Uživatel nemá žádné přátele.
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 11. listopadu 2023
Naposledy aktivní:
*Vítejte v klubu Pandemonium, místě, kde se prolínají pro dnešní večer dva světy, protože vyhazovači dnes vpouštěji dovnitř každého, kdo u sebe nemá zbraně, ať obyčejné civily nebo zasvěcené do světa stínů a kde noční město najde svůj tep. Když vkročíte do klubu, pohltí vás nekonečný oceán neonových světel, které tančí v rytmu hudby. Atmosféra je nabita energií, která se nese celým prostorem.* *Výzdoba klubu je kýčovitě luxusní, s podsvícenými boxy po stranách, které poskytují tajuplný úkryt pro ty, kdo hledají trochu soukromí a anonymity. Světla se líně odrážejí od vybroušených skleněných stolů po stranách, na nichž stojí rozmanité menší občerstvení, které čas od času někdo doplní či obmění. Najdete zde rozmanitou nabídku od exotických pochutin, ovocem či drobných jídel jako jsou pražení cvrčci, smažené caca - takové malé rybičky, které se daly nazvat skoro hranolkami - po běžnější chlebíčky a jednohubky, lotusové květy, které byly zákusky a jen catering a pořadatel věděli, zda některé z nich neobsahují nějaké překvapení v podobě lístečků jako u koláčků štěstí…nebo nějaké povzbuzující látky, které zábavu mohou oživit.* *Na baru si můžete objednat z rozmanité nabídky drinků a alkoholických nápojů a v davu můžete vidět různorodost tváří – od tajemných postav v maskách po civilisty a podvěťany v atraktivním oblečení, kteří touží po vzrušení. Hudba pulsující klubem láká lidi k tanci, zábavě a uvolnění.* *Mezi hudebními úseky se ozývá hlas Eris, pořadatelky ve výrazném rudém kabátu, který podtrhuje světlé vlasy a bronzovou škrabošku na její tváři za níž se skrývají tmavé oči. Její proslov je jako melodie ve vzduchu - živý, hravý a přivádějící návštěvníky do světa neomezených možností.* "Vítejte v Pandemoniu, místě, kde neexistují pravidla, pouze možnosti. Přeji vám nezapomenutelný večer plný dobrodružství a vzrušení.” *Její uvítání je prosté, tajuplné a svůdné, když pošle neurčitě do davu po ruce polibek a z ruky jí jako při kouzelnickém vystoupení sklouzne malá kulička, která vytvoří kouřovou clonu v níž zmizí. Bystřejší ji mohou o pár vteřin později zahlédnout, jak se kolem zdi přesouvá k baru a během večera různě po klubu a sama si večer užívá.* *Ve vzduchu je cítit euforie, zatímco lidé tancují, baví se v boxech, u baru, či někde po okrajích tanečního placu. Klub Pandemonium není jen prostor, je to živý organismus, který pulzuje srdcem nočního života. A ve stínu těchto neonových světel se rodí příběhy, které zůstanou v paměti až do dalšího rozbřesku.*
*Kayn přemýšlel, proč se sem vlastně dneska vydal. Bylo to proto, že by se chtěl podívat po nějaké nové oběti, kterou by si s sebou odnesl na dvůr? A nebo se chtěl prostě a jenom pobavit? Možnosti byly různé, ale ať už to byla jakákoliv z nich, jeho nohy jej zanesli až do klubu. Pro dnešek se dokonce i vystál frontu, a bavil se nad tím, jak nějaký civilové a ostatní bytosti netrpělivě čekali na to, až na ně přijde řada. Sám se nad tím musel zasmát. Ten věčný shon světa mu přišel zkrátka směšný. Když se nakonec dostal i on do prostor uvnitř, ihned zamířil k místu, kde by si mohl dát nějaký drink. Jak už to pro něj bylo v New Yorku zvykem, tak si objednal dvojitou vodku, načež si vzal skleničku do ruky, zády se opřel o bar, a poté se podíval do davu, sledující všechny kolem sebe jako hladová šelma, která si vybírá, potom skočí.*
*Remi na Aless čekal před klubem. Oblékl si sako, které mělo zlaté a černé pruhy, a stejně taky kalhoty, a celé bylo pokryto lesklými flitry, které na světle zářily. Na oči si nasadil zlaté, lesklé papírové brýle, která ale neměly sklíčka, vlasy si sčísl lehce dozadu, a poté nasedl do auta, které měl od Aless a dojel až před klub, kousek od něj zaparkoval, Ještě se ujištil, že je na smluveném místě, kde jsem měli sejít, a poté vystoupil z auta, opřel se o něj, a zapálil si cigaretu, zatímco čekal na svou upírku. Na dnešní večer se těšil, a jak by taky ne. Slavil se nový rok, začátek něčeho nového, možná něčeho hezčího, než co jej potkalo v minulém roce. I když přemýšlel, jestli to, že potkal Aless, by mohlo něco trumfnout.*
*Na novoroční večírek se vydal i Dominic. tak nějak už překonal obavy z toho jít mezi větší populaci lidí kvůli nevydařenému zátahu jeho hackovacího systému, ale rozhodl se, že kvůli tomu nebude zalezlý věčně doma. Proto se rozhodl vyrazit právě na nějakou akci, která se konala poblíž, a to byl právě večírek na oslavu nového roku v pandemoniu. Pro dnešek tam šel sám, nekontaktoval ani Natalii, ani Inocence, zkrátka a jednoduše tam šel jen on, sám za sebe, doufají, že vše bude v pořádku. Na sebe si vzal klasický oblek a bílou košili. Když se dostal dovnitř klubu, tak si objednal pití, a poté posedával u baru, spokojeni si popíjející svůj drink.*
*Alessandra se na dnešní party moc těšila, už co se setmělo se připravovala. Přece jen měla se na ni setkat s REMIM, takže bylo jasné, že se mu prostě chtěla líbit. Na sebe si vzala dlouhé černé šaty s vysokým rozparkem, dlouhými rukávy a hlubokým výstřihem. Uprostřed byla látka sepnutá zlatou sponou. Obula si zlaté lodičky a na sebe hodila černá kabát. Své krátké vlasy si jen prohrábla a když byla hotová, konečně se vydala k autu, kterým se následně dostala až ke klubu. Zaparkovala, vystoupila a rozhlédla se. Nemusela však hledat dlouho, hned viděla toho, koho chtěla. Vzala si sebou ještě své malé psaníčko černozlaté barvy a vydala se s úsměvem za ním.* Sluší ti to mi amore, sexy jako vždy. *Pronesla, když se za ním objevila, došla k němu a vtiskla mu sladký políbek.* Tak už mě tu máš. *Zapředla spokojeně upírka a koukala na svého milého.*
*Jakmile ji Remi viděl, tak se usmál, načež se k ní přitiskl, polibek jí ihned opětovala pak se uculil od ucha k uchu.* To i tobě, koukni na sebe, krásná jako vždy. *Usmál se na ni, pohladil ji po boku a natiskl k sobě. Pak se jemně odtáhl, aby si sundal zlaté brýle, jež jí dal na oči a zasmál se.* No vidíš, a tohle je ještě mnohem lepší, no ne? *Usmál se na ni a pak se spokojeně na tiskl k dívce. Hned na to se podíval pyšně za sebe.* Hele, a koukej, dojel jsme a ani jsem nikoho nesrazil, nenaboural, učím se rychle, čekám pochvalu! *Pronesl samolibě se smíchem.*
*Vstoupila do prostoru známého klubu v šatech s nejednotným střihem. Měla tenké ramínka, decentní V výstřih a spodní šaty sahaly nad polovinu stehen a měly temně modrou barvu, přes ně byla delší lesklá látka se vzorováním, která v nejkratším bodě sahala do půlky stehna a v nejdelším lehce pod kolena. K tomu černé podpatky, rozpuštěné vlasy. U sebe měla jen mobil, v něm doklady a peníze, které si hlídala vždy a měla pro ně kapsu pod šaty - spíš takové pozdro, skoro jako podvazek. Samozřejmě na kratší straně sukně, aby ji nemusela moc vyhrnovat. Bez starostí tak může zamířit napříč davem, který cenil úvodní proslov k baru pro nějaký ten drink.*
*Dominic ještě jen tak stála rozhlížel se, a přemýšlel, co vymyslet, co vyvést, Nakonec jeho pohled padl na dívku, jež došla k baru, v Modrých, vcelku hezkých šatech, Dom nemohl popřít, že by se mu nelíbily, stejně tak jako dívka v nich. Tam to ale vše končilo, i když tu Inocenc teď nebyl, i tak bylo jeho mrtvé srdce věrné. Ale řekl si, proč by neudělal nějaké galantní gesto? Proto se usmál, došel až k dívce a opatrně na sebe upozornil tím, že se k ní naklonil.* Zdravím, ehm, nechci vyznít divně nebo vlezle, jen mám na tenhle speciální den chuť udělat dobrý skutek. Mohu vás pozvat na drink? *Optal se ČARODĚJKY (TRISS) před sebou.*
*Ohlédne se směrem za mužem, který se k ní právě přimluvil a věnuje mu přátelský úsměv.* Ah, jistě, jestli na tom trváte, určitě mi nebude vadit společnost. *Oplatí mu mile, trochu hlasitěji, aby ji přes hudbu slyšel, protože dnes byl podsvěťanský klub otevřený pro všechny a nemohla vědět, zda před sebou má některého z podsvěťanů s lepším sluchem, nebo někoho, kdo ho měl lidský - což měli i někteří z řad právě členů stínů.* Jinak jsem Meritriss, ale určitě si vystačíme jen s "Triss". *Představí se a konečně se dotočí zcela tělem k němu, v čem dosud blokovaly něčí ruce, které nechtěla mít příliš na svých partiích, to mohl pouze jeden člověk - víla. Natáhne k neznámému ruku, aby dokončila představení, ačkoliv spousta lidí v dnešní době na sebe pouze mávla nebo si kývla.* Tak, na co si dnes večer připijeme? A čím? *Optá se, jaký druh alkoholu pije, aby se buď připojila, nebo si požádala něco, co pije ona.*
*Neměla pro dnešní den nic lepšího, než se jít opíjet do baru, kde byla téměř každý den. Jen tedy pro změnu, že zde byla akce. Viděla davy, které se hrnou dovnitř zatím, co ladně prošla okolo všech. Měla tu své výhody. Aby ne, když celý bar neustále sponzorovala svým alkoholismem. Jako víla měla z kumulace všech velkou radost. Znamenalo to pro ni zábavný večer, kdy se rozhodně nehodlala nudit. Pití, sex a drogy to by nazvala dnešním hesle. Strohé, ale účinné. V červených šatech zavítala dovnitř, aby zamířila k baru, jenže první věc, co jí dost šokovala byl pohled na DOMINICA... dobrá nejspíš se dalo očekávat, že zde bude, takže se rychle otočila na podpatku jiným směrem, kde pro viděla zase REMIHO a ALESS* To je vtip? *Pozvedla obočí a ukradla jednomu páru drink, který do sebe kopla.* Promiňte drahoušci. *Zamířila tedy oklikou. Neměla v plánu se hned se všemi zdravit. Nebyla společenský typ, co se týkalo těchto věcí a raději by zbytek viděla v jiných chvílích než na párty, jenže její kroky se zpomalí. U baru stál opřený KAYN, kdy už se nezvládla nic jiného než jen začít smát.* Gin a tonic! *Houkla na barmana s pozvednutou dlaní, kterou následně protočila, jako kdyby si protahovala zápěstí.* Na lovu? *otázala se jeho směrem.*
*Kayn ji nemohl přehlédnout. Hned, jakmile ji viděl, nadzvedl koutek rtů do úsměvu, nebo jakéhosi spokojeného úšklebku.* Mohl jsme hádat, že se tu objevíš, chodíš do jiného klubu, než sem? *Pronesl Kayn, načež sledoval, jak si objednává pití. pak přikývl.* Dalo by se to tak říct, na lovu, z části se pobavit nad životy civilů a nad tím, jak tráví jejich oslavy. No, v porovnání s vílími oslavami a reji, co tohle sakra je? *Pronesl a odfrkl si, když sledoval skupinku dívek kousek od něj, které ne že by tancovaly, spíše vypadaly, že šlapou zelí. jen si odfrkl a pak se podíval na Elisu.* A co ty, šla jsi se taky, hehe, pobavit? nebo jen už stereotypní zastávka? *Zajímal se a otočil se k ní čelem.*
I ty jeden lichotníku. *Zasmála se a otočila se kolem své osy, aby si jí prohlédl, když jí pak nasadil brýle, jen pobaveně zavrtěla hlavou.* Prý lepší, tss. *Plácla ho lehce do ramene, ale i tak si to nesundala a nechala si je, přičemž se k němu přivinula a spokojeně se usmívala. Jen co se otočil, udělala to samé a pozvedla obočí.* Teda, tak to opravdu chválím drahý, už jezdíš úplně sám a ve svém autě, no musím říct, že ses to opravdu naučil dokonale, jsem na tebe hrdá. *Uculila se a ještě víc mu to jeho ego vyzvedla nahoru.* Budu si muset vymyslet, co příště tě naučím. *Pronesla a chytla si ho za ruku, aby se konečně oba vydali dovnitř.* Těším se na dnešní večer. *Dodala cestou.*
*Dom ihned zavrtěl hlavou.* Ne, netrvám na tom,. jak říkám, nechci být vlezlý, jen jsem to zkusil, ale pokud by vám to bylo nějak nepříjemné, jen řekněte. *usmál se na ni mile. Když se pak představila, tak jí i on podal ruku, on ji ale na místo stisknutí vzal a pokud se mu nevytrhla, galantně jí políbil na její hřbet.* Dominic Northwood, moc mne těší, Triss. *Pronesl a pak se podíval za bar.* Za mě whiskey, stará dobrá klasika. A na co mohu pozvat vás? *Zeptal se, připraven jí objednat i její pití.* Já bych asi připil, na nový rok, nové lidi, nové poznání, známosti, možnosti? Máte nějaká předsevzetí? *Zajímal se upír.*
*Jakmile jej začala upírka chválit, tak nadmul fér hruď jako páva pyšně zavřel oči, nafoukl tváře a pak se zasmál.* To se tak hezky poslouchá. *Přiznal a hned na to si ji ks obě jedním pasem přitáhl.* To i já, dokouřím a můžeme jít. Jinak, jak jsi se měla? *Zajímal se, ten den nebo dva, co ji neviděl. Pak naklonil hlavu na stranu, čekající na její odpověď, zatímco si opět popotáhl z cigarety, ke už chybělo skutečně jen málo.* Myslím si, že dnes to bude fajn, doufám, že se to obejde bez nějakého problému. *Pronesl, otočil se a zaklepal na kapotu auta.*
Nejste vlezlý a nepříjemnou bych vaši společnost nenazvala. *Odvětí diplomaticky, ale s její přátelskou náturou to zní vesele. Trochu jí zrůžoví tváře, což však nejde zas tak moc v neonově zbarvených světlech vidět a rozpačitě se usměje, což vystřídá zpět jistější, přátelský úsměv.* Potěšení je na mě straně. *Mrkne a pokýve hlavou.* Whiskey je vždy dobrá možnost. Na rtech jí hraje úsměv, dokud se předsevzetí neotočí jejím směrem, to si zamyšleně kousne do rtu.* Za mě je důležité zdraví a rodina, jinak jste to vystihl naprosto bravurně a- ah, *Otočí se k barmanovi, který se při nich zastavil, aby jim nachystal nápoje a když už mluvila, tak rovnou také objedná - u sebe řekne, že prosí dvě kostky ledu, nikdy nebyla na pár kapek vody, jako to dělali gurmáni, a otočí se k Dominicovi, zda má nějaké speciální přání k objednávce.*
To já moc dobře vím, proto to říkám, za prvé, abych polechtala to tvé už tak obří ego a za druhé, protože je to pravda, jsi prostě šikovný. *Mrkla na něj a jednu ruku mu položila na hrudník, načež přikývla, když řekl, že hned půjdou.* Docela to uteklo. Řešila jsem ještě práci a pak jsem se zastavila za Lily, moc tě zdraví a prý nás zve na něco jako novoroční večeři s překvapením, tak se tě chci zeptat, zda tam půjdeš se mnou. Kdy to bude je na nás, podle toho, jak budeme mít čas, že ona se přizpůsobí. *Odpověděla a rozhlédla se kolem sebe. Viděla kolik lidí se snažilo dostat do klubu, ještě, že ona nemusela čekat v žádné řadě.* Jo dneska to bude velká noc. Problémy raději ani nepřivolávejme, chci mít konec roku a začátek toho nového v klidu. *Uculila se.*
*Usmál se, a když zjistil, že bude za jeho společnost ráda, pokývl jí hlavou.* Tak to rád slyším. *uculil se a pak opět kývl.* Ano, jako jo, rád si dám víno, nebo nějaký likér, ale whiskey je u mne vždy první volba, co se týče alkoholu. *Podotkl se smíchem. Pak jen zavrtěl hlavou, nechtěl takhle otevřeně před někým, o kom nevěděl, zda je civil, říct že tam chce krev. Nosil si svou placatku, kdyby byl sám, tak o ni asi požádá, ale dával si pozor. I když tak nějak na jednu stranu přemýšlel, jak velká pravděpodobnost je, že by před ním byl právě civil, kteří se sem mají problém občas i dostat. Ale, riskovat nechtěl.* Přišla jste sama? *Optal se pak čaroějky.*
¨*Remi ji poslouchal a pak se nadechl. Už nějak plánoval, že po party zmizí, na druhou stranu zase nechtěl tuhle šanci nevyužít.* Už jsme se domluvil s hochy na podzimním dvoře že se stavím za nimi, ale uvidíme, jak se to domluví, kdyžtak, pokud to bude vypadat nějak jinak na dvoře, půjdu s tebou. Uvidíme. *Mrkl na ni a pak pokýval hlavou.* nebudeme to přivolávat, přesně. Vše bude dobré. *Pronesl, pak zahodil cigaretu, zašlápl ji a usmál se.* Můžeme? Rovnou, co budeš chtít objednat? *Optals e a pokud šla Aless ním, vystáli frontu a vešli do klubu, kde se ihned od Remiho obleku začalo podrážet světlo a on vypadl občas jako diskokoule chodící po zemi, čemuž se nějací lidé a bytosti zasmáli.*
Nápodobně. *Přitaká s pobavením a na DOMINICA se podívá, když jí položí otázku, pohotově však kontroluje drinky. Byla to prostě holka, která byla naučena si je kontrolovat, a s tím, co už zažila ohledně magických drinků a podobně, se jí nechtělo riskovat, že jí tam někdo něco hodí. Kór na podsvěťanské párty, kde jsou i civilové, takže se trochu dalo očekávat, že by tu podobné látky mohly kolovat, aby si každý přišel na své. Přitáhne si drink a jemu podá druhý, bez ledu.* Ano, ano, dnes večer se mi nepovedlo ukořistit doprovod, jsem tu jen na skok, než pojedu zpátky za rodinou na zbytek svátků. A co vy? Bez doprovodu? *V celé pravdě zde byla kvůli tomu, že Gideon musel na chvíli zpátky do Faerie, takže se vymluvili na nějaké povinnosti s tím, že na oslavu nového roku se vrátí.*
*Upírka se na něj pousmála.* Pokud už máš něco domluveno, tak v pořádku, ona sama řekla, že to nemusí být hned na nový rok, ale kterýkoliv den, jak nám to bude časově vyhovovat. Takže si klidně běž a užij si čas s klukama zlato. Chtěl sis odpočinout, tak jen běž. *Usmála se na něj sladce a vtiskla mu polibek, načež se pak vybrala sním do klubu. Jakmile tam vešli, koukala jen kolem, než její pohled zůstal na něm, načež se rozesmála.* A to je konec s nenápadností. Jdeme pro drink. *Mrkla a pokud šel s ní, zamířili k baru, aby si dali něco dobrého k pití. Placatku s krví, měla u sebe, tu nikdy nenechávala doma, takže byla připravená.*
*Nad její poznámkou se zasmál. A skutečně to tak bylo. U baru spatřil i TRISS, už už jí chtěl zamávat, ale jakmile uviděl i Dominica tak se mu postavily chlupy na těle a chytl se Aless.* Drž mě, nebo mu rozbiju držku. *Pronesla pohled od upíra raději odvrátil, než zamířil na druhou stranu baru, dělajíc, že jej neviděl. Proteď se Triss prostě vyhne, ač nerad, ale jisto jistě věděl, že kdyby přišel do blízkosti upíra, lítalo by, jak se říká, peří. Objednal si likér, Aless objednal co chtěla ona a usmál se.* No, dám ti vědět, kdy pak bude čas, ale rád bych se za Lili zastavil. *Pokýval hlavou.*
*Jakmile dostal drink i Dom, ihned si jej taky přitáhl, z kapsy v saku vytáhl placatku a z ní si nalil krev do pití. Pokud by se ptala, mohl to svézt na nějaký protienový extrakt a nebo rajčatový džus, cokoliv, to už bylo to nejmenší a méně okaté než říct barmanovi o krev.* Ach ano, taky sám. Přítel odjel na svátky za rodinou, co jsme pochopil, kamarádka slaví s přáteli, takže jsem vyrazil sám, ale upřímně mi to moc nevadí. Jsou fajn, ale já rád poznám nové lidi. *uculil se, placatku schoval a poté dal drink před sebe, aby si přiťukly.* Tak, na nový rok? Nové možnosti? *Optal se a hleděl jí do očí. *
*Převrátila oči v sloup nad jeho slovy, ale ne otráveně. Bylo to popichování i z její strany* Kam jinam bych asi tak zavítala. Měla jsem chuť na alkohol a sex. Možná i něco k tomu *Pohlédla jeho směrem k dívkám, když vyprskla smíchy, ale dost elegantně na to, aby to nebylo hlasité.* No řekněme, že jejich svátky jsou zábavnější než ty naše nemyslíš? Rozhodně už z důvodu, že na nich nejsem já. *Poukázala rukou na své tělo a upila ze svého pití.* Snad nebudu žárlit, že se budeš věnovat i ostatním než jen mě *šeptla k němu, ale slova nemyslela vůbec vážně spíše to tak odkoukala ze světa živých, že žárlivost byla nějaká jejich špatná vlastnost a těch si samozřejmě všímala nejvíce.* Tam ten.. *poukázala prstem na muže, co byl podobný KAYNovi* Ten by šel. Nebudu se tajit tím, že pro tvůj vzhled mám slabost
*Kayn se jen zamračil.* jejich svátky že jsou zábavnější? No, to je teda blbost. Co jsme tak sledoval, tak je to...já nevím, vcelku trapné, a ani mě to moc neláká. Jako třeba ty vánoce. Je to jen marketingový tah, kdy všichni lžou. O tom, že je nějaký Santa, kazí dětem iluze a místo toho, aby jim ukázali realitu jim mažou med kolem huby s tím, že je nějaký Santa. Jako jo, na jednu stranu je to vtipný, jak tomu ty malí lidé věří, ale na druhou stranu, je to kruté, což je...hehe, hezké, jo. A pak, ta hraná láska? Vezmi si, najednou se všichni miilují a po svátcích zase dělají, že se neznají. Tohle já asi nikdy nepochopím, je to tak ošklivě povrchní, až to bolí. *Odfrkl si. Když pak ukázala na muže kousek od nich, jen si jej sjel pohledem a koukl na Elisu.* No dovol? Chceš snad říct, že vypadá, jako já, No to snad nemyslíš vážně. *Řekl a opět se na muže podíval, nechápavě, zhnuseně a opovžliivě.*
*Pohled jí padne na to, jak si nalije rudou tekutinu do svého nápoje a na barové židli si poposedne a trochu se narovná, brzy se ale její přátelský úsměv vrátí zpátky, aniž se zeptá, co si tam nalil. On si mohl myslet, že jej má za podivína a nechce to vědět, nebo si myslí, že jde o griotku nebo jak se jmenuje ten červeně zbarvený alkohol, zatímco ona tušila, že šlo o krev, o upíra. Ale rozhodla se s tím nic neudělat, nakonec proč taky? Nedal jí důvod a ona dávala šanci snad všem. A někdy i nezaslouženě ne jednu.* Jaké dnes večer máte plány? Poznat, co nejvíc lidí? *Prohodí, když zvedá skleničku a zopakuje přípitek.* Na nový rok. *Usměje se a cinkne si s ním, pokud svolí, než si spokojeně upije.*
*Když si s ním přitukla, usmál se a pak se tedy napil, s tím, že na Nový roka doufal, že tenhle bude zase o něco lepší. A jak by taky neměl být, Emett byl pryč, gang co po něm šel taky, měl přítele, kamarádku, vše zatím vypadalo dobře.* Pak se podíval na TRISS.* A víte, že ani nevím: Měl jsme prostě plán sem zajít, napít se, bavit se, užívat si, možná najít nějaká předsevzetí do nového roku, i když mi stejně žádná nevyšla, ale zkouším to pokaždé, už od svých dvanácti let. *Zasmál se pak Dominic a nakonec položil sklenku vedle sebe na bar, zatímco si ruce před sebou spojil.* Poznat lidi, to zní dobře, je vždy dobré mít nějaké známé, i když, jsem spíše samotář, co jsme ale poznal pár známých, co mám, jsem za ně rád. A vy? Bavit se? *Zeptal se.*
*Všímala si ostatních a také, jak byl klub vyzdoben, proto hned netušila o čem byla řeč, když se však podívala na Remiho a pak na místo, kde koukal, pochopila a pevněji mu stiskla ruku.* Prostě si ho nevšímej, dělej, že není, tak jako to dělám já. *Zašeptala a nechala si od něj objednat bourbon, do kterého si pak přidala trochu krve, když jej konečně dostala.* Jasně, ale klidně to stihneme oboje, to není problém. Hlavně si dej čas sám pro sebe lásko. *Mrkla na něj a odložila si psaníčko vedle sebe na bar, zatímco se o něj zády opřela, aby se rozhlédla kolem sebe. Poznávala tady docela dost lidí. Nejen Dominica.* Jedno co vím dneska stoprocentně, že ty to tu rozzáříš. *Uchechtla se a sjela si ho pohledem.* I tak jsi k sežrání.
*Remi se ještě chvilku díval na Doma, ale pak se otočil konečně na Aless, které věnoval pozornost. Pak se jemně usmál.* No, zářím už teď, no ne?" *pronesl, načež vstal, zatočil se kolem, své osy a hned an to kolem sebe spatřil odrazy od svého obleku, jak padala na bar,. podlahu, blízký nábytek a taky pár lidí. Pak došel k Aless.* Dáme pití a pak tancovat? Co ty na to, moje milá? *Usmál se na ni, když se posadil po jejím boku, zatímco zaháněl touhu dojít za upírem a říct, co si o něm myslí. Nechtěl ale tenhle večer nějak kazit, jen si to užít.*
To si piš, že jo. Ty moje Jitřenko zářivá. *Zazubila se od ucha k uchu a napila se pak ze svého pití, zatímco se na něj dívala. Už si na ty jeho extravagance zvykla a popravdě, neuměla si ho představit jako nějakého tuctového mladíka. Tohle byl prostě Remi, praštěný, vyzývavý a o to víc ho zbožňovala.* Jsem pro, nejdřív drink. *Napila se a spokojeně zamručela a pak se usmála.* A pak klidně tanec. Noc je ještě mladá, času na všechno bude. *Uculila se a položila jednu svou ruku na jeho stehno, zatímco v té druhé držela sklenku s pitím.*
Spousta přeedsevzetí by nevýjde dle plánu, to je pravda, někdy je jednodušší si dát nějaké, které jsou reálné - například přežít. *Ušklíbne se.* A ani to někdy nemusí být jednoduché se zvraty, které si nachystá život, není-liž pravda? *Nadhodí řečnicky a pak se uculí.* Napodobně, jsem velmi ráda za přátele, jsou vlastně taková moje rodina. A jinak ano, bavit se. Zatančit si, dát si nějaký ten drink a užít si dnešní večer se vší parádou. Někdy je prostě fajn vypnout a jen být, žít a bavit se. *Zopakuje a usměje se, než se znovu napije a pohodlně se opře o bar a velmi bezděčně si zakryje dlaní drink, který zrovna nesledovala.* Nu a vy se chystáte bavit? Abych vás nezdržovala...věřím, že někdy je New York jako vesnice a lidé se znovu potkají, pokud se potkat mají. *Pousměje se a skoro spiklenecky na něj mrkne.*
*Nad tím co řekla se zasmál a sám sebe se v hlavě zeptal, jestli se to počítá, pokud už mrtvý vlastně je. Nahlas to ale nevyslovil, jen se zasmál, ale nakonec si řekl, proč by ne?* Hm, to je předsevzetí, co si upíři třeba říct nemohou, když už jsou vlastně po smrti, nebo...ale dalo by se to tak vzít, co? *Buď si teď o něm bude myslet, že je úplný magor, nebo pochopí. Proteď se ale zasmál a sklopil na moment pohled. Pak kývl na souhlas.* Jo, bavit se, možná oslavit a přivítat to co přijde. *zazubil se od ucha k uchu. Pak zavrtěl hlavou.* Já se rád pobavím, nezdržujete mne, to se nebojte. Bavím se i tím, že si s vámi tak hezky povídám. *Přiznal Dom.*
*Remi když pak dostali drink položil peníze na pult, vzal pití svoje i Aless, jedno jí podal a nadzvedl jej na ťuknutí.* Tak, na co pijeme? *Usmál se na ni a sám pak něco navrhl.* Na nové zážitky? Na to, aby se vše dařilo, na tvůj klan? *Optals e Remi a sám čekal, co navrhne ještě Aless, aztímco se jí díval s úsměvem do očí.*
*Pozvedla pití, stejně jako on a usmála se na něj. Poslouchala ho a pak se usmála.* Na nové výzvy, na tvůj rozrůstající se obchod, na tvou kariéru chůvy. *Uchechtla se potutelně, než se na něj zadívala.* Na to, aby se neobjevilo už nic zlého. *Tak trochu měla na mysli jeho otce, doufala, že když teď byl relativně klid, že to tak také zůstane a on dal konečně pokoj.* Ale především na náš společný život, na nás dva lásko moje. *Pronesla a usmála se na něj. Nemohla popřít, že byla nesmírně šťastná, což na ni šlo dneska vidět.*
*Usmál se a přikývl na souhlas. Hned na to se k ní naklonil, cinkl si, zatímco ji dlouze políbil.* Jo, to zní moc dobře. *Přiznal, načež se tedy nakonec napil,. Pak odložil fialově zbarvený drink vedle sebe, načež se uculil.* Hm, mám se ptát na svolení, jestli si mohu něco vzít? Jo, chci si to užít, ale kamarád ze dvora mi dal jednu takovou férskou drogu, která vypadá dost dobře, popisoval mi účinky, chceš zkusit taky? S krví? *Pronesl a potutelně se na ní usmál, zatímco už sahal do náprsní kapsy.*
*Polibek mu opětovala, než se nakonec napila i ona a svoje pití pak položila na bar před sebe.* Vážně se mě ptáš jestli si můžeš něco dát a na to jestli si dám s tebou? Sakra co je to za otázku, jasně, že si dám, dnešek si prostě užít musíme. *Culila se a pozorovala ho, když hledal onu drogu v kapse.* Tak povídej, co to vlastně je a jaké to má účinky, ať vím, co mohu čekat. Kdoví, třeba jí znám z práce. *Pokrčila rameny a usmívala se, sama se pak natáhla pro svou tašku, ze které si nenápadně vzala malou placatku s krví.*
*Remi se ihned zasmál, jakmile Aless svolila.* Tak co mi říkal, mělo by to být na posílení a procítění emocí, které dotyčný právě prožívá, takže doufám abychom byli dobře nalazení, což tedy jsme. Pocity lehkosti, radosti, euforie se umocňují o to více, takže super. Něco jako extáze, jen trochu silnější. *Uculil se a vyndal dvě kapsle s lesklým práškem uvnitř.* Do pití, zamíchat a do sebe! *uculil se, jednu jí podal a svoji rovnou hodil do pití, zamíchal a když se rozpustilo, drink do sebe kopl až do dna.* Wohoou, to bude jízdaaa!
*Poslouchala ho a culila se.* Něco na podobný způsob znám, máme to taky, ale tohle se mi líbí. Tak šup s tím sem. *Vzala si od něj jednu kapsli, kterou hodila do pití, do kterého ještě přilila trochu krve. Počkala až se to rozpustí a když to bylo hotovo, udělala přesně to samé co Remi, kopla do sebe celý drink a uculila se.* Na tohle jsem teda zvědavá. Jízda to bude prvotřídní. *Zasmála se.* Chceš ještě něco k pití nebo už chceš jít na parket? *Optala se jej zatímco se rozhlédla kolem sebe.*
*Remi se uculil a když do sebe i Aless hodila své pití s krví a drogou, tak se uculil a kývl na ni.* Ještě bych se asi napil, ale pak už půjdeme, chci si to dnes pořádně užít, a hádám, že i ty. *Mrkl na ni, načež se otočil k baru, kde oběma objednal to samé, co měli a pak se otočil zase na upírku.* No, takže věci se mají tak. Jinak, přemýšlím, že bych trochu rozšířil obchod i na širší sortiment, ale bude to chtít investice. Těším se na to, abych řekl pravdu,. *Pronesl upřímně s úsměvem na rtech.*
*Přikývla a nechala si objednat ještě další pití, přičemž už měla připravenou i krev, aby si jí tam pak dala.* V tom máš pravdu, že si chci poslední den tohoto roku pořádně užít. *Mrkla na něj, když se k němu otočila a hleděla na něj, zatímco poslouchala, co povídal.* Ale tohle zní jako velmi dobrý nápad. A už víš, jak moc to chceš rozšiřovat? Jak moc široký sortiment chceš? *Pousmála se, zatímco jej chytla za ruku a palcem jej hladila po hřbetu ruky.* Když mluvíš o investicích. Co kdybych ti v tom pomohla, co kdybych do tvého obchodu investovala? Přijal bys to? *Optala se jej s úsměvem. Věřila mu a chtěla mu v tom i nějak pomoct, pokud to bylo v jejich silách.*
*Usmívals e na ni a pak poklývla hlavou.* To si tak nějak ještě rozmýšlím, abych řekl pravdu, ale asi bych to chtěl tak nějak s více stunnými nástroji a příslušenstvím, nechci se hnát do nástrojů, co mi jsou cizí, jako třeba bicí, klavír, to ne, ale více kytar a podobných nástrojů, však víš. *Usmál se a pak zavrtěl hlavou.* Je to od tebe milé Aless, ale já si myslím, že to zvládnu. Chci to zkusit sám, začal jsem sám, ale pokud by bylo něco výhodného, tak se na tebe rád obrátím. *Usmál se na ni mile.*
*Natalie se dostavila na novoroční party, protože se o ní odslechla a taková party se nedá odmítnout. Elaine se táhla za Natalií jako znuděné dítě na rodinné oslavě. Narodil od ní Natálie se vešla na tom jak se dnes oblékla. Průsvitný top, jeany s růžemi a vysoké boty v ní probouzeli menší Popelku na Bále.* Hm..je tu dost lidí..ty se když tak usad a já se du bavit..*Elaine hned nesouhlasila s těmi slovy* Ne budu blízko a být tebou nedělám blbosti..*Dořekla Elaine a Nat si objednala nápoj na baru, cocktail s krví*
Upíři přece také žijí, jen už bez nějakých...biologických procesů, které provázejí živé živé. *Zasměje se nad trochu chaotickým teoretizováním, které teoretizování vlastně ani nebylo. Pořád se to dalo ale brát jako teoretická debata, vždyť kolik lidí v dnešní době milovalo upíry kvůli Twilight sáze, Upířím deníkům a podobně?* To jsem ráda, že nejsem nudná. To beru jako úspěch. *Zazubí se a dopije svou skleničku, načež ji odloží na bar.* A nemáte chuť si zatančit?
Je to zvláštní, ale jsem za to...je to fajn. *Pronesl, načež se rychle usmál a pokýval hlavou.* Je to zvláštní hříčka magie, to se musí nechat. *Řekl uznale, hledící na ni. Pak hned zavrtěl hlavou.* Ne, nejste, sakra, to bych tu už nebyl. Ale teď mne omluvte, vím že to navrhuje žena, ale mohu vám tykat? *Optal se, snad trochu nervózně, že porušuje takto nějakou etiku. Nakonec nad tím ale imaginárně mávl rukou, líná huba, holé neštěstí. nad její otázkou nad tancem se usmál.* Ale jistě, budu rád. *Uculil se a odložil drink, načež k ní natáhl ruku, aby si ji pozval na parket.*
*Ještě chvilku se koukla na muže, než se mu v hlavě zrodil nápad. Aniž by cokoliv řekl, tak se odrazil od baru a zmizel v davu, mířící za mužem, snad aby si pohrál s jeho myslí, aby se pobavil po svém. Ovšem ne moc daleko od baru do někoho vrazil. Se svými 201 cm se nekoukal dolů, prostě šel. Proto si nevšiml zrzky, do které vrazil. Nebo ona do něj? Po tom nepátral, ale jakmile cítil jak mu drink, který držel v ruce zmáčel oblek, tak zavrčel a podíval se po viníkovi. Jakmile NAT spatřil, tak sevřel oči do úzkých linek.* Že by jsi dávala pozor na cestu? *Zavrčel jejím směrem.*
*Dívka se pousmála a když jim podali jejich pití, opět si jej ochutila podle sebe, načež se napila.* Máš čas si to pořádně promyslet, co a jak chceš a nechceš, dát si dohromady nějaký plán a pak už to jen hezky uskutečnit. A ano, vím, co myslíš. Zní to opravdu dobře a držím ti v tom palce. *Naklonila hlavu lehce na stranu.* Byl to takový spontánní nápad, který můžeš využít kdykoliv budeš nějak potřebovat drahý. *Mrkla na něj a usmála se, cítila jak droga pomalu najíždí a její úsměv se ještě více rozšířil.* Sakra, tohle je dobrý materiál teda. *Pronesla uznale.*
Nějak to zvládnu, tedy myslím, nebo doufám, že to bude v pořádku. Přeci jen, je to hudba a to je moje. *Usmál se Remi, načež se pak na Aless podíval. I on cítil, jak pomalu najíždějí účinky lesklého prášku, jež si se sebou donesl.* Jo, to je dobrej matroš, to víš, my víly máme jen ty dobré věci. *Mrkl na ni a pak ji vzal za ruku.* Takže bych to viděl na nějaký ten tanec, co ty na to? *Uculil se na ni a nechával se unášet emocemi a pocity, tím, co právě cítil a prožíval a zcela se okamžiku poddal, držíc si upírku blízko sebe, zatímco se chytal pohyby do rytmu hudby.*
Huh? Prosím?..já tu stála to vy jste do mě vrazil..*Dodala Natalie a usrkla si svého drinku. Elaine se na féra podívala a projela ho očima* něco v nepořádku?..jestli ne tak pokračujte pane.. dokud mám dobrou náladu *Varovala ho Elaine a Nat se pousmála než mu podala ubrousky* Tady..ať to máte čím utřít ..*Dořekla Nat a vrátila se ke svému drinku*
*A Kayn by možná i pokračoval. Ale to by se mu neměla do cesty postavit Elaine. Hned nakrčil obočí, načež se na ni zadíval a nepříjemně zavrčel. Pak si přejel jazykem po rtech a sklonil se k ní.* Myslíte si, že mi můžete vyhrožovat? *Pronesl, načež mu netrvalo moc dlouho aby vklouzl do upírčiny mysli. Hned na to uchopil její myšlenky, její emoce a do hlavy jí vložil myšlenku o tom, že se nachází ve smrtelném nebezpečí.* Měla by jste asi utíkat, slečno. *Zavrčel na Elaine, kterou už se dál nezabýval a pak se otočil na NAT.* Copak nemáš zuby, že za sebe necháváš štěkat starší? *Podíval se na ni, ignorující to, že mu podala nějaké ubrousky. Jen ji sledovala čekal, co mu odpoví.*
*Její spolubydlící jí týdny ukecává, aby ji nenechala na konec roku samotnou v New Yorku a šla s ní na novoroční párty v Pandemoniu. Ze začátku Candy nebyla pro, těšila se na klidnou oslavu s rodinou, ale nakonec se jí kamarádky, s kterou sdílí byt, zželelo. Stejně až by se vrátila, musela by poslouchat její naříkání, že jí dala košem. A na jednu stranu, třeba i jí prospěje jít jednou za rok na párty a vypnout hlavu. Velká část dne padla na přípravy, aby děvčata byla tou nejlepší verzí sebe sama. Candy si vybrala polodlouhé šaty s květinovým vzorem, korzetový top je zdoben blýskavými kameny, ale žádná zář nedokáže přebít její oslňující úsměv. Její vlnité blond vlasy padají ležérně po ramenou, doplňujíc krásu květin na šatech. Na místo se dostanou po začátku, vchází do živého víru novoroční párty. Společně se ponoří do vřící atmosféry oslavy, tancují a baví se. V průběhu večera se však rozdělí. Candy pak zamíří k baru, kde je rušno. Atmosféra místa je úžasná, ale množství lidí jí není moc příjemné. Ráda by nezůstala po zbytek noci sama.*
*Elaine odstoupila a kvůli kroužku odešla pryč aby se vzpamatovala, Natalie mezitím znervoznila a dívala se na Kayna* J-Jsem moc mladá abych chodila sama mezi lidi..abych někoho nepokousala..A štěká po mě protože to myslí dobře..*Když Elaine odvezla tak Nat věděla že je špatně a z Kayna nespustila oči* Ještě něco?..*Zeptala se lehce vyděšeně* !
Oh jistě, tak tedy...ahoj. *Pousměje se a když přijme vyzvání k tanci, tak přijme jeho ruku a nechá se zavést na taneční parket, aby si mohli zatancovat.*
*Helděl na ni a popravdě si užíval to, jak vyděšená byla. Nakonec se sklonil a zadíval se jí upřeně do očí.* Bylo by hodně hezké vložžit ti do hlavy nějakou myšlenku o tom, že všichni jdou proti tobě a musíš se bránit, no ne? *Pronesl a pak se spokojeně odtáhl. Nic ale neudělal, jen se na ni díval. V dalším momentě využil svou magii aby jí vklouzl do hlavy.* /Mladá upírka, no to se na to koukněme, jo, sranda musí být./ Tak mládě, co se nekontroluje, to se na to podívejme. *Zavrněl spokojeně, než se skryl do iluze neviditelnosti pustil svou sklenku na zem, sehl se a vzal jeden střep. Pak popadl nejbližší procházející bytost, ze které díky myšlenkám vyčetl, že je civil. Hned na to ji řízl lehce do ruky a nechal ji krvácet před NAT. Stále neviditelný se pak natáhl k upírce.* Tak běž, mládě. *Zavrněl jí, než stále nevidtilený zamířil davem pryč, k muži, ke kterému mířil prvně. Po cestě mu ale dojde, že by ocenil sklenku pití. Proto změnil směr chůze, shodil ze sebe neviditelnou iluzi došel k baru, o který se opřel vedle CANDY, a objednal si vodku. To, že je vedle něj blondýnka mu samozřejmě neušlo, sem tam se na ni po očku podíval.*podíval.
*Natalie hned po tom vytasila tesaky ale snažila se kontrolovat, bylo to bolestivé a divoce se zorbehla za civilem, který mířilna záchody. Elaine rychle se na vrátila aby jinzastavil ale bylo pozdě. Natalie ubohého civila zakousla a začala sát tiše vrčela a iddtahla si jí bokem na záchodky, po chvilce vyšla s ústy od krve a zděšeným výrazem* J-Ja ho zabyla?..*v očích se hi nahrnuly slzy a Elaine ji Utřela usta* Shh..TP nic..to nic..
*I Dominic se spokojeně usmál, když přijala jeho pozvání, tak ji vzal za ruku, odvedl na parket a začal s ní tančit, spokojeně a vesele, do rytmu hudby, jaký byl. Musel uznat, že se bavil. Měl za to, že v davu spatřil i nějaké známé tváře, ale pro teď to tak nějak ignoroval, ovšem, to se změnilo, když spatřil NAT, jak běžela za pro něj neznámou tváří a Elaine za nimi. V ten moment pochopil, že tohle bude asi problém.* TRISS, omluv mne, prosím. *Pronesl a ihned vyběhl za dívkou, jež mizela na toalety. Prorval se skrz dav a dostal se až na místo, kde se mu naskytla krvavá scenérie. Dominic se ihned podíval na NATA, nějak neschopen čehokoliv.* Nat, co se...co se tu stalo? *Pronesl a nahlédl do kabinky. Ihned přiskočil k dívce na zemi, která byla v bezvědomí a nahmatal puls. Ulevilo se mi, když slabý nahmatal a ihned jí přitlačil prsty na ránu.* Elaine, běž pro někoho, ta civilka tu nemůže zůstat, já na Nat dohlédnu, dobře? *Podíval se na starší upírku.*
Zvládneš, to víš, že jo. *Chytila ho za ruku a stiskla mu jí, načež se na něj sladce usmála, poté se opět napila.* To, že víly mají velmi dobré drogy, to moc dobře vím miláčku, ale tohle je něco, co jsem ještě neměla, možná jen něco tomu podobné, ale tvůj kamarád, se tedy vážně vyzná. *Zasmála se a i ona pociťovala, jak se všechny emoce a pocity znásobily, přičemž je nechala volně plynout a jen se spokojeně usmívala a užívala si atmosféru, která kolem panovala. Nakonec odloží sklenku a vstane, načež mu ruku stiskne.* Jdeme tančit, konečně to začíná působit a já mám chuť se bavit. *Zasmála se a stejně jako on se pohupovala do rytmu hudby, načež se vydala k parketu, doufajíc, že jí její milý následuje.*
*Čekání u baru na svůj objednaný drink si Candy krátí tím, že se pohupuje do rytmu hudby, který se nese v duchu veselé atmosféry novoroční párty. Barevná světla a rozjařené hlasy lidí kolem ní ji ji nedávají možnost myslet na cokoliv jiného. Očima pozoruje lidi postávající poblíž. Většina je ve velmi dobré náladě, což dělá i ji veselou, ačkoliv čeká na teprve druhý drink a pravděpodobně poslední, protože si ráda své noci pamatuje. I přes množství lidí u baru netrvá dlouho, než dostane svou objednávku. Bartender jí připraví další skvostný koktejl, a Candy si užívá každý lahodný doušek. V její blízkosti však cítí přítomnost muže, jehož pohled je kradmý, avšak intenzivní. To ji lehce znervózňuje, ale přesto – nebo možná právě proto – se rozhodne ho oslovit. Otočí se ke KAYNovi čelem a s zářivým úsměvem na rtech, který zrcadlí její radostnou náladu, se snaží získat jeho pozornost.* Ahoj. Jsem Candy. Šťastný nový rok přeju. *Prohodí s vřelým tónem a nastaví svou skleničku, aby si s ním mohla přiťuknout. Její přátelský projev šíří vlnu pozitivní energie, která je občas nakažlivá, a celým svým vystupováním vyzařuje přívětivost a radost.*
T-Ten Fér..on vlezl mi do hlavy a odehnal Elaine..pak předal civila abych ho napadla a-a..*Nat se začala klepat, nikdy někoho takhle nenapadla a tohle [link src="bylo.jeji"] poprvé. Elaine si povzdechla a dala civilovi trochu svojí krve a opřela civila o zeď . Nat se koukla na Dominica v panice a snažila si utřít pusu* Bude v pohodě?..*Zeptala se vyděšeně a Utřela si oči od slz* Ano..krev jí vyléčí..*Když se probrala tak Elaine civiklu očarovala aby odešla a zůstala u Natalie*
*A taky ji následoval a chtěl tančit, až jej z toho nohy bolely. Byl zapálený pro tento moment a hodlal si jej užít, to by ale nemohl nespotnout TRISS, co stála jen kousek od nich. Ihned rozpažil ruce vzhůru, načež popadl Aless za ruku a pokud s ním šla, tak běžel za ČARODĚJKOU.* TRIIIIISS!!!* Vyjekl vesele a ihned ji objal, a pak si ji sjel pohledem.* Páni, tobě to sekne, co ty tady? Bavíš se? my jo, strašně, jdeš tančit? *Nenechal ji promluvit, chytl ji za ruku a snažil se ji vtáhnout na parket.*
*Ačkoliv se naštval, teď jej nezajímalo moc, kdo to udělal, chtěl jen tohle dostat pryč, aby to neměla NAT před sebou.* Bude to dobrý, za tohle nemůžeš maličká. *Pronesl a když se Elaine začala věnovat civilce, tak ihned doběhl do dalších uliček klubu, kde pomocí encanta vymohl od jednoho z pracovníků klíč, mop a kbelík, aby to mohl uklidit. takhle naběhl na záchodky, které za nimi zabouchl, zamkl a dal se do uklízení. Když měl hotovo, tak krvavou vodu spláchl, vymyl kyblík a pak už se věnoval Nat, ke které si klekl, objal ji a podíval se jí do očí.* Holka, budeš v pohodě? No tak, nemohla jsi za to. *Mluvil na ni, zatímco si ji tiskl do náruče.*
*Triss sama při protáčení měla dojem, že zahlédla známé, ale hned je zakryl dav, který kolem nich také tancoval, ale to brzy bylo přerušeno a ona stačila pouze chápavě pokývnout a načít slova, že se nic neděje, než byl pryč.* /Upíři.../ *Proletí jí hlavou a tiše se modlí, že se neděje žádný průser, jako bylo už prakticky "kdysi" vpadnutí démonů do Pandemonia při nějaké akci, tušila, že šlo o Halloween. Nezůstává zaskočena dlouho a prostě se vrátí k tanci, ostatně kvůli němu tu byla a tancovat samotné jí nedělalo problém. Chvíli na to zaslechne své jméno a v ten moment ji už popadnou mužské ruce a sotva pozná jejich majitele, uvolní se a obejme jej nazpět.* Ahooooooj! Tebe bych tu nečekala, REMI! *Křikne přes hudbu a hluk lidí nazpátek, když se mu konečně vymaní a pak se usměje i na ALESSANDRU, pokud se k nim přidala.* Zdravím, my se ještě neměly šanci představit, jsem Triss! *I k ní natáhne ruku, jako předtím k Dominicovi, protože se právě s ženou seznamovala, ačkoliv skrze Remiho o sobě nejspíše už dříve zaslechly z jeho úst.*
*Kayn, jakmile na něj DÍVKA promluvila, se celý zachvěl vzrušením. Stačil jí proniknout do mysli a v myšlenkách zjistit, že má co dočinění s civilkou, s civilkou, jejíž energie jej skoro pohlcovala, jak byla pozitivní a zářivá.* /Ideální svačina po párty./ *Pomyslel si, ale hned svou myšlenku zahnal. Alespoň by to zkonzultoval s Elisou a třeba by se podělili. Když myslel na vílu, podíval se k baru. Nemohl ji ale pohledem najít, proto se podíval opět na CANDY.* Můžeš mi říkat KAYNe. I tobě přeji hezký nový rok. Mohu tě pozvat na pití? *Zajímal se fér. Zběžně zkontroloval, zda má na prstě prsten obsahující drogy, a tiše doufal, že je doplnil.* Bavíš se?
*Nat měla slzy v očích a přikývla* Asi jo..jen..*Odmlčela se a potáhla tiše* Jen se musím uklidnit..měla jem černo před očima a pak jsem jen cítila jak mi krev teče do žaludku..Nikdy jsem po někom takhle nevyjela..Alespoň be úspěšně..budu v pohodě běž se bavit Dome..ať ti nepokazim novoroční party..*Usmála se a pak se postavila aby se opláchla studenou vodou.* Vím jak vypadal ten fé[link src="r.dva"] metry měl..černý vlasy *Elaine se koukla na Nat a zavrčela* To tě Dragos zabije a hlavně mě! Mám tě na starost a ty mi furt děláš problém?!..*Nat cukla a koukla se pryč*
Dobře, tak tedy Kayn. *Kaynovo pozvání na pití jí přijde milé, ale ještě stále má dost plný drink, který si objednala před chvílí, takže v hlavě dává dohromady, jak že se odmítá pozvání od muže, aniž by ho urazila. Nechce, aby si to vzal osobně. S úsměvem zdvořile odmítne.* Díky, ale ještě mám plno. Tak možná později? *Neví, jestli se k tomu ještě vůbec dostanou, ale každopádně to v její hlavě zní méně odmítavě.* A co rád děláš? *Snaží se změnit téma. Zároveň ji to i opravdu zajímá, chce od něj slyšet něco víc, než jen obvyklé povrchní fráze. Co se týče jeho zájmu, jestli se ona dnes večer baví, přikývne a rozhlídne se kolem na tančící lidi.* Je to šílený, dlouho sem na podobný akci nebyla. Spousta energie a dobré nálady. *A raději přehlíží, že někteří jsou už v až moc dobré náladě. Kayn, i přesto, že je přátelský, má v očích něco, co ji naplňuje mírnou nervozitou, která nemizí po celou dobu, co s ním mluví, což se snaží nedávat najevo.*
*Dominic to sledoval, a ochranitelsky si Nat objímal.* Nikam nejdu, nemusíš se bát. *Hlesl upír, načež se na ni podíval a pohladil ji.* Teď je důležité, aby ty jsi byla v pohodě. Parchantů jako je on bude víc, kor když je to víla. Víly jsou parchanti. *Zhodnotil odfrkl si. pak se ale podíval na Elaine a zamračil se.* To stačí, ne? Řekni mi, byla jsi snad kdy jiná? Ta holka za to nemůže, jak řekla. *Zavrčel a pak se podíval na Nat.* Budu s tebou, neboj se nic.*Pronesl a pohladil jí po tváři.*
*Cestou na parket se usmívala od ucha k uchu a držela REMIHO za ruku, tak nějak nechtěla, aby se jí třeba ztratil v davu, přece jen lidí tady bylo víc než dost. V jednu chvíli ale cítila, jak jí pustil, načež se nechala jen tak dotáhnout až za jeho známou, se kterou se hned vítal, zastavila se a pousmála se. Poznávala jí, o TRISS už slyšela, jak z vyprávění právě svého manžela, tak i celkově někde mezi řečí už padlo její jméno, takže věděla, že byla čarodějka. Nechala je se přivítat, než pak dívce s úsměvem podala ruku také.* To tedy neměli, těší mě, jsem Aless. *Uculila se a pokud tak udělala i TRISS, potřásli si rukou.* Ale i tak mám pocit, že tě nějak znám, to bude asi proto, že Remi o tobě občas povídal. *Mrkla a pohled pak přesunula na svého chotě.*
*Jakmile odmítla jeho nabízený drink, ihned dal před sebe dlaň v gestu, že se nic neděje, nic ale neřekl. Sám si objednal vodku, načež se na CANDY opět podíval a usmál se, zatímco ji poslouchal. Její otázka jej překvapila, taková nevinná a jednoduchá.* /Vysávám civily, učím se jak být ještě mocnějším, bavím se na utrpení druhých./ Jím, učím se nové věci a vyhledávám zábavu. *Pronesl a pak se zasmál.* A co ty? Nevím, nějak si pohrávám s myšlenkou, že to nebude popíjení v klubu, a nebo jsme se v tobě spletl? *Optals e a usmál se, když mu barman podal jeho drink.* To ano, ta pozitivní energie mnou vcelku rezonuje. *Pronesl popravdě fér.*
*Jakmile jej TRISS objala nazpět, tak spokojeně zavrněl. Pak se na ni podíval.* No ale, nečekala by jsi mě na ultra mega super šajnící, hlasité párty v zářivých barvách a super hadrech? Sakraaa, bude nový roook! *Vykřikl tak hlasitě, až se na něj pár lidí kolem otočilo a jen protočilo očima což Remi zcela vyignoroval. Pak koukl opět na obě ženy před sebou.* Jeeeee, já jsme rád, že jste se seznámily, jdete tančit? Obě? Zvu vás, a pak vás zvu na drink! Tahle noc se musí pořádně oslavit!! *Halekal fér a obě chytl za dlaně, zatímco začal vesele poskakovat a tančit, zatímco se světlo opět odráželo d jeho obleku a činilo z něj rádoby disko kouli.*
*Usmívá se ještě víc, když mluví o tom, co rád dělá.* Jídlo máme společné. *Skoro mu skočí do řeči, protože dobře se najíst je v její rodině základ spokojenosti.* Jo tos uhodl. Kluby nejsou moje šťastný místo. *Po tváři ji přeběhne stín smutku, který následují bolestivé vzpomínky, které utopí v dalším doušku drinku.* Ale dnes je nový rok, takže nový začátky a tak. *Tváří se opět radostněji.* Pro tebe je zábava chození do klubu? Chodíš sem často? *Vyzvídá dál.* Já.. *Jakoby musela přemýšlet co ze všech věcí na světě, které ráda dělá vypíchnout, aby nemluvila do rána.* Miluju koně, procházky v přírodě a všechny možné formy umění. *Stane se neuvěřitelné a shrne to do třech trefných bodů*
/Asi ale ne to samé, holka./ *Pomyslela si a musel se u toho ušklíbnout. Pak ji poslouchal dál a přikyvoval.* No vidíš, já si říkal, že mi něco nehraje, asi přirozený talent. *Ušklíbl se Kayn a pak si ji sjel pohledem.* JO, to souhlas, nový rok, nová zábava, nové možnosti, no ne? *Usmál se a poslouchal dál.* Ano, vcelku ano, i když, jednou za týden, dalo by se říct, občas i častěji. Spíše jsme raději v přírodě. *Pronesl s úsměvem.* Koně? Páni, já jednoho mám. Jmenuje se Behemoth, je to dlouholetý přítel. Není nic na vyjížďku na koni přírodou, no ne? Nebo, jen hodně málo věci. *Podotkl s úsměvem na rtceh.* Ty máš koně? *Zajímal se hned dál.*
Může se kontrolovat Dominicu..Když bude chtít a bude se snažit! *Elaine ne mu podívala* A ty nemáš co komentovat..*odtáhla se A Nat se na ně koukala* A dost! Nech ho být on se snaží pomoct,..stačí..jdem si užít party..Ty přestaň být taková osina v zadku a buď chůva ne máma! *Nat odešla a vzala Dominila za rameno*Jdem..*Elaine je následovala a usadila se na baru*
*Dom už vstal a postavil se před Elaine, s rukama zatnutými v pěst ale nic neuděla, nesnížil by se k tomu, aby jí uhodil, navíc měl za to, že Nat teď byla ve stresu už tak, více než dost. Už už se do ní chtěl pustit, ale to udělala Nat za něj. Podíval se na něj, pak se podíval na Elaine, jen nesouhlasně zavrtěl hlavou a vzal ji kolem pasu.* Neboj, teď se od tebe nehnu, kdyby náhodou. Budu s tebou. *Usvědčil ji, když za nimi pak Elaine vyšla, jen zkontroloval, že už je toaleta čistá, odemkl a pak jak došli k baru se podíval Dom na NAT.* Co si dáš na pití? *Zeptal se jí.*
*Zní to úplně jako její nové letošní předsevzetí: nový rok, nová zábava, nové možnosti. Kdo ví kam jí vítr zavane, jaká přátelství získá a na jaká nová místa se podívá... Její nadšení roste do nových rozměrů, když zmiňuje, že sám má koně a radši než v přelidněném klubu, kde se jeden lepí na druhého a téměř není slyšet, co si povídají, má raději čas strávený mezi stromy a zvuky lesa. Je na ní vidět, že jí nadchnul, že sdílí její největší vášeň.* Přesně tak! Mluvíš mi z duše! *Slova nedokážou vystihnout, jak její srdce tančí pokaždé, když potká někoho, kdo miluje stejné němé tvory jako ona.* Neznám lepší pocit a za nich na světě bych se ho nemohla vzdát. Mám. Jmenuje se Pandora. Někdy mi přijde, že jenom ona mi rozumí. Narodila sem se na ranči, takže mě doprovází celým životem. Chvíli sem myslela, že chci jít jinou cestou, víš najít si něco, co mi nespadlo do klína, ale teď sem si jistá, že nikde mi lépe být nemůže.
*Poslouchal ji a culil se.* No jo, každý si tak nějak vybíráme svůj směr a pokud jsi šťastná s tím, co máš, tak ej to dobře, no ne? *Usmál se.* Já s tím občas bojuji, proto se učím i novým věcem, novému poznání, je to pro mne naplňující pocit. *Usmál se.* Pandora, moc hezké jméno, to se musí nechat. *Podotkl a sám si ještě objednal pití.* Ranč, takže, ke zvířatům máš blízko, jak tak poslouchám? *Optal se a snažil se mluvit co nejvíce mile svůdně, snad aby si ji namotal, aby mu věřila. její energie proteď zářila snad nejvíce, co mohl pocítit, a proto se mu od ní nechtělo. Potřeboval se jí ale zalíbit i tak nějak vice.*
Také mě velmi těší. *Odvětí ALESS a zasměje se.* Jo, Remi rád vypráví o lidech i nelidech, které máš rád. *Zasměje se nad Remim a kývne.* Jasně, proč vlastně ne. *Zazubí se a když ji chytne za ruku znovu se zasměje a protočí se mu pod ní, než se nějak v jejich malém prostoru, který jim ostatní dopřejí pustí do tance a sem tam mu nabídne, aby se protočil pod její rukou, občas to nabídne i ALESS, jestli se nechá, jednoduše se baví.*
Něco míchané..*Nat se usmála a koukla se na něj* Seš si fakt jistej že tě neberu od doprovodu? *Natalie se uvolnila a koukla se kolem sebe a usmála se. Objednala si další míchaný drink krví a napila se s chutí* Jsem nakonec ráda že seš tady..*Elaine si hleděla svého a sepisovala si něco do zápisníku. Mezitím se Nat si broukala písničku*
*Upírka je pozorovala a při jeho slovech se jen uchechtávala, ano Remi byl jako chodící disco koule zářící na kilometry daleko, nakonec se jen zazubila.* To víš mi amore, na svatbě nebyl moc čas se pořádně seznámit, tak jsme to napravili teď na konci roku, myslím, že nikdy není pozdě. *Pak se koukla na TRISS.* Je to Remi, ten rád povídá o všem. *Usmála se na ni a než stačila odpovědět na REMIHO další otázku, už s nimi mířila na parket, kde se zcela uvolněně vlnila do rytmu hudby a užívala si tanec. Tančí jak s férem, tak i s čarodějkou a baví se prostě jak nejvíc to jde, má dobrou náladu.*
*V očích jí září. Nikdy by ji nenapadlo, že bar může přinést, tak příjemné setkání. Vždycky trochu odsuzovala chození do barů, za účelem se s někým seznámit stejně jako internetové seznamky. Asi ji dnešní noc nepřiměje úplně změnit názor, ale moc ji těší, že se plete. Usmívá se, že s ním může sdílet kousky svého života.* Máš pravdu, každý hledá co ho naplňuje a dělá šťastným a občas ani neví, že to má… *Dokud to neztratí, zůstane viset ve vzduchu nevyřčené.* To je skvělý, že chceš víc poznávat svět a učit se. Co je třeba na tvým seznamu, že to strašně moc chceš zažít nebo poznat, naučit se? *Pokračuje dál zvědavě. Baví ji ho poznávat. Ta nervozita, co zprvu cítila uletěla na křídlech všech těch slov, co spolu pronesli.* Díky. Zná až příliš moc tajemství o mně, který musí zůstat uzamčený. *Její jméno odkazuje na Pandořinu skříňku. A taky na to, že je její klisna černobílá jako panda, ale to už vůbec není tak poetické jako řecká mytologie.*
*Pokývla hlavou, když si ji vyslechl.* Já asi našel, ale teď to zdokonaluji. Ale jo, asi mohu říct, že jsme tak nějak spokoejný, ale, nikdy není zaručené, že nebude hůř a nebo, optimisticky, lépe. *uculil se Kayn, na oko vesele. Pak, když mu položila otázku, tak se zamyslel a hned na to zapátral v hlavě, co je to, co by chtěl poznat. Lásku? Ne, fuj. Lidi? ty znal až dobře.* Řekněme, tenhle svět. Spoustu toho ještě ukrývá, a v podstatě každý den můžeme něco objevit. Ty, ehm, divy světa? Ano, krásy země, přírody. Možná cestovat. *Zamyslel se a řekl to nahlas, ale i kdyby to tak bylo, pořád by chtěl být blízko své rodné Faerii.* No, a co ty? Povídej, jsem zvědavý, co by jsi chtěla poznat a najít ty. *Usmál se na ni.*
*Remi byl rád, že jeho pozvání přijaly, a pak si tak tančil Jeho samotného už tak nějak začala ovlivnovat droga, takže se dál tiskl k Aless, občas si protočil TRISS a občas se nechal od jedné z nich protočit i on sám,. každopádně si to pořádně užíval.* No a co vaše plány po novém roce? O Aless vím, ale co ty, TRISS? Nové turné? bych zase přijel, ale tentokrát sám, na Castora jsem naštvanej. *Pronesl otevřeně a pak se dál kolébal v rytmu znící hudby.*
*Dominic se na ni usmál, objednla pití a pak se na Nat podíval. hned na to natáhl ruku, dal jí pramínek vlasů za ucho a usmál se.* Taky jsem rád, že tu jsem, jsem rád, že jsme na tebe narazil. *Pronesl a dlaň ji položil na tvář.* Jsi jako moje mladší ségra a mám tě rád. Moc rád. *Přiznal Dom a kdyby mohl, asi by zrudl. pak si vzal pití, co před ně dali.* Tak, na co si připijeme? *Optal se.*
A co je to? *Upřímně chce vědět co je to co našel, co ho těší a kvůli čemu rád vstává ráno z postele. Moc často se jí nestává, že potká mladého člověka, který by věděl, co od života chce, a kterého by těšil život. Nebo že si aspoň neuleví a trochu nezanadává, že ho práce pěkně štve. I to však k životu patří. Ale jeho spokojenost ji samotnou příjemně hřeje u srdce.* Jo vidět přírodu, čistou, neposkvrněnou člověkem. *Zasní se spolu s ním.* Taky bych se někdy ráda podívala mimo státy. A nejen jak někteří jezdí na týden na dovolenou na nějaký turistický místo, ale třeba na chvíli zkusit žít někde jinde. Poznat ty malý zákoutí, kam chodí místní kupovat ráno to nejlepší čerstvý pečivo. *Tomu se říkaj malý radosti běžného dne ne?* Víš, co bych se moc ráda naučila? Surfovat. Přijde mi to neuvěřitelný. Jsi v harmonii s ohromnou vlnou, která tě může v jediný chvíli utopit, ale ty věříš, že najdeš tu správnou rovnováhu a pokoru k přírodě, že tu vlnu můžeš sjet. *Patrně to pochází z její přirozenosti, že odmalička jezdí na koních, divokých tvorech, které člověk zkrotil. Vlny, moře, oceán je však něco, co žádný člověk opravdu zkrotit nikdy nedokáže.* Strašně hezky se mi s tebou povídá, sem moc ráda, že sem tě poznala. *Kouká mu do očí. Ty její zrcadlí, jak upřímně svá slova myslí.* Bohužel si potřebuju odskočit *Dopitý drink se hlásí o slovo a nutí ji ukončit tohle až velice příjemné setkání.* Kdybych tě už pak nepotkala… počkej. *Na to se nakloní přes bar a vyprosí si propisku a na ubrousek – protože kus papíru je už moc velký luxus, o který si nevzpomněla poprosit i s něčím na psaní – mu napíše svoje číslo. Neví proč si prostě neřekla, ať si ji napíše do telefonu, ale asi to je ze všeho vzrušení z konverzace s kombinací s alkoholem, že první nápad není ten nejbystřejší.* Kdyby sis chtěl někdy dál povídat o krásách světa, nebo vyrazit třeba na projížďku nebo tak, budu strašlivě ráda. Fakt. *A vrazí mu ubrousek s číslem do dlaně. S posledním zamáváním a zářícím úsměvem se rozloučí a snaží se protlačit skrz lidi k toaletám.*
To co mám, zázemí, někoho, kdo mne respektuje a bere. *Odvětil v jednoduchosti a usmál se. Pak naklonil hlavu na stranu a přikyvoval. Když začala mluvit o surfování, zaculil se.* No, třeba se ti to jednou i povede, co ty víš? *Mrkl na ni. Pak už ji sledoval, jak se rozplývá nad tím, jak se jí s ním dobře povídá, a pak si číslo převzal. A tipoval, že bude muset Elisu poprosit, aby ho naučila s mobilem. ELISA. Jakmiile Candy odběhla, ihned se po ní podíval. když ji pohledem našel, došel k ní.* Co ty tu? Hele, mám něco, co by se ti líbilo. Kde jsi zmizela vlastně? Víš kolik já toho stihl? *Pronesl, skoro až hrdě Kayn.*
*Nechala Kayna odejít si jinam zatím, co ona sama zamířila za svoji lovnou zvěří v podobě muže, kterého svedla velice rychle. V soukromí si užila své, než se rozhodla vrátit zpět do klubu a spokojeně si objednala další drink.* Hm? *Otočila se za hlasem, kde byl Kayn rozjařený jako slunce* Co já tu? Piji. *Ukázala na sklenku* Řekněme, že jsem si splnila další důvod mého příchodu *Upila ze skleničky.* Povídej *Znělo to spíše nuceně, ale vlastně ji tak nějak zajímalo, co stihl sám za tu dobu*
To je milé!..Ja tebe taky Dome..lepšího bráchu si nemůžu přát..*Nat se usmála a objala mu ruku* přípitek ještě čas..noc je mladá tak jako my..alespoň já *Nat se zasmála a koukla se na něj* Sama nevím..ty si na to odborník..*Usmála se ještě vic a opřela se o bar. Elaine se na ně dívala a na Domiica s hořkým pohledem.* A co říkáš mému outfitu? Bych zbalila každého s tímhle..ale ty seš nějak moc nobl oblečen..*Přiznala Natalie a upila svého drinku*
*Kayn protočil očima.* To že mě ten mamlas předběhl neznamená, že si tě pak neužiju taky.* Uculil se a pak se jal do vyprávění o tom, jak zranil civilku před mladou upírkou a ta po něm pak skočila, jak se vetřel do hlavy starší upírce, a jak si namotával Candy, civilku, ze které její energie zářila zatraceně jasně.* Pak se za ní můžeme zastavit oba, co takhle ji mít v merku? Tedy, myslím, že by z ní ještě něco mohlo být, pozitivní energie je více než lahodná. *Přejel si jazykem po rtech a uculil se.* Chceš ještě pití? *Nabídl se pak. Kayn nebyl moc komunikativní, ale když mohl povídat o tom, co vyvedl za nekalosti, pak mluvil sám a vcelku i rychle.*
*Když mu přiznala, že i ona má ráda jeho, tak se spokojeně usmál a natáhl se, aby jí objal. Byl rád, že to je vzájemné. Když ji pak poslouchal dál, jen se vesele usmíval, než zmínila svůj outfit. Vstal, kritickým okem si ji sjel pohledem a spokojeně zavrněl.* No, jak tak na tebe koukám, myslím že ano, ale aby pak ta tvoje čarodějka nežárlila. Jak ta se vlastně má? Viděli jste se teď v blízké době? *Zajímal se starší upír.* A co se mého oblečení týče, no, já jsem zvolil raději klasiku, ale klasiku kterou nic nezkazím. *Uculil se jako měsíček na hnoji.*
*Poslouchala jeho monolog o tom, co vše stihl zatím, co si ona užívala s civilem. Očima sem tam přejela po dívce jménem Candy.* Zní to více než lákavě... *ušklíbla se, když si i všimla telefonního čísla* Umíš používat telefon? Páč já ne. *Konstatovala s tím, že těmhle technologiím se vyhýbala a používala je jen v krajní nutnosti při kontaktech, ale také měla starší model, který měl tlačítka a vydržel delší dobu bez nabíjení. Na jednu stránku světoznámá modní návrhářka o čemž se moc nezmínila nikomu a na druhou stránku víla, co nenávidí technologie a vše spojené s nimi.*
*Kayn se zarazil, načež se podíval na telefonní číslo ve svých dlaní. pak se podíval na ELISU a pak zase na číslo, než si odfrkl.* Sakra, já jsme myslel, že mě to naučíš ty. Já s tím neumím už tuplem, však víš jak na tom jsem. Nějak jsem měl za to že když jsi tu více tak víš. A nemáš někoho, kdo by nám s tím pomohl? *Pronesl a pak nesouhlasně zamručel, než plácl číslo na bar vedle sebe a pak si objednal pití.* Nějak to vymyslíme, nevím, jestli si tohle chci nechat ujít. *Pronesl.*
*Zasmála se nad tím, když jeho plán byl zhacen neschopností Elis vnímat dnešní dobu, co se týkalo technologií.* Jasně. Mám tu Dominica, Remiho, Alessandru a zde Joshe *Mávla na barmana, který nakoukl na ubrousek.* Chceš pomoct? *Zeptal se barman s tím, když zaslechl jejich konverzaci.* Ale pro moji smůlu jsem spala jen se dvěma ze čtyř. Alessandra je ta sexy upírka a Dominic je ten vysoký.... *Rozhlížela se* Tam! *Ukázala na vysokého muže.* Štastně zadaní *Pokrčila rameny, že u nich štěstí prostě neměla* Nicméně i oni ti pomůžou, kdybych je požádala. Máš vůbec telefon? *Svého drinku měla ještě dost.*
Jo, neznám ani jednoho, ale asi to zmákneš, takže do toho. *Odfrkl si a pak se rozhlédl kolem sebe, než vrátil pohled na barmana. Pak se ale otočil tam, kam ukazovall. Poslouchal a když pak ukázala na pár, tak nadzvedl obočí, jakmile spatřil špičaté uši manžela od oné upírky.* Ten její manžel je víla? A ona je upírka? No ale fuj. *Odfrkl si ihned Kayn.* Tohle křížení by se mělo zakázat. *Zhodnotil se znechuceným výrazem na tváři.* No jo, fajn, tak teď mi řekni, kdo nám teda ukáže jak se pracuje s mobilem a kdo nám ho hlavně dá? Já ho nemám, logicky. *Pronesl nevraživě Kayn, čímž odpověděl Elise na otázku.*
*Protočila očima nad tím, jak se zmínil o Aless a Remim, kdyby to bylo v jejich přítomnosti jistě by proti němu zbrojila slovně a nebo by nechala Aless to vyřešit po svém. Zase ti dva nevypadají, že by na takové poznámky nebyly zvyklý.* Hele jestli chceš být protivný nemáš si brát telefonní čísla od žen. Vypadám jako telefonní budka nebo tvoje asistentka na sex? *Pozvedla obočí, ale říkala to klidně, než nakonec sáhla po ubrousku a přečetla si číslo* Hmmmmm *zapřemýšlela se.* Nikdo ti jen tak telefon nedá... *Sáhla do kabelky a vytáhla starý telefon* Prakticky ve světě živých víš, kde mě najít, takže ti udělám tu laskavost a uložím si ho do telefonu. Co za to? *Nedělala věci jen tak z lásky chtěla nějakou výhodu.*
Klasika?..Trochu se odvaž! Vypadáš jak na pohřbu..Je to nový rok ne nějaký bál.. *Usmála se vic a Pokrčila rameny* A ne..Neviděla jsem jí od toho incidentu s Robertem..Asi se má fajn..*Natalie se napila pořádně z drinků a objala ho jednou rukou* Heh..tak co budem dělat? Můžem jít tančit Nebo jen tam sedět! *Navrhla Natalie s úsměvem a protáhla se*
Jéje, co se s Castorem stalo? *Zeptá se rovnou, načež se zazubí.* Zatím turné nechystáme, ještě stále je docela halo v Zacharieho studiu, takže se musí srovnat oni a já musím doufat, že mě neseškrtnou, ať si hledám jiné. *Ušklíbne se a olízne si rty.* Ale s plány po novém roce ještě nevím, zatím vím, že budu na nový rok s Gideonem u mojí rodiny, možná na chvilku vypadnu zas do Faerie a pak se uvidí. *Odvětí jednoduše a když píseň skončí, tak se zadýchaně zastaví a zajede si prsty do vlasů.*
*Dominic se uculil, načež se na ni podíval a pak se zasmál.* To je prostě můj styl no, co na to říct. To jsme prostě já. *Pronesl se smíchem, načež si vyslechl její návrhy a popřemýšlel. Pak si stoupl, načež se na ni usmál a natáhl ruce před sebe směrem k ní.* Smím prosit? *Optal se se smíchem na rtech, a jednou rukou už ji uchopil za dlaň. Pokud pak chytla i ona jeho a šla s ním, tak si ji odvedl mezi lidi, kde se pak dal po jejím boku do veselého tance.*
*Hned se na Elisu zamračil.* myslíš že jsme si ho vzal proto, že bych měl nějaký milostný zájem, sakra? Ne, víš moc dobře proč s ní chci být v kontaktu, tak mi tu laskavě nedávej nějaký kázání. *Odfrkl si Kayn nevraživě a pak protočil očima nad tím, co řekla dál. Pak se zamyslel.* Ty jsi si to vymyslela, ty si to řekni. Já můžu v klidu támhle někde čapnout telefon nějakýmu civilovi, takže co za to chceš? Podělím se s tebou o ní? třeba? *Pronesl, s nadzvedlým obočím a jedním koutkem rtů do úšklebku.*
*Dneska zjevně asi nebyl ve své kůži, když furt takhle prskal a už měla v úmyslu telefon prostě schovat a sebrat se a odejít. Nepříjemný na ni může být kde kdo a na tohle ani neměla dneska náladu. V jeden okamžik, ale zbystřila.* Podělení zní fajn *Pousmála se a otevřela nový kontakt v telefonu. Soustředila se na zápis všech čísel správně.* A je to. Kdy máš v plánu vytáhnout ji někam? *Trochu nechápala, proč to neučinit rovnou dnes, ale do jeho plánu mu nehodlala kecat to on s ní mluvil ne ona.*
*I Aless už byla pod vlivem docela dost, usmívala se, tančila a stejně tak jak oni si to naplno užívala. Tiskla se k Remimu a vlnila se do rytmu hudby. Když se pak zeptal co na nový rok, už mu ani neodpovídala, přece jen si to už řekli předtím a tak nějak většina plánu byla společných. Jakmile pak začal s Castorem, jen se usmála. O tom co se mezi nimi stalo věděla moc dobře, doufala, že se třeba nějak jejich vztah vyvrbí, ale nechtěla se do toho míchat, to si museli vyříkat oni sami.* Porvali se, nebo spíš, Remi zmlátil Case. *Odpověděla čarodějce na otázku s tím, že věděla, že jí to Remi sám osvětli lépe.* Takže tvůj přítel je také víla, teda, to je super a co se týče Faerie, i mě se tam líbí, teda pokud mě nechce zabít tchán. *Pokrčila rameny a zasmála se.*
*Remi se zavrtěl, načež se na ni podíval a pak se jen ošil.* Castor, no, je to matla. Jeden upír proměnil Chiaru, víš ne? Mojí nevlastní ségru. A on to věděl, jako Castor. A řekl mi o tom až když jsme se asi po třech týdnech zeptal, jestli o ní neví.- Přitom moje číslo má, ví kde bydlím, ale já nic nevěděl, i když on ano. *Odfrkl si nesouhlasně Remi. Pořád cítil hořkost. Pak ji poslouchal a přikyvoval.* Gideon? To je ten tvůj vílák! Že jo! Ten tvůj šarmantní a sexy a úplně eňo ňuňo sexouš! *Vyjekl Remi, možná více nahlas, než by chtěl, ale v jeho stavu mu to ani nedošlo. Pak se podíval an Aless a přikývl.* Vidíš, o tom jsme dlouho neslyšel, abych pravdu řekl, je to dobře. *Pronesl se smíchem.*
*Kayn pokrčil rameny. Pak se zamyslel.* Nevím, až se k tomu dostanu. Chci si ji chvilku motat na prst, co myslíš, kdyby to byl nějaký normální civil beru hned, ale tahle energie, ta je výhodná si trochu hýčkat a pěstovat. *uculil se, načež do sebe kopl drink, a pak objednal opět sobě a stejně tak i Elise. Pak se opřel o bar a zamyslel se.* Kdy tě zase uvidím na dvoře? Doufám, že brzy. *Pronesl pak fér, zatímco si převzal svůj a i její drink, který před ní přistrčil.*
To máš pravdu, Pokud z ní jde taková energie nedivím se, že si ji chceš šetřit jen já jsem nenasytná a šla bych do ní hned... Ale mě stačí sex. Nepotřebuji je zabíjet *Mírně se protáhla a poděkovala za další drink, který ji přistál na stole.* Zimní dvůr? Neměla jsem nyní v plánu se tam ukazovat. Ta skrytá knihovna je stejně tady v tomhle světě. *zadívala se do jeho očí, než nakonec pohled stočila zpět k baru* Copak přál by sis mě vidět? Snad nemáš prázdnou postel. *Ušklíbla se do sklenky, kterou si přiložila k ústům, ale mírně zrudla při vzpomínce, jak ho našla bez trika s naběhnutými svaly při tréninku. Tímhle si ji dokázal omotat kolem prstu.*
*Kayn ji poslouchal a pak zamručel. Hned na to se na ni podíval.* Jo, přál bych si tě vidět, proto se ptám. Prázdnou postel mám většinou skoro každé ráno. *Pronesl pak popravdě, tak to bylo, když si tam nezatáhl nějaké mladší víly, co se pohybovaly po vévodství. Ale Elisa, té se nic nevyrovnalo.* Jo, takže tak. Ta knihovna, kde že je? Mohli bychom se tam teda, hm, podívat. *Dodal ještě potom a hodil do sebe drink, jako kdyby se snažil utíkat od toho tématu, že mu na dvoře Elisa chyběla.*
*Natalie ho vzala za ruku a následovala ho na [link src="parket.Dalla"] mu ruku na rameno a začala s ním tančit vesele* No tančit umíš! *Nat s ním vesele Tančila a smala se z vesela. Elaine na ně dohlížela z baru a napila se vína s krví, co si objednala.* Notak! To je vše co umíš? *Natalie ho protočila ale samozřejmě přátelsky a aby mu neublížila.* S tebou je vždy sranda Dome..
*Doposud nevěnovala Kaynovi nějak zvláště své pohledy ač sama byla ráda z jeho přítomnosti, ale přiznal, že mu chyběla, co se týkalo postele a to okamžitě donutilo soustředit všechnu její pozornost k němu* Také mě nebaví probouzet se bez tvé přítomnosti *ušklíbla se, ale řekla to tak s lehkostí jako kdyby to byla běžná věc. Sám se zmínil, že to co k ní cítí není rozhodně nic spojené s láskou spíše vděčnost za záchranu života a tak jí trochu to škádlení vůči němu nevadilo. Možná si přála, aby to řekl jinak, ale v tom se sama nevyznala.* Tyhle rychlovky... *ohlédla se k muži, který byl urostlý a rozdala si to s ním před chvíli* ...dodají jen energii nic víc. S tebou je to lepší. *Sledovala některé, jak tančí na parketu.* Což mi připomíná, že jsem se dneska ještě nikomu nedostala pořádně do hlavy. Všichni se na mé poměry až moc dobře baví... *Nahodila svůj škodolibý výraz kterým dávala najevo, že tohle začíná být nuda, ale mohou to změnit.* Oh... ta knihovna. Zatím ji stále hledám ty instrukce, kde mají být jsou v blbých hádánkách. Starší víly co více očekávat než žvásty okolo a žádná přímá slova...
*Príde mu zvláštne ako prešiel ten čas rýchlo a možno je to tým, že je víla, ale niekedy mu prídu dni a roky medzi civilmi o polovicu kratšie a rýchlejšie. Nemôže uveriť, že tento rok sa zamiloval a skončil vo vzťahu a že našiel niekoho, koho miluje. Preto aj na párty v Pandemoniu, na ktorú sa už dlho teší, ide s podivne stiahnutým srdcom melanchóliou iba pri tom pomyslení, ako veľa vecí sa zmenilo. A zároveň… uvidí Wasa, a ak stihne aj Lóni, bude môcť tráviť Nový rok s dvoma jeho srdcu najmilejšími osobami.* /Lóni, ak budeš chcieť prísť, povedz mi, pôjdem ti oproti. Ja utekám za Wasom./ *Prepošle myšlienku cez prstene svojmu priateľovi a popri tom aj jeho tvár žiari a jemne sa usmieva bez toho, aby si to uvedomoval. Na večierok si vzal svoje obľúbené nohavice, ktoré síce veľa zakrývajú, ale aspoň podporujú veľa predstavivosti. A na seba sveter od Lóniho, aby mohol byť s ním. Aj tak plánuje, že ak sa nestretnú tam, iba sa trochu pobaví s Wasom, trochu mu narobí nervy a zasmejú sa a bude utekať domov k svojmu milovanému. Keď vojde do Pandemonia, párty je už v plnom prúde a on ani nevie, ledva vstúpi jednou nohou na tanečný parket a už je do neho vsiaknutý ako voda do handry. Hýbe sa síce jemne do hudby, ale skôr hľadá medzi všetkými typicky nezapadajúcu tvár svojho najlepšieho priateľa.*
Ajaj, to je mi líto - mimochodem, Chiara...nějakou jsem taky poznala někdy na podzim. *Zamyslí se a pokrčí rameny. Kdo ví, jak obvyklé to jméno je. Uculí se.* No jo, je to můj víla. *Rozesměje se nad slovy Remiho a tím, jak ho popsal. Věřila, že by to zvedlo Gideonovi ego. Rozhodně byl šarmantní a sakra sexy. To ale říkat nemusela, víly obecně byly sakra atraktivní.* Tchán? Co takového dělá? *Triss zajímalo, jak by reagoval Gideonův otec, regent Slunečního dvora, kdyby o jejich vztahu věděl. Tušila, že není fanoušek ne-víl.* Hele, pojďme na drink, vypráhlo mi nějak. Whiskey? Nebo pijete něco jiného?
*Dochvilnost mu naštěstí něco říkala, není tedy divu, že se už na místě nacházel. Už jen kvůli tomu, aby sobě a Tanoiovi zajistil nějaký ten box, kde by se mohli nejprve v klidu pobavit, než se pořádně kdesi v prostoru nechají unést atmosférou. Potřeboval se nakopnout, než zkrátka roztáhne křídla, pokud se to tak vůbec dá říct. Nicméně neměl ani pochyby o tom, že by si aspoň jednoho panáka nedal..ono by ho k tomu to vílí trdlo pravděpodobně nakonec dohnalo. Aby se ale něco vůbec stalo, museli se taky v tom civily i podsvěťany narvaném podniku ještě najít. Was tedy vykoukl nejprve pouze hlavou z kóje, než nakonec vylezl úplně, zatímco doufal, že mu to vyhlídnuté místo nikdo do té doby, než svého přítele najde, nepřebere. Hlavně vzhledem k době, kterou bude pryč.* /No to bude asi nějakou chvíli trvat./ *Pomyslel si a nejprve si postoupil lehce k baru, kde se féra snažil najít nejprve, samozřejmě neúspěšně. Hned druhá část Pandemonia, která jej nato napadla, byl taneční parket, kde už naštěstí pochodil.* /To mi mělo dojít hned./ *Pomyslel si, když TANOIU v tom davu tančících lidí zahlédl a hned se k němu vydal.* Nazdar, nerad tě beru z tvého živlu, ale vyhlédl jsem nám zezačátku box, který může každou chvílí někdo znovu obsadit. *Řekl hned ze startu a TANA čapl jak malé děcko za předloktí.*
*Když jej začala pak víla vychvalovat, tak se Kayn nadmul jako páv, načež se na ni zadívala uculil se. Pak spokojeně zavrněl, načež si ji sjel pohledem, přemístil se k ní, popadl jí za pas a přitáhl k sobě.* Sakra ale, tohle se moc hezky poslouchá. *Přitakal na očividný fakt a sklonil se, aby si ukradl polibek. Pak se zasmál.* To já už ano, a byla to zábava. Chceme někoho čapnout a pobavit se? *Optal se a pak se rozhlédl.* Třeba ta malá civilka, ale nevím, kam ta zmizela. Nebo někdo jiný? Já bych rád. *uculil se a mlsně si olízl rty.* Pak se na to podívám s tebou, ale teď to nech plavat. *Uculil se na ni.*
*Dominic se spokojeně usmál, načež si ji ještě více objal a tančil dál.* No, já umím tančit. Nepamatuješ na naše první setkání? Tam se tancovalo dost a dobře, tam jsi to mohla poznat. *Mrkl na nii a občas protočil ii on jí, načež se pak zastavil a usmál se.* No a co jinak? Jaké byly vlastně vánoce? To jsi mi neřekla, tak povídej, zajímá mě to! *Uculil se. pamatoval si, že spolu byli pár dní před Vánocemi.* Jak jsi říkala, přišel bych, jen mi do toho vletělo něco urgentního s prací. *Přiznal pak.*
*Upírka se rozhlédla kolem sebe a prohrábla si vlasy, než se opět na ty dva podívala.* Jo Castor je pako, co k tomu víc říct. *Uculila se a přivinula se k Remimu, snad aby ho lehce uklidnila a zároveň poslouchala jejích rozhovor.* Buďme rádi, že jsme o něm neslyšeli, myslím, že poslední setkání nebylo zrovna, jak to říct… příjemné, rozhodně nám hořelo za zadkem a to myslím vážně. *Koukla na Triss.* No řekněme, že Remiho táta je trochu šílený a mě nemá moc v lásce. Když mě Remi vzal naposledy do Faerie na jednu jejich oslavu, málem jsme tam uhořeli. Utekli jsme jen tak tak, takže přemýšlím, zda už nás nechal na pokoji a nebo je to jen ticho před bouří. *Pokrčila rameny a uculila se, načež přikývl na její nápad.* Já si dám whisky moc ráda a jak znám manžela, ten si dá likér nebo nějaký ten sladký drink, viď? *Mrkla na něj a vydala se k baru.* Tak šup jdeme. *Zvolala ještě na ty dva.*
*Už už chtěl odpovědět,a le místo toho jen pokýval hlavou nad tím, co TRIISS odvětila Aless. Pak se na ni podíval i on. (na TRISS).* No jo, táta se nepřenese přes to, že jsme s někým šťastný a zamilovaný, paaarchant jeden. Jo, a ten drink dobře, zvu! *Zvedl ihned ruce, než je pak sám chytl, načež se vydal směrem k baru, a pokud se jej obě držely, táhl je za sebou. Pokud ne, doufal, že jej sledovali. I když, bylo mu to v jeho bujarém rozpoložení jedno. Sám si objednal ovocný likér a podíval se na dámy.* A vy? jen si vyberte! *Houkla, načežž se podíval po baru a pak ukázal před sebe.* Hele, to je ELISA, ELISO ahoooooj!!! *Houkl a ani mu v tu chvilku nedošlo, na koho to vlastně zamával.*
*Jen, co si ji přitáhl, tak ruce spočinuly na jeho hrudi a mile se pousmála, když dala hlavu do boku. Mohla si ho lépe prohlédnout a jeho rty pro ní byly jako nejlepší dárek za celé svátky.* Myslím, že můžeme zkusit odchytnout tu malou civilku. Docela jsi mě nadchnul pro nějakou špatnost a chci poznat tu energií o které tak básníš. Nebo zde můžeme zamotat hlavu nějakým upírům. Co si budeme v posledních dnech nejsou moji oblíbenou rasou, ale ta Alessandra je mimo naší hru. Mám ji ráda. *Upozornila s pozvednutým prstem.* Koho odchytneme ten je prostě náš *Nad tím, že by neměla svoji mysl přesouvat k práci jen mávla rukou, ale věděla, že má pravdu. Může to řešit posléze a přišla se tu hlavně bavit.* Zajímalo by mě, co bys dělal, kdyby se objevil někdo lepší než ty. *Velice malá pravděpodobnost, co se týkalo sexu, ale přeci jen tenhle svět je dost velký. Spolu s ním se však začala dívat po ostatních jako dravá šelma. Chtěla nějakou oběť. Chtěla trochu zábavy v podobě chaosu. V jeden moment jí však projela husí kůže po celém těle. Tvář natočila k mladé víle, která křičela k baru.* Remi... *Odvětila jeho jméno. Ten ze čtyř se kterým spala a měl dost našlápnuto k tomu být lepší než Kayn, ale stejně se už nikdy nic neodehraje. Pozvedla ruku a zamávala mu nazpět* Toho taky ne *Varovala Kayna, aby si nezkoušel zahrávat s mladým férem, ale tak trochu vnímala i jistou nervozitu. Pokud si dal dvě a dvě dohromady z jejich rozhovoru mohl si vyvodit, že s Remim něco měla, ale kdyby se to dozvěděla Aless započalo by nejspíš peklo pro oba.* /Nechoď sem.../ *pomyslela si sama pro sebe, ale jen z důvodu, kdy se ji sevřel žaludek a vnímala z toho problém, kdyby tak učinil*
*Poslouchal ji, ale tak nějak jen na půl. Spíše si ji k sobě tiskl, polibky mapoval její krk a culil se do její kůžže.* Jo, posloucám tě asi napůl, ale spíš ne. *Řekl potom. Když se pak podíval na ni, jen protočil očima.* Co je vlastně zač? *Zajímal se pak Kayn. Pak se ale pozastavil nad její otázkou, načež se tu rozhlédl.* On tu snad někdo takový je, kdo by se mi mohl rovnat? Pokud ano, tak mi ho ukaž, já se o to postarám, bude na zemi, nestačíš říct ani slovo. *Uculil se a přejel po lidech kolem sebe očima, jako kdyby se chystal na někoho skočit. Jejich pohledy teď byly dost podobné. jakmile se pak podíval na mladíka, na kterého se Elisa dívala, tak zavrčel.* To je ten fér, co se oženil s upírkou? *Zavrčel opovržlivě a nechal chvilku šrotovat to, jak se na něj dívala a jak se on díval na ni, taky to, jak se jej zastala.* Proč ne? Docela by mě zajímalo, co se mu motá v té jeho naivní hlavě. *Odfrkl si Kayn, propalujíc Remiho pohledem.*
Jo bylo to okay! Od Talyora jsem dostala Dráty z chirurgické oceli, nějaké minerály a pryskyřicový prsten!..A nic si z toho nedělej...*Pochlubila se nat s úsměvem a objala ho taky* A jak bych mohla zapomenout? Ten den jsem poznala nejlepšího kámoše!..*Přiznala a držela ho za ruce*
*Vnímala tu dominanci z Kayna, která ji více než přitahovala, ale nyní to nebyla vhodná chvíle a vhodná osoba.* Je to přítel *Poplácala ho po hrudi.* Znám je oba a jsou mi blízcí *Aless ani, tak ne, ale měla nutkání ji chránit ač to nepotřebovala.* Máš tu několik dalších exemplářů, kterým se můžeme podívat do hlavy, ale ti dva... Jsou spolu spokojeni. *Zastala se jich, co se tohohle týkalo a bylo jí i vcelku jedno, jak by na ni Kayn teď hleděl. Bránila mladší víly jako byl Remi.* Nežádám tě o nějakou slušnost vlastně jen o to, že bude lepší ty dva nechat být hm? *zakázat mu to samozřejmě nemohla a ani by se na něj nijak zvláště nezlobila tím jakým způsobem vyrůstal a v čem byl vychováván* /Hlavně se ti v mnohém dokáže rovnat/ *Samozřejmě tohle mu do hlavy neposlala jen by ho více popudila k nějaké akci.* Co najít tu tvoji sladkou civilku? *Zkusila jeho pozornost přesunout k té lahodné energii.*
*Ani nestačila po Remim nějak reagovat, než je znovu popadl a začal táhnout směrem k baru až se musela smát a omlouvat těm, které cestou srazili.* Whiskey prosím. *Požádá barmana a ještě dodá dvě kostky ledu, než se podívá na ALESS a pokud dostane známku toho, že by ráda drink, co ona, objedná whiskey i jí. Pokud by se rozmyslela, nechá to na ní. Ohlédne se za kým to REMI vlastně volal a pohled jí padne na neznámou ženu, na kterou se jen mile usměje stejně jako na její společnost (ELISA A KAYN), ale nezná je a pokud je REMI nemá v plánu seznamovat, nechce se jim plést do vztahů.*
Právě že jsou spolu spokojení, o to více mě to láká. Děláš, jako kdyby jsi mě znala první den. *Ušklíbl se Kayn a mlsně si přejel jazykem po rtech, když si pomyslel, co by jen mohl rozdmýchat,. vyvolat, způsobit. Byl to pro něj pocit skoro až vzrušující a atraktivní. Pak si ale vyslechl, co Elisa říkala a hodila po ní otrávený výraz. Hned na to si odfrkl a pak jen zavrtěl hlavou.* No tak jo, tak najdi někoho jinýho, kdo by tě napadl? *Zadíval se kolem sebe a když zmínila Candy, uculil se.* Jo, tak na tu musíme asi počkat, nebo, zkus jí z té magické krabičky zavolat, třeba to zvedne.
*Dominic se na ni ale usmál, pak si ji přivinul do náruče a políbil ji do vlasů.* Jsem rád, že jsi si to užila, ale hele, my si můžeme vždy užít nějaký jiný hezký den, no ne? Někdy se musíš zase zastavit, zahrajeme si nějaké hry! *Zazubil se na ni a pak se odtáhl, aby jí viděl do očí.* To je moc hezké, mám to stejně. Prdlá zrzka, ale upřímně už nevím, jak by bez té tvojí pozitivní energie vypadal můj život. *Přiznala ruce ji stiskl. Pak začal ale zase tancovat a stiskem dlaní si ji u sebe přidržoval.*
*Všimla si ještě pohledu ženy, která tam stála s Remim a tak tedy pokývla na TRISS ze slušnosti, ale Kayn ji slovy hned překvapil a svoji pozornost směřovala znovu k němu* Tak tohle jsem ani nečekala. *zasmála se a stále se tiskla k jeho tělu, když se zamyslela.* No...zavolat ji mohu. *Trvalo jí dát si spojitost kouzelné krabičky. Vytáhla telefon a zkusila nalézt její číslo.* Mám ji *Hned si přiložila mobil k uchu, když slyšela, že vyzvání.* Je otázka zda to někdo zvedne a ještě můžeš doufat, že si z tebe nevystřelila a nedala ti špatné číslo *zazubila se nad představou, že by snad Kayl byl napálený civilkou, ale dle toho, jak jí popisoval, tak s největší pravděpodobností nebude žádná mrcha.*
*Normálně by po práci šel rovnou domů, což vlastně ve finále i udělal, jen tam byl maximálně hodinku, z čehož jednu půlku prospal a další vybíral outfit, aby se nakonec spokojil s tím, co na takových večírcích nosí normálně. Takže dalších zbytečných několik minut vyčerpal zapínáním několika knoflíků a upravování skleněných korálků v barvě krve, které lemovaly vystřihnuté srdce v oblasti hrudníku. Kalhoty zvolil v opozitní barvě od košile – v černé s vyšším pasem, aby si projednou nemusel pohrávat s korzetem. Nakonec si pak do kapsy černého saka strčil peněženku s mobilem a portálem se dostal k Pandemoniu, kde většinu z prvních pár hodin strávil někde v krajní části baru a povídal si s ostatními hosty. Dokonce potkal i nějaké své kolegy z klubu, z nichž jednoho nakonec vybídl k tanci. Proto s ním došel k parketu, kde v dálce zahlédl nejprve TANOIU, kterému zamával, ať už se otočil, či ne. Po sléze spatřil i NAT, které rovněž zamával. Jít však za ní hodlal až po tom jednom tanci s kolegou, pokud jej tedy dívka nepůjde pozdravit osobně.*
*Jen se zasmála, nechala Remiho aby ji chytil a poslušně šla za ním k baru, kde se pak postavila vedle TRISS a usmála se a ni.* Dám si whisky stejně jako ty, jen si do ní něco přidám. *Uculila se, ale úsměv jí z tváře zmizel, když REMI začal hulákat pro ni tak známé jméno. Hned se koukla tím směrem a když pohlédla na ELISU, jen tiše zavrčela a stiskla ruce v pěst. I když jí Remi nic neřekl a vlastně ani ona sama, stejně měla upírka tušení, že to právě s ní spal, že to s ní jí podvedl a o to víc to v ní teď začínalo vřít, už jen díky tomu, že po použiti drogy se jí všechny emoce znásobily, v tuhle chvíli vztek, který měla, když ženu viděla.*
*Remi počkal, až mu dal i barman jeho drink a hned na to jej natáhl před sebe.* No tak jooo, další přípitek, na co bude tenhle? To mě zajímá! Ale ne, já navrhnu, na nová přátelství, na nové vztahy, a na TRISS hot přítele! *Vyjekl opět na lesy a zaculil se. Pak sjel pohledem k Aless a zadíval se na ni. Nemohl si nevšimnout, jak se Aless tvářila na Elisu kousek od nich, proto si nesouhlasně mlaskl.* Znáš Elisu? Pojď, pojď, seznámí váaaaas! *Uculil se, načež obě popadl a táhl je k ELISE a KAYNOVI.*
Asi jsem plný překvapení, no ne? *Zaculil se fér a pak sledoval, jak vytáčí číslo. Hned ale pak zbystřil, když viděl, jak se fér v převleku za jakousi diskokouli hrnul k nim, s pohledem upřeným na Elisu. Majetnicky objal vílu kolem pasu, schoval ji za svá rameny, jako kdyby snad všem říkal, že tahle je jeho.* Tak co, bere to? *Optal se, když sledoval vílu s telefonem u ucha. Pak se zadíval nakonec před sebe, než se oíhlédl na trojici, jež k nim fér táhl a zavrčel.* /Ani to nezkoušej./ *Pomyslel si.*
Prdlá zrzka? To mám za toho staříka že jo? *Zeptala se s falešným uraženým výrazem. [link src="Pak.si"] všimla někoho v davu jak na ni mává, byl to HIRAM a Nat se usmála* Koukni! To je ten z toho plesu! Pojď! *Natlie Dominica vzala za ruku a jestli se nebránil tak ho vzala sebou k Hiramovi* Ty seš Hiram že! Dlouho jsem tě Neviděla! Jak se máš? *Zeptala se nadšeně a prohrabla si vlasy z obličeje*
*Zasmál se.* No jasně, já ti dám staříka, malá. *Zasmál se a pak ji poslouchal. Jakmile pak slyšel, co řekla, podíval se na dotyčného. Hned mu ale zazvonilo v uších, to jméno mu zarezonovalo jako něco tak moc intenzivního. To jméno si pamatoval, jak jej říkal i dotyčný čaroděj tehdy na plese a i Inocenc. A Dominci teď přemýšlel, jak moc velká pravděpodobnost je, že v NY budou dva čarodějové jménem Hiram. proteď se ale rozhodl být neofenzivní, alespoň si řekl, že se o to pokusí. Náhoda mohla být mrcha, to měl Dom na paměti. Proto se pak vydal za Nat a když byli u HIRAMA, natáhl před sebe ruku.* My se taky vlastně známe. *Usmál se na něj.*
*Zamyšleně poslouchala pípání v telefonu, když nevěnovala moc pozornost ničemu. Spokojeně se natiskla na Kayna, který ji k sobě přitiskl a působila jako kdyby k němu i patřila.* Ne nebere... třeba zavolá zpátky *Tipla telefon a podívala se na něj, jenže jeho pohled by dokázal v tenhle moment vraždit. Zajímalo ji, co ho takhle přimělo se tvářit a kdyby mohla byla by ještě bledší než je. Remi k nim táhl obě dívky.* /No to si dělá..../ *Zhluboka se nadechla a musí tuhle situaci nějak galantně vyřešit. Rychlé ahoj, jak se máš a musíme jít by to mohlo vyřešit.* Ahoj Remi, Ahoj Aless *pronesla k nim, když byly dostatečně blízko* My se neznáme. Elisa de Rais Borrgia *Představování by bylo za nimi, ale na TRISS ponechala svůj výraz o něco déle. Neznala ji, ale přišla ji povědomá. Víla to být nemohla nebo že by? Ne... Nejspíš nějaká známá tvářička.*
Počkat, na mého přítele? *Uchechtne se, že to pomalu vypadalo, že na něj má crush a zvedne sklenku, kterou právě dostala k přípitku, jen aby je Remi přerušil vyjeknutím, popadl a táhnul je směrem ke svým známým. Snažila se nevylít a když před nimi stanou, tak neznámá žena - dle uší, které se probíjí skrz vlasy víla, pokud neměla umělé uši - se chopí iniciativity a ze zvyku k ní natáhne ruku.* Myana Meritriss Blake. Stačí Triss. *Pousměje se, protože na sobě cítí její pohled a pak se otočí i k muži, jestli se představí a případně ruku natáhne i k němu, kdyby jí ji však odmítli podat, tak jim pokyne skleničkou a jen se rozpačitě usměje a shrne si vlasy za ucho a upije.*
*Potřebovala se napít, ale ani to nestačila udělat, jelikož REMI dostal ten špatný nápad jí k nim tahat a tak šla s ním. Čím blíž byla, tím víc cítila tu zlost. On sice neřekl jméno víly se kterou spal, ale podle toho, co o něm říkala ELISA a celkově, si mohla dát dvě dohromady, blbá nebyla, došlo jí to, proto nebyla nadšená jeho nápadem jít za nimi.* Ahoj. *Zavrčela skrz zuby pozdrav směrem k ELISE a jejímu protějšku (KAYN), na kterého se pořádně ani nekoukla, jen hleděla na ni, propalovala jí pohledem a pevněji stiskla ruce v pěst. Pak se otočila na REMIHO.* Pojďme prosím zpátky na naše místo. *Řekla jen a hleděla na něj.*
*Jakmile k nim došli, tak se Remi ihned uculil jako měsíček na hnoji a ELISU rovnou objal.* Ahooooj, ahoooj, a ahoooj! *Mávl na víláka před ním a bleskově mu skočil kolem ramen. Pak se odtáhl, načež se podíval na Elisu.* Co ty tuuu? Jak se máaaaš? *Zaculil se vesele Remi, celý rozjařený a veselý.* Seznamte se, seznamte se, jeee to je fajn, platím pitíiii! Co kdo chce! *Dostal ze sebe ihned a otočil se k baru. Pak koukl na Aless.* Co se děje, bavíme se, bude to faaajn! Co si dáš? *Mrkl na ní vesele.*
*jakmile k nim dotyční došli, tak Kayn o to více zavrčel. Sledoval je, načež tiše zavrčel.* /To není možný./ *Odfrkl si, chtěl Elis ještě něco říct, ale to už u nich byla ona trojice. Kayn se ihned vyrovnal v zádech, načež se podíval na všechny, a pohled pak nechal na TRISS. Tím, že vstal upozornil na svou výšku přes dva metry a vztyčil se nad nimi. Chvilku koukal na ruku, jež mu TRISS podala. Pak se natáhl a stiskl ji.* Kayn. *Pronesl pouze, načež se pak otočiil k ostatním, to už mu ale REMI skočil kolem krku. Kaynovi zrudlo před očima a měl chuť féra popadnout a hodit s ním o bar. Když se odtáhl, tak se nespokojeně zatřásl a pak se podíval na třetí, Alessandru. Ihned jej do očí uhodilo to, jak povědomá mu její tvář byla, jen nevěděl odkud, ale přísahal by, že ji neviděl prvně.¨Naklonil halvu na stranu a zadívals e na upírku.* Zdravím, známe se? *Zeptal se rovnou.*
*Zvesela na NAT zamával a otočil se zpět za svým kolegou, který jej zrovna držel za pas. Měl chuť tančit dál, nicméně to mu dopřáno nebylo.* No jo, pak tě vyzvednu k dalšímu tanci, brouku. *Cvrnkl jej zvesela Hiram do nosu, načež se od něj odtáhl a otočil k zrzce (NAT) a dalšímu upírovi (DOM), který s ní přišel. Při pohledu na něj ztěžka polkl a na chvíli se zatvářil zahořkle, než kvůli NATALII nahodil milý, přívětivý úsměv.* Přesně tak, mrňousi. Měla jsi dobré Vánoce? *Zeptal se jí. Bylo zajímavé, jak jeho pohrdavost zmizela, když se bavil zrovna s NAT nebo Triss. Asi měly své kouzlo.* Ach, ano. Stále jsem neobdržel ty texty, o nichž jsme se bavili. Už je se mnou nechceš probrat? *Naklonil při pohledu na DOMINICA hlavu lehce do strany.*
Dobrá Triss *Začala tohle oslovování používat rovnou. Nemohla si nevšimnout pohledu od Aless a všechno v ní křičelo, že by bylo nejlepší zmizet někam jinam. Aless samotné se nebála, ale nepřišla dneska kvůli nějakým problémům a ač netušila o co jde, tak se upírka netvářila takhle naštvaně jen tak.* Přišla jsem popít, tak jako všichni navíc zde chodím často. *Vysvětlila Remimu, který byl opravdu v dobré náladě a nenechal svoji polovičku opustit tohle místo.* Gin a tonic *zvolala na Remiho, který dost vykolejil Kayna. Atmosféra byla napnutá, ale trochu se to uklidnilo v moment, kdy se Kayn zaměřil na Aless.* Vidím, že si umíš vybrat společnost *Slova mířila k Triss, která byla nyní nejvíce klidný záchytný bod pro ni*
*Dorazil a takřka okamžitě se jej ujala bledá brunetka v černých, volánkových šatech, která se s ním polibkem na tvář pozdravila, vypili spolu drink a vyrazili tančit. Když se za necelou hodinu vrátili opět pro občerstvení, skončilo to špatně. Pohádali se a brunetka se mu pokoušela vsunout ruce pod černou košili, aby mu ohmatala naražená žebra, ale nakonec mu jako správná čarodějka prohrábla mysl a naštvaně rezignovala. Geret zůstal sám, kousek od baru a zklamaně si přehrával posledních nekolik minut tiché, přesto nepříjemné výměny názorů se svou dcerou.*
Jo dobrý! A co ty? *Nat se drzela blízko Doma a usmála se na HIRAMA* Mrňousi? To si tu už každý dělá srandu z mé výšky? Šikana to to! *Řekla Natalie ale nemyslela to vážně.* Jen jsme tě přísli pozdravit! Vidím tě po tak dlouhé době..
*Upír se na čaroděje podíval a pak se plácl do čela.* Jistě, ty texty. Abych řekl pravdu, tak jsme na to upřímně zcela zapomněl. Bylo toho hodně, v práci, v životě, nějaké problémy, taky nový přítel, takže se mi to upřímně vykouřilo z hlavy. *Přiznal upír a podrbal se na zátylku.* Ale pokud teď bude klidněji, tak to snad nějak vyjde. *Usmál se na něj.* Jak se ti vlastně daří? *Zeptal se s úsměvem čaroděje. Pak se podíval na Nat.* No jo, však se podívej na svou výšku. *Zasmál se a poplácal ji po hlavě.*
*Cítila jen z tónu hlasu ALESS, že je mezi ženami napětí, které jí nebylo zrovna komfortní, nicméně se snažila nezapojovat a ignorovat to.* REMI, už jsi nám platil jedno pití. *Zasměje se a pokroutí nad ním hlavou, načež se podívá na ALESS, zda je vpohodě a posléze se usměje na KAYNA.* Těší mě. *Byl dost vysoký, musela lehce zvednout bradu, aby mu opětovala pohled do očí a usměje se...jen aby se její výraz změnil v překvapený, když REMI cizímu vílovi skočil kolem krku a ten se netvářil komfortně.* /Tohle bude...záživné.../ *Proletí jí hlavou a otočí se k Triss.* Jo, jsou fajn, jen slavili než jsem se sem dostala. Asi není na místě se omlouvat za REMIHO rozjařenost... *U posledních slov se otočí ke KAYNOVI a na tváří se jí objeví omluvný úsměv a pak si odkašle.* Ale určitě mi nebude vadit ani Vaše společnost, ELISO. *Nadhodí, aby si nemyslela, že se chce stáhnout podobně jako ALESS. Neměla s vílou zlou krev, ani to neměla v plánu. Víly byly mocné a nebezpečné, když byly na opačné straně, to riskovat nechtěla.*
*Večer proudí dál. Dnešní noc je pro Candy jeden z těch večerů, který si chce užít. Ve svých květinových šatech a s vlnitými blond vlasy víří na tanečním parketu. Když se ponoří do rytmu hudby, zapomíná na vše kolem sebe a nechává se unášet melodií nových začátků. Tu a tam se rozhodne vyjít ven nadýchat se čerstvého vzduchu. Odejít aspoň na chvíli z hlučného prostředí je pro ni velká úleva. Na noční obloze by se měla třpytit hvězdná podívaná, která však v new yorku nikdy není k vidění. Z této chvíle ji vytrhne zvonění jejího telefonu. Volá její spolubydlící, které však vůbec nerozumí, protože je pravděpodobně stále uvnitř a myslí si, že taky dost, jak se to hezky říká? Společensky unavená? Candy se u ucha ozve naproste ticho. Její mobil se vybil. Míří zpět do klubu a rozhlíží se kolem sebe, jestli uvidí kamarádku, s kterou sem přišla, aby zjistila, jestli je v pořádku. Během chvíle projde snad všechny místa, která ji napadnou, ale lidí je tu tolik, že se spíše jen zmateně prodírá skrz.*
Byl jsem doma se svojí želvou..nic nového. *Pokrčil rameny. Mohl se zeptat třeba Triss nebo někoho jiného, zda by nemohl slavit s nimi tyto nádherné svátky, nuže jeho problém, že nic takového neudělal. Aspoň pořádně vyčistil a upravil terárium, které Gideon obýval.* Ach taak, chápu. *Kývl, přičemž druhé slovíčko ve svém projevu lehce protáhl, podívajíce se lehce nervózně jinam.* /No hůř jak v ten den to dopadnout nemůže./ *Pokrčil rameny.* Nový přítel? Máš na mysli Inocence? Od té doby, co jsem u něj přespal, jsem ho neviděl. Jakpak se asi má? *Podrbal se lehce zamyšleně na bradě, než pokrčil rameny a vykouzlil lehce škodolibější úsměv.* Snad ano..to víš, mám se dobře. V každé práci mi to jde...jen mám v plánu studio zavřít a otevřít si namísto něj čajovnu. Někdy v dalším roce..ještě pár měsíců počkám. *Řekl, hodíce pohled na NAT.* No jo, jsi ale rozkošná. *Uculil se.*
No jo furt! Jen se nevychvaluj svou výškou! *Jemně o loktem bouchla do břicha a přitom udržela úsměv na rtwch* Connard..*Pak se podívala na Hirama a její výraz se změnil* .počkej..tys u něj spal? Ooo to zní celkem pikantně..*natalie se usmala na to menší drama a koukla na Dominica než Hiram zmínil jeji roztomilost* No dovol? Rozkošná nejsem! Dokážu tě zakousnout ani to nepochytíš..a čajovna? To zní super! *Nakonec dodala a brčkem dopila zbytek drinku*
*Jakmile řekl Hiiram to co řekl, tak se zamračil. Hned na to naklonil hlavu na stranu a pak se usmál. Snažil se nenechat se unést vztekem a žárlivostí, z celého srdce ano.* Má se dobře, velice dobřře. A ano, mám na mysli jeho, jsme spolu. *Pronesl a pak si vrazil ruce do kapes s úsměvem na rtech. Jakmile pak ale Nat řekla svou domněnku, tak mu zaškubalo oko. Nijak se k tomu ani nevyjadřoval, doufal, že vzhledem k tomu že řekl že Inie je jeho přítel, si dívka podobné poznámky odpustí. Pak už je jen poslouchal a pohled sklonil ke špičkám bot.*
Ale no tak, nebuď tak násilná. Nechceš krvavý nanuček? Mám nějaké doma. *S tímto se sklonil dolů k Nat a cvrnkl ji do nosu, pokud mu tedy dříve dívka jednu nevrazila. Nebylo by to poprvé. Navíc po tom, co dala Dominicovi loket, nedivil by se, kdyby si troufala udělat něco podobného.* Jo, byl tak milý, že mě vzal k sobě domů. Po tom, co jsem si musel uzdravovat ten zlomený kotník jsem byl tak vyčerpaný, že se mi ani nechtělo jít z šatny v práci domů. Ale to se tomu rozkošnému férovi nelíbilo. *Pokrčil rameny.* Usnul jsem mu v náruči. *Dodal ještě s uchechtnutím a pohled věnoval DOMINICOVI.* Nicméně gratuluju, má fakt dobré srdíčko. *Usmál se. Docela mu i chyběl, měl by jej zase někdy navštívit.*
*Nat si všimla výrazu Dominica a nervózně se usmála* Promiň to jsem nemyslela zle..ty to víš..*Nat se mu snažila omluvit když si uvědomila co řekla. Elaine o lodal se na ně celou dobu koukala a poslouchala díky jejímu sluchu. Nat pohladila Dominica po zadech. Když jí Hiram cvrnknul do nosu tak se ji nafoukly Lička a zatnula pěst, kterou mu vrazila celou silou do žaludku* Nanuček bude potřebovat ty..
*Co řekl Hiram pro něj byla tak nějak konečná. I když se to snažil brát tak nějak v pohodě, tak si nemohl pomoct a zkrátka a jednoduše mu vadilo to, jak ČARODĚJ mluvil, a kor když položil ještě poslední poznámku o tom, že mu Inie usnul v náruči. Zatmělo se mu před očima, zalekl se, možná toho, že i Inie říkal, že se mu Hiram líbil, kdo ví, ale nelíbilo se mu to. Nějak už i nevnímal ani to, co řekla NAT.* Jo, na tohle asi nemám. *Hlesl, načež se jednoduše otočil na patě, načež zamířil pryč, od HIRAMA, od NAT, ven, aby se vydýchal. Ani si nevšiml že po cestě vrazil do pobíhající bloncky (CANDY) do které strčil a omylem ji srazil na zem. Ihned se ale sehl a pokusil se jí pomoct na nohy.* Moc se omlouvám, jste v pořádku? Nekoukal jsem, přehlédl jsem vás, doufám, že se vám nic nestalo. *Pronesl a tak nějak sledoval, jestli jí nijak neublížil.*
*Aless na REMIHO koukla.* Co se děje? Opravdu chceš, abych se tady na konci roku, na party, která měla být fajn bavila s ní, s tou se kterou jsi mě podvedl? *Zamračila se na něj, vřelo to v ní, nevěděla ani která emoce vyhrávala. Nemohla se na ELISU ani podívat, jinak by po ní musela skočit. Držela se jen tak tak, aby to skutečně neudělala. Ještě chvíli koukala na svého manžela, jestli mu vůbec dojde, co udělal, než pak její pohled padl na mladíka, který na ni mluvil. Chvíli si ho prohlížela.* Nemyslím si, že bychom se kdy poznali, to bych si pamatovala. Když už tak, jsem Alessandra. *Zamručela ještě vytočená celou touhle situací.* /No tak, uklidni se, hlavně klid./ *Nesl se jí hlas v mysli.*
*Remi vesele zavrněl, hledíc na Elisu.* Jo, je to tu fajn, hlavně tedy na party. *Uculil se a pak vzal její dlaň, kterou jí políbil na hřbet, zatímco se spokojeně usmíval. Pro něj to bylo opět běžné gesto, jež si užíval a nepřišlo mu teď nijak divné. Pak přikývl a objednal dle zadání. Nad poznámkou TRISS jen zavrtěl hlavou a mávl rukou.* No aaa, nevadíiii. *Zavrněl spokojeně a zasmál se, když objednával pití. Pak se otočil na Aless.* Ale, no, jo, to mě mrzí, ale já se omluvil, věř mi, už by se to nestalo, to víš, tak klid, vše bude dobrý. *Culil se fér, očividně si neuvědomující vážnost situace.*
*Kayn tiše vrčel, za pas držel pořád Elisu a jen se díval na ostatní. Pak se podíval nakonec na vílu, která mluvila na mladého féra. Nic ale neříkal, jen mlčel a pohledem těkal z jednoho na druhého a zase zpět. Nakonec se podíval na TRISS a pozastavil se nad její poznámkou.* No jistě, je-li to jeho svoucnost. *Procedil pouze skrze zuby. Pak se otočil konečně i na Alessandru a sjel si ji pohledem.* Hm, jako kdybych vás už viděl. *Pronesl a pak jej to trklo.* Ach ano, připomínáte mi jednu podnikatelku z Bronxu. Moc vlivná a silná žena. *Podotkl a zaculil se jako neviňátko, což muselo být vcelku vtipné na pohled vzhledem k jeho stále zamračeným a přřísným očím.*
*Uchopila svůj drink a snažila se zůstat elegantní a klidná, jenže vše se změnilo po slovech Alessandry, kdy se zakuckala a dala si ruku před ústa* Oh no... nepříjemná situace *vydrala ze sebe.* /Mohla mě nazvat jakýmkoliv způsobem a neudělala to. Čest jí./ *upila znovu jakoby nic, ale nehodlala Alessandru dráždit. Raději dělala, že nic. Přeci jen ona zadaná nebyla to byla první věc a za druhé nezpůsobila tu situaci jen ona. Chvála všem za Triss* Jo semnou je to samá sranda *procedila ironicky nad touhle situací* a tykej mi. *Už tak byla celá situace bizardní, ale od Kayna se nehnula cítila se v bezpečí při jeho objetí a on se jen tak vybavoval s Alessandrou* /Myslím, že to beru zpět a klidně si hrabej v mysli té upírky/ *vyslala k němu. Cokoliv jen aby nemusela být ona hlavním terčem, jelikož postřehla i sepnutou pěst ženy a upíři měli opravdu ránu. Remi celou situaci spíše zhoršoval z jejího pohledu, jak byl flegmatický k tomu všemu.* Nejspíš si budeš muset najít jiného učitele *Pronesla a hned by si sama zalepila ústa, jelikož její jazyk byl rychlejší než mysl. V adrenalinu začal na ni alkohol působit a tak stočila tvář k Triss* Copak vlastně děláš za práci? *Záchrana.*
*Triss se málem zakucká při slovech o podvodu a pak si odkašle a odvrátí pohled jinam. Tohoto opravdu nechtěla být účastí.* Jak si přeješ. *Pousměje se na vílu, i když by možná raději byla někde jinde. Ocení snahu ELISY o změnu tématu a rychle se jí chytne.* Tak nějak se někde vždycky uvrtám, ale aktivně jsem převážně herečka a zpěvačka. Otvíráme s mým známým jazzový klub, až zařídíme věci okolo a s otcem řídíme jednu charitu. *Shrne jí všechno, co dělá, aby prodloužila pomyslný únik z nepříjemné situace.* A co ty? Nějaká práce, která je zároveň koníčkem? Nebo něco, co uživí, ale nijak nenadchne? *Nadhodí, aby udržela jiné téma a napije se své whiskey, načež se podívá na ALESSANDRU a pak na ELISU.* Nechceme kdyžtak zajít koupit ty drinky my? Platím. *Nabídne společnosti, znala objednávku Aless, té asi vezme rovnou dvojitou na nervy, jak to tak viděla, Remiho objednávku také znala a chtěla jim dát čas si to vyříkat a zchladit emoce a vykličkovat ze situace, která mohla vést ke zvrtnutí příjemného večera plného zábavy.*
*Nuže, přesně jak očekával, schytal nepěknou ránu. Nebyla ovšem loktem, nýbrž pěstí. Cíl měla však stejný. Za bolavé místo se automaticky chytil.* Auch. *Hlesl prvně, než se zašklebil.* Sílu máš tedy slušnou, nečekaně. *Uchechtl se, načež zasykal místo, které ránu schytalo, si lehce prohmátl. Ani si pak nevšiml toho, že DOMINIC odešel. S lehkou obtíží se však narovnal.* Ale nyní mě omluv, zajdu si to vyléčit někam mimo lidi. *Udělal krůček dozadu, načež na upírku (NAT) opět zamával.* Užij si zbytek večera. *Řekl ještě směrem k ní, než v davu zmizel. Zamířil na chodbu, kde se nacházely záchody. Tam zavítal na pánské, kde se schoval do jedné z mála kabinek naproti pisoárům, aby si mohl pořádně zjistit rozsah rány, zda náhodou nezpůsobila Nat svojí silou něco víc. Tak či onak, nakonec poraněnou oblast vyléčil, aby se netrápil bolestí a zmizel ze záchodů zpět k baru, kde se posadil na židličku a otočil se k barmanovi, aby si mohl něco objednat.*
Sakra Remi, mě je fuk, že tě to mrzí, nechci tu s ní být, nechci se s ní bavit. *Zamručela a koukala na něj, možná byla sjetá jako on, ale i tohle jí tak nějak docházelo a necítila se tady dobře, ne v její přítomnosti a REMI tomu nepomáhal, místo, aby byl nějak na její straně, tak chtěl zůstat. V tu chvíli to v ní vřelo snad ještě víc, ale pořád se snažila nějak se udržet, i když měla co dělat. Na malou chvíli jí snad rozptýlil KAYN, který na ni mluvil, načež se na něj upírka podívala, ale v očích se jí už tak nebezpečně zablesklo.* Možné to je, ale bohužel nevím o kom mluvíš, kdoví, třeba jsem s ní pracovala, ale pracuji s velkým množstvím lidí, ne všechny si pamatuju. *Pronesla jeho směrem, už chtěla říct něco dalšího, ale to slyšela slova ELISY o učení.* Ale a copak že jsi ho to učila? Jak podvést manželku hm?!! *Zavrčela a udělala krok směrem k ní.* Nebylo těžké dát si vás dva dohromady, to jak jsi o něm mluvila a pak jeho přiznání, hned mi došlo, že ta mrcha jsi ty! *Vrčela a v tu chvíli kdy to dořekla nechala pustit veškeré svoje emoce, svou zlost, to jak jí tohle zjištění bolelo a vší svou silou ELISU udeřila do tváře.* To aby sis zapamatovala, že se mnou si s zahrávat nebudeš. *Vycenila tesáky a vrčela. Pak se otočila na TRISS.* Drink si dám a možná celou láhev, dřív než jí tady zabiju. *Pronesla skrz zuby.*
Huh?..Počkej Dome- Ugh.. *Natalie se chytla za hlavu a maličké slzy se ji nahrnuly a koukla se na Hirama* možná mu bude líp..dejme mu čas..tohle jsem [link src="fakt.nechte"]la aby se stalo..*Nat se koukla na Hirama a uvědomila si jak moc ho praštila* Bože..to jsem..nechtěla.. alespoň ne tak silně..Au to ani nedokáži obhájit..Při nesu ti nějakej led..C-co ty na to?..*Když to řekla tak odešel a ona se ocitla sama. Sedla se vedle Elaine na Baru a opřela si hlavu o desku* ..Tak to se povedlo..
*To, co řekla Elisa o učiteli Remi uplně vyignoroval, alepson tak to vypadalo, on to spíše neslyšel. Místo toho do sebe kopl drink od barmana tak moc, až se s ním polil, ale hlavně, byl spokojený jak kdy jindy. Drogy mu zatemnily úsudek a on v téhle situaci neviděl žádný problém, ani nejmenší, jen bandu fajn lidí pospolu. Na drinky ostatních tak nějak zapomněl, ale jakmile se ozvala TRISS, hned se na ni otočil.* Ano, anoooo, já půjdu s tebou! Objednáme jim TAky něco. *Poskočil si fér na místě.. Pak chtěl ještě odpovědět Aless, ujistit jí, že to bude dobré, ale místo toho zakopl o vlastní nohu, a svalil se TRISS k nohám.*
*Kaynovi nemohlo utéct to, jak se situace vrbila a jak se zhoršovala. Ovšem, on si v tomhle právě liboval. Tohle bylo něco pro něj, pro jeho škodolibě hravou povahu. Když pak dostal od Elisy v hlavě povolení, tak spokojeně zavrněl, načež se podíval ALESS do očí, a hned na to se násilně proboural do její mysli. Ihned jej zahalil vztek, jež upírka prožívala a v dalším momentě si přečetl i to, co jej vyvolalo.* /Hm, nevěra manžela po svatbě, prokletí, sakra, to je ale šťavnaté./ *Uculil se sám pro sebe, měl ji díky jejím kvůli droze nekontrolovatelným emocím přečtenou raz dva, načež o to více umocnil ALESSINU vědomou či podvědomou myšlenku toho, že za to, že jí Remi podvedl může prokletí a to, že není v posteli dost dobrá. Pak si vzal pití a ucucl z něj, jako kdyby se nic nedělo. To už se ale strhl boj mezi ženami, tedy fakt, že ALESS skočila po ELISE. To pro něj byl signál, přeci jen, byl Elise zavázaný jistým způsobem a pokud by to šlo přes čáru tak, jako ted, tak se chystal zakročit. Proto se v podstatě hned odrazil od Elis, jednoduše čapl Aless pod krkem a zavrčel.* Dost. *Štěkl jí do obličeje a pak s ní práskl na zem hned vedle jejího válejícího se manžela. Pak se otočil na Elisu.* V pořádku? *Hlesl a sledoval ji.*
*V duchu se uklidňuje, že se jen až moc dobře baví a domů se vrátí až někdy zítra během dne, a to s řádnou kocovinou, ale nic víc. Přesto by byla klidnější, kdyby se se spolubydlící našla a viděla, že je v pořádku, a ne ve společnosti nějakého bídáka s příšernými úmysly. Všechny myšlenky ji opouští, když zezadu ucítí náraz. Vyvede jí z rovnováhy a fakt, že má dnes vysoké podpatky nepomáhá tomu, aby to ustála. Dokonce i vykřikne leknutím, její hlas se ztrácí v hudbě. Ať už je celý večer sebevíc elegantní, není nikdo, kdo by se v tuto chvíli nezřítil jako pytel brambor. Cítí, že se i praštila do hlavy. Nad levým obočím bude mít pár dní malou památku. Hudba se najednou ozývá ještě hlasitěji než do teď a jakoby z dálky slyší něčí hlas. Snaží se posadit a muž (DOMINIC) u ní ji starostlivě nabízí pomoc. Kouká na něj a pokýve hlavou, jakože je v pořádku. Pak zavře na chvíli oči a otevře je po pár momentech, kdy se jí zdá, že smysly jsou v pořádku.* Nic mi není. *Usměje se na něj tak jakože se ho snaží přesvědčit. Nechá si od něj pomoct na nohy a jen co se narovná, chytne se jeho paže ještě silněji, protože má pocit, že nemá pevnou zem pod nohama a on je jediný, kdo ji může zachránit.* Já.. Em. Asi půjdu na vzduch. *Ukáže ke dveřím ven. Momentálně je na ni toho hluku až příliš. Nasbírá ztracenou rovnováhu a odhodlaně i bez jeho případné pomoci vyrazí pomalým krokem ven.*
*Dom se na ni díval, a jakmile si všiml krvácejícího obočí, hned se k ní navrhnul,. vyndal kapesníček z kapsy a ten jí natiskl na obočí.* Počkejte, krvácíte, musím asi trvat na tom, abych šel s vámi, uhodila jsme se do hlavy. *Pronesl a ať už chtěla nebo ne, tak vyšel ven za ní. Pokud došli před klub, tam si ji sjel ještě jednou pohledem.* Jste si jistá, že jste v pořádku? Byla to pořádná rána. A tady. *Podal jí kapesníček, jež jí tiskl na ránu, aby si ji podržela na obočí.*
*Dragos neměl co na zábavu a věděl, že Maddie je někde u nějakého svého civilského mazlíčka. Druhá možnost na zábavu pro něj tudíž byl Malachai. Zamířil proto k Pandemoniu. O párty věděl, přeci jen znal Kaie a věděl, že když si zařizoval klub, tak bude vyhledávat každou záminku k zábavě. Navíc to bylo nejjednodušší místo, kde jej sehnat. Oblečený byl klasicky ve své korzetové vestě, saku a společenských kalhotách. Vše sladěné do stříbrno černé kombinace. Samozřejmě nezapomněl na ochranné předměty a něco na bránění, maskované do oblečení. Vešel do roje barev a hudby a hned se snažil zorienovat, zda tu Kaie najde. Neviděl ho na svém pravidelném místě, takže chtěl zamířit k baru si objednat něco k pití, než se čaroděje vydá hledat. Zvolil však ke svému překvapení zajímavou cestu a tak se ocitnul u skupinky ALESS, REMIho, TRISS, KAYNa a ELISy.* Au.. To asi bolelo.. *Ušklíbl se v momentě, kdy ALESS přistála na zemi.* Vidím, že stále potřebuješ někoho, kdo ti připomene tvoje místo.. *Uchechtne se ještě pohrdavě.* Dobrá práce.. *Ocení KAYNa na kterého krátce obrátí pohled, než se mu v očích zableskne a zaměří se na TRISS.* Pojď, drahoušku, pomůžeš mi najít tvého manžela, dlouho mi nedělal submisní děvku.. *Prohlásí. Jedním krokem šlápne na záda REMImu, druhým přišlápne ALESS ruku a aniž by ho to trápilo, tak chytne TRISS za rámě a odtáhne ji k baru.*
Páni takže dost známá osobnost *reagovala na Triss a zamyslela se, co by měla odpovědět* Vlastním jednu firmu ohledně módního návrhářství... *Chtěla pokračovat dál v konverzaci, jenže to už Alessandra vypěnila a než se nadála zacítila pořádnou ránu ve tváři. Kdyby nebyla u Kayna složilo by jí to na zem. Chvilku se držela za čelist a vstřebávala bolest. Kdyby zde nebyl Kayn musela by řešit situaci sama. Všechen ten rozruch okolo... Tohle jí spíše naplňovalo a začala se vzápětí smát* Prosím tebe... Učit ho jak podvést svoji ženu? Jak ho mám učit něco, co zvládá na sám od sebe *Pohlédla na ni pohrdavě a na tváři měla už podlitinu.* Prskáš jako nějaká kočka. Vzala sis vílu sama víš do čeho jdeš a kdo si s tebou zahrává? Si snad myslíš, že jsem na tebe myslela při tom? Nebuď směšná... *Tentokrát už byla, ale připravená na nějaký útok, když jí poslal náhle Kayn k zemi a překvapeně zamrkala nad situací a co více objevil se tu muž, který procházel (DRAGOS) a nezapomněl šlápnut na oba. Mírně zavrčela, jelikož šlápnul i na Remiho, ale něco jí drželo zpět. Už tak měla na krku zdrogovanou upírku, co jí dala pořádnou ránu* Jo... dobrý... *ohlédla se na Kayna, když si uvědomila, že se jí ptal na stav.* Ale pekelně to bolí to se musí nechat, že ránu má slušnou. *Místo už měla hezky zarudlé.*
*Triss vážně v této situaci být, protože se přiostřovala a opravdu chtěla jít koupit drinky, jenže to už padla rána pěstí a Triss...se mohla postavit upírovi do rány, měla nakonec ochranný předmět, ale nepotřebovala jeho moc obracet proti ALESSANDŘE, která jí nic neprovedla a tak se chce ujistit u ELISY, že je vpohodě a ani to nemá šanci udělat, jinak by sama přepadla přes REMIho a tak tam moment trochu nešťastně stojí, mezi "přáteli" a nově poznanými a její potřeba pomoct zraněné a uklidnit naštvanou ji rozpolcovala a dávalo jí to jistý pocit úzkosti. Být to kdokoliv jiný, kdo jí "zachránil", byla by vděčná, ale při pohledu na DRAGOSE a po jeho slovech jen zbledla.* Až na to, že nemám manžela. *Prohodí naštvaně a trhne rukou, když ji začne táhnout pryč a jen se ohlédne za ostatními. U baru ale spatří možnou záchranu a při tom na DRAGOSE v okamžiku nepozornosti chrstne zbytek svého drinku, aby se mu vymanila a přeběhla k HIRAMOVI.* Neptej se, pojď si zatančit, potřebuju zachránit. *Vyhrkne na staršího čaroděje, kterého zachytí za ruku, už přece na baru tančit uměli a seskočit se dalo i někam do davu nebo tak něco, ale...čekala, že chrstnutí drinku do ksichtu vůdci klanu byl celkem hloupý krok, který neměla podstupovat.*
*Sama by si všimla, že krvácí až při pohledu do zrcadla, kdo ví kdy. Ale teď, když to zmínil, cítí nějaké pálení na čele.* Není to tak hrozné. *Pokouší se uklidnit jeho i sebe. Když ji Dominic přidrží kapesníček na obočí, zavře na okamžik oči, snažíc se potlačit syknutí ze štípání, které pocítí při doteku kapesníku na kůži. Dál klopí pohled dolů. Cítí se teď dost nemožně za to, jak je nemotorná.* Děkuju. *Řekne již opět s pohledem upřeným na toho, jenž ji jen nevynadal, že se mu motá do cesty a nešel si dál po svým.* O tom se hádat nebudu, budu ráda, když nebudu muset být sama. *Vděčně se usměje, že nemusí teď zůstat sama. Nemyslí si, že si nějak vážněji ublížila, beztak to vypadá jen dramatičtěji, než to ve skutečnosti je, ale za společnost je skutečně vděčná. Čerstvý chladný vzduch ji za celý večer neudělal líp než právě v tuto chvíli. Opře se o zábradlí a koukne mu do očí.* Já… děkuji za tu starostlivost.
*Natalie si všimla povědomé osoby na baru a pomalu se schovala podbar, Elaine se usmála akoukla na ní* Že by hlášení v přímém přenosu?..*Řekla Elaine a Nat vyelzlanz pod baru* Teď ne..jen teď ne..*Nat se koukla na Elaine a držela jí za paži* Postěžuj si třeba zítra [link src="ale.ted"] ne!..*Prosila Natalie Elaine ale ona odtáhla ruku a usrkla svého vína s krví*
*Dominic se na ni usmál a pokýval hlavou.* Nic se neděje, nenechám vás tu, když vidím, že nejste v pořádku. Chcete donést pití? Cigaretu? Cokoliv? Nebo někoho zavolat? Já jen, aby jste se nějak zařídila podle toho, jaks e cítíte, aby vám bylo lépe. *Pronesl Dom, sám se pak posadil na obrubník, ale pak hned vstal a natáhl k ní ruku, načež se usmál.* Dominic. *Řekl své jméno.* No, jak moc nevhodné je zeptat se, jak si užíváte večer? *Pronesl s lehkým úšklebkem na rtech.*
*Nějakou chvíli, po tom co vyvázl z toalet, kde si musel vyléčit ránu, popíjel nějaký ten drink a víceméně ignoroval svět kolem. Konkrétně tedy pil Crush Arrow, který obsahoval jak jinak než slivku. Rohatý čaroděj si ji akorát nechtěl dávat servírovanou rovnou v půlce. Náhle jej však zaskočila TRISS. Pustil tedy brčko z úst a podíval se na ni.* Teď mám akorát větší chuť se zeptat. *Řekl, ale nakonec, i když se mu moc nechtělo, drink odsunul a vstal.* Řekneš mi aspoň během tance co se děje? Koho jsi nakrkla? Povídej, přeháněj, jsem jedno ucho. *Řekl, zatímco mezitím TRISS pomáhal vylézt na bar.* Dnes bys nebyla jediná, kdo někoho vytočil. Já už stihl nakrknout dva upíry, od jednoho jsem dokonce schytal ránu. *Mluvil téměř bez přestávky, než konečně i on vylezl na bar, načež čekal, jaký tanec jeho kamarádka zahájí tentokrát.*
*Otočila se na REMIHO, ale v tu chvíli se zastavila a zavřela oči, myšlenky, které jí prolétaly hlavou jí zarazily, nebylo jí z toho moc dobře, ale snažila se to nějak zahnat, jenže to bylo silnější než myslela a výčitky, žraly do morku kostí. Když pak si pak chtěla jít pro něco k pití, aby se nějak uklidnila, už jí popadly ruce KAYNA, který s ní mrštil o zem, na kterou tvrdě dopadla, hned vedle REMIHO, na kterého se jen podívala. Byla odhodlaná vstát a tě děvce ještě tak pár natáhnout, jenže to uslyšela hlas, který snad už nikdy slyšet nechtěla a jakmile jí šlápl na ruku, jen tiše zavrčela.* Ještě ty jsi i tu chyběl kreténe. *Zamručela a jen co DRAGOS svou nohu zvedl, aby šel dál, upírku napadla jedna věc, kterou bez rozmyslu udělala. Natáhla svoje ruce před sebe, chytila upíra za kotníky a upíří rychlostí škubla tak, že mu doslova podkopla nohy. Sama se rychle postavila a koukla na Remiho.* Prostě běž!* Zvolala a sama upíří rychlostí zmizela z klubu.*
*Remi nějak ani nestačil zaregistrovat, co se stalo, jen pak to, že mu někdo dupl na záda. Hned na to uslyšel tak známý hlas, který tak duševně nenáviděl. Zavrčel, načež si pak nevraživě odfrkl.* Po-polib mi prdel! *Dostal ze sebe jen tak tak, Dragosovým směrem a když z něj pak sestoupil, tak si dlouze odkašlal, načež se zadíval na Aless. Nikdo jiný jej teď nezajímal.* Aless? V pořádku? *Hlesl, načež se přisunul blíže k ní. To už Aless ale podtrhla upírovi nohy. Remi, ačkoliv zmatený, tak nějak zaslechl její slova, proto je oba skryl iluzí neviditelnosti, vydrápal se na nohy a co nejrychleji se rozeběhl k venku klubu jak jen nejrychleji dovedl, a ani se raději neotáčel.*
*Jakmile přišel DRAGOS, jež na něj promluvil, jen si jej sjel Kayn pohrdavým pohledem.* Já vím. *Pronesl v odpověď. Pak už se otočil na Elisu, a nad jejími slovy, že jí rána bolela, se podíval na Aless.* Ještě jednou to zkus a jsi na zemi tak rychle jako jsi tam byla poprvé, rozumělas? *Prskl na ni, než se otočil na Elisu a věnoval pohled už jen jí. Pak už vše co se dělo vypustil, DRAGOSE, REMIHO s ALESS i TRISS, teď se zajímal jen o to, aby byla Elisa v pořádku.* Takže dobrý? Mrcha. *Odfrkl si a měl sto chutí na upírku ještě plivnout, ta tam ovšem už nebyla.*
O tom si pak promluvíme, zlatíčko.. *Odbyde TRISS, když ji zachytí do rámě. Ostatní řeči jsou mu ukradený. Nedojde ale nijak daleko, když cítí ruce kolem kotníků. Rychle vytáhne svou dýku se stříbrno železným ostřím, přičemž pustí Triss z rámě, ale otočit se nestihne dřív, než letí k zemi. To, že ho mezitím Triss i polila je mu momentálně celkem ukradené. Vykopne směrem k ALESSandře, ať ho pustí. Ať už ji kopne nebo ne, tak je v druhé sekundě na nohou a dýka z jeho ruky letí směrem, kudy vyběhli REMI a ALESS. Možná už nevidí, kam a koho zasáhl, ale že zasáhl ví určitě, jinak by slyšel a viděl dýku spadnout na zem. Byl by nejraději, kdyby ránu schytala ALESSandra, ale i s REMIm by se spokojil. Následně se rozhlédne, aby našel TRISS, která mezitím zdrhla. Těžké to nebylo. Pouze pozvednul obočí, když ji našel, jak ji jistý čaroděj pomáhá na bar. Dojde proto k němu a vzhledem k tomu, že na Triss má perfektní výhled, tak se jeho pozornost zastaví na známé tváři. Promluví ale k mladší upírce, kterou ta známá tvář hlídala.* Co že mi nemá říkat, NAT? *Zajímá se s přísným pohledem.*
*Když adrenalin pomalu ustupoval, tak se bolest více zvětšila a sepnula čelist mírně k sobě. Byla více než překvapená starostlivostí Kayna. Přiložila ruku na jeho.* Nedokážu lhát, takže to bolí to bez pochyby. Ještě více, když odezněl adrenalin, ale stali se mi horší věci než dostat pěstí od zhrzené manželky. *Vysvětlila a zahleděla se do jeho očí na chvilku.* Alessandra je jinak milá žena... dokud o mě a Remim nevěděla byla v pohodě a taky si myslím, že byla najetá. Snad si bude příště chtít promluvit normálně, ale popravdě... snad už žádné další příště nebude. *Nerada ohrožovala sebe a své zdraví na to se měla až moc ráda.* Ale to jak jsi... *předvedla rukama hod s imaginárním člověkem a ukázala na něj prstem* ....to bylo fakt pěkný. *Elisa byla drobného vzrůstu, takže by bylo komické, kdyby se o něco takového pokusila.* A ten muž *Ohlédla se na Dragose.* Po vílách se nešlape... *zamručela si pro sebe, ale instinktivně se natiskla zpět k vysokému muži, kdy na pár vteřin zabořila tvář do jeho rámě. Vnímala jeho vůni a bylo to jako lék na bolest, která ji v čelisti sice pulzovala, ale nyní to bylo více snesitelné*
Ani nevím, jak se to stalo. *Zasměje se tiše své vlastní nešikovnosti.* Zřejmě mám dar na přitahování nehod. *Přestane si tisknout kapesník k čelu a koukne na něj, že víc se už nebarví do ruda. Tím se utvrdí, že je to jen malá oděrka a ona je jen otřesená a možná v mírném šoku z pádu. Sleduje ušpiněnou bílou látku.* Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Ale v knížkách sem četla, že když gentleman půjčí dámě svůj kapesník, vrátí mu ho čistý a jako nový. A to taky udělám. *Má starost, že mu jej úplně zničila, i když by měla mít starosti o jiné věci. Jakože že zapomněla, co dělala, než se potkali.* Teď je mi líp. Dál od toho hluku. Možná nějaké pití později. *S úsměvem přijímá nabízenou ruku.* Candy. Těší mě. *A skutečně ji těší.* Vlastně sem překvapená, že je to opravdu hezký večer. Dlouho sem takto nikde nebyla, je to příjemná změna. Potkávám nové lidi… A co vaše noc? Nebude vás někdo teď postrádat?
Ehehe...Ehm..Pane Dragos dobrejj*Nat se nervózně usmála a zamávala* Fér mě očaroval abych odešla pryč..i když to nemam dělat ale co se dá dělat, zavinil tak že Natalie Zakousla civila..civil přežil..*Elaine napraskala natalii napřímo a Natalie na ní zírala* Ty seš ale zrádce.. *Natalie se podívala na DRAGOSE a vydala se žeber malinké písknutí /Kde je dom když ho potřebujiii/ Pomyslela si Natalie*
Jasně, pojď. *Slíbí mu a vyleze na bar s rychlým pohledem na obsluhu, která na to, ale zřejmě byla zvyklá a rezignovaně přesunula výdej objednávek mimo tanečníky s trochu otráveným výrazem, za který se měla touhu omluvit, místo toho se zachytila HIRAMA do tanečního postoje a podle rytmu mu oznámí tanec a začne správné kroky. Nic těžkého, už ho spolu tančili.* Heh...tohle je taky upír...vůdce klanu ze Staten Island. A já mu chrstla whiskey do obličeje myslím, protože mě odtáhl od mojí skupiny. *Vysvětlí trochu zadýchaně a pokroutí letmo hlavou.* Co jsi udělal upírům ty? *Oplatí mu dotaz. Srdce jí tlouklo adrenalinem z celé situace, útěku a teď i celkem rychlého tance.*
*Nad tím, že by mu vrátila kapesník jen zvedl ruku.* Ne, ne to nemusíte, teď jde o to, aby jste byla v pořádku, i když je to milé, ale ne, děkuji. *Usmál se na ni jemně. Přijal její ruku a pak se tedy posadil zpět na obrubník, kde si sám vytáhl cigarety a zapálil si, snad aby se uklidnil kvůli tomu, co řekl Hiram-.* No, jsme rád, že jste se bavila, bavíte a snad ještě budete bavit. Já jsem se bavil taky, ale teď si myslím, že mě nikdo postrádat nebude. *Usmál se na ni.* Pak se tam ještě vrátím, ale teď mám nějak potřebu být tu, dokud se nepřesvědčím, že jste v pořádku.
*Kayn se samolibě uculil. Tohle se mu poslouchalo moc dobře, a když se k němu pak Elisa natiskla tak si ji jednou rukou objal.* No jo. Na druhou stranu, není víla jako víla.* Podle něj bylo něco jako polidštěná víla tak jako byl Remi odpad a ostuda víl. To si ale nechal pro sebe, tak nějak tušil, že tohle by nebylo to, co by chtěla Elisa slyšet. Pak se podíval na dívku ve své náruči, než si ji k sobě přitáhl.* Hm, spravil by to tanec nebo pití? Alkohol tě třeba otupí a tanec tě odreaguje, tak si vyber. *Ušklíbl se na ni a vzal ji za ruce.*
*Remi se prodíral davem, tak nějak doufal, že se dostane ven než se něco pokazí, ale to už ucítil ostrou, bodavou ránu v rameni. Jen tak tak vzběhl před klub, kde spatřil ALles. Tam se otočil zmateně kolem své osy, jako pes který sleduje svůj ocas. V dalším momentu ale ucítil, jak jej kopla bolest železa při vyprchávajícím adrenalinu tak moc, až padl an kolena.* Hajzl jeden. *zandával Remi ještě přiškrceným hlasem.*
No dobrej, dobrej.. *Zakroutí nad NATALIE hlavou a pak ji věnuje pohled "Tak co se tady děje?" a čeká odpověď. Jakmile ji Elaine práskne, tak si dlaní přejede po obličeji.* Ty mi připomeň, že chceš od našeho čaroděje ochranný předmět proti vílám.. *Ukázal na Elaine a pak pohled vrátil na Natalie.* A my dva si promluvíme detailněji ve vile o zdravé zdrženlivosti.. *Zavrčí ještě na NATALIE.* Jak moc je opilá nebo sjetá? *Zajímá se ještě u Elaine.*
*On nie že by sa snažil tancovať hneď ako prišiel, ale on nedokáže kontrolovať svoje telo, keď sa objaví v strede hýbajúcich sa tiel a vo víre hudby. No stále pri tom sleduje Wasa, aj keď si je istý, že bez neho by si nešiel iba tak sám zatancovať.* /Kde si, kde si… Oh, do dubového zadku, tu je toľko ľudí… skvelé neskvelé./ *Premýšľa, než ho čapne niekto z kraja za zápästie niekto a tak sa otočí s úsmevom na tvári, ktorý sa mu vykúzlil na tvári.* Was. *Zvolá a už sa mu vrhne okolo krku a začne ho objímať.* Rád ťa vidím. Zase na nový rok, čo? *Zvolá mu do tváre, akoby ho Was nemohol počuť. Nechá sa ťahať pomedzi ľudí, ale aj tak si spokojne poskakuj, než sa vyvalí do sedačky skoro ležmo a nadšene buchne rukami do stola.* Ale vieš, že pôjdeme tancovať, však? Tomu sa nevyhneš. *Prenesie svojmu kamarátovi a vyzývavo na neho nadvihne obočie, než siahne po poháriku, čo stojí na stole.* Čo to máš? Čo to piješ? … Fuj. *Povie hneď a s nechuťou sa mu skrúti tvár, keď privonia k poháriku a ihneď ho uloží na svoje miesto. Cíti, ako mu telom prebehne znechutenie a stiahne sa dozadu do operadla.* Mám niečo lepšie. *Povie a potmehúdsky sa uškrnie, pričom vie, že Was veľmi dobre tuší, čo má na mysli a zrejme zase bude zo začiatku odolávať, aby sa hral na zodpovedného, ale nakoniec sa zlomí.*
*Za doprovodu své nekontrolovatelné potřeby mluvit se vyšplhal na bar, kde trpělivě počkal, až mu TRISS naznačí co půjdou tančit, aby mohl zaujmout rovněž taneční pozici. Jakmile se tak stalo, dal se společně s ní do tance.* No ty máš ale štěstí. Ukážeš mi pak kdo to byl? *Uchechtl se. Docela doufal, že tentokrát se znovu obejdou bez pádu. To se jim sice povedlo jen jednou, ale třeba, třeba se jim to dnes povede znovu.* Jednomu jsem řekl, že je mrňavý..to byl ten, co mi dal ránu. No a ten druhý..tomu jsem jen řekl, co se stalo v jeden večer..nic zajímavého. *Pokrčil lehce rameny.*
*Chvilku ještě odpočívala s tím, že nemusí těch pár minut nic víc.* Alkohol, tanec a co takhle pak jít ke mě? *navrhla tyhle možnosti a odtáhla se. Nebylo to opravdu nic tak hrozného více ji zmasakrovali ti minulý upíři, kteří...* Jsou tu *ušklíbla se na tři mladé upíry, kteří byli slušně oblečeni a posedávali u jednoho stolu opodál* A můžeme si i trochu potrápit. Ti tři... pamatuješ na upíry, jak jsem ti o nich vyprávěla? *Ale hodlala je pro teď nechat být. Vzala ho k baru, kdy houkla na barmana Joshe, že by chtěla drink nějaký silnější, co dokáže pomoct k otupění bolesti. Do chvilky jí donesl dva panáky absintu*
Měla jeden dva koktejly s krví nic víš pane *Odpověděla Elaine a Natalie se snažila nezhroutit se před vůdcem klanu. Nat se otřásla a přikývla* To je vše! Nic jiného jsem neměla!..*Elaine se na ní podívala a vzpomněla si na jednu věc* Ano a taky praštila někoho do břicha..div mu tam neudělala díru..*Řekla Elaine a Natalie si schovala tvář že studu* Něco k tomu Nat? *Zeptala se Elaine a Natalie ji dala naštvaný pohled*
/Teším sa, že po tejto šichte nevidím tie koláče najbližšie tri dni./ *Nad týmto premýšľal mladý čarodej, kým sa prechádzal ulicami rušného a plného mesta, a naťahoval si svoje stuhnuté svaly od niekoľkodňovej šichty v cukrárni. Všetci si totižto zobrali naraz voľno, a tak posledné tri dni ostali čisto na Lónim. Nemal vďaka tomu veľmi energiu na to sa teraz trepať ešte niekam na párty, ale už sa mu skutočne cnelo po svojom chrobáčikovi lesnom. Aj preto sa nakoniec presunul do rady čakajúcej pred plným barom, z ktorej, našťastie, rýchlo ubúdalo, nakoľko ich sbs-kár vyhadzoval jedna radosť. Ked prišla rada na Lóniho, ani sa veľmi naňho nemusel dlho pozrieť, a napriek protestom všetkých navôkol ho vpustil prekvapivo dnu.* /Drievko, som u dverí. Si tu niekde?/ *Nervózne prešľapol z nohy na nohu, kým sa uchýlil do priestoru vedľa vchodu do baru. Trošku si napravil tašku cez telo, a rozopol si bundu, aby sa neuveril, kým očami prechádzal po takmer nahých telách špinavých od potu, farieb a trblietok.*
*Poslouchal ji a pak se uculil, načež si ji opět objal a po tváři se mu roztáhl úsměv.* Ale, to mi zní hodně dobře. No tak teda jo, to beru, tak pak k tobě. *Uculil se. když pak umínila ony tři upíry, tak se otočil tím směrem, načež se jeho úsměv ještě rozšířil ale změnil se na ďábelský. *Jo, jo tak to beru. Sakra, to ej ještě mnohem lepší, než by mohlo vůbec být. *Uculil se na ně a pak se podíval na Elisu, zatímco v hlavě spřádal plány, jak na ně.* Uděláš mi návnadu, drahoušku? *Optal se a políbil ji na krk.* Jen mi je vyveď pře klub, mimo zraky ostatních, a pak uvidíš. *Uculil se Kayn vesele.*
*Aless vyběhla před bar rychle, přece jen si pomohla svou rychlostí, proto se zastavila až venku, kde si prohrábla vlasy. Nemohla uvěřit, že to udělala, že tomu blbovi vážně podkopla nohy. Otočila se proto ke vchodu a čekala na Remiho, který se objevil chvíli po ní. už chtěla něco říct, ale všimla si, že mu z ramene něco trčelo. Dýka. Dragos jí musel po něm hodit. Na nic nečekala a doběhla k němu, kde si dřepla.* Bude to dobré, jen vydrž ano. Vytáhnu to a dám ti svou krev, vyléčí tě to, dobře? Ale pojď se mnou k autu, tady jsme moc na očích. *Dodala ještě, než se postavila a snažila se pomoct na nohy i jemu. Na ulici před klubem bylo stále moc lidí a na to potřebovala soukromí.*
Co se stalo v jeden večer? *Zeptá se zvědavě a protočí se v otočce a vrátí se zpět čelem k němu. Podpatky o bar klapou s cvičeným umem a ona se začíná bavit. Třeba se Dragos dal do řeči s Aless a Remim, nesledovala jej, začala utíkat, nicméně doufala, že všichni budou vpořádku a nikomu se nic nestane. Začínala se jí trochu vracet předchozí nálada a usmála se.* Nechceš s ním do křížku. Má ochranné předměty, magie nám na něj nepomůže. *Povzdechne tiše a pokroutí hlavou.*
*Jen pozvedne obočí a koukne se z Elaine na Nat a zpátky.* No dobře.. Alespoň- *Začne, ale to už Elaine pokračuje.* Natalie! *Zavrčí ve výdechu se stopou otrávení a naštvání.* Koho? *Zajímá se a čeká odpověď, že to byl nějaký vílí princ nebo nejvyšší čaroděj, nebo alfa vlkodlaků a každá další možnost, co ho napadá je horší a horší. Samozřejmě by doufal, že praštila obyčejného civila, ale to by musel mít moc velké štěstí.*
*Remi měl ale co dělat, aby se zvedl na nohy.* Fuj, to nechci. *Ošil se, ale bolest jej opět uhodila jako tlaková vlna, když se špatně pohl.* Vyndej to, prosímtě, vyndej to. *Kníkl Remi a pak se na ni podíval. Klečel na zemi, neschopen se ani zvednout, nebo něco udělat. Neměl skoro na nic sílu, tak ho bolest jež železo zasévalo ochromila.*
Tamhle na baru..*Poukázala na HIRAMA, který stál u Triss. Nat sebou lehce cukla když po ní štěkl Dragos a vydala že sebe roztřesený vydech* Jo..ale koledoval si o to!..Provokoval a to nejsem jediný Upír koho nasral! *Vysvětlila Nat s nadějí že to nějak vylepší její situaci*
*Tiše se uchechtl, když jej TANOIA na přivítání začal objímat.* Ještě, že mě už nemůžeš udusit. *Nadhodil přitom. Nakonec mu to objetí i oplatil, než jej skutečně začal tahat do boxu, který si předtím vyhlédl. Hold potřeboval nejprve zakempit, naladit se a až pak ztratit veškeré naděje v tom, že vydrží být po zbytek večera ten zodpovědný.* Kouzelné, no ne? Každopádně tě taky rád vidím a už se těším na to, co nového mi řekneš. *Načal, přičemž když féra v boxu pustil a následně sledoval, jak se rozvalil na sedačku. Ani nemrkl, nic. Zjevně něco podobného čekal.* No jo, vím, vím. *Přikyvoval. Už by to nebylo nic nového.* Nějaký drink s krví..už ani nevím co. Myslím, že Coladu? *Naklonil přemýšlivě hlavu lehce do strany a nad tím znechucením se pouze pobaveně ušklíbil.* Ne, dnes ne. Chci se domů vrátit v celku.
No ve zkratce..nějaký ujetý čaroděj mi zlomil kotník, který jsem si následně musel léčit v šatně a kvůli vyčerpání jsem už nechtěl chodit domů..tak mě přítel toho upíra vzal k sobě. *Pokrčil rameny.* Zjevně si myslel, že se stalo něco víc? Co já vím, musel se to dozvědět od svého přítele. Nepotkali jsme se totiž do dneška. *Dopověděl, během čehož stále pokračoval v tanci. Jistě, nemusel předtím provokovat ani jednoho z těch dvou, to by ovšem nebyl on.* To nechceš s nikým..ale v životě jistě naštveš více lidí. Někdy omylem, nevědomky, někdy klidně i naschvál. *Vypadlo z něj. Jemu osobně už to přišlo běžné, asi protože se mu něco takového stalo nespočetkrát. Jen to při jeho štěstí nebyl právě nějaký vůdce klanu.*
*Dragos se ohlédne tím směrem a zamračí se.* Toho čaroděje? *Obrátí se následně zpátky na ženy.* Hecaté.. *Zamrmle si pro sebe a jen na Natalie vrhne všeříkající pohled, že si to nevylepšuje, když ve svých slovech pokračuje.* Nech mě hádat.. Řekl ti, že ti to nesluší.. Nebo že nejsi jeho typ.. Že jsi malá nebo jsi otravná či něco takového, co? *Převrátí očima.* Nemůžeš jen tak mlátit lidi kolem sebe, Natalie. Příště takhle vrazíš alfovi a vzápětí se budeš dívat na své bezhlavé tělo z jeho ruky.. *Pronese skoro otcovsky.* Máš štěstí, že mm tady vlastní věci na práci a ty teď nejsi důležitá.. Nemysli si ale, že jsem na vše zapomněl. Promluvíme si ve vile.. *Následně se od nich otočí a zamíří kousek od TRISS a HIRAMA.* Vezmu si absinth.. *Poručí si na baru a jen co je mu doručený, tak vytáhne z kapsy cigarety, následně se vrátí pohledem na barmana.* Nemáte oheň? *Zajímá se a jakmile má zapalovač v dlani, tak jej zažehne. Jediné štěstí, že se jedná o ten starý typ zapalovače, který hořel, dokud jej někdo nepřiklepnul víčkem a tak nehrozilo, že se podpálí. Koukne se ještě na Triss a Hirama, než vylije sklenici alkoholu na bar pod jejich nohy a vzápětí na něj hodí zapalovač a odstoupí, ať ho nechytnou plameny.*
Ah, jsi vpořádku? *Zeptá se starostlivě a ušklíbne se.* Mrzí tě to? Že jste se už neviděli, myslím. *Vysvětlí svou otázku, kterou i hned položí a pak se uchechtne.* Když já se mnohdy jen bráním, nejsem konfliktní typ, to víš, ne? *Nadhodí a v krátkém okamžiku, kdy jsou blízko u sebe přesune držení, aby ho krátce objala.* Mimochodem ahoj, ráda tě vidím, ani jsem nepozdravila, promiň. *Vyhrkne v rychlosti, než se odtáhne kvůli krokům v tanci a další otočce, která následuje. To už se jim v cestě však objeví oheň a Triss vyjekne, když jí plameny olíznou kotník a ona ztratí rovnováhu a vyklouzne HIRAMOVI ze sevření. Deja vu z pádu ani nezaznamenala, všechno se seběhlo nějak rychle a ani se nestačila rozkoukat, kdo za to může.*
*Natalie přikývla a když Dragos od ní odešel tak si povzdechla a utrela si oči* no do prdele.. *Už toho měla dost, odehrála kamaráda pak praštila někoho do žaludku že vzteku. Od Elaine se odvrátila a koukla se na mobil *..Kde seš tak dlouhou Dome..* Pomyslela si nahlas a koukla se na východ a pak se lehce schoulila*
Samozřejmě. Co by magie nespravila. *Mrknul na svou kamarádku (TRISS).* Popravdě? Ten přítel toho upíra mi chybí, ten upír až tak moc ne. *Odpověděl. Následně kývl.* Jasně, že ano. *Uklidnil ji s úsměvem.* Nazdárek, v pohodě. *Uchechtl se. Ani by na něco takového nepomyslel, když by mu to TRISS nepřipomněla. Normálně by v klidu tančil dál. Nebylo to nic, co by jej mělo nějak rozhodit. To byl spíš ten oheň, který jim zjevně chtěl udělat radost. Ani nevěděl, kdo si takto dovolil bar pod nimi zapálit, nedíval se jaksi pod své nohy. Narozdíl od Triss ovšem nespadl, kupodivu bez problémů seskočil, aby hned na to mohl zjistit, že mu požár zvládl líznout jeho oblečení.* /To máme dnes ale štěstí./ *Pomyslel si, načež pomocí elementální magie - konkrétně vodní začal společně se svým oblečením i hasit pult. Voda to samozřejmě byla z kohoutku, jediné štěstí bylo to, že on ji platit nemusel. Nicméně mezitím se v rychlosti rozhlédl, zda nenajde TRISS.*
*S potěšením sleduje, jak plameny začnou olizovat barové dřevo. Zaměstnanci se jej snaží hasit, ale než někdo skutečně chytrý stihne donést hasící přístroj, tak na pult někdo méně chytrý (HIRAM) vylije vodu a plameny se roztančí ještě ďábělštěji tím, jak voda alkohol rozšíří. Lidi panikaří, ale Dragos čeká pouze, až od plamenů zmizí nějakým způsobem TRISS. Když ji zaregistruje padat, tak ji pohotově zachytí.* Já myslel, že andělé z nebe už padat přestali.. *Uchechtne se a vzápětí si ženu přehodí přes rameno.* Tak jdeme, princezno.. Máme si o čem popovídat.. *Prohlásí a zamíří s Triss přes rameno k východu z baru.*
*Protočila očima.* Nebudeš mou krev pít, dám ti jí do rány, vyléčí tě to taky. A teď se nehýbej ano? *Pronesla a obešla si je tak, aby měla lepší přístup k jeho zranění. Hned na to chytla dýku a vytáhla mu jí z rány, dýku pak hodila na zem a rozhlédla se kolem, nakonec odběhla o kousek dál do uličky, kde sebrala malý ostrý kámen, pak se vrátila k manželovi a roztrhla mu látku v místě, kde měl bodnou ránu, sama si kamenem rozřízla dlaň a krev, která z ní vytékala, mu lila do jeho rány.* Vyléčí tě to. *Pronesla a sledovala to, po chvíli svou ruku odtáhla a koukla na něj.*
*Sotva se stihne rozkoukat, kdo ji vlastně chytil, tak se k ní donesou slova upíra, kterému se dnes už chtěla vyhnout.* Okamžitě mě pust, přeskočilo ti? *Vyjekne a upíra praští do zad, aby ji pustil, než se mu zapře o rameno, aby se napřímila a mohla pohnout nohami a zarazit mu nějak koleno do žeber nebo tak něco.* Nemám v plánu s tebou strávit ani vteřinu, okamžitě ode mě vypadni! *Pokračuje, zatímco hledá cokoliv, čím by ho mohla podrazit nebo tak něco, ale kolem jsou pouze lidé, kteří jsou příliš zaujatí sami sebou, než aby se zajímali a ti, co se ohlédnou se brzy začnou věnovat tomu, čemu se věnovali předtím a neřeší očividně ženu, která není komfortní a to, že jsou u ÚNOSU.*
Ano, jo, jasně, cokoliv.. *Odpoví ji s naprostým nezájmem. Plameny na baru a HIRAM, který je rozšířil, mu poskytli skvělý chaos, aby se nikdo nestaral, že odnáší Triss pryč.* Já se ale neptám, co máš v plánu. A lehni! *Plácne ji po zadku druhou rukou, když se začne vzpírat na rameni.* Buď hodná holka.. *Rýpne si ještě a vyleze ven před bar. Jen věnuje lidem stojícím venku pohrdavý pohled. Podobným jen s trochou pobavení zavadí i o Aless a Remiho, ale ti jsou mu teď u prdele.*
*Když ji plácne ožene se po jeho zátylku rukou a zavrtí se, načež se narovná o to víc.* Pusť mě dohajzlu! *Načež přejde k několika španělským nadávkám a když jsou venku, konečně se jí povede zachytit telekinezí kovový koš, který prudce vrazí do lokte ruky, kterou se drží, což skoro nutně musí fungovat stejně jako když doktor klepe kladivem pacienta po koleni a reflex mu ho vyšvihne nahoru. Zde to však má opačný efekt, kdy mu to odhodí z ní ruku a ona si rychle telekinezí pomůže, aby se z něj dostala a dala se do útěku k nejbližší vedlejší uličce, odkud si může telekinezí pomoci vzhůru nebo ideálně roztáhnout doslova křídla a uletět. Také se mu snažila házet věci pod nohy, aby jej zpomalila,*
*Remi tedy držel, tak nějak nevěděl, co by teď měl dělat. Prostě jen držel a vnímal, jak bolest pomalu ustupovala, ale s tím zároveň se mu do hlavy narval i pocit lehkého zmatení, ale i lehkosti. Cítil, jak jej ovlivňoval Yin-fen v krvi Aless, a hned na to, skoro hned poté, zahlédl, jak ven z baru vyběhla TRISS a s tím aji DRAGOS. Remimu se zatmělo před očima. Ještě cítil účinek druhé drogy, jež si dal dřív, ta, jež ovlivňovala tu nejvíce umocněnou a výraznou emci momentu, a to byl teď vztek. Remi se beze slov vyhrabal na nohy, načež se nějak dopotácel k jeho DaVicni Italdesign kousek od něj. Nasedl, nastrartoval a dupl na plyn, stále ještě zabržděného motoru, takže se ozval řičící zvuk z nitra auta. Byl doslova kousek od TRISS a DRAGOSE. Ani si neuvědomil, jakou chybu teď děla, jak zuřil. Prostě viděl rudě a chtěl jediné- nehezky ublížit DRAGOSOVI. Proto, pokud si získal jejich pozornost prudce dupl na plyn a závodní auto se ihned s pištěním gum a řvaním motoru rozehnalo směrem na DRAGOSE* Bídáku zasranej. *Hlesl pro sebe Remi, ovšem v ten moment, kdy už se k upírovi blížil, se mu zamotala hlava. A hlavně, všiml si Aless před ním na silnici, ještě před Dragosem. V ten moment strhl volant, auto najelo do jedné ze stěn blízké budovy, od které se odrazilo a teď se neřítilo na DRAGOSE, ale na TRISS.*
*Koukla na něj a chtěla se ho zeptat, jak se cítí, ale najednou i ona uviděla TRISS a za ní DRAGOSE, což se jí moc nelíbilo, přece jen před chvíli mu podkopla nohy a nějak čekala odplatu. Chystala se sebrat REMIHO a zmizet, ale on byl nějak rychlejší a ona už jen sledovala, jak nasedl do auta a rozjel se.* Co to sakra děláš.* Zvolala na něj, ale marně, už jí stejně neslyšel. Netušila ani co udělat, jak jej zastavit. Byl teď ještě ví sjetý než předtím a nelíbilo se jí, že v tomhle stavu usedl za volant, nakonec jí přece jen došlo o co tu šlo a tak jen protočila očima, doufajíc, že to přežije. Čeho si všimla pozdě, bylo, když se řítil jejím směrem, přece jen DRAGOS stál kousek za ní. než však sama uskočila, tak už viděla, jak auto nabralo jiný směr a hlavně, kam směřovalo.* A do hajzlu. *Zanadávala.*
/Kurva, že já jsem kus debila? Jsem, samozřejmě!/*Uvědomí si, hned jak si všimne, že plameny tím akorát víc rozšířil. I kdyby jej neuhodilo do ksichtu něco tak pozorného, zahlédl i jednoho z barmanů, jak po něm hází nepřívětivý pohled, než se vrátí k napravování nepořádku.* /Dobrý, myslím že dnes jsem lidí nasral dost, jsem zralý na šlofíka./ *Pomyslel si.* Počkat..kde je Triss? *Uvědomil si, načež se začal zmateně rozhlížet. Jak málo času mu stačilo, aby kromě svého rozumu, který určitě jednou měl, ztratil i svoji kamarádku (TRISS). Občas jej udivovalo, jak opožděný na svůj věk byl. Štěstí o něj nakonec ovšem zavadilo a těch dvou si všiml u východových dveří, proto se k nim taky rozběhl, aby je pak mohl rozrazit a při samé své tuposti zavrávorat, protože to bylo celé náhle.* Já nejsem kus debila, já jsem jeden velký debil, fakt že jo. *Zamrmlal si pod nosem, narovnal se a opět se rozhlédl, aby mohl spatřit další spoušť.* Párkrát jsem přemýšlel, že bych s alkoholem přestal..teď nevím, jestli mám chuť pouze na gořalku, nebo na něco tvrdšího. *Vypadlo z něj při tom pohledu, zatímco se snažil nějak vyznat v tom, co se vůbec děje, i když určitě zas tak nalitý nebyl. Ačkoliv něco takového bylo taky docela diskutabilní.*
*Zavrčel pro sebe, když mu Triss něčím vrazila do ruky a on ji tak pustil.* No to ani náhodou.. Máš se z čeho zpovídat.. *Pronese k ní hlasitě, ale stále ještě nekřičí a vyrazí za ní. Vzhledem k civilům před barem nechtěl používat upíří rychlost. Remiho a Aless by si vůbec nevšímal, kdyby se neozval skřípot kol o asfalt. Otočil hlavu zrovna ve chvíli, kdy se sportovní auto rozjelo. Pozvedl obočí, protože viděl Alessandru mezi ním a autem a nechápal o co se Remi snaží. Jemu to zřejmě taky na poslední chvíli došlo a tak Dragos mohl jen sledovat, jak strhl volant.* /To je ale bucată de rahat../ *Bleskne mu hlavou a druhým bleskem mu dojde, kam se auto řítí. Rozběhne se a tentokrát neřeší, že běží o trochu rychleji, než by měl normální civil.* Triss! *Křikne ještě se zavrčením na cestě k ní. Okolí se kolem něj spomalilo. Jedna sekunda. Auto se otočilo. Druhá. Někdo v davu vykřiknul. Třetí. Dragos zachytil rukou Triss a odhodil ji na blízký chodník. Čtvrtá. Cítil jak mu nohu podemlel nárazník auta a vzápětí se jeho tělo sklouzlo po kapotě a on zaslechl tříštění, jak prasklo sklo. Odstředivá síla odhodila Dragose z auta pryč a on narazil do zdi jedné z okolních budov.* Curvă! *Zanadává, když se o zeď posadí. Bolely ho žebra, záda, noha do které mu Remi najel a byl nasraný. Pohledem hledal, kde skončilo auto a vzápětí, kam odhodil Triss, než se začal zvedat na nohy.* /Modli se ty zhulená Zvonilko, ať není zlomená./ *Pomyslí si, když věnuje autu, nebo Remimu, pokud jej už viděl, vražedný pohled.*
*Začínala mít dojem, že její život je sakra příšerná tragikomedie katastrof a náhod, protože sotva utekla, zaslechla pískání pneumatik. Ani nestačila zaznamenat, co se okolo ní děje, protože auto bylo jednoduše rychlejší, než lidské reflexy a než by v její mysli padlo nějak rozhodnutí, zda použít magii na veřejnosti, už letí vzduchem na chodník, po kterém se taky nepěkně omlátí a s vyraženým dechem se alespoň dostane do kleku. Tělem jí rezonovala bolest a brnění, stejně tak hlavou, musela se praštit, jak nečekané a silné odhození bylo a bylo s podivem, že dokázala dopadnout vlbec tak, že se jen sedřela a nic si nepolámala nebo se třeba nezabila o obrubník. Měla dojem, že jí srdce za chvíli vyskočí z hrudníku a bylo jí mdlo. Jen ztěžka polkne a rozhlédne se, načež se začne zvedat v uvědomění, že by nebyl dobrý nápad, kdyby ji někdo poznal a začal natáčet, k čemuž jí dopomůže decentně její magie - telekineze byla skvělý pomocník v těchto situacích, když se rozejde do boční uličky, kde by se mohla léčivou mocí vylízat z bolístek nebo rovnou ideálně i zmizet ze scény do oblak.*
*Remi neviděl, kdo mu nakonec naletěl na kapotu, viděl jen, že bylo okno před ním roztřískané na hadry. Jen tak tak se natáhl dopředu, popřel bolest, jež se mu hromadila v těle a vykopl to, co z čelního skla zbylo. Pak se podíval pohledem přímo na válejícího se DRAGOSE. Teď mu bylo vše jedno. Navázal s ním přímý oční kontakt, zatímco jeho oči zčernaly při jeho pravé podobě. Světlomety auta osvětlovaly upíra před ním a Remi měl sto chutí dupnout na plyn. A možná, že by to i udělal. Propaloval jej pohledem až do morku kostí, volant svíral tak pevně, až mu zbělaly klouby.* Jednou tě stejně zabiju, hajzle. *Štěkl po něm naštvaný fér něco, co bylo asi jen zběžné přání, zatímco se autu kouřilo od spálených gum, jejichž puch naplňoval okolí. To nijak ale nevadilo Remimu, který se už už chystal vyjet. Věděl, že by mu asi nic neudělal, ale chtěl ho alespoň zmrzačit, co nejvíce jen mohl. A tak dupl na plyn a opět se rozjel proti Dragosovi, načež se mu v očích rozzářily jiskřičky nadšení, až sadisitického nadšení nad tím, že by mu tak nehezky ublížil. To by ale nemělo být nějakého dobromyslného civila, který nejspíše vyběhl za hlukem. Remi už jen viděl, jak před Dragose hupl nějaký neznámý muž, kterého Remiho neznal. A ačkoliv to klidně mohl být někdo od Dragose, tak pořád to nebyl upír, kterého se snažil fér zmrzačit. Proto jen zavrčel, načež zabrzdil a smykem zastavil. I tak ale slyšel, jak auta do někoho narazilo. Sice v něm hrklo, ale už nezjišťoval, zda to byl onen neznámý a nebo Dragos. Pak se Remi rozjel ihned dopředu, načež ucítil, jak pod kole něco nehezky zakřupalo. Fér se otočil do zpětného zrcádka, ale než by si stačil prohlédnout, jestli tam upír nebo muž byli, začal prudce couvat. Ať už tam byl muž a nebo ne, jeho momentální stav mu zatemnil úsudek.*
*Upírka nějak nestačila nic udělat. Všechno se událo tak rychle, sledovala jen, jak Remi nabral DRAGOSE autem, načež se pak otočil a snažil se jej přejet znova a když mu to nevyšlo, on snad ještě začal couvat? Dívka jen nevěřícně zavrtěla hlavou. I když byla sjetá, v tu chvílí jí došlo, že to nebyl zrovna dobrý nápad. Chápala ho, taky toho kreténa nesnášela, ale zabít ho teď nebyl nejlepší nápad a jediné co z toho bude, bude jeden velký průser, který se snese na hlavu všech. Proto se přiblížila o trochu blíž.* REMI to stačí! *Zakřičela na něj, co nejhlasitěji aby jí slyšel.* Zastav to podělané auto a nech toho! Děláš to jen horší, prosím zastav Remi! *Křikla znova, doufajíc, že jí fér uslyší.*
*Zahlédl jak Triss zmizela za rohem, načež vrátil pohled na auto a opatrně se zkusil postavit na nohy. Jestli byla zlomená nebo ne, pro Dragose to bylo, jakoby ji měl stále podvrtnutou, i když nastupovalo hojení. Se zarputilým pohledem propaloval Remiho pohledem a téměř ho vyzýval, ať to zkusí znova, zatímco se napůl ještě stále opíral o zeď. Zraněnou nohu měl lehce pokrčenou a zvednutou pár centimetrů ve vzduchu. Viděl jak se auto rozjelo a vzápětí zahlédl něco dalšího. Civila, co před něj skočil.* Ne! *Vyhrkne a muže chytne za ramena a odhodí stranou. Tím ztratí rovnováhu a přepadne a jako třešničku na dortu do něj Remi buchne autem.* Zmizte! *Zavrčí Dragos na civila, který stále omámeně sedí na místě a to je mu bohužel osudné, neboť se jeho noha ocitne pod autem.* Tobě už normálně hráblo, cretino! *Zakřičí přes hluk motoru na FÉRA Dragos, ale to už na něj couvá znova. Dragos se rychle rozhlédne. Většina lidí se rozprchla, když začala před Remiho šíleným řízením utíkat pryč. Upír soustředěně zavře oči a v momentě, co by do něj narazil kufr auta, se jeho tělo rozplynulo v modrošedý kouř. Ten se vzápětí dal do pohybu a vletěl dovnitř auta skrz rozbité sklo, kde se znovu zformoval do upírovy podoby na místě spolujezdce.* Stačí. *Řekne důrazně k REMIMU a rukama ho udeří do tlakových bodů mezi krkem, rameny a klíční kostí, které zapříčiní Remiho bezvědomí. Upír následně sebere ze zapalování klíčky a vystoupí z auta, kde se nejistě postaví na obě nohy a dveře zabouchne. Je na něm vidět, že proměna jej vyčerpala, ale stále dokázal k Alessandře vrhnout nasraný pohled, když ji k nohám hodil klíčky od auta. Pak se váhavou chůzí vydal ke zraněnému civilovi, aby jej vyléčil a tento zážitek mu vymazal z paměti. Těžko ale říct, zda na to poslední bude mít ještě sílu.*
*Marně se v té situaci, v níž se ocitl snažil po vypadnutí z podniku vyznat. V hlavě mu stále znělo, zda se náhodou nezlil do němoty a tohle nebyl jen nějaký ujetý sen. Přece by to nebylo poprvé, co by se mu zdálo o něčem takovém. Nicméně k tomu, aby si uvědomil, že to skutečně sen není, nepotřeboval pořádně ani zrak. Sotva by u sebe v bytě ucítil pach spálených pneumatik, nad nímž znechuceně nos ohrnul. Samozřejmě by i něco takového bylo možné, tohle se ovšem zdálo tak intenzivní, že jej to zvládlo probrat z jakéhosi bezmyšlenkovitého a zmateného rozhlížení po okolí. Možná jej to dokonce popohnalo i k nějakému činu – no akorát uhnul nějakému muži, co tak narychlo vypadl z podniku, aby mohl skočit před DRAGOSE a zachránit mu život, asi. Těžko říct, vrhal se tam zkrátka jako prase na porážku. To jediné si Hiram uvědomoval.* /Šílenec./ *Pomyslel si, když uskočil s vytřeštěnýma očima na chvíli blíž ke dveřím, které vedly do podniku. Vše se to dělo tak rychle. Cuknul sebou, aby se opět nějak přiměl ke vzpamatování se, což se kupodivu i stane. Proto jakmile se mu naskytla možnost a auto již konečně stálo na jednom místě – aspoň na chvíli byla eliminována hrozba toho, že se znovu rozjede – se rozběhl k civilovi, aby mu tentokrát mohl opravdu pomoct, když předtím téměř nečinně přihlížel.* /Třeba tohle neposeru tak jako předtím ten požár./ *Pomyslel si, když k němu dorazil, těžko však říct, zda ještě před DRAGOSEM.*
*Zrovna se chystala vběhnout do uličky - no vběhnout je silné slovo, když si všimla civila, co k ní mířil a jen se unaveně na rohu opře o zeď. Pár lidí konečně sbíralo odvahu se k místu činu přiblížit, někdo volal policii a záchranku, někdo vytahoval mobily s kamerou, jiní zase mířili za DRAGOSEM a civilem mu pomoci s civilistou, který naříkal. Zvažovala, že také pomůže, i přes fakt, že je tam Dragos, který sám vypadal docela bídně, což...byl zvláštní pohled. A nějak netušila, co si myslet a dělat, když hlavě, do které se praštila začaly docházet souvislosti, jakto, že auto nezasáhlo ji a koho to vlastně namísto ní zasáhlo. A civil, který se blížil k ní tomu nepomáhal. Triss se proto otočí po Dragosovi a zamračí se, protože se zdálo, že situace je stále na palici, jednoduše řečeno. Prohlédne si vlastní zranění a nakonec se tím směrem stejně rozejde, protože její potřeba ochraňovat se zas a znova hlásila o slovo, takže by si nedovolila takové místo opustit. Ne, že by mezi civily mnoho zmohla. Ten, který však šel k ní a zachytil ji a tím ji stáhnul zpátky k rohu uličky.* Ne, já musím pomoct- *Zkusí se obhájit, ale muž ji zachytí, aby ji přidržel.* Sama jste raněná, měla byste si sednout, než přijede záchranka. Jsem zdravotník, pomohu vám *Promluví na ni a Triss se jen usměje a skutečně se opře o zeď, jakoby se mínila svézt na zem.* Běžte se prosím postarat o toho muže, *Kývne nakonec.* Sama to tu vydržím...potřebuje ošetřit více než já... *Pobídne ho a dopomůže si k tomu také magií a při té příležitosti mu vnukne, aby si nevybavil přesně její tvář, protože by se zle vysvětlovalo, že ji někdo zranil a na další den bude bez škrábance. Na okamžik opře hlavu o zeď a zavře oči, aby jí v ní přestalo tak třeštit a zklidnil se jí tep, Dragos je nakonec sám dorasený...Teď se k ní tak rychle nedostane a ona byla taky stále napůl člověk, nebyla nezničitelný tvor, aby se jen tak sebrala v tento moment a podnikala nějaké větší kroky. A taky mohla mít otřes mozku, uvědomovala si, že by nebylo moudré riskovat aspoň pár minut let nebo telekinezi, kterou by se dostala na střechu a zmizela z dohledu.*
*Vztek, hněv a bezmyšlenkovité chování, to bylo to, co Remi vnímal. tak nějak zaslechl i hlas Aless, ale nedbal mu pozornost. Když se pak Dragos objevil u něj v autě, pokusil se Remi bránit, nebyl ale dost rychlý. proto se vypl hned, jak jej Dragos několikrát udeřil. Pro féra tak tento večírek na skutečně super nový rok skončil. A možná že to bylo nejlepší v zájmu všech přítomných.*
*Na jednu stranu byla ráda, že nestalo to, co Remi zamýšlel, na druhou stranu jí naštvalo, že se ten prevít uměl proměnit v kouř a ještě jí složil manžela. Naštvaný pohled mu ihned opětovala a sebrala klíčky ze země, načež pak zamířila k autu, kde seděl Remi. Potřebovala ho nějak dostat ke svému autu a pak i domů. V momentě kdy se snažila něco vymyslet, se za ní ozval povědomý hlas.* Nazdar šéfko, jsem si říkal, že se za vámi stavím do klubu, ale koukám, že to žije spíše tady venku. *Uchechtl se Anthony, jeden z členů Alessina klanu, který se rozhlížel po spouští, která tady zůstala.* Sakryš, neříkej, že tvůj manžílek sejmul tam toho páprdu. *Zasmál se, když viděl jak DRAGOS dopadl.* Drž hubu Tony a pomoz mi s Remim do auta, potřebuji ho dostat domů. *Zamručela upírka a otevřela dveře u řidiče, aby oba mohli féra dostat k ní do auta.*
*Dragos si po cestě za civilem pomáhal tím, že se opíral rukou o dorasené auto, které na začátku své jízdy ještě vypadalo luxusně a teď by si ho kdokoliv mohl splést s popelnicí. Muž se moc daleko od auta nedostal, zvlášť ne se svou nohou a tak Dragos neměl dlouhou cestu. Klesnul k muži, který jej vyděšeně sledoval na kolena a zachytil jeho zraněnou nohu na koleni, aby mu zabránil s ní mrskat.* Přijdu o nohu.. Mám po noze.. Amputují mi nohu.. Přejel mi nohu.. Šílenec.. Blázen.. *Mumlal si pro sebe v šoku s vytřeštěnýma očima. Dragos ho nevnímal, vyhrnul mu kalhoty nad rozdrceným kotníkem. Vytáhnul z opasku dýku a vytvořil mělkou řeznou ránu. Následně ostří chytil do vlastní dlaně a pořezal se. Krev z jeho dlaně začala kapat do mužovy rány. Po chvíli Dragos vytáhl z kapsičky saka kapesník a svou ránu si jím ovázal. Běžně by se mu taková malá rána zhojila hned, ale nyní byl vyčerpaný a jeho tělo se navíc soustředilo na mnohem horší zranění jeho nohy. Vnímal jak vedle něj přiběhl HIRAM, ale teď ho neřešil. Přichytil si civilův pohled, aby mohl aplikovat Encanto, ale... První pokus selhal, druhý, třetí.. A každý další jej víc a víc vyčerpával.* La dracu.. *Odplivne si naštvaně.* Umíš mazat paměť? *Obrátí pohled na čaroděje. Odpověď neřeší. Jestli neumí, tak by se to měl naučit rychle. Dragos se postavil na nohy a opřel se rukou o zeď. Jen se krátce podíval pohledem, kde stála ALESS s novým upírem, ale pak se vydal zjistit, kam zmizla Triss. Jeho krok byl ze začátku velmi nejistý a i když se stával víc a víc jistějším, tak bylo jasné, že jeho zranění jsou stále bolestivá, i když se to na sobě snažil nedat znát. V sekundě co se dal do pohybu u něj byli civilové, co se zas vyrojili, jen se situace uklidnila. Jeden si všiml krve na jeho ruce, co prosakovala skrz kapesník a hned jej začal táhnout stranou na klidné místo k nějaké uličce a Dragos se výjimečně nechal. Tentokrát mu hrálo do karet hrát s davem a nevyčnívat.*
*Tony se jen uchechtl a raději už mlčel, když Aless otevřela dveře u řidiče, tak vytáhl Remiho ven a přehodil si ho přes rameno jako pytel, načež i s upírkou zamířil k jejímu autu, které stálo opodál. Aless mezitím napsala sms Lee, aby se postarala o Remiho auto a nějak ho dotáhla do vily. Jakmile pak došli k jejímu vozu, tak nasedla na místo řidiče. Anthony mezitím Remiho uložil na zadní sedadlo a sám se posadil dopředu.* Tak asi jedem, hele zvládneš to odřídit, vypadáš, že sis něco dala. *Pozvedl obočí a culil se, ale Aless se na něj jen podívala a ukázala mu prostředníček.* Mlč, zvládnu to, řídila jsem i v horších stavech. *Zamručela, nastartovala a šlápla na plyn. Mířila zrovna směrem, kterým stál i DRAGOS, v hlavě jí dokonce i vyskočila myšlenka, aby to od něj naprala taky, byl určitě už dost slabý a třeba by ho dorazila, ale nakonec to neudělala. Ovšem to by jí do cesty nesměl vlezl civil, který hulákal, aby zastavila, v poslední chvíli, aby jej nepřejal, tak upírka strhla volant, jenže to už před sebou měla opět toho blba DRAGOSE, i když jí to svádělo to udělat, nakonec auto znova rychle srovnala a co nejrychleji opustila tuto část města vracející se domů.*
*Triss probralo až křičení lidí a ohlédla se, Dragos byl na dosah a ona se proklínala, když po něm hmátla a stáhla ho do uličky před autem, které, jak bylo očivídně najíždělo přímo na ně. Instinkt přežití zareagoval sám od sebe, když jej lépe zachytila při vtažení mimo pohled civilů a za zády se jí objevila křídla v krátkém záblesku a v další moment už se vzdalovali od země. Stejně by bylo brzy civilům divné, že se tak snadno vyléčil, tímto jen ochrání podsvět, než kdyby teď musela měnit vzpomínky tolika přítomným. Prostě si telekinezí zpevnila držení rukou, aby upíra vůbec udržela a přenesla je na střechu, kam velmi neohrabaně přistála, vesměs upíra na ni upustila z menší výšky a sama přistála trochu nemotorně opodál, načež nechala křídla zase zmizet, stejně jako zmizela její touha stát a prostě přešla ještě o něco dál a unaveně se posadila a promnula si spánky, než se beze slova zaměřila na vlastní zranění, v nichž bolestivě tepalo.*
*Nadvihne jedno obočie a uškrnie sa.* Možno že silné objatia pre teba sú nejakou slabinou. *Podpichne ho, akoby tým chcel naznačiť, že Was má vlastne slabosť na ich priateľstvo a že čokoľvek Tanoia vyvedie, odpustí mu to, alebo to radšej úplne prehliadne, pretože aj keď boli vôbec niekedy pohádaní, Was sa o neho vždy postaral.* Nového? Všetko je po starom. Len… *Začne rozprávať s úsmevom na perách, keď vtom aj začuje hlas svojho partnera, ktorý mu oznamuje, že už je tam. To ho donúti usmiať sa o to žiarivejšie, narovná sa a nakloní sa cez stôl k svojmu najlepšiemu kamarátovi.* … Konečne ho dnes stretneš. *Zvolá, udrie dlaňami do povrchu stola a vstane prudko, ale zároveň ľahúčko, akoby stál celú dobu, než vytancuje znova medzi ľudí, aby našiel Lóniho. Keď na neho natrafí, hodí sa mu rovnako ako Wasovi okolo krku a stlačí ho v pevnom objatí, skoro medveďom, no stiahne sa, len čo si uvedomí, že svojho priateľa ešte nechce zlomiť, aj keď to už urobil inde.* Tak rád ťa vidím, slniečko. *Zabásni nadšene, než ho pobozká na pery a stiahne k Wasovi späť a popostrčí jemne Lóniho k boxu, aby sa usadil a aby sa mohol na neho zvaliť a aby si všetci traja dali trávu, pretože Wasove odmietnutie berie až moc naľahko. Namiesto toho, aby sa váľal po Lóniho nohách, nakoniec iba dvihne ruku k Wasovi.* Konečne sa stretávajú moje dve najobľúbenejšie osoby… *Začne až detsky dojemné rozprávať a vymení si medzi nimi pohľad.* A ľúbim vás. *Povie a ani ich nepredstaví, pretože mu je jasné, že oni dvaja, samozrejme, veľmi dobre vedia meno toho druhého.* Dáš si niečo? *Otočí sa na svojho čarodeja, jasne sa na neho usmeje, než prižmúri oči na upíra pred sebou.* Lebo Was totiž začal bez nás. *Zahrá sa na urazeného, ale aj tak nakoniec vyskočí spoza boxu a stratí sa v dave s tým, čo chcú obaja a a on objednať.*
*Oprie sa o stenu celým telom, a na moment privrie oči. To však urobiť nemal, lebo len čo sa mu Tanoia hodí okolo krku, na moment vyskočí a zježia sa mu vlasy ako mačke. Až keď si jeho telo sekundu na to uvedomí, komu hrejivá náruč patrí, tak sa do objatia rád vráti, a zaborí si tvár do krku. Žiaľ, na pomalé objatia zrejme čas nebol, nakoľko ho začne fér naháňať pomedzi ľudí, až si Lóni musí batoh strážiť aj telekinézou, aby stíhal za nimi, keď mu vypadol z ruky. Boli ako tri kačičky až do momentu, než bol zrazu vtlačený do boxu, a batoh spravil posledný skok medzi neho a povedomého mladíka. Jeho opis počul totižto už toľkokrát, že by muža spoznal aj na ulici bez ďalšej Tanoiovej pomoci.* Was, správne? *Venuje mužovi široký zubatý úsmev, a mrkne po Tanoiovi, že to nejako zvládne, keď sa mu hodí do náručia, a čarodejove prsty sa automaticky objavia v hnedých kudrlinkách. Pousmeje sa nad Wasovým drinkom, ktorý ani trochu nevyzeral príjemne.* Potrebujem cukor, ale v inej forme ako v koláčoch. Môžem veľkú kolu s limetkou? *Požiada poslušne, načo si uloží ruky na už prázdne stehná po férovom odchode, a zrazu vôbec nevie, ako v konverzácii pokračovať.*
Možná? *Nakloní hlavu lehce do strany.* Ale myslím, že ten, kdo by se takového silného objetí měl bát, jsi spíše ty. *Uculil se na svého vílího kamaráda. Ne, že by mu tímto chtěl nějak pohrozit s vážností. Tanoia přece moc dobře věděl, jakým nádherným humorem tento upír oplýval. Zkrátka nebyl vždy úplně na místě.* Jen? *Nadhodil, když svoji větu TANOIA nedokončil, s lehce pozvednutým obočím. Už se v hlavě dokonce začal obávat, že to tele před ním znovu něco vyvedlo. Proto mu možná i spadl menší kámen z ledového srdce, když měl na mysli pouze seznámení s jeho přítelem.* Já už se bál, že jsi zas něco vyvedl, ale tohle mi zní líp. *Zvolal ještě dodatečně za férem (TANOIOU), než si mezitím dovolil opět usrknout ze svého drinku a s libostí zamlaskat. Hned poté mohl zrak zvednout k TANOIOVI a LÓNIMU, kteří již dorazili. Nad tím, co z féra vypadlo, se uchechtl.* My tebe taky, jinak bys byl za mě už kolikrát přizabitý. *Uculil se na něj, než se raději obrátil na čaroděje, kterého fér přivedl.* Přesně tak. A ty budeš Lóni, že? Rád tě konečně poznávám. *Usmál se na mladíka, načež se opět hravě obrátil na TANOIU, aby jej mohl potěšit svým úsměvem.* Začal jsem ještě zlehka, na tebe toho potřebuju mnohdy víc. *Zazubil se na něj, přičemž odhalil své tesáky.*
*Jelikož k civilovi dorazil později jak DRAGOS, namísto léčení na něj připadlo mazání paměti, což mu došlo už jen díky sledování upíra před sebou, jak se pokouší o Encanto. Lehce pozvedl obočí, ale když si jej prohlédl, brzy si už začal vybavovat, proč se mu ty pokusy nedařily.* Samozřejmě. *Odpověděl. To, že něco takového raději nechával na někom jiném, protože se nikomu nechtěl hrabat v hlavě, už zamlčel. Ne, že by mu to k něčemu nebylo, pouze nechtěl vypadat jako ještě větší debil. Vůbec předtím nerozpoutal akorát větší spoušť.* /Že jsem si ten kotník raději nenechal domrdat já, fakt že jo./ *Zastěžoval si v hlavě, než se obrátil k civilovi, aby mohl udělat to, co musel, a hned poté schytat facku, protože muž přece nebyl buzna, aby ho další osoba stejného pohlaví držela ve své náruči. Civila tedy pustil a vstal, přičemž se oprášil.* Hezký zbytek večera. *Odsekl k němu, než se obrátil k odchodu.* Cyp jeden pojebaný. *Zamručel ještě, než zmizel v uličkách. Na něco takového už neměl náladu, proto raději zamířil domů. Když něco posere i tam, bude to jen jeho věc.*
*Vcelku rychle nabrala celá situace jen chaosu spolu s ohněm.* Který idiot... *zavrčela si pro sebe a sledovala ten chaos všude okolo. Kdy se natiskla prudce na Kayna zády, jelikož chtěla udělat krok zpět.* Co takhle vypadnout? *zavelela k němu, ale zjevně se nehodlala hnout bez něj. Nehodlala ho tu nechat ač on jistě miloval takové situace. Přeci jen chaos byl ráj pro víly z části, ale když ten chaos nevyvolala ona sama, tak by se nejraději vytratila. Barmani se snažili celou situaci dostat pod kontrolu. Tři upíři kterým měla dělat návnadu taky zmizeli v tom, když se strhla vlna šílenství a paniky. Nebylo to zase tak hrozné jak se zdálo, ale některé to zjevně vyvedlo z míry.*
*Vše se semlelo až moc rychle na to, aby něco říkal, nad něčím přemýšlel. Jakmile mu stála Elisa zády, tak se odrazil od baru, přičemž pomocí magie lehce zkrotil plameny, aby se jim vyhly a neolízly jejich těla. Když pak stál v dostatečné vzdálenosti, podívals e na ni a kývl na souhlas.* Beru. Kam to bude, madam? *Optal se, chytl ji za ruku a táhl jí ven. Pokud šla za ním, pak to bylo dobře, pokud ne, tak šel i tak a doufal, že jej Elisa následovala.
*Nechala se vzít za ruku a rychle ho následovala ven, kde viděla jen další chaos okolo.* Tohle je tedy super nový rok ne že ne. *Pronesla sarkasticky a zůstávala v jistém pozpru. Nehodlala dovolit, aby se něco Kaynovi stalo, ale zároveň doufala, že nebude muset ukazovat svoji sílu.* Vzala bych to na hotel hm? *Jenže v moment kdy to dořekla spatřila partičku tří upírů, kteří také rychle vyběhli z baru a tentokrát zbystřili i jí.* Hele to je ta víla! Neříkali jsme, aby ses už tu neukazovala?! *houkl jeden z nich.* Otravové *zamručela a sepla pěst. Netušila zda je dobrý nápad prát se nyní venku, ale jí to bylo poměrně jedno. Nyní byla mimo žár ohně a tak svůj zrak ukotvila na Kayna s úšklebkem* Stále chceš, abych dělala návnadu? *Stresové situace přecházela velice rychle a hned se vrátila ke své škodolibé povaze.*
*Když se octli před barem, tak už nějak chtěl odpovědět Eliise, zkotrlovat, jak na tom je. Místo toho se ale otočil na upíry a pak se podíval na Elisu.* /Jo, odvedeme si je do parku, tady je moc očí./ *Vyslal jí myšlenku do hlavy a pak se podíval na upíry před sebou, než chytl vílu za pas.* A kdo vy jste, aby jste si kladly podmínky? Debilní, povrchní, primitivní magoři. *Prskl na upíry a pak si odplivl na zem jejich směre, než zmizel, snad i s Elisou rychle do tmy noci směrem parku. Tušil, že sem stejně naběhnou asi brzy lovci, a u toho být nechtěl.*
*Ušklíbla se, když ho slyšela v hlavě a pozorovala upíry, kteří byli více než zhnusení Kaynem.* A ty jsi kdo? Myslíš si, že si tady můžeš dávat nějaký rozkazy dej nám tu ženskou... *zavrčel jeden z nich. Očividně byli, ale více opatrní, když viděli neznámého, vysokého féra v její blízkosti. Naivně si mysleli, že je Elisa slabá, když je minule ušetřila a nechala se zmlátit. Jenže své opravdové schopnosti si šetřila a na šarvátky neměla nějak touhu vysilovat se. K tomu všemu při minulé situaci byl i Dominic a jemu nechtěla ublížit, kdyby byla smyslů zbavená a měla zatemněnou mysl. Rozběhla se hned s Kayne,* Hej! *ozval se křik za nimi, když tam mířili i tři upíři. Tím zmizeli do parku*
*Natalie zaplatila za svůj drink a koukla kolem sebe, když neviděla žádnou známou tvář tak se zvedla a Elaine s ní. Rozhodla se jít na čerstvý vzduch a profychat se. Když vyšla z podniku at si povzdechla* Do psi prdele toto! První Fér! Teď ten..*Natalie kopla naštvaně do plechovky u vchodu a pritom vrčela tiše, než se z ní vydaly francouzské nadávky* Fils de pute!
*Mrzí ho, že Lóniho neobjímal dlhšie, ale teraz sa ponáhľal a keď aj prídu k boxu, kde sedí Was, pôsobí, akoby si práve šňupol štyri kilá práškového cukru. Keď sa aj usadí, nevydrží tak dlho, napriek jemným štíhlym prstom vo avojich vlasoch.* Ha ha. Na mňa nebudeš mať dosť. *Zazubí sa na svojho najlepšieho priateľa, než sa obzrie do strany a znova vystrelí do sedu, aby prikývol blondiakovi vedľa seba na jeho objednávku.* Sladké ako ty. *Pocie s ružovou tvárou, potom sa však obzrie na Wasa a vyplazí mu jazyk.* Aby si nedostal cukrovku. *Podotkne provokačne, ale tiež aa v jeho očiach zračia svetielka, pretože Was veľmi dobre vie, že si uťahuje a provokuje a ešte k tomu, že upír cukrovku zrejme mať nemôže.* Bežím. *Povie a utečie k baru, kde objedná kolu s cukrom a svojmu upírskemu kamarátovi objednal ešte jeden pohár alkoholu, sebakriticky vediac, že ho zase môže doviesť na pokraj nervov. Barman sa na neho usmieva a tak sa dajú aj do reči, na malú chvíľu, iba o bežných veciach ako sa volá, kde býva a koľko má rokov, lebo barman sa mu nezdá nebezpečný. Tanoiove odpovede však už len minimálne ohľadom veku nemohli byť úplne pravdivé a tak si iba uťahuje a smeje sa radostne, než stiahne z pultu všetky tri drinky a detinsky si poskakuje späť.* Čo tu sedíte alo zdochlinky? *Zasmeje sa jemne a každému pridelí svoj drink. Potom z vrecúška vytiahne malú tobolku.*
*Dom stál kousek od ní, tak nějak ale v uličce, odkud neviděl na to, co se dělo. Jo, slyšel jak pískaly gumy auta, ale byl tu s Candy a to teď platilo. Když viděl jak vyšla ven Nat, jen se na ni letmo podíval, než se zase odvrtátil. POřřád nemohl z hlavy dostat to, jak si z něj i ona utahovala ohledně Inocence, tak nějak pořád cítil hořkost, proto se otočil zády a sledoval blondýnku.*
Chováš se nemožně Nat..*Řekla Elaine ale v Nat to ruplo* Drž hubu konečně! Mám tě dost! Všechno kazíš..*Nat šla směrem k uličce, kde by Dominic a pokračovala v hádce s Elaine* Já nic nedělám to ty si to děláš sama! Já jen na tebe dohlížím aby si někoho náhodou nezabila..*Řekla Elaine klidně a Nat pokračovala v chůzi* Radši budu mít chůvu, jako je Sasha než tebe! *Odvětila Nat a všimla si povědomé figury v uličce* ..Dome?..Tady seš..já si už myslela že si odešel..[link src="Hele.posral"]a jsem to a vim...je mi to líto..*Přiblížila se a Koukla na něj, nevšimajíc blondýnky*
*Jakmile zaslechl, že se k němu blížila, tak se na ni otočil, pak se podíval na Candy, načež koukl opět na Nat. Ta tou se pomalu vydal, než se pak podíval upírce do očí. Koukal na ni, než sklopil hlavu, zavrtěl jí a pak si povzděchl,. hledíc jí opět do očí.* A co jsi si myslela sakra? nepoznala jsi, že do mě reje? Nat, to se prostě nedělá... *Hlesl Dom a pak si povzdechl.* Možná by nebylo od věci aby jsi si uvědomila, kde končí sranda a začíná vážná věc. *Pronesl pak jejím smrem.*
*Nestíhal medzi chlapcami prebiehať pohľadom. Pre Lóniho sa blížila jeho večierka, aj keď bolo stále pred polnocou, takže mal čo robiť, aby nezíval na celé okolie, a nemal potrebu sa neustále naťahovať pre uvoľnenie svalov.* Vedel som, že ste dobrí priatelia, ale toto som nečakal. *Prizná úprimne so smiechom, keď Tanoia odíde, a Lóni ostane iba s Wasom. Prekvapene otvorí oči dokorán, keď si všimne špicáky,a má čo robiť, aby na chlapca neskočil, a neotvoril mu prstami ústa, keďže sa chcel na biele dlhé zúbky lepšie pozrieť.* S upírmi som sa ešte nestretol. Máš veľmi zaujímavé zuby. Sú skutočne tak ostré? A ako teda piješ krv? Máš v zuboch nejaké dve úzke slamky, alebo len saješ to, čo sa vystrieka z tepny do tvojich úst? A tým pádom, ak by platila tá druhá možnosť, asi ti nevadí nič, čo by striekalo, či? *Lóni bol kompletne unavený, ale kebyže môže teraz vytiahnuť svoj poznámkový blok, spraví so s Wasom také interview, že by sa chlapec z neho zrejme nikdy nespamätal. Aj preto je zrejme dobré, že sa Tanoia už vrátil, a Lóni si vďaka tomu naňho sadol tak, aby bol chrbtom k baru a hrudníkom k Wasovi, aj keď bol bokom opretý o chlapca, na ktorom sedel. Skrútil sa do klbka, a vzal si kolu, ktorú začal pomaly sŕkať.* Asi si nemôžem dať dole ilúziu, že? *Povie nespokojne, ako keby mal na sebe navlečený kúsavý sveter, a nemohol si ho aj napriek nepohodliu dať dole.*
Nepoznala..ja myslela že si dělá srandu..Jo okay dobře..Budu to vědět!..Nechtěla jsme ti ublížit..jen jsem chtěla aby byla Švanda..*Řekla Nat a šla k němu blíž* Buďme v pohodě..můžeš minto vrátit jak chceš..*Usmála se trochu Natalie s úzkostí na hrudi* Omlouvám se..opravdu..Už nebudu Taková..*Nat se na něj koukla a Utřela si oči*
*Dom si jen povdzechl a pak zavrtěl hlavou.* Jak jsi to mohla nevědět, když řekl jeho jméno a ještě jasně bylo vidět a bylo řečeno, že se jedná o toho samého? *Hlesl a pak si povzdechl.* Jo, jo, jen si na to dej pozor. Je mezi tím vážně úzká hranice. *Hlesl a pak si přešláp.* Já tu ještě budu s tou civilkou. Ona, zranila se, krvácí, nechci tě vyhánět, ale bude asi dobré, když by jsi šla dál, než se něco stane. *Hlesl Dom opatrně, a otočil se na Candy kousek od sebe. Kdyby náhodou Nat přeskočilo, tak tam stál a byl připraven ji hned chytit.*
Civilka?..*Nat si všimla Candy a přikývla* Jo jo jo...v poho..*Nat se s úlevou usmála a rychle Doma pevně objala, vyšla z uličky a sedla si venku před podnikem* Mmh..Tak..co teď? *Zeptala se Natalie Elaine a Elaine si odfrkla* No můžem tu sedět a pak čekat a půlnoc? *Odpověděla Elaine a Nat sr schoulila trochu*
No, možná ano, ale ne z toho sladkého míšeného s krví. Vy dva jste jiný kalibr. *Zašklebil se na TANOIU, když nadhodil téma cukrovky. Ta mu skutečně nehrozila, i když pokud by bylo možné dostat něco jako její psychickou podobu, dal by tomu chvíli sledování těch dvou. Sladcí zatím byli dost.* Tak to se těš na zbytek večera. *Nadhodil poté směrem k LÓNIMU, na nějž poté vyjeveně vyvalí oči, podobně jako to udělal právě onen čaroděj na něj. Na chvíli poté pozvedl jedno obočí, než se na něj mile pousmál.* Ty asi nejsi ve světě stínů moc dlouho, co? *Zeptal se nejprve, uvelebujíce se více do sedačky.* Ano, jsou..a ne, pijeme to, co se nám vlije do úst. Takže ta druhá možnost. * Odpověděl, přičemž naklonil hlavu mírně do strany.* No, nad tím jsem vlastně nikdy nepřemýšlel. *Pokrčil rameny. I když taky těžko říct, co tím LÓNI měl vůbec všechno na mysli. Byla to totiž vskutku zajímavá otázka.* Jsem chodící oživlá mrtvola, počítá se to jako obhajoba? Protože na tuto otázku jsem, drahá komise, nebyl připraven. *Pověděl s úšklebkem, když se TANOIA vrátil i s drinky. Hned poté věnoval pohled opět férově příteli.* Civilům by se po odchodu z podniku měla promazávat paměť, myslím tedy..takže by to asi nemusel být problém. Nevím to ale jistě, dlouho jsem tu nebyl.
*Natalie vešla zpět dovnitř s Elaine a Zamířila první k baru a pak k bodům. S drinkem v ruce se posadila do jednoho z boxů* jak dlouho do půlnoci? *Zeltala se Nat a Elaine se podívala na hodinky* Dlouho *Odpověděla Elaine a Nat se usmála* Hm..tak co teď? *Natalie zaslechla konverzaci a nakoula do boxu za ní na trojici (TANOIA, LÓNI A WAS)* Hm?
*Dominic se snaží být ohleduplný a zdá se, že mu opravdu záleží na Candy a jejím stavu. Trochu by ji zajímalo, jestli je takto starostlivý vždy, nebo se teď cítí provinile, že to právě on ji strčil. Netuší, jak dlouho je s Dominicem venku. Studený vzduch jí dělá lépe.* Asi o tom nechceš mluvit že? *Ptá se po tom, co zmiňuje, že teď ho nikdo postrádat nebude.* Je mi dobře. Slibuju, že kdyby se mi znovu točila hlava nebo se mi dělalo zle, někomu řeknu a neseknu sebou někde o samotě. *Snaží se ho uklidnit s úsměvem.* Co jsou tři nejlepší věci, co se vám letos staly? *Pokouší se změnit téma na něco pěkného. Po chvíli se v ulici zjeví postava, která se s Dominicem asi zná.* Určitě běžte, nechci vás zdržovat. *Neslyší přesně, co si říkají, ale vnímá, že mají mezi sebou nějaké napětí.* Vše v pořádku? *Ptá se, když se vrátí zpět s opatrností v hlase. Nechá ho jestli chce o něčem mluvit nebo ne.* Jestli potřebujete jít, tak klidně běžte, já... si vzpomněla, že sem hledala kamarádku, tak bych se měla jít po ní podívat.
*Keď sa po rozdaní drinkov posadí, prekvapí ho Lóniho okamžitý útok na jeho stehná, keď sa na neho usadí. Chvíľku hľadí na jeho chrbát, počúvajúc ich konverzáciu, a tak zatiaľ obtočí svoje paže okolo čarodejovho pása a nakloní sa doboku, napojac svoj pohľad na najlepšieho kamaráta.* Máš pravdu. *Zasmeje sa a v rukách stále drží tobolku, v ktorej má svoj už dlho pripravený prášok, ktorý mohol nachádzať do ich drinkov hneď pri bare, ale chcel ich súhlas, aby ho neobviňovali z nepovoleného zdrogovania. Keď už sa ide ozvať na Lóniho otázku, nadýchne sa a skôr, ako to vysloví, dvihne pohľad na nejakú dievčinu (Nat), vykúkajúcu z druhého boxu vedľa, zatiaľ čo sa mu do uší dostane odpoveď o vymazaní pamäte civilov od Wasa. Ihneď dvihne ruku z Lóniho boku a zakýva jej.* Ahoj. *Pozdraví sa a šťastne sa zazubí, nakloní sa, aby videl na svojho partnera a pritiahne si ho k sebe.* Máme tu novú tvár. *Poznamená a aj by vyskočil na nohy a ihneď sa predstavoval v poklone, ale nejde to a tak iba kývne hlavou k prázdnemu miestu vedľa Wasa, aby si mohla neznáma sadnúť.*
*Pohárik posunie k Tanoiovi, a nechá ho mu trochu nasypať, načo si to začne miešať točením pohárika v ruke. Pokrúti hlavou na otázku Wasa.* Viem o ňom len od pár mesiacov, za chvíľku to bude už ale rok. A našťastie mám skvelého učiteľa, ktorý je v zahraničí, a taktiež aj Drievko. *Zavrní spokojne pri pohľade na svojho priateľa, na ktorom sedel, a svetlá z baru mu hrali cez celú rozkošnú tvár.* To je tak smiešne. Takže vlastne zuby máš len na to, aby slúžili ako otvárak na korkové víno? Ale namiesto vína je to krv. *Povie zaujato, keďže mu to práve napadlo. Hlavne ho zaujímalo, že či by teda vedel zubami otvoriť aj víno.* /Mohli by sme potom spraviť nejaké testy, ak by bol s tým Was v poriadku./ *Uvedomí si nadšene, a už si chce dať dole ilúziu, ked k ním príde zrazu nejaké dievča, takže si ju rýchlo opäť vráti, aby náhodou nezbadala jeho mačacie ušká. Nemohol si byť istý, či je dievča tiež z tieňosvetu, a nechcel robiť navyše problémy. Radšej si preto odpil z drinku, s čím sa spokojne uvoľnil v náručí svojho partnera.* Vitaj! *Zvolá a odpije si ešte trochu, načo pohárik položí na kraj stola, nech ho nemusí držať v ruke.*
*Když se pak vrátil na Candy, usmál se na ni.* Tři věci? Nová láska, nová kamarádka a ještě k tomu splnění dlouhodobého cíle. *Uculil se, že to byla vražda Emetta, to už říkat nemusel. Pak pokývval hlavou.* Ano, nejspíše ano, ale jak říkáte, skutečně už zmizím, ještě potřebuji něco doma dopracovat. Rád jsme vás poznal Candy, dejte na sebe pozor! *Pronesl směrem k ní, doufajíc, že bude opatrná. Pak už se vydal ke svému autu, nasedl a vyjel domů.*
*Chvíli tu kapsli s práškem hypnotizoval s zavřenými ústy, než si poměrně nahlas povzdechl a drink k TANOIOVI přisunul, už jen aby mu udělal radost.* Syp to tam. *Okomentoval, kdyby náhodou by na něj jeho nejlepší kamarád nedej bože hodil nechápavý pohled, což moc dobře věděl, že se nestane. Měl ho nastudovaného stejně jako informace o lidské anatomii či například historii sochařství. I tak jej občas fér překvapoval svými vylomeninami. Pokaždé zvládl přijít na něco nového a sám sebe tím překonat.* Rozumím, snad šílenství nepropadneš tak brzo jako někteří. *Zmínil a pozvedl sklenku s drinkem, jestliže mu ji TANOIA už s přidanou ingrediencí vrátil, aby se mohl opět napít. Následně se pobaveně uchechtl, přičemž hned nato i přikývl.* Kreativně řečeno, chválím. *Složil LÓNIMU upřímnou poklonu. Už by i znovu něco nadhodil, přeci jen by bylo zajímavé říct něco z jeho a Tanoiovy minulosti, když v tom náhle přišla nějaká zrzavá dívka (NAT). Věnoval jí tedy pohled, načež se hned i vřele usmál, aby se u nich cítila vítaná.* LÓNI, klidně si tu iluzi dej dolů. *Uklidnil jej. Pomocí pachu se mu totiž podařilo zjistit, že mají čest s další upírkou.*
Ahoj..doufám že neruším..Jen hledám lidi na povídání..protože nové chůva toho není schopná..*Nat se usmála a opřela se o sedačku* Natalie těší mě..a tonhe má chůva Elaine..*Zamávala a usmála se víc* Jak si Užíváte večer? *Zeptala se zvědavě* Jo v pohodě..Nikoho soudit nebudu! Iluzi není třeba *Ujistila je a usrkla z tmavě červeného drinku co měla*
*Je skoro totálne nadšený, že nikto neprotestuje a nechá sa ním nadrogovať.* Tak sa mi to páči. *Zavrní sladko a spokojne nasype ako Lónimu, tak Wasovi do drinku prášok, ktorý im ukázal v tobolke.* Tak sa pridaj k nám. *Prenesie šťastne k Nat, usmeje sa na ňu spoza Lóniho, než za ním zase zmizne, keď odkladá danú drogu do vrecka.* /Jej drogy dávať nebudem./ *Povie, skoro lakomo, akoby chcel hlavne sebe nechať čo najviac. Počúva dosť iba na jedno ucho ich rozhovor, než siahne po svojom nápoji a začne ho pomaličky srkať rovno Lónimu do mačacieho ucha, ktoré sa pred ním práve objavilo.* Kmotrov upírov už mám celkom dosť. *Zaznie jeho vsuvka do konverzácie, skoro kričí cez hudbu a hluk, čo sa ozýva naokolo. Pozrie pri tom na Wasa a jemne stlačí Lóniho boky vo svojich rukách.* /Nespinkaj, zlato./ *Pošle k svojmu priateľovi myšlienku a cíti, ako sa mu prvýkrát zatočí celé Pandemonium v čudnom kruhu a vlnení.*
*Pokrčí ramenami.* Zatiaľ mám iba 21 rokov, takže mám od šialenstva zrejme ešte ďaleko. A mám pri sebe Tanoiu, tak si pomôžeme navzájom. Alebo spolu stratíme rozum. *Pousmeje sa nad ich nadrogovaným nápojom, a odpije si, ako keby sa nechumelilo. S tým sa nakoniec aj uvoľní, keď dostane povolenie od oboch upírov, a na vrchu jeho hlavy sa objavia dve krásne bledé ušká. Taktiež sa aj objaví dlhý huňatý chvost, ktorý si spokojne položí až na stôl, lebo si ho potreboval trochu vystrieť.* /Prepáč mi, drievko, ale som veľmi unavený z práce./ *Ospravedlní sa mu so silnou vinou v myšlienke, a dopije celý nápoj, čím sa ešte viac cíti, ako keby mohol zaspať hneď.*
Ještě aby ne. *Dodal, když viděl TANOIU, jak se krásně tetelí a usmívá při dobrém pocitu z toho, že neslyší žádné protesty. Moc se mu nedivil, pouze silně doufal, že se všichni poté v pořádku dostanou zpět do svých příbytků. Nechtěl, aby si někdo něco počas cesty domů něco udělal.* Spíše to poslední. *Uculil se na LÓNIHO.* Chůva? *Pozvedl jedno obočí, když pohlédl na Elaine a poté hned na NAT.* Hádám, že jste taky ve světě stínů krátce, není to pravda? *Optal se. Taky tu byla možnost, že dívce mohlo hrozit kdekoliv nějaké nebezpečí, ale spíše čekal ten fakt, že to je nějaké již starší mládě, vzhledem k tomu, že zde nikomu neskočila po krku.* Užíváme si večer opravdu náramně, aspoň já tedy. Co vy? *Nadhodil především směrem k TANOIOVI s LÓNIM. Doufal, že na férova přítele udělal dobrý dojem.* Kolik že? Vybavuju si jen, jak jsi mi vyprávěl ohledně toho, co jsi poznal na hřbitově. *Zeptal se. Je ovšem možné, že si toho už moc nepamatuje a nyní si určitě vzpomínat nechce. Těžko říct, zda by toho byl vůbec nyní schopen. Obzvláště, když začal pomalu pociťovat to uvolnění, které začalo po usrknutí dalšího doušku pití nastupovat.*
Čtyři roky asi není krátce *Nat se usmála a na pozvánku TANOI se posadila vedle WASE* A Ujde to! Jen jsem poslala pár věcí což bolí Hodně ale co se dá dělat..jeden fér použil jeho magii na to odreagovat mou chůvu a pak řízl civila do ruky abych ho potom zakousla..Krásný večer co vám povím.. *Nar si povzdechla a upila svého drinku*
*Jemu vlastne vôbec nevadí, že je Lóni unavený, pretože to chápe. Trochu aj ustarostene nakrčí obočie, keď si uvedomí, koľko veľa času dnes on mal aj na spánok a aj na oddych, aby sa teraz cítil plný energie.* Ja som stretol už viac Taylorových ochranárov alebo ako ich nazývate. *Odpovie a pozrie na Wasa, akoby sa chcel uistiť, že to hovorí správne. Iba sa pred jeho očami krútia neóniky v pokojnom pomalom tempe a hudba akoby sa stíšila a hrala iba v pozadí jeho hlavy.* Účinkuje vám to? *Opýta sa veselo, aj keď si nie je istý, či Was pocíti účinky rovnako ako on a Lóni. Pozrie na Nat.* Skvelý večer… *Začne najskôr a spoza svojho partnera sa na ňu usmieva, než trochu nadvihne obočie a zazubí sa.* Ako sa vlastne voláš? Lóni, a potom je Tanoia. *Najskôr ich predstaví a až v sekunde ako doznie posledné písmeno si uvedomí, že to povedal zle. Ihneď pokrúti hlavou a aj rukou pokýve vo vzduchu.* Teda, ja som Tanoia, toto je Lóni. *Upresní už poriadne a jemne sa mu Nat zlieva do okolia.* Nový rok. Tešíte sa? My nebudeme už dlho, máme ešte niečo na práci. *Povie a skrúti pohľad na temeno Lóniho hlavy, ktorého jemne stlačí a napučí svoju bradu do jeho chrbta.*
*Lóni bol unavený dobre už aj doteraz, ale vďaka droge mu svet zrazu prišiel ako plný obláčikov vhodných na spanie. Možno to aj bolo vplyvom toho, ako dobre sa mu ležalo v náručí jeho priateľa, ale nemohol si byť týmto istý. Keďže má už ruky prázdne, opäť sa natiahne, tentokrát aj s rukami vysoko nad hlavu, až mu zapraská v chrbtici.* Sme Tani. *Predstaví ich Lóni naraz, aj keď to omylom tak trochu nechcene spojil. Potom mrkne nechápavo na svojho priateľa. Chvíľku si spája dve a dve dokopy, načo sa rýchlo postaví, hodí si na seba tašku, a chytí priateľa za ruku.* Dobre, ale ja budem dole, lebo sa cítim, že zaspím. *Rozhodne za nich oboch, a zakýva ostatným pri stole, načo stiahne Tanoiu do rušných ulíc mesta.*
Dozor, dohled..možná se dá říct i ochranka? *Nadhodil, načež když se mrknul opět na NAT, vzpomněl si i na výraz, co použila zrovna ona.* Nebo právě i chůva..vyjde to nastejno. Když chce jít mládě ven musí jedině s ním, což..*Otočil se znovu na NAT.* Plně se naučíš ovládat až po takových sedmi letech. *Řekl nakonec, než se zbytek ujal představování. Nejprve tedy nechal ty dvě trdla, přičemž se pobaveně tiše chechtal, než se lehce uklonil.* Was, těší mě. *Řekl i své jméno. Následně pozvedl obočí, když poslouchal TANOIOVY slova.* Samozřejmě, že se těšíme. Hlavně opatrně, ať nemusím problémy řešit hned prvního ledna. *Uculil se na svého kamaráda, pozorujíce následně, jak LÓNI s TANOIOU mizí pryč z podniku. On osobně tam chvíli nato ještě zůstal, pobavil se s NAT, než se taky rozhodl jít, aby fakt dorazil do bytu bez úhony.*
*NATÁLIE se bavila a zmala se upřímně a radostně, když už i WAS odešel tak se rozloučila s přáním pěkného nového roku a zvedla se s Elaine aby se šli koukat do města na ohňostroje. Když se dokoukali tak zamířili do vily*
*Poslední tóny hudby pomalu zanikají a klub Pandemonium se pomalu uklání večeru, který byl plný vášně, radosti, tance a zážitků. Světla klubu postupně blednou do jemnějších barev, které přivádějí návštěvníky zpět do reality.* *Eris, opě stojící na pódiu, se ozývá jako při zahájení mikrofonem, a její hlas zní jak něžná symfonie.* "Děkuji vám, že jste s námi strávili nezapomenutelný večer v Pandemoniu. Každý z vás přidal svůj jedinečný odstín do palety. Doufám, že jste prožili okamžiky, které zůstanou v srdci jako vzpomínky na nevšední dobrodružství." *Klubem se nese potlesk a Eris po odmlce, než ustane ten nejsilnější, pokračuje: * "Tato noc byla o spojení, o hudbě a o vás. Přeji vám nejen bezpečný návrat domů, ale také pokračování ve svých vlastních příbězích. Ať jsou vaše cesty plné radosti, lásky a vzrušení. Děkujeme, že jste byli dnes večer součástí Pandemonia." *S posledními slovy se Eris sklání a světla klubu se zcela ztrácejí, takže na okamžik klub upadne do naprosté temnoty, než se světla tlumeně znovu rozsvítí, tentokrát ve žluté barvě a provizorní pódium zeje prázdnotou. Návštěvníci se rozcházejí do nočních ulic, nesouc s si v paměti vzpomínky na chvíle, které zde zažili, na snad jedinečný večer.*
*Cítil se hrozně. Ani nástup do brigády, ani dobrovolničení na charitativní akci města jej nedokázalo dostatečně rozptýlit od chmurných myšlenek. Několikrát telefonoval se Styrou, ale ta měla vlastní starosti ohledně Vánoc a nechtěl jí kazit radost, tak se ani nesvěřil. Navíc jej po těžké práci začalo nepříjemně bolet rameno, takže po dopolední směně v ZOO vzal telefon a zavolal Candy. Velmi doufal, že ještě domů neodjela a je stále ve městě. Prvotně jej napadlo jí zavolat s výhledem na masáž, ohledně které spolu mluvili, že si domluví skrze školu, kdy by se ně něm školily dívky v rámci praxe, ale nyní toužil spíš po komornější schůzce s někým, koho už zná a tak ji pozval k sobě domů. Mezi plným programem si našel krapet času, aby sehnal dvě žíněnky pro budoucí trénink s Valérií, který s ní domluví někdy po svátcích. Rozprostřel je asi tři metry od krbu v jinak pustém prostoru vyklizeného obývacího pokoje spojeného s kuchyní. Přetáhl přes ně čisté prostěradlo, na strany dal nově koupené polštáře a deky. Pro účely masáže by to mělo snad stačit. Plesnivý gauč vyhodil, stejně jako matrace postele a další zvlhlý nábytek, kterým roky opuštěný dům disponoval hned v prvním týdnu po nastěhování. Byl zvyklý spávat na holé zemi pouze ve spacáku. S pořízením nového nábytku dvakrát nespěchal, prioritu mělo zateplení a izolace domu. Probourané díry ve stěnách nabízely pohled na vyměněné trubky rozvodu vody. Ty zrezlé, které nestihl vyhodit se válely podél stěn společně s cihlami, které časem navrtí na původní místo, až si bude jistý, že stěny správně vysychají a nebude třeba dalších úprav. Všechna dvířka kuchyňské linky byla vyjmuta a vybavení kuchyně nedbale v krabicích na zemi. V holých korpusech zbyly jen talíře, hrnce, hrnečky a příbory. Zbytek bude muset probrat a pravděpodobně dobrou polovinu vyhodí. Přesto se kuchyní linula vůně pečeného cukroví, které dnes před jejím příchodem dopékal a z velkého hrnce na plotně se kouřilo. Aromatické svíčky rovněž plnily prostor měkkým, plápolavým světlem a prostorem se nesla uvolňující meditační hudba.* *Čekal jen na její příchod ve stanovenou dobu. Po jejich hovoru jí poslal SMS s adresou a popravdě se už nemohl dočkat.* *Když zazvonila, šel spěšně otevřít a uvedl ji do domu s omluvami za poněkud industriální vzhled svého bydliště.* Díky moc, že jsi přišla, bál jsem se že už nebudeš ve městě. Pojď prosím dál... Dáš si svařák? *nadzvedl pokličku s kořeněným vínem a v hrnci bylo krom hřebíčku, badyánu a skořice možné spatřit i nakrájené kousky jablek, pomeranče, hrušky a citrónu. Naplnil dva hrnečky, protože i když se venku oproti minulému týdnu značně oteplilo a po sněhu už nebylo takřka ani památky, jediným zdrojem tepla v jeho domě byl jen ten zapálený krb. Snad jediná věc, co nepotřebovala opravu. Komín táhl bezvadně.*
*Ačkoliv se rok chýlí ke konci a všechny čeká krásné období strávené s rodinou a hromadou jídla, ještě nemá od školy volno. Volnější hodiny to sice jsou, často vedou dlouhosáhlé debaty, na které jindy tak úplně nezbývá prostor, ale stále je držena v New Yorku. Dnes odpoledne má na programu výrobu jednoho z posledních vánočních dárků. Její máma nedávno prohlásila stojící u zdi u nich doma, že „tady by to něco chtělo“, což malé blondýnce dalo nápad vymyslet pro ni obraz. Už z předchozích dní má skicy a tužkou rozvrženou scenérii na plátně. Jestli to ve výsledku však bude odpovídat aspoň jedné ze skic je jen ve hvězdách. Často končí s úplně jiným výsledkem, než původně zamýšlela, a to se netýká jen malování. Z ponoření do barev a písniček s kterými si nahlas zpívá, ji vytrhne vyzvánění jejího vlastního mobilu. Čeká, že to bude někdo z rodiny, ale jméno na displeji ji velmi mile překvapí. Je moc ráda, že na ni Geret nezapomněl, což on sám může slyšet z jejího hlasu a nadšeného pozdravu, který vypálí hned, jakmile mu to vezme. Trochu méně nadšení má pro to, že nechce přijít do školy, ale pozval ji k sobě domů. Zaplaví ji trocha nervozity, ale nic, co by ji donutilo říct ne. Ujišťuje se, že opravdu nechce změnit názor, protože by to v rámci vybavení byla příjemnější zkušenost v prostředí, na které je zvyklá a kde má podle jejího názoru full sevis. Ale nechá se překecat. Jediné, co její já, které celé dětství poslouchalo, že nemá chodit s cizími lidmi pro bonbony ani se podívat na štěňátka, udělá je, že napíše vzkaz spolubydlícím, co teď nejsou doma, kde je a s kým a číslo na něj. Když se v pořádku vrátí domů, prostě ten papír vyhodí do koše, když ne, aspoň budou vědět, kdo ji zamordoval.* Tak. A ty přestaneš s Lucy poslouchat ty krimi podcasty! *Mluví ke svému odrazu v zrcadle, když se chystá k odchodu. Má na sobě pohodlné oblečení a s sebou tašku s věcmi, které si myslí, že jí můžou být užitečný. Taky do tašky přihodí jedno z menších obrázků, které má už hotové, protože se chtěla rozmalovat, a tak moc se do toho zažrala, že vzniklo pár malých lesních malůvek a ona se snaží je teď rozdat jako malé dárečky. Při čekání na zastávce si ještě z prstů odrbává zbytky barev, které se nedařily hned umýt. O skvrně na lokti nemá nejmenší tušení. K jejímu velkému překvapení přichází na adresu, kterou dostala včas. Nečeká u dveří dlouho a vidí známou tvář.* Ráda tě zase vidím. Jsem ve městě ještě celý tento týden, ale už se fakticky strašně moc těším až odsud vypadnu. *Spustí mezi dveřmi odkud to fakt krásně voní, takže moc dlouho neváhá a vejde dovnitř.* Máš domácí svařák? Oh, ráda. Voní to tu fakt hezky. A až teď mi dochází, žes říkal, že si se teprve přistěhoval. *Zhodnotí když vidí to provizorní vybavení a krabice s věcmi.* To bude chtít spoustu času a úsilí to tu dát dokopy, že? *Sundá si kabát a odloží někam, kde uzná, že to bude vhodný.* Děláš na tom sám? *Jde za ním dál a vezme si od něj jeden z hrníčků a přičichne si k obsahu.* Och, jedna ze stovek krásných vůní Vánoc. Což mi připomíná… Jelikož obvykle nechodím za klienty, tak nemůžeš být obyčejný klient, ale povyšuje tě to na kamaráda. A protože já ráda své kamarády obdarovávám, mám něco malého i pro tebe. Třeba to pomůže aspoň trošku ti to tu zútulnit, než budeš mít domov podle svých představ. *Povídá mezitím, co mu předává malý balíček. Není zabalený, jen obvázaný stuhou zavázanou do mašle.* Došel mi balící papír, tak omluv to balení. *Omlouvá se. Plátno je čtvercového tvaru maximálně asi 30 cm velké a je na něm noční les osvětlen obrovským měsícem, v kterém pózuje i velký… vlk ne. To by bylo už moc náhod a narážek. Uprostřed malby je jelen s majestátným parožím.*
*Věděl, že to není uplně standartní, aby zval k sobě domů dívku se kterou se poznal v supermarketu, ale opakoval si, že se přece domlouvali na něčem podobném, byť v jiných podmínkách. Chápal, že může mít obavy, když ji vzal k sobě a proto se snažil jejich setkání udělat jak přátelským, kdy nachystal svařák a celý tác několika druhů cukroví, tak i profesionální... Kdy měl nachystanou peněženku na lince s vědomím, že by rád vyřídil otázku platby za služby co nejdřív, aby to později nebylo oběma nekomfortní i když pravděpodobně to i tak bude.* Jo, no... Dům potřebuje rekonstrukci. *Konstatoval zřejmé.* Byl opravdu dlouho opuštěný. Teklo sem dírou ve stropě a trubky byly zrezlé. Topení jsem ještě nestačil zprovoznit... Jo, domácí. *Převzal si její kabát, když viděl, že neví, kam by jej dala a umístil jej na čisté místo, kde nechával i své oblečení a bundu. Nalil víno do dvou hrnečků a jeden jí podal.* Co zvládnu, tak bych rád udělal sám. Střechu jsem opravil jen provizorně a bude to chtít na jaře pořádnou revizi. Přes zimu se snažím udělat co nejvíc v domě... Nemám auto, tak mi trochu trvá dostat sem materiál a jde to pomalu, navíc ta brigáda v ZOO a přes víkend byla v Brooklinu charitativní akce, kde jsem vypomáhal, tak je toho nějak hodně. Myslím, že jsem si nějak blbě zablokoval rameno. *promnul si levou rukou pravou lopatku, kam až dosáhl v zamyšlení, aniž by odložil z pravé ruky hrnek. Zmínka o klientech mu připomněla, co chtěl udělat a zrak mu padl na peněženku, jenže pak vytáhla ten obrázek.* Páni... díky, tos malovala ty? *Přejel přes plátno jemně prsty. *Je to... nádherné* usmál se a podíval se s vděkem na dívku. Jenže pak se cítil maličko trapně. Nic pro ni nemá!* Já... se omlouvám, nic jsem ti nekoupil *omluvil se zahanbeně a představa, že jí začne podsouvat peníze byla rázem mnohem víc rozpačitější.* Nějak mě to nenapadlo, promiň. *Nenapadlo jej to hlavně proto, že po ní sám něco potřeboval a chtěl to kompenzovat penězy. Rozhodl se tedy ještě počkat, než s nimi začne a tak odložil krásný obrázek do korpusu linky, aby jej opřel o zadní stěnu a on tak na něj při vaření viděl.* Mám z něj opravdu radost *usmál se s upřímností v chraplavém hlase.* Krásný dárek, který jistě ocení každý. *Složil malou poklonu a v hlavě si vzpomněl jak mluvila o tom, že studovala na módní návrhářku. Jistě si dělala i nějaké skicy navrhovaných šatů...*
*Poslouchá výčet věcí, co je potřeba udělat a v duchu s ním soucítí. Bezpochyby to není žádná sranda. Ona sama nikdy velké opravy řešit nemusela, tak má s rekonstrukcemi malé zkušenosti.* S tímto ti bohužel nebudu schopná pomoct. Zvládám leda tak vymalovat, takže až se dostaneš do této fáze, mile ráda pomůžu. *Zasměje se. Zeď je jen obrovské plátno. A vidět, jak se stěna rozzáří pod novým nátěrem je tak uspokojující!* Jojo, to jsem malovala. Je to ohromně uklidňující činnost. Třeba před spaním. Dokud nezjistíš, že čas utekl jako voda a jsou tři ráno a ty v 6 musíš vstávat. *Svěří se mu i s temnou cenou jejich maleb. Občas by si přála nebýt sova, protože se její režim moc neslučuje s tím, jaký nastavuje společnost.* To vůbec nemusíš. Myslím, že je špatný dávat dárky jen proto, že čekáš něco nazpět… Vidíš tohle je ten největší dárek, co mi můžeš dát. *Usmívá se na jeho slova, že z něj má radost, a to dělá velkou radost i jí nazpět. Vlastně se tetelí radostí.* Při čem se ti to rameno stalo? *Zbystří, když zmíní rameno. Už od chvíle, co přišla si ho prohlíží, jaký má přirozený postoj, když nemyslí, že by se měl narovnat. Nemá zatím žádnou pracovní deformaci, jen se děsně snaží, protože jim to vtloukaj do hlavy, aby byli všímaví. * Měl si někdy nějaké zranění? Taky máš hodně fyzické aktivity a náročné práce, protahuješ se denně?
Děkuji, je od tebe milé, že chceš pomoci, ale myslím, že to ještě nějaký ten týden potrvá. *Usmíval se, potěšen nabídkou, kterou nehodlal využít. Byl překvapený, že ji napadají takové věci. Připadalo mu to neskutečné, že se takto klidně nabídne, jako kdyby jí na něm záleželo a vytvářelo to v něm hřejivý pocit. On se takto často nabízel cizím lidem, převážně tedy ženám, když potřebovaly pomoci, ale skutečně málokdy obdržel nabídku on sám.* *Zasmál se když zmínila, jak snadné je zapomenout se u malování.* Znám, to. Často to tak mám u práce. *Cítil se fakt trapně, že pro ni nic nemá, ale ona to přešla a dokázala, že se nakonec ani necítil zas až tak špatně. Přešlápl z nohy na nohu a upil ze svého hrnečku svařák. Jeho postoj by se i v nedbalé póze dal označit, jako sebevědomý, nebo spíš... ostražitý. Jako kdyby si vnitřně počítal každý krok, držel si balanc, vědomý si rozložení vlastního těžiště v každém kroku, každém náhybu do stran. Tělesná hmotnost se mu nezměnila už dobrých dvacet let, né-li déle a život jej naučil stát a pohybovat se tak, aby byl vždy schopný se co nejefektivněji a nejrychleji buď bránit, nebo útočit. Jako šelma, poháněná instinkty.* Myslím, že jsem to trochu přehnal se zatížením, nic víc, než natažený sval, nebo tak... *zalhal a v mysli se mu vybavila jeden konkrétní, velmi nepříjemný úplněk. Špatně si tehdy zabezpečil řetězy a vykloubil si rameno při přeměně, bolest takřka nevnímal, slila se s bolestí přeměny a regenerace vlkodlaka se pokoušela sama obnovit tkáně i když bylo rameno mimo svou jamku. Když sám sebe konečně nalezl opět v těle člověka, jeho agónie pokračovala, dokud mu Eila nepomohla se osvobodit a nahodit rameno zpátky. Čas od času zlobilo. Hlavně když se přílišně přemáhal a nošení těžkých stolů, podpěr pro altán, několikakilogramových pytlů oblečení a práce v ZOO, kdy s dlouhou násadou drhnul kartáčem příbytky zvířat mu bolest vrátily.* Možná je to jen psychosomatické *Pokrčil rameny, protože sám nevěděl, zda je bolest skutečná, nebo jen výplodem jeho fantazie. Cítil ji tak často, že si ji klidně mohl jen představovat, jako interpretaci mezi vnitřní nevyrovnaností se s situací ohledně Valérie, nebo Styry. Rozhodně neměl problém přiznat si, že něco může bolet v závislosti na stavu ztrápené mysli, i když nyní věděl, že by to mohlo mít i fyziologickou podstatu a jeho tělo to samo vyléčí. Jenže to by pak nepotřeboval masáž a dnes večer... stejně jako celý tento týden, včetně štědrého večera, zůstane úplně sám.* *Vcítil, že by snad mohl být správný moment a natáhl se pro peněženku, vylovil předem nachystanou bankovku hodnoty odpovídající službě v profesionálním salónu a opatrně, přesto rozhodně ji položil před ní na linku.* Nechtěl bych řešit otázku peněz později, tak mě napadlo, že čím dříve se vyrovnáme, tím lépe? *nadhodil a přesně jak tušil, bylo to značně nekomfortní, ale přece nemohl chtít aby přišla do jeho domu, udělala mu masáž a pak jí jen kamarádsky poděkovat.*
To je mi jasné, hlavně ať si tu spokojený. Ale nabídka pomoci platí. *Těmi slovy to zakončí, teď už je to prakticky jen na něm, jak se rozhodne. Často a ráda se nabízí jako pomocná ruka. Málokdy to však někdo využije, nebo si možná ani nevzpomene, ona se neopakuje furt dokolečka, protože to už by bylo více než pomoc vnucování se. Zaposlouchá se do jeho povídání o přetažení a pomalu u toho upíjí z hrníčku.* Říkal si, že děláš, dělal si box. Z toho může pocházet spousta lehkých zranění, které tě v daný moment ani tolik neomezují, ale v dlouhodobém hledisku se kupí na sebe a můžou se začít projevovat až po letech. *Mluví o tom naprosto klidně. Ani náznak po úzkosti, která se u ní projevila posledně. Pravděpodobně to v průběhů dní zpracovala a připravila na to.* Ale tím tě rozhodně nechci nějak děsit! Se vším se dá nějak pracovat, když víš, proč to bolí. Psychosomatické… Já to vidím jinak. Nemyslím si, že by to bylo jen ve tvé hlavě tím, že si to jen vsugerováváš, ale rozhodně to může být v hlavě tím, v jakém stresu se každý člověk dennodenně ocitá. Psychika extrémně působí na tělo. Ty na mě teď působíš jako kdyby si byl stále ve střehu. Jako když čekáš, že tě někdo každou chvíli napadne. Nebo že na nás spadne střecha… No ale dost tlachání, pojďme se podívat na to tvoje rameno, mluvit umím i u toho. *Odloží hrneček na linku, aby si uvolnila ruce. Vzhlédne k němu a k nabízeným penězům a už na první pohled je jí jasné, že ji přeplácí, a že by mohl ty peníze investovat do svého nového království.* Ještě ani nevíš jestli budeš s mými službami spokojen. *Povídá pobaveně a zároveň potěšeně jaký upřímný člověk Geret je.* Děkuji moc. Tím že nemám ukončené vzdělání si nemůžu brát peníze. Je to pro mě praxe, získávání nových zkušeností. Ale pokud se budeš cítit líp, že mi nebudeš nic dlužen, tak to vezmem podle školního ceníku. Po tom, co skončíme a budeš cítit nějakou úlevu. Hned po tom, co přejde pocit, že si ještě víc bolavější, než když sem přišla. Byl si už někdy na fyziu? Ráda bych ti udělala celkovou prohlídku. Zatím se však pohodlně usaď. *Z toho co pochopila ukáže na žíněnku a sedne si naproti němu do tureckého sedu.* Bolívá tě to rameno nějak častěji, nebo teď to zažíváš poprvé? Nějaké jiné bolesti míváš? Třeba zad? Netrpíš na migrény? Bereš nějaké léky? Máš za sebou nějaké operace, zlomeniny? *Takovéto a další otázky mu pomalu pokládá jednu za druhou a odpovědi si ve zkratce zapisuje na papír, aby si o něm udělala záznam, protože kdo to má nosit v hlavě. Poté co s končí s částí, u které se snaží, aby nepůsobila jako výslech, odloží notes s propiskou bokem. Začne si třít ruce, aby si je zahřála.* Poprosím tě, aby ses vyslíkl do půl těla a zatím zůstal ještě sedět. *Dá mu pokyn a čeká, než jej splní. Přitom ho sleduje, všímá si, jak se pohybuje, když vykonává nějakou činnost, nad kterou nemusí přemýšlet a prostě to automaticky dělá. Když si je jistá, že není šance, aby ho studila, přijde za jeho záda.* Smím? *Ptá se nebo spíš mu tím i dává najevo, že se ho dotkne. Po tom, co souhlasí, ona si v duchu odškrtne bod v seznamu profesionálního zacházení, kdy se klienta vždy musí předem zeptat. Položí mu ruce na ramena a vytváří tlak místo po místě, aby zjistila, jak na její tlak jeho svaly reagují. Přitom mu říká, když má třeba předklonit hlavu či podobně, aby si udělala celkový obrázek*
*Popravdě na to úplně zapomněl, že se chlubil boxem a nechtěl o své nynější pochybné sportovní kariéře ani začínat, jenže když to nadnesla, nebylo už moc důvodů zatajovat, že rameno skutčně dostávalo za ty roky pořádně zabrat. Luxace se během zápasů objevila asi dvakrát, ale už nikdy to tak nebolelo, jako napoprvé.* Je možné, že k nějakým zraněním došlo *připustil a dopil víno ve svém hrnku, aby si ihned dolil a i jí do hrnečku přidal naběračkou přímo z hrnce, aby jí nechybělo. Vřele se usmál, maličko pobaveně, ale nijak výsměšně.* Neděsíš mě, to je v pořádku. *Zamrkal překvapeně očima, když vyjádřila hodnocení jeho postoje. Sám si to vůbec neuvědomoval, že tak působí. Pokusil se uvolnit, ale už uvolněný byl...* Proč bych neměl být spokojen, vždyť jsi přišla? Vážila jsi cestu teď před svátky, kdy toho máš jistě plno a nemusela jsi. Byl bych opravdu rád, kdyby sis to schovala a už o tom nemluvme. Jistě se ti nějaké peníze budou hodit a mě zas tolik chybět nebudou. *Ujistil ji a nutil peníze schovat, aby bylo vyřešeno. Nějaký školní ceník jej popravdě nezajímal. Bral to tak, že sám hodnotí její ochotu, bez ohledu na výsledek.* Myslím, že jednou, je to už dávno... *Přiznal zamyšleně ohledně fyzia. Neměl na to nikdy čas a taky potřebné doklady pro evidenci u pojišťoven.* Ale na klasickou masáž si občas zajdu... *doplnil. Když jej vyzvala, aby se odebrali k žíněnkám, natáhne se po vypínači a zhasne světlo v kuchyni, vezme oba plné hrnečky a poslušně nakráčí ke krbu, který je teď, až na několik dalších svíček, jediným zdrojem nejen tepla, ale i praskavého, voňavého světla. Pár polínek spěšně přiložil poté, co hrnečky postavil na zemi na dosah a popřemýšlel.* Už dlouho... Asi si ani nepamatuju, jaké to je, když nic nebolí. *Zachichovatl se tlumeně s melodickým chrapotem.* Jej, tolik otázek... Léky žádné. Operace taky ne... *k čemu, většinou se ze všeho vyškrábal díky vlkodlačímu genu jež si přisvojil a spolu s ním i poměrně rychlou regeneraci.* Další bolesti... *sakra, kde by měl začít...* Asi ne... *rozhodl se to neřešit. Nebylo tu nic konkrétního. Všechny zlomeniny, zhmožděniny a jiné úrazy, kterých utržil nesčetněkrát při soubojích byly jen vzpomínkou, nezanechávaje na jeho těle víc, než drobné jizvy po těch nejhorších zraněních, kdy se regenerace nevyvedla zcela dokonale a občasný diskomfort.* Myslím, že se jen potřebuju uvolnit. Zapomenout na těžkosti všedního dne, nebo jak jsi to říkala... *usmál se, usazený v kleče na patách.* Dobře *souhlasil a levou rukou se natáhl na protilehlý cíp svého trička, aby jej jediným pohybem, bez větší námahy přes hlavu a zvedlou pravou paži přetáhl. Pod tenkou, napjatou kůží se rýsovaly svaly, šlachy a žíly, jako kdyby jeho tělo nemělo ani unci tuku navíc. Třebaže má six-pack, nejde o tělo fitness svalovce, jako spíš o tělo bojovníka a svaly třebaže nevelké, tak zocelené záměrem jejich nositele.* Neměl bych se... nejdřív třeba umýt? Skočit do sprchy, nebude to víc než pět minut... *navrhl trochu nesměle poté, co krátkým přikývnutím udělil souhlas. Popravdě se sprchou počítal, ale nestihl ji, než přišla, kvůli pečení. Teď se obával, že je pokryt vrstvičkou teplého potu a ani nenachystal olej pro masáž. Podíval se jí do očí, jako kdyby žádal o svolení, když už na něj položila své ruce a přebírala vedení jejich schůzky.* Kdybys chtěla, můžeš zatím upravit hudbu, nebo tak... *Navrhl její zabavení na dobu nezbytně nutnou, co se vzdálí a ukázal na svůj odemčený mobil se Spotify. Hrála teď neosobní meditační hudba, ale třeba má něco vlastního, co sama preferuje v takových příležitostech...*
*Hádat se s ním o financích nehodlá, takže už nic neříká a jen s poděkováním přijme, co ji nabízí. Šťastný to člověk. Pomyslí si, když se u dotazníku dovídá, že nebere žádné prášky, dokonce ani neměl žádné větší ošetření v nemocnici. Ne všichni se těší tak dobrému zdraví.* Dobře, kdyby sis později na něco vzpomněl, dej mi vědět. *Doplní jen a tuhle kapitolu vstupního rozhovoru uzavře.* Najít si nějaký druh meditace a uklidnění, co bude vyhovující, je náročné, ale opravdu to stojí za to. Všechno to napětí a stres se usazuje v těle. Ne nadarmo se říká, že si toho člověk „naložil moc na svá ramena.“ *Když si svlékne triko, mimovděk ji napadne, jak má sakra zůstat profesionální a nezírat, když ho zároveň potřebuje pozorovat. Snaží se nedát znát jakékoliv hodnocení, i když je kladné, nepřísluší jí hodnotit. Potřebuje, aby mezi nimi byla klidná atmosféra, aby on byl schopný se uvolnit.* Jo jasně, ve sprše ti bránit nebudu. *Mávne rukou v gestu jako že jen běž. V čase kdy je pryč, vybere jen lehce jinou hudební smyčku meditační hudby, která zahrnuje jemné zvuky přírody. Zpěv ptáků, kapky deště v lese. Moc příjemné a přírodní. A do toho jim tu praská dřevo v ohni. K ohni převede svou pozornost po zbytek jeho nepřítomnosti. Sedí těsně před krbem a zírá do plamenů. Jednou ruku natahuje k ohni, dokud vydrží žár a fascinovaně to sleduje. Vnímá i to, jak jí hřejí tváře a postupně i celá hruď. Snaží se nemyslet, jen vnímat to co je přímo před ní. Vypne natolik, že až se Geret vrátí, bude jí muset oslovit, aby si všimla, že je zpět.* Připraven? *Ptá se pak a pokud souhlasí, ukáže na podložku.* Lehni si na břicho, tak aby ti to bylo pohodlné. * S klidem a profesionálním přístupem začne masírovat krční a ramenní oblast. Její ruce jsou jemné a přitom silné, schopné vnímat každé pnutí svalů. Začíná mírnými kruhovými pohyby, aby uvolnila povrchové napětí a připravila svaly na hlubší práci. Při masáži používá kvalitní aromatický olej s jemnou levandulovou vůní, který pomáhá uvolnit napětí a přidává k celkové relaxaci. Postupně se přesouvá k intenzivnějším technikám, jako jsou hluboké tahy a tlakové body, které cílí na konkrétní svalové skupiny. Candy dbá na to, aby udržovala komunikaci s Geretem, zejména pokud jde o intenzitu masáže. Další povídání si nechává na později. Sleduje přirozené reakce jeho těla a přizpůsobuje tlak a techniky podle potřeby. Jejím cílem je poskytnout mu individuálně přizpůsobenou masáž, která bude pro něj co nejvíce prospěšná.*
*Nejvíc se mu oddechlo, když se už nehádala a odměnu přijala. Hned se cítil mnohem uvolněnější a úsměvy takřka neopouštěly jeho rty. Přesunuli se blízko ohně a on poslouchal její hlas. Taktéž vypadala příjemně uvolněně a byla usměvavá, což se mu líbilo. Navíc souhlasila s malým odročením v podobě rychlé sprchy, kterého využil.* Hned jsem zpátky *ujistil ji a vytáhl se pomalu bez zbytečně rychlých pohybů na nohy, nechávaje svlečené tričko na zemi. Ani na moment nezaváhal, když jí nabídl vybrat v jeho odemčeném telefonu hudbu, stejně jako když ji nechával v domě o samotě.* Klidně si nalej ještě víno, je pod poklicí* Vybídl ji. Z obyváku pokračoval do zcela tmavého domu, aniž by rozsvítil. Však taky každičkou místnost, podlahu i dveře důvěrně zná od svého narození až do chvíle, kdy jej musel před 16 lety opustit. O žádném jiném místě na světě ani nedokázal nesmýšlet, jako o svém domově.* *Do ticha domu se ozvalo puštění vody a charakteristický zvuk, když voda dopadala na podlahu koupelny. Opravdu tam nebyl dlouho. Jen rychlé namočení, namydlení sprcháčem a opláchnutí. Spěšně se utřel do osušky a obtočil si ručník okolo pasu. Do pokoje se vrátil tiše, jako myška. Ani si nevšimla jeho přítomnosti, dokud nebyl skoro přímo před ní.* Připraven *potvrdil spokojeně. Opravdu to osvěžení potřeboval a cítil se rázem zas mnohem líp. Navíc vypadala báječně, jak seděla u krbu, natahovala ruce a světlo plamenů ozařovalo její blonďaté vlasy a holou kůži na rukou. Na jejím loktu si tak všiml skvrny od barev a uchechtl se.* Myslím, že bys taky potřebovala očistit... *sklonil se a cípem ručníku, kde byl poměrně mokrý jí loket od barvy otřel, dokud se barva nepustila. *Malovala jsi to dneska? *překvapilo jej a posadil se krátce opět na paty. Nedokonale osušené konce vlasů, které si nesepnul nahoru se mu lepily na holé kůži a průchod chladným domem způsobil, že má naběhlou husí kůži a tvrdé bradavky na hrudi.* Dobře... *vyplní její žádost a přesune se na břicho, přitahujíc k sobě dvě z šesti polštářků nachystaných kolem dvou měkkých chundelatých dek, která snad nebudou potřebovat, ale dal je tady, aby to působilo útulněji. Později se budou hodit při sledování televize při takovýchto chladných večerech.* Kdyby se ti chtělo, můžeš si klidně sednout na můj zadek, aby se ti lépe pracovalo, opravdu mi to nevadí, pokud to nevadí tobě...* Navrhl, protože sám věděl, jak blbě se masíruje z jedné strany, hodně masérek se musí natahovat přes jeho tělo, aby všude dosáhly, nebo často měnit strany masérského stolu. Tady na zemi to možná nebude takový problém, ale i tak návrh podal. Donesl taky z koupelny olivový olej na tělo, ale vytáhla si svůj a brzy ucítil velmi příjemnou vůni za svým krkem. *Hmmm, miluju levanduli* zamručel. Je to pravda, zvlášť vhodná je v čaji na spaní. Funguje na uklidnění alespoň u něj mnohem lépe než samotný heřmánek, nebo meduňka. Když byla Styra malá, vždycky jí na noc dělával takový čaj a ona po něm hezky usnula.* *Velmi brzy poté, co s masáží začala, se jej zmocnila blažená uvolněnost, až takřka ospalost, za kterou jistě mohlo i popíjení svařeného vína, které jej dostalo do příjemně otupělé a přesto euforické nálady. Candy hnětla bolavé rameno a rozkládala bolest do stran. Třebaže věděl, že to pravděpodobně bude poté mnohem víc bolet, později za to bude rád a hlavně je rád teď, kdy zavřel oči a zcela uvolněně relaxoval, občas zvučněji vydechl, užívaje si každého doteku, který se mu dostával.* *Netušil, kolik času uběhlo, ale svařák v jeho hrnku byl stejně studený, jako ten v hrnci na plotně, když skončili. Oblékl se a vyprovodil Candy až k brance u příjezdové cesty k domu. Popřeli si hezké svátky a rozloučili se.*
*Zvládl zatím napéct čtyři druhy cukroví a chystal se na další, ale musel pro zásoby. Připadal si trochu jak na cracku, když střídal pečení s rekonstrukcí, úklidem a obchody s potravinami s těmi na nářadí. Právě teď vybíral ovoce v potravinách. Držel v ruce plný sáček jablek a dva půlkilové balíky strouhaného kokosu, které vložil do vozíku, který vůbec nebyl jeho. Broukal si u toho Vánoční koledy společně s obchodním rozhlasem a poodjel k dalšímu regálu.* /Datle... Budou skvělé ve slaninovém županu. Upeče je. Všechno upeče!/ *těšil se, protože jej to s troubou fakt chytlo. Má taky hlavně skvelou náladu, za kterou mohla jak Valérie, tak i Styra se kterými se v minulých dnech viděl. Svůj vlastní vozík nechal zaparkovaný jen kousek od toho, který uloupil, byly v něm rozinky, pomeranče a sáčky s kořením, jako je vanilka, hřebíček, skořice. Tím, že se díval po dalším zboží a byl už poněkud unavený, nevšiml si rozdílu. Cpal baleníčka datlí mezi cizí nákup a ani mu to nepřišlo, protože už přemýšlel, co ještě musí vzít...*
*Cítí se, že už opravdu potřebuje vypadnout z města. New York je o vánocích opravdu krásný, ale ten zvýšený nápor lidí úplně všude jí už vyčerpává. Snažit se s nákupním košíkem prokličkovat skrz uličky plné dalších vozíků je kolikrát umění hodno ocenění. O to víc umět zaparkovat ho tak, aby až tak moc nezavazel. Do toho jí zazvoní telefon, takže se pomeranče snaží uvázat do sáčku s uchem přitisknutým k rameni, kterým se snaží si mobil držet tak, aby slyšela. Snad ho nebude muset za chvíli lovit po podlaze. Odloží zavázaný pytlík do košíku a otočí se zpět k dalšímu ovoci.* Já ti zavolám zpátky až budu doma, dobře? Tohle teď stejně z obchodu nevyřešíme. *Mluví do telefonu.* Jo určitě, zatím pá. *Rozloučí se a schová mobil zpět do kapsy. Přemýšlí, co ještě chtěla, ten telefonát ji odvedl myšlenky úplně jiným směrem. Otočí se k vozíku a nakonec se otočí na patě o celé kolo a rozhlíží se.* Však byl tady. Nebo ne? *Říká si pro sebe. Možná si nepamatuje, že už přejela dál? Chvíli ji trvá se zorientovat. Pomalu přijde blíž k muži, který vyzařuje dobrou náladu. Má podezření, které se zvýší, když si všimne uší plátěnky pohřbené pod asi kilem pomerančů* Zdravím. Možná máte můj košík? *Usměje se na něj.* Je to tady blázinec že?
*Štrádoval si to po obchodě s veselou náladou a myšlenkama někde mezi Valinkou a cukrovím, takže si nevšímal davů a cizí vozík byl skoro jak jeho. Překvapeně se otočí, když je osloven a prohlídne si usmívající se blondýnku.* Dobrý den slečno *usměje se taky celkem doširoka. Hlas má hluboký a melodicky chraplavý. No a je mu to hned jasné, co se tady děje...* /Určitě téhle smyslné blondýnce padl do oka a ona na něj zkusila první balící hlášku, která jí přišla na mysl./ *Cítil se rázem velmi polichocen, takže jí věnoval až trochu přílišně důvěrné pohlédnutí do očí.* Jsem Geret a... váš zájem mě skutečně moc těší *prohlásil lišácky *...ale musím vás upozornit, že už s někým chodím. Navíc... jistě vidíte, že mám ve vozíku jistě jiný nákup, než... *sjel očima do vozíku a jeho blahosklonný výraz jej rázem přešel.* Co... to? *došlo mu, že má sice pomeranče a kupu dalších věcí, co do vozíku dal, nicméně pod pomeranči byla cizí taška a chybělo koření, která tam dal hned jako první ze svého dnešního nákupu. Společně s uvědoměním toho, že nejen sebral někomu vozík, ale ještě si i spletl její úmysly... získala jeho tvář nádech růžové, jako už dlouho ne. Polil jej stud a cítil, jak se horkost šíří jeho tělem právě do tváří.* Ježíš... promiňte *vyhrkl a vrhl se na svůj nákup, aby ho vyndal z vozíku cizí slečny, třebaže tam toho měl vlastně víc než ona a bylo by pravděpodobněji moudřejší vyndat její pomeranče a tašku a vložit je do svého, odkud by vzal jen to koření a svoje pomeranče, kterých bylo maličko méně. On si k ní narval jablka, kokos a milion datlí... Teď se to snažil pobrat.* To je mi fakt strašně tento.. trapné, teda... líto! *vyvedený z míry mu to furt padalo zpátky k ní do vozíku.*
*Musí uznat, že na ni jeho úsměv zapůsobil a ona sama se usměje ještě víc. Pak si však ručkou zakryje ústa, protože z úsměvu se snaží nevybuchnout v smích. A tak hlavně její zelené oči září pobavením. Najednou se ani necítí tak unavená, nýbrž jí tělem proudí vlna nové energie.* Já jsem Candy a moc mě těší, že jste šťastně zadaný. *Z jejího hlasu může poznat, že to myslí opravdicky. Žádný uštěpačný sarkasmus. V očích jí zůstávají jiskřičky radosti. Zdá se, že si rozhovor užívá.* Já bych vám to i nechala, ale mám tady seznam *a natahuje se po bílé plátěné tašce, která je potištěná logem její univerzity se sloganem “Physical therapy is not a punishment for being injured; it’s a celebration of what your body can still do.” Takový ten typický dárkový předmět, který jí však připomíná, jakou sílu v sobě lidé můžou objevit. Sáhne do ní, aby se ujistila, že je tam ručně popsaný list papíru*Fakt, bez toho listu bych se později musela vracet, a to nikdo nechce. *Nakrčí nos. Moc ráda se vyhne další návštěvě obchodů. Přehodí si tašku přes rameno s tím, že ji už nesmí nikam odkládat.* Ale to se stane, jsme jen lidi. Já jednou myslím naládovala někomu košík oříšky, protože sem si byla jistá, že sem je k nákupu dávala, ale ani na účtence pak nebyly. To se někdo taky musel u pokladny pěkně divit. *Vzpomíná na svou veselou příhodu z nakupování, aby zmírnila možné napětí. Současně sleduje, jak se snaží pobrat všechny své věci. Jeden z balíčků datlů se snaží uniknout na svobodu z jeho sevření a dopadá na zem.* Můžete to klidně nechat tady, než najdeme ten váš? *Navrhuje, zatímco se sklání k zemi pro uprchlíka.*
*Cítil se náhle velmi trapně. Byla to slušná ostuda. Jen ještě honem kontroloval svědky, ale vypadlao to žě nikdo z lidí, vláčejících se marketem jas zombie bez špetky nadšení si jeho trapasu nevšiml. Tedy až na zůčastněnou slečnu.* /Šťastně zadaný... fuh, kéžby.../ Ne, já... to jsem řek jen tak, že jsem zadaný, měli jsme jen jedno rande a... *začal plácat, pravděpodobně z toho, jak se mu z ostudy vlil do těla adrenalin.* Jste fakt hezká, tak jsem nechtěl... *Nechtěl podléhat pokušení, ale když se ukázalo že touží nebohá dívka tak leda po tom, aby jí vrátil nákupní seznam a ne po něm, cítil se fakt jako idiot, když tak z patra přestřelil, aby ji utřel, když to vlastně mělo sloužit hlavně jemu, aby neskočil na balení tak lacino. beztak měl podezření, zda to není nějaká Valinky kamarádka, která ho jen testuje.* /mladý holky jsou pěkně nevypočitatelný.../ *Nápis na tašce si stihl přečíst snad jen díky letitému čtení knih, díky čemuž stačilo přejet větu a ta mu utkvěla v paměti.* /Prej jenom lidi, ta kdyby chudák věděla.../ *Ale velmi oceňoval, jak se to celé snažila odlehčit, být to někdo jiný, určitě by mu takové naduté chování dali sežrat a dost dobře by si to i zasloužil.* Jo, hmmm, tak díky... *Souhlasil, když pochopil že to opravdu jen tak snadno nepřesune a očima vyhledal vlastní vozík, zatímco se skláněla pro jeho balíček na zemi.* Fakt je mi to moc líto, ehm... Candy? *přitahoval vozík blíž a pořád se omlouval. Volnou rukou si nervózně upravil prameny vlasů za ucho a rozhodl se trochu poznat, když už se dali do hovoru* Co máte ještě na seznamu? Ty pomeranče máme koukám společný, kvůli nim jsem vám asi ukradl vozík... *Jal se rozdělovat nákupy tak, aby je od sebesprávně oddělil* Pěkná taška mimochodem... Já si zas budu muset koupit něco na pokladně, protože nehledě na to, kolikrát jdu do obchodu, vždycky na to zapomenu a batoh pak obvykle nestačí. *zavrtěl nad sebou pobaveně hlavou* A co cukroví, už máte napečený? *optal se a připadal si jak jeden z těch důchodců, co vás občas někde samovolně osloví, protože si nemá celý den s kým jiným popovídat.*
*Sleduje jeho rozpaky a přála by si, aby je mohla nějak zahnat. Je přesvědčená, že musí být opravdu hodný a milý člověk, působí na ni ohromně sympaticky.* Nic se nestalo, vážně. *Snaží se ho uklidnit. Geret má potřebu vysvětlit svou vztahovou situaci, což Candy prve zmate, myslela, že říkal, že je zadaný, ale po dalších slovech chápe o něco lépe.* A nevíte, jak to bude dál a nechcete to zakřiknout..? *Zkouší hádat, i když co je jí vlastně po tom. Ale je přirozeně zvědavá a on na ni nepůsobí jako nedostupný člověk, s kterým by bylo nepříjemné konverzovat, byť jen o počasí. Trochu růžovět začne i ona, když jí složí lichotku.* Těší mě, že jste nechtěl urazit mé city. Vlastně naopak. Až se někdy budu chtít seznámit s mužem, teď vím, že nepotřebuju seznamku ani chodit do baru, ale stačí si jen jít nakoupit. Děkuju za tip. *Směje se. Nachází v tom něco pozitivního. Jako vždycky. Snaží se vidět dobré, někdy se snaží až příliš až by jeden řekl, že už to není zdravé. Na další omluvy se už jen usmívá a přikývne, když trochu nejistě řekne její jméno.* Ano. Candy je zkratka od Canderetta, ale celé jméno používám asi jenom na dokladech. - No dostala sem hroznou chuť na lasagne, takže mleté maso, těstoviny… sýr! A nějaký věci, co píšu na lístek průběžně, že už mi doma dochází. Jako třeba zmrzlina, ta doma nesmí nikdy chybět! *Směje se. Velké balení zmrzliny u ní v mrazáku bydlí nonstop. Nikdy dopředu nemůže vědět, kdy bude mít náladu u filmu zabořit velkou lžíci do zmrzliny. *Pochvala tašky ji nadchne snad ještě víc než předchozí pochvala jí samotné.* Vážně? Že jo! * A samou nadšeností mu ten potisk ukáže, aby si ho mohl ještě líp prohlídnout.* Naše univerzita dělala loni soutěž, navrhnout grafiku - loga, motta, obrázky, texty na různý dárkový předměty - trička, propisky, polštáře, všechno… Jakože fakt šílený. A pak se sbíraly hlasy na to, co se reálně použije a bude prodávat jako univerzitní merch. Tohle jsme navrhovaly se spolužačkama a bohužel jsme se dál nedostaly, ale to vlastně nevadí. Udělaly jsme pár kusů i tak, když už jsme si s tím daly práci, tak jsou aspoň jedinečnější, než kdyby se měly prodávat. *Rozmluví se nadšeným hlasem o něčem, co jí evidentně hodně těší a chce tuto svou radost předat dál aspoň ve formě svého vyprávění. Nad pečením zavrtí hlavou.* Ještě ne. Obvykle pečeme doma u rodičů, myslela sem, že se budu tento víkend vracet, ale měly jsme tady včera něco jako vánoční večírek? No bylo to úžasný a taky hodně vyčerpávající. Takže snad to doženu příští víkend. Už se moc těším na vanilkový rohlíčky.
No, tak nějak. *Souhlasil, Raději už to moc nevysvětloval, jak to teda má s tím že je a nezadaný, protože by se do toho akorát tak víc zamotal. Se slovy mu to občas vážně nešlo. Slečna však byla velmi milá a během momentu zapomněl na trapnou situaci, kterou dali dopořádku.* Jo, no vidíte... super balící technika, jen nesmíte narazit na pako, co nepozná vlastní vozík *přisadí si v dobrém duchu na vlastní účet a dobrá nálada se mu opět vrací.* Canderetta *pokusil se zopakovat a uznale pokýval hlavou. To opravdu ještě asi neslyšel a nikoho takového nezná, ale zkrácenina Candy zní fajn. Nutilo to k upřímnému úsměvu.* Takže večeři jo? To sníte celý? *zajímal se, když už teda jako sám bonznul že se sněkým vídá, tak proč nevyslídit, zda taky doma někoho nemá.* *Pokýval uznale nad zmrzlinou, ale sám doma nikdy nemá.* Já jsem asi spíš na to maso a když sladký, tak spíš čokoládu. Bílou, takže to vlastně ani čokoláda není... a ovoce. *Přiznal.* /Univerzita, dárkové předměty... / *nestačil zírat, fakt má na ty sudentky asi štěstí... /smůlu... Ale nedal nic najevo.* Páni, no jako... jasný *snažil se během hovoru vyjádřit, že je plně prezenční a soustředěný.* Jo, aha, takže... jsi tu na koleji, nebo tak něco? *hádal, když zmínila rodiče* A co studuješ teda? Zdravotní sestru? *Každý už měl svůj vozík a pomalu se sunuli vpřed. Bylo mu jasné, že díky hovoru zapomene asi půlku toho, co chtěl koupit, protože nemá nákupní seznam, jak ona,a le to nevadilo.*
*Všimne si, jak se Geretovi uleví po zmatku s nákupním vozíkem, a raduje se, že se situace uvolnila. Kývne na jeho poznámku o balící technice s úsměvem.* No, kdo by to řekl, že taková malá věc může způsobit takový zmatek, že? *Oba už mají ten svůj a ona si už jen dává pozor, aby nezapomenula nic vzít. Víc než otázka jestli má doma i dalšího strávníka jí prvně napadne, že mu zmínkou o lasagních udělala chutě.* Co, dáš si taky? *Nabídne aniž by jí docházelo, že se potkali teprve před ani ne pěti minutama* Většinou když vařím, vydrží mi to na dva, tři dny. Ne, bílá čokoláda fakt není čokoláda. *Krčí nos se smíchem. Evidentně její nejméně oblíbený druh čokolády.* A takový ovoce v čokoládě! *Kdy naposledy měla takovou dobrotu jako namáčet si kousky ovoce do roztavené čokolády…* Jo tak něco, takový ten společný studentský byt, mám tři spolubydlící, ale když se chceme potkat, musíme se na tom dopředu domluvit. *Protočí oči nad tím, jak rozdílný rozvrhy můžou čtyři holky mít. Když se tam stěhovala, myslela, že bude mít aspoň s kým po večerech pít víno a ono ne.* Studuju ve druháku fyzioterapii. Hlavně protože chci mít možnost se dát na rehabilitace na koních a mít v tom dobrý základ, vědět co, jak a proč dělám. Já vyrůstám na ranči a nabízíme výuku jízdy pro všechny věkový i výkonnostní kategorie, vyjížďky, výcvik koní, parkur, drezuru, všechno… ale na rehabilitace nikdo nemá vzdělání, tak to chci napravit. *Začne mluvit s energií v hlase, která se však ke konci vytratí a ona trochu posmutní. Trochu se jakoby v myšlenkách vzdálí.* Ne ale vážně… Chci dělat něco prospěšnýho. Být schopná někdy někomu pomoct se třeba postavit na nohy. *A úplně mimoděk když prochází kolem čela jednoho z regálů, kde je akční zboží, hodí do košíku balení velké čokolády s oříšky. Po pár dalších chvílích se opět probere plně do přítomnosti.* No už mi chybí snad jen sýr. Co ty? *Seznam neseznam, má pocit, že stejně jí něco bude chybět.* A ty pracuješ?
*Přešla na tykání a vyhnula se odpovědi ohledně večeře, což jí nemohl mít za zlé. Navíc se jej s vtipem zeptala, jestli by si nedal taky.* Tak vždycky chutná lépe, když vaří někdo jiný. Nebo se to tak alespoň říká, ne? *poznamenal s pokrčením ramen.* Héj... mě fakt chutná *bránil svůj bílý poklad. Klasická čokoláda prostě... nebyla ono. Každou tyčinku nebo sladkost, co si koupil, byla jedině v "bílé" edici. Naopak se zaksichtil na to, když si později nabrala čokoládu s oříčky. Nah, to teda nemusel vůbec.* Tři spolubydlící a skoro se nepotkáváte? to musí být požehnání, ne? Mít chvíli ticha? *hádal podle sebe.* Fyzio jo? To zní... aha *specializace na koně byla především pro pacienty s postížením, kteří potřebovali zvláštní péči. Nic pro něj. Bohužel.* Tyjo a kde? Tady v NY? Ta moje... kamarádka má taky rodinu co vlastní jakési speciální koně *vzpomněl si ihned. *Ale teda asi spíš na tu drezuru... To je fajn, že se chceš věnovat pomoci lidem. *ocenil.* Mě by se občas fyzioterapeut hodil... Mám už svůj věk a tak *řekl spíš ze srandy, ale smutná pravda byla, že už mu opravdu není dvacet.* Já? co j... aha *došlo mu, že mluví už zase o nákupu o který tak trochu ztratil zájem. Občas byl kam vítr, tam plášť.* Jo hmmm, asi snad všechno, no kdyžtak to nemám daleko...* odbyl to s mávnutím ruky.* Co, jo jasně! Jistě že pracuju *nedal se, ale pak mu došlo, že vlastně nepracuje, ale odmítal to přiznat.* V Zoo. Dělám tam teď před svátky brigádu v kotcích a tak... Jsem se nedávno přistěhoval, tak teprve hledám něco na stálo. *Připomněl si tím, že by se měl urychleně Benovi ozvat, dokud jeho nabídka pořád ještě snad platí... a poohlédnout se po tom, z čeho profituje nejvíce, napříč státy nejen v Americe. Jenže o tom mluvit nemohl a ani nechtěl. Přesto měl dojem, že by měl udělat trochu větší dojem...* Vlastně bych se chtěl vrátit opět k boxu *prohlásil, třebaže to nebyla vůbec pravda. Ani netušil, jak k tomu vlastně jeho chorý mozek došel.*
Ne, rozhodně to je pravda, když si to nemusíš uvařit sám, chutná to jídlo o tolik líp! Tak moc by se mi líbilo mít v New Yorku někoho, kdo by mi někdy uvařil. Holky na bytě totiž asi žijí ze vzduchu, nebo já nevím. *Zavrtí nad tím hlavou. Ona sama není zvyklá na jídla v tekuté podobě z prášku. Z toho by jí asi bylo po pár dnech zle.* Tři? Ehm dohromady jsme tři, sem to asi popletla, no to je jedno. Já... někdy bych si ráda měla i s kým popovídat a tak víš. Nemuset vymluvit díru do hlavy lidem v obchoďáku. *Směje se. Je to velmi milé setkání, přesně něco takového dnes potřebuje.* Nene, je to dvě až dvě a půl hodiny od New Yorku podle toho odkud vyrážíš. Když je špička, tak klidně i 4, nesnáším řízení skrz New York. Arcane Grove se to u nás jmenuje. Krásný ranč uprostřed lesů a luk s pastvinami. – Jé vážně? A mohla bych se s tvou kamarádkou někdy potkat? *Zajiskří v ní, že by tady našla další duši, která má v srdci nesmazatelný místo pro koně. Hned využije i další situace a snaží se ho nalákat, aby se stal obětním beránkem, na kterém by mohla získat nové zkušenosti.* Jó? Tak se někdy stav za námi. Máme školní rehabilitovnu… *Zarazí se na tom slově div si nezamotá jazyk. Určitě by se to dalo říct i lépe, ale to jí teď nepřišlo na mysl.* Něco jako máš učňovský kadeřnictví, to znáš ne? Pod dozorem našich zkušených terapeutů pomáháme jen za zlomkovou cenu a získáváme zkušenosti. Podle mě to jsou ty nejlepší praxe, protože trénovat jen na sobě navzájem je po chvíli no… málo variabilní. Ale buď v klidu, máme i několik kluků, kdyby ses nechtěl svěřit do péče něžné ženské síly. *Směje se. Zvlášť ona se se svou drobnou postavou setkává s předsudky, že taková panenka nemůže přeci pomoct dospělýmu chlapovi. A to by se jeden divil.* Ty děláš v Zoo? Prý se tam narodily nový vlčata! Ne teď. Samozřejmě ne teď, teď je už zima, ale v létě. Já tam asi v říjnu byla, ale neviděla sem je! Vlci jsou úžasní. Všechny zvířata jsou. Pracuješ v nějaký konkrétní části? Třeba s opicema? *Netuší proč ji napadly zrovna opice. Asi proto, že jí přijde, že s nima musí být opravdu zábava. Jedním jediným slovem se veškerá zábava vytratí.* Boxu? *Zopakuje jen tiše a zůstává na něj koukat tak, jak se na něj do teď ještě nikdy nepodívala. Jako by hledala v jeho obličeji něco, co tam ale vůbec nemůže být. Trvá velmi dlouho, než ještě o něco víc posmutní a poté se omluvně usměje. Ale v těch očích je vidět jen obrovská bolest, která nikdy neodešla.* Promiň. Vzpomínky. *Zamumlá a odvrátí se od něj asi aby se nerozplakala. Jen si vzpomene, že má zhluboka dýchat dokud se trochu neuklidní.* Gerete… *Osloví ho, aby se přivedla do přítomnosti, že on je Geret a nikdo jiný.* Moc ráda sem tě poznala. Já už půjdu zaplatit, protože ty lasagně se bohužel samy neudělají a tak… *Vydechne znovu. Mluvit klidným hlasem jí stojí fakt spoustu síly.*
Nemáš tu nikoho natolik blízkého? *divil se. Ale asi tím myslela hlavně to, že nikdo z jejích vrstevníků asi nevaří, což vlastně chápal vzhledem k jejímu věku.* Jo, to chápu, mám to stejně, zvlášť, když tady ještě moc lidí neznám... No, klidně se můžeme domluvit. Když mi dáš na sebe číslo* usmál se, ale nectěl ani ji, ani sebe do toho příliš tlačit, když se znají jen pár minut.* *O Arcne Grove nikdy neslyšel, ale znělo to krásně, jak to popisovala. Pak se ale trošku zhrozil, že by se chtěla poznat s Vali. Najednou si připadal velmi trapně, když si uvědomil, že je dívce pouhých sedmnáct let... Ještě jedna věc byla, když byli spolu a on na to prostě nějak nemyslel, ale pak tu byla ta sociální stránka, kdy mu to nepřipadalo vůbec korektní, aby se s tak mladou dívkou vídal a měl by se k tomu přiznat.* Jo, třeba se někdy všichni potkáme *zahrál snad do outu a přidal pár vět, aby to zahladil.* Hodně času věnuje studiu a taky těm koním, dělá akrobacii... To zní fajn *zamyslel se a snažil si to představit. Poptal se na detaily místa a možnosti, jak služby využít, nebo se k ní přihlásit. Musel se však zasmát, když mu navrhla, péči z řad mužů.* Myslím že spíš budu rád za tu něžnou péči *laškoval se smíchem.* *Bohužel s tou ZOO krapet přestřelil, nečekal že se toho tak chytne...* Jo, hmmm, tam jsou pořád nějaké mláďata. Vážně? Vlci... *podivil se, že z celé ZOO vybere zrovna to, dočeho se občas mění, ať už chce, nebo ne.* S opicema??? *poděsil se, jak k tomu přišla.* Spíš tak nějak všude. Kde je potřeba asi. *pokýval hlavou, jako kdyby to bylo jasné. Raději hodlal zpravit dojem tím, čím se živil dřív, kdy ještě respektoval zákony a žil relativně normální život. Ale soudě dle její reakce to vůbec nezpravil. Naopak.* Děje se něco? *Na to mu řekla, že vzpomínky... Jen ale on netušil jaké... Najednou se s ním loučí a on neví proč. Jistě by to mohlo být skutečně proto, že už ji dost zdržel, ale i tak měl dojem, že něco pokazil.* Jo jasně, promiň... *Omluvil se honem a nechal ji jít na kasu. Jenže mu to stejně nedalo a šel se svým malým nákupem na bezobsluhovou pokladnu a počkal pak na ni před východem.* Candy... Nechceš s tím nákupem pomoct domů? Nedalas mi ani to číslo. *připomněl se opatrně. Fakt mu bylo líto, že se jejich hovor stočil nějakým špatným směrem.*
Nemám. *Připustí.* Moc sem za ten rok a kousek, co tu přebývám nechodila ven. Ne se záměrem se seznamovat. Taky já předtím studovala módní návrhářství, to má k anatomii lidskýho těla a psychologii děsně daleko, takže mi dává škola docela zabrat. Fakt zapamatovat si, jak se jmenuje každý sval latinsky? Před zkouškama se vždycky cítím jak chodící encyklopedie. *Bohužel pro něj ho další slova o Valerii nezachrání, ale právě naopak. Trefil se znovu do černého.* Akrobacii? To by mi mohla pomoct, snažím se naučit nějaký akrobatický kousky na koni. Zase trochu posunout vystoupení, který děláváme. Viděla sem úžasný triky na youtube a strašně moc se to chci naučit, ale zatím nám to vůbec nejde. Posledně sem myslela, že mě Panda shodí jen si na ni sednu… *Kdo ví, co z jejich akrobatických plánů někdy vzejde nebo nevzejde. Sama umí udělat tak akorát hvězdu, ale třeba by s pomocí někoho, kdo by ji učil zvládla mnohem víc. Když souhlasí na její nabídku, aby se někdy zastavil k nim na rehabilitaci, nadšeně si tiše zatleská.* Výborně. Budu se těšit. Tak ti pak pošlu stránku, kde je otvírací doba a rezervace.. *Raduje se, jak to tak pěkně domluvila až ji nedochází, že na sebe ještě nemají žádný kontakt, i když on to už zmínil a ona neúmyslně zazdila. Je totiž tolik, kolik mu chce říct, jen proto, že se dostala do nálady, kdy je její pusa k nezastavení.* Jako malá sem s dědou potkala v lese vlčici s mláďaty jen pár kilometrů od ranče, když jsme šli na výlet. Mohla sem se jen chviličku dívat, abych ji nevyděsila a pak nás nekousla do zadku. Od tý doby sem vlky u nás už nikdy neviděla. Což je asi dobře, asi bych byla strachy bez sebe stát naproti zuby cenícímu vlkovi. Vůbec nevím, co bych měla dělat. *Koukne po něm jako kdyby čekala, že jí dá odpověď jako z příručky sebe přežití v lese. Ale popravdě nic nečeká.* Cooo? Nemáš rád opice? *Směje se nad jeho vyděšeným tonu hlasu.* To je hezký, takto se dostaneš všude e zvířatům, kam my jako návštěvníci vůbec ani nemůžem. *Samotnou ji mrzí, jak nehezky ho utla a žere ji to celou dobu, co kouká na pokladní, které ruce lítaj se zbožím zleva doprava. A cítí se ještě mnohem hůř, když vidí, že na ni čeká. Provinilost vzroste na nový level. Dojde pomalu k němu a omluvně se usměje. A ještě ji nabídne pomoct s taškou... Fakt ho odhadla dobře, že je to hodný člověk.* Jo, to číslo! Já úplně zapomněla. To bych pak musela sem chodit každý den v naději, že tě zase náhodou potkám. *Snaží se o vtip a úplně cítí, že jí to nejde. Nadiktuje mu číslo a nechá se prozvonit, aby ho měli oba dva navzájem.* Děkuju za nabídku i za společnost při nákupu, fakt si toho vážím, ale domů půjdu sama, nebyla bych teď úplně nejlepší společnost, ale ozvu se! Pošlu ti určitě tu stránku na rehabky. Přiď prosím! Nebudeš litovat, slibuju. Hezký večer Gerete. *Věnuje mu poslední úsměv a zmizí do tmavých ulic města*
*Docela dost jej zajímalo, co ji přimělo k tomu, aby změnila obor. Nějak se ale nestihl ani zeptat, hovor plynule navazoval a už se nebylo kdy k tématu vrátit.* Vážně? *zeptal se trochu vyděšeně, když ji spíš nadchl, namísto toho, aby ji od Val odradil. No nezbývalo asi, než se pak nenápadně Vali zaptat, pokud chtěl Candy někdy vidět, jistě by se jej na to ptala.* Hele nic neslibuju, ale zeptám se jo?... Jo, super, pošli *souhlasil tedy i s možností objednat se. Taky proč ne... Nechat se od mladých děvčat nevinně rozmazlovat. Nadělí si to k Vánocům, beztak nemá čím jiným by si udělal radost mezi vším tím renovováním a svátky.* *Její nadšení pro vlky je... neobvyklé. Kdyby tak tušila...* Potkat vlka je poměrně vzácné... Myslím ale, že bys mu neměla zírat do očí a taky se nesnažit utéct, nebo otáčet k němu zády. Spíš... Dělat hluk a snažit se vypadat větší *obdařil ji několika radami, které jí však se setkáním s vlkodlakem pravděpodobně nebudou k užitku. *Nejlepší je se lesům vyhnout, zvlášť, když jsi sama, nebo se už stmívá. *Poradil raději. Nemělo moc cenu se vytahovat s tím, že žil posledních několik let převážně v přírodě. Přes zimu často ve vlčí podobě setrvával mnohem déle, než by musel, když se mu nepodařilo sehnat si adekvátní "brigádu" u někoho na statku, nebo třeba v továrně s přespáním. Přes léto miloval volnou přírodu i ve vlastním těle. Lovil ryby a spal tam, kde mu příroda ustlala.* No... Moc ne, měl jsem kamarádku, co tvrdila, že jí opici připomínám. Myslela to sice hezky... Teda alespoň doufám, ale přesto to nebylo moc příjemné, když si ze mě utahovala. *přiznal, nyní se smíchem. Radka byla malá rusovlasá a divoká potvora, které nechyběla upřímnost ať už se o ni někdo prosil, nebo ne. Bude mu chybět, pravděpodobně se už nikdy nepotkají... Ale to by se dalo říci i o mnoha jiných lidech, či tvorů, které za ty roky poznal a které považoval dlouhé roky za přátelé. Nakonec se však vrátil sem, do NY, kde jeho příběh začal a měl dojem, že nemá absolutně nikoho, komu věřit, komu se svěřit. Dokud nové vazby, které navázal nezesílí na úroveň přátelství.* Jo je to fajn *zalhal, protože v té ZOO ještě ani nenastoupil. Ostuda.* *Víc toho probrat nestačili, oba šli zaplatit za nákup a setkali se až venku před marketem.* Díky *usměje se, když si vymění čísla.* To je v pořádku. Rád jsme tě poznal a budu čekat na tvou zprávu. Tobě také. Candy. * rozloučil se a vyrazil rovněž domů.*
*Přemýšlel nad ní stále víc a měl dojem, že dost možná věci jen špatně pochopil. Když představoval Valérii a Natálii Kimberly, označil je za nejlepší kamarádky, což Nat komentovala s úšklebkem "kdyby kamarádky"... a Val později řekla, že vztah mezi nimi je nový. Možná byl problém právě v tomhle.* /Byly prostě jen známé a staly se kamarádkami?/ *No dávalo by to smysl minimálně v tom ohledu, jak se chová k němu. Respektive nechává ho, aby se k ní on choval. Navíc ten polibek...* /To co sakra mělo být?/ *Políbila jej sama a on to nemohl dostat z hlavy. nakonec to vzdal, ještě téhož večera jí napsal na dobrou noc a jak moc jí to slušelo, po probuzení jí poslal dobré ráno a i během dne kontroloval mobil, zda mu neodpověděla na některou z jeho občasných zpráv, ve které vzpomínal maličkosti z jejich hovoru, nebo i trochu flirtoval, když například pochválil znovu její dárek a poslal jí fotku ze sprchy, kdy jej měl na krku. Nešlo o nic víc, než čtvereček nahé hrudi, krk a mokré vlasy, které byly na fotce vidět. Nic hanbatého, nebo tak, přesto to jistě svou jiskru mělo.* *Po víkendu nevydržel a v úterý se ji zeptal, zda by nešla ve čtvrtek do kina něco shlédnout, což považoval vlastně za další rande. Už v těch potravinách, kde sebral cizí dívce vozík a pak se s ní seznámil, tak naznačil, že je zadaný, protože se tak opravdu cítil. Vali zaměstnávala každou jeho volnou myšlenku a nemohl se čtvrtku skoro ani dočkat. Konečně ji směl vyzvednout na jejich místě poblíž jejího domu a společně vyrazit do centra na promítání filmu, který ona vybrala z toho, co tento týden hráli.* *Na přivítanou ji políbil zcela samozřejmě na tvář, když ji lehce stiskl v objetí. Jejich malý rituál, který by si nenechal ani za nic ujít.* "Jak se ti vede?" *zajímal se v úvodu. Mrazy značně povolily a dost se oteplilo. Pod rozepnutou koženou bundou měl jen černé tričko s krátkým rukávem.*
*Val popravdě neměla jasno v tom, co ji ke Geretovi tak táhne. Jestli podvědomá potřeba pomáhat, touha po nebezpečí, zábavě, nebo prostě 'jen' potřeba se občas vídat s tím jediným chlapem, kterého v životě momentálně měla. Když ji Geret pozval do kina, zvlášť po oslavě s Nat nad tím dost váhala. Nakonec ale přijala.* /Je to jen kino. Nemůže se přestat bavit a stýkat se všemi, krom Nat jen proto, že to z ní upírka vycítí./ *Vybrala tedy film, který tušila, že by mohl alespoň trochu zajímat i Gereta a ve čtvrtek na něj čekala na jejich obvyklém místě. Oplatila mu polibek na tvář svým a pousmála se.* Menší neshoda s Nat nad tím, že je ze mě cítit vlkodlak. Jinak se mám skvěle. *Uculila se a v objetí se k němu lehce přitulila.* Jak se máš ty, Gerete? Koukám, že to s vlkodlačí termoregulací opravdu platí, jak ti v tomhle může nebýt zima? *Zavrtěla nevěřícně hlavou s úsměvem.* Půjdeme? *Optala se a při chůzi se do něj zavěsila.*
*Sledoval ji už z dálky a jeho nervozita stoupala přesně do té chvíle, kdy sevřel dívku ve svém náručí, v tom momentě začalo být vše v naprostém pořádku a pro nervozitu až nezbýval žádný prostor. Prázdnota v srdci, kterou cítil tolik let, až se takřka stala jeho součástí, byla vyplněna. Vdechl její jedinečnou vůni, když mu oplatila polibek na tvář a cítil, že tohle je to, v co celou tu dobu doufal, aniž by věděl, že mu to chybí.* *Potěšila jej, jak se z jeho objetí sama nehrnula a oni tak chvíli setrvali a usmál se pobaveně nad tím, že z ní byl někdy cítit. Popravdě se mu to i dost zamlouvalo, takže zcela přešel zmínku o Natálii. Maličko víc ji pro vlastní potěšení na sobě přitiskl.* Třeba si na to časem zvykne *vyjádřil maličko potměšile a odklonil se, aby viděl její krásnou tvář, vizualizujíc si její čarodějnou značku, kterou na jejich první schůzce viděl na jejím čele.* Upřímně? *usmál se rozmařile.* Hřeje mě byť i jen myšlenka na to, kdy tě znovu uvidím a teď, když jsi se mnou, mám pocit, jako kdyby bylo alespoň patnáct nad nulou *vynesl jí malou poklonu a vyjádřil tím svou radost z jejich setkání.* *Spokojeně jí nabídl rámě, velmi dobře si uvědomujíc její blízkost po svém boku a nemohl být asi šťastnější. Několik desítek kroků se tak jen usmíval a užíval si, co v ní má, zatímco neodbytná mysl tlačila slova na jazyk o tom, jak myslel jen na ni. Na taková vyznání však bylo příliš brzy a tak ovládal své tužby a snažil se přijít na bezpečné téma. Jako první mu na mysl vyvstalo setkání se Styrou.* Má dcera si za mě stačila najít náhradu... *pronesl s pobavením.* Pořídila si vlkodlačího kocoura, věřila bys tomu, že existuje takové plemeno? Říká mu Hedes a přísahám, že to zvíře má neskutečný privilegia... Nejen že ho rozmazluje odměnami za "roztomilost" jak tomu sama říká, ale taky k ní může kdykoliv do postele, vynucuje si venčení venku, jako kdyby to byl opravdový pes a ošklivý je... No hrůza pohledět *smál se. Bylo jasné, že jeho slova jsou myšlena s nadsázkou a kocour se mu dost možná dokonce zamlouvá.* Ale pohladit se nenechá, neřád... jen škrábe a prská, zato od paničky... *mávl rukou a povzdechl si teatrálně.* Co ty a ten tvůj havran? Taky má takové požadavky na péči, nebo tě jen hlídá? *zajímal se. Zmínila se o neobvyklém mazlíčkovi na minulé schůzce a on ani nevěděl, jak se jmenuje, nebo jak k němu přišla.*
*Ušklíbla se nad jeho poznámkou.* Jsi potvora. *Rýpla si do něj, ale neubránila se přitom v duchu poznámce, že sama není o moc lepší.* Taky tě ráda vidím. *Pak už se ale zaposlouchala do jeho vyprávění o Styře.* Náhradu? *Optala se nechápavě, ale když vysvětlil, že si pořídila vlkodlačího kocoura, rozesmála se.* Musel jsi jí za ty roky chybět. *Rýpla si, ale pak se usmála.* Jsou to zajímavé potvůrky. Asi ne úplně pro mě, ale dokážu si představit, že to někoho bere. Zvlášť pokud má psí povahu, je to takový ten dobrý kompromis, když chceš psa i kočku, ale byt ti stačí jen na jedno. *Pobavil ji rovněž výběr jména.* Koukám, že obě nějak směřujeme k té řecké mytologii… Moje prostřední jméno je Eris a havran, kterého mám, je Pallas. Zachránila jsem ho na jedné vyjížďce, původně jsem ho chtěla jen vypiplat a vyslat zpátky do přírody, ale jednak jsem si od té doby pročetla lecos o albínech a jednak jemu samotnému se už od nás nechtělo. Požadavků moc nemá, jen občas podrbat a jinak svatý klid a pokoj. *Zasmála se.* Je to jinak hrozně zlaté zvíře. Jen když ho něco naštve, dokáže řvát. Naposledy to bylo, když jsem si nastavila budík na dřív, než se mu to zdálo vhodné. *Usmála se pobaveně nad tou vzpomínkou, zatímco se blížili ke kinu.* Jsem ráda, že ti ten náhrdelník udělal takovou radost. *Sama si porozepla kapsu bundy a poklepala na jednu z bílých soviček na rukavicích, aby mu ukázala, že jeho dárek také neodpočívá někde v šuplíku. Pod bundou měla svetřík, kratší sukni, punčošky a kozačky nad kolena.*
Prooč? Náhodou bych řekl, že máme mnohem citlivější nos na všelijaké pachy a přesto nevracíme narážky se slovy, že upír páchne, jako kdyby něco v místnosti chcíplo... *pokrčil rameny v potřebě se obhájit. Měl vcelku za to, že není sám o sobě cítit "psem" pokud nebyl těsně po přeměně. Rozhodně nesdílel názor že by byla z jakéhokoliv vlkodlaka cítit jeho podstata, to byl holý nesmysl. Chlap mohl bejt cítit jen tím, co dělal, jak žil a jak se o sebe staral. Ale upíři měli vždy potřebu se nadřazovat s vtipy o smradlavém kožichu, které pravděpodobně nikdy nevyjdou z módy.* Jo, to sedí *usmíval se nad zhodnocením důvodů, proč si jeho dcera pořídila něco tak ošklivého a ještě to mazlí.* Albínech? Ten havran je bílý? *přemýšlel, zda takové stvoření kdy viděl, slyšel o albínech medvědech, nebo jiné lesní zvěři, ale havrana snad neviděl ani na obrázku.* Eris a Pallas? *optal se a nakrčil čelo, očividně nebyl v této oblasti dostatečně vzdělán, aby věděl, co ta jména znamenají, nebo co je pojí s mytologií, ale zasmál se vyprávění o brzkém vstávání a budíku.* *Konečně byli blízko kina a zpomalili. Otočil ji na sebe, aby ji na moment zdržel, když řekla, že je ráda, že mu náhrdelník udělal radost.* Ty mi děláš radost *zvedl její bradičku mírně vzhůru a odvážil se pro něžný polibek bez jazyka, jen párkrát otřít rty o ty její... Než si ji zavedl s rukou okolo pasu k občerstvení před kinem.* Co si dáme? Na co máš chuť? *asi zbytečné bylo říkat, že on na ni, k tomu asi stačily jeho výmluvné pohledy a touha držet si ji u sebe.* Co velký popcorn, pro oba? Slanina & sýr? *navrhl a každému koupil i velké pití. K tomu cokoliv by vymyslela dalšího bez ohledu na cenu a s občerstvením by se vydali ke kontrole lístků, které měl už v mobilu. Objednal jim sedačku pro pár, bez mezery mezi nimi a byl za to velmi rád. Popcorn hezky položí na své stehno, aby ho měla blízko. Nehodlal ujídat víc, než symbolicky, aby jí nic nechybělo. Byl víc než spokojen pouhou její přítomností.*
Myslím, že to má co dočinění i s věkem. Neber si to osobně. *Ona sama tu nevraživost mezi upíry a vlkodlaky nechápala, navíc Geret s Elaine byli jasným důkazem, že tahle rivalita se dala překousnout a starší upíři a vlkodlaci se k sobě dokázali chovat s nějakou slušností. Při té poznámce o tom, že v místnosti něco chcíplo sebou ale trhla.* A vím, žes to říkal jen pro srovnání, ale už to, prosím, neříkej. *Požádala ho tiše. Ta poznámka jí kvůli Nat byla mimořádně nepříjemná. Byla tak vděčná, když se téma stočilo ke zvířatům.* No, bílý je částečně, je to spíš směs světlých barev. *Našla Pallasovu fotku a ukázala mu ji.* No, ano. Eris je bohyně chaosu z řecké mytologie, Pallas Athéna je bohyně války a moudrosti. *Vysvětlila zjednodušeně. Nad jeho komplimentem se pousmála a polibek mu lehce oplatila, byť váhavě, ještě pořád v ní rezonoval komentář, který nepřímo věnoval Nat.* Popravdě, na cokoli. Popcorn zní fajn. *Přikývla souhlasně a společně s Geretem zamířila k občerstvení a následně do sálu, kde si shodila bundu, kterou přehodila přes sedadlo a kabelku si odložila na stranu, aby nepřekážela mezi nimi.* Jsem ráda, že to setkání jinak vyšlo dobře. Vypadá to, že jste si chyběli vzájemně. *Okomentovala jeho setkání se Styrou s úsměvem.* A kocourovi dej čas, jednou si na tebe zvykne. *Uculila se.*
Nechtěl jsem *reagoval na to, aby už nic podobného neříkal, ale trochu jej to štvalo. Připadalo mu, jako kdyby to bylo otočeno proti němu.* *Neřekl přece že mu upíři smrdí. Naznačil pouze to, že mu vadí, že to ON smrdí Natálii... a byl by rád, kdyby byla tolerantnější.* *Bohužel netušil, že je to on, kdo vstupuje mezi obě dívky. Jak by mohl. Z toho, jakým způsobem se s ním Vali minule loučila nedokázal vyvodit jiný důsledek, než opětovaný zájem a byl by samozřejmě rád, kdyby jejich vztah, nebo co to je, požehnala jak její maminka, tak i kamarádka.* Vypadá vážně zajímavě *snažil se soustředit na to, jak mu ukazovala fotku havrana, na kterého se ptal a na téma které následovalo* Aha, už rozumím... *jednoduše si nepřiřadil k Athéně to Pallas...* Bohyně chaosu... *zopakoval a podíval se na ni po očku.* Něco na co bych si měl dávat pozor? *zeptal se pro uvolnění atmosféry s hravostí v hlase.* *Polibek byl maličko vlažný, ale doufal, že se to během večera změní. Vybrali si velký popcorn a pití a vydali se do sálu. Taktéž si odložil bundu a usadil se.* Taky jsem rád. Nikoho dalšího kromě ní v životě nemám *usmál se střídmě.* *Měl chuť říct, že by byl rád, kdyby si na něj zvykla hlavně Naty, ale raději by se kousl do jazyka, než to téma znovu otvírat.* Jednou *souhlasil tedy a úsměv vypadal opět pobaveně.* *Světla potemněla a sál se utišil. Na plátně se začaly střídat reklamy a on k nim obrátil svou pozornost. Pak začal film. Přidržoval popcorn a snažil se příliš často nevracet očima na její stehna. Kozačky jí končily nad koleny a sukně byla velmi krátká, třebaže měla punčochy, prosvítala skrze ně holá kůže a neustále to přitahovalo pozornost, zvlášť když seděli vedle sebe. Velmi jí to dnes slušelo a cítil se polichocen tím, co si na sebe k jejich schůzce jistě s vědomým záměrem vybrala. Myšlenky na dívku vedle sebe mu nedovolovaly soustředit se plnohodnotně na film, ale to nevadilo. Vnímal hlavní linku a užíval si toho, že jsou tak blízko sebe. Pomáhal jí s popcornem a vnímavě zaznamenával každé hrábnutí do papírové krabičky opřené o jeho stehno. Připadalo mu to příjemně intimní. Dokázal by si představit podobné večery v útulném prostředí domova, kdy by spolu leželi na gauči, přitulení jeden na druhého, sledujíc společně film... Ale nejdřív musí takový domov vytvořit. Dům navzdory nejdůležitějším opravám zůstával v nedobrém stavu. Díky topení se teprve zbavoval letité vlhkosti stěn a nepřipadalo moc v úvahu, aby si k sobě návštěvu pozval. Připadal si kvůli tomu jak kdyby mu bylo opět dvacet a randil poprvé. Závislý jen na randíčkách po kinech a restauracích s polibkem na konci, ale co jiného se dalo dělat...*
*Zamyšleně po něm při tom dotazu koukla.* Ono je něco, na co by sis pozor dávat neměl? *Zeptala se nevinně, ale v té otázce bylo něco lehce znepokojivého. Nad jeho odpovědí stran Styry však s úsměvem přikývla, než usedli a film začal. Kino bylo narvané k prasknutí, takže pro dnešek byl Geret jejího čtení myšlenek ušetřen, protože Val bylo naprosto jasné, že kdyby se o to jen pokusila, nejspíš by ztratila kontrolu a to poslední, co by potřebovala, by bylo řešit partu lidí v kině, kteří viděli její čarodějné znamení. Nebrala to však jako nic zlého, naopak. Tentokrát byla ve stejné pozici, jako většina normálních lidí a musela jen odhadovat a číst situaci. Byl to nezvyk, ale ne nepříjemný. Sama neměla problém se na film soustředit, byť občasný, nebo spíš soustavný Geretův pohled jí neušel. Nijak to však nekomentovala. Koneckonců, jak správně sám řekl, líbila se mu a svoje představy jen tak vypnout nemohl. Lehce při té vzpomínce zčervenala a jakoby si najednou až teď uvědomila, že se jejich stehna dotýkají, ale nahlas opět nic neřekla. Vlastně vůbec nemluvila, pokud se nechtěla doptat na něco k filmu nebo se neomlouvala, pokud se jejich ruce nad popcornem náhodou srazily, byť to zjevně ani jednomu z nich nevadilo.*
*Její odpověď bral čistě jako řečnickou, nad kterou se nepozastavoval a jen zavrtěl se smíchem hlavou. Pokračovali do sálu a vše šlo velmi dobře, alespoň podle něj. Vali byla vtažená do děje a on si velmi užíval její společnosti a sdíleného zážitku. Tedy asi do chvíle, kdy byl film přibližně ve své poslední třetině a hlavní hrdina se odhodlal k velkému kroku před závěrečným zůčtováním plným nebezpečí a začal se vášnivě milovat se svou milou. Scéna byla natočena překvapivě detailně a sálem se ozývaly zvuky rozkoše, zatímco tvůrci dávali ochutnat divákům i dalších vjemů, převážně tedy těch zrakovým. Odhalená kůže, smyslné doteky a maličko zdlouhavá kopulace na jinak akční film. Kvůli scéně se bál očima odlepit od plátna, aby se podíval jak reaguje náctiletá dívka vedle něj. Absolutně netušil, zda už někdy měla muže, nebo jak dalece sahají její intimní zkušenosti a doposud jej na to myslet popravdě ani nenapadlo. Maličko křečovitě si poposedl na sedadle. Rozhodně jej nevyváděla z míry sexuální scéna, spíš to, že je jí svědkem právě s Vali a nebylo mu to dvakrát příjemné, když mezi nimi ještě k ničemu pdoobnému nedošlo.*
*Že měla být ve filmu i scéna tohoto typu nebylo pro Val zásadním překvapením, koneckonců film vybírala. I když, pravda, že bude natolik detailní nečekala ani ona. Sama si však neměla na co stěžovat, oba herci v titulních rolích byli moc krásní a podle jejího názoru film, byť už to bylo lehce na kraně, pořád ještě dokázal udržet balanc mezi tím, co mělo být vidět a co mělo zůstat zakryto. Sama si tak scénu poměrně užívala. Všimla si však, jak Geret v podstatě hypnotizuje obrazovku a měla zvláštní pocit, že to nemá ani tak co dočinení s tím, že by mu scéna připadala tak skvělá, ale že se snažil vyhnout pohledu na ni. Opatrně k němu natáhla ruku a jemně ho pohladila po paži, aby ho ujistila, že je vše v pořádku. Sama se zabořila víc do sedadla a jen se v klidu dál koukala, zatímco Gereta nepřítomně hladila po paži a snažila se na něj, jak skrze samotný dotek, tak svou magii, přenést alespoň trochu klidu.*
*Její dotek na jeho paži byl nečekaný, ale ne nevítaný. Popravdě mu to ale vůbec neulehčoval, protože se snažil okamžitě přijít na to, zda mu tím dívka po jeho pravici něco nenaznačuje. Pomalu spustil ruku a položil ji na její stehno a slabě stiskl. Všude okolo byli lidé sledující film. Upíral nadále zrak na plátno, ale myslí byl plně u ní. Milostná scéna dávno skončila a přesto v něm něco zanechala. Pomalu se odhodlal podívat se na ni a pokud by vycítil, že je podobně naladěná, jistě by se k ní naklonil, aby se mohli chvíli líbat.*
*Když jí stehno stiskl, sotva znatelně se napjala, ale téměř ve vteřině se opět uvolnila. Nečekala ten dotek, ale nebyl jí nepříjemný. Pohled mu neoplácela, bylo pro ni teď jednodušší se soustředit na plátno, než na něj, protože se cítila poněkud přehlcená emocemi. Ruku z jeho paže nespouštěla a dál ho hladila, její pohyb jen o něco zpomalil a její ruka se trochu víc obtočila okolo té jeho, jako by jej chtěla ujistit, že je to v pořádku.*
*Mírný stud, který cítil byl pryč, jako kdyby jej spláchla voda. Zůstala jen její ruka na jeho paži a jeho dlaň na jejím stehně. neoplatila mu pohled, ale vnímal, jak se její ruka okolo té jeho víc obtočila a vrátil tak taktéž pohled na plátno, protože nebyl vhodný moment, aby se k ní naklonil pro polibek, když se zdála uchvácena pokračování příběhu který spoelčně přišli shlédnout. Ruku z jejího klína však nepouštěl, hladivě přejel po vnitřní straně stehna a cítil, jak mu srdce tluče rychleji s tím, jak se mu zvyšuje tep krve. Ruka se zastavila u lemu sukně, který promnul mezi dvěma prsty, než pustil a celou dlaň opět věnoval jen místu s vrstvou punčocháčů.*
*Pomalu, rozechvěle vydechla a přivřela oči, ale nedala najevo žádný nesouhlas. Byla vděčná, že i Geret stočil pohled zpět k plátnu a celá komunikace se přesunula jen do sféry doteků. Bylo tak pro ni jednodušší zpracovávat své vlastní emoce, když se nemusela soustředit ještě na pohledy, nebo slova. Ta z reproduktorů vnímala jen jako určitý šum. Nechala ruku sjet až na jeho dlaň a opět zpátky na jeho paži. Bilo se v ní hned několik pocitů, ale hlavně dvě touhy; zastavit ho, anebo mu nějak naznačit, aby šel dál. Zatím toho nebyla schopná, tak jen naznačovala a rozhodnutí prozatím nechávala na něm.*
*Tmu protínaly světelné efekty a odlesky z hraného filmu před jejich očima. Nikdo jim zdánlivě nevěnoval pozornost. Jinak by tomu jistě bylo, kdyby se líbali, ale takto nevzbuzovali takřka žádnou pozornost. Snažil se přes zvuky přestřelky a sérii dialogů vnímat případné změny v jejím dechu, ale bylo mu to odepřeno, v kině bylo prostě příliš mnohu ruchu, ale i tak mu naznačila, jak si možná chybně vyložil, že chce, aby pokračoval. Měl dojem, jakoby chtěla sama jeho dlaň posunout výš, ale neodvažovala se a tak to udělal sám v momentě, kdy se její dlaň pomalu vrátila na jeho paži. Pomalu sunul své prsty po vnitřku jejího stehna pod kratinkou sukýnku. Byl by si přál, aby bylo léto a ona měla pod sukní jen kalhotky, ale i tak věřil, že si dokáže poradit. Jen nevěděl zda to hnát do extrému přímo tady… Odhadoval takových patnáct minut do konce filmu. Nakonec se odhodlal a jeho snaha vynesly kýžený výsledek a když opuštěli kino, měl co dělat, aby na nich nikdo z návštěvníků nic nepoznal.* Líbilo se kino? *zeptal se nevinně, jako kdyby se bavili čistě o tom, co bylo na plátně.* Můžu tě pozvat ještě na skleničku? *navrhl když vyšla a objal ji volně kolem pasu. Nedaleký bar lákal svými barovými stoličkami a on zatoužil vidět ji v tom, co měla na sobě na jedné takové sedět.*
*Díkybohu, vypadalo to, že si opravdu nikdo ničeho nevšiml a ona sama si v duchu děkovala, že se dokázala udržet na uzdě a dokázala udržet i své iluze, aby nevzbudila zájem veřejnosti, ať už kteroukoli z těchto věcí.* Jo, bylo to dobré. *V koutcích jí zacukalo, ale konečně se na něj alespoň dokázala podívat, byť červená jako rajče. Pozvání na drink moc ráda přijala, protože potřebovala alespoň trochu zklidnit nervy, než zamíří domů a věřila, že podobně na tom bude i Geret. Když dorazili, vyhoupla se na barovou stoličku a pustila se do prohlížení nápojového lístku. Na moment zaváhala, ale pak si tiše odkašlala, jako by chtěla něco říct.* Gerete… Chtěla jsem se na něco zeptat. Nebo spíš, o něco tě požádat. Pokud tedy budeš souhlasit a bude to možné, protože… Chápu, že ti to možná bude trochu proti srsti.
*I když na jejich první schůzce apeloval na to, aby v takto mladém věku alkohol nepila, věřil, že teď potřebují skleničku oba a že by to bylo příjemným pokračováním jejich večera. K jeho radosti si sedla na barovou stoličku a on si stoupl po jejím boku, aby ji mohl volně držet kolem pasu. Nestačil si ani pořádně užít ten pohled pro bohy, kdy dívka v tak krátké minisukni a s kozačkami nad kolena sedí na židličce přimo po jeho boku, ani objednat pití, když se na něj obrátila s prosboua rozbila jeho nepříliš vhodné myšlenky.* Ano? *nakrabatil čelo ve snaze uhodnout o co by asi tak mohlo jít. Velmi doufal, že by jej třeba chtěla představit své mámě, ale tak nějak tušil, že to asi nebude ono. I když by byl velmi mile překvapen.* *Předem však věděl jediné... o cokoliv požádá, jako by bylo předem splněno.*
*Už jeho výraz dával tušit, že mu tím nasadila brouka do hlavy.* Víš co se říká, kdo je připraven a nebývá překvapen a po té nehodě se Shaxem… Mám pocit, že jsem v některých ohledech strašně slabá. Ano mám sice svoje schopnosti, ale momentálně nejsou všespásné. Tak mě napadlo… *Na moment se odmlčela.* Ty máš s bojem zkušenosti. Myslíš, že bys mě mohl něco naučit? Alespoň nějakou sebeobranu, cokoli. Ať mám prostě v ruce něco, co mi pomůže, pokud nebudu moci použít magii, nebo nebude stačit. Řekněmě… Taková pojistka? *Zvedla k němu pohled.*
*Hlavou mu okamžitě projela vizualizace všeho, co jí tehdy ve své hlavě ukázal a snaha spojit si to se slovy, kterými se snažila vysvětlit, cože to po něm tedy doopravdy chce, ale bylo to maličko obtížné, když mozek nebyl upřednostňován v řádném prokrvení a nastala tak drobná pomlka, než několikrát v rychlosti zamrkal, jak dílečky zapadaly na své místo a on pochopil.* Chceš, abych tě... trénoval? *podivil se. Její upřený pohled tomu moc nepomáhal, takhle měl tak akorát ještě větší potřebu líbat její rty a ne myslet na požadavek, se kterým se na něj v dobré víře obrátila. Se značným sebeovládáním vytěsnil co okupovalo jeho myšlenky a nově si tedy představoval úkol ležící před ním.* Noooo... Jo, proč ne *Souhlasil a nové vizualizace se rozběhly jak na plátně. Základní postoj, vyhýbání se útoku a hospodaření se silou, využití vlastní hybnosti silnějšího protivníka...* Proč ne, Styru jsem učil snad od čtyř let... Ale nevím, zda si z toho období do desíti let dodnes něco odnesla... *řekl tiše v zamyšlení. Pak se jeho pohled zpřítomnil a usmál se na Vali a neodolal, aby se jí konečně nepokusil políbit, když byly její rty tak nádherně blízko.*
Chápu, pokud řekneš ne, vím že ti ta představa asi není příjemná, ale - *Než však tuhle myšlenku mohla dokončit, tak jí Geret trénink odsouhlasil. Rozzářila se jako sluníčko.* Opravdu? *Zeptala se a nedokázala skrýt jisté nadšení ve svém hlase. A zároveň vděk. Ano Matei by sice nejspíš ocenil, kdyby se věnoval spíš magii, ale než k tomuhle dostane příležitost, mohla by pro sebe udělat alespoň něco. Třeba se naučit sebeobranu, která nebude končit tím, že bude muset využívat telekinezi a modlit se, aby si nikdo nevšiml. Když se teď naklonil pro polibek, vyšla mu vstříc už klidněji a s větší ochotou.* Jen budeme muset vymyslet kde, bylo by fajn nějaké místo, kam náhodou nedojde moje máma, nebo Nat. Nemyslím si, že by jedna nebo druhá ocenily, že se učím zrovna tohle. /A zrovna od tebe…/ *Pomyslela si trochu hořce.*
*Říct jí NE jej ani na vteřinu nenapadlo a měl radost, že může vyhovět. Znamenalo to další schůzky a on už se teď nemohl dočkat.* Opravdu *potvrdil s něžností v hlase a naklonil se k ní pro polibek. Nechával ji zvyknout si na jeho rty. Na jemný dotek jazyka. Nespěchal, však na to čekal tak dlouho a ten polibek před kinem by se dal sotva počítat. Cítil, jak se mu vnitřnosti stahují společně s břišními svaly a byl rád, že si bundu pořád ještě neoblékl. Odklonil se a jemně jí přejel palcem po rtech. Jeho výraz byl mírně zvlněn fyzickým utrpením, které mu způsobovala, ale skoro hned se opět projasnil a usmál se. Ruka okolo jejího pasu ji maličko majetnicky na pár vteřin sevřela.* Neměl by se sebeobranu učit každý? Zvlášť krásné dívky... *nerozuměl nesouhlasu jejích blízkých, ale nechal to už pak být, ani mu nemusela odpovídat.* Myslím, že by to šlo u mě.. Jen musím... Musím se zaměřit... /na zcela jiné plochy nutné k přípravě, než jsem se věnoval doteď. Nechám kuchyň kuchyní... Bude potřeba vyčistit podlahy a koupit žíněnky... Stejně jsem si chtěl později vybavit posilovnu.../ Dej mi pár dní a můžeme se vrhnout na to *usmál se. Bude to dost práce, ale on si poradí.* *Náhle se mu v hlavě vybavilo ještě jedno téma, které s ní hodlal probrat a nyní se zdálo, že je vhodná příležitost. Jen tedy ještě na baru objednal jejich pití. Pro sebe značkový rum bez ledu a dámě, cokoliv, po čem by toužila.* Vali... v supermarketu jsem onehdy potkal jednu dívku. Candy... a ona mě požádala, zda bych vás nemohl... seznámit *začal asi neúplně přesně, protože pořád myslel na tolik rozličných věcí a nedošlo mu, že by mohl naznačovat něco nevhodného. Na stůl jim přistála objednávka pití a on s poděkováním rovnou zaplatil.* Jde o tvou akrobacii a koně. Mluvili jsme spolu o tobě a ona touží se něco naučit, nic jsme jí nesliboval, jen že se zeptám... Její rodina vlastní ranč dál za městem a ona je v New Yourku za studiem. *doplnil pro úplnost.*
*Poddala se polibku jako tehdy poprvé i podruhé a odtáhla se až v momenté, kdy to udělal i on, s tichým, přemýšlívým úsměvem.* Kdyby se ji učil každý, neměla už bych nic navíc. *Zavtipkovala, ale pak přikývla.* Měl by. *Zmateně pozvedla obočí, když začal koktat a dala mu čas se vyjádřit, ale nakonec stejně celou věc zamluvil a jen řekl, že by mohli cvičit u něj. Tak na to jen kývla a usmála se. Když se zmínil o Candy, rozzářila se jako sluníčko.* Ty se nezdáš, napřed Kim, teď Candy… Jen tak dál. *Její výraz absolutně nedával najevo nějaký nesouhlas, nebo žárlivost. Jak by taky mohl? Blondýnce byla tahle konkrétní emoce naprosto cizí. Doufala v nějakou poznámku stran dívčina vzhledu, ale místo toho dostala jen popis toho, jak by se s ní dívka ráda seznámila kvůli koním.* Páni, a já už se těšila, že se dozvím, jak milé setkání to bylo a jak byla hezká… Byla? *Zeptala se se zájmem a pobaveně se přitom zazubila.* Moc ráda ji poznám, zvlášť pokud jde o koně. *Přikývla nadšeně. vždycky doufala v nějakého parťáka na ježdění. Nat nepřipadala v úvahu kvůli dennímu světlu, těžko říct, jak by koně reagovali na vlkodlaka, přesto tomu chtěla dát šanci. Ale civil, podle všeho? To by mohla být ideální parťačka na podobné akce.* Máš na ni číslo, nebo tak? *Zeptala se, zatímco upila ze svého bílého vína a sáhla do tašky pro telefon, aby si dívčino číslo mohla případně opsat.*
*Propadal jejímu šarmu čím dál víc, pokud to ještě bylo možné. Láska to sice ještě nebyla, ale silné poblouznění a zamilovanost určitě. Toužil ji víc a víc poznávat, toužil, aby i ona znala jeho, aby měl někoho, komu na něm záleží stejně jako jemu na ni. Dávno zapomenutý pocit, který jej činil slabým a zranitelným. Začal ohledně Candy a její postoj jej plně zmátl. Pořád ji neznal natolik, aby mohl tušit, co se jí děje v hlavě, jak přemýšlí a co k němu případně cítí a jen se domýšlel, že by to mohl být její způsob, jak reagovat na větu o tom, že se poznal s novou dívkou. Raději proto objasnil, co tím v prvé řadě myslel, ale ona přidávala. Bral to za projev nesouhlasu s jeho chováním ať už to tak myslela, či nikoliv a nechtěl se nechat napálit na otázky toho, zda se mu zdála hezká. Naprosto klidně to tedy přešel. Co však přejít nedokázal je náhle stažený žaludek, který její poznámky vyvolaly, ale pořád to měl za její záměr. Vyvolat v něm vinu a bral to tedy s rozumem, kdy došel k závěru že je její drobné žárlení vlastně věc dobrá. I když cítil, že je něco špatně a byla to další červená vlajka, kterou zaznamenal a rozhodl se ji záměrně ignorovat.* Jo, mám... *přiznal a vytáhl ze zadní kapsy kalhot mobil, aby v něm našel číslo, které si uložil. Kopl do sebe panáka rumu a objednal si další. Jí bude to vínko možná ještě chvilku trvat a i když si druhého panáka dávat nechtěl, okolnosti se pro něj změnily.* Možná by jí stačilo se dívat na tvůj trénink...? Nemusíš se jí věnovat, pokud sama nechceš *zkusil to ještě, pokud by její nadšení bylo jen hrané, jak si myslel a byl v jejích slovech sarkasmus.*
*To, že její otázky naprosto odignoroval ji upřímně zamrzelo. S povzdechem si tak odpila ze svého vína, tedy jen do momentu, než přiznal, že její číslo má. Její úsměv byl zpět snad ve vteřině. Číslo si opsala a uložila. Jeho otázka ji však vyvedla z míry.* Hm? Proč bych nechtěla? *Zeptala se ho zmateně, zatímco už Candy psala smsku, kdo je, že na ni má číslo od Gereta a kdy by jí mohla zavolat, aby se blíže domluvily ohledně koní.* Nějak asi nechápu, co se mi tím snažíš naznačit a upřímně, ocenila bych, kdybys mi to prostě řekl namísto toho, abych po tom musela pátrat sama. Věřila, že nebude muset říkat víc. Geret přinejmenším tuhle její schopnost znal a doufala, že spíš ocení možnost se svěřit, než kdyby se mu rovnou začala hrabat v hlavě.*
/Žeby jí křivdil a její radost byla skutečná? Ale proč? Kvůli koním?/ *Znal pár lidí jejichž láska ke zvířatům se dala označit jako neúměrná posedlost a začínal si myslet, že Candy, stejně jako Vali na tom budou asi podobně. Ač to nesdílel, neodsuzoval a snažil se zbavit toho divného dojmu, který z celé konverzace měl, protože mu připadalo že se jen špatně pochopili. Respektive on špatně vyhodnotil styl její komunikace a možná prostě dělá z komára velblouda úplně zbytečně.* Ne, jen mě napadlo... Nech to plavat *odmávl a schoval si mobil zpět na místo, zatímco ona klofala SMS pro Candy.* Nedělej to *varoval ji klidně, ale poněkud ledově tichým hlasem. Tlak který na něj v této věci vyvíjela nebyl příjemný. Lopl do sebe druhého panáka a odložil skleničku na bar.* Snažím se naznačit... Že nevnímám všechny ženy jako sexuální objekt. *Začal s vysvětlováním, ale téma mu bylo nepříjemné, protože přemýšlel kolik si toho z jeho hlavy v nestřeženém momentu sama vytáhla. Ženy střídaly jeho postel, aby v sobě potlačil pocity osamělosti. Některé jej fascinovaly víc, jiné méně... Ale žádná nezůstala v jeho životě déle než jedno, dvě setkání. Nikdy se nezajímal, kým jsou a proč se s ním chtějí vyspat, bral to jeho vzájemnou službu a nehodlal se za to omlouvat, ale tím, že mu Vali přisuzuje automaticky každou dívku se kterou se seznámí, že by s ní měl spát, jej poměrně uráželo.* Kimberly... Nebo Candy... Obě velmi atraktivní, ale nesnažím se dostat je do postele, prostě jen sbírám kontakty. Nemám tu žádné přátele. *rozhodil mírně rukama. Nechápal, že si to neuvědomuje...* Chci se tu usadit, začít nový život a beztak nevím, co dřív, zítra nastupuju jako výpomoc do místní ZOO, dohodil mi to ten chlápek z trhů. Ben a já jsem mu vděčný. *V jeho slovech nebyly patrny žádné emoce, říkal to vyrovnaně a doufal, že snad pochopí, co tím vším myslí. Nedokázal si upřímně představit, že by měl čas randit ještě s někým jiným, než s ní, pokud to bylo to, co chtěla slyšet.*
Nic nědělám. Dávám ti možnost si o tom popovídat jako normální lidi. *Přemýšlivě se na něj zadívala. Přemýšlela, nakolik tomu může věřit po tom, co v jeho hlavě viděla posledně.* I kdybys vnímal, nic mi do toho není. *Odpověděla mu klidně, zatímco dopsala smsku a poslala ji.* Stejně jako kdybys s ními cokoli měl. Jsem jen zvědavá, ne nepřející. *Pokrčila rameny, zatímco si sbalila telefon a dopila svou skleničku.* A jsem ráda, že se to pro tebe obrací k lepšímu nejen s dcerou. Bude líp, věř mi. Vždycky časem je. *Usmála se a objednala si ještě jednu skleničku.* Měl bys víc chodit mezi lidi. A věř mi, říkám ti to jako člověk, který to sám ještě nedávno nedělal. *Vysvětlila.*
*Dává mu možnost a přesto se cítil, že je toho zbaven. Její další slova mu navíc sebrala všechen dech. Zůstal jen nevěřícně zírat.* /Tohle v něm viděla? Chlapa co si nezávazně vrzne s každou, co potká?/ *Ne že by neměla pravdu, ale od ní to bolelo. Protože měl dojem, že je to tentokrát jiné. Jiné pro něj.* *Sledoval jak si objednává další skleničku a mlčky položil další bankovku na bar. Od chvíle co přišli již po třetí, protože myslel že se nezdrží, ale teď viděl jak se spletl. Nejen ohledně skleničky.* *Lomcovala s ním touha sebrat se a beze slova odejít. Byla to taky jediná touha která v něm zůstala. Jenže nehledě na to, jak se právě teď cítil by nedokázal jen tak odejít. Věděl, že by si to opakovaně a dlouho vyčítal. Pravděpodobně by v noci ani nejspíš neusnul, jak by neustále přemítal nad tím, zda došla v pořádku domů bez ohledu na to, že jiné dny ji jistě nikdo nedoprovází a i tak to v pořádku zvládne.* *Posadil se tedy vedle na barovou židli a v tichosti čekal, až dopije. Velmi nerad by vyřkl jakákoliv slova, kterých by později litoval. Z emocí jej drtilo neskutečné zklamání, ale i hněv na sebe za to, co si sakra myslel... Že by sedmnáctiletá žába mohla myslet jejich vztah vážně.* Takže naše schůzky jsou pro tebe co? *Chtěl vědět.* Povyražením? *Navrhl chladně. Pokud ona z něj dolovala co si o tom on myslel, měl stejné právo vědět to od ní. Pořád však asi ještě doufal, že ho jen testuje, jak se zachová a doopravdy hledala spíš jen ujištění, že on to myslel vážně... Což bohužel pro něj, - myslel.*
*Byla čím dál zmatenější. Dodržela svůj slib, do hlavy mu nelezla, byla tak milá a podporující, jak jen mohla být, přesto se k ní Geret choval, jako by mu řekla něco zlého. Chvíli se na něj jen zmateně dívala, ale když odignoroval všechno, co řekla, jen aby mohl přejít do jakéhosi pasivně agresivního komentáře, prošla jejím pohledem řada emocí, ale pokud se cítila jakkoli naštvaná, nedala to najevo, jen se nevesela pousmála a otočila zpět k baru.* Netuším, co přesně ti přeletělo přes nos, nebo zda to bylo něco, co jsem řekla, nebo udělala, ale netuším, proč jsi na mě najednou nepříjemný. *Podobně jako u Nat jí přišlo jako lepší řešení být v téhle situaci prostě upřímná.* Popravdě? Ano. A byla jsem až doteď přesvědčená, že to oba vidíme stejně. *Nebyl v tom vztek, zklamání, vlastně tón jejího hlasu nevyjařoval žádnou konkrétní emoci. Bylo to jen věcné konstatování, jako kdyby prohlásila, že venku sněží.*
*Mlčel. Nechával si možnost reagovat později. S rozmyslem.* *Jenže co přiznala, bylo jako kdyby mu hrabla mezi vnitřnosti a něco z rany vytáhla. Jenže ať na to pohlížel, jak chtěl, a i kdyby to bolelo sebevíc, měl jen pouhé dvě možnosti jak dál. Svěřit se s tím, že jejich vztah pojal jinak... a jen na to pomyslel, samotnému mu to v hlavě znělo tak strašně směšné a stupidní, že si něco takového vůbec představoval, že okamžitě věděl, že zbývá pouze jediná možnost.* Omlouvám se *sklopil hlavu a splaskl jak balónek po oslavě.* Máš pravdu, nevím proč jsem se tak choval... *Skutečně nevěděl, proč mu to sakra tak vadí. Jde jen o to jedno... Jako vždy. Jenže... On se s ní nechtěl jen vyspat.* *Proto na to šel i tak pomalu. No všechno to bylo už jedno. Nezbývalo, než se s tím vyrovnat, ale to až když bude doma. Sám.* *Pokusil se navázat konverzací tam, kde byla ještě v pořádku. Vyjádřil souhlas s tím, že vše bude jednou lepší a poté, co skončili v baru jí odvedl domů. Tentokrát se však rozloučil dřív, než by dokázal čekat,zda polibek bude, či ne. Asi by to prostě v tu chvíli nezvládl. Ale večer jí pak napsal alespoň SMS že se těší na ten plánovaný trénink.*
*Měla chuť ho uklidnit, něco říct, omluvit se… Jenže podvědomě tušila, že by tím nejspíš celou situaci ještě zhoršila. Tak místo toho jen následovala jeho příkladu a společně s ním se vrátila k původnímu tématu. Zbytek večera byl v jistém smyslu rozčarování, pro Gereta v tom, že slyšel něco, co nechtěl, a pro ni, že nechápala, co udělala špatně. Přesto to jeden druhému nevyčítali. Docela jí pomohlo, že maminka měla ten večer představení a ona se tak vyhnula jakékoli případné konverzaci o tom kde byla a s kým. Když jí Geret alespoň potvrdil, že i přes konec večera trénink pořád platí, byla ráda minimálně za tohle. Odepsala mu, že se rovněž těší a po mimořádně kvalitní sprše zamířila do postele. Myšlenkami byla už u tréninku, ale ne jejich. Toho, který ji čekal následujícího dne ve společnosti dvou upírů a dalšího čaroděje. Trénink, který byl momentálně to nejdůležitější na seznamu.*
*Ve slabé chvilce jí napsaal a VALÉRIE mu pak zavolala. Domluvili se, že se sejdou a byl rád, že je to už dnes. Tedy dřív, než se má setkat se Styrou.* *Na sebe si oblékl něco méně formálního a víc pohodleného, než doposud, věřil že jí to nebude vadit a navíc nepotřeboval udělat dojem. Nebylo to rande.* *Přesto se jak těšil, tak měl i stažený žaludek... tomu se asi nedalo úplně zabránit. Navíc tu byl první. Jak taky jinak, když přišel o dobrých patnáct minut dříve.Objednal si černý čaj s citronem. Venku bylo bílo a čaj byl perfektní k tomu, aby se zahřál, navíc bude trvat beztak těch patnáct minut, než bude pitelný.* *Seděl a snažil se utřídit si myšlenky. Když konečně vešla a rozhlédla se, vstal od stolu a rozhodl se ji privítat stejně, jako se s ním chtěla přivítat ona na těch trzích, protože doufal, že to bude ok. Jemně ji tedy objal a snažil se vsugerovávat si, že objímá svou dceru, aby neměl žádné postranní myšlenky. Usmál se a posadil se ke svému čaji.* Jsem moc rád, že jsi přišla *nechal jí prostor, aby si odložila bundu, nebo kabát, v kavárně bylo teplo a teprve pak pokračoval.* Víš, rozhodl jsem se tady v New Yorku zůstat a přiznám se, že tady nemám vůbec žádné přátelé až na tebe... a Kim s Benem, které jsem potkal na těch trzích a je tady jedna věc, kterou můžu probrat jen s tebou.
*Zrovna byla začtená v jedné ze svých knih, když ji SMSka od Gereta dorazila a když si jí konečně všimla, nebyla už zrovna vhodná hodina na to, aby mu ohledně toho volala. Rozhodla se proto mu zavolat den následující. Domluvili se, že se sejdou v kavárně na Manhattnu, což Valérii vyhovovalo, protože se ráno potřebovala stavit něco vyřídit s lektorkou svých tanečních lekcí. Do kavárny sice dorazila dřív, než byli domluvení, ale Geret už tam i tak byl. Když si ho všimla, mávla na něj a vyrazila k němu, ale poněkud ji překvapil, když vstal, vyšel jí naproti a objal ji. Sotva na vteřinu se napjala, ale pak se její úsměv rozšířil a ona mu objetí vřele oplatila.* Ahoj Gerete…* Na jeho slova jen s úsměvem přikývla, odložila si na věšák fialovou péřovku a zůstala sedět jen ve stejně fialovém světříku, krémových zvonových kalhotách a modro-fialových kozačkách, co zpod nich vykukovaly.* I já jsem ráda, že jsem tu. *Přikývla, když přišla servírka, objednala si horkou bílou čokoládu a pak už jen poslouchala, co má na srdci.* Myslím, že je fajn, že sis našel i někoho dalšího, i když tě, samozřejmě, ráda uvidím. Oba vypadali moc fajn. *Bena sice sotva zahlídla, ale působil mile. Když vysvětlil, že má na srdci něco, co může probrat jen s ní, tušila, že nejspíš nepůjde jen tak o nějaký rozhovor, tak na něj jen kývla, ať vteřinku počká, převzala si od servírky s úsměvem svou objednávku a pak se k němu otočila.* Tak povídej.
Nejdřív bych se teda chtěl znovu omluvit, jak za ty trhy, tak především za hřbitov. Snažila jsi se chovat přátelsky a já to blbě pochopil a pak ta věc s tvým věkem... *začal a ihned se maličko zamotával, tak si odkašlal a zkusil to odjinud.* Víš, když jsme spolu poprvé mluvili, tak jsem ti asi mohl, nebo měl, sám nevím... říct něco, co jsem neřekl, protože jsem měl dojem, že by to pokazilo tu atmosféru, co jsme spolu měli, nebo spíš... co jsem myslel že máme. Každopádně... /ufff.../ *pomáhal si u toho rukama, ale i tak se potil, jak blázen, protože hovor to nebyl vůbec jednoduchý, aby zůstal korektní a zároveň vyjádřil co cítil.* Jde o... tvého otce. Chtěl... jsem se zeptat, jestli se vídáte a jak často, nebo tak. Říkala jsi, že tě opustil a podváděl tvou matku, když byla těhotná a žije s novou manzelkou. Kdy ty jsi se dozvěděla, že není tvým otcem? *došel konečně asi k jádru pudla a doufal, že to není přespříliš osobní aby mu odpověděla.*
*Už když načal trhy a hřbitov, zvedla ruku, aby ho zastavila, jelikož si nechtěla kazit už tak křehký mír tím, že budou celou situaci znovu rozpitvávat.* Gerete, už se stalo. Není třeba se za to omlouvat. Obojí bylo mé rozhodnutí a že to dopadlo jak to dopadlo? Dobře nám oběma tak a budiž nám to do budoucna varováním. *Pokrčila rameny a pousmála se na znamení toho, že to nebere zle, ale dál se o tom odmítá bavit. Když zmínil jejího otce, lehce povytáhla obočí, ale neřekla nic, dokud neomluvil.* Hádám, i bez čtení myšlenek, že to bude dost osobní dotaz? *Zeptala se přímo. Znělo to kousavě.* Nevídáme se. Popravdě, nemyslím si, že mě vůbec kdy bral jako svou dceru. Zmizel krátce poté, co jsem se naučila první iluzi. Nikdy se neozval. Minimálně se zachoval jako grand, když celé ty roky platil, a stále platí, alimenty, ale to byl jeho jediný příspěvek do mého života. Vidět mě nikdy nechtěl, nikdy nezavolal, nenapsal, nikdy se nezajímal. Popravdě ho ani jako otce neberu. *Vysvětlila. Nebyl v tom už ani vztek, spíš jakési smíření.*
*Bylo od ní hezké, že pochválila lidi se kterými se poznal, přesto to přešel. Ani jeden by mu s tímhle nedokázal pomoci, oba byli civilové. Navíc už na trzích mu naznačovali, že se ke Kim hodí a jemu nebylo příjemné vysvětlovat, že to tak není... Jak kdyby mu bylo patnáct. Zároveň jí teď nebylo příjemné, jak se znova omlouval, tak zvedl ruce na znamení, že chápe a šel tak rovnou k věci o které potřeboval mluvit.* *Tehdy když mluvili o jejím tátovi a o tom, jaké to pro něj bylo zjistit že jeho dítě není jeho dítě se sám nechtěl k tomu přiznat, protože by večer mohl dopadnou možná úplně jinak. Možná lépe. Protože by je to dostalo do otevřenějšího a sdílnějšího hovoru a na ten polibek snad nemuselo ani dojít. Jenže on ho tehdy chtěl mnohem víc, než se svěřovat a obnažovat duši. Takřka nic jí o sobě proto neřekl.* /Ale dokud se nikomu neotevře, jak by mohl předpokládat, že jej budou lidé chápat a že se stanou jeho přáteli?/ *Věděl, že pokud chce aby jej Valérie trochu pochopila, bude se muset svěřit a právě teď, když byl tolik nervózní ze Styry byla prostě tím jediným a nejvhodnějším člověkem se kterým o tom mohl mluvit. Jenže když se zeptal, očekával asi jinou odpověď, než dostal. Náhle si uvědomil, že i on o ní neví zdaleka tolik, co myslel.* To...mě moc mrzí. Myslel jsem... /No myslel jsem že spolu vycházíte/ A maminka...? Ta si pak nikoho nenašla? Nikdo tě... nevychovával? *Její slova mu úplně přeťala myšlenky na sebe. Vybavoval si, jak mu říkala o tom mentorovi... Kteý je teď taky někde pryč a má samostudium, jak to nazvala.*
Co? Že spolu vycházíme, že se s tím časem smíří a je teď rád, jakou má dceru? *Ušklíbla se.* Můj otec mi za ty roky napsal slovy třikrát, vždy to bylo po vyhrané soutěži a vždy to byla jen velmi formální gratulace. Nic víc, nic míň. *Na jeho dotaz mu měla chuť odseknout, že její maminka byla víc než schopná ji dobře vychovat, ale tušila, že to zrovna naznačovat nechtěl.* Ne, nenašla. Zvládly jsme to spolu. Možná ne dokonale, sám jsi mi naznačil, že se chovám jako by mi bylo víc než je, ale dělala, co mohla. Zvládat baletní vystoupení, několikadenní i týdenní soustředění a u toho vychovávat dítě, které není tak úplně normální opravdu není práce snů a já ji za to moc obdivuji. *Přiznala popravdě.* Hodně času jsme trávili s její rodinou. Párkrát jsem viděla i jeho rodiče, ale po čase to utichlo, jen přání na Vánoce a tak. Nejlépe jsem vycházela asi s dědou. A pokud chceš začít o mužském vzoru, myslím, že jsem vyrostla relativně v pořádku i bez něj. Možná, ne, zcela určitě, s daddy issues, ale jinak v pořádku. *Zadívala se na něj.* V současné chvíli mě ale napadají jen dva možné důvody, proč by ses mě na to ptal. Buď protože máš pocit, že mi pořád dlužíš omluvu za to, jak jsme se poznali, což si úplně nemyslím, ale pokud ano, prosím, nech to plavat. Nic tak tragického se nestalo. Nebo proto, že máš podobnou zkušenost a potřebuješ pohled z druhé strany..? *Zeptala se tiše.*
*No odhadla ho přesně... Jen mlčel a držel se hrnku s čajem, když mluvila o matce. Rozhodně nechtěl znít tak, že by k výchově jeden rodič nestačil, to by byl sám proti sobě. Přesto jak ji slyšel vyprávět co všechno její máma zvládla, měl dojem, že měl, nebo mohl pro Styru udělat víc. Dát jí... Normálnější rodinu. KDyby však jen on sám byl normálním mužem. Civilem...* Ne to... tak jsem to nemyslel *broukl tiše na obvinění, že zašel svými dotazy možná příliš daleko a chce snad zpochybňovat její mužské vzory, což by si nedovolil.* *Jasně že hned na začátku vytáhl ten hřbitov, aby se omluvil. Protože to že chodí s Natálií naznačuje - alespoň pro něj, že nemá o muže vůbec žádný zájem a on na to pořád myslel, že jí ten polibek vnutil a cítil se ohledně toho fakt špatně, ale teď zas zmínila daddy issues... Byl zmatený, ale asi bude opravdu nejlepší to jednou provždy pohřbít a už se k tomu nikdy nevracet. Zvlášť, když mu sama říká, aby to nechal plavat.* *Zvedl čaj a napil se, aby si rozmyslel, co říct dál. Dostali se fakt na křehkou půdu a jeho malé starosti s obnovou vztahu s dospělou dcerou se teď zdály skoro malicherné.* Jde o... mou dceru *vypadlo z něj konečně. nehodlal však nijak naznačit, že je starší, než Valérie. Měl dojem, že by je to od sebe ještě více rozštíplo.* Musel jsem ji opustit, ale nebylo to tak, že bych ji nemiloval. Nemohl jsem zůstat. Narodila se jen krátce poté, co jsem se stal vlkodlakem. Nikoho stejného jsem neznal, nevěděl jsem nic o světě stínů a ona potřebovala učitele. Mentora. Jako ty? *snažil se přiblížit situaci, aby nevypadal, jako hajzl, co se nepostaral jen proto, že nebyla doopravdy jeho dcerou nebo proto, že ze sobeckých důvodů nechtěl.* Vrátil jsem se do města, abychom... obnovili náš vztah, protože ji mám moc rád a v pátek ji můžu opět vidět. Jsem z toho nervózní, nevím zda zůstala stejná, nebo... Bude úplně jiná. *rozhodil trochu nešťastně rukama* Proto jsem tě chtěl vidět. Víc tě poznat... Už jsem měl nějaké vztahy s čarodějkami, ale... No, nešlo nikdy tak úplně o... přátelské rozhovory a vlastně mi došlo, že žádnou dostatečně neznám. Ne dost na to, abych jim... porozuměl? *Zvedl na ní oči a doufal, že se mu nevysměje, nebo ji tímto neurazil. Sám asi nejvíc teď potřeboval zjistit, jak se čarodějka v jejím věku chová a co má ráda... Přesto měl trochu obavy, protože Valérie se - přesně jak sama řekla, -nechovala na svůj věk, byla vyspělejší a nemusely mít tedy se Styrou vůbec podobné zájmy.* *Zajel si prsty pod šátek na krku, jako kdyby se dusil. Musel jej sundat, beztak měl dojem, že zhoří.*
*Nechala ho se napít, zatímco si sama hřála ruce o hrnek a všimla si, jak mezi spirálou šlehačky občas vykoukne malý marshmallow.* Dceru? *Zopakovala po něm téměř nevěřícně a byť mu sama před chvílí řekla, že má celou situaci s hřbitovem hodit za hlavu, teď se jí bolestně vrátil ten vtip, že by mohla být jeho dcera.* /Možná dokonce mladší, proboha… Chudák se cítil špatně celkem právem. A co její matka..? To vyrůstala celou dobu u nějakého cizího člověka?/ *Zmateně zamrkala, ale nechala ho mluvit dál. Pochopila, že tohle není jen tak nějaký rozhovor, co by spolu vedli v opojení alkoholem, nebo aby zabili čas na trzích, či jinde, ale že se skutečně potřeboval svěřit. Když viděla jeho výraz, natáhla k němu ruce a něžně stiskla ty jeho.* Gerete. *Oslovila ho jemně ve snaze ho uklidnit.* Už jen to, že se o tohle snažíš je víc, než by řada lidí udělala, natož po letech. Věřím, že minimálně to ocení. Jestli ti s tím dokážu pomoci já, to úplně nevím, netuším, jaké má zájmy, co má ráda… Ale minimálně se o to můžu pokusit. Koneckonců, o své zájmy se dělím ráda. *Usmála se.* Jiná nejspíš bude, ale to nutně nemusí být špatné. Hlavně klid a snaž se nad tím přemýšlet spíš pozitivně. Souhlasila, což už je samo o sobě šance, hm? *Dodala povzbudivě.* Řekni mi o ní něco, kolik jí je, jak se jmenuje, cokoli co mi sdělit chceš, jak si ji pamatuješ. *Požádala ho se zájmem a upila ze své čokolády, aniž by si všimla, že jí šlehačka zanechala na nose bílou tečku.*
*Tak nějak tušil že v ní vyvolá zmatek, ale spíš si asi myslel, že když nebude mluvit o věku, spojí si to s vlastním příběhem. Pro každou čarodějku je dosti traumatické zjistit, že jejím otcem je démon který s největší pravděpodobností její matku znásilnil. Ne však u něj. Eila byla tak šťastná... když si myslela, že je to on. Toužil se zeptat jak to bylo s ní a její mámou, ale nedokázal být tak netaktní.* *Přikývl, posilněn jejími milými slovy a i když bude muset prozradit její skutečný věk, hodlal to vzít asi nejlépe od počátku. Nadechl se a chtěl tedy začít, když však zvedl pohled, uviděl šlehačku na jejím nose a ztuhl. V jeho břiše cosi zmučeně zaskomíralo.* Máš... něco.. tady.. *dotkl se prstem vlastního nosu a hlavou se mu napříč tématu rozběhlo asi milion scénářů toho, jak jí tu šlehačku vlastním jazykem olizuje, ona k němu žádostivě vzhlíží a pak se líbají.... Třepl hlavou a odkašlal si, přičemž odvrátil pohled.* Eghmmm, promiň *šeptl preventivně pro případ, že by jí jeho myšlenky zasáhly a snažil se zkoncentrovat, aby ihned pokračoval.* Jmenuje.. se Styra *pokýval hlavou nad tím, jak je šikovný, ale pořád měl před očima její drobný nos a detailní vizualizaci polibku autentickému tomu, co měli na hřbitovní lavičce. Chuť jejích rtů... Ten nádherný obličej, úsměv a oči.. Jjeí čarodějné znamení na čele, když se rozrušila a okamžitě tu byla i myšlenka toho, zda by iluzi udržela v posteli, kdyby se spolu...* je jí osmnáct! *Uťal vlastní ani ne pikosekundovou fantazii o dívce naproti sobě a vrátil se tím i sám víc na zem.* Jááááá... Uh, tak od začátku asi. Vlkodlakem jsem se stal před asi dvaceti lety, když jsem se se svou tehdejší přítelkyní vracel z baru. Není to podstatné *zavrtěl hlavou, jako by se snažil koncentrovat.* Jak jsem už řekl, Styra se narodila, když jsem o světě stínů skoro nic nevěděl a její matka... Neunesla všechnu tu tíhu a ... nebyla ve stavu se o dítě postarat, tak jsme odjeli. Opustili jsme New York a vychovával jsem ji sám. Než byla dost velká, aby mě sama požádala o to, abych jí našel mentora. Měli jsme štěstí a on se jí ujal, ale bydlel tady, tedy... v místě, kam jsem se nechtěl vrátit. Víš... Když jsem ti říkal o tom, že nechci nikdy žít pod vůlí někoho jiného, myslel jsem to vážně. Stalo se to jen jednou, na dva roky... a Už nikdy nechci být součástí ničí smečky! Jde o to, že jsme posledních osm let zůstali v kontaktu jen mobilem a i to jen málo, protože jsem většinu času žil v těle vlka, nebo dále cestoval a naše hovory... No nikdy jsem se prostě neodvážil zeptat se na... Ty víš, na čáry, kouzla... Nevěděl jsem, jak začít a zda je to vhodné. Ty čarodějky... Svojí mocí se chlubily, co umí a tak... nepřišlo mi prostě fér se ptát. *Rozhodil rukama, značně rozčarován. Konečně se jí taky opět podíval do tváře. Nu, pořád byla tak krásná jako v den, kdy se rozhodla za ním na bar přijít a dát mu šanci, jako člověku, jako vlkodlakovi, kterého její kama- současná přítelkyně už od pohledu nesnášela.*
*Přestože se ho snažila uklidnit, k ničemu to moc nevedlo. Napadlo ji, že ho zkusí uklidnit jinak, skrze emoce, ale potřebovala napřed vědět, na co cílit. Nenápadně se rozhlédla po kavárně. Jediní další lidé byl pár na jejím opačném konci kavárny a dvojice znuděných brigádníků za barem. To bych mohla zvládnout. Pootevřela tedy svou mysl a snažila se soustředit na jeho myšlenky.* /Pro každou čarodějku je dosti traumatické zjistit, že jejím otcem je démon který s největší pravděpodobností její matku znásilnil./ *Těžko říct, její matku neznásilnil. Vypadal jako její otec.* /Eila byla tak šťastná… když si myslela, že je to on./ *Takže to u Styry nejspíš bylo podobné. Dál ho se zájmem poslouchala, ale když došlo na chvíli se šlehačkou, měla co dělat, aby neodskočila. Jeho myšlenky byly dost grafické. Ne že by jí to nutně vadilo, ale teď potřebovali řešit jiné věci. Jenže i přes jeho omluvu se tyhle myšlenky rozvíjely dál. Dokázala si udržet vážný výraz až do vteřiny, než se sám utnul svým komentářem a v tu chvíli už to nedokázala.* Všechno v pořádku… Tedy, za mě, koukám, že jsem se ti z hlavy nevypařila tak moc, jak ses mě snažil na trzích přesvědčit… *Pronesla s klidem, který jí stál snad veškeré zbývající sebeovládání a odpila ze své čokolády, protože spálený jazyk dokázal alespoň na chvíli odvrátit myšlenky od toho, jak absurdní celá tahle situace byla. Nejenže seděla v kavárně s vlkodlakem, který by věkově opravdu mohl být otec, se kterým zažili něco poněkud neotcovského na hřbitově a na něm to zanechalo takový efekt, že na to myslel teď, když jí vyprávěl o své stejně staré dceři poté, co se vyspala se svou přítelkyní v bytě své mámy. A navíc k tomu zcela vážně dodal, že se snažil zjistit, jaké čarodějky jsou přes to, že s několika vlezl do postele. Doslova každá jedna z těchto věcí byla v nějakém smyslu špatně sama o sobě. Dohromady byly definicí chaosu.* Ježíši Kriste. *Řekla pouze a složila hlavu do dlaní, aby se nezačala smát.* Promiň, Gerete, moc se omlouvám, to co mi říkáš není ani v nejmenším vtipné a přísahám, že se nesměju tobě. Ale tohle všechno dohromady je trochu nad moje síly, dej mi moment. *Přitom však dál tiskla jeho ruku a snažila se tou trochou magie, co měla pod kontrolou, ho alespoň trochu uklidnit, kdyby se chtěl začít vztekat. O nic přece nešlo, vše bylo v pořádku. Když se trochu uklidnila, začala mu postupně odpovídat.* Já to naprosto chápu, Gerete, ale nemůžeš vymazat svou dceru, biologicky nebo ne, pokud ji jako dceru bereš, jen kvůli vlastnímu strachu. Nebo, můžeš, ale těžko říct, zda ten vztah někdy ještě dáte dohromady. To, co mi ale vyprávíš, mi ale nezní, jako bys to udělat chtěl, prostě jsi jen nevěděl co udělat jiného a to se může stát komukoli. Věřím že i Styra to chápe a proto souhlasila s tím setkáním. *Vysvětlila svůj pohled na věc.* A asi i chápu, že pokud dotaz zněl "Jaké to je, být čaroděj?" dostal jsi spíš odpověď na to, jaké to je stran moci, ne stran života. Popravdě, sama nevím, co bych ti na tohle odpověděla já. Pro mě je to život s iluzemi, které kryjí má znamení, už od mala. Občas nějaké usnadnění práce. Neumím zatím dost, abych ti tady mohla vykládat o tom, jak mi to mnohonásobně zlepšuje život a jak je to dokonalé. Pořád se učím. A věřím, že podobné je to i pro Styru. A že ti možná vyčte, žes nebyl u jejích prvních krůčků s magií, ale bude ráda, že ses rozhodl být alespoň u těch dalších.
*Snažil se to přejít, jako kdyby se nic nestalo.* /Je sakra chlap, nedokáže tyhle své myšlenky kontrolovat a hlavně nic neznamenají... Jsou to jen proradné myšlenky./ *Nešťastně zamrkal nad tím, když mu řekla, že se mu z hlavy nevypařila.* /Pravda že na těch trzích byl odtažitý, ale co jiného měl dělat?/ *Vysypal proto na ni to, kvůli čemu se chtěl sejít ale její reakce byla... Nu asi spíš odpovídala spíš reakci na jeho pošahaný mozek a výplody fantazie kterými se nechal unést, než na to, co říkal. V jednu chvíli měl takřka neodbytné nutkání se zvednou a odejít, ale držela jej za ruce, tak to rozdýchal a spolkl hrdost. Konečně mu začala odpovídat a on se snažil myšlenkami nereagovat na špatný pocit co opět cítil a jen na její slova. Moc to nešlo.* /Vážně se mu chtěla smát? Sakra... Vůbec to nebyl dobrej nápad, neměl bejt tak blbej, že s tím šel právě za ní../ *dokonce mu i hlavou prolítlo, že ji možná přecenil, že se vždy za každých okolností chová jak dospělá.* *Vymanil své ruce opatrně z těch jejích. Tak aby neurazil, ale zároveň mu nebylo komfortní ji dál držet* Jo, hmmm, asi máš pravdu. Díky *vypadlo z něj, aby nebyl neuctivý. Přesto se nedokázal zbavit dojmu, že si z něj dělá prostě prdel, takže opět přerušil téma dcery a vrhl se na téma toho, co se mezi nimi děje.* Hele, víš že to nejde prostě vypnout, jak nějakým tlačítkem, nebo tak... *řekl maličko naštvaně, ale ne tak, aby to byla výčitka, to nechtěl.* Když jsme si povídali a ty ses na mě na té lavičce dívala, tak jsem prostě... *zavrtěl hlavou a zamrkal očima, protože mu to rovněž od sebe samého přišlo absurdní, ale když už se jednou na holku díváte tím jiným způsobem, je fakt těžký to pak znova nevidět a vlastní myšlenky nejde zastavit. Jenže jak s tím opět začal, nekontrolovaně se hrnuly dál. Spustila se sebeanalýza toho, proč jí napsal. Jak se cítil... a odhalení přišlo skutečně nečekané i pro něj. Převážila touha vidět ji. I když je spokojená s Nat, i když mohou být jen přátelé s čímž vlastně neměl problém. Chtěl ji vidět... rád se na ni díval i když ví, že by neměl, těm představám se neubránil. Kdyby nebyla čarodějka, byly by jeho představy bezpečně pohřbené v jeho hlavě. Byl na sebe naštvaný, že si je neudržel a ona si je prohlížela, jak stránky v časopise. Opět a pravděpodobně to nebude naposledy. Tyhle vjemy měl prostě během dne pořád. Občas šlo o absolutně náhodné ženy, kdy hodnotil tu ňadra, tu zadek a neznamenalo to notně to, že musí přijít a balit danou slečnu...* *Frustrovaně zafuněl a podíval se jí do očí, už bez studu. Vyrovnaně. Je kým je. Pokud ji to obtěžuje, nebudou se moci vídat...* Takže... Moje dcera... *zkusil to opět a v hlavě mu vyvstal jasný obraz asi desetileté dívky, jak se směje a utíká lesem. Volá jej a on ji celým srdcem zbožňuje jako nikoho na světě. V jeho mysli nebyl žádný druhotný podtext, čen čistá, rodičovská láska, kterou cítil a pak silná obava z přijetí...* /Co když se mu taky bude hrabat v hlavě. Uvidí, co si myslí o atraktivních ženách, jeho tužbách a fantaziích... Co když bude reagovat, jako dívka, které se teď dívá do očí./ *Nebo hůř, mnohem hůř. Bylo toho hodně na co není hrdý... Styra nenávidí zápasy, jsou pro ni brutální a pokud bude pokaždé muset hlídat své myšlenky a nemyslet na všechnu tu krev a násilí, které bral za normální...* *Natáhl opět ruce pro ty její a výjevy střídaly výjevy. První roky, kdy byla malá a přicházela do sklepa, kde se zmítal v agónii v řetězech při úplňcích během přeměn. Na slzy lítosti, když se vracel ze zápasů a ona mu ošetřovala rány, na její prosby aby s tím přestal, ale zároveň museli něco jíst a peníze nerostou na stromech. Na chladné noci v Kanadě, kdy celou noc nalepení jeden na druhém drkotali zubama, snažíc se přečkat noc v malé dodávce. Násilí, další zápasy, krev. Spousta krve. Skelný pohled mrtvých očí muže, kterého zabil, další, a další... Nelegální zápasy v Mexiku, ale i Anglii, Francii a Německu.* To čeho se bojím nejvíc je to... Zda jí není vlastně lépe beze mě a zda bych se vůbec měl pokoušet dostat do jejího života *řekl velmi chladně s vědomím toho, že co jí přávě ukázal a je jen zlomkem toho, co spáchal, ji možná bude děsit ve svech a pravděpodobně se bude snažit i možná odtud utéct. Neměl by jí to za zlé, ale co už, když se mu hrabala v hlavě, ukázal jí, čím byl a čím pořád je, když v sobě vypne jakékoliv pocity slitování.*
Takhle jsem to opravdu nemyslela, Gerete, omlouvám se. Jak už jsem ti říkala, když ti lezu do hlavy, nedělám to proto, že by to byla fajn zábava. Stojí mě to dost sil a soustředění, ale když to z tebe nejsem schopná dostat jinak a chci ti pomoct… *Lehce zvedla ruce na obranu, když ji pustil.* Já vím, není to omluva. Ale opravdu to dost pomáhá. Přísahám, že mi nepřišlo vtipné to, cos řekl, ani to, na cos myslel. Vím, že to nejde vypnout a vím, že je to moje chyba. A popravdě, ne, nijak se mě to nedotklo, ani si o tobě nemyslím nic špatného. Nevadí mi to. *Zadívala se mu do očí, aby mu potvrdila pravdivost svých slov. Její magie zjevně zafungovala, protože nebyl naštvaný, vypadal spíš jakoby se pral sám se sebou. Když jí pohled oplatil, tentokrát už bez studu, pousmála se a přikývla. Jenže tentokrát k ní natáhl ruce on. Zaskočilo ji to, ale vložila své dlaně do jeho a opět se začala soustředit na jeho myšlenky. Pokud se do té doby snažila v hlavě představit jakékoli možné pozadí jeho života, bylo tomu, co teď viděla před sebou na míle vzdálené. Její ruce se v těch jeho mírně zachvěly, ale nepustila jej. Neuhla ani při pohledu na jeho přeměny, krev, nebo mrtvé. Jen zavřela oči, aby se na výjevy dokázala lépe soustředit. Snažila se pojmout vše, nejen obrazy, ale emoce, nebo cokoli, co se jí podařilo zachytit. Nad jeho poznámkou jen pomalu zavrtěla hlavou a ruce mu v povzbudivém gestu stiskla pevněji, než jí naznačil, že tohle bylo jen málo z toho, co by vidět mohla. Když oči opět otevřela, v očích se jí leskly slzy, ale neplakala. V hlavě měla najednou prázdno a dopadl na ni jakýsi zvláštní pocit klidu, jakoby přesně věděla, jakého člověka má před sebou. A právě proto nechtěla odejít. Věděla, že ji potřebuje.* Děkuji… Za tohle… Za důvěru. *Vysvětlila, zatímco svou mysl opět s námahou uzavřela. Nebyla si jistá, zda se to nějak projevilo navenek, ale cítila se neskutečně unavená, přinejmenším mentálně.* Chápu, proč si to myslíš, ale myslím si, že kdyby jí bylo lépe bez tebe, tak k té návštěvě ani nesvolí. Věřím, že tě uvidí ráda. *Odpověděla tiše.*
*Sám jí do hlavy neviděl, ale rozhodl se plně otevřít. Pustit ji tam a ukázat jí všechno z čeho byl tvořen. Mnozí vlkodlaci i upíři o sobě v prvních letech a někdy i mnohem déle přemýšlí, jako o monstrech. On byl monstrem i kdyby vlkodlakem nebyl. Možná ne takovým, kdyby mohl zůstat u profesionální kariéry, ale přesto... Jiní získaly sílu a schopnosti až s přeměnou. On sílu získával tréninkem. Byl na ni zvyklý a jen se umocnila. Čekal, že ji vyděsí, co viděla. Možná i ten holý fakt, že když přehrával ty nejbrutálnější scény, necítil u toho nic. Postaral se o to, co muselo být vykonáno jako stroj. O to víc byl pak plný citů a něhy s lidmi, když už se nebojovalo.* *Je rád, že ani jeho představami o ní není uražena. Za to byl vážně vděčný. Přejel jí palcem po hřbetu ruky a maličko stiskl její dlaně ve svých. Velmi pomalu a neochotně pak své ruce stáhl k sobě* Já děkuju. *Řekl svým typickým chrapláčkem a přikývl v náznaku vděku. Nebylo to jen za její slova, ale především za ten důkaz. Za to, že neutekla, za to, že z něj nemá strach a že je ochotna se s ním dál bavit* Doufám, že sis nemyslela, že jsem pošťák... *odlehčil situaci okamžitě.* Nebo tak něco... *usmíval se.* Neměla... neměla bys chuť na něco sladkého? *popadl dezertní lístek a začal jej lustrovat očima, ale bylo jasné, že ty nejlepší zákusky budou mít u baru ve vitríně, kam se i podíval* Zajdu nám něco vybrat jo? Nedáš si třeba ještě kafe?... *On si asi dá, čaj už vypil a vlastně by ještě chvíli rád poseděl a ona po jejich hovoru taky vypadaa trochu přepadle. Zvedl se a šel objednat. Vzal pět kousků na jeden talíř a dvě vidličky. Dva pavlova s ovocem nahoře a šlehačkou, velkou makroknu a dva kousky různého dortu a položil to před ní, aby si vybrala.* Myslím, že nám cukr udělá dobře... a co nesníme, můžeš vzít domů mamince *navrhl a vzal si, co bylo volné poté co si sama vybrala. Kafe mu přinesli vzápětí. Malé černé + pokud mu řekla, že chce taky, tak objednal i pro ni.*
*Chvíli se nechala jen pohltit emocemi uklidnit tím nepatrným dotekem. Z myšlenek ji vytrhlo až jeho "děkuju," na které mlčky příkývla a jeho následný dotaz, zda si myslela, že je pošťák. Tiše se uchechtla.* Popravdě, napadlo mě, jestli neděláš něco ne úplně legálního, ale tipovala jsem spíš… Já nevím, něco jako pouliční závody, nebo tak? Tohle tomu sice není na míle vzdálené, ale přeci jen, je to jiné. *Pokusila se o vysvětlení. Než mohla zareagovat na jěho následující dotaz, už se probíral lístkem, než zamířil k vitríně.* Flatwhite, děkuji. *Usmála se na něj nakonec, když zamířil k vitrínkám. Bylo vidět, jak po tom jejich rozhovoru pookřál, což ji těšilo. Podobně uvolněný byl snad jen ten večer, co se potkali a to v tom hrál roli alkohol. Dnes, snad, ne. Když přinesl jejich objednávku a navrhl, že zbytek kdyžtak může vzít domů, vděčně se na něj usmála.* Vím, že to možná vypadá, že je legrace se někomu hrabat v hlavě, ale máloco mě tak vyčerpává, zvlášť když je kolem více lidí. *Povzdechla si tiše, ale jemně se pousmála. Chvíli se rozmýšlela, ale nakonec sáhla po pavlově. Představovala pro ni v tom chaosu něco známého, klidného, čeho se mohla chytit.* Myslím, že tě ještě zajímalo, co dělám. Tedy, kromě akrobacie, o té už jsem ti říkala. *Prolistovala se mobilem, aby mu ukázala fotografie z nedávné vyjížďky.* To bylo předtím, než jsem si zranila nohu. Tohle je moje kobylka. Ježdění je snad můj největší koníček hned po akrobacii. *Na fotce byla vidět překrásná albínská fríská klisna nastrojená v drezurním.* Jinak občas dělám rukodělné práce, ale hlavně čtu. Momentálně se snažím rozklíčovat obě knihy, co mám od svého učitele a občas do toho čtu i jiné knihy v latině, abych si na ni víc zvykla. No a jinak cokoli z kategorie domácích prací, od vaření přes šití až po sestavování nábytku. *Pobaveně se ušklíbla.* Vyrůstat bez táty mělo své výhody. *Byla v tom jistá dávka sarkasmu, ale naznačoval, že se s tím smířila.*
*Ten dotyk rukou si taktéž užil, ale nic se nesmí přehánět. Patří někomu jinému a popravdě... Kdyby s ní chodil on sám, určitě by nebyl moc šťastný, kdyby šla na schůzku právě s někým, jako je ON.* Pouliční závody *přikývl pobaveně.* V Evropě jsem měl choppera, ale závody jsem na něm nedělal *zůstal ještě chvíli v hravém duchu, než jim zašel pro trochu cukru. Snažil se udržet v hlavě název toho Flatwhite, co jí k tomu objednal a popravdě tak trochu ji na ten pavlovo zákusek tipoval, proto vzal dva, ale ani tak se nepustil do toho druhého, když se vrátil ke stolu. Namísto toho si vidličkou odkrojil kousek jednoho dílku dortu s kokosem, bílým korpusem, krémem a bílou čokoládou. I tento zasněžený mu tak trochu podvědomě asi připomínal Valérii* To je mi líto... Slibuju, že tě do toho nebudu už nikdy nutit, ale mám občas problém s vyjadřováním myšlenek, nebo... pocitů. Tys mi taky minule slibovala, že už to neuděláš. *Zaculil se škádlivě při poslední větě. Oba věděla, jak to dopadlo. Odkrojil si další kousek a vložil si ho do úst.* Dřív jsem se boxu věnoval náhodou profesionálně... Byl jsem takhle kousek před tím, abych se stal šampionem Velterovy váhové kategorie. *Pochlubil se ještě k tématu jeho vlastní dnes už poněkud jiné kariéry a naznačil prsty jak kousek. Ne vždy byl psancem žijícím na hraně se zákonem. Jmenoval pak ještě pár zemí, které během svých zcela svobodných let bez dcery navštívil a okrajově i to, co tam viděl hezkého, než se konečně dostala ke slovu i ona. Ukázala mu v mobilu nějaké fotky.* Zranila sis nohu? *pozvedl starostlivě obočí. Nevšiml si. Ani teď, ani na trzích... Obrátil opět pozornost k mobilu, protože tím že mu to ukazovala, musel být nahnutý dost blízko a nechtěl na ni z této blízkosti koukat moc dlouho, aby to nezačalo být opět... jakkoliv intimní.* Tvoje? Takže... Jezdíš často? Neměla bys tip na stáje, kde by byla možnost domluvit projížďky? *zajímal se hned.* Jednu dobu jsme bydleli pár měsíců v zimě na statku, Styře bylo osm a za práci u koní a na opravách jsme se mohli občas projet *zavzpomínal s láskou a ihned jej napadlo, že by dcera mohla být ráda, kdyby si něco podobného zopakovali...* Fakt? Aha v latině? Takže... čarodějné knihy *už už doufal, že by sdíleli lásku ke knihám určeným pro radost ze čtení, ale i tak na něj udělala dojem, že to studium bere tak vážně. Ale vaření teda jako rozhodně společné měli! I to kutilství. Nevěděl na který z jejích koníčků reagovat dřív, aby stihli všechno probrat. Vyptával se proto tak nějak na všechno, co ráda vaří a co vaří rád on, taky se svěřil, že teď renovuje barák, kde těch osmnáct let nikdo nebyl a že by moc rád dal do pořádku alespoň kuchyň a posezení u stolu, i když mu pak došlo, že Styra vlastně na Vánoce nemůže a on si musí zajistit program jinak. Pravděpodobně na jedněch z akcí pro lidi bez domova, nebo sociálních centrech pro osamělé, tak zas rychle měnil téma...* A cukroví jsi už péct začala? *Čas nádherně utíkal, až si všiml, že se venku udělala tma* Mohl bych tě doprovodit domů? *navrhl, když vstal od stolu, aby zašel zaplatit za útratu a nechat zabalit nesnězené zákusky aby se oba mohli obléct opět do zimy.*
*S úsměvem zavrtěla hlavou.* Nemusí, bylo to moje rozhodnutí. A ano, ale to jsem ještě netušila, co spolu budeme řešit. *Výmluvně se na něj podívala, ale v očích se jí jískřilo. Nezlobila se, že jí to vytknul, jednak to nemyslel zle, jednak to byla poměrně oprávněná výtka.* Profesionální box k tobě sedí. Ale… Hádám že teď už by to z návratem moc slavné nebylo. Nemyslím kvůli tvým schopnostem, spíš… No, však víš, cos mi ukazoval. *Povzdechla si. Když se zeptal na nohu, přikývla a ztlumila hlas.* Vílí magie dělá zázraky, ale vážně bych si to nerada v blízké době zopakovala. Narazili jsme v parku na pár Shaxů. Netuším, co zrovna teď dělají v New Yorku. Mohla by to být ta zvýšená démonská aktivita. /Anebo taky práce konkrétního čaroděje./ Jeden z nich mi probodl nohu, Ale už je to lepší. *Pokusila se ho uklidnit. Pak se opět usmála, jakmile se téma přesunulo ke koním.* Ano, moje. Má rodina vlastní několik těchhle krasavců, jen většina je tedy v tradiční černé. *Usmála se.* Dalo by se to domluvit přímo u nás ve stáji… Nebo také můžu zkusit přemluvit rodinu, jestli bych si mohla zapůjčit přímo dva z našich. Jsou to úžasně spolehlivá stvoření. *V tu chvíli se zarazila. Co když chtěl Geret prostě jen strávit čas s dcerou a ji do toho nechtěl nijak montovat?* Záleží na tobě. *Dodala nakonec s úsměvem.* Co se knih týče, nečtu samozřejmě jen v latině. Ale třeba Harry Potter v latině je opravdu zážitek. *Zasmála se, než se pustila do vyjmenování několika oblíbených receptů, toho, jak teď sama předělávala byt na ohnivzdorný a nakonec se svěřila i s tím, že vlastní kromě koně i havrana.* Jasně, ale makronky a podobné budeme stejně dodělávat až těsně před Vánoci. Klidně ti můžu jeden balíček odložit? *Usmála se a zvedla, aby se oblékla.* Budu ráda. Alespoň nemusím jít sama. Vezmeme to kolem řeky? *Navrhla, když se oblékla.* Alespoň si můžeme chvíli povídat, ty si můžeš zapálit… Vidím v tom pár výhod. *Pokrčila rameny nakonec, ale volbu nechala na něm.*
Celkově s hledáním jakékoliv práce je to trochu problém, mám kvůli tomu, co dělám pár záznamů u policie *pokrčil rameny, jako kdyby na tom přespříliš nezáleželo* Ale Ben... Co jsem ho potkal na trzích říkal, že by mi něco dohodil v místní ZOO *usmál se.* Vílí magie? a... ty sama ses nepokusila? *optal se asi trochu netaktně, ale myslel, že většina čarodějek přece ovládá léčivou magii.* Probodl? *zhrozil se. Představa násilí páchaných na jiných mu byla krajně nepříjemná a podvědomě nahlédl pod stůl, jako kdyby snad mohl něco přes kalhoty a botu vidět a odolával pokušení ji požádat, aby mu to ukázala, než se vnitřně napomenul s tím, že co on by asi tak vykouzlil s tím, co už ošetřovala víla... Uměl se o sebe postarat, cosi laicky zašít, ale hlavně to uměl dost s bylinami, čaji i obklady, ale to bylo poněkud primitivní s porovnáním s kouzly.* *Optal se tedy ještě na detaily toho napadení, jak k tomu ona přišla, kde byli Lovci a tak, ale nejvíc jej beztak zajímalo konkrétně její zranění.* Miluju černou *reagoval na koně okamžitě, ale pak mu došlo, že se chtěla pochlubit bílou kobylkou a než by jí svými slovy stihl vzít radost, pochválil samozřejmě to, jak její klisna vypadá zdravě a ve formě.* Jo, hmmm to zní dobře *usmál se maličko nerozhodně. Nerad by tvořil nějaké dluhy, ale pokud by domluvila zapujčení koní k vyjížďce u rodiny, hodlal i tak zapaltit, takže by to mělo být asi v pořádku. Ani na moment jej nenapadlo, že by její přítomnost čemukoliv bránila, naopak.* Kdybys měla čas, mohla bys jet třeba s námi? Pak bych ti s koňmi pomohl, to se nemusíš bát... *věděl, kolik je to práce.* Harry Potter *začal se chraplavě chichotat, protože ač by to sám nikdy nepřiznal, má samozřejmě sám přečtené všechny knihy. Jistě by se dalo vymluvit na Styru, které předčítal, ale on by si to přečetl i tak sám. Jen teda ne v latině.* Jo, super. Vyměníme si cukroví navzájem *souhlasil, protože hodlal sám napéct několik druhů. Dost se na to těšil, protože dřív vařil a pekl fakt často, ale když ztratili stabilní domov, tak se tomu věnovat příliš nemohl.* A vlka bys nechtěla? Chundelatýho, už trochu pelichá, ale jinak je zlatej *zazubil se okatě, když mluvili o mazlíčcích, sám žádné zvíře neměl a havrana si neuměl představit vůbec, už tak se bude muset seznámit se Styry kocourem, z čehož neměl úplně radost, ale tak snad si sednou...* *Zvedli se a ona souhlasila s nabídkou doprovodu. Usmíval se jak měsíček na hnojišti, když zmínila že si může zapálit, měl radost že přemýšlí nad takovými věcmi. Osobně kouřil jen ve dvou případech. Když byl velmi spokojený a dopřál si tak už jen tu psolední tečku ke štěstí, nebo když byl ve stresu společně s chlastem, takže by se nedalo o něm napřímo říct že je kuřák. V tomto případe si s ní fakt velmi rád zapálí a bylo fajn, že jí to nevadí.* *Natáhl si na sebe bundu a málem zapomněl, na balíček, co sebou donesl a vstrčil do vnitřní kapsy, který teď vypadl na zem a on jej narychlo zved* Ehm... tu jsem ti něco dones. Je to... jen taková drobnost *podal jí ručně zabalený, měkký dárek. Zabalený byl sice velmi minimalisticky, přesto dosti úhledně a čistě. Nikde nebyla vidět izolepa a papír byl do sebe defakto naskládaný tak, aby sám držel.* *Vzal zatím ty zákusky, vyšel před kavárnu na ulici a podržel jí dveře, aby také mohla vyjít a rozbalovat jeho dárek*
Právě. *Přikývla chápavě, ale když zmínil léčivou magii, podívala se na něj téměř dotčeně.* Na to, že máš dceru čarodějku si tu magii představuješ jako průměrný americký středoškolák stoletou válku. Příliš jednoduše. *Povzdechla si.* Není tak jednoduché se naučit léčit komplikovaná zranění. Jasně, drobné oděrky, modřiny, řezné rány, to sama zvládnu. Ale nadvakrát probodnutý kotník už chce větší znalosti anatomie. "Nějak" to zacelit sice jde, ale pokud nechceš, aby pak dotyčného dával složitě dohromady jiný čaroděj, nedejbože civilský doktor, protožes ho správně nezaléčil..? Nesrostly mu kosti, svaly? Představ si, že bys měl otevřenou zlomeninu a někdo ti jen nacpal kost zpátky, nějak zacelil kůži a řekl ti "Tak jo, jsi v cajku, běž." Jak by to asi dopadlo? *Lehce se při té představě otřásla a jen se tiše zasmála, když zmínil Lovce.* Viděl už jsi nějakého, co jsi v New Yorku? *Zeptala se.* Myslím, že ti to odpoví na tvou otázku. *Ve zkratce mu povyprávěla o bruslení a jak pak s Castorem se Shaxy bojovali, ale jeho jméno nezmínila. Pro jistotu. Nad komplimenty jejich koní se pousmála.* Já taky, ale když se narodila tahle krasavice, věděla jsem, že bude moje, černá, nebo ne. Byla zvláštní, jako hříbě hrozně svéhlavá a drzá, ale vyrostl z ní ten nejtrpělivější kůň, co znám. *Usmála se. Když ale vyvrátil její obavy ohledně toho, zda nebude přítěž, rozzářila se jako sluníčko.* Naopak, pojedu s vámi moc ráda. Je tam moc pěkných jezdeckých stezek. *Přikývla souhlasně, pak se rozesmála.* Já se nebojím, většinou nám koně obstarávají stájníci, já se k tomu jen občas ráda nachomýtnu, je to fajn relax. *Pokrčila s úsměvem rameny, než se znovu rozesmála nad jeho otázkou stran vlka.* No… Pokud nemá blechy, moc nesežere, občas se nechá podrbat a nebude ničit nábytek, brala bych. *Mrkla na něj když zamířili ven. Při předání dárků jí lehce poskočilo obočí a usmála se.* Díky za připomenutí, taky pro tebe něco mám. Říkala jsem si, že to k tobě sedí. *Usmála se a otevřela tašku, ze které vytáhla malý, úhledně zabalený balíček, který mu podala, než se sama pustila do rozbalování jeho dárku. Když uviděla bílé rukavičky se sovičkami, její úsměv se ještě rozšířil.* Awwwh, ty jsou nádherné! *Rozplývala se a rovnou si je nasadila místo svých.* A taky pěkně teplé. *Dodala uznale, v očekávání, co řekne na její dárek.*
*Dostal pěkně zdrbáno, cože si to jako představuje s léčením, až se trochu zastyděl, když mu to vysvětlovala a tvářila se při tom tam velmi vážně a lektorsky. Byla u toho fakt hodně sexy. Takže mu cukaly koutky úst a pak mírně zvedl ruce na obranu, že se jako vzdává* Dobře dobře, chápu *nehádal se a dozvěděl se něco víc o situaci s Lovci a o potyčce při bruslení, jen vrtěl hlavou. Nelíbilo se mu to, ale co moh dělat. Byla šikovná, že se o to postarala a on nevyzvídal, s kým tam byla, nebo jak se jmenuje, hlavní bylo, že je v pořádku* *Trochu jej však pak vyděsilo, když zmínila, že se o koně starají zaměstnanci. Zvedalo se stále víc červených vlajek... Už to, když zmínila, že koně vlastní její rodina a teď, že k tomu zaměstnávají lidi. Cítil se trochu... Jak šupák, když se živil pomocnými pracemi, nebo jako hůř, zápasy. Jak neandrtálec, nevzdělanec a primitiv, jen hrubou silou. Maličko jej bodlo uvědomění, že i kdyby byla na muže a nějakým zázrakem by ji získal... Její rodina by asi s jejich vztahem vůbec nesouhlasila. Taky co mohl nabídnout. Nic neměl jisté. Kdykoliv se mohl zranit tak, že nebude moci pokračovat a co dál... Raději ty myšlenky nechal, aby si nekazili večer.* Pordbat by se nechal, to jooo... ale s těma blechama a nábytkem... nemůžu nic slíbit *zavrtěl nad sebou hlavou, když se rozhodl dál rozvíjet jejich malou slovní teoretickou hru, která je oba bavila.* Co? ty pro mě taky něco...? aha *vyvedla jej upřímně z míry, rozhodně to nečekal. Pozval ji na schůzku a zas tolik se neznají. V tom obchoďáku na ni myslel, proto jí něco koupil a to že pro něj taky něco měla...* / myslela na mě taky? Musela, když to pro mě vybírala.../ *Cítil radost, když se jí sovičky líbily* Jsou bílé a hebké, jako tvoje vlasy* pronesl rozverně a rozbalil si balíček. Do ruky mu vypadl ocelový řetízek s kamenným přívěskem. Usmál se.* Aegishjalmur. Pěkný *šklebil se na dlaň potutelně. Bylo to víc, než jen to, že na něj myslela. Pořídila mu něco, co bude nosit na krku... Sám si nedovoloval koupit něco, čím by si ji označoval, tak vybral něco praktického, ale tohle gesto mu vážně udělalo radost, ať už si to, k čemu se on dopátral ona uvědomovala, nebo ne.* A pomůžeš mi ho pak připnout? *Laškoval teď již po cestě a mírně do ní strčil ramenem. Je jasné, že ne hned, když byla zima a ona si vzala ty teplé rukavičky, ale třeba se najde chvilka...* *Když šli kolem řeky, tak si skutečně zapálil a cítil se vážně skvěle. Chvíli nemluvili a vůbec to nevadilo. Ne jemu.* *Blížili se však až příliš rychle k místu, kde se loučili minule. Típl doutníček a vhodil jej vyhaslý do odpadkového koše.* Takže... napíšu ti pak ohledně tech koní jo? *Ujišťoval se, že původní nabídka platí a opět se cítil maličko nervózní, v ruce celou cestu držel ten přívěsek, na rukavice si sám moc nepotrpěl, ale z 90% je ani nepotřeboval, má fakt dobrou termoregulaci. I Bundu neměl zapnutou i když se mu na hruď už dostávala trochu kosa.* *Zastavil a konečně se jí opět podíval do tváře.* Moc jsem si to dnes užil, díky že jsi přišla a vyslechla mě.
*Pobavilo ji, jak ho tou přednáškou vyvedla z míry, ale narozdíl od něj to na svém výrazu nedala znát. Že by ho mohla vyvést z míry komentářem o zaměstnancích ji na vteřinu nenapdalo. Ona v tomhle vyrostla, bylo to pro ni naprosto normální a přirozené. Kdyby nechtěla, nemusela by ve stájích hnout prstem, ale… Ona to dělala ráda. Ne že by na to měla vždy čas, ale minimálně čas od času si vyhradila na koně celý den, aby si muhla užít i tuhle část života s nimi.* Opravduu? A sdělí i kde mu to vyhovuje nejvíc? *Ušklíbla se a podrbala ho na zádech, než mu dala klid na to si rozbalit i její dárek.* Nebudu lhát, nechala jsem si poradit. Chtěla jsem, aby to byl dárek s významem, ne první věc, na kterou někde náhodou narazím. *Upřímně ji těšilo, že se mu dárek líbí a že zjevně šlo o něco, co zná a skutečně to pro něj má význam. Tím dárek splnil vše, co od něj očekávala. Postrčení mu s úsměvem opětovala a přikývla.* Moc ráda. *Když došla k řece a on si zapálil, ona se jen spokojeně protáhla a užívala si ten klid a pohodu, která mezi nimi panovala. Zvlášť po jejich druhém setkání se obávala, že jejich vztah zůstane jen napjatou vzpomínkou na ten první večer, ale teď, když se jeden druhému otevřeli, si věci tak nějak sedly na své místo.* Určitě, já už to zkusím předběžně domluvit. *Usmála se.* Nápodobně, já děkuji za pozvání a důvěru. *Přikývla, ale pak si všimla, že přívěsek stále nese v ruce. Opatrně si tedy strčila rukavice do kapes.* Ještě ti zapnu ten přívěsek. *Vysvětlila s úsměvem. Jen buď potřebuju, aby ses sehnul, nebo alespoň obrubník, ať na tebe dosáhnu. *Rýpla si pobaveně.*
*Na narážku toho, kde mu to vyhovuje nejvíc se jen uchechtl a nechal nezodpovězeno. Třeba se k téhle malé hře ještě někdy vrátí, ale nechtěl to hnát až do krajnosti, aby to pro příště třeba neuzavřel. Stejně jej přes bundu náznakem podrbala na zádech.* Nechala sis poradit? *zvedl překvapením obočí, ale bál se zeptat od koho. To že o Natálií spolu nemluvili mu vyhovovalo. Dokázal by jí dát radu, nebo ji uklidnit, kdyby měly holky nějaký problém a ona by potřebovala vyslechnout, ale když byly v začátcích a vše bylo perfektní, tak to asi úplně nepotřeboval slyšet, za což se cítil maličko jako sobec, protože pro ni to mohlo být těžké o ní nemluvit. Jistě jí měla plnou hlavu, ale doteď se držela a on jí byl velmi vděčný.* Je perfektní *vyjádřil vděčně a usmíval se.* Děkuji. *Dostali se až do místa, kde se minule loučili a společně se ujistili, že budou nadále v kontaktu. Taky sledoval její pohled do jeho ruky a domyslel se, když si začala sundávat rukavice. Vnímal to s příjemným napětím.* Mám lepší nápad *nadchl se trochu až možná příliš a hned se jal svůj nápad uvést v praxi. Chytil ji pod zadkem a zvedl, jako kdyby nic nevážila. Držel, dokud mu řetízek nepřipla, a pak ještě o chvíli déle... nebo se omluvil a spustil ji, pokud by se jí taková familiárnost nelíbila. Trochu však doufal, že mu to dovolí, když si nic víc sám nedovolí.*
Ano. Klučina, co v tom obchodě prodával žil tím, co dělá. Takoví vždy poradí rádi a dobře, zvlášť když řekneš, že nechceš koupit něco s významem a něco se o tom i dozvědět, ne jen podat peníze a vypadnout. Byl to příjemný rozhovor se skvělým výsledkem, no ne? *Usmála se. Když ji zvedl, v první chvíli jen překvapeně lapla po dechu, ale pak se její rty opět roztáhly do pobaveného úsměvu. Instinktivně ho objala nohama, ale nebyl v tom žádný konkrétní zájem, spíš jen instinkt jak se zachytit a nespadnout, když rukama nemohla.* Tohle je taky řešení. *Mrkla na něj a ruce mu obtočila kolem krku, aby mu řetízek zapnula. Trochu se bála, aby ho prsty na krku nestudila. Jako z vlkodlaka z něj přeci jen sálalo teplo.* /Nebo jí to tak připadalo z jiného důvodu..?/ Sluší ti. *Poznamenala a kývla hlavou směrem k řetízku. Dlaně teď měla položené na jeho ramenou. Víc neudělala, ale rozhodně nevypadala, že by pro ni to, jak ji držel, bylo jakkoli nekomfortní.*
*Potěšen jejím vysvětlením se stále víc a víc nedokázal zbavit dojmu, že jejich schůzka připomíná skutečné rande. Mluvili, smáli se, jedli, vtipkovali a byli si stále blíž, takže ji bez rozmyslu popadl a zvedl dost vysoko, aby se mohla cítit v převaze, hodlal by ji držet pod zadkem jak dlouho bude potřeba, nevážila takřka nic... Jediný problém bylo udržet i ty zabalené zákusky v sáčku, ale na těch už mu zas tolik nezáleželo, když mu obtočila nohy kolem pasu a zatížení se tak velmi příjemně rozložilo. Jeho dlaně už nedržely její zadek čistě proto, aby držely váhu a mohl je dát víc do stran, až skoro pod stehna. nepamatoval si, kdy naposledy držel ženu takhle. Když sníh tiše padal a ona mu prsty jezdila kolem krku snažíc se odhrnout jeho vlasy a připevnit řetízek, co od ní dostal. Zahledel se jí do očí a svět se pomalu zastavil. Toužil ji políbit, ale udělat to nesměl. Obtížně polkl a dovolil si i pohled na ty nádherně plné rty, které byly jen malý kousek k tomu, aby se pro ně natáhl a ochutnal je. Přesto natolik daleko, aby to neudělal. Opatrně ji spustil na zem, ale z náruče ji nepouštěl. Jedna ruka mu od zadečku sklouzla po zádech nahoru, pod lem její bundy a tou druhou se dotkl její tváře. Cítil, jak se jeho dech neúměrně zrychluje a začíná být vzrušený. Její blízkost byla opojná a snažil se ji ještě moment udržet. Něžně jí odsunul vlásky z tváře a pohladil tvář. Toužil jí šeptat jak moc je krásná i když to o sobě jistě až příliš dobře věděla. Pak se sklonil a otřel své rty o její tvář v polibku a vdechl vůni jejího šampónu, kterým voněly její vlasy a mísily se s jemnými tóny parfému.* /Tak strašně sladká.../ *Rád by tak zůstal klidně vděčnost. Cítit její dech na svém krku a cítit její tělo na tom svém. Hrozně se však bál, že by to sama nenechala dál zajít a obava z odmítnutí každým momentem stoupala. Opatrně se s veškerým sebeovládáním odtáhl.* Dobrou noc *usmál se a vzpomněl si na taštičku se zákusky, které dostaly pěkně zabrat, ale k jídlu snad ještě budou. Rozpačitě jí je podal, když si volnou rukou přejel dlaní přes ústa až ke strništi na bradě v uklidňujícím, nebo též možná naopak nervózním gestu.*
*To, jak si ji ještě nadzvedl, aby se skutečně mohla cítit nad ním jí neskutečně imponovalo. Sama začínala cítit do dobře známé příjemné mrazení a až ji mrzelo, že ten pocit skončí. To očekávání, to, co se mohlo každou minutou zvrhnout. Poprvé se toho pocitu bála, teď ho hltala plnými doušky jako by to bylo to nejlahodnější, co kdy ochutnala. Nemusela mu číst myšlenky, aby si dokázala představit, na co myslí, když se na ni takhle díval. Když ji takhle držel. Když ji postavil na zem, ale nebyl ochotný, ne, schopný ji pustit. Cítila každou emoci tak zřetelně, jako by jí je sám popsal. Tiše, sotva znatelně vydechla, když ji pohladil po tváři, než ji na ni políbil a stejně jasně jako on si uvědomovala, že jen ten dotek v ní vyvolával touhu po něčem víc. A hlavně jakousi zvláštní chaotickou touhu otestovat, jako dobře na tom skutečně je jeho sebeovládání.* Jsi skvělý chlap, Gerete. A budeš ještě lepší v momentě, až budeš připravený si to přiznat. *Dodala. Zákusky si od něj převzala, ale dlaň nechala v jeho, když udělala krok dopředu a přitáhla si ho do polibku. Byl vášnivý, procítěný a přestože trval jen chvíli v něm bylo něco rozhodného, sebejistého. Uvědomovala si situaci i to, že nad ní má kontrolu ona. Pomalinku se od něj odtáhla s úsměvem, ze kterého se nedalo nic vyčíst a pokud ji nezastavil, zamířila domů.*
*Nejhorší ze všeho bylo asi to, jak mu oplácela a vyvolávala dojem, že je vše v pořádku, to že si dovoloval stále víc a toužil po něčem víc... Už se přece loučil a smířil se s tím, že nic nebude, i tak by měl na co vzpomínat, ale když jí podal zákusky, tak si jej sama přitáhla poté, co mu řekla, že jej vnímá, jako skvělého chlapa. Zcela se tomu poddal. Vychutnával si snad každou sekundu toho, co to trvalo a chtěl, aby to nikdy neskončilo... Opakovaně loudil její rty těmi svými, aby se proplétaly ve vášnivém polibku, při kterém měl zavřené oči a starostí nakrabatěné čelo. Rozhodně nad tím měla plnou kontrolu ona a když cítil, že chce přestat, tak už nenaléhal . Třebaže mu přišlo, že se líbali sotva pár vteřin. Sledoval jak se usmála a odchází domů. Zastavit ji, si nedovoloval. Jen tam prostě stál, neschopen se pohnout, než byla dost daleko a on si uvědomil, že je mu skutečná zima. Zapl si bundu a otočil to na cestu k sobě domů.* *V hlavě měl guláš. Smířil se přeci s tím, že chodí s Natálií, ale pak jej sama políbila... Jasně, flirtoval a sváděl ji, ale ten krok učinila ona sama. Dávalo mu to naději. To nejhorší, co mu vlastně mohla dát a přesto to nejhezčí. Po cestě přemýtal nad tím, co to celé znamená. Pořád tu velkou roli hrála skutečnost že je s někým jiným. Ohledně čehož se cítil, jako skutečný darebák, ale na druhou stranu tu bylo všechno to, co cítil on sám... a nad tím také nešlo přivírat oči. Mentálně se dávno zasekl na těch třiadvaceti, kdy přišel o manželku a vždy jej zajímaly mladé dívky...* -/ ženy!/ *opravil sám sebe káravě. Jenže ať si namlouval, co chtěl, pořád bylo Valérii sedmnáct. Vůbec na to nechtěl takto myslet... Jenže na to myslel.* *Celou cestu a před domem sám sobě musel přiznat, že se cítí jinak. Uvědomoval si, jak je všechen stres ze setkání s dcerou pryč a nahrazoval jej pocit euforie a blaženosti. Uvědomil si, že je...* /zamilovaný/. *Skutečně a opravdově. Jako kdyby mu fakt bylo o dobrých dvacet let méně. Před očima neměl nic, než její tvář, její oči a rty, tu roztomilou pihu u brady a prostě... Otevřel barák a šel rovnou do postele. Zasněný a spokojený, neschopen cokoliv jiného řešit. Usínal při vzpomínce na ni.*
*Když jí zavolali, že mají případ, tak byla lehce otrávená. Měla ještě volno a směna jí začínala až za dvě hodiny, ale nedostatek policajtů na to množství případů o sobě dával vědět, proto se narychlo převlékla do něčeho slušnějšího než sportovní podprsenka a legíny, ve kterých boxovala. Dneska neměla kostýmek jako obvykle, ale hodila na sebe taktické kalhoty a bílou košili, nic jiného v tu chvíli u sebe neměla. Dala si rychlou sprchu a autem zajela na místo, které ji nahlásili na dispečinku, v autě ještě chvíli seděla a svázala si vlasy do vysokého copu, jen co vystoupila, se rozhlédla okolo až uviděla pásku ohraničující místo činu.* /Super, to znamená, že by technici mohli být hotovi./ *Čekala, že se její parťák ukáže na místě činu. Podívala se dokola zdali ho nezahlédne, ale jelikož jej nikde neviděla, tak přistoupila ke strážníkovi. Vytáhla placku.* Detektiv Martines, byla jsem tu zavolána. *Pokývla hlavou k žlutému igelitu kryjící mrtvé tělo pod ním. Když jí strážník pustil, tak podlezla pásku a vydala se směrem ke koronerovi.*
*Keď mu prvý krát zazvoní telefón tak sa otočí a cez hlavu si pretiahne vankúš, aby trochu stlmil ten zvuk. Pri druhom zazvonení si cez hlavu pretiahne aj perinu. A keď už sa telefón ozve tretí krát tak nevrlo vystrčí ruku a mobil si zoberie. O niečo nevrlejšie zahundre niečo šéfovi a potom zaklapne keď sa ozve z mobilu krik. Ešte si dá nejakých dvadsať minút pod perinou. Nakoniec ale predsa len z postele vylezie. Spácha hygienu, oblečie sa do riflí, košele, dá si dokonca aj tmavomodrý sveter a keď je hotový tak proste vyrazí. Nechá sa odviezť taxíkom, ktorý si privolal kým sa dával dokopy. V podstate ho ani netrápi ako neskoro príde.* Tu mi zastavte. *Povie vodičovi, kúsok od miesta činu. Jack zaplatí, vystúpi a keď zaklapne dvere tak sa rovno otočí k malej kaviarničke s úmyslom si kúpiť kávu.* /Mŕtvy už predsa nikam neutečie./ *Pomyslí si a s tým vrabčím hniezdom na hlave sa milo usmeje na baristku.* Karamelové latté s orieškovou penou. *Objedná si a o chvíľku už ležérne ide z kaviarne, rovno na miesto činu. Podlezie pásku a bez pozdravu.* Tak čo tu máme?
*Jen co dojde ke koronerovi, tak si všimne té kaluže krve, která se nachází v horní části plachty, tedy tam, kde sama odhaduje hlavu. Potom se otočí a zahlédne Jacka, už to je zase chvíle co jej viděla. Proto si ho chvíli jen změří pohledem. Potom na něj pokývne.* Zdravím. *Pronese ze slušnosti k parťákovi a dřepne si k mrtvole, ze které zrovna doktor sundává tu plachtu, která měla zabránit novinářům, fotografům a hlavně čumilům.* Dobrý, dneska tu máme ženu, pět a dvacet let, bruneta, metr šedesát, běloška. Na první pohled bez pitvy odhaduji že ji zabil výsltřel do hlavy z blízké vzdálenosti, soudím tak podle velikosti vstupní a výstupní rány. Podivné je, že tělo je teplé, takže to nemohlo. *V tu chvíli přestala věnovat pozornost koronerovi a sama se postavila jelikož se jí zdálo, že něco zahlédla, ale jistá si nebyla. Podívala se po Jackovi, jestli něco sám zaregistroval, nebo je opět pouze paranoidní.*
*Keď ho Maria pozdraví tak jej len pokývne. Je na ňom vidno, že sa ešte rochnil v posteli. Odpije si z kávy, pozrie na obeť a nakloní hlavu mierne nabok. Pozorne počúva, trochu prikývne a znova sa napije.* /Teplé telo./ *Pri tej informácii len očami prebehne okolo seba. Nenápadne. Nedáva na sebe poznať, že spozornel. Znova sa napije.* /Je možnosť, že je útočník už dávno v trapu. Ale tiež môže byť niekde v okolí. Alebo medzi čumilmi. A keď má zbraň.../ *Pridrepne si k telu a počúva ďalej čo rozpráva koroner. Aj ked sem tam pohľadom utieka, buď k davu alebo do uličky.* Nejaké známky zápasu? *Opýta sa a položí takmer dopitý kelímok od kávy na zem. Pritom si oprie jedno koleno o zem a nakloní sa k obeti. Druhou rukou sa ledabolo oprie o pás. Tak aby v prípade potreby mohol čo najrýchlejšie vytiahnuť zbraň.*
*Když na ní Jack nezareaguje, tak jí dojde, že asi nic neviděl, proto ho nechá naklánět se nad mrtvolou a zanechá debatu s koronerem na něm. Je víc než schopný a ona má vážně chuť prověřit to co viděla, samozřejmě, mohlo jít o paranoiu, ale radši prověřuj než důvěřuj. Pomalými a na první pohled jakoby mimovolnými pohyby se rozhlédla. Pokud by ji ten člověk sledoval, tak nechtěla, aby se dal na útěk. Samozřejmě by jej ráda ulovila, ale raději měla čistou práci. Proto jen tak procházela okolo, jakoby bez cíle. Po nějaké chvilce zamířila k baráku kde viděla muže.* /Pokud je tělo mrtvé a není tu spousta čumilů co by slyšela zvuk, tak může mít tlumič./ *Podlezla pod páskou a zamířila do protější budovy s otevřenými dveřmi, ruku měla na zbrani, pečlivě chovaném v pouzdře a rozhodla se vyjít po schodech do prvního patra.*
*Patológ je dosť hlboko pohrúžený do svojej práce.* Áno, na pravom zápästí má čerstvé podliatiny. Bližšie to ale budem vedieť až po kompletnej obhliadke a pitve. Keď to tu technici zaistia tak nech prevezú telo ku mne. Na teraz som skončil. *Patológ sa svižne dvihne, pobalí si svoje saky paky a vyrazí k autu. Neďaleko má márnicu, preto tu bol dosť skoro. Jack ho celú dobu počúval a zároveň sledoval okolie. Jediný moment kedy sa zamračil bol keď sa Maria rozhodla prejsť poza pásku Jack dopije kávu, dvihne sa a prejde ku košu, Obzrie sa a znova sa zamračí keď vidí, že Maria mieri do budovy.* /Je blázon? Sama ísť do budovy?/ *Nespokojne zafuní.* Skontrolujte potom perimeter troch blokov. Správy vypracujte v štyroch kópiách a nezničte miesto činu. Za tri hodiny nech to mám na stole. *Úkoluje technikov a pritom o niečo svižnejžím krokom podlezie pásku a zamieri k budove kam zmizla Maria.*
*Je velice ostražitá a hlídá si každý pohyb jak nad sebou tak i za sebou. Její instinkty jedou na plné obrátky. Jenže si nebyla ničím jistá a tak nechtěla zbytečně budit pozornost. Vystoupila ještě o pár schodů když toho muže uviděla.* /Super, jen se mi to nezdálo. Asi bych ho měla mít stále na očích, pro jistotu./ *Stál k ní zády a něco dělal na svém mobilu. Nemínila s tím nic dělat, jen vzít mobil a vytočit číslo svého parťáka. Pomalu vytáhla z kapsy mobil a zrovna chtěla vytočit jeho číslo když najednou slyšela zvuk za sebou. Ohlédla se a tam stál Jack. Pokývla na něj hlavou a pak naznačila že někoho vidí. Potom vystoupala na podestu, kde na muže viděla líp, ale tím pádem měl i on mírný výhled, stačilo aby se otočil.*
*Jack vojde do budovy. V podstate je celkom nahnevaný.* /Čo jej to napadlo? Vojsť do prázdnej budovy, bez toho, aby jej niekto kryl chrbát./ *Pritom ako vojde on sám do budovy, vyberie zbraň z puzdra a odistí ju. Prejde pohľadom objekt a započúva sa do prípadných zvukov. V takýchto momentoch využíva všetko čo v sa v CIA naučil. Zbadá na špinavých schodoch čerstvé stopy, zamračí sa lebo ich je viac ako len jeden pár. Vyjde po schodoch a zastaví sa keď uvidí Mariu číhať. Prebodne ju chladnými modrými očami keď sa naňho otočí. Hnevá sa. Pohľadom prejde po za ňu keď mu naznačí, že tam niekto je. V najväčšej tichosti uchopí pevnejšie zbraň a postúpi o schod vyššie. Bližšie nejde, necháva Mariu vpredu, on jej kryje chrbát. Pohľadom skontroluje okolie ale zo svojej pozície nemá takú možnosť vidieť prípadne nebezpečie alebo únikovú cestu. Nastraží uši.* /Taktiež to nemusí byť nikto nebezpečný.../
*Ještě jednou se otočí na Jacka, jenže to dělat neměla. Uslyšela zvuk a myslela si, že se muž vrací. Stačilo aby se otočil a viděl ji. Proto udělala krok dozadu. Jenže schodiště už bylo očividně staré a schody nejspíše rezavé. Nebo minimálně to patro na kterém stála. Proto vydaly zvuk.* /Do háje!/ *Věděla že je po jejím krytí, pokud se muž nechystal otočit, tak právě po tomto zvuku to jistě udělá. Nebo něco takového proběhlo hlavou Mari. Z toho důvodu se taky vykašlala na utajení. Poslala další pohled Jackovi, rychle naznačila že jde nahoru a se zbraní již připravenou a vytaženou z pouzdra začala stoupat po schodech dokud nebyla krok od patra na kterém stál muž.*
*Pozorne sleduje čo sa deje pred ním a aj za ním. Určite nestojí o to, aby mu k zátylku niekto priložil zbraň. Je opatrný ale keď zrazu počuje ako pod Mariou zavŕzga starý materiál. Potichu a pokojne sa nadýchne a spevní stisk na zbraní. Netuší kto to tam je a ani netuší či tu je ešte niekto. Zmysly má napnuté ako struny. Jack na ňu hodí varovný pohľad. Nevie aké sú Mariine schopnosti v takto vypätej situácii. Skontroluje situáciu za nimi a potom ide za Mariou. Nie veľmi nadšený z toho ako sa to vyvrbilo ale za to pripravený,*
*Udělá poslední krok. Nadechne se aby pronesla obvyklou větu, jenže v tu chvíli se muž otočí. Nemá moc dlouho na to, aby si jej prohlédla protože si všimne zbraně v ruce. Upevní svůj postoj a klidným hlasem pronese.* Policie New York, odložte svou zbraň a ruce nahoru. *Při těchto slovech stále míří na muže, který se očividně nechystá svou zbraň odložit. Maria je klidná, nestojí poprvé proti někomu se zbraní a pokud nemá muž stříbrné kulky, tak by se jí nic moc nemuselo stát. Horší to je s parťákem, doufala, že se nic nestane Jackovi. Dívala se na muže. Běloch kolem třicítky, rozhodně měl víc než metr osmdesát, dobře stavěný ale tím, že byl oblečený celý do černé v několika vrstvách toho moc nebylo poznat.* Opakuji, policie New York, odložte svou zbraň.
*Ide za Mariou, V naučenom odstupe, v taktickej pozícii. Všimne si, že Maria zmenila postoj a dvihla zbraň. Vyčkáva na to, či protivník oproti nim zareaguje ako poslušný chlapec a zloží zbraň. Keď ale Maria svoju požiadavku zopakuje tak sa zamračí a stisne pery k sebe.* /Mohol by tú zbraň odložiť a mali by sme kratšie hlásenie./ *Pomyslí si s miernou dávkou humoru. Popravde mu ale napadlo, že ak by toto bola akcia CIA tak sa ho ani nepýtajú a rovno by ho strelili. Takto len čaká ako to bude ďalej s tým, že Maria je v prvej línii.*
*Muž před ní se jen pousmál, už to ji přišlo více než podezřelé.* /Jaký podezřelý se zatraceně usměje, když na něj policisté míří zbraň a on má další v ruce./ *Taková myšlenka jí rychle proběhla hlavou, jenže pak ji lehce uklidnilo, když sledovala pohyb muže směrem dolů, napadlo jí, že se vzdal nějak rychle a asi nebude tím podezřelým. Sledovala ho pečlivě kdyby náhodou chtěl muž před ní něco provést, ale zbraň už se skoro dotýkala země, v tu chvíli polevila lehce na ostražitosti a koutkem oka se poohlédla po svém parťákovi zdali je vše v pořádku, samozřejmě většinová pozornost stále byla na muži, který měl zbraň, ale většina očividně nestačila. Muž se rychle narovnal načež Mari opět zpevnila svůj postoj, jenže v tu chvíli zaslechla výstřel, díky tlumiči byl sice tišší a o něco pomalejší, ale dostatečně nečekaný na to aby si neuvědomila, odkud přišla bolest. Potom zaslechla druhou ránu. Břicho jí ukrutně bolelo a tak se podívala na místo odkud vystřelovala bolest.* /Doprdele./
*Čaká ako sa situácia vyvrbí. Keďže Maria je priamo pred ním, nemá tak dobrý výhľad na situáciu. A prevziať vedenie si netrúfa, keďže je Maria priamo na rane. Tak sleduje hlavne jej reakcie. Švihne po nej nahnevaným pohľadom keď vidí ako poľavuje.* /Prečo pozeráš na mňa keď nemáš zaisteného podozrivého?/ *Opýta sa jej v duchu. Trochu zaľutuje, že jej to nemôže poslať do hlavy ako Jason. Čo by niekedy dal za taký dar telepatie. Zrazu ale počuje prvý známy zvuk tlmeného výstrelu. Vykročí svižne, rýchlo a najmä profesionálne. Počuje druhý zvuk výstrelu a hneď na to vystrelí on sám. Dve raný do hrude. Počká kým telo klesne a so stále namierenou zbraňou k nemu prejde. Pozrie sa naňho ako ešte chrčí a odkopne mu zbraň z dosahu. S tým ako sa okolo neho tvorí kaluž krvi tak nepochybuje o tom, že to neprežije. Ale aj tak ho ešte v rýchlosti prešacuje či nemá ešte nejakú zbraň. Až následne sa dvihne, otočí a ide k Marii. Je u nej rýchlo.*
*Při tupé bolesti se chytzí za břicho, zbraň jí vypadne z ruky a ona jakoby zpomaleně padne na koleno. Snaží se nepodvolit bolesti, ale cítí jak jí pod tím náporem proudí síla. Vlkodlak.* /Zatraceně, tady a teď to nemůžu dovolit./ *Nemá čas a ani prostor sledovat Jacka. Slyšela dva výstřeli a počítala s tím, že se o to parťák postará.* Kurva, Martines, vzpamatuj se, není to nejhorší bolest co jsi zažila. *Mumlá si pro sebe, nevěnuje teď pozornost Jackovi a tak nevnímá ani to zda a kdy se k ní přesune, neví ani jestli jí slyšel šeptat si pro sebe povzbuzující slova, to jediné o co ji v tuto chvíli je dostat vlkodlaka v sobě zpátky tam kde patří. Potřebovala zvládnout situaci a dostat se buď domů nebo do sídla smečky. Nemínilia se ale vzdát sebekontroly a proměnit se tady a teď, ne po tolika letech. Cítila jak jí krev tekla z břicha, její uklidňování fungovala a tak se pomalu zadívala dolů na svou ránu avšak se snažila o to aby jí Jack neviděl do obličeje, kdyby se jí probleskly oči.*
*Prikľakne si k nej a skontroluje situáciu. Vidí, že ju strelec zasiahol do brucha a tiež vidí, že sa z nej valí dosť krvi.* Martines, hlavne pokoj. Dýchaj pomaly. Bude to dobré. *Hovorí pokojne a vyzlečie si bundu a potom sveter, ktorý má predsa len lepšiu savosť a priloží jej ho na ranu. Zatlačí.* Nádych, výdych, Maria. Nádych, výdych. *Zopakuje hlbokým, pokojným hlasom ako keby krotil nejaké divoké zviera. Vyloví zo zadného vrecka riflí mobil.* Záchranka tu bude raz dva a dajú ťa dokopy. *Odblokuje ho a začne vyťukávať jednou rukou číslo na záchranku. Zažil to už v oboch rolách toľkokrát, že ho to nevyvádza z miery.*
*Že je u ní její parťák, Jack, si uvědomí až ve chvíli kdy přímo na ní promluví. Když jí začne uklidňovat jako malé děcko, tak má velkou chuť na něj zavrčet, ale udrží to v podprahové rovině a jen zabručí hrdlem. Pokud nemá Jack vyjímečný sluch, tak to nemá šanci slyšet. Poslechne ho ale a rozdýchává bolest. I když zažila horší.* /S prvníma přeměnama se to ani nedá srovnávat, tak mě zatraceně neuklidňuj jak malé děcko./ *Zabručí ale nahlas raději nic neříká, není si jistá jak by teď zněl její hlas. Jakmile ale vidí mobil v jeho ruce tak ho chytí.* Žádnou. Záchranku. *Procedí skrz zuby a snaží se vzpamatovat.* Budu v pohodě. *Dodá ještě načež oddělá jeho bundu ze své rány aby se podívala jak vypadá, uvědomila si jen jednu věc, kulky nemají výstup a tak trčí v ní.* /Musím je vyndat, než začne maso zarůstat./
*Upokojuje, vlastne automaticky a celkom s citom. Zamračí sa a pozrie na ňu keď ho chytí akurát pred vytočením záchranky. Pozrie na ňu, s jasným výrazom čo si o tomto myslí.* Nie sme vo filme, Martinesova. *Zakrúti hlavou.* Nie je dôvod sa hrať na hrdinu alebo čakať, že sa zázračne zahojíš... *Na moment sa zarazí.* /Pokiaľ nie si upír, vlkolak, víla alebo lovec s paličkou, s ktorou si vypáliš nejakú hojacu ranu./ Nikto nemá rád doktorov ale s dvomi dierami v bruchu ich oceníš. *Povie a povzdychne si keď vidí, že si dala preč sveter, ktorý zastavuje krvácanie. Stlačí vytáčanie.*
*Její lehké zamračení přejde do velkého. A uchechtne se když řekne že nejsou ve filmu, což ji zabolí.* /Zatraceně, sakra! Proč mě doprdele nepostřelil třeba do ramene?/ *Opět podprahově zavrčí.* To já zatraceně dobře vím, ale nech mě na pokoji, tohle nic není. *Odsekne mu a zadívá se na něj už celkem nasraně.* O doktorech to vůbec není. *Pokusí se mu vytrhnout mobil a pokud se jí to povede, tak sama típne to volání.* Nic mi není, *s těmi slovy začne pomalu i přes bolest vstávat. Potřebuje se ho zbavit a především se zbyvit těch dvou kulek v břiše, nechce se jí pak sama sebe rozřezávat. Podívá se na břicho a všimne si zarůstání.* /Tak to v žádném případě!/
Jasné, deravé brucho je úplne bežná vec. V podstate ako policajt ti to hrozí tak trikrát za deň. *Povie jej stále pokojne. Ako keby sa bavili o počasí v Arkansase. Keď mu vytrhne mobil a zruší hovor tak na ňu hodí pohľad, ako keby ju mohol na mieste chladnokrvne zastreliť. Ale nespokojne mlaskne, tak ako to robí jeho matka a nadvihne jedno obočie.* Hej, hej... *Povie a snaží sa ju zastaviť keď vstáva. Pozrie sa na jej brucho, keďže sveter spadol na zem a zamračí sa.* /Už nekrváca./ *Moc dobre vie ako vyzerá čerstvá rana od strelného poranenia. Navyše... v New Yorku už je dlho a zažil už asi všetko.* Možno v tvojom prípade by bola lepšia veterina... *Zahundre to nevrlo.* /To každý druhý policajt je vlkolak?/
Hah, ani bych se nedivila. *Pronese ironicky, neměla moc náladu na zábavu a vtípky, přece jen stále měla díru v břiše a smích by ji očividně stále dost bolel, i když se jí rána zacelovala poměrně rychle, což byl zatracený průser. Po jeho marném pokusu o zastavení jí se jen ušklíbla a opřela se o nejbližší zeď. Bolelo to jako čert a bylo to vyčerpávající, možná by si i dopřála odpočinek pokud by nezaslechla jeho slova. Zamračila se na něj.* Nevím o čem to zatraceně mluvíš. *Pronesla naštvaně. Neměla v plánu vysvětlovat co je a rozhodně nemínila civilovi vysvětlovat něco dalšího.* /I když úplně civil to asi nebude, když vtipkoval tak stupidně o veterině./ *Podívala se na své břicho, už vážně musela vyndat své kulky z těla nebo to bude dost nepříjemné.*
*Ak by sa videl v zrkadle tak by sa asi až zdesil, že má rovnaký výraz ako jeho mama keď ho pristihla pri okatom klamstve. Pustil ju keď mu to došlo.* /Ak by bola upír, tak by na slnku vzplanula ako fakľa. Na vílu nie je... ako pekná je ale tak férsky nie. A nefilim tiež nie, lebo oni by sa nezahadzovali prácou u polície predsa./ *To posledné si v duchu tak odsekne.* Nevieš. *Usmeje sa a nechá ju tak. Dvihne si zo zeme svoj sveter a pozrie sa na tú škodu.* /Môže ísť rovno do koša./ *Povzdychne si.* Mám ti tie náboje vybrať ja alebo máš nejakú smečku, ktorá ti pomôže? *Opýta sa narovinu, bez obalu a s nezáujmom prejde k mŕtvole. Kľakne si k nemu a začne ho pozornejšie šacovať.* /Podľa zbrane to nie je amatér. Ale ani profík./ *Pozrie sa na jeho ruky.* /Otlačky prstov si nevypálil ale obočie si oholil. takže možno len začiatočník./ *Pustí ruku a skontroluje vrecká kabátu. Vytiahne fotografiu, na ktorej je Maria.* Amatér. *Ukáže fotku svojej parťáčke.* Predpokladám, že to súvisí s tvojim problém, o ktorom sme sa nedávno bavili.
*Zamračí se nad jeho obličejem.* /Vypadám zatraceně jako nějaké kuře, že se tváří jako kvočna?/ *Projede jí hlavou myšlenka, ale na tohle není čas.* Ne fakt nevím, o čem tu blábolíš, jsi si jistý, že ses ne.. *Nedokončila to jelikož se rovnou zmínil o smečce a věděl i o nábojích. Už bylo nebezpečné čekat.* Co jsi zatraceně zač? *Zeptá se ho prostě na rovinu, vážně nehodlala potvrzovat odpovědi, když o něm nic nevěděla. Mohl si vymýšlet a nebo být dokonce i jedním z Thomasových mužů, což bylo nepravděpodobné jelikož ho znala ještě před Caitlin. Rozhodně vlkodlak nebyl, to by poznala podle pachu. Potom jí ale zaskočil ještě víc s fotkou.* /Spíš hlupák, pokud ho objednali na vlkodlaka měli mu dát stříbrné kulky.* Netuším kdo to je, takže ti to teď nepotvrdím. *Trvala si zatvrzele na svém. Někdy její tvrdohlavost byla na obtíž, a teď obzvlášť. Otočila se k němu tak že se postavila čelem ke zdi, zatla zuby a rukou si zajela do obou ran po kulkách, aby je nechala alespoň chvíli ještě otevřené. Zatraceně to bolelo, ale pokud se s ní míní Jack ještě bavit, tak to bylo nezbytné.* /Tohle proces snad na chvilku zase spomalí./ *Pak se otočila k němu čelem ochotná se s ním dál bavíc a zatínajíc své ruce do pěstí.*
*Trhne jedným kútikom úst nahor.* Jack Porter. Niektoré kruhy podsveta vedia o mne asi viac, ako ja sám. *Nehodlal jej teraz rozprávať nejaké životné milníky s Podsveťanmi. To že chodí s kráľom Zimného dvora bolo tajomstvo. Jeho posadnutie démonom netuší aký malo dopad ale čo počul tak sa o tom dosť šuškalo. Zatknutie dvoch nefilimov ho asi vynieslo na vrchol. Bol by to dlhý zoznam zážitkov s Podsveťanmi. Prekontroluje mŕtvolu a pozrie nakoniec na Mariu.* Samozrejme, netušíš. *Povie to tónom, ktorým jasne poukazuje na to, že jej neverí.* Takže mám ťa niekam hodiť alebo to z teba vytiahnuť? Nie som doktor ale som celkom schopný.
*Nevěřila mu, ne úplně, ale jelikož to znal a věděl, rozhodla se mu prozradit něco málo. Proto si jen povzdechla a přestala zatajovat svou slabost, její masku na obličeji nahradila bolest a ona se opřela o stěnu, po které lehce sjela na zem.* Bude to v pohodě, zvládnu to sama, ale musím to udělat rychle ještě nás čeká vyšetřování. *Pokývla hlavou. Pak ale pohledem sjela na sebe.* Než zavoláme techniky, tak se budu muset převlíct. V autě mám v kufru náhradní oblečení, ale v tomhle krvavém si tam asi nedojdu. *Dodala načež pokrčila rameny, jenže to byl špatný pohyb a ona bolestí opět podprahově zavrčela. Vyndala si z kapsy u bundy klíče, ale pak jí došlo že nůž má v botě. Zamračila se a pokusila se pro něj sáhnout, jenže bolest byla příliš velká v této poloze.*
*Pozrie sa na telo na zemi, keď k nemu upozorní Maria. Nechá ju sa vyrozprávať a všimne si, že si berie kľúče do ruky. Znovu nadvihne jedno obočie.* /Kľúčami si to chce vybrať?/* Povzdychhne si. Áno, je to priemerná situácia ale nie je neriešiteľná.* Keď zavoláme technikov, bude to znamenať koberček u šéfa a extra hlásenie navyše. Nehovoriac o tom, že sa to bude vyšetrovať. Najmä keď technici nájdu tvoju krv na zemi. *Povie jej a pozrie na to ako sa načahuje k vlastne topánke. Bez nejakého chochmesu jej topánku vyzuje a podá.* Oblečenie ti donesiem a o toto… *ukáže na telo mŕtveho* …sa postarám. Mám také tušenie, že vieš o čo ide a kde máš hľadať, takže keď sa dáš dokopy tak môžeš ísť riešiť svoj problém. Ideálne by bolo, aby ťa pritom nezabili. *Povie jej nekompromisne a nastaví ruku, aby mu odovzdala kľúče od auta. V duchu už premýšľa komu zo CIA zavolá, aby tu upratal tento bordel. Pár mien mu napadne.*
*Pokýve hlavou na to že chápe.* Nevím jak se o to hodláš postarat, a ptát se ani nebudu, vypadá to že máš zkušenosti. *Uchechtne se a zatne zuby ale i tak z ní vyjde zavrčení, bolí jí břicho, když jí podá botu tak z ní vytáhne menší dýku. Ale než do sebe začne řezat, tak mu prvně odevzdá klíče.* O většinu už je nějak postarané, ten muž nemůže do města a tohle byl už druhý nájemný zabiják. Očividně si ale nemůže dovolit profíky. *Ušklíbne se.* Horší je, že budu muset vycestovat z New Yorku. *Dodá a pak si jej už nevšímá. Je jí jedno jestli tam stojí a dívá se na ní jak si rozřezává břicho nebo odejde, v tuhle chvíli jí jde jen o to provést dostatečný řez na vyříznutí kulky. Provede jeden příčný a poměrně hluboký, zatne zuby a poté strčí prsty do rány, vše je mazlavé od krve, a tak chvíli trvá, než nahmatá kulku, díky prstům v ráně se však nezavírá. Po chvíli jí vytáhne a odhodí. Celé čelo má orošené potem a vlasy na krku má splihlé. Pozvedne dýku znovu a zopakuje proces. Jakmile je hotová tak jen zhluboka oddechuje, zavře oči a opře se hlavou o zeď.*
*Usmeje sa ako bazilišek.* Presne tak. Nepýtaj sa. *Zoberie si od nej kľúče, je rád, že sa viac nepýta. Aj tak by jej neodpovedal. Dvihne sa do svojej plnej výšky.* Tak to aby som zdôraznil svoju požiadavku. Nenechaj sa zabiť. *Zopakuje a vyrazí k autu. Ešte stihne postrehnúť ako sa Maria pustí do samooperácie. Rád by jej pomohol ale za tu krátku dobu čo sú parťáci si už všimol, že si radšej poradí sama. Zíde schody, stále obozretný keby sa tu nachádzal ešte niekto. O chvíľku už vychádza z budovy, rovno k Mariinmu autu. Otvorí ho, poberie veci, ešte sa trochu pohrabe vpredu kým nenájde vlhčené utierky a potom zamkne. Vyrazí späť. Dal si s tým načas, aby jej poskytol nejaký priestor.* /Môj parťák je vlkolak. To znie ako béčkový film./ *Vyjde schody až k Marii.* Toto sa ti asi bude hodiť. *Ukáže jej balík utierok.*
*Pomalu se prodýchávala, bolest jí z břicha vystřelovala do celého těla, ale na druhou stranu už nic nebránilo procesu hojení se. Z jejího stavu ji vyrušil až Jack, tedy začala ho opět vnímat až ve chvíli, kdy na ní přímo promluvil. Otevře oči a pohlédne na něj, co to všechno drží v ruce. Všimne si ubrousků a pokývne.* Dobrý nápad. *Vezme si ještě pár vteřin na to aby se rozdýchala a nijak moc se nehýbala, potom donutí vlastní tělo k pohybu, nemůže tu být dlouho. Bundu se jí podaří sundat celkem v pohodě, ale s tričkem už to je horší. Nemluvě o podprsence, na kterou teď radši nemyslí. Proto začne mechanicky rozřezávat tričko dýkou, vysoukat by se jí už asi nepodařilo, nakonec sedí před Jackem jen v džínách, podprsence a několika kusech látky přilepených od krve na těle, které se pokouší poněkud šetrně oddělat.*
*Dáva jej čas. On sám do seba ešte nerezal a ani sa v blízkej dobe na to nechystá. Toto rád prenechá doktorom a dobrému anestéziológovi. Keď si veci od neho zoberie tak sa otočí. Aby jej poskytol súkromie na prezlečenie a zároveň, aby sa cítil užitočný, prejde k telu. Vytiahne telefón a vyťuká rýchlu správu jeho známemu. V podstate bývalý parťák zo CIA. Vymenia sa v rýchlosti pár správ,* /Bude ma to stáť asi draho ale s tým nič už nespravím./ *Bude tu musieť počkať kým príde pár ľudí na upratovanie. Zároveň bude potrebovať zaistiť dôkazy a nejaké stopy.*
*Při tom co dělá celkem ocení Jackovu diskrétnost a zároveň efektivitu práce, měla ráda schopné lidi. A super bylo i to že nepadl na zadek z toho množství krve, ale na vraždách už určitě viděl i horší, přece jen jsou v New Yorku. Všechno ze sebe sundá, nakonec se jí i se syknutím podaří odlepit tričko od kusu masa, opatrně čerstvou krev obetř zbytkem trika, rozstřihne i podprsenku a obetře si zaschlou krev ubrousky co nejvíc to jde, potom zatne zuby a opět s lehkým vrčením se pokusí vstanout aby následně mohla sundat kalhoty.* /Doprdele, dohajzlu, proč zatraceně břicho./ *Ventiluje v hlavě svůj vztek zatímco vstává. přes sebe přehodí triko a mikinu, kalhoty pomalu sundává ale s bolestí břicha to moc nejde.*
*Skloní sa k telu. Síce ho už predtým obhliadal ale teraz má na to viac času. Tvár ma oholenú. Doslova. Nemá obočie, fúzy ani vlasy.* /Ale mihalnice si nechal./ *Prejde oblečenie si na ňom nezachytí nejaké stopy. Lenže vidí, iba stavebný prach, ktorý pravdepodobne nachytal v tejto budove. Ruky už kontroloval. Skontroluje nohavice a aj topánky.* /Je to síce amatér ale asi ho učil niekto skúsenejší./ *Prehľadá mu vrecká ale okrem nejakej hotovosti, pár nábojov a kľúčov nič nenájde. Na kľuče sa chviľu pozerá. Sú tri a k tomu prívesok s mincou. Chvíľu si ju obzerá ale napokon si ich strčí do vrecka. Počuje zavrčanie ale je dostatočne múdry na to, aby sa neobzeral.*
*Ještě s tichým nadáváním jak potichu tak nahlas se chvíli souká za svých kalhot a když se jí to povede, tak se stejným nadáváním se souká do druhých, je to sice nepříjemné, ale nutné, lidem by přišlo asi divné kdyby tu pobíhala jen tak v kalhotkách a mikině, i když v tomhle městě jsou normálně asi vidět i horší věci, nejdůležitější bylo, že už nekrvácela, ale věděla že večer bude peklo ze sebe dostávat to tričko co měla na sobě a že ho pravděpodobně bude muset zase rozstříhat. Vzala si ještě jednou ubrousky a hodila je na kupku spolu s oblečením, mínila si to vzít domů a spálit, za tu dobu pochopila že když existují čarodějové neměla by nikde nechat jen tak povalovat svou krev když to není nutné. Pomalu lámaným pohybem došla k parťákovi.* Tak co zjistil jsi něco nového?
*Ešte si prehliada telo keď sa Maria ozve.* Ani nie. Ten chlap nie je veľmi ukecaný. Zvladneš to autom aj sama? *Pozrie na ňu.* Ak nie môžem ti privolať uber. Ja tu ešte budem musieť počkať kým prídu ľudia. *Navrhne jej a vystrie sa. Prejde k bunde, ktorú si zhodil keď si išiel vyzliecť sveter a oblečie si ju. Krvavý sveter necháva na zemi a mieni sa ho zbaviť až keď prídu špeciálni technici.* Pre dnešok si daj odpočinkový režim. *Pohľadom si ju prezrie od hlavy až k pätám.* Vyzerá, že to potrebuješ.
To věřím, mlčí jako by ho někdo zabil. *Uchechtne se a pokývne mu hlavou, sice neoceňuje jeho strach, nemá dost blízkých lidí na to aby pochopila, že to je bezprostřední reakce lidí na někoho koho znají.* Jasně, přece mě dvě malé kulky nezastaví. *Uchechtne se ale potom toho lituje, zatne zuby a narovná se ještě víc aby na sobě nedávala moc znát jak moc jí to ještě bolí, aby ne, neuběhlo ani půl hodiny.* Myslím, že box si dneska nedám, v tom máš pravdu, ale jsem velká holka, tohle rozchodím. *Typicky pokrčí rameny čehož znovu zalituje.* /Zatracený imbecil, mohl mířit jinam./ *Už teď jí je jasné, že ta cesta po schodech tady dolů, a pak po schodech nahorů u ní doma bude rozhodně něco jiného než zábava. Zadívala se pořádně na svého parťáka, byl mnohem schopnější než předpokládala.* Jak o tom všem vlastně víš. *Dodala ještě, zajímalo jí, jak přesně se dostal k vlkodlakům a podsvětí.*
*Prikývne. Skutočne ten mŕtvy mlčí, ani stopa na ňom nie je. Aspoň teda nie taká, ktorá by bola vidno voľným okom. Pozrie na zbraň.* Zas tak malé neboli ale ty si už veľké dievča. *Oblečie si tú bundu. Odkedy bol posadnutý... nebýva mu taká zima. Niekedy si musí aj pripomenúť, že si musí obliecť bundu alebo kabát. Ale našťastie toto je jedna z tých menších daní. Na druhú stranu je rád, že záchvaty má menej často. Prikývne. Pozrie na mobil a odpíše tomu známemu. Keď sa ho Maria opýta, tak na ňu pozrie. Chvíľu jej tak pozerá do očí. S nečitateľným pohľadom, kým sa rozhodne.* Raz som na moste stretol najvyššieho čarodeja Manhattanu. *Mykne plecom.* Vlastne som ho skoro zastrelil, keďže sa mi hral s emóciami. Nebolo to moje najlepšie obdobie. Ale dodnes sme veľmi dobrý priatelia. *Schová mobil do vrecka a usmeje sa.* Až neskôr som zistil, že všetko toto... *Zakrúži rukou vo vzduchu.*... bolo v mojom živote skôr ako som o tom vedel. *Povie jej pravdu. V tomto nemá zmysel klamať.*
*Když řekne, že je velké děvče, tak chvíli uvažuje zda si z ní utahuje nebo to myslí zcela vážně, nakonec to ale nechá být. Přece jen jí pomohl a ona je teď příliš podrážděná na to aby přes bolest rozumně reagovala. Vydrží jeho pohled a pozvedne obočí nahoru ale když se rozpovídá tak ho nechá mluvit dál. Celkem rozumí tomu co tím myslel, ona tak trošku taky spadla přímo na čumák když přijela do města, nevěděla že existuje tolik vlkodlaků natož další rasy, ale už toho byla součástí, tak se nedalo nic jiného než se s tím smířit.* To chápu, mé první setkání bylo taky s čarodějkou, tedy mluvícím kocourem, rozhodně divná zkušenost. *Málem se uchechtla ale nakonec se ušklíbla moc dobře si pamatovala co se potom stalo dál.* Ale čím dál tím víc si říkám, že jsem ráda, že vím co se v tomhle městě děje. *Dodala jen.*
*Usmeje sa. Kedysi to bol zázrak keď na tvári vylúdil úsmev. Niektorých kolegov to doteraz vždy vykoľají.* O tom pochybujem. Mal som... vážne zlé obdobie. *Oprie sa o stenu a dá si ruky do vreciek.* Typoval by som, že prvé stretnutie si mala s nejakým vlkolakom. Vzhľadom k tomu, že si sa nejako musela nakaziť. *Po jej poslednej poznámke na ňu pozrie skúmavo. Chvíľu ju tak sleduje. Potom ale pohľad presunie na mŕtveho.* V tom prípade nevieš o tomto meste ani polovinu.
O zlých obdobích vím své. *Zamračí se a zadívá se někam jinam většinu života bojovala proti zlým vlivům a šla na pomezí, bůh ví kde by skončila. Zle se ušklíbla na první přeměnu.* V tu chvíli jsem nevěděla, že něco takového existuje a ani dlouho né potom. *Zamračila se, hlavou jí proběhla vzpomínka na první proměnu a další taky.* A další vlkodlak co jsem potkala byl samotáře, takže *Větu nechala otevřenou a pokrčila mírně rameny tak aby nehýbala svaly v oblasti břicha.* Jsem si jistá, že máš pravdu, prozatím jsem neměla moc šancí proniknout do toho světa, ale lepší vědět než být slepá před nebezpečím. *Dodala jenom a pak mu mávla, cítila se vyčerpaně, potřebovala jídlo a věděla, že cesta domů bude víc než perná.* Dávej na sebe pozor, je celkem fajn mít schopného parťáka co ví. *Dodala naposled potichu. Než pomalu odešla po schodech s bolestí až k autu aby mohla dojet domů.*
*Vypočuje ju. Pozorne. Prikývne, tak nejak si vie predstaviť vlka samotára. Takí ľudia nie sú zdielni, nech už išlo o akúkoľvek rasu. Pousmeje sa.* Beriem to ako pochvalu. /Schopný parťák. To znie fajn./ *Pohľadom ju sleduje ako schádza schodmi dole. A dokonca keď ju uvidí na ulici tak ju sleduje ešte kúsok. V tej miestnosti s mŕtvolou strávi ešte minimálne hodinu kým prídu technici do CIA. Zoberú telo a dokonca upracú. Jack s nimi prehodí pár kolegiálnych slov a potom sa všetci vytratia. Miestnosť nakoniec vyzerá ako keby tam nikto nikdy nebol.*
Dominici to chtěl dneska už vyřešit. Psal dříve jak Aless, tak Inocencovi, pokud by tedy měli čas, ale jelikož mu to pak oba potvrdili, tak byl rád. Čekal v jednom parků v Brooklynu, na smluveném místě, na smluveném místě, tam, kde se měl sejít s oběma. Chtěl se omluvit, ačkoliv pořád k Aless cítil jistou formu záště a nelibosti, a chtěl, aby si vzala Chiaru. Nechtěl ji u sebe mít, už jen z rizika toho, že by k ní měl přístup Dragos. Nebo to kvůli Aless, nebo Remimu, ale kvůli tomu že nechtěl udělat z nevinný holky oběť Dragosových her.
*Zprvu jí překvapilo, když se Dominic sám od sebe ozval, ale na durhou stranu byla ráda. Mohla se tak dočkat konečně odpovědí na to, proč se to všechno stalo, tak jak se stalo. Byla na něj naštvaná o tom nebylo pochyb, ale zase cenila to, že jí to nakonec chtěl říct a také že se chtěl pobavit o Chiaře. Remi šel na vílí oslavy, takže nemohl jí s ní, což jí bylo trochu líto a zároveň měla obavy, přece jen po tom, s čím se jí přiznal, se bála, že by se něco mohlo stát i když jí to slíbil a věřila mu, malá jiskřička obav tam byla, ale Aless doufala a pevně věřila, že její muž svému slovu dostojí. Oblékla si proto černé kalhoty, černý rolák a na to stejnobarevný kabát. Nasedla do auta a vyjela k místu, kde se měli setkat. U Central Parku pak zaparkovala a pešky se vydala na ono místo. Už z dálky viděla, že tam Dom stojí. S rukami v kapsách došla až k němu.* Ahoj, tak jsem tady. *Pronesla tiše.*
*Inocenc měl zpoždění, takže i přes zimu venku vytáhl motorku. Ráno bylo hektické kvůli problémům, které dělala jedna jeho ovečka a on musel zažehnávat zbytečný konflikt. Proto byl teď stále rozlícený, i když by se měl plné koncentrovat na cestu. Měl na sobě motorkářskou výbavu, i když pár komponentů, které by mu mohli zabraňovat ve volném pohybu, vynechal. Byl rád, že ho Dom přizval na schůzku, jen doufal, že se to moc nezvrhne. Zaparkoval u krajnice a sundal si helmu, už na dálku rozpoznal Dominicovu robustní postavu a Alessinu štíhlou siluetu. Mluvili spolu. Zamířil k nim.* Omlouvám se, že jdu pozdě.
*Dominic vyčkával a když uviděl, já se k němu blíží silueta Aless, tak se vyrovnal v zádech. Když jej pak pozdravila, tak jí pokynul na pozdrav, chvilku jen tiše koukal, než se jal ke slovu.* Děkuji, že jsi přijala mou pozvánku ke schůzce. Cením si to. *Procedil skrze zuby. To už k nim ale dorazil i Inocenc. Dominic se na něj podíval, a zlehka se usnul.* To je v pořádku. *Pronesl pouze, než se otočil směrem na Aless.* Můžeme se někam posadit? *Zeptal se a rozhlédl se kolem nich, hledající nějaké možné místo, kam by jsi mohli všichni tři sednout, a neřešit to tady, ve stoje.*
Já si cením toho, že sis vůbec chtěl promluvit. *Pronesla a koukala na něj, chtěla něco ještě dodat, ale to se už objevil i Inocenc, na kterého se usmála.* Ráda tě vidím. *Věnovala mu úsměv, než se opět otočila na Dominica a pak se rozhlédla kolem sebe.* Kousek odtud je nějaká kavárna nebo něco na ten způsob, pokud to chcete můžeme jít tam nebo zůstat tady na nějaké lavičce, je mi to celkem jedno, nechám výběr na vás. *Odpověděla a koukala z jednoho na druhého.*
*Inocenc došel k nim a na oba se usmál, byl na Doma hrdý, že ho nakonec poslechl a Aless napsal. Také byl rád, že ho přizvali, alespoň dohlédne na to, že si neutrhnou hlavy navzájem.* Také tě rád vidím. *Vysekl poklonu a políbil ji hřbet ruky, potom se otočil na Doma a dal mu pusu na tvář.* Tebe samozřejmě taky. *Rozhlédl se kolem.* Osobně si myslím, že kavárna není dobrý nápad, nemusí každý vědět, o čem si povídáme. Nedaleko je takový "altan", můžeme tam. *A pokud souhlasili, dovedl je k němu. Byl tam stůl a lavice, na které se mohli posadit. Inocenc se jen opřel o sloupek, který podpíral stříšku.*
*Dominic přikývl na souhlas. Nad gestem Inocence se usmál, a poté pokýval na souhlas.* Ano, Souhlasím s Inocencem. Podle mě by bylo dobré jít někam mimo lidi, protože přesně jak říkal, Ne každý musí vědět to, o čem si povídáme. *Pronesl uznale.* Proto bych zvolil asi ono místo, které navrhuješ. *Pronesl, a potom se na svého přítele otočil a zlehka se usmál.* Povedeš nás? *Zeptal se, a zlehka mu stisklo ruku, snad na náznak podpory, kterou z jeho strany vnímal, a bylo za ní rád.*
*Aless je oba sledovala a poslouchala a pak jim dala za pravdu.* Dobře tedy, to bude asi opravdu nejlepší, takže jdeme tedy asi do toho altánku. *Pronesla a následovala je pak, když došli na ono místo, chvíli přemýšlela. Koukla nejdříve na Inocence a pak na Dominica, než se sama opřela o jeden ze sloupku.* Než začneš. *začala a podívala se na upíra.* Chtěla jsem se omluvit, za to, co jsem řekla minule. O Inocencovi a tobě. Byla jsem naštvaná, vlastně pořád jsem, ale neměla jsem to říct. *Dostala ze sebe.*
*Inocenc je pozoroval a držel Doma za ruku. Chtěl, aby si tohle vyřešil sám, ale alespoň mu svým dotykem dával morální podporu. Cítil se zase jako při jednom z politických jednání, jen tentokrát šlo o jeho přítele a kamarádky. Když se upírka omluvila za to, co řekla, ulevilo se mu. Pokývl, že její omluvu přijal.* Nebudu se vměšovat do vašeho rozhovoru, jsem tu jako nezaujatý pozorovatel.
*Jakmile se potom posadili do altánu, tak se ihned Dominic za poslouchal do toho, co Aless říkala. Hned poté pokýval hlavu, a tiše zabručel.* Dobrá , beru na vědomí. *Pronesl, a poté se na ní podíval .* Tak tedy, měl bych ti asi říct všechno, tak jak to bylo, aby jsme se dostali tam, kde jsme teď. *Pronesl, a pak začal vyprávět. O tom, jak se dostat do Emettova klanu, o tom, jak na ně Emett kašlal. O tom, jak jsi dělal zotročence z lidí, a z jeho dobrých přátel, snad je mu naschvál. O tom, jak potom ti zotročenci přišli o život, a Dominic nevěděl, komu o tom říct, s kým o tom mluvit, protože nevěděl, komu by měl věřit, a jelikož Aless byla v té době Emttova oblíbenkyně, tak kor jí to říkat nechtěl. Říkal jí o tom, jak potom poštval sousední klan proti klanu Emettaa, a o tom, jak nakonec skončili v New Yorku. Pak se na chvíli odmlčel, aby dal Alessandře prostor to zpracovat.*
*Nejprve koukla na Inocence a přikývla.* Neboj se nehodlám ho zabít ani ti ho nijak zmrzačit. *Pousmála se na féra, než se pak otočila na Dominica a poslouchala, jak to tehdy vlastně bylo. Musela uznat, že mnohé věci pro ni byly překvapené. Pak se na chvíli odmlčela.* To, že jsem s ním spala a učil mě, neznamenalo, že jsem byla taková oblíbenkyně jakou sis myslel, že jsem. Emett mě proměnil v době, kdy jsem byla nejzranitelnější a chtěl jsem jen pomstu. Tím vším jsem byla zaslepená, ale když to nějak opadlo, viděla jsem, jaký byl. Jak na všechno kašlal a staral se jen o své věci. Proč myslíš, že jsem ho pak chtěla zabít? Tušila jsem, že se něco děje a nevyměnila jsem lidský život za ten upíří, aby mě pak zabili lovci kvůli tomu, že on něco podělal. Jenže jsem byla slabá, proměněná sotva pár let. A nevyšlo mi to. *Pronesla.* Hele netušila jsem, co dělal, opravdu ne a i kdyby, nenechala bych si to pro sebe. Jsem mrcha, ale mám své zásady a tohle bych nepodporovala.
*Inocenc je oba pečlivě poslouchal a nic neříkal. V hlavě si utvářel tu spletitou síť všech znalostí a informací, které se stihl zatím dozvědět. Ať chtěl nebo ne, byl ve svém živlu.* Díky, byl bych rád, kdybych ho mohl ještě chvíli mít nepoškozeného. Hlavně když mě to stálo tolik sil. *Mrknul na něj a jasně tím poukazoval na tu autonehodu.* Myslím, že říká pravdu Dominicu. Všechno, co se stalo bylo jenom kvůli špatné domluvě.
*A jak jsem to asi měl vědět, když jste po sobě pořád lezli, a vypadalo to, že spolu plánujete ten nejšťastnější život pod sluncem? *Prskl po ní nevraživě Dominic, ale hned jakmile si uvědomil svůj tón hlasu, tak zavřel oči, napočítal si v klidu do deseti, a pak se na ní opět podíval . Štvala ho jsou výřečnosti, tím, jak se hájila něčím, co nedala nikdy najevo ostatním. Popravdě, štvalo je jen to, že vůbec mluvila, že se ze sebe snažila dělat hlavní postavu. To si ale nechal pro sebe, a proto ho stálo veliké přemáhání, aby pak pokračoval.* Promiň. *Dostal ze sebe pouze suše, než se na ní opět podíval.* Nic z toho Já jsem ale vědět nemohl protože to vypadalo zkrátka úplně jinak. Když jsem potom zjistil, že Emett je zase s tebou, tak mě v hlavě vyskočilo jen to, že spolu zase pečete, že spolu se něco máte, a že v tom, co on dělá, můžeš možná jet i s ním. Proto jsem ti nic neřekl, a proto jsem potom kontaktoval Dragose, který se jako jediný v New Yorku y upírů mohl věkem a schopnosti Emettovi vyrovnat. Kdyby jsi byla v mé kůži, kdyby tě ten parchant přiravil hned o několik lidí, které miluješ, udělala by jsi to samé. *Pronesl potom, než sám pro sebe něco zavrčel. Hned poté ale pokračoval.* Potřeboval jsem zajistit, aby se to, co dělal, už nikdy nestalo. A nemohl jsem vědět, kdo pro něj pracuje a nepracuje. Takže jsem nemohl zkrátka a dobře riskovat to, že bych za tebou šel, a všechno ti vyslepičil. To se na mě nezlob, ale to jsem opravdu neměl v plánu udělat, a neudělal bych to ani teď. Toho, co jsem udělal, z části lituji, z části to bylo k užitečné věci. Ale je správné, aby jsi věděla jak to doopravdy bylo, a to ti tu teď dávám. *Pronesl Dominic.* Takže, aby bylo vše jasné, přišel jsem se omluvit jen za to, jak se to posralo, za to, jak to, hm, ovlivnilo vztah tebe a Remiho. Nepřišel jsem se omluvit za to že jsem chtěla zničit někoho, kdo zabil mé milované osoby. A ty, jako někdo, kdo po pomstě prahl taky, by jsi to měla chápat. *Vypadlo nakonec s upíra.*
*Zamračila se, když viděla, jak se choval a zatnula ruce v pěst, pak se podívala na féra a tiše zavrčela, než se nějak uklidnila a poslouchala ho dál, ovšem u jeho dalších slov jí zlost brala ještě víc.* Ano z téhle strany tě chápu, chtěl jsi pomstu. Ale co nechápu je, proč sis to kurva s ním nevyřídil sám, proč si nezjistil víc věcí a nešel přímo za ním, ale snažil se zničit mě! *Křikla po něm už vytočeně.* Emett u mě zůstal jen proto, že mi vyhrožoval, že zabije ty na kterým mi záleží, jinak bych ho poslala do hajzlu. Nechtěla jsem s ním mít nic společného, nechtěla jsem, aby zničil, co jsem budovala desítky let. Jenže jsem nemohla dovolit, že ublíží jim. A pak ses kurva objevil ty a ničil jsi to taky. *Snažila e uklidnit, ale za poslední dobu, toho na ni bylo dost a štvalo jí jak se k té omluvě stavěl, jako kdyby to prostě jen ze sebe vyplivl a čau, máš to, řekl jsem ti to a teď zmiz.* Stačilo si víc zjistit, stačilo za mnou přijít. Já bych ti pomohla toho hajzla dostat, ale ty sis vybral tuhle cestu a smést z ní i mě. *Zavrčela.*
*Inocenc zatnul zuby a narovnal se. Tohle se mu přestávalo líbit. Okamžitě kolem nich vytvořil iluzi, aby je nikdo neviděl. Měl pocit, že to způsobil svou špatně vyslovenou myšlenkou.* /Kurva, vyšel jsi ze cviku, chlape!/ *Byl naštvaný sám na sebe, ale nejen kvůli slovům, ale i kvůli tomu, že se prostě nedokázal přiklonit na Domovu stranu. Zůstával dál neutrální. Na obou stranách došlo k pochybení, ale stále si myslel, že víc chyb udělal Dominic. Nic neříkal, nepletl se mezi ně, ale byl ve střehu.*
Proč jsem nešel přímo za ním? A tak, připadám ti snad jako sebevrah, abych se stavěl Emettovi, zatraceně? Kurva, mám alespoň nějakou sebereflexi, než abych za ním šel a konfrontoval jej, snad jsi se nezbláznila? *Prskl po ní Dominic. Pak ji poslouchal a odfrkl si.* Jak říkám, jak jsme to měl vědět? Co si pamatuju z minulosti, tak jsme tam viděl to, že jste spolu byli bok po boku. A když se pak objevil u tebe, a tak hezky vám to šlapalo, jak jsme to taky mohl tušit? A znovu, za nepříjemnosti jsme se omluvil a opakovat to nebudu, jestli čekáš, že ti tady budu lézt u nohou, tak se mýlíš. Jak to bylo dál jsme ti taky vysvětlil, tak co kdyby jsi tu přestala předvádět ty scény? Omluvu přijmi, nepřijmi, já jsme ji ale řekl, ať už si o tom myslíš co chceš, co se stalo mezi tebou a Remim mě mrzí, ale to, že jsme do toho šel bylo v mém zájmu a v zájmu těch, které Emett zničil.* Upírovi přišlo, jako kdyby si snad Alessandra seděla na uších. Nakonec se otočil na Inocence. Věnoval mu ale jen pohled, než se zvedl a začal nervózně přecházet sem a tam.*
No představ si, že jsem se asi zbláznila, protože mě nedělalo problém se mu nakonec znova postavit. A to jsem do hajzlu mladší než ty! *Zavrčela vytočeně, na to, jak pronesl, že jim to teď hezky šlapalo si jen odfrkla. Ano klapalo, ale jen naoko, Aless byla dost opatrná tom, pokud šlo o Emetta, jasně jí dával najevo, že by mohl vmžiku ublížit Remimu nebo Lily. Nebral jí ani jako autoritu. Snažila se nějak uklidnit, nějak to rozdýchat, proto na chvíli zavřela oči a otočila se k nim zády, mlčela. Nechtěla se hádat, nechtěla se hlavně už s nikým prát. Štvalo jí, že jí do toho zatáhl.*
*Inocenc už stál narovnaný s rukama založenýma na hrudi. Udělal pár nenápadných kroku mezi ty dva, čelem k Domovi. Celé jeho tělo bylo napjaté. Tohle se mu rozhodně nelíbilo.* Myslím, že už stačilo. Emmett už je po smrti a na tom jediném záleží.
*jakmile řekla, že se mu postavila, tak zavrčel. ne, nevyčítal si, že to neudělal on.* Jo, to jsi se teda zbláznila, protože někdo, kdo uvažuje normálně by do něj se svým věkem sám nešel. *Zavrčel a za tím si stál. Dle něj byl její tah, ačkoliv úspěšný, až moc zbrklý a hlavně bláznivý. Naprosto mimo nějaké případné ošetření situace, něco, čeho on by nebyl schopný, a bylo mu jedno že ze sobeckcýh důvodů. Nebyl připravený ještě umřít, ani to v plánu neměl. Chtěl zabít Emetta a věděl, že sám by to nezvládl.* /Ať se tím pocitem vítězství že to udělala, třeba udáví, je mi to fuk./ *Problesklo mu hlavou.* Ale jelikož je Emett mrtvý, tak už to můžeme nějak nechat, ne? Neplánuji s Dragosem spolupracovat dál, jestli čekáš tohle, nebo co vlastně čekáš... *To už se mu do cesty postavil Inocenc. Dominic se zarazil, zadívals e mu do očí, chvilku na něj hleděl, než nakonec sklopil pohled, jako pes, co dostal vynadáno.* Jo, máš pravdu, stačilo. *Hlesl tiše a snažils e uklidnit. Určitě ne kvůli Alessandře. Ale kvůli Inocencovi.*
*Poslouchala ho a hleděla před sebe, ona sama do boje nešla, měla kolem sebe lidi, kterým věřila, ale říct nahlas to nechtěla, k čemu by to bylo? On jí měl na háku, i omluvu řekl jen, aby se neřeklo, měla mu to snad věřit, že to myslí vážně? Nějak neměla chuť se ani otočit. Když konečně dořekl, co chtěl, nějak si všechno přemítala v hlavě, než se k nim oběma otočila.* Od tebe já nečekám asi nic. *Řekla a posadila se na jednu z laviček, co tam byla, než si promnula tvář a povzdechla si.*
*Inocenc zavrčel, měl jich tak akorát.* Už stačí. Chováte se jak malé ublížené děti. Chápu, že některé křivdy je těžké zapomenout, ale jednou to udělat budete muset, jinak vás to zničí. *Poslední větu pronesl ponuře a vzpomněl si na večer s Remim ve Faerii. Nesnášel tu zemi a nebo svého otce? Odpověď byla jasná a přesto v sobě tři sta dvacet let živil tu nenávist vůči zemi, která za nic nemohla. Hodlal s tím něco udělat. A když to dokázal on, dokážou to i tihle dva.* Věřte mi, musíte to nechat jít, jinak vás to bude užírat. Jsou tu mnohem horší nepřátelé. Nechci, abyste si padli kolem krku, ale chci, abyste alespoň na pět minut se zkusili podívat očima toho druhého! Nic jiného nechci.
*Dominic se na ni díval, nevěděl, co by měl teď říct. Když nakonec viděl její výraz, tak jen protočil očima.* A co jsi jako čekala? Že za tebou přijdu s prosíkem, nebo snad že za tebou přijdu s tím, že všechno byla moje chyba? Do hajzlu, já jsme se zařídil podle inforamcí, co jsme měl a neměl a hlavně, tak aby to bylo bezpečné. Za to, co se stalo mezi tebou a Remim jsem se omluvil, ale, hm, asi ti to není moc dobré. Fajn, na tohle asi já nemám. Nejsi princezna, aby se s tebou jednalo vždy v rukavičkách, zatraceně, a nejsi na tomhle světě jediná, i když si o sobě občas můžeš myslet, jaká jsi chudinka. Nejsi. Tam venku, někde, jsou lidi, kteří trpí mnohem víc, kteří trpěli mnohem víc, a já dělal jen vše proto, aby jejich smrt nepřišla nadarmo. *Zavrčel jejím směrem. Víc už se k tomu nevyjadřoval. pak se otočil na Inocence.* Ne, tohle já nezvládnu, musím pryč, nebo přísahám, že tu něco rozbiju. Svoje jsem řekl, tak můžu jít? Tohle její divadlo asi už dál nevydržím sledovat. Omluvil jsme se, a myslel jsme to vážně, a ty víš že myslel, upřímný to bylo. Ať už si to teď přebere, jak chce. *Zavrčel, a v pohledu, který na Inocence upínal se mihlo i něco bolestného, načež se prosmýkl kolem Inieho, aby mohl vyjít z altánu pryč.*
Nemyslím si o sobě, že jsem princezna, ani že jsem jediná. Kurva. Nemysli si, že nevím nic o lidech tam venku. Já taky do háje dělala, co šlo, abych chránila lidi kolem sebe. Nemysli si, že jsi jediný. *Zavrčela jeho směrem, už na to taky neměla, tohle nemělo cenu.* Hele fajn, tvou omluvu ohledně Remiho beru, pokud jsi jí myslel upřímně, dobře budu ti to věřit. Ale nenechám si tu dál od tebe srát na hlavu, že dělám divadlo, já se tě kurva jen snažila pochopit. *Zamračila se, měla co dělat, aby se držela a nevrazila mu. Nakonec koukla na Inocence, možná měl na jednu stranu pravdu, ale copak to šlo, když se Dominic rozhodl chovat jako blbec?* Nevím jestli půjde to, co bys chtěl. *Pronesla směrem k férovi.*
*Inocenc je poslouchal a nervy měl napjaté k prasknutí, bolela ho z nich hlava a měl pocit, že asi začne křičet. Když se Dominic otočil a začal odcházet a Aless taky vypadala, že každou chvíli vezme do zaječích, prostě mu bouchly nervy.* Už ani krok. *Nechtěl to udělat, ale nevědomky dal průchod veškeré své frustraci a vzteku. Už ho nebavilo dívat se, jak po sobě ti dva štěkají. Už měl plné zuby skrývání i své tvrdší verze, ze které by většině lidem vstávaly vlasy hrůzou.* Sednout, oba! *Jeho hlas byl nepřirozeně hluboký a pokud se na něj podívali, mohli ho vidět v jeho pravé podobě. Jeho oči zářily jako dvě pochodně a vzduch se kolem něj tetelil jen stěží potlačovanou magií. Když mluvil, každé jeho slovo bylo rozkazem, kterému se museli podřídit a tak dlouho zapomenutá ohnivá magie, mu začala olizovat rukávy. Pokud se oba posadili, oba určitě vzteklí, že neměli moc na výběr, spustil.* Víte co, řeknu vám příběh. Takovou pohádku, kterou nikdo kromě vás dlouho nikdo neslyšel. Kdysi žil jeden mladý fér, miloval svůj dvůr, ale zamiloval se do špatné ženy a jeho otec mu to dal dost jasně najevo. Mladík se odmítl podřídit, a tak tatínek tu dívku zabil. Ten chlapec se rozzuřil a zaútočil na otce. Dodnes neví jestli otec jeho útok přežil a nebo zemřel. A víte proč? Protože jsem utekl do lidského světa. *Inocencovi přeskočil hlas, vůbec mu nedošlo, že přešel z er-formy do ich.* Ten mladík vyrostl v může a jak stárnul živil v sobě víc a víc nenávist vůči zemi, ve které se narodil. Myslíte, že to bylo správné rozhodnutí? *Zvedl ruku a pohlédl na plameny, jeho magie se začala utrhávat ze řetězu a on jí nebránil. Rohy ještě o kousek povyrostly a bílé žíly téměř zářily.* Živil jsem v sobě nenávist, stejně jako vy dva. A přitom mi unikalo to nejdůležitější. Unikal mi můj vlastní potenciál a moje štěstí. Uvědomil jsem si to až díky tvému manželovi Aless. *Posadil se.* Víte, tohle jsem NIKDY nikomu neřekl. Asi před sto lety jsem se vzbudil a cítil jsem, že slábnu. Když jsem byl mladý, viděl jsem prastaré víly s obrovskou mocí, ale já ji nemám. Před sto lety bych lusknutím prstu podpálil barák, dnes si sotva zapálím svíčku. *V jeho očích se mihlo zoufalství a smutek.* Teprve až nechtěná návštěva Faerie mi pomohla pochopit. Země jako samotná nikdy za nic nemohla, ale i po mém útěku jsem dovolil otci, aby mi ovládal život. Připustil jsem, aby mi nenávist zaslepila zrak a já neviděl, že přicházím o svou podstatu. *Po tváři mi skanula slza, potom se oběma podíval do očí.* A stejně jste na tom vy dva. I po Emettově smrti mu dovolujete, aby vás ovládal. Prosím, neudělejte stejnou chybu jako já.
*Dominic se nakonec skutečně posadil. Musel ale vynaložit spoustu přemáhání. zadíval se na něj, a jakmile kolem něj vzplál oheň tak lehce vyděšený uskočil, posadil se tak, aby byl dál jak od něj tak od Aless, jelikož cítil, jak jej žár pálí na kůži. Pak poslouchal každé jeho slovo a nakonec sklopil hlavu. Bylo mu to líto, to, co jej potkalo, ale nechtěl jej litovat. Myslel si, že to by bylo psolední, co by teď fér potřeboval.* Já ti rozumím, Inie. *Hlesl.* Vidím ve tvém příběhu přirovnání, nemysli si, že ne. Ale abych teď byl tedy upřímný, jak jen to jde, já se jí omluvil. A tak bych to nechal. Ať se mají věci tak či onak, tak ona. *Ukázal na Aless,* není někdo, koho já bych potřeboval. Dokázal jsem doteď fungovat i bez ní, můžu i dál. Nechci nechat nenávist, aby mne ovládla, proto budu rád za to, když se teď v míru rozejdeme a už se nebudeme vídat. *Myslel samozřejmě jej a Alessandru.* Pokud skončíme jako neznámí, pak to bude jedině dobře. *Zhodnotil pak.*
*I Aless se posadila, přece jen tak nějak šel z Inocence respekt a ona jej nechtěla nějak naštvat. Stejně jako Dominic se také odsunula dál, aby jí náhodou oheň nějak neublížil a poslouchala, co povídal, přičemž si pak povzdechla. Měl pravdu. Chvíli koukala na féra, než pohlédla na Dominica.* Vím, že ses omluvil a řekla jsem, že to beru. *Pronesla a sledovala ho, než pak koukala z jednoho na druhého.* A i já do teď fungovala bez něj, tak pokud to tak chce Dominic, pak souhlasím. Necháme nenávist být, vyřešíme co máme a pak se prostě rozejdeme. Akorát tebe bych ráda ještě vídala, pokud to bude možné. *Pohlédla na féra.* A děkuju, za to, co jsi řekl Remimu, když s tebou mluvil. *Dodala ještě doufajíc, že Inocenc pochopil o čem byla řeč.*
Jak jsem řekl, nechci abyste si padli kolem krku, ale také si nepřeji, abyste se nenáviděli a dělali si zbytečné nesnáze. Jenom si přeji, abyste se navzájem pochopili a v nejhorším dokázali spolupracovat. *Najednou byl unavený, tak moc unavený. Ne jeho tělo, ale jeho duše. Žil už moc dlouho a přitom byl asi jenom v polovině svého života. Plameny pomalu pohasly.* Nechci, abyste si šli navzájem po krku, když ne z úcty k sobě navzájem, tak alespoň z úcty ke mně. *Podíval se na Aless.* Samozřejmě, že tě chci vídat a jsem rád, že mu to pomohlo. *To, že asi nejvíc pomohl ten pohlavek, nezmínil.* Mám vás oba rád a nesnesu, aby mezi vámi byla zla krev. Tebe Aless, považuji za dobrou přítelkyni. *Otočil se na Doma.* A tebe kurva miluju. Tak mě neštvěte. A ještě musíme probrat Chiaru.
*Dominic hleděl do země. Jakmile řekl, že jej miluje, tak jej ta slova zlehka zahřála na srdci. když pak zmínil Chiaru, tak pokýval hlavou.* Jo. Mám u sebe Chiaru. A jelikož Dragos ví, kde bydlíma je možné, že za mnou bude ještě lézt, tak by bylo dobrý, aby jsi si ji vzala k sobě do klanu, dříve než si ji bude nárokovat on. Je to milá, hodná holka, kterou to zachránilo, nijak jsme za to nemohl. Když jsme ji našel, tak tam umírala. Takže v tom nebyl špatný úmysl. Převezmeš si jii? *Pronesl v otázce, a koukl na Aless.*
*Musela se pousmát, když jí řekl, že je pro něj dobrá přítelkyně a dokonce se lehce uculila, jakmile slyšela jeho vyznání Dominicovi.* I já tě beru jako dobrého přítele a mrzelo by mě, kdyby naše rozepře s Dominicem způsobily, že bychom se přestali vídat. *Pronesla, než se pak otočila na upíra.* O Chiaře vím, Remi mi říkal, že je u tebe a není z toho moc nadšený, především z toho, že je z ní upírka. Nebo ne nadšený, ale spíš strachy bez sebe, že o tom nevěděl. Co se vlastně stalo? Někdo jí přepadl nebo měla nehodu? Potřebuju mu pak něco říct a uklidnit ho. A Chii si k sobě vezmu, už jsme se o tom bavili, postarám se o ni. Jak je na tom vůbec? *Optala se Dominica.*
Rozhodně se s tebou nehodlám přestat bavit. *Pronesl rázně a konečně nechal odeznít všechnu magii, ale neukryl svůj pravý vzhled. Sice k tomu vedla trnitá cesta, ale nakonec je dokázal srovnat do latě.* Takže jste tedy domluveni. Kdy může proběhnout předání?
*Dominic se na Aless podíval.* Našel jsem ji v Ruinách. Pobodali jí nějací muži, umírala, tak jsme ji proměnil, pak ji vzal domů. Ale nemluví se mnou, nebo minimálně, mám ji zavřenou ve sklepě, ale tam nemůže pořád a stejně tak tam nemůže být ani pak, později, kdyby tam jak říkám, přišel Dragos. Ale jinak je na tom docela dobře. *Pronesl Dom a pokýval na souhlas.* Můžeme tam zajet klidně teď hned, předám ti ji okamžitě. *Pronesl upír.*
*Po tom, co řekl Inocenc, se na něj s díky usmála a sledovala jeho pravou podobu, než svůj pohled věnovala upírovi kousek vedle sebe. Poslouchala co říkal a pak si povzdechla.* Řeknu to tak Remimu. Dlouho o nic nevěděl a pak najednou zjistil, že je upírka. Což ho dost rozhodilo. *Pronesla a sledovala je.* Díky, že ses o ni postaral, pomohl jí a nechal jí u sebe. Vezmu ji k nám, bude v bezpečí a Dragos se k ní nedostane, kdyby to udělal, byla by chudák zase v jeho hnusné hře naschválů. *Postavila se a poupravila si kabát.* Jestli tedy chcete, tak pro ni můžeme jít hned.
Souhlasím. *Přikývl Inocenc a vstal. Už byl naprosto klidný, jeho výstup rozhodně na oba mladší zúčastněné zafungoval. Bylo to hořko sladké vítězství. Nechal zmizet okolní iluzi, ale sám se do jedné zabalil.* Je nejvyšší čas jet. *Pokynul směrem k silnici.*
*Dominic se na oba podíval, byl rád, že tohle šlo tak rychle a hladce, takže byl v pořádku a uklidniil se, alespoň o něco. pak kývl na souhlas.* Tak dobře, pojedeme. Vezmeš si ji a ...no, snad si nějak poradíte. *Pronesl, a pak se podíval an Inieho.* Chceme...pak...my dva někam jít? *Otočil se na něj a zadívalů se mu prosebně do očí. Tohle pak potřeboval vydýchat a nechtěl být sám, ne dnes.*
Jo asi je čas jet. *Pronesla na souhlas slov féra.* Nějak si poradíme, bude o ni postaráno a bude mít Remiho poblíž, tak se snad z toho nějak dostane. *Řekla i když si nebyla jistá, zda tak bude, ale už díky svému manželovi v to doufala.* Tak já pojedu nějak za vámi asi. *Dodala tiše a obešla je, nějak je nechtěla vyrušovat. Strčila ruce do kapes a bez dalších slov zamířila k autu.*
*Inocenc se otočil na Dominica a přitáhl si ho k sobě a políbil ho.* Jsem rád, že jsi po ní neskočil. *Mrknul na něj, aby to neznělo jako výtka.* Sejdeme se u tebe. *Sedl na motorku a rozjel se k jeho domu, věděl kudy má jet a tak nesledoval, jestli ho ostatní sledují. Potřeboval být na chvíli sám. Když dojel před dům, vypnul motor a slezl z motorky a počkal na upíry.*
*Usmál se na féra.* Dobře, ne, to já bych si nedovolil. *Utvrdil jej. Pak sedl do své Impaly od féra, se kterou stál kousek od nich, načež zamířil ke svému domu. Tam otevřel, když dojeli i ostatní, pozval je domů a naásledně dal Aless na cestu pro Chi nejakou krev a řekl jí, kde dívku najde. Sám jí pak otevřel do sklepení, kde Chi byla a čekal, až si ji odveze.*
*Aless cestou k autu zavolala Sebovi, věděla, že s Leou jsou někde v měst poblíž a tak jím dala adresu, aby čekali před domem a pomohli jí když tak odvézt Chiaru, poté sama nasedla do svého auta a vyjela k domu kde Dominic bydlel. Jakmile zastavila, vystoupila a odebrala se dovnitř, spolu s ní tam šla i Maria, která už také byla na místě. Chvíli tam pobyli, než nakonec všechny tři vyšli. Chi spolu se starší upírkou mířila k autu, kde už je čekali ostatní, především dávali pozor, aby náhodou mladá upírka neutekla. Když se jí podařilo jí usadit do auta, ostatní nasedli taky a vyjeli k vile. Aless je pozorovala, než se pak vrátila ještě za těmi dvěmi.* Tak nějak se to zvládlo a už jede domů. Díky, že ses o ní postaral a zachránil jí život. *Pronesla směrem k Dominicovi. To naštvání a ta zuřivost, kterou měla na začátku, ta už nějak vyprchala. Pak se podívala na féra a pousmála se.* Asi bych měla jít, nebudu vás už dál zdržovat.
Jsem rád, že se to vyřešilo. Dobrou noc, Alessandro. Pokývl Inocenc a potom jí políbil na tvář. Odtáhl se. Fér se otočil na Doma. Chtěl jsi po ní skočit, že ano? V tom altánu jsi jí chtěl zakroutit krkem, ale neudělal jsi to kvůli mě. Děkuju. Inocenc se usmál a políbil ho. To, že je potom musel postavit do latě jako dva školáky, byla věc druhá. Hlavní bylo, že se nezabili navzájem.
*Dom Aless pokýval hlavou.* Rádo se stalo. Nic se neděje. *Mrkl na ni a pak se koukl na Inieho.* Ano, přesně tak. Nechtěl jsem, a pokusim se tu nenávist popřít i příště. *Mrkl na něj. Pak mu navrhl ještě společné trávení času, pokud Inie svolil, došli k němu domů kde byl fér dokud nemusel odjet. Pokud ne, Dom se s ním rozloučil a pak zamířil domů.*
*Alessandra se na Inocence usmála a rozloučila se, Dominicovi jen kývla na pozdrav a pak se sama vydala je svému autu. Nasedla a vyjela k vile. Chtěla cestou napsat Remimu, že všechno dopadlo dobře a že je i Chi v pořádku, ale pak jí došlo, že je na dvoře a tak to nechala být s tím, že mu to řekne hned všechno doma.*
*Inocenc zamával Aless a potom se otočil na Doma.* Uvidíme se. *Políbil ho na tvář a odešel ke své motorce. Nasedl a odjel do kostela. Potřeboval tam ještě něco zařídit.*
*Napsala Chrisovi přesnou adresu svého nového domu s tím, že Sophi samozřejmě odvezla do školky. Nehodlala ho ničemu vystavovat dokud on sám nebude chtít. Začala uklízet hračky, které naházela do krabic. Jednalo se o výrazně prostorný byt a hlavně šlo vidět, že zde žilo i dítě. Malé stolečky, kde byly kreslící potřeby nebo horda plyšáku vyskládaných na poličce. Neměla toho zase tolik, ale ty základní hračky pro tvořivost zde byly. Bydlela hned naproti sídlu vlkodlaků, takže zde bylo opravdu bezpečno a nemohlo se jen tak něco stát. Byla oblečená v černé tričku s dlouhým rukávem, které bylo přilnavé a vlastně netušila zda opravdu Chris dojde. Měla z nějakého důvodu pochyby, i když mu důvěřovala.*
*Když mu poslala adresu, sám se převlékl do pohodlného svetru, džínů a bundu si s sebou vzal spíš pro jistotu. Nakrmil kocoura, vzal z okna balíček, který si předchozího večera nachystal a vyrazil ke Cait. Těšil se, že ji opět uvidí a bude mít možnost vidět zase jinou část jejího života, ale jisté nervozitě se přeci jen neubránil. Netušil proč přesně, hádal, že Cait nejspíš bude doma sama. Když dorazil na místo, raději ji prozvonil, aby případně neprobudil malou, kdyby náhodou byla taky doma a počkal, až mu Cait přijde otevřít.* Ahoj, vím, že jsem tehdy sliboval, že ti něco uvařím, ale pro teď se budeš muset smířit s pečením. *Usmál se, když jí podal balíček, ve kterém bylo pár druhů vánočního cukroví, které se letos rozhodl udělat.* Snad je to pro vás čtyři dost.
*Uslyšela telefon a viděla jméno Chrise, kdy se pousmála a rychle seběhla po schodech dolů, když mu otevřela.* Ale, ale... hasič a ještě peče. Dokonalý muž k pohledání *Mírně si do něj rýpla, než nasadila svůj milý úsměv.* Pojď dál. *Vzala ho do bytu, když položila jídlo na stůl.* Stihla jsem něco málo poklidit. Sophi je ve školce. Není zrovna nadšená z toho místa, ale dneska jsem jí tam vzala. Nechtěla jsme tě vystavovat nějaké zkoušce s malým dítětem, co by se od tebe neodlepilo. *Nicméně očekávala, že jí stejně přijde sms, aby si jí vyzvedla kvůli fixaci Sophi na Cait a Jamese. Bylo to pochopitelné už jednou o rodiče přišla, ale bylo důležité ji naučit nějak samostatnosti* Čaj, kafe, voda? *Optala se, když vytahovala hrníčky s potiskem pejsků a vlků.* Sophi miluje vlky. *Konstatovala proč má takové hrníčky*
Viď? A pořád si nikdo nevším… *Pronesl naoko ztrápeně, ale pak se zasmál.* Kvůli mě's fakt uklízet nemusela. Ani dávat malou do školky, opravdu by mi to nevadilo. Ale ty jsi máma, takže respektuju jakýkoli rozhodnutí. *Když však zmínila, že z toho místa není nadšená, lehce pozvedl obočí.* Špatný zkušenosti? Nebo to špatně snáší bez vás dvou? *Čelo se mu při té otázce starostlivě nakrabatilo.* Dám si čaj, díky. *Přikývl nad její nabídkou, stále se starostlivým výrazem, ale když Cait zmínila její oblíbené zvíře a on uviděl hrnečky s vlky, tiše se rozesmál.* No, lepší zvíře si vybrat nemohla, když šla do rodiny k vlkodlakům. *Uchechtl se.* Tak jo, kde máš tu skříň?
*Začala dělat čaj* Bylo to potřeba. Byl tu opravdu nepořádek a s největší pravděpodobností se Sophi brzy ukáže, ale nechtěla jsem tě vystavovat no... ještě nevím, jak bys reagoval. Já se tě nebojím a ani Sophi se tě jistě bát nebude, ale nechtěla jsem tě rozrušit. *Vysvětlila s tím, že už vařila voda.* Přišla o dva rodiče a nyní nemá nikoho jiného krom mě a Jamese, který ji hlídá. Má nový život a je z toho trochu vyděšená. Nedivím se ji. *Ušklíbla se, když následně pokývla nad skříní.* Tak pojď *Vzala ho do své ložnice a mírně zrudla při myšlenkách, že si jen tak někoho nevedla k sobě do pokoje za účelem postavení skříně. Měla zde už malou kolébku připravenou u postele, až bude maličké na světě a u stěny leželo několik krabic.*
Bude to v pohodě, Cait, slibuju. Ale dík, žes na to myslela. *To, že se ho ani po tom, co se stalo v sídle, nebojí, ho zahřálo u srdce. Věděl sice, že Cait je vlkodlak podstatně déle, než on a tak asi chápala lecos, ale vyčítal si to opravdu dlouho. To, že ji pár dní zpátky dokázal beze strachu obejmout považoval za svůj největší úspěch posledních týdnů. Vlastně spíš měsíců, ne-li let. Od přeměny. S úsměvem si od ní vzal čaj a v ložnici si jej odstavil na parapet. Sám malinko zrozpačitěl při představě, že se takhle cpe do ložnice páru, natož ženy, se kterou sám spal a tak dávno to nebylo, nicméně tyhle myšlenky rychle přešly při pohledu na krabice a nářadí.* Tak jo, jde se na věc. *Usmál se a pustil se do vybalování krabic.* Tebe tady nechci vidět, leda že budeš sedět někde bokem s čajem. Žádný pomáhání. *Ukázal s výmluvným výrazem na její břicho, zatímco si rozbalil všechny součásti skříně a začal montovat rám.*
Rozhodně budu sedět a koukat na tebe. *Sama si přinesla čaj, když usedla na gauč a koukala se na něj.* Víš chtěla jsem se s tebou pobavit o tom, že... Víš já a James nejsme pár ani nic mezi sebou nemáme jen se pokoušel mi pomoci a tak nějak se mě ujal *Měla potřebu mu tohle říkat, když se zapřela o ruku a sledovala ho, jak mu to jde.* Kolik skříní jsi už montoval? *zeptala se.* Kdyby ti bylo teplo můžeš si sundat triko *Pronesla jako vtip a zasmála a se tomu.* By mě zajímalo kolik žen mělo to štěstí, že jsi jim montoval nábytek.
*Koukl po ní, když mu vysvětlovala svou rodinnou situaci a popravdě ho to docela mátlo. Když mu vyprávěla, jak se změnil její život, měl pocit, že má teď kompletní rodinu a po něm jen chtěla pomoc s něčím, co ani jeden z nich nezvládal, ale to, co mu řekla teď znělo přinejmenším dvojznačně. Byť o tom ale vtipkovala, nechtěl riskovat přešlap tím, že by byť ve vtipu, narazil na nějaké citlivé téma.* Popravdě, pár už jo. *Pousmál se.* Většinu práce rukama mě naučil strejda, když nás vychovával. Občas jsme pomáhali sousedům, známým… *Do té doby to bral jen jako vtip, ale když žmínila i sundání trika a to, kolika ženám už montoval nábytek, měl najednou pocit, že se pohybuje na sakra tenkém ledě. Lehce zrudnul, ale triko si raději ponechal.* V nedávné době jen jedna. Během let možná pár jo. *Pousmál se a zkoumavě se na ni zadíval.* /Co přesně měla v plánu..?/
*Prohlížela si ho, když si všimla jeho pohledu.* No co? Jsem zvědavá od přírody. *Pronesla a dopíjela svůj čaj, když rukou přejela po bříšku. Maličké se už umělo hýbat a zrovna to dalo znát. Chystala se zvednout, ale dostala pěkný kopanec do žeber.* K sakru! *Hned se usadila zpět a ukázala na něj rukou.* To nic! Jen sem tam kope a má sakra páru. Jestli bude dělat někdy bojové sporty, tak kopance do břicha a žeber bude jeho nejčastější úder. *Povzdechla si a zapřela se zády, když se maličké nakonec uklidnilo. Tedy doufala v to.* Jen jedna? *zvídavě po něm koukla.* Já jen tak *Pronesla na svoji obranu, aby ji nebral nijak vážně. Ale zapamatovala si jednu věc. Vychovával je strejda. Moc se nezmínil o svoji minulosti, ale ani ona jemu. Bylo to takové menší tabu.* Jsem ráda, že si ten hodný vlkodlak a ne ten zlý. Paradoxně ti zlý nejsou náhodně proměnění. *Její rodiče byli lidmi, kteří byli opravdu monstra. Nebála se Chrise, protože nebyl jako on. Byl divoký ještě ve své podobě, ale ne s účelem, že by chtěl někomu ublížit jednal jen podle instinktů.*
Já ti to nezazlívám! Proboha… *Zasmál se a na obranu zvedl ruce. Když viděl, jak sebou Cait škubla, starostlivě jí položil ruku na břicho, ale když ho ujistila, že jen malé kope, uklidnil se a vrátil se zpět k práci.* Vtipný že to zmiňuješ, sám jsem delal krav-magu, celkem dlouho. Vlastně uvažuju, že se k tomu zas vrátím. *Pousmál se.* A jo, jen jedna. kamarádka potřebovala smontovat skříňku, než ji před Vánoci navštíví táta, kterého roky neviděla. Podle všeho taky vlkodlak. *Dodal pro vysvětlení. Když zmínila, že zlí vlkodlaci nebývají náhodně proměnění, nevesele se usmál.* Tys přeci taky nebyla proměněná náhodně. Nebo Emerie. A nejste slý. Spíš bych řek, že většina těch zlejch věděla, do čeho jde a proč. Ty hodný si to nevybrali. Život s návalama vzteku si nevybereš, když chceš žít v míru…
*Překvapilo jí, jak položil ruku na její břicho a možná i to byl impuls pro dítě, aby se uklidnilo.* Kouzelný ručičky *zasmála se, ale pak se na něj zaměřila pohledem* V tom máš pravdu. Někteří si to nevybrali. Vlastně já žiji jen z důvodu nějakého pošahaného rodokmene. Vyšlechtit vlkodlaky.... kdysi si satří blázni řekli, že z nás udělají zbraně a vyšlechtí ty nejlepší. Stálo to pěkně za nic. Celé rodina... *Pokusila se o tom promluvit.* Jako dítě si nevybereš do čeho půjdeš to máš pravdu. Většina dětí ani proměnu nepřežije a nejhorší na tom je to, že stále po světě chodí tyhle zrůdy, co to provádí. *Povzdechla si, ale mluvila o tom klidně a vyrovnaně.* Naučila jsem se za tu dobu brát tohle vše klidněji. Taky se to naučíš a možná i rychleji než já. *Poplácala ho po rameni s úsměvem.* Vedeš si skvěle. Nikdy jsem tě nějak nepochválila za to, jak ti to jde. *Zvedla se a sedla k němu, když pozorovala, jak mu to šlo od ruky.* Možná ses minul povoláním *Mírně do něj drkla s tím, jak mu to šlo.* Ale je pravda, že skříň zachrání design ložnice ne život. Já byla zdravotní sestra, Mari je policistka, James bývalý policista, ty hasič. Skoro jako kdybychom vybudovali snad obrovskou síť hrdinů. *Zasnila se nad tím.*
Mám svý chvilky. *Zasmál se, ale pak se zaposlouchal do toho, co mu Cait vyprávěla. Jen ji přitom povzbudivě objal a nechal ji mluvit.* Tohle je zvrhlý… Em je zase z nějakýho kmene, co přeměňoval vlkodlaky jako děti, aby si prej líp zvykly na to bejt vlkodlaci. *Nesouhlasně zavrčel, ale zůstával v klidu.* Byť tu logiku chápu, furt je to zvrhlý. Nepřál bych to jinýmu dospělýmu, natož dítěti. *Zavrtěl hlavou.* U mě to byl poslední přítel mámy. Mladej vlkodlak. Tedy, myslím nedlouho proměněnej. Nemoh za to. Bohužel ani za mámu s bráchou. *Odmlčel se, ale myšlenkami se rychle vrátil zpět do pokoje, aby nezačal přemýšlet nad tím, nad čím nechtěl. Usmál se, když ho pochválila.* Aby ses nedivila, taková špatně smontovaná skříň může bejt rozdíl mezi životem a smrtí. *Pokrčil rameny.* A na stanici je třeba každá šikovná ruka. *Něžně do ní drknul zpátky, než slyšel její popis známých vlkodlaků, kteří dělali ve složkách.* Jop, vypadá to, že máš kolem sebe fakt bandu fajn vlků, co se snaží jít příkladem. Vlkodlačí Avengers nezní tak zle. *Ušklíbl se pobaveně.*
Rozhodně to není zle. Avenegers vlkodlaků, ale mám obavy, že to úplně nevyjde. Nezapadám už mezi Vás. Mám dvě děti. *Ale tenhle problém ji rozhodně nevadil.* Ale mohu být vždy ta, která Vám udělá dobrý čaj a obejme. *O špatných věcech se bavit už nechtěla a byla ráda, že odvedla myšlenkami Chrise. Nicméně tohle byl pokrok. Promluvil o to, co se dělo a jednou se s tím vyrovná po svém. Tyhle informace si hodlala nechat pro sebe.* Co bys byl ty? Jaký typ? Jsi silný, rychlý... hmmm *Zapřela se o něj.* Něco jako kapitán Amerika. *Maličké se znovu pohnulo a bylo aktivní. Zajímala jí jedna věc. Uchopila jeho ruku.* Neboj jen něco chci zkusit. *Zašeptala a položila si ruku na bříško. Maličké se ještě dvakrát pohnulo, ale uklidnilo se.* Páni... reaguje na tebe! *zasmála se s tím.* Je pravda, že muže okolo sebe moc nemám. James mi pomáhá, ale moc si ho k sobě nepouštím ne tedy do takové míry. *vysvětlila. Nechtěla to přátelské pouto jakkoliv narušit mezi ní a Jamesem.
Tohle je ta nejdůležitější funkce v jakýmkoli hrdinským týmu. *Usmál se na ni. Zavládl mezi nimi ten příjemný klid, který mu tak chyběl. Ale tentokrát nebyl jen z její strany a on ho jen pasivně nepřijímal. Tentokrát byl v klidu i on.* Já? Vůbec ne. Spíš bych se viděl… Hm… Možná Winter Soldier? *Pousmál se.* Silný, rychlý, s motorkoui, trauma by tam bylo. *Zavtipkoval, což už samo o sobě byl obrovský pokrok oproti dřívějšku. Najednou mu ale Cait vzala ruku a položila ji na své břicho. Sotva na vteřinu se napnul, ale pokud mu věřila ona, věřil i on jim oběma.* Jo… Vypadá to tak… *Pousmál se. Upřímně ho to potěšilo. Byť komentář Cait ho zarazil.* Myslel jsem - /Ale co vlastně věděl o jejím momentálním životě?/ *Tak nakonec jen lehce zavrtěl hlavou a zůstal v původní pozici, nechal se unášet tím opojným klidem a jen Cait nepřítomně hladil po břiše.*
Takže Winter Soldier? Jo to by mohlo na tebe sedět. Ale každý z těch hrdinů měl nějaké trauma nejspíš nejde bez toho žít, ale stále jsou hrdiny *zažertovala a spokojeně si oddechla. Po dlouhé době se to maličké uklidnilo.* Asi si tě nebudu volat jen na skládání skříní *zavtipkovala a viděla, že byl možná lehce zmatený.* Když jsi odešel. Ujala se mě Mari ve velké míře, ale nemůže semnou být neustále a tak jsem trávila dny sama v sídle, kde se jednou objevil James v knihovně a hodili jsme se do řeči. Působil jako pohodář a vlastně se sám navrhl s tím, že mi bude dělat společnost v moment, kdy se dozvěděl, že opravdu nikoho neznám z celého sídla a jako těhotná jsem se i bála. Nakonec z něj vypadlo, že si mě všiml už dříve, jak jsem posedávala sama v knihovně a nakonec mu to jednou nedalo *Bylo to rozhodně milé.* A tak mi od té doby pomáhá skoro ve všem hlavně s malou Sophi, jelikož v šestém měsíci zvládat i čtyřleté dítě je trochu... těžší. Zvládla bych to, ale nemusím se namáhat. Máme mezi sebou čistě přátelské pouto. Nechodíme spolu jestli sis myslel tohle *zadívala se na něj.* Když jsi odešel neměla jsem na muže moc pomyšlení popravdě. Nemyšleno, že bych tě chtěla nějak svazovat do svých pocitů to dej pokoj, ale potřebovala jsem si hodně ujasnit. Vysvětluji hrozně že? *Sledovala jeho výrazy zda neříká něco špatně a smála se u toho, jak si přišla hloupě, že mu něco takového říká a vlastně se ho nechce jediným slovem dotknout. Nějak byla empatická, ale v mateřském stylu.*
To máš asi pravdu. *Usmál se.* Jasně, volej kvůli čemukoli. *Rozesmál se, ale myslel to upřímně. Cait se znovu rozmluvila, tak jen seděl a poslouchal ji. Takže o Cait bylo výborně postaráno i bez něj. To ho dost uklidnilo, zvlášť kvůli malému. Když povídala i o tom, jak se seznámila s Jamesem, jen se spokojeně usmíval.* /Kéž by víc lidí bylo takových…/ *Z myšlenek ho vytrhlo až to, jako ho najednou začala uklidňovat s tím, že mezi ní a Jamesem nic není.* I kdybyste spolu chodili, Cait, kulový by mi do toho bylo. A byl bych hlavně šťastnej, že jseš šťastná ty. *Nad její poznámkou se jen uchechtl.* Na to se ptáš člověka, co ti poslal tak pitomou smsku, že sis myslela, že už tě nechce vidět? *Udělal si legraci sám ze sebe.* Podle mě furt dobrý. *Ušklíbl se pobaveně.* Jaks vůbec přišla na tu malou? Nebo jen náhodnej impuls?
*Ani nechápala, proč má potřebu ho v tomhle přesvědčovat, když si povzdechla sama pro sebe.* Na malou jsem přišla na policejní stanici. Byla tam ztracená mezi bandou policistů, tak jsem tedy učinila rozhodnutí a vzala si ji pak k sobě. Zůstala by jinak v dětském domově. *Vysvětlila a koukla se na rozestavěnou skřín a to, že si dává Chris od toho pauzu, což i ocenila.* Ta smska byla nešikovně napsaná to je pravda. *Mírně ho bouchla do ramene, ale pak si jen povzdechla.* Taky jsi toho měl více než dost v ten moment, takže asi pochopitelné, že napíšeš něco takového aniž bys to tak myslel
To zní jako něco, co bys udělala. *Usmál se. Pro malou to muselo být složité, zvlášť pokud přišla o oba rodiče.* Netušíš, kolik takovejch dětí jsem v práci viděl… *Povzdechl si. Děti měl upřímně rád a vždy tak pro něj byly těžké případy, které se jich týkaly, nedejbože které končily podobně, jako Sofiin před tím, než potkala Cait.* Děláš pro ni daleko víc, než si myslíš, Cait. Sophie ti za to jednou bude moc vděčná. Věřím, že už teď je. Ale ještě víc. *Povzbudivě ji pohladil po ruce. Nad tím, jak ho bouchla se jen uchechtl.* To je pravda, ale fakt jsem to nemyslel tak, abys mi zmizela ze života. Jsem hrozně rád, že jsi zpátky. Ani netušíš, jak moc. *Usmál se a objal ji kolem ramen. Doufal, že nejen pro ně oba už teď bude situace jen lepší.*
Já jsem taky ráda, že tě zase vidím a hlavně v lepší náladě. Zjevně ti to prospělo. Půjdu udělat ještě čaj. *Pronesla a uslyšela klíče v zámku,* To Sophi moc dlouho nevydržela ve školce. Máš možnost jí poznat dřív než si.... *To už do pokoje vběhla zrzavá holčička a překvapeně koukala na Chrise, kterého zde nečekala. Zůstala zaraženě stát a pozorovat ho, než se k němu přiblížila a nakoukla pod jeho ruce.* Sophi tohle je Chris. *Představila je a Sophi se zhluboka nadechla.* Moc pěkný *koukla na svoji matku a ta se na chvilku zarazila.* Líbí se ti Chris? *Sophi přikývla a hned šla po čerstvé oběti.* Jsem Sophi *Podala mu drobnou ručku a pozorovala jeho oči celá zahleděná. Cait měla co dělat, aby se nezačala smát.*
To rozhodně. Myslím, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem udělal. A díky. *Usmál se a chtěl se zvednout, aby jí podal svůj dopitý hrnek, ale to už cvakly klíče v zámku a do pokoje vběhla rusovlasá holčička, zůstala však zaraženě stát na prahu. Naprosto to chápal, koneckonců, byla tu doma, on tu byl cizí.* Ahoj. *Usmál se na ni mile a dřív než se nadál, už měl holčičku u sebe. Přesně jak Cait předpovídala, rozhodně se ho nebála a ani to nevypadalo, že by měla v blízké době v plánu se od něj nějak vzdalovat. Když ohodnotila i jeho vzhled, cuklo mu v koutcích, ale rozesmál se nad výrazem Cait.* Ahoj Sophi, já jsem Chris. *Oplatil jí stisk ruky a oplatil jí s úsměvem pohled.* Maminka nám chtěla jít uvařit čaj. Chceš jí pomoct, nebo mi tady pomůžeš se skříní? *Dal jí na výběr, jen kývl na Cait, že je to v pořádku.*
Pomůžu tady! *Vyhrkla nadšeně, když si k němu sedla a začala studovat zvídavě všechny šroubky a velké dřevěné desky. Cait nad tímhle jen pokývala hlavou, ale byla ráda za to, že se k sobě mají.* Sophi jdu udělat ten čaj ne, že něco provedeš ano? *Zašla do kuchyně a udělala dva čaje do hrnku a jeden do flaštičky. James tu Sophi jen dal a odešel, což chápala. Nechtěl dělat křena.* Byl jsi někdy ve školce? *optala se Sophi a pozorovala ho zvídavě.* Doma je to lepší. S maminkou než ve školce. Líbilo se ti ve školce?
*Usmál se, když se rozhodla zůstat s ní a podal jí krabičku se šroubky a matkami.* Tak fajn, Sophi, pasuju tě na svou pomocnici. *Mrkl na ni.* Rozdělíš mi to na šroubky a matičky? *Zeptal se a ukázal jí, co z toho je co. Když se ho Sophi zeptala na školku, jen trochu překvapeně zamrkal.* Vlastně nikdy. Třeba by to tam bylo hezký. *Usmál se a pokračoval v montování skříně.* Podej mi prosím tě dva šroubky a dvě matičky. *Usmál se a natáhl k ní ruku, aby mu tam mohla šroubky vložit.* Ale věřím, že doma s maminkou je líp. Copak budete dneska dělat? *Zeptal se zvídavě.*
*Začala rozdělávat matičky a šroubky, když se Chris zmínil, že chce dva a dva.* Jeden, dva.... jeden, dva *Sophi se nadšeně usmívala nad tím, že umí takhle sama počítat* Maminka si semnou bude hrát jako vždy. Někdy mi kreslí obrázky černou pastelkou a já je pak vybarvuji. Moc hezky kreslí dívej. *Vyhrkla a rychle se rozběhla pro obrázky, které mu donesla a většinou tam byly pejci nebo vlci* Máš rád vlky? *Přešla od školky k další otázce a začala šroubky dávat na ocásky pejsků a matice na očka, ale vždy mu vše podala.* Mám maminku, ale nemám tatínka... budeš tatínek? Už mám brášku. *To Cait zrovna vešla do pokoje a odkašlala si* Sophi... tatínek se takhle opravdu nevybírá. *Pronesla vážně, ale nemohla se na ni zlobit. Podala jí flaštičku a koukla na Chrise.* Teď se jí nezbavíš *zavtipkovala Cait.*
Jsi moc šikovná, Sophi, díky. Co bych bez tak skvělý asistentky dělal? *Usmál se, když domontoval vnější kostru skříně. Už zbývalo šrouby jen pořádně dotáhnout, vybavit ji poličkami, do čehož se hned pustil, a nakonec přidělat dveře. Mezitím Sophi odběhla pro kresby, které s úsměvem pozoroval.* Ty jsou moc hezký. *Souhlasil.* Miluju vlky. Jsou krásní, rychlí, maj skvělej čich a výborně spolupracujou. *Občas se k ní natáhl pro nějaký šroubek nebo matičku, nebo se k ní nahnul, aby se podíval na něco, co mu ukazovala. Když se ho zeptala na to, na co se ho zeptala, zrudnul, ale naštěstí ho zachránil příchod Cait.* To není, tak jednoduchý rozhodnutí, Sophi. Navíc, není jen na mě. *Počechral jí vlasy a s úsměvem si převzal od Cait svůj čaj.* V tom případě mám neskutečný štěstí, protože budu mít tu nejšikovnější asistentku na světě. *Mrkl na Sophi, než kývl hlavou ke skříni.* Hotovo, ma'am.
*Zaznamenala, když řekl, že na to jsou potřeba dva v tom rozhodování. Na malý moment se mu zadívala do očí, než zrakem sjela pryč.* Je tomu tak. *Mírně zrudla ve tváři, když se posadila a jen sledovala, jak ti dva spolu spolupracují. Hřál ji u srdce tenhle pohled. Nakonec byla škříň hotová a ona se zvedla, aby k němu přišla a podívala se na to, jak ji smontoval. Pohladila ho po rameni, když otevřela dveře a viděla, jak je vše pevné a v pořádku* Hotový kouzelník *zasmála se k němu, když si uvědomila, jak blízko k němu je, ale to se mezi ne vetřela Sophi.* Až vyrostu, tak si tě vezmu, jak jsi šikovný *Sophi se toho nebála. Cait jen překvapeně zamrkala, když si elegantně dala ruku před ústa, aby nevypukla smíchy.* Očividně už máš dvě zájemkyně *pronesla rychle Cait k němu, jako kdyby to bylo prohlášení upřímné soustrasti.*
*Sám rychle uhnul pohledem a snažil se uklidnit, aby se nečervenal. Nad její pochvalou se pobaveně ušklíbl.* Občas šikovný ruce dělaj větší zázraky, než nějaký kouzla. *Mrknul na ni a objal ji kolem ramen, než se mezi ně vetřela Sophi se svou poznámkou. Tiše se zasmál a pokud se nechala, zvedl si ji do náručí.* Prosím tě, to už budu starej, ošklivej, vypelichanej vlk. Fakt doufám, že v tý době budeš mít někoho mladýho a krásnýho. *Pobaveně se usmál nad komentářem Cait.* No jo, to zní vyloženě jako tragédie. *Pokýval naoko vážně hlavou, ale v koutcích mu cukalo stejně jako Cait.* Tak jo, co kdybychom si ten čaj vzali do kuchyně a ty nám můžeš něco nakreslit, hm? *Usmál se na Sophi.*
*Sophi se nechala vzít do náruče, když si ho prohlédla.* Starý a ošklivý? *Jako kdyby to nechápala, že čas plyne a Chris jednou zestárne.* Mě by se líbilo, kdybys byl můj táta *Nedala si pokoj.* Sophi... *Pohladila ji po zádech.* Nemůžeš si říkat, kdo bude mít jakou roli v tvém životě *Pronesla a pokývla nad kuchyní. Vzala papír a pastelky pro Sophi, kde v kuchyně vše dala na malý stoleček a Sophi se hned chytla malování obrázku. Neustále se koukala na Chrise.* Myslím, že dostaneš obrázek *Zasmála se na Cait na něj* Co bys rád za tu skříň? *Zeptala se* Hádám, že peníze to nebudou.
No jo. U nás dospělejch už to tak bejvá. *Usmál se a odnesl Sophi do kuchyně, kde ji posadil ke stolečku a když si všiml, jak na něj Sophi kouká, jen se na ni usmál zpátky, než se otočil ke Cait.* Vyvěsím si ho v pokoji. Alespoň ty zdi nebudou tak holý. *Mrknul na ni, než zmínila otázku skříně. Jen lehce povytáhl obočí a zavrtěl hlavou.* Vůbec nic, Cait. Jsem rád, že můžu pomoct. Taky's po mě tehdy nic nechtěla. Pokud budeš potřebovat pomoc, prostě si řekni. *Usmál se a upil ze svého čaje.*
*Nějak tušila, že jeho odpověď bude v tomhle stylu.* Já bych chtěla věcí *vyjede ji z úst rychleji myšlenka, než aby si uvědomila, co říká a na moment byla sama sebou překvapená, jak tohle vyslovila.* Tedy... no... chápeš. *Rychle se napila svého čaje, aby se umlčela a nemusela nic zmiňovat dál* Takže... Už půjdeš nebo se ještě na chvilku zdržíš? *zeptala se zvídavě. Sophi stejně ještě chvilku potrvá dokreslit obrázek*
*Nad tou poznámkou Chris polknul rychleji, než měl původně v plánu a stálo ho snad veškeré fyzické síly se nerozkašlat. Ne že by ho nutně překvapil podobný komentář, ale nečekal, že to bude tak napřímo, navíc před Sophi. Lehce zrudnul.* Jasně, popřemýšlím o tom. *Přešel to sám rychle a raději se znovu napil, tentokrát pomaleji, aby sklidnil jak sebe, tak hruď, která ho po tom prvním polknutí zabolela.* Ty jsi tady šéf, Cait. Zůstanu, jak dlouho budeš chtít. *Napadlo ho, že tohle bylo možná trochu riskantní.* Ale nejpozději do večera, kocour potřebuje nakrmit. *Vysvětlil.*
*Bylo zjevné, že Chris pochopil velice rychle tuhle narážku a sledovala, jak se snažil uklidnit.* /Tohle je mi tedy situace./ *Sama upíjela čaj, když si k němu sedla* Takže když řeknu, abys zůstal dokud budeš moct, tak zůstaneš? *Vlastně to nebyla ani tak otázka jako její manévr mu říci, že ho tu chce do doby dokud nebude muset odejít. Za chvilku přiběhla i Sophi se svým obrázkem* Hele! *Vlezla Chrisovi na klín, aby mu odprezentovala obrázek, kde byl on.* To jsi ty a držíš maminku za ruku a já jsem tu *Ukázala na malou postavičku mezi nimi.* Sophi... proč mám srdíčka nad hlavou. *Optala se Cait načež se Sophi začala šklebit.* No když já jsem mladá, tak ty budeš stejně stará jako on. Stará, vrásčitá a máš nejlepší věk na to mi najít tátu *vysvětlila načež zůstala Cait stát v šoku* A...aha... děti *ušklíbla se na Chrise, aby se pokusila z celé situace vybruslit* Tobě se snad máma nelíbí? *koukla na něj.* Že je pěkná! Až vyrostu budu jako máma.
*Kouknul po ní, ale pak přikývl. Sám chtěl s Cait být, vlastně i se Sophi, ale cítil se poněkud pod tlakem. Na straně druhé holčičku naprosto chápal. Když byl v jejím věku, vyrůstal u svého strýce a u každého přítele svojí mámy doufal, že tentokrát by mohl být hodný, tentokrát by to mohlo vyjít… Jenže nevyšlo a on si opakovaně nabil metaforický čumák, než mu v určitém věku došlo, že musí být vděčný za to, co má. Zároveň ale vztah, nebo rodina v tomhle slova smyslu nebylo to, na co by se momentálně cítil připravený a neměl to srdce se do toho nechat nahnat jen proto, aby z toho z dlouhodobého hlediska bylo nucené pro všechny zúčastněné. Doufal, že tohle pochopí i Cait, ale před Sophi to s ní něchtěl rozebírat. Když Sophi začala popisovat obrázek, zkousl si ret, aby se nezačal smát, pak jen souhlasně přikývl.* Líbí, samozřejmě. A jsem si jistej, že až vyrosteš, budeš stejně krásná a hodná jako maminka.
*Cait se jen modlila, aby tohle Sophi nakonec přešlo.* Omlouvám se za ní nevím, kde se v ní bere veškerá ta touha najít si všude tatínka *Pověděla, i když na jednu stránku to chápala a bylo to stejně emocionálně vytížené i pro ni. Do ničeho se nehodlala hnát. Mírně zrudla ve tváři, když Chris řekl tyhle slova.* No co strejdu Jamese nechceš... *Nafoukla tváře, ale když viděla svoji matku, jak je trochu bezradná, tak přestala.* Dobrá... budeš strejda. *Ohlédla se na Chrise a seskočila mu z klína.* Mám plno strejdů *Mávla rukou nad hlavou a Cait se jen pousmála nad tímhle* Je ještě malá a předtím měla úplnou rodinu. *Pověděla k němu, když malá šla do svého pokoje a tím i omlouvala jeho chování.* Neuvědomuje si, že tímhle vyvíjí nějaký nátlak, ale myslím, že zrovna ty chápeš děti stejně jako já. Je to jen malá holčička, co přišla o celou rodinu a teď se snaží pochopit, proč ji nemá. Snaží se ji vlastně najít *Povzdechla. Potrvá, než budou se Sophi táhnout úplně za jeden provaz a ona ji hodlala dát veškerý prostor, který bude moci. Sedla si naproti Chrisovi a zadívala se na něj.* Ale taky se mi líbíš, ať nejsi jediný, kdo tu dává komplimenty
*Na Sophi se jen usmíval, než se odebrala do pokoje, pak si tiše povzdechl.* Chápu to líp, než si myslíš. Byl jsem na jejím místě dost dlouho. *Odpověděl tiše.* Naši… Se rozvedli po dlouhejch letech týrání a chlastu. Umřel asi rok dva potom. Kolikrát jsem doufal, že novej chlap, co nám přišel do baráku bude táta. Hlavně kvůli bráchovi. Nikdy to nevyšlo. *Lehce zavrtěl hlavou. Nechtěl o tom déle mluvit, nechtěl riskovat, že se probere něco, co by nechtěl.* Nezlobím se na ni, ani na tebe, to přece víš. *Usmál se.* Bude potřebovat čas, dost času. Ale já vím, že ty jí ho dáš. *Nad jejím komplimentem se usmál a něžně jí stiskl ruce.* I ty mně. A hlavně jsi ta nejhodnější ženská, co tenhle svět viděl. A vím, že taková zůstaneš, minimálně kvůli dětem.
*Vyslechla si, co říkal a mrzelo jí to už jen z důvodu, jak ho to zjevně stále bolelo a proto se k tomu ani nevyjadřovala a nechala ho, aby sám jednoduše řekl, co potřeboval a pak to ukončil.* Sophi vždy bude mít dost času na vše jen někdy to bude těžké *Vzala obrázek do ruky, aby si ho prohlédla zatím, co ejho ruku opětovně stiskla* Mám taky mnoho černé minulosti, kdy nemohu říct o sobě, že bych byla nejhodnější osoba, ale snažím se aspoň odčinit to, co jsem kdysi provedla *pousmála se* Navíc budu mít za chvilku dvě děti a na žádné špatnosti nebude čas. Můj příchod do New Yorku už sám od sebe začal takovým menším dobrem, kdy jsem zachránila jednu dívku. Civilka... šel po ní vlkodlak, tak jsme si dali menší zápas v tom, kdo bude silnější *zažertovala, i když v ten moment jí šlo o život a ani ještě netušila, že byla těhotná.* Někdy bys mohl přijít namontovat skříně, když tu nebude Sophi *Pozvedla svůj zrak k němu, kdy se pousmála* Pokud bys tedy chtěl
*Cenil, že si ho jen vyposlechla, ale nevyptávala se. Ne že by se jí nechtěl svěřit víc, ale nebyl si jistý, že na to byl připravený a nechtěl zopakovat chybu ze sídla. S Em to bylo něco jiného, ta byla schopná přeměny, byli na půdě Praetoru, většina věcí byla pojištěných. A byť si teď věřil víc, než dřív, nechtěl nic riskovat.* Právě, Cait. Bude z tebe máma. Tedy, už je, ale chápeš, jak to myslím. *Usmál se.* A ať už jsi v minulosti udělala cokoli, nenech to, aby ti to vzalo vítr z plachet. Jseš skvělá ženská, tak si to nenech vymluvit. Ani vlastní hlavou ne. *Mrknul na ni, když doposlouchal její vyprávění o civilce. Nad jejím návrhem se pousmál.* To bych asi moh. Jen, přes noc zůstávat nebudu. *Vysvětlil alespoň takhle v metafoře svůj aktuální postoj, kdyby náhodou do místnosti přiběhla Sophi. Pak se k ní naklonil.* Jen budeš muset přijít s originálnějším vysvětlením, Sophi ty skříně brzo začne počitat. *Ušklíbl se pobaveně.*
*Zacítila ten pocit touhy, když se k ní naklonil a na sucho polkla, než se ušklíbla na oplátku* To je pravda. Už umí počítat do desíti *Odvětila a pozvedla ruku k jeho triku, kdy si ho stáhla blíže, že jejich rty byly jen pár centimetrů od sebe* Jsem z tebe natolik zmatená Chrisi. *zašeptala* Mám strach, abych ti nějak neublížila *přiznala své obavy k jeho psychickému zdraví.* Takže vést musíš ty, abych se naučila, jak s tebou jednat a nic nevyvolat *špitla a chystala se ho políbit, jenže to Sophi rozrazila dveře a rychle se k ní otočila, jakoby nic.* Tady! *Vyhrkla Sophi a prohlížela si ty dva podezíravě.* Mám obrázek! Lepší obrázek. Tady *Podala ho Chrisovi, kde byl ona a Sophi i Cait někde v lese a okolo nich vlci.* Jako správný strejda si krotitel vlků a já tu smečku vychovávám. Dívej mají i štěnátka. *ukázala na miniatury vlků.* Maminka na nás dohlíží *U jednoho stromu byl i hrobeček* Tady spinkají ti staří. *Osvětlila a Cait ztrácela naději v to, že někdy budou obrázky Sophi stejné jako jiných dětí, ale nebylo se čemu divit. Prožila traumata a tímhle se vypořádávala. Čas plynul a venku už byla tma.* Už nejspíš půjdeš že ano? *Pronesla Cait ne zrovna nadšeně, ale v jejím hlase bylo pochopení.*
Cait. Je to daleko lepší, než to kdy bylo. Ne vyřešený. Ale lepší. A máš moje slovo, že kdyby se cokoli dělo, prostě ti to řeknu. Nechci, aby se to někdy opakovalo. *Tiše vydechl a pohladil ji po tváři.* Bude to v pořádku, slibuju. *Bylo zvláštní slyšet sebe, jak tentokrát uklidňuje ji. Bývalo to přeci naopak. Jenže teď byla méně bezstarostná, opatrnější a Chris si byl zase jistější v tom, co si může dovolit. Byli k sobě tak blízko, že byl sám připraven ji políbit, jenže jakmile cvakly dveře, odskočili od sebe jako puberťáci, které nachytali rodiče. S úsměvem si od Sophi převzal obrázek a usmál se.* Koukni, Cait, máme vlastní smečku. *Uchechtl se. Líbilo se mu, jak Sophi kreslila, i to, kolik fantazie v tom bylo. Se spokojeným úsměvem jí obrázek vrátil a trochu nepřítomně ji pohladil po hlavě.* Budu muset, kočičák se sám nenakrmí. *Nechtěl nechávat starost o kocoura na jiném členovi Praetoru, byť řada z nich měla kocoura v oblibě.* Měj se, Sophi, a moc maminku nezlob. *Usmál se a pak se k ní sklonil.* Ale trochu můžeš, ať nevyjde ze cviku. *Šeptl a spiklenecky na ni mrknul.* Může mě maminka doprovodit, nebo ji chceš tady? *Zeptal se. Pamatoval si, že on sám jako dítě by dal lecos za to, kdyby se ho někdo alespoň jednou zeptal, co chce on.*
Moc pěkná smečka *Koukla na něj, než se podívala na Sophi a vzala dva obrázky, které vložila Chrisovi.* Musíš si je vzít sebou nebo mi tu bude plakat. *zašeptala k němu s tím, že tyhle dva jsou od Sophi přímo určené k němu. Malá Sophi se zamýšlela, když se jí na tohle Chris zeptal.* Hmmmm maminka tě může doprovodit. *Vyhrkla a hned na to si běžela ke stolu.* A až znovu přijde budeš mít další obrázek! *mávala na něj zatím, co jí Cait poslala vzdušný polibek, že je hned zpět a šla Chrise doprovodit dolů.* Budeš potřebovat složku na ty obrázky. Věř mi. Je to něco, čím chce obdarovat každého. kreslení je její hobby a možná jednou bude umělkyně. *Byla by na svoji dceru rozhodně hrdá kdyby byla kýmkoliv a dělala to, co jí bavilo.* Pozdravuj kočičáka. *Pohladila ho po zádech s úsměvem, když dorazila k východu.*
Ani by se mi nesnilo o tom si je nevzít. *Šeptl, když si je přebíral.* Moc děkuju, Sophi. Za nádherný obrázky a hlavně za pomoc. Jsi moc šikovná. *Pokud se nechala, na rozloučenou ji objal.* Budu se těšit. *Dodal k jejímu příslibu, než zamířil s Cait ven.* Nějakou si pořídím, ať je můžu mít hezky vystavený. *Usmál se, když byli venku.* Je vážně moc šikovná. Napadá mě, jestli se tím nevyrovnává s traumatem. Upřímně, byla by to ta nejlepší cesta, zaměstnat hlavu něčím jiným. *Pokýval vážně hlavou, ale pak opět někde našel úsměv.* Vyřídím. Ty pozdrav Jamese a kohokoli, koho uznáš za vhodný. Rád jsem tě viděl, Cait. *Objal ji a políbil na tvář.* A rád tě zase uvidím. Se Sophi nebo bez. Je skvělá. *Usmál se a mávnul na ni, než zmizel do noci.*
*Od rána bola štvrť Mapleton pomerne rušná. Blížil sa víkend, sviatky a tak bolo pochopiteľné, že ľudia vyjdú zo svojich domovou. Až na to, že v jednej tehlovej budove sa toho dialo omnoho viac, ako len chystali darčeky. Od rána miestnosti voňali polievkou a jedlom, ktoré sa chystali v kuchyni. Ľudia behali hore dole po chodbách s vrecami vecí a oblečenia, ktoré boli darované. Chystali sa riady, hračky a všetko na čo by človek pomyslel. Ešte stále sa aj primali dobrovoľníci takže u jedného zo stolov si bolo možné zapísať svoje meno, vziať tričko a dať sa do práce. Išlo o skutočný zhon, ale neznamenalo to, že nešlo o dobrú vec.*
*Včera nastoupil jako výpomoc v ZOO a strávil tam skoro celý den, ale na dnes měl už dopředu dohodnuté, že příjde pomáhat s přípravou charitativní akce a tak vstával velmi brzy, aby stavěl stánky, rozkládal stoly a přinášel pytle s oblečením, které bylo nutné vytřídit a nachystet k rozdání stejně, jako připravit jídlo, které se bude vydávat. V minulých letech se sám jedné takové akce zůčastnil. Potřeboval tehdy jak oblečení, tak stravu a byl velmi vděčný, že se pořádají. Dnes, kdy měl kam se vracet složit hlavu i budoucnost v městě, hodlal svůj dluh společnosti splatit. V tričku které jej označovalo za pomocníka vypomáhal hlavně tam, kde byla potřeba silných paží, ale když už později nebylo co, tak namísto k výdeji šel uklízet použité nádobí a později po akci opět stánky skládat aby se uložily přes noc, připrevané na další den, neb akce trvá celý víkend.*
*Triss jakožto spolumajitelka jedné charity považovala za vhodné, že by měla pomoci při jiné charitě, jejíž akce se dnes konala v New Yorku, což znamenalo zapsat se a přes černý rolák přehodit tričko dobrovolníka, a začít konat dobro, takzvaně. Měla k tomu modré džíny a kanady, její rolák měl výkroj pro palec, takže měla ruce částečně v teple, ač v budově a hlavně u polévek, které rozdávala bylo opravdu dobře a teplo. Třeba si nechtěla spálit dlaně? Sama donesla nějaké oblečení, hračky z dětství, dokonce i nějaké šperky a méně obnošené, skoro nově vypadající boty, které dostala při propagaci některých značek skrze focení. Neměla potřebu to prodávat, k čemu také? Jasně, některé noblesní a dražší kousky si nechala, alespoň z úcty k oněm značkám, které jí dokonce některé sponzorovaly charitu s otcem, takže by se v některých kouscích měla ukázat, samozřejmě. Co bylo ale praktické, možná elegantní a mohlo být nápomocné třeba u pohovoru do práce, aby se lidé vytáhli na lepší životní úroveň bez předsudků, to s radostí obětovala a věnovala.*
*Akce proběhla úspěšně, objevilo se dost dobrovolníků, stejně jako lidí v nouzi, celou dobu zde byla příjemná atmosféra a děti ji doplňovaly o radost.*
*Divadlo sa chystá na jednu z najočakávanejších párty roka - tou sa stala Great Gatsby párty, inšpirovaná americkou kultúrou 20. rokov. Priestory sú veľké, schopné poňať vysoké množstvo návštevníkov, ktorí môžu očakávať výborné, výberové jedlá a drinky rôznych farieb a chutí. Vysvietenie i výzdoba art deco štýlu vytvárajú skutočnú atmosféru, ktorá napĺňala vtedajšiu americkú spoločnosť. Pre ľudí je prichystaná priestranná plocha na tanec a zábavu, ovzdušie rozvoniava veľkým množstvom kvetín, do miestnosti už prúdia ľudia, očarený žiarivým až krištáľovým osvetlením, na pódiu vyhráva kapela, ktorej playlist pozostáva z hudby vtedajšej doby a z filmu Great Gatsby. Ľudia majú taktiež možnosť zakúpiť si limitovanú edíciu výtlačku kníh. Dúfame, že sa zabavíte a zažijete skvelý zážitok tohto eventu.*
*Týden se věnoval snaze vyklidit svůj původní domov od zbytečností a třídil co se dalo. Práce bylo jak na kostele a bez ohledu na vlkodlačí i přirozeně mužskou sílu šla dost pomalu, když na to byl sám. Rozhodl se proto, že si zaslouží malou pauzu, zvlášť když se konala Great Gatsby party. Přišel čas vyvětrat oblek šitý na míru. K tomu luxusní kravatu s broží a kapesníčkem ve stejné barvě a automaticky mechanické kapesní hodinky z leštěné nerezové oceli do kapsy.* *Jako první se samozřejmě natlačil na bar, aby si objednal něco dobrého a neměl prázdné ruce při obhlídce parketu a lidí kteří se dnes rozhodli účastnit. Hodlal opatrně pozorovat a nenápadně identifikovat co nejvíce zúčastněných, aby získal alespoň malou představu o stavu a koncentraci jednotlivých ras. Jistě by se však nebránil i nějaké konverzaci či interakci, protože zaprvé miluje tanec a zadruhé proto, že kromě Valérie, na kterou myslel každý den od jejich seznámení, ale které se neozval napříč tomu že si vyměnili čísla, nikoho nezná. Rozhodně to ale nehodlal dělat násilnou formou a kohokoliv oslovovat, možná později, až hladinka alkoholu všeobecně trochu stoupne.*
*Ďalšia akcia, na ktorú pôjde bez Lóniho. Je mu z toho smutno, že ho znova nechá pracovať, zatiaľ čo pôjde on tancovať a baviť sa (a mimo to tiež robiť svoju robotu). Rád by svojho priateľa vytancoval, ešte o to viac mu to chýba, keď vstupuje do divadla v kostýme, čo spolu so spomínaným čarodejom vyberali a dosť sa pri tom nasmiali, keďže Tanoia s jeho širšími ramenami a mocnejšími lýtkami pôsobí v art deco zelených šatách s kvetinovým motívom podivnejšie medzi ženami, no zároveň je dostatočne zženštilý, jemný a férsky na to, aby nepôsobil vtipne či nepekne. Preto aj keď vstúpi, zaslúži si zopár pohľadov, ktoré si prezerajú jeho voľne sa krútiace vlnité vlasy na chrbte a pleciach, prikryté čelenkou s malými vraními pierkami. Aj niekoľko žien zahliadne jeho prirodzenú chôdzu v ženských topánkach, ktoré však bude musieť určite každú chvíľu vyzuť, pretože ho tlačia zo strán nôh a nie je na topánky natoľko zvyknutý, aj keď je jeho vília chôdza - ladná a ľahká ako labutia - dostatočne vhodná na to, aby mohol zahanbiť množstvá žien. Nevie ani, čo tam dnes bude pohľadávať, pretože zatiaľ žiadnu okolitú tvár nepozná a síce sa prišiel zabaviť, a on sa rád baví aj sám, tancujúc a robením hlúpostí, na chvíľku sa cíti nedobre. Medzi prstami si prekrúca na prsteníku pravej ruky kvetovaný prsteň, ktorý zdieľajú s Lónim, aby spolu mohli komunikovať i na diaľku a už sa chystá odoslať mu myšlienku, keď sa radšej zhlboka nadýchne a po schodíkoch prejde blízko k pódiu, aby si prezrel kapelu a speváčku, ktorá práve stojí nad ním a spieva.*
*Triss mířila do divadla, dlouho ho nenavštívila a Great Gatsby byl hodně zajímavý styl, který si chtěla vyzkoušet, takže si koupila věci, které ladily k fialové barvě jejích šperků - zejména tedy k dračímu přívěšku. K tomu černé rukavice a lodičky, které zakryly její prsteny, když vstupovala do klubu. Přes sebe měla ještě černý kožíšek, který ji měl chránit před zimou, zanechala jej však za dveřmi v šatnách, než vstoupila do samotného sálu dění, držíc se při kraji mířila naokolo místnosti pro nějaký drink, vybrala si tématicky fialový, aniž tušila, co je to zač vlastně.*
*Nenápadně se procházel po okraji, případně postával ve stínech a sledoval dění kolem sebe, na nikoho se nedíval příliš dlouho - nehodlal být nachytán že očumuje. Přesto dokázal některé identifikovat poměrně snadno, zatímco u jiných mohl pouze hádat. Čím déle však zůstával, tím větší chuť měl se družit, poznávat se a tančit. Problém byl že tady prostě absolutně nikoho neznal. Rozhodl si proto přisednout k neznámé ženě na baru a ukázalo se, že jde o normálního civila.*
*Svoji dceru nechala na hlídaní Jamesovi, který ji doslova prosil, aby se šla konečně někam podívat mezi ostatní. Neměla s tím nakonec jediný problém. Vybrala si delší, volnější šaty, které ovšem splňovaly dresscode a zároveň v nich vypadala pěkně, i když byla v pátém měsíců těhotenství. Její plán byl ten porozhlédnout se po okolí a nakonec do pár hodin zase zmizet domů za dcerou. Nejprve si všimla ženy, která byla oblečená ve fialových šatech a tak nějak si říkala, že už tuhle ženu někde viděla. Rozhodně ne ze známosti, ale jistě byla něčím slavná. Rozhodla se zamířit raději k podiu, kde se zadívala na zpěvačku fascinovaná zpěvem. V periférním vidění zaznamenala zelenou barvu. Dnes to bylo pestré, což se jí líbilo a pohlédla tedy do strany, kdy v ten moment zůstala v překvapení.* Tanoio? *Oslovila ho a pak se začala smát, když to byl opravdu on.* Tobě to opravdu sluší a to myslím upřímně *Vyhrkla s nadšením. Jejich setkání vždy bylo tak náhodné a vždy plné pozitivní energie. Musela si ho pořádně prohlédnout.* Hádám, že mnohé ženy ti to musí závidět *pronesla. Na ni samotné už šlo poznat, že je v pokročilém těhotenství, ale o to více působila svým mommy vzhledem.*
*Vôbec nečakal, že sa pôjde pozrieť niekam von a to ešte k tomu na párty, ktorá ho však presvedčila tematikou, v ktorej sa koná. Great Gatsby síce nie je jeden z jeho obľúbených filmov, ani knihu nečítal a už vôbec nie niečo také, čo sa týka romantiky. Akurát ho však okúzlila atmosféra dvadsiatych rokov a áno, pri príchode mu to pripomenie lovecké plesy a slávnosti, ktoré absolútne nemá v láske, no sám si uvedomuje, že to bolo hlavne kvôli tomu, akú formu pri tom musí hrať a ako sa silné rody nefilim snažili podstrčiť mu svoju dcérku alebo vnučku, len aby ju zapredali rodu ako Hawkstone. Teraz sa však rozhodol navštíviť niečo zaujímavejšie bez svojich rodičov za pätami a večného sledovania neznámych očí. Nie že by pod oblekom nemal pripravenú ľahkú zbroj, ktorá sa dala pozakrývať obyčajným oblekom, aj keď sa v tom pri vstupe do divadla cíti ako sardinka v náleve. Aj zbrane si zobral, veľmi dobre ukryté nežiadúcim pohľadom, pre istotu, ak by sa niečo malo zvrtnúť. A taktiež chcel mať zámienku, že tam nejde prevažne z akejsi trucovitej zvedavosti.* /Najlepšie, ak ma tu nikto nespozná a budem môcť vkĺznuť a vykĺznuť bez jediného náznaku mojej prítomnosti./ *Pomyslí si a v sekunde, akoby to vôbec mohla byť nejaká náhoda, zazrie v dave veľmi, veľmi dobre známu tvár, prechádzajúcu okolo.* TRISS. *Ozve sa, keď k nej dvoma dlhými krokmi pristúpi, akoby tam stál od začiatku.*
*Sleduje speváčku a vlastne jeho pozornosť naraz upútava príliš mnoho vecí a ľudí, že by neostal ohúrený všetkým, čo je naokolo - ako sa to všetko prekrásne ligoce, nie že by bol ako straka, ale vytvára to všetko dojem luxusných párty. Na podobných sa zúčastnil niekoľkokrát za svoj život a nemohol by klamať tým, že by povedal opak o férskych oslavách. Vtom ho z myšlienok a akejsi podivne očarovanej nálady vytrhne pohyb vedľa neho, na ktorý ihneď reaguje, akoby bol skutočne dievčinou dvadsiateho storočia a konečne sa jej dostala pozornosť od ctiteľa, ktorý by ju istú chvíľu pozoroval z diaľky.* Uh, oh, CAIT. *Zvolá, keďže tú tvár pozná veľmi dobre a vždy ju veľmi rád vidí, keď sa odrazu zjaví odnikiaľ, akoby bola vždy s ním, aj keď ju nevidí. Hodí sa jej okolo krk, ale opatrne, všimnúc si, že jej tehotenstvo pokročilo a už to nebude trvať dlho a možno bude “ujo”. Veľmi, veľmi vzdialený ujo, ale užije si to, keďže deťom veľmi dobre rozumie so svojou detskou a hravou náturou, možno bude môcť dieťa aj niekedy postrážiť. Síce oni dvaja s Lónim nie sú úplne ukážkoví čo sa týka starania sa o seba samých, hlavne Tanoia nie, no čo sa týka zodpovednosti a prístupu k druhým, prevažne s deťmi, mohla by sa na neho Caitlin spoľahnúť.* Ako sa ti darí? *Neubráni sa pohľadu na jej brucho a jemne, bez toho, aby si to uvedomil, sa pousmeje. Chce sa jej opýtať, či nemá ťažkosti, že jej môže vytvoriť elixír alebo nápoj, spolu s Lónim, ktorý by jej omnoho viac uľahčil buď kontrakcie alebo celkový pôrod, ale príde mu to teraz tak náhodné, že počká ešte chvíľu, než mu odpovie na otázku, aby sa mohol túto náhodnú otázku opýtať hneď potom, kalsicky.*
*Elán, který měl Tanoia snad nikdy nevyprchá i v to doufala. Nechala se obejmout nadšeně okolo krku a sama ho mírně stiskla v objetí, jak ráda ho viděla. Samozřejmě dávali pozor na maličké.* Jak se mám? Řekla bych, že to, co se děje za poslední měsíce je šílené a ne jen v těhotenství. Mám adoptivní dceru jmenuje se Sophi a jsou jí čtyři. Rozhodně ji musíš poznat má ještě více energie než ty. Potkala jsem čaroděje, který mi dal tohle *Ukázala na náramek, který ji bude vždy chránit proti nějakému útoku, kdyby se bála.* A dostala jsem od něj i lahvičku lektvaru, kdyby mi bylo nejhůře, ale za poslední dny mě malé trápí z důvodu... *Zarazila se a uchopila jeho ruku, kterou přiložila na bříško, když se maličké pohlo.* Už je dost čiperné. Měla jsem v plánu za tebou zajít zda bys mi něco takového nebyl schopný vytvořit ve větším množství *Prohlédla si ho ještě jednou.* Máš tu dnes toho svého chlapce? Nebo snad na tebe bude čekat večer? *ušklíbla se, jelikož jeho vzhled ji prostě těšil.* Navíc skvělý výběr šatů. Zelená se k tobě rozhodně hodí a to mluvím jako žena, co má proto oko
*Počúva jej odpoveď a prikyvuje. No už po jej pár slovách sa jeho tvár až slniečkovo rozžiari a nadšene rozrazí ruky do strany, plesne jedného muža do ruky (GERETA) a tak sa hneď stiahne a nervózne sa uškrnie.* Pardon. *Ospravedlní sa takým hlasom, akoby mu teraz išiel neznámy muž vraziť za malú chybu. Trošičku sa stiahne, ale usmiato a skoro sám od seba siahne na brucho od CAITLIN a zazubí sa.* S oboma si možno budem rozumieť. Však si niekedy prídem akoby ma vychovávali všetci naokolo. *Zazubí sa, siahne si k čašníkovi, čo prechádza s táckou okolo, po pohár s niečím červenej farby, vediac, že to nie je alkohol, a druhý pohár, ktorý je zas naplnený žltkastou tekutinou.* /Ešte že tu sú aj nealkoholické./ *Pomyslí si, hodí to do seba, pohár uloží na kraj pódia a šťastne chytí CAITLIN za ruku.* Rád by som sa so Sofi spoznal a aj s tým malým. *Kývne jemne hlavou k bruchu CAITLIN a na jeho tvári je veľmi dobre vidieť skutočný záujem, aj keď si nie je istý, ako na to bude reagovať Lóni, keď mu tam niekedy Tanoia dovlečie deti a ak mu to bude vadiť, fér si vie neustále vymyslieť niečo, kam zájsť aj s deťmi. Minimálne hranie sa v parku vyrábaním postavičiek z prírodných materiálov, hádzaníms a do lístia alebo lezením na stromy sa budú vedieť zabaviť. Zamyslí sa nad jej otázkou a rovno spojí odpoveď aj s reakciou na to, či tam je s Lónim.* Môj chlapec… *Začervená sa po tých dvoch slovách a uhne pohľadom, aj keď mu na perách hár úsmev.* …je v práci. Takže ma bude čakať až doma. On sám má výborné nápady na elixíry, oleje, mastičky. Naposledy sme práve riešili prípravok, spojený s bolesťou, takže by sme ti mohli niečo namiešať spolu. Iste sa to bude dať, to som si istý. *Povzbudzujúco jej stlačí ruku a chcel by ju potiahnuť tancovať, ale cíti sa pri nej viac krotký, aby jej neublížil. Pre neho ako féra sú deti vzácnosťou, aj keď civilovia s reprodukciou väčšinou problém nemajú, ale víly, bohužiaľ. A aj by si poskočil radosťou, keby nemal pocit, že ak by dopadol, asi by si vyvrtol oba členky naraz.* Ďakujem. *Radšej šťastne odpovie, chytí jednou rukou okraj šiat a vykrúti sa z jednej strany do druhej.* Vyberali sme ich s Lónim. *Zazubí sa a jeho pohľad hneď padne na šaty CAITLIN.* A ty vyzeráš úžasne. Hodí sa ti to. Ale ty si sa vždy obliekala dobre. *Povie svoj kompliment tak prirodzene a zároveň šťastne.*
*Uznala, že jsou nejspíš blízko k baru, kde mohou dělat rozruch. Pohlédla na GERETA a následně n TANOIU, kterého posunula blíže k pódiu.* Se Sophi si budeš rozumět rozhodně. Má ráda všechny lidi i Mari, která má jizvy přes půlku tváře. Ne, že by mi to vadilo, ale děti mají jiný pohled na svět a spíše naopak ji Sophi bere jako silnou bojovnici a doma vykřikovala, že co musí dělat proto, aby dostala pistol a byla stejně hustá jako teta Mari. *Zasmála se při té vzpomínce.* No pokud tvůj chlapec zde není, tak ti velice ráda budu dělat společnost, co ty na to? *Nastavila svoje rámě. Všímala si, jak byl TANOIA v mnohém vůči ní krotký a byla za to více než vděčná.* Šla bych si sednout, co ty na to? *Navrhla s hlavou hrdě zvednutou.* Doprovodíte mě slečno? *Pousmála se s tím, že netušila, jak ho oslovovat, ale pokud byl dneska oblečen takto půjde mu se slovy naproti a bude ho v tom podporovat.* Najít šaty v těhotenství není zrovna jednoduché, abych pravdu řekla, ale také děkuji. Až si sedneme můžeme probrat to, jak ti někdy děti dám na hlídání. Byla bych moc ráda, aby tě poznali a jistě pro ně budeš ten nejlepší strejda ne-li starší brácha. Sophi za poslední dny nedá pokoj s tím, že by chtěla staršího bratra... *Pohlédla na něj jakoby očekávala, že by se té role mohl ujmout on.* Pokud by ti to tedy nevadilo...
*Zasmeje sa, aj keď nepozná Mari, o ktorej CAITLIN rozpráva, ale na tom nezáleží. Veľmi dobre rozumie, čo tým chce vlkodlačica pred ním povedať a tak iba energicky prikývne, napije sa z nápoja a keď si pery oblíže, uškrnie sa.* Niekedy sa mi zdá, že deti idú z extrému do extrému - buď ťa skritizujú alebo ťa milujú, nech už vyzeráš hocijako. *Podotkne svoju domienku a obzrie sa niekam k baru a potom ďalej k stolíkom, zvrchu skleneným a zdobeným dekoráciami, tematicky zladenými s okolím.* Tam je jeden voľný. *Zvolá ako svoju odpoveď na to, že dnešný večer strávi s CAITLIN a na sekundu mu napadne, ako veľmi musí pre svoju známu vyzerať ako decko. Nakoniec iba slušne prikývne, jemne sa ukloní a keď znova dvihne tvár, na chvíľu mu to pripomenie spôsob, akým sa predstavuje ostatným ľuďom a príde mu to komické, že sa musí zasmiať.* Odprevadím, pani. *Zachichoce sa, skoro akoby bol skutočne mladou slečnou a začne sa s CAITLIN po svojom boku presúvať k prázdnemu stolu, ale skôr, než môže svojej spoločnosti odpovedať na návrh opatrovania jej detí, čo chcel aj navrhnúť, všimne si, že nejaká trojica žien sa už blíži ku stolu a tak pustí CAIT a skoro výskokmi zaparkuje na jednu zo stoličiek, víťazoslávne sa usmievajúc k vlkodlačici, ktorú síce pár krokov nechal ísť sám, ale aspoň si môžu sadnúť.* /No, toto bolo detinské./ *Pokarhá sa trochu, ale žiarivosť mu nemizne z tváre. Iba sa dvihne, aby CAITLIN odsunul stoličku a tak sa zvalí do stoličky a musí pôsobiť komicky, keď doteraz budil pocit krehkej devy, ale na stoličke sedí tak, že ak by mal kokteilové šaty, je vidieť všetko, ale nakoniec, veľmi si to nevšíma, keďže ho šaty zakrývajú.* Ja by som veľmi rád, so mnou sa dúfam nudiť nebudú, ani Sofi a ani to zázračné dieťatko, ktoré čakáš. *Zazubí sa, vydávajúc zo seba takú energiu, že CAITLIN by musela byť slepá, aby mohla pochybovať o tom, že to nemyslí vážne.*
*Nikdy ji nepřestane fascinovat ten zápal TANOIE. Pokaždé si sama říká, že jí už nic nepřekvapí, ale v moment, kdy se od ní odtrhl a běžel ke stolku jako kdyby podpatky nebyly problém, tak zůstala překvapeně stát. Všimla si i dívek, které nejspíš chtěli místo zabrat a právě proto TANOIA běžel.* To je od tebe moc milé. *Pronesla, když dala najevo, že pochopila účel jeho běhu.* Řekla bych, že v podpatcích dokážeš chodit a běhat lépe než některé ženy. Mohl bys je učit popravdě ani já bych neměla moc odvahu, abych pravdu řekla. *Nechala se usadit ke stolu, kdy vydechla a položila ruku na bříško. Maličké za poslední dny docela rádo kopalo a nebo se otáčelo a hledalo v bříšku pozici na spaní, která by mu vyhovovala.* Myslím, že i on si docela užívá tuhle party. *Pohlédla do jeho očí. Vůbec jí jeho chování nevadilo spíše naopak byl v tomhle výjimečný. Každý měl kyselé tváře a možná i proto byla tolik vděčná, když se třeba Mari v její přítomnosti usmála.* Myslím, že s tebou se rozhodně nudit nebudou. Jsi aktivní, pozitivní, milý a věřím, že cit pro zodpovědnost také máš. Spíše si říkám zda Sophi neunaví nakonec tebe až ji poznáš budete jedna ruka. *Stále si hladila bříško a vzala si jedno nealkoholické šampanské.* A jak to pokračuje s tím chlapcem? Už jste se sestěhovali k sobě? *Byla zvědavá a zajímala se, jelikož jí na něm záleželo a brala ho už jako člena rodiny za to vše, co pro ni udělal a jak se k ní choval.*
Ďakujem, ale nemyslím, že bolo milé odsadiť miesto tým slečnám. *Ukáže hlavou smerom k dievčatám, ktoré mohli mať okolo dvadsať rokov, ako odchádzajú niekam k baru.* Ale chcel som, aby si si sadla. Myslím, že sa nehnevajú. *Doplní ešte poslednú vetu, keď si prehliada trojicu, ktorá sa už na niečom chichoce pri pulte po tom, čo si objednajú niečo na pitie. Vráti teda svoju plnú pozornosť ku CAITLIN a posunie si stoličku tak, aby bol bližšie, len aby na seba cez stôl nemuseli kričať a jemne sa mu zapýria líca a uši.* No, nikdy som sa neučil v byť v podpätkoch, ale možno to je nejaký skrytý talent víl. *Zasmeje sa, ale potichšie, aby jeho slová nezachytili náhodou nežiadúce uši. Zadíva sa na ruku CAIT a oprie sa lakťom o stolík, bradu si oprie do dlane a obzrie sa naokolo.* Pozri. Ako sa tí ľudia hýbu. Nie je tanec úžasný a krásny? Točia sa ako planéty okolo slnka. *Svietia mu hviezdičky v očiach a pozrie na svoju spoločnosť.* Chcel som sa opýtať, či ti nevadí chodiť na takéto miesta v tomto období, ale… Asi chápem. Vyberáš dieťaťu koníčky do budúcnosti, že? *Zasmeje sa na svojom hlúpom vtipe a začne sa jemne kývkať zo strany na stranu v rytme rýchlejšej hudby a voľnou rukou si začne poklepkávať po stehne.* Ha! *Zvolá odrazu, keď si vypočuje CAITLININE pochybnosti voči jeho energii a detinskosti.* Aby si sa nečudovala. Budeme ako v tom filme, kde je ten pekný čiernovlasý herec. Advokát… *Na sekundu sa zamyslí, než to povie.* Diablov advokát. *Vyhŕkne zo seba a skoro potmehúdsky a šibalsky mu očami prebehnú dve malé iskričky. Nevie ani, ako rýchlo sa jeho tvár zafarbí skoro do bordova pri spomienke na jeho priateľa.* Áno. Áno, už bývame spolu. Nasťahoval sa do toho domčeka, o ktorého ilúzii vieš aj ty, takže ak niekedy náhodou vojdeš dnu a nájdeš tam nádhernú, skoro anjelsky vyzerajúcu bytosť s mačacími ušami a chvostom, tak sa nemusíš čudovať. *Upozorní ju, bez uvedomenia toho, ako práve Lóniho pred CAITLIN opísal a spokojne si dupká nohami na mieste. Nechce vyťahovať vážnejšie témy ako to, či Caitlin ešte niečo cíti k tomu mužovi, kvôli ktorému sa trápila, či jej pomáhal prípravok, čo jej chystal, alebo či si našla niekoho. No nakoniec si spomenie na stretnutie pri vyrezávaní tekvíc a tak sa vyzývavo usmeje.* A čo ty a Chris? *Opýta sa, ale nechce len podpichovať, naozaj ho to zaujíma. Je hlavne rád, že si dobre pamätá mená, inak by to bol trapas.*
SEBI. *Překvapeně se na lovce ohlédne, zajímalo kolik dalších lovců, kteří si prostě skryli runy, tady může být. Prohlédne si ho a nadzvedne obočí.* Docela ses vyparádil. Sluší ti to. *Usměje se nakonec a rozhlédne se po okolí.* Máš tu hlídku nebo tak něco? *Napije se ze skleničky fialového sladkého drinku. Cítila nějaký alkohol. Sázela na modrou vodku - Caracuo nebo tak nějak- a možná s...višňovým džusem nebo tak něčím. Kdo ví.* Jak se vůbec máš? *Vrátí pozornost s potěšeným úsměvem na Sebastiana a lehce ustoupí, když kolem ní probíhá něčí dítě. Zřejmě na lov chlebíčků.*
*Nadvihne sarkasticky jedno obočie a pozrie na ňu, keď mu pochváli výzor.* Mužská móda sa od tej doby ledva niekam posunula, nezdá sa ti? *Zamrmle popod nos a tak nechápe, čo je teraz na ňom iné než v iných oblekoch, v ktorých už bol. Pohliadne do pohára, v ktorom má TRISS nejaký nápaj a zvraští pri tom obočie, otočiac hlavu niekam do stredu tanečného parketu a stále je na jeho tvári taký mrazivý, nedotknuteľný výraz.* Nemám tu hliadku. Pred pár dňami sme akurát s našim novým prírastkom v inštitúte našli niečo, ale démoni nikde, no treba byť ostražitý. *Prenesie seriózne a jemne si odkašle, akoby si chcel vyčistiť hrdlo, aj keď tam obaja iba stoja a obzerajú si ľudí.* Ako sa máš ty? *Teoreticky jej na otázku odpovedal ohľadom hliadky a ostatnému sa najradšej bude chcieť vyhnúť. Prestúpi z nohy na nohu a nakloní sa viac k TRISS, aby ho počula, keď speváčka na pódiu začne ďalšiu pieseň, sprevádzanú saxofónom.* Majú tu aj niečo bez alkoholu? *Opýta sa zamračene a cíti, ako mu do nosa udiera tá fialová tekutina, čo popíja TRISS.*
To neznamená, že chlapům to nesekne. *Mrkne vesele a chápavě pokýve hlavou.* Jo určitě tu něco bude. *Potvrdí. Nakonec tu proběhlo dítě a někteří hosté byli jistě autem, vzhledem k plnému pakrovišti, takže nějaká nabídka zde jistě bude. Pak pokrčí rameny.* Ale jo, dobře. Neměla jsem teď moc času, vídala jsem se s přáteli, s rodinou a tak, když jsem v létě měla program. Sháněla jsem nějaké dárky, ještě se musela dořešit smlouva, když už Zacharie nevede hudební studio pod kterým jsem psaná. Takže ani nebylo moc času pro návštěvu přítele. Každopádně se mě dlouho nic nesnažil zabít, což považuji za úspěch. *Zazubí se, aby to nějak odlehčeně ukončila a pokyne mu, aby se posunuli blíže k nápojům a on si mohl vybrat.*
*Bylo toho zjevně více než dost o čem si mohou povídat.* Popravdě slečny u baru si mohou sednout na ty vyvýšené barové židle, které jsou pro mě nyní docela nepohodlné *Upila z nealkoholického šampusu a každou chvíli se zasmála. Neměla pochyb, že se bude TANOIA líbit Sophi, když si na něco vzpomněla.* Už jsi dostal ty fotky z vyřezávání dýni? Už je kdyžtak mám nevím zda jsi mezitím třeba tu fotografku nepotkal *Málem by na to úplně zapomněla a při zmínce o Chrisovi si jen sama pro sebe povzdechla.* Raději bych se zeptala zda jsou ouška a ocásech tvého přítele hebká jako od kočky čistě ze zvědavosti *Pozvedla ruce na svoji obhajobu, aby si nemyslel něco špatného, ale věděla, že u něj to moc nehrozí už jí trochu zná na to, aby věděl, že jí jde jen o jeho dobro a má ho velice ráda.* Řekněme, že se sebral a odešel, protože jsem mu způsobila z velké části problém a jak to bylo u Castora, tak... se nějak snažím už na tyhle věci zapomenout. Na druhou stránku věci jsem potkala vlkodlačici ke které něco cítím, ale ta je zase čistě hetero. *Vydechla frustrovaně.* Tenhle svět prostě není úplně dělaný pro lásku. Ne pro mě, ale mám děti a tam je taky láska sice mateřská, ale za ně jsem šťastná i za tebe, že máš vztah který funguje. *Nebála se o tom mluvit nahlas, jelikož se nestyděla za Tanoiu a bránila by ho kdyby někdo měl problém.*
*Iba si nesúhlasne odkašle. On teda o chlapoch hovoriť nebude, že im to sekne, ale nechá v tom TRISS, aby si hovorila svoje. Aj dúfal, že Grace pôjde, ale nemala na také veci veľa času, musela znova dohnať všetko, čo zameškala počas jej pobytu vo Faerii. Obzrie sa, ale zhodou náhod sú stoly niekde inde a čašník s táckou sa zaplietol niekam medzi ďalších ľudí, takže iba prekrúca nosom, aby mu alkohol neudieral do nosných dierok a radšej sa započúva do toho, čo mu chce TRISS povedať a prezradiť. Nepohne ani brvou, ani nehmká či neodpovie, prosto bezhlasne stojí a sem-tam otočí hlavou, užívajúc si atmosféru miesta, keď ho nikto poriadne nepozná a nechávajú ho na pokoji.* Náhodou sa zdá, že ti konečne dal ja neviem, osud alebo náhoda, vydýchnuť. Aspoň si sa stihla rozlúčiť pred ďalšou katastrofou. *Povie ironicky a dúfa, že to TRISS pochopí iba ako ukážku zlého čierneho humoru, ktorý ho akosi v tú chvíľu pochytil.* No, snaž sa veci nezahovoriť. *Navrhne jej, ale z jeho hlasu môže vyčítať, že je rád, že sa ju nikto poslednú dobu nesnažil zabiť.*
*Sleduje spolu s CAITLIN trojicu a nakoniec sa k nej zas obráti, pretože mu príde, že obaja prosto čumia.* Máš pravdu. *Odpovie jedine nadšene a cíti, že mu je lepšie, keďže CAITLIN ho takto ospravedlnila sama od seba, len aby sa necítil zle. Nakoniec je aj rád, keď sa téma zmení a jeho obočie trochu nadskočí.* Vidíš, zabudol som na to úplne. Fotografie som nedostal, stále nemám mobil alebo počítač. *Zazubí sa a trochu nadvihne ruky, aby poukázal na to, že je fér a tieto elektronické zariadenia by mu prosto vôbec nerobili dobre. Keď okolo znova prechádza ten istý čašník, milos a na neho usmeje a vezme si z tácky nápoj.* Ďakujem. *Prenesie prirodzene priateľsky a znova si kvokne do stoličky, aby sa mohol pokojne napiť a uložiť pohár na stôl, zatiaľ čo si zase začne hýbať telom do hudby, vyzerajúc, akoby práve fungoval na speede a energy drinkoch. Pousmeje sa a pomedzi pery mu ujde jemné láskyplné zasmiatie.* Áno, je hebučký ako najjemnejšia vlna. *Prirovná ušká a chvost svojho priateľa a je na ňom vidieť, ako každý raz jeho črty tváre zjemnejú a aký sa cíti zamilovaný, aj keď to neovplyvňuje on sám. Potom si povzdychne.* Tak to neber, prosím. Pre každého je láska. Ja som na svoj prvý vzťah čakal stodvanásť rokov. *Prenesie otvorene, aby ju povzbudil a vezme do svojej dlane tú jej, ktorú jemne stlačí.* Hlavne sa toho neobávaj a skúšaj. *Hovorí ďalej, zahľadí sa jej do očí a pousmeje sa, šťastne a radostne, než sa oprie do operadla a vzdychne.* A predsa len. Hovorí sa, že materinská láska je tá najčistejšia, všakže? Tvoje deti ťa podľa mňa budú milovať. Napríklad ja deti mať nemôžem, nie vlastné. *Nadvihne ruky v akomsi “čo narobím” geste. Tiež sa o tomto nebojí hovoriť. Zdá sa mu, že stále, keď sa s CAITLIN stretne, tak majú vzájomnú terapiu a často je to príjemne strávený čas.*
Heboučký, jak nejjemnější vlna... ach... *Zasnila se při tom pocitu.* Stodvanáct let je dlouhá doba a jsem vlkodlak. Nežijeme, tak dlouho a buď to přijde nebo ne. Miluji nyní ženu, která mě nikdy milovat nebude a jen její přítomnost mi stačí, abych se cítila šťastně. Chris je bůh ví kde, ale upřímně mám o něj i starost. Mohu se tvářit, že by mi byl jedno, jenže není a tak samo Castor se kterým jsem se spíše rozešla ve zlém moji vinnou, ale neměla jsem na něj vychrlit, že jsem v očekávání, ale i když jsem ho znala jen krátkou dobu nemám o něj strach, že by se o sebe nepostaral. *Vzpomněla si na chvíle strávené s Castorem, kdy nemohla popřít, že byl jeden z mála, který ji okamžitě uhranul, ale to byla ta její chyba. Chris byl osoba, kterou by chtěla ve svém životě a chtěla by ho poznat i více, ale nejspíš rodinné prostředí nebude pro něj to ideální. Mari byla úžasná osoba, kterou by nejraději měla po svém boku, ale také by to nešlo.* Ach... život je složitá záležitost... *Pronesla než jí došlo, co řekl. Že nemůže mít děti. Okamžitě mu věnovala soucitný pohled, ale usmívala se u toho.* Sice je mít nemůžeš, ale nyní budeš starším bratrem dvou malých ratolestí. Mohla bych vlastně zavolat Jamesovi, aby přivezl malou Sophi, ale varuji tě... Je to dost živé dítě. Nějaké šatičky by se pro ní našli. *Nezdálo se, že by tahle párty byla nějak drsná ba naopak i spatřila pár dětí, které tu pobíhali.* Pokud bys chtěl.
Ty jo, na loučení jsem zapomněla, to napravím. *Ušklíbne se při poznámce a pokýve hlavou.* Vynasnažím se nedostat do průseru. *Přislíbí, načež si prohlédne nabídka.* Je tu třeba Cola, nebo nějaká...limonáda? *Bylo tu dost sladkých sodovek, těžko si vybrat, všakže. Většina byla v plechu, počítalo se, že většina lidí si dá spíše udělaný drink, jako třeba Triss, jak hádala.* Jinak...odkdy chodíš na zábavy? To ti není podobné. Máš tu někde společnost? *Rozhlédne se, jakoby jej chtěla přistihnout, že tu s někým je, u čehož se pobaveně culí.*
*Prikývne a prstom obkolesí okraj pohára, do ktorého tekutiny sa zahľadí.* Viem. Viem, že vlkodlaci nie sú ako víly. Úprimne, je to niekedy trochu ako prekliatie žiť dlho, keď vidíš, ako ľudí, ktorých máš rád, prosto zomierajú. A upíri či čarodeji to majú ešte o to horšie. *Povie a cíti, ako sa okolo neho dvihne akýsi oblak melanchólie. Pozná tú bolesť z pohľadu svojho najlepšieho priateľa a obáva sa toho, čo môže byť, ak dosiahne on svoj vek a Lóni ako čarodej možno bude žiť ďalej, ale predsa len je na tom niečo výhodné.* Aspoň nebudem žiť tak dlho, aby som nevidel smrť svojho priateľa. *Povie potichšie, ale vie, že CAITLIN ho s jej vlčími ušami určite počula. Nakoniec sa len zamračí.* Mrzí ma, že to nevychádza. Verím, že každý človek, do ktorého si sa zahľadela, bol niečím špeciálny, už len tým, že sa zapáčil tebe. *Povie, skoro akoby flirtoval, ale to je ďalšie z jeho “prekliatí”, že niekedy jeho komplimenty jednoducho znejú, akoby daného človeka balil, aj keď to tak nemyslí. Ale vie, že CAITLIN to vie. Sťažka si vzdychne, ale nakoniec sa naspäť na jeho tvári rozleje úsmev.* Nechcem ťa nechať samú, ak by som sa tu naháňal s ňou, ale zároveň ju chcem spoznať. *Nadšene prenesie, akoby sa mal stretnúť s niekým skutočne špeciálnym.* Ale… pokojne ju priveď, zabavíme sa. *Zvolá a plesne o seba rukami, skoro sa mu lakťom podarí rozliať svoj drink, ale ustojí to a ospravedlňujúco a nevinne sa na CAITLIN zazubí.*
*Prezrie si ponuku drinkov, ktorá sa mu naskytne pred očami a nespokojne si zamručí.* /B*ha, nikdy na takýchto večierkoch…/ *Začne sa sťažovať sám sebe v hlave a už aj ide svoju myšlienku vysloviť, keď to zbadá. Poháre s džúsom, za čo sa však trochu zahanbí.* No, džúsik budú piť detičky a ja. *Zamručí k TRISS, pretočí sám na seba očami a naleje do seba plný pohár brusinkového džúsu.* Hm, aspoň niečo chutné. *Zamumle si a pozrie k svojej kamarátke.* No, zo záujmu. *Povie, akoby sa nechumelilo a akoby mu to bolo prirodzené, a obzrie sa do strany, pretože si musí skontrolovať, že je to skutočne tá párty, na ktorú sa chcel ísť mrknúť a keď stále pred sebou vidí ľudí v móde 20. rokov, skoro akoby si vnútorne vydýchol.* Nemám tu nikoho, čo ty? *Opýta sa a nadvihne jedno obočie. Bude rád, ak TRISS vyplní debatu a on sa bude môcť iba tváriť nijako na ľudí okolo, vypije ešte niekoľko džúsov a vytratí sa.*
*Musí se rozesmát a poplácá ho jemně po hlavě.* Ty jsi taky takové přerostlé dítě. Trocha péče a lásky a jsi zlatej a neškodnej. *Popíchne ho s úsměvem a nadzvedne překvapeně obočí, když prozradí, že je to ze zájmu.* Jak široký je tvůj zájem, co se týče aktivit? *Nadhodí nevinně a když odpoví na její dotaz pokrčí rameny.* Mám tu tebe. *Pokyne mu skleničkou a upije si z ní, načež ji prázdnou odloží na pult, který byl pravidelně kontrolován, vzhledem k tomu, že číšníci chodili okolo.*
Prestaň. *Zavrčí na ňu otrávene, ale nie nepriateľsky, len aby jej dal najavo, že síce sa kamarátia, ale nie je decko a už vôbec nie, ak TRISS musí naťahovať ruku niekam dohora, aby ho vôbec po tej hlave dokázala poplácať a teraz sa ani trošku neskloní, aby podporil jej slová, že je povoľný, len čo je s niekým, koho má rád. Jej otázka ho však vytrhne z tohto hraného urazenia a pozrie na ňu.* Ideš sa mi vysmievať, že som nudná nula? *Podotkne skoro nadurdene, aj keď je to len naoko, pretože vie, že TRISS ho pozná a vie, že ako lovec a ako nie veľmi emocionálne a spoločensky založená ľudská bytosť nemá toľko koníčkov, ale nájdu sa aktivity a veci, ktoré vzbudzujú minimálne záujem, ak nie nadšenie alebo nabudenie, ak teda nepočíta aktivity, ktoré dokáže z donútenia, ako je tanec. O ten však nemá záujem a ak naráža TRISS na to, jeho odpoveď je nie.* Nie. *Povie predtým, než vôbec otázka zaznie.* Som rád, že tu nie sú rodičia, ktorí ma do toho môžu nútiť. *Zamrmle hlbokým hlasom, pretočiac očami.*
*Pozorovala ho, když se oblékal, ale pak se přece jen otočila, když však cítila jeho tělo na svým, stejně jako jeho dotyk. Zachvěla se.* Kdybychom nemuseli, věř mi, že bych si ty šaty klidně nechala svléknout, stejně jako bych já z tebe dostala ten hezký oblek. *Zavrněla tiše, než se pak na něj usmála a když se dostali do auta, koukala zase ven.* Už nejsem dítě, ale ano těším se a moc. Nechodím na akce často, když už tedy jdu, tak to je něco. *Usmála se na něj, když na něj pohlédla. Když pak auto zastavilo před divadlem, vystoupila a čekala až to udělá i DANTE. Byla natěšená, to nemohla popřít a dokonce bla i ráda, že tam šel s ní on, i když ho musela přemlouvat a věděla, že pro něj to možná ani zábava nebude, ale i tak měla radost. Proto pak když vystoupil, došli ke vchodu, kde Tia ukázala pozvánky, aby mohli konečně dovnitř.* A ty? Už tě přešlo to mrmlání že jsi musel jít? *Optala se, když na něj pohlédla.* A neboj, za to, že jsi se mnou šel, jsem ti přece něco slíbila ne. *Zazubila se a sjela si ho pohledem, v jejích očích hrály jiskřičky.*
*Jelikož vypadala TIMEA jako někdo, kdo vlastně nevydrží pít věčně, doufal v to, že si vlastně dá maximálně skleničku nebo dvě, aby nemusel pak její jen tak tak vědomé tělo odnášet v náručí ráno domů. Vlastně ho žádná taková povinnost netížila, nechá ji prostě někde ležet nebo maximálně vynaloží usilí položit její tělo na nějakou židli, aby se neřeklo. Nechal ji vyřídit veškteré náležitosti, které museli, než se ocitli uvnitř.* Stále mě to neskutečně bolí u srdce, *pronesl naoko otráveně, ale zdálo se, že už přijal svůj osud toho, že dneska prostě dělá doprovod. Jak bylo řečeno, uměl být dobrý manekýn, ale jestli očekávala, že protancují byť jen půlku večera, byla fakt na omylu.* TIO, mrmlat ti o tom hodlám celý večer, ani si nezkoušej myslet, že jsem tu dobrovolně, *zazubil se, ale bylo opravdu znát, že se zas tak moc nezlobí. Ono je dost možné, že se třeba najde někdo, koho zná. Možná tu bude mít ty, se kterými by mohl budovat konexe nebo je prohloubit. Nabídl jí rámě a odvedl k šatně, aby si odložili kabáty.* Je mi naprosto jasné, však vidím, jak se na mě celou dobu koukáš, držtičko, *řekl a poplácal TIU po tváři, když odevzdal jejich kabáty.* Máš vůbec nějaké info, co se týče těch dvou zlodějů? *zeptal se jí během cesty do sálu.*
*Následovala ho do sálu. Hned jakmile pronesl svoje slova se dívka zastavila, koukla na jeho ruce a prohlížela si je, pak se zazubila.* Hm nevidím pouta ani nic jiného, takže ano, jsi tu dobrovolně a přestaň mrmlat nebo se ti zase stane nějaká nemilá vodní nehoda drahý DANTE.* Mrkla na něj a pak se rozhlížela kolem sebe, líbilo se jí tam. Bylo ta spoustu lidí a celkově to tam vypadalo dokonale.* Držtička? Tss, tak to si vyprošuji. *Usmála se na něj.* A vůbec nevím o čem mluvíš, já na tebe skoro ani nekoukám, to už ti asi neslouží oči dobře. *Uchechtla se.* O těch dvou nevím nic, myslím, že se to dozvím, až dojdu zase do práce, ale nějak to vyřeší. Doufám. *Povzdechla si, ale nechtěla si nijak teď kazit večer.* Hm tak co teda říkáš na tohle místo? Pořád je to nic moc? Nebo se ti to tady alespoň troch líbí? *Optala se jej.*
*Přemýšlel, jestli tedy TIMEA bude chtít něco speciálního, či snad stačilo to, že ji někdo viděl přicházet v doprovodu a může se ztratit, zatím setrvával po jejím boku a čekal na příležitost, kdy ho jak čokla pošle pryč. A on by šel možná i spokojeně. Neví, o co přichází. Na všechny její kecíky kolem něřekl vůbec nic a pouze mu vždy na sekundu nahodil grimasu a přešel to.* Ještě furt je můžu najít já, donesu ti je i s mašlí, pak můžeš tou svojí vodičkovou tentononcí obtěžovat je a ne mě. *zanotoval, neboť by bylo skvělý, kdyby se spíše soustředila na mučení někoho jiného, než mučení jeho samotného. Už takhle mu ubíralo jeho lvího sebevědomí, jak s ním zametala v knihovně. On ji naopak na oplátku později nešetřil doma, ale i tak to neubíralo na situaci.* TIO, já tuhle dobu prožil, jak se mi to má líbit, hodně věcí je špatně, jinak a vlastně jediný, co tak nějak sedí jsou hadry osazenstva, hudba… Ale vůbec to nemá blízko jakékoliv pompéznosti starých časů, je to vše jen kýčovité, *pronesl už teď znuděně, ačkoliv mu bylo jasné, jakou čočku pravděpodobně dostane, že jí takhle kazí večer.* *Zadíval se na ni, jak bude reagovat. Možná to přehnal? Možná měl být shovívavější?* Možná to trochu přeháním, pokus dobrý, někdo se snažil zachránit situaci, *protočil nad tím oči, protože nechtěl, aby byl oheň na střeše a ona po něm začala zas házet ty její přiblblý čáry máry.*
*Timea se na něj podívala.* A co bych s nimi dělala hm? Ano, mohla bych na ně použít trochu své magie, ale co z toho a navíc, nijak ublížit jim nechci. To já nedělám, takže děkuju za nabídku, ale ona se o ně postará policie.* Pronesla a chvíli jej pozorovala, než se opět nějak rozkoukávala, přemýšlela, za tady někoho potká, ale pak jí došlo, že zase tolik známých nemá a navíc tady by stejně asi nešli. Jenže když pak slyšela co řekl, znova se na něj podívala. Mohlo jí napadnout, že bude stále nespokojený a že ať udělá co udělá, bude to pořád blbě. Myslela si, že třeba takhle akce ho alespoň trochu nadchne, když to není malého, ale spletla se.* Aha, tak to se omlouvám, že jsem se netrefila do tvého vkusu a není to jak si pán dokonalý přál. Víš co DANTE? Asi to vzdávám, pokud tady nechceš být tak nebuď. Jdi si do baru nebo kam si to vlastně chtěl jít, nebo si dělej co chceš. Myslela jsem, že nakonec přece jen přestaneš mrmlat a budeš se bavit, ale jsem vážně jen naivní husa.* Koukala na něj. Byla tak ráda, že šel s ní, ale po jeho slovech měla pocit, že by byl lepší nápad zůstat zase sama doma. Pak se jen rozhlížela, kde by našla něco k pití, asi to potřebovala, pak se ale podívala opět na něj.* Víš kdyby ses trochu usmál a byl milejší, bylo by to lepší. *Ušklíbla se pak na něj ještě. Tušila, že jí to teď vrátí zase on.*
*Mírně pokrčila čelo, když se zminoval o smrti. O tom kolik svých přátel musel vidět umírat a jak jeho přítel bude žít až on umře. Natáhne ruku k jeho tváři, aby se jí zahleděl do očí a ona mu věnovala jeden ze svých mateřských pohledů.* Nikdo nemáme tu možnost být tu věčně a všichni umřeme dříve nebo později. Tyhle slova jsi jistě slyšel od mnohých, ale já to třeba beru tak, že až tu nebudu bude tu stále někdo, kdo bude dohlížet na Sophi a maličké a pak na jejich děti. Navíc nemohu být šťastnější, že mám ve svém životě někoho, tak úžasného jako ty. Vždy si myslím, že tě znám a pak bum *Rukama rozhodí na nějaký důkaz výbuch.* Zase mě překvapíš... mile mě překvapíš. Prostě umřeme, i když jsme lidé, vlkodlaci, upíři. Chodíme na pohřby je to prostě ta smutná část života, ale důležité je nepohltit se tím a objevovat další lidi. I já se nakonec vyrovnala se smrtí mého muže. Chybí mi a někdy si popláču, ale ty strávené chvíle s ním a to štěstí které mi daroval to už mi nikdo nevezme. Mám tě ráda. Moc ráda *Taky to vyznělo ke konci jako flirt, ale z důvodu, že vždy bude stát při něm a klidně udělá úplně podobné věci, jelikož jí to přijde přirozené k němu.* Myslím, že malá Sophi to tu rozparadí. *Napsala Jamesovi, aby přivezl malou Sophi, což nebyl problém. Ani ne do půl hodiny vešel dovnitř muž v saku, aby držel Dresscode a vedl sebou malou holčičku, která byla v modrých šatičkách. Rychle se rozběhla za svoji matkou, když ji viděla.* Mami! Mami! *Cait ji hned objala a vzala na klín. Sophi se ohlédla na jeho společníka, když si ho prohlížela a pootevřela ústa v šoku.* To jsou tak pěkné šaty! *vyhrkla k němu. Kytičky ji rozhodně fasinovaly a bylo jí jedno, že je v nich muž.* Sophi tohle je Tanoia. Tanoio tohle je Sophi. *Představila je navzájem.*
*Možná to přeháněl a možná to byla jen jeho povaha. Ona si to taky brala moc osobně, ale tam nebylo pochyb, neboť jestli se tak těšila a vše, co dostane je jeho pohrdavá kritika, je naprosto pochopitelné, že jí to lehce negativně ovlivní.* Možná opravdu jsi, *odsekl naštvaně. V první řadě jí na tohle nikdy neměl kývnout a bral to jako naprosté selhání, že neodmítl to její pozvání ještě předtím, než se tak nadchla a měla pocit, že mu teď dluží celý svět. Možná by ještě měla čas přemluvit někoho jiného, kdo vynese tu její střapatou osobu a ještě rád. Ne že by on úplně rád nebyl, vlastně ani nevěděl, co si o tom má myslet. Byla to pro něj tak nepřirozená situace, že sám sobě pokládal otázky, ve kterou chvíli se to zvrtlo.* A proč bych to jako měl dělat? *zeptal se jí udiveně, když zmínila, že by fakt bodl, kdyby byl jednoduše hodný kluk a ne ta verze, která je jí servírována.* Tak poslouchej TIMEO, nebudu tu poslouchat ty tvoje 'návrhy' o tom, jaký bych měl být, abys ty byla o píď spokojenější,* sdělil jí odmítavě a zadíval se na ni se špetkou pohrdání, protože co ona vůbec měla co mluvit. Byla to naivní malá holka, která fakt měla pocit, že do všeho musí mluvit.* Nevím jestli něco očekáváš, a omlouvám se, že jsem vůbec s tímhle souhlasil, takže pokud ano, rychle si to zase rozmysli, nemá to cenu, *prohlásil a vzdálil se od ní na dva kroky. Neměl v plánu ji tu nijak bavit, vlastně chtěl opravdu jít. Možná nebýt v její společnosti by ubrslo trochu páry, byl najednou poměrně naštvaný. Dával to na sobě poměrně znát a v tomhle případě si jeden rozmyslel, jestli s ním chce mluvit, v těch jeho tmavých očích nebylo nic jiného než podrážděnost a hněv. Uměl se rozhořčit tak rychle a nejspíše by jednal o dost ostřeji, kdyby nebyli ve společnosti. Byla vlastně škoda, že ho praštila realita až příliš brzy, mohli si tento večer poměrně užít.*
*Zamračila se, kdy jí vlastně skoro potvrdil, že opravdu naivní husa je, už se nadechovala, že mu na to něco řekne, ale pak to nechala být, jenže další jeho slova ji tak nějak vzala vítr z plachet. Koukala na něj a přemýšlela co říct.* Tak to se omlouvám, že jsem si dovolila podotknout, že by ti trocha úsměvu slušela. *Zašeptala a povzdechla si.* Ja se jen snažila DANTE a myslela si, že se alespoň trochu trefím. Že bys to alespoň trochu ocenil nebo se aspoň bavil. *Snažila se dál, ale když viděla jeho pohled a to jak se tvářil, to jak od ni odstoupil, sklopila pohled a chvíli mlčela.* Omlouvám se, že jsem tě přemlouvala, omlouvám se, že jsem tě okradla o tvůj drahocenný čas, který musíš trpět s malou holkou. Ano něco jsem očekávala, ale to je jedno, teď už asi jo. *Najednou jako kdyby to, jak se sem těšila vymizelo, to nadšení, ta upřímná radost, že po dlouhé době takhle zase vyšla mezi lidi byla pryč. Najednou měla pocit, že opět dělá všechno jen špatně, přesně takový jaký mívala ještě v době, kdy chodila se svým ex. Ten úsměv, který měla stále na tváři, byl pryč a Tia si najednou přála zmizet. Nějak věděla, že s ním to nebude tak jednoduché, ale pořád měla malou víru, jenže teď se cítila jen na nic.*
N-ne, to bych si nedovolila, ani si to nemyslím, vždyť si skvělý a- *Zasekne se, když mozku dojde, že to byl prostě vtip a pak na něj udělá krátce psí oči.* Ale tu tě k tomu nikdo nenutí, jen bys tím potěšil kamarádku. Tančit dobrovolně je lepší než nedobrovolně. *Vesele se s naprostou nevinností zhoupne a vezme si taky džusík, aby se ho napila, zatímco jí konečně začne cukat jeden koutek, takže to vzdá. Jestli nezabralo tohle, násilím to tlačit nebude.* Jak dlouho se zdržíš?
*Postupně se někdo z pořadatelů dnešního večera dostal na pódium ke zpěvačce, která dnes vystupovala a oblažovala společnost svým hlasem. Převzal si od ní krátce mikrofon a počkal až dozní poslední tóny písně a sál se trochu ztiší.* Vážené dámy, vážení páni, máme pro vás dnes večer připravenou tombolu. Každý z vás si může vzít od obsluhy kolečko s číslem, které si připevní k šatům, na ruku, nebo jinam, aby bylo vidět, načež támhle,*Ukáže ke zdi po levé straně od pódia.* Naleznete papírky a pera. Do schránek pak můžete vhazovat nejlepší kostým dnešního večera. Prosíme o dodržení označení pánské a dámské schránky a užijte si zbytek večera! *S tím vrátí mikrofon zpěvačce a ta pokyne skupině, aby začali s další písní.*
*Vypadalo to, že jí vzal vítr z plachet, nejspíše by namítala i něco dál, ale místo toho jen prodýchala slova a neřekla na oplátku vůbec nic. Možná ho právě teď v myšlenkách proklínala, ale co není řečeno, jako by nebylo. Vypadala smutně a frustrovaně, skoro se zdáli, jako by se opakovalo ráno, kdy jí prakticky oznámil, že se mezi nimi nic jiného opakovat nebude. A stejně tu teď stáli tváří v tvář a byli v podobném rozpoložení. Zdá se, že opravdu nemohli mít klidný večer. Jenže ticho nepanovalo dlouho. Jakmile otevřela ústa, slova prakticky utíkala ven jako by se chumelilo. Neustále se omlouvala a Dante vlastně nestíhal ani pobrat, proč vlastně. Bylo to, protože ho prakticky donutila sem přijít? Kdyby ale nechtěl, tak by nemusel, že? Bohužel předtím pravděpodobně myslel jinou částí svého těla, takže to vypadalo, jako by se probudil z transu do reality.* V pořádku, chyby se stávají, *utvrdil ji v tom, že opravdu neměla dělat nic tak nevídaného, jako bylo zvát jej někam do společnosti. Samozřejmě byla jeho chyba, že se nechal přemluvit a teď jak idioti stáli v sále plném lidí a ani jeden se nebavil, protože Dante se bavit odmítal a TIA měla pokaženou náladu.* Utíkej si užít tombolu a celkově zbytek večera, *řekl a otočil se na podpatku k odchodu. Ještě než se otočil, na sekundu se zastavil, pohledem o ni ani nezavadil, ale zdálo se, že přemýšlel nad tím, zda ještě nemá své tělo otočit, vybodnout se jednou na to, co si myslí, spolknout všechny ty jeho blbý kecy a prostě se bavit. Jenže to by tam nemohla stát TIA v těch jejích červených šatech s třásněma a pohledem opuštěného zvířete. Přesto všechno, nad čím přemýšlel udělal krok vpřed. A poté udělal další a další, než se jí ztratil úplně z dohledu.*
*Tia na něj hleděla a nějak už ze sebe nedokázala dostat ani jedno slovo. Užít si večer? A jak? Na to už ji přešla chuť, navíc ji tam nechal jen tak. Dívala se jak odcházel a cítila se hrozně poníženě. Rozhlédla se ještě kolem sebe a pak se jen objala rukama a vydala se směrem k šatnám. Nechtěla tam zůstat, i když párty byla skvělá, všechno vypadalo skvěle, tak chtěla pryč. Proto si vzala svůj kabát, oblékla si ho a odešla z divadla pryč. Jediné co teď chtěla, být co nejdřív doma.*
*Počúva ju, aj keď všetko toto už dávno, vie, veľmi dlho to už vie a on smrť ako prirodzenú súčasť života berie. Do mysle sa mu vyplaví to, koľko zvierat na potulkách lesom už takto pochovával, vediac, že je to kolobeh a nezastaviteľná, prúdiaca cesta. Síce pôsobí detinsky, sú veci, v ktorých je pred inými popredu, v tom, ako premýšľa a kým je, no zároveň…* Ja viem, CAIT, ja viem, máš pravdu. Ide len o to, že odkedy som sa… zamiloval do Lóniho, smrť v spojení s ním ma desí a nie vo význame, že by ju rozsieval on. *Prizná sa otvorene a zdá sa mu, že možno bol otvorenejší, ale CAITLIN by si to nemusela všimnúť. On by bol totiž ochotný milovať Lóniho po skoro čomkoľvek a možno, ak by sa pohnevali, možno by ho nenávidel, aj tak by ho ľúbil a miloval. Iba okrajovo si spomenie na Willa, jeho prvú lásku, ale keď si uvedomí, aké to bolo s ním a aké teraz, vie uznať, že Lóni je pre neho najdôležitejšou osobou po slnkom a hviezdami a v každom svete mimo tento svet.* Aj ja ťa mám rád. *Povie s hraným, dramatickým dojatím, ale myslí to skutočne vážne, pretože sa po chvíli dvihne a opatrne obtočí paže okolo krku CAITLIN v objatí.* Si skvelá a tí dvaja majú šťastie. *Prenesie a vie, že jeho vlkodlačia priateľka rozumie tomu, koho myslí slovami “tí dvaja”. Potom, keď sa usadí a CAITLIN niekoho kontaktuje, aby priviedol Sophi, istý čas sa normálne rozprávajú a smejú a vtom započuje dievčenský spevavý hlások. Jeho tvár sa rozžiari, akoby vydávala svoje vlastné svetlo z jadra a hneď ako ho Sophi pochváli, sekundu než ho CAIT predstaví, vyskočí z miesta a ukloní sa svojim typickým férskym spôsobom.* Som Tanoia. Teší ma, Sophi. *Zvolá šťastne a začne sa predvádzať v šatách.* Ďakujem ti. *Zahrá, že sa hanbí a už sa začne lepiť k dievčatku, aby sa jej opýtal, aké hry má rada a že sa s ňou pokojne zahrá na čokoľvek, len ak pri tom nebude musieť robiť stojky a dvíhať nohy, aby náhodou nebolo vidieť viac, než je treba.* Súťaž. *Zvolá hravo a plesne o seba dlaňami.* Kto vypije viac pohárov džúsu. *Navrhne a už sa prediera medzi ľudí, aby si uchmatol pohár, zatiaľ čo dokonalo ignoruje tombolu, ktorá sa začala diať v pozadí, neuvedomujúc si, že nehrá hudba. Až keď ho Sophi zaťahá za šaty, obzrie sa k nej.* Chceš sa pridať? *Opýta sa už plný džúsu a pozrie ku CAITLIN a snaží sa s otázkou v očiach zachytiť jej pohľad.*
*S jedným nadvihnutým obočím a pobaveným výrazom ju počúva, ako sa snaží vyvrátiť jeho slová o sebe a keď vidí na jej tvári výraz, že jej to došlo, zazubí sa, alebo skôr iba ukáže zuby, skoro akoby to nebol ironický úsmev, ale ako prejav nejakej vlčej karikatúry.* Nebolo by to dobrovoľné, bolo by to nedobrovoľne-dobrovoľné, pretože ten tvoj pohľad… *Hovorí a prstom vo vzduchu obkolesí tvár TRISS, akoby poukazoval na to, o čom hovorí.* …na mňa tentoraz nemôže zabrať. *Dodá nakoniec a ako urazené decko do seba naleje ďalší pohár džúsu. Chvíľu sleduje ľudí opodiaľ, potom jeho pohľad padne na pódium s moderátorom, ktorý vyhlasuje tombolu o najlepší kostým a radšej pozrie na TRISS, aby k nej bol trochu férový, že toleruje jeho personu a správanie, skloní sa k nej trochu.* Fajn, vyhrala si, zase. *Povie skoro otrávene a ruka stále drží prekrížené na hrudi z trucu.* Zatancujem si s tebou jeden… *Ukáže dohora palec, aby jej aj vizuálne naznačil číslo, ktoré teraz zvýrazňuje.* … jeden jediný tanec a budeš spokojná? *Opýta sa seriózne, už teraz dúfajúc, že sa dostane čo najskôr späť do inštitútu.*
*Chápala, že TANOIA měl určitě mnohem více znalostí, ale tím jak se choval a jak ho měla ráda tím více měla potřebu mu tohle když tak připomínat. Byla překvapená jeho objetím, ale opětovala mu ho s vřelým úsměvem, pak už bylo o zábavu postaráno vzhledem k Sophi, která byla fascinována vílou více než kdykoliv. Nejspíš se ani nevyhne tomu koupit jí květinové šaty, které bude chtít nosit neustále, ale aspoň bude mít radost. TANOIA posléze zmizel mezi davem, kdy ho Sophi hned následovala a začala tahat za šaty opatrně.* Chtěla bych hlasovat.. tebe *Chápala princip tomboly a Cait hned šla svému příteli na pomoc.* Chtěla bys hlasovat pro Tanoiu? *optala se s tím, že Sophi jen kývala hlavou na souhlas* Dobrá zajdu tam něco hodit. Pohlídej ji na chvilku *S tím zmizela ke schránkám a maličká si založila ruce, aby pozorovala svého nového kamaráda.* Musíme si jít sednout, abych tě byla schopná opít. *Vyhrkla a ještě nechápala rozdíl mezi opít a přepít. Zamířila s ním zpět ke stolu, kde seděli a nemotorně se pokoušela dostat na židli.* Jednou budu drsná, jako teta Mari a budu všechny opíjet džusem. *vyhrkla nadšeně s tím, že se ničeho nebojí. Ačkoliv Cait nejspíš nebude nadšená z toho, že celý večer bude chodit s malou na záchod.* Co ty vlastně seš? Jsi mladší než teta Mari a stlejda... strejda Bob *Prohlížela si ho zvídavě.* Co ty budeš? *Očividně si lámala hlavičku, jak by si TANOIU zapsala do svého života.* Chtěla si staršího brášku ne? *ozvala se Cait, která se vracela od hlasovacích schránek a slyšela svoji dceru.*
*S pohárom v ústach sa trošku rozkašle a vytvorí tak malé bublinky na vrchu džúsu, ktorý do seba lial, otrie si spakruky džúsové fúzy nad svojou perou a pozrie k tombole.* Mňa? *Opýta sa nechápavo, pretože on sa tomboly nikdy nezúčastnil a celkovo, keď sa obzrie naokolo, nevie, koho by zvolil, keďže všetci tam vyzerali krásne a čarovne a to aj civilovia, ktorí obvykle s čarami nemali nič spoločné. To už sa ale objavila CAITLIN a tak sa narovnal, keďže sa priťahoval k Sophi, aby ju počul a aby nemusela kričať cez muža, ktorý tombolu oznamoval.* A ja chcem hlasovať za Sophi. *Prenesie a zazubí sa šťastne a potmehúdsky na dievčatko pri sebe. Iba poslušne prikývne, že sa CAITLIN o dcérku báť nemusí.* Počkaj, vezmem toho čo najviac. *Zavolá na dievčatko a začne balansujúcim, nie veľmi bezpečne vyzerajúcim spôsobom brať do rúk čo najviac pohárov s džúsom, pričom jeden sa mu vyšmykne, ale stihne nohu podvihnúť tak, aby sklo bolestivo dopadlo na vrch jeho chodidla, ale pohár sa pri tom nerozbil, iba sa mu vylial na nohy, no namiesto toho, aby sa mračil a nadával, nahlas sa rozosmeje.* Vidíš, som mokrý po päty. *Ukáže svoju nohu Sophi, keď ju povihne do vzduchu, potom sa ešte vráti po pohár, ktorý už niekto, kto si ho všimol, stihol dvihnúť. Vráti sa teda k Sophi, nadšene hupne do stoličky a oprie sa lakťami o stôl.* Myslíš, že budeš niekedy ešte viac drsná ako už si teraz? *Opýta sa pobavene, povzbudzujúc Sophi v jej slovách a nadšene vystrelí ruky do vzduchu.* Áno, opíjanie džúsom. *Zvolá a chce už už dievčatku pošepkať nejaké lišiactvo, no zároveň mu trkne v hlave, že je teraz tenzodpovedný a síce sa bude so Sophi blázniť koľko len bude sama chcieť, asi nebude najlepší nápad vymýšľať niečo sám, ešte ju naučí niečomu hlúpemu ako je predávanie drog a to naozaj netúži.* Ja? Ja nie som z tohto sveta, buu. *Začne sa k nej tajomne približovať rukami ako duch, ktorý by ju chcel vydesiť a poštekliť zároveň, no to už príde CAITLIN a tak sa narovná a naširoko sa usmeje a prikývne.* Jo, to budem ja zrejme. *Zvolá a obe ruky si zloží pod bradu, akoby na seba chcel poukázať.*
Nejsi z tohohle světa? *Překvapeně pootevřela ústa.* Jsi čaroděj jako strejda Bob? Umíš kouzla? Dívej, co mi dal. *Hned ukázala svoji ruku, kde měla prstýnek, který vyrobil přímo Bob s tím, že v něm bylo kouzlo štěstí, jak jí to Cait a strejda Bob vysvětlili.* Vybrala jsem si ho sama *Chtěla poukázat na to jak dospělá je, že to zvládla bez problému.* Jo strejda Bob je kouzelník ukázal pár kouzel že? *Nicméně o druhém světě malá nic nevěděla a Cait si ani nepřála, aby něco takového zjistila. Chtěla ji chránit ne před Tanoiou, ale před zlým lidmi. Časem na to stejně nejspíš Sophi přijde, ale bude mít na to věk. V ten moment dostala odpověď, kdo TANOIA v jejím životě bude. Hned nadšeně seskočila ze židle a začala k němu natahovat ruce, aby si ji vzal do rukou.* Jako starší bráška semnou musíš tančit. *Vyhrkla se smíchem a bylo vidět, že je nadšená.* Aby každý viděl, že mám velkého brášku *Smála se tím dětským nakažlivým smíchem, kdy i Cait měla koutky úst nahoře a pozorovala kolik džusu měli na stole. Chystala si jeden vzít, ale Sophi po ní střelila pohledem.* To máme na soutěž! *Vyhrkla.* Ale můžeš se k nám přidat nebo ti donesu lepší džus s bráškou *Přeci jen už jedno vylil a ještě aby jí maminka vypila její zásoby, kdy hodlala TANOIU v tomhle přepít.* Dobrá, dobrá *Pozvedla Cait ruce na obranu, kdy se soucitně podívala na TANOIU zda tohle zvládne, jelikož Sophi byla živel, ale už se naučila, že vše dělala ta malá holčička v dobrém jen měla prořízlou pusu, což jí nevadilo. V životě se pak neztratí.*
*Iba prikývne.* Áno. Presne tak. *Súhlasí, ale keďže si nie je istý, či teraz malá Sophi rozprava skutočne o svete tieňov, alebo je to detská hra, rozhodne sa vyčarovať jej kvietok, ale tak, aby nezahliadla, odkiaľ ho zobral. Pod stolom tak vykúzli malý kvietok, veľmi podobný takým, ako videl na stoloch, aby mohol mať výhovorku, že jeden stihol uchmatnúť z vázičky, ak by sa Sophi pýtala, odkiaľ tak odrazu kvietok vzal. Ale čarodej svoje triky neprezrádza, ako sa hovorí.* Nech sa páči kvietok. A nabudúce dostaneš magický čaj, aby si bola na zimu zdravá. *Povie jej a teoreticky to vysloví ako sľub, keďže ako víla by nemal klamať a už aj plánuje, akú zmes rastliniek vymyslí, aby dievčatku bez jej uvedomenia magicky posilnil imunitu, plus to dobre pomôže aj CAITLIN a jej nenarodenému bábätku. Cíti sa hrdý na svoj nápad.* Krásny prsteň. *Pochváli.* Máš vkus. *Žmurkne na ňu sprisahanecky, akoby práve pred CAITLIn uzavierali dohodu. Keď príde CAITLIN bližšie k nim, nechá ju usadiť sa, ale aj on sám sleduje poháre s džúsom.* Je ho málo na súťaž. *Prenesie, ale keď počuje slovo tanec, na súťaž akoby úplne zabudol.* Vytancujem ťa. *Zasmeje sa nahlas, ihneď stiahne Sophi k sebe na ruky a nadvihne na vlčicu obočie.* No, všetko si dáš pekne s nami, Cait. *Zazubí sa a dvihne ruku, aby si dal so Sophi high five, a než sa otočí na päte a vyberie sa medzi ľudí, ubezpečujúco na CAITLIN kývne hlavou so žiarivým úsmevom a vezme ju do stredu, kam ich len cudzie telá pustia, zloží malú na zem a už jej začne ukazovať svoje obľúbené tanečné kroky, aby ich mohla po ňom zopakovať, aj keď ako nevíla a dieťa ešte nie je v tanci tak ľahká a ladná, ide jej to a on sa na tom smeje, povzbudzuje ju tlieskaním a sem-tam mrkne ku CAITLIN, či je v poriadku, ale to už jeho pozornosť na seba znova strháva dievčatko pred ním, ktoré ho malými dlaňami chytí za ruky a začne sa s ním vykrúcať v podivne nesúmernom tanci. Až po nejakom čase, nie veľmi dlhom, sa dohodnú na tom spoločne, že zájdu ešte po ďalšie poháre, keď aj Sophi chce džúsov zobrať čo najviac a aj on a ako dve trdlá sa blížia späť ku CAITLIN.*
*Malá byla z květiny nadšená a samozřejmě měla otázky, jak to udělal a ještě se dívala pod stůl zda tam neuvidí odkud kouzlo přišlo, ale naštěstí TANOIA neprozradil nic. Byla až překvapená, jak je ta maličká milována lidmi okolo sebe a hřálo jí to u srdce, než se oba odeberou na parket. Pozorovala ty dva v tanci a musela uznat, že to byla nádherná chvíle, která se ji rozhodně zapíše do paměti. Malá Sophi byla ještě neohrabaná v tanci, ale tím milým dětským způsobem. Bavilo jí to a smála se mezi ostatními, kdy nedávala moc svému novému staršímu bratrovi dávat pozornost někam jinam. Vytáhla telefon, kdy je vyfotila spolu. Měla to vzpomínku pro sebe. Schovala mobil zpět a vyčkávala na jejich příchod, jenže to nesli další zásobu džusu.* To hodláte vypít? *Optala se mezitím, co brala z malých ručiček Sophi drinky zpět na stůl a koukla na TANOIU. Malička si mezitím znovu vyšplhala na židli s hrdým výrazem* Jsem připravená! *Vzala první sklenku do obou ruček a vyčkávala na něj zatím, co Cait se snažila udržet smích nad tím, co TANOIA s jeho dcerou provádí za lumpárny. Tohle jí rozhodně chybělo a nemohla se cítit více šťastná navíc za pomocí Tanoie, Mari i Boba budou vždy děti v bezpečí a pod ochranou těch nejmilejších osob v jejím životě.*
*Mrzí ho, že CAITLIN do svojej zábavy nemôžu stiahnuť rovnako ako sa bavia oni dvaja, ale je rád, že aspoň sa Sophi zabaví a neskôr aj unaví a možno dnes bude spať ako dudok. Keď sa vrátia ku stolu, stojí na ňom niekoľko pohárov s džúsom a on vie, že viac by určite nevypili, hlavne dievčatko so svojim malým telom asi toľko pohárov nezvládne vypiť, aj keď sa Tanoiovi deti niekedy zdajú ako bezodné diery. Iba prikývne na otázku CAITLIN, vráti sa k Sophi a odpočíta tri dva jeden, než do seba vleje prvý pohár.* /Lóni ma zabije, ak budem celú noc behať hore dolu na záchod./ *Pomyslí si, ale zároveň vie, že ak by tu bol ešte Lóni, boli vy ako svätá trojica energie a ešte k tomu mačací chvostík a uši by Sophi určite na dlhý čas zabavili, tváriac sa pred ňou, že to je len maska. Ale takto je to asi bezpečnejšie.* Aaa. *Zvolá, keď uloží už tretí pohár na stôl a keď si všimne, že Sophi za ním vôbec toľko nestíha, zo srandy si položí hlavu na stôl a tvári sa, že je plný a unavený.* No, asi máme víťaza. *Prenesie s hraným porazením a usmeje sa aj na CAITLIN.* /Mal by som ísť./ *Napadne mu, keďže aj Lóni už určite má po robote a už sa ho nevie dočkať.*
*Mezitím, co SEBASTIAN pije džus a sleduje tombolu, už se roznášejí nálepky s čísly. Triss dvě stáhne, jedno přitiskne sobě a když se k ní nakloní zazubí se a dokud mluví, kýve hlavou s velkým nadšením.* Naprosto! *Zazubí se, zahákne se mu do ruky a potáhne ho k místu, které slouží jako taneční parket. Občas nechtěně vrazí do tancujících nebo oni do nich, čeho Triss využije, aby i SEBASTIAN dostal číslo, když se k němu otočí čelem, aby zaujali taneční postoj a začali tancovat.*
*Veľmi dobre vedel, že TRISS sa návrhu na tanec s horlivosťou chytí tak rýchlo, že ledva stihne uložiť pohár z džúsu na stôl, aby nevypil príliš veľa a nemusel behať na toaletu, keď bude chcieť odísť, už ho aj ťahá na parket a tak musí pretočiť očami, jeho tvár zamračená.* Namiesto rodičov tu mám teda teba, áno? *Povie, ale je to kritika iba na oko, vlastne sa mu už nechce naťahovať sa a doťahovať o niečom tak malichernom ako tanec, však čo za to dá. Možno bude mať trošku postúpané nohy z toho, ako sa TRISS chytí tanca a sám nasleduje to, čo od neho čarodejka žiada. Postaví sa teda do očakávaného postoja a obzerá sa okolo.* /Ešte ani s Grace som netancoval a Triss ma vytiahne na všetko./ *Zamumle si skôr v mysli, pretáča nohami a snaží sa úplne ignorovať nejaké páriky naokolo alebo akéhosi chlapca v šatách s malým dievčatkom, iba chce čo najrýchlejšie vypadnúť.* Tomboly sa ani nezúčastním, stratím sa skôr, než ju vyhlásia. *Upozorní TRISS, pri ktorej videl, ako veľmi chce ona sama hlasovať, ale na toto ho už nedotiahne.*
*Sophi na odpočet zareagovala a začala do sebe lít první pohár džusu. Sama si jen říkala v hlavě, jak se bude malá neustále budit, že chce na záchod, ale na druhou stránku nebyla ta matka, co by tuhle srandu zakazovala. Vyspí se jiný večer a Sophi působila ta šťastně. Snažila se dohnat TANOIU v potí džusu, ale nakonec to vzdala taky u třetího, i když ještě usrkla ze čtvrté skleničky a svalila se na židli s těžký výdechem, jako kdyby těžce pracovala.* Remíza. Jsi stejně doblý...dobrý *Zasmála se a koukla se na svoji matku nadšeně.* Ano oba jste skvělý v pití džusu *Odsouhlasila Cait, ale už poznala, že je Sophi unavená, i když se snažila působit energeticky.* Vezmu jí už domů. Za chvilku ti budou dávat Dinosaury *Byla to jedna pohádka pro děti před spaním.* Ty nechci popásnout! *vyhrkla a koukla se na TANOIU* Příště se na ně budeme dívat spolu? *optala se zvídavě, když se stulila v matčině náručí, jelikož si jí Cait vzala k sobě.* Děkuji ti za dnešní večer a věřím, že se ještě potkáme než se malé narodí. Dnešek byl opravdu skvělý *Mávla na něj a maličká Sophi ještě mávala zpoza ramene matky, než obě zmizely u auta od Jamese, který je odvezl domů. Sophi celý večer nebásnila o ničem jiném, že má staršího brášku a Cait pak s ní celou noc chodila na záchod jak se dalo očekávat, ale byla vděčná, že si TANOIA takhle rozumí s jeho dcerou.*
*Věnoval dívce na baru dobrou hodinu, kdy si každou minutou byl víc vědom toho, že z toho absolutně nic nebude. Zaplatil pak za pití a poděkoval za její čas, ani jí nepozval tančit. Konec konců ani nevypadala, že by o to stála. Byl to zkrátka jeden z těch večeru, co nevýjdou dle očekávání a nestály ani za to, aby se účastnil. V jednu chvíli zaznamenal dvojici ( TIMEA a DANTE) která se s moc nepohodla a bylo mu dívky líto. Měl chuť jí jí pozvat na drink a pokec, ale nebylo by vhodné se vměšovat. Pravděpodobně by odmítla. V jejích očích viděl jak zklamání, tak smutek. Nedokázal se proto včas přesvědčit, aby se pohnu z místa a oslovil ji. Pak jen sledoval jak jde do šatny a opouští událost pravděpodobně se stejným pocitem, jaký měl on sám, když odcházel o půl hodiny později.* *Rozhodl se jít domů pěšky a myšlenky mu automaticky zabřehly do vzpomínek na jedinou osobu, kterou v NY poznal... Aniž by si toho byl vyloženě vědom, tak v mobilu našel její číslo, které otevřel na zprávu a zavřel. Ani mu nedošlo, že tam vmáčkl dva znaky, které n vědomky odeslal. VALÉRI tak přistála kolem půlnoci nic neříkající SMS obsahující znaky -. A nic víc.*
Nejsem lepší společnost než rodiče? *Popíchne ho a obratně se zapojí do tance, byla zvyklá tančit s různě vysokými muži, ruce neměla přímo na jeho ramenou, jednou svírala jeho ruku, druhou měla položenou na paži.* Vpohodě,jestli vyhraješ, donesu ti výhru nebo tak něco. Ale spíš je to zábava. *Mrkne na něj a navede mu ruku výš, aby se pod ní protočila a vrátila se zpět jak měla být a když skončila píseň, potáhla ho zpátky k pití.* Hele pojďme někomu dopřát výhru a pak můžemevypadnout ne? Pro koho zahajujeme? Komu to sluší podle tebe nejvíc? *Navrhne hodnocení, aby někoho zahlasovali a pak mohou vypadnout. Nebo cokoliv.* Byl ten tanec tak strašný? *Ušklíbne se na něj a nadzvedne jedno obočí. Pokud přistoupí na to vhodit lístek do tomboly, zahlasuje za nějaké lidi, jejichž kostým se jí líbí a zamíří k šatně pro svůj kožíšek a potom případně ven, jestli už chce jít, aby odešly. Kapsu jí přitom případně venku opustí vapka. Byla slabá, nikotin přesto obsahovala.*
*Užíval si to, celý večer bol skvelý, rovnako ako v rozhovore s CAIT, tak aj pri spoznaní jej dcérky, ktorá sa mu už teraz zdá úžasná - už len v tom, koľko džúsu dokáže vypiť a na tvári sa mu rozleje ešte väčší a žiarivejší úsmev, keď uzná remízu. Má rád, ak je niekto férový alebo milý takým spôsobom, že nemusí za každú cenu vyhrať. Tak jej podá ruku na rozlúčku a keby CAITLIN Sophi nevydvihla na ruky, objal by ich obe a tak im iba zakýva na rozlúčku* Nabudúce čajík a niečo pre teba, CAIT. *Povie, narážajúc na čarovný čaj pre nich obe a na elixír pre CAITLIN, o ktorom sa rozprávali a ktorý chce spolu s Lónim pre ňu pripraviť.* Ahoj nabudúce. Rád som ťa spoznal Sophi. *Ešte zvolá, potom do seba kopne ešte posledný džús, ktorý ostal a sám sa pomaly, ale isto, poberie domov k svojmu milovanému blonďavému čarodejovi, ktorého sa už nemôže dočkať a cestou domov skoro poloskokom beží, aby ho mohol objať.*
Ale si. *Súhlasí s TRISS a nadvihne jeden kútik pier, akoby naznačoval úsmev. Nakoniec nechá TRISS, aby zahlasovala za neho, aby vybrala niekoho, kto sa jej páči, keď idú lístočky vhodiť do tomboly a nakoniec sa iba ošije.* Tanec bol… fajn. *Zamručí, aby neukázal, že mu bolo príjemnejšie tancovať s niekým, koho reálne pozná, koho sa mu nesnaží polovica nefilim podstrčiť ako manželku a ešte ak je to TRISS, z ktorej mu bolo trochu vtipne celý čas, ako sa snažila dosiahnuť na jeho rameno, ale nepodarilos a jej to a on si užíval, že je tak vysoký. Nakoniec si ešte poobzerať okolie, nechce priznať, že sa mu tá atmosféra páči, rovnako ako divadlo samotné, a keď vyjdu von, aj tak sa silno nadýchne vzduchu a vydýchne, nechávajúc paru okolo svojich úst, než vymizne. Nakoniec sa znova rozhodne TRISS odprevadiť, nechávajúc ju hovoriť, čo si zažiada, odpovedajúc na jej otázky iba slabým “mhm” alebo prikývnutím a keď sa rozlúčia, ponáhľa sa naspäť do inštitútu, lebo veľký a silný môže byť ako chce, kožuch medveďa nemá a už býva naozaj chladno v tieto podzimné dni.*
*Tombola, ktorú vyhrali CAITLIN, svojím kostýmom a TANOIA vo veľmi extravagantnom oblečeniu. Nakoniec sa všetko vrátilo k zábave po vyhlásení výsledkov a odovzdaní cien, na pódium sa znova vrátila živá muzika sprevádzaná speváčkou, tanec sa rozprúdil ešte omnoho viac. Párty trvala dlho do noci a spokojní ľudia, ako výzdobou a občerstvením, tak aj programom, sa nad ránom pobrali domov s vysmiatymi tvárami.*
*Zůstat v práci sama takhle po setmění neměla Tia moc ráda, ale její kolegyně jí jen řekla, že má rande a než by se víla nadála, byla pryč. Timea se s povzdechem tedy odebrala dělat ještě svou práci, kterou před zavíračkou musela udělat, ale jakmile chtěla jít už zavřít krám, vběhli dovnitř dva mladíci se šátky na ústech a baseballovými pálkami. Dívka se zarazila, tak nějak nečekala, že by se jí mohlo stát, že by někdo přišel a chtěl snad vykrást květinářství. Jenže přesto se to stalo. Zatímco jeden vykrádal pokladnu a bral všechno, co se mu zdálo, že by něco hodilo, druhý rozbíjel všechny vázy s květinami. Když se mu chtěla Tia pak postavit, jen jí hrubě odstrčil tak, že spadla na zem a zatímco se pomalu zvedala, oba nakonec zmizeli tak jak se objevili.* Tak to mi ještě chybělo. Co teď s tím mám dělat? *Povzdechla si a přemýšlela, zda by měla volat policii. Vlastně netušila, co by měla dělat. Nechtěla mít problémy, ale zdá se že v jednom velkém už momentálně byla.*
*Byl čtvrtek. Musel uznat, že mu dalo hodně přemlouvání nacpat pánské hadry do úhledné černé dárkové tašky, aby se mohl jít socializovat s oprsklou holkou, která ho naposledy vyhnala jak psa. Mohl si za to sám, o tom nebyla žádná, na druhou stranu ho svrbělo, že právě za tohle mu cosi musí určitě dlužit. Nechtěl se zdržovat dlouho, vlastně jí nedal ani vědět, ale tušil, kde ji najde. Už takhle věděl pro jistotu, co každý den obědvá, kterou značku spodního prádla nosí a hlavně kde bude. Načasoval si to tak, aby rovnou končila a bylo jasné, že už se po krámku nebudou potulovat žádní zákazníci, kteří by jej iritovali jen a pouhou existencí. Jak se pomalu blížil, vyběhli z krámku dva muži, kteří si v té jejich kabelčičce na prachy nejspíše něco odnesli. Dante nad tím pouze podvedl obočí a bez zaváhání udělal... Absolutní nic. A pokud jste očekávali, že by se snad hrdinsky vydal za zloději nebo by snad přidal alespoň do kroku, aby se přesvědčil, že je v květinářství vše v pořádku, tak jste dost na omylu. Vešel dovnitř, jak kdyby se vlastně vůbec nic nestalo. Všude binec, nejspíše tu jen tak nic neprodá a co zbylo pomaže do slevového květináče.* „Koukam, že se den nevyvedl,“ *pronesl lehce pohrdavě a špičkou boty lehce ťukl do rozbitého hlineneho květináče na zemi. Podívej se na ni, sjel pohledem od hlavy až po patu. Vypadala v pořádku, nejspíše šli pouze po registru a ji nechali absolutně bez úhony.* „Neuměla ani ochránit pokladničku před bandou zlodějíčků,“ *přišel k ní o něco blíže, aby ji chytil za tvář a každou z nich si ze strany na stranu prohlédl. Samozřejmě zjišťoval, byla opravdu fyzicky v pořádku, ale nahlas se jí milé ptát opravdu nebude.*
*Když ti dva vyběhli ven, napsala vedoucí, aby ji dala vědět, co se stalo, tak jí hned pak dala vědět, aby to nechala na ni, že to vyřeší sama a ona jen uklidila ten nepořádek. Což se také Tia chystala udělat. Vzala si koště, aby zametla střepy z květináčů a váz a pak mohla jen douklízet zbytek toho všeho, co se povalovali po zemi. Dokonce jí tak nějak vypadlo i to, že by se měl Dante ukázat. Proto když slyšela někoho vejít dovnitř, už se chystala, že dotyčného praští koštětem, ale jakmile poznala, že šlo právě o něj, zamračila se.* Ještě ty jsi tu chyběl, teď už ten den opravdu stojí za houby. *Zamručela a už se chtěla otočil zpět, aby pokračovala v úklidu, když k ní došel a vzal její tvář do dlaní. Koukla na něj a pak se odtáhla.* Přišel jsi rýpat? Jestli ano, tak teď na to není vhodná doba dobře? *Povzdechla si a dřepla si, aby posbírala nějaké větší kusy keramiky.* A co tady vlastně děláš? *Tak nějak dokonce i zapomněla, že se měli sejít, sice tady měla jeho věci vyprané, poskládané, ale ty tady měla už týden, kdyby náhodou.*
*Byla tak zaneprázdněná, že ani pravděpodobně nepocitala s tím, že by se vůbec ukázal. Možná si ani nepřála, aby tomu tak bylo. No co se dá dělat, už je tady. Položil tašku vedle vykradené pokladny a nechal ji tak být.* „Přišel jsem ti vrátit oblečení, vypadalo to, přece bych tě neošidil o ty hadry tvýho ex,“ *pronesl a s rukami v kapsách lehce shrabaval všechny střepy botou na hromádku, aby se neřeklo. Vypadalo to, že ona spíš zapomněla, že jo vůbec měla očekávat. Taková realita se mi nelíbila, ale na druhou stranu si ani on sám nebyl ještě před nějakou chvilkou jíst, zda se do toho vůbec pouštět. Pouze raritně se Vidal s holkama, se kterýma spal, většinou se pak už jejich cesty nikdy neprotnuly.* „Jestli jsem přišel nevhod, tak zase půjdu,“ *podotknul, když to vypadalo, že je jí až na obtíž fakt, že se do ní chtěl trefovat jak šipkami do terče. Samozřejmě mu to dělalo dobře a ona mu to předtím vracela, teď to ale vypadalo, že s ní moc sranda nebude, protože se ti dva rozhodli celý večer pokazit.* „Ještě pořád je můžu najít a zasadit hlavy do hlíny,” *navrhl a zdálo se, že jej takový nápad poměrně lákal. Na druhou stranu by to znamenalo, že by se taky mohl ušpinit a neměl to úplně v plánu.*
*Zastavila se v tom, co dělala a jen si prohlídla nejdřív jeho a pak i tašku, kterou donesl.* Ty hadry jsi mohl klidně vyhodit a nebo víš co, udělám to sama. Stejně jsem chtěla dělat doma pořádek, ty jsi mi přišel právě do rány, když jsi neměl co na sebe. *Pronesla a popadla tašku, kterou hodila do už připraveného koše, do kterého házela binec. Pak se otočila a znova na něj koukla. Musela uznat, že toho prevíta viděla docela ráda i když to nechtěla dát nijak znát, přece jen by mu tím zase nahrála a to v tuhle chvíli nechtěla. Místo toho jej jen obešla, prošla kolem pultíku dozadu a chvíli tam něco hledala, než se vrátila zpátky a nesla malou plátěnou tašku. V ní měla jeho čisté prádlo a láhev medoviny. Došla k němu a vzhlédla nahoru, přece jen byla proti němu malá.* Tady, jak jsem slíbila, doufej jen, že se to prádlo v pračce nesmrsklo i když, to by aspoň byla sranda. *Usmála se na něj šibalsky, přičemž mu tašku vrazila do ruky a zase se dala o úklidu.* A vraždit je nemusíš, i když hádám, že by sis to asi dost užil co? *Otočila se na něj a zamyslela se.*
*Slyšíte prasknout pomyslné sklo? Tak přesně takové se tříští poté, co si uvědomil, jak byla jeho cesta zbytečná.* „Nechtěl jsem tě okrást o tu radost je takhle zahodit,” *odpověděl, ale bylo jasné, že už to v něm začalo vřít, jen co taška dopadla do koše. To se za ní vůbec nemusel tahat, kolik potkal popelnic, bezdomovců a křoví, kde všude mohly ty hadry skončit... Nemusel se s ní teď párat. Na to, že mu ona vrátila jeho oblečení, na to neřekl vlastně vůbec nic. Jen si prohlédl obsah tašky, než nad tím pomyslně pokrčila rameny a odložil stranou. Spíše se chytil toho ohledně vraždění zlodějů. Oni to vlastně ani nemuseli být zloději. Dnes se to tak prostě jen sešlo.* „Bylo by to uspokojivé,“ *nenamítal absolutně nic ohledně vraždění dvou mužů, kteří pláchnuli. Nemohli být daleko, většinou takhle daleko neutečou a lup se pokusí střelit v okolí. Dost možná se nad ním v postranní uličce stále radují. Nechal ji uklízet a sám se procházel kolem, prohlížejíc si všechno rozbité i nerozbité. Kytky mu nic neříkaly, nikdy žádné nedostával, neboť by se o to stejně starala jen uklízečka, žádné nikomu ani nedával... Možný byly na oko hezké, ale umělý se pokazit tak moc rychle, že to byla taková pomíjivá krása, díky čemuž nechápal, jak o ně mohou vlastně ženský stát.* „Říkal jsem si, že smrdíš kytkama a hlinou, když jsi tam tak seděla,“ *řekl po chvilce, když si prohlížel květiny, které přežily útok těch darebáků.* „Kde vůbec holka z květinářství bere dostatek peněz na to bydlet na Manhattanu s výhledem na Central Park?“ *zeptal se, protože ceny bytů rozhodně nebyly nejnižší. Vlastně to bylo pomalu to nejdražší, co si normální Newyorčan ani nemůže dovolit, hodně lidí jejího věku muselo žít ve skupinách jako spolubydlící.*
O tohle jsi mě klidně okrást mohl, byla bych ti jen vděčná. Mohl jsi to hodit doma do popelnice, ale jsi tady. Zajímala by mě jedna věc. Když tak na tebe koukám, nemáš nouzi o prachy a určitě bys nahradil ty věci, cos nechal u mě vmžiku ta troje dalších, ale přesto jsi tady. Přesto sis pro ně došel i když jsi nemusel. Proč Dante? *Optala se se zvědavostí v hlase, když k němu zvedla hlavu od úklidu, chvíli na něj koukala a pak pokračovala. Zametla všechny rozbité věci, vázy, co přežily znova napustila vodou a dala do nich květiny, které nebyly nijak zničené. Během toho všeho jej stále po očku sledovala a poslouchala. Na jeho poznámku o těch dvou jen dodala.* Uspokojivé jsou jiné… lepší věci. *Zamumlala si spíše pro sebe a šla urovnat pokladnu a všechno kolem ní. Načež se pak při jeho dalších slovech zastavila a otočila se.* Jsem nymfa, jsem spjata s vodou a zemí, takže je logické, že mám blízko k těmto věcem a mimochodem nesmrdím kytkama a ani hlínou, to možná tak ty, mrtvolo jedna. *Usmála se a s lehce nakloněnou hlavou na stranu jej sledovala. Prvotní šok z incidentu už nějak opadl, takže mu to mohla oplácet stejnou měrou.* Byt je kamarádky, tedy byl. Splácím ji ho, jak jen to jde. Navíc nepracuju jen tady. Vypomáhám ještě v Central Parku starat se o zahrady a vyrábím faerské léčivé věci, které pak prodávám do bio lékaren a to taky dobře platí. Tak nějak si vystačím. *Odpověděla mu a dala se do práce, aby to už měla hotovo.*
*Takže když chtěl pro jednou udělat v jeho očích dobrou věc, dostane za to ještě prakticky vynadáno, další ukazatel toho, že se nic nemělo přehánět a příště si to dvakrát rozmyslí. Spíše ale pochybovala o jeho lásce ke svému oblečení.* „To může být pravda, ale už jen z principu jsem to vše chtěl zpět,“ *odpověděl na její otázku ledabyle.* „Nebo bys raději chtěla slyšet, že bylo mým záměrem tě vidět podruhé?“ *položil otázku tentokrát on. Mohla naznačovat cokoliv, ale bylo očividné, že nejspíše očekávala jinou odpověď než tu, kterou ji obdaroval. A možná to fakt byl jen pocit zadostiučinění, možná fakt chtěl ty svý hadry zpět, ale jak řekla, měl dost prachu pořídit si cokoliv kdykoliv, proč tedy právě teď stál v květinářství a stále se s ní vybavoval. Vlastně už mohl dávno být ty tam a nechat ji jako hromádku neštěstí uklízet střepy a trní.* *Na její slova odměřeně přikyvoval, zatímco otrhával okvětní lístky květin, které byly jakkoliv poničené. Samozřejmě to přidávalo práci její maličkosti, ale stejně byl na těch místech stále bordel, tak to asi ani vadit nemuselo.* „Takže tě mám teď doprovodit na policejní stanici nebo jsi velká holka a zvládneš to sama? Asi by byli překvapení, že nedělám pro jednou problémy," *zasmál se a pomalu nevědomky sesbíral na hromádku střepy na pultíku, jako by to snad k něčemu bylo.*
*Zastavila se v tom, co dělala a otočila se k němu čelem.* Takže z principu říkáš jo? Aha, to je hodně zajímavé. *Pousmála se a pomalu došla k němu, ruce měla za zády, hlavu lehce nakloněnou na stranu a s šibalským úsměvem se na něj dívala.* Asi toho teď budu litovat a ty mi to dáš sežrat, ale jo, třeba jsem si myslela, že tady nejsi jen kvůli oblečení, které by sis mohl koupit na každém rohu. A lepší. *Zašeptala mu už skoro do rtů, když se k němu natáhla na špičky. Nepolíbila ho, jen se svými rty otřela o jeho, ale pak se odtáhla a opět se vrátila k úklidu.* Ne na policii nejdu. Manžel majitelky je policista, přijede sem sám a všechno si zapíše, vezme si i kamerové záznamy. Já to mám jen uklidit a můžu jít domů. Chceš snad jí se mnou? *Optala se jej, když konečně zametala poslední hromadu všech střepů. Už jí chybělo jen otřít pultík a vyházet ještě zničené květiny.*
*Občas uměla být roztomilá. Samozřejmě musela držet hlavu a jen se mlčky culit, jakmile otevřela klapačku, bylo to hrozný. Snad možná i horší. Takhle jí jen lehce položil ruku na bok a nechal dělat to, co chtěla.* „Nerad tě vyvedu z omylu, ale...“ *dál už nepokračoval, neboť se k němu natáhla a rty se skoro dotýkali. A ačkoliv očekával, že jej přišla políbit, snad i jako gesto pozdravu, který se mu nedočkal, pouze jej pokoušela, neboť se zase velmi rychle odtáhla. Nevadilo mu to, vlastně byl víceméně rozhodnut, že s ní ještě pár chvil pobude a pak se jejich cesty opět rozdělí... Alespoň tak si dnešní večer nakreslil. Ona stejně neměla zájem jo nikam následovat. Ale za to se cítila na to pozvat jej domů. Na to se jen zatvářil odmítavě.* „Ačkoliv je to lákavá nabídka, tak ne,“ *odpověděl jí, neboť přestože nebyl nápad trávit s ní další noc k zahození, měl chuť vypadnout do města a ne se pouze bavit v peřinách.* „Vzal bych tě sebou do města bavit se. Ale jelikož bys pravděpodobně nejevila zájem o styl mé zábavy, asi se neshodneme,“ *pronesl a vzal do ruky tašku svého oblečení, že už půjde.*
*Moc dobře věděla, že její pozvání odmítne, nic jiného ani nečekala, ale chtěla to jen zkusit. Mezitím, co poslouchala jeho další slova, konečně všechno uklidila a jen si spokojeně mlaskla. Nakonec se otočila k němu.* Tak mi řekni jakou zábavu máš na mysli ty. I když budu hádat. Bary, diskotéky a kdoví jaké podivné místa viď? *Pousmála se a vydala se blíž k němu. Něco jí totiž napadlo. Sice tušila, že možná bude litovat, a že jí třeba odmítne, ale zkusit to musela. To by totiž nebyla ona.* A kdybych ti řekla, že je jedna akce, na kterou bych chtěla jít, ale nemám s kým, protože kamarádka, která měla jít, je teď pryč. Kdybych tě poprosila, šel bys tam prosím se mnou? *Pronesla tichým hlasem a nervózně se u toho kousla do rtu. Byla to akce na kterou se těšila, ale nakonec to padlo a jí Timei to bylo docela líto. Teď tady byl on, sice se hašteřili a cele to mezi nimi byla jedna velká šílenost, ale byl tady a mohl by jít. Proto popošla k němu ještě blíž a zlehka ho vzala za ruku.* Bude tam zábava, tanec a alkohol pro tebe. Prosím Dante. *Koukala na něj a čekala co odpoví.*
*Jen jí na to spokojeně přikývl. Řekl by jí, že je to jakékoliv místo, kde může sehnat nějakou a jakoukoliv šuknu, ale nakonec si to raději Nečekal nic moc na její návrh, ale zase na druhou stranu neaustále čekal, co z ní vůbec vypadne. Chtěl ji alespoň ještě chvíli štvát a odmítat její skoro až zoufale znějící pozvánku na akci, o které vůbec nic nevěděl.* "Možná kdybys fakt prosila," *povytáhl obočí a najednou celý deal byl o něco příjemnější, ačkoliv mu vlastně nic neřekla. Kdyby řekl ano hned poprvé, bylo by to vlastně až moc jednoduché. Takhle se musela culit a prosit. Byla teď jak malá holka, která fakt moc chtěla cukrátko. Pokusila se jej chytit za ruku, ale jakmile se její dotkla té jeko, prudce její ruku odstrčil.* "Nemám zájem o veřejný alkohol," *odsekne, ale přesto se rozmýšlí, zda by tedy neměl prostě říct, že nechce jít na sezení knihomolů či cokoliv podobného, co si vymyslí. Chytil ji za pas a přitahl blíž k tělu.* "Když řekneš to 'rosím' ještě jednou..." *zatvářil se o něco spokojeněji, ale stále se zdálo, že není vůbec přesvědčen, že by chtěl jít na zábavu dle jejího gusta.*
A já teď snad opravdu neprosila? Nezdálo se ti to dost? *Optala se a lehce pozvedla obočí. Když jí její ruku odstrčil, tak se stáhla, přece jen to nečekala a dost jí to překvapilo, už jen z toho důvodů, že jí to připomnělo něco, co chtěla zapomenout. Jen si tiše povzdechla a chvíli na něj koukala.* Ani když to bude tematická akce? V divadle na Staten Islandu bude pompézní párty ve stylu Velkého Gatsbyho plná tance, hudby, alkoholu a zábavy. Ani to tě nijak nepřesvědčí tam se mnou jít? *Pronesla a chtěla dojít pro svou tašku, aby mu to ukázala, ale to si jí už stáhl k sobě a ona si opatrně položila ruce na jeho hrudník, načež zvedla hlavu, aby se zadívala do jeho očí.* Takže chceš, abych tě prosila znova? *Naklonila hlavu lehce do strany a sledovala jej.* Hele já vím, že nejsem zrovna jedna z těch tvých holek, se kterými se taháš po večerech a že se asi stydíš jí s někým jako jsem já. Ale třeba to bude fajn, no tak Dante. Prosím pojď tam se mnou. *Zašeptala.*
*Támatická akce? Snad nic nemohlo být už horší. Možná dětská párty s klaunem a songama od Maxim Turbulenc mohl být větší kentus, než bylo tohle. Jestli se netvářil kysele, tak se tak alespoň cítil. Jenže ona už se na něj koukala kočíčíma očkama a doufala, že konečně povolí a na nějakou tu její "pompézní" akci opravdu její maličkost doprovodí. Pak už začala škemrat, takže nemohl vlastně nesouhlasit, pokud hodlala jít takhle hluboko pro nějakou formální párty kdesi na Staten Islandu. Kdo tam vůbec jezdí? Všechno potřebné je přeci tady.* "Fajn, půjdu tam s tebou, ale vem si pytel na hlavu," *popíchl ji za tu její poznámku o tom, že by se snad měl stydět někam s někým chodit. To vlastně problém vůbec nebyl. Spíše byl pro něj problém vůbec někam s někým chodit, pro něj to znamenalo, že si rovnou může hodit mašli.* "Máš vůbec co na sebe?" *zeptal se jí, ale už v tuhle chvíli věděl, jaká bude odpověď. Jestli se takhle na akci těšila, musela už teď mít měsíc dopředu něco vybráno. Otázka je, zda on musel mít něco tématického na sobě. To aby se zastavil doma převléknout.*
*Čekala tak nějak všechno, že jí zase odmítne, že bude mít plno další řečí, možná že by jí í odstrčil a prostě jen odešel, ale jak byla překvapená, jakmile souhlasil, načež se nějak neudržela a snad jako nějaký reflex mu skočila kolem krku a políbila jej. Jakmile si to pak uvědomila, odtáhla se a aniž by to nějak kontrolovala, tak zrudla ve tváři.* Ehm omlouvám se. *Pronesla a koukla na něj.* Ano oblečení mám doma, musím se pro něj zastavit a taky se nějak dát dohromady a vzít i vstupenky. *Pronesla a odešla dozadu, kde si vzala kabát a svou tašku, mezitím už viděla, jak před obchodem zastavilo auto. Byl to manžel majitelky, o němž už mluvila. Ten jí jen kývl na pozdrav a řekl něco v tom smyslu, že už to zařídí aby ona šla klidně domů. Na což se Tia usmála, pak se jen koukla na Danteho.* Tak pojď, jdeme nebo tady chceš stát ještě nějakou chvíli? *Optala se a sama už vyšla před obchod, čekajíc, zda jí bude následovat nebosi to nakonec rozmyslí a zmizí.*
*Možná to trochu přehnal, když povolil tak rychle, byla celá nadšená, až z toho měla v plánu ho pusinkovat za odměnu. Tak málo stačilo, aby zas byl super, skvělej, bylo úplně jedno, že se s ní tahat nechtěl pomalu ani druhý den, vše odpuštěno. Samozřejmě si to ale nenechal ujít a polibek jí opětoval. Na druhou stranu bylo znát, že se k ničemu nic nemá a vlastně se drží zpět.* „Já si kostým tvý kámošky na sebe brát nebudu,“ *poznamenal, aby pochopila jeho náznak faktu, že on dneska úplně v kapse tuxedo nenosil. Samozřejmě si nemusel pudrovat držku a nemusím si ani holit nohy, takže ji pravděpodobně nechá doma se připravit a on sám buďto skočí nakoupit nové nebo prostě projede to, co má doma a možná s trochou štěstí najde něco i z 1920, aby to měl opravdu tematicky. Nadšený nebyl, ale zase na druhou stranu měl nepovolovat, vypadalo to, že pro ni nějaká taková sešlost byla fakt důležitá a možná by se dostala i do kolen. Možná by i přidala něco navíc, aby jej opravdu přesvědčila, jakou skvělou společností mu bude. Pak už ale vyrazila a jemu nezbylo nic jiného, než muži pokývnout a vydat se za ní.* „Doufám, že nemáš v plánu nás tahat sockou,“ *pronesl a podíval se na hodinky. Byl akorát čas se sebrat a jít.*
Já přece neřekla, že si máš vzít její věci, snad máš něco na sebe a pokud ne tak půjdeme nakupovat. *Zazubila se na něj, když k ní došel ven. Nemohla popřít, že měla radost. Sice tak nějak tušila, že jakmile tam dojdou, už ho třeba ani neuvidí, že si sám půjde po zábavě, ale hodlala to podstoupit. Už jen to, že jej přemluvila, brala jako malé vítězství. Po jeho slovech se na chvíli odmlčela.* Ehm ale já nemám auto. Jezdím, jak ty říkáš sockou a nebo prostě pěšky. Přinejhorším si beru taxi. *Pokrčila rameny. Ona ani řidičský průkaz neměla, takže auto by ji bylo k ničemu Tia na něj koukala, než k němu došla. Rukama vklouzla pod jeho oblečení a konečky prstů přejela po jeho hrudi, zatímco se na něj lehce natiskla. Zvedla hlavu a koukla mu do očí.* Vím, že to není asi zrovna představa tvého večera, ale i tak děkuji, za to, že jsi souhlasil. Přemýšlela jsem, že bych se ti mohla pak nějak odměnit, jako díky. *Pousmála se a znova si stoupla na špičky a políbila ho, ale ne tak něžně jako předtím, ale vášnivěji a náruživěji.*
*Asi už jí dnes odkývne úplně všechno, jen aby víceméně neotravovala. Alespoň se to tak tedy zatím jevilo. Když řekne nakupovat, půjdou nakupovat, jen doufal, že nebude zase chtít ničit jeho oblečení. Ačkoliv dostal své sako zpět, pravděpodobně nebyla ani čistírna, která by zvládla oblečení vrátit do pro něj prezentovatelné normy, takže už jen přijal zpět to, co mu dala a nekomentoval. Ještě by ho začala mlátit těma jejíma malýma pěstičkama.* *Jestli to byla vděčnost, či jen měla dneska fakt všetečný ruce, byl nucen se zastavit, neboť mu chtěla i nadále ukazovat, jak moc je ráda, že se rozhodl vynést ji do společnosti. Netušil, z čeho měla takovou radost, s pytlem na hlavě se tancuje poměrně špatně. Nebo to nemyslel vážně? Po jejím druhém polibku, tentokrát už nebyl tak milý až skoro cudný, jí věnoval i třetí, který byl na stejné notě jako ten druhý.* „Co s tebou je, nejdřív div mě nepřerazíš a teď jsi jako toulavá kočka,“ *okomentoval to, jak moc měla potřebu se ho dotýkat a celkově byla až znepokojivě milá. Bylo to opravdu jen tím, že souhlasil s tím, že půjdou společně na ten její večerní sraz tupečků v dobových hadrech? On o té akci věděl úplné prd, takže si myslel své a teprve až tam dorazí, příjde na to, že se věci možná mají úplně jinak a jedná se spíše o ples než sraz magorů.* *Pokývl na ní, že tedy pojedou jeho autem. Cestu si stále pamatoval, takže to netrvalo dlouho a zastavili před domem, kde bydlela. Zaparkoval a počkal, až se i ona vyhrabe ven, než ji následoval dovnitř. Nehodlal na ni čekat v autě, uměl si představit, jak dlouho jí to bude trvat, takže rozhodně nechtěl čekat v autě. Navíc jí musel vůbec odsouhlasit to, co si vezme na sebe, nemohla mít nic, co by samozřejmě on neschválil.*
Tak za prvé nic se mnou není, jsem naprosto v pohodě a za druhé nejsem toulavá kočka, tak si to laskavě nech ano. *Pronesla tiše a chvíli jej pozorovala, než se tedy jeho autem odebrali k ní do bytu. Nečekala, že by s ní šel nahoru, ale jaké bylo její překvapení, když se tak skutečně stalo.* Klidně se posaď, já se půjdu obléknout a dát trochu dohromady. *Řekla mu a aniž by čekala na jeho odpověď zmizela u sebe v pokoji. Nejdřív ze sebe shodila staré oblečení a pak zalezla do sprchy, jakmile byla hotová, osušila se a zabalená do ručníku se vydala zpět do pokoje, kde se u svého stolku namalovala. Zvolila černo červené líčení, tak aby ji ladilo k celému outfitu. Vlasy si sepnula do drdolu a dala si dobovou čelenku s broží a rudými pírky. Nakonec ručník hodila na postel, oblékla si sytě rudé krajkové kalhotky a na to rudé mini šaty na tenkých ramínkách s flitry a střapci, přesně jako se kdysi nosily. Nazula si ještě boty na podpatku, popadla kabelku, kde naházela potřebné věci a vydala se za ním vedle.* Tak co? Může být nebo mi řekneš jak moc otřesně vypadám? *Pronesla když ještě brala pozvánky z lednice. Nakonec si na sebe hodila černý společenský kabát a vydala se ke dveřím.* Jdeme je třeba obléknout tebe. *Zvolala a už mířila z bytu k autu.*
*Posadil se na gauč. A vyčkával, než se připraví. Nestavalo se často, že by na nějakou někdy čekal, tak ani nevěděl, že to zabere poměrně moc času. Po patnácti minutách koukání kolem vstal a všechny ty věci, které předtím pouze sledoval pohledem, mohl teď pozorovat i zblízka. Ať už to byly fotky, papíry, dekorace, všechno to vypovídalo o tom, kdo vlastně vůbec je. No nakonec stejně skončil zástěna gauči přilepený k obrazovce telefonu jako každý v dnešní době.* *Nějaký ten čas utekl, než se Timea objevila celá oblečená a nastrojená. Je to jako by se vrátil do doby, kdy se takové kousky opravdu nosily. Jako by to bylo včera. Chvíli na to jen tak koukal, musela si myslet, že byl tak ohromen šaty, že mu došla slova...* „Jako červený bonbónek,“ *popíchl ji, ale zdálo se, že nemá žádné námitky k jejímu outfitu. Místo toho se zvedl a obešel jednou kolem se zamýšleným výrazem. Ona ale na jeho schvsleni nečekala a místo toho se vydala ven.* *Následoval ji zpět do auta. Vzpírala v těch svých podpatcích jako malá myška celá se natřásala, jako by už snad byli na zábavě.* „Pravděpodobně bude stačit, když se zastavím doma, mezi těmi třiceti různými obleky nějaký najdeš,“ *řekl a vyjel směr k sobě domů, měl v plánu nechat konečný výběr na ní byla to akce, kam chtěla primárně ona, on měl jen dělat manekýna, který si s ní jednou zatancuje, párkrát mu sáhne na prdel ve víru zábavy a pak ji odveze domů, protože na sebe po třetí ráno úplně zapomene. Všechny byly takový. Většinou pak odjížděly tak střískaný, že by jim jeden mohl udělat lobotomii a vlastně si nevšimnou.* *Zastavili ve sdílené podzemní garáži, kde bylo jedno lepší auto než to druhé. Dante si nikdy nepotrpěl na prepísklá sportovní auta, protože kam s tím jezdit po Manhattanu? Místo toho preferoval ta Dešná auta, která se v chaosu velkoměsta ztratí, ale zároveň by s ním i kvůli takovému holky šly domů.* *Vyvezl ji do svého bytu a odvedl do své ložnice. Bylo znát, že jestli má oblíbenou barvu, bude to černá. Vše bylo vlastně černé a v moderním stylu, jako by jeho bydlení bylo to nejméně útulné místo, co člověk zná. Bylo znát, že je to místo, kde trávil čas starý mládenec a neměla zde nadvládu žádná žena. Je to jako vstoupit do baru. V každé místnosti bylo pološero a rozhodně se tu nesvítilo jako na hradě. Odvedl ji až ke své větší šatně, kterou by záviděla každá druhá žena a ukázal na část, kde nechával pověšené ohledně vyžehlené a čisté obleky. Každý z nich musela vyndat z igelitového obalu, než mu mohla poručit, co má vyzkoušet.*
Ale sladký bonbonek. *Odvětila mu, než pak odešla k autu, kde nastoupili. Na jeho slova o obleku jen přikývla. Čekala, že si to vybere sám, přece jen už trochu věděla, jaký byl a nemyslela si, že by jí pustil k tomu, aby mu ještě vybírala oblečení, že by mu vůbec do něčeho mohla mluvit. Proto jí jeho slova překvapila, ale jen se nad tím vesele usmívala. Cestou k němu mlčela, jen koukala z okna ven, už se těšila na celou párty. Jakmile pak dojeli, vystoupila a šla za ním až do bytu, který si prohlížela, načež jej následovala dál až do šatny, kterou jí ukázal a dal pokyn , aby mu něco vybrala.* Mimochodem, než teda začnu. Máš to tady hezké, ale na můj vkus až moc temné. Ale chápu, pán velký upír. *Zazubila se a vešla teda do šatny, kde si začala rozbalovat obaly a koukat, co v nich vlastně má. Občas koukla na Danteho a pak zamyšleně hledala dál. Po chvíli se ale usmála, když našla co chtěla. Vytáhla z obalu oblek, jenž byl celý černý, ale k této akci se hodil, ze všech nejvíc a navíc tak nějak ladil trochu i k ní. došla zpět k němu a podala mu ho.* Tady, tenhle se mi líbí a navíc nejvíc se hodí na akci. Souhlasíš?* Optala se jej a koukala na něj.*
„Jsem rád stereotypický, co by to bylo za upíra sukničkáře s neodolatelným pohledem, kdyby neměl takové bydlení,“ *zasmál se vlastnímu výběru domova. Samozřejmě to nebylo nic takového, co vlastně domov připomínalo. Založil ruce a čekal, s čím tedy přijde.* *Sledoval, jak pečlivě vybírala z jeho šatníku nějaký kousek, který by mohl padnout jejímu oku. Nakonec to netrvalo ani dlouho, než našla něco, co se jí zalíbilo natolik, že musela hned přispěchat k němu s tím, že vybrala tematicky to nejlepší.* *Letmo pohledem přejel, co padlo jejímu oku a obešel ji, aby na druhé straně místnosti vybral boty, které k tomu sednou jako ulité. Nezbývalo nic jiného, než se převléknout.* „Pouze koukat,“ *poznamenal hravě. Kabát i lehké sako vše letělo na taburet, následovala i bílá košile a kalhoty. Pouze ve spodním prádle k ní došel a s rukami na jejím pasu přitiskl její záda na svůj hrudník. Levou ruku položil na její dekolt a rty lehce přitiskl k jejímu uchu.* „Kdybychom nebyli ve spěchu, zase bych z tebe ty šaty svlékl,“ *zašeptal jí a rukou pokračoval níže po jejím břiše až na podbřišek. V tomhle stavu ji pustil a obrátil se, aby si navlékl novou černou košili, navlékl černé kalhoty a přes sebe cestičku a sako stejné barvy. Původně zamýšlel vzít si motýlka, ale všechny černé, které vlastnil, neladily odstínem, tudíž sáhl po kravatě ačkoliv nerad. Rychle ji uvázal kolem krku, nejspíše by to nechal na Tie, pokud by nebyli ve skluzu. Celkově byl spokojen, pravděpodobně podtrhne jeho osobní preference a téma asi také splní. Tematicky je těžké se netrefil, každý s úhledným oblekem a motýlkem nemůže selhat. Kravata asi také nebude problém a tohle celé bylo vlastně spíše věc, kterou zajímala dámy, které se mohly vyblbnout v těch jejich dobových nebo tematických šatech.* „Můžeme vyrazit,“ *vybídl ji opět se vrátit do auta a následoval ji. Cestou ještě navštívil koupelnu, aby zkontroloval, že má vlasy bezchybně, hezky voní a celkově vše vypadalo na bezchybnost.* *Poté už pouze zkontroloval, kam vlastně vůbec jedou, neboť ji předtím poslouchal tak napůl. Na Staten Island si vzali taxi, protože pochyboval, že by se mu chtělo hledat parkování.* „Těšíš se alespoň jako se těší malé dítě na Vánoce?“ *optal se, aby se ujistil, že fakt bylo alespoň k něčemu, že pro jednou takhle rychle ustoupil někomu jinému. Také samozřejmě očekával náležitou odměnu, ale upřímně to bylo už o tolik víc, než kolik toho musel pro slečny dělat běžně. Normálně stačilo zaplatit drinky, hezky se usmát a už se prakticky zvaly do postele samy.* >> Divadlo
*Kluziště Wollman Rink bylo sice otevřené už skoro měsíc, ale tréninky a další povinnosti Val nedovolily se na něj vypravit až do posledního listopadového víkendu. Fakt, že šlo o první adventní neděli tomu zrovna nepomáhal, naa kluzišti bylo poměrně plno. Val se tím ale nehodlala nechat rozhodit. Na sobě měla černou péřovku a brusle ve stejné barvě, na nohou pak poměrně razící holografické leginy. S iluzí stran krystalu se dnes neobtěžovala, jen si stáhla čepku víc do čela tak, aby jej zakryla. Kus večera sice bylo na kluzišti plno, ale kolem půl osmé, kdy už zbývalo něco málo přes hodinu do zavíračky, se kluziště začalo vylidňovat. Val tak měla šanci si kromě normálního bruslení vyzkoušet i těch pár krasobruslařských figur, co uměla, beze strachu, že někomu v davu ublíží.*
*Castor se rozhodl, že když už má chvilku času na sebe a volnho času, že nebude sedět jen doma, ale trochu se projde na čerstvém vzduchu. Tak jako vždy to vzal přes park, přece jen procházky tam byly prostě nejlepší. Lynx sebou tentokrát nebral, nechal ji doma. Na sobě měl černé kalhoty, bílé triko, svetr a ještě teplou bundu. Zrovna došel do míst, kde bylo kluziště. Opřel se o mantinely a s úsměvem se rozhlížel. Pamatoval si, přesně den, kdy tu byl se svou ženou a učil se bruslit na ledě, ten den se nasmáli. I teď měl na tváři úsměv, když sledoval ostatní, jak jim to jde. Zrovna sledoval mladou dívku, které její figury šly jako po másle.*
*Aniž by si to Val uvědomovala, kluziště se začalo pomalu vylidňovat. Nebo přesněji, řada lidí se přesouvala k mantinelům, aby si dopřáli vytouženou pauzu, nezřídka společně s kelímkem čokolády, punče, nebo méně vánočních alternativ čehokoli ostřejšího. Řada z nich si ale při jednom užívala možnost omrknout dívčiny kreace, nebo i ji samotnou při tom, jak si neúmyslně přivlastnila většinu ledové plochy. A přestože většina hitů se držela spíše vánoční klasiky, měl dnes zjevně skladby na starosti někdo, kdo Valérii znal. Mezi většinu pomalých, klidných skladeb se mu totiž nějak podařilo propašovat pár rockovějších pecek a vyvrcholení v podobě rockového coveru Black Betty, což byla hudba na Valériin mlýn. Vždycky měla raději rychlejší sestavy, zvlášť když bruslila sama. Víc si je užívala, bylo v nich víc triků, přilákaly víc pozornosti. Po chvíli odhodila bundu na jeden z mantinelů, čímž odhalila oblečení pod ní, černý crop top, pod kterým měla trikot v tělové barvě. Přesně v tomhle oblečení se ponořila do Black Betty a jen po prvních pár cvicích přišlo první ocenění ve formě uznalých hvízdnutí a potlesku, zatímco si mladá čarodějka užívala svou chvilku pubertální slávy.*
*Cas si mezitím, co na dívku koukal, koupit kelímek dobrého svařeného vína, který jej dokázal vždy zahřát, pak se opět přesunul k mantinelům a opřený o ně, popíjející teplý nápoj jí dál sledoval. Musel uznat, že byla skvělá. Na chvíli při pohledu na ni zapomněl na všechny problémy a těžkosti, co měl za poslední dny v práci a jen si užíval klidu a pohody. Když pak začali tleskat i ostatní, přidal si i on.* Skvělé, opravdu parádní. *Zvolal zvesela a usmíval se jako měsíček na hnoji. Měla talent a jemu s to velmi líbilo.*
*Když skladba skončila, s úsměvem se zhluboka uklonila všem tleskajícím a sama se přesunula bokem, aby opět dala v bruslení prostor ostatním. Koneckonců, svou chvíli si užila a nebyla tady od toho, aby blokovala kluziště pro vlastní zábavu. Byla lehce zadýchaná, sotva patrně se červenala, ale cítila se přímo skvěle. Zatímco si z mantinelu pobrala bundu, zaslechla, jak na ni někdo zavolal něco pochvalného. Byl to mladík stojící u jednoho z mantinelů se svařákem.* Díky. *Zazubila se na něj a vysekla mu ještě jedno pukrle, než k němu dobruslila.* Kromě krásného úsměvu máte i skvělý vkus, voní to fantasticky. Podělil byste se o tip na stánek? *Zeptala se s úsměvem a bradou ukázala na jeho kelímek.*
*Uculil se lehce se začervenal. *Děkuju, váš úsměv je také kouzelný a krasobruslení jak by smet. *Pronesl a koukal na ni.* A zajisté, je tu jen jeden ze stánku, ve kterém dělají naprosto skvělý svařák, klidně vás na něj pozvu, za tu nádhernou show, kterou jste zde předvedla. Myslím, že se líbila každému, kdo na to koukal. *Mrknul.* Navíc byste asi potřebovala zahřát, takže tento dokonalý nápoj je na to jako stvořený. Pokud tedy nejsem moc vlezlý a svolíte vás pozvat. *Optal se ještě, snad ze slušnosti, aby nevpadal jako nějaký blb.*
*Tiše se zasmála. Jestli doteď vypadal dobře, teď, když se červenal, byl přímo okouzlující.* Možná je to profesní deformace, možná lehčí forma exhibicionismu, nejsem si zatím jistá. *Zavtipkovala a hlavou se mu hluboce uklonila.* Ale vždy mě těší, pokud tím můžu dát trochu radosti i někomu jinému, než sobě. *Nad jeho nabídkou s úsměvem přikývla.* Naopak, jste velmi laskavý. Ale nemohu to pozvání přijmout, pokud nevím, komu za takový milý kompliment a pozvání vděčím. *S tím si sundala rukavice, respektive jen tu pravou a podala mu ruku.* Valérie Belanger.
Je jedno, co z toho to bylo, líbilo se to a to je hlavní. *Pousmál se a když mu nabídka ruku, přehodil si jen kelímek s pitím a ruku jí podal také.* Mě říkají Castor a velmi mě těší Valerie. *Usmál se na dívku sladce, vždy byl milý k lidem, kteří se mu zdáli v pohodě a ona tak působila, což bylo jen plus.* Tak tedy, pokud souhlasíte, jdeme pro ten nejlepší svařák široko daleko. *Mrknul na ni a čekal, až se k němu pak připojí.* Mimochodem, tohle tady děláte často? Myslím že jste krasobruslařka nebo je to jen koníček? *Optal se se zájmem, když dívku sledoval.*
Souhlasím. A ráda vás poznávám, Castore. *Usmála se a opatrně sestoupila z ledu.* Souhlasím. Jen si ještě ze skříňky vezmu boty, v tomhle by se mi nechodilo nejlépe. *Zazubila se a zamířila ke skříňkám. Jednu si odemkla, vyndala si z ní tašku a vrátila klíč hlídači, než si z tašky vytáhla černé kotníkové kozačky a vyměnila je za své brusle, které sbalila a opět se připojila ke Castorovi. Nad jeho dotazem se pousmála.* Letos asi pošesté, tuto zimu poprvé. *Zasmála se.* Svým způsobem, odpověď je ano. Dělám to často, v poměru k tomu, jak často se tu vyskytuju. A krasobruslení je sice jen koníček, ale jsem akrobatka, takže před lidmi vystupuji často. *Vysvětlila.*
Pokud to nebude vadit, budu rád za tykáni. Přijde mi to lepší jak vykání, navíc si přijdu pak hrozně starý. Ale jen pokud to není nějak troufalé. *Optal se raději. On sám preferoval, když si lidi tykali, nikdy si na to nezvykl. Pak už jen přikývl na to, že si šla pro boty a usmíval se, zatímco se napil ze svého kelímku.* Akrobatka? *Pozvedl překvapeně obočí a poslouchal jí dál.* Páni, tak to je taky velmi zajímavé. *Usmíval se a spolu se pak vydali ke stánku, kde Cas ihned objednal jeden další svařák.* A jak jste se k tomu dostala? *Optal se pak.*
Nápodobně a naopak, budu ráda. Ale v tom případě prosím Val, když mi někdo tyká v kombinací s Valerií, mám pocit, že jsem mu něco provedla. *Usmála se, když se k němu připojila.* Ano, akrobatka. Přesněji, věnuji se vzdušné akrobacii, takže šály, obruč, hrazda… I když, nějaký ten přemet zvládnu taky. *Dodala.* Moc děkuji. *Usmála se, když jí podal svařák a upila z něj, než pokračovala.* Je to v rodině. Všichni se pohybujeme v nějaké umělecké branži, tanec, hra na hudební nástroje, malřství… V podstatě jen bylo otázkou, co z toho chytne mě. Začínala jsem s klasickou gymnastikou, ale pak jsem viděla jednu slečno vystupovat na obruči, slovo dalo slovo a no, dnes jsem tady. *Usmála se.* Čemu se věnuješ ty, když už se o tom bavíme? *Zeptala se se zájmem.* Mimochodem, ten svařák je opravdu moc dobrý.
*Lehce se zasmál.* To znám, mě taky stačí říkat jen Casi, slyším na to moc rád. *Usmál se a když dostala svoje pití, tak jej zaplatil a pak se už otočil k ní a napil se ze svého, zatímco poslouchal, co vlastně dělá.* Teda, to zní zajímavě a kde tady v městě tě člověk může vidět? Já jen, že mě třeba ani nenapadlo, že by to tady mohlo být. *Usmál se.* Ja se věnuji taky umění, jsem kurátor v jedné galerii a zároveň sám maluji, takže asi tak. *Mrknul a spokojeně mlaskl.* Je viď, říkal jsem, že tady ho mají nejlepší. *Zasmál se a rozhlížel se kam by šli.*
Dobře, tak tedy Casi. *Usmála se.* Koukám, že naši rodiče byli podobně kreativní, co se týče řecké mytologie. Moje prostřední jméno je Eris. *Odtušila.* V Queensu máme akrobatickou školu, jmenuje se Ad Astra. Obvykle máme termíny vystoupení na stránkách, ale občas děláme veřejné tréninky, na kterých je možné se přímo zeptat nebo si vzít letáček, pokud to máš raději v tištěné podobě. *Se zájmem poslouchala jeho vyprávění.* Páni. Tohle jsem vždycky obdivovala, já se dostala akorát k jednoduchým náčrtům vyšívacích vzorů a stejně si je raději udělám na počítači. Se štětcem mi to zrovna nejde. *Uculila se, zatímco si nahodila tašku na záda.* Říkal a já naprosto souhlasím. Neprojdeme se? Ne že by mi vyloženě vadilo stát, ale na hovor je tady trochu hlučno. *Navrhla.* Třeba směrem k zoo? Pak se rozhodneme.
Moc krásné jméno mimochodem, jak to prostřední, tak to první. *Pousmál se a pak poslouchal, jak povídala o jejich škole.* Moc rád se někdy dojdu podívat, jak na nějaké představení, tak klidně i na trénink. Musí to být naprosto úžasné. Vidíš, ty si obdivovala malování a já akrobacii, jelikož sám bych to as i nezvládl. Já jsem rád, že občas si trochu zaběhám nebo zacvičím, ale to je tak vše. *Zasmál se a pak se na ní podíval, když mluvila o malování.* To já své obrazy dokonce prodávám a vystavuji. Umění mě celkově zaujalo a je to jak moje práce, tak i koníček. *Usmál se a napil, načež pak přikývl.* Ale samozřejmě, jen pojďme, trochu se rozhýbeme a nebudeme alespoň mrznout. *Mrknul a pak se pomalu vydali dál.*
Jsi moc milý, Casi. *Pousmála se i ona a pokud ji nechal, zavěsila se do něj, když společně zamířili dál do parku.* To je úžasné. Venuješ se konkrétnímu stylu umění? *Zeptala se se zájmem.* Ráda bych tvé malby někdy viděla. Na oplátku mohu nabídnout lekce akrobacie. Věř mi, to, že by to nezvládl, mi tvrdí snad každý kromě dětí a obvykle se jim pak daří výborně. *Dodala povzbudivě a sama upila ze svého kelímku.* Pravda, trocha pohybu v tomhle počasí nikdy neuškodila. *Oplatila mu mrknutí, když pokračovali v chůzi.* Když už jsem zmínila tu zoo… Máš nějaké oblíbené zvíře? Nemusí nutně být exotické, jakékoli.
*Castor se mile usmál a nechal, aby se jej chytila, přece jen, kdyby se stalo něco, že by jí uklouzla noha, mohl by jí zachytit.* Abych řekl pravdu, tak konkrétní styl nemám. Je to tak, že já většinou maluji, co cítím. Co se mi líbí, tak nějak těmi obrazy vyjadřuji emoce, pocity, vše, co jde. Díky tomu, to má své jedinečné kouzlo. *Usmál se a pak jen překvapeně pozvedl obočí.* Já a učit se akrobacii? No to si nejsem jistý, asi bych se bál, že bych se zlomil na desetkrát. *Zasmál se, načež se dál procházeli a občas se napil svého pití.* Moje oblíbená je liška. Ty jsou pro mě tak nějak srdcovka a jaké je tvoje? *Optal se jí s úsměvem.*
*Se zaujetím ho poslouchala a pomalu upíjela svůj svařák. Ona sama v tomhle ohledu umělecky nadaná nebyla, ale obdivovala každého, kdo byl a dokázal o tom tak zaníceně vyprávět.* V tom případě doufám že k prohlídce dostanu i výklad, ať je můžu skutečně docenit. *Usmála se.* No a proč ne? Začíná se bezpečně na zemi a pokud se člověk drží základních pravidel, nic mu nehrozí. *Vysvětlila.* Je to neskutečně osvobozující pocit, já osobně se na šálách nebo obruči i učím, občas to dodá tu správnou perspektivu, když je člověk hlavou dolů. *Uculila se.* Samozřejmě tě nenutím, ale pokud by ses rozhodl, nabízím. *S tím se porozhlédla po parku.* Lišky jsou moc roztomilé. Já osobně zbožňuji opeřence, hlavně havrany. Jsou neskutečně inteligentní a láskyplní. A koně. Není nic kouzelnějšího, než půltunové zvíře, které je tak neskutečně pracovité a zároveň něžné.
Když budeš chtít a budeš mít čas, klidně dojdi do galerie, kde pracuji, provedu tě, ukážu nějaká svá díla, která tam také mám a celkově tě provedu. *Pousmál se a popíjel svůj svařák, který mu moc chutnal.* Ehm jako nepopírám, že to zní lákavé, ale já bych se asi trochu přece jen bál a navíc jsem chlap, dělají tohle i chlapi? Já jen, že jsem to viděl provádět spíše ženy a dívky, tak abych pak u toho nevypadal jako mimoň. *Zasmál se a poslouchal dívku dál.* Páni, tak koně? To rád slyším, že někdo taky jezdí. Já sám občas jezdím na ranč za město, když se potřebuji odreagovat. *Usmál se na ni a očka se mu rozzářila.*
Přijdu moc ráda! Kdepak ji máte? *Rozzářila se.* To by bylo skvělé, moc ráda se podívám. Vždy se ráda dovzdělám v něčem zajímavém. *Nad jeho dotazem se, bylo-li to ještě vůbec možné, rozzářila ještě víc.* Jasně že dělají. A vypadají u toho sakra dobře. *Mrkla na něj.* Můj učitel profesionálně tančil, ale akrobacii dělal taky, o čemž mi neřekl, takže když jsem ho jednou vytáhla na obruč, hodně rychle mi spadl hřebínek, byl o kus lepší, než já. *Zasmála se.* Počkej, ukážu ti to. *Vytáhla z kapsy telefon a našla video, které z toho dne natočila.* Koukej. *Sama video zasněně sledovala. Bylo jasné, že ji k tomu momentu i k dotyčnému pojí velmi silné pouto.* Vážně? Třeba bychom si mohli někdy vyjet spolu? Mohla bych tě vytáhnout k nám do stáje, máme řadu skvělých koní, s některým by sis určitě sednul.
*Když slyšel, že by moc ráda přišla, byl moc rád.* Tak super, ono teď je tam přes den docela frmol, máme akce a různé výstavy, ale večery jsou klidnější a je méně lidí, klidně se můžeme domluvit a já ti udělám VIP prohlídku s výkladem. *Zasmál se. A řekl jí, kde přesně se galerie nachází, pak už jen poslouchal, jak mluví o tom, že i muži provádějí akrobacii.* Jako zní to dobře, ale i tak.* Uculil se a pak už jen sledoval video.* No dobře, tak jsem se spletl, tohle vážně nevypadá tak zle jak jsem si myslel.* Uchechtl se nakonec, než se pak na ni podíval a nad její nabídkou se usmál.* Pokud budu moct, tak bodu velmi rád, koně mám rád, projížďka na nich jen naprosto skvělá a pročistí si člověk hlavu.
Že ne? Uznávám, částečně za to může i vystupující. *Zasmála se.* Víš co? Pojďme to zjednodušit. Myslím tu domluvu na koně a výstavu. *Navrhla, když se dodívali, najela do kontaktů a opět telefon podala Casovi.* Pokud ti tedy nevadí se podělit o telefonní číslo, slibuji, že nebudu psát ani volat, pokud to nebude nutné. *Mrkla na něj a rozesmála se.* Ráda tě vezmu s sebou, bude fajn se taky projet s někým jiným, než s rodinou. Navíc, máme fríské koně. Člověk se na nich cítí jako král. *Usmála se zasněně.* Jen nám chybí kanadské lesy, město není pro koně to nejlepší prostředí, byť mají jen tu nejlepší péči a jsou až za městem, takže zeleně všude dost. *Pousmála se trochu smutně.* Byls někdy v Kanadě?
*Chvíli ji zmateně pozoroval, než mu došlo o co tu šlo.* Neboj se, rád ti dám své číslo, alespoň se pak lépe domluvíme. *Mrknul na ni. Vzal si od ni telefon a napsal do něj svoje jméno a číslo k tomu. Pak ji mobil zase podal.* Pokud budu moct jet, tak budu jen a jen rád. Jezdím sice občas, ale moc dobře a jak jsem řekl, je to skvělý relax. *Usmál se a pak ji jen poslouchal a přikyvoval na souhlas.* Ehm v Kanadě jsem nebyl, abych se přiznal.
Děkuji. *Pousmála se, když jí napsal číslo, dopila svůj svařák a pečlivě poskládala kelímek od něj, aby ho mohla vyhodit u nejbližšího koše.* Kanada je nádherná. Pokud jsi někdy slyšel něco o kanadských lesích, je to opravdu zážitek. Nádherné stromy, příroda celkově je tam nád- *Slova jí zamrzla v krku, když uslyšela podivné zaskřípění, které znělo trochu jako zvířecí, ale ne úplně. Kus od nich, možná sto, sto dvacet metrů, zahlédla modravý záblesk.* Slyšel jsi to taky..? *Zeptala se tiše.*
Není zač přece. *Sledoval jí, co dělala a jen se usmíval.* O lesích jsem slyšel. Mnoho mých známých v práci mi vyprávělo, že už tam byli nebo tam jezdí na dovolené a nemůžou si to vynachválit, takže na tom asi opravdu něco bude. Zdá se, že si někdy udělám výlet. *Chtěl pokračovat, ale to se zarazil už taky. Rozhlédl se a i on si všiml záblesku.* Ano slyšel a popravdě se mi to moc nelíbí. Tohle asi nebude světelná show. *Pronesl tiše a rozhlížel se kolem zda uvidí ještě něco.*
Ne, to rozhodně nebude… *Zamumlala. Modrý záblesk začal ve tmě získávat tvar, nebo spíš dva drobné tvary. Jenže nebyly jen dva. Bylo jich víc. Napočítala minimálně tři páry očí.* Merde *Zamumlala a kolem jejích prstů se objevila černofialová záře, zatímco pohledem pátrala po něčem, co by mohla použít na obranu.* Doufám, že umíš rychle utíkat. Zkusím je zdržet.
Tak tohle jsem opravdu nečekal a abych řekl pravdu už dlouho neviděl. *Pronesl směrem k potvorám, které se k ní pomalu blížily.* Utíkat umím, ale bránit se taky, zase tak marný nejsem drahá Val. *Uculil se a v očích se mu zablesklo. Lehce mávl rukou a kolem se začaly plazit kořeny rostlin, keřů a blízkého stromu, prozatím jen pomalu, plížily se kolem nohou obou a čekaly na povel, aby mohly pokračovat dál a zneškodnit nebezpečné protivníky, kteří se k ní blížili.* Pomůžu ti, nenechám tě v tom. *Mrknul a když se z jedné strany k ní blížilo jedno stvoření, které nakonec skočilo, Cas mávl rukou a největší kořen se zvedl tak, že démona probodl ve skoku.*
/Já doslova jednou a to u toho byl Gi./ *Pomyslela si hořce. Nehodlala se však vzdát bez boje. Poměrně rychle si však všimla, že na to zjevně nebude tak sama, jak si myslela. Castor zjevně vládl magií vlastního druhu, což teď nebylo vůbec na škodu. Na její tváři se objevil úšklebek.* Rozhodně neodmítnu trochu pomoci, drahý Casi. *Oplatila mu, zatímco po jednom z démonů pomocí telekineze mrskla prázdný kovový koš, spíš jen aby ho na chvíli vyřadila z boje a udělala si tak trochu víc prostoru pro třetího, kterého hodila oproti dalšímu z Casových kořenů, na který se démonovo tělo s křikem nabodlo. Jenže vzduch brzy kromě řevu démona proťal křik bělovlasé čarodějky, která najednou ucítila prudkou, nesnesitelnou bolest v kotníku a jakmile se otočila, aby se podívala, co se stalo, ucítila ji podruhé, jen tentokrát v jiném směru. Pokusila se ukročit, místo toho se však kecla na zem, protože se jí zamotala hlava a poraněná noha, u které si nebyla jistá, zda z ní vůbec něco zbylo, ji nedokázala unést. Netušila jak, nebo co přesně udělala, ale její pud sebezáchovy zareagoval za ni, když nechal její moc vybuchnout v jakési tlakové vlně, která vše v jejím nejbližším okolí odhodila o dobrých sto metrů dál.* CASI! *Zakřičela na něj, zatímco telekinezí odhodila démona k tomu poslednímu, který se právě osvobodil z koše a doufala, že její společník bude se svou magií dostatečně rychlý na to, aby je zlikvidoval, nebo alespoň pozdržel. Tohle náhle probuzení moci rozbilo jindy tak pečlivé iluze, takže namísto modrooké bělovlásky teď dívce pod čepicí slabě zářil krystal poukazující na nedávné použití magie, což bylo pořád nic v porovnání s rubínově červenýma, zářícíma očima, které díky černočernému bělmu zářily do prostoru jako dva žhnoucí rudé kotouče.*
*Už když mu řekla, že se o ně postará mu došlo, že asi jen člověk nebude. Možná typoval vílu, ale jakmile použila svou magii, hned poznal čarodějku. Z toho, že se tu objevili démoni moc nadšený nebyl, už díky tomu, že se doslechl, že se to poslední dobou stávalo často. Byl připraven bojovat dál, už se rozhlížel po dalším hnusném tvorovi, když uslyšel Val jak křičela, zpozorněl a jakmile pak zakřičela jeho jméno, jen mávl rukou a všechny kořeny, se v tu chvíli rychle vydaly směrem, kterým letěl poslední démon, načež se ozval opět hnusný řev, když se jeho tělo nabodlo na několik šlahounů. Ještě zkontroloval, zda se nikde neobjeví další, ale v další sekundě už běžel k Val, na kterou se zprvu jen překvapeně díval, než se vzpamatoval a dřepl si k její zraněné noze.* Nevypadá to moc hezky, ale máš štěstí, že jsem víla, co umí léčit. *Pousmál se a zhodnocoval, jak moc zraněná byla.*
*Val byla v obličeji ještě bledší, než obvykle, ale zatím se nějak držela alespoň v polosedě, i když se třásla.* Tak víla… *Špitla.* /To vysvětluje tu přírodní magii./ *Snažila se být zticha, nechtěla přilákat něčí pozornost, ať už dalšího démona, který mohl být potenciálně poblíž, nebo kohokoli s kolemjdoucích. Už tak existovala jistá pravděpodobnost, že někdo slyšel její křik, nebo viděl jejich magii. Modlila se, aby ne. Vzlyky tlumila ve své rukavici, zatímco druhou rukou horečnatě šmátrala v kapse, než jí do ruky vklouzly tři drobné kovové kuličky, se kterými si začala hrát, aby se alespoň v rámci možností uklidnila.* Strašně… To bolí… *Zamumlala sotva slyšitelně, zatímco se snažila nohu opatrně natáhnout, aby na ní spočívala co nejmenší váha jejího těla. Měla pocit, jako by jí démon nohu snad rozřízl.*
*Hned jakmile si prohlédl její nohu dívku vzal do náruče a nesl jí na nejbližší lavičku, na kterou ji pak opatrně položil.* Ano, jsem víla a ty jak se zdá čarodějka. *Kouknul na ni a pak kolem nich udělal iluzi toho, že tam vlastně pro nikoho ani nejsou, nikdo je nemohl vidět.* Je to ošklivé, ale nic, co bych nezvládl, jen to asi bude trochu víc bolet, proto se už dopředu omlouvám. *Zašeptal a o něco víc jí roztrhl legíny v místě zranění, aby měl k tomu lepší přístup. Nakonec na zranění položil ruku a nechal lehce plynout svou magii, aby alespoň ránu zacelil.*
*Mlčky přikývla, aby mu potvrdila jeho tip. Když ji zvedl do náručí, chytla se ho a víc se k němu schoulila. Snažila se zbytečně nevysilovat pláčem ani jinými přehnanými pohyby, přesto si se zaťatými zuby porozepla a skopla kozačku, aby Castorovi umožnila co nejlepší přístup k ráně. Přestože by jeho léčení na pozorovatele působilo nejspíš pohádkově, bolest byla snad srovnatelná s tou, co jí způsobil démon sám o sobě. Dívka ale stěží vydala nějaký zvuk, většinu utlumil rukáv její bundy.* Mon Dieu… *Zamumlala jen nakonec, objímajíc sama sebe. Byla v šoku. Byl strašný pocit si uvědomit, že její moc vycházela ze stejné podstaty, jako moc tohoto tvora. Že mohla takhle ubližovat u takového zvířete, mít takovou sílu.*
*Jakmile Cas udělal co mohl, ještě jednou nohu zkontroloval a pak pohlédl na dívku.* Omlouvám se za tu bolest, ale jinak to nešlo, rána se zacelila a mělo by to být dobré, tedy alespoň z téhle stránky. Určitě to bude chtít doléčit a odpočívat, nešlapat na nohu pár dní, nechat to doléčit úplně. *Zašeptal a pohladil jí po tváři.* Mám tě někam odnést nebo tak? *Optal se starostlivě.*
T-to je v pořádku. Děkuji, Casi…*Val se pokusila o jakýsi chabý úsměv, který v kombinaci s jejíma očima působil téměř děsivě a mlčky ho objala. V té pozici jen chvíli zůstala, aby se uklidnila, poté se pomalinku odtáhla.* Zavolám si Uber, kdybys mi pak do něj pomohl, byla bych ti vděčná. Sakra, někde tu mám tu druhou botu… *Zamumlala, zatímco se po ní rozhlížela.*
Není zač drahá Val. Mrzí mě, že to dnešní setkání dopadlo takhle. *Objal ji také a pak na ni pohlédl.* Pomůžu to a rád, to je to nejmenší, co mohu udělat. *Pronesl a koukal na ni, než ji pak podal botu a pomohl ji a nohy, sám ji podpíral a pomáhal ji.* Bolí to ještě? *Optal se jí*
*Sice se sotva zahlédla v jeho očích, ale okamžitě jí došlo, jak vypadá.* Promiň… *Špitla a zasoustředila se na iluze, aby své oči opět přeměnila na ledově modré.* Skoro vůbec. *Pousmála se, přestože ji noha stále bolela, ačkoli už o poznání méně. Tašku měla naštěstí stále na zádech. Vrátila kuličky do kapsy a vytáhla z ní telefon, zavolala si Uber a pak se smutně pousmála.* Mamka zešílí. To už bude za poslední týden podruhé, co jdu domů od krve.
Mě se omlouvat nemusíš, opravdu. Já tě nijak nesoudím a navíc, líbí se mi ta tvá pravá podoba. *Pousmál se na ni a pomáhal jí, jak jen mohl.* Tak to jsem rád, zahojil jsem to, jak nejvíc to šlo, ale chce to ještě klid a nohu šetřit, než se to zahojí plně. *Pronesl a spolu s ní pak čekal až jí dojede Uber, aby jí mohl odvézt domů.* Tu krev bych mohl skrýt iluzí, ale nevím, zda by to až domů vydrželo. *Řekl ještě a pousmál se. Bylo mu líto, že to skončilo takhle, ale byl rád, že byl v pořádku a že jí mohl nějak pomoct.*
Děkuji, Casi. Jsi opravdu moc hodný. *Usmála se na něj vděčně a malinko, sotva znatelně se začervenala.*To moc nepomůže, stejně by to prošlo prádlem. *Povzdechla si s úsměvem.* Ale děkuji. Ale nejspíš bude lepší, když si na to bude zvykat, má dost blízká přítelkyně je upírka. *Pousmála se a nechala si pomoci do auta, když uber přijel.* Moc děkuji za svařák a až na tu trochu adrenalinu hezký večer. *Na rozloučenou ho ještě jednou objala.* Až se dám dohromady, domluvíme se na té vyjížďce. Ráda tě uvidím za příjemnějších okolností, drahý Castore. *Usmála se na něj srdečně.*
Rád pomohu, pokud je to v mých silách drahá Val. A jsem opravdu rád, že jsi v pořádku. *Pousmál se a sledoval, jak se lehce červenala, přišlo mu to roztomilé.* Nějak se to matce snad vysvětlí a ty na sebe dávej pozor, ať na tebe dává pozor i tvoje přítelkyně. *Mrknul a pomohl jí nasednou do auta, načež se na ni ještě podíval.* Odpočívej, leč se a pak se moc rád domluvím na čemkoliv. *Usmál se na dívku mile.* Měj se hezky a rád jsem tě poznal. *Dodal ještě a jakmile se rozloučili, zavřel dveře a nechal auto odjet, sám se pak vydal k sobě domů.*
*Remi si vybral, že se pro dnešní den vydá do parkz. a tak taky udělal. Za oblékl se do hnědých kalhot, bílého roláku a černého kabátu, na obličej si dal iluzi, takže nebyly vidět jeho rány. Ernovi řekl, že se bude ještě léčit a on svolil, proto byl rád za to, že mohl tak nějak v klidu ještě odpočívat. Vzal si se sebou kytaru a když došel do parku, vytáhl nástroj, posadil se, a začal hrat5, ani nevěděl co. Tak nějak, co mu přišlo na mozek.*
*Timea seděla na jednom z kamenů na břehu jezírka v parku a sledovala hladinu vody, okolí, a tak nějak vnímala celou tu faunu a floru kolem. Dokonce ji napadlo, že by si do vody zase vlezla jako minule, ale bylo už dost zima, dokonce sněžilo a kdyby to udělala a viděl jí nějaký člověk, asi by nechápal, co tam dělala. Proto dneska jen seděla na břehu. Na sobě měla černé kalhoty, bílé svetr a černý kabát. Kolem krku měla bílou šálu a zamyšleně hleděla před sebe, když uslyšela hudbu. Zbystřila a otočila se za melodii, kterou slyšela. Chvíli ještě seděla, ale pak se postavila a šla tím směrem. Po chvíli došla k mladíkovi, který seděl na lavičce a hrál na kytaru. Tia se postavila o kousek dál a poslouchala.*
*Mladík dal hrál a Hrál, když se po chvilce sešli kolem něj lidé, tak se n ně jemně usmál. Nakonec ale, když tedy dohrál a kytaru uklidil, tak na místě zůstala stát, co si tak všiml , už je jedna dívka. Remi se na ni po otočil a jemně e usmál.* Líbilo se? *Optal se Timey, zatímco si kytaru v pouzdře, které bylo pevné a tmavé, položil vedle sebe, opírající ji o lavičku.*
*Jakmile dohrál, tak nějak si uvědomila, že tam pořád stojí a že je vlastně už jediná, která tma zůstala ještě poslouchat, koukla se kolem sebe a pak na něj, načež se usmála a lehce začervenala.* Ano líbilo, bylo to úžasné. To byla vlastní píseň? *Optala se Remiho a popošla o něco blíž.* Hádám, že tady chodíte asi často, občas zde slýchávám podobné písně. Teda pokud jste to vy, ale hádám, že asi ano. *Usmála se na něj mile.*
*Remi se na ni uculil a pak kývl hlavou na souhlas.* Ach ano, ano, toto byla moje píseň. Tak nějak je skládám spíše, než abych hrál jiné, hlavně tedy, poslední dobou.* Usmál se, a pramínek vlasů si dal za ucho, čímž odhalil jeho špičatý vršek.* Mam hudbu rád, o to více, když je vlastní. Vy na něco hrajete? *Zeptal se dívky a když vstal, pomalu k ní natáhl ruku.* Remi.¨
Aaa takže muzikant? *Uculila se dívka a sledovala ho.* A na volné noze zpívající jen v parku nebo máte i kapelu? Mimochodem, ty písně jsou opravdu krásné, jde vidět, že jdou od srdce a že to není jen tak ledajaká slátanina, kterou občas muzikanti vypouštějí ven. *Culila se od ucha k uchu a když viděla jeho špičaté uši, oči se jí rozzářily. Poslední dobou měla štěstí jen na upíry, ale konečně natrefila na vílu. Když jí pak podal ruku, potřásla si s ním.* Timea. *Pronesla a sledovala ho.* A hraju na klavír, občas zpívám, hudbu mám ráda od mala, přivedl mě k ní můj otec a nadání jsem podědila taky po něm. *Přiznala.*
*Remi se uculil.* Zatím ještě na sólové noze, ale ke kapele už není moc daleko. Bylo to delší dobu k řešení, a teď už je to skoro hotovo, takže kapela bude. A děkuji moc. *Usmál se. Ruku ji pak stiskl a pak na ni koukl.* Páni, na klavír jsem se vždy chtěl naučit, zvládnu na něj tedy jen základy, ale, no, snažím se. *Usmál se.* , mohu té někam pozvat?¨
Jestli budeš chtít, můžu tě to naučit. Občas dávám lekce, takže nebude problém, tě doučit zbytek a uvidíš, že za chvíli budeš válet. *Pronesla s úsměvem a dál jej poslouchala, když mluvil o kapele.* Teda, tak to držím palce, aby to všechno vyšlo jak má a pokud budete mít koncert, ráda se přijdu podívat a poslechnout si vás. *Mrkla a culila se.* Můžeš, pokud chceš, já budu ráda, že strávím trochu času s vílou. *Přiznala a víc se zachumlala do kabátu.*
*Remi se na ni uculil. Byl rád, že narazil na tak fajn osobu, přeci jen, po dlouhé době to byl někdo milý, kdo jej nechtěl sežrat a kdo se tu a ním držel, trávil čas a jen prostě ocenil jeho um. Na její návrh ji kývl a pak se jemně usmál, tak, aby jej ještě nebolela tvář.* Tak jo, to bude fajn, a jasně až se o tobě do vím víc a třeba to, jak té kontaktovat, tak se ti ozvu. *Uculil se. Pak se jeho úsměv o to více rozšířil.* Ale, a s kým pak mám já tu čest? *Optal se.*
*I Tia byla ráda, že po delší době potkala někoho, kdo je jí podobný, kdo je také víla a je milý. Ano Dominic byl milý, ale byl upír a ona poslední dobou měla štěstí jen na ně. Už si chvílemi myslela, že víly v městě ani nejsou.* Pokud chceš, dám ti na sebe kontakt. *Vytáhla z kapsy malý papírek a tužku a napsala na něj svoje číslo, které mu pak podala.* A nebo mě prostě najdeš v parku. Trávím tady dost času, nejen ve volném čase, ale taky proto, že tady pracuji, starám se o zdejší faunu a také pracuji v malém květinářství a zahradnictví kousek odtud. *Usmála se na něj mile.* Taky s vílou, konkrétně nymfou. *Usmála se na něj, měla hroznou radost.*
*Remi ji poslouchal, převzal si od něj pak číslo a vzala si jej k sobě. Pak se na ni podíval a usmál se.* Páni, pracuješ v zahradnictví, no i když, to bych u víly asi tipoval. V zahradnictví tady pracuje i manželka mého strýce, neznáš ji? *Řekl vile její jméno a čekal, co na to odpoví. Pak už i dál pouzdro s kytarou na záda a zamířil směrem ke kavárně.*
Mám ráda, když jsem poblíž přírody a vody, tak nějak mi to chybí. *Pokrčila rameny a usmála se, načež pak poslouchala co povídal a když řekl ono jméno, usmála se ještě víc.* Ano, je to jedna z mých kolegyň. Střídáme se, je moc milá a hodná. *Přiznala a pak spolu s Remim mířila ke kavárně na něco teplého, co by je zahřálo.* Je moc milá, netušila jsem, že má manžela vílu, vím, že tam občas pro ni do práce chodí. Jsou tak sladcí. Teď si dokonce budou adoptovat malou holčičku. *Usmála se, když nakonec vešla do kavárny a čekala až tak udělá i on.*
Ach, jak je ten svět malý, no ne? *Rozzářil se Remi. Když platí došli do kavárny, podržel ji dveře a posadil se, pak na ni mrkl.* Je hodná, a je i Mano, a ta malá, o té vím, je to Angie a budu ji dělat chůvu, někdy se za vámi stavíme, to by šlo. *Usmál se Remi mile.* Tak ji, a co si dáš? Zvu tě!
*Nad jeho otázkou jen s úsměvem přikývla, vešla a posadila se ke stolu.* Tu jsem ještě neviděla, ale prý tam bude taky občas chodit, tak se těším. *Usmála se.* Počkej vážně budeš chůva? Tak to je super, teda neumím si představit chlapa, jak hlídá děti, ale pokud ti to půjde, proč ne, to chci pak vidět. *Zasmála se.* A jen se stavte, budu moc ráda. Teď máme pár dní zavřeno, ehm trochu nás vykradli, ale až budeme zase v práci, bude fajn, když se zastavíš. Popravdě jsem ráda, za to, že potkám vílu, mám teď štěstí jen na upíry. *Podotkla a zazubila se, když pronesl, že jí pozve.* Víš, že nemusíš, ale moc děkuju, dám si latte.
*Uculil se na ní a pak nad tím jen mávl rukou.* Ale no, to nevadí, rád tě pozvu. araf se s Angie i zastavím, bude to hezké, bude asi po mamce a tátovi, na kytky, prý je moc milá. Trochu se toho bojím, ale to asi přejde. No a teď k tobě. Ty máš takhle, jako říct, někoho? *Zajímal se.* Manžel, přítel, dítě? *Zkusil a na tváři mu hrál úsměv.*
Co jsem slyšela, tak je to pravda. Květinám rozumí moc dobře, tak se těším až k nám dojde, určitě bude chtít pomáhat. A neboj se, hele myslím, že klíčem je to, najít společnou řeč a pak už to jde samo. Jsou to děti, s nimi to není tak složité, jak to vypadá. *Sladce se usmála, když pak změnil téma, lehce se začervenala.* Ne já děti nemám a nevím, zda kdy budu chtít. Manžela taky nemám a s přítelem jsem se rozešla před nedávnem a myslím, že jsem udělala dobře. *Pousmála se lehce.* A co ty? Jak to máš ty? *Optala se jej na oplátku.*
*Remi se na ni usmál.* Tak, třeba se něco najde, co ty víš. Ještě máme život přžed sebou.* Mrkl na ni. Pak už si spolu dopili čaj, a pokud neodešla dřív, tak se nakonec před kavárnou rozloučili a Remi se vydal na cestu domů.*
*Nejedno srdce v New Yorku se rozjásalo v záři vánočních světel, která rozzařují Central park v této nejkrásnější části roku. Při vstupu na vánoční trhy se návštěvník ocitne v pohádkovém světě, kde se snoubí vůně skvostných dobrot, skořice, teplého punče i svařáku. Celý prostor je ponořen do nádherné výzdoby, kde se každý stánek snaží předvést svůj unikátní vánoční šarm. Vzduch je plný vůně pečených kaštanů, horkých koblih a kořeněného jablka, což dodává celkové atmosféře tu správnou vánoční notu. Občerstvení na trzích je pravým rájem pro gurmány. Lahodné vůně palačinek s javorovým sirupem, křupavých bramborových hranolků a teplých vánočních nápojů jako horkého punče či svařeného vína se linou vzduchem. Zvuk vánoční hudby a veselého hovoru se prolíná uličkami.* *Procházka mezi stánky se stává magickým zážitkem, když oči návštěvníků spočinou na tisících třpytících se světýlkách a vánočních ozdobách, ať jde o baňky, hvězdu na strom, řetězy, střapce v různých barvách a podobně. Prodejní stánky lákají svou nabídkou ručně vyráběných výrobků a originálních dárků, které zde můžete sehnat pro své blízké. Od unikátních vánočních ozdob přes hračky a ozdoby do domu po teplé pletené šály, ponožky, kulichy a rukavice - vše zahaleno do vůně skořice a vánočního koření.* *Pro ty, kdo hledají více než nákupy, jsou připraveny různorodé aktivity. Vánoční dílny nabízí možnost vlastnoručně vytvořit vánoční ozdoby, čímž si návštěvníci mohou odnést kousek magie do svých domovů. Malí i velcí se mohou těšit na pravidelné vánoční koncerty, které naplňují prostor zpěvem tradičních koled a vánočních hitů. Na programu při začátku jsou školní sbory, posléze se přejde ke skupinám různých umělců.* *V závratném zimním vzduchu si návštěvníci mohou zahřát prsty na šálku horkého jablkového moštu či aromatického punče, kterými jsou trhy přímo prostoupeny. Chuťové pohárky budou rozmazleny rozmanitými lahůdkami, od tradičních vánočních cukroví až po světové speciality podávané na stánkových tržištích.* *Vánoční trhy na Manhattanu nejsou pouze místem pro nákupy a občerstvení, ale také pro rodinnou zábavu. Děti se mohou těšit na setkání se Santou a svěřit mu své přání, vyfotit se s jeho skřítky, jimiž jsou mladí studenti a dobrovolníci v stejnokroji, pohádkové představení nebo zábavná jízda na kolotoči. Setkáte se i s dětmi, které si hrají na kluzištích, staví sněhuláky a plní si srdce radostí.*
*Je to už druhý týden, co se vrátil do rodného domu a pořád se ještě neozval své adoptivní dceři. Pravděpodobně pro to, že Vánoce jsou pro ni vždy dost citlivým obdobím kvůli samotě. Obdobím, kdy nemohli být spolu a trávit svátky společně. Letos se to však konečně změní. Hodlal se ukázat až s dárkem a ideálně i jakž takž uklizeným domem, kam ji chtěl pozvat. Obával se, že to nestihne a došel k rozhodnutí, že veškerou snahu upře pouze k jediné místnosti - kuchyni a jídelnímu stolu. Vše ostatní bylo až druhořadé. Celkově před ním byla prostě hromada práce, ale na Vánoční trhy si čas našel, stejně jako minulý víkend kdy se účastnil Gatsbyho párty, kde se nakonec vůbec nebavil i když miluje tanec a společenské události. Nenašel se nikdo, kdo by jej zaujal, pokud nepočítal zmařený čas na baru s nesympatickou civilkou, které koupil pití a vůbec si nerozuměli. Už si ani nepamatuje její jméno, nicméně nepříjemná pachuť z celé akce zůstala. Připadal si osamělý. Asi stejně jako byla, nebo stále je osamělá i jeho dcera. Styděl se, za všechen ten čas, který promarnili. Jeho největší obavy se prozatím ukázaly, jako liché. Nikde jej nenaháněli vlkodlačí kulty, ani fanatičtí alfové. Byl klid. Možná až příliš velký klid. Přál si prožít tyto Vánoce jako obyčejný civil, kdy by neměl starosti o nic víc, než kolik napeče cukroví, kde sežene dárky a zda se povede večeře.* *Trhy jeho náladu značně pozvedly. Vždy miloval stánky, davy lidí a vstřebával Vánoční atmosféru. Pomalu se šoupal od jednoho stánku k druhému, zda mu do oka nepadne něco, co by se Styře líbilo. Občasně něco koupil, malé dekorace a tak a taky se zastavil před stánkem s horkou medovinou. Jop, tu si rozhodně nemůže nechat ujít.*
Napriek tomu, že v NY začalo zmné obdobie, nemá v zoo o nič viac práce ako doposiaľ. Zmeny sa mu nijako nemenia a možno len, že okrem bežnej práce teraz musí likvidovať aj sneh. Preto si dnešné voľno rozhodol užiť naplno a vybral sa do centralu na otvorenie vianočných trhov. Má so sebou aj malý pultík, ktorý člověk može poznať zo zápasov, na kterých predávajú jedlo rovno medzi divákmi. Kedysi dávno taký videl v nejakom filme ako na ňom hostesky v kasíne predávajú cigarety, tak sa rozhodol vyrobiť si taký. Nosí ho zavesený okolo krku, a napriek tomu, že dnes docela sneží nie je příliš naobliekaný. Stále si užíva zmeny počasia, ktoré mu NY prináša. Tak čo ochutnáme ako prvé. Zamyslí sa a ani sa nenazdá navštevuje tretí stánok s jedlom a zapratáva svoj stolík pochúťkami. Nerieši, že vyzerá ako exot. To nerobil nikdy. Proste užíva dnešnú atmosféru.
*Kim už kolikrát v přechozích letech napadlo, jestli není magor, když chodí na vánoční trhy se seznamem. Jasně, taky se tam byla projít, dát si punč, nebo něco podobného, a kochat se atmosférou vánoc, ale krom toho tam bylo pár drobností, které chtěla koupit. Narozdíl od velkých dárků, které už měla povětšinou objednané a zabalené s předstihem, tady byly věci, které si vyhlédla a chtěla je přijednom pobrat, když už tu byla. Dnes však nepřišla sama. Společnost jí dělala její modrooká blue merle border kolie, která poslušně poklusávala vedle své majitelky. Nápad s punčem se ale sesypal jako domeček z karet v momentě, kdy ucítila medovinu a vzpomněla si na tu, kterou si dali s Robertem v lunaparku. Třeba jí tady dokážou vyrobit něco podobného? Došla tedy ke stánku a objednala si medovinu se skořicí a jablečným džusem. Narozdíl od lunaparku, tady do stánkaře nezarazilo. Zatímco si objednávala, Maya došla až ke GERETOVI, kterého přátelsky šťouchla čumákem do nohy a koukla na něj, zatímco přátelsky vrtěla ocasem.*
*Vybíral dlouho, třebaže měl chuť na zcela obyčejnou, přírodní medovinu, zmátla jej široká nabídka. Krom typické mandlové, nebo skořicové, tu byla i borůvková.* /Borůvky mám rád... Moc rád./ *A to i ve vlčí podobě. Byl to boj, ale přišla na něj řada, tak musel něco říct. Rozhodl se, že teď si dá tu přírodní a o chvilku později tu borůvkovou, ať už do toho dávali co chtěli, chtěl věřit, že je to ideálně jen přírodní sirup, ale realita mohla být mnohem nepříjemnější. V podobě umělých aromat. Zaplatil a pořád měl ještě oči i mysl u borůvek, když slyšel, co si objednala slečna za ním. Rozpačitě si ji prohlédl a udělal místo.* /Jablečný džus do medoviny?/ *No nestačil se divit, jaké chutě dnes mladé dámy mají.* *Poodešel kus dál, aby nezavazel, ale přichomýtl se k němu pejsek té blondýnky s opravdu krásnýma očima. Borderky jsou považovány za nejinteligentnější psí rasu. Osobně by si asi vybral spíš Australáka, co je mohutnější, ale kdo je on, aby vybíral... Ještě by se pak s ním musel dělit o misku...* Ahoj malička *usmál se na fenečku a sklonil zápěstí volné ruky, kdyby chtělo zvíře nasát jeho pach. Nic dobrého u sebe neměl a i kdyby ano, bez dovolení by cizímu pejskovi nikdy nic nedal.*
*Natalie vešla na trhy a Elaine si oddechla když konečně sešla z námrazy. Natalie se pousmála a šla ke stánku se svařakem a o jednala dva, pro ní a Elaine. Trhy byly pro ní jako mladou upírku novinka a chtěla si je projít, vůně skořice a hřebíčku jí připomínala dětství a Vánoce v Kanadě* Páni to jt hustý...*Elaine se držela Natalie aby nespadla na ledu* je je...ale moc [link src="to.tu"] klouže *přidala Elaine a usmála se na to když jí Natalie nabídla svařák. obě si do něj nalili jejich Speciální přísadu, krev*
*Fenka ke GERETOVI natáhla hlavu a ruku mu očichala, než do ni začala šťouchat čumákem, aby si vynutila drbání. Kim mezitím zaplatila a otočila se, aby zjistila, kde fenku má. Když ji uviděla, jak prosí o drbání u neznámého muže, jen se pro sebe pousmála a došla blíž.* Zdravím. *Zazubila se.* Snad vás neobtěžuje. Je to zlatíčko, jen občas trochu vlezlé. /Nebo spíš, vybírá si chlapy, se kterými se bude bavit./ *Pomyslela si pobaveně.* Mimochodem, ty perníčky vypadají moc hezky. Doporučil byste mi stánek? *Usmála se se zájmem, než k němu napřáhla k němu ruku.* Jinak ahoj, já jsem Kim.
*Na podnose si nesie už slušnú dávku kontrabantu, od pečených gaštanov, ktoré si obľúbil až tu , až po rozne verzie vianočného cukroví. Prechádza sa pomedzi ľudí v rytme vianočných kolied a do toho si medzi ochutnávaním koláčikov pospevuje. Miluje staré klasiky, ale nevadí mu sa započúvať aj do niečoho súčasného. Mama mu večne vravela že má dušu starca, aj keď jeho telo je mladé. On len vravel, že si len užíva z každej doby to čo za to stojí. A nie je to tak že by mal večne rád len to hodne staré. Prechádza okolo okolo nejakých dievčat (NATALIE a Elaine), ktoré vyzerajú ako študentky a lejú si niečo do pitia. Len prekvapivo pozdvihne obočie a pokrúti hlavou.* Myslím slečny, že to tú chuť vína len pokazí. *Prihovorí sa a hodí si do úst pečený gaštan. Šupky z neho si skryje do vrecka svetra a chystá sa olúpaŤ ďalší.*
*Fenka měla mokrý, ale jinak heboučký čenich, kterým mu dloubala do dlaně, dokud ji neotevřel a prak pod jeho ruku vsunula hlavu, bylo jasné, že chce podrbat. Jen jemu to bylo trapné, hladit cizího psíka, tak se zahleděl k jeho majitelce. Ne to je v pořádku usmál se a vynechal pozdrav. I ona zvolila jeho častou taktiku, kdy člověk neví, zda vykat či tykat a řekla že jej zdraví. Bohužel to nemohl opakovat po ní.* Co tohle? jo… hmmm, no, ale nevím jak chutnají.* vyjádřil trochu bezradně* "já myslel, že bych je použil spíš jako dekoraci *vylezlo z něj rozpačitě. Trochu divný, ale to byl koneckoncůj obsah jejího kelímku taky. Každý má to svý…* Geret *představil se a potřásl jí rukou.* *I tak zamířil pár kroků od místa kde stáli, aby jí ukázal prstem na nedaleký stánek s cukrovím* Je to hned tady… Víš, já jako normálně peču, jen se mi to ale nikdy pak nechce zdobit *Měl potřebu se obhájit. Fenečka byla opět u něj, tak ji tentokrát pořádně pohladil.* Nechtěla bys ji nechat u mě, než si nakoupíš? *nabídl se. U stánků se tvořila fronta, někdo by mohl nedopatřením zvířeti šlápnout na nožku či ocas a jemu by to nevadilo. Medovinu v ruce doteď neochutnal, pořád byla horná, tak stejně nezbývalo než postávat a foukat.*
*Natalie dostala zprávy od Val a usmála se* Dominic a Val je nedaleko!..Jdem hledat! *Zatáhla za Elaine a vydala se do davu hledat. Nat se přitahovala lidmi s horkým pitím v ruce. Elaine se hnala za Natalii a povzdechla si* Počkej!! Natalie! Zpomal! *Vzala natalii za tuku a přitáhla jí blíž* Klid!..*Natalie se zastavila a koukla na Elaine. Přikývla napsala Valerii ať je najdou u stánku s půncem a obě se vydali tam*
Kdepak, nevadí. Sedmnáct. *Odpověděla na jeho dotaz s úsměvem, pak už jen poslouchala jeho vysvětlování.* Já tě nesoudím, neboj. Každý děláme něco. *Přikývla, zatímco se blížili ke stánku s punčem a ona vyhlížela dobře známou zrzavou a blond kštici vlasů. Když si obou UPÍREK všimla, s úsměvem k ni vyrazila, ani nevnímala, že zrychlila krok, když se blížila k NAT. Snažila se ale přesto být potichu, aby ji hned neslyšela. Na tohle plížení za rusovlasou už si zvykla, byla to jedna z jejích oblíbených činností. Jen doufala, že ji neprozradí kulhání. Když byla dost blízko, skočila ji zezadu na záda a pevně ji objala.* Nazdar, netopýrko. *Zazubila se, pak trochu rozpačitě zrudla, když si uvědomila, že jsou tam vlastně i Elaine a DOMINIC. S tím seskočila zpátky na zem a stěží potlačila bolestné zakňučení, když celou vahou dopadla na levý kotník.* Kruci to byl pítomý nápad… *Zamumlala.* Dobrý večer, Elaine, vás samozřejmě také moc ráda vidím. *Dodala a objala i druhou upírku, jen tak tak udržela vážnou tvář, když zaslechla BENŮV komentář ohledně dochucování pití. Dotyčný musel být civil, když si ničeho nevšiml. Rozhodla se tak krotit svůj slovník.* Speciální dieta. *Zazubila se na muže aniž by to dál rozváděla.* Jaký jste si daly? *Optala se obou žen s úsměvem, sama měla chuť nějaký vyzkoušet.*
Sedmnáct, páni, tak to jsi v podstatě ještě mládě. *Pronesl Dominic, a poté si zasmál. Hned poté se ale otočil na Nat, za kterou došli. Dlouho jí neviděl, a byl za tohle setkání vcelku i rád. Když ji dost vyobjímala Val, tak se na ní usmála, a potom k ní přistoupil aby jí on mohl věnovat vřelé objetí.* Ahoj maličká, moc rád tě zase vidím. *Pronesl, držící pevně ve své náruči, a spokojeně se usmíval. Když se poté odtáhl, tak pokynul i El, kterou taky upřímně docela rád viděl.* Tak co, jak se bavíte? Jak se máte? Optal se Dominic obou upírek.*
Val! *Nat se otočila na ni a objala VALERII pevně* Tak ráda tě vidím! Ani nevíš jak! Jsi v pohodě?-..Dome! *Nat hned objala DOMINICA ještě pevněji a nzazubila se* že se ani neozveš Hajzle! *Nat ho píchla do boku a překřížila ruce* Mám pro tebe něco Val..*Nat jí dala menší krabičku a usmála se* Otevřít později okay?..A ty..*Obrátila se na DOMINICA* Ty někdy odepiš..teď co se ti stalo krásko?
*Bob se rozhodne vyrazit na trhy. Minulý rok byly docela zajímavé. Chce si tu najít něco dobrého, protože má chuť na sladké. Na sobě má dlouhý černý kabát. Pod ním tmavé kalhoty a šedý rolák. Vlasy má trochu rozčepýřené, ale vůbec to nenarušuje jeho celkový vzhled, který je docela elegantní. Mezi rty má cigaretu. Pro běžného civila to je aspoň běžná cigareta. Jenže pro ty co vidí do stínů je zvláštní kouř. Není jako z běžné cigarety, ale v kouři jsou rudé jiskry magie. Jak jde parkem, tak si pobrukuje a jakmile se blíží ke stánkům, tak cigaretu uhasí a schová. Taková menší výhoda magie. Povzdechne si a sáhne si pro jistotu do kapsy. Má tam krabičku. Chce jít za TAYEM, ale nejdřív si chce dát něco dobrého. Napíše tak TAYOVI, že je v Central parku na trzích a vezme si něco dobrého. Víc mu nenapíše a zamíří mezi stánky. Narazí tam na stánek se sladkým cukrovím. Dominantní jsou perníčky. Jenže jemu se líbí linecké a rohlíčky. Takže tam stojí a zvažuje, co si dá.*
*Zrovna se chystal na řezání baličáku podle desky, aby mohl jít kreslit, když mu zacinkal mobil. Čepel odlamovacího nože tedy zasunul, aby předešel zbytečnému zranění. Ano, zahojilo by se mu to hned, ale nač si špinit oblečení. Předmět, co jej vyrušil, nato zvedl, zapnul a podíval se na to, kdo mu napsal. Zvesela se při přečtení jména usmál. Možná až potutelně, jako sluníčko na hnoji. Být tam Nat, určitě by se ptala, kdopak a copak mu píše, že se nemůže tvářit normálně. V rychlosti nicméně vstal, desku se vším odložil bokem, aby se to nepletlo pod nohy, když tak letá z jedné části své komnaty do druhé. Na sebe si vzal víceméně totéž, jako když se poprvé s Robertem setkal – bílou košili s volánky, černé kalhoty s vyšším pasem a korzet. Jako noty zvolil Steelky a ve finále přes sebe přehodil i teplejší kabát téže barvy jako měl kalhoty. Uši mu pak zdobily jednodušší náušnice s pryskyřicí. Do kapes si schoval mobil a klíče, zatímco přes rameno si přehodil brašnu s fotoaparátem. Před odchodem za Sashou si pak nasadil rukavice. Po chvíli přemlouvání a čekání nakonec nato vyrazili vstříc Central Parku, kde hned bez váhání začali čaroděje hledat. Nějaký čas jim to oběma zabralo, než Tay nakonec ROBERTA spatřil a rychlou chůzí k němu se svým doprovodem v patách dorazil.* Guten Abend, Lieber. *Pozdravil BOBA ve svém rodném jazyce, načež mu věnoval vřelý úsměv a otevřel náruč k objetí.*
*Okaté ignorovanie mu napovie, že v danej spoločnosti nie je vítaný, a tak sa rozhodne, napriek malej poznámke blond holky, posunúť niekam ďalej. Veľa ľudí postáva v radoch na varené víno, či medovinu, perníčky a ďalšie chutné zákusky, či dokonca rozne ručné výrobky od výmyslu sveta. Dokonca sa mu podarilo prejsť i okolo pódia kde má Santa svoju dedinku s elfími pomocníkmi a deti sa mu tam striedajú na klíne.* /Ja len dúfam, že tam nehraje toho Santu nejaký úchylák čo má rád detičky... predsa len by to bolo troch nevhodné./ *Napadne ho podivná myšlienka a radšej sa vzdiali, lebo by mal chuť sa postaviť do rady a zistiť to tak, že si mu sám pojde na ten klín sadnúť a podrobí ho výsluchu. Preto hľadá niečo čo by rozptýlilo jeho myseľ a pohľad mu podne na border kóliu, ktorá postáva u svojich majiteľov. Vyšší chlapík s pohárom teplého nápoja (GERET) a mladá blondýnka (KIMBERLY). Príliš si ich nevšíma, a len tak sa prihrnie k psíkovy.* Čauko ľudkovia. Pekná borderka. Mohol by som si ju pohladiť? *Zaujíma sa a už strká ruku do vrecka v ktorom nosí vždy nejaké psie a kočacie pamlsky.* Pamlsok? *Ukáže ho majiteľovi aby vedeľ, že to nie ej nič nezdravé.* Kus sušeného prasiatka. *Oznámi a čaká na povlenie.*
*Bob stál před těžkým rozhodnutím. Co a kolik cukroví si má vzít. Šlo o důležitější otázku, jako kdyby se měl rozhodovat, zda někoho oživí. Nakonec se rozhodne a řekne si o linecké, rohlíčky, vosí úly a perníčky. Má z toho radost. Našel si totiž rytuál v podobě nějakého teplého nápoje a něčeho sladkého přesně ve tři hodiny. Zaplatí a krabičku si dá do tašky, kterou si vezme také. V tom uslyší známí hlas. Oči se mu rozzáří a on se uměje na upíra.* Hallo der Schatz.* Pozdraví ho a obejme. Pak se oddálí a usměje se.* Vyrazili jste na trhy? Vloni jsem tu měl úžasnou kávu. Ale vám můžu koupit horkou čokoládu a jen ji upravím, abyste ji mohli.* Nabídne jim a zazubí se na ně.*
*Najít BOBA jim naštěstí nezabíralo víc času než samotná cesta do Central Parku. Jako první jej zahlédl Tay, u stánku s cukrovím. Bez váhání k němu došel a s radostí ho pozdravil. Když pak zaslechl, co ROBERT v němčině řekl, poděkoval v hlavě za to, že se nyní nemohl červenat. Kdyby byl totiž ještě člověk, určitě by se na jeho tvářích vyskytl ruměnec.* Naposledy jsem byl na londýnských trzích ještě před přeměnou, takže je tohle pro mě po delší době trochu..no už jsem si odvykl. Ale vypadá to tu krásně. *Uznale kývl a krátce se kouknul na brašnu s fotoaparátem, než opět hodil pohled po BOBOVI.* Já bych radši punč. *Předběhl mládě Sasha s lehce rozpustilejším úsměvem.* Když tu horkou čokoládu tak krásně nabízíš... rád si dám. *Zazubil se na ROBERTA Tay krátce.*
*Bob TAYE i SASHU poslouchá a má radost. Dlouho je neviděl a docela mu chyběli. Pak si však vzopomene, proč je neviděl a úsměv mu zmizí. Rychle se rozhlédne a zamíří ke stánkům s horkou čokoládou a punčem. Jde rychle a má červené špičky uší. U stánku chvíli stojí frontu a schová bradu i s pusou do roláku.* Dnes je zima, že?* Ozve se stánkař a Bob se pousměje. Pak se pustí do objednávání. Malou horkou čokoládu do velkého kelímku a stejně tak punč. Pro sebe si nic neobjedná. Odnese oba kelímky stranou mimo pohledy civilů a pro jistotu udělá kolem iluzi. Sáhne do vnitřní kapsy kabátu a vytáhne plechovku s krví. Odkupuje je od Ismaela pravidelně a vždy nějakou má. Krev z plechovky nalije do nápojů a znovu je ohřeje než jim ji donese.* Tak tady máte. Nevím jakou příchuť preferujete, tak máte tu nejběžnější.* Řekne s pousmáním a dívá se na ně, čekajíc až si vezmou kelímky, kde je civilský nápoj smíchaný s krví a krásně horký. Udělal to i jedna ku jedný, aby to bylo pro upíry poživatelný.* Jinak, já byl na tvrzích tady vloni. Sehnal jsem si tu dobrou kávu.* Zazubí se.*
*Jednoduše a s radostí se mladší upír rozmluví, což je v Sashových očích trochu nezvyk, ale už si pomalu začínal zvykat, že to mládě zvládne být i výřečnější. Zato čaroděj, s nímž mluvili, byl poněkud..no choval se zvláštně. Ne, že by se nechoval zvláštně i normálně, ale tohle bylo prostě divné. Tay se podíval na Sashu a nahnul se k němu, když ROBERT zmizel ke stánku.* Tohle bylo poněkud divné. *Dostane ze sebe, dívajíc se stále na ČARODĚJE, dokud nezmizí mimo jejich dohled. Druhý upír ovšem pouze pokrčil rameny, a tak si ten mladší pouze povzdechl. Jakmile se pak BOB vrátil, věnoval mu pohled, narychlo se usmál.* Danke, Lieber. *Mrknul na ROBERTA a upil si horké čokolády, téže jako Sasha svého punče. Sasha pak na ČARODĚJOVY slova s klidem kývl, zatímco Tay ho sjel zkoumavým pohledem. Nakonec to proteď nechal být.* Ja, zmiňoval jsi..půjdeme se projít? Mám tu foťák, rád bych něco zachytil.
*Bob se usměje a najednou mu cinkne telefon. Podívá se a uvidí, že se aktualizoval jeden příběh, co čte. Potutelně se usměje. Nebaví ho běžné knihy, ale oblíbil si příběhy na internetu. Lidé dokázali být kreativní. Navíc ho to bavilo číst. Pak se podívá na TAYE a usměje se.* Jasně. Třeba cestou najdu tu kávu.* Zazubí se na něj a rozhlédne se. Všimne si pár známých tváří, ale dnes s nimi nechce mluvit. Vezme TAYE bezmyšlenkovitě za ruku a jde s ním dál mezi stánky. Zhluboka se nadechne a usměje.* Tohle je jak stínový trh, ale bez stínů.* Zasměje se.* Kdybys viděl ten, tak budeš u vytržení. Tolik stánků a podivností. Kdysi dávno, někdy během třicetileté války jsem tam viděl i masožravé koně. Byli nádherní. Jenže tehdy jsem neměl peníze na to si je pořídit.* Uchechtne se a pustí Tayovi ruku, aby mohl případně fotit.*
Třeba ano. *Kývl s úsměvem, načež se spokojeně napil sladší horké čokolády. Byl zvláštní pocit ji mít po té delší době.* /Kdy jsem naposledy něco takového měl?/ *Z těchto myšlenek jej vzápětí vytrhlo to, že jej ROBERT chytil za ruku. V jednom momentu mu k jejich spojeným dlaním padl pohled, načež se pokusil proplést si s ním i prsty. Něco takového dělával často, tak byl zvědav, zda to ROBERTOVI nebude třeba vadit. Hlavu mezitím naklonil do strany.* Dá se tam sehnat i něco, co by dovolilo upírům vylézt ven přes den? Aspoň dočasně? *Zeptal se poněkud slabším hlasem. Byl si takovou otázkou lehce nejistý. Ale tak nějak doufal, že to možné je. Přeci jen, rád by se vrátil k předchozí práci. Nyní mu musí stačit focení během večera. Když se pak někde zastaví, fotoaparát vytáhl, načež jej i zapnul.* Třeba tam budou ještě někdy, znovu. *Usmál se na BOBA povzbudivě.*
*Kim se pousmála.* To už nechám na dotyčném, na co je bude chtít využít. Mám je jako dárek. Ale jestli budeš chtít někdy pomoci s pečením, dej vědět. Myslím, že jsem v tom celkem schopná. Možná bych někde našla i fotku loňských perníčků. *Usmála se na GERETA.* Dobře, ale dávej mi na ni pozor, nebo si tě najdu. *Pohrozila mu na oko, ale pobavené jiskřičky v jejích očích dávaly tušit, že se rozhodně nezlobí. Na jeho doporučení tedy zamířila k stánku, nakoupila tam nějaké cukroví a vrátila se zpátky. Skutečně ten malý vstřícný krok ocenila. GERET na ni nepůsobil jako nějaký magor, co by ubližoval zvířatům a ona tak nemusela žonglovat s medovinou, taškou a ještě vodítkem.* Díky. *Usmála se na něj srdečně, když se vrátila a to už si všimla, že se k nim připojil další muž (BEN) a zajímal se o Mayu.* Přísahám, ta holka má nejvíc nápadníků v celém New Yorku. *Zazubila se a přikývla.* Jen do toho, každá drbací ruka navíc je oceněna. Běžně s sebou nosíte pamlsky pro psy..? *Zeptala se, protože ji to trochu zarazilo, ale nakonec přikývla.* Koukám, že jste vůbec výborně vybavený. *Kývla pobaveně hlavou k jeho tácku a když dokrmil a podrbal Mayu, podala ruku i Jemu.* Kim, těší mě. Tahle kráska je Myosotis, ale říkáme jí zkráceně Maya. *Představila nakonec i fenku oběma mužům.* Tak, představování máme za sebou, jaké téma preferujete pro první rozhovor? Počasí, práci, nebo tématicky oblíbenou vánoční koledu? *Zavtipkovala.*
*Cítí jak s ním TAY proplete prsty a trochu ho to zaskočí, ale nenechá to na sobě znát. U jeho otázky se zamyslí.* Často tvrdí, že ano, ale ve výsledku ne. Velká část na Stínovém trhu jsou podfuky.* Zasměje se.* Ale kdysi jsem slyšel historku, že takové předměty byli, ale schovali je. Také je tu možnost stát se světlomilcem přirozeně, což nevím jak k tomu dochází, ale mám dvě teorie. Krev lovce nebo jde o věc povahy.* Zamyslí se.* Přesto je to nemoc, takže spíše jde o určitou mutaci.* Pokrčí rameny a pak zavrtí hlavou.* Ti už ne. Tyto tvorové se nesmí vytvářet.* Řekne a pak se podívá mezi stánky.* Oficiálně.* Dodá a tajemně se usměje.*
Jak se to vezme, chérie. *Zasmála se v odpověď na otázku NAT, ale když civil (BEN) poodešel, trochu ztlumila hlas.* Shax. Pár dní zpátky, tady v Central Parku. Byli celkem tři Poslali jsme je zpátky do jejich dimenze, ale tu nohu asi ještě chvíli budu dolečovat. Ani nevíš, jak jsem tomu férovi vděčná, že mě dal dokupy. Marně přemýšlím, kde jsou lovci. *Povzdechla si s hořkosladkým úsměvem. Ten se však jako mávnutím kouzelného proutku proměnil v nadšený, když jí NAT podala krabičku.* To mi připomíná, také pro tebe něco mám. *Usmála se a z tašky vylovila podlouhlou krabičku.* Prosím, také otevřít až později. *Mrkla na ni, zatímco si tu její pečlivě zabalila. Pak jen s úsměvem pozorovala, jak se DOMINIC baví s oběma upírkami, sama spíše jen poslouchala, než se obrátila k Nat.* Jak dlouho máte dnes v plánu zůstat? Ráda bych obešla pár stánků kvůli dárkům, ale nechci na to být sama. *Usmála se na ni prosebně. *
*To teplo, byť sálající z jedné ruky, mu bylo příjemné. Se spojenýma rukama tedy neměl problém, jak by taky mohl. dokonce si s ním i propletl prsty, než vyslovil s nejistým hlasem jednu otázku. Dost by jej to zajímalo. Našpicoval tedy uši a když se ROBERT uráčil k odpovědi, bedlivě poslouchal, nechávajíce Sashu jít za nimi.* Víš, že mě to ani moc nepřekvapuje? *Nadhodil. Když pak zmínil i světlomilce, kývl. Nikdy s někým takovým čest neměl, ale od Morgana slyšel, že jsou vzácní a dost ohrožení.* Kamarád říkal, že to není žádná výhra. Prý jsou pak dost hledaní kvůli zkoumání..aspoň myslím, že něco takového zmiňoval. *Kouknul někam mimo BOBA.* Ale vím, že kdybych měl možnost se světlomilcem stát, něco takového by mě moc neodradilo. *Řekl nakonec, než se uchechtl.* Tak myslím, že ty jsi schopný přivést něco takového zpět na svět..a to, že je to ilegální, tě asi moc nezajímá.. ne? *Zasmál se tiše, odstupujíce dál. Nejprve vyfotil pár stánků, než se otočil k BOBOVI a foťák na něj namířil.*
*Bob mladého upíra poslouchá a pokýve hlavou.* Pravda. Já sám bych měl nutkání světlomilce zkoumat. Zkoumal jsem kdysi upíry i z jiných důvodů.* Řekne a pak se radši podívá někam, kde nejsou upíři.* Ale to je dávno, momentálně se zabývám neplodností čarodějů a posílení moci.* Řekne nadšeně a podívá se na Taye.* Pokud by ses stal světlomilcem, tak bych si s tebou rád dal kávu na mé střešní terase při západu slunce.* Usměje se na něj jemně. Pak se podívá na prosincové nebe, které se tváří, že každou chvíli bude sněžit nebo sněží.* Spíše mě to políčko, že se to nesmí, láká k tomu, abychto echt udělal.* Řekne a podívá se s úsměvem na TAYE.* Testuju limity.* Řekne a pak si všimne, že ho fotí.* Abys neměl, ze mě brzy celé fotoalbum.* Zasměje se.*
Tak jo..ale posaď se..alespoň.ti ten kotní[link src="k.obvazu"] * Nabídla Nat a jemně VALERII políbila čelo. Elaine oba dva pozdravila a Nat se podivala na DOMINICA* Doufám že víš že ta urážka nebyla myslena vážně..*Ujistila se rychle avzala Valerii Kolem pasu* Sluší ti to dneska..*Nat se usmála na krabičku a schovala si jí so kaps* Děkuji krásko *Nat se zasmála a dala jí maly pooibek na tvář * Joo..tohle..Eh..Asi vz dva se Už znáte..je to čerstvé takže nemůžu to říci s jistotou..ale jo..tak trochu mě tady Val políbila na kruhu akrobatické škole..*vysvětlila Natalie a Elaine si v klidu popíjela svařák* Taky jsem pěkně napínavý program..Setkání s Aless, první polibek s Val..dáš si svařák s trochou krve?..Kakao to není ale co už *Nat se usmála a zvedla VALERII do náruče a odnesla jí k nejbližší lavičce* A já tu klidně s tebou budu Val nemám nic na práci a chcu si to tu užít
*Vysvětlil, že perníčky prosvítající skrze jeho průsvitnou sáčkovitou tašku jejíž ušima měl volně provlečenou ruku, společně s adlším jeho nákupem, přírodními svíčkami a vánočním ubrusem, nenakoupil k jídlu, jak by se asi očekávalo, naštěstí to nevadilo. Dokonce dívka před ním navrhla pečení spolu. Bylo to to, co si myslel?* /Zve jej KIMBERLY na rande?/ *nebyl si jistý, ale vyznělo to tak, usmál se a navrhl že pohlídá pejska, aby o tom návrhu mohl přemýšlet. Ve městě se cítil sám, jak kůl v plotě. Byl vděčný za malou interakci s dívkou a jejím psem, ale vnímal to nevinně. Popravdě měl ještě plnou hlavu Valérie a to ještě netušil, že se dotyčná nachází jen pár metrů od něj, schovaná za davem společně se svými přáteli. Sklonil se k mazlivé fence a věnoval jí volnou rukou spoustu lásky a pohlazení po zádíčkách a hlavě. Usmíval se u toho jak blbeček. Věřil že samec by za ním pro podrbání určitě nepřišel.* *Zvedl překvapeně pohled na muže, který za ním a fenkou přišel. Vypadal trochu ošuměle, ale soudě podle toho, kolik věcí si sám koupil a nosil na závěsném pultíku před sebou to bezdomovec nebyl. Přesto v jistých lidech v okolí vzbuzoval mírný podiv a postranní pohledy. Geret k němu naopak pocítil sympatii, vědom si až příliš dobře jaké to je, neměl si s kým popovídat a cítit se sám. Vřele se usmál a postavil se. Bohužel si jej muž špatně vyložil, jako majitele pejska a on zrozpačitěl, když nevěděl, zda by směl povolit případnou mlsku, kterou muž vytáhl z kapsy.* Pohladit určitě *svolil a doufal, že nedělá chybu a Kim se nebude zlobit, naštěstí se majitelka již od stánku vracela a v jeho očích naprosto zabodovala, když se usmívala a neviděl v jejích očích žádné předsudky. On sám se často dostával do situací, kdy měl na sobě postarší oblečení a mnohdy ještě hůř, vypadajíc jak vágus a proto velmi oceňoval laskavé lidi. Tady by to do něj snad nikdo neřekl, když měl na sobě luxusní koženou bundu s límcem, přes který mu padala záplava umytých a rozčesaných vlasů a vousy měl seříznuty do rovné linky podél lícní kosti.* *Se smíchem jí podal vodítko a nechal rozhodnout zda kus sušeného prasiatka pejsek dostane. Do hovoru se nepletl, dokud nepřišlo na seznamování* Geret *podal muži přátelsky ruku a otočil se na KIMBERLY.* Super jméno, v duchu jsem si ji označil, jako Cassiopeiu, ale myslím, že tohle se k jejím očím hodí víc. *Prozradil tak nepřímo, že s dívkou netvoří pár, ale znají se jen chvíli.* Možná by nám BEN mohl doporuičit něco z toho, co si u stánků vybral *navrhl, když KIM pobídla oba muže k hovoru v duchu toho, jak se sami seznámili. Ty kaštany vypadaly vcelku dobře, už strašně dlouho pečené kaštany nejdel a dostal chuť si je udělat doma společně se Styrou. Konečně měl taky čas zjistit, zda se jeho medovina v kelímku už dá pít, ani jej nepřekvapilo že už je pomalu studená. Vypil tedy obsah na jedno napití a vyhledal blízký odpadkový koš, případně čekajíc, zda i KIM nebo BEN nebudou potřebovat něco do koše vyhodit, aby to vzal sebou.*
*Natiahne ruku ku kólii a jemne jej prejde po srsti a čaká na možnosť ponúknuť jej niečo chutné. Keď sa vráti slečna patriaca k tomuto psíčkovi rovnako milo sa na ňu usmeje, ale od psíka sa nestáva.* Celkom bežne. *Odpovie na jej otázku ohľadom pamlskov.* A nie len tie psie ale aj kočacie. Ono v meste je kopec těchto zvierat čo žije na ulici a normálne jedlo dostanú raz za čas, takže vždy u seba nosím niečo čo by im zlepšilo deň, kdeže domov si ich všetky asi nenarvem. *Zasmeje sa. On ich mal doma už tolko, že ak aspoň polovica z nich našla milujúci domov a nie opať ulicu, je šŤastný.* /Aha, jasné slušnosť... zas som zabudol./ Ja som Ben. Doma mám tiež zvieraciu spoločnosť. Síce to nie je nič s huňatým kožúškom, ale tiež příjemná spoločnosť. *Spomenie svoje dve sliepky, ale len okrajovo, zatiaľ čo podáva ruku Geretovi na potrasenie.* No, ak hladáte dobré sladké, klasika perníky sú top. Ale ja by som odporúcil aj jablčné zákusky tam na druhej strane za Santom. Pochúťka na teraz je úplne ideálna, keď do nej zaradíte, pečené gaštany a k tomu aj mandle v cukre. Tie robia asi na každom rohu, ale tieto mám hneď od vstupu. Kľudne ochutnajte, ja to aj tak všetko nezjem. Rád ochutnávam nové veci. *Ponúkne im zo svojho tácu, kopec jedla.* No a nápoje... V tamtom stánku, *Ukáže niekam kde ani neieje cez dav ľudí vidie,* Tam najú nealko svařák. Mýslím že za mňa bol top rybizlák. Aževraj tu majú byť aj nejaké stánky s masovými výrobkami, ale k nim som sa ešte nedostal.*Prizná.* Tak čo, pojdete si tiež dať fotku so Santom a elfami?
*Sasha jako by pro Taye ani neexistoval. Věděl moc dobře, že u nich je. Nemohl jej přeci jen nechat o samotě, problém by pak měli oba.* Z jakých? *Optal se zvídavě mladší upír. Možná mu ten důvod nažene strach, kvůli němuž by pak chtěl odejít..nebo kvůli kterému by bylo divné neodejít. Stihl pochytit, že od ROBERTA se musí očekávat vše a možná to bude bezpečné, možná taky ne. Kdo ví. Prostě to chtěl vědět.* /Co chceš na upírech ještě zkoumat? Encanto?/ *Pomyslel si, načež kývl na fakt, že to bylo už nějaký ten čas zpátky. Opět pak mohl být rád za to, že se mu ve tvářích nemůže vyskytnout ruměnec.* To je nádherná představa..těžko pak říct, zda i reálná. *Podíval se na BOBA.* Což je věc osudu. *Pokrčil rameny, načež si už začal připravovat foťák na focení.* Nečekaně. Je to jako strom se zakázaným ovocem. *Zašklebil se lehce, než kývl, nafotil pár věcí kolem, než namířil fotoaparát na ROBERTA.* Budu dělat, jako že to není můj záměr. *Opět se zlehka zašklebí, než se uchechtne.* Rád bych vyfotil i Sashu, ale to by bylo prd platné.
*Dominic byl zprvu rád za to, že mu Nat věnovala objetí, ale pak byl zaskočen jejím chováním.*Ehm, já jsem žádné zprávy...nedostal... *Dál už to ale nedořekl, jelikož se Nat začala věnovat Val a jej doslova a do písmene odbila. Uvnitř jej něco bodlo, něco podobného smutku, nechápavosti, jen si tiše povzdechl a upřímně už začal myslet na to, jak se odtud dostane, na co se vymluví, aby mohl zmizet.*
Je obvázaný, myslíš, že bych tady byla schopná dojít, nebo spíš, že by mě vůbec mamka pustila, kdybych to neměla zpevněné? Já mám jediný úkol, nerozbít si ho víc. *Zasmála se a přitulila se k NAT, když ji políbila na čelo, rukou ji přitom jemně drbala po zádech. Když popisovala jejich poslední setkání, jen se zachichotala a lehce zčervenala, ale úsměv její tvář neopouštěl.* Taky ses zrovna nedržela zpátky, hlavně když jsi samým okouzlením z té obruče padala, *poškádlila ji a oplatila jí polibek na tvář. Přitom se spokojeně usmívala. Padl na ni ten příjemný klid, co vedle NAT obvykle cítila.* Jinak, dalo by se říct, že jsme na sebe s DOMEM náhodou narazili v kavárně. Říkala jsem si, že budeš ráda, že ho uvidíš. *Dodala na vysvětlenou, ale neušla jí ta změna emocí z DOMINICOVY strany. Koukla po něm a omluvně se na něj usmála. Chápala sice Nat, ale bylo jí ho svým způsobem líto.* Klidně se pobavte, já tady dneska budu dlouho. *Navrhla nenápadně, jenže než to mohlo mít jakýkoli efekt, upírka už ji zvedla do náručí a odnesla k lavičce.* Nat, já fakt zvládnu chodit po svých, jak myslíš, že jsem se dostala sem? *Zaprotestovala. pak šeptem dodala* navíc, máš tu Doma, já počkám. Dám si mezitím třeba svařák.
*Když si všimla Dominica tak se provinile koukla na Dominica* D-Dome..já to nemyslela Já to fakt posílala zprávy..*Cítila se mizerně, po dlouhé době a tohle mu řekla? V očích měla menší slzy a začala jemně hladí Dominica po paži. Elaine si povzdechla a koukla na Dominica, když ho otočila od Natalie* Opravdu to nemyslela..byla to delší doba co jste se neviděli a trochu to na ní dalo znát..Jsem s ní víc než kdokoliv jiný takže jsem to poznala.. Dejte tomu chvilku..*Pak odstoupila a Natalie se styděla jako dítě když něco provede. Když Val na ni domluvila tak nat tiše zakňučela* Ale..*Nat se koukla na oba a promnula si oči* chci být s vámi oběma..
*Dom se na VAL jemně usnul, když a pak je jen sledoval s rukama v kapsách. Když pak k němu došla NAT, tak se na ni taky koukl a tiše si povzdechl.* Já envím, nic mi nedošlo, asi nějaké trable se spojením, netuším, ale...to se stane. *Hlesl. pak už se k ní naklonil, a přitáhl si malou upírku do náruče. Jemně ji pohladil po vlasech a tiskl si ji k sobě, spokojený, že ji má u sebe. Spolkl hořkost a pak se jemně odtáhl.* No,a jak jsi se měla ty, tedy krom toho, že jsi si někoho našla, abych to tak řekl? *Optal se na tváři se mu vyklubal úsměv.*
*Když se GERET zmínil, že k fence jméno sedí pro její modré oči, rozzářila se jako sluníčko.* Proto ho taky má. *Dodala s určitou hrdostí v hlase.* Tedy, kromě toho, že je z vrhu M, ale jméno dostala právě pro ty nádherné modré oči. *Vysvětlila a pak se zaposlouchala do BENOVA vyprávění.* To je od tebe moc hezké. Věřím, že to ta zvířata ocení. Taky si, bohužel, nemůžu vzít domů každé, ale jednou jich bude víc. Už to vidím tak, že v důchodu ze mě bude zvířecí máma. *Zazubila se.* Jaképak zvíře máš doma ty? *Zeptala se se zájmem, ale pak koukla po GERETOVI.* Ta otázka je, samozřejmě, pro vás oba. *Dodala. Musela se zasmát, když jim BEN začal nabízet jídlo na ochutnání, ale, no, když už ta nabídka přišla… Vzala si od něj pár pečených kaštanů.* Když jsem jako malá chodívala s rodinou na trhy, kaštany byly taková fajn tradice, člověk si tím vždycky dobře zahřál kapsy. *Uculila se.* Já teď měla medovinu. Já vím, GERETE, viděla jsem ten tvůj výraz, když jsem o té kombinaci slyšela poprvé od známého, taky mě to zarazilo, ale chutná to jako jablečný závin. Jen teda v tekuté formě. Na advent ideální. *Usmála se, aby mu dala najevo, že ho jen škádlí a nebere si to nijak osobně. Na dotaz ohledně elfů jen s úsměvem přikývla.* Věřím, že bráškové tu fotku ocení. Dokud tedy nepřijedou sami.
*Jen NAT povzbudivě stiskla ruku a usmála se na ni, aby upírka věděla, že se na ni nezlobí, ani to nebere nijak zle.* Taky se nikam nechystám. *Ujistila ji, ale pak už nechala rozhovor na nich, jen se vděčně usmála na Elaine, která společně s ní pomohla uvést situaci na pravou míru. Cenila si sice zájmu NAT víc, než čehokoli jiného, ale nechtěla, aby tenhle zájem zastínil další důležité lidí v jejím životě. Spokojeně je pozorovala, zatímco usrkávala svařák, který jí Nat podala. Fakt, že byl speciálně dochucený ji zjevně nijak nevyváděl z míry.*
Díky..*Usmala se na VALERII a políbila ji na čelo* joo měla jsem se dobře! *Natalie se usmála na Svého kamaráda a podrbala si hlavu* No potkala jsem Chiaru, jedna civilka pak jsem spadla na Kříž že stříbra, poznala jsem Val a pak s Alessandrou, která je fakt super..*Nat se zubila anapila se Svařáku* A co ty?..*Nosem tiše začmuchala a koukla na DOMINICA* Z tebe cítím Vílu *Dodala Nat a naklonila hlavu zvědavě* Že bys sis taky někoho našel, Dome? *Škarlila jej lehce a zasmála se*
*Dominic se usmíval, tak nějak si k sobě Nat tiskl a culil se.* Poslouchal, co se jí stalo, apak protočil očima.* Jsi pako. No, když mluvíš o Chiaře, z té je tak trochu upír...mám ji u sebe doma, a nevím nějak, co s ní dělat, ale asi ji dám někomu do klanu. Uvidíme no. *Pronesl a pak se nadechl.* No jo, tak nějak jsem teď v čerstvém vztahu s vílou. Vílákem konkrétně, ale...nemůžu být asi šťastnější. je strašně fajn, a strašně dobře se mi s ním tráví čas. *Přiznal pak Dom.*
*Když si od ní Nat svařák opět převzala, vrátila se k ním, ale nesnažila se do rozhovoru nijak zasahovat, spíše jen se zájmem poslouchala. Tedy, alespoň do momentu, než se zmínil o svém vztahu s férem.* Do jakého? Nedávno jsem jednoho poznala, na tolik náhod sice nevěřím, ale víly jsou moc fajn. Víš, tu nohu mi léčil jeden fér. Pomohl mi s těmi Shaxy. /Nebo spíš, on je vyřídil, já bych tu bez něj asi nebyla./ *Pomyslela si hořce, ale navenek nedala nic znát, jen se usmívala. * A vypadáš spokojeně. Gratuluji. *Usmála se na Doma.*
Vážně?*Nat se usmála a držela Dominicovi ruce s radostí* Gratuluji Dome!..Bych to do tebe nikdy neřekla ale jsem za tebe ráda! *Nat se zasmála a poskočila* A kdo to je? Jaký je..Povídej všechno! *Natalie pustila Dominica a jemně objala VALERII zatímco jí poslouchala* to je milý..Muselo to bolet..ale démona jsem zatím nepotkala..*Nat si sundala rukavice a dala je VALERII. Hned ji vrátila svařák do rukou aby jí nebyla zima* Ale zní to celkem akčně..
*Otázka na zvířata byla trochu legrační, vzhledem k tomu, že je vlkodlakem, ale nedal nic znát.* Já jsem se vlastně teprve před dvěma týdny přistěhoval. Nemám doma ještě ani nic zařízeno *přiznal.* *Jak začal BEN mluvit o sladkém, začal mít na něco chuť. Medovina jeho apetýt jen povzbudila, chtěl si dát ještě tu borůvkovou, ale zmínka o oříšcích v cukru, byla velmi lákavá*. Můžu jeden? *neostýchal se, když muž nabízel, zatímco Kim si vybrala kaštany. Nechtěl působit, jako nenažranec, spíš to měl tak, že projeví důvěru a přátelskou ochotu. Dělit se o jídlo povětšinou lidi velmi silně sbližuje. Bylo by super udělat si známé, když už ne přímo přátelé. V hlavě měl pořád ještě otázku toho, zda s ním KIM flirtovala, nebo ne, ale k tématu pečení se nevrátí dřív, než by případně měli vteřinku, dvě jen pro sebe, možná na konci, až se budou loučit, ale třeba se příležitost ani nenajde. Možná to celé byl jen zdvořilostní hovor a každý se teď rozuteče svým vlastním směrem. To byl prostě život… On sám se však nikam neměl, leda by vycítil, že jeho společnost už není více vítána, nebo by bylo povídání stále více rozpačité. Zatím se mezi nimi cítil moc dobře.* Však jsem nic neřekl* rozveselilo jej, jak bránila svůj džus v medovině.* Každému chutná něco, já bych ještě rád vyzkoušel tu borůvkovou... *Přiznal a vzpomněl si okamžitě i na to, že má cigaretové doutníčky stejné příchutě v kapse.* Můžem se tam klidně zajít podívat… *navázal na to, když BEN řekl, že ještě neobešel celé trhy a neviděl tak stánky s masnými výrobky. To sladké jej ale lákalo víc. Naopak Santa a ni Elfové nebyli jeho šálek čaje, ale co by pro společnost neudělal…*
*Podívals e na Val a děkovně pokýval hlavou.* Moc děkuji. *Zavrněl spokoejně Dom, a pak se podíval opět na Nat.* No, je to katolický kněz, tedy, vlastně otec by se dalo říct. A tak nějak, jo, vím jak to zní, se nechal svést, ale tak, jsme šťastní a spokojení, tedy alespoň já, ale jde to vidět i na něm. A jmenuje se Inocenc, moc milý, zvláštní, ale tak...hezky zvláštní. *Zaobalil nakonec Dominic.*
*Poškrábal sa na čele, keď sa ho Kim spýtala na jeho domáce zvieratá a trošku nervózne sa zasmial.* No... popravde mám dve sliepky. Jedna je Debbie a druhá Libby. Nie sú na úžitok, ale len na spoločnosť. /A kopec ľudí to odradí.../ *Nakoniec ale predsa len vytiahne peňaženku a obom im svoje slečny ukáže. Na oboch fotografiách figuruje i on sám, ale dominujú im sliepky. Keď ich ponúkne a oni si každý vezmú, na čo majú chuť, jeho úsmev už nie je tak ostýchavý, ale vrelý a veselý.* Kľudne aj desať. *Odpovie Geretovi a medzitým schová peňaženku s fotkami.* Tak sa možeme vrátiť kúsok spat k Santovi a ty si spravíš fotku. *Navrhne Kim* a my postrážime tvoju psiu lady a potom pozrieme na maso? *Potom sa obráti na Gereta...* ak si nový a nemáš do čoho pichnúť tak v práci by sa na zimu hodila výpomoc. Ak teda niečo zháňaš, v zoo majú teraz voľno.
Páni, fér a k tomu katolický kněz? To zní jako dobrá kombinace. *Zazubila se.* A příběh o tom, že upír svedl kněze snad možná ještě lepší. *Mrkla na DOMA, zatímco oplatila objetí NAT a vtiskla jí rychlý polibek na tvář a znovu ji začala drbat na zádech.* /Hezky zvláštní… To zní jako NAT./ *Pomyslela si se spokojeným úsměvem.* Vypadáš spokojeně. Zvlášť když o něm mluvíš. *Dodala s vědoucím úsměvem. Ona to měla úplně stejně, kdykoli došlo na řeč o NAT. S tou si teď mezi sebou předávaly svařák, než na ni koukla.* Příští platím já. *Pronesla tónem, který dával najevo, že je to pro ni rozhodnutá záležitost, nad kterou odmítá diskutovat.*
Má pravdu...Jsem opravdu ráda že někoho máš..Chtěla bych toho Féra potkat *Nat se usmála a usmála se na oba dva, Elaine tam stála a jen obdivovala stánky. Natalie se na ni koukla* No to ne! Chceš neco Dome? Pošlu Elaine jako ser- *Než to Nat dokončila dostala pohlavek od Elaine* Servírka nejsem..ale jsem hodná*Elaine se usmála a koukla na oba* co budete chtít? *Natie se usmívala a objala VALERII* Teplo *Natalie si užívala Teplo VALERIINA těla a odmítala jí pustit* Ty potřebuješ taky zahřát Dome..dej si něco! Abys náhodou toho Féra nenachladil
Slepice, tady ve městě? *Zeptala se pobaveně, ale byl v tom jistý zájem. Když jim BEN dokonce ukázal fotky, její úsměv se ještě rozšířil.* To je boží. Kde je proboha máš, v bytě? *Zeptala se, ale nebyla to negativní otázka, byla spíš jen upřímně překvapená. Pak se pootočila ke GERETOVI.* Však já taky nic neříkám. Ale bránit ho budu svým tělem. *Zazubila se a v duchu se pobaveně ušklíbla, páč přesně to už pro BOBA jednou udělala. Před tím, než začalo všechno to se Stíny.* Když už mluvíme o hlídání psí slečny… Poprosím jednoho z vás rovnou. *Podala vodítko tomu, kdo zareagoval rychleji.* Hned jsem zpátky. *Dodala a zamířila ke stánku, od kterého se za chvíli vrátila se třemi medovinami, borůvkovou pro GERETA, když se o ní přímo zmínil, repete s džusem a skořicí pro sebe a klasickou pro Bena, když si neobjednal nic konkrétního a opět si převzala vodítko Mayi, kterou přitom spokojeně poctivě podrbala. Ne že by si v poslední době mohla stěžovat na jinou než přátelskou společnost, ale s oběma muži se cítila mimořádně dobře. Oba působili, že jsou v pohodě a ona tak, minimálně v civilském slova smyslu, měla jakousi ochranku. Navíc, GERET i BEN se zjevně rozuměli i spolu, což bylo ještě lepší.* Tak dobře, jedna fotka, pak se mrknem po nějakém pořádném jídle pro chlapy. *Mrkla na BENA, zatímco vyrazili k Santovi.*
*Bob se na ně podívá a nevině usměje.* Kvůli jejich proměně. Zajímalo mě jak to funguje a proč se někteří mění. Je to zajímavá věc.* Vysvětlí s pousmáním. Má v laboratoři několik spisů o tom. Poslední je s Dragosovým jménem dokonce. Pak TAYE poslouchá a podívá se na SASHU.* Oh, to by šlo udělat, ale přes magický objekt. Jeden jsem kdysi viděl, ale byl extrémně vzácný.* Uchechtne se a pak zvedne lehce ruku, z níž vyletí několik jiskřiček. Ty jsou pro civily beze zraku neviditelné, neboť jde o jeho magii. Nesou se nahoru a on je sleduje. Pak zašeptá něco norsky. Brzy se z nebe začnou snášet sněžné vločky. Usměje se a podívá se na Taye. To, že ho toto kouzlo trochu vyčerpalo se snaží na sobě nedat znát.* Trochu jsem popohnal ty mraky.* Uchechtne se a doufá, že v jeho hlase není únava slyšet. Pak sáhne do kapsy, což mu připomene, ten dárek v krabičce. Je to krásná vyřezávaná krabička.*
*Dominic se otočil na Val, a s pokývnutím hlavy jí dal za pravdu.* Ano, pokaždé, když jsem s ním, a nebo jenom o něm mluvím, a nebo stačí jen na něj myslet, tak se cítím zatraceně dobře. Prostě jsme si sedli, a myslím si, že tohle je něco, co mě zkrátka a jednoduše mělo potkat. *Pronesl Dominic, mile se na ní usmál a poté svou pozornost přenesli na Nat. Sledoval, jak se projevovala její rozverná nátura, a spokojeně si jí sjížděl pohledem. Poté jsem musel zasmát.* To je v pořádku, já jsem měl před chvílí kávu, takže teď si asi nic nedám. Ale moc děkuji za nabídku. *Mrkl na ní. * No každopádně já nevím, jak dlouho se tady zdržím. Mám teď takový jeden vroubek u jednoho z menších upírských klanů, a nechci jim moc lézt na oči. *Vysvětlil Dominic okrajově.*
*Nadechla se, aby NAT odpověděla, pak se rozesmála, když zrzka opět pocítila Elaininy výchovné metody.* Ty si nedáš pokoj, co? *Rýpla si do ní se smíchem, než zalovila v tašce pro peněženku a podala Elaine nějaké drobné, dost na to, aby zaplatila piítí všem čtyřem.* Trvám na tom, Elaine. *Utnula jakékoli případné protesty.*Už dvakrát jste mě zvaly, dneska je řada na mě. *Usmála se a přitáhla si NAT blíž.* No já nevím, já myslím, že se spíš zvládnou vzájemně dostatečně zahřát… *Zamumlala, než trochu hlasitěji dodala* Teda… Cože? *Pak ale pozornost opět věnovala DOMINICOVI.* To chápu… Budeš v pořádku? *Optala se starostlivě, když zmínil ten konflikt s klanem. Sama o nich příliš nevěděla, něco málo, co zmínil Matei, když rozebírali Rumunsko, ale tušila, že o příjemnou záležitost nepůjde. Vzápětí se ale zasmála, když jí na nose zastudila sněhová vločka a vzhlédla. Pak se nepatrně zamračila.* Ty mraky se rozestoupily nějak moc a nějak moc rychle… *Zamumlala.*
*Bedlivě ROBERTA poslouchal, zatímco se občas rozhlédl po okolí, které po zastavení nakonec zachytil do fotoaparátu.* /Třeba nebude potřeba je tolik upravit./ *Pomyslel si, když se na jednu fotku podíval Poté pohled hodil na Sashu, kterému věnoval jemný úsměv, jako by mu naznačoval, že se baví.* Třeba je někde ukrytý. *Nadhodil pak mladší upír, načež se starší zašklebil.* Tak ať je ukrytý dál. *Vyplázl na Taye krátce rozpustile jazyk. Být tu Dragos, rozhodně nic takového neudělá, ale nyní..BOB to řešit nebude a Tay z toho taky neudělá vědu. Toho navíc zaujaly spíše vločky, které náhle začaly padat.* /Nemělo sněžit později?/ *Pomyslel si, ale i tak mu to nebránilo fotit dál. Ať už tedy ROBERT chtěl, nebo ne, vyfotil jej. Předtím spoušť přeci jen nezmáčkl.* Aha, rozumím. *Kývl, oči mu pak padly na ruku čaroděje, kterou strčil do kapsy.* Copak tam schováváš? *Optal se se zvídavým a zároveň neviňoučkým úsměvem.*
*Ealine odešla pro pití a zamávala VALERII. když si Nat poslecha co DOMINIC řekl tak se lehce vyděsila*..ty máš problémy?..Jestli jo..Tak ty borce zbiju na jednu hromadu! *Nat se postavila do bojového postoje a s ohledem na ostatní začala boxovat do vzduchu* Nebudou vědět co je dostalo! *Nat se usmála a dala pěsti dolů* Jen řekni a já je zbiju! *Nat se zaposlouchala co VALERIE řekla* A ty se chceš vzájemně hřát?~..*Zaškarlila VALERII a ušklíbla se na ní* Copak čarodějko moje?-..Woah..Ono sněží..*Když si všimla padajících vloček tak se usmála* víc perfektní to být nemůže..Mám to něj kámoše a přítelkyni.
*Bob se na TAYE dívá a poslouchá.* Může být zničen. Lovci ničili spoustu věcí. Nebo je ve Voidu. Ale odtamtud není možné se dostat.* Řekne s povzdechnutím a pak sleduje, jak padají vločky. Má sníh rád. Je to taková čistě bílá nevinná pokrývka. Přesto ho vždy fascinovalo, když do té jemně bílé dopadaly kapky krve. Když se ho zeptá, co má v kapse, tak se usměje.* Jo, něco pro tebe.* Řekne a stoupne si před něj. Chystá se krabičku vytáhnout, jenže do něj někdo zezadu narazí a jak je unavený z kouzla, tak ztratí rovnováhu a skončí v pokleku.* Omlouvám se.* Omluví se spěchající mladík a Bob uvidí, že krabička leží na zemi a je otevřená. Zlatý prsten s jemným dekorem a černým kamenem uprostřed je stále uvnitř. Tak krabičku zvedne podá ji směrem k Tayovi. Což z pohledu přihlížejících musí působit trochu jinak, než by Bob chtěl.* To je pro tebe. Sám jsem ho kdysi dávno vyrobil, ale až nyní do něj vsadil kámen a ochranné kouzlo.* Řekne a usměje se na něj.*
Samé špatné zprávy, jak jinak. *Uchechtl se mladší, načež se Sasha spokojeně usmál.* To s tím objektem je náhodou dobrá zpráva..pro mě. *Zazubil se. Tay nato protočil pobaveně panenky.* No jo, pořád tě ale můžu zachytit pomocí kresby. *Připomněl mu pak, než jej zaujalo ROBERTOVO gesto. Proto se taky zvídavě optal, co před ním ČARODĚJ schovává.* Vskutku? *Optal se lehce nevěřícně, hlavu stále lehce naklánějíc do strany. Pohled nestrhával jinam, stále jej soustředil na nižšího muže před sebou. Rychle sebou pak cuknul, když si všiml, že začal padat, ale naštěstí skončí pouze v pokleku. Pro sebe si v hlavě tedy oddechl. I tak si jej však starostlivě prohlédl, než se podíval přímo na předmět v krabičce. Překvapeně tak zamrkal a poté se jemně usmál.* Je nádherný.
*Dominic se na Val podíval, a jen jí pokynou hlavou.* Ano, tak nějak vím, na co si dávat pozor, čemu se vyhýbat. Prostě jsem hackl nesprávné lidi. Musím být příště opatrnější. *Zkonzultoval sám se sebou, poté pokrčil rameny, a poté se lehce zasmál.* No jo, asi bych to nazval riziko povolání. *Pronesl upír, a poté se zasmál. Podíval se na to, v jakém zapálení byla Nad, a poté se na ní jemně usmál. To je moc milé, ty moje bojovnice, ale nechci tě do něčeho takového vůbec brát. Kvůli nim jsem přišel o auto, a málem jsme při té nehodě i uhořel, takže jak říkám, skutečně to není nic hezkého. *Pronesl Dominic a zlehka se pousmál.*
*Čarodějka jen se smíchem a hlavou v dlaních pozorovala, jaké divadlo NAT předváděla.* S tvou šikovností ti to někde podjede na ledu a padneš před nimi na zadek. *Zazubila se na upírku, než jí vrátila úšklebek.* No a ne? Víš jaká je zima? Momentálně mě hřeje akorát vnitřně mládí a tvoje přítomnost. *Vyplázla na ni jazyk, než k ní rychle přiskočila, aby ji začala lechtat. Po chvíli ale přestala, když slyšela, co DOMINIC řekl.* Nedokážu si představit moc horších věcí pro upíra… Opravdu jsi v pořádku? *Zeptala se starostlivě.*
To ne...nic ti není že jo?..*Natalie se na něj podívala s obavou a představa stratit ho ji děsila. Nat si pak všimla ROBERTA a TAYLORA, na její tváři se zjevil úsměv ale ten zmizel rychle když si všimla že ROBERT klečí před TAYLOREM. Poklepala DOMINICOVO rameno a poukázala na tu scénu vedle nich* Koukni na ně...Ty vole..*Natalie se snažila nesmát a zabořila hlavu do VALERIINA ramene. Elaine se vrátila s pitím a ještě jedním překvapením pro Nat a VALERII, oběma dala teplé nápoje a všimla si čemu se Natalie smála a začala si zapisovat detaily pro hlášení*
*Dominic se na Val podíval, a potom přikývl.* Ano, už je to přece jen nějaký týden dozadu, tedy, no, skutečně týden, takže jsem se do té doby stihl zaléčit. A přeci jen, randím s vílou. Ten taky měl nějaké tipy a rady, jak se z toho co nejrychleji vyléčit. Ale to auto mě na tom mrzí asi nejvíce, ale, už jsem našel nějaké nové, v podstatě totožné, jako to staré. Takže teďka už jenom jej zaplatit, a čekat, až mi jej dovezou. *Pronesl Dominic zvesela. Pak se ještě jednou otočil na Natalii, a usmál se.* Ne skutečně už mi nic není, už jsem v pohodě. *Ujistil ji, a pak se na moment zamyslel, než se plácl do čela.* No jasně, jak mi taky mohly chodit zprávy, když mobil, ve kterém jsem měl simku, na kterém bylo tvé číslo, bouchl společně s tím autem. Ježiš, já jsem taky vemeno. *Zhodnotil, a pak se na upírku opět podíval.* Omlouvám se vůbec, mi to nedošlo. Vzal jsem doma první mobil, který mi přišel pod ruku, tak jako to dělám vždy, kdy o mobilu přijdu, a tohle jsem úplně vypustil. *Přiznal se nakonec upír.*
Tak to každopádně držím palce. Vílí léčení je úžasné, ale pořád, jakožto pro upíra, oheň je přeci pořád větší problém. *Tiše se uchechtla nad jeho poznámkou ohledně vybouchlého mobilu, ale jinak jej starostlivě ho poslouchala. Pak si ale všimla, jak se Nat někam zadívala a následovala její pohled směrem k TAYLOROVI a ROBERTOVI. Její obočí překvapeně povyskočilo výš a na rtech se jí objevil pobavený úsměv.* To je kdo..? *Zeptala se trochu zmateně, ale s ohledem na to, že NAT měla plné ruce práce s tím neudusit se smíchy v jejím rameni, směřovala otázku spíše na DOMINICA nebo Elaine, zatímco svou přítelkyni něžně poplácávala po zádech, aby se uklidnila.* Díky. *Usmála se na Elaine a oba kelímky si od ní převzala, takže tam teď stála v poněkud zvláštní póze s kelímkem v každé ruce a hihňající se NAT na rameni.* No šťastný a veselý. *Prohodila suše, při pohledu na DOMINICA, než se začala smát i ona.*
*Je vždycky krásné slyšet někoho mluvit takto hezky o zvířatech. Jen doufal, že si každý uvědomuje, že je to především zodpovědná starost a ne jen radost. Ale na mentorování se vážně necítil. Protože se právě teď cítil vážně dobře.* *Na slepičky se podíval společně s Kim a po očku si ji znovu přeměřil.* Hele já nic neříkám *smál se a zvedl ruce jako by se vzdával. Bylo roztomilé, jak si to pitíčko bránila. Miloval na ženách tyto drobné odlišnosti. Mírně jej zamrzelo, že se je dozvídá o dívce, která byla velmi krásná a milá a on přesto myslel na jinou o které toho věděl jen velmi málo. Poslední roky nebyl tím partnerským typem a jeho známosti byly spíše nahodilé a krátkodobé, ale kdyby jednou opět miloval, chtěl by, aby byl jeho vztah postaven právě na těchto relativně drobných maličkostech, který si jeden o tom druhém pamatují.* *Natáhl automaticky ruku pro obojek, když Kim nabízela. Asi proto, že už si Myosotis tolik oblíbil a předběhl tak BENA.* *Kdyby tušil, co Kim chystá, jistě by nesouhlasil a když přinesla pití pro všechny tři, zůstal rozpačitě stát a zírat.* Tak... díky *snažil se usmát, ale cítil se náhle hrozně. Copak by to neměl být on, kdo přinese všem pití? Pro dámu a pro Bena, který jim tak ochotně nabídl ze svého?... Ne že by byl kdoví jaký boháč, naopak, dlouze vždy rozmýšlel co s penězi a nenáviděl plýtvání, ale byly Vánoce a on byl ochoten pustit nějaký ten chlup.* Vážně? *otočil se plně na BENA.* To by mi vlastně docela bodlo *přiznal.* *Živily jej převážně velmi nebezpečné bojové zápasy a cesta k nim nebyla růžová. Obvykle to zahrnovalo návštěvu toho největšího pajzlu v uličce s nejhorší pověstí v městě, kde začal bitku a ztropil drama, doufaje, že je mezi přítomnými někdo, kdo by jej doporučil na ilegální zápasy. Nenáviděl takto shánět konexe, ale ale pokud byl ve městě nový, nic jiného mu nezbývalo. Jenže tady... V NY měl dost obavy. Přeci jen tu mohla být větší koncentrace jak lovců, tak i jiných bytostí.* Dal bys mi na sebe číslo? *zeptal se zaujatě během toho, co se rozešli směrem k Santovi.*
Takze tak! Dam ti ho znovu ale tentokrát ho nevybouchni..a to je Taylor a Robert..Taylor je v mém klanu a Robert je jeho..asi nyní snoubenec..je to Čaroděj tak jako ty..[link src="ale.je"] mu 800..To je větší stařík než tady Dominic..*Nat se zasmála a objala svou přítelkyni a zvedla hlavu. Elaine mezitím vytahla kousek jmelí a zvedla ti nad ně s úsměvem. Nat se napila svého pití* Hm? Copak to tu máme Val?..*Nat se na ni ušklíbla a ukázala na jmelí nad nimi*
*Dominic se podíval na Val, a jemným kývnutím hlavy jí dal za pravdu.* Ano, to je skutečně pravda, Oheň je pro nás skutečně nepříjemná věc. Ale nejsem na to sám, a jak říkám, už je mi mnohem lépe. *Hned poté se podíval na Natali, a jemně pokrčil rameny.* No já se budu snažit, neboj se, výbuchy aut nejsou na denním pořádku mého žití. *Pronesl se smíchem, a poté sledoval, jak představovala další dvě bytosti kousek od nich.* No tak to skoro se svými 200 lety mám ještě co dohánět. *Pronesl po konstatování věku čaroděje a zlehka se zasmál.*
*S úsměvem přikývla nad DOMINICOVÝMI slovy.* To ráda slyším. *Usmála se, když je ujistil, že je v pořádku.* Ten kočičí čaroděj, že? *Zapátrala v paměti nad tím, co jí NAT řekla ve škole mezi o něco příjemnějším trávením času. Pak na ni vytřeštila oči.* Osmset? *Zopakovala pomalu, pak uznale hvízdla.* Nejstarší čaroděj, co jsem doteď znala, měl dvěstě… Tohle je… Páni. *Podala Nat její pití, než upila z toho svého. Překvapeně zjistila, že aniž by si o to řekla, nebo to navrhla, i v jejím pití byla tak nějak už automaticky krev. Napadlo ji, že Elaine nejspíš usoudila, že nejspíš budou stejně svařáky sdílet a chtěla mít jistotu, že ho NAT může. Chtěla jí za to poděkovat, ale to už byla Elaine zabraná v jiných věcech. Po upozornění NAT vzhlédla a uculila se.* Myslíš, že na tohle potřebuju jmelí? *Ušklíbla se, než si rusovlásku přitáhla do polibku.*
*Bob klečí na zemi a usměje se.* To jsem rád, dal mi docela práci.* Řekne a s trochou magie se zvedne a pak se opráší. Prstýnek z krabičky vyndá a vezme jeho levou ruku a dá mu prstýnek na prst. Něco zašeptá a tím aktivuje kouzlo.* Tak a je aktivováno.* Zazubí se a pak mu dojde, jak by to mohl někdo brát.* Na levé ruce to je, kvůli energii. Levá ruka je nejblíže srdci, která má být hlavně ochráněno. Také jde o proud energie, který teče rukama. Každá bytost do sebe přijmá magickou energii. Jen s ní neumí pracovat. Do levé strany těla jde nejvíc energie.* Vysvětlí a podá mu s úsměvem prázdnou krabičku. Pak sáhne do kapsy a vytáhne cigaretu, co měl předtím. Podívá se na TAYE a pousměje se.* Musím dobrat energii.* Vysvětlí a jde trochu stranou, aby si tu cigaretu zapálil. Vydechne kouř s rudými jiskřičkami, které sleduje, jak letí vzhůru.* Jinak, ten prsten obsahuje ochranné kouzlo. Velice silné. Aktivuje se vždy, kdy budeš mít strach.* Řekne mu.*
*Nat se zasmála taky a hned byla přitáhnula do polibku, na moment zavřela oči a užila si ho a pak se odtahla* woah..Hehe.. sorry Dome..*Nat se usmála a Elaine se začala smát* ale ti povím..líbá exklusivně..*Nat se usmála a poplacala Dominica* Někdy mi ukaž toho Inocence okay?..tak a teď si můžeš rozbalit dáreček *Nat se podívala na VALERII a na jeden lok se vypila půlku svého pití* Tobě koupím dáreček později Bráško *Usmála se rychle na Dominica* L
*Dominic se na Val jen pak usmál a pokynul jí. Pak se otočil na Nat a zaculil se.* Jo, někdy vás seznámím, budu moc rád, kdyby jste se poznali. *Mrkl na ni a pak se zasmál.* V pohodě, taky pro tebe ještě nic nemám, abych tě uklidnil. Každopádně, no, máte nějaký plán na to, co dělat? *Zajímal se pak Dominic a založil si ruce na hrudi.*
*Val se tiše zachichotala nad poznámkou od NAT a pohladila ji po tváři, než se odtáhla.* Nápodobně. Ale možná to bylo tou krví. *Kývla pobaveně ke kelímku, než si vyměnila vědoucí pohled s Elaine.* A můžeš si otevřít i ty svůj. Jen bychom si asi měly odložit to pití. *Dodala, než si svařák odložila na lavičku a pustila se do rozbalování dárku od NAT. Když uviděla nádherný ametyst zasazený do bronzového šperku, chvíli na něj jen naprosto nechápavě koukala, než se Nat vrhla kolem krku.* Bože, ten je nádherný… Děkuju… *Zašeptala. V očích se jí leskly slzy dojetí, když si zabořila hlavu do dívčina ramene a chvíli ji jen pevně objímala, než se od ní pomalinku poodtáhla a slzy si setřela.* Páni, to mě sebralo víc, než bych čekala… *Zazubila se, ale hlas se jí pořád trochu třásl.* Nasadíš mi ho..? *Zeptala se NAT, když přívěsek vybalila z krabičky, kterou pečlivě zabalila do tašky.*
Tak v byte... ako sa to vezme. Skor na lodi, ktorá sa premenila na byt. *Objasní, kde chová svoje sliepky, a ďalej sa to snaží nerozpitvávať. Každý nech si z toho vezme to svoje.* /Ak budú mať záujem kľudne im o tom poviem viac, či im ho osobne ukážem ak by neverili, ale inak to asi nebudem nijako viac riešiť./ *Slečna odběhne do stánku a vážne ho prekvapí tým že kúpi nápoj aj jemu.* Jé, dík, ale to si vážne nemusela. *Povie ale zo slušnosti si i tak vezme ten čo mu ponúka. Napije sa a príjemne sa tým osvieži. Lahodná chuť mu krásne prejde z jazyka až do mysle a tam spraví príjemné salto s ohňostrojom.* /Lahodné./ Jo v pohode. Síce na zimu příliš ľudí nechodí, ale o ľudí je tam stále záujem. V podstate ťa zaradia podla vzdelania a predošlých skúseností. *Vysvetlí mu ako to tam chodí teraz a keď ho požiada o číslo, bez problémov mu ho poskytne. Potom vytiahne ďalší kúsok sušeného masa a ponukne ho Maye.* Tak slečna, to máš posledný, s pamlskamy sa to nesmie preháňať. *Povie jej ako malému dieťaťu čo chce ďalší cukrík. čo znie trochu blbo, kdeže on sám ma taác plný dobrot. pomaly sa presúvajú k Santovi, kde je kŕdeľ detí stojacich v rade. Dostávajú malé balíčky po tom čo Santovi zdelia čo chcú na vianoce a spravia si fotku.*
Hm..Žádný plán asi není...prostě půjdeme kolem a koukat..*odpověděla Dominicovi s úsměvem* A být tebou vymyslím něco super pač jedenáctého mam narozky..*Nat se Usmála na oba a položila si kelímek hned vedle Ní vytahla krabičku od VALERIE. V ten Moment ji Valerie skočila kolem krku* Zlato neplač...a jistě nasadím ti ho..Ladí ti k krystalu na čele..*Nat VALERII nasadila náhrdelník* Tak jo .jdem na to! *Nat otevřela svůj dárek a zakryla si ústa v úžasu. Netopýří náhrdelník s Rudým kamenem a rudé brko jí zdobili krabičku, brko v krabičce sinschovala do kabelky a hned si náhrdelník nasadila bez pomoci a usmála se* Hehe Jak vypadám ? *Nat se zasmála než pevně objala VALERII* Taky děkuji..Moc
*Ten dárek jej dosti překvapil, nicméně líbil se mu. Opravdu moc. Už jen to, že i samotný prsten ROBERT vyrobil, jej dosti okouzlilo.* Mít v sobě víc krve, určitě bych měl aspoň na chvilku červené tváře. *Uchechtl se značně rozpačitým hlasem. Podruhé, když tomu prstenu věnoval pohled, už jej měl na levém prsteníčku. Jeho tváře stále zdobil jemný, kdežto veselý úsměv. Pobaveně se pak uchechtl, když mu BOB začal vysvětlovat, proč mu jej nasadil zrovna na prsteníček na levé ruce, kde se normálně dávaly zásnubní prsteny. Naklonil hlavu lehce do strany, načež si jednu tvář pohladil rukou. Byl by samozřejmě radši, kdyby něco takového udělal ten čaroděj před ním. Přeci jen, jeho dlaně byly příjemně teplé.* Zjednodušeně je to kvůli energii..jsi roztomilý, když takto rozpačitě něco vysvětluješ. *Zazubil se na ROBERTA a krabičku si schová do brašny, kde hned na to vrátí i fotoaparát.* Nemáš u sebe i nějakou normální? Krabičku svých jsem nechal doma. *Zeptal se, když přešla řeč k cigaretám. Později i kývl, jakmile se vrací zpět k prstenu.* Takže kdykoliv se budu bát, aktivuje se, rozumím. *Usmál se.* Teď se cítím trochu blbě, nic pro tebe nemám. *Uchechtl se lehce nervózně. Sasha to všechno mezitím kousek za nimi vstřebával, přemýšlejíce, jak to do hlášení zapsat.*
*Upír je poslouchala a usmíval se. Nakonec ale zabloudil pohledem do davu, a jaké bylo jejich zhnusení, když viděl, že tam stál jeden ze čelů onoho klanu. Díky bohu si jej nevšiml, ale pro Doma to byla konečná.* Já vás opustím dámy. Moc rád jsme vás ale viděl. *Usmál se, a hned poté zmizel tak, jak se objevil.*
*Kim si všimla Geretova výrazu, tak ho jen poplácala po paži a s úsměvem lehce zavrtěla hlavou na znamení toho, že je to v pořádku.* Na lodi? Tady v New Yorku? A to jsem si myslela, že já žiju dobrodružný život. *Zasmála se.* To musím jednou vidět. A možná, ale dělám to ráda. Koneckonců, platíte mi za to moc milou společností. A nejen mně. *Kývla se spokojeným úsměvem k Maye. Zaposlouchala se do rozhovoru obou mužů a s úsměvem pozorovala, jak si vyměnili čísla za účelem případného pracovního kontaktu.* Já vám v tomhle bohužel moc nepomůžu, ale kdyby si někdo z vás ublížil, dejte vědět. Jsem zdravotní sestra. Anebo taky kdybyste potřebovali nafotit nějakou akci, nebo třeba zvířata. To je moje druhá práce. *Usmála se, zatímco mířili k Santovi a pobaveně sledovala BENŮV rozhovor s Mayou.* To je krásný přístup, ale vysvětli to mému kamarádovi, co ji obvykle hlídá a, cituji, nemůže odolat těm krásným modrým očím. *Zasmála se. Když vidí řadu u Santy, pousmála se.* Anebo, víte co? Možná se tu spíš stavím, až přijede rodina na návštěvu, nechci zdržovat řadu dětem. Kamže jste to chtěli jít dál? *Optala se mile a upila ze své medoviny.*
*Vidí, že se mu prstýnek líbí, tak je nadšený. Nadšeně se usměje a pak se trochu přitoskne k Tayově dlani. Pak sáhne do druhé kapsy a vytáhne nenačatou krabičku.* Koupil jsem je, protože lidé se rádi ptají ostatních kuřáků, zda mají oheň nebo cigarety.* Řekne a čeká až si cigarety vezme.* Přesně. Občas se to nemusí hodit, ale to je nevýhoda toho.* Poví mu a radši neříká, že ve své podstatě je to kouzlo mezi očarováním a kletbou. Ví, že podobné kouzlo dal jedné ženě a pak mu ten předmět vrátila zpátky, protože měla obavy z první noci s manželem a nakonec k ní málem nedošlo kvůli tomu. Tehdy měl Bob záchvat smíchu. Pak se na Taye podívá a čeká až si vezme cigaretu. Chce mu ji totiž zapálit než budou pokračovat v debatě. Všimne si však Sashi.* Hej, pokud jde o to, co říct Dragosovi, tak řekni pravdu. Dal jsem Tayovi prsten na ochranu.* Pokrčí rameny.*
To jsou jen slzy dojetí, neboj. *Usmála se na upírku a objetí jí stejně pevně oplatila.* Tu es magnifique. *Špitla s úsměvem, než ji políbila na tvář a s úsměvem si prohlížela krystal.* Moc ti to sluší. Tedy, ne že by pro to byl nutný ten náhrdelník, sluší ti to vždy. *Dodala.V tu chvíli si ale opět všimla změny v Dominicových emocích.* Nápodobně, Dome. Snad se brzy uvidíme znovu! *Mávla na něj s úsměvem a pootočila se k Nat.* Neprojdeme se někam, třeba k ostatním stánkům? Já vím, jídlo v tvojem případě asi vynecháme, ale co takhle omrknout nějaké dekorace? *Navrhla.*
Aha..to jsou oni? Tak jo utikej..budu pozornost..měj se! *Nat se podívala na Muže a prokřupla si klouby na rukou* Počkej tady na chvilku, mámtu neco na práci*Nat Vykročila k nim, než Elaine mohla zareagovat tak Nat už mířila k mužům, pomocí svého štěstí narazila do nich a srazila dva dolů* Ah moc se omlouvám! Jsem uklouzla..Aha...jsem Nešika..*/Tu máš hovado/ Pomyslela si Natalie a jak ležela na jednom z nich ať loktem "Omylem" narazila do nosu a druhému nohou stoupla na rozkrok* Oopsss Sorry kámoš Lásko pomoz mi vstát ještě jim ublížim víc..*Elaine za ní doběhla a pomohla Natalii vstát a koukla na Muže* Doufám že vám moc neublížila..je to trdlo *Falešně se Elaien omluvila a vzala Natalii Bokem* Proč si mě nenechala jim nandat víc?..*Zeptala se Natalie starší upírky* Měla bych průser a Dominica by si všimli..Ale musím uznat že to zlý nebylo *Usmála se Elaine a zašli zpátky za VALERII
*Zvesela se usmál, když mu přitiskl čaroděj svoji ruku na tu jeho.* Ach..ty tvé ruce jsou tak příjemně teploučké. *Vyklouzlo z něj, než mu pohled poté padl na nerozbalenou krabičku cigaret. Tu si nedlouho nato převzal.* Ja, to moc dobře znám. *Přitakal, během čehož balíček bez váhání rozbalil, aby z ní hned mohl vytáhnout jednu cigaretu. Hlavou pak pokýval, dávajíce si cigaretu mezi rty.* /Jo, já tu vlastně ani nemám zapalovač. Scheiße./ *Pomyslel si, načež věnoval pohled nejprve ROBERTOVI, přičemž se mu v očích zračila prosba o to, aby mu ji zapálil. Během čekání na jakousi odezvu, zda si toho čaroděj všiml, se i podíval na Sashu, který toho měl zjevně už dost.* Jasně, ochranný prsten na ochranu, chápu. *Přikývl.*
Ne, Nat, počkej! *Zavolala za ní, ale když si všimla, o co se Nat snaží, vložila veškeré herecké umění, co měla do toho, aby scénku podpořila. Ne však stejně jako Nat. Celou scénu naoko s hrůzou pozorovala s ústy zakrytými rukama, dokonce v jeden moment zatahala Elaine za rukáv.* Prosím vás, pomozte jí, jinak si něco udělá! *Vyhrkla vyděšeně. Když se k ní obě dívky vrátily, rádoby vyděšeně se jí vrhla kolem krku.* Proboha, Nat, není ti nic?! *Vyhrkla, ale jakmile se situace uklidnila, na tváři se jí objevil škodolibý úšklebek.* To bylo slušné. *Pochválila Nat i sebe.* Tak, přesunem se k prohlídce stánků, nebo tě ještě pořád neopustila krvežíznivost? *Zeptala se pobaveně a podala Nat její svařák.*
*Bob se trochu stáhne a je vidět, že přemýšlí. Zdá se mu, že Tay je v jeho blízkosti teď trochu jiný. Moc tomu nerozumí. Celkově zjišťuje, že emoce jsou na něj už moc složité, ale to jsou už pár století. Když SASHA prohlásí onu větu, tak se na něj Bob podívá.* Jo.* Řekne jen a má dojem, že ten alkohol pro něj nebude dobrá volba. Pak se otočí k Tayovi. Dojde k němu co nejblíž a pak s cigaretou ve své puse se dotkne té TAYOVI. Nechce ohrozit, že by se upírovi něco stalo. Přitom se podívá upírovi do očí a v těch jeho se objeví záblesk jeho rudé magie. Když se mu podáří úspěšně zapálit cigaretu, tak ho vezme za ruku.* Tak ti zahřeju aspoň ruce.* Usměje se na něj skrz cigaretu.*
*Naklonil hlavu lehce do strany, když spatřil ten přemýšlivý výraz v ČARODĚJOVĚ obličeji.* /Nad čímpak asi přemýšlí?/ *Ozvalo se mu v hlavě, než svoji pozornost přesunul k Sashovi. Lehce pak pozvedl jedno obočí. Nevěděl, kdo z těch dvou se mu dnes zdál více mimo. Pohled mu nakonec padl na kelímek s punčem v rukou jeho doprovodu.* Nemáš už dost? *Dovolil se optat, i když mu nemuselo jít moc dobře rozumět přes cigaretu mezi rty. Proteď se to tedy rozhodl nechat být. Spíše se věnoval ROBERTOVI, který přišel k němu co nejblíže. Podíval se mu tak automaticky do očí, v nichž spatřil záblesk něčeho rudého. Neucuknul však a ani se nepodíval jinam. Nechal si cigaretu zapálit, načež se zvesela usmál, když mu hned na to chytil BOB ruku.* Danke, Lieber. *Usmál se na něj.*
*Bob se na Taye usměje a pak se rozhlédne.* Co takhle projít další stánky. Chci najít něco na Vánoce. Mají tu dost ozdob, takže přemýšlím, že bych nějaké koupil sestřiným holkám. Budou mít ve společném domě obří stromek.* Řekne a posuměje se než s Tayem zamíří mezi stánky.* Víš, kdysi jsme s rodinou slavili Vánoce jinak. Zapálili jsme dubové poleno. Nikdy nám nezhaslo díky mě a matka byla vždy vděčná. Pálili jsme věnec a házeli ho z kopce. Byla to sranda.* Zasměje se.* No a jako malý jsme nechávali boty venku i s cukrem. Otec donesl stromek, který jsme ozdobili bohy. Jen jsme pak museli jít do kostela, aby nikdo neměl podezření, že nikdo z nás není křesťan.* Zazubí se a prohlíží si stánky. Mezitím kouří a schytává pár nevrlých pohledů od kolemjdoucích. Jenže to mu je jedno, prohlíží si stánky.*
*Bez otálení kývl. Rád by viděl, co všechno trhy nabízí, když už je vidí po sakra dlouhé době.* Nemůžu nesouhlasit. Taky si rád něco pořídím..spíš jen k sobě do pokoje, pro své vlastní bezpečí. *Uchechtl se, načež se společně s ROBERTEM rozešel vstříc dalším stánkům na prozkoumání. Sasha byl celou dobu samozřejmě za nimi. Tay pak mezitím vyhledal BOBOVU ruku, aby jej mohl chytit a zas si s ním proplést prsty, zatímco do sebe spokojeně vtahuje nikotin. Když pak mlčky a bedlivě poslouchá, copak ČARODĚJ povídá, občas si druhou rukou cigaretu od úst odtáhne, aby mohl vydechnout kouř.* V to věřím. *Kývl. O podobné tradici jednou něco slyšel. Asi z hodin základů společenských věd, nebo možná v dějinách, nevěděl už jistě.* Naše vánoční tradice moc zajímavé nejsou. *Jedním prstem jemně pohladil hřbet ROBERTOVY dlaně, pokud jej tedy nechal jej držet za ruku.* Se sestrou jsme akorát vyráběli výzdoby na stromeček, fotili..zdobili cukroví. *Naklonil hlavu na stranu.* Ta malá uličnice mi chybí.
*Zasměje se a všimne si malých stromečků v květináči.* Co tohle? Mohl by sis ho ozdobit. Třeba takovýma slámovýma panenkama. Má nejmladší sestra je vyráběla a pro lidi z vesnice dělala s křídly. Povídala, že to jsou andělé těch, co nás opustili. Lidé z vesnice ji začali říkat svatá. Nesnášela to.* Zasměje se a stiskne TAYOVI ruku jak mu v myšlenkách pošle vzpomínku na mladou dívku s rezavými vlasy, černýma očima a tvořící slaměné panenky. Ve vlasech má jmelí a stříbrnou sponu. Pobrukuje starou píseň.* To byla má sestra.* Vysvětlí s úsměvem. Pak ho poslouchá.* Oh, jaké cukroví?* Zeptá se a snaží se mu tím trochu zvednout náladu. *My nikdy nic takového nedělali. Já si jen dával ráno po návštěvě kostele chleba s medem a k tomu čerstvé ovčí mléko. Takže bylo ještě teplé.* Vzpomíná a je rád, že tyhle vzpomínky jsou pro něj čisté jako by se to dělo včera. Dokonce by přísahal, že si pamatuje tu chuť mléka, jak se v puse smíchalo s medem.* Ah, jsem z toho dostal chuť na chleba s medem a mlékem.* Zasměje se.* Tvoje sestra žije v Evropě?* Zeptá se ze zvědavosti a hlavně proto, že se mu v hlavě zrodil malý nápad.*
*Podíval se téže směrem, jako se díval ROBERT a zasmál se, přičemž zavrtěl hlavou.* Stačí mi starat se o tu kytku, co jsi stvořil při našem prvním tréninku šermu..tu bych taky mohl teoreticky ozdobit. *Nadhodil, načež se nad tou představou opět zasmál, než nechal BOBA dál vyprávět o těch výzdobách. Jemně se přitom usmál. Měl rád, když mu takto vyprávěl o své rodině a o tom, co prožil. Kromě něj dělal něco podobného i Morgan, u nějž se o to ovšem musel Tay prosit. ROBERT si zjevně musel všimnout, že to mladšího upíra zajímá.* Byla nádherná..vypadala jako anděl. *Usmál se. Sám si pak vzpomněl na svou malou sestřičku. Jak jí vždy přistavoval stoličku ke kuchyňské lince.* Například Vánoční Springerle.. vždy jsem sestře kvůli nim připravoval kakao s malými marshmallows a šlehačkou, protože nám nechtěla pít k tomu čaj a kávu jí rodiče zakazovali. *Uchechtl se. Nestěžoval si na to, naopak jí to kakao dělal rád. Vždy si pak udělal i jedno pro sebe. Nyní by si ho mohl udělat jen v klasické formě a s příměsí krve.* Heh.. jiná doba. *Nadhodil, načež opět BOBA jemně pohladil prstem po hřbetě jeho ruky. Jako by ho chtěl uklidnit, ačkoliv to ve finále dělal pro své potěšení.* Škoda, že bych si nemohl dát s tebou. *Odpověděl mu, načež kývl.* Ano, Aless žije v Evropě s rodiči..je o deset let mladší, takže úplně na výběr nemá. *Nervózně se uchechtl.*
*Zvedl obočí nad tím, že BEN žije na lodi, znělo to... velmi lákavě.* Klidně bych se někdy stavil *nechal se slyšet.* A jen kotvíš, nebo ses i plavil? *zajímalo ho hned* Promiň, a ty? *zajímal se honem i o KIM, protože zmínila, že taky nemá zrovna nudný život, byl fakt zvědavý.* *Přemýšlel nad pracovní nabídkou, co se mu naskytla.* /Podle vzdělání a osobních zkušeností... To bude krapet problém./ *Školu má jen střední s maturitou a praxi, kterou by si mohl napsat do životopisu tak z dvacet let starou. Přesně před tolika lety se stal vlkodlakem... a pak se narodila Styra.* Safra, praxe? No... já dělal spíš jakože hodně brigády a ták, po celých státech... A nebylo to tak úplně tento... Ofiko víš. Ale zvířata mě mají fakt rády! a klidně udělám i nějakou tu manuální práci *pokoušel se z Bena vytáhnout, jak moc to bude vadit a zda ta nabídka furt ještě platí, nebo tam někoho, kdo před dvaceti lety rozjel dráhu profesionálního boxera, aby pak takřka ze dne na den vymizel jak ze světa boxu, tak i sociálního života, nechtějí, protože by jim připadal podezřelý. Ono bylo fakt těžké vysvětlovat svůj dosavadní styl života někomu, kdo nemá ani tušení, co se s ním a jeho rodinou dělo.* *Drbkal Mayu pokaždé, když se kolem něho ochomýtla a cítil se jako už dlouho ne. Jako kdyby byl... mezi přáteli. Sníh padal a medovina hřála v břiše, začínal ji docela cítit. Byl zvyklý na rum a změna je vždy pro tělo překvapení.* *Zvedl obočí nad tím, že je KIMBERLY zdravotní sestra. Doufal, že nebudou mít příležitost se potkat. Při tom, čím si vydělával, vídal lékaře a sestřičky až příliš často.* A kde pracuješ? *doufal, že na nějakém pediatrickém oddělení soukromé kliniky... a ne v nemocnici, nebo při výjezdu sanitky.* *Zastavili se u Santy, ale když KIM viděla tu frontu, tak si to rozmyslela. Gereta něco napadlo.* Počkej a co fotku jen tebe a stromku? *nabídl se a zamával telefonem v ruce, do kterého si ukládal BENOVO číslo. Natáhne ruku, aby si k němu Kim odložila nákup, co jistě nechtěla mít na fotce a šel hledat nejlepší místo, kde nebylo příliš mnoho lidí. Z mnohých zkušeností předem věděl, jak fotit ženy. Mírně odshora a nejlépe mnohokrát a z co nejvíce úhlů, aby si pak daná slečna fotky probrala a vybrala si jen jednu, maximálně dvě z padesáti, ani se neptal a konal.* Jednu i s BENEM? *navrhl*
Jo jsem v pohodě neboj..*Nat se usmála a políbila Valerii, pevně jí objala a pak se odtahla*..můžeme jit a koukat kolem..a možná tě maličko rozmazlím..ale taky..ráda bych tě jen držela a prostě si to tě tu užívala..*Nat drzela VALERIINU ruku a vedlaji přes* Můžu ti říct že tě miluji? *Nat se podívala na VALERII s klidným výrazem a procházela stánky s VALERII. U jednoho stanku se zastavila a to byl stánek s Elektronickými zapalovači, Nat hned jeden popadla a zaplatila než ho schovala* Pro Taylora..je to kuřák a zapalovače klasické mít nemůžeme z určitých důvodů..*Nat pokračovala dál*
Hele, tak ja vás oboch pozývam niekedy ku mne. Momentálne kotvím blízko pláže, ale v podstate bývam kdekoľvek mám chuť ráno vystúpiť. /Aj keď polícia nerada vidí že cestujem sem a tam./ *Vysvetlí zatiaľ a potom počúva, že Kim je vlastne v zdravotníctve. Ak keď podľa všetkého v tom pre ľudí. Zatiaľ čo on si chodí po večerných kurzoch aby sa vyučil aspoň na asistenta veterinárnej ordinácie.* No to máš v pohode. Ja kým som sa dostal do zoo, tak som toho vystriedal kopec. A tak to tá možno šupnú ku mne. Ja tam konkrétne robím úklid vybehov a občas asistujem u kŕmenia. *Vysvetlí aby si z toho nerobil ťažkú hlavu.* Prípadne, ak sa na to necítiš a hľadáš niečo v teple, tak mám ešte kontakt na pána Wonga, ktorý vedie večierku. *Ponuka mu ďalšiu možnosť. Foteniu sa nebráni. Je predsa pohľadný mladý chlap. Ak sa upraví. Nevyzerá ako bezdomovec.*
*Polibek Natalii oplatila s něhou sobě vlastní a přitiskla si ji k sobě, než se rozhodly dál prozkoumávat stánky.* Jenom malinko? Jak k tomu přijdu? *Poškádlila ji, ale naprosto s ní souhlasila. Nepotřebovala se nutně fotit, zkoušet všechno jídlo a pití v dohledu. Vlastně nesháněla nic konkrétního, spíš kdyby náhodou narazila na něco zajímavého. Otázka Nat ji trochu vyvedla z míry. Ona sama by to nejspíš tak brzo neřekla, jenže zároveň si uvědomovala, že Nat byla daleko zbrklejší, než ona sama.* Jistěže můžeš. *Usmála a na moment jejich ruce rozpojila, aby rusovlásce zastrčila pramen vlasů za ucho, než opět pokračovaly v prohlídce stánků. Zatímco Nat vybírala zapalovač pro Taylora, ona sama se porozhlédla v nabídce u stánku a na tváři se jí objevil pobavený úsměv, když si všimla zapalovače, který vypadal jako balíček karet. Přesně jak čekala, zapaloval se tak, že člověk odsunul eso na vrchu balíčku do vějířku, čímž odhalil zbytek karet. S úsměvem kývla na prodavače a koupila jak zapalovač, tak náhradní náplň. S tím kousek poodešly, aby zapalovač ukázala Nat.* Možná je to příliš optimistická myšlenka, a zdá se to jako naprosto zbytečný dárek pro čaroděje, ale… Myslím, že Matei to ocení, alespoň v momentě, kdy potřebuje splynout s civily. *Ukázala jí, jak se zapalovač aktivuje.* Je to strašná blbost, ale hrozně se mi to líbí. *Dodala. Zářila přitom jako sluníčko.* Poslyš, Nat. *Zastavila na chvílku.* Možná by se na to hodilo zeptat v trochu jiné situaci a možná je to úplně zbytečné a moc oficiální, ale… Stejně se zeptat chci a nechci to odkládat. *Malinko nervózně se pousmála, když ji chytla za ruce.* Chtěla bys být moje přítelkyně?
Ale když se ti líbí na tom záleží *Nat se usmála a poslouchala VALERII* je zajímavý..já si radši dám odstup..*Nat se zasmála a tváře se ji rozjasnily když jí držela za ruce. Po jejich slovech se Natalii rozevřely oči a ona jen zírala v šoku na mladou čarodějku před ní* Ty...chceš abychom spolu chodili oficiálně? *Nat se usmála od ucha k uchu a její zoubky vylezly z radosti, kterou prožívala* Jasně že chci Val! *Natalie ji objala a zvedla jí do náruče, protočila se s ní a začala se smát z radosti* A bude tvoje máma souhlasit že si tě ukradl Upír? *Zeptala se zvědavě a držela jí v rukou*
Určitě rádi přijdeme, viď, GERETE? *Usmála se na GERETA, když jim BEN navrhl návštěvu.* Já dělám na pohotovosti. Takže vlastně cokoli od rýmičky až po úrazy. *Vysvětlila, než opět nechala muže se bavit, zatímco kráčeli směrem k Santovi.* Myslím, že se toho zbytečně bojíš, GERETE. *Zavrtěla s úsměvem hlavou.* Nejhorší, co ti můžou říct, je ne. Jinak známý je hasič, teoreticky bych se mohla zeptat jeho, jestli někoho nehledají? *Navrhla, než se jim GERET nabídl focení.* To je vlastně moc fajn nápad. *Rozzářila se nad tím návrhem.* Klidně i tři, s takhle fajn společností se ráda nechám zvěčnit. Ale pokud by nevadilo, měla bych vás na fotce ráda oba, když už jsme se tady tak pěkně sešli. *Navrhla ještě, nechala si udělat pár fotek sama, i s BENEM a GERETEM, pak vytáhla svou zrcadlovku.* Ať máte taky nějaké hezké fotky z trhů. *Dodala s úsměvem a pokud oba souhlasili, vyfotila jim několik fotek kdekoli jen chtěli.* Tak, kam to bylo dál, stánky s masem? *Usmála se.*
No, pokud chceš i ty, samozřejmě. *Usmála se bělovláska, ale to už ji NAT svírala v náručí. Se smíchem ji objetí oplatila a přitulila se k ní.* Pokud si máma byla schopná zvyknout na to, že se po nocích tahám s o skoro dvě století starším čarodějem, věřím, že o pár let starší upírka budou spíš body k dobru. *Zasmála se.* Navíc, mamka je dost mladá a byť to nutně nejde ruku v ruce, celkem otevřená různým věcem. Jen prosím nekousat. *Zazubila se, než NAT políbila na tvář.* Můžeš mě postavit, rytířko. Ta noha taky potřebuje nějakou rehabilitaci, jinak už se na ni nepostavím nikdy. *Dodala se smíchem.*
Tím líp! *Nat položila Valerii na zem a hned jí jemně políbila ale pak se odtáhla.* Tak pojď..*Natalie šla knstanku s jídlem a usmála se na Valerii* výběr si něco a papaej..*Nat se na ní koukala než se opřela se o stánek. Nat se koukala pak do davu na moment a nachvilku se ztratila v myšlenkách. Přemýšlela jestli to všechno co se teď stalo nebylo náhodou sen. Vše bylo až moc dobré pro Mladou zrzku. Nat se po chvilce probrala a koukla se na Valerii*
*Val si ani neuvědomovala, že má hlad, dokud ji na to rusovláska neupozornila.* To je v pohodě, nemám zas takový hlad. *Jenže v tu chvíli jí zakručelo v břiše. Rozpačitě se začervenala.* Dobře, dobře, jdeme sehnat nějaké jídlo. *Omluvně zvedla ruce na obranu a porozhlédla se po stáncích. Chvíli přemýšlela nad ovocem, ale pak odněkud ucítila vůni pečených brambor.* Hádám, že tohle je dnešní volba. *Pokrčila s úsměvem rameny a s Nat zamířila ke stánku, ze kterého ta vůně vycházela. Prodávali tam různé druhy pečených brambor a bělovlasá čarodějka se nakonec rozhodla pro plněné pečené brambory se sýrem a slaninou, ke kterým byla i porce grilované zeleniny. Do jednoho z nich se zakousla a spokojeně uculila, i přesto, že si přitom trochu popálila jazyk.* Tohle je fakt skvělé… *Zamumlala s plnou pusou, ale dalšího komentování se zdržela, dokud nedojedla.* Nechybí ti to občas? Myslím jídlo.
Oo to Voní..a ano..chybí..ale co můžu tak nahradím krví..jako brownies ale místo vajíček přidám krev..funguje to stejně..*Nat Pokrčila rameny a otevřela pusu* Dej mi trochu zkusím to..*Elaine se naoila že své lahvičky s krví a koukla na jmelí co měla v kapse. Všimla si trojice TAYLORA, BOBA a SASHY. Elaine vytáhla jmelí a hodila ho po SASHOVI.* Huh? Co děláš? *Zeptala se Natalie Elaine* pomáhám vy se bavte dokud jsou ty trhy otevřené..pak jdem dom Nat okay? *oznámila Elaine a Natalie přikývla poslušně*
A jsi si jistá, že to můžeš? *Zeptala se starostlivě.* Nechci, aby ti bylo zle. Matei mi vždycky říkal, že upíří normální jídlo nesnesou… Že je jim po něm zle… *Zaváhala. Nechtěla, aby bylo Nat zle a aby měla případně problémy. Elaine zjevně její požadavek nezaslechla, byla si celkem jistá, že by jinak zasáhla, ale byla v tu chvíli příliš zaneprázdněná jmelím.* Nemám pravdu, Elaine..? *Oslovila ji s tím dotazem.*
*Miluje moře, lodě a plavby asi stejně, jako rozlehlé lesy, kopce spadaného listí a běh. I představa rybaření byla velmi lákavá, ale raději se na to teď neptal, když byli z předešlého hovoru více než jasné, že oba jeho noví známí zbožňují zvířata.* Hmmm, jo, jasně! *potvrdil znovu s úsměvem, že opravdu rád přijde a pokud se domluví všichni tři, nebo 4 ( i s Mayou), bude to jen super.* A jé, to máš... Asi docela těžkou práci *reagoval na KIM, že pracuje přímo na pohotovosti. No doufal, že se tam nikdy nesetkají.* Jo, to by mi nevadilo. /Naopak./ Ty výběhy určitě zvládnu *Odpověděl BENOVI. Manuální práce se opravdu nebojí a odjakživa je teplokrevný, prácí se navíc zahřeje a když se práce vykonává správnými technikami, je to lepší, než posilovna.* Na hasiče bych si netroufal *usmál se na KIM. Co věděl, je fakt těžké se jedním stát a mladí kluci vykonávají dobrovolné hasiče bez nároku na mzdu i pět let, než se stanou placenými. Trochu pochyboval, že mají málo dobrovolníků. Navíc, hasiči by rozhodně chtěli vidět jeho čistý trestní rejstřík... Bez toho se v ZOO snad obejdou.* Úsměv *zavelel a stiskl opakovaně spoušť. Pár fotek KIMBERLY s Mayou a pak i s BENEM, než poprosil někoho náhodného, aby vyfotil celou jejich skupinu. Objal oba své známé kolem ramen, když si stoupl suverénně doprostřed a zazubil se jak Superstar.* Jsi hodná... To je v pohodě *bránil se sólo fotkám, stejně neměl, komu by je ukázal.* Jo, to je dobrý nápad *smál se uvolněně. Asi si nic nekoupí, ale proč b s nemohl podívat. Bude koukat i okolo, kdyby se objevilo něco, o co b jeden, nebo druhý projevil zájem, aby to případně koupil za ně. Však jim oběma dluží... Jen pořád nevěděl co.* Nedá si ještě někdo něco? *Zajímal se nenápadně.*
Ako vravím, ste tam vítaný. Ale v týchto dňoch je tam od vody celkom chladno, takže odporúčam teplejšie oblečenie. /Povie niekto kto počas sneženia chodí len vo svetri./* Informuje ich a ďalej sa venuje spoločnému debatovaniu o práci. Potom si užíva fotenie až nakoniec po návšteve stánkov s mäsovými výrobkami sa rozlúčili a pádi domov.*
*Elaine si všimla Natalie a hned dostala deštníkem pohlave* Nesmíš..mazej *Natalie zakňučela a nalila se krve z lahvičky a zavrčela* No tak by mi bylo zle no! Chybí mi jídlo! *Stěžovala si Nat a objala Val* Jenom kousnout Valli!..Nebo kousnu tebe *Nat se zasmála a ponořila se do jejího krku*
Jak se to vezme, já jsem s ní spokojená. *Usmála se. I když se Geret focení ze začátku bránil, ke společné se přemluvit nechal, což ji upřímně potěšilo. Chtěla mít na tohle setkání nějaké vzpomínky. Ben se s nimi nakonec po chvíli rozloučil, takže zůstala s Geretem o samotě. U stánku s masem si koupila i nějaké sušené pro Mayu a jedním kouskem ji rovnou obdarovala.* Osobně bych si asi dala ještě něco k pití. Pokudmožno teplého. *Pousmála se.* Co třeba punč? *Navrhla, zatímco se procházeli mezi stánky.*
*Tiše se zasmála.* Ani náhodou, chérie. Pokud ti někdy bude blbě po party, ráda ti pomůžu, ale ne pokud ti bude blbě po jídle. *Vyplázla na ni jazyk a políbila ji na nos, než jí Nat zabořila obličej do krku.* A ráda bych ti připomněla, že pokud budeš kousat moc hluboko, bude ti blbě i z mojí krve. *Zachichotala se, přestože kousnutí od rusovlásky by se rozhodně nebránila. Zatímco dojídala, rozhlížela se, když její oči najednou padly na příliš známou postavu.* Podívejme, kdo tu je… *Uculila se a kývla hlavou směrem ke Geretovi s Kim.* Nezajdeme pozdravit našeho oblíbeného vlkodlaka? *Navrhla rošťácky.*
*Udělali několik fotek a dobře se u toho bavili, měl usměvavou náladu a proto bylo trochu překvapení, když se BEN začal loučit. *Hele chlape, pošlu ti ty dnešní fotky a domluvíme se! *Hulákal ještě za ním a mával. Bylo to super. Normálně se na tu práci začínal těšit. Objevila se jen malá obava z toho, jak na jeho pach budou reagovat jiné šelmy, ale to zatím nechával povzneseně být. Však s uvidí. Zůstali ještě u stánku s masem a Maya si vysloužila svou roztomilostí nové masíčko. Tím že s nimi byl i pejsej, Geret si zpočátku neuvědomil, že jsou už jen oni dva s KIM sami. Než by však stačil přemýšlet nad tím, zda by nebylo vhodné se též rozloučit, navrhla KIM punč a on rád souhlasil.* Jaký si dáš? *Zajímal se pozorně s úsměvem. Teprve když vyslovila přání, tak si sám objednal. Opět medovinu - klasiku.* Jak dlouho už na pohotovosti děláš? Nemáte občas nějaké zvláštní případy? Myslím jako perličky z práce... *Pokračoval v tématu a zároveň vyzvídal, zda se nedozví něco, co by bylo užitečné.*
*Nat ji dala pusu na krk a přikývla* Jo jo jo furt *Nat se usmála na ní a koukla směrem na vlkodlaka* Tak jo..Jdem! *Nat vzala Valeriibza ruku a zašla za GERETEM. Natalie jemně poklepala GERETOVO rameno* Ahoj chlupáči *Pozdravila ho a Objala Valerii kolem pasu* Dlouho jsme se neviděli!
*Společně se tedy vydaly za Geretem a jeho společnicí.* Koukám, že vlk samotář už je jenom vlk. *Zazubila se na něj i na Kim.* Ahoj Gerete. A dobrý den i vám, bohužel, vás jsem zatím neměla tu čest poznat. Valerie. *Usmála se a podala Kim ruku, jenže to už se k ní lísala modrooká borderka.* Mon dieu, ta je nádherná! Můžu si ji pohladit..? *Zeptala se, ale než jí Kim mohla odpovědět, fenka už k ní byla přimáčknutá jako by ji v životě nikdo nepodrbal.* No jo, no jo, nádherná holka jsi, to víš že jo. *Vrněla spokojeně, zatímco ji drbala.* Jak si užíváte trhy? *Zeptala se s úsměvem.*
Asi zkusím ten borůvkový. Trochu jsi mě nalákal tou medovinou. *Uculila se, jenže najednou se u nich objevil pár slečen, odhadem tak kolem dvaceti, a začaly se zdravit s Geretem. Jen pobaveně povytáhla obočí, ale nic neřekla.* Ahoj, já jsem Kim. A prosím tě, tykej mi, jsme na vánočních trzích, ne na pracovní schůzce. *Zazubila se.* A jasně že můžeš. Každé podrbání navíc je super. *Usmála se, pak jí pohled padl na rusovlásku.* Tebe si matně pamatuju z té party v Pandemoniu, bohužel jsem nezachytila jméno. *Usmála se na ní mile a podala jí ruku.* Kim. *Musela se usmát, oběma slečnám to spolu moc slušelo.*
Vážně? Tak super! *Těšilo jej, že chce ochutnat něco jen proto, že to měl předtím i on. Se samozřejmostí za oba zaplatil a už už se natahoval po cigárech, že by se u slečny dovolil si jeden zapálit, když mu někdo nečekaně poklepal na rameno. Nemít v ruce horkou medovinu a vedle sebe dívku, kterou by mohl nedopatřením a rychlým pohybem tou medovinou popálit, mohlo to dopadnout docela nepěkně. Jeho naučené reflexy fungují takřka podvědomě a když mu v minulosti někdo klepal na rameno, obvykle to znamenalo výzvu k tomu, aby, se otočil a čelil něčí pěsti. Podvědomě přikročil bradu k hrudi a viditelně se napjal když se otočil k někomu, koho nečekal. JEDINÉ dvě osoby, které v New Yorku stačil osobně poznat se vesele bavily tímto pro něj nečekaným setkáním a ještě jej oslovovaly narážkami na jeho vlkodlačí původ. No radost...* No... A-hój *snažil se uvolnit, ale cítil v krku náhlý knedlík. Přímo před ním stala Natálie s Val, které to velmi slušelo a ani to nemělo co dělat s tím, co měla na sobě, protože by mohla mít klidně pytel od brambor a on by si ani nevšiml. Její tvář byla vše, čeho si na ní všímal. Byla stejně krásná jako si ji pamatoval.* *Než by je stačil představit, zvládly to holky samy. Cítil se kdoví proč jak idiot... Možná za to mohla skutečnost, že ho Valérie potkala s jinou dívkou a vypadala, jako kdyby jí to absolutně nevadilo. Ne že by mělo proč, klidně by to vysvětlil, ale měl takový nevysvětlitelný pocit, že by jí to nezajímalo a ne proto, že by byla tímto jeho chováním uražená. Možná s tím měla i co dělat ruka Nat kolem jejího pasu, než se Val shýbla k pejskovi, aby ho pohladila a Kim se obrátila k Nat, že ji odněkud zná, cítil se, jako kdyby mu na hlavu někdo vylil kyblík ledové vody, nebo mu provedl lobotomii.* Jo, tohle je Natálie. *Sebral konečně iniciativu, aby alespoň Nat teda představil, třebaže ji z toho baru vlastně znal všehovšudy jen 5 minut.* S Valérií jsou nejlepší kamarádky *dodal to jediné, co asi tak o Nat mohl říct, protože dál o ní věděl jen to, že je upír a nesnáší vlkodlaky jako je on...* Jo, fajn *odpověděl na otázku trochu suše.* Jak vy? *Vrátil a přemýšlel jak co nejrychleji hovor ukončit.*
Heh..kdyby kamarádky..a jak si mě pamatuješ Kim?....roztomilý pejsek..*Nat se usmála a Elaine stála za ní. Natalie pohladila pejska Kimberly a koukla na ní. /Jestli vytahne ten trapas../ Pomyslela si Nat a zacervenala se na vzpomínku.* Copak tu děláte? *Zeptala se zvědavě GERETA a koukla na něj*
*Zasměje se.* Ta tolik péče nepotřebuje. Mám náročnější rostliny.* Zazubí se a pak pokýve hlavou.* Ale šerm bychom mohli zopakovat.* Řekne a pak se pousměje.* To ano, ale za tohle by ti dala pěstí. Po dětech pak byla silnější a ženská od rány. Vedla hostinec a její facky se báli i vojáci.* Zasměje se. Pak ho poslouchá a pokýve hlavou.* To zní velice pěkně.* Zazubí se a pomalu se začne posouvat o několik stánků dál. Tam jsou skleněné ozdoby a barevné řetězy. * To je opravdu škoda, ale dnes už ten med není ono a tady se nedá se ten správný sehnat. Takže budu muset pátrat a najít recept mojí matky.* Zasměje se a pak poslouchá.* Ah, dobrá.* Usměje se nevině a je na něm vidět, že má něco v plánu.* Hmm... Chtělo by to kávu.* Usměje se. Cítí jak ho Tay hladí na ruce a popravdě si to užívá. Pak si všimne KIM. Mávne na ni, aby ji pozdravil, teda pokud si ho všimla, protože se zdá, že má společnost.*
*Pobaveně si připomněla její tančení na stole, ale bylo jí naprosto jasné, že kdyby byla v jejím věku, nejen, rozhodně by si nepřála, aby tohle někdo vytahoval.* Jen v dobrém, Nat. Byla to dobrá party. *Zasmála se, ale dál to nerozváděla. V tu chvíli si totiž všimla, že na ni zamával Bob, tak mu zamávání s úsměvem vrátila.* Pokud mě na moment omluvíte, skočím pozdravit, budu hned zpátky. *Omluvila se a zamířila za Robertem a Taylorem.* Ahoj Bobe, Taylore, Sasho, ráda vás všechny zase vidím. *Usmála se a naklonila se k Bobovi, aby ho objala, přitom ztlumila hlas, aby ji slyšel jen on.* Díky za to Pandemonium a taky za bezpečnostní tip, myslím, že mi to ušetřilo jedno nebo dvě encanta. *Šeptla, než se poodtáhla.* Jste v pohodě po té svatbě? *Optala se tentokrát i Taylora.* Myslím, vy dva a David.
Všiml jsem si. Kupodivu je stále živá, i když jí občas zapomenu zalít. *Přiznal se s pobaveným uchechtnutím. Nikdy nebyl přímo ukázkový pečovatel o rostliny, pořád však nebyl horší jak jeho otec. To už byla jiná. Tay se jednou vsadil, že mu umře i nějaký sukulent. Později od sestry zjistil, že vyhrál, tudíž mu máma musela poslat jeho výhru – její vlastní recept na Vánoční Springerle. Vždy je mívala tak dobré, ale on nevěděl díky čemu. Doteď ten spis surovin měl.* Měli bychom, když to budu flákat, nikdy se to nenaučím. *Kývl. Mohl se zeptat i někoho staršího z vily, ale to pokládal za poslední možnost. Pro sebe si pak při zmínce pěsti sykl.* /Jajks./ *Pomyslel si.* Jistě..doteď jsem každý rok i od doby, co mě přeměnili, na Vánoce kakao pil, abych tu tradici ctil. Jen tedy ochuzené o marshmallows a s velkým množstvím krve. *Dostal ze sebe. Když na to tak vzpomínal, měl znovu na kakao chuť. Nejraději by si dal to, o němž před chvílí ROBERTOVI vyprávěl.* /Už to nebude ono./ *Proběhlo mu hlavou.* Tak snad se ti to podaří. *Usmál se na něj. Poté se rozhlédl po trzích, tudíž o BOBŮV úsměv přišel.* Dal bych si další horkou čokoládu. *Prohodil, když byla zmíněná káva. Sasha za nimi se mezitím probral, když si všiml, že proti němu letí jmelí. Tak tak jej chytil předtím, než by jej stačilo plesknout přes ksicht. Rychle se pak rozhlédl, aby zjistil, kdo si dovolil to po něm hodit. Když poté zjistil, že to byla Elaine, zamával jí s úsměvem nazpět, načet na rostlinu ve svých rukou kouknul, uvažujíce chvíli, proč ji obdržel. Nakonec mu to však došlo, a tak natáhl ruku, dávajíce jmelí přímo nad ROBERTA s Tayem.* Tak šup, vy dvě hrdličky, máte nad sebou jmelí. *Zazubil se na ně. To si Tay však všiml příchozí KIM, tudíž jej jednoduše odbyl mávnutím ruky. * Ahoj, Kim. *Usmál se na ni. Sasha si ovšem stále stál za svým, proto Kim jen mávl, vyčkávajíce, až řekne, co má na srdci.* Ano. Proč bychom nebyli v pohodě? I když, myslím, že ty jsi totálně vypl, Lieber. *Otočil se Tay na BOBA.* Jsem krapet netrpělivý. Takže si pohni, drahá..a vy dva taky. Tak šuuup! *Dovolil si popohnat jak KIM, tak i ty dvě hrdličky.*
*Spokojeně drbala borderku, zatímco se ostatní bavili s Kim a sama věnovala úsměv Geretovi. Nad otázkou Nat ji něžně dloubla loktem do žeber.* To není zrovna nejvhodnější otázka. *Pokárala ji jemně, ale to už se Kim zdravila s Robertem a lehce překvapeně se zamračila.* Není ta holka tak náhodou civil..? Co dělala v Pandemoniu..? *Zeptala se Nat zmateně.* /Buď má sakra štěstí na kamarády Podsvěťany, nebo má Zrak./ *Ona sama sice neplánovala to nijak vyšetřovat, ale poněkud ji to překvapilo.* Jak se máš, Gerete? *Optala se jej mile místo toho a nabídla mu objetí, zatímco druhou rukou držela borderku.* Koukám, žes sbalil hned dvě krásné slečny.
To je pravda Val...Že by Geret si někoho našel?..*Nat se zasmála a držela Valerii blízko sebe* Není jediný..ale tak to je super! Jsem za tebe ráda! *Oznámila Nat a Elaine se koukla na čas* ..Nat musíme jít..Těšilo mě Val *Natalie se koukla na Val a objala jí* brzy se uvidíme okay?..*Jemně jí políbila na rty a po chvilce byla odtrhnuta Elaine* Ale no tak! *Elaine zamávala GERETOVI a VALERII než zmizely obě dvě z dohledu*
*Když NATÁLIE chválila psa, jak je "roztomilý", nedokázal se zbavit dojmu, že to bylo sarkasticky adresováno jemu i když byl její pohled namířen na Mayu. Za zády Natálie stála, jako její stín -Elaine. Přítomnost starší upírky, která neměla na práci nic než peskovat tu mladší mu připadala asi tak, jako kdyby byla Natálie nekompetentní a nezpůsobilá pohybovat se sama. Vcelku dost El litoval, on by to dělat asi nedokázal. Jeho taky za ručičku nikdo netahal a pokud není Nat zodpovědná teď, nemyslel si, že by roky buzerace cokoliv změnily. Člověk má sebeuvědomění a zodpovědnost buď v sobě, nebo ji nemá. Ale mohl se mýlit.* /Třeba to takhle El vyhovuje... Možná si tím kompenzuje mateřství./ Elaine *Oslovil starší upírku a sklonil uctivě hlavu v pozdrav, protože i když si nebyli oficiálně představeni, on její jméno znal a slušnost mu nedovolovala dívku ignorovat. Už tak ji Val s Nat braly za samozřejmost a ani ji nepředstavily Kim i když byla hned za nimi* To nic *reagoval na to, když Val podotkla k Nat, že její otázka není vhodná, chystal se odpovědět, ale v tu chvíli Kim na někoho zamávala a v rychlosti jej tam nechala samotného. Stačil jen němě natáhnout ruku, aby do ní KIM pokud chtěla, tak vložila vodítko Mayi, že ji opět pohlídá. Protože ji Val tou dobou drbala.* *Opětoval maličko ztuhle Valériino objetí a pokusil se opětovat úsměv. Val se takřka okamžitě pozastavila nad tím s kým se šla KIM pozdravit... On o Pandemoniu nevěděl zhola nic, tak jen čekal až bude opět osloven, aby tak odpověděl rovnou na tři otázky týkající se jeho osoby.* Potkali jsme se tady. Náhoda... *Pokrčil laxně rameny. Hodlal ignorovat veškeré narážky na možný vztah mezi ním a KIM ke které cítil právě teď nic, než vřelé přátelství.* Netušil jsem že vy dvě... *dovolil si být teď pro změnu krapet netaktní on. Před týdnem o Nat nepadlo mezi ním a Valérií ani slovo na toto téma, ale to nic neznamenalo.* *Musel si sám připomenout, že to byl on, kdo měl problém s Val věkem a hlavou mu opět zněla i její slova o tom, že s ním vlastně nic mít ani nechtěla.* Můžu vás tři na něco pozvat? *navrhl, páč stáli pořád defacto před tím stánkem, kde kupovali medovinu s KAT kterou měl stále v ruce a automaticky zahrnul do pozvání i Elaine. Okázale tak přešel to, že je za jeho domnělý vztah s KIM Natálie ráda i to, jak pak VALÉRII na rozloučení políbila, když odklonil na moment zrak Asi ve stejný moment kdy zval na pití, se podívala Elaine na hodinky a poněkud diskomfortní rozhovor byl asi u konce.*
Je to věc temné magie. Stačí ji málo. Celkově je tento typ magie snadný. Dělá nás silnějšími, ale má... vedlejší přínaky bych řekl.* Poví, ale je vidět, že víc to specifikovat nechce. Sám ty příznaky dokonale skrývá.* Pravda. Tentokrát si vezmu meč a zkusíme souboj..* Řekne a přemýšlí, zda má nějaký, který není prokletý nebo jedovatý. Pak se podívá na SASHU a posléze nad sebe. Tuhle tradici zná. Byla od jeho předků. Jeho vnitřní tradice bojovali s tím, že by neměl. Takže se dívá na TAYE a radši uhasí cigaretu a schová ji. Je rád za KIM, která přišla.* Ah, Ahoj.* Pozdraví ji.* To byla maličkost.... eh, kdo se prokecl? Protože tohle je jedna z mála věcí z DOHOD, co uznávám jako inteligentní.* Řekne vážně. Pak se uchechtne.* Dobrý, kletba ze mě opadla a se sestrou se radši nebavím a ona semnou. Stejně je doma, protože si ji otec zavolal.* Ušklíbne se.* No a já a David... David žije s Triss. My dva se zrovna dvakrát nemusíme.* Řekne popravdě a snaží se ignorovat SASHU, jmelí a to všechno. Pak se na něj ovšem zamračí. Pustí Taye a udá kolem nich dvou velice silnou iluzi, takže to vypadá, že tam nejsou. Chytne TAYE za tváře.* Promiň, ale duch mé matky by mě asi proklel, kdyby zjistila, že nedržím tradice.* Prohlásí a políbí ho na rty. Jde však jen o letmí polibek a ne takový jako na svatbě. Pak udělá krok zpět a iluzi zruší.*
*Nad Bobovým komentářem si povzdechla, ale přikývla.* Nebudeš tomu věřit, ale po těch pár týdnech jejich existenci chápu. Pro můj klid v duši řekněme, že to bylo kombinované úsilí hned několika Podsvěťanů a nechci problémy ani pro jednoho z nich. *Mohla sice říct, že hlavní informaci dostala od víly, jakožto od někoho, koho Dohody nevážou, ale raději si tuhle informaci nechala pro sebe.* Stejně jako pro vás. A pro tvůj, živé duši jsem o tom neřekla. Tedy, kromě Podsvěťanů v mém nejužším kruhu. Chtěla jsem ti jen poděkovat. A omluvit se za to chmatání na uši, tehdy jsem to nevěděla, teď vím a upřímně mě to mrzí. *Pousmála se provinile, pak se obrátila k Taylorovi.* Do detailů zacházet nebudu, nemůžu. Ale všimla jsem si, že na svatbě nebyl Sasha, zbytek jsem se dozvěděla později. Jsem ráda, že jste oba v pořádku. Respektivě všichni čtyři. *Dodala s ohledem na Sashu a Davida a na Taylora se usmála.* Nebudu vás dál rušit, máte toho dost. Mějte se a krásné svátky. *Usmála se na ně. Iluze ji zachytila trochu nepřipravenou, ale rozhodla se to nekomentovat a neřešit.* Taky se měj, Sasho, krásné svátky. *Usmála sei na druhého upíra a zamířila zpět za svou původní skupinkou.*
*Než mohla dostat jakoukoli odpověď na svou otázku, Nat s Elaine byly na odchodu. Tak si jen povzdechla a usmála se, s oběma dívkami se rozloučila a objetí tentokrát věnovala i Elaine.* Mějte se, vy dvě, brzy se uvidíme! *S tím se otočila zpět ke Geretovi a omluvně se na něj usmála.* Nic jsem tím nemyslela, jen tě škádlím. Upřímně bych ti to přála, vypadá mile, z toho mála, co jsem mohla vidět. /I když, pokud je opravdu civil, jaký by byl pro ni vztah s vlkodlakem..?/ *Pomyslela si.* To s Nat je poměrně čerstvá záležitost. *Vysvětlila, zatímco si pohrávala s přívěskem a v druhé ruce svírala zbytek punče s krví.* Jsi moc milý, Gerete, ale nic si nedám, děkuju. Mám ještě zbytek tohohle. *Pozvedla kelímek na vysvětlenou.* Nechtěla jsem rušit, jen pozdravit, když jsme se od toho karaoke neviděli a stejně mám ve finále pocit, že jsem tady trochu nevhod. *Usmála se trochu smutně a podrbala fenku za ušima. Ta se na ní dívala těma krásnýma modrýma očima a Valerie jen s námahou překonávala touhu se k ní schoulit a zabořit jí obličej do nádherné tříbarevné srsti.* Jak se máš, Gerete? Ale upřímně.
*Na slova vázající se ještě k magické květině, co měl v pokoji, mlčky kývl. Téma jejich konverzace se totiž opět změnilo. Už teď se na další trénink těšil. Jistě, nějak se snažil trénovat sám, ale nakonec..bez mentora se nepohne nikam.* Dobře. *Usměje se na ČARODĚJE zvesela. Nad tím polibkem pod jmelím pak vskutku zapřemýšlel, než-li by však něco stačil udělat, byla u nich KIM. Sashu tedy aspoň prozatím odbyl, aby se dívce mohl věnovat. Nechal ji nejprve vyřešit si své s ROBERTEM a vyjádřil se až, když se jej to začalo týkat.* Nebyl..byl tam se mnou někdo jiný. *Řekl, přičemž si vzpomněl na svatbu a její průběh. Rozhodně by tam radši byl se Sashou. Ten si to ovšem lehce pokadil. Nu což, nyní oba věděli moc dobře, že se radši budou držet navzájem, aby nehrozil další výlet s Dragosem jako doprovodem. Už už se nato chystal s dívkou rozloučit, v tom jej ovšem zaskočil ROBERT. Podíval se mu krátce do očí, než ty své přivřel, když pocítil rty ČARODĚJE na těch svých. Tomu letmému polibku by i vyšel vstříc, kdyby se však Bob nestihl odtáhnout.* No joo, tobě taky. Papaaa! *Zamával KIM Sasha, načež se rozhlédl po trzích. Tay tedy využil toho, že se nedívá ani jeho doprovod, aby pro změnu on, mohl BOBA chytit za tváře a znovu jej políbit. Narozdíl od předchozího, dal do svého trochu víc citu i vášně. I tak byl na něj docela krátký, ačkoliv rozhodně trval déle než ten, co inicioval BOB.* Aspoň pořádně, ne? *Nadhodil, načež věnoval pozornost Sashovi.* A ty už to dej dolů.
*Nevěděl, co víc říct. Slyšet ji říkat že by byla ráda, kdyby byl s jinou hovořila asi víc, než jasně. Nechtěl být netaktní.* Jo, je velmi milá *souhlasil tedy tiše a otáčel medovinou v kelímku, než ji pak naráz vypil.* To nic, nedlužíš mi žádné vysvětlení... *chtěl ji však přerušit hlavně kvůli sobě i když by si to nikdy nepřiznal*. V pořádku, jsem rád, že jsem tě viděl *dodal upřímně.* /Nevhod.../ *v mysli zavrtěl hlavou.* /Kéž by.../ Upřímně? *uchechtl se trochu posměšně. Co o něm vlastně věděla... a co věděl on o ní... Znali se velmi krátce, potkali se před týdnem a mnoho si o sobě neřekli. On jí o sobě neřekl vlastně vůbec nic. To že na ni od té doby myslel byl čistě jeho problém.* ...asi úplně stejně, jako minulý týden *řekl napřímo a jeho pohled do jejích očí byl maličko tvrdý. Co zbývalo, než se obrnit.* Rád jsem tě viděl* dodal už trochu víc nahlas, protože se KIM vrátila.* Tak třeba zase někdy *Rozloučil se spěšně a nedával moc možností, aby na to VALÉRIE reagovala. S Mayou udělal pár kroků, aby KIM musela s ním a pak se na ni otočil, aby jí vrátil vodítko a rovněž se rozloučil. Trochu v jiném duchu. Na jeho tváři se opět objevil vlídný úsměv* Moc rád jsem tě poznal. Můžu si vzít tvoje číslo, abych ti poslal ty fotky a domluvíme se na příště k Benovi? *optal se s upřímným zájmem.*
*Byť v duchu doufala, že by z něj mohla něco dostat, jeho reakce byla více než výmluvná a ona nehodlala opakovat chybu z jejich prvního setkání tím, že by se mu hrabala v hlavě.* Chápu. *Hlesla a uhnula pohledem, než naposledy podrbala borderku za ušima.* I já tebe. Krásné svátky… Tobě taky, Kim, měj se. *Mávla ještě na blondýnku s úsměvem, než poněkud rozčarovaně zamířila vyzvednout pár věcí ve stáncích a pak domů. Jak krásně tenhle večer začal a probíhal, teď z něj zbylo jen cosi s nahořklou pachutí, u čeho doufala, že se jí to povede vytěsnit, ale byla si zároveň vědomá toho, že realističtější scénář je, že se tím bude minimálně do konce víkendu užírat. Nic z toho však neřekla a zmizela rychleji, než by si mohl Geret čehokoli všimnout.*
*Bob ji poslouchá a musí se zasmát.* Věř že ne. Mě trvalo sto let pochopit všechny rasy a sepsal jsem i bestiář. Mám dojem, že teď ho mají v jednom muzeu a snaží se ho rozluštit.* Uchechtne se. Pak mu však úsměv zmizí.* No spíše se nesmí zírat a sahat bez dovolení je už jiný level. Je to jako když se někdo narodí se třetím prsem, taky je neslušné zírat.* Poví ji a pak je trochu zmatený. Neví, proč by neměl být v pořádku. Však je mu osmset let a na hlavu nespadl poprvé. Pak jen na rozloučenou zamává. Je dál zmaten. Když ho pak políbí Tay, tak mu polibek automaticky oplácí a uvnitř něj se objeví to nutkání si ho k sobě přitisknout blíž. To však ale neudělá a on se jen lehce usměje. Je zmaten a uvnitř něj je panika.* Musím jít.* Prohlásí a otočí se na patě a jde. Akorát jeho rudé uši jsou vidět. Jakmile je mimo dohled civilů, tak si otevře portál a zmizí domů, kde se zamkne v pokoji a rozhodne se přemýšlet a jít na to logicky. Proč ho Tay tak políbil.*
Nápodobně, Valérie, měj se hezky! *Mávla s úsměvem za odcházející dívkou, než se otočila ke Geretovi. Ptát se nechtěla, netušila, jak se znali, ani odkud a, koneckonců, houby jí do toho bylo. Nemohla si však nevšimnout, že dívka i přes svůj perfektní úsměv působila při odchodu poněkud smutně.* Díky. *Usmála se na Gereta a převzala si od něj vodítko.* I já tebe, byl to moc příjemný večer. A jasně. *Usmála se a vytáhla si telefon, aby si vyměnili čísla. Když se tak stalo, rovněž se s ním rozloučila a zamířila k domovu.*
*ROBERTA políbil už jen proto, že byl nespokojený s tím, co přišlo z jeho strany. Bylo to málo..nebo byl Tay až moc nenasytný. Těžko říct, rozhodně to prostě nechtěl nechat jen tak. Na druhou stranu to až moc neprotahoval, aby to nebylo pro BOBA nějak nepříjemné. Proč by taky jinak předtím do toho polibku nedal aspoň kousek citu? Taye to možná trošičku rozesmutnilo. Možná to byl další z důvodů, proč se rozhodl iniciovat další polibek.* Dobře? *Naklonil lehce hlavu na stranu, během čehož pozoroval, jak BOB odchází. Když si pak všiml i růžových uší, uchechtl se, načež kebulí rovnou jemně zavrtěl.* Fakt rozkošný. *Pronesl, načež se otočil na Sashu. Ještě sám s ním si trhy prošel, nakoupil nějaké dárky k Vánocům a nakonec společně s ním zmizel zpět do vily.*
*Aj napriek tomu, že jeden večer na Vianočných trhoch sa ukončil, to neznamená, že mesto New York nečaká ešte niekoľko týždňov na trhovisku. Stánky a ozdoby sú tak dostupné až do konca mesiaca. Každý si tak môže prísť na medovinu, vianočné víno, alebo len obzrieť výzdobu v stromoch Central Parku.*
*Vyšli z klubu s lahví v ruce a vydali se k hřbitovu, nechal ji vést. Bylo to už dlouho, co byl v New Yorku naposledy a bude tedy trvat, než získá ponětí o tom, kde by co našel.* Takže z Kanady? *Navázal na předchozí hovor* Máš pravdu že lesy jsou tam skutečně nádherné. Montreál není daleko, vlastně to bylo jedno z prvních měst, které jsem navštívil, když jsem se před 16 lety rozhodl opustit Nwe York a zažít trochu dobrodružství. *zavrpomínal a maličko zalhal. Tehdy byly malé Styře dva roky, když se rozhodli odjet a nezdržovat se na jednom místě déle než bylo nezbytně nutné, aby je nikdo nevypátral* Bohužel si těch krásných lesů všimlo více vlkodlaků... Smečkama se to tam jen hemží *rozesmál se a uvolnil korkové víčko drahého alkoholu a podal první dámě.* Jsem tak trochu samotář, co mu chybí kolektivní duch *vysvětlil s nadsázkou* Alespoň nebylo proč se zdržovat, Kanada je opravdu velká, trvalo mi ji projet skoro dva roky... Přoč ty jsi ji opustila? Co v New Yorku? *stáhl mírně obočí přemýšlivým výrazem.*
Vážně? *Povytáhla překvapeně obočí.* V té době jsem v Montréalu bydlela, možná už jsme se viděli. *Kolik jí v té době bylo taktně zamlčela. S úsměvěm a vděčným pokývnutím hlavy si převzala lahev a upila z ní, ovšem pouze decentně. Jednak nechtěla působit nezdvořile, jednak se nepotřebovala opít hned ze startu. Kdyby náhodou přeci jen potřebovala kouzlit, bylo by fajn mít situaci pod kontrolou. Tiše se uchechtla. Připomínalo jí to chvíle s jejím mentorem, tedy ty, které netrávily výukou.* To věřím, lesy v Quebecu jsou jako stvořené pro vlky. A tedy i vlkodlaky. *Usmála se a podala mu lahev zpátky.* Jsme umělecká rodina, vždycky jsme hodně cestovali. Do New Yorku jsme původně jeli jen za prací, ale potkala jsem tady jiného čaroděje, který mě byl ochotný učit a doporučil mi zůstat spíš zde, s ohledem na koncentraci podsvěťanů všeho druhu. *Pousmála se.* Takže jsem tady.
*První kanadské město a hned se trefil, ale nebylo to s takovým podivem vzhledem k tomu, že je k NY nejblíž.*Možná* usmál se. Nebylo to pravděpodobné. Byl tehdy až skoro paranosidní a s žádnými lidmi nepřicházel do kontaktu. V pětadvaceti opustil rodné město, aby se s dvouletým capartem vydal na pouť, která pro něj samotného skončila dneškem. Cítil se příliš unavený stylem svého života a toužil se usadit i kdyby to znamenalo nechat se zotročit nějakým alfou, čemuž se snažil doposud všemožně zabránit. Převzal si lahev a pořádně si odpil. Alkohol je jedna z jeho největších slabostí společně s...* Nevadilo by ti, kdybych si zapálil? * Pohladil kapsu s cigaretovou krabičkou skrývající malé doutníčky s borůvkovou příchutí, aby ji povytáhl a ukázal co tím myslí.* Takže jsi se přestěhovala s celou rodinou? Máte... dobré vztahy? * bylo značně netaktní vyptávat se, vzhledem k tomu, jakou cestou čarodějové vznikají, ale velmi jej to zajímalo jak z praktických, tak velmi soobních důvodů.* Ty taky maluješ? A tvůj mentor, on... Pořád jste v kontaktu? *Tohle jej taky zajímalo. /Jak dlouho je sakra čaroděj v učení? Kdy se stane samostatným?/ Pořád ještě nemluvil se Styrou, takže ani nevěděla, že přijel. Doufal jen, že bude mít vůbec chuť ho vidět a snažit se obnovit vztah jaký spolu měli předtím, než ji v deseti letech opustil.* Vycházíš s nimi dobře, myslím... s podsvěťany? Očividně vlkodlaci ti příliš nevadí *uchechtl se. Držel konverzaci v mírné nadsázce a uvolněném , přátelksém duchu.*
*Pohled jí sklouzl ke krabičce cigaret a pousmála se.* Vůbec ne, směle do toho. *Pokývla hlavou. Společně došli až k lavičce, na kterou si sedla. Ne ale klasicky na sedadlo, jako normální lidi, ale sedla si na opěradlo. Měla ráda toho půl metru navíc. Nad jeho dotazem s úsměvem zavrtěla hlavou.* To vůbec ne. Většina rodiny pořád cestuje. Kromě otce, který je s novou ženou. *Ušklíbla se, ale pak si povzdechla.* Jako malá jsem mu to hrozně vyčítala, ale… Chápu, že asi není zrovna jednoduché se smířit s tím, že tvoje dcera vlastně není tvoje, co hůř, nedovíš se to jako normální člověk od pošťáka, nebo od manželky, ale… Prostě to dítě vypadá "tak trochu" divně. *Naznačila prsty ve vzduchu uvozovky.* Zpětně se mu vlastně nedivím. Ale nemění to nic na faktu, že už měl milenku v době, kdy byla maminka těhotná. To jsem mu nikdy neodpustila a nemyslím, že se to někdy stane. *Lehce zavrtěla hlavou.* A ne, nemaluju. Tedy, občas, ale ne profesně. Jsem akrobat. Pohybujeme se v trochu jiném odvětví umění, asi jsem to měla upřesnit, věnujeme se spíše hudbě a divadlu. *Vysvětlila s úsměvem.* A teď momentálně v kontaktu nejsme, je zpátky v Rumunsku a já mám "samostudium." Pokud se to tak dá nazvat. *Nad jeho dotazem se pobaveně usmála.* Mně nevadí nikdo. Civilové, podsvěťani… Dobře, možná se trochu vyhýbám lovcům, ale jinak namám problém s nikým, ne dokud mě nepřesvědčí o opaku. Myslím, že to poslední, co Podsvět potřebuje ke všem svým problémům je nenávist mezi jednotlivými rasami Podsvěta. *Mírně se zamračila. Tohle téma pro ni bylo skutečně důležité.*
*Počkal na svolení a pak si vložil doutníček do úst, než po kapse našel zapalovač a připálil si. Požitkářsky vdechl do plic, protože i když šlo o doutník, tak šlukoval. Nechápal, že někdo pouští dým jen do úst a připravuje se o to hlavní co kuření přináší. Nikotin mu po pár potazích přinesl kýžený pocit, který měl tak rád a na který se těšil. Prostor kolem dvojice zaplnil hustý bělavý dým prosycený vůní lesních borůvek.* *Když si sedla na lavičku, zůstal stát, aby si mohli vidět do očí, když se mu svěřila ohledně rodinných vztahů kterým až přespříliš rozuměl* Rozumím *řekl zamyšleně, utopený na moment ve vlastní vzpomínce na to, když se Styra narodila s páteří pokrytou tvrdými výstupky na každém obratli. Poněkud obtížně polkl a vzpomínku zapudil, byla příliš bolestivá.* Divadu a akrobacii? *zopakoval. Udělala na něj dojem.* To zní velmi zajímavě. *Předávali si během hovoru láhev tak, jak se zdálo příhodné a on pomalu dokouřil, zatípl konec s filtrem botou a zadíval se na dívku, opět hodnotíc její mladou tvář.* Problémům? *chytil se slova.* Co tím myslíš? Něco na co bych si měl dávat pozor? *nakrabatil čelo. Právě v tenhle hovor celou dobu doufal. Třebaže si velmi užíval její krásné společnosti, potřeboval aktuální informace o dění v tomhle městě.* Přiznám se, že jsem se doteď držel poněkud v... povzdálí, abych tak řekl a hlavně daleko odtud. * odlehčil u konce, aby se opět usmál a pohlédl jí do nádherně modrých očí takřka na chlup stejné barvy, jakou má i on sám. Ocelově chladná modř mu oplácela pohled, který vídal každé ráno v zrcadle. Uvědomil si i jistou atraktivitu, která postupným sbližováním sílila.*
*Spokojeně zamručela nad tou vůní tabáku a borůvek. Společně s jeho parfémem jí to připomínalo každoroční rodinné chození na borůvky, poměrně zaběhlý rituál, během kterého obvykle její dědeček pokuřoval dýmku, tudíž i ta tabáková vůně seděla. Když zmínil, že jejím pocitům rozumí, jen se na něj zkoumavě podívala, ale nekomentovala to. Když se totiž zasoustředila na jeho emoce a snažila se je přečíst, cítila z něj hlavně smutek. Nechtěla se dotknout nějakého citlivého tématu.* Ano, hlavně visuté akrobacii, nejraději mám šály, ale nejlepší jsem na obruči. *Usmála se a znovu si odpila z lahve. Když s jí zeptal na problémy, lehce se zamračila.* Ty nevíš o čipování? *Zeptala se překvapeně.* Ve zkratce… Lovci čipují Podsvěťany. Neřeknu ti jak, nebo proč, tyhle informace nemám. Ale právě proto, že je nemám, nechci s tím mít nic společného. *Vysvětlila a lahev mu opět podala.* Takže vlk samotář? Čekala bych, že tím spíš budeš v hledáčku. Ale koukám, že ti to spíš pomohlo. *Usmála se a oplatila mu pohled. Měl krásně modré oči, podobně jako ona. Jenže ty její byly dílem velmi zdařilé iluze, jeho byly skutečné. Trochu mu to záviděla. Zároveň s tím ji ale lehce zamrazilo. Přestože se Geret choval jako gentleman, jen samotná možnost, že by se mohl ve vteřině proměnit byla příjemně znepokojující.*
*Všemi těmi pocity které popsala, že měl její otec, si procházel také. Měl je už od první chvíle, kdy mu Eila oznámila, že je těhotná a on věděl, že nebude otec. Zapudil je, ale v momentě, kdy se dítě narodilo... Se všechny jeho obavy, bolest a strach znova otevřely. Teď o tom však nechtěl mluvit, nechtěl si kazit hezký večer s překrásnou dívkou, kterou sotva potkal. Vždy byl lepší posluchač, než řečník a s věkem se to v něm o to víc prohlubovalo.* Takže i někde vystupuješ? Třeba bych mohl někdy přijít se podívat, abych pak mohl machrovat mezi diváky, že se osobně znám s tou talentovanou akrobatkou na jejíž vystoupení přišli *usmíval se a pokud na něj přišla řada s lahví, odložil ji volně bokem, na lavičku, dost blízko k tomu, aby se moc nenatahovala, kdyby se chtěla ještě napít. On sám cítil, že už překročil hranici toho, kolik si běžně dovolil vypít na veřejnosti a blíží se spíš k tomu, když už pil sám a mohl se bezstarostně uvolnit. Vnímal, jak mu alkohol otupil ostražitost, rozvázal víc jazyk a povzbudil chuť k tomu udělat nějakou hloupost, jako třeba políbit ji, aby v sobě aktivoval oxytocin. Podle toho, jak si vyměňovali pohledy už dávno usoudil, že jí není lhostejný a cítí taktéž nějaké sympatie, ale i tak se zatím zdráhal si svou teorii ověřit.* /čipování???/ *zamrkal očima, překvapen k čemu se dobrali.* ne, to nevím... No to se ti nedivím. Pomohlo? Jak to myslíš? *neporozuměl hned tomu, že by to mohla být snaha z její strany o sbližující techniku. S těmi čipy jej teda dostala. Představil si, co čipování znamená pro všechny, kterých se to týká... Nejen jeho, ale i Styry.* /Měl by ji kontaktovat co nejdřív!/ *Ozvaly se v něm obavy. Přesto nebyl z těch, kteří jednají zbrkle, nebo se nechávají přčespříliš unášet svými emocemi. Pořád si uvědomoval, kde je, s kým a že bude lepší nechat některé záležitosti na ráno. Nebo si tu informaci nejdřív ověřit, zjistit co nejvíc, aby zbytečně neplašil. S nádechem se začal opět uvolňovat. Ona sama nevypadal přespříliš znepokojeně, takže nemůže jít o úplnou novinku.* A ty se nebojíš? *Opřel si ruku volně o lavičku vedle jejího zadečku. Vnímal příjemné napětí v konverzaci i jejich blízkosti.
Jop, přímo tady v Queens. Akrobatická škola Ad Astra, možná už jsi o ní slyšel. Často děláme akce pro veřejnost. *Tiše se zasmála nad představou toho, jak by se Geret vyjímal mezi obvyklým publikem školy.* Spíš by si mysleli, že vystupuješ s námi, jen sis zrovna dnes odskočil do publika. Což by se, koneckonců, taky dalo zařídit. *Mrkla na něj spiklenecky. Alkohol v krvi způsobil své, Nejenže se cítila jako na obláčku, ale opadala z ní většina přirozené ostražitosti, naopak vládu přebírala podstatně otevřenější, kokernější, přítulnější nálada a zdálo se jí, že Geret je na tom nejinak.* No, načipovaný zatím nejsi, ne? Takže tě ještě nenašli. *Vysvětlila svůj myšlenkový pochod s úsměvem. Alkohol jí příjemně hřál ve tváři. Byla si celkem jistá, že se červená, ale nevadilo jí to, šero to poměrně dobře krylo. Nad jeho dotazem se pobaveně usmála a nadzvedla obočí. Když se k ní přiblížil, narovnala se a zdánlivě mu tak byla ještě blíž.* Kdepak, měla bych? Je snad pravda, co se říká o vlcích a karkulkách? *Optala se s hlavou lehce nakloněnou na stranu. Cítila jeho emoce a dokázala si představit, kam se nejspíš ubírají jeho myšlenky.* A Sněhurku lovec přece nakonec také pustil…
*O její škole samozřejmě nikdy neslyšel* Já a vystupovat? *zvedl pobaveně obočí* Ne, nemyslím, že by to byl dobrý nápad. *Pobavila jej a vlastně i trochu zděsila ta představa. Nesnášel být středem pozornosti. Když už se to stalo, bylo to tak leda v barech, kdy si nenechal líbit aroganci místních nabíječů s jejich snahou vypudit jej z "jejich" baru. V pajzlech jsou bitky mezi štamgasty tím nejzábavnějším vystoupením pro všechny místní. Navíc zadarmo... Když bojoval za peníze, preferoval vlasy v gumičce, masu a falešné jméno, případně přezdívku. Vystupovat před normály ve snaze pobavit mu připadalo, jako noční můra.* Možná bys mi teda mohla někdy udělat soukromé představení? *Navrhl co nejmíň okatě.* *Ty čipy byly vcelku nepříjemné téma. Nehodlal se nechat očipovat, to by si čip raději vyškrábal, ať už by to stálo cokoliv, ale tyhle temné mylšenky raději neprobouzel.* Mě nikdy nenajdu *zašeptal maličko arogantně se sebevědomým úsměvem.* *To jestli se nebojí, myslel stále ohledně čipu, aby ji nenašli, ale pochopila to jinak a dostalo je to do vcelku příjemné situace.* A co se říká? *zajímal se s hravostí ve hlase* Vážně?... pustil?... *sklonil se pro její rty, aby poprvé ochutnal. Přesunul ruku od lavičky na její bok a druhá ruka vklouzla mezi její vlasy k uchu a hladivě zpět po tváři k bradě. Pootevřel ústa, aby polaskal její rty v hlubším polibku. Zbožňuje, když se večer vyvíjí takovýmto směrem. Miluje nádherné ženy a jejich blízkost, která pomáhá vyplnit pocit prázdnoty, která se v něm za ty roky usídlila. Vždy jej donutí navazovat náhodné známosti a nastytit se příjemných pocitů blízkosti někoho druhého. Osamělost pak na čas ustoupí a život se stává opět k žití. Odmítal polibek přerušit příliš brzy, citová vyprahlost si vybárala daň, kterou v sobě musel splatit. Prostoupila jej záplava touhy a vděku. Od rtů se hravě přesunul po její tváři k jejímu krku, který poškádlil a odtáhl se jen aby zkontroloval, zda bude soushlasit s dalším polibkem.*
*Pobaveně se tomu zasmála.* Chápu, ne každý si užívá tu pozornost. Což je dobře, kdyby všichni vystupovali, kdo by se chodil koukat? *Pokrčila s úsměvem rameny.* A to by asi nebyl problém, ráda vystupuju pro kohokoli. *Usmála se a její úsměv se změnil v tiché zachichotání, když zmínil, že jeho nenajdou.* Zatím to přinejmenším působí, že to máš pořešené. *Dodala s uculením.* No, já nevím… Že zlí vlci žerou zatoulané Karkulky v lese. Jsi zlý vlk? *Zeptala se pobaveně, ale to už si ji Geret přitáhl do polibku. Val cítila, jak se jí lehce motá hlava, ale ne v nepříjemném smyslu. Ten polibek ji, paradoxně, uklidňoval. Bylo v něm něco zakázaného, nesprávného a právě proto na ni působil tak, jak působil. Za střízliva by to neudělala a byla si poměrně jistá, že za střízliva by to neudělal ani Geret. Šlo to doslova proti všemu logickému a morálnímu. Jenže když si chvíli povídali a Nat, která by jí za normálních okolností jako společnost stačila k naprosté spokojenosti, musela jít, sáhla po první možnosti, která nabízela něco jiného, než osamělé posedávání na baru, kde nikoho neznala, nebo příliš brzký odchod domů. Polibek mu opětovala se zvláštní něhou a přitom cítila, že ten jeho byl naopak přímo snahou udržet všechny emoce na uzdě. Byl to ten typ polibku, který znala až příliš dobře. Hladový, vyprahlý, každý jeden jakoby se snažil nahradit hromadu těch, které se nestaly. Sama se rukou přesunula na jeho tvář a palcem mu na spánku jemně kreslila kroužky. Když se rty přesunul na její krk, tiše vydechla. Nebránila se, ale ani mu zásadně nevycházela vstříc. Jen sotva patrně přikývla, než se jejich rty opět spojily. Potřebovala to. Oba to potřebovali. Ale uvědomovala si, že je zde jistá hranice, za kterou by to celé neměla nechat zajít.*
*Měl chuť jí říct, aby to, zda je zlý vlk posoudila sama, ale slova se v tom okamžiku zdála už zbytečná. Ponořil se do silně příjemných pocitů, které se probudily s polibkem. Ten druhý byl neméně intenzivní, než předešlý, přesto ten prvotní šleh, který dostal postupně slábl. Nebylo to tak, že by mězi nimi od první chvíle létaly jiskry, flirtovali spolu, oddali se touze po sblížení, vyspali se spolu a pak na to zapomněli. Tenhle polibek značil něco jiného a on netlačil, aby to dovedl dál, než sám cítil, že by ona dovolila. Ostatně i tak to stálo za to, velmi si to užil. Když se konečně po několika dlouhých minutách odklonil, stále cítil chuť jejích vláčných rtů na jazyku. Pozvolna se velmi zhluboka nadechl a usmál se. Tak nějak nikdy nevěděl, co říci, když se tohle stane.* Můžu tě odprovodit domů? *navrhl proto. Zůstávat na lavičce se nezdálo jako dobrý nápad a poté, co se líbali a ani jeden nechtěl aby to přerostlo v něco víc měl dojem, že je to přesně to, co by měli teď udělat. Rozhodně ji však nehodlal nechat jít od hřbitova samotnou. Měl chuť se dál sbližovat i po cestě.* To slíbené vystoupení doufám stále platí *zakřenil se. Rozhodně to neřekl jewn proto, aby ji sbalil. Byl zvědavý a známost mezi čaroději se vždy může hodit. Nepochyboval o tom, že je pro ni rovněž jen jedním z mnoha se kterými si zpříjemnila večer a nevadilo mu to.* Máš nějaký telefon? *Vytáhl svůj, aby si zaznamenal její číslo, pokud mu ho nadiktovala, pokud ne, asi jen koukne, kolik je hodin, než ho zpátky zastrčí do zadní kapsy. Natáhl se ještě pro láhev, kterou tu nehodlal nechat. Však to stálo skoro trojnásobek maloobchodní ceny. Nabídl jí, pokud by chtěla, pokud ne, tak by láhev jen volně držel po cestě v ruce.*
*Když se jejich polibek uchýlil ke konci, pomalinku se z něj odtáhla. Oči měla zavřené a na rtech jí pohrával spokojený, klidný úsměv. Když oči opět otevřela a jejich pohledy se setkaly, pochopila, že on pochopil a to zachovalo ten příjemný pocit z celé situace. Nikam ji netlačil, nic jí nevyčítal, prostě stejně přirozeně jako to přišlo to i odešlo.* Budu ráda. *Odvětila s úsměvem a elegantně sklouzla z lavičky. Nad jeho připomínkou se tiše zasmála a přikývla.* Máš to mít, za dnešek ti to dlužím, společně s novou flaškou. *Zazubila se. Bylo jí jasné, že tohle bude muset mámě nejspíš hodnou chvíli vysvětlovat, společně s tím, proč z ní táhne kolínská cizího mužského, ale… Vysvětlovala už jí horší věci. Společně tak zamířili k jejímu domovu.* Jasně, že mám. Zas tak stará ještě nejsem, abych se obešla bez něj. *Zasmála se. Převzala si od něj telefon, zatímco z kapsy vytáhla svůj a podala mu jej, aby si mohli čísla vyměnit. Byla si celkem jistá, že tenhle večer hodí za hlavu, ale kontakt na dalšího podsvěťana se hodil vždy. Pak mu ten jeho opět vrátila a převzala si zpátky svůj. Pak jí to ale nedalo. S ohledem na její otázku se přímo nabízela jedna pro ni samotnou.* Gerete… Kolik si vlastně myslíš, že mi je? *Zeptala se. Věděl, že je čarodějka, tudíž mohl tipovat doslova cokoli, ale byla upřímně zvědavá, na kolik působí.*
To opravdu nemusíš, rád tě i příště na něco pozvu *přislíbil. Líbilo se mu, jak se usmívala. Mohl díky tomu s klidem předpokládat, že toho nebude později litovat. Vždyť ani zas o tolik nešlo. On to určitě nebral nikterak závazně a nedělal si iluze že by to pro ni samotnou něco znamenalo. Přesto si vyměnili čísla a byl rád.* Tak jsem to nemyslel *zasmál se a dostat do ruky její telefon. Prohlédnout si byť jen hloupou přední tapetu, vnímal jako výrazný náhled do soukromí dané osoby. On sám má za tapetu pirátskou loď prolínající se s lebkou, co má korunu na hlavě. Pokud by to o něm mělo něco vypovídat, pravděpodobně by to mělo co dělat s jeho vizuálním stylem. Pár narážek na její věk sice už během večera udělal, ale dotaz na telefon měl znamenat pouze žádost o telefonní číslo. Nicméně, jí to asi vrtalo hlavou stejně jako jemu. Rozhodně se nehodilo aby se zeptal sám a napřímo, teď se však dostal tak trochu do pasti.* Nevím... Udělal jsem něco špatně? *obstoupilo jej náhlé horko. Opravdu nerad by se jí čímkoliv dotkl. Navíc uhodnout neměl nkdy šanci. Doufal jen, že jí nepřipadá jak pubertální hejsek, co si dovolil příliš, když si vybavil její zdráhavé svolení k dalšímu polibku.* *Svým chováním působila jako rozhodná, zkušená žena.* /Žádné přihlouplé chichotání, trapné narážky, zveličování, chvástání... Rozhodně jí musí být víc, než jemu, ale o kolik?.../ *Mohlo je dělit pár let, ale klidně to mohla býti staletí.* Poklud ano, tak se omlouvám *cítil se náhle vcelku trapně*. /Nebo čekala že naopak nebude takový posera a pokusí se o víc? Chtěla to? Možná všechno jen blbě pochopil a má ho za nerozhodného idiota. Ne, určitě si teď z něj jen střílí.../ *Narozdíl od ní jasně vypadá na svůj věk, třebaže vlasy ještě stále mají svou sytou barvu, ve vousech by se našlo už pár stříbrných míst.* /Musí mít alespoň přibližnou představu s kým se tu zahazuje a nevypadala že by jí to vadilo, takže jde prostě jen o to, aby ukojila jeho zjevnou zvědavost, když už mu toho řekla tolik./ Je to docela nefér otázka... Ať řeknu cokoliv, bude to špatně *Pokusil se z odpovědi vyvléci.* Možná bych to raději ani neměl vědět *zachechtal se upřímně pokračujíc v cestě, kterou sama vybírala.*
Ne, ne, to vůbec ne! *Vyhrkla omluvně. Z jeho pocitů teď cítila naprostý chaos a byť ho způsobila sama, rozhodně nechtěla, aby si to vyčítal. Rozhodla se proto nahlédnout do jeho myšlenek, ne proto, že by mu tím chtěla nějak ublížit, spíš ho chtěla uklidnit a být si přitom jistá, že ví, na co cílí. Když zjistila, o co jde, měla napůl chuť se rozesmát, napůl jí ho bylo líto. Natáhla k němu ruku a jemně ho pohladila po paži.* Omlouvám se, opravdu to nebyla fér otázka, ale nechtěla jsem tě tím dostat do nepříjemné situace. Jen jsem měla pocit, že mi připisuješ víc, než mi reálně je. Což mě samozřejmě těší. Ale… Ne, není mi víc, než tobě. A nemyslela jsem to jako nějaký zlý vtip. Prostě jsem byla jen zvědavá. *Pousmála se trochu smutně.* Doufám, že to není problém? *Zeptala se a zavěsila se do něj. Spíš to ale vypadalo jen jako nevinná akce a potřeba bezpečí.*
*Navenek působil jako vždy, vyrovnaně, sebejiště, trochu uzavřeně, ale ona mu hrábla do hlavy, takže mohla vidět co se v něm děje uvnitř. Neuvědomoval si, že může, jinak by lépe kontroloval vlastní myšlenky. Prostě to tentokrát zazdil. Vyšel ze cviku a taky toho rumu nebylo málo, na baru do sebe lil dvojité panáky a ani láhev nešetřil. Když ho pohladil po paži, tak zastavl a otočil se k ní čelem. Oproti jeho pokusu z celé věci vybruslit s humorem vypadala její tvář náhle příliš vážná. Když řekla to, že jí není víc než jemu, došlo mu, že ví, nad čím uvažoval a pocit diskomfortu nebezpěčně zesílil. Nešlo o nijak závažné narušení jeho soukromí, přesto... to nebylo příjemné. Zapřemýšlel, co ještě vnímala během večera, když měl stažené obrany a jeho výraz se změnil. Viditelně se napjal, ale nic neřekl. Ne na to, že se mu hrabala v hlavě* Ne, žádný problém *rozhodl se to přejít, ale nebylo mu z toho vůbec dobře. Opět se rozšel směrem, který šli. Měl dojem, jako kdyby zcela vystřízlivěl. S alkoholem v krvi to však nemělo co dělat.* *Snažil se vrátit myšlenky k tématu věku, ale už to nějak nešlo, tak to vzal v sobě na sílu* Takže je ti teda kolik? *optal se a snažil se znít neutrálně, i když si byl jistý že si změny v jeho rozpoložení nemohla nevšimnout.* /Chyba Gerete.../ *změlo mu hlavou vina za vlastní nezodpovědnost. Teď už vlastně doufal v jediné, že brzy dojdou kam potřebují, aby se mohl rozloučit.*
*Tentokrát nemusel nic říkat a ona sama mu nemusela nahlížet do hlavy, aby věděla, jak se cítí. Když se najednou zastavil a otočil se k ní, vrazila do něj, protože to nečekala.* Omlouvám se… Nechtěla jsem ti ublížit… *Špitla, než se oba opět rozešli. Cítila se hrozně. Bylo to v dohledné době už podruhé, co se snažila někomu pomoci a namísto toho překročila jakousi nepsanou hranici. Tentokrát však dotyčnému nechtěně ublížila. A ať už byly její záměry jakékoli, nedalo se to jimi omluvit. Nedivila se, že byl Geret naštvaný. Na jeho místě by také byla.* Mohla bych být tvoje dcera… *Odpověděla na otázku ohledně věku, kterou tentokrát položil on a schoulila se víc do sebe. Situace už tak byla podivně napjatá, nechtěla ji zhoršit lhaním.* Gerete, já… Omlouvám se, za celý večer. Nechtěla jsem ti nic zatajovat, nebo ti nějak ublížit… A nechci to ani teď. A nechci aby ses kvůli tomu trápil, byla to moje chyba a moje blbost. A mrzí mě to o to víc, že vím, žes nic z toho nemyslel špatně a nechtěls mi ublížit. *Dostala ze sebe nakonec. Pohled měla sklopený k zemi a zcela očividně se za sebe styděla.*
*Chtěl to přejít, prostě to nekomentovat, ale byl úplně rozhozený. Vůbec nereagoval na to, že do něj vrazila, nebo že se omluvila. V hlavě mu najednou začalo vířit nepřeberné množství myšlenek, když si v retrospektivě přehrál všechno, co neřekl, ale na co myslel. S normálními lidmi neměl nejmenší problém maskovat všechny stránky své osobnosti, jeho myšlenky byly vždy jen jeho, ale to teď neplatilo. Znovu prožíval pocit, který cítil, když se líbali. Jak odkryl svou zranitelnost, touhu po fyzickém kontaktu s jinou osobou, to všechno jako kdyby z něj křičelo, protože ztrácel schopnost to udusit. Emoce vířily a bylo těžké je ovládnout, avšak musel. Emoce spouštěly přeměnu a to bylo to poslední, po čem toužil. Hlavní bylo to prostě rozdýchat. Vědomě donutit to nepříjemné co v něm vzniklo k ústupu. Rázným krokem se vydal po cestě s tím, že ji doprovodí až domů, jak slíbil, ale snaha o rozptýlení nebyla vůbec účinná, když nevinný hovor o jejím věku přinesl nečekanou odpověď, která spustila další emoce. Zastavil se a v nervózním gestu si projel prsty své dlouhé vlasy, aby je stáhl z čela. Položil dokonce flašku na zem, už mu na ní nezáleželo. Ne teď, když řešil tohle.* Jak to myslíš? *zeptal se trochu ostřeji, než by chtěl, ale o tomhle se nežertuje. Nadále doufal, že jej třeba odhadovala starším a sama má alespoň k pětadvaceti, ale začínal tušit, že to asi nebude pravda.* Kolik ti teda je? *chtěl vědět, když už teda na to přišlo téma. Těkal pohledem po celé její osobě a ignoroval její omluvu. Neměl vztek na ni, měl vztek na sebe. Nebyla její chyba že byl slabý a nepozorný.* /Co si taky myslel, že se s ním svět stínů bude mazlit?/ Proč? *zbylo jediné, na co by rád znal odpověď, protože to nechápal.* /Byla to celou dobu jen hra. Jen žert mladé čarodějky. Měl by se tomu zasmát a jít./ *jenže jeho ego to teď nedokázalo. Přidržel si dlaň před pusou, kde s ní na chvíli setrval, než s ní volně sklouizl po rtech, vousech a bradě.* Proč jsi za mnou v tom baru přišla? *zopakoval otázku trochu klidněji, dostávaje se konečně opět od kontrolu. V hlavě měl prázdno, už v ní nezůstalo nic, na co by myslel a co by mohla přečíst. Tomu se uzavřel. Zároveň byl ochotný se přes celou věc přenést a jít prostě dál ať už mu dodá jakékoliv vysvětlení. Vlastně docela doufal, že řekne, že to udělala pro to, aby se pobavila. Jen nerozuměl sám sobě, proč jej to štvalo, když přece dělal úplně to samé.*
*Když po ní vyštěkl, viditelně sebou trhla a napjala se. Byl to přirozený instinkt. Bylo jí sice jasné, že proti vlkodlakovi s roky zkušeností by neměla šanci, ale byla minimálně připravená se o obranu pokusit.* J-já… N-nemyslela jsem… /Tos opravdu nemyslela…/ *Ušklíblo se její podvědomí. Jeho pohled jí naprosto ušel, protože se sama snažila tomu jeho vyhýbat. S každým dalším dotazem se cítila víc a víc zahnaná do kouta. Zatímco ještě před chvíli byla jen smutná, teď byla upřímně vyděšená, což při jejích zkušenostech a kontrole nebyla zrovna výhra.* Sedmnáct. *Vyhrkla nakonec popravdě. Hlas jí přitom přeskočil a ona se otočila. Ne k útěku, ale krom toho, že by se nejraději hanbou propadla cítila, jak se jí do očí hrnou slzy a to poslední, po čem toužila, bylo se před ním rozbrečet. Nechtěla, aby to vypadalo, že když na ni někdo zvýší hlas, tak se rozpláče, tím spíš, protože to nemělo daleko k pravdě. Plně si vědoma toho, že moc víc už situaci zkazit nemůže pokračovala.* Viděla jsem… Jak se díváš na Elaine… N-Nat… Byla jako upír vzteklá, vlkodlaky nezvládá… M-má s nimi špatnou zkušenost. /V čemž není sama…/ Chtěla jsem jen abys měl pocit, že si tě n-někdo všimnul… Jen… Jsem si chtěla popovídat… N-nedošlo mi že… *Trhla rameny, ale ani ne tak nad ním, jako spíš ve vzteku nad vlastní slabostí, že ze sebe nebyla schopná ani dostat souvislou větu.* Že… To zajde tak daleko. N-nechtěla jsem, Gerete. Nechtěla jsem ti ublížit. N-ne že by to nebylo fuk, zkazila jsem to… *Hlesla. Iluze, která jí kryla krystal už tou dobou byla v háji a ta, která jí kryla oči problikávala, jak nad ní ztrácela kontrolu, její oči tak pableskovaly mezi ledově modrou a rubínovou a ona se jen v duchu modlila, ať to, díky jejímu odvrácení, není vidět.*
/Sedmnáct/ *Jako kdyby mu vylila na hlavu kbelík ledové vody. Cosi v něm chraplavě zavrčelo. Nedokázal si ani představit, co ji to napadlo, aby se spouštěla s někým, jako je ON. Atraktivní sedmnáciletá čarodějka, která má svět jak na dlani a ona si vybere starýho chlapa chlastajícího o samotě na baru. Bublala v něm potřeba porárat ji za to, jak špatné to bylo rozhodnutí, ale nejdřív chtěl věděl sakra proč.* /Přesně tak! na Elaine!/ *znělo mu opět hlavou, už na ni úplně zapomněl, prostě se jen podíval po atraktivní dívce adekvátního věku, vždycky měl slabost pro mladé ženy, protože když přišel o Eilu, bylo mu třiadvacet, od té doby se staral o jejich dceru a zamrzl mentálně na minimálně deset let, kdy neměl čas na žádné ženy a pak, když byl opět jen sám za sebe, tak zkrátka pokračoval tam, kde dříve randit přestal bez ohledu na to, kolik let od té doby uteklo. Taky to nebral nikdy vážně, ale nikdy by se nezapletl s nezletilou.* /A ještě ke všemu ji naléval alkoholem!/ *Musel se kontrolovaně nadechnout a pomalu vydechnout, aby se nepřestal ovládat, protože potřeboval pochopit co dalšího se mu snažila říct.* Chápu *pronesl upjatě, třebaže se snažil, aby jeho hlas nebyl ničím podkreslený* Takže solidarita *zkonstatoval. Vztek jej zcela přešel, zůstala jen maličko chladná emoční odměřenost a snaha urovnat to, protože si nepřál, aby měla dojem že je to ona, co něco zkazila. Opatrně ji obešel, aby jí viděl do tváře. Pokud jej pohled na její čarodějné znaky překvapil, nedal to nijak najevo.* Neublížila jsi mi a nic jsi nezkazila. Měl jsem se zeptat hned, jen mě to... nenapadlo. *vysvětloval rychle, protože na sedmnáct se opravdu nechovala. Ani trošku, neměl ani stín pochybnosti* Copak ti neříkali, abys nechodila s cizími vlkodlaky co je potkáš v baru sama ven? *Pokusil se to odlehčit, bylo mu fakt líto vidět ji v tomhle stavu. Zastyděl se za vlastní pcoit zrady a útoku na své soukromí. Rád by to vzal zpátky, ale to už tak trochu nešlo. Opatrně položil ruku na její paži.* Není tvojí povinností urovnávat kamarádčiny komplexy, nijak se mě ty její poznámky nedotkly, jsem už velkej kluk. Jasný? No ták, hele, trochu jsem to přehnal, jen prostě... Nejsem zvyklý na to, že si z mý hlavy bere někdo víc, než jsem ochotný sám sdílet. Vidíš? Nezlobím se. Jsme v pohodě a teď me nech doprovodit tě domů a omluvit se tvojí mámě.* rozhodl. Během hovoru se ji snažil zvednout bradičku, aby se na něj podívala, že to opravdu myslí vážně a nebude už vyvádět ani vlčit.* /Sakra!/ *zalitoval, protože se mu během jejich hovoru opravdu zalíbila. Toužil s ní mluvit po cestě domů, aby ji pak na rozloučenou ještě jendou políbil. Chtěl se jí pak později ještě ozvat s tí, že by ji znovu rád viděl...* /idiot/ *zanadával si naposledy a vyčistil si opět mysl. Uchechtl se. Přišlo to samo, ani nevěděl jak. Po všem tom náhlém napětí se dostavil pocit marnosti toho, jak si počínali a proměnilo se to v suchý humor.* Když jsem se na tebe poprvé díval, přemýšlel jsem o tom, co by si mysleli civilové, kdyby nás spolu viděli... Zda by viděli normální pár, nebo otce a dceru. Nemyslel jsem si, že by to tak klidně mohlo i být *vysvětlil, aby si o něm nemyslela, že se tu směje jak idiot jejímu neštěstí, jen mu prostě a náhle celá situace přišla skoro směšná. Po celé věci zbyla obyčejná lítost nad tím, co ztratil, aniž by to kdy vůbec měl. Nenáviděl tyhle stavy, kdy racionalita pokulhávala za emocemi.*
*Neměla odvahu se ani pořádně nadechnout, natož cokoli říct. Když to vyslovila, najednou jí došlo, jak strašně hloupě ta představa reálně byla a jak moc to doopravdy pokazila. Vždyť mu mohla způsobit tolik problémů a kvůli čemu vlastně? Je tak pitomá! Na jeho konstatování stran solidarity jen chabě přikývla a když k ní došel, osobně už se připravovala na to, že ji v lepším případě jen seřve, v horším s ní bude chtít přinejmenším zatřást, aby se probrala a ona sama měla pocit, že by si to zasloužila. Namísto toho se ji však snažil uklidnit, dokonce zavtipkovat, aby celou situaci trochu odlehčil. Chtě něchtě se musela pousmát a když ji chytil za paži, sice sebou v první chvíli trhla, ale pak se uvolnila. Nad jeho poznámkou zavrtěla hlavou.* A tvojí povinností není se mi za tohle omlouvat… *Odpověděla tiše.* Mohla jsem si dát colu a vypadnout, místo toho… Ani nevím, co to do mě vjelo, ale nemělo se to stát. Ani to potom. Vlastně nic z toho. Zpátky už to ale nevezmu… *Povzdechla si tiše a když jí nadzvednul bradu, váhavě se na něj podívala. Nevypadal, že by se zlobil. Malinko se od něj poodtáhla, ale ne proto, že by jí jeho dotek vadil, jen si chtěla utřít slzy. Když zmínil její maminku, jen vytřeštila oči a zavrtěla hlavou.* Proboha ne… Ta o tomhle nesmí vědět… *Odpověděla vyděšeně, i když jí bylo naprosto jasné, že přesně tohle by si zasloužila, stejně jako dostat vyhubováno, přestože jí bylo jasné, že zrovna od své maminky se nic podobného nedočká. Když okomentoval, co se mu honilo hlavou, zrudla v rozpacích a nevesele se uchechtla.* To nejsi sám… *Naprosto to chápala. Jí samotné by to bylo nejspíš rovněž k smíchu, kdyby si až příliš bolestně neuvědomovala, že už v podobné situaci byla a to ne zrovna dávno.* Opravdu se moc omlouvám, nemyslela jsem to zle… Ale nebylo to správné. Budeš v pořádku..? *Zeptala se starostlivě.*
*Jeho ego dostalo vážně zabrat.* /To jsem to dopracoval, dívky za mnou na bar chodí z lítosti, protože se jim sželelo.../ Ne to není, ale udělám to rád, když už jsem to tak zpackal. *Sypal si popel na hlavu i když byl v tomhle prostě jen chlůa, kterému dívka nabídla procházku na odlehlé místo, kde by byli jen sami. Nemohl ani za to, co v něm zjištění, že četla jeho myšlenky vyvolalo, stejně jako nemohl ani teď zapudit pocit který z toho teď měl, třebaže dokázal racionálně zhodnotit že to skutečně nemyslela zle.* *Poslouchat, jak toho, co mezi nimi proběhlo lituje, bylo jako by otáčela dýkou v jeho ráně. I on litoval co si dovolil, ale slyšet to ještě i od ní...* *Na reakci o tom, že by se omlouval její mamce se sposmutněle rozchechtal. Vnitřně se mu u toho ledově svíral žaludek.* Fajn, doprovodím tě jen před dům *souhlasil, protože si vzápětí uvědomil, že její máma bude dost dobře mladší a adekvátní jeho věku a nechtěl zjistit to, zda by mu byla atraktivní, to by jeho situaci vůbec neprospělo.* Jistě že budu v pořádku *bagatelizoval se suverénním úsměvěm a odmávl prackou.* Tak už pojď *usmál se a opět vyrazili, pokud byla ochotná.* Takže... Co za problém má ta tvoje Nat s vlkodlaky? *navázal a doufal, že nezabrousí do ještě horšího tématu, než posledně.* Špatnou zkušenost můžeš získat i od civilů, nebo jiných ras, ale nejde tak úplně házet všechny do jednoho pytle ne? *nadhodil konverzačně. Očekával to, co všude jinde. Vlkodlaci vznikali pokousáním nezvladatelného vlkodlaka a často to tedy byli lidé z okraje společnosti, co se vraceli z hospody domů, bezdomovci, nebo narkomani. Pak je jasné, že vznikají konflikty... Tihle lidi by měli konflikty i kdyby zůstali lidmi. Hlavně však nikdy nechápal, proč si navzájem s upíry tak smrdí. Jeho většinou upíří ženy dost přitahovaly a upřímně často litoval, že jim jeho krev nelahodí. Nechat se sát upírkou byla jedna z jeho nesplňených milostných fantazií - kterou rychle zaplašil, aby si ji čarodějka nevyhrabala.*
Díky. *Pousmála se chabě, když jí slíbil, že ji nakonec jen doprovodí před dům.* A to doufám… *Povzdechla si nad jeho ujištěním, že bude v pořádku a rozpačitě si prohrábla vlasy. Nic už nedodala, protože měla pocit, že znovu se omlouvat už by spíš znělo jako snaha strhnout pozornost na sebe, než jako vysvětlení, tak jen přikývla na jeho pobídku a společně pokračovali v cestě. Nad jaho dotazem se zamyšleně zamračila.* Jasně, to můžeš, ale jako upír to nejspíš vnímáš jinak. Popravdě, netuším, jak to má Nat, úplně to nerozvedla, ale znělo to jako osobní špatná zkušenost. Moje první setkání s vlkodlakem dopadlo tak, že jsem se chtěla zeptat na cestu a dotyčná mě hodila na zem, vytáhla na mě kvér a deset minut na mě řvala něco o nějakém Thomasovi. Prý policistka. *Ušklíbla se rozladěně.* Neříkám, že jsou takoví všichni vlkodlaci, ty jsi fajn, ale… Věřím, že když posbíráš pár špatných zkušeností a přidá se k tomu fakt, že ti vlkodlaci jako druh úplně nevoní… Je to asi argument sám o sobě. *Shrnula své myšlenky.*
*S dnešní smůlou, co se mu lepila na paty z ní mohl vypadnout detailní příběh toho, jak vlkodlaci umučili a brutálně vyvraždili celou blízkou rodinu její kamarádky, naštěstí se tak nestalo, nebo pokud ano, Valerie o tom nevěděla. Její kamarádka svůj problém s vlky nespecifikovala, což bylo nakonec dobře*. Jo, tomu rozumím *snažil se empatizovat s upírkou i když se prostě a zkrátka nemohl zbavit prvního dojmu o maličko zbytečných předsudcích, pokud ty špatné zkušenosti přeci jen nevyly nic většího než blbej dojem.* Policistka? *zachechtal se.* Jo, tak těm se vyhýbám ať už jde o kohokoliv a o cokoliv... *sympatizoval s Val. Věřil že dnes už se té zkušenosti jde jen zasmát a reálně jí snad nijak neublížila, přesto nechat na sebe mířit zbraní nezanechává nkdy moc příjemné vzpomínky.* Cos s ní nakonec udělala? *zajímalo ho, v jeho představách vyčarovala mohutný energetický výboj kterým vlkodlačici poslala přes půl města.* Jiank buď v klidu, já se svou vlastní rasou taky nijak zvlášť nevycházím a určitě mě nebere představa toho, že bych patřil do jejich gangu - tedy... smečky *ušklíbl se*. Být vlkodlakem není fakt prdel, když si představíš, že má nad tvými činy absolutní moc člověk jen proto, že si silou vynutil na ostatníéch poslušnost...* tuhle stránku vlků prostě upřímně nenáviděl a hnusila se mu. Vyvolávala strach o vlastní svobodu rozhodování.*
*Nad jeho poznámkou o policii se ušklíbla.* Já za normálních okolností taky, ale obvykle si mě najdou sami. Zatracený Pride. Kdybych měla dolar pokaždé, když jsem si poseděla na stanici s tím hnusným čajem z automatu, popřípadě starou tatranku, měla bych minimálně pár nových věcí ze sekáče. *Povzdechla si.* Ale napadlo by tě, že když se ztratíš v lese a jen se chceš někoho zeptat na cestu, tak mu poklepeš na rameno, a on tě hodí na zem jako v akčním filmu? *Zavrtěla hlavou.* Co jsem měla dělat? když jsem ležela na zemi, třefila jsem ji šutrem do zad, takže pojala podezření, že je nás tam víc. Snažila jsem se jí to rozmluvit, ale nakonec jsem musela ukázat magii a dořešit to s ní. Zdrbala mě, že příště mám přijít zepředu a já ji, ať příště nemá tak nahlas sluchátka. *Dodala s úšklebkem.* Ale uznávám, být schopný si proměnit třeba jen ruku na tlapu je solidní flex. *Pousmála se.* No, to bys mohl teoreticky říct i o upířích klanech, nebo mocnějších čarodějích, ale… Někomu to může pomoci? Myslím, že když jsi třeba mladý vlkodlak a nevíš, co se sebou, je jednodušší, když tě tím někdo provede, myslím, přeměnami, a tak, než když jsi na všechno sám. Taky pro mě bylo jednodušší mít mentora a chci se poohlédnout po jiném, i když je mi jasné, že tentokrát to nebude zadarmo. *Po cestě se odklonili od řeky do jedné z bočních ulic. Zjevně to byla jedna z těch "lepších" ulic, ne paneláky, ale vilky.* Kdybys pokračoval po téhle ulici, zahnul poslední doprava, hned doleva a ještě jednou doprava, došel bys k naší akrobatické škole. Já končím tady. *Ukázala neurčitě někam směrem k vilkám, na žádnou konkrétní, ale sotva znatelně polkla, když si uvědomila, že ta jejich je jedna z těch, co v nich bylo přes pokročilou hodinu stále rozsvíceno.* Děkuji za doprovod, Gerete. A doufám, že se ještě uvidíme. Jen tedy, snad za lepších okolností. Slibuju, že příště se ti nebudu hrabat v hlavě. A zůstanu u nealka. Dobře, o to druhé se alespoň pokusím. *Rozpačitě se zasmála a vyrazila směrem k vilkám. Pak se ale obrátíla na patě, doběhla zpátky ke Geretovi a krátce, ale pevně ho objala.* Promiň. A děkuju. *Dodala ještě, než ho pustila a rozběhla se k domkům.*
*Před odchodem si nezapomněl vzít zpět svoji flašku. Bude ji ještě dnes potřebovat. Buď to, nebo jít opět do nějakého baru, ale na to byl už příliš unavený. Povytáhl obočí nad tí, že byla tolikrát na policejní stanici.* Jak jsi se ztratila v lese? *nechápal. Taky jej zajímalo proč ji policie hledá a vyslýchá tak často, ale na to se zeptat nehodilo.* Takže vlastně taky jen nedorozumnění? *hádal s nadějí, když se dozvěděl že policistka měla sluchátka.* *Ohledně procesu adaptace čerstvého vlkodlaka se nevyjadřoval. Tu svou se snažil všemožně z mysli vytěsnit.* Poohlédnou po jiném?? Proč? Co bylo špatně? *Tohle ho zaujalo asi nejvíc. Však sám dal Styru prvnímu lektorovi, na kterého narazil.* /Měl to víc zvážit? Co když udělal chybu?/ Jak zadarmo? Za vyuku musíš něčím platit? *zděsil se upřímně, ale to už dorazili na místo, kde se hodlala rozloučit. Asi by si měl tedy své dotazy schovat na příště.* Jo, hmmm, tak... ahoj? *snažil se přejít její rychlé rozloučení neutrálním tónem, ale vířilo mu toho v hlavě tolik...* *Najednou se otočila a objala jej. Než si stihl to objetí vychutnat, byla už opět pryč, uhánějíc ke svému domku. Trochu rozčarovaně se otočil a vydal ke svému domu. Domu ve kterém 16 let nikdo nebyl. Přivítá jej prach, špína, pavučiny, vlhko a rozházené dětské hračky a oblečení, které nesbalil sebou, když odcházeli... Bude se muset pustit do pořádné rekonstrukce, všechno vyházet a začít prostě odznovu, aby ze zchátralého, plevelem obrostlého domu udělal opět domov, jaký pamatoval.*
*U mesiaca v úplnku to bolo nejakú tú hodinu rušno. Typycký štamgasti už sedeli pri bare a stoloch, avšak dneska sa pridala maličkosť, ktorá náladu úplne zmenila. Obrazovka v ľavom rohu bola usadená na stojane na stene, kde sa zvyčajne pozeral futbal. Tentokrát sa však na obrazovke ukazovali slovíčka v sprievode piesne. Už teraz, keď sa otvárali dvere len nedávno sa okolo obrazovky stretol hlúčik ľudí, ktorý kričali na plné pľúca Hotel California od Eagles. Ešte stále bol nejaký ten stôl voľný, avšak väčšina mala na sebe lístok s rezerváciou. Kto ďalší sa pridá do hudobného krúžku?*
*Karaoke se naposledy přímo zúčastnil ještě zaživa, takže si rozhodně nehodlal něco takového ujít. Znovu už ne. Podobnou možnost měl vlastně už na Hiramově oslavě, avšak tehdy zmizel z celé oslavy poměrně rychle, ještě než by se stihl k pódiu dostat. Ne, že by vždy trval na tom, že by si rád zpěv podle textu na obrazovce vyzkoušel, spíše jej bavilo sledovat ty, co se o to snaží. Samozřejmě je většinu času obdivoval, obzvláště jejich odvahu tam jít několikrát za celý večer, protože on většinou zvládl jen jednu píseň a měl dost. Někdy to ovšem bylo spíše k popukání.* Těším se na tebe. Dlužíš mi to za to, že jsem tě musel do vily zhuleného tahat. *Řekl mladší upír staršímu, Sashovi, ještě předtím, než po delší cestě k podniku, vstoupili do budovy. Neměl na sobě nic neobvyklého, aspoň podle jeho názoru. A jelikož studoval na škole plné podivínů, no nevšední jeho outfit možná docela i byl. Skládal se ovšem ze stejných kusů oblečení, jako míval vždy, když nešel na nějakou vážnější akci. Bez dalšího okecávání, oděn byl do černé volánkovité košile, pasového korzetu a Steelek téže barvy. Uši, krk i prsty mu opět zdobily pryskyřicové šperky, tentokrát však v sobě skrývaly jen nějaké bylinky a jejich lůžko nebylo nijak zdobené.* No jo furt. *Odvětil mu lehce nabručeně Sasha. Ten byl pro změnu oblečen do bílé košile, černých kalhot a saka téže barvy.* Ale nic holčičího zpívat nebudu. *Vyhrkl hned nato. Tay se ovšem jen škodolibě krátce ušklíbl, než se svým doprovodem, který jej držel okolo pasu, zamířil k jednomu volnému stolu.*
*Už to bolo nejaký čas čo strávila v meste. Hlavne toho mala čím ďalej tým viac na hlavu. Zatiaľ nikto neprišiel na to, že ten kostol práve podpálila ona a nejak to neriešila. Nikto sa nepýtal tak ani nemusela nič riešiť. Hlavne čo by sa tým zmenilo. Len by dostala niečo iné na krk a musela si viac toho odpracovať. Hlavne by dostala zdrba. Na Karaoke večer sa veľmi tešila a bolo jej dosť jasné že nikto si nezoberie nič z toho čo by aj spievala, ale jednoducho sa prišla pobaviť. Mala na sebe čiernu bundu a pod ňou čierne svetrové šaty, ktoré mali rolák, takže mala zakrytý aj krk, takže nebolo vidieť žeby mala na sebe runy, len vynechala tú, ktorá ju robila pred ľuďmi neviditeľnú. K tomu si dala čierne kožené legíny a vysoké kozačky, kde schovala dve dýky. Jednu z Adamasu a druhú zo striebra. Práve písala správu Ju Yeonovi, pretože mali ísť spolu. Stretla sa s ním len nedávno a začal jej robiť sparing partnera pri tréningu, keďže väčšinou mala vždy niekoho kto mal nad ňou veľkú prevahu. Bola rada za jeho pomoc, pretože občas mala pocit, že to nezvláda. Pozrie sa na bar a trochu sa pousmeje.* /Aspoň sa pobavím/ *Pomyslí si a vojde dnu. rozhodne sa ho počkať vo vnútri, pretože sa jej nechcelo čakať v tej zime. Prejde ku baru, kde si viacmenej objená len kofolu, pretože nič iné by jej aj tak nedali. Po chvíli sa objaví jej spoločník a ona sa na neho usmeje.* Meškáš. *Povie mu a on sa na ňu zamračí, retože to nebola pravda.* Kecáš blbosti. *Povie jej pričom zaznie jeho silný prízvuk, ale jej to nevadí. Samozrejme bol oblečený ako typický lovec a ju to ani len neudivovalo. Čierne nohavice a čierne tričko. Samozrejme mal na tvári svoj prísny pohľad, čo ju pobavilo.* Hej, netvár sa tak. Nemám nič alkoholické. *Povie mu a on len pokrúti nad ňou hlavou. Lotty sa poobzerá naokolo a pohľad jej padne na upíra, ktorý ju chcel nedávno vysáť. Aj keď asi už to aj bol nejaký čas dozadu ale jej to ubehlo.* Myslím si, že pôjdem pozdraviť starého známeho. *Povie, ale je zastavená jeho rukou, čo ju prekvapí.* Nerob blbosti. *Varuje ju a potom ju pustí. Na to odchádza otravovať Taylora, ktorého pozdraví veselým hlasom.* Ale koho to tu vidím? Žeby si vyliezol zo svojho hniezda? *Opýta sa ho a je zvedavá na jeho reakciu.*
To se uvidí..nikdy nevíš, co ti připadne. *Vrátil staršímu upírovi, když se po jeho boku usadil ke stolu. On sám zpíval songy, jejíž autory byly ženy, nejednou a moc si nestěžoval. Prostě to bral jako srandu. Byla to taková maličkost k pobavení. Navíc se něco takového během karaoke či třeba takového nacvičování s kapelou, stávalo docela běžně.* Prostě si to nevybereš..i když ty by ses z něčeho takového snadno zvládl vyvléct, co? *Pozvedl lehce obočí s pobaveným úsměvem.* Jen nevím, jestli ti to encanto na tu televizi zabere, protože tu zatím žádného zřizovatele nevidím. *Uchechtl se. Když si pak všiml, že k nim jde jedna jeho známá, nasucho polkl.* Zato vidím někoho jiného. *Řekl ještě směrem k Sashovi, než se u nich napřímo zastavila Lotty. Tu lovkyni si moc dobře pamatoval.* Ano, vylezl. *Dostal ze sebe. Starší upír jej během pozorování blonďaté lovkyně chytil o něco pevněji.*
*Nat a Elaine šli kolem klubu když se Elaine najednou zastavila* Stůj..jsme tu..*Nat byla zmatená ale když si všimla plakátu před budovou div nevyskocila z kůže radostí. Vešli dovnitř a usmála se když viděla ten klub* Hustý!..Hame si spolu nebo- *Nat se chtěla posadila někde ale starší upírka ji chytla* zůstaň u mě..*Elaine se opatrně probrala lidmi a našla jim místo na sezení* Taak joo-
*Na dnes bol dohodnutý s ľudmi z večerného kurzu, že zájdu na karaoke. Mali objednaný stol a že sa ich pri ňom pekná kopka zišla.* Čaute ľudia. *ozdraví sa všetkým a obezrá sa za barom. Rozmýšla na čo má chuť a že sa dľho nerozmýšlí, keď zbadá orosený pohár piva na inom stole. Objedná si rovný pullietr a vrhne sa do debát pri stole. Samozrejme že ženy riešia, karaoke a čo si chcú zaspievať a chlapi, šport. Popravde ho ani jedna téma nijako nazaujme a rohodne sa dostať k poradovníku na karaoke a tomu aké piesne su dnes v obehu.*Hmm, to by mohlo byť niečo... *Zhundre si popod nos a prechádza zoznam ďalej. Nevníma tú katastrofu, čo sa teraz odohráva na pódiu.*
*Lotty pobavilo, že ju upír nerád videl, pretože to bola pre ňu sranda. Hlavne po tom, čo mu držala dýku priamo pod krkom. No nebol sám, čo asi bola výhoda, keďže ho mal asi niekto na starosti.* Nebuď mrzutý, veď to bol iba škrabanec a aj tak si sa rýchlo zahojil. *Povie mu a viditeľne sa baví, lenže trochu do toho vstúpi jej vlastný spoločník. Predtým ako stihne niečo iné povedať tak jej zakryje ústa rukou a sám sa radšej predstaví.* Zdravím, moc si ju nevšímaj má celkom zlú náladu na rýpanie. *Vrhne na ňu pohľad, že by ju najradšej za toto zaškrtil, ale dá jej ruku z úst, pričom ju chytí za rameno, keby chcela niečo trpké povedať.* Tss... Kazíš mi zábavu. *Povie potichu, ale vie že ju počuje, ale nereaguje na to.* Nechceš náhodou ísť priamo tam a zaspievať náhodou Madonu? *Opýta sa teraz Taylora a bola by to vtipná situácia, kebyže sa tak stane.*
*Lhal by, kdyby řekl, že neměl chuť po té lovkyni skočit znovu. Voněla stejně dobře jako tehdy. Nicméně nepotřeboval opět mít u krku dýku a pociťovat tu bolest v té noze. Bylo to děsné. Nepříjemně sykl, když na to tak zpětně opět myslel, během čehož se dobrovolně stáhl víc k Sashovi, tisknouce se k němu a přivírajíce u toho oči.* Tebe nikdo do nohy nebodl. *Vrátil jí. To se lehko říká. Pořád přece cítil bolest jako každý jiný. Pouze zmizela rychleji, v jistých případech. Nechtěl by nyní být třeba v Natyině kůži. To stříbro jí provedlo své, a to se ho pouze dotkla. Už i čekal, co dalšího LOTTY řekne, v dalším slovu jí ovšem zabránil někdo další. Oba upíři mu nato věnovali pohled a na jeho slova mu kývli.* Zábavu? Copak jí nemáte v institutu a na misích dost? *Řekl poněkud nepříjemně Sasha. Tay nato protočil při otázce oči.* Tu už jsem jednou zpíval. Nenašla bys ve své hlavě něco dalšího?
*Nat si došla k karaoke pultu a chytla jí nervozita a koukla na Elaine* Co se na mě tak koukáš..No já zpívat nebudu..výběr sj písničku "Maličká" a hop dotoho *Řekla Elaine přitom narážející na přezdívku mladé upírky. Nat si vybrala písničku od ABBY "Dancing Queen" a zpustila, srdce měla až v krku ale neznělo to jako umírající lasička takže to byl úspěch. Elaine ťukala nohou do rytmu hudby a pozorovala Natalii a její okolí po jakémkoliv nebezpečí. Nat se pomalu dostávala do svého živlu a nervozita šla stranou*
*Naklonila trochu hlavu a bavilo ju vidieť, že tá spomienka mu neurobila dobre. Hlavne si to zaslúžil. Nemal jej ísť po krku. Ona sa len bránila, takže to nemohol poprieť.* Hele... Ty si prvý po mne vyštartoval. Ja som sa len bránila. *Povie mu a cíti ruku Juyeona o niečo silnejšie a vie že by mala byť ticho, ale jednoducho jej to nedalo. Ona bola tá čo sa bránila a nie on, tak prečo by sa mal ospravedlňovať za niečo, čo sa aj tak rýchlejšie uzdravilo. Nie ako u človeka.* To by som nepovedala. Pokiaľ vieš ako to v ňom chodí, tak to zábavou nenazveš. Druhá vec ja mám misie zakázané, takže musím hľadať niekde inde. *Vráti to upírovi a odfrkne si. Na to cíti, ako jej spoločník stlačí rameno oveľa silnejšie, že trochu vyjukne a pozrie sa na neho. No trochu stíchne, keďže vidí že je naštvaný. No na TAYLOROVU otázku odpovie.* Hmm... Tak čo teda PSY a Gagnam style. To už ti bude sedieť viac. No nie? *Pýpne si do neho a po tých slovách má chuť si zahryznúť do jazyka, pretože ju Juyeon začal trápiť ešte viac. Bohužiaľ nestihol ju umlčať, čo bola trochu smola. No nakoniec ju radšej pritiahol k sebe a chytil ju pod krk, aby mala rozum.*
*Ta vzpomínka mu logicky moc dobře nedělala. Ano, vystartoval, protože svoji chuť neovládl. Ale stačilo nakonec jej jen povalit na zem a počkat, až si jej Elaine převezme a zpacifikuje. Ne, to nepřipadalo v úvahu.* To zabodnutí dýky ale nutné nebylo. Síly jsi měla dost, stačilo jenom přidržet a počkat, než by mě starší upírka odtáhla. Nebo si aspoň nehrát s ohněm. *Pověděl nepříjemně. To už jej ale taky měl chuť Sasha umlčet, protože to jejich rýpání do sebe jej unavovalo.* Já se možná zhulil, což byla chyba, přiznávám, ale nerýpám tu do tebe, že jsi mi nezabránil. Takže se jako malé děcka přestaňte hašteřit. Jinak vás asi usadím támhle do dětského koutku a namísto alkoholu dostanete oba džusíka. *Zamručel starší, načež se děkovně podíval na LOTTYIN doprovod, který si ji rovněž snažil udržet na uzdě.* Jasně, jasně. Jen zkus zbytečně nerýpat. *Protočil oči. Tay se pak uchechtl, vrtějíce hlavou.* Sorry, umím německy, ne korejsky a nehodlám někomu kazit text. Navíc mi nebude sedět víc, to už bych spíše zazpíval All the Saints of Notre-Dame od Baby Jane. *Vrátil jí, nato už ale od Sashy schytal slabší pohlavek.* Co jsem sakra řekl, Taylore? *Zavrčel. Dnes obecně moc dobrou náladou neoplýval. Mladší tedy s pokorou kývl a raději vzhlédl k pódiu a s radostí zatleskal NAT, které věnoval i povzbudivý úsměv.* /Jde jí to dobře./
Hmm... Nie som dokonalá, takže to že niečo vzbĺklo není úplne moja chyba a to že nedokážeš zniesť trochu bolesti. Oj to je mi ľúto, že malá ranka tak moc bolela. *Povie mu docela ironicky, pričom sa skoro začne smiať na tom že ten druhý upír je zhulený a lovec čo je tu s ňou má chuť ju doslova zaškrtiť, pretože toho má plné zuby.* Okamžite s tým prestaň. *Varuje ju a pri tom tóne hlasu trochu stuhne. Už to nebol milý tón a ona vedela, že to prehnala.* Ja ale alkohol v sebe nemám a ani nemôžem piť. *Povie na to upírovi, ale predsa len si musí ešte naposledy rýpnuť do neho.* A o to pri Karaoke ide. Čím blbšie spievaš tým viac bavíš ľudí. Nejde o to spievať najlepšie, ale o to spraviť najväčšiu hovadinu. *Na to dostane po hlave, ale to jej je jedno, pretože si stála za svojim a Juyeon mohol byť akokoľvek naštvaný, tak ona mala pravdu. Išlo o to sa baviť a nie robiť zo seba speváka.*
*Když Nat slezla z pódia oddechla si s úlevou, / To bylo děsivý / pomyslela si. Elaine se zasmála když viděla její výraz. Nat si všimla dále v davu TAYLORA a usmála se na něj zpatky* Je tu Taylor!..*Nat zněla opravdu nadšeně a objala Elaine a sedla si na židli* To bylo trochu děsivý..Pojď do toho!..*poprosila Elaine aby šla s ní zpívat ale bylo to k ničemu* Chtěla bych jít za ním *Elaine zavrtěla hlavou a objednala jim nealkoholické drinky, Nat opatrně vlila zbytek krve do jejího pití* Nech ho vydechnout..taky za tebou neběží všude *vysvětlila Elaine a udělala to samé*
Nebylo vůbec potřeba jej brát do ruky. *Stál si pro změnu za svým Tay. Sasha během toho už pomalu začal netrpělivě dupat nohou o zem. Neměl náladu a to děsné popichování jej dost vytáčelo. Na druhou stranu dokázal být v ohledu mladšího upíra mírnější. Nebylo sice nutné to popichování oplácet, ale rozhodně nebylo ani nutné ho celé zahajovat. Proto především probodával nepříjemným pohledem LOTTY, která to všechno začala.* Souhlasím s vámi. *Kývl na slova zjevně starší osoby, co s LOVKYNÍ přišla. Taky jej i litoval. Určitě si nepřál ji takto klidnit.* To jsem vědět nemohl. *Vrátil LOTTY pak. Tay jí pro změnu věnoval protočení očima.* Jasně, záleží publikum od publika. *Pověděl už o něco klidněji. Udržel se pak horkotěžko, aby se neuchechtl, když i lovkyně dostala pohlavek.* Ale ano, uznávám, máš pravdu...hodněkrát jde o to, pobavit lidi. Jen stále nemůžu souhlasit s tvým výběrem, není to nic pro mě. *Dostal ze sebe už na sto procent s klidem. V hlavě pak doufal, že vydrží a nezačne opět hysterčit.*
*Už mu aj chcela na to niečo povedať ale kopnutie nohy ju trochu zastavilo, takže zostala ticho a len ho prebodávala pohľadom. Zovrela ruku v päsť a otočila sa neho, pričom na ňu hodil varovný pohľad, ktorý vedela čo znamená. Mal toho už dosť a mal len jednu trpezlivoť, takže nemienil nechať, aby to dopadlo bitkou. To hlavne nepotreboval.* Mám pocit, že máte nejakú minulosť. Tak čo takto ju zahodiť za seba a začať znova? *Opýta sa ich Juyeon, aby nadhodil aspoň mier, pričom jeho pohľad znamenal že sa o tom nemieni nijak baviť. Lotty mohla len na neho zlostne hľadieť, pričom rozhodne sa jej do toho nechcelo. Neznášala upírov a nemienila to urobiť.* urob jej tú radosť a zaspievaj to. Potom ona zaspieva to čo budeš chcieť po nej ty. *Povie mladému upírovi Juyeon a ona neverí, že to po nej chce. Chce mu na to niečo povedať, ale zastaví ju vyzývajúci pohľad, že len nech si to skúsi.*
*Tay se na LOTTYINA společníka podíval, načež přikývl. Vskutku měli, nečekaně. Nad jeho slovy se pak zamyslel.* Opět nemůžu nesouhlasit..Taylore, opravdu nad tím zauvažuj. *Vpustil se opět do toho Sasha, načež tentokrát neschytal vražedný pohled, nýbrž pokorné kývnutí. LOVKYNI věnoval pohled, skousl si ret, než se zbytečně zhluboka nadechl a vydechl a podal jí opatrně ruku. Klepala se kvůli strachu? Ano, ale to mu bylo jedno.* Taky si myslím, že je toto hašteření únavné..minimálně pro naše dozory. Jsem ochotný svoji chybu uznat a začít odznovu, ale potěšilo by mě zároveň, kdybys i ty uznala, že část z toho představení byla zbytečná. *Pověděl. Jednal s klidem, což jej samotného překvapilo. Ale co by neudělal pro vyřešení tohoto problému.* Promiňte, ale ne, něco takového nechci. Mám své hranice.
*Stále sa prehrabáva v zozname piesní a čaká či tam nie je nejaká echt stará, trebars od Elvisa, alebo niečo podobné, zatial sa vystrieda na pódiu pá ľudí čo nie vždy skončí ako totálna prepadák a on si niektré vystúpenia takto z blízka i užije.. no a keď konečne pride rad na neho rozhodne sa si to poriadne užiť. Vybral si nakoniec pieseň z filmu Pomáda konkrétne tú z autodielne.* Zdravím priatelia, som Ben a dúfam, že si to užijete rovnako ako ja. Aspoň teda posluchovo, pretože moje tanečne dovednosti sú velmi nízkej úrovne. *Povie len čo schytá do ruky mikrofón a už sa hneď púšťa do úvodných slov. Hlas má sice skvelý, ale jeho pokus o tanec sa stretá s neúspechom a je doprevádzaný pískaním a smiechom, ale Ben je proste Ben a neneháva sa odradiť. Posobí ako velký slon v malom krámku s porcelánom, ktorý sa snaží nič nerozbiť.*
*Nat se podívala na mobil a koukla na zpívajícího chlapa (BEN) na pódiu. Nat se bavila jeho choreografií a začala se smát* vidíš ho El? Vsadím se že se stařík za chvilku zastaví a chytne si záda bolestí *Řekla Nat starší upírce, která se snažila nesmát tomu divadlu* Natalie ticho..*Řekla Elaine když se tiše chechtala. Natalie začala tleskat a pískat aby ho (BENA) podpořila a zubatě se usmívala*
Po svojom výstupe sa teatrálne ukloní a užíva si smiech, pískanie a i pár komentárov od svojich spolužiakov z večerného kurzu. Ale poznámka o tom, že ďalší kurz na jeho zozname by mal byť tanečný ho rozosmeje a berie to na vedomie. Predsa len nedávno dostal ponuku na hodiny tanca. Ďakujem všetkým mojím tanečným fanúšikom. Dúfam, že v ďalšom kole sa ku mne niekto prídá nech to nie je až taká katastrofa. Pošle pár vzdušných bozkov smerom k svojím spolužiačkam a už aj odovzdáva mikrofón a zlieza z pódia. Tanečným krokom potom odpochoduje k ich stolu a už si vychutnáva svoje objednané pivo. Len čo ho dopije vytratí sa domov.
/Vlkodlačí klub a karaoke. Co by se asi tak mohlo pokazit...?/ *Vchází do již poměrně zaplněného klubu, dalo by se říci že v nejlepším, nějaký muž na pódiu právě baví obecenstvo a tak je pozornost většiny zaměřená jeho směrem. Ideálnější čas si snad nemohl vybrat. Nenápadně se přesune k k okraji baru a nijak nespěchá s tím, aby na zebe upozornil obsluhu. Trpělivě počká, až si jej někdo sám všimne a poté si objedná dvojité Diplomatico bez ledu. Nepřišel aby se s kýmkoliv dával do hovoru, ale zároveň by tomu nebránil, kdyby jej snad někdo sám oslovil. Účelem jeho návštěvy bylo poznat trochu lépe zdejší bytosti a k tomu obyčejné pozorování většinou postačí. Dnes ráno se vrátil do New Yourku po mnoha letech a třebaže některé věci se zkrátka nemění, tak trochu doufal, že některé přeci jen ano a on bude moci navázat alespoň zdvořilostní, když už ne vyloženě přátelské vztahy se zdejší komunitou. Taky by bylo dobré trochu zjistit, jak se jednotlivé frakce k sobě právě staví a zda není právě jeho rasa souhrou okolností v hledáčku. Bylo by to značně nemilé. Rozhodl se tvářit neutrálně a jen poslouchat náhodné rozhovory těch, co si příjdou koupit pití, aby se dozvěděl cokoliv užitečného.*
*Nat ucítila pach vlkodlaka hned jak vešel, lehce se ji zvedl žaludek a kouka po zdroji zapachu* Sakra..psysko přišlo *oznámila Nat starší upírce a Elaine se Rozhlédla a když její oči spatřili GERETA zavrtěla hlavou* Nevšimej si ho..nerozpoutej drama *Odpověděla Elaine a Nat zasyčela jak kočka ale Elaine jí jednu vlepila.* Au!..fajn..stejně je nemám ráda..*Nat se napila a Elaine si povzdechla* Natalie přestaň syčet..
*Valerie sice promeškala začátek akce, jelikož měla trénink dlouho do večera, ale přesto se rozhodla přijít alespoň na konec akce. Prozatím se snažila na sebe nepoutat pozornost, takže si jen objednala na baru colu a připojila se ke zbytku zpěváků a diváků. Nechtěla být na cizím místě sama, už vůbec ne, pokud ho vedli vlkodlaci. Ne že by s nimi měla špatnou zkušenost, nebo na ni někdo působil jakkoli nepříjemně, ale po nedávném útoku v parku, byť byl ze strany civilů, raději nechtěla nic riskovat. Protože jestli byli něčeho schopní civilové, podsvěťani toho byli schopní ve větším měřítku. Na sobě pro dnešek měla tmavě červenou koženou bundu, černou koženou sukni, červenou halenku, punčocháče a pevné boty nad kotník. Rozhlížela se po podniku, zda neuvidí někoho známého, když se kousek od ní ozvalo zasyčení a jako jeho autorku identifikovala povědomou zrzavou upírku a její doprovod. Tiše se k Nat připlížila zezadu, než ji rychle chytla za ramena.* To se dělá, syčet na lidi na akci? *Zpražila jí na oko, ale v koutcích jí cukalo.*
Hm?..Val! *Nat se postavila a objala mladou čarodějku pevně* Co ty tu děláš? *Nat se usmála na VALERII zubatě a pak jí pustila* Menší reflex na vlky..*Nat vysvětlila a nabídla místo vedle ni* sedni si k nám! Budu jenom ráda pak můžem jít na karaoke!..*Nat se hned když uviděla Val uklidnila a sedla si zpátky na misto* Jk ses měla Raven
*To že to po nej chceli obaja upír, tak aj lovec ju trochu hnevalo, ale len stisla pery, pričom chytila tiež Taylorovi ruku. Nebola práve z toho nadšená, ale tak predsa len to spravila, aj keď za to Juyeonovi pekne vynadá, že ju k tomu donútil.* Uznávam, že niečo na tom je. No ako úplného priateľa ťa brať ani tak nemôžem. Ale hádžem to za hlavu. *Povie mu, pričom ju pobaví to ako moc sa mu do toho čo navrhla spievať nebude. Pokrúti hlavou a predsa len sa baví na tom, že sa mu do toho nechce.* Hmm... To je škoda, si mohol vymyslieť niečo lepšie na mňa a aj ten čo mi kazí zábavu sa mohol pobaviť. Ale tvoja škoda. *Na tom sa trochu lovec uchechtne, pretože on to mal aj tak v pláne ju zosmiešniť, pričom vedl že by mu spravila to isté. Ale bol ticho, pretože to bolo v tejto chvíli najlepšie.*
Nazdar Rebelko. *Zazubila se a pevně upírce objetí oplatila.* Ráda tě vidím. I vás, Elaine. *Pozdravila starší upírku lehkou úklonou hlavy, než si přisedla k rusovlásce.* Chápu. Tedy, z části, mně to nijak nevadí. *Pousmála se.* Měla jsem se skvěle. Teda pokud pominu asi půlhodinové vysvětlování té krve na mém oblečení mámě a další půlhodině na stanici, když jsme to psali do protokolu. Trop énervant... *Protočí oči, než se znovu pousměje.* Co ty, netopýrko, jak ses měla? *Usmála se.* A půjdu ráda, ale varuju tě, líp tančím, než zpívám. *Zasmála se tiše.*
*Lehce se na LOTTY pousmál, i když to bylo pravděpodobně k ničemu. Potěší ji ten úsměv? Možná, spíše ne.* /Tu spíš potěšilo, že se klepu při tom podávání ruky jako ratlík./ *Pomyslel si. Nicméně hned, jakmile si s ní rukou potřásl a vyslechl si její slova, svoji ruku zpět stáhl k sobě.* Ještě, že to po tobě ani nechci. Hádám, že ani nikdo zde. *Řekl k tomu svoje, než zavrtěl zlehka hlavou.* Sorry, ale stále ještě nějakou tu důstojnost mám. Sice jsem zpíval Material girl..ale to jsem si vybral sám. *Uchechtl se, zatímco se zlehka podrbal na zátylku.* Ja..nemám to zapotřebí. *Ukončil to tím, načež se podíval mlčky na Sashu.* Ale ty bys něco mohl jít zazpívat. *Pošťouchl jej. Starší upír se však více na židli uvelebil a kouknul na staršího lovce a pak na ty dvě děcka, na něž zrovna teď dohlíželi.* Nebo si vy můžete dát duet. A já pak nad tím, co po mně chceš, zapřemýšlím. *Zašklebil se nakonec přímo na Taylora.*
*Nat se usmála a posunula se aby si měla VAL místo na sezení. Elaine ji také pozdravila a koukla na ní* Měla jsi štěstí že ta krev nebyla jenom tvá..muži jsou nebezpeční a byt tebou si vedu někoho sebou na vycházky. Tak jako jí s Natalii. *Poukázala na mladou upírku, která seděla naproti ní* Dávám na ni pozor a taky ji učím..sežeň si někoho..*Dopověděla Elaine a dopila svůj drink. Nat se usmála a koukla na Val* Chceš něco objednat? *Zeptala se zvědavě a podala jí nápojový a jídelní lístek*
Měla jsem štěstí jen v tom smyslu, že byli všichni vylitý jak vázy a byla dost tma, aby si mysleli, že po nich ten šutr mrsknul někdo ze křoví. *Pokusila se o úsměv, ale věděla, že Elaine má pravdu. Mohlo to dopadnout mnohem hůř.* Spíš je problém, že tady moc lidí zatím neznám. Vlastně, akorát Triss, ale ta má dost své práce, a jednu vlkodlačí policistku, kterou bych fakt nerada potkala znovu. *Otřepala se při té vzpomínce. Když jí NAT podala lístek, vděčně se na ni usmála a přelétla lístek pohledem.* Víš co? Objednej mi to, co sobě, jsem zvědavá, jaký máš vkus. *Usmála se.* A jedny nachos, mám hlad jako vlk. *Zazubila se a vytáhla z kapsy desetidolarovku, kterou jí vtiskla do ruky.*
Nachos? No fujky...*Nat se zasmála a objednala jednu limonádu VALERII a jedny nachos* Já už pít nemůžu. Došla mi krev do pití..*řekla Nat a když jí přinesli její objednávku tak se zakoukala s znechucením na talíř nachos s tou umělou sýrovou omáčkou, pár oschlých chalapenos a maso co vidělo prase tak akorát z rychlíku* Bleh..já radši zůstanu u brownies s krví na místo s vajíček..*Nat se usmála a koukla na Karaoke pult* No a co jako že neumíš zpívat? Já taky ne..je to pro srandu..a když budeš chtít doprovod..jeden čaroděj jménem Hiram..nevím kde bydlí ale někde by se měl potulovat. Ho nepřehlídneš. Ten má více volánků nemají ani šlechtici...
*Jeho příchod nezůstal nepovšimnut a tak si svým výborným sluchem mohl o sobě rovnou poslechnout syčivé poznámky jakési upírky, které zvlnily jeho rty zasvěceným úsměvem. Byl si jistý, že musela vědět, že ji uslyší, ale předsto si svou poznámku o jeho pachu nedokázala odepřít.* /Trochu předpojaté/ *zhodnotil sám sobě vzhledem k tomu, kolik času věnoval osobní hygieně a péči jak o zuby, tak nanesením drahého parfemu, zcela typického pro svou osobnost. Trochu jako zelené šišky borovice, smola, pyžmo s těžce dřevitými tóny říznutými šťavnatými výhonky čerstvě drceného mladého jehličí. Domyslel se však že jí spíš nevoní celá jeho podstata, což bylo značně rasistické a hlavně tedy pokrytecké vzhledem k tomu, že se nacházela ve vlkodlačím baru. Právě to jej pobavilo asi nejvíce a se zájmem si dívku prohlédl. Ta mu nevěnovala svou pozornost, vykecávala s kamarádkami. Ty jej samotného nakonec zaujaly více. Především dlouhovlasá blondýnka působící sebevědomým dojmem, jež se jala ukáznit svou společnici fackou. Zaujatě naklonil hlavu na stranu a pokud by na sobě nevycítila jeho pohled a on se nesetkal s jejím pohledem alespoň na pár vteřin, obrátil by svůj zájem opět k pití a baru.*
*Musela se zasmát nad reakcí Nat nad jídlem. Jasně, nebyl to žádný kulinářský skvost, ale s ohledem na to, že poslední jídlo Val byla snídaně, pokud tedy nepočítala pár kuliček hrozna, co do sebe hodila mezi tréninky, snědla by momentálně snad cokoli. Nemluvě o tom, že v podobném podniku snad ani nic jiného neočekávala.* Hele, tohle je comfort food. Teda, ne nutně pro každého, chápu. Ale… Jsou v tom vzpomínky. Máma mi vždycky hrozně hlídala jídlo. Tedy, ne tak, že by mi nedávala najíst, myslím, že je na mě vidět, že hlady fakt netrpím, ale aby to bylo zdravé, co nejméně zpracované a tak. Ten čaroděj, co jsem ti o něm říkala, poprvé mě na takové jídlo vytáhnul. Teda, ne přímo tady, ale chápeš, bylo to něco úplně nového. *Usmála se. To, že osobně zbožňovala, jak se nachos v omáčce rozvláčněly si raději nechala pro sebe.* To je fakt, nepotřebujeme tu být za hvězdy. *Uchechtla se, než se pustila do jídla a lehce nadzvedla obočí, když zmínila dalšího čaroděje.* Kolik čarodějů tady vlastně znáš? *Zeptala se se zájmem, než si všimla pohledu MUŽE, který mířil někam k jejich skupince. Zdvořile, přesto mile se na něj usmála, než pozornost opět stočila k NAT.* Hiram jsi říkala? *Snažila se si to jméno zapamatovat. Každý kontakt na čaroděje se hodil.*
Jo! Hiram..Pak tam je Robert..o tom jsem to povídala předtím..Ale Chápu..pro mě comfort food je Burákový máslo..když jsem byla smutná nebo přišel ten čas měsíce tak jsem byla schpná sníst celé balení té dobroty..a jestě když jsem to jedla nožem na máslo to bylo nejlepší *Nat zavzpomínala s úsměvem a pak si vzpomněla na další* Nebo Putine hranolky..to bych si dala ja nic jiného. táta mi to vařil už od malička a bylo to tak dobrý! *Elaine se usmála a překřížila ruce* Já jako mladá dáma jsem byla ráda že jsem měla chleba..a vy dvě takové "DObroty" jako hranolky a nachos..*Elaine se zasmála tiše a upila svého drinku. po chvilce si všimla Muže (GERETA) co se na ní díval a když se obrátil pryč tak ona taky* Hm? Oo~..po Elaine hází očko pejseek..*Nat se ušklíbla a hned na to schytala ránu od Elaine* Ty chceš fakt dojít do vily v krabičce od zápalek že? *Vyhrožovala Elaine s vázným tónem*
*Trochu ju baví že sa klepe ako vystrašený ratlík, ale tak si musí zachovať tvár a len sa trochu pousmeje. Na jeho slová moc nereaguje a o tej dôstojnosti by celkom polemizovala, pretože si myslela, že už ju aj tak dávno stratil, takže jej to bolo jedno.* Tak poď keď si sem chcela ísť tak ťa na to podium aj dotiahnem. *Povie jej Juyeon a chytí ju za ruku. Začne ju ťahať na podium, pričom vyberá song on sám, aby ju mohol trochu zosmiešniť. Pričom narazí na song z jeho krajiny. Vyberie teda Troble Maker, pričom ona ja donútená spievať v Korejčine tak isto. Chvíľu sa na neho vražedne pozrie, ale potom ako začne hudba hrať tak to aj začne spievať.*
*Přikývla a uchechtla se, protože si dobře pamatovala Nat popis, toho, jak ji Robert proměnil v lasičku.* Jakožto čistokrevný, dobře, polokrevný Kanaďan hlasuju za palačinky s javorovým sirupem. Nebo vlastně cokoli javorového. *Zazubila se.* A taky za bubble tea. Ale tohle si občas neodpustím. *Kývla k nachos a opět se do nich pustila, pak koukla na Elaine.* Se solí, nebo bez? Chleba se solí je hrozně podceňované jídlo. *Dodala, než ji Nat upozornila na vlkodlaka.* Tohle je vlkodlak? *Zeptala se se zájmem.* Kdybych neviděla ty tvoje ksichty, myslela bych, že je to nějaký kanadský dřevorubec. *Pokrčila rameny, ona sama proti vlkodlakům nic nutně neměla, ale než se mohla od Nat něco dozvědět, Elaine ji opět spacifikovala a bělovláska se tiše uchechtla. Občas jí přišlo, že je Nat, byť je starší, než ona, větší puberťák. Možná ale záleželo na tom, kdy ji přeměnili.*
*I kdyby se snažil, prostě tomu klepotu neodolal. Jeho strach byl na jednu stranu dost silný. Nuže, nyní to však šel hodit za hlavu. Intenzita tedy byla postupně slabší a slabší, až se Tay přestal klepat téměř úplně, snažíce se udržovat při poklidné konverzaci. Možná pak nemusel zmiňovat svoji důstojnost, která byla už tak docela diskutabilní. Jestli ještě vůbec nějakou měl.* Dobrý, tak asi nic? *Vydal ze sebe Sasha, když začal starší lovec LOTTY tahat pryč – konkrétně k pódiu.* No ty se tomu nevyhneš, taky tam půjdeš. *Pronesl směrem k němu Tay, během čehož pozoroval, jak LOVKYNĚ zpívá.* Nezní to zas tak špatně. *Řekl, přičemž naklonil hlavu do strany, broukajíce si právě melodii písně, co blonďatá dívka zpívala. Po jejím vystoupení pak zatleskal, načež udělal přesně to samé, jako její doprovod. Zvedl se, zatáhl Sashu k pódiu, kde mu něco vybral.* Tak do toho, já jdu mezitím složit poklonu té lovkyni. *Zazubil se na svůj doprovod sladce, načež se od něj vzdálil, vyhlížejíce někde tu světlovlasou palici, která tam předtím stála namísto Sashy.* Hele, neznělo to zas tak špatně. Po několika letech hudebního kroužku..slyšel jsem i horší. *Řekl LOTTY, jakmile ji zastihl, pokud vůbec, načež se na chvíli podíval na Sashu zpívajícího She Wolf od Shakiry.* Třeba tohle.
Sůl byla moc drahá a málokdo si ji dovolil z poddaných..jen chleba a mléko jsme měli a z mléka sýr..*odpovědela Elaine VALERII na otázku když se Nat se začala smát poznámce VALERIE a přikývla* Jo..to je on..ne vždy jsou zarostlý ale tenhle je extra..*Nat se usmála a opřela se* El jdeš pak s námi na karaoke? vyberme i něco podle tebe! *Elaine se podívala na Natalii s výrazem říkající že ani náhodou* ALe El! bude sranda! Sranda musí být! ..A co God Rest ye Marry Gentlemen! to by se ti líbilo! *Elaine pomalu povolila když jí nabídla píseň a nakonec přikývla* Nebo nejakou Shanty! ty máš ráda že? *Elaine si povzdechla a zakroutila hlavou* Jenda píseň..
*Dlouhovláska jeho pohled odtušila a krátce opětovala, ale jeho zaujal i jiný kontakt očí, tak se přesunul zrak na bělovlasou, která se usmála. Tím jej trochu vyvedla z míry. Zamrkal a vrátil pohled ke skleničce rumu ve své ruce. Z jinak nudné konverzace o jídle vyzvěděl jména čarodějů a domyslel se tedy že třetí dívkou bude právě čarodějka. Prvotní znějistění bylo pryč. Mohla vypadat velmi mladě - mladší, než jeho vlastní čarodějná dcera - a přitom být klidně o generaci či víc starší, než on. Poslední dobou se seznamoval především s civily a tak si bude muset opravit úsudky a nehodnotit čistě podle smrtelných měřítek. Každopádně neočekával, že by dívka opustila kamarádky, za to jí nestál. Exl tedy obsah skleničky a málem mu zaskočilo, když o něm bělovlasá prohlásila, že vypadá, jak kanadský dřevorubec. Zvednutým prstem si raději objednal další sklenku a snažil se už neposlouchat, případně poslouchat i jiné konverzace, bohužel pro něj byl bar plný spíše civilů.*
*Neušlo jí, že si VLKODLAK všiml jak jejího pohledu, tak její poznámky. Působil tam celkem osaměle. Možná by s ním pak měla taky prohodit pár slov. Co nejhoršího se může stát? Pošle ji do háje, že chce pít sám a zase se přesune jinam.* To chápu, ale sýr bez soli musel být zážitek… *Prohodila zamyšleně, než dojedla zbytek nachos, zapila je limonádou, co jí NAT donesla, a uznale zamručela.* Na pití máš skvělý vkus i jako upír. *Zazubila se a vyhoupla se na nohy.* Někdy musím vyzkoušet i ty tvoje brownies. Já hlasuju za koledu, když už máme ten listopad. Pokud udržíte hlavní melodii, pokusím se o druhý hlas. *Nabídla se. Potěšilo ji, že nakonec souhlasila i Elaine. Připadalo jí trochu nefér, že to vlastně působilo, že je vlastně celý den jen zaměstnaná hlídáním NAT a žádnou pořádnou zábavu si neužije. Když se tedy pult uvolnil, společně se přesunuly k pultíku a Val vybrala písničku, na které se dohodly, aby mohly začít zpívat.*
*Nat a Elaien za ní došli a vzali si mikrofóny, Nat dala signál VAL aby zpustila písničku a začali spolu zpívat God Rest ye Marry Gentlemen. Nat si to užívala a na Elane bylo znát že si to alespoň trochu užívala. Nat se koukla na VAL s úsměvem a postupně se s Elaine střídaly v hlasech a když přišla ta nejlepší část písníčky tak do toho dala Nat s Elaine vše*
*Na obou upírkách bylo vidět, že se během zpívání uvolnily a užily si to, zacož byla Val vděčná. Nepochybovala sice, že NAT by se dokázala zabavit i sama, ale tohle bylo přeci jen lepší. Když dozpívaly, uklonila se pro těch pár lidí v publiku, co jim zatleskali, a došla si pro své pití.* Pokud nevací, zkusím pokecat s tím vlkodlakem, ať to nevypadá, že tu mám favority. *Usmála se, než se naklonila k Nat a šeptem dodala* I když rozhodně mám… *S tím se od ní s úsměvem poodtáhla a zamířila si to rovnou ke GERETOVI.* Zdravím, máte tu volno? *Usmála se kouzelně a hlavou kývla k volné židličce vedle té jeho.*
*Nikdo jiný jej nezaujal, takže když se všechny tři vydaly na pódium, měl možnost si je beztrestně znova prohlédnout a zhodnotit, když pocucával druhé dvojité diplomatico. Pak začaly zpívat a to se věnoval pohledu na své ruce, desce baru a množství žíznivých zákazníků co přišli a odešli.* Prosím... *Ukázal na volnou židli překvapeně když sebou něj objevila Val s tou rusovlasou dívkou, co jí tak nevoněl.*
*Nat se se usmála a proběhla za ní* Počkej na mě!...Elaine bude mít chvilku klid..Ehm..Zdravím..*Nat jednou rukou objala VAL a přikývla na pozdrav GERETOVI* Omlouvám se za předtím. Trochu mi to ujelo *Nat se omlouvala s úsměvem a jestli jí to dovolili tak se k ním posadila* Byla jsem opravena svojí chůvou že takové chování není okay takže se znovu omlouvám. Ale nemohla jsem si nevšimnout že házíte očko po Elaine...Je mi líto ale mužům věří tak jak podsvěťané lovcům..*Nat pokrčila rameny a usmála se víc*
*Bylo to s podivem, že za ním přišly. Navíc s omluvou, byl ohledně toho vnitřně poněkud skeptický, zda se jen nepřišly ještě více pobavit na jeho účet, ale nechával si to pro sebe.* To je v pořádu. My lumbersexuálové jsme na podobné projevy zvyklí. *Usmál se nijak nepřátelsky. Poznámku o dřevorubci měl pořád v paměti. Koukal co bělovlasá na to. Taky mu takříkajíc dlužila omluvu, tedy podle toho, zda byl její komentář myšlen zlr nebo naopak, což b z její reakce rád vyčetl.* Jsem Geret.. *představil se, protože ony jeho jméno zatím neznaly a on měl z odposlouchávání jasnou výhodu*. Můžu vás na něco pozvat?
*Sama hodila jednu ruku Nat kolem ramen a povzbudivě se na ni usmála. Bylo ji jasné, že to pro ni jako pro upírku není nejjednodušší, alespoň z toho, co jí Giurgiu svého času vykládal o vztazích mezi vlkodlaky a upíry. Když Geret narazil na její předchozí poznámku o dřevorubcích, začervenala se a tiše, trochu rozpačitě se zasmála.* Koukám, že vlkodlaci mají fakt výborný sluch… Nemyslela jsem to ve zlém! *Zvedla ruce na obranu.* Narozdíl tady od kamarádky z vás vlkodlaka necítím, takže zůstává jen parfém, který by se dal popsat asi jako Procházka Kanadskými Lesy Počátkem Dubna. *Řekla s dramatickým přednesem, ale pak se usmála.* Ale měl to být kompliment. Já jsem Valérie, ráda vás poznávám. *Podala mu ruku a pokud přijal, pevně ji stiskla. Nat nechala, aby se představila sama.* Nevím, jestli tady bude i něco pro upíry, já osobně se nechám pozvat na cokoli. *Usmála se.*
Ne díky..Gerete *Mrkla na ni s škodlivým úsměvem když jí GERET zval na drink a sedla si vedle ní* Já jsem Nat..a tamhle Krásná starší dáma je moje chůva Elaine..*Nat se opřela o bar a koukala na něj* Za to se omlouvám taky..a má pravdu. Parfém voní ale muž nos furt cítí trochu mokrého psa. Víš nemám nejlepší zkušenosti s vlkodlaky..*Vysvětlila NAt*
*Pořád se ještě snažil pochopit to přirovnání co Natálie použila ohledně dlouhovlasé blondýnky, dle jejích vlastních slov - její chůvy, dívky Elaine, která se k nim nepřipojila. Líbila se mu nejvíc, možná už jen pro to označení starší dámy, třebaže nevypadala na víc jak na pětadvacet. Obě tyto dívky naopak nevypadaly na víc než na osmnáct. Už od pohledu by jim mohl dělat tátu a poslechnout si od civilů, že by jim mohl dělat s nadsázkou dědu, ale on doufal, že nízký věk čarodějky pouze značí věk, ve kterém otěhotněla její matka, protože až na své mládí se mu velmi líbila.* Možná bychom si mohli připít na tykání *navrhl sebejistě, třebaže by to měla pravděpodobně navrhnout jedna z dívek. Kývl na obsluhu a objednal Valerii to, co pil sám, doufaje že nalezne rovněž potěšení z kvalitního rumu, jaké v něm nalezl on. Skutečně nerad viděl kohokoliv pít whiskey.* To mě mrzí *odpověděl Natálii upřímně* Osobně by mi nevadilo dámu pozvat na cokoliv, ale obávám se, že ten pach mokrého psa skutečně nemám šanci ničím přebít *pokrčil mírně rameny, zanechávaje tak dojem toho, že by se jí pravděpodobně zdála jeho krev asi tak stejně příjemná, jako jeho druhové aroma.* *Celkově mluvil hodně hlubokým hlasem s velmi příjemným chraplákem. Je to přesně ten typ hlasu, který by se dal poslouchat donekonečna. Přinášel klid, smír, ale šel snadno probudit do motivace, dobrodružství, něhy i vášně.Na sobě má jinak bílou košili s ohnutými rukávy pod lokty, společenskou vestu a kalhoty s opaskem a železnou sponou. Vousy pečlivě zastřižené s ostrou hranou na lících a přesnou délkou, která nikde nepřesahovala 6cm.*
Souhlasím. V tom případě jsem Val. *Zazubila se, když jí nabídl tykání. Skutečně měl velmi příjemný hlas.* Škoda že ses neúčastnil karaoke, se svým hlasem bys tam vynikl. *Složila mu obratem kompliment, částečně ve snaze zahladit dřívější dřevorubecký přešlap a upila ze své skleničky. Užívala si tu vzácnou chvíli, kdy nemusela vymýšlet alternativní cesty, jak se dostat k jedné skleničce alkoholu, natož kvalitního.* A taky máš dobrý vkus na pití. Diplomatico, co? Ta chuť je úplně něco jiného. *Přikývla. Nabídla by Nat, ale s ohledem na to, že už upírka neměla krev na dolití a ona sama jí v tomhle ohledu pomoci nemohla, jen se na ni omluvně usmála.* Ale vidíš, že se to i tak snaží překonávat. *Dodala k Nat vysvětlení a usmála se.*
*Nat pk chvilce se zbavila a s Elaine odešli bylo pozdě ony dvě musely už být ve vile..Nat se usmála a zamávala Val a Geretovi*
*Usmál se v odpověď na její zazubení a nakonec se upřímně i uchechtl, když zmínila karaoke.* Nemyslím, že se hodí na víc, než na čtení pohádek. Věř mi, zpívat opravdu neumím. *Se zaujetím sledoval, jak se Valerie napila vysokoprocentního destilátu cukrové třtiny a ani se nezakuckala. Předpokládal, že jí bude muset objednat Bucanero, nebo jiný sladký Elixír, ale překvaila. Uznale se usmál.* Máš ráda -rum? *Zajímal se, protože to že znala název... a zároveň se jednalo o pití - jeho oblíbený koníček...* *Stačila jen tahle krátká chvíle, kdy se věnoval jen jedné dívce, aby se Natálie vzdálila a pak už jim oběma jen zamávala společně s Elaine. Geret tak zůstal jen s Val.* Sakra... Snad jsem ji neurazil. *Obával se trochu oprávněně. Nemyslel to s tou krví jen jako narážku, skutečně by se klidně o tu svou podělil, hojí se rychle, ale upíři jsou ke zdroji krve stejní gurmáni, jako on ohledně výběru rumu a je všeobecně známo, že vlkodlačí krev by si k pití dobrovolně žádný upír nevybral. Možná tak maximálně, jako krabičku poslední záchrany, ale určitě ne proto, aby si pochutnal.* Poslouchej... Už dvakrát jsi zmínila Kanadu. Nějaké osobní vazby? *vyzvídal, protože jej její zmínka dvakrát po sobě docela zaujala. Nejprve kanadský dřevorubec, pak kanadské lesy.* *Se zaujetím si prohlížel její velmi mladičký obličej, který pozbýval rysy, jež se tvoří až později, kolem pětadvaceti, když je žena v plném rozkvětu, ale už teď se dalo lecos predikovat. Dělal to rád i když si uvědomoval, že možná nikdy nezestárne. - Počítal s tím, jelikož ji tipoval mnohem víc, než vypadá.*
Myslím, že minimálně na čtení naprosto čehokoli, nejen pohádek. *Usmála se a zamávala za odcházející Nat.* Nemyslím si, že by si to brala jakkoli osobně. Je to mladá upírka, tak je občas trochu expresivní. Pokud jsem to správně pochopila, má nějaký denní režim, co musí dodržovat. A co se té krve týče, ani jeden z nás není zrovna vhodná svačina. *Pousmála se nad jeho dotazem.* Ten kvalitní ano. Záleží na značce. Ne že bych pila nějak často, ale když už, jsem ráda, pokud to má kvalitu. *Při zmínce o Kanadě se rozzářila.* Ano, narodila jsem se tam a vyrůstala, takže o ní vtipkuju hodně. Ale vždy s láskou. Je to skvělá země. *Vysvětlila.* Co ty? Předpokládám, že budeš taky milovníkem kvalitního pití, náhodný štamgast si Diplomatico jen tak na popíjení nevybere.
*Je pravda že Styru, stejně jako mnohé jiné, dokázal jeho hlas vždy spolehlivě uklidnit a pokud četl, tak i uspat. Byl rád, že jej Val trochu ohledně Nat uklidnila* Jo, to věřím *usmál se.* Jsi čarodějka, že? *ověřoval si, co silně tušil* Jooo, to ani nemáš tušení *souhlasil se vším, co řekla.* Co si vzít láhev sebou a trochu se projít? *navrhl* Teda, pokud máš čas? *Případně by ji i jen rád doprovodil domů, když zůstala sama.*
*Potom čo skončí pieseň sa ešte pozrie na upíra a prikývne, keď jej zloží poklonu. No jej spoločník bol v speve lepší, takže bola rada za to že to viac potiahol on.* Držím palce tebe. *Povie mu, pričom ju už Lovec začne ťahať dole z podia a ide dopiť svoju kofolu o ktorú sa s ním podelí. Na to sa rozhodnú odísť preč, pretože aspoň on bol ten zodpovedný a nechcel ju nechávať dlho vonku medzi ľuďmi. Po ceste do Inštitútu sa mu ospravedlňuje za správanie, pričom vie čo ju bude čakať nasledujúce dni.*
Co bys dělal, kdybych nebyla? Sháněl jednu na vymazání paměti? *Uchechtla se tiše, než si nad dlaní vyvolala malý plamínek.* Stačí tohle jako odpověď? *Usmála se, než ho opět stáhla.* A to vůbec nezní jako špatný nápad. Ráda budu mít doprovod. *Měla sice houby a ne tušení, jaké s ní má Geret plány a jestli bude v bezpečí, ale věřila, že když se zvládla ubránit Marii a partě kluků, zvládne i tohle, kdyby bylo nejhůř. Pro jistotu mrkla na telefon. Lokaci měla naštěstí zapnutou.* Máš nějaký návrh? Pokud ne, co takhle hřbitov? Pokud se tam tedy v noci nebojíš. *Zazubila se.*
*Lovkyni její zpěv nakonec pochválil, během čehož poslouchal i jak zápasí Sasha s tím, co mu on sám vybral.* /Dobře, přeháněl jsem, až tak zlý to není./ *Pomyslel si po chvíli poslouchání, než svůj dozor poté vystřídal a odzpíval si své. Ještě chvíli pak v podniku zůstali, využili jednoho drinku na hlavu zdarma, než nakonec po nějaké té hodince zmizeli zpět do vily.*
To by nebylo třeba, když už víš o upírech a se dvěma rovnou kamarádíš *škádlil ji* Jo, stačí *souhlasil a ohlédl s, zda si někdo nevšiml. Po jejím souhlasu objednal u obsluhy láhev, přesně jak říkal a zaplatil.* Tak tedy na hřbitov... *Nedával najevo nic, než ochotu, ale rovněž mu běželo hlavou, zda by neměl mít obavy, když jej tam pozvala. Vždy měl v hlavě jakoisi nejistotu a ostražitost ohledně nových lidí. Každopádně nechali karaoke i bar za sebou a vykročili do noci.*
*U Mesiaca sa to rozhodne roztočilo viac, ako sa očakávalo. Samotná akcia bola pre podnik profitová a tak rozhodne nie sú pochyby o tom, že by sa zorganizovalo niečo podobné opäť. Či by išlo o niečo pravidelné je ťažké polemizovať. Tak či onak zábava sa pretiahla až do skorého rána kedy posledný hostia odchádzali až o šiestej ráno! Niektorý sú schopný potiahnuť zábavu skutočne do inej sféry.*
a poté