavkou zasmeje a ešte cestou z kancelárie na Jacka kríkne.* Vy by ste boli dobrá dvojka s tými vašimi sladkými kravinami. *A je preč. Jack to ešte spracováva. Trochu zamrká, aby sa z toho prebral. Takýto útok rozhodne nečakal. Teda pozná Mikea aj jeho ženu už dlho ale toto bolo dosť emotívne. Dá si ruky v bok a nakloní hlavu trochu nabok.* Veľmi dobrý. Spoznal som ho ešte pred rokmi keď som v New Yorku začínal. Je patológom už strašne dlho a pomohol mi aj s nadprirodzenými prípadmi. Nikdy sme sa o svete tieňov nebavili. Nikdy sme sa priamo nerozprávali o upíroch, vlkolakoch a podobne. Keď príde taký prípad tak si povieme fakty a obaja proste vieme o čom to je. Neviem aký má na to názor. *Mykne plecom. Ani sa nikdy nezaujímal o jeho názor. Vždy to medzi nimi ticho viselo a obaja to akceptovali. Možno preto si tak sadli. Zaujato sa na Jasona pozrie keď povie, že mal Mike pravdu. Trochu nakrčí obočie a už sa mu derie na jazyk otázka v čom? Sleduje ako sa ho dotkne a tak sa k nemu zas o niečo priblíži. Po jeho otázke pochopí. Je na ňom vidno, že sa zamyslí. Keď sa oňho oprie tak mu vojde rukou do vlasov a začne mu ich čechrať. Druhou rukou ho objíme okolo pásu.* Rád by som ti na to odpovedal ale neviem. Neviem či som mal hlad. Keď som sa prebral tak... ani som sa nerozpozeral okolo a už ma John prevážal do Langley. *Hrá sa s jeho vlasmi a tisne sa k nemu.* Pamätám si tmu a tesno. Taký skľučujúci pocit som mal. Frustrujúci. Ťažko sa to opisuje. Síce sa desím každej veci, na ktorú si spomeniem ale viem s tým pracovať. Viem to spracovať v sebe. Ničí ma keď proste neviem. Preto chcem vedieť čo sa dialo. Chápeš to? *S tým ako ho má blízko pri sebe mu to vlastne všetko šepká do ucha. Trochu sa oňho otrie nosom.*
*Nad patologovou poznámkou se pousměje a v duchu s ním souhlasí. Také zastává názor, že jsou dobrá dvojka.* /Ale ten incident z laser game se zjevně neroznesl všude, to je asi dobře./ *Pobaveně se kousne do rtu, když si vzpomene na blikající světla a výrazy Jackových kolegů, když je našli.* Je zajímavé, jak svět stínů prosakuje do vašich životů. Podsvěťané mají pocit, jak to skvěle maskují a lidé vůbec nic neví. *Uchechtne se, ale ve skutečnosti mu to příliš vtipné nepřipadá. Nadpřirozeno je nebezpečné a mělo by dle jeho názoru být jasnou hranicí odděleno od jeho milého.* /Ale pokud by mělo být úplně odděleno, musel bych se oddělit i já./ *A tam ho jeho sobeckost zaráží. Když se k němu Jack přiblíží, automaticky mu přejede palcem po boku, kde zkoumal jeho postavu. Ještě než se o něj opře, všimne si přemýšlivého výrazu. Doufá, že se mýlí a Jack byl v jakémsi útlumu. Že netrpěl. Poté již cítí jeho ruku ve vlasech a spokojeně zamručí. Udělá téměř neznatelný krok k němu, když ho obejme a zmenší tak již malou vzdálenost.* Chápu, ale přesto si nemyslím, že vědění je vždy přínosem. *Mluví jasně jako vždy, ale látka jeho slova trochu tlumí.* Hlavní je, že jsi zpátky. *Vtiskne mu polibek na krk a pak už si jen v tichosti užívá jeho teplo. Cítí se trochu provinile, jelikož se mu zdá, jakoby ho Jack konejšil, ale převažuje nad tím požitek. To, jak se mu zvedá s každým nádechem hrudník. Hebké prsty ve vlasech, které mají daleko k démonovým drápům a obecně má pocit, že jinak voní. Ne, že by Haurese v Jackově těle nějak očichával, ale měl z něj takový nesetřesitelný pocit hnusu. Zato teď cítí zase svého Jacka, který jakoby tím nebyl vůbec pozměněn.* /Což je dost naivní. Jistě je mnohé jinak. Ale ne teď.../ Takže si postupně vzpomínáš na to, co se dělo? Co říkal? Má na to vzpomínání vliv třeba místo, kde se to stalo? *Mazlivě se mu zavrtá do ramene, jako kdyby vůbec nemluvil o posednutí. Jenže si všímá, že o tom teď Jack docela dost mluví a chce toho využít. Nechce, aby si to v sobě nosil a nebo mu to třeba tajil, aby ho nezatěžoval. Snaží se udržet otevřenost, kterou mezi sebou již od začátku měli.*
Tak asi ani podsveťania nezachytia každú mŕtvolu podsveťana, alebo obeť podsveťana. To čo nezachytia skončí Mikeovi na pitevnom stole. *Ešte mu tak napadne, že koľko asi takých Mikeov je? A čo sa deje s tými, ktorí o tom nemlčia ako Mike. Ale od toho Jack upustí a doslova sa mazlí s Jasonom. Príde mu to ako sto rokov čo ho neobjímal.* Možno. Zo skúsenosti ale viem, že nič neostane navždy skryté. Tak prečo to neodhaliť? Môžem sa s tým aspoň vyrovnať. Poznám sa, viem, že v opačnom prípade to vo mne bude hlodať. Ucíti bozk na krku a ostane mu tam svrbivý pocit. Je skoro neznateľný ale celkom príjemný. Užíva si to ako mu pretekajú Jasonove vlasy medzi prstami. Hrá sa s nimi a trochu ho očicháva. To faerske mydlo ho fascinuje už od tej doby, čo si zaplával v jazere na Zimnom dvore.* Hmm. Možno postupne nie je to správne slovo, ktoré by to opísalo. Nejde to v nejakom logickom slede. Aj keď si spomeniem tak mi to niekedy hneď nedáva zmysel. Možno je to tým, že Haures toho povedal veľa. Je to ako keby som si tie slová pamätal a zároveň nepamätal. Viem, že vravel dôležité veci, ktoré ma šokovali, desili a mal som z nich hrôzu. Zároveň ale vravel veci, ktorými ma vytáčal, nudil alebo liezol na nervy. Niekedy si spomeniem aj na obrazy, takže som asi nebol stále v tme. Ale čo má na to vplyv neviem. Je to komplikované. Je to ako... napríklad keď si vravel o tom artefakte. Že si mu ho priniesol. Viem, že je to dýka, ktorá sa volá Athame. A bola dlho na Zimnom dvore. Viem, že mi vravel ako sa tam dostala ale to už je v akejsi hmle. Dosť hovoril o Jackovi. Znel pritom ako hrdý otec. To ma ale privádza k myšlienke... *Trochu sa odtiahne, dotkne sa Jasonove tváre a trochu mu ju nadvihne, aby sa mohol naňho pozrieť.* ... čo ti spravil Heller, že sa mu nevieš pozrieť do oči? *Opýta sa a pritom mu palcom prejde po spodnej pere. Zahryzol by sa do nej. Pohľadom k nej skĺzne ale čaká na odpoveď.*
Doufám, že z toho Mike nemá problémy. /Je pro tebe důležitý. A zdál se jako docela sympatický chlapík, ale na to je brzy soudit./ *Ovšem je rád, že je tento sympatický chlapík nechal na chvíli o samotě. To krátké objetí a polibek, když se setkali na místě činu mu ani zdaleka nestačilo. Připadá si jako houba, co nadšeně nasává všechny momentální vjemy a odsouvá stranou ostražitost před návratem patologa.* Mhm. Myslíš, že bys mohl třeba potkat někoho, kdo tě zná jen jako Haurese? Možné to asi je. Osobně vím o pár požárech, mučení, mrzačení... Však víš, to co dělají záporáci. Snažil jsem se si o tom držet přehled, ale pár mých nejlepších zvědů neskončilo úplně dobře, takže to později šlo poměrně těžko. /Chce to slyšet, řeknu mu to. Ale to, že ho prakticky zneužíval si vezmu do hrobu./ Je to ukecaný zmetek, možná můžeš být rád, že si nepamatuješ všechno. *Nevesele se zasměje a naslouchá jeho vysvětlení.* Nedivím se, že mluvil o Athame. Co jsem tak pochopil, existují určité artefakty, které jsou klíčové pro určité vyšší démony. Athame s ním zjevně bylo nějak propojené. *Když uslyší Hellerovo jméno, bolestivě se kousne do plného spodního rtu.* /On to neví.../ Inu... *Pustí ret ze sevření zubů a podívá se Jackovi do očí, jak ho navede. Zvlní koutek v jemném úsměvu a vyjde mu rty trochu vstříc, takže ho na palec políbí. Hned poté ale zvážní.* Nejde o to, co by udělal mně. Ale co, nebudu chodit kolem horké kaše. To on z tebe udělal nádobu na svého otce. *Nejraději by se podíval jinam, ale nepřerušuje oční kontakt.* V ohrožení byl jeho milý, má poškozenou paměť a já to všechno vím. Ale stejně... stejně... Neměl na to právo. Nemůžu říct, že by mě nezajímalo, že se ti pokusil pomoci a ve finále tě z toho dostal. Já... možná to nebudeš vnímat stejně, když si zvážíš všechny vyjmenované faktory, ale... Z nového Jacka Hellera se mi zvedá žaludek skoro stejnou mírou jako jsem mu vděčný. Je to vskutku frustrující. *Potlačí vlastní emoce a zkoumavě se podívá na Jacka, zatímco ho jednou rukou obejme.*
*Mykne nad tým plecom. Ako vravel, nepozná Mikeov postoj k Tieňosvetu. Takže nevie či mu to robí alebo nerobí problémy. Za celú tú dobu ale nikdy nepostrehol, že by sa trápil nad rámec svojej práce. Samozrejme, Mikea trápili vraždy ale nevyzeral, že by sa trápil administratívou okolo nich.* /Bohvie, ako dlho už to robí./ *Ale nateraz sa túli k Jasonovi a oňucháva jeho mydlo. Chce ho. Mydlo aj Jasona. Počúva čo mu vraví a trochu ho z toho mrazí. On si skutočne nič z toho nepamätá takže nemá ani ten pocit, že by to bola jeho chyba. Trápi ho čo Haures robil v jeho tele ale... nič viac. Ale možno pocit viny ešte len príde.* Je to dosť možné. Keď sa to stane tak to asi nebude príjemné stretnutie. Inak tvojich špehov je mi ľúto. Aj keď... asi to patrí k povolaniu špeha, že je tam riziko zranenia. *Zadumane dodá. Berie to tak, že aj on sa môže v práci zraniť. Respektíve, ho môže niekto zraniť alebo zabiť.* Áno, je s ním spojený. Ale nemám tušenia, že ako. *Prizná napokoj. Potom ale položí otázku na tému Heller a donúti Jasona, aby sa naňho pozrel. Po jemnom bozku na palci mu na tom mieste ostane šteklivý pocit tak ako predtým na krku. Keď Jason začne tak nakloní trochu hlavu nabok ako zvedavé šteňa. Keď povie, že Heller stál za tým posadnutím tak prekvapene nadvihne obočie a mierne pootvorí pery. Počúva ho ďalej, potom uhne pohľadom kamsi za Jasona a premýšľa. Stále sa tvári prekvapene a ešte k tomu zadumane, takže si dáva načas s odpoveďou.* Aha. *Nakoniec vypustí a pozrie sa na Jasona. A potom sa usmeje.* Tak už chápem prečo tak veľmi chcel, aby som prišiel na tú party. *Líbne Jasona na ústa. Iba taký ľahký bozk po ktorom mu jemnučko brnia pery, až si po nich musí prejsť zubami.* To teda znamená, že Jack musel byť v nejakej miere zasvätený do plánu Hauresa. Aspoň minimálne na posadnutie. Zároveň ho ale asi Haures potreboval aj na exorcizmus... Vravel si, že keď za tebou Haures prišiel tak som bol zranený, že? To znamená, že moje telo to už asi príliš nezvládalo. Hmm. *Znovu zadumane uhne pohľadom.* Démoni nerobia nič zadarmo. Navyše Haures vidí budúcnosť. Aspoň myslím. V tom prípade to znamená, že musí vedieť čo sa stane. Takže vlastne vedel, že jeho plán výjde. Ale čo je ten plán? Len dostať sa do nášho sveta... na to by predsa nehľadal cestu, aby sem prišiel s čo najväčšou mocou. Takže to musí byť niečo veľké. Lenže Haures je stratég na dlhé trate, takže čo spraví teraz sa môže odraziť až za sto rokov. Ale zas... načo míňať energiu a pchať sa sem? Nie, nie. Ten plán vymýšľa už dlho, to viem ale realizovať sa bude v blízkej budúcnosti. Preto je možno teraz ticho. *S tým ako pláca tak Jasona palcom ruky hladí od kútika úst až po bradu. Mimovoľne, ani o tom neviem. V hlave mu to teraz rotuje ako vysokovýkonnej vrtačke. A s tým, že sa nastavil na otvorenú vlnu to hovorí nahlas. Celkom nezvyk.* Hmm. Ale ak je ticho tak to znamená, že jeho plán sa môže pokaziť. Vieš, že je teória, ktorá hovorí o tom, že neexistuje iba jedna budúcnosť ale môže ich byť milióny? *S tou otázkou sa pozrie na Jasona a pery sa mu pritom roztiahnu do širokého, takmer víťazného úsmevu.* Stačí len uskutočniť budúcnosť, v ktorej Haures prehrá. *Povie to ako keby to mala byť hračka. Možno by aj bola, ak by vedeli všetky premenné. Nevedia ani aký je Hauresov plán. Ale Jack evidentne šťastný z toho, že je s Jasonom, že je konečne vonku z basy a konečne sa po dlhej dobe cíti dobre, si zatiaľ z toho hlavu nerobí. Objíme Jasona poriadne okolo krku a spolu s tým sa vrhne na jeho pery, ktoré vášnivo pobozká. Vkĺzne mu do úst jazykom, aby si ho poriadne vychutnal. A potom sa vyhupne a obmotá mu nohy okolo bokov.*
Máš pravdu, rizika znali. /Špeh je v podstatě spotřební zboží a ví o tom. O to víc se snaží. Čím víc má rád život, tím lépe se schovává, tím lepší informace získává. No a samozřejmě, když získává dobré informace, je za to velmi štědře odměněn. Nejlepší jsou tedy chamtivci milující život./ *Na chvíli se nad tím zamyslí a v tichu uslyší, že jsou Jackovy nádechy velmi blízko něj. Náhoda nebo ho očichává? Zanedlouho nad tím přestane přemýšlet a sleduje, jak bude Jack reagovat na tuto novinku.* /Aha?!/ *Překvapeně zvedne obočí, když dostane pusu a vyčkává, co dalšího z Jacka vypadne.* Když mě přišel navštívit na Zimním dvoře, říkal, že měl dost času si naklonit tok budoucnosti na svou stranu. Znamená to tedy, že musel dlouho spřádat plán, který ten nespočet budoucností přinejmenším zúží. *Také pomalu nevnímá, že ho Jack hladí. Zamýšlí se spolu s ním, ale ne dostatečně intenzivně. Hrozně velké množství informací, které mu Haures prozradil, mu uniká. Zdaleka si nedokáže vybavit všechno. Vzpomínky má zabarvené vlastním vztekem a jejich objektivita je dosti diskutabilní.* /Navíc Haures může lhát. Sice nevidím důvod, proč by to dělal, ale... Potřeboval, abych přijal jeho dohodu.../ Od začátku věděl, že tvoje tělo nevydrží dlouhodobé posednutí. Proto vymýšlel dohodu, kterou neodmítnu. Tím pádem z tvého osvobození něco získal. Ale stejně nevím, proč pro něj byla ta dýka tak důležitá. *Informace o Jackově původu mu vůbec nepřichází na mysl. Přestože to předtím nakousl, jeho mysl to stále nebere v potaz.* Stačí uskutečnit budoucnost, ve které prohraje. *Podívá se mu do očí a hltá každé jeho slovo. Vůbec jeho neplánovaný plán nezpochybňuje a zářivě se na něj usměje. Trochu ho překvapí, když ho Jack políbí, ale rozhodně si nestežuje. Sice neměl moc v plánu si opakovat jejich průšvih na lasergame, ale když na něj skočí, jeho rozhodnost se značně oslabí. Pootevře rty a rukama vezme Jacka za zadek, aby mu nesklouzl dolů. Rychle pohledem přejede po místnosti a zamyslí se nad možnými povrchy. Poté oči zavírá.*
Hmm, ale stále to znamená, že nám nejaké budúcnosti ostávajú. *Odpovie mu. Privrie oči keď sa spomenie dýka.* Možno tú dýku iba chcel. Alebo ju ešte na niečo potrebuje. Tak či ona je to stále dýka, ktorá sa môže kľudne znova vrátiť do Faerie. Tam asi na ňu nemá taký dosah keď potreboval, aby si ju priniesol. *Ale keď majú už za sebou notnú dávku detektívneho premýšľania tak sa Jack vrhne na Jasona.* /No čo, bol som v base./ *Obhajuje sa pred svojim protivným ja, ktoré mu niekde v jeho podvedomí buší do hlavy a kričí, že by sa mal ovládať. Radšej toho protivu zatvorí do krabice a hodí do kúta, aby sa mohol venovať príjemnejšej činnosti. Tých pár kilo dole môže Jason asi na sebe cítiť. Jack trochu napne svaly na ramenách a bruchu, aby sa trochu vytiahol vyššie. A potom sa oňho začne trieť bokmi. Je vzrušený ako hovädo. Tak nejak zadúfa, že Mike ešte len čaká niekde v rade na jedlo. Pretože by fakt nerád naňho kričal, aby vypadol z vlastnej kancelárie lebo si chce vrznúť.*
Není to úplně ztracené. *Horlivě přikývne a snaží se udržet na pozitivní vlně. Nad jeho dalšími úvahami souhlasně mručí a pak sebevědomě vypne hruď.* Ovšemže si nemůže ve Faerii dělat, co chce. Je to svět mých druhů. Nefilim se nebojí Férů pro nic za nic. *Neví, jestli je to úplně mimo kontext nebo Jack o Studených dohodách slyšel, ale moc se tím nezaobírá. Zkrátka cítil potřebu projevit pýchu nad svým druhem. Moc dlouho se ale vílí historií nezaobírá, protože na to nemá prostor. Má na sobě svého přítele, který se rozhodně moc nepronese. Úbytek na váze Jason dost jasně cítí, ale snaží se nad tím teď nepřemýšlet. Nebude ho brát jako oběť a zkoumat každičkou změnu, kterou prodělal. Je to jeho Jack a je jedno, že váží trochu méně. Pochopí, že to myslí vážně, když se o něj začne otírat a tiše mu zamručí do rtů. Začne ho líbat o to hladověji a pomalu ale jistě ztrácí veškeré zábrany. Nezajímá ho, že kdykoliv může přijít jeho horká čokoláda... v ruce člověka, jemuž patří tahle kancelář. Je mu to jedno. Na monogamii nebyl do Jacka zvyklý a s ní svázaná absolutní absence sexu se na něm podepsala. Patolog by mu dost dobře mohl klepat na rameno a on by stejně z Jacka vymiloval duši. A tak tedy zamíří k pracovnímu stolu, kterého si v předchozím průzkumu místnosti všiml.*
Jo, jo, všetci majú strach z Férov. *Chlácholí ho. O Studenej dohode ani za mák nepočul ale uvedomuje si, že asi brnkol na nejakú faersku strunku. A tak sa rozhodne zahrať aj na iné faerske strunky a znova sa pohne bokmi proti Jasonovmu telu. Pod teplákmi nemá absolútne nič, pretože si odmietal zobrať ešte niečo navyše zo štátnej väznice. Tak trochu tým bojkotoval Tomove ponúkanie oblečenie a dal si na seba iba to najnutnejšie. Za čo je teraz celkom rád. Bez prestavky bozkáva Jasona a vrtí sa na ňom ako neposedný ratlík. Cíti horkosť v lícach a jemné brnenie pier. Dokonca aj na pohľad jeho líca chytili do rúžova farbu a pery má o niečo červenšie než bežne. Keď pod sebou ucíti stôl tak sa od Jasona odkloní a preruší tak bozk. Hladovo sa pozrie na Jasona a zahryzne si pritom do červených a jemne opuchnutých pier, ktoré je ľahko brnia. Sklopí pohľad na jeho opasok a tak jedným, plynulým chmatom mu rozopne opasok. Hneď na to pokračuje rozopnutie poklopca a ako blesk už má ruku pod spodným prádlom. Pritom si nedočkavo poposadne na stole a dvihne pohľad, aby Jasona videl.*
Ha! *Nepotřebuje, aby z něj měli strach doopravdy všichni, ale je to příjemné. To, že mu Jack hladí ego i to, že mu hladí něco jiného. Přes tepláky cítí, že Jack oblékání moc nedal a znovu ho zarazí, kde to vůbec vzal. Má pocit, že jeho šatník docela zná a takhle jeho prášek na praní nevoní.* /Oblečení z vězení./ *Je nedočkavý a nijak se tím netají. Ovšem nemá pocit, že by se mu nějak výrazně zvyšovala tělesná teplota, narozdíl od Jacka. Přitiskne k němu tvář a cítí, jak hoří. Pro tuto chvíli to přisoudí vzrušení a příliš se nad tím nezamýšlí. Chvíli nato už ho donese ke stolu, ale nemá v plánu si ho pustit moc od těla. Když se od něj Jack odkloní, všimne si napuchlých rtů a trochu nakrčí obočí. Znovu mu ale na diagnózu nezbývá dost času, protože se ani nenadá a vidí, že jeho společník rozhodně ne nic nečeká. Sám se tedy ujme jednodušší práce a stáhne mu tepláky. Jednou rukou mu začne přejíždět po chloubě a druhou mu úplně svléká tepláky, aby ho pustili přímo k němu. Když leží na zemi, využije uvolněné ruky a po naslinění ukazováčku začne Jacka jemně a pomalu připravovat. Předpokládá, že když abstinoval on, tak Jack taky a mohlo by to bolet.* Chyběl jsem ti? *Zašeptá a zatímco se mu oběma rukama plně věnuje, začne ho sestupně líbat od čelisti až k hrudníku.*
*Ego mu pohladí rád. Sám je chlap tak vie, že je to príjemné. Tiež to má rád aj keď občas robí drahoty nad prijmaním komplimentov. Ale to ako sa oňho trie sa nedá považovať za drahoty. Tiež horko, ktoré cíti prisudzuje vzrušeniu. Možnosť, že má nejakú alergickú reakciu ani nezvažuje. Prečo by aj mal? Trochu sa nadvihne, aby ten kus látky zmizol. Síce ho studí stôl ale iba sa trochu zahemlesí a potom už to pustí z hlavy. Jasonovi vyhrnie košeľu z gatí a prejde mu brušných svaloch končekmi prstov. Jack zavrní pod jeho dotykmi a keď vidí jeho prsty tak sa v ňom na moment zadrhne aj dych ako ho to vzruší.* Chýbal. Ach. A veľmi. *Zavrní a nakloní hlavu tak, aby mal lepší prístup. Je nedočkavý ako keby mu bolo šestnásť takže sa pod Jasonom stále vrtí. Nedočkavo mu začne sťahovať nohavice. Predsa len, sú na verejnom mieste kam sa Mike môže každú chvíľu vrátiť. A asi aj to Jacka vzrušuje. V duchu ho jeho druhé ja počastuje slovom úchyl. Netrápi ho to. Ak by mohol tak by si pokojne dal nálepku s označením úchyl na čelo. Pohne nedočkavo bokmi a o niečo dravšie hladí Jasona.* Prosím. *Kňukne vzrušene. Doslova sa na tom stole ponúka ako obložený chlebík.*
*S tím, že mu Jack usnadní svlékání počítá, už jsou docela hezky sehraní. Sice spolu teď nějaký ten pátek nebyli, ale to v tomto ohledu ničemu nevadí a všechno do sebe zapadá. Usměje se, když jeho přítel zamíří přímo na jeho citlivé místo a slastně zavře oči. Je podobně nedočkavý, ale nějaký sadistický náznak uvnitř něj chce co nejvíce prodloužit tuhle chvíli, kdy se navzájem až bolestně chtějí. Ví, že tohle není místo, kde by si mohl dávat načas, ale nemůže si pomoci.* Mmm... *Spokojeně zavrní v odpověď a maličko Jacka na krku kousne. Když mu pak Jack stáhne kalhoty, může jasně vidět obrys, který dokazuje, že není jediný, kdo se těší. Když zakňučí svou prosbu, Jason zalape po vzduchu, vůbec nebyl připravený na takovou vlnu vzrušení. Přehluší i jeho tendenci prodlužovat a zajede Jackovi prsty do vlasů, které sevře v pěsti. Nedělá to poprvé, a tak ví, kde chytit, aby mu netahal jednotlivé vlásky a bylo to jen příjemné. Ve stejnou dobu si stáhne trenky a špičkou vstoupí do Jacka, tělem mu projede elektřina a maličko se v ramenou otřese. Pomalými pohyby boky jejich spojení pak prohlubuje. Znovu se vrátí ke rtům a vášnivým polibkům a volnou rukou šimrá Jacka na hrudníku.* /Věděl jsi, že kromě hrudi je citlivý i v kříži?/ *Ozve se mu v hlavě vzpomínka a on okamžitě popře její původ a zamíří rukou na místo, které mu poradil vlastně Haures.*
*Zabručí spokojne nad hryzancom do krku. V tom mieste sa mu urobí aj menší fliačik. Nič strašné a dokonca je to aj nenápadné. Jackovi bije srdce ako o závod. Všetky pocity sa v ňom miešajú. Jason mu chýbal. Ani tak nešlo o sex ako skôr o tú blízkosť. Jacku mu zas a znova prechádza rukami po najcitlivejších miestach a snaží sa v ňom vyburcovať celé spektrum pocitov, ktoré z takéhoto aktu môžu vyplynúť. Zaprosí. Je to naňho už moc tak proste zaprosí. Vzdychne keď ho chytí za vlasy a jemne pritom zakloní hlavu. Privretým a vzrušeným pohľadom ho sleduje. Objíme ho okolo ramien takže z prvej ruky sa dozvie keď sa Jasonovi zachvejú ramená. Na revanš mu do nich zatne prsty keď si ho berie. Pri bozkoch ale zatvorí oči úplne a poddáva sa pocitom, ktoré v ňom jeho milovaný vyvoláva. Vzdychne intenzívnejšie keď ho pohladí na hrudi. Trochu pritom aj pohne bokmi naproti. Keď ale ucíti dotyk na krížoch tak proti nemu prirazí a nahlas zavzdychá. Sám je zo svojej reakcie prekvapený ale nesťažuje si. Naopak, zavrčaním dá najavo aby v dotykoch a pohyboch pokračoval.*
*Sleduje Jacka přivřenýma očima dravce. Rozhodně se necítí, že by ho styk s jedním člověkem měl kdy omrzet. Dokonce se jakási jeho část diví, že doteď po bližším kontaktu s pouze jedním člověkem nezatoužil.* /Hm, to bude ta láska./ *Napadne ho s mírnou ironií, přestože to rozhodně není lež. K Jackovi cítí věci, co poznal až v jeho bytě nad bourbonem. A teď ho má zase konečně u sebe. Když Jack zakloní hlavu, kousne se do rtu a chvíli na to ho špičkou jazyka olízne na čelisti. Předpokládá, že když budou potichu, bude to bezpečnější. Mohl by je někdo slyšet.* /A nebo... Pakliže bude křičet, mohlo by to naznačit, co se tu děje a Mike by se nemusel vrátit.../ *Snaží se přemýšlet nad dilematem, zdali se hlasově projevovat či mlčet. Než se však dostane k finální odpovědi, Jack zareaguje na dotek na kříži. Překvapí ho intenzita jeho reakce, a jelikož ho přiražení samotného ovlivní, hlasitě se mu zadrhne dech. Hned nato pochopí Jackův signál a na tváři se mu objeví svůdný křivý úsměv. Pevně ho popadne za bok, aby si usnadnil přirážení a čas od času konečkem prstu sklouzne ke kříži. Horlivě ho líbá na každé místo, které se mu naskytne. Ramena, hruď, krk, rty, ucho. Do toho rychle a tvrdě přiráží a poté, co vymotá ruku z Jackových vlasů, začne s ní také cestovat po jeho těle. Zastaví se u penisu, který po rychlém nalíznutí začne palcem dráždit na špičce. Ač nechce, aby to kdy skončilo, začne pomalu cítit, jak se rozkoš stupňuje. Ví, čeho je to příznak.*
*Jack si v živote prešiel viacerými vzťahovými fáza. Od sukničkára, cez mníšske obdobie až zakotvil v monogamii. Teda mal momogamné vzťahy aj pred Jasonom. Ale s ním je to predsa len iné.* /Že by láska?/ *Mysľou sa mu mihne spomienka ako si to uvedomil. Ostal z toho tak v šoku až musel vystúpiť z auta na križovatke. Ale potom všetko dávalo zmysel. Nie hneď, samozrejme. Pocit beznádeje, že jeho láska nie je opakovaná bol, bol hrozný. Príšerný. Ak by si to obaja tupci povedali skôr tak by nemuseli strácať toľko času krížením okolo toho. V tomto momente ale Jack už na toto nemyslí. Nahlas zavzdychá, takže ani nemyslí na to, že by niekto mohol ísť po chodbe. Síce vedľa v miestnosti sú mŕtvoly ale personál je oproti ním dostatočne živý. Cez pery mu prebehne úsmev keď aj Jason reaguje na jeho výpad. Necháva sa bozkávať, jednu ruku uvoľní z objatia a zaprie sa za sebou o stôl. Vzdychá a zrýchlene dýcha, no keď sa s ním začne hrať aj s rukou tak zakloní hlavu a vydáva ešte hlasnejšie zvuky. Tam kde ho Jason pobozká po chvíľke vyskočia narúžovelé fľaky. Je mu horko z toho vzrušenia a možno aj z toho, že mu horia líca. Zachveje sa a cíti, že to naňho ide. Predsa len je to pár mesiacov tak za rýchlosť nie je treba sa hanbiť. Znova ním prejde chvenie a po pár prudkých Jasonových pohyboch sa dostane na vrchol. Spolu s tým takmer zakričí a de fakto sebou hodí o stôl. V ušiach mu ostane iba tichučké pískanie ale inak nič. Popadá dych a sem tak sa ešte zachveje doznievajúcimi pocitmi.*
*Až když po chvíli dosáhne vrcholu skoro ve stejnou dobu jako Jack a táhle zasténá. Chvíli má zavřené oči a užívá si tu blízkost. Až když otevře oči, pořádně si prohlédne Jacka pod sebou a rudá místa, která jakoby zářivě označovala místa, kde se Jacka dotýkal. Maličko se zamračí a po jednom z místeček na hrudi přejede prsty. Ani neví, proč ho překvapí, že to jen tak nezmizí. Zaměří se na napuchlé rty svého partnera a zvědavě nakloní hlavu na stranu. Téměř se mu zdá, jakoby měl nějakou alergickou reakci. Až po těchto úvahách se začne rozhlížet po stole a všimne si balíčku kapesníků. Není to žádná sláva, ale bude to muset posloužit.* /Hlavně bude vidět, že jsou pryč, což by u krabice nebylo tak nápadné. Nu což, můžu popotáhnout až se vrátí a omluvit se./ *Vytáhne se tedy z Jacka a začne je oba pečlivě utírat, v rámci mezí s omezeným počtem kapesníků. Když z nich vytříská maximum, skloní se nad nyní ležícího Jacka a políbí ho do vlasů.* Taky jsi mi chyběl. *Řekne s rošťáckým úsměvem.* Hmm... *Zamručí si spíše sám pro sebe, když si všimne, že se tam dole ještě nesklidnil. Na druhé kolo si ale i přes všechen adrenalin netroufá, a tak si natáhne trenky a kalhoty.* Můžu dnes zůstat u tebe? *Sjede ho pohledem, jakoby se ho neměl nikdy nabažit a pohladí ho po holých bocích. Neví, jestli ho už Jack slyší nebo mu stále zvoní v uších, ale je kdyžtak připraven mu to zopakovat.*
*Naberá dych. Ucíti dotyk na hrudi a tak automaticky pohladí Jasonovu ruku. A ďalej sa takmer lenivo váľa po stole. Ešte stále nič nepočuje a ešte sa k tomu usmieva ako ťulpas. Je spokojnejší než Bob keď zoženie nejaký dôležitý dokument. Jemne mu píska v ušiach ale stále spokojne sleduje to ako sa Jason stará. Oňho, o seba. Ako ho tak sleduje...* /Hm, druhé kolo?/ *...ale stále si uvedomuje, že sú prakticky na verejnom mieste. Znova Jackove ja sa ozve s nálepkou úchyl, keďže ho evidentne sex na verejnosti dosť berie. Možno si časom zavedie aj zoznam mieste kde to robili. Alebo kde to ešte len budú robiť. Privrie oči keď a Jason k nemu skloní a vtisne mu bozk do vlasov. Mimodek sa zamyslí, že by si mal zájsť k holičovi lebo mu za ten čas vlasy podrástli. Tlmene počuje, že niečo povedal ale nerozumie mu. Sleduje ho ako sa oblieka...* /To asi nie je zlý nápad./ *... zhodnotí a tak sa lenivo dvihne na lakťoch. Pískanie v ušiach sa zintenzívni až musí nakrčiť obočie a rázom už sú okolité zvuky jasné.* Hm? *Nadvihne obočie v reakcii na Jasonovu otázku. Zachytil iba jej koniec, takže nevie čo sa presne pýtal. Lenže z chodby sa ozvú rýchle kroky a Jack sa v panike bleskovo dvihne a podujme sa na obliekanie. Ak by to bola olympijska disciplína tak by mohol usilovať o zlato. Akurát si natiahne tričko cez hlavu keď Mike vbehne do miestnosti. Oči má našťastie zapichnuté v jednej z tašiek, takže Jack má aspoň pár stotín na to, si tričko natiahnuť na telo a začať sa tváriť nenútene.* Ták chlapci mám jedlo a môžeme sa pustiť do roboty. Agent Irons, tu je vaša čokoláda a tebe som zobral jahodové capuccino so škoricovou penou. *Mike položí tašky s jedlom na stôl... vediac čo sa tam pred chvíľou dialo, tak by ich tam nepoložil... a podá Jasonovi a následne Jackovi nápoje. Lenže pri pohľade na Jacka sa zamračí a zarazí.* Ty si jedol čučoriedky? *Jacka tá otázka zarazí. Tak ho to zarazí, že ostane s rukou na pol ceste k nápoju. Mike rukou naznačí k neďalekému zrkadlo a tak teda Jack neotáľa a prejde k nemu. Nechápavo na seba pozerá. Červené, trochu opuchnuté pery a líca ako keby v jednom ohni. Už chápe aspoň to horko. Pozrie na krku kde je pár fľakov a tak sa otočí na Jasona.* Jedol si čučoriedky? *Mike sa zarazí a pozrie na Jasona. Vyzerá, že to nechápe. Potom pozrie späť na Jacka.* Ty máš alergiu, nie on. *A hneď ako to Mike dopovie tak mu tvárou prebehne výraz pochopenie. Znova si ich oboch prezrie.* Dúfam, že ste tu nerobili žiadne prasačinky. *Jack sa drží za líca ako malý chlapec a ešte k tomu trochu našpúli pery. Vyzerá ako bábika. Až na to, že je dospelý chlap.* Nie. Za koho nás máš? *Povie tak presvedčivo, že by o tom presvedčil aj seba.*
*Tiše se uchechtne, když mu dojde, že ho Jack neslyšel a zopakuje svou otázku. Nespokojeně se dívá na to, jak se Jack následně obléká, a kdyby nezaslechl kroky na chodbě, možná by ho zastavil. Mezitím už se trochu uklidní a poslední stopa toho, co tu dělali klesá. Jason je ke dveřím zády, a proto ve chvíli, kdy už stojí Jack tváří v tvář Mikeovi a musí kontrolovat své výrazy, Jason toho využije. Zatímco Mike už rozdává pití, dlouze olízne a vsaje prst, kterým Jacka ještě před chvílí dráždil. Až pak se usměje a otočí se na patologa.* Děkuji. *Přikývne a natáhne se pro svoji horkou čokoládu. Je dost teplá na to, že ji sem musel donést, a tak ještě uznale pokýve. Následuje pohledem tašky a probudí se v něm škodolibá radost, kterou na sobě ale nedává nijak znát. Při otázce ohledně borůvek si vzpomene, že ho před chvílí napadlo něco podobného. Na druhou stranu mu napuchlé rty a rudé tváře přijdou neuvěřitelně atraktivní, takže si to teď netroufá moc zkoumat. Když se na něj Jack otočí, kousne se zevnitř do tváře, aby se bolestí trochu přivedl do klidu. Po tom pohledu by se na něj totiž nejraději znovu vrhl Mike neMike.* /Ha, pravda. Já alergii vskutku nemám./ *Uchechtne se při patologově poznámce, ale jeho smích rychle utichne.* /Moc mi to neulehčuješ!/ *Maličko nakrčí obočí, když uvidí, jak si mačká tváře. Je rád, že Jack následně zalže za ně za oba a jen pokrčí rameny.* Tak co pro nás máte? *Zeptá se na práci a na půl zadku se opře o stůl, kde ještě před chvílí ležel Jack. Má pocit, že cítí pozůstalé teplo.*
*Usmeje sa.* Na to sa pýtať nemusíš. *Odpovie mu jednoducho a potom začne svoj hon na oblečenie. Potom už im Mike robí spoločnosť a Jack sa rozhodne ešte skontrolovať Jasona... a tam na sekundu sa zarazí. Jemné pootvorenie pier a hlboký nádych jasne dajú najavo, že ho to gesto nenecháva chladným. Spočinie na Jasonovi ešte pár sekúnd ako keby očakával, že to zopakuje ale potom nech chce alebo nie sa otočí k Mikeovi. Lenže potom začne debata o čučoriedkach a Jack odpochoduje k zrkadlu.* /Dočerta. Dočerta, Dočerta./ *Drží si tváre ako keby to malo pomôcť k zmiznutiu. Lenže to nezmizne.* /Jediná vec, na ktorú som alergický.../ *Hromží v duchu. Keby len vedel, že to nie je z čučoriedok. Nijako sa na Jasona nehnevá. Hnevá sa skôr na seba, že mu mal o tom povedať. Lenže na to zabudol. Nie že by sa tomuto ovociu extrémne vyhýbal. Raz za čas si dá pár bobúľ lenže teraz vyzerá ako keby zjedol celý košík. Prejde si po perách zubami, aby zmiernil ten brnivý pocit.* Vyzerám ako Marfuša. *Hundre si polohlasne. Mike zatiaľ začne vyťahovať jedlo na stôl a po Jasonovej otázke sa naňho pozrie. Vyloví zo stola tenkú zložku s pár papiermi.* Žena s rozpáraným bruchom. Vyzerá to, že všetky vnútornosti vytiahli z brušnej dutiny. Nič nechýba. Toxikologický rozbor ešte nemám, bude behom pár hodín. Odkedy je korona tak im to trvá. Na tele je pár zaujímavých vecí. Tak čo... *Doteraz hovoril k Jasonovi ale teraz sa otočí na Jacka.* ...Rúženko. Ideme na pitevňu? *Zavtipkuje na jeho adresu Mike. Jack naňho privrie oči, pustí si líca ako keby sa spálil... aj tak ich má celkom horúce... trochu urazene dvihne nos. Prejde ku stolu odkiaľ si zoberie krabičku s jedlom a čínske paličky a ide bez slova na pitevňu.* O-ho-hooo. Červánek sa nám urazil. *Mike pokračuje a pritom dá Jasonovi pitevnú správu do ruky. Vyrazí za Jackom a potichu sa smeje. Jack medzitým sa už usadil v tureckom sede v chladnej miestnosti na prázdny, čistý stôl. Asi necelé dva metre od neho je druhý stôl kde je obeť. Decentne je zakrytá po krk ale aj tak je na tom nejaký kúsok morbídnosti. Najmä keď Jack otvorí krabičku s činou a hlasno roztrhne sáčik s čínskymi paličkami. Mike zakrúti hlavou.* Síce teraz toľko farby, že by si to mohol mojim nebožtíkom rozdávať ale dávaj prosím pozor, aby si neurobil okolo seba čurbes. Pochybujem, že máš pri sebe sedem trpaslíkov, aby to po tebe upratali. *A Mike sa stále strefuje do Jacka. Ten stisne pery a pasívne-agresívne začne s paličkami miešať rezance.*
/Jasně, nemusím./ *Vehementně přikývne a také se usměje. Ani neví, kde se v něm vzala ta nejistota nebo potřeba se dovolovat. Nechal se zkrátka unést tou chvílí a možná se potřeboval nějak ujistit, že to ještě neskončilo. V očích se mu zableskne, když vidí, jak na něj Jack reaguje a přijde mu k vzteku, že patologovi netrvali pochůzky déle. Což je samozřejmě trochu hamižné, jelikož může být rád, že vůbec něco stihli.* /Marfuša?/ *Nedává na sobě znát zmatení způsobené neznalostí klasické ruské pohádky a upraví si límeček košile, kdyby náhodou. Nad Mikeovým vysvětlením chápavě pokýve hlavou a nad poznámkou o koroně bezmocně pokrčí rameny. Netroufá si toto zpoždění kritizovat, kdyby si byli všichni tak blízcí, jak Jack vyprávěl. Zároveň ale nemá ani chuť to omlouvat, jelikož zdržování nemá rád. Mikeovy vtípky na Jackův účet moc dobře nechápe, ale čas od času mu nějaká dojde. Přesto na to nijak nereaguje a v podstatě splývá se vzduchem. Zamíří s nimi na pitevnu a opře se o zeď vedle pitevního stolu, na který hups Jack. Jelikož stejně nemá moc co dělat, přijme pitevní zprávu a začne si ji pročítat.* /Přesně jak říkal. Plus pár latinských termínů.../ *Od spisu vykoukne na mrtvolu, ale raději zase zaboří zrak do popisu toho, co by mohl vidět. Ne, že by mu bylo ve společnosti mrtvoly nepříjemně, ale blíže taky zrovna neběží.* Je to ojedinělý případ nebo jich bylo více? *Kývne bradou k zčásti přikryté mrtvole. Ptá se spíše patologa, protože Jack byl teď dost dlouho mimo službu.*
*Mike prevráti oči v stĺp a odokryje mŕtvolu. Obom sa tak naskytne pohľad na ženské telo. Je umytá a snehovo biela. Brucho má rozpárané a prepadnuté vďaka tomu, že orgány patológ uložil inam. Jack na moment prestane tyranizovať jedlo. Chvíľu pozerá na mŕtvolu, dokonca sa ja vystrie ako keby sa chcel pozrieť vyššie. Mike čaká, pohľadom prechádza z jedného na druhého. Čaká na to, ktorý z nich sa ujme asistencie. Už to vyzerá, že Jack sa chystá odložiť jedlo, povzdychne si, na moment zatvorí oči v geste - už zas do práce a... začne jesť.* Nechápem, ako sa dokážeš napchávať pri mŕtvole. Pri fotkách ešte budiš ale dva metre od obete? *Nechápavo krúti Mike hlavou. Jack len mykne plecom a dá si do pusy ďalšie sústo. Potom ale pozrie na Jasona.* Do práce. *Zahuhle s plnou pusou a paličkami ukáže k telu. Patológ si už podupkáva a čaká kým sa Jason k nemu pridá.* Hm, dobrá otázka. Nejaké spojitosti by tu možno boli. Ono nie je to jediný prípad rituálnej vraždy čo sa v poslednom čase stala. Rozdiely sú ale v detailoch. Mesiac dozadu som tu mal obeť, ktorej vylupli oči z hlavy a skrz na skrz ju prešpikovali roxorovou tyčou. Ono, v tomto smere sa fantázii medze nekladú. Neviem ako presne to polícia uzavrela. Mám tu celkom frmol. Ale pozrite... Jason, že? Pozri sa na toto. *Prejde k nohám obete a ukáže na spodnú časť chodidla. Je tam vytetovaný nejaký symbol.* Niečo podobné mala aj obeť asi z pred troch týždňov. Tiež žena, tiež obeť tohto bláznovstva a tiež tetovanie na rovnakom mieste. Ale bol to iný symbol. *Mike venuje pozornosť Jasonovi. Jeho gestikulácia je pokojná a je viditeľné, že vo svojom odbore sa vyzná.* Vzal si aj jarné závitky? *Vojde im do toho Jack. Absolútne ignorujúc fakt, že by mal aj on pracovať. Mike prevráti znova oči v stĺp.* Áno. Čo tak sa k nám pridať? *Navrhne patológ a dá si ruky v bok. Jack znova vyzerá, že jeho slová skutočne zvažuje.* Nie, díky. Ide vám to super. *Pochváli ich a ďalej pokračuje v jedle. Spustí jednu nohu zo stola pohupuje ňou.*
*Přes složku nakoukne na vykuchané tělo a mírně pozvedne obočí. Nejdivnější mu na tom přijde, jak žena vypadá naprosto poklidně i s takhle rozhaleným břichem. Sice je nepřirozeně bledá, ale i tak vypadá jakoby pouze spala. Až po nenápadném kouknutí na mrtvolu si všimne, že po něm Mike zjevně něco chce, přestože netuší, co by to mohlo být. Jack nevypadá, že by se toho chtěl ujmout, a tak se nejistě odlepí od zdi a zamíří k patologovi.* Do práce. *Zopakuje po něm dutě a jako náměsíčný se vydá k mrtvole. Není zvyklý dělat něco, v čem se absolutně nevyzná a to nevědění ho uvádí téměř do tranzu.* Mhm, Jason. *Oproti energickému patologovi vypadá, že se právě probudil, a tak se kousne zevnitř do tváře, aby z toho vypadl. Následuje ho k nohám oběti a maličko se skloní.* Je to doopravdy tetování? Takový symbol by trval docela dlouho... a navíc jsou jeho linie dostatečně čisté na to, aby sebou oběť u tetování necukala. Toxikologii nemáme, takže nevíme, jestli nebyla oběť utlumená nějakými látkami. Poznáme, jestli to není tetováno post-mortem? Srážlivost by měla být narušena, takže by barva hůře držela.. ne. Pokud by to bylo post mortem, klasickým způsobem by to bylo příliš riskantní a zdlouhavé. Vypálení by nenabralo tak hezky černou barvu. Nemyslím si, že by šlo o práci nějaké lidské sekty. *Podívá se na Jacka a maličko nakloní hlavu na stranu. Právě řekl, že to vypadá na magický původ, ale není si úplně jistý.* /Možná vypadám, že čekám na pochvalu... No, s vypálenými cejchy mám zkušenost a jednou jsem měl milenku, která pod vlivem alkoholu nemluvila o ničem jiném, než o tetování. Takže možná to není úplně mimo.../ Jiný symbol. /Takže jiná část rituálu? Kompletně oddělený jiný rituál? A též žena.../ Ehm. Nebyla naše oběť panna? *Je mu nepříjemné se na to takhle přímo ptát, ale ví, že pro některé rituály je to zásadní.* /Není nejmladší, takže by bylo riskantní předpokládat, že je... ale kdyby byla, rituál by mohl jít o to lépe. Takže pokud si vrah dost zjistil o jejich životě.../ *Obočí má stažené usilovným přemýšlením a aniž by si to uvědomil, mírně našpulí rty. Na Jackovo odmítnutí se jen pobaveně odfrkne, ale jeho výraz se nemění.*
*Jack spokojne chrumká nejaký bambusový výhonok. Akurát je medzi patológom a Jasonom ticho takže zvuk chrúmania sa znateľne odráža od stien miestnost. A Jacka to nijak nerozrušuje. Len teda Mike po ňom hodí rozhorčený pohľad. Ale potom sa už venuje Jasonovi. Mike sa skloní bližšie k tetovaniu na nohe.* Mne to príde ako dosť precízne tetovanie. Ale to či obeť bola alebo nebola pri vedomí viem potvrdiť až budú výsledky krvi. *Znova sa pozrie na Jacka ale ten akurát loví z krabičky kúsok kuraťa. Ani s ním nehne keď Jason naznačuje niečo nadprirodzené. Je iba Jack a jedlo. Mike sa pokúsi zapojiť Jacka do prípadu ale ten to zametie. Miesto toho dofutruje čínu a spustí aj druhú nohu zo stola. Chvíľu ich pozoruje.* Z toho čo som zistil, obeť už nebola panna. Vyzerá to, že mala za sebou minimálne jeden pôrod. *Odpovie Mike Jasonovi a prejde k pravému ramenu.* Na rameni má modriny a odreniny. Čo sa dalo som z toho vytiahol a zaslal na expertízu. Keď sa pozrieš na zápästia tak sa tam nachádzajú ďalšie modriny. Je dosť možné, že sa obeť bránila. *Pokračuje Mike v práci s Jasonom a Jack, už s o dosť menej červenými lícami a perami zlezie zo stola. A vytratí sa z miestnosi, aby sa mohol pustiť do jarných závitkov. Len na oboch mávne, aby sa nenechali rušiť. Aj keď nevyzerá, že by ich nejako vnímal, opak je pravdou. Pozorne počúval každé slovo. Dôjde do kancelárie a chvíľku sa prehrabuje v krabičkách až kým nenájde tú čo hľadá. Mike medzitým s Jasonom pri tele obeti.* Čo sa týka toho druhého prípadu, ktorý je tomuto podobný. Telo už je pochované ale všetku dokumentáciu vám môžem dať na porovnanie. Možno z toho s Jackom vytrieskate maximum. Inak... je v pohode? *Keď sa to pýta tak sa k Jasonovi nakloní so starosťou v očiach.* Nemá nejaký post-traumatický stres, že? Počul som, že sa mu to už raz stalo ale moc o tom neviem. Nikdy o tom nehovoril. Ale dosť pil tak... drž ho od fľaše ďalej ak by to naňho prišlo. Fakt spolu chodíte? *Pochybovačne sa opýta ale potom si uvedomí ako to vyznelo, tak dá na obranu ruky pred seba.* Teda... nič proti tomu nemám. Jack je fajn chlap len teda... ako sa to stalo? *Zvedavo ťahá z Jasona nejaké informácie. Jack medzi tým čo našiel jarné závitky sa zahľadí aj na stôl. Je tam pár zložiek. Obzrie sa za rameno či ho nikto nesleduje a keď zistí, že je vzduch čistý tak si ich začne prezerať. Narazí na zložku chlapa s vystrelenou dierou v hlave. Začne sa mu o čosi horšie dýchať. Odloží teda jedlo na stôl a oprie sa oňho rukami. Zaklapne zložku a hneď na to na obal dopadne kvapka krvi. Potom druhá. Jack sa v prvom momente nechápavo zahľadí. Utrie si rukou nos a keď sa na ňu pozrie tak uvidí krvavú čmuhu. Uvedomí si ako mu steká po hornej pere a tak sa narovná.* /Dočerta, čo to.../ *Ani myšlienku nedomyslí, pretože sa mu v ušiach postupne začne ozývať pískot. Tichý ale zvláštne frustrujúci. Nie taký aký zažíva po orgazme. Tento je... zlopovestný. Potácavo prejde ku dverám kde sa ale oprie o futra a pozrie do prázdnej chodby. Pomaly sa zosunie až k zemi a doslova pozerá do blba. Mysľou ju medzi tým prebehnú chaotické obrazy, ktoré nevie ani poriadne identifikovať. Nechápe ich zmyseľ. Tak proste sedí na zemi, pozerá s prázdnym pohľadom do prázdnej chodby a z nosu mu tečie krv.*
Výborně, věřím, že nás pak s výsledky okamžitě seznámíte. *Už Jackova přítomnost je pro Jasona dost uklidňující, přestože se na něj nedívá. Alespoň jeden z nich musí pracovat, a kdyby u něj seděl a nadšeně sledoval, jak hezky jí i po posednutí, nebyl by k ničemu.* Ach, dobře. *Přikývne Jason, jelikož porod dost jasně svědčí o tom, že oběť rozhodně nebyla netknutá. Když periferním viděním zaznamená, že se patolog pohnul, automaticky ho následuje.* /Nechutné. Jestli ji doopravdy potřebovali jako oběť, nemusela u toho trpět./ Pakliže má za sebou porod, našli jsme potomka? Třeba by věděl o matčiných nepřátelích. /Nebo jestli se nezapletla se sektou./ *Poprvé se na Jacka podívá, když sleze ze stolu a sleduje ho pohledem, dokud neopustí místnost. Nanovo se v něm probudí několik měsíců pěstovaný neklid. Uzavře se mu hrdlo i mysl a není schopen řádně uvažovat. Jack je pryč. Nevidí ho. Bůhví, jestli to nebylo celé jen sen. Sáhne na pitevní stůl, aby se ujistil, že tu vskutku je.* Mhm, to by od vás bylo velmi pozorné. *Rychle zamrká a pokusí se ten hnusný pocit setřást.* /V pohodě? Já... ještě nevím./ Od té doby, co se to stalo jsem ho viděl jen od místa činu. Myslím, že toho v sobě hodně drží, ale musí být v pořádku. /Bude v pořádku mi nejde přes jazyk. Ale musí. Musí. Musí./ Ch-chodíme? *Na chvíli se zamyslí a ta otázka ho úplně vykolejí. Ano, před chvílí detektiva hýbal v jeho kanceláři, ale teď je překvapený, že mezi nimi něco vidí.* Jak se to stalo? Nějak to vyplynulo... *Jeho nepříjemná předtucha se z nějakého důvodu stupňuje. Jakoby ho snad upozorňovaly zbytky stěny, kterou utvořil v Jackově hlavě, že je něco v nepořádku.* /Jsem jen vystrašený, určitě se mu teď nic neděje. Nemůžu se k němu chovat jako k dítěti./ A od alkoholu se ho budu snažit držet, tedy myslím. V poslední době už jsme spolu moc nepili. /Možná od té doby, kdy přešlo přátelství v něco víc?/ *Spidey sense úplně blázní a Jason už to nevydrží.* Nepřijde ti, že je tam dlouho? Jen si šel pro další jídlo, ne? *Přejde do tykání, aniž by to nějak zvlášť řešil. Usměje se na Mikea a mrtvolu a mávne rukou.* Přehnaně se obávám, že? *Uchechtne se a svěsí ramena jakoby se nic nedělo. Naproti tomu se v příští vteřině otočí na podpatku a otevře dveře ven.* Hej! *Klekne si před Jacka, který z nějakého důvodu sedí na chodbě. Položí mu ruku na tvář a jemně poplácá, jestli vnímá. Okamžitě si všimne krve a ztuhne.* /Mozek. Mohlo to ovlivnit mozek? Může se nadále rozkládat? Mám mu vstoupit do mysli? Ne. Nevím, co se děje. Není to bezpečné./ Jacku? *Ve stresu mu místo jemného poplácávání vlepí pořádnou facku.* /Šok? Pomůže to? Nejsem doktor./
*Mike prikývne. Je to polícia tak nemá dôvod prečo im tie výsledky nedať. Potom sa ale s veselým pohľadom pozrie na Jasona.* Myslel som, že hľadanie potomkov a nepriateľov je už vaša práca. *S humorom ho upozorní na to, že toto už rozhodne nepatrí do jeho kompetencie. Mike tiež pozrie za Jackom ale nie tak pozorne ako Jason. Viac sa venuje mŕtvole. Dá do ponuky spis o druhej obeti. Predsa len aj tá mu pristála na stole.* Za málo. Síce, spis je aj na policajnej stanici u vás ale spravím vám kópiu z mojich dokumentov. *Potom sa ale začne zaujímať o mimopracovné veci. Zvedavo počúva Jasona a prikývne.* Aha, to chápem. Jack je dosť uzavretý človek. Keď som ho spoznal tak to bola iba práca, práca a práca. Myslím, že ho vtedy dosť hlodala minulosť a to čo sa mu stalo. Však vieš... tie jazvy a tak. Ale odvtedy sa dosť zmenil. Už nie je tak neprístupný ako kedysi. *Vysvetľuje svoj pohľad na Jacka. Nadvihne jedno obočie keď Jasona prekvapí otázkou.* Nechodíte? Myslel som, že ste sa muckali kým som prišiel späť. Ale radšej nejedz pri ňom čučoriedky inak zas bude vyzerať ako paradajka. *Povie s veselým tónom v hlase. Pousmeje sa.* Takže vyplynulo. *Čaká či to ešte rozvedie. Potom nad alkoholom prikývne. Nerád by bol, ak by Jack bol zas tam kde kedysi. Začne si zas prezerať mŕtvolu a zaujato sa skloní k modrinám na ramene. Ale keď sa Jason začne strachovať o Jacka tak dvihne pohľad.* Asi mi zas šmejdí po stole. Mám tam rozrobenú robotu. Niekedy je ako malý, všetko mu podáva ruky. *Posťažuje sa a ďalej sa venuje práci. Ale potom keď dvihne pohľad tak Jason už je ta tam. Počuje ho ako na Jacka hovorí tak zmäteno prejde k nim. Zatiaľ Jack sedí na zemi, hlavou sa mu premietajú obrazy, ktoré nevie uchopiť a v ušiach má nepríjemný piskot. Periférne zachytí pohyb a tak sa tým smerom pozrie. Jason.* /Áno, toto je tak správne./ *Mysľou mu prebehne pár obrazov s Jasonom ale ani tých sa nevie chytiť. Je to ako keby mu niekto z rýchlika ukazoval fotografie. Ucíti dotyk na tvári a tak trochu sa doňho oprie. Je mu príjemný. Nepočuje žiadny zvuk. Potom ale ucíti facku, ktorú rozhodne nečakal. Pozrie sa teda šokovane na Jasona. Vyzerá ako keby sa prebral, obrazy v hlave ustupujú ale pískot ostáva.* Au! *Zakričí ale ani to nepočuje. Zarazí sa na moment sa chytí za uši a čaká. Za ďalších pár sekúnd to už konečne začne ustupovať. Mike medzičasom prejde okolo nich.* Mám na stole kapesníky, prinesiem mu ich.
Haha! Jistě, nechal jsem se unést. *Sladce se usměje a uzná, že ne na všechno se může ptát sympatického patologa. Nad jeho další poznámkou pokýve na symbol toho, že mu rozumí a že na stanici stoprocentně dostane úplně všechno. Podrbe se na zátylku a upřeně sleduje mrtvolu, zatímco se snaží nemyslet na možné nebezpečí. Hovor se stočí k osobním tématům a Jason tuší, že by neměl prozradit moc. Rozhodně se za svůj vztah s Jackem nestydí, ale je to primárně jeho pracoviště, a tak by dle jeho názoru mělo být množství informací na něj propuštěné na něm.* /Uzavřený... se mnou nikdy příliš uzavřený nebyl. Když se nad tím zamyslím, je to dost milé./ Chodíme. *Vehementně přikývne a nad jeho další poznámkou se zamyslí.* /Alergie na borůvky... myslí si, že to přišlo ode mě... ale já borůvky neměl. Že by měl alergii na mě? No jistě! Místa, kde jsem ho líbal zčervenala.../ Kruci, ještěže neměl horší alergickou reakci. /Ale proč na mě?/ Mhm. *Přikývne a moc se o počátcích jejich vztahu nechce bavit. Už se nad tím zamýšlel před chvílí a není to jen jeho věc. Vyposlechne si ještě, co mu patolog říká o šmejdění, ale pak tiše jako myška zmizí.* /Svou magii použít nemohu, není to bezpečné. Plus ta alergie, na co je? Musí to být také něco s magií, takže vstup do mysli nepřichází v úvahu./ *Jelikož na to vždy spoléhal, trochu zpanikaří. Nepostřehne, že se k němu Jack v podstatě mazlí a praští ho.* No výborně! *Vykřikne v odpověď na jeho au a zářivě se usměje. Když ale vidí, že se drží za uši, jeho chvilková radost zmizí.* Jackie, bolí tě něco? *Snaží se co nejvíc artikulovat, aby se mohl pokusit odezírat ze rtů.* Bo-lí? *Když kolem nich projde Mike, Jason mu nevěnuje moc pozornosti, jen si pomyslí: * /Ne, nemáš./
Takže chodíte. Ále... myslím, že toto je celkom roztomilá reakcia. Ľahko sa z neho potom robia žarty. *Potutelne sa usmeje. Potom sa ale situácia pomerne dramaticky zmení. Mike zachytí ten moment ako Jason vlepí Jackovi facku. Ak by Jack nemal pod nosom krv tak by sa nad tým aj bavil. Jack sa drží za boľavé líce a potom za uši. Mike sa vydá hľadať kapesníky. Jack sa pozrie na Jasona a čaká kým to všetko odozneje. Zamračí sa. Trochu sa mu aj vlastné myšlienky strácajú ale aj tak ho napadne...* /prečo ako blbeček tak artikuluje?/ *...písko utichu a Jack sa zhlboka nadýchne. Ešte v ňom ostáva nepríjemný pocit. Trochu si oblizne pery ale keď mu v puse ostane kovová pachuť tak s tým prestane. Dá si ruky dole akurát v momente.../ Čo ste robili, že ste minuli všetky kapesníky?! *...keď od stola Mike zakričí. Jack nadvihne obočie a trochu vyvalí oči.* O-ou. *Povie a trochu sa k Jasonovi nakloní.* Kam zahodil tie použité kapesníky? *Rýchlo si začne utierať nos do trička. Nič lepšie aj tak nedostane. Radšej sa ani neotáča na to, ako Mike prehrabáva stôl.*
*Trochu nešťastně se na Mikea podívá, když mluví o trápení Jacka. Na jednu stranu mu přijde k zulíbání, když je pasivně-agresivní, ale na druhou stranu mu ho je nějak divně líto. Když si pak všimne, že Jack přichází k sobě, nedovolí si úplně povolit.* /To, že se mračíš znamená, že bolí? A nebo...?/ *Uraženě našpulí rty, když si uvědomí, že Jack přehnanou artikulaci neocenil.* /Kapesníky? Ou.../ *Hlasitě popotáhne, což je mu dost nepříjemné, jelikož je to jednak proti jeho vychování a jednak ve skutečnosti nastydlý není.* Rýma dokáže být otravná! *A poté dodá už k Jackovi tichounce, v podstatě jako reakci na jeho vyjevení.* No, nelžu. Sice to moc neznám z vlastní zkušenosti, ale když jsi byl nastydlý ty, nebylo to zrovna ono. *Ušklíbne se a pokrčí rameny. Je na něm vidět, že je na tuhle svou polo-lež pyšný. Tedy za předpokladu, že Mike nebude použité kapesníky moc zkoumat.* /Fuj./ Do koše... Ale přeci se v tom nebude hrabat! *Zděšeně se podívá na krvácejícího Jacka a ta představa zkoumání špinavých kapesníků mu zacvičí s žaludkem.* Jsi v pořádku? *Pohladí ho po rameni a až teď si uvědomí, že mu celou dobu v uších rychle bušilo srdce. Uvědomí si to proto, že se mu konečně zklidnilo.* Je tohle poprvé, co se ti něco takového stalo? Viděl jsi něco? *Ví, že by ho asi neměl zahrnovat otázkami, ale nemůže riskovat, že by na to třeba za chvíli zapomněl.* /Jako se sny../
*Sleduje ako Jason našpúli pery. Byť to za inej situácie tak by mi tie plné, špúliace pery ocucal. Takto ho to ale ani nenapadne. Neklamným dôkazom toho, že sluch sa mu vrátil je, že počuje Jasonove divadelné potiahnutie. Nadvihne delikátne jedno obočie a pozrie sa na svojho drahého trochu posmešným pohľadom. Čo je dosť v kontraste od toho čo sa pred pár sekundami s ním samotným dialo. Mike nedbá na Jasonove slová a ďalej hľadá kapesníky.* Máš pravdu, nie je to ono. *A pritom si už utiera krvavý nos do trička. Dosť chlapčenské gesto. Ešte ak by to robil do rukávov tak to by bolo ono, vyzeral by ako päťročný. Jack trochu vyvalí oči a konečne dostáva pocit, že krvácanie prechádza.* Dúfam. Zisťovať to nechcem. *Pozrie ešte na Mikea.* Pošli materiály na stanicu. Pre dnešok končíme. *Začne to teda Jack ukončovať a Mike niečo začne hundrať. Príliš ho nepočúva. Pohľadom sa vráti späť k Jasonovi.* Áno, som. *A začne sa stavať na nohy. Dostaví sa do svojej plnej výšky a povzdychne si.* Maj sa! *A strká Jasona preč v momente keď Mike zmerčí kôš plný kapesníkov.* /Nie, pri tomto nechcem byť./ *A tlačí ho ďalej chodbou aj keď sa z kancelárie ozýva Mikeov krik s otázkami, že čo to preboha robili?!* Nie je to prvý krát. A áno, videl. Len neviem čo. Bolo tam číslo 932, žlté auto, obloha s vtákmi. A kopec ďalších vecí čo som nezachytil. Všetko to bolo podchytené takým... hnusným pocitom. *Expresne rýchlo dotiahne Jasona až k východu a tam na krátky pozdrav vrátničke na nič nečaká a vychádza s ním von. Tam nahlas vydýchne.* Myslím, že nás už Mike nikdy nenechá samých v jeho kancelárii. *Skonštatuje nahlas a pozrie sa na Jasona. Pod nosom mu ešte ostalo trochu krvi. Tričko, predtým biele, teraz celé zafúľané.* Prepáč, že som ťa vydesil.
/Proč nepřestává hledat? Sakra to chce dělat analýzu? Zjevně tam nejsou!/ *Protře si nos, který protestuje proti jeho hraní a nespokojeně se podívá směrem do kanceláře. Hned jak se pohledem vrátí k Jackovi, všimne si jeho výrazu a jemně ho šťouchne do ramene.* Chm. *Nakrčí nos, když vidí, jak se Jack utírá do trička, ale také nevidí jinou možnost.* /Raději jeho vězeňské triko, než moje košile./ *Uzná po vteřině sledování a raději se zadívá do zdi. Když uslyší, že je to pro dnešek všechno, uleví se mu. Nejen kvůli kapesníkům, ale také se mu moc nelíbí představa, že by jeho milý po této epizodě pracoval.* Nashledanou! *Houkne za Mikem a téměř vyskočí, když se Jack zvedne. Co kdyby ztratil rovnováhu?* /Musím toho nechat. Není postižený, nemusím se o něj bát na každém kroku./ *Načež sám sobě odpoví výčtem nebezpečí, která mu stihla za posledních pár minut hrozit a raději to nechá na později. Je ještě dost zamyšlený, když ho Jack strká ven a až ve chvíli, kdy na něj znovu promluví se na něj podívá.* 932, žluté auto, ptáci. Hnusný pocit... Mluvil na tebe? /Třeba jsou ještě nějak spojení? Ne. To by nemělo být možné... spíš se jedná o nějaké zbytky. Možná vzpomínky z doby, kdy byli jeden. Ať už k jeho plánu, nebo jen to, co se dělo./ Pokud chceme zařídit budoucnost, kde prohraje... mohlo by to být nápomocné. *Když se dostanou na čerstvý vzduch, zhluboka se nadechne a naslouchá.* Ha, to bych se mu nedivil. Myslím, že to zvládnu i v jiné kanceláři. *Zářivě se usměje a snaží se setřást onen nepříjemný pocit. Zdá se, že to jde docela hezky, když vidí, že je Jack v pořádku.* /Zrovna dnes jsem si nevzal do klopy kapesník!/ *Vynadá si při pohledu na jeho krvavý obličej a zničehonic mu hlavou probleskne vzpomínka.* Jak nostalgické, tehdy v baru jsi měl zlomený nos. *Uchechtne se a ukazováčkem mu ťukne na špičku nosu.* Ha! Omlouvat se mi za to, že se ti něco děje. Ty jsi vážně zvláštní člověk, Jacku Portere. *Zasměje se pln úlevy a poté si trochu protáhne záda.* Tak pojď domů, než padne tma a ucítí tě nějaký upír.
/Pracovat na případu?/ *Zdá se mu to jako hrozně dávno, co naposledy pomáhal newyorské policii. Tedy, ne zrovna pomáhal jako se spíše vydával za člena FBI, což kupodivu nikdo nezpochybňoval. Převalí se na posteli v luxusním hotelu a div nespadne na zem. Je tak zamyšlený nad tím telefonátem, který ho přizval k případu, že si ani neuvědomil, kde je roh postele. V hotelu je mimochodem posledních pár měsíců ubytován, přestože samozřejmě většinu času vládl své říši. Chtěl mít jen kdykoliv možnost být v lidském světě, kdyby se s Jackem cokoliv změnilo. Přeci jen ve Faerii není signál, takže v hotelu je mnohem klidnější. Samozřejmě ho napadlo si pokoj pronajmout vždy jen na dobu, kterou v něm doopravdy tráví. Ovšem představa, že se tam mezi tím střídají lidé mu přišla až moc špinavá.* /Neměli by už brzy pustit Jacka? Moc mi toho v minulém rozhovoru neřekl a o propuštění se nezmiňoval, ale.... přece už to nemůže trvat dlouho! Že ne?/ *Pln pochybností si plácne telefonem na hruď a na chvíli zavře oči. Ani si nechce představit, že by se vydal na místo činu a Jack tam na něj čekal. Nechce, a přesto se mu ta scéna začne živě vykreslovat v mysli.* /Fajn. Přestože je ta šance mizivá... ne. I kdyby nebyla žádná. Bylo by podezřelé, kdybych odmítl cokoliv, co se netýká detektiva Portera. Pořád jsem pro ně Agent Irons a musím se tak chovat./ *Otevře oči a s kočičí elegancí se vyhoupne z postele. Jelikož i nadále chodí mezi lidi, tak vypadá skvěle jako vždy. Jen si dá ještě před odchodem sprchu, snad aby smyl ten nepříjemný pocit, co se ho posledních několik měsíců nechce pustit. Samozřejmě neúspěšně. Poté už si oblékne jednoduchý černý oblek s bílou košilí, u níž nechá klasicky rozeplé vrchní knoflíčky a vydá se na recepci. Nechá si přivolat auto, načež dá řidiči adresu místa činu. Cítí se trochu lépe, když jede v něčem, co není zářivě žluté. Jistě se jednoho dne k taxi službě vrátí, ale v blízké době to asi nebude.* Děkuji za odvoz. *Usměje se na řidiče, kterému podá peníze, i když ho platí hotel. Přijde mu to zkrátka jako slušnost. A nebo je jen roztržitý a zapomíná, že ho platit nemusí? Kdo ví. Svižným krokem se vydá k místu označenému páskami a jednu z nich zkušeným pohybem trochu nadzvedne a podleze. Všimne si, že už tu jsou čtyři muži a přejede je nepozorným, téměř zamlženým pohledem zpoza černých slunečních brýlí.* Omlouvám se, že jdu pozdě. Co zatím má-te? *Mluví klidně, snad znuděně, snad unaveně. Jeho tón se však rapidně změní, když poprvé zaostří na tváře přítomných mužů. U posledního slova je ta změna velmi znatelná díky pauze, kterou udělá. Ono dořečené "te" je plno překvapení. Ještě chvíli na něm není znát, jaké překvapení to je. Nevypadá ani nadšeně, je to jako kdyby mu někdo tleskl před obličejem, je úplně zaražený.* Detektive...*Nemá ani sílu na to, aby vyslovil Jackovo příjmení. Ví, že o nich kolegové vědí, ale stejně mu nepříjde vhodné mu říkat křestním jménem v práci. A tak z toho vznikne jen tohle. No.. jen... tou dobou, co to říká už se trochu probudí ze svého vyjevení a v tváři se mu rozlije nevýslovná radost. Dokonce si sundá sluneční brýle, aby lépe viděl. Konečně se mu spojí v mozku to, co má a jemu dojde, že před ním doopravdy stojí Jack. Ne Haures. Ne hlas z vězeňského telefonu. Jack. A v tu chvíli zapomene na ještě před chvílí zvažované formality a vrhne se na něj, aby ho mohl obejmout.* Jsi zpátky.... *Zašeptá si spíše pro sebe a dovolí si mu na chvíli zabořit tvář do ramene. Poté se však odtrhne a odkašle si, jako kdyby se ten jeho výbuch emocí neodehrál.* /Promiň, vím, že v práci na to nejsi.../ *Původně mu tu myšlenku chce poslat do mysli, ale neudělá to. Jack si toho zažil s myslí ovládající příšerou až dost a nepotřebuje teď další zásah.* /A už vůbec ne ode mě poté, co moje bariéra selhala. Moji vojáci selhali... ale co to pořád házím na něco jiného. Já selhal. Měl jsem s ním ten večer jít./ *Tyhle myšlenky odloží na později a s tázavým pohledem se podívá na kolegy, jakoby navazoval na svůj předchozí dotaz. Přeci jen tu je kvůli případu. To, že by Jacka nejraději nepouštěl k tomu nepatří, přestože to neumí úplně vypnout.*
*Zamyslenie počúva kolegu ako rozpráva čo všetko našli v byte obeti. V hlave má celkom chaos, ktorý sa snaží utriediť. Tak len počúva, prikyvuje a prechádza zložku. Ale aj napriek tomu počuje v diaľke zastaviť auto a potom aj zabuchnutie dverí, ako niekto vystúpi.* /Nie niekto./ *Opraví sa a doslova sa mu s každým Jasonovým krokom stavajú do pozoru všetky chĺpky na tele. Našťastie len chĺpky, pretože má iba tepláky a tie reči kolegov by ho iba vytočili. Kolegovia sú pokojný ako jarný vánok a len sa s Jasonom pozdravia. Jack nie. Jack sa naňho pozrie a už asi miliónty krát musí uznať, že vyzerá úžasne. Absolútne nechápe čo na ňom Jason vidí. V prvej sekunde v ňom hrkne sklamanie keď nereaguje lenže keď sa zasekne na poslednom slove... očakáva. Ani nevie čo. Ani v prvom momente nevie čo má on sám robiť. Tak sa snaží tváriť pokojne.* /Detektive?!/ *Opakuje sa mu v hlave a cíti v sebe istý nepokoj. V duchu premýšľa či je posadnutie démonom dôvod k nejakému rozchodu keď sa po tom všetkom dočká iba oslovenia, detektive. Možno ak by pohľadom ostal na Jasonovej tvári, tak by postrehol zmenu jeho mimiky. Lenže nie, Jack musí zamyslene skenovať lem jeho obleku a s dusivou frustráciou v sebe vymýšľa spôsob ako si dať dokopy vzťah. Ale prudké Jasonove objatie to vyrieši zaňho. Nemať v jednej ruke papiere a v druhej hnusnú kávu tak by ho obmotal ako chobotnica a nepustil. Ale aspoň ho pohladí s rukou kde má papiere a konečne sa uvoľní. Čo musí byť poznať aj v objatí. Aj keď to trvalo chvíľu tak to stačilo na to, aby jeho vnútorný nepokoj ustal. Dovolí si na Jasona usmiať. Tým teda zaujme aj svojich kolegov, ktorí ostali pri tom objatí pomerne nezaujatí. Ešte viac ich šokuje keď s tým úsmevom sa na nich pozrie.* Dočerta s Vami. Podrž. *Povie autoritatívne najbližšiemu kolegovi a vrazí mu zložku rovno do ksichtu až zaskučí. Na hnusnú kávu nedbá a pustí ju na zem. Spolu s tým si pritiahne Jasona k sebe a obdaruje ho poriadnym bozkom.* /Ešte, aby som sa obmedzoval. Bol som posadnutý démonom, v kómatu, vyšetrovaný a vo väzení, takže nech si trhnú nohou./ *Preletí mu hlavou a poriadne sa do svojho milého zavesí. Predsa len ho nevidel neskutočne dlho. A všetko na ňom mu chýbalo.*
*Sám byl poslední dobou v jakémsi utlumeném režimu, aby se nezbláznil. Proto mu všechno trvá zprocesovat a taky proto už od auta neběžěl za Jackem. Jen stěží si všimne, že se mu Jack nedívá do tváře, když mu všechno začne docházet. Na moment se i jemu vynoří v mysli různé scénáře, ve kterých ho Jack v době posednutí přestal milovat. Jelikož mu ale i to dochází velmi pomalu, jeho tělo zareaguje dřív a už svého milého objímá. Cítí, jak se mu v sevření uvolní a tuší, že je všechno v pořádku. Tedy alespoň mezi nimi. Co se Jackovi psychiky po posednutí týče, to asi tak rychlé nebude. Poté, co se donutí ho pustit, periferním viděním si všimne úsměvu.* /Ty mi to nehodláš ulehčit!/ *Trochu zmateně sleduje, jak svým kolegům zaplňuje ruce a konečně se plně probírá z otupělosti. Káva na něj nedostříkne, a tak se nemusí bát o své boty. U kterých by mu bylo tedy úplně jedno, kdyby je teď žral aligátor. Po mučivě dlouhé době totiž ucítí rty svého přítele. Jednou rukou ho obejme kolem pasu a druhou mu zajede do hebkých vlasů. Zjitřelé smysly to všechno vnímají neuvěřitelně silně a ani si neuvědomí, že se u polibku spokojeně usmívá.* /Je tu. Je v pořádku. Je naživu./ *Chvíli trvá, než se od svého partnera vůbec dokáže odtrhnout a i poté cítí potřebu kontaktu. A tak si s Jackem proplete prsty. Chce to tu co nejdřív zabalit a pořádně si užít návrat svého milého, ale ví, že proteď by se měl přinejmenším krotit.* Takže, co tu zmůžeme? *Zeptá se přímo Jacka a šťastně se na něj zazubí.*
*Dosť sa do bozku vžije. Až ani nevníma špačkovanie kolegu, ktorému skoro prerazil nos. Ignoruje to a tisne sa k Jasonovi skoro ako o život. Pritom sa kolegovia tlemene bavia s Tomo či to takto bude na každom mieste činu kde bude Porter a Irons. Tom len nad tým mykne plecom a radšej sa venuje papierom. Jack potichu a nespokojne zamručí keď ich privítanie skončí. Stále mu na perách hrá jemný, až zamilovaný úsmev. Pery po čerstvom bozku jemne zčervenalé a zdurené.* Neviem ale za kávu a šišku by som strieľal. *Odpovie mu a uvedomí si, že má hlad ako vlk. Predsa len väzenská strava nebola bohvie čo. Dokonca tam aj pár kilo zhodil. Aj keď skôr tie kilá stratil ešte v nemocnici a v base sa mu to nepodarilo nabrať.* Kávu nedostaneš. Tou čo si mal si narobil prácu navyše technikom. *Ozve sa jeden z kolegov. Jacka sa zarazene naňho pozrie.* Čo tým chceš povedať? *Úsmev mu v zlej predtuche opadne a zamračí sa. Dokonca aj Toma tá poznámka zaujme.* Technici na zaistenie stôp sú na ceste... *Jack cíti ako pri každom slove čo jeho kolega povie v ňom narastá enormnou rýchlosťou tlak. Zrýchli sa mu dýchanie a zo zamračeného výrazu prejde prudko do naštvaného.* Eddie, asi by si mal ísť ďalej. *Podotkne Tom a sám urobí od Jacka pár krokov. Eddie ale nechápe. Pochopí až keď k nemu Jack bleskovo prejde a chytí ho za límec tak, až ho začne látka škrtiť.* To ste úplní amatéri? Technici tu mali byť už dávno! Všetko malo byť zaistené! Takto sme mohli zničiť aj viac ako polovinu stôp! *Na krku mu niektore žilky mierne zčernajú. To isté sa stane aj na rukách ale tým, že má bundu tak to nie je vidno. Od vzteku má napnuté ramená tak až sa mu jemne chvejú. Najradšej by si to všetko vybil na Eddiem a poriadne ho praštil. A vlastne ani nie je tak ďaleko od toho, aby to spravil.*
*Polibek si užívá jakoby to byl jeho poslední a alespoň částečně z něj opadá ta tíha, kterou nosil na ramenou celou tu dobu. Zbytek buď ponese dál a nebo ne, záleží na tom, jak to nese Jack. Nechce předvídat, jak se jeho partner cítí. Přesto tuší, že to není žádná sláva. Jakmile skončí vítání, mírně stáhne obočí, jakoby chtěl naznačit, že ho to až fyzicky bolí. Po chvíli to však nahradí miloučký úsměv, který má rezervovaný pouze pro Jacka.* Jistě, zajdeme na něco dobrého, hned jak tu skončíme. *Pohladí ho a jeho frustrovaný mozek mu hned předhodí několik pozic, ve kterých by mohlo proběhnout to něco dobrého. Zamyšleně ho ještě jednou pohladí po tváři a už se odsud moc těší. Zamyšleně proto, že si ho konečně prohlédne pořádně. Vidí, že na sobě má oblečení, které rozhodně není jeho. Všímá si monoklu a zdá se mu, že se pod bílým tričkem rýsuje nějak štíhleji než dříve. V krku se mu udělá knedlík.* /Takže ani ve vězení to nebyl žádný med. To by mě nemělo překvapovat./ *Když jeden z mužů promluví, prudce se na něj otočí. Nechápe, kde se v něm bere ta neúcta.* /Že by moje přítomnost tolik škodila Jackově autoritě? Ne. Tohle si stejně nesmí dovolit./ *Když uslyší Jackovu odpověď, podívá se na něj. Sám měl v očích vražedný výraz, ale tomu jeho se nevyrovná. Přesto zvědavě vyčkává, co se stane. Poměrně ho to baví, když Jack popadne kolegu a řve na něj. Ovšem ve chvíli, kdy mu začnou černat žíly, ztuhne strachy. Ne proto, že by se bál Jacka, ale minulosti. Na napnutá ramena mu položí dlaně a jemným ale pevným pohybem ho začne přitahovat k sobě. Tedy hlavním účelem toho kroku je odtáhnutí Jacka od policisty.* Najdu ti někoho, na kom se můžeš vyřádit. Teď to nech být. *Zašeptá mu přímo do ucha a pak z něj sundá ruce. Věří, že dotyk a slova ho alespoň trochu vrátí do reality. Pokud ne, holt bude sledovat, jak ze svého kolegy vymlátí duši.* /Není to ideální scénář, ale pakliže mu to pomůže../
*Je tak hladný, že jeho mozog fakt myslí iba na jedlo. Možno ak uspokojí žalúdok tak potom začne upozorňovať aj na iné potreby. Potom sa ale ten pokoj a príjemná atmosféra zmení. A stačila na to jediná poznámka od kolegu. Potom už to ide celkom rýchlo keď ho Jack popadne. Nekričí. Ale v jeho hlase je aj tak počuť čistý hnev. Chlap len lapá po dychu ako ryba na suchu. Pravdepodobne sa tak aj cíti. Už sa chystá, že ho pustí a jednu mu poriadne ubalí za tú neschopnosť. Jediné čo mu v konečnom dôsledku v tom zabráni sú Jasonove ruky na jeho ramenách. Keď ho odťahuje tak sa urputne kolegu drží a doslova ho vraždí pohľadom. Ale až Jasonova ponuka ho preberie. Prudko a zhlboka sa nadýchne a uvoľní stisk, aby mu mohol zložiť ruky. Zamrká a je na ňom vidno ako je zarazený. Alebo ako keby sa mu reštartoval počítač a po znovuzapnutí mu nabieha Windows. Znovu sa zhlboka nadýchne, čierne žilky pomaly blednú, pritom sa trochu oprie do Jasonovho dotyku. Keď sa ako tak upokojí tak natiahne ruku ku kolegovi, ktorému vrazil zložku do nosa.* Počkáme na technikov pri aute. Vy to tu prejdite a zaznamenajte domáce stopy, aby sa mohli potom vylúčiť. Je to jasne? *Počká kým všetci prikývnu na jeho rozkaz a potom si zoberie spis, Jasonovu ruku a ide k auta. Cestou k autu nerozpráva. Snaží sa zhlboka dýchať a pokojne uvažovať. Aj keď sa necíti pokojne.* /Pokojne sa necítim už od Silvestra./ *Jasona pustí až keď dôjdu k auta. Na strechu mrskne papiere, rukami si prejde cez tvári a pritom ešte odkráča menšie kolečko. Až potom sa pozrie na Jasona. Je na ňom vidno ako veľmi ho to trápi. Oblizne si spodnú peru a na moment si do nej aj zahryzne. Potom ju ale pustí a nadýchne sa.* Bolo to horšie. Predtým. *Zamračí sa a uhne pohľadom niekam do lesa. Vlastne sú v menšom lesíku neďaleko nejakej chatky, od ktorej je to k miestu činu ako keby kameňom dohodiť.* Chcem tým povedať, že... zlepšuje sa to len... *Povzdychne si. Ani sám to nevie vysvetliť. To ako sa cíti v takých momentoch. Potom sa len uchechtne ale vôbec to neznie veselo. Skôr zúfalo.* Buď rád, že si nebol pri vyšetrovaní. *Pritom sa oprie chrbtom o auto. Pohľadom stále uhýba, hľadá slová, aby to Jasonovi nejako vysvetlil. Ale zatiaľ nenachádza nič.*
*Kdyby se takhle Jack zachoval z vlastní vůle, naprosto by věřil jeho úsudku a neměl sebemenší pochybnosti. Ale onen náznak Hauresovy přítomnosti nebo spíše nějakých jejích zbytků ho donutí zasáhnout. Jelikož toho má docela dost za sebou, sýpavé nádechy policisty lapajícího po dechu ho nijak neruší. Všímá si, že dotyk nestačí na to, aby se Jack z momentálního rozrušení dostal, ale přeci jen nějaký účinek to má.* /Je možné, aby s ním nadále cvičil démon? Snažil jsem se posednutí nastudovat, ale ve Faerii je zoufale málo knih a svitků, co se toho týkají. A i v tom zlomku, kde je to zmíněno se nepředpokládá, že by subjekt přežil. Takže pozdější efekty to ani zdaleka nepopisuje... Možná bych se na to měl zeptat Hellera? Ne, s ním jen tak nebudu chtít mluvit. A nebo ano?/ *Trochu se ztratí v myšlenkách, ale zned poté na Jacka promluví a sleduje, jak to na něj působí. Prudký nádech mu potvrdí jeho domněnku, že to nedělá úplně z vlastní zdravé vůle.* /To nutně nepotvrzuje Haurese a jakýkoliv zbyteček jeho přítomnosti./ *Přejede mu po ramenou palci, když ucítí tlak jeho těla. Rozhodně si toho mají hodně co říct. Maličko se nakloní, aby viděl Jackův krk i z boku a s radostí shledá, že černá bledne.* /Ale projevuje se to tedy i fyzicky. Nemůžu to připisovat traumatu. Lidská posttraumatická porucha nemění barvu krve./ *I o tom si leccos zjišťoval. Když Jack mluví, nedívá se na něj, ale na kolegy. Bradu má mírně zvednutou a naznačuje tak, že souhlasí se vším, co Jack řekne. Má to štěstí, že doopravdy vypustí z úst věci, se kterými souhlasí. Kdyby se chtěl znovu rvát, mohl by agent Irons vypadat dosti pochybně. Stiskne tedy Jackovu ruku a následuje ho do auta. Snaží se držet si čistou hlavu, i když se mu do ní samozřejmě plíží černé myšlenky a tragické scénáře.* /Předtím? Myslí před vězením? Za Haurese?/ *Když dojdou k autu, Jason se opře o kapotu a vyčkává, co Jack řekne. Vidí na něm, že rozhodně není v klidu a zjevně ho užírá něco víc, než se teď stalo. Jelikož se chce dozvědět co nejvíc, neskáče mu do řeči. Má pocit, že by mu teď měl dát trochu prostoru, a tak zatne jednu ruku v pěst, aby ho nešel znovu obejmout. Když se nevesele směje, starostlivě stáhne obočí a ve chvíli, kdy se nedaleko od něj opře o auto, dá mu ruku kolem ramen.* Zlepšuje se to... *Zopakuje po něm, ale přestože jsou ta slova zjevně pravdivá, když je mohl vyslovit, rozhodně to není výhra. Nenutí mu oční kontakt a dívá se někam do dálky.* Myslíš, že můžu nějak pomoci?
*Neuvedomuje si, že slovo predtým znie celkom zmätočne. Že to presne nedefinuje kedy to bolo horšie. Vlastne celý jeho monológ znie zmätočne a v podstate nič nevysvetľuje. Pod Jasonovým dotykom sa zas o niečo viac uvoľní. Je to vidno aj v držaní ramien, že o kúsok klesnú. Jack trochu vydýchne a prikývne. Na moment zapremýšľa čo to tu vypustil z pusy ale potom sa nad Jasonovou otázkou zamyslí. Sústredene stiahne obočia.* Možno. *Váhavo stisne medzi zuby spodnú peru ale vzápätí ju pustí. Konečne sa pozrie na Jasona ale je na ňom vidno, že ešte stále premýšľa či to chce vážne vedieť.* /Radšej vedieť ako nevedieť./ *Tak sa teda rozhodne.* Vieš niečo o tom čo všetko sa dialo? Ja... posledné čo si pamätám je, ako som prišiel na Hellerovu párty. Ďalej už proste nič. Nechcem tým povedať, že to je ako keby niekto luskol prstami a zrazu som bol v nemocnici. Pamätám si, že som bol niekde, v mojej hlave. Bola tam tma, tesno a do toho Haures. *Pretrie si čelo v unavenom geste. Vie, že o tom musí rozprávať a nedržať to v sebe. Povzdychne si.* Ten magor stále rozprával. Rozprával o všetkom možno lenže bolo toho tak veľa, že mi to prichádza na um postupne. A ani tým na čo si spomeniem si nie som istý. Takže chcem vedieť čo sa dialo. Chcem vedieť čo som spravil. Ak to teda vieš, tak mi to povedz. *Na pár sekúnd zaváha. Ale potom sa zahľadí na Jasona, ako keby od neho vyžadoval pravdovravnosť. Policajná škola je hlboko v ňom a prebíja aj vedomie toho, že Jason mu nie je ako víla schopný klamať.* Stretol si sa s Hauresom, keď bol... *rukou naznačí k sebe samému* ... vo mne. *Ošije. Nech chce alebo nie tak prakticky robil oblek démonovi. A ten démon si s ním mohol robiť čo chce.* /Okej, túto myšlienku sa budem musieť snažiť vytesniť. Absolútne vytesniť./
*Je rád, že se Jack dokáže uvolnit a není z něj vyklepaný neurotik, jak se trochu obával. Samozřejmě také nepředpokládá, že to hned bude jako dříve, ale už ta prostá reakce na jeho dotek ho uklidňuje. Trochu ho to pozvedne na duchu a políbí svého přítele do vlasů. Chvíli tak zůstane s nosem zabořeným v blond kadeřích, zůstane tak až do doby kdy Jack znovu promluví.* /Takže mu můžu pomoci?/ *Zpozorní a zvedne hlavu. Je připraven udělat cokoliv. Když však zmíní Haurese a to, co se dělo v době Jackova utlačení, upře pohled do dálky a zatne čelist.* Ty jsi neudělal nic. *Pronese a nedokáže se mu u toho podívat do očí. Obává se, že pak by mohl mít Jack pocit, že ten vztek v jeho hlase je směřovaný na něj, což je samozřejmě nesmysl. Jasonovi se v uších rozezní Hauresova slova, to jak mu vypráví o sprše s tělem jeho milého. Na krku mu vystoupnou cévy a svaly, jak silně zatíná čelist. Kdyby si to uvědomoval, pravděpodobně by si uvědomoval i bolest zubů, ale je teď dost mimo.* Ano, sešel jsem se s ním. *Z jeho tónu je cítit naprosté zhnusení, dokonce i nakrčí nos při představě toho, co se dělo.* Přišel mi vrátit vílí bratry, tvou ochranku. Měl je na železných řetězech, aby jejich utrpení stupňoval každou vteřinu... Oba jsou v pořádku, jen mají trochu pošramocenou hrdost a chtějí se mstít. *Slova o jejich momentálním stavu dodá již klidnějším hlasem a povolí tak čelist.* /V tobě. Nechutná představa, ale v podstatě to tak bylo./ Nevypadal, že by ho příliš zajímala tvá zranění. Jen z jeho přítomnosti jsi měl ránu na ruce, když za mnou přišel na Zimní dvůr. /Přišel, aby uzavřel dohodu, kterou nedodržel. Mám mu říci i o tom?/ A pak... *Polkne a podívá se do oblíbených modrých očí.* Mi nabídl dohodu s tím, že ji nemohu odmítnout. *Odmlčí se a zhluboka se nadechne.* Měl jsem mu přinést jeden artefakt výměnou za tvé bezpečí. Domnívám se, že ten artefakt byl k samotnému rituálu přímo využit, ale nějak se mi to mlží. Tehdy mi šlo jen o to, aby z tebe vypadl. *Znovu se zhluboka nadechne a zavře oči.* Součástí dohody bylo ještě něco, co nesplnil... Ale já ani nechtěl, aby se to stalo, pokud to nebudeš chtít ty. A... no... /Sakra takhle mluví král! Zadrhávám se jako školačka, co vyznává lásku!/ Říkal něco o tom, že bychom spolu mohli být déle... /Déle než je lidský život. Prosím domysli si to./ *Zmlkne a v duchu si nadává, že to nedokázal říct lépe. Přeci jen se na tuhle situaci mohl docela dlouho připravovat.*
*Niekde na strome začviriká vtáčik. Neklamný dôkaz toho, že príroda sa prebúdza. Jack sa nadýchne toho čerstvého lesného vzduchu.* /Koho by len napadlo, že pár metrov ďalej niekoho brutálne zabili./ *Rozpráva. Pritom sa snaží nejaké utriediť myšlienky. Chce v tom mať jasno a chce s tým vedieť pracovať. Tak sa teda zahľadí na Jasona a škálu emócií, ktoré sa v ňom odzrkadľujú. Keď počuje jeho zhusený tón tak v prvom momente má tendenciu to prisúdiť sebe. Ale je si vedomý toho, že Haures pravdepodobne nepatrí medzi obľúbených hostí.* /Stačil mi v hlave. Ak sa s ním už nikdy v živote nestretnem tak mi to nebude vadiť./ *Pozorne počúva. Snaží si poskladať kocky tak, aby dávali zmysel. Faerskych bratov je mu úprimne ľúto. Niekedy ho hnevalo, že je sledovaný a občas im preto robil aj naschvály lenže niečo také im spraviť rozhodne nechcel.* /Spravil to Haures./ *Keď sa mu Jason zahľadí do očí tak mu pohľad opätuje. Prikývne, aby ho podporil v tom čo chce povedať. Po jeho slovách ostane na chvíľu ticho. Znova sa zahľadí pred seba na les a uvažuje. Ticho v duchu si to dáva dokopy.* Hmm, dal by som si vanilkové latté s broskyňovou penou. *Povie napokon ako keby to bola tá jediná vec nad ktorou celú dobu premýšľal. Vlastne to z neho vypadlo úplne spontánne. Z lesnej cesty je počuť ako sa blížia autá, ktoré narúšajú pokojnú atmosféru. Jack pohladí Jasona po ruke, ktorou ho objíme a potom sa od neho odpojí a zároveň aj odlepí od auta. Otvorí zadné dvere auta kam sa skloní. Samozrejme, tepláky toho veľa neskryjú, najme keď sa mu aj vyhrnie bunda s tričkom takže ho na krížoch pošteklí jarný vzduch. Zo spisov vyloví doklady a celkom potešene pozrie na svoj vodičák. Vylezie z auta a potutelne sa na Jasona usmeje a podá mu kartičku s menom.* Agent Irons, vitajte v CIA. *Na improvizované parkovisko zájde dodávka a auto. Zastavia a pomerne mladí týpkovia sa začnú hrnúť do práce. A Jack stále s tým potutelným úsmevom sa otočí na technikov. Tí čo ho poznajú sa zhrozene zarazia, tí čo ho nepoznajú sa usmejú spať.* Kowalsky! *Osloví jedného, ktorý je mu dobre známy, a ktorý vyzerá že sa po tom oslovení aj rozplače.* Chcem, aby ste zaistili každý kameň, stopu, prach a dokonca aj mravca ak to bude nutné. Chcem mať zdokumentované všetko, nepripúšťam odchýlky. Tiež pripravte protokol na vylúčenie domáci stôp a fotografie v časovom slede. Postupujte od ohniska až k perimetru desiatich metrov, v prípade podozrenia aj viac. *S tým ako Jack rozpráva sa pomalým krokom približuje k mládencovi, ktorý má fakt na krajíčku. A Jack sa stále usmieva.* Ak zistím pochybenie budeš robiť policajta na prechode pre chodcov v Central parku. Rozumieme si? *Kowalsky zaskuhrá odpoveď a vyklepane chce utiecť od Jacka, aby mohol splniť jeho požiadavky.* Kam odviezli telo? *A keď dostane odpoveď, toho chudáka konečne pustí a vráti sa späť k Jasonovi.* Občas ma moja práca baví. *Povie svojmu drahému a prejde na miesto vodiča.* Pôjdeme do márnice pozrieť telo. Už si bol v márnici? *Zarazene sa opýta keď nastupuje a začne okolo palubovky hľadať Tomove kľúče od auta. Spokojne ich nájde a strčí do zapalovania. Aj keď vyzerá ako keby zabudol na predchádzajúci rozhovor tak pravdou je, že si to stále premieta v hlave a snaží sa prísť na to čo k tomu povedať.*
*Když na jeho zdlouhavé přiznání nijak nereaguje, je za to vlastně vděčný.* /Doufám jen, že to, že si to pořádně promyslí skončí v můj prospěch. Jestli z toho vznikne, že jsem Vyššímu démonovi neměl nic dávat a na jeho životě nezáleží... Ne, snad na to nebude pohlížet tak obětavě./ *Takže je sice za ticho rád, ale zároveň mu to dává prostor pro to, aby si představoval jakými všemi směry se může Jackův názor na věc ubírat. Krom tohohle ho napadne ještě několik dalších, přestože se snaží svou kreativitu brzdit.* Hm? *Trochu zmateně zvedne obočí v momentě, kdy jeho společník prolomí ticho. Rozhodně to není shodné s žádným z jeho promyšlených scénářů. Maličko ho to vyvede z míry, ale hned se zase uklidní a usměje se.* Nakoupím ti tolik nechutně přeslazené kávy, kolik se jí do tebe vejde. *Ťukne do něj něžně pěstí ruky, kterou ho neobjímá a na vteřinku má pocit, že je všechno v pořádku. Hned nato ale jeho citlivý sluch zachytí křupání lesní půdy pod koly aut. Nadále se usmívá, když ho Jack pohladí a ruku vrátí podél těla poté, co se mu blonďák vyvlékne.* /Že by začala řádná policejní práce?/ *Oči mu sjedou na odhalený kousek kůže, ale rychle je od ní odtrhne.* /Teď ne./ No páni! *Překvapeně se podívá na průkaz, ale hned vzápětí nasadí kamenný výraz, když u nich zastaví dodávka.* Děkuji, detektive Portere. Těším se na naši spolupráci. *V očích mu však nadále hoří nadšení, když od něj přebírá kartičku se svým jménem. Jeho výraz se znovu promění až ve chvíli, kdy detektiv začne úkolovat nově příchozí. Je na něm znát jakési lenivé pobavení, díky kterému vypadá trochu jako kočka sledující dění. Nemá v plánu se konverzace jakkoliv účastnit a jen si plnými doušky užívá dominantního Jacka. Když si všimne, že jednoho mladíka skoro rozbrečel, kousne se do spodního rtu.* /Na přechodu? Jak kruté, detektive./ *Musí se na chvíli zadívat do dálky, aby se na něm jeho fascinace neprojevila. Na svého partnera se podívá až když na něj promluví.* To mě taky. *Zavrní s mírně přimhouřenýma očima. Až poté se konečně odlepí od auta, o které se doteď celou dobu opíral. Otevře dveře spolujezdce a vleze dovnitř.* Nevzpomínám si, ale rozhodně to není moje první mrtvola. *Uchechtne se a konečně z něj zmizí to opojení a mluví i vypadá zase normálně. Při zvuku probouzejícího se motoru mu mozek nabídne vzpomínku na Jackovo řízení a s bledou tváří se připoutá.*
*Když ho Triss obejme na rozloučenou, je ještě jako náměsíčný ze všeho toho přemýšlení, a tak ji automaticky obejme něžně zpět. Poté jí poděkuje za odvoz a přihodí vtipnou poznámku o Jackově řízení a pak už ho následuje k němu do bytu. Moc se těší na ty představy, které mu dnes Jack posílal.Trochu ho zarazí, když se jeho spoleník zamračí, ale neřeší to. Uzná, že to navazuje na nějaké jeho vnitřní procesy, do kterých mu nic není.* /Tedy pokud se nebude chtít bavit o tom, co mě dnes tak vykolejilo./ *Promluví sám k sobě, ale nepovažuje to za příliš pravděpodobné. Tedy spíše doufá, že to není tak pravděpodobné. Ovšem tyhle negativa opouští a div si spokojeně nepíská, když vychází schody do známého bytu. Uvědomí si, že tu dlouho nebyl a skoro neznatelně zrychlí krok.* To jsme dva. *Vyjádří se k rouškám a musí se držet, aby schody nevyběhl po dvou. Nu, se svýma dlouhýma nohama asi klidně i po třech. Jakmile dojdou k bytu a Jack kontroluje, jestli něco není jinak, neodpustí si úsměv. Je to něco, co hezky hovoří o Jackově osobnosti a zvycích, což obojí-jak si konečně přiznal- miluje. Hned za ním vejde do bytu a podle jeho vzoru si sundá roušku, poté kabát a dokonce i sako a umyje ruce. Přeci jen na něj nechce sahat špinavýma pandemickýma rukama a sahat na něj rozhodně plánuje. Stojí tedy před Jackem již jen v tmavomodré košili s několika rozepnutými knoflíčky a vrhne se na něj se stejnou vervou. Oplácí mu polibky s odpovídající intenzitou tomu, že na to čekal tak dlouho. Všimne si, že dneska se dominance ujímá Jack a trochu se v polibku usměje. Dosedne na gauč a automaticky Jacka chytí za boky, nízko ne u zranění, když na něj spadne. Možná mu pomůže se na něm trochu lépe uvelebit. Následně ale vyděšeně otevře oči, když uslyší projev bolesti.* /Ale kruci/ *Konečky prstů sjede k jeho zranění a jen zjišťuje, jestli látka nevlhne krví. S uspokojením zjistí, že ne a oči zase zavře.* /Ne na dlouho./ *Okomentuje si sám pro sebe, když se jeho přítel odtáhne a začne ho zpovídat.* Ty vážně zneužíváš mojí pravdomluvnosti. *Uchechtne se a pohladí Jacka po tváři.* Ale dobrá, nebudu kličkovat. Triss se mnou mluvila v mysli, toho sis myslím všiml. Reagoval jsem na její slova.. *Odkašle si. Ne nemocně, jen tak, když nechce prozradit následující.* ohledně toho, cos říkal na plese. *Bojí se, že tím absolutně rozbil atmosféru, a tak Jacka jen něžně hladí. Předpokládá, že by se stejně po chvíli zase odtáhl, tak ať to raději vyřeší.* /Ale ty představy.../ *Téměř psím pohledem se podívá na gauč a tiše tak prosí, jestli to nepočká. Ale je mu jasné, že ne. Přesto se tak nenápadně snaží a zajede rukou pod Jackovo oblečení a lechtivě jemně mu přejíždí prsty po citlivé hrudi.*
*Jeho vnútorný pokoj sa zväčší keď si aj Jason umyje ruky. Takže už mu absolútne nič nebráni, aby si svojho partnera mohol vychutnať plnými dúškami. Že by to bolo o niečo intímnejšie keď sú spolu vo vzťahu? Možno. Jack sa tomu úplne poddáva. Rozopína postupne Jasonove gombíky na košeli. Keď teda povalí Jasona je rád, že ho zachytí za boky. Aspoň teda sa to zranenie neozve v plnej sile. Jednou rukou mu uvoľnene vojde do vlasov a trochu ich pocuchá. Druhou stále ešte rozopína gombík za gombíkom. Cíti ten starostlivý dotyk na rane a musí sa do Jasonovych pier jemne usmiať. Nie že by chcel, aby si oňho robil starosti ale... je to príjemný pocit keď sa oňho stará. Ale stále mu vŕtajú hlavou jeho slová. Tak sa rozhodne to vyriešiť hneď, aby sa mohli venovať zábavnejším veciam. Preruší bozk a zahľadí sa naňho.* Možno trochu. Je to príjemná zmena oproti práci. *Prizná a privrie spokojne nad tým dotykom oči. Trochu sa natočí a vtisne Jasonovi do dlane jemný bozk. Zahmká na súhlas, že si toho všimol. Odkašlanie mu spustí akýsi alarm v hlave, že by sa mal sústrediť. Otrie aa tvárou o jeho ruku a keď spomenie ples tak na moment stuhne. Pozorne sa naňho pozrie a chvíľu ho skúma. Keď si spoji dve a dve dokopy... vie o ktorú časť rozhovoru s Triss sa jedná.* /To aby sa jeden pod vplyvom farského vína niekomu zdôveril./ *Napadne mu najskôr. Cíti nežné hladenie. Dotyky mu opatrne opláca a pritom mu hlavou ide búrka myšlienok. Nakoniec vydedukuje, že ak mu Triss povedala o tom rozhovore a Jason stále je tu... že neutiekol... Vzdychne keď sa dotkne jemne jeho hrude. Svoju ruku posunie až k lemu nohavic a potom vkĺzne pod latku, aby mohol Jasona dráždiť jemnými dotykmi na bruchu. Druhú ruku presunie v pohladení na jeho líce odkiaľ ho palcom pohladí po spodnej pere. Ako tak na ňom sedí tak sa trochu pohne v bokoch, aby našiel lepšie polohu. Nakloní sa k nemu bližšie a perami prejde cez tie jeho. Škádli ho. Chce si pre istotu užiť jeho prítomnosť ak by ho náhodou vydesil a on by nakoniec utiekol.* Chápem ako je to nebezpečné. Ako kráľ máš určite veľa nepriateľov a každý len čaká na chybu. Slabú chvíľu. Slabinu. *Šepká to potichu a pritom sa s ním mazlí. Perami zíde na jeho bradu a posúva sa po nej až na čeľusť. Stále ho hladí na bruchu ale druhu ruku presunie na krk.* Obľúbený civil, s ktorým tráviš čas. S ktorými si vo vzťahu. Možno úlet alebo som iba hračka? To je im jedno. Som niečo čo by mohli využiť. *Znovu sa pohne bokmi proti Jasonovi ale už nie aby sa uvelebil ale aby ho dráždil. Ich oboch.* Možno to niekto skúsi. Možno nie. Kto vie. Zaručiť viem iba jednu vec... len... Triss ti to nepovedala presne. *Jednou rukou ho objime okolo krku. Už zo vzrušenia a aj z nervozity z toho čo vraví dýcha zrýchlene. Tak isto aj jeho srdce ide maratón.* Ochotne by som schytal guľku pre každého na kom mi záleží. Kto mi za to stojí. Pre teba... *Na sekundu si zahryzne do pery a presunie sa s nimi k Jasonovmu uchu. Rozpráva potichu.* ...ak by som ťa mal ohroziť... tak neschytam pre teba guľku. Sám by som si ju radšej strelil do hlavy. *Prizná nakoniec. Uvedomuje si, že možno toto nie je typické vyznanie lásky ale je správne, aby to vedel. Neopovažuje sa radšej pohnúť a čaká na reakciu.*
*Dokud polibek ještě trvá, jako kdyby měl na Jasona magický účinek. Zapomíná na to, jak se o Jacka neustále strachuje. Jak vymýšlí různá schémata, která ho ochrání, uzavírá smlouvy a upravuje paměti. Zapomíná na to, že mimo tenhle pokoj, co pokoj, mimo tenhle gauč, mimo Jacka vůbec ještě něco existuje. Cítil to takhle vždy? Možná. Možná na něj trochu více doléhá vědomí toho, že teď je Jack jen a jen jeho. Nemůže se stát, že by se mu na něj někdo za jeho zády pověsil. Tedy, může, ale Jackovi věří, že by důvěru mezi nimi nenarušil. Teď je s ním, i kdyby mu někdo chtěl ublížit, ochrání ho. Chytí pro něj kulku. Ale nad tím nepřemýšlí, hlavu má zaplněnou chvilkovými poznatky. O tom, jak jsou Jackovi rty měkké, ruce obratné. Jak se těší, až ho konečně svlékne. Poté pocítí jeho ruku ve vlasech a spokojeně zamručí. Jack je jediný, koho na ně nechá sáhnout. Ani neví, proč je na ně tak citlivý, ale při pocuchání se mu otřese hruď tichým smíchem.* /Jestli mu znovu prasknou stehy.../ *Ale i tuhle myšlenku brzy umlčí, nechce se tím zaobírat, když se to nestalo. Překvapí ho, jak se na něj Jack dívá a pozorně ho poslouchá.* /Nakonec je dobře, že to vytáhl. Stejně by mi to vrtalo hlavou./ To si dovedu představit. *Pousměje se a vyčkává, co z něj vypadne. Při puse do dlaně se mu oči téměř rozsvítí štěstím nad intimitou toho doteku. Konečně chápe, co myslela Lyria tím, že je všechno ještě lepší. Proto když se o jeho ruku Jack otírá, palcem ho u toho nepřestává hladit. V tu chvíli ho napadne něco trochu divného.* /Dokážu si představit, že bychom takhle zůstali navěky. V objetí, s dotykem na jeho tváři./ *Ignoruje to, že by mohl za roky tak maximálně hladit Jackovu kostru. Vytvoří si ideální představu, ve které si ním Jack může zůstat a nemusí se obávat jeho smrti. Trochu ho z toho vyruší, jak Jack ztuhne a i Jason má tím pádem trochu tendenci narovnat se v zádech. Nakonec se ale donutí znovu uklidnit a rukou, co doteď setrvávala na boku ho pohladí po stehně a všude kam se dostane. Cítí, že ani Jack nehodlá přerušit jejich fyzický kontakt a koutky se mu zvednou v úsměvu. Ale je to jakýsi jiný úsměv. Dal by se snad popsat jako zamilovaný? Jason by se rozhodně v zrcadle nepoznal, ale sluší mu, je roztomilý. Ovšem poměrně rychle se zvrátí do svůdného, když vidí, jak Jack reaguje na dotyk na hrudi. Sám nezůstává pozadu a slastně se zakousne do plného spodního rtu, když se dostane k jeho břichu.* /Je hezké jak se... známe./ *Probleskne mu hlavou, ale nadále se drží trošku ve střehu, aby přijal Jackovo vysvětlení. Tedy, alespoň se o to snaží. Svůj ret pustí, když ho po něm Jack hladí a podívá se na jeho ruku a pak na Jacka. Je to čímsi vyzývavý pohled. Jeho soustředěnost na rozhovor se pomalu ale jistě rozplývá a je obzvláště vidět na jeho očích, jak se smiřují s pohlcením touhou. Tak nějak ve stejnou dobu může Jack cítit, jak se Jasonovi napínají kalhoty, čemuž jeho pečlivější usazování nepomáhá. Nejraději by si Jackovy rty uzurpoval, nenechal se škádlit, ale něco v něm ho zarazí. Nechá přítele, ať si s ním hraje. Nemůžeme říct, že by si to náležitě neužíval. A vtom Jack konečně promluví. Jasonovi oči se zase trochu zaostří a začne si ho prohlížet. Už už chce promluvit, ale rozhoduje se dopřát civilovi monolog. Ovšem, když se nazve hračkou, nespokojeně zamručí. Téměř automaticky u toho Jacka nadále hladí po hrudníku a druhou ruku spustí z jeho tváře a přejíždí mu z boku na zadek. Přesto ho pozorně poslouchá, jen mu ty dotyky dovolují si lépe třídit myšlenky. Vždycky to dělal, potvrdila by to i Ava, kterou si při přemýšlení přihlazoval. Na jeho pohyby si rozhodně nestěžuje, vede to dokonce k tomu, že mu rukou zmáčkne zadek jakoby ho o to žádal.* /Nesmím ho přerušit./ *Upozadí se, když chce opět něco říct a přitáhne si Jacka trochu blíže, když ho obejme. Když zrovna nemluví, slyší, jak mu buší srdce a ruku pod jeho trikem k němu přiloží.* /Pro mě?/ *Čeká, jak svou promluvu zakončí a ani nevnímá, že u toho nedýchá. Má jemně pootevřené rty a tají dech. Oči upřené na jeho ret uvězněný mezi zuby.* Jacku... *Zachraptí jako kdyby týdny nemluvil, ale nějakým podivným způsobem to vyzní poměrně smyslně. Podívá se mu do očí a dá mu ukazováček pod bradu, aby se ujistil, že mu oční kontakt oplatí.* Bojíš se? *Vypadne z něj něco, co ani říct nechtěl, a tak to hned napraví.* Protože já ano. Bojím se, že se vyplní to, co říkáš. Protože ano, jistě, jsi můj oblíbený civil. Ale to zdaleka není vše. Rozhodně se ani neblížíš tomu, abys byl mou hračkou. *Na chvíli se odmlčí a volnou rukou, kterou nenutí Jacka k pohledu z očí do očí ho pohladí po stehně. Znovu si třídí myšlenky.* Není to tak dávno, co jsem se bavil s jednou svou přítelkyní. *Znovu se odmlčí, což možná není v tuto chvíli úplně ideální a dá tak Jackovi čas na bůhvíjaké představy.* Ptal jsem se jí, jak člověk pozná, že miluje. *Uchechtne se, protože ho nikdy nenapadlo, že z něj něco takovéhleho vypadne. Cítí se i svým způsobem trapně.* Víly nemohou lhát, a proto mi klidně věř, když říkám, že než by ses musel střelit do hlavy, raději obrátím svět vzhůru nohama. *Přímo nevysloví, že ho miluje, ale má dojem, že to z toho docela jasně vyplývá. Pokud to tak ale Jack nemyslel a teď ho vyděsí...* /Někdy to přijít muselo./
*Jeho blízkosť je mu príjemná. O niečo nepríjemnejší je rozhovorov ktorý započne. Rozhovor... skôr je to monológ a Jack je rád, že ho Jason neprerušuje. Asi by už nemal odvahu pokračovať a len by nechal načatú tému. Všimne si jeho úsmev a srdce sa mu zachveje príjemným pocitom. Chcel by aby sa naňho takto usmieval stále.* /Či to tak ostane po tom čo mu poviem.../ *Pomyslí si na sekundu a pokračuje. Ako v slovách tak aj v pohyboch. Cíti Jasonove napnuté nohavice a ani v jeho vlastných džínsoch nezostáva žiadny voľný priestor. Jeho telo by chcelo pokračovať týmto smerom ďalej ale mysľou sa stále drží späť. Potrebuje mu to povedať. Je správne mu to povedať. Už sa tým dusil dosť dlho. Dlho nad tým premietal a uvažoval nad všetkým čo sa môže stať. Sem tam pri rozprávaní vzdychne z dotykov na hrudi. Aj inde. Konečne to zo seba dostane, zároveň s tým ustane v pohyboch a sklopí pohľad. Počuje svoje meno, tak chrapľavo, že by sa na Jasona vrhol ako smädný na vodu. Ale nie... sleduje lem Jasonovej košele, ako mu splýva cez kľúčnu kosť. Pod dotykom prstu nadvihne pohľad. Má strach ale než to stihne Jasonovi povedať tak pokračuje. Skoro ani nedýcha. Pozorne sleduje každý každé jeho slovo, každý pohyb. Keď spomenie priateľku tak dychtí potom aby pokračoval. Netrpezlivo čaká, trochu sa zavrtí. A keď konečne počuje to čo si predstavoval v tých najtajnejších snoch, o ktorých ani len nedúfal, že by sa mohli stať realitou. Uvoľnene vydýchne vzduch, ktorý v sebe zadržiaval. Rezonuje mu to v ušiach, zas a znova. Nakloní sa k nemu a znova prepojí ich pery. V nežnom a precítenom bozku sa k nemu natisne ešte bližšie. Konečne z neho spadne ten obrovský kameň. V duchu si na tento guláš, ktorý riešil mesiace môže dať nálepku “vyriešené”. Stiahne Jasonovi košeľu z ramien. Odtiahne sa a pery sa mu zvlnia do úsmevu.* Teraz sa asi hodí povedať... milujem ťa. *Povie a hneď na to sa vyvlečie zo svetra. Pritom sa neopomenie poriadne na ňom zavrtieť. Cíti sa konečne voľnejšie keď je to vonku.*
*Trochu se obává, kam to celé spěje. Samozřejmě jedna část jejich rozhovoru, ta fyzická, mu ukazuje pěkný závěr. Ale straší ho ta slovní. Znamená to snad něco hrozného? Nebo mu Jack vyzná lásku?* /To je třeba zjistit. Podle toho usoudím, jestli Triss absolutně zavrhnu za falešné naděje a nebo s ní budu fungovat stejně jako doteď./ *Nemůže se příliš soustředit, přestože se o to doopravdy snaží. Na jednu stranu chce zablokovat veškeré požitky, aby Jacka pěkně vnímal, ale na druhou.. Cítí ho. Cítí, jak ho chce. A jeho tělo ani mysl se toho vědomí nehodlají vzdát. Obzvláště když Jack vzdychá.* /Jestli má tohle být nějak vážný rozhovor, asi na něj nejsem dostatečně.../ *Snaží se vybrat vhodné přídavné jméno, ale za boha se mu to nedaří, když vidí, jak detektiv hypnotizuje jeho košili pohledem. A pak už se dostane do té absurdní situace, kde má pomalu pocit, že se mu Jack vysměje a odejde si najít někoho jiného. Ale opak se stane pravdou. Blonďákovi se viditelně uleví, a dokonce pokračuje tam, kde skončili. Jason se toho nadšeně chopí, i když si není přesně jistý, co to znamená.* /Je tohle to vyznání? Co na mě tlačila Triss? Co propagovala Lyria?/ *Neví. Ale těžko se mu na tu nevědomost upíná pozornost, když tak blízko cítí teplé tělo svého milého. Chytí ho za zadek a natlačí ho na sebe ještě blíže, přestože již cítil, jak se na něj Jack natiskl. Nebylo mu to dost. Na chvíli ho však pustí, aby si mohl z košile vytáhnout ruce a hodit ji vedle sebe na gauč. Sám se obratně pustí do rozepínání Jackových kalhot, zatímco ho něžně líbá, snad jakoby to bylo poprvé. Tedy, ne že by jejich poprvé bylo nějak něžné.* Hodí? *Uchechtne se a na tváři se mu znovu objeví ten zamilovaný úsměv.* Miluji tě, Jacku. *Nepřišlo mu vhodné říct jen nějaké slabé "já tebe taky." Je to jejich první oficiální vyznání, a tak chtěl, aby to detektiv slyšel pořádně formulované. Hned po svetru mu pomůže i z trička a tou dobou má dávno rozepnuté jeho kalhoty.* A je to venku. *Zašeptá mu do kůže na krku, ke kterému se přiblíží a něžně, bez jazyka, ho na něj políbí. To ale jen tak prvotně, poté ho začne pečlivě líbat a rukou mu zajede pod látku trenek.*
*Oblečenie je neskutočne otravná prekážka. Ale na druhú stranu, keď z Jasonovych ramien stiahne košeľu a jemu sa naskytne ten moment odhaľujúcej pokožky... je na tom aj niečo zmyselné. Zatiaľ čo sa dostáva zo svetra, cíti ako Jason sa pusti do jeho gatí. Pozrie sa na ten jeho úsmev a jemne si medzi zuby stisne vnútornú stranu spodnej pery.* Jasi... *Pousmeje sa a pritiahne si ho späť k perám. Obdaruje ho niekoľkými vášnivými bozkami kým sa zasmeje. Nie nahlas, iba tak potichu.* Keď si predstavím ako som sa toho desil... aach. *Vzdychne keď mu Jason zájde rukou do spodného prádla. Jack ho pohladí po nahom rameni a potom svoje ruky presunie na Jasonov opasok. Obratne rozopne sponu pod ktorou sa skrýva gombík. Všetko rozopne. Pohne proti nemu bokmi a znovu zavzdychá. Prstami ho jemne poškádli na podbrušku. Potom prstami zájde hlbšie pod latku treniek. Pohladí ho okolo jeho pýchy a pritom ho jemne poškrabká nechtami. Nakoniec obopne rukou Jasonov penis a prejde mu po ňom v pevnom stisku. Druhou rukou putuje cez brucho, hruď až k vlasom, do ktorých zapletie svoje prsty.*
*Trochu sám se sebou bojuje, sice by chtěl z Jacka co nejdříve strhat oblečení a prostě si ho vzít, ale má pocit, že by si měl tento moment nějak vychutnat. Jako něco, na co bude pár let od této chvíle vzpomínat. Ovšem tuto myšlenku nakonec zavrhuje a jemně za boky nadzvedne Jacka, aby mu mohl začít stahovat kalhoty. Jde to logicky dost špatně, protože se od něj nechce moc vzdálit. Spokojeně zavrní, když ucítí přezdívku, kterou mu říká jen detektiv a hladově mu oplácí každý z polibků. Má pocit, že spolu takhle v klidu, sami, nebyli hrozně dlouho. Tedy, dlouho na jejich poměry, ne na poměry nesmrtelné víly.* Děsil? Co sis myslel, že se stane? *Uculí se a všechno mu přijde takové veselejší, když si konečně vyznali své city. Ale nechápe, proč pořád mluví. Proč se Jacka na něco ptá, když jediné, co chce-* Mmm. *Zamručí, když ucítí jeho ruku a zatěší se, že brzy vyleze z kalhot od obleku. Když se proti němu pohne, slastně zavře oči a zavzdychá. Původně se domnívá, že to bude jen krátký hlasový projev, ale vzdychnutí je poněkud táhlé díky Jackově práci prsty.* Ja- *Ani nestihne doříct jeho jméno a už je v jeho pevném sevření, což mu vyvolá na tváři úsměv. Sám mu přejede prsty po ruce, kterou ho svírá a druhou rukou, kterou má v jeho spodním prádle uchopí jeho chloubu. Párkrát ve stisku přejede, snad jakoby se ujišťoval, že má dobrý prostor na manévrování a pak nastaví jakýsi pravidelnější rytmus.* Můj... *Zašeptá mu do hrudníku, který má přímo před sebou, a tak na něm zapojí své rty a jazyk, aby podtrhl práci rukou. Cítí jeho prsty ve vlasech a maličko zrychlí pohyb na Jackově penisu. Druhou rukou se mu pokouší co nejvíce stáhnout kalhoty, ale nedalo by se říci, že zrovna úspěšně.*
*Užíva si všetky Jasonove reakcie. Jeho vrnenie. To ako mu reagujú jeho svaly pod prstami. Uchechtne sa.* Myslel som, že utečieš do Faerie a nevytiahneš z tadiaľ päty. *Povie presne to čo si myslel celú dobu od chvíle čo si uvedomil, že je do Jasona až po uši.* /Keby len po uši.../ *Ale odkladá všetko stranou. Lásku si vyznali tak prečo si ju ešte nepotvrdiť tou zábavnou časťou vzťahu? Srdce sa mu rozbúcha rýchlejšie keď počuje jeho mručanie. A keď ešte k tomu zavzdychá... hotová symfónia! Pousmeje sa keď sa mu podarí Jasona trochu potrápiť. Zalapá po dychu keď mu jeho snahu Jason oplatí rovnako. S tým aký šikovný rytmus Jason nasadí tak po chvíli stráca koordináciu pohybov s vlastnou rukou v Jasonovom spodnom prádle. Vzdychá pravidelne, sem tam mu cez pery unikne Jasonova prezývka. Trochu sa v tom stratí keď Jason pridá na tempe. Stisne mu rameno a zhlboka sa nadýchne. Zaťahá za lem Jasonovych nohavíc ale ďaleko s nimi nepohne. Na moment príde k sebe. Asi preto, že... spraviť sa do vlastných riflí priveľmi nechce. Odkloní sa od Jasona, s tým z neho zlezie rovno na gauč a vyzlečie si gate, ktoré už sú extrémne nepraktické. Jeho modré oči doslova svietia z toho množstva túžby, ktorá v nich je. Keď už je konečne! nahý tak si nedočkavo pritiahne svojho drahého k sebe. Uštedrí mu poriadny bozk a potom perami prejde na bradu. Z nej potom na krk kde si urobí pár značiek. Možno pubertálne harašenie ale má chuť si ho označiť. Niečo čo bude kričať že je jeho. Tentoraz už nahý sa oňho obtrie a rukami mu prejde po tele. Pohladí ho cez hruď až na brucho. Z tadiaľ na bok. Cíti pod prstami jeho pevné svaly a to ako sa pohybujú. Laškovne po nich zas a znova prejde prstami.*
*Přejíždí prsty po důvěrně známých jizvách. Některé jsou jemnější, některé cítí trochu vystupovat a všechny hladí stejně něžně. Nepřemýšlí nad tím, kdo mu ty jizvy udělal ani nad symboly na zdech. Někde vzadu v hlavě se mu to připomene, ale bez problému to odsouvá ještě více do pozadí. Při Jackových slovech se upřímně rozesměje, až se mu udělají u očí sympatické vrásky.* Ha! Vtipné je, že být to kdokoliv krom tebe, nemýlíš se! *Chvíli mu trvá, než se mu povede přestat smát, ale následný vývoj událostí ho spolehlivě umlčí. Výrazně si uvědomuje Jackovu ruku, ale nevadí mu, když to přestane. Plně mu to vynahradí to, jak ho Jack oslovuje. Jak se ho dotýká. Když stiskne jeho rameno, rty se mu mimoděk zvlní ve spokojený úsměv.* Hm? *Překvapeně zamrká, když najednou necítí svého přítele blízko. Jistě, cítil, že kalhoty nechtějí dolů, ale tak se v tom ztratil... Ovšem dlouho neprotestuje, když se před ním Jack svlékne a rychle se vzpamatuje. Zatímco Jack ještě stojí, sám si rychle sundá kalhoty i trenky, aby ho cítil co nejdříve. Pohlédne mu do očí a trhaně se nadechne jen z toho, jak se na něj dívá. Jakmile se svlékne, už se po Jackovi natahuje a zaznamená, že se k němu přitahuje se stejnou horlivostí. Při polibku ho škádlivě kousne do rtu, ne moc, aby ho to snad nemělo možnost bolet. Spíše aby si ho také na chvíli podržel. Cítí, jak se činí na jeho krku a je mu jasné, že toho se bude minimálně iluzí muset zbavit. Nikdo o nich přeci nesmí vědět. A ani víly nejsou tak mimo, aby jim nedošlo, že je teď označkovaný. Užívá si každou vteřinu, co je Jack nad ním, každý jeho dotek ho spaluje touhou. Sám ho nyní hladí po svalech na zádech, které se krásně přeskupují pokaždé, kdy se Jack pohne. Když ho pohladí, když se přiblíží. Nechává ho dnes vést, protože moc neví, co si může s jeho poraněným bokem dovolit. Věří tomu, že si ho Jack navede tam, kde je největší šance, že se mu nic nestane.* /Nebo ne?/ *Zajede Jackovi do vlasů a přitáhne si ho těsně k sobě, ne tak, že by ho za vlasy tahal a políbí ho na nos. Na tvář. Jsou to takové něžné polibky, kterými mu připomíná své vyznání. Hned poté ho ale políbí na rty a něžnost je ta tam.*
*Uculí sa keď Jasona rozosmeje. Predstava, že je práve s ním taký uvoľnený, že je to práve on s kým sa cíti tak dobre, že si môže dovoliť odložiť masku ho naplňuje príjemným, neopísateľným pocitom. On sám pri Jasonovi rozhodne stráca kus ľadu, ktorým sa prezentuje pred väčšinou ľudí. Od tejto úvahy sa posunie k premýšľaniu nad tým prečo sakra nevie dať dole gate Jasonovi? Odpoveď je jednoduchá. Sedí na ňom a necháva sa Jasonovom rukou vynášať k vrcholu. Takže sa od neho odlepí, aby sa mohol oslobodiť. Cez pery mu prebehne spokojný úsmev keď vidí, že Jason si berie príklad a tiež sa zbavuje zvyšku oblečenia. Tíško slastne vzdychne keď mu Jason opečuje peru zubami. Privrie nad tým oči a pustí sa laškovne do cestičky na krk kde nechá popustiť svoje rošťácke ja. Presunie sa tak, že sa na Jasona znova posadí. Zamručí keď sa oňho otrie celým telom. Cíti jeho ruky a tak sa pod nimi trochu zavlní. Potichu sa zachichúňa keď mu zrazu Jas jemný bozk na nos. Na tváre a podobne. Ani za zlate prasa by si nespomenul kedy, okrem Jasona, sa takto cítil. Možno v mladosti. Ale vtedy to bolo omnoho nezáväznejšie. Nešlo až toľko o cíti. Naproti tomu teraz... nie, takto sa ešte nikdy necítil. Toto ešte s nikým nezažil. Znova sa na ňom pohne a za zdychá z bozku, ktorý už nie je tak nežný. Aj on doňho vloží dávku túžby, ktorá ho spaľuje. Neodolá a znovu sa oňho otrie. Dotýka sa ho všade na tele. Potom sa odkloní a prezrie si Jasona pod sebou. Jemne si zahryzne so pery a rukami mu prejde z chrbta až na ramená. Z tých prejde na hruď až k bruchu. Jemne kĺže po jeho tele. Potom jednu svoju ruku presunie tu jeho a nežne ho za ňu uchopí. Zo zamilovaného pohľadu prejde ku dravému. Pustí svoju peru a úsmev sa mu rozšíri tak, že odhalí biele, rovné zuby. Div, že mu ich za jeho kariéru ešte nikto nevybil. Prisunie si Jasonov ruku k ústam, dá mu pusu na hánku a potom spomedzi všetkých prstov uchopí jeho ukazováčik. Stále ho sleduje a pritom mu jeho modré oči iskria emóciami. Najskôr mu prst pomaly oblizne jazykom od spodu až nahor. A keď je hore tak mu špičku prstu obopne perami a vsaje. V puse mu ho obkrúži jazykom, prestane sať a trochu prst povytiahne. Všetko len preto, aby ho znova mohol vsať do úst. Chvíľu sa tak hrá a sleduje aký Jasonov pohyb, každý detail, každú emóciu čo sa objaví v tých čokoládových očiach, ktoré tak miluje.*
*Jeho osobnost se rozděluje na to, kdy je s Jackem, kdy je s osobami, které nazývá přáteli, a kdy je králem. Nejhlubší mezera je hned mezi prvními dvěmi. Jistě, někdo od něj může zaslechnout nějaké uchechtnutí, postřehnout nenápadný úsměv, na který se musí hodně soustředit. Ale s Jackem to přichází nějak samovolně. Ani se nesnaží odblokovat ledovou masku, a tak nějak tuší, že kdyby se ji naopak snažil nasadit, neuspěl by. Jeho úsměvy jsou v detektivově přítomnosti upřímné, jaksi... živější. Ano. Je to jako kdyby oživil sochu.* /Nikdo mu nesmí ublížit./ *Pomyslí si při pohledu do tváře svého "oblíbeného civila." Netrvá to dlouho a oba jsou konečně zbaveni otravných látek, které jim bránily v té nejintimnější blízkosti. Kůže na kůži. Trochu se zachvěje slastí, když ucítí, jak si na něj Jack opět sedá a slyší jeho vzdech. Trochu se prohne v zádech, aby se k němu dostal alespoň o centimetr blíže. Hladí ho a užívá si, jak se vlivem Jackova zavlnění krásně rozpohybují jeho svaly, jako kdyby tančily.* /Páni./ *Doširoka rozevře oči a je v nich znát naprostá fascinace, když uslyší Jackovo hihňání. Naprosto ho převálcují všechny ty pocity, které v sobě dusil. A má potřebu to říci znovu.* Miluji tě. *Zašeptá těsně před vášnivým polibkem a pak se svým touhám naprosto odevzdá. Když ucítí, jak se o něj otřel, přejede mu jazykem přes rty a tiše zavzdychá. Na chvíli přeruší polibky, aby si mohl naslinit prst a hned Jacka zase políbí. Zatímco ale cítí jeho ruce všude po těle. Sám ho jednou rukou uchopí za zadek a nasliněným prstem druhé ruky ho začne zpočátku jen dráždit. Po chvíli se chce detektiva dotýkat i jinde, a tak ruku, kterou si ho něžně nepřipravuje uvolní a pohladí ho od boku nahoru. Tam se setkají jejich ruce a Jason si s ním automaticky proplete prsty. Jako by do sebe zapadat měly. Podívá se na něj očima zamlženýma touhou a ústy pootevřenými přerývaným dechem. A vtom se na něj Jack zazubí. Jason ani nemusí vidět do budoucnosti, ale jakási předtucha ho donutí vzrušeně zalapat po dechu. Upírá pohled do překrásných modrých očí a byl by se v nich snad i na moment ztratil, kdyby neucítil Jackův jazyk.* Detektive... *Zavrní svůdně a rty se mu zvlní ve vyzývavém úsměvu. Ten trochu povolí pod vzdychnutím, které se mu z úst vydere v momentě, kdy poprvé vsaje jeho prst. Veškerý podtext si až bolestně uvědomuje, ale nepřestává se na Jacka soustředit i tam dole. Nepřestává se usmívat a je na něm znát jakási potlačovaná dravost. V očích mu nadšeně zableskne, ale všechno je to mírně upozaďováno láskyplným pohledem.* /Musím ochránit jeho myšlenky./ *Napadne ho, protože ode dneška je to naprosto klíčové.*
*S tým ako sa naňho tisne nahým telom, cíti ako sa zachveje. Vzruší ho to ešte viac. Pociťuje šťastie ako nikdy. Počuje jeho slová a chce mu ich oplatiť ale na to ho už zamestná svojim ústami. Prepadne vášni a necháva sa viest svojim telom. Chce z neho dostať viac takých vzdychov a preto sa oňho otrie znova. Keď sa bozk na moment preruší pozrie sa na dôvod. Keď sleduje ako si sliní prsty od vzrušenia sa mu zadrhne dych v krku. Pohľad pre bohov. Aspoň v Jackovom vnímaní. Dotýka sa ho, aj si s ním prepletie prsty, všetko je tak ako ma byť. A potom mu napadne myšlienka... tak sa pusti do jej realizácie. Keď sleduje Jasonov pohľad...* /Chcem ho vidieť takto častejšie./ *Prizná si v duchu a pokračuje. Vsaje jeho prst. Najskôr jeden a potom pridá k nemu druhý. Otrie sa oňho a vychutnáva si každú Jasonovu reakciu. To ako sa naňho pozerá. A vychutnával by si to do nekonečna lenže jeho telo už kričí po uvolnení. Voľnú ruku teda presunie za seba. Dotkne sa Jasonovho stehna a škádlivo jemne mu prejde prstami po vnútornej strane stehna až nahor. Až kým nenarazí na jeho penis, ktorý uchopí a pár krát po ňom prejde. Trochu sa nadvihne a nasmeruje ho tam kam potrebuje a potom začne pomaly dosadať. Trochu ho to bolí ale nič čo by nezniesol. Hlavne keď vie aký pocit to vystrieda. Zintenzívňuje sanie prstu ako keby sa potreboval na niečo fixovať, kým dosadne. Keď sa tak stane tak na moment ešte ostane bez pohybu a zhlboka vydýchne. Pustí Jasonove prsty z pusy a objime ho okolo krku. Natisne sa naňho a jemne ako motýľ mu dá bozk. S tým sa trochu pohne v bokoch. Len tak skusmo. A keď cíti, že by to mohlo byť v poriadku tak sa pohne viac. Z ľahka, dopredu, dozadu. Chvíľu sa tak pohupuje. Usmeje sa a prebehne Jasonovi jazykom cez pery a pevnejšie sa chytí jeho ramien. Zmení pohyby a tentoraz sa hýbe hore a dole, a to o mnoho intenzívnejšie než pred chvíľou. Zavzdychá.*
*Diví se, že je ještě vůbec při smyslech. Že dokázal být tak dlouho bez Jacka. Někde vzadu v hlavě se mu ukládá fakt, nad kterým se zarazí až později, teď na něj není mezi myšlenkami místo. A tedy fakt, že s ním nemůže být příliš často. Jistě, jedna věc je, že se rozkřikne, že si vydržuje civila. To může dělat mnoho lidí, tedy spíše podsvěťanů. Ale že ho navštěvuje každý den? To už by začalo zavánět i těm nejhloupějším. Schválně si sliní prsty trochu déle, když vidí, jak to na Jacka působí. Poté, co ho chvíli jen tak dráždí do něj párkrát zkusmo zajede, aby pro něj později nebylo tělesné spojení více utrpením, než čímkoliv jiným. Kousne se do rtu, když se blonďák pečlivě stará o jeho prsty a přimhouří oči rozkoší. Potřebuje víc. A vidí, že není jediný. Ucítí ruku na vnitřní straně stehna a usměje se, když to prvotně zalechtá. Jeho úsměv však vystřídá téměř neznatelné toužebné zachvění. Jakmile ucítí jeho ruku a zaznamená, jak se nadzvedává, ví co se děje. Vytáhne z něj prst, kterým si ho připravuje, aby nepřekážel a nechává Jacka, aby ho pojal.* Mmm. *Na chvilku zavře oči, když pocítí kontakt s citlivou špičkou a ve spojení se sáním prstu se těší ještě mnohem víc, než před setinou sekundy. Ale nijak na svého partnera nespěchá. Nenutí ho dosednout rychleji. Chce, aby si to taky užil, takže přežívá to pomalé, trýznivé propojení. Když konečně cítí, jak ho Jack pevně obemkne, pohladí ho po stehnech. Snad jako pochvalu, že se mu to tak hezky povedlo? Ruce mu omotá kolem pasu, aby dokončil objetí a jemně ho prsty hladí dole po zádech. Když dostane pusinku, roztomile se uchechtne a přitiskne tvář k té Jackově. Když cítí, jak se na něm opatrně pohybuje, jednou rukou mu sjede do klína a jemně mu přejíždí po údu, aby ho odreagoval od případné bolesti.* /Už./ *Proběhne mu jakoby mimochodem myslí, když ucítí pevnější sevření ramen a spokojeně zavrní. Rukama ho hladí všude po těle, chvílemi se zastaví na zadku, který pevně sevře v rukách a trochu roztáhne. Vzdychne a jednu ruku položí Jackovi vzadu na krk tak, aby si ho pohodlně přitáhl ke rtům a začne ho hladově líbat.*
*Keď ho sleduje pritom ako si sliní prsty tak ním prejde vzrušené zachvenie. Potom sa sústredí na jeho prsty v puse. Trochu mu cukne jeden kútik úst keď ucíti Jasonove prsty aj inde. Pod jeho dotykmi sa uvoľní, aby to trochu uľahčil. Spokojne privrie oči a začne postupovať v ich činnosti ďalej. Predsa len horí nedočkavosťou po Jasonovi a zároveň... stále je tu riziko, že sem nabehne Amanda. Aj keď tvrdila, že príde večer, Jack jej to extra nežerie. Na to ju až priveľmi pozná. Nasmeruje Jasona tam kam treba a začne ho pomaly pohlcovať. Dáva si načas. Chce sa ešte posadiť v práci. Cíti dotyk na stehne, má pocit ako keby mu z toho miesta Jason rozvibroval strunky vzrušenia do celého tela. Každý jeho dotyk vníma tak ako keby sa mu zarýval do tela. Ale v príjemnom slova zmysle. Keď mu dá bozk a cíti ako sa k nemu pritisne tvárou tak sa mu na oplátku o ňu otrie. Chvíľu počká a potom sa začne hýbať. Zrýchlene dýcha, sem tam vzdychne. Keď cíti, že sa môže hýbať prudšie tak sa chytí Jasona pevnejšie. Jasonova ruka na jeho penise ho rozhodne nenecháva chladným. Skôr naopak. Cíti ako je mu horko. Srdce mu bije ako o závod, dych tomu je tiež podobne. Cíti ranu na boku ako sa napínajú stehy. Hýbe sa, zintenzívňuje svoje pohyby, aby im obom priniesol čo najviac rozkoše. Vníma Jasonove ruky, to ako si ho pridržuje. Aj to ako si ho pritiahne. Nijako neprotestuje, naopak ochotne sa k nemu skloní a podvolí sa hladivému bozku. Pečlivo naňho útočí svojim jazykom ale po chvíľu ho musí prestať bozkávať, aby sa nadýchol. Neprestáva sa na ňom pohybovať. Pritisne sa k Jasonovi ešte tesnejšie, až si oprie o jeho čelo to vlastné. Lapá po dychu, telo sa mu zachveje prichádzajúcim orgazmom, v ušiach sa mu stráca vlastný dych a nahrádza ho pískot.* Jasi. *Vydá zo seba medzi vzdychmi a po pár pohyboch sa napne a zastoná. Dosiahne vrcholu a trochu sa rozochveje. Zvuky sa mu stratia, nepočuje ani vlastný dych. Behom pár sekúnd sa uvoľní a jeho telo zvláčnie. Jediné čoho je schopný je sa privinúť bližšie k Jasonovi. Cíti ako mu srdce ešte dobieha a chveje sa po prežitom orgazme. A zároveň s tým sa cíti neskutočne uvoľnený a šťastný.*
*Každý dotek, každý zvuk, všechno je pro něj nějaké intenzivnější. Sám brzy lape po dechu, takže mu nevadí, že se Jack na chvilku odtáhne. Také čas od času zavzdychá a užívá si obecně ten pocit, že má svého přítele tak blízko. V podstatě nejblíže, jak je to možné. Krom čtení myšlenek, to se k tomu úrovní intimity maličko blíží. Zavře oči, když si o něj Jack opře čelo a pousměje se. Cítí, že vrchol je za rohem a to samé vnímá i na Jackovi. Orgasmu dosáhnou téměř ve stejnou dobu. Zatnou se mu všechny svaly a hlasitě zavzdychá. Ani nemyslí na to, že by ho někdo mohl slyšet. Že by měl Jack sousedy. A nebo, že za dveřmi stepuje jeho sestra a čeká, až bude moci přijít dovnitř. Logicky totiž na Jackovu sestru při sexu nemyslí. Jaksi konejšivě začne hladit Jacka ve vlasech a opře se o opěradlo gauče, od kterého byl většinu času trochu dál. Samozřejmě ho stáhne s sebou a přitulí se. Rukou, kterou ho nedrbe a nehladí ve vlasech mu sjede na bok a znovu hledá jakékoliv porušení stehů. Jen doufá, že je v pořádku.*
*Odpočíva. S tým ako sa Jason jemne nakloní dozadu, aby sa oprel tak sa na ňom trochu uvelebí. Zatvorí oči a oprie sa mu tak o rameno. Pískot v ušiach mu konečne odoznieva a navracajú sa normálne zvuky. Dych sa mu postupne vráti do normálu. Jemne Jasonovi prechádza dlaňou po hrudi. Zavrní keď mu vojde do vlasov.* Milujem ťa. *Zamumle mu do krku a tiež ho naňho pobozká. Lenže v tom sa v zámku ozvú kľúče. Trhne sebou a tak trochu v panike sa narovná a obzrie sa okolo seba. Na nejaké obliekanie nemajú extra čas.* Bože, po troch deťoch ten močák už nie je to čo kedysi! *Zakričí Amanda a je počuť ako hádže boty na zem. Medzi tým Jack pritiahne deku a oboch ich do nej zabalí. Pozrie sa na Jasona a nakrčí rozpačito obočie.* Sorry, nič lepšie mi nenapadlo. *Povie mu a už Amanda vojde do obývačky. Doslova ide na záchod poklusom ale neopomenie obdarovať Jacka a Jasona nadšeným pohľadom.* Ale, ale, ale snáď som vás nevyrušila pri niečom dôležitom. Sakra, poštím sa. *A vbehne na záchod. Jacka tak napadne, že aj on by ocenil kúpelňu aby sa mohol ísť utrieť. Pripadne umyť. Nakrčî trochu nos a zavrtí sa na Jasonovi. Počuje spláchnutie a znova sa pozrie na Jasona.* No a teraz to začne. *Zašomre mu a Amanda z kúpeľne doslova vyletí.* Som nečakala, že to zoberiete vážne s tým, že pôjdete domov a budete robiť prasačinky. Jackieee, ten gauč potom vysavuješ? Alebo ako to máš? Stačí, že ho pretrieš handrou? *Začne Am vyrývať a posadí oproti ním do kresla. Sleduje ich s potmehúdskym úsmevom. Zhodí zo seba ešte bundu, ktorú si nestihla dať dole a aj čiapku.* Nepýtaj sa kraviny a daj nám minútu. Prosím. *Začne Jack a fakt prosebne sa pozrie na svoju sestru. Ta sa iba uculí.* Najskôr vás potrápim.
*V objetí a spokojeně zavře oči. Cítí Jackovu ruku na hrudníku a je mu to velmi příjemné, nijak ho to neudržuje v nějakém fyzickém napětí. Ba naopak, hezky ho to uvolňuje. Rozhodně to však nemá ani zdaleka takový účinek jako Jackova slova.* /Co s tím? Jedna věc je, když jsme kolem sebe tak kroužili. Teď si ho začnou všímat víc. Něco musím udělat./ *Začnou se mu do hlavy hrnout myšlenky, které pečlivě odkládal a znovu se do toho pustí. Teď na to není čas.* /Ale ochranka je jistá. Ať už s tím bude mít problém či ne./ *Láskyplně se na Jacka usměje, když vtom uslyší rachocení klíčů. Pozvedne obočí a upře pohled ke dveřím.* Alespoň zaklepat by mohla. *Uchechtne se, neříká to nijak kritickým hlasem. Přijde mu to spíše vtipné, protože je rád za blízký vztah, co má s Jackem. Nechá se bez protestů zabalit do deky a ani se nehne. Zajímá ho, jak se celá situace vyvrbí.* /Začne?/ *Nechápavě se na svého partnera podívá, ale velmi brzy se mu v očích objeví pochopení. Začne rukou šátrat po gauči a nahmátne svoje černé boxerky. Přitáhne je pod deku, přestože ví, že si je nemá šanci obléknout. Přeci jen na něm sedí Jack. A tak je jen stáhne z pomalu výstavního místa.* /Potrápí?/ *S pohledem těkajícím mezi sourozenci k sobě nahrabe modrou košili a oblékne si ji. Nezapíná ji a nijak se nestydí. Jen aby měl jakýsi pseudo pocit, že není nahý.*
To ona nikdy. *Zareaguje automaticky na poznámku o tom, že by mohla jeho sestra klopať. Aspoň ich zachráni dekou. A nevraživo ju sleduje. Ona sa pohodlne uvelebí ako nejaký padouch z filmu.* Tak odpovedz braček. Po vašom akte lásky pôjdeš dezinfikovať gauč? *Jack na ňu prižmúri oči.* Nejako moc sa o to zaujímaš. *Zahundre k nej ale neodpovie jej. Tak teda Amanda presunie pohľad na Jasona a pousmeje sa nad tým ako sa navliekol do košele.* Nebol vždy taký. Vlastne v mladosti bol dosť bordelár. Takýto to je odvtedy čo pracoval v FBI a tam ho napadli. Trochu mu hráblo ale aspoň začal upratovať. Aj keď dosť prehnano čo nie je zdravé tak ma zaujíma či sa lieči. *Pousmeje sa na brata a na Jackovi je vidno ako roztrpčene sa tvári.* Mám čistiaci prostriedok na čalúnený nábytok, stačí? *Prizná a Amanda prevráti oči v stĺp tak ako to robíme Jack.* Boha, ty si fakt Monk. *Zašomre a Jack sa otočí okolo seba a hodí po nej ponožku. Náhodou je to Jasonova ponožka.* Krava. *Počastuje ju.* Máš odpoved, teraz nám nechaj súkromie nech sa oblečieme. *Požiada ju Jack ale Amanda sú vzpurne založí ruky na hrudi.* Tak ľahko vás nepustím. Tak, Jasonku, kto je vo vašom vzťahu hore a kto dole? Alebo sa striedate? *Začne Amanda a culí sa na Jasona. Jack na ňu skúmavo prižmúri oči a prezrie si ju.* To je vyrážka? *Opýta sa jej a tým strhne Amandinu pozornosť na seba. Ukáže si prstom na bradu a Amanda sa na svojej brade za to miesto chytí. A hneď vystrelí na nohy a uteká do kúpeľne. Hneď ako zmizne Jack vystrelí na nohy a začne sa obliekať. Aspoň trenky si oblečie.* Za chvíľu je späť. *Povie Jasonovi. Samozrejme, že ju oklamal a nič tam nemá. Chytí kapesníky a jeden podá Jasonovi, aby sa utrel. Druhý si zoberie sám, aby utrel seba.* Ty si taký debil. Som sa zľakla, že mám zas ekzém. Grrr, ty si to spravil naschvál. *Dojde Amanda nasrane a keď vidí, že ju Jack ošálil tak ho praští silno do ramena. A aby Jasonovi nebolo ľúto tak jeho pre zmenu po rameni pleskne. Ako Jackovho komplica.* Chce niekto čaj? Viete pokaziť srandu. Obaja. *Šomre si a ide do kuchyne kde postaví na čaj. Jack prevráti oči v stĺp a v trenkách prejde do kúpeľne, aby sa trochu pláchol. Potom sa oblečie do trička a teplákov a keď sa vráti so obývačky tak začne upratovať oblečenie a trochu robiť poriadok.* Hej, zastav ho! *Okrikne Jasona tak, že aj Jack nadskočí keď akurát dáva vankúš na svoje miesto.*
*Pousměje se, ale pak už ho v podstatě vyslýchá Jackova sestra a u toho mu úsměv trochu ztuhne. Nesnaží se vypadat nijak nepřátelsky, jen ho to automaticky trochu vyhodí z absolutní otevřenosti a projevů lásky. To si před dalším člověkem netroufne. Rozhlédne se po gauči, když mluví o jeho čištění a přejede po něm rukou, jako kdyby chtěl nahmatat špínu. Je mu jasné, že se mu nic takového nepovede, je to spíše taková neuvědomělá činnost.* /Tak takhle to je s tou jeho čistotností./ *Překvapeně se na Amandu podívá a velmi tiše zamumlá.* Aha. *Všimne si své ponožky až v letu a ve tváři se mu objeví pobavení. Netrvá to dlouho a Amanda opět zaútočí na jeho komfortní zónu, jako kdyby se nechumelilo.* Nemyslím si, že- *Nedořekne a podívá se na Jacka, který ji zjevně cíleně odhání. A tak přimhouří oči a podívá se tak na její bradu. Lhát nemůže, takže tohle je maximum, jak může podpořit smyšlený příběh.* Jasně. *Přikývne na Jackovo upozornění a po otření nabízeným kapesníkem si natáhne spodní prádlo, které zahrabal předtím pod deku. Je tedy jen v černých boxerkách a rozhalené modré košili. Kupodivu se tak ale cítí docela komfortně a rozhodně se mu nechce zpátky do obleku. A tak když Amanda přichází zpět, v poklidu se opět sveze na gauč. Když ho plácne přes rameno, nepleskne to tolik, jako kdyby si nenavlékl košili. Ovšem stejně ho to poněkud zarazí a donutí se vyloudit alespoň maličký úsměv.* Ne, děkuji, čaj si nedám. *Pronese zdvořile a zůstane na chvíli v obýváku sám. Ale je docela malátný a padá na něj únava, takže se nikam nehrne.* Co? *Leknutím sebou trhne, protože se trochu ztratil v myšlenkách. Najednou si všimne, že Jack uklízí, ale nepřijde mu to přes nějaký nezdravý limit. Jistě, zakročil by, kdyby chtěl gauč přečalounit, ale takhle?* Tohle mi zrovna nepřijde přes čáru. /I kdyby ho to mělo jen uklidnit p tom, jak si sem vtrhla./ *Pokrčí rameny a ohlédne se na Jacka. V tom ho napadne jedna věc, nad kterou nějakou dobu přemýšlí.* /Jacku? Víš, jak existují bytosti, co ti mohou nahlédnout do mysli? Teď, když jsme si otevřeně vyznali lásku je to ještě nebezpečnější. Napadlo mě, že bych mohl tvou mysl takovýmhle vnějším vlivům uzamknout. Kdybys třeba chtěl, abych se k tobě i nadále dostal- což by možná bylo bezpečnější- mohli bychom to udělat nějak podmínečně. Na nějaké heslo, na které se ten štít uvolní./ *Ví, že to není zrovna vhodné probírat před jeho sestrou, a tak mu to jen pošle do mysli. Nemusí na to reagovat rovnou. Ale moc neví, kdy budou mít příště chvilku pro sebe a nechce to zapomenout.*
*Je rád, že sa mu podarí sestru odlákať preč a tak obaja dostanú možnosť sa obliecť aspoň do spodného prádla. Dvakrát dôstojne oblečenie to nie je ale pri Amande aj to stačí. Jack potom využije možnosť sa obliecť do domáceho oblečenia a pustí sa do menšieho upratovania. Keď ich ale Amanda okríkne, teda hlavne Jasona, tak Jack ešte demonštratívne provokačne natrasie vankúš. Aby sestru trochu poškádlil.* Sprav aj mne čaj. *Povie jej keď si jej ponuku premyslí a usadí sa k Jasonovi. Jednu nohu si dá pod seba takže si o jeho stehno opiera koleno.* Am rada preháňa. *Objasní svojmu drahému a pozrie sa naňho. Počuje jeho hlas a tak trochu v zamyslení nakrčí obočie až sa mu medzi ním vytvorí vráska. Chvíľu si jeho slová prevaľuje v hlave.* /To je dobrý nápad. Celkovo ma desí predstava že by sa mi, okrem teba, hrabal niekto další v hlave. Čo k tomu potrebuješ, aby si niečo také... vytvoril? Nastavil?/ *V tom sa Amanda vráti s dvomi čajmi do obývačky.* Pozeráte na seba ako zamilované hrdličky. Inak Jason, nevyzeráš, že by si bol taký istý vyšetrovateľ ako Jackie. Čo teda vlastne robíš? *Zaujato sa ho opýta žena a Jackovi to v hlave zažrotuje tak silno až by aj Jason mohol počuť otáčajúce sa ozubené kolieska.* Jason je zvláštny agent FBI. *Vypustí teda to čo je najlogickejšie a tiež čo sa hovorí na stanici. Bude sa teda držať tejto verzie. Amanda na moment ztuhne a zamračí sa.* Aha. Dúfam ale, že ty už s FBI nič nemáš. Tam ste sa spoznali? Robil si s Jackom na tom prípade čo ho... *Začne Amanda na Jasona znova rozprávať a tentoraz ma v tvári trochu smútku ale Jack ju nenechá ďalej pokračovať.* Nie, Am, na to sme nerobili spolu. Jason mal vtedy iný prípad. Teraz len so mnou konzultuje prípad na ktorom už dlhšie pracujem. *Amanda si svojho brata podozrievavo prezrie. A Jack jej vehementne ten pohľad opláca.* Hmm, neklameš mi? *Jack nepohne ani s brvou.* Prečo by som mal? *Zaklame jej rovno do tváre a ani sa nezapotí.* Dobre. Ale ak klameš a zas niečo robíš s tou organizáciou tak si ma neželaj. Och, moje zlatíčka mi volajú. *Am s mobilom pri uchu ide do spálne kde hrkúta na svoje deti. Jack sa uvoľní a oprie sa o Jasona.* Ponáhľaš sa na dvor alebo zostaneš a pozrieme si film? Am to bude mať na dlho.
*Dívá se z Amandy na Jacka, jako kdyby je sledoval hrát ping pong a všimne si, že Jack ještě na truc natřese polštář. Rezignovaně pokrčí rameny a naznačí tak, že tohohle kočkování nemusí nutně býti součástí. Po odmítnutí čaje zvedne ruce nad hlavu, aby si protáhl záda a hezky se mu u toho zatnou svaly a maličko vylezou žebra. Zrovna v tu chvíli si k němu přisedne jeho partner, a tak protahování ukončí.* To je vcelku těžké přehlédnout. *Ušklíbne se, ale nijak nenaznačuje, že by mu to vadilo. Jackova sestra je mu sympatická a věří, že kdyby nebyla, byl by to docela problém. A tak se na ní nesnaží hledat špatné věci a nijak si nepřisazovat. Nehodlá riskovat překročení linie, kde by se mohlo v Jackovi probudit bratrské "tak hele, svou sestru můžu urážet jen já." Ta hranice je možná v Jasonově případě dále, než u ostatních, ale nepochybuje o její existenci.* /Potřebuji absolutně neprůstřelné heslo. Ach, a nebo bych to vyloženě mohl nastavit na sebe! Protože žádné heslo není tak skvělé, aby nešlo uhodnout. Vytvořím ti kolem mysli nedobytnou zeď, ve které budou malá dvířka s mým jménem. Každý má jakousi esenci osobnosti, i v mysli. Takže když ji budu tvořit já a udělám ji dobře, o čemž ve svém případě nepochybuji, pozná mě. Ha!/ *Je slyšet, jakou má radost z toho, že to domyslel do takové dokonalosti. I kdyby byla jeho matka tisíckrát silnější, pořád pro ni bude obtížnější se dostat přes zábranu, která je nastavená na jednoho jediného. O to silněji se k němu bude upínat. Je to jako dveře s jedním klíčem. Jeden z pěti se může ztratit, ale jeden jediný? Na ten se dává sakra pozor.* /Budu potřebovat jen chvilku, kdy se budu moci soustředit./ *Naznačí tím, že mu do toho nemůže mluvit Amanda, která o ničem z toho neví. Jako na zavolanou přijde do místnosti a hned zažene Jasona do rohu, kde nemůže lhát. Vděčně se podívá na Jacka, jen krátce, aby to nebylo znát.* /S jakou lehkostí jí lže do tváře!/ *Sleduje svého milého a doslova ho fascinuje. Nijak to ale na sobě nedává znát a jen se souhlasně usmívá, protože víc toho nezmůže. V tu chvíli jí někdo zavolá a Jasonovi se zaleskne v očích. Pohlédne na mobil a zkontroluje čas, který stejně ve Faerii běží jinak.* Mohu zůstat na film, ale raději bych využil téhle příležitosti- /k ochraně tvé mysli./ *Dodá v Jackovým myšlenkách, kdyby přeci jen Amanda odposlouchávala. Nastaví dokonce jistý flirtovní tón, takže ani není podezřelé, že větu nahlas nedopověděl. Zní to jako kdyby mu nabízel druhé kolo, když jim na to sestra dala prostor.* A pak se můžeme podívat na film. *Dokončí svou scénku přítulně a políbí Jacka do vlasů.*
*Neunikne mu to Jasonove naťahovanie. To ako sa mu hýbu svaly. Až by si dal povedať na druhé kolo. Lenže so sestrou v byte... to nepôjde. Taký exhibicionista nie je. Počúva čo mu Jason vraví. No, vraví... vníma to čo mu hovorí tou telepatickou formou komunikácie. To o esencií mysle ho celkom vážne zaujme. Nad jeho radostným tónom sa mu skrútia pery do úsmevu. Ta radosť v hlase sa mu páči. Aj keď je teda iba v jeho mysli. Ako naschval príde Amanda. Možno je nastavená na to prichádzať v “správnu” chvíľu. Kto vie. A zaútočí svojou rozvernou povahou podporenou ďalším tehotenstvom. Jack si vedomý toho, že Jason nemôže klamať. Navyše jeho sestra nahodí tému, ktorú jednoducho nechce rozoberať. Prípad ktorý spomína sa s ním tiahne až doteraz. O to viac keď s tým môžu mat súvislosť symboly, ktoré ma na tele. Chce si užívať tuto šťastnú chvíľu takže ochotne klame svojej sestre. Pritom sa snaží vymyslieť ako svoju sestru nejako zamestnať. Ako keby mal Jasona a Jacka niekto tam hore rád keď sa ozve Amandin telefón. Jack ako správny veriaci sa poďakuje Bohu a keď je jeho sestra z dostrelu tak sa otočí k Jasonovi čelom. Keď nahodí ten flirtovný tón tak sa k nemu prisunie o niečo bližšie. Pochopil účel toho tónu s uculí sa.* /Tak dotoho. Čin sa, ooo môj pane./ *Pomyslí si v teatrálnom tóne a ešte k Jasonovi dodá nejakú dramatickú znelku ako pre sultána. Keď sa to tak vezme... Jackova myseľ je celkom živá na podobné zvuky. Privrie spokojne oči, keď mu dá pusu do vlasov. Dvihne teda jednu ruku a pohladí ho po tvári. Jemne a potom aby ho nerušil skĺzne z nej dole a usídli svoju ruku na Jasonovom predlaktí. Necháva mu priestor na to, aby mu v mysli vytvoril to čo je treba. Zatiaľ Amanda hrkúta so svojimi deťmi a ma tých dvoch absolútne v paži.*
*Všimne si, že se Jack usmívá a uzná, že má z nápadu stejnou radost jako on. Všechno do sebe hezky zapadá a je to doopravdy nejblíže neprůstřelnosti. Už si skoro říká, že by to mohl hned udělat, ale vtom přiběhne Amanda. Před ní to rozhodně dělat nemůže. Bude se muset soustředit, což by mohlo vypadat trochu divně, jelikož by jí neodpovídal na možné otázky ani nereagoval na okolí. A kdyby se mu toto soustředění ani nepovedlo navést a musel by stále vnímat okolní prostředí, na jeho práci by se to jistě projevilo. Nakonec však všechno dobře dopadne a Jackova starší sestra je odlákána telefonátem. Usměje se na svého přítele, když se aktivně připojí k jeho malé scénce. Dokonce mu v hlavě zarezonuje další z Jackových znělek, která mu moc neříká, ale přijde mu to rozkošné. Na chvíli se mu opře proti dlani, kterou ho hladí, ale pak se odtáhne a je připraven konat. Přeci jen ačkoliv Jack říkal, že to bude Amandě trvat, nechce riskovat. Přikývne a jaksi konejšivě se na něj usměje. Poté zavře oči a vstoupí do Jackovi mysli. Kámen po kameni kolem ní staví nedobytnou pevnost, nenechává žádnou skulinku, kudy by mohl nějaký slídil proklouznout. Maličko u toho krčí obočí soustředěním. Když se dostane k místu, kde se mu hodí udělat dveře, postaví je. Celou svou esenci natiskne na dveře jako kód ja otisk prstu a hned se ujistí, že si jej pamatují. Pamatují. A tak staví dál. Tentokrát už si nemusí na nic nechávat prostor, ba naopak. Všechno dokonale ucpává. Když skončí, spokojeně se usmívá. Zeď je perfektní. Neprostupná. Jack je v bezpečí. Jediná její nevýhoda je, že je po ní všude podepsaná Jasonova magie, takže každý, kdo ji kdy z první ruky zažil ji může poznat. Jason umí svou magii alespoň natolik maskovat, aby Jack nepocítil žádné pnutí nebo jiné typické příznaky pro telepatii.*
*Pohľad mu o dosť zmäkne keď sa mu Jason oprie do dlane, ktorou ho hladí. Je to drobné gesto ale vyjadruje toho mnoho. Sleduje ako zatvorí oči a snaží sa pre zmenu na nič nemyslieť. Ide to celkom ťažko. To je ako keď niekto povie, aby sa nepozeral dole a on sa pozrie. Jack sa snaží nemyslieť a paradoxne sa mu všetko možné hmýri hlavou. Uvažuje nad tým, že by Am mohla uvariť večeru. A tiež že by si dal niečo s karamelom.* /Má rád Jason karamel?/ *Tu sa zarazí lebo ho nechce veľmi rušiť. Ale pre zmenu mu napadne, že Jasona nevidel jesť veľa ľudského jedla. Niekedy mu príde, že sa do jedenia núti.* /Buď má anorexiu alebo mu nechutí. Na anorexiu vyzerá dobre takže skôr to druhé./ *Znovu si uvedomí, že ho musí pravdepodobne rušiť. Tak sa sústredí na niečo iné. Tiež zatvorí oči a v hlave si prehráva nejaké staré oldies pesničky. Niečo s vianocnou tematikou. Ale ako si to tak hlavou prehráva tak sa mu tam zasekne tá prekliata pesnička. Pozná ju naspamät. Liezla mu krkom až do momentu keď si pri nej uvedomil, že je do Jasona blázon. Vybaví si ten okamžik, v duchu nad spomienkou ako stál na zelenej na križovatke a rozdýchaval to poznanie, iba zakrúti hlavou. Tiež si pamätá ako sa ho Amanda potom pýtala, že či chcel na tom kúsku trávy vracať. Asi tak vyzeral. Nevie či už Jason skončil tak otvorí oči a počká kým mu dá najavo, že je všetko okej. A keď tak spraví tak sa k nemu natisne a poriadne ho pobozká. Tak nejak čaká, že bude mať bolehlav. Alebo niečo. Lenže ono nič. Tak teda nerušene opečováva Jasonove pery.* Ale čo? Druhé kolo? *Ozve sa vracajúca Amanda a usadí sa na kreslo s tým, že zoberie ovládačku a ide tam naštelovať nejaký film.* Juj, zootropolis. *A pustí rozprávku. Je jej jasne, že Jacka by nedonutila pozerať žiadny horor a ani strielačku. Ďalej už má tých dvoch v paži. Jack pri vyrušení prestane nežne bozkávať Jasona a prevráti nad sestrou oči. Ale vyber filmu schvaľuje. Tak sa teda uvelebí na gauč tak, že si môže pritiahnuť Jasona do náruče, aby si odpočinul. Potom už sa zapozerá na rozprávku a relaxuje tiež.*
*Ani se neodvažoval Jacka prosit o to, aby na nic nemyslel. Je mu jasné, že by mu to akorát vytvořilo v hlavě absolutní chaos. Po chvíli ale zjistí, že o to sice neprosil, ale jeho partner se o to stejně snaží. Rty se mu zvlní v dojatém úsměvu a nechává kolem sebe Jackovy myšlenky proudit jako vlažný větříček, zatímco staví jakoby vlastníma rukama pevnost. Ty méně výrazné bez problému ignoruje, dotaz na karamel ho trochu zarazí, ale rychle to nechá být. Při myšlence na anorexii se mimoděk nahlas rozesměje, ale oči má pořád zavřené a dává tak Jackovi najevo, že ještě neskončil. Neslyšel by ho tak dobře a zřetelně, kdyby to samé řekl nahlas. V tom se Jackovou myslí, nyní sdíleným prostorem, rozezní hudba. Jasonovi to přijde jako docela roztomilý podklad pro práci, a tak v klidu pokračuje. Jediné, co ho doopravdy vyruší je scénka, která doplní jednu z písní. Je v objetí silných emocí a Jason v podstatě cítí Jackovo uvědomění v plné jeho síle. Má pocit, jako kdyby na té zelené stál on. Aniž by to sám slyšel, zalapá po dechu.* /Bylo mu ze mě na zvracení?/ *Napadne ho zmateně, když se k němu dostane minulý komentář Jackovy sestry a raději se vrátí k práci. Když všechno dokončí, spokojeně si sám pro sebe zamručí a otevře oči.* Pěkně to vyšlo. *Pousměje se a překvapeně rozevře oči, když si za to vyslouží polibek. Nežně mu vše oplácí, ale trochu cítí, že se na něm tahle přepečlivá práce podepsala. Padá na něj únava.* Nestěžoval bych si. *Ušklíbne se na Amandu a mrkne na Jacka. Poté se rozhlédne po bytě, jako kdyby snad očekával, že za Amandou vejde i někdo další. Když vyberou pohádku, nemá s tím sebemenší problém. Ví, že to Jacka baví a jeho vlastně docela taky. Jen kdyby se mu oči neklížily únavou. Když si ho Jack přitáhne do náruče, vděčně se k němu přitulí a chvíli se dívá na pohádku. Jediné, co si pamatuje je, že je mu velmi sympatický lišák. Poté už ho přemůže únava a s tichým oddychováním usíná v Jackově objetí. Nechrápe, neslintá. Udržuje si eleganci i ve spánku. Jen vypadá jaksi mladší, nevinnější.*
*Má pocit, že se s Jackem až žalostně dlouho neviděli, a tak se rozhodne ho navštívit. Přeci jen ve Faerii nemá signál, takže co ví? Třeba se mu snaží Jack celou dobu psát či volat a zdá se, že ho ignoruje. Třeba má dokonce Jack pocit, že Jason lituje jejich novopečeného vztahu?* /Ne, takhle přemýšlet nesmím. Nejsem nějaký slaboch, co by neustále zvažoval a převažoval, co si o něm druzí myslí. Ani když jde o Jacka. O mého Jacka./ *Při této myšlence se mu na tvář vloudí úsměv, zatímco vyleze z dubu do lidského světa. Má na sobě klasicky černý oblek s tmavomodrou košilí a stejně barevným ubrouskem v klopě. Přes to má elegantní černý kabát, ovšem ne ten očarovaný. V New Yorku moc nesněží a nechce působit poprask mezi civily se Zrakem. Najednou mu pískne telefon a poté co zareaguje na Face ID uvidí ještě na zamčeném displeji zprávu od Jacka. Na to, jak se rozněžnili v nemocnici mu přijde podivně odtažitá a faktická.* /Možná jde o případ? To by dávalo smysl. Přestože všichni jeho kolegové ví, že jsme spolu./ *Sám pro sebe si pokrčí rameny a prohrábne si tmavé vlasy, načež nastoupí do taxíku a nechá se dovést na místo srazu.* Zdravíčko. *Začne nadšeným odlehčeným tónem, když vyleze z taxíku přímo před očima svého partnera. Jeho hlas však ještě v průběhu slova poněkud klesne, když si všimne, že nejsou sami. Jelikož mu sestra není podobná, nějak ho vůbec nenapadne, že by mohli být příbuzní. Plus je nadále přesvědčený, že se jedná o policejní záležitost.* Dobrý den, předpokládám, že vy mne znáte jako agenta Ironse. *Přikývne jí na pozdrav a napřáhne ruku, aby si mohli potřást. Automaticky očekává, že k tomu přibyde i její představení. Nemůže sám sobě říci, že JE agentem Ironsem, protože přeci jen rozhodně NENÍ.* Tak co tu máme? Nějakou vraždu? *Pousměje se na Jacka a po případném potřesení rukou s Amandou si zarazí ruce do kapes. Nějak moc totiž touží po tom svého přítele, kterého nějaký ten pátek neviděl, alespoň pohladit na pozdrav.*
*Jack prestane skákať na nohe a ušklíbne sa. Rúšku má dole lebo pred chvíľou fajčil a Amanda pred tým jedla nejaký preclík si ho tiež ešte nenasadila.* Nemala by si sa tak rozčuľovať. *Začne Jack a na to Amanda už hudruje o tom, že to sa nedá. Že ma nervy z detí nie len doma ale aj v práci. A do toho David jej nepomáha tak ako by si predstavovala. Všetko okolo nej je zle iba ona je svätá. V tom ale vstúpi na scénu Jason. Jack sa naňho otočí a pousmeje sa. Keď sa predstaví Amande tá naňho asi minútu čumí s otvorenou pusou. Ani ruku mu nepodá ako je konsternovaná. Jack sa teda nadýchne, aby ju predstavil ale v tom jeho sestra precitne. Otočí sa na Jacka schmatne ho za uši a pritiahne si ho ku ksichtu. Dosť tesne ku ksichtu.* TO je IRONS?! Prečo sakra vyzerá ako keby vypadol z reklamy na Calvina Kleina?! A prečo sa ťahá s takým kuracím mozgom ako si ty?! *Pozrie na Jasona.* Šukáš ho? *Nečaká na Jasonovu odpoved a pozrie späť na Jacka, ktorého stále drží za uši.* Alebo šukáš ty jeho? *Jack sa zamračí.* Ten preclík bol s cesnakom, že? *Amanda sa usmeje a Jack dostane zle tušenie. Hneď na to ho sestra oblizne po polke tvári. Jack sa zatvári znechutene a Amanda spokojne.* Hej, bol. Chuti? *Konečne pustí Jackove uši a Jack tak dostane možnosť si utriet tvár do rukáva kabátu. Amanda sa teda otočí na Jasona.* Keď idete sexovať tak si Jackie skladá ponožky a trenky? *Jack sa na ňu zamračí a nasadí si rúšku.* Si strašná krava. *A s tým sa urazene otočí a ide do obchoďáku. Am sa teda zavesí na Jasonove rameno, dá si tiež rúšku a ide za Jackom.* Bože, nebuď urazený ako baba. *Jack si aj tak ide nakvašene ďalej. Len Zahundre, že nemá brať božie meno nadarmo.* Že to vravíš ty. Chodíš iba na vianočnú omšu! Vsadím sa, že ani nevieš kde je v New Yorku kostol! Hej, blondíno! *Jack ďalej ignoruje svoju sestru. Tak sa Am zavesí visc do Jasona.* Počula som tú historku z laser game. *Uculí sa na Jasona a zároveň to povie dosť nahlas, aby to počul Jack. Tam sa zvrtne na päte a hneď ju u Amandy, ktorú prevŕta chladným pohladím. Na ňu to ale nemá žiadny efekt.* Kto ti donáša? *Opýta sa jej a Am sa culí ďalej.* Marta z recepcie. Sme v rovnakej skupine na Facebooku. *Prizná bez ostychu.* Vohohooo, bráško, sex na verejnosti, to ak by sa dozvedela mamka. *A šibalsky jej svietia oči. Jackovi sa pre zmenu v očiach myhne reálne zdesenie.* To by si neurobila. *A Amanda vyzývavo vystrčí bradu v rúške.* Chceš sa vsadiť? *Am hodí rukavicu do ringu a Jack zaváha.* Toto je vydieranie! *Zakričí na ňu po chvíli.* Stačí mi zohnať ps5 a zabudnem na to. *Povie a začne Jasona nenapadne obchytkávať a skúšať aké má pevné svaly. V duchu si o ňom myslí, že je dobrý matroš. Nezákde ale ďaleko, Jack si to všimne a stiahne Jasona za ruku na svoju stranu.* Neošmatlávaj ho. Máš doma Davida. *Zahriakne ju a snaží sa odlepiť Amandinu ruku z Jasona.* Áno a milujem ho ale keď on je tak sexy. Nechaj ma si ešte siahnuť. *Škemrá ako keby bol Jason hračka. Jack kategoricky hovorí nie, nie, nie. Už len stačí aby začal vrčať a hovoriť moje. Čo vlastne robí v duchu. V tom Amanda stratí pozornosť na Jacka a Jasona a pozrie za nich.* Och bože to je filmová hviezda. Ja vidím celebritu. *Začne hrkútať a konečne pusti Jasonovu ruku a sleduje Triss ako ide po obchode.*
*Stojí tam jako idiot s rukou napřaženou před sebou a snaží se odhadnout situaci. Je to snad nějaká Jackova kolegyně? Nedej bože bývalá milenka? Proč na něj tak kouká?* /Do mysli jí nahlížet nebudu. Ačkoliv... Ne. Nebylo by to správné. Ať už zná Jacka jakkoliv, zjevně jsou tu spolu a já do toho nebudu zasahovat./ *Když v tom jeho přítele uchopí za uši a Jason bez jakéhokoliv blokování emocí a udržování ledové masky mírně pootevře ústa. Něco takového za žádnou cenu nečekal,a že se připravoval na mnohé.* /Reklama na Calvina Kleina? Vždyť jsem oblečený!/ *Nepochopí narážku na vílí krásu a pozvedne levé obočí. V tu chvíli ale Amanda zasadí další ránu a Jason je na chvíli jako zaražen nějakým kouzlem. Už už se nadechuje, aby odpověděl, že je mu ctí ehm šukat Jacka, ale horlivá cizinka ho předběhne.* /Kolik kávy vypila? Či je tohle snad její běžný stav?/ *Už se pomalu ale jistě srovnává se situací a přepokládá, že už se nic horšího nestane. Vtom tmavovláska oblízne jeho partnera.* /Hej!/ *Pomyslí si tak nespokojeně, že je možné, že se to donese do Jackovy mysli. Ta je totiž jediná v okolí, kterou má pečlivě obhlédnutou a nijak zvlášť vůči ní neposiluje své bariéry.* Co si tak vzpomínám, tak ponožky jdou stranou, když přijde na sex. *Pronese klidným tónem a nenápadně si tak značkuje teritorium, kdyby snad měl Amandu vnímat jako hrozbu. Je pravda, že při jejich poprvé si oblečení složit šel, ale od té doby to počká až než je po všem.* /Nestěžoval si ani, když jsem mu roztrhl to tričko.../ *Až v té chvíli si všimne, že se od nich blonďák vzdaluje a kopne ho svědomí. Tak se soustředil na ukázku dominance, že nebral ohled na to, jak to může vnímat Jack. Jako správný džentlmen Amandu neodstrčí a v poklidu s ní pokračuje v cestě, když je do něj zavěšená. Ovšem vůbec se mu nelíbí, jak jeho lásku shazuje. Neví, že je to základní dynamika jejich vztahu, sourozenecké kočkování. Vidí jen někoho, kdo se naváží do Jacka. Do náboženských řečí se nezapojuje, protože víly na tohle mají úplně jiný pohled a jen hypnotizuje Jackova záda, jako kdyby ho tím měl přimět, aby se k němu vrátil. Cítí, jak se do něj zavěsí více a zpevní paži, aby snad neměla pocit, že by ji neunesl kdyby třeba zakopla. Tím se mu pěkně vyrýsují provazce svalů.* /Laser game./ *Překvapeně se na ni podívá a vidí, že to má efekt i na Jacka. Tedy, překvapeně. Na jeho poměry je to docela čitelný výraz, ale oproti emociálně založeným lidem pořád trochu vypadá jako krásná socha s mírně naznačenými pocity. Takovým tím způsobem, že se tesař snažil, ale úplně mu to nevyšlo.* Ha, bráško. *Zašeptá si sám pro sebe téměř neslyšně a hned se mu vyjasní celá situace. Aniž by si to uvědomil, jeden koutek mu vyletí vzhůru. Poté ucítí, jak ho pečlivě otlapkává a štve ho to podstatně méně, než kdyby touto dobou ještě nevěděl, že jsou sourozenci. Probudí se v něm ale jakýsi pocit zadostiučení, když si ho Jack odtáhne k sobě. Jakmile ucítí jeho ruku, bez přemýšlení si s ním proplete prsty a vloží mezi ně palec tak, aby ho mohl konejšivě pohladit v dlani.* /Že by měli sourozenci podobný vkus? S Aegonem jsme to měli podobně./ *Jelikož je zvyklý být primárně vnímán jako pěkný objekt, nechá veškerou obranu na Jackovi. Přijde mu roztomilé, jak si ho hájí jako čerstvě ulovenou kořist. Najednou však boj ustane a Amandina pozornost je upnuta jinam. Za ně. Když ho Amanda pustí, okamžitě toho využije a položíc ruku na Jackovu tvář, něžně ho políbí.* Rád tě vidím, detektive. *Láskyplně se usměje, ale jeho úsměv trochu zamrzne, když si všimne, za kým Amanda utíkala. Ne, nezamrzne. Změní se.* /No tedy. Ona nás snad sleduje, aby mohla uskutečnit kvalitnější výslech! Ale já se nedám! Pamatuji si moc dobře, jak se líbala s tím lovcem na mém plese./ Asi jdeme za ní, že? Je tu hodně lidí a jestli se nám ztratí, neseženeme pé es pět? Nebo jak se to jmenuje. Nechci ti působit doma problémy. *Ještě se na něj pousměje a pak se vydá k mladé čarodějce, se kterou uzavřel smlouvu o svém drahém, který je hned vedle něj.*
*Triss opravdu nemohla říct, že by čekala, že se k ní donesou slova jako celebrita. Mimoděk zvedne hlavu tím směrem a nejprve se střetne pohledem s ženou a potom s líbajícími se muži za ní. Její překvapení se objeví tehdy, když k ní jeden zvedne pohled. A rty se jí zvlní v lehce škodolibém úsměvu. Jason má co vysvětlovat. Ona možná taky, protože na plese tančila se Sanderem. Jason ho musel vidět i kdyby nechtěl, protože lovec si ji prakticky ukradnul. Zajímalo ji zda-li Jason ví aspoň třetinu z toho, co jí pověděl onehdy na plese vílím občerstvením zdrogovaný Jack. A taky zda si Jack pamatoval jak se jí ptal na to jaké vydávají zvuky...co to bylo...opice? Delfíni? Přesune pohled zpět na ženu, co je tam s nimi. Víla to nebude. Nemá typickou nadpozemskou krásu jakou má Jason. Ten se k ní pro její překvapení také vydá, takže po kratším zamrznutí se z tranzu vytrhne a vydá se za ním. V ten moment si teprve všimne absenci roušky, co ji při úsměvu nesklouzla na rty. Olízne si spodní, aby se ujistila, že nepraskl a když je Jason na dosah, tak se radši zastaví. Netuší, co teď. Kolem jsou civilové, takže pukrle asi nepřišlo v úvahu. Zase objetím si nebyla jistá zda by ho akceptoval a podávat ruku bylo...no moc formální na to jaký vztah spolu měli. Takže se nejistě zhoupne na patách a nakloní hlavu, takže se jí vlasy svezou přes poraněnou tvář. Sic to ucítí, tak nijak proti tomu nezakročí. Kdo ví, zda Jason o přepadení ví, ale pokud, tak se určitě zeptá. Nebo ne? Jemně se pomyslně otře myslí o jeho. Je to spíše než cokoliv pozdrav.*Zdravím. Hrdličky si vyrazily na nákupy?*Prohodí k nim a otočí se k ženě, aby se představila. Jen zkráceně. Natáhne k ní ze slušnosti ruku.*Jsem Triss a vy?*Zvedne jedno obočí a pobaveně se usměje. Jaká je pravděpodobnost potkat vílího krále v takové společnosti na vánočních nákupech - předpokládala tedy, že o ty jde - jen chvíli poté co byla ve společnosti dvou vlkodlaků. Snoubence alfy a gammy. No bez lhaní skoro mizivá. Mrkne na Jacka, jakoby mu říkala, že to on je měl představit. Pochybovala, že žena je Jasonova známost. Navrch když miloval Jacka. Což dokazoval nějakým způsobem zen polibek.*/Ty se taky s Andym líbáš a nemiluješ ho./*Prohodí její podvědomí za celkem slabou ale účel splňující bariérou, která spíše než cokoliv právě zabraňuje úniku myšlenek. A podobně. Pak se ale natáhne znovu k Jasonově mysli.*/Takže ty a Jack...konečně jste si vyznali lásku a jste spolu?/*Rýpne si spokojeně a potlačí touhu to dát najevo i ve skutečnosti. Nevědomky prohodila něco podobného co nedávno Nate. Problém byl, že jednodušší pro ni bylo poznat lásku někoho úplně jiného než její a jejích bližních. Vlastně dost možná nikdy ani opravdu nemilovala. Neměla kdy. Ani proč. Bála se. Měla prostě hrůzu. A Gavin byl nějakým způsobem...zkrat. kdo ví proč spolu ty dva měsíce vlastně byli.*
*Amanda sa nad Jasonovym priznaním o ponožkách spokojne uculí a Jack ide radšej do obchoďáku. Ignoruje ju a tak trochu aj Jasona.* /Nemusel jej odpovedať vôbec./ *Z jeho nakvašeného stavu ho ale vytrhne poznámka o laser game. Ma ho vôbec prekvapovať, že ma na stanici špióna?* /Už aspoň viem ako sa rozniesli niektoré drby./ *Chvíľu sa doťahuje so sestrou a potom si proste ťahá Jasona k sebe. Preč zo spárov jeho staršej sestry. Aj ho na moment zarazí, že Amanda prestane bojovať ale to už ma pri sebe svojho kráľa. Keď ucíti ruku na tvári tak si stiahne rúšku a bozku mu opätuje. Zatvorí nad tým oči ako si vychutnáva ten dotyk pier. Pousmeje sa.* Ja teba tiež, Jasi. *Šepne a dosť nežnejším hlasom než doteraz používal so sestrou. Počuje čo Am vraví a trochu sa zamračí a pozrie sa daným smerom. A vidí Triss.* /Vidím, že to dievča vie čo znamená odpočinok a to, že by nikam nemala chodiť sama./ *Zahmká a pozrie na Jasona.* Neboj. Nespôsobíš mi žiadne problémy, pretože ja sa vydierať nenechám. *A ide pomalým krokom za Amandou. Keď ich Triss tak familiárne pozdraví tak sa zopakuje to iste ako pred tým. Otvorí pusu, čo pod rúškou nie je vidno ale sú vidno vyvalené oči. A potom to chvíľu spracováva. Jack čaká. A tak ako očakáva... Amanda sa otočí a pendluje pohľadom medzi Jackom a Jasonom. A nakoniec zstaví na Jackovi. Ten si bleskovo zakryje uši ale čo mu je to platné keď sa mu vrhne okolo krku v snahe uškrtiť ho v kravate.* Ty jeden blonďatý zmetku! Vždy sa ťa pýtam či poznáš nejakú celebritu! A vždy povieš, že nie! Grrr. Ja ti dám! Daj sem tie uši, vyťahám ti ich až na zem! *Kričí na Jacka a visí na ňom. Jack jej odporuje tak, že sa nechá škrtiť ale aspoň si chráni uši.* Razí ti mlieko do hlavy? *Amanda ho po tej poznámke pustí. Takže sa môže nadýchnuť. Ale uštedrí mu pohlavok.* Hovorila som aby si moje kozy nespomínal! *Jack dá dole ruky a zloží si ich na hruď ako umanuté decko.* Kozy, kozy, kozy, kozy... *Lisk, facka. Jack práve schytal červený otlačok na ľavej tvári.* To je varovanie. *Povie Am ale Jack sa Uškrnie.* Varovanie od vorvaňa sa nedá brať vážne. *A teraz sa pre zmenu urazí Amanda a nasupene odíde ku stánku s plnenymi waflami do ruky.* Am! *Zakričí za ňou Jack, tak sa ešte otočí.* Zober aj mne! *Ako odpoved ukáže Jackovi prostredníček a ide ďalej.*
*Vidí, že jeho poznámka ho jemně pozvedla v Amandiných očích, ale přímou úměrou ho skopla dolů v očích jeho milého. Takže vlastně nemá ani prostor na to, aby ho to stihlo potěšit. Nechce na Jacka ale nijak tlačit a volat na něj jako jeho sestra, a tak raději mlčí a nechá se v tichosti osahávat. V podstatě to ani nevnímá, trochu se odklidí do svých myšlenek. Když se baví o špinonáži, vzpomene si, jak ho nějaká recepční div neoslintala při první návstěvě stanice. Matně si vybavuje její jméno a tuší, že to byla ta samá Marta. Ovšem není si tím jistý, a tak do konverzace nevstupuje. Poté si na chvíli oddychne v nepřítomnosti tmavovlásky a konečně si dovolí Jacka pozdravit tak, jak chtěl už na začátku. Sám roušku nemá, ale když vidí, že ji mají všichni- a hlavně Jack- krátce se rozhlédne po svém okolí. Samozřejmě až poté, co si vychutná polibek. Následně spatří stánek, kde prodávají uzavřené balíčky s jednorázovými rouškami a jeden si koupí. Sice mu to přijde poněkud nechutné a nevkusné, ale věří Jackově úsudku.* Nějak ses zapomněl zmínit, že dnes poznám tvou rodinu. Pokusil bych se psychicky připravit. *Vyčte mu s úsměvem těsně předtím, než rozbalí balíček a nasadí si roušku. Byl pryč jen chviličku, když ji šel koupit.* Tak to má vypadat. *Přikývne, když ho Jack ujistí, že se nenechá vydírat a vydá se spolu s ním za Jackovou sestrou, potažmo za Triss.* Hrdličky? Ty mě nepřestáváš udivovat. *Zavrtí hlavou a pousměje se pod rouškou. Štve ho, že když se konečně rozhodne projevovat emoce, nejsou vidět. Možná ji brzy strhne. Pak až si všimne, jak familiérnost zafungovala na Amandu a také vykulí oči. Přemýšlí, jestli by měl do týrání zasáhnout, ale uzná, že ne.* /Zjevně to nedělají poprvé, je to jejich věc./ *Chvíli se dívá na to, jak Amanda svírá detektiva v kravatě, ale pak od nich odtrhne pohled a pokrčí rameny.* No nic, jak se ti vede? Tedy mimo..ehm. *Kroužíc ukazováčkem ukáže na místo na svém obličeji, kde je Triss zraněná. O vlkodlačích žoldácích samozřejmě od svých špehů slyšel, ale nějak se k němu zapomnělo donést, na kom se vyřádili.* /Měl bych je napomenout. Říkal jsem, ať lidský svět řádně kontrolují./ *Triss do mysli nenahlíží, stejně jako nikomu ze zde přítomných, a tak její myšlenkové pochody nezná. Jinak by se jistě jal role vztahového poradce. A nebo by mu to bylo ukradené, těžko posoudit, když v té situaci není. Ovšem v tom ucítí přátelskou myšlenku a vpustí ji do jakési předsíně své mysli.* /Jsme spolu. Vyznání neproběhlo./ *Odpoví jí s mírným nádechem skleslosti, ale téměř nepostřehnutelným.* Na zem ne! Jeho uši mám rád. *Zamumlá, když mimoděk zaslechne Amandina slova, ale když se na ně podívá a uvidí, že si je Jack chrání, odmávne to.* /Tak nic./ *Pak už se Jack přepne do jakéhosi dětskéh režimu a Jasonovi začnou pod rouškou cukat koutky. Je to paradoxně jeden z dalších momentů, kdy ho láska k tomuto civilovi udeřila jako náklaďák.* To je troufalost, ještě po ní chtít wafli. *Zasměje se a sleduje, jestli mu ji sestra přeci jen donese. Trochu se obává, aby to místo toho neodnesly uši.*
*Na " pozdrav" Jasona se usměje a rozpustile na něj mrkne. Nad Jackovou absencí pozdravu zvedne obočí. Když na ni děvče vytřeští oči, tak se zhoupne na patách a stáhne ruku, protože je jasné, že se neoředstaví. Sama překvapeně pootevře pusu, protože brunetka se vrhne na Jacka. Ne nějak romanticky nedejbože, ale...spíše agresivně. A taky jí Jason položí otázku.*Bylo líp, ale dnes jste už druzí známí, co jsem tu potkala, takže perfektně v rámci psychiky.../aspoň myslím.../*Dokončí v duchu, takže věta vyzní nedokončeně. Když zmíní Jack prsa a mléko pohled jí automaticky sklouzne z Jasona k jejímu břichu a smutně se pousměje. Ona nikdy děti mít nebude. Minimálně ne vlastní. Dost dobře se ale baví nad Jackovým trucovitým postojem. Vážně. Chybí jen aby si dupnul. Nad tím se upřímně zasměje ač cítí pnutí ve rtu. Pro jistotu si ho olízne, než bude krev všude a vyloví roušku, kterou všichni mají, takže si ji také nasadí. Nakloní hlavu nad jménem. Nebo zkráceninou.*Am...Amelie? Amaya?...ne...hmmm.*Zabrble si potichu pod nosem, což se dost možná ztratí jednak v roušce, hluku obchoďáku či hudbě, která se ozývá z butiku vedle nich. Zvedne obočí, zrovna v moment, kdy sestra je u stánku, ale ne v reakci na její zvláštní způsob uražení se. Ale nad odpovědí Jasona.*/S tím bys měl něco udělat. Kdybys jen věděl co pěkného mi o tobě řekl na bále...ach jste sladcí./*Pomyslně v myšlenkách mrkne, ale netuší zda to vycítí. Navenek to však potlačí. Otočí se k Jackovi a luskne mu před očima, aby se k ní otočil. Je celkem ráda že až na tvář a mírně podřené dlaně jsou všechny rány zakryté rolákem...vlasy, a botami.*Pokud tě zajímají ti vlkodlaci, tak většina se zabila. Jednoho lovci dostali.*Ušklíbne se nad tím. Neznala detaily a nebrala to jako neschopnost. Jen jí bylo líto tak jednoduchého úniku před trestem.*Ale to je fuk. Taky tě ráda vidím. Hádám to bude sestra? Zdvořilost minimálně máte společnou.*Popíchne ho spokojeně a podívá se na místo, kde si minule všimla, že se tu a tam přidržel. Snad zranění?*Jak ti je, Jackie?*Prohodí s jistou davkou starosti o přítele a podtrhne tazavý pohled pozvednutým obočím. Na Jasona se pak usměje, asi aby věděl, že ho neignoruje. Ale poznat to jde jen na očích. No možná na ní trochu víc, protože má roušku věčně pod nosem kvůli tlaku a teď trošičku sklouzla při mluvení.*
*Počká na Jasona kým si kúpi rúšku, zatiaľ si tú svoju nasadí tak ako má byť.* Vzhľadom k tomu, že môj mobil má Amanda tak som ani nemal možnosť ťa varovať. Dúfam, že nebude posielať môjmu šéfovi sprosté vtipy. *Dodá zamyslene a podozrievavo si ju prezrie. Ide s Jasonom za Amandou. A potom už sa strhne súrodenecká potička. Keď to ako tak skončí a Amanda ide pre jedlo tak Jack ju pozoruje ako hladný buldog. Aj keď reálne hladný nie je.* Ale čo by... myslíš, že mi tam ako pomstu nechá dať lentilky? *A v jeho očiach sa skutočne zračí obava z tejto prísady keď sa pozrie na Jasona. Ako keby nerátal s možnosťou, že mu nekúpi nič. A znova pozoruje sestru ako čaká na objednávku. Prestane s tým keď mu Triss luskne prstami pred tvárou. Pozrie sa na ňu pohľadom ako keby bol pohoršený z toho, že ho vyrušila z dôležitej činnosti.* Robia to profesionálny žoldáci. Zajatie znamená výsluch a možný únik informácií. Ten čo ho zajali je už teraz mŕtvy muž a je jedno či niečo povedal. Je to tvrdý biznis, takže keď sa kvôli tomu zabili tak buď v tom boli veľké peniaze alebo ide o obavu z objednávateľa. Len nie lentilky. *Ale to už povie znova s pohľadom smerom ku sestre. Až fascinujúce ako sa ľahko prepína z pracovného do súkromného módu.* Hej, sestra, Amanda. *Odpovie jej a ignoruje podpichovanie. Nad oslovením Jackie ale odtrhne znova pohľad od Am a pozrie na Triss.* Dobre. Ale ty asi nebudeš na tom podobne. *Skonštatuje. Pritom pozrie na Jasona a zamračí sa na jeho kabát.* Zobral sis iný. *Jemne mu opráši čisté rameno. Zvykol si na ten jeho snežiaci.* Vyzeráš ako mama keď taťkovi stále upravuje kabát. *Ozve sa Amanda a nesie dve wafle a jednu z nich podá Jackovi. Potom pozrie na Triss a Jasona.* Hrdličky sa keď tak podelia. Ja som Amanda, chceš si dať tiež? *Ponúkne Triss a rovno sa aj predstaví. Jack zatiaľ skúma waflu ako nepriateľa.* Ježiš, už si daj, nedala som ti tam lentilky. Si fakt divný. Mávaš príliš často otrasy mozgu a potom to takto dopadá. Averzia voči lentilkám. Hlavne, že si ako batoľa oblizoval omietky. *Zašomre a dá si do pusy kus wafle s polevou.* Odkiaľ sa poznáte? Bože, žer máš tam nutelu! *Zrúkne na Jacka a ten sa ako na povel zahryzne. A skutočne je tam nutela.* Nejdeme trochu stranou, aby sme tu nepohoršovali ľudí? *Trochu sa Am rozhliadne a začne sa presúvať k prázdnejšiemu kútu.* Jack sa od istého času nechváli kamarátmi. Sme sa už báli, že je asociál. *Jack to nekomentuje, ma jedlo v ktorom je nutela takže je spokojný.*
Já si hned říkal, že je ta zpráva nějaká zvláštní. Byl by velký problém, kdyby posílala? *Zeptá se s pobaveným úsměvem, protože by byl rád u toho, kdyby se něco takového stalo. Náklonnost nenáklonnost, jistá škodolibá stránka v takovéto situaci převažuje.* Pakliže se tě snaží zničit... *Pokrčí rameny a nedává na sobě znát, jak je úsměvné, že drsný detektiv, co upadl do díry s mrtvolami tak silně nesnáší lentilky. Bere to jako naprosto seriózní věc. Ale pak si uvědomí, že Jacka akorát zbytečně nervuje a pousměje se.* Nemyslím si, že by ti je tam nechala dát. /Ovšem neznám ji, takže bůhví, jak má posunuté meze./ *To, že má vedle sebe Jacka ho automaticky uvádí do trochu uvolněnějšího módu. A jelikož se k tomu připojila Triss, nemá potřebu to nijak zvlášť kontrolovat. Přeci jen se tyto informace nikam nedostanou. Pokud nechce zemřít, nesmí nikomu říct, že je viděla se políbit.* /Jak se mám chovat ve.. vztahu? Mám dělat něco jinak? Nebo se snad držet nějakých mezí? Nebo naopak popustit své vášně? To asi úplně ne./ Druzí známí? To nevím, jestli jsem chtěl slyšet. Dost to komplikuje se cítit výjimečně. *Dramaticky od ní odhlédne jako kdyby ho hluboce ranila, ale je znát, že si dělá legraci. Obešel to pěkným způsobem, aby nelhal a zároveň mu to dovolilo se trochu pobavit. Obrátí se však zpátky k ní včas na to, aby si všiml, jak se smutně podívala na vlastní břicho. Celou dobu tak nenápadně odposlouchává hádku sourozenců, takže ví, o co asi jde. A tak jí konejšivě přejede rukou po rameni.* /Hmm, pravda. Také doteď neznám jméno jeho sestry./ *Přikývne na Trissino hádání ze zkratky a též se nad tím krátce pozastaví. Ale počítá s tím, že se na to kdyžtak může kdykoliv doptat detektiva.* /Něco udělat? Pěkné věci na bále? Triss krucinál, buď buď konkrétní a nebo to nekomentuj! A vůbec, ty máš co říkat./ *Odpoví jí lehce popuzeně, ale pořád je v tom slyšet pobavený podtón a přátelský styl povídání. Ovšem po jejích slovech v mysli ho začne užírat zvědavost. Co o něm řekl naprosto sjetý Jack? Ach, ten jejich tanec. Pod rouškou se mu při vzpomínce objeví úsměv, ale není natolik výrazný, aby se odrazil na vráskách u očí. Přesto jakoby se jeho oči rozněžnily. Pak se ale Triss s Jackem nějak dostanou k práci, a tak se maličko narovná v ramenech- protože víc to není možné, aniž by si zlomil páteř- aby působil více.. agentsky? Asi.* /A jsme zpátky u lentilek./ *Škádlivě do něj strčí ramenem, aby ho trochu odreagoval od nechutné představy barevných bonbonů. Po chvíli se dozví Amandino jméno a zapíše si ho mezi jména, která rozhodně není záhodno zapomenout.* Takže poctivě dodržuješ odpočinek? *Zvedne jedno obočí. Trošku do něj rýpe, zároveň se ale desetkrát tolik obává, že si zase roztrhá stehy.* /A pokud už je ti tak dobře nemohli bychom.../ *Vyšle k němu myšlenku a jen doufá, že má Triss natolik soudnosti, aby Jackovi nečetla myšlenky.* Myslel jsem, že je to pracovní. Nechtěl jsem riskovat, že má někdo z okrsku Zrak. *Dále nevysvětluje, protože se vrátí Amanda, ale ví, že Jack pochopil. Jak by vysvětlovali někomu, kdo nic neví, že mu nasněžilo na ramena, když v žádné části NY nesněží?* /Hmmm./ *Přijde mu milé, jak je Amanda automaticky bere za pár. Jistě, jsou. Ale přirovnání k rodičům? To mu nějakým způsobem přijde vážnější. Možná ho to trochu vyděsí? A nebo se mu to jen líbí? To se mu asi ujasní v pozdějším přemýšlení.* Nemyslím si, že se podělíme. *Uchechtne se, když Jack přestane okukovat wafli a konečně se do ní zahryzne. Ovšem představa Jacka olizující omítku ho natolik pobaví, že se na ni začne vyptávat.* Tak omítka? Chci vědět víc! *Usměje se a zarazí si ruce do kapes kabátu. Když je vyzván stranou, s radostí se přesune na nabízené místo. Jelikož se kolem nich doopravdy udělá více prostoru, sundá si roušku a nacpe ji do kapsy. Přejede si prsty po dokonale zastřiženém strništi, jakoby ho snad rouška měla nějak poničit.* /Asociál? To bych od našeho prvního setkání neřekl./ *A tak jen jako reakci lehce nadzvedne obočí.* Máme dnes nějaké konkrétní plány?
*Zasměje se nad Jasonovým dramatickým výstupem.*To víš přátelé z místní smečky.*Prohodí a zamrká, jakoby to byla omluva. Věnuje mu překvapený pohled, když se jí dotkne, krátce potřese hlavou a nasadí úsměv s pokrčením ramen, který říká něco ve smyslu "Vpohodě. Všechno je vpohodě."*/Ano něco udělat./*Začne pobaveně a vduchu si teatrálně povzdechne.*/To znamená říct mu to. Nepřijde mi jako typ, co by s tebou byl, kdyby k tobě něco necítil...a nebudu ti říkat, co řekl mě. Na to se ptej jeho. Jen ti navozuju zvědavost...jinak vůbec netuším, o čem mluvíš./*Zakončí myšlenkový dialog rozpustile - nebo jeho část telepaticky a v realitě se na něj otočí a mrkne. Pak se však otočí už k Jackovi, kterému luskne před obličejem. Nevinně se usměje, když se k ní Jack po lusknutí otočí.*Tomu vlkovi se to zjevně nepovedlo se zabít...Akorát ví...několik zajímavých věcí...*Odkašle si a dál se k tomu snaží nevyjadřovat. Pobaví se na tom, že Jack nesnáší lentilky. Jaký k tomu má důvod asi? Možná špatná zkušenost nebo se jich přejedl...netušila. Nebo mu jen vadila ta kombinace?*Křivdíš mi. Náhodou...je mi fajn...*Prohodí naoko uraženě. Je teda pravda, že každý pohyb trochu bolí, zvlášť když batoh na zádech lehce poskakuje na zádech a naráží do žeber, ale aspoň už může normálně dýchat i mluvit. Tvář jen občas tepe, když se moc usmívá, protože jí to modřina ani naprasklá kost neschvalují, ale třeba krk a zápěstí bolí jen na dotek. Kotník praticky vůbec. Podřené kolena a dlaně jen první momenty pod vodou, nebo při kontaktu s potem, octem a podobně. Ale to spíše štípe a pálí. Takže...Ah a málem zapomněla na zašité místečko na hrudi, kudy se dostali k plíci, aby ji zašili, tak samo to na hlavě. Ty začínaly svědit, ale škrábat je nemohla, pokud nechtěla potrhat stehy. Naštěstí šlo jen o malé rány...Tedy myslela si to.*Těší mě.*Plynule se otočí k Jackově sestře. Je zvláštní jak jsou si sourozenci nepodobní, ale je hezké vidět Jacka i jinak než v pracovním nasazení, jak se chová jako trucovitý kluk a popichuje se se svou sestrou. Bylo to jednoduše úsměvné.*Není třeba, jedla jsem.*Mrkne na ni a když Amanda dodá to o omítkách, tak se neudrží a zasměje se.*Vážně?*Hodí po Jackovi pohled.*Asi potřebuju slyšet víc historek.*Nevinně se koukne do stropu obchodního domu a za ten krátký pohled si zkonstatuje že má přeplácanou vánoční výzdobu. Zhoupne se na patách a znovu se na ni podívá, aby jí odpověděla.*V knihově. Chtěl po mě najít nějaké knihy a staré články z novin.*Odpoví upřímně tónem, který jasně značí, že byl strašný mrzout onehdy. A taky tam byl pracovně. Málem neúspěšně potlačí smích nad Jackem, který baští vafli s nutelou a ochotně se přesune bokem, kde si trochu stáhne roušku a vyloví z batohu láhev s citronovou vodou a mátou, aby se napila. Do vzduchu se zatím roznese jemná vůně mateřídoušky. Za chvíli ale batoh stejně zavře, když vrátí pítí a hodí si to s bolestným úšklebkem na záda, kde to narazí nepříjemně do žeber.*Nejsem si jistá, že by měl důvod se chlubit kamarády./Pokud víte...nebo víš?...Amando, tak já taky v médiích nesdílím osobní život./*Dodá si v duchu, načež si jemně otře rty od kapek vody. Obzvláště opatrně pak místo, kde je ret natržený. Sic už se to hojí, stále to bolí. Aspoň už to vyloženě neteče, ale jen se tam vytvoří krvavé krůpěje. Konečně je tam totiž stroupek.*
Nebolo by to nič čo by som nevyriešil aké keďže sa so šéfom príliš nemusíme tak by som sa tomu rád vyhol. *Prizná mu úprimne.* Ja si to myslím. Určite mi donesie waflu posypanú lentilkami. *Zašomre si trucovito. Len tak na jedno ucho počúva ako sa Triss a Jason bavia. Sleduje sestru ale tiež odpovie Triss. Aj keď sa v podstate nepýtala. No, jeho myšlienky na moment skĺznu do pracovného módu. Je to čisto automatická vec najmä keď už sa tejto práci venuje roky. Ale tiež si uvedomí, že ma voľno a ma tu sestru. Ucíti drgnutie tak sa trochu poohliadne na Jasona. Jeden kútik mu vyjde hore čo neni vidno ale trochu sa Jasonovi o to rameno oprie. Len pre ten dotyk. Trochu pokára Triss ale evidentne sa mu to vráti ako bumerang.* Nepracujem v teréne, som kancelárska krysa, takže v podstate áno. *Odpovie... to že si už stihol stehy dva krát roztrhnúť ale nepovie.* /Iba dva krát./ *Podla jeho úsudku je to v norme. Keď počuje Jasonovu myšlienku tak sa naňho otočí. Nič nepovie, iba mu zaiskria oči. A vyšle mu spleť myšlienok a predstav čo všetko by mohli robiť nie len v posteli ale aj na iných miestach. Snáď skutočne Triss nesleduje Jackove myšlienky. On sám sa radšej sústredí na niečo iné inak by musel ísť s Jasonom pohoršovať spoločnosť na spoločne toalety. Napríklad to čo tvrdí Triss, že jej je fajn... nežerie jej to ale necháva to tak. Všimne si Jasonov kabát a prikývne nad tým čo hovorí. Je to logické.* Aj tento je pekný. *Pochváli mu ho. Nad poznámkou od Am iba nakrčí nos ale potom už ma jeho pozornosť jedlo. Aj keď najskôr ho podrobí rontgenovemu pohladu. A potom sa naňho vrhne. Pozrie na Jasona s plnou pusou a zauvažuje.* /No, Jackie... vo vzťahu sa občas delí o jedlo./ *Chvíľu nad tým premýšľa. Ale nakoniec sa rozhodne ponúknuť aj Jasona. Amanda to samozrejme sleduje. Jack privrie oči nad tým keď Am začne vyťahovať záležitosti ohľadom jeho detstva. Nepáči sa mu to. Odkusne si z wafle s poriadnou dávkou nuteli. Am sa zasmeje nad nadšením Jasona a Triss.* Vážne. Keď nebol v ohrádke tak lozil po izbe a oblizoval steny. Ďalšia perlička o Jackovej je, že strašne dlho nevedel vysloviť R. Stále miesto neho hovoril L a chodil kvôli tomu k lokopedičke. A tie lentilky! *Začne sa Amanda smiať a Jack len skľúčene mumle, aby prestala. Jeho sestra sa síce dosmeje ale prestať neprestane.* Som ho učila strielať lentilky nosom. A on ... *smeje sa*... miesto toho aby ... *znova sa smeje* ...vyfúkol, tak ju vzdychol! *A smeje sa hurónskym smiechom. Jack ju prepaluje nenávistným pohľadom.* Mu ju doktor vyťahoval mega veľkou pinzetou. Ja som síce dostala výprask ale Jack potom strašne dlho reval len čo videl lentilky. Ach, ty si sa vždy nechal nahovoriť na nejakú kravinu. *Utrie si slzy, ktoré sa jej od smiechu spustili a zahryzne sa do jedla.* Takže v rámci práce. *Zahuhle Am k Triss nad tým ako sa spoznali. Pousmeje sa.* Tak bol to nezvyk, lebo Jackie mal vždy veľa ľudí okolo seba. FBI ťa pokazila. *Vyčítavo povie bratovi.* /Keby si len vedela, že to bola CIA./ *Pomyslí si Jack a uhne pred Am pohľadom.* Plán je taký, že tuto beáška mi zoženie ps5 a potom pôjdem s Martou a kamarátkami na babským pokec. Och, bráško, to mi pripomína... mamke preskočilo. Pohádala sa so Stromayerovou a vyhlásila, že musíme mat krajšie vyzdobený dom než oni. Takže skús prísť skôr aby si taťkovi a Davidovi pomohol vešať svetlá a všetky tie hovadiny a podobne. Uuuu, Jason, tu by sa dva páry chlapským rúk navyše hodili, takže čo robíš na pred, počas a po vianočných sviatkoch? *Nenápadnejšie pozvanie na Vianoce už asi neexistuje. A pozrie ešte na Triss.* A ty čo robíš na Vianoce? *Jack sa v duchu iba plácne do čela.* /Ona by pozvala každého známeho na Vianoce. Takže toto tehotenstvo ju zbavuje filtra, paráda.../
*Přikývne a dokáže si představit, že by to mohlo být poněkud nepříjemné. Ovšem pozastaví se nad tím, že by to Jack přesto vyřešil. Pozastaví se nad tím v tom nejlepším slova smyslu.* Nemyslím si, že by bylo mnoho věcí, které bys nevyřešil. *Mrkne na něj a následně je sám zvědavý, jak se Amanda Jackovi pomstí. Zdá se však, že nakonec nebyly lentilky užity proti němu a i Jason si trochu oddychne. Ani neví proč. Možná objevuje nějakou základní empatii.* Místní smečka. *Zakaboní se jako kdyby nemluvil o bandě vlkodlaků ale smradlavé skládce, kde ho někdo nutí stát a čichat individuálně ke každému odpadku. Zkrátka znechuceně. Řekněme, že s místním Alfou nejsou zrovna nejlepší kamarádi.* /Domnívám se, že jsem ho nazval barbarem? Nu což./ *Celé její zjevení, co se snaží naznačit, že je v pořádku jí nesežere a mírně zavrtí hlavou.* /Můžeš se mnou mluvit. Klidně mi někdy napiš a navštívím tě. Něco necítil? Takže se domníváš, že mě miluje? Nedělej mi falešné naděje! Akorát kvůli tobě uspěchám vyznání a on mne opustí!/ *Přesto v něm vře, moc by chtěl vědět, co o něm Jack říkal na plese. Vílí víno značně rozváže jazyk, takže pravdivost takových slov je zaručená.* /A zjevně to bylo pozitivní, jinak by mě tím Triss tolik neočkovala./ *Tentokrát jsou jeho myšlenky doopravdy jen jeho. Ostatně i čarodějka vypadá, že se mohou vzdát telepatie a mluvit spolu nahlas. Ucítí, jak se proti němu Jack zapře a s radostí tak chvíli zůstane. Rád se ho dotýká i mimo jakýkoliv sexuální kontext. Ačkoliv i ten se nabízí, jak se hned vzápětí ukáže v jejich tajném odvětví rozhovoru. Vidí, jak se na něho dívá a kdyby měl ještě roušku, kousnul by se do rtu. Ale takhle se ovládne, aby nezpůsoboval nějaké fópá. Po chvíli mu ale do mysli začnou proudit obrazy jich dvou a ovládání začne být trochu těžší. Ovšem je v tom trénovaný, takže krom drobného úsměvu na sobě nic nedává znát.* /Tak už vím naše dnešní plány./ *Odpoví mu ještě, ale pak jeho mysl opustí a věnuje se současnému rozhovoru. Sice má velkou míru sebeovládání, ale zase ne nekonečnou. Obzvláště s Jackem.* Děkuji. *Pousměje se a dost ho překvapí, že mu detektiv nakonec nabídne kousek wafle. A tak udělá tu jedinou možnou věc. Nakloní se k wafli a kousne si tak maličko, že by se dalo sotva postřehnout, že něco ubylo. Jack je s ní zjevně spokojený a Jasona bez wafle neubyde vzhledem k tomu, že si stejně moc nepotrpí na lidskou kuchyni. Ovšem to už Amanda vypráví o Jackově dětství, a přestože se baví, cítí povinnost být na detektivově straně. A tak se nahlas nijak nesměje, jen se mírně pousmívá a nakonec tiše poznamená:* Agent Ilons. *Avšak u lentilek si netroufá ani na onen drobný úsměv. Cítí jasně nakreslenou hranici.* Vánoce? Já, ehm, pokud Jack chce... nemám nic jiného na práci. Rád přiložím ruku k dílu. *Rozhlédne se kolem nich a moc si není jistý, jestli to vyřešil dobře. Ovšem když pozve i Triss, ztratí prvotní představu, že jde o něco super vážného a uvolní se.*
*Meritriss s úsměvem sleduje tu nesourodou skupinku, kde každý disponuje něčím jiným...hlavně co se týče rasy či schopností. Král víl, obyčejná čarodějka, civil se zrakem a civilka. Krásná to kombinace...*/Bože...nevím jak jinak by sis chtěl vyložit to, že než aby ho někdo mohl použít proti tobě, tak by radši schytal kulku. A já jsem se s ním bavila o citech. Jen vy jste telata a nepobavíte se o nich./*Prohodí upřímně, ale vyznívá z toho, že to myslí přátelsky. Nechce mu dávat falešné naděje, ale když řekla Jackovi ať si vyznají lásku, on jí řekl přeci, že ne, protože by utekl do Faerie a už by ho neviděl. Bylo celkem zábavné a roztomilé, jak se oba báli, že je ten druhý nemiluje a kdyby mu to řekli, tak by je odstřihl ze života. A ani za mák jí nenapadlo, že to je možná to, co dělají ona a Sander...teda kdyby ona jeho milovala, že ano. Spíš myšlenkou je to, že nemluví o citech. Bože...nemiluje ho. Vždyť...má nad sebou kontrolu. Nemůže cítit něco, proti čemu se brání...že ne? Na Jasonovu první část výlevu, kdy jí řekl, že s ním může mluvit a klidně přijde, nereaguje, protože ho svými problémy nemíní zatěžovat. Prostě ne. Vnímá konverzaci Jacka a Jasona, ale nepřerušuje ji. Dokonce jim dá tolik soukromí, že je ani nepozoruje. A když Am začne vyprávět, tak se Triss široce usměje. A to se chvilkami mění i na překvapený výraz. U písmenka L místo R zaslechne Jasonovu poznámku a zarazí smích, který jí skoro unikne z úst, ale u lentilek se prostě a jednoduše rozesměje. Takhle přátelství fungují ne? Alespoň ta dobrá. Kamarád ti pomůže nebo i bude na tvé straně, ale první je na řadě smích, pak litování. Triss ale skrze to napadne, zda i ona má nějaké podobné zážitky z dětství. Sice měla otřesnou matku od pěti let a roky předtím si moc nevybavuje, ale je dost možné, že Caroline bývala dobrou mámou. Možná to jen zničila ona? Mohla za to ona? Kdyby nebyla čarodějka, nebo neodhalila svou moc...Mohli být rodina, mohli být v Anglii...Andrew mohl žít...Mohli si být do konce života blízcí...Ale to jsou samé kdyby. Přesto jeden z důvodů, proč se nesnášet o kapku víc. Nad poznámkou o tom, že se poznali skrze práci přikývne. Skoro ani nepostřehne, že Am buď nedošlo nebo to přehlídla, že Triss anžto "celebrita" (jak ji nazvala) pracuje. Navrch jí v myšlenkách projíždí to, že si Jason nechává říkat Agent Irons a Jack byl u FBI...údajně. Tomu jak se tváří za mák nevěří, že tam byl, ale je to přeci jen jeho věc. Ona si troufala říct, že byla lepší herečka, než detektiv. Tu a tam přikývne, aby potvrdila, že je myšlenkami přítomna, ačkoliv Am už stočila řeč k Jackovi a k Jasonovi. Když pak prohodí ale dotaz jejím směrem, tak se Triss povede vdechnout slinu a čistě ze zvyku si poklepe po hrudi.*Maldición!*Odkašle si s trochu bolestivým výrazem a rychlým, kratičkým zamrkáním zažene slzy.*Furt na ty žebra zapomínám...*Postěžuje si. To v médiích nebylo zmíněno, že co má za zranění, ale říkat to Amandě nebylo třeba.*Já? Já ne...Vánoce jsou čas s rodinou. Jack by tam měl mít Jasona jako svého PŘÍTELE...ach jak pěkně to zní...*Zaraduje se a pak pokračuje.*Neměl by mít na rodinném setkání KAMARÁDKU.*Hodně se snaží, aby v tom nebylo slyšet opovržení. Ne mířené proti nim, spíš proti tomu jak ji za kamarádku někdo může považovat. Radši si stáhne myšlenky rychle zpět, aby to Jason nevycítil, jelikož doteď nějakým způsobem okrajově sdílela spíše emoce, ale...právě proto. Nikdo nemusel vědět o její sebenenávisti. Hlavně ne v tak krásný čas. Ale povede se jí to, aby to znělo přirozeně, jen s důrazem na ta dvě slova, která určovala její a Jasonům rozdílný vztah, který měli s Jackem.*
To povedz nevyriešeným prípadom na mojom stole. *Popravde, s prácou dosť pohol ale tými slovami mu Jason dosť pohladil ego, takže si ho musí niečim schladiť. Páči sa mu ako sa okolo neho a Jasona vytvára intímna zóna. Nenápadné pohľady, jemné dotyky. Netreba slová navyše. A už vôbec nie keď stačí myseľ a trochu predstavivosti. A potom sa Am vráti s jedlom. Jack si spokojne pochutnáva na wafli bez lentiliek aniž by tušil o čom sa telepaticky bavia Jason a Triss. Kútik úst ma zapatlaný od nutely. Po menšom rozhodovaní teda ponúkne Jasona jedlo. Síce sa zamračí nad tým ako neznatelne si odhryzol ale...* /Ostane viac pre mňa./ *Tak pokračuje v jedle. Keď Amanda rozpráva o jeho detstve tak na ňu hádže nazlostené pohľady. Ale je rád, že nespomenula ako dlho nevedel vysloviť R. Skoro celú druhú triedu na základnej škole chodil k lokopedičke a učil sa vyslovovať. Úkosom pozrie na Jasona keď si potichu povie Ilons. No ale potom obdaruje Triss nabručeným pohľadom keď sa smeje na lentilkách.* Ale inak bol Jackie fajn dieťa. Aj keď trochu rozmazlený. *Povie Amanda so smiechom v hlase a doje svoj dnešný už niekoľký prídel jedla.* Nebol som rozmazlený. *Zaprotestuje Jack a taktiež doje. Preberie od Am obal a zahodí ho do koša čo je kúsok od neho.* Ale bol. Si vymodlené decko, takže si ťa mama stále čučučkala. A stále to robí. Vždy keď prídeš domov tak nemusíš pohnúť ani prstom. *Amanda vytiahne vlhčené servítky a jeden dá Jackovi a druhý si vytiahne pre seba.* To nie je pravda. Vždy keď prídem tak pomáham. *Oponuje Jack a utrie sa. Tak isto aj Am a podá mu servítku na vyhodenie. Také automatické gestá.* Hej lebo tatino ti dá niečo robiť. Mama nie. Tá len okolo teba hrkúta. *Jack zahodí servítky a dá si rúšku späť.* To je blbosť. *Zahundre si Jack a fakt sa nad tým zamyslí.* Si to over keď prídeš domov. *Povie mu ešte Amanda a potom už sa reč stočí na sviatky. A pozvanie k Porterovym.* Jackie chce určite. Tak príďte spolu. *Hned rozhoduje Am a Jack si povzdychne.* Netlač tak naňho. *Am sa toho chytí.* Nechceš, aby prišiel na Vianoce? *Jack prevráti oči v stĺp.* Chcem... *A nemá šancu pokračovať lebo Amanda sa víťazoslávne zasmeje.* Tak vidíš. Príďte obaja inak si ma neželejate. *Výhražne dvihne prst a už sa otočí k Triss.* Och, rebrá? To je inak strašne, že sa niečo take stalo. Ale máš pravdu, znie to pekne. Jack málokoho doviedol domov predstaviť. Ale pokojne môžeš prísť aj ty. Nám to nevadí. Však keď sa rozhodneš tak povedz Jackovi. Alebo rovno príď s nimi. Na letisku vás tento rok vyzdvihne David. Aj tak ma stále home office. *Mávne na Jacka a Jasona rukou a nasadí si rúško.* Okej, bráško. Teraz chcem ten Playstation. *Zavelí a začne popostrkovať Jacka. Ten len zakrúti hlavou a prevráti oči v stĺp. Znova. Vyrazí teda smerom k obrovskému elektru.* Teším sa ako na tom vyskúšam mortal kombat. *Veselo si švitorí Am.* Nevravela si, že to chcete dať Chrisovi? *Opýta sa podmračene Jack.* To áno. Však mu to tam aj zabalíme ale nedovolím mu na tom hrať viac ako hodinu denne. Max dve ak bude nosiť jednotky. Ale inak si s Davidom budeme pekne večer drtiť. *Jack sa zasmeje. Toto mohol čakať.* A čo Heathie a Aby? *Amanda mávne nad tým rukou a rozhliadne sa naokolo keď vojdú do Elektra.* Heather je zlá ako čert. Jej dám krabicu uhlia... ale dostane bicykel. A nejakú bábiku. Ešte tam mame pre nič nejaké drobnosti, Aby zas bude mať takú tu detskú kuchynku. Už vidím ako je to rozlámané a podobne ale dali nám to Davidovi rodičia, že nech to dáme dievčatám. Kravina. Decká dostanú plno kravín ale najhoršie je, že čím sú staršie tak je to ťažšie. Už ich neoblbneš plyšákom. *Stažuje sa Amanda ďalej. Jack jej iba pohmkáva.* Hlavne Chrisovi nedávajte žiadny luk a šíp. Skoro prísť o oko mi stačilo raz. Počkajte tu. *Povie im Jack a odíde za jedným týpkom pri pulte. Chvíľu sa tam bavia. Jack v ležérnej póze a chlapík sa krúti ako červík na háčiku.* Dúfam, že viete byť pri sexu ticho. Nechce sa mi deťom vysvetľovať, že prečo strýko Jack a jeho kamarát Jason v noci vydávajú divne zvuky. *Podpichne Amanda Jason a trochu doňho drgne ramenom.* Ako ste sa vlastne dali dokopy?
*Na jeho poznámku se pousměje. Je mu jasné, že ne všechno je vždycky růžové, a tak to dále nekomentuje. Své si splnil, zalichotil Jackovi a nemusí se teď bavit o práci. Je trochu nesvůj z toho, jak se kolem nich hrnou hordy lidí bez tváří. Tedy, tváře samozřejmě mají, ale skryté pod rouškou, pokud jsou na to dostatečně ohleduplní. Jason si ji sundal kvůli tomu, že jsou trochu stranou od ostatních a své skupinky se neštítí, ale uvědomuje si, že ji bude muset brzy zase nahodit.* Schytat kulku? *Vyhrkne nahlas, protože ho to neuvěřitelně zaskočí. Nejdřív mu čarodějka nechce prozradit, o čem se bavili a teď z ní vypadne tohle?* /Co to má vůbec znamenat? To mi nevěří, že se o situaci postarám?/ *Vůbec nebere v potaz, že to Jack řekl, když byl absolutně pod vlivem vílího vína. Jde čistě o to, že něco takového vypustil z úst. Když mu ale konečně dojde, že nepromluvil v Trissině mysli, ale nahlas, odkašle si. Poté už si kousne wafle a vtipkuje o Jackově dětství, jako kdyby se nic nestalo. Sleduje, jak se Triss nakopne batohem do zad a maličko nakrčí obočí. Štve ho, že se nechává dobrovolně v zuboženém stavu. Jistě, bylo by podezřelé, kdyby se "hvězda" jen tak uzdravila, ale nemohla by to hrát?* /Přeci jen je to herečka, bylo by snazší hrát bolest a nemuset ji doopravdy prožívat./ *Ale nijak to nekomentuje. Následně ho Amanda absolutně vyžene z konfortní zóny a tak se útrpně podívá na Jacka. Ovšem ten řekne, že by ho na svých Vánocích chtěl. Jason se pousměje a pokrčí rameny.* Nuže dobrá. *Přikývne Amandě a také už vytáhne jednorázovou roušku z kapsy a nasadí si ji. Poté se vydávají na hon playstationu a Jason je poněkud zamlklý. Hlavou mu běhají Trissina slova.* /Jak jinak by sis chtěl vyložit to, že než aby ho někdo mohl použít proti tobě, tak by radši schytal kulku? Jak jinak bych si to chtěl vyložit?/ *Slyší, jak zdůrazňuje jejich jiný vztah s Jackem, ale nijak na to nereaguje. Rozhlíží se všude kolem sebe a raději se rozhodne pro pohled do Jackových zad, courá se totiž za ním. Dekorace jsou na něj příliš kýčovité.* Lidé vůbec neví, jak umí být zima krásná. Takhle rozhodně ne. *Zamumlá si pod vousy, když vrazí do plastového sněhuláka a otřese se hnusem. Kdyby nebyl ze Zimního dvora, možná by ho to tolik netrápilo. Neposlouchá Jackův a Amandy rozhovor o dárcích, a tak ho malinko překvapí, když na něj Jackova sestra zničehonic promluví.* Věřím, že by to nebylo zrovna příjemné. /Ale kdyby se něco takového stalo, můžu... ne. Nehrabal bych se v hlavách jeho rodiny./ *Když do něj drkne, tiše se uchechtne. Líbí se mu, jak se Amanda snaží navodit přátelskou atmosféru s cizím člověkem.* Díky tomu, že Jacka postřelili. Jinak bychom kolem sebe asi kroužili dodnes. *Pousměje se a trochu si promasíruje krk.* Co ty a David? Něco romantičtějšího? *Rozhodne se oplatit familiérní přístup a podívá se jí do očí.*
*Triss vytřeští oči, když to prohodí nahlas.*Nějaké živé sny? Jsi na chvilku vypnul, či co?*Prohodí pobaveně, aby zachránila situaci před Amandou, která to nemohla přeslechnout.*/Na zbytek se ho zeptej sám, než tady vyžvaníš civilce, že telepatie, magie a vůbec bytosti z pohádek jsou reálné./*Prohodí mu pobaveně do mysli.*/Jeden by řekl, že král, co je o tři století starší si dá lepší pozor./*Může vidět, že se mu pomyslně směje. Ne škodolibě, ale prostě ji to docela pobavilo. Do dalšího rozhovoru o dárcích se již moc nezapojuje a k tomu, aby přijela o Vánocích pouze vděčně sklopí hlavu. Sice jsou to svátky rodiny, ale Triss nemá ten dojem, že by se tam objevila. Ne, že by svou rodinu neviděla ráda, ale už to tak nějak bylo nastavené, že každý lichý rok bude s rodinou a sudý rok s Lucasem a Taylorem. A letos možná bude na Vánoce úplně sama, protože Luc a Tay chtějí jít někam do tepla se svými přáteli. Možná by mohla pozvat Sandera? Přeci jen...bude mít v to datum prakticky narozeniny a navrch sám řekl, že se svým otcem nemá moc dobrý vztah, tak pokud je lovci nějak neslaví spolu, tak je možné, že by mohl nabídku příjmout...nebo je to špatný nápad? Zpomalí a nahlíží do butiků a obchůdku, co míjejí, jakoby ji mělo osvítit a mohla vymyslet, co komu dát na Vánoce. Nejhorší bylo vždycky něco vymýšlet pro přátele. Rodinu měla nějakým způsobem přečtenou, ale u přátel nikdy nevěděla, co by je mohlo potěšit, ale dát jim peníze bylo barbarské...a namyšlené, protože to z její strany působilo - dle ní - jakoby peníze neměli.*/Jacka...postřelili?/*Pomyslí si překvapeně. Věděla, že mu něco je, ale netušila co. Jak by taky mohla. On s ní nemluvil a nesvěřoval se jí...pokud nebyl pod vlivem vílích drog, nápojů a jídla.*
*Jack aj Amanda sa nechápavo pozrú na Jasona. To čo povedal nijako nezapadá do konverzácie. Amanda pozrie na Triss a uškrnie sa. V tom momente je vidieť podobnosť medzi súrodencami. Amanda teda Jasonove prerieknutie necháva tak, predsa len si pomyslí, že keď je rovnako trafený ako jej brat, že robí policajta tak musí mať svoje neduhy. Naproti tomu Jack podrobí Jasona skúmavému pohľadu. Pozoruje ho ako keby mal aj z toho najmenšieho detailu zistiť pravdu. Pokladá si otázku “čo sa deje?” a potom vyzerá ako keby to nechal tak a ďalej sa venuje jedlu a konverzácii. Konečne sa pohnú tam kam chce Amanda. Smerom k vytúženému cieľu vo forme Playstation 5. Pritom si uzurpuje Jackovu pozornosť. Jack teda ide vybaviť sestrin sen a ona sa zatiaľ zameria na Jasona. Pritom rošťácky mrkne na Triss. Ale aj keď je medzi nimi celkom vesela nálady, Amande aj tak trochu oči posmutnia.* Brácha už je zo všetkých tých postrelení deravý ako ementál. Ale pokiaľ to napomohlo dobrej veci... *Znovu doňho jemnulinko drgne.* Ja a David! Píchla som koleso na ceste a David náhodou zastavil a pomohol mi ho vymeniť. Tak som ho pozvala z vďaky na obed. No... ten obed dopadol katastrofálne, pretože mu do šalátu dali orechy. Je silný alergik tak som ho tam zachraňovala a volala záchranku. Druhé rande bolo lepšie. A to ďalšie ešte lepšie. Potom sme spolu začali chodiť. Zrazu len svadba, deti a bum... sme spolu fu... dvanásť rokov. Ani neviem, že už je to toľko. *Na moment sa Am zamyslí. Medzi tým Jack pri pulte poriadne žmýka chlapíka... ktorý nakoniec povolí a zoberie ho za pult a do zázemia pre zamestnancov.* Je fuk či je vzťah romantický. Musí byť hlavne pevný a založený na dôvere. Jackie, napriek tomu, že vyštudoval psychológiu s červeným diplomom, tak je trochu citový retard. Ale je to dobrý chlap. *Usmeje sa Amanda naňho. Je to vďaka rúške vidno iba na tom, že sa jej urobia vrásky okolo oči. Potom pozrie na Triss.* A čo ty? Nejaký fešák na obzoru?
Či co. *Pousměje se a otočí se na Amandu, u čehož se lehce poklepe ukazováčkem po čele. Chce tím tak naznačit, že to byl zkrat a rozhodně se nejedná o nic nadpřirozeného. Ovšem Trissina slova ho ani v nejmenším nepobaví a jen na ni vrhne pohled, který kdyby se rozhodl, že bude vraždit, vraždil by. Je to jen setina sekundy, protože nechce kazit celkovou atmosféru, ale tímhle střelila trochu vedle. Mohou být přátelé jací chtějí, ale výsměch je pro něj naprosto nepřípustný. Obzvláště, když se mu nesměje jako příteli ale jako králi. Sama to přesně tak řekla, král si má dát lepší pozor.* /Jako kdybych to nevěděl./ *Pomyslí si, znechucen sám sebou a zatne zuby. Je rád, že to přes roušku nejde vidět. Ještě radši však je, že Amanda z jeho náhodného vyhrknutí nedělá žádnou vědu. Narozdíl od Jacka.* /Není to detektiv jen tak pro nic za nic. Ale to nevadí, stejně si o tom musíme promluvit./ *Nadále zírá kamkoliv, kde s ním nikdo nenaváže oční kontakt až do té doby, kdy se s ním začne vybavovat Amanda. Má jakousi jiskru, která je mu příjemná, a tak odloží stranou uražení.* Věř mi, kdybych tomu mohl nějak zabránit, udělal bych to. /Všechny bych je zabil, kdybych musel. Jenže jsem tam nebyl. Protože tu pro něj být nemohu, jsem neustále ve Faerii./ *Přes oči se mu přežene stín, ale ten hned vzápětí zmizí, když se Amanda pustí do vykládání jejíh příběhu.* Silný a šikovný muž, co ti vymění pneumatiku a zachrání situaci? Dokážu si představit, že to mohlo fungovat jako afrodiziakum. *Uchechtne se a při vyrávění o jejich schůzkách a letech strávených spolu ucítí knedlík v krku.* /Dvanáct let. Pro mě nic, pro Jacka.../ *Olízne si pod rouškou rty a ohlédne se směrem k Jackovi, který se právě vetřel do míst, kam smí jen zaměstnanci.* /Ha! Že mě to vůbec překvapuje./ Ach, tak jsem to nemyslel! *Zpanikaří, když mu dojde, jak předtím vyzněl. Dokonce dá ruce před sebe v ochranném gestu.* Mně vůbec nejde o nějakou prázdnou romantiku. Jen chci, aby byl Jack šťastný. Citový retard? To jsme asi dva, takže to nevidím jako problém. *Když o něm mluví, znovu se podívá již na zavřené dveře a překvapí ho, že mu Jack nějakým způsobem chybí. Přeci jen spolu byli jen chvilku a vůbec se nevidí a najednou je-* /Chovám se jako hlupák. Za chvíli je zpět./ *Kdyby měl cokoliv, co by mohl srkat a významně se u toho dívat na Triss při dalším dotazu, udělal by to. Takhle zůstane jen u významného pohledu.*
/Jasone ne...tak jsem to nemyslela...přísahám. Neměla to být urážka. Jen vtip...Omlouvám se...Nechtěla jsem tě ranit ani urazit ani nic.../*Vyšle jeho směrem a jen se modlí, aby ji neodstřihnul a slyšel to. Pro jistotu se k němu natáhne a dotkne se ho.*Promiň...*Prohodí i nahlas tak, aby to Amanda neslyšela a nemyslela si, že se mu omlouvá za to "či co", protože to vzal s úsměvem. Dál se prakticky nezapojuje...tedy...dokud se jí Amanda nezeptá na přítele. Všimne si i Jasonova významného pohledu a po zaražení tak krátkém, že si ho stěží někdo mohl všimnout - a zvedne obočí.*Fešáků je okolo mnoho. Nejblíže jsou tady Jack s Ironsem.*Prohodí, protože neví, zda mu může říkat Jason před Amandou, ale hodlá ho popíchnout za ten pohled, načež se rozhlédne a po pár vteřinách uvidí docela dost pěkného chlápka.*Nebo tamten.*Zazubí se, což jde dost vidět na jejích očích i na tom, že se jí jakoby "zvednou" líčka.*
*Amanda zakrúti hlavou.* To ti verím. Otázka je či by ťa nechal. *Zauvažuje nahlas. Pozná svojho brata veľmi dobre. Ľudí, na ktorých mu záleží by ochránil aj vlastným životom. Potom sa ale rozhovorí o svojom vzťahu.* Ooo, ani nehovor. Ako to tam vymienal, štyri krát mu spadol kľúč na šróby, skoro mu spadlo auto z hevera... ale strašne bol roztomilý ako sa snažil. *Trochu sa roznežní keď si na to spomenie. Pozrie na Jasona a tu jeho paniku a zachichúňa sa. Potľapká ho po pleci na upokojenie.* Pokoj. Nemyslela som to zle, iba tak všeobecne. Čo viem tak Jackie je trochu romantik. Kvety asi nečakaj, možno nejakú večeru... ale ak ju uvarí sám tak je mi ťa ľúto. Prisahám, že spáli aj vodu. *Nechápavo zakrúti hlavou, ako môže byť jej mladší braček také teľa v kuchyni. Potom presunie pozornosť na Triss. Privrie oči ako Jack keď niečo skúma. Ešte k tomu si dá ruky v bok.* Ale, ale, to je mi vyhýbanie. Uverila by som ti ak by si hneď povedala nie. Ale takto... myslím si, že nejaký je v hre. Oooo, milujem svojho brata! *Vyhŕkne keď Jack vyjde z dverí spolu s veľkou kabelou. Ešte sa zastaví pro pokladni, kde kúpi teda mortal kombat a vráti sa ku svojej skupinke. Amanda najskôr nakukne do tašky a vískne. Potom skočí Jackovi okolo krku a cez rúšku ho pobozká na líce.* Si super! Aaa, to bude hra! Bože, Davidovi nakopem riť! *Pustí brata a znova kuka do tašky.* Fajn, máš čo si chcela. Naval! *Jack nastaví ruku a Amanda preochotne mu do nej dá jeho mobil.* Bola som sklamaná, že som tam nenašla žiadny Jasonov dick pic. *Dodá rozpustilo jeho sestra a pre zmenu si prezrádza hru.* Jediný penis, ktorý by ťa mal zaujímať je Davidov. *Nad tým Am mávne rukou a niečo zašomre. Hodí hru do tašky.* Tak a ja môžem ísť na babskú jazdu. Prídem až večer takže ak chcete robiť prasačinky, tak chodte domov. *Znova objime Jacka, ten sa kvôli jej výške musí trochu skloniť. Sestra ho tak materinsky pohladí po vlasoch.* Je to fešák, drž si ho. A prosím ťa, už žiadne zranenia. *Šepne mu ešte do ucha. Jack ju pritom pohladí po chrbte a potom si stiahne rúšku a dá jej pusu na spánok.* Dávaj si pozor, keby niečo tak volaj. *Povie jej a dá si rúšku späť. Am sa teda otočí k Jasonovi a tiež ho počastuje objatím.* Očakávam ťa na Vianoce. *Povie Jasonovi a pustí ho.* A keď prídeš budeš počuť viac historiek o Jackiem. *A mrkne naňho, pričom ignoruje Jackove prevrátenie očí. Nakoniec sa otočí aj k Triss.* Rada som ťa spoznala. Premysli si to ešte s tými Vianocami. *Objíme ju ale o mnoho opatrnejšie než chlapov pred tým. Iba tak letmo.* Ták sa majte a nezlobte. *Zahaleká a vydá sa preč. Jack jej ešte zamáva a potom si povzdychne.* Minulé tehotenstvo bola neskutočne milá. Teraz je ako tajfún na duracel batériách. V pohode? *Opýta sa Jasona. Potom pozrie na Triss a privrie oči.* Vravel som, aby si nikam nechodila sama.
*Jelikož ho ve svých myšlenkách přímo osloví, donese se to k němu. Jakmile je na něj telepatie přímo mířená, mohla by mu stejně tak řvát do ucha megafonem. Přesto se rozhodne na to nijak nereagovat, alespoň do té doby, než ucítí její ruku.* Mhm. *Přikývne a zdaleka se netváří už tak uraženě. Jen to nechce jen tak odmávnout, aby se poučila do budoucna. Obzvláště ve větší skupině lidí je na takové vtípky citlivý. Možná to má něco společného s tím, že patří mezi nejmladší sourozence?* Pokud na takovou situaci ještě dojde, nemohu mu na tohle rozhodnutí nechat prostor. /Chytit kulku. Raději by se nechal- ne. Později./ *Triss mu v hlavě nadělala řádný mišmaš, ale neplánuje se podle toho chovat. Když mu Amanda vypráví o Davidovi, musí se zasmát.* To zní krásně. *Poté už mu vypráví o Jackovi a o tom, co by od něj mohl teoreticky očekávat ve vztahu a Jason se zamyslí.* /Romantik? Když mi květiny nedá on, měl bych je já dát jemu? Tolik otázek.../ U nás vařím já, takže o to se kdyžtak postarám. *Uchechtne se při představě požáru způsobeném vodou. Poté jen mírně zavrtí hlavou nad Trissinou odpovědí a pak se ohlédne na muže, o kterém mluvila.* /To zrovna není můj typ./ *Když Amanda vyjekne vyznání, otočí se a spatří Jacka, jak drží úlovek dnešního snažení. Musí se usmát, což se projeví nadzvednutím roušky. Následně se dívá, jak mu předává telefon a trochu nechápavě nakloní hlavu na stranu.* /Proč by si někdo posílal fotku penisu? Vždyť na tom není nic poutavého./ *Pousměje se, když je v podstatě navádí, aby si užili dokud mohou a nemůže říct, že by na to také nepomyslel. Nedívá se na ně, když se objímají, ani neví, proč cítí potřebu jim dopřát soukromí. Pak ho však také obejme a on jí s mírným překvapením projev náklonnosti oplatí.* Budu se těšit, Am. *Použije přezdívku, co slyšel a doufá, že tím neřekročil nějaké meze.* V pohodě, ale jak o tom mluvíš, rád ji poznám i netěhotnou. *Tím nenápadně naznačí, že za necelý rok pořád plánuje být po Jackově boku. Pak se pozornost obrátí k Triss a Jason opět pocítí potřebu něco dramaticky usrkávat.*
*Rozloučí se s Am a přivře oči, když ji obejme. Sice to zabolí, ale jen nakrčí nos, jinak se usmívá. Je ráda, že předtím Amanda odvrátila pozornost jinam a nemusely se vracet k tématu, že někoho má.*Užij si jízdu. Ráda tě zase uvidím.*Popřeje jí, když se odtáhnu a nechá ji odejít. Skoro ji až mrzí, když Jack přepne zpět do svého módu. Opatrně si založí ruce na hrudi a pohled mu opětuje. Nejprve se však otočí na Jasona.*Viděla jsem ten pohled, když se mě Am ptala.*Zvedne obočí, jakoby chtěla vědět, co to znamená, načež stočí pozornost k Jackovi a trochu provinila sklopí oči.*Doma nikdo není a nemůžu někoho pořád otravovat.*Prohodí a pohled znovu zvedne.*Navrch tady je mnoho lidí.*Upozorní, že nikde jinde necourala a věnuje mu mírný úsměv.*
*Amanda si Jasona prezrie.* To aby som ťa brala za slovo. *Povie mu a celkom ju hreje na srdci, že ma Jack pro sebe niekoho kto dá pozor aby sa väčšine guliek vyhol. Potom tleskne rukami k sebe a pozrie sa k nebesiam.* Bože, konečne má niekoho kto mu aj navarí. Tak a týmto si dokonalý. *Ukončí to Am spokojne. Potom už sa ale vráti Jack aj s korisťou. Hneď ako dostane do ruky mobil tak si skontroluje, či predsa len neposielala hovadiny jeho šéfovi. Našťastie tam nájde iba pár fotiek. Prevažne Am ako si robila selfie alebo si fotila nohy. Mobil schová a rozlúči sa so sestrou tak ako sa patrí. Ešte jej zamáva a potom ju nechá zmiznúť v dave. Iba s malinkou obavou, že jeho sestra je teraz sama v New Yorku.* /Ak na ňu nedá Marta pozor tak nech si ma nepraje./ Netehotná je o niečo serióznejšie a nie takéto jelito. *Povie a až potom mu napadne ten podtext. Pozrie sa na Jasona a pousmeje sa. Čo cez rúšku nie je vidno ale za to ma o niečo nežnejší pohľad. Ale ten zmizne keď sa pozrie na Triss. Teraz je pre zmenu nabručený.* Nejde o otravovanie ale o bezpečnosť. Je jedno či je tu veľa alebo málo ľudí. Ak je tvoja matka schopná najať žoldnierov tak by jej možno nerobil problém aj únos uprostred preplneného Time Square. *Povie jej narovinu tak ako to vidí on. A to hovorí bohužiaľ zo skúseností. Povzdychne si a o niečo zmierni tón.* Triss, staráš sa o ľudí okolo seba. O priateľov, o známych si robíš starosti. Nechaj pre zmenu ich, aby sa o teba starali a boli tu pre teba. Možno si to neuvedomuješ ale keď budeš robiť toto “nechcem otravovať tak idem sama do mesta, však čo sa môže stať...” môže to dopadnúť zle. Skús ma počúvnuť aspoň dovtedy kým tvoju matku vyriešim. *Dokonči a prehodí si pritom tašku do druhé ruky predsa len ta krabica niečo váži. Nechce tu nejako extrémne Triss peskovať. Len si vie predstaviť ten najhorší scenár, ktorému by sa rad vyhol.*
*Amandina odpověď mu pohladí ego a nijak nebere ohled na to, že dívka může s přehledem lhát či přehánět. Věří jí to stejnou mírou jako pravdomluvné víle, možná dokonce více. Je tedy nakonec doopravdy rád, že se s ní setkal, přestože ho to na první dobrou trochu rozhodilo. Na druhou stranu si moc není jistý s těmi Vánoci. Probere se z prvotní euforie, kde si představoval téměř stejný osud jako má Amanda s Davidem. Přišlo mu, že dobré vztahy s Jackovou rodinou a dlouholetý vztah jsou na dosah ruky.* /Jenže nejsou. Nejenže moji nepřátelé nesmí přijít na Jacka. Nesmí přijít ani na jeho rodinu. Takže jestli s nimi budu chtít nějak scházet, budu muset.../ *A začne si představovat různé scénáře a obranné protokoly, které bude muset zavést. Z jeho tragického uvažování ho vytrhnou Jackova slova.* To si dokáži jen těžko představit. *Jakmile začne Jack svou palbu argumentů proti Trissině bezstarostnosti, Jasona to trochu zarazí. Svým způsobem by detektiva nejraději upozornil, aby naslouchal vlastním slovům.* /Ale teď ne. Možná až budeme o samotě? A nebo to nechat úplně být a jen na něj co nejnenápadněji nasadit osobní ochranku?/ *Druhý nápad se mu začne zamlouvat a ztratí se v myšlenkách. Přemýšlí, kdo by byl takového úkolu schopný.* /Gwelldior je skvělý bojovník. Takže ten jistě.../ *Hlavou mu probleskují obrázky jako kdyby si dělal myšlenkový konkurz a moc neposlouchá, co se děje dál.*
*Triss překvapeně pootevře ústa, co pod rouškou není nějak zvlášť vidět, ale její pohled na to poukazuje dostatečně jasně. Poslouchá Jacka, který ji skoro až peskuje za to, že je tu i tak sama. Je jí trochu líto, že i na ni se nedívá tak uvolněně a přátelsky jako na sestru nebo Jasona, ale...zvykla si. Asi.*Oba víme, čeho všeho je Caroline...vlastně Lisbeth...ach to je jedno...schopná.*Pokrčí rameny.*Nedělalo by jí problém si podle mě podplatit kohokoliv. Klidně, aby přišel až ke mě. Což už se jednou stalo. Štěstí, že šlo jen o vzkaz.*Ironicky se usměje, protože pak měla panický záchvat a noční můry několik nocí po sobě, které je způsobovaly. Mimoděk se nad tou vzpomínkou obejme v obranném gestu pažemi a povzdechne si.*Je jednodušší starat se o ostatní než o sebe.*Pokrčí rameny, což nepřímo poukazuje na to, jaký má k sobě samé vztah, ale stále by to pro ně zůstalo jako pouhá konspirační teorie a spíš by je mohlo napadnout, že než se zaměřovat na bolest, tak se raději bude starat o ostatní, ale kdo ví, nakolik jsou s ní...zžití a ví jak uvažuje. Ale hádala, že spíš neví...kdo ví, že ano. Nejistě se ještě podívá na Jasona, ale zdá se, že se raději ztratil v myšlenkách a neposlouchá jejich dialog.*Ne všichni mají čas Jacku mě obskakovat a já doma nevydržím.*Zamručí nespokojeně, protože by ho ráda poslechla, ale nechce všechny tahat ven stylem "vyzvedni mě bojím se jít sama ven" když většina dosud neměla tušení o tom přepadení. Hlavně prakticky média ani NETUŠÍ, kdo za tím stojí a myslí si, že to byla náhodná parta, co chtěla okrást...nebo prostě zmlátit. Nikdo nevěděl, že její matka je mafiánka. Otec se o to postaral. Stejně tak policie. Navrch snad už ani neexistovaly žádné záznamy toho, jak vypadala její matka. Jen oni měli pár fotek...překvapivě. Ale to bylo vše. Média ani internet nic neměli. A tak to mělo zůstat.*
*To že by si mal brať vlastné slová k srdcu a riadiť sa nimi prehliada. Asi za to môže fakt, že vo svojom povolaní sa veľakrát vystavuje nebezpečenstvu, že už mu to ani nepríde.* Nemusíš jej ale dávať jednoduchšiu možnosť. *Jemne ju upozorní. Trochu si uvedomí, že možno na zmlátené dievča nemusel vypustiť takú salvu výčitiek. Takže zjemní.* Nejde o obskakovanie. *Zašomre a zhlboka sa nadýchne čo je dosť nahovno cez tu rúšku. Na moment aj zatvorí oči.* Chápem ako ti je. Tiež som si niečim podobným prešiel a preto viem, že nie je hanba požiadať o pomoc. Nemáš dôvod si myslieť, že si na obtiaž. *Snaží sa ju vľúdne uistiť. A pritom využíva svoj nízko položený hlas.* Zoberieme si taxi a odvezieme ťa najskôr domov. Z toho večného požďuchovania s baťohom do rebier musíš byť aj tak unavená. *Navrhne a pre istotu pozrie na Jasona či mu to nevadí.*
*Jason se je tak mimo, že kdyby mu někdo zamával před očima rukou, pravděpodobně by sebou cukl až o pár vteřin později. Rozhovor se mu přesto nějakým způsobem ukládá do paměti nebo minimálně čas od času zaslechne něco, co mu přijde dostatečně důležité.*/Dokážou se dostat k Triss. Hmmm a co Gideon? Je to mladý voják, ale co jsem naposledy slyšel, uřízl ucho svému protivníkovi na cvičišti. Prý mu lezl na nervy. Hmmm, co kdyby mu lezl na nervy Jack? To nemůžu riskovat. Ne. Pod mými rozkazy by mu snad nechal obě uši. Gideon je šikovná víla./ *Téměř by kolem něj mohly běhat vzorečky, jak je zamyšlený. Ovšem vypadá spíše jako socha, než cokoliv jiného, protože u toho neprojevuje emoce a dýchá spíše mělce.* /Ach! teď jsem si vzpomněl Gwelldior je coura! No tak to ne. Jedna věc je, že by jeho mladší bratr Jackovi krájel uši. Druhá je kdyby se mi ho pokusili.. no to ne!/ *Poprvé se mu v tváři objeví emoce, zamračí se a zrovna ve chvíli, kdy se na něj Triss obrátí pro reakci. Kupodivu ji vůbec neposlouchal, protože má plnou mysl toho, jak by mu Jacka balil Gwelldior.* /Je krásný a vypadá tak nějak... víc jako víla než já. Tedy alespoň podle nějakého stereotypního civilského pojetí, myslím. Dlouhé blond vlasy, studeně modré oči. Nene. Ten v jeho ochrance nebude. Ale kdo tedy? Sám tam být nemůžu!/ *Zoufale si promne čelo a dochází mu nápady. Na každé víle najde alespoň maličký problém. Mimo jmenované ho napadly desítky dalších. Ovšem když se na něj podívá i Jack, trochu procitne a dojde mu, že vůbec netuší, co říkal.* /Nemohlo to být nic hrozného, ne?/ Mhm, jistě. *Pokusí se nasadit výraz, který říká "vím přesně o čem mluvíš a plně tě podporuji drahý!" Ještě intenzivněji se však snaží přestat myslet na tu jeho osobní ochranku.*
*Triss si všimne, že Jason nedává vůbec pozor. A z nějakého důvodu začíná mít pocit, že ti dva se k ní občas chovají skoro jako starší bratři - Jack byl na jejího otce přeci jen příliš mladý...pokud mohla hádat. Vlastně jí říkal kolik mu je, ne? Nebylo to...třicet? Nebo dvacet devět? Ne tenkrát měl mít narozeniny...třicáté nebo třicáté první? Hmmm...*/Kdybys jen věděl...mám tolik důvodů...navrch mě všichni pořád obskakují.../*Pomyslí si a radši se podívá bokem. Nechtěla dávat Car- Lisbeth možnost jí cokoliv udělat...ale nemohla a nechtěla přijít i o normální život. Beztak...teď udělala problém a policie po ní šla. Proč by sakra lezla na oči a upozorňovala na sebe? Hmm? Tak hloupá by nebyla ne? Triss pomalu začínalo docházet, že její matka je dost možná mentálně narušený, ale za to geniální mafián. Mafiánka tedy. Kdo ví, zda se nezapojovala do ilegálních věcí už dříve. Pak zalape po dechu. Možná v lehkém polekání se.*Nemluv takhle.*Obsáhne to rukou.*Tímto tónem jsi manipuloval tou sestřičkou. Nezkoušej to na mě.*Zamračí se. Možná jen už z bolesti, kterou jak řekl vyvolal batoh, či z toho, že měla pocit, jak ji pořád všichni obskakují, měla dojem, že s ní chce manipulovat. A třeba to tak ani nebylo.*A jsem vpohodě...*Zamručí hned za tím velmi nepřesvědčivým tónem, protože do toho nezapojila ani ždibec hereckého talentu...a k tomu se na něj už zase nedívala.*Vlastně jsem tu autem...hodím domů spíše vás dva, hrdličky, pokud byste chtěli.*Nabídne a znovu zvedne zrak, aby mezi nimi zatěkala pohledem a tázavě zvedla obočí.*Mimo to...vážím si toho, že si o mě děláš starost, Jackie, ale...nepřeháníš? Proč by teď na sebe upozorňovala...*Pokusí se ho ještě jednou ujistit, že je vše v pořádku. Nechce mít zlý sny. Ne teď, když konečně uměla zase včera usnout bez prášků, aniž by měla jen náznak záchvatu.*
*Privrie oči.* Neviem o akom tone hovoríš. *A pokračuje tým tónom ďalej. Je mu jasné o čom hovorí ale prečo ju nepoškádliť.* Vidím ako veľmi v pohode si. Ale je to na tebe. Za odvoz budeme radi. *Nad tým Mykne plecom a nijako nekomentuje prezývku hrdličky. Ale keď ho osloví Jackie tak sa trochu zamračí. Jasne oslovuje sa tak sám ale preto, že je z domu tak zvyknutý. Väčšina rodiny ho tak volá.* Nepreháňam. Je treba rátať s každou možnosťou. *Ukončí a pozrie na Jasona. Príde mu trochu mimo.* /Premieta si dnešný deň alebo čo? Civilský svet volá Jasona... si tu s nami?/ *Ešte sa mu v mysli vybaví taká mimozemská znelka. Nevie či aj tú počuje. Ale trochu zadúfa, že áno.*
*Zpočátku se alespoň snažil předstírat, že je poslouchá, ale brzy to je úplně ztracené. Pak jen zaslechne, že je Triss hodí domů, protože zrovna v tu chvíli se na chvíli probral a souhlasně zabručí.* /Gweldior i Gideon. Budou se navzájem držet v lati. A nebo se o něj pokusí oba? Ježiši jen to ne! Budu s nimi muset udělat nějaký pohovor./ *V tom mu hlavou zarezonuje Jackův hlas a k tomu pro něj neznámá, jinak obecně dost slavná mimozemská znělka. Trochu se otřese jako kdyby se probudil z hlubokého spánku a omluvně se usměje. Pod rouškou to není vidět, ale podívá se Jackovi do očí a v těch snad ano.* /Upřímně jsem příliš nebyl, budu se to snažit napravit./ *Vyšle mu odpověď a pak již se případně vydá k Triss do auta a jen doufá, že neřídí podobně jako Jack.*
*Není to tak, že by vyloženě nechal Jacka sledovat. Jen požádal své špehy, aby mu hlásili novinky z lidského policejního světa. Vyznělo to pěkně politicky, jelikož tím dal jasně najevo, že kdyby se lidská policie moc cpala do jeho věcí, bude muset zasáhnout. Jeho zdroje mu dnes, tedy se značným zpožděním, přišli sdělit, že byla velká přestřelka. Mají u toho trochu škodolibé výrazy, ale zdá se, že kromě útočníků nikdo nezemřel.* Dobře. *Pronese lhostejným tónem a dokonce protočí panenky. Proč by ho mělo zajímat něco tak banálního? Něco, co se na první pohled vůbec netýká podsvěta, natož víl? Ale jelikož špehové nechtějí dostat za uši, nosí mu i takto zbytečné informace. Tedy v tomto případě naprosto nezbytečné.* /Přestřelka. Jack./ Můžete jít. *Odmávne je, jako kdyby ho těmito novinkami spíše obtěžovali, než cokoliv jiného a pak ještě několik hodin čeká. Předstírá, že pracuje, protože v tomto napětí to ve skutečnosti moc nejde. Poté se vydá do lidského světa a zajde na okrsek.* Agent Irons, jak je na tom Porter? *Zeptá se u přepážky a snaží se co nejvíce vypadat, že pospíchá. Díky jejich aféře na laser game ho všichni dobře znají, a proto dokonce nahodí starostlivý výraz, když mu říkají o jeho postřelení. Přeci jen jsou přesvědčeni, že spolu chodí.* /Pokud jim to Jack nevyvrátil. Ale to je přece snad irelevantní./ Kde leží? *Zabubnuje prsty o desku stolu a je na něm dost dobře vidět, že tam má v plánu okamžitě zamířit.* Presbyteriánská na Manhattanu. *Kývne na rozloučenou a vyřítí se z policejní stanice. Jack žije, jinak by byl jejich výraz o to tragičtější. Není zjevně ani v ohrožení života, minimálně teď už ne. Přesto ho chce Jason vidět.* /Nechat po sobě střílet, ty idiote! Copak je ti jedno, že-/ *Schová si naštvaný monolog pro svého milence. Chytí taxi a zanedlouho si to rázuje jako zuřivá manželka chodbami nemocnice. Dokonce mu i trochu klapou drahé boty.* Dobrý den. *Zazáří úsměvem na paní na recepci a začne se vyptávat na to, kde by Jacka našel. Chvíli se trochu cuká, že není rodina, ale nakonec absolutně podlehne jeho úsměvu- možná také proto, že ještě neskončily návštěvní hodiny, takže jí došly argumenty- a oznámí mu číslo pokoje. Jack může zdálky už zase slyšet vytočené klapání bot, rázný krok jen kousek od toho, aby se změnil v běh.* Slyšel jsem, že ses nechal prošpikovat olovem. *Opře se o rám dveří do pokoje a z očí mu srší blesky. Ani si sám nedokáže vysvětlit, proč se tak zlobí, ovšem jeho hlas je klidný. Možná, že kdyby se nevztekal, byla by znát jeho starost?*
*V hlave sa snaží zosnovať plán na útek. Ale myšlienky mu pretrhne sestrička, ktorá mu donesie puding. Ako nejakú cenu útechy.* Pokojne ste mohli miesto pudingu doniesť ten formulár. *Milo jej povie a ešte sa aj pousmeje. Sestrička sa len zasmeje.* Ach, policajti a hasiči sú všetci rovnakí. Nás už neošálite. *Zašvitorí na Jack a napraví mu vankúš. Popravde všetci sestričky ho obletujú. Jack sa trochu nakloní, aby jej s tým vankúšom pomohol lenže stuhne nad tou bolesťou.* Čo takto dať novú infúziu? S troskou sedatív, bude Vám lepšie. *Jack sa radšej oprie o vankúš a zoberie si puding s lyžičkou.* Netreba, nie je to tak hrozné. *Odpovie jej a znova sa pozrie k oknu. Naposledy mal cigaretu ešte pred tým než nastúpil Martinézovi do auta.* Prosím vás, tu sa nemusíte hrať na hrdinu. Zoženiem Vám nejakú šmakotinku, nech si odpočiniete. *A s tým sestrička odcupká preč.* /Ja chcem domov! Mám tam prácu a kocúra čo mi určite žerie moju prácu!/ *V duchu zaplače. Pozrie teda na teglik s pudingom.* /No... aspoň že je čokoládový. Keby mi aspoň mobil vrátili./ *Chvilu zápasí s viečkom. Keď sa mu ho podarí odstrániť tak ho odloží na stolík.* /Bože, to kto tak nahnevane klapoce botami? Určite by som nechcel byť ten chudák za kým sa dotyčný ženie./ *Pomyslí si zatiaľ čo si naberie na lyžičku dobrotu. Lenže zaregistruje, že ten klapot topánok zastane pri jeho izbe a tak ostane s lyžičkou pred ústami a pozrie sa ku dverám. Kde stojí Jason. Trochu sa ošije pod tým jeho pohľadom, ktorý neveští nič dobré.* /O-ou./ Iba trošku. *Odpovie mu a až keď to vypustí z pusy tak mu napadne, že to asi nebola ideálna odpoveď. Medzi tým mu samozrejme puding spadol z lyžičky rovno na tričko. Trochu sa zavrtí takže puding na tričku sa posunie ešte o niečo nižšie.*
*Očima obhlédne typický nemocniční pokoj a trochu znechuceně nakrčí nos. Divně sterilně to tu všechno smrdí. Na druhou stranu možná dělá detektivovi svým způsobem taková čistota dobře? Přeci jen na bílém zařízení pokoje by byla vidět každá nedokonalost a přesto není vidět vůbec nic. Jason nijak dlouho neuvažuje nad tím, jak jsou tu jistě dobře smyvatelné povrchy, které údržbu usnadňují. Pohled mu sklouzne k Jackovi a pudinku v jeho rukou, trochu zněžní. Blesky se zmírní. Ovšem pořád nevypadá dvakrát nadšeně. Vidí, že se před ním Jack ošívá, a tak se trochu ležérněji opře, aby nevypadal tak napjatě. Ruce si zastrčí do kapes kabátu, který má a sjede detektiva pohledem.* Trošku? *Zvedne jedno obočí a odlepí se od futer. Udělá několik kroků k posteli a nespouští z blonďáka pohled. Neunikne mu tedy ani cesta pudinku.* Ale, ale. *Pousměje se na špinavé tričko a dojde až úplně k němu.* Je trochu nefér, že já lhát nemohu a ty ano, nemyslíš? *Nakloní hlavu na stranu a bez dalšího prodlení mu nadzvedne tričko, čímž možná více rozpatlá pudink, a zadívá se na ošetřenou ránu. Přes čisté obvazy je sotva vidět krev, ale přesto. Jasonovi stačí místo zranění, aby věděl, jak je to bolestivé a potenciálně nebezpečné.* Sakra, Jacku. *Opět mu stáhne tričko a promne si palcem a ukazováčkem kořen nosu, u čehož na chvíli zavře oči. Pere se v něm nepříjemný mix emocí a moc dobře neví, co by s nimi teď měl dělat.* Slyšel jsem, že byla přestřelka. Není to práce jiných? *Otevře konečně oči a je na něm znát, že si vybral trochu klidnější přístup, než se kterým sem vlítnul. Přitáhne si židli k posteli a poté, co si sundá kabát se usadí.* /Nezapomínej, že jsi smrtelný. Já na to bohužel myslím neustále./ *Pohodlně se uvelebí na nepříliš pohodlné židli a přehodí si přes její opěradlo kabát. Snaží se ignorovat, že je na židli moc dlouhý a válí se v podstatě po zemi.* Kdy tě pustí?
*Nevie čo si má o jeho hnevu myslieť. Cíti sa z toho zmätený. Keď Jason zopakuje to slovíčko tak veľmi pomaly a váhavo prikývne. Pozerá mu do tých oči a snaží sa tváriť ako nevinnosť sama. Polosedí na posteli, v jednej ruke pudingu, v druhej lyžička a tričko je príbeh sám o sebe. Na sekundu pozrie na to miesto na ktoré sa Jason pousmial.* /Ale noták. Škoda pudingu./ *V ďalšej sekunde sa ale pohľadom vráti späť k Jasonovi.* Technicky vzato... to je istá indispozícia. *Prizná a znova pozrie dole, na to čo robí. Trochu odtiahne ruky, aby mu nechal priestor na nadvihovanie trička. Tiež pozerá na obväz ale zároveň aj cíti kde presne tá rana je. A potom je zas tričko na svojim mieste. Aj s rozpatlaným pudingom. Teraz sa pre zmenu cíti previnilo. Čaká či mu okrem ´Sakra, Jacku´ povie ešte niečo. Povzdychne si a pri tom pohybe cíti aj ranu. Žiadna sláva to nie je.* Boli sme blízko keď sa ozvalo hlásenie. A zásahovke to trvalo dlho. *Sleduje ako sa zloží na stoličku. Čo vie tak v práci je z toho celkom problém. Rozkaz bol čakať na zásahovku.* /Lenže im to tak trvalo a mohlo sa zraniť viac civilistov./ *Nadýchne sa ale na moment stuhne od bolesti. Aj sa mu to odrazí v tvári.* Tak snažím sa o to, aby ma pustili čím skôr. Trochu sa mi nedarí. *Premieša puding lyžičkou a potom strelí znova pohľad na Jasona a trochu sa pousmeje.* Možno by si mi s tým vedel pomôcť, Jasi. *A privrie naňho oči ako keby mal diabolsky plán. Potom si konečne strčí lyžičku do pusy.*
*Maličko nakrčí obočí, když si všimne Jackova výrazu. Jakási jeho část do něj zevnitř buší pěstičkami a nabádá ho, že přeci se na něj přeci nemůže zlobit a měl by ho spíše obejmout. Tuto část se pokusí setřást a kousne se zevnitř do tváře, aby se bolestí trochu přivedl do momentální situace. Do situace, ve které mu málem někdo vzal Jacka.* /Ti, co to udělali... já-/ *Už se mu začnou hlavou míhat různé typy mučení, které za dlouhý život okoukal. Více se kousne do tváře, aby na to teď nemyslel a ucítí krev.* /Ach./ Přesto ti bezmezně věřím. Možná to není nejmoudřejší, jestli si hodláš hrát na hrdinu. *Káravě se na něj podívá, ale v jeho hlase poprvé zazní špetka humoru. Poté si ho tam svlékne, jako kdyby byl jeho ordinující doktor. Ještě si sám pro sebe nespokojeně mlaskne a čeká, co z Jacka vypadne. Předpokládá, že se bude chtít nějak bránit.* Trvalo dlouho? To je tvůj důvod pro to se skoro nechat zabít? *Vykulí oči, protože tak nějak nepočítal s tím, že by mohl mít pravdu. Že to doopravdy nebyla Jackova práce, a že jednal trochu za hranice. Zároveň sevře jednu ruku v pěst, ale hned vzápětí ji opět povolí a upře pohled na polohovatelnou postel. Přijde si však jako srab a pohlédne zpět do detektivovi tváře. Jakmile zaznamená bolest, ani si neuvědomuje co dělá. Nehraje si na to, že k němu nic necítí, na všechny pózy zapomíná. Jedná absolutně automaticky, když Jacka uchopí za ruku a s čirou starostí se mu podívá do očí.* Mám někoho zavolat? *Rozhlédne se kolem sebe a najde tlačítko na zavolání sestry a už už se po něm chce natáhnout. Když v tom se Jack upokojí a začne si míchat pudink. Jason párkrát zamrká, aby se dostal z absolutního šoku a opře se o opěradlo židle. Nevzpomíná si, že by se kdy předklonil, aby byl detektivovi blíže. Nevzpomíná si, že by se kdy o někoho takhle bál. A tak udělá to jediné, co ho napadne, aby zamaskoval své chování. Odkašle si a podívá se do země.* Pomoci? Rád ti pomohu, pokud si upřímně myslíš, že to je pro tebe nejlepší a nejbezpečnější varianta. Pokud si však jen jediná promile tvého vědomí myslí, že se chceš jen vrátit k práci a vykašlat se na odpočinek- *Uchechtne se, protože to svým způsobem dobře chápe a podívá se Jackovi do očí.* Pak mě ani nehne.
Nehrám si na hrdinu... *Zaprostestuje.* /Hrať sa na hrdinu nemá zmysel, pretože v reálnom živote taký ľudia umierajú./ *Nechá sa skontrolovať a keď si Jason nespokojne mlaskne tak Jack po ňom hodí trochu rozpačitý pohľad.* /Preboha, ako keby som počul nespokojne mlasknúť moju mamu./ *Radšej odvrhne všetky teórie o tom, že ľudia si partnerov vyberajú podľa rodičov. Začne sa teda radšej obhajovať.* Nenechal som sa skoro zabiť... *Zamrmle si a trochu sa zamračí.* Strieľali tam ako pominutí. Boli tam aj nevinní ľudia, tak sme nemohli čakať kým sa zraní ešte niekto. *Snaží sa to jemne obhájiť. Síce pri spätnom pohľade je mu jasné ako veľmi riskovali a aké mali obrovské šťastie. Potom sa ale pohne a na moment sa musí sústrediť na to, aby neskuhral od bolesti. Dotyk na ruke by aj opätoval ak by nemal plne ruky. Ale po chvíľke to ako tak prejde. Pomaly vydýchne a zakrúti hlavou.* Nie, je to okej. *Odpovie a konečne sa pusti do pudingu. Pozrie na Jasona a oblizne lyžičku. Skutočne sa zamyslí nad tým čo chce doma robiť.* /Samozrejme, že sa chcem venovať práci. Ale aj si odpočiniem. Možno konečne dohrám Uncharted. Ale tiež tam mám neroztriedené spisy ohľadom sekty./ *Ako tak premýšľa tak si neprítomné ťuká lyžičkou o spodnú peru. Pozrie na Jasona a ma pocit, že odpoved je jasnejšia než slnko.* Noták. Jasi, prosím. Varia tu hnusne,. Puding je to jediné čo sa tu dá jesť. *Hodí po ňom štenacie oči s začne prosiť.* /Nehovoriac o tom, že tu nemôžem fajčiť./
/Jak myslíš, mně přijde ochota se obětovat dosti hrdinskou. Nebo, že by to tak vážně nevnímal? Že by ho nenapadlo, že když nepočká na zásahovku, tak může umřít? Ani nevím, co je horší. Jestli to, že to dělá vědomě a nebo nevědomky./ *Chvíli se zamyslí a našpulí u toho téměř neznatelně rty. Poté se Jack dále brání, a tak poctivě vyslechne každičký jeho argument, přestože u toho bojuje s nutkáním ho zabalit do bublinkové fólie.* Kdyby tě brzy neošetřili... *Odpoví hned, ale nechá větu nedokončenou. Nechce ji dokončit. Nechce brát na vědomí její možný konec. Přesněji, Jackův možný konec.* Nevinní lidé, ovšemže. *V hlase mu zazní smutek. Bolestné poznání, že Jack myslí především na životy ostatních. Ne, poznání ne. Věděl to, jen ho na to teď upozornila situace.* /Tomu říkám ošklivý vnitřní souboj. Mezi láskou a sobeckostí. Sobeckost by si přála, aby mi zůstal co nejdéle, i kdyby to mělo stát tisíce jiných životů. Na druhou stranu by nebyl tím kým je, kdyby mu nezáleželo na lidech. A kdyby nebyl tím kým je, nemohl bych ho milovat. Krucinál./ *Zatímco se absolutně ztratí v myšlenkách, něžně přejíždí prsty po Jackově paži. Nijak mu tak nebrání v konzumaci pudinku, ale kdyby ano, nijak zvlášť by ho to ani nezajímalo. Samozřejmě pak je tu ta věc s trpícím výrazem, kterou Jack dost pohodově srazí, jako kdyby se nechumelilo. A tak to tak tedy vezme i Jason, pokrčí rameny a nechá tlačítko na přivolání sester tlačítkem. Podívá se na něj zrovna když se začne klepat lžičkou a usměje se.* Vážně? Citové vidírání? Nic lepšího nesvedeš? *Zasměje se a zacloní si oči, aby se nenechal ukecat jeho psím pohledem.* Já chci fakta, ne... cokoliv co tohle je. *Nepřestává se usmívat a roztáhne prsteníček a prostředníček, aby skrz ruku přeci jen viděl na Jacka. Je připraven prsty ale zase hned scuknout.*
Ale ošetrili ma a to je podstatné. *Nechce, aby myslela na nejaký katastroficky scenár. Žije. Bude v poriadku. Trochu skloní hlavu, keď počuje smútok v Jasonovom hlase.* Je to moja práca. *Iba potichu špitne. O tomto sa rozhodne nechce hádať. Rozhodne nie o práci. Keď sa raz rozhodne skončiť u polície tak sa rozhodne sám. Potom sa ale od toho všetkého presunie myšlienkami k pudingu a následnej úvahe čo vlastne chce doma robiť. Pracovať. Čo iné. Odpočinku by sa venoval minimálne. Poočku pozrie ako ho Jason hladí po paži. Pousmeje sa nad tým kontrastom Jasonovych dlhých, elegantných prstov a jeho zjazvenej pokožky. Potom sa ale zamyslí a na moment nevníma okolie. A keď precitne tak zvolí cestu citového vydierania. Predovšetkým kvôli tomu, že mu nechce klamať.* Takže fakta? Faktom je, že... že... že by mojej regenerácii prospelo známe prostredie. A nie toto. *Ukáže okolo seba. Žiadny fakt v podstate nemá. Doje puding a odloží to na stolík. A je na ňom vidno ako horlivo uvažuje nad ďalším faktom. V tom ale príde do miestnosti sestrička, ktorá pred tým u Jacka bola. Mladá, čiernovlasá a dosť pekná.* Vidím, že máte návštevu. Nemusíte si ma ani všímať. *Mrkne na Jasona a prezrie si ho takym tým pohľadom, že by si ho pokojne zobrala domov. A jej myšlienky sa tiež točia okolo toho. A okolo toho, že za sexy policajtom chodia samí sexy ľudia. A tiež premýšľa nad tým ako sa teší, že bude sexy policajtovi meniť obväz. Prejde k Jackovej ľavej strane a usmeje sa na Jacka.* Tak dáme infúziu. Máte tam namixovaný dobrý kokteil, takže Vám bude lepšie. *A pohladí ho po pleci. Jack sa zamračí.* Ja myslím, že je to celkom v pohode. Netreba dávať infúziu. *Mierne zaprotestuje. Tak nejak mu príde, že ma potom horšie nočné mory. Síce vďaka liekom nikam nechodí ale nemôcť sa prebrať keď Vám pred očami v sne vraždia niekoho koho milujete tiež nepatrí do kategórie liečivého spánku. Sestrička sa ale už medzi tým zavesí pytlík s tekutinou a nachystá si ihlu. Zasmeje sa zvonivým hlasom.* Okrem mierneho oblbováku tam máte aj lieky na prípadný zápal. A hádam ste nejaký chlap, že jednu infúziu vydržíte. *Nastaví Jackovi ruku a vydezinfikuje mu miesto kam chce zaviesť kanilu. Síce sa ho prehnane dotýka ale pritom švitorí.* Ani to nezabolí. Ták a vidite hotovo. Takto Vám to ešte prelepím a teraz buďte v kľude. *Nastaví mu intenzitu a ešte sa usmeje.* Ak budete potrebovať na toaletu tak zazvonte. *Znova mrkne na Jacka a usmeje sa na Jasona. A pritom jej hlavou ide jedna hanbárna za druhou. Jack sa zatiaľ nešťastne pozerá na infúziu a ignoruje odchod sestričky.* Nemám rád infúzie, to je fakt.
Pravda, ošetřili. *Přikývne a je vidět, že ho řečení nahlas tak jasného faktu trochu uklidnilo. Na jeho další odpověď mu pohlédne do očí a uvědomí si účinek svých slov, možná spíše svého tónu.* Já vím, že je. *Pousměje se a pohladí ho po tváři. Nikdy by po něm nemohl chtít, aby se kvůli němu něčeho vzdal. Obzvláště teď, když jsou v podstatě jen přátelé, co na sebe čas od času skočí. Pak se ovšem ponoří do myšlenek, a tak si ani nevšimne, jak se Jack roztomile usmívá.* Dobře, to ti jako fakt uznávám. Je to tu vážně otřesné. *Pokýve hlavou a stáhne si ruku z očí. Čeká jestli z jeho společníka vypadne ještě nějaký argument, ale moc nadějně to nevypadá. Než se však stihne vymáčknout, vyruší je sestřička. I Jason si samozřejmě všimne její atraktivity a s drobným úsměvem jí přikývne na pozdrav. Jeho úsměv však velmi rychle ztuhne, jakmile jí nahlédne do mysli a vyslechne si všechno o Jackovi. Jakmile se dostane k části o obvazu, majetnicky přes Jackovu ránu přehodí paži a nějak se nezamýšlí nad tím, jestli ho to zabolí.* /Myšlenky o mně mi lichotí, ale na něj..! Jsem pokrytec, je to oficiální./ *Stáhne z něj ruku, aby přeci jen sestřičce nepřekážel, kdyby bylo třeba. Nerad. Velmi nerad.* Neřekl bych, že je mu tak mizerně. *Zabručí, když začne Jacka pod záminkou infuze hladit a upře pohled na pytlík s "kokteilem." Nelíbí se mu to. Nelíbí se mu to, že by něco dávali dohromady s něčím.* /Co když se mu přetíží? Co když ho předávkuje? Co když-/ *Významně se na sestřičku podívá, když i Jack infuzi odmítne. Vypadá to však, že je jí to celé úplně ukradené a má předem rozmyšlené, co bude dělat.* Případný? Proč chcete léčit něco, co se ještě nestalo? *Při jejich následujících slovech se musí hodně držet, aby neprotočil panenky. S přimhouřenýma očima sleduje, jak ho otlapkává a má chuť ji přes ruce plesknout jako malé dítě.* Myslím, že to tu zvládneme. *Zavrčí a do mysli mu buší její sexuální představy tak intenzivně, až se musí cíleně soustředit, aby je vypudil z mysli. Když konečně odejde, Jason si slyšitelně oddechne, protože má opět mysl jen pro sebe.* Jak ti můžu pomoci odsud vypadnout? *Pronese rezignovaně, dost podnícen nadrženou sestřičkou. Čím dřív odsud vypadne, tím možná doopravdy lépe.* /Nebo ne..?/
*Keď ucíti dotyk na tvári tak presunie na Jasona svoj modrý pohľad. Pod očami má viditeľné kruhy ale už by to aj každému koho prísť, že to k nemu patrí. Prikývne vehementne hlavou keď mu ten jeho jediný fakt potvrdí. Potom ale ide kameň úrazu a tým je snaha vymyslieť další fakt. Keď sa začne sestrička šoboniť s infúziou, tak jeho myšlienky sa skôr stočia k tomuto predmetu. Preto ho celkom prekvapí keď cez neho Jason prehodí ruku. Má čo robiť, aby neskuhral od bolesti. Aj sestrička na tu ruku pozrie a potom na moment pozrie na Jasona a zas sa potom venuje Jackovi.* /Možno ten oblbovák nie je až tak zlý nápad./ *Zauvažuje po Jasonovom nevysvetliteľnom nálete na jeho bok. Sestrička sa ziarivo usmeje na Jasona.* Aby sa to nestalo. Stačí, že jeden zápal sme vyhnali, nepotrebujeme další. *A znova sa zbytočne moc dotýka Jacka. Ten si len znechutene spomenie ako ho kvôli tomu nechali dlhšie na intenzívnej starostlivosti. Pozrie na ruku kde ma kanilu a trochu upraví pásku čo to drží. Znova zauvažuje čo také by mohlo Jasona presvedčiť mu pomôcť získať reverz. Preto prekvapene dvihne hlavu a veselo sa naňho usmeje keď súhlasí.* /Ja som ho presvedčil!/ *Poteší sa v duchu. Keby len vedel...* Potrebujem, aby mi podpísali formulár kde ma púšťajú domov na vlastnú zodpovednosť. Musí to podpísať doktor aj sestra a potom ja. *Povie v skratke a stále sa culí.* /Že by to konečne vyšlo?/ *Trochu zadúfa, že by ho pustili ešte dnes ale je ochotný sa zmieriť aj so zajtrajškom. Až teraz si všimne, že mu na Jasonovi niečo nesedí.* Si v poriadku? *Trochu starostlivo naňho pozrie.*
*Normálně by mu kruhy pod očima vůbec nepřišly divné, ale v nemocničním prostředí to na Jasona najednou silně zapůsobí. Jack je vážně zraněný. Když vidí, jak je přesto plný elánu, na tváři se mu objeví úsměv. Nehodlá se k němu chovat jako ke zraněnému chudáčkovi, pořád je to Jack. Poté, co si trochu utřídí myšlenky kolem zraněného se mu úplně promíchají se sexuálními představami sestřičky. Musí uznat, že některé vypadají v podstatě docela příjemně, ale jsou dost převálcované těmi, co jsou dle jeho názoru trochu přes čáru. Obzvláště, když se týkají dvou cizích lidí. Když se sestřička podívá na jeho ruku, pocítí jisté zadostiučení. Až později ho napadne, že možná nebyl nejlepší nápad Jacka v podatatě praštit do střelné rány.* Ach, ono už se to stalo. *S jakousi výčitkou se podívá na Jacka, že mu to neřekl. Je to samozřejmě úplně zbytečné, protože spolu ani nestrávili tolik času, aby se detektiv stihl rozpovídat. Plus se Jason na podrobnosti ani příliš neptal.* /Proboha proč na něj tolik sahá? Teda nemohu říci, že bych se jí divil, ale.../ *Zamračí se na záda odcházející sestřičky a pak obrátí opět svou plnou pozornost k Jackovi. Všimne si, jak je nadšený z výhry a pousměje se.* A jakou přesně bych v tomhle hrál roli? *Pozvedne podezřívavě jedno obočí a moc neví, jestli z něj chce Jack udělat prostitutku a nebo využít jeho ovládání mysli.* Hm? Jen jsem byl zastižen nepřipravený. Tou sestřičkou. *Zavrtí hlavou a s úsměvem to odmávne. Nechce na sebe strhávat pozornost, když má hned vedle sebe postřeleného.*
*Sleduje Jasona a keď ho počastuje vyčítavým pohľadom tak nechápe prečo.* /Čo som spravil?/ *Položí si otázku ale odpoveď na ňu nepozná. To že ho sestrička ochmatáva ani neregistruje. Za tú dobu si na to v nemocnici zvykol. Ani mu to už nepríde. A potom je sestrička preč. Keď Jack zistí, že Jason s ním nakoniec súhlasí tak je z toho úprimne nadšený. Zavrtí sa a cíti, že rana ho bolí o trochu menej. Znova Jasona obdaruje úsmevom. A trochu sa k nemu nakloní. Cíti bolesť v rane ale je to znesiteľné.* Budeš hlavná postava. Pôjdeš tam a očaríš ich svojim šarmom. A donesieš reverz. Ak to nebude fungovať... *Nakrčí nos* ...tak využi svoje nadanie. Fakt chcem ísť z tadiaľto preč. *Podotkne ešte, ak by náhodou mu to nebolo jasné. Potom ho prepadne starosť.* Sestričkou? *Nechapavo zopakuje.*
*Snaží se vytěsnit, co se dělo doteď a automaticky střelí pohledem na Jackův bok, když se k němu nakloní. Vypadá to, ale že to zvládá, a tak si opře lokty o jeho postel a ještě víc mezi nimi zmenší prostor.* /Takže přesně jak jsem čekal./ *Napadne ho pobaveně a pobavení se mu odrazí i ve tváři, dokonce se spiklenecky usměje.* Budeš za to mým dlužníkem. *Pronese dramaticky a políbí ho na tvář. Místo odpovědi mu s výmluvným pohledem pošle do mysli jednu ze scének, kterou si s nimi oběma představovala sestřička a následně se ušklíbne a vyklouzne z pokoje. Nechá ho tak chvíli s vlastními myšlenkami a vydá se na sesternu.* Dobrý večer, budu potřebovat formulář na předčasné propuštění. *Ještě za chůze si rozepne pár knoflíčků bílé košile a svůdně se opře o pultík. Nasadí úsměv, který nejedné sestře vžene ruměnec do tváře a vyčkává.* O jakého pacienta jde? *Zeptá se stará nepříjemně vypadající sestřička chladně a ani se na něj nepodívá. Jason tedy zaklepe na přepážku a i baba se na něj podívá. A i baba je okouzlena jeho andělskou krásou.* Jack Porter. *Všimne si, že s tímto jménem sympatie ztrácí a na propuštění je příliš brzy. A tak zapne extrémní vyjednávání. Nakloní se přes pult a začne svůdně šeptat.* Vypište mu to, prosím. Budu vám pak moc vděčný. *Sjede babku pohledem, pod kterým by se propadla kolena kdekomu a ona ochotně začne vypisovat všechno potřebné. Dokonce tedy dolů přidá podpis.* Ještě potřebujete podpis jeho doktora. Chodbou rovně a pak dveře napravo, fešáku. *Poví mu a Jason nemešká a skoro od ní utíká. Na mladší sestřičky ještě mrkne, aby se necítily zanedbané a pak spěchá za doktorem. Tam si pro jistotu knoflíčky začne zapínat, ale když si všimne, jak se na něj doktor usmívá, s povzdechem je opět rozepne.* Prosím o autogram. *Mrkne na něj a po vypsání telefonního čísla z něj vymámí podpis. Přesto dostane doporučení, ať se Jack alespoň další den zdrží.* Tak tady to máš, ale chtějí, abys odešel až zítra. *Vypadá docela komicky, košili pořád nemá zapnutou a u doktora si ho odchytila jedna sestřička, aby mu dala pusu na tvář, takže mu tam zanechala otisk od rtěnky. Jakmile si na to vzpomene, začne rtěnku drhnout kapesníkem, který měl složený v klopě.*
*Trochu naňho vykulí oči, keď povie, že bude jeho dlžníkom. Keď mu ale za bozk na tvár tak sa mu pery roztiahnu do úsmevu.* Myslím, že sa budeme vedieť dohodnúť na splatení dlhu. *Zavrni naňho. Ale keď mu pošle do mysli tu predstavu jeho, Jasona a sestričky tak sa zatvári zhrozene. Ostane v takom šoku, že ani nepostrehne kedy Jason zmizol. Ale keď už si to všimne tak sa trochu povrtí v posteli. Z tých liekov je mu lepšie. Usmieva sa ale potrebuje na záchod. Najskôr chce automaticky zazvoniť na sestričky ale...* /Čo ak sú všetky tak uchylné?/ *Napadne mu a stiahne ruku späť. Radšej to riskne a vyhrabe sa z postele na nohy. Stojan na infúziu využíva ako podporu a tak sa pomaličku odsunie do polovice miestnosti. Keď sa Jason zjaví s papierom. Ani nevedel, že mu to tak trvalo. Usmeje sa naňho a chce odpovedať, že ten jeden deň prežije. Lenže si všimne to ako vyzerá. Rozopnutá košeľa, na líci rúž, ktorý si ešte Jason bez nejakého ostychu utiera kapesnikom. Jack sa zamračí.* /Tak, takto ten papier nemusel práve získať. Zaflirtovat okej, ale muchlovat sa?! Fakt?!/ *Nepovie mu nič. Ďalej sa vehementne presúva smer záchod a mračí sa ako kakabus.*
Taky si myslím, že to nebude zrovna problém. *Pousměje se, a když se vrátí a vidí Jacka na nohou, trochu ho to zarazí. Okamžitě k němu přijde a chce ho vzít kolem pasu, jenže si všimne jeho výrazu.* Cítím se znásilněn. V klidu ti vyřizuji papírování a sotva se chvíli nehlídám jedna sestřička se na mne vrhla. Možná mě špatně pochopila, když jsem dle tvých pokynů aktivoval šarm. *Ušklíbne se a konečně dootírá rtěnku. Je však docela hezky vidět, že tvář byla jediné místo, kde ho sestřička zasáhla.* O co se tady pokoušíš mimochodem? *Pobaveně se pousměje a snaží se zjistit, proč se Jack najednou tak mračí.* Nebudu lhát, čekal jsem něco jako "Děkuju za záchranu, jsi nejlepší!" a ne tohle. *Zamává mu rukou kolem obličeje a zapne si knoflíčky na košili.* Potřebuješ pomoci?
*Pri slove vrhla si predstaví nejaké take podobne prasačinky aké mu ukázal Jason. To ho práve dvakrát neupokojí. Hlavne keď vie, že Jason je určite schopný sa ubrániť znásilneniu od ženy.* /Leda ak by sa nechcel brániť./ *Prižmúri naňho oči.* Jasne. Znásilnenie. *A stále na ho pozerá prižmúrenými očami a predstavuje si ako sa s nejakou sestričkou ocicmáva.* Idem poraziť draka Šmaka a získať jeho zlato. *Sarkasticky mu odpovie a tráduje si to tempom slimáka smerom do kúpeľne. Nad poznámkou zavrčí. Fakt, doslova zavrčí. Lebo stále ma v hlave jednu z tých sestričiek a Jasona.* /Určite ta čiernovlasá. Alebo blondína. Ta na to vyzerá./ Nepotrebujem pomoc. *Zahundre ale keď sa dostane ku dverám tak mu to nedá. Otočí sa na päte, alebo aspoň ako mu to jeho stav dovolí a rozhodí jednou rukou, lebo druhou sa drží infúzie.* Ktorá to bola?! *Znie takmer podobne hystericky ako vtedy v diere. Nie je žiarlivý typ ale o Jasona...* /O toho sa deliť nebudem!/
*Zamračí se a pomalu si začne dělat obrázek o tom, co se Jackovi nejspíš honí hlavou. Žere ho ta rtěnka podobně jako trápilo jeho, když na něj sahala sestřička.* /Tedy možná. Nemohu hned předpokládat, že to vnímá stejně jako já. Ale pokud ano, vysvětlovalo by to... no všechno. To, jak se tváří. To jak odsekává. Nebo je naštvaný, že jsem mu vložil do mysli tu představu? Vadí mu narušení soukromí?/ *Už už se blížilk reálnému vysvětlení, když vtom ho napadne nové a odbočí úplně do háje. Čeká, než mu odpoví až do té chvíle, kdy zmíní draka.* To je absurdní jméno pro draka. Plus by se nevešel do- ach, jistě. *Sklapne, když si uvědomí ironii a zvedne jeden koutek v úsměvu. Ovšem, když zavrčí, úsměv se změní v překvapený výraz.* /Nepotřebuješ? Vždyť i hlemýžď by tě porazil v závodech. Tedy myslím./ *Dělá pomalé kroky po jeho boku, aby byl připravený ho přinejhorším chytit. Ale nemyslí si, že by na to došlo, když se drží infuze. Zastaví se ve chvíli, kdy kolem sebe začne Jack máchat rukou a doširoka otevře oči překvapením.* Ta blondýnka. *Řekne zmateným tónem, ale pak mu secvakne, že měl na první dobrou správnou domněnku. A tak v sobě sebere jakousi odvahu a po dlouhé odmlce dopoví zbytek příběhu.* Uhnul jsem jí, proto mám rtěnku na tváři. Omluvil jsem se jí, že ze mě dostala špatný dojem, a že nejsem k dispozici. /Nemám pro to konkrétní důvod, nechodíme spolu, jak si myslí jeho kolegové. Ale k dispozici nejsem. Ukončil jsem to s Avou, protože-/ Bylo vidět, že jsem ji tím zahanbil. *Pokrčí rameny a podívá se Jackovi do očí.*
.
*Že by Jacka niekedy napadlo, že Jason chová k nemu rovnaké city? Občas sa mu také myšlienky zatúlali hlavou ale potom ich zotrelo jeho realistické ja, ktoré diktátorsky prehlásilo, že pre Jasona je kamarát s výhodami. A inak tomu nie je ani teraz. Úkosom pozrie na Jasona keď nepochopil na prvý krát iróniu.* /Musím mu pustiť Hobita. Nie, najskôr pána prsteňov. No... keď sa nebuď niekde muchlovať so sestričkou./ *A zas ho chytajú nervy z tej predstavy. Nakoniec to teda naňho vychŕli. A ostane prekvapene stať a pozerať keď mu fakt odpovie.* /Vlastne vily nemôžu klamať./ *Uvedomí si. A tiež si jeho protivné ja s chuťou rypne do toho, že Jasona si klofla sestrička čo mu akurát včera pomáhala so sprchou. Zabolí ho to. Uhne pohľadom bokom a pre zmenu sa cíti trápne, že tu vyvádza ohľadom chlapa s ktorým vlastne nechodí.* /Môže si robiť čo len chce. Môže sa bozkávať s kým len chce./ *Pozrie sa naňho až keď začne znova rozprávať. Nakrčí obočie a trochu sa oprie o futra kúpeľne.* Aha. *Odpovie a trochu sa ošije pod Jasonovym pohľadom a aj kvôli tomu, že fakt potrebuje čúrat.* A... ako si to myslel s tým, že nie si k dispozícii? *A jeho mentálne ja si dá mentálnu facku, pretože sa púšťa na mentálne tenký ľad.*
/Co jsem si myslel, když jsem uvedl rozhovor tímhle směrem? Vždyť nejsem schopen lhát! Jedna věc je, že se na mě Jack zlobil, ale to by ho snad i přirozeně přešlo. Ale ne, já nedokázal unést to jeho nakvašené pajdání a raději jsem sám sebe dohnal do slepé uličky. Teď se mě na něco zeptá přímo a budu v háji. Co když tím náš vztah nevztah trvale poškodím? Vyděsím ho? Jedna věc je jakýsi pocit majetnictví. To by vysvětlovalo proč ho obtěžovala představa mě s jinou ženou. Ovšem to nemusí být vůbec na citové bázi! Mohl bych být stejně tak jedna z jeho oblíbených košil. Když se roztrhá, naštve ho to, a kdyby ji nosil někdo jiný, nebylo by to příjemné. Ale bez ní jde život dál. Koupí si novou košili./ *Trochu se zamotá do své metafory, protože se rozhodně necítí jako něco, co by si Jack mohl koupit. Rozhodně mu není příjemné to, jak se na něj Jack dívá. Bohužel je ale na takové pohledy zvyklý, a tak nehne ani brvou a oční kontakt opětuje. Jakmile trochu povolí a opře se o futra, znásobí se v něm chuť ho nějak podepřít, ale nepřibližuje se k němu. Nepřijde mu, že by teď měl nějak omezovat Jackův osobní prostor nebo nějak podkopávat jeho sílu se vypořádat sám se sebou. To "aha" mu přijde jako kdyby jeho žaludek udělal kotrmelec, ale nedává to na sobě znát. Až když se zeptá na přímou otázku, povzdychne si.* Protože... myslel jsem to tak, že... *Snaží se najít správná slova a je vidět, že trochu bojuje se svojí pravdomluvností. Moc nemá kam to zahrát do outu.* Líbí se mi to, co si myslí tví kolegové. Nějakým způsobem, možná absolutně nepodloženým a nechci ti způsobovat nepříjemné pocity tím, že to říkám, cítím, že jsi můj. Nepotřebuji nikoho dalšího. *Pokrčí rameny, aby alespoň trochu shodil svá vážná slova do škatulky "eeeh, o co jde? O nic, kámo." Přesto je na něm vidět, že ho do toho přivedla Jackova scéna. Kdyby se nezačal vyptávat na sestřičku, nikdy by sám tuto konverzaci nenačal.* /A to mě Lyria ujišťovala, že není krásnějšího pocitu, než když ten druhý ví o tvých citech. Já se teď tedy necítím nijak povznesen. Spíše jako kdyby mi někdo do žaludku něco zasadil a pomalu to tam rostlo. Fuj./ *Svým vlastním způsobem si popíše motýli v břiše a po dlouhé době se odváží Jackovi opět podívat do tváře.*
*Nevie čo si má pod pojmom ´nie je k dispozícii´ predstaviť.* /To znamená, že nechce s nikým chodit? Alebo už chodí? Možno má vo Faerii ženu s deťmi a tu vedie druhý život. To by ale boli na plese. A možno tam boli, však som bol tak mimo, že som tam nepostrehol ani Jasona./ *V hlave mu to šrotuje ako sa snaží zapojiť všetky kolieska. Až sa mu parî z nej. Keď začne rozprávať tak upirie naňho tie svoje oči a je na ňom vidno ako vyčkáva na odpoveď. Dokonca sa mu srdce rozbúcha rýchlejšie. Keď Jason dorozpráva tak naňho tíško hľadí, pričom má doširoka otvorené oči. Tak nejak sa zdráha uveriť tomu, čo práve povedal.* /Jemu sa páči, že si o nás myslíš, že sme pár. A tiež okrem mňa nepotrebuje nikoho iného. Chápem to správne? Počkať hovorí to čo si myslím? Vily nemôžu klamať, takže.../ Nespôsobuješ mi tým nepríjemné pocity. Mne sa totiž tiež páči, že by sme ja a ty... no... boli my. *Nakrčí obočie lebo mu príde, že to povedal úplne debilne.* Chcem tým povedať, že by som chcel ak by som bol tvoj. Alebo ty môj. Teda myslím to tak, že.... dočerta. *Než by mohol Jason protestovať tak si ho Jack pritiahne voľnou rukou k sebe s pobozká. A potom ho využije ako opierku miesto infúzie keď ho druhou rukou objime okolo krku a zavesí sa naňho. Nie doslova ale tak nejaká váha to trochu je. Pokiaľ to dobre pochopil tak je najšťastnejší človek na planéte Zem. Pokiaľ to pochopil zle tak pri najbližšej príležitosti sa pôjde opiť tak, že by ho nespoznala ani jeho matka. Preruší bozk a pozrie sa na Jasona.* Asi sa mi roztrhli štichy a fakt musím na záchod.
*Jelikož už Jacka docela dobře zná, vidí na něm, že přemýšlí. O to více se bojí výsledku jeho přemýšlení. Jistá jeho část do něj nenápadně kope s tím, že se možná měl rozejít s Avou až poté, co měl Jacka jistého. Jelikož to však udělal pro "nejistého Jacka" a ničeho nelituje, nedělá mu problém tuto svou část [link src="ignorovat.Kdy"]ž se ze sebe snaží vymáčknout jakési co nejnenápadnější vyznání, musí se nutit, aby se díval do těch modrých očí. Tahají z něj mnohem víc, než chce říct. A tak se na konci své promluvy podívá na zem, aby snad ještě neprohlásil, že Jacka miluje. Až ve chvíli, kdy mu začne jeho společník odpovídat je překvapeně od země odtrhne a s téměř neznatelně pootevřenými rty ho poslouchá jakoby na tom záležel jeho život.* /Nezpůsobuju? To znamená, že to cítíš přinejmenším podobně?/ *Jasonovi vystřelí koutky vzhůru, když se Jack do svého vysvětlování zamotá. Spadne z něj tak velká část nervozity a divného tlaku. Než však stihne o těchto pozitivech informovat i Jacka, ucítí ho na svých rtech. Aniž by si to uvědomoval, spokojeně zamručí a již vědomě kolem něj obmotá paže. Když ucítí jeho váhu, nijak to s ním neotřese, jen ho o to pevněji drží, aby mu nezačal klouzat dolů.* Zatraceně. *Vykulí oči a nepouští Jacka, jen si jednu jeho ruku přehodí přes ramena, aby mu mohl pomoci se hýbat.* Co první- záchod nebo operační sál? *Uculí se, protože i přes nepříjemný zvrat ho situace učinila velmi šťastným.*
*Pozerá sa naňho a vidí ako sklopí zrak. Tak Jack príde o možnosť pozerať mu do tých čokoládových očí, čo ho celkom zamrzí. Samozrejme, nemá nad tým čas hlbšie uvažovať lebo jeho myšlienka sa stočia k omnoho doležitejšiemu tématu. A tak sa teda nešťastne zamotá vo svojom vlastnom vyznaní. A ešte než by mohol plácnuť niečo v zmysle ´milujem ťa tak veľmi, že by som pre teba spravil čokoľvek´ tak si ho radšej pritiahne k perám. A až pri tom zvuku spokojnejší mručenia sa konečne uvoľní. Príde mu, že z neho práve spadol obrovský balvan, ktorý so sebou nosil už od leta. Zavesí sa naňho a príde mu to celé neskutočné. Jediné čo to kazí je plný močák a tiež nepríjemné škubnutie v zašitej rane. Keď dvihol ruku aby objal Jasona tak cítil ako sa stehy napnuly. A potom povolili. Cele doprevádzané tak trochu otupenou bolesťou. Predsa len tie oblbováky na niečo sú. Isto, keď sa od neho odtiahol tak určiť by sa hodilo viac nejaké vyznanie lásky. Ale nič nie je dokonalé. Nechá si prehodiť ruku na zdravej strane cez Jasona.* Záchod. Jednoznačne záchod. *A začne sa pomaly za Jasonovej pomocí sunúť do kúpeľne.* Až potom zavoláme sestru nech mi to zašije. Myslíš, že ma budú chcieť zas brať na operáciu? *Zarazí sa a vzhľadom k tomu, že ostych nepatrí medzi jeho vlastnosti, tak sa konečne už vymočí.* Vidím to tak, že z tej infúzie pôjdem do pól hodiny znova na záchod. *Zamrmle, dokončí potrebu a umyje si ruky.* A teraz posteľ a zavoláme sestričku. Dúfam, že príde nejaká stará a nie ta... nadržaná. *Vyjadrí sa mierne a za pomoci Jasona, ktorého využíva ako osobné chodítko, sa pomaly presúva smer posteľ.*
*Je vtipné, že Jason je v tomto ohledu vážně zabedněný. Kdyby mu nebyla Lyria vysvětlila, co to vůbec láska znamená, zřejmě by doopravdy byl tím, čeho se Jack bál. Tím, kdo to bere celé jen tak hezky pro zabavení, i když s něčím ohromným a nevysvětlitelným, co znásobuje každou chvilku strávenou s ním. Možná by mu to za delší dobu došlo. Že to nevysvětlitelné se dá jednoduše vysvětlit jedním slovem- láska. Přesto to nechce hned takhle z kraje prozradit. Jedna věc je, že Jack souhlasil s tím, že budou "my." Ale že by na něj hned vyhrnul své nehynoucí city? Cítí, že by to mělo podobný efekt, jako kdyby mu řekl, že má pohlavní nemoc.* /Což nemám! Kupodivu s tím, jak jsem jednu dobu lehal s kde kým./ *V zápalu polibku si chvíli neuvědomuje, co by se mohlo stát a probudí ho až když Jackovo tělo zareaguje na bolest z prasknutých švů. Snad konejšivě ho pohladí po zádech a hned zjišťuje jeho potřeby.* Rozkaz. *Pousměje se a snaží se za chůze Jackovi co nejvíce pomáhat bez toho, aby příliš tahal a napínal Jackovo zranění. Kvůli téhle extra opatrnosti to trochu trvá, ale nakonec se na záchod dostanou.* Nevím, nejsem doktor. Ale asi budou muset vytáhnout to, co tam máš a znovu to zašít. Zní to trochu operativně. *Ušklíbne se, aby zlehčil situaci, přestože se o Jacka doopravdy bojí. Neví moc, co to může způsobit, ale snaží se nepředstavovat si nějak tragické scénáře. Na chvíli se zarazí, když před ním začne Jack naprosto bez problému močit, ale nijak mu to nevadí.* Neboj, tu půl hodinu tu s tebou ještě vydržím. *Usměje se, aby dal jasně najevo, že vtipkuje. Raději by mu ale dělal osobní chodítko několik dní, než aby na něj hrabala černovláska.* Věř mi, to také doufám. /Jsem rád, že to vidí stejně./ *Pocítí jistou pýchu na nový vztah a pomůže Jackovi do postele, načež několikrát zazvoní na tlačítko. Jednou mu přišlo vzhledem k vážnosti situace jako málo. Je tedy možné, že ať už přijde jakákoliv osoba, nebude zrovna nadšená.*
*Aj napriek tomu, že si roztrhol štichy, tak ten bozk rozhodne nijako neľutuje. Naopak, zopakoval by si ho a to veľmi ochotne. Bohužiaľ, jeho fyziologické funkcie si vypýtajú svoju pozornosť. Tak sa teda sústredí na svoj cieľ.* No, to znie logicky. Mohli by to spraviť ordinačne. Načo zbytočne obsadzovať sálu. *Keď konečne vykoná potrebu.* /Sloboda!/ *Tak ide na další boj a tým je cesto k posteli.* To by som bol rád, lebo inak by som o to musel poprosiť jednu z tých sestričiek. A bojím sa, že by to bola práve tá čiernovlasá. *Zatvári sa trochu nešťastne. Ale inak jeho srdce plesá radosťou. Všimne si, že Jason zazvoní na sestričky. A potom zazvoní ešte. A ešte. Jack sa zamračí a potom pozrie na Jasona.* Vieš o tom, že stačí na to zazvoniť raz? *Ale pousmeje sa. Pohodlne sa uvelebí v posteli. Lenže hneď na to do miestnosti vojde čiernovlasá sestrička.* No chlapci, prečo nám na sesterni robíte poplach? *Zvesela povie. Predbehla starú rašplu, ktorá sem išla namosúrená, aby si ich podala. Táto si ich ale mlsne prezrie. Jack si trochu pritiahne prikryvku k telu.* Asi mi povolili stehy. *Pípne ako keby jej to ani nechcel hovoriť. Sestrička len prevráti oči.* Vy asi chcete zmariť ten pracne vyprosený reverz, že? *Hodí významný pohľad na Jasona. A potom ho presunie späť na Jacka s prejde k nemu.* No ukážte. *A čaká kým si Jack vyhrnie tričko. Lenže Jack sa k tomu akosi nemá.* Musím Vám to predsa skontrolovať, tak šup tričko hore. *Popoháňa ho. Jack sa ošije.* A nemali by ste si najskôr nachystat veci na šitie? *Skúsi získať čas. Sestrička ale znova prevráti oči.* Najskôr musím skontrolovať či sa skutočne roztrhli. Tak šup, šup. *Jack hodí útrpný pohľad na Jasona a potom si vyhrnie tričko. A zas je obchytkávaný sestričkou. Ošije sa pod tými dotykmi keď ich teraz vníma úplne inak. Zatiaľ mu odmotá obväz z tela a tak sa teda ukáže rana po guľke. Je od krvi takže skutočne pár stehov povolilo a bude nutne ich opraviť. Okolo rany sa vytvorila aj modrina a celé miesto je aj mierne opuchnuté. Okrem tohto má ešte niekoľko modrín na tele, ktoré sa vytvorili keď gulka v plnej rýchlosti narazila do nepriestrelnej vesty. A to všetko je ešte doplnené starými jazvami, ktoré Jason musí poznať asi aj naspamät.* Ste po infúzii tak ožil, až ste si zo roztrhli? *Zavtipkuje.* Idem teda pre šitíčko a hneď som späť. *A sestrička si odbehne.* Už sa asi nikdy nebudem na sestričky pozerať tak ako pred tým.* Úprimne prizná Jack a stále si drží tričko hore, aby si ho nezašpinil od krvi. Stačí aj ten puding čo mu ostal na tričku.*
*Zůstává v něm maličká jiskřička naděje, že stehy nepraskly, ale jen Jacka nepříjemně zatahaly. Vysvětlovalo by to, proč neřval bolestí. Ačkoliv to by vysvětlovalo i to, že ho předtím černovláska slušně nadopovala infuzí.* /Já říkal, že to není dobrý nápad!/ *Zamračí se, když se mu myšlenky odloudí tímto směrem. Přesto má oči jaksi rozněžněné z celé této situace. Přeci jen, Jack je oficiálně jeho. Jeho kolegové už nebudou na omylu, když řeknou, že agent Irons a detektiv Porter spolu chodí. Všechno zapadlo tam, kde si to Jason představoval. Tedy až na ten malý zádrhel, že mu pořád nedal najevo svoje city.* /Všechno postupně. Pro začátek stačí, že nemusí mít pocit, že je pro mě jedním z řady./ Hmm, asi ano. Ale nečekal jsem, že si pro mě roztrháš bok. *Uculí se na něj jako nevinnost sama, přestože ho naprosto zjevně škádlí. Když ho dostane do postele a přislíbí mu, že to s ním zůstane, na tváři se mu objeví mírné znechucení.* K té černovlasé mám rozhodně jisté výhrady. *Je vidět, že se snaží nevypadat jako žárlivá hysterka, a tak blokuje 99% pocitů směřujících k sestřičce.* Jednou? Ale jak by pak pochopily, že nejde jen o chuť na další pudink? Jen ať vidí, že je to urgentní! Nevím, jestli hrozí nějaké větší krvácení, ale rozhodně nebudu riskovat, že si před tím odskočí zakouřit. *Pronese poklidně a s téměř lhostejným výrazem stiskne tlačítko ještě jednou. Přeci jen je to král.* /Ale no tak./ *Otočí se k sestřičce zády, když přijde a protočí panenky. Následně se starostlivě podívá na Jacka, když vidí, jak se přikrývá.* /Možná jsem mu neměl ukazovat na co myslela. Akorát z toho bude mít trauma./ Snaha byla. *Zareaguje na sestřičky významný pohled a odevzdaně zapadne do židle, kterou si předtím přitáhl k Jackově posteli. Ve chvíli zaregistruje, že se Jack do svlékání nějak nemá a opře si loket pravé ruky o postel. Dostane tak svou dlaň blízko k jeho, kdyby se třeba chtěl chytit.* /Možná to přeháním./ *Spatříc Jackův pohled, trochu se předkloní, aby k němu dostal ruku blíže. Je to v podstatě dost nenápadné, ale špičkou prosředníčku se ho trochu dotýká, takže by si toho mohl všimnout.* /Ta ženská vážně nemá kouska soudnosti v těle. Vždyť tohle je v podstatě obtěžování!/ *Vzápětí ho napadne, že se možná musí den za dnem dotýkat nechutných starců a trochu pookřeje. Rozumí tomu, že tak pěkného muže jako je Jack si vychutnává trochu jinak.* /Já sám musím nejlépe chápat, že za to stojí, ale ruce pryč!/ *Když uvidí ránu, na chvíli má mžitky před očima, jako když si člověk s nízkým tlakem rychle stoupne. Potlačí tendenci Jacka pohladit mimo ránu. Kousne se do rtu a vyčkává co bude dál. Je rád, že to Jacka nebolí, takže to asi přeci jen díky infuzi vypadá hůře než to je. Když si černovláska odběhne, trochu se nadzvedne a políbí Jacka na čelo.* Svým způsobem by to mohl být sen mnoha pacientů. *Pokrčí rameny a slabě se pousměje.*
*Pery sa mi zvlnia do úsmevu.* Pre teba čokoľvek, Jasi. *Odpovie mu a pritom naňho mrkne jedným okom. Páči sa mu ako sa s ním uvoľnene culí.* /Takže teraz spolu vlastne chodíme./ *Pomyslí si a aj jeho vnútorne ja pozerá ako puk. Keď si spomenie, že to v sebe dusil od leta.* /No v podstate ty ani on ste si nepovedali, že sa milujete./ *Hodí mu jeho ja polienko pod nohy. Ale vzhľadom k tomu, že jw Jack vnútorne happy z toho, že s Jasonom chodí tak ho iba ledabolo preskočí. Usalaší sa v posteli a povzdychne si. Má ešte väčšiu chuť utiecť z nemocnice a to len kvôli tej sestričke. Poočku sleduje Jasona a musí sa trochu pousmiať nad jeho znechutený pohľadom. Ale keď začne obťažovať zvonček tak musí zakročiť. Lenže jeho snaha skončí tým že natiahne ruku a prekryje zvonček.* Nezvoním im za puding. A nemyslím si, že je to až tak vážne. *Snaži sa ho chlácholivým hlasom upokojiť. *Keď spomenie cigaretu Jack si len povzdychne. Tak rad by si zapálil! Hneď ako príde domov tak si zapáli na parapete a bude tam dovtedy kým neuzná, že ma dosť nikotínu v tele. Potom ale dôjde spomínaná sestrička a Jack musí zniesť jej obchytkávanie. Aby sa odreagoval tak sleduje ranu ktorá nevyzerá práve lákavo. Uciti dotyk. Tak teda posunie svoju ruku na tu Jasonovu a pohladí mu kĺby prstom. Jack trochu uvoľní napätie v ramenách keď sestrička odíde. Pozrie na Jasona a musí sa znova usmiať tomu ako ho pobozká na čelo. Cíti sa tak... významne.* Ja mám sny iba o jedných čokoládových očiach. *Zašvitorí mu a potom sa uculí. S tým ako mu do žil ide infuzia tak sa cíti zas o kúsok uvoľnenejšie. Zrazu ale do miestnosti vojde stará vrchná sestra.* Ja ti dám trhať si štichy. Na operačku ideme. *Zahlási s Jack na ňu vykulí oči.* Nie. *Opováži sa vzdorovať. Za starou sestrou stojí mladá a len pozerá do zeme. Zrazu taká krotká.* Ale áno! To ta naučí si dávať pozor. *Zahromží naňho a dá si ruky v bol a prejde bližšie k posteli.* Prosím vás, operačku nie. Nie je to až tak hrozné, spravte to tu. *Nahodí šteňací pohľad a dúfa, že to zaberie. Sestra prižmúri oči a mlaskne.* Je treba dať sedatíva, takže ideme. *Jack stále drží tričko hore a v tvári nahodí tak prosebný výraz, že by sa každý kto ho pozná divil, že mu z toho neprasklo tvárové svalstvo. Asi toľko k Jackovej vyhlásenej ľadovej maske.* Netreba sedatíva. To zvládnem, však to nič nie je. Prosím, madam. *A nahodí ten najviac vnukovský hlas, aby zahral sestričke na nejaké prípadné city. Ta ešte viac podozrievavo privrie oči.* No ako chceš. Daj to sem, ty huso. *Povie ešte mladej sestričke a ta jej odovzdá materiál k šitiu. Stará sestrička sa teda pustí do Jacka. A ten v prvých sekundách stuhne ako prkno a stisne pery k sebe. Sestrička si jednoznačne vychutnáva a dáva si načas. Jack teda pevne upirie zrak na protiľahlú stenu a drží sa aby neukal a nesykal.* /Vydržím to, vydržím to... hlavne že ma neobchytkáva ta mladá./ *Pomysli si a ani sa nezaoberá tým ako to vyznelo.* Aspoň ta to naučí si dávať pozor. *Povie ledabolo sestrička. Jack iba priškrtene súhlasne zahmká. Na šití je vidno, že je profesionálne a precízne. Však si aj dala záležať. Ešte mu to obviaže pričom sa s ním nepára a výhražne naňho pozrie.* Ešte raz a pôjdeš na operačku. *A s tým sa zbalí a odíde.* Au. *Dovolí si Jack až teraz kňuknút.*
/Je to jen fráze nebo...?/ *Trochu si uvědomí bariéru mezi tím, když by to řekl on a když to řekne Jack. Ale je to jen takové vteřinové zamyšlení. Hned to ze sebe setřese a nechává na tváři úsměv. Je pravda, že takhle upřímně se neusmívá v přítomnosti nikoho jiného. Obecně se moc neusmívá, ale když už na někoho ano, ani zdaleka se to neblíží tomu, co vídá Jack každou chvíli.* Děje se něco? *Zpozorní jako hlídací pes, když si Jack zničehonic povzdychne. Neslyší v tom povzdechu útrpnou bolest ani nic podobnéhom, ale nechce nic ponechat náhodě. Podívá se na Jacka a prohlíží si ho, jako kdyby se mu za chvíli měl na čele rozsvítit neonový nápis: "vzdychám, protože..." Tento projev nespokojenosti nijak neubere na tom, jak Jason týrá zvoneček, možná právě kvůli tomu se snaží pípnout ještě jednou. Jenže mu v tom Jack zabrání.* Hej! *Ublíženě upře pohled na zvoneček a pak hned zpět na Jacka. Když si vyslechne jeho vysvětlení, uchechtne se.* Vážnost zranění na tobě rozhodně nenechám. Vím, že kdybych byl na tvém místě, taky bych se snažil odsud co nejdříve utéci. Jelikož ale na tvém místě nejsem, mohu si hrát, že nevím, co je to empatie a přikurtovat tě k lůžku. /Fuj, ne. To si představovala ta sestřička./ *Hned vzápětí nakrčí nos a je tak docela nápadné, že to má asi spojitost s tím, co před chvílí říkal. Poté už ho znovu osahává zmíněná sestřička, a tak je Jason za kontakt velmi rád. Původně tím chtěl uklidňovat detektiva, ale má pocit, že uklidňovaný je spíše on.* Ten, jemuž náleží je šťastný muž. *Usměje se na něj a jen doufá, že ty sny nejsou o tom, jak mu je někdo dloube z důlků. Ovšem pořád by se jednalo o sen, takže by se nadále považoval za šťastlivce. Jejich romantické cvrlikání přetrhne vrchní sestra.* /To nevypadá dobře./ *Už už chce zasáhnout, když jeho milého táhne na operační sál, ale pak si to uvědomí. Jack situaci zvládá. Bojuje. Nebude si hrát na jeho velkého ochránce.* /Nechal se postřelit v boji, zvládne přemluvit tuhle babu. Věřím mu./ *Sám odkloní pohled od Jackova výrazu, když ho vyhrotí do absolutní roztomilosti. Není si jist, že by dokázal udržet vážnou tvář. A jeho výbuch smíchu by přemlouvání určitě neprospěl.* /Ha!/ *Pomyslí si vítězoslavně. Ovšem blonďákovo vítězství získá velmi brzy hořkou pachuť, když se do něj bez sedativ pustí stará sestra.* /Mohl bych mu ulevit od bolesti.../ *Napadne ho, když vidí, jak s tím Jack bojuje a trochu se zasekne. Měl by to Jackovi nabídnout? Nerozmazluje ho moc jen kvůli tomu, že jsou spolu pár minut ve vztahu? Neodpudí ho tím akorát?* /Můžu ti ulevit od bolesti, pokud chceš./ *Promluví mu v mysli po dlouhém uvažování, ale v tu chvíli akorát udělá sestra uzlík a skončí.* Promiň. Měl jsem ti ulevit, viď? *Zamumlá, tedy na své poměry- pořád je mu perfektně rozumět- a s nakrčeným obočím se kousne do rtu.* /Jen jsem nechtěl působit, že nevěřím tomu, že to zvládneš./ *Dodá v mysli, ale nahlas nic neříká a jen přejede Jackovi ukazováčkem po dlani.*
*Už uložený v posteli pozrie na Jasona. Pritom nahodí smutný pohľad.* Poslednú cigaretu som mal ešte pred tým než ma postrelili. Tak zúfalo by som si nejakú dal. *Objasní mu dôvod svojho vzdychania. Vždy keď z nejakej sestričky cíti cigarety tak je to preňho utrpenie. Asi toľko k jeho závislosti na cigaretách. Aby prišiel na iné myšlienky tak zachráni zvonček od Jasonovho týrania. To jeho ublížené hej ho donúti zacukať kútikmi úst. Aj by sa rozosmial ale to by nebolo dobre pre tu ranu na boku. Nadvihne obočie nad jeho výlevom.* Prikurtovať ma k lôžku? Keď budeme v mojej posteli tak kľudne ale tu nie. Aj keď... *Privrie oči nad tým ako si spomenie na laser game. Neplánoval tam mat s Jasonom sex ale rozhodne by si to zopakoval. Tieto myšlienky mu z hlavy vyženie ale obchytkávajúca sestrička a navodi mu tak pocit zneužitej obete. Ale trvá to iba chvíľu. Znova pohladí Jasona po kĺboch a ruke. Usmeje sa. Síce jeho sny nie sú práve najpríjemnejšie. Najmä keď je v nich Jason mučený ale stále je tu ta pointa, že sa mu sníva o ňom. Ale rozhodne ho nechce vidieť nosiť červenú košeľu. Alebo šortky. Alebo čokoľvek tej farby. Vrchná sestra ale urobí na izbe prieva. A to nie že by tam bola zrazu zima ale v Jackovych myšlienkach. S tou infúziou sa mu začína ťažšie premýšľať tak mu normálne dá zabrať, aby babku ukecal. A tá mu to dá vyžrať pri šití. Pekelne sa sústredí na stenu pred sebou a na to, aby sa nehýbal. Najlepšie aby ani nedýchal. Nie je to taká veľká rana takze to, že to tej sestre trvá je len preto, že si dáva načas. Keď sa mu v hlave ozve Jasonov hlas tak už sa chystá mu odpovedať. A jednoznačne by to bol súhlasny pokrik v tomto prípade... ale zrazu sestrička skončí. Vydýchne teda zo seba všetok nahromadený vzduch a nechá sa ešte obviazať. Ešte stále je ako prkno aj keď sú už sami.* To je v poriadku. *Priškrtene povie. Stále ho to bolí. A nakoniec to nevydrží.* Do pr... sa... ach. *Zadrží všetky nadávky a pomaličku sa uloží na zdravý bol, čiže čelom k Jasonovi a ľahne si do klbka. Radšej aj zatvorí oči.* Sadistka to je. Ani to postrelenie tak nebolelo ako toto. *Skuhrá potichu. Kašle na nejaké hrdinstvo. Síce ta bolesť pomaličku odchádza ale aj tak.* Nabudúce sedatíva. Pripomeňte mi to. *Povie a konečne sa pozrie na Jasona. Chvíľu ho tak sleduje a premýšľa.* Ja ani neviem kedy som naposledy s niekym chodil. *Vypadnu zrazu z neho a stále tak zamyslene na Jasona pozerá.*
/Takže jde jen o závislost. To snesu./ Jestli ti nezabaví ten dokument, co jsem tak pracně získal, tak si ji budeš brzy moci dát. *A to Jason ani neví o škodlivých účincích cigatet. Na té jedné krabičce, co si nedávno koupil bylo dítě vysypané tabákem, a tak si bez přečtení nápisu myslel, že jde jen o umění. Tedy samozřejmě není hloupý, ví, že to není nejzdravější věc na světě. Zároveň ale také ví, že New York neoplývá zrovna čerstvým vzduchem, a tak to bere, jakoby se to nulovalo. Kdyby si to měl připočíst na seznam věcí, co zkracují jeho dobu strávenou s Jackem, možná by ho tímhle způsobem neuklidňoval.* /Ale jsem rád, že tu něco takového má./ *Napadne ho, když je mu zabráněn přístup k tlačítku. Přestože se nadále tváří jako kdyby přišel o oblíbenou hračku, je za to rád.* Jacku... *Překvapeně se na něj podívá a v hlase mu zazní jakýsi trýznivý podtón. Samozřejmě, že by si dal říci. Myšlenkami mu proběhne vzpomínka na lasergame a on raději rychle začne myslet na něco jiného. Ještěže tak učiní, jinak by si černovlasá sestřička mohla všimnou, že jsou mu nějak těsné kalhoty a takové myšlenky by ho asi dovedly k mlácení hlavou o zeď.* /Miluji tě./ *Procvičuje si v hlavě, zatímco ho Jack hladí, ale nepouští to skrz bariéru svojí mysli. Nechce to říct takhle brzy. Tedy, v podstatě to nijak brzy není, protože už to spolu nějakou dobu neoficiálně táhnou, ale přesto.* Nevypadá to v pořádku. *Zamračí se na Jacka, když má sestra konečně hotovo a opustí místnost. Pohladí ho po tváři a ještě chvíli doufá, že to Jack nějak zvládne. Ovšem pak se schoulí do klubíčka a začne bolest projevovat i nahlas.* /A dost./ *Pomyslí si a když mu Jack oplatí oční kontakt, vstoupí mu nežně do mysli.* /Bolest pomalu odchází. Když se špatně pohneš, ucítíš to, ale tahle nová akutní bolest mizí./ *Ví moc dobře, jak je nebezpečné někomu úplně vzít pocit bolesti, protože nám ho evoluce dala z nějakého důvodu. A tak mu od ní jen jednoduše pomůže.* Já ano. Tak jak to vnímám teď nikdy. *Dojde mu, jak extrémně to zní, a proto svými následujícími slovy trochu zmírní dopad této citové bomby.* Ovšem to může být i tím, že jsi člověk a tedy je to automaticky něco jiného. *Stále má položenou dlaň na jeho tváři, když se k němu tak hezky natočil a jemně mu po ní přejede palcem.*
Dúfam, že nezabaví. To by potom tvoja snaha vyšla na zmar. *Odpovie mu a trochu sa zamračí. Bol by fakt nerád ak by to vyšlo v niveč.* /Hlavne keď ho kvôli tomu ocicmala ta blondína./ *Znova si spomenie na ten otlačený rúž na Jasonovej tvári. Ale radšej to odsunie bokom. Predsa len to bol možno ten impulz, že začali spolu rozprávať. Zachráni tlačítko od skázy menom Jason a úprimne ho pobaví jeho ublížený výraz. Dokonca sa trochu aj pousmeje. Keď ho ale poškádli tak sa mu nad jeho prekvapením aj tónom uculiť. Dal by si povedať.* /Síce v mojom stave by to žiadna divočina nebola ale také pomalé a nežné milovanie... hmm, to by som zvládol./ *Povie si v duchu ale potom jeho niť myšlienok je prerušená sestričkami. Sústredí sa na vyšetrenie a pritom prstami prejde znova po Jasonovych kĺboch. Ale prestane s tým keď sa doňho pustí vrchná sestra. Keď skončí tak ešte stále drží ako prkno. Uciti na tvári dotyk a aj Jasonove slová a uzná, že kapitulácia nie je hanba. Znesie zranenie. Najmä ak je to v akcii a ešte v ňom koluje adrenalín takže bolesť sa dá zniesť. Takto v kľude keď sa mu v boľavej rane rýpe sestrička to už tak ok nie je. Tak sa teda zloží na zdravý bok a potichu si zaskuhrá. Vie že ta bolesť prejde. Len netuší kedy. Najradšej by tu kapačku nastavil tak aby išla ako hadica. Vydýchne a pozrie na Jasona. Trochu sa zarazí nad slovami vo svojej hlave a potom je bolesť... odchádza. Prestáva to. Chvíľku to spracováva. To, že si občas cez myšlienky pokecali bola jedna vec, na ktorú si celkom aj zvykol. U iného by to nezniesol. S Jasonom si taký pocit intimity užíva. Ale druhá vec bolo nejaké to ovplyvňovanie mysle alebo čo to bolo.* /No už to nebolí./ *Uzná nakoniec a trochu uvoľnenejšie si ľahne. A dokonca sa aj uvoľní. Preto môže svoje myšlienky upriamiť iným smerom. Keď Jason prehovorí tak jemne pootvorí ústa ako ho to prekvapí.* /Povedal to čo si myslím?/ *Zauvažuje na moment a viac sa natočí k jeho príjemnej ruke. Keď ale Jason pokračuje tak uhne pohľadom.* Aha. To dáva logiku. *Odpovie mu ale aj tak pocíti isté sklamanie.* /Nemôžem si to tak brať. Má predsa pravdu. On je víla a ja som človek. Možno preto mám k nemu také city... nie, blbosť. Miloval by som ho nech už by bol čokoľvek. Tak to asi v tomto smere nevidime rovnako./ *Na moment zatvorí oči. Z časti pre únavu čo naňho padla a aj z časti preto, aby zakryl emócie, čo mu musia byť vidno v očiach. Sústredí sa teda na niečo iné a znova sa na Jasona pozrie. Ako keby sa nič nestalo. Pousmeje sa.* Keď sa dám dokopy tak si zájdeme na nejaké rande. Už si videl New York z helikoptéry? *Opýta sa ho a znovu zatvorí oči ale tentoraz iba od únavy.*
Ne úplně na zmar. *Pokrčí rameny, jelikož to zjevně odstartovalo jejich vztah. Kdoví, jak dlouho by jim to ještě trvalo, kdyby se Jason nevrátil zulíbaný od blonďaté sestřičky. Následně musí bojovat, aby se neusmíval spolu s Jackem. Musí si přece udržet roli uraženého přítele, kterému byla zabavena hlavní zábava dne. Po chvíli mu ale také začnou cukat koutky. To však setře Jackův návrh, a kdyby byl Jason ten typ, pravděpodobně by se teď červenal. Rozhlédne se po místnosti, jestli mu to přijde jako vhodné prostředí a trochu se zamračí. Pak ale jeho průzkum skončí na Jackovi oblečeném v pochybném nemocničním oblečení a živě si vybaví, jak mu jednou roztrhl tričko. S tímhle materiálem by to šlo určitě lépe.* /Ale je zraněný./ *Než si stihne udělat rychlý seznam pro a proti, už se k nim přiduží sestry a to ho zaručeně zchladí. Proto ve chvíli, kdy cítí Jackův kontakt už v tom není nic vášnivého. Jen si ho tak romanticky užívá. Spolu s vědomím, že detektiv už takhle nebude hladit ostatní.* /Tedy, pokud jsem správně pochopil koncepci lidských vztahů./ *Trochu znejistí, ale Jackovo utrpení ho z myšlenek vytrhne a donutí ho se věnovat přítomnosti. Je rád, že sestry brzy odejdou a je tak i podstatně méně podezřelé, když Jackovi magicky pomůže. Kdyby se mu zničehonic udělalo před vrchní sestrou dobře, bůhví jestli by cítila jen podezření.* /Třeba by ho ještě bodla, aby se pořádně "poučil."/ Neboj se, bez tvého svolení nic podobného dělat nebudu. *Neví, jestli něco podobného Jacka napadlo, protože mu z hlavy rychle vypadl. Ale kdyby ano, nemohl by se tomu nijak divit. Jeho by to možná zarazilo, takováhle maličká ukázka toho, čeho je schopný.* /Řekl jsem něco špatně?/ *Zmateně zamrká, když se k němu Jack v rámci pár slov přitulí a hned od něj odvrací pohled. Najednou mluví... jinak. Rozhodně se nedá říct, že by jeho "Aha." a odkaz na logiku zapadaly do předchozího rozhovoru.* /Urazil jsem ho? Nechtěl slyšet, že je člověk? Ale vždyť je.../ *V citové oblasti je Jason přinejmenším zmatený. O to zmatenější je, že jinak je velmi vnímavý. Všimne si, jak Jack zavře oči a podezřívá ho, že to souvisí s předchozí změnou nálady.* Je pravda, že není běžné, aby spolu byli víla a člověk. Ovšem mně to přijde správné. *Poví potichu v odpověď a tentokrát to nijak neshazuje, protože mu to nepřijde tak "silné." Když se však po chvíli detektiv vzpamatuje, je ještě zmatenější.* /Lidé jsou složití. Nebo jen jejich emoce? To je jedno, jejich komplexe mě přeci zaujala. Proto jsem navštívil lidský svět, a proto jsem... Ne. Nemiluji Jackovu lidskost. Miluji Jacka a spolu s ním jeho lidskost. Ovšem jen kvůli tomu, že je jeho součástí./ Rande? To zní hezky. V helikoptéře jsem nikdy nebyl. Je to něco běžného mezi newyorčany? *Trochu překvapeně zvedne obočí, ale když Jack zavře oči, dále se nevyptává.* Zůstanu tady, odpočívej. *Sundá ruku z jeho tváře a vtiskne mu polibek na dobrou noc do vlasů. Poté se vydá do místní knihovny, která obsahuje v podstatě to, co tu nechali pacienti nebo co někdo daroval. Najde nějaký bizarní titul a usadí se opět u Jackovy postele, kde si sundá i sako. Čte, dokud i na něj nepadne únava a pak knihu odloží a stulí se na volný prostor vedle Jacka. Hlavu má tedy podepřenou rukama u jeho hrudníku, na břiše cítí nepříjemný kovový rantl postele, ale smíří se s tím. Spal i hůře. Až se Jack probudí, může cítit jeho teplý dech na hrudníku, spí kupodivu dost poklidně a tvrdě na to, že je u nemocničního lůžka.*
/Domnívám se, že ples byl v podstatě úspěch. Ale tím, že jsem nemohl mluvit ani s většinou, natož se všemi... Kdoví, jak se to návštěvníkům Faerie ve skiutečnosti líbilo. Ačkoliv, možná by mi to stejně neřekli. Se strachem z hrozného krále víl./ *Samotného ho pobaví, že by měl někoho děsit, přestože se snaží dělat právě opačný dojem. Na vladaře Zimního dvora je to v podstatě sluníčko. Možná na to má vliv jeho dřívější pobyt na Slunečním dvoře, možná to, že pořád trajdá světem lidí. Možná to, že je do člověka zamilovaný. Finální výsledek je však mezi svými poddanými oblíbený.* /Město pod horou prosperuje. Osobně se podívám na vykořisťování a případnou chudobu./ *Mírně zavrtí hlavou nad vílí politikou a je mu jasné, že by mu neuškodilo, kdyby si pročistil hlavu. A tak se zvedne ze své kanceláře a oblečen do černého obleku se světle modrou košilí si oblékne svůj očarovaný kabát a posléze projde portálem do Central parku. Jak je pro jeho kabát typické, náhodně se na něm objevují poprašky sněhu, aniž by doopravdy sněžilo.* /Dnes tedy není moc pěkně./ *Chvilku jde a při pohledu na šedou oblohu se zastaví. S tváří upřenou k mrakům si ani nevšimne, že stojí dost blízko u malé víly.*
*Ještě nějakou chvíli sedí na zemi, a rozhlíží se. Jako obvykle ale nemohla najít nic neobvyklého, což... bylo k vzteku. Její pohled tak rozptýlí když se z portálu, na který má docela dobrý výhled, vyloupne blízko ní muž, možná až moc blízko. Za chvíli je tak na nohou a o několik kroků od něj ucouvne i když si ho zvídavě prohlíží. Ještě jej neviděla, ale na druhou stranu... moc víl neznala, vlastně jen Avu když nad tím přemýšlela. A zrovna tato víla jí říkala, že jiným vílám - kromě Avy samotné a krále nemá věřit. Což malou vílu popíchne k tomu aby od muže ještě ustoupila. Napadne ji, že by asi měla zmizet, ale... povede se jí zmizet pokud dospělá víla bude chtít? Nejspíš ne, ale za pokus to rozhodně stálo, napadne. Ucítí pod nohama listí a v tom ji něco napadne. S tichým smíchem zvedne pomocí větru menší část listí, která však - snad - bude stačit k tomu, aby ji na okamžik muž ztratil z dohledu a když tak učiní, s tichým smíchem uteče k nejbližšímu vysokému stromu na který co nejrychleji vyšplhá, nedbaje na oblečení a schová se do jeho větví.*
*Zdá se mu to jako věčnost, co zírá vzhůru, ale ve skutečnosti se pohybujeme v řádech vteřin. Z jeho pozorování ho vytrhne zašustění listí a automaticky se tí směrem otočí. Není to ani tak, že by se lekl nebo cokoliv podobného. Je to zkrátka jeho instinkt vytrénovaný lety praxe.* /Kdo to je?/ *Stihne jen zaznamenat, že se jedná o drobnou dívku, když v tom mu zorné pole zablokuje vánek listí. Napadne ho, že to možná nebude mít zrovna přirozenou příčinu a vydá se směrem, kam soudí, že dívka utekla. Nemá zrovna v plánu tu jako úchyl honit dítě po parku, ale jestliže je v tom zapletena magie-* /Možná vílího původu, v tom případě by to bylo mou povinností zjistit, co dělá tak mladá víla v lidském světě./ *A tak když dojde ke stromu, zahlédne už jen patu, než se víla schová. Alespoň nebude muset chodit daleko.* Zdravím tě. To listí byla tvoje práce? *Zeptá se schválně přímo. Kdyby se jednalo o vílu, nemůže lhát. Ovšem na druhou stranu to nedokazuje nic moc magického, jen to započíná rozhovor.*
*Trochu se zamračí když se pod stromem ozve hlas a lehce vykoukne, při čemž lehce nakoukne hlavu na stranu.* /Přímá otázka,.. darebák jeden./ *Lehce si odfrkne, kdyby mohla, nejspíš teď založí trucovitě ruce na hrudi.* Ano... byla. Neúspěšný pokus o to Vás setřást. *Připustí trochu neochotně tichým hlasem a prohlíží si muže ze svého úkrytu.* Proč máte kabát od sněhu, když tu žádný sníh není? *Oplatila mu otázku s potutelným úsměvem na tváři a nakloněním hlavy na druhou stranu. Rozhodne se vylézt ještě o něco výš, kde si i najde větev, na kterou se posadí a začne houpat bosýma nohama pozorujíc zvídavě, ale s obezřetností muže dole. Lehce se usměje na veverku, která vykoukne z úkrytu na stromě, ta však rychle zase vleze dovnitř.* /Škoda.../ *Lehce nakrčí nosík a pohled opět věnuje muži pod sebou, při čemž se hlavou jemně opře o strom.*
*Jakmile vykoukne, přimhouří oči, aby si ji lépe prohlédl. Stačilo by mu špičaté ouško čouhající zpod dlouhých vlasů. Takhle si začíná připadat, že na něj někdo zavolá policii. Při pomyšlení, že ho přijde Jack pokárat za obtěžování dětí se mu zhoupne žaludek a trochu odstoupí od stromu.* Pak se ti omlouvám za to, že je byl neúspěšný. Smím se zeptat proč se mne chceš zbavit? Rád ti půjdu z cesty, jen jsem měl pocit, že bych ti možná mohl nějak... pomoci? *S dětmi moc mluvit neumí, proto se na chvíli zadrhne a zamyslí. Má pocit, že je dítě oproti němu na výši, přestože to možná jen způsobuje výškový rozdíl. Tedy to, že je dívka na stromě.* Proč bys řekla? /Pokud se mýlím a to listí nebyla magie, nesmím jí nic prozradit. Třeba je to obyčejné lidské dítě./ *Dostanou se tak do souboje otázek, který skončí kdoví kdy. Vidí, že ji něco na stromě nepříjemně překvapí, ale nemá ostříží zrak, aby zjistil, o co se jedná. Doufá tedy, že se jejich rozhovor nějak posune a zbaví se tak toho nepříjemného pocitu, že dívku ruší či snad dokonce obtěžuje.* /Přesto... malá a o samotě, to nezní bezpečně./
Protože nevěřím dospělým... nebo aspoň většině ne... a navíc... mi jedna slečna říkala, že obyvatelům jisté... země... nemám věřit. A pokud jsem viděla dobře... tak zrovna z té jste přišel. *Odpoví na vysvětlenou a ještě se podezíravě zadívá na onen sníh na mužově ramenou. S tím sleze zase pro změnu o pár větví níž, své špičaté uši má samozřejmě skryté iluzí a ještě dlouhými rozpuštěnými vlasy. Nakonec sleze až na nejspodnější větev stromu, ale zatím stále setrvává na něm.* Řekla bych, že možná pocházíte ze zimní země. *Odpoví prostě aby nemusela říct přímo zimní dvůr, ostatně, neměla by o něm mimo Faerii nejspíš mluvit. Proč si myslíte, že by jste mi mohl nějak pomoci? *Zeptá se s jistou zvídavostí, při čemž si zastrčí vlasy za ucho při čemž se lehce pousměje.* A co Vás přivedlo do tohoto parku? *Pokračuje s otázkami, s opatrností, ale i zvídavým pohledem v očích.*
Jisté země? To zní trochu jako diskriminace. *Ušklíbne se a podívá se směrem k mohutnému dubu, ze kterého vylezl. Troufne si tedy hádat, že minimálně o existenci Faerie ví a rozhodne se podle toho jednat.* Hmm, to by mě zajímalo... zmiňovala se ta slečna o vládci této země? /Třeba se o sobě dozvím něco nového!/ *Když sleze níže, má na ni lepší výhled. Přesto mu vlasy blokují vílí identifikaci, iluze pro něj není nic neprohlédnutelného. A tak se k Anarinye chová jako k neurčitému druhu. Takže v podstatě jako by se choval tak jako tak, není tím, co by diskriminoval podsvěťany.* Ach, Zimní země. To zní téměř poeticky. Ale ano, pocházím odtamtud. *Když se ho zeptá, proč se vnímá jako záchrana, pokrčí rameny. Hned na to ale spatří špičaté ucho a pousměje se.* Moc jsem se nesetkal s vílami tvého věku, které by pobíhaly po lidském světě. *Při další otázce nakloní mírně hlavu na stranu, protože už nemusí koukat tak vzhůru a promasíruje si krk.* Možná touha po newyorském smogu? Ale ne, rád sem chodím odpočívat. Do této země. *Mrkne na ni jako kdyby to bylo jejich malé tajemství. Jakmile má potvrzeno, že se jedná o vílu, cítí se, že se ho to týká. Rozhoduje se tedy alespoň chvíli zůstat a trochu holčičku poznat.*
Možná že je. *Pokusí se muže trochu popíchnout.* Ale spíš opatrnost... *Neunikne jí kam se muž dívá, lehce se při tom sama uculí.* Ano, zmiňovala... říkala, že kromě ní je jediný komu tam mohu věřit. *Přizná s lehkým nakloněním hlavy na stranu* Vážně? To se možná znáte. *Podotkne s šibalským úsměvem na jeho poznámku, že ze zimní země pochází. Při jeho další poznámce napodobí jeho samotného a také pokrčí rameny.* Taky tu zrovna moc víl nepotkávám... ať už malých nebo velkých. *Jak Jason nakloní hlavu na stranu, kopíruje pohyb jeho hlavy, jako by koukal do zrcadla. Jen jí lehce cuknou koutky když si muž masíruje krk a lehce nakrčí nosík při zmíňce o smogu i když.* To je zajímavé... ještě jsem Vás tu neviděla. Ale snad se Vám tu odpočívá dobře. *Uculí se a hlavou se opět malinko opře o strom.* Co se Vám na tomto světě nejvíc líbí?
*Nad její odpovědí se musí tiše uchechtnout. Nemá pocit, že by se kolem ní měl nějak přehnaně hlídat, což se mu možná vymstí a možná ne. Ovšem přijde mu, že kdyby se na ni jen vladařsky mračil, nikam by se nepohli a nic by se nedozvěděl.* Opatrnost je důležitá. /Moc možná důležitější? Ne. I mocná víla musí být opatrná, obzvláště mezi ostatními vílami./ Ale opravdu? To rád slyším, že mi můžeš věřit, maličká. *Usměje se a ne úplně okatě jí poví, že on je králem Zimního dvora. Přeci jen ví, že je to víla, a že se zjevně ostatních docela obává. Nějakým způsobem mu z této rovnice vyjde, že je naprosto logické jí to říct.* Neznám všechny víly. *Pozvedne jedno obočí a čeká, jestli mu prozradí identitu té tajemné informátorky. Jakmile si všimne, že ho zrcadlí, mírně přimhouří oči. Ale netváří se nijak zle, je to spíš takový "ale no tak" výraz, který změkčuje tím, že se mu zvedne levý koutek rtů.* Je pravda, že Férové po návštěvách lidského světa příliš netouží. Tedy minimálně většina z nich. *Když dívenka nakrčí nosík, musí se usmát. K dětem se nikdy moc nedostal, ale sám pro sebe uzná, že vílí děti jsou roztomilé. Andělské tvářičky a tak podobně.* Potloukáš se tu dlouho? *Zeptá se, když zmíní, že ho tu ještě neviděla. Následná otázka je pro něj trochu jako kopanec do břicha.* /Jack./ Mimo jiné mám rád lidský alkohol, ale to ti rozhodně doporučovat nemohu. *Ušklíbne se a zastrčí palce do kapes kabátu.*
To slečna diplomatka tvrdí také... a má pravdu... stejně jako Vy. *Připustí a mírně se usměje, schválně neřekne Avino jméno. Proč by měla? Nechtěla ji vystavit nebezpečí a pokud by ji tento muž znal, dost možná to pozná právě i podle toho. Při jeho další větě jako by zbystřila, mírně přivře oči a chvíli si jej bedlivě přohlíží.* Myslela jsem, že budete vyšší. *Popíchne ho trochu načež se usměje, zřejmě ani královský titul ho od popichování nezachrání.> Tahle je opravdu moc pěkná... a umí dělat ledové motýlky a výborné sušenky. *Dá králi s úsměvem další nápovědu. Pak však pokračuje v jeho napodobování, i ona přimhouří oči a pokusí se i nadzvednout levý koutek, ale dlouho jí to nevydrží než jí zacukají koutky do pobaveného úsměvu.* Každý má... rád něco jiného a když nechtějí... ať nechají být, jen si myslím, že tím o dost příjdou. *Usměje se než Jason položí otázku.* No... v tomto světě čtyři roky... a dva roky sama... *Druhou část věty dodá o něco zasmušileji načež se smutně usměje. Zašklebí se když muž zmíní, že mu chutná alkohol, jako by jí někdo strčil pod nos měsíční ponožky.* No fuj... alkohol... brrr... horká čokoláda je lepší. *Konstatuje rozhodnutě a lehce se zachvěje.*
Slečna diplomatka. *Zopakuje po ní a tak nějak něžně, na své poměry, se usměje. Nepřipouští hned verbálně, že ví o koho se jedná. Ovšem z jeho tónu jde dost znát, že se nejedná o cizinku. Ve chvíli, kdy zmíní jeho výšku, nakrčí zmateně obočí. Nikdy si nepřipadal malý, naopak vedle většiny víl působí jako effielova věž. Je pravda, že jsou z většiny dost malé.* S korunou jsem vyšší. *Odpoví jí, když setřese prvotní pocit, že se musí bránit a vyškrábne ze sebe trochu humoru. Následuje podrobnější popis jeho bývalé milenky a trochu mu zacukají koutky.* Ano, krásná to ona je. /Motýlka jsem též dostal, ale sušenky? Nevzpomenu si. Možná jsem je neokusil./ A Ava tě poznala a nechala tě v lidském světě? /Ta ví moc dobře, že pro tvůj vývoj je Faerie klíčová./ *Pomyslí si, ale nahlas nic neříká. Když vypadne ze své role, i Jason se pobaveně usměje a naslouchá jí. Na svůj věk zní poměrně moudře.* Také si myslím, lidský svět má mnoho co nabídnout. *Při dalším vyprávění se starostlivě zamračí nebo se o to alespoň pokusí.* Ti, se kterými jsi byla dva roky předešlé pochází odsud? *Moc si nedokáže představit, že by vílí rodiče odvedli své dítko z Faerie, a tak pro jistotu nechá prostor pro to, že by se nemuselo jednat o matku či otce.*Horká čokoláda? Nejsem si jistý, jestli jsem ji tu ochutnal, ale budu ti věřit. *Usměje se, aby trochu odlehčil trochu zesmutnělou atmosféru.*
*Trošku jí zacukají koutky při tom jak ta slova pronese. Když ale nakrčí muž obočí, začne se malá víla tiše smát, pravda, trochu si z něj střílela i když ani nelhala, opravdu si myslela, že král bude vysoký, ale ze stromu jednoduše působil o něco nižší než byl.* Jste srandovní. *Konstatuje víla s cuknutím koutků do úsměvu. Další slova ji jen utvrdí, že muž Avu zná i když, všechny víly byli krásné. Když pak zmíní i jméno ženy, která ji odsud vzala do tepla, seskočí malá víla konečně dolů a zavrtí hlavou.* Ne, nenechala, ale říkala, že se sem můžu kdykoliv vrátit... tak se sem vracím... ale minimálně na noc se vždy snažím být zpátky. *Pokusí se vysvětlit s lehkým úsměvem na rtech. Na jeho další slova s úsměvem přikývne a zvážní až když král položí další otázku. lehce zavrtí hlavou.* Ne... byla jsem tu s mámou ale... jednoho dne se prostě... ztratila. Říkala, že ve Faerii zůstat nemůžeme, protože by nás tam mohl najít můj otec... bála se aby jí mě nevzal... ale nechtěla mi říct proč, prý mi to vysvětlí až budu starší ale... nestihla to. *Povzdechne si a sklopí hlavu při čemž se zadívá di země.* No... to bude asi záležet na tom jestli máte rád sladké... jestli ne tak...Vám asi chutnat nebude... i když možná se dělá i hořká. *Dodá na téma čokolády a pousměje se.*
*Dívá se na ni a sleduje reakce na svá slova. Jelikož ví, že Ava je jediná na své pozici, nebyl pro ně prostor pro nedorozumění. Obzvláště se mu to potvrdí, když vidí, jak se víla culí. Trochu ho překvapí, když řekne, že je srandovní. Nevzpomíná si, že by mu to někdo takhle naplno kdy řekl. Jistě, lidé se smějí jeho namátkovým vtipům, ale...* /Děti. Jsou všichni takhle bezprostřední? Asi ne. Neměl bych je házet do jednoho pytle./ *Ve chvíli, kdy dívka konečně seskočí ze stromu, podívá se na ni dolů a docela hezky se tak zdůrazní jejich rozdíl ve výškách, který činí 61 cm.* /Pořád ti přijdu na krále malý?/ *Napadne ho, ale mlčí a jen se na ni usměje. Pocítí divné nutkání pokleknout, aby se nad ní nevyvyšoval, ale to nutkání potlačí. Král se nesnižuje. Ať už se to hodí, jak chce.* Ach, tak to je! To je elegantní řešení. /Hodné mé diplomatky./ Je zvláštní, že jsem tě neviděl na hradě. /Tedy předpokládám, že si ji Ava drží u sebe./ *Následně si vyslechne její smutný příběh a znovu se objeví to otravné nutkání smazat výškový rozdíl.* Otcové dokážou být zrádní. /Takový bych já být nechtěl. Počkat, cože?/ *Zarazí ho, že mu něco takového vůbec proběhlo hlavou a rychle se na to snaží zapomenout. Netahá s dívky další informace o rodinné situace, protože pochopí, že je to citlivé téma. Střechu nad hlavou zjevně má. Tedy, jeho střechu.* Nemám ho nerad. *Pousměje se a zamyslí se nad tím, jak taková věc může chutnat. Alkohol má hlavně rád kvůli tomu, že řízná chuť přemůže jinak dost fádní lidské pokrmy a pití. Je tedy možné, že by horká čokoláda měla dostatek chuti, aby chutnala víle rozmazlené na vílích pokrmech a kořeních?*
*Mírně e usmívá, jen lehce nakloní hlavu na stranu při zmíňce o elegantním řešení a lehce očka přivře, jako by se muže snažila prokouknout.* No... nerada bych dělala ostudu a obávám se, že zatím nemám vštípené chování hodné dvora, Vaše Veličenstvo. *Podotkne upřímně, složí si ruce za záda a lehce jí zrudnou tváře. Opravdu nechce Avě dělat ostudu... na to si jí už teď až moc váží.* Nemyslím si, že je to o tom zda je rodič muž či žena... ale na povaze... dané osoby... ať už je vílou... či jiným stvořením. *Dovolí si vyslovit sovu myšlenku zamyšlenějším tonem. Lehce se jí rozzáří očka když Jason zmíní, že sladké nemá nerad.* Dostala jsem nápad... *S tím si začne prohledávat kapsy, posledně ji pozval na čokoládu Tobi a jelikož jí chutnala... tak si zjistila kolik stojí a naučila se to i spočítat. Tak když začne z kapsy vytahovat peníze, začne si je pro sebe v duchu se soustředěným výrazem počítat. Nakonec oddělí dostatečnou částku na dvě čokolády a vítězně se uculí.* Kousek odtud je stánek kde mají horkou čokoládu... můj... přítel mi ho ukázal. *Uculí se.* Mou Vás pozvat na šálek horké čokolády? *Zeptá se s rozzářenýma očima a úsměvem na rtech.*
Zatím? Je milé, že to máš v plánu. Věřím, že Ava ti v tomhle bude brilantní učitelkou. *Přikývne a vzpomene si z nějakého důvodu na Lyriu, která tyhle věci jednoduše nebere v potaz. Králi by se nepoklonila ani za úplatek a vůbec by ani nahlas nepřiznala, že něco jako vládce vůbec existuje. Je to dosti svérázná víla. Také nejmladší, kterou doteď znal. Možná proto ho tak příjemně překvapilo, že na to Anarinya nemá stejný názor.* Jistě, nechtěl jse tím naznačovat, že jsou vílí otcové zkázou světa. *Pousměje se, aby to trochu odlehčil a snaží se nad tím moc nepřemýšlet. Kdyby mu chtěla říci víc, řekne mu víc. A přesto.* /Matka se ho bála? Nebo mu jen chtěla upřít dceru? Nebo v tom bylo nějaké mocenské přetahování? Jistě je to vyšší víla, krom uší ji žádné výrazné znaky od lidí neodlišují. Že by šlechta? Hmmm./ Hm? Nápad? *Vytrhne ho z uvažování a všimne si, jak počítá drobné. Nejraději by navrhl, že on bude tím, kdo zve. Na druhou stranu v tom ale cítí jistou otázku cti a obává se, že by tím vílu mohl urazit. Dokáže si to představit z druhé strany.* Ale ovšem, bude mi ctí. *S humorem se maličko ukloní a je připraven se s dívenkou rozejít ke stánku. Bude samozřejmě muset vést cestu, jelikož on sám si toho stánku doposud nevšiml.*
Myslím, že by to bylo dost... hm.. nevděčné? *Vyhláskuje opatrně delší slovo jako by si jím nebyla úplně jistá.* no... prostě bych slečně Avě špatně oplácela, kdybych nebrala v potaz její postavení a dělala jí ostudu. *Pokrčí lehce rameny, jako by to byla samozřejmost, že v potaz bere i to, že by svým chováním mohla způsobit své hostitelce potíže.* To nemůžu posoudit, to bych nejdřív musela nějakého znát. A i kdybych stala... žádná jedna osoba není stejná jako ta druhá takže se nedají hodit do jedné škatulky. *Konstatuje, na to už poznala dost lidí... víl sice ne, ale lidí rozhodně. Ovšem, rozhodně nehodlala krále víl zatěžovat vyprávěním o své matce, mohla by ho tím otravovat a to nechtěla. Je to přeci král, když něco bude chtít vědět, zeptá se, nebo snad ne? Tiše se jeho úkloně zasměje a tak nějak se jí povede napodobit pukrle, co okoukala kdo ví kde.* Potěšení na mé straně. *Uculí se na chvíli se však zarazí.* Uhm... asi bych se měla omluvit za to, že jsem se nepředstavila. *Špitne s lehce rudými tvářemi.* Dovolte mi abych to napravila. Jmenuji se Anarinya. *Vysekne ještě jedno pukrle, stále s lehce rudými tvářemi, přemýšlejíc jestli se má ke stánku rozběhnout nebo si hrát na dospěláka a dojít tam způsobile aby nedělala ostudu Avě.* A ke stánku se jde tudy. *Naznačí lehce rukou směr a mírně se usměje než ke stánku nakonec v klidu vyrazí, byť je na ní vidět, že se nemůže dočkat. U stánku pak muže slušně poprosí o dva šálky horké čokolády, které následně zaplatí a jeden následně podá s lehkým úsměvem na rtech muži. *
*Přikývne na její opatrné vyjádření a zamyšleně si přejede prsty po párdenním strništi. Příjemně známě ho zaškrabká a jaksi mu to pomůže si utřídit myšlenky.* To by jistě bylo. Ovšem ne každý by to tak mohl vnímat. *Pokrčí rameny a sáhne do kapsy kabátu, aby zkontroloval, jestli mu nepřišla nějaká zpráva. Přeci jen je v lidském světě, kde má signál a mohlo by se tedy hodit, kdyby mu zrovna v tu chvíli psal Jack. Nepsal. Tak okamžitě schován telefon, aby nevypadal nezdvořile a naslouchá Anari.* Ty jsi mi ale přemýšlivá víla. *Pousměje se, když ze sebe dítko vysype poměrně složitou teorii osobní ojedinělosti a potlačí touhu jí rozcuchat světlé vlasy.* /Je hezké, jak to ve společnosti víl přestává být pouze zdvořilostní fráze./ *Napadne ho a až po chvíli si uvědomí, že má Anari pravdu. Doopravdy se mu nepředstavila.* Těší mne, Anari. Ale pokud se tak vskutku jmenuješ, neměla bys mi to říkat. Víš, co se dá dělat s pravým jménem víly? *Nakloní hlavu na stranu a ujišťuje se, že to tak dívka přímo nemyslela. A pokud myslela a je to doopravdy její jméno, cítí povinnost ji poučit. V případě, že neví, co se dá dělat s pravým jménem víly, vysvětlí jí to. Jinak mlčí.* Víla, co prozradí své pravé jméno se stává loutkou toho, jemuž jej prozradí. Může po ní chtít cokoliv a musí poslechnout. Je to velmi nepříjemná věc. A proto jediné, co ti mohu říct o sobě je, že se mi říká Jason. *Usměje se, a když mu naznačí cestu, vyrazí s ní ke stánku. Cítí z ní jakési zadržované napětí, energii nebo něco podobného, ale příliš tomu nevěnuje pozornost. Když mu dívenka podá kelímek, ze kterého se kouří, dlouho ho fouká, než se odhodlá ochutnat.* Není to špatné. *Usměje se na ni a pak si ještě nějakou dobu povídají, pokud Anari bude chtít odvede ji na Zimní dvůr a k Avě do komnat nebo kdekoliv, kde přespává. Potom se sám zahrabe v papírování ve své kanceláři a nakonec si dá koupel a jde spát. Sice je na to docela brzy, ale poslední dobou špatně spí, takže mu to tak ani moc nepřijde.*
*Jak jste se o tomto plese mohli dozvědět? Vílí služebníci obcházeli místa, kde se obvykle schází podsvěťani a roznášeli jednoduše, avšak elegantně strukturované pozvánky. Je v nich napsáno, že můžete přizvat koho budete chtít, samozřejmě pod podmínkou, že je seznámen se světem stínů. Stejní služebníci byli vysláni v lidském oblečení, aby nepoutali příliš pozornosti, do Central parku. Pokud tedy nevíte, kde je vchod do Faerie, dovedou vás tam. Tak nějak automaticky odchytávají slušně oblečené lidi, kteří vypadají, že pochopili dresscode na vílí ples. Následně se odváží kočáry přímou cestou do hradu, aby návštěvníci viděli z Faerie co nejméně. Zavedou vás do síně, kde se pořádají plesy. Výzdoba je podobně jako pozvánky velmi na úrovni. Jason tím zaúkoloval svého rádce Myria, který stojí po jeho boku- vedle trůnu. Celá síň je v podstatě taneční parket, jen po stranách jsou švédské stoly obsahující cokoliv, co vás jen napadne. Přímo naproti dvoukřídlým vstupním dveřím je na vyvýšeném místě trůn, na kterém sedí vladař oděný v černo-stříbrném a s ledově vypadající korunou. Všude se komíhají šlužebníci, kteří se vám budou snažit zpříjemnit večer- někteří se budou extra snažit, zaujati vaší krásou.* /Takže Ava nepřijde? Uvidíme, nechci to brát za definitivní odpověď./ *Jason vyčkává klidně u trůnu a přátelsky rozprává se svým rádcem. Těší se, co za lidi se objeví. Někoho přeci jen pozval i z očí do očí.*
*Mir sa ozaj snažila. Určite oveľa viac, než keď sa pripravovala na Halloween. Najprv si naniesla hnedé tiene s jasným bodovým rúžom. Následne si už umyté vlasy rozplietla z copíkov, v ktorých spala, čím sa na jej chrbte a ramenách objavia jemné čierne vlny, ktoré dokončí upravením ofinky predchádzajúcej cez tvár. Ako posledné bolo potrebné sa obliecť do červenočiernych šiat a dať si na seba červené topánočky. Skoro sa nespoznala, keď sa na seba pozrela do zrkadla. Oveľa lepšie sa cítila až potom, čo si k stehnu priviazala stéle. Keď už nemala čo na sebe zmeniť, prehodila si cez seba svoju čiernu pelerínu a prešla ku vchodu, kde ostala čakať na Sandera. Zahliadne Sandera.* Takže si sa posnažil, čo ma teší. Predsa len musíš pred Triss zažiariť, nie? *Oplatí mu jemný úsmev, ktorý bol vďaka rúžu oveľa jasnejší.* Mali by sme ísť do Central Parku. *Oznámi mu jednoducho, chytí ho za lakeť a vyberie sa s ním do parku, kde si ich odchytí jedna z víl a pomôže im prejsť na Zimný dvor.*
*Sander si stále nebol istý návštevou férie. Vílam nedôveroval normálne v New Yorku čo bola jeho pôda, nie to ešte na mieste kde čas sa rozplýval a ešte aj zimný dvor? Nebol z toho celého plánu nejak nadšený, ale musel to sľúbiť. Nemohol tam nechať Mirjam samú, alebo Mer len tak. To by si vyčítal aj keby sa tam nič nezvyčajné nestalo. V skrini kde okrem svojich svetrov našiel aj sako s nohavicami, ktoré neboli síce nič extra, ale dalo sa to považovať, aspoň za niečo. Košeľu nemal, rovnako, ako nemal žiadne topánky čo ho úprimne príliš netrápilo. Cez svetlé vlasy si natiahol čierny rolák s dlhým rukávom na čo cez seba prehodil sako a nohavice. Áno, svoje obľúbené kanady si nedal keďže mal pocit a aj tak vyzerali.., že za každú chvíľu rozpadnú. Dal si na seba tak novší pár, ktorý na sebe ešte ani nemal nejaké praskliny v koži čo bol až čudný pohľad. Vlasy si len mierne prešiel prstami a potom len vykukol na chodbu kedže počul, ako pred chvíľou niekto klepotal po chodbe. Nevedel, či to bola Mirjam, alebo nie, ale pre istotu preveroval. Pri sebe mal stelé a ešte skôr si nakreslil niekoľko rún na ochranu. Mal pri sebe aj nôž v topánke nakoľko už nemal za potrebu, aby sa opakovalo to čo v Pandemóniu naposledy. Pomaly vyšiel vonku a keď otvoril dvere od Inštitútu len prekvapene pozrel na Mirjam, ktorá vyzerala, akoby práve išla na kráľovskú korunováciu.* Ohh tak predsa len.. oháknutie. *Povie a potom si zakryje oči.* Ale nebudem sa pozerať sľubujem. *Zasmeje sa a potom len prejde dole schodmi s rukami vo vreckách.* Nie všetko čo robím sa točí okolo nej. *Namietne, ale to ho, rovnako, ako pred tým len zatiahla za ruku a začala ho ťahať do central parku. Nechápal, ako sa v takých šatách dokázala pohybovať tak rýchlo.* Nevieš či ide ešte niekto z Inštitútu? Vieš, aby som sa keď tak otočil na päte späť. *Začne sa pýtať a potom netrvalo dlho kedy sa spoločne dostali na zimný dvor. Nebol z toho nejak nadšený, aj napriek každej jednej poistke ktorú mal sa desil predstavy, že sa tam objaví. Niekedy mal celkom chuť sa za veci čo robí prefackať.*
*Triss ráno vzbudil zvonek, takže se doploužila jen v županu ke dveřím a automaticky oznámila dvanácté patro. Ještě uvažovala, jak to bude s tím bálem. Nechtěla se na něj vykašlat, když ji pozval samotný Jason. Tohle dilema však vyřešila jedna víla - asi sluha - který jí donesl šaty, jež jí Jason nechal udělat.*/Za tohle mu musím poděkovat./*Napadne ji, když si je rozpačitě s "díky moc" přebere a jde s nimi do ložnice za paravan. Ještě má čas a chce je vidět až na sobě, takže si je ani neprohlíží. Jen zaznamenala sněhobílou barvu a nachystala si k tomu bílé, třpytivé střevíce, ve kterých se jí bude dobře tančit. Místo toho se ještě vlastně dvakrát dobře najedla, aby se vyvarovala tomu, že by bylo třeba pozřít vílí jídlo nebo pití. Měla na paměti, že Jason jí zmínil to, že obsahují vílí drogy. Nakonec poté, co se umyje, spáchá hygienu a jiné potřebné věci, jako vysoušení vlasů a účes a lehký make-up (jen řasenku, černé linky protažené do kočíčí a jemné, stříbrošedé stíny, co by měly ladit k šatům. Na rtech měla pouze lesk. Nakonec už se vydala podívat, co jí to Jason vlastně připravil na ples a objevila lísteček: "Těším se, až tě v nich uvidím - Jason". Zasmála se nad tím a pokývla si hlavou.*Fajn máš to mít.*Pak je vytáhla z ochranného pouzdra a bez většího prohlížení si je oblékla a obula se, aby viděla výsledný obraz - a zamrzla na místě s otevřenými ústy. Naoko ledabyle, ale vlastně velmi pečlivě spletené vlasy na rameni nebyly důvod. Tím byly samotné šaty, jejichž svrchní část tvořila více než cokoliv jiného krajka, vedoucí až nad bříško a těsně přiléhala k její pokožce. Na omak byla jako zbytek šatů příjemná. Z ramen splývalo něco, co by nazvala rukávy, které však nebyly ani tolik rukávy, protože ani neobepínaly ruce, jen jako závoj splývaly skoro až k lemu sukně. Záda byly odhalené až k bedrům a zbytek sukně byl splývavý a částečně zdobený podobným krajkovým motivem, který by označila za zmrzlé květiny. Nejspíše. Rozparek jí sahal až nad polovinu stehna a pravděpodobně při kroku odhaloval prakticky celou délku nohy. Volná sukně byla sama o sobě splývavá a zdála se, že je z poloprůsvitné látky, ale hlavní místa zakryla více než dobře. Za tohle mu musí rozhodně poděkovat. Vzhled doplní o bíle nalakované nehty, které na lehce opálené pokožce vyniknou stejně jako šaty. Přišla si...krásná. Takto vyrazí na dvůr. Nechá se sluhy dovést ke stromu a poté odvést na samotné místo, kde se akce koná. Cítí v sobě nervozitu, kam to leze, ale zároveň nadšení. Po vystoupení se jen zachvěje zimou a vstoupí dovnitř - pravděpodobně tanečního sálu - a snaží se příliš nerozhlížet, zatím. Najde pohledem KRÁLE a pokud ji nechá, tak vyrazí za ním, aby mu už s menší praxí vysekla zdvořilé pukrle a poté mu mohla poděkovat za ty nádherné šaty.*
*Seděla v pokoji a hleděla na své dlaně. Přemýšlí jestli má jít nebo ne. Ale nakonec usoudila, že by bylo zdvořilé se ukázat na plese. Hlavně protože se nechce krčit v rohu před někým smrtelníkem, ale hlavně je načase se vrátit do starých kolejí. Musela přiznat, že přítomnost Anari tomu více méně pomáhá. Nemá čas tak myslet na Jasona a lidského muže. Zvedla hrdě hlavu a nasadila jednu ze svých masek. Hrdost, chlad elegance. Nikdo by nepoznal, že to hraje teď to pro ní bylo o to lehčí, protože se cítila emočně mrtvá nebo spíš unavená, takže brát na tvář cokoliv jiného než smutek bylo lehčí. Chodba jí přišla nekonečně dlouhá, ale když konečně vejde těžkými dveřmi do sálu, zastaví se nad schodištěm a rozhlédne se po návštěvnících, jako kdyby si prohlížela své kořisti.*/ Je potřeba zářit víc než obvykle, je třeba být chladnější než obvykle./* připomene si v duchu a elegantně se dá do scházení schodu. Její šaty připomínají ledové květy. Jako kdyby chtěla naznačit, že její krása je v plném rozkvětu ať se děje cokoliv.*
*Na ples sa velmi ťešila bola to vo fareii prvá podobná udalosť na ktorú sa rozhodla prísť. Už predtím si na zimnom dvore zohnala biele aty vo vílom štíle v ktorých je teraz oblečená pred zrkadlom a upravuje si vlasy do účesu milkmaid braid. Do vlasou si zapletie aj mnoho malých strieborných snehových vločiek. Nikdy nenosila a ani dnes sa nelíči. Ako vždy ide bosá a na krku má zavesené vrecko s prachom žiadne iné zbrane si neberie. Keď chce odísť z domu zastaví sa ešte pri malej drevennej skrinke a vyberie z nej malú sklenenú flaštičku plnú mliečne bielej nepriehladnej tekutiny.* /Pre prípad extrémnej nudy./ *Uškrnie sa šibalsy a víde na ulicu. Chvílu jej to trvá ale nakoniec sa dostane do parku. Netrvá dlho a zastaví ju víla. Mlado vyzerajúci sluha zo zimného dvora.* Dobrí večer slečna. Prosím na ples tadialto. *Ukáže jej úctivo smer.* Ďakujem viem kadial. Len sa ešte musím s niekím stretnúť. *Poďakuje u kívnutím hlavi a ppoktračuje k miestu kdes a má stretnúť s Am.* /Ale tej to pristane./ *Prejde jej hlavou keď ju uvidí čakať.* Ahoj vyzeráš krásne. *Zloží jej kompliment a obíme ju na privítanie.*
*Amaya si stále není ráno jistá zda na zimní bál skutečně jít nebo ne. Jako vždy když se chystá jít na nějakou akci, ale na bál se těší o trochu víc než na večírek v pandemoniu který... no, byl plný překvapení a ne vždy zrovna v tom dobrém smyslu slova. Mezi tím, co se v duchu sebou pře zda jít nebo ne se jí povede postupně nalíčit - i když velmi jemně, udělat si francouzkou manikůru, učesat si nově stříbrné vlasy i se obléct do bílých jemných šatů - a přezout se do střevíčků. Vše to nakonec doplní decentně o několik drobných sněhových vloček. Nakonec, než se naděje, je čas aby vyrazila, tak také učiní. Po cestě si dává pozor aby si šaty moc neušpinila, když dorazí do parku, na místo, chvíli se zastaví s nervozním úsměvem na rtech a rozhlédne se zda uvidí Lyriu. Usměje se když víla dorazí a prohlédne si ji od hlavy k patě.* Ahoj... děkuji... tobě to sluší víc, Lyr, vypadáš, jako by jsi vyšla přímo z nějaké pohádky. *Poznamená trochu nervozně, když ji víla obejme, jemně jí to oplatí, aby jí nepomačkala šaty.* Asi bychom měli vyrazit, nebo čekáme ještě někoho? *Zeptá se při čemž se rozhlédne snažíc se přijít na jiné myšlenky než byli ty svádějící ji k tomu aby vzala roha.*
*Melisa od posledního setkání se Zachem, kdy prožili skvělou noc s ním a ještě navíc tak pěkné ráno se nemohla přestat usmívat. Sice jí trápilo, že svátky jako jsou vánoce budou strašně na nic ale co mohla dělat. Bude se muset hold smířit s tím, že vánoce bude slavit sama. Hlavně by jí bylo blbé nekráčet za Natem a říct mu jestli by vánoce nemohla slavit u nich nebo Nuki. Její úsměv ale nebyl podmíněný jen z toho jednoho dne. Asi dva dny zpátky se rozhodla zavolat Zachovi. Dlouho ale váhala nakonec si ale řekla, že proč ne. Nakonec jí Zach nabídnul jestli by s ním nešla na ples, který se konal na na zimním dvoře. Melisa dlouho nad tím neuvažovala. Přijala to. Dělalo jí ale problém, jaké šaty si vzít na sebe. Nakonec jsi vybere růžové šaty s volánky, které jí vytvarovali dobrou postavu. Líčení jí přišlo zbytečné a tak si aspoň nakulmovala trochu vlasy, aby získali větší objem. Když je hotová vyrazí na zimní dvůr, kde byl i Zach. Bylo to hezké gesto. Sluhové je pak dovedou ke stromu až na samotnou akci. Ihned Melise vyskočila husí kůže ze zimy, která tu byla.*
*Jack se dnes opravdu hodně těší. Udělal si, nebo spíše vydupal a vybojoval den volna, aby si koupil pěkný oblek, protože má v domě jen samé depresivní hadry. Takže si koupil béžový třídílný oblek, kde na vestě je dvouřadový knoflíky po třech. K tomu bílá košile a světlá až lehce žlutá kravata a v kapsičce na saku bílí kapesníček s oranžovým tenkým okrajem. K tomu to celé završuje ozdoba v podobě korunky a křížku spojené dvěma řadami řetízků na klopě saka. Jack tento oblek má na sobě a doplňuje ho zlatými kamínky v uších. Vlasy sčesané dozadu a vyrazí pro Mikyho. Jen co ho vyzvedne, tak s ním vyrazí do země víl na ples.*
*Zacharie od kedy sa rozhodol, že svoje sociálne kruhy má v pláne rozširovať sa rozhodol, že na ples na koniec zavíta. Už dlho na takom podujatí nebol nakoľko New York bol ovládaný najmä nočným životom v podobe barov a klubov. Nie, že by mu to prekážalo, ale bola to zmena nakoľko sám preferoval o niečo formálnejšie podujatia. Vždy si pri nich zaspomínal na svoje mladšie roky a najmä čas prežitý vo Francúzsku. Nebol od začiatku moc rozhodný čo by sa na také niečo hodilo. Možno jeho šatník ponúkal až moc veľa možností a Zacharie nebol práve preborník na rozhodovane. Na koniec, ale uvážil, že na tom aj tak nezáležalo. Na koniec si na seba dal tmavomodrý oblek, ktorého límec mal jasnú burgundy farbu a mal niekoľko dekoratívnych prvkov v podobe kvetín. Jeho nohavice boli o niečo užšie, ako zvyčajne, ale neprekážalo mu to. Krémová košeľa pod sakom a potom ďalšie prstene na rukách potom len dotvorili celkový vzhľad, ktorý takmer kričal jeho meno. Do parku sa vydal celkom skoro a tak netrvalo dlho kým sa dostal do férskej zeme. Na dnešok sa začínal aj tešiť ak mal byť úprimný, trocha tanca, alkoholu a samozrejme zaujímavej spoločnosti o ktorej nepochyboval. Keď sa dostal na hlavné miesto diania len si v diaľke povšimol Jasona, ktorému ešte takto pred týždňom vyznával lásku. Len sa nad tým zasmial a potom len vošiel hlbšie do spoločnosti. Netrvalo dlho kým neobjavil mladú čarodejku s ktorou sa len nedávno.. celkom zblížili.* Zdravím. *Pousmeje sa Melisu pri čom si ju zelenými očami, ktoré boli najmä ilúzia prezrie. Šaty jej pristali, naozaj.*
*Nechal si dneska přivézt oblek od svého kamaráda, který mu slíbil něco normálního. Byl celkem hezky a po oblečení i Mikmu slušel. Vlasy si sčesal dozadu. Upravil si oblek, tmavé barvy a vzal si k tomu i tmavé mokasíny. Teď už jen čekal na Jacka, který ho celkem rychle vyzvedl. Ti dva se společně vydají na ples. Dost se na něj těšil, jelikož nikdy předtím na takovémplese nebyl. Přišli až do země víl a on se spokojeně usmál.* Je to zde nádherné. *Usmál se a nechal se Jackem vést do říše 'snů'. Dobře ne snů, ale mezi tajuplné víly.*
*Po včerajšej eskapáde na laser game išiel s Jasonom k sebe. Tam ho prekvapil narodeninový dar od Hellera. Vlastne to celkom padlo vhod, pretože sa obaja zabavili nad prípravou jednoduchého koláča. A potom aj celkom kreatívne ten koláč jedli. Potom ale Jack stiahol Jasona k práci a niekoľko hodín spolu sedeli nad fotkami z miesta činu a dokumentami. Dvom patologom trvalo vyše týždeň roztriediť a zistiť čo za ostatky v tej diere bolo. V podstate sa im podarilo nespať celú noc. Dokonca aj keď Jason odišiel tak ešte sa venoval práci. Okolo obeda to už potom vzdal a z neschopnosti zaspať začal upratovať cely byt. Na kompletku. Do najmenšieho detailu. To ho odrovnalo na toľko, že si dal sprchu... aj po sebe vydrhol sprchovy kút... dal na seba tmavomodré tepláky a šedé tričko. A hodil sa do postele. Lenže keď sa tam nejakú dobu prevaloval tak siahol po tom, o čom sa zaprisahal, že si to nedá. Prášky na spanie. Poučený od minula si dal iba jeden a do hodiny spal ako zabitý. Kiežby ale v tej posteli ostal. Lenže Jack nie. Musí sa v rámci námesačnosti vytrepať z postele a vyraziť von. Len tak sa plahočí mestom. Div, že ho nikto nezrazí. Zlodeji sa ho ani nepokúšajú okradnúť lebo usúdia, že keď nemá boty tak to stihol už niekto pred nimi. Dôjde do parku. Pritom si mumle popod nos niečo o čiernej krvi, temnote a padajúcich hviezdách. Pár ľudí radšej prejde na druhu stranu chodníka. Teraz pôsobí ako keby niečo hľadal. A po chvíli to nájde. Je to vchod do Faerie lenže vo vstupu mu bránia víli, ktoré ho nechcú pustiť... v pyžamu. Jack sa na nich mračí, oči má dosť neprítomné. Vlastne celkom vyzerá úplne duto.* Toto je vtip do krajiny zimy. Kde ľadový oheň živí chlad. Zem odkiaľ vychádza smrť, aby mohol prísť život... *Začne tam na nich brblať. Celkovo to pôsobí divne. Tak si ho jedna priopilá víla zoberie a odvedie ho cez portál. Naloží sa spolu s ním do kočáru a vrtá doňho, aby rozprával ďalej. A ďalej. A Jack teda brble o temnote a že sa blíži koniec. Vílu to evidentne baví. Predsa len im kráľ pripomína, aby mali trochu úctu k civilom. A tento sa jej zdal spomedzi všetkých zaujímavý. Dostane ho do hradu, cestou si víla zoberie víno a celkom rýchlo v ňom zmizne. Predstava, že majú hrad plný cudzincov sa jej nepáči tak to kompenzuje vínom. Ešte pred hlavným šálom stretne svoju kamarátku, ktorá jej dá pohľadom najavo, že toho civila nech tam neťahá. Tak pár minút medzi nimi plynie debata o tom, prečo áno a prečo nie. Jack teda vo svojej námesačnosti vyrazí ďalej chodbou úplne niekam inam. Na čo to vily zaregistrujú a radšej ho stiahnu k sebe. Odpracú sa s ním do nejakého kuta a diskutuju. Jeden by povedal, že tie vili vyzerajú pokojne ale oni sa v podstate handrkujú. Tej menej opitej sa nejako nezdá nevnímajúci civil. Tak ho facne. A to Jacka preberie. Lenže sa s lapajúcim dychom zosunie k zemi. Čisto dezorientovaný sa snaží upokojiť. Nemá šajnu kde je, ako sa tu objavil a čo sa deje.* Myslíš, že sme ho pokazili? *Opýta sa jedna druhej.* Kráľ povedal, aby sme sa k civilom správali slušne. *Trochu sa ošijú.* Myslíš, že sa kráľ bude hnevať. *Znova sa ošijú a aj keď kráľ nie je krutý tak v strachu z nejakého trestu sa k Jackovi sklonia a začnú ho chlácholiť. Jedna mu dá aj whiskey. Tu Jack vďačne vypije. Tak mu dajú ešte jednu.* Civilov vraj upokojuje sladké. *A podujmú sa konať. Jedna prinesie tanier dajakych koláčikov a núkajú mu to. Jack na nich celkom aj vystrašene pozerá. Drží si svoj pohár whiskey.* /Dúfam, že je to whiskey./ *Chlipne si znovu. Nakoniec si teda nejaký koláč zoberie. Váhavo doňho zahryzne a ma pocit, že práve ochutnal nebo. Ani ho už potom vily nemusia priveľmi núkať.*
*Sleduje, jak se sál postupně zaplňuje. Vidí pár známých tváří, pár nových. Za obojí je stejně rád. Tuto akci plánoval hlavně proto, aby trochu uklidnil napjaté vztahy ve světě stínů, a proto nemá ani v plánu žádné velké překvapení. Tedy samozřejmě pokud nebereme v potaz účinky vílích nápojů a jídla. Všimne si, že se k němu vydá známá čarodějka TRISS oděná do šatů, které jí dnes ráno nechal poslat. Spokojeně shledá, že jí pěkně padnou. Splývavé, kde mají být, obkreslující pěknou postavu na správných místech. Ovšem nic jiného ani od svých dvorních švadlen neočekával. Míry dostaly natolik přesné, aby nebyl prostor pro chybu. Když mu dívka vysekne pukrle, pokývne hlavou. Je třeba podotknout, že ve Faerii je podstatně chladnější a dává si mnohem větší pozor na výrazy. Přestože by se na ni tedy v NY usmíval, teď udržuje ledovou masku.* Dobrý den, přeji. Jsi se svým dárkem spokojena? *Zeptá se a periferním viděním zaznamená, jak od něj Myrius o krok ustoupí, aby jim dodal alespoň iluzi soukromí. Snaží se věnovat svou pozornost Triss, ale čím více se zaplňuje sál, tím těžší to je. Jeho pohled na hodnou chvíli upoutá AVA, která je úchvatná jako vždy. Vidí i další známé tváře, ale prozatím nemá v plánu se hnout z trůnu. Možná za chvíli, možná pokud ho k tomu někdo přímo vyzve? Možná vůbec.* /Ačkoliv Triss jsem sliboval, že nebudu ten nudný vládce, co bál prosedí./ *Postaví se tedy, což by mohlo upoutat něčí pozornost, ale nemuselo. Proto na chvíli zmlkne hudba, který doposud pěkně podkreslovala situaci.* Všechny vás zde vítám a doufám, že odsud odejdete s dobrými vztahy, pocity a vzpomínkami. Nechť zábava započne! *Zní trochu jako kdyby právě odstartoval Hladové hry, ale jelikož to nezná, tato reference ho nenapadne. Poté se znovu posadí a pohlédne na Triss.* Sliboval jsem ti tanec, že? *Zeptá se, přestože zná odpověď a máchne, aby se začala hrát taneční hudba. Skupina víl se toho zhostí a vyluzují vskutku nádherné zvuky.*
*Komplimenty od Am ju potešia a pekne sa na ňu usmeje. Neušlo jej že je Am trochu nervózna a tak jej upokojujúco položí ruku na rameno a pozrie jej do očí.* Am neboj sa nič sa nestane. A ak by sa aj niečo stalo dám na teba pozor. Slubujem. *Uistí ju a potom ju vezne za ruku a vychádzkovím krokom ju vedie k prastarému dubu.* Povedala si že vraj som vyšla z rozprávky? No tak ty do rozprávky tera ideš. *Prenesie a žmurkne na Am keď sa zastavia pred prastarím stromom. Položí ruku na kmeň zatial čo stále drží Am a prejde na zimný dvor. Mihnutím oka odrazu stáli na zasneženej pláni ktorá vyzerala ako vystrihnutá z rozprávky. Lyr si rýchlo zruší ilúzie čo s nej robia človeka a nasadí na prst svoj prsteň na ochranu a pekne sa usmeje na sluhu ktorí stojí nedaleko pri koči. Pozrie na Am a šibalsky na ňu žmurkne.* Dobrodružstvo začína. *Zasmeje sa a polu s Am nastúpia do koča ktorý ich odvezie. Pred dverami siene v ktorej sa bál koná sa zastavý a pozrie na Am.* Tak čo pripravená? *Keď na ňu Am kívne dvere otvorí a vojdú do sálu. Lyr trochu ohromí ako to tam vyzerá ale rýchlo sa spamätá a pokračuje ďalej do miestnosti.* Jee skoro by som zabudla dávaj si pozor na to čo ješ a piješ. Naše jedlo môže s luďmi robiť čudné veci. *Varuje ešte Am a vedie ju na druhý konic miestnosti kde na tróne sedí Jason. Keď sa k nemu dostanú neukloní sa ani nič podobné ale zamáva mu.* Ahoj ako sa dnes máš? Dnes je to tu krásne. *Zloží mu kompliment.*
*Pohled do očí víle oplatí a usměje se při jejích slovech.* Dobře... pokusím se uvolnit se... a užít si to. *Přislíbí Lyris při čemž se zluboka nadechne a vydechne. Nechá se vzít za ruku, kterou své společnosti lehce stiskne a následuje ji.* Neumím si to představit... tedy... pokoušet se o to můžu ale... nemyslím si, že se moje představivost trefí... *Dodá s pobaveným úsměvem při čemž projde s mladou vílou portálem a nastoupí do kočáru. Vlastně ani neví kam dřív s očima, ještě ani nejsou v sále a už to tu opravdu vypadá kouzelně. Při slovech o dobrodružství se zasměje.* No, uvidíme jaké to dobrodružství dnes bude. Jak jsi se těšila? *zeptá se a trochu se zavrtí.* Myslím, že víc připravená nebudu... a ty? *Zeptá se při čemž vyrazí za Lir, chvíli v tichosti obdivuje celý sál i už přítomné osůbky když víla promluví. Zadívá se na ni a kývne.* Neboj... od jisté události nemám v plánů jíst či pít něco co nevím odkud pochází. *Přisvědčí a lehce se usměje než se nechá dál vést. Když víla králi zamává, ona mu věnuje lehký úsměv, při čemž se snaží potlačit nervozitu a uvolnit se, přesně jak své společnosti slíbila, ale do mluvení se zatím nemá, spíš si prohlíží tak nějak všechno a všechny ve svém okolí.*
Úprimne, Sander, ozaj neviem. Ale dúfam, že nikto nepríde, aby sa nestal podobný problém tomu minulému, aj keď sme za nič nemohli. *Povzdychne si a vstupuje dnu, kde si zo seba pelerínu zloží, aby tým odhalila celé jej šaty. Miestnosť bola ozaj nádherná. Hneď si všimne dvoch osôb, ktoré obe chcela nájsť.* Aha, tam je TRISS s KRÁĽOM. Možno pôjdu tancovať, keď dal hrať hudbu. *Ukáže Sanderovi.* Mám plán. Pôjdeme tancovať aj my a vymeníš si nás ako partnerky pri tanci, dobre? Chcela som sa predsa len porozprávať s kráľom a ty tak budeš môcť pokecať s Triss. *Navrhne mu a ani riadne nečaká, či bude súhlasiť a už ho ťahá so sebou. Tipla si, že ak by ho nechala sa rozhodnúť, sadol by si na zadok a ani by s Triss za celý deň neprehovoril.* Šup, šup, ideme do tanca. Pripadne ani nemusíš tancovať, bude stačiť, ak budeš so mnou len chodiť. *Ukľudní ho s úprimným úsmevom na perách.*
*Jako obvykle byla v pozoru, kdyby náhodou se něco dělo. Takže jí neunikl pohled JASONA, který mu oplatila lehkým pokývnutím a pohledem na šij, když si odhrnula vlasy bokem přirozeným gestem, ale její pozornost upoutá pozornost víl, které si zřejmě hráli se smrtelníkem. Když konečně uvidí jeho tvář, lehce nakloní hlavu na stranu a zdál se jí být i docela hezky, kdyby nebyl smrtelný. Ale dneska bude lepší si najít zábavu v něm než hledat do zdi. Poklidnou chůzí dojde ke smrtelníkovi JACKOVI P.* Vidím vás zde poprvé, jak se jmenujete?* věnuje mu oslnivý úsměv plný hrané vřelosti a přátelskosti, která byla je jen nerozpoznatelným hereckým výkonem, ale její náladu by dokázal rozpoznat jen člověk co jí zná hodně dlouho nebo víla, která dokáže vnímat aury.* Nechtěl by jste mne poctít tancem?* optá se ho, protože skutečně se jí chtělo tančit.*
*Len viac menej chvíľu prechádzali cez park kým ich niekto neodchytil a nedopravil na správne miesto. Zimný dvor bol asi tá najhoršia možnosť z celej férie, ale.. keď už sedel na ceste tam.. čo mohol spraviť. Len si tak nespokojne založil ruky na hrudi a otriasol sa keď ucítil silný chlad všade naokolo. S istotou vykročil ku stolom, aby si mohol sadnúť, keď ho, ale Mir odchytila a povedala mu plán večera. Ak sa mal priznať nepozdával sa mu. Jeho tanečné schopnosti boli takmer neexistujúci.* Kráľom? *Mierne zalapá po dychu a prezrie si vysokého muža. Bolo zrejmé, že na Sanderovu tvár naskočila nespokojnosť keď sa jeho pery spojili do úzkej čiary a mierne si povzdychol. Vedel, ale, že aj keby Mer niečo povedal, má svoju hlavu..* Nemyslíš si, že je to trochu prehnané? *Opýta sa s neistotou v hlase.* To, ako moc si teraz už investovaná ma celkom začína desiť. *Uchechtne sa a potom sa pozrie na Mer, ktorá mala na sebe svetlé šaty. Nechcel ju, ale takto okato očumovať.* Upozorňujem dopredu, že moje tanečné schopnosti sú ešte horšie, ako tie spevácke.. čo stále nie je výhra budeš rada ak ti nestúpim na sukňu a neodrhnem ti ju. A beztak.. možno sa chcú porozprávať nebudem sa tam pchať a ani ty by si nemala. *Povie a vloží si jednu ruku do vrecka a potom sa pozrie smerom k nim.* Ale tak či tak predpokladám, že na tom budeš stále trvať. *Povzdychne si a tak vystrie ruku k Mirjam, aby sa pomaly mohli dostať na parket.*
*Nemohla tvrdit, že se na tento den netěšila. Právě, že naopak těšila. Nevěděla, kdo všechno se na tuhle akci chystal jít nebo, kdo už tam je. Melisa se ráda seznamovala pokud neměla blbou náladu, která jí nutila se držet od lidí. Navíc se těšila na Zacha. V místnosti, kde už byl bál v plném proudu bylo několik lidí. Dobře Melisa věděla, že víly jsou známe vílíma drogami takže neměla ani v plánu nic jíst ani pít. Zaujala pozici pozorovatele. Bylo tu hodně neznámých tváří. Poznala tak akorát Triss, která měla nádherné šaty a Jasona, kterého stačila poznat v knihovně. Pak ještě Jacka. Podle toho ale co říkal Nate si jí stejně pamatovat nebude. Za sebou ale uslyší dost známý hlas osoby, který dobře poznává. Pomalu se otočí. V celé své kráse na proti ní stál Zach. Slušelo mu to jako vždy. /On kdyby měl na sobě pytel tak je to asi jedno/ *Pomyslí si Melisa.* Také zdravím * Řekne s úsměvem a přiblíží se k němu o kousek blíž. Nevěděla, zda ho může políbit na veřejnosti, kde ho zná pár lidí.* Řekla bych, že není nic na světě co by ti neslušelo * Obdaří ho komplimentem. Opravdu si myslela, že i kdyby na sobě měl tepláky tak mu to bude slušet. / Ono i nahému to sluší/ *Pomyslí si Melisa ale rychle své zvrhlé myšlenky odsune hodně daleko. Dívá se do jeho očí není si jistá jestli by měla udělat ten první krok k tomu, aby ho políbila proto se rozhodla počkat na jeho reakci. Sálem se rozezněla líbezná hudba, která by dokonce i očarovala mrtvého*
*Vejde do sálu a rozhlédne se. Je mu to tu povědomé. Jack i sundá iluzi a jeho ohnivé oči ladí s jeho oblekem. Pak se podívá na Mikyho a usměje se na něj.* Vypadá to tu jako ve snu, že?* Usměje se a nadšeně se rozhlíží. Uvidí toho muže z te party a postřehne i Avu, ale nestihne ji pozdravit a už je pryč.*/Je na mě naštvaná...?/* Pomyslí si a podívá se na Mikyho.* Nezapomeň, co jsem ti říkal. Opatrně a nevěř vílám. Sice jsou milé a přítulné jako kočky, ale ošklivě škrábou.* Řekne a chce vyrazit za jedním mužem, ale hned mu dojde, že jde asi o hostitele.* Ou... Zdá se, že se znám s králem...* Řekne zaraženě a podívá se na Mikyho.* Dobrý co?* Uchechtne se.* Zatančíme si, ty můj Jamsi Bonde.* Usměje se na něj a nabídne mu ruku.*
*Triss se pousměje, když ji pozdraví a položí jí otázku. Skloní hlavu.*Jsou úžasné.*Zasměje se trochu a pohladí si sukni, takže trochu zakryje jinak odhalenou nohu - díky rozparku. Následuje jeho pohled a uneseně pozoruje vílu, kterou onehdy viděla před Pandemoniem. Měla pocit, že to byla ona. Ava, jak ji označil Nate. Byla skutečně přenádherná. Hezčí než kdokoliv z nich a to i kdyby měla pytel od brambor nejspíše. Vrátí se pohledem k Jasonovi a poodstoupí, když má svůj proslov, snad aby nezastínila jeho krásu a moc před ostatními. Pousměje se a ocení jeho proslov, na co se usměje nad jeho slovy.*Slíbil...takže? Věnuješ mi jej?*Mrkne na něj a čeká na odpověď. Hlavně proto, že k nim přijde jiná víla, která si začne povídat s Jasonem.*
*Zacharie nemal s vílami príliš veľké problémy. Vedel, že niekoľko čarodejov ich malo na smiech na koľko neboli schopný klamať, ale ak mal byť Zacharie úprimný, čo on bol, tak mu to prišlo, skôr, ako niečo pozitívne. Nedalo sa, ale povedať, že práve víly boli čestnou rasou, možno išlo práve o opak. Ale stále féria mu prišla minimálne zaujímavá rovnako, ako jej obyvatelia. Vedel, ale, že pohľad ostatných víl je skôr arogantný a pohŕdaví. Avšak naposledy keď sa stretol s Karou dostali sa na zaujímavé témy.. uvažoval či sa mu ešte niekedy podarí ju stretnúť, nakoľko také rozhovory mu často chýbali. Jeho ruky boli spojené za jeho chrbtom keď prikročil k mladej čarodejke. Melisine šaty sa jej veľmi hodili, ak mal byť úprimný vyzerali, ako niečo čo by si práve ona obliekla. Pekné rúžové šaty, ktoré poukazovali na miesta na ktoré mali. Páčili sa mu aj keď neboli práve to čo by väčšinu času vyhľadával práve on. Trochu sa narovnal keď sa k nemu otočila a na jeho tvári sa tak objavil ľahký úsmev.* Rád ťa opäť vidím. *Povie pokojne a potom len vezme jej ruku ktorej chrbát jemne pobozká a potom sa vystrie.* To povedať síce môžeš, ale neviem či by to bola práve pravda, žltá sedí málokomu. *Usmeje sa a potom nakloní hlavu ľahko doprava.* Ale myslím, že u teba to platiť nebude.. *Odvetí a potom sa otočí smerom na tanečný parket. všade okolo nich bola hudba, ktorá sa mu dostávala do špiku kostí.* Môžem mať aspoň jeden tanec? *Opýta sa a potom len vystrie opätovne ruku ku nej zatiaľ čo trpezlivo očakáva jej odpoveď. Sám by sa označil za slušného tanečníka aj keď si bol istý, že ak by stretol Melinu jej názor by bol rozdielny. Myslela si, že na valčík nikdy nebude stačiť.. podľa neho bola len príliš ujatá.*
Áno, s KRÁĽOM. Predsa len som ti hovorila, že sa mi snažil pomôcť. Ešte by som rada zistila, kto bola tá krásna GEISHA, ale tú už asi Triss poznať nebude. Nevadí mi to, nemôže poznať každého, ale chápeš. *Venuje mu malý úsmev a chytí ho za ruku.* Tak si vymyslíme vlastný druh tanca, ktorý ti pôjde. *Navrhne mu.* A áno, som investovaná, pretože vidím, že ti na nej záleží a ako na mojom partnerovi mi na tebe záleží tiež, len v inom zmysle, a tak chcem, aby si bol šťastný. *Vysvetlí mu úprimne. Potom sa zamyslí.* Tak si ju potom ako partnerku môže neskôr vziať späť. Chcem sa mu iba poďakovať, nemienim si s ním recitovať Shakespeara. A nie, ozaj ho neviem naspamäť. To, že som sčítaná, neznamená, že viem všetko. *Brnkne ho po nose a vyjde s ním na tanečný parket.* Nádych, výdych, toto zvládneme, dobre? *Snaží sa ho ukľudniť.* Začneme neičím malým a o chvíľu sa stratíme medzi tanečníkmi.
*Fakt tie koláče chutili úžasne. Zje ich ešte pár a ani si nevšimne potmehúdske úsmevy víl. Kašle na to kde je.* /Tam kde sú take koláče tak je dobre./ *Zje ešte jeden a usmeje sa na vili. Dvihne pohľad a tam pred ním stojí AVA. Krásna. Úžasná. Nádherná. Samozrejme, jeho srdce horí iba pre Jasona ale vie oceniť krásu.* Jack. *Odpovie jej s veselým úsmevom čo uňho nie je typické. A odpovie jej ešte s plnou pusou takze pár drobkov mu vypadne z pusy. Radšej prehltne, aby mu nezabehlo. Keď spomenie tanec tak sa na moment zamyslí. Prepadne ho chuť si poriadne zatancovať. Bleskovo vyskočí na nohy vo svojej plnej výške a so žiarivým úsmevom ala reklama na colgate pozrie na Avu.* Samozrjeme! Ideme! *Len ted ma na sebe pyžamo a ani nemá boty a ponožky. Ale to mu ani nedôjde.* Kde sa tancuje? A kde to som? Fu, to je valčík? Ten som tancoval naposledy na sestrinej svadbe. Ale to sa nezabúda. *Brbloce an svoje pomery celkom rýchlo.*
*Všimne si, že ho přišla pozdravit LYRIA a upřímně neví, jestli s ním bude chtít vést nějaký delší rozhovor. Domnívá se, že víla pochopí, že na tak velké akci na to moc prostoru není. Ovšem je rád, že ji vidí, přestože se k němu ani nyní nechová jako ke králi. Možná právě proto?* Zdravím. Prozatím se mám znamenitě. Vypadá to, že by dnešek mohl být příjemný. A jen dnes? *Pousměje se, když polichotí jeho hradu jen v obleku dnešní akce. Všimne si dívky vedle ní a díky novým stříbrným vlasům si ji okamžitě nespojí s AMAYOU u z Pandemonia, kterou na Trissinu žádost chránil. Přesto jí kývne na pozdrav, protože není nezdvořilý.Všimne si, že Ava poměrně rychle zmizí ze sálu a zahoří v něm zvědavost. Okamžitě ji však uhasí. Tahle akce není o něm, je o ostatních.* Jsem rád, že se ti líbí. *Upře pohled na místo, kde TRISS hladí sukni. Ne protože by ji chtěl očumovat, jen je trochu roztržitý a tento pohyb ho upoutal. Následně je jí vděčný, že mu nechala dost prostoru pro proslov a možná i proto téměř s radostí souhlasí s tancem.* Ale jistě, má drahá. Rád tě tu ještě uvidím, LYRIO. Užijte si večer. *Kývne směrem k AMAYE, protože automaticky usoudí, že bude dnes dělat LYR společnost. Poté nabídne TRISS své rámě a dovede si ji na parket. Zaujme perfektně postavení a začne s ní elegantně cestovat po parketě.*
Geisha? S ľudmi som pozadu. *Povie nakoľko nebol si istý čo Mirjam mala presne na mysli. Možno mal niekto v Pandemóniu taký kostým?* /Tá čo bola s Mer./ *Prebehne mu hlavou a potom len bolo jasné, ako mu osvietilo tvár poznanie.* Aaaaaa.. *Vydá zo seba a potom sa dá opäť dokopy a pozrie sa na Mirjam, ktorá s topánkami bola o niečo vyššia, ale stále sa musel pozerať dole.* Nechce sa mi veriť, že by kráľ víl chcel tak moc pomáhať.. *Povie skepticky na čo sa trochu pousmeje pri jej návrhu.* Myslím, že ten valčík, alebo waltz.. neviem zvládnem skôr. *Povie neisto nakoľko vymýšľať úplne iný a nový tanec? Oh určite nie na mieste, ako toto.* Mirjam *Vďačne sa k nej otočí pri čom sa usmeje a kývne mierne hlavou.* Nevieš si predstaviť, ako som niekedy rád, že ťa vyhodili z Berlína. *Mrkne na ňu a ticho sa zasmeje keďže vedel, že odišla sama.. Musel jej to, ale vrátiť za ten včerajší Londýn, alebo nie?* Uvidíme teraz budem rád, ak dám dokopy základné kroky a nezlomím ti prsty. *Povie a len si siahne rukou na náhrdelník, aby sa trochu upokojil.* Fakt ho nevieš celého? Škoda.. to by si mala.. Aspoň by si znela neskutočne, gangsta. *Uškrnie sa a potom len neisto kývne keď sa dostanú na parket. Ruku jej tak položí na pás tak, ako ho učila vtedy Mer a spojí si s ňou ruky a začne robiť neisté kroky, ktoré nešli úplne do hudby.* Choď do hudby a ja sa pokúsim ti prispôsobiť. *Povie zatiaľ čo sa pozerá najmä dole aj keď bolo vidno len veľmí málo kvôli sukni Mirjam.*
*Kdy na něj promluvila nečekala, že začne mluvit dřív než přehltne koláčky. Div nevybuchla skutečným smíchem, jelikož z jeho elegantnosti se stal realitou, které padá z pusy pár drobků díky tomu si však všimnula, že je v pyžamu. Lehce nadzvedne obočí.* Těší mně a myslím že zprvu uděláme tohle.* poví a dojde k muž a obklopí ho víly magii, kdy iluzi vdechne život, takže místo pyžama na sobě krásný oblek, který muže cítit i na dotek. Tohle kouzlo vydrží do doby než opustí Faerii nebo kdy opustí sídlo to nedokázala přesně říct. Nakonec vede muže směrem k sálu.* Hmm jsi ve Faerii na plese, který se pořádá každým rokem. Takže jez a pij co hrdlo ráčí, ale opatrně s tím pokud nechceš utančit k smrti.* mrkne na něj, ted měl štěstí, že s ním šla tančit, takže se nemohl mu nic zlého stát. To zle mohla udělat jen ona, takže měl svým způsobem skutečně štěstí, že dneska měla náladu takovou, že vše muselo být v klidu a perfektní.* Jinak jsem Ava, jak nezdvořilé, že se zapomenu představit vid?* usměje se a vede ho k tanečnímu parketu, který byl v sále, který je velkolepý jako jeho hosté. Nakonec přeci jen trochu vykoukne její zvědavost a položí mu další otázky.* Jaktože ses tu zjevil tak zvláštně oděn, tohle upřímně vidím poprvé za život tu a není divu, že tě nechtěli pustit tak nevhodně oděného.
Vieš že nemusím tieto vaše kamenné hrobky. Ale dnes je to tu prekné. *Keď dopovie všimne si JASONOV pohlad k žene ktorá stojí nedaleko a prejde ju očami.* /Hmm je pekná. ťe by to bola tá jasonova známosť?/ *Nadvihne obočie ale nič nekomentuje. Keď JASON vstane a odíde s neznámou na parket ešte za nimi chvílku pozerá. Potom sa obráti k AM.* Asi je to blbá otázka ale tancuješ? *Spíta sa a sleduje sálu ktorá sa pomali zapĺňa tanečními dvojicami.*
*O vílách se vědělo, že pod pěknou tvářičkou se skrývá zlost a taktika jak všechny svést z cesty, aby z toho oni měli zábavu. Lidský život byl vílám ukradený tedy až po tom co se střetla s Jasonem. Očividně mu nevadila lidská společnost. Nemohla jeho chování dobře odhadnout, protože se viděli jen krátkou dobu ale i přes to na ní působil mile. Teď ale Melisu zajímal někdo jiný.* Já tebe taky. Musím přiznat, že mi tvoje společnost chyběla. * Přizná se Melisa. Takové gentlemanský gesto, jako byla políbená ručka by určitě potěšilo každou ženu a Melisa nebyla výjimka. Svoje pocity před ním neskrývala. Neměla důvod. Sice ještě nevěděla, jak se v jistých věcech zachová. Moc dobře ho neznala ale to nevadilo. Melisa věděla, že má dobré srdce. Sice měl humor, který občas lidi nechápali a brali ho za urážku ale tak jako Melisa se nebál říct svůj názor. * Myslím si, že žlutá na tebe sedí přímo dokonale.* Melisa růžovou moc nemusela. Nevadila jí ale málo kdy se stalo, že si růžovou vzala na sebe. Nebyla jako Barbie. Stejně tu panenku nikdy neměla ráda a Ken si v životě zasloužil někoho mnohem lepšího.* Je hezké něco takového slyšet od tebe * Začervená se. Bylo to až moc hezké. * Jistě ráda si s tebou zatančím a nemusí to být jen jeden tanec * Zasměje se Melisa. Nechá se odvést Zachem až na parket, kde se k sobě vzájemně otočí. Začnou spolu tančit na pomalou píseň.*
*Triss se pousměje na vílu a potom překvapeně zvedne obočí. Ne proto, že přijme skoropozvání k tanci, ale protože zmíní jméno Lyria.*/Dariina přítelkyně./*Vzpomene si okamžitě na vlčici od East River, kterou dovedla do Jade Wolf a chce si prohrábnout vlasy. Nakonec nechá ruku spuštěnou. Pousměje se na AM a pokývne jí hlavou na pozdrav a tázavě nadzvedne obočí, jakoby se ptala, co dělá na vílím dvoře a odkdy je zainterestovaná do světa stínů. Až když jí nabídne rámě, tak se do něj adekvátně rychle a elegantně zavěsí. Dojde s ním na parket a stejně jako on zaujme postavení a na správnou dobu pod jeho velením udělá první krok. A pak samozřejmě další a další. Oba dva elegantně plují po parketu skoro jako zrození pro tanec. Lhala by kdyby řekla, že někdy měla lepšího tanečníka. Ale taky je fakt, že nikdy netančila s nikým, kdo by od ní měl tak velký věkový rozdíl. Na rtech se jí usídlí mírný úsměv, ale soustředí se na tanec a je... pro některé je prodloužením ruky meč a pro ni byl ztělesněním...snad i duše...tanec. Milovala ho. Vždycky. Unášel ji z kruté reality podobně jako hudba, zpěv, plavání a nebo běh.*
*Chvilku jí to trvá, než se po té nádheře rozkouká, až pak si začne všímat podstatnějších detailů jako jsou známé tváře i když těch je tu jen pár. Věnuje mírný úsměv i TRISS, kterou nejspíš Lyr vyrušila od rozhovoru a nejspíš i tance s králem a lehce jí kývne dna pozdrav aby neskákala do řeči. Na JASONA se zdvořile usmívá, při čemž tiše naslouchá dechberoucí hudbě a rozhlíží se. Po jeho rozloučení mu kývnutí jemně vrátí. Při otázce LYR se pousměje.* Ano. *Odpoví víle a uculí se při čemž se šibalsky usměje.* Smím prosit? *Položí víle otázku s lehkou úklonou a pobaveným úsměvem, protože se mezitím v duchu rozhodla si bál užít a hodit napětí za hlavu, proto tu přece byli. A tak čeká na odpověď víly, kterou vyzvala k tanci při čemž jí nabídne ruku.*
*Obzerá sa naokolo a keď sa okolo neho ochomietaju vily cíti sa možno trochu stiesnene. Lenže keď sa pozrie na seba tak vidí že je v obleku. Prejde si rukou po rukáve.* Páni, to je príjemný materiál. Vedia vily ak vyčarovať čisté oblečenie? To by sa mi hodilo pred nejakym časom keď som skončil v diere. Ale to je odporná príhoda. Tou ťa zaťažovať nebudem. *Mavne rukou a trochu sa oklepe ako si spomenie na ten skalp čo zo seba dával dole. Uchechtne sa a znovu prejde rukou po obleku.* Takže som zas vo Faerii? Môžem si zobrať mydlo? Fakt super voní. Inak tie koláče sú božské. Recept si pýtať nebudem lebo by mi to bolo aj tak na nič. Spálim aj vodu. Ale inak tanec mám rad len mám malo možnosti na to. Teda mal by som aj viac ale stále práca, práca, práca a zas práca. Možno majú pravdu, že som workoholik ale keď ľudia sa stále zabíjajú. *Brble a rozhliada sa. Všetko je tu krásne.* Ava? Pekne meno, zdá sa mi, že som ho už niekde počul ale netuším kde. A tak stretol som veľa ľudí takže asi sa niekto tiež volal Ava. *Ked uvidí sálu tak obdivne piskne ako čistý buran. Ale potom pozrie na Avu a zamyslí sa. Iba tak plytko sa zamyslí.* Asi som spal. Zaspal som v posteli a puf, som tu. Námesačnosť. Minule ma skoro zrazilo auto. Potom som skončil v jazere. To bol smrad. A tá špina. Niekto ma nechcel pustiť? Ale to je asi jedno, už som tu. Oh, whiskey. *Zoberie si od nejakého obsluhujúceho whiskey z tácky a kopne ju do seba. Pozrie na pohár a nezaujato ho pustí na zem.* Fajn, tak tanec. *A zatiahne AVU na parket a už s ňou tancuje.*
Naozaj? A prečo? *Mierne sa pousmeje zatiaľ čo sa len potmehúcky usmeje. Nakoľko vedel, že mnoho prítomných si nebude príliš z večeru pamätať stále to neznamenalo, že si ho neužije. Beztak možno na to sa taký bál dal využiť. Spraviť niečo úplne šialené zatiaľ čo sa to vyplazovalo z každej mysle. Zacharie sa avšak aj napriek tomu faktu zdráhal niečoho príliš blízkeho. Neprekážalo mu to v bare, klube, alebo za dverami, ale niečím takýmto si sám nebol istý nakoľko vedel, že s Melisou nerátal na priveľmi dlhý vzťah ak by malo vôbec ísť o nejaký. Táto problematika mu celkom vŕtala hlavou nakoľko sa bál, že vzhľadom na svoje vek, by sa Melisa mohla na neho namotať a ak mal byť úprimný ublížiť jej nemal v pláne a ani v záujme.* Naozaj nie, myslím, že na to si moje slovo môžeš zobrať. *Pousmeje sa zatiaľ čo jej len vzal ruku a pomaly prešiel na obrovský parket na ktorom bolo už niekoľko párov.* To budem len rád. *Povie s úsmevom a potom jej položí ruku okolo pása a druhou rukou objíme tú jej a potom sa pozrie na jej tvár. Na perách mu neustále hral úsmev nakoľko nemal dôvod sa mračiť. Potom sa len začal pohybovať do rytmu hudby a on len privrel oči.* Tak, aké boli tvoje posledné dni? Mala si ešte nejaké šťastné stretnutia v Pandemóniu? *Opýta sa pokojne a naďalej spoločne s ňou kĺzal po parkete. Hudba pre neho bola takou samozrejmosťou, rovnako, ako spev, alebo tanec. Dalo by sa povedať, že miloval umenie, ako celok, ale ak mal byť úprimný maľbe nikdy neprišiel na chuť.*
*Šel s Jackem a celé si to zde prohlížel. Nikoho moc neznal a tak doufal že třeba někoho pozná.* Jasně vím o tom, neboj budu opatrný.*Usmál se na něj, ale popravdě měl celkem žížen a doufal, že zde nějaký drink, který ho nezabije. Celkem ho překvapovalo co mu Jack říká, ale neřešil to. Přeci jen ztratil pamět a tak mu trvalo, než si vzpomenul.* Tančit? No dobře, ale pošlapu ti nohy. *Zasmal se a přijal jeho ruku. Rozešel se s Jackem na parket, aby si mohli dát nějakej ten tanec.* Musím se přiznat, že takhle bych si přál nějakou oslavu, kde by bylo plno lidí co znám. Zde si přijdu tak nějak divně.
Áno, bola oblečená ako geisha, aspoň tak som to pochopila ja. *Pokrčí ramenami. Potom ešte raz, keď spomenie Kráľa.* To ozaj neviem ani ja, preto uvidíme, ako tento experiment dopadne. *Pousmeje sa a lepšie si prezrie tanečníkov.* Myslím, že je to valčík. *Podotkne a dúfa, že sa nemýli. Nejaké tance vedela, len k nim nepoznala ich názvy. Prekvapene k nemu pozdvihne zrak, keď povie jej meno. Potom sa potichu zachichotá.* Čo si, Sander? Predsa vieš, že som sem priletela ako pomoc do New Yorku. *Oplatí mu to podobnými slovami, akými včera odpovedal on jej. Pobavene sa pri tom usmieva.* Tie topánky majú dostatočne pevnú špičku, že by si mi na nich musel skákať celou silou, aby si ich zlomil. A plus, ja mám rýchle reflexy, takže sa neboj stúpania na prsty a tancuj, dobre? *Ukľudní ho, než nad ním pretočí očami.* Ani neviem, prečo ti pomáham. Možno ma práve to, že ťa naučím tancovať, spraví oveľa viac gangsta, než naučenie sa celého Shakespeara. *Vyplazila by naňho jazyk, ale nemohla si to dovoliť, keď boli na kráľovskom dvore. Nechá sa chytiť okolo pása, načo mu položí jednu ruku na rameno a druhú vloží do jeho dlane.* Hlavne žiadne stresy, partner. Sme partneri v boji aj mimo neho. Nenechám ťa napospas. *Žmurkne naňho a začne mu potichu rátať do rytmu, aby to preňho bolo ľahšie.* Raz, dva, tri. Raz, dva, tri.
*Div se nestihla podivit nad jeho živou povahou a velice upovídanou. Měla pocit jako kdyby jí chtěl všechno sdělit na jeden dech, ale i přesto ho poslouchala, i když by nemusela.* Hmm myslím, že ten recept nechceš kdyby si věděla ,co v něm je.* utahuje si z něj trochu, protože přeci jen víly jídlo bylo příliš lehce návykové. A určitě by král neměl radost, kdyby nějaký člověk tu chytil záchvat tance nebo cokoliv jiného. Při jeho zamyšlení lehce nahne hlavu na stranu.* Těžko říct, jestli jsi mé jméno někdy slyšel. Ale pokud bych měla být formální jsem Ava Moar diplomatka zimního dvora a součastného vládce krále Jasona. Však Ava stačí, netrpím si moc na oslovovaní titulem či funkcí.* poví mile a nechá se zatáhnout na parket. Musela přiznat, že tančit uměl a nohy jí ani nešlápl.* A podle mě je lepší, když umíte tančit než vařit.* poví povzbudivě, jelikož zrovna ted to přišlo vhod.*
*Keď jej AM kadne odpovie a sama ju vyzve do tanca hlboko sa ukloní.* Budem poctená. *Odpovie, príme Aminu ruku a spoločne sa zamiešajú medzi ostatných tanečníkov. Keď zastavia LYR nachvílku privrie oči a započúva sa do krásnej mierne pomalej melódie. Potom sa z hlboka nadýchne a pustí sa do tanca. Netancuje žiaden známi tanec ale tancuje tak ako hrá svoju hudbu. Podla svojich pocitov a hlavne podla hudby ktorú počuje. Ladne a elegantne sa vlní v ritme hudby a zároveň ladí svoje pohybi s pohabmi AM ktorú stále drží za ruku.* Akí máš pocit z JASONA a tej ženy čo s ňou tancuje? *Spíta sa polohlasne abi ju AM počula cez hudbu ale dosť ticho na to aby ich nikto nepočúval. P%ričom po očku sleduje JASONA a TRISS.*
*Zrovna se dívá na Lyriu, takže Trissino překvapení nezaznamená. Stejně by nevěděl, o co se jedná a akorát by musel více zjišťovat. A zjišťování je námaha. To se na tak příjemnou akci spojenou s tancem nehodí. Nad LYRIINOU poznámkou zvedne jeden koutek a přikývne.* Jsem rád, že alespoň dnes se ti tu líbí. *Poté už však vílí přítelkyni opustí a vydá se na parket s čarodějkou. Vrátí se mu ten příjemný pocit dobré tanečnice, když se do toho pustí. Stejně jako tehdy u ní v bytu. Plynou jako voda. Přirozeně, krásně, s ladností. Člověk by v jejich dokonalé formě nerozeznal, kde začíná jeden a končí druhý. Není vidět, kdo vede a kdo je veden. Jsou prostě jako jeden tanečník. Pro milovníky tance je to vskutku nádherný pohled. Ještě když vezmeme v potaz, jak jsou oba vymódění. Nesoustředí se na nic jiného, přestože mu kroky jdou přirozeně. Rád se uvolní a nemyslí na nic jiného. U tance krouží po sále a to způsobí, že se veškeré jeho uvolnění rozplyne. Uslyší totiž hlas JACKA P. a celý ztuhne. TRISS nutně musí cítit, jak pevněji sevřel její ruku.* /Když jsem ti říkal, že pořádám ples, nemyslel jsem... Kruci. Ava je tu. Ostatní víly jsou tu. Ach, bože. Hlavně nepanikařit, Ava slíbila, že mu neublíží. Ani ostatní mě nechtějí dnes popudit. Mají být ohleduplní k civilům. Ale co když.../ *Hlavou mu začnou lítat nepředstavitelně strašné teorie a ani se nerozhlíží, aby zjistil, kde se JACK P. nachází. Zatím na něj tedy nijak nepůsobí, že se ho ujala AVA.*
*Jack se usměje a je rád, že o tom ví a dá si pozor. Pak se zasměje.* No, horší jako když zkoušel můj brácha jestli jsem nezapomněl kroky to nebude... Ukázalo se, že je zapomněl on...* Řekne a ušklíbne se nad tím. Pak vyrazí na parket. Na něm si Mikyho správně chytne a dá se s ním do tance.* To je vždy, když jsi na party podsvěta mi přijde... Nikdy neznáš všechny. To je na tom to zajímavé. O některých třeba jen slýcháš a pak je potkáš osobně a zjistíš, že vypadají jinak, než podle toho, co se říká.* Zasměje se a trošku i s kroky Mikymu pomáhá, že mu na danou nohu a daným směrem zatlačí buď telekinezí, nebo mu na to stačí i jeho vlastní vedení, kdy mu naznačuje rukou na zadech nebo když vykročí a otře se o něj.* Vidíš, jde ti to líp jak Davidovi.* Zasměje se vesele.*
Hej už viem len som uvažoval nad spojitosťami. *Prizná sa a potom len pohľadom prebehne po stoloch kde ležalo všetko občerstvenie. Našťastie sa ešte v Inštitúte najedol, aby naschvál nemusel dávať nič do úst na dvore. Nechcel sa toho ani len dotknúť ak mal byť úprimný. Nikdy k vílam nemal dobrý vzťah a ani nemal k tomu dôvod, predsa len po poslednej vojne o tom bol ešte viac presvedčený, že s tým nechcel mať čo dočinenia. Skloní sa tak k prívesku od Oscara ale na to sa otočí späť na lovkyňu.* Ohh jasné.. tak či tak som rád, že si priletela. *Zasmeje sa a jednou rukou si na to prejde svetlé vlasy a stále so strachom v očiach pozoroval parket.* Myslím, že jediná špička čo by ťa ochránila je kovová. *Poznamená potichu zatiaľ čo stále pozoroval, ako Mer tancuje na parkete. Žiarlil? Nebol si úplne istý, ale prikláňal sa skôr k pozitívnej odpovedi. Nad jej slovami sa ale stále musel zasmiať. Jej poznámky mu prišli väčšinu času vtipné.. predsa len ten suchý humor mal niečo do seba.* Tanec je milión krát stresujúci, ako zabíjanie démonov. *Povie s istotou v hlase zatiaľ čo sa snaží kroky zladiť do jej počítania. Celkom sa chytal, ale nebolo to také hladké, ako u ostatných na parkete.* Kde si sa naučila tancovať? *Opýta sa potom so značným záujmom v hlase. Nebol si istý totiž či hodiny tanca uchádzali len lovcom, alebo to malo len spojenie s jej výchovou. Tak či tak chcel vedieť odpoveď.*
Upřímně ani sama nevím. Je to pocit. *Zamumlá Melisa. Občas každý nerozumí svým pocitům a nehorší je když je ani neumíte kontrolovat nebo je pochopit proč zrovna tento pocit. Sama ale dobře věděla, že tento den si chce užít. Nebylo to jako popíjení v pandemoniu se sklenkou v ruce a přemítání o tom co v životě za hlouposti jste udělali. Hudba a tanec jsou věci, které vám pomůžou myslet na něco pozitivního. Hudba léčí stejně jako tanec rozhodně by se ale nechtěla utancovat k smrti. Melisa si dobře uvědomovala, že ten večer strávený se Zachem žádnou blízkou budoucnost nezmění. Musela by být bláhová. Sice není tak vyspělá. Občas má tendenci se chovat jako dítě ale věděla, že lehké city co měla k Zachovi byly mezi přátelstvím a něčím vážnějším. Těžko říct co u Melisy bylo více. Rozhodně si ale nemyslela, že by to z toho mohlo být něco víc. Samozřejmě lhala by kdyby řekla, že to nechce. To by byla jen lež. Jen se na něj příjemně pousměje a nechá se odvést na parket.* Na co jeden tanec když večer je teprve před námi* Zašeptá Melisa. Nechá se vést Zachem. Elegance v každém kroku nechyběla. Skvěle se doplňovali, jako by to měli předem natrénované.* Moje poslední dny byly jako na horské dráze. Mám teď menší trápení. * Svěří se mu. *Jinak žádné další šťastné střetnutí jsem neměla. Spíš jsem byla doma a pak chtěl Nate s něčím pomoct i když si nemyslím, že jsem mu nějak pomohla. *Řekne Melisa a udělá elegantní otočku a pak se vrátí do původní pozice a vykročí svojí pravou nohou.*
*Lehce jí cuknou koutky do úsměvu když LYR nabídku příjme a vydá se společně s ní na parket. Není si jistá jestli její společnice nebude tančit nějaký vílí tanec. Nakonec se ukáže, že se spíše poddává hudbě což drobné japonce vyhovuje, protože to je způsob tance který má opravdu ráda. Zároveň s ní se také pustí do tance - s lehkostí a ladností, snad i díky tomu, že pustí nervozitu z hlavy, se s vílou a hudbou snaží držet krok. Stále drží Lyr jemně za ruku a mírně se usmívá. Při její otázce se usměje a krátce se zadívá na dvojici.* Hádám, že jsou přátelé, s Triss spolu mluvili spolu i v Pandemoniu... ale třeba se pletu. *Pronese polohlasem při čemž jí cuknou koutky do úsměvu.* Ale řekla bych, že jim tanec jde velmi dobře. *Dodá ještě rovněž tiše, stejně jako předchozí větu - aby ji slyšela jen její společnost.* Kdepak je tvá polovička? *Zeptá se tiše víly, při čemž se na ni zadívá.*
*Triss si užívala ten pocit při tanci a nesoustředila se prakticky na nic jiného než na něj. Dokud podobně jako on v jeden moment neuslyšela velice povědomý hlas.A díky tomu, jak jí Jason stisknul ruku, tak také velice rychle ztuhla. Nenápadně zatěká očima a spatří ho s...Avou. Jasonova bývalá milenka a současný skoropřítel. Jak vtipné. Ví o sobě ti dva vzájemně? Možná by se pak takto netolerovali. Plynule se vrátí pohledem k Jasonovi a jemně mu ruku stiskkne, aby ji vnímal a pokusí se o telepatii.*/Klid. Sice je s...Avou, ale klid. Kdyžtak si ho pak zkusím ukradnout já, klidně jestli chceš hrát, že ho neznáš vás jakože představím, ale nevím, zda to chceš.../*Nabídne mu, ale na venek jí koutek jen mírně vyjede vzhůru, když protančí okolo SANDERA a MIRJAM. Pousměje se o něco víc, aby je pozdravila. Zatím nezaznamenala Malachaie. Snad bylo lepší, že zde nebyl. Ale povšimla si - mimo Lyr, Am, Andyho a Mir také Jacka H., Melisy a Zacha, které minuli při tanci...nebo aspoň je měla v dohledu. Pozdravit je ale mohla později. Jen ji udivila, že Zach a Mel jsou zde spolu...zjevně. Tanec se tak nakonec pomalu chýlil ke konci. Byla zvědavá, zda král využije rozparky, co kvůli podobnému skončení, jaké si střihli posledně, měla nebo ne. Ale bylo by to...pěkné.*
Už som mal trávové koláče. Aj keď toto je iné. Fuuu, u FBI sa mi raz stalo, že sme chytili pašerákov kokaínu ale to bolo omylom lebo sme povodne chceli chytiť vraha ale to je tiež nechutný príbeh. *Mavne rukou a nepokračuje v tom. Počúva ju ale iba na pól ucha.* Nie, nie určite som to počul. Neviem kde. Heh, vládca. To je aké formálne. Vole, to je trón. A ten strop. *Na pár sekúnd sa zahľadí na strop. Ale potom posilnený alkoholom zoberie Avu na parket. A tancuje s ňou prirodzene, živo a celkom energicky. Tanec vždy mal rád a mama ho ani nemusela nútiť do tanečného.* Pravda, hlavne keď si jedlo môžeš objednať. Alebo keď ti ho navarí niekto iný. A ešte keď tam stojí v zástere a motá sa okolo sporáka. Ideálne bez oblečenia a potom sa to varenie zvrtne k sexu na linke. A že ten sex bol parádny. Lenže horšie je keď tam začne niečo horieť. Videla si výbuch hasičáku? Ja áno, nič prijemné, tomu chlapovi to odtrhlo kus ruky. Ale to už sú ďalšie nechutnosti. *Vykrúca Avu ako najlepšie vie.* No dočerta, švédsky stôl! *A chytí svoju partnerku a ťahá ju ku švédskemu stolu.*
Ach tak.. aj pocity sú dobrým náznakom. *Pousmeje sa a potom len pokračuje v tanci. Ak sa mal priznať bol rád, že vyrastal v dobe kedy vyrastal. Nikdy by nechcel byť starším, alebo čo i len o rok mladším. Možno by sa totiž neudialo čo sa udialo. Možno by nikdy nestretol Melinu a nepriučil by sa tak porozumeniu emóciám a umeniu.. Bol za to naozaj rád, že sa postupne rokmi z neho stával jeden z tých zatrpknutých čarodejov, ale.. nedalo sa poprieť, že na to bol stále celkom mladý. Avšak keď sa na to pozeral nebolo to všetko o veku, rád veril, že ak bude emócie naďalej pociťovať, nezahrávať sa s démonmi tak jeho myseľ bude schopná zvládať čas pomerne schopne. Tak či tak, nechcel sa nad tým teraz príliš pozastavovať. Stačilo mu, že svojím citom sa nebránil a len ich nechal dostatočne plynúť a možno ho práve tomu Melisa mohla priučiť. Predsa len stále bola v svojich najlepších rokoch.* Večer, ako večer, čas tu plynie inak.. možno sme už v polovici. *Pousmeje sa a potom ju len trochu otočí a opäť sa vráti do pôvodných krokov.* Ča sa deje, presne? *Opýta sa pokojne pri čom trochu zmeria očami na jej tvár.* Nate? To je ten mladý čarodej čo má teraz problémy s tou čarodejkou všakže? *Opýta sa zatiaľ čo si na parkete všimne niekoľko známych tvári príliš, ale nereaguje.*
*Všimne si toho prívesku, ale nekomentuje ho. Videla, že ten prívesok Sandera upokojoval, aspoň si tak myslela podľa toho, ako sa ho dotkol, tak to nechala tak.* Aj ja som rada, že si priletel, Sander. Bez teba by tu bola nuda. *Žmurkne naňho.* Tak potom sa môžme spoliehať na moje rýchle reflexy, dobre? *Zasmeje sa.* A nabudúce si vezmem nejaký masívnu kovovú špičku. *Žmurkne naňho so štipkou pobavenie. Potom sa pozrie smerom, kam pozeral Sander.* Kľud, žiarlivec, o chvíľu budete spolu. *Sľúbi mu. Potom nad ním pokrúti hlavou.* Nie, nie je. Vidíš to tak len ty, pretože si viac navyknutý na hrubú silu ako na niečo jemné a ladné. Neboj, dostaneš sa do toho...niekedy. *Všetky slová strieda s tichým počítaním do taktu, aby sa Sander nestratil.* Pozerala som sa na ľudí. Boli v televíziách v kaviarňach, vonku, keď bola nejaká akcia, všade tancovali. Tak som sa zapojila a zatancovala som si s nimi, aj keď len z diaľky, v nejakých izbách opustených bytov či striech. *Pokrčí ramenami.* Našťastie to pre mňa šlo ruka v ruke s menšou gymnastikou, čo sme mali. Neviem, spraviť premet, ale mám väčšiu jemnosť ako ty, aspoň tak tipujem. *Vysvetlí mu s malým úsmevom. Úprimne sa nevedela dočkať, kedy niečo také uvidí aj v Amerike. Všetky tie sviatky, koncerty, festivaly. Zrazu zachytí úsmev od TRISS.* Okej, keď budeme tancovať blízko seba, chyť ju za natiahnutú ruku, ja chytím KRÁĽA za voľnú ruku a s TRISS sa vymeníme.
/V Pandemoniu? Zaujímavé. Netušila som že JASON chodí do takých podnikov./ *Pomyslí si a trochu si poupravý názor na krála.* Triss? Ti ju poznáš? *Spíta sa zatial čo AM na chvílu pusťí a zavýri v otočke až okolo nej poletujú jej šaty. Znova ju chití a dalej sa oddáva hudbe.* Sú ako jeden. Takto by jeden povedal že sú pre toto stvorený. *Odpovie AM a tentoraz zdvihne v piruete ju. Na jej sklamanie ale tento večer nieje taký akoby chcela chíba jej tu Ari ćo jej AM zrovna pripomenie svojou otázkou. Tak LYR AM pusťí a mierne sa ukloní.* Ďakujem za tanec. *Poďakuje sa a ARI dosť posmutnie.* Mali sme sa stretnúť ale neviem prečo nedorazila. Určite jej do toho niečo prišlo alebo tak.... *Nedopovie a nechá vetu viznieť do stratena. Zatial čo hovorí všimne si niekolko známich. Avu a toho chlapíka čo ho niekolkokrát zmlátila.* /OK tomu sa budem vyhýbať./ *Uškrnie sa sama pre seba.* Poďme trochu bokom. *Odvedie AM na kraj sáli a znova sa zamyslenepozrie na JASONA s TRISS.* AN chela by som sa s tou TRISS porozprávať zoznámiš nás?
*Ucítí, jak pod jeho dotykem ztuhne i Triss a zamrzí ho, že jí kazí dojem z tance. Ví, že tomu docela přikládá význam a nechce být degradován z pozice nejlepšího tanečníka za její život. Jakmile ucítí konejšivý dotek, je mu jasné, že s ním bude chtít mluvit v mysli a pustí ji tam. Nechá ji jen tak nakouknout, aby slyšel její slova a mohl odpovědět, ale aby se k ostatním myšlenkám nedostala.* /Nechme to být, Triss. Čím víc ho teď budu řešit, tím více problémů mu způsobím./ *V myšlenkách si povzdechne, ale navenek nedá změnu nálady nijak znát. Ba naopak, donutí se znovu vžít do tance a doufá, že to Triss už nebude vytahovat. Všimne si, že protančí zjevně kolem jejích známých a dojde mu, že krásnou tmavovlásku již také někde potkal.* /Ale ovšem!/ *Chvíli mu trvalo, než si s krásnými šaty a elegantním vystupováním spojil dětskou MIRJAM z Pandemonia. Pokývne jí na pozdrav a už už ji chce pozdravit i verbálně. Automaticky se mu na jazyk dere japonština, ale nechce jí připomínat večer v nočním klubu, kdyby jí to bylo nepříjemné. Proto mlčí. Zatímco se snaží ignorovat, co se děje s jeho skoro-partnerem, JACK P. se rozběhne ke švédským stolům a konečně se mu dostane do zorného pole.* /Jeho kolegové nás nazvali párem. Bylo to... hezké./ *Rychle od blonďáka odtrhne pohled, jinak by se za ním pravděpodobně vydal. Možná by to nebylo od věci vzhledem k tomu, jak vleče AVU. Svým způsobem je to komický pohled. Ve chvíli, kdy píseň končí, vyčte v Trissiných očích jakési očekávání. A doufá, že si ho vyložil správně. Na poslední notu tedy využije rozparku, chytí ji za holé stehno a navede ji do hlubokého záklonu, který podpoří druhou rukou na jejích zádech. Je to jako vystřižené z nějakého filmu nebo magazínu. Zkrátka krásné.* Děkuji ti za tanec. Nemohu říct, že by mě jeho kvalita překvapila. *Mírně se pousměje a rozhlédne se po okolních tanečnících. Pomalu se rozjíždí další píseň a on neví, jestli věnovat TRISS další tanec a nebo by měl svou přítomností potěšit někoho JINÉHO.*
Občas ano jsou ale taky velkým nepřítelem. /Rozhodně ne takovým když na proti tobě běží chlapík s nožem ale jsou nebezpečné/ *Pocity mohli být příjemné či taky nepříjemné záleželo na situaci. Občas máme pocity štěstí, někdy strachu a nebo naštvanosti.* Úsměv na rtech se nevytratil. Stále ho měla na svých rtech. Pokračovali v elegantním tanci. Nechtěla moc přemýšlet nad situací, která se vyvíjela mezi Zachem a Melisou. Občas se tomu musí dát čas, aby se to vyvinulo. Jen je otázka zda se to bude vyvíjet dobře či špatně. * To je jistě pravda. * přikývne. Čas tady opravdu plynul rychle stejně si ale Melisa chtěla den užít se vším všudy.* Přemýšlela jsem, jaké budou vánoce bez rodiny. Vlastně to budou první vánoce, které prožiju sama.* Melisa si ale řekla, že žádný vánoce slavit nebude. Bude to prostě obyčejný den. Aspoň se nebude muset starat s pečením cukroví i když to byla první věc, kterou na vánocích měla ráda. Nebo zdobení vánočního stromku, který vždy přinesl táta.* Ale to je jedno. Nechci tě tím zatěžovat. * Pousměje se a pak pokračuje. *Ano přesně to je on. * Přikývne Melisa. Nate ani nevěděl, kdy má Melisa narozeniny. Vlastně to nikdo nevěděl. Nebyl důvod. Věděla ale, že jednou nastane den, kdy to Nate bude chtít z Melisy dostat.* Po očku se podívá na ostatní ale nějak moc zvlášť jí v tuhle chvíli nezajímají*
Jasné, že by tu bola nuda, prosím ťa som jediný v Inštitúte kto sa nespráva, ako mŕtvola. *Namietne a mierne rozhodí rukami, ktoré boli prekvapivo čisté a neboli od žiadnej farby. Dokonca ani nemali nijaký nádych, pre neho sa to dalo tak brať, ako za neskutočný úspech.* Okay, budem ti dôverovať. *Povie na koniec a ticho sa zasmeje, nechcel byť príliš hlučný. Poslednú vec čo chcel spraviť bolo na seba pritiahnúť pozornosť. Predsa len bol lovec a po druhé chcel, aby ho tancovať videlo čo najmenej ľudí.* Ja nežiarlim. *Ohradí sa a nespokojne sa otočí a napučí pri tom pery.* Ale tak, ako pri niečom takom nemám žiarliť.. Je to kráľ a vidíš ho? *Povie a potom si len ticho povzdychne a ide za ňou.* Náhodou ruky mám celkom citlivé, predsa len pri niečom, ako sprej.. ide o detaily.. nohy, ale áno. Tie sú, ako kopytá. *Prizná a trochu sa zasmeje a potom len počúva jej odpoveď a chápavo prikývne.* Hmm takže samouk? To by som nepovedal tancuješ veľmi dobre. *Povie uznanlivo a potom sa len pozrie smerom ku Kráľovi a MER.* Nemôžme im tam len tak skočiť, zbláznila si sa? *Namietne a mierne na ňu vypleští oči. Povie a potom si všimne, ako bola Mer zaklonená. V tomto momente by naozaj neklamal ak by mal povedať, že keby mohol tak by vybuchol. Potom si však všimne, že sa jej uklonil a on pozrel na Mirjam.* Teraz je ten správny čas. *Pousmeje sa na ňu a dokončí tanec na čo sa jej tiež rýchlo pokloní a potom sa na ňu usmeje a mrkne. Jeho nohy tak ihneď prešli k MER na ktorú sa pousmial a vystrel k nej ruku.* Môžem.. Môžem prosiť? *Opýta sa nakoľko Kráľ tam stále stál, ale príliš nad tým neuvažoval.* Ak teda máš čas. *Uchechtne sa zatiaľ čo sa na ňu stále neisto usmieva.*
*Malachai po určitých zisteniach nemal chuť sa ani objaviť na plese. Jednoducho čarodeji mali veľké problémy v radách a každý bol na tom zle. No dnes nechcel žiadneho vidieť, ani aby sa ku nemu priblížil. Za pár posledných dní si zistení zažil celkom dosť a "milé" stretnutie s fotríkom nespravilo práve najlepšie. Aj keď ho moc nechcel vyvolať, tak ho vyvolal, aj keď ich rozhovor práve najmilší nebol. Samozrejme mu sľuboval mraky, ale Kai mu neveril. To by svet poslal do skazy, keby ho prepustil. Málokto vedel, kde sa jeho fotrík nachádzal a on to vedel veľmi dobre. V bielom obleku sa obzeral naokolo a radšej si nespomínal na správu od starého priateľa. Vedel moc dobre, čo po ňom chce a on odpovedi aj dostane. Nebol tu len tak a rozhodne ho ani neprekvapovalo, ktoré osoby sa tu vyskytovali. Prejde pohľadom a všimne si AVY a nejakého človeka, ktorého nepoznal, ale videl, že je tiahnutá k nejakému stolu. Rozhodne potrebovala zachrániť, aj keď moc sa mu do toho nechcelo, ale predsa len sa ju ide zachrániť. Prejde rovno k tým dvom a vezme ruku toho človeka, aby Avu pustil.* Myslím, že dáma si skôr zaslúži tanec ako nejaké občerstvenie. *Povie mu a jeho čierne oči sa neho pozrú tým spôsob, že by bolo lepšie súhlasiť. Nemal dnes náladu a aj tak radšej bude tráviť čas s niekým vekovo bližšie ako je on.* Nechceš si zatancovať Ava? Nie neberiem dnes ako odpoveď. To ťa varujem. *Povie AVE, pričom čaká čo táto víla spraví. Pri tanci si mohli pekne porozprávať a rozhodne je veľa vecí o ktorých sa treba porozprávať.*
Jsme kamarádky.. ale znám... to asi záleží na tom, co si pod tím představuješ. *Odpoví víle tiše s lehkým úsměvem, narážela tím na to, že ani ona o TRISS zatím netuší jak do světa stínů zapadá... pro zatím. S úsměvem při tanci sleduje jak víla provádí otočku jen aby s ní pokračovala v tanci když se znovu chytí. Vyslechne si její slova a chvíli se na ty dva zamyšleně zadívá než jí odpoví, pravda, slušelo jim to spolu ale to ještě nic nezanamená, nebo ano?.* To nemůžu posoudit a raději bych se zeptala, než dělala ukvapené závěry.*Přizná s mírným úsměvem po čemž se protočí v piruetě. Ještě chvíli v tanci pokračuje než nadejde jeho konec a ona úklonu víle vrátí i když trochu zachmuřeně nad jejím posmutněním.* /Nejspíš jsem se neměla ptát.../ To mě mrzí Lyr... určitě bude v pořádku... nejspíš jí něco zaskočilo... třeba to ještě stihne. *Pokusí se vílu trochu povzbudit na čež kývne na její slova a vydá se s ní bokem. Zadívá se tím samým směrem co víla a lehce povytáhne obočí po její otázce.* Pročpak? Tedy... nic mi do toho není... *Dodá hned a usměje se.* Můžu to zkusit.*Usměje se a počká až dvojice skončí s tancem, ovšem hned si Triss vezme do tance další muž. Amaya lehce pokrčí rameny.* Ale asi si budeme muset počkat. *Konstatuje a omluvně se na vílu usměje.*
Tvého bratra by jsem rád někdy poznal. Musí bejt asi dost náročný s ním žít, když tě tak poslouchám. *Malinko se zasmál, konečně došel, s Jackem až na parket a udělal to správné postavení a nechal se vést. Měl sucho v puse, bylo mu horko a ten tanec tomu moc nepomáhal, ale Jackovi nic říkat nechtěl.* Já nikdy moc nikam nechodím. Spíše jsem jen doma, v práci a pak s tebou a stačí mi to..*Usklibl se a musel uznat, že se mu s Jackem tancuje dobře.* Tak mam dobrého tanečního partnera, ale nechci aby to vypadalo, blebě, jen mam docela žížeň takže když mě na okamžik omluvíš, dojdu si pro něco k pití. *Usměje se na nej, ostoupí od nej, pak se zase vrát, aby mu dal pusu a nekonec se vytratí hledat něco k pití.*
Presne tak, ty moja nemŕtvola. *Prikývne, že je to pravda. Skutočne by bol inštitút bez Sandera viac ako hotel než dočasný domov. Sander by jej už teraz určite chýbal, kebyže ju alebo jeho prevelili.* Žiarliš. *Povie pomedzi šepot taktu. Jasne s ním nesúhlasí, lebo to vidí na vlastné oči.* Je to kráľ, ale ty si.... pekný a... milý chalan. Určite...určite si aspoň v niečom lepší ako on, keď už ťa aj ten vzhľad zrádza. *Podpichne ho.* Tak vidíš, máš dve ľavé nohy, to veľa vysvetľuje. *Predsa len naňho ten jazyk vyplazí. Síce len veľmi rýchlo.* Nie, ty si sa zbláznil, ak nezačneš hýbať svojím zadkom. *Povie, keď zrazu dohrá hudba. Sandera chytí za ruku a potiahne ho k TRISS s KRÁĽOM. Sandera nechá pred TRISS a sama sa ukloní KRÁĽOVI.* Mali by ste teraz čas si so mnou zatancovať tento tanec? *Spýta sa KRÁĽA po japonsky. Sandera musí teraz nechať bojovať samého*
*Musela přiznat, že neměla nejmenší možnost si vychutnat celý tanec, jelikož Jack byl roztěkaný a lítal z místa na místo a zrovna teď jí vysloveně táhl ke švédskému stolu. Musela se držet, aby ho neštípla mrazem, protože ona se rozhodně nechce nechat táhnout. Ale přeci jen ho nechá, aby jí tam dotáhl.* Být tebou to už nejím.* poví poklidně, jelikož se vsadí, že je schopný toho sníst tuny jako malé dítě. Co víc, nečekaně otočí hlavou a spatří čaroděje, kterého potkala v baru. Ale dnes vypadal zle naladěný stejně jako ona, až mu musela věnovat upřímný úsměv, který říkal soucítím příteli. Omluvně koukne na JACKA za dvořivosti.* Obavám se, že tanec nesmím odmítnout. Opatrujte se Jacku a moc nedovádějte pro vaše bezpečí.* poví varovně a chytí se rámě KAI. Přeci jen, když šlo o práci vždy byla vítaná at už měla volno nebo ne a ona viděla na tváři čaroděje, že má nějaké zajímavé informace, o které by se nejspíš rád podělil.*
Nemyslím si, len sa s nimi treba naučiť žiť, lebo sa ich len tak ľahko jeden nezbaví. *Pousmeje sa a potom sa len mierne zamyslí. Nebol si istý o pravdivosti jeho slov, ale vedel, že minimálne niečo na nich skutočne bolo. Jeho myšlienky na to čo medzi nimi bolo už tak nemal. Nakoľko nemal pocit, že by medzi nimi niečo mať malo.* Sviatky v samote nie sú nič tragické, pokiaľ máš stále ľudí vo svojom okolí, ktorým na tebe záleží a o tom nepochybujem, že takých máš. *Povie a mierne sa pousmeje.* Netreba na sviatky zanevrieť aj keď môžu byť smutné a osamotené, potom sa pomaly, ale isto všetko šťastie vytratí a to určite nechceš. *Povie a pousmeje sa, nerozumel tak úplne situácií v ktorej sa nachádzala. Zacharie svoju matku stratil keď sa čo i len dostal na svet, preto jediný smútok mal za sestrou a neskôr Sárou..* Ver mi moju myseľ to nezaťaží ale tebe to určite príde nápomocné sa zveriť. *Pousmeje sa a potom sa poobzerá okolo. Jeho pohľad tak zachytil povedomú tvár. Amaya? Chvíľu uvažoval či to bolo vôbec možné. Samého ho to prekvapovalo.*
Som si istá že je v poriadku. Len sa sem nemôže dostať. Ale neboj počítam s tím že si to s Ari poriadne vynahradíme. *Pozrie na AM a zvodne si prejde špičkou jazika po hornej pere.* Aj by som si nečo zajedla nechceš nieč.... *Zasekne sa v polke slova lebo si spomenie že AM by nič jeať radešj nemala a ani nechce.* Prepáč zabúdam. *Plasne sa žartovne po čele.* Ale nevadí ak si niečo dám? *Prejde k švédskemu stolu a začne si na tanierik nakladať jedlo. Keď zdvihne pohlad uvidí nedaleko seba JACKA P. Chce sa hneď otočiť a odísť ale zarazí sa.* /Ale no tak predca nebudeš uťekať? Mohla bi si to s ním dať končne doporiadku.* Ahoj, ako sa máš? *Spíta sa policajta a kívne na AM abi prišla k nim.*
*Triss se jemně usměje, když pochopí JASONOVY obavy a neznatelně mu dá telepaticky najevo souhlas, na co se stáhne.*/Takže držet Jacka od Jasona./*Řekne si sama pro sebe a nechá se chytit za odkryté stehno, takže šaty z něj úplně spadnou a odhalí se noha v celé své kráse. Zakloní se tak, jak jen zvládne, ale aby to vypadalo stále elegantně. Moc si nevšímá toho, že má obrovský krajkový výstřih, který její ňadra neskrývá ze sta procent. Naopak skrývá jen to nejnutnější a tak je drží tak, aby se to nejnutnější neodkrylo.*Nápodobně Výsosti, pokud bychom se dnes ještě potkali, tak budu jedině ráda, ale mám dojem, že si mě přišel ukradnout někdo jiný.*Pousměje se na něj poté, co odvrátí pohled od Jasona a udělá pukrle.*Příjemný večer, Jasone.*Rozloučí se ještě s mírným úsměvem a pak už se otočí k SANDEROVI. Bylo to roztomilé, jak se zasekl. Musela se pousmát. Ale bylo v tom úsměvu něco jiného, aniž si to uvědomovala.*Můžeš.*Uculí se a kousne se do rtu, zatímco mu vkládá svou ruku do té jeho. Naprosto odignoruje jeho druhou poznámku, protože rozhodně na něj čas má. Určitě má. Trochu víc se k němu přitáhne, aby mohli začít, protože píseň už se dostávala do bodu, kdy by měli začít tančit.*Mirjam tě přesvědčila?*Zeptá se, nakolik ví, že Andy takové akce nemusí.*
*Lehce jí zacukají koutky a mírně na slova víly přikývne.* Určitě si to vynahradíte. Když pak víla spustí o jídle, May se jen usměje nad tím jak se pleskne do čela.* To je v pořádku... není proč se omlouvat, klidně si něco dej, mě to rozhodně nevadí. *S tím věnuje LYR povzbudivý úsměv a zatím, co se víla vydá ke švédskému stolu, ona se rozhlédne znovu po sálu., Krátce zahlédne další známou tvář Zacha při čemž mírně nakloní hlavu na stranu. Bylo to zvláštní, ale zároveň jí přišlo, že sem muž zapadá. Nakonec se jen lehce usměje a pokrčí rameny. N to, že ji svět měl pořád čím překvapit si pomalu začínala zvykat. Ohlédne se na LYR která pozdravila pro ni neznámého muže a kynula jim aby šla za nimi. Mladá japonka se zhluboka nadechne, vydechne a vydá se tedy za nimi a s mírným úsměvem na rtech přikývne muži na pozdrav.*
*Dostane sa s Avou ku švédskemu stolu a pozerá na všetky tie dobroty. Pustil by sa do všetkého. Lenže keď mu AVA povie aby ti nejedol tak sa na ňu zarazene pozrie a potom vráti pohľad späť na jedlo.* Všetko to vyzerá tak lákavo. Ani toto? A čo toto? To je pekanovy orech? *Fakt je ako nejaké dieťa. Alebo skôr ako jeho staré, mladé ja ktoré nebolo ešte poznačené krutosťami života. Teda až na tú roztekanosť. A živosť. Keď ho chytí neznámy chlap tak naňho prižmúri oči lebo sa mu to fakt nepáči. To jak kuka. Ale zateká pohľadom aj na AVU a potom spat na KAIA a potom sa usmeje.* Okej. Chodte tancovať. Insta Ava, máš fakt pekne šaty. *A ukáže jej dvihnutý palec. Oboch ako keby prepustil a už sa venuje obdivovanie švédskeho stola. Fakt všetko vyzerá úžasne. Znova si zoberie pohár whiskey ale tentoraz keď ho dopije tak ho položí na stôl. Rozhliadne sa ako maly fagan a strčí si do pusy nejakú jednohubku. Taktiež chuti fantasticky. Osloví ho povedomí hlas tak sa otočí a uvidí LYRIU. Na moment sa zarazí ale potom sa zasmeje.* No jasné. Si víla, takže dáva rozum, že budeš na Faerskom plese. Silný pravý hák ma každá víla? Nechceš ma zas zbiť, že nie? Pýtala si sa ako sa mám? *Na sekundu sa zamyslí.* Dá sa to. Práce mám, že ani neviem kde mi hlava stojí. Cítim sa permanentne unavený. Nespím. Mávam nočné mory. Niekedy mám depresie z toho, že som obyčajný smrteľník a desim sa toho keď chlapa, ktorého milujem omrzím. A ja ho omrzím, lebo dočerta všetky víly sú tak... ani to neviem popísať. Nadpozemské. Krásne. Transcendentálne. A mám kocúra. Žerie papier a niekedy mna. Nie, fakt. Prídem a hryzne ma. Na nohách mám už z jeho zubov jazvy. Vola sa Bob. Kto by povedal, že mačka menom Bob bude mat takéto sklony. Bob by mal spat. Raz som bol na rande s chlapom menom Bob. Bol nudný. To je Bob. A nie ten Bob čo ho mám doma. Ako chutí to víno? *Ani nedáva možnosť odpovedať. Kývne na Japonku a zoberie si víno a napije sa.* Wau. Víno nemám rad ale toto chuti dobre.
Viem, že žiarlim pripomínať mi to nemusíš. *Povie a potom len počúva jej slová.* Tvoje prestávky ma neupokojujú a ak budem úprimný radšej sa im vyhnem. *Uchechtne sa a potom len pozrie na Mer pri čom sa sám pre seba usmeje. Dlho ju nevidel a. chýbala mu a po posledných konverzáciách s Mirjam sa jej takmer bál. Desil sa toľkých vecí, že by o tom dokázal spísať knižnú sériu .* Áno.. dve ľavé nohy, dá sa to tak povedať. Potom však len počul pár slov od Mirjam a len trhnutie v ruke pri čom skoro spadol. Potom však len zostal stáť pred Mer pri čom si naozaj nebol istý tým čo robí. Ľavou rukou si len vzal prívesok do rúk a mierne sa pousmeje pri čom mu len spadne kameň zo srdca keď jeho ponuku prijme. Potom s ňou len prejde na parket a položí jej ruku okolo pása pri čom sa postaví tak, ako ho učila.* Na koniec.. sa mi to tvoje učenie predsa len hodilo. *Mierne sa uchechtne pri čom sa na ňu pozrie a z tej blízkosti si prezrie to čo bolo schopí vidieť. Páčili sa mu.. ako nemohli, ale bolo zvláštne ju vidieť v takých šatách.* Hej viac menej mi nedala na výber. *Usmeje sa a potom sa pozrie mierne na stranu.* Prečo si ma nechcela pozvať ty? *Opýta sa s neistotou v hlase pri čom na ňu pozrie belasými očami.*
*Kai rozhodne dnes nebol ktovieako nadšený. Stále mu v hlave išli slová jeho zasraného otca, ktorý sa rozhodol mu celkom vysmiať.* /Na tvojom mieste by som moju ponuku prijal, predsa len je trochu treba napraviť hlúposti napáchané čarodejmi. Nie si náhodou malá zasrané šteňa, ktoré si nevie srovnať čarodejou? Máš po mne kurva veľkú moc a nepoužívaš ju riadne, keby som tam bol, tak by sme spolu im ukázali, ako vyzerá pravá mágia. Tak už ma kurva pusti von./ *To on ale nemohol urobiť, pokiaľ by to spravil, tak by pripravil o život celkom dosť osôb. No bola aj pravda, že jeho otec si veľmi dobre vedel poradiť v situáci , ktorá teraz nastala. Stačilo by ho povolať do služieb a Leazar aj David by padli jeho rukou. Ale za akú cenu. Pozerá sa na JACKA a rozhodne potreboval s AVOU hovoriť. Rozhodne ten človek mal v sebe dosť vílích vecí, ale jemu to bolo jedno. Dnes mu bolo absolútne jedno, či sa niekto pozabíja alebo mu príde zle z toho jedla. Jednoducho nezáležalo na tom, čo sa tu dnes stane. Prejde pomaly s Avou na parket a vezme ju ako džentlmen za ruku.* Jedna vec ma udivuje, že na tento ples prišli aj ľudia. Musím povedať, že ani spolok moc nadšený nebude, keď sa to preflákne. *Povie jej, pričom jeho pohľad sa zastaví na Amaye, ale viac jej nevenuje pozornosť.* A aj to, že kráľ priviedol vlastného človeka do sveta víl, ale to by mal byť problém víl. *Povie, ale presne neprezradí od koho presne tieto informácie má. Vie veľa od jeho priateľa, ale to odbočil z cesty.* Môj priateľ vie o dvore a čo sa na ňom deje, ver mi víly nie sú tak spokojné ako sa zdajú byť. Na Kráľovom mieste by som si dával pozor na to koho sem pozýva. Ale späť k tomu. Nie je moc nadšený čo sa deje na tu, ale to sa nepáči rovnako aj tebe. Prečo to nezmeníš? *Spýta sa jej, pričom jej pokladá priamu otázku.* Hlavne neobchádzaj pravdu. To nemám rád. *Povie jej, pričom ju drží a dúfa, že nikto sa nepriblíži pokiaľ má rozum.*
Pravda jen v některých situací je to těžké. *Byly i starší lidé, kteří s pocity uvnitř sebe nedokázali ovládat a nebo nevěděli co s nimi.* Jemně si povzdechne.* No mě se právě nechce moc chodit za Natem s prosbou, že nemám kam strčit svůj zadek o vánocích jestli u nich je ještě místo. Už mi dost pomohl a ještě se ptát na to, zda budou slavit se mnou vánoce není pro mě dvakrát příjemné* Vysvětlí Melisa. * To máš pravdu nechci ale zbytečně se přetvařovat a dělat, že je všechno v pohodě není můj šálek kávy.* Přesně a to bylo to proč se lidem nechtěla svěřovat. Možná že jí se uleví ale ostatní budou mít další problémy a to zkrátka nechtěla.* Klidně si běž zatancovat i s ostatníma vadit mi to nebude * Ušklíbne se Melisa. Když se tak ale rozhlížela všimla si, že přišel Kai* /Musí přijít na každou akci. Rozhodně mu nesmí nic uniknout/ *Pomyslí si Melisa políbí Zacha na tvář.* Děkuji za krásný tanec s tebou * Pousměje se a pak se od něj vydá pryč. Nohy jí neboleli ale občas je dobrý chvilku postát a dívat se na ostatní lidi. * /Hlavně nenápadně/ *Ušklíbne se *
Pokud se již neuvidíme, přeji ti krásný večer. *Přikývne jí na rozloučenou a upře pohled na dívku, které si všiml, když kolem nich tančila. Přišla si pro něj a zvolila pro rozhovor japonštinu.* /Takže si to nespojila s nějakým traumatem, výtečně./ Ale ovšem, bude mi potěšením. *Zacvrliká libou japonštinou, která dodává jeho hlasu příjemný podtón. Nabídne MIRJAM ruku, jako kdyby byl on tím, kdo ji k tanci vyzývá. Pohledem pak ještě střelí k TRISS a všimne si, jak se kouše do rtu v přítomnosti mladého nefilim.* /Hm.. možná se jí na něj pak zeptám./ Jsem rád, že jste tady. Nebyl jsem si jist, jak vezmou lovci mé pozvání. *Pousměje se a uchopí ji kolem pasu a za ruku. Neupouští od japonštiny, nevidí pro to důvod. Jakmile se hudba dostatečně rozezní, začne tančit. Chce vidět, jestli se s ním bude chtít bavit a nebo jen potřebovala udělat výměnu pro svého přítele, a tak vyčkává. Krátce se rozhlédne po okolí, aby si udělal obrázek o tom, jak si ostatní užívají večer. Zatím to všechno vypadá tak, jak si to představoval. Až na to, že se mu zrak dostane k JACKOVI P. u švédského stolu. Stáhne se mu žaludek obavami o svého milého, ale nedává to na sobě nijak znát. Vrátí svou plnou pozornost MIRJAM a spokojeně shledává, že tančí dobře.*
*Chvíli se zdálo, že jí Jack nepustí jak se tak podivně díval na KAI, ale nakonec se nic divného nestalo. Poklidně kráčí po jeho pravici a sevře pevně jeho rámě, když začne mluvit o Faerii. Netušila, kde ty informace vzal, ale rozhodně se jí ho nelíbilo. Ale nemohla popřít, že se jí líbí, že ten civil je teď největší slabinou koruny. Neřekne to však nahlas. Místo toho mu věnuje jeden z chladných pohledů.* Jestli chceš zpochybnit moji věrnost koruně snažíš se marně, ať už by se mi to líbilo nebo nelíbilo sebevíc jsem jen diplomat. Moje starost je se starat o fungovaní vztahu mezi rasami, co pracuji s Faerii ne starat se o krále či trůn. Na to jsem příliš mimo linii nemyslíš?* poví vážným hlasem a zpraží ho pohledem. Už i Carmina se pokusila jí obrátit proti králi, ale nechápala proč si KAI myslel, že řekne o králi křivého slova.*
Trochu.* Uchechtne se a poslouchá ho. Přitom tančí a užívá si to.* Já jsem taky převážně doma...* Uchechtne se a pak se na něj usměje.* Jasně, ale dej si pozor, co piješ. * Řekne a polibek mu oplatí než vyrazí taky hledat něco k pití. Najde něco, co vypadá nejbezpečněji a napije se. Stoupne si stranou a rozhlédne se. Kromě tance s Mikym se nudí. Opravdu netuší, co je extra na plese na zimním dvoře. Ano, vypadá to dobře, ale jinak to je jako na ukázce snobství. Povzdechne si a čeká až se uvolní král, aby si s ním o něčem promluvil. Pak se chce rozhodně projít. Necítí se tu extra dobře, i když ze začátku ho to bavilo.*
*Pohľadom ešte chvíľku sleduje Sandera s Triss a musela uznať, že boli spolu neskutočne milý. Potom sa pohľadom vrátila ku KRÁĽOVI.* Potešenie je na mojej strane. *Usmeje sa naňho úprimne.* Triss má dar ľudí presvedčiť. Ale nie som tu z donútenia, o to sa nemusíte obávať. *Ukľudní ho. Bolo pre ňu zaujímavé môcť komunikovať iným jazykom ako angličtinou po tak dlhom čase. V Berlíne v prítomnosti rodičov striedala jazyky jedna radosť. Položí KRÁĽOVI ruku na rameno a druhú nechá vloženú v jeho dlani. Musela uznať, že to bolo značne lepšie, než tanec so Sanderom, ale pri ňom aj tak šlo len o to, aby mohla spojiť jeho a Triss.* Prišla som sa Vám sem aj poďakovať. V tú noc som nebola vo svojej koži, ale pamätala som si, ako ste mi chceli pomôcť. Triss mi nakoniec povedala, kým ste a tak som chcela na ten ples prísť aj z tohto dôvodu, keďže neviem, kde inde by som Vás ešte zachytila. *Prizná sa mu, len čo k nej svoj pohľad vráti.*
*Nestačí povedať nič viac len počúva ako sa na ňu zrazu hrnie lavína slov a ona ledva stačí sledovať čo všetko JACK P. blábolí.* To hej ale ty si civil takže skím si? Nie len tie čo dsa radi bijú. A nie nechcem sa biť JASONA bi to urazilo. Chcem sa udobriť.Chcela som ti na to kúpiť krabicu donutov ale asi z toho nič nebude. Ak si taký mimo mal by si sa konečne vyspať. Prestať sa vŕtať vo vraždách a nájsť si lepšieho mazlíčka. *Vráti mu gulometnú palbu slov ale keď spomenie priatela zarazí sa.* Ty tu máš priatela? Kto je ten štastný? Teda ak to môžem vedieť? *Keď do seba Jack hodí pohár s vínom zamračí sa lebo ucítipovedomú vôňu. Vezme mu prázdny pohár a privonia si k nemu.* Jack povedz mi že si nepil zrovna toto víno. *Povie a sťažou zadržiava smiech.* /Toto výno zamáva aj s vílou a on to do seba leje ako do sudaTak toto bude ešte sranda./
*Triss se usměje na Mirjam a nechá se Sanderem odvést od Jasona. Příjde jí zábavné a podivně...atraktivní? Asi ano...to asi bude to slovo...jak si ji prohlíží.*Nejsem exponát v muzeu, vzpomínáš?*Popíchne ho, ale tváře jí lehce zrudnou, protože si není jistá zda se mu líbí. Ale nezeptá se. On taky nepotřebuje vědět, že ty šaty jsou vílí a že je dostala darem od krále. Nad jeho odpovědí se uchechtne. Nad druhou se usměje. Věděla, že Mir ho přesvědčí také. Ale jeho otázka...Trochu vytřeštila oči a pak jen znejistěla. A to dnes chtěla hrát osobu, co jistě nedávno nezažila trauma nebo nespadla do studny se sebenenávistí až na dno. Odkašle si a víceméně ho přinutí svými pohyby zaujmout taneční postoj a aby začali tančit, na co se trochu pousměje.*Vídáte se častěji a...osobní pozvání jsou lepší.*Nadzvedne při té lži koutek. Sama věděla, že lhát uměla, když zapojila herectví, ale jemu? Jemu ne. Ale nevěděla, co by mu řekla. Že si myslela, že jsou spolu? Ne to by nemohla...Slabě si povzdechne a jen se natáhne pro krátký polibek, pokud jí ho bude ochotný dát.*
*Jen tiše stojí u dvojice a sleduje je, lehce povytáhne obočí při slovech o pravém háku víl a na chvíli se zadívá na LYR. Zůstává však mlčet, byť neví o čem to muž mluví. A jak mluví, a nedává absolutně nedává prostor aby se někdo zapojil... je jí ho víc a víc líto. Na chvíli sklopí pohled do země, je si celkem jistá, že ještě neslyšela, že by někomu takhle rychle jela pusa. Chvíli přemýšlí, jestli s tím nemá co dělat zdejší občerstvení. Podle jeho slov patřil, stejně jako ona, mezi smrtelníky, takže by to - možná - dávalo smysl. Zvedne pohled jen aby viděla jak JACK P. upíjí vína.* Nevím jestlii je zrovna dobrý nápad to víno pít... ať je sebelepší... *Poznamená tiše a i když nezná přesné účinky, které zdejší jídlo a pití může mít na člověka, zadívá se na muže se starostí v očích než jí pohled skočí na Lyr a pak na muže zpět. Všimne si, že víla zadržuje smích, při čemž se trochu zamračí... jí to moc vtipné nepřišlo... jen netušila, zda se muži dá nějak pomoct a tak si tiše povzdechne a dál ty dva poslouchá při čemž se rozhlíží po okolí, na chvíli sleduje Triss s jejím doprovodem, při čemž se slabě usměje než se podívá zpět na ty dva.*
*Keď ho Mer osloví tak len zodvihne k nej pohľad a jemne potočí hlavou a pousmeje sa.* Viem, ale tak.. nečakal by som, že by si mala také šaty doma. *Prizná sa a potom len letmo zahliadne Mirjam s kráľom a pousmeje sa. Ani ju v šatách často nevidel. Predsa len nezdalo sa, že večerné róby boli zvyčajné nosiť každý deň. Potom jej však položil celkom zrejmú otázku nakoľko.. ho mrzelo to, že sa spolu tak dlho nevideli. K tomu ho nechcela pozvať? Začínal celkom silne uvažovať o tom, že sa mu možno chcela vyhnúť, alebo niečo podobné, sám si nebol istý čo to malo znamenať. Bol si celkom neistý a vzhľadom na to, že sa ich vzťah teraz často objavoval v konverzácií s Mirjam.. Nevedel čo si myslieť.* Mohli sme sa stretnúť, alebo.. stačilo by mi to napísať. *Povie neisto a mierne skloní zrak a potom si len zahryzne do vnútornej časti úst.* Ale tak.. je to asi jedno tak či tak. *Trochu sa otrasie pri čom takmer stúpil Mer na nohu a jemne vypadol z rytmu. Avšak stále mu hlavou behalo rátanie Mir a tak sa potom celkom chytil.* Nejde to tak jednoducho ako s kráľom čo. *Uchechtne sa. Za tie slová sa mal chuť zastreliť. Nevedel, ako moc toto spraviť ešte nepríjemnejšie, ale mal pocit, že sa mu to práve podarilo. Trochu si odkašle a potom sa na ňu len otočí keď ucíti letmý bozk od Mer. Mal pocit, že z neho spadla značná váha ťarchy a tak len prekvapene pozrel a pousmial sa na ňu.* Som rád, že ťa opäť vidím. *Prizná sa a potom ju letmo pobozká na čelo tak, ako si už zvykli. Nebol príliš ostražitý nakoľko iný lovci tu neboli. A väčšina ľudí aj tak bude mať spomienky na ples rozmazané.*
*Všimne si příjemného úsměvu a přijde mu velmi nezdvořilé jej neoplatit. A tak se na MIRJAM též pousměje. Poté pozorně poslouchá její vysvětlení, které se týká jejich příchodu a trochu se zarazí u problematiky donucení. Jakmile však Mir řekne, že tu je zcela dobrovolně, pomyslně si oddechne.* To jsem rád. Stačí, že mají víly pověst manipulátorů. Ještě, aby se rozneslo, že někoho nutíme, aby dotáhl děti Anděla do naší říše. Nemyslím si, že bych si pak mohl s někým promluvit. *Japonštinu moc nevyužije ani v New Yorku, natož ve Faerii. A tak je rád, že si zase může procvičit mysl, když si musí vzpomínat na slovíčka. Přesto není moc znát, že japonsky dlouho nemluvil. Skoro nedělá přemýšlecí pauzy a má přízvuk jako rodilý japonec, což je způsobeno jeho absolutním hudebním sluchem.* /Poděkovat?/ *Překvapí ho, když shledá, že si s ním Mirjam doopravdy přišla povídat. Za což je rád. Vyslechne si její náhled na situaci v Pandemoniu a navede ji do otočky před tím, než se k tomu nějak vyjádří.* Magické nápoje umí udělat pořádný nepořádek. *Otočku zakončí v jakémsi objetí, kdy je k němu Mirjam zády a překříží jí ruce, poté ji vytočí zpět do normální pozice a pousměje se.* Nevidím důvod pro poděkování. Nesnáším bezmoc a věřím, že vy nefilim to máte stejně.
*Keď mu Lyria vráti paľbu slov tak obdivne hvizdne.* Dones mi niekedy krabicu donutov a sme udobrení. Mám rad karamel a potom take tie džemové. To je vlastne jedno. Čo ma cukor to je pre mna stvorené. A k práci, ja chcem pracovať. Mám svoju prácu rad. Ale mohlo by nás byt viac a tak by som svoju správu viac stíhal. Ale to je dnes same, nie ja nechcem byt policajt. Katastrofa. Trochu morálky by ľuďom nezaškodila. *O morálke ma čo hovoriť keď včera s Jasonom pohoršovali v laser game podniku. Zarazí sa.* Priateľa? Nemám priateľa. To je na tom to smutné, že nemám priateľa a ani to nemá cenu. Vidím ako by som o tom začal a on by mi utiekol za humny. Nie, nie to riskovať nebudem. Radšej s ním budem aspoň takto než vôbec. Navyše by mi fakt chýbali rozhovory s ním. *Medzi tým čo rozpráva tla dopije víno. Pozrie na LYR a na AM. Pozrie na prázdny pohár a na ich váhanie. Len Mykne plecom.* Už sa stalo. Vracať kvôli tomu nepôjdem. Oh môj bože to sú fresky? Tie sú fakt krásne. Ako starý je vlastne tento hrad? Kúry sa tu magický? Vlastne toto Zimný dvor? To sú niekde krby kam niekto prihadzuje do ohňa. Bože mne je teplo. *Zhodi sako, ktoré zmizne. Lebo je to ilúzia.* Fajn, tak vyzerá že už si ho neoblečiem. Dámy, bavte sa. Ja sa musím odpratať inak to so mnou sekne. *Citi ako sa mu točí hlava. Je mu teplo a ma pocit že steny menia trochu farbu. Otočí sa LYR a AM chrbtom a ide radšej od toho švédskeho stola. Narazí na nejaké sedačky s vankúšmi. Tam sa usadí do tureckého sedu a zoberie si jeden vankúš tak, že ho objíma. Je mu teplo, cíti sa divne a okrem meniacich stien vidí aj nejaké svetielka.* No tak toto je iný matroš. *Brble si pre seba a aspoň sekundu si dáva oddych.*
Všetko sa to dá naučiť. *Pousmeje sa na ňu povzbudivo a potom len naďalej tancujú. Okolo nich viala rúžová látka z Melisiných šiat, ktorá bola voľnejšia a veľmi príjemná na pohľad.* Ak to je tak veľký problém, moje dvere budú vždy otvorené. *Pousmeje sa úprimne a potom sa mierne zamyslí.* I keď moje oslavy tiež nie sú úplne zvyčajné, nebol by to problém. *Povie a potom ju navedie do otočky a pousmeje sa. Potom keď ho však takmer popostrčí do toho, aby išiel tancovať ďalej len sa pousmeje.* Len tak ľahko sa ma ale nezbavíš, ešte si ťa nájdem. *Pousmeje sa a potom len vďačne kývne hlavou.* Aj ja ďakujem Melisa. *Povie a potom svoje kroky len otočí k AM na čo si všimne, že je s nejakými osobami pri jedle. Pomaly tak prejde k jedlu pri čom sa šarmantne usmeje na japonku.* Amaya. *Povie s úsmevom a jemne otvorí ruky zatiaľ čo prichádza k nej. Šaty mala veľmi pekné skutočne jej pristali. Všimne si, že v jej spoločnosti je ešte víla a.. asi ďalší civil, ktorý mal asi priveľa vílieho požitku.* Jeden by vás tu nečakal.. tu v krajine mnohým neprístupným. *Pousmeje sa, jeho tušenie tak, že mladá civilka mohla mať zrak tak asi nebolo mylné, predsa len mnoho tomu naznačovalo.*
Neměla jsem. Jsou od Jasona.*Vidí na něm, že ho trochu její odpověď zklamala. A ji to zamrzelo.*Promiň, že jsem tě nepozvala já.*Řekne upřímně. Mrzelo ji, že ho to očividně tak...bolelo. Nechtěla mu ublížit. Jen si prostě na to nepřišla vhodná.*Na ten příští tě pozvu ale.*Zazubí se a rychle zase najde rytmus, který ztratili. Ani ji nevadí, že tančí s někým, kdo tančit neumí skoro. Ne když šlo o Sandera. S ním byl každý moment...nepopsatelný. Ráda s ním trávila čas. Každý moment s ním byl naprosto odlišný od toho, co zažívala s Natem, Jasonem a nebo Sebastianem. Ani jedno z těch přátelství nemělo tu zvláštní jiskru, kterou mělo to jejich. Asi to bylo těmi...výhodami.*S tebou je všechno složité. Byla by nuda, kdyby ne.*Zasměje se a nechá se po letmém polibku políbit na čelo. a spokojeně si o jeho rty čelo opře, jen aby mu byla nablízku o trochu déle, když už se jejich tanec pomalu chýlí ke konci. Možná by pak měla zajít za Am a...vysvětlit si s ní všechno, co se událo v Pandemoniu a tak...podobně.*Taky jsem ráda, že tě vidím.*Pousměje se Triss a stiskne mu ruku, kterou jí drží.*
*Pobavene sa usmeje.* Nemusíte sa, pán kráľ, obávať. Obidvaja sme tu plne dobrovoľne. No, môj kolega asi nie, ale to je na mňa nie na Vás. *Prizná sa mu a očkom ich oboch vyhľadá. Všimne si, ako ju Sander jemno pobozká na čelo. Nadšene sa pri tom usmeje, než svoju pozornosť vráti ku KRÁĽOVI. Našťastie, v správny čas, akurát, keď začne otočku, do ktorej ju veľmi elegantne navedie.* /Musím uznať, že som si asi nikdy lepšie nezatancovala./ *Podotkne vo svojej mysli, nakoľko sa cítila ako na obláčiku.* Bodaj by som vedela, že aj ten jeden pohárik bude pre mňa fatálny. *Povzdychne si ako odpoveď.* Nevidíte? Snažili ste sa mi narozdiel od...istej osoby, pomôcť, ukľudniť ma. Pretože áno, bezmocnosť nám ozaj nie je práve príjemná. Ja som mala jediné šťastie, že som si neuvedomovala svojho potenciálu a tak mi to až tak neublížilo. *Vysvetlí mu, načo si niečo uvedomí. Zrúžovejú jej líca.* Ospravedlňte ma, pán KRÁĽ. Zabudla som sa Vám prestaviť. Moje meno je Mirjam Cifuentes Farwing. Vaše meno mi nemusíte hovoriť, chápem Vaše tradície a možnosť zneužitia mena. *Farba z líc sa jej začne postupne strácať, ako sa ukľudňuje a prvotný pocit trapasu postupne odznieva.*
*Keď pozerá ako JAck nedbá jej varovania a kopne do seba zvišok vína len mikne plecami.* Vracať nebudeš preto víno ale kvôli nemu. *Zamrmle si popod nos. Keď JACK P. spustí ďalšiu gulometnú palbu a hovorí o freskách na steňe ktorá je čisto biela už sa neudrží a rozosmeje sa. Keď sa jej podarí ako tak upokojiť. Všimne si že AM sa na JACKA ustarane díva a a po nej vrhá zamračené pohlady.* Ale neboj sa nespraví mu to nič vážne. Ale bolo by dobré keby na neho dal niekto pozor abi nerobil niečo čo bude zajtra lutovať. Veď vieš ako to chodí so zdrogovaními luďmi. Chcea som vás predstaviť ale tuším na to chudák chalan teraz nemá.
*Odělil se od Jacka a vyrazil hledat nějaké pití. Narazil na stůl, kde byly jakési nápoje a on vzal hned první sklenku a napil se. Nedával si poor co pije, ale musel uznat že je to moc výborné. Takže to vypil na jeden nádech a hned si vzaldalší. Takhle to opakoval dobře třikrát, než byl konečneě spokojený.* Nato že jsem si nedával bach, tak to bylo víborné. *Zasmal se sam sobě a začal chodit mezi lidma a cítil se dost uvolněný a bylo mu čím dál tím více horko.* Kámo, šel bych tančit co ty? *Zasmal se zase tomu, jak mluví sám ze sebou.*
*Videl ako sa Ave nepáči, ako rozpráva o vílach a to mienil využiť. Ale musel na to ísť inakšie. Nemohla tušiť koľko informácii má, ale keďže Aegon mu rád vysvetlil veci, ako sú tak mu veril viac akoby veril niekomu ako je Ava a hlavne obaja mali na seba páky, ktoré mohli zničiť oboch, keby sa dostali von. Zato ale Kai mal rád na svojej strane túto manipulatívnu vílu. Bolo menej pravdepodobné, že by sa proti nemu obrátil vďaka ich vzájomnej dohode.* Diplomat sa stará o dobro krajiny, ale čo ak krajina neprosperuje tak ako to bolo v minulosti. Čo ak sa nachádza aj niekto iný, ktorý má rovnaké právo na trón a ešte ho nevyužil? Pokiaľ kráľ bude mať po svojom boku človeka, tak tu bude hrozba vzbury a to si vieš isto prestaviť, aké následky by to nieslo. *Povie jej a sám bol pri nejakých pádoch krajín u ľudí. No predsa len Ave nemohlo dochádzať, že pokiaľ sa o Trón pokúsi jeho priateľ, tak je mu ochotný podať pomocnú ruku. Jason bol moc ľudský na to aby vládol, pretože ho ovládali ľudské pocity a city k človeku.* Ale ja sa do toho nemám čo starať, aj keď môj priateľ chce, aby si sa s ním stretla hneď jeho návrate. *Povie jej, pričom je mu jedno, čo by to mohlo v nej vyvolať.* Dnes som tu ako sprostredkovateľ, ale v iný deň to môže byť aj niečo iné. *Povie jej, pričom sa nebojí byť nepriateľom. Prižmúri na ňu oči a usmeje sa.* Nielen víly dokážu byť diabolské. *To bolo posledné čo jej povedal, pretože chcel aj jej odpovede. Hlavne vďaka tomuto pomenej myslel na Leazar, Davida a svojho otca. Rozhodne ho bavilo ju trochu podpichovať pri jeho nanič nálade.*
Ohh sú pekné. *Neisto sa usmeje sa zatiaľ čo jej stisne ruku a pozrie sa smerom, do ktorého tancovali.* Budem sa potom tešiť. *Zasmeje sa a potom sa trochu ošije.* Uvítam to, ale skôr, ak to nebude práve na zimnom dvore. *Usmeje sa na ňu a potom potom len nadvihne jedno obočie.* Neviem či si to mám brať osobne, alebo nie. *Zasmeje sa zatiaľ čo sa jeho kroky opäť dávali do celkom schopného rytmu a potom len počul na hudbe, že ich tanec sa pomaly končí. Štvalo ho, že niektoré pesničky boli tak moc krátke. Pozrie sa smerom ku kapele odiaľ hudba išla a potom si trochu povzdychol.* Nebudem ťa zdržovať ešte na ďalší tanec.. Ale potom ťa počkám v central parku ak by si chcela. *Pousmeje sa na ňu a s zrejmou otázkou v očiach sa na ňu zahľadí. Chcel sa s ňou opäť porozprávať.. viac menej o hocičom. S Mer bol schopný sa rozprávať o všetkom a.. možno práve vtedy by bol dobrý čas jej povedať čo naozaj cíti, alebo nie? Tak, ako hovorila Mirjam.. nikdy to nebude perfektné? Možno dnes.. by to mohlo byť tesne k perfektnému? Skôr, ako sa dokázal ešte nejak vyjadriť tanec skončil a on sa tak trochu odtiahol od Mer a pustil jej s miernym úsmevom ruku.* Tak.. Dúfam, že sa ešte uvidíme. *Pousmeje sa a potom sa jej mierne pokloní a potom len chvíľu zostane pred ňou stáť, no.. ešte si ju potom pritiahol do letmého bozku a pousmial sa na ňu. Prišiel si hlúpo, že také niečo spravil, ale.. už sa s tým nič moc robiť nedalo. Potom len začal pomaly cúvať kým sa jej nestratil v dave.*
*Zlehka si zastrčí pramen stříbrných vlasů za ucho a zabodne pohled někam do švédského stolu. Měla o toho muže starost a jeho další slova tomu moc nepřidávala. Na rozdíl od LYR se jeho zkoumání fresek nesměje, kdo ví jak mu bylo, dobře asi ne. Při slovech víly se na ni trochu pochybovačně zadívá.* No já nevím, nevypadá, že by mu bylo zrovna nejlíp... a souhlasím, na představení nejspíš není zrovna... dobrá chvíle. *Dodá sledujíc muže jak si jde sednout když ji zaslechne známí hlas za kterým se otočí. Párkrát zamrká a nakonec na rtech vyloudí mírný úsměv.* Dobrý večer, Zacharie. *Odpoví muži, i tak jí pohled občas sjede k Jackovi, jak pochopila z rozhovoru. I přes slova víly o něj má tak trochu strach. Pak se věnuje zpět k příchozímu.* Mohu říci, že ani já bych Vás tu nečekala... svět je ovšem plný překvapení. *Odtuší a ohlédne se na vílu přemýšlejíc jestli je má představit nebo se dvojice zná při čemž ji pohled opět těkne k muži objímajícímu polštář.*
Dobrá, pokud jsi za to ochotna pro budoucí pomluvy nést plnou odpovědnost, nemám s tím problém. *V jeho hlase je jasně znát pobavení. V cizím jazyce je trochu uvolněnější, možná i podvědomě. Následuje její pohled a vidí, jak se k sobě TRISS se SANDEREM mají a je mu jasné, že se na to bude muset později doptat. Dívka ho neustále bombarduje otázkami na JACKA P. takže je jedině fér, aby jí to vrátil, když má tu příležitost.* Nevím, jestli jsi mě viděla před tím, než jsem to zakryl iluzí, ale i já byl ovlivněn nápojem. Měl jsem myší nos. *Zavrtí hlavou nad celou tou situací a je mu jasné, že dopadl mnohem lépe než Mir. U něj to totiž nijak neovlivnilo psychiku. Když mu dívka vysvětluje, proč je mu vděčná. Zachytí se jednoho bodu jejího vysvětlení a rozhodne se na něj okamžitě zeptat.* Na rozdíl od koho? *Když najednou pokryje její tvář ruměnec, v očích se mu mihne překvapení. Vzápětí se však všechno a on chápavě přikývne.* Těší mne, Mirjam. Mně říkají Jason, což samozřejmě není mé pravé jméno, jak podotýkáš. *Přikývne a TENTO TANEC SE POMALU CHÝLÍ KE KONCI nebo se to alespoň zdá podle hudby. Jason se tedy začne rozhlížet po místnosti a konečně spatří JACKA P., který rozhodně nevypadá, že by mu vílí pokrmy sedly. Ba naopak, vypadá jakože potřebuje zachránit.* /Omlouvám se, že vám vstupuji do hlavy. Nemám špatný úmysl. Jen jsem si všiml, že ten člověk nevypadá nejlépe a vypadá to, že ho LYRIA zná. Můžete se o to postarat, aby nevznikl zbytečný poprask?/ *Promluví panovačným hlasem v AMAYINÝCH myšlenkách. Sám se do problematiky sjetého Jacka nemůže vůbec nijak angažovat, tak se to snaží pojistit jinde.*
*Triss se pousměje nad Sanderovými odpověďmi a potom přikývne.*Budu ráda, pokud se ještě uvidíme i mimo dvůr.*Mrkne na něj. Těšila se, že vedle něj bude zase usínat. Chybělo jí to. A konečně si ho musí zatáhnout s sebou do sprchy. Kousne se do rtu a uculí se na něj. Už už chce odpovědět, že pokud se neuvidí zde, tak v parku určitě, ale to si ji přitáhne do polibku. Jemně mu ho opětuje a taky se usměje. Trochu ji zamrzí jeho rozpaky, když mizí. Tak mu aspoň zamává konečky prstů. Poté se rozhlédne a spatří JACKA PORTERA a LYRIU a zarazí se, aby se nepodívala na Jasona. Místo toho trochu zvedne bradu a ZAMÍŘÍ K NIM. Podívá se na Jacka, který je v obleku a pak na Lyr. A zpět na civila.*Ahoj JACKU.*Pozdraví se a poté přejde k víle.*Zdravím, vy budete pravděpodobně LYRIA, přítelkyně od Darii, viďtě?*Usměje se na vílu a natáhne k ní ruku.*Jsem Triss.*Představí se a znovu se usměje. AM jen přikývne a stejně tak ZACHOVI.*
*Netušila proč na ní KAI naléhal nebo se spíš snažil jí zmanipulovat. Ale i když nebyla ve své kůži nebyla blbá. Proto se jen krátce zamrači a o to víc stiskne rameno při tanci.* Víš, co ti tvůj přítel zapomněl říct. Nepoužívej špinavé triky na víly, pokud chceš hrát špinavě fajn i já to umím. Právě ted bych klidně mohla krále informovat jen pouhou myšlenkou, že tu máme někoho, kdo chce obrátit mne proti trůnu. Ale jelikož dnes nemám náladu hlásit každou drobnost řeknu ti poslední varovaní, dokud země stojí a nehrozí jí kolaps nemohu nic dělat. Král si zatím vede dobře, kdyby ne poddaní ho sesadí s trůnu. Víly nejsou tolerantní, kdy vidí slabost jednají. Moje loajalita patří vždy tomu, kdo sedí na trůně a tak tomu bude do mé smrti.* poví jasně a dost mu naznačí, že se o tom nehodlá bavit. I když sama jako starší víla nesouhlasila s některými věcmi a změnami, nemohla nic říct. Bylo to lepší než za vlasy Carminy, kde se musela bát každý den o svůj život, klid a vlastní vůli. Ted se jí dostávalo volnosti víc než kdy předtím a mohla dýchat. Na vic proč by měla pomáhat někomu na trůn, kdy sama se nabídla na ochranu její země, kdyby to král nezvládal. Ani netušil, že kdyby Jason tehdy přijal její nabídku měla by k trůnu hodně blízko. Ale rozhodně nehodala svou říši vsadit do rukou někomu a už vůbec ne jí vyvrat někomu, kdo jí miluje stejně jako ona. Každý vladce má vlastní ideali a proto se liší pravidla, nemohla říct co je dobře a to zle. I když i Jason věděl že Jack je slabinou s čarodějem to nehodlá rozebírat.* Víš někdy si říkám, jestli i dobře líbáš tak jak mluvíš.* rýpne si.*
O tento problém sa obávať nemusíte. Pravdepodobne to už môjmu kolegovi ani tak veľmi nevadí. *Odpovie mu s podobným pobavením, aké mal aj KRÁĽ.* Boli ste? Potom ste ozaj vynikajúci v ilúziach, nakoľko som si ničoho nevšimla. Mali ste aspoň chuť na syr? *Spýta sa s jemným úsmevom, nakoľko ju zaujímalo, či ten lektvar spravil aj uňho nejakú zmenu v psychike.* Ospravedlňujem sa, ale radšej to meno nebudem vyslovovať. Nerada by som mala problémy. *Oznámi namiesto odpovede, nakoľko si vie predstaviť, do akej šľamastiky by sa dostala potom. Vydýchne si, keď predstavenie sa berie s nadhľadom. Tiež počuje, že tanec sa už blíži ku koncu a tak, ako odznejú posledné tóny, sa s jemným poklonom oddiali od JASONA.* Ďakujem vám, pán kráľ, Jason, za príjemnú spoločnosť počas tohto tanca. Bolo by mi cťou, kebyže sa stretneme aj niekedy v budúcnosti. *Povie mu popravde a so záujmom pozrie smerom, ktorým sa pozeral. Zahliadne niekoho, koho tvár jej je podobná.* Ak ma ospravedlníte, pôjdem sa zoznámiť aj s ostatnými. *Povie na rozlúčku a prejde k AMAYI. Najprv si ju len trochu viac z diaľky obzrie, než si je istá. Príde bližšie.* Ospravedlňujem sa, že vám zasahujem do konverzácie, ale nestretla som vás v Pandemoniu? Nemali ste, náhodou, na sebe kostým typický pre Japonsko? *Konečne prehovorí opäť po anglicky.*
*Dopije své pití a už uvažuje, že se půjde projít. Celkově si tu připadá jako by splynul se zdí. Víly kolem něj chodí a jako by tam ani nebyl. Kdyby jim občas neuhnul, tak by do něj asi i narazili.*/Chápu proč jsem měl tolik výstředního oblečení.../*Pomyslí si a pak si všimne, že se uvolnil hostitel. Tak za ním vyrazí.* Zdravím.* Pozdraví ho a tváří se u toho spíše jak kakabus, protože z tolika lidí a přitom nudy má špatnou náladu.* Promluvíme si? Klidně i na parketu, fakt bych uvítal něco... jako zábavu.* Řekne, ale stále se snaží mluvit s úctou.*
Čo Vás.. práve sem priviedlo? Okrem predpokladám víl, ktoré sem robia doprovod. *Pousmeje sa a mierne nakloní hlavu na stranu nakoľko neustále počuje slová od civila za stolom. V skutočnosti si všimol hneď niekoho civilov, ktorý asi nezabránili lákadlu, ktorým bolo magické jedlo a pitie. Samozrejme nebolo sa čomu diviť nepochyboval o tom, že neznalým sa k jedlu malo.* Veľmi Vám to pristane. *Pousmeje sa a potom si prejde rukou po sánke. Všimne si, že k AM sa začalo ťahať nespočetne veľa ľudí nad čím len mierne nadvihol obočie. Od MERITRISS po neznámu LOVKYŇU venoval im len tázaví pohľad, ktorý príliš príjemný nebol. Vytiahol si tak z vrecka svoju ťapku v ktorej mal trochu alkoholu a odpil si. Čo by to inak bolo za večer všakže? Pozrie sa na AM a pousmeje sa.* Zdá sa, že sa vám sem ťahá hojná spoločnosť.. nájdete si potom čas na tanec? *Pousmeje sa na ňu a zatiaľ spraví krok späť pri čom sa rukou oprie o stôl avšak vystrie k nej ruku. Možno jediné čo chcela bolo sa teraz dostať s konverzácie. Nechal to avšak na nej. Sám nebol z tých čo by na niekoho tlačili.*
*AM sa s niekím zarozpráva a tak si Lyr dá na tanierik pár jednohubiek a sleduje JACKA P. abi nezačal stvárať nejaké kraviny. Po chvíli k nim príde žena ktorá predtím tancovala s JASONOM. TRISS. Chvílku sa zaujíma o JACKA ale potom sa otočí k nej a podá jej ruku. Velmi ju prekapí odkial pozná ARI. Chvílku zaváha ale ruku jej nakoniec podá.* Ano to máš pravdu. Možem sa spítať odkial Ari poznáš? *Trochu sa hamračí a zmerá si TRISS od hlavi po päty. Keď sa pozdraví aj so ZACHOM a AM nakloní trochu hlavu na stranu.* /Vyzerá to tak že má dobré známosti./ A odkial poznáte JASONA ak sa smiem pítať?
*Melisa stála trochu stranou. Přemýšlela o lidech tady ale o lidech samotných* /Docela by mě zajímalo, jak Nate bude měnit plínky tomu malému dítěti. Možná s plynovou maskou nebo s kolíkem na nose. Jinak si ho totiž nedokážu představit./ *Určitě by to bylo vtipné to pozorovat i když jak by se Melisa začala smát tak by jí ho vrazil do ruky a řekl by, aby si ho vzala na hlídání. Jako asi by to Melise nevadilo ale hlídat něco co má křídla nebo nějaké schopnosti by nezvládl nikdo.* /Hezky ať si ho nechá. Sice to bude trochu táta na baterky ale ty se dají dobýt. Je na tužkové baterie a nebo na kulaté?/ *Melisu dokonce napadlo i co by mu mohla koupit za dárek* /Určitě by se mu hodila příručka o rodičovství/ *Pomyslí si*
Dariu znám z Central Parku a od East River.*Pokrčí rameny a potlačí touhu si zatahat za cop, když pokračuje další otázkou.*Z Pandemonia.*Usměje se znovu upřímně. Víly nemohly lhát a proč by ona měla? Od Zacha a Am se jen posunula trochu dál, aby jim nezavázela. Chvíli na to se vrátí pohledem k Lyr, která si ji před chvíli prohlédla, co jí neušlo*Jen jsem se přišla zeptat, jak se Darii daří, zase půjdu, nebojte.*Pousměje se na dívku, která by mohla být v jejím věku stejně dobře, jako mohla mít třikrát tolik a Triss by to nepoznala.*
*Podívá se na líbající se TRISS se SANDEREM a přikývne na MIRJAMINU poznámku. Rozhodně nevypadá, že by tu byl z donucení a později to komukoliv vyčítal. Následně si vyposlechne její teorii o myších chutích a jen tak tak se udrží, aby mu necukly koutky.* Ne, mělo to zcela vizuální účinky. *Když ani po jeho vysvětlení nechce vyslovit jeho přezdívku, mírně pokrčí rameny a nijak ji do toho neláká ani nenutí. Je mu to svým způsobem docela jedno. Ovšem protože je Mirjam příjemná společnost, bylo by mu nepříjemné, kdyby o této variantě ani nevěděla. Když se mu mírně pokloní, pokývne jí hlavou a vyloudí na tváři téměř neznatelný úsměv.* I já ti děkuji, Mirjam. Bylo by velmi příjemné, kdybychom se ještě někdy setkali. *V japonštině to zní téměř přítulně, ale jeho tvář napovídá pouze přátelské úmysly. Když se chce vzdálit, bez problému ji propustí a rozhlédne se po dalším tanci. Přeci jen doopravdy nechtěl být ten král, co se vůbec nezapojí do akce. Jeho rozhlížení je poměrně brzy u konce, když se u něj zjeví JACK H.* Též tě zdravím, Jacku. Nebavíš se? V tom případě se pokusím tě naším rozhovorem nějak zabavit. *Přikývne, a jelikož ho vskutku láká myšlenka zůstat na parketě, mírně se ukloní a napřáhne před sebe ruku v nabídce tance.*
*Jack sedí. Objíma vankúš a zahľadí sa na jeho štruktúru. Ma pocit ako keby v tom vzore boli hadi. Usmeje sa potutelne a sleduje tých malých hadíkov a hladká ich prstom.* Ale chlapci čo vy tu? Takto sa po vankúšoch nebehá. *Hovorí k vankúšu. Len mu príde, že je divne fialový. Ten vankúš.* /Tak je to fialový deň./ Čau. *Automaticky pozdraví Triss a stále sleduje vankúš. Dal by si ešte to jedlo. Ale z toho jedla je mu divne. Zamračí sa. Odloží vankúš znova na pohovku a pohladká ho.* Fajn chlapci, tu ostatne a nelozte nikam. Niekto by ešte dostal šok. *Povie vankúšu a ani si nevšimol že TRISS odišla. Odhodlane sa vydá znova k švédskemu stolu. Naplní tacku jedlom. Bars čo. Koláče jednohubky a podobne. Všetko mení farbu ale s plným tacom manévruje k východu zo sály. Vyjde na chodbu, a rozhliadne sa. Je tam o dosť menej ľudí. Fakt minimu. Tak sa vydá neónové ružovou chodbou pričom po stenách lozia alpaky. Nemá rad alpaky. Tak po jednej hodí koláč. Po druhej jednohubku. Zastaví sa u nejakého portretu. Pozerá sa ale príde mu to ako Picasso. Len mu trochu príde divne, že sa hýbe.* Ak je to Jason tak tu ma fakt divný nos. *Zamrmle si a ide sa zahryznúť so koláča ale včas naňho pozrie a len ho ako primadona pusti na zem. A ide ďalej. Teraz už sú steny modro-finálové a po stenách plávajú delfíni. Tých ma Jack rad tak sa k jednému postaví a hladká ho. V podstate hladká stenu ale to mu nevadí. Usmieva sa ako slniečko na hnoji.*
*Trošku sebou trhne, když jí JASON vleze do myšlenek a lehce se ohlédne. Další překvapení ve světě stínu, na chvíli zavře oči a promne si spánky, ovšem myšlenku si vyslechne při čemž se zadívá na JACKA. Ton myšlenky se jí, pravda, zrovna nelíbí, ale rozhodne se jej přejít, stejně by tím ničemu nepomohla. Tiše si povzdechne a usměje se na příchozí TRISS která si začne povídat s vílou.* /Pokusím se na něj dát pozor, ale jelikož nechcete aby vznikl poprask, možná by bylo vhodnější požádat někoho aby jej doprovodil domů... / *Pomyslí si, relativně klidně. Sice neví, zda to narušitel její mysli zaslechne, ale tak jako tak zůstane na JACKA dohlížet aspoň z dálky. Nechá TRISS mluvit s LYR a pousměje se na MIR, když k ní příjde, zdá se jí trochu povědomá.* To je v pořádku... ano... a ano. *Odpoví na obě její otázky a pousměje se na ZACHA.* Tanec mimo jiné... a také jsem chtěla vidět jak to tu vypadá. *Odpoví upřímně a usměje se. Při pochvale Zacha se trochu začervená a le usměje se.* Děkuji,, i Vám to sluší, pokud mohu být tak troufalá. *Oplatí mu poklonu zpátky a mírně přikývne.* Ano, už to tak vypadá. *Přizná, začínalo tu na ni být až moc lidí, takže měla co dělat aby se nervozita nevrátila.* Jistě, tanec neodmítnu. Pokud mne tedy ostatní omluví... *S tím se opět krátce ohlédne po JACKOVI aby jej zkontrolovala. Ten jeho úsměv jí příjde krapet... zvláštní.*
Aha. Netušila som že JASON chodí do podobných podnikov. To skôr Aegon... *Povie trochu zarazene.* Neviem o tom že by sa jej malo dariť nejak zle. Prečo spomínala ti niečo? *Okamžite ju táto možnosť znepokojí.* /Že bi jej niečo bolo a nepovedala mi to? Že by neprišla preto že niečo nieje v poriadku?/ *Rýchlo premýšla a jej znepokojenie a strach sú jej jasne vidieť na tvári.* Prosím ak s ňou niečo je tak mi to povecte. /Alebo že bi ju niečo trápilo? Ako to že som si ničoho nevšimla? Čo som to za partnerku./ *Behajú jej v mysli dalšie starosti.*
Ne, ne, ne. Jen jsem ji vzala k místní smečce...tak jestli se do ní už přidala.*Ošije se Triss s pohledem upřeným na LYRIU, na co zahlédne Jacka, který se někam potácí s tácem pryč a podívá se na AM a ZACHA.*/Musím za ním./*Napadne ji a potom se otočí zpět na strachující se vílu.*Je v pohodě, nebojte. Až ji uvidíte, pozdravte ji ode mě prosím, ale nyní mě omluvte.*Šeptne a stiskne jí v přátelském gestu ruce a usměje se. Pak celkem rychlým krokem vyrazí za JACKEM P., kterého nakonec zastihne a jemně ho chytne za rameno.*Jacku?*Zeptá se zmateně, protože má podivný, skoro až děsivý úsměv na tváři. Natáhne se, aby mu snad i vzala tác. Vílí jídlo bylo nebezpečné i pro ni. Natož pro civily. Nebo ne?*
*Kai sa dosť bavil na jej slovách. Aspoň videl zábavu v tom ju podpichovať. Predsa len aspoň z jej slov získal to čo potreboval predať Aegonovi.* Myslím, že už mám všetko, čo som potreboval počuť. Aj keď stále si neodpovedala na otázku, či si ochotná sa s Aegonom stretnúť. Ale myslím, že to si zistí už on sám. Predsa len má dosť veľké ego ako väčšina víl. *Povie jej a celkom sa dnes baví, aj keď prišiel s veľmi zlou náladou, tak bola rovnaká až na to, že sa mohol baviť na provokovaní tejto víly. Víly mali veľké ego a preto sa mohol trochu baviť aj na nich. Hlavne vďaka informáciam, ktoré mal. Hlavne sa priatelil s vílou, ktorá rozhodne bola v poslednom čase ako šialená. Preto mu dal možnosť sa zotaviť úplne inde. Ďaleko od miesta ako bol New York a úplne v prírode, aj keď si aj tak našiel spôsob ako sa skontaktovať s vílami z vonku. Ale to ho už netrápilo.* Musím uznať, že víly toho niekedy majú s nami čarodejmi veľa spoločného. Aj keď nie s tými mladými, ktorých musím učiť. Tí sú čarodeji jedna ku desať, veľmi slabé a už ma to ani len nebaví. *Povie jej a jeho výraz napovedá tomu, že by radšej niektorých čarodejov vyhodil oknom. Nebude ich predsa len presne menovať. Ale keby žili v jeho dobách, tak by neprežili jediný deň. To ako žijú teraz majú rozhodne výhodu akú majú možnosť výberu života. Na jeho tvári sa objaví úškrn, pri jej slovách. Jej rýpnutie len zapríčinilo tomu, aby jej dokázal, že je mu jedno, či je tu obecenstvo, alebo si Ava myslela, že to neurobí, ale jednoducho to spraví.* Nápodobne. Som zvedavý, či vieš bozkávať tak dobre, ako rozprávaš. *Povie jej, pričom ju pustí a chytí jednou rukou jej tvár. Keby si teraz do neho nerýpla, tak by nemusela toto podstúpiť. Pristúpi ku nej bližšie, pričom ju pobozká na pery a je mu jedno kto je naokolo a či sa aj niekto díva. Jednoducho keby jej výzvu nesplnil, tak by to predsa nebol on. Nebol by to sebecký bastard, ktorému je jedno, čo sa komu stane.*
*Tiež si uvedomí, že naokolo dievčaťa (AMAYA) teraz stojí až priveľa ľudí a ľutuje, že ju zaťažuje aj ona.* Tak potom ste to boli vy, kto mi pomohol vtedy v Pandemoniu. Iba som sa vám chcela poďakovať. *Usmeje sa na ňu. Zdala sa jej milá. Vyzerala trochu ako víla, ale chýbali jej nejaké črty, takže si ju po chvíľke zaradila medzi civilov.* /Zaujímajú ma príbehy civilov, ktorým je umožnené poznať nás svet. O to viac ma ale zaujíma, či sa neboja./ *Otočí sa k čarodejovi (ZACH) vedľa nej. Z neho doslova kričalo, že je čarodej.* Ospravedlňte ma, že som vás takto vyrušila. Kľudne si môžte slečnu vziať na parket. *Povie mu s úsmevom, aby naznačila, že je to v poriadku. Aj tak to bolo také neplánované.*
*Len mierne zmätene pozoruje ten chaos čo sa okolo AM vytvoril a tak si len stúpne späť zatiaľ čo si opäť odpije a ťapku tak opäť skryje do saka. Predsa len.. nepotreboval, aby to niekto náhodou zahliadol. Sám sa dokázal zmieriť s odmietnutím. Zdalo sa však, že ostatný mali celkom zvyk len tak prichádzať aj keď Zacharie spravil niečo podobné, preto to tentoraz nebral tak kriticky. Povšimne si LOVKYNE na ktorú sa mierne pousmial a mierne kývne* Vďaka, budem za to rád. *Povie a potom si ju mierne prehliadne. Lovcov v láske nemal, ale posledné roky sa ich naučil aspoň trochu rešpektovať.. Čiernovláska sa však zdala slušná a aspoň celkom príjemná čo ho milo prekvapilo. Potom vezme AM za ruku pri čom s ňou pomaly prejde na parket a potom ju chytí okolo pása pri čom sa začne pohybovať do rytmu hudby.* Celkom veľa známych sa okolo vás zišlo.. kto by to povedal. *Povedal prívetivo a ešte pozrel smerom odkiaľ odišli.* Malý chaos..
*Rozhodně mu informace, které tvrdil, že předala ví každá víla, která vyrůstala ve Faerii. Ale pořád neměl potuchy o kom mluví a když prozradil konkrétní jméno nezbývalo se jí nic jiného než zasmát. Aegon? Ale jdi ty, ten muž maximálně umí sbalit moje milence. Byl by blázen chtít se postavit bratrovi.* varuje ho dost jasně, že tohle by před ní říkat neměl a jí se přestávalo líbit, kam tahle informace směřuje. Proto myslí vyhledala JASONA.*/ Měla bych tě varovat, čaroděj ví něco tvém bratrovi a myslím, že se tito líbit nebude. Proberem to později, ted není vhodná doba./* pošle mu myšlenku, jelikož skutečně si nemohla být jistá, že její myšlenka další a další bude spolehlivě ukrytá předejmi jako ted, musela se hodně soustředit, aby jí dostal jen Jason. Lehce se zarazí, kdy jí čaroděj z ničeho nic položí ruku na tvář. Však ani ona se výzvy nezalekne a polibek mu opětuje. Pomalu a důmyslně, když se odtáhne ušklíbne se.*Nebylo to zlé.
*Usmieva sa na delfínov, ktorý zrazu zozelenajú.* Wau. Zelená. *Potľapká stenu alebo v jeho mysli skôr delfína.* Lepšie než alpaka. Alebo kôň. *Mrmle si ďalej. Len tam tak stojí a sleduje stenu. Preňho je to normálne hra fantázie. Uciti dotyk na rameni a aj oslovenie. Otočí sa na TRISS.* Nezdravili sme sa už? *Všimne si ako mu chce zobrať tacku tak s ňou uhne a zamračí sa. Síce mu z tácky spadne jednohubka ale to si ani nevšimne.* To ho sa nechytaj. To je moje. A ja s tým naložím ako uznám za vhodné. Vidis tie žlté dvere oproti? Ako na nich rastú muchotrávky a skáču tam opice? Tie si na tom jedle pošmáknu. *S rukou ukáže na dvere ktoré v skutočnosti nevyzerajú tak ako ich opísal. Ale vyrazí k ním. A ešte ani neni pri nich a už tým smerom hádže jedlo.* Na, pipipi. Triss ako kričí na opice?
*Po rozhovore s TRISS stratí náladu na oslavi a tancovanie. Nájde ešte AM ospravedlní sa jej že odchádza a rozlúči sa s ňou. Potom zamieri k dverám a po cesťe ešte kívne niekolkím vílam na pozdrav víde zo siene a odíde domov.*
*Mírně se na ženu usměje a zavrtí hlavou. Předpokládala, že to byla ta slečna, se kterou se tam potkala. Zase s tolika lidmi tam totiž zase nemluvila.* To byla maličkost, spíš mne mrzí, že jsem nebyla schopna pomoci nějak víc. *Přizná s trochu smutnějším úsměvem, opravdu to tam nebylo zrovna pěkné. Slečna se zdála milá, stejně jako zatím většina tady, minimálně zatím. Lehce na její slova přikývne a pak, po rozloučení s LYR se nechá odvést ZACHEM na parket. Jemně se jej chytí načež následuje jeho kroky. Pousměje se při slovech o známích a malinko pokrčí rameny.* Jeden nikdy neví co jej potká. *Ohlédne se směrem kam se její momentální tanečník zadívá a lehce jí škubnou koutky.* To ano... rozhodně je tu živo... na mě možná až trochu moc. *Přizná s úsměvem.* Copak sem přivedlo Vás, pokud se smím zeptat?
Zdravili. Ne JACKU...*Začne, když se otočí s tácem pryč od ní a zamračí se. Pak překvapeně zamrká, když zmíní opice.*Prosím?*Zeptá se, ale vyrazí za ním a ve chvíli kdy začne házet jídlem, tak ho začne chytat a přenášet bokem na parapet, případně ke zdi. Opravdu nechtěla, aby ji vyhodili z Faerie jen za toto. Pak dojde k Jackovi a chytne ho za ramena a otočí ho k sobě. Nebo se alespoň pokusí a případně ho obejme. Telekinezí si drží jeho zamazané ruce a tác i jídlo od těla. Minimálně je připravená si to držet od těla.*Jacku dost. Máš halucinace. Vidím ty dveře a nejsou tam žádné opice. To by stačilo. A přestaň jíst vílí jídlo. Protože já i Jason se tě snažíme chránit. Tak toho prosím nech, jestli nechceš, ať to má pro jednoho z nás následky.*Mluví potichu a myslí si prozkoumává, zda jsou z doslechu. Překvapivě ano. Zvláštní na to, že je ples.*Pojď se radši bavit...nebo tě zavedu domů a vrátím se, ale tohle mi nedělej. Ani Jasonovi.*Požádá ho potom.*
*Jack se na Jasona podívá.* Ani ne. Nevím moc, co jsem na takových akcích předtím viděl, když jsem dle všeho pro všechny neviditelný.*Řekne a nabízenou ruku přijme.* A o tom s vámi chci mluvit... Jaký jsem byl předtím?*Zeptá se ho a lehce se zamračí.* Sice mi to už říkal Nate, ale nesedí mi to k tomu, co jsem provedl a kvůli čemu si nic nepamatuju. Takže asi chce chránit moje city a vím, že víly na city druhých nehrají. Proč taky. Pravda může ublížit víc jak kdejaká lež.* Řekne a zaujme postoj a poslouchá hudbu.* Budete muset vést. U tohohle neznám kroky.* Požádá ho.*
O tom nepochybujem.. v tomto svete sú prekvapenia na každom kroku. *Kývne súhlasne a mierne sa mu tak nadvihnú kútiky. Nepredpokladal, že by práve Amaya by mala toľko známosti v dolnosvete v podobe podsveťanov. Minimálne to nepredpokladal.. avšak asi sa len mýlil a jeho odhady tak boli chybné. Stalo sa.* Ak budem, ale úprimný vidieť vás tu ma celkom prekvapilo predsa, len.. Neprišlo mi, že vília ríša bude práve miesto kde sa opäť stretneme. *Pousmeje sa a potom len navedie Amayu do otočky a potom si ju opäť chytí.* Som tu s jednou známou. Pozvánka sa mi len náhodou dostala do rúk pri prechode cez mesto.. *Povie a potom sa otočí na civilku na koľko mal otázku nad ktorou uvažoval pomerne dlho.* Ako dlho viete od dolnosvete? Predsa len, od Vás by som to neočakával.. a aj keby áno tak by ma to prekvapilo. *Povie úprimne a naďalej sa spoločne s ňou kĺže po parkete.*
*Uškrnie sa na ňu, pričom trochu to aj sedelo, až na to, že ho nejako moc podceňovala. To nebolo pre Avu práve najlepšie. No jemu to bolo jedno. Nech si ho Ava podceňovala akokoľvek, tak mala by veľkú smolu, keby sa s ním stretla, keď ho poslal preč.* Nikdy nepodceňuj súpera, aj ten čo sa vie najlepšie pretvarovať dokáže zničiť celé kráľovstvá. A čo som povedal tebe, aj tak nemôžem bez jeho súhlasu povedať nikomu inému. Dohoda je dohoda. *Povie, pričom na jeho tvári nemyzne jeho úsmev, ani vtedy, keď mu bozk opätuje, ale tak jemu to bolo jedno. Výzvu prijal a bolo mu to jedno.* Nápodobne, aj keď srovnávať sa to dá za tie storočia. *Povie jej, pričom jej povedal všetko čo chcel a mal v pláne odísť.* Myslím, že už vás tu nechám, ale nabudúce si prídem pre vlastnú dohodu. *Povie jej, pričom sa uškrnie, pretože nemôže tušiť, čo od nej bude chcieť a teraz by to ani neprezradil. Nebol to práve jeden z tých typov, čo by prezrádzal vlastné tajomstvá. Že ich mal dosť veľa, tak o tom sa pochybovať nedalo a len málokto o ňom vedel dosť, aby si mohol spraviť jasnú správu. Na svoje slová sa jemne Ave ukloní a potom odchádza. Nepotreboval sa zdržiavať už na plese, ale zato mal v pláne si zase s niekým pohovoriť a nie veľmi príjemným.*
Pro všechny neviditelný? To zní hrozně. A hlavně mi to k vám absolutně nesedí. *Zavrtí si sám pro sebe hlavou a hned vzápětí zjistí, že o tom se s ním Jack chce bavit. O tom, co je jinak. Jaký byl předtím, než mu byly sebrány vzpomínky.* Opravdu to chcete slyšet? Vymazání vzpomínek dává příležitost pro vytvoření všeho nového. Akorát se zaseknete na tom, jak si vás pamatuje pár jedinců. *Čeká, jestli si to nerozmyslí a zaujme taneční pozici. Když ho čaroděj požádá, aby vedl, s nenápadným úsměvem přikývne.* Nemám s tím sebemenší problém. *Udělá první krok, čímž mu tak nějak naznačí, jak to bude vypadat a hezky do rytmu hudby se s ním začne pohybovat po parketě.*
*Poslouchá ho a uchechtne se.* Dle některých si mě pamatuje asi půlka New Yorku a to převážně z postele, takže už vím, že jsem byl v tomhle ohledu aktivní.* Řekne a pak se zamyslí.* A řeknete mi, jak se aspoň známe my a naší společnou minulost?* Zeptá se ho a nechá se vést. Přitom přemýšlí.* Můžu vytvářet nové vzpomínky, ale mohl jsem vědět, že někteří v mém okolí jsou nebezpeční a to teď nevím... Což mohou snadno zneužít.*Řekne mu svůj názor na to a trochu se bojí, že tento víl by mohl být v seznamu nebezpečných nebo mezi těmi s kým strávil noc. Už pár takových lidí potkal a jednoho zde i dnes zahlédl, ale nešel za ním. Proč taky. Kdyby měli dobrý vztah, tak by za ním přišel, ale Jackovi bylo divný přijít za někým koho nezná a on jeho zná.*
*Nechá sa otočí a aj objať. Trochu sa zatvári zmäteno. Vypočuje si ju a chvíľku premýšľa. Aj keď ono to s halucinaciami ide ťažko. A aj to sú to len chaotické myšlienky.* Jasonovi problém robiť nechcem. Počkaj... on je tu? Jasne že je tu, však to organizuje. Asi by bolo divne ak by tu nebol. *Vyvlečie sa z jej objatia a prejde k parapetu kam si sadne.* V tom sále sú take divne mihotavé svetlá. Točí sa mi hlava. Ale zas doma je to naprd. Došiel by som tam a mám tam papiere k práci. To mi pripomína, že patologom sa nepodarilo u deviatich ostatkoch zistiť príčinu smrti. Ani sa nedivím však už tie tela boli rozpadnuté. To mi pripomína okrem Heata ešte jeden prípad. Bol menej nechutný. Menej psychicky náročný. A vlastne sa tomu ani nepodobal ale ten chlap si liboval v zoofilii. Hnusarna. Ale radšej nebudem hovoriť o týchto nechutnostiach. Raz mi jeden čarodej povedal, že jednorožci existujú. Pýtal som sa ho to hlavne preto, lebo moju malú neter fascinujú jednorožci. Mala v lete narodeniny a všetky ozdoby museli byť dúhové. Prečo sa s jednorožcami spája dúha? *Na moment sklapne. Ako tak sedí na parapete, ma upatlané ruky zložené v lone a pokopkáva si nohami. Vyzerá tak uvoľnene. Úplne inak ako bežne. Bez nejakého chladného výrazu. Bez napnutých ramien. Bez večne zamračeného pohladu v ktorom kalkuluje nad všetkým. Až na danú situáciu a vilie jedlo a víno vyzerá úplne ako normálny človek. Vlastne ako dosť veselý a ukecaný chlap.*
*Procházel mezi lidmi, byl až moc uvoněný, ale měl zase žížeň. Prostě to bylo nějak divné. Vzal si sklenku a dál se procházel, smál se a hledal Jacka. Obsah sklenky vypil celkem rychle a začal si sundavat sako, jelikož bylo větši teplo než predtím. Jenže na oči mu přišel Jack s nějakým fešákem. Díky tomu drinku měl odvahu. Rozepl si i kosili, tu také sundal a mel jiz jen kalhoty, kravatu a boty. Napnul hruď a rozešel se k Jackovi a ktomu maníkovi co s ním tančí.* Hej ty, ty! Nevím jak se jmenuješ, ale to je uplně jedno jasný! *Začne mu prstem máchat před obličejem a směje se tomu, jak se mu ruka vlní.* Jack je můj! Takže ručičky pryč ty krasavče. Nebo uvidíš. *Zašklebil se a chytil Jacka za ruku. Chtěl si ho odtahnout, ale popravdě moc neveděl jestli Jack půjde.*
*Po parketu se, ostatně jako poprvé, pohybuje s lehkostí a ladností a nechává se vést Zachem a také hudbou.* I pro mě je překvapením Vás tu potkat i když nikoli nepříjemným... takže si na tohle překvapení nemohu stěžovat. Stejně jako na místo samotné, je tu opravdu krásně. Hádám ale, že ty narážky při našem posledním rozhovoru ve mě nevyvolali podivný pocit jen tak. *Podotkne s mírným škubnutím koutků do úsměvu při kterém se nechá s lehkostí protočit v otočce. Mírně po ní s pochopením přikývne na odpověď tanečníka. Při jeho otázce se zamyslí.* Dlouho ne... pár měsíců... *Přizná a mírně se usměje.* Sice umí být pěkně nebezpečný a ne zrovna přátelský svět... zároveň je i zajímavý. Stejně jako život sám. *Prohodí zamyšleně a pousměje se byť netuší, kam si zatím zařadit právě Zacha.*
*Když zmíní tento aspekt jeho minulosti, pousměje se. Je pravda, že to by mu zrovna neřekl, ale rozhodně to není lež.* Mohu vás uklidnit, že my jsme spolu noc- ani jinou část dne- takto nestrávili. *Po dotazu na minulost se krátce zamyslí, aby si to nějak hezky shrnul a neobtěžoval kočičího čaroděje zbytečně dlouhým vyprávěním.* Byl jste můj blízký přítel. Trval jste na tom, že víla může mít emoce a snažil jste se je ze mne vydolovat. Dokonce jste byl jedním z prvních co mě kdy objali. Samozřejmě mimo sexuální situace. *Už to, že to objetí zmíní jasně naznačuje, že pro něj v emočním vývoji hodně znamenalo. V jeho tváři se však žádná emoce nevyskytuje. Jedna věc je, kdyby je někdo odposlouchával- proto nemluví tak, jak by mluvil kdyby byli o samotě- věc druhá je čtení tváře. Ledová maska je pro soukromí nejbezpečnější.* Ach, ano. Nebezpečenství jsou teď rozhodně nepříjemná. Pokud vás to uklidní, já na seznamu nepřátel nejsem. *Což je docela výhoda, jako král víl by mohl udělat slušnou neplechu i mocnému čaroději. Zničehonic se u nich objeví skoro svlečený muž a začne Jasona odhánět.* Smím se zeptat co uvidím? *Pronese trochu otráveně a pozvedne jedno obočí. Ale tím, že se MIKY hlásí za Jackova partnera, rozhodne se ho úplně neignorovat.*
*Triss ho pustí z objetí a nechá ho mluvit. Trochu se ztrácí v tom, co říká, ale snaží se držet nit. Vraždy, mrtvoly, zoofilie, neteř, jednorožci, duha. Jasně. Milé. Tak nějak morbidně. Velmi morbidně. Asi jí tento Jack příjde krapet děsivý. Když se odmlčí, tak k němu přejde tak, aby jí nekopal botami do šatů a vezme mu tvář do dlaní.*Hele jsi zmatený. To chápu. Ale měl bys jít domů a vyspat se, jinak toho budeš ráno litovat. Věř mi, že to je nejlepší způsob, aby na tebe nikdo z jeho případných odpůrců nepřišel. Jsi jeho slabina - v dobrém slova smyslu. Nenech nikoho, aby ho někdo tebou mohl vydírat. Vždyť ani nevíš, co všechno jsi teď schopný prozradit.*Řekne mu a pak, když už tolik nepotřebuje jeho oční kontakt, aby věděla, že ji vnímal, tak ho opatrně pustí a vezme mu nekompromisně tác. Telekinezí ho pošle někam pryč a uklidí na jiný parapet. Pak už jen hlídá, aby Jack z okna nevypadl.*
*Mirjam nevedela, či by mala odísť alebo nie. Predsa len civilka s čarodejom tancovali. Zatiaľ sa len obzerala. Snažila sa nájsť Sandera, ale nikde ho nevidela. Zahliadla však Triss, ako uistila niekoho z objatia. Prekvapene pozdvihla obočie, keď započula kúsok z toho, čo muž hovoril, ale radšej to nechala tak.* /To nemôže byť ani civil./ *Povie si iba a tak tam stojí a obzerá sa, kým čaká...na niečo, čo zatiaľ neprichádzalo.*
*Jack víla poslouchá a zamyslí se.* Aha... A jak jsem vás vůbec mohl potkat? Jsem jen malý čaroděj a to jak fyzicky tak i silou...* Řekne a pak se pousměje.* Tu vzpomínku bych si rád pamatoval. Muselo to být zábavný... Škoda.* Povzdechne si a pak přikývne, že rozumný.*/Není nepřítel. To je dobré. Vím i že nejsem nepřítelem upírů... Takže zbývají jen vlkodlaci... Proč můj bratr tvrdí, že mám plno nepřátel, co mi ubližovali a proto jsem to udělal.../* Přemýšlí Jack a moc tomu nerozumí. Najednou ho z myšlenek vytrhne MIKY. Hned mu dojde, že asi něco vypil, protože nekoktá a má dost odvahy. Když se na něj pak podívá, tak jeho kůže začne připomínat krunýř humra. Když ho popadne, tak se podívá na Jasona a kolem.* Miky... Miky... Klid. Je to můj známí a velice mocný známí. Rozumíš? Mohl by ti hodně ublížit...* Začne Jack a mluví s ním velice klidně a přitom se snaží ignorovat fakt, že tam je skoro nahý. Pak se podívá na Jasona.* Omlouvám se, ale říkal jsem mu, aby si dal pozor, co tu pije... Měl jsem na to dohlídnout...* Omluví se a je i v jeho hlase cítit jiná intonace. S Mikym mluví lehce, příjemně a aby jeho hlas uklidňoval.*
.
*Hudba ich pomaly niesla po parkete na čo zachytával, že podobné tóny sa vždy objavovali pri konci každej piesne čo zatiaľ na zimno dvore počul.* Som rád, že nie som nepríjemný.. to je veľmi lichotivé. *Zasmeje sa a potom len ľahko pokrútil hlavou. Bol, ale rád, že slová ich posledného rozhovoru skutočne mali význam, ako si myslel, že mali. Myslel si, že je len paranoidný, ale opak sa zdal pravdou.* Určite beztak som si myslel, že to je len náhoda.. a predsa nie. Som, ale rád, že to nebolo len moje bláznovstvo. Pousmeje sa a potom pokračuje v tanci, ktorý sa, ale zdal blížil ku koncu.* Pár mesiacov a už ste tu? Neviem či to je šťastie, alebo práve naopak. *Uchechtne sa a trochu pohodí hlavou nakoľko mu pár vlniek padlo do očí.* Pár mesiacov.. to je veľmi čerstvé. Niekedy sa o tom môžeme porozprávať.. Čo tak v utorok? V Bistre Cheri? Okolo štvrtej? *Navrhne a potom len počuje koniec piesne a tak sa na Amayu pousmeje a mierne sa jej pokloní.* Bola radosť Vás stretnúť.. budem sa tešiť aj nabudúce. *Povie úprimne a potom jej vystrie ruku, aby ju mohol zaviesť na miesto odkiaľ ju ukradol kde si povšimne mladej lovkyne, ktorá sa odtiaľ medzi tým nepohla.* Na takýchto miestach sa deti Anjela často neobjavujú. *Poznamená zatiaľ čo jej venuje pohľad, ktorý bol viac menej nečítateľný.*
Co ukážu? No hádej! Moje užasné tělo! Třeba tamhle pod stlem. *Zasmál se hlasitě a podíval se na Jacka a začal se smát.* Mocný známý? Hmmm, ale já jsem také mocný koukej. Normálně, umím kouzlem ze sebe sundat oděv.*Usklibl se a rozepl si knoflík na kalhotech a začal se kroutit sem a tam. Takže mu kalhoty lezli dolu.* Já jsem měl, jeno nejakej jahodovej dzusík. Nic víc a byl strašně dobrej! Chapeš! Džusík! *Vypískl jak malá holka a podíval se na JASONA* A jask se ty jmenuješ ty cukroušku?! *Zase se zasmál, jelikož mu to přišlo vážně vtipné.*
*Mir sa len nervózne ošívala.* /Asi už beriem prácu so sebou úplne všade. Vlastne som sem prišla len z diplomatických dôvodov...aby som sa poďakovala a nadviazala kontakt./ *Povzdychne si a nervózne si schová prameň vlasov, ktorý jej vypadol zo sponky, za ucho. Prekvapí ju, keď zrazu započuje hlas čarodeja. Hneď sa naňho otočí a pobavene pokrčí ramenami.* To je pravda, ale...keď vás už niekto pozve a dá vám ako darček takéto nádherné šaty, je slušnosť ich priniesť, aby si mohli aj iný obzrieť ich krásu. Takéto šaty si nezaslúžia visieť v skrini. *Odpovie mu najprv so štipkou humoru.* Ale je pravda, že som sem prišla aj preto, aby som sa poďakovala kráľovi víl za pomoc. *Prizná sa nakoniec. Nemala sa prečo tajiť.* A vy? Ak sa môžem spýtať? Kam sa podelo to dievča, s ktorým ste tu bol? *Prekvapene sa obzerá. Nečakala, že by čarodej za ňou zrazu prišiel. Je pravda, že musela byť spolu so Sanderom ako dva veľké palce, nakoľko miestnosť bola snehovo biela, väčšina šiat bola biela alebo farebná až na nich dvoch, ktorý sa kúpali v čiernej, čo im dodávala pevnú zem pod nohami na novom mieste.*
Seznámila nás Ava. *Pousměje se, protože si ze scény před Pandemoniem moc dobře pamatuje, že tato víla mu v paměti zůstala. Ještě s ní nestihl probrat,proč tomu tak bylo.* A pak jste mi přišel vrátit kradenou dýku. Naše přátelství mělo poměrně zajímavý vývoj. mohu vám propůjčit svou vzpomínku na to, co se stalo. Ale nemyslím si, že to pro vás bude nějak příhodné. Spíše jako kdybyste se díval na film o sobě, jinýma očima. *Když Jack zmíní, že by jeho lidskému příteli mohl ublížit, jako kdyby mu žaludek udělal kotrmelec. Co kdyby někdo ublížil jeho civilovi? Ne. Ale nadále si přese všechny sporné pocity drží ledovou masku, kterou od něj všichni očekávají. Ovšem, když se před ním začne MIKY svlékat, pobaveně mu zacuká levý koutek.* Úžasné tělo povídáš, hmmm. Říkají mi Jason. *Je pro něj čím dál tím těžší si držet vážnou tvář, když vidí, jak je vílím pitím zblázněný civil veselý.*
*Melise to stání už nebavilo. Sice bylo fajn dívat se na ty lidi a přemýšlet u toho spíš to byly ale hlouposti. Všimla si i odcházejícího Malachaie. Pořád byl jen u té víly. Melisu docela zajímalo, kdo je ta žena. Rozhodně si dnes nepřála zemřít ale ta touha o poznání byla větší. Pomalu se rozešla k místu, kde byla dívka. Měla krásné šaty, které víc věcí odhalovali než skrývali. To Melise ale nevadilo ráda se podívala na ženské tělo. S úsměvem k ženě dojde.* Konečně jste sama. Dobrý večer *Zamumlá Melisa s úsměvem. Místo ale políbení na ruku jí Melisa políbí na líčko a doufá, zda jí za tohle gesto jednu nevrazí. Byla nádherná jako je každá víla tahle ale ukrývala i něco jiného než krásu.* Neruším vás? * Zeptá se Melisa*
*Opět jí při tanci lehce cuknou koutky do úsměvu a lehce mu přikývne.* Nejspíš jsme měli oba dát na svoji intuici, jelikož byla správná. Ale jeden nikdy neví, že. *Odvětí s mírným úsměvem, také byla ráda , že se nepletla i když ji to na jednu stranu trochu děsilo. Zatím pokračuje k tanci byť se pomalu ale jistě blíží ke konci. Při jeho poznámce povytáhne obočí, ale nakonec se pousměje.* Netuším... to ukáže nejspíš až čas.. jako mnoho věcí. *Odtuší smířlivým tonem a pousměje se, než si vyslechne Zachův návrh. Na chvíli se zamyslí, jako by přemýšlela zda má v danou dobu čas.* Vlastně proč ne.. ráda Vás znovu uvidím. *Pousměje se a po tanci vysekne Zachovi pukrle s úsměvem na rtech. Nechá se pak zase odvést z parketu poté, co mu na jeho slova odpoví úsměvem. Když se vrátí zpátky, lehce se ohlédne aby se zorientovala, kdo všechno tu je, někteří návštěvníci se už vzdálili, jak si všimla. Přitom se lehce pousměje nad dalšími slovy Zacha, byť jsou jí tak trochu záhadou.*
*Brebentí si. To čo mu napadne. Cíti sa fakt uvoľnene a páči sa mu oranžová farba Trissinych vlasov. Kuka na ňu ako úplne tupelo keď mu chytí tvár. Ale drží. Za normálnych okolnosti by ucukol alebo by ju obdaroval pohľadom aby ho pustila. Keď ho pustí tak sa snaží premýšľať nad tým čo mu povedala. Takze nejakú dobu sedí v tichu. Pár minút asi.* No. Zmätený nie. Zdrogovaný áno. Raz som mal LSD, dlhy príbeh a toto sa tomu dosť podobá. Proste, síla. Toto keby mal niekto na trhu tak je milionár. A možno niekto taký je. *Brbloce si o drogách. Ale na Triss hodí náznak vážneho pohľadu. Ale rýchlo sa mu vytratí z tvare.* Ty to nechápeš Triss. Nemôžem spať. Teraz mi to vlastne dochádza. *Vyzerá ako keby na niečo prišiel a tak si utrie ruky do nohavíc.* Vždy skončím tu. Alebo niekde inde. Ale vždy skončím tam kde mám. Je to divne. Páni. *Fascinovane si pozerá na ruky. Ma pocit, že prišiel na podstatu vesmíru. Potom ale posmutnie.* Ja a Jasonova slabina? Pokial to tak je tak by si to asi nemala hovoriť vo vilom paláci. *Povie to tými klasickým šeptom, že sa k nej ešte nakloní a dá si ruku k pusu. Zaťuká si na čelo.* Tu aj steny majú uši. Horšie než Nixon a prípad Watergate. To bol poprask. Drahá Triss, život je taký, že jednoducho plynie. Nech som preňho čokoľvek, prejde ho to a ja som s tým zmierený. Bude mať dalších a dalších. Budem asi jeden z milióna ale aspoň som bol. To asi patrí k tým otázkam smrteľnosti a nesmrteľnosti, čo? Jediné čo viem zaručiť je, že ak by kvôli mne sa mu malo niečo stať tak si dobrovoľne prevŕtam hlavu guľkou. Dosť mojich kolegov by to ani neprekvapilo. Niektorí to asi čakajú. *Toto už k Triss rozpráva tichým hlasom. A usmieva sa pritom. Až teraz v tomto momente pôsobí desivo.* Aj tak je pravdepodobné, že ma zajtra niekto zastrelí, takže prečo sa tým zaoberať? *Zoskočí z parapetu a poriadne si očistí ruky do nohavic.* Tak než umriem, pocti ma tancom. *Zaškerí sa na ňu ako keby vôbec neviedli vážny rozhovor. Ponúkne jej ruku a čaká či prijme.*
*Trhne sebou, jelikož stále byla jako by v transu ze slov čaroděje a proto jí překvapí, kdy spatří dalšího. Dnes měla pocit, že se to jimi tu hemží. Ale i tak se přemohla věnovala ji jeden z elegantních úsměvů.* Co říct jsem k roztrhání drahá. Potřebuješ něco?* optá se dívky, zcela poklidným hlasem, ale co víc podvědomě přemýšlela, proč jí Jason neodpověděl na myšlenku. Nechala to však být při nehorším jej pak po plese vyhledá a vše mu osobně poví. Dívka byla hezky ustrojena a troufla by si říct, že elegantně oproti jejímu prvnímu doprovodu, co přišel v pyžamu a vypadal jako kdyby mu někdo dal 2 pytlíky cukru přímo do žíl.*
Aha... Na ni si pamatuju, ale jen, jak mě vyléčila z nějakého zranění a já ji splatil dohodu... Jinak to je rozmazané nebo není...* Řekne zamyšleně nahlas a poslouchá ho. Trochu se zasměje.* Eh... Doufám, že jsem ji neukradl. A ne, to by asi nebylo ono.* Pousměje se a pak sleduje Mikyho. Netuší co dělat a když si sundá i kalhoty, tak už se neudrží a zasměje se.* Miky!* Luskne prsty a dá na Mikyho iluzi aspoň těch kalhot, ale tenhle typ iluze ho vyčerpává rychleji než když ji dělá na sobě.* No, tak už ho znáš, Miky. Co takhle se projít? Podíváme se, co tu mají pěknýho, co říkáš?* Zeptá se ho s úsměvem a natáhne se k jeho uchu.* A taky... Co kdyby mi tě někdo sebral.* Zašeptá mu a doufá, že tohle na něj trochu zabere. Ale i tak se podívá na Jasona.* Pardon. Jen, tohohle krasavce vezmu stranou.* Usměje se a táhne Mikyho stranou k jedné z chodem a doufá, že půjde a nenapadne ho se s Jasonem přeměřovat i ve velikosti.*
Tešilo ma Amaya. *Povie posledné slová civilke na čo sa len presunie k lovkyni rovnako, ako presunie jej celú svoju pozornosť. Keď niečo Zacharieho zaujalo tak to bolo zrejmé, jeho pohľad aj bez výrazného beľma bol celkom intenzívny.. niekomu by mohol byť aj nepríjemný ak ho nepoznali. Zacharie si prezrel lovkyňu od spodnej časti sukne až po posledné vlásky, ktoré vytŕčali z jej účesu. Nefili mu neboli po chuti, niekoľko krát mali v pláne ho zbaviť jeho znamenia čo.. v prípade očí skutočne nebolo nijak lákavé. A tak pri nich mal často nepríjemnú pachuť v ústach. Jeho ruky sa mu spojili za chrbtom na čo sa pozrel na čiernovlásku, ktorá z ich rozhovoru bola značne prekvapená.* Hmm to nepochybne. *Povie potichu a potom len pozoruje slová mladej lovkyne. Bolo zvláštne, že za poslednú dobu nikoho z ich rádov nemal to šťastie stretnúť.. Možno to, ale bolo dobre.* Pristanú vám.. slávnostné farby. *Povie uznanlivo a potom sa trochu pousmeje čo ihneď jeho tvár zmäkčí.* Za čo ste bola zaviazaná kráľovi? *Opýta sa so záujmom v hlase a pootočí sa smerom k miestu kde ho videl naposledy. Avšak už tam nebol, zachytil len civila, ktorý.. asi mal príliš veľa vílich dobrôt.* Povedzme, že snaha o nové kontakty.. a zaujímavá spoločnosť. *Povie a potom len vystrie ruku smerom k nej na znak tanca.* Myslím, že na parkete bude konverzácia rovnako efektívna. *Povie a potom sa pozrie smerom k Am*, možno išla hľadať ten dav čo ju jeden moment tak nedočkavo zháňal. *Povie a pozrie sa na lovkyňu s miernym úsmevom. Nepredpokladal, že by tanec odmietla.. beztak nemala moc dôvod.*
*Měla krásný elegantní úsměv.* Všimla jsem si. *Pousměje se. Rozhodně byla inteligentní žena. Jako každá víla využívala někoho ze starších, aby měla navrch před ostatníma.* Chtěla jsem vás poznat. Tak krásná žena byla by škoda někoho takového nepoznat. Navíc máte hezké šaty* Pochválí jí vzhled. Tak jak se ráda dívala na mužské těla ráda se dívala i na ta ženská. Očima jí přejede od shora dolů. Rozhodně ale věděla, že by se nenechala zmanipulovat o vílách si leccos četla a i když má pěknou tvářičku a tváří se jako ten nejmilejší člověk na světe jsou to mrchy co využívají lidé ke svému prospěchu*
*Sleduje Jacka jak si to vše přebírá v hlavě. Skoro vidí ty kolečka, co mu tam šrotují. Nad drogami nakrčí nos.*Já mám zkušenost...s pervitinem, ale to asi víš z mé složky.*Cukne jí koutek. Věděla, že o ní policie má záznamy kvůli tomu s matkou. I to, že byl podepsán nějaký list o mlčenlivosti, který by se měli všichni dočíst. A nebo k němu měli přístup jen ti s nějakým oprávněním. Kdo ví. Triss mu jemně položí ruku na rameno, když se o něm rozpovídá. Dochází jí, jak silné emoce v nich obou jsou. Děsí ji, že by k někomu měla cítit takto silnou lásku. Dost ji to ale dojme a rozežene mrkáním slzy a okamžitě si zakáže přemýšlet nad Andym.*No hádám, že to je oboustrané. Tak si to konečně řekněte.*Poradí mu a mírně se pousměje. Ona by přeci člověku řekla, kdyby ho milovala nebo ne?*/To by sis to nejprve musela dovolit./*Pak když dokončí a zatváří se skutečně děsivě - skoro jako psychopat - tak si povzdechne.*Nikdo umírat nebude. Nechci abys umřel. Mám tě ráda. A pokud to půjde? Pomůžu ti a budu tu pro tebe.*Odpoví pevně a upřímně. Pak, když se utře do kalhot a natáhne k ní ruku, tak se její tichý smích rozbije o stěny. Kdo ví, zda ho někdo zaznamená, ale s jistotou mohla říct, že rozhovor nemohl nikdo zaznamenat, nakolik byli tišší. S úsměvem mu vloží ruku do té jeho a čeká, zda chce tancovat tady a nebo se přesunou do tanečního sálu.*Pocta to bude pro mě.*Usměje se naprosto vážně a pak mu věnuje roztomilý úsměv. Pak má ale na mysli, že by ho měla odvést domů. To, že mluvil stále rozumně ji fascinovalo a obdivovala ho za to ještě víc. Jestli jí bude v životě chybět někdo smrtelný, bude to on. Vlastně i všichni ostatní, ale pro tuto chvíli...to byl on a jeho mozek, co ho ovládal častěji než srdce. Byl to skvělý člověk.*
*I když mladá žena před ní působila elegantně, její slova byla jako neobroušený diamant.*/ Jaká škoda./* pomyslela si. Takové slova většinou slýchala od mužů,ale čas od času se našli nějaké ty ženy, které jí lichotili jinak než byla zvyklá.* Myslím, že zde kolem vás je mnoho překrásných stvoření mého druhu proč já. Čím jsme vás zaujala. Co víc není drzé se nepředstavit?* optá se jí s úsměvem na tváři, ale její oči říkali, zapomínej kde je slušnost. Ava možná byla stará, ale také kdy šlo o české pohlaví velice opatrná, nevěřila ženám. Ale to samé by se dalo říct i o některých mužích, kteří jí přebrali milence. Jak těžká to doba že?*
*Jej líca sčervenali a ozaj sa musela držať, aby sa nepozrela, či náhodou nemala spodok sukne špinavý od prechádzky v parku.* /Bol by trapas, kebyže som si to celý večer nevšimla./ *Uvedomí si a o to viac sa musí držať. Je však doslova prikovaná čarodejovým odmietavým pohľadom plný zaujatia. Nechápala ho a o to viac ju fascinoval. Vydýchne si, keď jej pochváli šaty.* Asi je jasné, že ako lovci veľmi šaty...hlavne plesové, nemáme kam nosiť. *Dopovie svoju myšlienku z pred chvíle. Nevie, čo si má myslieť o jeho komplimente, ale nakoniec sa iba jemno hlavou a trochu aj telom pokloní.* Ďakujem. *Pozrie sa naňho a tiež si ho chvíľu obzerá. Prezerá si látky, farby aj vzory.* Aj na vás vyzerajú dobre. Zvýrazňujú vás. *Odpovie mu na oplátku. Trochu sa uvoľní, keď sa na ňu usmeje, keďže dovtedy sa jej zdalo, že ju skôr neznáša a tak jej úsmev z tváre pomaly mizol. Teraz sa však vrátil späť na tvár.* Pomohol mi v boji. Bola pre mňa veľká česť, že som mohla prísť na bál, ktorému bol hostiteľom. *Povie mu úprimne ako aj predtým.* Máte pravdu. Spoločnosť je tu ozaj rozmanitá a zaujímavá. Väčšina sa však mne a môjmu kolegovi vyhýbajú, ako si môžem povšimnúť. *Kusne sa nervózne do pery a obzrie sa naokolo seba. Prekvapene sebou mylne, keď jej zrazu ponúkne ruku. S jemnosťou mu do dlane vloží tú svoju. Tento čarodej bol zatiaľ pre ňu záhadou. Hádankou, s akou sa ešte nikdy nestretla, a preto ju aj začínal postupne čím ďalej, tým viac zaujímať a menej znepokojovať.* Myslím si, že áno. *Súhlasí. Prejde s ním na parket. Voľnú ruku si položí na jeho rameno a nechá sa viesť.* Mohla by som sa aspoň spýtať na meno džentlmena, s ktorým tancujem? *Zaujíma sa s letmým úsmevom na perách. Pozerá sa mu do očí. Je jasné, že je vyšší, aj keď má podpätky.*
Pojď a ukážu ti cestu rájem! Rájem, který jsem nikdy nezažil! *Vykrikl a začal si sundavat i trencle.* Sakra ono to nejde. Abraka dabra!Trencle dolů! *Začal se smát, ale to už na něj romluvil Jack a on se začal červenat.* Projít? Vážně? Teď? Aleno notak zlato, Však tady pán Jason se s námi dobře baví. *Ušklíbl se a stejně se nechal Jackem odtahnout někam pryč.* Je mi blbě Jacku. Nemel jsem pít ten džusíček! *Usklibl se a přidžoval si oblečení, které bylo skoro dole.,*<div> </div>
Potěšení bylo na mé straně. *Odpoví čaroději na rozloučenou, ovšem onen dav se rozhodně nevydá hledat. Chvíli se rozhlíží snažíc se najít Jacka. Toho i najde jak na něj dává pozor Triss. Krátce se nad tím pousměje, byť lehce zasmušile, toho muže jí pořád je tak nějak líto, ale její kamarádka si v jeho hlídání očividně vede víc než dobře. O něčem se bavili a tak mladé japonce nepřišlo vhodné je rušit. Rozejde se k jedné z pohovek kde se posadí. Vidí odsud jak na Triss s Jackem tak na zbytek sálu, což jí vyhovuje. Na chvíli se tak lehce opře a poslouchajíc hudbu mlčky sleduje tanečníky i výzdobu sálu. Stejně si nemůže pomoct a nějak jí to vše příjde jako sen... po kterém ji možná budou bolet nohy, ale s tím tak nějak počítá.*
*Jej neistota ho pomerne prekvapovala aj keď áno pravdepodobne zo začiatku nepôsobil veľmi príjemne. To však boli najmä jeho predsudky na ktorých sa snažil stále pracovať. Predsa len predsudky nič neriešia a niečo také, ako minulosť, by sa nemala ťahať do prítomnosti.. obzvlášť keď činy z tých rokov už neboli relevantné.* Možno to je tak prekvapivé, vidieť nefila na plese.. predsa len zvyčajnejšia je koža. *Povie súhlasne a nad jej neistotou sa naďalej pousmeje. Avšak jej pochvala ho úprimne potešila.* Možno práve to bolo cieľom. *Povie jednoducho a trochu si napraví rukávy, ktoré sa mu za tú dobu vyhrnuli. Potreboval a chcel sa spoznať s lovcami. New Yorský Inštitút mu prišiel nesmierne uzavretý a nepochyboval, že by sa mu pár známych mien tam hodilo.* V podstate sa nie je čomu diviť.. Za posledné roky ste si na popularite beztak nepridali. Toľko nových opatrení a toľko novej nenávisti. *Povie a aj keď jeho slová boli pomerne nepekné stále mu na tvári hral ľahký úsmev.* Zacharie D'Amboise.. kde je moje slušné správanie. *Potočí nad sebou hlavou zatiaľ čo sa ladne obaja pohybovali po parkete.* A s kým mám ja to potešenie tancovať? *Opýta sa a pri tom trochu skloní pohľad na základe výškového rozdielu.* Zdáte sa byť nervózna, čím to je? *Opýta sa celkom zvláštnu otázku nakoľko sám vedel odpovede. A to ani nemusel nahliadnuť do jej mysle. Dala sa celkom jednoducho čítať.. Bolo to až milé.*
Splatil dohodu? Pokud si dobře pamatuji, tak vaše dohoda neměla vyloženě konečného splacení. /Sex za ochranu. Takže se něco změnilo i na jejich smlouvě?/ Ach, možná nebyla kradená? Možná ti ji vypůjčila Ava? V téhle části se popravdě trochu ztrácím. *Pokrčí rameny a nadále elegantně tančí. Jack se hezky chytá, na to že tanec neumí a rozhodně není problém, že by si šlapali na špičky. Ovšem přestanou ve chvíli, kdy se Jackův přítel začne svlékat.* Na procházku si dávejte pozor, příliš se nevzdalujte od hradu. Pak nemohu ručit za vaše bezpečí. *Upozorní Jacka, když uslyší tento nápad. Po chvíli se mu však civil začne v podstatě nabízet a Jasonovi se zkroutí rty v pobaveném úsměvu.* Nikdy jsi nezažil ráj? To mne mrzí. Ovšem je pravda, že se s vámi dobře bavím. *Uchechtne se, ale na druhou stranu je rád, že si Jack vezme přítele pryč. Je to pro ně rozhodně lepší. A vlastně i pro něj, neměl by se na Dvoře smát.*
*O zložke vie ale to ho teraz netrápi. Trochu sa rozhovorí ale je mu jasné, že to tu nemôže kričať. Nie je vrah a ani sebevrah. A hlavne keď by mal mať z toho Jason problém. Jeho reakcia keď Triss povie, že je to obojstranne a mali by si to povedať?* Ha-ha. Na to zabudni, by sa zahrabal do Faerie a bol by koniec. *Zahundre si ale skôr popod nos ako umanuté decko. Ani si nevšimne, že Triss musí zahnať slzy.* Smrť patrí k životu, s tým sa zmier. Ani ja nechcem umrieť, chráň Bože. Mám rád život. Ale ak urobím chybu v práci tak umriem. Za moju chybu. Vždy som sa desil toho, že nebudem vedieť súcití s obeťou. Že smrť už so mnou nepohne. Desilo ma to. Tak ako ma desí dalších milión veci. Lenže paradoxom je, že keď sa to stane, že to čo ťa desí sa stane realitou tak sa s tým zmieriš. A berieš to ako svoju súčasť. Nepotrebujem, aby tu bol niekto pre mňa. Skôr ja tu potrebujem byť pre druhých, to ma pre mňa zmysel. Ale teraz potrebujem tancovať tak poď. *Zoberie ju za ruku a s upatlanými nohavicami ide späť so sálu. Jasne, ešte vidí všetko farebne. A sem tam nejaké zvery. Ale hlava sa mu už toľko netočí. Tak dôjde s Triss na parket a začne s ňou tancovať. A užíva si to. Smeje sa a cíti sa uvoľnený. Sústredí sa iba na tanec a na to, aby svoju partnerku poriadne vytancoval.*
To nevíš.*Trhne rameny a nakloní hlavu.* ještě předtím, než pokračují k tomu, že mu podá ruku, aby si zatančili.*Smůla. Jsem tu pro tebe, protože chci. Nemůžeš mi to zakázat. Tak se s tím smiř.*Pak se zasměje, když jí trhne rukou, ale nechá se odvést zpět do prosvíceného pokoje, kde si ji Jack přitáhne, aby mohli začít tančit. Nemá problém se smát. Užívá si tanec podobně jako Jack, který je pod vlivem vílího jídla. A nestydí se za to. Opravdu si užívá každý tanec, jako vždy. Tento není vyjímkou. Ani by ji nevadilo dát mu těch tanců deset. Snad i víc. Je dobrý tanečník. Vzpomínala si jak si ho dobírala, když si s ní nechtěl zatančit. Tahle jeho stránka skutečně nebyla tak špatná. Nechá se tu a tam provést nějakou otočkou a usmívá se. I na Jacka. A stále má v mysli jeho slova, že by se pro Jasona zabil. Děsila ji ta oddanost k nesmrtelné nebo dlouhožíjící bytosti. Nakonec tohoto se přesně obávala mezi ní a Sanderem. Proto si zakazovala nad ním přemýšlet. Nesnažila se prohlubovat jejich vztah...nic co by neřekla přátelům. A ani to mu neřekla, protože by to jejich vztah prohlubovalo. Snad i věděla o jeho minulosti a trablích více, než on o ní. Ale teď? Pustila to z hlavy a užívala si tanec.*
*Určitě to muselo vyznít trochu blbě ale to bylo Melise teď jedno. * To určitě ano ale vy jste mě docela zaujala tak jsem si řekla, že bych vás mohla poznat.* Rozhodně nechtěla, aby to myslela nějak zle. *Chtěla jsem se představit ale zatím jste mi k tomu nedala bohužel příležitost. Mé jméno je Melisa.* Opraví svoje špatné vychování i když to už tolikrát měla na jazyku. * Ani ne řekla bych, že ta doba je pořád stejná jen lidi jsou jiný
Ano... Ne. Tahle byla, že mi vyléčí zlomenou čelist a další zranění... Asi mluvíte o té, o které ostatní vědí a já ne.* Řekne trochu naštvaně a pak pokrčí rameny.* To ví asi jen Ava.* Řekne a užívá si tanec. Opravdu mu to jde. Ale asi je to tím, že má na to talent. Když se objeví polonahý Miky a začne s tím striptýzem, tak tanec ustane a on se snaží ochránit aspoň trochu Mikyho čest. Přeci jen až se probere, tak si třeba na něco vzpomene a bude si připadat strašně a zase se mu bude vyhíbat. O což Jack rozhodně nestojí. Takže si pobere Mikyho a cestou do sebe taky kopne něco na pití.*/Tohle střízlivý nedám../* Pomyslí si a pak se podívá na Jasona.* Vezmu ho jen na chodbu. K nějakému oknu.* Vysvětlí a vede Mikyho na chodbu, kde jsou vystavené různé předměty. Hned si všimne dýky, která ho opravdu zaujme, ale vyruší ho Miky.* No... Neboj. To nic není. Jen si se trochu nabumbal.* Usměje se na něj a dá mu pusu na tvář.* Chceš ke mně domů?* Zeptá se ho a hladí ho po odhaleném svalstvu.*
*Nad jeho slovami sa potichu zasmeje.* Pri mne určite nie. Rada trávim v knižniciach, študujem, analyzujem, takže pre mňa je známejšia teplákovina. *Opraví ho s pobaveným úsmevom stále na jej tvári.* Potom sa vám to podarilo na A s hviezdičkou. /Ozaj ho jeho oblečenie zvýrazňuje. Ako to, že som si ho predtým nevšimla? Možno aj preto, ako som sa sústredila len na Sandera, Triss a kráľa...Jasona./ *Uvedomí si. Potom opäť znervóznie. Jeho úsmev bol sladký ako med ale slová štipľavé ako silná chilli paprička. Neodsudzovala ho však za to. Kým jej pobyt v Berlíne bol príjemný, tu postupne zisťovala, ako zle na tom v New Yorku sú.* Je mi to veľmi ľúto. Častokrát však musíme konať podľa vyšších nariadení. Viem... *Nadýchne sa zhlboka a po chvíľke vydýchne, kým sa pozerá bokom, nakoľko nevedela nájsť slová. Až potom sa pohľadom opäť vrátila k čarodejovej tvári.* Viem, že pre vás to je veľmi ťažké a neviem ani vyjadriť, ako veľmi rada by som toto miesto...všetko... Spravila pre všetky rasy výhodnejšie. *Prizná sa mu nakoniec. Predsa len, odkedy sem prišla, bojovala len za toto.* Teší ma, pán D'Amboise. Moje meno je Mirjam Cifuentes Farwing. *Odpovie mu na oplátku, keď sa jej rozhodol predstaviť po jej prosbe.* Nie, nervózna. *Opraví ho.* Skôr... Som znepokojená. Odkedy som sem prišla, vidím všetku tú nenávisť medzi všetkými, čo sa týka lovcov, nespravenú a odloženú prácu...trápi ma to. *Prizná sa mu. Keď si už všimol, v akom je rozpoložení, zaslúžil si odpoveď. Nevedela však, ako si to vysvetlí, keď to nenaznačila priamo, ale myslela tým aj nenávisť medzi lovcami. Bez Sandera by bola ako na otvorenom mori len s jedným kusom dreva v rukách, aby sa neutopila.* A vy? Vyzerali ste, akoby ste o konverzáciu so mnou nestáli, ale zároveň, akoby vás zaujímala. *Oplatí mu svoju otázku, kým sa jej sukňa v rytme tanca okolo nich točí.*
*Nějakou chvíli sleduje hlavně Triss s Jackem kteří nakonec vyrazí na parket. Mírně se tomu pousměje, stejně jako nad dalším veselým chlapíkem. Mírně zavrtí hlavou.* /Kolik vlastně může být hodin?/ *Zamyšleně se rozhlédne, jako by automaticky po hodinách, nakonec nad tím lehce pokrčí rameny.* /Jack vypadá, že už má dost dobrý dozor, možná by nebylo od věci vyrazit domů./ *S tím se postaví a chvíli se prochází kolem švédských stolů - tedy aniž by něco ochutnala, spíš si jen vše prohlíží a zkoumá pohledem. Nakonec se ale vydá ke dveřím. Chvíli zvažuje, že by se rozloučila s Triss, nakonec však shledá, že se dobře baví a nechce ji od toho bavit a vydá se tak domů stejnou cestou jako se dostala na bál.*
Jackíčku! Jdeme hajat? A ten pán Jason jde taky hajat? Já jsem ale nebumbal, Jen jsem měl džusíček a byl čístý vážně, Já alekohol nepiju opravdu ne. *Zašklbí se a na Jacka se zavěsí, jako by byl pijavice. Byl tak zvláštně uvolněný a přišlo mu že má na Jacka větší chut než předtím.* Ano, ano, ano, ano, jdeme k tobě domů a budeme se mazlit že ano! Chci se mazlit a dát si ještě ten Džusík! Ten jahudkovej víš? *Mluvil jak malé dítě, ale on to proste nijak nevnímal.
*Keď mu ešte oponuje iba mykne plecom. Ma to v paži, ide tancovať. Viac sa nezaoberá rozhovorom. Alebo myšlienkami. Len si užíva fyzické radosti života a tým tanec predsa je. Tak nepremýšľa a len sa hýbe do rytmu.*
*Chápe celkově situaci nesmrtelného se smrtelným a nijak do toho nezasahuje. Na Jackova slova vždy jen přikývne, a když se od něj oba vzdálí, vyrazí k občerstvení. Přeci jen by byla škoda, kdyby ani neochutnal. Tak si nalije pohár vílího vína a nabere si talíř plný jídla, aby ho tolik neskolilo. Aniž by se nad tím příliš zamyslel, nachází se dost blízko tančící TRISS s JACKEM P. S dobrým výhledem na ně se usadí na jeden z gaučů a pustí se do jídla. Je tedy jasné, že i oni ho mohou naprosto bez problémů voidět.*
Jason bude hajat jinde, Miky. A bumbal. Jen o tom nevíš.* Pousměje se a docela je rád, že Miky má jen takovou reakci. Poslouchá ho a čímdál víc se usmívá. Ani ho nenapadá, že to má spojitost s tím že vypil asi vílí pití.* A chceš se jen mazlit?* Usměje se vášnivě ho políbí. Tím i tak trochu odignoruje řeč o džusíku, který rozhodně nebyl džusík.*
*Triss si užívá tanec a jde to na ní poznat. Pak ale zahlédne Jasona koutkem oka a na moment na něj mávne rukou. Pak se však vrátí k tanci, který vzal asi Jack smrtelně vážně a asi jí chce prošoupat střevíčky. Doslova. Ale ne že by si stěžovala. Použije telepatii a směrem k JASONOVI promluví.*/Tvůj přítel měl zajímavé halucinace...V jedné chodbě ti házel na zdi chlebíčky...ale vyřešila jsem to./*Jde za jejím myšlenkovým hlasem znát pobavení, když to sděluje.*/Kvůli tobě si hraju na chůvu. Vidíš, co všechno pro tebe dělám?/*Popíchne ho a pak může z její mysli cítit zamyšlení.*/Ale nestěžuji si. Tanec miluju. Ale možná bys měl něco udělat, ať nevykecá i to, co neví.../*Nadhodí ještě. Pak čeká na odpověď a stáhne se, aby se JACKOVI věnovala.*
Avšak myslím si, že aj napriek výnimke sa s kožou spojíte skorej. *Pousmeje sa a len obdivne prikývne. Sám vždy považoval učenie za stratu času avšak čím bol starší uvedomoval si podstatnosť učenia. Možno na to prišiel prineskoro, ale nedalo so pochybovať o tom, že lepšie teraz, ako nikdy. Stále..pred sebou mal určite niekoľko storočí, ktoré štúdiu mohol využiť.* Vďaka myslím si, že aj vy ste mali dostatočné šťastie zaujať. *Pousmeje sa a len letmo prebehne opät jej šaty, ktoré pôsobili veľmi honosne. Páčili sa mu možno najviac čo za tento vyčer videl.. hlavne vzhľadom na to, ako moc výrazné boli. * Oh to ja Vám nevyčítam. *Povie keď mu začne vysvetľovať ich politiku a len sa pousmeje.* Nikdy nebudú všetky rasy rovné. *Povie jednoducho a potom sa pozrie na čiernovlasú lovkyňu.* Ale vždy sa o to dá pokúšať.. páči sa mi vaše odhodlanie Mirjam. *Povie a potom len mierne kývne hlavou keď sa mu predstaví. Jej rod mu bol známy pri jeho cestách po Ázii stretol niekoľko členov, avšak to už bolo veľmi dávno.* Predsa len nie je to tak dávno kedy ešte lovci zbierali trofeje.. alebo možno to nedávne čipovanie? Tiež nedalo podsveťanom veľa pokoja. Ale, myslím si, že stále to nie je stratené. *Povie úprimne a rozhliadne sa po všetkých návštevníkoch. Obzvlášť tí starší mali niekoľko pokrútiek s lovcami.. A vytváranie pozitívneho vzťahu bolo ťažké.* Oh nie, len som zvažoval plusy a mínusi. *Povie s tichým smiechom a potom sa k mladej lovkyni otočí zvárou.* A taktiež.. rád sa dozviem o živote lovcov dnes.. Čo hovoríte na čaj? Beztak, féria už pomaly tíchne? *Opýta sa a pomaly s Mirjam dotancuje pri čom potom jej podá ruku, aby sa mohla o jeho lakeť chytiť. A potom sa len dal k odchodu. Ešte sa však stihol otočiť a objaviť Melisu ku ktorej vyslal myšlienky. /Čoskoro sa stretneme/ To však už sám bol na odchode a tak z plesu zmizol v spoločnosti lovkyne.*
*Vykrúca TRISS tak intenzívne, že si najskôr JASONA ani nevšimne. Však ma aj dosť roboty a s tým ako je všetko farebne a podobne tak sústredenie na tanec mu stačí. Lenže nakoniec mu k JASONOVI pohľad utečie. Je to len sekunda a ešte k tomu v otočke ale musel by byt poriadne sfetovaný aby mu nedošlo kto tu nosí korunu. Keď skončí pieseň tak pošoupne TRISS k JASONOVI.* Myslím, že kráľ ma nakrivo korunu. *Povie jej so smiechom a trochu zadychany. A hneď sa otočí na nejakú drobnú vilu.* Smiem prosiť? *Víla je skôr v šoku, že ju oslovil civil než že by súhlasila. A to Jack využije a stiahne ju k poriadnemu tanci.*
On bude spinkat jinde? Dobře no. Já chtěl hrát nějakou hru. Třeba na honěnou. *Zasmál se jak malé dítě, ale najednou Jackovi oplatil vašnivý polibek.* Nechci se jen mazlit. Chci tě, chci to. Víš už nechci čekat. Jdeme domu ze ano? *Otazal se Jacka a sedl si na zem, jelikož ho nebavilo stat.* Pojd já už to chci a byt doma chci a prostě však chápeš ne?*Zasmeje se a zadíva se na Jacka a pak okolo sebe.*
*Sander celý večer potom viac menej už len sedel. Pohľadom niekedy vyhľadal Triss, alebo Mirjam pri čom sa mu moc nepozdávalo spoločnosť v ktorej sa obe nachádzali. Nemal však nárok to nejak kaziť a tak nič nehovoril. Keď si, ale všimol, že Mirjam išla odísť asi s čarodejom len spozornel a chvíľu išiel za nimi pri čom pri východe z férie ich pozoroval. Potom sa však zastavil a dal sa na odchod aj on.. Radšej bude čakať na Triss v parku, ako vo férií. Pri čom po tom sa len vydali ku nej.*
*V klidu se láduje na gauči a pozoruje, jak čím dál tím více lidí opouští jeho dvůr. Cítí se jako pozůstalý na party, která pomalu ale jistě umírá. Což je dosti logické vzhledem k tomu, že tu bydlí a nutně tedy bude poslední, samozřejmě krom Avy. Když na něj promluví Triss v mysli, okamžitě odpoví, protože na myšlenkách se neodrazí to, že má plnou pusu.* /Já nemohu udělat vůbec nic. To snad chápeš. Mohla bys ho prosím pak odvést domů? Až tu vše skončí, přijdu za ním. Klidně mu to slib. Ale tady nezmůžu vůbec nic./ *Natáhne mentální štít jak přes JACKA P. tak přes TRISS, aby byly jejich myšlenky v absolutním bezpečí. Jinak by si nedovolil s ní o Jackovi mluvit. A trochu se bojí, co by mu mohli víly nebo jiní vyčíst v mysli.*
A co si zahrát na honěnou jen ve dvou.* Zasměje se a nechá mu zmizet iluzi těch kalhot co mu dal, která stejně už ani skoro nebyla vidět.* Půjdeme...* Zašeptá a dotkne se přes košili medailonu a otevře portál, do kterého nacouve i s Mikym a ani ho nenapdne, že tam Miky nechal půlku oblečení. Prostě momentálně se jeho mozek přesunul na Jih.*
*Vytřeští na Jacka oči, když je pošťouchne směrem k Jasonovi a pak se musí nad jeho poznámkou zasmát, na co mírný úsměv věnuje také Jasonovi.*/Postarám se o něj...až se vytančí./*Odpoví a podívá se, jak ji opustí a jde si tančit s někým jiným. Udělá pukrle a usměje se.*Jsem ráda, že jsem dneska tady.*Řekne upřímně a na chvíli si k němu přisedne a sleduje svého dobrého přítele, který prohání vyděšenou vílu.*
Počas boja...áno. Je pevnejšia, takže je menšia šanca, že sa ichor dostane priamo na našu kožu. *Prikývne, že mal z časti pravdu.* Mala som len šťastie na dobrú kamarátku, ktorá si myslela, že by sa mi mohli hodiť. *Ozrejmí mu. Tancovanie s ním jej prišlo z nejakej časti rovnako príjemné ako tanec s Kráľom, ale predsa len v tom bol rozdiel.* Chápem, že to možno nemierite priamo na mňa, ale ja mám tendenciu všetko niesť na svojich pleciach. Aj tú snahu o rovnosť. *Prikyvuje. Poteší ju, keď jej pochváli jej odhodlanie. Vždy sa snažila robiť všetko najlepšie, ako sa len dalo, takže takéto slová boli ako pohladenie. Ďalšie však už neznejú tak nežne.* Nesúhlasím s týmito praktikami tým si môžte byť istý, pán D'Amboise. Kebyže som už v tej dobe v New Yorku, jasne stojím proti tomuto pravidlu. Možno je aj preto pre vás šťastie, že lovci zleniveli a tak sa toho veľa nespravilo. *Skúsi v tých temných časoch nájsť aspoň nejakú svetlu stránku.* Ak si myslíte, že to ešte nie je stratené, budem bojovať aj naďalej. *Sľúbi mu.* /Začnem od mala a potom sa presuniem k väčším esám./ *Sľúbi si v hlave.* Plusy a mínusy konverzácie so mnou? Potom som rada, že vyhrali plusy, pretože ste určite veľmi zaujímavá osoba, pán D'Amboise. *Usmeje sa naňho. Na čaj sa naňho prekvapene pozrie, ale potom si uvedomí, že to ani nebude až tak zlý nápad. Nemohla piť po celú dobu, čo tu bola, aby náhodou s vílami netancovala až do zodretia nôh. Preto aj prikývne.* Šálka čaju znie vynikajúco! *Prenesie s nadšením a zavesí sa mu do ruky. Všimne si Sandera, takže jeho smerom iba žmurkne, že je všetko v poriadku a spolu s čarodejom zamieri do čajovne, kde spolu pre sedia celú noc a debatujú.*
*S danou vílou odtancuje dobre dva tance. Potom ju zámeno za inú slečnu, u ktorej si netrúfa hádať čo je za druh. Ale tancuje parádne. Teda až na to, že od neho vyzvedá. Jack sa vždy len poťouchle usmeje a tancuje ďalej. Na rozprávanie mu ani dych nestačí. Tentoraz jeho samotného požiada o tanec nejaká vila. Asi s obdivom, že tu preháňa ženy po parketu. A s tou vydrží niekoľko tancov. Naposledy bol tancovať s Darach a odvtedy nič. Takže aspoň doženie všetok ten neodtancovany čas.*
*Vidí, jak Jack všechny prohání po parketě a musí se pousmát. Jakmile se u něj usadí Triss, věnuje mírný úsměv i jí a na její poznámku přikývne.* Takže se ti ples líbil? To jsem rád. *Dojí konečně svou porci a odloží talíř vedle sebe na gauč. Řádně upije vílího vína a pokyne bradou k Jackovi.* Mám chuť si s ním také zatančit, když vidím, jak je rozverný.
*Usměje se.*Byl úžasný. Někdy tě vezmu na nějaký lidský, ale zaručeně nebude tak skvělý.*Přislíbí trochu pobaveně a potom pohladí šaty, které byly naprosto úchvatné a to jak seděly...jakoby to byla druhá kůže.*Jen jdi. Pořád můžeme sehrát divadlo, že vás seznámím.*Nabídne mu znovu a pousměje se. Povzbudivě. Tak ráda by mu řekla, že Jack by za něj dal život, ale nemůže. Opře se lokty o stehna a opře si hlavu. Lidí i víl ubývá a zdá se, že jsou mezi posledními. Všimne si, že Andy už je taky pryč.*Chudák Andy...Říkal, že na mě počká v Central Parku...Snad je mu tam teplo...*Povzdechne si a pak se pousměje na Jasona. Nechtěla ho nijak zatěžovat problémy. Jen čekala, jestli s s Jackem bude chtít zatančit.*
*A Jacka zatiaľ opustí ďalšia partnerka ale to nevadí. Vystrieda ju iná. Aj keď už je parket o dosť, dosť a fakt že dosť voľnejší tak pár tancuchtivých víl tam zotrvalo. Takže Jack nemá núdzu o spoločníčku. A dokonca aj muzika ešte hrá tak mu nič ku šťastiu nechýba.*
Máš pravdu, docela by mě zajímalo, jak se toho ujmou lidé. S plánováním mi dost pomáhaly ostatní víly, na mě toho bylo moc. Samé otázky ohledně barevné palety nebo čeho. *Odmávne to, protože teď už to není důležité. Zdá se, že všichni se bavili. Tedy až na Jacka Hellera, který králi otevřeně přiznal nudu.* Ha, to asi nebude třeba. Přeci jen jsem tu tančil s mnohými. *Vidí, jak je Triss zamyšlená, ale nijak se jí nevyptává. Nechce jí kazit večer tím, že bude na poslední chvíli dotěrný.* To je ten tvůj společník? *Pousměje se a je rád, že čarodějka nepůjde sama domů. Když si tak nějak dopovídají, zvedne se s omluvným výrazem a dojde k Jackovi, který prohání jednu vílu za druhou.* Smím také prosit o tanec, energetický smrtelníku? *Kývne na vílu ať se ztratí a galantně se mu ukloní a nabídne ruku.*
*Triss zaraženě pohlédne na Jasona a zvedne obočí.*Tak bych to nenazvala. Jsme přátelé.*Brání se zmateně a potom se usměje, když se nakonec vydá a telepaticky mu do mysli nadšeně zahlasí: */Yes!/* Pak se pro změnu omluvně usměje Triss a pohodlně se opře. Na poslední chvíli se nenatáhne pro jeho nedopité víno. Uvědomí si dost rychle, že jsou v tom drogy a vlastně se těšila, že po tomto tanci půjdou domů. Ještě zavede Jacka a půjde.*
*Ani nevie koľko partneriek vystriedal. A je mu to fuk. Aspoň postupne vytancováva to čo zjedol. Síce ešte všade vidí farby ale ich striedanie sa mení o niečo pomalšie. A už aspoň nie si neónové. Z Jasonovho hlasu mu prebehne prijemné mravenčenie po chrbte. Tak ako vždy. Už si na to zvykol tak, že je to preňho normálne. Partnerka mu zmizne a on venuje celu pozornosť kráľovi.* Aj energetickým smetelnikom dochádza energia, ale pre vás králi... aj poslednú šťávu. *Tak ako ostatne partnerky tak aj Jasona stiahne do tanca. Prirodzene. Jediný rozdiel oproti ostatným tancom je v tom, že z tohto mu rýchlejšie buší srdce. Viac vníma stisk jeho ruky. Jeho pohyby. Jeho celu existenciu. S úsmevom, že toto môže prežívať sa s ním hýbe do rytmu hudby a takmer prázdneho parketu.*
Přátelé, jistě. *Vrhne na ni pohled typu: To moc dobře znám taky. Když poté uslyší její reakci v mysli, koutky mu trochu vylezou v úsměvu a cítí se jako kdyby měl jejich vztah fanouška. Ve chvíli, kdy na něj promluví Jack, udělá jeho srdce kotrmelec. Celý ples byl příjemný a všechno, ale tohle mu až bolestně chybělo k tomu, aby si ho mohl užít.* Tak by to mělo vypadat. *Přikývne vážně a dostatečně královsky pro ty, kdo je pozorují z dálky. Ovšem ten, kdo je Jasonovi teď jediný blízko, Jack, může vidět, jak mu pobaveně zajiskří v očích. Jinak zaujme téměř okamžitě taneční postavení a tančí nejinak než s ostatními. Nedotýká se Jacka nijak nestandartně, přestože by si to přál. Pořád tu je příliš mnoho očí. Ale vílám by to nemělo připadat divné, protože už ho viděli tančit s kdekým. Dokonce i s lovkyní, což pro ně znamená vysloveně s kýmkoliv. Jason to tak samozřejmě nevnímá, ale hezky mu to hraje do karet.* Jste výborný tanečník. Škoda, že jsem vás našel až na konci plesu. *Maličko se usměje a pevněji stiskne ruku svého tanečního partnera. Doufá jen, že se mu tento risk ošklivě nevymstí.*
*Neunikne mu ako sa kráľovsky tvári. Aj keď teda... s Jackovim videním kde ma Jason namodrale vlasy ma čo robiť aby sa nesmial. Keď mu zaiskrí v očiach tak je to ten moment, ktorý mi chýbal. Ktorý jednoducho môže uzavrieť cely večer a vyhodnotiť ho ako úspešný. Tancuje s ním. A až ráno bude uvažovať nad tým, že to bol práve ich úplne prvý tanec.* Ďakujem, Vám tiež patrí môj obdiv. A viete ako sa to vraví... radšej na konci plesu než vôbec. *Pri stisku ruky sa nadýchne a na sekundu sa zasekne v tých čokoládových očiach. Potom už hudba dohrá a Jack pustí svojho partnera. Až ho to zabolí.* Ďakujem, za tanec, vaša výsosť. *Ukloní sa mu vo všetkej pocestnosti a naposledy sa naňho usmeje. Aspoň naposledy pre tento večer. Kývne na Triss, že môžu ísť a spolu s ňou vyrazí domov. Hneď ako ale opustí Faeriu tak oblek zmizne a je znova v pyžame. Tak teda si odchytia taxi lebo bosí šlapať nebude až do Park Slope a tam si hodí sprchu a zalahne do postele. Do pár minút je tuhý.*
*Triss je celou dobu pozoruje a neunikne jí ten úsměv, jakým zareaguje na její nadšení. Ale nějak se jí nelíbí ta ironie, co použil. Každopádně nemá moc na výběr. Když skončí, tak Triss se zvedne a přejde k Jasonovi a usměje se na něj.*Svého drahého přítele si teď odvedu domů, pokud dovolíš, výsosti.*Řekne přátelsky a zároveň lehce formálně, ale tentokrát neudělá pukrle, ač by se možná i hodilo. Jack už vyrazil, tak se ještě natáhne a pevně Jasona obejme na znamení vděku...za všechno. Za to, jak ji doprovodil...dvakrát domů, za šaty, za bál, za tance...snad i za tu dohodu, která jí může kdykoliv přinést smrt, což ji tolik netíží nakonec. Pak si uvědomí, že stále nechala krále, aby jí viděl do mysli a vztyčí chabou obranu okolo mysli a odtáhne se. Jemně si promne místo, kde obvykle bývá kožený náramek a usměje se.*Děkuji za dnešní večer, Jasone.*Zašeptá a vydá se za Jackem. Nějak ho dokáže dojít a nechají se odvést k výstupu z Faerie. Tam Sandera se zívnutím poprosí, zda ještě můžou zajet odvést Jacka a taxíkem se nechají zavést k Portrovi. Jakmile se na chvilku rožne v jeho domě, tak nechá řidiče jet k ní, kde mu ještě musí dát peníze, které nakonec dá Lucas, co jim dolů příjde otevřít. Až tehdy se se Sanderem dostanou do ložnice, kde zaleze za paravan, kde si sundá šaty i boty a dá je na ramínko. A spodní prádlo jako vždy do koše na prádlo, takže skoro jako vždy spí vedle Sandera nahá. A je jí to putna. Ráno se mu musí omluvit...za to, že čekal.*
*Je rád, že přestože je zjevně Jack naprosto mimo z vílího jídla, neprozradil je. Drží si v rámci mezí svoji roli, že se neznají a pro kohokoliv, kdo by se je rozhodl odposlouchávat jsou naprosto nevinní. Užívá si jejich první tanec a snaží se ten moment vtisknout řádně do paměti. Má v plánu to tam nosit po všechna zbylá století svého života.* Hádám, že to je nějaké vaše lidské rčení. Ale na tuto situaci vskutku vhodné. *Přikývne a nejraději by se zasmál, přesto drží dokonale chladnou masku a klidný tón. Obává se, že tím jejich tanec trochu kazí, ale víc by ho jistě zkazila Jackova smrt. Nemůže nic riskovat více než teď.* I já vám. *Nechce Jacka pouštět, ale delší kontakt po konci písně by byl jistě podezřelý. A tak mu pokyne hlavou, protože dvakrát se civilovi rozhodně klanět nemůže.* Přeji příjemný zbytek večera. *Vidí, že už téměř všichni ostatní odešli a kdo ne, toho nechá vypakovat. Mávne na víly, aby všechno začaly sklízet a poté prohledali pozemky hradu, jestli se tu někdo nezatoulal či se tu úmyslně neschovává.* Nevidím důvod, proč bych nedovolil. /A proč bych ti za to nebyl neuvěřitelně vděčný./ *Dodá si sám pro sebe, ale své myšlenky Triss dávno uzavřel. Když ho obejme, jen jí strnule jednou rukou objetí oplatí, aby snad nevypadal, že na něco takového je.* Já též, nechť pokračuje i nadále příjemně. *Kývne jí na rozloučenou a Jackův úsměv si schová na potom. Až bude sám v komnatách a bude mu ho moci pomyslně oplatit. Až se nebude muset nechat svazovat pozicí krále. Když oba odejdou, ujistí se, že úklid funguje jak má a jde si dát koupel, načež zalehne a přemýšlíc nad dnešním večerem poklidně usne.*
/A dost. Je tu někdo, kdo po mně nic nechce?/ *Rozhlédne se po své pracovně, ve které je regulerně zahrabaný v kusech pergamenu a cítí za dveřmi frontu víl, které se ho chtějí na něco zeptat. Předstírá však, že o nich neví a v klidu si řeší papírování. Jakmile se ozve první zaklepání, hru mu to zkomplikuje a on musí vzít své služebníky na vědomí.* Ano, ples. Jistě, ples. Květiny? Není to svatba. Nemusíte nikde vyvěšovat moje portréty. Zkuste na to jít klasicky, nemusíme na podsvět dělat nadstandartní dojem. Dojem udělá to, co obvykle máme. Zase ne takto obvykle! Nějaké dekorace být musí! *A tak podobně. Jelikož je to první velký ples, který organizuje, chce jak on, tak jeho poddaní, aby byl perfektní. Služebníci mu chtějí za každou cenu udělat radost, a tak vymýšlí až nesmysly. A Jasonovi z toho jde hlava kolem.* Myrius vám s tím pomůže. *Spasí ho jeden z rádců, který s pootevřenými rty začne klepat na dubové dveře.* /Jde akorát!/ *Jason vyskočí od stolu a přátelsky rádce poplácá po rameni s jasným gestem: Zdrhám, nechávám to na tobě, omlouvám se. Načež s vnitřním úsměvem, jelikož vně drží ledovou masku, vyrazí k sobě do komnat. Tam se převlékne do lidského oblečení- černého roláku a černého obleku. Zkouší roláky přivést do svého šatníku, ale nijak zvlášť pohodlné mu to není. Popotáhne si ho ukazovákem od krku a je mu jasné, že to bude dělat asi celý den. Poté vyrazí do lidského světa a hned jak tam vleze, pípne mu telefon. Zpráva od Jacka.* /Výborně! To krásně vychází./ *Chytí si taxíka a dojede na místo, kde má domluvený sraz s detektivem. Jelikož jejich schůzku neplánoval on, ani ho nenapadlo vzít s sebou oblečení, které příteli dluží.* Hmm... *Zamručí si spíše sám pro sebe, když vidí moře roušek. Možná by si měl taky nějakou pořídit, ale přijde mu to divné. Bůhví, co by si o něm mysleli pradleny, kdyby mimo lidského oblečení musely prát i náhubek. Konečně si všimne Jacka, který kouří nedaleko od něj a svižným krokem k němu zamíří. Jelikož už je tu docela zima, má na sobě svůj černý očarovaný kabát, na kterém se objevují a mizí poprašky sněhu. Je jasné, že je to magie, protože nesněží. Jakmile k detektivovi dojde, jemně ho políbí na tvář.* Zdravíčko, detektive. *Pousměje se a rozhlédne se po okolí. Nemá představu, co budou dělat, ale všechno je lepší, než plánování plesu.*
*Aj keď má na sebe čierny kabát tak sem tam si všimne čierny chlp z kocúra. Tak ich dáva dole zatiaľ čo si fajčí cigaretu. To že niekto k nemu ide si teda všimne až keď je priňom. Pohotovo sa na dotyčného pozrie a keď zistí, že je to Jason tak mu cez pery prebehne úsmev. A tak nejak mu aj zmäkne pohľad. Bozk na líce ho donúti, aby mu úsmev zotrval a trochu sklopí pohľad.* /Jackie, nie si šestnástka na prvom rande./ *Rýpne si doňho jeho ja a tak radšej pohľad dvihne a zapozerá sa Jasonovi do oči.* Tiež ťa zdravím. To s tým detektívom ťa nejako berie. *Nadhodí trochu s humorom, pretože si všimol, že ho tak oslovuje často. Prezrie si ho a automaticky mu rukou zmetie z ramena poprašok snehu. Pritom sa trochu zamračí.* Nehovor, že už niekde sneží. *Tak isto mu prejde rukou po klopy kabátu ale skôr to robí pre dotyk než, aby ho oprášil od snehu.*
*Všimne si, že ze sebe Jack něco sundává a automaticky mu problikne myslí vzpomínka na díru mrtvol. Pak ze sebe musel shodit hodně nepříjemných věcí. Ovšem to na sobě neměl tento kabát a zdaleka se netváří tak znechuceně jako předtím, takže jde jistě o něco méně hrozného. Nijak se nad tím tedy nepozastavuje a ani na to Jacka neupozorňuje, kdyby to náhodou dělal nevědomky. Ví, že potřebuje být co nejčistší.* /Takhle se na mě díval vždycky?/ *Ucítí něco podivného a neznámého. Být to kdokoliv jiný, než Jason, červenal by se. On se ale jenom trochu usměje a ukope ten podivný tetelící pocit někam do pozadí.* Máš pravdu, bere. Ovšem jestli ti to vadí, přestanu s tím. *Prohlédne si ho, jako kdyby pro něj hledal novou přezdívku a všimne si nového sestřihu. Sluší mu to. Ve chvíli, kdy mu přijde, že na blonďáka moc dlouho civí, pokrčí rameny a usměje se.* Ne, ve Faerii občas, ale to není pravý sníh. Je to kouzlo. *Uchechtne se a bradou pokyne na další místo, kde se zničehonic objeví sníh. Jelikož mu je Jackův dotyk příjemný, na chvíli zmlkne. Pak se ale vzchopí a živě se ho zeptá na následující otázku.* Co máme v plánu? *Nijak ho nezarazí, že užil množného čísla. Přeci jen minimálně mají v plánu být dnes spolu. Ale kdyby mu někdo zpětně pustil jeho slova, přišlo by mu, že to zní divně. Možná kvůli nově objeveným citům?*
*Zatvári sa ako keby usilovne premýšľal. Ale v podstate odpoveď pozná. Zahľadí sa na Jasona a než mu odpovie tak si ešte oblizne pery. Nevedomky.* Nie, nevadí mi to. Vlastne ak by si chcel kľudne mi tak môžeš hovoriť aj pri iných príležitostiach než je pozdrav. *Nadhodí dvojzmyselne a potom ho zaujme sneh na jeho kabáte.* Oh, aha. *Inteligentne odpovie a len tak pre dotyk... mu ešte opráši sneh aj z druhého ramena. A ani nevie, že sa ešte o niečo priblíži k Jasonovi. Len mu rukou prejde ešte po kabáte, aby ho upravil. Vychutnáva si tu blízkosť. Ma dokonca pocit, že z neho cíti to vílie mydlo. Nad jeho otázkou dvihne pohľad a na moment sa naňho pozrie. A potom presunie pohľad na ulicu, na jeden zapadnutý podnik.* Ideme sa zabaviť, Jasi. *Znova sa naňho usmeje a vyrazí k podniku kde veľkým neónovým písmom svieti Laser game. Vojde dnu a podrží Jasonovi dvere. Potom prejde k pultu a objedná všetko potrebné. Znudená slečna teda vytiahne dve vesty, ktoré mu dá a tiež ho inštruuje kde si môžu odložiť kabáty. Je tam pomerne prázdno. Vzhľadom k pandemii.* Tak poď. *Vyzve Jack Jasona a vedie ho do nejakej miestnosti. Popravde... nevyzerá to tam dvakrát luxusne. Dokonca by sa dalo povedať, že je to skôr neudržiavané. V podstate jediné svetlo tam sú rôznofarebné, neónové svetlá. Zavedie Jasona do šatne kde položí vesty na lavicu a vyzlečie si kabát. Ten zavesí do jednej skrinky. A taktiež sa zbaví aj svetra.* Snáď ťa to bude baviť. *Zauvažuje nahlas a navlečie sa do vesty.*
*Tiše polkne, jelikož olíznutí rtů mu automaticky přesměruje myšlenky někam, kde je zrovna teď nepotřebuje. Moc tomu nepomůže ani to, co Jack hned vzápětí řekne. Tedy, nepomůže. Pokud je Jackův úmysl, aby ho opřel o první zeď, kterou najde a na místě si ho vzal, pak to tomu pomáhá až až.* Beru na vědomí. Možná to vyzkouším hned při první příležitosti. *Svůdně zvedne jeden koutek v úsměvu, aby nebyl jediný, kdo je v momentální situaci napjatý. Trochu ho z toho vyhodí následující komentář ke kabátu a je za to upřímně docela vděčný. Sice se umí kontrolovat téměř dokonale, ale to téměř ho teď pokoušelo čím dál tím víc.* Je to roztomilá magie. *Pousměje se a shlédne na Jackovy ruce, co mu upravují kabát. Aniž by se nad tím dvakrát zamyslel, sám zvedne ruku a lehce mu přes hřbet ruky přejede ukazováčkem. Zatím se vyžívá v tom, že díky kabátu je jeho společník ještě blíž. Když Jack promluví, ani ho to nijak z jeho slastného tranzu nevytrhne, protože ho detektivův příjemný hlas neruší. Líbí se mu, jak mu říká. Chvíli nijak nereaguje a až když blonďák vyrazí, jde za ním.* /Laser game? Hmm, co to je?/ *S kočičí ladností se kolem Jacka protáhne dveřmi a začne se rozhlížet. Rozhodně by to nenazval luxusním podnikem, ale neonová světla a šero mu jaksi rozpumpují krev. Je to zvláštně příjemně temná atmosféra. Po výzvě následuje Jacka a na pultu u znuděné paní si ještě vezme letáček, kde je všechno vysvětleno. Následně si odloží kabát a sako a dle Jackova příkladu si začne oblékat ochrannou vestu. Když je hotov, uklidí si oblečení do skřínky vedle té Jackovy a znovu se zahledí na letáček.* Domnívám se, že by mohlo. Ale možná ještě budu potřebovat pomoc předtím, než dostanu zbraň do ruky. *Ukáže na obrázek na letáku a pousměje se.*
*Sleduje tie jeho zvodné pery a najradšej by sa na ne vrhol. Jeho prítomnosť ho opantáva a popravde... v tom pocite sa doslova mácha ako handra vo vode.* Hmm, protestovať nebudem. *Zašepká a potom presunie pozornosť na kabát. Asi ak by pokračoval tak by si zastavil taxík a s Jasonom sa nechal odviesť domov. S tým že by dal poriadne dýško ak by taxikár porušil všetky dopravné nariadenia. Ale to ako sa k nemu priblíži ho ešte viac vnorí do toho opojného pocitu. Skutočne by sa mu hodil okolo krku a kašlal na celý plán čo mal. Alebo respektíve má. Potom sa ale trochu preberie.* /Sex na verejnosti? Nie je to zlý nápad ale je na to celkom chladno./ *Rozhodne sa, že bude pokračovať v pláne a tak teda stojí pri pulte kým baba chystá vesty. Kým sa dostanú do šatne tak Jack na Jasona hodí sem tam úsmev. Hlavne kvôli tomu, že sa na laser game teší. A teší sa na to, že si to zahrá s Jasonom. Počká kým sa aj Jason nachystá a prezrie si ho.* /Tak teraz vyzerá božsky./ *A telom sa mu rozbehne vzrušenie, ktoré nie je tak úplne iba z hry.* Je to v podstate jednoduchá hra. Máš vestu, ktorá je ako keby terč. Dostaneš zbraň a úlohou bude... *medzi tým čo rozpráva dôjde až k nemu* ...aby si ma trafil. *A to už zašepká tesne pri ňom. Upraví mu vestu a už sa chystá ho pobozkať.* Môžete ísť! Máte to nachystané! *Lenže baba od pultu to trochu prekazí.* Tak čo, ideme na to? *Pozrie na Jasona a dovolí si natoľko uvoľniť, že sa naňho zazubí ako rošťák.*
/Ale kruci./ *Kousne se do rtu, když Jack pokračuje ve flirtu a cítí, jak se v něm buduje touha. Ale teď ne. Mají v plánu spolu nějak strávit den a upřímně ho zajímá, co si detektiv připravil. Přeci jen nějaké zážitky by s ním měl moc rád, a tak se musí držet na uzdě. Je mu jasné, že kdyby se tomu všemu poddal, z dnešního plánu by moc nezbylo. Kdykoliv se na něj jeho společník usměje, oplatí mu to. Má radost, že se oba nenechali strhnout a dostali se až sem do místnosti. Když se dopřipraví, všimne si, jak se na něj Jack dívá.* /Mám tu vestu nějak špatně?/ *Podívá se dolů na vestu, u čehož mu spadnou tmavé vlasy do čela, a když zvedne pohled, Jack už je u něj. Naslouchá vysvětlení hry a proti své vůli se zachvěje vzrušením, když mu uslyší jeho šepot. Ucítí jeho teplý dech. Sjede ho pohledem a sám shledá, že mu svým způsobem bojová výstroj moc sluší. Jakmile mu upraví vestu, potvrdí jeho předchozí obavy. Ale na to už se Jason nesoustředí, myslí jen na to, jak blízko jejich rty jsou. Samozřejmě do chvíle, kdy přijde paní a jakoby ho polila studenou vodou.* Jsem připraven. *Přikývne s vážností vojáka, co se hlásí do služby. Ve chvíli, kdy zaznamená Jackův úsměv, sám shodí vážný výraz a skoro by se dalo říct, že se zakření.* Máme to nachystané, takže... *Pohladí Jacka po vestě a vydá se ze šatny ven. Tam už na něj čeká modře svítící zbraň, kterou mu podává pracovnice Laser game a téměř ospalým hlasem ho navádí, kam má jít. Naposledy se tedy usměje na Jacka a rozeběhne se k vzdálenému úkrytu. Sníží se, aby ho tolik neosvětlovalo všudy přítomné neonové osvětlení a čeká, než si najde své místo i detektiv a hra započne.*
*Niekedy keď nad tým hlbšie uvažuje tak ho fascinuje ako sa s Jasonom dokáže uvoľniť. Napríklad aj teraz. Je mu jedno či stoja v šatni kde sa podlaha neumývala už pár rokov alebo niekde inde. Nič naokolo neexistuje. Aspoň do momentu keď ich vyruší slečna.* /Tak blízko a zároveň ďaleko./ *A trochu sa oddiali. Musí sa usmiať ešte viac keď sa Jason zatvári ako praví vojak. Mykne teda hlavou, že môžu vyraziť. Ide za Jasonom a popravde si ten pohľad užíva. Hlavne na jeho pozadie. Od babenky si vezme zelenú zbraň a opätuje posledný pohľad Jasonovi. Vydá sa na druhu stranu. V hernej miestnosti sú jediným zdrojom neónové svetlá. Ale nie je ich toľko, aby zaniklo akési šero ktoré pomáha v tom sa skryť v nejakých kútoch. Jednoducho to je dosť premyslená miestnosť. Využije roh s nejakou sieťovinou kam dopadá čo najmenej svetla. Prikrčí sa a chvíľu čaká. Musí sa pousmiať.* /Ako moc sa to podobá na moju prácu?/ *Napadne mu a rozhodne sa vydať na prieskum. Z rohu sa presunie za nejakú nízku stenu kde si musí čupnúť. Zbraň v ruke nachystaná na streľbu tak ako je naučený z práce. Sleduje pozorne priestor ale Jasona nevidí. Cez svetlá prikrčene prebehne k nejakému krytu za ktorý sa skryje.*
*Jakmile to začne, musí sám sebe v hlavě přemluvit, že se jedná o hru. Jelikož mu dost let šlo o život, jeho tělo se automaticky chová jako by tomu tak bylo i nyní. Fakt, že už nemá Jacka na obzoru mu to moc neusnadňuje, a tak upře mysl k tomu poslednímu pohledu, který sdíleli. A tehdy se to stane. Tehdy přepne do herního módu. Koutky mu vyletí vzhůru a vykoukne zpoza svého úkrytu. Jacka nevidí a v duchu mu zalestká, že se ukryl dobře. Po pečlivé analýze situace udělá kotoul do skrýše, která je trochu blíže vchodu. Zbraň drží jako zkušený sniper, ale pravdou je, že se střelnými zbraněni zdaleka neordinuje tak čistě a hezky jako se sečnými. Hlavou mu probleskne vzpomínka na rozstříleného démona v nočním klubu a sám sebe v úkrytu pobaví. Napadne ho totiž, že Jack by asi jeho bezstarostným střílením moc unesený nebyl. Všimne si, že se jeden z pruhů neonových světel na chvilinku přeruší a udělá si tak lepší obrázek o Jackově lokaci. Rozhodně ne však přesný. Zády se přitiskne ke zdi svého krytu a prohlédne si laserovou zbraň. Nadále svítí, takže předpokládá, že nabitá je. Poté se poměrně odvážně rozeběhne směrem, odkud tušil Jacka, ale ještě daleko před tím se sklouzne po zemi k jakési zástěně a vykoukne opatrně zpoza ní.*
*Adrenalín z hry mu ide telom. Hlboká sa nadýchne a vydýchne. Sleduje okolie zo svojho úkrytu a dúfa, že uvidí nejaký pohyb. Teda konkrétne Jasonov pohyb. Lenže zo svojej polohy nevidí nič.* /Určite si musel všimnúť nejaký pohyb./ *Napadne mu a radšej svoje myšlienky utne. Aj keď možno by tuto Jasonovu schopnosť vedel nejako využiť. Po kolenách sa prešuchne ku stene kde je tieň a rozhliadne sa. Uvidí úkryt ale cesta k nemu vedie cez neonovu cestu. Z kolien sa preváži na nohy ale stále ostáva v pokľaku. Rýchlo sa rozbehne cez ten pľac kde ho Jason jednoznačne uvidí. Je to kúsok ale šikovný strelec by to možno zvládol.*
*Pozorně se rozhlíží a pomalu slyší, jak mu vlastní krev bubnuje v uších. Upře pohled na osvětlenou cestu nedaleko od sebe a přemýšlí, jestli je Jack v takové pozici, že musí tolik riskovat. Je totiž jasné, že se jedná o velmi nebezpečnou stezku. Připraví si tedy zbraň do vhodného úhlu a trochu se vykloní z úkrytu. Střelí po Jackovi, ale trefí se mu těsně za paty. Následuje pohledem světelný paprsek a ve vteřinu, kdy si je jistý, že minul, zkusí střelit znovu. Jeho poloha je odhalena, jde mu jen o to zjistit, jestli je mezi střelami časová prodleva. Pár vteřin se nic neděje. Až poté se mu podaří vystřelit.* /Tři sekundy. Až moc dlouho. Nemohu tedy jen tak nazdařbůh střílet./ *Pomyslí si a pružně se přesune k mizerné zástěně, musí skoro ležet na zemi, aby nevykukoval. Na druhou stranu je ale blíž jeho cíli, takže tu nevýhodu přežije.*
*V podstate z toho úkrytu veľa možností aj tak nemá. Teda mohol sa ešte plaziť po zemi ale tomu by sa rád vyhol. Tak to teda prebehne. A musí sa sám pre seba pousmiať keď počuje taký ten elektriký výstrel. Jeden a o tri sekundy další. Skončí za krytom a zahľadí sa smerom odkiaľ išiel výstrel. Potom skontroluje možné úkryty okolo seba. Zvolí teda taktiku, že pôjde Jasonovi naproti. Alebo aspoň si myslí, že naproti. Rýchlo a nenapadne sa prekulí za stĺp, smerom od kiaľ bežal. Zo svojej pozície striehne na nejaký pohyb.*
*Snaží se dostat k Jackovi co nejblíže, aby ho mohl střelit a vyhrát. Vzbudila se v něm po dlouhé době soutěživost, pro kterou jindy neměl moc důvod. Přeci jen je to král, není moc víc, co by si mohl přát. Usměje se, když znovu pocítí příjemný proud adrenalinu. Po loktech se odplazí na lepší místo. Zástěna je tam tak vysoká, že může být v podřepu, aniž by se připravil o bezpečí a dovolí si trochu protáhnout krk. Neočekávaně mu křupne.* /Ale sakra./ *Změnil už tolikrát místo, že by nemusel být problém, že byl prozrazen. Křupnutí ho ale citlivému sluchu prozradí nanovo. Zadrží dech a opře si čelo o svůj úkryt, což je vzhledem k čistotě celého podniku docela risk. Naštěstí tam nic nelepí, ani se nestane nic podobně nechutného. Ovšem nechce se mu hýbat, kdyby ho náhodou Jack přeci jen neodhalil.*
*Trpezlivo čaká a sonduje priestor. Pritom si spomenie na to koľko krát takto vyčkával na nejakú chybu zločinca po ktorom išiel. Rozdiel je ale v tom, že toto je hra a nejde mu o život. Ale aj keď nie je súťaživí tak predsa len chce vyhrať.* /Moje ego by si ma podalo ak by som prehral./ *Snaží sa zachytiť čokoľvek čo by mu určilo Jasonovu polohu. Našťastie nehrá žiadna hudba iba je počuť tichý šum svetiel. A potom začuje praskanie ako keď si niekto naťahuje prsty alebo krk. Usmeje sa. Ak by sa rozhodol na ústup tak by ten zvuk nepočul, pretože by bol ďaleko. Takto je ale dosť blízko. Presunie sa od stĺpika k zástene a ďakuje bohu, že si zobral tie kanady lebo môže našlapovať potichu. Od zásteny rýchlo prejde k úkrytu. A tam sa postaví vo svojej plnej výške. Je od Jasonovho chrbta asi tak štyri metre. Na nič nečaká s vystrelí po ňom.* Astala vista, bejby. *Povie keď vidí ako Jasonova vesta zasvieti na červeno. Dvihne zbraň a odfúkne neexistujúci dym z hlavne. Ako v westernovke.*
*Je mu jasné, že pokud to Jack slyšel, je to prohraná hra. Nemá nadpřirozený sluch, a tak samozřejmě necítí jeho kočičí našlapování. Ve chvíli, kdy zasviští laser šerem, ví, co se stalo. Ani se nemusí podívat na svou hruď, která září jasně červenou barvou. Zasměje se jeho hlášce, přestože Terminátora neviděl a všimne si, jak sfoukl laserovou zbraň.* Pěkně zahráno. *Usměje se a přijde k němu blíž. Teď už se před ním schovávat nemusí.* /Doufám, že není jeden z těch vítězů, co mi to bude neustále předhazovat. Ačkoliv, nejsou takoví všichni?/ Dáme odvetu nebo máš dneska ještě jiné plány? *Usměje se na něj a mírně nakloní hlavu na stranu. Svým způsobem by chtěl možnost ho ještě porazit, ale jelikož to vypadá, že to má Jack naplánované, chce mu pro to dát prostor.*
*Keď k nemu Jason ide tak si automaticky chce dať zbraň do púzdra lenže... žiadne nemá. V duchu sa iba plácne do čela. Nejaké rozpaky nedá na sebe poznať a zahľadí sa na moment na neónový strop ako keby tam hľadal odpoveď.* No, chcel som si ešte dnes umyť okna a vydrhnúť podlahy ale...*Pozrie na Jasona a zaiskrí mu v očiach. Alebo to je iba odraz neóniek?* ...ale odveta znie lepšie. *Nakloní sa cez prekážku a pritiahne si Jasona za vestu k sebe. Dá mu poriadny bozk so všetkým ako sa patrí a potom ho pustí.* Minúta a začíname. *Z tej výhry je nabudený. Usmieva sa a počúva k nejakym sudom za ktoré zájde. A od tadiaľ sa prikrčene presunie za polostenu hľadajúc úkryt.*
*Všimne si automatického pohybu, ale nijak ho nekomentuje. Je mu jasné, že je zvyklý pracovat s reálnými zbraněmi a ty pak někam musí odložit. Vyčkává klidně na odpověď, a když se mu jí konečně dostane, uchechtne se.* To zní rozhodně jako plán. *Okomentuje to s pozvednutým obočím a čeká, až dopoví, co má na srdci. Z jeho tónu je jasné, že to bude pokračovat. Ovšem nečekal, že to bude pokračovat takhle. Ne, že by si stěžoval. Když si ho Jack přitáhne, automaticky ho obejme kolem pasu a polibek mu oplatí. Dodá mu to jakousi energii na plánovanou odvetu, a tak když se odtáhne, tváří se vyzývavě.* Minuta, dobře. *Kývne s rošťáckým úsměvem a vyběhne. Doběhne na druhou stranu místnosti a opře se o sloup, za který se schová.*
*Mal čo robiť, aby sa z toho bozku odtiahol. Ale predstava ďalšej hry je dosť silno lákavá. Skryje sa za polostenu a v podrepe sa presunie sa další úkryt ale ani tam neostane dlho. Pregúľa sa po zemi k nejakému sudu a tam chvíľu zotrvá. Pozrie sa na protiľahlú stranu miestnosti ale zo svojej pozície veľa toho nevidí. Tak sa presunie za nejakú stenu kde je vojenská plachta.* /To je lepšie./ *Prezrie si priestor či neuvidí pohyb.*
*Jakmile se dostane na své místo, vyhlédne z něj, aby si zkontroloval situaci. Není to žádná sláva, před sebou má zástěnu, která mu stojí v cestě. Nevidí přes ni takřka nic, a tak se k ní po čtyřech přesune a vykoukne zpoza ní. V rozhledu mu brání jakási splétaná síť, a tak ji odtáhne rukou a konečně vidí všechno, co se kolem děje. Před jeho stanovištěm svítí pohyblivé neonové světlo.* /Zprava, doleva. Zprava, doleva./ *Zkoumá tempo světla, kdyby se potřeboval mimo záři přesunout. Všimne si moc pěkné zástěny nalevo, kde ho ani moc neomezuje ono světlo. Když bude vpravo, trvá mu docela dlouho, než se dostane doleva. Plus ta zástěna je již mimo jeho světlo, takže zpětně se o něj nebude muset bát. Dokonce to osvětlí kohokoliv, kdo by na něj chtěl jít zezadu.* /Teď!/ *Pořádně se rozhlédne a ve chvíli, kdy je pohyblivé světlo vpravo, vyběhne do svého nového úkrytu.*
*Nejakú chvíľu čaká a sleduje terén. Iba periférne zachytí mihotajúce sa svetlo. Vyrazí prikrčený k ďalšiemu úkrytu. Teraz si prakticky ľahne za nízku prekážku. Nie je to dvakrát výhodná pozícia takže rýchlo skontroluje okolie. Nikde nič si nevšimne a tak sa bleskovo vyhupne na nohy a cez pas svetla prebehne až za stĺp. Bol to risk ale...* /Je to hra. Trochu risku nezaškodí./ *Zošuchne sa po stĺpe k zemi a trochu sa vykloní, aby videl okolie. Srdce mu bije rýchlo. Adrenalín sa mu ženie telom. Presunie sa za úkryt bližšie k stredu miestnosti.*
*Trochu ho znervózňuje, že nikde ve své blízkosti nevidí Jacka. Rozhlédne se všude kolem sebe, i dozadu, aby se neopakovala předchozí situace. Ale nepomůže mu to, detektiv není nikde v jeho zorném poli.* /To se musí změnit./ *Přeskočí bednu, která ho doteď chránila před zásahem a běží trochu více vpravo. Tam jedině může být, když vlevo měl Jason tak pěkný výhled. Takže se též nachází u středu místnosti. Zkontroluje si zbraň jako kdyby na ní poznal nějakou vadu a přimhouří soustředěně oči, když se rozhlíží. Jakmile se Jack pohne, měl by to vidět. To samozřejmě platí i naopak.*
*Rozhliadne sa okolo seba. Kontroluje každý detail ale nikde nič. Iba svetlá, z toho niektoré blikajú a temné zákutia. Jediné čo počuje je bzukot neónky čo je nad ním. Pomaly sa klakne na kolená a obzrie si bedňu, ktorú plánuje využiť ako svoj úkryt. S vidinou toho, že sa znova musí zvaliť na tu špinavú zem sa nadýchne. A potom sa prekulí za bedňu kde si okamžite drepne a rozhliadne sa.*
*Upřeně sleduje to místo, kde je přesvědčen, že se Jack musí nacházet. Nemá o tom absolutně žádný důkaz, jde jen o jeho teorii. Jestli totiž není tam, pak by se buď vůbec nepohnul ze svého startovního místa a nebo má Jason špatný pojem o místnosti. To by snad neměla být vůbec možnost. Téměř hypnotizuje šero, takže se mu už skoro zdá, že se v něm vykreslují různé obrazce. Skoro nemrká. A pak se to stane. Uvidí jakýsi pohyb, který se nezdá jako výplod jeho fantazie. Rychle vystřelí. Červené světlo, které se rozzářilo v jinak téměř absolutní tmě mu dá najevo, že se trefil.* Jak jsi to říkal. Astala vista, baby! *Zářivě se usměje a přijde až k němu za bednu. Nabídne mu ruku, aby mu pomohl se zvednout.*
*Zvuk elektrického výstrelu nečakal. A už vôbec nečakal, že keď si drepne za bedňu tak mu bude svietiť vesta na červeno.* Dočerta. *Šepne potichu.* /No, Jackie, ak by si bol v práci tak si teraz mŕtvy./ *Uchechtne sa nad tým keď počuje Jasonove slová. Pekne mu to vrátil. Pozrie sa naňho ako nad ním stojí a príjme jeho ruku.* Hm, myslím že je v tebe potenciál na detektíva. *Povie to nízko položeným hlasom ako keby ho zvádzal. Vlastne ho zvádza! Tak ako pred tým si ho pritiahne za vestu k sebe a napadne jeho pery. Náruživo ho pobozká a voľnou rukou mu prejde cez prednú stranu vesty až dole. Šikovno svoju ruku dostane nie len pod vestu ale aj pod rolák a pohladí ho po brušných svaloch. Pustí jeho pery a dramaticky sa pozrie na hodinky na ruke.* Máme ešte desať minút. *Hodí naňho vyzývavý pohľad a dravo sa naňho usmeje. Pravdou je, že hra s Jasonom ho celkom rajcovala.*
*Usmívá se, když si Jack nechá pomoci a je rád, že se mu podařilo tohle kolo vyhrát. Vzhledem k tomu, jak se ohledně detektiva cítí, nejspíš by dvě porážky přežil. Ovšem tohle je rozhodně příjemnější stav. Jedna jedna, pěkná remíza. Po Jackových slovech se usměje. Původně kvůli tomu, že mu přijde ta poznámka roztomilá. Jeho rty se však zvlní do spíše vyzývavého úsměvu jako reakce na detektivův příjemně hluboký hlas. Ve chvíli, kdy si ho jeho laser game protivník přitáhne za vestu, je velmi rád, že ji má. Položí ruku, ve které nedrží zbraň Jackovi vzadu na krk a přitáhne si ho tím ještě blíže. Cítí, jak mu prsty cestuje po citlivém místě a v polibku se usměje. Nepřestává se usmívat ani když se od něj Jack odtáhne, ale vyrazí ze sebe nespokojené zamručení. Následuje detektivův pohled a vidí hodinky. Jelikož se ale o časový limit nestaral, neví, co to znamená. Když to však Jack řekne, bez jakéhokoliv dalšího slova odloží zbraň na bednu, za kterou se Jack chtěl schovat, a oběma rukama si ho přitáhne do pevného objetí. Zatímco mu jednou rukou zamíří do kalhot, začne ho pomalu, ale pečlivě líbat na krku.* /Deset minut, hmm./
*To nespokojne bručenie ho pobaví. Ale zachová si pri pohľade na hodinky vážny výraz. Potom ho ale svojim pohľadom vyzve a dúfa, že tu výzvu prijme. On svoju zbraň nechal na zemi takže voľne ruky má už dávno. Spokojne vydýchne keď si ho pritiahne do objatia. Svoju ruku nespúšťa z jeho citlivého brucha a pritom zakloní hlavu, aby mu umožnil lepší prístup. Druhou rukou mu vojde so vlasov, ktoré pocuchá. Má rád ten pocit keď mu Jasonove vlasy pretekajú pomedzi prsty. Keď ucíti jeho ruku vo svojich gatiach tak na nič nečaká a plynulo z brušného svalstva prejde k lemu nohavíc, šikovno ich rozopne a vkĺzne dnu. Predsa len ten pocit, že každú chvíľu príde ta baba od pultu je v určitom smere vzrušujúci. Srdce mu bije divoko. Obaja sú skoro v strede miestnosti takže skutočne stačí, aby obsluhujúca slečna iba došla medzi hlavný vstup a načapala by ich pri činu.*
*Je rád, že správně pochopil Jackovu výzvu. Rozepne mu tedy kalhoty, aby měl alespoň nějaký manévrovací prostor a ukazováčkem mu lehounce přejede po linii podbřišku, těsně nad tím, na co se má v plánu soustředit v rámci vtěřin. Nemůže totiž plýtvat časem kvůli nějaké zdrženlivosti, na tu nemají čas. Jejich deset minut ubíhá velmi rychle.* /Vzrušující./ *Jemně sevře jeho kůži na krku zuby a spokojeně zavrní, když ucítí jeho ruku ve vlasech. Na své vlasy je dost citlivý, a proto jediný, u koho je mu tento dotyk vyloženě příjemný je Jack. Když ucítí, že se i Jackova ruka dostala na místo, usměje se a vrátí se s polibkem na Jackovy rty. Hladově, celé to šero s poblikávajícími neony tomu dodává pěknou atmosféru a Jason to silně pociťuje. Uchopí jeho penis a začne po jeho délce pomalu přejíždět. Kdykoliv může někdo přijít, ale stejně to nechce uspěchat. Prozatím.*
*Pod tým dotykom sa mu stiahnu svaly na bruchu. To ako si Jason dáva načas ho napína ako strunu. Cíti ako mu z toho vzrušenia zacuká v penise. Vzdychne. Potichu. Nevie sa ho dočkať. Hladový bozk mu s rovnakou razanciou vracia. S rukou v Jasonovych nohaviciach hýbe po jeho penise v pravidelnom rytme. Nie rýchlo ale ani pomaly. Vzdychne mu priamo do úst keď sám ucíti jeho ruku. Z toho pocitu o trochu pevnejšie stisne ruku, ktorou ho spracováva. Preruší bozk a skloní na moment pohľad, aby sa na tu scenériu pozrel. Atmosféra svetiel, adrenalín z hry, Jasonova vôňa a jeho dotyky ho dosť rýchlo dostali do varu. Dvihne k nemu zrak a usmeje sa. Ako nejaká šelma čo má v pláne sa zahryznúť do koristi. Pustí jeho vlasy a vďaka voľnej ruke o pomôžem Jasonovi trochu stiahnuť nohavice a vytiahnu mu ho z nich von. Hneď nad to to využije k tomu, aby ruku presunul a pohladil ho po jeho citlivom bruchu až k línii V a znova späť. Hladí ho doslova motýlím dotykom, aby ho priviedol do šialenstva.*
*Pod prstem ucítí, jak Jackovo tělo reaguje na jeho dotek. Zatnuté svaly. Svůdně zamručí, je rád, že na něj má takový efekt. Je to totiž dost vzájemné. Už ten polibek samotný s ním docela cloumá, ovšem potom přijde Jackova ruka. Jako reakci ho kousne do rtu. Ne moc, ne málo. Nebude z toho mít nepříjemný pocit na rtu, ale určitě to ucítí. Hned vzápětí Jack zavzdychá a to Jasonovi ještě přidá do jeho míry vzrušení, mimo silnější stisk. Už už chce protestovat, když Jack přeruší polibek, ale pak si všimne co dělá. Rozhlédne se po scéně stejně jako on. Čas už jim musí nutně docházet. Zrychlí pohyb, kterým Jacka uspokojuje a vášnivě se mu zableskne v očích, když si Jacka prohlédne. Nechá se částěčně svléknout, ale ani zdaleka neočekává, že se ho Jack rozhodne trýznit. Při jemňoučkých pohlazeních zalape po dechu a mírně zakloní hlavu.* Detektive...*Zašeptá hlubokým hlasem a upře na něj plamenný pohled.*
*Cíti na pere stisk zubov. Vzrušene vydýchne a cíti ako ho prijemne zabrní to miesto. Vzadu v hlave mu blikajú mentálne hodinky, ktoré odratávajú čas, ktorý im ostáva. A že je ho celkom málo. Sleduje ten pohľad, ktorým ho Jason obdaruje. Prejde mu po celom tele prijemné mravenčenie. Dýchanie ma zrýchlené a aby nestonal nahlas tak si zahryzne do vlastnej pery. Cíti rýchlejšie pohyby ruky a to donúti aj jeho, aby svoje tempo zrýchlil. Páči sa mu ako reaguje na jeho hladenie. Hypnotizovane sleduje jeho lapanie po dychu. Vpíja sa do jeho pohladu a ma z neho pocit, že horí. Sám prerývane dýcha.* Koniec! Čas Vám vypršal! *Ozve sa slečna a vojde dnu. A ostane stáť pri hlavnom vchode odkiaľ ma perfektný výhľad na to ako si dvaja chlapi, rovno uprostred miestnosti, navzájom honia. Jack na votrelca otočí hlavu ako keby sa nechumelilo. Ale prepáli ju tým najchladnejšším pohľadom.* Vypadni. *Povie jej mrazivo. A dúfa, že na to slečna zareaguje a odíde.*
*Cítí, jak ho pohlcuje vášeň a čím dál tím méně myslí na časové omezení. Jednou začas mu na mysl přijde, že by mohl kdykoliv někdo přijít. Ale nějakým zvláštním způsobem tomu to riziko ještě přidává a Jason se rozhodně nemá chuť nějak omezovat. Přeci jen spolu nebyli velmi dlouho,a když už podlehli touze natolik, aby začali...* /Tak nehodlám jen tak přestat./ *Všimne si, jak Jack blokuje své hlasové projevy a má chuť mu to trochu ztížit. Jednou rukou zabojuje s páskami a zapínáními a přehodí mu vestu přes hlavu. Pak už mu překáží jen tričko a to vyhrne a začne ho líbat na citlivé hrudi. Ovšem poté je moc zaneprázdněn vlastním prožitkem, aby byl schopen dělat cokoliv jiného, než se soustředit na pravidelné tempo ruky na Jackově penisu. Z jeho opojení ho trochu vytrhne cizí hlas, který do jejich laser game příjemného dne vůbec nepatří. Je to narušitelka. Vyšle k ní tedy dost výmluvný pohled, a když zaznemaná, že Jack dělá to samé a dokonce i na verbální úrovni, donutí se zdržet smíchu. Aniž by čekal, jestli zřízenkyně odejde, vrátí se s polibky na Jackovu hruď.* /Klidně doplatím přetažený čas, ale proboha odejdi./ *Pomyslí si, ale na druhou stranu je mu dost jedno, jestli zůstane a bude se dívat.* /Co jiného udělá, zavolá policii?/ *Pobaví sám sebe a nadále se věnuje detektivovi jak nejlépe umí.*
*Lomcuje ním túžba. Ale snaží sa byť trochu pri zmysloch. Lenže keď keď ho Jason dostane z vesty a vyhrnie mu košeľu tak hádže svoje sebaovládanie za hlavu. Potichu zastoná. Určite to nie je tak nahlas aby to ta slečna počula ale s tým ako ho perami laská na hrudi, určite pridá na intenzite. Dokonale ho ale vytrhne slečna, ktorá si asi musí teraz pripadať, že je pri živom porne. Jack ju teda posle kade ľahšie ale ona aj tak stojí a otvára pusu ako ryba na suchu. S rukou na Jasonom penise síce spomalí tempo ale neprestáva. Prepaluje ženu pohľadom a dúfa, že sa otočí na päte. Vzrušene vydýchne keď sa Jason začne znova venovať jeho hrudi.* Okamžite. *Dôrazne na ňu skoro zakričí a konečne sa slečna otočí a zmizne. A Jack zvrtne pohľad Jasona a šikovne mu rozopne vestu, ktorú odhodí na zem. Pritiahne si ho do bozku a začne ho vyzliekať z roláku. Chce ho cítiť čo najbližšie k sebe. Hladí ho po každom odhalenom kúsku tela a vychutnáva si to teplo, ktoré z neho vyžaruje. Viac si ho pretiahne na seba až sa oprie o bedňu čo je za ním.* Ak volá políciu tak mame tak päť minút. *Povie mu medzi bozkami a rozhodne teraz nechce strácať čas.*
*Když jeho polibky sklidí na hlasitosti nabývající úspěch, rozhodně nemá v plánu přestat. Nejraději by nepřestával vůbec. Nehledě na nějaký časový limit, teď tu má konečně svého Jacka a nikdo mu to nemůže jen tak překazit. Když se o to tedy paní pokusí, nechává řešení toho malého problému na Jackovi. Líbí se mu, jak se zhostil autoritativní role a rozhodně mu do toho nehodlá nijak vstupovat. Tichounce si mu odfoukne do hrudi, když efektivně vyžene ženu. Je to jakási směs pobavení, spokojenosti a obecně vzrušení. Zpomalení Jackova tempa si všiml, ale jeho tvrdý hlas mu to několikanásobně kompenzuje.* /Takže to nebereme na vědomí.../ *Napadne ho, když ho začne Jack vysvlékat a u roláku se zavrtí tak, aby mu to co nejvíce ulehčil. Stejně je pak celý rozčepýřený, ale nestíhá se nad tím zamýšlet, protože je příliš zaneprázdněný oplácením polibku. Úplně mu vysvlékne košili a natiskne se na něj nahým tělem. Pokud by někdy Jason četl adolescentní román, kde by hlavní postavy byly spalovány vášní, teď by to pochopil. Má pocit, že je pokožka obou dvou vroucí, ale natolik jiným způsobem, aby cítil to teplo.* Pět minut? Co chceš dělat? *Spiklenecky se na něj zazubí mezi polibky a volnou rukou mu stiskne zadek. Docela se mu líbí bedna, u které se nachází, ale rozhoduje se nechat další akci na Jackovi. A to ani neví, že jsou dnes jeho narozeniny.*
*By si pripadal aj ako hrdina, že vypakoval slečnu preč ale akonáhle sa otočí na Jasona tak na to aj zabudne. Jeho hlava je zamestnaná niečim úplne iným. A to hlavne jeho polonahým milencom. Páči sa mu ako má vlasy na všetky strany a tak mu jednou rukou do nich vojde, aby ich ešte viac upravil. Vzdychá a viac sa oňho otrie, aby ho cítim. Nevie s toho pocitu nabažiť. Hlavne keď vie ako malo sa vidia. Pobozká ho keď sa ho opýta čo by chcem robiť tak trochu sa oddiali a podozrievavo sa naňho pozrie. Je to možno sekunda.* Kto ti to povedal? /Asi by ma to nemalo prekvapovať./ *Starosti si s tým nerobí. Znova ho pobozká a objime Jasona okolo pásu a pritom sa vyhupne na bedňu. Nie je až tak vysoká. Skôr tak akurát. Pohladí ho po boku.*
*Až ve chvíli, kdy mu vjede do vlasů mu dojde, že asi musí vypadat poměrně žalostně. Ale nechává to protentorkát plavat a zatlačí mu hlavou proti ruce, jako kdyby se s ní mazlil. To, že se o něj Jack otírá ho dovádí skoro k šílenství a rozhodně dvakrát nepřemýšlí nad svými slovy. Proto když na něj blonďák po chvíli promluví, podívá se na něj touhou rozostřeným zrakem a trvá, než mu dojde význam slov.* Kdo mi řekl co? *Nakloní nevinně hlavu na stranu a je vidět, že neví, o čem Jack mluví. Ovšem když předním hopne na bednu, veškeré zmatení mu z tváře vymizí a ví přesně co dělat.* Jako kdyby na to byla dělaná. *Pousměje se, stáhne Jackovi kalhoty i trenky a nasliní si prsty, přičemž je při dalším polibku do Jacka zasune a akci opakuje tolikrát, dokud nemá pocit, že je na něj Jack připravený. Kalhoty mají oba stažené, takže mu nic nepřekáží v tom, aby poprvé po dlouhé době mohl přirazit.*
*Vníma to ako sa mu oprie do ruky. Viac ho povíska vo vlasoch a vychutnáva si ich hebký dotyk. Cíti jeho telo a tiež cíti ako ho ten pocit spaľuje. Na mikro úrovni ho vyvedie z rovnováhy Jasonova otázka ale rýchlo sa vráti do rytmu. Hlavne keď vidí ten Jasonov pohľad, z ktorého mu búši srdce tak rýchlo, že by mu aj utieklo z hrudného koša. Všimne si je zmätenie a tak len zakrúti hlavou a pobozká ho. Zas a znova.* /Potom./ *Vylezie si na bedňu a usmeje sa.* Možno aj bola. *Zašepká vzrušene a trochu sa nadvihne, aby ho Jason ľahšie vyzliekol.* Bože. *Šepne keď vidí ako si nasliní prsty. Jednou rukou ho hladí po penise a druhou ho objime okolo krku. Na prvý krát ho tie prsty zabolia ale sústredí sa na Jasonove pery a po chvíli už ostane iba príjemný pocit. A potom len stupňujúce vzrušenie. Zavzdychá celkom nahlas. Kašle na to kde sa nachádzajú. Keď doňho konečne prirazí tak zastoná a obmota mu nohy okolo bokov. A potom už nepremýšľa. Úplne vypína mozog a poddava sa všetkým pocitom a túžbe. Pohybuje sa spolu s ním. S predchádzajúcim zážitkom a ešte aj dlhšou pauzou od sexu to netrvá príliš dlho keď cíti ako naňho prichádza orgazmus. Dosť nahlas to dá najavo. Cíti ako ním prejde tá vlna slasti a na moment sa mu stiahnuť všetky svaly. Znova sa všetko ponorí do úplného ticha, v ktorom nepočuje ani svoj zrýchlený dych.*
*Je mu jasné, že Jack už mluvit nechce a nedělá mu to sebemenší problém. Na slova je vždycky času dost jinde, jindy. Teď je příliš zaneprázněný tím, jak mu Jack brouzdá vlasy, jak ho hladí v klíně a jak ho náruživě líbá. Na rozhovoru jednoduše nezbylo místo. Při jeho odpovědi ohledně bedny se jen tiše zasměje. Už nemyslí na to, že zabírají laser game sál. Ani na to, že možná vyhnaná paní zavolala policii a tím jim odstartovala nový časový limit. Teď myslí jen na Jacka. Je rád, že zpoza něj nemusí páčit kalhoty a ulehčí mu to. Následně mu zajiskří v očích, když vidí Jackovu reakci a o to víc se na něj těší. Pokud to tedy vůbec více jde. Každý zvuk, který ze sebe Jack vyrazí je pro něj jako hudba, ovšem zasténání s prvním přírazem donutí i Jasona hlasitě zavzdychat.* /Tak dlouho.../ *Rukama mu přejede po nohou, když je ucítí kolem svého pasu. Pak s nimi putuje, kam se naskytne. Nijak to nepromýšlí, prostě na Jacka chce co nejvíce sahat, občas mu sjede rukama na zadek, jako kdyby mu chtěl pomoci s opětovným pohybem. Ví, že to není třeba. Cítí, že se blíží k vrcholu, ale snaží se neměnit tempo, aby tím nepokazil celkovou harmonii. Jackův orgasmus mu dopomůže k vlastnímu a zatímco přerývaně dýchá a cítí, jak se mu stahují svaly, opře si čelo o Jackovu hruď. Když se z vrcholu trochu oklepe, zasype hrudník polibky.* /Tak co, přijeli kolegové?/
*Počuje jeho vzdychy a je to úžasný pocit vedieť, že je to vďaka nemu. Ani by to nevedel popísať. Možno na to existuje pieseň ale ani ta by ten pocit nedokázala popísať. Cíti ako mu prechádza po nohách. V miestach kde sa ho dotkne ma pocit, že ho pokožka prijemne brní. Všetko toto dokopy ho dostane na vrchol. Pomerne dlho mu trvá kým príde k sebe. Automaticky Jasona objal a prstami sa mu preberá vlasmi. Srdce mu ešte rýchlo bije z prežitého zážitku. Poddáva si letmým bozkom na hrudi. Cíti sa dokonalo. V obsolutnom tichu len započuje tichý pískot, ktorý potom nahradia okolité zvuky. Jeho a Jasonov dych. Bzukot svetiel. Nejaký ventilátor. A rozpravajuci sa ľudia vo vedľajšej miestnosti.* /Ups./ *Zadúfa, že nezavolala políciu.* Asi... by sme mali uvoľniť miestnosť pre dalších hráčov. *Navrhne potichu ale ešte chytí Jasona za bradu, skloní sa a dá mu pusu. Potom sa trochu od neho oddiali a v duchu iba zasteskne po sprche. Celkom rýchlo na seba hodí oblečenie a ako tak sa upraví. Veľmi sa nesnaží keďže ľudia vedľa aj tak vedia čo tu robili. Pozrie sa na chlapa, do ktorého už je dosť dlho zamilovaný až po uši a usmeje sa.* Niekedy si musíme tú hru zopakovať. *Počká ešte kým sa dá Jason dokopy a potom aj s ním vyrazí von. Ale len čo otvorí dvere tak na moment skoprnie keď okrem ženy uvidí ešte dvoch svojich kolegov. V uniforme. A k tomu ich ešte aj veľmi dobre pozná.* /Dočerta!/ *Mladší kolega ostane šokované stáť ako keby videl práve ducha a starší... ten na sekundu nadvihne obočie a keď mu to dôjde tak sa začne smiať.* To ma poser! Normálni ľudia majú narodeninovú oslavu, ale ty musíš mať sex na verejnosti! *A smeje sa ďalej. Jack sa môže tváriť ako mrazák koľko chce. Tento drb už z policajnej stanice nikdy nezmizne.*
*Všechno je to jako z jiného světa a ne zrovna Faerie. Někde dál. Když ho Jack drží v objetí a hraje si s jeho vlasy, téměř bolestně si uvědomí všechny city, které k detektivovi chová. Ví, že pokud mu teď hned nechce vyznat lásku, nemůže se na něj podívat. Nevěří tomu, že by ho oči nezradily a všechno mu nevykecali. A tak je k němu nadále beze slova přitulený a snaží se zklidnit svůj dech. Najednou mu však za zavřenými víčky něco začne blikat a oči otevře. Je mu jasné, že paní nakonec nejspíš doopravdy nahlásila jejich schůzku.* Ano, to bychom pravděpodobně měli. *Zašeptá, jako kdyby přišel o hlas a znovu zavře oči, když dostane pusu. Jakmile se Jack začne oblékat, i Jason si natáhne kalhoty a skloní se na zem pro rolák a hodí po Jackovi jeho košili. Jakmile jsou oba oblečení, Jason jim ještě do skříněk skočí pro věci a Jackovi předá jeho svetr a kabát. Až tehdy se na Jacka zářivě usměje a odpoví.* S tím rozhodně souhlasím. *Připraví se na nejhorší a výtržnicky Jacka políbí na rty těsně předtím, než vylezou z budovy. Jako kdyby snad byli dva zločinci uprostřed geniálního zločinu a on měl chuť tomu dát ještě poslední tečku na oslavu. Zvedne ruku, přes kterou nemá přehozený kabát a zacloní si oči před světlem.* /Kolegové?/ *Podívá se na Jacka a má pocit, že vidí v jeho tváři poznání. Ovšem nechce spekulovat, a tak tam jen stojí a čeká, jak se celá situace vyvrbí. Zničehonic se jeden policista začne smát, načež Jasonovo obočí automaticky vyletí vzhůru.* /Narozeninovou oslavu?/ *Vzpomene si, jak mu Triss říkala, že Jack má narozeniny někdy blízko. Znalecky si sám pro sebe pokývá a je mu jasné, že tím myslel Jack tu svou náhodnou poznámku uvnitř.* Tomu říkám náhodička. *Pousměje se a čeká, jak se celá situace vyvrbí. Potom by pro něj bylo ideální se jít vyspat k Jackovi, aby se na zítřejší námahu na plese dobře vyspal. Ví, že když ho nemá po svém boku, automaticky spí hůře.* /Obzvláště, když se mi zdá o jeho smrti./
*Starou literaturu má načtenou a považuje se tedy za sečtělého muže. Zároveň však naráží v moderních situacích, a tak si občas udělá výlet do lidské knihovny, aby doplnil vzdělání. Když tu byl naposledy, málem si půjčil Stmívání a vyspal se se svou tehdejší milenkou. Teď jde pro něco vážnějšího, pro nějaký soupis novodobých dějin Ameriky, možná? Začne procházet mezi regály a přejíždí prsty po hřbetech knih. Ví, že v krizi s koronavirem by neměl na nic sahat, ale dokud ho neokřikne knihovnice, nijak se neomezuje. Poté však strčí ruce do kapes černého obleku, který kvůli zimě doplnil bílým rolákem. Přes paži se mu houpe černý kabát, na kterém mohou podsvěťani nebo civilové se Zrakem vidět mizející a znovuobjevující se vločky, přestože venku nesněží. Samozřejmě se jedná o magii.* /Tohle zní spíše jako kniha, která si z dějin dělá dobrý den, nežli nějaký seriózní titulek./ *Nakrčí nespokojeně nos a zamíří k jinému regálu. Směřuje k sezení, ale nedivá se oním směrem. Zkrátka a dobře zírá mezi knihy a rychlýma očima přebíhá po titulech hledajíc něco kloudného. Ovšem cokoliv se mu líbí je stará obálka, která ho automaticky přitáhne. Možná to nebude tak od věci. Možná by mohl znovu nastudovat celou historii. Amerika jí tolik nemá. A tak si sám pro sebe pokrčí rameny a vytáhne velmi vysoký a velmi tlustý svazek. Musí si trochu odkašlat nad množstvím prachu, které mu vlétne do nosu, když si knihu opře o regál a otevře.* /Výborně. Jak se jmenují ti broučci, co se krmí inkoustem ve starých knihách?/ *Napadne ho náhodně, ale nijak více se tím nezabývá. Svazek zase zavře a uzná, že je pro něj naprosto perfektní.* /Není to sice přímo to, pro co jsem přišel ale... třeba mi pak něco doporučí Jack./
*Musela být bláhová když si myslela, že by jí tohle dokázalo pomoct od myšlenek. Její hlava byla napadená stejně jako byl New York napaden tím virusem, který ještě nezmizel a dokonce by Melisa i tvrdila, že tu s námi zůstane napořád. Z většina restaurací se stali výdejny. Kadeřnictví byly zavřené a nikoho nezajímalo, že to je jejich jediná práce, která uživí jejich krky. Dívala se ven. Knížku měla položenou na svém klíně. Možná chtěla jen nějaké rozptýlení, které by jí pomohlo se od toho dostat. Hlavu otočí až ve chvíli, kdy uslyší dveře. Sice byla zalezlá v koutě ale na dveře perfektně viděla. Dovnitř vstoupil muž. Byl docela hezký, vysoký. Přes paži měl černý kabát a když se na něj zaměřila pořádně mohla vidět sněhové vločky.* /No páni král víl. Že by se mu doma už nelíbilo a chtěl vidět, jak si žijí i obyčejný lidé?/ *Pomyslí si Melisa. O králi víl něco věděla. Nikdy až do teď ho nespatřila na vlastní oči. Možná už ho unavilo poletovat mezi svým druhem. Každý potřebuje poznat i něco jiného. Navíc o vílách se ví, že jsou to docela divošky.* /O krále se jistě musejí přetrhnout/ *Také se jim nedalo věřit ale komu v dnešním světě můžete věřit? Někteří lidé jsou sobci. Myslí si, že můžou všechno a přesto nemůžou nic a to nemusí být ani nadpřirozený. Každý člověk má ale slabiny. Někteří se dokonce bojí i vlastní smrti, protože neví kdy a jak se stane. Ale i kdyby to věděli osud nezměníš. Můžeš si ale napsat vlastní. Je tvoje volba co v životě uděláš a s kým se potkáš. Jemně zatřepe hlavou a podívá se na svou knihu v klíně. Stejně jí k ničemu nebyla a tak se rozhodla jí vrátit. Nechtěla ale narazit na krále víl. Nebylo v tom nic osobního. Jistě, že byla zvědavá ale nechtěla si udělat další průser zase v knihovně. Jak se tak procházela v regálech otočená tak, že byla zády dívala se, zda tudy náhodu neprochází jenže její záda narazí do neznámé osoby.* /Prosím neříkejte mi, že je to on/ Já moc se omlouvám. Nedívala jsem se na cestu *Řekne ihned když se otočí. Jasně, že to byl on.* /Super. Stejně Meliso přiznej si. Chtěla si to udělat. Máš ráda výzvy/ *Řekne její hlas v hlavě měl pravdu. Podívala se na jeho vysokou postavu. * /Hmmm docela fešák i zblízka. Kruci Meliso na co to myslíš./ *Nervózně se usměje.* Promiňte za vyrušení. *Chtěla ho obejít a zmizet. Červená by se sem opravdu nehodila*
*Zrovna ve chvíli, kdy knihu tiše zaklapne- což byla docela výzva vzhledem k hmotnosti knihy- někdo do něj vrazí. Jeho prvním úkolem je zachránit knihu, protože má k psanému slovu úctu. Sice si není jist, zdali si ji zrovna tato konkrétní pevná vazba zaslouží, ale nechtěl ji upustit dřív, než to zjistí. Automaticky si ji tedy při nárazu přitiskne k hrudi a v duchu doufá, že to nezanechá prašný otisk.* /Možná by to na tom bílém roláku nebylo vidět. Možná až příliš./ Hm? *Vyrazí ze sebe konečně, když se oba alespoň částečně zorientují po kolizi a nechá dívku mluvit. Vzhledem k tomu, že ona byla ta, co do něj narazila, předpokládá, že má co říct. A vskutku, ze rtů roztomilé blondýnky se jako proud začne valit překotná omluva.* Nezlobím se. Ani pokud vaše omluva není upřímná a je vaším koníčkem vrážet do náhodných lidí na náhodných místech. Myslím, že i pro to bych našel pochopení. *Pousměje se a čeká, jak se situace bude vyvíjet. Když ho chce mladá dívka hned záhy opustit, vzbudí se v něm touha po rozhovoru.* Nerušíte, co je to za knihu? *Ukáže bradou na knihu, kterou šla uklidit. Sám odloží těžkou bichli a na truc knihovnici přejede rukou po celé řadě knih.*
/Aspoň bude nějaké zpestření no ne? Komu se stane, že narazí do krále víl uprostřed knihovny?/ *Koutky jí lehce zacukají. Konec konců i ten náraz nebyl tak strašný. Nebylo to jako když vrtulník narazí do skály. Takové jemné škobrtnutí. I baletka by to nepoznala. Nemohla si ale nevšimnout, jak tu knihu drží. Jakoby by byla malé dítě. I když není se čemu divit. Knihy někdy byly dražší než je samotný život. Hlavně jsou k něčemu. Co si například vezmete od feťáka? Asi jen ponaučení, že k fetům máte zákaz přiblížení. Hlavně knihy mají radit a tohle není moc moudré. Sice zase musíme přihlédnout i k faktu jestli se ten člověk dostal do toho omylem a nebo to sám chtěl. Musel by to být buď to smolař a nebo debil.* To jsem ráda, že se nezlobíte. A máte pravdu není to moje hobby narážet do lidí ale abych byla upřímná možná jsem byla jen zvědavá poznat, kdo vlastně skutečně jste.* /Upřímnost nadevše určitě ti za to poděkuje/ * Určitě jen blázen by úmyslně strkal do jiných lidí.* Nechtěla, aby to vyznělo blbě.* Když se dívka chystá k odchodu zastaví jí jeho hlas. Otočí se zase zpátky a trochu se pousměje.* Dneska je pochmurný den předem se omlouvám kdybych byla jízlivá.* Nevěděla ani proč ho varuje a předem se omlouvá možná proto, aby si zachránila svojí hlavu, která tak pracně ještě držela na krku.* Já ani upřímně nevím. Vzala jsem náhodnou knížku a ani jí nečetla. Myslela jsem, že mi to pomůže ale byla jsem hloupá když jsem si to myslela.* Zamumlá a povzdechne si. Možná to třeba dělala taky ta únava. Trápily jí noční můry a nepomáhali ani bylinky na uklidnění. Určitě tak, jak neoslavila svoje narozeniny neoslaví ani vánoce. Těžko říct, zda budou bíle. * Nikdy jsem si ale nemyslela, že by jste mohl zavítat k nám. Není to tu o nic lepší. Samý násilníci a hulváti. Pochopitelně mezi těmito lidmi jsou i hodný ale lidi si řekli, že být za zločince je super. Zjevně ale nepochopili, že skutečnými hrdiny se nestanou. *Dokončí svůj monolog možná bude třeba opravdu fajn si s někým pokecat. Taková mluvící terapie.*
*Do myšlenek jí neleze, i když by měl jistě tu možnost. Vždy si cenil soukromí a po akci u Malachaie tomu je nejinak. Poté, co něčí myšlenky byly vysílány do éteru jako hlásnou troubou, čaroděj bez vlastního přičinění četl myšlenky a vyskytly se nápoje pravdy... ne, jeho vnímání pojmu mentální svobody se nezměnilo. Nemá vůbec v plánu zkoumat cizí mysl, i kdyby to mohlo být sebezajímavější. Možná by si alespoň něco zjistil o dívce, co do něj vrazila.* Kdo skutečně jsem? Myslím, že tuto myšlenku budete muset trochu rozvést. /Že by podsvěťanka? Znalá civilka? Hmm. Možná je to jen nějaký podivný způsob flirtu? Ostatně co já vím, proto jsem ji požádal o vysvětlení./ Pravděpodobně. Myslíte si však, že je špatné býti bláznem? Šílencem jistě, ale takový blázen co vráží do lidí může mít docela hodně přátel. *Zapřemýšlí se tentokrát nahlas a poškrábe se na krku, kde ho trochu svědí rolák. Možná ani tak nesvědí jako mu prostě vadí. většinou nosí rozhalenou košili, takže tohle je dost velká změna pro komfort jeho výstřihu. Zjevně roláky nezapojí mezi své oblíbené části ošacení.* Děkuji za včasné varování, ovšem s jízlivými lidmi mám zkušenosti. Domnívám se, že s křikem neuteču.* Od čeho by vám měla ta kniha pomáhat? /Tedy, neúspěšně./ K nám? *Zamručí a čeká až se vyjádří k jeho předchozí otázce, aby měl jasnou představu o tom, co o něm ví. S největší pravděpodobností se k tomuto tématu ještě vyjádří.*
Ano přesně tak. Hodně se o vás mluví tedy v okruhu podsvěťanů. Teď už konečně vás mohu vidět takového jaký jste i když nevím, jaký jste uvnitř. *Teď se jí zdálo, jako by byla nějaký fanoušek, který chce od něho podpis nebo dokonce políbit na tvář.* /Ty si případ/ *Tohle setkání by mohlo být k něčemu. Odreagovat se a konečně myslet na něco jiného než na vlkodlaky, které tak nesnáší.* Podle toho, jak se na to koukáte. Jistě i klaun je trochu blázen ale spíš je to v popisu jeho práce. Nevím jestli něco takového znáte. Ráda vám to ale vysvětlím* Zářivě se na něj usměje* To jistě ano pokud nenarazí do hlavního čaroděje, který vás zabije bez mrknutí oka. Vlastní zkušenost ale pořád žiju. Asi štěstí začátečníka* Sjede ho celého od shora až dolů. Melisa byla hodně vnímavá a dokázala si všimnout, že rolák, který měl na krku mu vadil. Osobně Melisa nikdy neměla ráda roláky. * To asi každý. Každý se občas setkáme s člověkem, který je nám nesympatický. To bych byla moc smutná, kdyby jste utekl. Nekoušu.* Melisa kousala jen v případě, že už toho bylo moc a člověk má jistou hranici, který když někdo překročí je to konečná stanice.* Měla mi pomáhat se odreagovat. Uvést mě do jiného světa než je tenhle. Nevyšlo to.* Maličko se zarazí nad jeho otázkou. Pak jí to ale dojde. Přepadne váhou na druhou stranu* Myslela jsem k nám jako do obyčejného světa lidí. I když vaše místo musí být velmi okouzlující i když domnívám se, že i zrádné.* Bylo pochopitelné, že do světa jako byl ten jeho někdo by dokonce řekl i pohádkový svět není určen pro všechny.* ¨
/Ach, v okruhu podsvěťanů. To tedy znamená, že se v něm sama minimálně pohybuje pokud nic jiného./ *I kdyby se snažil prokouknout iluzi, pokud nějaké využívá na skrytí svých čarodějných znaků, neměl by šanci poznat, že jde o čarodějku. Její znamení vzadu na krku je pro něj z tohoto úhlu zcela neviditelné. Láme si tedy hlavu s tím, jestli to třeba není vlkodlak. Na těch to v podstatě také není poznat. Víla to rozhodně není a upírka také ne, nemá typicky bledou pleť. Přinejmenším.* /Je mi trochu nepříjemné s ní mluvit, jako kdyby věděla, že jsem vílí král. Pořád to neřekla, ačkoliv jsem se přímo zeptal. V tomto ohledu se blíží vílám./ Doufám, že se o mně mluví jen v dobrém. /Přestože o tom pochybuji, slabší mají tendenci vyšší moci pomlouvat a shazovat./ *Trochu ho zarazí její zvláštní otevřenost. To, že ho zjevně chce poznat už nějakou dobu. Není si moc jist, jestli to je jeho egu příjemné a nebo jestli to jemu celému způsobuje chuť opět popadnout tlustou knihu a odejít. Prozatím si mezi těmi dvěma možnostmi nevolí. Ještě chvíli chce s mladou dívkou hovořit, sledovat, co se bude dít. Ve zkratce je zvědavý.* Klauni, nepříjemná stvoření. Nechápu ten koncept namalovaného úsměvu. Není snad lepší se jednoduše neusmívat, když se na to necítí? *Dá tak jasně najevo, že vysvětlení nepotřebuje a téměr neznatelně zavrtí hlavou. Spíše cukne bradou doleva a doprava. Ovšem její úsměv ho trochu pokopne k tomu, aby celou konverzaci hned nezatracoval.* Štěstí začátečníka, vskutku. Koho máte na mysli, když říkáte hlavní čaroděj? /Každá oblast má svého. Nebo snad myslí Nejvyššího? Hmm.../ Nemohu nic slíbit, ačkoliv nekoušete. Přeci jen mám své povinnosti. *Pokrčí rameny a zadívá se do regálu knih, jestli ho tam něco neudeří do nosu svou vhodností. Nestane se.* Mně tenhle svět nepřijde tak hrozný. Avšak rozumím, že odreagování je občas třeba. *Následně vyčkává na její vysvětlení, které je opět nedostačující. Pořád z něj nemá ten dojem, že všechno ví a nemusí se tedy hlídat, aby něco neprozradil.* /Předpokládejme, že ví, že jsem víla a o tom, že žiji ve Faerii. Z toho by můj královský titul jasně vyplýval, když vezmu v potaz úctu, kterou ke mně zjevně chová. Hmm./ Chodím sem poměrně často. Je to podobný způsob odreagování jako ta kniha, až na to, že mně to z většiny případů zafunguje.
*Musel být na pochybách nedivila se mu. Kdyby za ní taky někdo cizí přišel a začal by říkat, kdo skutečně je bála by se. Rozhodně to Melisa ale nemyslela zle. Potěšilo jí to navíc byla ten druh, který se zajímal. Rozhodně byla i tvrdohlavá ale měla to na sobě ráda.* Myslím, že ano. Na jiné názory se moc nekoukám vždy je lepší si udělat svůj vlastní obrázek.* Nikdy Melisa nesoudila lidi jen podle toho jak vypadají ani je nesoudila z toho co se o nich vypráví. Na co poslouchat jiný názor když si můžete vytvořit ten svůj.* Chápu je to matoucí. Klauni jsou ale od toho, aby lidi pobavily.* Jak si mohla všimnout rozhodně toho věděl dost.* Bude vám vadit, když si to nechám jako tajemství? Není to něco s čím by se chtěl člověk chlubit* /Jako třeba o tom, že jsem byla pes/ *Občas není tak zlý jen někteří lidé jsou špatný. Jsem ale ráda, že život na zemi neodsuzujete. Budu muset jít ale ráda jsem vás poznala.* Ještě jednou se na něj pousměje. Odloží knihu na správné místo na proti regálu. Určitě měl svůj program a byla tu více jak hodinu a stejně to k ničemu nebylo. Ještě jednou se na něj otočí. * Přeji vám zbytek dne * Dojde ke křeslu ze kterého si vezme svůj kabát a následně opustí knihovnu*
*Dívka mu přijde dosti hektická, ale vcelku milým způsobem. Má z ní dojem, že ať už je jakéhokoliv druhu, je rozhodně mladá a přemýšlivá. Podívá se na hodinky, a když se s ním čarodějka začne loučit poté, co mu vysvětlila klaunérii, uzná, že by měl také jít. Stejně jak do něj vrazila, tak taky rychle a ladně zmizela z dohledu a Jasonovi z toho jde trochu hlava kolem. Brzy poté také vyrazí, aniž by našel literaturu, která by splnila jeho vysoká očekávání.* /Musím naplánovat ples./
*Po skoro probdělé noci se konečně dostal do postele a několik dní odkládaný spánkový deficit ho v podstatě uvedl do lehkého kómatu. Probudí se ale dobře vyspaný, vykoupe se, aby se cítil zase ve své kůži a poté si vezme černý oblek s tmavorudou košilí a stejně barevným ubrouskem v klopě. Do kapes si vezme nějaké peníze a telefon, nic moc jiného nepotřebuje. Upraví si vlasy, protože ho doteď stresuje, že včera byl natolik neupravený, že mu do nich musela hrábnout Triss.* /Nepřístupné. Musím nějak vypadat./ *S touto myšlenkou proleze kouzelným dubem a dojde na kraj Central parku, kde si objedná taxi na adresu, která stála na pozvánce. Těší se, co za vybranou společnost tam bude a zajímá ho, jak celá akce bude probíhat. Když dorazí, vypadá to, že už tu všichni jsou. Boty si jistě k Trissině nelibosti nesundavá a zamíří ke gauči, odkud slyší nějaké hlasy.* Přeji příjemný večer a děkuji za pozvání. *Pronese zdvořilostní frázi a rozhlédne se po příchozích. Většina se zdála být čarodějové, ale to ho nijak neznervózňovalo. Usadí se na volné místo, ideálně do nějakého křesla, protože se rozhodně nechce mačkat vedle ostatních. Zatímco dosedá, rozepne si knoflíček saka, aby mu netvořil nepěkné faldy. Sedí na své poměry uvolněně, ale přesto má rovná záda a ramena, pořád je to král. Na Triss mrkne, aby věděla, že bere její existenci na vědomí a pak vyčkává, co se bude dít.*
*Jack dostal jakousi pozvánku. Moc jí nerozuměl. Neznal ani toho Malachaie. Netušil o co jde, a tak i dlouho zvažoval jestli přijde. Nakonec na sebe hodil bílé tričko, růžovou mikinu s nápisem: I'm Cat. a s kočičíma ouškama na kapuci. K tomu si vezme světle modré rifle a do uší si dal pecky v podobě kočičích tlapek. Netušil totiž, co na sebe vzít a tohle měl u bratra nejčitější. Dojde na adresu když se dostane dovnitř, tak hned dá ruce do kapes a nervozně se rozhlíží. Uvidí Emory a je rád, že aspoň někoho zná, ale jinak jsou pro něj všichni cizí a děsí ho.*/Neměl jsem chodit... Měl jsem dojít do krámu a zamazat i tohle oblečení od nugátu.../* Proletí mu hlavou a mezi ostatními si i připadá, že vyrazil jen do toho krámu pro zmrzlinu.*
*Emory sežehne pohledem Darach, kterou považovala přinejlepším za mrtvou nebo zraněnou, když se několik dní následujících přepadení Pandemonia neukázala, ale nakonec nasadí poněkud přesvědčivější úsměv a nastaví rty důslednému přivítání. Následně pozoruje, jak se vítají ostatní a průběžně každého nového hosta zdraví poněkud stydlivým* Ahoj… *Ve společnosti tolika mocných čarodějů se cítí poněkud nesvá, ale zároveň jejím tělem pulsuje vzrušení z představy přítomnosti takového ohromujícího množství moci, které si dokáže dokonce i při své omezené představivosti snadno vizualizovat. Snaží se působit sebejistě a uvolněně, takže postupně zaujme na pohovce polohu televizní divy s elegantně překříženýma nohama a profilem tváře nastaveným neexistující kameře. Když se všichni konečně usadí, probudí své vnitřní party zvíře a odvážně sáhne po láhvi, odhodlaná přijmout cokoliv, co dostane. * Jdeme na to! *Zvolá rozechvělým hlasem a uvede nástroj osudu do pohybu. Hrdlo láhve následně ukáže s neochvějnou jistotou na ležérně oblečenou ženu, která Emory připomíná její oblíbenou prodavačku zmrzliny z East endu. *
*Trochu nešťastně se na Nuki podívá.* Nuki.. I kdyby to řekl, tak tě miluje.. *Stiskne ji krátce ruku, aby ji podpořila.* A milovat někoho znamená brát ho i se všemi chybami. I s tím, že to znamená úsilí a práci. *Řekne ji, zatímco pokračuje chůzí po Manhattanu.* pokud by to Nate nezvládl, tak to znamená, že tě nemiloval. A o tom já pochybuju. *Usměje se na ni, než dojdou k bytu. Vejde dovnitř za Nuki a přikývne. Začne odebírat z tašky věci a ukládat je. Sama se ještě nepřevlíká. Jakmile Nuki dodělá svoje a pomůže ji douklidit zbytek, tak už to jde rychle.* Půjdu.. Asi půjdu ven.. Projdu se do parku nebo tak.. Proběhnu se.. Rose mi jednou řekla, že mám na běh špatnou fyzičku... *Pousměje se smutně a jakmile dopomůže Nuki, tak si vezme nějaké drobnosti do kapes a z bytu odejde.*
*Povzdychne si.* Tu ide len o to, že...mňa to skuto ne teší, že pod vlastným srdcom nosím dve malé srdiečka. Ale Nate zrejme nebude rád. Už na jedno sa netešil, ako zvládne správu s dvomi? Presne aj preto som mu kúpila ten alkohol a tie cigarety, aby si mohol prípadne uľaviť. *Vysvetlí jej a ako sa k nej vráti, zamyslí sa nad tým, čo pre Natea prichystala na stôl.* Objednať štetku ako ďalší spôsob uvoľnenia by už bolo asi trochu cez čiaru, že? *Povzdychne si a radšej dievčaťu pomôže.* Ďakujem ti, Tina. Za všetko. *Pobozká ju na čelo.* Tu máš nejaké peniaze. Kľudne si niečo vonku kúp, nejakú vodu, aby si neodpadla, alebo nejakú peknú knižku. *Navrhne jej, než odíde a potom sa už radšej pustí do pripravovania večere.*
*Triss se nakonec pozdraví s ženou, co má odvážné oblečení a posléze i s majitelem Pandemonia a svým nejvyšším čarodějem. Na jeho vybídnutí se usadí na okraj pohovky a sleduje dveře. Už se vzdala představy toho, že si zuje boty, ale s potěšením zaznamená Zacharieho, kterému se chtěla ozvat. Přivítá ho verbálním pozdravem, ale i úsměvem. Neznámou ženu pozdraví. Sleduje Jasona, který se usadí na křeslo vedle ní a mrknutí mu oplatí. Když však vejde Jack...ve tváři se ji mihne menší šok a překvapení. Zda-li Malachai nebo Zach ví o jeho výpadku paměti? Podle pohledu k plavovlásce si spojí, že ji zná. Podívá se na Jasona, ale její pohled upoutá ona...odvážně oblečená a očividně i naladěná na akci. Sleduje flašku, která se chvíli točí, než se zastaví na ní. Vzhledem k tomu, že pochopila k čemu jsou poblíž nápoje, tak si jeden velice váhavě přitáhne ke rtům a nedůvěřivě se podívá na Kaie.*/Ah prosím...já nechci nic strašného.../*Napadne ji a ještě než se napije, tak zatočí. Kdo ví, co ten nápoj způsobí a nechce brzdit v případě, že něco zneschopňujícího. Hrdlo ukáže na cizí tmavovlásku, co přišla v péřovém, a tak tedy pije. Stihne jen párkrát zamrkat, než ucítí strašnou bolest a její mysl ji hlásí, že hoří. Vyskočí prudce na nohy a s hrůzou a vyděšeným křikem začne odhazovat všechno, co má na sobě - konečně sundá i ty boty, což ale teď neřeší. Stejně tak nedbá na to, že kolem nich jsou lidé, před kterými se tedy rozhodně nechtěla ztrapnit. Až když je kompletně jak se narodila, tak pocit zmizí a Triss si uvědomí, že je nahá v místnosti plné lidí. První věc, co ji napadne je to, že si sedne na zem a přitáhne si nohy k hrudi a v kotnících je překříží, aby z ní nic už nebylo vidět. Roztřeseně vyhledá pohledem své věci a jednoduše si je telekinezí přitáhne, aby se mohla obléci a vrhne celkem vražedný pohled na Malachaie, který by měl větší účinek, kdyby nebyla kompletně červená studem, netřásla se šokem...no a neseděla v mezeře mezi stolem a gaučem nahá...teď aspoň zakrytá bundou, pod kterou se pokusí obléci jen co se pozornost otočí jinam. Už chápe o co v této hře asi půjde a vůbec se jí to nelíbí. Ale...rozhodně mu to chce oplatit, že takový nápoj hra vůbec obsahuje.*
*Před chvílí skončili natáčení, které se jim malinko protáhlo, protože se pokazila výškový kamera a nikdo nebyl schopný sehnat technika.* /Aneb ať žije komunikace!/ *Proto, když končili, tak už venku byla tma. Nate se rozloučil s několika kolegy a zamířil po Manhattanu domů. Chodil na natáčení pěšky, nebo jezdil motorkou, protože před studiem se mnohdy nedalo parkovat. Dnes byl jeden z těch dnů, kdy šel na natáčení pěšky, takže po chvíli, co se mi kolegové ztratili z dohledu, zalezl do jedné z postranních uliček, které byly na rozdíl od hlavních, v noci prázdnější a tam šel chvíli, než měl jistotu, že je sám a vznesl se do vzduchu. Vyletěl nad výšku mrakodrapů a zamířil k bytu. Tím, že letěl, si musel, když přistál na střeše, sundat boty a až potom telekinezí otevřel střešní okno, načež seskočil dovnitř. Ihned věděl, že je Nuki doma, protože se v kuchyni svítilo a navíc cítil, že něco vaří. Zavřel okno, v předsíni odložil tašku a svoje boty a došel k Nuki.* Ahoj, zlato. *Pozdravil ji hned s úsměvem. Láhve a cigaret na stole v obýváku si zatím nevšiml a tak došel rovnou k Nuki, aby ji mohl obejmout.* Tina je pryč? *Zeptá se, protože v pokoji ji neviděl.*
*Nate to nemohol počuť, ale len čo ho počula vchádzať, zhlboka sa nadýchla, aby sa uvoľnila.* Ahoj, miláčik. *Oplatila mu s výdychom pozdrav. Naďalej pendluje medzi hrncami a krájaním mäsa a zeleniny. Zastaví sa, až keď ju Nate objíme. Pohladí ho po rukách ktoré okolo nej mal.* Ako bolo na natáčaní? *Spýta sa, aby ho zatiaľ nejako zaujala, než dá jedlo variť, aby mala čas sa s ním porozprávať. Zložku rýchlo schová do po otvoreného šuplíka, keď ju pustí a zamieša omáčku, načo do nej pridá posledné kúsky zeleniny a korenia, než všetko zakryje pokrievkami.* Áno, Tina sa šla trochu prejsť.
*Pekne sa usadí aj keď sa snaží na Emory pekne usmievať aby sa tvárila že sa minulý týždeň nič nestalo a to dievča na to zabudlo. Prezerá si ostatných pozvaných a je veľmi milo prekvapená z osadenstva, dokonca aj s jej malého Jackieho. Pekne sa na neho usmeje, a to hlavne preto, že dal na Emory potom pozor. Keď sa jej dievča chopí fľašky a zatočí ňou, rozprúdi tým tú pravú zábavu. Otázne však zostáva to, kto to prvý schytá a čo to bude obnášať.*/Hmm, štamprdle./*Rozžiaria sa jej oči na malé farebné poháriky. Ku ktorým sa naťahuje práve ďalšie prítomné dievča. To čo ale nasleduje jej vženie ešte vačší úsmev na tvár. Tá ale hneď zatočí flašou a hrdlo ukáže jej smerom. Naťešene sa natiahne rovnako ako holka po pohári a jeden bezmyšlienkovite popadne do prstov. Keď sa čarodejka zažne s krikom vyzliekať začne sa smiať a aby v tom holka nebola sama ľupne do seba obsah poháriku a a v jej hlave sa to trošku prepne. Keď sa ale dievča dovyzlieka a škaredí sa na Kaia ju to rozosmeje ešte viac a prehlási: * Tieto večierky chcú vždy len to aby si vžetko vypustila z hlavy a užívala si to.*Popri tom sa jej boky vlnia do rytmu hudby v jej hlave a ona zo seba zhodí pápervý kožúšok. Smeruje naschval na nahé dievča, snažiace sa obliecť. Po kožúšku nasledujú jej zvršky. Velmi elegantné a ľahké pohyby má nacvičené z jej starého zamestnania,a obec sa za to nehanbí. Jednoducho si tie pohyby užíba ako v tedy. Nahá skončí do pár minút, a len čo sa zbaví i vysokých topánok, jej poblúznenie končí a ona sa usádza opať ku stolu. Naťahuje sa k flaši a točí.*Hmm, som zvedavá čo tam máš ďalej.*Hrdlo sa zastaví pri čarodejovi s ktorým si raz na púti dokázali vystreliť z lovcov, preto mrkne na Zacha a povie.* Si na rade, zlatíčko. *Zostane sedieť nahá a preloží si nohu cez nohu.*
*Dá ji pusu do vlasů, když mu oplatí pozdrav a sotva ji pustí, aby mohla pokračovat ve vaření, tak se posadí na ostrůvek v kuchyni a projde si zprávy, zda mu někdo během letu nenapsal.* Víceméně v pohodě. *Odpoví Nuki.* Trochu jsme se zdrželi, protože se rozbila výšková kamera a nikdo nebyl schopný sehnat techniky, aby to opravili. Takže jsme museli hodinu čekat, než dojede záskok. *Ušklíbne se a koukne se ke dveřím mimoděk, když zmíní, že Tina utekla pryč.* Pořád ji bere to s Rose? *Zeptá se, protože ví, jak byla celý týden mimo a na nic se nedokázala pořádně soustředit. Nedivil se jí.*
*Nuki bola teraz kompletne nervózna. Chcela to už mať za sebou.* To som rada, muselo by to byť hrozné. *Odpovie neutrálne, nakoľko ho veľmi nepočúvala, ako sa sústredila na svoje myšlienky. Potom, čo konečne nechala hrnce chvíľu na pokoji, aby za ňu jedlo dokončili, si vezme zo šuplíku zložku a prejde do obývačke, kde zapne svetlo. Nateovi naznačí, aby si sadol vedľa nej tak, aby priamo pred ním bol alkohol s cigaretami. Zložku si tisla na hruď, ale nie ako minule, že ju ničila, ale s láskou.*
*Nadzvedne obočí, když mu odpoví a trochu se uchechtne.* Ani ne.. Spíš byla zábava sledovat, jak produkční vyšiluje a řve rozkazy na všechno, co se hnulo. Tak trochu jsme si hráli na sochy, aby nezačala řvát i na nás. *Řekne ji pobaveně, zatímco mu hlavou vrtá její divné chování. Sesedne z ostrůvku a jde za ní do obýváku.* Ty jsi pila? *Zeptá se jako první zamračeně, protože ne, že by si toho moc o těhotenství zjišťoval, ale to, že během něho nesmí žena pít, ví s jistotou. Potom se zaměří i na cigarety a přestává se mu to líbit.* Co se děje? *Zaměří se na složku, co Nuki tiskne u sebe a vzpomene si, že už jednu takovou viděl.* Byla jsi zase na ultrazvuku? *Napadne ho, a posunkem ukáže ke složce.* Bylo už snad vidět znamení? *Zajímá se dál, když mu Nuki stále neodpovídá. Předpokládal, že její nálada a špatné rozpoložení musí znamenat, že něco nebylo v pořádku s dítětem a nebo to v pořádku nebude z čarodějného hlediska.*
Sochy, áno, sochy sú super. *Zachytí jedno zo slov, ktoré hovoril a snaží sa naňho nejako reagovať. Trochu ju prebudí, keď sa jej spýta, či pila, načo sa naňho zamračí, akoby bol blázon, ale pri pohľade na to, čo mu pripravila, aj chápala, ako to muselo vyzerať.* /Zapaľovač asi potrebovať nebude. Mala by som mu aspoň zaplatiť prémium na PornHube?/ *Premýšľa, aj preto mu na otázky neodpovedá, ale vníma ich, síce s oneskorením.* Áno, bola som spolu s Tinou na ultrazvuku. *Odpovie na prvé dve otázky.* Nebolo...teda, neviem, skutočne som to nevnímala. Chcela som, to jasné, predsa len je to pre nás oboch dôležité, aby bolo zdravé dieťa aj ja, ale... *Začne hovoriť omáčky, čo si aj sama uvedomí, takže sa zastaví. Zo zložky vytiahne fotku a spolu so svojimi slovami ju položí na stolík pred neho.* Nate, čakám dvojičky.
*Zacharie prejde ku hostiteľovi, ktorému len celkom zbežne potrasie rukou a posadí sa do jedného z kresiel zatiaľ čo pozoroval, ako zvyšok spoločnosti prichádzala. Väčšina z nich boli známe tváre aj keď ich nepoznal pridobre. Poznal najvyšších čarodejov ale nedalo sa povedať, že s kýmkoľvek mal blízki vzťah. Celkovo jeho vzťahy boli chabé nakoľko posledné roky svojho života sa pohyboval skôr vo sférach civilov a showbusinessu. Ako však svoju hudpbnú kariéru ukončil došlo mu, že možno sa niečo takéto na spoznanie svojich ľudí predsa len hodí. Prehodil si nohu cez nohu zatiaľ čo mu pohľad padol na fľašu ktorá sa už točila. Netrvalo dlho a Meritriss v šoku vyzliekala svoje o lečenie. Zacharie si tak len zakryl rukou úsmev ktorý sa mu budoval na tvári. Bolo to viac než vtipné. Sám netušil čo mohol očakávať keď to padne na neho ale nedalo sa poprieť, že sa to začína zvrtať celkom rýchlo. Ďalšie točenie spadlo na Darach. Netrvalo dlho pokiaľ aj ďalší člen spoločnosti sa stretol s nahotou.* Zdá sa, že odvahy nikomu nechýba.. Milé. *Skonštatuje a potom len nakloní hlavu na stranu keď si všimne, že hrdlo fľaše pristane na jeho mieste. Trochu mu mykne obočím a pozrie sa na čarodejku.* Oh, svoju radu nerád zmeškám. *Prizná sa a potom do seba kopne jeden z drinkov. Prekvapivo nechutil zle avšak rýchlo sa v ňom objaví nutkanie vyznať city, ktoré.. dlho necítil. Pohľad mu padol na vílu a natiahol k nemu s jemním úsmevom ruku a prejde mu po tvári. Možno to bolo bizardné ale nejak sa nebránil efektu pitia.* Je to zvláštne, ako rýchlo si niekto dokáže privlastniť naše srdce pravda? *Povie zatiaľ čo sa omámene prezeral pohľadu vílieho kráľa.* Možno je to tým hlbokým pohľadom, alebo silnou hruďou, ale je ťažké poprieť, že možno práve tvoje oči teraz vlastnia moje srdce. *Vydýchne zatiaľ čo naďalej pokračuje vo svojom nesmyselnom monológu.* Predsa len láska je každému už tak cudzia a predsa len jeden dych v mojej prítomnosti a moja duša je zbláznená. Nepochybujem v tomto momente o našom spoločnom osude. *Povie zatiaľ čo jeho myseľ vie, že nepozná ani jeho meno. Len naďalej prejde rukou po jeho pokožke a prstami zachytí límec jeho košele.* Predsa len by sme mohli prepliesť náš osud zatiaľ čo okolo nás bude prechádzať ilúzia času, alebo nie? *Hovorí aj keď jeho telo mu nejak nenaznačuje, že by po ňom túžil len.. Jeho slová hovorili o inom. Natiahol sa k fľaške ktorou zatočil a hrdlo padlo práve na panovníka.* Osud určite. *Povie očarovane a zasnene sa pousmeje. Svoju hrdosť stratil veľmi dávno.* Budeme spoločne existovať zatiaľ čo okolo nás bude plynúť čas bez našeho vedomia nakoľko budeme príliš omámený našou láskou. Je to nádherné však? Omámenie silného muža, ktoré dokáže niekoho tak mocne zovrieť len prítomnosťou. *Zacharie stále bľabotal zatiaľ čo cítil, že začínal sa pomaly, ale isto chytať kontroli.* Stačí malý krok k sľubu spoločného života, ale viem, že láska bude dlhá a skutočná. *Povie svoje posledné slová a potom si takmer vyčerpane opäť ľahne do stoličky.* Poetické. *Odvetí sám pre seba a mávne rukou zatiaľ čo kývne smerom k kráľovi.* Hop láska, nemáme celú noc. *Povie a na tvári sa mu objaví úsmev nakoľko ak mal byť úprimný tento večer ho celkom bavil.*
*Pobaveně se ušklíbne, když Nuki opět mimo zopakuje jeho slova. Přišlo mu, že snad ani nevnímá, co ji říká. Zřejmě by ji teď mohl říct cokoliv, aniž by ho za to přerazila.* /Hej, Nuki, rozhodl jsem se jít do televize a vyzradit každému Svět Stínů!/ *Pro sebe se zasměje a uvažuje, jestli by reagovala jako doposud, a nebo by ho zázračně začala vnímat, ale nemá možnost to zjistit, protože ho Nuki zamračeně probodne očima. S úšklebkem zvedne ruce, že se vzdává a sedne si k ní. Nadzvedne obočí, když začne Nuki blábolit a čeká, jestli z toho poskládá něco smyslu plného. Sleduje, jak vytáhne ze složky fotku a položí ji na stůl hned vedle alkoholu a cigaret. Natea zamrazí. A ne tím příjemným způsobem. Najednou není vůbec schopný mluvit a to i přes jeho obvyklou výřečnost, a taky chápe, proč tu Nuki vytáhla ten alkohol a cigarety. Jednu teď bude rozhodně potřebovat. Mlčky sleduje fotku z ultrazvuku a má chuť okamžitě vystřelit najít Leazar, ať je kdekoliv a zabít ji nějakým bolestivým způsobem. Nakonec však do sebe ale raději hodí toho panáka, aby nikam neodešel.* Maldición... *Uleví si alespoň trochu španělsky, i když to moc nepomůže. Neměl z toho radost. Opravdu ne. Sotva se mu dařilo se srovnat s tím, že bude otcem pro jedno dítě. A teď by měly být dvě?!*
*Doslova pred ňou stuhol, z čoho jej došlo, že sa vôbec neteší. Nešťastne si pohladila brucho a ešte ho chvíľu sledovala, než ozaj škaredo zanadáva.* Je mi to neskutočne ľúto. Toto som ti spraviť nechcela. *Kým pre ňu to bola jedna z najkrajších správ chápala, že Nate by si želal namiesto +1 dieťa radšej -1 dieťa.* Nechám ťa, kľudne...kľudne si daj z toho alkoholu aj cigariet. Chápem, že potrebuješ teraz svoj čas. *Povzdychne si a zdvihne sa, aby mu ten čas dala. Prejde do kuchyne a keďže sa jej teraz ozaj nechcelo ten časopis čítať, začne cez sklenené pokrievky sledovať, ako sa jedlo v hrncoch varí.* /Mäso musím nechať ešte 15 minút, zelenine už budú stačiť 4 minúty./
/Jack./ *Trochu ho zarazí přítomnost přítele se ztrátou paměti a jen mu chladně pokývne hlavou na pozdrav. Sice ho pobaví jeho rozkošné ošacení, ale je pro něj cizincem a hodlá se tak chovat. Poté se podívá na dívku, u které si není jistý jejím podsvětským původem. Pochybuje však, že by mezi ně byla pozvána civilka. Ne, že by s tím měl nějaký problém, zkrátka ho to ani nenapadne. Líbí se mu její odvaha, když odstartuje hru, u které nikdo z nich- alespoň jak Jason předpokládá- neví, jak bude pokračovat. Láhev ukáže na jeho známou čarodějku, a tak trochu pohodlněji zapadne do křesla a sleduje,co se bude dít dál. Triss popadne bezprostředně po vypití drinku absolutní hysterie. Je to zvláštní, ale ujasní mu to účel hry, a tak v podstatě nijak nereaguje. Když si však začne svlékat oblečení, překvapeně zvedne obočí.* /Kde to asi skončí?/ *Napadne ho, když je dívka ve spodním prádle a ve chvilce, kdy se zbaví i toho, odhlédne. Měl z čarodějky natolik stydlivý dojem, že nechtěl být jedním z těch, co ji očumují. Ve chvíli, kdy se flaška znovu zatočí a padne to na druhou čarodějku však tak střídmý není. Vzhledem k tomu, že Darach vypadá, že se u toho i celkem baví, koutky se mu zvlní v mírně pobaveném úsměvu. Pobavení ho neopustí obzvláště díky tomu, že se tmavovláska ani neobtěžuje obléknout a v klidu nadále sedí na gauči.* /Na rozdíl od Triss, která vypadá, že umře hanbou./ *Přikryl by ji sakem, ale jelikož po ní Darach hodila bundu, to nutkání ho přejde. Natolik se soustředí na toto dění, že si ani nevšimne, že se zatočilo znovu a další magický nápoj zmizel ze stolu. Všimne si toho, až když ho od vidění známý muž začne hladit po tváři.* /Co se to-?/ *Vyčkává, co z čaroděje v lesklé košili vypadne a snaží se netvářit nějak děsivě. Přeci jen to má být zábavný večer a rozhodně ho nehodlá kazit ledovou maskou. Když mu začne vyznávat lásku, je mu jasné, že si v jeho nepozornosti vypil lektvar. Na tvář se mu tedy vloudí mírný úsměv, vypadá to tak skoro, jako by Zacha v jeho vyznání podporoval. Snad možná i vybízel k delšímu pokračování?* /Poslední dobou samé city. Nejdřív Ava, teď tohle./ *Mírně přimhouří oči, aby zabránil smíchu a snaží se s neutrálním výrazem vyposlechnout celé vylévání srdíčka. Jisté jeho části ega je to i příjemné. Přeci jen čaroděj ho docela vychvaluje. Úsměv tedy ani nemusí nijak zvlášť nutit.* Společný osud, povídáš? Mé jméno je Jason, znalost jména je dle mého poměrně důležitou součástí společného osudu. *Pobaveně se ušklíbne a sjede očima k ruce,která ho nepřestává hladit. V rámci Zachových slov se mu to skoro podařilo vytěsnit. Ale jelikož v tom není žádné sexuální napětí, nechá se hladit. Nic mu to nedělá. Ovšem, když ho chytí za límec, něco to s ním udělá.* /Co když mi zmuchlá košili?/ *Ovšem ne zrovna v romantickém slova smyslu. Když zmíní iluzi času, tiše zavrní na souhlas jako kocour. Všimne si, že ostatní lektvary neměly dlouhého trvání, tak i tenhle musí brzy vyprchat.* /Vypadá docela pohodově na to, aby ho to do budoucna psychicky poškodilo. Výtečně./ *Když se hrdlo láhve otočí jeho směrem, uchechtne se.* Jistě, osud. *Natáhne se po flašce, aby sám zatočil dříve, než na něj bude mít jeho lektvar účinek. Hrdlo ukáže na samotného hostitele celé akce. Zatím Zach pořád roztomile žvaní a Jasonovi se na tváři drží příjemný úsměv. Jelikož však nemůže lhát a přislíbit mu věčnou lásku, už mlčí.* /Tak se ukaž./ *Kopne do sebe svůj vlastní lekvar a chvíli má pocit, že se nic neděje. Po tváři mu přejede mírné zklamání, že si vzal placebo nebo nějaký slabounký lektvar, co ho neovlivňuje. Zkusí tedy vyklepat zbytek panáku do rtů a kapka mu na nich setrvá. Než ji stihne olíznout, lekvar zafunguje a Jason se bez vlastního uvážení či snad touhy vrhne na polonahou Triss. Jednou rukou jí zajede do vlasů, druhou jí sjede po boku a začne ji náruživě líbat. Je možné, že ona kapka, co mu zůstala na rtech může zafungovat na Triss.*
*Povzdechne si.* Nemůžeš za to. *Odpoví ji a raději odsune trochu stranou fotku ultrazvuku, aby nemusel ji přejít pohledem pokaždé, co se podívá na stůl. Tohle teď vážně nepotřeboval. Promne si dlaní obličej a slabě přikývne, když Nuki řekne, že mu dá prostor.* Půjdu na střechu.*Oznámí ji. Nalije si ještě jednoho panáka, kterého do sebe hodí a pak se s cigaretami odebere přes svůj bývalý pokoj na střechu. Sedne si a opře se o komín, zatímco si jednu cigaretu vloží mezi rty a zapálí. Nakonec se nervózně zvedne a začne pochodovat po prostoru střechy sem a tam. Měl toho hodně co do hlavy dostat.*
Na Triss záhy přistane kabát, který ji probere. Ale využije ho, tak že si z něj udělá dočasnou zástěnu, aby se oblékla. Podprsenku si pomůže zapnout také telekinezí, kterou drží i kabát druhé...nahé ženy. Pak si rychle přetáhne pod vlastní bundou, co má na kolenou kalhotky. Víc však bohužel nevšimne, jak se chvěje. Sice okrajově zaslechla nějaké vyznání lásky nebo něco podobně sladkého, ale vzápětí si ji už někdo tahá k sobě. V šoku ji ani nenapadne se bránit, když se nechá tlakem vytáhnout do kleku a políbit od Jasona.*/Co to do haj-/*Zarazí se uprostřed myšlenky. Možná vlastním přičíněním a možná ne, ale zavře oči a polibky mu opětuje. Až pak jí to však dojde a Jasona od sebe jemně odstrčí a párkrát zrychleně vydechne, než se srovná. Radši to ani nekomentuje, aby neřekla něco, co by ho ranilo nebo mu dokázalo, že k němu přechovává nějaké city, což by nebyla pravda. O něco klidněji si však přetáhne přes hlavu triko a pro jistotu se přepne na chvíli do módu herečky, aby nikdo neviděl jak moc jí vadí se postavit a obléci si kalhoty. Beztak teď na ni měli dobrý výhled ve spodním prádle a její hrdost byla ta tam. Vítej sebenenávisti.*
*Pozrie sa na chvíľu naňho.* Ďakujem. *Povie a nechá ho odísť. Predsa len mu dala priestor, sľúbila mu ho. Trochu ju zabolí, ako fotku od seba odtiahne, preto sa pre ňu vráti až po jeho odchode a lepšie sa na ňu pozrie. Na jednom telíčku videla nejakú šmuhu.* /Možno...možno to je znamenie./ *Uvedomí si, ale ako sa zmieta medzi silným pocitom šťastia a smútku, jej nálada je neutrálna a tak fotku iba pripne na chladničku a vypne plameň pred zeleninou s omáčkou, kým mäso ešte necháva. Začne po sebe trochu upravovať linku a uvedomuje si, ako veľmi by chcela, aby tu Nate teraz s ňou bol.* /Na jednu stranu je dobré, že som mu to povedala, ale na druhú stranu, ako dlho bude tento jeho stav pretrvávať? Nie snáď až do pôrodu...alebo aj po ňom. Najradšej by som teraz bola v jeho náručí./ *Uvedomuje si. Nemieni ho však ísť do ničoho tlačiť, tak fotku ultrazvuku pošle aspoň jej rodičom, nech vedia novinky.* Pani Donumová. Ak sa na nás pozeráte...alebo ste nás aspoň navštívili, vedeli ste už o mojich dvoch deťoch? *Spýta sa do prázdna, než si tričko trochu nadvihne, aby si ho pohladila priamo.*
*Posadí sa k ostatným, pričom je veľmi potešený tým, že prišli všetci ktorých pozval. Bolo na nich či sa tejto blbosti zúčastnia alebo nie. No predsa len išlo o dosť ponížujúci zážitok, ktorý nemal kto prezradiť. Bolo tam dosť vysoko postavených osôb, čo by moc dobre nespravilo na ich renomé, ale predsa len aj také osoby si museli užiť neviazanú zábavu. Pozrel sa po určitých osobách a hneď vedel, že dnes to bude pekná a krutá zábava na všetky strany. Pár nápojov nepripravoval a nechal ich spraviť známymi čarodejmi z Londýna, takže čokoľvek spravili, tak tým zaistili isto zábavu na všetky strany. Na začiatok točila Emory, takže keď to hneď zo začiatku padlo na Triss, tak sa skoro začne smiať. Chudák ani len nemala tušenia do čoho sa to pustila. No dnešný večer mal byť o tomto. Mal rozpustiť všetky zábrany a všetci sa mali byviť, aj keď to znamenalo úplne sa pred všetkými strápniť. Začalo to hneď s vyzliekaním dvoch žien v miestnosti, čo vážne bolo celkom pre neho vtipné. No nemohol nepovedať, že by sa nepozeral. Kto by sa nepozeral, keď sa žena začne vyzliekať. To nemohol poprieť, pretože bol chlap a hlavne v minulosti porobil veci, za ktoré by sa tu dotyčné osoby chytali za hlavu. No to rozhodne povedať nechcel, pretože to by ich moc nepotešilo s kým majú tú česť. Prechod na Zachové vyznanie jednoducho bol skvelý, ale jednoducho už nevedel, či sa má naozaj smiať alebo radšej chytať za hlavu. Tieto veci sa vymykali celkom kontrole veľmi ľahko, ale bolo celkom zábavné na to pozerať.* /Kto by sa nebavil na takýchto hlúpostiach. Veď predsa len ide o zábavu, pričom každý vie, že ak by to niekto povedal inde, tak by sa tým strápnil. Jednoducho všetci miestnosti majú rozum. No a u Jacka neviem síce, ale čo viac povedať./ *Pomyslí si, pričom sleduje, ako sa všetko deje. No vyznanie od Zacha bolo jedno z najlepších aké kedy počul.* Zdá sa, že tu máš obdivovateľa. *Trochu si rýpne, ale je to iba zo srandy, keďže veľmi dobre vie, že za to môže ten nápoj. Inak by to istotne Zach nepovedal, ale ke6de sa to každým nápojom zvrhávalo k horším veciam, tak mal chuť trochu priškrtiť tých čarodejov, čo ich nechal robiť tie nápoje.* /To ešte neviem, aké ešte spravili. Bože tí blázni sa museli na nich vyblázniť. Teraz všetci dostávajú zabrať. Ale nevadí aspoň sa celkom dobre bavíme./ *Pomyslí si a radšej nič nehovorí, aj keď asi by mal. Keď na neho padne hrdlo fľaše, tak sa iba zasmeje, pretože čo iné mohol spraviť. Hlavne vezme pohár jeden, čo nevedel vôbec čo v ňom je a zatočil fľašou, ktorá padla na Jacka.* Zdá sa, že je rad na tebe Jack. *Kopne do seba nápoj a radšej ani nechce vedieť, čo mu to spraví. Trochu sa zdalo, že to neúčinkuje, ako na ostatných. Hlavne bolo vidieť ako sa Jason bozkáva s Triss, čo rozhodne jej nespravilo dobre, keďže nahodila výraz, že jej je všetko jedno. Rozhodne dnešný večer stál za to. Hneď ako ucítil vlasy si pričaroval zrkadlo a začal sa smiať. Musel uznať, že toto sa podarilo. Zatiaľ sa žiadnému čarodejovi nepodarilo z neho spraviť ženu a dnes sa tí mladý čarodeji zaslúžili za zázrak. Tomu nemohol uveriť, že doslova vyzeral ako žena.* /No to poteš. Som zvedavý čo si ešte pripravili, keďže dnešok už aj tak stojí za to.* Tak dúfam, že si dnešok užívate, aj keď určitým spôsobom je to jedna veľká katastrofa. *Povie im ženským hlasom, ale sám sa baví na tom ako doslova vyzerá. Hlavne ho baví to, že aj jeho hlas znie žensky. V tomto s ním celkom dobre vybabrali. Ešteže tieto nápoje mali krátkodobé účinky, aj keď premenové trvali trošku dlhšie akoby on sám chcel.* /Stačí prežiť to že vyzerám ako žena a bude to dobré./ *Pomyslí si a je zvedavý ako nakoniec dopadnú ostatný.*
*Jen se slabě na ni pousměje. Nechtěl, aby byla nešťastná, ale on sám se nedokázal ke šťastným pocitům přinutit. Neviděl radost v tom, že Nuki čekala dva čaroděje. Kromě toho, že riziko zranění, nebo nedej dios zabití, Nuki bylo dvojnásobné, tak si nemyslel, že by dvě čarodějné děti zvládli. Kdyby onehdy věděl, že Nuki bude čekat dvojčata, tak by se snad radoval i jen za to jedno dítě. Jenže na to je poněkud pozdě. Potáhne ze zapálené cigarety a vydechne kouř. Pochodoval po střeše a přemlouval se, aby neletěl za Calebem a nešel se s ním opít někam do klubu. Nuki ho potřebovala a on to věděl. Jen se teď nedokázal vrátit dolů a předstírat, jak je všechno v pohodě, že Nuki čeká dvojčata. Na střeše už strávil přes půl hodiny. Místy stál a pochodoval, místy seděl. Na chvíli si i lehl na střechu a hrál si s plamenem. Tak neskutečně se obával toho, co by ještě mohlo přijít. Mrzelo ho, že tu už není máma. Věřil, že by jim dokázala pomoct a poradit jim. Kouřil už druhou cigaretu, zatímco sledoval tmavou oblohu. Hvězdy nebyly klasicky přes smog vidět. Když chtěl vidět hvězdy, tak musel vždycky vyletět až nad mraky.* /Co by mu asi teď řekla máma?/ *Běželo mu hlavou. Musel však pro sebe pobaveně zkonstatovat, že by ho asi profackovala a poslala zpět za Nuki, aby ji byl oporou, protože to pro ni taky není lehké, stejně jako pro něj ne. A taky by mu zabavila ty cigarety. Zvedl se ze sedu a znova se prošel až k okraji střechy. Odolával nutkání udělat ještě krok a prostě skočit a letět pryč. Nakonec s povzdechem zatípl druhou cigaretu. Netušil, kolik času na střeše strávil, ale musel se blížit hodině. Došel k oknu a s povzdechem na chvíli zavřel oči, než skočil dolů do reality.*
*Jack se posadí na volné místo a opravdu ho děsí ti neznámí lidé... I když spíše čarodějové. Když se začne hrát flaška, tak to sleduje a jen doufá, že se nezastaví na něm po celou hru. Což je asi nepravděpodobné. Když pak vidí, že na koho to padne musí něco vypít, tak si myslí, že to nebude tak zlé. Dokud nevidí účinky. Nejdřív se tam dvě ženy svléknou, což u Jacka udělá to, že zčervená jak rajče a radši se schová pod kapuci.*/Neměl jsem sem chodit... Měl jsi si koupit někde nugátový dort a celý ho sníst./* Pomyslí si, ale po očku sleduje další reakce na nápoje. Sice to je zábavné, ale moc se netěší, co si vezme on. Sleduje pak nejvtipnější reakci na nápoj, co zatím vidět a radši se zase schová do kapuce, aby nikdo neviděl jeho smích. Najednou však objekt zájmu onoho zářivého mladíka začne líbat jednu z nahých žen. Tento muž na něj i na pozdrav kývl.*/Asi mě zná... Musím zjistit odkud a je fajn, že mě nezdravil.../* Pomyslí si s pousmáním a pak se další muž změní na ženu. Musí uznat, že docela pěknou ženu. Jenže si všimne i další věci. Je řada na něm.* Euh...* Zakňourá a vezme jednoho panáka a kopne ho do sebe. Najednou začne svítit jako žárovka, což ho dokonale rozesměje.* Ha! Teď si na vás na všechny posvítím.* Zasměje se a zatočí lahví. Hrdlo zastaví na Emory.* Tak to vypadá, že děláme kolečko.* Usměje se na ni a svítí u toho jak sluníčko.*
*Emory pozoruje veškeré dění se zaujatým pohledem. Na vzplanutí zmrzlinářky zareaguje polekaným výkřikem, po kterém málem vyskočí z pohovky. Sotva se však znovu usadí, předvede Darach striptýz, takže místo úprku zírá na čarodějku s užaslým obdivem. Následně se znovu posadí, jenom aby čelila neméně úžasným efektům kouzelných lektvarů. S každým dalším točením v ní narůstá nervozita a když musí sama svlažit rty v nápoji, vypadá skutečně nervózně. * *Když se nic nestane, usměje se, ale její myšlenky zní do světa!* /Páni, měla jsem pořádné štěstí! Ještě že mě to taky nepopálilo! To bylo strašné! Mám dojem, že jsem si přitom cvrkla. Doufám, že si toho nikdo nevšiml. Byl by to děsný trapas. Skočím se pak na záchod zkontrolovat. Možná se tam dokonce chvíli zdržím. Potřebuji trochu vyvětrat. Možná si udělám rychlovku. Ten striptýz mě vážně dostal. Zatraceně, proč na ni musím být naštvaná? Vykašlala se na mě! Tak co kdybych se hněvala jenom na hlavu? Tomu zadku a nohám můžu klidně všechno odpustit! No, a teď se tu ještě líbají! To, kdyby na mě přišlo tak asi umřu. Jako líbat někoho ve skutečnosti? Jaké to vlastně je? Už jenom z té představy se mi svírá žaludek! Nesmím zvracet! Musím myslet na něco ošklivého! Žvýkačka! Jasně… ne! Je to horší! / *Emory trochu pobledne, ale pak se zase usměje. * /Super, krize zažehnána. Možná bych tu líbačku zvládla. Ne, sakra, zase žvýkačka! ŽVÝKAČKA! / *Emory prostřídá nohy a trochu se posune do rohu pohovky. * /Fakt by mi pomohlo, kdyby to tu někdo natáčel. Před kamerou je všechno jednodušší. Byla bych schopná mít potom skutečný sex? Možná by kamera ten problém vyřešila. Nebo taky ne. Asi zůstanu nadosmrti panna. Mě to tak hrozně štve! Když si představím… ŽVÝKAČKA!!!!/ *Emory krátce odvrátí zrak a nenápadně si vtiskne ruku do klína* /Super! Jsem nadržená a chce se mi zvracet. Jestli na mě teď padne líbání, bude to trapas epických rozměrů! Potřebuji pomoc. Hodila by se mi terapeutická kočka. Můžu říct Jackovi? Vypadá, že by si dal říct. Byl před tím tam hrozbě hebký. Chtěla bych ho krmit a česat. Už měl někdy sex s kočkou v kočičí podobě? Vzrušuje ho, když potká mrouskající kočku? Kdybych si ho vzala domů, musela bych ho nechat vykastrovat? To by se mu určitě nelíbilo. On je strašně rozkošný! - následuje mentální výkřik plný žvatlavých slovíček, jakými se běžně mluví na děti. / *Emory si podepře bradu. Když dojde k proměně Malachaie, její tvář ztuhne v nečitelnou masku a myšlenky se změní na jednolitý pisklavý zvuk, jaký vydává přístroj na měření srdečního tepu během zástavy zmíněného orgánu. V tomto stavu setrvá až do okamžiku, kdy nepřítomně vytočí lahví znovu JACKA. *
*S každou minútou si bola viac a viac neistá. Všimla si, že ako bola nervózna, jej práva ruka ju začala svrbieť a tak si ju neustále škrabala, až to neprešlo do fázy, že sa jej na nechtách objavila krv. Vtedy sa rýchlo zastavila a dala si cez to náplaste. Potom rovnako ako Nate pochodovala po byte, hlavne z jednej strany chodby na druhú, až jej vôňa nepripomenula, že treba vypnúť mäso. Vtedy len rýchlo pribehla do kuchyne a všetko vypla. Ukľudňovať ju začal až Blue, ktorý k nej začal nosiť svoje hračky, aby sa s ním pohrala, nech nie je smutná. Nebolo to až tak veľa, ale aspoň si tak na chvíľu sadla a neisté behanie na priveľkých packách jej vytvoril aspoň malý úsmev. Prestala, až keď sa Blue k nej zrazu nevrátil a namiesto toho vbehol do izby za Nateom, kde naňho skočil a začal aj od neho žiadať, aby sa s nimi hral. Nuki pozrie na hodiny.* /Bol tam celú hodinu určite./ Nate? Ako sa cítiš?
*Sleduje efekt lektvaru na Emory a čte si její myšlenky v bublině. Docela ho to baví a je mu ji i trochu líto. Takže je i rád, že se schoval pod kapuci, když mizelo oblečení. Pak najednou jsou myšlenky na něj a on se začne řechtat jak blázen. Je pravda, že tyhle myšlenky asi napadá hodně lidí, když se změní na kočku.* Neměl jsem sex s kočkou, nevzrušuje mě jejich mrouskání a kastrace není třeba. Jsem sterilní jako každý čaroděj. Ale klidně se pomazlím.* Zazubí se na ní s kočičími zuby a dál si září jako sluníčko. Pak si však všimne, že na něj tak trochu zase padla řada.* Ale no ták… To jsem snad prokletý?!* Zastěžuje si, ale vezme další panák a kopne ho do sebe. Chvíli nic necítí, tak si jen zkontroluje kůži. Pak se podívá na Emory a obejme ji.* Neboj, zlatíčko moje, Jackie se o tebe postará.*Začne na ni žvatlat a dál ji drží v objetí a lehce se s ní i kolíbá.* Ňo… Řekni, co chceš a Jack ti to dá.* Pokračuje a absolutně ignoruje, že ji asi svítí do očí. Pak si, ale vzpomene, že nezatočil, tak zatočí, ale zase obejme Emory a začne na ni žvatlat jako na malé dítě.*
*Jakmile k němu z chodby přiběhne Blue, tak si ho vezme a dojde za Nuki.* Já... Nevím.. *Zakroutí hlavou. Nechá Bluea, aby mu okusoval a olizoval prsty, zatímco ho sleduje.* Mám strach... *Řekne po chvíli ticha.* Je to velké riziko... Opravdu, Nuki... Teď tě to ohrožuje dvojnásobně a nejspíš se můžou i ohrožovat navzájem.. *Povzdechne si a trochu cukne prstem a zamračí se na Bluea, když stiskne příliš silně.* A taky mám starosti... *Dodá po chvíli.* Už jedno dítě bylo pro mě moc... Nevím, jak v budoucnu zvládnu dvě.. *Řekne a podívá se na Nuki.*
*Blueovi venuje len letmý pohľad, aby zistila, že si spravil hračku z Nateových prstov.* Aj ja ho mám, Nate. Chápem to. Je to riziko, veľmi veľké riziko. *Prikývne a pohladí ho po tvári.* Ale...ja by som sa ich nemohla zbaviť. Sú to dve srdiečka, ktoré rastú pod tým mojím. *Potiahne nosom. Čakala, že povie to s tým, že to nebude zvládať.* Takže...budem chápať, ak to budeš chcieť ukončiť, až sa nenarodia. Ak chceš, môžme sa opäť stretnúť v budúcnosti, keď už budú väčšie. Nemusíš byť pre nich otec. *Z jej radosti sa stávalo zúfalstvo.* Nedokážem sa z nich tešiť, ak si nešťastný aj ty. *Prizná sa mu a je vidno, ako veľmi teraz potrebuje počuť, že tu pre ňu ostane. Na druhú stranu, kebyže jej povie opak, bolo by pre ňu ľahšie sa ísť zbaliť a odísť.* Chápem...chápem ťa, ale... *Začne sa jej znateľne triasť spodná pera.*
*Emory vytřeští oči a její myšlenky dál duní do prostoru jako hlasitá hudba. Nechá se obejmout a každý v dosahu si může jasně uvědomit její zmatek a rostoucí podezření, že možná někdo tuší, na co myslí. Protože se však nedokáže ovládat a už vůbec ne kontrolovat obsah své hlavy, je jí toto vědomí zcela houby platné. * Já bych... já.... *zakoktá se, ale vzápětí už letí vzduchem myšlené přání, že by bylo super, kdyby se Jack proměnil v kocoura, protože lidi na světě mají spoustu COOL věcí, ale nikomu určitě ještě neseděl na klíně obrovský chundelatý a hlavně ZÁŘÍCÍ KOCOUR!!!!!!!!!!!*
*Občas Bluea při kousání šťouchl jemně do čumáku, načež se Blue zatvářil na psa zmateně a přestal žvýkat jeho prsty, než zjistil, že mu žádné nebezpečí nehrozí a začal kousat znovu. Poslouchal při tom Nuki. Chápal, že se jich nechtěla zbavit. Byla matka. Navíc tušil, že potrat by teď už nepřicházel v úvahu. Jedině, až by ji dítě ohrožovalo na životě, jak se dohodli. A to by nebylo legální cestou. Nesnášel, jak z toho Nuki byla nešťastná a proklínal Leazar za to, jak jim do vztahu vlezla. Kdyby se nestal ten útok, tak by teď pravděpodobně jeli někam pod stan, nebo by řešili, že končí jedno natáčení a druhé začíná po Novém roce v Rusku, kam se oba těšili, že pojedou. ísto toho však řeší čarodějná dvojčata rostoucí v Nuki. Koukne se na Nuki, když řekne, že ho chápe, pokud by se s ní chtěl rozejít. V Natovi byly hodně smíšené pocity, ale s jistotou věděl, že ji nechce nechat jít. Ne po tom, co si prošli. Když vidí, že Nuki nemá daleko k pláči, tak pustí Bluea telekinezí na zem. Štěně už si začínalo zvykat, že se občas z jemu neznámých příčin ocitne ve vzduchu, aniž by se ho někdo dotýkal, ale i tak se stále snažil běhat. Když se dostal na zem, tak zmateně sledoval, jak Nate došel k Nuki a sevřel ji v objetí.* Nikam nejdu. *Šeptne ji.* To už jsem ti jednou slíbil. *Přitiskne si Nuki k sobě a dá ji pusu do vlasů.*
*Po chvíli, co ho nějaká vnitřní potřeba, kterou až později identifikuje jako lektvar, nutí líbat Triss, ho čarodějka odstrčí. Nevidí na ní nějaké alarmující poškození z jejich polibku ani nic, co by na něj zapůsobilo nějak negativně. Svůdně se usměje, připraven ji políbit znovu, když v tom se mu mírně nesoustředěné oči znovu zaostří. Lektvar pozbyde svého účinku a král se v klidu znovu opře o opěradlo křesla.* Příjemné. *Pousměje se na Malachaie po jeho poznámce a rozhlédne se, jestli na stole nenajde i něco jiného, krom očarovaných nápojů. Možná by se k tomu rád trochu přiopil. Než si však stihne nalít z objevené lahve alkoholu, nejvyšší čaroděj pořadatel se změní v ženu. Jason se upřímně zasměje a konečně si nalije pití a se stále pobaveným úsměvem na rtech se napije. Posléze zaznemaná, jak se Jack rozsvítí a úsměv mu zůstane. Následují Emoryiny myšlenky, které ho přivedou trochu do nepříjemné situace. On sám skrývá ohromné tajemství s láskou ke smrtelníkovi a rozhodně nemá v plánu se tu nějak odhalit. Úsměv mu tedy trochu zatuhne, protože invazi do myšlenek neschvaluje. Přestože je toho sám schopen a občas to udělat musí. Úsměv se mu vrátí, když Jack její myšlenky okomentuje.* /Sex s kočkou, páni./ *Trochu si zavrtí sám pro sebe hlavou a uchechtne se, když se láhev znovu zadívá na kočičího čaroděje.* Zářícího kocoura bych též rád viděl. *Konstatuje, když si tuto myšlenku vyslechne. Po chvíli ale skloní pohled a uvidí, že teď je řada na něm. Zatočí lahví a vypije svůj nápoj. Nedávno objevoval novinky na svém telefonu a poté, co objevil youtube, se mu naskytl pohled na několikaminutový sestřih hlášek Donalda Trumpa. Z toho teď začne čerpat jeho podvědomí, které se přepne do této role.* Já měl udělat Ameriku zase velkou, vy nevděční tupci! Ale já to takhle nenechám!! *Vyskočí z křesla a komicky našpulí plné rty, zatímco máchá výhrůžně ukazováčkem.* Biden byl zvolen za pomoci falešných hlasů, vezmu to k soudu! K soudu povídám! *Přimhouří oči a lektvar využije i jeho schopnosti iluze. Král víl tedy zoranžoví.* A víte co? Ono je to vlastně fuk, já se z Bílého domu prostě nehnu. *Jako dítě sebou hodí zpět do křesla a založí si ruce na hrudi.* Biden vás všechny zavře, že já nepostavil zeď. *Vrtí hlavou a čas od času téměř hystericky zavolá "Já se odsud nehnu!" Celý výstup trvá necelou minutu a pak z toho král vypadne.* /Co to sakra.../ *Vůbec netuší, co se to stalo a oranžovou iluzi ze sebe okamžitě sejme.*
*Pozerá sa mu do očí, ale inak tam stojí ako malé klbko nervov a smútku. Čakala na Nateove slová a to, že sa Blue snažil plávať vo vzduchu nevnímala, aj keď by ju to za iných okolností neskutočne potešilo a určite by sa aj zasmiala. Jej úľava príde vtedy, kedy ju objíme, načo sa ozaj škaredo rozplače. Pevne Natea objíme a na svoju veľkosť a silu ho drží ozaj pevne.* Ďakujem, ďakujem, ďakujem. *Opakuje neustále, aj keď to medzi vzlykmi muselo znieť ako náhodné brblanie. Ukľudnenie sa nastáva až po dvoch minútach kedy sa vzlyky konečne nejako ukľudnia a Nuki sa od Natea odtiahne s plným nosom a červenými očami. Rýchlo si pobehne do kuchyne pre utierky, kde sa vysmrká, aby mohla dýchať normálne. Než sa opäť pozrie na Natea.* Ľúbim ťa. *Šepne jeho smerom.*
Zacharie, teší ma Jason. *Povie keď jeho pitie už prestalo účinkovať a tak sa len mierne pousmeje na vílu pri čom na to takmer zabudne. Potom len pokojne pohadzuje nohou zatiaľ čo sa rukami opieral o jedno z operadlo na kresle. Medzi tým si povšimne, ako človek, ktorému práve vyznával lásku len tak odbehol k mladej čarodejke. Nespokojne si odfrkol na čo sa mierne pousmial.* Tak to asi nebude verný zväzok. *Povie ironicky a potom len so záujmom pozoruje ďalšie dianie v miestnosti. Keď Heller začal svietiť len sa ticho zasmial nakoľko sa snažil ignorovať Jasonovu zradu, predsa len štipka mágie v ňom asi stále zostala. Medzi tým sa ich hostiteľ zmení na ženu a on sa už pomaly, ale isto stratil v tom čo sa skutočne odohrávalo. Zmätok sa totiž budoval celkom rýchlo zatiaľ čo si všimol, že na neho opäť padlo hrdlo. Avšak predstavenie Jasona a jeho imitácie prezidenta bola.. na veľmi dobrej úrovni. Odpije si z bezpečného pohára vody a potom si vezme jeden zo shotov, ktoré tam na nich čakali. Po dlhšom očakávaní si jeden vybral a kopol ho do seba. Medzi tým stále čítal myšlienky civilky, ktoré boli.. minimálne zaujímavé.* Nemyslím si, že tí dvaja smerujú.. dobrým smerom. *Poznamená a potom len očakáva účinky elixíru, ktorý sa ale nezdal, že by nejak prichádzal. Trochu nechápavo sa pozrie na pohárik a potom sa pozrie na.. Malachaiku?* Sú medzi nimi nejaké bez efektu? *Opýta sa celkom nechápavo keď sa mu v mysli začali ozývať hlasy. Vedel, že to nie sú jeho myšlienky, takéto niečo prežíval keď čítal myšlienky ostatným avšak, nezdalo sa, že by nad tým mal nejakú kontrolu. A tak mu v hlave len plietli hlasy, ktoré však mali.. viac než zaujímavé dodatky. Nebol si istý či práve také informácie chcel teraz vedieť. Trochu vypleští oči a prstami zaryje do sedačky, akoby sa snažil zistiť, či na neho len nezačali všetci hovoriť.* Poprosím vás, aby ste na také veci teraz nemysleli. *Povie mierne zamračene a otočí sa na spoločnosť okolo. Nezdalo sa, že sa stane niečo iné a tak sa natiahol ku fľaške, ktorú zatočil a jej hrdlo padlo na Darach. Zodvihol k nej pohľad a rukou jej ukázal, že má voľnosť.* Nech sa páči. *Povie s miernym úsmevom a potom sa len snaží ignorovať hlasy vo svojej hlave.*
*Slyší, jak se Nuki u něj v náručí rozplakala a objala ho nazpět. Slabě se pousměje nad tím, jak silně si ho k sobě přitáhla. Přišlo mu, jakoby se bála, že si to najednou rozmyslí a odejde od ní. Nate to neplánoval. Bude to pro něj asi hodně těžké se s tím vším vyrovnat, ale nechat Nuki s dítětem samotnou neplánuje. Prostě se pro sebe zatvrdil, že nebude jako jeho nevlastní otec. Jenže se skutečně začínal obávat, jak to budou zvládat. Poslouchá, jak Nuki drmolí a občas v tom rozezná slovo "děkuju", ale většinou to je jen nesrozumitelná sbírka slov, jak Nuki tečou slzy a vzlyká, přičemž mu promáčí tričko. Uvolní kolem ní ruce a nechá ji jít do kuchyně.* Taky tě miluju. *Odpoví ji tiše.*
*Jemno sa naňho usmeje, síce to s červenými očami od plaču musí vyzerať smiešne.* Chcel by si sa najesť? Varila som medzitým. *Navrhne mu a prejde okolo Natea, aby mohla nasypať Blueovi granule. Chcela sa co najviac tváriť, že je všetko v poriadku, aby mohli byť teraz spolu šťastní.* Ak by ti to nechutilo, v rúre som nechala koláč, aby bol príjemne teplý. *Navrhuje mu, dokonca mu ide etse raz naliať, pričom mu pohárik necháva na stole, pri jeho mieste, kde väčšinou sedí.*
*Nemože sa prestať zabávať na tom čo sa deje ľudom okolo nej no najviac ju pobaví to ako sa snaží Emory hnevať len na jej hlavu a nie n a zvyšok jej tela. Užíva si i pohľad na ich hostitla, keď sa zmenil na ženu. Velmi jej pripomínal tú krásnu herečku z akčných filmov. Mojkanie Emory a Jacka nerieši pretože Jackie je celkovo prítulný tvor a toto akoby ho ešte viac podnietilo chovať sa prirodzene, teda až na to jeho do očí bijúce žiarenie. Na královi víl sa len smeje pretože ona tieto politicke vyvratky nesleduje a len jej pripomínajú začiatky dobrých vtipov. Sleduje však Zacha, na ktorom sa lektvar nijako neprejavuje a ona sa bojí toho čo to má znamenať.*/Nemysleli?/*ZArazí sa a potom sa usmeje a začne si predstavovať pre istotu nejaké šteniatka túliace sa na pelíšku.*Hmm. *Vyberie si jeden z pohárov a skor než sa napije otočí flašou a sleduje ako tá ukáže na KAIA. Potom sa pousmeje sa akoby len tak mimochodom začne rozprávať: * Inak, už sa vám takto stalo, že ste vliezli do postele s pomerne mladším chlapcom, ktorý... hmm, mal iste divné preferencie? Ako ja kľudne v posteli alebo kdekoľvek inde zahrám čokoľvek. Kľudne sa budem tváriť že som jeho macocha, otec alebo matka... ale zas toto čo bolo. Proste si predstavte som to skúšala že rande cez internet, a ten chlapec bol celkom chutný, čerstvých 25. Čierne vlasy, modré oči a mal taký ten ležerny chlapčenský štýl obliekania. Džínsy tričko šiltovka... A ako keď sme na to už pomali šli, povedal, že to má radšej oblečený. vravím si ok, šak na tom neni nič divne. tak som bola na všetkých štiroch, že si to rozdáme od zadu. Tak si rozopol džínsy a ja som bola úplne nahá. Čakám kým ho do mňa vrazí... a viete čo ten idiot zahlásil? *Dopraje si krátku odmlku než zahlási.* Vyberá si teba, Pikaču! - no a potom ho do mňa vrazil uplne na sucho. *Pokrúti hlavou.* Premenila som ho na žlté dildo a spravila si dobre. pretože ak by pokračoval v tých šitoch čo mu šli z huby, tak by ma porazilo. Dokonca ho mám doma stále vo vytrínke.*Pousmeje sa aj ke´d sa za ten sex mierne hanbí, s dildom si to užila.*
*Jednoduše přikývne. Viděl na ni, jak z ní opadl všechen stres a celkově se ji o něco ulevilo. Byl za to rád. Každý den se snažil vyrovnat s tím, že Nuki čeká dítě. Stále si to nedokázal připustit. A ani Nuki neříkal, jaký vnitřní boj to pro něj je. Teď to bude obzvlášť těžké kvůli tomu, že to nebude jedno dítě, ale dvě. Přesto mu však stálo za to s tím bojovat, když viděl Nukiin úsměv. Věděl jako moc pro ni to dítě, teď už dvě, znamená a taky to, že díky nim s ním bude mít rodinu, což by se normálně nestalo, kvůli jeho neplodnosti. Pousměje se nad tím, když mu dolije do skleničky alkohol. Teď s odstupem ho i pobavilo, že mu hned koupila cigarety i alkohol. Věděla, čím se potřebuje uklidnit, i když to neschvalovala. Neplánoval se opít, ale ještě trochu alkoholu do sebe dostat potřebuje.* Uvidíme. *Odpoví Nuki na její slova, jestli mu to nebude chutnat a počká až nabere, načež talíře přenese telekinezí na stůl a sedne si k Nuki přes roh.*
*Prikývne.* Jasné, máš pravdu, asi ti najprv naložím. *Prikyvuje a rýchlo tak aj začne robiť. Najprv naloží mäso a potom naňho naleje omáčku so zeleninou.* Je to nejaký recept, ktorý som minule videla v mexickej telenovele. Vyzeral tak chutne, že som si to vyhľadala. *Vysvetlí Nateovi a kým vyťahuje príbor, všimne si, že taniere už letia na stôl.* Ďakujem. *Zopakuje ako papagáj. Sadne si k Nateovi cez roh a podá mu príbor, než potiahne nosom a skúsi si opakom ruky utrieť zvyšky sĺz.* Dobrú chuť. *Šepne mu a čaká, kým ochutná, aby videla či mu chutí.* Chápem, že je to ozaj ťažké, preto som kúpila ten alkohol aj cigarety a ak chceš, kľudne ti zaplatím aj Pornhub Premium. S reálnou štetkou by som sa ťažko zmierila, ale...chcem, aby si sa cítil komfortne. *Povie mu náhle na jeden dych.*
*Malachai sa doslova bavil na tom, čo sa dialo. Predsa len každý dostal niečo iné a nemohol nepovedať, že toto sa pomaly začinalo vymykať kontrole. Mal chuť sa neuveriteľne smiať na všetkych, ale tak on jediný tu bol premenený na ženu. Nemohol nepovedať, e si uživa kráľa ako Donalda trumpa, ktorý prehral voľby. Aj keď kto toto vymyslel si nebol moc istý. Jednoducho si nemohol pomôcť a musel sa aspoň trochu uchechtnúť. No s čím prišla Darach, tak to bolo asi jedna z najlepších vecí, čo dnes počul nevedel, čo presne má na to povedať, ale už jednoducho nemohol sa nesmiať. Začal krútiť hlavou. Aspoň nebol jediný, čo v miestnosti spravil niečo zlé. A že on toho teda spravil veľa zlého, ale tým sa nemienil chváliť. Stačilo mu premenenie čarodejky na psa, len preto že sa mu to chcelo spraviť. Vezme si radšej rovno pohár, keď to na neho padne a v okamžiku na neho začne pršať.* Hmm... Osobný dážď. Aspoň nemusím do sprchy. *POvie a jeho výraz stojí za to. To že je celý mokrý a ešte žena, tak už nevie, čo by mal iné robiť. Radšej rovno zatočí fľašou a pozrie sa na Trss, že je na rade.*
*Pousměje se a přikývne.* Hodně se nudíš, že sleduješ mexické telenovely? *Zeptá se s úšklebkem.* Však ty jejich pořady jsou delší jak Simpsonovi.. *Dodá pobaveně a sedne si ke stolu k talíři.* Nemáš zač. *On si procvičí telekinezi a Nuki nemusí nosit talíře. Má to výhody pro oba. Vezme si od ní s poděkováním příbor a začne si odkrajovat sousto, zatímco Nuki znova promluví. Přestane krájet a podívá se na ni, načež se rozesměje. Prostě si nedokázal pomoct, i když věděl, že Nuki zase kvůli jeho reakci zčervená.* Nuki... Klid.. *Promluví s úsměvem.* Chápu, proč jsi ten alkohol i cigarety koupila.. Upřímně, kdyby jsi to neudělala, tak si minimálně ty cigarety doletím koupit sám.. *Ušklíbne se.* Ale nic dalšího řešit vážně nemusíš... *Dodá pobaveně a už si vážně dá do pusy sousto, než ho stihnou další Nukiina slova rozesmát.* Dobrou chuť. *Popřeje i on jí. Bylo to ostřejší, ale nechutnalo to špatně.* Je to výborné, Nuki. *Řekne ji, aby nebyla nervózní z toho, jestli mu to chutná, než pokračuje v jídle a u toho upíjí sem tam z alkoholu, který střídá s obyčejnou vodou.*
*Ak niekto niekedy nevidel rajčinu, Nuki by bola teraz dokonalým príkladom, ako taká rajčina môže vyzerať.* Dobre, som rada. *Tvár si schová medzi ruky a tiež sa trochu pousmeje, keď sa začne nad štetkou smiať.* Ale nehovor potom, že som ti to nenavrhla. *Podotkne, než si vydýchne a sama ochutná. Spokojne privrie oči a zahmkaním vyjadrí ako veľmi jej to chutilo.* Po spoznaní tohto jedla už nikdy nebude potrebovať sex. Toto je oveľa lepšie, než orgazmus. *Vyhŕkne, než si uvedomí, čo povedala.* Ehm...zlato, stále si pamätáš, se ťa ľúbim, že? *Usmeje sa ako malý čertík, aby sa neurazil, že je orgazmus s ním horší, než nejaké jedlo.*
*Triss se konečně přesune na gauč a rozhlédne se po ostatních. Musí se zasmát, když Malachai změní pohlaví a samotného ho to pobaví, na druhou stranu ještě vtipnější jsou obě příhody, co se stanou Jackovi s tím, že jsou proložené tím, že slyší myšlenky Darach. Bohužel neví, jak se jim vyvarovat a ačkoliv ji některé trošku zahanbují nebo jí příjdou úsměvné, tak se je pokouší ignorovat. Otočí se na Jasona jen aby ho viděla kopnout a překvapeně jí spadne čelist, když promluví. A začne se smát. Takovýto Donald byl mnohonásobně hezčí...a rozhodně volenější ženským obyvatelstvem v Americe. Nad tou oranžovou barvou se baví ještě o něco víc.*/Nebýt nahá a přitáhnutá k líbání, tak si to užívám více, ale..hádám nic horšího se stát nemůže, takže...nějak si to už užiju./*Řekne si a odprostí se od myšlenek na sebenenávist, stud z toho, že ji viděli nahou i toho, že se líbala s Jasonem poté, co se dozvěděla o...Uslyší slova Zacha a to naštěstí utne její myšlenky na Jasonovy poměry. Očividně měla štěstí. Zamrká a donutí svou tvář, aby se uvolnila.*/Dobře...třeba si hlídat myšlenky./*Napadne ji k tomu tématu a otočí se k Darach, která je na řadě. Zvedne obočí nad její historkou z které je napůl všoku a napůl se chce smát, co se omezí na cukání koutků.*Zajímavé.*Uchechtne se nakonec a přesune pohled na Malachaie a zasměje se tomu, jak na něj začne pršet. Dle jeho výrazu soudí, že ani on sám nevěděl, co je v pohárech a to jí trochu zvedlo náladu. Na druhou stranu pořád byla lehce naštvaná, že jim neřekl do čeho jdou, ale to už bylo jedno. Kousne se do rtu, když zahlédne hrdlo směřující k ní a natáhne se pro svůj druhý nápoj. Prostě nějaký vezme a napije se. A najednou ji popadne...hlad. Ne takový jaký má člověk po celém dni nejezení, ale...má chuť na krev.*Bohové, jestli se takhle upíři cítí pořád...*Zaskučí a přistihne se, že Darach odhrnuje vlasy z krku a sleduje její tepnu u níž si všímá i jemného chvění, jak poskakuje. Už už by se sklonila a kousla by, co by asi s tou touhou muselo bolet, když je pocit pryč. Úlevně si oddechne a nejprve roztočí láhev, co se zastaví na Emory. Na moment pohledem zacílí na Jasona a nenápadnou gestikulací naznačí, zda jí nepodá láhev a popřípadě jednu z čistých sklenic, které pro ten případ jsou u občerstvení a on na ně očividně pohodlně dosáhne. Pak se ale podívá na plavovlásku, která je vedle čarodějky. Ani od jedné z nich nezná jméno, ale tak snad časem během hry. Možná blondýnka jim je v myšlenkách prozradí?*
*Emory si připadá jako v jiném světě. Všude kolem ní se dějí zázraky, které považuje za vysokou magii, což si bohužel mohou díky trvajícímu účinku lektvaru vyslechnout taky všichni přítomní čarodějové. Naštěstí se díky Jackovi cítí natolik klidná, že na působení tohoto nápoje dočista zapomněla. Svůj příští však přijímá se znatelnými obavami, které se projektují mentálním koktáním. I když má skutečně veliký strach, zvládne ho vypít a… * *…její myšlenky se odmlčí. Skutečně docela ztichnou a místo nich nastoupí pouze výhružné šumění. Emory se rozhlédne a v jejím postoji je patrná změna. Nečekaně setřese Jacka a než se kdokoliv naděje, skočí na vedlejší stolek, ze kterého shodí všechno, co na něm bylo. Usazená na velmi nevhodném kusu nábytku se nezvykle sebejistě prohlédne a pak se schoulí do klubíčka. Skoro to vypadá, jako kdyby usnula, ale opak je pravdou. Znovu otevře oči a škvírkami zamžourá na osazenstvo gauče. Protáhne se a ležérním krokem dojde až k Triss. Přiblíží obličej těsně k jejímu a hlasitě zavětří. Pak se vyhoupne na její klín a prsty začne velmi podivným způsobem masírovat čarodějčino poprsí. Zároveň budí dojem, jako kdyby zaspávala. Tento okamžik trvá pouze několik úderů srdce. Vzápětí se totiž Emory pokusí Triss schoulit na klíně, ovšem vzhledem k nedostatku místa spadne dolů a udeří se přitom o stolek, na kterém stojí pohárky. * /Au! To bolí! Co to bylo? / *Zazní zase její myšlenky na zdejší poměry normálním způsobem. To bolelo! Co jsem to zase provedla? Snad nic hrozného! / *a už ze zvyku zatočí láhví, která ukáže na JASONA. Pak se posadí zpátky na své místo a s hlavou plnou všem odhalených hlasitých rozpaků vrhá tázavé pohledy na všechny okolo. *
*Sleduje pobaveně jak zčervená a schová si tvář do dlaní. Pokračuje mezitím v jídle a když promluví, tak pobaveně zvedne dva prsty do vzduchu a řekne.* Dobře... Slibuju.. *Načež dá ruku dolů a dá si do pusy další sousto. Nadzvedne obočí nad jejími slovy, trochu se zamračí, ale v jeho očích je stále vidět pobavení. Polne, aby mohl promluvit.* Prosím? *Zeptá se, i když ji moc dobře slyšel a stejně se na ni doopravdy nezlobí.* To máš taky jediné štěstí.. *Dodá a natáhne ruku, aby Nuki rozcuchal vlasy. Potom se opět chopí příboru a už s úsměvem pokračuje v jídle. Když po chvíli dojí, tak talíř trochu odsune a vezme si k sobě skleničku s vodou, ze které upíjí. Skleničku s Rumem stihl během jídla vypít a další si zatím nalít neplánuje.*
*Vydýchne si.* /Už nikdy nechcem Nateovi ponúkať porno alebo ľahkú slečnu. Bolo to ozaj čudné./ Som rada. Odteraz máš len mňa. *Žmurkne naňho. Potom opäť trochu sčervená.* Ako, musíš uznať, že nejaká pravda v tom je, ale ak ťa poteším...zistila som, že mať sex počas tehotenstva nie je až tak nebezpečné, takže ak by si mi chcel niekedy v budúcnosti dokázať opak...môžeš. *Podotkne, než aj ona sama doje. Trochu sa zamračí, keď jej rozcuchá vlasy, načo počká, až pohár položí na zem a priam sa naňho na stoličke hodí.* Asi by sme ťa mali ostrihať. *Šepne mu ako pomstu a pobozká ho. Až vtedy ucíti, že sa celá stolička nakláňa pre ňu dopredu a blíži sa pád.*
*Pobaveně se ušklíbne.* Beru na vědomí.. *Odpoví ji a zakroutí nad ní se smíchem hlavou.* Uvidíme.. *Uchechtne se. Už teď věděl, že nemíní s Nuki spát, až bude v pokročilém stádiu těhotenství. Ne proto, že by ho nepřitahovala, ale proto, že vážně nevěřil tomu, že by to pro to dítě nebylo rizikové. Následně se opraví, že děti a znova si tak připomene, že si na to, že Nuki čeká dvojčata, musí zvyknout. Napije se ze skleničky, poté, co rozcuchá Nuki vlasy, a sotva skleničku odloží, tak už na něj skočí Nuki. Pobaveně se pousměje.* Věř, že bych rád. Už mi vlasy začínají překážet. Ale musím počkat na konec natáčení. *Podotkne a polibek ji krátce vrátí, než pocítí, že se naklání. Stihne akorát protočit očima, když ucítí, jak se celá židle začala převracet tím, jak na něj Nuki skočila. Židle dopadne na zem, ale oni dva zůstanou viset ve vzduchu, kam je Nate stihne vznést, než židle úplně spadne.*
Věrnost pro víly není zrovna typická. *Pokrčí téměř až omluvně rameny nad Zachovým komentářem, ale ve vtipu mu pošle vzdušný polibek, aby si ho udobřil. Z nějakého důvodu v něm celá akce budí poměrně rozpustilou náladu a snaží se toho využít. Většinu svého času je vážný král, tak se chce trochu uvolnit v přítomnosti čarodějů. A jedné civilky.* /Moc pěkné, tomu říkám komplet./ *Pomyslí si, když Kai zmokne a koutky mu zacukají škodolibou radostí. Ještěže čaroděj neměl bílou košili. Jakmile jeho zamilovaný Zacharie zmíní čtení myšlenek, okamžitě se odebere na něco jako své šťastné místečko. Zkrátka mu celou mysl obsadí pohled z hřbetu černého koně na překrásný les.* /Doufám, že i Triss se bude hlídat./ *Napadne ho jen a nijak víc se touto problematikou nezabývá. Jen si hlídá mysl i jinými způsoby, kdyby magie překonala jeho silný mentální štít. U příběhu Darach na chvíli vykulí oči, ale když se dostane k té části, že z muže měla ve finále užitek, zasměje se.* /Nemůžu se divit, že si ho vzala domů. Zní příjemně.../ *Když na něj po nějaké době upíří Triss gestikuluje, že chce podat pití,podá jí jak sklenku tak láhev. Musí se u toho trochu natáhnout, ale k občerstvení dosáhne. Její okusování Darach mu přijde vcelku roztomilé, ale snaží se nijak zvlášť nereagovat, protože mu přijde, že toho má čarodějka až nad hlavu. To mu jen potvrdí následné události, kdy se na ni Emory v jakémsi zvířecím amoku vrhne a začne ji osahávat.* /Moc ne-sexuálních lektvarů tu Malachai zjevně nemá./ *Když se láhev obrátí na něj, pousměje se a po zatočení se ohlédne na Triss a kývne na ni bradou, aby se psychicky připravila, že jde po něm. Poté do sebe hodí náhodný nápoj a chvilku čeká na jeho účinky. Poté se přede všemi zjeví jeho matka Carmina. Černé oči, rohy, krutý úsměv. Prostě celý balíček. Tahle se po něm začne sápat a šeptat mu do ucha, což možná může slyšet Triss nebo Zach,co jsou nejblíže u něj. Možná ještě Zach to může slyšet skrz ozvěnu v Jasonově mysli.* Já o něm vím... Co kdybych si s ním trochu.. pohrála? Je možné, že by povolil brzy, lidé mučení moc nevydrží. Ale zase bych mohla vyzkoušet nové způsoby! *I pro ty, co neslyší její jedovaté poznámky na Jasonovu slabinu (lásku k civilovi) musí působit přinejmenším jako autorita, pokud ne vyloženě děsivě.*
Samozrejme, nemusíme, len som si spomenula, ako si bol minule po viac ako mesačnej pauze neskutočne otravný., takže som sa na to lepšie pozrela a zistila som, že je to vlastne v poriadku. *Sľúbi mu.* A nabudúce by si, inak, mohol ísť k tej gynekologičke s nami. Tentokrát už bude, dúfam, vidieť len nárast ich tiel a nie nárast ich počtu. Potom by som sa začínala báť, či to nie sú len nejaké baktérie, ktoré sa dokážu duplikovať. *Povie so smiechom, než si uvedomí, že aj napriek tomu, že počula stoličku dopadnúť na zem, ona nič necítila. Obzrie sa a uvedomí si, že sedí na vznášajúcom sa Nateovi. Musí si prekryť ústa, nakoľko ju to náhle pobaví a rozosmeje.* Teraz vyzeráš ako ten lietajúci koberec z Aladina. *Prizná sa mu nakoniec a dokonca si aj schová tvár do jeho krku, kde sa naďalej smeje. Žiť so ženou s extrémnymi pre zmenami nálad musí byť zábava.*
*Ušklíbne se.* Já vím. *Odpoví ji na to, že ví, že je otravný. Trochu zakňučí, když Nuki řekne, že by měl jít na další ultrazvuk s ní. Nakonec však jen přikývne.* No tak dobře... /Co by on pro ni neudělal, že?/ *Pomyslí si, i když se mu tam nechtělo, protože věděl, že se bude muset přetvařovat před doktorkou a jinými, jakou z toho má extrémně radost, když vnitřně vlastně nebyl na dítě připravený a kdyby mohl rozhodnout, tak by Nuki těhotná nebyla. Ale tohle rozhodnutí bohužel nepříslušelo jemu. Trochu se ušklíbne nad její poslední větou, znělo to vtipně, i když při zamyšlení by to vtipné nebylo. Asi by to s ním už vážně kleplo, kdyby zjistil, že to budou trojčata. To by už opravdu nerozdýchal. Vznese je do vzduchu, aby nepocítili náraz padajícího nábytku a podívá se na Nuki, načež se zasměje. Ve vzduchu se posadí a Nuki obejme, zatímco ji chytá záchvat smíchu a zakroutí nad ní hlavou. Vezme oba talíře telekinezí a odnese je i s příbory do umyvadla, než je odlevituje ke gauči, na který se snese, aby se posadil a Nuki nechá zatím na sobě.*
*Pobozká ho na nos.* Nemusíš sa obávať. Kľudne to môžme zahrať na to, že si len môj brat, čo ma prišiel podporiť, ak nechceš, aby na teba ostatné žeby pozerali nejako inak. Ozaj to je len o tom, že prídeme, Tina zmení spomienky, uvidíš tú fotku ultrazvuku ešte predtým, než je z toho fotka a potom sa opäť mení pamäť. Nemáš sa čoho obávať. *Sľúbi mu a nedokáže sa prestať nad nimi smiať. Hlavne nie potom, čo sa začne s ňou ešte premiestňovať, načo chytí už kompletný záchvat smiechu.* Ty si ozaj, kurňa, čarovný lietajúci koberec. *Povie s pobavením a aj keď jej z očí opäť tečú slzy, toto sú slzy šťastia, pobavenia, úprimnej radosti.*
*Triss se pousměje, když dostane do rukou sklenku a láhev, ale raději to zase hned položí k nápojům, když Emory vyskočí na stůl. Nakloní hlavu na stranu a sleduje zdánlivě spící ženu v klubíčku.*/Zvíře?/*Nakloní hlavu do strany a když se pak blondýnka zvedne a přesune se k ní, tak jen nechápavě přimhouří obočí a čeká co bude následovat, co ji skutečně překvapí. Zaznamená její váhu na svém klíně a šokovaně vytřeští oči, když se začne dotýkat jejích prsou. Ale ne tak, že by je hnětla aby ji vzrušila. Ale...jako..kočka? Možná. Nevěděla čemu to přirovnat, ale tváře jí zahořely. Naštěstí to už tak strašné nebylo. Koneckonců zvládala líbání se s Nathanaelem na place. A tam se jednou za čas intimní dotek také vyskytnul. Když však spadne, tak jí cuknou koutky, dokud si nevšimne, že se udeřila do hlavy. To se pak projeví to, že se o všechny stará. Rychle se zase srovná a chce se podívat na to, zda nekrvácí, ale zdá se, že je v pořádku. I dle myšlenek nejspíše. U Jasona kývne hlavou, že je připravená...nějak...snad, ale pak...no trochu vyděšeně se odtáhne od židle, když se zjeví žena. Velmi dobře slyší, co mu říká a zbledne. Má pocit, že Jason se nebojí jen ztráty...ale i této ženy.*/Kdo to je? Musím se ho na to zeptat.../*Napadne ji a i přes děsivou ženu se k němu natáhne, aby se ho dotkla, co by ho teoreticky i mohlo vrátit do reality...doufá. Pak už si ale vezme nápoj, aby nezdržovala a ještě předtím zatočí a usměje se na Zacha. Následně se všechno okolo o dost zmenší. Triss se zarazí, když zjistí, že najednou stojí na gauči, který je mnohem větší než byl předtím. Prohlédne se a nakrčí nos.*To už si ze mě děláte srandu...a lovit by mě někdo nechtěl třeba?*Zahučí a sama slyší tenký hlas, co má, ale je jí to už fuk. Nějaká hrdost? Sebevědomí? Ego? Stud? To už očividně všechno vzalo za své. Teď už jí to bylo jedno. Párkrát si poskočí na pohovce a nejistě se podívá na láhev. Tohle chce alkohol. Ale nedoskočila by tam přes mezeru...minimálně si nevěří. Navrch jak by zvedala láhev, co je velká jako ona? Zkusí si tedy nalít telekinezí a s potěšením zaznamená, že magie funguje pořád stejně. Podezřele velkou sklenici si rezignovaně přitáhne ke rtům a dlaněmi obejme hrdlo, co je mnohem širší ne jen než ona, ale i rozpětí jejích rukou málem. No musí to vypadat komicky. Když docela dosst na tuhle velikost upije, tak sklenku pošle zpět a zasměje se. Přeci jen už je to komické, co vše se v nápojích dalo najít. Poškrábe se na nose a prohrábne si vlasy, doufajíc, že účinek vyprchá, co nejdříve.*
Hmm... *Zamručí, když poslouchá jak vypadá jejich návštěva u doktorky.* Dobře.. *Souhlasí nakonec. Holt si na to opravdu musí začít zvykat. Oči mu radostně svítí nad rozesmátou Nuki.* A co kdyby ses s létajícím kobercem konečně někdy proletěla? *Zeptá se ji, protože stále plánoval jejich výlet k Soše Svobody a taky k Empire State Building. Jenže Nuki se zatím moc bála a tak ji nenutil.* Triss už se mnou několikrát letěla. *Prozradí ji.* A když si byla pryč, tak jsme byli na Empire State Building. Je odtamtud opravdu pěkný výhled. *Řekne ji, načež se smíchem dodá.* I když mě chtěla zabít za to, že jsem ji předtím shodil z okna.
Oh skutočne? *Povie na oko prekvapene a potom len naďalej pozoruje ten cirkus, ktorý sa pred ním odohrával, na jednej strane videl, ako Malachai mokol a na druhej bol Jason, po ktorom sa zdalo, že niekto lezie, avšak Zacharie vďaka mágií z jeho predošlého drinku slovám, ktoré mu behali v hlave rozumel až príliš dobre. Potom tu bola Darach, ktorá mala svoje okienko pravdy pri čom sa nad jej slovami musel nesmierne ochraňovať pred tým, aby sa smial.* Oh taký sú najlepší. *Odvetí jej keď opisuje svojho chlapca a postupne rozvíja svoj zážitok, pomaly ale isto mu tak začínala padať sánka pri čom sa mu stále v hlave ozývali názory ostatných. Začínal sa v nich pomaly orientovať, že kto bol to čo ho desilo ešte viac. Potom len opäť venuje pohľad žene s rohami u Jasona a len počúval slová, ktoré sa mu odrážali v myšlienkach. Nebol si istý o čo šlo, ale vedel, že to boli zaujímavé informácie. Beztak ak išlo o človeka.. bol si istý, že to nezostane len tak. Potom uvidí, ako sa Meritriss zmenšila a už naozaj nevedel či to náhodou nie je dosť. Nevedel čo by sa ešte v tých drinkoch mohlo objaviť avšak zdalo sa, že sa zatiaľ celkom schopne vyhýbal, akejkoľvek mutácií. Keď na neho opäť padne fľaša len si povzdychne a už bez slov hodil do seba jeden shot a potom len očakával.. viac menej čokoľvek, zvieracie črty čokoľvek avšak jediné čo cítil bolo.. nutkanie rozprávať.* Viete, ako neskutočne namáhavé je si navyknúť na život po smrti blízkeho. Najhoršie je, že civilky.. nikdy som nebol schopný sa z takého niečoho dostať na nohy a stále.. Po tom všetkom som zostal ešte viac necitliví. Ironia. *Začne hovoriť aj keď viac menej tušil, že teraz mali všetci vlastných problémov dosť. Celkom ho to tešilo nakoľko mal problém si zavrieť ústa.* Ono nežijem ani tak dlho a už teraz sa pýtam, aký to má význam? Užívať si, alebo budovať? Na čo ale? *Povzdychne si a prejde si tvár dlanami. Potom mu pohľad padne na Hellera.* HELLER je to až čudné, ako moc človek, ako ty mi prekáža. Desí ma to, koľko si toho stihol za ten krátky čas a ja? Aj po stovke som len smietka. Aký to má všetko význam? *Naďalej pokračuje a ruku si priloží k pere.* Premrhal som toľké roky.. ničím. *Povie a potom si len naďalej hovoril svoj monológ. Keby sa ho teraz niekto niečo spýtal vyklopil by všetko aj svoje rodné číslo. Uprostred svojich slov sa len natiahne ku fľaške, ktorá padla na civilku.* ďalší. *Zahlási a naďalej vylieva svoje srdce viac menej ničomu.*
*Emory totálně vykolejilo její chování, takže potřebovala delší okamžik mentálně hlasitého sebezpytování, aby znovu získala nějakou tu mentální rovnováhu. V myšlenkách se však přiklonila k nečekaně literární formě sebe-interpretace. * /Netuším, co se to stalo! Však já bránila se, co se dalo! Proč tak divně zním sama sobě? Proč veršuji v tak pozdní době? / *Emořin pohled se stočí na prázdný pohárek, který třímá a okamžitě se jí rozsvítí. * /Zase nějaká ta kouzla! Co mi hladce v hrdlo sklouzla! Do hlavy se marně biju! Že tu všechno slepě piju! / *Emory nešťastně vytřeští oči a zaplaví mysli okolních posluchačů baráží nešťastných veršovánek, ze kterých se postupně vykrystalizuje smířlivé odhodlání překonat taky tuto nesnáz. Divoké proměny ostatních, včetně zmenšení Triss jí přiměje se trochu více přitisknout na Darach a potom zatočit lahví. Když ukáže hrdlo na její přítelkyni, bezmyšlenkovitě sebere jeden pohárek a ten jí podá. * /Tady máš ať žízeň není, Možná to bude jenom snění, nebo jiné divné žerty, snad tím nevypustíme další čerty! / *Poslední část verše je bez sebemenších pochyb věnovaná milostivé paní matce, která se právě zcela Oidipovsky sápe na přítomného krále víl. *
Ozaj sa nemusíš ničoho báť. Je to úplne v poriadku. *Sľúbi mu a ešte ho pobozká na nos, aby si mohol byť plne istý a ukľudnila ho. Smeje sa až dovtedy, dokým nepoloží tú otázku.* Zlato...vieš, že sa bojím výšok. *Povie nervózne odtiahne sa, pričom sa začne pozerať na svoje ruky položené medzi nimi.* Triss s tebou letela? *Pozdvihne k jeho tvári hlavu.* To ste mi nikdy nepovedali. *Zamručí. Potom však na Natea vypúli oči a jemno ho udrie do ramena.* Z okna? Kebyže to spravíš mne, môžeš sa rozlúčiť s penisom. *Povie a vie si predstaviť, ako nahlas by vrieskala, kebyže jej to spraví.* A vlastne so všetkým. V sekunde, ako by som stála na zemi, by som ti najprv ozvracala topánky a potom by som šla do našej spálne, zbalila by som sa a bola by som preč skôr, než by si povedal švec. *Sľúbi mu.*
*Jen se pousměje, než se Nuki neuklidní při jeho otázce. Jakmile mu odpoví, tak má sto chutí ji zopakovat její předchozí věty, ale udrží se.* Já vím.. *Řekne nakonec a pohladí ji po tváři, protože nervózní Nuki byla prostě roztomilá. Vlastně celkově. I když ho chtěla zabít.* Letěla se mnou poprvé, když nás tehdy napadli a jí se podařilo si zlomit prst. To jsem nás k ní domů donesl a pak u ní přespal. *Prozradí ji.* A naposledy se mnou letěla, když jsme se opili, když si byla v Rusku. Letěli jsme od jejího bytu na vrchol Empire State, kde jsme chvíli sledovali město a pak letěli zpátky. *Dořekne. Rozesměje se nad jejími slovy.* Já vím.. Proto jsem to udělal jen Triss.. *Řekne.*
*Už sa jej to tu zlieva piate cez deviate, aj keď musí priznať, že si užívala čarodejkyno okusovanie jej hrdla. Keď ale hra pokračovala ajej sa to začalo vyhýbať trošku posmutnela, ale aspoň už nemusela zo svojho šatníka vyťahovať kostlivca trápnosti. Miesto toho sa nahá bavila na gauči s ostatnými. Keď Zach spustí svoju hodinu pravdy zahryzne sa do pery a dojde jej že si lokol z nápoja pravdy.* Hmm, o Jackovi si sa už vyjadril, ale čo si myslíš o nás ostatných, Zachy?*Spýta sa ho a potešene sa zasmeje že to može využiť aby sa dozvedela nejaké pikošky. Má hold rada klebety. Popri jeho rozprávaní sa flaška obráti na Emory a ona ako na ihlách čaká čo si vytiahne. No nestačí sa diviť ked spustí samí rým. Jej prekvapený výraz na sebe ani neskrývala a radšej sama rovno točila, a keď to padlo opať na Darach nesmierne sa zaradovala. Už sa naťahovala pre pohárik, ked jej jeden podala Em.*Ďakujem. *Žmurkne na ňu a napije sa. Pre istotu hneď zatočí flašou ktorá ukáže na Malachaia. To ale už na neho zlostne pozerá a prská, snaží sa ho škrabnúť drápkom na packe, ale nakoniec zistí že žiadne nemá a tak sa natisne viac na Emory a začne příst. Otiera si o ňu tvár a strká no jej ruky aby ju hladila, pričom keď zazrie Jacka, znova začne výhražne prskať a ceriť zúbky. Do toho občas hlasno zamraučí v zmysle nespokojenosti.*Je tu príliš veľa mužov.*Posťažuje si a ďalej prská na každého jedného z nich. Prítomnosť dám si však rada vychutná. Nahne sa dokonca k TRISS a vezme ju medzi holky. Posadí ju EMory na prsia, aby mala lepší výhlad, a potešene do toho pradie na svoje dve rozkošné bábiky.*
Je to proste priveľmi vysoko a ja sa bojím tej bolesti, medzitým ako dopadnem dole a stratím vedomie, lebo už nechcem žiadnu bolesť po tom útoku cítiť. *Prizná sa mu. Pohľad na bolesť, kedy s tým nemôže človek nič urobiť, alebo lepšie povedané priamo týranie bolo v Nukiných očiach niečo ozaj traumatické. Bolo to pre ňu iné, ak korčuľovala na hokeji a narazila do niekoho alebo spadla z koňa lebo to nebrala ako trest, ale pád z väčšej výšky, kedy môže niekoľko predlhých sekúnd sledovať, ako sa postupne jej bolesť približuje, pre ňu do skupiny týranie patrilo.* Zvláštne, že som o tom nevedela. A prečo ste pili? *Spýta sa bez nejakého rozmýšľania. Mysľou je skôr u toho, či by ho aj napriek tomu, že je opitá, za to vyhodenie nezabila.* Aj tak, chuderka. Toto si nezaslúži. Musí ťa trpieť na natáčaní a potom ju ešte vyhodíš z okna? Waw, vaše priateľstvo musí byť ozaj silné. *Pobavene nad tým pokrúti hlavou.*
*Slabě si povzdechne. Věděl, že se Nuki bojí výšek, ale netušil, že to má spojené s tím útokem Asmodea a Leazar.* /Tak se výlet na Sochu Svobody trochu odloží./ *Ruku z její tváře posune níž a přitáhne si ji k sobě.* Dobře.. Tak s tím ještě chvíli počkáme. *Souhlasí.* Ale já bych tě nepustil.. Nikdy.. *Dodá, než se pobaveně ušklíbne.* Musíš se vůbec ptát? *Položí řečnickou otázku.* Ona se rozhodla se mnou mluvit o dítěti a o tom, proč jsi odjela do Ruska a já se z ní rozhodl vytáhnout Sandera. Teda.. Obrazně řečeno. *Dodá a ušklíbne se.* Jsem si jistý, že mi to jednou nějak oplatí. Jak ten poslední vtípek, tak ten pád. *Řekne a přikývne.* Jo.. Asi tak podobně jako s Calebem.. *Přikývne souhlasně.*
*Malachai sledoval ako sa postupne diali veci, každý dostaval niečo, čo nechcel a ani on sám nebol z toho práve nadšený. Byť ženou a pri tom úplne mokrý bolo vážne na hovno, ale tak tento večer ešte prežije. Aspoň nemusí povedať nič zahanbujúce alebo divné. Keď na neho príde zase rad, tak radšej rovno zatočí fľašou, aby sa hneď na to mohol napiť. No nevedel čoho presne sa napil. Mohol len dúfať, že to nebude nič zlé, keďže akurát tak by sa mohol prezradiť tým, že si vytiahol lektvar pravdy a teraz sa ho mohol ktokoľvek čo spýtať z minulosti, alebo čokoľvek a on by musel povedať pravdivo. Jedinú vec čo by nikdy neprezradil by bol špirálový labirint. Vie veľmi dobre, čo by to obnášalo prezradiť takú vec a pre neho by to príjemné nebolo. Pozrie sa na Jacka a povie mu.* Si na rade. *No už viac presne nevie, čo by mu mal povedať. Zdal sa mu dosť divný a rozhodne mal na neho dosť otázok, ale to si ho asi skôr odchytí osamote, pretože tu by to nevyzeralo moc dobre. Nezdal sa mu a to mohol povedať aj on sám, ale Jack bol dosť divný. Trebalo sa na to lepšie pozrieť a on to spraví.*
*Zhlboka sa nadýchne a po chvíľke vydýchne. Je jej ľúto, keď počuje tl sklamanie v jeho hlase.* Lietania sa nebojím to ozaj nie. Znie to tak magicky... Ale ten pád...kebyže začneme od nižších výšiek, aby som si mohla byť istá tým, ako ma podržíš...možno... *Prehrabne si vlasy.* Možno by som potom zvládala aj väčšie výšky. *Navrhne mu možnosť, v ktorej by obaja získali a nemusel by sa ani jeden vzdávať svojich podmienok. Previnilo sa usmeje, keď jej dopne, že sa chcel opiť aj na ich výročie, aby sa necítil sám.* Asi ani nie, prepáč. *Podotkne nervózne.* Malo by to dôjsť, prepáč, že som sa pýtala. Sľubujem, že keď pôjdem najbližšie do Ruska, pôjdeme tam spolu. *Sľub spečatí bozkom a objatím. Jej hlava sa opäť objaví pri jeho krku.* Som rada, že sú medzi nami aj ďalší, ktorí ťa dokážu zniesť. *Prizná sa mu s tichým smiechom, ktorý je rýchlo a veľmi nepohodlne premenený na zývnutie si.* Sakra, tie stresy ohľadom dvojčiat a toho, ako ti to poviem ma totálne dnes vyfľusli. *Prizná sa mu.* Ak by si chcel, môžme si spolu pozrieť nejaký film, ale asi by som počas neho zaspala, takže by si ma musel po chvíľke preniesť. *Navrhne mu s varovaním.*
*Jack se pro Emory změní v kočku a je zářivá kočka. Dokud nespadne na zem, kdy je shozen a to se chtěl mazlit a hladit. Takže se změní ublíženě zpět a rychle se oblíkne. Přeci jen mu stále nejde se proměnit na kočku a oblečení na něm zůstalo. Občas se mu to povede, ale to se musí hodě soustředit. Pak na něj promluví ten svítiví čaroděj. Jeho obličej mu je trochu povědomí, jak ho tu celý večer sleduje, ale nedokáže si ho spojit.* Eh... Pardon?* Dostane ze sebe omluvu a pak sleduje jak se čarodějka zmenší, Emory začne básnit a další čarodějka na něj syčí a prská, což ji vrátí. Pak je však na řadě on a tak vezme lektvar a napije se. Pak si nasadí mikinu, která mu do plného oblečení zbývala a najednou jako by byl v jiném světě. Všude létali animované víly a po zemi se plazily hadi, takže vyskočí na gauč a se strachem je sleduje. Má hrůzu z hadů. To, že má Sebastiana mu nevadí. Protože ten na něj mluví a je fajn. Tihle jsou hloupí, jedovatý a chtějí ho sežrat. Najednou začnou všude růst šlahouny břečťanu a Jack jen sleduje, jak ostatní nic nedělají. Nebojí se těch hadů a nechají je, aby se po nich plazili. Pak uvidí Jack velkou kočkovitou šelmu se zářivýma očima a rychle se schoulí do klubíčka.* Ne... Chci pryč...* Zakňourá, protože pro něj tohle je peklo. Myslí si, že se dostal do Pekla a to zvíře ho v tom jen utvrzuje. Pak se znovu rozhlédne, ale vše je zase normální. Už si chce oddechnout, když se začne podlaha propadat a z ní šlehat plameny a obrovské tlamy se drápou ven. Jack vykřikne a rychle běží se schovat z obýváku jinam a ani neví kam.*
*Slabě se pousměje.* Dobře. To beru. *Souhlasí.* Uvidíme, kdy se dopracuješ k Soše Svobody. *Dodá a dál už se o tom nebaví. I když ho trochu zamrzelo, že ve svých slovech naznačila, že mu nevěří, co se letu týká, tak ji chápal. U Asmodea se mu taky nepodařilo ji zachránit, i když ji to slíbil. Pousměje se.* To je v pořádku. Nezlobím se za to na tebe. *Pohladí ji jednou rukou po zádech. Spokojeně ji polibek oplatí. Byl rád za to, že už od něj nehodlala utíkat. Pousměje se, když ucítí její dech na svém krku, jak si na jeho rameno položí hlavu. Ušklíbne se a trochu zasměje.* Je jich víc, než si myslíš. *Řekne a pousměje se, když si Nuki zývne. Na téma dvojčat se nijak nevyjadřuje. Netuší, co by ji na to měl teď říct. Proto se raději jen vyjádří ohledně filmu.* Však si ho můžeme pustit i na notebooku v posteli. *Navrhne a obejme ji tak, aby se s ní mohl zvednout a přenést ji do ložnice. Světla v obýváku a kuchyni na dálku zhasne a v ložnici rozsvítí jen lampičku.*
Tomu namáhaniu pľúc sa asi nevyhnem. *Zašomre a palcom ruky ho pohladí po ruke.* Volal som s ňou. Ešte chce nejaké konzultácie ale v podstate sa mám čím skôr rozhodnúť ohľadom chemo. *Nepovie to dvakrát nadšene. To bol další žiarivý moment jeho dňa. V byte sa vyzuje a kým Darius spraví čaj tak z košele a nohavíc sa presunie do zeleného svetra a teplakov.* Ďakujem. *Povie za čaj keď sa usadí ku stolu a ešte z horúcej tekutiny si odchlipne.* Môžeme tam ísť zajtra. *Navrhne a pozrie na obálku od notára, ktorú cestou do kuchyne zobral z obývačky. Ale zarazí sa a pozrie sa na Daria.* Koľko je to tých pár príbuzných? Preboha, moja rodina sa nevie nikdy správať normálne. A ešte dotoho mama, ktorá je vlkolak. *Oprie si hlavu o ruku.* To budú zaujímavé sviatky.
To ti neviem povedať, ale všetko závisí od toho, ako nám to pôjde. Ak to pôjde s ľahkosťou pierka a eleganciou kobylky, tak samozrejme, kľudne môže byť už druhý výlet priamo na najvyššiu budovu tohto mesta. *Navrhne mu, aby sa necítil až tak zle. Užíva si jeho blízkosti.* Viem, že ich je viac, len si nás všetkých váž. *Pousmeje sa a pobozká ho na krk, keď sa aj spolu s ňou zdvihne.* To znie úžasne, miláčik. *Pritaká.* Ale ráno musíme ísť určite obaja do sprchy a budem musieť vymeniť povlečenie. *Podotkne, než si položí hlavu na jeho hruď tak, aby sa mohla pozerať na notebook, ktorý sa zrazu objavil pred nimi.* Kľudne si zapni niečo, ja ti tu do chvíľky vytuhnem.
*Pousměje se. I přes Nukiina slova čekal, že jejích prvních pár letů bude obsahovat křečovité držení jeho trička a panické křičení.* Uvidíš, že to půjde úplně bez komplikací. *Slíbí ji a krátce se zasměje.* Však já si jich vážím. Někteří jsou pro mě jako rodina. *Pousměje se, když se s ní zvedne z gauče.* Dobře. *Souhlasí ještě se sprchou a položí Nuki do peřin, než sám obejde postel a převleče se do pohodlnějšího oblečení, než jsou rifle. Ty skončí na zemi u skříně a Nate si lehne vedle Nuki, kterou jednou rukou obejme, jakmile se na něj přitiskne. Přilevituje k nim notebook a zapne ho. Dá přehrávat první random film, co se před ním objevil a když si všimne, že Nuki usnula, tak ho stopne. Slabě se pousměje.* Dobrou noc, Nuki. *Popřeje ji a odlevituje notebook stranou. Jeho místo stejně zabere Blue, takže o vyhřívání nohou mají postaráno. Obejme Nuki kolem pasu a přitáhne si ji k sobě, než usne.*
*Smutně se pousměje a pak ho poslouchá, když mluví o doktorce.* Jo... A jak to vidíš? Půjdeš na chemoterapii?* Zeptá se ho a má z toho trochu obavy, protože ví, jak moc to ničí imunitu a neví jak je na tom s imunitou teď. Sedne si a napije se svého horkého napoje a pak se pousměje.* Asi jen dva. Myslím, že vezme Lucy a Gabriela, což jsou nejmladší sestřenice a bratranec. Studují na střední a babča se je učí toleranci.* Ušklíbne se a pak ho pohladí za ruku.* Uvidíš, že nebude žádná změna. Jen to víš. Ale asi tvoje matka uslyší, že jsi nemocný...* Řekne a sklopí pohled k nápojům.*
Její myšlenky jsou stále hlasité a vysílané všem v blízkém okruhu. --------------------------------------------------------------------------------------- *Emory zaraženě pozoruje divoké přelety šílenství nad kukaččím hnízdem rozumu rozveselených čarodějů. Dle svých předchozích zkušeností je měla za magií posedlé fanatiky, schopné udělat pro kouzlo cokoliv. Změna nastala až díky Darach, kterou však považovala za výjimku pravidla. Nyní zjistila, že onou výjimkou byly možná její předchozí kontakty. Sice má trochu strach, ale zároveň se dobře baví, takže rozhodně neprotestuje proti přítulnosti své společnice, ani když jí na poprsí přistane Triss velikosti notně zmenšené Sabriny. * Ahoj, já jsem Emory a tohle je Nora, *představí se mimoděk, protože jí to vzhledem k tak intensivnímu kontaktu přijde slušné. Dokonce je tím natolik zaskočená, že vůbec nevnímá mírnou nervozitu, zapříčiněnou poněkud intimním kontaktem mezi svým hrudníkem a čarodějnou zmrzlinářkou – která dozajista reálně žádnou zmrzlinářkou není, jak si mentálně neustále opakuje. * *Velmi se však zděsí Jackova výstupu a strašného neštěstí, které ho dozajista postihlo. Vůbec neví, jak ho utěšit a bezmoc vystupuje z jejích myšlenek formou zmateného blábolení. Nakonec udělá to jediné, co považuje za rozumné, a popadne Triss, kterou mu následně nabídne, jako kdyby Jackovi podávala terapeutického plyšáka. Sama se přitom vmáčkne trochu na Darach, která v ní svou zvláštní ochranitelskou pózou probouzí velmi smíšené emoce od příjemného hřejivého tepla na srdci, po příjemné hřejivé teplo někde trochu níže. Jakmile Jack uteče, položí Triss velmi opatrně na zem. * Můžeš mu prosím pomoct? Asi bude potřebovat čaroděje. Nechci, aby se mu něco stalo.
*Povzdychne si. Odpoveď si nechá až keď sú v byte.* Neviem. Na jednu stranu by to bolo rozumné ale na tú druhú... *Keď o tom hovorí tak nepozerá na Daria. Nevie sa mu pozrieť do tváre a pokojne hovoriť o chorobe. Asi by sa rozplakal.* Doteraz si pamätám ako potom Pamela vyzerala. A tomu ťa rozhodne nechcem vystaviť. *Dopovie nakoniec a zahľadí sa niekam na kuchynské skrinky. Viac menej je v tomto smere rozhodnutý.* Tolerancii? *Opýta sa lebo mu to nedáva zmysel. Keď ho pohladí po ruke tak stočí ruku tak, aby ho chytil. Drží mu ruku pričom pohľadom to sleduje. Znova palcom ruky prejde po Dariovej ruke v jemnom dotyku.* Viem si živo predstaviť ako tvojej babči skončí na hlave šalát. Čisto omylom lebo James nevie mieriť. *Zašomre a zhrozí sa nad tým. Potom sa ale chytí za čelo.* Kurva. Fakt by som sa rád vyhol tomu, aby sa to rodina dozvedela. *Pustí Daria a zoberie si hrnček do oboch rúk a napije sa. Netuší čo má robiť.*
*poslouchá a povzbudivě se na něj usměje.* Neboj. Plešatého tě budu milovat i tak. No a ty další věci s tím spojené... V dobrén i zlem a ve zdraví i v nemoci. Prostě tu pro tebe budu a pomůžu ti. *řekne s lehkým úsměvem. Pak mu přikývne. * Jo.. Oni totiž mají ve škole problémy, že jsou rasiticti a týrali kluka, protože je gay. Ale už rok na nich babča pracuje a Gabriel dokonce s tím klukem teď tráví hodně času a babča si myslí, že i experimentuje. Takže možná i přijede ten kluk. Což asi přijede jen co ho babča pozná. *Zasměje se a pak ho poslouchá. * babča je zvyklá. Takže klid. Aspoň James pozná sílu babči hole. * zasměje se a pak vstane a klesne si k němu. * Hej... Stačí, abys mámu požádal, aby o tom ještě nemluvila. Ze nechceš kazit den a ona ti vyhoví. Uvidíš, že to bude dobrý. *Řekne s úsměvem a zvedne se, aby Joshe políbil na čelo. *
*Chvíli je poněkud zaskočený slovy své matky, když vtom ucítí jiný kontakt než její ledové prsty. Tato ruka ho nedrásá, netrápí, zjevně nemá chuť vytahat z jeho nitra nejhlubší obavy. Podívá se na Triss, jíž ruka náleží a trochu cukne bradou v téměř neznatelném pokývnutí. Na chvíli zavře oči a po pár vteřinách soustředění iluze Carminy zmizí. Díkybohu dříve, než stihne prozradit něco více, než jen něco o civilovi.* /Ovšem ostatní neznají účinek lektvarů. Zdá se, že ani Malachai. Mohli by si tedy myslet, že se jedná o něco,co mi přijde třeba.. absurdní? Možná nejsou tak naivní, raději se k tomu nebudu vyjadřovat./ *V tu chvíli zaznamená, že jeho milý na tento večer vypil lektvar pravdy a trochu v něm hrkne. Jestli slyšel Carminina slova a někdo se na ně zeptá..Všechny jeho myšlenky jsou pořád velmi podvědomé pod vypracovanou scénou z lesa. Neměli by být tedy minimálně stejně hlasité, pokud vůbec pro Zacha slyšitelné.* /Třeba už účinky vyprchaly?/ *Aniž by se o to pokoušel, od záchrany od jeho matky se na Triss nepodíval. Když zaslechne nějaký pisklavý hlas, předpokládá jen, že je to hlavním účinkem dalšího nápoje. Najednou však periferním viděním zaznamená, že vedle něj čarodějka už nesedí a otočí se. Sedí, ovšem komicky maličká.* Hlavně, že tě to neomezuje v pití. *Pousměje se na ni a konečně se oklepe natolik, aby dával pozor na ostatní lekvary. Civilka začne v mysli hezky básnit, což mu přijde poněkud humorné, tak zvlní rty v úsměvu, zatímco ucucává nemagický alkohol.* Nikdy mi nepřišlo, že by existovalo něco jako příliš mnoho mužů. *Zamručí téměř flirtovně, když se z Darach pomyslně stane kočka a začne nesnášet všechny muže v místnosti. To mu pořád přijde trochu méně divné, než usazení Triss na Emoryina ňadra. Maličko nad tím nakloní hlavu na stranu a v duchu si sčítá traumata, která po dnešním večeru může mladičká čarodějka mít. Když už mu trochu klesá nálada, dočká se svítícího kocoura.* /Moc pěkné./ *Na Jackova slova nereaguje, protože si není jist, jestli jsou mířena na něj. Pokud jsou, nechce mu vysvětlovat, že se dříve znali. Když se přemění z kočky zpět a napije se,něco se v jeho chování drasticky změní. Vypadá vyděšený, tentokrát však jeho iluze ostatní nevidí, takže si Jason ani nesnaží představovat, co za hrůzy by tam mohlo být. Zdá se však, že pro Jacka je to něco nad jeho síly. Jasona bolest dřívějšího přítele zabolí a vydá se za ním mimo obývák.* Co vidíš není skutečné. Nemůže ti to ublížit, musíš jen zabojovat proti vlastnímu podvědomí. *Řekne mu a opře se o zeď dost daleko od něj, aby mohl okamžitě odejít, kdyby Jack nechtěl jeho pomoc.* /Tohle už není tak zábavné./
*Triss překvapeně vykulí oči na Zacha, který je najednou nezvykle upřímný, takže jen s mrkáním poslouchá, do čehož začne blondýnka básnit a druhá žena prskat, co jí Jack oplatí a následně se začne chovat divně. Skoro se jí až zatočí hlava ze sledu vjemů a situací najednou, že si ani nevšimne, že se po ní tmavovláska natáhla a trochu vyjekne a zmenšenýma rukama se chytne jejích rukou, dokud nesedí...ehm na prsou? Vytřeští oči a snaží se jí dotýkat, co nejméně, dokud žena z níž vyprchal nápoj nepromluví.*No...vážně jsem ráda, že tě poznávám, ale byla bych radši, kdybych u toho nebyla na tvých prsách.*Zamručí nepohodlně Triss a nadzvedne se telekinezí - připravená se snést na pohovku.*Myana Meritriss Blake.*Představí se ale nakonec a potom se lekne, když ji chytne skoro jako hadrovou pannu a podá ji Jackovi. Ten do té doby zdrhne a Triss si založí ruce na hrudi, dokud ji nepoloží na zem. Přesto, že Jason už za Jackem šel, tak Triss vyslyší Emořinu prosbu a přikývne.*Uvidím, zda zmůžu víc než král.*Ušklíbne se trochu a skoro jako zvonilka proletí vzduchem díky telekinezi a než zmizí z místnosti dojde jí, že o ní Emory smýšlí jako o cukrářce.*Pokud tě tak zajímá, co za práci dělám, tak si to vygoogli, ale je toho mnohem víc.*Zasměje se, protože sama ví, že tam není zmíněné, že je herečka, protože film nevyšel. O tom, že je pouliční zpěvačka se nepíše na wikipedii, ale existují videa na youtube, které tam někdo, kdo ji natočil, dal. O práci v knihovně ani nemluvě. Ne na wiki je jako dcera politika, fotomodelka a nějaké další takové věci. Zarazí se u Jasona a potom si všimne, že se zvětšuje, takže se spustí na zem. Konečně ve své velikosti. Opatrně se přiblíží k vyděšenému Jackovi, ale tak, aby nebyla na dosah případnému útoku. Viděla jaké má drápky. A rozhodně nestála o nekontrolovatelný výbuch magie, k jakému málem došlo tehdy, když ji políbil a přišel Victor. Tyhle myšenky zapudí, než se natáhne k jeho mysli. Neví jak silnou nebo zda má nějakou obranu, ale vloží mu tam příkaz, aby se uklidnil. Potřebuje, aby ji vnímal, když na něj bude telepaticky mluvit.*/Klid, vím, že se bojíš, ale nic z toho není skutečné. Jen se...zkus soustředit na můj hlas a ono to zmizí. Je to jen účinek lektvaru./*Šeptá konejšivě a tlumeně, aby se ještě nezděsil, že mu mluví do hlavy. Nerada ho vidí trpět.*
*Zacharie už nemal dostatok pozornosti, aby bol schopný poberať všetko čo sa dialo. Beztak už to vzdal celkom dávno. Jeho myseľ v tomto momente bola okupovaná myšlienkami ostatných a nezdalo sa, že to malo v pláne nejak prestávať. Medzi tým jeho ústa pracovali samostatne čo bolo.. nie úplne nové, nakoľko Zacharie zo zásady neklamal, ale taktiež nerozhadzoval svšetky svoje názory. Preto keď sa ho Nora opýtala tak sa na ňu len nepríjemne pozrel pri čom potom naklonil hlavu a prezrel si spoločnosť.* Beztak nemám o čom hovoriť. *Prehlási a potom trochu mávne rukou.* Civilku vidím prvý krát, Vás Nora som videl raz pri čom, predsa len to mi na názor nepostačí, ale treba uznať pokojnosť rovnako, ako spokojnosť so svojím bytím. *Povie a potom sa pozrie na drobnú čarodejku, ktorá s& mu stále aj napriek rozhovoru neozvala.* Celkom neslušná, bez akýchkoľvek zásad, zdá sa mierne premotivovaná, ale tak.. miesto sudcu na mne nie je. *Odkašle si a potom sa pozrie na vílieho kráľa.* Pohľad pekný, viac k tomu povedať nemôžem. *Povie a potom mu zostane už len hostiteľ.* Myslím, že Vám by sa hodila štipka sebaovládania, predsa len.. také výbuchy, ako v Pandemóniu nie sú pre nikoho zdravé. *Povie, akoby mu naozaj záležalo na jeho bytí. Potom si len povšimne Hellera pri čom len zagúľa očami a postaví sa z kresla.* Potrebujem alkohol, normálny alkohol. *Povie a potom sa len pozrie na občerstvenie kde si vezme jeden z pohárikov a len hľadí, ako Hellera všetci obskakujú. Mal by sa zaujímať? Možn, avšak zdalo sa, že aj tak o neho bude postarané, čo by predsa len Zacharie zmohol? Uchechtol sa nad tou predstavou a potom si len spokojne odpil.*
*Napriek zdržanlivostiam Zachariho odpovedi si každého prezrie, ako o ňom hovorí a zahryzne si do pery aby sama niečo nepovedala. Jej názory na iných sú ovaľa viac nevhodné než to ako to vyjadril mladý čarodej. Sledduje ako sú všetci vykolajený z toho čo im tento večer priniesol, no ona jediná asi zostáva v stopercentne dobrej nálade ako keď prišla. Nápoje jej nespravili, nič čo by s ňou nespravilo trošku drog či opia... Predsa len si už niečo odžila. Pritisne sa však ešte viac na EMORY a trie si o ňu tvár zatiaľ čo rukou prechádza po opierke gauča a skúša na ňom svoje nechty. Nakoniec sa natiahne cez Emoryn klín, keď sa gauč úplne uvoľní a ony na ňom zostanú samy. Pekne a ukážkovo si ponaŤahuje svoje telo a neprestáva pri tom priasť.*Chcelo by to ešte trochu viac odviazať. Pre pár stiahnutých zadkov, to tu je trošku mrzutú.*Posťažuje si mierne a svoj pohľad namieri na Kaia, ktorý zatiaľ ako jediný neodišiel.*/To sme tu zostali pekná troječka./*Zasmeje sa a snaží sa načúvaŤ kam sa podeli ostatný.*
*Malachai necítil žiadne účinky nápoja a tak sa tomu moc nedivil, že by to nejako účinkovalo, ale slová Zacha ho celkom dosť pobavili na svoj pomer. Možno si on myslel, že jemu sa to nestane, ale mal celkom smolu, pretože tieto veci sa diali každej bytosti, ktorá prekročila učitý vek.* Nemysli si, že ty zostaneš takýto. Nestála povaha. Vyšinutos. Výbuchy hnevu. To prichádza vekom. Čím dlhšie na tomto svete si, tak tým viac tvoja myseľ prechádza k šialenstvu. Tak isto to mám aj ja a Ismael, pokiaľ nám poriadne zahrabe, tak v bezpečí nie je nikto naokolo. Ale je to aj tým, ktorý presne je tvoj démonský rodič a či si sa s tým magorom stretol. Niet na to mať za svojho rodiča Samaela, buď veľmi rád, že s tým démonov si ešte nemal tú česť.*Povie mu a už ani len nenecháva ilúziu. Jeho oči sa zmenia na hadie a je mu absolútne jedno, či to niekto vidí, aj keď presne nechcel povedať to o svojom otcovi, ale jednoducho to povedal.* S vekom aj na teba príde vyšinutosť Zacharie. Nikto sa tomu nevyhne. *Povie mu, pričom sa oprie ešte viac kde sedí. Výbuch v Pandemóniu bol nič. Pokiaľ by naozaj použil svoju skutočnú moc, tak má celý New York problém, pretože po meste by behalo niekoľko stoviek démonov a nemŕtvych. To je dôvod, prečo bol v labirinte a prečo sa tam učil ovládať svoju moc. Zo Zachových slóv si preto nič nerobí, kebyže vedel, čo presne v minulosti porobil, koľko životov zničil a koľko vyšších démonov vypustil len preto, že mu to prišla zábava, tak by radšej zostal ticho.*
*Emory pocítí úlevu, když se celá společnost rozptýlí po bytě a veškeré to čarodějné šílenství přestane být koncentrované kolem pohovky, na které sedí. Sice tu zažívá skutečně úžasné chvíle, obklopená skvělými podsvěťany, ale ve víru tak obtížně kontrolovatelných sil si připadá trochu zranitelná. Vždyť tu jediná nedisponuje žádnou mocí! Je vlastně úplně zranitelná a - možná právě tento fakt v ní probouzí zvláštní lechtání v břiše, které ještě umocní přítomnost zcela nahé Darach, která se rozhodne uvelebit na jejím klíně. Emory polkne a hlavou se jí rozletí směs velmi nesourodých myšlenek, zahrnujících oku lahodící křivky přítomné neoděné čarodějky a jisté nutkání, které může Darach vnímat jako tlak někde v oblasti spodní části žeber. Emory, která si okamžitě uvědomila, že nic z toho teď jednoduše nemůže utajit, okamžitě dostala další intenzivní mentální zkrat. Ve snaze se ochladit sáhla pro vodu, jenže, věrna svým tradičním večírkovým zásadám ji nezkusila vypít. Místo toho si ji chrstla do výstřihu, jako kdyby byla hosteska na nějaké placené večerní party. Samozřejmě tím zkropila také Darach, což si okamžitě uvědomila a rozhodnutá situaci zachránit se svezla ke straně, aby předstírala, že jde o začátek nějakého velmi podivného body-shotu. Její ústa se přisála na část těla čarodějky, o které věřila, že je nejvíce mokré, zatím co její myšlenky zářily a pípaly do všech stran jako maják požárního auta. *
Každého myseľ funguje inak. *Odvetí Malachaiovi teraz už spokojný s pohárikom v ruke zatiaľ čo v hlava sa mu čistila, rovnako, ako jeho kontrola nad slovami. Spokojne sa oprie lakťom o chrbát kresla v ktorom ešte pred chvíľou sedel a odpil si. Práve tá informácia, bola jedna z mála, ktorú si za svoje storočie a niečo života uvedomil. Aj keď sa pozrel na svojho priateľa, ako Vö, alebo ostatných čarodejov, ktorých stretol vedel, že šialenstvo raz dosiahne každý, avšak svojím spôsobom.* To čo si predstavujete pod šialenstvom je len štipka toho čo to zahŕňa. *Odvetí jednoducho zatiaľ čo je už pomerne pokojný, alkohol sa pre neho stal tak známou chuťou, že len to príjemné štipkanie v krku mu dalo pocit istoty.* Nepochybujem o tom, že tomu tak je samozrejme. Verím, že.. si užívate to, že sa môžete označovať za blázna. Ale, šialenstvo nie je len o hneve. Ticho, zmätok neistota v tom čo je skutočné. *Povie zatiaľ čo uvažuje nad posledným stretnutím s Vö sám mal už niečo cez sedem storočí za sebou a ukázalo sa to na ňom. Avšak jeho myseľ sa s časom vysporiadavala inak. Neustála paranoja a čistá nesebeckosť nakoľko už zabudol, že jeho telo stále existuje.* Oh neťahajme do toho rodinnú problematiku. *Pousmeje sa keď Malachai začal rozprávať o Samaelovi.* Démoni nie sú moja šálka kávy.. je to veľa starostí.. a upratovania. *Povie a potom si len nechá doliať.* Keď moja myseľ prestane správne fungovať, tak to príde.. ale to nepopiera fakt, že to neustále hnevanie nie je dobré na srdce. *Povie jednoducho a pri tom si spokojne sadne do sedačky a odpije si.* Oh čo presne to je? *Opýta sa potom jednoducho a pozrie sa so záujmom na svoj drink pri čom k sebe dostane fľašku z ktorej pitie pochádzalo.*
*Príjemne si hovela na EMorynom kline, no keď ju začne niečo tlačiť v chrbte a tak sa zavrtela ešte viac aby okúsila čo to tam tak može Emory skrývať... Ked ej to zrazu príde a jej mazlivé mačacio ženské ja nevie čo s tým, pohľad jej ale osvieží spŕška vody, ktorá pristane na jej tele... Nevníma čo sa tým snažé jej spoločnosť dosiahnuť, rázom zaútočí a jej obať sa ocitá na zemi pod ňou. Prská a drží jej ruky vedľa hlavy, zaťiaľ čo sedí na jej bruchu, aby tak neutralizovala jej pohyb. Pretne jej však hlavou prebehne ako sa Emoryne ústa prisali na jej telo a sama sa opatrne skloní k jej ústam. Neroví už žiadne rýchle [link src="pohyby.Jednod"]ucho sa pritisne k jej telu a popri vrnení sa ústami obtrie o tie jej. Potom sa odtiahne a nosom jej prejde po krku. Uvolní si jednu ruku tým, že pustí Emorynu a pohladí ju po líci pričom opať obtiera ústa o jej pery. Prítomnosť ďalších akosi vypustila z hlavy. Začne sa klínom obtierať o ten jej a vrnenie pridá na intenzite.*
*Jack je schovaný v nějakém pokoji a ani moc neví který. Je to jedno, stále se k němu plazí hadi a slyší ten hluboký vrčivý dech, co slýchá v nočních můrách. Schoulí se do klubíčka, ale uslyší něčí cizí hlas v hlavě. Ta slova ho vyděsí a vyšle vůči útočníkovi odrazové kouzlo. Pak, ale uslyší další hlas, ale ten slyší normálně.* Je to skutečné! Otec je skutečný! Je! Je pořád v mý hlavě! Pořád!* Zašeptá a jen se dívá na podlahu.* Nechci ho v hlavě... Nechci nikoho v hlavě...*Řekne a sleduje jak se hadi plazí po jeho nohách. Pak však zmizí jak lektvar odezní a si oddechne.*
*Emory nemá šanci zareagovat. V prvotním okamžiku zcela podlehne šoku a veškerým následným opatřením kočkou posedlé Darach. Než se naděje, skončí na zemi v poloze, kterou opakovaně zdatně předstírala, ale nikdy reálně neuskutečnila. Veškeré její myšlenky se upnou velmi nevhodným směrem, který každému v dosahu jejího mentálního vysílání poskytne extrémně koncentrované emoce diváka filmu pro dospělé. Ty však okamžitě vystřídá panika a hned potom další vzrušení, jak proti sobě válčí dvě stránky jedné a té samé mysli. V jednu směru přirozeně stydlivá a zmatená Emory proti své pečlivě budované identitě ikony pornografického průmyslu. Mezi těmito oběma póly jedné osobnosti to jiskří tak intenzivně, že kdyby se toto napětí zhmotnilo, nejspíš by okamžitě vyhořel celý byt. Mezitím však vládu nad Emořiným tělem převzaly potlačované tužby a hormony, což je přinejlepším hodně divoká kombinace, schopná napáchat značné společenské škody Protentokrát se tyto škody omezí na její spodní prádlo. Stačí totiž jedno nebo dvě otření ze strany Darach a Emory podlehne pnutí zhruba stejně, jako průměrný puberťák. Oči jí na okamžik zastře nepřítomný pohled, dech se zrychlí a pak už přichází chvíle, která díky myšlenkovému broadcastu neunikne zhola nikomu. Uvolnění, doprovázené prozřením, uvrhne Emory do temných vod toho nejhlubšího studu. Zhurta Darach odstrčí a vzápětí už uhání směr záchod, kde se za hlasitého bouchnutí dveří zavře. Hosté večírku pak mohou poslouchat její zoufalou snahu zabránit myšlenkám volně putovat prostorem, průběžně přerušovanou tak neuvěřitelně výrazným pocitem trapnosti, až by to přimělo se cítit mizerně snad i sochu. *
/Pohled pěkný./ *Pobaví ho, dokud je ještě v místnosti, poté odchází. Jakmile k nim dolétne Triss, mírně pozvedne obočí. Jelikož si ani ji, podle jeho informací, Jack nepamatuje, neměla by být v situaci nijak nápomocnější nežli on. Po chvíli se alespoň vrátí do své normální velikosti, ale podle Jackovy reakce pozná, že mu lezla do hlavy.* /Tomu jsem se přesně chtěl vyhnout. Bůhví, co se s ním děje. Teď potřebujeme, aby nám věřil!/ *Domnívá se však, že Jackovo kouzlo Triss dostatečně poučilo, a tak se znovu pustí do hovoru.* V tuhle chvíli a tady to skutečné není, funguje na tebe jeden z lektvarů. Vzpomínáš si? Přišel jsi na party Malachaie a pijí se zde různé magické nápoje. Já před chvílí viděl svůj strach. Věřím, že to co se děje tobě není tak daleko. Nikoho mít v hlavě nebudeš. *Slíbí a na chvíli přes Jacka natáhne svůj mentální štít. Ten je mimochodem velmi silný. Triss by neměla mít šanci se mu do hlavy dostat a mohlo by to Jackovi trochu pročistit hlavu a pomoct mu se zvládáním situace.* Cítíš to? Teď chráním tvou mysl. Nevstupuju do ní, nenahlížím a nemanipuluji. Jen chráním. *Mluví pomalu a velmi příjemným hlasem, jako kdyby krotil zvíře. Je na to v podstatě zvyklý, když ho Ava nazvala svým krotitelem.* No vidíš.*Pousměje se, když Z Jacka viditelně opadnou účinky lektvaru a svůj štít stáhne zpět jen na sebe.* Dříve jsme se znali, Jacku. *Zamumlá na vysvětlenou, proč mu pomohl a vrátí se do místnosti z gaučem, kde do sebe kopne čerstvě nalitou sklenku čistého alkoholu.* Přišel jsem o něco? *Zeptá se a obhlédne situaci v místnosti.*
Ooo, ty romantik. *Povie nad odľahčenie atmosféry a konečne sa na Dariusa usmeje. Potom zaujato počúva o jeho príbuzných. S úsmevom zakrúti hlavou a trochu sa uchechtne.* Budú to zaujímavé sviatky. *Uškrnie sa. Tak nejak ráta, že spolu so súrodencami aj on dostane palicou. Tak nejak vždy pri rodinnej večeri kde sú všetci štyria... lieta jedlo. Zaujato sleduje ako sa Darius dvihne a ide k nemu. Keď rozpráva tak na moment zatvorí oči. Chce vyhnúť tomu, aby o tom rodina vedela. A najmä matka. Pozrie sa na Daria a na ten jeho úsmev. Nedá mu to a musí sa usmiať tiež.* Samozrejme, že to bude dobré. Nič iné si ani nepripúšťam. *Povie mu pološeptom. Pri bozku na čelo ho pohladí po rameni. Oprie sa do stoličky a v jednej ruke drží čaj, z ktorého sem tam odpije a druhou rukou otvára hrubú obálku. Ide mu to krkolomne a je na ňom vidno, že sa do toho nehrnie.* Už si premýšľal nad dátumom svadby?
*Užíva si dráždenie v klíne cez látku šiat, keď sa zrazu Emory z pod nej vyrúti a zmizne na záchodoch. Povzdychne si a zostane tam tak chvílku sama sedieť kým na seba kúzlom opať neprivolá svoje šaty. Upraví trochu svoj účes a vezme si nejaké občerstvenie z nekúzelných nápojov. Dala jej chvíľku času o samote, ale nakoniec sa predsa len vydá za EM. Ticho zaklope na toaletu a stlačí kľúčku aby sa s ňou mohla pozhovárať.EM, zlatíčko...*Strčí hlavu do dverí. Prezerá si jej výraz a snaži sa ignorovať chaotický sled jej myšlienok.*Chcela by si sa pozhovárať? *Nastaví k nej ruku a čaká či ju príjme ako znak priatelstva alebo ju aomietne za to čo jej spravila. Mala sa jednoducho mierniť. Hlavne preto, čo mala možnosŤ vidieť u Emory v hlave. Napriek tomu potlaačila to zlé a zamerala sa len na to dobré čo jej vyhovovalo. Tak ako vždy.*
*Triss ucouvne ke zdi, když její mysl odrazí a na chvilku se chytne za hlavu a zhoupne se jí žaludek. Nechá to na Jasonovi a provinile skloní pohled. Nedošlo jí, že Jack...že Jack bude reagovat takto.*/Tobě nedochází nikdy nic, Mio. Ale to je jedno. Po dnešku už tě stejně nikdo z nich asi nebude chtít vidět nebo mít cokoliv společného s tvou osobou./*Řekne jí její podvědomí a Triss zatne na moment pěsti.*/Pokazila sis první...i druhý dojem. Jason se na tebe nechtěl ani podívat, když ses ho dotkla, dost možná jsi urazila Emory, Zacharie tě má za nevychovanou a nezásadovou...a kdo ví s jakou škodolibou radostí tě sem pozval Malachai. No a Jack, který si tě nepamatuje tě bude nenávidět. Gratuluji/*Pokračuje a Triss zatřese hlavou.*/Tak bude, ale aspoň se omluvím..../*Řekne si a opřená o zeď se sklouzne do dřepu. Jason už někdy během vnitřní hádky stihl odejít a Triss...otočí se na Jacka.*Omlouvám se, že jsem ti vlezla do hlavy. Jen...chtěla jsem pomoct. Nepamatuješ si mě asi...*Šeptne kajícně a mimořádně provinile.*Promiň...*Zopakuje a pak si povzdechne.*Jsem Triss...budu ráda, pokud to budeme moci vzít od začátku.*Řekne nejistě a rozpačitě se na něj podívá.*
*Emory má na sobě pouze boty, protože sukni šatů zuřivě zbavuje následků své nevyžádané příjemné chvilky. Když Darach vtrhne dovnitř, vyjekne, ale místo aby se snažila zakrýt, hodí po neznámém vetřelci mýdlo – které samozřejmě mine. Místo čarodějky zasáhne světlo nad zrcadlem, takže se koupelna noří do částečné tmy. V ten okamžik se stáhne trochu dozadu, aniž by řekla jediné slovo. Samozřejmě, mluvit není potřeba. Stále není schopna zamaskovat své myšlenky, takže Darach zasype smršť výčitek a studu, pod pláštíkem pachuti něčeho, co by se možná dalo označit za nepatrné zaujetí. To, co se tam stalo, bylo rozhodně proti jejímu aktuálnímu přání, ale rozhodně ne proti její mysli. Nemůže utajit, že na Darach v tomto ohledu už mnohokrát myslela a nejednou přímo při vysílání, když dávala divákům to, za co si zaplatili. Jenže, cesta z fantazie do reality je někdy hodně trnitá, což platí i v tomto případě. Darach zaslechne zvuk kožených šatů klouzajících po lidské kůži a pak se Emory znovu přiblíží. * Jenom se mi udělalo trochu špatně, *zalže s plným vědomím toho, že se okamžitě sama prozradí vlastními myšlenkami. Zároveň však není schopná přiznat napřímo pravdu. * Není to nic hrozného. Možná mi nesedl některý z těch kouzelných lektvarů. Kdy vlastně přestanou účinkovat? Tenhle se mě pořád drží, *poukáže na nedobrovolné vysílání vlastních myšlenek. Hodně se snaží změnit téma, ale je zcela jisté, že nechová k Darach žádnou zášť. Vlastně je vděčná, že za ní přišla a neobtěžovala se s klepáním. Nejradši by se jí schoulila do náruče, ale to teď prostě nejde. Musí nejdřív získat kontrolu sama nad sebou a potlačit paniku. Sled myšlenek nahradí představa, že je natáčejí všude okolo rozmístěné kamery. Emory se rázem trochu zklidní. *
*Pousměje se na něj.* Jo, taky myslím.* Řekne a pak ho poslouchá. Usměje se na něj a pak se napije džusu a zamyslí se.* Hmm... Co to spojit s našim výročí? Dáme si takový pořádný dárek k němu. Nebo klidně i v zimě. Zimní svatba s omezeným počtem hostů. Nejlepší.* Usměje se na něj a pak se znovu napije.* A ty nějaké nápady máš?* Zeptá se ho s pousmáním. Tohle řeší raději než nemoc nebo Rose.*
*Všime si ako si čistila šaty keď vošla dnu a rozhodne ju za to nemienila súdiŤ. Tiež bývala mladá a mala s istými vecami problémy, no nekomentovala to pretože ani ona v tedy o to nikdy nestála. Jednoduch zostala s natiahnutou rukou a čakala či ju príjme a či nie.*Hmm, pozri. Dnešný večer nebol až taký hrozný. napriek tomu čo si asi myslíš, ale mohlo to skončiť stonásobne horšie. Išlo o to aby sme sa uvolnili, možno na seba zzistili trochu špiny, ale v podstate šlo o zábavu. *Snaží sa jej vľudne povedať, že sa vážne nebolo čoho báť */Aj keď vždy je čoho sa báť./*Zamyslí sa nakoniec.*Možem ti s tým pomocť? Malé kúzlo na šaty a budú čisté...*Povie, a ďalej to zahovorí aby sa necítila trápne. * Si predsa už velké dievča, Em. Myslím, že sa nestalo nič čoho by si sa mala obávať.*Sadne si na dlážku kúpeľne a ukáže na miesto pri sebe.*Poď pomožem ti aj s myšlienkami. Nechcem aby si sa pri mne cítila nekomfortne.
*Jack ucítí u mysli něco a má strach, co to je, ale nemůže vůči tomu nic udělat. Neumí telepatii nebo cokoliv s myslí. To umí jen jeho bratr. On ne. On se spoléhá na fyzično. Chytne se za hlavu a je tiše jak myška. Slyší toho muže a jen kývne. Pamatuje si, že sem přišel a že ho jeden čaroděj nemá rád.*/Ale kvůli čemu? Že jsem vyšší čaroděj? A k čemu... Nemám paměť. Své příjmení vím jen od ostatních./* Pomyslí si a když kouzlo zmizí, tak jen dál sedí schoulený. Necítí se na to tam vracet. A ani s někým mluvit. Po očku se podívá na Triss.* Běžte za ostatními...* Řekne ji jen a snaží se uklidnit své splašené a vyděšené srdce. Nechce znít nepříjemně, protože se cítí na nic a to bývá nepříjemný a ví to. To jediné snad ví s určitostí. Povzdechne si a dál sedí na zemi a jen přemýšlí. Noční můra s otcem ho pronásleduje od chvíle, co vyšel poprvé ze svého pokoje. Jako by tím odchodem na sebe upozornil a tím ho nalákal do své hlavy a teď ho každou noc děsí, ubližuje mu a zabíjí. Po chvíli se zvedne a dojde k obýváku. Nakoukne do něj, ale když vidí ty lidi tam, tak se mu sevře žaludek a radši sáhne po medailonu, který má neustále na krku. Otevře portál a rychle jím projde než se za ním zavře.*
*Nad slovným spojením ´obmedzený počet hostí´ sa zatvári trochu rozpačito. Na moment si zahryzne do spodnej pery kde je menšia jazvička po tom čo ju mal rozrazenú. Ale aspoň ho to spoľahlivo odvedie od témy rakovina.* Obmedzený počet ti zaistiť nemôžem. Už len z mojej strany rodiny je také množstvo ľudí, že malá svadba je nemožná. *Povzdychne si a konečne odlepí obálku ale potom sa napije a zamyslene sa poškrabe na nose.* Možno by bola lepšia svadba cez leto alebo jeseň, aby mohla byť vonku. Ľudia sa rozptýlia. Viac miesta, menej problémov. *Usmeje sa na Dariusa a zoberie si sušienku.* Výročie by som nám nechal zvlášť. Aspoň viac príležitostí na oslavu.
*Poslouchá se a zamyslí se.* Pravda... Moje rodina bude chtít důkaž, že se opravdu ožením a asi mě tam budou chtít držet osobně u toho oltáře...* Řekne zamyšleně a představí si, jak babča za ním stojí s brokovnicí, kterou na něj míří dokud neřekne ano.* Ale jo to by šlo... Co takhle nejdřív vybrat místo a podle toho vybrat datum, abychom nevybrali datum a místo bylo jen na nějakém hnusném místě v Jarsey.* Řekne a zamyslí se.* Hmm.. ale já tady v okolí moc budov a podobně, kde by se to dalo uskutečnit neznám. Hlavně, aby byli cenově přijatelné. Takže ne Manhattan. Tam ani nenarveme všechny.* Řekne zamyšleně a napije se džusu.*
/Zábava je zjevně u konce./ *Pomyslí si a už je mu upřímně jedno, kdo všechno tu je pod vlivem jakého lektvaru. Zpočátku to bylo vcelku humorné, ale vypadá to, že někteří si z toho odnesou dost nepříjemné následky. On je jen trochu otřesený tím, že po dlouhé době spatřil svou matku, ale nijak to na sobě nedává znát.* Už asi půjdu, ale příští týden hostím ve Faerii ples. V civilském čase by to mělo vyjít na sobotu od čtyř hodin odpoledne. Budu rád, když se tam objevíte a třeba si i pořádně promluvíme. *To v podstatě míří jen na Malachaie a Zacha, protože dívky utekly někam směrem k záchodům ještě předtím, než přišel a Triss se nevrátila od Jacka. Doufá ale, že se to nějak dostane i k nim.* /Slyšel mě?/ *Napadne ho, když uvidí světlo portálu a není si jist, jestli Jack slyšel pozvánku na ples. Až teď když se jeho osobní situace vyklidní začne trochu více přemýšlet nad zbytečností všeho, o které mluvil Zachary. Je mu jasné, že ho to na nějakou dobu ponoří do myšlenek. Ale teď ne, teď se loučí.* Byl to rozhodně zajímavý večer, rád bych vás řádně poznal. *Přikývne ke dvěma čarodějům, Kaiovi a Zachovi, a vydá se na odchod. Cestou se vrátí do oné místnosti, kam utekl Jack a najde zhroucenou Triss.* Pojď, krásná čarodějko. Dostaneme tě domů. *Pomůže jí vstát, pokud ho nechá a odvede ji domů, pokud bude chtít. Pak sám zamíří do Faerie a začne již aktivně připravovat věci na ples, když se o něm znovu rozšířil.*
*Už chtěl jít spát, ale nějak se mu nedaří usnout. Od té doby, co slíbil Avě, že se k ní vrátí po Jakově smrti se mu o té události neuzdále zdá. Za posledních pár dnů viděl Jacka několikrát umírat, z toho jen párkrát stářím. Takový spánek ho mnohem víc unavuje, nežli nabíjí. Chtěl by proto svého partnera/ nepartnera co nejdříve vidět, ale má moc práce. Možná to je i trochu tím, že se mu diplomatka zavřela ve svých komnatách.* /Tím to nemůže být, pochybuji, že by zanevřela na své povinnosti. Jistě je vykonává i uvnitř svých komnat./ *Nebo v to alespoň doufá. Nějak se nedokáže přinutit k tomu, aby za ní zašel, přestože by ji v její temné chvíli měl podporovat.* /Zajdu za ní třeba o víkendu... zítra je ta akce u Malachaie... nebo, že bych se za ní stavil předtím? Také možnost./ *Rozhodne se unavit tím, že se projde po Central parku. Má to odtamtud blízko domů a docela se mu hodí obhlédnout si kritickým okem vchod do Faerie týden předtím, než se do něj nahrnou návštěvníci plesu. Když vyleze v lidském světě, chvíli jde po pěšině, než ve sporém osvětlení uvidí někoho velmi malé[link src="ho.Ne"], sedícího.* /Bezdomovec?/ *Napadne ho vcelku automaticky a s neúmyslně povýšeným pohledem udělá krok od stvoření. Když si však jeho oči trochu lépe přivyknou tmě, nepočítaje pouliční osvětlení, začne pomalu poznávat rysy ve tváři bezdomovce.* Netušil jsem, že jsou na tom čarodějové se živobytím tak špatně. *Zavtipkuje a udělá krok k Triss.*
*Z myšlenek ji vytrhne hlas. Tedy upřímně ji spíše vyleká, takže s sebou škubne. Vyslouží si tak slabý šok do ruky z koženého náramku. Mimoděk si ji promne, aby se zbavila slabého brnění a vzhlédne, aby si problédla narušitele. Dá si od rtů pryč list a rychle se postaví a opráší se od prachu, suchého listí a tak, aniž by si všimla, že pár suchých listů se jí při přemýšlení usadilo ve vlasech, do nichž je lehce zamotal větřík, co si s nimi pohrával. A nevšimne si to ani tehdy, kdy si je zastrčí za uši, aby se trochu před králem upravila. Vypadá trošku nevyspale, ale jinak perfektně podobně jako vždy. Teď si trochu povšimne i šera.*/Jak dlouho...ah to je fuk/*Pomyslí si a pousměje se.*Jen relaxuji. Stromy na podzim a nebo v rozkvětu jsou nesmírně krásné.*Řekne upřímně a věnuje mu poměrně roztomilý úsměv. Je ráda, že ho vidí, ale netroufne si ho obejmou. Přeci jen je ve sportovním a...nemuselo by mu to být zcela příjemné.*Dobře se tu přemýšlí...A co ty? Vypadáš, že spánek není tvá oblíbená činnost od chvíle, co jsme se neviděli.*Podotkne a do hlasu jí prosákne starostlivost a natáhne se, aby mu spravila pramen, co neposlušně trčí pryč z uskupení.*Děje se něco? Nebo je jen mnoho pracovních povinností?*Pokračuje dál. Možná je to trochu neomalené, ale tohle hold byla ona. Starající se o blaho, pohodlí, štěstí, pohodu a potřeby svých blízkých. Nakloní hlavu trochu do strany a vlasy se tak znovu pro její nespokojenost vysmeknou zpoza ucha, ale neřeší to, dokud tak setrvává.*
Klid, nejdu ti ublížit. *Dá ruce před sebe, kdyby se chtěla krom otřesu také nějak bránit. Není to samozřejmě moc bránící gesto, jde spíše o to, aby viděla, že nedrží žádnou zbraň. Taky trochu jede na autopilota a ten mu udal tenhle úkol.* To vskutku, ale poměrně brzy se teď stmívá. Nebo tedy brzy, ve Faerii už je hluboká noc. *Pokrčí mírně rameny a sjede u toho Triss pohledem. Docela ho pobaví, když shledá, že poslední jejich schůzky by na módní přehlídce úplně neuspěly. Nijak mu to nevadí, z nějakého důvodu to v něm dokonce budí větší důvěru, než kdyby byla nastrojená.* A nad čím přemýšlíš? *Zeptá se z čistého zájmu, takže se ani nebude zlobit, pokud mu to čarodějka neprozradí.Když se následně zeptá na něj a hned okumentuje jeho ospalé vzezření, začne hekticky hrabat po vnitřních kapsách saka. Sice se vydal ven uprostřed noci, ale to neznamená, že na sobě nemá oblek.* Tohle jsem si připravil, kdybych na tebe někdy narazil. Ještěže jsem to nechal ve správném saku. *Vytáhne konečně složený kus pergamenu a plnící pero. Je to jejich smlouva.* "Já, Iason Gweir MacNessa de Irons, král Zimního a Slunečního dvora přísahám, že bez svolení nevstoupím do myšlenek čarodějky Meritriss... ";Prosím doplň své příjmení, nebyl jsem si jist. "a nepokusím se ji zabít pod podmínkou, že ani slovem, ani pohledem, ani písmem ani jiným dorozumívacím prostředkem nenaznačí komukoliv, kdo o této věci neví, jakékoliv vazby mezi mnou a jistým člověkem." Nebudu tam vypisovat jeho jméno, přeci jen mohu tu smlouvu střežit jako oko v hlavě a někdo by se k ní mohl dostat. Prosím podepiš a řeknu ti, proč nespím. *Pousměje se. Ani by nečekal, že se s ní doopravdy sejde. A upřímně se těší, až to bude jen mezi nimi dvěma a bude jí moci o Jackovi a Avě povyprávět. Byl tak zabraný do svého vykládání a natahování smlouvy a pera k Triss, že si ani nevšiml, že mu sahá na vlasy. To je možná dobře, je na ně z nějakého důvodu poměrně citlivý.*
*Přetře si obličej, když se svým způsobem omluví a sice jen řekl, že jí nejde ublížit.*Páni...tam bych teď chtěla být.*Posteskne si Triss doopravdy upřímně. Chyběl jí pohled na hvězdy. A vědět, že v tuto dobu je tam noc a hvězdy jsou vidět? To bylo něco tak neodaletelného, že nedokázala potlačit další povzdech. Jak by se taky mohla do Faerie dostat, když nevěděla kudy? Pousměje se.*Že je v bezpečí jedna vlkodlačice, co jsem ji u sebe jednu dobu ubytovávala, jelikož byla vlk krátce a neměla domov. A už má smečku. Taky, že jiné nově přeměněné vlčici jsem poskytla prakticky smečku jen chvilku po našem střetnutí, protože mi alfa řekl, ať ji přivedu. Nad krásou podzimu...nad pochybným pozváním od Malachaie, kterému nerozumím, protože se prakticky neznáme...a tak.*Usměje se a prohrábne si vlasy. Tehdy si všimne listu a zamračí se. A zrudne.*/Ach...tak proto se bál o mé živobytí, Nedivím se. Musím vypadat jako...divoženka./*Pomyslí si a obratně si všechny vytáhne z vlasů, na co si některé přidá do ruky k tomu, který jí předtím přidal na nose, takže nyní má rudý, oranžový a žlutý.*Hmmm?*Zvedne zmateně obočí, když poznamená, že si něco připravil a sleduje ho, jak hledá po kapsách.*Ach tolik jmen...a mě tam napíše jen má druhé, sic používanější jméno.*Povzdechne si jakože zklamaně.*To zavání egocentrismem.*Zasměje se, ale smlouvu si přitáhne a ještě ji proletí pohledem. Pousměje se a je ráda, že je tam prostor, aby doplnila i své první jméno, byť ho média neužívají. Beztak ani otec jí tak neříká. Dala jí ho matka, takže když jí někdo řekne Myana, tak...no není spokojená. Proto se někdy představuje jen jako Meririss. Tak se také zpočátku představovala médiím, než si na to všichni zvykli a ona jim do wikipwdie doplnila i své první jméno. To pak bylo otázek...ale stačilo říct, že ho nemá ráda. Naopak jí nikdy nevadilo oslovení "Mio", co bylo zvláštní. Ale sama sebe tak často častovala, ačkoliv si raději nechávala říkat Triss. Kupodivu si však zvykla na Mer, jak by mohla jinak?...i na představu, že pro Natea je Trissie. Jakmile před dopíše "Myana" tak za to přihodí "Blake" a čeká.*Hádám, že mimo jména je třeba i podpis, viď?*Ujistí se a poškrábe se perem na špičce nosu.*
*Ve chvíli, kdy vyjádří své přání navštívit Faerii, na tváři se mu objeví maličký úsměv. Je pravda, že na Zimní dvůr nikdy přátele moc nevodil. Jacka se odtamtud dokonce snažil držet co nejdál, aby mu někdo neublížil. To samozřejmě nevyšlo, když se Jack v rámci náměsíčnosti dopravil do jezera a málem tam umrzl.* Nevidím důvod, proč bychom tam na chvíli nemohli zajít. Jen tedy, není tam zrovna teplo. *Naznačí, že se hodí teplé oblečení a nebo živelná magie. Neví, jestli ji Triss ovládá nebo jestli ji to vůbec napadne. Ale raději zdůrazní problém tvrdých studených nocí na Zimním dvoře.* A já myslel, že jsi si blízká s nefilim. Zdá se, že s lykantropy téže. *Přikývne zaujatě a naslouchá jejímu vyprávění o myšlenkách. Je zajímavé, že je ochotná mu je takto vypovědět, když nechce, aby se do nich díval.* /Samozřejmě chápu, že je to něco jiného./ *Stejně mu to ale nějakým způsobem naznačí, že mu dívka věří. Alespoň v rámci mezí.* Malachai tě zítra také pozval? Tak to se uvidíme. *Usměje se a snaží se, aby v jeho hlase nebylo znát překvapení. Není totiž žádný důvod pro to, aby čarodějka nebyla VIP host. Okamžitě to u něj ale zvedne míru zvědavosti.* /Kdo další tam tedy bude?/ Lepší. *Poznamená, když se zbaví listů. Na jednu stranu viděl i víly, co se tak dobrovolně strojily, takže to mu přišlo nejméně divné. Spíše to jak seděla pod stromem v něm evokovalo ztrátu domova a životních jistot.* Když se uzavírá smlouva, měly by být informace co nejkompletnější. Budu tedy rád, když tam doplníš všechna svá jména. *Přikývne a čeká, než si pročte dohodu a dopíše, co potřebuje.* Je to tak. *Když to podepíše, vezme si od ní smlouvu a natočí se k ní tak, aby ve světlech pouliční lampy viděla, jak se úhledně podepisuje. Poté složí pergamen a i s perem si je navrátí do kapsy saka.* Můžeme vyrazit, pokud chceš. *Pousměje se a nabídne jí své rámě.*
*Dnes si na své poměry přispal, protože včera zůstal vzhůru dlouho do noci. Musel dohnat resty za posledních pár dní, které trávil převážně v lidském světě. Až ho překvapilo, jak rychle se hromadí práce.* /Alespoň se mi to podařilo nějak dokončit. Další na mém seznamu je spravit můj vztah s Avou. V Pandemoniu to nebylo... úplně ono./ *Oblékne se tedy do světle modrého kabátce se zlatým zdobením, což doplní černými kalhotami a nazuje si též černé vysoké boty. Není to nic pohodlného, raději by si vzal nějakou volnou halenu nebo lidský oblek, ale co se dá dělat.* /Vím, že když Avu pozvu na snídani, přijde krásně ustrojená. Nemohu ji zahanbit tím, že bych si našeho společného času nevážil natolik, abych nějak vypadal./ *Upraví si vysoký límec, který by nejraději uškubl a vyrazí dolů do hodovní síně. Včera přes služebnou, co mu byla připravit ranní lázeň předal zprávu diplomatce, že by se s ní rád setkal na snídani. Když se koupal dnes ráno, pozvání mu potvrdila. Korunu si nebere, protože nechce, aby to bylo nějak napjaté a pracovní. Chce si s ní zkrátka promluvit a doufá, že nepohrne pozdní snídaní.* /Jak tomu říkají civilové.. brunch? Ano, kdyžtak to může pojmout takto./ *Jakmile dorazí do místnosti, usadí se ke stolu, který je klasicky přeplácaný vším možným. Služební ale moc dobře ví, že z toho co se nespotřebuje si mohou trochu vzít a pak nakrmit chudé.*
*Chodbou míří z zamyšlené náladě a čím blíž má ke dveřím, kde spočívá hodová sin tím více má nutkání jít pomaleji, ale neudělá to. Přeci není malé dítě, aby utíkala před problémy, které ona vždy řeší at je jí to sebevíc líbí nebo ne. Opatrně otevře dveře a váhavě nakoukne dovnitř jako zvědavá kočka pohledem chvíli hledá hlavního účastníka snídaně a pak ho uvidí. Vejde a zavře za sebou dveře.* Dobré dopoledne Jasone.* poví jako kdyby se nechumelilo, ale jelikož jí znal příliš dlouho mohl si všimnout jejího nezvykle nezabarveného hlasu, který obvykle zářil nadšením a radostí s dobré společností, ale také jakousi důmyslností. Zvedne k němu tázavě pohled a lehce nakloní hlavu na stranu jak to dělala vždy.* Nejsme tu dnes jen kvůli snídani je tak?* optá se ho, nebyla hloupá, aby jí došlo, že kdyby toužil po její společnosti mohl kdykoliv jí navštívit jak to dělal vždy, tohle jí jednoduše přišlo jiné.*
*Když nahlédne do dveří, jakoby se obávala nějakého nebezpečí, mírně pozvedne obočí. Nedošlo mu, že za dobu jeho nepřítomnosti v jejích komnatách se jejich vztah stihl tolik poničit. Tak nějak předpokládal, že to všechno zacvakne tam, kde to bylo předtím. Jen ideálně bez návštěv ložnice, aby se nemusel cítit provinile vůči svému civilovi.* /Čas se nezmrazil. Pouto ano./ *Napadne ho téměř poeticky, když uslyší Avy hlas, který ho téměř udeří do ušních bubínků svou rozdílností. V takových chvílích proklíná svou všímavost. Kdyby byl zabedněný, nic takového by mu nedošlo a nemusel se stresovat s nápravou.* Dobré dopoledne i tobě. /A já si naivně myslel, že musím spravovat jen to, co se dělo v Pandemoniu. Propast je zjevně hlubší než to./ *Mírně se pousměje a pokyne rukou, aby se posadila. Není to nijak přehnané, majestátní gesto hodné krále. Spíše přátelské naznačení směru.* Jsme tu I kvůli snídani. *Zdůrazí písmenko "I." Pokrčí rameny a nechává ruku ve stejné pozici, dokud si nesedne. Dává tak pasivně najevo, že na tom trvá. Až když se víla usadí, položí si loket na stůl a začne.* Ale ovšem, poznala jsi správně, že mne netrápí jen prázdný žaludek. Jako správný král potřebuji dobrý vztah se svou diplomatkou a připadalo mi, že jsem tě v poslední době poněkud zanedbával. Chtěl jsem se napravit. *Schválně řekne "se" místo "to" a doplní to okouzlujícím úsměvem.*
*I přestože se nějaký čas neviděli, nikdy mu to neměla za zlé. Jelikož si byla dost vědoma jeho povinností a tak si jej neodvážila vyrušovat. Dokud vypadal, že není vyčerpaný nikdy ho nerušila od práce a za roky jeho vládnutí si toho určitě mohl všimnout. Však hlavní důvod proč jej nerušila tentokrát bylo, že potřebovala vyřešit sebe a své výkyvy nálad, které nebyli pro ní bezpečné. Za vládnutí jeho matky by dávno toho někdo z neužil a pro ní to nedopadlo dobře. Byla si toho tak vědoma, že jí to štvalo. To však nebyl důvod její ostražitosti týkající se krále, důvodem bylo jak se k ní začal chovat. Odtažitě a jinak, nebyla slepá ani hluchá. I když jemu se to tak nemohlo zdát, tak viděla jak se brání pohledu na ní té jiskře, kterou vždy viděla v jejích očích. Její vílí náturu to těšilo, že mu pořád dostávala pod kůži. Zhluboka se nadechla a nakonec vzdala boj s tím, že by měla odejit. Usadí se naproti němu a pohrává si malou dezertní vidličkou.* Začni poslouchám.* poví poklidným tonem mezitím co hrot vidličky vyhledává kus ovoce které spočíval před ní na talíři. Upře k němu zrak jako kdyby čekala na nějaké diplomatické informace, ale ve skutečnosti si chtěla uchovat jen svoji důstojnost.*
Ach, takže nemáš v plánu mi to nijak usnadňovat, jak vidím. *Trochu se zamračí a skloní pohled k sobě do talíře. Je rád, že se Ava alespoň konečně posadila, ale až poté zjistil, že to nebyl jeho hlavní problém. Víla s ním totiž zjevně nepřišla komunikovat. Jistě, zvládne všechno vypovědět i sám, přeci jen je to král. Ale zrovna u nich dvou byl vždycky zvyklý na oboustrannou konverzaci a moc se mu ten posun k horšímu nezamlouvá.* Všichni ven! *Zahřmí na sloužící, přestože neudělali nic špatně. Všichni ale pochopí, že král potřebuje na rozhovor se svou diplomatkou soukromí, a tak všichni bez dlouhých prodlev opustí síň. Někteří se dokonce usmívají a v kuchyni nezazní jediné zastěžování. Král si lid konečně získal, vyrval ho ze spárů zvyku na utrpení a převychoval si je na milejší zacházení. Na druhou stranu nemůžeme říct, že by se s nimi jen mazlil, jak bylo teď trochu vidět.* Měl jsem hodně práce. Na delší dobu jsem i odjel, jak si jistě vzpomínáš. Ovšem to jsou jen záležitosti vni Ferie. Mimo ni jsem nadále rozvíjel svou fascinaci lidským světem a jeho jednoduchostí. Přímočarostí. I civily jako takovými. Poté, co jsem zažil jak snadno se s těmi prostoduchými tvory komunikuje, bylo pro mne velmi těžké přepnout do oné vílí strojenosti. Vím, že s tebou to tak nikdy nebylo ovšem... jakmile jsem se dostal do onoho stavu, kdy jsem měl tendenci se Faerii spíše vyhýbat... *Pokrčí rameny a nechá svou poslední větu vyznít do prázdna. Rád by věděl, co po něm Ava chce, aby tomu mohl přizpůsobit svou řeč. Jelikož to však neví, nezbývá mu nic jiného, než pravda. Zatímco tuto ";Pravdu" vypráví, myslí na všechny lidské jednorázovky. Když říká prostoduší lidé, jeho mysl je tak vzdálená od představy jeho milovaného, že to ani není lež. Neví, jestli se od ní dočká nějaké odpovědi, a tak se mezitím pustí do jídla.*
*Měla chuť praštit vidličkou o stůl jako malé dítě, ale místo toho nabodne další plod a vloží si jej do úst a tiše žvýká.Když dojít souká ze sebe.* Ne, nehodlám. Nikdy si neměl důvod přede mnou nic ukrývat, ale udělal jsi to. Myslíš, že pro mě bylo snadné cítit tu vůni a přitom dělat, že jsem si ničeho nevšimnula? Je mi jedno s kým spíš nebo děláš Jasone. Každý z nás žijeme dvojí život či více. Je to normální, ale začal ses mi bezdůvodně stranit. Měsíce si nenavštívil mě nebo moji komnatu.* poví bez servítek. Když jeho hlas zahřmí a všichni vypadnou pryč o něco víc se uvolní, jelikož nepotřebovala svědky jejich rozhovoru. Poslouchá, co se ji snaží říct. Zavře oči sevře pevně vidličky s jídlem v ruce a pak jí odloží. Zvedla k němu oči a chvíli na něj tiše zírala.* Byla sem osaměla a to se mi nelíbí..* zamumle tiše a sklopí pohled zpět ke svému talíř[link src="ku.Chv"]íli na to si začala roztěkaně hrát s nožem a špičkou prstu přejížděla po jeho špičce.Měla chuť mu bez sebemenší emoce připomenout, že je král, že si nemůže dovolit něco jako vyhýbat se své zemi, ale nemohla mu to říct. Na to si ho jako krále i přítele příliš vážila. Takže místo toho začala u sebe.* Víš nejsem zvyklá na to, aby tento starý kus ledu jako já měl nálady a výkyvy. Ale asi dlouhodobým pobytem na zemi by mě to nemělo překvapit, že někdo jako já dokáže mít i city. Překvapující že? * poví a drsně se zasměje. Rukou si projede vlasy a přemýšlí, jestli má mluvit nebo ne. Ale rozhodla se nepřestat, přeci jen i když v životě mu neřekla o svých pocitech asi bylo důležité o něčem takovém mluvit. I když dřív nechápala proč. * Jasone, možná znám hodně věcí, ale emoce mi byli cizí do doby než si nastoupil na trůn. Možná si je neumím vyložit správně, ale vím, že pokaždé kdy se ustraníš cítím osten na hrudi a těžce se mi dýchá pokaždé když odvrátíš ode mě zrak, když vím jak se na mě díváš. Kdyby to byla pouhá přitažlivost Jasone nepodíval by ses na mě nikdy víc.* poví a nakonec a pustí do jídla, jelikož si připadal hloupě, že začala mluvit. Možná toho začne litovat, možná jí to rozmluví.*
*Vidí na Avě, jak se v ní budují emoce. Možná vztek, možná jen stres z této konverzace. Ale zná ji natolik dobře, i přes všechno odcizení, že pozná, kdy jí není zrovna hej. Nakonec však promluví a Jason prudce zvedne hlavu od talíře, aby se jí podíval do tváře. V očích se mu mihne něco jako bolestné poznání, ale zbytek obličeje nadále zastírá ledovou maskou, dokud neodejdou poddaní.* /Bezdůvodně.../ *To slovo ho zabolí podobně, jako kdyby mu dívka zabodla do ruky nůž, se kterým si hraje.* Merzí mne, že ses kvůli mně takhle cítila. *Odpoví, když ostatní opustí místnost a dovolí se trochu uvolnit obličej. V tu chvíli je na něm znát únava posledních pár dní. I předběžná únava toho, že přislíbil svou návštěvu na Malachaiově akci.* /To nemůže být nic dobrého, ale potřebuji ho poznat. Je mi nepříjemné, že nemám mezi spojenci tak mocného čaroděje./ *Vzpomene si, jak jedinou ranou magie zničil zbývající démony. Ale ne, na to teď myslet nebude. Teď není vhodná doba na roztěkanou mysl. Teď se musí plně soustředit na diplomatku, pokud nechce jejich již tak křehké pouto úplně pošlapat. Jakmile víla odloží příbor, neslyšně si oddechne, protože zmizí jistá část nebezpečí.* /Osamělá?/ *Nechá jí vypovědět všechno, co má na srdci. Ví, že kdyby jí do toho teď skákal, akorát by zastavil proud jejích slov. Přišel by o důležitý náhled do její duše. O to v žádném případě nestojí. Když vyřkne řečnickou otázku, jen se smutným úsměvem přikývne. Cítil to samé.* /Než jsem... nastoupil na trůn? Ach, Avo./ *Dá si náležitě záležet, aby se v jeho očích ani výrazu neobjevila jediná stopa lítosti. Ví, že tím by vílí pýchu zabil a přátelství -nebo cokoliv co mezi sebou mají -spolu s tím. Neví, co by měl říct. Všechno, co mu padá na jazyk by jejich situaci úplně zničilo a to nechce. A tak se jen zvedne od stolu, přistoupí k Avě a skloniv se ji obejme. Přeci jen se něco naučil od svého přítele Jacka Hellera. Někdy je objetí zkrátka potřeba a jestli se Ava cítí jen trochu tak jako on sám, když se v něm začaly budit emoce, pak je to "někdy" právě teď.* /A možná již dlouho předtím./ Možná si neumíš správně vyložit, co cítíš. Ale věz, že stojím po tvém boku. *Zašeptá jí do ucha a drží ji v objetí tak dlouho, jak jen to víla potřebuje.*
*Zavrtí hlavou nad jeho omluvou.* To po tobě nechci. Chci, aby sis toho byl vědom to mi stači.* poví poklidně, jelikož nechtěla po něm omluvu nebo lítost. Chtěla, aby si toho byl vědom a podle toho tak jak uzná za vhodné jednal. Netušila jaký výraz by teď měla mít ve tváři nebo jestli by se neměla cítit unaveně z toho, jak se snaží nevrtět na židli. Čekala, že začne něco namítat, ale nestalo se tak. Trochu se jí ulevilo, že se ji nesnažil nic z toho vyvrátit nebo popřít, ale možná toužila mít oboje netuší. Místo toho tam seděla a nic neřekla. Ale když se král zvedl už e chtěla zvednou taky, ale nečekala, že zamíří k ní a objeme jí. Strhnule tam stála a až po chvíli jí došlo, že by mu měla obětí opětovat, netušila proč ho konejšivě jemně poklepává dlaní po lopatce, ale možná snažila uklidnit jen sebe neví. Čelem se opře tiše o jeho hrud a mlčí nakonec zvedne hlavu a podívá se na něj.* Nechtěj po mě Jasone abych se tě vzdala. Za svůj život jsem příliš brala ohled na ostatní a smiřovala se s tím, že jsem vždy na posledním místě. Ale tebe se bez boje nevzdám na to jsem příliš sobecká, než abych to udělala.* poví zcela vážně. Mohl vidět na jejich očích, že rozhodně není poupě, na které vypadá její drobná postava. Ale to on věděl, ale to samé se nedalo říct o její mysl, mentální štít nebyl tak hladký a nepropustný jako vždy. Ale to jen protože se v jeho přítomnosti stále cítila dobře a nijak ohroženě nikoliv. Věděla, že jeden druhému bez dovolení nikdy do mysli nepohlédli. A ona to neudělala ani ten den, kdy byl nemocný, aby zjistila komu ta vůně patří.Při jeho tichých slovech semkne rty do úzké linky.* Ale obávám se, že ne jako dřív Jasone. Proč se mi vyhýbáš… proč odvracíš pohled, když vím a vidím, že tvé oči žhnou. Pokud je to kvůli němu obávám se, že to nechápu. Ale oba víme, že když se my dva budeme jeden druhému vyhýbat nevnikne z toho nic dobrého. Věděli jsme oba do čeho jdeme, tys věděl do čeho jdeš, když jsi svému bratrovi naznačil co je tvé. A já to vnímám teď stejně, nechci se vzdát toho, co bylo a bude mé ať už mě to bude stát cokoliv, i kdyby to mělo znamenat, že budu muset tolerovat, co já vím harém žen v paláci.* poví pevně . I když Jasona vnímala jako přítele ona si je vědoma, že tuhle celou věc odstartovala věc, kdy se stal jejím milencem, jinak by se v životě tak důvěrně nepoznali. I když znala každou jeho slabost a právě teď i tajemství o tajemném muži nevyužila by to proti němu ani když jí Carmina onehdy v lese nabádala. Zklopila pohled se svým satům.* Promin..muselo to zní zle.. já nechtěla..Ale nebaví mě tvářit se, že budu reagovat tak jak všichni očekávájí. Nejspíš se ti ted musím hnusit vid?* pronese ostře na svou osobu, protože i o na sama byla znechucena ti ,co právě ted řekla. Ne děsilo jí to, děsilo jí odmítnutí.*
*Bylo mu jasné, že omluva nesmaže jeho nevhodné chování a nenastaví vůči němu opět Avinu laskavou stránku. Přesto měl pocit, že to muselo být řečeno. Že jednou, za leta, za století, až na to budou vzpomínat by tam ta omluva chyběla. Jistá jeho část mu dokonce napovídá, že za ta století tu pro něj víla pořád bude, dlouho po smrti jeho milého. Nebylo by tedy v jeho nejlepším zájmu si ji udržet?* V tom případě děkuji, že mi to všechno říkáš. /Ať už jsem všímavý sebevíc, tohle do toho zjevně nespadalo./ *To, že se tmavovláska zvedla mu o hodně ulehčilo jeho činy a nemusel se tolik zlomit v zádech. Sice je stále podstatně drobnější, než on, ale na to je zvyklý.* /Ha! Cítím se jako bych to byl já, kdo potřeboval ukonejšit. Ovšem, asi by to nebylo zase tak daleko od pravdy./ *Pomyslí si, když ucítí její ruku a trochu pobaveně se pousměje, což Ava v objetí tak nějak neměla šanci vidět. Když se v jeho objetí uvolní a opře se o jeho hruď, něžně ji pohladí po vlasech. Chvíli na to se mu podívá do očí a on už v sobě nenajde tu sílu jí odolávat, odvracet pohled, zpytovat svědomí. A tak se do těch modrých očí podívá stejně intenzivně jako ona do jeho a naslouchá tak, jak už dlouho nenaslouchal.* U mě si nikdy na posledním místě nebyla, to snad víš. *Položí jí ruku na tvář, protože má pocit, že teď je v konejšení doopravdy řada na něm.* Bez boje... hm.. *Přejede jí palcem po bledé pokožce a oči se mu zamyšlením trochu zastřou. Vypadá to vcelku romanticky, kdyby nepřemýšlel nad tím, jak z toho ven.*/Vadilo by Jackovi, kdybych pro jeho záchranu...? Byl docela rozhozený z toho, že jsem řekl "dříve jsme spolu spali." Kdyby to přešlo do přítomnosti.../ *Rozhodně nemá v plánu nahlížet do její mysli, ani by ho nenapadlo tam nedejbože nějak zasahovat. Třeba odstranit celý koncept detektiva z její mysli. Ne, to by zkrátka neudělal. Věří, že to může zahrát i jinak.* Harém žen? *Pobaveně se uculí, když ji nechá vypovídat a snaží se to příliš nezhlečovat, aby se znovu neuzavřela. Na druhou stranu se rád chytil této části prohlášení, protože to bylo velmi daleko od "tajemného muže, kterého z něj cítila."* Na to není jednoduchá odpověď, jak bys chtěla, abych tu pro tebe byl? *Zní otevřeně, chce jí co nejlépe vyjít vstříc, aniž by ublížil Jackovi. Ideálně i bez toho, aby ho musel zradit.* /Ovšem pokud to jinak nepůjde.../ *Překvapením trochu vykulí oči, když se mu citově zmatená Ava začne omlouvat. V tuhle chvíli pocítí divnou touhu udělat cokoliv, co jí udělá radost a zároveň by nejraději utekl co nejdále od ní.* Pokud jsem správně pochopil, co mi ostatní říkají, cítit není špatné. *Dá ji ukazováček pod bradu, aby zvedla pohled od šatů a trochu nakloní hlavu na stranu. Jakoby ho najednou pálila místa, kde se dotýkají. Což je v objetí docela dost míst.* Slib mi, že na základě oněch emocí nebudeš bezprostředně jednat. /Slib mi, že nezradíš krále. Slib mi, že nezabiješ Jacka. Slib mi, že po něm nebudeš ani pátrat. Ach, Avo, slib mi.../ *Dodá si v mysli sám pro sebe, ale do jejích myšlenek to nepropustí. Jistý strach se však může promítnout v jeho čokoládových očích.*
*Pokývne hlavou, upřímně byla ráda, že se nedal na útěk nebo se zcela tomuto tématu nevyhnul. Musela přiznat, že v danou chvíli on byl ten rozumějí, ten který věděl, že je potřeba již jednat ne to protahovat, jak se o to snažila Ava. Možná to dělala, protože nechtěla mít černé svědomí jako ted. Měla pocit, že mu tím teď vše ztěžuje a zároveň i že je snad nejupřímnější než kdy předtím, aby pochopil, že jejich dlouhé neshledání nepovažuje za něco by jejich vztah rozbilo, ale ty tajemství, které je přimělo se od sebe držet dál. Přivřela oči, když ucítila známou velkou dlaň na svých vlasech. Tiše vydechla a napětí z jejího tělo o něco víc opadlo. Byla jako zvíře, kterému docházelo, že mu nikdo fyzicky nechce ublížit. Poslouchala v tichosti, co se jí snažil říct. Lehce pokývne hlavou, že to ví, ale občas i někdo jako na to prostě potřebuje slyšet. Stejně jako každá jin žena si zasloužila slyšet, že je krásná, tak ona potřebovala právě teď slyšet to, že pro něj na posledním místě nebyla. Musela přiznat, že právě teď byla ráda, že víly nemohou přímo lhát. Musela zvednout hlavu, když jí hladil po kůži, ale neunikl jí prázdný pohled očí. Byl zamyšlený, tohle dělala pokaždé, když hledal řešení.* Obavám se, že na tohle řešení neexistuje.* poví poklidně, moc dobře si uměla představit co se mu asi odehrávalo v hlavě. Vzpomněla si na to v jakém rozporu byla, když jí došlo, že se nechce o Jacka Hellera dělit, ale také že se nechce vzdát druhého milence. Ale ona nebyla tvorem země, žila tak dlouho, že jí hned došlo, proč tomu tak je. Dva světy dva životy jeden netahala do druhého nikdy. Pak ještě dodá.* A víš, jakého boje myslím. Viděl jsi mě snad někdy s mečem to by byla katastrofa.* zamumle. Maximálně tak uměla s dýkou, jedinou silnou obranou pro ní byla magie. Kdy se jí zeptá z ničeho nic jak chce, byl tu pro ní by trhne sebou. Váhá.* Tak jako dřív. Ten muž, který se nestranil žádné mé stránce, neovrhl ode mě pohled, pokaždé když cítil touhu. Však nechci tě nutit, ale také tím neříkám, že tvou volbu pochopím.* poví zcela jasně, že tohle není volba, kterou by mu odpustila je to volba, kterou by určil tím její přístup k němu. Jak řekla, je sobecká a styděla se v tuhle chvíli za to. Ale mohl jí mít za zlé, že chtěla aspoň kousek něčeho, co jí nikdo celý život nedával.? Vřelost, pochopení,nerývaný zájem a viděl do ní? Ale také ho nedokázala k něčemu nutit na ho znala příliš dlouho. Nikdy v životě by jí nenapadlo, že jí zaujme někdo jejího druhu. Zamrazí jí při jeho slovech, protože moc dobře jí znal, když se dokázala naštvat. Až moc dobře. Povzdechne si. Její výraz sršel vážností.* Nikdy v životě bych ti nechtěla ublížit tak, že bych ublížila někomu, kdo je pro tebe důležitý. Ať už bych byla sebevíc naštvaná neudělala bych to.* byla to jasná ukázka toho, že jí není ukradené to co mezi sebou léta mají a ž by to nechtěla zničit něčím malicherným jako touhou ničit.* Nevím jestli tomu efektu jak zkrotit naštvanou Avu má připisovat tvým očím nebo hlasu, ale asi jsi zabodoval.* cukl jí koutek ust snažila se odlehčit situaci jako dřív. Její pocit nejistoty začínal ustupovat.*
*Jelikož kolem nich nikdo není a v objetí notnou dobu oba mlčí, Avy vydechnutí- ač sebetišší- je v podstatě jediným novým zvukem, krom obvyklého dechu. Jason doufá, že je to dobré znamení, a že se pod jeho dotykem uvolňuje, a tak ji nepřestává hladit. Pokud by to mělo opačný účinek a Ava mu ruku záhy zmrazila, byla by to holt smůla. Když se pak konečně znovu rozmluví, trpělivě čeká na reakci své vílí společnice. Přestože se mu nedostane verbálního vyjádření, přeci jen zareaguje a to stačí. Trvale jejich vztah nepoškodil, Ava ví, že je pro něj důležitá- ať už jakkoliv- a to je to hlavní. Až po chvíli mu dojde, že vždycky když v Avině přítomnosti přemýšlí, hladí ji a na tvář se mu vloudí úsměv.* /Některé zvyky zjevně nemizí./ Jako obvykle máš pravdu, má krásná Avo. *Pokýve stále zamyšleně hlavou a upřímně ani neví, jestli se mu chce vůbec nějaké nefunkční řešení vymýšlet. Nejraději by se též zachoval sobecky a hrál to na obě strany, ale není si jist, jestli toho je vůbec s nověobjevenými city schopen.* Samozřejmě nepředpokládám, že by ses na něj vrhla jako člen mé osobní strážně. *Úsměv, který obsadí jeho tvář tentokrát se neodráží v očích. Je smutný. Je naprosto zjevně vidět, že samotná představa toho, že se Ava na jeho partnera/nepartnera jakkoliv "vrhá" ho hluboce zraňuje.* /Možná není nejlepší jí tuhle stránku ukazovat? Kdxž uvidí, jak mi na něm záleží, mohla by... Ne. Ava to pochopí, já vím, že ano./ Byla bys spokojená, kdybych na tobě měl permanentně přilepený zrak? Však víš, že touha po tobě mi nikdy nechyběla. *Cítí ji i právě teď, ač se to snaží blokovat. Neví, jestli je čistě tělesná nebo je v tom něco víc, ale rozhodně se to nesnaží rozklíčovat. Nehodlá být jako puberťačka ve špatném filmu, která miluje dva chlapce naráz.* /Ale tak jako dřív už to nebude.../ *Všimne si, jak s ní jeho následující slova otřásla a s vlezlým pocitem strachu vyčkává svůj ortel. Opětuje jí vážný pohled a bez dechu poslouchá.* Avo...*Konečně se nadechne, což je jediný důkaz jeho ohromné úlevy. Jinak svůj výraz nemění.* To samé platí pro mě. /Bratrovi jsem snad tolik neublížil a Hellera bych se též nedotkl. Stejně tak kohokoliv dalšího./ Když v tom má jeden praxi... *Hruď se mu otřese smíchem, který propustí jen ve formě tichého uchechtnutí. Je za uvolnění atmosféry velmi rád.* Chutnala ti alespoň snídaně?
*Rucemi jemněji sevře jeho lopatky a rucemi zamyšleně jej hladí, dokud ruce nestáhne a nechytí jeho tvář do dlaní. Chvílí na něj mlčky hledí, jako kdyby jí opět ted došlo o kolik je vyšší.* Ne, Jasone. Ne vždy mám pravdu. Ale tímto jsem si jednoduše jistá i přestože je to sobecké a tobě to může tížit svědomí. Obávám se, že jsem se vzdala přišli mnoho věcí a chvil, než abych se vzdala opět.* poví poklidně a pak tiše dodá.* Dvě země, dva životy. Na zemi můžeš počítat, že se nebudu mísit do tvých záležitostí, pokud nepůjde o víly. Nebo čistě přátelskou společnost, ale ve Faerii nečekej, že se budu držet zpět a ty víš, že když si něco umanu zkusím to.* poví poklidně, ale její oči říkali jediné, vyhýbáš se přímě odpovědi vidím to, ale pro teď máš čas si to probrat. Tohle přesně její vyraz ve tváři teď říkal. Ale ona mu vyložila na stůl své karty a ochotu se na zemi držet v pozadí. Chce mu ukázat, jak ona dokázala roky žít bez problémů. Ale jelikož jí znal dlouho, viděl i takže by byla nejraději, kdyby skutečně zíral jen a ní. Lehce nakrčí nos jako kdyby se chystala říct, že to není pravda, ale nakonec lehce nahne hlavu na stranu.* Přiznejme si, že ne jen touha umí sehrát roli proč ode mě nemůžeš odtrhnout zrak. Na to se mi příliš díváš dlouho do očí.* cukl jí pobaveně koutek úst. Když však zas uvidí ten pohled, plny obav sevře jeho čelist pevněji.* Notak, neublížím mu. Víš, že lhát nemůžeme. A pokud mi tak nevěříš můžeme uzavřít smlouvu. Jediný na čem mi teď záleží jsi ty králi.* poví zcela vážném tonem a odvrátí zrak jinam, jako kdyby se snad doznala k vraždě.Ruce stáhne na jeho hrud a začne zamyšleně na něj kreslit znaky, jedné ze svých oblíbených knih.* Ale obávám se, že na odpovědi budu muset trvat. Protože jinak tím nevyřešíme nic.* ano pak ani Ava nevyřeší tím nic. Ale také ví, že pokud se rozhodne čistě pro toho lidského tvora její hrdost bude pryč. A jak řekla na to je příliš sobecká je ho vzdát, připadala si jako dítě, které nechtělo se vzdát něčeho, co tak miluje. Ale netušila proč tak zuby nehty chce, aby bylo vše jako dřív, tak jak se cítila bezpečně. Nevědomě vyhledala jeho ruku a jemně jí sevřela, palcem přejížděla po hřbetu jeho ruky. Uklidňovalo jí to. Dusilo to všechen tne chlad.*
*Cítí její ruce na zádech a téměř automaticky se uvolní, trochu povolí ramena. Jakmile zvedne ruce a chytí jeho tvář do dlaní, nemá možnost se dívat moc jinam, než do jejích očí. Možná na její rty a to mu přijde jako dostatečně nebezpečné území, aby se jim raději vyvaroval.* /Ačkoliv to je přesně to, o čem mluví. Toužebně se na ni dívám jako tlouštík na dietě na sladké. Jenže já nejsem na dietě, já nestrádám. Mně se dostává všeho dost od Jacka. Nepotřebuji-/ *Jako by ho přes hlavu někdo praštil pánvičkou. Znovu si uvědomí Jackovu smrtelnost. Ano, teď ho má a teď si s ním užije. Nedělá mu tak problém být věčně mladý a krásný vedle svraštělého dědečka. Dělá mu problém, že ten svraštělý dědeček mu umře. A nebude to snadné, bude to bolet. Strašně moc. Tehdy nejvíc by potřeboval něžné pohlazení od Avy. Tehdy nejvíc by si přál, aby byla po jeho boku a utěšovala ho ze ztráty milovaného.* /V rámci dlouhověkosti je to v podstatě mrknutí oka. V podstatě... mrknutí... oka./ Já- *Odmlčí se a napadne ho jí říct přesně to, co cítí. Přesně to, co ho napadá. Přeci jen mezi sebou vytvořili dostatečně otevřenou atmosféru, aby teď nemusel využívat vílích kliček a smyček.* Úplně se mě vzdát nemusíš. Ale mohla by ses vzdát pár let se mnou? Možná mi to s ním nevydrží, možná vyčkám až ho budu sledovat umírat. Jeho smrtelnost je však velmi jistá. /Pokud by se snad...upíří přítelkyně?...ne./ Nic ti neslibuji, ale nesmrtelnost je dlouhá. Za dvě stě let bychom na to mohli vzpomínat jako na úsměvnou chvíli. /A nebo budu po dvou stech letech stále poznamenán svou první láskou. Zním jako tragéd./ Stejně tě žádám, aby ses do toho nemísila, ovšem na dvojí život nejsem stavěný. /Chci k němu být upřímný i nad to, že být upřímný musím. Nechci mu postupem let ničit sebevědomí tím, že budu za jeho zády spávat s nádhernou vílou. Přestože mi přijde stejně krásný, vím, že by to tak neviděl. Ne. Nemohu to vést zároveň na obě strany./ *Její pohled ho zčásti přinutil být takhle upřímný. Doufá, že se této příležitosti chopí a nebude naléhat. Nebude vyhrožovat.* /Moc dlouho do očí./ *Tato slova se mu zapíchnou do srdce jako železný nůž a snad se mu v něm otáčí. Nemůže popřít logiku jejích slov, a přesto si nemyslí, že to tak je. Že by to mohlo být více než touha. V jeho tváři se zračí přemýšlení s jakýmsi vnitřním bojem.* Na čem ti teď záleží. *Pronese trochu kysele, protože to trochu popírá, že přijme jeho dohodu o sečkání. Jestli jí na něm záleží jen teď a ne z dlouhodobého hlediska, jeho řešení situaci nijak nepomůže. Přesto mu imponuje, jak slibuje, že Jackovi nic neudělá. Je to na něm jasně znát.* Jak by sis tu smlouvu představovala? /Sakra! Já ji s Triss zapomněl sepsat. A ústně jsme ji také neuzavřeli. Mohu jen doufat, že to právě někomu nevypráví. Ať už se dohodnu s Avou jakkoliv, pořád neví, o koho jde. Dokud to tak zůstane, je snad v bezpečí./ *Rukou jí v podstatě bez vlastního vědomí sjede z tváře na bok. Jeho tělo reaguje na její ruce.* To ano, dnes to musíme uzavřít. *Na ruce, kterou nemá na jejím boku, ucítí drobounké zajiskření elektřiny, pravděpodobě z doteku látky. V očích má tichou prosbu, tu kterou vyslovil zpočátku. Proplete si s ní prsty a ovládne se, aby se vyčkáváním a nervozitou nekousl do rtu.*
*Zůstala stát jako opařená. Zvedne k němu pohled zhluboka se nadechne, ale jediné co jez jejich úst vyjde je třepotavý povzdech. Oči se jí zalili slzami, ale hned začne mrkat, jelikož odmítá před ním brečet v tuhle chvíli a při těhlech slovech.* A právě teď jsi mi skutečně ukázal, kde stojím Jasone moc krásně. Je hezké vidět, jak ti záleží na tom smrtelníkovi, ale už ne na tom jak já se budu cítit po těch kvo třeba 86 letech, kdy budu přihlížet jak tě to ničí. Myslím, že mám toho dost.* poví a odtáhne se od něj na dosah ruky, takže nepřerušila úplně kontakt. Ano, jemu se možná zdálo těch 86 let málo, ale až bude v jejím věku pochopí, že i 86 let je příliš mnoho času. Ava ani nemrkla a skoro jí bude za těch 86 let 500, kdy nebude mít ani než sto něco let života jen před sebou, ano oproti lidskému životu dlouhé, ale také vzpomínky stejně tak dlouhé a bolestivé jako život, který po ní chce. Ostře se zasmála nad pochybnostmi, protože aspoň bylo vidět jak jí věří.* Vážně si myslíš, že jsem tak naivní, abych mu ublížila? V životě bych tvoji důvěru nezískala zpět. Ale napadlo tě aspoň jednou v životě pomyslet za celou tu dobu jak to ublíží mě Jasone? Myslíš, že já se žádala o emoce? O to, aby mi na tobě tak záleželo až mě to ničilo? Ne nežádala. Ale ty mě právě teď o to žádáš, abych přihlížela tomu jak budeš v budoucnu trpět. Aby všechno bylo jak má být, ale jedna věc nejde, nic nejde jak my chceme Jasona to prostě nejde.* poví rezignovaně, upřímně měla chut mu říct, že asi ustoupí z pozice diplomatky a vrátí se na dvůr své matky, ale to udělat nemohla. Tahle země byla jejím domovem příliš dlouho a příliš jí milovala jako vlastní. Což taky je.* Nenuť mě ti odpověď. * poví roztřeseným hlasem, jako kdyby se jí chtělo každou chvíli brečet a také tomu tak bylo nechápala proč, ale měla pocit jako kdyby jí právě zarazil železný nuž do hrudi.*J-a to nedokážu nezlob se..* pronese a odtáhne se od něj úplně, rychlou chůzí přijde k oknu a otočí se k němu zády. Po tvářích sej í řinuly slzy, které ji přišli otravnější jak vztek, snažila se je otřít co nejvíce nenápadně. Ale chlad, který se jí řinul na pokožku byl známy. Nebyl to vztek, byl to strach. Snaží se setřít i poslední slzu na tváři.* Už asi chápu všechny ty kecy jak je těžké milovat, protože to těžké je. Ale ztratit to bolí ještě vic.* řekla polohlasem. I když lásku nechápala ve vlastním těle, dokázala pochopit, co ten divný pocit je zač. Až když bylo pozdě. Jelikož právě ted měla pocit, jako kdyby vystřihla kus uryvku z nepovedeného románu.*
/Doprdele./ *Zakleje v duchu, když vidí Avinu reakci. Podařilo se mu to celé na chvíli zvednout a zachránit a teď to úplně srazil a zkazil. Pravděpodobně nenávratně.* /Co pravděpodobně, určitě./ *Dojde mu, když spatří první slzu a obočí se mu stáhne sdílenou bolestí. Možná se to z jeho slov nezdá, ale doopravdy mu na ní záleží. Nemá radost z toho, že trpí. Otevře pusu, aby něco řekl, ale nemůže. S absolutní hrůzou si uvědomí, že mu ze rtů nic nejde. Všechno by to byly ukolébávající lži a víly nesmí lhát. Ústa tedy velmi urychleně zavře, aby to nebylo tak nápadné, ale nadále neví, co dělat. Kdyby na ni měl nějak sáhnout jako doposud, akorát ji bude víc trápit. Nedělá tedy nic, stejně tak nic neříká, jen ji drží za ruku. Drží ji jako by to bylo jejich poslední pouto a ani ona ho nechtěla přetrhnout, proto neodešla dál.* /Ne naivní, jsi hrdá. Jak mohu vědět, že neurážím tvou hrdost a nepůjdeš se ho zbavit. Mohla by sis myslet, že je to chvilková záležitost a sejde z očí, sejde z mysli. Po jeho smrti bych byl jen tvůj. Jenže tak to není.../ Avo.../Ani mě nenapadlo se na to dívat takhle./ je to co cítíš tak silné? /Je to láska?/ *Chtěl se původně zeptat, ale nesebral na to dostatek odvahy. Jít do války? Hravě. Bojovat s démony? Brnkačka. Podívat se teď do Aviných uslzených očí? Absolutně nad jeho síly. Jenže musí, nemůže se od nich odtrhnout. Bolí ho to a taky je to naprosto krásně čitelné v jeho tváři.* Nikdy tě k ničemu nebudu nutit. *Pronese pevně a jen tak tak se udrží, aby ho nezradil hlas, když ten její zní tak zlomeně. Něco v něm se cítí jako že selhal jako muž. Dostal svou dívku k tomu, aby byla na pokraji pláče. To je neomluvitelné.* Bylo to snazší, když jsme takové věci necítili, že? *Teď už ho hlas zradí, zlomí se.* Jsi to nejlepší, co mě mezi vílami kdy potkalo. *Řekne potichu, když už jí nemůže opětovat lásku. Udělá krok k ní, ale blíže se jít bojí. Přestože každičký sval jeho bytosti ho žene k ní. Nutí ho setřít slzy a políbit každé místo, které osolily. Nemůže. Nechce.*
*Neměla mu za zlé, že je k ní upřímný. Ale ona to jednoduše už nezvládla, poslední stěna ledovce byla prolomena a ona nemohla přestat. Nejhorší na tom bylo, že ho nemohla poslat ani do nehynoucích pekel nebo mu začínat nadávat, že ho nenávidí a že ho vidět už nechce. Protože tohle bylo to poslední, co by si kdy přála. Co si však neopustí je víc než pravda.* Bolí to, když víš, že to je pravda že? A víš co je nehorší já z tohoto neznám cestu ven.* poví hlasem, který patřil ženě, kterou za století nezlomilo snad nic a teď zněl tak křehce. Měla pocit, že začíná být schránka zející prázdnotou, jako někdo kdo se nejspíš už jen tak neusměje. Chvíli je ještě k němu otočená zády, když se ujistí, že nemá jednou slzu na tvář otočí se a ruce složí v obranném gestu v hrud.* Ale, co žádám i také nedáš, takže m nezbývá než ti říct tohle.* poví poklidným hlasem a přejde k němu.* Jestli toho smrtelníka miluješ vzdej se koruny, opustit Faerii a žij s ním. Předej jí mne dám ti ji až se vrátíš ať už po jeho smrti nebo, když se vaše cesty rozejdou. Dělám to pro tvoje dobro, tvoje matka by toho muže využila, aby získala korunu a pokud i ty budeš pryč nebudu mít žádnou slabinu.* poví poklidně, ale její oči jasně říkali, nechci to, ale kvůli tobě to udělám.* Chci, aby říše byla v bezpečí, abys byl ty bezpečí, ale vše mít nemůžeš.* poví vážně ted z ní mluvila čistě diplomatka žádná přítelkyně. Ale přes jazyk jí to šlo jako olovo. Ale pak se jí zas po tváři nekontrolované začnou koulet slzy při jeho slovech.* Prosím neříkej to.. Už dost. Počkám, ale neslibuji nic, že mě to nezlomí Jasone, že má láska se nezmění v nenávist. Jediné, co mohu říct s jistotou, že moje dveře jsou u mě vždy otevřené ty přátelské, i když to bude bolet.* poví a už se nesnaží setřít s slzy z tváře. Dojde k němu lehce si stoupne na špičky políbí ho lícní kost a udělá krok zpět. Mohl na ní vidět, jak jí to nesmírně bolí a že jí to určitě změní.* Vždy budeš můj a ani ten muž to nezmění at už budeš popírat jakkoliv, že tohle je bylo jen fyzické.* poví zavře oči, snaží se najít pevný bod, kterého by se mohla chytit a pokud odmítne tuhle její poslední nabídku pak mají velký problém.*
Možná neexistuje cesta ven. *Odpoví jí se zatnutými zuby, moc dobře slyší křehkost jejího hlasu. Obává se, že se mu podařilo rozdrtit vílu starší, než jen on sám. Vílu, která už musela zažít tolik rozloučení s milenci, že by to každou smrtelnici dávno položilo. Jenže není smrtelná, je to mocná silná bytost, která se sama se sebou umí vypořádat. Nebo alespoň byla.* Tohle jsem nechtěl... /Takhle jsem si snídani na udobření nepředstavoval./ *Vyklouzne mu ze rtů tichounce jako jarní vánek. Možná to Ava uslyší, možná ne. Ani jednou však nepomyslel na nic jiného, než na Jackovo bezpečí. Již dlouho předtím, než si k němu přiznal jakékoliv city mu šlo především o to. Aby o něm nikdo nevěděl, neslyšel, netušil. Zastíral ho iluzemi, uzavřel- tedy skoro- smlouvu s čarodějkou, která jejich pouto vyčetla v Jackově mysli. Hledal řešení, jak civilovu mysl ochránit... Ovšem všichni jeho blízcí čarodějové jsou pryč. Zarina opustila New York. Jack Heller ho nezná.* /Malachai.../ *Znovu si vzpomene, že v pátek se s ním má setkat a svitne mu nová naděje. Stačí se spřátelit.* /Nezbývá ti..?/ To chceš slyšet? Že ho miluji tak, až mi to rozedírá duši? Že se každičkou vteřinu bojím, že se připlazí moje matka a využije ho? Zabije ho? Hůře? Ovšemže se bojím! Jsem vyděšený, Avo! Ale koruny se nevzdám. Je to můj život, má snaha, má píle. Lid konečně přijal mé neortodoxní metody. Nedávno jsem byl na trhu a stařenka se za mě modlila přírodním bohům, ať mám dobré zdraví a dlouhý život? Víš, co to znamená? Že moc dobře zažila vládu mé matky. Svůj trůn opustím až ve chvíli, kdy ochladne má touha měnit. Kdy ve mně nezbyde jediná buňka, co chce pomáhat vílám. Ve stejnou chvíli se utopím v bažinách Smutku! *Je jako zvíře zahnané do kouta. Netuší, jestli to kdy Ava může pochopit. Pocity ustrašeného mladého chlapce, kterému postupně vymírala rodina na tajných misích. Kdy se sám na takovou tajnou misi vydal a na truc otci ji přežil. Kdy ho les plný kouzel a démonů nespočetněkrát duševně zpřelámal a on se nevzdal. Vrátil se a získal korunu. To pro něj koruna znamená. Utrpení, naděje, smysl.* /Musím mít!/ *Klopýtá po zpátku zpět ke svému místu a zapadne do vypolstrované židle. Oběma rukama si vjede do vlasů.* Tvrdíš, že mě miluješ. Ale nezasloužím si podle tebe štěstí? V tom nevidím lásku. *Ruce uvolní z vlasů, které teď musí mít rozčepýřené a třesoucí je položí na stehna.* Nevidím v tom lásku. *Zašeptá a upřeně zírá do země. Když k němu dojde, aby ho políbila, vypadá jakoby spatřil ducha. Pokožka mu zbledla, zdá se být k pláči nevinný.* Pocity... kdo to kdy... proč bych měl... *Mumlá si sám pro sebe a cítí se hluboce zrazen. Dívka, které by svěřil všechno ho chce připravit o korunu? O Jacka? Než tyto dvě věci, raději by si snad vyrval ledviny a předal jí je na skvostném podnose.* Věřím, že mezi láskou a nenávistí je velmi tenká hranice. *Vzchopí se nakonec a zpříma se jí podívá do očí. Bolest je z nich pryč. Jakoby uvnitř kouskem zemřel.* A já myslel, že budeš vždy má. Má Ava by mi ale nebrala část mého světa. Mé identity. Ten muž na tom ani nic měnit nemusel. *Pronese chladně a zvedne se ze židle. Ve tváři nemá žádný výraz. To zvolil raději než pokračovat v mentálním zhroucení a třeba se rozbrečet.* Pokud mě jako má diplomatka nehodláš podporovat, očekávám tvou rezignaci na stole. Pokud ano, někdy se uvidíme. *S těmito slovy se na ni celou dobu dívá, ale jakoby se na ni nedíval. Vyrazí ke dveřím.*
*Jestli tohle nechtěl bylo pozdě. Udělal se silné víly křehkou skořápku, která se nejspíš bude bát pustit místnost jen, aby toho někdo venku využil. I když se dvůr měnil každý den tvorové v něm zůstávali stejní. Víly jednoduše byli kruté a vždy budou. Tentokrát se na něj podívala jako kdyby byl blázen. Úplně převrátil, co řekla.* Jasone, tím ti říkám, abys všechen čas co mu zbyl také věnoval. To jako král udělat nemůžeš a sám víš, že v životě bych tě nepodvedla. Na týhle zemi jsme narodila, žiju i umřu.* poví vážně a více méně to jí tak zamávalo, že se musela usadit na židli. Po chvíli nakonec vstane a chytí ho za předloktí a zastaví mu, aby odešel.* Ty slova jsem říct nechtěla, ale bojím se Jasone ne jen o tebe, ale i zemi. Pokud jsi si však jistí, že všechno zvládneš, pak mi nezbývá nic jiného než mlčet a věnovat ti hlubokou omluvu, že jsem se dotkla tvé cti a lásky k tomu muži.* mohl na ní vidět, že se třese, že posbírala poslední síly, aby k němu přišla chytila ho.* Ale můžeš mi slíbit jednu jedinou věc, že to co jsi řekl myslíš, vážně. Když se vzdám několik let vrátíš se? A že za mnou přijdeš at se děješ cokoliv. Tohle, tyhle tajemství ted mohli zničit vše a jen protože se bojím a nedokážu to ovládat. Je to má vina snad mi to odpustíš.* Zašeptá a už to déle nevydrží víla, která měla hrdost právě ted se svezla na zem a hledala do svého klínu čekajíc na odpuštění. Pokud nedokáže spravit ani to co zbylo tak už nemá žádný pevný bod.*
*Samotnému mu přijde, že se pomátl. Přesto se cítí správně, uvolněně, podobnou ventilaci asi už dlouho potřeboval. Nelíbí se mu, že tomu byla Ava přítomná, ještě méně se mu líbí, že to směřoval na ni. Ale na takové pocity teď v sobě nemá prostor, všechny je dostal ven. Je prázdný, napůl mrtvý, ale věří, že mu to poslouží k lepším zítřkům.* /V první řadě musím Jackovi říct, jak se cítím. Tolik problémů a třeba mi nakonec řekne, že to takhle nevidí./ *Kdyby nebyl v téhle úsporné náladě, pár momentů zpět, by se nejspíš začal zlomeně smát. To by tuplem vypadal jako šílenec.* Věnoval... *Zopakuje po ní dutě jako ozvěna, ale do jeho očí se znovu navrátí život. Sice tím způsobem, že se v nich zrcadlí trýzeň ze ztráty milovaného, ale rozhodně je to lepší než před chvílí.* Omluvu přijímám. *Tím ve dvou slovech shrne, že věří tomu, že to všechno zvládne. A pokud ne, bude to on, kdo za ní s prosíkem přitáhne a vloží jí korunu do rukou. A nebo spíše se slzami v očích navždy opustí detektiva? Těžko říct, dokud v té situaci není.* Ach, Avo... *Když ho chytí za ruku, zastaví se a zašeptá její jméno. Po delší době k ní obrátí tvář plnou zoufalého mixu emocí- smutku, něhy, laskavosti, vděku, bolestí. U někoho by takový výraz mohl vypadat dosti odpudivě, Jason však jako správná víla i s tváří staženou pocity vypadá andělsky.* Slibuji, že se za tebou vrátím. *Řekne šepotavým hlasem plným náklonnosti a trochu se lekne, když se víla složí na zem.* Ať se děje cokoliv. *Dodává další části svého slibu a klekne před ni, aby byli na stejné úrovni.* Myslím to vážně. *Vezme její tvář do dlaní a i kdyby byl schopen lhát, jeho tvář je tak upřímná, že by to nebylo možné.* Já se tě taky jen tak nevzdám. *Pousměje se a v duchu se trochu diví té škále pocitů, kterou stihli oba vystřídat.*
*Jedna věc jí rozhodně v mysli zůstane a to jak jí zpochybnil a vypěnil. Tento obraz jí nejspíš bude děsit ještě roky. Hlavně to, že jí přiměl hodit hrdost za hlavu to je pro ní snad nejvíce zničující věc, která taktéž byla její obranou jedinou, kterou mě[link src="la.Kdy"]ž omluvu přijal, čekala že odejde a nepromluví s ní, ale opět jí překvapil. Udělal opat. I když se podvědomě bála toho, že ho napadne udělat z jeho civila upíra. Doufala, že takový život mu nepřeje, jelikož neozdil od víl upíři skutečně žili navždy. To jí opět rozplakalo netušila z čeho je víc unavená, jestli z hádky nebo nekončícího pláče. Chytí tiše jeho zápěstí a jediné co z ní vychází jsou tiše vzlyky. I když věděla, že ho každý den uvidí v sídle či na trůnu mluvit k lidu pro ní bude příliš dalek a to jí bolelo. Právě teď by se měla stydět, že tu pláče a projevuje emoce, ale bylo jí to jedno nic jiného než tahle chvíle pro ní teď nebylo důležité. Když se ji povede zvykly ztišit tiše vydechne.* Obávám se, že asi po svých do komnat nedojdu pokud tě mohu prosím požádat…* šeptne tiše, už neměla sílu dál si lhát, nemohla se zvednout. Byla vyčerpaná a zlomená.*
*To, co se mezi nimi právě odehrálo byl největší citový výbuch, co kdy Jason zažil. Muselo na tom být také trochu znát, že jakmile pustil stavidla, šlo ven zkrátka všechno. Byla to ošklivá scéna, přesto je to nějakým divným způsobem sblížilo, nebo ne?* /Jak by si mohli dva lidé, nebo spíše dvě víly, cizí, když se viděly takhle?/ *Netušil, co od ní ještě může či nemůže čekat. Oba byli v tuto chvíli dost nevyzpytatelní, přestože na sebe přirozeně krásně navazovali. Bylo vidět, že se dobře znají. Když dále Ava jen pláče, ani neví, jestli je rád, že nemusí projít dalším zvratem. Vidět ji takhle zlomenou ho bolí. Snaží se to alespoň nějak ulehčit, a tak ji něžně hladí po paži. Klečí před ní a nechává ji vyplakat.* /Ať to trvá, jak dlouho je třeba./ Hm? Ale ovšem. *V první setině vteřiny mu nedojde, o co ho víla žádá, avšak hned vzápětí se vzpamatuje. Jemně podsune ruku pod její stehna, druhou jí položí na záda a bez problému se zvedne s ní v náručí. Když zamíří ven z hodovní síně, sešle na ně iluzi. To poslední, co může udělat pro Avinu hrdost je, že ostatní ji vidí elegantně kráčet před ním. Nenese ji. Není zničená. Je v plné síle a jde si za svým. To vidí všichni, co projdou kolem nich.* Odpočiň si. *Šeptne jí, když dojde k ní do komnat a položí ji na postel s kožešinami. Už už se chce obrátit na odchod, ale ještě přistoupí k lůžku a políbí ji na čelo. Aniž by tomu mohl zabránit, po rtech líbajících jemnou kůži procestuje jediná slza a dopadne na ni. Poté se již doopravdy vydá ke dveřím a pokud ho Ava tentokrát nezastaví, dolů do stájí a jede se projet. Hlavu má sice čistou, ale potřebuje ven.*
*V tichosti se ho chytí a nechá se nést, obličejem mu zabořila do ramene, aby mohla zavřít na chvíli oči a uklidnit ten nezkrotný proud slz a emocí. Ted at by si sebevíc přáli, tahle událost je nikdy neudělá už cizími na to až příliš otevřeli něco, co měli otevřít nejspíš už dávno. Ale Ava nechtěla myslet nato, co kdyby jí to došlo dřív právě teď si přála jen přestat plakat a mít ho nablízku, co nejvíc o půjde. Ví, že teď bude jeho blízkost potřebovala aby se opět naučila chodit z hlavou hrdě zdviženou a nezlomným ledovým srdcem. Nechtěla být přítěží a nesmí jí být. Nikdy. Nechá se tedy odnést do svých komnat a uložit do postele. Co jí nepomohlo byl Jasonův kontakt, jemně stiskla jeho ruku než odešel a pak se schlouba do klubíčka a obejmula kočku, která byla zmatená, co se děje I Pinkly dnes odhodila svou hrdost a konejšila svoji majitelku tak dlouho dokud pláčem a vyčerpáním ve tmě komnat neusla.*
*On chodí do a vně Faerie tak často, že mu přijde magický dub skoro jako součást těla. Maličko ho tedy překvapí, když čarodějka zjevně vůbec netuší, jakými prostředky se do vílí říše může dostat. Zavrtí hlavou a nasadí jemný tón, kterým jí vysvětlí situaci a ukáže pravou rukou někam po cestičce.* To rozhodně nemusíš. Jen tak portálem se do ní z většiny případů nedostaneš. Ovšem v Central parku je vstup, v jednom majestátním dubu. Je vlastně dobře, že ti ho z předstihem ukážu, aby tě to cestou na ples nezmátlo. *Pousměje se, přestože by to nebylo dost dobře možné. Má v plánu v Central parku vypustit sluhy, které budou zmatené a načančané podsvěťany odchytávat a směřovat je ke stromu. Nemůže si vyloženě dovolit vyvěsit letáky, které budou lidi upozorňovat na samotnou existenci, natož přesnou lokaci a způsob, jak se tam dostat.* Jedna z mých nejbližších přátel je upírka, takže já tento problém nesdílím. Ovšem je pravda, že mám pramálo zkušeností s tím, že by mi někdo pil krev. Většina si netroufne a ti co ano… nuže, dokážeš si představit. *Poklepe si na hlavu, aby jí naznačil, že díky jeho “přesvědčování” si to vždycky rozmyslí. Možná zamnutí krku pochopil špatně a upíři na ni zaútočili jinak, avšak toto vysvětlení se nabízelo.* Proč máte tedy se spolubydlícími rozdělený byt? Kdyby to tak nebylo, máš společnost zaručenou, není-liž pravda? *Nechápavě nakloní hlavu na stranu, ale musí uznat, že představa, jak si Triss vodí cizince jako ztracená koťata do bytu, je rozhodně humorná.* Hmm, to rád slyším. *Příjemně zamručí a čeká, až dokončí práci se smlouvou. Když se do něj tak adektávně rychle čarodějka zavěsí, vyrazí po cestičce k očarovanému dubu.* Opustil jsem svou milenku a nevzala to zrovna dobře. Abychom to ukončili alespoň nějak… důstojně, požádala mě, abych se k ní po Jackově smrti vrátil. Od té doby mi v hlavě straší představa jeho smrti. *Povzdechne si a při posledních slovech, jako kdyby na něj dopadla únava. Prohloubí se mu kruhy pod očima, do čela mu spadne pramen vlasů, neznatelně svěsí ramena.*
*Triss si ho vyslechne, jak jinak by mohla, a pousměje se.*Jsou něco jako...tátové. Navrch jde o psychiatra a právníka. Moje průšvihy by pak nebyly tak jednoduše zametitelné, jako jsou v mém vlastním...prostoru, kde zodpovídám jen za sebe.*Pokusí se to vysvětlit. A pak už jen poslouchá. Když skončí, tak uvažuje, co udělat. Co říct. A to jí vydrží, až dokud nejsou v samotné Faerii. Sama by čekala, že nejprve se rozhlédne po okolí kvůli tomu, že chce vidět krásu nebo zakloní hlavu a pohlédne na hvězdy...místo toho mu stiskne paži, aby zastavil a udělá první, co ji napadne. Prostě ho obejme. Možná by to spíš mohlo vypadat, že on obejme ji, pokud se jí to rozhodne oplatit, protože byla drobnější, ale...prostě to udělala. Chvilku ho jen mlčky svírala a nosem se jí nenápadně probíjela jeho příjemná vůně, než se odhodlala promluvit.*Psycholog zrovna nejsem, ale neměl bys nad tím přemýšlet. Pak tě to bude děsit a s dotyčným si společný čas neužiješ.*Řekne záměrně bez Jackova jména, protože kdo ví, jestli je někdo neposlouchá. Nechtěla umřít deset minut po podepsání smlouvy.*Ale chápu tvé obavy. Taky mě děsí smrt mých milovaných a blízkých.*Povzdechne si. Byla to pravda. Nemohla si představit svět bez Michaela, Christin, táty....Nicka, Zoe a dalších. Děsila ji smrt každého, kdo jí byl nějakým způsobem blízký. Měla dojem, že každý se rodí s představou, že jeho blízcí ho budou provázet, když už ne do konce života, tak alespoň jeho valnou většinu, jenže...v případě čarodějů...bylo to děsivé. Ta představa, že by se neměla vázat na nikoho smrtelného. Přátelství ještě nebyl takový problém, protože přítel se opouští nejspíše jednodušeji než někdo, do koho se jeden zamiluje. Bylo pro ni nepředstavitelné a krajně děsivé zamilovat se do někoho, kdo by jí měl jednou umřít v náručí a ona by nezestárla o jediný den. Asi i proto se od osmnácti vyhýbala vztahům jako čert kříži. Gavin byl dost možná chyba. Chtěla se jen cítit milována, poté, co se konečně psychicky vzpamatovala dost na to, aby se uměla otevřít lásce. A teď? Teď se jí bránila. Už neměla zoufalou touhu chtít lásku, která je podmíněná onou touhou. A nechtěla ani tu nepodmíněnou. Ne s někým smrtelným.*I král potřebuje někoho, kdo tu pro něj bude.*Broukne tiše a pak stáhne ruky z jeho ramen na hruď. Ne v romantickém gestu, jen ji už poněkud bolí špičky, na kterých se hodně vypínala, aby to alespoň trochu dávalo jemu pocit, že to ona objímá jeho. A dává mu podporu.*A toho se já s radostí ujmu, pokud nejsou lepší kandidáti.*Trochu rozpustile na něj mrkne, aby mu vrátila aspoň trochu jiskry do očí a vůli zimního krále. Teprve tehdy se odtáhne a znovu mu srovná s omluvným úsměvem pramen a vzpomene si na dost podobnou situaci, jen obráceně. Spustí také druhou ruku z jeho hrudi, aby to nevypadalo jako romantické gesto a on si nemyslel, že ho chce získat a konečně si dovolí se rozhlédnout. Velmi brzy však zvedne hlavu k obloze a přímo fascinovaně se jí pootevřou rty a oči jí září tou...skoro až extází. A hvězdy skoro jakoby jí tu lásku a radost vracely, se jí odrážejí hezky poeticky v tmou černých, ale jinak temně hnědých očích.*
Ach tak, rozumím, že v tom je vlastní soukromí dosti výhodné. *Když vstoupí skrz dub do Faerie, s očekáváním se na Triss obrátí a docela se těší na její reakci. Jediné světlo v okolí jim poskytuje bělostný sníh, který odráží světlo měsíce a barevné hvězdy. Nejsou to jen bílé tečky na černém pozadí jako ve světě civilů, kolikrát neviditelné. Jsou jako drahokamy všech možných barev, je to vskutku nádhera. Proto ho o to více překvapí, když se Triss ani nerozhlédne a jednoduše se na něj vrhne.* /To zním až tak smutně?/ *Napadne ho po chvíli přemýšlení, proč by něco takového mohla udělat. Vybaví se mu Jack Heller, který mu jako jediný předtím věnoval konejšivé objetí. Tohle mělo podobnou energii, a tak to tak po pečlivém zvážení přijal. Omotá jí ruce kolem pasu a trochu se skloní, aby to z její strany nebylo tak namáhavé.* Na tom asi něco bude. Ani nevím, jaký jsem teď v jeho přítomnosti. Od té události jsme se neviděli. *Pro jistotu kolem nich vytvoří neslyšné pole (jednoduše roztáhne svůj mentální štít do okolí. Doopravdy se zabývá pouze magií mysli. Je to pro něj náročná činnost, ale silný je na to dost), kdyby se je někdo rozhodl odposlouchávat. Kdyby se na to Triss vážně soustředila, může si všimnout, že se kolem nich maličko mihotá vzduch.* Je to hrozné, že? /Já tedy alespoň jednou zemřu. Na rozdíl od vás čarodějů nesmrtelný nejsem./ Ovšem mám pocit, že mi to budoucí utrpení ze ztráty za něj stojí. Každou chvíli, kdy je po mém boku se cítím více naživu než kdykoliv jindy. *V očích se mu cosi zaleskne, co mu dodá trochu lidštějšího vzezření. Dokazuje to totiž, že doopravdy není tak chladný a něco cítí. Když čarodějka znovu promluví, hned nezareaguje. Má pocit, že její prohlášení bude něčím pokračovat.* /A měl jsem pravdu./ Soupis kandidátů nemám, takže na to neumím odpovědět. *Ušklíbne se, protože se mu konečně podaří zavtipkovat se sarkastickým nádechem. To se moc často neděje vzhledem k tomu, že sarkasmus je založen na jemu zapovězených lžích.* Budu rád, když to budeš ty. *Pousměje se a nijak si ruce na hrudníku nevysvěluje, jen mu probleskne, že takhle se ho často dotýkala Ava.* /Hádám, že mi nezbývá, než se smířit s tím, že mi upravuje vlasy. Kdybych dnes absolutně neselhal v osobní přípravě, nemusela by to dělat./ *Strpí jí tedy dotek vlasů, a když se od něj odtáhne, znovu se mu ve tváři objeví vyčkávání. Jak zareaguje na drahokamovou oblohu?* Líbí? *Ozve se pobaveně, protože na ní Jason moc dobře vidí, že líbí.* /Vzpomínám si, jak jsem své první dny v New Yorku trávil tím, že jsem si stěžoval komukoliv, kdo byl ochotný poslouchat. Stěžoval jsem si na to, že stupidní civilové zabili své hvězdy smogem. Ha, od té doby jsem se dostal trochu jinam./
Hrozné to ano, ale stojí mi to za to. Dát lásku a dostat ji zpět...ať už je to přátelství, rodina...vztah...to je dle mého nejvíc.*Pousměje se mu do ramene, o které se lehce opírá a po odtáhnutí se si všimne lesku v jeho očích. Možná je to však odraz hvězd, takže to nekomentuje. Nemá stoprocentní jistotu, že ji nešálí zrak. Pousměje se nad oběmi částmi jho odpovědi, ale na každou jinak. Jedna je lehce ironická. Přeci...nikdo asi nemá seznam kandidátů, po kterých by chtěl, aby zde pro něj byli. To by bylo více než pokrytecké.*Budu.*Slíbí mu, ale pak si pročísne vlasy a odvrátí se konečně k obloze. Je možné, že i její oči se zaleskly nad tou nádherou. Ne...ne určitě se zaleskly. Dojetím...možná. Měla pocit, že nic krásnějšího vživotě neviděla. Ani v jejím altánku, který tímto pro ni stejně neztrácel osobní význam. Ať kvůli jistému zpečetění zvláštního přátelství se Sebastianem nebo honičkou a poté sledováním západu a hvězd se Sanderem. Nezáleželo, jak moc hezčí místo uvidí. Altánek kousek za New Yorkem pro ni měl význam. Kolikrát tam i došla jistého vnitřního pokoje od sebenenávistných myšlenek, když měla nějakého chlapce na jednu noc doma, když strávila noc se svým nejlepším přítelem a bývalým přítelem své nejlepší a onehdy jediné kamarádky, za co se dosud neměla ráda a stále se bála, že ji to zničilo, zklamalo...a kdo ví, co ještě. Ale tahle obloha? Ani zima jí nevadila, přesto, že jí naskákala husí kůže.*Líbí?*Zeptá se nechápavě a v hlase jde poznat silné emoce, které z toho výhledu pociťuje.*Asi jsem se zamilovala.*Řekne nakonec s tichým smíchem, aby nenarušila tolik krásné ticho okolo a neochotně sklopí zrak zpět na zem, kterou pokrývá sníh. Třpytí se v odrazu měsíce a Triss párkrát nakloní hlavu, aby sledovala iluzi toho, že se sníh hýbe, ale to se jen pod úhlem pohledu očividně "třpytí jiné vločky" než předtím. Pousměje se a nadšeně se na něj otočí. Nemá dost slov na to, aby vyjádřila, co cítí, takže se to pokusí...ukázat myslí. Moc neví jak na to, takže si tajně přeje, že neukázala i jiné věci, jako je třeba chaos v mysli, sebenenávist a tak. Ale tyto emoce ze zážitku, který jí dopřál...ty to dozajista musely přebít. Pokud se jí to tedy povedlo ukázat. Byl to spíš spontánní nápad, stejně jako pokus, takže nevěděla ani zda se to povedlo. Ale nevadí.*
*Naslouchá její odpovědi ohledně mezilidských vztahů a nemůže nic jiného, než přikývnout. Sice jsou všichni jeho přátelé nesmrtelní, až na pár výjimek, ale chápe, co tím Triss myslí. V kapse jako by ho tížila jejich společně uzavřená smlouva. Symbol nedůvěry v přátelství, které poměrně hezky rozkvétá.* /Ale není to právě díky té smlouvě? Bez ní bych se takto neotevřel./ *Obhajuje si to v duchu, ale není si tím úplně jistý. Ovšem tím, že čarodějku do smlouvy nijak nenutil a byl to dokonce její nápad, se jeho svědomí trochu uklidní. Při ukázce škály úsměvů mu pobaveně zacukají koutky.* I já bych ti mohl být přítelem, kdybys neměla lepšího kandidáta. *Pousměje se a je vidět, že si z ní dělá trochu srandu. Zároveň tím však předefinovává jejich vztah, který byl zatím označen jen Trissiným prohlášením, že doufá, že není jeho nepřítel.* /Páni... ani by mě nenapadlo, že je tak zajímavé vidět tuto reakci. Možná bych měl férské hvězdy ukázat i Jackovi./ *Jakmile mu odpoví, zhluboka se nadechne a v plicích ho příjemně zaštípe studený vzduch.* Férské nebe je jedna z mých oblíbených věcí tady. *Usměje se a oplatí jí oční kontakt, když se na něj obrátí. Když se hodně zasnaží, Jason ucítí jakési pomyslné zaklepání na mentálním štítu. Pozná Trissinu myšlenku a vpustí ji dovnitř. Je to jako kdyby viděl celé spektrum barev. Emoce jsou poněkud zmatené, ale rozhodně pozitivní. Na první pokus se jí to povedlo docela hezky.* Hmm.. *Zavrní jako kocour a zakloní hlavu, aby se také pořádně zadíval na hvězdy.*
*Svou odpověď si šetří nějakou chvíli, protože ve chvíli, kdy jí vlastně nabídl důvěru a přátelství stejným způsobem jako ona jemu...Nějak netušila, co říct. Ale pravděpodobně po pokusu o to sdílet s ním emoce to mohl vycítit, ačkoliv kdo ví. Nakonec se ale s myslím stáhne.*Nevěřím tomu, že jde mít kandidáty a nebýt pokrytec. To, že tu pro někoho někdo je...je dar. Ne něco, co si jeden může vyžádat.*Usměje se a pak jen, počká, než odpoutá pozornost od hvězd a udělá s tichým smíchem pukrle, aby to neokecávala. Možná ji ani nechápal. Občas tyhle její myšlenkové pochody byly lidem cizí.*Bude mi ctí.*Uculí se a pořádně se rozhlédne kolem, přičem se obejme pažemi. To, že chce zimu ignorovat neznamená, že ta dohoda je oboustraná. Zima očividně nehodlá ignorovat a šetřit ji, ale nevadí.*Na ten ples se těším. Hlavně na hvězdy. Jen ještě hledám to pravé ořechové, co si na sebe vezmu, abych zapadla mezi krásu víl.*Pousměje se mírně a odvrátí od něj zase tvář, kterou k němu otočila počas toho, co mluvila.*Je to tu krásné.*Řekne napříč tomu, že se chvěje a potlačí první pokus jejího hlasu o třas.*Těžko by se věřilo tomu, kdyby jsi řekl, že tady je něco, co krásné není, ale...je?*Zeptá se a nakloní hlavu do strany a zhoupne se na patách.*Aby odpoutala myšlenky od zimy, tak si začne pohrávat s prsteny. Uvažovala, zda by mu to měla...mohla říct, ale nebyla si naprosto jistá, zda je to vhodné...co kdyby to zničilo atmosféru?*
Ach, jistě. /Vtipkuji tak málo, že to pravděpodobně nejde rozeznat ve chvílích, kdy ano. Nuže nevadí, jestliže mou nabídku nepřijme, přežiji to./ Opravdu? Na chvíli jsem se ztratil. *Pousměje se a dojde mu, že svým způsobem trochu vtipkovali oba. Když si všimne, jak se objímá, hryzne ho svědomí. Přestože ji na zimu upozornil, možná to dostatečně nezdůraznil. Sám je jen v saku, takže mu také není zrovna teplo. Ovšem on je na mizerné podmínky zvyklý, takže otužilost mu nedělá problém. Aniž by se nad tím dvakrát zamyslel, jako džentlmen si svlékne černé sako a přehodí ho Triss přes ramena.* Asi to nebude úplně nápomocné, ale...*Pokrčí rameny naznačujíc, že se alespoň pokusil. Jakmile zmíní šaty, vzpomene si na svůj předchozí slib, že ji v tomto ohledu spasí.* /Týden by švadlenám měl na šaty stačit./ Pokud si pamatuješ své míry, mohu ti nechat šaty ušít. Moc se mi nelíbí představa toho, že ke švadlenám sama půjdeš. Minimálně jedna jistě oplývá schopností číst myšlenky a ani si nedokážeš představit, jaké jsou to drbny. Věděli by o něm všichni ve Faerii ještě předtím, než by byly šaty hotové. *Vysvětlí své obavy, ale zároveň se jí snaží upřímně pomoct. Přinejhorším ji požádá ať mu je později pošle smskou.* Pro mě má svou určitou krásu všechno. Ale možná by se dalo říct, že bažina Smutků není zrovna přepychová. *Již podle názvu si možná Triss docela živě představí, jak by to tam mohlo vypadat.* Co kryje ten druhý prsten? *Zeptá se, aniž by nad tím příliš přemýšlel. Napadlo ho už tehdy u Triss v bytě, když si s ním hrála, ale nesundala ho. Je tedy jasné, že mu do toho nic není. Ovšem teď přeci upravili vzájemný vztah, tak třeba..?*
*Jason je velice překvapivý člověk - víla. Příjde jí to upřímné - to gesto, kdy přes ni přehodí své sako.*Nejsem si jistá, zda chci, aby jsi nastydnul...ale děkuji.*Pousměje se a přitáhne si zahřátou látku k tělu. Znovu ji zamrzí, že nedokáže ohřát vzduch okolo sebe. Svět by byl o tolik jednodušší! Nad mírami nakloní hlavu. Pamatuje si je až moc dobře, protože ji už mnohokrát měřili, když měla v reklamě propagovat nějaké jejich oblečení. Vždy jí dávali věci na míru, ačkoliv občas dostávala i větší...třeba šaty.*Myslím, že dokážu, taky mám co dočinění s drbnami, ale ty to šíří klidně po celém světě.*Zasměje se a naznačí tím média. Pak se ale vděčně pousměje.*Co za to budeš chtít..? Ale jistě....pamatuji si je. Možná bych ti je mohla napsat?*Pousměje se, protože nechce riskovat, že by si je nezapamatoval. Ne, že by mu chtěla křivdit.*A bojíš se jí? Nebo..celkově něčeho? Kromě ztráty Jacka.*Řekne a následně se zarazí u otázky na prsten.*Mnohem větší množství jizev, než jsou ty dvě jizvy od démonů a dvě od střepů.*Ukáže ještě na nohu, kde si minule jizvy nevšiml, narozdíl od dlaně.*Jsou z dětství.*Nadhodí. Nezní to úzkostně. Nemá důvod to zamlouvat. Věří, že král to nikam neroznese, jen...vždycky je to zvláštní o nich mluvit.*
*Pobavením se mu tiše přes rty dostane uchechtnutí a zavrtí hlavou.* Já jen tak nenastydnu. *Vzpomene si, jak se staral o Jacka, když byl nemocný a je za to upřímně rád. Nebylo to zrovna nic moc pěkného, i když to Jasonovi ani tak nepřišlo. Horší byl spíše jeho výzkum na internetu.* Nevrdím, že je to dobře, ovšem alespoň víš, o čem mluvím. Není to pro něj bezpečné. Co bych za to měl chtít? *Nakloní hlavu na stranu a trochu nechápe. Myslel si, že tohle pro sebe přátele dělají. Občas si nějak pomůžou, něco dají. Vnímá to snad Triss jinak?* /Možná nás pořád považuje za něco méně. V tom případě chápu, že by si mohla myslet, že mi jde opět o obchod./ Jistě. *Podá jí telefon poté, co ho odemkne obličejem a ťukne na ikonku poznámek.* Ne, nebojím. *Vzpomene si na to, jak Avě řekl, že se tam jednou půjde utopit. Svým způsobem by tedy bylo dost absurdní, kdyby se toho místa bál.* Ztráty koruny. Možná ztráty obecně. Líbí se mi, co jsem si pro sebe zařídil. /Musím mít všechno.../ *Ozve se v něm a chvíli mu to rezonuje v hlavě. Kousne se zevnitř do tváře. Není mu příjemné mluvit o svých slabinách. Avšak pokud se chce něco dozvědět o Triss, měl by něco prozradit o sobě.*/Je jich víc./ Z dětství? *Řekne jen, ale je z toho znát, že by si rád vyslechl celý příběh. Opře se do něj studený vítr, až se mu zavlní límeček sněhobílé košile. Jason však nehne ani brvou.*
Nezbývá mi, než ti věřit.*Zasměje se a zakutá se ještě o trochu víc do saka, když zafouká vítr, po kratším bezvětří.*Nevím, co bys mohl chtít...ale asi je slušnost něco nabídnout na oplátku.*Zvedne ruku a chce se poškrábat na nose, v čemž jí zabrání Jasonův mobil. Je pohotový...Napíše mu tam tedy míry postupně jak jdou za sebou. U šatů je hodně důležité, aby seděly všude a neví, jaké všechny míry budou švadleny potřebovat. Ale je zvyklá, že se udává trup, ramena, délka paží, nad ňadří, přes ňadra, pod nimi, pas, boky a délka nohou. Nemá sice zdání, co pro ni Jason zamýšlí za střih nebo barvu nebo cokoliv, ale očividně módě rozuměl a oblékat se umí, takže...nebála se mu to svěřit. Přikývne a pousměje se, když se rozpovídá.*Každý, kdo má více méně všechno ať už tím, že se dobře narodil, nebo to získal, se bojí ztráty. A to už jsem čekala, že by to mohlo být něco absurdního, co by k tobě nesedělo...třeba pavouci.*Zasměje se a otřese se. Ne že by je neuměla zneškodnit, ale byli nechutní a odmítala se jich dotýkat...pokud nešlo o sekáče. Ti ji nevadili.*Myslím, že vlastní rodina je...horší než nevlastní - vesměs civilská.*Ušklíbne se.*A nemyslím démonického rodiče, bůh ví, kdo to je.*Dodá a mykne rameny.*Co se týče vlastní, tak tam spadá - bohužel - matka...a...no to je jedno. S matkou mi každopádně pomáhá Jack. To jsou ty rodinné problémy.*Pousměje se. Jde poznat, že se snažila zamluvit dvojče. Ale hlavní důvod jizev byla přeci jen matka a ne Andrew.*Do nevlastní...mimo čaroděje s kterými žiji počítám tátu, jeho přítelkyni, staršího bratra a jeho manželku....všichni civilové bez zraku a ani jeden neví o tom, co jsem.*Nakrčí nos. Nemá ráda, když si tu skutečnost připomíná. Kolikrát jim to už chtěla odhalit, ale nejprve se bála stejné reakce jakou měla matka - že zešílí, spadne do alkoholu, půjde se léčit, naoko se zadaří a pak do konce života bude brát prášky na deprese, úzkosti a píchat si sedativa (ne že by si je Caroline píchala...ty si šetřila očividně na Triss) no a na ně bude pít a tak se stane násilnicí...ať už šlo o týrání nebo...sexuální vzrušení z té moci, kterou nad Triss měla. Trochu za třese hlavou.*A taky pár přátel tam počítám...ale to asi nebude odpověď, kterou bys rád, viď?*Pousměje se a uvažuje, že jestli tady je hluboká noc a tam se teprve stmívalo...kolik času zde strávili?*/Snad ne tolik abych nestihla tu akci...musím se převléknout./*Napadne ji na způsob jejího ošacení.*
/Víly nelžou./ *Pomyslí si, ale necítí potřebu to čarodějce připomínat. Má takový dojem, že pokud to dříve nevěděla, už jí to stihl vysvětlit. Možná ne, možná ano. Ale rozhodně mu není příjemné za každým slovem říkat: Neboj, nemohu lhát. Je to v podstatě další přiznání slabosti, což není nic pro něj. Když mu vrátí telefon, jen zběžně zkoukne, co všechno napsala a spokojeně shledá, že nic nechybí. Strčí si ho tedy zpět do kapsy kalhot a pak naslouchá její reakci na výklad strachů.* Ne, absurdní strachy nemám. *Pousměje se a vyslechne si veškerý výčet Trissiny rodiny. Samozřejmě si všimne malé pauzy, ale nijak na ni nereaguje. Může mu být v podstatě jedno, co před ním tají. Zdá se, že pro celkový příběh to není nezbytně důležité.*To vůbec nevysvětluje jizvy, takže ne. To není ta odpověď. Jizvy jsou podle mě znakem přeživších, úctyhodnou a nádhernou značkou silných lidí. Proto mě zajímá jejich příběh. Pokud mi ho nechceš vyprávět, nutit tě nebudu. *Pokrčí rameny a na chvíli se zapřemýšlí nad tím, jaký je čas v lidském světě. Pokud chce dorazit na Kaiovu akci včas, měl by se ještě vyspat. Chvíli počká, než mu dívka vypoví příběh a pak až vyrazí.* /Možná bude chtít ještě doprovodit domů? To už bych se moc nevyspal... ale co, stejně se mnou spánek nespolupracuje./
*Přikývne, když jí potvrdí, že odpověď je nedostatečná.*Řekněme, že Caroline...nevzala moc dobře, když se u mě projevila magie. Bylo mi pět, takže to asi bylo děsivé, co já vím...*Pokrčí rameny a ani si neuvědomuje, že o ní nemluví jako o matce. Protože to prostě v běžném životě nedělá. Jen před médii se hlídá, aby ji nenazývala Caroline...popřípadě Lisbeth, protože by to mohlo naznačit část pravdy, co se skutečně v jejich rodině odehrála. A to nemohla. Nechtěla, aby se to celoplošně vědělo, co se dělo jí, že matka je mafiánka nebo, že otec s ní byl.*Hmmm, možná jen byla vždycky labilní, ale...nějak se zbláznila. Nejprve se mi jen vyhýbala a bála se mě a tak, takže mateřskou lásku dávala jen mým bratrům,*Opět si neuvědomí, co naznačí - a to odpověď na pauzu, co předtím udělala.*a mě jen na veřejnosti. Byla to hra, řekla bych. I před tátou to tak dělala, zatímco se z ní stávala alkoholička. Byla se léčit a dostala léky...hodně léků. Na deprese a úzkost...a sedativa, které si měla píchat na uklidnění. Ale začala znovu pít. takže ten problém tady,*Poklepe si na spánek.*...to zhoršilo.*Přivře oči a skoro v obranném gestu se obejme rukami.*Nejprve to bylo jen násilí...nůž...bičování kovovým prutem...nevím jak to nazvat.../bičík? To zní jako erotická pomůcka spíše.../*Pomyslí si a odkašle si, na co se i odvrátí.*A pak řekněme, že tahle moc ji začala vzrušovat.*Řekne trochu neurčitě, protože...říct králi napřímo, že ji sexuálně zneužívala...ne to nemohla.*A nikdo o tom nevěděl pár let. Protože jsem...nevím měla strach to říct, takže se mi povedlo to všechno magií skrývat, dokud jsem jednou už nedokázala skrývat rány a jizvy iluzí...naštěstí se ukázaly jen ty na rukách a nohách a ty na zádech ne...takže psychiatrická léčebna, protože si mysleli, že si to dělám sama a já to nevyvracela. Ale má to i pozitivum. Ředitelem byl Lucas...ten čaroděj, co s ním žiju. Naučil mě to více ovládat a tak...Pak až za nějakou dobu, když ji popadl amok, ji jednou přistihl táta...a ona zaútočila i na něj...tehdy jsem ji nechala vyskočit z okna. Bylo to poprvé, co jsem někomu manipulovala myslí.*Pousměje se. Vážně ji nenávidí, takže snad ani není divu. Celou dobu taky mluví tichým hlasem, aby se jí neklepal a nezněl tolik ustrašeně nebo rozpačitě.*Tehdy to všechno vyšlo najevo, jen můj vlastní bratr tvrdil, že ovládám magii, takže...*Zarazí se, protože jí dojde, že právě ho zmínila.*Ach...no...měla jsem dvojče...ifrité. On jediný mimo matku věděl o mé magii. Jenže, když to začal prohlašovat a zavřeli ho do léčebny, tak mě začal nenávidět...záviděl mi magii...a tak.*Projede si trochu zoufale vlasy.*Poprvé se mě tam pokusil zabít, takže mám i jizvu od něj.*Promne si zátylek a pak tedy chce dokončit příběh.*Po rozvodu a odstěhování se do LA jsem měla chvíli klid, jen jsem musela překonat hrůzu z žen...paradoxně mi to pomohla překonat víla. Tedy..její otec je víla a matka civil. Nevím čím to tehdy bylo, že jsem nedostala panický záchvat..snad aurou. A s ní se vše vrátilo do normálu, dokud Caroline nezačala posílat výhružné dopisy...ostatně to začala znovu po dvou letech dělat i teď. Když poslala nahrávku, kde mě sleduje -*Zarazí se a polkne. Pak zavrtí hlavou.*Šla jsem za Jackem. No a mé dvojče...asi před...čtyřmi lety...měl být na zájezdu v New Yorku, kde taky údajně zmizel. Pořád ho vedou jako pohřešovaného.*Ušklíbne se, ale není v tom posměch, ironie...jen smutek.*Tenkrát ho někdo navedl do LA. Potkali jsme se v lese na takovém starém mostě, co vedl přes údolí a chtěl mě z něj zhodit...*Zamrká.*Uhnula jsem...ale nezastavila ho. Spadl.*Dokončí šeptem a ani se nestydí za svůj hlas, který se chvěje, skoro jakoby chtěla začít plakat. Ani se nestydí, že zamrkává slzy.*Pořád mám pocit, že je to moje vina, že je mrtvý...a ta naděje v tátových očích...děsí mě, že by věděl pravdu.*Řekne potichu, když se trochu vzpamatuje.*Nebo, jak by reagoval svět, kdyby se veřejně vědělo, že se rodiče jen nerozvedli, protože spolu nechtěli být. Neví nic. Neví v jakém byla vztahu, že byla dvakrát ve vězení, co..udělala...neví ani, že jsme vlastně my tři byli v léčebně. Nevím, jak to otec ututlal, ale...ví to jen pověřené osoby. Nebo ti, kterým to sama řeknu, což není mnoho...takže ne, ty jizvy nejsou asi nádherná značka.*Pokrčí rameny a promne si kořen nosu.*No...ale řekl jsi mi čeho se bojíš. Já se bojím matky...a...*Zvedne prst a nasadí přesvědčivý, byť stále hraný, úsměv.*jehel. Nesnáším jehly.*Ušklíbne se a pak nakloní hlavu.*Asi chceš už jít, což? Můžu ti nabídnout ať přespíš u mě, ale...nevím, jestli se nechceš ještě převléci...nebo najíst něčeho, co ti bude chutnat.*Nakloní zamyšleně hlavu a čeká.*
*Tiše poslouchá celý její životní příběh. Vážně přikývne, když je třeba, chvílemi se mu svraští obočí obavami, jak to bude pokračovat. Na to, jak je čarodějka mladá, odehrálo se jí toho v životě až moc. Přijde mu to trochu jako jak se cítí lidé, co vyslechnou příběh o týrání štěněte. Někdo tak maličký by si neměl procházet takovými hrůzami. Když Triss zmíní, že matka ji dodnes tyranizuje, trochu vykulí oči překvapením.* Okno nebylo dost vysoko? *Zeptá se oklikou, co je tím důvodem, že matka přežila. Zajímalo by ho, jestli má alespoň nějakou trvalou újmu nebo se z toho vyhrabala v podstatě bez škrábnutí.* To s tím bratrem... podobné věci se mohou stát. Nemá smysl si to dávat za vinu. *Dodá jen, a když si všimne, jak to s ní otřásá, znovu si ji přitáhne do objetí. Nic lepšího ho nenapadne. Nepřijde mu, že by potřeboval více mluvit. Ale jedno však přeci jen řekne.* Ale jsou. Jsi přeživší. *Při její poznámce o jehlách ji pohladí po vlasech. Cítí, že je to jen falešné odlehčení situace. Když ji z objetí vypustí, podívá se na hodiny na telefonu, co mu ukazují lidský čas.* Ano, měli bychom jít. Doprovodím tě domů a pak se ještě skočím připravit sem. *Přikývne a jak řekne, tak udělá.*
*Ráno se probudí kvůli tomu, že něco zalehl a tlačí ho to. Zjistí, že je to Jackova paže a láskyplně se z ní vyvlíkne doufajíc, že ji detektiv nebude mít úplně zdřevěnělou. Není jedním z těch, co by po probuzení byli schopni znovu zabrat, a tak se natáhne k nočnímu stolku pro telefon. Nechce blonďáka budit, a tak začne nudou prohlížet včerejší poznámky, aby si připomněl, co mu říkala mladá čarodějka. Jako poslední poznámku vidí její telefonní číslo a probudí se v něm jakási potřeba udržení přátelství.* /Heller je pryč. Ava vůči mně značně ochladla. O Zarině mi mé zdroje pověděly, že zmizela z New Yorku a bůhví, kde je Adeline konec. Pravděpodobně má plné ruce práce s klanem./ *Už ho tolik netrápí, že všechny jeho kamarádky jsou ženy, a že s většinou z nich spal. Napíše tedy Triss zprávu, aby se zachoval ohleduplně a přátelsky. Když mu nabídne návštěvu u sebe doma, pozvedne obočí.* /Snad to špatně nepochopila./ *Pohladí spícího Jacka po tváři a odhrne mu vlasy, které mu lezou do otevřené pusy. Ještě dlouho se u něj zdrží, pak mu uvaří snídani a až když Jacka znovu popadne pracovní mánie, vydá se za Triss. K jejímu bytu tak dorazí třeba kolem jedenácté dopoledne. Dobře odpočatý, pomilovaný a najedený. Lepší náladu by snad ani mít nemohl, což je trochu zvláštní vzhledem k včerejší noci. Zazvoní na zvonek s jejím jménem a čeká, než mu přijde otevřít.* /Více jmen, snad se nebudu muset přátelit i s jejími spolubydlícími./ *Je neobyčejně ležérně oblečen, protože nechtěl přijít ve svém královském, zkrvaveném oblečení. Má na sobě tedy černé džíny a bílé tričko půjčené od Jacka P. Bundu odmítal, protože na něj ještě není dost zima.*
*Triss si po zazvonění zvonku akorát dávala do myčky misku od bílého jogurtu, který si dala s nalámaným Müsli. Měla ráda to s třemi druhy čokolády. Bylo geniální. Rychle poklidila a potom si na sebe vzala košili. Výtah byl překvapivě nahoře a Lucas a Tayler byli už v práci pravděpodobně...a nebo v Evropě za přáteli. Kdo ví. Poslední dobou moc nemluvila tom, kde tráví čas. Kvůli Sanderovi a tak je trochu zanedbávala. V mysli si udělala uzlík, že je musí navštívit, když zavírala byt a stiskla klíče v ruce. Teprve když výtah jel dolů, tak se plácne do čela a zadívá se na bosé nohy.*/Gratuluji Mio...velice reprezentativní./*Pronese k ní její podvědomí jízlivě.*/Proč sis k sobě vůbec krále zvala?/*Pokračuje a Triss nad sebou mlaskne. Sama si není jistá, proč, ale ví, že mu nějak chce oplaltit, že včera byl tak laskav a doprovodil ji. Nevěděla jak přesně, ale...měla toho doma koneckonců dost. Alkohol, čaje, kafe, zmrzlinu, chipsy, ovoce, zeleninu...a měla i navařeno. Ne že by vařila ona. To asi bůh chraň. Ne. Ona a uvařit kuře na paprice s kolínky? To dřív začne a skončí třetí světová...no dobře možná přeháněla, ale nevěřila si na omáčky dostatečně. Otevře dveře a prohrábne si vlhké vlasy. Nějak ji nenapadlo alespoň krále vpustit dovnitř. Nad svou chybou na moment stiskne rty, než mu ustoupí, aby mohl projít a usměje se.*Zdravím, veličenstvo.*Prohodí a po uvítání pokyne směrem k výtahu, aby se mohli přesunout do dvanáctého patra, kde bydlela a přesunout se do její části bytu.*
Zdravím, stačí Jasone. *Ušklíbne se, protože pochopil, že přátele se lépe získávají za pomoci výrazů. Možná mu někdy někdo řekl, že ledová maska patří spíše do Faerie, než kamkoliv jinam. Možná mu to došlo samotnému.* /Výtah? Těch pár schodů by mě asi nezabilo./ *Když však spatří, že Triss mačká tlačítko dvanáctého patra, sám pro sebe si pokýve hlavou. Je vděčný, že její rozhodnutí užít výtah nestihl nahlas rozporovat.* Pokud jsem pochopil správně, nebylo to tvé první setkání s démony. Mohu tedy předpokládat, že tě nečeká doživotní trauma? *Pozvedne obočí a sleduje, jak se u dveří občas mihne světlo patra, přes které projíždějí. Chvílemi se dívá na ni, chvílemi sleduje měnící se čísla značící patra. Moc výtahem nejezdí.* Jinak.. *Odmlčí se a po dlouhém zírání na čísla se na ni podívá.* Mám počítat se společností spolubydlících? *Upraví si bílé tričko, se kterým se cítí skoro nahý a zalituje, že si nenechal přidělit bundu. Zastrčí si palce do poutek džín a čeká, než se dveře výtahu otevřou. I poté nechá první projít Triss. Jednak protože je galantní, druhak protože neví, kam má jít.*
Já vím, to už jsi mi říkal kdysi v Pandemoniu.*Pousměje se a počká, až se výtah rozjede. Při zhoupnutí už automaticky zavře oči a stiskne rty. Její nízký tlak ji za to nenávidí. Je však ráda, že ji Jason rozptýlí, takže otevře oči a dotkne se pravého ramene, kde je jizva, co mu včera ukázala. Možná si i všimnul jizev po spáleninách? Pokrčí rameny.*Lov na Asmodea nebo někteří jedinci, co nejsou démony, mi přijdou děsivější.*Řekne upřímně.*A to by byla dlouhá věčnost, mít z toho trauma.*Ušklíbne se a jde znát pobavení. Přešlápne z nohy na nohu, jak jí je chladno. Až dorazí, tak si musí vzít ponožky aspoň. Nějak moc nevnímá, že ji pozoruje, byť ne nepřetržitě, protože se snaží o to, aby nebylo tolik poznat, že výtahy nesnáší. Když znovu promluví, tak zvedne pohled.*Ano?*Otáže se, což ani není třeba když hned pokračuje.*Ne...hádám se po snídani teleportovali buď do práce nebo do Evropy. Každopádně nejsou doma a i kdyby, tak máme rozdělený byt.*Vysvětlí a pousměje se. Královi očividně sluší všechno. A pak je tu Triss,, které teprve v onen moment dojde, že ona nemá ani to tričko. A ani dlouhé nohavice. Trochu zrudne a když se dveře otevřou, tak projde a okamžitě stočí kroky do prava ke dveřím. Po vstupu se otočí na Jasona.*Snad ti nevadí se vyzout? Vím ,že tu hodně američanů chodí doma v botech, ale.../nejsem původem američanka/*Dodá si v mysli a výmluvně se usměje, když otevře dveře vpravo od vchodu. Jsou vlastně na stejné straně jako botník. Na věšak, co je na levé zdi ani nepoukazuje, když nemá bundu. Nechápe, jak mohl jít jen v tričku. Poukáže na gauč.*Udělej si pohodlí...dáš si kávu, čaj...nějakou sklenku? Tentokrát bez jiných než alkoholických účinků.*Nakrčí nos a otočí se na něj.*Nebo jídlo?*Navrhne ještě a zastaví se, aby nepřešlapovala od studu poté, co si uvědomila, že je před ním v poprsence a kraťasech. Musí se přemáhat, aby si neodběhla do pokoje pro triko nebo košili nebo...něco.*
*Moc dobře si všiml jejího sporého ošacení, což je mimo fascinaci výtahem další důvod, proč neustále civí na čísla pater nebo pruh světla pod dveřmi. Nejde mu ani tak o to, že by mu pohled na ni vadil, ovšem nepřijde mu vhodné se na ni dívat více, než kdyby byla normálně oblečená.* /Věděla, že přijdu. Zjevně je to účel./ *Znovu ho napadne, jestli ho sem nepozvala s tím, že mu "vynahradí" včerejší večer a trochu nervózně se podrbe vzadu na krku.* Ach, jistě. Nejsem si jist, co komu kdy říkám. *Což není nic nelogického, vzhledem k tomu, že ve Faerii mluví s několika desítkami víl denně. Ať už se služebníky, při audiencích s poddanými, nebo třeba se špehy a informátory. Při rušných dnech mu z toho jde hlava kolem.* Je ti dobře? *Zeptá se, když si všimne, jak špatně snáší výtah. Je to jeden z jeho způsobů, jak se kopnout a být ohleduplným kamarádem.* To rád slyším, nesmrtelnost strávená ve strachu by rozhodně nebyla nic příjemného. *Zvedne jeden koutek v úsměvu a až svým přešlápnutím připoutají jeho pohled holá chodidla.* /Tady někdo bez přemýšlení vyběhl z bytu. Že by se na mne tak těšila?/ *Pobaveně se usměje, ale nijak to nekomentuje. Nad jejím vysvětlením se situací v bytě jen pokýve hlavou. Přijde mu to dostatečně vysvětlené a nepotřebuje k tomu nic dodávat.* /Co se děje?/ *Napadne ho hned vzápětí, když zaznamená ruměnec na čarodějčině tváři. Rozhodne se ale ani na ten neptat. Některým lidem je nepříjemná jeho všímavost.* Jistě. *Přikývne, když ho poprosí o zutí bot, přestože to ani u sebe v hradě nepraktikuje. Sundá si tedy vypůjčené tenisky, které mu kupodivu docela sedí a pečlivě je uloží do botníku.* Sklenku čeho? *Zeptá se okamžitě, protože lidská káva mu chutná jako hlína a čaj snad ani nechce pokoušet. Pití za denního světla mu nedělá sebemenší problém. Následně se usadí na nabízený gauč a čeká, kdy se k němu polonahá čarodějka přisedne.*
Jo, jo...jen nízký tlak.*Mávne nad tím rukou a pousměje se na něj. Když tedy nakonec stanou v bytě tak se zhoupne na patách, což je možná trochu rozpustilé, ale Triss je stejně po včerejšku trochu roztěkaná v kombinaci s tím, že ji chvilkami stále ovládá paranoia z matky a toho, jak jí přišlo video o stalkingu. Je vlastně ráda, že se potkala s Jacke, i když i ten se zdál být mimo a zavalen prací, takže matku ani moc neprobírali. Chytne se za rameno a usměje se nad jeho otázkou.*Mám tu whiskey, vodku, víno, rumy,....no je toho hodně.*Zasměje se, protože jak to řekla nahlas, tak si přijde trochu jako alkoholik, akčoliv sama preferuje whiskey a nebo Cuba libre, což je rum s coca colou. A v obojím miluje led. Na druhou stranu jí nevadí nejrůznější likéry a další alkoholické nápoje. Počká si na odpověď, ale než mu jde splnit přání, tak vběhne do pokoje a hodí přes sebe ještě košili, kterou narychlo nějak pozapíná a jen doufá, že to má zapnuté správně. Sobě připraví whiskey se třemi kostkami ledu, Jasonovi dle jeho výběru a pak donese láhev, popřípadě láhve do obýváku. Ani ne tak, že se chce pochlubit vážně jednou z nejkvalitnějších whiskey, ale aby nemusela odbíhat, když bude dolívat. Urovná si košili, která pro změnu je dlouhá, takže zakrývá kraťasy a sedne si k Jasonovi podávajíc mu skleničku a telekinezí nesené sklenky a v misce kostky ledu opatrně položí na stůl. Vážně nechtěla pendlovat a působit ještě více roztěkaně. Studené nohy si vytáhne na gauč a sedne si do tureckého sedu, aby si je ohřála o kůži, co způsobí husí kůži, ale což.*Hmmm....včera jsi byl u Jacka? Už jsi nestihl odpovědět.*Naváže tak trochu na včerejší debatu a natáhne se, aby si přiťuknula a napila se. Posléze si prohrábne ještě vlasy.*Um, děkuji za včerejšek.
*S tím zkušenosti nemá, protože byl narozen s perfektním zdravím, a tak se v tom raději nehrabe. Usoudí, že jí to znepříjemňuje cestu výtahem z důvodu změny tlaků a nemá zapotřebí o tom zjišťovat více. Minimálně teď. Později si to možná vygooglí, aby se necítil hloupě.* /S tím ramenem bude spojený příběh. Takovéhle tiky nemají nepoznamenaní lidé./ *Významně se podívá na její rameno, ale nechce ničit příjemnou atmosféru hlubokým rozhovorem, a tak mlčí.* Whiskey s pár kapkami vody, prosím. Oživí to chuť. *Poprosí ji gurmánsky, a když se za ním vrátí, všimne si, že má u krku špatně zapnutou košili. Jelikož by ji pro opravu musel knoflíček rozepnout, raději se zdrží jakéhokoliv podobného kroku. Přeci jen ho to nijak zvlášť neobtěžuje. Vezme si sklenku do ruky a uvelebí se na gauči tak, aby na Triss dobře viděl.* Je ti zima? *Automaticky sáhne na rameno, když si všimne její husí kůže. Jako správného muže totiž nahé nohy samozřejmě připoutaly jeho pohled. Až po chvíli hlazení vlastního ramene volnou rukou mu dojde, že na nich nemá sako jako vždycky. Stáhne tedy paži zpátky podél těla a napije se.* Výborné. *Labužnicky přimhouří oči poté, co si s ní přiťukne a snaží se zapomenout na ten trapný moment, kdy se chtěl zachovat jako džentlmen a neměl k tomu prostředky.* Co máš s tím Jackem? Hmmm, včera, teď mi došlo, že už tě přešla blábolící kletba. /Úplně jsem zapomněl, že se mě snaží zpovídat ohledně Jacka. Nevím, jestli jí můžu svěřit, co se děje./ *Odpoví, nebo spíše neodpoví na její otázku a znovu se napije, aby si něčím zacpal pusu.* Bylo mi potěšením.
*Nad jeho otázkou zvedne rameny. Ani neví jestli jí je zima. Její tělo spíše reaguje na studené chodidla.*Hmmm ani ne.*Pousměje se po menší pauze a znovu trochu odpije. Pousměje se nad jeho spokojeností.*Jedna z nejkvalitnějších. Bylo by divné, kdyby nebyla dobrá.*Pousměje se a olízne si rty, na kterých zůstalo pár kapek alkoholu.*Já s ním nemám nic. Ta otázka spíše patři tobě. Zdálo se mi, že na tebe celkem...spoléhá.*Pokrčí rameny a položí sklenku, aby zabavila ruce tím, že si bude pohrávat s prstýnkem, co je blíže ke konečkům prstům. Taky byl o něco tenčí. Natočí se bokem k zádové opěrce, o kterou se opře celým bokem. Jednu nohu tak nechá skrčenou pod tělem z části a druhou spustí dolů na zem, která sama o sobě je teplá. Ten, kdo vymyslel podlahové topení byl bůh.*Jack mi jen...pomáhá.*Pousměje se a raději si do levé ruky znovu vezme sklenku, aby si nehrála s prsteny.*
Hmm. *Zamručí v odpověď a je rád, že jí zima není. A i kdyby byla, přeci jen se nacházeli u ní doma a mohla si kdykoliv dojít třeba pro deku nebo svetr. Jakmile mu povypráví o donesené whiskey, vezme si do ruky její láhev a spokojeně mlaskne.* Macallan, má oblíbená značka. *Přejede palcem po elegantní etiketě skotské whiskey a vrátí ji zpět na stůl.* Spoléhá? *Chytne se jejího posledního slova. Teď ani tak nejde o to, že by se vyhýbal zodpovězení otázky, přestože se vskutku vyhýbá seč může, spíše ho zaujala její slova. Chtěl by slyšet trochu víc o tom, jak ho vnímá detektiv.* Jak to myslíš, že na mě spoléhá? *Chvílí se jí dívá do očí, ale pak jeho pozornost upoutá prsten, se kterým si hraje.* To je ten, co sis stáhla v Pandemoniu? A nebo tenhle skrývá něco jiného? /Třeba špatné tetování./ *Napadne ho pobaveně a nijak se nesnaží rýpat v Trissině minulosti, jen reaguje na to, co vidí.* Osobně nebo.. policejně? *Nakloní hlavu na stranu a začne dlouhým ukazováčkem kroužit po hrdlu sklenky.* /Možná, že tenhle dotaz byl moc osobní./ *Dojde mu po chvíli a pokusí se to odlehčit úsměvem.*
*Triss se pousměje, když se nijak dál nevyjadřuje k ní a její snášenlivosti chladu. Aspoň, že jemu bylo teplo. Beztak tu neměla pánskou košili natolik velkou, aby se do ní dostal s rameny. I když jeden nikdy neví a její odhad právě stoprocentní nebyl.*Macallan je velmi dobrá značka.*Přizvukuje s úsměvem. Nebyla gurmán, ale neocenit dobrou whiskey? To by byl hřích. Zvedne pohled od láhve k jeho očím a kousne se do rtu.*No...spíš nad tebou uvažoval ve smyslu pomoci, tak mi to tak přišlo.*Vzpomene si na to, jak mu při prvním setkání vlezla do myšlenek, protože se bála, že zbraň u pasu má na nějaké přepadení nebo tak něco. A nakonec na ni ani nemyslel a pak až vyšlo najevo, že je policajt. Ale taky zjistila, že si v mysli říká Jackie.*/No co, ty si říkáš Mio./*Řekne si sama pro sebe. Kdyby se jí však někdo zeptal, proč si říká Mio, tak by asi řekla, že ve španělské čtvrti se to lidem více zamlouvalo. Taky jí tak říkali Zoe, Nick a Luke, ale na tom nezáleželo. Zamrká, když od ní odtrhne pohled. Dojde jí, že se v něm asi trichu ztratila...ale spíš než v něm, tak v myšlenkách. K prstenům sklopí znovu zrak po jeho otázce.*Ano, to je on. Něco jiného skrývá ten druhý.*Poklepe na širší prsten a pousměje se. Ne, že by mu jen tak plánovala říct něco o matce nebo dvojčeti. Na to je beztak moc střízlivá a nemá ani důvod mu to říkat. Prozatím alespoň nemá.*Asi obojí.*Zamyslí se nad jeho otázkou. Pokud ví, tak to nešlo oficiálně přes policii, ale jen přes Jacka. Navrch policajti asi jen tak nepůjčovali své oblečení a nenechávali lidi spát ve své posteli nebo na gauči. Zatřese hlavou.*To mlčení si vykládám jakože spolu něco máte.*Upozorní ho, že pořád neodpověděl na její otázku, ale aby v tom nebyl sám, tak pokrčí rameny.*Očividně všichni nesmrtelní nebo dlouhověcí mají potřebu se přiblížit k lidem nebo klidně vlkodlakům... - a nebo lovcům.*Dodá úplně nakonec po menší pauze a trhne rameny, jakoby ta celá věta měla být konstatování.*
*Když ocení dobrou whiskey, na tváři se mu objeví drobný úsměv. I kdyby měl založit celé přátelství s touto ženou jen na společném vkusu na alkohol, pořád to bylo něco. Možná je to tím, že sám na zlatavou tekutinul trochu moc spoléhá a pije ji v podstatě neustále, ale má pocit, že Triss právě o trochu více poznal.* Uvažoval? Ty jsi mu nahlížela do mysli? *Míní to jako otázku, ale moc to tak nevysloví. Je pravda, že si mohla jen šlápnout na jazyk a říct špatné slovo. Jason však na náhody příliš nevěří, a tak hned soudí, že využila kouzel.* /Pokud se mýlím, nemám sebemenší problém s omluvou./ *Jelikož se dívá na prsten, nezaznamená Trissinu reakci na přerušení očního kontaktu. Vzhledem k tomu, že se o šperku nijak podrobněji nerozpovídala, nechává to okamžitě být.* Ach. *Bojí se na její slova říct cokoliv dalšího, protože už u prostého "ach" slyší, jak se v něm hromadí divný, nepříjemný pocit. Žárlivost. Nemůže ji propustit na svá další slova. A tak se zhluboka nadechne a řádně se napije znamenité whiskey.* Jack už je takový. *Když mu vysvětlí, co si o nich dvou myslí, málem se začne dusit alkoholem, co mu ještě nestihl projít správnou trubicí.* /Jedna věc je, že hlídám na všech koncích, aby o nás nikdo nevěděl. Ale to, že může někdo nahlédnout do Jackovy mysli... Sakra. Musím s tím něco udělat./ *Myšlenky krále víl jsou natolik hlídané pod vrstvou několika štítů, že není možnost, že by se do nich Triss dostala. Zároveň mu však tato situace vnukne nápad. Vzpomene si na Lyriin prsten, který zabraňuje ostatním jí lézt do mysli.* /Stačí mi nastudovat, jak se něco takového dělá a měl bych toho být schopen docílit vlastní mocí. Jen tedy možná za pomoci čaroděje./ *Podívá se na Triss a zamyslí se.* Nikdy jsem ke smrtelníkům netíhl, pokud nepočítáš zpříjemnění večera. Všichni moji přátelé jsou nesmrtelní. Ale něco na tom přeci bude. *Pokrčí rameny a aniž by chtěl, mysl mu začne sklouzávat znovu k Jackovi. K tomu, jak by ho mohl chránit.*
*Stiskne rty a pokrčí rameny.*Ne každý den se mi objeví nevrlý chlap s pistolí u pasu v práci. Co kdyby byl atentátník...určitě si taky prověřuješ, kdo se dostane k tobě.*Pokrčí rameny, což byla možná i forma omluvy. Ale upřímná. Nelezla by mu do hlavy, kdyby věděla, že je policajt. Ale odznak neměl, takže...Pro bezpečnost sebe a návštěvníků knihovny. Zvedne nad jeho reakcí hlavu. Nepřišlo jí, že by Jason nevěděl, co říct nebo by byl malomluvný.*Nemusíš se bát zeptat.*Řekne upřímně, ačkoliv v hlase zaznívá i pobavení.*Klidně ti ho dám prohlídnout. Beztak jsi jizvy od démonů už viděl.*Zasměje se. Ne že by ji napadlo, že by viděl i další dvě jizvy, co prsten skrýval a to zašitou pravou dlaň - nebo spíše jizvu po zašití. A stejně tak jizvu po zašití pod kolenem z vnější strany. Všimla si ale ještě něčeho jiného, co v jeho hlase zaznělo.*Vklidu já a Jack...nevím ani jestli jsme kamarádi. Jen mi pomáhá s menšími rodinými trablemi.*Řekne část pravdy, ale asi i na tom, jak uhne pohledem a natáhne se pro sklenku musí jít vidět, že těmi "menšími" myslela celkem podstatné a pro ni i velké.*Hmmm a přesto jednoho máš...takže, co mezi vámi je?*Zeptá se zvědavě.*Jestli potřebuješ nějaké sliby nebo smlouvy mlčenlivosti, tak klidně, ale jsem prostě zvědavá. Jacka mám ráda. Slušelo by vám to spolu.*Nadhodí upřímně. Ona je tak nějak sama upřímnost. Asi by neměla problém být vílou. Ke lžím se uchyluje co nejméně. Nemá z nich dobrý pocit. Navrch, když člověk lže, tak si to musí pamatovat. U pravdy nemusí. Na druhou stranu, pokud Jason dával pozor a zaznamenal pomlku mezi vlkodlaky a lovci, která byla delší než mezi civily a vlkodlaky, tak by mu to mohlo nějak dojít.*A já jsem přítel nebo...?*Nechá to vyznít do prázdna, když zakrouží tekutinou ve sklence a napije se. Potom ji nechá jen levitovat a opře si hlavu o ruku, kterou měla na zádové opěrce. Přesto pozoruje Jasona, když dopraví sklenku zase bezpečně na stůl.*
*Jakmile popíše Jacka, upřímně se zasměje. Něco takového se rozhodě nepoštěstí vidět každému, takže by to mohlo naznačovat jistou důvěru, kterou k Triss cítí. A nebo jde pouze o to, že se ve spojení s Jackem méně ovládá.* /A zjevně se to aplikuje i na to, když o něm někdo mluví. Láska skrývá tolik neobjeveného, ach bože./ Úplně ho vidím. Ale chápu, pokud ti přišel jako možná hrozba, vysvětluje to mentální invazi. *Pokýve si sám pro sebe hlavou a nadále přemýšlí nad tím blokátorem. Kdo ho vůbec pro Lyriu udělal? Dokázala by sehnat taky takový?* /Přeci jen říkala, že mé zamilování podporuje. Ne. Musím si s tím poradit sám./ Takže jsou všechny od démonů? *Spíše konstatuje, když ho pobídne, aby se ptal. Pochopí tak, že jí upřímnost nevadí a třeba se dozví zajímavý příběh. Přeci jen si včera večer všiml i popáleniny, která byla výrazně jiné povahy než rána na rameni.* /Ale co já vím, třeba je to démonním jedem. Nebo jich bylo víc?/ Tak. *Jeho hlas se trochu rozjasní, když mu v podstatě vysvětlí, že spolu s Jackem nespali. Sice to tak přímo neřekla, ale Jason to tak s radostí pochopí.* Rodina. Ta dokáže být velmi problematická. *Jeho prvotní nadšení trochu zhořkne, když mluví o rodině. Rozhodně by se nedalo říct, že nechápe napjaté vztahy. Když uhne pohledem, akorát mu potvrdí, že rozsah potíží nebude zrovna menší.* Oficiálně se nazýváme přáteli. /Neoficiálně jej miluji, aniž bych mu to prozradil./A co ty a nefilim? Zdá se, že tebe nesmrtelnost táhne tímto směrem. *Rozhodne se obrátit hovor k jejím zájmům a vyzývavě zacuká obočím.* Smlouva mlčenlivosti? Ale ovšem! Co bys chtěla na oplátku? Nechci tě naším paktem vykořisťovat. *Rád se její nabídky chytí a usměje se. Narozdíl od ostatních víl moc smlouvy neuzavírá, ale tahle mu přijde výhodná. Nebo je zkrátka zoufalý o Jackovo bezpečí.* Co bys chtěla být? /Dalo by se říct, že jsi přítel./ *Odpoví jí otázkou a usměje se, přičemž k plným rtům přiloží sklenku obsahující poslední doušek.*
*Je ráda, že ho pobavila a na jeho poznámku se usměje.*On o tom ví...navrch jsem mu slíbila, že už mu znovu do hlavy nepolezu. Beztak nemám důvod...Pokud bych ho nezastihla náměsíčného.*Mávne nad tím rukou, protože předpokládá, že něco takového dávno ví. Nad jeho otázkou se pozastaví jen krátce a tenčí z prstenů stáhne, čímž ukáže jizvy od démonů i od střepů.*Všechny ne. Tadyta,*Rozepne si trochu košili, aby ji stáhla na stranu a ukázala rameno, kde jde vidět k němu kolmá jizva, co končí nad kliční kostí a začíná nad prsem.*je od pekelných psů. První setkání s démony asi bývá málokdy bezúhonné.*Zašklebí se a chvilku čeká, zda má jako Nate potřebu se jizvy dotknout. Ne, že by se bránila. Spíše mu dá tu možnost. Pak se natáhne pro pití. Když ho položí, tak si vyhrne oba rukávy nad lokty a ukáže na pravou ruku.*Tahle je z lovu na Asmodea...jestli se v démonech vyznáš lépe jak já, tak takovým ohnivým, co mají toto na svědomí se říká Iblisové myslím.*Poškrábe se ve vlasech a neúmyslně se vyhne tématu ohledně jizvy na ruce a na noze, protože ty nejsou od démonů. Ne v pravém slova smyslu.*A to bylo mé druhé setkání s démony.*Uchechtne se a pokroutí nad sebou hlavou.*/Mám dojem, jakobys přitahovala problémy, Miuško./*Řekne jí její podvědomí a Triss se mu začne opět věnovat.*To ano.*Přikývne vážně a stiskne nelibostí rty.*/A Caroline dokáže opravdu zavařit.../*Vzpomene si na dopisy a zatřese hlavou. Ještě aby ji i král víl viděl s něčím, co je velice velice podobné blížícímu se záchvatu. Stačilo, že občas z takových věcí nebo lekaček měla zrychlený dech, zvýšený tep a polilo ji horko. Uvolní se, když se řeč stočí k Jackovi.*Každý se ooficiálně nazývá přítelem, než se to překlene v partnera, snoubence či manžela...nemám snad pravdu?*Popíchne ho, ale nemyslí to zle.*Já a nefilim?*Zarazí se však vzápětí a poškrábe se na nose.*Mám pocit, že znám už pomalu celý Institut, ale nejblíže mi je zástupce vedení, který mě požádal onehdy, ať jdu s ním bez přípravy na lov Asmodea, že jsem asi jediný podsvěťan, kterého nepodezírá ze zrady. A druhým je jeden z lovců. S dalšími dvěmi si začínám snad i rozumět.*Zasměje se. Neřekne tedy přímo, že s některým z nich spí. Jen doufá, že si nebude myslet, že spí s vedením. Neuměla si představit sebe a Sebastiana. Byl pěkný, to ano, ale...vážně jí trochu připomínal bratra. Navrch má Grace. Tu by Triss ráda blíže poznala, aby pochopila, proč vlastně si ji vybral. Musí pro něj být nějak speciální. Stejně se musí trochu smát nad tím, jak vyzývavě uměl působit. Zakroutí hlavou nad smlouvou mlčenlivosti. Lucas jí kdysi snad něco říkal ohledně toho, že by mohlo být potencionálně nebezpečné uzavřít s vílou smlouvu, ale to jen v nějakém shrnutí víl. A Triss nikdy neuvažovala o ničem proč by měla uzavírat smlouvu. Nevěděla proč by ji uzavřela. Když položí další otázku, tak se odtrhne od přemýšlení o tom, jak je bezpečné uzavřít s vílou a ještě k tomu s králem smlouvu a přemýšlí, zda otázka ohledně toho, co by chtěla být, nemůže mít nějaký dvojsmysl.*Pro začátek ne nepřítel.*Nakrčí nos nad vzpomínkou, že bez mrknutí oka rozstřílel hydru i hellhounda.*Ale co se týče smlouvy...kdo ví jak moc je taková věc bezpečná. Navrch ani nevím jak se to dělá.*Pokrčí rameny, aby dala najevo, že je mladá čarodějka, co nemá moc zkušeností. Takže pokud by po ní vyžadoval kouzlo, jímž by zhotovila smlouvu...asi by daleko nepochodil, nakolik věděla, že něco takového existuje, ale jakživ to neměla v ruce a neví jak ji vytvořit.*Co byste si přál vy, abych byla nebo o čem by smlouva mohla být?*Zeptá se upřímně, protože sama neví odpověď ani na jedno a ani na druhé. Přemýšlivě si zkousne ret a když se naskytne možnost, tak mu dolije. Všimne si, že je led roztopený, takže může použít pár kapek vody z misky. Přitáhne si pro ten účel - trochu s rozpaky - z jídelního stolu lžičku, kterou si omylem vzala navíc ke snídani.*
Jsem rád, že jsi mu to řekla. *Přikývne a doopravdy ho to nějakým divným způsobem zahřeje u srdce. Jedna věc je, že se někdo prohrabává myšlenkami jeho milence. Druhá věc je, když to dělá s nekalými úmysly, tajně a tak, že hrozí detektivovi nebezpečí. Jestliže se dívka jen ujišťovala, že jí ozbrojený bručoun nevystřílí pracoviště a ještě ke všemu ho o tom následně informovala...* /Tím proti ní ztrácím jakékoliv výhrady./ Ta jeho náměsíčnost je velmi nepříjemná. Bojím se, aby se mu něco nestalo. /Zatím to vypadá, že nejhorší bylo, že se probudil uprostřed jezera na Zimním dvoře. Ale tam jsem byl já. Tam jsem ho našel, odvezl sobě na chatu a zahřál./ *Vzpomene si, jak se před ním detektiv vystavoval ve vaně a mimoděk se kousne do spodního rtu.* /Všechny ne./ *Uloží si následně do paměti a s uspokojením pozoruje, jak Triss rozepíná špatně zapnutý knoflíček. S neméně příjemným pocitem pozoruje jizvy. Jsou krásné, jsou to důkazy přeživších.* /Jak se Jack za ty své styděl../ *I normálně má hlavu plnou detektiva, ale tím, že ho Triss také zná a přivedla na něj pozornost a hovor, se to ještě zhoršilo. Jizev se nedotýká, i když po nich klouže pohledem podobně důvěrně, jakoby se jich doopravdy dotýkal. Poslouchá pozorně každičké vysvětlení a trochu ho zarazí, že se mu nedostane žádné k dlani. Než ho stihne trknout, že se o tom možná bavit nechce, vezme ji za zjizvenou ruku.* A co tohle? To je ještě před tím, než ses naučila léčivá kouzla? /Přeci jen to vypadá jako stehy a ty moc čarodějů nemá za potřebí. Že by to snad nějak souviselo s rodinou?/ *Začne si pomalu skládat puzzle, když po chvíli tak stroze zareaguje na část hovoru o rodinných vazbách. Jason pustí její ruku a pohodlněji se uvelebí na gauči, k čemuž využije jednoho polštářku, co si dá pod paži.* Obávám se, že nemohu říct, že bys neměla pravdu. Přestože o dalších stádiích, o kterých mluvíš, nemám z vlastní zkušenosti ani ponětí. *Zhluboka se nadechne a vyslechne si její obhajobu týkající se nefilim. Jakmile zmíní, že zná celý Institut,sám si vzpomene na svou přítelkyni.* Znáš Grace Lengthorovou? /Dcera trnů, co mi pomohla na trůn./ *Je mu jasné, že s někým z těch, co vyjmenovala má pravděpodobně podobný vtah jako on s Jackem. Ale narozdíl od ní není dostatečně rýpavý na to, aby se dále ptal. Možná alespoň prozatím.* Nepřítele pro mne jednoznačně nepředstavuješ. *Přikývne na její opatrnou odpověď a vyčkává, než se nějak vyjádří k smlouvě.* Stačí ji uzavřít ústně. Slíbíš mi, že dokud si to budu přát, nebudeš se o mé známosti s Jackem nikde šířit. Na oplátku si můžeš vyžádat něco ode mě. Je to poměrně výhodné, protože tě nic neohrožuje a já jsem ten, kdo za tebou se smlouvou přichází. Ale pokud nevíš o co jde, je to magicky zaopatřené spojení. Smlouvu nebudeš moci porušit, pokud nechceš zemřít. *Nechá si dolít a povzbudivě se na Triss usměje, přestože to co říká zrovna povzbudivé není. Je rád, že mu do whiskey opět kápne vodu a hned se napije.* /Smlouva s králem víl se nenaskytne často. Ovšem může se na to vykašlat a já budu moci jen doufat, že se o Jackovi nedozví nějaký Fér. Ve chvíli, kdy to zjistí víla, může to být použito jako vydírání. Ach, co víla! Všichni mohou chtít vydírat krále./ *V jeho tváři je dobře čitelné, o co mu jde. O Jacka, nechce z Triss vytáhnout nevýhodnou podmínku nebo tvořit skulinky.*
Konkrétně moc nevím...mě se to dostalo od Jacka Hellera...vlastně...vypadal zvláštně šťastně, na to že si jeho snoubenec vystřelil mozek z hlavy a tu nahrávku mu poslal.*Slovo snoubenec neúmyslně řekne s jistou dávkou odporu a nenávisti, přičemž si promne zápěstí, které jí zlomil.*/Lituji Jackovy ztráty, ale Victorovy smrti ne./*Pořád při spojitosti s Jackem si vzpomněla na tu spoustu krve, kterou pak s Nateem v jeho bytě čistila. Promne si kořen nosu.*No...aspoň se nezdá, že znovu budu muset umývat jeho krev z podlahy.*Povzdechne si upřímně a zavrtí nad tím hlavou. Král měl divný vliv, že se nějak moc rozpovídala. Bude se muset více hlídat. Věděla, že z alkoholu to nebylo. Jedna sklenička? To přeci nic není. Polkne, když si prohlíží jizvy takový...zvláštním pohledem. Neumí ho identifikovat. Ale asi by jí z něho naskočila husí kůže, kdyby se na Jasona dívala dál. Ne že by byl nepříjemný, ale spíše...intimní? Možná to je to vystihující slovo? Překvapeně zamrká, když ji vezme za ruku a trochu jí zahoří tváře. Netouží po tom, aby si myslel, že se tomu vyhnula úmyslně...jen se prostě bavili o démonech.*Neměla jsem energii. Léčila jsem jednoho lovce, který si přeťal tepnu a pak jsem musela zmizet, aby mě nikdo neviděl celou od krve nefilim...a pak nějak nebyl čas...pokud by si ho člověk nenašel při vlkodlakovi, co ho nenávidí.*Ušklíbne se a usměje se, když ji pustí. Prsten si však nenatáhne. Jen si s ním zatím pohrává v ruce.*Grace jsem potkala...při záchraně onoho lovce. Až tak dobře se ale neznáme.*Pokrčí rameny. K věci ohledně přátel se už nevyjadřuje, protože řečeno bylo dost, tak si jen taky dolije, jelikož má dopito a dá si tam kostky ledu, než se v misce rozpustí úplně.*To mě těší.*Pousměje se a pokynu mu hlavou a trochu i skleničkou, než se napije.*A co se stane, pokud tu informaci někdo najde v mé hlavě? Bude se to brát jako prozrazení mou vinou?*Zeptá se, nakolik ještě stále váhá a ráda by měla co největší počet informací ohledně toho, že by měla s vílou uzavřít smlouvu. Když si však všimne jeho výrazu, tak pochopí, jaký to pro něj má význam, aby se o něm a Jackovi nikdo nedozvěděl.*/A já myslela, že králové měli vždycky hárem jaký si přáli./*Napadne ji a nakloní hlavu. Přesto se natáhne a dotkne se jeho volné ruky po které přejde tak trochu v konejšivém gestu. Nějak neví co říct, ale ruku tam chvíli nechává, pokud se ji nerozhodne setřást, takže se přisune trochu blíž. Zároveň v ní má pořád i prsten. Ale není to železo, takže by mu to vadit nemělo, pokud věděla. Přesto ho nechá z ruky vypadnout a sklouznout mezi ně na gauč, kdyby náhodou. Netouží po tom mu ublížit. Netouží po tom nikomu ubližovat. V levé ruce pak má skleničku. Mírně zvedne prsteníček pravé ruky, kterou má na Jasonově, kdyby se přepočítala a pálily ho jakékoliv kovy. Tenhle prsten si sama stáhnout nechtěla, protože se netýkal přeci démonů. Pak nakloní hlavu.*Hmmm vlastní smrt je vlastně asi..bezpečná řekněme. Když člověk vezme v potaz, že ten kdo se to od...mrtvého dozvěděl není vázán magií a mlže to rozšiřovat. Jo být tím mrtvým ten, kdo se to dozví...to by si asi jeden rozmyslel...pokud by ho nechtěl nechat umřít.*Začne nahlas uvažovat na co se zasměje.*Promiň...a neříkám tím, že bych to někam šířila. Není na co. Navrch jak by se to kouzlo vztahovalo k tomu, kdybych o tom mluvila s někým, kdo už to ví.*Svráští přemýšlivě obočí.*/Tolik otázek a tak málo odpovědí!/
*Svraští obočí, protože ho trochu zmate Trissin skok z jednoho Jacka na druhého. Sice zmíní Hellerovo příjmení, aby mu v tom nedělala guláš, ale stejně mu chvíli trvá. Pomyšlení na čarodějův momentální stav mu není vůbec příjemný a věří, že i pro Triss by to nebyla žádná sláva. Koneckonců se zdá, že si byla s kočičím mužem blízká a o jeho ztrátě paměti nemá ponětí.* /Ale Jack říkal, že to nemám šířit. Nebudu to šířit./ Victor byl sobecký bastard. Tedy, nevím, jestli byl bastard, jen jsem ho chtěl urazit. /Post mortem, šlechetné./ Tys byla u toho, když se pokusil, však víš? *Smutně se na ni podívá, protože si ani nechce představovat, jak zlomený musel věčně usměvavý syn vyššího démona být. Znali se krátce a přes to měl Hellera upřímně rád.* /Jenže kdoví, jaký je teď. Ztráta vzpomínek lidi často poznamená i v ohledu na charakter./ *Je tak zakopaný ve vlastních myšlenkách, plus se výrazně soustředí na Trissiny jizvy, že náznaky studu u čarodějky vůbec nezaznamená. Možná by svého lehce zvláštního chování okamžitě zanechal, kdyby ano.* Sebevražedný lovec? To mi nesedí na jejich typický stereotyp. Nabubřelý nefilim by nikdy neskončil své poslání držet podsvět ve své linii. Ne, dokud nemusí. *Následně to odmávne, protože je mu jasné, že už řekl i to slovo. Stereotyp. Nemusí se to vůbec shodovat s danou situací.* Vlkodlakovi? /Měl bych se více zapojit do všeobecného dění. Takhle zajímavé příhody nemám./ *Úsměv jí oplatí a naslouchá tomu, jaký má vztah s jeho známou lovkyní. Když zjistí, že to není nic, co by stálo za řeč, jen přikývne.* Ach, jistě! *Téměř se plácne do čela, ale neudělá to. Zkrátka to není něco, co by uč[link src="inil.Ani"] nezareaguje na její předchozí slova, jak se zaměří na toto.* Nedochází mi, že ne všichni, co nahlíží do cizích myslí mají perfektní mentální štít. V tom případě by se na to dohoda nevztahovala. *Nesnadno se mu to říká nahlas, protože je to samozřejmě skulinka z Trissiny strany. Kdyby chtěla, může to takhle šířit dál.* Ovšem úmysl z tvé strany se počítá za každých situací. /I to tvé psaní na telefonu./ *Snaží se na ni s celým konceptem smlouvy nejít hrr. Podrbe se vzadu na krku a klidně se napije výborného nápoje. Přesto si empatická čarodějka všimla jeho slabosti a nějaká jeho část je jí za to vděčná. Její ruku nechá tam, kde je a neudělá nic pro to, aby kontakt ukončil. Prsteny, co nejsou ani z malé části slité ze železa mu nic nedělají. Jakmile by to byla slitina, mohlo by ho to maličko zapálit, ale rozhodně by se nezačal rozčilovat. Přesto je od ní hezký krok, když jeden prsten upustí na gauč- což král následuje pohledem, jak se chvilinku kutálí- a druhý zvedne z jeho dlaně. V tu chvíli zvedne malíček a přitiskne její prsteníček zpět, aby dal jasně najevo, že mu to neublíží. Cítí, že jeho blízkost mu nic nedělá.* Samozřejmě, pokud subjekt smlouvy není sobec. Nabízí se pak ale docela jistě jiná otázka: Zradila jsem důvěru vládce víl, zemřela jsem a již nemohu chránit své blízké. Co jim asi udělá. *Čistě jí vykládá teorii, nesnaží se u toho znít nijak výhružně. A ani nezní. Jen pokrývá její otázky odpověďmi a spokojeně se u toho usmívá. Možná přeci jen nezapře jistou svou vílí část, kterou dohodu uspokojují.* Doufám, že to nikam šířit nebudeš. Jack by mohl velmi snadno zemřít. *Při těch slovech mu vstoupí do očí jakási mlha zamyšlení. Zarazí se a polkne. Jistě nemusí nesmrtelné vysvětlovat, jak jsou civilové nevýhodně křehcí.* /Obzvláště oproti těm, co je chtějí rozdrtit./ *Vzpomene si, jak Lyria zlomila Jackovi nos a to je ještě minimum. Nechce si ani představovat, jak by se zachovala třeba Ava, kdyby se o něm dozvěděla.* Na to by se to nevztahovalo. Šlo by čistě o koncept prozrazení. *Pousměje se a dopije svou druhou sklenku.*
A násilnický.*Nakrčí nos a pokračuje v tom, že si promne znovu zápěstí.*Jen tak mi zlomil ruku.*Postěžuje si a nakrčí nos znovu.*Nebyla...ale jednou jsem jeho...záchvat, kdy si ubližoval zažila. Není překvapení, že u toho byl Victor. Ale...tam překvapivě Victorův vztek byl na místě.*Pokrčí rameny se smutným ušklíbnutím a vyslechne si to o lovcích, na co se zasměje a pokrčí rameny.*Někdy se zdá někdo vypadne ze stereotypu.*Upozorní ho, ačkoliv si to sám uvědomil určitě a na vlkodlaka přikývne.*Victor. Horší než zlomená ruka je, když tě chce někdo lovit ve vlčí podobě.*Uchechtne se. Ne že by to bylo vtipné, ale...nějak to prostě přijde. Sklopí zrak k jejich rukám teprve v moment, kdy přitiskne prsteníček zpátky a se zkousnutým rtem se pousměje, aby se neculila. Přijde jí to jako příjemné gesto.*Hmmmm....v takovém případě by se mi zdála dobrá oboustraná nabídka...dohody a naprosté důvěře k tomu druhému ohledně zpracování citlivých informací, jako je toto. Já nemám potřebu to vykládat ani ty bys neměl potřebu vykládat má tajemství, ale ani jeden z nás by nutně nemusel umírat. Nelíbí se mi představa smrti. Ani mé a ani tvé.*Prozradí upřímně a prohrábne si vlasy. Uvažuje zda by mu na znak důvěry měla podhodit i ona něco důvěrného, ale...není si jistá, zda by o tom bylo snadné mluvit. Ani zda by bylo dobré, aby o ní nahned věděl mnoho. Vždyť ani Nate, Nuki nebo Sander, Zoe, Nick a Luke o ní nevěděli vše dokud si nevybudovali důvěru. Jen u Jacka to byla jistá...nutnost. A díky ní si k němu opravdu důvěru vybudovala.*Nemám zájem, aby se Jackovi něco stalo.*Přizná upřímně. Stále váhá, zda se chce doopravdy nechat vázat nějakou smlouvou, která by ji mohla stát život. A stále se jí nabízela i otázka...*A co pokud podlehnu manipulaci a vyzradím to? Pak bych to vědomě vyzradila, protože bych podlehla příkazu v mysli ne?*Zeptá se opatrně a doopravdy zrudne, protože si přijde, že je naprostý debil, když o tom nic neví. Tak trochu teď proklíná Lucase i Taylera, že ji tohle neučili a odmítali ji magii učit. Doufá, že ve společnosti Malachaie to dožene.*
To nevím z jaké míry byla jeho chyba. Slyšel jsem, že vlkodlaci jsou přirozeně trochu temperamentnější. *Což pro něj samozřejmě neomlouvá zlomení ruky a soucitně se podívá na Triss, jak si zápěstí mne.* /Zním jako zabedněnec, co žije ze stereotypů. Ale tohle zrovna mi nezní tak hrozně. O vílách se říká, že obchází pravdomluvnost a milují dohody. A je to tak!/ *Když mu vypráví o incidentu, zvedne jedno obočí.* Jak to myslíš, na místě? /Zlobil se, že si Jack ubližuje? Pak souhlasím, to asi nebylo ideální řešení problémů./ *Když v podstatě zdůrazní, že stereotypy nejsou zákon, pousměje se. Jelikož si toho je sám dobře vědom, nemá cenu se kolem toho nějak přít.* Zjevně ano. A Victor neměl dost. *Jelikož už je to v minulosti a Triss se nezdá hluboce deprimovaná, hruď se mu otřese tichým smíchem. Když se zasměje i dívka, potvrdí mu to, že není úplně mimo mísu. Jakmile si však skousne ret, přitáhne to automaticky jeho pozornost, i když o to nestojí. A tak od jejích rtů hodně rychle pohled odtrhne.* To je milé, ale obávám se, že pramálo spolehlivé. Pochop, že se snažím udržet to, že Jacka vůbec znám pod pokličkou. Nedej bože cokoliv, co si představuješ, že se mezi námi odehrává. /Čímž netvrdím, že se to neodehrává./ Jestli se někdo rozhodne ho ohrozit kvůli mně... *Nesnaží se dělat dramatickou pauzu, ale ví, že by ho mohl zradit hlas, a tak se raději zatváří jakože ano.* Nebudu z toho nadšený. Obzvláště když neudělám všechno proto, aby se něco takového nestalo. /Myslím, že už to, jak mi na tom záleží prozrazuje příliš. Možná bych jí měl jednoduše vložit do mysli, že to udělat nesmí? Že na to myslet nesmí? To by ji ochránilo i před ovládáním mysli. Krom samozřejmě... mé matky./ *Zavalí ho pocit bezmoci a nejraději by do něčeho uděřil. Neudělá to, pořád je to přeci jen ledový král. Ale vytáčí ho myšlenka toho, že jeho matka není po smrti, a kdykoliv se může rozhodnout zničit jeho férskou idylku, co buduje.* /To říkáš teď. Ale smlouva je přeci jen něco kouzelného. Motivace je větší, než přirozené svědomí./ *S touto myšlenkou pohladí její mysl, jen aby si vyzkoušel, jak lehce se do ní může dostat.* Omlouvám se. Ano, na to magie příliš nehledí. Vyšlo by to z tvých úst. *Zamyšleně se kousne do rtu a znovu se vrátí myšlenkami ke své matce. Takhle by to nešlo, ta nejistota.* /Prý, že je láska příjemná, Lyrio!/
Ne...Jack...řekněme, že nevěděl, co dělá a políbil mě a Victor to uviděl a Jack se zhroutil...naštěstí to dopadlo dobře....i pro mě. Jen pár týdnu s otiskem jeho ruky na krku.*Zasměje se a přejede si po obličeji. Trochu zoufale. Pořád si to dávala za vinu, ačkoliv ona by ho sama od sebe nepolíbila, nakolik věděla, že by nikomu nikdy dobrovolně nezničila vztah. A kdyby jen tušila, že Jack něco takového udělá...ale netušila. A nenáviděla se za to. Možná všechno mohlo být jinak? Vyslechne si ho a opravdu vidí, že má o svého milého strach. Zajede si prsty do vlasů. Ona nemůže naopak popřít, že má strach o svůj život. A neví jakou by si měla určit svou cenu za tu dohodu. Povzdechne si a znovu začne přemýšlet, co by mohla chtít na oplátku ona. Nakonec zavrtí hlavou a vydechne nosem vzduch.*Nevím, co bych měla chtít já, ale na druhou stranu...kolikrát se mi něco takového naskytne.*Zasměje se Triss a sveze se na opěrku a ucukne s sebou, když její chabá ochrana zaznamená dotek královy mysli.*Moji hlavu nech být. Myslím, že nejsem hloupá, abych neuměla dělat taková rozhodnutí.*Upozorní ho a trochu se zamračí. Začne si k přemýšlení broukat a pohrává si se zbývajícím prstýnkem na ruce, jakoby ho snad i chtěla stáhnout.*Hmmm...*Broukne si nakonec zamyšleně, zatímco se sklenka ze stolu na pohled samovolně zvedne a zamíří jí do ruky.*Nejsem náročná....mi stačí ta stoprocentní důvěra a spolehlivost...to je asi nejvíc, co mi můžeš dát. Že ti budu moct říct cokoliv a nebude to takzvaným veřejným tajemstvím tedy bez mého svolení to nikam nepůjde, stejně jako u tebe...a že když bych potřebovala pomoc, tak pokud to bude v tvých silách a neohrozí to tvůj život, tak mi ji poskytneš...a ta důvěra znamená žádné obcházení a pohrávání si s mou myslí atak dále. Samozřejmě se nevztahuje na telepatii nebo když budu potřebovat doopravdy pomoc. Co kdyby mě třeba posedl démon. Či pokud o to nepožádám.*Pokrčí trochu zamyšleně rameny.*A taky, že se mě nepokusíš zabít.*Dodá. Vlastně to pro něj mělo být jednoduché. Pokud ji nepovažoval za nepřítele, tak by asi nic z toho neměl být problém. Jen doufala, že to nikdy nebude muset porušit. Opravdu nechtěla zavinit něčí smrt. Zvláště, když byl král...příjemná společnost.*Ale myslím, že určitě budou věci u kterých ti řeknu, ať s nimi naložíš, jak uznáš za vhodné...tedy by se to na to nevztahovalo.
*Nakloní hlavu na stranu a tiše se zasměje. Slyšel o pár těchhle situacích, kdy Jack úplně nevěděl, co dělá. Dokáže si představit, že to pro jeho snoubence muselo být přinejmenším frustrující. Rozhodně by to však netahal přes násilí.* /Jen otisk ruky. Byl to blázen. Násilný, sobecký, šílený bastard. Tak jsem to měl nejspíš prvně říci, aby to bylo naprosto korektní./ *Je mu jasné, že smích nemá nic společného s tím, že by byla situace vtipná, a tak se nesměje. Nechce si však držet úplně vážnou tvář, aby Triss neděsil, když je už bez toho zjevně vystresovaná rozhodováním ohledně smlouvy. Když si zajede rukou do vlasů, je mu jasné, že nad tím hodně usilovně přemýšlí.* /Tohle je výsledek toho, že se říká "Nejez a nepij nic od víly a chraň tě ruka Páně s ní uzavřít dohodu." Proč se to říká? Vím, že je to pravdivé, ale komplikuje to práci./ *Chvíli přemýšlí, jestli to šíří lovci nebo někdo jiný, ale rozhodne se, že se tím teď nebude zabývat.* /Ale ne. Kolikrát se něco takového naskytne. To řeknou všichni předtím, než z nich vyleze tuna požadavků./ *A přesně jak předpokládal, dočkal se rozhodně více než jedné protislužby. Za vstup do mysli se omluvil a nehodlá to dělat dvakrát.* /Potřeboval jsem otestovat jak je v bezpečí Jackovo a mé tajemství. Moc ne./ Učíš se od někoho magii? S tím mentálním štítem bys rozhodně měla pracovat, pokud chceš něco skrývat. *Pousměje se, aby trochu odlehčil narušení soukromí. Její myšlenky však nezkoumal, neměl to zapotřebí. Neví tedy o Triss nic nového, krom toho, že se proti útokům na mysl nemá šanci chránit.* Hmm... Jsem ochoten se pod něco podobného podepsat s pár úpravami. Ty nevypustíš z úst cokoliv, co by naznačovalo jakoukoliv vazbu mezi mnou a detektivem Jackem Porterem. Já na oplátku nesáhnu do tvé mysli bez svolení a nepokusím se tě zabít. Zbytek bude muset být součástí přátelství, které můžeme vybudovat. Máš tu někde tužku a papír? Psané dohody mám raději, je to přehlednější. *Pokrčí rameny a dolije si dobrého pití, které zakápne lžičkou s mističky na led. Lepší dohodu by z krále nevytáhla, je doopravdy čas to celé dát černé na bílé.* /A alespoň částečně ochráním Jacka./
*Stiskne rty a přikývne. Papír a tužku rozhodně někde má. Co se týče učení...*Zatím mě má učit magii nejspíše Malachai, akorát se musíme sejít.*Řekne váhavě, protože po včerejšku si není jistá, zda je Kai člověk, kterému by svěřila své myšlenky. Nakonec ji ale napadne alternativa...jít za někým jiným. Zkusí se zeptat asi Zacha, protože ví, že Jack to neumí a Zach by jako nejvyšší čaroděj mohl něco takového zvládnout.*Ještě mám tři otázky...nesmím zmínit někomu, kdo jednoho z vás nebo oba, že se znáte? A co pokud se mě někdo zeptá na něco ve smyslu zda se vy dva znáte nebo jste spolu nebo něco takového? A můžu bezúhonně říct, že s tebou nebo celkově, že jsem uzavřela dohodu, když neřeknu její znění?*Zeptá se, zatímco vstane a vydá se do ložnice, aby měl čas přemýšlet. Od stolu vezme papír a tužku...a nějakou propisku, kdyby si to s tužkou rozmyslel. S tím se vrátí a předá mu to.*Přátelství nezní jako špatný nápad.*Usměje se nejistě. Ne, že by se ho bála nebo by si nevěřila, že to prozradí, ale nakonec...pořád v dohodě šlo o její život...ale stejně tak možná i o jeho. Natáhne se pro sklenku a vypije ji na tři loky celou, načež si dolije.*Hmmmm...nemáš náladu si zatančit?*Navrhne pak na lepší odlehčení situace. Tančila ráda. Hlavně to uměla dobře. Aspoň něco. Taky zpěv a hru na kytaru, které ovládala, ale prostě...*/Gratuluji Mio...tak na tuhle dohodu hlavně nezapomeň a doufej, že tě jí jednoho dne zprostí./*Napadne ji, ale nekomentuje to. Chápe jeho důvody. Sama by to pro rodinu udělala.*
Malachai, nejvyšší čaroděj Manhattanu. Mé tajemství není zrovna něco, co bych k němu chtěl dostat. *Pousměje se, protože s Malachaiem nikdy nevedl řeč a jediné co o něm ví je, co mu řekli informátoři. Což je vesměs, že vlastní Pandemonium a existuje.* /Možná toho bylo víc, ale nezajímavé informace automaticky filtruji./ Nemůžeš zmínit, že se známe. Nejde jen o jména, ale o osoby obecně. Takže kdybys nějakému kamarádovi říkala, že král víl má bůhvíco s lidským policistou... nuže musí ti přijít jasné, že není tak těžké si dát dvě a dvě dohromady. Ach jistě, v takovém případě po tobě zřejmě smlouva vyžaduje lež. A nebo udělat hezký magický trik a z odpovědi se vyvléknout. Ovšem pokud by o nás již někdo věděl, smlouva ti nezapovězuje o tom s ní či s ním trochu drbat. *Ušklíbne se a kopne do sebe skoro celou sklenku. Vysvětlování veškerých smyček ve smlouvách je docela vyčepávající.* Byl bych rád, kdybys mi pak o takové osobě řekla. Jen tak, abych měl přehled,jestli se to šíří. *Nad poslední otázkou se na chvíli zamyslí, než odpoví. Dříve do sebe nalije zbyteček zlatého pití.* Nemusíš se tím vyloženě chlubit, protože lidé se automaticky zeptají, čeho se dohoda týká. To už jim říct nemůžeš. Ale jistě, smlouva s králem víl je poměrně působivý úlovek, takže bych se nedivil nějakému vystavování. *Připraví si další drink, aniž by si byl jistý kolikátý to je a usměje se nad jejím opatrným vystupováním.* /Rád bych řekl, že si moji přátelé nemají na co stěžovat. Ale co já vím? Obzvlášť Zarina má dost prořízlý jazýček na to, aby o mně někde vyprávěla./ Ale jistě, pokud ti nevadí, že vypadám takhle. *Podívá se na džíny a triko a ani neví, proč ho to tak rozhazuje. Na Jackovi mu to vždycky přišlo sexy. Po krátkém zaražení vyskočí elegantně z gauče a napřáhne k Triss ruku.* Pokud ráda tančíš, mám v plánu ples na Zimním dvoře.
Nemyslím, že chci, aby měl mou mysl pod palcem. Navrch mi dal možnost si vybrat, co chci, aby mě naučil a toto tam nespadá.*Pokrčí rameny a vrátí mu poloúsměv a nad vysvětlováním přikývne.*/Je to složité, ale zvládneš to, Mio./*Uklidňuje se v duchu a možná má trochu strach z toho, aby se někdo na nic neptal. Zasměje se nad tím, že smlouva s králem víl je působivý úlovek.*Jistě pomineme-li hrozbu smrti.*Zazubí se a trochu se uvolní. Možná je na vině i alkohol. Není opilá a ani v náladě, ale uvolnil ji. Nepatrně. Mlaskne, když se obslouží sám, protože si přijde, že teď si musí myslet, že ona je špatný hostitel. Když odsouhlasí tanec, tak mimoděk na doposud ztlumené televizi rychle a obratně spustí seznam s hudbou vhodnou pro společenský tanec a zapne zvuk.*Vypadáte úžasně, Vaše veličenstvo.*Mrkne na něj a pak ukáže na sebe.*Nicméně doufám, že vám naopak nevadí můj...zjev.*Zasměje se a když vyskočí, tak s lehkým uculením a ruměncem ruku příjme.*Řekla bych, že tanec je jedna z hodně mála věcí, ve kterých si příjdu dobrá...*Pousměje se, když se postaví a přemístí se na " parket"...nebo spíš volný prostor na podlaze, který zvětší tím, že telekinezí odsune konferenční stolek a dva bobany ke stěně.*Ples je lákavý. Dlouho jsem na žádném nebyla, ale řekni mi...jak se dělí dvory ve Faerii?*Zeptá se. Doopravdy se ukazuje kolik věcí ji čarodějové nepověděli a pokud je Zimní dvůr...asi budou pojmenované po ročních obdobích. Mlaskne nad tím, že jí to nedošlo.*Promiň, to že žiji se dvěmi čaroději...*Zavrtí hlavou.*Nechtějí mě učit nic, abych jim nevyletěla z hnízda.*Ušklíbne se, když to co nejjednodušeji shrne a tedy se k němu přitiskne, aby mohli začít tančit. Samozřejmě si úplně automaticky bez kontroly zaujme pozici, ve které by měla být vzhledem k tomu, že hraje pomalejší píseň. Na roztančení. Po ní následuje rychlejší skladba.*Kolik máš, Jasone? A než se budeš ptát jako Jack, proč se ptám na věk...jen jsem zvědavá jaký je váš věkový rozdíl.*Trhne hlavou, místo ramen a zvedne trochu hlavu, aby se mu podívala do očí.*
*Zmateně nakloní hlavu na stranu, protože mentální štít mu přijde jako absolutní základ práce s myslí. Přeci jen, když chceš někomu do myšlenek vidět, měl bys automaticky počítat s tím, že to může proběhout jako oboustranný obchod.* To je zvláštní. *Shrne veškeré nesrovnalosti jednou krátkou větou a už se tím nechce přespříliš zabývat. Nad nepříjemným vedlejším účinkem dohody se musí usmát.* Ano, pak je tu tohle. /Uznávám, že pro nesmrtelné je tohle riziko hůře zkousnutelné. Lidé se do takových smluv pouští pořád, pokud k tomu mají příležitost./ *Jakmile zamlaská, rychle se na ni otočí, zatímco pokládá láhev. Chvíli mu trvá, než ho napadne jakákoliv příčina pro nespokojenost. Když ho jedna napadne, pomalu odloží flašku jakoby nechtěl "dělat žádné prudké pohyby" a omluvně se usměje. Tím, že se většinou tváří chladně, všechny emoce, které se rozhodne popustit jsou dobře rozponatelné.* Ach, děkuji. *Přestane si téměř patologicky upravovat bílé tričko a už se cítí trochu lépe. Vtom se zeptá Triss na své vzezření a to ho z nějakého důvodu zarazí.* Můžu tě ubezpečit, že nevadí. *Pousměje se, a když přijme ruku v tanci, začne se rozhlížet po prostoru. Ocenil by ho trochu více, což čarodějka v mžiku zařídí.* To je příhodné, bál jsem se, že se na společenské tance poslední dobou zapomíná. *Když se ho zeptá na dvory, pyšně se pousměje.* Dvory jsou čtyři, jako roční období. Z toho já po své osobní revoluci kontroluji dva z nich, Sluneční a Zimní. Sluneční názvem zastupuje letní. Mé hlavní sídlo je na Zimním dvoře a moc se tam nedostanu, ale je to tam krásné. Pak zbývá Stříbrný, nebo-li jarní a Podzimní. *Není to tak jasné, jak by se mohlo zdát, a tak jí to raděj poměrně podrobně vysvětlí. Proto se nad její další poznámkou mírně zamračí.* Nepředpokládal jsem, že nauka o vílách by se měla dotknout každého čaroděje. *Zbaví se zamračení lehce škádlivě se pousměje. Poté již zaujme pozici na waltz tak, že jí položí jednu ruku na úroveň lopatek a druhou jí nechá volně v dlani. Rozhodně to není křečovitý tanečník. Když společně začnou, je elegantní jako princ z pohádky.* Hmm, takhle jsem nad tím ještě nepřemýšlel. *Odpoví, když mu dá prostor a šibalsky se usměje.* Mohla bys mi odečíst tři sta let a pořád budu starší než on. *Je pravda, že si upřímně není jistý, jestli je mu 339 nebo 340. Možná je úplně vedle s tím, jak přechází zvolna z lidského světa do Faerie, kde čas plyne jinak. Plus se ani Jacka nikdy přímo neptal na věk. Celou dobu jí bezproblémů opětuje oční kontakt, protože pro něj to obnáší jen pohled dolů. Ne natolik dlouhý, aby ho bolelo za krkem, tak akorát.*
*Poslouchá, jak jí představuje dvoru a mimoděk si u toho kouše ret. Dělá to hodně často, když nad něčím přemýšlí, snaží se něčemu přijít na kloub, vymyslet něco, někdy prostě jen tak, když dává pozor a je něco, co ji zajímá, cítí se provinile a podobně. Na konec to taky dělá když flirtuje, ale pravda je, že z devadesáti procent času je to neúmyslné gesto. Podobně jako prohrábnutí si vlasů, mnutí kořene nosu nebo škrábání se na špičce. Jednu dobu si dokonce mnula ušní lalůček, ale pak měla delší období, kdy nosila náušnice, tak ji to přešlo. No a když pak přijde na jizvy, tak se často buď dotkne míst, kde jsou, jakoby je snad mohla cítit nebo vidět. A nebo si začne pohrávat s prsteny.*Musí to tam být krásné.*Poznamená po nějaké době, kdy si pokouší v hlavě vykreslit, jak takové místa vypadají. Pak se pousměje.*Asi není, ale mě odmítají učit pořádně i o věcech, co se týkají čarodějů. O démonech vím jen to, co mi řekli lovci, když jsem se ptala s kým jsem to vlastně bojovala. A slabiny se těžko hledají, když jeden neví nic.*Nakloní hlavu a vlasy se jí svezou na záda a jedno rameno, takže ho mohou trochu poškádlit na ruce, kterou mezi lopatkami cítí, ačkoliv nejde o majetnický dotyk. Ale je to...zvláštní pocit přinejmenším. Zamrká nad jeho věkem.*Hmmmm takže ti je více než třista třicet...vím, že Jack teď někdy bude mít narozeniny, ale kdy...*Pokrčí rameny.*To mi bohužel neřekl. Očividně je nerad slaví.*Mlaskne si pro sebe, protože ona ráda obdarovávala své přátele. Ale tak nějak si slíbila, že to jednoho dne zjistí. Nějak se zapomene opět v jeho pohledu. Líbí se jí jeho oči, ačkoliv Sander má bezpochyby krásnější...světlejší a barevnější...a nasvícené sluncem? Dokonalost sama. Nicméně Jasonova barva očí, stejně jako Jackova dokázala spolehlivě taky připoutat její pohled. Vždycky se jí u mužů strašně líbily nejprve oči, rty a vlasy a až pak tělo, co se týče fyzické stránky. Navrch mimika a oči toho dle ní vždy prozradily o člověku nejvíce. Pak až přišly na řadu neúmyslné pohyby a reakce těla na řeč. Povaha samozřejmě stála nad vším, ale první dojem...je první dojem. V tom bohužel povaha moc roli nedokáže hrát.*Hmmmm Lucas a Tayler jsou oba teoreticky starší než ty...*Vysloví svou myšlenku a krátce si o něj opře hlavu, aby dala odpočinout svému krku.*
*Proti své vůli stočí pohled k jejím rtům. Nejde ani tak o to, že by se nadále držel teorie, že se ho pokouší svést. Spíše to automaticky poutá pohled. To, jak svírá plný ret zuby je jako kdyby na něj křičela jeho jméno z druhé strany místnosti. Stojí to za otočení, za pohled. Po chvíli se však z drobného transu probudí a pohlédne jí do očí. V chabém světle zazamená kočičí zornici, ale nijak ho to nezarazí. Přeci jen jedna z jeho nejbližších přítelkyň byla skoro více kočka než člověk.* /To zní divně, když si vezmu, že jsme spolu spali./ To vskutku je, všude. Zimní dvůr je z nich na první pohled nejméně přístupný. Chladný. Ale jakmile vstoupíš do hradu, nadechneš se vůně připravovaného jídla a usedneš ke stolu, kde všechno zase voní jako pergamen a inkoust. K tomu plápolání ohně... Jistě, dokáže být chladný, ale to není zdaleka všechno. *Ani si neuvědomuje, že v podstatě popsal sám sebe skrze své sídlo. Zavrtí hlavou a z očí mu zmizí zasněný pohled, který se tam nenápadně nasoukal. Sice zpočátku Zimní dvůr nesnášel kvůli rodičům a více se zdržoval na Slunečním, ale poslední dobou mu vážně přirostl k srdci.* Nechtějí? V tom případě děláš dobře, když se vzděláváš sama. *Pochválí ji, protože pokud to správně pochopil, není jediný, koho se vyptává. Zjevně i její vztahy s nefilim jí přivedly dost znalostí a zkušeností. Po chvíli rozhovoru ucítí šimrání vlasů a mírně se pousměje. Není příliš lechtivý a i kdyby byl, za ta staletí si zvykl na pocit ženských vlasů.* Narozeniny. Stejně nerozumím tomu, že smrtelníci slaví postupující věk. /Na druhou stranu s tím, jak jsou křehcí mohou zemřít v podstatě kdykoliv na cokoliv./ *Slyšitelně polkne a přes tmavé oči mu přeběhne stín, je vidět, že Jackova smrt ho velmi trápí. Už se ani nemusí příliš hlídat, protože ví, že Triss o tom nikde nemůže mluvit.* /Nerad je slaví./ *Smutně se usměje a dá si za úkol zjistit datum Jackova narození, aby ho mohli strávit spolu.* /Třeba si to nějak navzájem zpříjemníme, když z toho ani jeden nejsme nadšení./ *Jelikož se poměrně soustředí na vlastní myšlenky, může se zdát, že Triss stejně ztraceně opětuje pohled z očí do očí. Ze zamyšlení ho vytrhnou její následující slova.* Ha! To není žádné překvapení, jsem velmi mladý. Jestli nejsem nejmladší,pak jsem minimálně jedním z nejmladších vílích vladařů. *Pyšně vypne hruď a usměje se.*
*To, že se jí díval na rty postřehla až když odtrhnul pohled a přesunul ho k jejím očím. Nepatrně zčervenala ve tváři, ale to neznamenalo, že by odvrátila pohled od jeho tváře. Přesto si je schopna všimnout zasněného pohledu v jeho tváří.*Tak by ses dal popsat i ty...snad i Jack. Chladní, mramorově krásní napohled, ale hřejiví uvnitř.*Pousměje se nad přirovnáním a na jeho ocenění její snahy o sebevzdělávání se jen skloní na moment hlavu. Zaznamená jeho mírný úsměv a jen na okamžik se jí tvář svráští nad tím, jak uvažuje proč. Pak se však uvolní a přivře spokojeně oči při tanci a opře si tedy hlavu. Vytrhne ji z toho, až když promluví a vypne hruď. Tedy zvedne hlavu a podívá se na něj a usměje se.*Velmi mladý?*Zopakuje a převaluje ty slova na jazyku, protože když si vezme v potaz, že mu je přes třista třicet let...*Gratuluji.*Šeptne upřímně, protože není důležitě říct to nahlas, když jsou tak blízko. Taky se usměje.*Taky velmi dobře tančíš.*Olízne si suché rty při pochvale a když skončí písnička, tak jim telekinezí přitáhne sklenky, aby se mohli napít, takže ho vlastně zůstane držet za ruku. Beztak ta dynamičtější skladba měla dlouhou předehru. Svou sklenku chytí a čeká, zda si taky vezme a napije se.*
*Jejího zčervenání si nevšimne, za což můžeme být všichni rádi. Akorát by se peskoval, že jí nectně civí na rty, přestože nemá nejmenší úmysl zde strávit noc. Samozřejmě pokud by tohle všechno dělal proto, aby ji sbalil, výčitky by necítil. Ovšem pokud se snaží vybudovat platonické přátelství a zaznamenal by, že je z něj čarodějka nervózní nebo je jí až nepříjemně, rozhodně by z toho neměl radost.* /Hmm, když se nad tím tak zamyslím, tak tohle přátelství také nezačínalo zrovna platonicky./ *Vzpomene si, jak ji hladil v Pandemoniu po stehnu a napadne ho, jestli nemá problém.* Myslíš? Snad máš pravdu. *Usměje se a ještě chvíli nad tímto přirovnáním přemýšlí. Nijak se to však neprojevuje v tanci. Je natolik zdatným tanečníkem, že něco tak prostého jako zamyšlení mu nohy nezamotá. Je nadále ladný jako kočka.* /Snad jsem ji neurazil?/ *Napadne ho s jistým poděšením, když skloní hlavu. Není si však jist, jestli by se na to měl ptát a tak mlčí.* /Na tyto otázky je času dost. A také dost alkoholu./ *Sklouzne pohledem přes její rameno, na stolek s láhví Macallana.* Na poměry. /Ačkoliv matka musela být přibližně mého věku, když mě počala. To je děsivé./ Děkuji. *Není si přesně jist, k čemu mu gratuluje, ale uzná, že k trůnu. Přeci jen ho musel nějak získat.* Přijde mi to poměrně důležité, nechtěl bych být králem, co neumí tančit. *Všimne si, že doteď pomalá skladba zrychluje a rychle v mysli převalí počet dob a rytmus, podle čehož chce zvolit další tanec. Možná jednoduše skončila a začala jiná. V tu chvíli však Triss přiblíží sklenky a Jason se své vděčně chopí.* Děkuji, Triss. *Všimne si, že ho stále drží za ruku, ale v pití ho to nijak neomezuje a lidským kontaktem nepohrdá. Nijak na to tedy neupozorňuje ani nereaguje a plnými doušky si dopřeje chutného nápoje.*
Pokud tohle nejsi ty a jen to hraješ, tak ji nemám, ale...nemyslím si, že tohle je divadlo, nebo...?*Tázavě zvedne obočí, ale i tak se usměje, protože to nemá být výčitka jako spíše konstatování.*To jistě...já jsem dle mého na poměry čarodějů batole.*Zasměje se, protože ta představa...je prostě vtipná. Nad jeho poděkováním se pouze usměje a pak pokýve hlavou.*To jistě je důležité. Králové by měli být v jistém směru všestranní, dle mého názoru.*Pousměje se a taky se napije, místo odpovědi na jeho díky. Dopije už kdo ví kolikátou sklenku a je vděčná za to, že tam byly kostky ledu, co alkohol trochu zředily. Ujistí se, že může přesunout jeho sklenku zpět a potom si zase stoupne čelem k němu.*Salsu umíš?*Zeptá se, když si o jeho rameno moment vyťukává rytmus skladby, která je dlouhá a rozjíždí se teprve do správného tempa. Má pocit, že po téhle skladbě následuje zpívaná Mamba no. 5...tu píseň má upřímně ráda. Má takové...africké vlny a afrika a hudba? To je živel. Afričani mají hudbu v krvi a někteří černoši tenhle africký vibe umí pěkně napodobit.*
Není. *Ujistí ji s úsměvem, čímž jasně vysvětlí situaci. Nemůže přeci lhát. Je pravda, že tuhle svou stránku moc nestaví na odiv a ani nyní to Triss nevidí v plném rozsahu. To však neznamená, že to jistou částí není on. Když už tak přemýšlí nad plným rozsahem své osobnosti, vzpomene si, jak mu zpočátku jeho vlády hráblo a chtěl udělat něco spontánního. Téměř vidí před očima Adeline, se kterou po sobě po kolena v moři cákali mořskou vodu. S touto vzpomínkou jeho úsměv nabere melancholického rázu.* /To, že ona si se mnou nezjedná schůzku neznamená, že to nemohu udělat ani já. Ať už má povinností kolik chce, na vílího krále- a svého dobrého přítele- si snad čas najde./ Kolik ti je vlastně let? Ovšem předpokládám, že s batolecím stadiem máš pravdu. /Pamatuji si, jak se Lyria čílila, když jsem jí řekl, že 19ti letá víla je dítě./ Přesně tak. Nechtěl bych být tím králem, který na bále sedí na trůně a znuděně švihá špičkou ze strany na stranu. *Pousměje se, protože se trochu obává, že přesně takhle bude vypadat na své nadcházející oslavě zimy. Je mu jasné, že rádci nebudou chtít, aby se příliš mísil s davem, z důvodu potenciálního nebezpečí.* Ale ovšem. *Poté co mu uvolní opět obě ruce, na chvíli zavře oči a zaposlouchává se do hudby. Kdyby měl košili, možná by si pro efekt rozepl další knoflíček. Po chvíli se mu nohy automaticky roztančí v rychlém rytmu, perfektně zapojí boky, jakoby se narodil při rytmu této skladby, a teprve když navádí Triss do svižných otoček, otevře oči.*
*Usměje se taky, protože jí to nedá a užívá si příjemnou atmosféru mezi nimi. Když se jí zeptá na věk, tak se trochu rozpustile usměje.*Dvacet, ale tak...co se dá dělat.*Povzdechne si, ale v očích jí pobaveně jiskří. I jemu musí přijít jako batole, ne? A přesto tady spolu tančí.*To bys byl nudný král.*Dovolí si vyřknout svůj názor a usměje se, když se zaposlouchá hudby. Pak teprve začne jejich tanec. Triss není pozadu s pohyby boků, správnými kroky a vkládá do tance duši. Jako vždy. Miluje tanec a to jde poznat. Asi jediná věc, kde doopravdu září s kočičí obratností a ladností. Lehce se pohybuje a možná má i pocit, že se nedotýká země. Jason tanči naprosto úžasně. Triss si tento tanec...tento okamžik a pocit opravdu užívá a jde to na ní znát. Na rtech jí hraje mírný úsměv a myšlenky se jí vykouří z hlavy, když spolu tančí.*
/Je zvláštní, že mi to přijde málo, když se běžně zabavuji s civilkami tohoto věku. Ačkoliv ani ne, Lyria mi přijde podstatně mladší, než Triss, přestože jsou jen o rok. Možná to bude tím, že víly doopravdy zmoudří až stářím a pak jim přijdou rozlítaní vílí adolescenti roztomile dětští./ Na stárnutí máš celou věčnost. *Pousměje se, ale aniž by si to uvědomil, pohledem sklouzne k alkoholu.* /Nezletilá, to je nepříjemné./ *Kdyby měl doopravdy v plánu s ní spát, pravděpodobně by ho toto uvědomění odradilo natolik, že by odešel. Ovšem tím, že je až po uši zamilovaný do Jacka a záletnictví zatím neplánuje... Nedá na sobě vůbec znát, že by ho to nějak zajímalo.* To vskutku ano. *Poprvé se usměje se zuby a odhalí tak dokonale opečovávaný i tvarovaný chrup. Dalo by se říct, že by mohl dělat reklamu na zubní pastu. Později se jednoduše uvolní. Není to tím, že by tanec sebral veškeré jeho soustředění, spíše tak na něj zafunguje energie z něj pramenící.* /Pokud dorazí na můj ples, mám snad záruku, že alespoň někdo bude tančit./ *Pomyslí si a s úsměvem chytí Triss na stehně a na finální notu písničky ji takto zakloní.*
Navždy mladá a krásná...*Zažertuje Triss, ale povzdech na konci značí, že ji to až tak moc neláká. Je ráda za ten úsměv se zuby. Přijde si svým způsobem speciální, aniž by tušila proč. Král zimního...a vlastně i slunečního dvora...byl prostě možná nepřirozeně perfektní. Ale nějak se nedokázala přinutit ho vnímat tak, že by ho chtěla, i když atraktivní nepochybně byl. Ne. Možná jen neměla potřebu se...pelešit...s více lidmi najednou. Přeci jen jí stačí Sander ne? Musí ho naučit tančit salsu...Nechá se zachytit a s naprostou důvěrou se zakloní vzad s tím, že musí holt věřit, že ji Jason neupustí na zem. Je trochu zadýchaná, ale jednoznačně toto může označit za jeden z nejlepších tanců jejího života. Pousměje se na Jasona a ladně se narovná. Sice to neříkala ani nepředváděla často, ale díky tanci byla dosti ohebná. To že obratnost v momentech, kdy se zranila, se k ní otočila zády byla prostě jen smůla.*Naprosto upřímně mohu říci, že toto je nejlepší tanec mého života a na každý další s tebou se budu těšit.*Zasměje se, když mu složí takový kompliment. Vlastně...skládala je hlavně ona, což ale bylo v jejím případě vcelku běžné.*
V tom máš rozhodně výhodu, navěky něpěkní čarodějové se s tím buď musí smířit nebo to zakrývat všemožnými iluzemi. /Ale moc ošklivých čarodějů jsem nepoznal. Možná pár ifritů, ale to není úplně ono./ *Ne, že by jí tím přímo složil poklonu, ale rozhodně potvrdil její tvrzení, že je krásná. Ovšem to, že na ni tak pohlíží jí mohlo být jasné z oslovení "krásná čarodějko," kterým ji počastoval v Pandemoniu. Víly přeci nemohou lhát.* Nádhera. *Konstatuje, když se dívka prohne v záklonu a dokončí tak dokonalou pózu. Kdyby je v tomto postavení někdo vyfotil a poslal to kritikům tance, mohli by jim vyčítat maximálně ošacení. Jinak jsou perfektní. Když se začne narovnávat, položí jí ruku na záda a jemně ji postrčí jako pomoc. Je mu jasné, že by to zvládla i bez něj, ale jeho vnitřní džentlmen mu to nedovolí.* I pro mne se umístil na vysokých příčkách, jsi skvělá taneční partnerka. *Aniž by se nad tím nějak hluboce zamýšlel, promítnou se mu před očima ty ostatní skvělé tance. Jedním z nich ifritka Dianne v Central parku, na kterou by již málem zapomněl.* Přijdeš tedy na můj ples a poctíš mě dalším tancem? *Mírně se před ní ukloní, což má s tancem nenávratně spojeno a šarmantně se usměje.*
*Zasměje se a přikývne. Měl pravdu. Ale...vzpomněla si na Andrewa...Ne. I když byl ifrité a jeho znamení lékaři v porodnici klasifikovali jako vitiligo...byl krásný. Tedy pro její posouzení měl u děvčat beztak nějaký úspěch. Nevěřila, že by neměl. Navrch nemohla říct o svém bratru, že byl atraktivní, nakolik na něj takto nepohlížela a nezastávala takový incest.*/Hmmm...a co kdybych potkala čaroděje se stejným čarodějným předkem,...jak jen to brát?/*Zachvěje se a tentokrát potěšeně se kousne do rtu, když řekne to jedno slovo. Nechá si s úsměvem na rtech pomoci a propustí spodní ret ze zajetí zubů.*to mě velice těší.*Skloní lehce hlavu, na co se pousměje.*Bude mi ctí. Jen budu muset sehnat šaty vhodné na tanec, při kterém se zvedají nohy.*Poukáže na fakt, že při salse je přeci jen pár momentů, kdy zvedá koleno do výše svých boků přibližně. A bohužel nemá žádné volné šaty, které by tento manévr umožnily aniž by se vyhrnuly či roztrhly. Hold otcovy akce nezahrnovaly do repertoáru salsu. Spíše pomalejší tance... a nebo ty při nichž nohy zůstávaly při sobě v rámci možností.*Ale ráda bych z jednoho tance udělala alespoň dva.*Mrkne na něj a sama se pokusí opatrněji než minule o další pukrle, které bohužel měla natrénované snad jen z historických filmů. Tohle se bude muset pravděpodobně naučit.*
*Pousměje se, když vidí její reakci na dotyk a lichotku. Ale kupodivu v tom nevidí nic víc, docela hezky se mezi nimi vytvořila přátelská atmosféra.* /Přeci jen mám za sebou o pár let tance více než ty. Vsadím se, že nezůstanu tvým nejlepším tancem dlouho./ Kapela hraje, co král poručí. Ovšem s těmi šaty moc nevím, jak ti pomoci. Zlepšil by situaci rozparek? /Přeci jen bych snad sehnal vílí plesovou róbu. Ovšem nemyslím si, že jsou uzpůsobeny k tanci. Většina šlechtičen chce jen vypadat božsky./ *V půlce hovoru s Triss mu zničehonic zakručí v břiše. Je pravda, že sem přišel dobře najedený, ale už je tu dost dlouho a neobědval. V tu chvíli si vzpomene, že mu Triss nabízela jídlo, když sem přišel a zadoufá, že to udělá znovu.* /Pokud ne, holt požádám. Němý nejsem./ To ti nemůžu slíbit, král musí bavit všechny hosty. Ale budu se rozhodně snažit. *Počítá s tím, že bude chtít nejvíce tančit s ní, protože je vskutku exkluzivní tanečnice. Když udělá pukrle, roztomile se usměje, protože ho její již druhý pokus velmi těší. Přestože to není součástí její kultury ani doby, snaží se držet krok se zastaralým zimním králem. Má to své kouzlo.*
Rozparek by to rozhodně zlehčil, protože by se ty šaty neroztrhly...přeci jen...kdo říká, že nemůžu vypadat...minimálně dobře...i v šatech s rozparky?*Nadhodí pobaveně aniž by věděla, že něco podobného mu pár setin před těmito slovy proběhlo hlavou. Nikdy nevěřila tomu, že by mohla vypadat božsky. Ani když na Halloween přišla za řeckou bohyni. Ne. Její vnímání sebe samé jí to nikdy nedovolovalo. Maximálně chtěla-li znít egoisticky nebo přehnaně sebevědomě. Ale stejně raději volila upřímnost. Pokud zrovna nebyla v situaci, kdy bylo žádoucí zachovat dekórum a být společensky vychovaná a uzpůsobená společnosti. To snad nyní nebylo třeba. Musí se zasmát, když mu zakručí v břiše a zlumí hudbu za pomoci ovladače hudbu.*Pojď, najíme se. Na alkohol a tanec bude ještě dostatek času.*Pousměje se a vyrazí do kuchyně.*Hmmm jíš maso nebo...*Zeptá se přímo, protože opravdu netuší jak to u víl chodí. Rozpačitě se proto poškrábe v již suchých vlasech.*Mám tu totiž kuře na paprice s kolínky...mm nudlemi.*Zazubí se.*Ale jinak...cokoliv co lednice nabídne.*Pousměje se shovívavě a očekává, zda ji s nabídkou nepošle někam. Zaznamená i jeho velice pěkný úsměv, který vyvolá na její tváři podobnou odezvu. Ačkoliv on u toho vypadá jistě tisíckrát lépe.*/Měla bys s tou sebenenávistí něco dělat, Mio. Třeba chodit na terapie nebo tak...nechceš tak přeci žít navždy, ne?/*Ozve se její podvědomí, ale nedokáže usoudit, zda jde o jízlivost, upřímnost nebo něco mezi tím.*/A co když se to nedá změnit...co když prostě je mi souzeno tohle.../*Oponuje mu s povzdechem, zatímco se pomalu vydá do kuchyně.*
Hmm, jistě. Snad bych ti s šatovou šlamastikou mohl pomoci. Ale jelikož sám žádné šaty nemám, nemůžu si být jist, že je seženu. /Kdybych jen otevřel skříň a vykouklo na mne několik možností, bylo by to snazší. A divné./ Výborně, to zní skvěle! *Nadšeně se chopí příležitosti se najíst, přestože moc dobře ví, že to nebude stát za moc. Nejde o to, že by jídlo bylo špatně připravené nebo by snad samo o sobě bylo špatné. Spíše o to, že vílí jídlo je zkrátka na jiné úrovni.* /Alkoho./ *Mozek se mu zasekne na jednom z jejích slov a téměř zamilovaně sklouzne pohledem k láhvy, ze které už docela dost ubylo. Nedalo by se říct, že je to alkoholik, protože na to na něj alkohol málo funguje. Rozhodně je to ale požitkář, milovník, gurmán.* Jím. *Přikývne a usměje se, protože trend vegetariánství nebo jiný typ upírání nikdy nebylo nic pro něj. Díky tomu musí uznat, že je Triss skvělá hostitelka, když mu hned nabízí výběr.* Dám si to kuře na paprice, pokud mohu. /Ať je to co chce./ *Když mu oplatí úsměv, potěší ho to. Následně se opře o linku a sleduje, jak čarodějka ohřívá jídlo.*
*Triss se překvapeně usměje. Nečekala, že by se nabídnul. Spíše ho jen obeznámila s faktem. Nějak moc ji však netrápilo, že by neměla co na sebe. Sehnala by něco. Určitě.*To budeš...laskavý.*Řekne upřímně a pousměje se na něj. Usměje se, když potvrdí, že maso není překážkou a přikývne na jeho žádost o kuře na paprice. Naštěstí omáčky a podobně ohřívat umí, takže to strčí na sporák, ze kterého to ohřáté beztak chutnalo lépe a kolínka dá do mikrovlnky pouze, protože ty stačí ohřát. Nejistě sleduje, jak se opírá o její linku. Bůh ví, že by byla více než nadšená, kdyby tím, kdo se opíral byl Sander, který by ji čas od času věnoval polibek na rty, na čelo nebo do vlasů Navrch co se týče linky...její vzpomínky byly poněkud...barvité na poslední lovcovu návštěvu. Odkašle si, aby se vytrhla z myšlenek a přejde k varné konvici, kde dá ohřívat na čaj. Vytáhne pár krabiček. Jedna dokonce obsahuje vyloženě sušené byliny, které se musí dát do takového speciálního sítka, co připomíná vajíčko.*Čaj?*Nabídne znovu něco k pití a pro jistotu vytáhne dva hrnky. Při nejhorším jeden zase schová. Posléze se přesune pro talíře a naběračkou nabere dostatek omáčky, aby je to oba zasytilo. Z mikrovlnky vytáhne teplé kolínka, které se výjimečně ani neslepily k sobě a poté vezme talíře a vydá se do obýváku, kde je hned za volným průchodem bez rámu jídelní stůl. Položí talíře a ještě se vrátí pro příbory a zalít čaj...případně čaje. Celou dobu si tak nějak snaží udržovat většinu času krále v zorném poli. Ani ne tak jako hrozbu, ale spíše ze zvědavosti, aby věděla, jak reaguje.*
*Mírně pokrčí rameny, protože je samozřejmě ochotný jen v určitých mezích. Jako skoro každý. Kdyby ho měla róba pro Triss zahrnout hodinami příprav a zařizování a rozhovory s nepříjemnými vílami... Ne, za to by mu to nestálo. To by už raději naběhl do nějakého butiku nebo Triss prostě půjčit balík peněz. Přeci jen, sám neví, co s nimi, takže mu nevadí si hrát na zachránce.* /Proč na tu linku tak zírá?/ *Zamyslí se nad tím, co on dělá u kuchyňských linek a okamžitě se od ní odlepí. I kdyby to nebylo to, na co myslí, Trissin upřený pohled ho znervózňuje. Stojí pak trochu jako idiot uprostřed prostoru, ale je mu tak příjemněji než na potenciálním místě, kde se odehrávalo bůhvíco. On sám zaměří svůj pohled hlavně do hrnce, po chvíli obejde Triss a jde sledovat kolínka točící se v mikrovlnce.* Ne, děkuji. Whiskey mi postačí. *Pousměje se, aby trochu odlehčil odmítnutí. Je trochu nepříjemné, že dívka již vyndala dva hrnky, ale s tím se Jason smíří velmi rychle. Nechce svoje chuťové buňky trápit více než musí.* Výborně. *Prohlásí, když ho do nosu udeří vůně naoranžovělé omáčky a vydá se za Triss ke stolu, kde se hned poslušně usadí. Čarodějka na něj působila jako ten typ hostitele, co když se ho zeptáte, jestli s něčím nepotřebuje pomoci, nelíbí se mu to. To se potvrdilo už když si nalil sám alkoholu.* Tak dobrou chuť. *Usměje se, když přinese příbor a pustí se do jídla. Vílí jídlo to není, takže tam cítí takovou nepříjemnou podchuť jako u všeho, ale dá se to jíst. Je na tohle dost otrlý.* /Ale chválit to vyloženě nemohu, nemohu lhát./
*Triss potlačí provinilý výraz, když koutkem oka zaznamená jak se Jason od linky odtáhl. Dokonce ani nepolkne nebo jinak nedá najevo své rozpaky, nýbrž se vydá schovat hrneček. Sama sobě zalije borůvkový čaj a schová zbytek. U jídla si není jistá, zda je zvyklý mluvit, takže hodnou chvíli mlčí, dokud nedožvýká sousto.*Jaké to je ve Faerii? Myslím...jací jsou obyvatelé, jídlo...jestli tam je něco podobného tomu tady...a tak?*Snaží se, co nejlépe uchopit myšlenku, která zahrnuje mnoho věcí. Zda jsou tam obchody nebo trhy nebo něco, jestli mají restaurace, jaké jsou tam oblíbené pokrmy, tradice, slavnosti...Užívá si své jídlo, protože Tayler i Lucas jsou skvělými kuchaři. Akorát si není jistá, který z nich tohle připravil. Nehltá a nejí extra rychle, ale zrovna jako slimák také ne. Tak akorát, aby nepohoršovala krále. Stejně tak tomu uzpůsobila velikost sousta. Nechce přeci působit jako...prase. Ne že by toto jezení bylo nepřirozené, ale i ona má občas dny, kdy si klidně strčí třetinu krajíce do pusy a pak ho kouše tři minuty, aby se jím nezadusila při polknutí.*
*Raději se na ni ani nedívá, protože nechce v její tváři vyčíst potvrzení jeho sexuálních představ. Nuže, představy jsou možná silné slovo, protože se to ani v nejmenším nesnaží nějak vizualizovat. U jídla později mlčí, protože se snaží nedat najevo, že mu jídlo nechutná. Na to soustředí veškerou svou mimiku a obává se, že by tlachání rozhodilo. Ovšem, když se ho Triss na něco cíleně zeptá, dožvýká poslední sousto a odpoví.* Pro vílu krásné, pro ostatní... složité. Představ si trochu starší dobu, načančané jídlo a šat u šlechty, trochu složitější život u chudších. Ovšem já se snažím to celé držet pod kontrolou. Teď nedávno jsem byl na zimních trzích a všichni tak fungovali tak hezky, symbioticky. Co bys chtěla vědět? *Volné vyprávění by mohlo být dost na dlouho a on má radši, když spíše objednává na konkrétní otázky. Čeká, než to vymyslí a zatím poklidně baští.*
*Na jeho odpověď se pousměje. Středověk nebyl problém pro představu, vzhledem k množství filmů a knih, které se okolo něj točily. Triss nevěděla na co se ptát, když nevěděla, zda nepoloží špatnou otázku, ale rozhodla se to zkusit.*Tady jsou...obchody, restaurace, kluby, bary, místa pro návštěvníky - různé atrakce, kam se turisté chodí dívat... a tak...já jen jestli to tam máte podobně...ačkoliv jestli je to trochu jako starší doba, tak...asi ne všechno bude mít takové názvy, ale snad i kdysi existovaly podobné místa.*Zarazí se, protože v pohádkách si obvykle hrdinové neměli čas zapařit v nějakém klubu nebo tak něčem. Naopak hostince byly časté. Hlavně na přespávání.*Ale otázek mám mnoho. Ráda se dozvídám nové věci.*Trhne rameny, dokud nemá plná ústa a usměje se. Paak teprve se znovu pustí do jídla a spokojeně přivře oči. Zdá se, že Jason zrovna tohle nezařadí do svého top, co kdy měl, ale tak...snad ho to zasytí. Přišlo jí zajímavé, jak dokázala poznat posledně, že chce od dvojice Hellera a dívky pryč nebo, že tohle nebude jeho šálek čaje. Nevěděla proč, ale spoléhala na instinkty a mimiku. A předtím se nebál dát najevo emoce, takže to, že se jich teď zdržel jí snad napovědělo správným směrem.*
Myslím, že sis docela odpověděla sama. Bary a kluby nemáme, sem tam se nějaký hostinec samozřejmě najde, ale spíš než medovinu podávají vílí víno. Sem tam má nějaká víla svůj vlastní krámek, jindy spoléhají s tržbami právě na trhy. No a.. *Uchechtne se při představě čínských turistů ověšených fotoapatáty a podobnými typickými proprietami ve Faerii.* turisty zrovna nemáme. Většina návštěvníků z jiných dvorů nebo nešťastníci, co se ztratili míří většinou do Diamantového města. To je centrum všeho dění. *Dojí svou porci, opře se lokty o stůl a proplete si prsty. Je jasné, že je připravený na výslech.* /Snad se nezeptá na něco, na co bych jí nechtěl dát odpověď./ Ptej se. *Pobídne ji a opře si o propletené prsty bradu. V očích mu lehce pobaveně zableskne a vyčkává jako šelma na svou oběť, co z Triss vypadne. Břicho už má naplněné, přestože to nebylo na úrovni jeho dvorníc kuchařů, ale o to mu ani nešlo. Umí jíst, co je. Když bojoval na život a na smrt v začarovaném lese, kolikrát několik dní hladověl. Musel lovit, sbírat bobule... Všechno je lepší než to.*
Jaký je rozdíl mezi vílím vínem...a jídlem...od našeho?*Zeptá se a pak si promne kořen nosu.*To zní pokrytecky.*Zasměje se, protože jí to vyznělo, jakoby se označila za něco víc, ačkoliv to tak nechtěla.*Ráda bych se tam podívala. Musí to být velice zajímavé.*Olízne si rty a potom se pousměje a vstane, aby sklidila ze stolu. Odnese to do myčky, kterou jen nedávno vyklidila, ale zase se naplnila, takže ji rovnou zapne. A je ráda, že je tichá. Vrátí se za Jasonem a zasune židle..poupraví i ostatní, aby byla spokojená a upraví si límec košile, která je stále skoro zpola rozepnutá, jak mu ukazovala rameno. Najde na gauči svůj prsten a natáhne si ho, aby se neztratil. Snaží se moc nemyslet na to, jak vypadá Jason, když si podpírá bradu a raději prozatím přisune telekinezí stolek zpátky a oběma znovu nalije. Sobě ještě skočí pro led, jemu nezapomene dát trochu vody do sklenky.*Jaký je...stereotyp víl?
*Zamyslí se nad tím, protože si není jistý, jak by to popsal.* Představ si, že každé tvé jídlo bylo vymáchané v popelu nebo hlíně. Zkrátka v něčem zemitém, nedobrém. To je pro víly lidské jídlo v porovnání s našimi pokrmy. Ostatně pokud dorazíš na ples, můžeš tam sama vílí pokrmy ochutnat. *Pousměje se a zůstává ve svém opření o ruce. Není to křečovité ani strnulé, spíše se zdá, že se doopravdy pohodlně uvelebil.* A vílí víno se dá ozvláštnit. *Mrkne na ni, protože mezi vílami drogy rozhodně nejsou to samé jako pro civily. Jejich uživatelé nejsou na okraji společnosti, jsou jednoduše normální.* Proč by to mělo znít pokrytecky? *Přemýšlivě našpulí rty, v tomhle se zrovna nechytá. Následně setrvává na svém místě, jen očima sleduje Trissinu činnost, pokud mu nezmizí ze zorného pole. Ovšem, když se přemístí do obývacího pokoje, kde je alkohol, vymotá se ze své příjemné pozice a vydá se zpět na gauč.* /Jak člověk pozná, že až moc pije?/ Předpokládám, že úskočná neupřímně upřímná stvoření, co jsou posedlá smlouvami. /Není to daleko od pravdy./ *Pokrčí rameny a vezme si k sobě čestvě dolitý drink. V tu chvíli je mu dost jedno, kdy moc pije. Má na dobrou whiskey chuť.*
*Triss se otřese.*Dobře...jednou zkusím sehnat speciálně pro tebe vílí jídlo.*Zasměje se, když se v duchu obviní, že ho zbytečně trápila něčím, co mu muselo přijít nechutné.*Trochu svráští obočí.*Jak ozvláštnit?*Zeptá se opatrně a sice nějaký nápad má, ale raději by to slyšela od něj, než aby si to domýšlela. Beztak mohla mít na mysli horší scénáře než-li on. Na jeho otázku pokrčí rameny a dá mu až příliš jednoduchou odpověď.*Přijde mi pokrytecké rozdělovat světy na my a vy, ačkoliv to opravdu technicky vzato jiný svět je. Ale tohle rozdělování zní, jakobych si myslela, že jsme něco víc...nebo naopak míň.*Osvětlí svou myšlenku a poškrábe se na nose. Pak si konečně sedne, protože doteď přešlapávala. Nevadí jí sedět blízko při něm. Tak akorát, aby to nebylo intimní, ale aby nepůsobila odtahovačně...a nenarušovala mu nějak moc soukromí.*A co ty? Jak bys popsal sebe?*Zeptá se a opře si jednu ruku o koleno a na ni položí ne bradu, ale tvář. Po chvíli tento posed rozvolní a narovná se, aby si vzala sklenku a mohla se napít. Jídlo jí zase vrátilo naprostou střízlivost, takže mohla pokračovat.*Hmmm pořád se ptám jen já...taky se můžeš ptát.*Nabídne mu, protože doopravdy se necítí příjemně, že jen ona klade otázky.*
To opravdu nemusíš, jsem zvyklý ho jíst. Žaludek zaplní stejně jako lepší pochutiny. *Pousměje se a přijde mu jako nesmysl, aby dívka dělala bůhvíco pro jídlo ze světa víl. Přeci jen může kdykoliv sebrat zadek, jít domů a nechat si navařit hostinu. Jen tak, pořád je to král.* Hmm, některé vílí pomůcky ti darují energii a chuť protančit celou noc. Jiné tě utlumí. Jistě si někdy slyšela o vílích drogách. *Nebere to jako nic zvláštního, jedná se o obecně známou věc, přestože jejich účinky zas tak dobře poznané nejsou. Nesnaží se to vyloženě propagovat, ale je pravda, že ty tlumící drogy ho udržely při smyslech, když byl nakažen lidských virem [link src="kovid-19.Neb"]ýt jich a různých bylinek, pravděpodobně by šílenství propadl dříve a Heller by neměl šanci ho zachránit.* Ach tak, to mi ani tolik nevadí. Ve Faerii je většina víl vychovávána v tom, že my jsme něco víc. /Rod tak mocný, že ho nefilim nemohou kontrolovat. Musíme být svázáni Dohodami, aby se nebáli vylézt do ulic. Jistě, tak smýšlí většina pyšných víl./ *Sleduje, jak přešlapuje a neví, jestli je to z nervozity a nebo pro to má hledat jiné odůvodnění. Brzy to vzdá a ani nad tím moc nepřemýšlí, chvíli na to se Triss posadí, takže už mu to může být úplně jedno. Podívá se na čas na telefonu a už to nevidí na moc dlouho, má ještě hodně papírování.* /Také se musím sejít s Avou. Nemohu mezi námi nechat takhle špatnou atmosféru. Ať již z důvodů osobních či vladařských. Diplomatka pro mne musí být ochotna zemřít, ne se mě stranit./ Chceš slyšet, jestli jsem také stereotypní víla? Nevím, raději bych tento soud nechal na ostatních. *Pousměje se a napije se tekutiny, které odpolední světlo dodává zlatou barvu. Poté si ji chvíli prohlíží a otáčí sklenku v prstech.* Možná jindy, krásná čarodějko. Budu se muset vrátit ke svým povinnostem. *Natáhne se k ní přes gauč a políbí ji na tvář. Nato se zvedne, dopije drink, sklenku odloží na stolek a bez dlouhého odkládání vyrazí k východu z bytu.* Ples bude 14. listopadu lidského kalendáře od 4. hodiny odpolední, rád tě znovu uvidím. *Obuje si vypůjčené tenisky a vyrazí výtahem dolů. Tam si odchytí taxi, které ho zaveze do Central parku, kde se dostane skrz mohutný dub na Zimní dvůr. Po nějaké době již spokojeně sedí u pergamenů s hlášeními zvědů a požadavky poddaných, má zapáleno v krbu a celá pracovna mu krásně, domácky voní.*
/Nuže dobrá, Halloween. Svátek, kteří smrtelníci zbožňují, a kdy se převlékají za různá stvoření noci./ *Sedí v kavárně a vyhledává si, co halloweenská party obnáší. Při své procházce šel kolem Pandemonia a všiml si letáku na večírek. Znělo to zajímavě, protože se mezi podsvěťany dlouho nepodíval a přeci jen nechtěl být úplně mimo hlavní dění.* /Kostým... To asi nehrozí, jednoduše přijdu sám za sebe./ *Nejenže se mu nechce na poslední chvíli honit nějaký obyčejný kostým, zároveň ani neví moc co by si vzal. A tak se vrátí do Faerie a oblékne se podle svého. Vezme si tmavomodrý kabátec vyšívaný stříbrem, k němu černé kalhoty a vysoké jezdecké boty. Sejme ze sebe pro lidi všudypřítomnou iluzi a odhalí tak roztomile zašpičatělé uši, jeho pleť nabere trochu perleťového nádechu. Ovšem netřpytí se vyloženě jako upíři v adolescentních románech.* /Pochybuji, že si mohu vzít do klubu meč./ *Zálibně se zadívá na svůj stříbrný meč, který tak rád nosívá všude po vílí zemi. Ještě si přehodí přes ramena plášť ladící s kabátcem a na chvíli si kriticky prohlíží nádherné zdobení stříbrem, které nemohlo být vytvořeno lidskou rukou. Také samozřejmě nebylo. Svůj "kostým" zakončí stříbrnou korunou s drahými kameny, které vypadají jako z ledu. Zkrátka a dobře je to na první pohled krásný král Zimního dvora.* /Myslím si, že to v podstatě splní svůj účel./ *Jakmile dorazí do Pandemonia, zamíří k baru. Na chvíli začichá a snaží se zachytit vůni vílích drog. Výsledek ho zrovna nepotěší, a tak si vytáhne vlastní placatku.* /Uvidíme, jak se bude vyvíjet večer. Rozhodně nemám v plánu riskovat hned zkraje./ *Přesto se však opře o bar a rozhlédne se, jestli v davu nenajde známou tvář. Hned vedle zahlédne známou čarodějku TRISS a s ní ještě nějakou dívku.* Zdravíčko. *Přitažlivě se usměje a přiblíží se k TRISS a AMAYE. Nijak se je nesnaží balit, jen zachovává svůj přirozený šarm.* Moc hezké kostýmy, já osobně nevyškrábl dostatek nápaditosti na ten svůj. *Napije se ze své placatky a snaží se trochu si zvyknout na klubovou hudbu. Znovu se mu vloudí do myšlenek nápad na místo s příjemnější hudbou.* /Měl bych si jazzový klub buď doopravdy založit nebo nad ním přestat uvažovat. Tohle bezpodnětné zoufání mi není podobné./
*Aj keď Thea moc nechcela ísť na tú párty, tak sa predsa len premohla. Keďže sa jej páčil mexixký sviatok Dia de los Muertos, tak zvolila oblečenie aj masku podľa neho. Aj keď to asi moc originálna maska nebola, tak sa jej podarilo aspoň prepašovať bič, ktorý mala ukrytý ako náramok. Vďaka tomu sa cítila oveľa lepšie, ale moc nechodila k ostatným. bola v strehu a ako obvykle sa moc nestretávala s ostatnými. Stiahla sa celkom dozadu, pričom pozorovala ako sa ostatný bavia.* /Toto ešte len bude večer. Dať pozor na dvoch lovcov by mala byť hračka, no nie?/ *Pomyslí si, pričom radšej sa nechce zapájať do deja.*
*Zacharie v Pandemóniu nebol už celkom dlho. Len nedávno sa rozhodol, že chce spoznať viac ľudí a rozšíriť si tak kontakty, Pandemóniu sa ale celkom vyhýbal. Možno len ten klub sám o sebe, radšej preferoval bary kde bolo počuť aspoň vlastné slová. Avšak na koniec sa rozhodol oprášiť svoje staré.. a naozaj staré saká na nejaký obyčajný kostým fantóma opery. Spomínal si na to keď to dielo vyšlo a už vtedy to bol pomerne populárny kostým. Na seba si tak dal masku a pre zmenu čierne sako a vestu pod ktorou mal bielu košeľu so širokými rukávmi. Nie najvhodnejšie do klubu, ale rátal s tým, že sako si niekam odloží zatiaľ čo na ňom zostane len košeľa a vesta. Rozhodol sa, že na dnes si svoje znamenie zakrývať nebude nakoľko.. aj tak ľudia mali dnes o niečo zvláštnejšie kostýmy, ako on. Áno Zacharie bol jeden z tých čo bol za výstredné oblečenie avšak na dnes mu nebolo treba veľa. Do klubu sa tak dostal veľmi rýchlo a potom sa len rozhliadol po klube a uvažoval kam zamieri. Bar avšak znel, ako ten najlepší nápad. Prešiel tak cez ľudí, ktorý sa mu pomocou trošku mágie dobrovoľne uhly a tak sa pohodlne dostal ku baru kde si ihneď objednal prvý miešaný nápoj, ktorý mu napadol a posadil sa na stoličku. Zazrel kútikom oka Meritriss s ktorou sa dohadoval na pohovore rovnako, ako čarodejku, ktorú videl, ale už celkom dávno. Preto tak naďalej sedel a spokojne si priložil pohárik k perám.*
*Jack dnes nemohl být s bratrem, který má něco na práci. Jenže Jackovi to nevadí. Doslechl se o párty a chce si ji užít a to i přesto, že je úplněk a bratr mu zakázal kamkoliv chodit. Nehodlá ho poslouchat, když mu neustále lže. A tak vyrazí do pandemonia. Na sebe vezme kožené černé kalhoty, černé triko s dlouhým rukávem. Přes to má kabát s kapucí, co vypadá jako roztrhaný kus hadru. Na obličeji má namalovanou lebku, jejíž zuby jsou jako Jackovi. Nemá žádnou iluzy, takže jeho oči z černé temnoty očních důlků září a celkově je lebka silně realistická. Vlasy má zčesané dozadu a nabarvené načerno gelem a sem tam má zlaté třpytky. Dojde k baru a rozhlédne se. Pak se otočí k Pandemku zády a dá si selfie, které pošle MIKYMU i se zprávou.*/Pojď chytit démona ;P /* Pak vejde dovnitř a hned zamíří k baru, kde si sedne. Podívá se na všechny kostýmy a pousměje se. Sklopí pohled na své ruce, kde má na prstech černou barvu, která zakrývá černé drápky a také částečně jizvy na zápěstí. Objedná si nealko drink a otočí se k baru zády a parketu čelem.*
*Dneska se rozhodl zue pujde do pandemka, jenze nemel kostym a tak na rychlo poprosil o pomoc sveho nejlepsiho kamose. Ten se za hodinu objevil u Mikyho doma a privezl mu kostym. Kdyz to Miky videl, takl mu bylo dost trapne, ale nemel na výber. Trochu se červenal, takze si na sebe vzal jeste cerny kabat, upravil si vlasy a vyrazil. Za nejakou dobu tam byl a sel hned do vnitř. Jiste bylo divne, že mel hole nohy a kabat zaplej az ke krku, ale rozhodne se nechtel vyslekount. Az zde se podival na mobil a precetl si zpravu od Jacka, proto se ho rozhodl jit hledat a doufal, ze nebude muset kabat sundavat.*
.
*Přemýšlela, zda je dobrý nápad se vydat po nedávné události do říše lidí. Ale nakonec neodolala pokušení, přeci jen byl den v roce, kdy budila její přítomnost nejméně pozornosti, aniž by se musela namáhat ukrývat kým je a možná jí to také dneska přinese lepší náladu. Ale pochybovala o tom, posledních měsících si připadala spíš jako kus ledu, který taje a zároveň staví nové vrstvy. Oděla se do šatů, které na sobě neměla snad věčnost. Dostala je od své tety, která jí vychovávala v chrámě, musela přiznat, že občas měla pochybnoti, o tom že tam byla z vlastní vůle, ale jedno bylo jasné v jejím věku asi měli hodně společného. A to odvahu a být si velice vědomé svého vzhledu. Šaty připomínali jemnou pokrývku z vloček, které přiléhali na tělo a ukrývali ty nejintimnější místa, ale za to látka jasně odhalovala důmyslně i věci, které měli být skryté a to nohy, sem tam kůži na ruko, klíční kosti a záda až k bedrům. Pak jen povolila uzdu své magie a ledová jinovatky jí lehce pokrývala vlasy, tvář a vlastně celou kůži, který na pohled mohla vypadat, že třpytí. Vlasy jí od té doby narostli lehce pod lopatky a vlnily se do pravidelných vln, nechala je volně rozpuštěné a vypadá se do Pedemonia. A jak čekala tohle místo, již žilo životem. Na tváři se jí objevil lehký úsměv, který ukryla pod tvář ledové královny a hrdě se vydá v před.*
Vyprávač /Večer sa ešte len začínal, pričom hneď prvý drink putoval samotnému kráľovi víl. Nemal ani len potuchy, čoho sa to mohol napiť. Jeho nos sa zmenil na myší, ale účinok mal trvať iba do konca tejto noci. Zostávalo ešte dosť drinkov, ktoré mali rôzne účinky. Pozor na to s čím skončíte nakoniec vy. V sekta pomaly dokončovala prípravy a obetu. Mali v pláne obetovať ľudský život, ale svojím počínaním spôsobili to, že sa do sveta vypustilo zlo, ktoré ani nevedeli, že vypustili. Bariéra medzi zemou a peklom bola naštrbená a von sa dostávali démoni, ktorý prahli po krvi a pomste. Ich hlavným cieľom bolo dostať sa do Pandemónia a zrovnať celé miesto so zemou, aj s tými čo boli vo vnútri. Nebezpečenstvo bolo blízko a blížilo sa to tieňmi. No vnútri to bolo plné divokej párty, pričom ďalší koktejl sa dostal do Amayi, ktorá zo všetkých nemala najmenšieho tušenia, čo sa jej deje. Spod oblečenia jej vyšiel leví chvost a sama sa mohla diviť, že čo sa jej to deje./ *Kai sa celkom bavil na tom, čo sa dialo, aj keď to mohol byť aj vtipnejšie. Sám sa bavil na nebohých osobách, ktoré to schytali, ale tak čo sa dalo robiť. Zobral si spoza pultu flašu a nalial si sám do pohára.* Dnes to bude pekne vtipný zážitok. Dokonca sa pobavím na cudzí účet. *Povie si sám pre seba, pričom sleduje čo všetko sa tu deje. Nikto nevedel, aké kúzla do toho namiešal. Predsa len ak sa chcel pobaviť, tak iný museli trpieť. Inak sa do nedalo zobrať späť.
*Otočí sa k SANDEROVI a prevezme si od neho pohár s nie práve nevinnou tekutinou.* Na zdravie aj tebe. *Pousmeje sa a alkohol do seba kopne. Už sa ho ide spýtať, či chce ďalšiu rundu, ktorú by zaplatila tentokrát ona, avšak všimne si TRISS, ako máva ich smerom s nejakou civilkou, aspoň tak na diaľku vyzerala, po jej boku. THEU si zatiaľ nevšimne, ale drgne SANDERA do rebier.* Nejdeš za ňou? *Nadhodí, aby tým ututlala otázku ohľadom THEY, keďže od posledného rozprávania sa s TRISS si bola ozaj neistá tým, ako by mala odpovedať.* Ja si nájdem zatiaľ niekoho iného na zábavu, len kľudne bež. *Žmurkne naňho a ukáže mu dva palce nahor, akože mu s tým plne drží palce.* Možno sa tu objaví ten Nate či jeho sestra, síce si ani nie som istá, či by bolo takéto prostredie pre ňu bezpečné. *Zamyslí sa a chrbtom sa opri o bar. Rozopne si hornú polku gombíkov, aby sa jej ľahšie dýchalo, čím viac odhalí košieľku pod sakom...a možno aj trochu z dekoltu.*
*Sander sa pohrával s pohárikom v ruke keď si povšimol, ako MIRJAM hľadela za neho. Preto sa otočil a všimol si Mer na ktorú sa musel usmiať. Potom však pozeral na poločnosť, ktorú tam mala a tak trochu zvráštil obočie a mykol plecom.* Nevie, zdá sa už tak dosť zamestnaná. *Povie neisto a potom v ďiaľke si všimne ALTHEU. Podobne, ako ona pred tým jej drgne do rebriek a ukáže hlavou na hnedovlasú lovkyňu.* Nejdeš aj ty za ňou? Bez tak uvíta rada spoločnosť tiež. *Pousmeje sa zatiaľ čo si bol stále neistý nad tým či za Mer ísť, alebo nie. Ešte však, ale chvíľu počkal a odpil si z pitia. Potom sa však pousmeje a pozrie na MIRJAM.* Ešte sa vrátim, len tak by som ťa tu na pospas celý večer nenechal. *Povie a potom len vykročí k skupinke v ktorej sa nachádzala MER keď uvidí myší nos a ďalšie znaky kostýmov, ktoré však nevyzerali byť.. zámerná.* /Čarodejné znamenia?/ *Napadne mu a pomalšie začal postup k skupinke.*
*Len čo vošli dnu a splynuli s davom Darach vzala EMORY za ruku a smerovala ich ku baru, kde si objednali nejaké nebezpečné lektvari zmiešané s hodne sladkým sirupom, aby zahnal horkosť byliniek a iných prísad. Za bar si ani nesadli a len si objednali a pobrali sa smerom k jednému boxu, kde mali aké také súkromie, poprípade mali volné miesto pre ďalšiu spoločnosť. *Dúfam, že ti nevadí, keď som objednala obom. Nevravím, že u mňa to nebude risk, ale jednoznačne som objednala niečo čo tvoj jazyk ešte neokúsil. *Usmeje sa a zamrká.*
*Triss si spokojeně přiťukne se svou kamarádkou a taky se napije ze své skleničky. Nepřeslechla AM, ale dle toho, jak potichu to řekla, tak asi nechtěla, aby čarodějka reagovala. Proto dělala, že se přeslechla a zareagovala až na druhou poznámku starší zato nižší civilky. Triss se při tom rozhlíží po klubu, zda nezahlédne nějaké známé tváře.*Neboj se...nepotřebuji výslech od ní. Jen jsme si s kamarádem dohodli kostým. Ale jako společnost tu mám teď tebe.*Pousměje se na AM upřímně, když pak zaslechne povědomý hlas, který se k ní donese i přes hudbu. Potěšeně se usměje a v očích se jí blýskne.*/Mám pak na tebe pár otázek, pane králi...ohledně jednoho společného známého.../*Pomyslí si a ani se nesnaží myšlenku skrýt. Vypadá dobře stejně jako minule...nebýt jeho nosu, ale to potlačí, protože magie je...svině. A opravdu netouží dopadnout stejně. Automaticky přistoupí a natáhne se, aby mu vtiskla vítající polibek na tvář.*Zdravím, JASONE.*Usměje se a zase odstoupí. Pak se natočí tak, aby byla k oboum napůl čelem a napůl bokem a překvapeně se podívá na lví ocas od Am.*/Do hajzlu...Asi si nic nebudu objednávat.../Toto je má kamarádka Amaya./Je to civilka/*Řekne jeho směrem telepaticky, čímž by mu mohla i naznačit, že nemá zrak.*Am, toto je Jason.*Představí je a pak si postranním pohledem všimne Sandera, který se k nim vydal.*/Tohle bude ještě...zábavný večer./*Napadne ji a usměje se na něj i když v duchu má strach a zároveň se směje, protože se děsí toho, že si to na ní společníci vylejou a zároveň je to...vtipné. Připraví se na to začít uklidňovat Am*
*Jack se kouká na parket a když sleduje, jak se lidem kolem mění části těla, tak se škodolibě usměje, ale pro jistotu si kouzlem zkontroluje pití. Jedno z kouzel, co se nově naučil. Pak uvidí MIKYHO a usměje se na něj a zamává a vyrazí k němu i se svým pitím. To cestou vypije a nechá odletět na bar a chytne MIKYHO.* Ahojky, fešáku.* Pozdraví ho a dá mu pusu.* Sundej kabát, nebo si budu myslet, že jdeš za exhibicionistu.* Zazubí se na něj a pomocí telekineze mu ho začne rozepínat.*
*Usedne vedle DARACH a zaujme předem nacvičenou pózu, ve které spolehlivě vyniknou všechny její přednosti. Zkušeným gestem urovná kostým, aby patřičně zdůrazňoval, ale prozatím neodhaloval. Na skandály je třeba mít tu správnou atmosféru a ta si žádá trochu víc než jenom pár skleniček. Tu svou však prozatím odloží na stůl. * Nejdřív se chci trochu aklimatizovat. *Dodá na vysvětlenou a zlehka strčí do DARACH špičkou boty. * Takže, tohle všechno jsou Podsvěťané? Myslím, takoví, jako ty?
*Všimne si Jacka, jak se němu blíží a tak se usměje.* Jacku, ahoj. Rád tě zase vidim. *Usmeje se jeste vic kdyz mu da pusu kterou mu oplati. Jenze pak stuhne a zacne se klepat.* Jack.. Jacku, ne nesundavej mi ho prosím, ja vís, mam blbej kostým. Kamarad my ho pujcil na posledni chvilku. *Zaupjel malinko a nakonec si ho dobrovolne rozepl a odhalil Jackovi co pod nim ma.* Vidis, radsi budu v kabatu, bylo by to lepsi nez tohleto. *Vydechl jemne a kabat zase zapl.*
*Zatím co čeká, zda se TRISS nevydá za známými, v tichosti a úsměvem na rtech, maskujícím nervozitu si prohlíží své okolí.* /Vypadá to, že většina si dala na kostýmu záležet... tedy... alespoň ti co jsem doteď viděla./ *Lehce sebou trhne když ji z průzkumu "terénu" vytrhnou něčí slova. Lehce se na muže, který přišel sám za sebe - což tedy sama netuší - usměje.* Dobrý večer. *Odpoví mu na pozdrav trochu nervozním tonem, při jeho dalších slovech se lehce pousměje. Raději se schová za sklenkou whiskey a dál si v tichosti prohlíží další příchozí. Vlastně si z prvu nevšimne, že se příchozímu začne měnit nos. Při představení se však otočí zpět, nejdřív s úsměvem, který jí pak ztuhne a párkrát zamrká, když uvidí myší nosík na vílím králem. * /To se mi zdá? Ale, zase tolik jsem toho snad zatím nevypila./ *Sklopí pohled ke skleničce když v tom "ucítí" jak jí na nohou lechtá její vlastní "zvířecí" problém. Chvilku se jen tak mlčky, ztuhle na ocas dívá a sleduje jak se pohybuje ze strany na strany při čemž se jí v hlavě mísí několik myšlenek - od těch, že by odsud možná měla radši zmizet až po to co si s tím ocasem počne. Několikrát se zhluboka nadechne a vydechne, už už to vypadá že ji to dost vyvedlo z míry, a že začne panikařit, když si vzpomene na jistou vílu.* /Někdy prostě věci nejsou takové jaké se zdají být.../ *Několikrát se zhluboka nadechne, vydechne a s rozklepanou rukou položí skleničku na pult a pokusí se ocas skrýt pod kimonem, tedy nevypadá to, že by moc chtěl poslouchat.* /Musím pak najít Lyr... snad si s tím bude vědět rady./ *Pokusí se v duchu uklidnit, při čemž se opře o pult doufajíc, že si onoho ocasu nikdo nevšimne, přemýšlejíc kde se to vlastně "ve skutečnosti" ocitla.* Řekla bych, že mám pro dnešek whiskey dost. *Pronese nakonec roztřeseným hlasem opírajíc se o bar.*
*Nakonec přeci jen podlehl zvědavosti. Sice původně riskovat nechtěl, ale něco v něm ho neustále ponoukalo. Co dělá na party, když si ji nechce náležitě užít? Ve chvíli, kdy v odrazu skleněné vitríny na alkohol spatří svou tvář, trochu toho zalituje.* /Ale no tak. Myš? Špinavé zvíře./ *Přesto mu to přijde natolik roztomilé, že si vyfotí rychlou selfie a pošle ji Jackovi P. s popiskem: Dávej si pozor na to, co piješ./ *Cítí se u toho jako reklama, která upozorňuje děti na nebezpečenství. Tenhle pocit brzy ustoupí, když si myší čumáček zakryje iluzí. Od té doby by ho nikdo neměl vidět, královy iluze jsou dost silné.* /Pozdě./ *Je mu jasné, že TRISS už jeho tvář viděla, protože si toho všiml až po ní. Doufá však, že o tom nebude mluvit. Vyslechne její myšlenky, které překřičí i hlasitou hudbu, protože jsou mu přímo směřované.* /Společného známého? Vzbudilas mou zvědavost, krásná čarodějko./ *Odpoví jí též v mysli a oplatí jí polibek na tvář. Poté pozvedne ke rtům očarovaný drink. Vzápětí ho však odloží zpět na bar.* /Co já vím, jestli nejde o množství. Po skleničce bych mohl být celkově přeměněn v myš./ *Zamračí se a napije se z vlastní placatky, která obsahuje moc dobrý bourbon. Po chvíli následuje TRISSIN pohled a zří AMAYIN ocas. Rty se mu zvlní v úsměv a s lepším pocitem, že se to netýká jen jeho se znovu napije bourbonu.* /Civilka co neví?/ *Zeptá se jí stručně. Přeci jen on sám má dost zkušeností s civilem, co má nejen Zrak ale skoro stejně tolik informací jako vílí král.* Těší mne, AMAYO. *Něžně uchopí její ruku a galantně nad ní naznačí polibek. Pro civilku by měla být jeho krása odzbroující, pokud ještě nikdy neviděla vílu. Nemusí ji nutně nějak nadpřirozeně přitahovat, spíše je krásný jako socha, umělecké dílo.*
*Zacharie si odpil keď si povšimol čo sa deje ostatným pri prípitkoch. Venuje tak mierne nedôverčivý pohľad na barmana a pohár posunie pred seba a pozrie sa po voľných miestach pri bare. V diaľke a v tme si všimne vo fialovej žiare povedomú tvár, ktorá predstavovala samotného majiteľa a vrchného čarodeja. Postavil sa zo svojho miesta a prejde za ním na čo si bez opýtania prisadne.* Ohh áno nesmierne sa pobavíte. *Povie s miernym úsmevom zatiaľ čo sa obzrie po podniku. MALACHAI nemal tú poctu spoznať nejak príliš dobre.* Zdá sa, že dnešok je maškarný aj v inom slova zmysle všakže? *Spýta sa viac menej ironicky nakoľko odpoveď bola viac než jasná.* Múdre. *Prizná a potom pomocou telekinézi ukradne Kaiovi fľašu z ktorej pil a sám si pár glgov ukradne.* Čo sa udialo od toho.. Legendárneho lovu?
*Thea nemala v pláne piť, ani nebude, keďže vie, že jej to moc dobre, preto sa toho zdržiavala a ako videla, tak veľmi dobre. Nemohla nechať, aby na tvári nemala úsmev. Možno nemala kto vie akú náladu, tak ju pobavili veci ako myšací nos, ktorý v rýchlosti zahliadla a chvost. To tu bude pekný blazinec, keď to tak pozerala. Nehovoriac o tom, čo sa mohlo ešte len stať.* /To bude riadne zábavné. Dúfam, že sa to pekelne nezvrtne, keď už tu je toľko osôb./ *Pomyslí si, pričom sleduje Sandera. M8 na neho otázky, ale to mohlo počkať na inokedy, teraz tu bola, aby na nich dala pozor. Predsa len Bola tá zodpovednejšia, ktorá sa musela starať. Ona mala dávať pozor, kým sa ostatný bavia.*
Typujem že tak sedemdesiat percent z nich určite ano. Vždy tu ale nájdeš aj takých ako ty civilov. I keď nie úplne ako ty. Ty si niečo výnimočné. *Povie EMORY a napije sa zo svojho nápoja, ktorý jej doniesli v obrovskom párty poháriku.* Mnoho z civilou sú tu za určitým druhom zábavy, ale časť sa sem dostala omylom. Ale málo kto je ako ty. Ísť si vlastnou cestou a na naučiť sa prijať samých seba je pre mnohých z nych nepredstaviteľné, ale ty tu sedíš ako žena, ktorá sa rozhodla byť tým kým je bez ohladu na to kým bola. A čo sa týka podsveťanov... neviem čo presne myslíš tým, taký ako ty... Čarodej?
*Hneď si položí ruku tam, kde ju šťubol.* Hej, dávaj na mňa pozor, som dáma. *Udrie SANDERA so smiechom päsťou do ramena a pozrie, kam ukazuje.* A na to si prišiel ako? Teraz za THEOU pôjdem a určite ju budem otravovať, že? *Pretočí nad SANDEROM očami, ale nakoniec sa k THEY vyberie.* /Pevne verím, že sa ku mne ešte pripojí, nakoľko sa necítim práve komfortne./ *Vydýchne si mladá lovkyňa a radšej pokračuje cez horu tiel k THEE. Jemno ju ťukne po rameni.* Hej, ahoj! *Povie nakoniec a nervózne sa na ňu usmeje.*
*Procházela poklidně davem lidí, míjela čaroděje, který býval její nejlepší přítel. Doufala, že jeho bratr dodržel dohodu přesně, tak jak se dohodli. Míjela pár známých tváří, co víc neuniklo jí, že některé jsou jí velice známé a některé zas ne. Ale nijak si ho víc nevšímá. Tedy aspoň na chvíli, dokud nezahlédne JASONA, který se opodál bavil s čarodějkami. Nadzvedla zvědavě obočí, chvíli utkvěla pohledem na králi, ale pak odvrátí zrak. Její pohled upoutá na pohled se zdá mladý čaroděj, ale bylo jí jasné, že jejich vzhled klame. Poslední době se společnosti takové vyhýbala, ale na druhou stranu nemohla popřít, že jejich spolčenost jí byla milá, už je protože z toho občas těžila výhody. Ale dnes? Přišla se bavil. Poklidným krokem k němu přijde a lehce se dotkne jeho ramene MALACHAIE.* Neruším?* optá se jej a na tváři se jí objeví okouzlující úsměv, upře k němu své ledové oči a zkoumavě čeká jeho reakci. Co víc neubrání se lehkému popíchnutí směrem k JASONOVI.*/Vidím, že se bavíte veličenstvo. Dlouho jste se za mnou nezastavil./* mohl cítit, že jeji myšlenka byla pichlavá, ale škádlivá jako jarní mrazík. Pak věnuje plnou pozornost muži před sebou*
Přesně tak! Myslím čaroděje jako ty! *Emory si trochu poposedne. Je zvyklá na lichotky, i když trochu jiného formátu. DARACH má však neobyčejný talent jí vyvést téměř každým slovem z rovnováhy. Občas přemýšlí nad tím, jestli to nedělá kouzlem, protože málo kdy se v přítomnosti relativně cizího člověka cítí tak otevřeně přijímaná. Aby zahnala rozpaky, sáhne po svém pití a trochu si usrkne. Chutná podivně, ale okamžitě v něm najde zalíbení. Neodolá a vyprázdní celou sklenici! *
Dáma? Ako povieš. *Zazubí sa a mierne nad MIRJAM potočí očami. Keď Sander opustil spoločnosť Mirjam v úmysle ísť za Mer, tak nejak mu nedošlo, že to asi naozaj nebude ten najlepší čas ísť za ňou. Beztak sa zdalo, že má plné ruky práce s ľuďmi s ktorými asi prišla. Preto sa teda pre istotu otočil keď zbadal na bare JACKA. Prekvapene sa mu roztiahli zreničky. Neskutočne dlho ho nevidel mal pocit, že sa s ním naposledy rozprával poriadne keď ešte stále bol v tej sázke s Nuki. Ako pristupoval k čarodejovi len si povšimol, že má asi spoločnosť.* /Pozdraviť ho, ale môžeš či nie?/ *Prebehne mu hlavou a tak pristúpil k Jackovi a pousmial sa.* Jack a ty si vôbec nažive? *Zasmeje sa zatiaľ čo pozoruje čarodeja a potom sa pozrie k jeho spoločnosti.* /Možno ten jeho snúbenec./ *Povie a potom len sa neisto oprie lakťom o pult zatiaľ čo ich pozoruje svetlými očami.*
Vyprávač /Pomaly sa aj ku ostatným približovali isté drinky, kým Jason a Amaya našli svoje časť tela meniace drinky, tak dva ďalšie si to putovali smerom k Emory a Mirjam. Tieto boli obvzlášť špecialne tým, že miesto tiel menili psychiku. Emory mala pocit, akoby sa práve stala mužom a tým sa jej začala neuveriteľne páčiť Darach. Ale chová sa celkom dosť nafúkane a svojím spôsobom do nej drzo rýpe. Zato Mirjam sa zmenila na malé otravné decko. Chovala sa doslova ako nevychované dieťa, ktoré chce všetko. Dokonca ani nevedela, že je tieňolovec, takže začala byť pre ostatných celkom k ničomu. Ale aj k Sanderovi a Triss sa dostal menší drink, kým Triss získala to, že jej absolútne nebude nikto rozumieť čo hovorí aj čo myslí, tak Sander si vychytal, že celý večer bude hovoriť pravdu aj veci, čo úplne nechcel povedať. Jednoducho sa bude celý večer spovedať./
*Jack se na MIKYHO zamračí a pak se podívá na kostým a lehce pootevře pusu a oči se mu snad ještě víc rozzáří. Když mu výhled zmizí, tak se na něj podívá.* Dej kabát pryč, nebo ti ho zapálím.* Varuje ho s lišáckým úsměvem. Ale pak se objeví nějaký mu, který ho pozdraví.* A..eh... uh.. Zdravím...* Dostane ze sebe zaskočeně.*/Proč potkávám lidi, co mě znají jen tady?!/*Nechápe a s pohledem, který absolutně nepoznává mladého Lovce.* Ahm... My se asi známe, co? Pardon, ale já si nikoho nepamatuju.* Řekne omluvně a pomocí telekineze se stále snaží z MIKYHO dostat kabát.*
*Jackovo pohled se mu nelíbíl a tak se malinko oklepal.* Jacku ne! Já tady nemohu běhat nahej, to nejde. *Zaupjel jeste víc a pak se podíval an muže co k nim přišel. To se mu moc nelíbilo, přeci jen byl onen mladík dost pohledny.* Eh, zdravím jsem Miky, Jackovo přítel a vy? Jinak Jack ztratil paměť, takže vás si asi pamatovat nebude, jako tamtoho divneho carodeje. *Pronesl k mladikovi a tim že se zamestnal Sanderem tak zapoměl, že se Jack z neho snaží sundat kabat. Takze behem okamziku, tam stal jen s rukavkama, motylkem a v bíločernych boxerkách. Ten pohled co vrhnul na Jack byl pohled, že dneska si to Jack vypije.*
*Triss se usměje nad oslovením od Jasona.*/Jistý Jack Porter...copak je mezi vámi?/*Pokračuje v soukromém rozhovoru, který se zdá být příjemným, protože je opravdu jen mezi nimi. Odhrne si vlasy z ramene a zkontroluje pohledem Amayu, jak zvládá zvířecí ocas..*Neboj Am, tyto nápoje by měly brzy vyprchat.*Řekne jí a mimoděk přikývne Jasonovi na otázku.*/To jsem si myslela, ale viděl jsi její reakci? Není opilá. Teď jsme přišly. Možná něco ví...co myslíš?/*Zeptá se ho a přitom zaznamená, že Sander nakonec nepříjde. Trochu zklamaně ji píchne a napije se. Naštěstí jí asi její milý barman dal čistý drink. A další očividně neplánovala. Následuje chvilku Sandera pohledem a překvapeně zamrká, když po pár momentech pozná osobu.*/Jack..Heller?/*Pomyslí si překvapeně. Nějakým zázrakem se jí ocitne v ruce nějaký nový drink. Překvapeně se podívá, ale ten, kdo jí ho dal odešel. Váhavě si to přitáhne ke rtům a přivoní, na co se zamračí.*Ehm...chutná to normálně?*Řekne a ačkoliv jí to dává smysl, tak ostatním díky účinku ne. Bohužel.*/Kdo myslíš, že to dělá?/*Otočí se na Jasona s otázkou v očích.*
*Sander sa len s prekvapením pozrie na Jacka a mierne mu padne sánka. Nebol si istý o čo ide. Zdalo sa mu, že Nate mu spomínal, že JACK bol na nejaký čas mimo mesto, ale toto sa mu zdalo podivné. Potom však svoju pozornosť presunie k jeho priateľovi, ktorý bol oblečení.. svjosky.* Ohh super. *Povie trochu zvláštnym tónom na svoje pomery na čo sa pozrie na Jacka a privrie oči.* Sander, spal som s ním a boli sme kamaráti. Pár krát som mu plakal na gauči.. *Hovorí bez toho, aby mal nejakú moc nad svojimi slovami. Zakryje si rukami ústa na čo v jeho očiach bol jasný výraz toho, že čo sa to do kelu dialo. Zložil ruky a mierne sa pousmial.* Tak nič tešilo ma.. musím ísť. *Povie zatiaľ čo odíde od dvojce a zmizne v dave zatiaľ čo sa posadil do jednej bunky sedačiek. Rukami si pretrie tvár na čo sa rozhliadne po okolí. Nevedel o čo išlo, ale bol si istý, že to bolo dôsledkami mágie.*
*Kai sa celkom bavil na tom, ako ďaleko zachádzal, keď sa dával záležať, aby tu bolo dosť zábavy. Pozrie sa na čarodej, čo prišiel ku nemu.* Zábava predsa len musí v tento večer byť. *Povie mu a celkom ho baví ako všetci ostatný sa trápia. Každý mohol skončiť s niečím iným, takže jediná vec, čo bola bolo sa na tom pobaviť.* A nie len v tom, však ešte uvidíte. *Dopovie mu a potom sa otočí na neho.* Hmmm... hľadanie čarodejky, čo nechce byť objavená, to nie je nejaká zábava. *Povie mu a potom sa otočí na AVU, pričom nakloní hlavu na bok.* Nerušíš. Dáš si niečo? *Spýta sa jej, pričom kývne barmanovi a ZACHOVI v myšlienkách oznámi.* /Ani slovo, môže to byť ešte len zaujímavé./ *Pričom túto myšlienky ani nemohla víla zachytiť.*
Nie len čarodeji sú prítomný. Nájdeš tu aj iných. Podla mojho názoru sa tu motajú aj nejaký tieňolovci, a upíri. možno kde tu nejaká víla. Ale vlkodlaci? Úplnok im nedovolí dnes vychádzať medzi ľudí. Ale uvidíme čo všetko sa tu dnes mieša. *POvedala konkrétne a zároveň bez konkretizovania na ľudí pred nimi. Upila si cez brčko zo svojho drinku.*Máš záujem sa tu s niekým zoznámiť.
*Z myšlenek ji vytrhne JASON, který ji vezme za ruku, a byť si počíná jemně, drobná japonka ztuhne a zadívá se na něj trochu vyplašeně. Vílí král je nesporně okouzlující, nejspíš i proto se na něj dívá i déle než normálně, nakonec však stejně plaše sklopí zrak a o krůček od něj ustoupí s omluvným úsměvem na rtech. Když uslyší slova TRISS, nejdřív kývne, než se na ni dlouze zadívá.* /A jak ty to víš?/ *Napadne ji, ale otázku si nechá pro sebe, zatím a věnuje jí mírný úsměv.* Myslím, že si na chvíli odskočím... pokud mne tedy omluvíte. *Vysouká ze sebe po chvilce tišším tonem a poté se pokusí vypařit na toalety, při čemž se snaží působit přirozeně a ocas schovat pod oblečení.*
*Pomaly ale isto si všímal choasu, ktorý sa v klube budoval. Ľudia mali rôzne prejavy a zdalo sa, že kreatívne sa MALACHAI skutočne vybúril.* Predsa len hlavný zámer párty, alebo nie.. myslím, ale, že váš spôsob zábavy je.. odlišní. *Mierne mu mykne kútikmi na čo si ešte raz odpije z jeho fľaše a posunie ju naspäť. Trochu si osuší od tekutiny pery potom však len kývne a spokojne si prehodí nohu cez nohu.* Naozaj nie? Neviem príde mi to, ako milá voľnočasová aktivita. *Povie s ľahkou iróniou v hlase. Vedel, aké jednoduché je zmiznúť bez stopy z povrchu zemského, nikdy mu to nejak nerobilo problém. Povšimne si ženy, ktorá k nim pristúpila a tázovo sa pozrie na čarodeja a potom sa galantne usmeje na vílu.* /Takú zábavu by som neskazil./ *Odkáže Malachaovi a myšlienky šetrne skryl pre vílou samotnou.* Myslím, že Vás ešte nepoznám. *Povie zatiaľ čo sa otočí k AVE a pousmeje sa. Nezdala sa, ako moc vtipná, ale.. Na to si za tie roky Zacharie už zvykol.*
*Nečekané vzbouření emocí zastihne Emory zcela nepřipravenou. Na okamžik má dojem, jako kdyby se jí zatočila hlava a vzápětí najde uvnitř myšlenky, jakých by se před tím nenadála. Najednou není DARACH pouze čarodějka a potencionální kamarádka. Znenadání se transformovala do té nejkrásnější, nejúžasnější a nejúchvatnější bytosti, jaká kdy chodila pod sluncem. * Páni, to pití má vážně sílu. *Zašeptá, načež pohne nohou tak, že špičkou boty přejede DARACH po lýtku až ke koleni, kde zavadí o vnitřní stranu stehna. Z nějakého důvodu jí přitom rozbolí žaludek, ale snadno ten pocit přebije nutkavou potřebou získat veškerou pozornost té, která sedí před ní. I kdyby proto měla udělat cokoliv. Nakloní hlavu na druhou stranu, prsty si prohrábne vlasy a s pohledem přímo do jejích očí zkřiví rty do významného úsměvu. * Už ti někdo někdy řekl, že máš nádherné oči? *Zašeptá sladce. *
/Ale, ale. Kdopak se to tu objevil? Ani vy jste mi dlouho nepřišla nic povědět, diplomatko./ *S mírně pozvednutým obočím začne pátrat v davu, kde se nachází jedna z jeho nejbližších víl. Po nějaké době AVU konečně najde a vidí ji s jiným mužem, ne se dvěma.* /Věřím, že ani vy se dnes večer nebudete nudit./ *Dodá ještě a pak od ní odtrhne pohled. Málem by zapomněl, jak okouzlující dokáže být. Jako muž si samozřejmě všimne každého kousku odhalené kůže, až se zastydí.* /Poznám lásku a i přes to mne nadále přitahuje. To je problém./ *Před očima mu bleskne, jak vypadá Ava nahá a chvíli nedává pozor na TRISS. Když se ho však zeptá na Jacka s nepokrývaným překvapením se na ni zpět obrátí.* /J-Jack Porter?/ *Mírně vykulí oči a zakoktá se i v mysli. Veškeré jeho představy o Avě okamžitě vymizí a nahradí je obrázek toho, jak na něj ráno detektiv slintá. Aniž by si to uvědomil, po tváři se mu rozlije něžný úsměv.* /Myslím, že to pro civilku není moc příjemné. Být hračkou podsvěťanů./ *Zamračí se a snaží se nedívat na AMAYIN mrskající se ocas. Když si však všimne, kam TRISS zmateně zírá, následuje její pohled a spatří JACKA H.* /Ne.../ *Smutně se podívá na svého přítele, který vše zapomněl a melancholicky vytáhne placatku.* Výtečný vtip, TRISS. *Pousměje se, když z úst čarodějky vyjdou nesrozumitelné slabiky. Jeho úsměv však hned vzápětí zmizí a nakloní hlavu na stranu.* To ten nápoj, že? Není ti rozumět. /Třeba samu sebe slyší bez problémů./ *Poté směřuje svou pozornost AMAYE, kterou tím zjevně vyvede z míry, jakoby na to nestačil přičarovaný ocas.* /Nevidím pro to důvod, tedy... ach, jistě. Odskočit./ *Přikývne beze slova, aby dal najevo, že ji bez problémů omluví.*
*Jack Sandera poslouchá a začne se červenat. Tohle opravdu nečekal. Ale když vidí jeho reakci, tak se začne smát.* Jasně... Mějte se.* Rozloučí se a otočí se na MIKYHO a uvidí jeho pohled.* No co? Takhle ti to víc sluší, fešáku.* Mrkne na něj a podívá se na motýlka.* Hm... Kravata by byla lepší.* Řekne a hned na to mu motýlek změní na kravatu za kterou ho chytne a táhne k baru.* Dáme si něco dobrýho a budeme si užívat Halloween.* Zazubí se na něj a bere si další drik a ani nevnímá jestli je alkoholický. Jen kontroluje jestli tam není kouzlo.*
Dávaj pozor. Nie vždy je v tom len alkohol.*Upozorní ju ale už je vážne neskoro pretože sa to v Emory stratí ako v studni. Prekvapivo pozdvihne obočie smerom ku svojej jemnej spoločnosti a neodťahuje sa z dosahu jej nohy.* Každý kto ma chcel zbaliť. *Odpovie a žmurkne na ňu. Potom sa porozhliadne po okolí a a kúzlom na bare objedná ďalšie pitie. Nech sa Emory dnes poriadne zabaví.*Ďalší drink? *Spýta sa keď pred nich pokladajú rovnakú objednávku. Pozdvihne svoj pohár na malý prípitok.*Na večer plný zábavy.
Jacku?! Jak jako spal ? Ty jsi s ním spal? S kym vším jsi spal?! A proc jsi nespal semnou ještě?! *V tu chvilku mu dojde co řekl a da si ruku pred pusu a necha se odtahnout k baru. Sleduje jak si Jack bere drink, ale sám si nevezme. Přeci jen nechce pit a mit cistou mysl.* Promin, ja nechtel jsem tohle říct, jen my to ujelo. Jsem idiot.*Zaseptal k nemu a objednal si alespon dzus, jelikož mohl doufat že bude čistej.*
*Pobaveně stočila pohled k čaroději. Možná neměla čich jako vlkodlak, ale rozhodně za léta života se naučila rasy rozpoznat dle drobných detailů a u čarodějů byli jednoznačné. Vypadali neškodně, ale rozhodně se od lišili víc, než se zdálo. Však pokud by měla rozeznat vlkodlaka od člověka to by už bylo těžší. Usměje se na něj o to mileji, když vítá její společnost podívá se po jeho společníkovi.(ZACH A KAI)* Myslím, že jsem se ocitla v dobré společnosti pánové a děkuji nedám si.* poví poklidným hlasem a ukáže na svou plnou skleničku s vílím vínem. Dneska potřebovala něco silnějšího a právě proto si donesla dneska sebou sklenici, která obsahuji víly magii a do půlnoci bude mít jí plnou vílím vínem. Ale také jí tohle malé kouzlo stálo dva zlaťáky, proto byla podrážděná. Protože malá víla se jí rozhodla dát co proto za takovou maličkost. Jako každá víla, byla zvědavá a proto se podívala na ZACHA.* Ava a vy jste?* představí se přátelským tonem jako kdyby se nechumelilo, co víc užívá si, že oni neví, kdo je zač. Hlavně o jejím postavení. Když zachytí myšlenky krále je nucena se napít se skleničky, aby ukrýval něžný úsměv, nad slovy, které moc dobře znala. Věděla, že jí oplatí rýpnutí, ale ona sama dobře věděla, že kdo v ní dokáže vyvolat chvílu míru byl teď právě na druhé straně. Ale pak jí úsměv zvadl.*/ Nepřišla jsem, protože mi to nepřišlo vhodné. Minule, kdy jsi za mnou přišel cítila jsem z tebe mužskou voňavku, co používají na zemi. Co si budeme lhát králi žárlím, sám víš, že jsem sobecká jako každá jiná víla.* pošle JASONOVI myšlenku, určenou jen pro něj. Tohle snad bylo nejupřímnější věc, která jí z mysli dostala za ty měsíce vzteku a rozporu, který nosí v sobě. Měla pocit jako kdyby mala tíha svědomí lehce opadla. Když pohledem zabloudí k němu upře k němu oči a věnuje mu krátký úsměv.*/ A myslím, že se nudit nebudu pokud dezertem večera se stanete vy./* myšlenka byla klidnější a důmyslnější JASON mohla cítit, že její mysl je vyrovnana klidná. I když tomu tak nebylo, byla deprimovaná hned několikati důvodů, první jak a jeho bratr, druhá Jason, jednoduše se cítila zhrzená skrz sví milence.*
*Zatím co čekají na pití, Emory si koketně pohrává s vlasy a vrhá na DARACH hluboké, všeříkající pohledy. Když konečně nápoje dorazí, postaví oba stranou a vzápětí vstane. * Dodáme tady tomu večírku trochu šťávy, ne? Myslím, že potřebuje nějakou akci! *Pronese ochraptěle, načež si začne trochu nemotorně rozvazovat tkanice, držící její kostým pohromadě. * Už jsi někdy zkoušela body shot? Je to fakt skvělá zábava! Zkusíme ho spolu? Není to vůbec nic špatného! Vážně si to užiješ! *Opakuje stále dokola, oči lesklé prazvláštní kombinací vzrušení a magického omámení. *
*Thea moc ani nevedela, čo sa to deje. Len si rukou prechádzala po náramku/biči, ktorý mala a sledovala všetko, čo sa dialo, ale to by nebola ona, keby neprišla bližšie. Celkom ju zaujímalo, čo sa udialo medzi Sanderom a čarodejkou, pričom sa priblíži k MIRJAM, aby zistila, čo presne sa deje, ale keby len vedela, čo sa bude ešte len diať, tak zostane na svojom mieste na radšej sa stará o seba. Dnešný večer rozhodne stál pre ňu za dosť. Celkom ale dosť sa bavila, aj keď na jej tvári to nebolo poznať cez masku, ktorú mala na sebe.* Bavíš sa dobre? *Spýta sa jej, pričom sa jej niekde stratil Sander, ale toho nájde, aj keď sa o neho asi nemusí obávať, ale zodpovednosť aj tak padala na ňu, ak by sa im niečo stalo.*
Na lepšiu ste v tomto blázinci naraziť nemohli, skutočne. *Povie zatiaľ čo si prezrie fľaše za barom a vyberie si jednu z ktorej necíti nejakú magickú energiu. *Pomocou trochu mágie si tak naleje do pohára a rukou si obsah premieša. A otočí sa k víle.* Zacharie D'Amboise teší ma. *Povie a mierne k nej vystrie ruku, aby jej ňou mohol potriasť. A potom si len odpije zo svojho pohárika a pozrie sa smerom k MALACHAIOVI.* /Slabý pokus./ *Povie ľahko ironicky na čo si rukou prehrabne vlasy na čo sa rozhliadne po okolí. Povšimol si celkom povedomú tvár.* /Amaya?/ *Trochu sa začudoval, avšak bol si istý, že to bola ona aj napriek jej kostýmu. Jeho biele oči ju tak z diaľky pozorovali. Potom sa však otočil ku Kaiovi a pousmial sa.* /Aké máte ešte plány?/
*Triss sleduje, jak Amaya odchází a zatahá si za vlasy. Když se Jason vyjádří k její otázce, tak zamrká a ústa se překvapeně pootevřou. Plácne se do čela. Zdá se, že ani myšlence nerozuměl. Vzpomene si jak se fotil, takže k němu natáhne němě ruku a naznačí telefon. Možná psaní bude fungovat? Za pokus to stojí.Promne si kořen nosu a naznačí ještě psaní, aby pochopil, že vážně nemá v úmyslu volat a trochu bezradně si na chvilku opře čelo o jeho rameno, aby se nadechla. Pak se narovná a omluvně se zasměje.*/Tohle mi tak chybělo.../
*Podívá se překvapeně na MIKYHO a usměje se na něj a pohladí ho.* Protože ty jsi určitě jiný než oni. Asi byli jen rychlovky, opilecké úlovky a to ty nejsi.* Usměje se na něj a odtáhne ho k baru, kde do sebe kopne hned tři panáky, které nejdřív zkontroluje.* V pohodě. Jak řekl Nate, spal jsem s půlkou New Yorku.* Ušklíbne se a pak MIKIHO obejme.* Ale ty nejsi půlka New Yorku. Ty jsi jen můj.* Usměje se na něj.*
/Oukey,/*S pozdvihnutým obočím sa EMORY nechá viesť a čaká čo sa bude diať. Nie že by nebola zvykla na nejaké tie typy večierkov, ale Em jednoducho poznala osobne skor z tej ostýchavejšej stránky. Oblízne si pery a skúša uhádnuť kam to bude smerovať.*Podľa toho ktorú verziu myslíš? *Spýta sa a zameria sa na EMorine prsia ktoré by ju rozhodne mohly zadusiť.*
*Mir náhle prepadne úplne iná nálada. Zabudne na trable s THEOU, aj na Sandera aj na všetko ohľadom toho, že by bola tieňolovec. A čo je najhoršie, prejaví sa u nej nálada, ktorú ešte nikdy nepocítila, v tak veľkej sile, že sa nad tým ani nepozastavuje.* Je tu nuda. *Pretočí očami a rozhliadne sa.* Ale nikto sa mi tu nepáči. Ty si pekná, takže budeš teraz celý večer pri mne! *Rozhodne sa chtivo.* /Mať peknú babu, aby sa mohla vystatovať pred ostatnými deckami? Áno!/ Kúp mi alkohol! Všetci ho tu pijú, aj ja chcem! *Dupne si a pevne chytí THEU za ruku.* A tiež budeme teraz spolu chodiť? Si pekná, takže by mi to všetci závideli. *Povie pyšne a napne pri tom hruď, aby ukázala, aká pyšná na svoj nápad je. Všetky deti jej na ihrisku budú závidieť, ak by sa tam ukázala s týmto dievčaťom, všetci by jej určite závideli a opäť by tak prevzala kontrolu nad pieskovým kráľovstvom!*
*Když ukáže na jeho telefon, má tam zrovna rozkliklý chat s Jackem a zalekne se. Majetnicky si telefon připlácne na prsa, protože se trochu zalekne toho, že se na něj už předtím Triss vyptávala. Po jejích posuncích však pochopí, že mu telefon prohledávat nechce.* Nuže dobrá, ale moc se tam nehrab. *Pousměje se, když se k němu krátce přitulí a podá jí telefon, na kterém jsou rozkliklé poznámky.* Tak piš. *U toho si řádně lokne z placatky a nadále na sobě skoro vůbec necítí účinky alkoholu.* /Vhodné?/ *Trochu se pozastaví nad tím, co mu zasílá Ava do mysli. Nenechá na sobě však nijak znát, že ho zmínka o mužském parfému rozhodí.* /Prosím vás, přece se nenecháte ovládat tak lidskou emocí jako je žárlivost./ *Vyšle jejím směrem a z jeho poznámky je téměř vidět přidrzlý úsměv.* /Uvidíme, jak se bude vyvíjet večer./ *Zavrní, avšak moc dobře ví, že tímto směrem se večer vyvíjet nebude. Nemůže popřít, že by si rád užil, ale spíše to vidí na noční návštěvu detektiva.*
*Tváře mu zrudly, kdyz slyšel Jackovo slova a hned mu odpustil. V tomhle byl vážně hlupák. Když Jack do sebe kopl tři panáky tak jen smutně vydechl. Neměl rád, alkohol, ale nechtěl to Jackovi zakazovat. Jen třeba kdyby to zkusil, možná by věděl jak se ostatní po nem citi a nebo take ne.* Jacku, moc se tu nezdržím. Zitra musim do nemocnice, *Usmal se na nej a jemne si prejel rukou po zátylku. Přeci jenom nechtěl zde Jacka nechavat osamotě.* A nemel by jsi moc pít, neni to dobre pro tvoje játra.
Vyprávač /K čomu sa schyľovalo celý večer, tak to nastalo. Ani samotný vyhadzovač nemohol zabrániť tomu, aby do vnútra nevtrhlo obrovské množstvo démonov. Samotný vyhadzovač skončil v pazúroch jedného Hellhounda, ale dnu sa hrnuli ďalší a trhali všetko naokolo, čo im stálo v ceste, ale Hellhoundi neboli jednými démonmi, proti ktorým mali stáť. V pandemóniu sa Objavili dve veľké hydry, ale miesto troch obvyklých hláv mali ich deväť a každú smrtonosnú. Keďže určité osoby si pohnevali vyšieho démona, tak pri oslabení pekelným brán, ktoré oslabila sekta. Mali niekoľko možností, ale tie sa im znižovali s počtom napadnutých vnútri Pandemónia. Všade vládla hystéria a každý si doslova zavadzal. Ale ako toto mohli utajiť pred civilmi, ktorý sa tu nachádzali? Boli prvoradý civili alebo ochrana vlastného života. Jedna hydra si to vybrala smerom k záchodom, druhá mierila k baru. Hellhoundi útočili na všetko čo sa im dostalo do cesty./ (poprosím dodržiavať poradie, upozorňujem, že ovládanie démonov nebude fungovať)
*Emory se rázným gestem zbaví vrchního dílu kostýmu, čímž ho definitivně znehodnotí pro další použití. Následně popadne do ruky láhev, aby DARACH dopřála opravdu nevšední zážitek. Vystavujíce své nepřirozeně obrovské poprsí prakticky celému baru v prvním okamžiku téměř nepostřehne útok. Pak si náhle uvědomí přítomnost démonů a celá ztuhne. Drogy sice nikdy nebrala, ale přesně takto si představuje předávkování kokainem. Potvory se hemží mezi stoly a napadají všechny zúčastněné. V hrdle se jí zformuje výkřik čiré hrůzy, který si vzápětí najde cestu ven. Zděšeně zaječí a popadne první, co má po ruce, aby se zakryla. Což je ubrus, takže jak sebe, tak DARACH polije zbylým pitím. Ve snaze si opatřit nějakou zbraň popadne koště, které představuje součást jejího kostýmu, a volnou rukou s ním začne divoce máchat před sebou. Oči má zastřené ochromující hrůzou a pronikavě vříská. *
*Sander tak s mnohými otázkami sedel na gauči a pozeral si telefon na čo v dave hľadal Mer. Vedel, že teraz za ňou ísť nemôže, to bolo príliš riskantné. Najradšej by išiel preč, na hliadku.. Tak, ako mal. avšak zdalo sa, že nejak mu nejak osud neprial nakoľko ucítil vibrovanie vo vrecku. Trochu sa zamračil a z pod plachty si vytiahol senzor, ktorý vibroval, ako bláznivý. Kým však stihol niečo urobiť tak do klubu vbehne banda démonov. Vyskočí ihneď na nohy a pohľadom vyhľadá MIRJAM a ALTHEU ku ktorým prebehne k baru.* Máte tu zbrane? *Opýta sa zatiaľ čo na nich pozerá na sebe mal viac menej výbavu, chýbala mu jeho kožená bunda, ale aspoň nemal na sebe len plachtu. Preskočí bar a snažil sa nájsť aspoň niečo čo by sa dalo minimálne používať, ako zbraň, našiel nôž a nezdalo sa, že bude schopný nájsť niečo lepšie. Pozrie sa smerom k Hellhoundom, hydry budú musieť počkať. Začal sa k nemu blížiť jeden z mnohých a tak do neho zatiaľ len začal hádzať príbory, poháre a viac menej všetko čo mal po ruke.* Zabezpečenie tu najlepšie nemajú. *Zavrčí a potom sa pokúsi vytrhnúť tyč z baru, ktorá slúžila na vykladanie nôh.*
*Triss protočí očima a trochu pobaveně jí trhnou koutky, ale přikývne. Zobrazí si klávesnici, než ji zaujme, že pije z placatky. Na okamžik tázavě nadzvedne obočí, ale pak se otočí k mobilu a ponoří se do písmenek. Prsty se jí míhají po klávesnici rychle až zformulují: "Nebudu se vyjadřovat k nápoji a radši ani k Am...jen jí pak musím upravit vzpomínky. Mazat stejně neumím. Každopádně...Ano Jack Porter...." Pak se ozve všude křik a Triss se otočí, aby spatřila démony a capslockem dopíše: "AMAYA!" Ucouvne směrem, kde jsou záchody a mimoděk se dotkne předloktí, kde se pod maskováním prstenu skrývaly jizvy. Měla by civilku ochránit, když ji sem dotáhla. Ale...Jason dle jejího se s tím mohl zvládnout poprat lépe a ráda by měla někoho u sebe, nakolik o démonech moc nevěděla. Zděšeně sledovala vícehlavou bestii a pro sebe si španělsky zaklela a potlačila zrychlený dech.*
*Dosť zarazene pozerá na Emoryne prsia aj po tom čo odhodí svoj vrchný diel a nestačí sa diviť. Ju samu by také prsia určite stáli problémy s chrbticou. Jediné čo ju odpúta od toho bujarého poprsia je hurhaj ktorý sa rozšíry po celom Pandemó[link src="niu.Vezme"] Emory za ruku a premýšla čo rýchle spraví, rozhodne sa však nehodlá nijako úblížiť démonom.* Drž sa za mnou. *Krikne a snaží sa pobrať situáciu. Nerieši to že je mokrá od ich drinkov, nerieši nič iba to ako zdrhnúť a pri tom odtial dostať Em. Pevnejšie ju uchopí za ruku a vytvára okolo nich ochranné kúzlo, ktoré však dokáže zabrániť len istej dábke útokov. Cez celý klub by nedokázali prejsť no tý čo sú im najbližšie im dajú rozhodne po šoku kúzlom pokoj. Zameria sa na stenu za sebou a z tašky vyberie krištál, ktorý jej pomáha pri tvorbe portálov - nik by jej nepoďakoval keby tie mršky pekelné poslala niekam do mesta, no a na portál nemala dostatok vecí po ruke, preto jediné čo ju napadlo bolo utiecť . je však otázne či to spraví.*
*Thea ani len nestihne reagovať na chovanie Mir. Alebo skôr nevie naň reagovať, pretože už mala chuť vážne sa chytiť za hlavu. Toto jej bol ešte čert dlžen, ale čo prišlo hneď na to, tak vážne začala nadávať v španielčine.* To si z mňa niekto musí robiť srandu. To démoni kurva nemajú aspoň deň pokoja? Krucifix, ešte aj jedného lovca tu máme neschopného. *Hovorí po španielský a už keď po nej začne štekať.* Láskavo po mne neštekaj. Narozdiel od vás viem vymyslieť ako zastať ozbrojená. *Zavrčí na neho, pričom je nahnevaná. Strhne z ruky svoj bič, ktorý bol posvätený a práskla ním po jednom Hellhoundovi. Nervózna štekne po Mir.* Choď sa rýchlo skovať, lebo len zavadzáš. *Potom sa vráti k démonom, ktorých bičom odháňa od ľudí.* Toto mi ešte bolo dnes treba. *Povie si, pričom sa bráni proti démoním útokom.*
*Když se dostane na toalety, zajde do jedné z kabinek a zamkne se. Nejradši by si složila hlavu do dlaní ale, no, nepotřebovala mít ani otisknutý make-up na rukou ani rozmazaná obličej. Ani opláchnout se teď nemohla a že by to uvítala. Jen tedy sklopí prkýnka, posadí se a zlehka opře hlavu o stěnu při čemž zavře oči. Pořád cítí jak se chvěje a taky cítí svůj ocas.* /Hlavně. Nepanikařit. Podle Triss by to nemělo trvat dlouho i když by mě zajímalo jak to ví. Nestihne si ale nějak extra oddechnout když uslyší, že se v baru začalo asi dít něco co by nemělo. Vyjde tedy z kabinky ven a opatrně si to namíří ke dveřím od záchodů které otevře a vyvalí oči div jí nevypadnou. Nějakou chvíli na tu spoušť v šoku zírá než si všimne, že se k záchodům blíží něco o devíti hlavách. Zadívá se směrem kde nechala Triss, ovšem, příšera se blíží moc rychle a nejspíš by to nestihla proběhnout a tak dveře zase rychle zavře a odcouvne až k poslední kabince snažíc se něco narychlo vymyslet.* /Noták... mysli, mysli..../ *Nakonec uvidí ventilaci, ovšem, ta je na ni moc vysoko. Schová se tak do první kabinky, zamkne ji a posadí se na sklopená prknéka pokoušejíc se zůstat tiše, aby ji to jen tak nevidělo i když absolutně netuší co si počne pokud to vleze dovnitř.*
*Podívá se na Mikyho a usměje se.* Jo, dám ti pořádnou pusu na rozloučenou než půjdeš zachraňovat životy.* Usměje se a přitáhne si ho do vášnivého polibku a pořádně se na něj natiskne, ale pak zaslechne hluk. Když uvidí démony, tak se mu srdce rozbuší o závod a jen rychle chytne medailon, otevře portál a odtáhne ho jím do jeho bytu. Podívá se na něj a usměje se na něj.* A já jdu zachraňovat teď! Zítra si tě najdu.* Řekne mu a dá mu pusu a zase se vrátí do Pandemonia a zavře portál a rozhlédne se a sedne na bar.* Hmm... trochu moc velký bordel...*Řekne a odhazuje démony, které na něj běží.*
/Také veľké plány som neočakával./ *Prebehne mu hlavou keď do budovy vbehnú démoni. Len si nad tým musel otrávene povzdychnúť. Z nejakého dôvodu sa mu tá predstava, že mal opäť bojovať nepáčila. Tak moc neznášal boj. Prišlo mu to tak otravné a zbytočné. Len si znova odpil zatiaľ čo okolo neho pobehovali ľudia. Zacharieho teraz moc netrápilo to, že by sa civili niečo dozvedeli. Beztak, jednoduché mazanie spomienok nebol pre neho problém aj keď by sa malo vzťahovať na celý klub. Preto keď sa jeho smerom rozbehol Hellhound len ho pomocou telekinézi zodvihol a odhodil nabok nakoľko najprv si chcel dopiť svoju sklenku. Potom sa postavil a oprášil pri čom stále sa rozhliadal po okolí bez toho, aby nejak skrýval svoje znamenie. Hellhounds ho moc netrápili skôr hydry. Predsa len boli zaujímavejšie. Prešiel tak ku jednej ktorá sa pohybovala pri záchodoch. Vypustil si pomocou umývadla vodu, ktorú nechá zamrznúť hydre okolo hláv aspoň na nejaký ten čas kým mal šancu niečo vymyslieť. Medzi tým si zobral ešte jeden drink do ruky a odpil si.*
*Sleduje, jak dívka vyťukává do telefonu. Dívá se jí přes rameno a čte všechno již v průběhu.* Po myším obličeji nemám v plánu pít místní pití. Tvoje ztráta smysluplné řeči mi taky zrovna nepomáhá. *Pousměje se, když v tom do klubu vpadnou démoni. Rychle se rozhlédne po okolí a zaznamená na pár nahých ramenech runy. Bohužel je mu jasné, že nefilim jsou stejně jako on neozbrojení.* Kruci. *Zamumlá a podívá se naposledy na obrazovku, kde na něj TRISS křičí. Jistě, civilka odešla na záchod. Podívá se tím směrem a vidí, že tam zrovna míří jedna ze zmutovaných hyder.* Do čerta. *Nevědomky použije způsob klení Jacka Portera a podívá se na Triss. Je mu jasné, že je čarodějka vystrašená a otočí se za sebe. Tam uvidí barmanský nůž a skočí po něm.* Asi je příliš troufalé soudit, že byste tu mohl mít svěcenou vodu? *Otočí se na barmana a v ruce ho zapálí železná rukojeť. V tu chvíli však vytasí barman ohromnou pušku ověnčenou runami.* /Ovšem, dává smysl, že by se chtěl chránit, když pracuje mezi podsvěťany./ Dejte mi to. *Pronese rychle a než stihne barman protestovat, bodne mu do ruky nožík a obere ho o zbraň. Stejně se nože potřeboval zbavit, začal ho obtěžovat pach vlastní spálené kůže.* Tak uvidíme, co to zvládne. *Shlédne na pušku a pokrčí rameny. Sice si tradične potrpí na sečné zbraně, ale není jiná možnost.* Takže jdeme za Amayou? *Podívá se na TRISS a čeká okamžitou odpověď.*
*So strachom zvrieskne, keď sa dnu náhle dostanú démoni. Všetky jej vedomosti boja zmizli kvôli Malachaiovmu blbému nápadu.* Čo to, sakra, je? *Zvrieskne po nemecky. Potom sa otočí na Theu, ktorá sa jej dovtedy zdala celkom príjemná.* Ty nevrieskaj na mňa! *Odpovie jej po nemecky, aj keď jej rozumela, nech už hovorila hocijaký jazykom.* Ja sa viem postarať o seba! *Povie nahnevane, pretože práve urazila jej hrdosť. Beží smerom k dverám, je jej jedno, kam vedú, čím narazí na čarodejku aj s civilkou. Než by však stihla vojsť dnu, zozadu ju démon trafí časťou barovej stoličky a tak sa v bolesti zvezie vedľa čarodejky.* Mamička, pomôž mi. *Začne prosiť po Japonsky.* Ja sa bojím. *Nasleduje nemčina.* Pomoc. *Konečne angličtina, než sa jej spustia slzy strachu. Pevne sa drží za ruku, kde už jednu dlhú jazvu mala.*
*Všude samí démoni! Všude samá kouzla! Zděšená Emory nemá sebemenší tušení, co by měla v dané situaci dělat! Ještě nikdy nepřišla se smrtí do tak těsného kontaktu, jako právě teď. V záchvatu hysterické bojovnosti se snaží odhánět netvory koštětem a zároveň udržet ubrus tak, aby umírnil její částečnou nahotu. Díky tomu však nezvládá úspěšně ani jedno, takže násada koštěte brzy střetne nepříjemným způsobem loket DARACH. Démoni se drží zpátky snad ne proto, že by měli z vřeštící blondýnky nějaký respekt, ale protože si nejsou jisti, zdali náhodou nebojuje na jejich straně. *
*Pre Malachaia to nebola žiadna novinka, že ich zase napadli démoni, ale už ich mal aj plné zuby, keďže presne vedel kto ich poslal. Zavrčí si sám pre seba, pretože toto ešte potreboval. Aspoň bolo jasné, že Asmodeus asi nezabudol na to čo mu spravili a tak sa rozhodol im pomstiť. Pozrie sa po Zachovi, ktorý sa rozhodol ísť sám proti Hydre.* Pekný večer a niekto to musel pokaziť. *Povie si sám pre seba a postavil sa na pomoc Zachovi, aj keď by možno bolo lepšie ich poslať rovno do pekla, ale mohol poslať tam aj niekoho iného ako by chcel. Zo svojho bytu si mágiu teleportuje prekliatý meč, ktorý rozhodne nebol určený na tieto veci, ale tak čo sa dalo robiť.* Nabudúce ak sa tu naserie nejaký vyšší démon pomáhať nebudem. Mám toho akurát plné zuby. *Povie Zachovi a viac menej jediným švihom odtne Hydre jednu hlavu, pričom sám zasyčí, pretože meč účinkoval a každý zásah spôsobil, že sa na jeho tele objavila rana po seknutí mečom.*
*Nevedela iné riešenie ako sa z toho dostať. pomocť by tu nikomu nevedela. ano pozná kúzla, ale nikdy by démonom neublížila, ani keby trhali na márne kusy tisíce ludí. -nie že by ich mala nejako v láske, ale aspoň o tých čo má rada tak sa o nich stará. Začne si mrmlať kúzlo na otvorenie portálu aby sa proste odtial dostali a so sebou vzala EMORY i pár ďalších čo mali v žilách ľudskú krv. zmizli, a demonov nechali za sebou.*
*Nehodlala to králi víc vysvětlovat, jestli toužil po vysvětlení najde jí ve Faerii a promluví si. A bylo jí jedno, že žárlivost je lidská vlastnost za poslední měsíce si zasloužila cítit aspoň nějakou jinou emoci než vztek. Však JASONOVO rýpnutí pocítila jako lehké štípnutí, proto sevřela sklenic vice v ruce a zhluboka se nadechla jako kdyby jí někdo vrazil stříbro do ruky jako tehdy Grace. Ale už zpět neodpoví, mohl cítit, že něco bylo špatně. Ale ani Ava netušila co. Co víc než se stihla nadít z ničeho nic do baru vběhli démoni a ona se podívá na skleničky.*/ Neměla bych tolik pít./* pomyslí a se vypije další skleničku. Upřímně řečeno neměla náladu někoho zachraňovat a natož bojovat. Jelikož se narodila v dobách, kdy žena nesměli brát zbraně do ruk její zbrani byla jen magie. Ale ted nebyla příliš koncertovaná a nerada by z toho tady udělala velký mrazák. Proto odloží skleničku na bar a koukne po čarodějích.* Počkám vás venku.* ZACH A KAI poví poklidně a vyhýbá se jakékoliv blízkosti démonům. Ale když jí jedne přišel do cesty neudrží se, jelikož doopravdy neměla náladu na to, aby tu krvácela nebo ji někdo udržel. Ale netroufla si démonovi vniknout do mysli, jelikož kdo ví, co by tma našla namísto toho jej zpomalila tak, že mu přimrazila nohu k zemi a vydala se před Pademonium, kde bylo oproti vnitřku ticho. Uslyší však poblíž kroky a trhne hlavou.* Oh, čaroději milé překvapení.* poví DAVIDOVI jako kdyby se nechumelilo, ale už déle neudrží tu veselou masku a prudce přistane na schodech, musela přiznat že vílí víno jí do mysli proniklo velice silně.*
Vyprávač /vyvolaný démoni spôsobili dostatočné škody na to, aby sa to všetko dalo hneď dohromady. Hellhound, ktorý išiel po Ave mal zamrznuté Laby, takže bol ľahkým cieľom na zabitie. S odchodom niekoľkých civilov sa situácia čiastočne upokojila a tým ju mohli rýchlejšie vyriešiť stačilo vytvoriť tri skupinky, ktoré by sa postarali o démonov. Lovci mali proti sebe viac démonov ako ostatný, takže vychytali kúsance aj pazúry, ktoré moc príjemné neboli. No mali sa aj na čo sťažovať. Po Jasonovi išiel jediná Hydra, ale zopár škrábancov tiež dostal. Rovnako na tom boli aj Zach s Kaiom, ktorý mali svoje problémy s druhou Hydrou. Jediný čin sekty dokázal spôsobiť problémy. Zopár mŕtvych sa nachádzalo na zemi a zvyšný boli dosť zranený.*
Kto sa ťa vôbec čo pýtal? Nie všetko je mierené na tvoju vzácnu egoistickú osobnosť. *Štekne na ňu nakoľko pred tým všetky slová boli mierené pre seba avšak keď sa mu ALTHEA ozvala už nebolo cesty späť.* Na rozdiel od teba viem vymyslieť, ako zostať ozbrojená. *Začne ju sarkasticky napodobňovať keď kovová tyč povolí a v jeho rukách sa tak objaví dlhá tyč, ktorá bola omnoho výhodnejšia celkovo, ako krátky nôž s ktorým aj tak nebol najlepší.* Keby môžem tak si prvá ktorej trepnem po hlave. *Pokračuje nakoľko alkohol ktorý v sebe mal mágiu len tak nedával hranice. Sander si takto vysypával všetky myšlienky, ktoré o nej mal.* /Lebo ona je úžasne inteligentná zatiaľ čo sa správa ako rozmaznané decko./ *Neustále si sťažuje a potom len kovovou tyčou začne šmáhať po hellhoundoch, ktorých to značne omráči a potom ich len pokúša dokončiť nožom čo funguje, ale nie tak efektívne, ako anjelské ostrie. Úprimne by stačila aj svätená voda, ale kostol bol pomerne ďaleko.. Ale keby sa pokúsil prebehnúť pravdepodobne už by nebolo koho chrániť. Naďalej sa tak oháňal avšak získal nejeden kusanec od Hellhoundov aj pár škrabancov, ktoré mu tam zničili tričko čo sa mu nepáčilo. Avšak bolo zrejmé, že démonov ubúdalo a tak len pokračoval v boji v snahe netrafiť civilistov.*
*Triss přikývne, když si všimne hlavy od japonky, která vykoukne a hned zmizí. Rozeběhne se tím směrem, jenže potom si uvědomí, že tam byla Mirjam. A s tím jak vřískala a jak odletěla po zásahu stoličkou...ne nebylo to jako tenkrát, když spolu bojovaly proti těm hellhoundům. Triss vyjekne a rychle k děvčeti klekne.*MIRJAM!...ššš postarám se o tebe.*Šeptá španělsky, ačkoliv ví, že drink co vypila nedovoluje nikomu, aby jí rozuměl. Pomocí telekineze děvče zvedne a démona, co je k nim nejblíže jednoduše telekinezí odhodí, aby mohla prostrčít Mirjam za AM. Pak se otočí k démonům a přemýšlí, co to tenkrát udělala Mirjam za pohyby. Všimne si barmana s dýkou v ruce, takže se k němu vrhne a alespoň ten nůž mu z ruky vytrhne. Se zbraní, která jí k ničemu moc není, nakolik s tím neumí. Dopadne to tak, že se stáhne k Jasonovi a s úlekem vidí hydru. Pohotově si pokouší něco vybavit z filmu o jednom polobohoi, co bojoval s Hydrou, na co po ní hodí dvě...po zvážení tři ohnivé kuličky. Když na moment může věnovat pozornost jinde ona i Jason, tak krátce stáhne prstýnek, co skrývá jizvy od démonů. Ukážu mu jednoduše rameno, ačkoliv popálené předloktí je výmluvnější, jenže...od ramene ukáže na hellhounda. Koneckonců díky nic tu jizvu měla. Nemohla použít slova, ale chtěla naznačit, že s démony už co dočinění měla. Trvá to jen zlomek vteřiny, kdy stále pohledem kontroluje zbrkle okolí. Pak si znovu natáhne prsten a nějakého démona zvedne do vzduchu, aby ho někdo mohl lépe zabít. Aspoň tak může pomoci. Pořád neví...zda by měla zkusit hellhounda roztrhnout napůl...ačkoliv...neměl by to být problém ne?*
*David zjistil, co se stalo a je mu i jasné proč. Sice je fajn, že tím odpoutají pozornost od jejich práce, ale démoni jsou v Pandemonii, kde je i Jack a Jacka musí chránit.*/Jestli ho nedostanu ven, tak mě otec už doopravdy zabije.../* Pomyslí si a s klidem angličana jde k Pandemoniu, když uvidí Avu.* Vílo.* Usměje se a dělá stále jako by nic.*/Může to být pro něj trénink./* Pomyslí si a podívá se na Avu.* Pila jste na žal či radost?* Zeptá se ji a stoupne si před ní.* Asi na žal...* Poznamená.* Čekal bych od ženy vašich kvalit, že ti, co po vás jen šlapou vás nerozhodí.* Řekne a shodí iluzi a odhalí ohnivé oči a kočičí zuby. Jeho nohy jsou schovány ve vysokých botách. Slyší zevnitř démony, ale neřeší. Pokud jsou démoni kolem, tak na něj nejdou a tím pádem ani na Avu. Proč taky. On je vyvolal a on je ovládá. To že je poslal někam sice bylo neurčité, ale našli si Pandemko.* A proč se trápit kvůli mužům. Máte stále mne a já vám můžu nabídnout mnoho spokojenosti a zapomenutí.* Usměje se na ni, ale není to milý úsměv Jacka, ale skoro až slizký úsměv hada. Sice nevidí, co se děje uvnitř, ale těší se na tu spoušť, protože mnoho civilů uteklo. Jack uvnitř mezitím bojuje s démony a využívá opravdu mnoho sil a mnoho různých kouzel. Drtí je telekinezí, spaluje a pečeje je zaživa nebo je prostě jen odhazuje. Ani neví, že jeho bratr je venku a v klídečku si kecá s vílou. Celkově na ně, ale sesílá všechny kouzla proti démonům, co si pamatuje a co zná. *
*Mir len ostane sedieť na zemi a tisne si ruku, kým vystrašená plače, pretože ničomu nerozumela, čo ešte viac podkopalo jej strach.* Nechoď! *Zavolá za tou, ktorá hovorila čudne, ale už je preč, takže ostane len u držania si ruky.*
*Thea mala extrémnu chuť zakrútiť sanderovi krkom, ktorý teraz doslova sral, ale nedal to na sebe poznať, aj keď mala obrovkú chuť mu vraziť, ale to mohlo počkať. Agresívna mohla byť aj inokedy a pustiť sa do neho tiež. Aj keď zúrivo bojuje proti démonom, tak najväčšie nervy má na Sandera. Keď sa ku nej jeden zasraný Hellhound dostane bližšie a pohyzie ju, tak si omotá bič okolo zápästia a vrazí mu. Už toho tu mala plné zuby a zajtra aj tak bude na ňu, že spôsobili problémy a niekoľko civilov je vonku so spomienkami na dnešný večer.* /Ja sa na to môžem vysrať. Je mi jedno, či budem za sviňu, ale zajtra držať hubu nebudem./ *Pomyslí si a aj keby jej malo hroziť vyhodenie z inštitútu, tak bola schopná sa postaviť komukoľvek do cesty. Už toho mala plné zuby a tu Sander si na ňu dovoľovať nebude.*
*Slyší hluk z baru, ale co by jim tam byla platná? Kdo ví jestli by nenadělala víc škody než užitku kdyby vystrčila nos. Slyšela ale otevřít a zavřít dveře a pak něčí hlas, takže se odhodlala z kabinky vyjít když uviděla na zemi sedět nějakou ženu sedící na zemi a tak se k ní opatrnými kroky vydá.* Jste v pořádku? *Zeptá se MIRJAM těkajíc pohledem mezi ní a dveřmi. Pomalu dojde k ní, ale stále je několik kroků od ní a pohledem ji kontroluje jestli je v pořádku, panikařit mohla později i když v duchu to zvládala i teď.*
*Všimne si, že se k jejich nohám vrhne- ne zrovna úmyslně díky zásahu stoličkou- lovkyně a mírně pozvedne obočí. Vzápětí mu však vyletí ještě výše, když začne v různých jazycích kňučet jako malé dítě.* Neboj se. *Poví MIRJAM japonsky, protože mu první přijde na jazyk a doufá, že ve svém zjevně alkoholem způsobeném šílenství japonštinu ještě nezapomněla.* /A Triss samozřejmě rozumět nemůže./ *Už už se natahuje, že hezkou dívku chytí za ruku a odtáhne ji někam, kde nebude v tak bezprostředním nebezpečí. Než to však stihne udělat, TRISS už ji strká směrem k AMAYE. Snaží se z toho všeho nedělat tak hrozný bordel jako to je. Vzpomíná si, že hydrám by neměl mířit na hlavy, protože se akorát rozmnoží. Proto, když se na něj jedna devítihlavá vrhne, míří puškou na trup.* /Hm?/ *To, že mu TRISS významně předvádí své zjizvené rameno ho na chvíli zarazí natolik, že mu hydra uštědří několik škrábanců.* Tohle je nejdražší vílí látka, ty mrcho! *Vyhrkne bez přemýšlení a rozstřílí hydru na kusy. Runy na pušce zařídí to, že se doopravdy rozprskne a vrátí se do své domovské dimenze. Hned na to věnuje pozornost hellhoundovi, na kterého ho upozorňuje TRISS. Ve chvíli, kdy ho telekineticky zvedne do vzduchu, také ho rozstřílí. A dojdou mu náboje.*
Ako, za normálnych okolností by som sa pozeral.. ale nakoľko už teraz mám aj nejaké tie povinnosti tak mám pocit, že musím byť aspoň trochu nápomocný. *Povie jednoducho a keď dopije svoj pohár tak ho len odloží na pult a položí tam peniaze aj za jeho predošlé drinky a opäť sa otočil k hydre.* Toto k mojej liečiteľskej aure nesedí. *Povie si sám pre seba a potom pomocou noža, ktorý si privolá z baru odsekne asi dve hlavy pri čom potom len pokrúti hlavou. Sám si zo svojho domova nejaké neprivolával nakoľko žiadne nemal. Tie posledné z lovu predal na tieňotrhu deň na to nakoľko ich nepovažoval za potrebné. Postupne tak s MALACHAIOM hydru ničili pri čom keď od nej odpadávali aj posledné hlavy len si povzdychol a lakťom sa oprel o bar.* Zdá sa, že je čas na ďalší pohárik. *Povie si potom spokojne na čo si privolá fľašu a odpije si. Potom ho však laba hydry nepekne zastihla na čo sa len zamračil.* To sako malo históriu. *Oborí sa a prejde si po rane, ktorá sa tak celkom rýchlo zahojí. Obzrel sa po klube kde na zemi ležali zranení, zamračil sa a kývol Malachaovi.* Civilom vymažem pamäť a pokúsim sa vyliečiť čo sa dá. *Povie mu jednoducho na čo zavrel oči a vystrel ruky. Mazanie myšlienok aj v takomto skupinovom rozpoložení pre neho bola hračka. Netrvalo dlho kým si len s únavou vydýchol nakoľko prekvapivo tam bolo pomerne veľa civilov, jeden by to nečakal. Viac menej tak všetci na dnešní večer zabudli až na jednu.. konkrétne išlo o AM netušil, ako vedela tak veľa o dolnosvete, ale tie jej nechal.. nakoľko.. mal otázky aj napriek faktu, že sa jej pred minútou ponáral do spomienok. Potom sa na ňu len letmo otočil a sám pre seba sa usmial. Bolo tam aj dosť mŕtvych čo ho znervózňovalo. Po tom všetkom sa však posadil na jednu z barovích stoličiek a povzdychol si. Všetci démoni sa viac menej strácali buď zomierali alebo odchádzali.* /Viac tu dnes nezmôžem, všetci by mali byť ale bez spomienok./ *Odkáže KAIOVI a potom len výjde z klubu na čo zmizne v New Yorku.*
*Skutečně nečekala, že dnešní den bude tak úžasný, že její plán se uvolnit zcela spadne na poslední místo v seznamu. Naopak litovala, že nezůstala doma a nedala si horkou vanu, zvědavě tedy stočí pohled k čaroději a opře se lehce o zídku na schodech a vydechne. Musela přiznat, že její štíty a pozornost byli teď ta tam, připadala si zranitelnější než kdy předtím. Ale to snad každý když pije. A když pije je pryč vše, kontrola nad tváří a emocemi, jediné, co se naučila udržovat silné a vždy byl mentální štít, ten byl totiž vždy její jedinou ochranou před světem a tím , aby jí někdo skutečně ublížil. Lehce se usměje.* Ale kdepak z žalu, tak zoufala nejsem spíš potřebuji odpočinek je toho moc a tohle je nejlehčí cesta jak zapomenout hned na problémy kolem.* poví upřímně a podívá se na něj.*/ Co tu vlastně děláš? Ale to je jedno./* pomyslí si, jelikož jediné na co ted potřebuje zapomenout je král, který nejspíš uvnitř sváděl boj, ale i na to chtěla zapomenout i na to jaký rozhovor vedli s Davidem skrz Jacka. Nic nebylo tak jak znala, už toho jednoduše bylo na ní moc.* A jak víš, že to jsou muži? Kdo řekl, že se mi nelíbí i ženy!* zakřičí na něj a pak povzdechne..* Čert to vem, přečtenou mě máš snad víc než ..*neodřekne to odvrátí pohled, semkne rty do úzké linky.*Vezmi mě domu Davide prosím..*poví tiše jako kdyby byla opět dítě, které se bálo opustit známe stěny chrámu.*
*Malachai kývol Zachovi, keď mu pomohol zničiť hydru. Viac menej už toho mal pre dnešok dosť a naštval sa, pričom väčšina démonov v okamžiku začala horieť. Nikdy nepoužil prlnä moc, ale dnes na to už nemal nervy. Jeho moc odhalila jeho pravé oči a už nemal náladu sa s nimi byť. Málokto tušil akú moc v sebe tento čarodej skrýval, ani nikto nevedel, akých démonov dokázal privolať.* Už mám toho dosť. *Povedal nahlas. Pričom démoní skučali od bolesti, ale predsa len jedného jediného nechal na žive, pričom sa škaredo na neho pozrel.* Ty odkáž svojmu pánovi, že si pre neho prídem. *POtom sa začal venovať ostaným, ktorý tu ešte po útoku démonov zostali.*
*Sander bol rovnako otrávený z Althey, ako ona z neho. Bol väčšinu času ten čo držal jazyk za zubami a pokiaľ nemusel nehádal sa avšak štipka mágie mu určite pomohla prejavovať svoje city. Naozaj nebol človek, ktorý by niekedy pociťoval nenávisť, ale mal pocit, že Althea od toho nemala ďaleko. Keď sa démoni stiahnu tak len pohľadom sa pokúsi nájsť MIRJAM na čo sa vydá k pultu kde sa schovávala. Sedela pri nej nejaká civilka, ktorú nepoznal. Nevedel kto je a na otázky nemal moc čas a ani úprimne náladu.* Poď. *Povedal Mirjam, nevedel či je zranená, alebo niečo podobné, ale každopádne jej pomohol na nohy nakoľko všetci sa už stratili. Vytiahol si stelé a rýchlo nakreslil sebe aj jej pár liečiacich rún. Potom jej len pomohol sa odtiaľ dostať zatiaľ čo sa ju snažil upokojiť. Už tam nemali čo robiť. Mrzelo ho, že nejak nemal šanci zastihnúť Mer, ale na výber moc nemal. Spoločne sa tak vydali do Inštitútu kde Sander ihneď išiel do ošetrovne, aby si ošetril pár kusancov a škrabancov. Potom ho len zmorila únava.*
*Veľkej myške už nestihla odpovedať, keď sa zrazu nachádzala blízko nejakej geishy. Pozrie na ňu jasné vystrašeným pohľadom.* Ja neviem, čo sa to deje. Bojím sa a bolí ma ruka. *Zafňuká v jej detskej mysli úprimne. Keď zrazu väčšina buchotu skončí, objaví sa pri nej nejaký snehuliak a začne jej vypaľovať do pokožky nejaké symboly, čo ju opäť vystrašia. Nejak ju postaví na nohy, ale jej panika neustáva. Celú cestu, čo ju niekam vedie, strieda nemčinu, so španielčinou, japončinou aj angličtinou a jej vety sú buď otázky, kto je, čo sa stalo a kam idú, alebo sa snaží zavolať pomoc. Až keď ju posadí na nejakú posteľ v čudnej nemocnici, z nej konečne väčšina adrenalínu odíde a ona tak upadne do hlbokého spánku. Niekde cestou stratila baret, ale zvyšok kostýmu jej ostal pomerne neporušený. Nebolo jej pohodlno, ale aspoň si jej telo konečne mohlo oddýchnuť a nabrať sily.*
*Netrvalo dlouho a pro ženu přišel mladý muž, který ji nejspíš znal, tedy aspoň to tak vypadalo a odváděl ji pryč. Nedivila se, že hned odešli, tedy sama měla v hlavě asi milion a jednu otázku ale... neměla po tom všem sílu se na ně ptát. Uváže si tedy kouskem látky lví ocas k noze a ubezpečí se, že nebude vidět a vyjde z jejich úkrytu. Chvíli mlčky hledí na spoušť v baru, ne že by to bylo něco hezkého napohled, spíš naopak, ale, nějak od toho všeho na nějakou dobu nezvládá odtrhnout oči. Navíc má co dělat aby nad některými výjevy udržela žaludek v klidu. Rozhlédne se po TRISS , když vidí, že je v dobrých rukou, rozhodne se pro odchod - pro dnešek toho bylo až moc. Zamíří tedy k východu, poněkud otřesená pokoušejíc si nějak v hlavě srovnat co se to všechno semlelo. Rozhodně tu ale nechtěla být a jen tak ji sem někdo nedostane.*
*Triss si zakryje ústa, když si všimne, že Jason kvůli ní schytal pár škrábanců. Když je tedy po hydře a po hellhoundovi, tak k němu přejde. Překvapeně vzhlédne, když uslyší Kaie a....uvidí jeho moc. Pak se kolem mihne Mirjam se Sanderem a pak i Amaya. Opravdu upřímně si oddechne a otočí se k Jasonovi a naznačí jeho rány. Pak teprve si dovolí přistoupit blíž. Za tu záchranu nemůže udělat nic menšího, než mu to vyléčit, takže se do toho pustí. Odstoupí a naznačí zase prsty psaní na klávesnici. Nerozuměl by jí, kdyby mu poděkovala. Provinile zkřiví rty do poloúšklebku-poloúsměvu. Taky - pokud mu to nebude vadit - chce vyťukat otázku, zda by ji nedoprovodil. Fakt nemá zájem, aby na ni odněkud vtrhli démoni, proti který se nemůže bránit. Pak si uvědomí, že stále druhou, volnou rukou drží nůž, tak ho jednoduše pustí.*
*Pousměje se na Avu.* Muži ženám spíš víc ublíží. Ženy si to umí vyřídit.* Řekne tiše a sleduje ji. Pak se na ni usměje.* Vezmu vílo. Jen si vyzvednu uvnitř svého drahého brášku. Nemá dost kapacity na takový boj. Tak chvíli vydrž drahá.* Usměje se na ni a jemně ji stiskne rameno a vejde dovnitř. Vidí jak jeden čaroděj zničil mnoho démonů, a tak se zamaskuje dost silnou iluzí, aby působil jen jako stín. Démoni začnou tak i od Jacka couvat a David toho využije a nechá je postupně mizet a začne těmi, co jsou Jackovi neblíže.*/Ať si lámou hlavičku a myslí si, že drahý bratříček je až takový blázen.../* Pomyslí si a pak jen Jacka popadne a táhne ho ven. Jackovi dojde, že to je jeho bratr a jde radši dobrovolně. Když vyjdou ven, tak David sundá iluzi a Jack se podívá na Avu, ke které dojde a nadšeně obejme.* Avo!* Vykřikne nadšeně.* Moc jsi mi chyběla. Jsi jediná, kterou si pamatuju dobře.* Vykřikne nadšením a David protočí oči.* Nechce toho, nebo z vás budu mít osypky. Jdeme domů. Tvá drahá kamarádka určitě uvítá společnost tvých zvířátek a velké postele, kam se vejdeme všichni a mrkneme na horor.* Řekne s úsměvem a oba vezme za ruku a vede do boční uličky, kde otevře portál a odvede Avu i Jacka do domu v Brooklynu, co patří Jackovi.* Tak a zlepšíme si večer, když tobě.* Podívá se na Avu.* Ti ho zkazili muži, příšerný to živočisný druh.* Řekne s protočením očí a pak se podívá na Jacka.* A tobě démoni... A taky ses opil... Takže asi i něco víc.* Povzdechne si a podívá se na ně.* Jste mojí zlatí drahoušci a vždy mě tu máte, takže se netrapte kvůli blbům a kazičům zábavy.* Usměje se na ně a pak už jen čelí útoku koťat, která se dostala k nim jako první.*
*Vidí, že civilka i pomatená nefilim se o sebe nějak postaraly. Nemůžeme říct, že by si oddychl, protože ani jednu neznal. Přinejmenším je ale rád, že když se rozhlédne po podlaze Pandemonia, nevidí jejich mrtvá těla mezi ostatními.* /Rozhodně bych to tu pak nechtěl uklízet./ *Když majitel klubu vypustí dostatek magické moci na to, aby zneškodnil zbytek démonstva, zahodí již nepotřebnou pušku. Plus v ní nemá náboje, takže i kdyby byla potřebná, nezmohl by s ní nic jiného, než hlava nehlava tlouci do démonů.* Hm? Tohle? *Podívá se na roztrženou látku a nespokojeně mlaskne. Až poté, co se srovná s poškozeným oblečením, všimne si krve, co z ran vytéká a taky trochu infekce způsobené démonním jedem.* Ach. *Kriticky se dívá na svou pokožku, když vtom ho začne již TRISS léčit, a tak jí jen pokývne na důkaz díků.* /Telefon, jistě./ *Začne hrabat po kapsách, až ho konečně vytáhne a podá jí ho, aby mohla napsat, co má na srdci.* /Tady to vypadá./ *Pořádně si přihne z placatky a konečně dopije její obsah. Nato se podívá do poznámek a vidí tam Trissinu žádost o doprovod domů.* Ale jistě, dnešní noc nepříjemně překvapila. *Sice už opět není ozbrojený, takže jako garde nestojí za moc, ale s mírnou úklonou se jí přislíbí jako ochránce. Když i upustí nůž, vezme ji za ruku a vydá se k odchodu. Jakmile vyjde ze dveří, zachytí akorát ten výjev, kdy JACK objímá AVU a nadšeně zmiňuje, že si pamatuje jen ji. Snaží se na sobě nedat znát, že ho ta slova bolí asi jako když vzal do rukou železný nůž u baru.* /To je velmi příhodné, AVO. Nemáte snad s jeho vzpomínkami co dočinění?/ *Vyšle k ní rychle a odtáhne TRISS co nejrychleji co nejdále. Když ji odvede v pořádku domů, protáhne si záda a lišácky se na ni usměje.* Jestli dovolíš, rád bych si užil večer po svém hrdinském výkonu. *Výmluvně na ni zamrká a bez dalších slov vyjde na ulici, kde si chytí taxi a vyrazí za Jackem P.*
/Lyria mi dala zabrat tím uvědoměním. Jak může být přesvědčená, že takhle budu šťastnější? Vždyť nemohu lhát! Budu si muset mnohem víc dávat pozor na jazyk, což zrovna v Jackově případě dělám minimálně./ *Sevře ruku v pěst, po chvíli ji povolí a protáhne si dlouhé štíhlé prsty. Je ráno, protože ho nepříjemné myšlenky vyhnaly z postele velmi brzy.* /Hm.. nebyly jen nepříjemné./ *Ve snu se mu vrátila vzpomínka, jak spolu u okna kouřili s Jackem. Probudí se tedy spokojený a s dosud nepříliš známou chutí na cigaretu. Čím déle však leží, tím více přemýšlí a nakonec se tedy musí zvednout z měkoučké postele.* /Neuškodí mi ranní procházka New Yorkem./ *Pomyslí si poté, co se umyje a oblékne do černého obleku s černou košilí, u níž jako vždy nechá pár horních knoflíčků rozepnutých. Zkontroluje boty, jestli je služebná spolehlivě vyleštila a po krátké prohlídce si je obuje. Nic jiného si nebere, protože na zimu je zvyklý a v lidském světě zdaleka není tak krutá jako ve Faerii. Jakmile vyleze v Central parku, telefon mu zabzučí upozorněními.* /To, že nemůže spát sice není vyloženě skvělé, ale pořád lepší než noční koupel v jezeře./ *Rty se mu zvlní v pobaveném úsměvu, zatímco Jackovi odpoví a vydá se na procházku. Staví se na kafe, u stánku s hotdogy, které pro vílu chutnají jako popel, a v jedné trafice si dokonce koupí krabičku cigaret.* /Třeba mi to vyčistí mysl./ *Přečte si na krabičce, že kouření ničí rodiny a musí se držet, aby se nezačal nahlas smát.* /Že by můj otec kouřil?/ *Užívá si v podstatě takovou dovolenou, v průběhu které odpovídá Jackovi, když ho napadne zkontrolovat telefon. Jediné, co mu tu dovču trochu kazí je záplava lidí s látkou na obličeji.* /To je nějaká nová móda? Nemají to všichni.. netýká se to toho viru, co pořád řádí?/ *Jelikož si ho sám prodělal a málem umřel, něco v něm hrkne. Zároveň však věří své vílí imunitě, že se s tím naučila pracovat a nadále bezstarostně pokračuje se svou procházkou.* /Ale neuškodí si dělat od lidí trochu odstup./ *Když mu po docela dlouhé době mobil naznačí, že by se na něj měl podívat, oči se mu rozsvítí.* /Vyšetřování!/ *Chytne si taxíka, který ho doveze až před stanici. Sice se chtěl procházet, ale čeho je moc toho je příliš. Přeplatí taxikáře, jak má ve zvyku a zamíří ke známé tváři.* Zdravím, detektive! /Co jsem v tom případě já? Oficiálně spolupracuji s policií, vzrušující./ *Dojde až k němu a dle jeho příkladu také vytáhne krabičku a chce si zapálit. Když však vloží cigaretu mezi plné rty, zjistí, že zapomněl zapalovač.* Ale ne. *Zamumlá a vyšle k Jackovi výmluvný pohled.*
*Pomaly si fajčí cigaretu a je v podstate stratený v myšlienkach. Pod očami má tmavé kruhy z toho ako celú noc nespal. Už si stihol dať dve kávy s kilom cukru a celkom ho to prebralo. Pohľad má upriamený na chodník, takže najskôr vidí vyčistené topánky ako k nemu smerujú. Zamračí sa a automaticky dvihne pohľad. Keď ale zisti, že je to Jason tak mu zamračenie zmizne a cez pery prebehne letmý úsmev. Trochu uvoľní napätie v ramenách aj keď si to neuvedomuje.* Zdravím. /Lepší pozdrav by bol síce pusa ale tak nemôžeme mať všetko./ *Nakrčí nos nad tou myšlienkou. Všimne si ako vytiahne cigaretu a vloží si ju medzi pery. Úprimne, vie si medzi jeho perami predstaviť niečo úplne iné a tak radšej uhne pohľadom a na moment si oblizne spodnú peru. Pohľad k Jasonovi vráti až keď sa ozve. Chvíľu uvažuje čo sa deje kým mu to dôjde. Uchechtne sa a dá si svoju cigaretu medzi pery a voľnými rukami si prekontroluje vačky bundy. Z jedného vytiahne zapaľovač a podíde bližšie k Jasonovi a zapáli mu cigaretu.* Lepšie? *Opýta sa ho a trochu sa pousmeje.* Pôjdeme do starého skladiska, ktoré je už asi rok nepoužívané. Teda... aspoň nie je používané oficiálne. Nejaké decká tam našli mŕtvolu keď sa tam vlámali a chceli to tam posprejovať. Zatiaľ o tom mŕtvom veľa neviem ale našlo sa tam pár vecí, ktoré by mohli patriť k prípadu o ktorom som ti vravel. A tiež sa chcem ešte o niečom s tebou porozprávať. *Dofajčí cigaretu a zahasí ohorok do vysokého popolníka, ktorý tam je na tento účel. Potom počká kým Jason dofajčí.*
*Všimne si, jak Jack pookřeje, když ho pozná a něco se v něm pohne. Silou vůle to nacpe zpátky, kde to bylo a zvedne pravý koutek v křivém úsměvu. Úsměv mu trochu zamrzne, když se dostane do prekérní situace kuřáka začátečníka. Zkrátka ho nenapadlo, že by si měl koupit i zapalovač. Soustředí se na své pochybení tak intenzivně, že nevnímá Jackovy myšlenky. Možná by je stejně neslyšel, protože nebyly přímo mířené na něj, možná ano. Ale snaží se upínat pozornost k momentálním věcem jako je zapalovač, aby se nemusel trápit svými po staletích nově objevenými city.* Mhm. *Zamručí a začne natahovat, aby cigaretu zapálil. Spolu s tím automaticky položí ruku na Jackovu paži, čímž se ujistí jeho stabilitou. Zároveň si tím však stíží udržení profesionálních podmínek, protože se ho v tu chvíli chce dotýkat víc.* Děkuji. *Pravou rukou uchopí cigaretu, takže může zase volně mluvit, aniž by se obával pádu cigarety na zem. Levou se stále dotýká Jacka, takže se na ni podívá a mírně se usměje.* Rád tě vidím. *Stáhne ruku zpět, ale dá si načas, takže detektiva v podstatě nežně hladí.* Budeme nějak persekuovat i ty děti? Přeci jen vloupání není úplně vhodné trávení volného času. *Nakloní mírně hlavu na stranu a potáhne si. Rituál ho vskutku uklidňuje a čistí mu hlavu. Plus uspokojuje jeho chuť na nikotin.* Dobrá, tak tedy vyražme. Mrtvoly hrozně rychle začnou páchnout. *Ani se nepozastaví nad tím, že to řekl nahlas a naznačil tak trochu své minulé zkušenosti. Bezstarostně udělá krok od Jacka, ale pak mu dojde, že vlastně neví, kterým směrem půjdou.* O čem? *Vyhrkne, protože ho to zastaví v jeho rozhlížení a zmateném hledání cesty na místo činu. Otočí se na detektiva zrovna ve chvíli, kdy típne cigaretu a po pár dalších potazích se jím inspiruje.* /Je hezké, že to tu nehází na zem./
*Neberie to ako nejaké fopá, že Jason si zabudol zapaľovač. Aj tým najostrieľanejším fajčiarom sa to stane. Jack nie je výnimka. Pousmeje sa nad tým a pripáli mu cigaretu. Cíti ako mu Jason položí ruku na pažu. Ten dotyk je mu príjemný. Najradšej by pristúpil k nemu ešte bližšie, pre viac kontaktu. Kŕčovitejšie drží zapaľovač ako odoláva tomu pokušeniu.* Nie je za čo. *Odpovie čisto automaticky a pohľadom na moment skĺzne na Jasonove pery. Vzhľadom k tomu ako je to lákavé sa mu radšej pozrie do oči. V tých sa pre zmenu stráca, takže nevie objektívne posúdiť kam je lepšie umiestniť svoj pohľad. Jeho pohladenie cíti až do morku kosti.* /Ovladaj sa, Jackie./ Napodobne. *Povie a na upokojenie si vyfajčí svoju cigaretu. A porozpráva čo je vo veci. Trochu sa zamyslí nad tými deckami a poškrabká za na temeni.* Myslím, že vidieť mŕtvolu im stačilo. A čo som počul ich rodičov tak prezekuovať ich budú jednoznačne oni. *Odpovie mu a potom nad jeho slovami nadvihne jedno obočie v otázke.* Som rád, že toto nebude tvoja prva mŕtvola. Aspoň sa nemusím báť, že by sa ti spravilo nevoľno. *Aj keď ho celkom pobaví predstava zeleného Jasona. Aj keď, vzhľadom k tomu ako sa pozná tak by mu zháňal diskrétne miesto alebo by mu robil zástenu. Všetko pre pohodlné vracanie. Pobavene sa ale začne usmievať s akým entuziazmom sa Jason hrnie do práce. Sleduje ho a pritom palcom ruky sa opiera o spodnú peru. Sem tam ešte potiahne a potom cigaretu zahasí a zahodi do popolníka.* Poď. *Vyzve ho a zatiaľ odkladá jeho otázku. Vedie ho do stanice ale nejdú cez halu. Vojdú cez nejaké bočné dvere kde je napis, že smú vstúpiť iba oprávnené osoby. Jack ale Jasonovi podrží dvere, aby naznačil že má ísť s ním. Vedie ho chodbou kde je viacero dverí, archívy a podobne. Dôjdu až na koniec. Jack naťuká do číselníku nejaký kód a dvere začnú bzučať. Zatlačí do nich aby sa otvorili a vojde do garáže.* Krispinsky, máš tam voľné kľúče od auta? *Spoza pultu sa objaví celkom vypasený chlap v policajnej uniforme. Je vidno, že najlepšie roky ma za sebou.* A nechceš si kúpiť konečne vlastné auto? Som počul, že máš kráľovský plat... *Zahundre a s funením pozrie do papierov. Jack sa zatiaľ oprie o pult a nezaujato sa rozhliadne okolo.* Máš pravdu... nechcem si kúpiť auto. Kto roznáša drby o mojom plate? *A do tej otázky vloží kus chladu. Tlsťoch naňho pozrie a je vidno, že poriadne zvažuje svoju odpoveď.* Tak rôzne sa to šepká... *Jack nespokojne zaťuká prstami o pult.* Tak rôzne... Nabudúce mu povedz nech sa stará o svoju výplatnú pásku. *Niečo ešte jeho kolega zahundre a prisunie mu papier a kľúče od auta. Jack mu nejaké papiere podpíše a nejaké si zoberie. Taktiež si zoberie kľúče a vyrazí k autu. Chvíľu pozerá po odparkovaných autách keď hľadá správnu ŠPZ ale nakoniec ho nájde.* Nasadať. *Celkom zvesela povie Jasonovi a nastúpi. V klude naštartuje. Odloží papiere do priehradky a len tak mimochodom keď tú priehradku zatvorí a vracia sa späť tak Jasonovi prejde rukou po nohe. Neodolal.* Poznáš Jacka Hellera? *Opýta sa a vyrazí z garáže von.*
*Snaží se centrovat všechny svoje myšlenky na kouření, a tak si ani nevšimne, jak si ho Jack prohlíží. Ani není nervózní z toho, že si jen tak prostě vyměnili zdvořilostní fráze jako dva cizinci. Až když detektiv znovu promluví, zvedne k němu Jason zrak a podívá se mu do modrých očí. Teď jako nikdy ho udeří pod pás jeho slabost pro modré oči. Neuhne však pohledem.* /Nejsem slaboch. Nenechám se ovládat. Ať už jinými nebo sám sebou./ *Na jednu stranu je rád, že se Jack rozpovídá o případu a hezky ho s ním seznámí. Na druhou stranu to, že mluví, automaticky přitahuje pohled na jeho rty. Jason s tím však bojuje a nadále se dívá Jackovi do očí. Když zmíní, že pohled na mrtvolu stačí, mírně přimhouří oči a přikývne.* Máš pravdu, jdou si hrát na pouliční umělce a naleznou zohavené tělo. Ach, málem bych zapomněl. Jaká byla příčina smrti? /Pokud něco nevinného, nemusel být pohled na mrtvého tak traumatický./ *Poté, co zmíní trest rodičů, Jason zasyčí mezi zuby, jakoby konečně pochopil závažnost situace.* To opravdu nemusíš. *Pousměje se a pak hledá cestu kudy.* Jistě. *Odpoví poměrně stroze, když mu Jack poručí a vydá se za ním. Když dojdou ke dveřím, kam ne-policisté nemají přístup, dramaticky si překryje ústa rukou a až pak proklouzne kolem Jacka do místnosti.* /Oficiální./ *Proběhne mu hlavou a zajede si palcem do kapsy, jakoby tam chtěl nahmatat odznak. Přestože žádný nemá, cítí se profesionálně. Následuje Jacka kudy má, až konečně vejdou do garáže.* /Oni si tu takto půjčují vozy? To je pravděpodobně výhodné./ Královský plat! *Zasměje se Jason, přestože neměl v plánu jim do rozhovoru zasahovat. Jen ho pobavilo to slovní spojení.* Pardon. *Vyrazí ze sebe hned vzápětí a opře se o stěnu, než spolu vyřeší půjčení policejního auta.* /Jako drsnému detektivovi ti to sluší./ *Vyšle Jackovi do mysli až ve chvíli, kdy se vzdálí od uniformovaného kolegy. Nechce ho rozhodit a zničit mu tak výhružnou chvíli. Až poté se odlepí od stěny a ladným krokem se vydá za blonďákem.* Ale ovšem. *Usměje se na něj a dle rozkazu nasedne na místo spolujezdce. Zatím nejel s nikým, kdo není taxikář. Docela se těší, až uvidí, jak řídí Jack.* /Mmm./ *Zavrní si sám pro sebe, ale nahlas nevydá ani hlásku, když mu Jack přejede po noze. Následující slova ho však vytrhnou ze slastného snění.* Nečekal jsem, že vyslovíš jeho jméno. *Narazí tím tak na to, že ještě před chvílí se ho dotýkal.* Považuji ho za svého přítele. /Rád se mi vypovídá, obejme... Když nad tím tak přemýšlím, dlouho jsem o něm neslyšel. Ale on se vždycky někde zjeví./ *Na Jacka nemá nasazeného žádného špeha, protože mu věří. Zároveň ví, že mu to čas od času vypoví kouzelník všechno sám. Neví tedy vůbec nic o jeho momentální situaci.* Je nějak spojen s případem? *Připoutá se a mírně nakrčí obočí, když se na Jack H. ptá. Nemyslí si, že je v nesnázích, ale je to zkrátka zvláštní.*
*Nad tou otázkou mykne plecom.* Neviem ešte. Patológ by mal byť tiež iba na ceste. Vraj to ale nie je pekný pohľad. *Povie mu len to čo sám vie. Respektíve, čo mu povedali keď ho volali k prípadu. Potom si Jasona pekne odvedie na stanicu a musí sa ovládať, aby sa neškeril ako slniečko na hnoji keď vidí Jasonov výraz. Znova musí odolávať nutkaniu si ho pritiahnuť. Trochu polaškovať.* /Jackie, sú tu kamery.../ *Napomenie sa v duchu. Rozhodne nestojí o to, aby nejaký honibrk ich sledoval na policajných záznamoch. Ta predstava mu našťastie pomôže v odvolávaní. Dostane sa teda k nevrlému kolegovi a keď sa Jason ozve tak obaja sa naňho pozrú. Jackovi iba jemne zaiskria oči pobavením ale kolegu obdarí iba studeným ksichtom. Vybaví čo potrebuje a s Jasonom vyrazí k autu. Pousmeje sa keď ho počuje vo svojej hlave. U kohokoľvek iného by agresívne vybuchol ale s Jasom...* /Hm, keď chceš budem drsnejší častejšie./ *A až keď si to pomyslí tak si uvedomí ako to vyznelo. Na moment sa pozrie bokom ale potom sa tým prestane trápiť. Pomyslel si čo si pomyslel, späť to nezoberie. Dovolí si trochu uvoľniť a dotkne sa Jasona v aute. Ale potom sa snaží naladiť na pracovnú vlnu. Predsa len... musia pracovať, čaká ich miesto činu.* /A navyše by som väčšie zdržanie už nemal ako vysvetliť. Aj keď... odparkovať to niekam bokom... vzadu je miesto... práca, práca, práca, práca./ *Tak začne s Jackom Hellerom. Usmeje sa.* A čo si čakal? *Vyzve ho rošťácky ale potom si vypočuje jeho odpoveď. Zároveň s tým vyjde z garáže a zaradí sa do dopravy. Snaží sa ísť normálne. Bežne síce ide ako magor, ktorý ako keby nepoznal predpisy ale teraz tu ma niekoho na kom mu extra záleží. Takže si dáva záležať.* Ako ste sa spoznali? *Opyta sa a zaradí sa do druhého pruhu. Trochu prudšie ale stále je to oproti jeho bežnej jazde jahoda. Nad jeho otázkou stisne pery k sebe a vlečie sa za nejakym pomalým debilom.* Ak áno tak dúfam, že minimálne. *Odpovie mu a nespokojne zafuní.* Dočerta... kašlem na to. *Povie nakoniec a pridá plyn. Pomalá jazda ho vždy hnevala. Tak teda predbehne auto. Potom druhu. Potom lízne semafor na oranžovú. A keď je najhoršie tak pustí blikačky.*
Takže je to celé čerstvé. Teď tedy myslím případ, ne mrtvého. /Ačkoliv ten samozřejmě také./ *Není si jist s jakou opatrností musí o zemřelém mluvit. On sám je na smrt zvyklý a ví, že nějakým způsobem Jack taky. Zároveň ale nechce znít necitelně a nějak svého milého popudit.* /Páni. Chovat k někomu city je doopravdy nejisté. Víla aby přemýšlela nad vším třikrát./ *Trochu se zamračí, protože i přes Lyriino doporučení rozhodně nemá v plánu to ze sebe jen tak vysypat.* /Nepodlehnu první./ *Pomyslí si, jakoby to byla nějaká soutěž. Z těchto myšlenek ho následně vyruší pohledy nepříjemného policisty a Jacka. Podruhé se omlouvat nechce, a tak jen pokrčí rameny, aby dal najevo, že už doopravdy bude mlčet.* /Alespoň to vypadá, že Jacka jsem pobavil./ *Napadne ho s pocitem zadostiučení, ale ovládne se, aby to nebylo vidět v jeho tváři. Když mu Jack odpoví ve svých myšlenkách, už nepotlačuje svou reakci. Zavrvní jako spokojený kocour a svůdně se na Jacka usměje.* Dobrá, detektive. *Řekne již nahlas, protože v jeho myšlenkách nechce setrvávat déle, než musí.* Máme-li zachovat profesionální atmosféru.. *Začne a nevinně se uculí.* Raději bych neříkal, co jsem čekal. *Zašeptá zbytek věty. To je jeho poslední radost v tomhle ohledu, poté se posadí rovněji a doopravdy se pokusí chovat profesionálněji.* /Neřídí o tolik jinak, než většina newyorkských taxikářů./ Večírek? Bar? Upřímně si nevzpomínám. Ach ano, čajovna! *Vydechne spokojeně, jakoby měl dostat pochvalu za svou brilantní paměť.* Seznámila nás Ava. Bylo to vskutku nepříjemné, protože on byl skrze smlouvu jejím milencem a já byl jejím milencem mimo jakékoliv smluvní podmínky. *Pokrčí rameny a chvíli přemýšlí, jestli má o jejich vztahu mluvit dále. Rozhodne se, že před Jackem nechce svá přátelství tajit, a tak pokračuje.* Jednou si od Avy půjčil jednu obřadní dýku a v kočičí podobě se s ní plížil po hradě. Bylo to úsměvné. Představ si tu naivitu. Tu myšlenku, že se dostane přes vílí válečníky jako kočka. Nebýt mě, prošpikovali by ho kopími. /Pak jsem ho po přeměně viděl nahého, ale to do příběhu nijak nezapadá./ A pak mi jednou zachránil život. Když to tak vezmu, jsem jeho dlužníkem. *V tu chvíli sebou auto hodí a Jason se automaticky chytne držadla u dveří. Takhle taxikáři nejezdí.* Proč ho tedy zmiňuješ? *Zeptá se se zájmem, možná je v jeho hlase slyšet i malá reakce na Jackovu jízdu. Snaží se ale zůstat statečný.*
*Nie je na to práve najpyšnejší ale čas ho naučil o mŕtvych hovoriť bez citu. Samozrejme, súcití s obeťami aj pozostalými. Vždy kde musí v márnici ukazovať telo tak to nie je pre neho ľahké.* /A nikdy ani nebude./ *Preberie si kľúče a na moment zauvažuje nad výhodami nonverbálnej komunikácie. Lenže Jason zrazu zavrní a Jack sa cíti ako keby mu po tele prebehli mravci. A je to myslene v príjemnom slova zmysle. Pozrie na jeho úsmev a privrie nad tým oči. Ani nevie že sa usmieva.* Samozrejme, profesionalita na prvom mieste. *Povie a nastúpi. Až na to uvoľnenie pri tom dotyku sa snaží byť profesionál. Sem tam. Snaha sa cení. Dokonca sa snaží ísť normálne. Počúva ho pozorne aj keď začína mať nervy na dopravu. Lenže potom Jason povie to s tou Avou.* Milenec? *Sam si nie je istý či myslí Jacka Hellera alebo Jasona. Samozrejme, je mu jasné, že obaja mali vzťahy. Navyše Jack nie je žiarlivý.* /Spí s ňou ešte?/ *Ošije sa na mieste a takmer mu unikne čo Jason hovorí ďalej.* Jackovi sa istá naivita nedá uprieť. /Či je tomu stále tak, to neviem./ Ako presne ti zachranil život? *Prudko zatočí a k tomu ešte obehne auto. Už sa dostáva do svojho klasického šoférovania. Sem tam to vyzerá skoro na nehodu ale Jack sa tvári, že vie čo robí.* Je dosť možné, že sa dostal do problémov. Nie vlastným pričinením a pravdepodobne o tom ani nevie. *Teraz idu rovným úsekom. Jack udržuje rýchlosť nad povolenou hranicou. Ale policajnému autu nikto nedá pokutu. Zapne dokonca aj rádio a niektoré melódie vyťukáva prstom do volantu.*
*Jak se tak dívá na Jackův úsměv, začne se mu trochu projasňovat, jak to Lyria myslela. Všechno se doopravdy trochu změnilo od té doby, co prozřel. Nemá však mnoho času na hluboké rozjímání nad láskou, protože musí nastoupit. Následně na to přestane myslet úplně, obzvláště, když mu vypovídá svůj vztah s Hellerem.* Možná to nebylo úplně jasné. Před nějakou dobou jsme spolu s Avou... však víš. Byla vždycky poblíž, obdivovala mě a bylo to zkrátka snadné. Pak jsem zjistil, že uzavřela s Hellerem /Bude asi lepší mu říkat příjmením, aby se nepletla ta stejná jména. Hm, doteď mě to ani nenapadlo, že se jmenují stejně. Mám k nim tak jiný postoj, že- To je jedno./ dohodu, kde ona ho bude ochraňovat výměnou za sex. Za mě je to dost podivný pakt. Nepřišlo mi, že by si musela něco nahrazovat smlouvami. *Neúmyslně tak naznačí, že mu přijde atraktivní. Zároveň však tolikrát použil slova jako "tehdy," že by mělo být z jeho monologu jasné, že už spolu nejsou.* Nevím, jestli nás seznámila s nějakými *Odkašle si.* úmysly, ale k ničemu takovému nedošlo. /Proč jinak by seznamovala své dva milence?/ *Většinu času se dívá na vozovku, zatímco se mu rozvazuje jazyk a povídá více než obvykle. Ve správnou chvíli se však podívá na Jacka a vidí, jak se ošije.* /Je mu to nepříjemné?/ *Jakmile se ho zeptá na záchranu života, zhluboka se nadechne. Málem se zalkne, když auto prudce zatočí a křečovitě se chytí držadla.* Měl jsem ten civilský virus. Ovšem na mně se projevoval...řekněme ošklivě. *Vzpomene si na své záchvaty vzteku. Na to, jak se jednou s královským katem vydali na lov stráží.* /Zároveň jsem od té doby schopen cítit emoce. To by se možná dalo pojmout jako pozitivní výsledek./ Neví? Jak to myslíš, že o tom neví? *Přemýšlivě nakrčí obočí a rád by se pohodlněji usadil, ale Jackovo řízení ho udržuje jednoduše řečeno v křeči.*
*Privrie trochu oči. Nevie či si to spojenie ‘pred nejakou dobou’ má skutočne vysvetliť tak, že už spolu nespia.* /Čo ak príležitostne hej? Zas tak často spolu nie sme. Takmer celé leto sme sa nevideli. A zas...pred nejakou dobou môže byť aj pred týždňom./ *Teraz ma skutočne čo robiť aby udržal pozornosť na vozovke, Jasonovi a ešte k odolával rôznym predstavám jeho mysle, ktorá si predstavuje Avu ako nejakí nádhernú vílu, ktorá sa váľa nahata v Jasonovej posteli. Kiež by si ju mohol predstaviť škaredú! Ale pochybuje, že škaredá víla existuje. Radšej sa sústredí na to podstatné a to je teraz doprava, ktorou sa rúti ako magor.* Takže pokiaľ dobre chápem, Jack Heller s ňou uzavrel dohodu aby ho chránila a on na oplátku s ňou bude mať sex. Pred čím potreboval chrániť? *Tu otázku si zamrmle pre seba.* Korona. Jack vraj na teba použil aj čiernu mágiu. Stretol si sa s ním potom vyliečení? *Ani si neuvedomí, že sa vlastne preriekol. A teraz to znie ako keby vysetroval Jasona. Povzdychne si a znova ide cez semafor na oranžovú. Vlastne tam už blikla červená ale Jack to prefrčal ako blesk. Hudbou, ktorá znie z radia sa tak trochu upokojuje. Aj keď v podstate nemá byť z čoho nervózny.* /Možno jedine z Avy./ Jacka Hellera uniesol jeho nevlastný brat po tom, čo sa pokusil o samovraždu. Navyše mu pravdepodobne vymazal pamäť, pretože si nepamätá na nikoho, koho pred tým poznal. Ešte k tomu mám informácie, že sa stretáva s nie práve najlepšou sortou ľudí. A mám strach, že to môže súvisieť s oveľa horšími vecami. *Odpovie mu a buchne do volantu. Pred nimi je kolóna, ktorú nemá ako obísť.* Korona a všetci sa niekam pchajú. *Zašomre si a zaradí sa za autá. Ľavú ruku si oprie o okienko a prstami si na moment vojde do vlasov. Čím ich trochu rozstrapatí. Premýšľa ako by to mohol obísť. Predsa len už majú slušné zdržanie. Pousmeje sa keď v rádiu začne hrať jemu veľmi známa a otravná pesnička. A tiež ho poteší menšia skulinka.* Drž sa. *Povie Jasonovi a zapne svetlá a sirény. A vyjde na trávnatý porast medzi cestami. Celkom to hádže ale Jackovi je to putna. Majú celkom terénne auto. Okrem pohmkávania si začne aj potichu pospevovať.* I've been catching feelings over you. And I hope you catch them too. I hope you catch them too. *Zanotuje si a nikto nemôže tvrdiť, že Jack nevie spievať. Ide si tak ďalej a zahne do zákazu vjazdu. Len tak tak dá vyhne pár autám ale všetko to zvláda s nejakou ľahkosťou. Pravdepodobne rokmi praxe.* And I hope you're crazy too. I hope you're crazy too. Crazy too. Ooh, yeah. *Tak neznášal tú pesničku až mu v hlave utkvel cely text a melódia. Pravdepodobne ak by ho niekto zobudil o polnoci s tým aby to zaspieval tak bez mihnutia oka by to zvládol. Už sa blížia k miestu činu.*
*Dívá se ven z okénka, tedy alespoň se o to pokouší. V té rychlosti, která jistě překračuje povolený limit, se chodníky a lidé a prostě všechno jen tak míhají. Jasonovi toto zamlžené vidění připomíná vílí drogy, a tak se raději podívá na silnici skrz čelní sklo. Nechce moc zírat na Jacka, protože by ho to akorát nutilo přemýšlet nad různými věcmi. Věcmi, které se rozhodně netýkají místa činu nebo čehokoliv s prací spojeného.* /Ne, už zase mi představivost ujíždí k tomu, jak bych se ho mohl dotýkat./ *Na chvíli zavře oči a opře se o podpěrku na hlavu. Nevidí tedy to, že detektiva také zjevně něco obtěžuje. A tím, že to nevidí, nemůže si dělat spojitosti s Avou.* To by mne také zajímalo. Je to silný čaroděj. *Odlepí se od podpěrky a pokýve hlavou. Až chvíli na to si dovolí znovu otevřít čokoládové oči.* Hmm. *Zamručí pobaveně, když Jack zmíní, jak ho nejvyšší čaroděj Brooklynu léčil. O černé magii nic nezmiňoval.* Vidím, že nejsem první, od koho to slyšíš. *Po jeho otázce nakloní mírně hlavu na stranu, pohlédne na Jacka a hodí si nohu přes nohu.* Ano, jednou jsem ho navštívil, detektive. *Ušklíbne se, protože to začíná znít jako výslech. Kupodivu ho to neuráží, ale spíš vzrušuje.* /Tomu říkám jízda. Co jsem tak pochopil, ta světla tam nejsou jen tak. Nu což, policista je zjevně nad zákonem./ Cože? *Samozřejmě ho perfektně slyšel. Jde jen o klasický mechanismus, když člověk nechce věřit tomu, co právě slyšel.* /Únos, sebevražda- tedy alespoň pokus, vymazání vzpomínek.../ Mazání paměti je nechutná věc. Člověk si ukládá situace a zážitky z nějakého důvodu. Když už potřebuji, aby někdo zapomněl, odstraním jednotlivá vlákna vzpomínek. Ne všechno. *Zamumlá rozhořčeně. Jednak se jedná o jeho kamaráda, druhak nesnáší odfláknutou práci lidí, co umí pracovat s myslí.* /Třeba to byl úmysl. Ale stejně je to lajdáctví./ Je stále unesen? Kdybych se k němu dostal, mohl bych ohledně té paměti něco udělat. /Záleží na míře poškození a moci toho, co mu znásilnil mysl. Ovšem není mnoho těch, co by byli silnější než já./ *Bohužel se však tací najdou, proto by se mu hodilo více informací.* Jen ať prchají. *Pronese tiše a podívá se na Jacka. Vidí tedy, jak si prohrabává vlasy a zjevně ho silniční situace stresuje. Natáhne k němu ruku a jen tak lehce mu prsty přejede po tváři.* Hm? *Zamručí zmateně, když mu řekne ať se drží. Chvíli na to však moc dobře pochopí, proč něco takového říkal. Znovu se chytí držadla u dveří, ruku z Jackovy tváře už dávno stáhl, takže se jí křečovitě chytne sedadla.* /City?/ *Zaposlouchá se do Jackova notování a na chvíli zapomene, že se obává dopravní nehody. Doteď mírně přimhouřené oči proti slunci doširoka rozevře a naslouchá textu písně.* /To nic neznamená./ *Oči pevně zavře a tvrdohlavě zapadne hlouběji do sedačky.* /Ledaže... ne./ Příjemné. *Okomentuje to stále se zavřenýma očima a doufá, že brzy dorazí na místo.*
*Skutočne mu uniká podstata toho, prečo Jack uzatváral takú dohodu. Stisne zuby k sebe keď si uvedomí čo vlastne vytáral. A trochu ho bodne pocit previnilosti. Zatlačí ho niekam do úzadia, ideálne do krabice, ktorú šupne do komory a tvári sa ako keby sa nechumelilo.* Jeden vrabec mi to vyčvirikal. *Radaej nehovorí, že to vytiahol z Natea. Nechcel by toho chudáka chlapca dostať do prekérnej situácie s kráľom Zimného dvora.* Aký na teba pôsobil keď si ho navštívil? Dalo by sa povedať, že čierna mágia mala naňho vplyv? *Opýta sa a nechtene skĺzne hlasom to tonu, ktorý používa keď sa snaží nenápadne manipulovať. Často to využíva aby niečo získal nech už je to odpoveď na otázky alebo svätý pokoj. Občas keď to situácia umožní tak aj pri vypočúvaní. A vzhľadom k tomu aké si Jason urobil pohodlie... môže ho trochu vypočúvať. Pokračuje ďalej a na jeho otázku mu prikývne, aby bolo jasne že nežartuje. Nechá ho sa rozhorčovať nad vymazanou pamäťou. Samému sa mu to nepáči.* Myslím, že to spravil úmyselne. Odrezal ho tým od všetkého, aby nad ním získal prevahu. Jack je vlastne dosť citlivý, tiahne k rituálom, ktoré si postupne vybudoval. Citovo nestabilní a možno trochu labilný. Z nejakého dôvodu s ním potrebovali spraviť reset. *Povie mu svoj pohľad na danú vec.* Hmm, prečo by ho držali pod zámkom keď nikoho nepozná? Jack sa pohybuje kde sa mu zachce. Stretáva sa s ľudmi, vytvára si nové spomienky. Lenže stavia to na základe, ktorý mu dal jeho brat. A ja chcem vedieť čo je prazaklad toho všetkého. Takže aj keď je to lákavé tak nie. Zatiaľ sa nebudeme snažiť Jackovi vrátiť pamäť pokial to nebude nevyhnutné. *Povie mu a sústredí sa na provoz. Uciti ako sa ho dotkne a mierne privrie nad tým oči. Automaticky sa tomu dotyku viac nastaví. Ale potom to musí prerušiť, pretože sa naskytne príležitosť na rýchlejšiu cestu. A tak ju využije. Celkom mu to dvihne náladu a pesnička to iba podporí. Začne si ju teda spievať a celkom sa do toho oprie. Jasona dokonca prepočuje. Prejde ešte ostro jednu zákrutu a akurát dospieva keď sa blíži k policajným paskam. Zastaví auto, vypne rádio a pozrie na Jasona.* V poriadku? *Opýta sa celkom starostlivo, vzhľadom k tomu že sa mu Jason zaboril do sedačky.* /Asi som išiel príliš rýchlo./ *Napadne mu a z myšlienok ho vyruší zaklopanie na okno. Stiahne okienko a pozrie na kolegu svojim typicky chladným výrazom.* Konečne. Už tu čakáme sto rokov. *Povie mu protivne a premeria si Jasona pohľadom.* Ťaháš si sem frajera? *Jack ho prebodne pohľadom a zhlboka vydýchne.* Ak by si čakal sto rokov tak by si vyzeral lepšie. Ale inak sa môžeš pozdraviť so zvláštnym agentom FBI. A teraz uhni, aby som mohol otvoriť dvere. Diky. *Podakuje keď kolega prkene uhne a je na ním vidno, že nevie čo ma robiť.* Kde je obeť? *Pripomenie mu Jack a naznačí Jasonovi, aby išiel s nimi.*
Jistě, chraň své zdroje. *Odpoví mu tiše znajíc to z vlastní zkušenosti. Někde hluboko v něm se ozve lítost, že mu Jack nevěří. Nevěří tomu, že by jeho informátora hned nezabil.* /Možná to tak není, nemusím to hned spojovat se sebou. Přeci jen, nikdy jsme spolu nemluvili o tom, jaký jsem jako král. Zažil krátkou ukázku u jezera... to mu možná stačilo, aby si udělal obrázek krutého vladaře./ *Myšlenky se mu převrací z jedné strany na druhou a upřímně ani nechce vědět, jak to reálně je. Jestli z něj má třeba jeho civilský milenec strach.* Vypadal rozhodně lépe. Nevím, jestli se tvůj vrabec zmínil, že onen rituál, co mi zachránil život proběhl večer, načež jsme oba celý den vyčerpaní prospali. Oproti tomu mi přišel ve výtečném zdraví. Klasicky upovídaný, nabídl mi dezert...Rozhodně nebylo znát, že by podléhal síle černé magie. /Jinými slovy nevypal šíleně./ *Na jednu stranu by se raději cítil jako rovnoprávný kolega, než jako vyšetřovaný. Na druhou stranu ví, že je Jack odborník, a tak se nijak nebrání své výpovědi. Plus ho tenhle tón, který detektiv využíval, ukolíbával a jakoby hladil.* Dobrá, víme, že v tom hraje roli rodina, přesněji bratr. Co jeho otec či matka? Myslím samozřejmě jeho démonického předka. *Naváže plynule na Jackovo vyložení situace. Na jeho další otázku pokýve a podrbe se na zátylku.* Zjevně se tedy nebojí, že by mu mohl někdo připomenout. Poškození je hlubší, než aby byly vzpomínky vyvolány běžnými známými jevy. Jelikož je to Nejvyšší čaroděj Brooklynu, je třeba počítat s tím, že má mocné známé. Že by sázel na jeho labilitu? Že si pomoci nenechá? *Přemýšlí nahlas. Sice není důvod držet nicnetušícího Hellera, ale přijde mu to opět trochu lajdácké.* /Ledaže by si zařídil nějakou pojistku. Co já vím, Jack si začne vzpomínat a dotyčný mu zakóduje do hlavy, že v tu chvíli se musí zabít. Nebo zabít všechny okolo sebe. Nebo něco úplně jiného./ *Zbožňuje všechno, co se týká lidské mysli a to, že je v tomto ohledu neomezeno možností. Zároveň je o to těžší přijít na to, co se děje nyní.* Pokud si to nepřeješ, nebudu se do toho nijak pouštět. *Pronese stále zamyšleným hlasem a mne si u toho bradu s perfektním strništěm. Za chvíli se ze své mentální strnulosti však vytrhne a hladí svého společníka. To, že se mu k tomu nastaví je pro něj též jako pohlazení. Poté má pocit, že umře, ale netrvá to tak dlouho, jak by se obával.* To záleží. *Usměje se na něj, aniž by mu reálně odpověděl. Aby popřel jakékoliv důkazy toho, že by něco mohlo nebýt v pořádku, vymáčkne se ze sedačky.* /Hm?/ *Prudce se otočí k okénku a lituje, že nemá sluneční brýle. Cítil by se více jako speciální agent. Jakmile ho tak Jack představí, beze slova kývne na pozdrav s perfektním povýšeným pohledem. Ostatně kdo jiný by měl mít vytrénovaný povýšený pohled, než vílí král.* /Frajer, hmm../ *Ještě chvíli sedí v autě. Pak se vytrhne z přemýšlení, když zaslechne bouchnutí dveří za Jackem. Elegantně vyleze z auta a vydá se za detektivem. Když mu ještě pokyne, aby šel s nimi, akorát tím potvrdí jeho úmysl. Zatím nemluví a doufá, že po něm nikdo nebude chtít odznak.* /Co zní jako typické policejní jméno? Hm, jako FBI asi nemusím mít tak typické jméno. Nebo si mám nechat své vlastní?/
/Urazil som ho?/ *Napadne mu. Rozhodne nič take nechcel.* To už mi nepovedal. Preto sa pýtam teba. *Odpovie mu a plne venuje sústredenie vozovke, aby ich nezabil. Vypočuje si Jasona a všetky informácie si ukladá.* S otcom to pravdepodobne bude mat súvis. Vraj jeho brat spomenul niečo v zmysle, že Jacka navráti otcovi. *Povzdychne si.* A práve preto, že Jack je najvyšší čarodej Brooklynu tak je treba, aby o týchto skutočnostiach vedelo čo najmenej ľudí. *Dúfa, že Jasonovi dôjde ako veľkú dôveru doňho vkladá keď mu o tomto všetkom hovorí.* Je to možné. Lenže všetko sú to iba dohady. *Konečne sa dostanú na miesto činu a Jack vystúpi z auta. Počká kým vystúpi aj Jason a až potom zamkne auto. Ide za kolegom, ktorý ich vedie k mŕtvemu. Na zemi leží chlap... hlavu má doslova rozmliaždenu. Na sebe má nejaký habit.* Patológ je kde? *Opýta sa Jack a stojí celkom blízko pri mŕtvom. Sleduje každý detail nie len na mrtvole ale aj okolo.* Ešte na ceste. Vraj má toho veľa. *Jack len zahmká a obíde obeť.* Miesto činu je nafotené? Čo vražedná zbraň? Sú v okolí kamery? *Začne pokladať otázky a zabodne do kolegy studený pohľad. Ten sa na moment ošije.* Technici pred chvíľou nafotili miesto činu. Zbraň nemáme. Zatiaľ sme sa pustili do kontorly spodného poschodia. *Jack si povzdychne a obzrie sa okolo.* S agentom Ironsom pôjdeme obzrieť poschodie. Nezabudnite zaistiť stopy. Ak niečo nájdete volajte technikov. Chcem mať všetko nafotené. *Zaúkoluje policajtov a Jasonovi naznačí, aby išiel za ním. Dôjde ku schodisku, ktoré ma za sebou tie najlepšie časy. Vyjde po ňom hore a postupne prezerá miestnosť po miestnosti.* Neviem či to súvisí s tým prípadom so sektou. Vedel si, že v New Yorku je aktuálne aktívnych osem skupín, ktoré sa hlásia k satanizmu? Väčšinou to ostane iba pri nejakých sviečkach a pentagramoch. Vyšší level je obetovať nejaké zviera. Najviac ma ale trápi ta skupina, ktorá zabíja ľudí. *Hovori k Jasonovi ale pritom ide systematicky miestnosť po miestnosti. Všetko to je v takom stave že by sa to malo každú chvíľu rozpadnúť.*
*Na jeho vysvětlení se zdrojem se pousměje. Snaží se tím naznačit, že svou předchozí poznámku nemyslel tak stroze, jak mohla vyznít. Nedojde mu ale, že se Jack musí koukat na vozovku a je tedy naprosto nesmyslné dělat gesta, která nemůže vidět.* Ale i ta poslední návštěva byla před dlouhou dobou. *Dodá ještě a sám pro sebe cukne rameny. Jakmile se nad tím zamyslí, dojde mu, že čaroději nebyl úplně dobrým kamarádem.* /A teď si mě nebude ani pamatovat./ *Je na tom cosi sobeckého. Heller byl první, kdo s ním nějak rozebíral city. První, kdo mu řekl, že pokud bude potřebovat objetí, může za ním přijít. Následně jeden z prvních, kdo ho doopravdy objal mimo sexuální záležitosti.* /Možná mě mrzí, že už mu teď neřeknu o Jackovi. A nebo ano? Cizím lidem se prý dobře svěřuje./ *Povzdychne si, aniž by si to uvědomil. Nejenže je hluboko v myšlenkách, ale zároveň je s Jackem uvolněný. Ať už by se zamyslel před kýmkoliv jiným, nikdy by se mu nestalo, že by se na sto procent nekontroloval.* Navrátí? Jako do démonské dimenze? *Odmlčí se jen na chvíli a pak zavrtí hlavou. Co by dělal se svým synem.* /Ledaže by chtěl do lidského světa? Bez vyvolání jsou vyšší démoni neschopní se sem dostat. Hmm.../ Jediný komu bych to řekl jsi ty. *Vypadne z něj bez přemýšlení, zatímco se mu vozovka před očima začne rozmazávat nesoustředěným viděním.* Pravda. *Odsouhlasí, že vlastně nic neví a poté už vyrazí z auta. Jakmile vidí mrtvé tělo, vzpomene si na jediný díl detektivky, kterou omylem viděl v bytě jedné své jednorázovky. Chlapík si v ní přiklekl k mrtvole, aby lépe viděl, co a jak. A tak to tedy udělá i Jason. Pečlivě si prohlížíí tělo a je vidět, že to s ním v podstatě nic nedělá. Nehne ani brvou. Periferním viděním neustále vnímá Jacka blízko sebe a poslouchá jeho otázky.* /Má toho hodně? Vrazi se nějak rozjeli./ /Stopy, nafocené místo činu. Je vidět, že je ve svém živlu./ *Napadne ho a přesne v tu chvíli ho vyzve, aby s ním šel na prohlídku poschodí.* /Takže necháváme mé jméno, nuže dobrá./ Jen osm? Od tak početného města bych očekával trochu víc. *Ušklíbne se, protože zrovna satanismus je dosti oprávněný. Démoni existují, jejich vyvolávání může se správnou průpravou udělat i člověk...* /Zkrátka to může mít reálné nadpřirozené výsledky./ Někdo by je měl poučit, lidi se zabíjejí pro tak málo ritu- *Dojde mu, že v podstatě sympatizuje se sektami a naznačí, že si zapíná pusu na zip.* Mrtvý mi nepřišel jako obětina. Ty jsou většinou počmárané nějakými nesmyslnými symboly, přinejhorším symboly, které úplně nesmyslné nejsou. /Nebo jsou do těla vryty místo kresby./ Nebo by mu něco chybělo. Nevíme třeba, jestli byl mrtvý ženatý? Snubní prsten neměl. *Pronese živě, přestože materialistických rituálů moc není.* /Ale co já vím, jak schopní ti členové sekty jsou. Třeba zabili i jeho ženu a byla by to oběť sňatku. Božího daru. To by jim mohlo připadat jako služba Satanovi. Spíše než to by mu ale chybělo třeba oko./
Krátko pred tým než zmizol som s ním bol. Trápil sa akurát svojim priateľom. Ten sa potom zabil. Bol to vlastne aj hlavný dôvod Jackovho pokusu o samovraždu. *Je na ňom vidno, že ho to trápi. A trápi ho najmä to, že tomu nevedel zabrániť.* To neviem. Dúfam, že nie. *Zašomre a fakt dúfa, že to nebolo myslene doslova.* /Navrátenie syna otcovi./ *Potom sa ale pousmeje. Tak nejak si pod tým čo Jason povedal predstavuje určitú dôveru medzi nimi. Ak by sa hlbšie nad tým zamyslel tak takúto dôveru pocítil už keď mu dával tie špeciálne náboje. Možno aj skôr. Ale vtedy to bolo take intenzívnejšie, len sa s tým nevedel vysporiadať, pretože nemal ujasnené city k Jasonovi. Dostanú sa na miesto činu a dostane sa do profesionálnej ráže. Rozdá úlohy. Cestou ku schodisku ešte kladie doraz kolegovi, aby nič nepokazili. A potom už je s Jasonom na poschodí a kontroluje všetko. Pripravený aj na najhoršie.* Hm, nerátam tam malé skupiny, ktoré nemajú dlhu trvácnosť alebo jej členmi sú znudené deti. Tých osem funguje už dlho a majú vytvorené vlastne štruktúry. *Ked sa Jason zarazí tak sa Jack naňho pozrie s jasným pohľadom, aby radšej nepokračoval. Prevráti nakoniec očami a ide ďalej.* Mne prišiel ako člen. *Podotkne a vojde do miestnosti. Tak skoordinovať tým tak ani tu nič nie je . Iba diera v podlahe.* Obete, ktoré sa nám kópia nemajú srdce a spodnú čeľusť. K tomu vypalene oči. Zatiaľ o tom mŕtvom veľa nevieme. Nemá pri sebe ani doklady. *Povie mu a vráti sa na chodbu a ide ďalej. Ďalšiu miestnosť keď otvorí tak sa na oboch vyvalí neskutočný, hnilobný zápach.* Dočerta. *Zahundre Jack a dá si ruku pred nos a ústa. Aj keď nerád tak vojde dnu. Miestnosť je pokrytá nejakými symbolmi. Na zemi je drevená podlaha. Jack sa otočí na Jasona.* Zakrič na chodbu, aby sem poslali technikov. *Povie mu tlmene cez ruku a prezrie si tie symboly. Niektoré pozná z obetí a iné... zarazí sa a urobí krok ku stene kde sú ďalšie.* /Toto mám vypalené na lopatke... tento na ruke.../ *Niektoré spoznáva z vlastného tela. Znervóznie. Prejde ďalej keď v tom počuje najskôr praskanie a potom to ako sa pod ním preborí podlaha. Letí asi štyri metre až kým nedopadne do niečoho mäkkého a mokrého. A navyše je to zdroj toho zápachu.* Do kur... sak... ahrhggr! *Prehltne všetky nadávky a je rad, že je tu tma. Nechce vedieť v čom je.*
Myslíš toho Victora? /O tom mi také vyprávěl. Sakra, to už je doba. Nebyl to někdo jiný? Ten Victor mi nepřišel z vyprávění jako typ, co by se chtěl zabít./ *Všimne si, jak hovor o Hellerovi dopadá i na Jacka, a tak mu krátce položí ruku na koleno.* Vyřešíme to. *Pokusí se nahodit povzbudivý tón, přestože moc neví, jak na něj. Mimo promluvy k poddaným nikoho moc povzbuzovat nemusel.* To já také. /Ještěže víly nejsou takhle přímými potomky démonů. Hází to trochu jiné světlo na rodinné problémy./ *V zamyšlení Jackův úsměv nevidí, a proto se nemusí nijak stresovat jeho významem. Když se oba přepnou do profesionálního módu, je to hned o trochu snazší, protože se opět může soustředit na konkrétní momentální věci. Jako u stanice na cigaretu.* To dává smysl. *Zareaguje naposledy na satanistické sekty a po Jackově pohledu na notnou dobu zmlkne.* Takže jeho smrt může být pomsta? Interní potíže? *Nadhazuje náhodné scénáře, které by se daly na mrtvolu napasovat. Mluví poměrně potichu, takže kdyby se Jackovi nechtělo poslouchat jeho nápady, v klidu je může odignorovat.* /Přeci jen tu nejsem, abych ho při práci zbytečně rušil./ To není pěkné. *Vzpomene si na zohavené mrtvoly u sebe na dvoře, kterým také chybělo srdce. Ukázalo se, že vrahem byl čaroděj. Znovu se mu vmísí do mysli, jestli s tím není nějak provázán případ Hellera.* /Baví se s pochybnou partičkou.../ Ehm. *Odkašle si, když následuje Jacka k další místnosti a do citlivého nosu ho udeří hniloba. Moc se mu tam nechce vstoupit, ale ví, že nemá příliš na vybranou.* Jistě. *Odstoupí pár kroků a zavolá na kohokoliv, kdo by ho mohl slyšet.* Potřebujeme techniky do patra! Místnost poznáte podle odporného puchu! *Poměrně spokojený se svým hlášením se vrátí do místnosti a zastaví se hned na kraji u dveří. Přitáhne si sako k nosu, aby ho tolik netrápil pach. V tu chvíli ho ale začne trápit to, aby po tom nenačichl.* /To je asi teď to nejmenší./ *Uzemní se a pohlédne na stěny. Zalapá po dechu.* Jacku, ty symboly... *Zírá na stěnu a zároveň mu představivost vedle ní promítá nahého Jacka. Než stihne cokoliv dalšího říct, uslyší skřípání podlahy.* /O-ou./ *Udělá krok k díře, kde zahučel Jack. Ovšem strachuje se, že se rozšíří, a tak se příliš nepřibližuje k okraji.* Žiješ? *Zavolá do smrdutého otvoru a má co dělat, aby se na Jacka ještě zeshora nevyzvracel.* Detektiv Porter zapadl do díry s neidetifikovatelným obsahem, postarejte se o to! *Přejde ke dveřím a křikne na přicházející techniky. Sám moc dobře neví, co dělat bez jakéhokoliv lana nebo něčeho.*
*Prikyvne.* Áno, presne toho myslím. *Este pre istotu dodá aby to bolo jasné. Sám ho stretol veľmi malo ale naposledy naňho nespravil bohvie aký dojem. Dotyk na kolene ho skutočne upokojí. Dokonca uvoľní aj ramená. Lenže ten pocit uvoľnenia už je dávno preč keď sa ponoria do pracovného nasadenia. Prezerá si okolie a uvažuje. Počúva Jasonove návrhy. Vlastne ho rád počúva celkovo. Aj keď mu dáva práci sa sústrediť ale za jeho spoločnosť mu to stojí.* Je to dosť možné. Čím väčšiu máš skupinu tým je väčšia pravdepodobnosť, že v nej vzniknu nezhody. Menšie skupiny nemajú takú mieru rivality, zatiaľ čo v tej väčšej už sa tvorí akýsi kastovný systém a to nuti ctižiadostivejších členov šplhať po rebríčku. Pokial je to skupina kde sa neštítia vraždy tak prečo by im malo vadiť, že niekoho zabijú? *Polozi básnickú otázku a ide ďalej. Potom sa dostanú do smradlavej miestnosti. Jack už cítil všetko možné. Ale toto patrí na vrchol. Počuje ako Jason zakričí na kolegov a musí sa uchechnut nad popisom miestnosti.* /Fuj. To je smrad./ *Zahľadí sa na symboly a pri tých jemu známych sa skutočne zarazí. Dokonca mu prebehne mraz po chrbte. V tej chvíli je smrad to posledné čo ho trápi.* Ja viem. *Odpovie Jasonovi. Ďalšie kroky ho ale dostanú štyri metre pod podlahu do nejakej diery. Káde. Bohvie čoho. A ten smrad je neznesiteľný.* Áno! *Zakričí v odpoveď. A ma čo robiť aby sa nepovracal. Trvá to chvíľu kým dorazia technici. A urobia tu chybu že na Jacka si posvietia. Takze sa Jackovi naskytne pohľad na mŕtvu kozu, jeleňa, nejakú ženu, hlavu, ruku. Jack radšej zatvorí oči.* Chvíľu počkaj, ideme pre lano! Si zranený? *Kričí naňho kolega.* Nie! Len si dajte načas, mne je tu dobre! *Vyznie to trochu hystericky. Bodaj by nie keď pláva v mŕtvolách. O chvíľu mu ale spustia lano a Jack až príliš ochotne po ňom začne šplhať hore. Konečne sa dostane hore a... pokial očakával nejakú pomoc tak sa jej nedočkal. Nikto sa ho nechce ani dotknúť. Bodaj by keď vyzer ako keby vyliezol z masového hrobu. Narovna sa, zhodí zo seba kus nejakého organu, nechce vedieť či je zvierací alebo ľudsky a pozrie na kolegov.* Nafotiť, zdokumentovať. Dieru aj tie steny. Všetko mi to promtne odovzdáte na stôl. Zavolajte sem viac ľudí. Chcem vedieť čo všetko je dole pochované. *Povie to dosť nasranym ale zároveň tichým hlasom a ide pomaly preč. A ide ako prkno ďalej až sa dostane pred budovu.* Vodu. Hadicu. Okamžite! *Povie ďalším policajtom ktorý stojia pri hydrante.* Na to musíme zavolať hasičov. *Jack ich spraží pohľadom. Ani nevie či Jason išiel s ním.* Tak ich zavolajte!
Sobecké. *Zamumlá ještě k sebevraždě a dále se k tomu nevyjadřuje. Sice pocítí jakési zadostiučení, že věděl, o koho se jedná, ale to je tak všechno.* /Samozřejmě, že on si teď v klidu hnije v pekle jako sebevrah, tedy alespoň to se tvrdí, a Jack je ten, kdo se trápí. Kdyby jen trápí, sám se pokusí připravit o život. Co si myslel, že v posmrtném životě budou spolu?/ *Na celou věc nahlíží s odstupem, nechce si to pustit moc blízko k tělu. Jakmile by totiž začal přemýšlet nad tím, jak je mu blízký Heller, automaticky by se mu představivost zahltila Jackovou sebevraždou. Je těžké neaplikovat situace blízkých na sebe samého.* To by dávalo smysl. Ach, není to jeden z těch případů, kde bude se muset někdo inkognito infiltrovat do oné sekty? To by nám řeklo mnoho o vnitřním pnutí. *Cítí se jako součást té jediné detektivky, co kdy viděl. Ovšem když mluví Jack, dává detektivní nadšení stranou. Jednoduše rád poslouchá, jak o tom má přehled. Dalo by se říct, že tahle přehlídka profesionality mu přijde velmi atraktivní.* Teď je to osobní. *Řekne si sám pro sebe v nové místnosti, když hledí na stěnu. Neví, jestli ho Jack v díře slyší. Ví jen, jak jím před pádem otřásly známé značky. Jason zatne zuby a nedokáže od symbolů odtrhnout zrak.* /Ten, kdo mu to udělal... něco podobného...bude v pořádku? ten, co to provedl rozhodně ne./ *V mysli má zmatek, avšak když na něj detektiv z díry zavolá, trochu se uklidní.* Tak alespoň to nebyla smrtelná past. /Pokud to byla vůbec past, třeba je to jen jako zbytek budovy celé zchátralé./ Hmm, zranění. To mě ani nenapadlo. *Pokýve s uznalým výrazem, když se technici konečně zjeví a vyptávají se lehce podrobněji na Jackův stav. Necítí hanbu, že mu šlo jen o přežití. Ví, že všechno ostatní se vyléčí.* Neboj se, vytáhnou tě. *Šeptne do díry, když jsou chvíli sami. Slyší Jackovu hysterii a znovu znervózní. Nato odstoupí, aby nepřekážel těm, co ho doopravdy vytáhnou.* /Ale ne./ *Dá si ruku přes pusu, aby nebylo vidět, jak se culí. Rozhodně to není pěkná podívaná, ale přijde mu to podobně vtipné, jako když ho našel zmrzlého u jezera.* /Hmm, lidské? Je to sice velké, ale mnoho lidských orgánů se po smrti nafoukne./ *Následuje pohledem orgán, který ze sebe Jack shazuje. Stále nespouští ruku z tváře snažíč se vypadat, že usilovně přemýšlí a nemaskuje smích.* /Nafotit!/ *Ramena se mu otřesou smíchem, když ho napadne, že Jack takhle poroučí, aby si vyfotili jeho. Když se na něj detektiv zrovna nedívá, doopravdy si ho vyfotí na telefon.* /Jednou se tomu zasměje. Možná./ *Poté za ním v tichosti vyrazí a konečně se mu podaří si udržet ledovou masku. Sice ho nadále baví, jak blonďák komanduje všechny v okolí, ale už to není nezvladatelné.* /Hasiči? No to je akce!/ Kam se hrabe jezerní zápach. *Pronese nepříliš nahlas a rozhlédne se po okolí. Vypadá to, že všichni doopravdy dělají to, co jim ohozený, smrdutý šéf povídá.*
*S tým môže jedine súhlasiť. Ešte predstava toho, že svoju samovraždu mu Victor nahral...* /Nakoniec sa z neho vykľul parchant./ *V opustenom sklade ale už rozjíma nad prácou.* To by bolo vlastne ideálne. Ale niekoho dostať dnu je veľmi komplikované a zdĺhavé. A tiež nebezpečné. Najmä pokial sú v tom zapletení podsvetania. *Lenže potom skončí v smradľavej diere plnej mŕtvol a je... rozrušený. Silno rozrušený. Ani nie z toho, že kde sa nachádza ako skôr z tej steny. A svoje hysterické rozrušenie dáva poznať v hlase.* To im aj odporúčam, aby ma vytiahli! *Zakričí na Jasona. Nechcel sa naňho utrhnúť ale v tejto situácii to musí pochopiť. Konečne sa dostane von a rozdá príkazy. Našťastie si nevšimne ako sa mu Jason smeje. A ani to, že si ho odfotil. Až keď je vonku a pošle pre hasičov tak sa zhlboka nadýchne. Lenže to je ešte horšie, pretože cíti ten smrad zo seba. Iba silou vôle odolá vracaniu.* Radšej by som teraz smrdel ako ryba. *Povie Jasonovi a chodí sem a tam. Snaží sa nemyslieť na to, čo všetko ma na sebe. S jeho chorobnou čistotou to slušne máva a cíti sa nevyrovnaný. Ale snaží sa pred kolegami vyzerá nad vecou.* Poznal si niektoré symboly? *Opyta sa aby svoju pozornosť upriamil na prácu. Ktorú ma doslova až za ušami.*
To chápu, možná bych mohl pověřit pár svých špehů, aby se do toho pustili. Ne přímo do té práce v utajení, ale zkrátka do sbírání informací. *Vůbec se nediví, že na něj z díry Jack ječí. Automaticky se mu vybaví, jak si před sexem musel dřív skládat oblečení a je mu jasné, že kusy zvěře a lidí mu s jeho čistotností nijak nepomáhají.* To i já. *Pousměje se v odpověď na Jackův křik. Nesnaží se to nijak zlehčovat, jen chce být tím vyrovnaným článkem, co mu ukáže světlo na konci tunelu. No prostě, že ten hnus nebude trvat věčně.* To se ti nedivím. *Alespoň jsou na čerstvém vzduchu, takže se tu puch trochu rozprostře. Na druhou stranu jakýkoliv vánek to zavede přímo do nosu.* Pár bych jich spojil s nekromancií. Ale byly zmatené, jakoby je psalo více lidí. Nebo někdo, kdo přemýšlel. *Na chvíli se odmlčí a zhluboka se nadechne. Snaží se na sobě nedat ani trochu znát, jak moc ho teď dostal Jackův pach. Nemá v plánu mu stěžovat už tak nepříjemné bytí.* Nebo šílenec. *Pronese trochu temně a snaží se vybavit si tu zeď. Mysl se mu pořád vrací pouze ke značkám z Jackova těla.* Jeden symbol znázorňuje Edom. Peklo, kde Lilith svou krví zapříčinila zrod démonů. *Vzpomene si konečně na jeden další obrázek, který ho zaujal.* Někteří tvrdí, že je to zrcadlový svět k tomu našemu. Že obsahuje jen pár změn, které ho však činí nesnesitelným. *To, že se někdo hrabe v démonologii se mu vůbec nelíbí a na tónu jeho hlasu to jde znát.*
*Zamyslene zahmká a pritom prikývne.* Pokiaľ budú vyslovene neviditeľní tak prečo nie. *Pristúpi na tento návrh. A ten návrh sa mu aj celkom vyparí z hlavy keď kričí zo zapáchajúcej diery. Než jeho kolegovia prinesú lano tak Jason je svedkom toho ako Jack v diere nahlas vrčí a vydáva vzteklé, tlmené výkriky. Všetko preto, aby sa vyrovnal s tým v čom sa nachádza. Jednoznačne sa bude potrebovať okúpať aspoň päť krát. Alebo ideálne rovno v savu. Keď vylezie a zbuzeruje kolegov ako sa len dá tak sa dostane von. A čaká na hasičov. Urobí tú chybu, že sa na seba pozrie a vidí v ako je stave. Z bundy si začne ťahať nejaký chomáč dlhých vlasov a keď sa s rukou dostane od seba dostatočne ďaleko, aby sa to odlepilo, tak na konci vlasov sa hompáľa kus pokožky. Nepochybne sa jedná o ľudskú časť tela. Pustí to na zem a radšej svoj pohľad presunie na oblohu a počúva Jasona.* /Práca. Je to iba práca. Toto sa občas stane. Nekromancia. Šialenec. Edom. Peklo. Démoni./ *Znova sa nadýchne a ma pocit, že ten smrad už nikdy nedostane z nosu.* Bol niektorí z tých symbolov spojený aj s démonom Hauresom? Alebo symbolizoval niektorí z nich minulosť, prítomnosť a budúcnosť? *Stále radšej sleduje oblohu ale zloží si ruky na hrudi a nervózne si podupáva nohou.* Je to pár rokov dozadu. Pracoval som na jednom oddelení CIA, kde sa riešili fakt, fakt odporné prípady. Bol som prizvaný k jednému prípadu, ktorému sa venoval kolega. Potreboval iba pomôcť s psychologickou analýzou vraha. Nič viac. Išiel som na niektoré miesta činu. Spravil som čo som mal a išiel som. Ale aj to stačilo, aby som sa do toho zaplietol. Ten vrah bol posadnutý satanizmom, bibliou, apokalypsou a z nejakého dôvodu aj mnou. Bola to ako hra na mačku a myš. Celú dobu som si myslel, že som tá mačka lenže nakoniec som dopadol ako myš lapená v pasci. *Hovorí o tom až príliš pokojne. Okrem psychológa o tom nikdy nehovoril, s nikým. Až teraz sklopí zrak na Jasona. V očiach ma akýsi smútok. Možno aj strach.* Pre nejaký dôvod mi to spravil. A pre nejaký dôvod je to iste na tej stene. Lenže ja neviem pre aký. *Prizná sa mu a snaží sa byť pokojný. V diaľke sa objaví menšie hasičské auto. Ide bez svetiel a majákov, keďže nejde o život ohrozujúcu situáciu ale iba o zapojenie hydrantu.*
/Neviditelní nejsou, ale většina z nich ovládá umění iluze. Ovšem pokud je v tom doopravdy zamotaný vyšší démon, bylo by to zbytečné./ *Pouští z hlavy pro i proti ve chvíli, kdy jeho společník zapadne do díry plné těl různé povahy. Není na to příjemný pohled ani ze shora, nedokáže si ani představit, jak se cítí Jack. Možná to ani nechce vědět. Nechce testovat míru své nověobjevené empatie. Na druhou stranu by mu chtěl ulehčit od utrpení, kdyby si ho mohl část vzít na vlastní ramena.* /Takhle vypadá schizofrenie?/ *Když detektiva konečně vytáhnou, nespustí z něj oči. Sice se strachuje o jeho psychické zdraví, ale není to všechno. Je to jako když má někdo přes většinu obličeje ohromnou bradavici. Člověk se tím směrem nemůže nedívat.* /Ale ne./ *Trochu se zadáví, když ze sebe detektiv sundá kus lidského skalpu. Přesto se na něj nepřestává dívat. Nedává na sobě znát nic, žádný soucit či něco podobně osobního. Jsou tu z profesionálních důvodů. Co na tom, že by ho nejraději osobně umyl vílím mýdlem a objímal tak dlouho, dokud by nezapomněl na traumatický zážitek. Teď to nejde.* /Teď jsem speciální agent Irons./ Hm... *Zamručí přemýšlivě, když se ho Jack zeptá na konkrétní obrazce. Našpulí rty a chvíli se usilovně snaží představit si tu nepříjemnou zeď. Vidí před sebou nesmyslné, načmárané symboly. Ví, že by se daly nakreslit úhledněji. Přimhouří oči a konečně si vybaví, že periferním viděním viděl část symbolu.* Pokud se nemýlím, byla tam značka pro tok času. Až se podívám podrobněji na fotky, budu schopný ti říct víc. *Promne si čelo po usilovném přemýšlení. To, co tomu nadchází vůbec nečekal. Jack se mu rozpovídá o své minulosti. Rozhlédne se kolem nich a je pravda, že v tu chvíli jsou všichni zaneprázdněni jinde, jsou v podstatě sami.* /Tak to se stalo.../ *Poprvé si dovolí uvolnit svůj výraz a nakrčí obočí. Téměř automaticky napřáhne ruku a je jasně vidět, že ji chce položit na Jackovu tvář. Neudělá to. Stáhne ji zpět.* /Profesionalita. Třeba pomůže už ten náznak./ Teď máš mě. Pomůžu ti. Ať už s hledáním důvodu či s čímkoliv jiným. *Jeho hlas nabere hrdelního tónu, jakoby se čerstvě probudil. Přesto je pevný, jistý.* A teď tě opláchneme. *Ušklíbne se a je na sebe pyšný, že celý rozhovor s Jackem ignoruje jeho smrad i to, že má zjevně v kapse zapíchlý prst jedné z mrtvol.*
*Tak sa snaží sústrediť na prácu, že si ani neuvedomuje pohľady, ktoré ho sledujú. Prikývne Jasonovi.* Fotky budeš mať. To ti zaručujem. *Jackovim kolegom je jasné, že ak niečo pokazia tak za to tvrdo zaplatia. Najmá kvôli tomu, že pre Jacka je to od tejto chvíle viac než osobná vec. Potom sa trochu rozrozpráva. Nie je to ani tak kvôli tomu, že by sa potreboval vyrozprávať ako skôr o to, že to chce povedať práve Jasonovi. Chce mu povedať všetko. Nie len to zlé ale aj dobré. Ale na teraz mu povie iba to čo zvládne. Všimne si, že sa ho chce dotknúť aj napriek tomu čo mu povedal. Alebo tomu od čoho je. Má pochopenie prečo ale nedokončí ten pohyb. Sám by to urobil asi rovnako. Na jeho slová mu prikývne a je mu v očiach vidno, že aj toto mu stačí. Že je s ním a že mu chce pomôcť. Niekedy stačí aj málo, aby človek vedel ísť ďalej. Pozrie na hasičské auto.* Konečne. *Auto zaparkuje a vystúpia z neho dve mladé uchá. A celkom vystrašene si prezrú Jacka.* Vraj máme otvoriť hydrant. *Jack by sa najradšej plácol do čela. Ale neurobí to, lebo ruky má cele ušpinené.* Zapojte tam hadicu s redukciou a pustite to na mňa. *Povie im chladne a chlapci sa dajú do práce. Aj keď je to skôr sledovanie Pata a Mata. Najskôr nevedia vymotať hadicu. Potom sa pustia do otvárania hydrantu.* Najskôr tam patrí hadica inak tu spravíte fontánu. *Preruší ich pretože nepotrebuje sem priťahovať viac pozornosti než je nutné. Tak chlapci začne dávať na uzáver hadicu ale dávajú to zle.* Toto mi bol čert dlžný. *Zašomre a prevezme hadicu on. Chlapci mu to vzhľadom k jeho stavu ochotne nechajú. Jack nasadí redukciu, nasadí hadicu, všetko behom minúty. Vrazí to jednému z nich do ruky a čaká.* Dúfam, že pustiť vodu už viete. *A použije celkom uštipačný tón. Nadýchne sa naposledy smradu a zatne zuby lebo voda bude studená. A aj ma pravdu. Keď sa doňho pustí prúd vody tak má čo robiť, aby nevykríkol. Radšej pusu neotvára. Nechce aby mu tam niečo skončilo. Niekoľko minút sa nechá špliechať. Trochu sa pootáča a zamáva na nich, aby skončili. Nekončia.* Už dosť! *Zakričí na nich a voda sa zastaví. Jack tam teda stojí ako mokré kura. Dúfa, že v kapse nemá suvenír.* Zbalte to a chodte. *Pošle ich preč a pozrie na Jasona.* Neviem ako ti ale... ja som tu skončil. *Viditelne sa trasie ale už je o niečo pokojnejší. Keď v tom dvaja inteligenti odmontujú hadicu a z hydrantu sa vyrynie prúd vody. Jack sa ani neotáča iba zatvorí oči.* Poď. Pôjdeme domov. *Povie Jasonovi a vyrazí radšej k autu.*
Výborně. *Cítí se také jako detektiv, když mu je přislíben přístup k fotkám z místa činu. To, že na místě činu je ho zatím tolik neudeřilo do nosu a možná až později ucítí adekvátní vděk. Přeci jen ne každému se poštěstí stát se na den speciálním agentem Ironsem.* /Zajímalo by mě, jak to s tím chlapem dopadlo. Předpokládám, že ho nedopadl, když nezná jeho důvody. Nebo ano a jen z něj nic nevytáhl? Nebudu se ptát, oceňuji to, že se mi svěřuje. Nemusím to přehánět./ *Opětuje mu oční kontakt a je rád, že jeho polovičatá gesta dopadla na úrodnou půdu. Moc neví, na co jiného by se zmohl v téhle napjaté situaci. Kde jsou kolem nich lidi, co sice mají svou vlastní práci, ale přeci jen...* /Nejsem jeho frajer./ *Vzpomene si na slova policisty, který jim nahlížel okénkem do auta. Něco ho na nich kopne.* Souhlasím. *Odpoví na Jackovo nadšení z příjezdu hasičů. Dokonce se trochu pousměje. Jeho úsměv však velmi rychle zmizí a nahradí ho zmatená grimasa. Trochu nakloní hlavu na stranu a nedokáže uvěřit inkompetenci dvou mladíků. Přesto doufá, že to spíše později než dříve zprovozní, a tak od Jacka odstoupí. Velmi daleko. Nejenže nechce být zasažen vodou, nechce ani dostat orgánem nebo čímkoliv jiným, co by mohlo z jeho milence odlétnout.* /Ale sakra./ *Kousne se do rtu, když je Jack zastoupí a všechno udělá za ně. V tu chvíli mu dojde, proč někomu přijdou sexy hasiči. Na chvíli ani nevidí to, čím je Jack ohozený. Vidí jen, jak projevuje to, že je nejlepší v okolí. Že je jediný, kdo udělá práci tak, jak se má. Musí od něj odtrhnout pohled, aby necítil těsno v kalhotách.* Já jsem tu v tom případě také skončil. *Zavrní, když skončí Jackova koupel a pro jistotu mu zaklepe bundou. Nic z ní nevypadne, a tak může jedině doufat, že proud vody byl na prst dost silný.* S radostí. *Zvedne jeden koutek v křivém úsměvu a ladným krokem následuje Jacka k autu. Nijak ho neobtěžuje, že vypadá jako zmoklá slepice a čvachtá při každém kroku. Stejně ví, že se na něj vrhne hned, jak bude mít možnost.*
/Začínají Zimní trhy. Měl bych se tam alespoň jednou ukázat. Ať už jako podporu činnosti mých poddaných a nebo jen tak, aby věděli, že jejich vládce je živ a zdráv. V plné síle./ *Nemá v plánu občany nijak terorizovat, jen nechce, aby se až moc šířila myšlenka na vzpouru. Přeci jen pro ni není v podstatě žádný důvod.* /Třeba to už není ani aktuální, Ava to zmiňovala před dlouhou dobou a žádné novinky nedonesla. Hmm. Vlastně nedonesla žádné novinky od té doby, co mi ohlásila, že jí matka nabízela spolupráci./ *Zamyšleně se podrbe za uchem, ale možnost diplomatčiny zrady nebere vůbec v potaz. Tedy, minimálně se o to snaží. Po sprše se oblékne do sněhobílého jezdeckého úboru zdobeného zlatem, který ostře kontrastuje s jeho černými vlasy a na vílu opálenou pletí.* /Možná bych neměl trávit tolik času v lidském světě. Potřebuji, aby se mi navrátila bledá pleť./ *Oproti lidem je pořád téměř sinalý, ale proti vílám Zimního dvora...Natáhne si černé vysoké jezdecké boty a přes ramena si přehodí plášť ladící s bílou tunikou, též lemovaný zlatem. Poté zamíří do stájí pro svého koně Indiga a vydá se na trh. Jakmile tam dojede, zpomalí koně na klidnou chůzi a obratně se vyhýbá vílám. Čas od času se kolem něj někdo zastaví a dá mu dar nebo jen milé slovo. Zanedlouho projíždí kolem Lyriina stánku.*
Myslím že by sa vám hodili tieto. Sú jemné na dotik a dobre hrejú. Ak zhánate niečo na prikrívky nenájdete nič lepšie. *Presvieča jednu ženu abi si kúpila niekolko víborných ovčích kožušín. Pani nakoniec prikívne a zaplatí. Keď odíde Lyr doplní na pulte chíbajúci tovar a chce osloviť ďalšieho zákazníka keď začuje zvuk kopít na kamennej dlažbe. Obzrie sa za zvukom a uvidí Jasona. Oblečený v bielo zlatej a na koni pôsobí skutočne královskím dojmom. Lyria si ho zmerá pohladom a trochu ironicky sa usmeje.* /Ako vááááážne? Nikdy som z neho nemala pocit že sa potrebuje takto predvádzať./ *Otočí sa k stánku a upravý trochu svoj tovar potom sa otočí naspúeť a sleduje Jasona. Keď preachádza okolo nej zamáva mu.* Ahoj na prechádzke? *Spíta sa s pekním úsmevom.*
*Je pravda, že i bez koruny je na něm dost jasně poznat, že se jedná o vladaře Zimního dvora. Není to však tak dávno, co mu někdo vyčítal, že chodí po Faerii v italských oblecích, a tak se snaží trochu upravit svůj dresscode. Rozhlíží se kolem sebe, ale zrovna ho zastaví stařenka a začne pronášet nějakou motlitbu ve staré řeči, a tak si Lyriina stánku hned nevšimne. Až když pokyne stařeně na důkaz díků a vydá se dále, zaznamená periferním viděním prudký pohyb. Zamávání. Není moc víl, které by krále zdravily takto familiérně, a tak tuší, o koho jde, ještě předtím, než otočí hlavu.* /Lyria./ Zdravím! *Navede koně blíže ke stánku, kdyby měla víla čas na povídání. Přeci jen je to dlouho, co se viděli naposledy.* /Plus se mi doneslo, že byla určitou dobu přeměněna ve strom. Na to raději uvádět řeč nebudu, mohlo by se to nepříjemně propojit s tím, jak jsem probodl její přítelkyni./ Chtěl jsem se podívat, jak to na trzích všechno funguje. Pochybuji, že by někdo požádal o mou pomoc, ale je třeba být neustále v kontaktu se svými poddanými. *Pokrčí rameny a začne mu být trochu trapné být nad mladou vílou tak vyvýšený.* Neruším? *Pokyne hlavou k jejímu stánku. Jestli ne, má následně v plánu seskočit z koně.*
*Keď si všimne že sa pri ňom nejaká starenka dokonca modlí musí sa ovládať abi neutrúsila nejakú poznámku ktorá by bola kajne nevhodná a zasa by spôsobila porblémy. Keď si ju Jason konečne všimne a zameri k nej Pekne sa na neho usmeje.* Ale vôbec len si tu trochu privirábam. *Odpovie a mávne rukov k stánku. Pričom sa jej šibalsky zaiskrí v očiach.* Nechceš si niečo pozrieť? *Spita sa ale nečaká na odpoveď a pokračuje.* Vlastne som za tebou chcela večer zájsť máme sa o čom rozprávať. Tak ma napadlo že spojíme príjemné s užitočným čo myslíš?
*Uvědomí si, že Lyria ze své pozice asi viděla zbožné jednání staré víly a je docela rád, že to nijak nekomentovala. Vypadá to, že si lid konečně získal a nechce si to nechat zkazit nějakou nepříjemnou poznámkou.* /Ačkoliv, pochybuji, že by se mě to nějak niterně dotklo./ Vypadá to, že úspěšně. *Kývne hlavou ke dvěma ženám, co zrovna hladí jednu z kůží a diskutují mezi sebou její využití.* /Nákupy za mne většinou dělá služebnictvo, ani by mě nepřekvapilo, kdybych jednu z těch kůží našel odpoledne třeba v salonku./ *Než však stačí říct cokoliv nahlas, Lyria nerušeně pokračuje v krátkém monologu.* /Příjemné? Takže mi nebudeš vyčítat tu vlčici?/ *Jeden koutek mu vyleze v úsměvu a seskočí z koně.* Ale jistě, povídej, co máš na srdci. *Odvede Indiga trochu stranou a s radostí zaznamená, že si hned vyhrabal v mělké vrstvě sněhu trávu a v klidu svačí.* Takový provoz jsi tu měla i předtím nebo ti dělám reklamu? *Usměje se, když se sem nahrne hned několik zákazníků při pohledu na vladaře u stánku.* /Nebudu jim říkat, že tu jsem z osobních důvodů. Jen ať se hezky prodá její sortiment./
Mlelo sa to tu aj predtím ale reklama od krála rozhodne neuškodí. *Žmurkne na neho a pristúpi k nemu bližšie.* No chcela som sa spítať či si nezabudol na našu znluvu. Ešte sme ju nepodpísali. *Polohlasne abi ich nikto nepočul mu pripomenie dohodu o amnestii ktorú spolu mali uzavrieť.* Ale to môže počkať čo by si povedal na toto? *Zájde dozadu stánku a vráti sa s tromi prekrásnymi rysími kožamy. Jednu mu priloží na plece.* Bol by s nich prekrásny plášť. Alebo možno kožcuch pre Avu? Čo myslíš? * Rozprestrie aj zvišné rysie kože za ktoré by sa rozhodne nemusel hanbiť akokolvek náročný šlachtic.* Našla som ich v zelených horách a musím povedať že sa nedali lacno. *Zatial čo hovorí po očku sleduje dve ženy čo si prezarajú jej tovar. Či náhodou nechcú odísť s niečím bez zaplatenia.*
To je jedině dobře. *Pousměje se a čeká, co se bude dít dále. Je mu jasné, že s ním Lyria nemá v plánu jen tak tlachat. Proto, když se přiblíží, spojí si to jen s diskrétností.* /Ach, jistě. Málem by se mi to vykouřilo z hlavy. Vzpomínám si, že jsem to probíral s Jackem a i jemu to přišlo jako dobrý nápad. Jestliže s tím souhlasí spravedlností posedlý civilský detektiv, mělo by to být v pořádku./ *Nechce se mu spoléhat pouze na svůj morální kompas, který je trochu pochybně nastavený. Pořád si není jistý, v jakém rozsahu to negativně ovlivní budoucnost, ale prozatím se proti tomu nestaví.* Jistě, na to bychom nemohli zapomenout. *Myslí tím sebe a Lyriu, není král ze středověku, který o sobě mluví v množném čísle.* Z ohledu slušivosti budu asi muset důvěřovat odbornici. *Pousměje se a sklouzne pohledem na kůži, kterou k němu přiložila. Je nutno uznat, že i jeho momentální garderóbu doplňuje velmi hezky.* Bojovná zvířata mám rád. Kolik za ně budeš chtít? Myslím, že Ava by novým kožichem jistě nepohrdla. /Myslím.. měl bych se s ní spojit./ *Následuje její pohled a v mžiku pochopí, čeho se obává. Nemyslí si, že by si někdo dovolil krást přímo před králem, ale je pravda, že k nim stojí v podstatě zády.*
*Pri jeho slovách sa usmeje. Potom ale jej pohlad upúta jedna z žien na ktoré predtím dávala pozor ktorá na ňu teraz pozerá a zrejme už má vybraét.* Počkaj prosím ťa chvílku. *Prejde k zákazníčkam apozrie čo si vybrali. Vezme si od nich peniaze a s úsmevom sa rozlúči potom sa vráti k Jasonovi.* Tak a som celaá tvoja. *Pozrie sa na kože a trochu sa zamračí.* No tak za všetky tri... s tím ako som ich zohlala.... a že si to ty. *Mrmle si pre seba. Nakloní hlavu na stranu a chvílku rozmýšla.* Dobre tak šesdesiat za kus. *Rozhodne sa nakoniec a vitiahne ešte rysie pazúre navlečené na šnúrke.* A pridám ti k mim ešte toto zdarma. *Zase k nemu pristúpi bližšie a stíši hlas.* Pôjdeme to vybaviť hneď alebo až skončí trh?
*Na její žádost o strpení pouze přikývne a pozoruje její komunikaci ze zákazníky. Je roztomilé, jak každému věnuje úsměv. On sám dobře ví, že Lyria není nijak negativně založená, ale takhle rozdávat úsměv za úsměvem ji ještě neviděl.* /Ach, dokonce budu mít slevu?/ *Pomyslí si, když se k němu Lyr vrátí a začne mu vymýšlet cenu. Jakmile jmenuje jasnou cifru, prohrabe si kapsy a najde jeden z mnoha měšců. Zběžně nahlédne do jeho obsahu, jestli bude dostačující a zjistí, že dokonce víc než to. Problém mu to ale nedělá, a tak Lyriu s úsměvem přeplatí.* To je dobré. *Vysloví frázi, kterou odkoukal od lidských zákazníků a pustí se do skládání kůže, aby se vešla do sedlové brašny.* /Nemělo by je to snad poškodit./ Děkuji. *Pousměje se nad rysími drápy a schová si náhrdelník do kapsy.* Raději bych se do toho pustil ihned. Trh se poměrně táhne. Pochybuji, že s takovým množstvím zákazníků to kupci jen tak zabalí. *Rozhlédne se po situaci a sám pro sebe si přikývne.*
*Poťažká mešec ktorí jej Jason podal a s váhy je jej jasné že jej niečo pridal. Nadvihne obočie ale nijak to nekomentuje. Len mu poďakuje a ťiež ho obdaruje úsmevom a schová si peniaze. Na jeho ďalšie slová že chce mať ich zmluvo vybavenú čo jajskôr prikívne a otočí sa k zvišným vílam pri jej stánku.* Prepáčte ale musím zatvoriť vráťťe sa prosím za hodinu! *Začne nahlas ale zdvorilo vyháňať zákazníkov. Keď už pred jej stánkom nikto nieje Obráti sa na Jasona.* Poď prosím dozadu. *Požiada ho a sama vojde do zadnej časti stánku prvá počká až vojde aj Jason a zatiahne za nimi látkový záves abi mali viac súkromia. Potom na malí stolík vyloží zmluvu v ktorej je napísané. "Ja Lyria dryáda z lesa Fjoll týmto prisashám. Za ospravedlnenie a beztrestnosť za všetky moje mynulé zločiny nech už sú akékolvek prestanem pre vlastné potešenie a zábavu zabíjať a mučiť ludí a podsveťanov v ludskom svete. Ak túto zmluvu akímkolvek spôsobom poruším nech ma stihne akíkolvek trest uzná za vhodné z rúk Jasona alebo kohokolvek koho mojim potrestaním poverý." Posunie dokument k Jasonovy abi si ho mohol prečítať. * Súhlasíš s tímto znením alebo chces ešte niečo pridať? *Spíta sa a pripravý na stolík brko a atrament.* Samozrejme očakávam dokument ktorí splní tvoju časť dohody.
/Dneska vypadá v dobré náladě. Už jsem skoro čekal protest proti tomu, abych jí dával více peněz./ *Neví, jestli má podezírat Lyriino chování, když až doposud na tom nebyli nejlépe. Rozhodne se, že ne. Že bude jednoduše rád, že mu víla přinejmenším naoko odpustila a nebude se ve věcech minulých nadále hrabat.* /Přijdu hned./ *Napadne ho s mírným pobavením a úplně vidí před očima civilskou cedulku na dveřích, která hlásá přesně toto heslo. Na její žádost přikývne a vyrazí jako první do útrob stánku. Když za nimi Lyria zatáhne, vnější světlo přestane mít v místnosti takovou sílu. Je tu trochu šero, takže to dodává podpisu smlouvy poměrně vhodnou tajemnou atmosféru.* Mhm. *Zamručí si sám pro sebe, když pečlivě pročte smlouvu. Všimne si tam stejné věci, jako dříve. Je tu řečeno jen pro zábavu. Jakmile bude mít jiný důvod, smlouva se na její vraždění nevztahuje.* /Ale tak, co bych po ní více mohl chtít. Někdy se tomu víla jednoduše nevyhne./ Myslím si, že toto znění je více než dostatečné. *Namočí brko a podškrábne smlouvu velmi úhledným podpisem. Následně začne hrabat v sněhobílých kapsách a najde pergamen. Ani si nepamatuje, že by se takhle vybavoval, ale přijde vhod.* "Já, Jason Gweir McNessa de Irons, vladař Zimního dvora, udávám amnestii za všechny činy minulé dryádě Lyrii z lesa Fjoll výměnou za okamžité ukončení zabíjení či mučení lidí i podsvěťanů v lidském světě za účelem zábavy. Na svou čest přísáhám dodržení smluvených podmínek." *Dopíše, a když chce udělat tečku na konci věty, maličko se mu rozpije. Nespokojeně mlaskne a pak se obrátí na Lyrii.* Vyhovuje? *Usměje se a podá jí brk.*
*Nedokáže sa ubrániť lišlackemu úsmevu keď si Jasn prečíta jej stranu dohody a podpíše ju.* /Keby len vedel za čo všetko mi teraz udelil beztrestnosť asi by ho porazilo chudáka./ *Pomyslí si trochu smutne. Aj keď jej z myšlienky na to že by mala slúžiť nejakému vladárovy naskakuje vyrážka a z duše neznáša predstavu že by mala biť niečia poddaná Jasona má velmi rada ako dobrého priatela a nič zlé mu neželá. Keď je podá jeho časť dohody prečíta si ju a pozastavý sa keď si prečíta celé jeho meno.* /Ale čo som čakala veď je to král. Tý majú mená ako tížďeň pred výplatou./ *Použije ludský termín a v ducho zakrúti hlavou.* Ano je to všetko v poriadku.* Prikívne a podpíše obidva dokumenty. Potom ich starostlivo zloží a podá Jasonovi.* Nechaj si ich radšej u seba nech sa s nimi nič nestane. *Poprosí ho. Potom sa lae zamyslene zamračí.* Spravila som niečo zvláštne? Dnes sa na mňa optzeráš ako by som ťa niečím prekvapovala. *Spíta sa a myslí jeho prekvapené pohlady ktoré jej pred chvílkov venoval.*
/Kdyby smlouva vyžadovala amnestii i pro věci budoucí, nepodepsal bych. Ale mrtvým život nevrátím, některým ho mohu zachránit. Je to jistě naivní, ale myslím si, že by to mělo alespoň částečně posloužit dobru./ *Je mu jasné, že čas od času Lyriu někdo naštve, zraní nebo cokoliv jiného. V tom případě jí vraždu ale nevyčítá.* /Pokud to nebude Jack. Hlavně ať to není Jack./ *Nadále však pokračuje v tom, že nehodlá předvádět, jak je pro něj civil důležitý, a proto ho ani nenapadlo si za něj přidat podmínku do smlouvy.* Do držení si je vezmu rád. Bezpečně je uložím, o to se nemusíš bát. *Maličko ho udiví, že si nechce ani jeho prohlášení nechat a později s ním mávat kdekomu před nosem. Na druhou stranu zná její způsob života a ví, že u něj vskutku budou dokumenty ve větším bezpečí.* Přijdeš mi pozitivně naladěná. To není nic špatného. *Usměje se a složí si obě smlouvy do kapsy.*
*Keď si od nej Jason berie zmluvi všimne si jeho prekvapenie a zasmejesa nad tím.* Možno si sa ned tím nezamýšlal ale vieš čo je na tom že nedokážeme klanať najlepšie? *Spíta sa a oprie sa o kraj stolíka.* Nevsťahuje sa to len na to čo hovoríme ale aj na naše skutky. Aj keby si tie zmluvy ešte dneska spálil budú platiť navždy. Skrátka ani jeden znás ich už jednoducho nedokáže porušiť. Aspoň v niečom je tá neschopnosť klamstva dobrá. *Keď jej povie že sa mu zdá v dobrej nálade trochu sa začervená a pokrčí peciami.* Bodaj by nie. Mali sme s priatelkou krásnu noc. A nedávno sa ma spítala či nezačneme bívať spoločne. Museli sme síce vyriešiť pár vecí ale to boli len maličkosti. *Povie mu na vysvetlenie.* A ako sa vlastne darí tebe? Nevidela som ťa od tej neštastnej audiencie. *Jej dobrá nálada značne pohasne keď si pripomenie čo sa v ten deň všetko stalo.*
Neboj se, vím, jak fungují smlouvy uzavřené mezi vílami. Tedy, samozřejmě stačí jen jedna víla ve smluvním svazku. Jen mi přišlo na mysl, že by mohlo být šikovné mít u sebe podpis krále. Co já vím, získat si něčí respekt tím, že ukážeš, že jsme spolu uzavřeli pakt. *Poslední slovo řekne tak, že to vyzní, jakože bude pokračovat. Nebude. Jen pokrčí rameny a nechá to vyznít do éteru. Ale na rtech se mu usadí spokojený úsměv. Právě si totiž ověřil, že jeho vztah s Lyriou nebyl trvale poškozen.* Budeš se stěhovat do New Yorku? /Nedokáži si totiž moc představit vlčici v lese Fjoll. Ale ve finále proč by ne./ Je mi jasné, že bys pro ni udělala první poslední, takže maličkosti nemohly příliš překážet. /Je mi jasné? Jako jak? Kde bych něco podobného poznal? Pochopil?/ *Mysl se mu zamoří vzpomínka, jak ve své chatě hladí Jacka ve vlasech. Pochopil. Nejspíš ale není ještě připraven si to připustit.* K tomu bych se raději nevracel. *Stáhne obočí, takže je vidět, že na to rozhodně nevzpomíná s pocitem pýchy a zadostiučení. Ba naopak.* Mně? Skvěle. /Zjevně pravda, hezké./ Poddaní mě zjevně přijali, v milostném životě si nic neupírám. *Spiklenecky se usměje, snad aby si udržel iluzi proutníka.* /Nelžu, jen jediné, co si neupírám je Jack./
*Na jeho slová o využívaní královského podpisu si odfrkne.* Zaprvé podpisi svojich priatelov nezneužívam a za druhé.... *Trochu sa zarazí ale potom pokračuje.*...no veď vieš ako beriem královský majestát. Ano presťahujem sa tam ale nie k vlčici ku ktorej si myslíš. *Ako toto hovorý posmutnie.* S Elen sme sa rozišli. Po tej audienci sa stalo pár velmy zlých vecí ktoré sme ani jedna nemohli ovplivniť a nejaký čas sme sa nevideli. Vtedy Elen prežila zlé veci ktoré nikomu s radosťou oplatím. *Povie s naozaj desivým výrazon v tvári. A v mysli znova počuje Elenine rozprávanie o všetkom čo musela prežiť.* To sa ale našej zmluvy netýka. *Povie Jasonovy a pokračuje v rozprávaní.* Keď sme sa znova stretly skúšali sme začať tam kde sme prestali ale nevišlo to. Rozišli sme sa ale v dobrom a stále je premňa velmi dvôležitá. *Ani nevie prečo mu to vetko vlastne rozpráva ale asi sa potrebuje niekomu vyrozprávať.* No a potom som stertla Ari. *Na jej tvári nahradí hnev a nemáviať štastný úsmev.* Ona je....Milujem ju. *Zhrnie svoj vstah s Ari tou pre ňu najdvôležitejšou vetou.* Si dosť starí že? Miloval si nekedy miekoho? *Spíta sa zvedavo Jasona a dúfa že mu jej otázka nieje nepríjemná.*
To velmi rád slyším. /Sice by mi nevadilo, kdybys mě konečně přijala za svého krále, ale tvá stabilita je příjemná. Lidé často mění názory, je pěkné, že ty se tohohle držíš./ Ach, to mě mrzí? *Reakci na rozchod s Elenou vysloví jako otázku. Není si jist, jak se rozešli. Jestli se teď stěhuje k jiné, třeba je za to šťastná a měl by jí naopak gratulovat. Plus si také není jist, jestli ho to doopravdy mrzí, takže chtěl zkusit, jestli mu to půjde přes rty.* /To, že mi nepadla do oka neznamená, že s ní Lyria nebyla šťastná./ Přísahám, že po té audienci jsem se s ní nesetkal, ani jí nijak neublížil. /Sice mě z toho neobviňuješ, ale chci, abys to přímo slyšela. To, že jsem ji proklál mečem byl první a poslední kontakt, co jsem s ní měl./ Pomsta se naší smlouvy ani zdaleka netýká, tomu rozumím. *Když zmíní, že je pro ni i po rozchodu důležitá, mimoděk se usměje. Pravděpodobně ani neví, že se usmívá. V tom úsměvu je jakýsi smutný podtón, ale ani ten si neuvědomuje.* Miluješ? *Do této chvíle se podíval do země, teď však na Lyriu upře téměř dětský pohled. Jakoby to slovo slyšel poprvé a nedokázal si přesně představit, co to znamená.* /Si dosť starí že? Miloval si nekedy miekoho?/ *Rezonují mu v hlavě její slova.* Jak bys popsala lásku? Bez toho neumím odpovědět.
Ja viem že nie. Elen mi neskôr povedala čo sa jej stalo a kto jej to urobil. Ale je pekné že si to povedal. *Pekne sa na Jasona usmeje. Pri jeho otázke nakloní hlavu nabok a chvílu rozmíšla.* Vlastne ani neviem.... *Začne pomali s pohladom upretím do prázdna.* Ale teraz mám pocit akoby mi celí život niečo chíbalo. Ako to len opísať..... Pozeráš sa na nejakú vec celý život. Prezeráš si ju skúmaš ju a myslíš si že ju poznáš naspamäť. Potom sa niečo stane a ty sa na tú vec pozrieš a zistíš že si zrovna tak mohol biť slepí. Myslela som si že žijem na plno, Lovila som s rodinou, skúmala obidva svety, spávala s mnohými ženami. *Zakrúti hlavou.* Prázdne jednorázovky nepätám si mená žiadnej z nich. A zabila som mnoho mužov. Ale teraz keď som s ňou akobi som bola celá. Akoby ona bola tá časť čo my chíbala. Je až šialené kolko prvých krát som s ňou zažila. Spravím pre ňu čokolvek a vydržím pre ňu čokolvek. *Pozrie Jasonovi do očí.* Rozumieš čo chcem povedať?
*Pousměje se, když mu řekne, že i předtím věděla, že je v tomhle ohledu nevinný.* Je jedině dobře, že ví, kdo jí to udělal. Pomsta by byla mnohem složitější, kdybys ji musela namířit na nejasnou tvář a neznámé jméno. *Nenápadně tím naznačí respekt vůči Eleně. Mnoho lidí negativní zážitky zablokuje, zapomene. Umučení kolikrát neznají vlastní jméno.* /Nemohl bych jí vyčítat to, že chce dotyčného či dotyčnou zranit. Jednal bych nejinak./ *Pak už pozorně naslouchá tomu, jak Lyria mluví o lásce. O tom, jak ji sama vnímá, a jak ji poznala. Je rád, že to přímo ukáže na příkladu Ari, protože je to pak konkrétnější a jasnější.* Prázdné jedorázovky mají jistě něco do sebe. *Ušklíbne se, ale nadále jí do toho vůbec neskáče a jen nasává novou znalost.* V tom případě miluji. *Odpoví jí místo jednoduchého "rozumím" a samotného ho to zarazí. Na jazyk mu to přišlo samo a snadno, lež to tedy rozhodně není. Chvíli se tváří poměrně vyděšeně, ale po chvíli se mu na tváři objeví úsměv. Usmívá se pro to, protože si vybaví úsměv toho, jehož právě přiznal, že miluje.*
*Prikívne* To je síce pravda ale len bi to dotičným trochu predĺžilo život. Nič by sa nezmenilo na tom že si ich nájdem a prinútim ich prosiť o smrť ešte velmi dlho pred tím než im ju doprajem. *Ďalej rozpráva a pri poznámke o jednorázovkách sa trochu zasmeje. ale inak ju nekomentuje. Keď skonči svoje vysvetlovanie a Jason jej povie že tiež miluje Prekvapene na neho pozrie so zdvihnutím obočím. Chvílku spracováva jeho slová a nakoniec sa spíta.* Kto je tá štastná osoba? *Na svoju otázku ale hneď zavrtí hlavou.* Nie nehovor mi to to je tvoja vec. Ale som za vás za oboch rada. Zaslúžiš si nekoho a ktokolvek môže len snívať o niekom ako si ty. *Povie a svoje slolvá nemyslí ako nejakú lichvôtku ale od srdca.*
*Přikývne, jelikož moc dobře chápe, jak to myslí. Není kout světa, kde by se před ní mohl schovat ten, kdo ublížil její milé. Hodně věcí se mu začne projasňovat od té doby, kdy nahlas vyslovil to, že někoho miluje.* Dej mi vědět, kdybys cokoliv potřebovala. /Ať už mě vnímáš jako vládce nebo ne, konexe pořád mám./ Myslím, že sama pochopíš, že v rámci bezpečí bych jméno raději neuváděl. *Poví až ve chvíli, kdy sama uzná, že jí do toho nic není. Chce jí tím jenom vysvětlit, že kdyby se tak zoufale nebál odposlechu, tak by jí to jako své přítelkyni s radostí pověděl.* /Možná kdyby se zamyslela, tak jí to dojde. Ale doufám, že se na to nebude snažit přijít. Čím míň lidí to ví, tím lépe. Zatím to vím jen já./ *Napadne ho pobaveně, že ani Jack tedy vlastně netuší rozsah jeho citů.* Já.. děkuji, Lyrio. To pro mě mnoho znamená. Ari je šťastnou ženou, když tě má po svém boku. *Usměje se a přijde mu, že lidé by se v takové chvíli objali. Do něčeho takového se úplně pouštět nepotřebuje a tak jen Lyriu pohladí po rameni.* Měl bych to té osobě říct? *Pozvedne jedno obočí, protože dopředu předvídá Lyriinu odpověď, ale stejně se raději zeptá.*
*Vážne na Jasona pozrie a na jeho ponuku prikívne.* ďakujem ale radšej to spravím sama. Nemuselo bi to vyzerať dobre keby sa niekto dozvie že si mi pomáhal s takímito vecami. Okrem toho sa neuraz ale je to moja vec. *Na Jasonovo vysvetlenie prečo nechce prezradiť do koho sa zamiloval prikívne.* Samozrejme čím menej sa o tom vie tím lepšie pre tú osobu. *Keď jej poďakuje kívne ale jzého slová pra ňu mnoho znamenajú. Ked ju pohladí po pleci na chvílu mu ruku chití a priatelsky stiskne. Keď sa jej spíta či by mal vyjadriť svoje citi milovanej osobe okamžite prikívne.* Je šialené ako moc ti tie dve veci zmenia život. Najskôr keď si to uvedomíš a potom keď to tej osobe povieš. To sa nedá s ničímporovnať. Ale rozhodne to tej osobe povec. *Odpovie Jasonovi a dolepí sa od stolíka o ktorí sa poiera. Zdá sa jej že znova z vonku počuje prichádzať víli.* Hmm náš čas súkromia asi vipršal. *Povie a zamračí sa.*
Tomu rozumím ve všech ohledech. Jen jsem chtěl nadhodit, že kdyby náhodou, jsem tu pro tebe. *Mírně pokrčí rameny a rozhodně se nijak neuráží nebo něco podobného. Sám by v takové věci pravděpodobně pomoci nechtěl. Ale tak od čeho jsou přátelé, alespoň jí to navrhne.* /Vílí záležitosti jsou vždycky nebezpečné, i když nejsou. Ale nahlas to neřeknu, přestože máš sama zkušenost se vztahem s nevílou. Tím bych ti napověděl. Ovšem tys měla alespoň podsvěťanku... jak lehce se zraní civil?/ *Nechce znovu přemýšlet nad křehkostí svého detektiva a raději se tedy beze slova vděčně usměje na Lyrii. Když mu stiskne ruku, úsměv mu na tváři zůstává a jen čeká, až z ní vypadne ta jasná odpověď. Domnívá se, že to přikývnutím končí, ale jako příjemné překvapení mu dívka i vysvětlí, proč to musí udělat.* Ono to může být ještě lepší? *V tu chvíli, kdy to vysloví, napadne ho, jak krásné by to bylo,kdyby věděl, že Jack je jen jeho. Skoro hned vzápětí ho napadne, jak hrozné by bylo, kdyby jeho city nebyly opětované.* Jsem rád, že jsme alespoň nějaký čas měli. Děkuji. *Přikývne a vyrazí ven ze stánku.*
*Na Zimním dvoře je takřka zpravidla zima. Vyplývá to pěkně z názvu, a tak by to nemohlo ani nenezasvěcenějšího civila bez Zraku překvapit. Je však nutno říci, že v jiných ročních obdobích to s tou zažranou zimou trochu hne. Na jaře sem zavane příjemný teplý vánek z Jitřního dvora a tak dále a tak dále. Teď se však blíží opravdová zima, i lidský svět už zahrnula rýma a kašel.* /Naposledy, když jsem viděl Jacka.../ *Zamyslí se pohledný vladař a před očima se mu jako obrázek zjeví detektiv s narůžovělým nosem od věčného smrkání.* /Už uběhl čas./ *Pomyslí si neurčitě, protože sám neví, jak dlouhá doba to pro jeho lidského přítele byla. Od té doby, co ho navštívil v bytě, přinesl mu pomeranče a i přes věčné popotahování se s ním pomiloval, zůstává ve Faerii. Ve vílí říši běží čas úplně jinak.* /Doufám, že ho příště nespatřím, až bude starý a šeredný./ *Sice to může vyznít povrchně, ale jde v tom vskutku jen o prosté přání, aby se viděli spíše dříve než později. Zatímco se ve studeném podvečeru dívá do krbu v jednom ze svých salonků a přemýšlí, zaťuká mu na dveře služebná.* Hm? *Ani se k ní neotočí z ohromného křesla, ze kterého mu čouhá jen temeno hlavy a ruce na opěrkách.* Můj pane, někdo vstoupil na vaše území. *Řečeno ve zkratce, samozřejmě se vykecávala trochu déle. Jason rozmrzele vstane z křesla a opásá se svým dlouhým obouručním mečem, který mimo pochvu vypadá jako z ledu.* Potřebuji samozřejmě koně a přesné místo. Jelikož se tady nic neutají, posily by předpokládám dorazily rychle. Pojedu tedy sám. /Pořád jsem králem. Musím dát najevo, že si problémy na vlastním teritoriu ohlídám./ *Když služebná opustí jeho komnaty, shlédne se ve velkém zrcadle. Je oblečen v černé tunice ke krku, k tomu černé kalhoty a vysoké černé jezdecké boty. Dnes již na projížďce byl a ještě se nestihl převléknout. Přes to všechno si přehodí svůj až na zem dlouhý černý kabát. Ten pro něj tak specifický, očarovaný. Ať už je kdekoliv, vždycky má na ramenou poprašky sněhu a obecně se mu vločky rodí na různých částech těžké černé látky. Ve chvíli, kdy si vezme svou cestovní korunu- jen stříbrnou, menší a lehčí, není pochyby. Je to král. Když jde chodbou takto vystrojen a ozbrojen, služebnictvo před ním úctou ustupuje. Zároveň za sebou slyší vzrušené šuškání krvelačných víl. Doufají, že cizinec na jejich území bude zabit.* /Bůhví, co to bude. Víly v okolí jezera jsou zbytečně postrašené. Ještě zjistím, že se tam jen koupe vlk./ *Beze slova však nasedne na svého černého oře a vyrazí na místo, které mu bylo popsáno. Od kopyt koně lítá sníh, ale čertvý z nebe nepadá. Na Jasonově kabátu je tedy znát magie, když sjede z kopce a zahlédne postavu plazící se z vody.* /Hm. Asi ne vlk./
*Dostane sa z vody a dezorientovane sedí v snehu a pozerá okolo seba. Mokré oblečenie je na ňom nalepené ako druhá koža a s tým aká je zima tak by sa dalo povedať, že na ňom oblečenie celkom rýchlo mrzne. Postaví sa na nohy a objíme sa pažami. Síce je mu toto gesto prd platné lebo umiera od zimu, ktorá sa mu zarezáva do tela. Nohy ho bolia od studenej zemi a ma pocit, že z nosu mu za tu chvíľu trčí cencúľ. Radšej si ho utrie a znova sa rozhliadne. Nemá šajnu kam sa dostal.* Do pr... *Prehltne prípadnú nadávku ako správny kresťan. Netuší kam ma ísť. Tak vyrazí nejakym smerom, pretože vzhľadom k tomu v akom je stave a ako je na danom mieste tak státie na mieste je istá smrť.* /A zmrznutie je hnusná smrť./
/Kam to cestuje? Snaží se někam dojít a špehovat? Vraždit? Mučit? Pochybuji./ *Protočí panenky nad tím, jak byl vzburcován od pohodového večera kvůli tomuhle chudinkovi.* /Když ho tu nechám, zaručeně umře. Možná až za pár dní, ale pokud sem vážně plaval s nějakými nekalými úmysly.../ *Přijede trochu blíže k mokrému, ale přestože se ve sněhu docela hezky odráží měsíční svit, nedokáže si ho prohlédnout tak, jak by mu bylo pohodlné.* /Ale sakra, nevypadá, že by byl nebezpečný./ *To, že se jedná o muže poznal. Tedy alespoň má pocit, že to tak musí být. Dojede tedy na pár metrů k němu a s kočičí elegancní seskočí z černého koně.* Zůstaň. *Řekne mu ve starém vílím jazyce, takže to nezní tolik jako psí povel, ale spíše jako nějaké kouzlo.* Kdo jsi a co pohledáváš v říši Iasona Gweira Ironse MacNessy? *Postaví se majestátně nad Jacka, protože je pořád ještě docela daleko od něj a stojí na jakési vyvýšenině. Ale i kdyby nestál, působí tak královsky, že by se před ním mohl stejně vysoký civil cítit maličký.* /Je to civil? Můj nos je zmatený tíhou jezerní vody./
*Síce sa mu už nerobí cencúľ z nosa ale za to mu začínajú zamŕzať vlasy. Dokonca už skoro by ani nepohol s ofinou, ktorá sa mu vo vode prilepila na čelo. Je mu neskutočná zima a snaží sa premýšľať čo ma teraz spraviť. Ešte je značne mimo z toho aký šok dostal v tej vode. Pozrie dole na svoje nohy a uvažuje za ako dlho bude mať omrzliny.* /Asi do pár hodín. Dočerta, prídem o prsty.../ *Pomyslí si nešťastne a trhne sebou keď sa kus od neho niekto zjaví spolu s koňom. A dačo mu povie. Ostane teda stáť a pozerá na chlapa v čiernom. Asi ak by toľko nedrkotal zubami tak by lepšie počul jeho hlas. Trochu popotiahne a zamračí sa. Mozog mu vraví, že to meno je mu aspoň z časti povedomé lenže zároveň mu telo vraví, že je mu fakt zima a tak by sa mal triasť a ideálne ešte viac drkotať zubami.* Zz-ašiel so-mm ssi na h-hríbby ty deb-bil a-a ppo-veddal ss-om ssi, že jjje ff-ajn po-počassie na pp-lávv-anie! Čo-čo tteda mmysllíš?! *Neplánoval sa takto na neznámeho utrhnúť. Ale fakt mu bola zima. A popravde ešte stále je v šoku z toho ako sa prebral v studenej vode v neznámom prostredí.* Dočerta...*Povie a trochu sa predkloní v snahe sa úkryť pred zimou. Lenže mokré oblečenie mu to neuľahčuje a ani bolesť v nohách z tej zimy.*
Páni. *Unikne mu potichu, když se na něj člověk utrhne a něco mu na tom imponuje. Zároveň ho to však štve, protože je tu pánem a nikdo by si na něj neměl takhle dovolit.* Mohu s jistotou prohlásit, že v této oblasti jedlé houby nerostou. Možná kdybyste měl chuť na otravu, něco by se našlo. *Pokrčí rameny a dovolí si trochu zavtipkovat, protože mu drkotající muž nepřijde ani za mák nebezpečný. Dá ruce podél těla, protože doteď, aniž by si to uvědomoval, měl ruku položenou na jílci meče.* /Takhle kleje Jack./ *Na chvíli více doširoka rozevře oči, ale pak je znovu přimhouří.* /Ne. Ne každý civil je Jack. To, že jsem na něj před tímto výletem myslel přeci nezařídí, že se tady jen tak objeví./ *Možná by ho měl poznat, ale drkotání zubů, vodou a tmou zmavlé vlasy... nějak mu to nedochází. Alespoň už si je ale jistý tím, že se mu nechce cizince nechat umrznout.* /Kousek odsud má chatrč jedna víla zabývající se léčitelstvím nebo čím. Možná bych ho tam mohl odklidit./ *Předtím by si o něm ale raději udělal lepší obrázek.* Hádám, že nevíš, kde jsi. Tohle je Zimní dvůr. /Nebudu říkat, že je to vílí říše, třeba neví o světě stínů. Ale pokud ví, tak by mu to z tohohle mohlo dojít. Jinak si může myslet, že jsem nějaký pošuk od divadla nebo něco podobného./
M-m-mudrlant. *Osočí sa naňho ešte protivne. Kto by v jeho situácii nebol protivny. Zaspal na gauči. V teple, v pohodlí a zobudí sa v ľadovej vode bohvie kde kde to nepozná. Drkotá zubami tak, že ma pocit, že si ich vydrkotá z hlavy. Prezrie si dotyčného ale s tým ako svieti mesiac a všetko sa tu odráža ako keby to bola namaľovaná krajina tak vidí leda tak prd. Lenže na to aby sa mohol na toho chlapa sústrediť tak by mu nemusela byť taká zima! Takže sa len skloní a snaží sa to rozdýchať... vyklepat... čokoľvek. V prvom momente keď mu povie kde je tak mu to nedôjde...* Ttenn ss-voj ddvo-rr si sstr-č v-vvieš k-ka-m! D-dočerta! Ppo-vedz... *a potom mu to docvakne. Tak pomaly ako sa len dá. Srdce sa mu rozbúcha.* /Keď som na zimnom dvore tak je tu možno Jason. A čo ak tu nie je Jason? Oh, dočerta, víly./ *Zmeravie teda na mieste. Nevie či ho môže alebo nemôže spomenúť. Lenže je mu taká zima, že aj uvažovanie si dáva valem.* Aa-ssi mi nne-ppovieš ako ssa v-vrát-im ddo N- New Yyorku? *V hlase je počuť, že skrotne, príliš dobre si uvedomujúc, že sa nenachádza na dvakrát prívetivom území. A to aj napriek tomu, že spí s kráľom tohto územia.* /No, dúfam, že ma tato víla nezbije za to, že som ho nazval debilom.../ *Predstava ďalšej prehratej bitky ho neláka.*
/Asi je načase mu zběžně nahlédnout do mysli a zjistit, co tu vůbec pohledává. Vypadá to na obyčejného zmateného civila, který vlezl, kam neměl. Ačkoliv osobně jsem vstup do jezera netestoval./ *Tak nějak automaticky předpokládá, že se cizinec zjevil v jezeře. Nechce se mu ani zamýšlet nad tím, od čeho jiného by mohl být takhle mokrý. Vtipné je, že kdyby věděl, že se před ním třese jeho milenec, neváhal by ho zabalit do svého kabátu a co nejspolehlivěji ho ohřát. Kdyby věděl. Takhle ho ani nehne se svlékat před kdejakým smrtelníkem.* Pozor na jazyk. *Pronese ostře, přestože se nesnaží znít nebezpečně. To by vypadalo trochu jinak. Slyší, jak se okolo nich hromadí zvědavé víly, co se schovávají ve stínech. Sám je nevidí, jen cítí jejich přítomnost.* Vypadněte, váš vladař se s tím vypořádá sám. *Zahlučí po nich a ani ho moc nezajímá jak moc to musí zmást Jacka.* I povím. Ale jak si mohu být jist, že jsi tu vskutku omylem? Že nechceš něco třeba... ukrást? *Hraje si se svou představivostí, protože mu je jasné, že chudák je tu naprosto bez vlastního přičinění a jediné co chce, je teplo.* /Ale když byl tak drzý.../ *Přijde k němu blíže a sestoupí tak z mírného kopce. Jejich výškový rozdíl se tedy vynuluje a Jason si chce muže zblízka prohlédnout.* /Ach! Kdyby na mě teď zaútočil! To by byla zábava! Mohl by mít třeba železnou dýku nebo něco nebezpečného. Poslední dobou se tu nic neděje./ *Když přijde k muži až familiérně blízko, dá mu prst pod bradu, aby ho mohl prozkoumat.* No to snad ne. *Zamumlá a propukne v smích, když pozná svého lidského milence.*
*Odfrkne si nad jeho ostrím tónom. Viac sa bojí omrzlín než toho chlapa. Aspoň do chvíle kým mu nepovie, že je na zimnom dvore. Snaží sa uvažovať ale ide mu to dosť ťažko. Trochu sebou trhne keď zakričí na... niekoho. Pootočí sa smerom k lesu a kríkom. Teraz okrem krutej zimy, ktorá ho opantáva sa ho zmocňuje aj silná neistota. Radšej ani neuvažuje nad tým ako to brali vily ak by tu narazili na kráľovho milenca. Ako už bolo spomenuté jeho spomalené chápanie tak ani slovo Vladár mu nedôjde hneď. Až po chvíľke a aj to si nie je istý, že to správne chápe.* /Možno... robí pre kráľa?/ *Mozog sa mu ale ďalej nedostane lebo sa zas začne venovať primitívnym funkciám ako trasenie. Na moment prižmúri oči.* Aa č-čo bby ssom krad-ol? Ss-neh? *Opýta sa uštipačne. Všimne si že sa začne približovať tak skloní hlavu. Gesto čisto podvedomé, také aby nevyvolával konflikt. Nie je na území, ktoré pozná. Práve naopak. Čaká čo bude a keď ucíti jeho prst na brade tak neprotestuje proti tlaku a dvihne hlavu. Pozrie sa naňho a... spadne mu balvan zo srdca. Zavrie nad tým pocitom na moment oči a voľnejšie spustí ramená. Čo mu nevidrží lebo ho ešte viac začne ozábať zima. Nohy si už ani neciti od tej zimy. Tak rad ho vidí. Po neskutočne dlhej dobe a tak ho trochu... zamrzí ten smiech. Hlavne vzhľadom k situácii. Zamračí sa a znovu napne ramena, aby sa toľko netriasol. Aj keď veľa sa nezmení tým gestom.* Vivi-dím, že ssa bb-baví-šš... *Zakaboní sa naňho a... dobre teda, urazene cúvne o krok. To, že sa urazil nepovie nahlas ani za zlatu sviňu.*
*Nedívá se na Jacka ve chvíli, kdy odvolává víly, a tak ani nemá možnost si všimnout jeho reakce. Zato zaznamená jakýsi šum, který mu napoví, že teď už jsou doopravdy sami. Sice své poddané netrestá ani nemučí jako minulí vladaři, ale nikdo to nechce riskovat.* Vidím, že máš ještě dost tepla na žerty. *Nedává na sobě znát, že ho to upřímně pobavilo. Už takhle byl cizinec dost neuctivý a nechce to ještě zhoršovat tím, že by se smál jeho vtipu.* /Ačkoliv možná bych mu tím navrch nedával. Nezdá se mi, že by doopravdy vtipkoval, je spíše mrzutý./ *Jakmile si všimne, jak pod jeho dotykem detektiv roztál, je mu trochu trapně, že se začal smát. Pustí jeho hlavu, kterou doteď držel ukazováčkem a svlékne si kabát.* Docela ano, věřím, že až se tu nebudeš klepat jako zmoklá myš, také tě to pobaví. *Pronese podstatně nežněji než cokoliv doteď a udělá krok k němu, aby zmenšil vzdálenost, kterou Jack vytvořil.* Omlouvám se. *Obejde ho a zezadu ho zabalí do svého kabátu, u čehož ho nenápadně obejme. Koutky mu pořád cukají, ale díkybohu Jack není sova a nemůže to vidět.* Vezmu tě k sobě do lovecké chaty. Na hradě je moc uší. /A jelikož už vím, kdo jsi, tak k té bylinkářce tě uklidit nemůžu. Je to hrozná drbna./ Nemyslím si, že v tomto stavu se ihned potřebuješ v-vrát-it ddo N- New Y-yorku. *Napodobí jeho drkotání a pomalu se s ním vydá k čekajícímu koni. Když si ho pořádně prohlédne, všimne si holých nohou a nejraději by ho vzal do náručí.* /Ale pochybuji, že by byl pro. Hlavně ať jsme brzy u Indiga. Koně hřejí a nebude muset mít nohy zabořené ve sněhu./
*Radšej si už zahryzne do jazyka. Aj keď ma pocit, že aj ten mu tak zmrzol, že stačí stisnúť a odpadne mu. Keď sa ale z danej víly vyklube Jason, ktorý sa mu smeje tak sa naňho mračí. Je rad, že od tej zimy niečo zo seba vydoluje. A ako hnidopich sa zavŕta do tej svojej urazenosti. Ako baba. Dokonca si od neho aj odstúpil, aby dal najavo, že on sa rozhodne nebaví. Inak by sa smial. Ale ak by sa začal smiať tak by si drkotaním vybil zuby.* Ooo-tom poch-chyb-bujem. *Keď sa ospravedlní tak naňho prižmúri tie svoje modré oči a je v nich vidno, že to ospravedlnenie mu príliš nebaští. Sleduje ho až kým sa zaňho nepostaví a nezabalí ho do kabátu. Trhane vydýchne a čisto automaticky sa schúli do tepla kabátu a tým sa aj natisne do jeho objatia. Privrie oči nás tým, že aspoň trochu tepla cíti a tiež, cíti Jasonovu vôňu. Pootočí sa naňho a znova doňho zabodne oči.* Jj-asne, ppán-ko ttu mmá chcha-tu. Do-čerta, zzima. *Aj tak sa stále trasie.* Ha-h-ha. *Sarkasticky napodobí smiech čo sa mu ani nepodarí lebo sa v strede slova zalkne. Nechá sa viesť. Pozrie sa kam idu a keď mu dôjde, že ho smeruje ku koňovi tak... spomaľuje kroky. Ak to vôbec ide.* Tt-o jje kk-kô-ň. *Vydrkotá pričom je mu v hlase poznať istá dávka... strachu? Je to strach. Jack sa totiž koní bojí.*
/Asi by mne nemělo překvapovat, že se urazil. Také by mi nebylo zrovna příjemné, kdybych byl slabý a někdo se mi smál. Někdo.../ *Trochu se nad tím zarazí, jestli jde jen o mužskou ješitnost a nebo to má něco společného s tím, jak se na Jackovi projevila úleva, když Jasona poznal. Je snad možné, že by mu Jasonův výsměch vadil kvůli něčemu víc?* /Nuže nejsme si úplně cizí, ale...Ne. Ne teď, ne tady, ne když mi tu skomírá zimou./ *Vytvoří kolem nich jakousi bariéru. Soudí, že i kdyby měl Jack obvykle silnou mysl, teď bude jednoduché se do ní dostat. Touto bariérou to podchytí, plus automaticky komukoliv, kdo by je potkal nahodí do mysli halucinaci. Musel se rozhodnout poměrně rychle.* /Nemohu ho prostě zneviditelnit, to by nevysvětlovalo, co se stalo s narušitelem našeho území. Holt si tedy případní pozorovatelé budou myslet, že to byla víla z jiného dvora a jejich velmi přátelský král si s ní trochu... užije./ *Z Jacka tedy udělá snědého mládence s nazlátlou pletí a špičatýma ušima, oděného v barevném oblečení a ověšeného zlatem. Typická víla z Letního dvora.* /Samozřejmě předpokládám, že ho stejně nikdo neuvidí. Ale lepší se pojistit, než litovat, že někdo spatřil tvář mého lidského přítele./ *Je možné, že kdyby se Jack podíval do zrcadla, dokázal by se cíleně podívat na onu iluzi. Jelikož však není stavěna pro něj, neměla by ho víceméně vůbec ovlivňovat.* /Maximálně by ho to mohlo maličko polechtat, ale na to je teď až moc zmrzlý./ *Zhluboka se nadechne vůně jeho vlasů, která se ztrácí pod pachem jezera a užívá si krátké objetí. Už-už by labužnicky zavřel oči, když vtom se na něj Jack otočí a nepřestává se svou mrzutostí.* Vždyť jsem to řekl. *Nakrčí nechápavě obočí, když vtom mu dojde, že to byl sarkasmus a zkroutí tvář do "to jako vážně?" výrazu.* /Na to asi raději reagovat nebudu, ještě bych mohl dostat ránu./ *Když Jack pojmenuje zvíře jako malé dítě dívající se na obrázek, musí zakrýt smích kašlem.* V podstatě ano, ale je to můj kůň. V kraji bys nenašel kvalitnějšího a vycvičenějšího hřebce! Pokud nejsi můj nepřítel, měla by to pro tebe být ta nejméně obavyhodná věc. *Pousměje se a obmotá Jackovi ruce kolem pasu, připraven ho na koně vysadit. Nedělá však žádné prudké pohyby, kdyby s tím detektiv nesouhlasil.*
*Z tej zimy sa jeho mozog ani nezaoberá skutočným dôvod prečo sa urazil. Jednoducho sa mu smial. Jason sa mu smial akurát v takomto momente a po takej dlhej dobe čo sa nevideli. Tak sa urazil. Ani nezaregistruje, že by Jason robil niečo magické ako sú bariéry alebo ilúzie. Až príliš moc sa sústredí na to, aby pri chôdzi nezložil k zemi jak ho to bolí. Navyše má pocit, že z toho jazera smrdí ako vodník. Zažmúri naňho oči ako sa len dá a vysiela k nemu pohľad “áno, vážne!”. To že je to aj v istom zmysle detinské nerieši. A ide s ním. Ku koňovi. Na ktorého pozerá s vyvalenými očami a počúva čo o ňom Jason hovorí. A cíti ako mu dá ruky okolo pásu a chápe z toho, že sa ho bude snažiť dostať na toho koňa. Lenže... aj keď je to u Jacka netypické ale to je preňho tato cela situácia... tak spanikári. Začne teda krútiť hlavou a úplne zastaví a ešte sa pritlačí na Jasona.* Aa-le jje tt-o kôňň. /Nevyleziem na koňa. Nikdy. Nie. Neexistuje./ *Ženie sa mu hlavou v panike ale ozve sa aj racionálna stránka jeho ja...* /Jackie... vylez na koňa inak budeš mať omrzliny. A prídeš o prsty na nohách./ *Nezatvári sa dvakrát nadšene. Skoro zdesene. Ale rozhodne o prsty prísť nechce tak aj keď s bušiacim srdcom ale stále s nejakou chlapskou odvahou...* Vy-vy-saď ma. *neverí, že to vypustil z pusy a dobrovoľne nasadne na koňa.*
*Všímá si, jak Jacka vteřinu od vteřiny více souží zima. Je rád, že je na něj naštvaný, protože je to alespoň něco, na co se může soustředit. Plus se říká, že vztek je teplá emoce, tak třeba ho nějakým způsobem drží při smyslech?* /Fajn, s těmito pohledy končím. Zjevně tě doopravdy musím dřív zahřát, než s tebou nějak komunikovat./ *Jakmile dojdou ke koni, cítí, že se Jackův strach stupňuje. Není si jist, že ví, co má v takové chvíli říct. Moc dobře ale ví, že to není to, co mu jako první přišlo na mysl.* /Vždycky je tu ta možnost, že já pojedu na koni a ty vedle pošlapeš pěšky./ *Už tak si proti sobě mladého detektiva poštval, nepotřebuje se stát jeho novou nemesis. A tak raději mlčí a doufá, že se Jack nějakými vlastními vnitřními procesy osmělí sám.* /Nečekal jsem, že to doopravdy vyjde./ Budu za tebou. *Řekne bez jediné lži a vysadí ho na koně, počemž ho něžně postrčí dopředu, aby za ním měl ještě místo. Poté dá nohu do třmenu a hbitě se vyšvihne na koně.* Výborně. *Zavrní Jackovi do ucha a jemně ho políbí do vlasů. Poté kolem něj protáhne ruce, aby mohl uchopit otěže a pomalu vyrazí. Chatu má nedaleko odsud, takže nemusí Jacka zbytečně strašit vysokou rychlostí. Přesto po chvíli přidá, aby tam byli co nejdříve.* /Raději ať mi vyčítá nepříjemnou jízdu, než absenci prstů./ *Když dorazí k chatce, pokud se tak dá říkat tomu sídlu, seskočí z koně a pomůže dolů i zmrzlíkovi. Položí dlaň na dveře a ty se kouzlem otevřou. Vevnitř položí Jacka na gauč a zatopí v krbu. Nechá ho jen chvilinku o samotě, aby obstaral koně- nemá tu teď žádné služebnictvo, protože moc lovit nechodí. Jakmile se vrátí, prohrábne pár poliček, kde najde čaj bez vedlejších účinků a dá vařit vodu.* Chci vůbec slyšet, co se stalo? *Zeptá se, když Jackovi donese čaj a sedne si na krajíček gauče k němu.*
*Nie, s Jackom nie je reč keď mrzne. Jacka treba jednoducho zahriať a potom bude príjemnejší. A keď sa dostanú ku koni tak Jason urobí dobre, že mu nič nevraví. Jack je totiž rozumný muž, aj keď sa to niekedy nezdá, a tak teda chápe čo je logicky najlepšie. Niečo zaskuhrá a potom už len sedí na koni. V tomto je jednoznačne výhoda vílieho partnera. Milenca. Je silnejší než on takže evidentne nemal žiadny problém s tým ho vysadiť. Trochu kŕčovito sa posunie keď mu naznačí a čaká. Nedá sa určiť či ta kŕčovitosť je zo zimy alebo z koňa. Je tak vystresovaný z toho koňa že Jasonovi iba zahmká v odpoveď. A potom sa začne jeho najhoršia jazda v živote. Nejdú síce rýchlo ale to Jackovi stačí. A keď pridá tak proste mlčí a snaží sa to vydržať. Keď zastavia tak je skoro šťastím bez seba a až teraz sa rozhliadne.* /Toto je chata?! Odkedy je niečo take považované za chatu?!/ *Pomyslí si a veľmi ochotne sa nechá zložit z koňa. A až extrémne ochotne sa nechá odviesť so tej haciendy, ktorá doslova kričí že v nej je teplo. Keď je konečne na gauči tak len mlčky sleduje ako Jason zapáli v krbu a potom zmizne. Viac sa zakutrá do kabátu a čaká kým mu bude dostatočne teplo, aby sa prestal triasť. Krb prijemne začne ohrievať miestnosť a o chvíľu to cíti aj na sebe. Pozrie sa na Jasona a potom vďačne na čaj. Mykne plecom a zoberie si čaj z ktorého si odpije aj napriek tomu, že je horúci.* Neviem čo by som ti povedal. Jediné čo viem je, že som zaspala na gauči a zobudil som sa v studenom jazere. *Keď mu to hovorí tak sa naňho nepozerá. Ma sklopený pohľad a sleduje čaj vo svojich rukách. Sám je rozhodený z toho čo sa stalo. A desí ho, že sa jeho námesačné výlety objavujú čoraz častejšie. Povzdychne si a znova sa napije čaju. Konečne sa roztápa a ošije sa. Predsa len sa naňho lepí mokré oblečenie. A smrdí ako rybník. Takže sa pozrie na Jasona.* Máš tu... sprchu? *Netuší nič o kanalizačnom alebo vodovodnom systéme vo Faerii. Tak sa radšej opýta.*
*Cítí, jak se jeho spolujezdec napíná při každém pohybu koně a je mu jasné, že si to neuloží do paměti jako nejlepší zážitek všech dob. Zároveň však nedokáže pochopit, jak pro někoho může být nepříjmené něco, co je pro něj tak přirozené. Pocítí tak na chvíli silnější pocit odlišnosti od lidí.* /Ačkoliv to, že se detektiv bojí koní neznamená, že je to v moderní společnosti normální... Ačkoliv v New Yorku jsem jich viděl jen pomálu./ *Chvíli se stačí obávat o budoucnost koní v lidském světě, když v tom spatří své lovecké sídlo a hodí takové úvahy za hlavu. Jakmile obstará koně a pokusí se udělat Jackovi co největší pohodlí, znovu ho do nosu udeří pach jezera.* /Tak proto jsem nikdy nic neměl s vodními vílami./ *Roztomile nakrčí nosík a doufá, že si toho mokrý blonďák nevšiml. Nakonec není tak těžké na puch nemyslet, když mu začne vyprávět o svém problému s náměsíčností.* Myslíš, že by v tom mohla být magie? Tedy, vím, že jsou i jiné příčiny, ale... *Vzpomene si, jak ve spánku omylem zavraždil svou služebnou a polkne. Rozhodně to není úmyslně hlasité gesto a u normálního člověka by bylo sotva postřehnutelné, ale u uhlazeného Jasona je to jak kdyby vytřeštil oči a zhrozeně si dal ruku před pusu.* /Už je to trochu méně komické, než když jsem si poprvé uvědomil, že ta narušitelská rybka je Jack./ Ne, ale v koupelně je přírodní lázeň. Pod touhle chatou protékají horké prameny. Ale neboj, na opaření to není. *Dodá po chvíli, když si uvědomí, jak extrémně zní slovo "horké" v kontratu s promrzlým tělem.* /Jinak v hradě sprchu mám. Nebylo zrovna lehké to zařídit, ale což./
*Kone uznáva ako majestátne, krásne zvieratá. To im odoprieť nemôže. Ale zážitok z detstva keď jedného jeho spolužiaka kopol kôň do hlavy len tak z mysli nevyženie. A odvtedy sa s ním tiahne tento takmer panický strach z koní. K tomu zvieraťu sa priblíži max na dva metre a teraz na jednom sedí. Srdce mu ide vybuchnúť z toho ako bije ale zároveň ho to aj trochu zohrieva. Keď už je v teplej miestnosti, ktorú si celkom aktívne obzerá a aj obdivuje... tak sa začne aj upokojovať. Prizná sa Jasonovi nepriamo s námesačnosťou a keď naznačí mágiu tak naňho celkom poľakane pozrie. Nechcel si pripustiť, že niekedy jeho nočné mory naberali reálnejšie kontúry než by mali.* Neviem, Jasi. Dúfam, že nie. *Pozrie ku krbu a sťažka sa nadýchne.* Keď... to len začínalo tak som mal iba zlé sny a tie sa stávali živšími. Potom to bolo horšie... *Chce sa z toho vyrozprávať ale prejde ním vedomie, že plával s nejakými rybami v špinavom jazere.* Mohli by sme najskôr... *ukáže na seba a aj na Jasona* ... sa zbaviť tej rybaciny? Stále myslím na to, že v tom jazere pláva bohviečo a ja som sa tam máchal. *Povie mu a chce sa ho dotknúť ale zarazí sa pretože... si príde nehygienický.*
*Ten vylekaný výraz se mu vůbec nelíbí. Nechce brát jako reálnou možnost, že se nějaký čaroděj či víla hrabe v Jackově mysli.* /Ale proč to takhle omezovat. Koneckonců to může být i člověk, co dostal do rukou nějaký grimoár. Já chápu, že si čarodějové nemohou pamatovat všechna kouzla, ale to se po těch staletích nepoučili? Vždycky to někdo ukradne./ To také doufám, ačkoliv s magií bych snad něco vymyslel. /S nočními můrami je to složité. Nemohu mu mazat vzpomínky na to, čeho se bojí. Zároveň nemohu vymazat strach ke konkrétní věci, protože pak se noční můra může obnovit. A zničit celé jeho pojetí strachu? To by nepřežil ani den./ *Láme si nad tím hlavu, zatímco mu jeho milenec vypovídá blíže o svých nočních můrách.* Horší? Takže to není poprvé, co ses probudil jinde, než si složil hlavu? /Mohli..?/ *Fantazie se mu rozběhne na plné obrátky, když začne zmrzlík takto nekonkrétně, ale zarazí se už v počátku.* Takže to také cítíš! *Zahlaholí radostně a vyskočí z gauče. Chce ho vzít ua ruku, aby ho vytáhl z gauče a ukázal mu lázeň. Do nosu ho však znovu udeří rybina a jakýsi démonský zápach potvor žijícíh na dně a ruku spustí.* Až se vykoupeš. *Pozvbudivě se na něj usměje a téměř odtančí z místnosti doufajíc, že ho bude následovat.*
Fakt? *Nechce ho nechať hrabať sa v jeho nočných morách. Hlavne preto, že v poslednej dobe je to práve Jason, kto trpí v jeho snoch. A jeho to ničí, najmä od tej doby čo je mu nad slnko jasné, čo k nemu cíti. Povzdychne si a na moment zatvorí oči.* Nie je to prvý krát. Pred pár rokmi to bolo na dennom poriadku. Nespal som, z toho som mával halucinácie... ničilo ma to. Nezvládal som to. Pomohla mi jedna kamarátka ale... posledné mesiace sa to vracia. *Povie zas o kúsok viac. Potom stočí reč na hygienu a zatvári sa na Jasona ako kakabus.* Samozrejme, že to cítim... *nezdieľa jeho nadšenie, pretože sa mu fakt hnusí mať na sebe rybinu. Postaví sa z gauča a následuje Jasona ďalej do chaty.*
Vždycky se dá schrastit nějaký amulet. *Zašklebí se, takže je vidět, že o jejich účinnosti pochybuje. Neřekl však jedinou lež, doopravdy se dají sehnat na každém rohu. Minimálně na Zimním dvoře rozhodně.* /Ale to je jedno. Berme to zatím tak, že to není napojené na magii. Kéž bych ho tak někdy mohl zachytit. Nahlédnout mu do mysli, zjistit jestli třeba naslyší nějaký hlas. Ptát se ho nebudu. Nechci ho traumatizovat a nejspíš si to stejně nepamatuje./ Nespal jsi? Hm. Je možné, že teď také nespíš? *Rýpne si, ale v jeho očích je znát starost. Ví, že by se detektiv pro svou práci rozdal. Není tedy tak těžké si představit, že se jednoduše přepracoval a jeho tělo není schopno klidně odpočívat, a tak vyrazilo na procházku.* /To by byla kupodivu ta lepší varianta./ Kamarádka? /Čarodějka?/ *Dodá si sám pro sebe, ale nechá na Jackovi, jestli se k tomu chce vyjádřit a nebo raději ne. Otevře dveře do místnosti, která je skoro celá lázeň. Není vyloženě ohromná, spíše je to menší místnost. Kde však není horká voda, je krásný, bílý mramor se zlatým žilkováním. Lázeň není nijak ohraničená, mramor před ní přirozeně ustupuje, jakoby na něj z vrchu spadla a vytvarovala si ho podle sebe. Voda hučí a bublá, zní pomalu jako samotný [link src="orchestr.Zdi"] jsou z neopracovaných kamenů, takže místnost nabývá dojmu přírodní jeskyně. Možná to tak vskutku bylo.* Není to nic zázračného, ale mám to tu rád. *Zadívá se do zelenomodré vody a pousměje se.* Tak hop do vody.
Hmm, možno by to nebolo zlé. /Ako preventívne opatrenie? Pomohlo by to vôbec?/ *Napadne mu ešte. To vedomie, že by mohlo byť niečo čo by to zastavilo ho láka. Ale zároveň vie, že taký amulet nerieši príčinu problému ale iba jej následok. A príčinu svojej námesačnosti v podstate nepozná. Čo ho úprimne hnevá a frustruje.* Nespal som. Dokonca som sa pravidelne v tej dobe dostával do mikrospánku. A neboj, teraz som hore až až. *A asi prvý krát za tú dobu sa na Jasona pousmeje. A z toho úsmevu je cítiť, že je iba preňho. Zatvári sa trochu rozpačito.* No, je celkom svojská. Hlavne čo sa týka zábavy. Ale je ako sestra, ktorá ma nebije ako napríklad tá biologická. *Uškrnie sa. Amanda sa nikdy neštítila ísť pre ranu ďaleko. Teraz majú super vzťah. Kedysi sa mlátili hlava, nehlava. Povie mu a vydá sa za ním. Podľa jeho názoru, by mohol menej dávať najavo ako sa teší, že Jack sa ide okúpať. Ako keby nestačilo, že to zo seba cíti. Že to na sebe cíti.* /Oblečenie čo mám na sebe sa môže rovno spáliť./ *Vojde do miestnosti a stratí reč. A to aj v duchu. Rozhliadne sa a v pohľade je mu vidno, že je prekvapený.* Wau... *Len povie. Teda, čakal podľa celého toho sídla niečo extra ale toto mu vyrazilo dych. Vyzerá to tu nádherne.* Nemusíš hovoriť dvakrát. *Kabát odloží bokom ale oblečenie zo seba zhodí, tak aby bolo čo najďalej od neho.* Spál to v krbu. V živote si už na seba to oblečenie nedám. *Povie a ide do vody. Pre skrehnuté telo od zimy je tá teplá voda ako balzám. Cíti síce, že je teplejšie ale to len preto, že on sám je ešte celkom studený. Ale postupne ho začne ohrievať a on sa začne venovať tomu, aby bol ako zo škatuľky a mohol teda konečne pokojne existovať.*
Do toho problému ještě pečlivěji nahlédneme později. Myslím si, že teď toho máš až nad hlavu. *Přikývne a následně si vyposlechne popis přítelkyně, který mu nijak nenapoví, jestli je taky člověk či ne. Nemá to z něj však v plánu ani trochu páčit, a tak mu jen oplatí úsměv, zatímco si ho pečlivě prohlíží.* /Že by ho přešlo uražení?/ *Povzbudí ho, ale raději to nechce ohrozit dalším špičkováním. Slíbí tedy sám sobě, že po zbytek večera odloží svou nově objevenou rozvernou náladu a nebude detektiva zbytečně štvát.* Vztahy v rodině dokážou být složité. /Co se vlastně stalo s mou sestrou? Byla tu, když jsem si převzal trůn a pak se najednou vypařila... Nu což, pravděpodobně je mrtvá./ Hm? *Otočí se na Jacka, když okomentuje místnost a musí se usmát. Je pravda, že pro někoho, kdo je tu poprvé může vypadat místnost poměrně působivě. Když se nenechá pobízet, spokojeně si prohlédne jeho nahé tělo a opře se o rovnější část zdi, aby ho netlačila do zad.* Jistě, pak to spálím. Teď mám na práci něco jiného, pokud dovolíš. *Lstivě se usměje, protože voda je krásně průzračná. Po chvíli se ale odtrhne od zdi a jde podle rozkazu spálit Jackovo oblečení.Vrátí se zvenku s klackem, na který ho nabere a s lehce znechucených výrazem opět opustí lázeň. Když se vrátí, zastaví se už ve dveřích a opře se o trám, který je pohodlnější než jeskynní stěna.* Jak se cítíš?
Mám toho trochu viac. /Mám toho viac než nad hlavu. Mám toho asi tak štyri metre nad hlavou./ *Nakrčí nad tým nos ako priamočiaro mu to jeho podvedomie predhadzuje na oči. Ani mu nenapadne Jasonovi povedať, že tá kamarátka je čarodejka. Tak nejak nikdy mu to jeho myseľ nepredhadzovala do popredia. Je to jeho kamarátka s kabelkou akú mala Hermiona.* /Nekonečná kabelka a máva v nej všetko./ *Spomenie si.* To mi hovor. Moja sestra nepozná pojem osobný priestor. *Bežne keď je u rodičov tak si Amanda nájde príležitosť sa mu votrieť do kúpeľne. Keď sa sprchuje. Následuje Jasona a osobné lázne mu na moment vyrazia dych. Pred Jasonom nemá ostych. Na nejaké hanbenie je za prvé starý, za druhé ho už videl nahého a to dokonca v rôznych polohách. Tak načo robiť caviky. Vlezie si do vody a dokonca nájde mydlo. Čo ocení lebo pekne voní a zbaví ho všetkej špiny, ktorú mohol pobrať v jazere. Pozrie na Jasona s jedným dvihnutým obočím a pomaly sa usmeje.* /Prečo nie?/ *A keď vie, že ho sleduje tak sa trochu pred ním nakrúca. Aby mal čo najlepší pohľad. Ale keď sa začne venovať odpratávaniu jeho oblečenia tak sa potom normálne doumýva. A potom sa len čvachtá vo vode.* Desať tisíc krát lepšie než pred tým. *Povie mu a pozrie na to ako sa tam opiera.* Hmm, chceš sa pridať alebo mi dáš nejaké oblečenie a presunieme sa inam?
/Trochu. Jistě, to by ti jako víle nešlo na jazyk. Ale když to chceš hrát takhle, prozatím ti to nebudu kazit./ *Jen se tajemně pousměje, takže je trochu znát, že tuší větší rozsah Jackových problémů. Jelikož se o tom však nechce bavit, pokud se o tom nechce bavit i jeho společník, dále nenaléhá* Ha! Nevzpomínám si, kdy bych naposledy měl podobný problém se svou sestrou. /Osobní prostor. Hm, myslím, že ten minimálně v posledních pár letech slušně přestřelila./ *Olízne si rty, když se před ním začne Jack předvádět. Je však třeba od něj odtrhnout oči a postarat se o onen toxický odpad. Jeho oblečení. Když se vrátí s milým úsměvem na rtech, šťasten, že vyhověl Jackově přání, dojde mu to. Tedy ne hned, ale když to Jack zmíní, má pocit, že to věděl celou dobu.* /Zapomněl jsem mu přinést něco nového./ To rád slyším! *Chvíli zváží jeho otázku s poměrně upřeným pohledem na dosti specifické místo v lázni, když v tom ho přeruší zívnutí.* Preferuješ italský oblek nebo něco vílího? *Zeptá se s pozvednutým obočím a až v tu chvíli si plně uvědomí, kam zírá. Jelikož se za to nijak zvlášť nestydí, ležérně zvedne pohled k Jackovu obličeji.* V obleku se asi nebude spát úplně nejlépe, ledaže bys chtěl vyrazit do- *Těsně se zarazí, aby nezakoktal New York jako Jack drkotajícími zuby.* Ne, chci aby sis tu trochu odpočal. /Lepší úplný obrat, jinak by mohl poznat, že jsem si z něj chtěl opět utahovat.*
*Už keď to klamstvo povedal bolo mu jasné, že nie je práve uveriteľné. Ale tvári sa že nevidí ten Jasonov úsmev. Taký vševediaci. Nie je zvyknutý vešať svoje problémy druhým na nos. A Jasona nechce zaťažovať. Ale zas na druhú stranu by sa mu vyrozprával a to celkom dobrovoľne. Potichu sa zasmeje.* Ak ti to chýba tak ti požičiam Amandu. *Ponúkne mu ak by chcel cítiť nejakú sesterskú lásku. Ale myšlienky na sestru už má dávno von z hlavy keď sa pred Jasonom predvádza. Aspoň na chvíľu. Položí sa do vody a nijako sa nehanbí pred ním. Naopak sleduje ten jeho úsmev. Zvažuje, že by mu povedal vetu...* /Oči mám vyššie, puso./ *...ale načo to vravieť keď si to môže pomyslieť a výjde to skoro na rovnako. Ponuka obleku alebo vílieho oblečenia ho na moment zarazí a uvažuje čo by bolo lepšie.* /Načo mi je oblek? Mám ich pár v skrini./ *A privrie oči nad tým ako sa Jason zarazí. Prestane sa čvachtať a vyrazí pomaly k Jasonovi.* /Keď nejde Mohamed k hore, tak ide hora k Mohamedovi./ *Vylezie z vody a postaví sa pred Jasona.* Na teraz by mi stačil aj uterák. Pokiaľ nejaký máš. *Zaiskrí mu v očiach a podíde ešte bližšie. Cíti sa o dosť lepšie keď je čistý.* Aj tak je to až príliš veľká náhoda, že som prišiel práve sem.
*Nabídka vypůjčení sestry ho maličko zarazí. Musí si v hlavě usměrnit, jak to myslí a i tak je z toho trochu nesvůj. Chce ho snad představit své rodině?* /Asi by to bylo méně problémové než naopak. Obávám se, že každý člen mé rodiny by si užil jeho mučení. Možná by ho zakončili smrtí, možná hůř./ *Mírně zavrtí hlavou, aby tyto ohavné myšlenky zapudil a pokusí se o úsměv.* Uvidíme. /Třeba tě jednou vezmu za slovo. Ale dost o rodině, na to myslet nechci./ Já vím, dostanu se k nim. *Ušklíbne se, když mu hlavou zarezonuje přímo mířená myšlenka. Je rád, že nevidí iluzi, kterou na Jacka uvalil. Přesto se ji pořád bojí úplně sejmout, kdyby tam někdo přeci jen nakukoval. Není tedy možné, že by kdokoliv ze Zimního dvore věděl, že tu Jack byl.* /Pár? Obleků není nikdy dost!/ *Opustí jeho myšlenky, aby se k tomu nemusel vyjadřovat a nadzvedne jedno obočí, když se k němu Jack vydá.* Ovšem. *Zavrní jako kocour a dojde vedle pro ručník. Přijde k Jackovi trochu blíže, aby zase vyrovnal vzdálenost, kterou jeho úprk vytvořil a podá mu ručník.* Nevěřím v náhody. Možná by se to dalo nazvat štěstím, ačkoliv to s důvěryhodností nemá k náhodám daleko. Hmm... *Přejede jemně prsty po Jackově čelisti.* Měli bychom jít spát. Tedy, minimálně ty. Já budu hlídat, aby ses mi ve spánku nepokusil utéct. /Vím, že teď možná necítíš únavu. Nebo možná cítíš a bojíš se usnout./ *Nesundává ruku z jeho čelisti a něžně ho políbí.* Náhoda nenáhoda. Zasloužíš si spát ve vílím loži. /Tedy alespoň těch pár nevíl, co jsem v něm měl říkalo, že je to velmi pohodlné. Ale co si namlouvám, po tom příšerném večeru by usnul i na balvanu, pokud by dostatečně hřál./ *Stáhne ruku zpět a přičichne mu k místečku za uchem, cítí tak jak jeho pokožku, tak vlasy. Plus ho lehce lehká nosem do ucha.* Hmm lepší. Tahle vůně mi v posteli vadit nebude. *Zvedne jeden koutek a začne ho mírně postrkovat směrem k ložnici. Na pravé straně je vstup do šatny, kde mu nechává volnou ruku k výběru oblečení a rovně vpřed je ohromná bílá postel zdobená modře, s pár heboučkými kožešinami a naducanými polštářky. Jason si na postel sedne, vyzuje si jezdecké boty a sundá černý svršek. Zůstává tedy pouze v černých kalhotách. Na rozdíl od kalhot, které normálně nosí, jsou tyto pružné, a tak mu nevadí se v nich válet. Všechno co si svlékne nechává na zemi a poposedne si až k rámu postele, počemž poklepe vedle sebe.* Tak pojď. *Do ložnice dosahuje teplo z krbu a i trochu jeho naoranžovělého světla. Jason se pousměje nad tím, jak tančí na Jackově tváři plamínky. Nebo si to možná jen představuje. Ovšem co si nepředstavuje je vlastní obrys, stín, který vrhá oheň na zeď. Tento stín ho upozorní na jednu věc, co si zapomněl sundat.* /Ach, koruna. a meč!/ *Meč si odpásá a opře ho o zeď vedle sebe. Korunu si ještě chvíli nechává, ale pak ji pokládá na noční stolek. Pokud se k němu Jack schoulí, bude ho hladit po vlasech dokud neusne. Sám však dle slibu nezamhouří oka, kdyby se něco dělo.*
/Je na čase se přestat tak zaobírat tím, jak se má detektiv. Je pryč. Tedy, neumřel, ale odjel pryč. A myslím si, že bych se měl také nějak zabavit. Poslední dobou jen sedím u papírování./ *Rozhodne se zamířit do Pandemonia, kde má vždycky úspěch, když hledá společnost. Jako klasicky si vezme černý oblek s bílou košilí, které nedopne několik horních knoflíčků. Lehce tak odhaluje své elegantní, nežné vílí klíční kosti. Strniště si před odchodem také upravil, takže ho má zastřižené tak akorát. Vypadá tedy tak jako obvykle. Dokonale. Každý vlásek na hlavě mu spadá přesně tam kam má, látka košile jakoby se bála někde krčit či muchlat, vyleštěné boty vypadající jakoby nikdy nezažily špínu. Zrátka a dobře král i v civilském oblečení.* /Snad to ještě umím./ *Napadne ho, když kýve vyhazovači na pozdrav a rovnou míří dovnitř. Ví, že neexistuje možnost, že by nebyl vpuštěn dál. Upraví si sako, přestože to není potřeba a začne se mírně tanečním krokem proplétat mezi davem těl. Jelikož je léto, lidé jsou ještě odhalenější než obvykle. Donutí ho to tedy, aby si sundal sako a nevypadal tak mimo. Hodí si ho na bar a vyhrne si bělostné rukávy košile.* Bourbon. *Je příliš soustředěný na obecné dění, že si ani nevšimne dívky stojící hned vedle něj. Ani toho, že pije stejné pití, jen ne-amerického názvu.*
*Poděkuje za skleničku, kterou jí položí barman tak, aby se lehce dotkla její ruky. Vlastně nejprve mírně polekaně ucukne, protože se opírala zády o bar a sledovala dění, takže ji nenapadlo se podívat, zda bylo vyhověno jejímu přání tak nečekaně rychle. Usměje se přes pult, ale její pohyb upoutá někdo, kdo se blíží k baru. Kousne se do rtu a prohlédne si ho. Vypadá nadmíru elegantně, skoro až nadřazeně.*/Ach Triss...přiznej si, že vypadá lépe než elegantně a nadřazeně./*Ozve se jí teatrálně její podvědomí, které jí občas příjde, jakoby uvažovalo samo.*/Možná jsem blázen a jen to nevím./*Napadne ji, zatímco jen mírně pootočí hlavu k sobě, která si svlékne sako a vyhrne rukávy.*/Jop je sexy./*Napadne ji a nad svou myšlenkou se pousměje. Když mu donesou pití, tak se sama pro sebe uchechtne a vykašle se na nějaké rozpaky. New York je velký. Jaká je pravděpodobnost jej znovu potkat? Trochu se k němu nakloní, aby nepřeřvávala hudbu a neničila mu případný citlivý sluch, pakliže by byl třeba vlk nebo upír, a pronese: *Nazdraví.*Pak se usměje a mimoděk se kousne do rtu, když ji stejně i přes veškerou snahu zaplaví rozpaky. Odtáhne se a pozvedne skleničku, aby si přiťukla, pokud ji vezme na vědomí.*
í=iol
*Rozhlíží se všude kolem, zatímco mu barman nalévá a s pobavením si všimne dvou dívek, které se naprosto zjevně hádají. Když dá jedna té druhé facku, neudrží se a rty se mu stočí v úsměv.* /O co asi jde?/ *Napadne ho a okamžitě nahlédne slečnám do mysli, protože na rozdíl od ostatních diváků nemusí vymýšlet fantasmagorické scénáře. Může si to jednoduše zjistit.* Proč je problém, že spala s jejím bratrem? Ach, ledaže by se účastnila incestu a tím pádem pro ni byla druhá dívka konkurencí? *Zamumlá si sám pro sebe a začíná mu být čím dál tím jasnější, že hádka sama o sobě není nijak záživná. To jediné, co ji podnítilo je nadměrné množství alkoholu v krvi.* /Čekal jsem víc od tak dramatického počátku./ *Odvrátí od scénky hlavu a všimne si drinku, který na něj čeká. Obtočí kolem broušené sklenky dlouhé útlé prsty a chystá se napít. Těsně před rty se však zarazí, protože uslyší blízko sebe hlas.* Hm? *Zamručí a očima sjede k dívce v na jeho vkus příliš dlouhých šatech. Jelikož se mu však líbií to málo, co odhalují, rozhodne se jí věnovat svou pozornost.* Na zdraví. /Normálně bych si na něco tak triviálního nepřipíjel, ovšem po své zkušenosti.../ *Multitasking pro něj není žádná novinka, a tak si s ní bez problémů přiťukne, i když bedlivě sleduje její skousnutý ret.* Říkají mi Jason, a vám? *Zvedne levý koutek v křivém úsměvu a snaží se zahnat podivnou část svého vědomí, která mu s blikajícím alarmem ukazuje Jackovu podobiznu.*
*Když se k Triss otočí, tak se jí na chvilku zadrhne dech. Zdá se, že mu narušila napití se, protože měl ještě před setinou vteřiny určitě sklenku u rtů. Po přiťuknutí si pomalu zvedne sklenku ke rtům a spíše decentně upije. Ví dobře, že dnes nejedla, takže by neměla pít po velkých doušcích. Vlastně vůbec. Bez jídla se člověk rychle opije a kdo ví, co se pak stane. I když tady pán by za hřích stál. To jak sledoval její zakousnutý ret jí nahnalo do tváří ještě o něco více krve, ale sklenku neupustila, takže se přeci nemá zač stydět, no ne? Pousměje se, když polkne a olízne si horní ret od alkoholu.*Myana Meritriss Blake.*Představí se, načež dodává: *Ale stačí Mia nebo Triss.*Zasměje se a očima sklouzne podvědomě k jeho rtům, načež sjede pohledem přes decentně rozhalenou košili, která poskytuje výhled na jeho klíční kosti a část hrudi. Od nich si ho projede trochu svižnějším tempem, načež se vrátí k jeho očím a znovu upije.*/Sakra tohle bude chtít extrémní opatrnost s alkoholem, abych neprovedla hloupost./*Dojde jí, když polkne a promne rty. Mimoděk si jeden z pramínků, které má na skráních, zastrčí za ucho - čistě z pocitu, že musí něco dělat, aby si nepřipadala rozpačitě. Možná by si měla jít zatančit?*/A vzdát se tak pěkného výhledu? Nebuď směšná, Triss./*Řekne jí její podvědomí.*
*Vidí, že se dívka začíná docela slušně červenat a není si moc jistý, jak dále jednat. Je zvyklý, že přitahuje většinou spíše sebevědomé ženy, které si chtějí na své konto připsat nehorázně atraktivního muže bez závazku. Ty se nečervenají. Ruměnec vídá u dívek na druhé straně místnosti, které ho z dálky obdivují, ale neseberou dost kuráže na to, aby ho oslovily.* /Tohle je zvláštní kombinace těchto dvou typů. Možná to přehnaně stereotypizuji, zajímavé./ Mohu bez ostychu prohlásit, že mi chvíli potrvá, než si to celé zapamatuji. *Pronese s mírně odtažitým úsměvem a napije se. Když se však dívka představí jako člověk a dá mu dokonce možnost na výběr, spokojeně pokývá hlavou.* Dobrá, budu vám říkat Triss. *Je zvyklý na to, že si ho ženy i muži hojně prohlížejí, a tak se nijak necuká. Něco v jeho podvědomí mu pošeptá, že žádný z těch pohledů ho nerozechvěje tak, jako ten detektivův.* /Ale dost./ *Bez vlastního očekávání do sebe kopne celý zbytek drinku, aby toto přemýšlení utopil v alkoholu. Aby byl úspěšnější, objedná si hned další rundu.* Co vás sem přivádí? /Nemá smysl se ptát, proč není skoro nahá jako zbytek civilek. Nic mi do toho není./ *Nemá chuť jí nahlížet do mysli a zjistit si o ní něco víc. Vedou obyčejný rozhovor, nebude do něj tahat neobyčejné schopnosti.*
*Zasměje se a přikývne, když oznámi, že celé si to nezapamatuje.*/Ach to vůbec nevadí, Jasone, New York je veliký a my se pravděpodobně jen tak nepotkáme./*Pomyslí si jeho směrem za pečlivě uzavřenou myslí, na které si už podvědomě zakládá. Možná by ji neubránila, ale kdyby chtěl někdo dovnitř věděla by to či někdo zde uměl číst a četl pro zábavu myšlenky, tak by jí bez boje nevyklouzly. A to ji uklidňuje.*Těší mě.*Usměje se, když je představování za nimi a jejich konverzace už není tk rozpačitá jako v první sekundě, kdy netušila, zda vůbec odpoví. Ruměnec tak pomalu mizí a její sebevědomí a rozpustilá nálada se vrátí. Když do sebe kopne celou sklenku, tak pozvedne obočí a stiskne obdivně rty.*/Udělat to já tak rychle bez pomalého rozjezdu, tak tu za chvíli dost možná tančím na stole./*Pomyslí si, když mu donesou další sklenku. Znovu se napije a polkne. Ještě lok a může si objednat další. Ale není tady, aby závodila v pití. Beztak by prohrála.*Zábava.*Odpoví s lehce koketním hlasem, ale potlačí kousnutí se či olíznutí si rtu, protože to by bylo i na ni moc rychlé. Nezávazný flirt ji uspokojí více než dost, či ne? Uvidí se. Zatím se moc nechytal, a tak vedli vcelku normální rozhovor.*A vás?*Oplatí mu s mírným úsměvem a po rozpacích není ani památky. Opravdu miluje herecký talent, který v ní dřímá a zachraňuje jí zadek.*
Mhm. *Přikývne, protože se nechce zamotávat do celého vílího problému s tím, že nemůže lhát. Nemá za potřebí obcházet zdvořilostní frázi,protože se baví tak krátkou dobu, že ještě není schopen říct, zdali ho těší či ne. Do myšlenek se jí ani nesnaží lézt, ale tím, že si je brání, tak nezaslechne ani ty, co jsou mu adresované. Obvykle to totiž funguje tak, že když je jmenován v cizích myšlenkách, je to jako by mu dotyčný řval do ucha.* Zábava je poměrně široký pojem. Ale je pravda, že se neznáme a nemáte tedy žádnou zjevnou motivaci k tomu, abyste mi prozradila podrobnosti. *Snaží se mluvit dost nahlas, aby ho slyšela, ale zároveň o jejich rozhovoru nevěděl celý bar. Není to rozhodně nic lehkého, a tak se k ní trochu víc nakloní.* Potřeba čisté mysli. Příliš pracuji a málo si... *Sjede ji pohledem a nakloní se ještě trochu blíže.* Užívám. *Chvíli setrvá na místě, kde může cítit jeho teplý dech a pak se dráždivě odtáhne a napije se z nově nalitého drinku.*
*Zavrtí hlavou nad jeho konstatováním. To doopravdy nemá, jak uhodl. Nechá ho, aby se k ní trochu více naklonil, protože nechce přeřvávat hudbu. Naprosto to chápe a nakloní hlavu na stranu, když začne s odpovědí na její otázku. Dopije sklenku a posunkem ruky si objedná další. Barman kývne a když Triss sjede pohledem na Jasona, tak zjistí, že je zase o něco blíže. Jeho pohled ji skoro až dráždí na kůži pod šaty. Kousne se do rtu a zlehka přivře oči. Nemít sevřené rty, tak se jí instinktivně pootevřou v očekávání nějakého bližšího kontaktu. Přesto se lehce zachvěje a je ráda za šaty, protože kdyby jí naskočila husí kůže, tak by to jen tak nezamluvila. Chvilku sleduje Jasonovy rty, dokud se neodtáhne a potom si přitáhne ke rtům nově přinesenou skleničku. Oplatí mu naklonění, ale u toho se spíš mírně vykloní k jeho uchu, než ke tváři, aby získal lepší výhled do vcelku hlubokého výstřihu.*Pak doufám, že si dnešní večer užijete.*Zašeptá, když je tak akorát blízko, aby to i přes hudbu slyšel, ale dost nahlas, aby mu mohla nechat vyzývavý výhled na dekolt. Když se odtahuje, tak si opře o ret skleničku a na dva malé loky vypije její polovičku. Pak ji postaví na bar a špičkou prstu přejede po jejím okraji, zatímco znovu podvědomě nakloní hlavu, jakoby odhalovala šíji. Pravou rukou si lehce hraje se sukní, a to tak, že ji jakoby nevědomě popotáhla po stehnu výše. Magie už před pár vteřinami zakryla všechna zranění na rukou i na nohu a břiše. Jediným nezakrytým tak zůstává pravý prsteníček, který ledabyle schová za látku sukně, což není těžké vzhledem k lehce provokativnímu povyhrnutí lemu.*
*Překvapuje ho, že jeho společnice na tak dlouho zmlkne a až po jejích několika odvážných gestech mu dojde, že si ho spíše zařadila do kategorie "zábava" než "smysluplný rozhovor." Sice téměř automaticky udělal to samé, ale jistá jeho část by si snad raději povídala.* /Kvůli rozhovoru bych nešel do klubu./ *Připomene si a nasadí šarmantní úsměv, aby podpořil své myšlení i činy.* /Je naprosto zjevné, že se mnou flirtuje. Můj šarm funguje, nemusím se ani nijak zvlášť snažit. To by mohlo být přesně to, pro co jsem přišel. Otázkou je, jestli to doopravdy chci?/ *Znovu se mu v mysli objeví obrázek usměvavého Jacka a v žaludku ucítí podivné prázdno. Zdá se mu celý jeho výlet do klubu jako chyba? Možná. Je ochotný si to připustit? Rozhodně ne.* Ach, též bych byl rád, kdyby se mi to podařilo. *Samozřejmě se chytí, když se mu naskytne pohled do jejího výstřihu. Zůstane tam pohledem natolik dlouho, aby jí bylo jasné, že se chytil na její naprosto nápadnou návnadu, ale ne tak dlouho, aby vypadal jako úchyl. Zkrátka ideální načasování.* /Myslí si, že jsem upír?/ *Napadne ho v rychlosti, když si všimne, jak mu dívka nastavuje hrdlo. Nijak víc se nad tím však nepozastavuje, když periferním viděním zahlédne pohyb. Podívá se dolů a všimne si modřin a škrábanců, rozhodně se nejedná o nic, co by se jí podařilo omylem.* Co se vám stalo? *Zeptá se jí s povytaženým obočím, protože její krycí magie zdaleka není dost silná na to, aby obalamutila mocného krále víl. Nemyslí to nijak špatně, neprohlédl srz její iluzi pro to, aby ji zesměšnil. Bylo to zkrátka naprosto automaického, nemusel se nad tím ani pozastavit. Nad čím se ale pozastavuje jsoiu právě její zranění.* /Dost jsem tím pokazil její gesto. Snažila se být sexy a já se jí zeptal, co je s ní špatně. Ach, že já raději nemlčel./
*Pozastaví se nad jeho otázkou. Sukni nepustí, ale zruší iluzi. Trochu se začervená, protože se jí ještě nestalo, že by někdo prohlédl skrze její magii. Upije si ze skleničky.*Přepadení.*Odpoví lehce vyhýbavě, protože nechce zaběhnout k tomu, že má panické záchvaty jen kvůli výhružným dopisům. Znovu upije, takže obsah sklenky zmizí a objedná další.*Ale není to nic zajímavého, spíše by mě zajímalo, kdo jste vy, Jasone, že jste mě prohlédl.*Řekne poté, co se lehce nakloní, aby nekřičela. Taky nechce , aby jejich rozhovor někdo nutně slyšel. Pokývne na barmana, který jí předá další skleničku, ale opět věnuje zvědavý pohled muži před sebou.*/Víla či čaroděj?/*Ohodnotí muže v myšlenkách a přemýšlí, zda to nezjistit pomocí mysli, ale nakonec se rozhodne, že by to nebylo slušné a pravděpodobně ani bezpečné, když byl mocnější než ona. Jak jinak by prohlédl její magii?*
/Možná to ode mě nebylo tak sprosté, jak jsem se domníval. Sukni stále drží povytaženou./ *Rty se mu zvlní v úsměvu a ucítí jen slabou vůni magie, když dívka iluzi spustí. Viditelný rozdíl v tom pro něj není.* To je nepříjemné. Řešila jste to s nějakými autoritami? /Vážně ji posílám na lidskou policii? To, že mám něco s Jackem neznamená, že potřebuji jeho okrsku dělat reklamu./ *Uzemní sám sebe a poté si pořádně prohlédne její poškození. Rozhodně to nevypadá jako nic příjemného.* Vílí vladař. *Nemá v plánu se nijak skrývat, když ví, že je dívka také příslušnicí podsvěta. Nesnáší, když ho mají ostatní za řadovou vílu. Když už mají znát jeho identitu, tak hezky s jeho postavením.* /Nemusí se mi nutně začít klanět, to si spíše rezervuji pro víly. Ovšem jsem radši, když to ví./ A vy čarodějka. *Konstatuje, protože vílu by poznal. Jednak by s největší pravděpodobností pod iluzí skrývala specifické oblečení a druhak by určitě měla alespoň špičaté uši jako on.* /A nikdo jiný neovládá magii iluzí, pokud se nemýlím. Upíří Encanto na mne nefunguje, takže to ani nepočítám./ *Mezitím také dopije svůj drink a objedná si další.*
*Vnímá, že alkohol lehce ovlivňuje její myšlení a nutí ji se více zaměřit na jeho rty, výrazné rysy obličeje, hrdlo, na které upozornil ledabyle rozepnutými knoflíčky a taky vyhrnutými rukávy. Začínala uvažovat zda má v pasti ona jeho nebo on ji, ačkoliv to možná bylo očividné, protože byla určitě na alkohol citlivější než-li on. Nad jeho otázkou jemně zavrtí hlavou a pramínek vlasů se opět uvolní, čehož si snad ani nevšimne. Když řekne, co je zač, tak se kousne do rtu, aby nevydala nějaký překvapený zvuk a omezí se pouze na zvednutí obočí.*Ach tak, těší mě Vaše výsosti.*Řekne napůl opatrně a napůl flirtovně, protože si na moment není jistá, na čem vlastně je.*/Kdyby nechtěl, tak může být po tobě, ne?/*Ujasní si to v hlavě a pousměje se, když zmíní její příslušnost. Mírně skloní hlavu a tiše se zasměje.*K vašim službám.*Znovu se kousne, protože je to zlozvyk a vlastně to i dělá ráda. Pak ji pozvedne, aby se napila.*/Proč to děláš Triss...nač se opíjíš? Aby jsi vstřebala přítomnost vílího krále?/*Pomyslí si a nejraději by zasténala.*/Dokonale vypadajícího krále, kterému bych nejraději pocuchala vlasy./*Doplní své podvědomí a nevinně zamrká, jakoby snad mohl její myšlenky slyšet. Ne ne, teď si je chránila ještě o něco pečlivěji.*
*Cítí na sobě její pohled a nevadí mu, že je v pozici obdivovaného. Jen má automaticky pocit, že by jí to měl nějak vynahradit, a tak začne i její tělo podrobně analyzovat. Alkohol mu zatím nic nedělá, protože jeho tolerance je až absurdně vysoká. Zároveň také nemá v plánu se nějak opíjet, a proto si zatím neobjednává další drink.* /Jako když jsme spolu pili s Karou. To bylo poprvé a naposled za poměrně dlouhou dobu, kdy jsem pil panáky. Nic příjemného./ *Jelikož je perfekcionista a sám si na svých vlasech dost zakládá, okamžitě zasáhne, když se dívce uvolní pramínek vlasů. Natáhne se k ní a zastrčí jí ho za ucho.* /Hmm. To by se dalo docela pěkně využít./ *Dojde mu až v procesu a jemně přejede dívce konečky prstů po tváři, když stahuje ruku zpátky.* Může to být i nadále Jason. Ach, k mým službám? To nezní špatně. *Chytí ji za slovo a pousměje se.*
*Jeho pohled skoro až pálí, pokud je to možné, ale je si stoprocentně jistá, že nepoužívá magii, takže je to alkoholem. Slíbí si, že je tohle poslední sklenička, protože tři bohatě stačí.*/A to normálně vydržíš více Triss./*Povzdechne nad sebou teatrálně - jen v mysli samozřejmě. Když natáhne ruku, tak ani neucukne, což by mohla, protože nemá jak vědět, že třeba něco nechystá. Nechá si jemnými prsty zastrčit uvolněný pramen za ucho a dříve než si uvědomí, co děla, tak nepatrně trhne pravou rukou, aby tu jeho zachytila, když jeho prsty sklouznou po její tváři. Zastaví ji však na půli cesty a pomalu ji vrátí do klína. Věnuje mu úsměv zpod spokojeně přivřených víček a když se pousměje, tak nakloní lehce hlavu a její koutky se od sebe vzdálí ještě o něco více.*Ale jak s tím naložíte...*Nechá se slyšet a konec věty nechá viset ve vzduchu možná s náznakem otazníku. Elegantním pohybem přiloží skleničku ke rtům, aby vypila část tekutiny a opět zbyla polovina, se kterou lehce zakrouží pomalým pohybem zápěstí.*
*Nenahlíží jí do mysli, i když by samozřejmě mohl. Nebylo by to nic těžkého, neobstála před ním ani dívčina iluze. Má však za to, že by si tím sebral zábavu z lovu a o to nijak nestojí. Nebude se nad ni vytahovat tím, že je vílí král a může si toto porušování pravidel dovolit. Proč by?* /Takhle je to mnohem větší zábava. Netuším, co si může myslet. Ale přesto tuším, když se na ni dívám a vidím, jak hladově hltá každou vteřinu mé přítomnosti. Je naprosto zřejmé, že si mohu dovolit mnohé. To přepadení tedy pravděpodobně nebylo sexuální povahy, to je dobře./ *Není to ani tak proto, že nedávno obtěžovaná dívka by s ním nechtěla spát. Spíše mu přijde obecně nechutné, když někdo vyžaduje od žen něco, co samy nechtějí.* Ale ale, co jsi s tou rukou chtěla udělat? *Nakloní hlavu na stranu, když si všimne cuknutí. Hned poté se napije, aby to nevyznělo celé až moc intenzivně.* Sám s tím nenaložím nijak, ovšem společně...*Inspiruje se a napodobí její nedořčenou větu, zatímco se podrbe ve strništi.*
*Všimnul si, jak se po něm chtěla natáhnout rukou a udržet si dotek na tváři o pár vteřin déle. Trochu šibalsky se pousměje a napodobí ho.*Ale, ale, to už jsme tak daleko, že si tykáme?*Upzorní ho s úsměvem na ten přechod a elegantně se tak vyhne odpovědi na otázku, zatímco si rádoby zamyšleně poklepe ukazováčkem levé ruky na spodní ret a přemýšlivě svráští obočí. Poté se usměje, když zůstane i jeho otázka viset ve vzduchu. Olízne si horní ret a nakloní se blíže.*V tom případě bychom měli vytěžit maximum.*Usměje se jakoby ho vybízela k nějakému hříchu a zase zmizí z jeho dosahu, skoro jako vánek. Tuší však, že se chytá do vlastních pastí a provokací a kdyby jí to chtěl a měl všechno spočítat, tak se nebude pravděpodobně držet tak lehce jako on. Nehledě na to, že normálně takto s někým neflirtovala...tedy jen málokdy. Mohl se cítit poctěn. A nebo se měla cítit poctěna ona, že jí Jason věnuje pozornost? Kdo ví...*
Ach, jsi pozorná! *Pousměje se, když zaznamená jeho změnu v přístupu a upozorní ho na to, že jí zničehonic začal tykat. Sám si to sotva uvědomil a tak je na jednu stranu rád, že mu to připomněla. Trochu ho ovšem mrzí, že se nedokáže více položit do toho flirtu a méně přemýšlet nad tím, že by takhle rád flirtoval se svým detektivem. Ale ne, nesmí si ho tak moc pouštět pod kůži. Proto sem přeci přišel, aby se odreagoval a po dlouhé době si to zkusil s někým jiným.* /A Triss je na to perfektní./ *Zadívá se na její ret, jak měla jistě v plánu, když na něj klepe prstem. Je mu jasné, že když bude nadále takhle opatrný, nakonec ho jeho černé svědomí převálcuje a tak se k ní nakloní a položí jí ruku tam, kde si přidržuje sukni, na stehno.* /Jack. Kruci./ Hmm, maximum. *Zavrní, když je u ní tak blízko a přejede jí rty po čelisti.*
*Když se usměje, tak má pocit, jakoby se stala o něco povolnější vůči flirtu z jeho strany.*/Takže nezávazný fllirt, huh?/*Popíchne ji podvědomí a má pocit, že se jí skoro až vysmívá, když dorazí druhá myšlenka.*/Ty už nepij./*V tu samou chvíli dopije třetí skleničku a odloží ji lhostejně na pult. Další si už však neobjedná. To, že ho vyzývala k hříchu si uvědomila, ale to spíše její myšlenky byly hříšné, když se díval na její rty. Trochu překvapeně zaznamená dotek na svém stehně a když se k ní skloní úplně, tak její pohled uvízne na jeho rtech do momentu, kdy se jimi dotkne její čelisti. Slabě vydechne a plynule ze svých šatů sklouzne na jeho předloktí, které slabě stiskne. Kdo by to byl řekl, že králové jsou takto neodolatelní. Aby mu tenhle neférový krok oplatila nějak, tak rukou z předloktí pokračuje výš až k jeho krku a poté čelisti, kde přejede něžně po strništi. Trochu se odtáhne a palcem projede těsně pod spodním rtem. Tak moc těsně, že mu po něm lehounce jako pírko přejede nehtem. Lehce provokativně se k němu nakloní, skoro jakoby ho chtěla políbit, ale pak jakoby si to rozmyslela. Musí dokázat jemu i sobě, že má ještě nějakou vůli vzdorovat a svede oplácet takovéto špinavé útoky.*
*Zaznamená, že se chytila na to, že od slov se posunou trochu blíže k činům. Je za to rád, jen ho to tedy trochu nutí zůstat u těch činů, což pro něj bude ve finále těžší, než si doteď myslel. Má pocit, jako kdyby Jacka... podváděl? Asi je to to správné slovo.* /Ale přesně kvůli tomu to dělám. Je to smrtelník. Odjel pryč. Mám šanci se od něj odpoutat. Proč jsem k němu v první řadě připoutaný?/ *Jen tak tak se zastaví, aby se nepousmál nad tím, že přemýšlí nad detektivem a pojmenovat to "připoutaný." Trochu ho vrátí do současnosti, když mu Triss sevře předloktí. Není na něm však nijak znát, že by doteď nebyl přítomen. Pousměje se na ni i tehdy, když ho pohladí po člisti a v podstatě mu obtáhne spodní ret. Normálně by hned věděl, co má dělat. Nyní by se však raději vrátil ke konverzaci a to, že se od něj odtáhne mu k tomu dá trochu prostoru, a tak si odkašle.* A co ráda děláš, krom zábavy v Pandemoniu?
*Není si jistá, zda si má odkašlání vyložit jako úspěch či nikoliv, ale nad otázkou se nemusí pozastavovat.*Tančím.*Opáčí a natáhne k němu ruku, jakoby ho vyzývala k tanci. Výjimečně hraje i vcelku dobrá a chytlavá hudba, na kterou se bude doopravdy tančit.*A co vy? Hledáte tu pouze odreagování od běžných povinností?*Oplatí mu to a přeci jen si objedná ještě jednu skleničku a sama nad sebou se zamračí, jakou má slabou vůli. A to chce provokovat a flirtovat s tím sexy mužem před sebou. Už teď jí z něj běhal mráz po zádech a se sebezapřením si připustila, že touží po jeho dotecích.*
Ach, proč ne. *Pokrčí rameny a přijme její nabízenou ruku. Sice si není jistý, co se na tento žánr tancuje, protože je zvyklý spíše na společenské tance, ale je rozhodnut se přiučit.* /Pohybuji se v lidském světě docela frekventovaně. Nová znalost mi neuškodí./ *Zvedne se z barové stoličky, na kterou se před nějakou dobou usadil a vydá se pomalým krokem mezi svíjející se těla tanečníků. Snaží se od nich nějaké pohyby okoukat, ale vzhledem k tomu, že někteří v podstatě provozují s*x na parketě, rychle toho nechá.* /Odvážné../ Pravděpodobně. Kvůli poslechu hudby tu rozhodně nejsem, není to můj šálek čaje. *Přesto se pokusí tak nějak vlnit do rytmu.*
*Triss se konečně dostane do svého živlu. Do něčeho v čem ví, že je doopravdy dobrá. A to mu také dokáže v moment, kdy začne tančit. Dokonce pak ho chytne v jeden moment za ruce a pokusí se mu ukázat, jak na tyhle moderní tance. vydrží jí to jednu písničku, než se k němu opatrně přitáhne.*Jestli je libo společenské, tak to jsme pravděpodobně na špatném místě.*Mrkne na něj a ještě se párkrát zavlní do rytmu hudby, dokonce je k němu i chvilku zády. Miluje tanec a vždy to tak bylo. A od doby, kdy se ho naučila to také dává najevo. Dokonce si všimne i nějakého muže, který ji pozoruje. Ve chvíli, kdy to on zjistí, tak se usměje. Triss periferně zaznamená špičáky a uhne pohledem od jeho očí. To že uměla nějakým způsobem vzdorovat manipulaci neznamená, že to hodlá pokoušet. Když se otočí zpět čelem k Jasonovi, tak září jako sluníčko, protože ví, že byla dobrá. Zalije ji vlna hrdosti a odhalí v úsměvu zoubky a přiblíží se, aby ji slyšel.*Tak mi ukažte, co je váš šálek čaje.*Pobídne ho a kousne se do rtu. Možná tuší, co to je, ale taky ji dost možná překvapí. Kdo ví, co tady takový král pohledává. Narozdíl od něj zůstává u vykání, protože jí nikdo nenabídnul tykání. Na druhou stranu asi ani nemá tu potřebu a je si jistá, že by jí trvalo chvilku přejít na tykání. Vzpomene si, že má u baru skleničku a naznačí, aby šel za ní zpět k baru. U toho stále napůl tančí na podpatcích, které ji dělají o dobrých sedm centimetrů vyšší, než ve skutečnosti je, takže sice normálně by Jasonovi sahala někam ke rtům, kdežto s podpatky dosahuje někam k očím. Stejně je pořád prcek. Musí mít o dobrých dvacet centimetrů více…Když dorazí k baru, tak se podívá na čas a ušklíbne se.*Je mi líto výsosti, ale dnes zůstaneme jen u toho flirtu. Ráda jsem vás poznala Jasone.*Zamrká na něj a trochu skloní hlavu. Dopije svou skleničku a nakloní se k němu.*Doufám, že se nevidíme naposledy.*Zašeptá a potom se odtáhne a tanečním krokem se vydá pryč.*
*Na jednu stranu je mu příjemné, když poblíž něj Triss tančí. Na stranu druhou kolem něj tančí i tuna zpocených divných individuií a to je mu příjemné podstatně méně. Když se na něj nalepí čarodějka se žabím obličejem, má toho tak akorát po krk.* /Takhle jsem si odreagování nepředstavoval./ *Odfrkne si sám pro sebe a až poté si všimne, že jeho společnice míří zpátky k baru. Je jí za to upřímně vděčný, protože se může vzdálit od dotěrné žabky.* /Bůhví kolik už je hodin, začínám být dost unavený./ *Triss to zjevně má podobně, protože zanedlouho se ozve, že chce jít domů. Král se snaží neprojevit nadšení a úlevu, aby to nevypadalo, že ho celý večer obtěžovala a dokonce se ještě zdvořile zdrží, aby neodcházeli spolu.* Možná se ještě někdy spatříme, Triss. Přeji příjemný večer. *Přikývne na rozloučenou a chvíli jen tak přejíždí pohledem po tančícím davu. Raději nedopíjí svůj opuštěný drink, protože mu to přijde nehygienické a také je možné, že se tu dnes večer objevil nějaký nepřítel koruny a pokusil se ho otrávit. Ne, jakmile si pití nehlídá, nepije jej. Jakmile je čarodějka v dostatečné vzdálenosti, vydá se též domů. Venku odchytí taxi do Central parku a odtamtud zamíří dubem rovnou do královských komnat, aby se po pár dnech pořádně vyspal.* /To neustálé papírování na mě nějak doléhá. Měl bych si dělat víc přestávek./
*Už je na tom vážně špatně, v podstatě nikdy nevychází ze svých komnat a nedovoluje svým služebným se na něj dívat, když mu například nesou jídlo. Je to osamělé, ale potřebné opatření umírajícího krále. Zatím ještě žije a dokud mu z těla nevymizí poslední jiskřička magie, odmítá ukázat svým poddaným slabost. Jen tak tak se drží v jistých mezích různými bylinkami, ale je jasné, že pokud nenastoupí nějaké radikální řešení...* /Ne!/ *Utne své ponuré myšlenky tím, že mrští skleněnou bustou bájného vílího hrdiny o zeď. Za hlasitého tříštění pozoruje stovky střepů padající k zemi.* /Co kdybych..?/ *Vzpomene si na Adeline, která se nemoci zbavila tím, že nechala veškerý otrávený ichor vytéci. Zaujatě si vezme jeden ze zubatých střepů a přiloží si ho k zápěstí. Nemyslí zrovna logicky.* /Alespoň část pryč je lepší než všechna uvnitř, ne?/ *Napadne ho a v očích se mu fanaticky zableskne, když uvidí drobounkou stružku černé krve, když na střep maličko přitlačí.* /Ne. Dnes jsem si sem pozval Jacka. Nebudu dělat takové nesmysly, když mám domluvenou pomoc mága./ *S nakrčeným obočím odhodí krvavý střep a vrátí se do pohodlného křesla, které se mu však už několik týdnů nezdá zas tak komfortní. Poslední dobou v něm totiž tráví takřka celý den a popíjí luxusní vílí alkohol. Čas od času z toho má lehké halucinace, které jsou pořád lepší než realita. Jeho léčitelka mu čas od času přinese bylinky, které se osvědčily jako zpomalovač nemoci. Jinak však žádná sláva. Proto se domluvil s Kortaderií, dcerou jednoho svého známého, aby zašla k Jackovi domů a přivedla ho k němu. Dokonce jí poradil tajnou chodbu vedoucí přímo k jeho komnatám. Samozřejmě součástí jejího úkolu bylo Jackovi před začátkem chodby zavázat oči a pak si dobrovolně nechat vymazat paměť.* /Co všechno zoufalá dívenka neudělá pro práci v hradě. Tak by si přála být dvorní dámou.../
*Už dostal za úkol od Avy něco připravit, ale jelikož o tom nic neví, tak sehnal hodně bylin a mnoho jich ani nezná nebo nikdy neviděl. Některé mají magický původ a Jack z nich udělal odvary, oleje i prášek. Když se u něj objeví dívka, tak zrovna je jen ve spodním prádle a sype ovoce s jogurtem do koše. Chvíli na sebe jen hledí, jako by hledali ta správná slova k tomu, co se děje, ale nakonec z dívky vypadne proč tam je.* Jasný... Vezmu jen to, co jsem připravil. Nikdo mi totiž nic neřekl, takže možná většina bude na jedno brdno, ale snad mu to pomůže. Je toho docela dost, takže mi pomůžete. Musíte vzít tamhlety sáčky...* Začne ji instruovat, hned co ji dovede na půdu, kde má laboratoř. Pak sejde dolů a obleče se. Na krku stále ty kousance od Victora, které momentálně neřeší. Na krku má od něj i značku, ale tu si musí nechat, takže si jen vezme vyšší límec. Nakonec má na sobě černou košili, tmavě fialovou vestu a úzké rifle. Pak už se nechává odvést k Jasonovi. Souhlasí se všemi podmínkami. Když se dostane do komnat, tak se oklepe.* Fuj.... špatné vzpomínky na úzké prostory.* Ušklíbne se a podívá se na Jasona a dojde k němu, aspoň do určité vzdálenosti. No, tak co jak moc špatné to je?* Zeptá se a podívá se na něj.* Až tak jo? Hmm... Můžu znát příznaky? Pak můžu vybrat, aspoň něco co mám...* Podotkne a dívá se na něj. Tentokrát nemá ani náušnici a ani žádné líčení. Jen prstýnky na přívěsku, které nejsou vidět. Sleduje ho a čeká. Rád by mu pomohl, ale má obavy, že ho léčba spíše zabije. Přeci jen mnoho těch rostlin, co použil je pro civily jedovatá, ale v knize našel dost kouzel, aby onu jedovatost přeměnil. Některé lektvary i tak smrděli, že Jack strávil dlouhou dobu na záchodě zvracením."
*Když uslyší tiché dunění kroků z podzemní chodby, ještě nic nedělá. Jednoduše sedí v křesle a civí na střepy na druhé straně pokoje. Poprvé se pohne, a tím dá najevo, že je ještě vůbec naživu, když uslyší Jackův hlas.* Ano, až tak. *Mírně se pousměje, protože jeho ovládání emocí se díky nemoci sesypalo. Upřímně se dívá na příchozího čaroděje, pod očima má temné kruhy, takže je znát, že několik dní nespal.* Zapomeneš, kde jsi tajnou chodbu našla i její vzhled, hned jak vyjdeš z této místnosti. A teď běž. *Dlouze se zadívá do dívčiných očí a propustí ji po tom, co odloží Jackovi věci.* Šílenství. Nejdříve černé žíly značící otrávenou krev. *Zatímco popisuje své příznaky, rozváže si tkanici držící pohromadě jednoduchou vílí tuniku a shodí ji za sebe na křeslo. Sedí tam teď pouze v černých volnějších kalhotách, které až absurně ladí s žílami, které jsou už vážně všude, kam oko dohlédne. Jen obličej má čistý, zato s pro něj netypicky dlouhým strništěm. Spíše už vousy.* Později přišel cizí, nezvladatelný vztek. Nyní už ten vztek není cizím, mé tělo si ho přívlastnilo, sžilo se s ním. Po staletích sebekontroly jsem najednou tak nechutně slabý... i má magie funguje spíše ve výbuších, nežli nějak kontrolovatelně. *Až po svém posledním prohlášení odtrhne od čaroděje pohled a zadívá se na své třesoucí se prsty.* Bojím se toho, co bych mohl udělat. Právě v těch chvílích výbuchů. /Divím se, že jsem na té schůzi někoho nezabil. Divím se, že jsem nikoho-/ *V tom se mu vrátí vzpomínka na to, jak si vyhledal toho čaroděje, co mu vraždil poddané. Sice ho původně nechal jít jen s upilovanými rohy, ale popadlo ho to. Ta touha někomu ublížit, ventilovat to, co ho ničí.* /Zabil jsem. Snad jen jeho./ Prosím tě, udělej všechno, co můžeš. Jestli se ti nepodaří mne choroby zbaviti, raději bych zemřel, dokud mi zbývají kousky sebe samého. *Upře na něj znovu čokoládové oči, které normálně studí a děsí. Nyní je v nich však odhalená bezbrannost a strach smíšený s nadějí. Takový pohled mohla vidět naposledy tak jeho matka, když byl hodně malý.*
*Dívá se na krále a poslouchá ho. Když odhalí žíly, tak bezděčně přijde blíž a prohlédne si je. Přemýšlí nad tím a co by mohlo pomoci.* Prakticky, to je jako otrava krve. Ničí ti to zdravé krvinky... Což je nejlogičnější udělat to, že dát tu špatnou krev pryč. Jenže to by tě zabilo a já bych se ti tu válel na zemi, protože mi krev vadí... Měl jsem sníst ten salát.* Poslední větu spíše zamumlá a podívá se mu do očí.* Udělám vše co půjde. Jinak mě Ava zabije a předhodí kočkám.* Řekne vážně a vezme ho za ruku, aby si prohlédl jeho žíly. Zruší i iluzi a dívá se na ně ohnivýma očima. Pak ustoupí, vytáhne desinfekci a očistí si ruce.* Prevence je prevence.* Řekne a pak se dá do hledání potřebných bylinek, lektvarů a olejů. Otrava krve se u civilů léčí antibiotiky. Mám tu jeden lektvar, co by měl mít obdobný účinek, tak snad jsem ho namíchal dobře. Pak je tu olej... Vzal jsem ho na stínovém trhu. Myslím. *Řekne a podívá se na hlinenou lahvičku s olejem.* Prý se musí dostat do těla a tělo zahřát až skoro na bod varu... Takže ho vidím jako poslední možnost.* Ušklíbne se a rozhlédne.* Kde seženu vodu, konvičku na čaj a hrnek? Jedny bylinky se musí louhovat.* Vysvětlí a podá mu zatím jeden lektrvar.* Tohle je něco jako antibiotika. /Aspoň podle instrukcí v té knize.../*Pomyslí si, ale nahlas to neřekne. Lektvary se v Labyrintu učil krátce, i když je fakt, že prakticky nespal a jen se snažil v lektravech být lepší, nebo aspoň umět je umíchat.*
To udělala jedna upírka, nechala vytéci všechnu špatnou krev. Razantní řešení, ale v jejím případě to vyšlo. *Mírně pokrčí rameny a musí uznat, že bylo dobré přestat se sebepoškozováním dříve, než si nějak vážně ublížil. Čaroděj v mdlobách by mu moc nepomohl.* Salát? *Zmateně na chvíli vykulí oči. Jakmile mu dojde, že to nebylo určeno pro něj, už se nevyptává.* Je pravda, že jí značně záleží na mém životě. Z nějakého nepochopitelného důvodu. *Zavrtí hlavou, ale kouzelníkovi oční kontakt oplatí. Mírně se pousměje, když povolí iluzi a dovolí mu spatřit jeho oči. Je mu jasné, že to s ním nemá nic společného, ale čarodějná znamení ho baví. Jsou fascinující. Spolupracuje s ním a sleduje ho, když mu zkoumá ruku.* Jistě, nechtěl bych tě nakazit. /Do těla a zahřát? Hm, to zní jako něco, co by mohlo doopravdy v krajním případě pomoci./ Ach, jistě. *Zazvoní na zvonek, jehož zvuk vede do kuchyně a jakmile přiběhne služebná přetlumočí jí Jackovi požadavky.* Pokud potřebuješ ještě cokoliv jiného, řekni jí to. *Víla zírá do země, nejen proto, že má zakázáno dívat se na nemocného vladaře. Ale také proto, že si periferním viděním všimla, že je polonahý a lekla se, co vyrušila.* /Ach, jak si zvykli, že tu mám... takové návštěvy./ *Když služebná odejde, pokračuje v hovoru.* Dobře, doufám, že jsi to namíchal dobře. *Usměje se na něj a vypije magická antibiotika.*
No jo, ale ona není na té krvi zrovna nějak extra živa. Tebe by to zabilo.* Řekne a pak se na něj podívá a zasměje se.* To fakt? To musím každému říkat, co je vzjemné? Jako kdybyste byli obyčejný, city vnímající, bytosti, tak bych uvažoval, že je zamilovaná. Tímhle to spíše vidím na jistý obdiv? Zájem? Sympatie? Prostě patříte mezi oblíbence. Užší výběr. Aspoň si to myslím. Nebo jste taky jen její král a má zájem na tom, aby to tak i zůstalo. Jo, tohle je pravděpodobnější než to předtím.* Pokýve hlavou a pak se zamyslí nad objednávkou.* Ještě asi hmoždíř pro jistotu a injekci s dlouhou jehlou.* Řekne a pak se podívá na Jasona.* Pro případ toho oleje... Bude lepší ho do těla dostat přes srdce, aby se po těle rozběhl rychleji.* Vysvětlí a pak dodá. Ale třeba to nebudeme potřebovat. *Ušklíbne se a pak sleduje, jak to vypije a snaží se zaznamenat nějaké změny. Sleduje ho a připadá si jako když v kočičí podobě fascinovaně sledoval mouchu na žárovce a nemohl od ní odtrhnout pohled.*
*Pobaveně se zasměje, když zmíní Jack život ve spojení s vampýrkou. Jeho smích zní kupodivu dost lidsky, což i jeho samotného kopne natolik, že se po chvilce zarazí.* Nějak extra živa rozhodně není. Ale dobrá, dám na tvou radu a nebudu se urážet. *Mírně pozvedne obočí, když mu čaroděj vysvětluje okolnosti ohledně Avy.* Obyčejný, city vnímající bytosti. Ano, to nezní zrovna jako vílí způsob. Budeme brát jako správnou tvou teorii o oddanosti. Přestože by bylo zajímavé si zažít tu zmiňovanou zamilovanost. Jak to vypadá? *Zaujatě se podívá na svého ošetřovatele a přimhouří oči.* /Injekci? Ty jsem naposledy dostával s dávkou Lyriiných bylinek. Nebylo to nic příjemného. Ale co, nic na této chorobě není příjemné./ Jistě, doufejme, že kdyby na to došlo, bude to alespoň fungovat. *Nápoj mu nijak zvlášť nechutná, takže maličko cukne nosem, jinak žádnou výraznou změnu vnitřně nepociťuje. Doufá, že je třeba něco vidět zvenku, ale neví.* Tak, co dál?
*Poslouchá ho a vyndává další lektvary a rovná si je na stolek. U jeho otázky se zamyslí. Mno... Jestli můžu říct z mého svědectví u mého spolubydlícího, tak asi takto. Myslí na ni, nedokáže mít intimnosti s jinými, možná i vlhký sny, ale to nevím. Na to jsem se radši neptal. Ale když jsou ti dva spolu, tak září jako sluníčka.* Řekne.* No a někdo má lásku takovou, že ho bolí u srdce, když o toho člověka přijde. Ale zamilovanost jako taková je vlastně oblbnutí mysli.* Řekne a je mu jasné, že asi zní zahořkle, ale momentálně zamilovanost nechce. Což ho ještě víc znepokojují i Victorova slova. Rychle tu vzpomínku zažene a pak jen sleduje zda nastanou byť i jen sebemenší změny, ale nic nevidí.* No, zkusím vývar ze směsi bylin, který by měli mít původ odněkud...ee... vypadl mi název, ale vím, že to není na pamách. Pak tu mám i rostliny, co rostou jen v podzemí, kde se pohybují démoni. Dalo mi práci ji sehnat. Pokousal mě i upír. No a pak mě napadá jen ten olej.* Pokrčí rameny a čeká až donesou vše potřebné. Přitom se podrbe na krku, protože ho ty kousance svědí. Než si stihne rozdrásat krk, tak mu přinesou, co potřebuje a dá se do přípravy odvaru. Nasype celý obsah pytlíku do konvičky s vodou a luskne, což je jeden z jeho zlozvyků u čarování, a zvyšuje u vody teplotu až se vaří. Přitom cítí ten odporný smrad bylin u kterých i Lord utekl do sklepa.*
*Zaujatě poslouchá, když mu popisuje průběh zmíněného pocitu. Následně zkroutí tvář jakoby cítil něco nepříjemného přímo pod nosem.* Nejsem si jist, co z toho zní hůř. Přehodnocuji svou slabou chvilku, kdy jsem chtěl něco cítit. Tělesné potěšení je rozhodně lepší než psychická muka. *Pokýve hlavou, aby podpořil své tvrzení a obhlédne všechny lektvary, které si s sebou Jack přinesl. Pobaví ho, že slušné procento z nich musela nést Kortadérie. Doufá, že mu něco z toho pomůže.* To, že to mělo dostatečně složitý název, abys ho zapomněl, mne utvrzuje v tom, že to není kompletní ztráta času. *Pousměje se a pohledem sjede k jeho krku. Není to nic tragického, ale příjemné to pravděpodobně nebylo.* Takto se pro mě obětovat, tedy pokud ty bylinky nemáš i na něco jiného? *Zvedne obočí a potlačí chuť se napít dalšího vílího pití, aby si trochu zamlžil momentální situaci. Dívajíc se na pití na stole, přemýšlí nad tím.* /Ne, bůhví jaký účinek by to mělo dohromady s těmi různými léčidly./ Jsi první čaroděj, kterého vidím u kouzel luskat. *Konstatuje nedůležitý fakt. Jelikož je však po dlouhé době mimo popíjení halucinogenních látek, jeho vnímání je zbystřeno a potřebuje takové věci říkat nahlas.* Ach můj.. co to sakra je? *Překryje si citlivý nos klouby a zamračí se. Hrozný pach ho udeřil příliš nečekaně.* Rozhodně to je cítit.. ehm.. léčebně. *Odkašle si a pokusí se znovu narovnat obličej. Ten však zůstává v znechucené grimase.*
*Podívá se na něj a musí se usmát.* To máš pravdu. * Souhlasí s ním, protože momentálně nemá na žádnou zamilovanost chuť natož pomyšlení. Pak se na něj lehce nechápavě podívá.* Ah... tehdy jsem to jen tak sháněl. To co teď mám na krku mám od vlkodlaka...* Ušklíbne se a lehce mu zrudnou uši a radši se k němu otočí zády a soustředí se na vaření.* No, je to zvyk z cirkusu. Tam jsem luskl, abych odvedl pozornost. Je to součást triku všech kouzelníků.* Vysvětlí a pak se podívá na jeho grimasu. On už si zvykl, když to jednou vařil, aby z toho udělal odvar, který hermeticky uzavřel a schoval hluboko na půdu.* To je to z tý země. Děsně to smrdí. Můj kocour od té doby se mnou nechodí na půdu, bojí se, že jdu zase dělat tohle.* Zasměje se a když uplyne určitá doba, tak klidně nalije odvar do hrnku a donese mu ho jako čaj.* Tak zaspat nos a myslet na zimní dvůr.* Mrkne na něj a tím, trochu předělá poučku z jedné staré knihy o sexualitě 19. století z Anglie. Ani neví proč a kdy to četl, ale tohle mu utkvělo v hlavě.*
Jsem rád, že jsem tě svým tvrzením nepohoršil. /Přeci jen pro to není moc důvodů, ale naposledy mi povídal o mém bratrovi a jeho neschopnosti mít reálný vztah. Je logické, že mě to vedlo k tomu, že je to citově založený čaroděj. Ačkoliv, po ztrátě snoubence../ *Na chvíli se ztratí v myšlenkách, ve kterých se snaží si udělat pořádek. Je to trochu obtížné, ale bez oblbování to jde rozhodně snáz.* /Přestože se nejedná o nic klíčového./ Od vlkodlaka? Fascinující hrátky. Je možné, že si lykantropie pohraje s tvým čarodějným DNA? V tomhle se moc nevyznám. *Nepřipouští si, že kdyby chtěl, tak se v tom vyzná a jen se snaží rozproudit konverzaci na základě své nevědomosti, což ho akorát ukazuje jako ještě slabšího.* Takže jsi čaroděj i podle civilských standardů? *Pousměje se, protože to zahraje na strunu jeho fascinace civily.* Nedivím se mu, také bych se tomuto puchu raději vyhnul, kdyby to nebylo něco, co mi má zachránit život. /Tak ať to funguje../ To zní skvostně. *Ušklíbne se, ale poslušně si zacpe nos a napije se. Je to hrozně zvláštní zvyk kvůli tomu, že člověk je nastaven tak, aby skrz vůni jídla a pití poznal jeho čerstvost a poživatelnost. U víly je to jen vystupňováno tím, že má vyvinutější čich.* Asi to nezařazuj do své nabídky čajů pro návštěvy. Mohl bys přijít o pár přátel. *Zašklebí se a pokusí se toho najednou vypít co nejvíc, aby si tím neprocházel zbytečně mockrát.* /Tak jen doufejme, že jsi mě nepřišel otrávit./
Mě? Pff...* Odmávne, ale rozumí tomu, že asi takovou reakci nečekal. Sice je emočně založený, ale chápe, jak to mají víly. U jeho další věty se zhrozí a sáhne si na krk.* To snad ne! Nechci, abych měl tu jejich lykantropii! Ale taky mě ani nekousl jako vlk, ale člověk.... Jen mu teda svítili oči, ale...* Pousměje se, ale doufá, že to nic není.*/Budu se víc sledovat!/*Rozhodne a u jeho další otázky kývne.* Jo. Mojí mami se ujali cirkusáci a do rodiny příjmuli cikáni. Takže jsem spojovacím článkem dvou rodin, ale už mají dohodnutý sňatek, který jim dá i další společný rod. "Ušklíbne se a pak sleduje, jak pije a sleduje ho.* No to nedám. A stejně moc přátel nemám. Ty co jsem měl už se mnou asi po mém návratu nechtěj trávit čas a ti co ho se mnou tráví buď musí nebo ho tráví tím, že to stejně skončí sexem.* Pokrčí rameny a uvolní si druhé křeslo a dívá se na něj.* Pár minut si počkám a něco namíchám...* S tím vytáhne z kapsy lísteček a vezme hmoždíř do nějž dá bylinky, lektvar a žlutý prášek. Rozmělní to a přidá trochu vody. Vznikne tedy kašička, ale dál mnělní a drtí a mumlá do toho kouzlo *
/Takže není snadné tě pohoršit. Nuže dobrá./ *Normálně se nijak zvlášť nestará, jak jeho slova působí na ostatní, ale když už někomu vloží svůj život do rukou... Plus mu Jack osobnostně vyloženě nevadí, což se moc často nestává, a tak si ho nechce znepřátelit.* /Jak již jsem říkal Coltonovi. Mám jen ženské přátele. Z toho se dvěma z nich jsem se stihl vyspat./ *Zamyslí se nad tím, že Adeline je dost možná jediná žena, se kterou kdy mluvil bez toho, aby to skončilo sexem. Lyriu do toho vůbec nepočítá, protože je moc mladá i na jeho dceru.* /Co to o mně asi vypovídá?/ To nezní nějak fatálně, ale dával bych si pozor. Ta vlčí nemoc se ráda šíří. *Vzpomene si, že nedávno mu špehové donesli lejstro o rozšíření New yorské vlčí smečky. Nečetl to nijak pozorně, ale tuší.* To zní tak... rodinně. Záchrana, pouto. O tom toho také moc nevím. *Smutně se pousměje a dopije nechutný čaj, který mu úsměv z tváře velmi efektivně smyje.* Po návratu odkud? Na to ti nemohu nic poradit, mám to úplně stejně. /A rozhodně si nebudu zavírat vrátka tím, že bych ti odpřísáhl, že budu tvůj platonický přítel. Zní to mile, ale... Byl bys raději, kdybys měl více nesexuálních přátelství? *Zeptá se zaujatě a nakloní hlavu na stranu. Z nějakého důvodu mu vůbec není divné, že je do půlky těla. Přeci jen se jedná v podstatě o lékařskou prohlídku. Dobře, v této situaci jsi králem ty.
*Sleduje ho a snaží se zachytit jakoukoliv změnu ať už k lepšímu nebo horšímu.* Jo... Vím. Jedna kamarádka, vlastně neteř toho, co mě pokousal se stala nedávno vlkodlačicí. *Pokrčí rameny a pak se ušklíbne.* Jo, ale v obouch klanech je pár vztahů, strýc a neteř, nebo bratranec a sestřenice... Ale jinak u sebe drží, ale myslím, že to je kulturou. Copak vy víly máte rodiny s nějakým silným kulturním a emočním poutem nebo vás spojuje jen krev?* Nadhodí a pak se pousměje.* To je čarodějné tajemství, ale můžu říct, že jsem se tam dostal, když mi nakopávala zadek víla... pokud to nebyl démon a já se propadl portálem.* Vysvětlí a u jeho otázky se zamyslí.* Hmm... asi ani ne. Sice je fajn s někým zajít na pití a pokecat, ale to můžu i s Avou nebo mým spolubydlícím. Jenže můj spolubydlící už i řeší, že jím málo a že se mu nelíbí s kým spím.* Odfrkne si. A dodělá onu pastu.* Pomazat černé žíly. Aspoň některé, ať se vidí, co to dělá.* Poručí mu a pak se najednou usměje.* Víš, je vážně vtipný, že si pamatuju, když jsme se poprvé potkali. Bylo to myslím v kavárně nebo v čajovně a byla tam i Ava, která nás představila. Tehdy jsem měl z tebe docela nahnáno.* Zasměje se při té vzpomínce a dívá se na Jasona.* Hmm... Snad to zabere, ten olej se mi moc nechce dávat. Musí se totiž dostat do celého těla a sál o sobě nenní příjemný. Ani nevím z čeho je...* Ušklíbne se a podívá se na hliněnou nádobku.*
*Přijde si podstatně klidnější, jako kdyby mu černá krev v žilách pulzovala pomalejším, méně agresivním tempem. Poměrně hlasitě vydechne, jakoby celou dobu zadržoval dech a spolu s ním i šílený vztek přicházející s nákazou. Uleví se mu.* Jestli ten tvůj přítel tak rád rozdává kousnutí, pak se není čemu divit. Ačkoliv. *Zarazí se a levý koutek úst mu mimoděk vyletí v křivém úsměvu.* Pochybuji, že se se svou neteří dostane do stejné situace. *Když však začne Jack rozebírat vztahy v rodině, jeho jistota ohledně vlkodlaků maličko zakolísá. Rozhodne se však nenaznačovat, že by to mohlo nastat i v této situaci.* /Přeci jen jsem jejich Alfovi řekl, že je to banda barbarů. Teoreticky bych si mohl myslet cokoliv./ Na Zimním dvoře je to z mé perspektivy pouze krev. Emoce jako takové mají Gwyllioni dosti umímněné a čím blíž jsou trůnu, tím víc se útlum podporuje. Ačkoliv bych mohl říci, že tím málem, co jsem schopen cítit jsem svou matku vždy miloval. /Do té doby než jsem se rozhodl, že mohu být lepším vládcem./ To nezní moc příjemně. Doufám, že pobyt na tom místě nebyl příliš traumatický. *Kousne se do rtu a pohrává si s nyní prázdným hrníčkem od bylinek. Mají na něj podobný účinek jako jeho uklidňující prostředky, cítí se po nich lehčí.* To je zvláštní. Mít výhrady k tomu s kým spíš. Avšak je možné, že mi to přijde zvláštní jen kvůli tomu, že u mě si to nikdo nedovolí. *Blýskne dokonalým úsměvem, přestože se nijak zvlášť královsky necítí.* Sám? *Cuknou mu koutky, ale jako předtím mága poslechne a nabere si na prsty docela dost masti. Začne si ji rozmazávat po svalnatých pažích, protože tam se žíly objevily jako první.* Udělal jsem první dojem. To je jedině dobře, takovým bych měl zůstat pro lidi, co si nepustím blíž. *Usměje se, čímž dá mírně najevo, že si čaroděje- ani sám neví proč- blíž pustil.* /Možná to je ono. Že sám nevím. Pravděpodobně dost pomáhá, že to není víla. Vím, že se Ava snaží se mnou sblížit, ale už to, že pro ni musím vždycky být králem... Tehdy si troufám říct ani jednoho z nás nenapadlo, že se dostaneme do této situace. *Zasměje se a nadále pomazává černé žíly.* To zavání nebezpečím. *Pozvedne obočí a odhlédne od namazaných rukou na čaroděje.* Co by se teď mělo dit? *Různě natáčí ruce jako kdyby tím mohl usnadnit jejich léčbu.*
*Poslouchá ho a ušklíbne se.* Ji pokousal někdo jiný. A jo to se nedostane, i když se zdála být trošku naštvaná... Ale asi za to mohlo to, že jsme to dělali v její posteli.* Ušklíbne se, ale jde spíše o ďábbelské ušklíbnutí. Pak ho poslouchá a musí uznat, že to je zajímavé. Po jeho dalších slovech, ale odmávne.* Žádné trauma. Jen plno učení. Předtím bych ani nedokázal ohřát vodu.* Řekne a zasměje se tomu trochu.* No víš, oni se tak trochu nepohodli a taky mě škrtil, takže asi má o mě strach.* Ušklíbne se a pak se usměje.* A proč by měl někdo výhrady vůči tomu s kým spí král.* Pokrčí rameny a na jeho následnou otázkou souhlasně kývne. Pak ho sleduje a poslouchá.* Pravda, to nenapadlo... Spíše jsem si myslel, že mě zabiješ.* Zasměje se nesměle a pak se dívá na ruce.* Mělo by se to vstřebat. Pak by se to mělo z těla snažit dostat to, co mu škodí. Je to vlastně určeno výhradně pro civily, ale trochu jsem pozměnil kouzlo, tak snad to bude působit. Jinak je tu už jen ten olej. Ty osatní lektvary jsou spíše na posilování imunity, ředění krve a podobně. Takže něco, co je spíše, no tak to tam dáme taky a třeba ten myšmaš něco udělá...* Řekne a sleduje, zda se bude něco dít. Doufá že ano, protože u toho oleje má obavu, aby to neudělalo to, že aktivace oleje nevytlačí krev a tu neví, jak by nahradil.*
*Znovu se zálibně podívá na nízký stolek s karafou plnou fialového vílího pití. Nevidí důvod kazit si léčení, když má pocit, že to pomáhá, ale přeci jen si trochu zvykl na to, co mu drinky dělají.* Asi bych také nebyl nadšený, kdybych našel ve své posteli strýce. Pak ani tolik nezáleží, kdo by tam ležel s ním. *Hruď se mu otřese potlačeným smíchem a poklepe neposednými prsty o opěradla křesla.* Z toho mohu jen těžit. /Rozhodně je pro mne užitečnější čaroděj, co tuší, co dělá. Možná jsem se měl ještě spojit se Zari, přeci jen je to nejvyšší čarodějka Manhattanu./ *Jelikož však začíná cítit, že ta práce, co tu dělají není zbytečná, na Zarinu již nemyslí.* To je pěkné. Nuže, to je právě ta krása v tom být králem. Nikdo je mít nemůže. *Rozpřáhne rukama, snad aby zdůraznil, že vlastní hrad. Sám ani neví, začíná ho trochu popadat ospalá otupělost.* Proč bych tě měl zabít? *Tato poznámka ho zarazí natolik, že si přestane prohlížet černé žíly a podívá se na Jacka. Přeci jen on není zrovna definicí velkého zlého vílího zabijáka.* /Ten čaroděj byl moje nemocná výjimka./ *Přikývne, aby dal najevo, že rozumí účelu masti. Zničehonic se zlomí v pase a začne kašlat.* /Co to kruci?/ *Dá si ruku před pusu a dopadne na ni zpočátku malá sprška krve, po chvíli už docela slušný objem.* /Ach, špatná krev se snaží dostat pryč. Takhle jsem si to nepředstavoval./ *Narovná se, aby Jack viděl, co se děje a sáhne za sebe pro svou halenu, aby si otřel krvavé rty. V tu chvíli přijde další příliv, nyní se z něj krev bez přehnání hrne.*
*Přikývne a musí se uchechtnout.* No spíše jsem ji i trochu zničil pokoj pomocí telekineze... Trochu jsem se unesl.* Ušklíbne se a pak se rozhlédne. Vždy se mu vílý prostory líbily. U jeho další otázky pokrčí rameny.* Nevím, tehdy jsem myslím už nebyl z Aegonem a naivně si myslel, že máte silné bratrské pouto. Podotkne a nyní mu to připadá směšné. Když se zničehož nic zlomí v pase, tak vyskočí ze židle a rychle ustoupí. *Fuj, fuj, fuj... Z toho budu mít noční můry do konce života... *Zamumlá a odvrátí zrak, aby se nepozvracel nebo se mu nesložil na zem.*
*Ačkoliv sexuální telekineze zní jako zábava, Jason už není úplně ve stavu, kdy by byl schopný odpovídat. Cítí se slabě, když sleduje vytékající ichor, zároveň ale pociťuje zadostiučení. Tohle je ono, efektivně se zbavuje špatné nemocné krve. Nemohlo by to být lepší, přestože to esteticky není žádná sláva. Trvá to několik minut, než z něj vyteče slušný objem nakažené krve a je rád, že se Jack odvrátil.* /Hlavně ať neomdlí, jak zmiňoval na začátku. Tohle určitě není konec a jestli v průběhu léčby omdlí, tak bůhví jak to bude dál./ *Odběhne do koupelny, kde si omyje obličej, krk a hruď a jen tak tak stihne sám sebe přesvědčit, aby si rovnou neskočil do sprchy.* /Pořád tu mám návštěvu, nemohu být pryč dlouho./ *Již perfektně vyčištěný bez sebemenšího zbytku démonické tekutiny se vrátí za čarodějem.* Tak silného bratrského pouta se nemusíš bát. *Pousměje se a působí o dost unaveněji než před chvílí- ještě aby ne po takové ztrátě krve. Vyhodí halenu, kterou blokoval ušpinění nábytku a podlahy a znovu se usadí do svého křesla, které jen zá em nemá důlek ve tvaru jeho pozadí. Je bledý, kruhy pod očima jakoby ještě potemněly.* Omlouvám se, že jsi toho musel být svědkem. Ale zároveň ti děkuji, protože to působí účinně.
*Opravdu mu je z toho zle, ale když odejde z pokoje, tak se na to pořádně podívá a i když mu je špatně, tak k tomu dojde blíž a podívá se na to.*/Hmm... mohl bych to prozkoumat.../*Napadne ho a snaží se vymyslet slova k tomu, jak to udělat, ale vyruší ho Jason. Na kterého se podívá.* Aha...* Zamumlá a dívá se na něj. Sleduje ho a lehce nakloní hlavu na stranu.* Myslím, že tohle není všechno. Myslím, že ta nakažená krev mohla ovlivnit víc.... Říkal jsi, že máš problém s magií a myslím, že magii máš prostě v DNA... Možná by to chtělo i očistit DNA, ale to asi uděláme pomocí rituálu. Jen si musím nějaký vybavit, nebo jestli nějaký znáš?* Nadhodí a dívá se na něj a přitom přemýšlí.* Taky bude dobré i spojit obě naše magie.... Bude to mít třeba lepší efekt.* Nadhodí další myšlenku a dál přemýšlí a už se radši ani nezaměřuje na to, co ze sebe dostal Jason před chvílí.* Ale není třeba se omlouvat. Je to hnusný, ale zatím mě asi drží nějaký adrenalin.* Ušklíbne se, i když si spíše myslí, že jen okecal mozek tím, že to jsou ty lektvary.*
*Když mu popisuje, jak vnímá momentální situaci, přehodí si nohu přes nohu a pozorně ho poslouchá.* Také jsem si myslel, že to nebude vše. Ovšem máš pravdu, dávalo by smysl, kdyby choroba fungovala na bázi genetické informace. Vzhledem k disfunkci, tedy alespoň já to považuji za disfunkci, mé magie... Nuže dobrá. *Zamyslí se, když zmíní rituál, ale není si jist, zdali se nějakého vůbec kdy účastnil. S kněžkami v nijak úzkém kontaktu není a nepozoruje jejich činosti. Musel by se doptat někoho externího a pokud je sebemenší šance, že na to Jack přijde sám, raději by do toho další lidi netahal.* /Už takhle ví až moc osob o mé nemoci. Na žádný si nevzpomínám. Nemám s tím problém, pokud se moje magie nerozhodne na poslední chvíli protestovat. *Pousměje se a zadívá se do země, jakoby mu měla vyložit stav jeho magie. Podlaha kupodivu mlčí. Možná také záleží na typu magie, kterou bude rituál vyžadovat. Avšak pokud půjde jen o její čirou podobu bez potřebného zaměření, pak rád přiložím ruku k dílu. /Jelikož třeba živelná magie jde mimo mě./ *Uleví se mu, že mág stále dýchá a vypadá při smyslech. Dokonce vymýšlí nové techniky, takže žaludek i mozek předchozí situaci v pořádku přestáli.* To je dobře. *Odpoví poněkud stroze a přikývne.*
*Přemýšlí nad tím a matně si vybaví, jak četl o nějakém rituálu, ale neví už přesná slova. *Dobrá... Jako vybavuji si něco, co jsem četl... Eee.... Docela jsem to tehdy spíše přelétl.* Řekne a přemýšlí. Byla v tom sůl... asi i svěcená voda a... hmm... myslím, že tam byla krev panny. Možná to bude chtít oběť. No určitě to bude chtít oběť, nic není zadarmo... Ale nebude to kočka... Spíše králík. Slepice je moc mainstream.* Řekne zamyšleně a sáhne do tašky pro bloček a začne si psát zaklínadlo. Několikrát, tam přeškrtává, ale snaží se napsat něco, co bude dávat smysl a splní to, co má.*
/Mohu jen věřit tvé paměti, že zachytila i to, co jsi "spíše přelétl." Nedostali jsme se takhle daleko, aby to přišlo vniveč./ *Zhluboka se nadechne, přestože by se nedalo zrovna říct, že na něj jde vztek. O to se postaraly bylinky, je o dost klidnější, než před Jackovým příchodem. Přesto se v něm začne zvedat jiná emoce, možná bezmoc?* To zní rituálně. *Přikývne, přestože z jeho slov jasně vyplývá, že se v tomto oboru moc nepohybuje. Něco má samozřejmě také načteno, ale teoretická znalost mu přijde v této dosti konkrétní situaci spíše jako brzda, než cokoliv nápomocného.* Králík? Nuže dobrá, to by měla mít pod palcem kuchařka. Králíky vaří docela ráda. /Tedy, dělá je často, tak mohu jen soudit, že ráda./ *Ještě zvonek zvonkem, než si Jack sepíše, co potřebuje. Zpočátku se trochu vyděsil, když mluvil o oběti a sáhl do kapsy, jakoby měl nějakou připravenou. Nyní, už znovu klidný, přehodí nohu zpátky na zem a opře si lokty o stehna.* Co to znamená mainstream? *Nakrčí zničehonic obočí, když mu dojde, že plně nepochopil význam Jackových slov. Přeci jen by se nedalo říct, že má zmáknutý slang.*
*Zamyslí se.* Mno... Jo docela jo.* Pousměje se a dál si píše, co říct. Ví že z hlavy by to dopadlo asi špatně. Snaží se i si některá slova vybavit.* Mno... třeba jsou králíci něco jediného, co umí nejlépe.* Usměje se. Pak na lísteček stranou napíše i co potřebuje a v jakém množství. Předá to a pak se podívá na Jasona.* To je hlavní proud. Že slepice jsou prostě obětovány pořád. První co se napadne při oběti je člověk a slepice... Králíci jsou zase pro kouzelníky na tahání z klobouku. Takže To vlastně znamená, že je to něco, co je až obyčejné, přijmuto všemi. *Vysvětlí a doufá, že to pochopí. Pak se rozhlédne.* Budeme potřebovat prostor a nějakou barvu... Asi ti zničím podlahu. *Řekne a rozhlédne se, kde by bylo nejlepší místo.*
*Sedí tam jako divák sledující profesionála v jeho živlu. V podstatě nemluví, ani se nijak prudce nehýbe, jakoby tím mohl čaroděje vyplašit. Vytrhnout ho ze zamyšlení, či vzpomínání na kouzlo, které chce použít. Nedívá se Jackovi přímo pod ruku, protože má slušné vychování, a proto raději kouká někam za jeho rameno.* /Kdyby mi chtěl povědět, co tam píše, udělal by to. Nejspíše to není nic důležitého./ *Uzná a až když mu kouzelník začne vysvětlovat jemu neznámý termín, podívá se na něj.* Ach tak! Takže se pokoušíme o to, aby nás rituál byl něčím jedinečný. To je milé. *Nadšeně se usměje, když mu to dojde a narovná se, aby se mohl opřít o opěradlo křesla.* /Jestli se mi do jeho tvaru už nezkroutila záda, tak nevím, kdy by to mělo přijít./ Podlahu. *Zopakuje po něm dutě a podívá se na leštěný mramor, který působí dojmem, že je pokrytý jinovatkou.* Ta se dá kdyžtak spravit. *Přikývne a také se začne rozhlížet, přestože neví, jak by mělo ideální místo na Jackovo kouzlo vypadat.* Tamhle v rohu by to mělo být nejblíže siločárám, pokud z nich chceš čerpat. "Ukáže na místo, kde visí moc hezká malba. Následně zazvoní na zvonek, než se dostanou do nějaké choulostivé situace, kdy by bylo až moc zjevné, o co se tu pokouší. Předá své služebné seznam věcí, co potřebují a moc ho nezajímá, kde všude to bude sbírat. Vrátí se se vším asi o patnáct minut později a tiše opustí místnost.*
*Podívá se na něj a zasměje se.* No, náš rituál je hodně výjimečný. Nehodlám to totiž opakovat. Je to děsivé a no... Po tobě mi ty noční můry budou stačit.* Zasměje se a pak se podívá kam ukazuje.* Hmm... dobrá. To se bude hodit. *Přikývne a v mezičase se pustí do čistění nádobí. Když se vrátí, tak už je tam vše.* Dobrá, tak se do toho pustíme. Kruh by neměl být narušen... ani jeden.* Řekne a vezme barvu. Napaluje na podlahu pentagram a to i takovým směrem, aby odháněl, než přivolával. Je dost velký, aby se do něj oba vešli. Pak kolem něj, přibližně 30 cm od něj nasype kruh ze soly. Blíž ještě jeden kruh a pak ještě jeden. Do toho solného kruhu uprostřed nakape krev panny, že to až tou rukou rozděluje solný kruh.*/Je to sirup, je to sirup...*Opakuje si a na ten nejblíže plánuje dát králičí krev. Do misky hmoždíře dá krev a podívá se na Jasona.* Teď půjdeme do kruhu s pentagramem. No a asi si sundám košili a vestu, kdyby něco... nechci si je zničit.* Řekne a sundá si ono zmíněné oblečení a zamyslí se.* Asi jsi to athame už uklidil, co?* Zeptá se, protože ví, že něčím musí obětovat králíka. Toho vezme do náruče a podrbe ho.* No kamaráde, když nebude tak ti prokousnu krk.* Zazubí se na něj svýma kočičíma zubama.*
Nemínil jsem ti způsobit noční můry. Kdybys chtěl, mohu tě na to nechat zapomenout. *Pousměje se, aby dal jasně najevo, že je to upřímná nabídka a ne povel. Nejde mu o to, aby kouzelník zapomněl na to, že je mu král zavázán. Spíše se mu chce něčím odvděčit.* /Nikdy by mě nenapadlo, že budu něčeho podobného součástí. Přeci jen to působí trochu nereálně. Kruhy na zemi, magické slovíčkaření. Nuže, cokoliv, co zachrání benevolentního krále před smrtí, no ne?/ *Pozoruje Jacka s barvou a solí a obecně se vším, co zrovna používá. Jakmile na něj po delší odmlce promluví, překvapeně zamrká.* Jistě, tvá volba. *Zamumlá, avšak neodvrací se, když se Jack začne svlékat. Nejprve ho to napadne, ale pak si vzpomene na jeho smělost po přeměně z kocoura a navíc si uvědomí, že přeci nebude mít v kruhu celou dobu zavřené oči.* Vypadá to dosti komplikovaně, jsem rád, že sis vzpomněl. *Rty se mu zvlní v mírně nepřítomném úsměvu a udělá krok blíže k Jackovi. Sám je do půl těla nahý, takže je vidět, že černé žíly pobledly.* Hm? *Odtrhne pohled z pentagramu na zemi a podívá se na Jacka, u čehož mu spadnou vlasy do očí. To se mu moc často nestává, vždy je mívá upravené. I to je další známkou jeho vyšťavení. Je si však jist, že bude moci při rituálu pomoci, protože magii pod kůží neustále cítí.* Ach ano, nechal jsem ji odnést tam, kam patří. Ale určitě se tu najde něco ostrého. *Zabloudíem ke střepům po rozbité bustě, ale přijde mu to i pro králíka moc kruté. Otevře tedy jedno šuple a vytáhne zdobenou dýku s dlouhým, úzkým stříbrným ostřím.* Tady máš. *Podá mu skvost rukojetí napřed a odfoukne si pramen vlasů z očí. Stoupne si na okraj pentagramu a vyčkává, kdy nastane to zmíněné "teď." Má už tam být? Nebo mu dá Jack přímý rozkaz? Není si jist.*
Uvidíme, jak na tom budeš na konci, kdyžtak až později.* Řekne mu a pak ještě vezme svěcenou vodu. Jednu její kapku vmíchá do krve a zamumlá jednu část kouzla.* Hmm... dobrá./Mohlo to být i trochu staromódní.../*Napadne ho, ale když mu donese dýku, tak se na ni podívá. *Hmm... Pěkný.* Usměje se a dýku si prohlédne. Následně ji ponoří do svěcené vody a odloží na stolek. Pak vejde do pentagramu a přisune i stoleček, ale stále dost daleko, aby se nedotýkal kruhů. Pak se podívá na Jasona a přitáhne ho do kruhu. Králíka mu předá a přivolá si misku s krví. Možná to bude nepříjemné, ale co já vím.* Pokrčí rameny a začne odříkávat slova v démonském jazyce. Přitom na Jasona pomocí krve kreslí symboly a značky. Přitom odříkává zřetelně slova a když dokreslí, tak krev vylije mezi ně na střed pentagramu. Jackovi oči až září a on se soustředí na to co dělá. Přitom do svých slov vkládá magii, aby měli účinek. Čerpá i ze siločar. Dělá pohyby rukou, kterými jakoby spojoval symboly na Jasonově těle. Když je všechny "spojí", tak vezme králíka za uši. Stále odříkává slova. Nemluví rychle, ale ani ne moc pomalu. Spíše jako by s někým klidně rozmlouval. Do volné ruky mu přistane. Králík, jako by tušil, co ho čeká a začal sebou mrskat, ale Jack ho držel pevně. Pak jako by některá slova vykřikoval a králíka probodne. Krev z něj nechává kapat do středu mezi ně a pak pokape nejbližší kruh soly. Jack pokračuje v odříkání a soustředí se na slova, aby je neřekl špatně.*
Ovšem. *Odsouhlasí a dojde mu, že pokud ho tento rituál vyléčí, neznamená to, že mu bude lépe. Jistě, když se nad tím zamyslí, tak je to s magickým vyčerpáním a ztrátou krve a obecně zásahem do DNA dost logické. Avšak až do této chvíle byl přesvědčen, že se mu po Jackových kouzlech uleví.* /Naivita. Nelíčená naivita. Už abych byl zpátky ve své kůži./ Však víš, víly a železo nejsou moc dobrá kombinace, tak si to kompenzujeme ozdobami. *Pokrčí rameny, když mu pochválí zbraň a nechá se vtáhnout do kruhu. Je to jasný "ted" signál, na který celou dobu čekal.* Doufám, že to bude nepříjemné jen pro mou stranu. *Pousměje se, protože mu nepřijde vhodné, aby u rituálu trpěl i čaroděj. Kdoví, jakou má toleranci k bolesti a zdali by nepřestal čarovat.* /Tak, uvolním se a nechám ho dělat co potřebuje./ *Přikývne si sám pro sebe a povolí napětí v ramenou. Sice pořád stojí rovně a majestátně, ale působí uvolněně. Není vystresovaný a v křeči. Přijme od kouzelníka králíka a bezmyšlenkovitě ho podrbe za ušima. Cítí jeho teplo, zároveň však cítí i magii všude kolem. Natáhne před sebe ruku, nabízejíc se Jackovi jako zdroj magie.* Smíš ze mne čerpat. *Promluví tiše, aby ho nerušil, ale zároveň mu dal i výslovné svolení, aby se nebál toho využít.* /Vypadá to dobře. Zdá se, že díky externím zdrojům magie ho to tolik nevysiluje. Působí klidně./
*Stále říká slova, ale už spíše opakuje, co řekl. Pustí králíka na zem a vysílá magii. Cítí, že ho to vyčerpává a je rád, že si ji šetřil. Snaží se ale působit klidně. Nechce, aby Jason vysouval. Pak ho chytne za ruku, aby využil i vílí magii. Neustále opakuje slova zmizí z něj iluze úplně zavře oči a stále opakuje slova. Ani nevnímá, že se mu spustila krev z nosu. Ta dopadá přímo na bílý kožich králíka. Čerpá ze své magie, z magie Jasona, ale i ze siločar. Snaží se vyzvat k očištění DNA od poškození démonskou nákazou, která je na podlaze v podobě vyzvraceného ichoru. Už ho to vyčerpává a má nutkání to vzdát, když vzplane druhý solný kruh, kde je krev panny. Jack nepřestává opakovat a pro jistotu znovu zopakuje pohyb rukou, aby propojil pomyslnou čarou symboly na Jasonovi.*
*Očekává, že to jeho společníka začne brzy vyčerpávat, ale doufá, že to dokončí. Samozřejmě si nepřeje jeho smrt, takže doufá, že k tomu nedojde. Jakmile ale rituál jako takový začal, probudilo se v Jasonovi něco nepříjemně podobného naději. Zarylo se mu to hluboko do podvědomí a dává mu to na srozuměnou, že jestli to nevyjde, všechno je ztraceno.* /Teče mu krev. Je to běžné? Je to symbolem poškození mozku? Možná jsem si na to měl něco načíst, abych byl teď více v obraze./ *Na chvíli zavírá oči, aby podpořil celkovou otevřenost svého těla výchozí i příchozí magii. Když mu však víčka pokryje rudá, otevře je, aby se podíval, co se změnilo. Všimne si nově vzplanutého ohně a pocítí radost. Kouzla fungují.* /Ví, co dělá. Všechno vyjde./*Opakuje si a podporuje svou magii směrem k Jackovi. Logicky se jí moc nechce, ale vlastní vůlí jí propouští, co nejvíce.*
*Ignoruje krev, vyčerpání a únavu a jen opakuje slova a pohyby. Slova už říká naléhavěji a snaží se do nich dát ještě více energie at už svou, nebo co čerpá z Jasona nebo ze siločar. Bezděčně zatne dráp Jasonovi do ruky. Stále opakuje slova, ale už přes zatnuté zuby. Vzplane i nejbližší kruh s králičí krví a Jack otevře oči. Oči mu září a z rukou mu jdou zlatavé impulzy. Moc to nevnímá. Stále opakuje slova, ale už automaticky.*
*Pozorně čaroděje pozoruje, vnímá zvýšenou intenzitu veškerého dění a nějakou část v něm to baví. Zdá se to jako dobrodružství. Tu ovšem brzy umlčí a soustředí se, protože si přeje, aby byl rituál brzy u konce. Již sám začne cítit známky magického vyčerpání, které se připojuje k tomu fyzickému.* /Zdá se mi to nebo se zdárný konec blíží?/ *Napadne ho a snaží se umlčet pocit naděje. Pořád je tu možnost, že to nemusí fungovat, i když si ji nepřipouští. Do celého dění se tak položí, že už moc nevnímá, co se všechno děje, ale do reality ho bolestně vrátí Jackův dráp. Není to žádná bodavá, nesnesitelná boles, ale překvapila ho. Chvíli poté však opět zavírá oči a plně se oddává rituálu.*
*Symboly na vladařově těle se bolestivě vpalují a vsakují do jeho kůže. Když se mu kompletně zaryjí do těla, prostoupí jim pomalu a bolestivě pálení pulsující rytmem tepu srdce. Je to možná zá, je to možná Faerií, která je nepředvídatelná, nicméně magie udělá své - černá magie, kterou čaroděj Jack Heller využil, sklízí ovoce, když pomocí symbolů vypaluje z vladaře démonickou podstatu, která nyní musí ulpět na nejbližším živém tvoru poblíž. Je pouze na čaroději, kam ji nasměruje.*
*Je vyčerpaný, ale stále mumlá kouzlo. Cítí, že se mu daří a vypaluje nemoc z jeho tělo. Rozhodně ji nechce do sebe, tak ji vyšle na nejbližší živou bytost. Dveře jsou daleko, ale je blízko okno na kterém zahlédne nějaký černý flek a doufá, že je to zvíře a vyšle ho tím směrem. Nasměřuje to na onoho tvora a doufá, že toho bude tolik, že to to zvíře zabije. Drží se poslední stopy soustředění a přesměrovává tu démonskou podstatu do tvora za oknem. Pomalu klesá na kolena a když už tu podstatu necítí, tak ještě chvíli kouzlo udržuje, pro jistotu. Pak se však úplně zhroutí na zem a ukončí proudění energie a i solné kruhy. Jack ani nevnímá okolí, je absolutně vyčerpaný.*
*Připadá mu, jakoby mu do nakreslených symbolů někdo ryl rozpálenou dýkou. Zatne zuby, aby nekřičel, ale stejně z něj vyrazí hrdelní zvířecí zvuk bolesti. Přesto je nadšený, cítí, že kouzlo funguje. Vypaluje z něj démonický bordel a on si z té bolesti snaží vzít právě to. Cítí, že jeho i Jackovy síly se chýlí ke svému konci a doufá, že stejně tak i rituál.* /Připadám si lépe. I když mizerně. Přijde mi, že moje myšlenky jsou opět mými./ *Ve chvíli, kdy se Jack upadne na kolena, Jason udělá to samé. Skrz magii jsou propojeni a on cítí, že i jemu se uleví, když si odpočine na podlaze. Jelikož jeho síla byla pouze doplňkem, je na tom pořád trochu lépe než Jack. Zůstane na kolenou, zírá do země a cítí každičkou buňku ve svém těle. Každičkou zdravou buňku. Ví to. Vnitřně si je jistý, že je nákaza pryč.* Děkuji. *Zachraptí, jelikož jeho hlas ho po řevu zrazuje. Je mu jasné, že ho čaroděj neslyší, ale cítí potřebu mu i přes to vyjádřit vděk. Po čtyřech se přesune k němu, aby mu změřil puls. Když si ověří, že je naživu, omdlí.*
*Jack nevnímá, co se děje. Je natolik unavený, že se mu ani nic nezdá. Neví jak dlouho spal, ale když se probudí, tak je stále na zemi. Zvedne se a bolí ho hlava. Rozhlédne se a vidí, co se nachází kolem.* Dobře... léčení si pamatuji. I to že jsem zabil králíka.... Zabralo to?* Přemýšlí nahlas a pomalu se zvedne, ale znovu spadne.* Ugh... Tak jo... Dneska se musím pořádně najít, napít a spát dva dny.* Rozhodne nahlas a po čtyřech, což je jediná jeho možná chůze a ještě k tomu pomalá jako od děcka, se vydá ke svému oblečení. Pak se i vyškrábe na křeslo, kam si s oblečením sedne a unaveně se dívá na ten nepořádek.* Nechci být ten, dko to bude uklízet...* Zamumlá a dá se do oblékání. Je strašně unavený, ale spát už nejde.*
*Probudí se o několik hodin později, jen na chvíli. Skrz škvíru mžourajících víček spatří východ slunce a pak znovu odpadne. Následně ho probudí až Jackův hlas, protože z okolního čirého ticha výrazně vystoupí.* Zabralo. *Prohlásí sebevědomě a zvedne před sebe ruku, aby si ve slunečních paprscích prohlédl čistou, sice trochu pobledlou, kůži. Žádné černé žíly, nemoc je znatelně pryč. Leží na zádech, takže není tak těžké se takhle prohlížet.* Jsem ti vděčný, Jacku. *Osloví ho s úsměvem, který je však podobně zničený jako oni dva. Převalí se na břicho, aby se mohl lépe rozhlédnout po okolí a musí souhlasit s dalším čarodějovým tvrzením. Při tomto odvážném pohnutí se mu zamotá hlava a padne bradou na zem.* Vidím to stejně. Když zmíní úklid, unaveně se zasměje.* To já taky ne. Jsem rád, že to ani na jednoho z nás nepadne. Ovšem, pro služebné to žádná zábava nebude. *Zvedne se do sedu, čímž si zařídí zatemnění před očima a až po chvíli se otočí směrem ke křeslu.* Budeš v pořádku? /Jsi si jistý, že je teď nejlepší nápad odejít?/
*Podívá se na Jasona.* Ah... budu. Po pár dnech spánku a asi mě tohle i donutí sníst víc než jablko.* Ušklíbne se a košile ho na tolik unaví, že se opře do křesla.* Ale nejlepší bude mě dostat do parku. Tam načerpám i trochu té magie, když už nic. Ale asi budu muset dočasně nějak zamaskovat, tohle.* Řekne a rukou mávne před obličejem. Je sice unavený, ale ví, že v parku by mohl někoho poprosit o telefon a zavolat si Natea. Pak se podívá na Jasona.* Co ty? Vypadáš zdravě, tak asi úspěch.* Usměje se a pak se trochu zamračí.* Ale neříkej prosím, že jsem to udělal já. Nechci tohle znovu podstupovat. Nemám tolik energie, abych něco takového dělal každý den.* Povzdechne si a jazykem si navlhčí rty, které má suché a přitom ucítí sůl a krev. Ani neví, že má na obličeji svou krev, ale vidí krev na svých rukách.*/Jsem moc unavený, abych z toho šílel.../*Pomyslí si a nechává to být.* Kdo mě kdyžtak dostane odsud? Protože u tebe to vidím maximálně na sprchu a postel.* Ušklíbne se. *
Pokud se jednalo o zvíře, byla to příliš malá bytost, na kterou může démonická nákaza parazitovat a uchytit se. Nicméně víly mají mnoho podob. Čaroděj může nyní jen doufat, že se parazit neuchytil na něm samotném. To se však projeví až později.
Dobrá, dávej na sebe pozor. *Poví mu klidně a jeho hlas už zdaleka nepřetéká emocemi jako před rituálem. Už se znovu srovnal, přestože je teď příliš unaven na to, aby přemýšlel nad počtem pocitů, které v nedávné době vyjádřil.* Ach, ovšem. *Rozhodne se dojít k sobě do ložnice a něco tam pro Jacka vyhrábnout. Sice se několikrát zapotácí a neméněkrát klopýtne, ale nechce se ukázat natolik slabý, aby se plazil. Jakmile však dojde k sobě do pokoje, opře se čelem o zeď a zavře oči. Ještě chvíli to bude trvat než bude v pohodě. Když se několikrát zhluboka nadechne, otevře skříň a vytáhne z ní sluneční brýle, mikinu a černou šálu.*/Tu si může dát před pusu, kdyby musel mluvit na někoho, komu nechce ukazovat kočičí zuby./ *Vypotácí se zpět do salonku a hodí věci po Jackovi. Protože se opírá o sloupek dveří a nemá dost síly na to, aby k němu ještě došel a hezky mu věci předal z ruky do ruky.* Jestli tak vypadám, jen dobře. I se cítím zdravě. Ale budu potřebovat dobít energii. Hodně. *Pousměje se a trochu větší vahou se opře o trám.* Rozumím. Diskrétnost je to nejmenší, co pro tebe mohu udělat. *Ztěžka přikývne a podívá se na vyčerpaného čaroděje. Je rád, že to pro něj udělal- logicky. A rozhodně nebude mít potřebu říkat kdo konkrétně to pro něj udělal.* /Ledaže by chtěl tu popularitu s tím spojenou, ale to by bylo hloupé. Akorát by se u něj objevila fronta nakažených./ Můžu zavolat tu samou dívku, co tě sem přivedla. Přeci jen trefí k tobě domů, takže by se i postarala, abys cestou někde neusnul. *Věnuje mu křivý úsměv.*
*Poslouchá ho a snaží se znovu neusnout. Pak chytí věcí a pracně se do nich dostane.* Děkuji.* Poděkuje z poza šály. Pak se podívá z okna a vybaví se mu, že tam byl tmavý tvor.*/Co to bylo? Nemám dojem, že to bylo moc zvířecí.../*Zamyslí se, ale bolí ho z toho hlava.*/Doma pro jistotu udělám vývar, aby se mi na krev nevázalo něco... Budu muset najít, co na to... Nebo dojít na stínový trh./*Pomyslí si a prak se zvedne.* To je dobrý. Mě stačí do toho parku. To bude nejlepší pro všechny... Odtamtud hlavně i najdu dobře cestu.* Usměje se na něj a narovná se.* Ale až budeš fit, tak mě zbavíš té hnusné vzpomínky na to, jak tu ze sebe dostáváš krev.* Řekne a oklepe se nad tím. Pak jen čeká až se objeví víla, co ho odvede.* Ale klidně se stav i na pokec. Prý dělám fajn wafle.* Zazubí se na něj unaveně.*
To já děkuji. *Přimhouří oči a musí se vážně přemáhat, aby se po dveřích nesvezl znovu na zem a neusnul. Je úplně vyšťavený a ví, že to bude muset vykompenzovat. Sice je zvyklý několik dní nespat, ale tohle je na úplně jiné bázi. Tohle není o jeho sebeovládání či kávě nebo jiných povzbuzovácích. Nyní je vážně třeba se dobit.* Dobře, nebudu se vnucovat. *Přikývne a podrbe se na tváři. Najednou ho překvapí, jak má dlouhé vousy a rozhodne se hned po spánku oholit. I to, že vůbec nosí strniště je pro víly netypické, tohle je vyloženě hrůza.* Dobře, budu se těšit. *Zkroutí tvář do pobaveného úšklebku a a podívá se do jeho ohnivých očí.* Wafle jsem ještě nikdy neměl, pravděpodobně tě vezmu za slovo. *Oplatí mu úsměv a hned jak ho víla odvede, zamkne si komnaty a pleskne sebou do postele, tak jak je. Okamžitě usíná.*
/Uklidni se, Jasone. Celá tato akce se koná pro ty jako jsi ty, aby se rozšířilo povědomí./ *Není si však jist, že chce rozšířit povědomí o nemocném králi, a proto se sebere a vztyčí kolem sebe štít, co by měl blokovat na první pohled jasné příznaky a bránit jeho okolí proti nákaze.* /Ovšem, co na tom záleží. Když to takhle půjde dál, tak z mírové informativní akce udělám krvavou řež./ *Ruce se mu třesou touhou do nečeho udeřit, ale po staletích učení kontrole není tak lehké ho zlomit. Je však pravda, že kdyby se nad svou účastí pořádně zamyslel, došlo by mu, že je to nesmysl. Měl sem prostě vyslat Avu a neukazovat se. Rozhodně ne v takovém stavu. Ale právě kvůli tomu, jak na tom je, zdravý rozum opouští rovnici.* /Ava by stejně měla jít se mnou./ *Snaží se ho přemluvit poslední zbytky jeho dřívějšího já. Neposlouchá a rychlým, téměř až vzteklým, krokem míří k Dumortu. Jakmile tam dorazí, vyčkává, co se bude dít a odebere se do libovolné místnosti, ve které se schůze koná.*
*Darius nemá rád upíry, ale dnes tu musí být. Na sobě má černou koženou bundu, ošoupané rifle, šedivé tričko a na tváři vousy, které tvář dělají už černou. Před hotelem se zastaví a už to nevydrží. Sáhne do kapsi a vytáhne krabičku cigaret. Jednu vytáhne a pak se dá do hledání zapalovače, který když najde, tak si s ním cigaretu zapálí. Má ve smečce další nemocný kus a k tomu nezná moc průběh. Dokonce i Josh je nemocný. Sice si volají, ale to není ono. Když dokouří, tak vejde dovnitř. Ten upíří smrad ho pohlti.*Fuj... smrad jak na krchově... *Zabručí a radši zase vyjde ven, protože mu je jasné, že by ten smrad nevydržel. Tak si venku znovu zapáli cigaretu a začne přemýšlet o tom, akm bude dávat další, pokud se nakazí a hlavně netuší, co bude dělat pokud se nakazí on.*/Nemám prostory a bez Alfy bude smečka bezmocná a může hrozit převzetí.../*Pomyslí si a tamhle myšlenka ho donutí zapálit další cigaretu a čeká,co se bude dít dál.*
*Cestou k Dumortu se téměř plazí, jelikož jde z noční hlídky a tuto schůzi bere spíše jako zastávku, kde se zodpoví, informuje a poté se konečně půjde prospat do Institutu.* /Kafe by bodlo. Ale copak se takhle mohu ukázat někde v kavárně./ *Zhodnotí svou loveckou zbroj. Tentokrát sice není zasviněný od démoní krve, nicméně se mu podařilo si nechat roztrhnout bundu nad pravém ramenem. Řemen, který je u boků svázaný do uzlu, vypadá, že se mu také na hlídce přetrhl. V ruce si pohodí s andělským ostřím a zasouvá ho do provizorního řemene. Poté sáhne po stéle a načrtne si na levé předloktí runu pro výdrž.* /Tohle by místo kafe mohlo postačit./ *Do nosu ho udeří pach spálené kůže a rukáv bundy stahuje k zápěstí. Následně pokračuje v cestě k Dumortu, spokojený, že nemusel hned z rána kontrolovat důkazy o přítomnosti svého bratra v Institutu. Skutečně ho teď chce mít na očích co nejméně a pamatovat si hlavně to, čím byl dřív.* McCormacku. *Zdraví kouřícího alfu u vchodu, ale míjí ho a vchází rovnou dovnitř.* /Tady aby se také Sammael vyznal./*Zůstává stát ve foyer, ale nato zamíří po schodech nahoru a hledá tak dlouho, než najde vílího vladaře v místnosti, kterého poznává. Nemá ale nejmenší touhu s ním zapříst rozhovor, tudíž zůstává stát na chodbě a vyčkává na Adeline nebo zda se mu dostane nějakého jiného uvítání. Jak odtuší dle vzhledu Dumortu, upíři si na rituálech a velkoleposti potrpí. Zády se opře o stěnu s rukama založenýma na hrudi a kontroluje, zda nemá za nehty zbytky démoní krve.*
*Ismael dlouho přemýšlel jestli se vůbec ukazovat, v poslední době se snažil hodně stranit, měl nápad že pošle i nějakou náhradu ale nakonec mu schůze přišla příliš důležitá než aby to nechal být. Rozhodně se mu nechtělo, obával se že to vůdkyně klanu svolala jen proto, že je sama nakažená a chce pomoct. Nebo dokonce že je to zas nějaká hloupá past. Nakonec tedy stál na druhé straně ulice kde sledoval jak se situace vyvíjí, zabalený snad ve všech možných ochranných kouzlech co mu zrovna ráno přišly na mysl. Viděl jak si to Vílí král razil do budovy, a také viděl nerozhodného vlkodlaka kterému se tam očividně nechtělo.* /Cítím s tebou./ *Nakonec přišel i vedoucí institutu a když vešel i ten, rozhodl se udělat stejně. Také prošel kolem kouřícího vlkodlaka, jen na něj pohlédl a šel dál. Když došel do hlavního sálu, znovu si povzdechl* Co tu dělám, to se jdu dobrovolně nakazit nebo co? *Pak už se vydal hledat kam má jít, vyšel tedy do patra kde už viděl Caleba jak stojí před místností.* /Tak třeba tu?/ *Sedl si na jedno z křesel v chodběa dal ruce prsty k sobě.* /Tak, ještě tahle maličkost./ *Aniž by mu lovec věnoval moc pozornosti zamumlal.* Omluvte mne. *A vypařil se domů.*/Tak tohle funguje, tak aspoň něco./ *Pobral těch pár ne zrovna pozitivních spisů co si nechal na stole které se alespoň trochu týkaly nákaz a věcí s nimi a vrátil se s nimi na původní místo.* Já věděl že jsem doma něco nechal. *Usmál se už na lovce a v křesle stále čekal dál.*
*kývne dvěma mužům, co mezitím přicházejí. Zatím se mu dovnitř nechce z toho smradu tam má chuť vrčet, ale má v rodině upíra. Doufá, že to tedy přežije. Vejde dovnitř a sedne si dál od obou mužů. Je opatrný, protože nehodlá být nakažen a tím přijít o post. Jakmile si sedne, tak vytáhne telefon, aby pověřil úkoly některé vlky. Hlavně, aby nakrmili ty vaše izolované a dohlédli na mladou dívku, které se ujal. Když vše zařídí, tak telefon schová. Prohlédne si oba muže, ale mlčí. Zatím nevidí důvod něco říkat. Pozdravil je kyvnutim už venku.*
*Obyvatelé hotelu si jsou vědomi, že se tu dnes chystá schůze, kde se budou nacházet zástupci všech ras. Avšak si musela být jistá, že se tu dnes nesemele nějaké nepříjemné vyrušení. Ještě než tu chtěla uvítat hosty, musela nejdříve svolat upíry a dát jim přesné instrukce. Jednoduše řečeno jim zakázala jakýkoliv pohyb po hotelu v době přítomnosti hostů. Přeci jen si nechtěla nadělat nepřátele z nejmocnějších osob v New Yorku. Zastaví se ve foyer, aby uvítala nově příchozí. Nikdo tam však není a tak vyjde nahoru odkud slyší hlasy.* /Trochu troufalé. Přeci jen, vědí jak to tu funguje./ Vítám vás. *Uvítá je se zářivým úsměvem a zamíří do salonku, kde už vyčkává Jason.* Prosím, nabídněte si. *Poukáže na stoleček, kde se nachází různé druhy nápojů od vody až po lahve alkoholu. Sama si poté usedá do jednoho z křesel, která jsou teď přesunuty do kruhu. Když si všichni nachází své místo, zase se zvedá.* Děkuji, že jste se dostavili. Obávám se, že je načase začít jednat. Přehlíželi jsme nákazu, která promořila naše město. Nevím, kolik máte kdo znalostí, ale určitě bychom to neměli brát na lehkou váhu. Svolala jsem vás tedy, abychom se dohodli na dalším postupu a popřípadě začali hledat lék nebo nějaké metody léčby. Když nezačneme něco dělat my, tak nikdo. *Usedá si znovu do křesla a všechny si pozorně prohlédne.*
/Upřímně jsem nečekal, že se zde sejdeme všichni. Když už nic jiného, předpokládal jsem, že vlkodlak nezvládne pach upířího doupěte. Nu což, jestli ztropí scénu, alespoň to nebude na mě./ *Napadne ho, protože vztek, který dříve přicházel ve vlnách je nyní stálý a všudypřítomný. Je mu jasné, že jakmile si vyslouží byť jen křivý pohled, bouchne. Doufá však, že se nic takového nestane.* /Přeci jen, kdo by šel na schůzku o nemoci proto, aby dráždil vílího vladaře?/ *Ospravedlňuje si svou přítomnost a všem kývne na pozdrav, když se usadí v kruhu. Jakmile si Adeline zahraje na řádnou hostitelku, div neskočí po láhvi bourbonu.* /Třeba mi alkohol trochu zklidní mysl./ *Donutí se pohnout pomalu, nenápadně a s nuceným klidem si nalije.* /Když něco nezačneme dělat my, tak nikdo./ *Zopakuje si její slova v mysli a rozhlédne se po okolí. Je mu jasné, že nikdo z nich tu nechce být o nic víc než on. Čaroděj působí, jako kdyby byl už jednou nohou zpět doma, nefilim zase vypadá dost použitě a u vlkodlaka je dost jasné, že se mu každičkou buňkou v těle příčí tady být.* /Nádherná společnost./ *Pomyslí si a napije se zlatohnědé tekutiny. Přikývne nad upírčiným proslovem, ale zatím nic neříká. Obecně vzato nemá moc v plánu se tu projevovat.*
*prohlíží si všechny přítomné a když přijde upírka, tak se narovná. Podívá se na nabídku nápojů a když uvidí pivo, tak ho vezme a napije se. */Hnus.../*Zhodnotí pivo. Pak jen poslouchá. *Mám dva nakažené. Nemůžou se měnit, ale u jednoho jsou výbuchy vzteku... Ale nevím zda to někdo hodlá řešit. Neřešilo se ani to, že jméno nějaké víly bylo na zádech zavražděné členky smečky... *pokrčí rameny.*
*Z toho důvodu, že již tři nakažené potkal, moc dobře poznává příznaky této nemoci.* /Dokud vyloženě nemusím, tak tam nepáchnu. Vypadá jak jednou nohou v hrobě./ *Z chodby očima zabloudí do místnosti, kde sedí vladař, a poté ulpí pohledem na Ismaelovi. Náhle mu jeho příchod připomene, co mu vlastně chtěl, a dokonale zapomíná na polomrtvou vílu.* Adeline. *Jak ji vidí, nechává ji přeci jen vstoupit do místnosti první. Bez váhání hrábne po sodovce v nádobě s ledem a usadí ke stolu co nejdál od Jasona. Spokojený, že se nemusí bát, že by ho snad v této budově chtěl někdo otrávit, což se o ostatních říct nedá. Na srozuměnou přikývne a odšroubuje víčko lahve.* /Zavražděná členka smečky, hezky to vede./ *Potlačuje cuknutí koutků. Nakonec to není jeho starostí.* /Víly mají složit zrbaně, ale jak ví, že to jméno patřilo vile? A co je mi vlastně po tom, jsou to jejich interní potyčky. Ještě než začneme. *Vykládá ruce na stůl a obrací se na Ismaela.* Vyprošuji si, Ismaeli, abyste přeměňoval mé lovce stínů, strážce Úmluvy a zákonu. *Argumentuje vyložením Úmluvy.* Řekněme, že se ještě dnes odeberete do Institutu, vrátíte ho zpátky, a při podání hlášení Spolku se mi tato informace možná vytratí z paměti. *Lehce přivře víčka směrem k Ismaelovi, dodá k tomu úsměv plný cynismu, a poté kývne na Adeline, že mohou pokračovat.* Institut má také dva nakažené. Naše medicína se však osvědčuje pouze v první fázi nemoci. *Vzhlédne k Adeline, čímž jí dá najevo, aby o podřezání žil pokračovala, pokud se jí vůbec chce.*
*Když chodbou k salónku projde Adeline ví že už se bude začínat, jsou tu všichni, přestože roztroušení. Schová si své dokumenty do náprsní kapsy a stále v křesle na ni hlouběji kývne ale čeká až do místnosti vejdou všichni ostatní. Vedoicímu institutu se moc nechce a ani se mu nediví. Když tedy už všichni vyrazili dovnitř vydal se k nim také, ale zastavil se v rámu dveří dobrých pár metrů od nich, kde se opřel. Vyslechl si úvodní řeč Adeline, poté i něco o vraždách vlkodlaků čemuž nevěnuje tolik pozornosti a když už se chystá promluvit on sám tak se k tomu přidá Caleb jež zmíní jeho jméno.* /Ty jsi to nemohl chtít řešit před schůzi, ty jsi musel použít k tomu abych ti musel tvého blbečka proměnit zpět, noco, mě je to celkem jedno./ *Lehce se na Caleba pousměje.* Když na tom trváte nemám problém ale budeme to řešit až po této schůzi dobrá? *Sáhne do kapsy od svého kabátu ze které vytáhne několik plastových pytlíků s jakýmsi kusem plastu.* Inu, asi se ptáte proč stále stojím ve dveřích a nejdu si sednout, osobně tuto schůzi považuji za ne úplně skvělý nápad, slyšeli jste někdy o něčem jako videohovor? Ale když se tu nás pět *udělá vzdušné uvozovky* nejdůležitějších, sešlo pohromadě, budiž. Jen mám takový návrh. *Příjde trochu blíže ke stolu a lehce na něj pohodí čtyři kusy plastů v pytlíku.* Jedná se o rychlostest, vím že je civilský, a vím že ne na všechny bude fungovat, ale pro ty s alespoň částečně lidskou krví by pravděpodobně měl. *Opře se o stůl a trochu vzdechne.* /Co já tu dělám, kam dali rozum./V balení je jehla a základna s nanášecím papírkem, je to jednoduché, bodnete se do prstu, kápnete krev a jehlou trochu rozetřete. *Na chvíli zavře oči aby si opět srovnal priority a aby se na to celé nevykašlal.* Pokud nechcete nemusíte, já vás nutit nehodlám, ale pokud na to kdokoliv z vás přistoupí já jsem ochoten též, pokud se něčí papírek začne barvit do modra, znamená to že s jeho tělem není něco v pořádku a je potencionálně nakažený, doporučoval bych takovou osobu poslat domů, nebo alespoň do rohu místnosti s překrytými všemi otvory. *Povzdechne znovu* Pokud nechcete, inu s nelibostí se posadím i když považuji tuto schůzi za nedomyšlenou.
*Dariova slova jí překvapí.* /Mrtvý člen smečky a nikdo to neřeší? Se divím, že alfa to bere takhle laxně./ *Pohledem přelétne po Calebovi, když začne s Ismaelem řešit věci ohledně nefilim.* /Koukám, že se tu dozvím spousta zajímavých věcí. Čarodějové proměňují nefilim, smečka neřeší vraždy svého druhu./ *Chce pokračovat potom, co Caleb oznámí, že mají v Institutu nakažené, avšak v tom Ismael vytáhne plastové pytlíky.* Na to konto vám chci říci, že už jsem si nemocí prošla. *Řekne hned potom, co Ismael skončí se svými návrhy. Ovšem chápu vaše obavy. Bohužel si myslím, že videohovor by nebyl až tak efektivní. Ale budiž, uznávám, že domyšlené to není. Stejně se však ohrožujete i na ulici. *Položí ruku na opěradlo a vrátí se pohledem ke Calebovi.* Institut má medicínu, ale opravdu funguje jen v první fázi. Sama jsem to vyzkoušela. *Pohledem zabloudí k Jasonovi, který se zatím nijak nevyjádřil.* Jedna možnost je vykrvácet. Dostat ze sebe všechnu infekci. *Složí si ruce na koleno.* Ale obávám se, že tahle metoda bude přijatelná jen pro můj druh. *Zvedne se a dojde si pro skleničku, kde také na chvíli zůstane stát.* Takže nějaké další návrhy? *Zvedne jedno obočí a s vyzývavým pohledem čeká na jejich reakce.*
*Je mu jasné, že i přes jeho štít si může někdo povšimnout, že je na něm něco divného. Obzvláště pokud se s ním už někdy setkali a ví, že takhle tichý a nervózní obvykle nebývá. Jenže co by se stalo, kdyby promluvil? Vyšla by mu z úst vůbec jeho slova? Nebo by jeho hlasu zneužila nemoc?* /Nelíbí se mi poměr otázek a odpovědí. Je to značně nevyrovnané./ *Pořád se na něco ptá, ale odpovědi nikde. Když Alfa zmíní spojitost vil se smrtí jednoho z vlků, zavrčí.* Jakoby nám to za to stálo. /Plus ta neochvějná jistota, že se jednalo o vílí jméno. Pokud to nebylo nějaké absurdně květnaté, pak je stále dosti prostoru pro pochyby./ *Má takový dojem, že se mu Lyria o něčem podobném zmiňovala. Nebo to byla Ava? Neříkal někdo jméno jeho matky?* /Tohle se jeví jako čím dál tím horší nápad./ *Pomyslí si ve chvíli, kdy si uvědomí, jak zamlžené má vzpomínky. Své zmatení zažene dalším douškem bourbonu.* /Nemůžete si tohle vyřešit jinde?/ *Mírně nakrčí obočí, když vůdce Institutu začne šít do Nejvyššího, aby mu neměnil nefilim. Na druhou stranu by se nejraději místo mračení rozesmál, protože mu to zní jako docela příjemné trávení času.* /Většinou takhle protichůdné myšlenkové procesy nemívám./ *Usadí se a znovu se napije svého alkoholického nápoje, jakoby to bylo poslední spojení s realitou.*/Test? Adeline si nemocí prošla? Říkal jsem jí vlastně, že jsem nemocný?/ *Pamatuje si, že při jejich poslední schůzce se zaštítil před přenosem nákazy, ale za žádnou cenu si nedokáže vzpomenout, jestli o tom pověděl své přítelkyni.* /Nevyjadřuj se./ *Poradí sám sobě, aby na Ismaela nereagoval přehnaně agresivně. Nadále poslouchá výklad o léčbě a v průběhu si musí dolit pití.* Nykrvácení.../ Nic osvědčeného. *Rozhodne se ze sebe dostat alespoň tato dvě slova a upře pohled do zdi.*
*Jason oba odpověď ho popudi.*Jasně a proto měla Carminino jméno na zádech.* zavrci na něj vztekle, ale pak se radši uklidní a napije se piva. Pak se podívá na čaroděje a lovce*/Jasně. Řešte si prkotiny... /* Pomyslí si a když čaroděj vytáhne rychlo testy, tak se na ně podívá. Pak jen pokrčí rameny a klidně se pustí do testu. Udělá jak čaroděj řekl a zase si vezme pivo.* Jestli to tu někdo má, tak mizím. Nehodlám riskovat, že by se smečky musel ujmout ten, co napadl Jade Wolf. *Řekne vážně a jen sleduje ostatní. *
*Oplácí Ismaelovi stejný cynický polovičatý úsměv a letmo zavrtí hlavou.* Já vás nežádám, já vám to oznamuji. A samozřejmě před svědky, kdybyste se náhodou rozhodl dokončit, co jste s Whitewolfem nestihl. *Prstem si zakrouží v gestu kolem spánku, čímž dá najevo, že se jedná o uzamknutí vzpomínek. Opírá se do židle a ruce spíná před s sebou. Slovo videohovor slyší poprvé, proto se tváří poněkud nedůtklivě, jako kdyby Ismael přišel z jiné planety. Nepříjemně fascinovaný civilskými vymoženostmi, které Ismael přitáhl, se odtahuje od stolu a podmračeně si Ismaela přeměřuje.* Došla vám magie? *Natahuje se po kusu plastu s uchechtnutím a ledabyle ho zkontroluje.* /Ostatně by to vysvětlovalo, proč nechal Whitewolfa běhat jako opici, aniž by zapomněl, kdo mu to udělal. Kravina./ *Test pohozením vrací doprostřed stolu. Spíše nedůvěřuje v této věci Ismaelovi, zacházet s krví v sídle upírů mu nepřijde jako dobrý nápad a kdo ví, co si šílený čaroděj opět vymyslel.* Mě chrání runy, nic takového nepotřebuji. Jsme mnohem odolnější. *Podotkne skepticky a zapřemýšlí, zda mají jeho tvrzení pravdivý základ.* /Nevím, jak k tomu přišel Tobias, ale je to dítě. A u Caroline si jistí nejsme. Škrábl ji démon, to je možná ta příčina přenosu u nefilim.* /Nic osvědčeného?/ *Nĕolikrát promrkne a obrací se na vladaře.* Adeline toto podstoupila. Úspěšně. *Lehce si odkašle a vyčistí si hrdlo.* Tím chci říct. *Pokračuje klidněji.* Z pozorování víme, že dokud je ichor v krvi přítomen, není šance zastavit šíření toho jedu v těle. Ichor ho totiž živí. Jakmile je ichor vyplaven z těla postiženého, pak by teoreticky naše léčba mohla zabrat. *Odignoruje poznámky Daria a stejně tak i Jasona, který mu připomíná bratra.*
*Když slyší o vlastně první osobě co se vyléčila trochu mu to rozjasní mysl ale jen na chvíli. Má chuť se pustit do diskuse ale zatím si své výroky nechá pro sebe.* /Proto do ulic moc nechodím/ *Když však Adeline poslouchá dál tak ho světlo v podobě léčby trochu opustí.* /Vykrvácet, sice by to čistě teoreticky šlo ale, nevidím jak u ostatních, škoda. Ale aspoň nějaké info./ *Když se spustí opět pře ohledně mrtvého vlkodlaka tak mu ustrne pohled na Jasonovi.* /Vypadá utrápeně, čekal bych že se zapojí víc nebo na druhou stranu že bude hodně protivný, a on není ani jedno, kéž by u něj fungoval ten test, a on si ho vůbec vzal, ale pokud to o sobě někdo ví tak si ho nevezme, tak uvidíme./ *Když však slyší z Dariovy strany slovo Carmína, hned obdrží jeho plnou pozornost, a zamračí se jeho směrem, nemračí se na něj ale spíše na to slovo, nelíbí se mu, nerad slyší jakékoliv zmínky o ní. /O důvod víc zůstat doma/ *Když si však Darius udělá rychlotest tak na něj pokývne a spokojeně se pousměje. V tu chvíli rozbalí svůj plastový pytlík, bodne se do prstu a přitiskne ho k plastu.* Přibližný výsledek by měl být do pár minut, modrá barva indikuje nesprávné fungování organismu a tudíž potencionální nákazu. *Když se do něj ale zase opře Caleb tak nad ním jen mávne rukou.* /Nehodlám řešit jeho malicherné konspirace, má být rád že ten vůl žije./ *Když však přijde další poznámka tak se na něj zašklebí a spustí.* To ne, ale jakožto alespoň myslící osoba hledám řešení všude, i ve světe civilů, za ta léta je jejich pokrok někdy srovnatelný s magií. A když už jsme u jiných návrhů. *Pohlédne zpět na Adeline* Lidské testy fungují dobře a dají se modifikovat, sice to není jednoduché a je třeba obstarat materiál ale je možnost i testovací stanice pro podsvětany, a navíc, lidské léky sice nákazu nezastaví, ale viděl jsem že ji i u podsvětanů mohou rapidně zpomalit. *Když opět slyší poznámku od Caleba že ho chrání runy tak ze sebe vydá utlumený smích.* Není stoprocentní ochrany. *Nadále však Caleba poslouchá protože jeho slova konečně začnou dávat nějaký smysl a jsou o něčem. Stále přemýšlí zda si sednout ale s tím že zatím jediný kdo se nebál si udělat test je alfa tak se rozhodne stát opřený o stůl čímž je ke všem nejdál."
*Jason se jí vůbec nelíbí. Je pravda, že ho zná jen v její společnosti, zatímco tady jsou zastoupené všechny rasy a u každého se najde něco, proč někoho nenávidět. Na chvíli se na něj zkoumavě zadívá.* /Něco mi na něm nesedí./ *Když se Darius zmíní o Carmině, ztuhne.* /Neříkejte mi, že ještě žije./ *Trochu jí překvapí, že na to alfa smečky kývne, přeci jen je hotel plný upírů. Neopeřené sice zavřela do sídla neopeřených, ale ne, že tu není možnost, že by se odtamtud mohli dostat. Už se to také nejednou přihodilo.* Dobrá, to by se dalo zařídit. Ale potřebujeme prostory. Nabídla bych zdejší suterén, ale obávám se, že to tu nebude ani zdaleka bezpečné. *Napije se ze svého nápoje a upře pohled do země.* To nevadí, prostory zařídím. /Můžeme pronajmout nějaké prostory a přetvořit je na provizorní nemocnici./ Civilové si postavili nemocnici uprostřed Central Parku. Vlastně tam mají jen stany. To by pro začátek mohlo stačit i nám.
*Vidí, že si ho Adeline prohlíží a jediné, co ho napadá je promluvit si s ní později. Nechce svůj stav rozebírat ve skupině hypochondrů.* Troufám si říci, že můj lid nevlastní monopol na jméno mé matky. Z toho co vím jste ji klidně mohli zavraždit sami. *Procedí skrz zať'até zuby a bez vlastního vědomí zatne volnou ruku v pěst. Drinku v té druhé se chce okamžitě věnovat, avšak zjistí, že opět dopil.*/Ještěže mám docela velkou toleranci k alkoholu. Jedna věc je se tím uklidňovat, druhá je, že by mě to mohlo rozohnit ještě více./ *Po těchto úvahách si nalije další sklenku a jen si s ní znuděně pohrává v dlouhých prstech, přestože je to póza a on se rozhodně nenudí. Při této nemoci se moc dobře ani nudit nemůže.* /Nemohu Ihát, a proto nebudu mluvit./ *Nevěnuje Dariovu dotazu pozornost a upírá pohled na zlatavou tekutinu. Když lovec zmíní, že ho chrání runy, jeden koutek mu vyjede v pobaveném úsměvu.* /Aby je náhodou Razielův syn nezapomněl zmínit. Koukejte, mám suprová tetování!/ Myslel jsem, že já nevím o žádných nových osvědčených metodách. Samozřejmě nemám v plánu popírat, že je slečna Adeline vyléčena. /Zdravá nemrtvá. Ovšem je pravda, že mě ani nenapadlo hledat lék u civilů. V tom případě mám dotaz pro vás, jakožto zástupce čarodějů. *Obrátí se na Ismaela a upře na něj přimhouřené oči.* Bylo by možné krátkodobě zastavit krevní oběh, zbavit tělo ichoru a nahradit ho zdravou krvi? Mohl by se najít nějaký dárce, co by poskytl jistý vzorek krve, jehož množení by se mohlo magicky podpořit. A pacient by nemusel zemřít, protože by byl v uměle navozeném stavu smrti. Co na to říkáte? *Není si vědom, že to zní docela podobně jako jisté techniky civilů, protože je nezná. Po této své teorii opět zadumaně zmlkne.* /Testovací stanice, to by mohlo být zajímavé. V tom případě by bylo třeba je rozmístit i po Faerii. Sice je hezké, že byste se postarali o všechny podsvěťany, ale v New Yorku žije jen zanedbatelný zlomek mých víl.
*Přimhouří oči a má chuť tomu vílovi prokousnout krk.* Jasně a její srdce jsem si taky nechal poslat, co?!* Zavrčí na něj a je opravdu naštvaný.*/Už vím proč jsem podniky zavřel... Tihle nafoukaní zmetci se k mé smečce nepřiblíží!/*Pomyslí si a napije se piva. Pak už jen poslouchá. Přitom nad jejich slovy přemýšlí. Nemá žádné lékařské znalosti, kromě toho jak vyndal kulku, zašít a vydržet. Ale to jak je poslouchá, tak nad tím začne přemýšlet jako by šlo o auta. Tam se vyzná víc.* Šlo by dělat něco jako transfuzi? Bez zabití, ale třeba zpomalení toku krve v těle a to až skoro na minimum, a tuto nakaženou krev čerpat pryč a zdravou od zdravého dárce do nemocného dostávat? Třeba tuto krev i podpořit něčím, aby nakaženou krev spíše snažila dostat ven?* Podívá se na ně a nadzvedne obočí.* Ale možná jsem řekl blbost, tak to nechte.* Odbyde to.* Ale jinak mám cely a mohu uzavřít i Jade Wolf, aby nedošlo k rozšíření.* Nabídne, protože ví, že na stanici je více prostor než U měsice.*
*Chování Ismaela je mu čím dál více podezřelé. Nenachází jediný důvod, proč by se měl tento škodolibý čaroděj tak zasazovat o pomoc. Bezplatnou pomoc. Mičky se soustřeďuje na jeho každé slovo a pohyby, aby odhadl, nakolik je toto jen hrané divadélko. Nebývá sice podezřívavý, ale o Ismaelovi ho učili i na Akademii o krutosti a podlých vtípcích.* Ano pokrok. *Potvrdí stručně. Podobně jako u čipů, což mi připomíná, že jste si ten svůj ještě nevyzvedl. *Pojí ruce nad deskou stolu, ačkoli tímto svým výrokem by mohl zvednout tlak i jiným podsvěťanům.* Byla to jen další vymoženost, po které Spolek sáhl. Civilské technologie zkrátka nepatří mezi naše způsoby. *Pokusí se o jakési přirovnání, přičemž se napřímí v zádech. Své stanovisko za ta léta stále nezměnil.* Institut může vydat Illos, což je mimochodem odvar, který se osvědčil, ale nejdřív musím požádat o povolení Spolku. *Prsty poklepe do dřevěné desky stolu, toto jednání mu přijde čím dál víc nudné. O Institutu jako možnosti útočiště se ani nezmiňuje, neboť je snad více než jasné, že je to nemožné. Delší dobu však Ismaelovo popichování nevydrží, něco nového v něm prorůstá. Natolik, že zatíná čelisti.* Jsem si toho vědom. *Odsekne krátce.* Sedíme tady s nakaženým celou dobu. Cožpak to nevidíte? *Přejede je podmračeným pohledem.* Předpokládám, že jste se nikdo nešel bez ochrany. A že to riziko je oběť, kterou postupujete pro své lidi. *Zvedá se prudce ze židle a kloubem ruky se zapře o stůl, načež poukáže na Ismaela.* A proto postrádám důvod, proč byste se v tomhle angažoval vy. *Prudce se nadechne pro přívalu slov, kterým je zaplavil. Jakmile popadne dech, uvědomuje si, že takto pokračovat nechce.* Nemyslím, že se to šíří z osoby na osobu. Roznáší to mezi nás démoni. *Sbírá svou bundu a odšroubovanou lahev nechává na stole.* Mé stanovisko znáte. A tuhle schůzku by měl někdo nahlásit Radě. *Zasouvá za sebou židli a bez rozloučení vychází z místnosti ven. Nečeká, že by se mohl dozvědět ještě něco nového.*
*postupně si vyslechne všechny a zjišťuje že se vlastně postavil do pozice iniciátora celé akce.* /Oni snad chtějí abych to ved!?!/ *Povzdechne si a promne si oči.* Bylo by toho potřeba zařídit mnohem více! A ta míra organizace všech která by byla potřeba by byla také neskutečná, obávám se že to je nedosažitelný cíl, ale řekl bych že udělat maximum za pokus stojí. Byly by třeba nejen prostory ale i vybavení a dokonce pracovníci, to je kámen úrazu. *Když nadále poslouchá návrhy ostatních tak se i trochu naštve nad jejich malichernými potyčkami ale také jejich neznalostí.* /Nějak je zasvětim/ Tak podívejte, byla by třeba spousta věcí, nejen prostory což by nejspíše nebyl takový problém ale i specializované vybavení které se těžce shání, dokonce se obávám že by se muselo krást civilům a modifikovat, protože volně prodejné na trhu teď rozhodně nebude a to se dostáváme k poslední části, a to je personál který bude schopen s daným vybavením pracovat, bude mít znalosti o anatomii a bude vědět co dělá, zatím tu slyším jen bláhové návrhy o zabití vykrvácení a znovu oživení osoby. U upírů? možná, u ostatních obávám se že ne. *Sáhne do náprsní kapsy a vyndá pár spisů které hodí na stůl.* Sehnal jsem i nějakou tu dokumentaci o nákazách a pandemiích historie, a ani to nemusíte číst. Nikdy to nebylo dobré a téměř vždy smrtelné a bez léku. *znovu si povzdechne a tentokrát se napije ze své náprsní placatky.* Prostě chci říct že je to zlé a komplikované. *Konečně se otočí na Jasona aby přesně odpověděl na jeho otázku.* Co navrhujete je dosti šílené, osoba by musela být usmrcena, nebo, alespoň její srdce zastaveno, v tu chvíli organismus dlouho nevydrží a než se vymění veškerá krev může dojít k poškození mozku a jiných orgánů, ano regenerace může pomoci ale také nemusí. *Obrátí se na Daria.* Chladit organismus by bylo možností, a následně měnit krev ale v tu chvíli krev doslova tuhne v žilách a hůře z těla vytéká. A co se dárce týče, museli by jste mít kompatibilní krev a to velmi hodně zásob v podstatě celou osobu. Musím říct že jsem překvapen že sama Adeline něco takového přežila. *Podívá se na ni.* Není myšleno zle, dobře pro vás.* Dá ruce znovu k sobě.* Abych to uzavřel, jakákoliv léčba bude naprostý hokus pokus a předpokládal bych malé až žádné procento úspěchu. *Když už se konečně dostane zpět ke Calebovi tak mu v hlavě proběhne opět ta věc o čipech.* Mhmm. *Absolutně ponechává jeho poznámku nezodpovězenou protože to opravdu nehodlá řešit, stačí že bude muset zas řešit tu opici.* /Snad si nebude zas otvírat hubu fakt./ Chápu civilské vymoženosti jste nikdy moc neřešili, já jen teď navrhuji že by mohly pomoci a jak se mění doba tak by se mohla měnit i jejich integrace. *Sám se považuje v této části za celkem progresivního a kord takovéto společnosti by se označil snad i za muže vědy, tedy alespoň rozhodně oproti nim. Když však uslyší o nějakém odvaru zaujme ho to* /Zajímavé/*Ale radši se k němu nevyjadřuje. Když však Caleb nařkne že je je v místnosti někdo nakažený tak se mu trošku valí plán, chtěl to udělat sám. Povzdechne a trochu zachmuřele se podívá na Jasona, aniž by Caleb zmínil jméno.* /Snad myslí jeho/ *Když už chtěl souhlasit tak se Caleb opět osočil proti němu.* /No to si dělá už prdel to tady opravdu šel jen kvůli mě? Roztomilé/ Já sem byl pozván stejně jako vy, a neangažuji se ba naopak, nechci sám hnout ani prstem. Jen předávám své znalosti ale svoji pomoc nenabízím, tudíž se neangažuji. *Když se dal Caleb na odchod bral to trochu jako urážku.* Čekal bych že schůze skončí až ji rozpustí hostitelka ale dobrá. A navíc, nemyslím si že se nemoc přenáší pouze od démonů, civilové si to roznáší mezi sebou a pokud u podsvěťanů nefunguje jiný mě záhadný způsob přenosu mělo by to bohužel fungovat stejně. *Konečně se narovná a hodlá to zabalit.* Inu, řekl jsem co vím a co si myslím. A teď mne omluvte, nevím to sice jistě jestli je mezi námi nakažený ale podezření mám velké. *Opět se zamračí na Jasona.* A obávám se že ani pan Darius tohle nehodlá riskovat a předpokládám že schůzi také brzy opustí. *Vydá se ke dveřím a ještě v rámu se otočí.* Přeji tedy všem hodně štěstí, půjdu se postarat o toho uřvaného šimpanze, tedy až poté co ho proměním z opice. *Usměje se na jeden koutek a vyjde ze dveří a zamíří k východu ze kterého rychle zmizí domů.*
*Žádnou z jejich roztržek nekomentuje. Není to její věc a nehodlá se do toho ani motat. Poslouchá jejich návrhy, ale obává se, že to bude asi stejně účinné jako vykrvácení.* /Všechno je hrozně rizikové, avšak nemáme na vybranou./ *Odkývá Ismaelovu teorii o tom, že je to skoro nemožné, jelikož si to popravdě myslela taky. Ani neví v co doufala.* /No musíme začít pozvolna./ *Podívá se na Jasona, jelikož jí samozřejmě také neuniklo, že není v pořádku. Pohledem však hned zase cuká po Calebovi, který se pouští do Ismaela. Sama dobře ví, co je Ismael za člověka, ale v tuhle chvíli podává nejvíce informací z nich všech. A ty oni potřebují. Calebův kvapný odchod opravdu nečekala, ale nijak se k tomu nevyjadřuje. Dopíjí skleničku a pokládá jí na stolek.* /Takže se nic nevyřešilo./ Předpokládám, že to tedy rozpustíme. Ovšem, děkuji za vaši účast. *Prohlásí zbytku, který se ještě nachází v salónku. Je zklamaná, že to dopadlo takhle. Nejspíš si neměla dělat moc velké naděje.* /Proč se tím vlastně vůbec zajímám? Informace má každý a vypadá to tak, že teď zase každý na vlastní pěst. Jako každá pandemie to přejde, ztráty budou vždy. Ale mohou být menší./ *Sama tu bolest prožila a tak nepřestává přemýšlet nad tím, co by se dalo změnit a zlepšit.*
Nemám potřebu komentovat barbarské vlkodlačí zvyky. *Jeho hlas přetéká přemáhaným vztekem a on není schopen ho dostatečně zakamuflovat. Stejně tak z jeho očí srší blesky a je jasné, že ho drží poslední zbytečky sebeovládání.* /Nezní to tak nereálně. Přeci jen magie by měla být schopna bořit hranice mezi realitou a nemyslitelným./ *Sleduje vlkodlaka, když sám nabízí jistý způsob, jak by se to dalo provést a musí uznat, že se zase tak moc neliší od jeho. Když jim však oba zatrhne čaroděj, zamračí se.* /Už nemám čas na koumání a opatrné pozorování. Musím něco zkusit./ *Když zmíní jeho nákazu, věnuje jim jeden z ledových pohledů, které má v zásobě. Je naprosto nečitelný, a tak jim rozhodně nedá přímé potvrzení jejich hypotézy. Když už se však pořádně zaměří na Caleba, má pocit, že i s ním je něco špatně.* /Ale co mně je do toho./ *Když se ti dva vypaří, netrpělivě si poklepe nohou a hodí do sebe několikátý drink.* Vychování na bodu mrazu, jak vidím. *Zavrní jako pohlazená kočka a vyskočí z křesla. Zapne si knoflík saka, který si rozepnul, když si sedal a mírně se ukloní Adeline.* Omlouvám se, že se tato akce nevydařila dle vašich představ, drahá Adeline. Avšak, když je jistá část osazenstva zabedněná, jde to těžko. *Mírně pokrčí rameny a rázně vyjde ze dveří.* /Takhle jsem si nepředstavoval mou návštěvu Dumortu, když jsi mne zvala./
*Už je to docela dlouho, co si jen tak vyrazil do světa smrtelníků a upřímně se docela těší. Jelikož si dal za osobní misi, že lépe pozná své poddané, rozhodl se tak učinit v příjemnějším prostředí.* /Na dvoře je všechno moc oficiální. Sice si Colton asi nepředstavuje jako nejlepší zábavu pít se svým vládcem, ale co já vím, jak to nakonec dopadne./ *Vzhledem k tomu, že byl dlouho pryč a hodně informací mu proklouzlo mezi prsty, klidně změní účel schůzky. Přeci jen nehodlá svého dvorního kata nutit do běžných rozhovorů, jestli se napne a bude očekávat práci.* /V tom případě mu ji raději dám. Ale primární důvod toho, proč jsem ho chtěl vidět, to není. Musím zjistit komu všemu můžu věřit. A hlavně jak moc./ *Vzpomene si, jak ho Ava žádala, aby jmenoval svého regenta a znechuceně nakrčí nos. Dokud ho nemoc nesežere až na kost, rozhodně to nemá v plánu.* /A když už jsem u nemoci, ty Lyriiny bylinky skvěle fungují. Už mám za sebou prvních pár injekcí a můj imunitní systém to přijímá znamenitě./ *Přesto si však nedělá naděje na úplné uzdravení. Nemůže ale popřít, že úbytek černých žil je příjemný na pohled.* /Už je tu?/ *Rozhlédne se po baru, hned jak do něj vstoupí a s potěšením zjistí, že ano. Objedná si nejstarší whiskey, kterou mají a usadí se ke stolku naproti Coltonovi. Hned jak dosedne, rozepne si knoflík tmavomodrého saka, u čehož odhalí černou košili.* Zdravím.
*Když mu na stůl položí skleničku s alkoholem, rovnou si trochu lokne a konečně se trochu uvolní, takže tolik nepřipomíná sochu, kterou sem někdo posadil.* /Nejspíš by mě sem netahal, kdyby se chtěl bavit o nějakých důvěrných záležitostech, tudíž o mojí práci to asi nebude. Přece jen tu může být vždycky někdo s citlivějším sluchem, kdo by mohl něco zaslechnout./ *Sice se většina jeho práce odehrávala primárně ve vílí říši, ale asi by ho nepřekvapilo, kdyby se musel občas vypravit mimo své obvyklé působiště. Nepřátelé Jasona se nacházeli všude, kde se jim to hodilo a kde na ně nikdo moc nemohl přijít.* Vaše Velišenstvo. *Pozdraví ho kývnutím hlavy, když se k němu Jason připojí a posadí se naproti němu. Věnuje mu trochu zkoumavý pohled.* Můžu vědět, co nás sem přivedlo? *Nadhodí otázku a znovu upije whisky, zatímco čeká na to, co z jeho krále vypadne.*
*Jakmile ho osloví, nenápadně zavrtí hlavou a rozhlédne se kolem sebe. Je tu poměrně klid kvůli pandemii, ale zase se nedá říct, že by tu nebyla ani noha.* Tady nemusíš, tady jsem jen Jason. *Přikývne jako poděkování za přinesený drink a hned dlouhými prsty obemkne sklenici.* Do říše si to ale netahej. *Zavíří zlatavou tekutinou jako kdyby se vyznal v nějakých civilských technikách ochutnávání. Tak to rozhodně není. Jednoduše si rád hraje.* Asi mne nemusí udivovat, že jdeš rovnou k věci. Tedy, nevadí ti tykání? Zjistil jsem, že civilové si na něj moc nepotrpí, takže téměř automaticky přepínám, když jsem mezi nimi. *Chvíli se odmlčí a poposune si sklenku po stole blíž k sobě.* Již zmínění civilové by pravděpodobně můj úmysl pojmenovali jako "hledání parťáka na pití." Nebo tak nějak. *Mírně pokrčí rameny a poprvé se napije alkoholu. Jako šelma, co si dostatečně vyhraje s vyděšenou obětí a rozhodne se ji konečně zabít.* /Není špatná. K vílímu pití má sice pořád daleko, ale rozhodně patří mezi ty lepší z těch, co jsem chutnal./
*Pousměje se a přikývne.* Chápu. *Přece jen je pochopitelné, že si asi moc familiérní oslovování nemá tahat na Zimní dvůr. Tam bylo potřeba, aby měli všichni z Jasona respekt a kdyby ho někdo oslovoval jménem, tak by ten respekt asi trochu opadl.* Rád vím, na čem jsem a nejsme zrovna zvyklý, že mě někdo tahá mezi civily. "Odpoví mu s úsměvem, který ale zmizí stejně rychle jako se objeví.* Ale jistě, tykání nevidím jako problém. *Odpoví mu a pokrčí rameny. On si na nějaké zvláštní oslovování své osoby moc nepotrpěl. Navíc rozdíl mezi vykáním a tykáním byla dost úzká a Jason byl v podstatě jeho nadřízený, takže by si asi ani nedovolil protestovat.* Nemáš nikoho, s kým bys mohl vyrazit pít? Ne, že by mi něco takového vadilo, ale je to docela zvláštní. *Odpoví mu a ušklíbne se.* Ale určitě by někdo ze šlechticů byl lepší společností než někdo, kdo má na starost odstraňování tvých nepřátel. *Upozorní ho a pousměje se.* /Patolízalů je na dvoře dost, i když je otázka, jestli by jim mohl dostatečně věřit./ *Většina víl měla nějaké skryté motivy, které se někdy jen těžko odhalovaly.*
To jsem rád. /Občas mi přijde, že má někdo potřebu se vytahovat tím, že mi smí říkat jménem. Stejně to není mé pravé jméno, tak kde je v tom ta nebetyčná pocta?/ Jako pro krále je pro mne důležité si s tímto světem udržovat spojení. Je to tu fascinující, připomíná mi to důvody pro mír. /Plus je osvěžující se jednou začas dostat mimo víly. Své poddané mám rád, ale nikdy nevím, na čem si stojím./ *Přestože s tím tykáním Colton nemá příliš na výběr, je rád, že nevyžaduje od svého vládce nějakou hroznou úctu. Poukazuje to na to, že si nemá co dokazovat.* Zjistil jsem, že všichni mí blízcí přátelé jsou ženy. *Pousměje se, protože na tom není nic špatného, ale přesto má pocit, že by stálo za to to vyvážit.* /Samozřejmě ničemu neuškodí, že poznám blíže někoho, kdo se mnou pracuje tak přímo./ Pokud se domníváš, že šlechta je dobrou společností, nedával jsi pozor. *Tiše se uchechtne a pořádně si přihne whiskey.* Když mám možnost volby, raději bych na drink nezval intrikáře, podkuřovače a podprahové zrádce. *Pohodlně se opře o opěradlo své židle, přesto však sedí vzpřímeně a jakoby tlumeně z něj vyzařuje královský post. Je ovšem velmi znatelné, že se zde cítí více sám sebou nežli na dvoře.* /To neznamená, že to tam nemám rád./ Odstraňování mých nepřátel je důležitá práce. Dokonce jsem si všiml, že jsi instinktivně reagoval jako na svém starém postu stráže, pozoruhodné. *Dopije a mávne na obsluhu, že si dá ještě.* Za to dnes zvu.
Civilové ti připomínají důvody pro mír? *Nadhodí a rozhlédne se po místnosti.* Je pravda, že na rozdíl od nás nebo jiných podsvěťanů nemají nejmenší tušení, co se kolem nic děje. *Připustí a vrátí se pohledem k Jasonovi. Přece jenom žádný civil neměl příležitost jakkoliv ovlivnit to, co se dělo ve světě, který neviděli.* S těmi se asi taky nedá mluvit o všem. *Připustí a mírně přikývne. Sice se asi našli ženy, se kterými si mohl jeden povídat o spoustě věcech, ale měli jiný způsob uvažování a někdy byly až příliš emocionálně založené, což nikdy nedělalo dobrotu.* Vzhledem ke své profesi si nemyslím, že je to dobrá společnost. Chápu, že tančit okolo všech šlechticů na špičkách, když neznáš jejich úmysly nemůže být příjemné. *Připustí a znovu se napije. Neunikne mu, že ačkoliv v sobě Jason královské vystupování nezapře, tak vypadá víc uvolněně, než když ho viděl na srazu na nádvoří. Přece jen tady nejsou žádné slídivé oči, které by čekali na jakoukoli známku slabosti.* /Práce, ve které jsem dobrý./ Některé věci se nezapomínají a reflexy často pracují rychleji než nějaké rozmýšlení. *Odpoví mu a stejně jako on dopije obsah své skleničky, načež si objedná další.* Tak to vypadá na dlouhou noc.
*Přikývne hned jak dokončí svou tezi, aby dal najevo souhlas. Líbí se mu, že se k tomuto závěru dobral i přes počáteční překvapení.* Ač nás mohou štvát nefilim sebevíc, válka nebo jakékoliv naschvály by nikdy neuškodily jen jim. Vím, že mezi mými šlechtici se najde pár válečných nadšenců, co by vraždili za špatný pohled. To mi ale přijde s prominutím k smíchu. *Sice se o vílí politice bavit úplně nechtěl, ale je to téma k hovoru jako každé jiné, takže nakonec proč ne.* Přesně tak. Hlavně z rozhovorů s nimi odcházím pomalu zmatenější, než do nich vstupuji. /Přesto si jich vážím a jsem rád, že mám přátele ve všech sférách. Tedy, až na vlkodlaky, to by možná potřebovalo napravit./ Je to celé hra. Hra, která je zpočátku zábavná, ale nechceš ji hrát pořád a bez přestávky. Tedy, zrovna zmiňovaní šlechtici nejspíše chtějí. *Pousměje se nad zvláštními zvyky na dvoře a na vteřinku se zamyslí, jestli to za svou vládu stihne nějak změnit.* /Žádná z víl, se kterými mluvím se mnou nemá problém. A pak přijde Ava a pomalu mi představí účastníky povstání. Vážně nevím, čemu mám věřit. Pro jistotu pravděpodobně ničemu./ Má momentální stráž za moc nestojí. Kvalitní kusy jako ty mají rychlý postup a v klasickém oddílu zůstávají v podstatě neviňátka. Tuhle mi nechali proklouznout do hradu kocoura s dýkou na zádech. *Uvědomí si, že to zní poněkud absurdně, ale s vysvětlením čeká až jestli se ho na něj jeho společník zeptá. Přeci jen ho nemá v plánu zahltit.* Výtečně. *V očích se mu zableskne, když před ním přistane další runda a téměř s radostí si začne znovu hrát se sklenkou.*
*Uchechtne se a zavrtí hlavou. Moc dobře podobné typy nadšenců znal a byl si docela jistý, že jeho otec k nim patřil* Na to, jak vytrvale dokáží hrát nejrůznější politické hry, tak jsou někdy až moc horkokrevní, co se bitev týče. *Odpoví a mírně se ušklíbne. I on měl sice rád boje a prolévání krve, ale rozhodně by se to nedalo považovat za nějaký následek horlivé touhy jako spíš chladná kalkulace, která vedla k závěru, že prolití krve je logickým řešením* Někdo je na hry stavěný a dokáže v nich žít celý život, kdežto někdo si musí dopřát nějakou pauzu. Předpokládám, že to je i důvod, proč jsem se nevydal ve stopách svého otce a nejsem v politice. I když by jistě byla zábava obehrát vlastního otce. *Připustí a pokrčí rameny. Svého rozhodnutí ale nelituje. Pořád se zvládne v nejrůznějších hrách orientovat, takže i přesto, že se stal spíše vojákem než politikem, se pořád orientuje i v té druhé sféře.* Tak by možná stálo za to jim nabídnout něco, co by je přinutilo zůstat ve tvé stráži. *Navrhne mu a pousměje se. On sám si sice neumí představit, co by ho udrželo na tomto postu, ale určitě by se na každého člena stráže dalo najít něco, co by je tam udrželo.* Kosour s dýkou na zádech? Jak tohle mohli přehlédnout? *Uchechtne se a zavrtí hlavou. Sice to byla jen kočka, ale nikdo nemohl vědět, kdo se v tu kočku dokáže přeměnit. Když před ně postaví další rundu, rovnou se napije.*
Pravda. Nikdy v jejich obličeji nepoznáš, co se jim honí hlavou a automaticky tedy očekáváš, že jsou schopni chladného uvažování. A najednou ti přijde na stůl stížnost, že po hospodě hlásí válku či se dokonce aktivně angažují v nějakých plánech. *Téměř by protočil panenky, ale i on patří mezi ty, co si drží tvář. Samozřejmě, trochu povolil mimo Faerii, přesto má jasně vymezené mantinely.* To s otcem mohu jedině potvrdit. Ale dokáží si představit důvody pro to se vyhnout politice. *Pousměje se a sevře a rozevře pěst, ve které začíná cítit divné mravenčení.* /To nic nebude./ *Diagnostikuje sám sebe a sevře v nepokojné ruce opět skleničku, počemž se okamžitě napije.* Jestli nestačí má sympatická přítomnost a peníze, pak si nedovedu představit co. Většině jde o moc- *Než stihne doříct svou myšlenku, projede mu skrz celou paži taková křeč, že v prstech rozdrtí sklo. Mezi whiskey se rozlije krev.* Co to sakra? *Zašeptá a zavrtí hlavou, snaží se to nechat být. Střepy shrne ubrouskem a pohlédne Coltonovi do očí. V těch je vidět něco, co si Jason odmítá připustit. Něco je špatně.* Ve finále se z toho vyklubal přátelský čaroděj. Ale mohl to být kdokoliv! Neschopní idioti! *Udeří pěstí do stolu a tělem mu projede další vlna křečí, nejvíce v místech, kam se mu doteď rozlezly černé žíly. Záda, ruce, hruď. Jinde jsou však jen o trochu méně intenzivní. Vzedme se v něm nevídaný vztek. Horší než ten co prožil na nádvoří. Horší hlavně v tom, že nyní si neuvědomuje, že je falešný.*
Tak záleží, co za plány to je. Pokud jsou to plány proti tobě, tak bych s tím dokázal pomoct. *Poznamená jako by nic a pokrčí rameny. Nikdy mu nevadilo, že se musí zbavovat nepohodlných lidí. Navíc když to bylo něco, v čem byl on sám dobrý.* Dokážu si představit, že i ty sám by ses jí občas radši vyhnul. *Nedokázal si představit, jaké to musí být v Jasonově pozici, kdy si vlastně ani moc nemohl vybrat, kudy se jeho osud bude ubírat. Někdo mohl určit svou budoucnost, někdo jí měl nalinkovanou. Jistě by našel něco, na co by z jeho slov reagoval, ale ve chvíli, kdy Jason zničil skleničku mu přišlo docela nedůležité na to reagovat.* Co se děje? *Zeptá se jednoduše a zkoumavě Jasona sleduje. To, že je něco v nepořádku mu pak jen potvrdí to prásknutí do stolu, které následuje po několika slovech. Jason nepatřil zrovna k těm, kdo by trpěl takovou výbušností kvůli něčemu jako je čaroděj, co se dostal jako kočka do paláce. Dokázal si představit, že strážní pak dostali lekci, ale vztek, který by si nesl tak dlouho, byl nezvyklý. Obyčejně by asi mávl na obsluhu, aby objednal další whisky a nechal je setřít stůl, ale tohle se mu nezdálo jako dobrý nápad.* Jistě, značí to určitou neschopnost, ale nemyslím si, že by sis s někým neporadil. *Pronese bez nějaké emoce a snaží se působit neutrálně. Zatím mu v hlavě šrotuje, co by mohlo způsobit takový obrat v Jasonově chování.*
*Letmo se rozhlédne po baru, ale nikdo jim moc nevěnuje pozornost. V tuhle hodinu není nic zvláštního, když je některý zákazník hlasitější, takže asi Jasonovu zvýšenému hlasu nepřikládají moc pozornosti. Možná kdyby se zaposlouchali, tak by jim to přišlo poněkud zvláštní, ale naštěstí to zatím nikoho nenapadlo. Pak se vrátí pohledem k Jasonovi.* Vždycky bude někdo něco plánovat a od toho jsem tu já, aby pomohl s tím, aby s nějakým plánováním přestali. *Odpoví mu stále klidným hlasem, i když se mu současná situace nelíbí. Jason sice kromě rozmáchlých gest nevypadá moc rozdílně, ale ta naštvaná grimasa k němu rozhodně nesedí. Sice si nejsou nijak blízcí, ale rozhodně dokáže poznat, že takhle se král obyčejně nechová.* Jsem ten, kdo jsem. Královský kat, který poslouchá rozkazy. *Odpoví mu nonšalantně, jako by vlastně nešlo o zabíjení jeho nepřátel a těch, na které ukáže prstem. Když máchne rukou, tak se krev dostane i do jeho whisky a ruku, což není rozhodně moc příjemné, takže krev otře ubrouskem. Stejně tak se pár kapek zachytí i na jeho oblečení, což ho rozhodně netěší. Na krev je sice zvyklý, ale tohle oblečení si od krve zaneřádit úplně nechtěl.* To by bylo plýtvání dobrými vojáky, ačkoliv jsou možná neschopní jako stráže. *Upozorní ho na to plýtvání vílami, které by se nakonec mohli ukázat jako schopné. Přesto se ale nadále soustředí na to, aby přišel na to, co tuhle změnu mohlo způsobit. Tudíž mu neunikne fakt, že se pohne rukáv košile a odhalí tak černé žíly na Jasonově ruce.* /Nákaza? Zatraceně./ *To rozhodně neznamenalo nic dobrého. Nejen, že se mohl klidně nakazit, ale očividně to mohlo mít na svědomí i tu agresi.* /Jestli o tomhle Ava ví a ani nekvákla, tak jí asi uškrtím. Jenže co teď?/ Nebo víš co? Co se takhle vrátit na dvůr a zorganizovat ti ten lov? Nezní to jako tak špatný nápad. *Obrátí nakonec a pozvedne obočí, přičemž se mu na tváři objeví pobavený úsměv. Na jednu stranu to mohlo být plýtvání, ale na tu druhou? Mohla by to být i docela zábava.*
*Všimne si jeho pohledu a instinktivně se také rozhlédne. Civilové a kdokoliv jiný, kdo by se tu mohl nacházat mají jediné štěstí, že je neposlouchají. Jakmile by totiž Jason zjistil opak, je dosti možné, že by za to draze zaplatili. Krásně se teď vžil do role, kterou ještě před chvílí Coltonovi pobaveně hanil. Ti s chladnou maskou, co při křivém pohledu zabíjí.* /Jenže takový nejsem./ *Proběhne mu podvědomím jako malá myš těsně předtím než ji uloví orel, v této metafoře nemoc.* /To zní docela logicky, jak se proti tomu hodlám postavit tentokrát?/ *Jelikož ani jeho nepravý vztek nedokáže spolehlivě reagovat na Coltonův klidný hlas, jednoduše mu na to vůbec neodpoví. I to je přeci dobrá, vzteklá taktika. A tak chvíli zarytě mlčí a nervózně těká očima po okolí. Opět naprosto netypické chování pro ledového krále.* Štítíš se krve svého krále! *Vykřikne ve chvíli, kdy najde první záminku a v periferním vidění zahlédne, jak se jedna dvojice zvedá za mumlání o "těch hrozných ožralech." Vyskočí na nohy a divoce se na ty dva podívá, načež odejdou tak rychlým krokem, že by se tomu dalo říkat útěk. Nesmysl! Neschopnosti škoda není. *Znovu se usadí. Kdyby neměl tak hluboce zažitou eleganci, pravděpodobně by sebou prostě nakvašeně kecnul. Místo toho to však působí tak nonšalantně, jak se rozhodně necítí.* Ha. *Nadšeně vycení zuby a znovu vyskočí. Zanechá na stole bankovky, které výrazně převyšují jejich útratu a rychlým krokem se vydá ke dveřím.*
*Očividně už neměl moc šanci ho nějak rozmluvit, i když možná bylo lepší, když byl zticha a nevykřikoval tak na celý podnik. Přesto bylo hlavní, aby ho odsud nějak dostal, protože zaprvé mohl tu nákazu rozšířit a zadruhé se tu věci mohli docela dost vymknout kontrole vzhledem k tomu, jak to dokázalo zamávat s Jasonovou osobností. Možná pořád dokázal působit vznešeně a mít na tváři chladnou masku, ovšem pod ní už tak moc v klidu nebyl. To jen dokázalo, když se na něj rozkřiknul a jen pohledem zahnal dva civily, kteří div neutekli z podniku. Bylo na čase se zpakovat dřív než je vyhodí obsluha, která už jim teď věnovala trochu pozornosti a nejspíš zvažovali, jestli to opravdu neudělají.* Ne, jen nechci chodit po městě s krví na rukou. *Byla to docela ironie, vzhledem k tomu, že na jeho rukou bylo krve až dost. Jen té metaforické a na veřejnosti opravdu neměl potřebu chodit s rukama doslova pokrytýma krví. I když to by bylo asi přehnané označení pro těch pár kapek. Ve chvíli, kdy se ale zvedne a zaplatí, napodobí ho.* Takže vzhůru na dvůr? *Nadhodí a schová si ruce do kapes, zatímco následuje Jasona.*
Zjevně se vždycky najde někdo, kdo plánuje proti mně. Přitom nechápu proč. Za mojí vlády se vůbec nemají špatně. To jim snad chybí mučení?! Já jim taky můžu způsobit jizvy, které se budou bát ukázat svým dětem! *Nedalo by se zrovna říct, že po baru vyřvává, ale rozhodně nepatří mezi jeho nejtišší zákazníky. Když si to uvědomí, zatne zuby, jako kdyby to snad mělo pomoci s jeho hlasitostí. On si však nemůže pomoct, hučí mu v uších, ztenčuje se mu zorné pole. Už vidí jen Coltona, logicky by měl být jeho vztek mířen na něj.* /Ale proč?/ *Ozve se jakýsi zbytkový hlas rozumu, který však zanedlouho zadupe nemoc hluboko pod povrch.* Možná, že ano. Ale kdo jsi ty, abys soudil o mých vnitřních procesech? Abys analyzoval svého krále? *Je jediné štěstí, že se ti dva zase tak dobře neznají a jeho útok tedy nemůže nabrat osobnějšího rázu. Ať už proti němu bude vystupovat jakkoliv, vždy to bude povrchní. Jeho slova však zní upřímně, protože svým způsobem jsou. Probudila se v něm jeho stránka, kterou už dlouho kolébal ke spánku.* Co se děje? *Zopakuje vztekle jako kdyby byl jeho společník nejhloupější osobou na světě. Rozmáchne se u toho zraněnou rukou, až se kolem něj bizarně rozstříkne krev. Kdyby na něm bylo znát, že není úplně v pořádku, bylo by to snad i k smíchu. On však vypadá jako vždycky. Vyrovnaný obličej se jen trochu zkroutil do naštvané grimasy, která však oproti jeho normálnímu výrazu spouští poplach pro každého, kdo ho alespoň trochu zná. Nějakým záem na něj jeho vlastní krev nedostříkla a jeho oblečení zůstává nadále úhledné a čisté. Jen v očích jakoby mu plál oheň.* Mohl bych si vyjet na lov a štvát před sebou každého z nich předtím než bych ho zastřelil! Z toho by se mí dvořané zbláznili štěstím! /A já bych byl bez stráží. Ale k čemu mi jsou, stejně si nakonec všechno musím udělat sám. *Rozmáchne se poněkud nešikovně a zavadí si rukou o košili. Ta se maličko posune a Coltonovi se naskytne možnost spatřit černé, pulzující žíly.*
*Prochází se chodbami svého hradu, jak má tak ve zvyku ve volných chvílích, které netráví ve světě civilů. Je tedy jasné, že už se k tomu dlouho nedostal. Při hledání vraha moc volného času neměl a ani nyní, když se snaží dočíst všechny reporty svých špehů, ho není nazbyt.* /Je však třeba si udělat přestávku, aby byl můj mozek vůbec schopný zpracovat, co mu posílám./ *Rozhlíží se okolo a užívá si klid smíšený s jakýmsi podprahovým všudypřítomným ruchem. Pro vysvětlení, sice tu není ani noha, Jason však ví, že se blíží čas večeře a po nádvoří běhají kuchtičky a shánějí vše potřebné.* /Cítím magii./*Zpozorní a zrychlí krok. Dojde až ke zdroji a zvedne jedno obočí.* Kdopak mne přišel navštívit. *Zeptá se velkého kocoura s kširami na zádech. Dýku poznává a kocour ho tím pádem zaujme ještě více. Je jasné, že je přeměněný nebo jinak očarovaný. Vůně magie se nedá zapřít. Největší odpovědí mu bude to, jestli vůbec kocour umí mluvit.* /Zatím nebudu volat stráže, třeba se jedná o něco nevinného. Budu si s nimi však muset vyřídit, že se mu podařilo dostat tak daleko./
*Když se objeví Jason, tak zamrzne a dělá, že je socha, ale Jason na něm promluví. Vycení na Jasona zuby, zvedne se a protáhne.* Zdravím, přišel jsem něco vrátit./* Pomyslí si a doufá, že ho Jason slyší, protože zatím nezkoušel mluvit jako kočka a to i proto, že mu to připadá divné. Taky i nemožné. Dívá se na něj svýma kočičíma očima, ale jen čeká, co udělá. Má i obavy, protože Ismael si s ním házel po baru, Nate ho tahal za ocas a jen Ava si ho hladila a to mu nevadilo. Když si to tak v hlavě probere, tak mu dojde, že asi nikdo z ostatních nemá rád kočky. Chundelatý ocas má nahoře a balancuje na místě.*
Něco, co jsi ukradl? *Dotáže se s upřímným zájmem, aby si mohl ujasnit situaci. Nehodlá však kocourovi posílat zpět myšlenky. Nechce, aby se cizinec cítil jako terč psychického útoku. Jelikož ho nezná, neví, jestli by se třeba hned neotočil k útěku i se zbraní na zádech.* /A přiznejme si, s největší pravděpodobností bych se za ním nehnal.* Čím více mi toho řekneš, tím jistější si můžeš být svým bezpečným odchodem. Tedy, samozřejmě pokud tu doopravdy nejsi s nekalými úmysly. *Poví mu a opětuje mu oční kontakt. Přestože oči jsou čistě kočicí, spatřuje v nich lidskost. Nijak zvlášť ho to neudiví, protože očekával, že se jedná o mága, přesto je rád, že se domněnka potvrzuje.* /To ovšem neznamená, že jsem rád, že tu mám syna Lilith. Když vezmu v potaz dvě poslední návštěvy čarodějů.. jedna šla vyjímečně dobře a druhá naopak. Nejsem si však jistý, že mě jeho kočičí oči obměkčí tak jako ty Zařiny./
/Spíše vypujčil. Skvěle se s tím porcují rostlinky./* Odpoví mu a pak ho poslouchá a zavrtí se.*/Máte tu někde kalhoty? Dost špatně se takhle komunikuje./* Pomyslí si a dívá se na bratra muže, s nímž strávil několik měsíců. Je i docela rád, že narazil na Jasona a ne na Aegona. Ten ho totiž nesnáší. Z Jasona je sice nervózní, ale ví, že proti němu rozhodně nic vážného nemá. Dívá se na něj a zatne černé drápky na předních packách do dřeva. Pak elegantně skočí na Jasonovo rameno, na kterém drží jen tak tak balanc.*/Pardon, ale ty instinkty jsou občas strašný./
Jistě. *Odpoví chlupatému stvoření na dotaz o kalhotách a dojde mu, že hlas myšlenek je mu povědomý. Není si však sto procentně jistý, kam by ho měl zařadit. Netrvá mu to však nijak závratně dlouho, když si sečte fakty.* /Avin přítel./ Následuj- *Začne Jacka pobízet, zarazí se však přesně v tu chvíli, kdy mu skočí na rameno. Pomalu na něj obrátí hlavu a neubrání se úsměvu. Nemohu ti nic vyčítat, jistě nejsi jediný, kdo se kdy chtěl posadit na krále. *Býval by pokrčil rameny, ale nechce čaroděje shodit, a tak si to odpustí. Zamíří k sobě do komnat, aby mu mohl předat pár kalhot.* Tady. *Dá přes zdobené křeslo černé kalhoty od drahého obleku, protože jiné v podstatě ani nevlastní.* Dám ti chvilku soukromí. *Doplní, ale myslí tím pouze to, že se k němu otočí vzad. Pořád ho poslouchá a dává si pozor na jakýkoliv prudký pohyb. Sice ho nebere jako nepřítele, potom co mu secvaklo, o koho se jedná, ale pořád má nějaké zažité pořádky. Nehodlá někomu vložit do rukou stoprocentní důvěru. Zatímco je však Jack zaneprázdněn přeměnou, udělá to samé co s Adeline. Vytvoří kolem sebe clonu chránící jeho okolí před přenosem jeho neznámé nemoci. Doufá, že čaroděj pochopí, že se nejedná o žádnou nepřátelskou magii.*
*Nechá se nést a u Jasona skočí na zem a jen co uvidí kalhoty, tak ze sebe shodí kšíry a promění se.* Soukromí nebylo třeba. Mě je to jedno.* Zazubí se a pak ucítí magii a narovná se.* Na co magie?* Zeptá se a podívá se na něj. Nechápe to. Pak se podívá na kalhoty, které mu jsou trochu delší. Jsou suprový!* Zazubí se a pak se podívá na Jasona svýma ohnivýma očima. Kočičí zuby jsou vidět jen při úsměvu, ale černé drápy na rukou jsou stále vidět a ví, že je bude muset brzy obrousit.* No, ale abych to osvětlil. Tak tu jsem, abych vrátil Athame. Půjčil jsem si ho, protože se mi... no prostě se mi líbilo, ale víc se mi líbil dřevěný had, co na mě mrknul, ale toho už nechci. Mám doma živého. Toho jsem ztratil v "boji" s děsivou vílou. Aspoň myslím, že to byla víla.* Rozkecá se a opře se rukama o křeslo a tím není vidět i jeho tetování na předloktí, kde už jeho třešeň začíná mít listy.*
Ach, v tom případě nemohu nic namítat. *Nyní už rameny pokrčí a věnuje mu nenápadný úsměv. Když se k hlasu přiřadí i jeho nezastřená reálná forma a obličej, Jasonovi se hned vybaví jejich seznámení.* /Pokud se nemýlím, byl nějak zapleten s mým bratrem. Asi si dokážu zhruba představit, co na něm viděl./ *Pomyslí si, ale z myšlenek ho velmi rychle vyvede čarodějův dotaz.* Pro tvé bezpečí. /Mám mu říct, o co jde? Třeba by mi mohl pomoci s léčbou? Ne. Ještě ne. Hezky si zachovám vílí tajemnost a nebudu sdělovat svou kondici každému na potkání./ To rád slyším, jestli chceš, nech si je. /Zrovna s nimi nemám spárované žádné oblíbené sako./ *Nakloní hlavu mírně na stranu a zběžně si ho prohlédne. Kočičí znaky jsou zjevně docela běžné.* /Ačkoliv Zari je samozřejmě jiná./ *Obhájí si ji v hlavě, jakoby ho mohla slyšet a nadávat mu za narušení její aury dokonalosti.* Páni, je za tím mnohem spletitější histrorie, než bych dokázal předvídat. Předpokládám, že to tedy znamená, že je pravdivá. *Na chvíli se odmlčí a podrbe se ve strništi.* Proč sis ji nenechal, když se ti tak líbila?
*U jeho odpovědi se zamračí.* Jak jako pro mé bezpečí? Jak jsem byl kočka, tak jsem byl v bezpečí a jako člověk nejsem?* Zeptá se nechápavě. Opravdu tomu nerozumí. Ale pak ho jen poslouchá.* Jistě, že pravdivá. Ta ženská mě málem zabila. Bylo to ledově děsivé setkání.* Oklepe se a u jeho otázky nakloní hlavu na stranu, jak to dělají psi nebo kočky.* Ava mi řekla, že ji musím vrátit, jinak budu mít problémy se zdejšími lidmi. Což fakt nechci. Jsem rád, že jediná víla s níž mám dohodu nebo cokoliv společného je Ava.* Vysvětlí a založí si ruce na holé hrudi.* Jak se vůbec daří vám, nebo Aegonovi?* Zeptá se s lehkým zájmem. Spíše chce zjistit, kde Aegon je, ale i Jason ho trochu zajímá.*
*Pousměje se nad jeho nechápavostí, ale odmávne to. Nechce se pouštět do otázky své nemoci, protože se obává, jak rychle by se to rozneslo. Sice si je vědom, že to neudrží v tajnosti dlouho, avšak doufá alespoň v nějaké odpovědi.* Na tom nezáleží. /Ledově děsivá víla? Hm, ta mohla být z jedině z mého dvora, dle tohoto popisu./ Je pravda, že problémy s mými poddanými bych ti nepřál. Jsou na takovéto, řekněme urážky, dosti citliví. Přesto oceňuji, že ji čestně navracíš. *Rozepne si knoflík na tmavomodrém saku a usadí se do pohodlého křesla. Na to pokyne Jackovi, že může udělat to samé s křeslem druhým.* Samozřejmě pomíjím to, že ze sobeckých důvodů. *Ani ho moc nepřekvapí, když se muž se zářícíma očima zeptá na svého ex milého, Jasonova bratra. Přesto se musí chvilku zamýšlet nad odpovědí.* Nevím, zmizel. A jak bych se sebou mohl klidně žít, kdybych nerespektoval jeho rozhodnutí se nenechat najít. /Samozřejmě má po cestě pár mých špehů, kteří by mi okamžitě nahlásili, kdyby proti mě spřádal nějaké pikle. Zatím to tak však nevypadá./ Dokud je klidný a nedělá žádné nesmysly, nechám ho být. /To, že se ptá i na mě je jen, aby neurazil?/ *Není si jist, jestli mu na to má vůbec odpovídat, ale nakonec se rozhodne pro nevinnou nicneříkající odpověď.* A já, nuže. Tak jak se může mít král. Práce až nad hlavu. A vy? Když se zrovna v kočičí kůži neplížíte cizím domem? *Pousměje se a nalije si zlatavý alkoholický nápoj do broušené sklenky.* /Zpočátku jsem mu tykal. Jak lehce opadají mí způsoby!/
*Zamračí se nad tím. Trochu má obavy, proč kolem sebe dělá obranný štít. Pozorněji si ho prohlédne, ale nevidí u něj žádné symptomy oné nemoci, o které slyšel a hlavně kvůli níž je v parku nemocnice a on nemůže sbírat vlkodlačí zuby a drápy.* Jo, to jsem si všiml. Avu trochu rozladilo, že jsem vzal tu dýku.* Ušklíbne se a na vyzvání se posadí.* A mají snad čarodějové a víly jiné než sobecké důvody?* Zeptá se s lehkým pousmáním.* Zmizel? Hmm... Tak snad se najde v pořádku. S tou nemocí, co řádí v zemi lidí...* Zakroutí hlavou, ale po očku sleduje krále, protože ho skutečně zajímá jeho reakce na to. Pak poslouchá jak se má on. Pousměje se nad tím, protože odpověděl velice obecně. Nad jeho otázkou se zamyslí.* No. Truchlím nad tím, že jsem vdovcem a zkouším lektvary z ruzných bylin a jejich účinky na lidi s nachlazením. Kolem domu mám na to dost pokusných králíků. Jen jsem se teda zatím k ničemu nedostal, protože čekám až mi uschnou některé kusy rostlin.* Odpoví mu s veselým úsměvem.*
/Třeba někdy, Jacku, třeba někdy./ *Ani se nehne, protože si všimne Jackova pohledu. Kdyby nebyl tak cvičený v tom, aby na sobě nedal nic znát, pravděpodobně by si upravil košili nebo sako, aby náhodou někde neprokoukly černé žíly. On si je však moc dobře vědom jejich rozsahu. Od zápěstí po rameno a přes celá záda. Novinku na zádech objevil dnes ráno. Kolem krku a vůbec rozepnutými knoflíčky hlubokého výstřihu, je čistý. Raději však šetří magií, protože si stále není jist, jestli to nepodporuje postup nemoci.* Pořád jste tedy blízcí přátelé, jak vidím. /Zajímavé, se mnou už dlouhou dobu není v kontaktu. Možná bych si ji měl zavolat./ Aha! Dobrý postřeh. *Přizná se a následně pozorně naslouchá všemu, co mu Jack prozradí o viru.* /Lidé jím také trpí, to by vysvětlovalo prázdnou Times Square. Ovšem žádné výsledky zatím nemá, takže by se mi nevyplatilo mu přiznat svůj stav./ Promiňte mi mou zvědavost, ale vdovcem? Pokud na toto téma nechcete hovořit, nemohu se vám divit, avšak... *Odmlčí se a mírně nakrčí obočí, zatímco se opře lokty o kolena. Možná je na ztráty pořád trochu citlivější po desítkách rozmluv s plakajícími nymfami.* /Vypni to detektivní nadšení, prosímtě./ *Napomene sám sebe a opře se zpět o opěradlo křesla.*
*U jeho věty o blízcích přátelých mávne rukou.* Kdepak. Chci ho mít co nejdál od sebe, ale stále je to muž, kterého jsem miloval. Sice ho nyní moc nemusím, ale stále bych asi na jeho pohřbu brečel.* Ušklíbne se nad tím a pak ho poslouchá. U jeho otázky mu zmizí úsměv. Podívá se na něj a lehce nadzvedne koutky rtů.* Ano. Oženil jsem se. Vloni. V létě ho pokousal vlkodlak a tak ještě téhož rána vyšel na slunce, aby zemřel klidně a ne v bolestech.* Vysvětlí a doufá, že mu dojde, že šlo o upíra.* No a myslím, že je pro mě lepší o tom mluvit a ne vyvolávat démony a zkoušet se zabít.* Zasměje se tiše a pohlédne na své tetování třešňového stromu.*
To byste byl možná jediný. *Pousměje se narážejíc na vílí bezcitnost a zároveň fakt, že jeho bratr není vyloženě miláčkem lidu.* /To jsem nechtěl, ale nemohl jsem očekávat jiný výsledek./ *Napadne ho, když se doteď neustále usmívající muž zasmuší. Normálně je Jason na smutek či bezvýraznost zvyklý, ale v tak rázném kontrastu s Jackovým šťastným vystupováním to na něj zapůsobila jako rána pěstí. Přirozená nenávist někdy převezme kontrolu nad rozumem. *Pronese lehce strojeně, ale je na něm znát, že mu podsvětské konflikty rozhodně nepůsobí radost.* /Moc takových případů jsem nezaznamenal, vlkodlaci se od upírů většinou snaží držet co nejdál. Musel být mladý nebo emočně nestabilní. Ačkoliv, s tou nestabilitou bych se asi trefil na každého lykantropa./ *Pomyslí si lehce povýšeně, ale následně si vpustí na rty úsměv.* Rozhodně se to jeví jako výhodnější varianta. *Následuje pohled svého společníka a zaujatě přimhouří oči při pohledu na detailní lístky třešně.* Dáte si také něco k pití? *Ukáže na karafu s alkoholem na stolku, kdyby to náhodou čaroději pomohlo s vypořádáním se se situací.*
To věřím. Ale zase bych měl radost, že mám zpátky tygra.* Zazubí se na něj. Když pak mluví o Jonovi, tak má chladný pocit kolem srdce.* To je pravda. Hlavně za svůj život, potkám ještě mnoho upírů, jako byl on.* Zazubí se, ale už v tom není tolik té energie. Pak se podívá na pití.* Hmm... Spíše ne. Pak bych se opil a začal bych vás líbat. Což by asi byla má smrt.* Zasměje se, protože si vybavil, jak pil naposledy a líbal Natea. I když u něj to byla spíše provokace. Taky ho i baví, jak se Nate u toho tváří, jako by chytil od něj mor nebo měl Jack lepru.*/Měl bych mu zavolat, nebo ho prostě kontaktovat, ohledně toho bydlení./* Zamyslí se a vstane.* Asi i půjdu, abych tu nezdržoval. Dýku jsem donesl, takže mě Ava nemusí zabíjet a dá mi ten čajový servis.* Zazubí se spokojeně.*
*Zmateně nakloní hlavu na stranu a nakrčí obočí. Nemá potřebu v sobě zabíjet veškeré vnější projevy, když je k němu Jack tak otevřený.* On ti odcizil tygra? /Chápu, že po rozchodu zůstávají určité věci v šedé zóně, ale tygr?/ To jistě. Upíři jsou na vztah asi nejlepší varianta, pravděpodobně ti můj bratr dostatečně předvedl, jak to chodí s naším druhem. Nesmrtelnost nevyváží to ostatní, alespoň tak jsem to pochopil z postojů nevil. *Odpoví naprosto vážně s mírně zamyšleným výrazem. Nedošlo mu, že to Jack nemyslel tak úplně na sto procent.* Pak je to samozřejmě tvé rozhodnutí. *Přikývne, ale v očích mu u toho zableskne. Zvláštním způsobem ho potěší, že se Jack opět směje. Nejspíš s ním jednoduše sympatizuje i v rámci toho, že je to přítel Avy. Nezná ho přeci dost dobře na to, aby k němu získal cokoliv vlastního.* Nuže dobrá, trefíte ven? /Čajový servis? Kolik toho půjčil a naopak?/
*Zasměje se.* Ne. Dostal ho ode mně jako dárek. Ale kdyby Levi už nebyl, tak by se někdo o tygra musel starat a není nic lepšího, než ho vrátit mezi ostatní.* Usměje se a u jeho další věty pokrčí rameny.* No, nikdy u mě nebyl a já si připadal dost sám. A když už se objevil, tak to bylo převážně jen o tom jednom.* Řekne s pokrčením ramen. Přikývne a pak se zamyslí.* Hmm... Snad jo. Kdyby ne, tak mě určitě s radostí vyhodíte.* Zazubí se a s tím odejde a přitom šmajdá kalhoty. Když se dostane z jeho pokoje, tak vyráží na nenápadnější místo, kde se může zase dostat domů. Což se mu i na třetí pokus povede a on projde do svého domu.*
Netypický dárek. *Přikývne s křivým úsměvem, ale něco v něm mu napovídá, že pro Jacka to až tak netypické nebude.* V tom případě si určitě vzal s sebou, na dvoře mi žádný volně pobíhající tygr nezůstal. O tom bych věděl. /Určitě by se odebral do lesa, kde je nejméně ruchu a nymfy by to nahlásily./ To odpovídá, ale věřím, že vás měl rád. /To nezní moc konejšivě, ale co na tom sejde. Říká, že už mu na mém bratrovi skoro nezáleží./ S největší pravděpodobností by se nějaký nadšenec našel. *Odpoví mu s úsměvem a poté přikývne na rozloučenou.* /Ačkoliv se nenašel nikdo, kdo by mu zabránil sem v první řadě vlézt. Ne, že by mi to vadilo, byl to příjemný rozhovor. Ale zítra se na to budu muset zeptat stráží./ *Dopije si v klidu drink a nalije si další na cestu k sobě do pracovny, kde se při svíčkách pustí do výpovědí zvědů.*
*Přijde na nádvoří jako první, což ho trochu překvapí. Přichází se zpožděním, jelikož tuto akci nevede a neviděl tedy jediný důvod, proč být u jejího úvodu. Stejně to však zjevně měla i její organizátorka.* /Od ostatních víl to není takový prohřešek, pořád neuběhlo moc času. Avšak od ní jsem očekával větší zodpovědnost./ *Posadí se na zdobenou lavičku opřenou o zeď hradu a dá si nohu přes nohu. Má na sobě tmavomodrou košili a černý oblek. Má však rozepnut o jeden knoflíček u krku méně, nežli obvykle. Černé žíly se mu rozšířily výše. V přítomnosti svých víl však nesejímá svůj ochranný štít, takže šance, že se od něj někdo nakazí je mizivá.* /Zajímalo by mě, co má lepšího na práci. Možná více mě však zajímá, jak se bude tvářit, až mě tu najde. Čekajícího na její pozdní příchod./ *Napadne ho škodolibě a rozepne si knoflík černého saka, aby se mu pohodlněji sedělo.*
*Přišla z menším zpožděním skrz Grace, ale to nehodlala nijak rozmazávat. Přeci jen nespoléhá na to, že by každá víla přišla včas. Sebrala cestou na nádvoří pár poznámek, které si připravila a když spatří na svém místě Jasona věnuje mu uctivé pukrle a její tvář je neutrální, však uvnitř bublá.*/ Vážně se ukážeš až ted? Já se tu mohu přetrhnout, co s dvorem a ty se zjevíš! Že já se zbytečně bála, jestli ještě vůbec žiješ./* pomyslí naštvaně, jelikož by jí stačil i krátký dopis a nic. Skutečnost, že nevěděla, kde je jí děsila. Měla ráda věci pod kontrolou. Dojde ke králi a podá mu své poznámky.* Doufám, že nevadí dnešní sešlost. Ale ráda bych vysvětlila pár vílám, co smí a co ne. Hlavně připomenout, že mají vládce dvora.* poví tiše, jelikož tohle nemusí křičet přes celý dvůr. A navíc víly se tu začínali hromadit.*
*Pred niekolkými dnami jej bola doručená správa aby sa v tento deň dostavila na nádvorie paláca pod horou. Nechce sa jej moc do mesta ale jej zvedavosť na to čo sa bude diať nakoniec zvýťazila a tak si oblečie svoje krátke nohavice a vestu, vysadne Fenrinovy na chrbát a takto sa vydajú na cestu. Keď sa dostanú do mesta víly zdesene uskakujú bežiacemu obrovskému vlkovi z cesty a zhrozene s otvorenými ústamy ich sledujú prechádzať. Lyria si je vedomá toho že pre večšinu z nich je to prví krát čo vidia snežného vlka a tak sa len smeje pri pohlade do ich vydesených tvárí. Fenrin spomalí do volného kroku až pred bránou a s Lyriou na chrbte porejde na nádvorie kde sa má schôdzka konať. Lyria sa rozhliadne po nádvoorý ale jediný koho tu vidí je Jason a Ava. Zamáva mu a zosadne z bratovho chrbta prejde k jeho hlave a poškrebká ho za ušami.* Ahoj ako sa máte? *Pozdravý Jasona sAvou zatial čo stále škrabká Fenrina za ušami.* O čio tu dnes ide?
*Obyčejně by se nejdřív zastavil ve stájích, když se vracel z návštěvy otcova přítele, kterého si vyhlédnul na plese. Nutno podotknout, že nakonec to byla docela plodná návštěva, ale také způsobila to, že měl zpoždění na dnešní sešlost. Nějak netušil, jak na to Ava bude reagovat, ale upřímně ho to ani nějak netrápilo. Jenže vzhledme ke zpoždění si to s koněm zamířil rovnou na nádvoří, protože zaprvé to bylo rychlejší než se tam dostat pěšky a zadruhé se nemusel zdržovat sesedáním a předáváním koně stájníkům. Tudíž klusem dojel na nádvoří, kde teprve sesednul z koně, kterého v podstatě nechal volně. Nepředpokládal, že by se splašil a někomu tu ublížil. Pak se rozejde ke králi a diplomatce. Momentálně i k Lyrii, se kterou už měl taky čest.* Zdravím. Nemělo už to náhodou vypuknout? *Nadhodí potom, co se pokloní králi, protože pořád měl jisté společenské vychování, které v tomto ohledu ctil.*
Avo, dávej si pozor na křik v myšlenkách. Víš, že je pak pro mě obtížnější je neposlouchat. *Poví jí trochu káravě, ale na tváři se mu ve spojení s tím projeví provokativní úsměv. Jeho tvář se však hned vzápětí promění, působí jako vytesaná z kamene. Vrátí se do své královské pozice, vypne jakékoliv přátelství s Avou a odměřeně jí odpoví. Nemohu ti bránit v pořádaní takovýchto akcí. Preferoval bych však, kdyby ses na nich nesnažila dosadit na post vládkyně. Pořád jsi diplomatka. /Jak jinak si mám vysvětlit tvé "připomenutí vládce, "když jsi neměla sebemenší tušení, že přijdu?/ Myslím, že není na mně vám vysvětlit, o co se tu dnes jedná. Jen jsem si přišel zkontrolovat, že všechno proběhne hladce. *Ujistí oba nově příchozí a pokyne jim na pozdrav. Sám se samozřejmě nezvedá, jen upře pohled na Avu, kdy chce začít. Nedlouho poté se na nádvoří přišourá ještě několik dalších víl, které neměly neodkladné povinnosti a všechny se rozsestaví kolem lavičky, uctivě zdravící krále a velvyslankyni.* /Myslím, že je čas./
*Dost jí překvapí, že slyšel její myšlenky, které vždy má pevně uzavřený, ale pak si uvědomí jak její ochrana vždy v přítomností Jasona ochabne, jelikož mu důvěřuje. A tak rozpačitě si rukou projede vlasy a nevině se usměje.* Promin, vysvětlím ti to později.* šeptna tiše a neformálně. Nakloní hlavu na stranu a zatváří se chladně. Připomenutím krále myslím, že všichni by si měli uvědomit, že dvůr má stále vládce, který se snaží pro jejich dobře pracovat, jsem diplomat ne královna. Ale také není lehké dvůr držet pohromadě, kdy jsi pryč.* poví zcela vážně, jelikož jako diplomatku ji nebrali občas vážně a přitom se jen snažila dvůr udržet v chodu. Ava sice byla ambiciozní, ale ne zrádce. To že mu chce pomoct myslela a myslí i ted vážně. Věděla jsem, že se objevíš. Takové věci si nikdy nenecháš ujít. Když se jedná o vážné záležitosti, nikoliv formality.* poví mu. Když dojdou i poslední "důležité" víly narovná se.* Dnes jsem Vás jsme svolala zdůvodu, že někteří z Vás zapomínáte, že je studený mír a zadruhé, někteří z vás zapomínají na formality a uctivé chování jak se patří.* zpraží pohledem Lyru, která mluvila neformálně a byla neustále drzá, co se týkalo Coltona jí nezajímalo, co si myslí.* Studený mír je křehký a chci upozornit, kdokoliv sebou vezme zbraně na Zem a spolek ho objeví budou bez milosti popraveni. Za druhé žádné potíže s lovci, už i tak jsou naše vztahy křehké a správně by jsme se s nimi neměli vůbec setkávat. Ale i přesto se stává, že přejdeme do kontaktu s lovci, proto žádám. Žádné problémy ani slovní konflikty a už vůbec si nehrát s nimi. Pak bych dále připomněla, že i když je král mimo dvůr čas od času. Stále tu je a vše ví, takže přivítejte zpět jeho veličenstvo.* poví zcela jasně, byla to varovaní, které by byla ráda, aby dvůr nezapomínal a jí nechodili stížnosti, které mají patřit správně na stůl vládce. * Chcete pronést několik slov, vznešenosti?* optá se krále ucitvě.*
*Kívne Coltonovi na pozdrav a zároveň dá Fenrinovi ktorý pohlad upiera na Coltonovho koňa dlaňou po čumáku.* Správaj sa slušne inak Ave prdne cievka. *Zašepká mu so smiecho do ucha a potom už počúva Avu. Tá začne rozprávať o etikete a studenom mieri.* To ako vážne? Kôli tomuta sme sa sem trepali?/ *Nakrčí čelo pri Aviných slovách.* /Akoby som niekedy niečo s toho mienila dodržiavať. Zbrane si so sebou k civilom beriem vždy a pár potýčiel s lovcami mám tiež na svedomý./ *Spomenie si na Tabyn zlomený nos a mrtvého lovca ktorého raz nechala v zadnej uličke baru. Pri jej slovách o vernosti ku královy si len odfrkne a polohlasne si zamrmle popod nos.* Ja nemám krála. *Povedala to len potichu ale je možné že ju nejaké víly na mádvorý aj tak začuli.*
*Neujde mu pohled vlka, který míří přímo na jeho koně, tkaže mu věnuje varovný pohled. Jeho kůň rozhodně nebude jeho večeře, ale pak už se věnuje Avě, která celou tuhle událost spískala. Založí si ruce na hrudi a s chladným výrazem, který je mu už tak nějak vlastní jí poslouchá. Přece jen sem kvůli tomu přišel, i když tedy doufal, že to bude nějak víc přínosné než jen zopakování pravidel, která jim připomínala od chvíle, kdy se Studený mír uzavřel. Navíc ho docela pobavilo to, že musela někoho upozorňovat, že mají stále krále. On si to uvědomoval, ale jestli si to občas byla ochotná uvědomit Ava, to bylo něco jiného, když měla potřebu se neustále nad všechny stavět a dávat jim rozkazy. Ovšem asi to někteří potřebovali připomenout, když zaslechna Lyriu a její slova, nad kterými jen lehce pozvedne obočí při pohledu jejím směrem. Pak se ale jeho výraz azse vrátí do chladné masky.*
Věřím, že jsi to neměla jednoduché. *Vyjádří se ještě naposledy k jejich soukromé konverzaci, než započne shromáždění. Poté se jí do toho nijak neplete a spíše to jednoduše pozoruje zpozvdálí s královskou maskou. Proto, když se ho zeptá na krátký proslov, moc se mu do toho nechce.* Chci jen říci, že Zimní dvůr je zase o vraha bezpečnější. *Shrne do jedné věty a pak přikývne, aby dal najevo, že tím jeho mluva končí. Poté však zaslechne Lyriino prohlášení a vzpomene si, že to není poprvé, co od ní něco takového slyší. Nedělá to rád, ale jednou začas mu holt situace nedává jiné východisko. Lyriinu mysl tedy za využití svých daemati schopností sevře černými drápy. Jen tak lehce, aby si uvědomila, jak jednoduché by pro něj bylo rozdrtit ji na padrť.* /To se teprve uvidí./*Zarezonuje jí myslí jeho hlas a pařáty sevřou pevněji, bo.le.stivě. Stejně rychle jako se to stane, tak to skončí, přesto ji ještě nějakou dobu může zůstat zbytková nevolnost. Chtěl jen předat jasnou zprávu respektu, autority a možná špetky strachu. Není to jeho oblíbený způsob, jak prokázat, že je na svém místě z určitého důvodu. To rozhodně ne. Avšak v této chvíli mu to přišlo jako nejefektivnější a nejrychlejší řešení. Ostatní dvořané si tedy nevyslouží jeho sáhodlouhý proslov, kde by Lyrii ztrapnil či dokonce potrestal. Mohou však spatřit utrpení v její tváři, které se po zásahu do mysli velmi těžko maskuje.* /To, že se nevyskytuje přímo v mém potravním řetězci neznamená, že mne nebude vnímat jako svého krále. Co vnímat! Nebude to hlásat na veřejném shromáždění, dokonce v mé přítomnosti. Pravděpodobně si myslela, že král je nahluchlý?/ Možná bych jen dodal, že všichni víme o nepříjemnosti Studeného míru jako takového. Je však pravdou, že vznikl na základě strachu. Nefilim se báli nás, nemusíme se tedy cítit nijak oslabení, ba naopak. Oni vědí, že ve vteřině, kdy bychom se jej rozhodli porušit, byli by i se svými svítícími hračkami v koncích. Avšak válka je zbytečná a naše světy jsou dostatečně oddělené na to, abychom ideu boje nepodporovali. *Mírně pokrčí rameny, zatímco se mu do hlasu vloudí arogantní tón. Poté však již doopravdy zmlkne a jen si ledovýma očima prohlíží své poddané.*
*Ani Avu nebavilo stále neustále, opakovat tyhle proslovy, ale kvůli pár jedincům si tohle museli protrpět všichni. Bohužel, jinak to nešlo a co víc, když konečně skončila svůj proslov a Jason jej shrnul jen do pár slov, pokývne hlavou. *Nyní můžete jít a dále se věnovat svým záležitostem. A děkuji, že jste dnes všichni dorazili.* Poví po chvíli, až když všichni zpozorují zkřivenou tvář Lyri. Přeci jen tohle varování pro ně musí být dostačující.*My dvě si ještě promluvíme.* naznačí jedovatě rty mladé víle. A pokud nepomůže promluva pak nechá práci na Coltonovi, bylo jí jedno, co s ni udělá. Ale za vlády Carminy by dávno měla hlavu dole, to by si měla uvědomit. Že tento čin byl ještě milosrdnost ze strany krále. Nedovolí i však zasáhnout do jednání vládce, protože by tím jen podkopala jeho autoritu a promluvit si dovolí, až když víly míří ven z dvoru, které v tichosti jiné tiše mumlají, že by měli dávat pozor na to, co říkají. Pohledem zabloudí k vládci.* Určitě si budete chtít promluvit o záležitostech, kdy jste tu nebyl, je tak?* optá se jej, aby věděla, zda má odejít nebo mu sdělit novinky na dvoře, mladou vílou se nezaobírá a ani Coltonem. Nedovolí mu rozhodit její klid, přeci jen ted byl kat a ona diplomatka, nebyli přáteli. A nevěděl na ní věci, jako její nejbližší díky bohu.* /Tak jsem zvědavá, co příjde ted./* pomysela si a pevně udržovala svůj štít.*
*Bolesť jej nieje cudzia ale pri Jasonovom útoku predsa len skriví tvár bolesťou a musí sa oprieť o Fenrinov bok kím mentálny útok neskonči. Keď sa tak stane trochu omámeňe potrasie hlavou aby sa prebrala a potom prebodne Jasoma pohladom. Pričom sa preklína že si nevzala svoj prsteň. Teraz si ho rýchlo navlečie na prst. Nádvorie sa už vyprázdňuje ale stále je tu dosť víl.* Ale ale pánko sa nám nahneval. *Zatiahne nahlas aby to všetci počuli. Vieš niečo takéto by som čakala od tvojej matky ale ako to tak vyzerá jablko nepadá daleko od stromu. *Podýde pár krokov k Jasonovy.* A ty sa divýš že niekto nechce slúžiť podobným vládcom? *Povie založí si ruky na prsiach a sleduje ako Jason zareaguje.*
*Všimne si toho, jak se Lyria zatváří a dokáže docela solidně odhadnout, co se právě stalo. Mladá víla mu to pak jen potvrdí, když se osočí na Jasona. Netrvá mu moc dlouho se dostat k nim a zastaví se vedle Lyrii tak, že k ní stojí bokem. Ne, že by tím chtěl dávat najevo, že se král nedokáže ubránit sám, ale on byl pořád bývalý strážce a i teď zastával jistou pozici v obraně království.* Být tebou, tak sklopím uši a vyrazím společně s tím vlkem zpátky do lesa nebo se ti následky nebudou líbit. *Zašeptá tichým hlasem směrem k ní. Ne, že by mu dělalo problém se jí zbavit, pokud by to dostal rozkazem, ale rozhodně si zasloužila alespo%n nějaké varování, které se jí ale už od Jasona očividně dostalo.*
*Ve chvíli, kdy Ava Lyrii vyhrožuje, nedívá se na ni. Ač se to tak může zdát, nemá oči všude. Tou dobou nadále bloudí em po znuděných poddaných, kteří mírně litují své přítomnosti při výkladu Studeného míru. Když to však Ava ukončí, všichni jakoby pookřáli.* Ano, to bych moc rád. Snažil jsem se s výpověďmi zvědů seznámit tak nějak sám, ale rozhodně bude příjemnější a přehlednější, když si to přímo vyslechnu. *Než se však s Avou stihne odebrat na soukromější místo, v periferním vidění zachytí prudký pohyb. A okamžitě se za jeho zdrojem otočí. Jelikož se už připravoval k odchodu, již nesedí, ale stojí před lavičkou.* /To je ta druhá strana mince, které jsem se obával./ *Napadne ho racionálně a svým způsobem chápe, kde se v to Lyrii bere. Náhle se v něm však naopak naprosto iracionálně probudí nekonečný vztek. Téměř slyší, jak mu vře krev až mu hučí v uších.* /Tohle není můj vztek./ *Uvědomí si za chvíli překvapeně. Ta nemoc. Nejde jen o černání žil. Nahlodává jeho ledový klid jako sochař své dílo.* Na tato obvinění nebudu plýtvat svými slovy. *Utne ji, aby zabránil šíření bláznivého ohně. Nechce ztratit kontrolu, ale jakýmsi způsobem si je jist, že k tomu nemá daleko. Pálí ho místa, kde ví, že mu nemoc zbarvila krev do tmava.* Ztrať se mi z očí. *Každé slovo odsekává, aby bylo jasné, že pokud setrvá, nedopadne to dobře.* /Jsem schopen o tom diskutovat jindy, ne teď./ *Střelí pohledem ke svému katovi, který vypadá, že podporuje klidné východisko situace. Kývne na něj, aby mu dal najevo, že jestli bude třeba, má ji vyhodit. Nechce, aby jí ubližoval, pokud to není naprosto nutné.* /Na druhou stranu ji po sobě nemohu nechat dupat. Jako by nestačilo, že je král nakažený. Nebude za slabocha./
*Nečekala, že ta mladá a naivní víla bude odporovat a co víc, budou si muset promluvit o tom prstenu, aby bylo jasno ve všem. Unaveně si promne kořen nosu a snaží se být v klidu, ale klid jí dojde při posledních slovech Lyr. Ruce sevře v pěst od prstů po předloktí jí ruce začínali namrzat, až jí to štípalo na kůži uvědomila si, že si ubližuje a přestala s tím, oklepe nepatrně rukou a přistoupila k jeho veličenstvu. Chytila jeho předloktí a jemně jej stiskla.* Veličenstvo, nechte to na Coltonovi, někdo jako ona Vás přeci nerozhází, je tak?* řekne mu to, jako kdyby chtěla, aby sám to řekl a přesvědčil jí, že je to pravda. A pak zamíří poklidně do sídla, přesněji na do SALONKU V LEVÉM KŘÍDLE v přízemí. Když tam přijde otevře dvou křídle dveře a vydechne. Podívá se na svou pravou ruku a zamračí se konečky prstů měla ještě jemně modré, jak držela moc zkrátka.* Jste pořádku vznešenosti? Zdá se mi, že přede mnou něco tajíš Jasone. *optá se poslední otázkou neformálně, jelikož ho takto rozzuřeného nikdy neviděla. Vždy byl klidný a chladný jako ten nejpevnější ledovec a jeho klid jen tak něco neprolomilo.*
Biť ťtebou tak si dám odstup než sa ti stane niečo zlé. *Odpovie Coltonovy a krivo sa usmeje keď sa spoza jeho chrbta ozve hlboké zúrivé vrčanie. Fenrin ju uistí že muž vedla nej príde o hlavu ak sa o niečo pokúsi.*/Neubližuj mu ale stráž ho./ *Povie fenrinovi* Teraz ma ospravedlň musím sa ísť porozprávať so svojím priatelom. Toto sa zvrhlo ovela v horšiu situáciu než som chcela. Povie si skôr pre seba než Coltonovy a odíde za Avou a Jasonom. Chvílku jej trvá zistiť kam išli ale nakoniec zastavý pred zavretími dverami na ktoré zaklepe a čaká kím jej otvoria. Nechce tam len tak vtrhnúť a ešte viac Jasona naštať.* /Hmm čo by si asi pomislela Carmina keby že vie že jej syna považujem za svojho priatela?/ *Premýšla zatial čo čaká.*
Být tebou, nevyhrožuju někomu, kdo tě může zabít a toho psa si držím na vodítku. *Odpoví jí tentokrát už chladně, protože je mu jasné, že ani Jason, ani Ava nechtějí, aby je tam nějaká malá víla vyrušovala. Jemu bylo upřímně jedno, co tam budou řešit a rozhodně tam nehodlal nechat vejít jí, takže předtím než okolo něj projde a má šanci zajít dovnitř stejným vchodem jako Ava s Jasonem, jí zastoupí cestu. Následně vytáhne z pouzdra vzadu na opasku jednu z dýk, protože se přece jen vrátil z menší výpravy, takže logicky nebyl neozbrojený.* Být tebou, poslechnu krále a zmizím odtud. Pokud nechceš, aby se to nějak nepěkně zvrhlo. *Odpoví jí a zadívá se jí chladně do očí. Přitom si dává dobrý pozor, aby kolem něj znovu neproklouzla. Zkrátka jí dál nehodlá pustit. Jedinou cestou, kterou jí nechá klidně odejí, je ta pryč z nádvoří.*
Jistě, nerozhází. /Není to lež, ve skutečnosti mě nedostala ona, ale její slova v kombinaci s mým stavem./*Odpoví jí trochu otřeseně a začne se pomalu uklidňovat cestou do salonku. Avin dotek ho trochu vrátil do reality, za čež jí byl vděčný.* /Zjevně však nejsem jediný rozházený, když vidím tvé zamrzlé prsty./ *Podívá se na ruku na svém předloktí a zhluboka se nadechne. Jeho štít zůstal celou dobu neporušený, takže ať už se naštval jakkoliv, nikoho nemocí neohrozil. Po této krátké kontrole se kolem sebe rozhlédne. Všimne si, že se na zdi objevila stejná jinovatka jako když vyslýchal onoho vraha.* /Zatraceně./ Já... *Odmlčí se, když se ho Ava zeptá na jeho stav a zírá u toho do zdi. Mírně zavrtí hlavou, aby si pročistil myšlenky a usadí se na tmavomodrou empiricky zdobenou pohovku. Jakmile dosedne, chce si rozepnou knoflík saka, ale zjistí, že ho při rozhořčeném odchodu z nádvoří nezapnul. Opře si tedy jednu ruku o područku a pohlédne své velvyslankyni do očí. Nyní už ano. /Vypadá, že jí mohu věřit. Ale mohu doopravdy?/ *Nemoc s sebou přinesla paranoiu, má tak nepříjemný pocit, že to nesmí nikomu vyzradit. Už vůbec ne další víle, krom své ošetřovatelky, kterou si drží co nejblíže to jde. Něco v něm však hlodá.* /Není lepší jí to říct, než aby si myslela, že jsem takhle ztratil kontrolu přirozenou cestou?/ *Upře pohled ke dveřím a je rád, že Colton plní svůj úkol poctivě. Měl by se s ním také co nejdříve sejít a trochu si popovídat.* /Známe se spíše po profesionální stránce, ale pokud mám někoho takhle blízko, raději bych s ním vedl i normální rozhovor./
*Byla skutečně ráda, že neztratil nad sebou veškerou kontrolu, protože tohle by nedopadlo dobře. Byla si toho naprosto vědoma. Zavře za nimi dveře, když vejde spustí něco jako mentální štít kolem této místnosti, přeci jen to bylo nejúčinnější kouzlo jak zamezit nežádaným očím a uším. Zamračila se při jeho slovech.* Hodláš mí Ihát? Takto to ted mezi námi bude Jasone? Znám tě dost dlouho, abych věděla, že výbušná jsem tu já, ne ty.* poví mu, že není nevšímavá a že žije na jeho dvoře stejně tak dlouho skoro jako on. Pokud ho něco trápilo byla by ráda, kdyby to řekl narovinu a sám musí vědět, že ona lež nesnáší. Nakonec se uklidní a posadí se naproti němu.* Nu přejdu k věci. Když se odešel přišla jsem věštkyně předpověděla moji smrt, nestalo se. Aspon zatím. Novolunni ples proběhl bez komplikací a až moc poklidně, což mě vedlo k tomu, že ty zvěsti o tvé matce budou pravdivé. Věřím, že tu někde bude. A jak sis sám už mohl všimnout, tahle mladá víla dělá víc potíži než se zdá, přišlo mi na ní dost stížností, kdyby jí spolek našel tak dávno se jí zbaví. Naštěstí jí nikdo zatím doufám nezahlédl. A bez tvé přítomnosti si víly začínají dělat co chtějí, mne nikdy neuznají jako autoritu bez tvé přítomnosti jsem jen diplomatka Jasone. Kam si vůbec zmizel, aniž by si napsal kam nebo proč.* všechno důležité mu sdělila a hlavně se snažila říct jen fakty, které by ho skutečně mohli zajímat, ty nic neříkajíc nerozebírala. Usadila se pohodlně a prohlížela si ho. Na svůj výbuch neměla ani čas, ale určitě si s ním o tom jeho mizení chce ještě promluvit. Aspon, že vždy věděla, co má přednost. Nejdřív práce a pak osobní problémy.*
*Ked jej Colton zastúpi cestu mrazivo sa na neho pozrie.* Už nikdy môjmu bratovy nehovor pes! *Zúrivo zasičí.* Prstami pravej ruky naberie trochu vílyeho prachu z vrecka čo jej vysí na krku. Chce ho Celtonovi fúknuť do očí ale nakoniec si to rozmyslý a vráti prach naspäť. Vezme jeden zo svojich nožov a priloží si ho ku krku. Trochu potiahne a na čepeli sa objavý kvapka je krvi. Príde bližšie ku Coltonovy. Pozrie Coltonovi priamo do očí a zasičí.* Vážne ti pripadám ako niekto koho zaujíma či prežije alebo nie? *Mrazivo sa usmeje a skloní svoju dýku. Teším sa na naše ďalšie stretnutie. Nechceš na odprevadiť a uistiť sa že naozaj odídem. *Spíta sa.*
Sama dobře víš, že ti lhát nemůžu. *Odpoví zamračeně a na chvilku se zasoustředí na okolní štít, jestli v něm nenajde nějakou skulinku, kterou by popřípadě mohl vyspravit. Nenachází ji, Avě se podařilo je od okolí odříznout spolehlivě.* Avšak chápu, jak to myslíš. Slyšela jsi o tom viru šířícím se mezi civily? *Zeptá se ji přímo, protože když poznala, že jí něco tají, nemá cenu chodit kolem horké kaše. Poté si vyslechne její zprávy a při každé nenápadně přikývne hlavou, zjevně zamyšlen.* Jednou zemřeme všichni, to je dosti obecné. *Okomentuje její předpověď snažíc se to odlehčit, kdyby ji to nějak sebralo. Sice s tím nepočítá, protože jeho diplomatka je silnou osobností, ale pro jistotu se pokouší chovat jako dobrý přítel.* Jak tě to dovedlo k tomuto závěru? Třeba něco konečně mohlo proběhnout v klidu. /Moc tomu také nevěřím, ale je přeci jen trochu extrémní se hned obracet na teorii o mé matce./ *V jeho emocemi rozvířené hlavě se mihne příjemná vzpomínka na matku z dětství, ihned ji však zažene.* Lyria má své chvíle, ale nemyslím si, že by chtěla někomu doopravdy ublížit. Rozhodně bych ji nedal Spolku k zneškodění, do našich záležitostí nemají co mluvit. *Když se dostane k jeho nepřítomnosti, promne si palcem a ukazováčkem kořen nosu a na chvíli zavře oči.* Ten čaroděj, který zabil nymfu Kaliopé... Narazil jsem na stopu, odjel do Chicaga. Nenapadlo mě nic lepšího než vyrazit za ním. Nejspíš však přišel na to, že ho sledují a dělal všechno pro to, aby mi to znemožnil. Párkrát jsem jeho stopu ztratil, párkrát zahodil životy svých společníků, když je na mě poslal. Jakmile jsem ho dostihl, donutil jsem ho udělat portál přímo do našeho žaláře, kde jsem pro něj měl připravená želízka, která mu zabránila v magii. A postaral jsem se o něj, už není problémem. Čistě pracovní záležitost. *Povzdychne si a pak se na ni podívá.* Jak myslíš, že se mám dostat svým poddaným zpět do povědomí? Aby přestali divočet?
*Nad jejím zuřením jen lehce povytáhne obočí. Žádnou větší reakci od něj asi ani nikdo čekat nemůže. Nehodlá se jí omlouvat za to, jak označil jejího bratra nebo za co toho vlka považuje.Při té její malé demonstraci jejích sebevražedných sklonů.* Tak pokud nechceš, abys zemřela dneska, tak si dej čelem vzad a vydej se i s bratříčkem domů. * Odpoví jí a mávne rukou k místům, kudy vede cesta z nádvoří i z celého sídla. Nepotřebuje jí dělat osobní doprovod. Bude mu stačit, když se mu ztratí z dohledu, což by měla udělat dost rychle, než si rozmyslí svojí nabídku ohledně toho, že jí nechá dneska naživu a nic jí neprovede.* Nejsem tvoje tělesná stráž. Bude stačit, když se vyrpovodíš sama. *Odpoví jí, ale i tak se má stále na pozoru, kdyby se rozhodla si něco zkusit. Přece jen s těmi noži mohla být nebezpečná.*
*Skoro si uraženě odfrkne, když zkoumá její ochranu. Nebyla hloupé dítě, aby měla někde skulinu, takové chyby by se přeci mohla dopustit jako mladá víla, ale ve svém věku to pro ní bylo velice nepřístojné. Dala si nohu přes nohu, sice to nebylo vhodné chování, ale dneska už měla formalit po krk. Když se zmíní o chorobě zpozorní.* U démona, prosím tě neříkej, že si to chytil.. A ano vím o té chorobě, mám kontaktovat čaroděje skrz lék? Myslím, že na něco určitě příjdou a mám tam své kontakty.* poví poklidným hlasem, přeci jen Jack a Ismael byli dva čaroděje, které zná, ale Jacka nejlépe. Zamyšleně bubnuje prsty o opěradlo na pravé ruce a mlčí.* Lyra, má něco co stvořila tvá matka. Ta magie je čerstvá, poznala jsem to v lese, když mě napadla. A i stíny si o ní šeptají. Víc sem se tím nezaobírala, jelikož není pravý důkaz toho, že tu je.* poví zcela upřímně. Pak se naopak ona utiší a poslouchá jeho vysvětlení, mlčí. Semkne rty do úzké linky. "Víš jak jsem se o tebe bála! Zmizel si, nic si neřekl nikomu! Nikdo tě neviděla a já si začínala myslet to nejhorší!" vyjede po něm a z očí jí metají div ne blesky. Svírá pevně opěradlo a ruka se jí lehce třese. Více se opře a snaží se svůj neklid rychle ukrýt, nechtěla, aby to viděl. Ale ano bála se, přeci jen bylo tu plno divných věcí a ona tu na ně byla sama. Nebyla Jason nevěděla, co by mohla jako diplomat udělat, neměla práva jako on rozhodovat o dvoře. Tohle místo je její domov, on je první víla, které věří a chová nějaké zvláštní emoce, které ona sama nechápe. Děsí jí to víc jak vlastní smrt. To bylo velice trefné přirovnání* Hlavně, aby přestali divočet. Netuším já jsme jen diplomat a ty vládě, možná touží po stabilní vládě netuším. Může být mnoho důvodů. Myslím, že někteří z nich zapomněli, že pokud neuznávají vladce nemají právo být na dvoře.* tohle byl jen osobní nazor Av a doufala, že Jason bude mít ten svůj jako vždy. I když jí překvapilo, že se jí optal.*
No takže tak. Kde bívam vieš ak sa ti bude chceiť príď na návštevu. *Povie tónom ako by sa lúčila s kamarátom u ktorého bola na návšteve.* Zatial sa maj. *Zamáva Coltonovi na rozlúčku a odíde na nádvorie kde vysadne Fenrinovi na chrbát a zmiznú z nádvoria aj z mesta.
*Obezřetným pohledem jí sleduje, ale mávání jí neoplatí. Lyria působí, jako by měla rozdvojenou osobnost a neuvědomovala si některé věci, které dělala. Když ale uvidí, že zmizela z nádvoří, ještě chvíli tam počká, načež se rozejde pro svého koně, aby ho konečně vrátila do stájí, kde se o něj postarají.*
Chytil. *Odpoví stručně a zamyslí se nad její nabídkou pomoci čaroděje.* Se dvěma jsem v kontaktu i já. Ani jeden z nich netuší, co s tím. Tedy, má přítelkyně čarodějka o to byla přímo požádána a ví o mé kondici. Tvůj přítel Jack sice neví, že jsem jedním z případů, ale řekl mi, že se tím samostatně zabývá. Neviděl jsem tedy důvod mu o svém stavu říkat, nechci to moc šířit. *Zmateně zamrká, když se zmíní o matčině předmětu a podprahově si uvědomí, že si Lyria sáhla na ruku předtím, než se za ním vydala.* /Náramek? Prsten?/ Chceš tedy říct, že Lyria je v kontaktu s mojí matkou? /To nezní úplně nejlépe./ Omlouvám se, že jsem tě v tom nechal, Avo. Nebylo mým úmyslem se tak zdržet. Domníval jsem se, že se bude jednat o krátkou a účinnou misi. /Účinnost nemohu popřít./ Myslel jsem, jestli ti třeba nepřijde dobré udělat vílí rej? Vím, že je to spíše pro nezpoutaného prince nežli pro krále, ale mohlo by to fungovat jako ukázka mé přítomnosti.
*Takže měla pravdu, Zamyslí se i nad tím, co jí bylo řečeno když tohle všechno vypuklo. Pochybuje, že nějaké řešení bude a hlavně za lovci nehodlala jít. Oni nikdy nepomůžou vílám, ani oni jim. Je to těžké najít nějaké vhodné řešení.* Než jsi šel za svou přítelkyní měl si mi o tom říct. Mohlo se najít nějaké východisko už dávno. Jsem tvoje diplomatka, ale také přítelkyně Jasone. Nezapomínej na to.* poví mi neutrálně a pohledem se odvrátí k oknu, kde také zůstane, byla z toho všeho nesvá, takže si nevědomě pohrávala se svým prstýnkem na ukazováčku a tvářila se nečitelně. Když zas příjde řeč na jeho matku zavře na chvíli oči.* Nevím, mohla k němu přijít kdekoliv. Nehodlám dělat závěry, které netuším, zda jsou pravdivé. Ale podívám se na to, až bude možnost.* přeci jen slíbila Lyře, že ony dvě se brzo uvidí. I když se jí omlouval, tohle omluva nespraví tentokrát ne. Podívá se k němu a povzdechne si. *Mě se není proč omlouvat, ale chci s tebou probrat to, když tu nebudeš, kdo tě zastoupí na dvoře Jasone. Regenta nemáš a manželku také ne, dvůr nesmí být bez ochrany, mladé víly jsou vzpurné, jak si dneska mohl vidět a je jich víc.* poví zcela pravdivě, žila a dýchala vždy pro tuhle zemi, ale právě ted potřebovali Jasona víc než kdy předtím, i když hi tížil choroba, nemohla mu tentokrát ona sama pomoct bohužel. Po chvíli se váhavě zvedne a přistoupí k němu, chytí jeho tváře do dlaní a zírá mu do tváří.* Nejsi na to sám, at už na pronásledovaní nebo cokoliv jiného. Máš celý dvůr, když je požádáš oni splní, když řekneš stane se. Víš to líp než kdokoliv.* šeptne tiše s lehkou starostí v hlase, když se jako malý kluk pustil do nebezpečí na vlastní pěst.*
Přišlo mi vhodnější začít řešit pomoc. Avšak je více než zjevné, že samotnému mi to zatím nevyšlo. *Aby podtrhl zmíněnou "zjevnost" rozepne si pár knoflíčků košile a poodtáhne rozšířený výstřih odkrývaje tak hruď, po které se plazí černé žíly jako uzouncí hadi.* Pokud by se ti podařilo nějak s mou léčbou pohnout, byl bych ti samozřejmě vděčný. *Podrbe se v čerstvě přistřiženém strništi a je mu jasné, že si to u ní tímhle vším zrovna nevylepšil.* /Nebyl jsem si jist, jestli jí můžu věřit a přitom ona to může mít stejně. Zmizel jsem a neřekl jí o své chorobě... To jsem chtěl slyšet. *Přikývne, když mu potvrdí, že se na to zaměří. I on sám by se s Lyrií v nejbližší době rád viděl, možná z ní něco dostane.* Uvažoval jsem nad tím, že manželka by nebyla od věci. Přeci jen potřebuji dědice. *Uzná po chvíli ticha a sám pro sebe se zamyslí, jestli náhodou někde dědice už nemá.* /Možné to je. Ale pokud nebudu mít šanci ho vychovávat, nemá smysl ho vůbec hledat. Nechci po sobě dosadit mocichtivého kruť'ase./ Ale není pro mě zrovna lehké vymýšlet komu předat moc, když jsem toho udělal tolik, abych ji sám získal. *Poví jí popravdě, a když vezme jeho tvář do dlaní, upře na ní stejně upřímné tmavohnědé oči.* Když.. já nechtěl, aby to dělal někdo jiný. Vraždil moje víly. Je jen správné, že jsem ho dostal já. Vysílá to, že se o věci dokážu postarat. *Odpoví s neochvějnou jistotou, nemůže však popřít, že se odvždycky hrnul do všeho nebezpečného.*
*Zavřela oči, když ukázal černé žíly se sevřela pevně čelist. Pokud ta nemoc šla nějak zpomalit, tak určitě zkusí mu podat nějaké bylinky, které vyplavují z těla škodliviny, ale je jisté, že ho to nevylečí možná jen zpomalí příznaky. Ale to by mělo stačit, aby získali více času.* Podívám se po bylinkách, které by měli vyčistit krevní oběh od nečistot, možná se po tom budeš hodně potit, ale mělo by to snad nějak pomoct.* Ava možná měla přečteno mnoho knih, ale nikdy se nezajímala o léčbu nemocí, jen o účinky bylinek nebo věcí, které by se jí do života na dvoře mohli hodit. Přeci jen znalost bylin byla důležitá, když jste měli královnu, která to uměla s jedy.* Počkej ty si sám začala uvažovat o manželce? Co ta změna, vždy jsem myslela, že jsi ten co preferuje svobodu.* poví zcela upřímně, jelikož jí bylo jasné, že slovo přítelkyně používal jen protože málo kdy měl trvalé milenky. Když mu drží tak tvář tiše povzdechne a chápavě se přikývne.* Já vím, ale jsi král. A co bych byla za přítelkyni, kdybych řekla, že to je správné. Ano, máš právo na jeho zabití, ale nejsi princ jsi král. Otec země, která potřebuje tebe.* poví tiše a pousměje se. Opatrně pustí jeho tvář a usmívá se. Jelikož viděla v jeho očích, jak mu záleží na jeho poddaných. Nebyli mu lhostejný.*
*Vidí na ní, že jí pohled na jeho hruď není příjemný. Samozřejmě kvůli nákaze a ne ničemu jinému. Přesto není zvyklý na takovouto reakci, když se před někým obnaží.* /Jak rychle si víla zvykne na obdiv./ *Tyto jeho úvahy ho donutí k drobnému úsměvu, který si před Avou dovolí. Znovu se uvolňuje, jak byl zvyklý dříve v její přítomnosti. Sice se dlouho neviděli, ale přes veškerou paranoiu jí jakýmsi způsobem věří.* Potící se král nezní zrovna přitažlivě. *Nakrčí nos a stáhne obočí, opět se pokoušeje odlehčit situaci. Nelíbí se mu, jak je objektem lékařského pátrání. Přijde si pak slabě.* To rozhodně preferuji a po manželce pranic netoužím. Jen tě začnou napadat jisté věci, když máš před sebou vidinu brzké smrti. *Pokrčí rameny a začne si znovu zapínat košili.* Máš pravdu, pořád nejsem zvyklý delegovat. Ale to se změní. Chci, aby mě moji poddaní viděli jako vůdce, kterého chtějí následovat, protože je toho hoden. To co dnes řekla Lyria... /Nemyslí si to o mě snad víc občanů?/
Promiň, že jsem zavřela oči, ale když se na to budu dívat déle, tak jen budu počítat, jak rychle dochází čas, pokaždé, když se to rozšíří. Víš je těžké se dívat na tebe, když mi na tobě záleží. Ale to ti neubírá na kráse a ano slyšela jsme tvou myšlenku. Promin.* cukne jí koutek úst, at už by Jason vypadal jakkoliv, tak jeho vzhled jí nikdy nezajímal, to jeho chovaní jí zaujalo a přitahovalo. Ovšem tu i hrála roli fyzická přitažlivost. Při jeho slovech se zasměje.* Co ty víš, třeba některé dámy si řeknou, že tvrdě pracuješ, kdy budeš chodit po dvoře do půl těla oblečený.* poví pobaveně, snažila se tuhle prekérnou situaci trošku osvětlit. *V tom případě si budeš muset najít takovou, která myslí stejně a není vázána na jednoho partnera.* hlavně i takovou, která se nebude snažit dostat na Jasonovu pozici, když je na tom ted ne zrovna dobře. Nechtěla po jeho boku někoho, komu on sám nebude věřit, když už se tak rozhodl podpoří ho, at už se rozhodně jakkoliv. Když si začne zapínat košili zastaví ho a zavrtí hlavou. *přede mnou nemusíš./* pomyslela si a když po očku pohlédnula na žíly, tak se tvářila klidněji, čekal to horší, ale neznechucovalo jí to. Viděla horší věci.* Naštvalo, ponížilo? Mě rozhodně její slova připomněli jedno, slovo král dřív budilo takový strach, že to lid nevyslovil. Alr ted může budit respekt pokud si budeš přát.* přeci jen na měn bylo, jak bude vládnout této zemi.*
Páni. *Vyklouzne mu automaticky z úst spolu s úsměvem. Na druhou stranu určitá stránka jeho ega ráda slyší, že s jeho zevnějškem to nemá nic společného.* /Jde jí o moje zdraví, to je milé./ Něco s tím provedeme, přeci nebudu smutnit a ztrácet nad sebou kontrolu. Někdo někde musí znát odpověď na tento lítý vir a my ho musíme najít. *Na chvíli se zamyslí a pak se pousměje.* Tedy, vy. Já jako král už se do toho pokusím míchat trochu méně. *Při její zmínce dříče bez košile mu zacukají koutky a pořádně se opře o opěradlo pohovky.* Možné to jistě je, víly mají občas zvláštní preference. *Když se aktivně zapojí do pátrání po manželce, pozvedne jedno obočí. Čekal jsem od tebe trochu protestu. Avšak nebral bych to tak... řekněme akutně. Sice mi možná nezbývá moc dlouho, ale přesto nejsem přesvědčen, že se chci uvěznit ve víru zásnub. *Zablýskne se mu v očích po jejím povelu a doopravdy si košili přestane zapínat. Následně však zvážní.* Nechci být zapsán v kronikách svou hrůzovládou. A troufám si říci, že o respekt jsem ještě úplně nepřišel. Ale budu se muset zapojit do více interakcí se svými poddanými. Pořádat více akcí, dát jim najevo, že tu jsem.
*Po chvíli váhání se usadí na pohovku vedle něj, když si je jistá, že nikdo je vyrušovat nebude a přeci jen nechtěla působit dojmy, které by pak určitě putovali po celém sídle. *Já budu dohlížet jak to jiní hledají, bohužel ani mé vědomosti nesahají do démonologie.* praví upřímně, takové knihy nebyly nic pro víly, jelikož s takovým problémům jako démoni se ve Faerii nemuseli potýkat jako lovci v NY. Když se zmíní o jejich protestech nadzvedne obočí a zamrká.* Nelíbí se mi to, ale protestovat nemohu. Je to tvé rozhodnutí a já ho podpořím. A ani manželka není překážka, aspoň pro mě.* pokrčí pobaveně rameny. Aspon tedy, když šlo o Jasona. Kdyby to byl někdo jiný nestojí jí to za trable.* A pokud se objevíš občas u mě v komnatě tak už vůbec nejsme proti. Znáš mě náročná víla nejsem, společnost a pozornost je vše co žádám.* a byla to pravda, přeci jen toužit vlastnit muže byl jen pud, který měla snad každá žena, ale nelpěla na tom už tolik jako, když byla mladší. Co víc jeho záblesk v očích jí neunikne.*/ I v tomto stavu pořád stejný./* pobavilo jí to a povzbudilo, že ještě na tom není tak špatně. Když příjde řeč o vládě pokývne hlavou. Ale i tady bude občas zapotřebí síly, tento dvůr je zvyklí na pevnou ruku a on jim to musí dokázat, že to umí také. Hlavně dnes padla menší ukázka, takže bod k dobru.*
*Pokýve hlavou, když mu nastíní situaci ze svého pohledu a musí uznat, že to dává smysl. Jen se mu nelíbí, že to znamená zapojení více lidí do jeho problému. Jak má začít budit pořádný respekt, když ho ostatní uvidí jako nemocného chudinku?* Poddaní se o tom nesmí dozvědět. Víly zimního dvora neuznávají slabost a pochybuji, že by se mi líbil způsob, kterým bych jim dokázal, že mě němoc neoslabuje. /Alespoň prozatím. Oslabuje jen mou kontrolu před vztekem, s tím však dovedu pracovat./ Ach, mohlo mě napadnout, že sis v představě mě s novou manželkou vytvořila osobní okénko. *Zvedne jeden koutek v křivém úsměvu a zastrčí jí neposlušný pramínek havraních vlasů za ucho.* Je to těžké, ukázat jim po tolika staletích, že to jde i bez krutovlády. /Ale zastánců mám dostatek, to vím. Mezi těmi, kteří pro sebe chtějí co nejpohodovější a nejpříjemnější život bez zbytečného strachu a utrpení. Což jsem dneska moc Lyrii neukázal...
*Nikdo jej dneska nepodezříval, naopak viděla ten pohled poddaných, který jasně značil jediné mít se na pozoru a přestat říkat věci nehodící se a nebo urážející samotného krále. Takže tento výbuch mu docela musela připsat i k dobru. Sepnula ruce a položila si je do klínu, přemýšlela nad jeho slovy.* Nikdo se to nedozví, doufám, že té své přítelkyni věříš natolik, že to nikomu neřekne.* poví poklidně a co víc, Jack byl kecka, takže ho bude muset poprosit o diskrétnost. */Sám dobře víš, že kdyby si řekl, že si tohle nepřeješ udělám to./* pomyslí si, jelikož dobře ví, že kdyby tohle vše chtěl ukončit musela by jej poslechnout. Lehce přivřela oči, když jí dával pramínek vlasů za ucho a pousmála se.* No co, baví mě ti pestřit život a bez tebe by to byla nuda.* pokrčí rameny, co víc docela byla i zvědavá jakou vílu si po svém boku zvolí. Přeci jen, tohle po něm všichni chtěli, ale on vždy šel vlastní cestou, což bylo moudré rozhodnutí. * Nexistuje vládce, který by si lid získal laskavosti. Takoví umírali, to dneska byl důkaz síly a připomínky, toho co může být, když neposlechnou. Cukr a bič, jak říkají lidé a myslím, že to vystižené.* a to každá vláda, někde bylo víc cukru někdy biče. Ale jen bič mohl fungovat bez cukru, cukr? V této zemi těžko.*
Věřím, je jednou z mých nejbližších osob. /Kdyby tohle slyšela, už nikdy bych od ní neměl pokoj. Neustále by mi to předhazovala ideálně vrtíc ocasem./ *Vybaví se mu zlatovlasá čarodějka a pohled jejích kočičích očí a je mu jasné, že ho nezradí. Po dlouhých letech přátelství by jeho tajemství neprozradila.* /Možná se zeptá jiného čaroděje, požádá o pomoc. Ale nemyslím si, že k tomu přímo připojí mé jméno./ Myslím, že jsi mě správně pochopila, když jsem ti vykládal o svobodě a o absurditě uzavřeného sňatku. *Odpoví jí na myšlenku, jelikož mu připadala přímo adresovaná jemu. Jinak se jí přes štít nijak nesnaží dostat. Respektuje volnost mysli a nerad do ní zasahuje.* /S povahou mých schopností je to však trochu složité./ To rád slyším. *Když mu vysvětluje teorii cukru a biče, zamyšleně zamručí.* To jsem zpočátku chápal více, poslední dobou jsem vyměkl. *Rozhodne se jí otevřít o svých vnitřních procesech, a proto pokračuje.* Posedla mě fascinace smrtelníky. Jejich odlišný způsob života, jejich odpor k mučení a podmaňování, manipulaci. Musel jsem od nich jistý přístup pochytit. /Je zvláštní, že tady se to zdá jako špatná strategie, když Adeline říkala, že na mě má právě toto ráda. Avšak ona není víla./ *Uzná a přemýšlivě se kousne do rtu.*
*Zaujatě se nakloní a prohlédne si jeho tvář.* Adeline ani Grace to není, v tom případě bych jí někdy ráda poznala.* poví jelikož hned poznala, že se jedná o nějaký nový objev a přeci jen, Ava byla zvědavá víla a když vyslovila jméno Grace vzpomněla si na chvilku dnes ní. Určitě se později na ní půjde podívat jak dopadla. Přeci jen, pokud netrefila domů, aspoň se zasměje. "Ano pochopila a zároveň velice pobavila. Chci vidět tebe ovladat se na svatební hostině plné krásných dam, já si tam budu užívat společnosti krasných mužů a ty budeš trčet na jevišti s nevěstou.* rýpne si pobaveným hlasem. Ano, možná chová k Jasonovi city, jsou jsou jiné než ty lidské. A hlavně ona je nechápe, snaží se je pochopit, co jsou zač. Ale ještě ani jednou se mu to neodvážila sdělit, jelikož byla zvyklá své potíže řešit sama. Pak zvážní, chytí jeho ruku a líně si pohrává s jeho prsty.* A myslím, že v tom má Adeline pravdu. Kdyby si takový nebyl, nevěřila bych ti.* Ava sama byla posedlá smrtelnými bytostmi, ale i těmi "nadpřirozenými" jak jim lidé říkali. Nejzajímavější asi pro ní byli čarodějovė. Žili podobně jako víly a to jí přišlo zajímavé a hlavně měli pro strach uděláno.*
Zvláštní, že zmiňuješ zrovna tyto dvě. /Ani si nevybavuji, že bychom se o našem přátelství už v minulosti bavili. Avšak, možné to je. Dříve jsme si povídali poměrně často./ Ale ne, jako v mnoha případech máš pravdu, nejedná se ani o jednu z nich. Třeba se vám někdy naskytne příležitost. /Já ale rozhodně nebudu organizovat rande svých dvou milenek./ Předpokládám, že i má nevěsta bude krásná, takže pokud se nebude o svatební noci stydět, mé sebeovládání vydrží. Tedy, alespoň pro ten jeden den, dále za sebe neručím. *Pousměje se, když si představí onu situaci, přestože se to nezdá moc reálné. Není docela sžitý s představou ženatého života.* Jsem rád, že tato má vlastnost není překážkou. *Upře pohled na jejich ruce a pošimrá ji v dlani. Pak se znovu oddá jejímu hraní a nechá ruku volně v té její.*
Jsem diplomatka, musím vědět všechno o tvých společenských vztazích. Přeci jen je to lepší jak se vyhnout nepříjemným tématům a uši má dvůr všude znáš to.* byla zcela uvolněná aspoň po tak dlouhé době. Přeci jen stále si podvědomě dělala starosti o dvůr, když tu nebyl a právě ted může zas začít relaxovat a plně se věnovat jen své práci. A když tu tak vtipkovala o jeho svatbě jednu věc si neuměla představit, tu vílu. Přeci jen málo kdy Jasona viděla ve společnost víl. Ale svatbu dál nerozmazává, jelikož tohle nebylo ted aktuální téma, které by se muselo řešit.* Proč by měla. Možná pro tvůj rod to bylo nepřípustné, ale ted určuješ pravidla ty. A jestli tě někdo nedokáže přijmout takového jaký jsi nestojí to za řeč.* poví jen a pousměje se, když vidí jak jí pošimral. Studovala jeho hrubou ruku, jako kdyby jí viděla poprvé, ale už znala každou rýhu i jizvičku, ale i přesto jí to nestále fascinovalo. Upřímně jí ani nedošlo jak pozdě už je. Čím to je, že když jsme spolu vždy zapomeneme na čas, naštěstí vše je hotovo. Aspon pro dnešek.* přeci jen by bylo nemilé zapomenout na nějakou schůzi nebo důležité pochůzky. Nakloní hlavu na stranu a pohledem si prohlédne Jasona od vrchu až dolů. Jak se zdálo jako vždy si nechal záležet i na svém vzhledu at už je nemocný nebo ne.*
Pak můžu být jen rád, že se za své přítelkyně nestydím, jinak bychom vedli kompletně rozdílnou konverzaci. /Ačkoliv, nejsem si jistý, jestli mám vůbec přátele, u kterých bych si nepřál, aby se o nich vědělo. Samozřejmě, že by nebylo ideální, kdyby na světlo vyšla jména mých zvědů, ale to je trochu něco jiného./ Máš pravdu, snad se můj dvůr přizpůsobí. Nebudu se stydět za to, že vím, jaké to je bojovat a trpět. Není třeba, aby se s tím plýtvalo. /Bohužel čas od času tomu asi neuniknu, jako dnes na nádvoří./ *Líbí se mu její zaujetí, hladí mu nejen ruce, ale i jeho opečovávané mužské ego. Dalo by se říct, že to je ještě křehčí a větší díky královskému titulu.* Hm? *Vytrhne ho ze zamyšlení slovy o čase a to ho donutí se podívat na hodinky. V tu chvíli jakoby ho polila únava.* /Zvláštní, docela jsem si zvykl pracovat do noci. Dnešek byl asi více vyčerpávající, než jsem si v jeho průběhu uvědomoval./ Alespoň, že tak. *Přikývne a prohrábne si tmavé vlasy.*
Ještě, aby ses styděl. Přijde mi skoro, že si je vytváříš. Není možné, aby byli hezké a když to řeknu já, to už něco znamená.* a to byla pravda, ale zas neřekla hezčí jak já a to protože její ego jí to nedovolí jako vždy. Co víc tuhle uvolněnou konverzaci si velice užívala, protože jí to chybělo otevřít se někomu, kdo jí vlastně rozumí. A tak ho jen poslouchá a tiše přikyvuje, občas vzhlédne a chvíli mu kouká do oči.* Myslím, že se zatím není čeho bát. Zvládneš to.* i když byla lehce na pochybách v jeho současném stavu. Ale pokud vzhlédne tohle pak i jiné věci. Nakonec mu ruku pustí a prsty mu projde vlasy a usměje se. Vstane a natáhne k němu ruku.* Myslím, že by jsme už měli jít, ale upřímně neopovrhnu, když někdo vedle mě bude ležet.* zamrká nevinně, dneska to myslela upřímně, chtělo se jí spát, ale také toužila po tom mít někoho vedle sebe a připomenout si, že sama není. Ale také více méně mít pod kontrolou to, jestli nedostane horečku nebo něco jiného.*
*Pousměje se nad jejím komentářem, přestože neočekával, že si jeho slova vyloží takto. O vzhledové stránce ani nemluvil, šlo mu spíše o to, že jsou obě silné osobnosti.* Jejich krásu musím samozřejmě jako správná víla uznat. Je obdivuhodná. *Cítí z ní pochyby jako pes cítí dobré jídlo, ale rozhodne se je protentokrát nevnímat. Nechce si její podporu kontaminovat tím, že se bude až přespříliš snažit vžít do její situace. Nehodlá myslet na to, že vyjádřit něco takového nemocnému králi nemůže být snadné. Chce se soustředit jen na pozitiva. Uvidíme, jak to celé bude postupovat. Ale nechtěl bych nic nechat náhodě. *Mírně přimhouří oči, když k němu natáhne ruku, ale přijme ji a zvedne se.* Společníkem před spaním ti s radostí budu, ovšem před vlastním vstupem do říše snů tvé komnaty raději opustím. Nevím, jak by se mi dařilo tě chránit před infekcí ve spánku. /Kéž bych na tyto typy ochrany myslel i se Zari. Mohu jen doufat, že se nenakazila./ *Jemně jí políbí na rvář a nechává rozhodnutí na ní. Tak či onak nakonec přichází do svých pokojů, kde si jen tak tak stihne svléknout oblek předtím, než padne únavou.*
*Už ani nevnímala o čem mluví, jediné co si teď právě přála byl spánek. Proto byla ráda, když ho nemusela pobízet dvakrát následoval ji. Ani netušila, jak se dostat dostali do komnaty, ale bylo jí to víceméně jedno. Vyslekla se že šatů do pohodlné košilky a jak se zdálo během té chvíle se stihl již vyslect a padnout do postele. Usmála se. Vlezla k němu a když dostala polibek na tvář cukl jo koutek úst a tohle byl přesně ten důvod, proč se ho nemohla nabažit. Upřímně jeho společnost byla pro ní jako čas strávený někde na pustém ostrově. V klidu. Ještě než usne hladila jej ve vlasech a o nákaze už nemluvila a nemluvě o tom, že se bál, že ji nakazí. Chápala to, dokázal se v její přítomnosti uvolnit a své štít tak mohl nevědomě stáhnout. Ale než aby se zabývala problémem, rozhodla se mu věřit, že se pak odebere do svého pokoje. I když by raději dovedla na jeho stav, jeho rozhodnutí bylo moudřejší. A je příjemné vědět, že jsi zpět. Zaniklé tiše před tím než usne, zcela poklidně a uvolněně.*
*Rozhodne se pročistit si hlavu, doteď se od rána hrabal s papírováním a pár audiencemi, kde musel rozebírat vílí problémy. Necítí se tedy nijak zvlášť fyzicky vyčerpaný, ale psychicky se potřebuje nějak restartovat. Svižným krokem zamíří do stájí, a jelikož král nečeká, už k němu běží podkoní a podává mu uzdu jeho vraníka.* /Vždycky ví, kdy přijdu./ *Přikývne pošlušnému pracovníkovi a vloží mu do dlaně zlatou minci, jak to tak od času dělává právě kvůli jeho předvídavosti a věrnosti.* /Není to úplatek. Jen se mu snažím naznačit, že chápu, že není jednoduché mě pochopit natolik, aby věděl, kdy chci na projížďku./ *Poté už se v pískové haleně a volnějších jezdeckých kalhotách elegantně vyhoupne do sedla a pobídne černočerného koně. Ví, že má v sedlových brašnách určitě schovanou nějakou zbraň, přestože necítí u lýtka luk jako při svém posledním výjezdu.* /Při tom, kdy jsem našel mrtvou Kaliopé./ *Zapamatoval si její jméno, aby mu v mysli nesplývala s ostatními nymfami a paradoxně se vydá opět do lesa, kde ji našel. Má to tam zkrátka rád, nymfy mají rády jeho a čas od času mu děsivé ticho lesa krásně zaleze do duše a pročistí ji.*
*Má na sebe oblečenú jednoduchú tuniku s nohavicami do pol lítok bez topánok. Príde k balvanu ktorý je z velkej časti obrastený strieborným machom a vitiahne svoju dýku. Ešet raz prezrie mach na povrchu balvanu a začne ho opatrne zoškrabovať dýkov. Dnes ráno si všimla že sa jej zásoby niektorých vecí tenčia. Preto všetko dôkladne skontrovala. Po inventúre vo svojich veciach si vzala svoj prsten na ochranu mysle vyzbrojila sa zvičajnými zbraňami a odišla zhánať veci čo jej chíbajú.* /Tak to by sme mali mach. Toto mi na nejaký čas vystačí. Ešte sa budem musieť pozrieť po krvavčeku a potom možno zájdem do mesta a nakúpim nejaké veci./ *Robí si v hlave zoznam zatial čo zoťkrabáva mach z povrchu kameňa.*
*Jakmile zajede mezi stromy, zpomalí, aby si jeho oř nezpřelámal nohy. Přeci jen nespoutanou projížďku si užil cestou sem, takže vítr ve vlasech mu nijak drásavě chybět nebude. Začne se rozhlížet po svém okolí. Není to ani tak kvůli možnému nebezpečí- přestože to svou roli hraje- ale je zvědavý. Zajímá ho, jak se obnovil život nymf po tom všem.* Vypadá to dobře./ *Pochválí si v duchu, když mu pár přírodních víl vyběhne vstříc a nadšeně ho zdraví. Nevypadají nijak výrazně zdrchaně, takže se přes svou ztrátu alespoň částečně přenesly. Chvíli se u nich zastaví a popovídá si s nimi, načež se vydá hlouběji do lesa.* /Zlatý klid. Jen čas od času sem pronikne hlas nějakého ptáčka./ *Labužnicky přimhouří oči a vychutnává si lesní pohodu. Zhluboka se nadechne, aby plnými doušky ochutnal i jeho vůni a dovolí si drobné, spokojené pousmání. Jeho degustace ale netrvá moc dlouho, brzy spatří v lesní zeleni blond kadeře, které působí v tmavém lese téměř nepatřičně. Opatrně sesedne z koně a pohrabe se v sedlové brašně.* /Měl jsem pravdu, nevyslal by mě neozbrojeného./ *Schová si do vysoké boty zlatou dýku a vydá se k světlovlasé. Nesnaží se nijak výrazně skrývat, aby nepůsobil, jakože jí chce ublížit. Zároveň se vyhýbá všem možným větvičkám, aby jeho chůze nebila do uší.*
*Začne mach spratávať do drevennej nádoby keď za sebou začuje pohib. Zvuk krokov je opatrný ale nie plíživý preto usúdi že sa k nej daná osoba nezakráda ale sen opatrne kráča.* Robíš až moc velký hluku než aby si bol Nymfa alebo Satyr. Okrem mňa v týchto končinách Dryády nežijú takže musíš pochádzať z mesta. Čo si zač a čo ťa privádza takto hlboko do lesa Fjoll? *Spíta sa neznámej osoby ktorá k nej kráča od chrbta. Dokončí svoju prácu a drevennú nádobu zatvorý a schová si ju do brašny čo jej vysí poboku. Potom vstane a otočí sa smerom odkial zvuk krokov prichádza. Ked spozná koho má pred sebou nedá na sebe poznať žiadne emócie.* /Ale, ale, koho nám to mačka dotiahla?/
*Jakmile Lyria promluví, pozná ji. Jelikož však nechce mezi nimi žádnou špatnou krev, nezastaví se a ani se neobrátí nazpět. Pokračuje k ní, její slova ho dokonce mírně pobaví, ačkoliv to na sobě nedává znát. Zastaví se až když je od ní v uctivé vzdálenosti a čeká až se otočí.* Dokonalá dedukce, vskutku nemám k žádné z možností nejblíže. /Znamená ta včerejší rozepře, že bych se s tebou neměl pokoušet mluvit? Protože si vzpomínám, že při řešení vražd jsme si poměrně rozuměli./ *Vyčkává tedy nejdříve na její reakci, aby na jejím základě vymyslel správnou strategii. Jestliže měla Lyria jen špatný den a dnes z toho nic nebudou vyvozovat, nemá s tím problém. Jestli s ním bude chtít cokoliv řešit, nesplní to sice jeho očekávání psychického odpočinku, ale budiž. Ostatně bude asi respektovat jakékoliv východisko.* /To je ten šperk?/ *Podívá se na její prsten a spojí si to s Avinou teorií o jeho matce. Není dostatečně blízko na to, aby z něj cítil Carmininu magii a ani se dostatečně blízko nesnaží dostat.*
*Zovrie rukoveť svojej dyka až jej zbelejú hánky ale hned na to stisk povolí.* Áaaale či to nieje velký pán král zimného dvora osobne. *Zatiahne a vistrúha posmešnú úklonu. Chcela síce včerajšok nechať tak ale útoky na svoju mysel si berie naozaj osobne. Nemohla teda situáciu nechať aspoň bez posmešnej poznámky. Potom nachvilku zavrie oči a z hlboka sanadýchne.* Čo tu chceš Jason? *Oslový ho neformálne a založí si ruky na prsiach. Zachití pritom jeho pohlad na svojom prsteni ale rozhodne sa to zatial nechať tak.* Zasa si mi prišiel prehrabávať myšlienky?
*Při jejím vysmívání nehne ani brvou, protože ví, že by se v její pozici pravděpodobně choval stejně. Rozhodně nemá v plánu jejich situaci ještě zhoršovat tím, že by se z ní snažil vymámit respekt.* /Dokud nepodrývá mou autoritu před ostatními, tak s tím dokážu žít./ *Už se nadechuje, aby jí odpověděl na otázku, když vypálí hned vzápětí další. Mírně nakči obočí a opře se zády o kmen nejbližšíího stromu.* Chápu, že ti to nejspíš k mému působení krutovládce Zimního dvora nesedí, ale přišel jsem si přehrabat své vlastní myšlenky. Uklidnit je a pochopit. *Mírně nakloní hlavu na stranu a přemýšlí nad tím, jak vyspravit poškozený vztah.* Rád bych ti také řekl, že to co jsem udělal rozhodně nebylo protkáno potěšením. *Dodá po chvíli mlčení a podrbe se v úpravném strništi. Zajímá ho, jak na jeho omluvu bude víla reagovat, přestože neočekává, že ji jen tak přijme.* /I když mi uvěří, neznamená to nutně odpuštění./
*Pripíše mu k dobru že ho jej výsmech nerozhádzal. Nakloní hlavu trochu na stranu a prehovory.* Povedala som to Ave mnajmenej dvakrát a poviem to aj tebe. Nie som ničia poddaná a neuznávam žiadneho krála vládcu alebo panovníka. Ak sa rozhodnem niekomu slúžiť tak to bude preto že chcem, takže ak si prišiel ako král vypadni než ti tvoju včerajšiu láskavosť oplatím po svojom. *Povie mrazivím tónom. Potom sa ale po krátkej odmlke trochu upokojí a dalšie slová povie už pokojne.* Som ale ochotná rešpektovať svojho priatela Jasona. *Podide k nemu bližšie a zahladí sa mu do očí.* Možno si si ten včerajšok neužíval ale to čo som povedala som myslela vážne. Podobné vinucovanie poslušnosti by som čakala od tvojej matky alebo brata nie od teba. A tuším že niesom jediná víla ktorú to včera napadlo.
Tvému postoji rozumím. Ale ne všechny víly jsou jako ty. Někdo by si mohl říct, že jsem slabý a nemám na trůnu, co dělat. Teprve se učím vybalancovat svou vládu. *Odpovídá až ve chvíli, kdy zmíní jejich přáteství a mírně pokrčí rameny, u čehož ucítí hrubý povrch kmene, o který se opírá.* Mohu tě ale ubezpečit, že s tebou nehovořím jako král. *Oční kontakt jí oplatí a pomalu přikývne.* Máš pravdu, to co jsem včera udělal byla v podstatě imitace mé matky. Věř nebo ne, snažím se najít cestu pro svou "milejší" vládu. *Naznačí ve vzduchu uvozovky a chvíli se odmlčí.* Proto mně tvá slova dostala.
*Stále mu hladí do očí a krátko zvažuje jeho slová. Potom sa neho usmeje.* Dobre tak teraz keď sme si vijasnili niektoré veci mám na teba dvôležitú otázku. *Povie a zatvári sa velmi vážne.* Nie si hladný? Ja umieram od hladu. Skoro celí deň totiž pobehujem po lese a zháňam veci čo potrebujem. *Povie veselim tónom a prejde k malému batohu čo nechala ležať pri balvane. Otvorí ho a začne sa v ňom prehrabovať a vybalovať z neho jedlo zabalené v uzlíčkoch látky.* Tak sa pozrieme čo to tu máme. Asi to nebudú lahôdky ako od královského stola ale dúfam že neodmitneš. *Hovorý zaťial čo na zem prestrie štvorcový kus látka a rozkladá naň jedlo.* Tak mám tu sušené ovocie ale aj nejaké čerstvé potom sušenú zverinu tuším to bola snežná laň... *Odbalí niekolko pásou sušeného mäsa* ...a dokonca tu je aj môj posledný medový plást. *Sadne si do tureckého sedu a naznačí Jasonovi abi si sadol oproti nej. Či už bude jesť alebo nie je slušné nechať ho postaávať okolo.*
To šlo nad moje očekávání./ *Je možné, že se mu očima mihlo překvapení. To však není důležité, protože to hned přejde v drobný úsměv.* Když nad tím tak přemýšlím, tak by mi něco k jídlu určitě neuškodilo. *Přikývne a dívá se na všechny věci, které našla v uzlíčku. Hruď se mu otřese potlačeným smíchem, když zmíní královské pokrmy a odmávne to rukou.* Býval jsem zvyklý i na horší. To co tu máš je oproti tomu luxusní hostina. *Krátce si vybaví své roky v průběhu otcova úkolu, ale hned si to vyžene z hlavy. Když se mu tak hezky podařilo udobřit s Lyrií, nebude se zatěžovat věcmi, které nejsou aktuální.* Tvůj? *Zeptá se s pozdviženým obočím na medový plást. Možná není zase tak zvláštní pracovat se včelami, ale jelikož to sám nikdy nedělal, připadá mu to tak.* Ach, jistě. *Přikývne, když mu pokyne a usedne též do tureckého sedu naproti ní. Znovu si prohlédne jídlo a poté se jí podívá do očí, jako kdyby se ještě jednou ujišťoval, že si smí vzít. Přeci jen, nechce zrovna hrábnout po tom, co by pro sebe chtěla a litovala své pohostinnosti.*
*Vezme si plátok sušeného mäsa a odhrizne si.* Uhh... *Odpovie na Jasonovu otázku ohladom medu zatial čo prežúva. Potom čo prehltne pokračuje* ...hej pred nejakým časom sa mi podarilo vydrať jeden úl divokých včiel. Musela som si potom zo zadku viťahovať dvanásť žihadiel. *Zasmeje sa a vezme si misku s čučoriedkami. Všimne si ale Jasonove váhanie aj neistý pohľad ktorí jej venoval. Musí sa premôcť aby neprevrátila očami a mysku s ovocím podá najskôr jemu.* Neboj sa nie je to otrávené. *Povie žartovne a znova si odhrizne z mäsa.* Keď si predtým vravel že si zažil aj horšie čo si tým myslel? *Spíta sa trochu váhavo. Kvôli tónu akím to povedal si totiž nieje istá či o tom chce Jason hovoriť.*
Hádám, že pud sebezáchovy byl při této akci někde na výletě. *Odpoví jí pobaveně, přesto je v tom slyšet i jistý typ respektu. Ne každý by si na něco takového troufl a Jason to umí ocenit. I jemu se na tvář vloudí úsměv a nijak se ho nesnaží skrývat. Jsou tu sami a tak nějak nepředpokládá, že by se Lyria hrnula všem občanům Diamantového města vyprávět, že jejich vládce ve skutečnosti umí ovládat mimické svaly.* Nuže dobrá. *Nepřestává se drobně usmívat a nabere si z nabízené misky. Hned poté si vezme také kus sušeného masa a hladově se do něj zakousne.* Ty jsi tu tou dobou nejspíše nebyla. *Začne vyprávění opatrně a rozhlédne se po okolí, jestli je někdo neodposlouchává. Ale můj otec měl v oblibě své syny posílat na mise, které končily jistou smrtí. *Smutně se zasměje a opraví se.* Tedy, já a Aegon jsme důkazem toho, že zjevně ne tak jistou. Bohužel jen my dva. /Asi nebudu kazit atmosféru přesným popisem toho, co se mi za dobu úkolu dělo. Je to chytrá dívka, nějak si tragickou potravu s nebezpečnou misí dá dohromady./
No skôr na mňa duchovia zabudli keď sebezáchovu rozdelovali. *Povie ako by to nič nebolo a naleje im obom trochu vody z čutory. Ale poteší ju rešpekt ktorí v Jasonovej poznámke začuje.* Ale on sa vie aj usmať. *Okomentuje Jasonou malí úsmev.* Stavím sa že som skoro jediná víla čo ta videla sa smiať. Mal by si to ale robiť častejšie svedčí ti to. *Ked sa rozrozpráva o samovražednej úlohe ktorou Jasona poveril jeho otec len počúva a prikivuje. Keď skončí trochu sa zamračí. Máš pravdu v tej dobe som asi nebola na svete a ak aj áno netušila som že svet mimo tohto lesa existuje. *Napije sa vody a pokračuje.* Ale z tvojho rozprávania som znova rada že svojho otca nepoznám. *Pokrči plecami a pokračuje v jedle.*
*Je rád, že stále existují víly se smyslem pro humor, i když jich moc není. Možná na to má vliv Lyriin věk, možná ne, nijak zvlášť se tím nezabývá.* Ač to tak nevypadá, já jí také moc nepobral. *Podívá se na ni, když mluví o jeho úsměvu a v očích mu trochu poťouchle zableskne.* To ti mohu jen potvrdit, ve vílí komunitě se emociálně moc neotevírám. Do toho zapadají i jednoduché projevy, samozřejmě. Takže se opovaž někdy chlubit tím, že jsi mě viděla povolit! Ale děkuji. *Kolem rtů se mu udělají vrásky, které násobí hřejivost jeho úsměvu.* K tomu máš rozhodně nespočitatelně důvodů. /Avšak byl to král. Nikdo se ani nesnažil ho zpochybnit, stejně jako moji matku./ *Myslí mu proběhne nenápadný obdiv k jeho rodičům, násilím ho zatlačí hluboko do podvědomí. Děkuji za jídlo. *Zvedne ruku s dalším kouskem masa a pustí se do něj. Až po chvíli si všimne, že mu vlastně nalila vodu a napije se.*
Neboj nikomu o tom rozprávať nebudem. Ak by sa donieslo k Ave že som ťa vydela sa smiať zrejme by ma pohnala na popravisko. *Znova zavtipkuje. Keď sa Jasom natiahne po vodu povyhrnie sa mu rukáv košele a ona si všimne čiernych žiliek na jeho ruke. Okamžite zvážnie a pozrie Jasonovi do očí.* Si chorí. *Spíta sa priamo a ukáže na jeho ruku.* To už som to videla u niekolkých podsveťanov a.... a iných. * Povie zdráhavo. Tvárou jej prejde bolesť a smútok keď si spomenie na jednu osobu ktorá na to zomrela.* Možem ti nejako pomôcť?
To rozhodně nemohu popřít. Moje působení pro ni má velký význam. *Zasměje se a natolik ztratí přehled o čase a všem, že si ani nekontroluje rukáv, když sahá pro vodu. Ve chvíli, kdy se Lyria zmíní o tom, co je pod ním, téměř neznatelně ztuhne.* Jsem. *Nemá cenu se okolo toho snažit kličkovat. Nevidí jediný důvod proč by měl aktivovat vílí chození kolem horké kaše. A jelikož Ihaní taky není možností, prostě se na přímou konfrontaci přímo přizná.* Jiných? Jakých jiných? *Doptá se zvědavě, když už toto téma museli načít. Lyrii od něj samozřejmě nic nehrozí, svůj ochranný štít aktivoval hned při vstupu do lesa kvůli lesním vílám.* Jelikož zatím nemám dost informací na to, abych věděl, co mi pomůže... pak nevím. *Všimne si jejího výrazu a jeho obličej zareaguje mírně překvapeně. Není zvyklý, aby jeho okolí projevovalo starosti o svého krále.* /Kromě Avy. Ale i u té mě to občas šokuje./ Ty o tom něco víš?
*Na Jasonovu úprimnosť odpovie rovnako aj keď sa jej o tom nechce dvakrát hovoriť.* Jedna Lovkiňa tieňov s ktorou som začínala chodiť na to zomrela. Dozvedela som sa to len nedávno. *Prizná a je jej úplne jedno že je to proti pravidlám studeného mieru. Nenechá sa ale bolestnými myšlienkamy premôcť a zatlačí ich hlboko do svojho vnútra. Natiahne ruku k Jasonovej ruke so spítavo nadvihnutým obočím.* Môžem sa pozrieť? *Spíta sa a čaká na jeho odpoved.*
*Pozorně ji poslouchá a nebrání se drobnému projevu toho, že má city. Soucitně stáhne obočí a v očích se mu mihne pochopení. Samozřejmě jako každý nesmrtelný věděl, jak bolí smrt blízkého.* To mne mrzí. /Nebudu jí vyprávět o tom, jak to bude časem lepší. To jí teď nepomůže a později už k tomu nebude potřebovat slyšet můj komentář. To, že vyjádřím soustrast je to jediné, co mohu udělat. Ani není u koho ji pomstít./ Myslím, že to ničemu neuškodí. *Přikývne a podá jí ruku.*
*Jasonovu sústrasť príme kívnutím hlavi.* Ďakujem. *Zašepká skoro nečujne ale hneď na to opatrne vezme jeho ruku a vykrnie mu rukáv košele až nad lakeť. Pozorne si prezerá jeho čierne žilky a pritom prevráti jeho ruku dlaňou nahor a zasa naspäť.* Kto ťa lieči... *Spíta sa počas svojej prehliadky.* ...a čo všetko na tebe skúšali? *Pokračuje v prehliadke čiernich žiliek až dôjde k ramenu.* /Ďalej už radšej pokračovať nedudem. Predsa len ho tu nebudem vyzliekať./ *Skončí s prehliadkou a znova si sadne na svoje miesto oproti ňemu.* Ale hlavne Aké máš ďalšie príznaky a dokázaly tvoji liečitelia spomaliť to černanie? *Pita sa d'alej a rozmýšla čoím by Jasonovy mohla pomôcť.*
*Poslušně drží a čeká, až si prohlédne každičký centimetr jeho černých pletenců žil. Není mu to nijak zvlášť příjemné, protože si přeci jen prohlíží viditelnou známku jeho slabosti.* /Dnes tedy viděla můj úsměv i mou chorobu. Nuže, myslím, že jsme opravdu přátelé./ Donedávna mě léčila má dvorní léčitelka, ale bylo to zjevně nad její síly. Zkoušela mi pustit žilou, ale nemá takovou techniku, aby z mé krve poznala něco víc, než že se nejedná o normální virus. Prý má tato nemoc démonický původ. Je to sice užitečná informace ale žádné masti, které mi doporučila postup nemoci nezpomalily. *Když se ho zeptá na další příznaky, vzpomene si na jejich scénu na nádvoří. To jak se nepřirozeně vytočil.* Hůře kontroluji svou moc. Jakmile cítím vnitřní vztek, kolem mne se začne tvořit jinovatka. Ale to není to nejhorší- občas ten vztek není jen vnitřní. *Zhluboka se nadechne a stáhne si znovu rukáv po její podrobné prohlídce.* Stovky let jsem zvyklý na to, že se umím perfektně ovládat. Včera jsem však cítil, jak moje sebeovládání slábne. *Podívá se na svoje ruce a vzpomene si, že se mu po té hádce nákaza rozlezla.* Je možné, že ten vztek to zhoršuje. *Vydedukuje z toho a podrbe se na zátylku.*
*Pozorne počúva Jasonov opis choroby aj pokusov o vyliečenie. Kdď skončí zamyslene nakrčí obočie.* To že ti púštala žilov nebolo zrovna k úžitku. Vieš ten tvoj opis príznakov my pripomína niečo čo sa mi stalo keď som prišla do New Yorku. Prehladávala som staré tunely podzemnej vlakovej dráhy a narazila som na démona. *Otrasie sa pri spomienke na monštrum čo ju napoadlo v starých tuneloch.* No skrátka sa mi podarilo ujsť ale preddím ma škaredo pokúsal. Rana sa mi síce rýchlo zahojila ale začala som na sebe pozorovať podobné veci ako ty teraz. Strácala som kontrolu nad svojih hnevom a niekedy mi vypovedali schopnosti. Celé to bolo spôsobené jedom tej beštije. Tak ma napadlo že ak sú si obidva prpblémy takto podobné a obidva sú démonicé mohlo by ti pomôcť to isté čo vtedy pomohlo mne. Skôr než ti púštať žilov mohla tá tvoja lekárka skúsiť tvoju krv vičistiť. Ak by si chcel môžem ti na to dať nejaké byliny ktoré som vtedy použila ja.
*Konečně našel někoho, kdo se s jeho případem ztotožňuje na úplně nové úrovni. Nejenže Lyria ví, že taková nemoc vůbec existuje, dokonce si prošla něčím podobným.* /A vyléčila se. Pokud to má doopravdy podobný základ... Ne. Nebudu si dělat falešné naděje. Ale i kdyby mě to nevyléčilo, rozhodně by to mělo pomoci./ *Je si jistý, že mu zmiňované bylinky neuškodí a zatímco nad tím vším přemýšlí, přikyvuje, aby bylo vidět, že mladé víle naslouchá.* Mrzí mne, že sis musela projít takovou nepříjemností. Lhal bych však, kdybych ti neřekl, že jsem za tvou osobní zkušenost vděčný. *Smutně se pousměje a hodí si do úst borůvku z mističky.* Byl bych ti zavázán, děkuji.
*Prikívne.* Čo ťa nezabije to ťa posilní. *Použije ludské prískovie.* Teraz som za tú skúsenosť tiež rada. Ja som vtedy použila Krvavček. Všetky lesné víly ho običajne používajú na zastavenie krvácania a potlačenie infekcie. Ale ak ho ešte skombinuješ s pár dalšími vecami čistí krv od jedu. Počkaj napíšem ti recept. *Vylový zo svojho batoha niečo na písanie a kúsok uhlíku. Napíše Jasonovy ingrediencie a postup pri príprave lieku a podá mu ho.* Toto daj svojej liečitelke mala by si s tím poradiť. Ja som vtedy užívala čaj ale myslím že v tvojom prípade by boli účinejšie injekcije. Ale to už nechám na tvojej lekárke. Ak budeš mať štastie malo by to chorobu aspoň značne spomaliť ale... *Vetu nedokončí a namiesto toho rukov naznačí že stať sa môže čokolvek.* A toto včetko m a privádza k mojim pochôdzkam po lese ku ktorím by som sa mala vrátiť. Doplňala som si totiž zásobu liekov. Mala by som ísť. rada som ťa ale videla.
/Kdo by řekl, že někdy uslyším vílu citovat lidské plémě./ *Napadne ho s drobným pobavením a vyčkává, co mu ještě Lyria poví. Naprosto ztratil pojem o čase, protože v lese je kvůli plným korunám stromů vždycky přítmí. Najednou ho však popadne pocit, že už je tu vážně dlouho.* Děkuji, předám jí to. *Přečte si recept, který je dostatečně podrobný na to, aby to pochopila i amatérská léčitelka. Neměl by v tom tedy být nikde žádný zádrhel.* /Po tomhle Ava snad zapomene na všechny ty problémy, o kterých mi říkala. Nemyslím si, že by to Lyria dělala ze špatné vůle./ Uvidíme, co z toho vzejde. Přinejhorším si přičteš na konto, že jsi viděla krále se usmívat těsně předtím, než zemřel. *Zavtipkuje, ačkoliv v očích se mu usadil poměrně vážný pohled.* Jistě, nebudu tě zdržovat. *Vyskočí na nohy a začne jí pomáhat balit potraviny, které vyskládala ven na jejich malý piknik.* /Na to, že jsem sem jel, abych byl sám.. jsem rád, že to tak nedopadlo./ *Pomyslí si po rozloučení s Lyrií se vrátí ke svému koni a vyrazí domů.* /Kolik je asi hodin?/
*Zhluboka se nadechne a podívá se na černající žíly od zápěstí po loketní jamku. Nijak ho nepovzbudilo prohlášení jedné z jeho léčitelek, že "sice netuší, o co jde, ale pravděpodobně všechno skončí, až se mu černá dostane k srdci.* Neví, o co jde. U dvora mám vyloženě kvalitní materiál. *Frustrovaně udeří pěstí do pevného drahého stolu, který však pod jeho nadpřirozenou silou povolí. Už je to hodně dlouho, kdy si dovolil se byť na tak krátkou dobu přestat ovládat. Zavře tedy na chvíli oči, aby se znovu navrátil do svého ledového klidu. Hned jak je znovu otevře, sroluje si rukáv košile, aby nebyl vidět postup choroby a zapne si knoflíčky na konci.* Jako kdyby nestačilo, že se mi nedaří najít vraha mých víl. Co já vím, třeba mě ten stejný vrah otrávil. *Zavrtí hlavou, aby se přinutil nad tím neuvažovat a začne si rovnat dokumenty na chaotickém pracovním stole. Mimoděk srovná jeden štos tak, aby zakryl díru v desce stolu.* Povolejte mou přítelkyni čarodějku, Zarinu Hood. *Pronese dostatečně zvučně a královsky, přesto kdyby se mu někdo podíval v tu chvíli do očí, spatřil by spíše bezmoc.* /Uvedu ji jako zdroj léčby, proběhne formální audience. Aby se neřeklo, že král leniví a tahá si na smrtelnou postel kdoví koho. Všichni uvidí, že ji přijímám v jejich prospěch, kvůli přežití krále. Až poté si ji vezmu stranou, pokud o to bude stát a po dlouhé době si spolu budeme moci konečně promluvit./ *Podrbe se v delším strništi a narovná se jakoby měl v zádech pravítko. Přestože na sobě má jen tmavomodrou košili, černé kalhoty a již zmíněné neupravené vousy a mírně rozcuchané vlasy věčným přehrabováním, vypadá královsky. Vlasy si ještě nevědomky upraví a vytáhne ze šuplíku ledovou korunu, aby se neřeklo. Hned poté se zvedne, vezme si sako ladící ke kalhotám a zamíří do místnosti s trůnem, kde hodlá Zari oficiálně přijmout jako vladař.*
*Překvapilo ji, když se v jejím apartmá objevila malinká víla a oznámila jí, že je očekávána na audienci na Zimním dvoře? Ovšem, vlastně nečekala, že by se měla do vílích zemí kdy podívat a vlastně neměla ani touhu se tam podívat. Každopádně předpokládala, že to bude díky jisté nemoci, která se šířila světem stínů a několik Podsvěťanů ji už vyhledalo v naději, že jim může pomoci. Jenže tohle bylo něco jiného. Vílího krále nemohla jen tak odbít, i kdyby to nebyl její přítel. Proto se celkem poslušně vydala k šatní skříni, ze které si vyndala dlouhé zlaté šaty bez ramínek se skoro nepatřičným rozparkem, který ale v zemi víl sotva někoho pohorší. Vlasy si sepnula na temeni, takže jí splývali na záda a jen pár pramínků jí spadalo do obličeje. Celé to doplnila zlatými sandály na vysokém jehlovém podpatku. To by bylo ke garderobě vše, zbytek příprav čítalo to, že si do hnědobéžové brašny sbalila grimoáry, které obsahovaly léčivá kouzla a ve kterých už se několik dní snažila najít odpovědi ohledně léku.* /Doufám, že téhle návštěvy nebudu litovat, Jasone./ *Dovolí si pomyslet, než vytvoří portál k nejbližšímu vstupu do vílí říše. Nedala na sobě dát ani tu nejmenší nejistotu, když jím procházela, ale stejně ji cítila hluboko uvnitř, jako by to byl otravný parazit, který jí nahlodává. Každopádně byla před vílami, které na ni čekali na druhé straně, aby ji předvedly před krále, jako maska sebevědomí, když povolila uzdu a nechala vyniknout všechna svoje čarodějná znamení. Vlastně se jednalo jen o leopardí uši a fousky, ale i tak to bylo příjemné ukázat po dlouhé době i je. Poté už mohla v klidu jít s vílami, které jí dovedli do trůnního sálu, kde byla tedy očekávána.* /Hm... Králíčkovy ta koruna ale sekne./ *Pomyslí si trochu posměšně a věnuje Jasovi sebevědomí úsměv, než mu vysmekne hlubokou úklonu.* Chtěl jsi se mnou mluvit, tvoje Veličenstvo? *Zeptá se tak, že by to přítomné víly mohlo leda tak naštvat, ale nemůže si pomoct, aby se před těmi pitomci s nosy nahoru nepředvedla jako špína, za kterou jí stejně dle svých pohledů mají.* Tak mluv, protože i já mám na práci něco jiného. *Mohla svému příteli alespoň před jeho lidem projevit víc úcty, ale drzostí se snažila zakrýt to, že je nervózní z toho, co se má dít.*
Slečna Hood. *Pokyne jí na pozdrav a rukou jí naznačí, že smí přijít blíže k mírně vyvýšenému trůnu. Sice od ní neočekával dodržení vílích manýrů a zásad etikety, ale její familiérní přístup, ba dokonce drzost ho pobaví. Na jednu stranu je to osvěžující, na druhou však nepotřebuje, aby jeho poddaní toto chování okoukali.* /Ty taky nevypadáš nejhůř./ *Vyšle jí odpověď myšlenkou. Nedělá to ani tak proto, aby jí ukázal, že on je schopen čtení myšlenek. Jde mu spíše o jistou formu varování, že u jeho dvora je to schopnost poměrně bežná a Zari by si měla myšlenky zaštitit. On je totiž snad jediný ze svého dvora, komu přijde invaze do hlavy jedince jako přehnaná, i téměř odporná. Používá to pouze v krajních případech nebo ve chvíli, kdy je jistá myšlenka tak hlasitá a jasná, že by mu dotyčný mohl mířit magnetofonem do ucha.* Ano, to jsem vskutku vyžadoval. *Mávne na svou dvorní lékařku, dryádu se zelenými vlasy a ostrými zoubky. E * Elirio, pověž zde přítomné dceři Lilith o tvém pozorování. Přeci nebudu sám mluvit o svých příznacích, pořád jsem král./ *Lékařka vycení své klenoty v úsměvu a začne popisovat příznaky nemoci. Vypadne z ní též, že není jediný, koho viděla, což vladaře mírně překvapí.* /Možná jsem si tak zabedneně nemusel myslet, že se jedná o přímý útok na mou osobu./ To stačí. *Mávne rukou, když Eliria začne se svou domněnkou, že se jedná o pohlavně přenosnou chorobu.* Můžeš odejít. *Rozhlédne se po ostatních přítomných vílách, které na Zarinu nekoukají zrovna přívětivě a párkrát poklepe prsty do studeného, kamenného trůnu. Ještě chvíli tu chce čarodějku zdržet, aby si ji víly pořádně prohlédly a aby i ona měla možnost nasát atmosféru trůnního sálu.- Ze stropu neustále padají stříbřitě se lesknoucí vločky, které však nikdy nedopadnou na návštěvníka, aby mu nevlhčily robu. Obě strany místnosti jsou otevřené, kolem antického sloupoví se magicky upraveným příjemným vánkem vlní tmavomodré záclony. Po mramorové, studeně působící podlaze se vine běhoun až k trůnu. Je stejné barvy jako záclony, jen na rozdíl od nich není průsvitný. A pak je tu samozřejmě malba na stropě znázorňující všechna známá nebezpečná místa a netvory Zimního dvora. Touto freskou je mimo jiné tento trůnní sál mezi ostatními dosti vyhlášený. Vždy v přítomnosti pravého vladaře ožívá a na děsivých scénériích se odehrávají známé příběhy. Nyní, kdyby snad někdo o Jasonovi pochyboval, bojuje na stropě hned několik známých víl.* Nuže dobrá, odebereme se do mých soukromých komnat, abychom si promluvili o následujícím postupu.
*Jistá strojenost, se kterou její přítel postupuje ji pobaví, stejně tak si všimne, že ona možná lehounce pobavila svojí přidrzlostí jeho. Jenže si samozřejmě potřeboval taky udržet tvář, takže ji ovšem taky zaobaleně upozornil na to, že by si měla dát pozor i na vlastní myšlenky. To bylo dobré vědět a zároveň ji to přimělo vzpomenout si na tu laskavost, kterou jí hloupě slíbil jen tak pro nic za nic. Mohl by jí snad pomoci k tomu, aby se jí nikdo nedostal do hlavy, když ona zrovna touhle magií zrovna neoplývala? Rozhodně by to nebylo na škodu, teď prostě ale musela myslet na něco nepodstatného, aby se jí v hlavince neusídlily paraziti.* /Nevypadám nejhůř? Já vypadám vždycky skvěle. Vždycky, vždycky, vždycky./ *Úmyslně si ono slůvko přehrávala stále dokola, aby opruzování v její hlavě mohlo případné návštěvníky brzy přestat bavit. Každopádně se stále dokáže soustředit i na vílu, která jí vykládá o průběhu nemoci, která se mezi nimi v tuhle chvíli šířila. Jako by o ní už samo neměla dost informací. Ovšem si ale odpustila to komentovat, protože by nebylo vyloženě příjemné, kdyby se do ní zakousla těmi svými tesáky. Proto ji hezky poslouchá a dovolí si jen chvilkový pohled s pozvednutým obočím, který věnuje vílímu králi, když začne s tím, že je choroba pohlavně přenosná. Nepochybně by to mohla být i urážka mířena na ni, ale její holé ruce s krásnými žilkami vypovídali o tom, že touhle nemocí netrpí. Zajímavé, předpokládám, že víly to napadlo očividně ve větším měřítku, opravdu zajímavé. *Její tón samotný vypovídal o tom, že to na ni zas takový dojem neudělalo, protože sama si studii už udělala a možná byla i podrobnější, ale svoje poznatky nemusela víle vykládat. Ta už na ni stejně mohla vrhat jen nevraživý pohled, protože ji Jason propustil.* /Tohle bylo opravdu poučné./ *Pomyslí si hodně ironicky a čeká, až se králíček uvolí k tomu, aby se něco ještě dělo nebo aby mohla zmizet jinam. Onu dlouhou chvíli ale zabije pozorováním svého okolí. Přítomné víly na ni civí jako na příšerku z obludária, ale ona jim nevěnuje ani podrobný pohled, prostě je přejede lhostejným pohledem, jako by nebyli nic víc než srnko prachu poletující v jejím zorném poli po dobu, než se koukne jinam. Místo toho se spíše nechá okouzlit trůnním sálem, který působí majestátním a kouzelným dojmem. Pohyblivý strop, kouzelný sníh, závěsy vlající v neexistujícím větru. Mělo to něco do sebe, ale ona byla svým způsobem ráda, že ta prohlídka skončila a Jason se konečně uvolil přesunout ji a sebe samotného jinam.* Souhlasím. Tak mě veď, králi. *Řekne bez známky toho, že by si dělala hlavu s tím, že je troufalá. Prostě se vypravila společně s Jasonem pryč s doprovodem klapání jejích podpatků.* Co se tady děje? Pochybuji, že si mě sem volal jen proto, že se ti nakazilo pár víl. Laskavě mi pověz, kolik jich je a jak rychle se to šíří, nebo můžeme tenhle můj nechtěný výlet rychle odpískat. *Zavrčela na něj nevrle, ale docela potichu, aby ji slyšel snad jen on. Nepochybovala o tom, že ví, jak se staví k vílí zemi a že z ní má zdravý respekt, takže se její nespokojenost dala předpokládat.*
*Musí se udržet, aby na jeho tváři nebylo znát výrazné pobavení nad její ochranou myšlenek. Je natolik zvyklý pracovat s jedinci, co mají mentální štít posílený, že ho ani nenapadlo zohlednit možnost jeho absence. Je ale rád, že jeho přítelkyně nemá problém s improvizací. Vidí i na několika změnách výrazů jeho poddaných, že ztratili zájem o obsah její mysli po tom, co si doposud vyslechli.* /Snad si nemysleli, že jim přináší nějaké drby o králi na stříbrném podnose./ Tudy. *Jemně se jí dotkne v kříži, aby jí zabránil uhnout špatným směrem ve spletitých chodbách, když zamíří ze sálu pryč. Pár víl se vydá za nimi, ze zvyku následovat svého panovníka na každém kroku, ale po jediném jeho mrzutém pohledu obrátí směr a nechají je o samotě.* /Pokud tady vůbec samota existuje, i stěny mají uši./ *Vytvoří kolem nich tedy nepropustnou auru, skrz kterou by se nikomu nemělo dařit je odposlechnout. Sice je náročné ji držet, ale v jeho soukromých komnatách je silnější a stálá, takže tam ji bude moci povolit.* Máš pravdu, kvůli takové maličkosti bych tě nevolal. *Rozhlédne se okolo sebe a zaslechne láteření Elirii, prý první mrtvá víla. Nakoukne jí rychle do mysli, aby mohl Zarině odpovědět na následujcí otázku.* Po celém Zimním dvoře je jich asi dvacet, z toho asi před hodinou zemřela první. Na slunečním dvoře je jich kolem šedesáti, víly jsou tam podstatně přátelštější, tak se to asi jednodušeji šíří. *Zrychlí krok a otevře dveře k sobě do komnat, hned jak Zari vklouzne za ním, zabouchne je a uvolní magický štít. Tady je nikdo slyšet nemůže.* A pak je tu tohle. *Sundá si sako, rozepne knoflíčky a vyhrne rukáv košile, aby jí ukázal černé žíly. Od té doby, co se díval naposledy vylezl jed/vir výše.* Nebojím se, že by mě zabil. Obávám se, že mí poddaní zaznamenají slábnutí vládce a někdo toho využije. *Žuchne do pohodlného křesla a sundá si korunu. Je až absurdní, že i tento pohyb vypadá elegantně.* Prosím, posad se. *Ukáže naprosti sobě.*
*Když ji jemně položí ruku na kříž, nijak se tomu nebrání, přeci jen je to praktičtější, než aby se tady snažila vyznat na vlastní pěst. Ať už si to bylo majetnické gesto jaké chtělo, pro teď mu ho prominula. Přeci jen to stejně bylo zajímavé divadélko pro víly, které byly patrně znechuceny, její samotnou přítomností, která jim nepřinesla žádné ovoce.* /Jaká to tragédie, že než kočka, co by uměla i nějaké zábavné kousky.... *Pomyslela si skoro uraženě, ale ve výsledku jí takové vystupování bylo naprosto lhostejné. Většina těch víl, které nad ní v tom sále ohrnovaly nos, nebyla ani tak mocná jako ona sama, takže se těmi prohnanými potvorami nemusela zabývat. Já mám většinou pravdu a to nepotřebuji trpět neschopností Ihát. *Prohodí směrem k Jasonovi, když jí potvrdí, že tady není zas úplně pro nějakou malichernost. Přeci jen si mohla dovolit být už poněkud nepříjemnější, protože si nemohla nevšimnout toho, že zařídil, že jejich slova zůstanou mezi nimi.* To je celkem dost, ale ani zas tolik, i když chápu, že u vás víl s omezenou schopností reprodukce už to asi jistý problém ponese i v tomhle počtu. *Pronese docela lhostejně a říká si, že to není vyloženě počet, který by byl hodný její přítomnosti. Každopádně se dozví něco víc už ve chvíli, kdy za nimi král zavře dveře svých komnat. Jeho slova jí donutí, aby k němu zvedla pohled a sledovala, jak si sundavá kabát. To ovšem popustilo uzdu myšlence, která se uchylovala do postele, ale ne z léčebných důvodů, jenže vyhrnutí rukávu od košile jí jasně odkáže na to, že se tu jedná právě o virus, který už si tedy vyžádal i první vílí oběť.* Jasone.. *Unikne jí ze rtů, když sebou plácne do křesla, jako by nic. Tohle bylo znepokojivé. Ačkoliv se nesnažila dát nejistotu znát ve tváři, nedokázala zastavit to, že se jí ocas mrskal ze strany na stranu. Každopádně ho poslouchala a bez ostychu protočila očima nad jeho čistě chlapskou obavou o trůn, než se posadila naproti němu pokládajíc brašnu s grimoáry na zem a dávajíc si nohu přes nohu.* Jak dlouho už to máš? Zaznamenala tvoje bylinkářka rychlejší postup u vil s menší mocí? *Zeptá se věcně a neodpustí si menší zesměšnění víly, která měla být onou skvělou doktorkou. Jediná její výhoda byla v tom, že měla na zaznamenání více případů.* Ty pitomče, kdes to sebral? *Zeptá se už výrazně s větší upřímností a trochu patrnou podrážděností, protože jeho dojem, že se nemusí obávat smrti, byl stále jenom dojem, dokud nepřijdou na to, co s tím mají dělat. Zamračení také vypovídalo o tom, že ji tímhle dvakrát nepotěšil.*
Nenazval bych to zrovna utrpením. Nemožnost lhát je spíše taková nepříjemná překážka, která se dá docela jednoduše obejít. *Mrkne na ni, jelikož není žádným tajemstvím, že víly umí slovně kličkovat nejlépe ze všech. Samozřejmě to je vlivem okolností. Je pravda, že pokud to půjde takhle rychle i nadále, je možné že to bude mít následky až do příští generace. Co my víme, jestli to nějak nepoškodí náš genofond, v tu chvíli by nám mohly hrozit nepříjemné mutace DNA. *Zavrtí hlavou, protože se nechce uchylovat k tragickým scénářům. Bohužel je pro něj trochu těžší být objektivní teď, když je toho rizika sám aktivní součástí.* /Neříkej mi, že ti budu chybět./*Zavrní v mysli, což nijak nekoresponduje s jeho tváří, která dává najevo nepokoj. Někdo kdo ho nezná by sice řekl, že má i nadále kamenný výraz, ale pro jeho přítelkyni to může být dost dobře na stejné úrovni jako kdyby si rval vlasy.* Jsem vladař. Měl bych snad něco vydržet. Ale co když to nevydrží má moc? Nemám zrovna pomálu nepřátel... i kdybych to bez újmy přežil, je dost možné, že se vynoří někdo, kdo bude chtít mé uzdravení obrátit duelem./ Pár dní a ano. Nižší víly už touhle dobou zaznamenávají... *Odmlčí se a snaží se pro to najít správné pojmenování.* Změny v chování. Jsou agresivnější. Jedna nakažená prý zmlátila svého manžela a převrátila celý domek vzhůru nohama. Máme již několik případů, kteří přišli docela o zdravý rozum. *Podívá se na ni a v jeho tmavě hnědých očích se zableskne starost.* Zari já nemůžu přijít o svůj rozum. Já jsem král, ostatní na mě spoléhají! Co se stane s mými poddanými jestliže... /Příliš mnoho černých scénářů. Přijít o mysl, o moc, o kontrolu... Jestli přijdu o kontrolu já, bude to mnohem horší než nějaká hospodyňka, co dala facku manželovi./ Nevím. Je možné, že to mám jednoduše od někoho, kdo je v mých bližších službách. Že se to ke mně dostalo z jídla. A nebo je to tím, jak řeším ty vraždy.
Neříkáš mi novinku, Králíčku, ale nemyslím si, že by to byla vyloženě výhoda u otázek, ze kterých se nejde vykecat oklikou. Říkej si co chceš, ale ani tvoje vílí výřečnost nezabere vždy, z tohohle v mých očích výhodu neuděláš. *Upozorní svého přítele upřímně a sama je ráda, že její schopnost lhát je nejen zdravě na svém místě, ale hlavně je skoro nemožné, že by jí někdo nevěřil. Lhát uměla stejně dobře, jako se Jason uměl vykecávat.* Jasně, to je hrozná zpráva, jako by vily nebyly samy o sobě zmutované už dost a nade mnou a mě podobnými budou ohrnovat nos. *Nedovolí si vynechat jistou poznámku ohledně vzhledu valné většiny vil, který by obecně vzato civilové pospali právě jako nějakou tu mutaci. Ale bylo jí jasné, že to jeho veličenstvo myslelo docela jinak, na to ale neměla náladu. Řešit víly nebyla její nejoblíbenější činnost ani když byla normálně v klidu, natož když zjistila, že jeden z jejích nejstarších přátel zde v New Yorku chytil nemoc, o které nikdo nic neví.* Odpusť si teď kecy o vládnutí a podobně, to je to poslední, o co by ses teď měl starat. *Uzemní ho příkře a věnuje mu další zamračení.* /Ti muži a jejich ega, co jim nedokáží do hlavy pustit myšlenku, že na nich nestojí celý svět./ *Dalo by se říct, že ji Jason tímhle nezodpovědným chováním celkem dopaloval. Až tak, že se zvedla z křesla a začala pomalu přecházet po místnosti, tudíž jeho slova doplňoval klapot podpatků.* To je dojemný příběh z černé kroniky, ale mám pocit, že ta už vyléčená nechce být, stejně by jí užrala vina, pokud to nebyl tedy nějaký z těch vašich výhodných a chytrých sňatků. *Pronese lhostejně a snaží se ignorovat to, jak se na ni dívá a jak zoufale na ni začíná působit. Ať si udržoval výraz ala kámen nebo ne, pořád na něm bylo patrné zoufalství, které jí moc nepomáhalo. Stejně jako jeho slova, která ji akorát tak štvala ještě víc, protože patřil mezi to málo bytostí, ne kterých jí relativně záleželo.* Jsi král? Tak se tak proboha chovej a nebreč tady jako malý! Co mám podle tebe asi dělat, Jasone? Hledám, pořád, ale zatím jsem nic nenašla! *Rozkřikne se na něj a zastaví se uprostřed kroku. Ocas jí sjede k zemi a ona si frustrovaně stiskne kořen nosu mezitím, co mu naslouchá a po chvíli se na něj nechápavě zahledí.* Jaké vraždy? *Zeptá se zaraženě a snaží si vzpomenout, že by jí o něčem takovém už říkal, ale nic si nevybavuje. Ale tak omluvou mohlo být, že měl každý z nich svoje starosti.* Měl bys na sebe dávat větší pozor, králi, takhle si korunu neudržíš. *Poví mu bez nějakého určitého tónu, který by více vypovídal o tom, co se jí honí hlavou a posadí se zpátky na křeslo. Lokty se opře o kolena a opře si hlavu do dlaní.* Sledoval si, že by se to při nějakých činnostech rozvíjelo rychleji? Třeba při používání magie nebo tak? *Optá se a zvedne k němu oči. Zorničky má vlivem adrenalinu, který se jí u její malé vzteklé scénky zúžené do tenkých linek jako kočka.*
Dobrá, nebudu tě přesvědčovat. Nemyslím si, že by bylo obecně vzato nějak zvlášť jednoduché na cokoliv změnit tvůj názor, takže ani nemám v plánu s tím začínat. *Pousměje se nad jejími slovy o mutaci víl a pochopí, že se o tom asi bavit nepotřebuje. Nechá tedy své poddané svými poddanými a vyjme si toto téma pomyslně z konverzace.* Mám já takové štěstí, že jsi mě nezatratila kvůli mé vílí krvi. *Ušklíbne se a prohrábne si vlasy, které mu koruna sice nijak nepoškodila, ale stejně nemá co dělat s rukama.* Dobře, vidím, že ti přijde jako důležitější faktor to, že nevíme o jakou nemoc jde. Že nevíme, jestli mě nepřipraví o život. *Pokrčí rameny a mírně přimhouří oči. To jsou ale až důsledky, mně jde o omezení předtím než k mé smrti dojde. *Při jejím výbuchu zvedne obočí a vyčkává, jestli ze sebe nevymáčkne ještě něco. Dojde mu, že se jedná o podobnou frustraci, kterou prožíval ve své pracovně.* Nemohu si dovolit být sobecký, Zari. Jediné na co myslím je to, že každý kdo by přišel po mně může být jen horší. *Na chvíli se zamyslí a zasměje se.* Ačkoliv, možná jsem někde po New Yorku zanechal svého dědice, tak se po něm kdyžtak pak mrkni. *Sleduje pohledem její ocas jen vteřinku. Protože přesto, že mu to přišlo příjemné a relaxující, shledal to zároveň nevhodným.* Někdo se ujal brutálního vraždění mých poddaných a já nejsem schopen zjistit o koho se jedná. Tedy, už dlouho nebyly žádné nové mrtvé, ale nejsem si jist, že je to ukončeno. *Při její následující otázce se musí zamyslet, protože nad tím takhle vůbec neuvažoval.* Podíváme se. *Věnuje jí křivý úsměv a sundá si košili, aby zjistil, kolik ho stála tichá stěna při jejich cestě sem. Černé žíly mu vylezly až k rameni.*
O tom, že máš štěstí, že jsi mezi mými oblíbenci není pochyb,ale poslední dobou sis toho moc nevážil, dlouho sis na mě ani nevzpomněl. *Nadhodí tak nějak pro trochu toho ulehčení atmosféry, ale i zároveň proto, že se jí tím jistým způsobem opravdu dotkl. Nebyla zrovna jednou z těch, co by se považovali za nevýznamné bytosti, které někdo snadno opomene, spíše naopak, měla se za tu, jejíž důležitost je nepopiratelná a není tudíž moc přípustné, aby si na ni někdo vzpomněl pouze ve chvíli, kdy něco potřebuje.* Stejně už se celým tvým dvorem beztak nese zvěst, že to máš. Nevím, jak přesný prostor potřebuješ mít, ale pochybuji, že by ti panáci, co byli v trůnním sále, toužili jít ke svému králi blíž, beztak už to vědí nebo je to jen otázkou času. *Zhodnotí skepticky a zároveň se mu stále snaží nějak podsunout myšlenku, že se na ty kraviny může vykašlat a měl by se starat i trochu o svoje zdraví a nejen o svoje postavení. Každopádně je to jako mluvit do dubu. Dubu, který neoblomí ani to, že se na něj začne křičet.* Nejsi vtipný, Jasone, fakt ne. A mysli i na to, že jestli najdu tvého levobočka, můžu se ujmout i výchovy a dosadit ho na váš trůn značně zkaženého. *Upozorní ho na drobný fakt, že by jí nalezení jeho potomka poskytlo značnou moc, kterou měla ona docela ráda.* Každopádně přestaň počítat s tím, že ti budu dělat laskavosti, jestli tě to nakonec sejme taky. *Poví mu chladně a všimne si, že se na chvíli zaměřil na její ocas, který v tuhle chvíli zůstával nehybně, i když měla trochu nutkání s ní začít mrskat, aby si ozkoušela, jestli ho tím může trochu zhypnotizovat.* Doporučila bych ti zrovna tuhle krizi řešit, až vyřešíš tu nemoc, ta je na vyšším stupni důležitosti. *Pronese necitelně, ale v danou chvíli by byla opravdu raději, kdyby řešil chorobu, která napadla i jeho samotného. Což jak se ukázalo, bylo jedině od věci. Za jiných okolností by byla plně zaujata jeho svaly a poctivě vytvarovanou postavou, ale v tuhle chvíli jí zaujal černé žíly, které se mu táhly až k rameni. Celkem automaticky se zvedla, aby se posadila na područku jeho křesla, aby mohla podrobněji prozkoumat postup jeho nemoci. Pro jednou mu výhled na jisté svoje partie poskytla nevědomky plně zaujata tím, že konečky prstů přejížděla po linii tmavých žil. Ocas se jí kroutil a mrskal sem a tam.* Tohle nevypadá vyloženě dobře. Asi bychom měli rychle něco vymyslet, ať už to má být řešení nebo nějaké tvoje poslední přání. *Nechala rozhodnutí tak nějak na něm, ale doufala, že pochopí, pro kterou možnost hlasuje ona.*
*Prstem obkrouží hrdlo nenalité sklenky, kterou má vždy připravenou na stolku. Vedle ní samozřejmě její dvojnici a karafu s kvalitním alkoholem. U toho si neodpustí křivý úsměv při odpovědi.* To, že jsem neměl čas na to, abych se ti ozval neznamená, že bych na tebe zapomněl. Vzpomínám na tebe poměrně často. /Jistě ti nemusím vysvětlovat, jak to myslím./ *Je pravda, že se až moc ponořil do vyšetřování vraždy a nebýt jeho služebnictva, pravděpodobně by zapomnal i jíst a pít. Ačkoliv pít spíše ne, právě při večerech, kdy využíval již zmíněné karafy o žízeň neměl nouzi. Právě při takových večerech ho nejednou napadlo jaká je škoda, že u něj není jeho známá čarodějka.* Zvěsti a potvrzená nákaza jsou jiné věci. Ale máš pravdu, proto teď musím působit co nejlépe na své poddané. Čím méně z nich vezme mou nemoc jako dobrou věc, tím lépe. *Zari jeho humor mírně ochladí a on se přestane smát, přestože ho i nadále její slova baví. To máš pravdu, prodloužená ruka nejvyšší čarodějky až mezi víly! To by se ti líbilo. Je pravda, že respekt by to určitě budilo dostatečně. *Když si uvědomí, jak by to jeho sebevědomá přítelkyně mohla pochopit, ještě dodá další větu.* Ovšem respektu se ti dostává i bez mého bastarda. *Pokusí se napodobit dotčený výraz, když zmíní laskavosti a následně se donutí opět zvážnět. Máš pravdu, omlouvám se, že plýtvám tvým drahocenným časem. Bylo by mi ctí, kdybys mi pomohla mou krizi řešit a ideálně i vyřešit.*Když si k němu čarodějka sedne blíže, nehne ani brvou. Nemá vůbec pomyšlení na to, jak se tato choroba přenáší. Jen sleduje její reakci při pohledu na jeho holou hrud.* Navrhuješ snad asistenci k poslednímu přání? *Optá se jí tlumeně a pohlédne jí zpříma do očí.*
*Neunikne jí jeho skoro intimní chvilka se skleničkou, kterou by nejspíše rád naplnil. Jak lépe také řešit krize, než alkoholem, který mu na chvíli otupí smysly a nechá ho zapomenout na to, že by se už nemusel zítra probudit, i když neměla dojem, že by jeho nemoc měla mít až tak rychlí postup. Spíš doufala v opak.* Och? Mám být polichocena, že na mě vílí král vzpomíná při chladných večerech? Doufám, že alespoň nejen v tom smyslu, že ti nemá kdo zahřát postel, nepochybuji o tom, že by se našla celá horda těch, které by ti zrovna s tímhle rády pomohly. *Prohodí, aby si do něj mohla malinko rýpnout. Přeci jen se znali dlouho a dalo se předpokládat, že myslí na staré časy, které byli v mnohém nepopiratelně lepší.* Jestli máš pocit, že se tě chce někdo zbavit, měl ses ho zbavit jako první už dávno, teď by ses tím nemusel trápit, když máš vyhlídky na to, že budeš slabý a nemocný. *Neodpustí si poučku, která vypovídala o tom, že ona se celkem ráda zbavovala svých nepřátel dříve, než jí mohli uškodit, pokud si z nich neudělala přátele. Každopádně se raději vyvaruje tomu, aby se ubrala k vražedným myšlenkám, protože by ji ještě mohla napadnout nějaká hloupost v podobě nabídky, že by mu mohla s jeho nepřáteli vypomoct. To bylo to poslední, co potřebovala.* Jsem velice ráda, že si se nakonec opravil, už jsem se celkem uklidnila a nebyla bych ráda, kdyby si mě zase rozohnil. /Minimálně ve smyslu hněvu, ne./ *Pomyslí si celkem zaujatě a přemýšlí, o lepším a příjemnějším způsobu, kterým by v ní mohl vzplanout oheň, ale to se pro tuto situaci moc nehodilo.* Ještě si rozmyslím, zda tvoji omluvu přijmu, až tě přes tuhle situaci dostanu. *Oznámí mu s jistým sebevědomím a nedovolí pochybnostem o svých schopnostech, aby vypluly na povrch. Stejně ji doprovodí k jiným myšlenkám, když se jí s otázkou podívá do očí. Záleží na tom.. Co by si jeho Veličenstvo přálo? Nemysli si, že jsem holka úplně pro všechno. *Nadhodí s kočičím úsměvem a natáhne se pro jeho karafu a jednu skleničku, do které si následně nalije a přejde zpátky ke svému křeslu, při čemž hravě mrská ocasem.* Na tvé zdraví. *Řekne a napije se, načež se posadí, opět se nestresujíc tím, že zkouší jisté meze, když si bez povolení bere královo pití.*
Ach ano, nemusíš se bát, že bych trpěl na nedostatek přízně žen. To rozhodně ne, ale víly mě jaksi... nebaví. Před těmi hroznými událostmi jsem si našel zpříjemnění večera po New Yorku, ale od té doby si netroufám opustit svůj dvůr. *Samaritánsky se rozpřáhne rukama, aby dal najevo, s jak kvalitním vládcem se Zari právě baví. S takovým, který obětuje vlastní potěšení pro bezpečí svého lidu.* Takže přemýšlím, o co zábavější by to mohlo být. *Lhostejně pokrčí rameny, aby nezačal s přehnanými detaily, které se mu derou na jazyk.* Mezi vílami tě vždycky chce někdo odstranit. Kdoví, třeba se tu objeví moje matka! Takové zvěsti už se ke mně také dostaly. Jistě, normálně bych se jí nezalekl, přeci jen vládcem jsem teď já. Ale co ve chvíli, kdy jak říkáš, začnu slábnout, chřadnout? Budu si snad muset ještě pořídit osobní stráž, jak trapné. *Ve skutečnosti by to ani tak trapné nebylo, protože se jedná o zcela normální věc, kterou však lason jakožto přehnaně seběvědomý a poměrně mladý vílí muž pohrdá.* Nebyla bys ráda? Ach. *Vyčte v tom i ten další smysl a při odpovědi mu blýskne v očích.* /Takže mě z toho máš v plánu dostat, skvěle./ Samozřejmě bych si netroufal přát něco, co není v tvých silách. *Pozoruje každý její pohyb, od nalití sklenky po odsednutí.* Troufalé. *Okomentuje s úsměvem a sám si nalije svého oblíbeného alkoholu.* A jelikož ty jsi zatím zdravá, mohu jen souhlasit s tvým přípitkem. Na mé zdraví. *Napije se a přes okraj skleničky z ní nespouští oči. Hned jak ruku se sklenkou skloní, pořádně si prohlédne Zarininu garderobu. Zaujatě spočine pohledem na vyzývavém rozparku, poté se zadívá na místo, které se mu naskytlo blízko, když si prohlížela jeho žíly.* Jak by sis mé přání představovala tv? *Zeptá se jako správný džentlmen.*
Víly jsou stereotypní, nudné a v tvém případě tuze prospěchářské a tím pádem ještě nudnější? To je mi novinka. *Pronese lehce povýšeně a na rtech se jí vyrýsuje samolibý úsměv. Vynechá ale poznámku ohledně toho, že ty hrozné události, jak říkal, se nedějí tak dlouho, aby v tom New Yorku nemohl zaklepat na její dveře. Nepotřebuje, aby si myslel, že se jí jeho chování dotýká až tolik, protože vlastně ne, jen byla trochu vztahovačná.* Se mnou je celkem dost velká zábava. Můžou za to asi ty léta praxe, předpokládám. *Zapřede sladce a věnuje mu úsměv, který si mohl vyložit všelijak.* Ach ano, ovšem. O tvé matce už jsem slyšela, ale mám pocit, že jsem před delší dobou slyšela i to, že je mrtvá... Tohle je celkem nevychované, když ani v hrobě nedovede zůstat. A ty sis to měl taky pojistit, jestli se jí bojíš. *Zase si do něj malinko rýpne a usměje se, úsměvem, který jasně vypovídá o tom, že se baví na jeho účet.* /A nemusíš se trápit trapností osobní stráže, zrovna tvoje matka by s nimi neměla problém, jestli to uklidní tvoje ego./ *Pomyslela si s posměšným podtónem a opět se na něj usmála, neměla za to, že by zrovna díky tomuto musela plýtvat slovy.* Pro mě za mě by sis to přát mohl, ale jsem si jistá, že víš, že bych se o to ani nepokusila, kdyby to nebylo v mých mezích. Přání, nepřání. *Ujistí ho miloučce a podobně jako on ji ani ona jeho nespouští z očí. Dívá se, jak pozorně ji pozoruje a neodpustí si ani prohnaný poloviční úsměv, když do jednoho slova shrne její chování.* Jak skromné. *Zhodnotí jeho souhlas s přípitkem a dopřeje si doušek jeho pití, načež si olízne rty jako správná kočka. Poté už jen vyslechne jeho otázku a začne přemýšlet, co by asi tak mohl vílí král chtít. Dle jeho pohledu hodnotícím celkem odvážný rozparek a také výstřih nebylo moc těžké to určit. S odpovědí si ale dávala na čas. Prvně si ledabyle přehodila nohu přes nohu, při čemž se ji šaty vyhrnuly po stehně ještě o něco víc a odhalily tak ještě více holé kůže. Poté se ještě pohodlně opřela a naklonila hlavinku na stranu v hodnotícím pohledu.* Hm, nevím... Jak moc dovede být vílí král perverzní? Jaké nemravnosti by si se mnou asi tak mohl přát dělat? Kam až v tomhle ohledu sahá jeho představivost? *Odpoví mu sérií otázek a na rtech jí hraje úsměv, když opět upije ze své skleničky.*
*Dotčeně se na ni podívá a zavrtí hlavou.* Já ti připadám ještě nudnější než zbylé víly? To si budu brát osobně. Ještě ke všemu, když to ani není pravda! *Na jeho hlase nejsou nijak zvlášť znát jím zmiňované emoce, dotčení, ukřivdění a tak dále. Pořád je docela klidný, ještě ke všemu, když se jeho choroba dostala mimo debatu. Začíná se schylovat k příjemnějšímu rozhovoru, což velmi rád vidí.* /Tak nějak jsem si to také představoval. Nemělo by smysl ji déle zdržovat v trůnním sále, akorát by měla více času k tomu se proti tomu všemu tady postavit. A to ona umí./ Leta praxe tomu jistě nejsou na škodu. Má-li to vůbec nějakou váhu, zmíním, že já mám v tomto ohledu navrch. *Neodpustí si, ale následně ho trochu zchladí součást hovoru o matce. Tomu se ostatně není co divit.* Neřekl bych, že se jí bojím. Jen lépe spím, když vím, že jsou moji nepřátelé slabší. /Což moje matka nikdy přímo nebyla. Když přičtu mou úžasnou nově objevenou nemoc, může se rovnou posadit na trůn./ *Je pravda, že ho Zarina zná dost dobře na to, aby si vybírala citlivé body, do kterých rýpe. Když však pomine to, že je mu to prvotně nepřjíemné, uvědomí si jistý zábavný prvek. Její špičkování ho baví.* /A jak./ *Když mu předá svou myšlenku o osobní stráži, pousměje se. Není si jist, jestli ho to zrovna uklidňuje, ale je rád, že to zmínila.* Jak málo úcty máš pro poslední přání! *Pronese teatrálně a oblékne si modrou košili. Nechává ji však rozepnutou, takže jeho silná stránka-svaly- zůstává odhalena, ale jeho slabá- černé žíly- nikoliv. Známe se však dostatečně dlouho na to, abych s tebou mohl souhlasit. Vím, že bys do toho nešla. *Přimhouří oči, když si všimne, jak si Zari užívá jeho pozornost. Po pohybu, který odhalí více hladké kůže se pousměje.* Perverze je snad trochu silné slovo, ovšem představivost mám vskutku bohatou. Řekněme, že dokážu být velmi kreativní. *Také se napije a pohodlněji se opře v sedačce.*
Myslela jsem spíš ty vílí husičky, co se motají kolem tebe, ale pokud chceš být urážlivý, tak směle do toho. *Neodpustí si poznámku, která dokonale podryje jakoukoli jeho předchozí výtku, i když jeho dotčení bylo je v tom, že to vůbec řekl a ve skutečnosti tam nebylo. To bylo dobře, nejspíše by se s ním nezahazovala, kdyby jí tu fňukal jako malá holka.* /Přeci jen se taky bavím s králem a ne s nějakou princezničkou, i když to ze začátku vypadalo všelijak./ *Dovolí si trochu rýpavou myšlenku a je jí ve výsledku jedno, jestli si ji přečte nebo jí ani nezaznamená. Přeci jen to mělo jisté kouzlo, když to bylo u někoho, komu mohla důvěřovat. Nepředpokládala, že by se jí Jason rozhodl jen tak vrtat v mysli, a věřila mu natolik, že mu myšlenky dávala jako na stříbrném podnose. I když i to by se mohlo změnit, pokud by ho změnila jeho nemoc, ale to neměla v plánu dopustit.* Hm... Měla bych snad závidět nějakému o pár let staršímu vílímu vladaři, který většinu svojí praxe nasbíral právě s těmi nudnými vílami, o kterých tuhle mluvil? *Opět si neodpustila poznámku, která jistým způsobem shazovala jeho slova a dodávala jí pocit, že má navrch, i když by stačila jediná myšlenka a měl by ji v moci. Možná by se mu dokázala vyrovnat nebo ho i předšít v něčem jiném, ale u jeho schopnosti ovládat mysl měla hold smůlu.* Proto je právě dobré odstranit svoje nepřátele, dokud jsi silnější, než jsou oni. *Trvá na svém a věnuje mu prohnaný úsměv. Politikaření ale není její nejoblíbenější téma, proto se raději chytí jeho teatrálního výstupu.* Já a úcta k čemukoli nejsme moc dobré přítelkyně, moje zážitky s nesčetného množství chrámů zasvěcených nejrůznějším bohům mluví taky za vše. *Prohodí ledabyle s pokrčením ramen a párkrát na něj zamává dlouhými řasami, než se malinko ušklíbne, když se částečně zahalí. Rozhodně neměla špatný výhled, protože neměla potřebu brát v potaz, že není vyloženě ve formě a ani nepotřebovala pořád zírat na jeho ruku, vystačila si se zbytkem jeho těla.* To zní celkem zajímavě. Pověz mi. Jak moc. Dovedeš být kreativní. *Zavrní záměrně s menšími odmlkami a zamrská ocasem. Je svým způsobem zvědavá, na tuhle strunu ještě vlastně za celou dobu nehráli. Asi to bylo tou vidinou toho, že může zemřít, nebo tím, že je vlastně opravdu přitažlivý, ale nějak jí to najednou lákalo.*
Nuže dobrá, jestli jsi to vskutku myslela takhle, pak si nebudu hrát na jednu z těch-jak říkáš- husiček a nechám to být. *Nesnaží se, aby to znělo nějak velkomyslně a vladařsky, jen se snaží uzavřít tuto část konverzace. Přeci jen nepotřebuje svůj večer strávit probíráním vílí mentality. Na takový bolehlav má audience s poddanými nebo prosté rozhovory se svými zaměstanci.* /Samozřejmě pořád je to můj druh, nemohu to zase brát moc extrémně. Není však žádným tajemstvím, že přestože pro svůj lid udělám mnohé, raději svůj volný čas trávím ve světě lidí./ Nebudu se čílit nad tím, že pro mě nemáš respekt jako ke králi, ty princezno. *Reaguje na její myšlenky s úsměvem a přívětivým pohledem.* Přeci jen tvůj král nejsem, že ano. *Zdůrazní jasný fakt, přestože to nic nemění na tom, že obecně vzato král prostě je. Má právo se tak cítít a vystupovat a základní vědomost o tomto postu by měli mít i laici, kteří nejsou přímo pod ním.* Ach, dobrá poznámka! *Odpoví jí pobaveně, ale rozhodně nechce potvrdit pravost jejího prohlášení.* I kdyby tomu tak však bylo, vždycky tam bylo dost okolní zábavy bez špičatých uší. /Kdyby tě náhodou napadlo, že "dobré výsledky" mám jen proto, že se mi poddané báli říct opak./ Já zastávám méně konfliktní cestu, ale možná máš pravdu. Možná jsem udělal tu chybu, že jsem okolo sebe nevytvořil přesvědčivější auru strachu. *Všimne si změny jejího výrazu, když se oblékne a nevinně se na ni podívá.* Pokud ti nevyhovuje, když jsem oblečený, budeš s tím něco muset udělat sama. *Když ho vyzve k popisu kreativity, jen beze slova dopije svůj drink, zvedne se a dojde k ní. Opře se oběma rukama o opěradlo jejího křesla a nakloní se těsně k ní, na to jí pošeptá do ucha co jí na očích vidí.*
Hm, myslím, že to přežiji bez vznešeného titulu, tvoje ctěné Veličenstvo, ale samozřejmě jsem neměla potřebu tě rozčilovat. *Poví mu ledabyle a moc se nezatěžuje tím, že jí sám král nazval princeznou. Nějaký ten sen každé víly? Možná i jo, ale jí to nějak netrápilo, zvlášť když mu to více méně podstrčila, že?* Myslím si, že ani nejvyšší čaroděj nemá od mé osoby takový respekt, jaký by měl mít. Přeci jen by se v souvislosti s čaroději dal přirovnat k jejich králi. Takže si z toho nic nedělej, můj drahý vílí králi. *Pokrčení ramen vypovídalo o tom, že ji vyloženě moc netrápilo, že měl zmíněný čaroděj mnohem větší moc než ona a byl i čtyřikrát tak starý jako ona. Zkrátka neměla moc respektu k ostatním, spíš ho věnovala převážně sobě.* Děkuji za tvoje uznání, ale mám pocit, že se nevymluvíš, že bylo dost zábavy bez vílích oušek neznamená, že si ta zábava dala říct. *Nadhodí s pozvednutým obočím a pro jednou ignoruje fakt, že stačí jediná další věta, aby veškeré její poznámky v klidu umlčel, protože nemá tu schopnost lhát, jak už dnes probírali.* Nepochybuji o tom, že si něco podobného už mockrát slyšel od všech svých strážců, ale těší mě, že si mi to dal za pravdu. *Poví nezaujatě a moc si nevšímá zbytku kontextu, kdy uvažoval o tom, že měl svojí vládu započít spíše terorem. Na to už stejně byla hodně pozdě, takže nemělo cenu to rozebírat, spíše se chytila jeho výzvy, kterou neměla problém přijmout. Malá ukázka telekineze, kdy ho tématicky bez toho, aby se pohnula, zatahala za límeček. Nemyslím, že bych s tím měla nějaký větší problém. *Ujistí ho a poté už jen se zaujetím sleduje, jak dopíjí, zvedá se a přechází k ní. Skousnutí spodního rtu vypovídá o tom, že ji pouhá tahle skutečnost přivádí k nemravným myšlenkám ohledně toho, co přijde dál. Nemluvně o tom, když jí začal ty nemravnosti šeptat do ouška. Párkrát spokojeně mrskla ocasem.* Uum, to by se dalo už považovat za nějakou tu lákavou nabídku, na kterou bych ve spojitosti s tvým posledním přáním mohla přistoupit. *Zavrní opravdu zaujatě a svoji skleničku ještě poloplnou odloží. Ručkami jemně zajede pod lem té košile, která ji před chvílí rozladila, a jednoduše jí pomohla spadnout na zem, protože chtěla.* Takhle je to lepší. *Usoudí jako pravý znalec postaví se, takže donutí i Jasona, aby se narovnal, stále jsou ale jenom pár centimetrů od sebe. I s podpatky je podstatně nižší, ale s tím si neláme hlavu. Ona blízkost ji nutí spokojeně mrskat ocasem, když ho rukama obejme kolem krku a donutí ho, aby se k ní sklonil, aby ho mohla políbit. Ani omylem se nedržela zpátky. Líbala ho chtivě a vášnivě, aniž by se zaobírala tím, že jsou jen dlouholetí přátelé, to ostatně jedna noc stejně nezmění.*
/Neměla potřebu mě rozčilovat, to bych snad nemohl brát vážně ani kdybych se doopravdy snažil. Přeci jen škádlení a zlobení zaštítěné neprůstřelným sebevědomím, to je celá ona. Tu potřebu má./ *Mrkne na hodiny a uvědomí si, že spolu tráví už doopravdy dlouhou dobu, což ho příjemně překvapí. Stále ho to totiž baví. Dobrá, poukázala jsi na poměrně kvalitní přirovnání. Takže to vezmu tak, že je to prostě nedílnou součástí tvé skvělé osoby. /Je roztomilé, že se nejedná o pózu. Že se doopravdy nezalekne autority, dokonce ani té, která je jí a jejímu povolání nejblíže./ Ach, se mnou si dá říct. To vůbec nemusí přijít v pochybnost. Jsem ten typ, se kterým ví, že se jim vyplatí odejít. /Dokonce i ta nefilim, která mne původně chtěla zabít a následně mi dopomohla na trůn v mé přítomnosti pookřála. Jsem však spíše na nezávaznou zábavu a to vypadalo, že není její šálek čaje./ *Otázku politiky nechává být, protože se mu nezdá, že by byl ten vhodný večer pro to ji probírat.* /Na polemizaci ohledně královských her a strategií bude ještě času dost. Teď se mi však začíná chtít do něčeho odlišného./ Větší problém? *Povytáhne obočí a shlédne na cukající se límeček tmavomodré košile. Vidí na Zarině, že myslí na to stejné, na co on. A je mu docela dosti jasné, že není tím jediným,komu se zachtělo "něčeho odlišného."* Hudba pro mé uši. *Zhodnotí její slova týkající se posledního přání, přestože samozřejmě nepočítá se svou smrtí. Na to však přestává myslet, když se chopí jeho předchozí výzvy a svlékne mu košili. Jeho vycvičený sluch zachytí téměř neznatelné žuchnutí látky na zem. Nemá však příliš času se na tyto drobnosti zaměřovat, jelikož ho Zari donutí se opět narovnat. Neustoupí ani o milimetr, stojí pevně na místě. Není moc zvyklý takhle předávat vedení, ale jelikož je zvědav kam až je jeho přítelkyně schopná zajít, nadále jen stojí. Až ve chvíli, kdy si ho k sobě přitáhne ji k sobě natěsno přivine i zbytkem těla, podepíraje ji levou rukou, kdyby snad měla ztratit rovnováhu. Pravou se vydá prozkoumat odvážný rozparek jejích šatů.* /Příjemné módní výstřelky, mnohé to usnadňuje./ *Oplácí jí stejně hladově polibky, ale není to pouze tím, že nastavila jakousi laťku. Chce. Dnes večer přímo touží. Je příliš zabraný do momentu, aby analyzoval zdali je to nějak spjaté s jeho nynějším oslabením či se jedná pouze o vzájemnou přitažlivost.* /Vždycky jsem věděl, že je krásná. Vždycky jsem věděl, že mě přitahuje, jak jsme se nebáli zdůrazňovat v našich vtípcích a kočkování. Ale dnes je to jakési zjevnější. Chci ji./ *S touto myšlenkou naslepo nahmatá zip zlatých šatů a bez problémů si s ním poradí. Na vteřinku ji od sebe pustí dál, aby měly šaty příležitost sklouznout na zem.*
Hm... Ještě chvíli mě vychvaluj a moje sebevědomí nabude takové velikosti, že bude hrozit, že praskne. *Neodpustí si drobnou poznámku, kterou zároveň poukazuje na fakt, že si je vědoma toho, jak úžasná je. Přeci jen patří k těm bytostem, jež si uvědomují vlastní hodnotu, ale její úsměv stejně vypovídá o tom, že nemá sebemenší potíž s poslouchání chvály a komplimentů mířených na svojí osobu. Jistá sebestřednost se u ní hold zapřít nemohla.* Nemůžu ti zapřít vzhled a tak vůbec, ale jistě muselo dát jistou práci, než ses i přes svůj hendikep naučil nebýt k ženám zas tak úplně upřímný. Nepochybuji o tom, že kompliment ohledně toho, jaké jsou vlastně mrchy nebo děvky nebyl zrovna natolik lichotivý, aby s tebou okamžitě odešly domů. *Zhodnotí celkem přemýšlivě a přestaví si situaci, kdy mladý Jason musel snést vychrstnutí drinku do obličeje, protože neměl ještě tak vytříbenou schopnost výřečnosti, která vílám značně ulehčovala bytí. Nemohla si pomoct a musela se nad tou představou usmát.* Mohla bych říct žádný problém, ale to by ztratilo své kouzlo. *Prohodí s pokrčením ramen k jeho tázavému tónu a následně už se moc nezatěžuje slovy. Není to samozřejmě tak, že by neměla co říct, ale pro teď nemá potřebu plýtvat slovy. Zvlášť když se ukázalo, že sám vílí král neměl až takové protesty ohledně toho, že ona vedla situaci asi stejně ráda jako on. Mohl si být čím chtěl, ale asi by to v tuhle chvíli neklapalo, kdyby nemělo být ani chvíli po jejím. Každopádně jí Jason chvíli vychází vstříc a svojí iniciativou si ji pouze přitáhne blíž, což ona zhodnotí jen spokojeným zamručením mezi polibky a sama se k němu více přivine. I když jen do chvíle, než jí šikovně rozepne zip šatů a zaručí se o to, aby jim už nepřekážely. Když spadnou k zemi, už před ním stojí pouze v podpatcích. Považovala za samozřejmost, že si k těmhle šatům nebrala podprsenku, ale není žádným překvapením, že se rozhodla vynechat spodní prádlo úplně. Pro se ani na chvíli nezaobírá tím, že ji jedním pohybem zcela svlékl, stud nebo rozpaky jí byly už dlouho cizí. Proto jednoduše vykročí s kruhu zlaté látky, jež se jí seskupila u nohou a znovu spojí jejich rty ponechávaje si volné ruce, aby se mohla pustil do zapínání jeho kalhot, které jsou v tuto chvíli přeci jen už celkem přebytečné.*
*Její poznámka o cvičení v umění výřečnosti mu také vykouzlí úsměv na rtech, který se ještě rozšíří, když jenj do vědomí přímo udeří její představa jeho mladšího já. Nebylo to daleko od pravdy, obzvláště z toho důvodu, že když tady s tím začínal, byly lidské ženy o hodně zdrženlivější. Pomalu i "máte pěkné kotníky, slečno" si vysloužilo facku a pohoršený pohled její kamarádky, která měla o něco delší sukni. A pak tu samozřejmě byla ta fáze, kdy jediná žena, na kterou promluvil byla dcera majitele stáda, ze kterého v nouzi kradl v době otcova úkolu. Nuže, jak lépe ji mohl přesvědčit, aby řekla, že se zvíře ztratilo?* Je pravda, že se musíš soustředit na veškerý detail. Ale jelikož i já mám své standardy, zaručeně nikdy nechybím přídavným jménem "krásná." /Nebo popřípadě krásný, kdo by si v nesmrtelnosti upíral?/ *Je však pravdou, že na pansexuální vílu dává velice nápadně přednost dámám. Muži se do jeho repertoáru dostávají spíše omylem.* A my bychom samozřejmě nestáli o to, aby něco ztratilo své kouzlo. *Pousměje se a je rád, že do jeho komnat nemůže vstoupit nikdo bez jeho výslovného souhlasu. Ochranná kouzla tak zabraňují nejen nájemnému vrahovi, aby ho v noci podřízl, ale zároveň i poctivé služebné, aby nepřišla uklízet v nevhodnou dobu.* /Je pravda, že spodní prádlo se přeceňuje./ *Zasvítí mu v očích, když si ji prohlédne a netrvá mu dlouho, než si ji přitáhne zpět. Jelikož však zaznamená, že i ona se mu snaží odlehčit, nesvírá ji tak blízko, aby na to měla místo. Když už mezi nimi nechává takový příhodný prostor na ruku, využije toho i on a sklouzne jí rukou do klína. Polibky jí zapáleně oplácí, jen na chvíli se odloučí od jejích rtů a políbí ji na krk, poté na ucho a následně se vrátí k líbání na ústa.*
Ovšem, protože slovíčko 'krásná je ostřílená klasika a skočí po něm vlastně každá. Jak neoriginální. *Dovolí si opět rýpnout si do krále musí se i krátce zasmát nad tím, že to skutečně není vyloženě něco, co by mu muselo zabrat moc přemýšlení. Spíše naopak, body za kreativitu by těžko převýšily nulu. Ale může by mu to zazlívat, když se jednalo o něco, co zaručeně fungovalo? To asi spíš ne. Skoro všichni se radši uchýlí k něčemu, co jim dovolí jít na jistotu, ale potom se může ukázat i jako funkční taktika vzájemné pošťuchování a špičkování. I když to by měla lhát ohledně toho, že tohle plánovala. Problém jí to rozhodně nečiní, jak je patrné z jejího chování, ale že by to byly vyloženě plány? To ani v nejmenším.* Po životě v obklopení kouzly by bylo smutné, abych způsobovalo to, že něco své kouzlo ztratí. *Prohlásí s ušklíbnutím, ale nezabývá se s tím tolik do detailů, protože si raději hledí své současné činnosti. Vlastně jí nečiní až takové potíže poradit si se zapínáním jeho kalhot a následně mu je začne i trhnutím stahovat, ale to neznamená, že by se nenechala překvapit jeho rukou ve svém klíně a i slastnými polibky, které věnoval jejímu krku a uchu, než se vrátil ke rtům. Nedokáže se tedy ubránit vzdechnutí, které se jí vydere ze rtů mezitím, co zbytky svého soustředění posbírá k tomu, aby posadila do jeho křesla a následně si obkročmo sedla na něj. Možná si i malinko pomáhá svými schopnostmi, ale tak k tomu je také má, že? Teď byla zase ta chvíle, kdy si přebrala iniciativu. Líbí se jí pocit, že je tu s králem víl, ale ona je ta nahoře, snad i proto jsou její polibky o to divočejší a tiskne se k němu, aby citila jeho kůži na své a zároveň si dokázala převahu.*
*Mohl by se urazit, že si o něm myslí, že postrádá originalitu. Avšak ony "zátahy," kdy tohoto slova používá tak hojně pro něj nebývají nijak zvlášť důležité. Pokud si chce s dotyčnou trochu více pohrát, využívá různých taktik. Pak je tu samozřejmě ten faktor, že mu pranic nezáleží na tom, co si Zarina myslí o jeho fíglech na získání společnice. Sama je nyní dokonce v situaci, kdy nemůže zapřít, že zjevně pár triků v rukávu vladař má.* /Čarodějka mluvící o ztrátě kouzla zní vskutku poměrně depresivně./ *Napadne ho, ale nemá v plánu se k tomuto tématu nějak více vyjadřovat. Zatřese oběma nohama, aby se dostal z kalhot a pod jejím velením dosedne do křesla.* /Takže tady? Dobrá, nemám námitek./ *Vidí, že ji dominance baví a výrazně motivuje, a proto se tomu nijak nebrání. On sám tam jen tak nelelkuje a pevnými stisky a dobře mířenými dotyky přiživuje celkovou divokost. Trvá to dlouho a Jason ani na vteřinku neustoupí ani neuklidní vášeň. Když oba dosáhnou vrcholu, malinko se odtáhne, aby jí mohl položit otázku.* Zůstaneš přes noc? *Jakmile se zeptá, vyšle jí do mysli obrazy na kolik různých způsobů se dá za noc zabavit. Nepředpokládá, že by ji to nepřesvědčilo, ale přesto přiloží ještě obraz šuškajících si služebných poté, co jim donesli snídani.* /Přeci jen si od začátku mysleli, že to je důvod proč jsi tady./
*Její spokojenost, která přichází potom, co jí Jason nechá celou tuhle záležitost řídit, by se nedala přehlédnout. Ostatně už ji znal natolik dobře, že dokázal odhadnout i to, že je šťastnější, když je po jejím, každopádně na tohle byli vždycky potřeba minimálně dva a kdyby se on ani trochu nezapojil nebylo by to ono. V každém případě si to ale neskutečně užívá. Na každém kousku těla, kterého se dotkl, cítí, jak se rozpaluje a jak jí vášeň proudí celým tělem, aby když proti němu houpe boky a postupně se dostává až k vyvrcholení, u kterého ani nepřemýšlí o tom, že by se snad měla ztišit. I kdyby měla zvukotěsnost jeho komnat polevit a propustit její slastné výkřiky k uším všech jeho poddaných.* /Král by chtěl mít společnost až do rána?/ *Pomyslí si rýpavě, ale na tváři jí hraje úsměv, který jasně vypovídá o tom, že obrazy, které jí promítá do mysli na ni celkem zabírají. Zakousnutí se do spodního rtu a spokojené mrskání ocasu mu to jedině potvrdilo. Ale tím posledním výjevem jí dostane už úplně. Neexistuje dimenze, ve které by dokázala odolat tomu, aby na sebe upozornila jakýmkoli způsobem a že si o ní budou znuděné víly špitat jí svým způsobem těšilo. Každopádně si neodpustí dodat k tomu svoje.* Myslím, že bych se mohla zdržet a dělat ti společnost, ale zítra chci lázeň. Teplou. Ať si tvoje služky mohou i postěžovat, že jim přidělávám práci. *Prohlásí odhodlaně a neodpustí si rozpustilý úsměv, než se pro tentokrát odevzdá plně do jeho rukou. Přeci jen to má být jeho poslední přání a stejně si nepřipustí ani tu nejmenší pochybu o tom, že by se jí to nemělo líbit. Předá tedy vílímu králi dominantní roli a stráví v jeho velmi uspokojivé společnosti další chvíle, protože si teď zařídili pro sebe celou noc.*
*Její výkřiky jen zesílí jeho vlastní euforii, to by nemohl zapřít a ani nechtěl. Ani v nejmenším mu nevadilo, že si v této chvíli zabrala dominantní roli, protože si je jistý, že jeho výjevy zafungují a rozhodne se s ním zůstat celou noc. A to přeci není možné, že by za takovou jistě slastiplnou dobu by se mu ani jednou nepodvolila.* /Já věděl, že ten poslední bude třešničkou na dortu./ *Téměř by sám zavrněl spokojeností, když vidí, jak se kouše do rtu a mrská ocasem. Když pak doplní svůj další požadavek, musí se na ni usmát.* Pokud ti nebude vadit přítomnost krále, nemám žádný problém s tím to zorganizovat. *Zamručí polohlasně a zvedne se z křesla, jako kdyby Zarina vůbec nic nevážila. Chytí ji za stehna, aby náhodou nesklouzla a odnese ji do vedlejší místnosti, ohromné ložnice s úměrně ohromnou postelí. Do té ji hodí a následně vleze za ní. Moc toho do zítřejšího rána nenaspí, to je mu dopředu jasné.*
/Nuže dobrá, odložím tato lejstra. Odložím stres z toho, že už to trvá několik měsíců a po vrahovi tak akorát chladnou stopy. Jedním jsem si však skoro jistý. Jedná se o jednu z nás. Vílu./ *Zhluboka se nadechne a upraví si svůj ležérní oblek. U někoho jiného by se to dalo vnímat jako tepláky s mikinou, jen on na lidské standardy i nadále působí připravený na luxusní společenskou událost.* Nystrojen na svůj status jsem spíše podprůměrně, ale také to neberu jako přímo pracovní schůzku. Jistě, její důvod je čistě profesionální, ovšem s Grace, dcerou trnů, jak jsem jí říkal zpočátku, jsme si mezi sebou dle mého názoru vypěstovali přátelství. Nevidím tedy důvod pro to, abych se jí snažil předvést v nějaké nadměrné majestátnosti./ *Ovšem svou základní majestátnost si odebrat nedokáže. Královská esence z něj přímo prýští.* Grace. *Jakmile dojde ke vchodu Institutu, vykouzlí si na tváři úsměv. Na jeho pevné bledé tváři sice působí trochu nepatřičně, ale přesto jakoby tam byl odjakživa.*
*Zvedne se okamžitě jak se u brány objeví vyšší silueta uhlazeného muže...zvedne k němu hlavu a zhluboka se nadechne.. skoro nedočkavě.. opravdu byla netrpělivá, protože se nejedná jen o nějaký ledabylý setkání..* To je dobře, že jsi tady.. to je moc dobře.. potřebuju pomoct.. a myslím, že by tě to mohlo taky zajímat.. *Otočí se na patě.. bez dalších zdvořilostí prostě jen přejde ke dveřím rozhlídne se kolem, aby zjistila jestli je nikdo nepozoruje.. U dveří se ale zastaví a obrátí na něj.* Doufám, že ti můžu věřit.. *Podívá se na něj zpříma s kamenným, přímým výrazem.. Pak se zase obrátí ke dveřím a pomocí stély a runy je otevře ... podrží mu dveře, aby mohl proklouznout dovnitř a jen pár metrů od nich se objeví tělo zabalený v dekách a prostěradle.. hned si k tomu kleká a začne ji odkrývat.* Našli jsme ji od Renwickových ruin.. byla z Dariovy smečky.. nejdřív jsem myslela, jestli se jí jen nechtěl zbavit, ale pak... *Odkryje záda, kde je pokožka ta bledá, že je téměř šedá.. Žena má vypálený oči, vyrvané srdce a na zádech vyřezaný jméno Carmina.* Podívej na tohle.. *Vzhlédne k němu a nechá ho, aby přistoupil blíž. Napadlo mě, že bys mohl vycítiti pokud tohle udělala vílí magie... a hlavně bys měl vědět o... *Utne se v polovině věty, jen zůstane zírat na mrtvolu a na jejím místě si představuje sebe.*
Myslím, že jsem se v naší vzájemné sppolupráci prokázal více než dosti. *Odpoví jí klidně, aniž by si uvědomil, že zní jako typická víla. Nic jí totiž těmito slovy neslibuje a už vůbec si nenabízí prostor na lež. Tuto kličku však neudělal schválně.* Podle mé rekreační četby teenagerské literatury se teď plížím jako pubertální jedinec za milostným objektem. Nebo tak nějak.*Odmávne to, když mu dojde, že takhle suše by to v žádné adolescentní literatuře nikdy nebylo napsáno.* /Poprvé co nejsem jen král, který se musí prezentovat. Jsem jen Jason Irons, jehož názor chce slyšet zpřátelená nefilim./ Ach. *Unikne mu ze rtů, když si všimne podobných smrtelných znaků, jaké byly i na jeho mrtvé nymfě. Tedy společné bylo pouze vyrvané srdce, ovšem i to v něm probudilo pocit souvislosti.* Matka. *Překvapením nadzvedne téměř neznatelně obočí. Grace by se musela hodně soustředit na jeho výraz, aby tyto malé změny v jeho kamenné tváři zaznamenala.* To tělo je dost staré, aby se dala jasně rozeznat všechna magie, jež byla užita. *Přejede nad tělem rozevřenou dlaní a přivře oči.* Ale vílí vlny v ní cítím.
*Zakoulí očima.. tohle slyšet opravdu nepotřebuje.. nebo jí to vůbec v tomhle případě nepomůže, ale zároveň jí o trochu nad tou krkolomnou, škrobenou větou cuknou maličko koutky.* Když to říkáš... *Pokrčí ramena a zvedne lehce koutek, ale jí to třeba tak vůbec nepřišlo.. je to možná tím, že je až moc soustředěná na hrozbu se jménem Carmina a lehce paralyzovaná strachem z toho co tohle může pro ně ještě znamenat.* /Tak tělo je dost starý?/ To ale NENÍ moje vina... *Opáčí hned v obraně, i když ne útočným tonem... jen jako typická ženská si skoro nikdy nepřizná chybu.* To tělo jsem tu měla přes týden... kdybys přišel dřív... *Větu nechá viset ve vzduchu, protože on si to určitě podle ní domyslí. Chvíli mlčí, aby nad tím popřemýšlel.. a v pokleku si obejme hrudník a dívá se na mrtvolu.* A co budeš dělat teď? Nemůžu jí vydat.. Darius ji chce pohřbít a už tak ji chtěl minulý týden zpátky.. /Takže?/
*Mírně zavrtí hlavou, když se vmžiku začne obhajovat, že stáří mrtvoly je na jeho triku. Samozřejmě to ví, ale ve chvíli, kdy mu poslala ohnivou zprávu se zkrátka nemohl vyvázat ze svých povinností. Při příští mrtvole se pokusím dorazit dříve. *Slíbí s mírnou dávkou humoru, která mohla v této situaci buď zapůsobit neslušně či odlehčit náladu v místnosti.* Rád bych požádal nějakou ze svých anatomie znalých víl, aby provedla pitvu. Takhle můžeme jen předpokládat, že jako první přišlo rytí matčina jména. V rámci mučení, to by se jí docela podobalo. /Jen by do ní možná neřízla sama? Nikdy jsem ji neviděl si zamazat šaty krví. Poté oči. Vypálení je dosti hloubkové, mohlo by být i příčinou smrti nebo minimálně přispěli k tomu, že pak již byla vražda snadná. Pokud se jednalo o rituální účely, srdce by muselo být vyňato bez újmy. *Potlačí chuť se prstem pohrabat v otevřené ráně na hrudi, aby si zkontroloval napojení na cévy.* V okolí nejsou doprovodná zranění, takže bych i veřil, že srdce bylo vyříznuto ještě bijící. *Mírně nakrčí nos z puchu přes týden staré mrtvoly a podívá se na Grace.* Jenže nic z toho nemůžu potvrdit na sto procent. Co přesně bys ode mě chtěla slyšet?
*Oči jí zůstanou dokořán, když ho to uslyší vyslovit... snaží se nad tím nepousmát a tak radši zavrtí nevěřícně hlavou.* Doufám, že žádný příště nebude... /Nechci se doprošovat audience a čekat několik dní, jestli vůůůbec odpoví... Vy děláte pitvu? *Vykulí oči, protože to nikdy z úst víl neslyšela.. přijde jí to moc moderní na ten jejich svět, co tam stihla zahlídnout.* /Tohle mi moc nepomůže.. navíc Darius řekl jasně, že jí chce zpátky.. co víc můžu udělat?/ *V podstatě se nedovídá nic novýho... tohle všechno si jakžtakž stačila sama vydedukovat.. kromě toho, že nepocítila víly magii.* Myslela jsem, že uděláš nějaký magický voodoo a zjistíš okamžitě, kdo to udělal.. čí je to magická stopa.. /No tak.. pomocí dobrých run a stopy to dokážeme i my../ *Rozhodí rukama bezradně do vzduchu...* Já nevím.. *Pokrčí ramena a pokračuje. Možná to, že už se tvoje matka nevrátí.. že nebude zabíjet? *Tázavě se na něj podívá a i když ví, že jí nemůže lhát, stejně to poví.* Ale mnohem víc bych si vážila pravdy..
*Není to to, co si pod pitvou okamžitě představíš. *Odpoví vyhýbavě, protože si chce ještě na vteřinu vychutnat zmatení v její tváři. Nakonec jí však přeci jen vyjeví, jak to myslel.* V podstatě se to hodně motá kolem zpěvů lesních žen u oltářů a cpaní bylinek na místa, kam podle mě rozhodně nepatří. Anatomii však tyto potrhlé šamanky znají nejlépe a i magickou stopu vycítí poměrně silně, ale... *Zhluboka se nadechne a na chvilku si dá pauzu, aby dobře formuloval následující slova.* Je těžké konkretizovat pach magie, který ti nic neříká. Poznal bych magii někoho ze svých nejbližších? Jistě, pokud ji poblíž mě někdy použili. Ale nevím, co hledat v tom, co cítím z... ní. /Je samozřejmé, že se stresuje s matkou, když její jméno hyzdí tělo této nebohé vlkodlačice. Ovšem je možné, že jsem s matkou nebyl tak dlouho v kontaktu, že bych zapomněl pižmo jejích kouzel?/ To ti říci nemohu. Ale můžu tě ujistit, že se mnou kontakt nenavázala, a tudíž v tom nejsem nijak angažován. *Pronese to co nejvíce uklidňujícím hlasem a stejný klid se pokouší promítnout do očí.*
Aha... *Odpoví po chvilce napětí, kterou vyvolal..* Rovnou slova přizpůsobuješ do mého světa... působivý- *Uzná lehce neochotně a přikývne, když naslouchá jeho vysvětlování..*/Trochu se v tom ztrácím .. On to nedokáže, ale ony ano? Neměl by být mocnější snad on?/ *Nezbývá jí než mu věřit, protože jeho věty jsou docela přímý dost na to, aby se jednalo o kličky.* Takže můžeš potvrdit, že Carminu necítíš... je to tak? *Zkusmo se ho zeptá, jestli aspoň tuhle věci jí může potvridt, aby byla o trochu klidnější. Dlouho se na něj dívá a zvažuje, jestli tohle není nějakým způsobem překrucování vět, pak ale sklopí pohled a kývne..* Tak dobrá...nezbývá mi nic jinýho než ti věřit.. *Tělo do půlky zase zakryje a podívá se do chodby institutu, jestli je někdo nesleduje... chodba je ale prázdná.* Můžeš si vzít nějaký vzorek, ale celou ti jí dát na rozbor nemůžu.. Darius by se mě pokusil asi pak zabít.. *Rozpačitě si vjede do vlasů a už teď přemýšlí nad tím jak bude pátrat dál.*
Jejich důležitost tkví v tom, že nedělají v podstatě nic jiného. Žijí mimo civilizaci a zabývají se pouze esencí čisté magie. Proto jsou pro tu práci kvalifikovanější, než vystresovaný a unavený král, který musí neustále dělat něco nového. *Odpoví na její pochyby i bez toho, aby musel nahlédnout do její mysli. Nemá to zapotřebí, nějak pochybnosti vycítí z jejího výrazu.* Momentálně svému čichu nevěřím natolik, abych ti to řekl s naprostou jistotou. Ale ano, dle mého momentálního přesvědčení mohu říci, že cítím pouze neurčitou vilu. *Když se nefilim začne rozhlížet, raději se i on sám rozhlédne. Ani zdaleka však nepůsobí jako nezbedník, co se bojí dopadení. Spíše jakoby si kontroloval svůj revír.* Dobrá, alespoň něco. *Přikývne a vytáhne malinkatou zlatou dýku, kterou zesnulé uřízne tenký pramínek vlasů, čehož by si nikdo neměl povšimnout.* Děkuji.
*Pozorně naslouchá, ale navenek vypadá že je úplně mimo, protože kouká nepřítomně na mrtvolu. Vystresovaný? Z čeho? *Napadne jí se zeptat a konečně na něj pohlédne, možná si i všímá že vypadá unavenější než při jejich prvních setkáních..Svaly v obličeji má celé napjaté když mu naslouchá a čeká na potvzení, že Carmina tohle neudělala.... když jí ale nedá 100% jistotu, svaly v obličeji povolí jako kdyby byla zase na začátku a nic v rukou vlastně nemá.* Tak fajn.. *Tělo zabalí úplně a odvalí ho pod stůl s vázou, aby nebyl u dveří tolik na očích.* Kdybys něco našel.. ozveš se mi? Dřív ne tentokrát? *Neodpustí si lehkou poznámku na jeho účet a chystá se ho vyprovodit z institutu, protože nechce moc riskovat... i když se jí to nepodobá.*
*Mírně mu zacuká v koutku rtů, ale nedovolí si to rozvinout v plnohodnotný úsměv.* Má matka se tu někde volně prochází po té, co jsem jí podrazil a vytáhl jí ze spárů trůn. Plus i můj lid... *Nedořekne. Pořád mu hrdost neklesla natolik, aby požádal lovce stínů o pomoc. Samostatně Grace možná, ale celý Spolek rozhodně ne.* /A jak mohu byť jen tušit, že se znovu vzepře svým pravidlům, když jí za minulé činy určitě nepoděkovali?/ Pokusím se. Pokud ode mě neuslyšíš, pravděpodobně jsem nenašel nic abnormálního. A nebo jsem opět zaneprázdněný. *Pousměje se a mrkne na ni.* V podstatě si nemůžeš být ničím jistá. *Zvedne se z podřepu u mrtvoly a začne si rovnat oblek.*
Myslím, že lid by tě bránil.. před ní.. *Usoudí jednu ze svých domněnek, protože doufá a i trochu věří že on je lepší vůdce než kdy byla Carmina.. minimálně milosrdnější.* /Cože? On se pokusí?/ *Lehce přivře víčka k sobě, když mu podrží dveře aby odešel a podívá se na něj.* Být tebou, radši bych mě dala na seznam priorit.. "Zvedne hrdě bradu.. určitý důvod k tomu nemá, jen nechce být v nejistotě co nejmíň to jde.* Ještě pořád toho mám dost, co po mně můžeš chtít.. /A především jsem se jako jediná postavila Carmině.. i když bych to znovu asi neudělala.. Tak přeju pěkný večer.. *Mávne neurčitě a počká, až odejde, aby mohla zavřít dveře a vrátit se znátky do institutu.*
*Když zmíní nahlas jeden ze svých názorů, i kdyby jen částečných, konečně si dovolí se usmát. Je rád, že ho vnímá i externí jedinec jako dobrého vůdce. A vskutku jím je. Sice na sebe hází nároky perfekcionismu, ale lid ho miluje. Nedávno mu do cesty házeli kvítí a vyvolávali jeho jméno, když vyšel do ulic.* /Přeci jen král by s poddanými měl udržet vztah./ Malá lovkyně si troufá. *Poznamená s pobavením v hlase, ale je na něm znát, že se mu to líbí. Líbí se mu to sebevědomí, ta jistota.* Též ti přeji hezký večer, nechť se někdy vidíme za lepších okolností. *Po těchto slovech se tajemně usměje, otočí se na podpatku a zmizí ve tmě.*
*Zhluboka se nadechne a projde po dlouhé době do světa civilů. Nic moc se nestihlo změnit, i když na Slunečním dvoře samozřejmě ubíhá čas jinak.* /Jak dlouho jsem nevylezl ven? Dny? Týdny? Nebo snad měsíce?/ *Jemně nakrčí husté obočí a raději tyto otázky nechává být, přestože nezodpovězené. Potřebuje se nějak odreagovat od příprav korunovace vyvolávající pravidelný stres.* /Možná bych si mohl skočit na skleničku./ *Zauvažuje a vydá se směrem k baru, najednou mu však něco přelétne přes nos a on dá raději přednost čerstvému vzduchu.* /Potřebuji nějaké místo, které nebude přecpané civily./ *Ani neuvažuje nad Central parkem, jelikož je mu jasné, že tam by klidu vskutku nedosáhl. Zamíří tedy na molo.* /Zajímavé takhle experimentovat na veřejnosti./ *Poznamená v duchu, když si na své procházce všimne černovlásky hrající si s vodou.* /Nic moc, slečno./ *Čím blíže se k ní dostává, tím povědomější se dívka jeví.* /Viděli jsme se snad někdy? Možná na nějaké slavnosti?/ *Když je však natolik blízko, aby ji mohl v klidu pozdravit, dojde mu to.* /Eline. Pokud se nemýlím strávili jsme spolu konverzační chvilku v baru. Nebojácná víla mezi civily. Jak se jí daří?/ Dobrý večer. *Pozdraví ji a pozorně se jí zadívá do obličeje hledajíc známku poznání.* /Má přezdívka se k ní donesla. Avšak pamatuje si ji?/
/Chybí mi i tréninky.. a ohánět se tady s kopím nebo šavlí.. to vskutku ne. Bude mi muset stačit tohle./ *Pomocí prstu se ji po dlouhý chvilce podaří změnit směr víru a druhou vytáhne maličký proud jako výboj fontánky.. soustředí se hlavně na detaily, ale stejně je to primitivní magie..Díky svému výcviku pozná když se i někdo blíží za zády.. ruce okamžitě spustí podél těla a přeruší kontakt s vodou která se uklidňuje.. Na povědomého muže se obrátí ještě dřív než ji stihne pozdravit. Zná ho.. na tváře má výbornou pamět a zvlášť na ty, u kterých má pocit že ji jdou po krku.* Dobrý večer.. Jasone. *V paměti ji utkvělo i jméno.. Ruce opět zakládá na hrudníku a dívá se ostražitě před sebe.* Chystáte se a vycházku při měsíčku, protože vás to tam začalo nudit? *Zeptá se poněkud konkrétně nekonkrétně..míří na svět víl a taky věří v to, že je natolik inteligentní že mu to docvakne.*
Mírně pozvedne obočí, když z jejích úst zaslechne své jméno, je potěšen, že si ho zapamatovala.* /Možná by se jí díky paranoie skvěle pamatovalo i mé proslulé příjmení./ *Napadne ho poněkud škodolibě, ale nechává to být a zaráží si ruce do kapes světle modrých džín.* Vidím, že váše podezřívavost vás neopustila. *Poznamená, když od ní stojí na tři kroky a mírně kývne bradou, aby poukázal na její výraz.* Ba naopak, unikl jsem bláznivému shonu, který nudu naprosto popírá. *Podívá se k obloze, která ještě nevykazuje obvyklé známky noci a pousměje se.* První část vašeho prohlášení je však pravdivá, tedy pokud bude možno skrz newyorský smog zahlédnout měsíc. /Vzpomínám si, jak jsem byl tímto městem zpočátku znechucen. Čím déle jsem se v něm pohyboval, tím více se znechucení měnilo ve fascinaci. Možná tomu napomohla i ona rudovláska./ *Už si pomalu ani nevzpomíná na jméno dívky, která mu dala řádně zabrat a ani nemá v plánu nad ní nějak uvažovat.* A co vy, přišla jste sem snad trénovat? *Poukáže tím na její amatérské kousky s vodou a téměř neznatelně nakloní hlavu na stranu.*
Dle čeho soudíte.. *Místo odpovědi mu předhodí otázku vyslovenou spíš oznamovacím způsobem.* /Nemůže se mi divit.. Vílám se vyhýbám. A on vypadá hodně vysoko postavený a nic nedělá... mohlo by ho zajímat, proč jsem ve světě plnýho železa.. jenže nezajímá. Musí teda vědět kdo jsem./ Bláznivý shon... ale, ale.. probouzíte ve mně zvědavost. *Práskne na sebe, ale nehodlá vyzvídat i když žízní po zprávách z vílího světa.* Bude.. *Razantně to potvrdí a jemně zvedne bradu vzhůru.* Měsíc je to jediný co lze tady vidět.. a navíc se blíží úplněk.. /Který občas zesiluje nějaký odvětví magie../ *Na jeho otázku přímo neodpoví.. jen zavrtí hlavou. Nechce rozvádět co tady dělá ona, spíš jako to, co tady dělá on. * Potřebujete ode mě něco.. je to tak? /Nenapadá mě jiný důvod proč by mě neudal.. Musí ode mě něco chtít jen neví jak o to požádat/ *S chladným tónem se směrem k němu natočí.*
Není tak těžké vás prokouknout. Tedy alespoň natolik, abych poznal, že si až podezřele zakládáte na tom, aby vás nikdo neprokoukl. *Pronese s humorem, jelikož si její tvář ani chování nemá s čím spojit díky své dlouhodobé nepřítomnosti.* /Boj o život nebo dovolená, nenašel bych ani pět rozdílů./ *Pomyslí si pobaveně a až po chvilce mu dojde, že je uprostřed konverzace a měl by ji tedy ukončit v duchu a rozproudit mezi nimi dvěma.* Strnulý postoj, rentgenový pohled. Troufám si to nazývat již zmíněnou podezřívavostí. *Objasní jí, i když zaznamenal, že se nejednalo o opravdový dotaz.*To slýchám od žen často, avšak nebývá to z těchto důvodů. *Poznamená pro alespoň mírné odlehčení situace, zacukají mu přitom koutky.* Odpovědi si však každý musí nějak zasloužit. /Nebo se mi jen zdá, že se tímto heslem řídíte?/ Byl jsem mimo tenhle svět déle než jsem čekal. *Znovu se zadívá na nebe a je lehce překvapen předzvěstí úplňku.* Je roztomilé, že si myslíte, že od vás něco nutně musím chtít. To už si vílí /princ/ příslušník nemůže ani popovídat s jinou příslušnicí svého rodu, aniž by od ní něco chtěl? *Odpoví jí též otázkou, jak je pro ferity zvykem. Zvykl si konverzovat maličko otevřeněji, ale společenská interakce s jinou vílou v něm opět probudila zakořeněné zvyky.* /Po pár drincích už jste nebyla tak odtažitá. Přišlo mi, že si snad můžeme pohovořit i bez toho, abych vám viděl v očích ochotu mě probodnout dýkou./
*Dlouho přemýšlí nad tím proč se nedostává k jádru věci.. aspoň ji to tak připadá. Je to už dlouho co by si jen tak s někým povídala.. pokud se jedná o její druh. Vždycky to bylo vše narovinu a bez zbytečnýho obcházení.. Stále se toho ostražitýho pohledu nezbavuje.* Možná je na vás něco podezřelýho.. *Znovu se vyhýbá něčemu konkrétnímu z čehož by mohl vyvodit nějaký závěry o jejím smýšlení* A nebo jsme oba z jiných zemí... evidentně dle vašeho přízvuku. *Který je až nepatrný, ale na tyhle detaily si ona nechává záležet.* /Slýchám od žen často.. jak jinak. Bude vysoce postavený./ *Skoro ji tímhle přístupem připomene jejího manžela neboť takhle je má zaškatulkované.. nicméně nenechá se tím vykolejit.* Netuším a nehodlám to soudit... jen znám svůj druh.. a rozhodně není nevinný. Vyrůstal jste asi v jiných zvycích...*Stále si drží svůj postoj a odhaduje ho.* A nebo se věci za pár set let stačily dost změnit aniž bych o tom věděla... /Neumím komunikovats vílami jen tak.. už je to pěkná řádka let co jsem s nějakou promluvila./
Nejsem si jist, zdali mi to má lichotit či ne. *Levý koutek se mu stočí do úsměvu, ale v očích má jasnou únavu. Únavu způsobenou přípravami, částěčně i tímto tajemným rozhovorem. Uvědomí si, že by jeho oči mohly něco prozradit, a proto od ní rychle odvrátí zrak.* Z jiných zemí možná, avšak hovoříme stejným jazykem. Rozmlouvací bariéra by mezi námi tedy neměla existovat. /Přesto zjevně existuje a je pevná./ *K její charakteristice, kterou zaznamenává si v myšlenkách dopíše všímavost. Sám být v její kůži by nepoznal, že jeho přízvuk je jiný nežli ten její.* Když náš druh není nevinný, nejste nevinná ani vy, ani já. To z vašich slov jasně vyplývá. Tedy je zřejmé, že si můžeme popovídat jako dva viníci. *Pozvedne obočí, protože nyní ho rozhovor přetává unavovat a naopak mu poskytuje škodolibé potěšení z hledání skulin v jejích slovech.* /Zajímavé jak se dá konverzovat o nekonverzaci./ *Poznamená si jen tak pro sebe, když v tom zaslechne její slova.* Rád si určuji své zvyky sám. *Mrkne na ni a vyčkává na její další krok na šachovnici jejich rozhovoru.* /Je to jako hra. Nebo spíše jako tanec? Ani jeden nehodlá odpovědět, přesto už tím si oba odpovídáme na všechno, skvostné./ Věci se mění neustále, záleží na tom, jestli se člověk /v našem případě víla/ změní s nimi. *Odpoví jí opět nicneříkající větou.*
*Poprvé za tu chvíli se ji ve tváři objeví něco jako náznak úsměvu..* Nechám vás vybrat. /Tak velkorysá budu../ *Skoro by se svým myšlenkách zasmála ale nechce ztratit tvář.. ne před cizí vílou..Tím jak on odvrátí zrak ji přiměje se k němu znovu otočit.* /Neměla existovat.. neexistuje.. jen sto let žiju ve strachu že mě každá víla nechá setnout hlavu./ *Rychle zastaví svoje myšlenky..neví jestli by se ji někdo náhodou právě nezačal hrabat v hlavě.* Beru vás teda za slovo... jako viníci.. můžete vytasit vaše hříchy jako první.. a ne.. nyní dáma nemá přednost. *Zastaví ho předem kdyby měl náhodou tendenci se znovu vykroutit..předpovídá jeho tahy.* Všimla jsem si.. jste trochu panovačný.. /Nenecháte se jen tak odbýt./ *Chce zjistit mnohem víc.. zneklidňuje ji tahle konverzace, protože neví co má od něj očekávat.. a taky si stále drží od těla skoro každýho.. Přesněji řečeno, každý se drží od ní dál, proto je tahle situace dost nezvyklá.*
To je od vás velmi milé, Eline. *Vysloví její přezdívku s takovou úctou, že by nikoho ani nenapadlo, že se nejedná o jméno, které dostala v momentě příchodu na tento svět.* /Je vám snad doufám jasné, že mé vysoké sebevědomí to není ochotné vzít jako kritiku? Pak mi zbývá tedy jediná možnost./ Pak mi to tedy lichotí. *Vyřkne nahlas to, co mu zbyde a s jemným překvapením zaznamená její úsměv.* /Mohla by se usmívat víc. I takhle maličký jí rozzáří tvář./ *On je všímavý zase v jiných ohledech, ačkoliv to zrovna nyní může působit povrchně. Nemůže popřít, že před ním stojí krásná žena.* /Krásná, to ano. Ale nejsou snad všechny víly krásné?/ Pěkný tah. *Neslyšně se zasměje, tedy jen odhalí zuby a povolí své hrudi mírné otřesení.* Zajímavé, jako byste mi četla myšlenky. *Mírně pozvedne obočí, ale je mu jasné, že to nedělá. Od otce a matky zná moc dobře, jaké to je, když vám někdo čte mysl. Necítí žádný tlak na svou vnitřní bariéru, a proto to myslí doopravdy jen ve vtipu.* Vytasit své hříchy. *Poklepe se na bradě, zatímco opakuje její slova a pousměje se.* Bytí téměř nevhodně atraktivním? To bychom si mohli zapsat oba, pokud to počítáte jako hřích. *Olízne si spodní ret, jelikož má pocit, že je poněkud suchý. Neskrývá se v tom žádné flirtovní gesto, přestože jeho slova by tomu napovídala.* Že by další můj hřích? *Vyjádří se neurčitě a nakloní hlavu mírně na stranu.* /Nejspíš je to jedna z věcí, jež obsahuje balíček "jsem královské děcko," kterým jsem byl jaksi od narození obdarován./ *Vytáhne ruce s kapes a prsty pravé ruky si začne poklepávat o stehno do melodie písničky, která nehraje.*
Překvapivě.. *Okomentuje jeho tah s lehkou ironií a potlačuje sama nad sebou úsměv.* /I když to že se ho obává zabiják ze Západního dvoru? Jo.. lichotit by mu to mělo. Ne.. já se nebojím, jen nemám dost informací.. u žádnýho dvoru jsem ho neviděla a nemůže být moc mladý../ *Znovu ho odhaduje s mírně pozvednutým obočím, tudí si on může všimnout jak ho skenuje pohledem a chce ho číst.* A třeba čtu.. to ale nemůžete vědět.. *Snaží se ho uvést do nejistoty, aby v tom nebyla sama.. Mezitím už se nad bzor vyhoupl měsíc který ozařuje moře.* Nenazvala bych to nevhodně.. řekla bych že je to velmi vhodné a výhodné.. *Znovu ji cuknou koutky.. tohle byla taky jedna z věcí která ji činila výhodu v zabíjení. Málokdo by do její tvářičky řekl jak moc prohnaná bude.. V tom se ale vrátí tam, kde byla.* /Cizí víla.. neznamá./ Jestli berete jako hřích panovačnost tak si asi začnu myslet, že jste zcela bez viny.. /Asi? Ani náhodou.. bude jich plný..je to jen hra./
Těší mě též, že vás dokážu překvapit. *Teď už se musí ušklíbnout, jelikož to přehání a ví to. Nikdy si nepotrpěl na mimiku obličeje, kamenný výraz dal všem jasně najevo, že on je něco víc, a že on bude ten, kdo všechny přežije.* /Ale Crystal měla pravdu, je výhodnější na sobě nedat znát nic a přitom všechno. Mate to nepřítele./ *Ještě se nerozhodl za co bude považovat vílu před sebou, každopádně ho baví s ní takto konverzovat, takže zatím nemá potřebu si ji škatulkovat.* /Ačkoliv informace by neuškodily. Jsem zvědavý./ *Všimne si, že i ona ho pozoruje a pravděpodobně uvažuje podobně jako on.* /Nerad bych ve vaší mysli Ipěl jako nepřítel, je to nepříjemné./ To si myslíte vy. *Mrkne na ni a musí se maličko usmát, protože ho vlastní koutky neposlouchají.* Opravdu? V jakých situacích si myslíte, že je to obzvlášť výhodné? *Pozvedne jemně obočí, protože on sám má zkušenosti s tím, že ve všech.* /Omlouvám se, nejraději bych si něco vymyslel, abyste nebyla zklamaná mým slabým trestním rejstříkem. Škoda, že nemůžeme lhát./ Avšak to by mi odebralo přístup do zločineckého doupěte, co bych pak dělal ve volných chvílích? *Zavtipkuje a pozorně si ji prohlédne.* /Co skrýváte?/
*Zhluboka si povzdychne..* Neřekla jsem že mě to těší...*Povznese unaveným toném cynicky, ale rázem je to pryč a zpátky její nicneříkající výraz když si všimne, že ji skenuje pohledem taky.. Kdyby nebyl víla napadlo by ji že je to tím, že je přitažlivá.. Ale někdo jako on musí být na krásu zvyklý, skoro až třeba otrávený.. a proto v tom hledá jiný význam... Třeba ten, že opravdu váhá kdo ona je.. a nebo už to dávno ví.* Ano.. to si myslím.. myšlenky někoho druhýho bych vám nenabízela. *Odpoví na jeho vyhýbavou otázku a znovu se brání cukáním koutků. Je to jako bitva.. slovní bitva kdo toho řekne nejmíň a donutí toho druhého na sebe něco prásknout. Typické víly.* Zrovna několik vět zpátky jste se zmínil že od žen slýcháte často co by pro vás mohly udělat.. usuzuji že vás nemusím učit k čemu využívat tohle kouzlo. *Argumentuje mu bystře zpět chladnou logikou.* Co byste pak dělal?Nevím.. konverzoval při měsíčku s nahodilou fae? *Ze strany se na něj podívá se zvednutým koutkem.*
To ani říkat nemusíte, beru to jako samozřejmost vzhledem k tomu, že jste mě ještě neposlala pryč, nebo jste sama neodešla. *Maličko pokrčí rameny a vypíchne to, že stále vedou tuhle konverzaci.* /Z vaší strany to též není jen o obraně, útočíte. Troufám si tedy říct, že vás tahle slovní bitva též baví./ *Zaujatě pozoruje i nepatrné změny v její tváři, jako kdyby se pokoušel si ji vrýt do paměti. Každému kolemjdoucímu by nejspíš připadal jako čumil, co nikdy předtím neviděl krásnou ženu, ale to ho nezajímá.* /Ona si prohlíží mě, pokouší se ve mně číst. Mám právo na to samé./ Kdyby ano, docela hezky by se na to hodilo jedno civilské přísloví. *Na chvilku se zamyslí nad jeho přeným zněním.* Domnívám se, že se jedná o "Chlubí se cizím peřím" ale nepohybuji se tu natolik často, abych si tím mohl být jistý. *Podívá se na ni jako dítě, co očekává od maminky potvrzení, že obrázek co namaloval je hezký. Jednoduše řečeno od ní čeká potvrzení správnosti jeho prohlášení.* /Přeci jen bydlí v tomhle světe. Předpokládám, že už nějakou dobu./ Líbí se mi, že posloucháte. Někdo se mnou hovoří a má slova mu jdou jedním uchem dovnitř a druhým ven. /I když se z vaší strany jedná o průzkum, je to příjemná změna./ *Opět jí tak na nic neodpoví, ale pousměje se a pokýve hlavou, aby jí dal jasně najevo, že souhlasí.* Jak vás něco takového napadlo? *S hraným překvapením se na ni podívá. Je však zřejmé, že ji pochopil.* /Avšak nazvat se nahodilou? Očekával jsem od vás vyšší sebevědomí, slečno./
Nenapadlo vás snad ani ve chvilce, že mám třeba jiný záměry proč jsem neodešla? *Zachází trochu konkrétněji.. čímž stále neustupuje od toho aby ho zmátla nebo znejistila.. Chce vědět kdy se začne bát nebo být rozhozený. Je to taky jedna z hranic podle čeho určuje kam až sahá moc daný osoby..jednoduše strategický tah. Z části ji tahle konverzace imponuje ale z tý větší se snaží hlavně zjistit co je zač..* Zní to vtipně.. asi ano.. sedí to na to. /Ale já se nebavím tolik s lidmi abych znala jejich přísloví./ Nepohybujete se tu často..nic o vás nevím.. a konverzujete tu se mnou..Nic jiného mě ani napadnout nemohlo. *Odvětí mu na ten způsob, že by ocenila kdyby ze sebe vymáčknul něco víc.. nebo spíš kdyby to udělal, dostalo by se mu i jiný odpovědi.* /Lichotí mu když někdo naslouchá?/ Zníte jako vladař... *Okomentuje to s nadsázkou právě proto, že by v sobě mohl najít odvahu ji vmést do tváře pravdu.. Ona má tušení že nemluví s nějakým obyčejným pěšákem.. Už jen z jeho postoje, způsobů a jednání. Jen ho nemůže zařadit do žádnýho z dvorů..*
*S lehkým překvapením se na ni podívá a začne si v hlavě přehrávat několik různých scénářů, které by mohla mít na mysli. Žádný mu však nedává smysl, protože si nepovšiml, že by mu vyslala jakýkoliv signál, že by ta přitažlivost nebyla jednostranná.* Musím se přiznat, že nenapadlo. *Podrbe se na zátylku, a až pozdě si uvědomí, že tím gestem dal najevo své vykolejení.* /Výborně, zaměřmě se na přísloví./ *Chytí se této části jako tounoucí stébla a pousměje se.* Nejsem si úplně jistý, že to dává smysl pro nás, co nejsme opeření. *Pousměje se a vyposlechne si její shrnutí toho, co o něm ví.* /Neboli ničeho./Třeba mi jen přijde příhodné se seznamovat. /Je to strategické./ *Nepřipouští si však, že ho k jejich rozhovoru váže víc než konexe. Jeho zvědavost. Chce o ní zjistit víc.* /Mám pocit, že potřebuji zjistit víc./ *Uvědomí si, že ona na tom musí být stejně a rozhodne se proto upustit poměrně cennou informaci, když uslyší její poznámku.* To se mi bude do budoucna jistě hodit. /Doufám, že to nemusím vyjídřit přesněji. Mám za to, že vám to dojde./
*Z jeho reakce, kdy si nad tím láme hlavu začíná mít trochu navrch.. Zvýšuje ji to mínění, že její obratná mysl je dostatečně vycvičená aby přelstila i někoho, kdo je dle vzhedu výše postavený nebo přinejmenší stejně jako ona.* Ach ty detaily.. že. *Unikne ji lehký tichý smích a vzhlédne k měsíci.. trochu se mu tím vysměje.* příhodné.. teda výnosné.. pak jsem se nemýlila a mé tvrzení, že ode mě něco budete požadovat není zcela mimo.. *Znovu si hraje se slůvky a musí sama sobě uznat, že on je k tomuhle opravdu dobrý materiál.. nebo kvalitní hráč.* /Bude hodit.. má ambice na korunu nebo blafuje../ *Její tvář zvážní a znovu na něj upře zrak.. stále se ji nevybavuje žádná známá tvář.* Pak teda hodně štěstí...*Pronese chladně a drží nepatrně zvednutý koutky.. Myslela to ironicky protože ona má s vladařením zkušenost..podle toho jak se Jason tváří ji nezná a proto se nebojí tohle vypustit*
Detaily se mohou vymstít, to je pravda. Ale nejsem vskutku schopen vymyslet důvody, proč se mnou setrváváte v téhle konverzaci. *Podívá se na ni a vidí na ní, že si jeho váhání zjevně připsala jako osobní vítězství.* Ledaže by vás poháněla zvědavost. /Stejně jako mě./ *Dodá v duchu, ale místo toho, aby to též vyřkl, mlčí. Podívá se podle jejího příkladu na měsíc a s úsměvem přikývne.* Měla jste pravdu, je vidět perfektně. *Poslechne si její následující argument, jenž je vrací úplně na začátek jejich rozhovoru a pousměje se.* Nepotřebuji od vás volební lístek nebo něco podobného, to víte. /Avšak spojenci či špehové se vždycky hodí./ *Podívá se na chvilku stranou, avšak jakmile na sobě ucítí její pátravý pohled, podívá se zpět na ni.* Nemyslím si, že bude třeba. /Kdybyste se tak nebála ostatních víl, pozval bych vás na korunovaci. Ale hádám, že pro svůj strach... nebo ostražitost, říkejte si tomu jak chcete, máte důvod./ Není vám chladno? *Zeptá se jí zničehonic, když zafouká studený vítr.* /Když jsem byl venku naposledy, bylo podstatně tepleji./
Usměje se pro sebe docela se záhadným výrazem, který se kryje s vítězným.. není schopen vymyslet důvody, dostala ho tam aby nad tím začal přemýšlet a hloubat..* Nechám si to pro sebe.. *Skoro by na něj i koketně mrkla, ale zůstává u přiměřenýho výrazu.* /Docela na to kápl.. opravdu mě fascinuje jen tenhle rozhovor. Žádné bitvy, vraždy... pouz rozhovor, ale za kterým se mohou skrývat intriky./ *Ať už nad tím začne jakkoli přemýšlet.. vždycky ji to vrátí k tomu, že nemůže nikomu veřit.. Kývne směrem k měsíci.* Že vím? *Sundá pohled z měsíce na něj s pozvednutým obočím.. teď opravdu váhá jestli to má brát jako signál k tomu, že pro ni práci má..* Budete chtít shánět informace? *Zeptá se narovinu, ale nepřiznává že by se do světa víl nevrátila nechráněná za žádnou cenu.. možná za cenu svobody.* Není.. děkuji za optání. *Možná trochu je, ale zvykla si v horších podmínkách vydržet.*
Au. *Chytí se do srdce, jako by mu těmi slovy doopravdy ublížila a na rtech se mu usadí téměř neznatelný úsměv.* Doufám, že se mi někdy v budoucnu povede vás přesvědčita vy mi své důvody vyklopíte. *Řekne to sebevědomě, jako kdyby byl snad vážně schopen obětovat věčnost jen tomu, že ji bude přemlouvat.* Nejste trpaslík ani jednorožec, předpokládám tedy, že jste se alespoň jednou za život ke dvoru podívala. *Podívá se na ni a hledá v její tváři nyní už známé známky podezření.* A pochybuji, že byste se mohla pohybovat u dvora, aniž by vám někdo vysvětlil, jak to chodí kolem korunovace. *Uzavře to a čeká na jeí následující argument.* Nebudu skrývat, že by mi to mohlo pomoci. Ale nevyžaduji to po vás, přeci jen s vámi konverzuji z části proto, že je mi vaše přítomnost příjemná. *Když odmítne možnost zimy, nechává to být a nijak na to nereaguje.*
A nebo na ně dřív přijdete sám.. *Nepřímo mu prohnaně naznačí, že není ochotná mu ani v budoucnosti s tímhle vyjít vstříc..* Ale ne.. vy jste si všiml... *Ohromeně začne kroutit hlavou a stejně jako on před chvílí se chytne za hrudník..* Je mi líto Vaše výsosti..*Vycouvá pár kroků od něj a sepne ruce před sebou. * Ale už to nedělám... *Nekonkrtizuje na co přesně naráží, jen se na něj prozíravě usměje..* Hezký zbytek večera..*V poslední chvíli zvažuje, že by se posměšně poklonila.. ale jen se otočí a dá se na odchod.* /Budoucí král neznámého dvoru chce špeha.. budu si muset zjistit koho budou v nejbližší době korunovat./
Budu to brát jakože ve mě vkládáte naděje. *Pousměje se stejně jako když si vybral, že mu budou její slova lichotit, i když to tak nebylo úplně myšleno.* Troufám se nazývat všímavým, když zaznamenám, že osoba nemá roh uprostřed čela. *Dramaticky se podívá do dálky, pravděpodobně očekávajíc poklepání na rameno.* To je ale smutá zpráva. Nuže nevadí, příště až se uvidíme vás alespoň opět pozvu na skleničku. *Pokrčí rameny a podívá se na hodinky.* /Oddychový čas je předpokládám u konce, měl bych se vrátit./ I vám, Eline. *Rozloučí se s ní a je rozhodnut prohledat knohovnu a najít záznamy o vílách žijících mimo dvory.* /Něco takového tam být musí, pokud ne, poptám se./ *Vrací se tedy zpět na dvůr, kde chvíli po příchodu upadá do tvrdého spánku.*
*Vchází se vztyčenou bradou do baru a jemně nakrčí nos.* /Musím poznat, jak vypadají soupeři či budoucí spojenci ve svém přirozeném prostředí. Není podstatné, že mi to tu nevyhovuje a zjevně se vůbec nedbalo na estetiku./ *Zhluboka se nadechne a zamíří k baru sebejistou chůzí. Otrávení z něj opadne jakmile spatří dívku stojící poměrně blízko.* /Nefilim, kouzelné. Hodilo by se mi poznat trochu mentalitu místních./ *Přistoupí blíž a vidí, co si objednává.* To je na mě. *Kývne na barmana a nahodí sám hodný jeho postavení.* Dobrý večer. Vidím, že je zde tak krásná dívka osamělá. To mi nepřijde správné. Smím vám dělat společnost? *Objedná si kvalitní alkohol a galantně se na lovkyni usměje.* /Urazilo by mi mou hrdost, kdyby odmítla vilího prince. Tedy, budoucího krále./ *Zkoumavě se na ni podívá pronikavýma očima a nepřestává sálat elegancí. Zatím neužívá kouzel.* /Zajímá mě jestli jsem schopný běžného hovoru s dívkou. To ale přeci nejde! Jakožto následník trůnu- tedy trůnů- musím být schopný komunikovat s každým./ *Nepřipouští si, že kouzla blokuje i z důvodu, že nežel a nefilim mu opravdu připadá k
*Hádá kdo jsem? To je milé, budím v ní tedy alespoň takový zájem, aby se pokoušela přijít na to jakého druhu jsem./ Výborně, jsem rád, že mě nepřijde nikdo nepříjemně odehnat. *Pousměje se.* /Zajímá mě, co má u ní převahu za typ. Pravděpodobně upír, obávám se, že nemluvím jako Američan této doby. Za to jsem rád, většina jsou tak primitivní./ *Napije se svého drinku, jakoby jí snad chtěl dokázat, že její typ je nesprávný.* /Nebo zlato, neprahnu po tvé krvi./ Abych byl upřímný, jsem tu dnes poprvé. Zatím nevím, co si o tomto podniku myslet, ale nemohu popřít, že vaše přítomnost zvedá jeho hodnotu v mých očích. *Poznamená a všimne si její nervozity. Nejraději by ji uklidnil špetkou kouzel ale drží se.* /Třeba už ani neumím mluvit s dívkami. To ale přeci nejde! Jakožto následník trůnu- tedy trůnů- musím být schopný komunikovat s každým./ *Nepřipouští si, že kouzla blokuje i z důvodu, že nežel a nefilim mu opravdu připadá k
*Zasměje se.* To vám slíbit nemůžu...Třeba ještě někdo přijde.. ach ne.. teď jsem vlastně naznačila, že mám nějakou večerku? Nebo že jsem pod dohledem? *Radši se napije, aby od toho odvrátila pozornost.* /Takže upír ne... čaroděj nebo víla../ *Nervozita narůstá, ale snaží se ji potlačovat..* Tak co teď? Nemohl by na rovinu vybalit, kdo je? To bych toho asi chtěla moc.. mám tu železnou dýku, ale tady ji použít nemůžu před všema.. jen si můžu být jistá, že je čaroděj nebo víla.. což není teď moc dobrý./ *Nasucho z tý myšlenky polkne.* No páni.. vy opravdu umíte lehce zalichotit. *Potřese hlavou a šlehne pohledem ke dveřím.* /Především mě málem vysála upírka a dodělal mutant.. do čeho já se to zase namáčím./ Jste ve městě nový? *Namítne znovu... a jednu ruku přesune k pásku u kalhot.*
Mám tedy důvod se obávat vašich nápadníků? *Zeptá se s jemným pobavením, které se projeví na zvlnění rtů.* /Co ta nervozita? Vypadám snad, že vám chci ublížit? Ach ty předsudky, muž si chce v poklidu popovídat se ženou a co se nestane? Přemůže ji strach./ Každý pravý džentlmen umí lichotit dívce, která na něj udělá dojem. *Pokrčí rameny a jeho slova jsou překvapivě poměrně upřímná.* /Je jedno jaký dojem./ *Uvědomí sám sebe, aby si navrátil jistotu.* Vyrůstal jsem tu, ale musel jsem náhle odjet a trvalo mi dost dlouho než jsem se konečně mohl navrátit. *Všimne si kam směřuje její ruka a přemáhá protočení panenek. Místo toho jí po ruce jemně přejede a usměje se.* Čekalo to na mě hezké překvapení. Přesněji řečeno, že v New Yorku se stále nacházejí lidé co stojí za společný strávený čas. /Jsou osoby se kterými bych se nezahazoval ani minutu, mám dojem, že tuto mez jsme již překročili./ Povídám si tu s vámi jakoby nic a přitom stále neznám vaše jméno. *Upozorní ji, ale neptá se. Předpokládá, že při této poznámce své jméno dobrovolně vyklopí.*
*Pobaveně zavrtí hlavou.* Ne.. nemají na mě žádný nárok.. Ani jeden... *Odvětí sebejistě a zvedne trochu bradičku, aby projevila svou nezávislost..trochu zapomene na to, co si říkala před chvilkou.* Jo to jo.. akorát džentlmen potká holku tak jednou možná dvakrát za život.. zvlášť po barech v New yorku.. Co mi připomíná, co ho sem přivedlo.. sem chodí pořád stejný lidi./ *Poslouchá ho se zaujetím, ale moc se toho nedozvídá.* /Aha.. tak pan pohledný tajemný../ Překvapení? *Stáhne obočí k sobě a cukne... vyznělo to pro ni až majetnicky.* /A chce jméno? No tak Grace.. zachovej si trochu ženskosti a tajemství.. jak by se asi tvářil podsvěťan na to, až mu předhodíš příjmení Lengthorn?/ Stejně jako já vaše...*Usměje se, ale úsměv se jí v očích neodrazí.. nechce dát najevo, že má strach.*
Připadá mi, že na vás nikdo nemá nárok. /Nezávislá, jak příhodné./ *Pobaveně ji sleduje a upije ze své sklenky.* Je pravda, že v těchto dobách není úplně "moderní" *naznačí uvozovky* být džentlmen. Ach ano, je to zvláštní místo k výskytu exemplářů jako jsem já. *Uzná s okouzlujícím úsměvem.* Ale třeba nechci stále vídat lidi, co jsou jako já. Třeba chci poznat někoho, kdo se od všech ostatních liší. *Všimne si její reakce na překvapení a udrží své obočí na místě, aby nevyletělo nahoru.* Nechtěl jsem se vás dotknout. *Omlouvá se s nevinným výrazem.* /Uznávám, že to tajemství jejího jména mě poměrně přitahuje./ Víla si musí někdy zachovat svá tajemství. *Prohodí jen tak a trochu se obává její reakce.* /I kdybych jí řekl jméno, tak jí dočká kdo jsem. Takhle je to jednodušší./ Bát se mě nemusíte. *Zazáří reakci kterou očekává ze všech nejvíce. Poté nasadí odzbrojující úsměv ze kterého se dívkám obvykle podlamují kolena.*
/Tos uhodl poměrně brzo.. jiným to nedocvakne ani po několika měsících.../ Chci o sobě rozhodovat sama.. nenechat se ničím svazovat.. *Upije se své sklenky a je vděčná, že si neobjednala něco alkoholickýho.. něco, co by ji zastínilo čistý úsudek.* /Ale Grace.. měla by ses chovat dospěleji..táhne ti na dvacet../ *Zvedne obočí nad výrazem exemplář.* /To vyznělo až moc sebevědomě.. tak co jsi sakra zač./ Lidi, co jsou jako vy? *Není si jistá, co tím myslí.. ale když uslyší to slovo víla, automaticky sahá po dýce. Vytáhne jí a drží si ji u boku pod barem, aby ji viděl jen on ostrým namířenou proti němu.* Bát se nemusím? Trochu paradox vzhledem k předchozí větě /Jsou to jenom jejich hry.. to jejich milé chování.. pohostinnost.. Mohlo mě to napadnout hned. Andělská krása.. a ten způsob vyjadřování./ Co chcete. *Vypálí na něj a dýku si drží u těla.. kdyby se dala na odchod, možná by moc riskovala.. neví jak se má zachovat.* /Jako kdy kdyby mi upřímně odpověděl.. vlastně musí.. takže jestli mi chce ublížit, bude to chtít nějak obejít../
Tomu rozumím. /Až moc dobře./ *Zamračí se na dýku pod barem.* To je nemilé, začínal jsem mít pocit, že se dobře bavíme. /Opravdu si myslíte, že bych vám jen tak mezi řečí vyklopil kdo jsem, kdybych vám chtěl ublížit? Navíc, zeptejte se sama sebe na jednu banální otázku. Kdybych vám chtěl ublížit.../ Dramaticky se odmlčí a jen jednou těkne pohledem k dýce.* Myslíte, že byste si to uvědomovala? Umím kouzlit, ale z jakýchsi neznámých důvodů jsem nepoužil ani maličké kouzlíčko ani takové, které by strhlo vaši nervozitu znatelnou už od počátku. *Odmítá jí říct, co chce. V podstatě se jasně vyjádřil, že to není nic dramatického ani "vilího" když jí vysvětlil, proč je tak samozřejmé, že ji nechce ublížit.* /Pokud nebude spolupracovat, tak ji k sobě možná připoutám, ale jen možná. Potřebuji spojence mezi nefilim, to ano. No, uvidím na konci večera./ *Poměrně klidně se napije alkoholu. Z jeho slov vyplynula chladná logika a on čeká na její následky.*
*Klidní svůj zrychlený dech a pokouší se působit klidně.. což se jí kromě bušícího srdce a zvýšený hladiny adrenalinu daří.* /On mě snad zkouší./ *Hořce se zasměje aby potlačila rozpaky..* Tohle jsou přesně ty vaše hry.. klidně to vyklopit.. tvářit se jako milius a potom zaútočit. /Stejně jako na ty slavnosti... mám dokonce zkušenost./ A hlavně z nás cucat informace.. že? /Z neznámých důvodů? Měla bych vypadnout než ho to napadne.. nevím vůbec jakou má moc../ Taky dost nechápu, že vás v týhle době vůbec napadne se mnou mluvit bez záměru.. Správně.. nejsem blbá, ohledně víl už jsem si něco zažila.. *Stáhne po sklenici a vypije ji do dna.* Těšilo mě. *Bere si čepici a míří ven.*
Já neútočím pokud to není naprosto nezbytné. *Pokrčí ležérně rameny.* /Takže nebude spolupracovat? To je škoda, mohl jsem ji sušit nějakou zábavu./ Informace jsou vždy prospěšné, ale prospěšnější jsou když je můžeš použít proti vlastnímu druhu. *Jeden koutek zvlní do zlomyslného úsměvu.* Neřekl jsem, že nemám záměr. *Odpoví trochu zaskočeně.* Jen, že vás osobně se to v podstatě nedotkne. *Při jejím odchodu si povzdychne.* Mě též. /Ale neskončil jsem./ *Vyrazí pomalu za ní a zachytí ji ještě u dveří.* Jsem schopný získat to co chci, to by vám mělo dojít. *Řekne tiše, ale v jeho hlase není slyšet jakákoliv stopa po nepřátelství.* Jak již jste řekla. Nejste hloupá a proto vím, že vám to jistě dochází. *Podívá se jí do očí a panenky se mu roztáhnou připravou kouzla. Ve vteřině už se prohrabává vlákny a hledá ta, která chce ovládnout, tedy spíš se spojit sám se sebou.* /Srdce mi na nic, ať si je s kým chce. Stejně mi matka hledá manželku. Přesto jsem otevřen zábavě, netvrdím, že ne./ *Tyto úvahy se udávají ve vteřinách, takže Grace nemá v podstatě šanci pochopit, co se děje.* /Ano, mozek./ *Dorazí konečně k cílovému místu.* Věř mi, na ostatní vily máš svůj názor, ale mně sto procentně důvěřuješ. *Přesvědčuje ji o těchto slovech a účinky by měly být okamžité.* Věříš mi. Neměla ti problém se mnou cokoliv sdílet. *Zopakuje jí v hlavě a tlak, který vyvíjí na její podvědomí je téměř neznatelný, takže by pro ni měla být jeho slova uvěřitelně myšlenek. Měla by si být vědoma toho, že mu naprosto věří. Že mu může říct cokoliv. Zapomenout na svůj přístup ještě před chvilkou, ten si schovat pro jiné víly.*
*Jeho slova absolutně ignoruje.. je přesvědčená, že se nenechá zastavit ničím, ještě by se tak nechala omámit.* /Idioti.. možná ten Studený mír k něčemu byl, aby se od nás drželi dál./ *Jeho rychlé kroky ji doženou a když ji zatarasí cestu u dveří, tak couvne o krok.. je rozhodnutá ho po těch jeho slovech bodnout dýkou před všemi jen aby se ubránila... Jenže ji zastavuje to kouzlo.. dýku svírá v rukou a jako omámená poslouchá.* Věřím.. proč bych neměla.. To všechno bylo jen divadlo.. *Usměje se, ale i když ten tlak je neznatelný.. naváže na předchozí kouzlo a začne se v ní spouštět.. začne se třást a trhne se sebou ke zdi, po který sjede dolů.. dýka ji vypadává z rukou a vjede si prsty do vlasů a zarývá si nehty do hlavy.* Není schopna myslet, další halucinace o jejím vraždění.. Lidi okolo se otáčí jejím směrem.*
To se mi opravdu ulevilo. *Řekne s úsměvem a překvapí ho když se zhroutí na zem.* /Co se to sakra děje? Vždyť jsem nezasahoval na nijak důležitá místa. NEMOHL jsem jí nijak poškodit, prostě ne./ *Ví, že jeho chyba to není a o to víc se ho zmocňuje zvědavost.* /Zjevně jsem v ní podpořil něco hluboko zakořeněného, ale co to je?/ *Poklekne k ní a chytí její ruce.* /Ještě by si ublížila a nebyla schopná mi pomoci./ *Nadále myslí na své cíle, ale je znepokojený jejím chováním.* Uklidni se. *Jeho slova jsou zvučná a jasná, takže ho nemůže přeslechnout. Vloží do nich i trochu magie, která je proti síle jeho matky neznatelná, ale on neví, že by jí měl užít více aby jí doopravdy pomohl. Přesto by však měla cítit alespoň maličké zlepšení.* /K ničemu mi nebudeš když se zmrzačíš. Navíc, byla by tě škoda. Na lovkyni jsi krásná a důvtipná, to se hledá těžko./ *Stále zůstává u starých předsudků ohledně neschopnosti žen v tomto povolání. Jeho osobní názor by byl možná jiný, ale byl distancovaný od reality příliš dlouho, že žena jako lovkyně je naprosto běžná záležitost.* Co vidíš? *Zeptá se jí a ani nemusí používat kouzlo, protože Grace už má v hlavě zakódováno, že se mu může svěřit. Stále drží její ruce, aby si nemohla ublížit.*
*Bouchne hlavou do zdi. Chce tu myšlenku vytrhat z hlavy.. nenachází jiný způsob.* Mami! ... Už dost.. prosím ne.. *Oči má přivřené a to všechno se odehrává v její hlavě, není schopná reagovat na realitu kolem ní, tak moc je do toho ponořená... Nemůže tomu uniknout a tak se svíjí, třese a musí přetrpět celou scénu, která se ji odehrává v hlavě.. nedostává to ani trochu pod kontrolu, ale jeho slova ji přivedou k tomu, že začala vnímat okolí.* Moje ruce.. *Oči má doširoka otevřené, scénu má před sebou.. jeho sevření v ní evokuje a přetrvávají iluze v hlavě.* *Prudce dýchá a je v takové šoku, že není schopná ani pláče.* Abych se nemohla bránit hřbitov.. rakev.. *Napolsedy zamrká a ještě se ji vybavuje scéna jak ji pohřbívají zaživa.. po posledním úderu kladivem v ní všechno vypne a rozdejchává to.*
*Poděšeně sebou cukne, když praští hlavou do zdi.* /Klid!/ *Promluví v její hlavě, protože ho napadne, že to bude účinnější.* /Kdo jí tohle provedl? Je to nechutné, očividně příšerně trpí./ *Sám upřednostňuje smrt před mučením.* Neusekli. Jsou tady, podívej. Máš je, obě. *Zvedne před ni její ruce, které drží a panenky má roztažené. Ne kvůli kouzlům, ale kvůli adrenalinu putujícímu v jeho krvi v tomto momentě.* Ty se ale můžeš bránit. *Pokouší se mluvit klidně, protože mu je jasné, že jí moc nepomůže nervózní mluva.* Je to pryč. *Všimne si, když jí na chvilku nahlédne do hlavy.* Už je to pryč. *Zopakuje nahlas a k vlastnímu překvapení ji jednou rukou obejme, aby pomohl jejímu vyklidnění.* /Až bude v pořádku, můžu se začít ptát. Nebo to nechám na jindy?
*Rozevře dlaně a překvapeně možná až neuvěřitelně na něj hledí.. na sucho polkne a zavrtí hlavou.* Nemůžu.. nejde to..*Neříká k tomu víc.. sama je z toho maximálně zmatená, plus k ní ještě doléhá to jeho kouzlo, který ji zamotalo hlavu.* /Co tady vlastně dělám?/ *V jeho objetí zvedne k němu opatrně zrak a nechápe tu situaci.. Proč ti vlastně tak věřím? Znám tě chvíli. *Začne se ptát na nebezpečný otázky, které mohou vést k oslabení jeho kouzla, když začne nacházet souvislosti.*
*Dneska mal tak blbý deň, až sa potreboval napiť. Vlastne mal v pláne sa opiť v nejakom bare a dúfať, že sa nejako dostane domov. Ale do rany mu vošiel Damian. A ukázal sa z neho ako veľmi dobrý kamarát na tieto opilecké akcie. Tak zapadli do baru na Time Square. Vyzeralo to na obyčajný podnik. Stiahli jednu fľašu bieleho rumu Cuba libre. Potom druhú fľašu. A potom sa bar začal akosi zaplňovať. Prevažne mužmi. A potom sa tam začali premávať ženy nahore bez. A keď im dve slečny chceli zatancovať na lone tak sa pratali preč. Jack hlavne preto lebo tie dievčence vyzerali na 15 a akékoľvek morálne blaho mu to nedovolilo. Lenže noc ešte nekončila a tak narazili na ďalší bar. Jack už tu pár krát bol a tak doslova rozrazil dvere s Damom v závese a vošiel dnu pričom skoro zramoval vešiak.* Soooorry. *Ospravedlní sa vešiaku a potom sa otočí na barmana.* Heej, ulejte ruma bieleho. Toho kubánca. Dame, jak to bolo? *Otočí sa na svojho spoločníka a pripito sa pripojito sa škierí.*
Někdy prostě poznáš správné lidi na správných místech. Nezáleží na čase, který jsme spolu strávili, jde o to jak jsme ho strávili. /Moc nad tím nepřemýšlej, nebo budu muset posílit kouzlo a to by trochu omezilo tvou svobodnou vůli. Takhle mi vlastně věříš naprosto dobrovolně, nezasáhl jsem tvůj mozek příliš hluboko, jen povrchově. Pokud se v tom budeš rýpat, budumuset jít hlouběji. To se mi nechce../ Zkrátka jsem v tobě vzbudil důvěru a teď zvedni prosím. *Usměje se a zastrčí jí pramínek vlasů za ucho. Poté jí něžně vytáhne na nohy a stále u ní zůstává poměrně blízko, samozřejmě ne tolik jako při objetí.* Dáš si ještě něco? Třeba něco sladkého, třeba by ti to prospělo. *Pousměje se a nepřestává ji udivovat, že jeho péče o ni je upřímná. Přeci jen on není pod vlivem žádného kouzla.* Nebo něco alkoholického? *Lišácky se na ni podívá a usměje se.*
*Rehoce sa na Jackovi. Už dlho nestretol tak zábavného civila, asi by sa im nemal tak sakramentsky vyhýbať.* Ešte, že sme prchli z toho baru. Čo som snáď pedofil? *Odmietavo krúti hlavou.* /Nie, nie som! A navyše.. pche! Na Zairu ani jedna nemala./ *Prepukne v nový smiech, keď sa Jack začne ospravedlňovať vešiaku.* Ale prosíííím ťa, nechaj ten úbohý vešiak na pokoji. *So smiechom mu hovorí, vypil čosi menej ako Jack, ktorý to, zdá sa aj viac potreboval, a potiahne ho za bundu k baru.* Cuba Libre. *Upresňuje barmanovi a pritom sa škierí ako blázon, aj keď si myslí, že by to mohol pochopiť aj z jeho vysvetľovania.* Boože, ako som skončil v bare zrovna s tebou? *Neveriaco krúti hlavou a tvárí mu pohráva pripitý úsmev.* To by som teda nečakal. /A kto tiež? Človek by si myslel, že sa mi budeš vyhýbať./ Alee radšej nám tu postavte celú fľašu. *Doporučuje barmanovi, ktorý sa na nich jasne zamračí.*
*Usměje se, když přijde na to co dělá.* Možná ano, možná ne. Chtěla by ses zbavit podezření, nebo mě necháš u tohole? Jak jsem slíbil, nijak ti to neublížuje a vlastně se tě nijak nedotýká. /Nemůžeš proti tomu bojovat, jde o to jestli budeš bojovat s vlastními ústy když mi budeš něco chtít říct a nebo se rozhodneš to nechat být. Doporučuji druhou možnost, ale chci aby byla dobrovolná. Rád k sobě lidi poutám, ale ne nijak extrémně. Kdybych spojil příliš mnoho vláken mohl bych od ní třeba chytit ty její hrozné vize. Nebo hůř, kdyby jí někdo ublížil mohlo by to ranit i mě. Ne, nechci se v ní už více hrabat, tohle je pro moje účely až stačí. Když mě o to ale požádá, tak maličký tah je ještě bezpečný.../ *Posadí se vedle ní a sklenku si sako od obleku.* Hned tu bude, ale i než dorazí.. nechci abys umrzla. *Pousměje se a objedná.*
Pán úbohý vešiak, *Zašvitorí a oblapí ho svojimi rukami a trochu sa okolo neho zavrtí ako správna striptérka.* Dameee, ja si nemyslím, že úbohý.. Podľa mňa sa má ten vešiak fajn. *Otrie sa o drevo lícom ako keby sa s ním mazlil.* Liiiibree. *Zahuláka na pol baru a poberie sa za Damom k baru. Našťastie bez vešiaka.* Jednoducho. Ja som ťa v bare zatiahol dnu. Teda do baru stiahol. *Krkolomne sa vedľa neho usadí a plesne rukou o barovú dosku.* Joo, my niesme troškári. A nemračte sa taák. Ja som policajt tak sem s tú fľašu. *Takmer mu to prikáže potom sa stočí na Dama.* Ale ten podnik bol divný dosť. Raz som v takom robil raziu. Ale to bol travesty bar. Vedel si, že boa je to perie na šnúre? Ja som to zistil až tam. *Snaží sa tváriť vážne ale zničoho nič prepukne v smiech.*
*Přichází z ulice do baru. Pamatuje na zákaz opíjení se uvnitř Institutu a ví, že ani kdyby se zítra někde venku, tak to Cornelia neuvidí ráda, ale právě teď se jí toho dost nakupilo dostatek nekam ve. Jakmile vejde do baru, tváře ji ovane příjemné teplo. Na sobě má džíny, mordé triko s dlouhým rukávem a zimní bundu. Na nohou má buty černé zimní boty po kotníky a na hlavě má naraženého kulicha, jelikož už se poučila a svých uší si váží. Bundu i čepici si sundá a přehodí přes židli u jednoho stolu. Je tak zamyšlená, že teprve až teď rozhlíží, kdo všechno v baru je. Všimne si Dama a nějaký neznámý mužem u baru. Koutky se jí samovolně stáčí do úsměvu, ale není si jistá, zda by za ním měla jít. Navíc její pohled přitáhne Grace, která sedí vedle nějakého neznámého muže. Pravděpodobně to musí být podsvěťan. To se jí nelíbí.* /Sakra. Možná spíš upír nebo víla, dle těch elegantních rysů a pohybů./ *Mírně zamračí, a když jde kolem barman, jen ho požádá o zelený čaj.* /Možná by měla jít za ní./ *I přesto se rozhoduje to zatím nechat být, dokud nevypozoruje víc.* /Stejně mi připadá špatné pouštět Grace z Institutu samotnou, vždyť má nemá dokončený výcvik./
*Zamkle odvrátí pohled k desce baru a přemítá si v hlavě jeho slova. Hledá v nich jiný význam, tak to přece víly mají ve zvyku..Stáhne obočí k sobě a zpod řas se na něj podívá, když začne mluvit.* To bys měl vědět ty, co je pro tebe bezpečnější. *Nechává své myšlenky v jeho blízkosti proudit nahlas.. nemůže se jinak bránit.* A když se mě niče nedotýká? Tak proč to děláš? *Chce se z toho vymotat.. všema způsoby a hlavně otázkama. Neví ani kdo to je.* /A hele.. Zaira../ *Zachytí ji jak přichází k baru a s úsměvem na ní zamává.* /Co když ovládne i ji? Jsme v pasti../ Diky. *Nemůže uvěřit, že mu to říká.*
*Radšej ho ťahá od toho vešiaka, aby nedošlo k niečomu horšiemu ako len k objímaniu.* Prestaaň. Pri tebe je úbohý. *Referuje mu so smiechom.* Hej, to je dosť možné. *Celý čas sa cheche.* Aj keď zatiahol ako zatiahol. *Kýve hlavou z boka na bok.* S tvojou výškou.. *Neodpustí si kamarátske doťahovanie. Vlastne on si vždy rád z ľudí uťahuje, ak je niečo nižší ako on, čo prevažne väčšina aj je. A pobavene ho udrie do ramena.* Presneee, dajte sem celú fľašu. *Uškrňa sa.* Dajte pánovi policajtovi jeho fľašu lebo bude mieriť na hlavu./ *Sám pre seba sa rozosmeje.* Samozrejme, že som to vedel. *Hrdo sa narovná.* Čo si o mne akože myslíte, pán policajt? *Snaží sa udržať kamennú tvár, no opilecký smiech predsa len vyhrá.* Ale do takých barov ani nepáchnem. *Dušuje sa.* Nie nie nie./ Ani si nevšimne, že sa otvorili dvere a niekto ďalší vošiel.*
Jsem velkorysý, že jsem o tom s tebou mluvil, ale teď se to tu nějak zaplňuje. Radši bych náš rozhovor nadál na příjemnější vlnu. *Jemně se pousměje.* Nezačal jsem se s tebou vybavovat jen protože bych tě potřeboval pro nějaký hrozivě důležitý vílí plán. Zalíbila ses mi, s takovými lidmi se pak v barech baví ne? /To se snad za tu dobu nezměnilo, ale sakra co je to za muziku? Je to hrozivě ukňučené./ *Znechuceně se podívá na reproduktor, který vyluzuje nějakou hudbu.* Co jste si to navykli poslouchat. *Nasadí téměř komicky tragický výraz.* Mimochodem, teď když spolu sdílíme důvěru, svěřím ti i své křestní jméno jakožto můj.. *Odmlčí se.* Štědrý dar? *Usměje se a napije pití, které si objednal.* Jsem Jason. /Je to spíš přezdívka, ale nikdo kromě víl nezná mé pravé jméno a ani oni mi tak neříkají./ Nemáš zač. *Usměje se a přisupne k ní grog.* /Další lovkyně? O důvod víc proč už se o tom nevybavovat./ *Pomyslí si,* když zachytí směr jejího pohledu.*
Tým chceš povedať, že je úbohý oproti mojmu sexepelu. Sexapelu. Sex... onému. Chápeš. *Mávne rukou ako keby to tým vysvetlil a nechá sa odtiahnúť k baru. Keď sa konečne usadí a dá rozkaz to kráske tak začne sťahovať tmavomodrú bundu. Je v ležérnom oblečení. Tmavé rifle, zelený sveter, čierne topánky. Bundu si chce dať na stoličku ale v podstate ju len pustí na zem. Nestarájúc sa o to či mu ju niekto pošliape alebo ukradne. Pozrie na Dama s obdivom, že pozná boa. Ale na otázku čo si o ňom vlastne myslí neodpovedá lebo sa smeje až sa za brucho chytá.* Hahaha ono, aha to bola prax haha. *Začne popritom aj štikútať od smiechu. Tak sa snaží trochu upokojiť.* Z akadémie sme mali mať prax. Noo a ja som išiel na raziu do takého travesty baru. *Znova sa začne smiať ale potom pokračuje.* Bol zo mňa striptér. *Otočí sa na Dama a teraz začne ukazovať rukami na seba.* Mal som silonky, také s okami. Teda z takej siete. Vieeeš vyzerá to jak tie ryb rybie sieťe. Rybie? *Zazerá aj to tak tie rybárske kde sa chytajú ryby. A potom sadomaso obleček. Ono agenti mali srandu z toho. Také týranie nováčikov. Lenže ja som im vytrel zrak tým, že som si zarobil dobrých 200 dolárov. *Dvihne ruky hore ako najväčší pán.* A to som len zatancoval pred jedným chlapom u tyče. A pák sme zabásli toho najskaredšieho travesty speváka akého som kedy videl. *Smeje sa ešte a ani si nevšimol, že pri nich pristála fľaška.*
*Zachytí pohled Grace, která na ni zamává. Není si jistá, zda by k ní přece jen neměla jít.* /Upír nebo víla. Každopádně by mohl používat encante a víla? Ty jsou v manipulaci skvělé samy o sobě i bez magie, natož s ní. Možná bych jí měla dostat pryč./ *Napadne ji, že by tomu bastardovi mohla taky prostě přiložit nůž na krk. V poslední době je o něco víc paranoidní, a tak má v téhle směrech nutkání jednat víc impulzivně, ale odolá tomu a zůstává na místě. Místo toho si odpije z čaje, který ji obsluha donese. Skoro si spálí hrdlo, ale nevadí jí to. Alespoň z těla brzo vyžene tu protivnou zimu.* /Jsem tu já a Grace a Damian by mě nenechal ve štychu. Hmm, ale chladnou hlavu, zatím nic nedělá./ *Stejně raději zůstává ostražitá. Místo toho však na chvíli přesune svůj zrak na Dama.* /On je opilý? Ale notak, to nemá žádnou soudnost?/ *Sama by asi neměla soudit. Před nedávnem by se dobrovolně zlila taky, ale v poslední době *se stáhle ve střehu. Cítí tíhu zbraní za pasem. Jen železná dýka a dvě andělská ostří.* /Dělám z komára velblouda./ *Uklidňuje se ohledně všech těch svých poznatků z baru.* Ale kdo je ten muž s Damianem? *Mírně svraští obočí.* /Vypadá jako civil. Možná vlkodlak? Kdo ví./ *Semkne rty do úzké linky. Jako vždy analyzuje okolí, v kterém se nachází. Čaj mezitím stydne na normální teplotu a tak může bez problémů odpíjet.*
*Napětí se z ní uvolňuje a automaticky přikývne.* Odvádíš řeč. *Upozorní ho. I kdyby raději držela jazyk za zuby, všechno mu teď musí vyklopit.* Říkáš.. Nezačal.. jen protože..*Cituje ho se staženým obočím.* Takže nějaký plán máš.. *Bere si do rukou sklenku a zahřívá si o ni ruce.* /Stejně s tím nic neudělám..ale můžu to někomu říct v institutu... v tom mi nezabránil./ *Svitne v ní kousek naděje a zaposlouchá se do hudby.* To je Sia.. Move your body. Asi nějaká novinka. Od tý doby co jsem v institutu ztrácím o tom přehled...Ale je pěkná, mně se líbí.. *Znovu se svěřuje a dokonce se usměje.* /Jason. Ale to nebude pravý jméno./ Grace Lengthorn. *Namítne automaticky a začne koukat do sklenice s grogem.* Co posloucháš ty? *Prohodí jen tak mezitím a fouká dál.*
Nie. Je úbohý, pretože ťa musí znášať. *Vysmieva sa mu svojim obvyklým spôsobom. Na jeho smiechu a následnom štikútaní nejde inak, než sa minimálne neuskrňať.* Si tak smiešny. *Naporadok sa udrbáva a nevšíma si dianie v bare.* Striptér? *Vyprskne do smiechu a pritom takmer rozleje pohárik, po ktorom sa načahuje. S úmevom si uvedomí, že barman predsa len poslúchol a okrem naliatych pohárikov im tam nechal aj celú fľašu.* To nemyslíš vážne. *Cez smiech takmer nedokáže rozprávať. Musí si predstaviť, ako Jack v tom vyzeral a to ho ešte viac rozosmeje.* Predstavuj... som si ťa... moja najväčšia chyba. *Pohárik radšej položí, pretože už aj tak z neho polovicu vylial.* Tak ja by som ti teda nedal nič. *Rehoce sa.* Ani jediný dolár. /Tak to skutočne nie./ To bolo podle, že ťa nechali ísť za striptéra. *Neprestáva sa pri tom chechtať.* Čo by si robil, keby...
Jak jsi sama podotkla, to mi děláme. *Pokrčí nevinně rameny a andělsky se usměje.* Rád bych totiž, aby všechno co ti prozradím zůstalo mezi námi. *Podívá se jí do očí, ale nekouzlí. Trochu se toho bojí po tom záchvatu. Byl by ochotný ho s ní znovu přečkat, ale kdyby se zhroutila určitě by se k nim připojila alespoň lovkyně.* /Nechci u ní společnosti, ale jak mám zajistit aby mlčela./ Nechci totiž abys mi jen slepě důvěřovala, chci aby naše důvěra byla oboustranná. Přesto vím, že nemůže být pokud si to sám nezařídím. Jen ti řeknu jednu věc- jestli to někomu řekneš nijak si nepomůžeš. To kouzlo můžu zlomit jen já. Nikdo jiný, akorát bys zařídila to, že by tě do konce života nepustili z Institutu. *Domnívá se, že tím zahraje na správnou strunu.* /Je nezávislá, to znamená, že nechce aby jí cokoliv přikazovalo ostatní nefilim. Ani to, kde má být. Nemůžu ji očarovat, ale snad ji přesvědčím./ Vždycky mám nějaký plán, i kdyby to byl jen plán jít si koupit čokoládu. *Zasměje se a upije ze své sklenice.* Asi jsem byl moc dlouho mimo.. hudba se hodně změnila. *Podotkne a nedůvěřuje onomu zařízení.* Co to je? Na to jak je to malé, vyluzuje to poměrně hlasitou hudbu. *Pokud měl někdy tu čest potkat reproduktor, rozhodně ne v této podobě.* /Lenthor? Chytil jsem na háček správnou osobu, jak se mi zdá./ Jazz mi nepřišel úplně hrozný. *Pokrčí rameny a usměje se.* To jsou všechny písně teď... takové? *Nenapadne ho jiné příhodné jméno jak vyjádřit poznatky z hudby.*
*Nad jeho poznámkami si odfrkne a mávne rukou. Popri smiechu mu prikyvuje. Vtedy keď mu to kolegyňa navrhla tak bol dosť proti ale vlastne je nakoniec rád, že to spravil.* Vážneee. Ale slušelo mi to. Fakt! Mala to aj také pásky a podobne. Ja ho mám vlastne doma! *Spomenie si na to, že ho pri sťahovaní zahrabal dakam do skrine. Smeje sa tak ako sa už dlho nesmial. Drgne do Dama priateľsky lakťom.* To si nemyslím. Ten chlap čo chcel aby som mu zatancoval ma fakt chcel. Haha najprv začal na 50 a to haha som ho poslal k čertu. A on zrazu, že haha koľko chcem. Tak som vypálil, že aspoň 200 a on to ochotne vzaaal. *Smeje sa a vlastne sa váľa po bare. Obaja asi pútaju na seba dosť pozornosť. Hlavne Jack pretože je dosť hlasný.* Čo by som robil? *Vypýtal by som si aspoň 500.. *Odpovie a rehoce sa ďalej. Potom sa načiahne pohárik a pritom si omočil sveter v tom čo Dam vylial. Ale je mu to fuk. Kopne ho seba a zatvári sa ako keby zjedol živého holuba.* Ty vole. Ty vole. To je sila. *Výrazne sa zapotáca na stoličke ale našťastie ostane sedieť.*
*Když si je jistá, že jí a nejspíš ani Grace nehrozí žádné nebezpečí, tak si dovolí přemýšlet nad vlastními problémy.* /Ztracená dýka a krev na rukou. Nějaké vysvětlení to mít musí./ *Frustrovaně vydechne.* /Nejspíš upír. Ano. Encante. Ale proč? Pff./ *Kdyby si alespoň něco pamatovala.* /Možná bych měla zajít za Cornelií. A nebo přímo Mlčenlivými bratry. Pokud je ta vzpomínka třeba jen uzamčená v její mysli, mohli by ji odtam vytáhnout. Mohlo by to být důležité./ *Mísí se v ní zvědavost a touha zvládnout všechno sama. Možná jen opravdu přehání. Kdyby ano, jen by zdržovala v době války a to by nebylo zrovna nejlepší. Raději to tudíž nechává plavat. Alespoň prozatím. Pokud se nestane nic dalšího, nebude to řešit.* /To bude nejlepší. Zatím se zdá, že to byl jen jednorázový problém./ *Prohrábne si rozpuštěné mahagonové lokny a promne si spánky. Je toho na ni moc. uvažlivě rty a mávne na obsluhu, jelikož k baru se jí nechce. Není společenský člověk. Raději zdálky pozoruje a zůstává na svém bezpečném území obehnaná neviditelnými zdmi. A zdá se, že Damian se dobře baví. Má pocit, že mu taky jenom přitěžuje. Hádka na mostě, neustálé handrkování ohledně její práce. Nemá na to náladu. Své pravdy a svého přesvědčení se drží zuby nehty. Je příliš tvrdohlavá na to, aby ustoupila.* /Nemůžu pít. Ne teď./ *Ušklíbne se a objedná si prostě horkou čokoládu. Antidepresivum se hodí. Z kapsy si vytáhne blok a tužku. Alespoň může pracovat na tom hlášení pro Cornelii ohledně uběhlých hlídek.*
*Začíná se opět cítit frustrovaně.* /Proč i prostě nevezme co chce a nenechá mě být? Proč to tak natahuje? Aha.. víly mají času dost, jenže já můžu být každou chvíli mrtvá... a jestli vylezou ven v blbou hodinu tak určitě.../ Tak na to si měl asi myslet dřív.. důvěra se musí zasloužit a když ji vyčaruješ jen tak z ničeho, vždycky to bude umělý.. *Poučuje ho jako kdyby to asi potřeboval.. musí působit směšně, ale chce si zachovat aspoň nějakou důstojnost u tímhle potupným způsobem. Když k tomu ale přidá vydírání, tak se na něj zamračí víc.. je nahnaná do úzkých.* /Hajzl.. je to pravda.. jestli se někdo dozví, že jsem ovládnutá, nebudu moct vycházet z institutu, budou mě hlídat.. je to buď a nebo../ Budu za zrádce, jestli to nepřiznám.. *Promluví nahlas.* /A tohle jsou přesně ty jejich hry/ Bavíš se skvěle nad tím jak mě to užírá? *Svírá ji to rozhodnutí hluboko v žaludku a zatne zuby, kdyby se jí roztřásla brada. Nejraděj by ho teď na místě bodla před i klidně všemi.. zasloužil by si to... jenže nemůže* Je to reprák.. *Povzdychne si.* Ve zkratce .. přeměňují energii-elektřinu na zvuk. *Vysvětlí a napije se, aby zahnala sucho v krku.* Jazz? *Potřese hned hlavou.* Tak to není zrovna můj šálek..a jo.. jsou takové. A to jsi ještě neslyšel dubstep.
Tak tomu neverím. *Prudko sa otrepe.* Musím ten obraz dostať z hlavy. Brrr. Hlavne tými čo sú to? Rybárskymi sieťami? *Uvažuje nad tým.* Hej hej tými, však vieš, tak tými si ma fakt dostal. *Predvedie dokonalý zhrozený výraz, no dlho mu nevydrží a musí sa opäť raz začať smiať.* A čo si ho nevezmeš do práce. Vieš ako dobre by sa ti chytali zločinci? By sa tak rehotali, že by ste to mali zaraz jednoduchšie. *Vysmieva sa mu a pritom sa len tak tak udrží na stoličke.* Tak toho si sa mal držať. To bol určite nejaký pracháč. *Priateľsky, no opilo mu doporučuje.* A nemusel by si teraz robiť polisa. A nemusel by si deparkčiť a užierať sa a hádzať mutantov do rieky./ *Nad tým posledným len sa ešte viac rozosmeje. Teraz mu aj to pripadá smiešne.* Tak na zdravie. *Zvolá docela nahlas a kopne do seba pohárik, z ktorého už polovicu vylial a následne sa zaksichtí.* Silné ale dobré *Dodáva ešte a porozhliadne sa po bare, až si všimne veľmi dobre známe dievča.* Och prepáč, ale na dnes ťa už asi opúšťam. *Zachytí sa ho, keď vstáva a trochu sa zatáca. Nakloní sa k nemu.* Musím ísť za svojim dievčatom, ale ak mi vyndá, tak sa ešte zastavím. *Nad tou predstavou sa len zaškerí. Odchádza od baru a zastaví sa až pri stole, pri ktorom sedí Zaira.* Láska. *Pošepne jej podmanito a vtisne jej bozk na líce a prašťí sebou na stoličku vedľa nej.*
Nenechala jsi mě zařídit si tvou důvěru. Mířila si na mě dýkou. *Zamračí se a kopne do sebe alkohol.* Mohl jsem toho udělat víc, ale neudělal. Máš naprosto svobodnou vůli, můžeš si dělat co chceš. /A když budu něco chtít já ochotně mi to vyklopíš, nevidím problém./ *Několikrát zaslechne výkřiky opilců a je mu to dost nepříjemné.* Ani ne, skvěle se bavím nad tím jak v tom hledáš neexistující skuliny. *Přizná a znovu se napije.* Nevím co s tím máš! Věříš mi natolik jako bychom byli staří známí, ta důvěra není umělá. Je jen uměle vytvořená, no a co? Není to nijak násilné. *Pokrčí rameny.* Děláš jako bych tě nutil pro mě zabíjet. Pff./ Důmyslné. *Uznale přikývne a dál ji poslouchá.* Já neměl čas poznat nové šálky, vrátil jsem se nedávno. Dub-co? *Nechápavě nakloní hlavu a raději do sebe kopne zbytek obsahu skleničky.* Jak jsem říkal, tady už se o tom s tebou nehodlám vybavovat. *Utvrdi se.* Takže zpět k tomu co to je ten dubstep?
Neveríííš? Ja ti to tu aj predvediem. Ten tanec. Heeej, barman hoď tam nejaký rock! *Zhúkne na barmana.* Boha všehoo, taaam púšťate také odrhovačky. Ani ryba vám to nežere. *Smeje sa jeho zhrozenému výrazu.* Ja mám pekné nohy. *Okomentuje a potom sa zas rehní.* Možno. Vidíš raz to skúsim. Keď môže bo New Yorku behať bezdomovec v bežeckých šortkách z ktorých mu vylieza aj pero tak ja môžem chodiť v sadomaso oblečku s rybárskymi silonkami! *Prehlási so smiechom.* Fuj, daj pokoj však bol nechutný. Ja mám vkus. *Otočí sa po bare a zamerčí jedného fakt fešáka s nejakou slečnou ako sedia pri bare.* Napríklad tam ten. Tomu by som tancoval od rána do večera. Trebarz aj zadara. *Ešte dokonca na toho chlapa ukáže a potom sa vráti k alkoholu. Ako to do seba kopne tak hneď naleje ďalšie aj keď pritom časť vyleje na bar. Z čoho barman asi musí mať radosť. Nespokojne sa zamračí na Dama.* Nee, to nemyslíš vážne. *Nechá ho aby ho použil ako opierku ke keď vstáva. Jeho dôvodu sa zasmeje.* Typodpapučník. *Ticho mu odpovie. Ale keď sa vyberie ku stolu tak sa ešte na stoličke otočí a zhúkne po ňom.* V tom prípade začekáš fľašu. *Otočí sa na barmana a dosť nahlas mu povie.* Zaúčtujte tomu chlapovi čo je dlhý ako týždeň pred výplatou! *Kopne do seba další pohárik rumu.*
*Je ztracená ve svých úvahách, a tak si nevšímá, že se Dam odpojuje od svého společníka a míří přímo k ní. Probírá se až ve chvíli, kdy stojí přímo před ní.* /Měla bych dávat pozor./ *Napomene se v duchu nad svou nepozorností a roztěkaností. Následně svraští obočí, když si všimne, že se Dam mírně kymácí.* /U Anděla. Jak dlouho už tu pije?/ *Přísně semkne rty, a když ji políbí na líce, ovane ji teplý dech přinášející s sebou nezaměnitelné aroma alkoholu. Málem by se ušklíbla, ale naštěstí kontroluj svůj výraz a raději mu neodpovídá. Nejdříve odpije horké čokolády, kterou jí zrovna donáší obsluha.* Těžký den? *Optá se neutrálně.* /A nebo prostě jen do nebolávající hlouposti?/ *Snaží se nebýt podrážděná, ale díky Ianově razii se vzbudila celkem brzo a má hodně práce. A poté konečně vidí někoho, koho by chtěla, ale ten je mírně řečeno připitý. Povzdechne si.* Jak se vůbec máš? Zdá se, že bychom jako bychom se neviděli celou věčnost. *Zkroutí nespokojeně rty. Tenhle dojem v ní zanechává každá delší doba strávená bez něj. Ještě stále si na to nezvykla. Normálně dokáže bez společnosti vydržet klidně týdny, ale bez něj je to jaksi těžší.* /Ale to se zlepší./ *Pocit závislosti na někom jiném se jí stále nelíbí, přestože se s ním smířila a v jeho případě ho dokonce i vítá. Někdy.*
A ráda bych to udělala znovu... moc si nemysli. *Odfrkne si trucovitě a snaží si zachovat co nejvíc čistou hlavu.. nenechat se oblbovat jeho vzhledem a slovy.* Ale protože je tu Zaira a moc lidí..prozradila bych se..nemohla bych vylézt z institutu..Tomu říkáš svobodná vůle? Moc hezký.../Manipulace.. co takhle mu dát jeho medicínu? Jsem naivní...určitě mi čte i myšlenky./ Neexistující skuliny? Ne.. vždycky se něco najde.. i tohle musí mít nějaký zpětný chod. *Odvětí mu s zadívá se na sklenku v rukou. Poslouchá ho.. jen se jí nelíbí, co s tím mává.* Co s tím mám? To se ti někdo zalíbí a ty k němu přijdeš a tvoříš důvěru? Neumíš ji získat jinak? Nebo co ode mě teda chceš? Řekni to hned. *Pobízí ho.. je celá frustrovaná z toho jak ji pořád natahuje. Taky neví co si může dovolit, nechce tady vyvolat konflikt.* Dubstep..jsou to takový trhaný basy a do toho ještě další zvuky.. někdy se to dá poslouchat a někdy zase ne.. záleží na kva kvalitě.. *Pokrčí rameny, když mu stručně zodpoví otázku.* A teď chci svou odpověď já.. *Utvrzuje to ona změnu jeho.*
Nieeee, len to znie. *Tentoraz sa úprimne zhrozí.* /Bože za čo?/ Je to hrozné, ale lepšie ako pustiť ti niečo, na čo by si sa začal vrtieť. *Otvorene sa mu vysmieva, vlastne ako celý čas, čo sa bavia na túto tému.* /Policajt v striptérskom oblečku./ *Ešte stále trochu neveriaco krúti hlavou.* Ešte šťastie, že odchádzam. *Zazubí sa.* Tohoto fakt nechcem byť súčasťou. *Ubezpečuje ho veselo.* Tak to by bola sranda, keby mu fakt tancoval. Teda asi len chvíľu, potom by mu pravdepodobne odtrhol hlavu./ *Chvíľu nad tým uvažuje, no potom sa dá zasa vtiahnuť do debaty.* Musím, kamarade a chcem. *Zaškierí sa a za to, ako ho nazvala ho udrie po chrbte.* Pokojne aj dve. *Iba mu to odmávne rukou. Teraz sa už sústredí len na Zairu.* Čakal by som velejšie privítanie, taaaaak dlho sme sa nevideli. *Snaží sa nahodiť vážny výraz, keď vidí, ako sa prísne tvári, no moc mu to nejde.* No mooj bol v pohode, ale Jack to potreboval. *Vysvetľuje s úškrnom cez celú tvár. *Boli aj horšie, dnes bolo bolo./ *Vlastne ani poriadne nevie, aký dnes bolo.* Teraz už dobre. *Zazubí sa na ňu.* Ale radšej mi povedz, ako sa máš ty. *Prisunie sa k nej ešte bližšie a trochu kymácavo ju objíme okolo pása.* To asi preto, lebo to bola celá večnosť. *Hovorí už o poznanie potichšie, no pripitý výraz mu aj tak z tváre nezmizne.*
A to jsme ten večer započali tak hezky. *Povzdychne si a podívá se na ni.* To ale není moje vina, že ostatní lovci jsou majetničtí. Já se pokoušel získat tvou důvěru jinak, dokonce jsem se zařekl, že nepoužiji kouzla, ale jak jsi odcházela... *Odmlčí se a v té pauze nechá něco co by rád neslyšela.* Proč tě taky neokouzluje moje krása? Tamhle ten chlapík by pro mě prý zadarmo tancil. *Udrží smích, když na něj muž i ukáže.* /Je to New Yorkem, nebo dobou, že jsou ti lidé tak nevychovaní?/ Pokud budeš ochotná mi dát svou důvěru, budu možná velkorysý a sejmu z tebe kouzlo. /Neočekávám, že bys mi bez kouzla byla ochotna říct dění v Institutu./ Zatím po tobě nic nechci, ale mám rád otevřené možnosti kdybych něco potřeboval. Když nebudeš v mé přítomnosti ani si neuvědomíš, že na tebe nějaké kouzlo působí. Nijak tě to neomezuje. *Uvažuje nad jejími slovy.* Ach tak, takže je to stejné jako s jinou muzikou, pokud je interpret idiot
*Zhluboka se nadechne a podívá se na duby v Central parku.* Vypadá stále stejně, ale těch hloupostí, co tu přibylo od té doby, co jsem zde byl naposledy. *Protočí panenky, rozhlížeje se kolem sebe.* To mě teď však nemusí zajímat, teď jde jen o jedno. Byl jsem předvolán na Zimní dvůr. Uvidím, po té době rodiče. *Představí si jejich tváře a jeho oči naberou ledový nádech.* Jistě se vůbec nezměnili. *Napadne ho trochu otráveně. Odhání všechny myšlenky, což si natrénoval už před dlouhou dobou.* Hrabat v hlavě se mi můžeš maminko, pouze pokud se mi bude zdát, že se v ní nachází něco, co je vhodné pro tvé uši. *Zhluboka se nadechne a vstoupí do dubu. Objeví se v dobře známé síni a před sebou téměř okamžitě spatří královský pár.* Matko, otče. *Přikývne jim na pozdrav a jemně se ukloní. Jen tak, aby si sám zachoval úroveň, ale jim se dostalo náležité úcty. Až po chvilce si uvědomí, že místnost je plná dvořanů. Však ignoruje a vydá se blíž k rodičům.* Je mi ctí vás opět spatřit. *Pronese poměrně chladně, ale z jeho slov crčí upřímnost.*
*Netuší, co se tam nahoře děje a je mu to upřímně jedno, on chce odsud pryč. Konečky prstů má promodralé, protože je mu zima a neprokrvuje se, jak by měl, jelikož je pořád ve stejné poloze. Kdyby ho aspoň nechala se pohnout, ale to prostě ne.* Sakra, proč mě to nenapadlo dřív?! Doufám, že si tak za sto let vzpomene, že vůbec existuju a to už stejně bude pozdě, protože chcípnu hlady. *Zakručí mu v žaludku.* Skvělý a Jesse si určitě nasává whisky v Institutu a ani ho nenapadne mě hledat. VELIČENSTVOOOOO!
/Omlouvám se, Vaše veličenstvo./ *Vyšle k ní svou myšlenku a znamení, že si svou chybu uvědomil a že ho mrzí, sklopí zrak k zemi. Tuhle chybu nechce již opakovat. Nerad dává královně důvody, aby byl příčinou jejího rozčílení. Od země odtrhne oči ve chvíli, kdy vchází Jason. Princi projeví úctu mírnou úklonou, stejně jako několik dalších dvořanů. Jeho zrak spočívá na něm, občas očima zalétne i ke královskému páru.*
Len tak náhodne mi prišiel do cesty, tak som si povedal, že tak slávnostný deň si zaslúži nejaký dar. *Povzdychne si a arogantne sa pousmeje sám pre seba.* Treba ho zabiť, a ty sa aspoň zabavíš. *Pomyslí si sám pre seba a neujde mu moment, keď jeho syn vstúpi do sály.* /No už to nie je decko.../ *Napadne ho a postavy sa zo svojho miesta.* Synak. *Osloví ho. Znie to možno trochu chladne, ale čo sa týkalo synov, nikdy nedokázal prejaviť toľko citov ako pri dcérkach.* Rád vidím, že si medzi nami. V poriadku a živý. *Povie mu a hovorí dostatočne nahlas, aby ho počuli aj dvorania.* Vedel som, že zo všetkých mojich detí to dokážeš práve ty. *Povie mu a položí mu ruku na rameno.* Vitaj doma. *Prehovorí mi do mysle.* /Ale mohol si tam ostať./ *Nechá si už pre seba.*
/Ještě si s tebou promluvím, potřebuji další vlkodlaky a upíry./ *Vyšle myšlenku Brandonovi a poté se od něj úplně odstřihne. Nechce budit podezření.* /Nefilim. S tím si moc ráda pohraji./ *Odpoví mu v myšlenkách. Nemusí ji slyšet celý dvůr. Zvedá pozorněji bradu, když se otevírají dveře sálu a lopatky stáhne k sobě, aby působila majestátněji. Jakmile spatří urostlou siluetu svého syna vykračující směrem k nim, v očích se jí zaleskne pýcha a hrdost a vstává stejně jako Elijah, ale drží se po jeho boku, jak se na královnu patří.* Vítej, synu. *Kývne jeho směrem hlavou. Zachovává si formalitu. Veškerý projev citů na veřejnosti by ji dle jejího úsudku oslabil. Nechává celý dvůr, aby se uklonil svému princi a poté už není třeba, aby tam jen tak stáli. Dvořané se prochází po sále, jak je obvyklé, a dopřávají jim trochu soukromí.* Přesuneme se do salonku. Musíme si mnoho věcí vyjasnit. *Navrhne a čeká, jestli Elijah půjde.*
*Přikývne po dokončení přivítání, ale hledají v něm pochyby nad vážností otcových slov. Nenapadá ho, co by k tomu dodal, protože situace sama o sobě podle něj docela vypovídá.* Potěšení z návratu do mého rodiště je na mé straně. *Vyšle Elijahovi odpověď a upře pohled na matku.* /Vidím, že vliv ti prospívá./ *Promluví čistě k ní a až na jemný záblesk v očích na sobě nedává znát jedinou špetku emocí. Ne, že by se v něm teď hned neodehrávalo, ale rozhodně nemá zapotřebí to sdílet s poddanými.* Hezké přivítání, ale je mi jasné, že tu nejsem jen tak. Pochybuji, že mě sem přitáhl stesk po synáčkovi. *Tuto myšlenku zablokuje. Nemusí se otevírat hned na začátku, nejdříve chce zjistit, co se bude dít.* Výborně. *V soukromí by se v jeho tváři možná objevil malý úsměv, ale ten zůstává skryt pohledu dvořanů.* Už se nemohu dočkat. *Podívá se zpět na otce, zda z jeho strany přijdou nějaké námitky.*
*Jakmile k němu dojde Carminina myšlenka, v očích se mu zableskne. Rád si pohrává s myslí ostatních, zvlášť, je-li to prospěšné pro královniny plány. Mezi ostatními dvořany, kteří se nyní prochází po sále, se příliš nepohybuje. Zůstává raději skrytý v koutě a jen vše pozoruje. Pohledem se ale vyhýbá královské rodině. Nechce být nezdvořilý.*
*Takmer sa zasmeje až nad napátosťou celej situácie.* No ešte že sa nevrátili aj tí ostatní, takéto privítanie stačí raz a navždy. *Pomyslí si a na oboch pozrie a prikývne.* Ale samozrejme, súkromie sa hodí. *Prehodí a ukáže im, aby išli napred, že ich bude nasledovať.* /Mnoho vecí? Pochybujem, že ich je až tak mnoho./ *Všetky svoje myšlienky blokuje, nemá za potreby, aby sa mi žena hrabala v hlave a ešte nevie, čo dokáže jeho syn.* Ako si sa mal? *Opýta sa ho, keď si usadá do kresla v salóniku. Ide skôr o zdvorilostnú otázku, nie že by ho nejako extra zaujímalo, ako sa mu žilo v temných lesoch. Pozná ich až moc dobre, aby vedel, že dobre mu tam nebolo.*
/Kdybych mu sehnala manželku, mohl by rovnou převzít Sluneční dvůr. Je rozsáhlejší a mocnější. Kdybych si ho získala na svou stranu, byla bych více respektovaná./ *Ačkoli se snaží synovi oplatit výraz bez emocí, ten její je plný očekávání. Jeho myšlenka ji zastihne nepřipravenou, ale umí se dalšímu projevu bránit.* Náš rozhovor dokončíme jindy. *Stihne ještě upozornit Brandona a odchází jako první do salonku, kde se pohodlně usadí. Sedá si tak, aby nebylo příliš vidět krev na lemu šatů. Rovnou by ráda přešla k věci, ale nechá Elijaha, aby si vyřídil formality.* /A poté válka, jak ho to zasáhlo, jestli vůbec a trůn./ *Tuto myšlenku věnuje manželovi.*
*Následuje je do salonku, kde se naproti nim posadí.* Sám moc dobře víš, jak jsem se přibližně měl. *Odvětí na otcův pokus o konverzaci. Zvedne jeden koutek, po chvilce se opět vrátí ke kamenné tváři.* Kapky krve, matka si zjevně hrála. Ale kdo jí to může mít za zlé? *Pohodlně se opře do křesla, které zvolil, avšak jeho záda zůstávají naprosto rovná.* Jsem jedno velké ucho. A co vy? Jak se vám daří? *Uvědomí si, že otce možná neměl odpálkovat, a tak se i přes svou zvědavost donutí k dotazu, co se netýká toho, co by chtěl vědět.*
*Nějakou dobu se drží v koutě u zdi a pronikavýma očima sleduje jednotlivé dvořany, jak se baví. Sám se ale k veselí nepřidává, ačkoliv ho úsměv neopouští. Po nějaké době bezúčelného pozorování se dá na odchod. Stráduje si to rychlým krokem prostředkem sálu ke dveřím, za nimiž zmizí.*
/Hm, takže žiadne dristy o ťažkom prežití? No aspoň ho to ocelilo./ *Pomyslí si sám pre seba.* Máš pravdu, viem. *Prikývne a potom sa sám pohodlne oprie o kreslo.* Ako zrejme vieš, tak vedieme vojnu voči spolku, no aj napriek tomu, predpokladám, že sa máme skvele a darí sa nám excelentne, nemám pravdu drahá? *Pozrie na svoju manželku a potom na syna.* Predpokladám, že tieto veci sa k tebe dostali. *Nadhodí a dúfa, že o vojne, ktorú vedú, vedia už všetky možné dvory a aj ten, na ktorom sa skrýval.*
*Drží si v hlavě blok, kdyby se jí chtěl někdo bourat do hlavy. Moc dobře ví, že při neopatrnosti narušitele by to mohla i pocítit.* To je můj syn. Ale možná bych se raději držela zpátky. Přeci jen úcta, ačkoli Elijah žádnou ke svým dětem neměl. *Koutkem oka se podívá jeho směrem, co na to asi namítne.* Chutné. *Sleduje jejich rozhovor, dokud není oslovena.* Naprosto znamenitě. *Přikývne stále chladná, ale je to zkrátka pravda. Naposled si takto svobodně dělala, co chce, snad před pěti sty lety.* A hlavně i ta, že jsme si podrobily další dva dvory.
Ano, doslechlo se mi o tom. V místě, kde jsem poslední dobu trávil čas /nebudu říkat, že jsem se schovával/, mě to nijak neovlivnilo. Verbálně se to ale projevilo na každém místě, kudy jsem prošel. *Podívá se z otce na matku.* To rád slyším. Nemohl bych si přát nic jiného. *Pronese chladně a poklepe prsty o opěradlo křesla.* Vskutku? *Zaujmou ho slova jeho matky, a tak mírně pozvedne obočí a pohlédne na ni.* Smím se zeptat, o jaké dvory se jedná?
*Přikývne, ako keby ho to možno aj prekvapilo, že im nechce povedať, kde bol.* /Ako keby som to nevedel./ Samozrejme, vojna iba v začiatkoch, aj keď začala zhurta a preto neovplyvnila niektoré miesta, no časom to asi bude inak. *Povie a cíti sa vo svojej koži. Politické veci ho bavia ako rodinné tlachanie o stratenom synovi.* Slnečný a najnovšie aj Sklenený. *Odpovie namiesto jeho ženy, lebo je na to patrične hrdý.* A kvôli tomu sme aj tak nadšení, že si sa vrátil práve teraz. *Priamo naňho pozrie.* Ak ťa to poteší, pokojne mu povedz, že oba tróny mu prináležia. *Prehodí k manželke.*
/Silný tedy není. A není divu./ *Znovu stahuje lopatky k sobě a poslouchá jejich konverzaci, do které nemá co říct. Elijah si řeší dvory, ona mučení a chaos. V tom se vyžívá.* Oba dva? To je nad mé očekávání. *Své myšlenky si drží pro sebe.* Velmi ráda. A ty jsi jejich nový vládcem. *Prohodí k němu, ale více to zní jako rozkaz než oznámení.* Bude třeba ještě udělat nějaké formality, ale dvořané jsou na naši straně. Ti se bouřit nebudou. A seženeme ti adekvátní královnu. /Já ji seženu. Bude tupá a nebude se nám motat do věcí./
Je mi jasné, že svět stínů bude vypadat úplně jinak, až docílíte toho, co máte v plánu. /Ať je to cokoliv./ To zní skvěle. *Už se chce zmínit o tom, že ti dva teď jistě budou mít hodně práce, když se budou muset starat o tři dvory, ale zarazí se.* Takže nebude třeba moc získávat, čeká tu na mě naservírovaná na zlatém podnose. Či skleněném? *Přikývne, protože nemůže vyjádřit štěstí nebo něco podobného, jelikož s jeho souhlasem je počítáno.* Taky neprotestuji. Všechno pěkně po pořádku, rozumím. Výborně, byly by to zbytečné problémy bránící hladkému průběhu. *Mluví naprosto klidně a nevrzrušeně, ale když zaslechne poslední slova, trochu se nad tím pozastaví.* /Co přesně si pod tím pojmem představuješ?/ *Nechce se ptát nahlas, protože je mu jasné, že by se mu nedostalo upřímné odpovědi. Vlastně počítá s tím, že mu neodpoví ani takto, stále mu to však připadá jako lepší možnost.*
V to veríme. *Přikývne a sleduje jeho reakciu.* Samozrejme, ani jeden z nich nie je tak veľký ako ten náš, ale dohromady budeš mať moc a bohatstvo. Koniec koncov zaslúžiš si to. *Doplní ešte manželku.* A po mne nebudeš chcieť, aby som ti odovzdal vlastný trón? *Pomyslí si sám pre seba.* Kráľovnu? *Pozrie na Carminu so zdvihnutým obočím. Nie že by s tým nesúhlasil, príde mu to ako správna voľba. Len to teraz nečakal.* Zdá sa, že matka ti nedá vydýchnuť. *Zasmeje sa, ale toto je vec, v ktorej dôveruje jeho manželke.*
Budou nám podřízení. *Pronese naprosto bez obalu, mělo by ho to také těšit, že bude na straně těch nejmocnějších.* /Nejen velký, ale nejmocnější. Odsud se bude všechno řídit. Na všechny slavnosti se k nám pohrnou, platit k nohám se mi budou./ *Na tváři jí hraje poněkud uspokojenější výraz, když Jason souhlasí. Ačkoli ani nevzala v potaz, že by odmítl.* Také očekáváme, že se přidáš k nám a poskytneš vojáky. *Doplní k tomu, to je právě to, co je zabrzděno. Nejsou vojáci. Jasonovu myšlenku zachytí, ale rozhodne se mluvit nahlas.* Potřebuješ dědice. Trůn nemůže skončit ve spárech někoho cizího. *Prohlásí nekompromisně. Na takovou ztrátu už do toho vložila příliš.*
/Žádný dvůr není tak velký jako ten váš, s radostí se spokojím se dvěma menšími./ Děkuji. *Řekne prostě a musí se lehce pousmát otcově poznámce.* /Zjevně spolu neprobírají všechno./ Nečekal bych od vás nic menšího. *Vrátí matce stoprocentní upřímnost.* Sám nemohu popřít, že to bude příjemná změna. *Vyslechne si její požadavek a zdá se mu to vhodné.* Ale jistě. Máme přeci všichni stejné přání. Bude mi potěšením k tomu propůjčit sílu mých budoucích lidí. *Souhlasí a trochu ho překvapí, když promluví narovinu.* To chápu. /A překousnu to./ Nemůžeme si dovolit, aby se k moci dostal někdo komu nemůžeme věřit. /Nebo mým manipulovat./
Ticho uvažuje, moc sa im do toho nestará. Samozrejme tvoji noví dvorania už sú pripravený bojovať, no musíš ich usmerniť a motivovať, čo nebude problém, predpokladám. *Povie a vie, že nekecá do vetra, synovi dali predsa nejakú výchovu pred tým, ako ho poslal na smrt.* Samozrejme, svadba bude čoskoro, až tvoju matku spoznám. *Pozrie na ňu a potom späť na syna.* To ľudí poteší už samo o sebe a pokračovanie rodu bude skvelá správa pre všetky dvory. A tým ostatným to naženie oprávnený hnev. *Uvažuje nad tým nahlas, nemá zmysel si to nechávať pre seba. Všetkým ide o rovnakú vec.* A verných víl, ktoré sa ti hodia za manželku máme dosť, si myslím. *Premýšľa nad tým, ale už ho moc nebaví tu sedieť.*
/Nemusíš o něm pochybovat. Přežil nemožné./ *Projevuje se v ní trochu ztraceného mateřství, ale nato nasazuje opět stránku formální.* Času bude dost. Musí ho být hodna. *Povznese nadmíru pyšně a vzpomene si, že musí s Brandonem vybavit ty mutanty.* Tohle jsme si vyřešili. *Vstává a hodlá celé toto sezení ukončit.* Na pár tu zůstaň, poté se odeber spravovat své dvory. Zítra k tobě pošleme delegace. *Oznámí.* A nyní mě omluvte. Práce nepočká. *Nadhodí lehce neformálně a odebírá se ze salonku ven.*
Ovšemže to nebude problém, jsem Irons. *Hrdě zvedne bradu jako reprezentaci svého jména a podívá se na hodinky.* Cesta sem byla poměrně vysilující, doufám, že to již bylo všechno a můžu jít spát. Dělejte si, co uznáte za vhodné, ponechávám vám volnou ruku. *Tím prakticky uzavírá rozhovor.* Ano, zůstanu jen pár dní. *Přikývne a sám se zvedne.* Půjdu si odpočinout, dobrou noc. *S tímto rozloučením na rtech opouští salonek a vydává se do svých starých komnat.*
*Koukne směrem k Merise, protože vypadá, že je asi naštvaná, /No.. asi utek! od rozhovoru, Jo .. tak dobře.. /Snad půjdeme společně., nebo tu cestu snad nějak tam zvládnu../ *Zvedne k němu hlavu.. váhá, že mu ještě něco poví, vlastné toho má teď dost, ale nakonec jen kývne hlavou, že rozumí.* Budu tam. /Zbytek si zařídíš sama.. Hlavně tu drogerku./ *Dívá se jak odchází a sama ještě zústává,, je celkem zvědavá, kaho Merise přidělí na výcvik, ale nekouká se tím smšrem.+
Kohokoliv. *Odpoví celkem klidně.* /Kdyby to tak byl Caleb, ale zase to jí říkat nehodlám./ *Kausne se da rtu.* To už bych nechala asi na vás koho by jste mi dala. *Ruce si spojí za zády.* /en né člověka se kterým se nesnáším./
a poté