Hráč obrázek nenahrál. =(
Uživatel nemá žádné přátele.
Členem od 17. srpna 2023
Naposledy aktivní:
*V ruinách sa pre neznalé oko dnes nedialo nič podozrivé. Stará zničená budova, ktorá postupne obrastala brečtanom bola cieľom skôr pre vandalov než pre vkusnú spoločnosť. Dnes sa však zdalo, že išlo o priamy opak. Nad budovou sa zdalo byť nebo jasné, akoby oblačný New York bol obdarený jasnou nocou len nad touto opustenou nemocnicou. Svetlo mesiaca tak padalo na steny a pokiaľ sa jeden prizrel bližšie, svetlo tvorilo šípky na stenách, ktoré smerovali pocestných ku vstupu, ktorý bol zakrytí magickou hmlou. Nikto nemohol vstúpiť bez zakrytej tváre a aj keď si toho mnohý neboli vedomí, padlo na nich kúzlo kedy aj keď by sa o to pokúsili ich meno by im nevyšlo z pier. Možno si organizátori len príliš zakladali na anonymite. Na miesto diania už od prvých lúčov noci vstupovali hostia v pompéznych róbach a oblekoch pri čom tváre zakrývali Benátskymi, alebo inými maskami. Po vstupe cez jednu zo stien sa jeden ocitol v obrovskej otvorenej sále. Akoby stará budova bola desaťkrát väčšia. Obloha však bola stále nad parketom, aby sa všetci mohli prizerať tomu, ako noc plynie. Po okrajoch kamenej dlažby boli stoly plné jedla a pitia. Všade chodili zahalený čašníci, ktorí roznášali pitie. Išlo skutočne o skvelú možnosť si zatancovať či nie?*
*Remi se nakonec s Alessandrou dohodl tak, že se na plese teprve sejdou. Už jenom proto, že dívka měla svou práci, a Remi byl zkrátka do všeho hr. Proto navrhl, že tam bude dřív a vybere nějaká místa, nebo zkrátka něco, co bude stát za to a co potom své dívce ukáže. Na ples jako takový přišel, tedy alespoň pro něj, ve vcelku zajímavém oblečení. Na výrobě jeho obleku se podílela i čarodějka Jennifer, která mu s ním pomáhala ohledně všití několika detailů. Remi měl na sobě blankytně modrý oblek, který měl na jedné straně zlaté a zelené, lesklé ornamenty, zatímco na druhé podél lemu knoflíků vpředu až podél lemu límce u krku, byla velká, vystupující výšivka páva, opět v zelených a zlatých barvách, i v jiných odstínech modři, která stejně tak jako zapadala do celého saka, tak i tak pěkně vystupovala. Kalhoty zvolil Remi modré stejně jako košili pod sako a zlatou kravatu, a jako masku na obličej zvolil modro-zeleno-zlatou masku na gumičku na zadní části hlavy v podobě páva, vpředu byl dokonce i dlouhý, zahnutý zobák a v horní části se skládalo hned několik pavích a černých nebo modrých per, které tvořily jako kdyby korunu nad maskou. Remi vešel dovnitř, rozhlédl se kolem sebe, ale nakonec se uchýlil k tomu že na svou upírku počká u jednoho ze stolu s občerstvením. Proto si do ruky vzal jeden z alkoholických nápojů, do kterého si ale dal brčko, protože přes zobák by se moc dobře napít nemohl, a čekal.*
*Gabriell sa dopočul o plese dolnosveťanov, pokiaľ si však sám bol vedomí nefilim zákaz vstupu nemali. Bol tak pečlivý, aby ho nebolo možné rozoznať. Chcel vedieť, aká atmosféra panovala medzi ostatnými rasami po navrátení aktívneho čipovania. So sebou prekvapivo nemal zbraň, len stéle, ktorú mal skrytú pri topánkach. So svojho šatníka vybral jedno zo svojich hanfu, tentokrát v čiernej farbe bez výrazného zdobenia. Len pri vyššom límci sa nachádzal drobný kvetovaní detail. Nebyť toho jeden by ho v tieni ani nezazrel. Vlasy mal zopnuté do uhľadeného copu a tvár mu zakrývala jednoduchá čierna maska. Na dlaniach sa nachádzali rukavice a tak možnosť, aby bol spozorovaný sa nenaskytovala. Okrem toho, keby sa naskytol nejaký problém, Samanthe hovoril kam ide a rátal, že sa na ňu môže spoľahnúť. Aj keď by pravdepodobne prišla už neskoro, stále sa neobával. Pomalým krokom tak prešiel s maskou na tvári ku vstupu, kde sa už vyskytovalo pár ľudí. Všetci mizli na jednom mieste a tak nezaháľal a pridal sa do sprievodu. Netrvalo dlho kým sa objavil vo veľkej sále, netváril sa však ohúrene či prekvapene. Bol nezaujatý a len prešiel ku strane kým pozoroval príchody hostí. Niektorý sa skutočne extravagancie nestránili, neďaleko videl muža s maskou páva, inde jeleňa.* /Zdá sa, že si na výstrednosť mnohý potrpia/
*To, že se nedaleko koná maškarní ples, který je určen převážně pro podsvěťany, tedy vlastně co tak pochopil, tak nejspíše jen pro podsvěťany, se doneslo i k Dominicovi, který byl v podstatě většinu času poslední dobou od té chvíle, co se do New Yorku nedávno přestěhoval, zalezlý doma, a sjížděl různé weby, fóra, a zkrátka tak nějak čerpal inspirace ke svému programování. Měl sice na zakázku momentálně tvorbu jednoho celého webu se vším všudy, ale jelikož na tom pracoval skutečně dnem i nocí, tak se rozhodli trošku zvonit a tak nějak si užít. Proto se rozhodl, že se tedy vydá na onen maškarní ples, a trošku si užije, možná tam čapne i nějakou krásnou dívku, nebo mladíka. Jako svůj outfit zvolil jednoduchý černý oblek a černé kalhoty, ovšem jedna strana černého obleku byla lemována zlatými výšivkami, které jako kdyby připomínaly větve. Vlasy si sčísly jednoduše dozadu, a na hlavu si nasadil masku, která držela na gumičku, byla zlatá a v horní části se nacházelo několik zlatých lístků a Jelení parohy, které už tak dodávaly dojem, že je se svými skoro dvěma metry ještě vyšší. Na místo konání se dostal v podstatě ihned, své auto nechal zaparkované kousek od místa dění, načež vystoupil a vydal se směrem, kde se vše konalo. Prošel vstupem, a okamžitě se mu naskytl pohled na spoustu bytostí. Spokojeně se usmál, načeš se posadil k jednomu z volných stolů, a jel se navíc se ze sklenky šampaňského jež bylo na stole. Hned poté se rozhlédl kolem sebe, a přemýšlel, co bude provádět.*
*Istý čas len stál pri boku a pozoroval, keď sa však zdalo, že si ľudia skôr sadali než tancovali, nechal sa strhnúť davom a obhliadol sa po voľných miestach. Do oka mu padol jeden stôl na okraji. Zdalo sa, že mal primárne voľné miesta, pokiaľ jeho osadenci už nečakali na svoju spoločnosť. Narovnal sa zatiaľ čo už tak sa týčil nad ženami na opätkoch, rovnako, ako nad mužmi. Nemyslel si o sebe, že vyzerá, ako nefilim. Zvyčajne pri takej veci sa predstaví statný muž, alebo žena ponášajúca sa na Grace. Gabriell bol o niečo chudší aj keď stále dobre stavaný. Nesála však z neho nadradenosť, alebo nefilská majestátnosť, aspoň by to o sebe rád povedal. Prechádzal tak ku stolu keď jedenému z čašníkov vypadla tácka s pitím a niekoľko pohárov tak letelo k zemi. Niektoré by takmer zasiahli DOMINICA, pokiaľ si toho nevšimol. Gabriell niektoré kúsky skla chytil, nemal však dostatok rúk na to, aby sa na zemi neobjavili črepiny. Náhle ospravedlňovanie sa čašníka Gabriella prekvapí a len dvihne ruky na znak toho, že to je v poriadku.* Nič sa neudialo, pokiaľ sa postaráte o črepiny a uistíte sa, že pán je v poriadku. *Povie pokojne a len popoženie čašníka, ktorý tak skákal od podlahy k DOMINICOVI, aby sa mu ospravedlnil, pomaly aj za to čo sa nestalo.* Nebojíte sa, že by ste tou maskou niekomu spôsobili ujmu? *Opýta sa ľahko keď čašník odíde a nastane aspoň dočasné ticho. Masku mal pohľadnú, pekne upravenú aj keď nebola Gabriellov štýl. Od zvyku by vystrel ruku a predstavil sa, avšak tu chcel mať trochu ostrejšie lakte. Len sa tak posadí na jedno z voľných miest a vezme sklenku medzi prsty.*
*Dominic tam seděl, rozhlížel se kolem sebe, užíval si hudbu, která hrála i lidi, který chodili kolem něho, zkrátka tu pro něj byla pastva jak pro uši, tak i pro oči. Byl tak zaobraný do toho rozhlížet se kolem sebe po všech ostatních, že si ani nevšiml toho, že na něj padaly skleničky plné šampaňského. Stačil jen tak tak uskočit, a proto jej díky bohu polila jen jedna sklenka, která se mu vylila na rameno. Hned na to se otočil na číšníka, sjel jsi nejprve pohledem ale pak přeci jen pokynul hlavou.* /Stát se to může každému, tak proč se čertit./ *Pomyslel si a potom se sklonil, aby dobře viděl na střepy, které botou odsunul směrem ke stolu, aby, než číšník přijde zpátky, se o ně ještě nikdo nezranil. Potom se podíval na muže (GABRIELL), který přišel k němu., a zlehka se po usmál.* Ani ne, nemyslím si, že tohle je něco, co by mělo někomu způsobit újmu. Věřte mi, viděl jsem už i šílenější věci, než je zlatá maska jelena. *Pronesl a usmála se na něj. Potom si sedl zpátky ke stolu, i ono se jal skleničky a napil se z ní.* Bavíte se dobře? *Zeptal se Dominic GABREILLA a podíval se na něj.*
Vzhľadom na nešikovnosť mnohých by som si nebol príliš istý. *Prehodí zatiaľ čo si z lepšej blízkosti prezrie masku muža oproti. Musel uznať, že sa zdala byť kvalitná, pompézne Benátske a iné masky mu prišli skvelé. Pre neho však nemali úžitku. Mužovi sa pozeral do očí, boli podobne vysoký a tak to nebol problém.* Ako napríklad? *Pokynie k mužovi kým mu ľahko pohárom naznačí, aby hovoril. Gabriell nebol rečník, v takýchto situáciách však nemal na výber a jedným byť musel. Bez rozhovoru sa jeden k informáciám, ktoré potrebuje nedostane. Pery priloží k poháru, do nosu mu udrela aróma šampanského, nenávidel alkohol a tak sa skutočne snažil, aby sa na jeho tvári neobjavila grimasa. Trochu si však odpije, ale bol si istý, že po druhý glg sa už nenatiahne.* Zábava ešte nemala začať či? *Nadvihne obočie kým prehodí nohu cez nohu.* Všetci ešte len prichádzajú, nemôžem začať večer skorej, ako ostatný, potom by to bolo nudné. *Slabo sa pousmeje a pozrie naokolo.* Ale možno, je to len moje zmýšľanie a vy už priam skáčete od zábavy. *Presmeruje pozornosť na muža a prepletie si prsty pod bradou.* Čakáte na niekoho? Alebo ste si len ukradli voľné miesta keď boli k mání?
*Caitlin se těšila na maškarní ples jen, co se o něm dozvěděla. Bylo to poprvé, co se rozhodla vzdát se svého běžného samotářského života a zúčastnit se takového společenského události. Vybrala si kostým, který jí dával pocit síly a nezávislosti. Byla to kombinace vlčí masky a směsi viktoriánského a gotického oblečení, která jí dodávala tajemný vzhled. Její plášť z tmavého sametu šustil, když se procházela svou ložnicí, aby si udělala poslední úpravy. Přesně v ten večer cítila Caitlin, že se stává jednou s nočním městem. Měla plány a naděje na to, že to bude večer, který jí přinese nové dobrodružství a možná i nějakou nečekanou známost. S maskou na obličeji, která ji skrývala před světem, se vydala na maškarní ples. Byla trochu nervózní, ale ani trochu to neovlivnilo její chůzi a nedovolila si vytvořit žádnou chybu. Dokázala si udržet i jistý vnitřní klid, který ji držel s čistou myslí. Vkročila do ruin, aby nakonec odhalila krásné místo, které bylo uspořádáno pro ples. Bylo zde už pár účastníků, které si pro začátek moc neprohlížela, i když postava muže sedícího u stolu s tím, že působil dost vysoký o parohách nemluvě, ji neunikla, ale to asi nikomu zde. Začala na chvilku rozjímat u stolu s pitím zda se zde neobjeví Castor nebo Chris, ať tak či onak by je s největší pravděpodobností nepoznala, kdyby se opravdu nezaměřila na detaily. U žen to bylo vždy snazší, i když masky dávali jakousi výzvu v tomhle ohledu. V jednu chvíli nad jejím rozjímáním ji vyrušil zvuk rozbitého skla. Musela se tiše pro sebe zasmát, jelikož jelen očividně přitahoval jistou smůlu, ale i pohledné muže. Rozhodla se usadit k jednomu stolu a začít pozorovat okolí. Ve svém oblečení se cítila sebevědomě. Byla na samotném počátku těhotenství a hodlala si užít ještě možnost, že vypadá atraktivně, proto se rozhodla vybírat s rozumem ty které osloví ať už kvůli zajímavé debatě, či jiným úmyslům kvůli kterým přišla.*
*Dominic se na GABRIELLA pousmál a pak se naoko zamyslel.* No, nežiju první den, a ono se většinou najde dost bizárů. Tady jsme v NY, drahý pane. Tady není na bizár nouze. Takže pokud bych měl zmínit nějaké podivnosti, jež mne potkaly jen tady, v New Yorku, i tak by to byl příběh na dlouhé hodiny. Věřte mi, když říkám, že věci jsou i divnější. *Usmál se na něj, pak zvedl svou sklenku jako kdyby mu pokynul na přípitek, než se napil. Pak se zmyslelnad jeho otázkou.* No, tak spíš to bylo myšleno tak, jak se vám tu líbí? Jistě, zábava teprve začne. *usmál se.* Abych se přiznal na takové akce nejsem, ale jsem rád, že jsme sem šel. Je to tu...vcelku i pěkné, řekl bych. *Uculil se.* A ne, na nikoho nečekám, jsme tu sám, ale, kdo ví, třeba v průběhu večera nebudu. *Zauvažoval nahlas.* Vy čekáte někoho? nebo jste se sem taky jen přišel podívat, pobavit a zabít čas? *Zajímal se dál. Pak se porozhlédl, jeho pozornost upoutala žena v gotickém oblečení s vlčí maskou (CAITLIN). Chvilku se na ni díval, a pokud mu pohled opětovala, nadzvedl koutek úst a zvedl k ní svou sklenku na znamení přípitku.*
*Alessandra už byla na cestě. Musela dodělat nějaké věci a tak se tedy s Remim měli vidět až na místě. Seděla na zadním sedadle a sledovala dění kolem, dnes jí řidiče dělal Jeff. Když pak auto zastavilo, mladý upír rychle vystoupil a Aless galantně pomohl z auta. Ta se na něj jen usmála.* S odvozem si nedělej starosti, kdyby co zavolám nebo se nějak už zpět dostaneme. *Pronesla, načež se rozloučila a zamířil na dál. Po chvíli prošla vstupem dovnitř, kde se zastavila, aby se rozhlédla a mezi těmi všemi návštěvníky našla toho jednoho - REMIHO. Na sobě měla dlouhé černé šaty, které se od půlky barvily do tmavě modré barvy, jen s jedním ramínkem, jež bylo zdobené bílými perlami. K tou jí ladily černé kotníkové boty na vysokém podpatku. Tvář jí pak zdobila maska kočky, který nesla stejné barvy jako její celý outfit. Jelikož tak nějak věděla, co měl mít na sobě on, začala to tam pomalu procházet, než jej nakonec uviděla u jednoho stolu, jak popíjel nějaký drink. S úsměve zamířila jeho směrem.* Zdraví mi amore, musím říct, že ti to dneska neskutečně sluší. *Pousmála se upírka a hned si od číšníka vzala sklenku šampaňského.*
*Rozprava muža nebola to čo očakával. Niekoho kto na sebe nosil zlaté parohy si predstavoval viac elegantného, možno honosného. Dolnosveťanov ktorých poznal sa tak zvyčajne správali. Je pravda, že komunikoval skôr na diplomatickej úrovni a nie takejto. Možno aj najvyšší čarodej v Paríži by komunikoval rovnakým spôsobom, keby sedeli pri pohári vína.* New York je svojský, myslím, že ide skôr o to čo vás vyvedie z miery. *Gabriell nepovažoval jeho masku za podivnú, ale aj tak sa zdalo, že sa týmto smerom ich konverzácia prirodzene ubrala. Nebránil sa tomu, stále sa však v myšlienkach snažil rozhodnúť kto muž skutočne bol.* Zdá sa, že skutočne nebudete. *Podpichne muža, ktorý už kýval k neznámej žene, ktorá práve vošla do miestnosti.* V mieste nie som dlho, takže tak trochu oboje. *Pousmeje sa kým sa rozhliada naokolo, sála bola značne plnšia, ako pár minút späť.* Na ženy sa takto nemáva, myslím, že by ste neznámej mali venovať slušnejšiu pozornosť.
*Hned, jakmile ji spatřil jak vešla, jako kdyby se ozářil celý prostor. Zasněně se na svou dívku dívala usmíval se od ucha k uchu. Když se k němu přiblížila, tak vzal její ruku a už už jí chtěl políbit na dlaň, když mu došlo, že přes zobák to asi jen těžko zvládne. proto se jen zasmál, načež ji jemně objal a pak se odtáhl.* A co mám říkat já o tobě, moje milá? Jsi skutečně úžasná, tohle je dobrý výběr. *Usmál se. Pamatoval si, že si jen řekli jaká bude barva a druh kostýmu, finální verze pro ně byla oba překvapením. Remi ji pak opět vzal za ruku a rozhlédl se.* Sedneme si a já ti přinesu něco k pití? Co by si moje milá dala? *Usmál se na ni, a pohledem už hledal volný stůl, kam by mohl svou dívku i sebe usadit.*
*Dominic se pousmál a otočils e opět na GABRIELLA* To víte, no, ono by se toho skutečně našlo hodně, jak říkám. Vyvede mě ale poslední dobou z míry už máloco. Kdysi, no, kdysi to bylo vše jinak, ale teď? Teď už ne. Přestávám být překvapen. *Usmál se a pak jej poslouchal dál. Nad jeho poznámkou se jen ušklíbl. Pak se rozhodl vyjádřit až k další větě.* Ach, jistě, no, tak snad se vám bude večer líbit. Jak jsem říkal. Častěji chodím do barů a klubů, než na plesy, ale myslím si, že si nějaký brzy opět zopakuji. *Zhodnotila. Nad další poznámkou muže se jen uchechtl, povzdechl si a pak jen zavrtěl hlavou.* Děláte, jako kdyby na ni mával a povykoval přes celý sál. Jen jsem lehce zvedl ruku. *Ujasnil, s pocitem se bránit, ale nakonec se od tohoto tématu tak nějak odloučil a podíval se kolem sebe. Když kolem prošel další čísník, jen si vyžádal další sklenku šampaňského, které, když se mu dostala, se s úsměvem jal a rovnou se napil.*
*Axel se o tomhle plese dozvěděl nedávno a i tak věděl, že bude muset dorazit. Byl ale docela stará škola, proto chtěl jít s doprovodem. Mads se mu neozvala tak předpokládal, že je asi zaneprázděná. Tak se ozval svému dalšímu kontaktu, víle se kteoru udělal dohodu. Nebylo tak těžké ji kontaktovat jak si myslel. Proto jí dal vědět a pak šel ke krejčímu si nechat udělat oblek. Jistě mohl si jej prostě vyčarovat, ale bylo jisté kouzlo v tom jít na měření a zkoušky a prostě si to nechat ušít. Stejně jako prostě jen přeskočil velkou loži do itálie a šel si sehnat tu krásnou masku. Pak v den plesu se jen připravil a vydal se k Renwick’s Ruin. Jakmile tma odrazí tak čeká. Čeká dost dlouho až začne stepovat na místě zatím co se kouká na hodinky. Měl dvoje. Jediny cibulačky, které byly bohužel nefukční ale byla to starožitnost kterou si střežil a pak i obyčejné hodinky na ruce. Pokud se jeho doprovod neobjeví do dalších pěti minut jde do vnitř.*
*Kdyby mohla začervenala by se.* Děkuju, musím říct, že jsem byla hodně zvědavá na to jak budeš nakonec vypadat, ale tohle asi předčilo veškeré mě představy. *Zazubila se a sjela si ho mlsně pohledem, pak mu stiskla ruku a rozhlédla se kolem sebe.* Klidně si pojďme sednou a hm co bych si dala, no jelikož už pití mám, tak bych řekla, že tebe, ale to si nechám na doma. *Skousla si spodní ret a i s REMIM se vydala k volnému stolu, který viděli. Když došli, posadili se. Aless si odložila sklenku na stul a z malé taštičky si vybrala malou placatku z té si pak do šampaňského vlila trochu krve, aby se jí to lépe pilo. Když jí pak opět schovala do tašky, napila se a koukla na REMIHO.* Musím uznat, že to tady vypadá vážně dokonale.
*Rune přijde na ples. Je zde dnes však hlavně kvůli kontaktům. Sice chtěl ukrást Davida, ale nepovedlo se. Na sobě má tmavě šedý oblek, bílou košili, černou kravatu a velice pěkné boty černé boty. Na roce má hodinky a drží hůl. Jde o hůl, která připomíná jeho zamaskovaný meč, ale nejde o něj. Je to prostě jen hůl, která je taky dobrá někoho ji umlátit. Vlasy má sčesané a uhlazené dozadu. Vypadá jako by přišel z minulého století. Dost tomu napomáhají i manžetové knoflíčky se svastikou. Šedivo modré oči jsou dnes obzvláště chladné. Vyrazí dovnitř a hned se u vchodu setká s AXELEM.* Zdravím.* Pozdraví a lehce se ušklíbne a odhalí své tesáky. Iluzi má totiž jen na ocasu a uších. Zuby si nechává odhalené. Projde kolem něj a vyjde dovnitř.*
*Remi se na ni usmál, stiskl jí ruku, než jí nabídl rámě a pokud jej přijala, tak si ji odvedl s úsměvem ke svému stolu. Tam ji podržel židli, počkal, až si sedne a pak ji přisunul, než si sedl i on. když kolem procházel číšník, tak si od něj vzal dvě sklenky šampaňského, jedno položil před svou dívku a tu druhou před sebe.* To i já na tebe, pořád, moje milá, to moc dobře víš. *Mrkl na ni spiklenecky, než si přejel jazykem po rtech.* A ano, máš pravdu, že je to tu krásné, musím říct, že se jim to povedlo. *Zhodnotil, pak koukl ale opět na ALESS, než nadzvedl sklenku a zadíval se jí do očí.* Tak, má nejdražší, na co si připijeme? *Optal se jí a po tváři se mu přelil zářivý úsměv.*
*Posadila se a vzala si sklenku, pak na něj pohlédla a usmála se. * Myslím, že ty chutě jeden na druhého máme oboustranně, ty moje páví vílo. *Uculila se a pozvedla sklenku, přemýšlejíc chvíli na co by si mohli připít.* Připijeme si na dnešní skvělý večer a hlavně na nás. *Pousmála se, načež si oba pak přiťukli a Aless se napila. Sklenku pak odložila na stůl před sebou, položila si jednu svou ruku na REMIHO stehno a rozkoukávala se kolem sebe. Všude bylo tolik lidí a tolik rozmanitých masek.* Tyhle akce, kdy nevíš, kdo je kdo jsou nejlepší, jsem ráda, že jsme nakonec šli. *Usmála se pak na svého nastávajícího.*
*Ve Faerii se nezdržela dlouho, i když to měla v plánu. Nemohla odmítnout nabídku čaroděje, který si ji vyžádal jako doprovod na ples. Avšak jak to u Gwyndolin bývá, neplánovala přijít včas. Vlastně to ani nebylo možné, jelikož výběr šatů a masky nechala na poslední chvíli. I když stačilo nahlédnout do jejího šatníku, sladit masku s oblečením bylo obtížnější. Nakonec se přece objevila na půdě Renwick´s Ruin. Vlasy měla volně rozpuštěné a občas se mezi nimi mihl tenký copánek. Dlouhé šaty sahaly až na zem a při chůzi odhalily levou nohu a bosá chodidla. Gwyn nepospíchala, i když věděla, že se zde měla objevit dřív. Navíc nechtěla riskovat, že zakopne, když maska zakrývala celý její obličej. Hledala svůj doprovod, ale před vchodem jej již neměla možnost spatřit. Vklouzla tedy dovnitř, načež se po tak zvláštním místě porozhlédla. Nakonec zde nebyla první, jak si myslela. AXEL byl již uvnitř, vlastně ho zastihla chvíli poté, co ho netrpělivost donutila vstoupit. Postavila se po jeho boku a s pohledem upřeným na ostatní jej oslovila: * Tak jsem přišla, snad ses tady beze mě moc nenudil. *Nebylo překvapením, že v jejím tónu byl nádech arogance.*
*Remis e usmál, přikývl na souhlas, a nakonec si tedy zvedl sklenku ke rtům a napils e-. Poté se zadíval na svou dívku a jemně se pousmál.* Jiistě, to máš pravdu, i když, na druhou stranu mě to zlehka tak nějak znervozňuje, přeci jen, nevědomost je nevědomost, ale, no, na druhou stranu, i kdyby tu seděl největší nepřítel, může nám to být jedno zasmál se, a pak se zvedl, než jí nabídl ráme.* Projdeme se tu trošku? prokoukneme to? Co ty na to? *Usmál se na Alessandru, načež zasunul židli, poupravil si oblek a pak se na svou dívku zadíval. ještě pak ale rychle dopil sklenku prázdnou vrátil jednomu z procházejících číšníků na tácek.*
Nezdáte sa, ako niekto kto by toho mal zažitého tak veľa. *Povie vo všetkej úprimnosti zatiaľ čo len ľahko prstom klepká po pohári. Tekutina dnu sa len slabo chvela. Gabriell vyzeral byť stále pomerne strohý aj keď jemný úsmev pomedzi prispieval ku troške náklonnosti. Napraví si kožené rukavice a silnejšie si ich pritiahne okolo zápästia.* Myslím, že budete mať ešte mnoho možností sa dostať na plesy pokiaľ sa vám zapáči tento. Predsa len sezóna ešte len bude začínať. *Mykne zľahka plecom kým si neďaleko všimne jedla na okraji sály. Nebol príliš hladný, avšak rozhodne by niečím nepohrdol.* Hm stále sa to javí pomerne neohrabane. *Pousmeje sa nad defenzívnosťou muža kým sa len postaví z miesta.* Ospravedlňte ma. *Kývne k mužovi kým sa s pohárom v ruke vydá smerom k jedlu. Nevedel, aký rýchli či pomalý jeho výlet bude, avšak drobné chlebíčky a zákusky k nemu volali. Pomerne dlho nejedol nakoľko Samantha mala opäť patálie v kychyni.*
*Dominic se upřímně zasmál a pak se omluvně podíval na GABRIELLA zvedl i dlaň na gesto toho, že se za svůj smích omlouvá.* Omluvte mne, jen mě to pobavilo. Ale věřte, mám toho odžito už dost. Alespoň v porovnání s určitou většinou, sto procentně. *Usmál se nakonec Dom.* Ach ano, taky si myslím, a rozhodně toho využiji! protože, toto je skvělé, a hlavně, přijde mi to i jako super možnost, se seznámit, i když myslím si, že seznámení na maškarním plese zůstane jen u seznámení na maškarním plese. Kdo by chtěl kazit to kouzlo nevědomosti, no ne? *Usmál se pak na d svou doěmnkou.* Tak, možná, že takový jsem, nejsem totiž, no, jak to říct, ukázková gentelman. *Mrkl na něj, a pak mu pokynul,. když vstal. On sám zůstal ale sedět, čekajíc, jestli se jeho doteď společník vrátí, a nebo ne. Nakonec ale vstal a vydal se za mužem, ne proto, aby jej snad sledoval, ale proto, že už byl na suchu a chtěl si nalít něčeho jiného, než šampaňského. Jakmile se opět postavil vedle GABRIELLA, tak se na něj nevinně usmál.* No, a co vy? Vy jste plesový typ, nebo je tenhle jen takový ples jednou za uherský rok, jak by se řeklo? *Uculil se.*
Ale to je na tom právě to tajemné a úžasné, že nevíš. Tahle si můžeš nerušeně užívat večer, aniž by tě otravoval někdo, koho třeba ani nechceš potkat. *Pousmál se a i Aless do sebe hodila celý obsah sklenky, načež jí pak položila číšníkovi na tác, chytila se REMIHO a postavila se.* O jaký jsi galantní, to se mi líbí. *Zavrněla spokojeně. Pak se oba pomalu vydali obhlédnout všechno, co tam měli.* Mají tady i výběr jídla, můžeš si pak něco dát i za mě. *Pronesla s úsměvem a dál se koukala kolem sebe. Celkově jí bylo fuk, kdo tam byl, pro ni byl hlavní on a to jí ke spokojenosti stačilo.* Zatančíme si pak? *Optala se po chvíli, když začala kolem hrát i příjemná hudba a ona mu o něco víc stiskla ruku, za kterou ho držela.*
*Jakmile řekla, že tam, je i výběr jídla, tak se Remi usmál.* Neboj se, já už jsme si tak nějak všiml, a taky se neboj, mám v plánu se na to v průběhu večera vrhnout. *Mrkl na ni Remi, než se začali procházet kolem lidí. Prošli hned kolem několik, a Remi tak mohl taky obdivovat, jak hezké a originální masky někteří z nich měli.* Jistě, že si zatančíme, to se spolehni. *Zavrněl a pak se k ní naklonil.* Mimochodem, to jsme ti chtěl říct, v dalkším týdnu by měl být nějakou taneček na podzimním dvoře, nějaká jen hospodská tancovačka, co takhle ti nahodit u tvoji hezkou iluzi a vzít tě tam? Šla by jsi se mnou? *Usmál se na ni a jemně jí položil ruku na zdá a přitáhl tak k sobě.*
*Když jej pozdraví mužský hlas tak seAxel jen zdvořile usměje, ne že by to šlo pod tou jeho celoobličejovou maskou vidět, ale stále.* Zdravím. *Kývne slabě na pozdrav ačkoliv jeh jeho hlas docela tlumený kvůli masce. Jeho pět minut vyprší a když nevidí Gwydolin tak prostě vklouszne na ples. Chvílku se orzhlíží kolem koho by oslovil, protože neplánoval tady stát jak solný sloup ale dřív než se rozhoupal k někomu jít uslyší hlas Gwyndolin. Jen se postaví rovněj a koukne se na ni. Jak vidí také zvolila celotvářovou masku. Nad tím se sám pro sebe ušklíbne, stejně tak jako nad jejími slovy.* Vidím, že jsi dochvilnost sama. *Pronese sarkasticky a natáhne k ní ruku, aby přijala jeho rámě a zatím si ji prohlédne.* Opět bosá? *Otázka se mu odrazí i v očích, které jsou vlastně jediné co jde vidět. Dokonce upustil trochu iluzi, aby šly vidět jeho hadí oči, které jsou jedním z jeho čarodějných znamení.*
*Nezdalo sa, že sa na mužovi podpísal jeho vek. Mohol len hádať avšak pri takých slovách boli stovky rokov jednoznačne v reči. Fakt, že takéto bytosti chodia po svete ho často fascinovalo. Pre Gabriella bol tak vysoký vek niečím.. ohromným. Ako nefilim už jeho vek bol prekvapivo vysoký. Aj keď prekvapivejšie bolo to, že stále nemal rodinu a potomstvo. Muž po jeho boku pravdepodobne tiež nemal príliš veľa potomkov vzhľadom na predispozície niektorých rás.* Možno nakoniec zavrhnete vaše obšubované bary pre príjemné tancovanie. *Kývne ľahko plecom, bolo to niečo čo aj Gabriella pomerne bavilo. Viazalo sa to však s tým, že obľuboval spoločenské tance. Aj keď na to nevyzeral jeho otec si na tieto galantské veci celkom potrpel. A sem tam prevetrať svoje "pekné oblečenie".* Tak to ste potom značnou výnimkou. *Na mnohých dlhovekých tvoroch sa práve iná doma poznačila. Neschopnosť s elektronikou, zastaralé názory a iné to často ukazovali. Keď sa muž opäť objavi vedľa neho pri jedle, začne byť už mierne podozrievaví. Žeby niečo tušil?* Obľubujem ich, rád tancujem a sú to pomerne decentné podujatia, aj keď sa konajú v opustených nemocniciach. *Usmeje sa a len si vezme pohár na stopke s čistou vodou zatiaľ čo konverzáciu nechá len vyšumieť.*
To je dobře. *Usmála se, když slyšela, že se vrhne na všechno to jídlo.* Já budu ráda, když mi vystačí krev alespoň do alkoholu i když nechci se zase opít, to by nebylo asi fajn. *Ušklíbla se a lehce se otočila za jednou dámou, která měla velmi zajímavou masku, načež se pak opět otočila k Remimu a poslouchala, co povídal.* Tancovačka na dvoře? *Pozvedla obočí.* Vážně se mě na tohle ptáš, zda půjdu s tebou? No jasně, že chci a ještě víc chci zase svou podobu víly. *Tiše se zasmála. A přivinula se k němu, načež se mu zadívala do očí.* Máš úžasnou masku mi amore, ale štve mě na ni jen to, že tě nemůžu políbit, což bych teď velmi ráda udělala. *Skousla si provokativně spodní ret a zazubila se jako neviňátko.*
*Dominic ihned kývl GABRIELLOVI hlavou na souhlas. pak se jemne usmál.* Ach jistě, taky si myslím. Je to přinejlepším zábavnější, a přijde mi to, no, o dost více elegantní, než-li by to bylo tak nějak v tom baru. *Zhodnotil nakonec upír. Pak už se na muže jen pousmál, nad jeho výrokem přikývl na souhlas, a pak mu jen pokynul hlavou na způsob toho, že se vzdálí. Otočil se, rozhodl se, že se půjde projít a tak nějak se zadívat, co se kolem děje. Jak tak ale procházel, v jeden moment se otočil za ženou s černými vlasy v černém obleku, ale když se otočil zpátky, ani si nevšiml, že se před ním z davu vynořil pár v modrém. Omylem strčil do ALESSANDRY, a jelikož to byla zkrátka hora svalů, tak se jal toho jí zachytit,. kdyby náhodou padala.*
*Remise celý zaculil.* Tak to budu moc a moc rád,. půjdeš-li se mnou. tak jo, platí, ještě ti pak dám vědět, jaký je to přesný datum, ale myslím, že tam nějak tuším.* usmál se, a když se na něj zadívala, tak jen spokoejně zavrněl.* No, ale tak, an druhou stranu, dodržuje to o to větší tajemství. To už by jsme jako pár byli dost okatí. *Ušklíbl se a chtěl si ji odvést už už dál, když ale do ALESSANDRY nekdo strčil. jen tak tak spatřil muž ve zlaté masce, ale ihned Aless zachytil za rameny, stejně tak jako spatřil že muž ji chytl zepředu. Tak ji tam takhle drželi oba.* Remi ale nakonec stejně věnoval pozornost Aless.* V pořádku mi amore? *Optal se jí.*
*Kmitala prsty, zatímco si prohlížela areál, dokud hlavu mírně nezaklonila a spatřila, že celou dobu se nad ní rozprostírá noční obloha. Líbilo se jí tady, ale stejně to nestačilo k tomu, aby se nezačala nudit. Naštěstí zde dělala společnost čaroději, který ji snad nenechá na holičkách a nebude ji mít jen jako ozdobu. I když to stejné by mohl říct on o ní. Naklonila hlavu jeho směrem a usmála se, což mohl pouze spatřit na jejích očí, které se slabě přimhouřily.* To víš, na mě se vyplatí čekat. *Podívala se mu do očí a přijala jeho rámě. Všimla si, že se v jeho očích něco zalesklo. To zmizelá iluze, která odhalila hadí oči. Chvíli je zkoumavě prohlížela, dokud nesklopila pohled na své obnažené nohy a ušklíbla se.* Ano, chci ti udělat tu radost, když mi omylem při tanci šlápneš na nohu, *popíchne ho a znovu se mu podívá do tváře. Prohlížela si lesknoucí se masku v měsíčních paprscích, která perfektně ladila s jeho oblekem. Někdo si tady dal velmi záležet na vzhledu.* Takže, *odmlčela se,* připraven udělat lepší dojem, než ten první?
*Upírka se na Remiho podívala a usmála se sladce.* Jasně platí, na to se moc těším. Abych řekla pravdu, tak se mi tam líbí. Je to úplně něco jiného než tady, takže jsem zvědavá na tu vaši tancovačku. *Mrkla, otočila se, chtěla ještě něco říct, ale to už se seběhlo všechno nějak rychle, když do ní strčil mladý, vysoký a statný mladík se zlatou rohatou maskou, který jí stejně jako REMI ihned chytil a ona tak zůstala uvězněná mezi oběma muži. Otočila se pak na REMIHO a pousmála se.* Ano jsem, nemusíš se bát. *Zašeptala, ale pak se opět otočila k DOMINICOVI* Myslím, že už mě můžete pustit, jsem v pohodě a vám radím si příště dávat větší pozor kam jdete. *Zamručela s úšklebkem a nenápadně si jej sjela pohledem. Pak se ale uvědomila, že je za ni její snoubenec, který jí ještě stále držel a raději pohledem uhnula a víc se na féra přitiskla zády.*
*Musí zadržet smích, který se mu lehce odrazí v očích při jejích slovech.* To se ještě uvidí zda to stálo za to čekání. *V očích se mu odrazí šilbasltví zatím co ji nechá chytit se jeho ráměte. Všimne si toho jak si prohlíží jeho oči.* Líbí se ti? Nebo se snad bojíš? *Zeptá se než nahodí zpátky tu iluzi, která dělá jeho oči normálními.* Udělat mi radost? *Jeh ooči je lehce rozšíří v překvapení.* Netuším jak by mi to mělo udělat radost...*Kukne se na ni.* A navíc já jsem skvělý tanečník. *Podotkne lehce malicherně. A pousměje se, když si prohíž jeho masku.* Z Itálie, pravá Benátská. Tohle je zlato a diamanty. *Poklepe na zlatou část masky. Dával si na takových věcech záležet opravdu hodně.* Dodstávám druhou šanci? Páni jak štědré. *Uchechtne se tiše a sám si prohlédne její masku.* Vybrala jsi tu masku schválně? *Zajímá se.* Je to Arianrhod, Welšská bohyně, znamená to stříbrné kolo... Je bohyní nebes a měsíce a ochránkyní mrtvých, kteří čekají na znovuzrození. *V mytoligiích se vyznal velmi dobře. Hlavně protože časokrát vycházely právě z něcoho z podsvěta, navíc jej to bavilo číst.*
*Jakmile se ujistil, že je ALESSANDRA v pořádku, ihned ji pustil postavil se urovnal si krvatu.* Moc se omlouvám za svou neopatrnost, otočil jsme se jen na chvilku, a ... *jakmile na něj ale žena spustila, tak se jen pod maskou zamračil, a pak zavrtěl hlavou.* Jo, jo dám pozor, jak říkám, je tu hodně lidí a tak nějak jsme se zamotal, omlouvám se.* pronesl, a pak se podíval i na mladého REMIHO.* A omlouvám se, i vám, doufám že jsme vás nebo vaši snoubenku nijak neurazil. *Pronesla pak se podrbal nervozně na zátylku, než se koukl na UPÍRKU a pak zase na vílu.* No, mohu vás někam pozvat? třeba vám donést jako omluvu drink? *Optal se upír přátelským tónem.*
*Remi to jen celé sledoval, jakmile spatřil, že je dívka v pořádku, tak se jen usmál, ale stále ji držíc za ramena se na ni podíval. Ujistil se ještě, že si ji prohlédl, že jí opravdu nic není. Pak se podíval na muže před sebe, ale rázem na Aless, která na cizince nepříjemně spustila. Jen se taky zamračil, ale nic jí neříkal, jen do ní strčil.* To se stává, v pořádku. Každý občas tak nějak zakopne, nebo do někoho vrazí, mě se to děje pořád, není proč se zlobit, že ano, drahá? *Dal na poslední tři slova silný výraz, a podíval se na Aless. Pak vrátil pohled k mladíkovi.* Nic se neděje, opravdu, ale pokud trváte na tom pití, budeme více než rádi. *Mrkl jedním okem, což asi upír neviděl.* Pak se otočil k Aless, nabídl jí rámě a podíval se na muže.* Půjdeme s vámi. *Usmál se na něj, a čekal, až se muž vydá k nějakému ze stolů.*
*Když se setmělo, Natalie vstoupila do sálu kde se ples konal, doprovod stál u ní se zlatavou maskou na jeho obličeji. Natalie měla na sobě také zlatavou masku a její vůbec první šaty, které měla od doby dětských karnevalů. Byla okouzlena krásou a elegancí, kterou sál měl a koukla na ostatní hosty co se tam nacházely. Sice byla nadšená z celé té atmosféry ale musela si zachovat eleganci a chladnou hlavu ať ze si neudělá ostudu. Pomalu se rozhlížela aby si zvykla na mačkání se mezi ostatními hostya snažila se balanc jak nejlépe mohla na vysokých podpatcích co měla na sobě.* /Pane bože co jsem si to myslela. Nat není to poprvé co je máš tak se soustřeď. Hlavně nespadni../ *Pomyslela si jak se promačkávala skrz*
*Tentokrát se úplně nedalo říct, že šel na tuto akci neplánovaně, z fleku. Naopak si na ni i sám vytvořil masku, jíž si zrovna na sebe nasazoval, jakmile si na sebe vzal černé kalhoty společně s téže barevnou košilí zdobenou volánky a pasovým korzetem. Nebylo to tedy nič kýčovitého, na to se spíše specializovala jeho nejlepší kamarádka. Jednalo se pouze o jednoduchou černou škrabošku ozdobenou různými pocínovanými ornamenty, které měly často podobu jakýchsi popínajících rostlin. Ale jaký byl jeho důvod? Proč se teď žene někam, kde ví, že bude trpět? Nikdy totiž nebyl zrovna nejvíce extrovertní typ, ovšem jednou za čas něco takového neuškodí. Navíc doufal, že by mohl po dlouhé době potkat někoho známého, ač to možná bude skrze masky docela obtížné. Napomoct mu tedy pak mohlo jen to, že své známé poznal již díky hlasu. Nemusel se proto bát, že by třeba Roberta od ostatních nerozeznal. Navíc právě v jeho společnost doufal a byl by za ni stokrát tak radši, než za tu, co měl momentálně. Po jeho boku totiž šla starší zrzavá upírka, která se, jako vždy, tvářila spíše neutrálně. Mládě to poznalo i přes její masku.* Je zvláštní vidět tě v šatech. *Špitl k ní, když se oba již blížili k místu konání. Tay až i litoval, že si nevzal fotoaparát. Kromě mobilu měl pouze menší skicák s tužkou a kusem gumy, aby se mu to vlezlo do psaníčka, jenž už teď vypadalo docela na knap. Foťák by tak akorát bleskem mnoho lidí rozhodil či i vytočil. Opět se tedy držel pouze věcí na skicování, kdyby si náhodou chtěl na chvíli oddychnout mimo veškerou společnost. Nicméně, Lila vrátila na tu poznámku Taylorovi pouze lehce nepříjemný pohled, než jej chytila a společně s ním vstoupila po zkontrolování dovnitř rozpadlé nemocnice, kde nečekaně rovnou zamířila pro něco na nervy, kdyby jí začalo být toho fialovovlasého mláděte po krk.*
*Netušila, proč AXEL chvíli odhalil svou pravou podobu a nakonec ji zase schoval za iluzi. Přemýšlela, jestli oči byly to jediné, co skrývá pod maskou.* Nevím, jestli se mi líbí. Záleží, jestli se hodí k celku, takhle se to těžko určuje. *Rukou pokynula na jeho kostým a poté se ušklíbla.* No možná toho využiješ, až začneš litovat toho, že si mě sem vzal. *Mrkla na něj a dále si už prohlížela jeho masku. Původně si nemyslela, že je z pravého zlata, ale čaroděj ji přesvědčil o opaku. Zpozorněla, zmkla a dovolila si prsty pohladit zlatou masku, i když věděla, že AXEL nechce, aby se ho dotýkala bez dovolení. Jenže využívala jejich dohody a toho, že ji znovu potrestat nemůže.* Fascinující, *okomentovala a ruku zase stáhla k sobě.* Masku jsem vybírala tak, aby se hodila ke zbytku. *Odpoví mu na dotaz. Nevěděla, že obličej, za kterým skrývala svůj má takový význam. Musela ale uznat, že vybrala velmi dobře.* Ochránkyně mrtvých, *uchechtla se.* To by sedělo vzhledem k mým zájmům.
*Těsně před nemocnicí se zastavil a na moment si sundal masku, které věnoval hned na to lehké zamračení.* Stále je špinavá, jako bych ji zrovna vytáhl ze sto let staré krabice, co jsem měl na půdě. *Zamručel si pod nosem. Jako by to tak skutečně nebylo. Jen kvůli přehnaně zdobené masky si vytvořil portál do svého bytu v Česku, kde ji ještě doopravdy musel lovit z bůh ví jak dlouho staré truhlice, kde se kdysi schovávalo oblečení jeho učitele. Hold se něčeho tak památného nemohl zbavit. Obzvláště, když to drželo jeho vzpomínky ještě víc při životě. Kusy ozdobného zastaralého kovu ještě jednou vyleštil rukávem černé volánkovité košile, k níž si samozřejmě vzal stejnobarevné kalhoty a boty s vyšším podpatkem, snad aby si připadal o něco vyšší, než je. Škrabošku následně nasadil zpět na obličej, aby jej dovnitř budovy pustili. Už skoro automaticky by pak zamířil rovnou k občerstvení, kdyby ovšem nebyl hlavou lehce jinde a nevrazil do jedné dívky (NATALIE).*
*Už se nadechla, že něco řekne, ale když do ní REMI strčil, ohlédla se na něj a při jeho tónu, který použil, když s ní mluvil, jen tiše zavrčela. Nelíbilo se jí to, ale jen na pár sekund zavřela oči a držela jazyk za zuby. Pak se opět otočila na DOMINICA, načež nasadila lehký úsměv.* Ano, tady můj snoubenec má pravdu. To se stává občas každému. *Pronesla tiše, ale už dál nic neřekla, nehodlala se mu omlouvat, že na něj trochu vyjela, proč by měla. Neznala ho a byl jí ukradený.* Pokud tedy a tom trváte, pak si tedy nějaký drink rádi dáme. *Pousmála se, načež pak koukla na REMIHO, kterého se chytila a oba se pak vydali za upírem ke stolu, kde si měli dát pití. Cestou koukla na féra, snad jako by mu chtěla říct, že se jí nelíbilo, to že jí to řekl takovým tonem, ale nakonec mlčela a nechala to být, nechtěla se nějak hádat.*
*DOMINIC sledoval to, jak mladý fér mluví se svou nejspíše polovičkou, než se uculil.* Jsem rád, že přijmete mé pozvání, tak tedy jdeme. *Usmál se a pak se vydal směrem ke jednomu stolu.* prosím, posaďte se. *Odsunul Alessandře galantně židli a počkal zda se posadí. Na mladíka se jen usmál a pak se postavil k nim, jak kdyby byl číšník. *Takže, co si dát? *Optals e. Když mu oba objednal, co si dají, tak kývl, došel k jednomu ze stolů, kde popadl jejich zadané pití, nakonec jej donesl zpět a položil před každého z nich.* No, a jinak se bavíte? *Usmál se upír a těkal pohledem mezi mladíkem a dívkou.*
*I Remi věnoval Aless kritický pohled, pak ale jen tiše mlaskl, a podívals e na ni. Z jeho očí se dalo vyčíst, že to tak nemyslel a ještě ji palcem ruky pohladil po její odhalené kůži. když je pak muž vyzval, aby se posadili, chtěl Aless sám odsunout židli, ale když to udělal onen muž, tak mu jen s úsměvem pokynul, posadil se vedle Aless a chytl ji za ruku.* Já si dám nějaký ovocný likér, prosím. *Usmál se na muže, a pak se podíval na Aless.* V pořádku? *Optal se jí. To už se k nim ale vrátil muž. Remi stále držel Aless za ruku, převzal si od něj pití a kývl.* Já se bavím dobře, doufám, že i má slečna. A co vy? *Zajímal se, zatímco hladil Aless po pažii.*
*Natalie se koukala s dozorem a bavící se hosty, kteří se proháněli po tanečním parketu a smáli se. Byla ponořena do svých myšlenek a váhala, zda se odvážit a zapojit se do konverzace. V té chvíli najednou cítila něčí přítomnost, jako by do ní někdo narazil. Obrátila se rychle s překvapeným výrazem na tváři. Natalie zůstala stát v mlčení, než jej prolomila* Vše v pořádku pane?.. *Pohlédla na mladého muže (HIRAM), který do ní neštěstím strčil a usmála se na něj skrz škrabošku*
*Axel prostě mykne rameny.* Je to jedno z mých čarodějných znamení. Víš co to je? *Zeptá se než tiše spustí.* Každý čaroděj má na těle určitý rys, podle kterého je jasné, že není člověk. Čarodějná znamení jsou různorodá, mohou být nenápadná nebo bít do očí...Jako třeba jen nepřirozená výška, nebo křídla, je to různé. A nikdy nevíš co to bude. Jde o náhodnou mutaci těla v důsledku s démonskou krví. Čarodějové to skrývají iluzí. *Mykne rameny nakonec.* /No snad nebudu litovat./ *Nahlas svou myšlenku neřekne ačkoliv obvykle říkal to co mu přišlo na mysl.* Myslíš, takové slabé potrastání? *V tónu jeho hlasu lze slyšet rýpnutí, slabé popíchnutí. Povzdechne si, když se dotkne jeho masky. Ne že by ten dotek cítil na své vlastní tváři. Pomalu zavře oči a zhluboka se nadechne. Nemůže jí sice potrestat tak jako předtím, ale za ruku jí chytí.* Ty si nedáš pokoj, co? *Cosi jako varování se odrazí v očích.* Máš pěkně nenechavé ruce. *Mlaskne nespokojeně a zakorutí hlavou.* To tedy...*Uznale pokývne hlavou.* Je známá z mýtů Mabinogi a welšských triád. Je dcerou bohyně Dôn a boha Beli a sestrou mnoha dalších sourozenců známých z tohoto mytického cyklu, mimo jiné známého čaroděje Gwydiona. *Významně na ni koukne.* Ale to je co říkají civilové, dle mého to byli všechno víly. *Uhechtne se dokud nedorazí na hrani parketu.* Zatančíš si se mnou? *Zeptá se.*
*I upírka se na REMIHO dívala, ale při jeho pohledu si pak jen tiš povzdechla a usmála se na něj, jemně mu tiskla ruku, za kterou ho držela a když se pak posadila, jen svůj pohled věnovala DOMINICOVI.* Já si dám bourbon, hm možná s trochou krve, kdyby to šlo. Děkuju. *Pousmála se a když odešel, sjela si ho pohledem znova, než se podívala pak na Remiho.* Jo v pohodě, nemusíš se bát. *Odpověděla jen a sladce se na něj uculila. Když pak před ní upír postavil její pití, vzala si ho a věnovala mu úsměv, než se napila.* I já se bavím a ještě aby ne, je to tady opravdu dokonalé. Tyhle ty maškarní plesy jsou prostě nejlepší. *Uculila se na oba a pak jen čekala až odpoví i Dominic.*
*Když už vzpomínal během cesty přímo k nemocnici na svého učitele magie, zatímco se snažil vyčistit starou zaprášenou masku, která musela pomalu přežít i samotnou britskou královnu Viktorii, proč by se nemohl zaobírat dalšími vzpomínkami, jen na někoho jiného? Třeba na jednoho ze svých přátel, který mu z života zmizel před nedávnem, ale on to zjistil o ne zrovna malý počet dnů později. Hold se nikdy moc nemusel dívat na zprávy, slyšel to až, když se o tom mluvilo i v rádiu.* Huh? *Vydal ze sebe a lehce sebou ucuknul, než se zmateně rozhlédl okolo sebe, aby zjistil, co se děje. Jakoby před chvílí byl v transu a nic nevnímal. Pohled mu nakonec padl na dívku před ním, načež mu pomaleji došlo, co se asi tak stalo.* Pardon, vrazil jsem do vás..asi? *Jeho omluva tak nakonec však vyzněla spíše jako otázka. Stále byl lehce zmaten, zatímco se na NATALII díval.*
*Dominic si ji sjel pohled a uculil se.* Koukám, že máte dobrý výběr, slečno, nebo, bych měl říct paní? *Usmál se, a i jí přinesl alkohol dle její objednávky. Když se pak vrátil, položil jej před ženu a posadil se tedy. Psolouchal oba dva a usmíval se.* Ach ano, je to tu krásné, já tedy na plesy nikdy moc nebyl, ale teď, jak sem přišel na tenhle, tak mě to tak nějak samotného okouzlilo, asi budu chodit častěji. *Přiznal, a poté vytáhl z kapsy v košili placatku, ze které si nalil trochu krve do šampaňského a promíchal točivým pohybem sklenky Pak se na ně podíval.* Ale, tady bydlím jen čerstvě, ještě ty manýry a plesy, a vše, cos e tu děje, tak nějak poznávám. *Usmál se Dom.*
*Remi to poslouchala usmíval se na Dominica. Když si všiml, že si do svého pití leje, nejspíše, soudě jeho prvního komentu na Aless krev, tak se jen uculil.* No, tak to nevíte, o co přicházíte, drahý pane. Ty plesy tady jsou skvělé, byl jste již v nějakém New Yorském baru? Vřele doporučuji, B+ je skvělý bar, ale i Pandemonium stojí za návštěvu. *mrkl na něj, a pak se napil sám ze své sklenky.* A odkud jste se sem dostal? Pokud to tedy není tajemství. *Usmál se. Nakonec, neptal se na jméno, na nic, jen odkud sem muž zavítal. Po celou dobu i tak držel Aless za ruku a usmíval se, občas se na ni podívala spokojeně zavrněl, když viděl, že je už jakž takž klidná a v pořřádku.*
*Rune dojde dovnitř a zamíří k jídlu a pití. Okamžitě zhodnotí špatný keterink. Nemají medovinu. Takže vezme jedno pití a začne ho ochutnávat. Nechutná. Takže sáhne do kapsy saka a vytáhne lahvičku. Jde o lektvar, který posiluje alkohol. No a místo, aby si to dal jen do své skliničky, tak to nalije do zdroje pití. Svůj obsah skleničky nenápadně vylije a nalije si nový. To už mu chutná více. Usměje se a nevinně odejde k jídlu, kde začne ujídat šunku nebo salám z malých chlebíčků a zbytek tam nechává.*
*Nat se podívala na muže (HIRAM) před sebou s klidným výrazem. Odpověděla s nenuceným tónem* Žádný problém, pane. Každý máme své myšlenky, které nás občas vtáhnou do svého vlastního světa. *Natalie se usmála a posunula svůj pohled směrem k maskovaným hostům, kteří tancovali a smáli se v dáli.* Já se omlouvám že jsem stála jako solný sloup. Jak si to tu užíváte hm?..*Snažila se s ním povídat ale zněla dost nervózně*
*Krom schopností čaroděje zjistila, že ho využije i jako pokusného králíka k tomu, aby lépe poznala jeho vlastní rasu. Mlčela jako odpověď na otázku, zda věděla, co to čarodějná znamení jsou. Určitě mu došlo, že v tomto není příliš vždělaná, když začal vysvětlovat, aniž by ho k tomu vybídla. Poslouchala ho a začalo ji mrzet, že jí nemůže dát lepší názornou ukázku. Jistě se však najde ještě spousta příležitostí, které budou lepší a nebudou před zraky spoustu lidí.* *Sama pro sebe se ušklíbla, když ji opět ruku chytil.* Musíš si začít zvykat. Možná se ti to začne líbit a potom ti bude po mém doteku smutno, *zavrněla a nechala tedy jeho masku na pokoji. Znudeně si povzdechla, když jí odkryl další skrytý význam její masky. Měl to přece pochopit, když řekla, že se jí hodila jen k šatům. Mělo mu to dobře napovědět, že ji historie nezajímá. Přesto si neodpustila jednu poznámku.* Gwyndion a Gwyndolin, to je mi náhoda, *uchechtla se a podívala se před sebe, kde byl taneční parket.* Když odmítnu, budeš mě prosit? *Zeptala se ho hravě, ale již dávno pustila jeho rámě, aby se postavila před něj.*
*Napila se.* Výběr to je nejlepší, je to moje oblíbené pití, čím starší bourbon, tím lepší. *Mrkla.* A zatím ještě slečna, ale paní budu brzo. *Zazubila se a mrkla na Remiho, kterému stiskla ruku. Tak nějak se nemohla už dočkat. Pak se opět podívala na Dominica.* Věřím, že v New Yorku se to touhle dobou plesy netrhne a že tohle určitě není poslední. Takže máte možnost zajít i na další a jak znám podsvěťany, budou dost tematické. *Uchechtla se a znova se napila, pak už jen poslouchala Remiho, jak se ptal onoho muže odkud byla kam všude by mohl zajít.* Ano, to je pravda. B+ je fajn, ale já třeba osobně preferuji Pandemonium, ale asi každý měl přijít na to, kde je mu nejlépe. *Pronesla a stejně jako fér čekala, až jejich společnost odpoví.*
Páni, tak to vám tedy gratuluji. Přeji vám to, mě se ještě nepoštěstilo, nebo, no, od určitého bodu v životě se nevážu. *Mrkl na Aless, a pak je oba poslouchal, jak mu doporučovaly různé podniky. Musel se usmáat.* Tak oba už jsme prozkoumal. A ano, za mě je Pandemonium skvělé, rád tam sem tam zajdu, ale do B+ stejně tak. *Usmál se na ně. Pak se ale zaměřil na otázku od mladého féra.* No, vcelku zdaleka, dalo by se říct. Původně jsem žil v Anglii a potom nějakou dobu na Aljašce. *Usmál se na ně a pak se napil. Ani nevěděl, kdo před ním momentálně sedí, a jak důležitá, i když, dost zavádějící ta infomace, jež o svém původu podal, byla. jen tam klidně seděl a pil pití.* vy jste taky původem odtud? nemohu si nevšimnout toho, že máte oba dva cizí přízvuky, jen je nedokážu přiřadit. *Uculil se.*
*Remi se na Aless uculil, když povídala, a pak se nakonec otočil i na muže.* No vidíte, tak toho se držte, tam je fajn, alespoň mi to tak přijde, ale jak říká má polovička. Pandemko je za mě skvělé. *Usmál se a pak jej poslouchal díl.* Páni, koukám že jste toho taky celkem dost procestoval, co? *uculil se a jakmile položil otázku na jejich přízvuk, tak ihned kývl na souhlas.* Ach ano, já jsem původně z Itálie, nebo tedy, původně jsem z jiné říše, ale pak jsem bydlel dlouho v Itálii. *Pronesl. Pak se podíval na svou prázdnou sklenku.* Ještě si zajdu pro pití, chcete taky? *Optal se, a pokud mu to odsouhlasili, tak Remi vzal sklenky a poodešel pro pití.*
*Lily se samozřejmě musel držet, jinak by mohl mít problém u Dragose. Tak nějak ovšem doufal v to, že aspoň při tanci by jej mohla nechat a na chvíli si opravdu hledět jen sama sebe, když už se jí to dařilo často předstírat. Zběžně se rozhlédl po prostoru a poté si prohlédl nabídku alkoholu před nimi. Narozdíl od svého doprovodu si ovšem nevzal nic, aby potom nemusel zpět odnášet sklenku. Ne, že by s něčím takovým měl nějaký velký problém, spíše se tím nechtěl zdržovat, když by nakonec Boba zde skutečně potkal a jeden tanec si od něj ukradl.* Už jsi toho vypila dost, ne? Já jen, že strávit celý večer u stolu s alkoholem nepotřebuju. *Poví směrem k zrzce, lehce už předem litujíce, že něco takového řekl. Mohl být rád, že s ním někdo vůbec zde šel, mohl přece taky zůstat ve vile.* Bacha na jazyk. *Zavrčela pak upírka nazpět, nakonec si však vzala dva panáky do rukou a na mládě kývla, aby mu naznačila, že tedy může jít, když už se rozhodl ji od pití vyrušit. Posunuli se tedy o kousíček dál k jídlu. To ovšem mohli tak maximálně pozorovat, jíst to by bylo k ničemu. Taylorovi do oka padlo ale něco jiného než-li občerstvení. Spíše osoba u něj stojící. Lehce naklonil hlavu na stranu.* /Že by? Má masku, jde to blbě poznat./ *Pomyslí si, načež k muži (BOBOVI) přistoupí blíž a zaklepe mu jemně na jeho rameno, aby jej na svoji přítomnost upozornil.* Bobe? Jsi to ty? *Řekl spíše potichu, zatímco Lila za ním už spolkla druhého panáka, aby mohla skleničku někam postavit a plácnout se do čela, když mládě tak zticha pozoruje.*
Děkujeme. *Pousmála se, když jím oběma poblahopřál, pak si jen odpila svoje pití a poslouchala, co povídal Dominic. Když pak zmínil Aljašku, začalo jí to nějak šrotovat v hlavě. Upír, který kdysi přebýval na Aljašce, bylo by možné, aby ho snad znala? Chvíli nad tím přemýšlela, než jí vytrhl Remiho hlas.* Ano, můj milý je z Itálie a já pocházím ze Španělska. Jsme taková trochu Evropská dvojka. *Zazubila se a když fér vstal s tím, že jde pro pití, jen se na něj sladce usmála.* Vezmi mi prosím dvojitou mi amore a s krví. Děkuju. *Poslala mu vzdušný polibek. Chvíli ještě za ním koukala, než se otočila k Dominikovi.* A jak dlouho jsi strávil na Aljašce. Je možné, že jsme se tam někdy potkali, jelikož i já nějakou část života strávila právě tam. *Pronesla a prohlížela si ho, snad jako kdyby čekala, že najde nějakou nápovědu, která by jí trkla do nosu a ona poznala o koho se jednalo.*
*Bob si spokojeně jí to, co si našel a škrabošku, kterou sice má od začátku, ale zapomněl na její existenci si nyní uvědomí. Dost mu překáží. Zrovna si chystá masku sundat, když ho někdo osloví. Otočí se po hlasu a uvidí Taye.* Ah, TAY!* Zazubí se na něj a odhalí kočičí tesáky a hned na to sundá z dalšího chlebíčku šunku.* Víš, je škoda, že přicházíš, o dobré jídlo.* Zazubí se a napije se svého upraveného pití.*
*Dominic sledoval, jak se fér zvedl.* Já si dám prosím ještě whiskey, pak si ho namíchám, tak do větší sklenky prosím. *Požádal jek, a pak se podíval na upírku před sebou. Nakrčil nos, a přimhouřil oči, když řekla, že je ze Španelska.* Hm, ze Španěl, říkáš? *Optals e jí. Když se pak ale Remi vrátil, tak se na něj usmál, přijal pití a pak se zvedl a zadíval se mu do očí.* Doufám, že to nebude ode mne až moc troufalé, ale, směl bych požádat vaši milou o tanec? Skutečně, o nic nejde, jen o tanec. *usmál se na něj, mezitím co už ale svou ruku natáhl k upírce. Potřeboval s ní mluvit a tak nějak si myslel, že ona mu dá ty odpovědi pro které tu byl. Že by to byla až taková náhoda?*
*Axel za svůj život potkal spoustu víl. Tedy když žil na jednom z dvorů. V hodně směrech se podobali lidem. Byly zvědalné víly a ty, které se ke spoustě věcím nedostali, třeba k jiným rasám podsvěťanů. Nejspíš šlo o jistou izolaci ve Faerii nebo tak něco. Proto si řekl, že by se Gwyn mohly hodit nějaké informace. Nechce říkat, že vypadá nevzdělaně spíš...z jejich interakce šlo poznat, že nemá tolik zkušeností s jinými rasami. Nad její poznámkou se uchechtl.* Ale ale, aby se to nezačalo líbit tobě. *Mrkne na ni a její ruku pustí. Pak se opět rozpovídá nad významem její masky.* Ano přesně, velká náhoda. *Poví lehce sarkasticky a pak se koukne na tanenčí parket, připraven vyrazit, ale Gwyn ho zarzaí v cestě. Lehce otráveně mlaskne a koukne se na ni.* Nejspíš ne, nejspíš tě prosit nebudu. *Mykne prostě rameny a strčí si ruce do kapes.* Ale lehce se obávám, že asi jíst nepůjdeme kvůli našim maskám. *Ukáže na jeho i její masku.* Ale sluší ti to. *Zazubí se a je to takový ten úsměv, který se odrzí i v očích.* Máš strašně dlouhé vlasy, stříháš si je někdy nebo to prostě necháš tak růst jak ruslaka? *Chytí jeden dlouhý pramen jejích vlasů, které mu na dotek přijdou jemnější než hedvábí.*
*Když se Remi vrátila donesl těm dvěma pití, jež si objednali, tak on sám se posadil a vzal si svoje piití. uculil se, přiťukl si, pokud tak učinili oni, a pak sledoval muže, jak vstal. Jakmile mu položil otázku, kterou mu položil, nejprve se zamračil. pak ale napomenul sám sebe.* /Notak, nebuď jak malá holka, o nic nejde. Stejně se neví, kdo to je, takže je možné, že už jej nikdy neuvidí./ *Proto se pak Remi podíval na Aless, a pak zase na muže.* Pokud bude souhlasit dáma, pak ano, ale vrátit, ano? *Ukázal na něj, a pak se podíval na Aless, čekajíc hlavně na její odpověď.*
*To, jak zmatený byl, muselo jít beztak poznat i přes masku. Chudák pomalu ani pořádně nepobral, co se vlastně stalo. Potěšilo jej ovšem, že dívka jednala naprosto v klidu a jinak, jak mnoho jiných, co za svůj život potkal. To zvládl ocenit.* Jo, přesně tak. Díky za pochopení. *Pousměje se na NATALII lehce. Následně si ji celou prohlédne a nakloní hlavu do strany, načež uznale kývne a tiše hvízdne.* Sluší vám to. *Poví. Možná to myslí vážně, možná se jen snažil z jakési slušnosti zalichotit.* V pořádku, to já jsem nedával pozor. Nemusíte se tedy omlouvat. * Kývl, načež krátce zapřemýšlel. Na to, že se nedostal ještě k alkoholu, aby si náladu zvedl ještě víc, se necítil až tak nejhůř.* No..zatím to tu není tak zlé. Mám tedy radši méně formální akce, ale tak..jednou za čas ani tohle neuškodí. A co vy?
*Původně si nebyl dvakrát moc jistý tím, co dělá. Prostě se mu muž s tváří skrytou pod škraboškou zdál povědomý, tak jej oslovil. Sám nad sebou tedy lehce žasl a dokonce se i šťastně zazubil, když se ukázalo, že jeho tip nebyl špatný a opravdu se trefil do černého.* Ahojky. *Uchechtne se pak, načež se opět podíval na jídlo, když ho ROBERT zmínil.* Jo, vypadá docela dobře. *Uzná. Skutečně nevypadalo špatně, ale mohlo mu teď být zcela u zadní části. Pohled tedy přesunul zpět na čaroděje vedle sebe.* Možná jsem tak trochu doufal, že bychom si mohli zatančit..? *Začal, ač hned na to lehce zazmatkoval.* Tedy, dlouho jsem netančil, takže nevím, jak by to mohlo dopadnout, ale tak..snad ne tak špatně.
Ano, ze Španělska. *Zopakovala a když jí požádal o tanec, jen lehce pozvedla obočí. To se už ale vrátil i Remi, který se posadil zpět a donesl i pití. Když slyšela, co řekl, jen se uculila.* Neboj se vrátím se ti. *Naklonila se k němu.* Jsem přece jen tvoje mi amore. *Zapředla mu tiše do ucha, načež se pak odtáhla a postavila se.* Zatančím si s vámi. *Pousmála se a chytla se jeho nabízené ruky, načež se s ním vybrala na parket. Jednu svou ruku vložila do te jeho, zatímco tu druhou si položila na jeho rameno a jakmile znova začali hrát, dali se spolu do tance. I upírku zajímalo, kdo dotyčný byl, už jen ten fakt, že byl na Aljašce stejně jako ona jí zarazil.* Už mi odpovíš, jak dlouho jsi tam žil? Nebo v jaké době? *Optala se jej znova.*
*Dominic na féra děkovně kývl, než si nakonec odvedl upírku na parket. Jakmile jí stanu čelem, tak jednu její dlaň schoval v té své, zatímco druhou jí položil za záda a přitiskl si její drobné tělo k sobě. Musel se až sklánět, aby jí viděl do očí, což teď chtěl.* Vím, že jméno mi neřekneš, a masku si taky nesundáš, to je tak nějak pointa této akce. Ale myslím, že vím, kdo jsi. *Usmál se, odpočítal si kroky, a když na to přišlo, tak se s ní dal do tance. Tiskl si ji k sobě, ale přeci jen něženě aobezřetně.* Na Aljašce jsme byl ještě do nedávna. Ale předtím jsem tam byl tak šedesát let zpět, plus mínus, kdy jsme tam byl tak nějak aktivněji. A myslím si, že jsme se tam setkali, nebo to vidíš jinka, Alessandro? *Zeptal se jí. Byl si téměř jistý. Španělský přízvuk, dívka na Aljašce, která měla za to, že jej znala, a v hlavě povědomý hlas. Otočil si ji v jedné z otoček a opět přitiskl k sobě.*
*Její úsměv se rozšířil při lichotkách a přikývla hlavou.* Děkuji vám! Vy vypadáte také úžasně, když si to mohu dovolit říct! *Doplnila s lehkým a přátelským tónem* Moc si to tu užívám. Je to má první společenská akce.. *Krátce se nadechla a koukla se na pult s alkoholem* Chcete zajít pro nějaké drinky? Možná to trochu rozjasní tuhle akci..*Koukla na Hirama a poukázala na pult*
Remi sledoval, jak si odvádí Dominic Alessandru na parket. Chvilku se na to koukal, než se ale vydal směrem ke stolu s jídlem. Nalil si další alkohol, než se zadíval na chlebíčky. Jak si tak všiml, tak na každém skoro, na který narazil, byli ojedené salámy a šunky. Remi se kolem sebe podíval, a když si byl jistý, že jej nikdo nevidí, tak z chlebíčků, které byly už takto pošramocené, začal ojídat rajčata a případně papriky, zatímco si to zapíjel alkoholem a uličnicky se u toho culil.
*Bob do sebe hodí své pití a popadne TAYE.* Fajn, ale pozor na hlavy.* Zasměje se a vede ho na parket. Přítáhne ho k sobě a zajme postoj k tanci. Pomalu se začne pohybovat a pobrukuje si melodii, která je naprosto jiná než ta, co hraje.* Tanec je fajn. Tančím vždy se sestrou ve Vídni, ale to není taková zábava. Navíc jsem jen vždy doprovod. Takže nuda. Můžu jen pít a ne jíst. Takže nuda. Hlavně, že tam jdu jen kvůli jídlu zdarma.* Začne vyprávět a culí se.*
*Dovolil si dívce složit poklonu a její outfit jí pochválil. Dokonce to kupodivu myslel víc vážněji, než normálně. Dívka hold působila mile, zatím tedy. Nač být tedy nepříjemný. Zlehka se začervenal a uchechtl.* Když myslíte, děkuji. *Kývl, načež si jednu ruku dal v bok.* Oh! První? *Zvídavě se na NATALII podíval a znovu si ji sjel pohledem. Odhadoval, že se pod maskou skrývá dosti mladá tvář, což šlo i docela poznat podle dívčiného hlasu. Tohle ovšem zvládlo všechny snadno oklamat.* Tak to si to tu musíte pořádně užít. *Zazubí se, načež hned přikývne na její nabídku.* Samozřejmě. Pozvání na chlast bych neodmítl nikdy.
*S lehce zakloněnou hlavou na něj koukala nebo spíše do jeho očí, které se snažila zařadit. Dál spolu tančili a ona jej poslouchala. Čím víc mluvil, tím víc překvapenější byla. Ve chvíli kdy pak vyslovil její jméno, jen se zarazila a zůstala stát na místě, hledíc na upíra před sebou. Stále si skládala střípky dohromady. Vzpomínala na upíry, které tehdy na Aljašce v klanu potkala, když si pak dala všechny věci konečně do spojitosti, zarazila se ještě víc.* Dominicu. *Zašeptala, pustila se ho a lehce od něj odstoupila.* Co tady… co tady děláš? *Optala se. Vzpomněla si na něj. Moc spolu nevycházeli už jen z toho důvodů, že na ni kdysi žárlil, že se jí Emett věnoval víc.* Vlastně to je jedno. *Odpověděla si sama a otočila se, aby se mohla vrátit zpět za Remim.*
*Dominic ale upevnil stisk na jejím pase, přitiskl si ji k sobě a usmál se.* je neslušné odcházet, dokud tanec neskončí. tak prosím. Já jsme se sem nepřišel hádat. *usmál se, a v otočce si ji k sobě přitáhl zpět. Stála teď k němu zády a on se bradou opíral o její rameno.* Ale pravda, už jsme nemyslel, že tě kdy potkám. *Zašeptal jí do ucha, a když si ji opět otočil, tak si ji k sobě natiskl čelem. Pak se dal do dalšího tancování.* No, ale koukám, že mimo Emettův klan ti to prospělo. *Zavrněl.* hele, co bylo bylo, nechceme to nechat být? Teď jsme tady a teď. *zavrněl, mrkl jedním okem opět si ji otočil.* Takže, manžel, jo? *uculil se, a dál se věnoval tanci s ní, jakoby se nic nedělo.*
*Překvapeně zamrká, načež ROBERTOVI věnuje lehce vyjevený pohled, jako by nemohl uvěřit, že s jeho slovy souhlasil. Hned se však hodil do klidu a nechal se zavést na parket, kde o něco nejistěji rovněž zaujal taneční postoj.* Jestli ti šlápnu na nohu, tak se omlouvám. *Řekne hned. Lila se mezitím postaví opodál, aby měla Taylora stále na očích, když už jí ho přebral ROBERT. Tomu čaroději zrovna nejvíce nevěřila.* Dobře? *Naklonil mladík hlavu lehce do strany, načež krátce vyhledal čarodějovy oči, pokud to tedy bylo vůbec možné a dotyčný se raději nedíval jinde.* Zrovna v tuto chvíli bych spíš ty řeči omezil..jsi teď dost upovídaný, lieber Robert. (Drahý Roberte). *Poví, zatímco se nechává čarodějem při tanci vést.*
*Nechtěla dělat scény a tak tedy zůstala a dál s ním tancovala.* Já se přece nehádám, jsem jen překvapená, že te vidím zrovna tady. Z celého světa můžeš jít kdekoliv a ty se objevíš tady. Zavolal tě Emett nebo ses objevil prostě sám? *Optala se, potřebovala vědět, zda patřil k těm, co utekli a schovávali se a Emett je pak svolal znova nebo to bylo jinak.* Že tě uvidím, jsem si nemyslela ani já, to mi věř a co se týče Emetta, ano prospělo mi být bez něj, dost jsem se naučila za tu dobu. *Pronesla a pohlédla na něj, tančíc dál do rytmu hudby, která se nesla kolem. Chvíli mlčela a poslouchala jej.* Pokud jsi nepřišel dělat problémy, pak fajn. Necháme to být. Ale varuju tě, už nejsem ta stejná osoba jako dřív. *Ušklíbla se a koukala mu do očí, než se pak pousmála.* Copak, překvapuje tě, že se budu vdávat? *Uchechtla se a znova se zatočila.*
*Dominic se jen jemně usmál.* Ne, Emettovi nijak nesloužím, a ani už to nemám v plánu. *Pronesl Dominic a pak naklonil hlavu na stranu, než si ji pevněji chytl za zády, aby jsi mohl přehnout dozadu, načež se jemně pousmál.* To je moc dobře. Nebyl to dobrý vůdce, věděl jsme to už od začátku. proto jsme na tebe taky tak žárlil. Protože si tě dovedl jako něco, co by ho dál rozptylovalo, a místo toho by se věnoval více tobě, než klanu, na který doteď kašlal. *Ušklíbl se upír. Potom si ji vytáhl opět k sobě, načež se na ni zadíval a sjel si ji pohledem.* To já vím, a neboj se, nepřišel jsme dělat žádné problémy. *zavrněl.* /Prozatím, má milá./ Ale víš, že ani ne? tak nějak, vím, že každý se pořád vyvíjí, roste, dospívá. A jak tak koukám, i ty už jsi toho dosáhla, drahá Aless. *Uculil se, než si ji opět zatočil a pak zase přitáhl k sobě.* Víš, nejhlavnější je, že jsi šťastná. *Mrkl na ni.*
Tak abychom šli ne? *Přistoupila k pultu a s úsměvem, který měl nádech tajemství, objednala* Prosecco s krví, prosím. *Požádala osobu co připravovala nápoje. Když se obrátila na něj s plnou sklenkou, pohlédla mladíka a položila mu otázku* A pro vás? *Krev v jejím víně zbarvilo její bíle víno do červeného odstínu*
*Když slyšela jak mluvil o Emettovi, jen se ušklíbla.* Jako upíra mě naučil hodně, to se mu musí nechat, ale ano tohle ti musí dát za pravdu, jako vůdce stál za nic a viděla jsem to tehdy už i já, proto jsem ho chtěl zabít, ale při mé smůle jsem podcenila své síly, no což, stalo se. Teď už jsem chytřejší a vím, že jen síla nestačí. Měla jsem dost času dospět, růst a učit se a teď jsem jí ta, co velí jemu. *Zasmála se. Kdo by to čekal, že jednou to tak skutečně bude, o to víc si to užívala.* Za ty roky jsem toho dosáhla dost., ale myslím, že až v poslední době jsem našla to, co mi chybělo nejvíc. *Pousmála se a pohlédla směrem, kde byl Remi.* Ukázal mi, jaké je to milovat a být milovaná a já jsem díky němu neskutečně šťastná a to jsem ho chtěla na začátku zabít stejně jako on mě. *Uculila se.* Ale ano, jsem šťastná, poprvé v životě, tedy, podruhé, ale to je vedlejší.
*Dominic ji poslouchal, přikyvoval a usmíval se. Ale to, co jí chtěl říct, nebo, co by měla vědět, neříkal. Bál se, že v tom přeci jen jede taky. Richiee mu sice nic o tom neřekl, ale on věděl, že tu věc o zotročencích si držel Emett u těla a dlouho tom niko nevěděl. Byl tu risk, že to u sebe držela i ona, a navíc, nechtěl ji s tím konfrontovat, Věděl, že by s tím hned letěla i se jménem za Emettem, a nechtěl přijít o krk. To ne. proto to nechal být a jen se culil.* No vidíš to, jak jsi povýšila, takže jsi teď šťastná? *Usmál se. Pak se podíval, kam Aless koukla a spatřil tam mladého féra, jak zrovna vzal do ruky chlebík, sundal z něj rajče a chlebík vrátil zpátky. Musel se zasmát.* Koukám koukám. No, hlavně že ty jsi s ním spokojená a šťastná. *Usmál se. Pak naklonil hlsvu na stranu.* Vypadáš určitě líp než posledně. *pronesl ještě lehce kousavě.*
*Hned na její otázku přikývl, vůbec neotálel. Prostě se svižným krokem společně s upírkou rozešel přímo k pultu, načež dívku nechal si objednat drink jako první. Na pracovníka za pultem se pak zazubil, přemýšlejíce ještě rychle nad svojí volbou.* Sex on the Beach máte? * Optá se pak, vysléchajíce vzápětí odpověď.* Super, tak to. *Přikývne, načež pohlédne na NATALII.* Říkala jste, že je tohle váš první ples, že? *Optá se, aby se ujistil opět. Po obdržení odpovědi pak pokračuje.* Jestliže je to tak..kolik vám je? Chápu, že toto není zrovna nejlepší dotaz na dámu, ale tak, já nikdy moc lekcí etikety nepobral, abych se na něco takového bál zeptat.
*Zatváří se zklamaně, když od něj prosbu nezíská, ale rozhodně ji to nedonutí si nezatančit. Jak říkal, jinou zábavu nejspíš nenajdou, protože jejich masky je velmi omezovaly, takže se bude muset spokojit s málem. Nad jeho pozvánkou se povýšeně usměje, měla ráda komplimenty a věděla, že dnes ji to slušelo obvzlášť. Dala si totiž záležet víc, než kdy jindy.* Já vím, pozor, abych tě neokouzlila, *ušklíbla se a zdržela se opětovné pochvaly vůči jeho vzhledu. Samozřejmě jemu to slušelo taky, byl hezký, ale Gwyn mu takovou radost nechtěla udělat, že pohladí jeho ego. Již při jejím prvním setkání zmínila, že nevypadá vůbec špatně. Zpozorněla, když se dotknul jejich vlasů a možná už trochu začala chápat, proč jemu vadí, když na ni sahá. Avšak nic na to neříkala, nevyhýbala se mu, jen naklonila hlavu lehce na stranu.* Ještě jsem si je nestříhala a nemám to zatím v plánu, *zamumlá a v tu chvíli jej chytne za ruku. Jenže ne proto, aby ji pustil, ale aby jej konečně vtáhla na parket a mohli začít tančit.*
Povýšila, ale nebylo to jen tak. Abych se dostala až sem, chtělo to hodně úsilí, ale jo jsem spokojená. *Zazubila se a nova se zatočila, načež se ho pak chytla víc a znova pohlédla na Remiho, když pak viděla, co Remi dělal, jen se zasmála.* /Bože, co to zase děláš Remi?/ *Prolétlo jí hlavou.* Šťastná a spokojená. No co, je to vílá bláznivá víla, ale á už si zvykla a neměnila bych. Proto si ho přece beru. *Zasmála se a ještě chvíli Remiho sledovala, než se otočila zpět na Dominica a když řekl, co řekl, naoko se zamračila, než se uchechtla.* Posledně jsem byla neopeřené kuře brouku, říkala jsem ti, že jsem se změnila a dost. *Zasmála se a koukala na něj.* A co ty? Co jsi dělal ty celou tu dobu? Kromě toho, že jsi byl stále v klanu, jak jsem pochopila. *Tančili spolu dál.*
*Dominic spokojeně přikyvoval, co ji poslouchala jakmile se zase naskytla možnost, ohl ji v pase dozadu a nebo si ji zatočil tak, že se mu pak stejně zase vrátila do náruče.* Ale jo, vypadá fajn, jako galán, myslím si, že jsi vybrala více než dobře. *Mrkl na ni a pak si ji opět přivinul k sobě.* No, já se asi nějak moc nezměnil. Pořád jsme , takový jaký jsme, jen jsem se začal věnovat programování, lítám po síti a sháním, co jen mohu. je to takové hobby a práce zároveň. Jsme sem dojel...no, bylo na čase zase změnit místo a hlavně, je to New York, ten za tu návštěvu stojí. Mrkl na ni a spokojeně tančil dál, i když už podle skladby poznával, že se blíží ke konci.*
Vybrala jsem si dobře. *Souhlasila s ním a usmívala se, načež jej pak poslouchala.* Hádám, že New York je jako maják pro podsvěťany. Když se sem sjíždějí všichni. *Ušklíbla se a držela se ho dál, i ona poznala, že se tanec blíží ke konci.* Tak programátor, zajímavá práce, to se musí nechat, ale když tě to baví, tak super. A mimochodem, jsi tu tedy jen na návštěvě nebo se tady chceš nějak usadit? *Optala se zvědavě a když hudba dohrála, zastavili se. Aless mu stále hleděla do očí, ale už se jej pustila.* Tak tedy díky za tanec a já se už asi vrátím zpět za snoubencem. *Pronesla nakonec.*
*Dominic se na ni usmál.* Už jsme se usadil, na Manhattanu mám malý domek, pokud chceš, tak se můžeš přijít podívat. *Usmál se, načež pak sáhl do saka, a pak jí podal malou vizitku s číslem a adresou. Nosil to u sebe pro případy pracovní spolupráce.* Tak, kdyby jsi se chtěla zastavit, budu rád. *Usmál se.* Jakmile dotančili, tak se od ní zlehka podtáhl, než vysekl uklonku.* Děkuji za krásný tanec, má milá. Doufám, že nebyl za tento večer, ale i obecně, náš poslední. *Mrkl na ni, a pak už se otočil, načež jí zmizel v davu. Usadil se pak kousek od stolu, kde spatřil sedět ženu na začátku plesu, ženu v černém, gothickém oblečení, ke které po chvilce otočil svůj pohled.*
*Když Remi viděl, že se dal dlouhán na odchod a stejně tak se vracela i jeho Aless, tak se vydal k ní., Už zdálky se usmíval.* Tak co, mi amore, vše v pořádku?: jak se máš? *Usmál se na ni a jemně ji pohladil, než si ji na moment přivinul do náruče, ale opatrně, aby ji svou maskou nijak neublížil.* I na tu chvilku jsi mi chyběla. *Přiznal Remi a zadíval se Aless do očí. pak se jemně odtáhla položil ji ruku na tvář, jak mu to jen její maska dovolila.* chceš si sednout a napít se? Co ty na to? Pak si zase zatančíme? Teď si sedneme a bude na chvilku klid, ano? máš ještě krev? *Ptal se jí fér starostlivě, než ji chytil za dlaň a táhl k jednomu stolu.*
*Axel se ušklíbne pod maskou, ale přitom přivře oči jako kdyby se mu ten ušklbek v očích odrazil.* Myslím, že to nebude potřeba. *Poví a lehce zvedne bradu.* Ale být tebou tak nepolevím v ostržitosti. *Mrkne na ni s jistou nepopsatelnou jiskrou v oku. Opravdu jim nezbývalo toho moc jen tančit a bavit se. Jistě mohli popíjet nějaké drinky třeba brčkem, ale upřímně to celí by lehce pokazilo celou elegatnost jejich kostýmů. A navíc kdo by pil víno nebo šampaňské. Ale Axel by teď zabíjel za dobré Sherry. Pak chytí pramen jejích ohnivých vlasů. Při pfvním doketu se bál, aby se mu nerozpadly v prstech. Trochu jí chtěl oplatit to co dělá ona jemu. Promne jemně vlasy mezi prsty než je pustí.* Jsou krásné, myslím si že by sis je měla ale na tanec zaplést...Však víš. *Koukne se na dav a s lusknutím prstů jí kouzlem zaplete z vlasů cop. Zrovna ve chváli kdy jej ona táhne na perket, takže si toho nemusí ani všimnout.* /Teda možná.../ *Každý kdo znal trochu folklor věděl, že bys vílami nikdy za žádných okolností neměl tančit. Že lidi utančí k smrti, protože nemůžou přestat. Axel tak nějak předpokládal, že je dost silným čarodějem na to, aby se chytil do kouzelného tanečního kruhu. Navíc pokud tančili ve dvojici tak nějak přepdokládal, že se ot nestane. Zkušeně ji chytí za pas a nasměruje ji kam ona má dát své ruce. Pak vezme její dlaň do své a vykročí do valčíku.*
*Převzala si od něj jeho vizitku a na oplátku mu dala svou.* To kdyby ses třeba chtěl ozvat ty. *Pokrčila rameny a tu jeho schovala do psaníčka, pak se na něj usmála.* Děkuji i jí za tanec a uvidíme, třeba ne. *Pousmála se a pak už se vydala za Remim, kterého už viděla, jak se k ní blížil. Už z dálky se na něj usmívala a když k němu došla, nevydržela to a objala jej.* Všechno v pořádku neboj se a když jsem u tebe, mám se dobře, moc dobře. *Zašeptala objímajíc si ho, než se pak odtáhla a pohlédla na něj.* A ty jsi chyběl mě mi amore. *Zašeptala a přivinula se k jeho ruce.* Asi bych si dala něco k pití a pak si šla zatančit, chci s tebou protančit noc. *Přiznala a musela se usmívat nad tím, jak starostlivý byl.* Ještě trochu krve mám, ale to zvládnu, určitě bude nějaká i tady. *Stiskla mu ruku a šla s ním.* Mimochodem, viděla jsem tě, jak jsi znesvěcoval ty chlebíčky. *Uchechtla se.*
*Remi ji poslouchala musel se usmívat od ucha k uchu. Když pak viděl, jak k němu došla a jak se tvářila, tak kývl.* Dobře, kdyby jsi neměla, tak víš, že já mám. *Obeznámil ji, než ji ale chytl za ruku. pak došli ke stolu, kde se podávala pití, Remi si vyslechl to, co by si Aless dala to jí nalil.* Hehe, to i já s tebou, má nejmilejší. *Uculil se.* Z části od toho tu jsem, budeme tančit až do rána. jsem rád, že Erna mám až pozítří. *Přiznal, než k ní podal pití. jakmile mu připomněl chlebíčky, tak se jen rozhlédl kolem sebe, než se pak podíval na ni a zasmál se.* Heleee, no co. Už byly ojedené, tak jsme jim jenom pomohl, no ne? *Pronesl a zasmál se tomu.*
*Sledovala ho, jak připravoval pití, zatímco si jej zezadu objala a natiskla se svým tělem na to jeho.* Vím, pamatuju na to, ale ještě maličko mám, až nebude, určitě ti řeknu, to se nemusíš bát. *Zašeptala, načež se od něj odtáhl a převzala si od něj pití, zatímco jej poslouchala a když se začal smát i on, jen pobaveně vrtěla hlavou.* A ty sis prostě řekl, že nebudeš pozadu a uděláš to samé viď? *Smála se, než si pak do pití, přilila trochu krve.* Jsi blázen, ale můj blázen a věř mi, že mám velkou chuť tě zlíbat mi amore. *Skousla si provokativně ret a napila se svého pitá, přičemž z něj nezpustila oči.*
*Remi se usmál a pak kývl na souhlas.* Přesně tak, však víš, že jsem pro každou kravinu, tak jsme se dal na chlebíčky.* Zasmál se Remi a pak si ji k sobě přivinul, naže si opřel bradu o její rameno. Pak se ale odtáhl, a když měli oba dva svoje pití, tak si pak šel i s Aless sednout.* takže, chvilku počkáme, a potom tančit? Jinak, co ten tahoun? Vše v pořádku? Víš, přišla jsi mi trošku mimo, tak se raději ptám, jestli je všechno v pořádku. *Zajímal se Remi starostlivě, než se natáhl a chytl jí za ruku, než se jemně pousmál a sledoval dívku.*
*Aniž by to chtěla přiznat, cítila se po dlouhé době...dobře. Možná za to mohlo prostředí, ve kterém se nacházela. Dobrá a nakažlivá atmosféra bavících se lidi. Ačkoli byla stále arogantní a chladná, užívala si to. Začalo ji to znervózňovat, svírat v nitru jejího těla. Měla nutkání se usmívat, laškovat se svým společníkem, aniž by jí k tomu pomohla byť jen jedna kapka alkoholu. Něco jí říkalo, že je to špatně. Že ona taková není, nechce se cítit dobře a nechce vzbuzovat ten stejný pocit v ostatních. Slabě se zamračila, zatímco z jejích očí vyhasly slabé jiskřičky. Jako kdyby se změnila, někdo ji nahradil. Bylo to však něco, čeho si všimne jen opravdu bystré oko.* Na to není čas, *odpověděla na jeho komentář k jejím vlasům, ale všimla si, že ji už pramínky nešimraly na kůži, jak to bylo doposud. Ať udělal co udělal, doufala, že to vypadá stejně dobře jako když sem přišla. Dále už vložila svou ruku do té jeho a druhou položila na jeho rameno. Tančit umělá a dokonce jí to bavilo, i když mnoho lidí to nemohlo vědět. Tančila vždycky sama, s iluzemi jako společníky někde hluboko v lesích Faerie. Alespoň v něčem mohla být konečně lepší, než AXEL. Automaticky si stoupla na špičky, aby při tanci nešlapala na látku šatů, i když to při jejich tempu nebylo ani možné, jelikož se sukně nadzvedávala a Gwyndolin tak nepřekážela. Vila měla pocit, jako kdyby něco měla říct, nahodit nějaké téma, ale něco ji nutilo mlčet a prostě tuto akci přetrpět, dokud si zase nepůjde po svých. Cítila, jako kdyby v ní něco bublalo. Nutkání, aby provedla něco hrozného a tím se uklidnila, že je to pořád ona. Pořád ta vila, na kterou si ostatní musí dávat pozor.*
*Co se Axela týkalo posledních pár měsíců bylo náročných, ale už se začínal cítit jako on. Zase ten nápadný okouzlující čaroděj s jiskrou v oku a arogatním úšklbkem na rtech. Což bylo dobře, protože jinak by se asi jen dál deptal. A to nechce. Jeden z momentů kdy se cítil jako on sám bylo když šel za Maddie a druhý je právě teď. Baví se. A jde to vidět v jeho očích. Jak se říká oko do duše okno. A protože se tolik baví, nevšimne si jisté změny u Gwyn. Sám měl styl, to věděl takže nebyl problém s tím, aby Gwyn udělal kouzlem stylový účes. Slabě se pousmjěe nad tím, že se postaví na špičky.* Nebudou tě bolet nohy, když jsi bosá? *Napadne, když po nějaké době tance přeruší ticho. Pak se na ni koukne, do očí přímo a navede ji do otočiky. Jistě, cítil že svým způsobem za Gwyn lehce zaostává. Byl dobrý tanečník, dost dobrý na jeho vkus ale na eleganci víl rozhodně neměl.* Řekni mi...bylo by možné, že by u tebe v kultu byl nějaký nefilim? *Zeptá se zvědavě. Nechtěl dnes vytahovatg práci, ale prostě mu to nedalo.*
*Natalie na chvíli zaváhala, když na ni položil takovýto otázky, které se pohybovaly na hranici zdvořilosti.* Hm..21..Já vím že vypadám na míň ale je to tak. *Natalie si popíjela svůj drink s něžným úsměvem a chtěla si připít s maskovaným mužem* Tak ať si tento večer užijme..*pozvedla svou sklenku a pohlédla na něj (HIRAMA)*
*Po celý večer spíše jen koukala na události okolo ní. Když přišla muž s jelení maskou ji věnoval úsměv a pozvedl své pití, což mu i oplatila. Zdálo se, že je muž s jelení maskou také hlavně pozorovatelem, který kouká po okolí. Chvilku váhala zda se za ním vydat, ale nebyla na uspěchané věci. Tenhle večer teprve začínal a průběh byl dosti zajímavý. Ať se snažila, jak chtěla, tak na tajemném parohatém muži (DOMINIC) jí vždy pohled zastavil. Nejspíš nebylo zbití a bude muset vyzkoušet, co vše dokáže odhalit. Nehodlala ho vyrušovat v procesu, kdy se zjevně bavil s nějakým párem a dokonce přesvědčil druhého muže o tanec s jeho polovičkou. Jistě, že jí taková věc vyvolala na tváři úsměv. Upila ze své sklenky a spokojeně vydechla, když se na malou chvíli koukala do dna sklenice. Měla by si objednat další. Chystala se zvednout, než se v jeden moment střetla s pohledem muže, kterého celou dobu tajně pozorovala a očividně i on stále neztratil zájem. Zvedla se ze židle a přešla rovnou k němu.* Zvete rád na drinky? Nebo mě aspoň půjdete doprovodit k baru, když mě pozorujete. *Jistě, že nechtěla přiznat, co vše dělat stejně jako on.*
*Už když se zvedala a šla, tak si říkal, jestli pak náhodou za ním. A jaké bylo překvapení, když skutečně ano. jakmile se u něj zastavila, tak okamžitě vstal. nechtěl přeci jen sedět, když před ním stála dáma. Proto si urovnal oblek a jemně jí vysekl galantní poklonku, než se usmál.* Ach tamto, jistě, omluvte mne, to víte, krom žen, co znám, jsem dlouho na tak krásné a galantní akci neoslovil, možná, že to byla jen nervozita, že jsem vás tak nestydatě sledoval. Pokud jsme vás nějak rozhořčil, nebo se vás to dotklo, pak se omlouvám. *Položil si Dominic ruku na místo, kde by mělo být srdce. Pak ale natáhl svou ruku směrem k ní, pokud se nevytrhla, tak vzal její dlaň a jemně jí políbil na hřbet ruky. Pak se usmál.* Moc rád vás pozvu, pokud tím pak můžeme zapomenout na mé chování? *Optal se, než jí nabídl rámě.*
*Pozorovala, jak byl vysoký a musela se nad tímhle zasmát. Milovala vysoké muže a měla pro ně jakousi slabost.* Neurazilo mě to a ani jakkoliv jinak nepohoršilo. Je pravda, že je trochu zvláštní, když musí žena za mužem, ale o to více působíte jako někdo koho jsem pro dnešek hledala. *Snadnější cíl na popichování a dráždění než ho donutí, aby s ní něco možná měl, ale zároven chtěla tomu dát i šanci v tom, že si tenhle večer chce užít i tancem a dobrým nealkoholickým pitím.* Pozvání přijímám a na Vaše chování možná sem tam budu mít milou poznámku. Zatím se chováte jako džentlmen.*Zavěsila se do jeho rámě, aby s ním došla k baru, kde vyřkla svůj požadavek ohledně nealkoholického šampanského* Nejsem moc gurmán v alkoholu. *Přiznala s klidem. Nechtěla mu sdělit že čeká dítě pro dnešní večer si chtěla připadat, že tenhle závazek tolik neovlivňuje její život a rozhodnutí.*
Vím mi amore a proto tě tak zbožňuju, pro to jaký jsi. *Uculila se a když se posadili, vzala si od něj pití, do kterého si vlila zbytek své krve, poté se napila, než opět koukla na Remiho.* Asi nějak tak, dáme si drink a pak si zatančíme. *Pousmála se, když se pak zeptal na Dominica, pousmála se.* Byla jsem mimo, protože mě překvapilo zjištění, kdo to je. Já ho totiž znám, víš. *Přiznala a jemně mu ruku stiskla.* Kdysi byl u Emetta v klanu stejně jako já. Netušila jsem to, ale jakmile zmínil Aljašku, začalo mi to vrtat v hlavě, nakonec to byl on, kdo mě poznal jako první. *Pokrčila rameny.* Ale jinak je všechno v pořádku. *Pousmála se a opět se napila svého pití, nad kterým se lehce pozastavila, už jen díky tomu, že jí přišlo o něco silnější, než předtím.* A co ty mi amore, všechno v pořádku, nenudíš se? *Optala se.*
*Dominic se nad tím jen usmál, než se na ni otočil.* Dobrá, myslím, že nějak jsem schopen to akceptovat, myslím si, že mé chování bylo stejně úsměvně, takže, proč se mu nezasmát? *Mrkl jedním okem na dívku, než si ji dovedl tedy k baru. Poté se tam zastavil a pak se zasmál.* Tak tedy ne gurmán v alkoholu jste řekla? No, to si mám vysvětlit tak, že nepijete, a nebo že se nevyznáte? Pokud ne, tak mne veďte. Já si dám whiskey, a pro vás? *Usmál se na ni a připravil před ní jednu sklenku, než se na ni podíval.* A jinak, užíváte si dnešního večera? *Zajímal se. Popravdě, byl rád, že na ni nakonec narazil. Pokec s Aless a jejím snoubencem byl fajn, ale Dominic byl rád i za jinou společnost.*
*Remi ji poslouchal, přikyvoval, a pak se nakonec na ni podíval. Poté ale opět sklonil pohled k pití, aby před ni mohl postavit jí žádaný alkohol, stejně tak jako před sebe. poslouchal ji, a přišlo mu to jako víc, než jenom nějaká náhoda. Ale co, i ty se ve světě stávají. Nakonec sebral svou sklenku, přiložil si ji k ustum a napil se, než se podíval opět na svou milou.* Ach tak, a jsou to nějaké špatné vzpomínky? Mám mu zakroutit krkem, nebo tak něco? Jen si řekni, má milá. *Zavrčel, ale jakmile mu položila další otázku, tak zkrotl.* Já a nudit se? Mi amore, s tebou? ne, nenudím! To ani nejde!!
Nemyslím, že bych alkohol potřebovala ve vaši přítomnosti. *Sklonila mu menší lichotku.* Nealkoholické šampanské *Byla v tomhle přesvědčená a hned si vzala sklenku, když se podívala na jeho whiskey. Nemohla říci, že na to neměla chuť, ale má jistou zodpovědnost.* Dnešní večer rozhodně začíná být zajímavější a musím uznat, že jsem ještě zvědavá, kam tenhle večer bude směřovat. *Upila ze šampanského když ji kapka unikla a sjela z jejího krku až přímo k dekoltu* A jak si užíváte večer vy? Viděla jsme vás na parketu s jednou mladou ženou, takže se úplně nenudíte ne? Kde je vůbec ta příjemná společnice? *ohlédla se a snažila se vypadat, že ví co nejméně, i když věděla, že ta žena je tu s partnerem.* Snad neopustila zrovna vás? I když pro mě lepší.
.
*Dominic se uculil. Jakmile zadala objednávku, tak se na na ni pak uculil, načež jí podal její pití a pak si vzal i to svoje. než se napil.* To souhlasím, a ano, je zajímavý, ale mohl by být i lepší, to souhlasím. *Mrkl na ni. Pak ale jen zavrtěl hlavou.* Ach, ta, ale ne. Jak jsem říkal, ukázalo se, že to je jen stará známá, co tu je se snoubencem, takže jsme si jen chtěl popovídat. *Usmáls e a pak se rpozhlédl.* A vy? Co jsme koukal, dorazila jste sama, nebo tu ještě na někoho čekáte? *Zajímal se upír a sjel si dívku pohledem, ne ale nijak okatým, jen jej zajímalo, kdo to před ním vlastně stojí.*
No řekněme, že jsme se moc nemuseli, tedy spíše on mě. Žárlil na mě, protože tehdy Emett dával pozornost mě, ale zdá se, že to chce nechat být minulostí a zakopat tu válečnou sekeru, takže to nakonec bylo v pohodě a nemusíš nikomu kroutit krkem. *Pousmála se a přivinula se k němu.* Ale je to od tebe milé, jak si mě chráníš. *Zašeptala mu do ucha a lehce jej políbila na odhalený krk, přičemž jen spokojeně zavrněla. Pak se opět narovnala a pousmála se, načež do sebe hodila zbytek svého pití, než se pak na něj sladce usmála.* Oo jsi sladký mi amore, tak víš co, dáme si ještě drink a pak jdeme na parket, co na to říkáš? *Zazubila se spokojeně.*
*Remi ji opět poslouchal, pak se na ni podíval, ještě jednou se zadíval v davu na Dominica, který se nyní bavil s jinou ženou, než se podíval opět na Aless.* Tak to má štěstí, pff. *Odfrkl si, než si ji jednou rukou objal kolem pasu a jak jej políbila, tak si ji natiskl k sobě. Pak se jemně usmál a podíval se jí do očí.*/ Tak dobře, ještě jeden drink a tanec. Konečně si s tebou dneska taky zatančím, ty moje potvůrko. *Ušklíbl se, a pak ji pohladil rukou, jež ji držel na pase, než se usmál.* No, a co jinak? Ty se bavíš? Já tak nějak cítím, že se mi vlévá alkohol do žil asi víc, než by měl. *Zasmál se mladý fér.*
Ach ták, takže jste tu sám bez doprovodu. *Něco jí říkalo, že jejich záměr bude dost podobný. Prohlédla si ho od pasu nahoru. Musela uznat, že měla trochu myšlenky, které by odmítla vyslovit nahlas.* Já jsem zde bez doprovodu. Čekala jsem, že poznám někoho, ale byla to naivní představa, takže tu jsem na ocet a popíjím své nealkoholické šampanské dokud někoho nelapím svým kouzelným pohledem *Zavtipkovala.* Už jsem se zmínila, že mám slabost pro vysoké muže? *Cait nikdy nechodila okolo horké kaše a svá slova říkala s jistým nádechem elegance, jelikož moc dobře věděla, jak se ve společnosti chovat. Vždyt prakticky pocházela z velkého rodu.* Byl jste už někdy na takových akcích?
*Dominic se na ni díval a usmíval se. jakmile řekla to s pohledem, tak se zaculil jako měsíček na hnoji.* No a vidíte, lapila jste, teď jsem tu. *Zavrněl spokojeně, než se k ní lehce sklonil.* Ale nebojte se mne včas odehnat, kdybych vás, třeba no, hm, začal nudit. *Zašeptal jí kousek od ucha, než se od ní odtáhl. Pak se ale musel zaculit znovu.* No, takže si to mám brát jako lichotku? Ale, to je mi krásné, děkuji za kompliment, milá slečno. *Zavrněl spokojeně, než naklonil hlavu na stranu.* Ne, abych řekl pravdu, tak ne, a nebo, dřív, o hodně dřív než teď, na jedné, ale, to už je dávno. Po letech, je tohle moje premiéra. Jak jste na tom vy? *Usmál se, a když pak dopil, počkal, až dopije i ona.*
*Uculila se na něj.* Už jsem jen tvoje a tančit spolu můžeme až do rána mi amore, už ti nikam s nikým nepůjdu, to se bát nemusíš. Navíc ani nechci. *Zavrněla, postavila se a nahnula se k němu, aby jej znova lehce políbila na krk, přičemž se jen potutelně usmála když její ruka nenápadně sklouzla do jeho klína.* Jdu tedy ještě pro pití a pak můžeme. *Zavrněla a narovnala se.* A s tím alkoholem máš pravdu, myslím, že ho někdo posílil, protože to leze do hlavy i mě. *Zasmála se a odešla jím pro piti. Remimu vzala jeho oblíbený likér a sobě dvojitý bourbon, který jí nakonec číšník doplnil o krev, jenž tam měli i pro upíry, pak se vrátila zpět za Remim.* Tady to je můj blázinku. *Uchechtla se.*
*Upila z šampanského, když ji mírně přejel mráz po zádech. Vnímala jeho teplý dech u krku a ucha, kdy to bylo jako impuls pro její tělo. Snažila se nedat nic najevo, což nebylo tolik těžké. Přeci jen měla masku.* Myslím, že mi ve vaši společnosti bude dobře. *Natiskla se na něj v jednu chvili, když ho uchopila za lem jeho obleku, aby si ho mírně stáhla k sobě.* Doufám, že mi řeknete nějaký kompliment také během večera *zašeptala k němu spokojeně, když ho pustila a neustále se usmívala* Ach... takovéto akce *Koukala se na ostatní.* Nejsou mi cizí. Má matka s otcem mě na takové večery brávali často ačkoliv bez masek. Pocházím z rodu tím se rozhodně nechci chvástat spíše si dneska přijdu více jako za starých časů *A právě proto to chtěla změnit v něco, co by se nikdy na takových akcích nemělo dít, aby se zbavila toho pocit a svoji touhy. Její rodiče by ji proklínali za to, co se chystá udělat a to jí těšilo ještě více.*
*Upír se na ni jemně usmál.* Jsem rád, že vám je dobře, pokusím se o maximum toho, aby to tak zůstalo, slečno. *Usmál se na ni a opět se jí poklonil, ale než se potom nadál, tak už byl u ní. Zlehka se pousmál.* Rád bych, a určitě se nějaký najde, ale víte, nerad bych působil jako ten typ muže, který se vás snaží dostat do postele na první schůzce, ještě k tomu na maškarním plesu. Vlastně, nevím, jestli chci kazit to kouzlo anonymity. *Usmál se na ni, pak ji chytl zlehka za boky a jemně ji od sebe odtáhl, aby jí dal jasně najevo, že někde má i on své hranice.* Tak, kde jsme skončili? Ach ano, jistě. Ano, tak pokud už jste na nějakém dalším plese, tak to bude plus pro vás, já ještě tápu, můžete mne vést. *Usmál se, ale jakmile se rozehrála další hudba, koukl na ni.* Směl bych prosit, madam? *zavrněl Dominic.*
*Remi se na ni usmál.* jistě, pití, a jdeme. *Mrkl na ni, než se pak podíval na ostatní kolem sebe, jen tak letmo, aby měl přehled o tom, co se kolem děje. pak počkal na Aless, zatímco si on sám nalil trošku pití, ještě se napil, a když se jeho dívka vrátila, tak se usmál. Natáhl k ní ruku a přitáhl si ji k sobě.* Smím prosit o tanec? *uculil se na ni, než si ji pak tedy odvedl na parket, natiskl si ji k sobě a pak se usmál.* Tak, to mi připomíná ten náš večírek, nemyslíš si? Ten, jo, tu benefiční akci. *Usmál se.* Až na to, že tam jsem viděl do té tvé krásné tváře, moje milá. *Zavrněl spokojeně.*
*Překavpilo jí, že muž po jejím boku byl dost zásadový.* No aspoň jeden z nás se umí krotit. *Nehodlala dělat uraženou a chápala jeho chování, kdy si držel svůj osobní prostor. Nelitovala ani nyní výběru muže pro dnešní večer, ale stejně se bude dívat po nějaké oběti se kterou by dnes strávila noc více než jen u tance.* Jistě smíte prosit. *Vzala jeho ruku, když zamířila na parket.* Doufám, že mi nepošlapete nohy, ale hádám, že máte nějaké způsoby, ale když se tak na vás dívám. Nemám pochyb o tom, že budete skvělý. *Uchopila se ho a nechala se vést jeho kroky, kdy k němu byla blíž a spokojeně se nechala vést hudbou a jím.*
*Ještě než odešla s Remim na parket, hodila do sebe celý obsah sklenky, kterou pak postavila na stůl, už se jej pak jen chytila a nechala se odvést na parket, kde se Remiho chytila, natiskla se k němu, jak nejvíc mohla a sladce se usmála.* Ach ano, ten večírek, ten by taky povedený. *Usmála se sladce.* A neboj se, až se budeme vracet domů, tu masku mi můžeš sundat. Alespoň já se na to těším, až ti jí sundám. Je moc hezká, ale vidět tvou tvář a políbit tě, je to, na co teď myslím pořád. *Uculil se a víc se k němu přitiskla, když jí alkohol začal stoupat do hlavy.* Mám pocit… že začínám být opilá. *Pronesla po chvíli.*
*jak tančili, tak se na ni zadívala uculil se. Několikrát už vrazil do lidí kolem sebe, když se mu nepovedl krok, nebo jej zkrátka vliv alkoholu zamotal. pak se ale přeci jen podíval na dívku a usmál se.* Hm, moje milá, i já se těším, až ti stáhnu masku, šaty, ehm cože? *Zasmál se nakonec a přitiskl si ji k sobě. Tancoval dál, užíval si to, i když se na něj upínaly pohledy lidí, do kterých vrazil. nakonec nevybral jednu ze zatáček a sedl si na zadek, nebo spíš na něj spadl a rozhlížel se kolem sebe.* Aless? kdepak tě mám? *Rozhlížel se, ale jediné, co ve své rovině teď viděl, byly nohy tanečníků.*
*Dominic se usmál, a když se s ním rozhodla jít na parket, tak spokojeně zavrněl.* No, alespoň že tak. ale neříkám, vaše společnost je velice příjemná, o mnohem více, než by byla jakákoliv jiná, co jsem tu zatím měl. *Přiznal upír.* Je jen málo lepších pocitů, než být s někým, komu se líbíte, komu jste sympatická. jsem za to rád. A jak říkám, lepší pocity určitě jsou, je jich málo, ale jsou. *Usmál se. Jak si ji odvedl pak na parket, chytl jednu její ruku do té své, zatímco ji druhou položil na záda a natiskl na své chladné tělo. Potom se uculil. Na tempo a odpočítání vyrazil do kroku a hleděl na svou partnerku dolů.*/ Ale, jde vám to dobře,. Jde poznat, že skutečně není tento ples váš první. *Pochválil otočil si ji v otočce a pak přitáhl těsně k sobě.*
*Rozhodně muž, co s ní tančil uměl kroky velice dobře a vedl ji, tak že působili sladěně.* Na to, že je tohle ples, co máte po velice dlouhé době tak... *Nestihla to doříct, když šla do otočky a posléze se natiskla málem na jeho tělo, když přiložila ruku na jeho hruď. To ona udělala tu drobnou chybičku. Nechala se tímhle pohybem dostat do rozpaků, ale rychle se vrátila zpět k tanci.* Ve vyšší společnosti by to byla potupa pro rodinu, kdyby dívka neuměla tančit, ale věřte, že bych si to užila více, kdyby to byl jeden z těch první plesů. Aspoň bych na ně měla veselejší vzpomínky *Držela se jeho tempa a přestala vnímat úplně vše okolo sebe.*
*Uculila se a pozvedla obočí.* Takže i šaty jo? Hm, tak to si nechám líbit. *Zasmála se a spolu s ním tančila dál, ale v jednu chvíli se prostě stalo, že jí zmizel.* Kde jsi?* Otáčela se kolem sebe, zrovna couvala a snažila se ho vidět, ale tím jak neviděla za sebe, si nevšimla, že tam na zemi seděl právě on a o jeho nohy prostě zakopla, načež mu padla přímo do klína.* A hele, tady je moje víla. *Rozesmála se a bylo jí teď cekem jedno, že se oba váleli na zemi. Prostě se jen smála a koukla na něj.* Jsi v pořádku? Nešlápl na tebe nikdo mi amore?* Optala se pak ale starostlivě, když se smát přestala.* Hm, asi bychom měli vstát, než tady popadají další lidé, co ty na to? *Zazubila se na něj sladce.*
*Upír se usmál.* Jistě, rozumím. Ach ano, vzpomínám si, sice matně ale ano, na svůj první ples, kdy jsem vyzval dívku k tanci. Pošlapal jsem jí nohy tak, že z hospody ven belhala. *Zasmál se nad tou vzpomínkou, než se k ní opět sklonil.* A jaké jsou vaše vzpomínky na první ples, moje milá? *Uculil se na ni a naklonil jemně hlavu na stranu, než si ji ale opět otočil, přitáhl k sobě a snažil se jí opět chytit tak, aby si ji držel u sebe. Rukama jí provokativně přejel po pase a sám se nad tím zlehka pousmál.* Takže říkáte, vyšší sféry? o jakých přesně se tu bavíme, smím-li se zajímat? *Optal se zvědavě.
*Jakmile mu spadla skoro do náruče, tak se Remi musel taky zasmát. Pak se na ni podíval, podařilo se mu tak nějak vstát a pomohl na nohy i jí.* Já bych si asi šel sednout, co myslíš? *Zasmáls e a podíval se na ni, než ji chytl za pas a společně se vydali ke stolu. Tam se posadil na židli a koukl se na ni.* No, já mám dost, ale řekni mi, z čeho? Tak silný to nebylo, nebo joooo? *Protáhl, vzal sklenku před sebou, ve které bylo něčí pití, a zadívals e na to, jako kdyby tam měl něco najít, něco vyzkoumat. Pak se ale už díval do prázdna, když kolem něj prošel mladík, jemuž pití asi patřil a vytrhl mu jej z ruky. Remi jen mlaskl a položil si hlavu na stůl.*
*Bylo to dlouho, co tančila s živou osobou. Přesto to nijak neovlivnilo její pohyby. Čas od času se rozhlédla po areálu, zda se něco zajímavého neděje, ale jinak hleděla do očí čaroděje.* Mě nikdy. *Ušklíbne se a pokračuje v ladném tanci. Tančit na špičkách byl její zvyk, tudíž se jen tak neunaví. Navíc měla pocit, že to přidává eleganci. Prohlížela si Axelův obličej, dokud ticho neprolomil a nezeptal se jí. Dlouho mu neodpovídala, vypadalo to, že jej schválně ignoruje, avšak pravda byla taková, že ji otázka zarazila. Nikdy nad ničím takovým nepřemýšlela. Identitu svých následovníku neověřovala, ale teď se tichý hlásek v její hlavě ozval, že by to bylo bezpečnější, kdyby ano. Vlastně si musela i vzpomenout, kdo to nefilim vlastně byli.* Možné to je… *zamumlá zpod masky a slabě se zamračí.* Kdyby ale byl, už dávno bych to věděla. Řekněme, že dřív nebo později by na sebe upozornil, vzhledem k, *hledala ta správná slova, dokud se tiše neuchechtla,* vzhledem k programu, který máme. Proč se ptáš? *Naklonila lehce na stranu a přivřela oči.*
Ach chudák dívka, ale jistě se jí to do svatby zahojilo, nebo už nechtěla nikdy s nikým tančit. *Zasmála se, jenže začínala být z něho trochu zmatená. Sám ji odtáhl před chvíli a nyní ji provokoval. Zaznamenala pohyb po jejím těle a upřela pohled do jeho očí.* Ukážete, že máte své hranice a tak rychle je začnete překračovat? Trochu Vám v tomhle nerozumím. *Dala hlavu mírně do boku.* Pak nevím, co smím a co nesmím... *Nevyvedlo jí to z míry ne natolik aby učinila nějaké další chyby v krocích.* Vyšší sféry? Řekněme, že peníze hýbou světem a tahle sféra byla o zbohatlých lidech, kde se neřešilo nic morálního ohledně světa, ale spíše jak vyždímat každou korunu. Má rodina už po několik generací sbírala peníze a udržovala se na špičce korporátních řetězců jen díky jménu, ale popravdě nic zajímavé. Ani nepocházel nikdo z nich z New Yorku přestěhovala jsem se zde nedávno, jelikož jsem poslední žijící z rodu a užívám si svobodu peněz po svém *Vysvětlila a v jeden moment se ho chytla pevněji jako kdyby tím vydala svůj pocit toho, že tohle téma ji spíše svírá.*
*Jen co jí pomohl na nohy, se pak Aless poupravila a srovnala si šaty, než se i s ním vydala ke stolu.* Nebylo, proto si myslím, že si někdo dělal srandu a to pití trochu okořenil, zesílil, či jak bych to měla nazvat. *Pousmála se a pak jen sledovala, co fér vyváděl, než se uchechtla, když mu pití bylo vzato někým jiným. Lehce mu položila ruku na záda a přivinula se k němu.* No tak jsme asi dotančili můj milý, nebo to chceš zkusit pak ještě později? *Optala se jej a vtiskla mu pusu na krk, než si svou hlavu položila na jeho rameno a tiše pozorovala všechny na okolo. Tak nějak byla mimo i ona, cítila to. Přece jen pokud míchala alkohol s krví, opít se mohla.*
*Usmál se, nad její první větou kývl na souhlas, ale pak se jemně pousmál.* Tančíme, tak tančíme, snažím se, aby to bylo v kontextu s tancem, a k tanci dotyky patří, drahá. *Uculil se, to, že kecá, prozradil jeho uličnický úsměv na tváři. Pak ji poslouchal, co říkal. Jakmile ucítil její stisk, tak se jí zadíval do očí.* nemluvte o tom, nechte-li. Pokud je to téma nějak nepříjemné, pochopím to, i já taková mám. A určitě vás nechci nutiti mluvit o ničem, co by vím nepříjemné bylo, to ne. *Usmál se na ni, a dal ji tak najevo svou toleranci k jejím osobním věcem.* V jaké části New Yorku bydlíte? Ne že bych chtěl vyzvídat, jen chci trochu změnit téma. *Objasnil.*
*Remi se chvilku rozhlížel kolem sebe, než se podíval opět na Aless a kývl.* Asi bych chvilku poseděl, a uvidíme, jestli se vrátím na parket. Ale, i na posezení je to hezké, no ne? *Usmál se.* Asi se napiju, ale myslím, že zvolím nějaký džus nebo něco chceš taky? *Optal se. Když kolem procházel číšník, zastavil se ho. Přeci jen, dost se bál, že jít teď s pitím mezi lidmi by byl risk. proto si od něj objednal pomerančový džus a čekal, než mu bude pití doneseno. pak se otočil na Aless, natáhl k ní ruku a za jednu ji chytl.* A, co jinak? Vše dobré? hezky se to tu rozproudilo, že ano? *Ušklíbl se.*
No já ty džusy a takové věci moc ne, to víš u mě by to byla spíš krev s trochou džusu, hm ale asi si dám ještě bourbon, jen do toho dám víc krve, pokud ji najdu. *Pokrčila rameny a pak stejnému číšníkovi řekla, co by si přála ona s tím, že do toho chce i krev, pokud jí mají, přece jen byl to podsvěťany ples, museli počítat s upíry.* Neboj se lásko moje, všechno je fajn a ještě bude, napadla mě šílená věc. *Uculila se, vstala a na chvíli odběhla, s tím, kdo měl na starost hudbu se na něčem domluvila. Po chvíli hudba přestala hrát, mezitím se Aless vrátila a jen se tajemně culila.* To bude jízda, jen počkej. *Pronesla a když jí číšník donesl bourbon, hodila ho do sebe jakoby nic a prázdnou sklenku položila na stůl. Mezitím se hudba změnila, už nehrála ta krásná pomalá hudba, u které všichni tančili jako na nějakém královském plese, ne teď to byly pořádné pecky, staré vypalovačky asi patnáct let staré, které dřív hrávaly na tanečních akcích a diskotékách. HUDBA TAK OVLIVNILA VŠECHNY, KTEŘÍ TAM BYLI A ZROVNA TANČILI.* No co. *Pokrčila rameny, když na ni Remi kouknul.* Trochu jsem to rozjela, nemůžu? *Uculila se a začala si zouvat boty.*
Budu ráda za změnu téma *Souhlasila s tím, že byl pozorný v tomhle ohledu.* Žiji v Bronxu *Místo, kde se mohla cítit více bezpečně a nic jí tam nijak zvláště nehrozilo. Vlastně po velmi dlouhé době vytáhla paty. Bylo to zvláštní. Díky tomu, že od sebe Castora odehnala se sžírala sama v sobě a zároven ji to mrzelo a nějak i doufala, že ho někdy někde potká, aby se mu omluvila, ale hlavním důvodem, že začala znovu žít byl Chris, který jí věnoval svoji pozornost a nyní zde tančila s někým o kom nic nevěděla, ale zároven jí bylo příjemné být v jeho pozornosti. V jeden moment už hudba utichla a ona se odtáhla* A vy? kde bydlíte? *Odtáhla se a tentokrát mu dala sežrat to, že to on jí od sebe odtáhl první.* Tanec skončil. *Jeho slova zněla s tím, že se jí dotýká díky tanci a nyní to už nebylo potřeba. Hudba, co začala hrát nebyl její šálek čaje.* Půjdeme si sednout? Nebo můžeme na chvíli trochu od hudby *Navrhla opustit sál s tím, že mohou jít jen o kousek dál. Přírody zde bylo více než dost.*
*usmáls e na ni jemně jí pokynul hlavou. Byl rád za to, že vyhpověl.* Jistě, to není problém, v pořádku. *Usmáls e a pak pokračoval.* Já bydlím na Manhattanu, ale dostal jsem se sem z Aljaška, takže tak. Ale líbí se mi tu. A Bronx je pěkný? ještě jsme tam nebyl, někdy mne třeba provedete. *Usmál se. Jakmile pak hudba skončila a nahradilo ji něco jiného, jen se rozhlédl a zamračil se.* Hm, to se sem moc nehodí. Ale no, nechceme to tak. *Usmál se, než jí nabídl rámě a uculil se.* Jistě, pojďme se projít, třeba kolem ruin? Co vy na to? *Optal se.*
*Remi sledoval, co dělá. Nestihl jí ani odpovědět, jen viděl, jak utekla a když se pak vrátila, tak začal poslouchat, co hrálo. Podívals e nejprve k místu, kde byla, pak zase na ni a pak nakrčil nos a sevřel oči do úzkých linek.* hele, co jsi s ním udělala? Co jsi mu dala? Kolik jsi zaplatila? *Zasmál se a pak se podíval kolem sebe na nějaké lidi, které to začalo tak nějak zastavovat a rozhlížet se. Pak se ale zasmál.* No tak teda jo, tak teda jak jenom chceš. *Zazubil se, načež se na ni zasmál. pak vyskočil a začal tancovat stejně tak, jako ona, divoce a nespoutaně, nebo spíš tak nějak různě poskakovat na místě.*
*Upírka se jen zazubila.* Nic, jen jsem ho poprosila, aby na chvíli změnil hudbu, že takhle je sice fajn, ale trochu nás tady uspává, takže ať jí nechá tak půl hodiny a pak to klidně vrátí zpět.* Zasmála se.* Jo a přidala jsem pár dolarů, nebudu tu kecat. *Smála se a když si sundala boty, začala se vrtět do rytmu hudby, jež se linula kolem. A nebyla jediná. Někteří, kteří tancovali se se zamračením odebrali pryč, další tam zůstali a začali také tancovat, dokonce se k nim i jiní přidali. *Věděla jsem, že se to chytí. *Uchechtla se a užívala si to. Alespoň na chvíli se mohli vyřídit a zcela uvolnit. Když už tady někdo říznul alkohol, proč by ona nemohla změnit na chvíli hudbu.* Tohle je mnohem lepší. *Mrkla na Remiho a tančila s ním dál.*
Někdo to očividně ocení *Koukla na ten pár se kterým se předtím bavil, jak divoce tančil, ale nijak zvláště tomu už pozornost nedávala a přijala jeho rámě.* Ráda tě někdy provedu Bronxem to problém nebude, ale jak říkám. Jsem tu krátkou chvíli a moc míst ještě neznám. *Vydala se s ním za ruiny, kde už byl trochu klid od otravné hudby.* Když to zase roztancuje jiné, proč jim nedopřát také tu zábavu *Vyjádřila se ještě k divoké hudbě, která by měla být spíše na nějaké party než na plese, ale zase na druhou stránku jí to potěšilo. Bylo to jiné než to co znala a tahle různorodost se ji líbila.* Neměla bych se bát, když jdu s cizím mužem mimo dosah ostatních? *optala se zatím, co se ho pustila a otočila se k němu. Za svitu měsíce její maska bílého vlka vypadala, že se třpytí.* Ale možná by ses měl bát ty. Přeci jen já jsem tu za dravce. *Ohlédla se hned okolo zda nikdo nikde není a působilo to zde opuštěně. Zvědavě se začala dívat po ruinách, jako kdyby zde šla s Dominicem opravdu jen na chvilku odpočinku a odpoutání se od hudby vevnitř, což tak i brala. Věděla, že měl nějaké hranice a ona sama je nehodlala překračovat. Tušila, že se v průběhu večera naskytne někdo další až bude neznámého muže nudit.* Já jsem původem z New Orleans *Došlo ji, že se nezmínila jako on o Aljašce.*
*Sám Dominici se otočil,. a spatřil, jaks i to užíval i pár v modrém.* Hele, to je ta známá a její snoubenec. *Ušklíbl se, než se pobaveně zasmál, pak ale vrátil svůj pohled zpět k dívce a usmál se.* To mi asi nijak nevadí, já se nechám provést i tak rád. Určitě to znáš mnohem lépe než někdo, kdo tam nebyl vůbec. *Usmál se na ni a jemně se k ní sklonil, aby jí pokynul hlavou. Když se pak procházeli kolem, tak se na ni podíval a usmál se. v jednom bodě se zastavil, než se posadil na jeden z kamennů. Natáhl k Cait ruku, a pokud ji přijala, a posadila se vedle něj, tak ji až pak pustil.* Ne, nemusíš se bát, věř mi. I když, to by přesně řekl, nějaký násilník asi co? Tak to je pěkný. *Zasmál se a dívals e na ni. pak naklonil hlavu na stranu.* A jsi dravec, zvláštní neznámá? *Uculil se na ni.* Páni, New Orleans, tam jsme nikdy nebyl. Povídej mi o něm, pokud tedy chceš. *Vyzval ji.*
*Remi se na ni zasmál.* I ty jedna uličnice, tak teda jo, tak jdeme na to!! *zasmál se. Než by se pak kdokoliv další nadál, tak si Remi vylezl na jeden ze stolů, kde začal předvádět své taneční kreace. Hned na to se natáhl ale k Aless, aby jí mohl pomoct nahoru, aby tančila s ním.* Nebo se n ad bojíš, mrtvolko? *Ušklíbl se, než si přejel jazykem provokativně po rtech. Čekal, že každou chvilku na ně někdo přijde, ale do té doby si to užíval. tančil, z tácu jednoho kolemjdoucího si vzal sklenku, kterou do sebe kopl a s prázdnou skleničkou pak v tanci pokraočval.*
*Aless pozvedla obočí a sjela si ho pohledem.* Já a bát se? To myslíš, vážně? No jen počkej, já ti ukážu, co dokážu. *Zasmála se a chytila se ho za ruku, načež se dostala k němu na stůl. A začala se vlnit do rytmu písně, která začala dál hrát. Koukla na Remiho a jen se uculila, načež se lehce kousla do rtu. Cítila ten alkohol, jak jí úplně odvázal, jak se cítila opilá, ale to jí bylo celkem fuk. A aby ukázala Remimu, že se opravdu ničeho nebojí. Začala zpívat a dál tancovat. Prostě s odvázala jak už dlouho předtím ne. Nikdo netušil, že to byla ona a to se jí líbilo, tedy až na pár výjimek možná, ale to ji nijak neštvalo. Zpívala dál a na Remiho se jen culila.*
*Stejně tak tancoval i Remi a držel si ji u sebe. Chytl jí za boky, přitiskl si ji k sobě, a začla taky tancovat.* To je moje holka!! *zasmáls e, a neodpustil si, aby ji plácl po zadku. Ovšem, to už viděl, jak si to k nim cestou jde někdo z pořadatelů. Remi se jen zasmál, ukázal an něj a pak ji chytl za ruku.* hele, zahrajem si na schovku? Zdrhámee!! *Vyjekl, než slezl ze stolu, chytl Aless za ruku a pokud slezla taky, tak se i s ní schoval v davu, utíkal, zatímco se otáčel. Pokud ne, tak běžel sám. Cestou mu to ale nějak nevyšlo a v jednu chvilku se natáhl a spadl. pak se ale ihned sebral a jako pako pak utíkal dál, než ale zalezl pod stůl a schoval se pod ubrusem.*
*Slabě se pousměje nad tím že prý ji nikdy. Její tanec byl ladný až si připadal skoro jako slon v porcelánu. Ale snažil se na to moc nemyslet spíš si užíval tanec a sme tam se rozhlédl kolem ale nikoho přes masky nedokázal poznat. Nakonec prolomil jejich ticho otázkou. Jistě nechtěl se moc v tom hrabat, protože jej to mohl stát hodně, sposutu věcí ale zároveň chtěl domu přojít na kloub. Gwyn byla navíc zatím jediný člověk kterého znal s měl cult. Mohl by o otm něco vědět. Když neodepoví hned má chut se zeptat znova. Ale dřív než to stihne tak už odpovídá.* Nemusí být... uhm...nemusí mít runy může vypadat jako kterýkoliv civil. *Podotkne. A pak se nadechne a rozhlédne se kolem.* Myslím sim že bychom měli jít sranou pokud se budem o tomhle bavit...*Odmlčí se a navede ji do otočky a z toho ji odvede bokem z parketu, Tam kde by mohli mít soukromí.* Nefilim neboli lovec stínů může nanést runu na civila a jelikož nemá andělskou krev stane se z něj zavržený, monstrum...A v poslední době se nachází po městě těla těchdle zavržených. Není možnost, aby to dělal někdo...Z institutu, protože tam jsou pod dohledem. Musí to být někdo z venčí. *Vysvětlí.* Vzhledem k tvému...oboru. Mě napadlo jestli bys o tom něco nevěděla...
*Upírka se jen smála, když jí plácl po zadku, ale pak se seběhlo všechno rychle. Jakmile uviděla i ona pořadatele, tak se Remiho chytila a slezla ze stolů, načež se dala se smíchem na útěk. Běželi davem a občas do někoho strčili. Poté co Remi pak spadl na zem, se Aless rozesmála ještě víc, než se zarazila.* Já se musím vrátit, nechala jsem tam boty. *Otočila se, aby tak učinila, ale když se chtěla podívat na Remiho, už byl pryč.* Kde jsi? *Zmateně se rozhlížela kolem sebe.* Mi amore, kde jsi. Ty jsi mi utekl. *Zamručela, ale pak viděla jeho botu pod stolem a jen protočila očima, než za ním vlezla pod stůl.* Tady jsi. *Uculila se na něj a stáhla k sobě i svoje šaty, aby ji nebylo vidět.*
*Chvilku se ještě rozhlížel, ale jakmile viděl, že vlezla k němu, tak se zasmál.* A ty jsi tadyyy! *Zazubil se na ni a pak si ji k sobě přitáhl do náruče, než se uculil. Pak se ale zamyslel.* No, nevím, chceme být celou dobu pod stolem? Asi pak ještě půjdeme ne? I když, hele, tady fungují kouzla, napadlo mě, co udělat iluzi nějak nám změnit hadry? *Ušklíbl se a pak se uculil od ucha k uchu na svou dívku, než ji pohladil po tváři, tam kam dosáhl a usmál se na ni. Pak na oko vykoukl z pod stolu.* hele, ale vypadá, že už zmizeli, tak třeba to bude už dobrýyy!! *Vypáískl vesele.*
A kde bych byla prosím tě? Hledala jsem tě a ty se tu schováváš. *Smála se, než se k němu opatrně přivinula a poslouchala jej.* No ne že by i tady s tebou bylo fajn, ale není to tu moc pohodlné, takže bych možná vylezla. *Zazubila se a když jí dal vědět, že je vzduch čistý, pomalu z pod stolu vylezla a poupravila se, počkala až vyleze i on a rozhlédla se kolem.* Jo nikde nikdo. *Mrkla a pak se zamyslela.* Napadlo mě, nepůjdeme na chvíli na vzduch trochu dál, kde by s dalo už sundat masku? Myslím že to je teď to, co momentálně potřebuju. *Uculila se a natáhla se po skleničce s alkoholem a krví, který zrovna nesl číšník kolem, obsah sklenky ihned hodila do sebe a prázdnou mu vrátila na tác, než se podívala na Remiho.*
*Fér se ještě chvilku rozhlížel, ale potom se uculil, než se zase podíval na Aless. Pak ale nesouhlasně zavrtěl hlavou.* Nen ne ne, sundat masku ne, co kdyby nás někdo viděl i venku? To nenenene, nesundám, moje! *Zaprskal, ale pak se zasmál.* Ale na vzduch jít můžeme, stejně si asi musím zakouřit, tak toho využiju, a možná to trochu pročistí i hlavu. *Uculil se a pak vylezl tedy ven. Chytl ji za ruku.* Můžeme, moje milá, rozmilá? *Uculil se od ucha k uchu, načež se rozhlédl po východu ven.*
*Pozorně ho poslouchala a zmateně zvedla obočí. Svět lidí byl ještě složitější, než si myslela. Spolu s Axelem opustila parket, což bylo perfektně načasované, jelikož se prostorem rozezněly trochu veselejší písně, které se Gwyn nelíbily. Pustila čaroděje a pokračovala po jeho boku. Dozvěděla se, co dokáží Nefilim a její obočí se ještě více nakrčilo. Pomalu kývala hlavou ve znamení, že ho poslouchá a rozumí, dokud však neoslovil ji, jestli o tom nemá informace. V tu chvíli se Gwyndolin prudce postavila před čaroděje, aby jej zastavila. Lehce zaklonila hlavu a Axel si tak mohl všimnou nenávisti, která se odrážela v očích víly.* Obviňuješ mě, že bych v tom snad měla mít prsty? *Sykla na něj rozčíleně, zatímco mu prstem píchla do hrudi. Její reakce byla nemístná, ale víla nejspíš potřebovala záminku k tomu, aby se druhá strana její tváře dostala na povrch.*
*Axel si povzdechne když vidí ten pohled který mu věnovala a tu nenávist která se jí ve tváři odrazila. Zhluboka si povzdechne. Chytí její prst a jen se na ni klidně podívá.* To jsem neřekl. *Upozorní ji.* Spíš jsem myslel, jestli někdo z tvých následovníků by...byl něčeho takového schopný. A nebo jestli neznáš nějakou další sektu co by to mohla dělat. Nebo člena sekty. Co v tom mohl mít prsty. *Podívá se na ni vážně, ale je klidý. Její druhá tvář jej nijak nevyděsila.* Jak jsem řekl neobviňuju tě. Jen..je to závažná věc a zdá se že by to mohlo být rituální nebo tak něco... *ysvětlí.*
*Slušnost a etiketa mu většinou nic neříkala. Jistě, nějaké meze ještě měl, ale mnoho jich nebylo. Třeba nemluvil s plnou pusou, ačkoliv to bylo spíše proto, že by mu nikdo nerozuměl. Navíc byl docela zvědavý. Dívka sice zněla dosti mladě, ale Hiram si troufal říct, že minimálně jeden ples za sebou přece musela mít. Třeba maturitní, nebo něco takového. Měl tedy za to, že jej pouze balamutí zrak i sluch.* Oh..tím pádem bych čekal, že za sebou máte aspoň maturitní ples. *Zmíní, načež se napije svého drinku, když jej konečně obdrží.* Ale asi jste upírka, volá to vaše bledost, ale možná se mýlím..říkala jste, že jednaadvacet, neuměla jste se v tom období, kdy maturita nastává, ovládat? *Naklonil hlavu zlehka na stranu.* Hádám jen..jak říkám, jste docela dost bledá, hádám to podle toho. *Opět si usrkne, než rovněž pozvedne sklenku.* Jojo, nazdraví. *Ťukne si s dívkou.*
*Vytrhla svou ruku z jeho sevření a založila si ruce na hrudi. Skousla si jazyk, aby nevyprskla další protivná slova a dala čaroději šanci na vysvětlení. Mezitím od něj odvrátila pohled a poslouchala jej. Pátrala ve své paměti, jestli si něčeho zvláštního mezi svými lidmi nevšimla. Bohužel sekta nefungovala tak dlouho, aby byla schopna vypátrat, jestli někoho podezřelého mezi sebou má.* Jsou jako ovce, nedělají, pokud neřeknu... *vysvětlila a povzdechla si.* Ačkoli bych si takový problém ráda napsala na svou osobu, protože to zní zábavně, ne, nevím o nikom, kdo by měl podobné zájmy. *Promluvila vážně.* Ráda bych tě zasvětila do mého života. V New Yorku jsem nová, můj kult působí sotva rok, takže ti momentálně nedokážu pomoct. *Podívala se na Axela a po chvíli se tajemně usmála, což šlo s malou šancí poznat z jejích očí.* Ale jestli chceš, zájmy kultu můžu na chvíli odložit stranou a pokusit se nastražit “uši” kdekoliv to bude možné. Poskytnout ti tak informace, které by mohly pomoct. *Nedoplnila důležitý detail a to, že všichni její následovníci byli lidé. Využívala by je tedy jako návnady, jestliže pro vznik zavrženého je třeba lidská oběť.*
*Usmála se na mladíka, když zmínil maturitní ples.* Maturitní ples, říkáte? *Zopakovala v hravém tónu. Maturitní ples jí připomněl bolestivé vzpomínky a její úsměv pomalu zmizel z jejich rtů.* Já jsem ho neměla šanci zažít. V létě před ní mě zakouslo splašené mládě.. *Zamračila se a upila ze své sklenice a snažila se na to nemyslet. Na ty léta nekonečné šikany a odsuzovaní s ní lehce otřáslo. S zachvěním na její tváři se zpátky vyjasnil úsměv a přiťukla si sním.* Jsem tak trochu uvízlá v těle sedmnácti leté. Ne že by mi to extra vadilo ale nikdo mě nebude brát vážně později. Když nejsem na společenské události chovám se velmi dětská.. *Jemně se rozesmála při vykládání s mladíkem vedle ní (HIRAMEM)*
*Koukla na něj.* Tak ne, tak jí nesundáme, ale na vzduch stejně půjdeme. *Pousmála se a stiskla mu ruku.* Ano, zajisté můj milovaný, že můžeme. *Uchechtla se a když ukázala na východ, vydali se tedy tím směrem. Prodrali se kolem lidí až nakonec prošli ven, kde zamířili o kus dál od celého místa, kde se nakonec Aless posadil na velký kámen.* Já tam nechala ty boty. *Povzdechla si a povytáhla si šaty až nad kolena, chvíli váhala jestli má tu masku skutečně sundat, ale nakonec si ji nechala a jen pozorovala Remiho.* Kam vlastně pojedeme k tobě nebo ke mně? A jak to teď vlastně budeme říkat? K nám? I když to bude…hm ve vile nebo v bytě? Ale jak to rozeznáme? *Zamyslela se nad tím, než se rozesmála.*
Přesně tak. *Přikývne. On například měl za sebou rovnou dva takové, když by tedy nepočítal těch několik během těch let, co je na světě. Proto by se ani s dívkou neměl srovnávat. Už pár těch století zažil, takže měl takových možností dost. Dobrovolně by se ale většiny z nich ani nezúčastnil. Nebylo to úplně nic pro něj, ale když nechtěl být sám, byl rád i za tohle. Ač se tedy musel chovat víc slušně, nebo přesněji..ne jako normálně.* Tak jsem měl pravdu, to mě těší. *Zazubí se, než dívce věnuje pohled. Hned mu ten úsměv opadl. Nervózně se podíval do země, přemýšlejíce, co dělat teď. Byl přece rád, že měl opět pravdu, leč zvládl i pochopit, že samotná událost musela být dosti traumatizující. Na druhou stranu by ji ta smrt ani nebolela kvůli jedu v upířích slinách.* To se časem může i změnit. *Načne, usrkajíce si znovu z drinku.* Ale radši bych byl být vámi radši za to, jaká jste teď. Plná emocí, i když trochu dětinská..to jsou vaše slova, ne moje. *Připomene.* Protože se nám postupem let může stát, že se nám ty emoce otupí.
*Vedel o plese už chvíľu dopredu, ale chcel tam Lóniho pozvať čo najskôr, lenže uvedomil si, že chlapec o tom bude vedieť ešte skôr, než mu o tom povie. A nakoniec to tak aj bolo. Lóni si zohnal kostým už skôr a on teraz iba na poslednú chvíľu zohnal poslednú časť svojho outfitu - masku s dlhými čiernymi rohami. Dával si pozor, aby to bol prírodný materiál a preto aj zohnal posledný poriadny kúsok až takto ledva-ledva, aj keď si z toho nerobí ťažkú hlavu, že nakoniec budú meškať na začiatok.* Lóni. *Zavolá, keď vojde nadšene do ich domu, nevediac, či na neho čarodej čaká vo svojom kostýme, alebo či nezabudol, že sa mali stretnúť niekde úplne inde. Zbadá ho v miestnosti a tak k nemu nadnesene, skoro levitujúco priskočí a vybozká jeho tvár jemnými božtekmi.* Prezlečiem sa a môžeme ísť. *Prenesie hravo a podíde k šatníku, kde už má všetko prichystané. Na ruke si stále necháva prsteň, aby spolu mohli komunikovať aj na plese, keď sa začne prezliekať do poloodhaleného outfitu incubusa, aj keď je na neho akosi viac upnutý a konečne si upraví vlasy - využil svoj špeciálny prípravok, ktorý mu vlasy nechá v šere a tme svietiť jemne do smrekovej zelenej. Celý čas je v rohu miestnosti, takže na ňom nič nevidieť a až keď sa otočí na mieste, roztiahne ruky a ukáže na seba.* Vyzeráš výborne. Krásne. *Zavolá na Lóniho v jeho oblečení a podíde k nemu, aby ho pobozkal na pery.* Ale nestíhame. *Pobavene sa zasmeje, chytí svojho priateľa za ruku a poberie sa s ním na dané miesto, kde sa ples odohráva, aj keď mu to príde ako netypické miesto na takú akciu.* Pokúsim sa ťa vytancovať tak, že doma odpadneš únavou. *Prenesie, keď konečne pred sebou zbadá miesto akcie.* /Páni./ *Pomyslí si a spokojne sa chytí svojho opasku, v ktorom má nejaké látky, ktoré by rád využil. Minimálne s jeho sladkým Lónim.*
*Remi se na ni usmál, než si ji k sobě pevněji přivinul a vydali se tedy ven. Jakmile řekla, že tam nechala boty, tak se otočil a zasmál se. Pak se koukl opět na ni.* Ale, no, to se najde, neboj se, uvidíš, že jo. *Mrkl na ni, než se pak podíval před sebe a pokrčil rtameny.* A nebo se nenajde, to nevadí. *Zasmál se, a pak už vyšli ven. Tam si Remi kousek od nich sedl na jeden z kamenů, ji si přitáhl k sobě a uculil se.* No, je to u nás oboje. Tak co říkat byt a vila, nebo Queens a Brooklyn, nebo tak nějak? Hm? *Optals e ji a začal se kolébat do hudby, jež hrála zevnitř.*
*Odpověděla s mírným úsměvem. Měl pravdu a to musela uznat.* To máte pravdu. Když jste se mě zeptal na věk ráda bych znala váš! *Její úsměv se změnil v jemný úšklebek. Její zvědavost rostla víc a víc.*
*Lóni bol ráno v práci, a opäť jeho zámena prišla o hodinu neskôr, takže domov pribehol tesne pre Tanoiom.* Tanoia. *Usmeje sa naňho a na moment zastaví, aby sa so smiechom nechal vybozkávať. Nadšene prikývne, a sám si na seba oblečie jednoduchý čierny oblek, ktorý už na sebe párkrát v minulosti mal, iba tentokrát si pod neho nedal biele tričko, ale čierny úzky rolák, a cez tvár si priložil jednoduchú čiernu masku na oči, nakoľko hlavná časť jeho kostýmu bolo niečo kompletne iné. Najprv sa napil zvláštne chutiaceho lektvaru, ktorý na jeho pobavenie zmenil doslova všetko ochlpenie na jeho tele na uhlovo-čierne, a potom si na svoje ušká a chvostík naniesol len jemnú ilúziu, aby vyzerali ako falošné kvôli možným civilom. S týmto sa otočil na Tanoiu, aby mu ukázal svoj nový vzhľad na pár ďalších hodín, a nadšene ho pobral za ruku, aby sa mohli rozbehnúť na miesto akcie.* /Ty vyzeráš na zožranie./ *Venuje mu myšlienku cez prstene, keďže toto si chcel nechať len medzi nimi. Opasku na férovi si nevšimol, ale aj kebyže áno, problém by s tým nemal, ešte by sa aj potešil, že sa určite v každom prípade zabavia.* Len aby to tvoje storočné telo vydržalo dlhšie ako moje. *Podpichne ho láskyplne a s nadšením v očiach schovaných za maskou si obzerá miesto, na ktoré konečne dorazili.*
Haha. *Zaškerí sa na Lóniho po jeho poznámke.* Však uvidíme. *Doplní svoju odpoveď a potmehúdsky sa usmeje. Chlapcova ruka v tej jeho je príjemná a dodáva mu teplo a radosť, napriek tomu, koľko osôb sa na mieste nachádza, má chuť vyliezť na najvyššie miesto a hodiť sa medzi dav, ktorý by ho zachytil a posúval ho až k stolom, kde by už stál Lóni, vytiahol by ho na stôl a vybozkával ho, ponoreného v mise s krvavým punčom. To je však predstava, ktorá mu iba v rýchlosti prebehne hlavou, než sa naozaj pridružia k ďalším osobám a on spomalí na Lóniho úroveň a pobozká ho na líčko, obtočí okolo svojej ruky, ktorú mu drží nad hlavou a šťastne si poskočí.* Moje stodvanásťročné telo vie niečo ako zázraky. *Zavrčí, ale jeho jasná, hladká tvár pôsobí skôr akoby sa hral na mačiatko.* Nie si hladný alebo smädný? *Opýta sa Lóniho a poobzerá sa naokolo, či náhodou nezbadá nejakú známu tvár - a vidí ich tam viac, no napriek tomu jeho oči znova skončia na krásnom čiernom kocúrovi vedľa jeho boku a náhodne sa mu vrhne okolo krku, aby ho objal.* /Teraz nie je slnko, ale mesiac./ *Napadne mu a keď sa vzdiali, nechtiac vrazí do nejakého pána za svojim chrbtom.* Pardon. *Ospravedlní sa, viac sa nalepí na chlapca a mykne plecami, zatiaľ čo nakloní hlavu a nevinne sa zazubí.* Ak chceš, pokojne si zatancuj s hocikým iným, si plne voľný v tom, čo chceš robiť, dobre? Sme tu síce spolu, ale nemusíme byť celý čas spolu. *Ubezpečí svojho čarodeja a oboma dlaňami ho chytí za jednu jeho.* Máme predsa toto. *Dokončí ešte potichšie a dvihne ruku s prsteňom pred Lóniho oči.* /Aj keď by som s tebou rád trávil každý deň, si voľná bytosť, Lóni./ *Prebehne mu hlavou a nechá chlapca, aby sa rozhodol.*
Nesměj se mi. *Plácla ho do ramene, když se jí vysmál ohledně bot, pak se jen k němu přivinula a opřela si hlavu o jeho rameno přičemž ho chytila za ruku a na moment se zamyslela.* Líp mi zní, když se řekne naše, jen to musíme nějak rozdělit, aby bylo jasné, co myslíme, když to řekneme. *Zamyslela se znova.* Hm… tak co naše vila a náš byt? *Lehce se odtáhla, aby na něj viděla a čekala, co na to řekne. Jí samotné se to zamlouvalo, přece jen, na obou místech tak nějak bydleli oba. Remi už měl nějaké své věci ve vile a dokonce tam začal zahradničit, což mu Aless mile ráda dovolila, jelikož ona přes den na zahradu nechodila kvůli slunci , a i ona měla věci u něj v bytě, takže tak nějak bydleli na obou místech.*
*Remi si v hlavě chvilku přehrával celý její návrh, než se ale nakonec usmál a kývl jí na souhlas.* Dobře, tak teda naše vila a náš byt, to mi zní dobře. *uculil se na ni. a pak si ji přivinul do náruče, než se s ní začal kolébat a tak nějak si broukat dál a dál melodii. pak se na ni zase podíval.* Až půjdeme dovnitř, budeš chtít ještě tančit? A nebo něco pít? nebo něco jiného? *Zazubil se, než si ji posadil na klína a spokoejně se usmíval.* A nebo už to chceš tak nějak balit a pomalu se chystat domů? Vyber si, je to na tobě. *Ušklíbl se.*
To ešte len uvidíme. *Odpovie mu so smiechom, a pokrúti rýchlo hlavou.* Teraz ešte nie. Ale neskôr si asi pôjdem niečo vziať. *Uistí ho, že je všetko v poriadku, a iba si užíva teplo jeho ruky. Prekvapene vyjakne, keď je mu ruka zdvihnutá nad hlavu, a nechá sa zatočiť. Ešte nikdy toto nespravil, ale páčilo sa mu to.* Toto musíš ešte niekedy spraviť. *Požiada ho s hviezdičkami v očiach, a pevne ho objíme okolo bokov, keď narazí do pána, aby si ho pritiahol späť k telu, a neudrel ešte niekoho ďalšieho.* Prepáčte. *Zvolá aj on, a potom sa zasmeje na tom, aký je jeho priateľ trdielko. Pustí ho, až keď je pán už ďalej, a za Tanoiom nestál nikto ďalší, do koho by narazil.* Doteraz som tu ešte nikoho nespoznal. Ale prípadne ti dám vedieť. *Ubezpečí ho, a vytiahne svoju ruku s prsteňom pred jeho tvár, aby uistil féra, že ho má stále na ruke. Obzrie sa, až sa nakoniec rozhodne.* A mohol by si si najprv zatancovať so mnou? *Požiada ho, a za ruku ho dotiahne na časť parketu, kde bolo osôb menej, a uloží si podľa jedného páru blízko nich svoje ruky okolo Tanoiovho krku, za ktorým ich spojí.*
*Jej jeho emoce zatím naštěstí neopustily. Stále vše prožíval naplno, na podněty reagoval i nadále dosti emočně, ačkoliv empatie u něj byla trochu na jiném levelu. Vcítit se do někoho sice uměl, ovšem ne vždy. Něco si zkrátka zas tak představit nedovedl. Na dívku pohlédl, načež kývl. To, co řekla, tak trochu i očekával. Vzhledem však k tomu, že si s tím sám začal, připadalo mu to férové a vůbec poprvé po dlouhé době proti tomu doopravdy nic neměl.* Dvě stě sedmdesát sedm. *Poví narovinu, dopíjejíce svůj drink.* I tak bych byl o dost radši, kdybychom si zároveň nevykali. Cítím se pak ještě víc staře. *Zamručí zlehka, načež mu taky na chvíli úsměv opadne.* /Nevypadám ani na věk, v němž jsem uvízl..na kolik Zach říkal, že vypadám? Na šestnáct?/ *Pomyslel si, svírajíce na moment sklenici o něco silněji, než-li předtím.* Omluvte mě, asi se půjdu nadýchat čerstvého vzduchu.
*Spokojeně se usmála a koukla na něj, než se k němu přivinula ještě víc a hlavně, jak to jen jeho maska dovolila.* Až se vrátíme dovnitř, tak si klidně ještě můžeme zatančit, ale pití si už asi nedám. Myslím, že alkoholu mi stačilo a nechci se opít až tak, aby mi pak bylo zle. Doma si dám krev, ale tady asi už nic. *Pronesla a konečky prstu mu kreslila malé kroužky na hřbetu jeho ruky.* A ty si ještě něco dáš? Nebo už ne, abys pak vůbec došel? *Zazubila se a provokativně se mu zavrtěla v klíně.* No a po tanci, bychom možná mohli pomalu asi jít, co myslíš? *Optala se jej a dál u něj spokojeně seděla a tiskla se do jeho náruče.*
*Remi jen zavrtěl hlavou.* Ne, ne já už mám alkoholu dost, ale řeknu ti, takhle jsem se nesjel skoro ani na tom dvoře, jak jsme byl s Casem, ale toto, toto bylo dost podobné. *Ušklíbl se, než si ji ks obě natiskl a pak se jen usmál, než si ji postavil stranou a pak vstal.* tak dobře, půjdeme, mohu vám nabídnout rámě, slečno? *Uculil se, než si ji chytil a zadívals e směrem ke vchodu na parket. pak se na nipodíval.* No, ale napiju se asi něčeho, kde alkohol není, to jistě, a pak, pak bych navrhl jít ke mě, to by šlo? *Mrkl na ni.*
*Axel se na Gwyndolin jen koukne a podívá se do prostoru než jí vrátí pohled.* I mezi ovcemi může být vlk v rouše beránčím...*Podotkne tiše a poslouhcá její slova.* Ach takhle...*To nečekal, čekal že v New Yorku je delší dobu. Navíc ty vraždy se objevily před nedávnem co pochopil z toho co mu říkal Caleb. Ale chtěl to vyřešit nebo aspoň se pokusit to vyřešit. Ostatně to bylo nebezpečí pro všechny a teď, když je Nejvyšším čarodějem Queensu nenechá si na svou hlavu srát. Všimne si toho čehosi v jejích očích a to jej zaujme. Nad její nabídkou nepřemýšlí dlouho, byl to dobrý návrh.* To zní dobře. To by mohlo vyjít.. *Pokýve uznale hlavou.* Kde je háček? *Zvedne tázavě obočí. Vždycky byl nějaký háček aspon u víl. Navíc potřeboval by vidět nějaké tělo toho zavrženého, aby mohl stopovat dál třeba. Jenže se m uCaleb ještě neozval.*
Raději se ani neptám, jak jsi skončil po tom tahu s Castorem, když jste se tam takhle opili. *Zazubila se jen a když jí nabídl rámě, s úsměvem se jej chytila a oba se pak vydali pomalu zpátky.* Tak zkus nějaké ty džusy, už předtím sis je chtěl dát, tak to udělej teď. *Mrkl na něj a když oba vešli dovnitř, tak se jen rozhlédla kolem sebe.* Už nám zase přepnuli hudbu, ale nevadí. Ty se napiješ a pak jdeme tančit. Hm a boty už nikde nevidím, super. *Protočila očima.* Tak až půjdeme na parket, lásko, mi nešlápni na nohu. *Zazubila se na něj. Pak se zamyslela.* Tak jo pojedeme pak k tobě, bude tam aspoň klid. *Stiskla mu ruku a culila se dál.*
Je to slušné vykat lidem, které neznáš. Ale když myslíš *Natalie přikývla na jeho požadavek a usmála se na něj* Bylo mi ctí si s tebou povídat.. *poklonila se mu a zároveň si nadzvedla sukni tak jak se sluší. poklonila hlavu aby ukázala respekt a odešla opačným směrem. Setkala se znovu se svým doprovodem a oba zmizely v davu*
*Axel mluvil pravdu, opravdu mohla mít v kultu škůdce, který ji využívá. Ale Gwyn byla svým způsobem naivní, myslela si, že měla všechny pod kontrolou. Byla přeci jejich vůdce, který nebyl v roli charismatického jedince, nýbrž takové, kdy se ostatní báli odporovat. Stačilo, aby se někdo znelíbil její maličkosti a bude ho to stát takovou cenu, ze které se nedá vykoupit. Usmála se, když svým nápadem zaujala, jenže zanedlouho začala viset ve vzduchu otázka, která ji nutila se svěřit o detailech. Gwyndolin sklopila pohled jako neviňátko a začala si hrát se svým copem.* Dejme tomu, že se zbavím těžké váhy, *ušklíbne se. Ne se všemi následovníky byla nadmíru spokojená, takže ji nebude dělat problém, když některé pro dobro New Yorku obětuje.* Ale nic, co by nevyneslo své ovoce. *Podívá se opět na čaroděje a přivře oči, což mělo na následek spokojený úsměv.*
*Prikývne súhlasne a pousmeje sa.* Dobre. Myslíš, že tu budú mať aj niečo pre férov? *Opýta sa chlapca pred sebou, keď zastanú v dave a keď sa obzrie, na stoly vôbec nevidí a zrejme by ani nedokázal určiť, čo z toho je jedlé pre víly, aby sa z toho nakoniec nepozvracal, kým si nenájde kúsky ovocia, ktoré by mohol zjesť.* /A Lónimu uchmatnem iste nejaké poriadné sendviče alebo niečo./ *Naplánuje si a už mu v hlave behá plán, že ako had prekĺzne popri všetkých, uchmatne celý tanier a donesie ho Lónimu ako vojnovú korisť, tváriac sa, že pri tom musel zabiť minimálne desať protivníkov. Keď si uvedomí, ako sa zatočenie páčilo čarodejovi, je mu jasné, že ho dnes povykrúca, nech sa bude brániť alebo nie.* Neboj, spravím. *Ubezpečí ho, mrkne na neho jedným okom a nechá sa pritiahnuť bližšie k svojmu partnerovi, ktorému sa zahľadí do nádherných jagavých očí, v ktorých sa neustále stráca viac, než v lese Fjoll ešte predtým, než sa v ňom naučil výborne orientovať. Nakoniec si aj šťastne poskočí, vediac, že Lóni chce ísť tancovať s ním a rovno v tú chvíľu.* /Ľúbim tanec, ľúbim Lóniho, toto nemôže byť lepšie./ *Jeho detské oči sú plné tej najväčšej radosti, aj jeho pohyb pomedzi osoby je ľahký ako vánok, akoby mu blondiačik (teraz čiernovlasý kocúr) pomáhal sa nadnášať, aj keď je to jeho typická férska chôdza. Vezme Lóniho okolo bokov a nemôže z neho odtrhnúť pohľad.* Vieš, že pomaly tancovať budem iba chvíľku. *Potmehúdsky sa usmeje a jemne hýbe bokmi zo strany na stranu.*
*Znal lidi, znal i Nefilim. A věděl jak se chovali ke zrádcům a nebo lidí, kteří se vzdali toho být lovcem stínů. Klidně mohlo jít o někoho, kdo si zvolil žít jako civil a nebo někdo kdo se prostě lovcům chtěl pomstít. Axelovi se to zdálo jako něco ze msty. Zesměšnění pro lovce, výsměch. Jenže to ohrozovalo všechny. A jaká je lepší zásněnka než kult? Ještě pomerně nový, s...krásnou ale ne tolik zkušenou vílou, která je dost sebestředná a egoistická aby si myslela že má všechny omotané kolem prstu. Gwyn zapadala do takového profilu. Axel lehce zvedne obočí a koukne se na ni.* Takže nic čeho bych se měl obávat? *Zeptá se, aby se ujistil jestli její slova chápe.* Jen win-win situace pro oba dva?
*Pokrčí rameny a zašklebí se.* Je to možná slušné, ale ne vždy pro oba jedince příjemné. Jak jsem řekl, cítím se pak staře. *Uchechtne se, než se opět začne, ať už chtěně či nechtěně, zaobírat svými vzpomínkami. Proto taky, ač ne na sto procent jistě, řekl, že půjde na chvíli ven, aby se mohl nadýchat čerstvého vzduchu.* Nápodobně, díky za pochopení. *Kývne, načež se skutečně s oddechnutím vypaří z budovy ven, kde si na chvíli sundá masku, zatímco se zlehka opře o zeď za sebou. Pohled pak věnuje obloze nad sebou, naklánějíce hlavu lehce do strany.*
*Samozřejmě hledala benefit pro obě strany. Nejen že najde nový způsob, jak potrestat zradu svých lidí, ale taktéž se naučit novým věcem, které se týkají zavrženců. To, že ve výsledku všechny informace sdělí Axelovi byl jen vedlejší produkt, se kterým možná upevní pouto s čarodějem. Pokud se mu tedy neznelíbí její plány, jak vyřešit jeho problém.* Určitě, ty dostaneš informace a já z toho budu mít i své. *Rukou ukázala na něj i na sebe a naklonila hlavu na stranu.* Takže domluveno? Chtěl bys se ještě s něčím svěřit? *Zeptala se ho. Možná bude mít něco dalšího, čím by víla zaplnila své nudné dny.*
*Pozorovala ho, jak si zabral místo u ruin, kde usedl na kámen. Vložila svoji dlan do té jeho a usedla po jeho boku.* Nepotřebuji mluvit o New Orleans je to místo, kam se nechci už nikdy vrátit myslím, že mi to stačilo, ale místo na návštěvu je to pěkné to ano. Já bych se zase někdy ráda podívala do New Orleans. *Pronesla a natiskla se na něj. Nebylo nejtepleji a jako těhotná byla stejně zranitelná jako každý civil.* Jsem dravec dá-li se to takhle považovat, ale nelovím *Odpověděla na jeho otázku ještě předtím a jen si spokojeně oddechla zatím, co začala pobrukovat jednu elfskou písničku, která ji hrála v hlavě.* Tohle jsem potřebovala prostě jen vypadnout... co tebe vlastně zaválo do New Yorku?
*Povzdychne si, a pokrčí ramenami.* Ak je to akcia aj pre civilov, tak určite nie. Ale ak sme tu len my, možno bude férske jedlo nejako vyčlenené. *Skúsi sa držať nadeje, aj keď sa obáva, že bude musieť jeho priateľ vydržať bez jedla, než sa dostanú domov, kde mu Lóni hneď niečo pripraví. Prekvapivo v dave ešte stále nikoho nespoznal, ale netrápilo ho to, lebo to predsa len s niekým bol, a chcel tomu niekomu spraviť ten najlepší večer. Aj preto sa na parket tak teší. Naposledy to nedopadlo práve nijak veselo, ale tentokrát vedel, že bol čas len na tanec a smiech radosti.* Ale môžme si ho užiť, no nie? *Sladko sa na trošku vyššieho chlapca usmeje, a uloží si hlavu na jeho rameno, aby sa mohol tešiť aj z tohto pokojného tanca. Prišlo mu to ako niečo krásne. Bolo to intímne, ale takým tým nevinným spôsobom.*
*Dominic ihned zvedl ruce na obranu, a pak se usmál.* Ne, dobrá, nebudeme do toho rýt, jak jsem řekl, pokud o něčem mluvit nechceš, nemluv. *Mrkl na ni a pak si ji k sobě více přitáhla a spokojeně si opřel bradu o její rameno.* Pak se zamyslel.* Takže, mám hádat, že co se rasy týče, jsi vlkodlak? *Optal se, pokud by to byla civilka, co pochyboval, tak by jí zkusil omámit nějak encantem. Pak se usmál.* Aha no, myslím si, že tohle potřebuje tak někdo každý, sto procentně. *Zavrněl spokojeně.* je to tam hezké, bez keců, ale oddych je oddych, no ne? *uculil se.* Ale pokud by jsi chtěla, klidně ti dovnitř poběžím pro pití. *Usmál se na nii.*
*Remis e zasmál.* No, to co bylo s Casem, tak to se nasměješ, až ti řeknu, ale necháme si to na jindy, co ty na to? *Zasmál se, a pak už si ji vedl na ples.* Neboj se, nešlápnu ti na nohy, nejsem zase takové nemehlo, ale fakt se neboj, budu dávat pozor, aby jsi byla jako v bavlnce. *Mrkl na ni, a pak už si ji navedl k sobě, ale pak se posadil ke stolu, který byl poblíž stolu s pitím. Natáhl se pro svůj nový drink, tedy pro džus, a pak se na ni usmál.* A ty si něco dáš? *Zavrněl spokojeně, ale pak se rozhlédl a podíval se kolem sebe.* A nebo rovnou tančit, moje milá?
Ano, co se rasy týče jsem vlkodlak *Potvrdila mu jeho domněnku a nestyděla se za to kým byla přesto vše věděla o nevraživosti mezi vlkodlaky a ostatními tvory. I víly si více rozumí s upíry než s vlkodlakem, kterého každý považuje za špinavce, ale vůbec tomu, tak není* Oddych je oddych to máš pravdu *Zopakovala jeho slova a nechala ho, aby se opíral o ní. Také h v tomhle ohledu využívala a spokojeně by i zavrněla nad tím, že má někoho u sebe.* Ale za chvilku bude lepší vrátit se za ostatními přeci jen tam tolik nefouká. *Nechtěla nastydnout, i když nic hrozného to tolik nebylo a ještě se cítila moc dobře na to, než by se zvedala.* Pro pití si zvládnu dojít sama, ale nepiji alkohol tudíž to ani není nutné. Jak dlouho jsi v New Yorku? A vůbec... co jsi za rasu? Upír? Víla? Nebo snad Vlkodlak? *Jenže to pochybovala do Bronxu by musel za alfou oznámit jeho příchod nebo ho nějak vyhledat a Bronxu se zdržuje mnoho vlkodlaku a jistě by to tam znal* Navíc musím si pak najít na večer někoho s kým si ulevím více než slovně zda mi rozumíš. Můj záměr byl docela jasný pro dnešní večer. Nevíš o někom? *Drcla do něj lehce loktem a rozhodně věděla za čím si dneska jde.*
*Dominic se usmál, a když mu potvrdila jeho domněnku, tak se taky pousmál. Nijak mu to nevadilo, neměl proč, vlastně tu nesnášenlivost nikdy moc nepochopil. Pak se a la jemně odtáhl, aby na Cait viděl.* Souhlasím, jak říkám, je důležitý, a ještě lepší je s dobrou společností. *Zavrněl. pak kývl na souhlas.* Jistě, proč by ne, rád tě tam doprovodím, a rád si ještě zatančím, budeš-li mít zájem. *Usmáls e na ni povzbudivě.* No, je tam i nealko výběr, takže není problém, ale jak si jen bude dáma přát. *Vyhověl jí Dominic.* Ani dlouho moc ne, jen pár měsíců, ještě se tu rozkoukávám. Ale, má své krásy. *Přiznal. pak se na ni podíval, snad trochu nervózně z předsudků, jež ostatní většinou dávali.* Jsem upír. *Přiznal potom a jemně se na ni usmál, snad i trošku jako kdyby omluvně. pak se na ni ale zadívala a dal si ruku v bok.* No, já jsem na to narážet moc nechtěl, vím, že některé ženy by to urazilo, ale abych byl upřímný, tak pokud to tedy dámu neurazí, rád ti budu dělat společnost i v tomto...pokud tě tedy neodradí mé špičaté zoubky. */Zasmál se zlehka.*
*Bob se zasměje a podívá se na TAYE.* V pořádku.* Řekne a tančí. Sice má alkohol v krvi, ale elegance mu nechybí. Pohybuje se mezi tančícími páry a dívá se upírovi do očí.* Reden ist mein kleiner Fluch, Liebes.* Řekne s velice dobrou němčinou a usměje se na něj. Hudba se chýlí ke konci a alkohol s tancem mu v hlavě dělá trochu nepořádek, ale ještě nedosáhl alkoholového limitu. Tančí tak až do konce písně.*
*Obzrie sa okolo a pousmeje sa.* Nemyslím si, že tu sú nejakí. *Odpovie veselo Lónimu na jeho starosť o civiloch a nechá sa stiahnuť do stredu parketu, aby si konečne mohli takto zatancovať spolu, čo už chcel dávno, aj keď by si to viac užil v súkromí ich izby, kde by pustil nejakú zo svojich gramofónových platní a mali by súkromie a láska by sa vznášala v ovzduší. Takto je okolo nich mnoho ľudí a každú chvíľu na nich môže vybehnúť niekto jemu alebo Lónimu známy a to by teraz nechcel, keď si na neho Lóni uloží hlavu. Oprie svoje líce na jej vrch a tak sa stretne s hebkými, naterz čiernymi vlasmi. Vie, že teraz Lóniho aj tak neosloví jeho skutočným menom, pretože tak fungovala mágia tohto večera, ale tak veľmi chcel. Ako má natočenú hlavu, prezerá si masky naokolo a zdá sa, že všetci sú perfektne ukrytý, možno by ich akurát spoznal podľa správania, čo hrozí aj jemu, ak začne blázniť a tancovať. Ale hudba im nedovolila nateraz nič veselšie a bláznivejšie. Vdychuje Lóniho vôňu, tak krásnu, pripomína mu domov a po tom, čo sa vybláznia, môžu ísť spokojne do Bronxu aj skôr.* Keby si chcel, mám tu niečo na posilnenie, potom. *Zašepká mu do mačacieho ucha a milo sa usmeje, nie akoby chcel robiť hlúposti, ale iba tak, niečo pre nich dvoch.*
*Říkal si že ta dohoda s ní asi nebude tak na škodu a jak se zdá, měl pravdu. Což mu jistým způsobem pochlácholo ego. Co se týče zavržených bude se muset ještě podívat do knih na to všechno. Stoprocetně z hlavy věděl to, že pouze nefilim může vytvořit zavrženého když na civila nakreslí runu. Lehce nahne hlavu nad jejími slovy a mykne rameny.* Asi není potřeba abych věděl co z toho budeš mít ty, že ano? *Zeptá se, vlastně mu to víceméně bylo i jendo.* Takže domluveno a nemám se o ničem jiném sveřit. *Zazubí se na ni.* Co ty? Ty máš něco s čím by ses mi chtěla svěřit? *Zajímá se a popojde dál ke stolu s pitím a částečně si sundá masku tak, aby se mohl napít.*
Tak to se oba rozkoukáváme, také jsem ve městě jen pár měsíců *Možná i kratší dobu než on, ale stihla toho zažít už více než dost.* Upír? *Položila si ruku na hruď, jako kdyby byla v šoku, ale pak se jen zasmála.* Popravdě ta nevraživost mezi tvory mě spíše vytáčí. Tenhle maškarní ples je dobrý v tom, že všechno všichni hodili pro dnešní večer za hlavu a také to byl jeden z dalších důvodů, proč jsem přišla. Je tu klid a nemusíme se v tomhle ohledu bát... Upíři mi nevadí, tak jako víly nebo kdokoliv jiný je to spíše o nás samotných *Musela mu sdělit svůj pohled na věc, jako správná žena, co si tvrdě stojí za tímhle názorem, jenže jeho další slova ji uzemnila. Byl by ochotný ji splnit tohle přání večera. Chvilku na něj jen koukala, než se nahnula a natiskla své rty na jeho pokud se neodtáhl tak polibek prohloubila a zkousla dolní ret než se odtáhla.* Tolik k tomu, co si myslí o špičatých zubech *zašeptala provkativně*
*Tiež sa rozhliadne, ale ešte nemal natoľko vytrénované oko, aby dokázal rozoznať, kto je civil, a kto nie. Musí teda Tanoiovi veriť, že ich okolie prečítal správne.* Tak...možno tu bude jedlo aj pre teba. *Usmeje sa naňho a začne si užívať príjemnú hudbu. Ešte nikdy neskúšal tancovať pomaly, ale niečo na tom, ako sa o seba opierali, a držali sa pri sebe v jemnom objatí, mu prišlo natoľko čarovné, že možno bude mať niekedy chuť pri Tanoiovom speve vykročiť do tohto objatia, a pomaly sa kolísať. Videl, že niektoré páry používali vo svojom tanci aj vyspelejšie kroky, držali sa v náručí inak, a boli kompletne zladený, ale Lónimu zatiaľ stačilo len toto. Blyskne pohľadom nahor, a úprimne sa rozosmeje.* Neverím, že si to sem doniesol. *Hovorí ešte za smiechu, aj keď sotva to vyslovil, už vedel, že povedal hlúposť. SAMOZREJME, že to Tanoia doniesol.* Čo tu máš?
*Jemne prikývne.* Možno si skúsim dať niečo na jedenie spolu s tebou. *Navrhne. Chce to znova skúsiť, experimentovať s tým, čo by mu Lóni odporučil. Je to pre neho stále zaujímavé, aj keď nechutné.* /Musím sa naučiť lepšie to znášať./ *Pomyslí si ako sa už spolu vedú v tanci, ktorý nie je najlepší a je cítiť, že je Lóni nový, ale absolútne tomu nevenuje svoju pozornosť. Trošku sa oddiali, stále držiac chlapca za boky.* Jasné, že áno. *Žmurkne na neho šibalsky a jednu ruku stiahne, aby Lónimu naznačil, že ukazuje na svoj opasok, na ktorom visí jeden malý miešok.* Obchodovať nebudem, doniesol som to iba pre nás a keby mal niekto záujem. *Zazubí sa vysmiato a zatvári sa zamyslene, aj keď presne vie, čo doniesol.* Samozrejme, že jointy. Hubičky, tak akurát. A rebu. Tú si niekedy skúšal? *Opýta sa láskavo a zvedavo. Nie je si istý, či sa Lóni predtým, ako sa spoznali, stretol s viacerými typmi drog, alebo mal rád trávu, pretože tá stačila na dobrý pocit a vysmiatu náladu.*
*Usmál se.* No, tak někdy, pokud by jsi chtěla, můžeme poznávat to město společně, rád bych tě, no, někam pak pozval, chtěla-li by si. *Usmáls e na ni. když pak pokračovala, nejprve se lekl, ale pak se hned uklidnil.* zatraceně, ani nevíš, jak jsme rád, že tohle sdílíme. Ani já jsme to nikdy moc nepochopil, a jsem rád, že ještě najdu ty, kterým to taky nevadí. *Pronesl upřímně. pak ji poslouchala a musel pokývat hlavou.* Tak, to bylo moc hezky řečeno. *Přiznal jí a pak ji vzal za ruku, zatímco ji palcem jemně pohladil po jejím hřbetu. Potom už nestačil nic moc udělat, jelikož jej políbila. Překvapen, co se děje, se na ni podíval, ale pak se uculil, než se natiskl i on k ní a polibek jí vrátil. Dlouhý, vášnivý a hravý. Pak se jemně odtáhl, ale jen taky, aby čela svých masek opřeli o sebe.* Co se vykašlat na pití a trochu se odtud vzdálit? *Navrhl jí.*
Jo takhle, v tom případě se těším, až budeš vyprávět. *Uchechtla se a držela se ho, dokud si nesedli. Pak na něj jen koukla.* Jsi tak milý a galantní mi amore, víš, že tě miluju víc a víc každou chvíli? *Pohlédla na něj zamilovaně a usmála se sladce, načež pak jen zavrtěla hlavou.* Ne já už si nic nedám, alkohol nechci a krev tu pro sebe už taky nemám, takže si počkám až na doma. *Pronesla tiše a začala se rozhlížet kolem sebe, pak ale stejně svůj pohled věnovala jen svému snoubenci.* Počká až si to vypiješ a pak můžeme jít tančit, ještě si to pořádně užijeme, když už jsme tady. *Stiskla mu ruku, za kterou ho držela a pozorovala ho. Připadala si jako nějaký zamilovaná školačka.*
*Fér se na ni podíval a zazubil se.* Snažím se být, s tebou více a více, mi amore. *usmál se. Pak pokýval na souhlas, než se ale sám ještě napil a pak se zvedl. Natáhl před sebe ruku, zlehka se ohl v pase a uculil se.* Smím prosit, kotě? *Okomentoval tak i její masku, než si ji ale stejně vytáhl na nohy.* To galantní moc nebylo, ale co. Nevadí. *Zasmál se, a pak už ji táhl na parket.* Musíme hodně tančit, protože až budeme na dvoře, tak tam tě utančí k smrti. *Zasmál se Remi a hned na to se jal tancovat do rytmu hudby, jež hrála požadovaný druh tance.*
*Ona nepotřebovala vědět detaily, stačilo jí vědět, ze nyní své lidi bude posílat na smrt, aby čaroděj mohl dopátrat, kdo zavržené dělá.* Myslím, že tě té vědomosti ušetřím. Ještě bys z toho nespal, *pobaveně se uchechtne a slabě přikývne, když s ní Axel tedy počítá. Ačkoliv nikdy neměla ráda, když ji někdo využíval nebo žádal o laskavost, na tohle se těšila. Sledovala ho, jak míří ke stolku s občerstvením a proplete si prsty za zády.* Nech mě se zamyslet. *Nakloní hlavu na stranu a přemýšlí, jestli něco nepotřebuje. Nakonec pokrčí rameny a zasměje se.* Máš štěstí, nejsem příliš náročná. Nemám nic, s čím bych se ti chtěla svěřit. Nebo spíše nic, s čím bych ti věřila. *Mrkla na něj. I když spolu měli dohodu, stále byl cizí, který ji mohl kdykoliv ublížit, aniž by na to použil sílu.* Vlastně bych ti chtěla říct, že mě moc láká ti tu masku strhnout a nechat si ji.
*Nechápavo natočí hlavu na stranu.* A nebude ti z toho zle? *Chce sa uistiť, nakoľko doteraz si pamätal len to, že sa tomu Tanoia vyhýbal, lebo to nebolo najlepšie pre jeho žalúdok. Aj Lóniho zaujímalo, ako by mohli chutiť tie férske bobuľky. Predstavoval si, že museli chutiť ako najzlatšie svetlo, ako anjelský spev alebo ako tanec v rannej rose, keď oproti tomu ich jedlo chutilo tak zle, že to jeho milý nedokázal v sebe udržať. Ale bál sa toho, že by bol potom skutočne uväznený vo Faerii, dokým by sa nerozhodol inak kráľ víl. Lebo síce to miesto miloval, bolo priveľa vecí, ktoré ho pútali k tejto realite. Sladko sa smeje na tom, že sa chlapec pripravil na všetky typy zábavy. Poslušne ho počúva, keď mu menuje zoznam terajších možností.* Nie, rebu som nikdy neskúšal. Zrejme to aj počujem prvýkrát. Nebude mi po nej zle, že nie? *Uistí sa, nakoľko chcel teraz skôr niečo na štýl marihuany, iba sa nechcel cítiť až tak unavený a pomalý, ako sa pri nej cítil. Chcel byť veselý a plný energie, aby s Tanoiom roztancovali tento parket.*
*Mimovolně si oddechne, doufajíc, že se takto předem omlouval zbytečně. Nerad by skutečně svému tanečnímu partnerovi šlápl na nohu. To se ovšem kupodivu po celou dobu tance stalo pouze jednou a to dokonce zlehka. I tak se mu za tento počin omluví, kdy se na moment podívá jinam, než se mu opět začne dívat do očí. Byl rád, že se čaroděj nebojí takto udržovat oční kontakt, ačkoliv to bylo i pochopitelné. Zrovna od Taylora mu nic nehrozilo, encanto neuměl ovládat. Pořádně neměl zmáknutou ani kontrolu při ucítění lidské krve.* So verstehe ich das. *Poví, načež se uchechtne.* Aber manchmal könnte sie sich etwas beruhigen, denkst du nicht? *Dodá ještě. Když pak při konci písně dotančí, koukne se na starší upírku, stojící opodál.* I když má masku, jde vidět, jak se mračí. *Kývne k ní, aby Bob věděl, o kom mluví. * Každopádně díky za tanec.
Jasně, že můžeš. *Uchechtla se a chytila se jeho nabízené ruky, načež se nechala odvést na taneční parket. Chytila se ho tak jak měla, načež pak začali tančit. Mezitím poslouchala, co povídal.* Počkej, počkej, jak utancuješ k smrti. *Zazubila se na něj.* Navíc nezapomněl jsi na něco. Já už mrtvá jsem, takže nevím, jak to chceš provést. *Rozesmála se a víc se k němu natiskla, dál tančíc do rytmu hudby.* Mimochodem, už teď přemýšlím, co z tebe doma strhnu jako první, ale asi to bude ta maska a pak až ten oblek. *Uchechtla se.* Doufám jen, že ti nebude vadit, když ho trošku roztrhám? *Skousla si provokativně spodní ret.*
*Bob ho poslouchá a zasměje se.* Kletby vyprchají.* Zazubí se a pomalu dotančí. Podívá se na upírku a přiháhne si k sobě TAYe a vyplázne na ni jazyk.* Žárlí, že s ni nikdo netančí.* Prohlásí a s upírem u sebe zamíří k nápojům. Dá si pití, které upravil a napije se. Podívá se na upíra a zazubí se.* Dneska budu hlavně pít. A pak ti ukážu svou vilu.* Řekne rozhodně a hodí do sebe pití.*
*Remis e uculil, zatímco s ní tančil. pak se na ni zadívala a uculil se.* No dobře dobře, tak jinak, myslím, že tě to vyčerpá, i když už jsi po smrti, moje milá. To ej tak romantické, že? *zasmál se, a pak si ji ks obě přitiskla uculil se.* Ale koukněme se na ní, jak se tady rozhoduje. Uvidíme moje milá, uvidíme. Teď ale tančíme, tak se neloudej. *Rýpl si do ní, načež se uculil a opět ji otočil v otočce, než ji chytl do své náruče.* Sakra, já na ty plesy budu chodit častěji, tohle se mi líbí, ani nevíš jak. A co ty? Až bude další, někde v NY, půjdeš se mnou? *Zajímal se.*
*Po tanci věnuje Lile pohled, nicméně namísto opětování zamračení, se prostě zvesela usměje.* Možná? *Uchechtne se, zlehka se opírajíce o BOBA, než se společně s ním rozejde zpět ke stolu s alkoholem. Zrzavá upírka jim ovšem je v patách, a tak se není čemu divit, když ji ROBERT Taylorem spatří i když už jsou mimo parket. Po tomto mu jistě muselo dojít, že se jedná o dnešní doprovod fialovovlasého upíra.* No tak to ne, po plese jde hezky zpět do vily. *Ozve se. Narozdíl například od Elaine, kterou právě Lila nahradila, se do konverzace nebála vkročit. ROBERTA si prohlédne a sama si rovněž vezme do ruky sklenku.* Jen by mi ukázal své bydliště, nebuď tolik nepříjemná. *Odvětí jí mladší upír.*
Možno bude, ale mal by som to ustáť. Minulé storočie som skúšal veľa civilského jedla, ale nestálo za veľa. *Prenesie úprimne a zasmeje sa na tom. Rád spomína na tie časy, keď si skúsil dať omeletu a ledva to v sebe udržal s úsmevom na perách, že je to vynikajúce. Nebolo.* Neboj sa, zvládnem to nejako. *Ubezpečí ho a otočí ich na mieste v tanci, ladne, snažiac sa, aby nepostúpal Lónimu nohy, alebo Lóni jemu. Trochu sa odtiahne, znova a zahľadí sa na chlapcovu masku.* Pekná, si šikovný. *Pochváli a nakloní hlavu do boku.* Môžeme to skúsiť, je to nabudzujúce, vážne. A hrozne krásne. Neboj, viem to odkontrolovať. /Okrem tej jednej dávky na slávnosti víl./ *Nakoniec natiahne ich oboch ruky a nasmeruje svoj pohľad na Lóniho.* Ukážem ti kroky? *Opýta sa zvedavo a detsky sa na neho usmeje. Rád by chlapca naučil niečo nové. Rád by s ním zabehol niekam do rohu miestnosti a potajomky mu tam šepkal do ucha. Rád by sa s ním ohadzoval zo srandy jedlom a zaspieval mu nejakú pieseň, veselú a živú, nech si aj všetci ostatní zatancujú poriadne.*
*Zasmeje sa na jeho slovách.* Tak to jednoducho nepapaj, a nebude ťa aspoň trápiť nespokojný žalúdok. *Požiada ho. Čím ďalej, tým viac si bol istý, že by do toho Tanoiu nikdy nenútil. Že radšej vstane každé ráno o niečo skôr, aby im stihol navariť, a potom aj obed varil na dvakrát, aby si ho mohli obaja vychutnať do posledného sústa. Nechá sa znovu vytočiť, načo sa z jeho úst ozýva nadšený smiech, ako keby bol malý chlapec, a Tanoia mu práve do ruky vložil malé lízatko. Keď sa dotočí, pozrie opäť k jeho boku a k sáčku.* Dobre...tak si teda dám. *Rozhodne sa, a len čo chlapec vytiahne všetko potrebné, iba poslušne otvorí ústa rovnako, ako vtedy na Hiramovej oslave. Všetko potom prehltne, dokonca si pre istotu oblíže aj pery, a na kroky prikývne, aj keď vedel, že droga o chvíľku ukáže svoje účinky.* Veď ma. *Požiada, a necháva sa navádzať, a do počítania prekladá jednu nohu cez druhú, aj keď sa občas pomýli v pravej a ľavej, a tým pádom stúpne do zlej strany, alebo tesne minie niekoho iného alebo Tanoiovu nohu.*
*Iba jemne predloží pred chlapca ruku a pokrúti hlavou.* Nie, nie, nie. Uvidíš. Zvládnem to. *Aj by si založil ruky vbok, ale namiesto toho iba na Lóniho žmurkne. Má rád, keď vtipkujú a môžu sa spoločne doťahovať. Pripomenulo mu to, ako boli na Islande. Pod jeho rohatou maskou nie je vidieť, aké sú jeho líca ružové od usmievania a tepla, ktoré cíti z pocitov k Lónimu. Keď sa posunú niekoľko krokov v tanci, zasmeje sa šťastne a jeho smiech sa ozýva okolím ako zvončeky a spev vtáčikov. Nakoniec, keď chlapec súhlasí, zastaví v tancovaní na chvíľu, aby siahol k vačku vytiahne odtiaľ maličké vrecúško s práškom a znova sa pobavene zasmeje, štuchnúc do Lóniho líčka prstom.* To sa neje. *Vysvetlí mu, naberie si trochu prášku na prst a priloží k nosu, aby ho vdýchol.* Je to na vdychovanie, šňupanie… *Mykne plecami a naberie trochu na prst, priloží k čarodejovej tvári, aby vdýchol svoju dávku do jednej nosnej dierky.* … alebo si s tým môžeš dať nápoj. *Dokončí, ešte si jednu dávku šňupne do druhej dierky, zopakuje postup aj pri Lónim a síce vie, že jemu to zaúčinkuje menej, nedá si viac, aby mohol aspoň trochu dávať pozor na svojho milovaného. Nakoniec rebu odloží a už cíti a vidí, ako sa svet okolo neho rozkladá do farieb.* Už si to mal. Spomínam si… *Zazubí sa, zatiaľ čo sa snaží chlapcovi ukázať tanečné kroky, ktoré si on sám myslí, že sú správne.* …to na tej párty v lese, kde sme… *Potom sa však zasekne, jemne nechávajúc odznieť túto debatu, aby nemusel pokračovať ďalej, lebo sa bude červenať.* Ide ti to. *Pochváli hneď na to a vidí, ako Lóni v jeho očiach teraz pôsobí skôr ako morský ježko, rozťahujúc sa do strán a miešajúc sa do farieb.* Krásne. *Zajasá zasnene a natiahne sa k nemu, aby ho pobozkal, ale jeho pery skončia na Lóniho oku.* Prepáč. *Zasmeje sa a pokračuje ďalej v krokoch, ktoré však vie kontrolovať omnoho lepšie.*
*Obzrie sa, a keď zbadá, čo hľadal, tak sa spokojne usmeje.* V prípade núdze som objavil toalety, aby sme ťa tam čo najskôr dostali, ty hrdina. *Pousmeje sa na tom, ako sa snaží jeho jedlo konzumovať, aj keď mu to poriadne pokazí žalúdok. Radšej by mu dal iba privoňať a potom by sa ho spýtal, či mu to voní ako niečo z ich jedla. Na drogu sa len prekvapene pozrie. Ústa teda zatvorí a nechá si do systémy vojsť prášok cez nosné dierky, ktoré ho začnú vďaka tomu mierne svrbieť. Musí si preto najprv trochu pošúchať nos, aby si zvykol, než sa zrazu rozhodne obzrieť sa a svet navôkol sa začne rozkladať do primárnych farieb.* Takže sa to neje, ale pije. *Zasmeje sa na tomto zistení, a chvíľku nedokáže odtrhnúť zrak od svetiel, ktoré pulzujú farbami. Sladko sa na Tanoiu usmieva, keď sa tvárou vráti k nemu, a prikývne.* Najlepšia noc, akú som mohol zažiť. *Povie úprimne, a capne vílu po zadku, keď ju ide objať. Zábrany stratili svoje hranice, a tak sa začne nahlas smiať, keď ho pobozká na oko, až takmer spadne dozadu, ale rýchlo sa chytí Tanoiovej tváre, aby si približne vypočítal, kde v tom záplave farieb má fér pery, a venuje mu na ne jeden sladký bozk - aj keď skôr len na pravú stranu pier. Prudko sa odtiahne, vezme chlapcovu ruku do tej svojej, a potom, čo si ju pridrží nad svojou hlavou dostane chuť skackať, takže sa začne v točitých poskokoch venovať svojmu novému tancu s ich rukami nad sebou.*
Vykašlat se na pití a trochu se vzdálit rozhodně nezní jako špatný nápad *Zvedla se z kamene, když se na něj zadívala a na chvilku se zamyslela.* Jen... *Zhluboka se nadechla, když se zamyslela.* Dá se to? No... křížit se takhle zdá se mi, že jsem o tom kdysi něco slyšela... *Zůstala stát naproti němu, ale vnímala ten chtíč v celém těle. Srdce ji bušilo, že ho slyšela i v uších, ale myšlenkami utíkala ještě ke Castrovi a Chrisovi.* Krucinál *Zanadávala si tiše pro sebe, protože ty dva nemohla dostat z hlavy hlavně Castora... Už na tom byla lépe, ale stále ji chyběl.* Koho tu vlastně všechno znáš z města? *Hodlala se ho ještě trochu vyptat, když zamířila o něco dál.*
/On si zo mňa iba uťahuje./ *Prižmúri spolu s tou myšlienkou oči, akoby naznačoval, že sa práve začala vojna.* Však ja ti ukážem, koľko toho vydržím. *Zabodne svoje oči do stolov s jedlom niekde o dosť ďalej od nich a už skúma, čo aa také by si dal.* Stavíme sa? Nechávam ti vymyslieť podmienky a trest. *Nadvihne vybudzujúco jedno obočie a nastaví do vzduchu medzi nich jeden malíček.* /Som zvedavý, či pristúpi./ *Napadne mu a v očiach má na sekundu malý tieň. Hneď na to sleduje, ako sa Lóni tvári po vdýchnutí drogy a zdá sa mu, že sa chce chlapcovi kýchnuť. Chytí ho jemne za rameno a cíti v sebe hrejivý pocit, akoby sa mu telom prelieval termálny prameň a prúdil mu cez kožu.* /Tak veľmi mi dôveruje. Je to tak krásny pocit./ *Prebehne mu hlavou a chvíľu s láskou na čiernovláska pred sebou pozerá, než sa jeho tvár začne postupne meniť a na jeho perách sa roztiahne široký úsmev. Podľa Lóniho správania vie, že už účinkuje aj u neho. Nechá sa pobozkať na kraj pier a hneď, ako čarodej začne tancovať okolo jeho ruky, veselo sa na mieste začne kývať do strany. Zakloní hlavu v smiechu a keď otvorí oči, ani necíti, že ruka ho trochu bolí, ale vidí, akoby sa otváral strop a za ním bola nekonečná obloha, čo sa prelieva cez ďalšiu a ďalšiu, skoro ako portál do inej dimenzie.* Neprišla nás pohltiť Faeria? *Zavolá prekvapene a pobavene na svojho priateľa, keď si ho za ruku pritiahne k svojmu boku a ukáže dohora. Dokonca počuje, ako niektoré osoby okolo nich si niečo hovoria, keď len tak ukazuje do vzduchu na prázdny šedý strop. Pre neho však nie.*
*Dominic se na ni podíval, ale jakmile začala mluvit o křížení, tak to najednou ucítil. Jako kdyby měl nějak zatemnělý úsudek, či něco, proto se na ni podívala tiše zavrčel.* ne, ne myslím že ne... Omlouvám se, krásná neznámá, ale nemyslím si, že tohle půjde, ač je mi to skutečně líto. *Hlesl. Dominic byl dobrák od kosti, který nechtěl mít problémy vůbec s nikým, ovšem ten podvědomý pud prostě nezvládl ovládat. Proto si jen povzdechl.* Možná bude lepší, když si najdete někoho jiného, než mne, a teď to nemyslím útočně. Jen, asi to nepůjde, a ač bych chtěl, tak podvědomí z několika stovek let sporů mi říká něco jiného. Jste ale jinak skvělá společnost. Dovolíte mi odvést vás dovnitř? *Usmál se. Pokud dívka přijala, nabídl jí ráme a dovedl dovnitř, kde se galantně rozloučil, a pokud ne, rozloučil se už tam. Potom měl pocit, že se musí nadýchat čerstvého vzduchu, a tak zamířil směrem ven, dál od místa děni, kde si sedl na kámen, sundal si masku, prohrábl si vlasy a promnul si kořen nosu. Ani si v tom spěchu nevšiml, že kousek od něj stojí HIRAM, ale když na něj padl jeho pohled, tak se pousmál.* Koukám, že nejsem jediný kdo si utekl odpočinout od socializace. *Podotkl s úsměvem.*
*Nedokáže sa prestať smiať. Jednoducho mu predstava toho, ako si Tanoia napcháva líca jedlom, ktoré mu nechutí, a potom aj tak pôjde na toaletu, ako si aj Lóni myslel, vytvorila úsmev na tvári. Ale keďže ho teraz chlapec vyzýval, nemal dôvod povedať nie, keďže z tohto mohol vyjsť jedine ako víťaz. Malíček mu teda oblapí svojím, a nadšene sa naňho usmeje.* Dobre, tak keď to zvládneš udržať v sebe do ďalšieho rána, môžeš odo mňa požiadať o hocičo, inak môžem žiadať hocičo ja od teba. *Rozhodne, a už teraz sa tešil na to, ako toto všetko odpadne. V opojení drog sa všetko zdalo natoľko zábavné. Tancovanie mu síce spôsobovalo, že mu z točenia začínalo byť zle, ale nechal to tak, iba sa začal točiť do druhej strany. Až keď ho Tanoia zastaví, sa pozrie smerom hore, ale Lóni namiesto hviezd videl iba tancujúce útvary.* To môže znamenať iba jedno. Musíme jesť. Musíš mi ukázať, že vieš jesť. *Spomenie si zrazu na ich výzvu, a tak začne Tanoiu prudko tahať medzi ľudmi, ktorých sotva v rôznych farbách spoznáva. Príde tak k stolu, ktorý sa pred nimi krúti, a Lóni si hned vezme jednu jednohubku, a strčí si ju do úst. Bol pripravený zjesť všetko, čo vidí.*
*Zatímco byl opřený o zeď za sebou, pohledem těkal mezi maskou ve svých rukou a oblohou nad ním. Neuměl úplně určit střed svého zájmu. Obou dvojí viděl už tolikrát, pouze se snažil najít něco, čeho by se mohl chytit, aby nemyslel na co myslel doteď. Zároveň se mu však úplně nechtělo jít mezi ostatní, ač by mu i něco takového mohlo i pomoct. Hold občas prostě musel jít i sám sobě do protivky. Nespokojeně si odfrknul pod nosem, masku přehodil do jedné ruky, načež lusknul, aby se mu cigarety ze stolu u něj doma zjevily v ruce. Moc si ovšem nepomohl, s jednou rukou mu něco takového půjde docela špatně, nepochyboval však o tom, že by se to tak nedalo udělat. Než by ovšem něco víc podnikl, zaslechl hlas vedle sebe. Na neznámého (DOMINICA) tedy pohlédl.* No dá se to tak říct. *Dal mu aspoň na půl za pravdu, načež se narovnal.* Podržel byste mi to? *Kývl k masce v jedné své ruce.*
*Dominic na neznámého chvilku hleděl, ale nakonec mu přikývl na souhlas, natáhl se k němu a vzal do ruky jeho masku, jež přidal k té své, jelení, kterou držel v ruce.* Zajisté, v pořádku.* Pronesl Dominic, který se nakonec zvedl a tak nějak došel kousek k němu a posadil se na jeden z kamenů o něco blíž. Pak se chvilku díval na oblohu, než pohled sklopil směrem k mladíkovi, nebo, alespoň tak vypadal.* No...a jinak jak se bavíte? *Zkusil otázku. Potom sám sáhl do jedné své kapsy, ze které vyndal tabatěrku cigaret, Maksy na moment položil vedle sebe tak, aby na spodu ležela ta jeho, nechtěl mladíkovi tu jeho nějak poškodit, jednu cigartetu si vzal, zapálil si a pak zase schoval zapalovač a tabatěrku zpátky, než se na mladíka opět podívala a vyfoukl kouř.*
*Zamyslí sa a nakoniec prikývne.* Platí. *Vie, že aj keď vyhrá a aj keď prehrá, stále to bude výhodné, pretože Lóni určite vymyslí niečo príjemné pre seba a čo je príjemné pre neho, je príjemné aj pre Tanoiu. Pobavene nadvihne obočie a začne skákať spolu s Lónim. Má chuť vyliezť si niekam, napríklad Lónimu do lona a tancovať na ňom, alebo sa spustiť po stĺpe niekam do davu. Robiť hlúposti. Nakoniec však jeho pozornosť priťahuje iba strop. Nad logikou odpovede jeho chlapca sa zamračí, pretože to nedáva súvis, ale asi nič nedáva súvis v túto chvíľu tak, ako by malo, pretože ani obrazy pred nimi nie sú súvislé a dané tak, ako by mali, a rozlieva sa realita.* Čierna mačka. *Volá na Lóniho, keď mu prejde popred nohy, akoby mu mal priniesť smolu z povier, aj keď sa na tom iba sám náramne a nahlas pobaví. Pretože vie, že Lóni mu prináša iba šťastie a bolo to tak doteraz a bude to tak potom.* Poďme jesť. *Odpovie chlapcovi a nechá sa stiahnuť k stolom, ledva sa uhýbajúc tancujúcim alebo stojacim telám naokolo. Ale jeho férske kroky akoby to všetko robili automaticky za neho. Sleduje, ako si čarodej vloží do úst nejakú jednohubku a sleduje ho až skúmavým pohľadom ako prežúva.* V tvojich ústach to vyzerá dobre. *Prenesie zasnene, párkrát pokýve obočím hore dolu a len tak ledabolo si hodí jednu jednohubku do úst a cíti, ako ho chce v tú sekundu napnúť, pretože to sám od seba nečakal, ale udrží sa, prehĺtne a vyzývavo sa usmeje.* Chutné ako… /Hlina? Bahno? Štrk?/ *Nemôže však klamať, aby to prirovnal k niečomu dobrému a tak namiesto doplnenia iba hodí ďalší kúsok jedla do svojho krku.* /Čím viac si dám, tým rýchlejšie si zvyknem./
*Mladíkovi poté, co uslyšel souhlas, svoji masku podal. Spokojeně si nato mohl z krabičky cigaret jednu vytáhnout a posléze i zapálit, jak jinak než pomocí magie. Zapalovač si nosit nemusel. Hned do sebe vdechl nikotin, načež chvilkově přivřel oči, zaklonil zlehka hlavu a kouř vydechl. Pohled pak věnoval DOMINICOVI, když si všiml, že se pohnul a sedl si na kámen blíž k němu. Pozvedl obočí, prohlížejíce si ho.* Ale jo, když mi vzpomínky zrovna nedělají naschvály, dá se to. *Kývl, vzápětí se tomu ovšem uchechtl.* Asi je to baví, celý den jsem kvůli nim úplně marný a roztěkaný. Třeba v práci jsem dnes málem popletl inkousty. *Uchechtl se opět, zavrtějíce nad sebou hlavou, než se zlehka škodolibě ušklíbl.* Ale ten klient se choval jako idiot, možná bych se aspoň pobavil.
*Dominic otočil na HIRAMA pohled, a jak si všiml, že si cigaretu nezapálil zapalovačem ale, no, ničím, bylo mu jasno a jen se usmál. Pak naklonil hlavu ba stranu.* Ach, to nerad slyším. Ale máte pravdu v tom, že vzpomínky dokáží být ošklivé, vlezlé, a ještě k tomu tak nějak i nežádoucí, třeba když jste upír a zalíbí se vám vlkodlak, ale kvůli dlouholetému, podvědomému boji máte chuť toho vlka pak nakonec rozervat, než aby se vám líbil. Jistě, znám to, o čem mluvíte, proto je nejlepší si pak provětrat hlavu. *Usmál se, a sám vydechl taky kouř.* Tetujete? *Optal se jej pak s úsměvem, když tam HIRAM, popisoval, co se mu stalo.*
*Spokojne sa pletie všetkým pod nohy napriek tomu, že je jeho kostým teraz súčasťou smutnej povery o zvieratách. Lóni tomu neveril. Ako prvé nebol zviera, iba mal zvieracie prvky, nakoľko sa jeho telo rozhodlo o tieto pri vývine, a po druhé v skutočnosti ani čierny nebol. Bola to len farba na jeho pieskových vlasoch. A zrejme ako najdôležitejšie mu priesiel fakt, že si nevedel predstaviť, ako by tak rozkošné zvieratko dokázalo niekomu priniesť šťastie, keďže jeho hruď sa pri pohľade na nich vždy zaplní hrejivou radosťou.* Len tvoja, ty môj roháčik. *Zasmeje sa a ako sa zastavia, pohľadí Tanoiovi jeden roh na jeho maske. Potom sa už pustí do jedenia, ale sám jedlo takmer vypľuje, keď vidí Tanoiov výraz. Mal totižto chuť sa rozosmiať a baviť sa na tom, ako sa chlapec tváril. Musí sa na moment pozrieť inam, aby sa upokojil a prehtol, keďže Tanoiova tvár v Lóniho očiach nabrala až radioaktívne zelenkavú farbu.* Toalety sú potom tam. *Ukáže opäť k tomu otvoru v stene miestnosti, a spokojne sa pustí do menšieho koláčika. Na jednej strane nerozumel, prečo je jedlo na spoločenských akciách také malé, ale na druhú stranu mal možnosť toho viac ochutnať. A Lóniho brucho plesalo radosťou.*
*Pozvedla na něj překvapeně obočí a usmála se.* No tak to abych si sebou vzala zásoby krve miláčku, jinak mě budeš pak muset domů odnést. *Zasmála se a natiskla se němu o něco více, než se jen tajemně zazubila.* Neloudám se, to ty se nějak táhneš, asi ten alkohol viď. *Dobírala si ho teď na oplátku ona, načež se jen uchechtávala. Měla dobrou náladu a bylo to znát. Celý večer si neskutečně užívala.*Pokud budeš chtít, tak moc ráda s tebou půjdu na všechny, bude aspoň sranda a zase si to dokonale užijeme. *Mrkla na něj a dál s ním tančila a užívala si to naplno, než se k němu opět přivinula a vdechla jeho vůni.* Te amo mi amore. *Zašeptala mu do ucha.*
*Remi se zasmál.* No to si vezmi, a pokud si nevezmeš ty, tak ti ji vezmu já, přece víš, že u sebe stejně od doby, co se s tebou důvěrněji znám, nosím krev. To mi připomíná, ještě máš? Mám tu, co ti chutná. *Zavrněl, naklonil se k jejímu uchu a sdělil jí skupinu její oblíbené, než se odtáhl a usmál se.* Já se neloudáaam, jen vidím všechno dvojmo, ale nějak už se to ustaluje, tedy, alespoň myslím, že se to ustaluje, vypadá to tak. *Ušklíbl se Remi, než si ji přitáhl do své náruče.* Na všechnyy? tak jo!! Já ti do té doby seženu nějaký hezký oblek, něco na sebe, co by se hodilo. Budeme ladit, neboj see! *Vypískl. Pak si ji ks obě přivinul, než si spokojeně opřel čelo masky o tu její.* I já tebe, mrtvolko. *Usmál se Remi, než se od ní zlehka odtáhl, jen proto, aby si ji otočil v otočce, pak si ji ale přitiskl blíže a rozhlédl se.* Hm, ale já mám hlad, jdu na chlebíčky. *Mrkl na ni, a utekl ke stolům.*
*Přitom, jak jí šeptal do ucha, jen spokojeně zavrněla.* Ne, já už nemám, všechno jsem to vypila s tím silným alkoholem, ale děkuji, vezmu si pak do tebe. *Zašeptala a koukla na něj, než jej dál poslouchala a u toho se bavila a tančila, když jí pak její slova opětoval zpět, jen se sladce usmála, chtěla ještě něco říct, ale to už byl Remi u občerstvení a Aless tam zůstala stát sama, načež jen pobaveně zavrtěla hlavou a odešla z parketu posadit se na nějaké volné místo ke stolu. Svoje boty už ani nehledala, tušila, že je už stejně někdo vzal, ale tak nějak jí to bylo jedno. Dala si nohu přes nohu a sledovala dění kolem sebe.*
*Remi jí s úsměvem kývl na souhlas, zběžně zkontroloval to, že placatku v kapse u košile skutečně měl a když si to potvrdil, tak se podíval na Aless, bujaře jí zamával přes celý parket, pak si vzal talířek na který nabral hned několik chlebíčků, vrátil se ke stolu, kde seděla i Aless, posadil se k ní a jal se do toho je jíst. Sem tam se rozhlédl kolem sebe, sem tam na Aless.* Takže, asi pak ke mě a zítra prospíme den, ale jsme rád, že jsem sem šel, zase, moc se mi to tu líbilo. Ještě, než půjdeme, si ale pořádně zatančíme, dobře? *Uculil se, a pak jí podal svou placatku s krví, aby si mohla nalít do pití, nebo se prostě jen napít.*
*Samozrejme, že si Tanoia iba robil srandu z tej čiernej mačky, Lóni je jeho zlato, skutočné, jagavé a nefalšované zlato, ktorého cena sa nedá vyčísliť nikdy, nikde, ani celým vesmírom. Chce sa Lónimu ihneď vrhnúť okolo krku, prilepiť si svoje líce k tomu jeho a poriadne ho vyobjímať.* Moja. *Zopakuje nadšene a jemne si poskočí, v hĺbke neveriac, že to hovorí a predsa je to tak, keď mu to ešte aj samotný čarodej odsúhlasí.* A ja mám mačky najradšej. Tak ako všetky ostatné zvieratá. Ale teba… *Hodí na Lóniho detsky zamilovaný, šťastne vysmiaty pohľad.* …Teba mám najradšej úplne najviac. *Dokončí a vtisne chlapcovi veľký bozk, než jeho pozornosť pritiahne misa s nejakým sladkým nápojom.* /V tom by sa dalo kúpať a Lóni by bol z toho sladký ešte iným spôsobom. A všetko to zlížem./ *Napadne mu, ale to, ako sa mu krúti svet do rôznych tvarov a farieb, jeho nápady sa teraz v jeho mysli dlho neudržia. Radšej sa vráti k jednohubkám a ďalším jedlám.* /Remi je zvyknutý jesť ľudské jedlo. Ak ho budem jesť častejšie, určite si môžem aj ja zvyknúť a nebudem za anorektika alebo podivína na akciách alebo v spoločnosti, že vôbec nejem./ *Napadne mu a je odhodlaný túto stávku vyhrať.* /Ja ti dám storočné telo./ *Napadne mu, pobavene prižmúri oči a zaradom si začne brať do rúk malé jedlá v ponuke, dáva si ich do úst a prehĺta bez toho, aby skoro požul. Čím kratšie to bude mať v ústach, tým lepšie.* Mhm… *Zahmká, akoby chcel chlapcovi v kostýme čiernej mačičky ukázať, že je to výborné, aj keď vôbec nebolo a svet sa mu krútil o to viac.* /Kombinácia krútenia sveta a jedenia ľudského jedla nie je dobrý nápad./ *Prebehne mu hlavou pred tým, než ho pri asi desiatom drobnom koláčiku napne. Zhlboka sa nadýchne a hodí na Lóniho psie oči.* Do zajtra? *Opýta sa, hrajúc nenúteného, ale vo vnútri si vzdychne, aj keď sa nechce vzdať a ani to neurobí, kým jeho telo nezačne protestovať.* /No, som zvedavý aký trest mi vymyslí./
*Překvapeně koukala na muže, který začal mluvit něco čemu sotva dokázala prozumět.* Běžte sám *Odmítla jeho ruku a nadále se k tomu nevyjadřovala. Nechápala důvod a dost se jí to ranilo, jelikož ona nic za celou dobu nijak zvláště nepocítila. Po tomhle zážitku si vzala své věci a rovnou se vydala pryč z plesu. Na to, co mělo být krásným večerem se dokázalo během chvilky změnit na potupu a blbý nápad. Chris se nejspíš ani neukázal. Chvilku přemýšlela, jestli mu napsat sms, ale vlastně nebyl důvod. On za ní nepřišel, tak měl jistě jiné důležité věci na práci a nehodlala ho rušit. Zamířila si to rovnou domů*
*Sledovala lidi kolem a jen se usmívala, než se pak k ní přidal i Remi.* Souhlasím, že den bude nejlepší prolenošit. *Mrkla na něj a vzala si od něj placatku s krví. Chvíli přemýšlela, zda si dát ještě i alkohol, ale nakonec to nechala ta a napila se jen čisté krve. A že hlad měla velký, když vypila celý obsah. Pak jí zavřela a podala jí opět Remimu.* Děkuju a s tím tancem, to beru, to je moc dobrý nápad. *Pronesla a dál koukala kolem, čekajíc, až Remi dojí svoje chlebíčky, které už z části byly trochu ujedené, ale nad tím jen pobaveně zavrtěla hlavou.*
*Ač si původně na vzpomínky spíše zastěžoval, nakonec se tomu uchechtl. Stále to bylo něco svým způsobem kouzelného. Navíc pozitivní pro něj bylo, že když něco takového stále zvládal takto prožívat, jeho emoce nebyly ani zdaleka otupené. A zjevně momentálně nebyl jediný takový. Lehce se pousmál, načež UPÍROVI věnoval pohled. Byl rád, že mu neznámý rozuměl. Vlastně mu z části kradl slova z úst, když tedy počítal první polovinu jeho procítěného povídání. Druhé rozuměl, ovšem nic konkrétně takového by zažít na svoji kůži nemohl. I čaroděj se po chvíli svezl dolů, konkrétně tedy na zem a svoji masku si k sobě přitáhl, dal si ji do klína a přikývl.* Přesně tak. *Usmál se, načež do sebe opět vdechl nikotin a posléze vydechl kouř.* Už nějaký ten rok. A co vy? Co je vaše povolání?
*Remi ji ale přeci jen tak nějak obezřetně a opatrně sledoval, měl o ni strach. Viděl, jak rychle to do sebe kopla a pak si povdechl.* Mi amore, je čas jít má milá, vidím ti to na očích a tak nějak, jak se na tebe koukám, jak jsi to rychle zpracovala, že máš hlad. Tak prosím, co kdybychom šli domů, a odpočali si? U mě se najíš a bude to zase v pohodě. Já si to užil i tak, nebude mi to vadit. *Mrkl na ni, ale už jen jak mluvil, zněl vcelku nekompromisně. Pak tedy vstal, natáhl k ní ruku a usmál se.* Zavoláme odvoz a jedeme, ano? *Zavrněl.*
*Dominic se na HIRA podíval, a jako odpověď mu jen pokynul hlavou a pousmál se. Potom se podíval před sebe, na hvězdné nebe a spokojeně zavrněl.* To musí být hezké, nebo tedy, chci tím říct, že určitě tedy nemáte na kreativitu nouze, co? *Usmál se a pak naklonil hlavu na stranu.* Já byl původně kovář. *Zasmál se.* Ale čas, doba a to, jaks e ubírá celkový svět, mne nakonec naučilo novému povolání, jsem teď tedy programátor. Věnuji se jedničkám a nulám, tvorbě webů, fór, a podobně, umělé inteligenci a občas i nějakým průlomům do dat, jak je to třeba prostě. Takže počítače. *Obeznámil jej.*
*Zachichoce sa ako mladé dievča, ktorej sa práve chlapec priznal, že ju ľúbi...alebo ako niekto z poriadne nahúleným mozgom. V oboch prípadoch sa Lóni teší, že ho má Tanoia najradšej a hneď za ním sú mačky a zvyšné zvieratá sveta. Prišlo mu to krásne. Prišlo mu to správne, a hrialo ho to na hrudi pod prsnými svalmi.* Aj ja mám rád mačky. Ale teba ešte viac. *Prizná sa mu nevinne, a naďalej spokojne vyžiera všetko na stole, k čomu sa dostane. Aj keď bol chudý ako palička, keď sa ho to chytilo, dokázal zjesť aj veľa. To však objavil až teraz, keď mal k poriadnemu jedlu aj pravidelný prístup, a párkrát Zachariemu vyžral celú chladničku na posedenie, načo sa doslova dostal do kómy z toľkého jedla. Je však ťažké jesť, keď váš priateľ vyzerá, že o chvíľku všetko vráti späť na taniere.* Nikto ťa nenútil, ty si to sám navrhol. A áno, do zajtra, až keď vyjde slnko. *Žmurkne naňho nevinne, a ďalej sa spokojne pchá, načo Tanoiovi ponúkne bobuľku hrozna. Nevedel, či to jeho žalúdku uľaví, alebo sa to ešte zhorší.*
*Podívá se na ni a přokvýne.* Viděl jsem spoustu zvěrstev, mě jen tak nic nerozhodí. *Mykne rameny, ale věnuje jí ještě jeden pohled.* Ale asi to vědět nepotřebuju.*Ujistí ji, že se nemusí namáhat mu něco vysvětlovat s tím, co plánuje. Proto jde se napít. Tím jí dává možnost se zamyslet. Vypije skleničku sampasnkého a koukne se na ni, když stáhne masku zase dolů.* Chtít se s něčím sveřit a mít něco s čím se světřit je rozdíl. *Podotkne jen tka mimochodem a pak přejede prsty po masce.* Víš, co... já stejně už asi půjdu. *Poví a masku si sundá a na tváři se mu objeví další maska, jen spíše škraboška. Tu masku co měl předtím dá Gwyn.* Dělej si s ní co jen chceš. *Myken rmaney a dá se na odchod.* Díky za doprovod, zatím se měj. Když něco zjistíš dej mi vědět. *Mávne na ni než se orzejde z ruin domů.*
*Konečně se lehce zvesela usmál a přikývl.* To ne no. *Dá DOMOVI za pravdu, načež se zlehka opře o zeď za sebou a zamyslí.* A i kdyby mi na chvíli dala papa, hned ji zvládnu najít. Je přece všude. *Pověděl a zaklonil hlavu, zatímco cigaretu nyní pouze držel v ruce. Pohledem zkoumal oblohu nad sebou.* Jo, to je docela velký rozdíl. *Zlehka se zašklebil. Od kovu k počítačům, je to docela velký skok na jinou stranu. Jiná trasa. Ale proti gustu.* Nicméně pokud vás to baví, tak proč ne. Taková práce je důležitá. *Uznale kývl. Ačkoliv on si s webem už poradit zvládl, snadno si dokázal vzpomenout na to, jak se vztekal při jeho vytváření.* Hlavně když pomyslím na to, jak dlouho mi trvalo vytvořit web ke svému byznysu. *Poškrábal se na bradě.* Fíha..to bylo nervů v koši! Už nikdy víc. *Uchechtl se.* Ale co bych neudělal pro to, aby ty stránky vypadaly přesně podle mých představ.
*Dom se uculil a kývl.* Jo, to máte pravdu. Já nejak, když zrovna nesedím na síti, tak čtu, nebo sepisuji, nějaké sice nesmysly, ale taky čerpám z toho, co j tak nějak všude kolem nás.* usmál se, a pak se na něj podíval.* Jsme Dominic. *Usmál se přátelsky a natáhl k němu svou ruku, pokud ji HIRAM přijal, tak mu ji stiskl a usmál se, pokud ne, chápavě ji stáhl.* To mi povídejte, ale no, ono jak doba jde, nějak mne to naučilo. *Usmál se na něj.* Myslím si, ale, že víte, o čem mluvím, pokud tedy mluvím o tom, jaks e doba hýbe a rozvíjí. *Zasmál se zlehka.* Ach ano, věřte mi, když jsme s tím začínal, tak jsem trpěl tak nějak stejně. To bylo vyčerpaných nervů, rozbitých noteboků a podobně, takže tomu rozumím. Ale jsem rád, že jsem vytrval. *Usmál se.*
*Poslouchala ho a chvíli mlčela, než si povzdechla.* Večer to byl krásný a naprosto úžasný, užila jsem si ho jak už dlouho ne, ale máš pravdu, že mám větší hlad, než jsem si myslela. *Pronesla tiše a koukala na něj, než se ho chytila za ruku a vstala.* Tak tedy asi půjdeme, zavolám Jeffa, ten pro nás přijede, stejně je tady někde poblíž. *Pousmála se a stiskla mu ruku, načež se oba vydali z plesu pryč. Když došli ven, konečně si sundala masku a z malé tašky vytáhla mobil, ze kterého hned zavolala Jeffovi, aby pro ně přijel, když pak domluvili, tipla mobil a koukla na féra.* Bude tady za deset minut. *Pousmála se.*
*Remi kývl na souhlas, byl rád, že upírka souhlasila, nechtěl o ni mít starost, aby se náhodou ještě něco nesemlelo. Proto potom, když tedy nakonec vyšli ven, jí stiskl ruku, než ji objal. Pak, jak se dostali do větší vzdálenosti ruin si Remi sundal konečně masku a natáhl se k Aless, aby to samé udělal i s tou její. Jakmile jí viděl do tváře, tak se usmál.* Ale ahoj, mi amore, rád tě zase vidím. *zasmál se, než se konečně sklonil, aby jí políbil. U toho spokojeně zavrněl.* Jo, večer byl fajn, ale tohle mi chybělo. *Usmál se na ni. Pak, když konečně dojel jejich odvoz, Remi nasedl, počkal až tak udělá i Aless a společně vyjeli.*
*DOMOVI věnoval zvídavý pohled.* Dáte mi někdy, pokud se znovu setkáme, něco z toho přečíst? *Optal se. Zajímalo ho to. Rád podporoval každý typ umělce, takže třeba i spisovatele, zlatníky, šperkaře, hudebníky. Zkrátka každého, obzvláště pak, když se mu výplod jejich fantazie opravdu zalíbil.* Hiram *Ruku přijal a potřásl si s ním, načež si tu svou pak znovu přitáhl k té svojí. Nato přikývl. Hold čas šel dál a vše měnil. Taky si na to musel zvyknout, což udělal i rád. Dost mu to zpříjemnilo práci.* Jistě, vím o čem mluvíte. *Odvětil, načež opět cigaretu přiložil ke svým rtům. Namísto potáhnutí se ovšem zasmál.* I rozbitých notebooků? No nene, to musela být velká škoda. Není to přece nic levného. *Zlehka se zašklebil.* No tak to gratuluju, takže žádné rozmlácené notebooky už nehrozí? *Pozvedl jedno obočí v dalším úšklebku. Rád si takto ze všech utahoval, aspoň mu to zlepšovalo náladu.*
*Překvapeně se na HIRAMA podíval, ale pak se usmál.* No, jasně, rád. Vítem, tuhle otázku mi ještě nikdo nepoložil, takže jo, budu rád. *Usmál se na něj a přikývl. Když mu ruku přijal, uculil se.* Hiram. Dobře. Směl bych navrhnou tykání, když už známe jména a ještě k tomu budete číst má díla? *Usmál se na něj. Pak se zasmál.* No, to víte, bylo to divoké, těžké roky učení, ale zvládl jsem to. Teď si dokážu nějaký křáp i opravit, takže je to v pohodě. *Usmáls e na něj Dominic a pak naklonil hlavu na stzranu.* Ale jo, je to super, jsem za to za vše rád, za to, kam jsem se dostal. *Mrkl jedním okem a i on si popotáhl z cigarety.*
*Natalie se rozhodla zmizet z toho dusna davu a nadechnout se svěžího nočního vzduchu. Když vyšla ven a chtěla se zhluboka nadechnout ale zakašlala z kouře cigaret, poté se znovu lehce nadechla čistého vzduchu a koukla se po zdroji toho nehorázného pachu. Uviděla povědomého mladíka z jejich konverzace a vysokého muže vedle něj. Vydala se za nimi aby si popovídala s novými lidmi* No to je milé překvapení! *Usmála se na něj (HIRAMA) a pak se podívala na muže (DOMINICA), který stál vedle něj* Chvilku jsem si myslela že jsem vstoupila do kuřáckého salónku. S kýmpak jsem měla tu čest mluviti předtím? Smím znát jméno? *Upravila si masku tak aby ji seděla na obličeji lépe a koukla na oba muže před ní s velkým úsměvem* Jestli jsem vás vyrušila je mi to líto, tady nikoho neznám a ráda bych si našla nějaké nové lidi k povídání!
*Nevie posúdiť, či práve porovnanie s mačkami znamená, že by ho mohol mať Lóni najradšej na svete a vo vesmíre, tak ako má rád on jeho, ale je príliš zhúlený na to, aby sa na to teraz pýtal, napriek tomu, že vie, ako veľmi má jeho čarodej rád mačky.* Ďakujem. *Prenesie nadnesene a dáva si do seba ďalší koláčik, z ktorého sa mu skrúti Lóniho tvár do podivnej farebnej bublinky.* Nebol si pred chvíľou čierna mačka? *Opýta sa ho a nahlas sa rozosmeje, až mu venuje pozornosť niekoľko osôb okolo a keď zbadá pred sebou bobuľku, trochu mu pripomína bobule, čo sa dajú zohnať vo Faerii, ale na miestach, kam ešte chlapca nezobral na výlet, čo plánuje urobiť postupne, keď začnú spoločne poriadne preberať alchýmiu s ukážkami.* /Lóni bude milovať, aká bohatá je Faeria na všetky možné druhy života, všetko akoby to dýchalo. Dýcham teraz?/ *Napadne mu a začne sa sústrediť na bobuľu medzi Lóniho prstami.* Hrozno. *Zaznie z jeho úst, akoby to Lóni nevedel, prevezme si ju od neho a hodí si ju do úst. Oči sa mu rozšíria a nadšene sa hodí okolo Lóniho ruky.* Je to dobré. *Zvolá a začne oberať hrozno zo strapcov na tanieri.* Aj keď vo veľkom množstve… *Nespokojne zamručí, ale aj tak to požúva a je rád, že prebil tú hnusnú chuť. Nakoniec nechá chlapca pri stole a vytratí sa niekam medzi ľudí, aby predsa len zašiel za niekým, kto rieši hudbu.* Mohol by som objednať pesničku? Niečo veselé? *Zvolá a chytí náhodného človeka za ramená, hľadiac mu prosebne do očí. Keď dostane pozitívnu odpoveď a ozvú sa tóny piesne, celý parket sa mu skrúca a nakoniec vylezie na nejaké prázdne vyvýšené miesto.* Prosím, chytajte ma, skáčem. *Zvolá na nejaké osoby pod ním a dostane ľakavú odpoveď predtým, ako sa tam naozaj hodí. A neúspešne, ledva ho zopár rúk pribrzdí, že pád na zem nie je práve najtvrdší, ale končatiny si aj tak poriadne odrie.*
*Trochu nechápavo sa pozrie na svoju ruku, aby sa uistil, že sa mu ochlpenie ešte nezmenilo, ale stále bolo všetko pekne čierne. Vyzeralo to na ňom inak, než bol zvyknutý, ale bolo to tam.* Stále som čierna mačka, trdielko. *Odpovie, aby ho uistil. Kusne sa do pery, keď si chlapec začne bobuľky hádzať do seba, a necháva ho, aj keď na ňom znovu badá, že je zelený. Otočí sa, že by teda našiel aj niečo ďalšie, čo by mohol Tanoiovi ponúknuť, keď mu oči padnú na miniatúrne burgery. Takmer kompletne zabudne na okolie, keď si do jedného zahryzne, a preto si hneď nevšimne, že mu jeho priateľ zmizol. Že by už odbehol na záchod? Dostane zlé tušenie, a tak sa tam vydá. Našťastie ho zastaví ešte pred dverami to, že Tanoia niečo zakričí do davu, než sa cez neho prepadne, až aj Lóni započuje tlmivý dopad. Začne sa oredierať cez ľudí, čo okolo neho stoja, a rýchlo si ho vyloží na seba. Jednu jeho ruku si vyloží na ramená, a začne ho staviať na nohy.* Ach, si sa mi zašpinil, ty môj truhlík. Radšej poď, umyjeme ti kostým pri umývadle. *Usmeje sa naňho láskyplne a začne ho odtiaľ ťahať k toaletám, kde má v pláne zamieriť k umývadlám, aby si navlhčil utierky, a trochu mu zotrel špinky z oblečenia, a uistil sa, že sa nezlámal.*
*Dopad nebol práve príjemný a zatočí sa mu svet so všetkými bytosťami naokolo, vidiac Lóniho ako svieti spomedzi všetkých.* Anjelik. *Zašepká nahlas a rozosmeje sa. Nechá sa vytiahnuť na nohy, ale pomáha mu pri tom.* V poriadku, zlato. *Ubezpečuje ho, keď kráča vedľa svojho priateľa, jemne o neho opretý. Chce dvihnúť ruky a zakričať, že to bolo sakra zábavné, aj keď ho nikto nechytil.* /Asi z toho robím viac zábavu, než by som mal. Je to ples, nie párty./ *Napomenie sa a vojde na záchody, kde si omyje tvár, než mu jeho mačací chlapec pomáha a tak sa na neho díva, kým môže, kým si nezačne prezerať svoje odreté ruky a kolená, jemná bolesť mu pulzujúc na daných miestach a je mu to jedno. Stiahne si Lóniho hneď za zadok hlavy do bozku, jemne ho zatlačiac k umývadlu, jeho jazyk stále s chuťou hrozna.* Ako poďakovanie. *Prenesie šťastne a detsky, veselo si zatancuje na mieste bokmi, siahne k opasku a vytiahne odtiaľ znova miešok s rebou.* Dáš si so mnou? *V jeho očiach žiadosť a láska, siahne dnu a vyfúkne trochu prášku Lónimu do tváre, než si sám šňupne, odloží to a radostne čapne chlapca za ruku.* Poďme tancovať. *Navrhne a začne sa zbierať z toaliet znova von.*
*Naklonil hlavu do strany a na DOMINICA se vřele usmál.* Rád podpořím dalšího umělce. *Zmínil nejprve, načež zaluskal, aby se mu v ruce vzápětí objevila vizitka, kterou upírovi vedle sebe předal.* Prosím, dejte mi vědět, když budete mít čas. *Pověděl. Následně nadšeně přikývl. Byl rád, že tykání nemusel hned nabízet on.* Samozřejmě! *Odvětil zvesela, potáhl z cigarety a vydechl kouř, zatímco se tiše se zakuckáním zachichotal.* Super, když něco poseru, mám kam jít. *DOMOVI věnoval pohled, usmál se. Tohle setkání mu fakt zlepšilo náladu. Náhle sebou však ucukl.* /Že by další, koho omrzelo dění v sálu?/ *Pomyslel si a pohlédl se tím směrem, odkud další hlas zazněl. Byla to ta upírka, do níž předtím vrazil.* Teď už ano..Hiram, těší mě. *Ač původně moc nechtěl, nakonec vstal, aby si dívka nemusela kleknout, a podal jí ruku, aby si s ní mohl potřást.* Za mě je to v pohodě. Co tobě, Dome? *Ohlédl se za zmíněným.*
*Dominic se na HIRAMA usmál a pak kývl na souhlas.* Jistě, dám vědět, vlastně, to si můžete vzít toto. *Uculil se, ze saka vyndal jednu svou vizitku a podal mu ji. Byla na ni jak jek jeho jméno, tak adresa. Pak se zasmál.* Ano, ano jistě. *Pronesl spokojeně, hledíc na čaroděje. Potom ale jeho pozornost upoutala příchozí upírka. Dominic se usmál, počkal, až si podá ruku s HIRAMEM potom vstal. Hned se musel pousmát nad tím, jaký výškový rozestup je s dívenkou dělil. Oproti němu byla skutečně drobná. Pak se ale pousmál.* Ne, nebude mi to vadit, jistě že ne. *Zavrněl a i on natáhl ruku k upírce před sebou.* Jsem Dominic, také mne těší. *Usmál se na Natalii a jemně ji pokynul hlavou.* Taky potřeba se provětrat? *Usmál se na ni.*
I já tě ráda vidím, tvoje sladká tvářička mi chyběla. *Pronesla s úsměvem a polibek mu vřele opětovala.* V tom máš pravdu, i mě tohle chybělo a těšila jsem se jen na to, až si ty masky sundáme. *Uculila se a ještě jednou jej políbila, než se pak oba odebrali k autu, do kterého nasedli. Pozdravila Jeffa a už chtěla říct, že pojedou k Remimu, ale to se jí v tašce rozezněl mobil, zvedla to a chvíli o něčem mluvila, než se pak omluvně podívala na Remiho. * Nebude ti vadit, když pojedeme k nám do vily? Em zase dělá problémy a musím jí usměrnit. *Povzdechla si a kývla tedy na mladého upíra, který se nakonec i s oběma rozjel k Aless do vily.*
*Zahreje ho u srdca, keď ho nazve jeho zlatom. Začínal si všimať, že ho vlastne stále prirovnáva k niečomu drahocennému alebo až nadpozemsky dokonalému. Nevedel, či teda Tanoiovi nevadí, že on mu ešte nič také nevymyslel, ale keď... Lónimu sa páčilo jeho meno, a chcel používať to čo najviac sa dalo. Chcel ho vyslovovať, šepkať do vzduchu, kričať do okolia, vzdychať do férového ucha...ale chcel v tom všetkom práve jeho meno, jeho pomenovanie. Lóni vlastne ani nevedel, že férovia majú ešte iné meno, ich pravé meno. Keď si ide umyť tvár, Lóni sa obzrie a opatrne mu odstráni masku, ktorú mu na tvár vráti, len čo sa osuší, aby mu schoval identitu. Sladko sa do bozku usmieva, ako keby ho prvýkrát niekto za jeho život pobozkal. spokojne mu to opätuje, načo sa uistí, že je skutočne znovu upravený.* Toto ako poďakovanie s radosťou prijímam. *Šepne mu, ako sú si blízko.* Dám si...iba sa mi už nehádž z pódia na zem, dobre? *Požiada ho a poslušne vdýchne všetko, čo sa mu dostane pred tvár, aby na prášku nemíňali. Tentokrát už pocit jýchnutia nepríde, a tak si chlapca popadne za ruku, a stiahne ho na parket, kde si vezme jeho ruky do tých svojich, a začne sa krútiť dookola, kým mu na tvári hrá úsmev.*
*Tiež sa na Lóniho usmeje blízko pri jeho tvári a vybozkával by ho ešte omnoho viac a omnoho intenzívnejšie, no chce si to nechať na čas, ktorý spolu strávia doma.* Dostaneš ešte viac potom. *Prenesie a veľmi sa na to teší. Keď vdýchne ďalšiu dávku, privrie oči a poriadne sa nadýchne, keď otvorí oči, zrkadlá sa prelievajú do seba a pôsobia nekonečne.* Skákať z výšky dnes už nebudem. *Ubezpečí ho poslušne.* /Nie z pódia, ale pri tanci áno./ *Pomyslí si nadšene a cíti v hĺbke svojho vnútra, že hrozne túži po tom, aby Lóni miloval tanec rovnako veľmi ako on sám. Jeho krásny čarodej ho drží za ruku a cíti ju stokrát viac, keď sa ťahajú späť na parket.* Začínaš sa zlepšovať. *Pochváli čarodeja, jemne mu stlačí ruky a znova ho zatočí s rukou nad hlavou, ako si Lóni na začiatku prial, pretože sa mu to páčilo. Tancuje s chlapcom a vôbec si nevšíma všetko ostatné naokolo, ani to, že sa okolo nich mohlo mihnúť viacero známych tvári, prekrytých maskami. Nevníma nič krajšie než to, čo stojí a tancuje rovno pred ním.* /Čarovný./ *Behá mu hlavou a akoby mu vnútrom rástli ťahajúce sa rastliny a napĺňali ho najpríjemnejším šteklivým pocitom. Istý čas ešte tancujú, ale postupne začne niekoľko osôb odchádzať a tak sa vytrhne z akéhosi zamilovaného točivého a farebného tranzu, aby sa obzrel dookola. V žalúdku mu prerába a asi by sa aj najradšej napil vody.* Chcel by si už ísť domov, môj drahý? *Opýta sa nežne a trochu spomalí, aby mu Lóni mohol odpovedať bez námahy.*
Už teraz sa neviem dočkať na potom. *Prizná sa mu, nakoľko mu jeho bozky prišli niekedy viac omamujúce než drogy, ktoré mu ponúkol. Boli omamujúce, ale zároveň zbystrili jeho vnímanie, takže féra vnímal ako keby bol vytvorený len na to, aby poznal každý kúsok jeho tela.* Dobre, ďakujem ti. *Vydýchne si, nakoľko chcel liečiť, ale ešte sa to nestihol začať učiť. Ale vedel, že len čo sa zlepší v základoch mágie aj alchýmie, toto bude ďalšia vec, ktorú sa bude učiť, aby mohol liečiť aj on féra. Sladko sa smeje na tom, ako sa sppolu vykrúcajú na ich malom mieste parketu, dokonca pákrát zatočí aj on féra, aby mu to oplatil. Ale po pár hodinách tancovania cíti únavu vo svoich nohách, ešte keď bol ráno v práci.* Asi už áno. *Vydýchne si spokojne vytancovaný, a oprie sa o férovo rameno, keď sa spolu vydajú von. Ako vyjdú z ruin, dá im obom dole masky, a celú cestu dáva pozor na Tanoiu, kebyže mu náhodou ostane zle.*
*Natalie přikývla a potřásla s DOMINICEM. vzhlédla k němu nahoru* Je mi potěšením. Hirame a Dominicu. Jmenuji se Natalie. Nebo Nat *Usmála se na ně a posadila se na kámen aby si na chvíli sundala své střevíce s podpatky a povzdechla si úlevou* Nenávidím tyhle boty ale je to formální.. *Rychle schovala své nožky pod šaty a držela své boty v rukou. Byla to velká ulévá když cítila studeny vzduch na svých znavených nohách* A Ano, uvnitř je tak dusno až bolí tam dýchat! Musím říct že tento ples je velice..plný..první ples a tolik hostů.. *Z ušlechtilé Natalie se stala na moment stará dobrá Nat, která mluví někdy až moc* Takže. Jak si to tu užíváte vy pánové? *Na Moment se Zakoukala na DOMINICA než se posadila zpříma a pohlédla na oba dva*
Aj ja. *Súhlasí šťastne a pohladí ho po líci, dostávajúc sa na miesto medzi ľudí udržiava rovnováhu a ani si neuvedomuje, keď tancujú, koľko času ubehlo. Zrejme dosť veľa, keďže po zastavení sa vidí na tvári svojho priateľa, že už je unavený, a on sám začína viac cítiť svoje telo - odreniny, ktoré si bude musieť vyliečiť, keď prejde efekt drog, žalúdok a líca, ktoré ho začali pobolievať z toľkého usmievania sa.* Tak poďme domov. *Prenesie potichšie a poberie sa pomedzi ľudí s Lónim pri svojom tele, nechávajús hudbu pomaly ale isto miznúť v pozadí, ako sa spolu vzdiaľujú. V polovici cesty aj pomaly prestávajú účinkovať drogy, ale namiesto toho príde prekvapivé napnutie, keď sa rýchlo vzdiali od Lóniho, aby ho nezašpinil, a prehne sa v páse, keď sa trochu pozvracia, cítiac tú jednohúbku a koláčiky, ktoré do seba napchal. Otrie si ústa a spolu s Lónim sa dostanú domov, kde sa ihneď ide napiť poriadného pohára vody a ospravedlňujúco sa na svojho kocúrika usmeje.* Tak.. a je to. *Prenesie s prehrou v hlase a mykne plecami, než k nemu prikročí a uloží si čelo na jeho rameno, oddychujúc a užívajúc si, že už sú doma spolu.*
*Od DOMINICA si s úsměvem vizitku převzal a strčil do kapsy. Nato se u nich zjevila i upírka (NAT), do níž předtím vrazil, když zrovna v sále nedával pozor. Se sdělením svého jména si s dívkou potřásl rukou, než se otočil na UPÍRA s otázkou, která mu byla kladně zodpovězená vzápětí.* Máš dlouhé šaty, kdyby sis vzala kecky, asi by si toho nikdo nevšiml. *Podotkl se zašklebením, načež se uchechtl.* Kdybys měla puchýře, nabídl bych ti jejich vyléčení, ale to by nakonec bylo zbytečné. *Pověděl pak. Upírům se přeci jen rány hojily samy a hodně rychle. Hlavu následně naklonil do strany, načež jí pokýval.* Zažil jsem i horší. *Zmínil, zatímco se ohnul dodatečně ještě pro svoji masku. Během tohoto činu o kámen tipl cigaretu.* Za mě to ujde, konečně..ale asi už půjdu. Chce se mi docela spát. *Pověděl zamyšleně.* Asi? Zkrátka se už necítím tolik nabitý energie, ač se mi nálada o něco zlepšila.
*Dominic se na ni podíval, usmál se a pak jí pokynul.* Moc mě těší Natalie, a věřím vám, že to musí být nepohodlné. *Zasmál se Dominic a pokynul mladé UPÍRCE, než se nakonec podíval jak na HIRAMA, tak i na ni.* Mohl bych i vám nabídnout tykání, NATALIE? *Optal se jí z galantním úsměvem. Pak se zamyslel.* Ach ano, no, já si občas taky musím udělat pauzu od lidí, ale jinak si to užívám jak jen to jde, má milá, díky za optání. Vy si to užíváte dobře? *Zavrněl spokojeně.* Je to váš první ples? Co jsme pochopil? *Podíval se na NAT. Pak akle otočil pohled na HIRAMA a pokynul mu.* Bylo ale moc super tě poznat, doufám, že se ještě někdy uvidíme, alespoň při předání toho psaní. *Uculil se na HIrama a pokynul mu hlavou.* A jsem rád, že je ti lépe, ono, pozitivní energie je důležitá.
Samozřejmě, že si můžeme tykat, *přikývla s úsměvem na HIRAMA, zatímco si zpátky nazula své boty a elegantně se uklonila.* Bylo opravdu skvělé tě poznat, Hirame. Doufám, že se někdy zase potkáme.. *Pak se věnovala svým botám s nádechem humorného komentáře* A co se týče těchto krasavic, dodají mi na výšce pár centimetrů navíc. Z mých 169 centimetrů udělají něco kolem 175, což je pro mě rozhodně výhoda. *Zasmála se lehce, odrážejíc radost z momentu. Úsměv na ní rostl každou minutou, jak si užívala společnost obou pánů.* Ano, byl to můj první ples, a musím říct, že to je nezapomenutelná zkušenost! Maturitní ples jsem nestihla zažít, takže tohle je fakt super..
*Když se oba UPÍŘI bavili mezi sebou, Hiram si zběžně zkontroloval, zda má všechno - vizitku, masku a mobil, který byl celou dobu schován v druhé kapse jeho kalhot. Nechtěl pak odejít a znovu přijít s tím, že něco důležitého ztratil.* No, snad se spíše potkáme někde, kde si nebudu muset dávat pozor na jazyk. *Zazubil se na NAT a poté pohlédl na podpatky v jejích rukou, když se řeč opět týkala jich.* To chápu. *Kývl. Sám nebyl zrovna nejvyšší, ale moc se za to nestyděl a ani mu to nevadilo, dokud mu to tedy neznemožňovalo dát někomu facku.* /Teď je o jednoho takového míň../ *Pomyslel si. Vzpomínky na jeho dobrého kamaráda se mu opět vmísily do hlavy.* Jistě. Uvidíme, kdo se stihne ozvat dříve. *DOMINICOVI věnoval vřelý úsměv.* Tak, bylo mi ctí vás oba potkat. *S tímto odstoupil od obou dál, vytvořil si portál a hned po tom, co oběma zamával, jím prošel.*
*Bob se na starší upírku podívá a usměje se. Je to milý úsměv, co není vůbec milý. Sleduje ty dva a hodí do sebe další sklenku.* Hmm... to pití je fajn. Skvělé, že jsem zvolil správný lektvar.* Zazubí se a sáhne do kapsy. V ruce má rúžový okvětní lístek.* Oh, to jsem zapomněl, že v tohle obleku mám. Heliogabalova růže. Prokletý předmět, který se sám rozmnožuje a dusí své oběti.* Řekne a strčí ji zpátky do kopsy.* Škoda že nevím jak se aktivuje.* Zasměje se a podívá se na TAYE.*
*Dominic se ještě podíval na čaroděje, než se na něj usmál, zamával mu, a pak se otočil k Nat.* No, a jak se vám líbil? Jste s ním spokojená, nebo by mohl být lepší? *Zajímal se a pak se zasmál.* Já jsem tedy byla na plesu před hodně, hodně, hodně lety zpět, ale i toto se mi líbilo. *Zavrněl spokojeně, než si ji sjel pohledem a pak se uculil. Vypadala mladě, dost mladě na to, aby nespustil své balící hlášky a techniky. Proto to nechal tak, a jen se na ni jemně pousmál. Pak si přešlápl z nohy na nohu a zadívals e na NATALII.* No, pokud nejsi úplně na odchodu, myslíš, že bych ti směl nabídnout ještě tanec? *Optals e se zájmem, nasadil si masku zpět a už před sebe natáhl ruku a zlehka se ohl v pase, čekajíc, zda jej přijme a nebo odmítne.*
Ano, líbil se mi tento ples. Ten výraz znám... Neboj se, nejsem tak mladá, jak si možná myslíš. Trochu jsem uvízla v těle puberťáka, ale jinak mi je jednadvacet, *pousmála se a elegantně si oprášila své šaty, než se k němu otočila*Ne, ne, já zatím nikam nejdu, *řekla s překvapením v očích na jeho nabídku, a přestože se na okamžik zastavila, nakonec přikývla a jemně vzala jeho ruku.* Tanec zní dobře, ale musím tě varovat. Nejsem nejlepší, ale základy umím, *dodala, lehce zvedla svou sukni a elegantně se mu poklonila. Pod její maskou se začervenala a k němu přistoupila blíže*
*Mládě lehce znervóznělo a mezi ROBERTEM a upírkou začalo chvíli těkat pohledem. S takovou ho Lila nepustí nikam a i kdyby odporoval, klidně ho zpět do vily odtáhne po zlém. Zmíněná upírka nyní nicméně ČARODĚJE propalovala pohledem.* Bobe, s takovou mě nepustí vůbec. *Pověděl pak mladší upír, hned poté, co k němu přistoupil blíže a naklonil se k jeho uchu. To povídaní o prokletých předmětech se mu zrovna moc nezamlouvalo, hlavně ne teď, kdy to rozhodovalo o tom, zda ho Lila odtáhne domů hned, nebo svolí. Tay se tedy nervózně podrbal na zátylku.*
*Poslouchal ji a usmíval se.* dvacet jedna? No, hádám, že jsi uvízla v té pubertě, kdy tě drží naživu krev, že ano? Nebo, jsme se spletl a mám tu čest s čarodějkou? *Optal se jí s lehkým úsměvem a naklonil hlavu na stranu a dívals e na ní.* Tak to máme stejně. Já uvízl v těle jedna třicetiletého, ale jak jsem řekl, jinak je mi více. *Usmál se na na když přijala jeho ruku a vložila tu svou drobnou do jeho velké, musel se nad tím zlehka pousmát. Pokynul jí hlavou na znamení díku a když se uklonila, udělal to samé.* Pak tedy můžeme jít, mladá slečno. *Usmál se Dominic na NATALII, než si ji tedy odvedl na parket.* Ach, to se nebojím, v pořádku. Nejde o kroky, ale hlavně o to, aby byla zábava, no ne? *Usmál se na ni, a když se odpočítal rytmus, začal tančit.*
*Bobovi zmizí iluze, což trochu značí, že míra alkoholu v jeho těle je poměrně velká. Nejde však o přirozený alkohol, takže nemá reakci, jakou by měl. Vezme svou hůl a zvedne ji.* Oh, to vůbec nevadí. Jsi mé antické umění.* Prohlásí a zazubí se na něj, než majzne upírku po hlavě a vyšle na ni výboj, který by ji měl omráčit. Nechce ji ublížit a pravděpodobně se ji za to za střízliva omluví a donese krvavou bonboniéru, ale nyní jedná trochu víc jako syn svého otce. Než syn své matky. Popadne TAYe a táhne ho sebou.* Měl bys vidět, jak vypadá originál téhle hole, je naprosto úžasná. Taky mám doma vlastního Rasputina a v laboratoři mluvícího hada.* Začne vykládat zatímco ho táhne ven směr Manhattan.*
*Upír sebou jemně ucuknul, když se ČARODĚJOVI zjeví náhle jeho znamení. Nečekal to. Nicméně to ovšem nechal být, nakonec zde ani nebyli mezi civily, necítil je tu. Neměli se tedy čeho bát, aspoň tedy co se tohoto týče. Mladší nadzvedl jedno obočí, zatímco se na ROBERTA díval s výrazem, říkajícím „co se právě chystáš udělat“.* Cože? *Optal se pak nechápavě, než rychle a vlastně úplně zbytečně ucouvne. Ránu totiž schytala upírka, co mu dělala doprovod. Se zasykáním spadla na zem, během čehož se jí udělalo černo před očima. Taylor jí vyděšeně věnoval pohled, než se podíval přímo na ROBERTA, který ho zrovna začal tahat ven z nemocnice. Rozhodl se ovšem mu neodporovat, aby zbytečně neudělal scénu. Jeho slovům tedy jen přikyvoval, zatímco jej následoval.*
*Usmála se, když si všimla kontrastu mezi její drobnou rukou a Dominicovou větší dlaní.* Kdyby to měla být víc zábava tak pustí rock.. *Když se přidali k tanečnímu parketu. Začala s ním tančit a usmála se ale přitom se soustředila na své kroky, Natalie si užívala každý okamžik tance. Sem tam se zasmála ale nemohla si pomoc a zeptat se* Kolik ti je. Jestli to není problém..
*Dominic se nad výrokem NATALIE zasmál.* Rock? No proč by ne, proti gustu...ale jako, znělo by to fajn, no ale slyšela jsi, co to hrálo před chvilkou? Myslím, že to byl rok tak 2015, možná dříve. *Zasmál se Dom nad tím, jak se před chvílí na moment změnila hudba, ale nyní hrála zase ta pěkná, plesová.* Rock má něco do sebe. Já tak nějak poslouchám sem tam všechno, záleží asi na tom, jak mi to zní. Ale, jsem takový...no na všehochuť. *Uculil se, a v jednom z dalších korků si ji otočil v otočce, přitiskl k sobě a poté zase odtáhla tančil dál. Pak se na ni potutelně usmál.* Hádej, maličká. *Usmál se.*
Ne neslyšela, A všehochuť říkáš? To jsme si víc podobní než se zdá.. *Zasmála se a když se přiblížila k němu lehce znervóznila. Zamyslela se a odpovědela* Hm...vypadáš na třicet možná víc? Kdo ví mezi upíry *Lehce ho škádlila a naposledy se zatočila se a když píseň skončila zakoukala se na něj na moment než si povzdechla* Děkuji za poslední tanec. No teda můj první... *Uklonila se mu a usmála se na něj*
*Dominic se spokojeně uculil a mrkl na ni.* No, ono je důležité, nebo, ne důležité, ale takové hezké najít krásu ve všem, a tak by to dle mne mělo být, aby se dodržela nějaká ta...jak to říct...ach ano, harmonie. *Pronesl. Když pak tipla jeho věk, tak se zazubil.* Ach ano, jednatřicet, v tom věku jsme uvízl, ale jinak za několik měsíců oslavím svých 199 let. *Zavrněl spokojeně. Jak pak tance skončil, stejně se uklonil i on jí, ještě se natáhl pro její dlaň a pokud se mu nevytrhla, tak jí jemně vtiskl na hřbet polibek. pak se ale narovnal a usmál se.* No, kdyby jsi si někdy chtěla jen tak pokecat o hudbě, a nebo zajít na sklenku oblíbené skupiny, tak tady. *Natáhl se k ní s vizitkou v ruce.* Moc mne těšilo, maličká. děkuji za milou společnost. *Zavrněl Dominic, než se nakonec ztratil v davu. Zamířil mezi hosty nakonec pryč, večer to byl hezký, ale on měl doma ještě práci, kterou musel udělat.*
*Natalie se usmála a když našla svou tak říci chůvičku odešla s ním a přitom se koukala na tu vizitku, kterou ji dal s úsměvem. Doprovod se na ní podíval a optal se jestli si to užila* Ano..velmi.. *S doprovodem vedle ní pomalu odešli směrem k vile*
*Ples bol u konca. Noc plná tanca a zábavy tak skončila s prvými slnečnými lúčmi, ktoré dopadli na ruiny. V okamihu tak zastala hudba a čarovná sála sa stratila, akoby tam nikdy ani len nebola. Posledný účastníci sa tak objavili v priestoroch starej nemocnice, ktorá sa im rozpadala pod drahými topánkami. Už však mohli zložiť masky a predstaviť sa po mene čo dovtedy možné nebolo. Možno všetko malo svoje výhody a nevýhody.*
*Překvapeně vezme masku, kterou jí čaroděj podal a sevře ji v prstech. Sklopí na ní pohled, aby si ji prohlédla. V paprscích měsíce se krásně leskla, ale víla ji nechtěla kvůli penězům, spíš jako ozdobu. A teď ji měla, bez jakékoliv snahy. Beze slov na čaroděje zvedla pohled a přikývla.* Bylo mi potěšením, *promluví Axelovi již do zad a sleduje, jak mizí v davu. Gwyndolin opět sklopí hlavu k masce a slabě se zamračí. Něco se ji mihlo hlavou, ale slabým zavrtěním to nechala zmizet. Ona ještě odcházet nechtěla. Postavila se bokem a čekala, dokud akce neskončí. A když se tak stalo, iluze kolem ní se rozplynula a ona tak zůstala mezi ruinami prorostlými rostlinami. Konečně ze své hlavy sejmula masku a mohla se tak nadechnout čerstvého vzduchu. Chvíli ještě postávala na místě, ale nakonec se přeci jen sebrala a s maskami v rukou zmizela.*
*Axel nervozně přeslápl na místě a zabalil se víc do bundy. V new yorku teploty šly pod dvacet hlavně večer a on už začal nosti podzimní bundy. To, že se jeden z dealerů bylinek, co ptořeboval na lektvary chtěl sejít na hřbitově, který byl zrovna ten co byl nad Městem z kostí, mu nedělalo dobře. Někteér z těch bylinek byly totiž čistě férske a nebyl si jsitý jak se to křížilo se zákony nefilim,protože některé byly zakázené. Chtěl se konečně zbavit toho cejchu co měl po Viper's den a konečně po dlouhém hledání i ve spirálovém labyrintu možná našel možnost jak se toho zbavit. Jen na to potřeboval věci co neměla a proto se teď měl sejít s jedním dealerem, pokud přijde. Kouzlem se zahřál, aby mu nebylo takové chladno a přešlpápl ještě na místě pod jedním stromem. Vědomí, že právě stojí nad hřibitovem nefilim a místem kde jsou jeich archvíři a zdravotníci mu nedělalo dobře, protože othel mítsto neměl rád.*
*Chladná a orosená půda s přicházející nocí vílu nepřinutila si obléct boty. Na hřbitově nepotřebovala zapadnout mezi místní společnost, mrtvým je to přeci jedno. Chtěla se cítit jako doma, zároveň vnímat každý ostrý kamínek, jenž se jí tlačil do chodidel. Vnímala pochmurnou atmosféru, která se držela nad hřbitovem. Studený vzduch dostávající se až do morku kosti. Zkrátka vše, co k hřbitovu patřilo. Smutek, žal a strach. Jenže ona se takovými pocity nenechala ovládnout. Brouzdala mezi hroby se slabým úsměvem a zvědavostí ohledně jmen vyrytých na náhrobcích. O světě lidí se teprve učila, přesto se začala orientovat v lidské historii. Hlavně války, ty byly vždy nejzajímavější. Právě teď kráčela mezi takovými “hrdiny”, kteří se jedné zúčastnili. Usmívala se nad jejich hroby, skoro se vysmívala. Občas z mramoru smetla špínu, aby se podívala, jak dlouho žili. Třicet let, dvacet, tak mladí…* K čemu zachraňovat životy ostatních, když o ten svůj přijdeš? *zamumlala s pohledem upřeným na zdobené jméno, načež se zachichotala a pokračovala dál, přičemž úmyslně shodila sukní svých šatů květy, které tam někdo ponechal. Nádoba, ve které květiny byly se s hlasitým řachotem rozbila a kvítka po kontaktu s Gwyndolin během chviličky zchřadly, dokud z nich zbyly jen suché kousky.* Nasazovat krk, krvácet, potit se, když svět od zla stejně nevyléčíš, *řekla, načež se zastavila a zamyšleně hleděla před sebe. Stačilo mávnout rukou a přímo před ní se zhmotnila iluze nesoucí podobu silného a statečného vojáka, na kterého ze všech stran skákali neptřátelé, které si Gwyn vymyslela. Iluze muže byla jasně vyčerpaná, skrze látku teklo velké množství krve a každým dalším protiútokem muž ztrácel rovnováhu. Víla tuto scenérii sledovala s neskrytým nadšením, jako dítě, které se poprvé dostalo do kina.* Já vím, říkáte tomu “rovnováha”, ale já tomu říkám předem prohraná hra, *s těmito slovy hrdina padl na zem, přičemž Gwyn svou ruku zatla v pěst. Vše ostatní kromě něj nechala zmizet a sama přistoupila blíž k iluzi. Muži sebrala zbraň a sama ho jí popravila, přičemž se nadšeně rozesmála. Pro jiné by to ale mohlo působit spíše tak, že šílená dívka právě zabila živého člověka. Gwyndolin si tak ale krátila nudné chvíle a cítila aspoň špetku moci, kterou nemá. Samu sebe chtěla ošálit, že je hlavní hrdinkou svého příběhu. Nebo spíše záporákem, kterému vše vychází. Měla jediné štěstí, že hřbitov byl v tuto hodinu téměř opuštěn. Jenže nevšimla si osoby, která stála nedaleko stromu.*
*Axel se nervzně podívá na své hodinky. Hodina a jeho člověk nikde. Nedovede si představit, kdyby byl nějaký závislý a chtěl svoji drogu. Takhle jeto jen nepříjemnsot, která se nasktla. A Axel neměl rád nepříjnosti. Otráveně zahne hlavu, ale pak cosi uslyší. Tříštění skla nebo porcelánu. Hned se narovná a sleduje co se děje kousek od něj. Netvá mu dlouho, aby rozeznal to co se děje je pouze vílí iluze. U víl žil dost dlouho, aby poznal že se jedná o známou iluzi rodu Ellyon. Lehce nad tím hane hlavu a sleduje co se děje. Z prvu jen z povzdálí, poslouchá asleduje dívku, ženu. Přivře oči a když uslyší výtřel, který je jen z iluze tak sebou trhne. Sám bojoval v první světové válce a tohle nebyla milá připmínka, hodně věcí z toho se snažil vypustitl z hlavy, anštěstí je to pro mnohé jen historie. Druhou světovou válku zažil spíše z dálky, protože se od toho snažil držet dál, ale přes to si vzpomene na to, jak byl s Maddie v Maďarsku. Napadne jen, jestli tohle není třeba náhodou jeho dealer, proto se orzejde za ní.* Poslal tě Tam-lin? *Zeptá se.* Protože jestli jo, tak sem okamžitě cupej, protože už čekám hodinu. *Řeken dost nepříjemně, ale sleduje ji a přivře oči.* Ne... ty nebueš od Tam-lina. *Přivře oči a je připravený při nejhorším bojovat.* Jsi ze Stříbrného dvoru, tvoje iluze byla až moc perfektní. /A Tam-lin je Tylwyth Teg./ Co jsi zač? *Zeptá se jí, ale přijde mu nějakým způsobem povědomá jakože ji někde už viděl.*
*Sledovala iluzi mrtvého muže pod sebou s nepatrnými jiskřičkami v očích. Zbraň v ruce jí už dávno zmizela, aby se nevyčerpala, ale tělo nadále krvácelo. Chtěla se k němu sklonit, aby si ho lépe prohlédla, ale uslyšela za sebou hlas. Chvíli si toho nevšímala, protože občas slýchala slova, která nepatřila jí ani nikomu jinému, jenže slova neznámého následovaly i kroky. Pomalu se narovnala a otočila, načež spatřila dost znepokojeného muže. Takový ji připadal do chvíle, dokud ji nezačal zkoumat. Její překvapený výraz se náhle změnil v podrážděný. Alespoň ta těžkost na srdci, že měla před sebou civila bez Zraku opadla. Znal podsvět a očividně se vyznal i v Gwyndolin. Pohodila se sukní od svých černých šatů, čímž nechala svou iluzi rozplynout a založila si ruce na hrudi.* Proč se ptát, když očividně všechno víš a všechno znáš? *arogantně se do něj obořila, ale po hlubokém nádechu napětí v ní utichlo a s ním přišel slabý úsměv. Rozešla se blíž k muži a pořádně si ho prohlédla.* Už jsi uhodl, jsem víla, ale co jsi ty? *Rukou se natáhla k jeho obličeji. Pevně jej chytla za čelist a začala jeho hlavou otáčet do různých úhlů, aby ji prozradil svůj původ. Nakonec svůj stisk povolila a ohrnula mu vlasy za ucho. Špičaté ho neměl.* Víla ne, *zamumlala s úsměvem a rukou sklouzla na jeho rameno.* ale na tom nezáleží. Připadáš mi zoufalý, na někoho čekáš? *Ohlédla se po hřbitově, ale všude nebylo živé duše.* Kdo je Tam-lin? *Otočila se zpět na muže, kterého konečně pustila, pokud ji sám od sebe neodstrčil už dřív.* Musím tě zklamat, ale jestli za ním chodíš na hřbitov, bude už asi dávno hryzat hlínu. Ale chápu, ze zármutku člověk může zešílet a mít halucinace, *vysmívala se mu.*
*Lehce zvedne bradu i obočí, když ji sleduje. Po tom co se stalo během Temné války měl o vílách smíšený pocit. Byly t stvoření, které byly sobecké a vypočítavé. Podotkne jako on. Ale byly nohem víc krutější a zákeřnější. Axel tyhle věci uměl také, ale neuchyloval se k nim tolik pokud nebylo jeho ego ublížené nebo to nebylo potřeba. Zkoumá ji svým pohledem a snaží se přijít jestli ji zná nebo ne. Vypadá jako mladá víla. Ne úplně mladá, ale něco přes sto možná. Stará víla určitě nebyla, necítil z ní tu chladnost jako z některých starých víl.* Vzhledem k tomu, že jsem na světě tolik století by bylo docela špatné,že bych spoustu věcí nevěděl a neznal. *Podotkne jen tak mimochodem a stále se od ní drží dál. Dokud ona k němu sam nepřijde a nechytí jej za čelist. Tu pevně stikne, až ho zuby zabolí a má co dělat, aby ji kouzlem něco neudělal. Ruce má složené za zády. Snažil být klidný. Zatím.* Ne víla nejsem. Jen jsem mezi vílami nějakou dobu žil. *To jej už pustí a pak u rukou sjede na paži. Toho využile a kouzlem ji onu ruku na paži zmáčke neviditelnou rukou, mocí. A odtáhne ji z něj a tím samým kouzlem chytí i její druhou ruku, drží je ve vzduchu. Tiskne její zápětí k sobě.* Nesahej na mě, když ti ti nedovolím. *Zavrčí na ni a ješt víc ji kouzlem zmáčke ruce takže se začnou pod tlakem kroutit, a je si jistý že ji to musí prinejměnším bolet. TÍmhle způsobem uměl i zlomit kosti, když chtěl.* Nemám halicunace. Tam-lin je víla a čekám na něj, protože jsme se na tomhle místě domluvili, něco mi dluží. A o šílenství a halucinacích ty musíš něco vědět, že ano? *Přijde k ní blíž a drží ji v jeho zajetí stále kouzlem. Je jistě o dost silnější než ona už jen kvůli tomu že je téměř pět století starý čaroděj a jeho otec je jeden z vyšších démonů a ona je o dost mladší víla.* Co tu děláš ty? *Sleduje ji a přemýšlí kde ji viděl.* Už vím, kde jsem tě viděl. *Uchechtne se jako nějaký pán temna.* Na jednom letáčku kultu, co tu běhá po New Yorku. Někde v podsvěťanském podniku jsem to viděl... Ale co jsi zač? Jsi hlava kultu? Člen? Ovládáš někoho? Vy víly jste neskutečně nepředvídatelné. *Nahne lehce hlavu na bok a nepouští ji ze svéhi kouzeleného sevření.*
*Aniž by něco takového předpokládala, její ruce si začaly dělat, co chtějí. Překvapeně se na ně podívala, dokud ji nezmizely nad hlavou. Snažila se je od sebe oddělit, ale místo vysvobození se setkala s nepříjemnou a eskalující bolestí. Avšak místo bolestného zavrčení z jejích rtů unikl tichý smích, jako kdyby ji kouzla muže přišla primitivní. Byla to však její běžná reakce na bolest, ať už byla jakákoliv. Pochopila, že nedostala do rukou pouze křeč, ale měla před sebou čaroděje. Něco o nich slyšela, ale veškeré jejich magické možnosti jí byly neznámy. Musela si ale začít dávat pozor na pusu, aby nebyla obětí živé loutky, na které si muž vyzkouší své schopnosti. Jenže držet jazyk za zuby byl pro vílu skoro nadlidský úkol.* Domluvili? Nebo si jej donutil, *popíchla ho provokativně, čímž naznačovala jeho magické praktiky, jak se s bytostmi bavit. Ještě víc se ušklíbne, když zmíní šílenství,* oh, ani nevíš, kolik toho vím. *Mluvila z vlastní zkušenosti. Viděla lidi se zbláznit díky ní, ale i samu sebe, kvůli své hlouposti a zoufalství. Při takové vzpomínce ji všechna slova zhořkla na jazyku. Cítila stud za skutky svého minulého a hloupého já. Když se k ní ještě víc přiblíží, nervózně přešlápne na místě a pozorně sleduje jeho tvář. Raději se ale nesnažila číst v jeho očích, nechtěla vědět, co jí čeká, když nebylo útěku. Prozatím.* Máš tolik otázek, na které si stejně odpovíš sám, *otráveně vydechla,* ale abych doplnila tvé informace, na hřbitov jsem se šla jen projít. *Znovu se pokusí vytrhnout ruce z kouzelného sevření, kdyby se čaroděj náhodou přestal soustředit.* To mě těší, že my víly dokážeme zamotat hlavu i někomu tak chytrému jako jsi ty, *sladce se na něj usmála, samozřejmě ironicky.* A ohledně kultu, chceš se přidat, že se tak vyptáváš? *uchechtla se* Ale tohle mě už přestává bavit. Co takhle otázka za otázku? *Zeptala se, ale nečekala na jeho reakci.* Moje první otázka zní, jak moc tě mám rozptýlit, ne…ublížit, abys mi kurva pustil ty ruce?! *Trpělivost nikdy nebyla její silná stránka a bolest tomu vůbec nepomáhala. Začala se zmítat, dokud čaroděje před sebou nekopla do břicha doufaje, že na chvíli ztratí koncentraci na kouzlo a Gwyn tak bude volná.*
*Ty kouzla co províděl na Gwyn byly pro něk primitivní, ani se nesnažil prakticky. Když cítí že se snaží osobodit prostě magický stik zesílí, ale ne tak aby jí ublížil ale jen aby ji to bolelo. Lehce přivře oči, když ji uslyší se smát. V tu chvíli netušil jestli se mu prostě vysmívala nebo to byl její způsob vyrovnat se s bolestí. Proto jen tak stojí a přemýšlí co s ní udělá.* Mohl bych ti jedním prostým kouzlem setnout jeden prst po druhém, aby sis pěkně pamatovala, že nemáš na nikoho sahat bez dovolení. *Navrhne. Pak se tiše zasměje.* Tam je dealer bylinek a drog. Domuvili jsme se. Neutíkám k násilí pokud mě někdo nedonutí. *Koukne na ni jako kdyby ona měla být tím příkladem toho, že jej donutila k násilí.* Věřím, že toho víš hodně, tak moc že ti kape na maják. *Zakroutí prstem kolem svého spánku jako kdyby chtěl nazančit její šílenství co viděl.* Co to mělo být za iluzi? Nějaké tvoje zvrácené uspokojení? *Zeptá se zvědavě a ví, že mu musí odpvoědět pravdu, ikdyž ji může obejít. S vílami žil dost dlouho na to, aby se jejich triky naučil. Sleduje jak přešlápne na místě. A tiše se ucechtne.* Ano, to občas dělám. *Souhalsěn přikývne, prtoože si opravdu někdy jednoduše odpovídal sám.* Projít. *Zopakuje po ní skoro se smíchem.* Projít se na hřbitov./ Pod kterým je Hřbitov...jo./ *Uznale pokýve hlavou, ale věděl, že mu nelže.* Proč sis vybrala zrovna tenhle hřbitov? *Zeptá se zvědavě, ale když se pokusí vykourtit z jeho moci tak je jen otráveně protočí oči a uesílí stisk.* Děvče...*Mlaskne nespokojeně.* Nikdo mi nezamotal hlavu. Udělal jsem dohodu, docela výhodnou, abych pravdu řekl. A nasbíral jsem zkušenosti k vašemu druhu a do teď mám opravdu významné kontakty.* /Třeba prince Zimního dvoru, kterého znám jeho pravé jméno./ *To už nahlas neřekne. Levi byl jeho vlastní otrok, prakticky, jen ho nechávl žit si své dokud jej nepotřeboval.* Nechci se přidat ke kultu. *Zakroutí halvou.* Zmanipulovat civily si zvládnu i já sám. *Podotkne a kouzlem se dotkne její mysli. Jne ji lehce zaklepal na zdi její mysli a měl ji celou ve své moci. Nic nedělal jen tam byl a tu přítomnost mohla cítit. Jen jí chce ukátat, jak by si dokáual zmanipulovat někoho. Ani jí nenahlíží do vzpomínek nebo s její hlavou nemanipuluje. Než nakonec z její hlavy vyjde a tlak ve spánku, který jeho magie způsobovala odezněla.* Dobrá otázka za otázku. *Souhlasí. Ale v tom se ho pokusí kopnut do břicha, ale on uhne a její nohu chytí za kotník. A jen s nesouhlasným klikáním jazyka.* Děvče, notak. *Zakroutí nad ní hlavou a její nožku pustí na zem a ruku si znechuceně otře o bundu.* Třeba stačí prostě poprosit a slíbit, že neuděláš žádnou kravinu, když tě pustím. *Navrhne a začne její stisk povolovat. Natolik, aby ruce dala dolů a mohla s nimi hýbat, ale stále cítila jeho magii připravenou cokoliv udělat.* Teď se zeptám já. Co je to za kult? *Zeptá se zvědavě a nahne hlavu.*
*Přivře oči a sykne při představě, že by měla přijít o prsty,* to by bylo opravdu nepříjemné, *zamrkala, aby tu nechutnou představu vyhnala ze své mysli. O agónii ani nemluvě, jako kdyby už teď cítila tu ostrou bolest, kdy by se články jejích prstů odlepily od zbytku. Úsměv se ale rychle vrátil na její tvář.* Mhm, nevěřil bys, jaká zábava to je, *okomentovala své šílenství a nakonec se podívala na místo, kde před chvílí byla její iluze.* Pomáhá mi to uspořádat své myšlenky. Však víš, jsem šílenec. Ty hlasy v hlavě, tornádo v mysli, s tím se nedá soustředit.* I když mluvila pravdu, stále do svých slov vkládala pobavený tón, tím pádem její řeč nezněla tolik vážně jak by měla.* Viděl si ji? Líbila se ti? *Zeptala se s nadšením v hlase, ale zmlkla ve chvíli, kdy na svém zápěstí ucítila větší bolest než před tím. Musela se kousnout do jazyka, aby to přečkala, dokud si na palčivou bolest nezvykne. Aby to nestačilo, ucítila dost nepříjemný tlak na svém spánku. Zamračila se a naklonila hlavu na stranu, jako kdyby se jednalo o hmyz, kterého snadno vyklepe uchem. Ale ten pocit nemizel, cítila ve své mysli něčí přítomnost. Jinou, než když se ozýval cizí hlas.* Nejen civily, že? *Zamručela. Existovala proti tomu nějaká obrana? Nelíbilo se jí, že jí tak snadno vlezl do hlavy. Pomalu si začala uvědomovat, že proti tomuto muži by ani zdaleka neměla šanci. Ne na to, aby ona byla tím vítězem bez úhony.* Poprosit? Slíbit? Nebylo by tam něco lepšího? No tak, už mě máš přečtenou, určitě ti musí dojít, že já na takové věci nejsem. *Ruce konečně spustí podél těla, ale v zápětí si začne mnout zápěstí. Krev se jí začala zpátky hrnout do konečků prstů, což doprovázelo mravenčení, kterému Gwyndolin chtěla zabránit právě mnutím své kůže. Oddálila se od čaroděje, aby mezi nimi utvořila větší prostor a začala se procházet kolem něj. Nechtěla už stát na jednom místě. Prozatím si užívala svobody, dokud čaroděj nerozhodne jinak.* Nechávám za sebe dělat špinavou práci. Vlastně jsem na začátku plány neměla, byla to jen zástěrka kvůli mé nehody s iluzemi, *její hlas konečně nabral trochu vážnosti.* Teď já, co všechno dokážeš? Slyšela jsem o vás, no ale nikdy neviděla v praxi. Umíš třeba…nechat zhmotnit jakýkoliv předmět, zvíře? *Zalapala po dechu, jako kdyby viděla ducha a obrátila na muže svůj zrak,* umíš probudit mrtvé?
*Axel se lehce uchechtne.* To by nepříjemné bylo. *Podotne na souhlas. Ještě jí kouzlem pošle tu představu boelsti co by mohla cítit kdyby se jí orpavdu zbavoval prstů článek po článku.* Předpokládám, že máme každý jinou představu o zábavě. *Zvedne lehce obočí a poslouhcá ji a u toho lehce nahne hlavu.* Jsi opravdu šílenec nebo jsi jen přesvědšená že jsi šílenec? *Zeptá se.* Šílenec o sobě neví, že je šílenec. A pokud si uvědomuje, že je šílenec tak šílencem není. *Zmíní věc, která se pohednává v knize Hlava 22 od Hellera.* Co tě dělá šílenecem, jak jsi se jím stala? *Zajímá se, protože mu to přišlo trochu přehnané.* Viděl neskrývala jsi ji zrovna. A ne nelíbila. *Zakrotu nad tím hlavou, hlavně nad jejím pobaveným tónem. Pobaveně sleduje to, jak nakloní hlavu na bok jako kdyby jí do ucha vlezl brouk. Tu městskou legandu o borucích v uchu znal. Ale tohle nebyl ten případ, byla to prostá mentální magie, kterou ovládal perfektně a kdyby chtěl dokázal mysl roztříštit na kousky jako skořábku od vejce.* Nejen civily. *Odsouhlasí.* Je to dost podobné jako ovládání mysli od Gwyllionů, docela. *Mykne prostě rameny. Čarodějové si dokázali obránit mysl proti útokům mentální magi, i před tou vílí ikdyž ten mentání štít vyžadoval plné soustředění a velkou sílu, stejně tak dokázali ochránit mysl někoho jiného, netušil ale zda to jde použít i na víly. Nakonec ji pustí a sleduje ji, jak si mne ruce. Bolest kterou jí způsoboval jistě už odezněla. Nechá ji chodit kolme něj v kruhu. Lehce jej to irituje, ale nehcává jí být. Poslouchá ji co odpovídá na jeho otázku ohledně kultu a přikvýne hlavou. Znělo to jako logické řešení, trochu přehnané ale celkem logické. Pak je řada na ni, aby se ptala.* Dokážu téměř všechno. *Tak zněla obecná odpověď. A místo toho, aby jí odpověděl tak si vyouzlí pohodlnou židli a posadí se na ni.* Zvířata a živé věci nerad přičarovávám. *Odpoví prostě.* A co se týče probuzení mrtvých...*Odmčlí se.* Technicky ano. *Přikvýne.* Jenže je to zakázaná černá magie, která je zapovězená jak čarodějům tak i v Zákoně podsvěta. Nekromanové jsou obvykle černokněžníci, kravavá magie a další věci. Navíc...*Odmlčí se. Jednu dobu opravdu chtěl probudit mrtvé, jednu mrtvou. Ale nakonec se rohodl, že to neudělá.* Když čaroděj probudí mrtvé tak nikdy nevíš co se může přijít na tento svět. Schránka, to tělo ano, ale mysl zůstává mrtvá a tu schánku dokáže posednout démon. *Rozpoívá se o tom.* Co to bylo za nehodu s iluzí co jsi měla? A co máš v plánu s tím kultem? Co dělá tvůj kult? Vraží kozy v parku? *Zvedne tázavě obočí.*
*Měla před sebou opravdu silnou bytost. Celý svůj život si myslela, že víly byly na vrcholu potravního řetězce, ale momentálně se dozvídá, že magie, která jí byla dána byla jen zlomkem toho, co dokázali jiní. Lehce ji to mrzelo, vždy si přála být mocná. Chtěla vzbuzovat strach, a to nejen v lidech. Jenže když ji má někdo pod palcem, těžko si tak plnila své cíle. Povzdechla si, protože cítila ten známý pocit. Takový, kdy měla potřebu se podvolit. Cítila totiž z muže..autoritu? Ne, možná jen nouzi se dostat pod jeho kůži, aby využila jeho schopnosti. Jenže první dojem pokazila a přinutit se k dobrémů chování nedokázala. Ne dnes. Ne s tolika impulzivními myšlenkami, které zatím zvládl udržet slabý náznak kouzla na jejím zápěstí.* *Podívala se na židli, kterou čaroděj vykouzlil a slabě se usmála. Zůstala stát, a i když věnovala veškerou svou pozornost jeho slovům, stále kroužila kolem a rozhlížela se, jako kdyby ji to nezajímalo. Zastavila se ale ve chvíli, kdy mluvil o nekromancii.* Zkoušel si to někdy? Odmlčela se a přešla před něj, aby se i ona posadila, ovšem do vlhké trávy. Kolena přitáhla ke svému tělu, aby nohy zakryla černá látka, a opřela si o ně hlavu. Nechala se svou představou vtáhnout, proto chvíli mlčky hleděla před sebe, dokud se zachichotala a lehla si do trávy. Démoni musí být silní. Silnější než čarodějové, než ty. S pohledem upřený na temnou oblohu se usmívala. Potkal jsi někdy posedlou schránku? Zeptala se ho, aniž by k němu sklopila oči. Skoro zapomněla na jeho další otázku, celkově jejich hru ohledně otázky za otázku. Dlužila mu to a ačkoli se nechtěla dělit o své informace, musela odpověď. Za cenu toho, že on odpoví jí. Jak už jsem řekla, chci, aby za mě dělali špinavou práci. Ale nepředstavuj si žádné šílené fanatiky, co se po večerech scházejí v temném lese. Jsme spíše něco jako…jak bych to řekla, zamyslela se, přičemž prsty vklouzla do vlhké trávy a začala si hrát se stébly. Ve skutečnosti zem pod čarodějem začala lehce praskat. Z hlíny pod židlí vyrostla slabá vlákna, která se začala spolu objímat a tvořit tak tlusté lano. To se začalo pomalu lepit na boty muže, dokud nepřestalo růst u jeho kotníků. Zkrátka tak, aby Gwyndolin co nejméně upozornila na svou magii. Škodolibě usmála a pohlédla čaroději do očí. ..jsme rodina. Z jejího tónu bylo jasné, že jako každá víla obešla tu správnou odpověď, kterou muž chtěl slyšet. Gwyndolin něco skrývala, ale po její vyhýbavé odpovědi bylo jasné, že o detailní informace se nepodělí.
*Staré a mocné víly opravdu byly na vrcholu, ale některé druhy víl se dožívaly maximálně 700 let. Ale existovali vyjímky, které přesáhly tisíciletí. Čarodějové začínali po pětistovce také chřadnout a jejich mysl začala být nevyrovnaná. On měl naštěstí ještě nějaký čas. Axel nebyl ten typ, co by si přál být všemocný, ale toužil po respektu což bylo podle něj důležitější než moc. Měl rád když se k němu lidé chovali s respektem, což bylo něco co nejspíš tohle vílí děvče neznalo. A za to si vysloužila trest, ruce nahoře. I po tí co ji pustí je zde stále náznak jeho kouzla, kterým ji mohl znova zpoutat. Zdá se, že ji zajímá spíše nekromancie. Nad její otázkou jem mykne rameny.* Chtěl jsem. *Přizná.* Ale nakonec jsem zjistil, že to za to nestojí. *Odpoví jednoduše, protože i po tom co našel všechny ingredience a tak dále mu došlo že to za to opravdu nestojí. Sleduje ji jak si sedá na zem a přitáhne si kolena k bradě a nakonec si lehne.* Jsem na půl démon a ty taky... svým způsobem. *Našpulí lehce pusu. Axel měl orzhodně v démonům blíže než děvče.* Ale někteří démoni jsou silnější než já a než čarodějové to ano. Ale ty je nezvládneš vyvolat. *Podotkne jen tak mimochodem. To, že na to potřebuješ čaroděje už neřekne. Pozoruje ji, jak si hraje se stébly trávy a zatím ji poslouhcá, aek zvládne se soustředit. Natolik, že ucití jak se mu kolem bot obmotává tráva. Potlačí povdezchnutí a protočení očí. Byl fakt, že se z elementární magie spíše zajímal o oheň než o zemi, ale stále ty kouzla uměl. Ale předstírá že si vůbec nevšiml toho co se děje. Jen se jí koukne do očí a nahne lehce halvu.* To zní jako přesně něco co, by velitel sekty řekl. *Podotkne.* Co je to za špinavou práci co za tebe dělají? *Zeptá se a mezi prsty se mu objeví jemný plamínek ohně se kterým si hraje, jako kdyby si nevšiml těch šlahnouhnů omotávající se kolem jeho kotníků. Pak luskkne prsty z ohně se stane větší plamen, který jakoby sám skočí na jeho kotníky a v pár vteřínách šlahouny spálí a jej osobodí. Přitom se objeví tenká čára ohně, která najde svůj cíl. A to stíbla trávy se kterými si Gwen hraje a lehce dí sežehne bříška prstů.* Nehraj si se mnou. Netuším o co ti jde, ale jsem na tomhle světě už dost dlouho a nejsem hloupý. *Ukáže na ni prstem a kouzlem jí začne pomalu vytahovat vzduh z plic. Jen lehce, hraje si s tím vzduchem lehce jí ho bere, ale ne tolik, aby ji hned ublížil spíš, aby to jen cítila. Z prvu si toho ani nemusí všimnout, je to jako obyčejný výdech, dokud jej neubere víc.* Zvládám i elementární magii, to je první co se učí. A hlavně umím smíchat více věcí dohromady, když je člověk dost chytrý a zkušený. *Uchectne se.* Spojit si věci... Vzduch... dech. *Lehce začne prstem kroutit do kola a jako by cítila že se jí stahuje hrdlo. A pak horko, jako kdyby měla slabou horečku, co se navyšuje pomalu.* Voda... krev. *Mykne rameny.* Bylo spoustu osob co jsem doslova uvařil ve vlastní krvi. *Mykne rameny.* Jak se jmenuješ? *Zeptá se.*
*Představovala si, jaké by to bylo, kdyby stála tváří v tvář démonovi. Jistě by to nebylo čistě nevinné setkání, ale bojovala by o svůj život. Za tu zkušenost by to však stálo. Lákalo jí to a zároveň děsilo. Mohla by se tak učit novým věcem, rozvíjet své informace o nových světech, být o něco chytřejší. Nad tou představou si povzdechla, což mohlo působit jako zklamaná reakce na jeho odpověď.* Já vím, že mám jejich krev. *Ujistila ho, že zase tak hloupá a neznalá není. Hrála si se stébly, zatímco používala svou elementární magii. Tentokrát už pečlivě sledovala čaroděje před sebou, poslouchala každé jeho slovo. Slabě se kousla do rtu a naklonila hlavu na stranu.* To nepotřebuješ vědět… *vydechla, zatímco si prohrábla své zrzavé kadeře,* …stačí ti taková informace, že jsem hlava kultu. *Slabě se zamračila. Neznala ho a on ji, a takhle by to ráda nechala. Kromě jeho schopností v něm neviděla žádný potenciál. I kdyby se rozhodla mu být nablízku, dříve nebo později by ohrozila svůj život, vzhledem ke svému charakteru a jeho moci. Bylo to zkrátka o více risku než zisku. Náhle zahlédla slabý záblesk světla, který, jak později zjistila, vychází z plamínku, jenž čaroděj držel mezi prsty. Aniž by stihla zareagovat, rostliny v její moci shořely a plamen ji popálil na ruce. Ucukla s ní a zkoumavě si prohlédla poraněná bříška prstů. Usmála se a vyskočila na nohy, načež ohnula hřbet, aby se k němu blíž naklonila. Měla něco na jazyku, ale ta slova na chvíli spolkla, jelikož si opět zahrával s jejím zdravím. Polkla, aby tlak na hrdle povolila, ale nemělo to žádný výsledek. Nenechala se tím zastrašit, ta slova na jazyku ji tolik svrběla.* Já vím, ty nejsi hloupý. Jsi chytrý…taky silný, *zahihňala se a poskočila k jeho boku. Opět sklonila hlavu, aby si ho blíž prohlédla.* Možná i pěkný, *zavrněla a narovnala se, aby nemusela čelit horším následkům, že narušila jeho osobní prostor.* Ale jsi nudný. *promluvila a podívala se do dálky, načež založila ruce na hrudi,* moc vážný. Víš, kdyby si mě občas neprobudil bolestí, asi bych usnula. *Zazubila se a naznačila mu, že ví, že si s ní zase zahrává.* Jméno zůstane tajemstvím pro ty, kteří nejsou mí přátelé. Meh, přátelé jsou silné slovo…spojenci! *Odmítla mu dát své jméno a koutkem oka se na něj podívala.* Nebo alespoň ti, se kterými mě baví ztrácet čas. *Odkašlala si, protože ten těžký pocit v krku byl horší, než horečka.* Co po mně chceš, krom nezajímavých odpovědí na tvé otázky? Chceš mou poslušnost? *Pobaveně se usmála.* Tu ze mě nedostaneš týráním, i když… *odmlčela se, ale vzápětí na to mávla rukou a zasmála se.* …ne takovým v tvé režii.
*Netušil jestli by Gwyndolin přežila setkání s démonem s těmi nižšími určitě, ale těžško říct s těmi vyššími. To bylyi ti, kteří mohli mluvit. Od těch nížších by nedostala nic. Lehce se nad jejími slovy ušklíbne.* A taky máš krev andělů. *Dodá v zápětí. Na jednou stranu nechápal jak víly můžou voubec s krví andělé a d=monů existovat. Ale to je jedna ze záhád světa.* Proč to nepotřbeuju vědět. *Přivře oči nad jejími slovy. Netušil jestli by se mu mohla hodit, ale možná přece jen ano. Měl konakty na dvorech, ale tahle šílená víla mohla mít své využítí. ALe byla pravda, že po otm co se stalo s Grace, tak zaačal být Axel o něco víc...výbušnější a jeho trpělivost byla slabší.Možná to byl jen ten vztek a ublíženost téměř 500 let starého čaroděje. Upřímně pár dní po tom ve vzteku díky své magii rozbyl věci ve svém bytě v Paříži. kam jel. Jistě že všechno pak musel opět magíí orpavovat. Hraje si s plínkem mezi prsty než jej pošle spálit ten jí výtvor kolem jeho nohou. Je mu jasné, že si popálila i bříšky prstů, Nad tí se lehce ušklíbne. A pak si začne hrát s jejím zdravím, s jejím dechem v a vzduchm v plicích. Její slova jej trochu hladí na ego, ví že je chytrý a sliný i hezký, ale jednoduše jej těší slyšet to nahlas. Pak se na ni ale šokovaně koukne.* Nudný? *Zopakuje po ní. To bylo asi nejhroší slovo jakým ho mohla nazvat. Nebyl nudný!* Bohužel jsi mě zastihla ve špatném rozpoložení, dovolím is říct, že za normálních okolností jsem docela zábavným spoelčníkem. *Zmíní a pak lehce nhane hlavu a sleduje ji.* A co takového udělat proto, aby jeden byl tvým spojencem? *Zvedne tázavě obočí.* Já ti nepřijdu dost zajímavý, aby jsi se mnou ztrácela čas? To mě docela bolí. *Přizná. A pak jen prostě mykne rameny a postaví se k ní a nahne se nad ni.* Mohla by ses mi hodit. *Přizná, když ji tak pozoruje.* Kdybych chtěl získat tvé jméno a tvou poslušnost tak mi nedělá problém ti vléz do hlavy a zjistit si ho sám. *Podotokne a horčku jí odpustí a jen lehce zaryje ty pomyslné drápy magie do její hlavy, které symbolizují jeho moc.* Kde by potom byla zábava, že ano. *Zmíni a pak se na ni koukne.* Myslím si, že bychom si mohli vzájemně vypomoct. Já mám magii, silnou a ty...máš kult. Myslím si, žebychom mohli být dobrými spojenci. *Navrhne.*
*Utlumila svou chuť se zasmát, jakmile ho zbavila té vážnosti. Vždy měla ráda, když někomu poškodila ego. Ledabyle kývla na zopakování jejích slov, což znamenalo, že takové označení myslí opravdu vážně a on ji nedonutí to vzít zpátky.* Myslím, že jsme oba neudělali úplně dobrý první dojem, *ušklíbla se a ruce spojila za svými zády. Nereagovala na jeho dotaz, nebo to alespoň nestihla, jelikož ji zahrnul dalšími otázkami. Zůstala mlčet, dokud se zvednul a zakryl ji vlastním stínem. Zvedla k němu hlavu, kterou po chvilce naklonila na stranu a lišácky se usmála. Konečně měla jejich konverzace nějaký smysl. Již dlouho uvažovala, že by ho zbavila své vlastní přítomnosti, ale čaroděj si úspěšně její pozornost ukradl pro sebe. Obočí pokrčí víc k sobě, když ucítí lehkou bolest ve své mysli. Stačil by takový kousek a magie by protrhla tu slabou bariéru, která by všechny její myšlenky odtajnila.* Nekažme si to. *Promluvila konečně vážným tónem a zavrtěla hlavou. Vážnost v Gwyndolin však nezůstala na dlouho, protože se zazubila a hravým tónem pověděla* Lepší je mě poznat na vlastní kůži. *Něco v jejích očí zajiskřilo. Zlý plamínek, který čaroději naznačil, že si chce pustit blíže k tělu někoho, kdo mu s velkou pravděpodobností touží ublížit. Nebo alespoň pocuchat nervy. Gwyndolin neskrývala v sobě temnou stranu, ale bylo jen na muži, jestli ji dá důvod být po jeho boku, nebo stát za jeho zády s dýkou.* Jenom kult? *Překvapeně zamrká.* Jo, já vím. Jsem pro tebe asi jen malé bezmocné dítě, *na chvíli zmlkla, načež pokrčila rameny a povzdechla si,* ale asi tě v tom názoru nechám. Později možná zjistíš, že tahle mysl… *prst položila na svůj spánek* …nezná hranic. *Usmála se a otočila se k němu zády. Udělala od něj pár kroků, přemýšlela nad jeho nabídkou.* Řekni mi… K čemu by ti spojenectví se mnou bylo? Máš plány? Nechci se zdržovat u někoho, kdo mě nakonec využije jen pro úklid svého domu. *Otočila se k němu bokem, aby mu mohla pohlédnout do očí.* Přesvědč mě. *Promluvila tišeji a vyčkávala jeho odpověď.*
*Axel byl egoista, ale nerad to přiznával a tohle mu opravdu poškodilo ego.* To teda opravdu neudělali...*Odsouhlasí ostatně, ona byla přece ta co na něj začala šahat bez dovolení a to neměl rád. To byl jeden ze způsobů jak jej zaručeně naštvat. Nevyyžádané doteky a taky když jej někdo urazí. Postaví se nad ní a sleduje její výraz. Zdá se že ji zaujal aspoň tak mu to přišlo podle toho jejího úšklbku. Aby dokázal své předešlá slova tak jí naznačí kolik stačí od toho, aby se jí plně zmocnil. Neměla tak silnou bariéru jako jiní, jako třeba on. Mysl si chránil dobře, což bylo první co se naučil. Když řekne ať si to nekazí tak ty dráby uvolní a nechá její mysl být. Pohcbyovačně si ji prohlédne a slabě se ušklíbne.* Jak si mám být jistý, že mi při první příležiosti něco neprovedeš? *Zvedne tázavě obočí, protože v tom jejím pohledu rozeznal něco co jej nechávalo ostržitým a napozoru.* Nejen kult. *Zakourtí hlavou.* Jsi víla, a jedna ze schopností co mají jen víly je věštění, k tomu se mi také můžeš hodit. *Navrhne a pak pokrčí rameny.* Pokud ti je pod sto let, tak ano jsi pro mě dítě. Ale vzhledem k tomu co jsi předvedla s tou iluzí a magíí země předpokládám, že ti bude minimálně kousek nad sto. Začátečník rozhodně nejsi, ale v provnání se mnou ne tak mocná. /Takže menší hrozba co se týče magie./ *Nad její otázkou jen mykne rameny.* Věř mi, nehledám někoho pro úklid domu, na to mám kouzla. *Zakroutí nad tím hlavou a jde k ní.* Jsem čaroděj, je málo věcí co nedokážu. Vsadím se, že bych ti byl trochu k dobru k tomu tvému divadýlku co máš kolem sebe.... *Naznačí prst divadlo címž myslí ten její kult.* Tak mě napadá... Nevíš třeba náhodou něco o Viper's Den? *Zeptá sez vědavě. Ikdyž předpokládal, že nejspíš ne. Byl to prakticky fight club a několik měsíců o nich ani neslyšel.*
To ukáže čas, tvoje skutky a tvůj charakter. *Odpoví mu s úsměvem. Již teď Gwyndolin donutil změnit na něj názor, byť slabě. Před chvílí jej považovala za nudného starého čaroděje, který nemá rád, když něco není podle něj, ale teď měla pocit, že si možná budou rozumět. Přesto zůstala odtažitá a pozorná. Stejně jako ona, i on ji mohl kdykoliv zradit. S tím rozdílem, že jemu stačí lusknout prsty, aby vílu pokořil.* Stejně bych raději zůstala ostražitá. Hlídej si záda, nenech se rozptýlit... *Zašeptala a sama se nad svými slovy zamyslela. Jako kdyby tu radu říkala spíše sobě, než jemu.* Heh, chceš vyvěštit, jestli si najdeš pravou lásku nebo vyhraješ peníze v loterii? *Pobaveně okomentovala jeho slova a protočila očima nad jeho dalšími poznatky. Fakt, že tolik věcí dokázal odvodit jen z chvilkového pozorování jí šel proti srsti. Nerada byla předvídatelná, ale to bohužel u čaroděje nezmění. Ledaže by se snažila víc. /Snažit víc, snažit víc, chci všechno hned!/ Povzdechla si a promnula si zátylek, dokud si nevšimla, že muž stál opět u ní. Zvedla k němu hlavu s nicneříkajícím výrazem a kousla se do rtu.* Byl bys užitečný na mnohem víc věcí, *zamyšleně promluví a později si jej prohlédne od hlavy až k patě. Mohla by díky němu získat všechno, co by si přála, jenže věděla, že by to bylo za nějakou cenu. A jelikož ona neměla toho tolik, co nabídnout, byla by to drahá cena.* Viper´s Den? *Zamračí se a po chvilce zavrtí hlavou. Chtěla mu říct, že v New Yorku je teprve nová, ale odhalila by tak svou velkou slabost. Neznalost v lidském světe by proti ní mohl použít všemi způsoby. O neznalosti rasách zrovna tak.* Ne, neslyšela jsem o tom. *Věděla, že ho svou odpovědí neuspokojí, ale nebyla to její starost. Pro odpovědi musí jinam.* Nicméně, ráda tě označím za svého dočasného spojence. *Poodešla od něj, aby do prstů vzala látku šatů a složila mu poklonu.* Jmenuju se Gwyndolin.
*Lehce pozvede obočí nad jejími slovy.* Času mám spoustu. *Podotkne jende nevyhnutelný fakt.* A netuším, co odvodíš z mého charakteru a skutků. *Ušklíbne se lehcce. Netušil jestli byl charakter nebo skutky nějak výrazný. Cestoval v šedé zóně ve všech možných odvětvých. Nebyl vyloženě zlý, nepovažoval se za zlého. Jistě uměl býr zákeřný, zapšklý, ublížený ale nepovažoval by se za zlého. Jistě v jednom měla pravdu, byl starý čaroděj co neměl rád když není něco podle něj, ale uměl dělat kompromisy.* Souhlasím. *Přikvýne nevěřil jí, ale on nevěřil po Temné válce žádné z víl. A byl vůči nim ostražitý. Nad jejími slovy se uchetctne se zakorutí hlavou. Trochu kysele, zahořkle.* Láska se přeceňuje. *Podotkne prostě. Je pravda, že po tom s Grace lehce zanevřel a zahořkl. Ale to nezmanalo že by si neužíval, to stále dělal.* A penez mám dost. To by se mnou bylo trochu špatné, kdyby mě za těch 400 ůet inflace porazila nemyslíš? *Ušklíbne se pobaveně. Neví jak dlouho ona žiej v lidském světě, ale pro Axela je to jediný svět ke kterém žije. Jedna věc co se naučil bylo odhadvání a pozorování lidí. Dokázal zhruba odhadnout jaký kdo je a jak starý je. U mlavých podsvěťanů co zatím poznávali svou moc to poznal téměř hned měli takvou mladičkou nepoznamenenaou energii. Ti starší... jako kdyby nad nimi byl šeký mrak. Lehce zvedne obočí nad jejími slovy a tím jak si jej prohlíží.*/ Má v tom být ten sexuální podton nebo ne?/ Jsem užitečný v mnoha věcech, ale všechno má svou cenu. *Axel často psal na dluhy, služba za službu třeba. Den dluh se prostě navyšoval dokud si pro něj Axel nepřišel. Nebo nanenašel důvod čímž mu by byl ten člověk užitečný.* Ano Viper's Den. *Odsouhlasí a zdá se, že to víle nic neříká. Takže tohle byla studená stopa. Její další slova to jen potvrdí.* Nevadí. *Přikvýne. Nad jejími přředstavením ae pousměje.* Axel Queens. *Přestaví se, ale ruku jí nepodává, protože to znamenalo uzavřneí dohody.* Dobrá, dočastná spojekyně... *Luskne prsty a v rukách se mu objeví dva papíry. Dohoda.* Tohle mi podepíšeš, můžeš si to přečíst. *Věděl jak jsou víly vrtkavé a nechtěl nic nechat náhodě. V druhé ruce se mu objeví brk s ostrou špičkou.* Krevní dohoda o spojenectví.
*V úklonu chvíli zůstala, ale po chvíli se napřímila. Přikývla na jeho představení a slabě se usmála. Jeho jméno si bude pamatovat, protože tolik spojenců zase neměla. Čaroděj se jí ale hodí, hodně. Byla z toho nadšená, ačkoliv to dobře skrývala za mírným úsměvem. Dech se ji lehce zrychlil a pocítila slabý náznak adrenalinu v krvi.* Můžeme si tedy plácnout, *zazubila se, přičemž k němu natáhla ruku, aby jejich dohodu potvrdili potřesením rukou. Avšak pro její smůlu, namísto jeho ruky v té její čaroděj držel dva listy. Překvapeně na něj zírala. /Přece víš, že není hloupý./ Opět ten hlas, který jí nepatřil. Gwyndolin se zamračila a papíry čaroději vytrhla z ruky. Otočila se na něj zády a začala opět kroužit kolem dokola, zatímco četla jeden řádek po druhým. Avšak nedokázala se příliš soustředit. Skákala od jednoho slova k druhému. Dohodu přejížděla zrakem rychle, dokud se nezastavila na místě a posadila se do trávy. /Zachraňovat mu život?/ Otráveně si povzdechla, ale později si uvědomila, že stejná pravidla se vztahují i na ní. Háček byl v tom, že mu nemohla ublížit. Jakkoliv. /Můžu si to zkrátka vybít na někom jiném./ Přemlouvala se, i když se jí to nelíbilo.* Krevní dohoda? *Zaklonila hlavu, jelikož k němu seděla zády, takže aby na něj viděla. Opět sklonila hlavu do papírů a nakonec se mlčky zvedla na nohy. Přišla k Axelovi a beze slov mu sebrala i brk. Ostrou špičku si prohlížela a mykla rameny.* No co, ať je sranda. *Uchechtla se a podívala se Axelovi do očí. Chtěla, aby viděl, jak brkem propichuje svůj prst a nesnaží se ho nijak obalamutit.* Otoč se, *přikázala mu, ale pokud nespolupracoval, zkrátka ho obešla a papíry opřela o jeho záda. Podepsala se svým jménem a dohodu i s brkem mu podala.* Doufej, že toho nebudu litovat. Ani ta bolest mě nezastaví, když bude třeba. *Zle zašeptala, čímž naznačovala, že ani dohoda ho nezachrání před tím, kdyby se mu chtěla pomstít.*
*Jméno víly nebylo úplně těžké si zapamatovat. Rozhodně za svlj život slyšel horší a méně zapamatovatelná a hlavně vyslovitelná jména. Když vidí tu její natáhnout ruku přivře oči a zakroutí hlavou.* Ne jen tak snadné to nebude. *Zakorutí nesouhlasně hlavou. Byl na tomhel světě dost dlouho na to, aby jen tak bezmyšlenkovitě uzavřel dohodu s vílou. Proto vykouzlí smouvu, dohodu, která bude podle jeho podmínek.* Co se tak šokovaně koukáš? Chci to mít pojištěný. *Mykne rameny prostě a nechá si vzít ty papíry a protočí očima. Sleduje ji jak krouží kolem něj a čte papíry a na pár vteřin dostane second thougts o tom jestli tohle byl dobrý nápad.* /Spojenci jsou spojenci./ *Napadne jej. A snaží se tvářit nezaujatě, jako kdyby byl otrávneý z toho, že si to čte a zdržuje.* Ano krevní dohoda, když ji porušíš nebude to pěkný. *Odsouhlasí a složí si ruce na hrudi. Chce něco ještě říct ale ona mu už seber brk a sleduje jak se píchne do prstu. Na bříšku se objeví ruká kapka, která bohatě stačí na podepsíní dohody. Už chce namítat, že se otáčet nebude ale ona je rychlejší a začne mu dohodu podepisovat na zádech. U toho en Axel kroutí nevěřícně hlavou.* /Drzá, drzá./ *Lehce nahne hlavou nad jejími slovy.* Já jen doufám, že nebude třeba tu dohodu porušit. *Zmíní. U něj to bylo spíš jako výhružka. Vykouzlí si druhý brk, protže se nechce podespisovat tím samým od krve...Viděl dost případů AIDS na to, aby si na tyhle věci dával pozor podsvěťan nepodsvěťan. Píchne se do prstu a bezmyšlenkovitě podepíše papír a čeká až zmizí. Jneže zdá se že se papíru nechce. Zamává jím ve vduchu a pak se koukne na Gwayndolin a poté na papír.* Chce se zmizet, po podepsání to má zmizet že je to platná dohoda...Podepsala jsi se jako Gwyndolin nebo svým jménem? *Zvedne tázavě obočí.*
*Z dohody měla špatný pocit. Takový, kdy určitě udělala chybu. Jenže teď už nebyla cesta zpátky a ona to věděla. Na jednu stranu se jí líbila představa, že bude její život zase o něco těžší, na druhou stranu to může nést svá budoucí negativa. Nechtěla ten papír už ani vidět, chtěla, aby zmizel. Jenže to se nestalo. Axel s ním mával, jako kdyby byl v plamenech. Něco bylo špatně. Gwyndolin zvedla obočí s tíživým pocitem na hrudi, že byla obelstěna.* Co se děje? *V jejím hlase šlo slyšet zmatení a nervozita. Byla připravena na jakoukoliv zradu, útok z jeho strany. Již teď si sama nadávala, že byla tak naivní a skočila mu na špek. Jenže později ji sám odpověděl. Zamračila se a přistoupila k němu. Nahnula se, aby se podívala na papíry.* No, potřebuje to mé pravé jméno? *Zeptala se a zvažovala, zda se odhodlá na druhý podpis, který prozradí tentokrát její opravdové jméno.* /Tohle je riskantní, hodně riskantní.../ *Podezíravě si Axela přeměřila pohledem. Byla napjatá jako struny.* Nemůžeš si je prostě schovat pod bundu a doma založit do složky? Musí zmizet? *Myslela si, že je to nějaká léčka. Dohody nikdy nepodepsala, vždy si vystačila sama se sebou.*
*Ani trochu se mu nelíbí to, že po zamávání a jeho podpisu ta dohoda nezmizela. Což měla, protože to značilo to, že je platná. Jemu samotnému to nedávalo smysl obvykle s těmihle dohodami neměl problém. Odkašle si při její otázce co se děje.* Ta dohoda nezmizela. *Vysvětlí prostě.* Když je dohoda platná prostě zmizí, založí se sama. Když nezmizela tak to znamená, že není z nějakého důvodu platná. *Rorzhodí rukou a papírem zrovnu zatřese, jako kdyby jej měla sám nechat zmizet.* Je to možné že to potřebuje pravé jméno. *Odsouhlasí.* /S vílou jsem už nějaké to století nepodepisoval smlouvu, hlavně snad nikdy kravvou. S jinými druhy ano./ Jak to říkáte vy... Slova mají význam a jména mají silu nebo tak nějak? *Koukne se na ni.* Je možný, že jsi to sice podepsala svou krví, ale ne svým jménem. Krvavé dohody jsou vlastními pány a mají jisté vlastní vědomí. Ví když je porušená a potrestá tě. Proto možná to není platný, protože jsi to nepodepsala vlastním jménem. *Vysvětlí svou teorii a nechá zmizet její jméno a znovu jí dá brko.*
*Prsty netrpělivě poklepávala o své nohy. Poslouchala ho, ale jeho slovům věřila z poloviny. Ona o dohodách sice nic nevěděla, ale neznala ani Axela. Po jejich nepodařeném setkání ji mohl pouze oplatit její drzost.* /Chce nás mít pod palcem?/ *Zhluboka dýchala, aby ty papíry, co držel neroztrhala na milión kousíčků. Měla na to takovou chuť. Odmítnout další pokus o stvrzení dohody. Nepřítomně hleděla před sebe, zatímco si v hlavě pomalu skládala svá pro a proti.* /Možná má pravdu a budu mít po svém boku čaroděje...nebo nic z toho neplatí a získá tak mé pravé jméno./ *Promnula si obličej a slabě si zatlačila na spánky.* Jo tak tomu papíru nestačí má krev, *cekla arogantně a znovu vzala do ruky brko. Tentokrát však váhala déle, než před tím. Špičatou špičkou poklepávala o své rty a hledala kompromis, který ji bez výčitků dovolí dohodu podepsat a zároveň nedá možnost Axelovi, aby stihl přečíst její jméno. Pokud smlouvu tedy nevyvolá sám. Co ona o tom věděla, možná se ta smlouva uloží do pomyslné knihovny v čarodějově mozku, kam může kdykoliv na návštěvu.* Fajn, tak znovu. *Povzdechla si po chvilce a znovu si od něj vzala papíry. Tentokrát je držela jako klíště a beze slov obešla Axela. On věděl, co ho čeká. Znovu ji musí nastavit záda, aby mohla psát. Gwyn si o něj opřela papíry, ale špičku brka do své krve ještě nenamočila. Místo toho ji dost silně opřela o jeho záda, tak, aby mohl cítit opravdu slabé štípnutí. Musela mu alespoň trochu ublížit, dokud nepodepíše smlouvu.* Kdykoliv tu smlouvu můžeš vyvolat? Nebo zmizí v nějakém časoprostoru. *Stoupla si na špičky, aby se blíže naklonila k jeho tváři a on její dotaz uslyší o něco lépe. Jenže ať už byla odpověď jakákoliv, víla brko smočila v nové kapce krve a podepsala se. Nechtěla se už sebe ptát, jestli to byl dobrý nápad nebo ne. Její prvotní myšlenka byla, že si chce trochu zpestřit svůj život, takže by se jí měla držet.*
*Neuměl si to vysvětlit, proč ta dohoda nechtěla zmizet. Opravdu si tím láme hlavu, protože obvykle prostě zmizela.* /Musí to být tím jménem./ *To mu přijde jako jediné logické proč by to nešlo.* Kouzlu, ne papíru. *Opraví ji.* Hele já si ty podmínky nevymýšlím...Podmíky toho kouzla co uzná za potvrzené. /Jinak si podmínky vymýšlím, jinak bych s nikým nešel na dohodu./ *Sleduje ji, jak klepe brkem o své rty a Axel jen přešpláne na místě a otočí se, neobejde se to bez protočení oči. Nastaví jí záda at může papíry podepsat. Zapštípe ho něco na zádech a začne se korutit.* Tys mě píchla? *Zamračí se na ni a ohlédne se přes rameno.* Technicky obojí. Zmízí v časoprostoru, ale dokážu ji vyvolat zpátky když je potřeba. *Odpoví jí jednoduše. A pak cítí jen jak papír se prohned pod tím tlakem, jak se Gwyn podepisuje. Její jméno si nestihne přečíst, protože jen co zvedbe Gwyn pero od papíru tak smlouva zmizí. Hezky ze zad Axela ještě pod rukama Gwyn.* Tak a je to hotovo. *Otočí se na ni a vytáhne z kapsy vizitku.* Jestli víš jak používat telefon tak mi můžeš zavolat, když budeš něco potřebovat. *Dá ji malou kartičku s jeho jménem a telefoním číslem. Adresa tam není.* Ještě než půjdu... asi neznáš nějaou vílu, co dealuje bylinky co? *Zeptá se než se dá na odchod.*
*Pouze se ušklíbla, když zjistila, že ucítil špičku brka. Neodpovídala mu, soustředila se, aby své jméno napsala dobře. Jakmile byla hotová, dohoda před jejími zraky zmizela. Pozorovala to s úžasem, načež od čaroděje odstoupila a brko utřela do své sukně. Možná ho ještě na něco použije. Jeden kámen z jejího srdce spadnul, ale druhý se tam zase vytvořil. Opět zbytečné myšlenky a otázky, jestli udělala dobře. Jenže tentokrát už opravdu nebylo cesty zpět. Zhluboka se nadechla a převzala od Axela jeho vizitku.* Už si poradím. *Mobil nepoužívala, ale měla by se s ním naučit zacházet. Zřejmě se bude muset v New Yorku objevovat častěji. Vizitku si prohlédla a poté se podívala na čaroděje.* Já ti nic dát nemůžu, ale ty si ke mě určitě najdeš cestu.. Vždyť už skoro víš, kde mě hledat. *Mrkne na něj a sama se otočí k odchodu, jenže položil jí ještě poslední otázku. Nemusela dlouho přemýšlet.* Běž do Faerie, tam jich je spoustu. Ale co se o tomto světě týče, ne, neznám. *Zavrtí hlavou a vymění si s ním poslední pohled, načež odejde z hřbitova se smíšenými pocity. Tohle bude muset někde zapít.*
*I přes své oblečení cítil to jak jej pichla špičkou brka. Chtěl jí napomenout ještě jendu, ale jak cítil, že píše své jméno tak ji nechal. Nechtěl tenhle proces podstupvoat ještě jendou prtooře jméno napsala špatně. To že mu to podepisovala na zádech mu připadalo lehce ponižující. Smluva zmizí stejně rychle jako se objevila a on se na ni otočil.* Budeš muset, nic jiného než telefon nepoužívám. *Pokrčí prostě rameny. Jistě používal ohnivé zprávy, ale nebyl si jistý jestli víly k nim měli přístup nebo měli nějakou jejich vlastní obnovu.* /Možná posílat zprávu po holubech./ *Napadne jej pobaveně.* Když nebudeš ve Fearii nebo blízko vody nedělá mě problém si k tobě najít cestu. *Přece jen stopovací kouzlo bylo poměrně jendoduché, ale ve Faerii nefungovalo. Musel by možná tak poslat Leviho jako posla. Nad její odpovědí nespokojeně mlaskne.* Kdybych chtěl jít do Faerie tak tam rovnou zajdu. *Podotkne. Zdá se, že bude muset zajít na Stínový trh a najít si někoho jiného jako náhradu do Tam-Lina. Ani se s Gwyndolin nestihne rozloučit a ona zmízí. Axe udělá to samé jen si vykouzlí portál, který jej přesune do jeho domova.*
Remi se zrovna vracel z tréninku z podzimního dvora. Dnešní den opět trávil u Erna, stejně jako ten celý včerejší. Jejich náplní dne byl boj, kterému se Remi učil, nebo nespíš učil jako zdokonaloval své techniky, vytrvalost, sílu, a vše, co by měl mít strážný znát a co by měl také umět. Mladík už základy měl, o tom se vědělo. Věděl, jak používat tuhle a tam tu zbraň, věděl, jak silnou ránu má dát, aby někomu buď je neublížil, nebo v nouzi situace i zabil, ale u Erna tyto dovednosti a schopnosti zdokonaloval. Ze začátku se sice ze dvora vracel strašně zmohlý, ale postupem času, kdy u něj bojoval více a více a více si na to zvykl, už mu to takové problémy nedělal. Ba naopak se dalo říct že to féra začalo i bavit. Na dvůr chodil rád, ne jako dříve s odporem, zároveň se z ní ale i rád vracel. Zkrátka si pořád žil svůj dvojí život, primární ten svůj na zemi. Ten na podzimními dvoře do něj zvládl přidat také, ale pořád to byl New York, který mu byl bližší než Faerie. Když odcházel od Erna, sám v voda mu sdělil, aby si s sebou na zemi vzal nějaké zbraně, pro Remiho to byl meč, jež se mu houpal u pasu a jeden pár dýk. Chtěl, aby je měl Remi u sebe, aby kdyby za ním přišel buď on nebo polal někoho ze svých strážných, mu nemusel zbraně stále brát. Důvěra mezi nimi panovala v celku pevná, proto s tím neměl sebemenší problém. Jak bylo zvykem, své oblečení Remi při zápasu buď potrhal a nebo ušpinil, a tak tomu nebylo jinak teď. Právě proto na sobě měl modro stříbrnou košili, tmavé kalhoty a vysoké tmavé boty. Bylo to oblečení, které si vzal ze zbrojnice, aby se mohl nějak kultivovaně dostat domů. Jistě, své oblečení, které bylo v katastrofálním stavu, mohlo překrýt iluzemi, ale tak, proč by to dělal, když si mohl vzít něco čistého a pohodlného?*
*Nemohla to dál vydržet. Na New York zdaleka nebyla zvyklá, lidský svět nebyl pro ni. Ale jak mohla odolat všem tajemstvím nové dimenze? Chtěla za nová poznání platit jistou cenu, jenže když přišlo datum splátky, proklínala se a proklínala svět, který ji do takových muk dostal. K čemu snaha o čistý štít, nový začátek a nové možnosti, jak vložit do života jiných trochu chaosu? Za to ta bolest způsobená železem nestála, to si Gwyn opakovala často, i když věděla, že až si olíže rány, tak nakonec stejně zase změní názor.* /Vím, že se tam zase vrátím, potřebuju se jen uklidnit,/ jo, uklidnit, *zasmála se pro sebe, když vkročila na půdu Faerie. Nastal totiž čas, kdy musela zmizet z oblasti velkých mrakodrapů posetých železem a jinými kovy. Okamžitě ji do nosu udeřil sladký čerstvý vzduch, jenž nebyl znečištěn lidskými továrnami a jinými výpary. Víla se musela na chvíli zastavit a vnímat přírodu, která ji vítala mezi sebe. Ačkoli o tom často pochybovala, do tohoto světa patřila. Rozhodně více, než do New Yorku. Okamžitě byla zbavena trýznivého pocitu, svrbící kůže, na které měla slabé náznaky popálenin. Jenže její mysl? Stejně zmatená, šílená a chaotická, což ani zdravá příroda nemohla vyléčit. Stálý domov ve Faerii neměla, i když patřila do Stříbrného dvora. Pro své vlastní bezpečí i bezpečí jiných raději setrvávala pokaždé na jiném místě, a právě teď si vybrala Podzimní dvůr, který byl od portálu nejblíž. Aby na chvíli vytěsnila ze své mysli New York, nechala vedle sebe vyrůst kopretiny, které okamžitě utrhla a s nimi pokračovala blíž k dvoru. Vybrala si pár pramínku svých vlasů, které začala zaplétat do copánků a mezi ně vpletla kopretiny. Jenže ty po chvíli během mrknutí oka uschly a ztratily na své kráse - následek špatné nálady Gwyndolin. Alespoň o oblečení nemusela mít strach jako o květinový doplněk. Ještě před odchodem z New Yorku se oblékla do krátkých černých šatů s květinovým vzorem a slabě průsvitnou látkou. Boty se neobtěžovala oblékat, ve Faerii žádné nenosila. Aby se neztratila, protože měla takové tušení, že všechna flóra Faerie se k ní obrací zády, vydala se na cestu, která ji zavede přímo k Podzimnímu dvoru. Nebyla tu už tak dlouho, proto se neustále paranoidně kolem sebe otáčela a kontrolovala, jestli si s ní i cesty nehrají. Pomalu ztrácela trpělivost, dokud nespatřila vílu. Muže, který k ní byl otočený zády. Gwyndolin se vzpřímila, zhluboka nadechla a zrychlila své kroky, aby se dostala do jeho blízkosti.* Hej, *chopila mladíka za rameno, aby jej zastavila. Pokud upoutala jeho pozornost, na chvíli její výraz škubl do jakéhosi úsměvu, ale ten si víla okamžitě rozmyslela. Neměla náladu na přetvářky, ve Faerii se svými divadélky musela být opatrná. Tohle už nebyl lidský svět, kde každého človíčka dokázala obmotat kolem svého prstu.* kam tahle cesta vede? *Její tón hlasu nebyl nijak přátelský, spíše podrážděný. Gwyndolin si vílu před sebou prohlédla a po spatření zbraní musela okamžitě přehodnotit svůj postoj. Jestli muže rozčílí, nebude mít tělo znetvořené jen popáleninami.*
*Remi jsem měl náladu vcelku dobrou a bujarou, proto si zprvu nevšiml ani že se k němu někdo blížím. Jindy si za to vynadal, že to je velká chyba, stejně tak by mu určitě vynadal i vévoda, od kterého právě šel. Nesmí být takhle neopatrný, nesmím se nechat unášet do jiného světa. Právě přicházela ta doba, kdy měl na své emoce dávat větší pozor a více je utlačovat, aby měl možnost cítit vjemy ze svého okolí a zapojit tak všechny smysly, ne být uvězněn ve své hlavě. Proto, když mu víla položila ruku na rameno, se nejprve v hlavě pokáral za to, jak nepozorný byl pak se ale otočil, snad reflexně sevřel jednou rukou jílec meče, a zadíval se na vílu. Když mu ale došlo že se jedná jen o dívku, kterou sice ještě neviděl, ale tak kolik lidí on ještě nevěděl, tak jsem mu po tváři rozlil jemný úsměv. Svůj úsměv ale přeci jen rychle zahnal.* /I když to je dívka, nemusí být dvakrát hodná. buď opatrný Remi, nikdy nevíš na koho narazíš, může to být přeci jen přelud a iluze./ *Úsměv nebyl nijak velký, aby to nevypadalo, že snad polevil, chtěl si přeci jen alespoň trošičku zachovat nějaký postoj, když už měl být ten strážný, tak přeci jen nesměl být v nějakých věcech oblomný. Sjel si vílu pohledem od hlavy až k patě, pak se rozhlédl, jako kdyby snad hledal někoho, kdo tam je s ní, nebo ještě někoho jiného, a nakonec pohledem utkvěl opět na dívce před sebou.*Taky vás zdravím. *Pokynul jí jemně hlavou na náznak lehké úklonky ze zdvořilosti.* Pokud tedy vím dobře, tak cestou tímto směrem se dostanete k vévodství pana Erna, pokud půjdete na druhou stranu, pak je tam jedno z jezer a les. *Odvětil Remi a pak si přešlápl na noze.* Vy jste zdejší nebo ne? Nechci být nějak vlezlý, ale že byste se mohla ztratit. *Řekl Remi, možná snad i lehce ohleduplně a opět se rozhlédl. Pak naklonil hlavu na stranu.* Hledáte nějaké konkrétní místo? Chcete někam dovést?
*Udělala pár kroků od něj, aby oba měli lepší pocit ze svého osobního prostoru a zároveň, aby se Gwyndolin při nejhorším vyhla délce jeho zbraní, které na ni mohl vytasit. Stačil špatný pohyb, špatný výběr slov a již tak zvláštní atmosféra mezi nimi mohla propuknout v ještě horší. Stejně jako on nemohl věřit jí, i ona nemohla věřit jemu. Nevěřila nikomu, už vůbec ne vílám, se kterými žila dost dlouho na to, aby znala jejich temnější část charakteru. Sledovala jeho oči a jakmile se podíval za ni, zvědavost a hlavně paranoia, která v ní od začátku rostla ji donutila se otočit taky a zkontrolovat, jestli není obklíčená. Muž ji mohl znát, nebyl by první, který by šel Gwyndolin po krku za věci, které za svůj život napáchala. Byla ve velké nevýhodě. Neozbrojená a s bojovými schopnostmi na nule. Mohla věřit jen svému talentu se slovy, jenže první dojem již pokazila. Jakmile neviděla mezi stromy nedaleko od cesty žádný pohyb, otočila se na mladíka zpátky a své oči lehce podezíravě přivřela. Využila jeho pomoci k tomu, aby si od něj udělala ještě větší odstup a podívala se každým směrem, kde měla být ta slibovaná místa, jak víla tvrdila. Jenže jeho slova proplouvaly její hlavou jako voda. Kdyby ji někdo požádal o zopakování toho, co řekl, nevydala by ze sebe ani hlásku. Všechnu pozornost totiž věnovala řeči jeho těla. Hlídala jeho ruce, čas od času tikla pohledem do jeho očí, jako kdyby v nich snad uměla číst a každou chvíli předpokládala zvrat, na který musí být připravená.* V této části jsem dlouho nebyla, *odvětila stroze, ale po chvíli si uvědomila, že taková odpověď nebyla příliš uspokojující,* musela jsem se ujistit, že nejdu špatným směrem. *Falešně se usmála, aby se samu sebe uklidnila, že není v života ohrožující situaci. Všechno to byl jen pocit, který si s ní zahrával. Na jeho nabídku mávla rukou a slabě se zasmála,* to nebude potřeba, zase půjdu, *s těmito slovy se vydala směrem k věvodství. Jenže sotva co udělala pár kroků, zastavila se.* I když víte co? Byla bych raději za doprovod. Potřebovala bych najít místo, kde mohu přespat. Kdekoliv, je mi to jedno. Vypadáte, že se zde vyznáte lépe, než já, *otočila se na vílu. Nežádala ho proto, protože nechtěla riskovat, že sejde z cesty, ale protože se jí hnusila představa, že k němu bude otočená zády. Možná že v těch lesích, kam koukal byl opravdu někdo, kdo čekal na chvíli, kdy Gwyn nebude dávat pozor. Ať už měli něco společného s Remim nebo ne. Naklonila lehce hlavu na stranu, zatímco vyčkávala na jeho odpověď a spojila ruce za svými zády. Na jednu stranu vypadala jako přerostlé dítě, nevinné a opatrné, ztracené… na druhou stranu na ní stále něco nehrálo. To ty její oči, ledově modré, skrývající v sobě něco špatného. Ačkoli Gwyndolin nebyla momentálně ve své kůži, cítila se nervózně a vůči muži slabě, někde v nitru číhalo monstrum, které bylo připravené tasit drápy.*
*Remi se na ní chvilku koukal na dívku před sebou, než se nervózně usmál a podrbal se jednou rukou na zátylku. Pak dal ruce volně podél těla zlehka si uhladil svou košili, jež měl na sobě a povzdechl si.* No, upřímně nevím, jestli tady někde najdete místo na přespání. Jak jsem řekl, kousek od vás je to vévodství o kterém jsem mluvil, ale myslím že nebudu přehánět když řeknu, že tam je možnost vašeho přespání zcela irelevantní. *Pronesl, přeci jen, Erno měl svou malou dcerku, a jak si Remi myslel, že se bude domnívat i vévoda, tak tuto vílu neznal. Ani on, a nejspíše ani Erno. A kdyby přeci jen ano, nechtěl to riskovat. Přeci jen, mohla být kdokoliv a přivést mu někoho neznámého do jeho vévodství, To by bylo od Remiho krajně nezodpovědné. Proto se na vílu podíval a povzdechl si.* No, já vám mohu ukázat kudy se tam jde, ale s vámi bych dovnitř nešel, pokud tedy budete trvat na vévodství. *Řekl Remi snad s omluvným tónem v hlase a ruce si vrazil do kapes od kalhot.* Jako určitě je tady spoustu míst v lese, kde byste mohla přespat úplně v klidu, i když, pořád je to les, doporučoval bych možná zkusit místo v New Yorku, ale, no, asi je důvod proč nejste tam a tady. *Řekl Remi, jako kdyby to byla úplně samozřejmá věc a jemu právě došlo že řekl blbost. /Jasně že, kdyby chtěla najít místo na přespání v New Yorku tak si ho najde v New Yorku a nebude tady ve Faerii, ty jeden tupče. / *Napomenul se Remi a pak se zářivě usmál na vílu před sebou.* Ale nějaké pláně, kde by jste se mohla natáhnout vám milerád ukážu, sice taky nejsem zdejší, podzimní dvůr teprve v podstatě poznávám, ale nějaká místa tu přeci jenom znám. A pokud bych tím docílil toho, že vám nějak pomohu, pak to bude přínosné. /Pro oba, hlavně já budu moct jít domů a odpočinout si./ *Pronesl Remi a sám se vydal dopředu, vílu ale nepředcházel, čekal na to, až se vydá po jeho boku s tím směrem, kterým šel. Stejně tak jako ona, i on si dával pozor na svá záda, už jenom proto, že se teď snažil být více ostražitý. *
*Její tvář potemněla zklamáním, jakmile se dozvěděla, že sehnat místo na přespání nebude tolik jednoduché, jak si představovala. Nocování pod noční oblohou nebylo takovým problémem, ale přála si pro dnešek něco pohodlnějšího. Ačkoli se tomu přiznání vyhýbala, převzala pár zvyků z New Yorku, kde se nechávala rozmazlovat měkkými postelemi a teplým prostředím uvnitř nějaké budovy.* Aha, tak vévodství vypusťme z hlavy, *slabě se ušklíbla, zatímco bojovala s další impulzivní myšlenkou. Možná bylo bezpečnější, kdyby se příliš nevtírala do společnosti. Ne, když si potřebovala odpočinout a nabrat nové síly. Zároveň ji opět něco nehrálo. Další slabý hlásek v její mysli ji našeptával nesmyslný důvod, proč bylo přespání v blízkosti vévody nemožné.* /Zná tě, ví čím jsi, nechce, abys ohrozila ostatní,/ *Gwyndolin se nepatrně zamračila, aby takovou myšlenku vytěsnila z hlavy. Ne, dneska žádné problémy. Nemohla jednat podle toho, co si její hlava vymyslela. Ačkoli ji jazyk svrběl, stejně jako ruce k hrátkám a divadélkům, víla tomu odolávala. Bylo ale jen otázkou času, kdy se podvolí tomu destruktivnímu myšlenkovému tornádu a začne jednat neuváženě. Zmínka o New Yorku Gwyn slabě štíplo do nepatrných popálenin, jejichž většinu skrývala pod oblečením. Komentář, který chtěla vyslovit jí ztrpl na jazyku, proto se rozhodla mlčet a doufala v jiné téma. To naštěstí vzápětí přišlo a Gwyndolin tak mohla uvolnit své svaly, o kterých doteď netušila, že jsou v slabé křeči.* Pláně, perfektní, *spráskla ruce k sobě a vydala se po jeho boku. Ačkoli to vypadalo, že hledá celou dobu na cestu před sebou, koutkem oka sledovala vílu vedle sebe.* Když se taky teprve orientuješ v téhle části Faerie, odkud teda jsi? *Nadhodila nevinně vypadající otázku, zatímco si hrála s copánkem, který před jejich setkáním upletla. Nijak ji nezajímal život mladíka, nýbrž si potřebovala poskládat pomyslné puzzle, aby nevěřila jen svým předsudkům. Pro jeho dobro ho potřebovala označit za neškodného, aby sama už nemusela být tak ostražitá a zbytečně vymýšlet katastrofické scénáře, které podle ní mohou nastat.*
*Jistěže Remimu neuniklo podivné chování mladé víly. Viděl, jak byla nesvá, byl velmi vnímavý, jeden by to do něj možná neřekl, protože působil jako malý pomatený chlapec, který byl rád že si vidí na špičku svého nosu, než aby viděl do hlav ostatním. To tady vyloženě ještě stále neuměl, ale ačkoliv působil tak, že je pomatený dost na to, aby nevnímal věci kolem sebe, opak byl pravdou. Toho, jak byla nervózní, si skutečně všiml. Rozhodl se to ale nekomentovat, prostě jenom pokrčil rameny, když řekla že vévodství padá, a pak se je mě usmál.* Omlouvám se, ale neznám vás, a musíte určitě pochopit ten fakt, že v zájmu bezpečnosti vévodství by to ani nebylo vhodné. Není to nic proti vám, je to jen provizorní opatření. *Pronesl, a tím tak mohl částečně vyvrátit i víliny pochyby. Přeci jenom, víly lhát neumí.* No, já jsem tedy původně ze dvora Zimního, strávil jsem tam celých svých 12 let, než jsem se dostal na lidský svět. Tam jsem už od té doby, a jsem na dvory jsem se dostal až před krátkou dobou. *Osvětlil dívce a pak se usmál.* Jsem spíš ten typ, co dokáže žít a orientovat se v New Yorku, proto je dvůr pro mne vcelku nová věc. Vzpomínky na dětství mám vcelku v mlze, proto si jej ani moc nepamatuji. Ale je pravda, že na Zimním dvoře bych se orientoval o něco lépe než tady, tady to je pro mě úplně nový svět. *Pronesl s lehkým úsměvem na rtech snad pro odlehčení, aby se mohla uvolnit i dívka. Ačkoliv nevěděl, kdo je a co má za lubem, tak přeci jen ani jemu nebylo moc příjemné to, jak nervózní byla, proto se to pokusil trošičku potlačit. Když poté odvedl dívku na místo, tak se rozloučil a stejně tak ona jako on si šli po svém*
*Zprvu ji ani nějak moc nevnímala. Byla chycená do své vlastní sítě myšlenek a vůbec jí nějak nešlo soustředit se na něco ostatního. Ovšem, chvilku poté, co si sedla, otočila Akamira na Alessandru svůj pohled.* Ahoj. *Pronesla pouze. Pak se k ní otočila celá i tělem a jemně si povzdechla.* Mám na tebe dotaz, tedy spíše, prosbu. *Začala, aniž by odvětila na další otázky, jež upírka položila. Ty by ji osvětlila dál, k odpovědím by se dostala sama postupem toho, co by mluvila.*
*Upírka naklonil hlavu lehce do strany a kývla jí na pozdrav, pak už jen čekala, co z ní vypadne.* Máš na mě prosbu? Ty? *Pozvedla obočí, docela jí zajímalo, co by tak asi chtěla.* O co ty bys mě tak asi chtěla prosit zlatíčko? *Pousmála se a sledovala jí. Měla z ní zvláštní pocit. Byla jiná, než ty dvě poslední setkání, jako kdyby tu teď seděl někdo jiný, jen jako Aki vypadal. Přisuzovala to jejímu rozpoložení a zranění, ale i tak tady bylo něco divně. Aless si jí prohlížela, než se k ní více naklonila.* Tak spusť. *Ušklíbla se i když tak nějak tušila. Nebo si to alespoň myslela.*
Aki ještě chvilku seděla a koukala se dívce do očí, než opět na moment sklopila pohled a odvrátila hlavu. Tiše si povzdechla a zdravou rukou Si odhrnula vlasy z čela. Přemýšlela, zdají tu otázku, se kterou za ní přišla, jím a opravdu položit a nebo ne. Pořád se v ní něco pralo, pořád měla lehké obavy, pořád netušila co od toho, co se chystala udělat, má vůbec čekat. Nakonec se ale zhluboka nadechla, konečně zvedla pohled zpátky k upírce, a našla svýma očima oči její.* doufám, že nebudu znít nějak troufale. Ale vzhledem k tomu, co se teď ve světě děje, a jak je svět nebezpečný co se týče nás lidí co o ničem neví, bych tě skutečně chtěla poprosit o laskavost, která by ale prospěla jak mě, tak tobě. Víš, nějak jsem se bavila s remimb, a vypadlo z něj, že tě zná. Dost na to, že se k němu dostalo že sháníš upíry do svého klanu. Nevím, zda tomu tak skutečně je, protože přeci jen, nějaké věci se rozletí bez jakéhokoliv důvodu a pohnutky. Ale pokud je to skutečně tak, jak on říkal, tak bych byla ráda součástí tvého klanu. Na plný úvazek, pokud mi rrozumíš * dostala ze sebe dívka a pohlédla opět na upírku. Během toho, co povídala, totiž opět rozpojil a oční kontakt a sklopila hlavu k zemi. Byla zkrátka nervózní a v této situaci se nebylo čemu divit. Pro tento moment ale byla ráda, že to ze sebe konečně dostala, a upírka před ní o tom mohla dál přemýšlet sama.*
*Alessandra si spíše myslela, že jí Aki poprosí, aby někomu ublížila, nebo jej dokonce zabila jako nějakou pomstu, třeba za zranění, které jí někdo udělal, ale rozhodně nečekala, že jí poprosí o tohle. Ona sama si jí sice vyhlédla jako někoho, koho by v budoucnu snad dostala k sobě, přemluvila je k proměně, ale tak rychlá spád a ještě, že s tím přišla ona sama, to překvapilo i samotnou upírku.* Tak hezky popořadě moje milá. Já sama nejsem v klanu, protože ano jak už ti Remi řekl, chci svůj klan, ovšem zatím mám u sebe jen svou pravou ruku Sebastiana, kterého jsem proměnila asi před 30 lety, jinak nikoho. Ono mít klan není zrovna jednoduchá věc, navíc Dragos už tady jeden má a potřebuju si být jistá, že s ním nebudu mít problémy. Ale ano, tak nějak se pomalu rozhlížím po potencionálních adeptech. *Pousmála se a sledovala jí.* Ovšem nečekala jsem, že ty budeš chtít být jedna z nich. *Zalhala, přece by jí neřekla, že ona sama si ji vyhlídla.* Budu o tom uvažovat, ale není to jen tak. Proměna vyjít může a nemusí, je to riziko a také bys musela podepsat něco jako dohodu. Ovšem teď mě spíše zajímá, co tě vedlo k tomuto rozhodnutí. Ještě na pláži ses tvářila, jako kdybych byla nepřítel číslo jedna a teď mě tady prosíš o proměnu? *Pozvedla obočí, něco se ji na tom nezdálo. K Akamiře jí to nesedělo. Ona sama s proměnou kdysi souhlasila, ale protože měla důvody, ovšem jaké důvody můžou vést tuhle mladou dívku, aby se stala jednou z nich? Určitě to nebude jen tím, co řekla na začátku.*
*dívka si povzdechla, možná jako kdyby na chvilku litovala svých rozhodnutí. Přemýšlela, jestli je tohle to co skutečně chtěla. Najednou Dostala strach, strach z toho že by se mohlo něco pokazit. Jistě, věděla, že proměna s sebou nese různá rizika a i možnost z toho že nepřežije. Ona se už ale přece rozhodla. Rozhodla se, že do toho půjde a že se pomsti všem kteří jí ublížili. Proto našla svou ztracenou sebedůvěru kterou momentálně oplývala, zadívala se upírce do očí a povzdechla si.* Stalo se toho docela hodně. Hlavně už mě nebaví přihlížet tomu že vy to máte svůj svět, který může, I když by nesměl, zasahovat do toho našeho, do toho, kde mi nic netušíme. Ale abychom se mohli bránit mi, tak to už zkrátka nejde. Nemám žádné schopnosti, nemám nic, čím bych se mohla bránit. Jsem jenom člověk který může lusknutím prstu přijít o všechno. A už mě nebaví tomu všemu jen přihlížet a čekat, kdy se zase něco stane nebo nepovede. Abych byla tedy konkrétní Tak jsem zjistila, že po mně jde sériový vrah nejspíš. Jenomže ta nejlepší Část na tom je, že ten sériový vrah je zároveň taky vlkodlak. A já nebudu skutečně čekat na to až mi Sebere někoho dalšího, na kom mi záleží. Proto jsem teď tady a teď a prosím tě o to, o co tě prosím.
Ať chceš nebo ne, takhle tyhle světy funguji. Není to sice fer vůči vám bez zraku, ale možná je někdy lepší žít v té nevědomosti než vědět, že někde něco takového existuje. *Pokrčila rameny.* Takhle jsou nastavena pravidla, víš jaký by nastal chaos, kdyby všichni věděli pravdu? Bývala jsem člověk a vím, že jakmile lidé slyší o něčem, co neznají, o něčem nadpřirozeném, je to zle. *Zamručela a dál na ni koukala.* A navíc lidé nejsou tak bezbranní, máte zbraně, o bojové sporty, bomby, bránit se máte jak. *Zazubila se a porozhlédla se po čajovně, snad jako kdyby kontrolovala, kdo tady je, když pak uslyšela, že ten, kdo po ni jde je vlkodlak, ošila se sebou.* Fuj, hnusný čokl. *Zavrčela.* A co jsi provedla, že po tobě jdou? Mají k tomu důvod nebo je to jen tak? *Pozvedla obočí a usmívala se.* Pokud však skutečně chceš proměnu, není to jen tak. Jak už jsem řekla, nemusí se to povést a pokud ano, jen tak se ven nedostaneš, ne dokud nebudu vědět, že se dokážeš kontrolovat. V tomhle mám svá pravidla a tvrdý režim, přes který vlak nejede.
Jenomže jak si to máme vyložit, ti kteří o ničem nevíme, a pak nás venku napadnou stvoření z vašeho světa? Je to nefér právě proto že ti co o tom ví, mohou být alespoň na vše připravení. Ale my ne. My nevíme co na nás může číhat, My nevíme co po nás může jít, nevíme ani, že něco takového jako je váš svět existuje, dokud nám o tom někdo neřekne nebo, v horším případě, nás někdo z vašeho světa prostě nenapadne. A já jsem tu teď důkazem toho že Napadávaj,í Ano. A co se mi stalo? Přesně jak říkám. Jeden z vašeho světa mne napadl, zabilo mi psa, a mě zmrzačil nebýt dívky, která by mne v tu chvíli zachránila, nebo spíše, mi pomohla, byla Bych nejspíš mrtvá. Ostatně, tu dívku moc dobře znáš. Jmenuje se Emilie. Co jsem pochopila, tak jste se potkali v baru. A bavila jsem se s ní i já stejně tak i ona má zájem o tom stát se členem světa stínů. Nebudu ti tady lhát, ale řekla jsem jí vše, co vím. A teď je na tobě, aby jsi se rozhodla, jestli pro tebe budeme buď přítěž, a nebo jestli nás přijmeš do tvého budujícího se klanu. Podepsání smlouvy by pro mě bylo Samozřejmostí. * dívka sama sebe překvapovala, jak odvážně o celé věci mluvila, jakým způsobem to vše upírce nabízela. Ještě dříve by byla vystrašená a bála by se, nyní ale věděla co potřebuje A co je pro ní nutné. Potřebovala nabít trošku síly trošku sebedůvěry a měla za to, že stane-li se silnější fyzicky, pak se stane silnější i psychicky. Ještě s ní probrala pak nějaké podrobnosti, než se obě vydaly na cestu ke svým domovům.*
Řekni mi, jak si má co vyložit někdo, kdo netuší, že náš svět existuje? Hele pokud máš nějaké stížnosti proč tomu tak je, tak to musíš na vyšší místa, v tom ti já neporadím. Ale pokud to tak je, asi to má svůj důvod jako všechno kolem a ne ten důvod neznám, to ti říkám hned, abych ti ušetřila otázku. *Zamručela tiše.* A navíc napadnout tě může i normální člověk, takže si myslím, že je i docela dobře, že to tak je. Ať se ti to líbí nebo ne. *Pokrčila rameny a přehodila si druhou nohu přes nohu, načež jí dal poslouchala.* Emilia? To vážně? *Pousmála se, když slyšela, že ona byla ta, co jí pomohl, ovšem pak se lehce zamračila.* Takže už jsi ji to vykecala a víš, že kdyby vás někdo slyšel a zjistil, že ani jedna nemáte Zrak, tak vám promáznou paměť a nebudete vědět nic? Opravdu vás lidi nechápu, kolikrát se vám musí věci říct, než je pochopíte. *Zamumlal asi spíše pro sebe a pak se zamyslela, docela jí překvapilo, že i ona se chce proměnit. Přišlo jí to trochu podezřelé, ale nic nahlas neřekla.* Tak aby bylo jasno. Přítěž pro mě nebudeš, teda nebudete, to v žádném případě a určitě vás přijmu ani o tom není pochyb. Pro mě to není problém, to spíš vy si musíte být jisté. Že to opravdu chcete. *Uculila se sladce, načež pak ještě dál Aki vysvětlovala všechno, co chtěla vědět, než se s ní rozloučila a vydala se do víru noci.*
*Smeruje si to rovno k čajovni a vlastne o tom ani nepremýšľa. Jeho poskakujúci veselý pohyb ulicou iba láka pozornosť zvedavých očí, no vlastne si to nevšíma - možno kvôli tomu, aký čudesný sa mu zdá vzduch, alebo ako očakáva, že keď vstúpi do čajovne, bude tam rovnaká obsluha dvoch žien ako keď sa stretli prvý deň s Triss a zhúlili sa tam spolu. Jeho nálada je slniečková, krajšia, ako tváre ľudí, okolo ktorých prechádza. Vlastne si neuvedomuje, ako podivne môže pôsobiť dospelý mladý muž, správajúci sa tak pošetilo a detsky. Aj keby mu inokedy tie pohľady naháňali nepríjemný chlad na srdci, tentoraz je tak nadnesený, že si tieto starosti nechá na neskôr večer, keď pôjde spať. Prechádza tou ulicou, ako keď do čajovne išiel prvýkrát, s novou gramofónovou platňou Pink Floyd po boku, na druhom boku zavesené vrecko s marihuanou, ktorú si plánuje pridať do vodnej fajky ihneď, ako sa nikto nebude pozerať. Jeho ruka a nohy sú, akoby sa nadnášal, skoro akoby nad zemou lietal pri každom malom výskoku, ktorý urobí. Možno by sa mal upokojiť, ale jeho niekedy príliš chaotické ja nad ním prevezme kontrolu kedykoľvek a keď sa v strede ulice zatočí a v jednom pohybe vletí do čajovne, zopár zákazníkov, ktorí tam už posedávajú a pijú čaj, zľaknuto zdvihnú pohľad. Čajovne sú však miesta, kde sú ľudia o niečo inakší, než tí vonku na ulici a on sa tam cítieva veľmi príjemne, skúmajúc svoj svet s prímesou drog, chuti k životu i smrti a s myšlienkami, ulietajúcimi príliš ďaleko, príliš hlboko, prehlboko.* Dobrý deň vám prajem. *Pozdraví sa usmiato, svoju platňu si pritlačí k bruchu oboma rukami a veselo odskáče k voľnému stolíku, niekam, kde ho skoro nevidieť, aby mohol po objednávke skúsiť tú trávu, ktorú si priniesol priamo z tieňotrhu. Dohoda s Nathanielom mu veľmi vyhovovala a on sa rozhodol, že je na čase znova sa vrátiť k svojej záľube k platniam a tento jeho nákup ho jednoducho tak veľmi potešil, že to nešlo zastaviť. Jeho tvár žiari, akoby práve pohltil celé slnko a oči sa mu lesknú nadšením, že by mohol oslepiť každého, kto sa mu do nich pozrie. Usadí sa s ťažkým, uvoľňujúcim výdychom, rád, že je na mieste a môže si ešte viac užiť tento deň. Možno ak by ostal do uzatváračky, znova sa k nemu obsluha pridá a ak by nie, ani to mu vadiť nebude, nemá problém byť sám so sebou a užívať si samotu, ktorú miluje rovnako veľmi ako dávať radosť okolo seba.* Môžem poprosiť o šálku jazmínového čaju a vodnú fajku? Rád by som si vybral kokos a ananás. *Požiada milo, na stoličke sa nahne a oprie o kolená dlaňami. Jeho výraz skoro chlapčenský. Uznáva, že niekedy môže byť mätúci. Milá slečna mu prikývne, trhá jej kútikmi a v očiach sa jej zračí pobavenie. Zmizne za korálkovým závesom a keď sa stratí, Tanoia sa znova detinsky otočí a pozrie na platňu, vezme ju do rúk a začne si ju opatrne, a pritom nedočkavo, preberať medzi rukami, otáčať a prezerať. Je dokonalá.*
*Ačkoli by měla být hrdá na překonání osobního rekordu, který se týká pobytu v New Yorku, veselím neoplývala. Na lidská města si zdaleka nezvykla, i když se sem pravidelně vracela kvůli práci. Měla každým dnem větší pocit, že přítomnost železa cítí na míle daleko, čímž se jí žaludek obracel vzhůru nohama. Bylo to nesnesitelné, ubližovala si, ale přesto návrat do Faerie neplánovala. Ne, když měla povinností plnou hlavu. Kontrolovat novorozené děti svých poskoků nebylo tolik obtížné, ale udržet si autoritu mezi tou skupinkou fanatických zoufalců občas přivádělo vílu k ještě většímu šílenství, než ve kterém se momentálně topila. Potřebovala klid, hodit vše za hlavu a nechat volný průběh zběsilým a chaotickým myšlenkám, které z velké části zahrnovaly nekalosti a drsné vtípky. Chtěla být zase sama sebou, cítit se jako volný ptáček, i když byla momentálně obklopena mohutnými budovami připomínající železné mříže. Při první příležitosti se nenápadně odplížila z dohledu svých obdivovatelů a zamířila do částí města, která ji nebude tolik drásat nervy. Šla poměrně rychle, netrpělivě, paranoidně, jako kdyby se snažila před něčím utéct, ale rychlou chůzi způsobovala sladká představa o krásně stráveném večeru. Dlouhá sukně se jí pletla pod nohy a zasekávala v lodičkách, které Gwyn měla trochu velké. Musela si je sundat, aby neškobrtla a pokračovala ve své cestě dál. New York neznala příliš dobře, ale orientaci měla špičkovou. Jak by taky ne, když se musela vyznat v zrádných cestách Faerie. Nakonec ji její bosé nohy zavedly před čajovnu Čajovna Anteaques. Dlouhou chvíli na podnik hleděla, než si začala upravovat své vlasy společně s bílou košilkou, která ladila k béžové sukni, nasadila si zpátky lodičky, a vešla dovnitř. Její výraz ve tváři byl nevinný, zvědavý, jako kdyby dívka byla ztraceným dítětem své matky, ale za křišťálově modrýma očima se skrýval drobný ďáblík, který si na tomto místě smlsne jako na malině. Prohlížela si příjemný interiér, který by ji snad i bez drobných neplech dokázal uklidnit, jenže to by kolem ní nesměla procházet slečna. Nebohá obsluha, která si Gwyndolin nevšímala, dokud neodnese objednávku muži v nejvzdálenější části čajovny. Gwyn se okamžitě chopila situace, vykročila vpřed, přímo do trajektorie dívčiny chůze, a tím do ní, na první pohled, omylem vrazila. Dívka škobrtla a celou Tanoiovu objednávku převrhla na sebe.* /Škoda dýmky,/ *pomyslela si Gwyn, i když větším neštěstím byl horký čaj, který se na obsluhu celý vylil. Gwyn neztrácela ani chviličku a s vystrašeným výrazem se sklonila k ležící dívce.* Proboha, vrazila jsem do vás. To je neštěstí, bolí to moc? *Bohužel se popálená dívka nedočkala omluvy, tu v sobě Gwyndolin nalézt nemohla. Avšak přemluvila se k sbírání střepů, aby všechny přesvědčila, že se jednalo o obyčejný omyl.*
*Prehliadne si zoznam piesní na platni a opatrne ju položí vedľa stoličky, keď sa mu jedna pieseň usadí ihneď v hlave. Je dobré, že si ešte stále pamätá melódiu, aj keď mu text už trochu vyšumel z hlavy a znova si bude musieť dať osobné, samotárske posedenie pri Floydoch. Pokyvkáva si bosou nohou, prehodenou cez druhú, jemne si hmká rytmus a istý čas má pohľad zabodnutý na koráliky a ich farebnosť, ktorá ho akýmsi spôsobom fascinuje, ale zároveň dráždi nejakú časť jeho mozgu. Niečo mu tam nesedí, ale nevie prísť na to, čo vlastne. V sekunde, keď začne odtrhávať svoju pozornosť od korálikového závesu, sťažka mu trhne v ušiach pri zvuku rozbíjajúceho sa skla. Otočí tým smerom hlavu a za ňou sa postaví aj jeho telo, automaticky smerované za zvukom. Jednou rukou odhrnie záves, ktorý mu ostane sčasti prehodený cez rameno, a do polpása sa vystrčí von, aby zahliadol situáciu, ktorá sa však nedeje tak ďaleko od neho.* Oh. *Zafučí a pohne sa z miesta, len aby pomohol dvom dievčatám s kalamitou, ktorá sa udiala. Nevidel, čo sa stalo, ale predpokladá, že to bola nešťastná zhoda náhod.* Počkajte, radšej sa choďte prezliecť do niečoho suchého. *Navrhne obarenej čašníčke, ktorá vedľa neho sťažka dýcha, udržiava si horúci fľak na tričku od tela, aby sa jej nelepil na kožu. Popri tom, ako jej to hovorí, pohliadne v rýchlosti na jej uši, no všimne si, že je civilka.* /Možno je to civilka so zrakom./ *Prebehne mu hlavou v rýchlosti, ale predsa len nechce riskovať, že by sa prezradil ako niekto z podsveta. Pozrie smerom na druhú dievčinu a taktiež si ju prezrie, no zdá sa, že nie je zranená. No vidí jedno jej špicaté ucho a tak mu je hneď jasné, kým je ryšavá mladá žena vedľa neho. Milo sa usmeje.* Ste v poriadku? *Opýta sa smerom k nej, zatiaľ čo dvíha zo zeme čo najväčšie kusy skla, aké môže vziať do rúk. Čašníčka sa zatiaľ vytratila, ale za to prišla druhá, ktorá so sebou priniesla kliešte na dvihnutie uhlíkov z vodnej zo zeme, aby im tam nezačala vyhorievať diera do podlahy.* To sa stáva. *Prenesie milo a keď k nemu pristane aj kôš na črepiny, začne ich tam hádzať so zadumaným pohľadom na rozliaty čaj. Celkom ho mrzí, že sa to stalo, ale čo už. Nemôže z toho nikoho viniť.* Zaplatím to dvojnásobne. *Kývne na skrúšenú dievčinu z obsluhy, ktorá teraz postáva opodiaľ so suchým tričkom, ale stále trochu obarenou hruďou. Rád by to vyliečil, no nemôže len tak. Pomaly vstane, opráši si farebné kraťasy, teraz trochu špinavé a mokré a siahne do vačku. Vytiahne z neho jeden prášok, ktorého účinky skúšal prednedávnom, ale zdá sa mu, že celkom funguje.* Vyskúšajte toto. Je to na bolesť. *Povie, a síce je pravda, že je to liek, účinný proti bolesti, pomáha aj s liečením rán, aj keď veľmi pomaly, no i tak je to rýchlejšie než prirodzené liečenie. Naširoko sa na ňu usmeje, skoro akoby ospravedlňujúco a povzbudivo, dújajúc, že si to dievča nebude vyčítať.*
*I když si ve své tváři držela grimaci plné lítosti, ve skutečnosti ani slovy nedokázala popsat radost, která pramenila z paniky zraněné dívky. Popálený hrudník musel velmi bolet, když víla nezískala odpověď na svůj starostlivý dotaz. Avšak nevadilo jí to, lépe se jí poslouchaly projevy bolesti ve formě lapání po dechu a zadržování slz. Gwyndolinin trik vyšel bez jakýchkoliv komplikací, krom toho, že musela být svědkem opravdové dobroty ze strany muže, který jim přispěchal na pomoc. Kdyby mohla, protočila by očima, ale nemohla vyjít ze své role. Teď když bylo více svědků, nemohla si dovolit, aby kdokoliv prokouknul její opravdovou tvář. Opatrně sbírala střípky ze země a vkládala si je do dlaně, aby je později mohla uklidit. Koutkem oka sledovala svou oběť, která nemohla odmítnout možnost se převléknout, a nakonec přesunula pohled na mladíka vedle sebe. Zamrkala, jakmile ji byla položena milá otázka a zoufale sklopila pohled na spoušť, kterou napáchala.* Já ano, ale ta dívka je na tom mnohem hůř. Je to má vina, *povzdechla si Gwyn smutně, i když svůj zkroušený výraz ve tváři nemyslela vážně. Sesbírané střípky hodila do koše a zvedla se, aby si oprášila ušpiněnou sukni. Narozdíl od muže si nikoho z nich neprohlížela, neměla tu potřebu poznávat nové tváře a dávat si pozor na prozrazení podsvěta, když hrála podle pravidel obyčejných civilů. Svou magii v New Yorku ani nikde jinde mimo Faerii od posledního průšvihu raději nepoužívala, alespoň ne takovou, která byla očividná. Nechtěla vymýšlet další výmluvu, ta první ji zařídila kult, kterého se teď nemůže zbavit jen tak.* Ne, myslím si, že by bylo fér, kdybych taky něco přispěla, *komentovala oznámení muže, který chtěl zaplatit dvakrát víc. Kdyby Gwyn neschovávala své pravé já, peníze by v žádném případě nenabízela a sledovala by následky svých činů, za které musí odpykávat ostatní. Jenže pro vílu peníze nebyly tolik cenné, takže rozházet pár mincí bylo to poslední, co Gwyndolin trápilo. Zůstala stát na místě a začala se hrabat ve své malé tašce, aby vytáhla měnu, se kterou obyčejní lidé platili. Zároveň sledovala Tanoia, který nabízel podivné prášky, ale nijak se do toho nemísila. Nechtěla se plést do dalšího dobrého skutku. Úklid střepů ji bohatě stačil.*
*Keď od neho dievčina prevezme prášok, spokojne prikývne a otočí sa smerom k druhej mladej žene, stále usmiaty a mykne plecami, zatiaľ čo k nej pohne rukou. Nie je pre neho nijako podivné, že sa v čajovni objavila ďalšia z jeho rasy. Predsa len je to podnik, patriaci vílam, a zároveň dostatočne pokojný a prírodný, že sa ťažko mohol niekto z víl obávať, že sa bude cítiť zle kvôli vysokému množstvu železa. A vodné fajky tiež nie sú nič nové, čo by nezahliadol v spojení s podobnými ako je on.* Nemusíte. Bola to nehoda, no nie? *Opýta sa aj keď mu očami preblesne istý náznak potemnenia, ihneď to zmizne, ako sa zjavilo. Pohne sa smerom k pultu, kde zatiaľ druhá dievčina, zrejme víla, odkladá kôš a metličku, ktorou pozametala najmenšie kúzky, ktoré sa už prstami nedali pozbierať bez malého poranenia.* Pokojne sa usaďte. *Nakloní hlavu jemne na stranu a zazubí sa tak, ako to on vie vždy. A jeho dobrá nálada, z ktorej sa nevie ani za mak dostať, mu napomáha tomu, aby zatláčal akýkoľvek nepríjemný pocit, črtajúci sa zo situácie, v ktorej sa nachádza.* Zaplatím vám vašu objednávku, a vám tiež, ak si chcete niečo dať na zlepšenie nálady. *Vymení si pohľad medzi oboma dievčatami a zdá sa mu, že ani ejdna sa nemá k tomu, aby hodili túto bezvýznamnú vec za hlavu. Je to hlúposť trápiť sa kvôli tomu dlhšie, než je treba. Ako ten, čo si prešiel už svojimi situáciami v živote, pokladá niečo takéto za malichernosť. A o vyliečenie rany sa postaral aspoň tak, ako vedel. Liek, ktorý podal žene, nebol nijako prezrádzajúci - jednoducho sa jej koža vylieči o niečo skôr, než by to skutočne trvalo.* Ja vás poprosím ešte jeden čaj, ak to nevadí. Vodnú fajku nechajte tak. *Pohodí rukou s myšlienkou, že tráva, ktorú má stále vo vačku vedľa svojho boku, si bude môcť dať aj potom, neskôr, keď sa konečne dostane do súkromia svojho domova a pustí si hudbu. Nakoniec sa znova otočí k víle a vybudzujúco nadvihne jedno obočie, akoby sa jej chcel na niečo opýtať, skoro akoby hovoril “Nechcete sa pridať ku mne?”. No ako skrytý introvert chápe, že nie každý sa ide vykecávať s niekým neznámym len tak, hlavne pokiaľ by si dievčina prišla oddýchnuť od ruchu, ktorý je vonku. Veselo sa usmeje na obsluhu.* Aj počkám. *Navrhne a spokojne sa usadí na stoličku vedľa pultu, poklepkáva si do rytmu pesničky prstami po operadle a kýve si pri tom hlavou. Síce hrá v pozadí niečo iné, jemu sa v mysli stále prehráva tá jedna melódia.*
*Se sklopeným pohledem hleděla do tašky, načež v prstech sevřela složený pár papírových bankovek. Konečně se donutila hnout z místa, takže s penězi se přesunula až k pultu, u kterého stál onen mladík. Bankovky jen tak upustila na dřevěnou plochu, aby si je obsluha mohla vzít a svou hlavu natočila k muži. Jak milé, že nechtěl dovolit, aby utrácela. Kdyby zrovna takové zacházení neodsuzovala, možná by změnila své mínění k němu, jenže místo toho se stal pouze dalším účastníkem její hry. Hráčem, na kterého ohledy brát nebude, jestliže ji napadne další impulzivní myšlenka. Kdyby se dnes probudila na špatné straně postele, peníze by opět okamžitě schovala a neztrácela by čas se slovíčkařením. Jenže vzpomínka na katastrofu, která se stala před chvílí byla tolik silná, že Gwyn hodila do poměrně dobré nálady.* Nesu za to svou zodpovědnost, ale vy jste se k nám přidal dobrovolně. A stejně chcete zaplatit za vše? *slabě se usmála a své peníze posunula blíž k dívce z obsluhy, aby naznačila, že platit bude a nikdo jí to nerozmluví. Rukama se opřela o pult a vřele se usmála na obsluhu, která peníze přijala. Ve vílím úsměvu ale bylo něco zvláštního, něco, co v takové situaci hrálo falešně. Dívky si mezi sebou vyměnily zvláštní pohled, dokud Gwyn nepřenesla svou plnou pozornost opět na veselého muže.* Ale vaše pozvání přijmu, *slabě kývla a zrak upřela na čaje v nabídce. Chvíli dumala, očima přejížděla z jednoho názvu čaje k druhému a snažila se si vybrat ten nejdražší.* Tenhle vypadá lákavě! *Nadšeně ukázala prstem na jeden s tou nejvyšší cenou a opět to zahrála tak, aby se na první pohled nedala poznat schválnost. Pouze si chtěla vychutnat výborný čaj, který čirou náhodou potřeboval ty nejdelikátnější ingredience. Posadila se taktéž za pult, čímž neverbálně víle naznačila, že se jí dneska nezbaví a chvíli si ho prohlížela. Všimla si i nepatrného a slabého klepání, které nesedělo k puštěné hudbě v čajovně, a aniž by tomu dokázala zabránit, vytvořila si k tomu silné znechucení. Jako kdyby kolem ní svět utichl a nerytmické poklepávání společně s hudbou bylo hlasitější a nesnesitelnější. Odvrátila od mladíka pohled, aby se to pokusila ignorovat, ale nešlo to. Zatnula zuby, dokud prudce nechytla vílu za ruku, aby s tím přestal. Když bylo z jeho strany konečně ticho, Gwyn se navrátil rozum a s ním i uvědomění, jak špatně to mohlo vypadat.* Ehm, omlouvám se, *spíše se omlouvala sama sobě, než jemu, když na malou chvíli ztratila kontrolu. Okamžitě jeho ruku pustila a snažila se to zachránit nervózním úsměvem.* Nemyslíte na tu píseň, co zde hraje, že ne?
*Mykne plecami.* Tak fajn. *Odpovie jej veselo a naširoko sa usmeje.* Kto som, aby som presviedčal? *Zasmeje sa detinsky. On síce je priateľský a milý, ale čo sa bude vadiť. Tringelt nechá tak či tak a neznáma víla ak si chce zaplatiť odškodné - buď z dobroty, alebo zo slušnosti, brániť jej v tom určite nemieni. Asi len nechce byť v nejakom dlhu, ktorý by si mohla vytvoriť. A pre Tanoiu už začalo byť toto presviedčanie, že mu nikto nič nedlhuje, celkom zbytočné. Tvárou naznačí, že ak na tom víla trvá, nech sa jej páči. On sám s peniazmi nemal problém, takže mu nevadí navrhnúť sa ako niekto, kto to zaplatí, bola to predsa len jeho objednávka.* No, viete… chcel som si za svoju objednávku zaplatiť. *Vysvetlí jej ešte, jeho líca ružové z tepla a jemného úsmevu. Jeho tvár pri smiatí a usmievaní vždy vyzerá veľmi prirodzene a uvoľnene. Tanoiovi sa ale víla nezdá, no nebolo by to prvýkrát a ani posledný, čo by sa stretol s niekým, pri kom má pocit, že by mal ostať na pozore. A zároveň si na tieňotrhu vytvoril istú obrannú vrstvu proti podvodníkom, násilníkom alebo klamárom. Vlastne celá jeho táto slniečkarská osobnosť bola vystavaná ako obrana a aj keď je jeho prirodzením byť zhovievavý dobrák, sú veci, ktoré musí obaľovať do prehnanosti. A postupne si to aj celkom užíva. Potom ju však počúva, ako prijala jeho ponuku na pozvanie a znova sa milo usmeje, nahliadne do lístka a je mu to jasné. Vlastne žena nie je tak nenápadná, ako si sama myslí, pretože nie je jediná, kto by si v tomto prípade vybral jednu z najdrahších vecí a má pocit, že niekedy sa na podobné správanie aj sťažujú bytosti na rande, keď sa im tam ich pozvaná polovička príde iba najesť za najvyššiu sumu. A aj keby to niektorých ľudí možno nahnevalo, on iba pokýve hlavou.* Jasné, dostanete, čo ste si vybrali. *Spokojne sa usmeje, až sa mu pri kútikoch očí spravia jemné vrásky smiechu a cez pulz objedná pre mladú ženu jej vybraný nápoj.* Nakoniec nie je tak zlé nechať za seba zaplatiť, nie? *Zazubí sa, ale v rýchlosti si prebehne vílu pohľadom. Odniekiaľ sa mu zdá známa. Vtom ho vo vyklepávaní pesničky zastaví jej ruka, podivne vyprovokovaný pohľad, ktorý sa následne zmení a síce klipol očami pri tom pohybe, nenechal sa vyprovokovať a pokojne sedí s rukou pod tou jej. Trochu sa mu zdá, akoby chcela vykonať obchod s jeho tovarom, ale dievča zároveň doteraz neprejavovala a naďalej neprejavuje akési črty abstinenta.* /Možno ma chce vydesiť, alebo vyplašiť. Možno sa mi má vyhrážať. Poslal ju niekto? Ale kto by to bol? Svoju prácu si robím výborne./ *Premýšľa a tak je jeho úsmev iba na jeden kútik, zatiaľ čo nakloní hlavu.* Stačilo iba povedať. *Prenesie na jej prudkú reakciu a potom, keď znova pozrie k ich spojeným rukám, pomaly tú svoju vytiahne spod jej zároveň, keď ona dá preč tú svoju, a ruku si vloží do lona.* Nemyslím. *Nakoniec odpovie stroho, ale úprimne a detinsky sa pri tom usmeje, akoby ju tým podpichoval alebo škádlil.* Mimochodom, som Tanoia. *Ihneď vyskočí z miesta, akoby nechápal, že to neurobil skôr a ukloní sa jej jemne a ladne, akoby ukončoval balet. Narovná sa a pozrie víle do očí.* A vy ste? *Nakoniec zaznie jeho otázka a znova sa vyšupne na stoličku k pultu.*
*Občas ji veškerou snahu o přetvářku pokazil i takový malý detail, jako nepatrné poklepávání prstů o židli. Ačkoli se tomu víla bránila, zdálo se, že její mozek schválně vnímal pouze takové věci, které v ní mohly rozpoutat peklo. Vyhledával problémy, snažil se Gwyn přitížit a hlavně ji připomenout, že i když dokáže nosit charakter kohokoli, stejně vždycky její pravé já vyjde na povrch, ať už ve velké nebo malé míře. Pořád bude tou zlou a nestabilní osobou, která se nezmění a nepoučí. Srdce se jí rozbušilo o něco rychleji, ale naštěstí to na ní nešlo znát. Avšak rozhození se dalo přečíst z jejích očí, které schválně těkaly z jednoho místa na druhé, aby vílu nikdo nedokázal přečíst. Dlaní přejela po látce své sukně, jako kdyby se z ní snažila setřít neexistující špínu, ale spíše se dotykem na hebké látce snažila uklidnit rozbouřené myšlenky. Pokazila to, ale hra ještě nebyla zdaleka prohraná. Mohla to napravit, jenže mělo to nějaký smysl? Chyba, které se dopustila ji úplně vytrhla z role a zkazila to nadšení, které doposud cítila. Je to jako když hudebník zahraje jednu notu falešně a jeho hrdost ho přinutí začít úplně odznova. Jenže toto nebyl koncert, Gwyn nemohla začít odznovu, ledaže by donutila osoby kolem sebe zapomenout. Rozhlédla se kolem sebe, jestli by tu nebyl nějaký předmět, kterým by zkrátka vílu přetáhla přes hlavu a způsobila mu takový otřes mozku, že by na tento den zapomněl. Ale bylo zde hodně svědků, to nemohla. Byl to jen další hloupý nápad jejího chaotického mozku. Povzdechla si a pomalu prohrábla vlasy, aby zase na malou chvíli držely pospolu, dokud se pár pramínku neodpojilo a nespadlo jí do tváře nebo přes ramena. Prudký pohyb ji stejně jako předchozí klepání vykolejilo. Lehce ucukla, jako kdyby každou chvíli cítila chladnou dýku ve svých bedrech a s vykulenýma očima sledovala Tanoiu, jak se představuje. Nečekala to, ale chvilková panika vymizela a s ní i polekaný výraz. Vlastně se usmála, ale tentokrát to byl jeden z víliných upřímných úsměvů. Jako kdyby v mladíkovi na chvíli viděla samu sebe. Možná až příliš energetického šaška, který svým vystoupením překonával i některé herce. Jediné, co mu scházelo byla jakási temná jiskra v očích. Gwyn sklouzla z židle, načež se taktéž uklonila a v takovém poklonu se šibalsky usmála a zvedla hlavu k Tanoiovi.* Gwyndolin, jméno mé. *Od jejího příchodu se její chování dynamicky měnilo z nevinné a krásné dívky na dámu, která měla něco za lubem. Pomalu se narovnala a posadila se zpátky na židli. Obsluha jim konečně přinesla čaje, ale Gwyn se svého hned nedotkla. Možná, protože věděla, jak horké je dělali.* Býváš tady často? *Zeptala se tentokrát bez doprovodu milého úsměvu a prstem začala kroužit po vršku šálku s jejím čajem. Sledovala barevnou tekutinu, kterou ji snad dívky, co zde pracovaly ničím neřízly a nakonec se podívala na Tanoiu, očekávajíc odpověď.*
*Keď sa aj Gwyndolin, ako sa pre neho doteraz neznáma-odniekiaľ známa predstavila, zošupne z miesta a ukloní sa, poteší ho, že mu konečne niekto takéto predstavenie oplatil a v jeho očiach je poznať jeho detské nadšenie.* Vau, Gwyndolin, zaujímavé meno… *Vtedy mu v mysli trochu zahrkotá. To meno predsa pozná, zrejme z rozprávania, inak by si vílu osobne pamätal. Vtom ho z krátkeho zamyslenia vytrhne pohyb pri pulte, keď im naň dopadnú šálky s čajmi a on sa vďačne usmeje a kývne na poďakovanie víle, ktorá sa rozhodla im ich objednávku doniesť namiesto druhej slečny, ktorá odbehla k niekoľkým ďalším zákazníkom. Vlastne ani nepomyslí na to, že niekoľkým návštevníkom čajovne mohlo ich predstavovanie sa prísť minimálne zvláštne. Je natočený čelom ku Gwyndolin, akoby tým jednoducho posturikou naznačoval, že jej venuje svoju pozornosť.* Ja… Vlastne ani nie. *Na chvíľu sa vráti myšlienkami k svojej platni, ktorú nechal pri mieste, kde predtým sedel.* Ospravedlníte ma na sekundu? *Opýta sa, ale je to rečnícka otázka. Nečaká na odpoveď, rýchlo zlezie, vráti sa k svojmu pôvodnému miestu, vezme platňu do ruky a vráti sa späť ako vánok.* Pardon, zabudol som si ju tam. *Prenesie a uloží ju teraz na pult hneď vedľa svojej ruky z dosahu kohokoľvek iného, ochranársky ju prekryje rukou. Nie je to však pohyb, ktorý by si uvedomoval, robí to automaticky a nie proti Gwyndolin, ale akoby chránil platňu pred svetom všeobecne. Usmeje sa na vílu pred sebou, vlnité vlasy mu padajú cez plecia a tak si ich druhou rukou hodí dozadu, aby nezavadzali a mal nerušený výhľad na osobu, ktorej pohyb prstom po vrchu šálky teraz na chvíľu začne sledovať.* Chodím tu zbežne, keď mám chuť na vodnú fajku. *Mimovoľne ukáže na miesto, kde postáva niekoľko nepoužívaných vodných fajok.* A vy tu chodievate často? Alebo teda, celkovo do… New Yorku? Alebo tu zájdete iba občas? *V jeho otázke naznačuje taktiež poukázanie, že sú obaja z Faerie, takže ho to zaujíma prevažne v tomto zmysle. Či víla pred ním má nejaký vzťah k tomuto mestu, či tu chodí tráviť čas, alebo tu má jednoducho iba nejaké povinnosti. Možno sa ju na to opýta, keď k tomu príde téma. Milo sa na ňu usmeje, dlaňou sa oprie o koleno, zatiaľ čo začne fúkať čaj, aby si ho trochu ochladil. Popri tom stále pohľadom ubieha ku Gwyndolin, aby vedela, že počúva jej odpoveď na jeho otázku.*
*Pyšně pozvedne hlavu a koutek svého rtu pokřiví do slabého úsměvu.* Zajímavé je, to ano. Stejně tak neobvyklé, ale věřím, že někteří ho velmi dobře znají, *promluví s jistým náznakem, který pochopí jen ti, jež jsou zasvěcení do příběhů o jisté problémové víle, jakou byla ona. Zajímalo ji, zda Tanoia o ní slyšel. Možná ji poznal hned ve chvíli, kdy překročila práh čajovny a ona mu tak naivně skočila na špek. Možná ji vodí za nos, aby ji ponížil, protože ublížila jeho milovanému místu a pracovníkům v něm. Jenže nemohla nic tušit. Dokud se nezačali blíže poznávat, nedošlo by ji, že mluví se svým druhem. Během svého komentáře hodila krátce okem po vílí servírce, která na rozdíl od její kolegyně celou dobu mlčela a chladně sledovala své okolí, zejména zrzavou dívku. Tanoia pro ní mohl být trochu oříškem, vzhledem k jeho povaze, ale dívka za pultem se nesnažila skrývat svůj názor na Gwyndolin. Ta ji to oplácela ironickým úsměvem, kdykoliv se jejich pohledy setkaly. Jenže nemohlo to skončit jen u zápasu v očním kontaktu. Jakmile se Tanoia vzdálil, víla se přiblížila k Gwyn a opřela se o pult, aby snad naznačila svůj dominantní postoj.* Co je? *Zeptala se Gwyn zmateně, když se opět setkala s propalujícím párem hnědých očí. Obě dívky ale věděly, že Gwyn své překvapení předstírala, jenže tentokrát se nesnažila o to, aby to vypadalo přesvědčivě.* Vím, že to nebyl omyl, *zavrčela obsluha. Napětí mezi nimi stoupalo, skoro to vypadalo, jako kdyby každou chvíli měla zrzavá víla dostat výchovnou facku, nebo i hůř, ale víla oplývala velkou silou vůle. To stejné neplatilo u Gwyndolin, jenže ta neprahla po tom stejném, po čem dívka naproti ní.* Prosím tě, *protočila Gwyn očima a otočila se za druhou slečnou, která schytala její nemilý žert,* snad ji nelituješ? Nechci tě tady vidět, Faerie tě přestala bavit? Víceméně ano, ale oba světy musí poznat moji maličkost. Je to totiž velká čest, *Gwyn ukončila jejich rychlou a tichou konverzaci, jelikož z dívčiny rezignace pochopila, že se mladík vracel. Gwyndolin se opět napila ze svého šálku a předstírala, že se vůbec nic nestalo. Na chvíli si prohlédla objekt, který přinesl, ale zatím to nechala být. Nechtěla skákat do řeči, a tím se připravit o docela užitečné informace, nebo alespoň zajímavější konverzaci, než která by se vedla o jeho plátně. Pozorně ho poslouchala a nakonec pomalu pozvedla obočí. Moc dobře věděla, na co narážel, a i když podezřele dlouho mlčela, nevadilo ji na to odpovídat. Před tím se ale napila ze svého hrnku a ten pomalu položila na pult.* New York ctím svou přítomností čím dál tím častěji, ale teprve si zvykám. Je to velká změna, někdo jako já není zvyklý na město plné mrakodrapů. *Odpověděla trochu egoisticky a nakonec se pousmála.* Ale mám zde i svou práci. *Nadále toto téma nechtěla rozvíjet. Mohl by ji překazit plány.* A co vy? Taky práce? Nebo vás to doma přestalo bavit?
*Možno sa mu to iba zdá, no vília servírka k nim akosi často pozerá a on sa snaží jej pohľady ignorovať, nezvykle dobre sa vyhýba tomu, aby zachytil niečo, čo by možno nechcel. Nie je si istý, či víla sleduje jeho osobu kvôli jeho aktivite na tieňotrhu a predaju drog a čarovných predmetov, alebo či sleduje Gwyndolin. Možno to, kvôli čomu aj on pozná jej meno, je niečím, čo nejde ignorovať. On však príliš dlho a príliš mnoho času odtrhnutý od diania mimo lesa počul možno iba príbehy, možno skúsenosti, jedine cez priateľov jeho rodičov, s ktorými sa nemal baviť o záležitostiach dvorov, aj keď sa mu v mysli stále niečo marí. On zas naopak usúdil, že Gwyndolin nie je vílou, ktorá by sa priveľmi zaujímala o drogy, alebo o ich kúpu, keďže ho nepozná - prihliadnuc na to aké meno si na tieňotrhu vybudoval. Zrejme ich čašníčka sleduje oboch naraz, pre istotu. To on však ale nezačul výmenu názorov dvoch žien, pretože keď sa vráti, sleduje iba obsluhujúcu odstrčiť sa od pultu a podísť niekam ďalej. Vymení medzi nimi dvoma svoj pohľad, jemne nakrčí obočie, akoby sa snažil prísť na to, čo mohli preberať.* /Že by preberali mňa? Blbosť. Dúfam, že kolegyňa dievčat z obsluhy im neprezradila, čo som tu robil, keď som tu bol naposledy./ *Preblesne mu hlavou a zahľadí sa pri tom na Gwyndolin, očakávajúc nejakú zmenu v správaní, čo by mohlo naznačovať, že na neho bola nahádzaná špina, no obáva sa zbytočne, keďže ich rozhovor pokračuje tam, kde skončil. Na jeho tvári sa znova mimovoľne vytvorí pokojný výraz a síce sa neusmieva, vyžaruje z neho prívetivá energia. Zatiaľ čo si fúka čaj, chvíľku musí počkať, kým sa dočká od víly odpovede. Jemne si tekutinu zamieša, mykne plecom a znova odhalí zuby v bielom úsmeve.* Tak prečo ste tu? To potom New York asi nie je pre vás to správne miesto, no nie? *Pozrie na ňu kútikmi očí spod mihalníc, skoro podčiarkujúc túto svoju otázku. Áno, on má motiváciu. Našiel zaľúbenie v civiloch a ich krátkych, ale za to zvláštnych životoch, prevažne v umelcoch. Zažil tu chvíle a prvýkrát sa zamiloval a objavil čaro nielen férskej hudby, ale aj tej ľudskej. A napĺňal sa poéziou. On radšej nechce začínať túto tému s vílou. Príliš veľa si vytrpel kvôli tomuto zaľúbeniu k civilskému svetu a síce je New York plný železa a cíti to na sebe, nemôže odolať nechodiť tu.* Práca. Tu mám aj ja. V oboch svetoch. *Zazubí sa na ňu, nepýtajúc sa na to, čo tu robí ona, aby ani on nemusel na túto otázku odpovedať. Predsa len, víla-nevíla, prezradiť sa nechce. Trochu sa napije z čaju, stále horúceho, ale keď tekutinu premelie na jazyku, dá sa to, aby ju prehĺtol. Keď dvihne pohľad od šálky, ktorú práve uloží naspäť na svoje miesto, cvakne mu.* Ah, už to mám. Vy ste tá Gwyndolin. *Povie skoro rozžiarene, akoby ho potešilo, že si na to spomenul a vlastne aj skutočne potešilo. Nemá potrebu hrať to. Počul o nej a reči o nej nie sú pekné, ale ako sa naučil od rodičov, vždy si musí na vec urobiť názor sám, naučiť sa kritickému mysleniu, nenechať sa odradiť len preto, lebo to niekto iný povedal. Nechce ju svojim správaním provokovať, ale keď sa nadšene narovná a usmeje sa v detskom úsmeve, je z neho vidieť, že je celkom rád za stretnutie sa s legendou - teda, s niekým, o kom sa vo Faerii rozprávalo - aj keď v zlom, ale rozprávalo. A aj zlá reklama je predsa reklama, to sa naučil tu. Billboardy na Times Square o tom vedia svoje. Akosi mu aj vtedy dojde, prečo na nich pokukuje tá víla opodiaľ, akoby čakala, že každú chvíľu po ňom Gwyndolin vyletí, vyrve mu srdce z tela a divoko ho tam krvavé a ešte tlčúce zožerie. Na chvíľu teda obráti pohľad k obsluhe a tiež sa na ňu usmeje, skoro detinsky, akoby jej tým naznačoval “prosím, toľko okukovania pri rozhovore nepotrebujeme”. Potom sa pomrví na stoličke a s jasnou tvárou sa nadýchne. On síce nie je zlý, nemá rád zlobu a neznesie násilie, je z toho smutný a všetko okolo, ale ich konverzácia sa mu nezdá nijako nebezpečná. Zatiaľ nie. A vlastne aj so žiadnym očakávaním začne s ďalšou otázkou.* Naozaj sa stalo všetko, o čom sa hovorí? O vás? *Opýta sa, aj keď si na mnohé nespomína, iba na útržky, ktoré započul. Veľmi drby nesleduje a nepočúva.*
*Úmyslně ignorovala jeho dotaz. Nevěřila mu natolik, aby měl tu čest zjistit pravý důvod, proč je zde. Zaměňovat děti s lidskými nebylo nic, za co by se obyvatele Faerie měli stydět, jenže když víla manipuluje lidmi, aby ji na svět přiváděly jedno dítě za druhým, aby měla na výběr, je to už trochu zvláštní. Gwyn však lidi považovala za pouhé nástroje k vytvoření něčeho velmi mocného. Naprosto si nevšímala pokroků, ve kterých byla lidská rasa nejlepší, protože jí nepřišly ničím zajímavé. Technologie se nevyrovnala magii, kterou víla oplývala. Možná ale svůj názor změní, jestliže se rozhodne New York prozkoumávat do hloubky. Ale lidé pro ní byli pořád obyčejné bytosti, hračky, se kterými se dalo hrát snadněji, než s vílami ve Faerii. Lehce nadzvedne obočí, když zmíní, že taky pracuje. Neřekla by to do něj. Vypadal příliš extravagantně, umělecky. Musel mít spoustu peněz, tak proč by si drásal nervy prací? Ale ať už dělal cokoliv, Gwyn neprojevovala zájem. Bylo to lepší pro oba, aby nezačali o tak citlivém tématu. Dívka by se sice ráda chlubila, jak dokázala zamést stopy po svém fiasku s magií, ale měla pocit, že Tanoia není ten typ víly, která by to ocenila. Nesdílel by její radost. Pobaveně se usměje a sklopí pohled do šálku, když Tanoia oznámí, že ji zná. Trochu doufala v to, že v New Yorku začne s čistým štítem, ale lhala by, kdyby ji jeho radost nepotěšila. Příjemně to pošimralo její ego a vzbudilo zvědavost, proč Tanoia zní tak nadšeně. Historky o Gwyndolin nebyly nijak pěkné. Pro některé víly, které měly tu čest zrzavou “čarodějnici” poznat, použily setkání jako odstrašující historku pro své děti nebo mladší kamarády, kteří ještě zdaleka nebyli políbení životem. Gwyndolin měla na svých rukách spoustu krve vinných i nevinných bytostí. Jenže vraždy ji nikdo nikdy nepřipsal, i když již byla hlavní podezřelou. Většina si stejně pamatuje jen na to, že Gwyndolin je žena mnoha tváří a nebezpečných intrik, které ne tak často přivádí smrt, ale hrozná muka určitě. Gwyndolin už se tedy nemusela přetvařovat. Tanoia věděl, s kým má tu čest a čeho všeho mohla být víla schopná. A přesto seděl radostně na židli a dál se vyptával. Udělal na Gwyn jakýsi dojem?* /Ne, nemá strach, jaká škoda, zklamal nás./ *Gwyndolin se lehce zamračila, což byla reakce na náhlé myšlenky, které nemohly patřit jí, i když s nimi souhlasila.* Záleží na tom, co jste slyšel. Drby se roznáší rychle, ale jako tichá pošta se na některé detaily může zapomenout. *Přehodila si nohu přes nohu a napila se čaje.* Ale jestli myslíme oba to stejné, tím myslím historky o tom, jak jsem neoblíbená a i pro vlastní rasu nebezpečná, tak ano. *Zasmála se, když se sama přiznala, že by ublížila i svému druhu a ucítila na sobě další ostrý pohled od obsluhy, která je zaslechla.*
*Sleduje jej tvár, nevšímajúc si pohľadu druhej osoby. Víla sa aj po nejakom čase odprace, aby pomohla svojej kolegyni, alebo začne pracovať na objednávke, no Tanoia má stále pocit, akoby mala oči aj vzadu a uši všade naokolo. No nevšíma si to, keď sa Gwyndolin konečne rozhodne niečo mu prezradiť, aj keď odignorovala niekoľko iných vecí, ktoré preberali. Zdá sa mu, že je len spokojná, keď o sebe môže hovoriť, no nemôže tvrdiť, že by jej videl do hlavy. Usadí sa tak, aby mohol pohodlne počúvať, zatiaľ čo sa napije čaju. Všíma si jej výrazy tváre, ako sa jej oči hýbu, ako sa jemne zamračí alebo pousmeje. Je vidieť, že nad niečím premýšľa a Tanoia nevie, s čím mladá žena naproti nemu príde. Možno aj chvíľu premýšľa, či vôbec odpoveď dostane, ale áno, dostane ju a je za to rád. Prikývne na jej poznámku o drboch a kývne rukou.* Máte pravdu. Preto sa pýtam vás. *Povie jej úprimne, inak to pre neho ako vílu ani nie je možné a potom vzdychne a usmeje sa jedným kútikom, ale je to skôr taký neveselý úsmev.* Všetci vedia narozprávať mnoho, tomu sa asi nikto nevyhne. Síce nie v takom množstve ako o vás. *Poukáže na ňu dlaňou dohora a potom sa pousmeje, akoby nostalgicky. Ani on sa nevyhol rôznym slovám, ktoré ho doteraz prenasledujú a prevažne sa pred tým nedokázal obrániť, keď bol ešte malý a nedokázal si nájsť priateľov medzi rovesníkmi.* Vy ako hlavná vystupujúca osobnosť týchto… príbehov… *Nie je si tým pomenovaním úplne istý.* …viete najlepšie. *Súhlasí s ňou a nadvihne obočie na znak toho, že by rád počul jej odvrátenú stranu mesiaca, keď už tu má ten Pink Floyd. Síce, aj zúčastnení si vždy situáciu vedia prekrásne prilepšiť, až by sa bytosť divila ako veľmi.* Ja si síce tie príbehy tak dobre nepamätám, veľa som ich nepočul, ale… *Mykne plecom. Možno nie je dobrý nápad pýtať sa niečo také pri prvom stretnutí a či to chce vôbec vedieť, to je otázka, na ktorú sa rozhodol neodpovedať ani samému sebe. Nenecháva si nijako siahnuť na náladu, ani na spomienky, doluje zo svojej hlavy iba to, čo pokladá za podstatné v tomto rozhovore, aj keď sa mu sem-tam zapletú nepríjemné veci, ktoré však veľmi rýchlo odháňa, že nestihnú mať na jeho osobu akýkoľvek vplyv. Jeho tvár je plná zvedavosti, skoro ako dieťa, ktoré čaká na rozprávku. Vie, že by drby nemal brať až tak vážne, no vždy ja na nich trochu pravdy a on by o tej pravde rád vedel, nech už je v akomkoľvek rozsahu.* Prepáčte, moja zvedavosť ma niekedy nevie opustiť. *Zasmeje sa potichu sám nad sebou a ani si neuvedomí, že si klepká nohou do rytmu piesne, ktorá teraz hrá. Keď mu to napadne, prestane, aby zbytočne Gwyndolin neprovokoval, len aby sa necítila nepríjemne. Každý by sa mal cítiť dobre.*
*Zatímco se víla snažila z Gwyndolin získat nějaké informace, hleděla mu upřeně do očí. Ve skutečnosti byla ztracená ve svých myšlenkách, takže se dívala spíše skrze něj. Přemýšlela, jak dlouho to bylo, co s ní někdo vedl normální konverzaci. Zajímal se o ní, nebral nohy na ramena ani se jí nechtěl zbavit. Uvědomila si, jak dlouho vedla osamocený život, jen se svými myšlenkami a iluzemi, které na sebe braly podobu imaginárních přátel. Skoro jí začalo být příjemně ve společnosti Tanoiy a lákalo ji vyprávět o svých dobrodružství, nehledě na to, jestli pohorší nebo ne. Jenže vmžiku ve svém nitru ucítila svíravý pocit. Nechuť, která se ji drala na jazyk. Mohl to jen hrát, předstírat, aby mu neublížila. A ona přeci nebyla tak hloupá, aby na to skočila! Její pohled lehce potemněl. Už se neusmívala, ale ani nemračila. Chlad převzal kontrolu nad jejím výrazem. Párkrát zamrkala, narovnala se, ale nic neříkala. Stále muže sledovala a poslouchala jeho nadšení, které už považovala za falešné. Proč by mu měla odhalit svou minulost? Může to použít proti ní.* /Drbům měl lépe naslouchat./ *Napila se ze šálku, dokud v něm nezbyly jen kousky bylinek, které se nepodařilo přefiltrovat.* Víš, *odmlčela se a znovu polkla. Ačkoli byl čaj výborný, poslední kapky vždycky ztrply na jazyku a podrásaly její hrdlo,* někdy je lepší to nechat být. Nešťourat se v něčem, co by ti mohlo ublížit, *slabě se ušklíbla a odvrátila od něj pohled,* nebo jak se to říká - nedráždi hada bosou nohou. *Mluvila klidně, ačkoli s jiným tónem v hlase by se zdálo, že Tanoiovi vyhrožuje.* Užívej si toho, že mě příliš dobře neznáš. Znám takové, kteří by za tvou nevědomost dali cokoliv. Teda, myslím ty, kteří ještě žijí, *zasmála se. Smíchem ukončila tu vážnou část konverzace a seskočila ze židle. Podezřele veselá, ale jiným způsobem, než byl doteď Tanoia. Něco v jejích očích zajiskřilo. Přiblížila se k víle a položila mu ruku na rameno, aby se nahla blíž k němu.* Ale jestli tvůj zájem stále trvá, možná se staneš součástí jedné z historek, které potom budu vyprávět takovým, jako jsi ty, *zašeptala. Takovou informaci mohl slyšet jen on. Zazubila se na něj a brala to jako jejich rozloučení, jelikož se otočila k odchodu. Na vílí obsluhu ještě prsty zakmitala na pozdrav a nakonec se vytratila z čajovny.*
*Sleduje jej tvár. Je vidieť, ako sa jej výraz mení, skoro akoby sa niečo prelomilo a on nevidí čo. Napije sa zo šálky a keď ju pomaly uloží a jemne ňou zakrúti na mieste, stiahne ruky a uloží si ich do lona. Gwyndolin je pre neho záhadná a síce sa nebojí, aj keď by možno z toho všetkého mal, zmena, ktorá na nej nastane mu nedovolí viac rozprávať. Iba sa jemne na vílu pred sebou usmeje a upraví si vrch vlasov.* Problémom je, že si názor na osobu nespravím, pokiaľ ju lepšie nespoznám. To je hádam normálne. *Povie voľne a s milosťou, aj keď trochu v obrane pred jej slovami, ktoré tak trochu nechápe. Samozrejme rozumie, čo mu tým chcela povedať alebo naznačiť, nie je hlúpy, no neurobil doteraz nič, čo by ju mohlo priviesť k tomu, aby sa mu vyhrážala alebo ho napádala. Mykne plecami a vydýchne nosom, jeho tvár však stále uvoľnená.* Hady sú vlastne skvelé stvorenia. *Odpovie jej na poznámku a jeho úsmev je teraz trochu povzbudzujúci k tomu, aby mu na to niečo povedala, no keď sa začne zbierať zo svojho miesta, trochu prekvapene zaklipe mihalnicami.* Oh, už idete. *Zamumle a keď k nemu podíde, ani sa neodtiahne. Jej vlasy ho trochu pošteklia na koži, keď sa k nemu nakloní a on trochu natočí tvár smerom k nej.* Užívam si objavovanie. A vy ste tajomná. Možno nabudúce. *Mrkne na ňu jedným okom a otočí sa k nej chrbtom, taktiež naznačujúc, že zrejme s konverzáciou skončil. Ešte, keď sa Gwyndolin otočí, aby sa pozdravila víle z obsluhy, sám jej veselo a detsky zakýva s úsmevom na perách. Víla teda zmizne za dverami čajovne a on si len sťažka vydýchne, postrapatí si vlasy jednou rukou a napije sa čaju.* Nemal by si sa s ňou ťahať. *Upozorní ho čašníčka hneď, čo sa za ryšavou vílou zatvoria dvere. Dvihne k nej pohľad a jedným kútikom sa usmeje, skoro akoby sa uchechtol.* A myslíš, že to neviem? No každý si zaslúži šancu, no nie? *Prenesie milo a priateľsky, na obsluhus a usmeje a v rýchlosti dopije, podá prázdnu šálku víle a zoskočí zo stoličky.* Môžem poprosiť ešte jednu vodnú? Pôjdem zas tam dozadu. *Požiada ju, siahne na svoju platňu Pink Floyd, ktorú jemne pridrží v rukách a znova zájde za záves z korálikov. Usadí sa, siahne k vačku s marihuanou a počká. Vodná fajka sa nechystá dlho a to už mu sedí na stole, zatiaľ čo on si tam, kým ešte nie je veľmi horúca, môže pridať svoju esenciu. A jeho myseľ je teraz akosi ďaleko, zamyslená, smeruje ku Gwyndolin a k tomu, ako by ju mohol lepšie spoznať, aby pochopil a porozumel. Možno že na to doplatí, ak sú príbehy pravdivé, ale niekedy je risk zisk a to on sám veľmi dobre vie. Možno by sa však mal naučiť nebyť tak prívetivý, nie každému to sedí, aj keď chce, aby sa pri ňom mohol mať každý dobre.*
a poté