Uživatel nemá žádné přátele.
Členem od 17. srpna 2023
Naposledy aktivní:
Gwyndolin
Víla
prorokyně kultu
23. 7. 1897
Věk: 128 let
173
cm50
kgDovednosti:
...přetvářka - mistryně falešných tváří, jejíž pravý záměr neprokoukne skoro nikdo
...manipulace - úspěšnost je v rovnováze, avšak častokrát dokáže skvěle manipulovat právě díky perfektní přetvářce
...iluze - využívá pouze pro své nekalé záměry, jelikož se jí soustředí na magii lépe, než při krásných a neškodných iluzí; zároveň se nejedná o pouhé obrazy, které potěší lidské oko, ale i takové, které ovlivní mysl; jestliže Gwyn přestane bavit její vrozený talent, použije právě tuto magii, aby si zvýšila šanci na úspěch v manipulaci
...léčení - od smrti jejích sester přestala takovou schopnost používat, proto na spoustu zapomněla a nyní dokáže vyléčit pouze minimální zranění
...magie země - dokáže nechat vyrůst rostliny, na které si jen vzpomene, ale ty se jí často vymykají z kontroly nebo okamžitě zemřou; tato magie slábne, když je víla ve špatné náladě
Slabiny:
...výbušná povaha a netrpělivost - dva problémy, které na sebe řetězově reagují; je těžké vílu poté uklidnit, dokud si zlost nevybije svými zvrácenými způsoby
...dramaqueen - dramatičnost je na jejím denním pořádku, čímž si většinou kazí přetvařování a snahu někoho zmanipulovat; kdo by věřil dívce, která vypadá, jako kdyby vypadla z divadelního představení?
...boj - bez své magie by dlouho nepřežila, proto se vyhýbá možnému setkání s ostrou čepelí
...hranice šílenství - řeka Styx jí zamotala hlavu, má teď pocit, že v její hlavě sídlí její mrtvé pokrevní sestry, které z ní dělají toho špatného člověka, kterým je
...vyšší autority - nebojí se jich tak moc, jako k nim vzhlíží, častokrát to ale vede k tomu, že chce být takovým lidem co nejvíce nablízku a je pro ně schopna dělat cokoliv, dokonce se nechat i zmanipulovat
...strach ze smrti - smrti se vyhýbá jako čert kříži, takže když jde do tuhého, bere nohy na ramena
...železo - z dlouhého pobytu v New Yorku cítí nevolnost a obrovskou bolest hlavy, nebo vyrážky na kůži (vypadají jako popáleniny)
Zajímavosti:
- směje se, když ji něco bolí
- nosí většinou šaty, ať už krátké nebo dlouhé a zdobí je květinami (jestliže jsou květiny suché, znamená to, že má špatnou náladu)
- voní jako levandule
- má až nepřirozeně světlé modré oči
- často chodí bosa
Před polovinou století by se dala krutost Gwyndolin omluvit, jelikož i přes špatné skutky měla srdce na správném místě, ale nyní je to pouhá legenda. Vzpomínka, kterou zakryl stín její nové osobnosti. Srdce jí zčernalo, stejně jako mysl, která už dlouho nepustila dovnitř myšlenku o lásce nebo laskavosti. Milou povahou opovrhuje, vyhýbá se jí a snaží se dělat vše pro to, aby byla úplným opakem. I když je na první pohled považovaná za anděla s něžnými pohyby a sametovým hlasem, brzy své okolí svou zákeřností donutí litovat svého názoru. Stane se mrchou, která si zahrává s životy nevinných, jen aby uspokojila svou neukojitelnou touhu vidět něčí strach či bolest. Z očí zmizí jedině tehdy, kdy je její vlastní život v ohrožení. Jenže svou duši vsází do hry tolikrát, že si člověk není jistý, jestli si je vědoma svých chyb a hodlá se z nich poučit.
Často vybuchne a chová se jako malé dítě, ale jestliže nikdo nepokouší její trpělivost, chová se klidně a něžně, jako dáma. Jenže trpělivost je tím největším kamenem úrazu. Začne být nervózní, když dlouho nedostane to, co chce. Často bývá znuděná, což taky nepřispívá k dobru, nebo ji napadne vtípek, který nepočká. Stejně tak si vždy zařídí, aby se na ni ve společnosti nezapomnělo. Nejen že jí hubu nikdo jen tak nezavře, když se pro něco rozvášní, ale velkou roli hraje i její dramatičnost. Vzhled a výstup je pro Gwyn to nejdůležitější.
Přátelé: Nemá žádné a taky je vědomě nevyhledává. Většinou za své “přátele” považuje osoby, které později může využít pro svůj prospěch. Avšak nikomu nedůvěřuje, protože se bojí zrady a zároveň si taky nikoho nedokáže udržet. Ať už by vedle sebe měla kohokoliv, kdo si opravdu ukradl její přízeň, stejně se jejím vtípkům a nebezpečnému chování nevyhne. Co však její blízké může čekat je věrnost a obětavost, tedy pokud Gwyndolin za to stojí. Za nikým do ohně běhat nebude, pokud ji osoba k ničemu nebude.
Nepřátelé: Je těžké určit, kdo je pro Gwyndolin nepřítelem, když nesnáší skoro všechny. Většinou do takové kategorie spadají ti, kteří vílu zradili. V tom případě je pronásleduje a snaží se jim jejich křivdu oplatit dvojnásobně, nebo hůř, když ji zastihnete ve špatné náladě.
Počátek
Gwyndolin nepatřila mezi takové, kteří byli zplozeni z lásky či pouhé touhy míti dceru.
Víla od samotného začátku sloužila jako náplast na zlomené srdce a nenaplněné touhy, jež tížily její matku Eiris. Mladá a zamilovaná víla, která se nedokázala smířit s nevyřčenou láskou a křivdou vůči neférovému světu. Seznámila se totiž s obyčejným civilem, mužem, se kterým chtěla strávit zbytek jeho života. Překonávala pro něj tíživé pocity z železa, jež bylo v lidských městech příliš, jen aby naplnila své srdce nadějí, že našla svou pravou lásku a potenciálního tatínka na založení rodiny. Jenže na své sny nikdy nedosáhla. Muž, pro kterého by zničila svět, a to stejné si myslela o jeho mínění k ní, se otočil zády a našel si jinou ženu. Eiris byla zrazena. Avšak i přes hořkost a žal našla jinou cestu, která jí odlehčila od bolesti. Stačilo vyčkat na správný okamžik, na den, kdy její milý založí svou vlastní rodinu. Jeho manželce se narodila krásná zrzavá dívka, která sice neměla rysy jako Eiris, ale měla geny svého otce a to tragicky zamilované víle stačilo. Ukradla dítě a zmizela s ním do Faerie.
Gwyndolin převzala jméno po svém lidském otci, aby její matka měla pocit, že je neustále se svým miláčkem a vychovala dívku po vzoru národu Ellyllon, do kterého Eiris patřila. Gwyn nebyla příliš problémovým dítětem. Ctila svou matku a nevyptávala se na svého otce, tudíž ani neměla tušení, že nese jeho jméno. Pilně se učila své vzácné vílí dary a lidskému světu se vyhýbala. Dlouhé léta nevěděla o obyčejných lidech a jiných rasách. Matka ji před realitou skrývala se strachem, že Gwyn zažije stejnou bolest jako ona.
Sesterské trio
S rostoucím dítětem přichází mnoho nových problémů. Gwyn už nebavilo trávit čas se svou matkou. Její život se stal rutinou, nelíbil se jí. Chtěla prozkoumávat říši, ve které vyrůstala. Seznamovat se i s jinými vílami, poznávat samu sebe. Nakonec ji zvědavost přemohla a od té doby v Gwyn ta poslušná dcera zemřela. Nejprve se tajně plížila pryč ze svého pokoje a dál, pryč ze Stříbrného dvora, ale to později Eiris zjistila. Naštěstí matka Gwyn věděla, že její divokost nezkrotí, a tak ze strachu, že ji její dcera přestane milovat jí dovolila, aby na dlouhé dny zmizela z jejího dohledu a prozkoumávala svět.
Nic dobrého to do života Gwyndolin nepřineslo. Mladá víla se jednoho dne seznámila s dvojčaty druhu Gwyllion, která ji po seznámení začala považovat za svoji mladší sestřičku. Viděla v ní potenciál, nebo alespoň někoho, kdo jim svou magií ošetří zlomeniny nebo odřená kolena. Gwyndolin měla pocit, že někam patří a styl života, který dosud měla s Eiris nebyl tou správnou cestou. Dvojčata na ni měla špatný vliv. Učila ji zlým trikům a pomohla lépe ovládnout iluze, se kterými měla matka Gwyn problémy, a nakonec ji s sebou vzali do lidského světa. Zkrátka s nimi trávila spoustu let, kdy i přes slabou nechuť ubližovala obyčejným lidem, a tím získala místo mezi dvojčaty. Později se dívky začaly považovat za pravé sestry, když provedly známý obřad pokrevního pouta.
Jedináček
Když Gwyndolin od stých narozenin dělily pouze čtyři desetiletí, bylo to již pár let, co svou matku neviděla. Našla si místo u svých sester na Zimním dvoře, kde její původ snadno zakrývaly dlouhé noci, ale většinu času stejně trávila mimo Faerii. Jenže i když se naučila zvykům svých sester, aby jim byla dobrá, nikdy to nestačilo. Začala si všímat nedokonalostí v jejich vztahu. Byla věčně přehlížena, opovrhována a využívána. Začala mít pocit, že byla pouze jejich hračkou, kterou odhodí, pokud udělá chybu. A její domněnky nebyly daleko od pravdy.
Stalo se to za obyčejného dne, v pravé poledne, kdy sestry zrovna opustily lidský svět. Gwyn jim opět měla vyléčit jejich zranění. Tentokrát byly ale vážnější, než předpokládala. Přes nářek dívek zjistila, že narazily na neovládajícího se vlkodlaka, kterému sotva utekly do bezpečí. Gwyn jim nechtěla pomoct, dokud nevysvětlí své vlastní problémy, teď když je měla velmi oslabené, tudíž se k ní zase nemohly otočit zády. Na vylévání srdce měla však dvojčata úplně opačný názor, než Gwyn. Spustila se hádka, která vyústila v krutý boj a ten skončil smrtí. Gwyndolin měla značnou převahu nad zraněnými vílami, které se sotva dokázaly udržet na nohou. Jenže byl to omyl. Podcenila jejich oslabení. Ona nechtěla zavraždit. Vystrašená utekla od těl svých pokrevních sester, dál od Zimního dvora, zpátky domů, kde snad nalezne bezpečí.
Nepřestala si to vyčítat. Hledala způsoby, pomoc, jak se od takových výčitek očistit, dokud ji Eiris neporadila riskantní způsob, jak se svého trápení zbavit. Rudá řeka Styx. Obávaná a zdaleka neprozkoumaná. Byla jediným řešením, jak donutit Gwyn zapomenout. A možná ze strany Eiris pomsta za to, že její holčička na několik desetiletí zmizela a vrátila se teprve teď, kdy potřebovala olízat rány. Gwyn zradila netrpělivost a zoufalost, když se co nejrychleji odebrala k řece. Měla dvě přání, zapomenout a už nikdy se podobat jejím sestrám, které ji do takového problému dostaly. Chtěla být zase normální, tak jak ji její matka vychovala. Chtěla být sama sebou, aniž by ji někdo ovládal jako loutku.
Neodvážila se z řeky pít, ale opláchla si v ní obličej, zejména čelo, jako kdyby doufala, že voda zapůsobí hlavně na místa, na která byly naneseny. Ve chvíli, co z její pleti spadly poslední kapky vody zpátky do řeky, cítila se jinak. V naprostém transu se posadila na břeh a snažila se přijít na to, co se změnilo. Gwyndolin netušila, že část vzpomínek z její mysli opravdu vymizela, ale to nebylo to jediné. Její obavy se staly skutečností. Řeka Styx ji nepomohla, nýbrž z ní udělala úplně jinou vílu. Udělala z ní to, co nechtěla. Její názory se začaly více podobat těm, které měly její pokrevní sestry. Najednou toužila ublížit lidem, dělat vše, co dělala dvojčata a již se za to nestydět nebo toho litovat.
Nová krev
Matka její nové já nepřijala. Byla vyhnána z domu a odsouzena na vlastní pěst. Gwyndolin však s novou povahou ničeho nelitovala. Nevadilo jí škodit jen civilům, ona ráda tyranizovala i vlastní rasu. Stala se problémovou vílou, kterou později už většina ze Stříbrného dvora znala a dávala si na ni pozor. Gwyn musela jít někam, kde její přetvářky ještě neprokoukli. Chtěla začít úplně od začátku. Portálem se tedy poprvé dostala do New Yorku. Za rouškou iluzí se snažila najít místo, kde na ni nebude mít takové účinky železo, ale stejně se doteď musí vracet do Faerie. Nicméně v New Yorku se ji zadařilo. Bylo to město svobody, ale také místo, kde nic nebylo nemožné.
Založila vlastní kult, který vznikl kvůli její neopatrnosti, kdy pár civilů bylo vystaveno riziku o poznání podsvěta, ale naštěstí to byla zrovna banda zoufalých individuí, kteří okamžitě označili Gwyndolin za novou bohyni. Víla toho využila pro svůj prospěch a nakonec se sama stala kazatelem, kdy vyprávěla slávu o své maličkosti a nabírala tak další lidi, kteří ji začali zobat z ruky.
Později ji fanatičtí hlupáci přestali bavit, chtěla mít nový cíl. Uvědomila si, že chtěla po svém boku někoho blízkého. Kamaráda, vlastní dítě. Takže všem vysvětlila, že se jí zjevila vymyšlená bohyně, která si žádá svého potomka, čímž skupinku civilů donutila k tomu, aby opustili své dosavadní milence a poskytli Gwyndolin vhodné dítě, které poté vezme do Faerie a vychová z nej vlastní.
- uzavřela krvavou dohodu/spojenectví s Axelem Queens, aby si vzájemně vypomáhali a zároveň jeden druhému neublížili
Tijana Vimic
a poté